Krize autorského práva v nových médiích

Krize autorského práva v nových médiích

Krize autorského práva v nových médiích
Můj zájem o autorské právo v umění vzbudil seminář autorského práva, který jsem
absolvoval na Západočeské univerzitě fakultě Designu a umění Ladislava Sutnara
pod vedením Judr. Heleny Ottové. Při výuce jsem zjistil, že neumím správně navrhnout licenční smlouvy, které jsem do té doby užíval. To mě motivovalo se tématem
dále zabývat a přivedlo mě až k otázkám po fungování autorského práva mezi umělci
a konzumenty obecně. Již jen fakt, že seminář autorského práva byl povinnou součástí osnov jinak ryze umělecké a prakticky zaměřené fakulty značí důležitost, kterou
autorské právo hraje na umělecké scéně.
Krátký úvod do autorského práva
V České republice platný zákon číslo 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, který vychází z kontinentálního práva, čerpá zejména z německé a francouzské tradice, dále se řídí mezinárodními smlouvami1 a také závazky vyplývající z členství České republiky v Evropské unii2. Tento autorský zákon platí od roku 2000 a vychází vstříc dualistickému
pojetí práva na osobnostní a majetkové.
Osobnostní práva chrání především morální aspekty tvorby díla, např. autor má
vždy právo na uvedení autorství, rozhoduje o prvním zveřejnění a o nedotknutelnosti
díla. Těchto práv se nelze zříct a nejsou předmětem dědictví. Tento důraz na
osobnostní práva je jeden ze základních rozdílů mezi kontinentálním a angloamerickým autorským právem.
Majetková práva pak pojednávají mimo jiné o právu dílo užít3, které je dále
rozvedeno v ukázkových způsobech jako je rozmnožování díla, rozšiřování díla, pro1 Jako např. Bemrská úmluva viz TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon: Komentář. Praha : C. H.
Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-4. Kapitola §107, K odst. 2, Bernská úmluva, s. 866–868.
2Evropská dohoda (7/95 Sb.) ,Směrnice Rady 93/83/EHS, dále pak Směrnice Rady 91/250/EHS,
Směrnice Rady 92/100/EHS, atd.
3§ 12 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
1
nájem, půjčování, vystavování, sdělování veřejnosti atd. V zákoně je na několika
místech zdůrazněno, že fyzickým nabytím díla nevznikají nabyvateli práva autorská,
tedy nárok na jeho užití. Pro jakékoliv užití mimo vlastní potřebu (především to které
povede k zisku) je tedy nutné uzavřít smlouvu. Dále je v zákoně zakotveno právo na
odměnu a také na opětovnou odměnu v případě opakovaného prodeje originálu díla
(za stanovených podmínek4).
V praxi je možné vypozorovat nesnadnou převoditelnost práva na prostředí internetu a informační společnost obecně. Jako příklad může posloužit chování některých distribučních společností, které posílají festivalům filmy většinou na DVD nebo
Blu-ray nosičích poštou ačkoliv disponují digitálním přepisem v odpovídající kvalitě.
Údajně tak činí kvůli snazší právní ošetřitelnosti fyzického nosiče namísto virtuální
kopie. Při zakoupení filmu stažením z internetu zase často nemáte zároveň právo zakoupenou kopii dále prodat či vydražit (na rozdíl od fyzického nosiče jako je CDROM nebo VHS) a takto by se dalo pokračovat. Zkrátka neexistuje žádná závazně
platná norma, která by sjednotila právní podmínky na internetu mezi jednotlivými zeměmi. Zároveň panuje i nedorozumění a špatná čitelnost práva z pohledu uživatelů,
kteří nemají žádnou tradici v užívání tohoto média, na kterou by mohli navázat.
Krize autorského práva ve 21.století
Je nasnadě, že autorská práva tak, jak je známe jsou v lepším případě nedostačující.
Digitální média ze své podstaty vybízejí ke kopírování a sdílení; kopie díla se nedá
odlišit od originálu. Širší veřejnost ukázala, že je ochotná nastavená pravidla ignorovat, pokud nedostane obsah za odpovídající cenu nebo líbivost podání. Na druhou
stranu se čím dál více mluví o kulturním průmyslu a informační společnosti, kde
informace jsou důležitou ekonomickou komoditou ne-li tou hlavní. Je tedy třeba nastolit systém, ve kterém tvůrci budou spravedlivě odměněni za svoje úsilí, bude
umožněn snadný přístup k dílu veřejnosti a zaručena návratnost investic do kreativního průmyslu.
4§ 24 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
2
Na začátku 21.století nastala revoluce individualizovaných forem jako jsou remix, mashup (např. spojení dvou písní dohromady) nebo machinima (vytváření filmů
za pomoci virtuálního prostředí počítačových her)5. Tuto revoluci umožnili nové způsoby síťového sdílení stejně jako klesající ceny počítačových zařízení a liberalizace v
oblasti specializovaného mediálního software dříve vyhrazeného pro odborníky jako
jsou střihači, koloristé, zvukaři apod. Nástupem těchto nových žánrů se setřela hranice mezi konzumenty a autory, na což nebyl dosavadní systém copyrightu a autorského práva připraven. Zároveň se otevřely zcela nové možnosti v oblasti produkce, distribuce a užívání díla, které byly v tehdejších masmédiích nemyslitelné.
Nové strategie pro překonání krize v kulturním průmyslu
Po rešerši možných reakcí na krizi autorského práva, tak jak ho známe, jsem
vybral několik řešení, které se v různé míře v praxi prolínají a které jako archetypální
přístupy sestavil Brad Templeton, ředitel Electronic Frontier Foundation a zakládajcí
člen Singularity University. Jím publikovnou esej6 jsem přeložil, přeformuloval a doplnil o svoje postřehy. V této zremixované podobě jí uvádím níže.
Současný stav se dá popsat jako spoléhání na starém modelu prodeje bez ohledu na nelegální šíření obsahu jinými cestami. I přes absenci spolehlivé DRM ochrany
(viz níže) obsahu distributoři dále prodávají nosiče CD-ROM a další média tak jak
byly zvyklí z dřívějška. Udržitelnost tohoto modelu je sporná. Je možné uvažovat o
důkazu legální koupě díla, kterou by bylo možné ukázat ostatním tak, aby vznikl sociální tlak na ostatní, aby také za obsah platili, nicméně existují obavy o ochranu soukromí vzhledem k možnému sledování obsahu, který kupujeme.
Jedním z řešení je daň za obsah nebo za přenesená data. Jako příklad může posloužit daň uvalená na prázdné nosiče CD-ROM. A apriori se předpokládá, že část
prázdných nosičů bude použita ke kopírování autorského materiálu a výnos z daně se
5LATONERO, Mark. The Hidden Demography of New Media Ethics. California, 2012. Dostupné
z:http://dx.doi.org/10.1080/1369118X.2013.808364. Draft. University of Southern California.
6Templeton, Brad . Responses to the Copyright Crisis. Brad Templeton. [online]. [cit. 2014-08-21].
Dostupné z:http://www.templetons.com/brad/copysolve.html
3
rozdělí mezi majitele autorských práv. Stejně tak se dá předpokládat, že část šířky
pásma pro internetové připojení bude využita pro kopírování chráněných děl. Zřejmá
nevýhoda tohoto řešení je jednak rozmanitost typů připojení a datové náročnosti obsahu, jednak nejistá férovost vůči jednotlivým uživatelům. Vždy se najdou lidé, kteří
internetové připojení budou potřebovat primárně k zálohování informací nebo jiným
účelům, které s chráněným obsahem nesouvisejí a budou tak doplácet na ostatní.
Dalším stinným aspektem tohoto přístupu je předpoklad, že přenesená data budou
analyzována a jednoznačně určena až k uživateli, že tedy bude uživatel sledován minimálně typem a množstvím obsahu, který konzumuje. Je také otázkou do jaké míry
by tato snaha byla schopna čelit novým typům sdílení jako jsou wi-fi komunity. Je
možné uvažovat i o tom, že daň by byla dobrovolná nebo by poskytovala právní
ochranu pro případ žaloby. Uživatel by se tedy zaplacením daně zbavil strachu zda
porušuje či neporušuje autorské právo. Samostatnou kapitolou pak zůstává způsob
rozdělení zisku mezi držitele autorských práv. Stávající vzorečky jako používá třeba
OSA berou v úvahu hudební žánr, popularitu díla, ale třeba i stáří členství v OSA. Řešení v podobě jednotné daně existuje minimálně ve formě televizních poplatků, které
jsou také vybírány bez ohledu na to, zda uživatelé veřejnoprávní televizi sledují či
nikoliv. I přes výše uvedené nevýhody je tento systém považován za velmi praktický,
nicméně stále panují obavy ohledně spravedlnosti a férovosti celého procesu.
Zcela opačný přístup je tvrzení o překonanosti autorského práva jako takového.
A to ve smyslu svobody nakládaní s dílem bez ohledu na autora či ve smyslu bezplatného užití díla nebo dokonce radikální odmítnutí jakéhokoliv autorského práva. V
tomto ohledu tento myšlenkový přístup poukazuje na nedlouhé trvání autorského
práva, které se etablovalo až s nástupem televize a podobných médií. Zastánci
tvrzení, že autorské právo je mrtvé, by se tedy rádi vrátili do doby, kdy autorské
právo neexistovalo a doufají, že by se vytvořili nové způsoby generování zisku z
tvorby, konkrétně v hudbě například spoléhání na koncerty jako zdroj zisku namísto
nahrávek. Opět však narážíme na problémy, které tento přístup přináší. V již zmiňovaném příkladě s obživou z koncertů, by patrně zašli na úbytě hráči klasické hud4
by, kteří skladby "pouze" interpretují a profitovali by především hudebníci, kteří jsou
natolik spojování se svojí hudbou a mají již vybudovaný hvězdný status, že je nemyslitelné, aby jí hrál někdo jiný jako např. Rolling Stones. Na druhou stranu je pravděpodobné, že komorní projekty projekty založené na sólo umělcích by dále pokračovaly, dá se totiž předpokládat, že tito lidé netvoří primárně pro peníze a v tvůrčím
úsilí by pokračovali bez ohledu na mzdu, i když je možné že by museli částečně
omezit čas, po který se umění věnují. Nejvíc by tak nejspíš trpěli finančně nákladné
projekty jako filmové spektákly pro multiplexy.
Dalším prosazovaným opatřením je řízení autorských práv skrze distribuční
technologie. Tuto technologii známe jako DRM CD-ROM, která neumožňuje kopírování chráněného obsahu konvenčními uživatelskými postupy. Zároveň je technologie chráněna zákonem, který kriminalizuje jakékoliv pokusy ochranu překonat a to
i pro účely archivace legálně zakoupeného média. Ruku v ruce jde i kriminalizace výrobců přehrávacích zařízení jako počítače, televize apod., které neimplementují do
svých systémů DRM ochranu. Současně s vyslovením slova kriminalizace a kontrola
musíme mluvit o možnosti zpomalení inovací a ohrožení svobody programování.
Distributoři argumentují férovější platbou za obsah, která umožní účtovat jednak za
jednorázové užití díla, jednak za stažení a neomezený poslech díla. Dále tvrdí, že
rozšířením platící základny uživatelů klesne cena za legální obsah a v neposlední řadě
DRM ochrana podpoří víru investorů v návratnost investice a tím rozhojní množství
produkovaného obsahu. Nicméně dosavadní zkušenosti ukázaly, že jakákoliv DRM
ochrana může být zkušeným hackerem znehodnocena a takto upravený volně šiřitelný obsah nahrán zpět do šedé zóny internetového provozu. Panují tedy oprávněné
pochybnosti o úspěšnosti řešení, které do značné míry závisí na tom, zda ho akceptuje
většina uživatelů.
Částečnou reakcí na krizi autorského práva jsou sady žalob podané na poskytovatele obsahu, a to jak v rovině služeb, webových domén i jednotlivých uživatelů.
Největší hrozbou těchto právních sporů je, že se zaměří na technologii namísto
5
konkrétních porušení autorských práv a paralyzují tak jinak zcela legální vývoj
nových způsobů sdílení.
Další odpovědí, která se konstitucionalizovala v průběhu krize autorského
práva na internetu je systém postavený na mikroplatbách. Největší překážkou v užívání tohoto systému jsou poplatky spojené s platbou kreditními kartami a podobnými
systémy jako je pay-pal. Tento poplatek za poslání platby je obzvlášť markantní u
částek nepřevyšujících dvacet korun. Možným řešením tohoto problému je správa
těchto plateb poskytovatelem připojení, který jednou měsíčně vystaví souhrnnou platbu. Jiným receptem jak se zbavit poplatků za mikroplatby kreditními kartami je virtuální měna jako např. Bitcoin a jemu podobné. I přes tento nedořešený problém se toto
řešení ujalo v mnoha podobách. Největší výhodou systému by mělo být přímé spojení
konzumenta a autora obsahu. Stále však trvají pochybnosti o tom, zda budou lidé
ochotni platit za obsah, který můžou získat i zadarmo. Amanda Palmer ve svém veřejném vystoupení7 na webu TedTalk propagovala zvláštní druh mikroplateb, které
umožní stanovit měsíční strop peněz, které chce uživatel darovat, a tak mu umožní
přispívat jednotlivým dílům jako písničky bez přemýšlení o celkových nákladech,
které již utratil. Cílem je co nejvíce usnadnit uživatelům přispět přímo autorovi.
V poslední době rozšířenou strategií je financování pomocí veřejných sbírek,
takzvaný „crowdfunding“. Nejedná se o nic nového, stačí si vzpomenout, jak se rekonstruovalo Národní divadlo po požáru. Ve veřejné sbírce se tehdy vybralo milion
zlatých8. Tento způsob financování je nejčastěji využíván právě umělci, obzvlášť
úspěšní jsou vývojáři počítačových her. To je dáno jednak zaměřením na komunity a
jednak dobrou propagací a šířením mezi fanoušky. Bez marketingové kampaně mezi
fanoušky v podstatě nemá crowdfunding naději na úspěch. Tvůrci na oplátku za přispění na vznik nového díla nabízejí samotné dílo nebo upomínkové předměty či
prosté poděkování. Další zajímavou alternativou odměny je skutečné podílnictví na
7 Palmer, Amanda . Amanda Palmer: The art of asking. Talk Video | TED.com. [online]. 2.2013 [cit. 2014-08-21].
Dostupné z:http://www.ted.com/talks/amanda_palmer_the_art_of_asking
8Vlčková, Zuzana. Crowdfunding – financování pomocí veřejné sbírky. český rozhlas Plus. [online].
09.7.2013 [cit. 2014-08-21]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/1372523
6
díle, které může do budoucna generovat další zisk. V našem prostředí přinesl corwdfundingový portál EverFund zajímavou možnost podílet se na díle zdroji či prací a
ačkoliv se samotný portál příliš neujal, jedná se o unikátní spojení komunitní seznamky a společného financování. Crowdfunding jako takový je však často zaměňován za projekty, které jsou financovány z jiných zdrojů a vzniknou nezávisle na
úspěchu crowdfundingové kampaně, která slouží pouze jako předprodej či reklamní
kampaň na samotný produkt.
Klasickou odpovědí na krizi autorského práva je funkce patrona a mecenáše.
Tento systém se osvědčil v průběhu dějin umění a nyní se i u nás pomalu navrací.
Mecenáš prostřednictvím umění ukazuje svůj jemnocit nebo se zkrátka jen věnuje filantropii. Stát funguje také jako mecenáš a v zásadě se tak tento systém přibližuje
výše uváděnému řešení postaveném na všeobecné dani.
Již naznačenou cestou je také darování na dobrovolné bázi či na bázi takzvaného „shareware“ tedy poskytnutí zdarma na zkoušku. Zajímavým příkladem je takzvaný „humble-bundle“9, jedná se o soubor počítačových her nabízených vždy k určitému datu, za který může uživatel zaplatit libovolnou částku a výtěžek z prodeje putuje na vybranou charitativní organizaci. Pakliže uživatel zaplatí více než je průměrná
platba ostatních uživatelů získá jako bonus další, většinou samostatně dražší hru.
Spojení charity a soutěživosti o to, kdo zaplatí víc se ukázalo jako optimální kombinace pro uživatele. Většina her, které se takto prodá jsou „indie“, tedy nezávislé nízko-rozpočtové hry, a jedná se tak o ideální možnost jak si mohou tvůrci získat popularitu.
Je možné prodat i samotnou myšlenku, nejlépe prostřednictvím vzdáleného
serveru, takzvaného „cloudu“, který v porovnání s klasickými kopiemi softwaru přináší větší návratnost a snazší kontrolu nad distribuovaným obsahem. Změnou perspektivy nahlížení na kreativní průmysl můžeme za takový přímý prodej myšlenky
považovat firmy jako Google, Facebook, WhatsApp a další. Google sledováním ná9 Humble Jumbo Bundle 2 (pay what you want and help charity). [online]. [cit. 2014-08-21]. Dostupné
z: https://www.humblebundle.com/
7
vyků při vyhledávání konkrétním uživatelem svoje služby dále individualizuje a tím
je dělá hůře kopírovatelnými. Na „cloudové“ řešení přechází i klasické firmy jako
Adobe se svým balíčkem softwaru určeného pro filmové a grafické profesionály.
Může tak účtovat uživatelům na základě skutečného využití softwaru a lépe se chránit
před nelegálním kopírováním.
Zdaleka nejrozšířenějším ekonomickým modelem jsou reklamní sdělení. I ty
však devalvují jednak narůstajícím množstvím reklamy a tedy větší otupělostí konzumenta jednak novými technologiemi, které umožňují se reklamám vyhnout zcela.
Mezi tyto technologie patří rozšíření do internetového prohlížeče AdBlock a jemu
podobné, které úpravou stylopisných pravidel skryjí reklamu na stránce i ve videu,
dále třeba rozšíření Disconnect, které zase uživatele chrání před sledováním jeho pohybu a chování napříč webem pomocí takzvaných cookies a dalších nástrojů. Z druhé
strany jsou to pak televize s úložným prostorem, které umožňují reklamy přeskočit.
Strategie reklamního průmyslu se uchyluje k metodám „product-placement“, tedy
umístění výrobku jako rekvizity přímo do sledovaného obsahu, a „whole-show-sponsorship" tedy spojením značky a obsahu, jak to dělá například společnost RedBull,
které se pořádání velkolepých sportovních akcí zatím bohatě vrací. Není pochyb o
tom, že se objeví další způsoby prezentace zboží, některá média a typy produktů
nicméně není možné propagovat výše načrtnutým stylem a bude tedy nutné najít k financování reklamou další alternativy.
Problematika formulace licenčních smluv a jejich užití
S objevem nového média a nového distribučního kanálu se vždy objeví polemiky
ohledně autorských práv. To platí jak pro fotografii, nahrávání zvuku, televizi,
videokazety, CD-ROM, mp3 hudební soubory, DVD, e-knihy, streamování a
stahování digitálních souborů a samozřejmě internet...
Jedna strana získá, druhá tratí. Samozřejmě za předpokladu, že se předem obě
strany nedohodnou na smlouvě, která bere v potaz nové způsoby užití. Avšak jak uvidíme dále, málokdy se tak skutečně děje. Problém je možné vystopovat ještě před ob8
jev filmu a táhne se až dodnes. Zúčastněné strany se snaží reagovat ve smlouvách na
chyby, kterých se dopustili v předchozích dohodách. Soudy v některých případech interpretují smlouvy tak, že pokrývají „nové médium“ a „nové způsoby užití“, v jiných
případech, kdy se na první pohled zdá, že právní řeč ve smlouvě pokrývá „nové
užití“ však označí smlouvy za neplatné. Problém vhodné formulace licenčních
ujednání je stále přítomen, bez ohledu na století příkladů...10
Mnohá nedorozumění ohledně autorských práv vyplývají už jen z nevhodného
typu smluv. To se týká pracovněprávních úkolů vyplývajících ze vztahu založeného
pracovní smlouvou, smlouvou o provedení práce či o pracovní činnosti. Dohoda o
provedení práce se v praxi často využívá pro sjednání studentské brigády. Bohužel se
málokdy ve smlouvě explicitně řeší dopady zaměstnaneckého poměru na autorská
práva. Pakliže při výkonu zaměstnání (tedy i v rámci D.p.p.) vznikne autorské dílo,
výkon práv s ním spojených je omezen ve prospěch zaměstnavatele u něhož zaměstnanec dočasně práci vykonává . Autorovi zůstanou autorská práva holá, tedy bez
možnosti s nimi nakládat, pokud není ve smlouvě uvedeno jinak. Tím se má na mysli,
že zaměstnavatel vykonává majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má právo dílo
zveřejnit, upravit, zpracovat, spojit s jiným dílem či ho zařadit do většího souboru a
také ho může uvést pod svým jménem či jménem společnosti. Je to jakoby autor udělil zaměstnavateli výhradní licenci a odměně za dílo bylo učiněno za dost vyplacením
mzdy. Této praxe se běžně využívá ve vydavatelských domech a reklamních agenturách, studenti umění si však většinou nejsou vědomi těchto omezení, které jim na základě D.p.p. vznikají.
Krajním případem střetávání autorského práva a nového užití je i tetování. Pro
příklady není třeba chodit daleko. Týká se to tatéra Matthewa Reeda, který zažaloval
společnost Nike a jí najatou reklamní agenturu Weiden & Kennedy a také hráče NBA
Rasheeda Wallace11 za reklamu, která ukazovala Wallacovo tetování a popisující jeho
10LANDAU, Michael. Reflections and analysis: New technology, new media, new markets: The continuing
importance of contract and copyright. International Review of Law, Computers & Technology. 2012, 2-3.
Dostupné z:http://dx.doi.org/10.1080/13600869.2012.698451
11BOUDWAY, Ira. Hey, Pro Athletes: Your Tattoo Is Going to Get You Sued. Bloomberg Businessweek [online].
9
význam pro pana Wallace12. Všechny zúčastněné strany se nakonec dohodly. Obdobný případ se týká tatéra Christophera Escobedo a jeho zákazníka Carlose Condita,
který si nechal vytetovat lva na žebra. Tetování se později objevilo v počítačové hře
„UFC Undisputed“ a byla „přesnou kopií originálu“. Spor opět skončil dohodou.
Dalším z řady je tetování Rickyho Williamse, které se objevilo na obálce počítačové
hry EA „NFL Street“13. George Atallah, NFLPA14 asistent výkonného ředitele
vnějších vztahů, doporučil fotbalistům, aby od svých tatérů získali prohlášení, ve kterém se vzdávají dodatečné odměny za své autorské dílo. Tetování je tedy jedním z
příkladů, kdy v době vzniku díla, nabyvatel nedomyslí možné nové způsoby užití
díla, pro které je třeba uzavřít licenční smlouvu.
Autorská práva jako předmět umění
Zvláštním případem krize autorského práva v umění jsou umělecká díla, jejichž základem jsou právě autorská práva jako taková. Jednak existují díla, která na nich ilustrují širší problém jako přebujelou byrokracii či odosobnění systému, jednak s nimi
pracují v rámci vzniku díla a posléze je tento proces zahrnut do vystaveného díla.
Často též díla poukazují na fenomén takzvaného „pirátství“ nebo jsou rovnou na pirátském aktu založena. V později jmenovaném případě se potkávají umění a kriminalita.
Jedním z příkladů uměleckého díla pracujícího s autorskými právy je dílo mé
vrstevnice Venduly Šafářové z ateliéru Multimédia v Plzni, která vystavila několik
zapečetěných zkumavek s mužským spermatem. Autor každého vzorku spermatu
podepsal smlouvu, ve které souhlasí s poskytnutím spermatu pro, cituji: „umělecké
účely“. Jedná se tedy o příklad licenční smlouvy, která řeší osobnostní složku au2013 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.businessweek.com/articles/2013-09-04/hey-pro-athletes-your-
tattooed-arms-are-going-to-get-you-sued
12Rasheed Wallace NBA Finals Nike Commercial. YouTube [online]. 2010 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/watch?v=RqmRu34PXrU
13Whose tattoo is it anyway?. RODRIGUEZ, Edel. Los Angeles Times [online]. 2013 [cit. 2014-08-31].
Dostupné z: http://www.latimes.com/opinion/op-ed/la-oe-raustiala-tattoo-copyright-20131006-story.html
14NFL Players Association. About us [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: https://www.nflplayers.com/
10
torských práv jako v případě modelů a herců, kteří prodávají svoji tvář, potažmo herecký výkon, pro účely záznamu a jeho následného šíření a užití.
Ukázkovým příkladem práce s autorskými právy a zároveň posun v jejich vnímání jsou díla Andyho Warhola. Začněme jeho slavným obrazem Cambellovy
polévky (Cambell's soup, 1962). V době svého vzniku se jednalo o jasné porušení
copyrightu, vzhledem k tomu, že Andy Warhol nikdy nepožádal firmu o svolení k
užití jejich značky, přesto firma nikdy nevznesla obvinění. Nejspíše proto, že toto
zneužití své firemní značky považovala za bezplatnou reklamu a potvrzení statusu
svého produktu napříč americkou společností. Dokazuje to i dopis odeslaný 19. května 1964 Andymu Warholovi produktovým managerem z reklamního oddělení firmy
Williamem P. MacFarlandem15:
„Milý pane Warhole,
Již delší dobu sleduji Vaši kariéru. Z pochopitelných důvodů Vaše práce vyvolala v
naší firmě Cambellova polévka velké pozdvižení. Doufal jsem, že bych snad mohl získat jednu z Vašich posledních prací ze série Cambellova polévka, ale obávám se, že
jste se stal pro mě příliš nákladným. Přesto bych Vám chtěl vyjádřit hlubokou úctu a
poděkovat Vám za Vaši oblibu rajčatové polévky. S dovolením Vám zasílám několik
plechovek naší rajčatové polévky na Vaší adresu. Přejeme Vám úspěch a hodně štěstí.
S pozdravy William P. MacFarland, Produktový manager reklamního oddělení“
Je otázkou, jak by se firma zachovala, kdyby obraz vytvořil Warhol dnes.
Nicméně neméně zajímavé je, jak se dohoda vyvíjela po Warholově smrti. Nadace
Andyho Warhola, která mimo jiné licencuje použití prací Andyho Warhola v motivech použitých na hrnečcích, tričkách apod. dospěla k dohodě s firmou Cambellova
polévka, která se na ní z pochopitelných důvodů obrátila a obě strany se staly držite15MASNICK, Mike. If Andy Warhol Painted His Campbell's Soup Paintings Today. Techdirt [online]. 2010 [cit.
2014-08-31]. Dostupné z: https://www.techdirt.com/articles/20100801/10461310433.shtml
11
lem autorských práv k dílům s motivem Cambellovy polévky a jedna bez druhé
nemohou o nakládání s těmito autorskými právy samostatně rozhodovat16.
Kromě Cambellovy polévky Warhol zobrazoval slavné osobnosti, které opět
měly nárok se proti tomuto využití jejich tváře ohradit, nicméně tak neučinily z důvodu prestiže, kterou jim objevení se na Warholových portrétech přinášelo. To se týká i
Marylin Monroe, jejíž portrét navíc vycházel z obrázku z filmu Niagára, kde Marylin
Monroe hrála17.
Podobný případ ze současnosti vyústil v žalobu na umělce Sheparda Faireye,
který vytvořil předvolební plakát znázorňující Baracka Obamu s nápisem „Hope“
(naděje)18. Shepard Fairey se proslavil plakáty a nálepkami „Obey“ (uposlechni) s
abstraktním portrétem zápasníka „Obra“Andrého, které lepil po ulicích. Podobizna
Baracka Obamy byla vytvořena na základě fotografie, která však byla licencována
společností Associated Press a ta se následně dožadovala kompenzace. Fairey se
nejprve pokoušel falešně zakrýt, že plakát vytvořil na základě této fotografie a za to
byl odsouzen k dvouleté podmínce a pokutě 25000 dolarů. Obhajoba i žaloba
samotného použití fotografie pak byla založena na takzvaném „fair-use“. „Fair-use“
se dá volně vyložit jako výjimka z autorských práv, tedy případ, kdy není třeba svolení vlastníka autorských práv pro užití díla. Jedná se o kritiku, parodii, komentář, vyhledávače,novinové zprávy, výzkum, vzdělávání, knihovnické archivářství. Vždy je
třeba posuzovat případ čtyřmi kritérii19: účelem za jakým je dílo užito, povaha použité práce (zda se jedná o fakta a myšlenky nikoliv o jejich formu), množství v jakém je
z díla čerpáno a nakonec dopad nového užití na ostatní případy. Nakonec však soud
nerozhodl, neboť se obě strany dohodly za neveřejných podmínek.
16ALFSTAD, Sam. A Breakdown in Appropriation. Alfstad& [online]. 2013 [cit. 2014-08-31]. Dostupné
z: http://www.alfstadand.com/a-breakdown-in-appropriation/
17Niagara (1953). Imdb [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.imdb.com/title/tt0046126/
18SAUNDERS, Alexander. The Moral and Legal Implications of Fair Use. Florida State University [online]. 2011
[cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://wr.english.fsu.edu/First-Year-Composition/Our-Own-Words-The-James-M.McCrimmon-Award/Our-Own-Words-2010-2011-Edition/The-Moral-and-Legal-Implications-of-Fair-Use-byAlexander-Saunders
1917 U.S. Code § 107 - Limitations on exclusive rights: Fair use. Legal Information Institute [online]. [cit. 201408-31]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/uscode/text/17/107
12
Závěrem
Žijeme v době, kdy jsou autorská práva v nových médiích nedílnou součástí uměleckého diskursu a zároveň se teprve konstituují pravidla pro jejich užívání. Je třeba
si uvědomit vývoj, kterým autorská práva prošla a morální aspekty, ze kterých vychází. V dnešní době je nutné, aby měl umělec nejenom všeobecné povědomí o autorských právech, ale i základní vzdělání v této oblasti. Koneckonců se můžou stát
autorská práva tématem jeho vlastní tvorby.
V Praze dne 31.8.2014 Vojtěch Žák
13