docUntitled - Školní časopis GYM
download 
Stížnost Transkript
Untitled - Školní časopis GYM
Strach EDITORIAL Strach 3 Každý zná strach. Je to jedna z přirozených součástí lidské povahy, jedna ze základních součástek pudu sebezáchovy. Strach je úzce spojen s mnoha lidskými vlastnostmi. Ať už mluvíme o lásce (strach o blízkou osobu), ctižádosti (strach, že mě nikdo nebude brát vážně), krutosti (strach, že se mě nikdo nebude bát), nesmělosti (strach z toho, co udělám a jak si to kdo vyloží), neupřímnosti (strach, že pravda je horší, než lež) nebo nedůvěře (strach, že mě někdo zradí). Už z toho výčtu je zřejmé, že strach je stav přinejmenším rozporuplný. Na jedné straně je schopen nás připravit o veškerou naši racionalitu, odhodlanost, anebo i sílu. Na straně druhé je nás schopen vybičovat lépe, než cokoli jiného, motivuje nás k činům, kterých bychom jinak nikdy nebyli schopni. A je to také pocit, který dokáže člověka (byť třeba jen na kratičký okamžik) úplně pohltit. Snad proto jsou to právě zážitky protkané strachem, které vnímáme jako jedny z nejsilnějších. Díky tomu máme v oblibě atmosférická literární díla, jako Poeovu Jámu a Kyvadlo, Stokerova Draculu, Lovecraftovo Volání Cthulhu nebo Kingovo Osvícení. Při čtení těchto děl (ač jsou některá více jak sto let stará) běhá citlivějším lidem mráz po zádech. Mnozí lidé ale preferují před knihou stříbrné plátno, a tak vám v rámci Kulturelu přinášíme několik odborných tipů na hororové snímky. Od tohoto čísla se vás také Anička Cvrčková v rámci této rubriky pokusí oslovit svými recenzemi ze světa divadelního umění. Téma strach, na kterém spolupracovali Dominik Hořejší, Anna Kohoutová, Petra Kratochvílová, Tomáš Maroušek, Bára Šimečková a Iwish Vu, rozebíráme více do hloubky na stranách 10-15; má ale tradičně přesah i do ostatních rubrik, mimo jiné do nové Hypnotické seance, jejíž autorkou je naše psycholožka Tereza Maříková (viz. str. 15). Můžete si tak vychutnat etické zamyšlení, které podává téma strachu z prohry a neúspěchu. Jeho autorem ale není Adam Klimeš, který se po dlouhých letech rozhodl definitivně své působení v GYMu ukončit. Rubriky se tentokrát zhostila Markéta Moravcová, nová posila našich redakčních řad. Oblíbenou rubriku Zapomenutá místa přebírá po Tomáši Tichém další nová tvář našeho časopisu, Anička Betuštiaková, a najdete ji pod názvem Zapomenuté věci na straně 21. Obě nové redaktorky také přispěly do jazykového koutku – který vznikal tradičně pod taktovkou Iwish Vu a najdete jej na straně 30 – články o výměnných pobytech. Za celou redakci vám přeji atmosférické čtení. Petr Čížek, šéfredaktor časopisu GYM OBSAH 5 7 Posbíráno Etický koutek Vítáme nově příchozí 10 15 17 18 20 21 22 23 24 25 27 28 30 33 35 38 Téma: Strach Hypnotická seance Černá kronika Kulturel Divadlo ještě žije Zapomenuté věci Hry Gym, wellness & stuff Počítače, mobily, internet... Učitelská anketa na téma prázdniny Kam to dotáhli: Tereza Maříková Drby Jazykový koutek Rozhovor s talentem: Tomáš Tichý Dekahovor: Anna Kohoutová Na závěr O roztřeseném stařičkém glóbusu se dočtete na straně 21 Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor: Petr Čížek -chinano- Redaktoři: Anna Kohoutová -ako-, Martin Rosocha -ros-, Anna Kolářová -an.ka-, Kristýna Vojtíšková -kris-, Tomáš Tichý -tt-, Vu Thanh Huyen -iwish-, Kateřina Šteflová -kate-, Daniel Urbánek -daur-, Anna Cvrčková -ac-, Petra Kratochvílová -p.krat-, Martina Marková -mar.mar-, Tereza Stehlíková -test-, Pavel Mráček -mrak-, Barbora Šimečková -bars-, Petr Kostelecký -petrkos-, Dominik Hořejší -nick- Externisté: Anna Betuštiaková, Tereza Maříková Titulka: -kris- Grafika: -an.ka- Ilustrace & foto: -kris-, -p.krat-, -iwish- Web: David Viktora Příjem příspěvků u členů redakční rady a na adrese [email protected] Náklad 110 výtisků Vydáno 24.10. 2012 POSBÍRÁNO ZE VŠECH STRAN V novém kabátě … a obnošených kalhotech vám první Posbíráno přináší -NICK- Po prázdninách jsme zažili pro Hned v prvním školním týdnu Vítanou naši školu velmi netradiční přivítání, s ještě speciálnějším hostem Tomem Schreckerem. Sraz celé školy v tělocvičně byl prvním velmi povedeným nápadem naší nové ředitelky, od níž s velkou hrdostí tuto rubriku přebírám. Nutno podotknout, že největší ovace už tradičně sklidil všemi oblíbený školník Milan Liška. Po loňském loučení s maturitními ročníky přišlo na řadu poněkud příjemnější vítání. Prváci a primáni doplnili naše prořídlé stavy. Jako každý rok se díky nim mohl zaujatý pozorovatel poměrně dobře pobavit nad jejich počátečním nešťastným pobíháním po škole ve snaze najít například záchody. Statečně vydrželi a odměnou jim bude osmi, potažmo čtyřletá šance na zisk nových vědomostí. Přejeme mnoho úspěchu. Realizátoři těchto riskantních podniků. se odehrál druhý ročník Studentských voleb. V celkových výsledcích je evidentní naše pravicové založení, za zmínku stojí více jak 10% zisk pro Pirátskou stranu – tento fenomén lze vysvětlit jako studentské vzpomínání na brázdění vod oblíbených středomořských destinací. A jak vysvětlit 4 hlasy pro Dělnickou stranu? Stesk po letní brigádě nejspíše nebude správnou odpovědí. 5 změnou pramenící z nového personálního obsazení v ředitelně jsou úterky s pracovním názvem Ve škole po škole. Pro všechny studenty škola nabízí několik zájmových aktivit a pro mnohé je často obtížné rozhodnout se jen pro jednu. Možná bychom mohli tyto aktivity doplnit i kurzem „Jak být na více místech současně“. Již zmínění prváci a primáni se během druhého školního týdne vydali na adaptační kurz do Římova. Zákulisních informací se ke mně bohužel mnoho nedoneslo, ale všichni mluvili o příjemně strávených dnech se svými novými přáteli. Zcela nepochopitelně nějaký sprostý vandal zničil magnetickou tabuli v primě. Co je ale na celé věci zarážející, pravděpodobně si jeho počínání nikdo nevšiml, nebo viníka raději všichni svědci kryjí. Kam se ze světa vytratila čest a morálka? Uvědomte si, že dnes přikryjete zničenou tabuli, za rok vymlácená okna, pokud opět nic neuděláte, přijdou loupeže a skončí to krytím vraždy - a v tu chvíli budete mlčet jen ze strachu. 6 Zeměpisně vodácké kurzy pro třetí ročník a septimu probíhají letos poprvé dvouetapově. První část si obě třídy užily v druhé polovině září. Z vlastní zkušenosti můžu podotknout, že voda a její teplota působila jako kvalitní akupunktura. Nicméně vše proběhlo poklidně a v dobré náladě. Obě třídy se už nyní těší na červnové sjíždění řeky. Všichni jsme jistě zaznamenali také vzácnou návštěvu z Tanzánie v podobě Sylvestra Buky. Kromě šance k procvičení angličtiny byl podnětem pro solidaritu v podobě ejvznešenější událostí byla ná- adopcí na dálku. Každý si přece zavštěva Tomáše Halíka, který ener- slouží šanci dosáhnout vyšší kvaligicky hovořil ve staroslavné aule ty života. našeho gymnázia. Zájem o něj byl obrovský. Aula doslova praskala nemůžeme končit jinak, než náporem posluchačů. Jeho slova pozdravem od všemi oblíbené se dotýkala především tématu meiž tradičně probíhaly výměnné pobyty s holandským Heerlenem zilidských vztahů. Jeho přednáška Lenky Janovské - dnes Vetýškové... a německým Uetersenem. Zvláště by se ve zkratce dala pojmenovat její malá dcera Sofinka oslavila na někteří návštěvníci severního Ně- „Chci, abys byl!“ Jako vždy působil svatého Václava první narozeniny. mecka byli plni vášní, bohužel jim velmi přesvědčivě a mnohokrát na- Nepřipomíná vám maminku? nedali zrovna vhodnou příležitost bádal k přemýšlení. k projevu a zahrávali si s poškozením dobrého jména naší školy. Poučení pro příště – zkuste alespoň třikrát za den myslet. N A J Na začátku roku nezahálela ani naše redakce, kromě několika nových tváří a zlomené klíční kosti šéfredaktora můžeme s potěšením zvěstovat poněkud zajímavější zprávu. Naše dvorní grafička Anička Kolářová (VIII.) cestovala společně s excelentní ilustrátorkou Kristýnou Vojtíškovou (VIII.) do belgického Bruselu, což byla jedna z cen získaná za náš triumf v celostátní soutěži O nejinspirativnější školní časopis roku 2012. Na další exkurze se vypravili naši žáci tentokrát jen v rámci republiky. Nejdále dojela kvarta a to do Prahy na malý historický výlet. Sextáni a druháci pro změnu navštívili Tábor a v polovině října i anglické divadelní představení v Budějovicích. Vy, kteří jste se nikam nepodívali, nezoufejte, další příležitosti jsou v pořadí. Největší kvítko jsem tady já, mami. Poděkování Moc děkuji všem učitelům a studentům za velké překvapení, které jste mi všichni to čtvrteční dopoledne (18. 10. 2012) připravili. Nikdy jsem tuhle práci nedělal pro sebe, vy všichni jste její důležitou součástí. A za to Vám všem i za svoji ženu děkuji. Milan Liška ETICKÝ KOUTEK Proč neprohrávám MARKÉTA MORAVCOVÁ Raději nečestná výhra, než čestná nečestnost, přece to prohra… zase tak moc špatné Nerad prohrávám a nechci prohrá- není… Každý může vat. Kdo by chtěl? Pro výhru bych podvádět. Nikomu niudělal téměř cokoliv. kdo nebrání – neoficiálně. A A proč chci vyhrát? Protože nerad Tak proč se cítit provinile za proč že to děprohrávám, protože si tím něco malinký podvod? Pravidla vymyslám? Protože prohra je kompenzuji, protože se to ode mě leli ti, kteří neumí podvádět. něco, co neumím. Prohrát v této čeká. Oslavné pokřiky a povzbuzu- A pak se to se mnou vezlo. Malinký společnosti znamená zemřít. A pak jící jásot je snad ta největší motiva- podvod tady, a pak tam. člověk musí opět bojovat a opět ce, proč se překonat. Podvádím ve škole. Hodně. Ale ne- prohrát (=zemřít podruhé). KažUž jsem to několikrát přehnal. Vy- dělám to kvůli sobě, ale díky učite- dý je v něčem lepší. I v tom, v čem padá to tak, protože jsem pak byl lům. A pro rodiče. Mě je to jedno. jsem nejlepší. Občas stojí prohra několikrát v nemocnici. Ale nechci Oni něco vyžadují. A tak to plním. víc, než výhra. psát o tom, co mi výhra dala, ale o Společnost po mě chce hodně a já Já dám pro výhru hodně a nestytom, co jsem jí dal já. neumím jinak. To je má omluva – dím se to říct. Nejsem slabý, i když Minulý měsíc jsem dal hodně a výmluva. je možné, že mám srdce prožradneska jsem dal víc. Zítra už dám Každý je dobrý v něčem jiném a né skrz naskrz. Mé podvody mají všechno… já jsem skvělý v podvádění. Tak smysl a mají důvod. Podvádím a Začalo to dávno a to jen nevinným co je špatného na tom, že se sna- nejvíc ze všeho podvádím sebe. podváděním. Podváděl jsem tro- žím zlepšovat v tom, co mi jde? Až Až na mě přijdou, zkusím to znovu. chu, a pak jsem se cítil špatně. Ale jednou vyrostu, bude ze mě král Směju se těm, co hrají fér. výhra za to stála. Výhra smazala tu podvodu. Vítáme nově příchozí... -MAR.MAR & TEST- Všichni jste si jistě všimli, že nám na škole přes prázdniny přibylo pár nových tváří. Nemyslíme tím ovšem prváky a primány, ale španělštináře Jiřího Hendrycha nebo matematikáře Karla Pazourka, který nastoupil po matematickém gigantovi panu Krejčovi. Dále pak staronovou profesorku angličtiny a tělesné výchovy Petru Šálkovou Dufkovou, energickou hudebkářku Janu Havlovou a účetní Romanu Veselou. Tímto naše nové přírůstky srdečně vítáme a přejeme jim pevné nervy. Jiří Hendrych Vyučujete pouze v Třeboni, nebo působíte ještě na jiné škole? V současné době vyučuji pouze na gymnáziu zde v Třeboni a v rámci volnočasových aktivit také vedu kroužek španělštiny na domově mládeže SŠRV. Přestože na naší škole učíte jen pár tříd, tak jste se určitě stačil pořádně rozkoukat. Líbí se Vám u nás? Abych uvedl informace na pravou míru, vyučuji pouze v jedné třídě, v sextě. Přesto jsem již nabyl prvních dojmů z celého zařízení, které jsou veskrze pozitivní. Líbí se mi otevřenost a přístupnost kolegů, rodinná atmosféra a zejména jsem velice spokojen se studenty z profesního a hlavně lidského hlediska. Zkrátka mám pocit, že jsem na místě, kde má učitelská práce smysl. 7 Karel Pazourek Jakou školu jste studoval? Absolvoval jsem matematickofyzikální fakultu v Praze, obor odborná matematika, kde jsem vystudoval něco, co by se dalo nazvat absKdo nebude traktní geometumět počítat, milé rie. Poté jsem si kolegyně , tomu to spočítám! dodělal učitelství pro střední školy, ale jen pro matematiku. A v současné době dokončuji doktorské studium. Můžete čtenářům upřesnit pojem abstraktní geometrie? V klasické geometrii je spousta obCo Vás vůbec vedlo k učitel- rázků, ale v abstraktní geometrii se ské profesi? spíše počítá. A protože už někdy Původně jsem studoval odbornou ani to počítání nejde, tak se kreslí matematiku, ale k učitelství jsem různé symboly...nic víc. tíhnul vžycky. Nejprve jsem se věnoval spíše talentovaným žákům, Je naše gymnázium první ale pak přeci jenom rozhodnutí školou, na které učíte? učit na střední škole zvítězilo. Re- Není. Již jsem učil na sportovním zignoval jsem tedy na odbornou gymnáziu v Praze. Ovšem nesmíkariéru a věnoval jsem se učení. te si představit, že zde byly hloupé 8 děti, není to vůbec pravda. Byli tam i tací, kteří byli talentovaní nejen ve sportu, ale také v matematice. Většina učitelů učí více předmětů, proč jste si vybral pouze matematiku? Na mě to tak trochu „spadlo“. Kdybych si měl dodělávat ještě druhou aprobaci, tak by to bylo velice náročné, takže zatím nepřemýšlím o tom, že bych si ji dodělával. V úvahu připadá jen deskriptivní geometrie, která se již v dnešní době nevyučuje, takže by to bylo trochu zbytečné. Většina studentů podotýká, že mluvíte velmi potichu… Co si o tom myslíte? Myslím si, že mluvím nahlas tak, aby mě všichni slyšeli. A pokud mě neslyší, mohou zvednout ruku, říci mi to a já hlas zvýším (když je to nutné). Petra Šálková-Dufková Máte pocit, že se na naší ško- nějaké poučení do života. le něco změnilo? Mám pocit, že se změnilo hlavně Co je pro vás při vykonávání vedení školy. Už jen nástup nové vaší profese nejdůležitější? ředitelky Aničky Kohoutové s Co se týče angličtiny, tak tam je sebou přiná- důležité mít k dispozici kvalitní Ale Karle , každý ší spoustu materiály a čas dobře se připravit ví , že matematika je změn – a na hodinu. Současné „Matrixy“ a Matrix! to hlavně v „Angličtina maturitní témata“ mi prezentaci školy moc nevyhovují, takže o to víc veřejnosti, otevírání nových mož- času musím trávit kompilací mateností žákům, a vůbec ve výběru riálů odjinud. Pokud jde o tělocvik, preferencí. Tím ale rozhodně neří- tak tam jde o to, aby žáci nebyli kám, že se mi tehdejší vedení zdálo „buchty“ a trošičku sami chtěli se špatné – vůbec ne. Z každé doby sebou něco dělat, pak je to super. si může vzít člověk pro sebe něco dobrého, pozitivního nebo alespoň Jana Havlová Stihla jste zpozorovat nějaký rozdíl mezi žáky obchodní akademie a našeho gymnázia? Během září jsem zjistila, že gymnazisté jsou kvalitněji připraveni na výuku. Výjimečně se vaši spolužáci omlouvají, že zapomněli domácí úkol. Velice se těším na hodiny hudební výchovy s primou a sekundou, kde se malí hudebníci předbíhají, kdo svůj referát předvede první. Co vám na naší škole chybí/ co vás zaujalo? Na Obchodní akademii v Třebo- ni je jednotný systém ovládání přihlašování počítačů ve všech učebnách i kabinetech. Paní učitelka Kubínová mi Brnkáš mi slíbila, že jednodušší pěkně na nervy, systém bude do dvou Karle měsíců i tady na gymnáziu. Zaujala mě celá řada věcí, např. velmi vstřícný pedagogický kolektiv učitelů i nepedagogických zaměstnanců. Líbí se mi Vaše akční nová paní ředitelka A. Kohoutová a řada kulturních i sportovních aktivit, které jsou připraveny pro studenty i pedagogy. Romana Veselá Jak to nám a hlavně naší škole spočítáte? Základem mé práce je dohlížet na co nejefektivnější hospodaření s penězi, které k nám jednak putují od našeho zřizovatele, kterým je Krajský úřad v ČB, a také penězi, které si svou vlastní činností obstaráme sami. V podstatě je třeba co nejlépe využít všech finančních prostředků, které máme k dispozici, abychom měli co nejpříjemnější školní prostředí pro své studenty, pedagogy a ostatní zaměstnance. I když mé předchozí zaměstnání bylo u stavební firmy a pracovní prostředí tudíž zcela odlišné, vůbec si zde nepřipadám nově, ale spíše se jakoby vracím po mnoha letech do „své“ školy. Gympl jsem vždycky milovala. Od 6. třídy základní školy ( II. ZŠ v Třeboni) jsem měla téměř naprosto jasno v tom, co chci v budoucnu dělat. Chtěla jsem být učitelkou dějepisu a literatury a tudíž gymnázium bylo prvním krokem ke splnění mého cíle. Strávila jsem zde nejkrásnější léta svého mládí a vždycky na to moc ráda vzpomínám. Ovšem jak už to tak chodí, učitelka se ze mě Nevím, o čem mlun e s t a l a víš, Karle , mně vychází všechno pěkně a historie a láska ke knížkám mi zůstaly jako koníček. A jsem moc ráda, že jsem zpátky mezi svými! Co máte na své práci nejradši/nejméně ráda? Nejraději jsem, když mi všechno pěkně vychází a nemusím hledat zatoulané koruny po jednotlivých účtech. Štěstí účetnické profese spočívá v tom, když po uzavření měsíce můžete s velkou radostí oznámit paní ředitelce, že jsme opět ušetřili na nákladech a všichni zaměstnanci byli mimořádně potěšeni svými výplatami. Kéž by se toto stalo pravidelností, větši- 9 nou je vše jinak. Výše pedagogických platů je spíše žalostná. No a nejméně ráda jsem, když objevím záhadný mínus a honem si s ním nevím rady. TÉMA Strach (čtěte s mysteriózní hudbou v pozadí a hlubokým mysteriózním hlasem) Strach je jedna z nejhumánnějších a nejpřirozenějších emocí člověka. Kolik různých úhlů pohledu na něj existuje? Nečíhá někdo za rohem? Doufejme, že ty nejtemnější doby jsou historicky už za námi. Děs, hrůza, šok, strach. Pss! Ticho! Ne- -IWISH- jenže přichází vlna článků, které se knedlík v krku jim? Dozvíte se jak o toto téma nenápadně otírají, ale ako houkala z lesů. V tom okamžiněkteří redaktoři po tomto tématu ku zlověstné ticho prorval úpěnlivý doslova drapli! Petra, jakožto hlavní křik. Dominik zardousil strach hoiniciátor únosu, po něm skočila, ho- lýma rukama a napsal pro vás úvadila mu pytel přes hlavu a vyřezala hu. Bojíte se? Ani nedutejte.. z něj velmi slibnou Černou kroniku. Za zlověstného ticha na vás Bára Až se budete bát moc, přečtěte si jas Tomášem vybafli s anketou. Děsí zykový koutek, kůže líný.. vás učitelé? Chcete vědět, co udělá Nic pro slabé povahy -P..KRAT- 10 Vítr rve ze stromů poslední zbytky nespadaného listí, celý svět je zahalený do hnusné šedivosti a lehce mrholí. Všude se povalují chuchvalce mlhy skrývající určitě ledacos podezřelého. Stíny větví vrhají ve světle pouliční lampy na zdi domů siluety obludných pařátů. Deprese kape ze všeho kolem a slizce se plazí světem, pronikajíce přitom přímo do našich duší, ve kterých zamoří všechna světlá místa, která tam ještě zbývala. A v tomto rozpoložení kráčíte do školy. S větším či menším strachem tam jdeme skoro všichni. Jsme lehce vyděšení z písemek, zkoušení a všeho roztomilého, co si na nás učitelé vymyslí. Například já před čtvrtletkou z matiky mírně omdlévám hrůzou. Pokud máte štěstí, můžete tu zahlédnout potulující se zombie. Propadlé tváře, přimhouřené, oteklé oči a nepřítomný výraz. Postavy vlekoucí se po chodbách, které ale ve většině případů netouží po lidských mozcích, nýbrž místo toho polohlasem mumlají: „Kafe, kafe, kafe!“ Ano, jsou to studenti, kteří již za sebou mají nultou hodinu od sedmi. Ani venku před školou nejste v bezpečí, věříte těm černým kavkám, co krouží okolo školy? Já tedy rozhodně ne. Jestli jste viděli Hitchcockovy ptáky, určitě víte, o čem mluvím. Ta podezřelá stvoření mohou kdykoliv přijít k nějakému pohnutí mysli a zaútočit. Bude jich spousta a budou toužit po našich očích. Možná se na chvíli schováme za dveřmi školy a učeben, ale dříve, nebo později ptáci dveře rozklovají – a co pak…? Dále bych měla obavu o to, co se skrývá za dveřmi v jazykové učebně. Prý tam jsou ještě jedny dveře a mezi nimi mezera. Ale co je v mezeře? Zajímal se o to jeden oktaván při hodině anglické konverzace. Podotkl, že je tam bývalý školník, když ťukal na ony dveře. Na to se pan Kopeček jen potutelně usmál a prohodil, že je tam místa více, než pro jednoho, a že by tam zbytečně neťukal, protože mu už stejně nikdo neodpoví. Pan učitel toho ví podezřele hodně! Nenechte se zmást jeho mírumilovným chováním, protože jestli má někdo prsty v nějaké nevyřešené školní vraždě, tak je to on! Aby se za chvíli do mezery za dveře nedostal i onen oktaván, jenž na případ podezřelých dveří upozornil, protože je to velmi šikovné místo, kde se dají ukrýt jak mrtvoly, tak i živoly… A co myslíte, že se stane, když se mezidveřní mezera přeplní nepohodlnými školníky, studenty, či učiteli a přestane fungovat tak dobře jako předtím? Zamýšleli jste se nad tím, co jste to vlastně dnes v jídelně jedli k obědu…? STUDENTSKÁ ANKETA 11 Čeho se bojí studenti gymnázia? Strach se projevuje v různých podobách, pro některé je hnacím motorem, jiné brzdí, demotivuje, oslabuje. Co se ovšem výrazně liší, je příčina této prazvláštní emoce. Naše rozsáhlá studentská anketa přinesla zajímavé poznatky. Na krásném druhém místě se jako nejčastější původce studentských obav umístilo všelijaké zvířectvo, a to především pavouci a hadi. Následuje tma tmoucí, matematika a školní jídelna. V našem výzkumu se ovšem vyskytly i velmi kuriózní odpovědi. Jednu studentku septimy stále více děsí topinkovač, kvartány zase traumatizují slepice. -BARS- Úspěchem je, že pouze tři nejme- čeká Nebeská brána a začátek něnovaní členové našeho učitelského čeho nového. Objevili jsme i nesboru jsou studenty považováni za smrtelného sextána, který je nyní zdroj časté úzkosti. Velmi sporným detailně zkoumám předními svěbodem se stala smrt a s ní spojený tovými antropology. strach. Ze sto třiceti dotázaných Kladete si otázku, co že to tedy gymnazistů se smrti obává pou- „elitu národa“ děsí ze všeho nejvíc? hých čtyřicet pět. Hrůzu jim nahá- Vítězem se stává BUDOUCNOST. ní především pomyšlení na věčnou Mnozí z nás (někteří už v kvartě) prázdnotu, nevědomí a vlastní se trápí maturitou, výběrem vysoneexistenci. Pro zbylou většinu je ké školy nebo dokonce uplatněním smrt přirozenou součástí lidské- na trhu práce. Dělejme si vrásky ho bytí, jedinou životní jistotou či raději z pavouků. Kdo jiný než abdokonce vysvobozením. Čtyřem z solvent všeobecného a k tomu všenich pomáhá přesvědčení, že naše mu třeboňského gymnázia je do duše žije dál i bez tělesné schránky. dalšího studia vybaven lépe? Na dalších pět studentů po smrti Strachem ke strachu Strach, jeden ze dvou základních lidských pocitů. Díky němu se člověk drží ve střehu. Zbystřuje naše smysly, napíná svaly a připravuje k útoku nebo útěku. Takhle nějak by se dal popsat strach biologicky. Máme ale v dnešní době z něčeho ještě strach? Jistě, každý z nás nějaký strach má. Ale je tento strach strachem v pravém slova smyslu? Žijeme v klidném státě bez vnějšího nepřítele, všichni jsme očkovaní proti smrtelným nemocem, patříme mezi nejbohatší země světa, z rozmarů utrácíme peníze za zbytečnosti a předražené zakázky. Vyhazujeme tuny jídla do popelnic, děláme vše, na co si můžeme vzpomenout. Největší strach máme z toho, jestli nám někdo neodře lak na autě a jestli nám zítra po cestě do školy nebo do práce nezmokne účes. Dokáže si ještě někdo z nás představit, že chodit do školy je výsadou, která se dostane málokomu? Stále jsou i v dnešní době oblasti, kde lidé umírají na choleru, tuberkulózu, neštovice a mor. Chodíme domů a stěžujeme si, když musíme uklízet. Domov je pro nás naprostou samozřejmostí. Doby, kdy se domovy lidí bořily v důsledcích válečných konfliktů, jsou přece dávno pryč. Nemusíme ale ani opouštět náš kontinent, abychom se podívali do míst, kde účel světí prostředky a celá města se hroutí v troskách pro často nesmyslný válečný konflikt. Strach v těchto oblastech nabývá zcela jiných rozměrů a naše problémy by tamním lidem připadaly jako banality. Máme prostředky, abychom zamezili válkám ve světě. Můžeme vymýtit spousty nemocí z planety tak, jako jsme to udělali v celé Evropě. Triliony dolarů 12 -NICK- ročně vyhazujeme zcela zbytečně, peníze, za které by se dal ze světa vymýtit hlad i chudoba. Vznikla by jednotná konfederace s federálními vládami podobně jako ve Spojených státech, jen by se rozrostla do celého světa. Mohli bychom nastolit stejné podmínky pro všechny. Vzdělání, zdravotnictví, sociální poměry, jak v USA, tak i v Somálsku. Cestu člověka by neurčovalo místo narození, ale jeho vlastní vůle. Věda a výzkum by zažily nový Zlatý věk. To vše bychom mohli začít vytvářet okamžitě. Stačilo by, kdyby se největší světové velmoci dohodly na společném postupu, přestaly zbrojit a tyto peníze začaly rozumně používat. Díky smazání rozdílů a jednotnosti, při které by byla zachována národnostní autonomie, bychom neměli důvody k válkám. Ano, právě tyhle myšlenky jsou největší noční můrou hlavních světových vůdců a nejbohatších finančníků. A tak nás po staletí udržují ve zbytečné hrůze a strachu současnosti, aby sami žili klidný život v bohatství a přepychu. UČITELSKÁ ANKETA 13 -AKO- Čeho nebo o co jste se kdy v životě nejvíc báli? Naděžda Krčálová Já mám pro strach uděláno - ne vážně. Strach jsem prožívala, když jeden synek spadl z palandy a měl otřes mozku, a když druhého synka srazilo auto. Martin Rosocha Nejvíce jsem se bál takové podivné bytosti; měla sedm rozpolcených hlav, každá byla rozseknuta jiným způsobem, jedné chybělo temeno, druhé šlo seknutí přes spánky, třetí byla uťata v rovině očí, třem dalším byl v různých směrech obličej přepůlen vedví a sedmé zbyla pouze brada… Všechny byly zohaveny strašným způsobem, který dal vyniknout ještě strašnější skutečnosti, a to že všechny přes svoje zohavení i nadále žily, plivaly kolem sebe jedovatý sliz ve formě žíraviny a mumlaly slova o strašlivé pomstě, která potká každého, koho by dostaly do svých napůl shnilých spárů. Těmi hnisajícím prackami s čímsi smrdutě odpadávajícím máchaly kolem sebe, vydávajíce hrůzostrašné skřeky, které připodobňovaly teskné vytí a nekonečnou bolest. Zároveň se po sobě samých, po tom odkapávajícím hnisu, pomalu sunuly neustále vpřed, aby sípajícím smíchem dávaly najevo, že nikdo jejich hrůze neunikne. Když jsem tuto historku vykládal svému ošetřujícímu lékaři, pamatuji si, jak se na mne podíval s takovým hodně podivným úsměvem, a já se ho hrozně začal bát. v životě příležitost bojovat pár desítek sekund o život své dcery a nekonečně se modlit o život své sestry. Zažila jsem v těch chvílích svoje dva největší strachy v životě - v obou případech to dobře dopadlo a musím s odstupem času přiznat, že je to hodně cenná zkušenost. O tom možná někdy jindy. Petr Kopeček Mám pro strach uděláno, jak se lidově říká, a vůbec si nevybavuji, že bych se někdy bál nějak víc, třeba tak, že by mi dodnes stály vlasy hrůzou na hlavě při pouhé vzpomínce na onu událost. Rád zažívám takové to příjemné mrazení při napínavém filmu, užil jsem si i několik opravdu vydařených nočních stezek odvahy při dětských táborech, nebo když jsem někdy jel načerno v MHD... Samozřejmě, že se obávám o své blízké i o sebe, ale s vědomím stálých obav se dost dobře žít nedá. I to je věcí individuálního přístupu. Milada Benedová Myslím, že moje odpověď bude podobná ostatním. Největší a nejhorší je podle mě strach o někoho vám hodně blízkého. Já jsem se strachovala o život svých dětí, rodičů a manžela. Hlavně pokud se vyskytla nějaká velká neznámá, která jejich zdravotní stav nebo životní situaci ovlivňovala a já ji nemohla změnit. Nejvíc jsem se bála za doprovodu vlastní bezmoci. Doufám, že takových situací bude co nejméně. Jako malá vesnická holka jsem se Anna Kohoutová Moje největší strachy v životě sou- bála sousedovic housera, který měl visí ne se strachem z něčeho, ale o na mne spadeno, a když jsem šla někoho – konkrétně s bojem o ži- kolem, vždycky na mne vystartovot mých nejbližších. Dostala jsem val. Někdy na základní škole jsem se dívala v televizi na seriál Hříšní lidé města pražského, kde v jednom dílu zastřelil místní blázen ze stromu pacientku v lázních. U nás na dvoře rostl poměrně vysoký jírovec a já byla přesvědčená, že všichni pošuci z okolí polezou zrovna na tenhle strom, aby po mně stříleli. Několik let jsem spala s hlavou pod peřinou a klepala se strachy. Tereza Maříková Nejvíc v životě jsem se bála asi v deseti letech jednoho opilého pána v nonstop motorestu kdesi v Severních Čechách, kde jsme s mamkou a sourozenci čekali dlouho do noci, než taťka zařídí opravu našeho mírně rozbitého auta a taxíka na zbytek cesty ke strejdovi. Pán, místní štamgast, si nás chtěl vzít domů, byl neodbytný a já se bála, že s ním nakonec budeme muset jít a už se nikdy nevrátíme domů. Neuklidnila mě ani slova servírky, která tvrdila, že má pán doma manželku, která by ho hnala a ona že při nejhorším umí karate. Nejvtipnější na tom ale je, že když se na tu událost koukám zpětně, pán byl úplně neškodný a všechno vyhnala do extrému moje dětská představivost, to bratr se sestrou celé moje trauma zaspali a nic si z toho večera nepamatují. Dětská mysl je prostě pro dospělého mnohdy nepochopitelná, přestože jsme si tím obdobím všichni prošli. A tím se dostávám k tomu, že nyní se nejvíc bojím o svého syna - aby mu život připravil co nejmíň strachů, o kterých já možná nebudu mít ani zdání, že je prožívá. Kateřina Janů Zdeněk Kučera Od malička - ani nevím, kde jsem V MŠ čertů, v první třídě očkování, k tomu přišla - mám strach z pa- ještě ve 2. třídě psů, ve 3. třídě „šivouků a je jedno, jakou má velikost. kanisty“ Oty H., ...v 6. třídě učitelA dodnes jsem terčem vtípků celé ky fyziky, v 2. ročníku na gymnáziu rodiny kvůli svému strachu z výšek. učitelky chemie. Dělá se mi zle už na třetí šprušli . Nevím, jestli jsem se tenkrát bála Zuzana Dvořáková nejvíc v životě, ale rozhodně jsem Jako malá jsem měla vždycky strašse bála dost. Byly mi tři roky, když nou hrůzu z pavouků. Vadilo mi, jsme šli s tátou naproti babičce do že když jdou, hýbou každou nohou práce přes pole. Táta se schoval a jinak a z toho mi běhal mráz po zázačal chrochtat, já jsem byla má- dech. Postupně jsem se s nimi ale lem bez sebe strachem, otočila celkem sžila. Pokud tedy nelezou jsem se a metla domů a řvala jsem, po mně, tak mi nevadí. že v poli je divočák. Soused - vášnivý myslivec - vzal pušku a šel ho Ivana Ahmad střílet. Myslím, že taťka se tenkrát Bojím se pavouků a hadů (strašně, taky pěkně vyděsil. úplně hrozně moc ) a o své nejbližší, které mám ráda. Aby neoneJana Kalvasová mocněli nějakou ošklivou nemocí, Spíše než nějaký velký strach můj která se nedá vyléčit. A sobecky život provází menší fóbie např. z bych si přála, aby všichni byli se uzavřených prostor, tmy, velkých mnou na světě, dokud tady budu pavouků,... a také úzkost, aby já. Aby mě nikdo z nich neopustil. všichni moji blízcí byli v pořádku. 14 Petr Werner Nejvíce jsem se bál v životě celkem třikrát: poprvé zhruba v mých sedmi letech, kdy jsme ještě bydleli v Novém Dvoře a tam začal hořet sousední část domu. Rodiče mě nechali doma samotného a pomáhali odvádět tehdy ustájený dobytek. Já chodil kolem stolu, pod kterým se krčil náš kokršpaněl Amina, a pořád dokola jsem říkal: „Ať neshoříme, ať neshoříme!!“. Podruhé šlo opravdu o život – neuváženě jsme sjížděli za velké vody jeden krumlovský jez na raftovém člunu, válec nás tehdy podržel, otočil o 90 stupňů a my se nemohli sami z jezu dostat. Zachránili nás až přihlížející, kteří nás vytáhli za provaz od našeho člunu ven. No a poslední strach jsem zažíval ve chvíli, kdy se dozvěděla rodina mé současné ženy o našem vztahu (já byl totiž tehdy její učitel) – její bratři a otec jsou o hlavu větší než já a fakt jsem čekal, že dostanu pořádnou nakládačku. Nedostal. -MAR.MAR & TEST- Měli jste někdy z něčeho strach nebo dokonce fóbii? Na tuto akci mě doprovodila moje bývalá třída, od níž jsem dárek obdržela. Ráno jsem se doma v klidu nasnídala a vyrazila na hosínské letiště do Č. Budějovic, kde na mě čekal instruktor. Trénink na louce probíhal v přátelském duchu, studenti mě povzbuzovali. Při nástupu do letadla mi začalo být těžko. Když nadešel správný čas, nejprve vyskočil z letadla náš fotograf a pak mě doslova vyhodil instruktor, který byl ke mně připoután. Petra Šálková-Dufková Prakticky jsem v první chvíli nic Samozřejmě, jako dítě třeba z toho, neviděla - bála jsem se otevřít oči že se ztratím, nebo že mě někdo zaJana Havlová skok po hlavě se mi také moc nebije nebo mi ublíží. Dodnes mám tak trochu „strach“ z lidí, kteří se Velký strach jsem měla asi před líbil, cítila jsem ranní snídani. Po neumějí ovládat, kteří jsou jaksi pěti lety při tandemovém seskoku. několika sekundách mě instruktor Karel Pazourek Strach je přirozená lidská reakce, takže určitě se spousty věcí bojím. Například pavouky ještě snesu, ale hady opravdu nemám rád. A co se školy týče, mám několik fobií. Vadí mi, když žáci jedí v hodinách nebo když přijdou k ústnímu zkoušení a žvýkají u tabule. Na to jsem doslova alergický a dokážu být i nepříjemný. mimo (ať už psychicky nemocní nebo na drogách či alkoholu). Existují jistě i další strachy – strach z vážné nemoci, nemohoucnosti a stáří, smrti, čehokoli škaredého týkajícího se mne, mých nejbližších i blízkých, strach z válek i politické situace, strach z toho, co v dnešní době jíme nebo jíst budeme, co dýcháme, co za hrůzy se skrývá v současné kosmetice atd. Je toho tolik, že když by se tím vším měl člověk neustále zabývat a myslet na to, tak se „zcvokne“. začal nutit, abych na fotografa má- věcí, které nemohu ovlivnit, např. vala a snad se i smála. Snad nej- osud mojí rodiny a přátel. Jinak se hezčí okamžik nastal při přistání. snažím smýšlet a vůči lidem jednat Ležela jsem na instruktorovi, byla statečně, což určitě člověka činí jsem šťastná, že nemám nic zlome- svobodnějším. ného, ale on do mě začal kopat, ať A fóbie? se rychle zvednu, že chvátá a čeká Asi žádné nemám, ale maximální ho další zákazník. odpor cítím k některým českým politickým činitelům včetně souJiří Hendrych časného pana prezidenta. Když se Myslím, že strach k člověku při- zamyslím, někdy když vejdu do rozeně patří, takže jsem asi jako učebny a stojím pod obrazem inkaždý zažíval strach v minulosti kriminované osoby, na pár vteřin a mám ho někdy i v současnosti. se lehce osypu, takže asi ano, mám Strach nebo spíše obavy mám z jednu fobii - Klausofobii. HYPNOTICKÁ SEANCE K čemu je nám strach? Může být na strachu něco pozitivního? V první chvíli nás jistě napadne, že v žádném případě ne a v hlavě si vybavíme děsivé scény z hororů a hrůzy válečných dokumentů. Jenže jako u většiny dušeních dějů, někteří psychologové razí teorii úplně opačnou názoru, který zastává většina lidstva. Tito vědci tvrdí nejen, že strach je jedinci prospěšná emoce, ale dokonce hlásají, že jím je motivována většina lidského chování a jednání. Čím tedy argumentují a jak to doopravdy je? Strach je v každém případě jedna ze šesti základních emocí, jejíž mimické vyjádření je společné všem lidem na naší planetě – o tento poznatek se zasloužil už Charles Darwin. Jeho zažívání má evoluční význam, neboť v dřívějších dobách sloužilo člověku k přežití. A to platí dodnes, je konec konců v podstatě jedno, zda se bojíme, že nás sežere jeskynní lev nebo že nás přejede projíždějící autobus. V tomto případě mluvíme o opodstatněném, tedy racionálním strachu, jehož zá- Romana Veselá Nejsem zrovna strašpitel, fóbiemi netrpím, závratě neznám a výšky spíše vyhledávám, pavouci mi nevadí, akorát hada potkat nemusím. Samozřejmě, že mám občas také strach. Strach z nemoci, úrazu ať už vlastního nebo u svých nejbližších. Jsem matka dvou synů - sportovců, takže obavy jsou velmi často namístě. 15 TEREZA MAŘÍKOVÁ žitek je nepříjemný, avšak jedinci i ném dětství. Může se jednat o přídruhu prospěšný. mou zkušenost dítěte nebo někdy Existuje-li racionální strach, musí jen stačí, že se například maminka samozřejmě mít svůj protipól – bojí psů a hystericky děťátko odtím je strach iracionální. Odbor- tahuje od každého chundelatého níci v tomto případě mluví o fobii voříška, aby se pak dítě psů začalo nebo úzkostné poruše. Fobie se také bát. My lidé, vysoce sociálmůže týkat pavouků, výšek, ost- ní tvorové, se totiž velmi snadno rých předmětů, špíny, nemocí ale učíme dobrým i špatným vzorcům také konce světa nebo specifických chování pouhým „odkoukáním“ situací (vystupování před publi- od ostatních a tím rychleji, čím kem, jízda MHD…). Tyto formy jsou v našich očích tito ostatní důstrachu, přestože u mnohých mů- ležitější a hodnotnější. žeme pozorovat, že jejich podnět A tím se oslím můstkem dostávám byl původně pro lidstvo reálnou od suché teorie strachu k záživhrozbou, dnes již konkrétnímu nějším a každodenním lidským člověku život v žádném případě jednáním, která jsou motivována nezachraňují, naopak mu jej často strachem, byť si to jen málo uvědovelmi ztrpčují a komplikují. mujeme, a tento strach si vytváříTo je dáno především tím, že inten- me do jisté míry sami, jako členové zita obav je podnětu nepřiměřená naší euro-americké společnosti. a podnět člověka přímo neohro- Tápete? Ve vteřině vysvětlím. Požuje – např. v Čechách nežijí žádní dívejme se totiž hlouběji pod dnes jedovatí pavouci, myši a krysy už až nad míru užívaný odborný terdnes nepřenášejí mor a rozhledny mín stres. „Ve stresu“ je dnes kažmívají pevná zábradlí ;-). dý druhý, „stresové“ je každé třetí Proces, kterým fobie vznikají, není povolání a všichni čtou články o u všech případů zcela jasný, často stresu velkoměst a jak se stresem však má co dočinění se zážitky v ra- bojovat. Proč ale tělo spouští takzvanou stresovou reakci s aktivací všech svalů, zvýšením tepu, prohloubením dechu a vylučováním příslušných hormonů (pro náročné zejména adrenalin, noradrenalin, kortizol J)? První fáze této reakce se jmenuje poplachová a jejím spouštěčem je právě strach. Strach, že nestihnu autobus a přijdu pozdě do školy nebo do práce, že nestihnu odevzdat zadaný úkol včas, že budu muset říkat referát před celou třídou, že dostanu špatnou známku, protože jsem se nenaučil na písemku, že vylítnu u maturity a nevezmou mě na vysokou školu atd. atd. Zmíněné příklady jsem schválně vybrala ze školního prostředí, ale můžeme je nalézt ve všech odvětvích lidské činnosti. Tento strach nás, pokud není příliš silný a nevyskytuje se příliš často, motivuje k výkonu a vlastně pomáhá posouvat jedince i společnost kupředu. Stres, který z něj pramení, se také někdy označuje jako eustres (dobrý stres). Jenže pak jsou tady další strachy, které produkuje naše společnost. A to například, že vypadám jako strašák a ostatní se mi budou smát, že nejsem dost dobrý, abych si zaslou- žil pochvalu a uznání, že nesmím zkušenosti a je rozumem neopodukázat slabost, jinak toho ostatní statnitelný. využijí, že jsem někde nový a ne- A jak se strachem bojovat? V přízapadnu do kolektivu, že nejsem padě fobií zmiňovaných v úvodu normální, když mám kamarády je velmi úspěšná poměrně jednojiné barvy pleti nebo jiné sexuální duchá a krátkodobá terapie, která orientace, že se jednoduše od větši- se zakládá na relaxaci a postupném ny odlišuji natolik, že mne nebude vystavování se obávanému podněschopná přijmout. Že snad každý tu. U někoho může zafungovat i někdy prožívá podobný strach - a laická verze, tedy začít od malého proto se malujeme, oblékáme do pavoučka a dopracovat se až ke věcí, které nám nesluší, tetujeme, sklípkanovi, ve vzácných přípapropichujeme si různé části těla, dech pomůže i „léčba šokem“. A kupujeme značková auta či mobily co zabírá na ty ostatní „mezilidské“ a pomlouváme pana Nováka, pro- strachy? Ruku v ruce se strachem tože i sousedka na něm nenechá kráčí vždy nejistota, pramenící nit suchou - mají na svědomí opět buď ze situace, kterou nemám pod dva velké strachy. Prvním je hlubo- kontrolou, nebo ze sebe sama. A ce zakořeněný strach z vyloučení nejlepším lékem na nejistotu je ze společnosti, které v dřívějších bezesporu posilování svých schopdobách znamenalo smrt, a Robin- ností, možností, dovedností a son Crusoe by mohl vyprávět, co kompetencí, tedy jinými slovy čím dlouhodobá izolace dělá s lidskou víc toho umím, dovedu, zvládám, psychikou. A druhým je strach z ovládám a zažil jsem, tím méně neznámého, odborně xenofobie, situací mi nahání strach a tím více který je nejlépe pozorovatelný, mám síly vystoupit z davu a jednat pokud se týká lidí jiné barvy pleti, tak, jak to cítím pouze já a ne tak, kultury, náboženství, národnosti či jak mi nařizuje tlak většiny. Proto sexuální orientace a vede k tvorbě třibme své vědomosti, schopnosti předsudků. Tento strach je v naší a dovednosti, ať se ani vlka nebojípsychice také hluboce zakořeněn a me, myslím, že tady na gymplu na obsahuje slovo fobie, což znamená, to máme takřka ideální podmínky. že se opět nezakládá na konkrétní ČERNÁ KRONIKA -P.KRAT- Aneb proč se bát ve škole o život? V souvislosti s aktuálním tématem našeho časopisu jsem se rozhodla zapátrat po různých tragédiích, co se u nás ve škole kdy staly, abych vás mohla strašit legendami o oběšencích na půdě, záhadných zmizeních (pokud nepočítám případy, kdy někdo „záhadně“ zmizí před písemkou z fyziky), nebo o zaživa zazděných lidech a bestiálních vraždách. K mému velkému zklamání se zde žádné takové případy nestaly, nebo o nich nikdo nic neví, zato jsem si vyslechla spoustu prapodivných historek. Vybrala jsem z nich ty nejkrvavější a nejbizarnější: Terciánská bitva na život a na smrt Vypadá to, že tercie se vrátila do dob středověkých, a to se vším všudy. Dva sokové stanuli proti sobě v líté řeži o lepší místo v lavici. Místo mečů vytasili proti sobě obyčejné tužky a jali se jimi šermovat. Úder… další, úskok, zásah! Tužka se zabodla do břicha jednoho z terciánů. Následoval úprk na pohotovost s krvácející ránou. Nepodařilo se mi však zjistit, jak byla tužka hluboko. Názory se různí: útlocitná paní Kohoutová, jakožto lehce otřesený svědek, nebyla s to dodat ani jeden detail, rozumná terciánka se zmiňovala o pouhém jednom centimetru, její spolužák mluvil o třech, zatímco jeho vedle něj stojící kámoš nadšeně vykřikoval, že to bylo „dobrejch pět cenťáků!!“. Pohřbena pod šatní skříňkou Tento případ se odehrál již v loňském roce. Nevím, co to tehdejší kvintány napadlo, ale začali blbnout, a to tím způsobem, že se jeden druhého snažil odtáhnout za nohy ze šatny. Vlečenému se to nechybělo prý moc a kavce se dílo samosebou nelíbilo, a tak se zachy- podařilo. til za nohu vedle stojícího děvčete, které se chytlo skříňky. Skříňka se V příštím díle Černé kroniky se převrátila a spadla nebohé na ruku. dozvíte o případu primána, který Bolest to prý byla strašná, zranění skočil přes zábradlí u dívčích WC si vyžádalo ruku v sádře. Z celé v posledním patře dolů na schody. věci plyne ponaučení: když děláte Ne, vlastně nedozvíte, vymýšlím kraviny, myslete hlavou! Na dru- si… Doufám jen, že má nová rubhou stranu ale, kdo z vás může říct, rika bude každé dva měsíce naplže na něj spadla šatní skříňka…? něna, čímž nechci říct, abyste se mi tady průběžně mrzačili, i když Krvelačná kavka byste mi tím dost pomohli. Toto je pro změnu stará legenda pana Kučery, který je nevyčerpatelnou studnicí podobných příběhů, p oj e d n áv aj í c í c h například o tom, jak si koupil boty do rakve. Pokud neznáte, rozhodně si nechte vypravovat, stojí to za to. O tom jsem tady ale mluvit nechtěla. Tak tedy, kdysi v dávném, blíže neurčeném čase, se pan Kučera vydal s jakýmsi nižším ročníkem k záchranné stanici na exkurzi, aby si žáci mohli prohlédnout zvířátka. Došlo také na zraněné ptactvo a ochočenou kavku. Kavka se pokojně producírovala jednomu studentovi po rameni až do doby, než z boku zahlédla jeho lesknoucí se oko. To ji zaujalo a s velkou silou po něm klovla, jak už to tak kavky dělají. Naštěstí se netrefila a chlapec vyvázl jen s několika stehy okolo oka, ale 17 KULTUREL Za strašidly do kina -DAUR & AN.KA- Když Friedrich W. Murnau v roce 1922 přivedl na svět neuznanou adaptaci románu Dracula, Upíra Nosferatu, vzbudil v tehdejších divácích něco, co do té doby v kinech příliš často nezažívali – strach. Němý příběh o tajemném hraběti s lehce znepokojivou zálibou v lidské krvi je pro dnešního člověka, zvyklého vidět v pět hodin odpoledne rozstřílenou mrtvolu v Kriminálce Miami spíš komickou záležitostí, nicméně ve své době platil za něco strašlivého – například ve Švédsku byl film až do roku 1972 zakázán kvůli ‚nadměrné hrůze‘. Z dnešního hlediska je Nosferatu považován za jednoho ze zakladatelů žánru, který někteří považují za silně pokleslý, ale i přesto se stále těší velké oblibě – horor. Proč tomu tak je? Proč má typ filmů, jehož devadesát procent zástupců kritika nemilosrdně smete, stále tak velkou základnu fanoušků? Důvodů můžeme najít vícero. Kupříkladu ten, že lidé rádi utíkají před vlastními problémy. Kdo by si přece čas od času nechtěl říct „Pořád se nemám zas tak hrozně, mohl by mě honit zmutovaný vlkodlak, co plive oheň, jako tady toho týpka.“ Horory nás přenesou do jiného světa jako málokteré jiné filmy, za což vděčí tomu, že strach je přece jen jedna z nejsilnějších emocí a je snadnější sdílet pocity člověka porcovaného na kousky, než zamilovaného snílka v jakési romantické komedii. V rámci děsem nasáklého čísla vám tedy Kulturel přináší pět takových, které fanouška žánru rozhodně neurazí, ale zároveň mají velkou šanci oslovit i zbylou část čtenářů, včetně těch, kterým doteď pojem „horor“ nic neříkal. A abychom byli originální, každý z filmů pochází z jiného státu. Låt den rätte komma in Švédsko, 2008 Faktor strachu: 75 % Hodnocení: 90 % Ať vejde ten pravý se nazývá román J. A. Lindqvista, který v roce 2008 převedl do filmové podoby Tomas Alfredson, mimo jiné autor známějšího snímku Tinker Tailor Soldier Spy. Děj se odehrává v mrazivém Švédsku osmdesátých let a ústřední dvojici tvoří křehký dvanáctiletý chlapec Oskar, kterého spolužáci šikanují a povahově odlišná, na první pohled podobně stará dívka jménem Eli. Oskar bydlí se svou matkou v paneláku a do bytu vedle nich se jednoho dne přestěhuje Eli, se kterou se blíže seznámí díky tomu, že jí půjčí svou Rubikovu kostku. Posléze se divák dozvídá, že se dívka živí krví, jež jí obstarává starší muž, který s ní obývá byt. Eli s Oskarem si vzájemně pomáhají, ona jemu dodává odvahu postavit se spolužákům a on jí je oporou ve všech kritických situacích, které nastanou. Jak se příběh rozvine, už vám neřekneme. Můžeme jen prozradit, že pečlivě vybraní představitelé hlavních rolí jsou slovy Alfredsona „nebývale fantastičtí“ a atmosféra filmu je ve svém žánru velmi unikátní. Pokud hledáte na zpříjemnění podzimního večera nějaký film o upírech a přejete si při jeho sledování zapojit mozek a místo toho, abyste se smáli, mít raději husí kůži, stáhněte si Let the right one in. Praktický tip: Dejte pozor, abyste si omylem nestáhli americký remake s podobným názvem. Asi si dokážete domyslet, že se zámořským přepracováním se většinou vytrácí většina původní kvality. 18 Los Ojos de Julia Španělsko, 2010 Faktor strachu: 85 % Hodnocení: 80 % Z geografického pohledu je Evropa, co se hororů týče, stále v plenkách. Zatímco Asie se vymotala z bludného Kruhu a chrlí na nás jednu šílenost za druhou, přičemž valná část z nich je pro nezasvěce- ného diváka přímým lístkem na psychiatrii, a ve Spojených státech naopak přibývají nové a nové (a horší a horší) díly dříve nápaditých sérií (Nezvratný osud, Vřískot), najít kvalitní evropský horor už není tak jednoduché. Pokud ale máme vybrat stát, který má náběh na to stát se expertem ve strašení diváků, je jedním z nejvýraznějších kandidátů jinak nenápadné Španělsko. To se ‚poprvé‘ ozvalo spoluprací na jednom z nejúspěšnějších novodobých hororů, oldschoolové duchařiny Ti druzí. Pár let na to se z ničeho nic zjevil Faunův labyrint, částečný horor v částečné španělské produkci, který vynesl do výšin dnes světoznámého Guillerma del Tora (Hellboy, Blade 2). A rok nato již Španělé ukázali, že dovedou děsit i sami o sobě – a to nejen mírou svého zadlužení. Film REC, jenž si našel stejně velkou základnu obdivovatelů jako odpůrců, je totiž všeobecně považován za jeden z nejděsivějších filmových počinů tohoto tisíciletí. Jelikož jej ale většina z Vás zná a autorům kulturelu se zase tolik nelíbil, posuneme se dále – i v současné době se totiž Španělé svého hororového trendu drží, což dokládá dva roky starý a v Česku vesměs neznámý snímek, Los Ojos de Julia. Příběh, založený na vyšetřování smrti slepé sestry hlavní hrdinky, se sice pohybuje spíše na hranicích thrilleru a detektivky, ale díky faktu, že o svůj zrak začne postupem času přicházet i naše hlavní hrdinka, je místy děsivější než všechny Saw dohromady. Dáno je to i tím, že na rozdíl od podobných kousků z americké produkce není třeba pozastavovat se nad nelogickým chováním postav nebo nad předvídatelností děje – neznámý režisér věděl, že se stejně neznámými herci díru do světa neudělá, a nemusí tedy ze svého díla činit komerční brak. Vznikla díky tomu soustředěná, atmosférická podívaná, po jejímž shlédnutí si budeme víc než kdy jindy cenit svého zraku. A toho, že nežijeme ve Španělsku. z chatrče nebo 127 hodin a snadno intelektuál, vtipný hulič) vyráží na si vzpomenete na jméno jejich au- chatu v nejodlehlejším koutě ametora - Danny Boyle. A proč se, milí rické divočiny, čtenáři, máte podívat zrovna na aby se tam netoto zpracování? Protože se v něm chala krvavě a Boylova velkolepost a efektnost zadramaticky pojímavě a přitažlivě kombinuje s kovraždit neznámorností prostoru divadelního pómým vrahem. dia, protože hlavními představiteli, V historii horokteří se v roli monstra a doktora rové kinematoFranktensteina pravidelně střídají, grafie už jsme jsou úžasní Benedict Cumberbatch tu měli téměř (Sherlock) a Johnny Lee Miller vše, od vlkodlaků přes klasické (Trainspotting) a proto, že jejich nože a sekery až po motorovou dokonalé „divadelní herectví“ mů- pilu, přičemž každý další takový žete díky oku kamery pozorovat v film se tvářil, jak není originální a měřítku nejmenších výrazových nápaditý. Některé sází na vizuální nuancí. Nezaručuji vám, že se bu- stránku, některé na vtip, některé na dete „hororově bát“, nicméně celý extrémní násilí – ale jen jeden ze příběh je protkán takovým množ- sta lze prohlásit za vážně povedený. stvím myšlenek, A dá se říci, že tím jedním je i nejež vás stejně nápadný americký snímek z minujako mne mo- lého roku, produkovaný režisérem hou svou tíži- Avengers Jossem Whedonem, The vostí pořádně Cabin in the Woods – česky prostě znejistit. Chata v horách. Praktický tip: Ten je pro recenzenta tvrdým oříšTento záznam kem – k přiblížení toho, v čem film se již dvakrát vyniká, by byly zapotřebí masivní objevil v praž- spoilery. Nezbývá tedy než mlžit a ských kinech, snad dorazí i potřetí zmínit, že tvůrcům pojem „klišé“ a do více měst. Pokud si pak budete příliš neříká a s radostí boří jedno vybírat, jestli jít na verzi, kdy mon- za druhým, přičemž málokdy ztraFrankenstein strum hraje J. L. Miller nebo nao- tí tempo a díky velkému množství Velká Británie, 2011 pak B. Cumberbatch, navštivte obě. takzvaných „WTF momentů“ – tzn. Faktor strachu: 27 % V případě, že opravdu potřebujete chvil, kdy nechápete co se to sakra Hodnocení: 97 % ušetřit a nikdo jiný vám neporadí, děje, udrží diváka v napětí po ceFrankenstein: or, The Modern zvolte Millerovo monstrum. lých 90 minut. Prometheus je původní název neBát se příliš nebudete, na to se sčetněkrát zfilmovaného hororoChata v horách nebere dostatečně vého románu anglické spisovatelky The Cabin in the vážně, ale pár lekaček a napínaMary Shelley, které bylo pouhých Woods vých chvil se najde. A pokud jste jedenadvacet let, když bylo toto USA, 2011 fanoušek hororu, budete během dnes již kultovní dílo o stvoření Faktor strachu: 40 % závěrečné půlhodiny v sedmém živého člověka z ostatků poprvé Hodnocení: 85 % nebi. Pokud nejste, možná vám publikováno. Verze, o které se Tahle zápletka už tady byla toli- některé narážky uniknou, ale i tak dočtete v tomto Kulturelu, vznik- krát, že i podobné recenze před rozhodně stojí za to na tu hodinu a la v minulém roce a jde vlastně o takovými pěti lety mohly začínat půl na Chatu zajet. záznam divadelního představení. slovy „tahle zápletka už tady byla Režisérem je však muž, který je tolikrát“. Parta pěti studentů, zadobře znám především filmovým hrnující nejklasičtější archetypy „Vymýšlíme horory, abychom divákům. Stačí vyjmenovat názvy postav z teenagerovských filmů se vyrovnali s těmi skutečnýfilmů jako Trainspotting, Milionář (dokonalý sportovec, sympatický mi.“ – Stephen King 19 DIVADLO JEŠTĚ ŽIJE Nosorožec v Národním divadle 20 Vítejte v naší nové rubrice. Jejím smyslem má být informovat Vás o dění v divadelním světě, nejen v našem kraji. Jako první přinášíme recenzi inscenace Národního divadla – Nosorožec. Nosorožec autor: Eugène Ionesco režie: Gábor Tompa dramaturgie: Martin Urban scéna: Helmuth Sturmer masky: Ilona Varga Járó kostýmy: Carmencita Brojboiu hrají: David Prachař, Radúz Mácha, Jan Bidas, Ondřej Pavelka, Václav Postránecký a další Národní divadlo, Nová scéna, 9.9.2012 Hra končí úžasným monologem Bérangera jehož závěrečná slova jsou: „Jsem poslední člověk a člověkem zůstanu! Až do konce! Já se nevzdám!“ Hold musím vzdát dramaturgovi – Martinu Urbanovi, za již zmíněný výběr hry a také za její citlivé proškrtání. -AC- nezasloužila. Naprosto zásadním problémem je ovšem nedůsledné a někdy přímo zavádějící vykreslení charakterů hlavních i vedlejších postav. Například motivace slečny Daisy (Bérangerovi přítelkyně, která nakonec také podlehne nosorožectví) je naprosto nejasná. Navíc režisér obsadil některé herce do více Na scéně Národního divadla je v této sezóně možné shlédnout hned několik skvělých her. S naprosto klidným svědomím mezi ně můžeme zařadit hru rumunsko-francouzského dramatika Eugena Ionesca Nosorožec. Přesto, že tato hra Možná se ptáte, co se stane s nosorožci poté, až ztratí svou nosorožeckost... byla napsána v roce 1958, má nepochybně co říci i dnes a jsem velmi Na režii Gábora Tompy je třeba rolí, bez toho, aby je zřetelně odlišil, potěšena tím, že se Národní divadlo ocenit jeho tendenci vyhnout se což mohlo být pro někoho, kdo hru postmodernímu, zvlášť v dnešní nezná dosti matoucí. rozhodlo ji inscenovat. Ionesco se zde statečně nepodřídil době neustále vyzdvihovanému, Co se týče dalších tvůrců inscenadlouhodobému trendu co nejvíce pojetí divadla, které se často zabývá ce, nelze se nezmínit o geniálních zkracovat expozici. Naopak ji roz- pouze formou, nikoli obsahem. Bo- maskách Ilony Vargy Járó. To, že táhnul téměř na polovinu hry. Po- hužel ale také musím poznamenat, nosorožci jsou symbolizováni poudrobně v ní vykresluje charaktery že jeho invence Nosorožci ve větši- ze gumovou lidskou tváří a černým jednotlivých postav – zvlášť pak ně případů spíše ublížila. Nápověda pláštěm považuji za skvělý nápad. hlavního hrdiny Bérengera, a prv- zapojující se do hry a předstírající Pěkný estetický dojem pak dokresní výskyt nosorožectví. Teprve na dirigovaní působila dojmem, že si lují kostýmy Carmencity Brojboiu. konci prvního obrazu druhého děj- herci nejen nepamatují text ale do- Mám-li však mluvit o scéně, už ství zjišťujeme, že „nosorožci“ jsou konce ani to, kdo ho má říkat. A to, tak chválit nemohu. V prvním a vlastně přeměnění lidé. Tato dlouhá že při poslední Bérargerově replice druhém dějství jsem byla nadšepasáž však ani na vteřinu nenudí a mu nápověda podává scénář a on na, moje nadšení po zbytek hry ale bez ní by celá hra byla jen dalším výše uvedenou větu přečte, pod- opadávalo. V druhé polovině se scépřípadem mravoučného žvanění. le mě připravilo divadlo o efektní na totiž snažila vyvolat – podle mě Druhá půlka hry totiž popisuje si- konec a oslabilo smysl hry. Ani ně- nesmyslný - dojem stísněnosti, natuaci, kdy všichni lidé (každý si na- které násilné pokusy o aktualizaci – kupením stolů a židlí na sebe. Čimž jde nějaký ubohý důvod, například například mobilní telefony v rukou sice působivě zaplnila celý prostor „následovat své šéfy“) odhodí své všech nosorožců v závěrečné scéně jeviště, ale hercům tak postavila do lidství a stanou se také „nosorožci“. – hra nepotřebovala a snad si je ani cesty mnoho překážek, které museli – leckdy velmi krkolomně - přelézat. Největší chybou inscenace je ale její temporytmus. Při troše snahy to ale můžeme přičíst na vrub tomu, že mnou shlédnuté představení bylo první po divadelních prázdninách a tak je určitá utahanost, výpad- ky textu a špatná návaznost replik omluvitelná. Jinak ale byly herecké výkony přijatelné, v případě Václava Postráneckého a Jana Bidase dokonce vynikající. Co říci závěrem? Přesto, že představení Nosorožce není to nejlepší, co jsem kdy viděla, stojí za shlédnu- tí. Rozhodně doporučuji si na něj do Prahy zajet. Když už nic jiného, tak je to skvělá záminka pro návštěvu krásných interiéru Nové scény a pro nás příležitost zase něco pořádně zkritizovat. ZAPOMENUTÉ VĚCI -ANNA BETUŠTIAKOVÁ- A na sever a na jih... „Dovolte, abych se vám představil. Je mi 26 let a jsem celý kulatý. Nemáte ponětí, kdo jsem? Famfáry prosím – no přeci váš starý glóbus v aule. Jsem dokonce tak starobylý, až některé státy, jenž nosím na svém břiše, neexistují a nově vzniklé mi nestihli dokreslit.“ Tato slova bychom mohli zcela jistě slyšet od našeho glóbusu, kdyby k nám ovšem mohly předměty promlouvat. Určitě se najdou někteří, jež rozumí právě mluvícímu nábytku nebo pravdomluvnému zrcadlu, ale o tom bychom neměli mluvit příliš nahlas. No nevadí. Tak se pokusím vám něco povědět alespoň já. Díky panu školníkovi a jeho neuvěřitelné paměti přicházím s další sprškou historie, která jistě probudí i ty, jež do této chvíle chodili slepě po chodbě nevšímaje si ani letitých fotografií studentů na stěnách školy. Pojďme tedy probádat velice vzrušující a nikdy nudný příběh našeho dlouholetého spolužáka – kulovitého modelu Země. Gymnáziu táhlo na 120 let, a tak pořadatelé oslav nelenili a pozvali i tehdejšího premiéra vlády – zároveň abiturienta naší školy Lubomíra Štrougala, aby se stal hlavni postavou při oslavách tak významného výročí. Tento muž těsně před výroční akcí navštívil kanadský Vancouver k příležitosti světové výstavy coby československý předseda vlády, kde jako upomínku na účast dostal (dnes již náš) model Země. Byla temná mrazivá noc a z chladné země k nám přicestoval velice vážený glóbus. Jako první ho měl možnost spatřit pan školník Liška a jeho bystrému oku neunikla dokonce ani cenovka. A světe div se, ten glóbus nebyl vůbec levný. 20 000 kanadských dolarů (dnes 400 000 Kč ). Ale abych nepřeskakovala. Co tomu všemu předcházelo? Pan Štrougal přemýšlel, jaký by byl nejvhodnější dárek pro ředitele školy Psíka a samozřejmě i pro gymnázium, a tak nakonec balíček obsahující pomocnou vzdělávací pomůcku směřoval z Vancouvru na předsednistvo vlády v Praze a z něj byl přeadresován přímo do Třeboně. Jaké ale bylo překvapení, když po otevření záhadného balíku glóbus řádně nefungoval, tzn. po dotknutí se rámu nesvítil. Vyděšení doručitelé sice odjeli, ale na pomoc obratem vyslali další dva „opraváře“, jež postavili svou Tatru 613 (dřívější vládní vozidlo) před budovu školy s tím, že „my ten glóbus opravíme“. Nakonec ale odhalili, že chyba nastala pouze kvůli špatné elektřině v ředitelně, což ale nebylo problémem v nově zrekonstruované aule. Tak to bychom měli k strastiplné cestě sem k nám na gymnázium. A co dalšího víme o této starodávné věcičce? Tak například: pokud byste si chtěli zahrát na řádné stu- Rosocha říkal, že tady žijou lvi... denty a pokusit se najít naši Českou republiku, něco vás možná udiví. Nejenom, že najdete Československo, ale budete si moci k tomuto státu také připočítat Užhorod a Mukačevo, neboli dřívější součásti území československého. Nenechte se však zmást, toto je skutečné nedopatření, které neplatilo již v době, kdy se glóbus ocitl v naší budově školy. Co dále? Pro ty, mezi jejichž choutky patří přemisťování předmětů, připravte se na zhruba 15 kilogramů ve vašich rukou, které jsou důsledkem dřevěné konstrukce. A kdo skutečně model modré planety vyrobil nebo proč na něm máme o území více? To zůstane záhadou, jež si bude starobylý glóbus střežit pro další generace žáků a studentů…můžeme pouze roztočit zeměkouli a prstem zabodnout do míst, odkud k nám tento cenný dárek přicestoval…nebo se tam vydat a zjistit o našem glóbusu více. Tak hurá do toho! 21 HRY Pro ignoranty -CHINANO- Vítejte na našem malém bezstarostném milém ostrůvku, který je nedotčený strachem, plný her. Abychom odlehčili poněkud ponurou atmosféru tohoto čísla, zaměříme se především na veselé, povedené a nenáročné tituly z posledních měsíců. Kdo lže, ten krade? > Za- jímavou cestou, jak udělat pokračování, se vydali lidé z Vigil Games, kteří nám připravují pokračování Darksiders. Pro znalce videoherní scény to bude tak trochu exkurze dobře známou rezervací, protože autoři pokradli nápady, odkud jen mohli. Prince of Persia, Tomb Raider, Legend of Zelda, Devil May Cry nebo Trine, to je jen to, co mě teď napadá. Hra však překvapivě není žádný propadák. Tato mlátička totiž krásně odsýpá, zmíněné vykradené prvky za sebe skládá v překvapivě kvalitním sledu a jedinými opravdu silnými neduhy zůstávají příběh a technické zpracování, neboť vývojáři ve hře nechali značné množství bugů. Hurá do gildy> Pokud máte problémy se sebekontrolou a zálibu v masivních online titulech (a teď nechám stranou to, že je s podivem, že někdo takový ještě chodí do školy, natož aby četl náš skromný časopis), asi byste se měli mít na pozoru před (teď byste měli otočit stránku, jinak jste ztraceni…) Guild Wars 2. Jako správné pokračování onlinovky se pyšní novou grafikou, která je moc pěkná na pohled, a jak se sluší a patří optimalizovaná, novým stromem dovedností a především zajímavým systémem questů, které si najdete prostě tak, že si ťapete po světě a najednou bác, něco se stane a vy něco začnete dělat. Rozhodně se 22 Ivánku, kamaráde, kde se tady nastavuje uplácení? jedná o významný krok kupředu a výrazné pozvednutí žánru F2PMMORPG (pro ignoranty -dále jen p.i.-: free to play massive multiplayer online role playing game ). tém a la CoD (p.i. Call of Duty) je nuda. Na druhou stranu je uživatelské rozhraní intuitivní a grafika (i když enginově a tudíž technicky zastaralá) působí příjemně. A cenu necelých tři sta korun můžeme s Harmonika by měl ra- klidem nazvat lidovou... (ale až vás dost> Co vám budu psát, v Bor- budou rodiče ve tři ráno zahánět derlands se toho od prvního dílu do postele, tak ode mě to nemáte!) moc nezměnilo. Cell-shadeová grafika, akční hratelnost a milión Fotbal, to je hra> A to (ne)použitelných zbraní zůstaly. nejen podle slavné písně a nejen Co je nového, jsou spíše drobnos- ve skutečnosti. Na počítačích už ti, jako celkově westernové ladění dlouhá léta probíhá souboj mezi nebo častější humorné hlášky. Po- značkami FIFA a PES (p.i. Pro Evokud hledáte RPG, k jehož dohrání lution Soccer) a po slabším období nepotřebujete vyšší IQ, než 60 a koncem minulé dekády se FIFA v parádně si u něj zastřílíte, pak jste posledních letech opět vyšplhanarazili na ideální volbu. la na jasné prvenství. Loni přišla FIFA s vylepšeným systémem koliCounter…wait for it…> zí hráčů, takže se sice nestalo, že by Jaký je nový CS (p.i. Counter Stri- noha prošla skrz nohu a podobně, ke)? Těžko vám mohu říci víc, než ale čas od času se staly tak neskujeho název. Ať už totiž novou hru tečně komické a kuriózní kolize, že dělí od původního modu kolik to až bylo otravné. Nový ročník s chce let, je to pořád ono originál- číslem 13 v názvu dopracoval tento ní „CSko“. A každý správný CS zá- systém do únosné podoby a přidal vislák ví, že auto-heal je pro sraby, také příjemnou změnu v hratelsingle-player kampaň o ničem a k nosti – totiž výraznější zapojení ničemu, „realistické“ chování zbra- hry tělem, díky čemuž se hra opět ní je zbytečný opruz a rankový sys- posunula blíže skutečnosti. Čas od času má člověk dojem, jakoby stále hrál „dvanáctku“, ale relevantně vzato hra obsahuje mnoho menších novinek jak v online, tak v offline hratelnosti a rozhodně nedělá své značce ostudu. Ale Gambrinus liga se ještě pořád nevrátila. Ach jo. A co dál? > Příště se můžete těšit na zprávy os AC III, novém CoD a možná i něco dalšího. Nezapomínejte ale, že skutečný svět je GYM, WELLNESS & STUFF 23 mnohem plnější krás a života, než ten virtuální. Proto, přátelé, nepřestávejte skutečně žít, i když je realita tak složitá. Nové úspěchy v novém školním roce Během prázdnin se na našem gymnáziu změnilo mnoho věcí. Máme novou paní ředitelku, přivítali jsme společně nové studenty a pedagogy. Jedno však zůstalo při starém. Je to snaha našich sportovců o co nejlepší výsledky a reprezentaci školy na nejrůznějších turnajích a soutěžích. Za zmínku stojí určitě účast chlapců fotbalistů na okresním finále fotbalového turnaje, který se uskutečnil na začátku října ve Staré Hlíně. Naši fotbalisté se v konkurenci dalších dvou družstev neztratili, ale po druhém místě se jim nepodařilo postoupit do finále krajského. Po úvodní jasné výhře nad zástupci ZŠ Kunžak se v souboji o postup střetli s dačickou střední školou technickou a obchodní. Na vítěze turnaje však nestačili a museli se smířit s druhým místem. Přesto si všichni zúčastnění zaslouží pochvalu za reprezentaci školy. Opět o sobě dalo vědět také naše frisbee družstvo. Těsně před uzávěrkou se zúčastnilo v oslabené sestavě turnaje, na kterém i přesto dokázalo vyhrát 3 utkání. Oblíbené sportovní úterky zumby, pilates, volejbalu nebo ping-pongu. Všichni doufáme, že elán a nadšení vydrží a sportovní úterky budou i nadále oblíbeny mezi studenty a učiteli. Sportovně zeměpisné kurzy Na studenty předposledních ročníků čekal, letos opět v září, sportovně zeměpisný kurz. Znovu však program kurzu doznal jistých změn. Podle původních plánů si měli svůj kurz v září odbýt pouze třeťáci a na septimány by stejný kurz čekal na jaře. Nakonec se však naši tělocvikáři, i díky nevyzpytatelnému počasí, rozhodli pro zcela jiný systém. V září se zúčastnily obě třídy zeměpisné části pod vedením pana Rosochy, kde se mimo jiné studenti seznámili s populár- -KATE & PETRKOS- ní hrou Geocaching. V další části, konané na koupališti Ostende, je pak čekal výcvik na lodích, na kterých proběhly i závody. Zároveň se všichni přiučili a prakticky si vyzkoušeli různé dovednosti v oblasti první pomoci a ochrany zdraví. Jako první si zářijový program vyzkoušeli třeťáci, kterým plány trochu zhatilo právě počasí, které je dokonce na celý den zahnalo do tělocvičny. Nenechali si však vzít sportovního ducha a celý den soutěžili v nejrůznějších halových sportech. Na nejzajímavější část, kterou představuje bezpochyby sjíždění řeky Lužnice, si budou muset všichni počkat až do jarních měsíců. Z reakcí účastníků lze vyčíst spokojenost s průběhem kurzu a všichni se pak pochopitelně těší na jarní vodácké zážitky. AHOJ! Když byla řeč o změnách, které naši školu „postihly,“ nemohou naší pozornosti uniknout úterní sportovní aktivity na naší škole. Srdce tělocvikářů plesá při pohledu na zaplněnou tělocvičnu ve víru Proplouvat životem už umíme, teď ještě najít břeh... 24 POČÍTAČE, MOBILY, INTERNET... Mobilní superléto -MRAK- Prázdniny jsou už dávno za námi. Snad při nich většina z vás odpočívala, protože ve světě IT bylo v tu dobu pořádně rušno. Někdy bylo rušno až doslova. Apple a Samsung, v současné době dva největší výrobci telefonů, kteří spolu již dlouhou dobu řeší vleklé spory (tedy - on se Apple pře téměř s každou společností, jejíž produkt se alespoň mizivě podobá jeho patentu). Jednou vyhraje Apple, podruhé zase Samsung. V jednom ze sporů Apple tvrdil, že zařízení Samsungu z rodiny Galaxy jsou vzhledově podobné iPhonům a také například používají stejný oblíbený Galaxy S II. Liší se od Lumii 920 a Lumii 820. Designem efekt „rozražení“ při dojetí na koněj designem (který mu dle mého se od ostatních Lumií neliší, je v nec obsahu. Soud dal tentokrát názoru sluší mnohem víc než jeho nich však nový Windows Phone za pravdu Applu, protože a Samvětšímu bratříčkovi), trochu hor- 8, který konečně odstraňuje horu sungu vyměřil pokutu ve výší přiším fotoaparátem, podporou NFC nesmyslných omezení. Bude tedy bližně jedné miliardy dolarů. Pro a Androidem 4.1. Prý se také v již konečně možné například odeSamsung je to symbolická částka, Samsungu chystá ještě model Ga- sílat soubory přes Bluetooth, pouvětší trable by mu však mohl nadělaxy Premier, který bude výbavou, žívat paměťové karty (v Lumii 920 lat fakt, že musí z amerického trhu velikostí i cenou stát uprostřed bohužel ne - prý z důvodu zachostáhnout všech 15 zařízení, které mezi S III a jeho zmenšeninou. V vání designu), lépe si uspořádat tyto patenty porušují. Samsungu si všimli, že Android je dlaždice na domovské obrazovce a Ve světě mobilů bylo kromě již sice velmi přizpůsobitelný, ale zase spoustu dalších novinek. zmiňovaných konfliktů veselo i jim přináší dosti sporů, takže se HTC na tom také není zrovna nejpři představování nových modelů. rozhodli začít ve větší míře vydávat lépe - firmu s dříve dominantním Novinky proudily od Samsungu, i telefony s Windows Phone, který postavením na trhu postihly velké Nokie, HTC i Applu. Vezměme to je Applem téměř nenapadnutelný. ztráty na zisku (o 80% menší zisk tedy popořadě. Samsung se s jeho Prvním výplodem této myšlenky je než minulý rok). Kromě několika modelem Galaxy S III sice trefil do mobil Ativ S - což je vlastně kopie S nových přírůstků do řady One s černého, což dokazují také prodejIII, jen má v sobě místo Androidu Androidem do stáje HTC přibyly ní výsledky - po sto dnech prodeje Windows Phone. také telefony 8X a 8S s Windows tohoto telefonu se totiž podařilo Samsungu zatím může být vý- Phone. Firma se u nich rozhodla prodat přes 20 miliónů kusů. Kosledek prodeje Windows Phone konečně trochu obměnit design a rejcům to však nestačí, a proto se telefonů celkem jedno, zato pro tak vznikly barevné krabičky velrozhodli udělat radost i uživatelům, Nokii, která na tento systém vsa- mi podobné designu Nokie. Tento kteří by také chtěli být vlastníky dila, bude prodej telefonů Lumia design pěkně vypadá s použitým nadupaného telefonu, avšak pos Windows Phone klíčový. Její di- systémem, jehož uživatelské proněkud menšího - 4.7 palce zdaleka vize smartphonů je totiž již delší středí je tvořeno právě z kachlinevyhovuje každému. Nedávno dobu ve ztrátě a stále se jí nedaří ček - takže by se vlastně HTC měla tedy vydali smartphone Galaxy S dostat se z červených čísel. Nokia udělit pochvala za změnu, kterou III Mini, který svou výbavou i roztedy představila její vlajkové lodi jeho telefony po letech potřebovaly měry připomíná z minulého roku jako sůl. Jenže zde je právě pro- - u filmům s poměrem stran 16:9 na je na zádech, kde se z větší části blém - Nokii totiž připadá design již nemusí být po stranách černé vyměnilo sklo za hliník - telefon je tak moc podobný s Lumiemi, že pruhy. Změny se také po dlouhé tedy lehčí a měl by být i odolnější. už na HTC chystá žalobu. A ne- době dočkal konektor pro nabíjení Další změny už jsou spíše evolučmůžu zapomenout ani na Apple a a synchronizaci. Ten nový se jme- ní - byl tedy vylepšen procesor a jeho iPhone. Byla totiž představe- nuje Lightning, je menší a rychleji grafický čip, zvětšena RAM paměť, na jeho již šestá verze. Tentokrát se přes něj přenáší data. Další změ- vylepšen fotoaparát (hlavně stabilinepřináší nic revolučního, co by zace videa) a celkově by měl tento významně změnilo trh. I přesto nový iPhone být zase o něco rychse mu však oproti předchozím lejší než jeho předchůdci i konkuverzím nedá upřít spousta vyleprence. šení. Asi nejviditelnější změnou Applem jsem začal i skončil. Abysje zvětšení displeje na 4 palce, te tedy nemohli tvrdit, že mu nadravšak zvětšovalo se pouze do výšžuji, příští článek budu z větší části ky, a to tak, aby na obrazovce přivěnovat Microsoftu, jeho osmé byl přesně jeden pruh s ikonkami verzi Windows, tabletu Surface a na domovské obrazovce. Výhodalším produktům. dy to také přináší při prohlížení Foto: http://cdn.iphonehacks.com/ multimédií, kde je tato změna wp-content/uploads/2012/09/iphone5vidět hlavně při prohlížení videa front-back.jpg UČITELSKÁ ANKETA -AKO- Na jaký z prázdninových zážitků nejraději vzpomínáte? Naděžda Krčálová Na každé prázdniny vzpomínám ráda, vždy je něco pěkného. Nejvíce se mi líbí, když vyjedeme s celou početnou rodinou na nějakou společnou dovolenou nebo se sejdeme na posezení a je veselo. Petr Kopeček Prázdninových zážitků, těch bylo spousta! Dost se mi mísí mé vlastní pocity z různých akcí s vnímáním členů mé rodiny, a tak mám radost, když se jim líbí třeba výlet, který jsem právě pro ně vymyslel. Mezi takové patřil např. náš rodinný pobyt na Rakovnicku s velkou jízdou parním vlakem - Kolešovkou, plavba po Vltavě z Hluboké, návštěva jindřichohradeckého Domu gobelínů, táborská vycházka podél Lužnice či nalezení soutoku Lužnice a Dračice. Léto, budiž pochváleno! Milada Benedová Vzpomínám ráda na všechny prázdniny, které strašně rychle uběhly, protože se pořád něco dělo. V hlavě mám nejčerstvěji ty nejnovější: pochod na vrcholy Nízkých Tater po medvědích stezkách (to jsem se taky dost bála!), cyklovýlet kolem Bodamského jezera, úžasné lenošení na Vysočině - teplo, volno, svobodno... si dvě šlachy, když krájela topinky na tatarák. O dvě hodiny na to se o to pokusil papínek a rozbil, co se dalo. No a protože náš pes má taky šlachy v háji a nemůže cestovat do schodů, máme nahoře důmyslné překážky - sušák na prádlo - na který taťka zapomněl, když šel v noci potmě do ložnice a nedá se reprodukovat, co řekl, protože to bylo šíleně sprosté, a pak sebou říznul do květináčů na chodbě. 25 Tereza Maříková Z prázdnin nejraději vzpomínám na svatbu mé skvělé kamarádky Terezky Valentové, na níž jsem zjistila, že ač vírou psychologů je doufat, že se člověk může změnit, je dobře, že někteří lidé zůstávají stejní. Kateřina Janů Myslím, že nesmazatelně se mi vryl do paměti víkend u rodičů, kdy se sestra pořezala na ruce a přeřízla Jana Kalvasová Prázdninových zážitků bylo více, ale vše trumfnul synovec Ondřej, který se narodil koncem léta :o) Anna Kohoutová Měla jsem hodně hezkých zážitků – hlavně během nádherně klidné prosluněné dovolené u moře nebo docela tvůrčího léta v novém ředitelském kabinetě… 26 ale nejhezčí byla asi oslava maminčiných sedmdesátin, na které se sešla celá nejširší rodina včetně většiny slovenského příbuzenstva a kde jsem měla strašnou radost, že má moje maminka radost… Martin Rosocha Alpy, balzám z hor… Zdeněk Kučera Každou chvíli si vzpomenu na letošní prázdninové putování po Kalifornii, Nevadě, Arizoně a Mexiku. Jana Havlová V srpnu jsem s manželem procestovala Hanou. Nejvíc mě zaujala barokní bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Hned vedle je dům, který navštěvoval o prázdninách básník J. Wolker, jezdil za svými prarodiči téměř dvacet let. Blízko odtud se rozprostírá asi na 40 ha zoologická zahrada. Nám se líbily dlouhatánské žirafy a obří akvárium pro žraloky. Přímo v Olomouci jsem viděla pravou dožínkovou slavnost na mezinárodní zahradnické výstavě a veletrhu Flora Olomouc. Sice jsem si domů žádné rostliny nepřivezla, ale byla to pastva pro oči: gladioly, jiřiny, více než 500 odrůd růží … Celé putování jsme zakončili v Mikulově, v našem oblíbeném sklípku, kam jezdíme řadu let. Zuzana Dvořáková Bylo to potápění na dovolené v Egyptě. Odjeli jsme na otevřené moře a tam jsme se potápěli ke ko- rálovým útesům, kde všude kolem nás plavala spousta barevných rybiček. Bylo to jako ve filmu Hledá se Nemo. Nezapomenutelný zážitek, vžele doporučuji. Ivana Ahmad Celý večer jsem přemýšlela o odpovědi. Ale jeden prostě vybrat nejde. Tak jsou dva – jeden červencový a jeden srpnový, stejně, jako jsou dva měsíce prázdnin. Červencový - když mi v Egyptě můj Gáfareček (vnuk) skočil do náruče a strávil tam 2 hodiny. Srpnový - když jsem si v kempu Paradise u Vltavy lehla večer na záda, přede mnou dohoříval ohýnek a já čekala, až bude padat hvězda. A spadla … KAM TO DOTÁHLI -MAR.MAR & TEST- Tereza Maříková: „Baví mě nakouknout do myšlení lidí, kteří mi to dovolí.“ Od pondělí do neděle (ale hlavně v úterý) budete se cítit skvěle... V roce 2006 opustila naši školu. Dnes ji na chodbách gymnázia můžeme vídat znovu. Tentokrát jako školní psycholožku, která vás srdečně přivítá v kumbále na svém žlutém sofa. Terka řeší vše s nadhledem, a proto za ní můžete kdykoli přijít se svým problémem. V následujícím rozhovoru se dozvíte, jaká byla Terka studentka, něco o její profesi a vzpomínkách na její školní léta. Jak vzpomínáte na léta strávená na našem gymnáziu? Říká se, že ve vzpomínkách časem zůstane jen to pěkné, pokud je to pravda, myslím, že z osmi let na gymnáziu mi toho čas moc vymazat nemusel. Na gymplu jsem prožila dobu, kdy jsem se změnila z dítěte na dospělou a při téhle metamorfóze přišlo samozřejmě pár konfliktů, bezpráví a nespravedlností, ale hlavně jsem měla obrovské štěstí na skvělé spolužáky a ve většině případů i na pedagogy. Domnívám se totiž, že i když si to možná v danou chvíli třeba tak úplně neuvědomujete, prostředí, ve kterém se pohybujete v tomto citlivém období, má na vás zásadní vliv – a já jsem moc ráda, že jsem byla ovlivňována právě tady na gymplu. blbě, co? Ale je to svým způsobem pravda. Já mám moc ráda zvířata, přírodu a biologii a celé své starší dětství jsem chtěla po vzoru Zdeňka Veselovského studovat chování zvířat, tedy etologii. Zjistila jsem ale, že se etologie jako samostatný obor studovat nedá a byla jsem bezradná. A moje maminka přišla a řekla: „No a co kdybys šla na psychologii, to je podobný, akorát studuješ chování lidí. A ty k tomu máš navíc docela vlohy, umíš lidi vyslechnout a tak.“ No a já o tom začala přemýšlet a víc o tom číst a zjistila jsem, že je to moc zajímavý obor a nejvíc mě na něm přitahovalo to tajemství, které se skrývá v každé lidské duši a to, že psycholog je může trochu poodkrýt. Co vás na práci psychologa baví? Vlastně jsem na tuto otázku odpověděla už v té předchozí. Baví mě Byla jste vždy vzornou stu- nakouknout do myšlení lidí, kteří dentkou nebo jste i trochu mi to dovolí, moc ráda poslouzlobila? chám životní příběhy a nejradši No, určitě jsem taky trochu zlobila, mám ten pocit, když si s někým i když asi převažovalo to „nudné“ povídám a najednou je skoro cítit, vzorné chození do školy a učení se. jak odněkud spadne ten „balvan“ a Jako můj nejzávažnější přestupek ten člověk potom ode mne odchází proti školnímu řádu mne hned na- s lehčí hlavou. padne naše třídní fernetová aféra v kvintě. Jednoho chmurného rána Plánujete zůstat ,,jen“ u školasi týden před lyžařským kurzem ní psycholožky nebo máte jsme si jen tak pro zlepšení nálady větší ambice? připili ve třídě fernetem a pak jsme Z té otázky bych odstranila slovíčláhev nechali nedopatřením v šat- ko „jen“. Dělat školní psycholožku ně. Ta byla samozřejmě nalezena na třeboňském gymnáziu je pro a my pak celý zbytek roku „žehlili“ mne v této chvíli ta nejideálnější dvojku z chování a hlavně na lyžá- varianta. Co bude za pár let, až mi ku jsme se báli i namazat si kolena trochu odroste dítko, nedokážu Alpou :-). odhadnout, ale ráda se nechám 27 Proč jste si vybrala právě psychologii a co vás k tomu vedlo? Když řeknu, že mě k tomu dovedla maminka, bude to asi vypadat překvapit. Mým psychologickým snem od počátku studií bylo otevřít si soukromou klinickou praxi pro děti. 28 Jenže za tímto snem se skrývá minimálně deset let praxe v nemocnici a dvě atestace, což se moc nerýmuje s intenzivním mateřstvím, které u mne jednoznačně vyhrává, tudíž jsem sen zatím odložila na neurčito. V dnešní době se spousta lidí bojí/stydí vyhledat psychologa. Mají k tomu důvod? Myslím, že se situace v Čechách pomalu zlepšuje a vyhledání odborné psychologické pomoci přestává dávat člověku nálepku blázna nebo slabocha, který neumí své problémy řešit sám. Samozřejmě ale musím připustit, že stejně jako existují špatní policisté, kuchaři či manažeři, existují i špatní psychologové, kteří pak dokáží spíš ublížit, místo aby pomáhali. Byla jste někdy sama nucena vyhledat pomoc psychologa? Pokud se nepočítají nesčetné hovory s mými olomouckými spolužáky, tak jsem u žádného psychologa zatím nebyla. A vlastně musím říct, že bych se sama možná trochu ostýchala, než bych dveře nějakého „kolegy“ otevřela, proto považuji za velkou odvahu, když to někdo -KRUTOPŘÍSNEJHUSTODÉMON- dokáže. Postavit se k problémům čelem a začít je řešit totiž stojí spoustu sil a někdy to taky dost bolí. Já ale věřím, že výsledek pak stojí za to. snaha o něj mi připomíná knihy s názvem typu - „Dokonalý život snadno a rychle pro úplné začátečníky“. Mně osobně doposud fungoval následující postup. Sedla jsem si a popřemýšlela nad tím, co Existuje něco, čeho se oprav- mi dokáže spravit náladu. A pak, du bojíte? když mě něco vyvádí z rovnováhy, Nad touhle otázkou jsem dlouho se na chvíli na všechno vykašlu a přemýšlela a opravdu se bojím jdu dělat tu činnost, která mě trozávisti, protože dokáže pustošit chu pozvedne. Když se pak vrátím naprosto všechno a přitom je často zpět k té nepříjemné situaci, už se tak nenápadná. Taky hloupých lidí, nehroutím, vidím vše trochu opobzvlášť pokud mají moc a nako- timističtěji něž předtím a řešení nec jakýchkoli tabu, neboť mlčet se hledá lépe. Tím odreagováním vždycky neznamená zlato. může být pro každého něco jiného, já preferuji kontakt s přírodou, taCo děláte ve svém volném nec, hudbu, dobrý čaj a čokoládu. čase? Ale jedna „rada“ mě přece jen naVolného času si nyní moc neuží- padá, Janu Werichovi alias Rudolvám. Když synáček chvíli spinká fovi II. je v pohádce Císařův pekař – a to se moc často nestává - jsem razeno: „Nenech prchlivost clouráda, když něco udělám doma a mat svým majestátem!“ To je motpokud mi ještě chvilička zbude, to, které obsahuje dvě důležitá sděpustím si oblíbenou hudbu a nebo lení. Za prvé by si člověk měl sám přečtu pár stránek. Už za studií sebe vážit a mít k sobě úctu a za mě třeboňská knihovna mnohdy druhé by se neměl nechat vytáčet zachránila a nyní zjišťuji, že se v ní kvůli malichernostem. Tuhle větu skrývají naprosté poklady. nejčastěji slýchám od svého muže a spolehlivě mě dokáže uklidnit a Máte nějaké univerzální rady většinou i rozesmát. A ten smích je pro zdravou a vyrovnanou nejspíš pro duševní zdraví vůbec to psychiku? nejdůležitější. Univerzální návod asi neexistuje, Konečně je tady podzim. Ani nevíte, jak jste mi všichni chyběli! Přes prázdniny jste se rozutekli do všech světových koutů a já tu zůstal sám, smutně bloumající po prázdných chodbách. Ale teď vás mám zase všechny hezky pohromadě a můžu se do sytosti hrabat ve vašich skandálech a špíně. Hurá! Krutopřísnej Hustodémon opět v akci! M. J. z 3. nedala spát účastníkům výměnného pobytu v Německu. Může za to její bujné poprsí? Ale sotva se vrátila, už vaří krev hned několika slečnám v paralelní třídě. Nerespektování teritorií je trestuhodné! „Styď se!“ aneb ‘Kde Bůh dal, tam i vzal.’ Mnohým se mohlo zdát, že P.J. z 3. podvedla jeho nestálá přítelkyně A. K. z V. Ano, během výměnného vinné přetahování se o místo v la- pobytu v Německu si našla dočasvici? O. K. z III. „propíchl“ svého nou náhradu, omluvila se a jsou spolužáka A. K.. Zranění ošetřeno, opět spolu. Tedy, myslím. Ovšem místo v lavici vyřešeno. Kázeňské dozvěděl jsem se, že byla spatřena opatření pro šípaře a varovný prst v třeboňském kině s někým jiným. pro všechny, co sedají na obsazené. Čert ví, jak to vlastně je… K čemu může vést zdánlivě ne- J.F. z VII. si začal milostný romá- Kavky si povídají o novém učitel- Co se démonovi vůbec nelíbí, je nek s jistou Němkou na onom ďábelském pobytu. Zdali je to pobídka pro osamělá srdce, aby začala jezdit na výměnné pobyty v zájmu hledání nových partnerů, toť otázka. Nyní vztah na dálku, později společné soužití v Německu. Proč ne?! Mám rád romantiku. O.H. z VI. a K.L. z 1.? Jak už sko-studentském páru, který trojúhelníky řeší maximálně na papíře. Ti vnímavější si určitě všimli. Ostatní si budou muset počkat do příštího čísla. Lamač srdcí - ideální přízvisko pro M. F. z 4. Davy jsou to, davy obdivovatelek! K Již všem známý pár A.F. z 4. a R.C. z 3. žijí sportovně! Dali se na cyklistiku a využívají i služeb regionálních hoteliérů. Tomu říkám zdravý vztah! Fotogenická sextánka B.K. má další oběť! S již zmiňovaným T.H. z 1. byla viděna v romantickém růžku u topení. Kde nehřeje láska, je potřeba přímotop. Její vrstevnice vzkazují: „Nech nám taky někoho!“ Na zatím neznámém bodě ustrnul vztah K.V. VII a T.T. z VI. Uvidíme, zda-li se dokáží do Vánoc posunout dál než k vysedávání na lavičkách. Ve třetím ročníku se schyluje k velkému sporu o M.J., stojí o ni totiž hned dva její spolužáci - F.M. a M.N. Na rozuzlení tohoto trojúhelníku si budeme muset počkat. Někteří studenti se ani na vý- měnném pobytu neobejdou bez alkoholu! V. A. z VII. nejenže se zpil, jak zákon káže, ale nabízel i německým učitelům. Být jimi, taky se opiju a doufám, že to je metanol, abych se na to nemusel dívat… Mezinárodní HANBA, HANBA, OSTUDA! 29 všichni víme, tento pár je znám ne.P. z IV. se prý svým spolužačkonečnými rozchody a také vášni- kám často chlubí svými intimními vými návraty, doneslo se mi ale, že vztahy s výrazně staršími studenty tentokrát je opravdu konec. Není našeho gymnázia. Faktem ovšem ale divné, že jsou viděni téměř kaž- je, že její údajná rande s M.M. z dou přestávku debatujíc na chod- VIII. nebo s F.K. z loňského 4. jsou bě? Jen tak dále, drazí, v příštím pouhou dětinskou fantazií. Ani čísle možná dostaneme odpověď! jeden ze jmenovaných s K.P. v životě neprohodil jediné slovo a ohledný T.H. z 1., který je na kamarádky K.P. by nejspíš neměgymnáziu jen chvíli, si už od za- ly „baštit“ každou její fantastickou čátku zahrává se svým osudem, historku. doneslo se mi, že prý pro něj není problém více než přátelit se s více dívkami najednou, jak prý už nyní dokazuje. Tak aspoň ať tě při tom nevidí! P malá účast gymnazistů na tanečních. Styďte se kvinto a druhý ročníku! Chválím všechny, co tančí, jak Stehlík píská! JAZYKOVÝ KOUTEK Silvester Buka‘s visit: How can one lucky -IWISH- coincidence turn your life upside down and change it forever Sylvester Buka was not here for Few months later, he was walking of the reasons why we even had the the first time. He visited us once down the streets in his hometown, chance to meet him. When I asked in year 2010. Some of you may not when he met four sympathetic tou- for her opinion, she said: remember him or had met him for rist guys. And they began talking ‘It is true, it is always interesting. the first time. He managed to tell and Sylvester was asked by one of I’ve always been looking forward us about him the most basic things them to guide them. He told them to see him and my family always and then he made us space to ask about his life, he showed them wanted him to be here. We went to questions. We all know that he stu- place where he lived and later that trips, we went to cinema – I hope dies at University, subject: Econo- time they became friends. One of Sylvester saw everything he wanmy and Management. We all know them – Jindra offered Sylvester ted to see. I am very glad for this he is single and that he likes hip help. And this help works till now. experience, I like speaking English hop music and dancing. Some of us even know that he likes Czech beer and he finds Czech girls the same way pretty as he finds the ones in Tanzania. Some of us even had a chance to listen to his own lecture about Tanzania. I have been in touch with Sylvester ever since we met two years ago and this time I had a chance to talk to him. This was not a casual interview – from my experience, it was one of the most inspirational afternoons I have ever spent with someone just by talking. Sylvester is one of those people who have been through a lot. Sometimes I think my life is awful but when I heard about Sylvester’s, my Mé srdce pro tvé bije, daleká Tanzanie! life seems kind of – fine and safe. When I was preparing for this interview, I knew I wanted to know. He helped him through secondary and I will always have good meKnow more about his life. And school; he helps him now at his mories about this.’ what my questions resulted in? studies. Financially and personal- It became a double interview. I asThat one lucky moment can chan- ly, I presume. They have been in ked them several questions. We all ge your life forever. touch ever since. And that is how can just wonder how many things Sylvester’s life story contains one entire story began. would be different if he didn’t devery sad experience – he had lost Terezka Lindová is one of my kin- cide to walk down the street of his his parents few years ago. Entire fa- dest and nicest classmates. She is hometown that day. mily and his siblings were now on really great person. Her family is his responsibility. His life got really connected to Sylvester as well (Jinhard in that period of time. dra is Terka’s uncle) and she is one 30 Here I bring you two most impressive answers I got: 1st When I asked Terka, what was the most surprising things for her, she replied: ‘When we met Sylvester and the uncle, we asked him which luggage was his, his answer really surprised us. We expected some suit or bad but he had only 31 small plastic bag with the most necessary things. That was the first time I have met something real from the African world.’ not very happy during exam time. I lose all the happiness during exams.’ The same way with me, bro. It was one hell of an inspirational 2nd And when I asked Sylvester talk. Even though my class is leawhat is he feared of (to connect my ving this school two years from article at least a bit with the main now, I still sincerely hope we all theme of this magazine), he an- will have at least one more chance swered: ‘Probably exam time. I’m to meet Sylvester at our school. Ich liebe Deutschland Německo – přes 80 000 000 obyvatel. Hamburg – přibližně 1 800 000 obyvatel. Nejmenší vesnice v okolí – přibližně 3000 obyvatel. Německo je velké. A mně přišlo obří. Byli jsme v Německu, v městečku blízko Hamburgu. K čemu bych to tam přirovnala? Občas mi to připomínalo dokonalé městečko Stars Hollow z Gilmorových děvčat. Všude čisto, všechny domy mají cihlovou omítku a auta jezdí ohleduplně a zřídka troubí na bezohledné cyklisty, kteří často jezdí po skupinách v polovině silnice. Mohli jsme poznat Němce a jejich tvrdý jazyk. A byli mezi námi tací, kteří neumí německy pomalu ani pozdravit. Potvrdili jsme si, že i v Německu se ví o prohibici alkoholu v České republice. Podívali jsme se na pláž, která jde vidět snad jen v Německu, a šli jsme na ostrov, kam se dá jít pouze za odlivu. Tahle vzácná zkušenost zahrnovala celkem příjemné bahno na nohy a údajně cca 5 cm dlouhé červi, někde v zemi pod námi. Naštěstí jsme (jsem) to zjistili až v muzeu na ostrově, takže příjemná procházka po pláži proběhla v naprosté nevědomosti. Ale údajně je to hrozně čisté a zdravé. Rozhodně to doporučuji. Na ostrově jsme jako Češi objevili další cennou informaci. Němci MARKÉTA MORAVCOVÁ Přijeli jsme jako vyměnění... jsou zcela nepoužitelní v kuchyni. To, co jsem viděla, o tom svědčilo. Říká člověk, který se kuchyni vyhybá pomalu jako čert kříži. A v neposlední řadě Hamburg. Nádherné město. Tak nějak z něj vyzařuje ten duch Německa. Německo je velké, a tak jsem byla ve velkém městě s velkým přístavem, v kterém plují velké lodě. Tak na mě Hamburg působil. Navíc mu chybělo takové to jedno centrum, od kterého by se odvíjel zbytek města. Památky byly na hodně místech, ale celkem daleko od sebe. Hamburg je jiný než Praha. Navštívili jsme školu, která má okolo 1400 studentů. A to nezmiňuji, že hned vedle mají další, podobně velkou školu. Takže další důkaz, že Německo je velké. Líbil se mi systém, v kterém se každé tři roky vymění spolužáci mezi paralelními třídami. Tam rozhodně netrpí ponorkovou nemocí… Co dodat o Němcích samotných? Ráda bych řekla, že jsou přátelští, milí, obětaví a všichni hrozně hodní. Ale jsou to lidi jako každý jiný. Možná jsou navíc velice pracovití a hodně z nich má koníčky, kterých se drží a v kterých jsou opravdu dobří - ať už to je kreslení, nebo hudba. Ale jinak se od nás zas tolik neliší. A tak jsme viděli malou část Německa, poznali jsme několik Němců a oslavili náš odjezd. Jediná škoda byla, že jsme neměli možnost vidět Berlín. Snad někdy příště, někdo jiný… Holandsko Můj milý cestovatelský deníčku, právě vyrážím na svůj první výměnný pobyt do holandského městečka Heerlenu. Mám trochu obavy z nové rodiny, ale jelikož už znám Marleen (byla v České republice v dubnu), není to tak hrozné. Naštěstí se mnou jedou i moji dobří kamarádi – Zdeněk Chaloupka, Jakub Moravec, Ondřej Hlinka, Klára Otepková, Eliška Hrdinová a Eliška Bakulová. Nad celou naší „tlupou“ drží stráž paní učitelka Štěpánka Otepková a také stále veselý pan řidič Karel Hrkal (později přejmenován na Karla a Karla). Naše cesta kupodivu proběhla bez vážných komplikací, jako jsou kolony na dálnicích nebo zácpy v Kolíně, ale i tak jsme po dvanácti hodinách rádi vyskočili z autobusu a proběhli se před školou Sintermeertencollege (teď už vím, že psát adresu naší školy není tak velké zlo, jaké nás mohlo potkat). Po malé 32 -ANNA BETUŠTIAKOVÁ- chvilce si nás vyzvedávají naši noví rodiče a sourozenci a my se (lehce vyděšení) rozjíždíme každý jiným směrem. Deníčku, ráda bych ti spíše popsala zážitky a také zajímavé věci, kterých jsem měla možnost si všimnout během těch devíti dnů tady. Takže zaprvé, většina Holanďanů si doma nesundavá boty. Neznají ani nic, co by se alespoň z části podobalo domácím pantoflím. Musím říct, že já s tím žádné velké problémy nemám (chodím nepřezutá skoro až do postele i doma :-D), ale taková Klárka je z toho naprosto zaskočená. Když zapomeneš na ubohou podlahu a vydáš se nedej bože po schodech, možná tě překvapí další rozdíl. Všude jsou neuvěřitelně prudké schody! Ať tě ani nenapadne žádné veselé hopsání cestou z prvního patra dolů do kuchyně na snídani. Když už jsme u té snídaně, co říkáš na typickou holandskou kombinaci: neopečený toastový chléb s čokoládovým sypáním (u nás je to sypání na dorty) nebo perníkovými kuličkami, které chutí připomínají sušenky podávané ke kávě? První ráno to nebylo vůbec špatné, ale jakožto správný Čech jsem si brzo dupla a výsledkem byli tři členové rodiny s toastovým chlebem posypaným čokoládovými hoblinkami a já s toastem opečeným a třemi plátky vepřové šunky. Obyvatelé Holandska zkrátka milují sladkosti a vlastně jakékoliv sladké jídlo. I přes večerní hody s hromadou cukru jsem nenarazila ani na jednu osobu nějak zvláště výrazné postavy. Jak oni to dělají? Možná za to může cyklistická přeprava téměř na všechny vzdálenosti nebo přísné tělocviky, které jsou výsledkem nejméně pěti tělocvikářů na každé škole. Představ si, je srpen, 29 stupňů a takový Holan- 33 ďan dostane chuť si zalyžovat (ne- A také se divíš, jak to, že tolik dobsměj se, já také vím, proč se tato rý závodních cyklistů pochází prázemě nazývá Nizozemsko). Samo- vě z tohoto státu? Já už ani ne. Jet zřejmě ho nenapadne nic lepšího, krajinou plnou „větráků“ sice větnež si zkrátka hned na konci města šinou po rovině, ale za to téměř nevytvořit svůj vlastní kopec a na ustále proti opravdu hodně hodně něm vybudovat zastřešenou sjez- silnému větru, přeci jenom pomůdovku. Musím ale uznat, že to byla že sportovcům s jejich vytrvalostí. opravdu skvělá jízda. Zápisníčku, napsala jsem ti asi to ROZHOVOR S TALENTEM nejdůležitější a také nejzajímavější. Prožila jsem zde jeden z nejkrásnějších týdnů v mém životě a za to bych ráda poděkovala své škole, ale také mé hostitelské škole za zprostředkování takového nezapomenutelného zážitku. Dank u . -MAR.MAR & TEST- Tomáš Tichý: „Jakmile jsem nucen se něco bezmyšlenkovitě „našrotit“, mám problém.“ Přinášíme vám rozhovor s velmi skromným, inteligentním a sportovně nadaným studentem sexty Tomášem Tichým. Vášnivý chemik nám o sobě prozradí své plány do budoucnosti, něco o svých koníčcích a lásce k volejbalu. Co se ti na naší škole líbí a co bys naopak změnil? Líbí se mi přístup vedení školy, který vede ke stálému zdokonalování vybavení tříd či odstranění nedostatků. Je dobře, že se pořád něco mění, i když samozřejmě některé změny se mi až tolik neza- Talent, který zraje v tichu... mlouvají. Na naší škole bych toho změnil spoustu, ale jsou to změny, fyziky). Jakmile jsem nucen se nesplňuji. Výhodou je, že pokud do kterých už sféra vlivu vedení něco bezmyšlenkovitě „našrotit“, zapomenu nějaké poučení nebo školy nezasahuje, takže o tom se mám problém. Další moje oblí- podpis zákonného zástupce, což raději zmiňovat nebudu. Jinak ře- bené předměty jsou matematika a se mi stává hodně často, tak v akutních případech mám cíl na čeno, dle mého názoru má minis- angličtina. dosah. Ale chci, aby mě všichni terstvo školství velké nedostatky Jak ses srovnal s tím, že jsi brali jako normálního studenta, ve svém systému. syn profesorky, která učí ve ne jako syna učitelky. Jaký předmět tě baví nejvíc? škole, na kterou chodíš? Můj nejoblíbenější předmět je Má to své výhody i nevýhody. Čeho bys v budoucnu rád chemie. Mám rád všechny před- Asi se ode mě trochu očekává, že dosáhl? měty, které jsou zaměřeny na budu vzorem pro ostatní studen- Prozatím bych se po ukončení stupochopení a uvažování (kromě ty, ale řekl bych, že tuto roli úplně dia na gymnáziu rád dostal na vysokou školu se zaměřením na chemii, přemýšlel jsem o VŠCHT v Praze. Dále bych rád zdokonaloval a stále alespoň trochu aktivně přistupoval ke koníčkům. 34 ný sport volejbal, mi pomáhá se udržet alespoň trochu v kondici. Dále rád hraju moderní společenské hry, především strategické a logické. Čemu se vlastně věnuješ? Jaké jsou tvoje největší Vše, čemu se věnuji, je spolu úzce úspěchy? provázáno. Řekl bych, že můj čas Šachy: 3. místo na přeboru Jihostrávený tréninkem šachu, dojíž- českého kraje v rapid šachu do 18 dění na zápasy a turnaje mi velmi let, 2. místo v krajském přeboru pomáhá ve studiu výše zmíně- družstev škol. Volejbal: 1. místo né matematiky, chemie a nejvíc v turnaji třeboňských družstev a ze všeho angličtiny, i když se to blízkého okolí, 2. místo v Gymmůže zdát zvláštní. A můj oblíbe- nazistovi, 2. místo v okresním tur- naji škol. Jsem hodně ctižádostivý, takže výhry či medailové umístění v šachovém nebo volejbalovém turnaji neberu vážně, protože pořád chci výš a výš. Jiných úspěchů nedosahuji, a i když mě někdo pochválí, nenechám se tím uchlácholit a stále mám vůli se zlepšovat. Snad za čas dokážu něco, abych byl spokojen sám se sebou! Kdo je tvůj největší vzor? Mám hodně vzorů, ale jeden převyšuje všechny ostatní. Je to Garry Kasparov, současný nejchytřejší člověk na světě, bývalý mistr světa v šachu a lídr opozice v Rusku. Je to člověk, který se snaží o zachování spravedlnosti a míru, i když současná situace v Rusku mu jeho politickou činnost velmi ztěžuje. Má můj obdiv, protože už několikrát riskoval vězení za demonstrace proti režimu. Jak trávíš svůj volný čas, pokud vůbec nějaký máš? Kromě času, který věnuji svým koníčkům se rád jen tak poflakuju. Večery rád trávím sledováním sportovních utkání v televizi. Rád koukám na vědomostní soutěže, či nějaké zajímavé dokumenty, je to lepší způsob učení než z učebnice. Měl jsi někdy z něčeho strach? To je dost všeobecná otázka. Strach mám například pokaždé, když mám být zkoušený z češtiny. Ale na situaci, kdy bych se opravdu něčeho nebo o někoho hodně bál si nepamatuji. Já beru vše s klidem, nejsem panikář a moc věcí mě nerozhodí z dobré nálady. Sextánské eso DEKAHOVOR Od Káji Maříka do ředitelny -ROS- Dekahovor tohoto čísla měl jasnou kandidátku. Nová paní ředitelka srší elánem a inspiračně kolem sebe metá nápady. Dekahovor s ní měl ovšem jednu podstatnou vadu na kráse; redakce si byla vědoma, jak špatně zapadne do tématu čísla, které zove strach. Přece jenom, našla by se zajisté spousta kandidátů, kteří by zapadali docela lehce. Naše obava se však nakonec ukázala jako lichá, dekahovor zapadá dokonale… protože nejlépe se strach dokumentuje tam, kde se dá nalézt odvaha, a té musíte mít k ředitelování opravdu hodně. Odvážně tedy nabízíme netematický dekahovor, vědomi si faktu, že když jsou všichni odvážní, je to důvod ke strachu. 1. Jaké je vaše životní motto? To je v principu docela jednoduché: Když něco chceš, tak pro to koukej něco udělat. 2. Kteří lidé vás v životě nejvíc inspirovali? Abych nenudila nekonečným výčtem – protože prakticky každý člověk, se kterým jsem měla příležitost nějak intenzívněji pobýt, mě Rozhodně nechci býti usazená ředitelka... ať pozitivně nebo negativně inspi3. Jak by mělo fungovat mo- vodem, inspirací a motivací. Měli roval – vyberu si ty dva nejdůležiderní gymnázium, případně bychom podněcovat, ne otravovat tější, totiž moje rodiče. Maminka co přesně by mělo přinášet a odrazovat. Moderní gymnázium mě celoživotně inspiruje nekonečmusí umět připravit studenty na do života? nou pílí, dobrotou a elegancí, táta Každá škola je výchovně-vzdělá- velký konkurenční boj, který kažkromě inteligence a všeobecného vací institucí, což v sobě obsahuje dého z nich čeká. Měli bychom přehledu schopností udržovat své dva důležité momenty. Výchovu, jim umět dodat zdravé sebevědodcery v absolutní jistotě, že když která by měla navazovat a vhodně mí a nekonečně připomínat, že s potřebují, je tu vždycky pro ně, že doplňovat tu rodičovskou, a vzdě- leností, vyhýbáním se povinnosvždycky pomůže, poradí a podlání, které by nemělo být žádnou tem a plýtváním času to nikdy poří. Kéž bych takovým rodičem „nalejvárnou“, ale spíš jakýmsi ná- moc daleko nedotáhnou. uměla být i já. 35 předhazovala další a další tituly. Romantismus, realismus – to bylo moje. Do toho jsem chodila do knihovny a četla a četla, až jsem se rozhodla literaturu i vystudovat na vysoké škole a následně ji učit. Každé životní období mám spojené s nějakými stěžejními tituly, těžko říct, které jsou top. Mám ráda silné příběhy - Fitzgerald, Irwing, Remarque, Simmel, Styron, Feuchtwanger, Hailey, Merle… těžko říct. Měla jsem období, kdy jsem hltala Čapka, Hrabala - pak jsem třeba začala s poezií, vždycky jsem milovala Skácela a Šiktance. Harmonie, soulad, souzvuk, souznění... tak nějak bych chtěla, aby fungoPoslední dobou mám ráda i souvala škola... časné detektivky (Hoeg, Larsson, Míra práv, která mohou naši žáci 6. Na kterých knihách jste Kepler). Knížky nevyřazuju, i ty, užívat díky velmi liberálnímu vyrostla, ke kterým se vra- které se mi nelíbily, bylo užitečné systému, musí být přímo úměrná cíte, které byste bez výčitek přečíst. míře důsledně plněných povin- vyřadila z knihovny? ností a respektování pravidel. Moc Každý čtenář má nějaký star- 7. A jak je to s hudbou? bych si přála, aby bylo pro většinu tovní titul, kterým to všechno Jak potřebuji u knížek příběh, u našich studentů gymnázium tím začíná – myslím, že u mě byl ta- hudby pak hledám silnou melodii. správným startem do života plné- kovým spouštěcím momentem Doma jsme měli vždycky hodně ho atraktivních příležitostí, dobře Kája Mařík, kterého jsme zhltla desek, maminka měla ráda šanplacené práce a společnosti kvalit- možná někdy ve druhé nebo tře- zony a velmi brzy jsem na nich ních vzdělaných lidí. tí třídě a začala tehdy díky němu začala ulítávat i já. Johny Mattis, kritičtěji sledovat své okolí. Pak Gilbert Bécaud, Mireille Mathi4. Jak by měl vypadat pro- přišly Rychlé šípy a další Fogla- eu, Edith Piaf, Barbra Streissand totyp studenta, na kterého rovky a rozmanité tituly tzv. dívčí a samozřejmě Hana Hegerová, byste byla jako ředitelka knihovny. Divila jsem se tenkrát, Eva Olmerová – to všechno jsem hrdá? jaká trápení mohou holky mít – já poslouchala už jako malá holka, V principu jsem to už naznačila v jsem totiž prakticky žádnou pu- nekonečně pořád dokola. Hrála předchozí odpovědi – slušný, pra- bertu neměla. Než jsem se pustila jsem na housle a můj pan učitel covitý, motivovaný, zvídavý. Vší- do literární klasiky, pročetla jsem mi půjčoval desky – a tak jsem s mám si, že pár takových posíláme samozřejmě (bez uzardění) ně- velkým nadšením zapojila i vážrok co rok do světa. kolikrát celou Angeliku, Věčnou nou hudbu, hlavně že tam hrály Ambru a podobné braky, všechno housle. Na gymplu jsem přidala i 5. A prototyp učitele? většinou ve slovenštině, protože něco tehdy populárnějšího, pamaA víte, že je to vlastně podobné? mám maminku Slovenku a naše tuju si na období Abby, BoneyM, U učitelů bych ještě přidala in- rozsáhlá knihovna byla odjakživa Beatles, Elvise – milovala jsem i venčnost, vzdělanost, důslednost, dvojjazyčná. No a na gymplu jsem Karla Gotta, umírala jsem blahem schopnost nadchnout, být partne- začala naplno číst všechny možné třeba u písničky Oči barvy holubí. rem, inspirovat. Možná bych ještě klasické i méně klasické romány, No a na vejšce jsem začala hrát v dodala, že u lidí obecně strašně každý týden jsem vždycky přišla komorním orchestru a totálně oceňuji spolehlivost, profesionali- za svojí maminkou, že už zase propadla barokní hudbě. Corelli, tu – to platí pro žáky i učitele. nemám co číst a ona nekonečně Tellemann, Vivaldi, Bach, cokoliv. 36 Celý život se ty nůžky rozevírají, poznávám další a další nádherné melodie a byla bych hodně nespravedlivá, kdybych nějakou označila za tu nejlepší. 8. Kdybychom vám mohli věnovat zájezdy do pěti libovolných zemí, kam by to bylo a proč? Francie kvůli vínu, Nový Zéland kvůli přírodě, Baltské moře kvůli vzpomínkám, Kréta kvůli Fulghumovi a Indie kvůli Tádž Mahalu. 9. A stejné kdyby. Existuje možnost, že bychom vám zprostředkovali jinou dobu, setkání s kýmkoli v té době… kam by to bylo, za kým, na co byste se ptala? Asi bych docela ráda probrala učitelské starosti s J. A. Komenským. Pak bych využila možnosti a setkala se s Ivanem Buninem, mám pocit, že by mezi námi musela přeskočit jiskra. Stejně tak si dovedu představit večer s Janem Skácelem nad skleničkou dobrého vína - mohli bychom přemýšlet třeba nad tím, jak hluboké jsou sudy, chladná ranní rosa či nekonečné cesty domů. Naposledy bych v čase odcestovala na začátek 17. století do Anglie a dala si nějakou Profesionál je člověk, který svou důsledností inspiruje ostatní, mimo jiné dobrou večeři s W. Shakespearem. také proto, že se na jeho důslednost dá spolehnout. Třeba by mi prozradil, jak to s těmi jeho příběhy vlastně bylo… jak je tahle práce přepestrá, mnohotvárná, opravdu náročná na 10. Co vás prozatím nejvíce pozornost. Pořád se učím, hltám pozitivně/negativně překva- nové informace, zatím práci prakpilo na práci ředitelky? ticky nedokážu vytěsnit z hlavy Nedokážu se smířit se zoufale – ale to vlastně nikdy nebylo jiné. nespravedlivým nedostatkem fi- A také byste se mě mohli zeptat, nancí na platy učitelů. Netušila co mě nepřekvapilo. Odpověděla jsem, že je realita takhle mizerná, bych, že mám okolo sebe skvělé že ředitel nemá prakticky žádné lidi. Na tom se ale také nic nezměprostředky na to, aby ohodnotil nilo. Každopádně jsem moc ráda, skvělé učitele. Jinak mě překvapilo, že jsem, kde jsem. 37 NA ZÁVĚR Také v novém školním roce nastoupilo tváří v tvář dalšímu vzdělání sdostatek nových bledých tváří. „Trochu jsme se báli, že těch čerstvých duší bude málo,“ oddechlo si vedení školy. „Čím více natřískáno, tím menší obavy,“ glosoval situaci ministr. „Fialový vzteky budete tehdy, když se na vás nedostane místo v učebně, a budete sedět na zemi,“ by se dalo říci ještě minulý rok. Od nového roku jsou učebny této hrozbě ušetřeny. „Ano, letos třicet čtyři míst, příští rok čtyřicet, přespříští padesát,“ upřesnil pan školník bojový plán počtu míst v učebnách do příštích let. „Budeme muset vyřešit připouštění vzduchu, jinak by v třídách bylo asi dost nedýchatelno,“ doplnil ještě zamyšleně. „Připouštím, že je to problém, snad by ale situaci vyřešilo, kdyby každý student při nástupu nafasoval pěkný vějíř s logem školy. Ovívání zdar!“ odepsala nám na dotaz, co s přísunem kyslíku, odborná referentka sekce svědomitého naplňování míst při Ministerstvu školství. „Tak nám odepsali, že nás neodepisují,“ oddechl si pan zástupce, ovívaje se pilně vzorkovým vějířem s velkým logem, „už jsem si myslel, že mne z toho ovane.“ Malým testem nekonečné hustoty na metr čtvereční se staly prostory při nových automatech v přízemí. „Více kafe, více mléka, více cukru, heuréka,“ ozývalo se nadšeně z davu. „A těch baget, liškovy oči,“ spráskla ruce paní Lišková, „a oni se při tom tak tísní,“ spráskla ruce podruhé. „Necítíme se stísněně,“ mručel blahem bagetní 38 -ROS- dav, aniž by si všiml nad váhou nevyslovené kalorické hrozby. „Bude se cvičit, bageťáci,“ pravila temně osoba skrytá v zázemí. A pak se cvičilo. Pod heslem „Wernerčálová vrací úder“ praskala tělocvična ve švech, připomínajíc tréninkový kampus olympijského týmu. „Bowling, Lukostřelba, airsoft. „Já bych to viděl spíše na sumó,“ pravil zasněně vedoucí bagetového prodeje. „Sumózřejmostí jsou prozatím úterky,“ pravila na dotaz, kdy se bude praskat ve švech, ředitelka školy, „ a kdo má psychické zábrany, může využít Terku a žlutou sofu,“ dodala. Ona žlutá sofa se objevila nejdříve bezterky ve druhém patře. Terka se objevila teprve potom. „Až bude na dveře klepat konec světa, až bude pozdě i na naději, ve chvíli, kdy už nebude ničeho a nikoho, v okamžiku, kdy pohlédnete nicotné prázdnotě z očí do očí a nebudete mít co odvětit... potom, teprve potom promluví žlutá sofa,“ charakterizovala stručně novou fňukci Terka. „Přestal jsem se bát,“ pravil poté leckdo. Ze školy tak zmizel strach. Nebáli jsme se ničeho a nikoho. „Takhle nad ním mávnete rukou,“ ukazovali jsme zkušeně kolemdoucím. Kolemdoucí kroutili nevěřícně hlavami, když si ale mávnutí rukou zkusili, strach skutečně zmizel. Kouzlo s mávnutím se bleskem šířilo. Legenda o škole, která se přestala bát, zaplnila přední stránky novin. Pak přišel nával. Všichni chtěli studovat školu, které se lekl strach. „Vážený pane ministře, naplnili jsme Vaše heslo beze zbytku: Máme natřískáno, že to už více nejde. Obavy zmizely. Pěkně děkujeme!“ napsali jsme potom panu ministrovi. Odpověď nikdy nedošla. „Bez obav,“ podotkl poté pan zástupce, pousmál se a zaklapl vějíř... INZERCE PLNÁ STRACHU Daruji knihu „Bojíte se smrti?“ Zn. už mám načteno. Helmut Angst V rámci otevřeného dějepisného semináře proběhne tentokrát přednáška o ustrašovcích. V. Prager Hledám odvážný komparz. Jiří Strach Naučte se latinu na exotickém Timoru! Zn. Lingvistou snadno a rychle. Latine Agency s.r.o. Strachujete se? Nebojte se nás podpořit! Sraz 21. 12. na náměstí. Děti nebojácné Země Koupím veškerý strach nad městem. J.P. Belmondo Co je tady tak strašného? Oblíbená přednáška doc. Kazimíra Hrůzy se koná jako obvykle. Kdo se bojí, nesmí v lessy? Omyl! Policie ČR Naučte se žít bez bázně! Firma Hany vás zve na semináře, ve kterých se zaručeně přestanete bát! Daruji po smrti svou kůži. František Husina Odnaučím obavy v Plané nad Lužnicí. Radim Odvaha Nebuďte ustrašení! Výuka Jiu Jitsu začíná již tento pátek! Filmové představení pod širým nebem a pro děti, Nebojsa, se z obavy před bouřkami nekoná. Hledáme paranoidní tazatele pro výzkum veřejného mínění. Fear & Fright ltd. Dreadlocks? No dread! Bob Marley Lucie, chybíš mi! Tvůj věčný postrach Odstraňte ze svého života jednou provždy fobie všeho druhu. Ladislav Stihomam Smyslem mé práce je naplnit obavy, že nebudu mít co na práci. T. Maříková Kurs „Pryč s klaustrofobií“ se příští úterý koná výjimečně v malém salónku. Není se čeho bát, snad kromě strachu. F. Bacon Poděs se a vrať! Nová police hororové literatury na naší škole! Prodám dvě strašilky. Bedřiška Milá Strach z velkých očí? My dokážeme zmenšit všechno! Plastic People of the Universe Mam Nahnano. Indický kurs proti strachu začíná již příští pátek!
