BOŽÍ JEDNÁNÍ S PŘÍRODOU A SKRZ NI

Komentáře

Transkript

BOŽÍ JEDNÁNÍ S PŘÍRODOU A SKRZ NI
HARVEST INTERNATIONAL BIBLE UNIVERSITY
BOŽÍ JEDNÁNÍ S PŘÍRODOU
A
SKRZ NI
(B A K A L Á Ř S K Á
P R Á C E)
ing. Martin Kop
Liberec 2003
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval sám pouze s použitím uvedené literatury.
ing. Martin Kop
Poděkování
Chci poděkovat Mgr. Michalu Krchňákovi za jeho pomoc při tvorbě této práce. Hlavně však
chci poděkovat své manželce Janě za její pomoc, trpělivost a podporu, bez níž by tato práce
nemohla vzniknout.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
3
Obsah
Prohlášení ................................................................................................................................... 2
Poděkování ................................................................................................................................. 2
Úvod ........................................................................................................................................... 4
Bůh a příroda .............................................................................................................................. 4
Biblický pohled na stvoření.................................................................................................... 4
Pohled církevních otců ........................................................................................................... 5
Svět stvořený z ničeho............................................................................................................ 6
Udržování stvoření ................................................................................................................. 7
Shrnutí pohledu na stvoření.................................................................................................... 8
Přírodní živly.............................................................................................................................. 9
Slunce ..................................................................................................................................... 9
Hvězdy ................................................................................................................................. 10
Oheň ..................................................................................................................................... 12
Vítr ....................................................................................................................................... 13
Voda, déšť, sucho, rosa ........................................................................................................ 17
Voda, déšť ........................................................................................................................ 17
Rosa.................................................................................................................................. 24
Voda ................................................................................................................................. 25
Bouře .................................................................................................................................... 26
Zemětřesení .......................................................................................................................... 29
Zvířata .................................................................................................................................. 31
Shrnutí živlů ......................................................................................................................... 39
Požehnání z věrnosti zákonu 26:3-13............................................................................... 40
Varování před pohrdáním zákonem 26:14-33.................................................................. 40
Konkrétní příklady Božího jednání s člověkem skrz přírodu .................................................. 41
Starozákonní příklady .......................................................................................................... 41
Potopa za Noeho (Gn 6:1 - 8:22) ..................................................................................... 41
Zničení Sodomy a Gomory (Gn 18 – 19)......................................................................... 43
Egyptské rány (Ex 7:1 – 12:36)........................................................................................ 45
Průchod Rudým mořem (Ex 14) a přejití Jordánu (Joz 3) ............................................... 48
Hrnce masa a křepelky (Nu 11)........................................................................................ 51
Kórachova vzpoura a Áronova rozkvetlá hůl (Nu 16 a 17) ............................................. 53
Oslice promluvila (Nu 22)................................................................................................ 54
Slunce pohybující se zpět (2Kr 20:8-11) a slunce stojící (Joz 10:10-15) ........................ 55
Prorok a lev (1Kr 13) ....................................................................................................... 58
Elijáš a Boží moc.............................................................................................................. 59
Novozákonní příklady .......................................................................................................... 60
Hvězda mudrců (Mt 2:1-12)............................................................................................. 60
Voda ve víno (J 2:1-11).................................................................................................... 62
Zázračný rybolov (L 5:1-11) ............................................................................................ 67
Utišení bouře (Mk 4:35 – 41, Mt 8:23-27 a L 8:22-25) ................................................... 68
Chůze po moři (Mt 14:22-33, Mk 6:45-52, J 6:15-21) .................................................... 69
Proroctví o hladu (Sk 11:27-30)....................................................................................... 73
Boží jednání s člověkem skrze přírodu a dnešek ..................................................................... 74
Shrnutí ...................................................................................................................................... 78
Literatura .................................................................................................................................. 78
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
4
Úvod
Cílem této práce je prozkoumat Boží jednání s přírodou a skrze přírodu, jak je zaznamenáno
v Písmu a jak se projevuje v dějinách církve. Budeme hledat, jak to, co je v Bibli
zaznamenáno, souvisí s námi a událostmi okolo nás.
Nejdříve prozkoumáme souvislosti mezi přírodou a Bohem. Tato kapitola by nám měla dát
jasný základ pro další biblické studium, v němž budeme postupně procházet jednotlivé živly a
jednotlivé biblické záznamy o Bohu a jeho jednání v přírodě. Toto studium doplníme o
zkušenosti církve v dějinách.
Zkusíme stanovit jasné závěry našeho biblického studia a pozorování a tyto výsledky
diskutovat. Výsledky diskuse nám umožní jasný pohled na Boha a přírodu okolo nás.
Začněme tedy zkoumat základní vztahy mezi Bohem a přírodou.
Bůh a příroda
Pro celý popis v této kapitole budeme vycházet z následujícího předpokladu.
Biblický pohled na stvoření
Vírou rozumíme, že výrokem Božím byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z
viditelného. Žd 11:3 (KMS)
Základem našeho pochopení je prohlášení „vírou rozumíme.“ Přistupujeme tedy k Bohu na
základě víry v jeho moc a v to, že je všemohoucí a svrchovaný. Je tedy schopen stvořit tento
svět. Otázka, zdali lze, či nelze posoudit vědecky tento názor, přesahuje rozsah této kapitoly.1
Pro nás je důležitý samotný pohled Písma a svědectví církevních otců.
Mimo první dvě kapitoly knihy Genesis, kde je zaznamenáno stvoření světa, jsou jasné
zmínky i v každé další části Písma. V Žalmech je stvoření popsáno takto:
Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno
zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou
tvoje léta. Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát
pevně. Ž 102:26 - 29 (CEP)
Podobně v prorocích:
"K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?" Ten, který v plném počtu vyvádí
zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani
jedna. Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: "Má cesta je Hospodinu skryta, můj
Bůh přehlíží mé právo"? Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel
1
Pro podrobnější studium této otázky lze doporučit následující NBS, Návrat Domů, 1996, str. 974-977, Bruce
Milne, Poznejte Pravdu, Návrat Domů, 1999, str. 68 – 77, Erich Sauer, Svítání spásy světa, Alef 1993, str. 9-21,
Stanley M. Horton, Systematická teologie, Křesťanský život, 2001, str 223-264
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
5
končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. Iz 40:26 -28
(CEP)
Neboť hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i
soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů. Am 4:13
(CEP)
Svědectví Nového zákona udává už první verš. Zmiňme ještě následující. V prologu Janova
evangelia můžeme číst následující výpověď:
Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. J 1:3 (KMS)
V epištolách najdeme mimo jiná pojmenování Boha i následující pojmenování:
„vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný
na věky. Amen.“ Ř 1:25 (KMS)
Jednoznačný pohled přináší i kniha Zjevení:
"Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny
věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny." Zj 4:11 (KMS)
Ze všech předchozích veršů je zřejmé, že Bůh je stvořitel přírody a vůbec všeho kolem nás.
Do stvoření je zahrnuto vše viditelné i neviditelné. Děje se z Jeho vůle, ne z donucení, ale
dobrovolně na základě svého rozhodnutí. Je pozoruhodné, že u každé osoby Boha vidíme, že
je při stvoření aktivní:
- Otec
„my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána,
Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.“ 1 K 8:6 (KMS)
- Syn
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u
Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. J 1:1 - 3 (KMS)
- Duch
Kdopak svou hrstí odměřil vodstvo a pídí nebesa změřil? Kdo shrnul v odměrku všechen
prach země a hory odvážil na vahadlech, pahorky na vážkách? Kdo změřil Hospodinova
ducha a byl mu rádce a vedl ho k poznání? Kohopak o radu žádal, aby rozumnosti nabyl, aby
ho poučil o stezce práva, naučil poznání a seznámil ho s cestami rozumnosti? Iz 40:12 - 14
(CEP)
Pohled církevních otců
Písmo podává jednoznačné svědectví o Bohu jako Stvořiteli a podobně svědčí i církevní
otcové. Mnozí otcové, a mezi nimi i Augustin, biskup z Hippo Regia žijící na přelomu 4. a 5.
století (De Civ. Dei 12,24), prohlašuje: „není dovoleno věřit a říkat, že tvůrcem kterékoli
stvořené věci, byť sebemenší věci, je někdo jiný nežli Bůh.“ Lyonský biskup Ireneus
z druhého století (Adv. haer. III 8,3): „On všechno učinil svobodně a jak chtěl.“ Hermas ve
svém Pastýři uvádí jako důležité (Past. mand. 1,1): „První ze všeho věř, že je jeden Bůh, který
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
6
všechno stvořil a dokonal a z ničeho učinil všechno, aby bylo.“ Severoafrický biskup
Tertullianus uvádí (Apol. 17): „Co ctíme, je Bůh jeden, který celou tu hmotu... slovem,
kterým rozkázal...z ničeho učinil.“2 Zjištěná tvrzení Písma i církevních otců lze shrnout
vyznáním víry.
Nikajsko cařihradské vyznání uvádí: „Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, učinitele
nebe i země, všech (věcí) viditelných i neviditelných.“ Apoštolské vyznání víry říká stručněji
„Věřím v Boha Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země.“3 Pro lepší pochopení a poznání
významu stvoření zmiňme, jak vykládal Martin Luther tento článek Apoštolského vyznání
víry.
„Co to znamená? Věřím, že mě Bůh stvořil, stejně jako všechno ostatní tvorstvo. Dal mi tělo
i duši, oči uši a všecky údy, rozum a všecky smysly a s tím vším mě neustále zachovává.
Každopádně mi také štědře dává oděv a obuv, pokrm a nápoj, příbytek a domov, manželku a
děti, pole dobytek a ostatní jmění a vůbec všecko, co potřebuji k tělesnému životu. Chrání mě
před nebezpečím a zachovává od všeho zlého. To všecko činí jen a jen ze své božské
dobrotivosti a milosrdenství, bez jakýchkoliv zásluh a práv. Proto jsem povinen mu za všecko
děkovat, jej chválit, jemu sloužit a jeho poslouchat. To je jistě věrná pravda.“4
V citacích z církevních otců a i v výkladu Martina Luthera zaznívají dva důrazy: stvoření
z ničeho a udržování stvoření. Těmito dvěmi body se nyní budeme zabývat podrobněji.
Svět stvořený z ničeho
Podle zprávy Gn 1 spisu „stvořil“ (heb. bárá) Bůh „na počátku nebe a zemi“ (Gn 1:1).
Sloveso „bárá“ se v SZ používá pouze pro božské stvoření. Obsahuje „dokonalou
bezobtížnost“ tohoto tvoření a myšlenku „creatio ex nihilo“ (stvoření z ničeho), neboť „není
nikdy spojeno s udáním látky.“5 V popisu stvoření není přímo řečeno z ničeho, ale zmíněné
užití slovesa bárá, ale i další biblické výpovědi ukazují k stvoření z ničeho. Jasně se k tomu
vyjadřuje David v jednom za svých žalmů:
Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. Jako
hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. Boj se Hospodina,
celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak
vše stojí. Ž 33:6 - 9 (CEP)
Můžeme zde vidět, že „toto učení pozitivně ukazuje na Boží svobodnou a svrchovanou
transcendentnost a také na naprostou závislost všech věcí na něm. Negativně znamená toto:
1. Bůh neučinil vesmír z již existující základní hmoty, i když opačná myšlenka sahá
v západním myšlení až k Platónovu dialogu Timaeus. Platónův pohled rozlišuje dva
principy, které představují základ světa – Boha a primární hmotu. Proti všemu takovému
dualismu biblické učení o stvoření trvá na výhradní příčinnosti Boha.
2
citace převzaty z http://www.kaplnka.sk/dogmatika/dedeocr1.html
citace kréd je z modulu pro Theophilos3
4
Martin Luther, O dobrých skutcích, Kalich, 1987, str. 154
5
Horst Georg Pohlmann, Kompendium evangelické dogmatiky, Mlýn, 2002, str 147. Pro podrobnější studium
lze doporučit kazety z Evangelikální teologické konference s Richardem L. Prattem o Stvoření.
3
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
7
2. Bůh neučinil svět z ´ničeho´. Někteří učenci vykládají samotnou formulaci ´stvoření
z ničeho´ tak, aby znamenala, že ´nic´ bylo nějakou entitou, původním opakem, který Bůh
ve svém díle stvoření přemohl. Tento bezdůvodný dohad nemá žádnou podporu
v biblických textech o stvoření.
3. Bůh nestvořil svět ze sebe. Svět není prodloužením Božího bytí; Bůh mu dal skutečnou
nezávislost existence. Stvoření ex nihilo tedy stojí proti všem podobám pantheismu. To
má vážné dopady pro náš výklad zla, neboť jestliže tento svět je prodloužením Boha, pak
buď (a) zlo a dobro jsou stejnou měrou nejvyšší, nebo (b) neexistuje konečný rozdíl mezi
dobrem a zlem: cokoliv je, je dobré. Tím prvním se řídí zoroastrianismus, tím druhým
hinduismus. Jak dále uvidíme, existují také důsledky pro naše zkoumání světa.
4. ´Stvoření z ničeho´, které můžeme nazývat primární stvoření, nepokrývá každou událost
stvoření. Písmo používá výraz ´stvoření´ také ve vztahu k tomu, co bychom mohli nazvat
druhotným stvořením, při kterém Bůh při své tvůrčí práci použil dříve stvořené materiály,
jak tomu bylo při stvoření člověka (Gn 2:7) nebo zvěře a ptactva (Gn 2:19).“6
Udržování stvoření
Je zde vyjádřeno, že Bůh se svým stvořením neskončil, ale dál se o něj zajímá. Písmo tento
názor podporuje na mnoha místech. Jedním z nich je 2. Petrova 3:5-8:
Úmyslně totiž pomíjejí to, že nebesa byla již odedávna a země povstala Božím slovem z vody a
skrze vodu; a tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen. Ta nynější nebesa a země jsou pak
tímtéž slovem zachována a střežena pro oheň, ke dni soudu a záhuby bezbožných lidí. Tato
jedna věc ať vám však není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let
jako jeden den. (NBK)
Petr zde zdůrazňuje, že svět byl stvořen slovem Božím, ale také je jím „zachováván a
střežen.“7 Svět neexistuje Bohem stvořen a zanechán sám sobě napospas. Bůh ho stále drží a
zachovává do daného času. Bruce Milne to vyjadřuje takto:
„Tuto neustálou tvořivou činnost je možné doložit na způsobu, jakým Bible mluví o tom, co
my nazýváme ´přírodní´ řád. Hvězdy a roční doby (Jb 38:31-33; Iz 40:26; Sk 14:17), změny
počasí (Jb 38; Mt 5:45), životní běh těch nejnižších stvoření (Jb 39; Mt 6:28-30), celý cyklus
lidského života (Ž 104:27-29.36) – to vše je vztaženo k Božímu dílu. Podobně je tomu s
lidskými dovednostmi, jako jsou zemědělství (Iz 28:24n), práce s kovy (Iz 54:16) a další
řemesla (Ex 31:25-5) válčení nevyjímaje (Ž 144:1).
Řečeno filozofičtěji to znamená, že Bůh povolal vesmír k bytí z ničeho, a ten proto v každé
chvíli ´visí´ nad propastí neexistence. Kdyby Bůh odňal své udržující Slovo, pak by se
všechno bytí, duchovní i hmotné, okamžitě zřítilo do ničeho a přestalo existovat. Pokračování
6
Bruce Milne, Poznejte Pravdu, Návrat Domů, 1999, str. 69
3:7 BY THE SAME WORD: Peter expands his prophetic look from the world that then existed to the
heavens and the earth which now exist. Water was the chief element in the world before the Flood; fire is the
destructive force in the present universe. But as the water of the preflood world was under the control of God, so
the fire of the present age is kept in store (in restraint) by that same word. The fire is just as literal as the water
was in v. 5. Since the explosion of the hydrogen bomb men have little reason to doubt this prediction. We cannot
take for granted that our environment will continue to support human life forever. Everywhere scripture predicts
a coming day of judgment when the ungodly will be made to submit forever to the horror they have chosen of
existence without God. Ray C. Stedman: Commentary on 2 Peter, Web pages from the net,E:\pbc\2peter3.html
7
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
8
vesmíru od jedné chvíle ke druhé je tedy stejně veliký zázrak a plně Boží dílo, jako jím byl i
jeho vznik na počátku. V tomto hlubokém smyslu všichni žijeme každý okamžik jen Boží
milostí.“8
Z toho, že stvoření závisí na Božím zachovávajícím jednání, můžeme říct, Bůh přírodu řídí a
stanovuje přírodní zákony. Jinak řečeno: „Neexistují zákony přírody, nýbrž jen Boží
zvyklosti.“9 Přírodní zázraky jsou pak Boží rozhodnutí, jak udělat věci jinak, než je zvykem.10
Shrnutí pohledu na stvoření
„Skutečnost, že Bůh je Stvořitel, má praktické důsledky:
1. Svět by neměl být odmítán. Je to Boží svět, který pochází od něj. Ovšem, je velice
pokažen hříchem, ale hřích ho nevytrhl z Božích rukou, ani mu jej naprosto neodcizil.
Měli bychom tedy odmítat myšlenku, že existence v čase a prostoru je bezcenná, že
obecné lidské snažení, kulturní zájmy, umělecká tvořivost, sociální nebo politická
práce, sportovní úspěchy atd. nemají z křesťanského hlediska žádnou cenu, nebo že na
lidské sexualitě je něco z podstaty nedůstojného. Takové popření světa odráží
neuznání Boha jako stvořitele, nebo mylné oddělování Boha stvoření od Boha
vykoupení. ´Bůh má hmotu rád. Vždyť ji vynalezl.´ (C. S. Lewis).
2. Svět by neměl být zbožňován. Má svůj původ v Bohu, ale není Bohem. Byl zasažen
účinky pádu, a proto by neměl být přeceňován. Naše nejvyšší věrnost je vyhrazena
samému Bohu, kterého hledáme mimo stvořené skutečnosti, i když se s ním ve
stvořeném občas setkáváme. Z toho důvodu nás svět nikdy nemůže úplně uspokojit.
Jsme stvořeni Bohem pro Boha, a tak – řečeno citovanými Augustinovými slovy ´naše srdce jsou neklidná, dokud nenaleznou svůj odpočinek v tobě´. Proto pokud naše
životní zkušenost v tomto světě není konečně uspokojivá, pokud nám uniká jeho
úspěch, pokud skrze nějaké tragické okolnosti ztrácíme schopnost ho oceňovat, nebo
je ohrožen náš život v něm, nemáme být zcela sklíčeni. Bůh sám je naším cílem a
uspokojením; znát ho nyní a v budoucnu je nejvyšším uskutečněním naší existence.
3. Svět se má používat. Bůh stvořil svět ke svému vlastnímu záměru jako ´divadlo své
slávy´. V tomto časoprostorovém světě se vtělil a ukázal ve své slávě, a stejně tak my
máme používat svět v tomto smyslu tím, že budeme Boha uctívat, sloužit mu a
zvěstovat ho v celých našich životech.
Tento křesťanský pohled je základem pro správné pochopení světa, uctivé spravování jeho
zdrojů, otevřené uznání jeho omezení a radostný a svobodný život na něm ke slávě Boha
Stvořitele.“11 Jistě by se šlo zabývat vztahem k ekologii a stvoření, ale to přesahuje zaměření
této práce.12 Pro naše další zkoumání je důležité, že Bůh jedná se stvořením dále a Písmo se
ukázalo bohatým zdrojem pro zkoumání Nejdříve se zaměříme na vnímání jednotlivých
přírodních živlů a v další kapitole se podíváme, jak to vypadá, když Bůh děla věci jinak,
neboli zázraky.
8
Bruce Milne, Poznejte Pravdu, Návrat Domů, 1999, str. 70
Bruce Milne, Poznejte Pravdu, Návrat Domů, 1999, str. 72
10
Pro podrobnější studium Richard L. Pratt O Stvoření, kazety z evangelikální teologické konference.
11
Bruce Milne, Poznejte Pravdu, Návrat Domů, 1999, str. 83-84
12
Pro další studium lze doporučit Jan Heller, Pozdní sklizeň, Advent Orion, 2000 str140-148, Péče o stvoření,
http://www.cb.cz/
9
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
9
Přírodní živly
V této kapitole se budeme zabývat jednotlivými přírodními živly. Podíváme se na jednotlivé
přírodní živly, stvoření a projevy, jako jsou vítr, hvězdy, slunce, hvězdy, sucho, voda, déšť,
zvířata či stromy. V odstavcích věnovaných jednotlivým jevům se podíváme nejprve na
jednotlivý jev z hlediska Písma a poté přidáme názory či zkušenosti z církevních dějin.
Začněme sluncem a hvězdami.
Slunce13
Slova použité pro slunce v bibli jsou ve SZ „šemeš“ a v NZ „helios.“ Slunce je používáno
jednak ve významu čistě fyzikálním. Umožňuje růst plodům země (Dt 33:14), působí vadnutí
nedostatečně zakořeněných rostlin (Mt 13:6), poškozuje tělo (Ž 121:6) a probouzí touhu po
životě (Kaz 11:7).
Žalmisté popisují slunce jako symbol stálosti
„Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi? Jeho potomstvo potrvá
navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce.“ Ž 89:36 - 37 (CEP)
Bůh sám je nazván sluncem v Ž 84:12. Žalmista tak odkazuje jednak na Boží stálost a
věrnost, ale také na Boha jako zdroj života. Podobně i tvář Ježíšova na hoře proměnění byla
podobna (Mt 17:12) zářícímu slunci a Ježíšův vzhled je ve Zjevení přirovnán k slunci
zářícímu v plné síle. Pro naše studium jsou důležitější následující biblické výroky.
Slunce spolu s ostatním stvořením Boha chválí:
Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. Ž 148:3 (CEP)
Slunce tedy není něčím, co by se mohlo stát objektem uctívání, ale samo svou září na obloze
Boha chválí. Bůh jednoznačně ukazuje svou vládu nad sluncem. Je to patrné jednak ve dvou
slunečních zázracích (Joz 10:12-14, Iz 38:7n, 2Kr 20:8-11), kdy Bůh mění pořádek pohybu
slunce po obloze14, ale i v konání soudu. Bůh popisuje skrze proroky následující:
Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou
zář. Jl 2:10 (CEP)
Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se
zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. Jl 3:3 - 3:4 (CEP)
V onen den způsobím, je výrok Panovníka Hospodina, že slunce zapadne v poledne, tmou
zahalím zemi za jasného dne. Am 8:9 (CEP)
Nejedná se jen o starozákonní obraz. Podobně Bůh vystupuje i Novém zákoně.
Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a
mocnosti nebeské se zachvějí. Mt 24:29 (CEP)15
13
Při studiu slunce byl jako hlavní referenční zdroj použit Nový biblický slovník, Praha 1996,Návrat Domů a
Vine's Expository Dictionary of Biblical Words,1985, Thomas Nelson Publishers.
14
Podrobněji probereme tyto zázraky v následující kapitole.
15
Podobně i Mk 13:24-25, Lk 21:25, Lk 23:44
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
10
Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; Sk
2:20 (CEP)
A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční
šat, měsíc úplně zkrvavěl Zj 6:12 (CEP)16
Na základě svědectví těchto veršů můžeme konstatovat, že Bůh si slunce používá jako ukázku
své moci a vlády. Bůh zasahuje do slunečního svitu i kvůli svým dětem. V deníku Johna
Wesleye lze najít i následující zápis.17
Pondělí, 2. července 1759. „Jel jsem do Durhamu a v jednu hodinu jsem šel na louku u
řeky, kde jsem kázal před dvěma lety. Shromáždění teď bylo o polovinu větší. Slunce mi však
pálilo tak na hlavu, že jsem skoro nemohl mluvit. Ustal jsem na chvilku a prosil Boha o stín,
bude-li to sloužit k jeho oslavení. Za malou chvilku dal odpověď: mrak zakryl slunce, takže
nás už nerušilo. Měla by chtěná pokora zamlčet tyto hmatatelné důkazy, že Bůh vyslýchá
modlitby?“
Úterý, 9. června 1761. „Kázal jsem v devět hodin, musel jsem však stát venku, protože
bylo příliš mnoho lidí. Slunce mi pražilo přímo do tváře, po krátké modlitbě mi však už
nevadilo.“
Hvězdy18
Hvězdy (heb. kóchavím, ř. asteres) znamenají v bibli nebeská tělesa či planety, jsou tak
označována světelná tělesa kromě slunce a měsíce.
Na hvězdy se někdy pohlíží poeticky jako na velkolepý projev Boží jinakosti vzhledem
k člověku. Jen on je vytváří, ovládá a počítá. V Ž 147:4 je to popsáno následovně:
On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem. Ž 147:4 (CEP)
Vede si o nich přehled a chová se k nim jako velitel ke své armádě. Hvězdy ukazují Boží
velikost a moc. Nikdy s ním nejsou ztotožňovány. Bůh se staví proti jevu, který se vícekrát
objevuje, a to jejich uctívání. Mojžíš jasně říká:
…abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen
nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh,
jako podíl všem národům pod celým nebem. Dt 4:19 (CEP)
V tomto verši je zmiňován nebeský zástup. Nebeským zástupem jsou míněni andělé a ti sami
jsou v Písmu spojováni s hvězdami
Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí dán klíč od jícnu
bezedné propasti. Zj 9:1 (KMS)
Jasnější odkazy pro spojení s hvězdami jsou
16
Podobně i Zj 8:12, Zj 9:2, Zj 16:12
Hans Jakob Reimers, John Wesley a modlitba, , str. 8- 11,ECM, 2001
18
Při studiu slunce byl jako hlavní referenční zdroj použit Nový biblický slovník, Praha 1996,Návrat Domů,
New Ungers Bible Dictonary, Moody Press of Chicago, Illinois, 1988.
17
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
11
… zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol? Jb 38:7
(CEP)
Jeho ocas vleče třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla
porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. Zj 12:4 (KMS)
Na základě těchto veršů se dá najít spojitost mezi anděly a hvězdami. Minimálně lze říci, že
hvězdy jsou symbolem andělů.19 Hlavní symbolické užití ukazuje na Boží velikost. Lze ho
vidět například v ukázání Boží velkosti a nepatrnosti člověka.
Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na
něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Ž 8:4 - 8:5 (CEP)
Nebo jiný oddíl ukazující Boží velikost:
Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává
mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin. Am 5:8 (CEP)
Můžeme najít i jiné užití než alegorické. Předzvěstí Božích činů v závěru dějin jsou
astronomická znamení. Prorok Joel uvádí následující:
Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou
zář. Jl 2:10 (CEP)
Slunce a měsíc zatmí se, a hvězdy potratí blesk svůj. Jl 3:15 (KR)
Je zde popsán konec světa, den Hospodinův. Nejde jen o nějaký imaginární náhlý soud, který
by se udál z ničeho nic. Je zde pohyb hvězd a posuny všude okolo nás. V evangeliích lze najít
verše, které ukazují stejným směrem.
"Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nevydá svou zář, hvězdy budou padat z
nebe a mocnosti nebes se otřesou. Mt 24:29 (KMS)
Boží jednání s hvězdami coby znamením konce je zřetelně vykresleno v Zj 6:13.
A nebeské hvězdy spadly na zem, jako když fíkovník zmítaný vichrem shazuje své pozdní fíky.
Zj 6:13 (KMS)
Všechny tyto obrazy jednání s hvězdami jsou pro mě těžko představitelné, a pokud si je
představím, nahánějí hrůzu a bázeň. Bůh používá hvězdy jako ukázku své moci a vlády nad
světem. Nejsou užity jen jako znamení poslední doby, ale v Matoušově evangeliu kap. 2
můžeme číst o hvězdě na východu, jež vedla mudrce. Tato hvězda je sama o sobě tak
zajímavá, že se jí budeme podrobně zaobírat v kapitole o jednotlivých Božích skutcích.
Lze říci, že hvězdy odráží Boží velikost, moudrost a moc, a zároveň je Bůh ovládá, tak aby
zjevil na světě své záměry.
19
Viz J. Hedánek. Zjevení, přepis záznamu biblických hodin, poznámka k Zj 12:4, Průvodce životem, Zjevení,
Luxpress, str.22, Praha, 1997
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
12
Oheň20
Je evidentní, že v Písmu lze najít mnoho zmínek o ohni ve vztahu k Bohu. Bůh se zjevuje jako
ohnivá pec, když uzavírá smlouvu s Abramem (Gn 15:17). Při povolání Mojžíše se zjevuje
v hořícím keři, který neubývá (Ex 3:2). Při krupobití v Egyptě padá i oheň (Ex 9:23-24).
Můžeme říci, že oheň si Bůh zvláště používá. Je odznakem moci. To můžeme vidět, když
uzavíral smlouvu s Izraelem
Celá hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní
stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Ex 19:18 (CEP)
Tenkrát jste se přiblížili a stáli pod horou. Hora planula ohněm až do samých nebes a kolem
byla tma, oblak a mrákota. I promluvil k vám Hospodin zprostředku ohně. Slyšeli jste zvuk
slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas. Dt 4:11-12 (CEP)
Když si Izrael připomíná smlouvu ze Sinaje, často připomíná Boha jako toho, kdo mluví
zprostřed ohně. Bůh se často zjevuje s ohněm, a dokonce se k němu přirovnává.
… neboť Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající, Bůh žárlivě milující. Dt 4:24 (CEP)
Dnes poznáš, že Hospodin, tvůj Bůh, který jde před tebou, je jako sžírající oheň. On je vyhladí
a on je před tebou pokoří, takže si je podrobíš a rychle je vyhubíš, jak ti Hospodin slíbil. Dt
9:3 (CEP)
Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře. Ex
15:7 (CEP)
Zjevuje, tak povahu své lásky, horlivost. Bůh také ohněm čistí a pročišťuje. Obhajuje jím
svou svatost. Ukazuje to na příkladu kněží. Áronovi synové Nádab a Abihú obětují cizí oheň
(Lv 10) a jsou zabiti ohněm, podobně dopadá i vzpoura Kóracha a Dátana.
Země otevřela svůj chřtán a pohltila je i Kóracha. Tehdy ta skupina zhynula a oheň pozřel dvě
stě padesát mužů. Stali se výstražným znamením. Nu 26:10 (CEP)
Bůh soudí svým ohněm hřích, jednak mezi svým lidem, ale oheň z nebe padal i na Sodomu a
Gomoru (Gn 19:24) nebo padá při soudech sedmiletého soužení (Zj 8:7, 18:8). V Písmu však
najdeme příklady, kdy ohněm zjevuje svou moc a přízeň. Můžeme to vidět tehdy, když vede
svůj lid oblakovým sloupem ve dne a ohnivým v noci (Ex 13:21-22) nebo nechává sestoupit
oheň, aby spálil oběti při zasvěcení stánku
Mojžíš s Áronem nato vešli do stanu setkávání. Když vyšli, dali lidu požehnání. Vtom se
ukázala všemu lidu Hospodinova sláva. Od Hospodina vyšel oheň a pozřel na oltáři zápalnou
oběť i obětovaný tuk. Všechen lid to spatřil, zajásal a padli na tvář. Lv 9:23 - 9:24 (CEP)
Podobně jedná později s Gedeónem (Sd 6:21), při zasvěcení chrámu Šalamounem (2Par 7:13) nebo při Elijášově souboji na Karmelu (1Kr 18:38). Zvláštní situace je, když Elijáš nechává
sestoupit oheň na vojáky, kteří ho mají zatknout (2Kr 1:1-12) a později opouští zemi
v ohnivém voze (2Kr 2:11). Zvláštní je i případ ochrany Šadraka, Mešaka a Abednega
v rozpálené peci, kdy jim žár a oheň neublížily (Da 3).
20
Při studiu byl jako hlavní referenční zdroj použit Nový biblický slovník, Praha 1996,Návrat Domů, New
Torrey Topical Text Book, zpracování pro Theophilos Library3. A, Novotný, Biblický slovník, Kalich, Praha,
1992
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
13
V NZ je oheň spojován, jak jsme již zmínili, s událostmi poslední doby, s věčným
odsouzením hříšníků (Mt 13:42; 25:41), ale i s událostí letnic.
A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni
byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával
promlouvat. Sk 2:3 - 2:4 (CEP)
Znamení ohně při seslání Ducha svatého nalezneme i při některých probuzeních z nedávné
minulosti, například při námi uváděném probuzení na Timoru21. Můžeme to shrnout slovy, že
Bůh projevuje svou moc ohněm někdy jako znamení své moci, jindy jako soudu. Zároveň se
představuje i jako ten, který je schopen jím provést.
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm,
nespálíš se, plamen tě nepopálí. Iz 43:2 (CEP)
Vítr22
Vítr (heb. Rúach, supa) je v prostředí Izraele jedním z hlavních činitelů určujících počasí.
Větry se dělí podle světových stran do čtyř úhlů. Lze o tom najít zmínku například ve Zjevení.
Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili všem čtyřem
větrům, aby žádný z nich nevál na zemi ani na moře ani na jakékoli stromoví. Zj 7:1 (CEP)
Dá se říci, že pro Izrael vanutí větru z různých světových stran přinášelo různé počasí a
znamenalo požehnání nebo pohromu. Vítr ze severu přinášel chlad, a pokud přicházel ze
severovýchodu, tak déšť (Př 25:3). Jižní vítr má různé účinky, ale převážně působí
nepříjemně, jak uvádí Pán Ježíš, když mluví o rozpoznávání časů.
a vane-li jižní vítr, říkáte: `Bude vedro´ - a bývá. L 12:55 (CEP)
Nebo jak je ukázáno v příběhu proroka Jonáše.
Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až
úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil." Jon 4:8 (CEP)
Východní vítr má podobné, a ještě ničivější důsledky než jižní. Prorok Jeremiáše, když
popisuje soud nad Judou, se vyjadřuje následovně:
V onen čas bude řečeno tomuto lidu i Jeruzalému: "Žene se žhoucí vítr přes holá návrší v
poušti na dceru mého lidu, nebude převívat, nebude pročišťovat. Jr 4:11 (CEP)
Vítr je popsán jako žhnoucí, protože přichází z pouště. Je suchý, vysušující a zabíjející.
Západní vítr je jeho protikladem. Arabové ho nazývají „otec deště“. Protože přichází od moře,
přináší déšť. Krásně je to vidět v Elijášově příběhu na Karmelu
21
Popis vylití Ducha zahrnující i znamení ohně z Probuzení na Timoru uvádíme v kapitolce o větru.
Při studiu byl jako hlavní referenční zdroj použit Nový biblický slovník, Praha 1996,Návrat Domů, New
Ungers Bible Dictonary, Moody Press of Chicago, Illinois, 1988. A, Novotný, Biblický slovník, Kalich, Praha,
1992
22
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
14
Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu
řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«"1 Kr
18:44 (CEP)
Ale i ve slovech Pána Ježíše:
Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: `Přijde
déšť´ - bývá tak; L 12:54 (CEP)
Vítr byl pro Izrael důležitý a podle slov proroka Ámose byl stvořen Bohem.
Neboť hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i
soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů. Am 4:13
(CEP)
Bůh je ten, kdo ho ovládá:
Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. Ž 107:25 (CEP)
Bůh používá vítr při svých zjeveních lidem. Při rozdělení Rákosového moře:
Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po
celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Ex 14:21(CEP)
Elijáše odnáší na voze ve vichřici (2Kr 2:1), při zjevení Boha na Chorebu Bůh používá vítr
(1Kr 19:8-18). Je součástí Božího zjevení v soudu.
Ukáže se nad nimi Hospodin, jako blesk vyletí jeho střela; Panovník Hospodin zaduje na
polnici, vydá se na pochod ve vichřicích z jihu. Za 9:14 (CEP)
Také je však použit jako symbol a zdůraznění vylití Ducha svatého.
Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako
když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Sk 2:1 - 2:2 (KMS)
Můžeme tedy říci, že vítr určuje počasí. Je ovládán Bohem a je používán k soudu či
požehnání, nebo jako znamení Boží moci. Mel Tara uvádí, že při vylití Ducha zažili
manifestaci s větrem.
Tu noc, kdy jsme se společně modlili, přišel najednou Duch svatý právě tak jako o
letnicích. Ve 2. kap. Skutků čteme, že přišel z nebe jako mocný prudký vítr.A tu noc, jak jsem
tak seděl vedle své sestry, slyšel jsem mocný prudký zvuk. Znělo to, jakoby v kostele byla
malá smršť. Podíval jsem se kolem sebe a nic jsem neviděl. Otočil jsem se na svou sestru.
„Slyšíš ten podivný hluk?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ odpověděla, „slyším. Ale zapomeň na ten zvuk a pojďme se modlit.“
Začala se modlit a v tu chvíli jsem slyšel, že se začalo modlit mnoho dalších. Víte, my
jsme se v našem sboru vždycky modlili podle určeného pořádku, jeden po druhém. Protože
stačilo, aby se v našem kostele modlila jen jedna osoba, neboť jsme měli všechno napsáno
před sebou. Když se mělo modlit mnoho lidí, museli jsme napsat celou řadu modliteb. Ale tu
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
15
noc začali tito presbyteriáni zapomínat na psaný pořádek i na předepsané modlitby a začali se
modlit v Duchu. Nejdřív jeden po druhém, a než jsem si to uvědomil, začali se všichni modlit
najednou.
„Můj drahý Ježíši, co se to děje v našem kostele?“ řekl jsem.
Jak se tak všichni modlili, podíval jsem se na pastory. Můj ty světe – jak úzkostný
výraz měli ve tvářích. Seděli vpředu v kostele na stupínku a nevěděli, jak si poradit s těmi
dvěma sty lidí. Oni také slyšeli mocný prudký vítr. Znovu jsem se rozhlédl a stále se nic
nehýbalo – byl to jen zvuk.
Potom jsem slyšel zvonit hlasitě a rychle požární zvon. Přes ulici naproti kostelu byla
policejní stanice a požární zvonice. Muž na policejní stanici viděl, že náš kostel hoří, a tak
rozezněl zvonec, aby oznámil lidem ze vsi, že mají rychle přijít, protože hoří. V Indonésii – a
zvláště na Timoru – nemáme hasičské vozy. Prostě zazvoníme na zvonec a lidé si uvědomí, že
hoří, a přijdou z celé vesnice s kbelíky vody a dalšími věcmi, aby pomohli požár uhasit.
Když se dostali ke kostelu, viděli plameny, ale kostel nehořel. Místo přirozeného ohně
to byl oheň Boží. Proto mnoho lidí přijalo Ježíše Krista jako svého Spasitele a také křest ve
svatém Duchu.23
John Wesley také ve svých denících uvádí zprávu o tom, že Bůh ovládá vítr.
Sobota, 9. dubna 1785. „Mezi devátou a desátou hodinou jsme šli na palubu nákladní
lodi Clermont. Avšak až do neděle, 10. dubna do deseti hodin, bylo na moři mrtvé ticho.
Cestující mě požádali, abych kázal. Po kázání jsem se modlil, aby nám Bůh dal příznivou a
brzkou plavbu. Ještě jsem nedomluvil, když se zvedl vítr a za dvanáct hodin nás dopravil do
dublinského zálivu. Nevyslýchá Bůh stále ještě modlitby?“
Úterý, 14. srpna 1787. „Vypluli jsme při dobrém větru a doufali, že odpoledne budeme
na ostrově Guernsey. Vítr se však stočil do opačného směru a zesílil tak, že to bylo nemožné.
Pokládali jsme za nejlepší přistát na ostrově Alderney; v zálivu jsme však téměř ztroskotali.
Když jsme byli uprostřed skal, cele vydáni napospas vlnám, vítr se úplně utišil. Kdyby to tak
bylo zůstalo, jistě by nás to hodilo na tu nebo onu skálu. Začali jsme se proto modlit a
najednou se zvedl vítr. Přistáli jsme při západu slunce, a ač jsme měli pět lůžek v jedné
místnosti, spali jsme pokojně.“
Čtvrtek 6. září 1787. „Ráno jsme šli za příznivého, mírného větru na palubu. Sotva
jsme však vstoupili na loď, vítr ustal. Volali jsme k Bohu o pomoc a hned nato se zvedl
příhodný vítr a neustal, dokud nás nedopravil do zálivu Penzance.“
(Adam Clarke píše, že Wesley četl ve své kabině, když se doslechl, že vítr ustal. Hned svolal
své přátele k modlitbě. Když se Coke, Bradford a Clarke pomodlili, modlil se Wesley v pevné
víře: „Přikaž těmto větrům, aby poslechly tebe, a doveď nás rychle a bezpečně do přístavu,
kde máme být.“ Všichni pociťovali moc jeho modlitby. Vstal pak od modlitby bez poznámky,
vzal knihu a pokračoval ve čtení. Clark šel na palubu a byl překvapen, že loď jela správným
směrem při stálém větru. L VII, 32424
Boží zásahy do vanutí větrů se dějí i ve dvacátem století, jak popisuje Gösta Öman svou
zkušenost s Tajfunem na Filipínách.
Bratr Romeo Corpuz k nám přišel s vážnou jobovskou zvěstí: „Přijde hrozný tajfun.
Směřuje přímo na Manilu.“
23
24
ŽV ročník 5 1994/5, str. 131
Hans Jakob Reimers, John Wesley a modlitba, 2001, str 8 - 11,ECM
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
16
Vzpomeňte si, jakou dohodu jsme udělali s Pánem. Nic nesmí narušovat jediné
shromáždění nebo měnit plány, které jsme udělali před Bohem. Abyste mohli posoudit naše
jednání, musíte brát tohle na vědomí. Když Romeo přichází a informuje nás o nevyhnutelném
nebezpečí, o nešťastné hříčce přírody, která zničí zbytek našeho plánování, tak se ho
spontánně ptám:
„Myslíš, že ten tajfun přichází od Boha?“
„Nevím, odkud přichází. Vím jenom, ŽE PŘICHÁZÍ,“ odpovídá Romeo. Ale něco se
ve mně vzepřelo. Byl jsem přesvědčen: „Ten tajfun nepřichází od Boha, ale zřejmě s jeho
povolením.“
Po třiceti minutách přichází Romeo znovu: „Nyní před přicházejícím tajfunem varují
v rádiu každou čtvrthodinu. Přichází s velkou rychlostí přímo na Manilu.“
„Ale ty si myslíš, že mu máme dovolit přijít?“ Neumíte si představit, jaký výraz se mu
objevil v obličeji… ani se nebudu snaží hádat, co všechno to znamenalo.
Za čtvrthodiny byl zase zpátky. Bydleli jsme na druhé straně ulice naproti jeho domu.
„Nyní před tajfunem varují každou pátou minutu a dávají všemožné rady, co dělat,
abychom jeho účinky pokud možno co nejvíce omezili.“ Teď už se ve mně probudil
nezkrotný hněv proti mocnostem, které zamýšlely zničit naši sérii shromáždění. S velkou
silou jsem uhodil pěstí do stolu a řekl: „Ne, ten nepřijde. Já ti říkám ve jménu Ježíše, ten
nepřijde. Obrátí se na jinou stranu.“
Asi o půl hodiny později přichází Romeo dovnitř. Jásá a říká: „Nebezpečí pominulo!
Ten tajfun asi 800 metrů od Manily změnil směr. Teď je na Čínském moři!“ Všichni jsme
jásali. Bůh znovu ukázal svou věrnost. Haleluja!!!25
Bůh zachraňuje, zjevuje svou slávu, ale i varuje a soudí, jak uvádí apokryfní kniha
Sírachovec:
Jsou větry stvořené k trestání, a on z nich ve svém rozlícení udělal pohromy, v hodině
dovršení se prudce rozběsní a ukojí rozlícenost svého Stvořitele. Sírachovec 39:28 (JB)
Podobně se vyjadřuje i Norberth Leith v článku Smrště jako boží poslové?.26
V hurikánovém období v roce 1998 řádilo nadprůměrné množství smrští a napáchalo
miliardové škody. Podle odhadu pojišťovacího koncernu, mnichovského Rücku, jsou škody
způsobené národnímu hospodářství jen u smršti „George“ vyšší než 10 miliard dolarů.
„George“ se řítil asi tři týdny Karibikem a americkou pevninou. Pojistné škody se odhadují na
tři až čtyři miliardy dolarů.
Dvanáct tropických smrští, od „Alexe“ po „Lisu“, řádilo od června do října. Tak se
zvedl počet smrští nad dlouhodobý průměr 10.
Pojišťovna se obává, že v nejhorším případě by mohl hurikán na východním pobřeží
USA napáchat škody na objektech pojištěných na 80 miliard dolarů. V Evropě byla nejvyšší
smrští napáchaná škoda 30 miliard dolarů.
Ustavičně se množící hurikány, smrště a záplavy chápeme jako zvláštní Boží řeč
k našim současníkům: „…oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo.“
(Ž 148:8).
V době, kdy lidé nechtějí naslouchat Božímu slovu, hovoří Pán Bůh přírodními silami,
které pomáhají naplnit jeho slovo: „Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl
vlnobití“ (Ž 107:25). Hospodin sice mlčel, když Jonáš utíkal od Ninive, ale bouří jasně
promluvil: „I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi
25
26
Gösta Öman, Podivuhodné zázraky, Postila, Brno 2001, str 144 – 145.
Volání uprostřed noci, leden 1999, str19
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
17
hrozilo ztroskotání“ (Jon 1:4). Boží řeč skrze mohutnou bouři přispěla k tomu, že se pohanští
námořníci začali ptát po Pánu Bohu a Jonáše přivedla k určenému cíli. Pán Ježíš jasně řekl
svým učedníkům, že právě katastrofy, které se dají do pohybu, jsou Boží řečí v poslední době
a mají přispět k tomu, aby uvedly jeho návrat v slávě: „Budou znamení na slunci, měsíci a
hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.
Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti
pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.
Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko“ (L
31:25-28). Máme naslouchat tomu, jemuž je dána všeliká moc na nebi a na zemi, který drží
větry ve své ruce, neboť tito předchůdci velikého soužení a apokalyptických událostí poslední
doby hovoří zřetelnou řečí.
Voda, déšť, sucho, rosa27
Voda (heb. majim, ř. hudor) je jednou ze základních substancí světa. Bůh, když mluví
k Jobovi z bouře, se ho provokativně ptá:
Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy? Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?
Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně. Jb 38:28 - 30 (CEP)
Otázky jsou řečnické. Ve verších, které předchází tomuto výroku, se Bůh zjevuje jako ten,
kdo má vodu a jevy s ní související jednoznačně pod kontrolou. V této kapitolce s budeme
věnovat některým z jevů popsaných v těchto verších.
Voda, déšť
V předchozí části jsme popisovali postoje Izraelitů k větru v závislosti na tom, zda přináší
déšť, nebo ne. V Izraeli je velká závislost na vodě. Dobře to vystihuje Gerhard Kroll.28
Roční srážkový průměr od r. 1920 do r. 1950 byl v Sodomě 51 mm, v Beer-šebě
(Bérsabé) 200 mm, v Tel Avivu (Jaffa) na středomořském pobřeží 519 mm, v Tiberiadě u
Genezaretského jezera 442 mm, v Har Kenaanu v horní Galileji 728 mm. V Jeruzalémě byl
roční průměr 509 mm. Srovnáme-li s tím průměrné hodnoty srážek v Praze 491 mm, Berlíně
580 mm, Římě 800 mm a v Moskvě 530 mm, zjistíme ke svému překvapení, že na tom
Jeruzalém se svým ročním průměrem vůbec není tak špatně. O rozhodujícím činiteli, který
určuje klimatické poměry v Palestině, však toto srovnání mnoho neříká. Celkové množství
srážek v Jeruzalémě spadne v 56 dnech a rozloží se tak, že asi 68 procent všech srážek
připadne na prosinec a leden. Tak určuje déšť hranice mezi ornou půdou a stepními
pastvinami, mezi stepí a pouští.
Jelikož Palestina leží na nejzazším okraji srážkového pásma Středozemního moře a na
prahu pouště, je pro srážky důležitá i sebemenší odchylka v nadmořské výšce. Už malé
zvýšení nadmořské výšky dokáže vyvolat vytoužený déšť, kdežto sebemenší snížení může
znamenat, že mraky plují beze změny dál. Tak v Bét-elu prší vždy dříve než v Jeruzalémě,
který leží asi o 90 m níž a přitom je vzdálen jen 16 km. V samotném Jeruzalémě je západní
27
Při studiu slunce byl jako hlavní referenční zdroj použit Nový biblický slovník, Praha 1996,Návrat Domů,
New Ungers Bible Dictonary, Moody Press of Chicago, Illinois, 1988. A, Novotný, Biblický slovník, Kalich,
Praha, 1992, Vine's Expository Dictionary of Biblical Words,1985, Thomas Nelson Publishers
28
Gerhard Kroll, Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, str 38-42
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
18
polovina vlhčí než východní. Často nastávají dny, kdy se z dešťových mraků spustí déšť na
Olivovou horu, zatímco v Betanii ležící více na východ se „oráči stydí, zakrývají si hlavu,
neboť v zemi nenastává doba dešťů“ (Jer 14:4). Ať jsou to zalesněné výšiny Karmelu a
pahorky Galileje nebo holá úbočí Judské pouště, platí tu jako všeobecné pravidlo, že východní
strana je už sušší než západní a jižní strana je vzhledem k velkému vypařování sušší než
severní.
Voda je vzácná a má bohatou symboliku, ale zároveň se Bůh jednoznačně staví do pozice
vládce vod. Ovládá ji svým slovem:
Když vydá hlas, bouří se vody v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, působí blesky
pro déšť, ze svých skladů vyvádí vítr. Jer 10:13
Když vydá hlas, bouří se voda v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, činí blesky pro
déšť, ze svých skladů vyvádí vítr. Jer 51:16
Dává ji nalézt Hagar, když prchá od Sáry a Abrahama (Gn 21:14-20). Uzdravuje vodu, když
se nedá pít, jak můžeme vidět u hořkých vod v Maře (viz Ex 15:23-26). Lidé prosí proroka
Elíšu, aby uzdravil jejich pramen vody, a on to činí (2Kr 2:19-22). Izrael je závislý na vodě a
na tom, že Bůh dává svůj déšť. Déšť je projevem Boží přízně a Bůh Izrael vyzývá k tomu,
aby prosil o déšť.
Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů. Hospodin tvoří bouřková mračna, hojnými
dešti je naplňuje, bylinu na poli dopřeje každému. Za 10:1 (CEP)
Synové Sijónu, jásejte a radujte se z Hospodina, svého Boha, protože vám dal učitele
spravedlnosti, seslal vám déšť, podzimní i jarní déšť jako na počátku. Jl 2:23
Déšť požehnání je i součástí uzavření Nové smlouvy s Izraelem v Ezechielově proroctví.
Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním ze země dravou zvěř, takže i na poušti budou moci
bezpečně sídlit a spát v divočině. Obdařím je i okolí svého pahorku požehnáním a v pravý čas
sešlu vydatný déšť; budou to deště požehnání. Polní stromoví vydá své ovoce, země vydá svou
úrodu a budou na své roli v bezpečí. I poznají, že já jsem Hospodin, až rozlámu břevno jejich
jha a vysvobodím je z rukou těch, kteří je zotročují. Ez 34:25 - 27 (CEP)
Přemíra vody, povodně29 (Gen 6-8), nebo přívaly vod a krupobití (Ez 38:22) jsou symbolem
Božího soudu. Jako příklad může posloužit následující verš, kdy Bůh skrz Ezechiele
prorokuje soud národům.
Řekni těm, kteří nahazují stěnu omítkou: Padne! Spustí se lijavec, který spláchne všechno.
Nechám padat kroupy jako kameny, rozpoutá se bouřlivá vichřice. Ez 13:11 (CEP)
Obraz povodní a množství vod se používá i k obraznému popisu Božího soudu:
Hle, Panovníkův silný a udatný přijde jako příval krupobití, jako zhoubná bouře; jako příval
vod, jak dravé proudy je srazí pěstí k zemi. Iz 28:2 (CEP)
29
Biblickou potopou a povodněmi se budeme podrobněji zabývat v další kapitole.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
19
Sucho jako důsledek nedostatku vody je taktéž označováno jako Boží soud. Můžeme zmínit
několik příkladů: sucho ze proroka Elijáše a jeho zápas o déšť na hoře Karmel ( 1Kr 17-18),
nebo také slova proroků. Ámos zmiňuje následující:
Ačkoliv jsem vám odepřel déšť, když byly ještě tři měsíce do sklizně, na jedno město jsem
seslal déšť a na druhé jsem neseslal; na jedno pole pršelo a pole, na které nepršelo, uschlo.
Am 4:7
Podobně i Joel zmiňuje podobné ničící sucho:
Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo. Jak těžce
oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží. K tobě,
Hospodine, volám. Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen.
Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň. Jl 1:17
- 20 (CEP)
Lze tedy říci, že Bůh vládne deštěm a vodou. Je ten, kdo ji dává i bere. Je nástrojem soudu i
požehnání. Krásně nám to pomohou dokreslit následující příběhy Johna Wesleye.
Úterý, 17. února 1741. „Odpoledne jsem přišel do Oxfordu, zanechal zde svého koně a
šel pěšky do Stanton Harcourtu. Asi za hodinu mě překvapila tma a začalo silně pršet. Byl
jsem promoklý a unavený a neznal jsem cestu. Nemohl jsem jinak než se modlit v srdci (ač
jsem se styděl, že jsem nebyl cele odevzdán do Boží vůle): Kéž bys zavřel ´průduchy nebes´
nebo mi dal alespoň světlo či poctivého průvodce, nebo pomoc, kterou uznáš za vhodnou! Tu
najednou přestalo pršet, vysvitl měsíc a nějaký laskavý pán mě dohonil, posadil na svého
koně a sám šel pěšky vedle mne, až jsme přišli k domu pana Gambolda.“
Úterý, 1. července 1777. „Večer jsem kázal v Moretonu poblíž Buckinghamu. Blesky
spolu s hustým lijákem nás hrozily připravit o celé shromáždění. Volali jsme k Bohu. Blesky
a déšť ustaly a měli jsme jasný, slunný večer. Sešel se velký počet lidí, někteří ušli dvanáct
nebo čtrnáct mil. A neztratili svou odměnu, neboť Bůh doprovodil své slovo projevy svého
Ducha.30
Dave Jackson uvádí jeden příběh za života Watchmana Nee, který se udál v Číně v první
polovině 20. století. Příběh se dotýká Boží moci nad přírodou, zvláště pak nad deštěm, proto
ho jistě stojí zato uvést.
Sváteční oslavy v čínské vesnici Meihua byly v plném proudu. Rodiny se scházely
k obřadním návštěvám a pálily kadidlo svým předkům. Lidé se smáli a hráli hazardní hry.
Pořádaly se velkolepé oslavy a přinášely se oběti domácím bůžkům.. V noci ozařovaly oblohu
ohňostroje.
Watchman Nee se spolu s dalšími šesti mladými kazateli snažili hlučnému svátečnímu
davu přinést evangelium.
Kázali po celé vesnici na nárožích ulic. Několik venkovanů se sice zastavilo a
zaposlouchalo se, většina lidí ale spěchala dál. Nakonec devátého dne Li Kuo-ching,
nejmladší z kazatelů, který sám teprve nedávno uvěřil, v zoufalství zakřičel na zástup: „Co se
to děje? Proč tomu nevěříte?“
30
Hans Jakob Reimers, John Wesley a modlitba, ,ECM 2001, str. 8 - 11
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
20
Jeden z vesničanů pokrčil rameny. „A proč bychom měli? Máme svého vlastního boha,
Ta-wanga (Velkého Krále). Jeho svátek bude za dva dny. Celých 286 let Ta-wang bez
výjimky zajišťoval na tento svátek slunečně počasí. Je velmi spolehlivý.“
„V tom případě vám slibuji,“ zakřičel Li, „že náš Bůh, který je skutečným Bohem,
způsobí, že bude na Ta-wangův svátek pršet.“
To okamžitě vzbudilo u vesničanů zájem. Byla to pro ně hra, soutěž. „Dobrá!“ volali.
„Pokud bude na Ta-wangův svátek pršet, je Ježíš skutečně Bohem. Potom si o něm rádi
poslechneme.
Zpráva o Liově výzvě se rychle rozšířila po celé vesnici. Když se to dověděl Watchman
Nee, zhrozil se. Li byl mladý a nezkušený. Dal neuváženě v sázku Boží čest. Co když se Bůh
rozhodne, že o svátku pršet nebude? Pokud by se tak stalo, nikdo už jejich kázání o Ježíši
nebude v budoucnu naslouchat.
Ale když se toho večera mladík modlil, cítil Watchman, jak mu Bůh říká: „Kde je
Elijášův Bůh?“ Watchman si vzpomněl, že v Bibli se píše, jak prorok Elijáš vyzval Baalovy
kněze k podobnému souboji. Jak Elijáš, tak pohanští kněží postavili oltář a obětovali na něm
zvíře. Elijáš dokonce vylil na svou oběť vědra vody. Nakonec však jedině Elijášův Bůh,
jediný pravý Bůh, seslal oheň, aby oběť shořela.
Všech sedmi mladíků se zmocnilo nadšení. Byli si jistí, že Elijášův Bůh, o němž kázali,
sešle o Ta-wangově svátku déšť.
Když se skupinka kazatelů ráno o Ta-wangově svátku vzbudila, okny pronikaly sluneční
paprsky. Watchman byl v pokušení modlit se: „Ach Pane, prosím, sešli déšť!“ Tichý, jemný
hlas však řekl: „Kde je Elijášův Bůh?“ A tak se namísto úpěnlivých proseb mladíci posadili,
aby se nasnídali. Ve chvíli, kdy sklonili hlavy, aby Bohu poděkovali za jídlo, na okenní rám
dopadly první dešťové kapky. Než dojedli první misku rýže, rozpršelo se naplno. Během
druhé misky už lilo jako z konve.
S prvními dešťovými kapkami někteří vesničané zvolali: „Ježíš je Bůh! Už ne Tawang!“ Ta-wangovi následovníci však trvali na tom, že dál ponesou svou modlu v procesí.
Jejich bůh o svém svátku déšť jistě zastaví! V té době však už byly ulice zaplavené a
účastníkům pochodu podklouzávaly nohy. Nakonec se zřítila i modla a pádem se jí rozbila
hlava a levá ruka.
Celá vesnice najednou chtěla naslouchat evangeliu. Pádem modly byla zlomena
Satanova moc.31
Gösta Öman uvádí následující zkušenost s modlitbou za déšť v Izraeli:
Muž řekl: „Nemůžete požádat, aby se tito muži modlili za pořádný déšť? Přece už
mnoho měsíců pořádně nezapršelo!“ Pán ke mně znovu promluvil: „Ano, udělej, co žádá.“
Tak jsem se muže zeptal: „Kdy chcete, aby pršelo?“ „Co nejdříve,“ odpověděl. Zeptal jsem
se ho, kde bydlí, kdy pojede domů a kdy si myslí, že tam přijede. „Pojedeme domů autobusem
a doma budeme nejpozději kolem páté hodiny.“ Zeptal jsem se: „Jestli bude pršel ve čtvrt na
šest, bude vám to vyhovovat?“ „Ano, to bude dobré!“ „Tak se zařiďte, abyste byl doma ve
čtvrt na šest, protože tehdy to propukne.“ „Ne, že bych se bál deště, ale budu se snažit, abych
byl doma.“ Vyzýval jsem je, aby věřili v Ježíše Krista, On je Boží Syn, Spasitel Izraele!
„Ano, od tohoto dne v něj věřit budu,“ odpověděl muž. Ty tři křesťanské sestry chválily Boha
s velkou radostí, že další židé uvěřili v Ježíše. Rozešli jsme se ve velké radosti a chválili jsme
Boha. To se stalo mezi dvanáctou a třináctou hodinou. Když jsem šli na večeři, asi v 17:20,
zapomněli jsme si pláštěnky. Zatímco jsme utíkali těch padesát metrů mezi bydlištěm a
31
Dave a Neta Jacksonovi, Hrdinové víry, Samuel, Praha 2002, str. 96-98
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
21
kavárnou, úplně jsme promokli. Potom pořádně lilo ještě celý zbytek dne, než jsme z Izraele
jeli domů.32
Zkušenost s modlitbou za déšť. J.C. Whittacker uvádí ve svědectví o tom, jak přežil
havárii letedla na moři a strávil 21 dnů ve člunu. Je to svědectví o vyslyšené modlitbě za déšť,
poté co dostali nadpřirozeným způsobem jídlo.
Starý Mistře, volali jsme k tobě o potravu, a tys nám ji dal. Nyní tě prosíme o vodu.
Udělali jsme, co jsme mohli. Nyní je na tobě, abys nám pomohl, a to velmi brzy, nemyslíš?
Měl bys pro nás opět něco učinit, Starý Mistře!“
Ještě jednou jsme se pomodlili Otče náš, Cherry vztyčil svoje podvlékačky a dali jsme
se do pohybu. Když jsme se tak pohupovali od vlny k vlně, pomyslel jsem si, že má Bůh
příležitost udělat z Jima Whittakera člověka. Bůh by musel být úplně bezcitný, kdyby nechal
takovou modlitbu bez odpovědi. Najednou jsem pocítil neklid. Mrak na levé straně, který byl
před chvílí bílý a potrhaný, vůčihledně tmavnul. Náhle se spustil z mračna na moře šedivý
závoj. Byl to déšť a blížil se přímo k nám! Všichni jsme viděli, jak shůry lije voda.
„Tady to máme!“ zařval Cherry. „Děkuji ti, Starý Mistře!“
Za minutu jsme byli pod přívalem chladivé vody. Chytali jsme ji do vyprahlých úst,
smývala z našich spálených a zmučených těl vrstvu soli. Přiložili jsme dlaně k ústům a
nechali z nich plynout do hrdel životodárné potůčky. Nemysleli jsme na nic, než na tuto chvíli
a na požehnanou pomoc, které se nám dostalo.
Náhle nás napadlo, jak dlouho ještě může trvat naše strádání a utrpení, a snažili jsme se
předzásobit pitnou vodou. Zbavili jsme košile soli, nechali jsme je nasáknout deštěm,
vyždímali jsme vodu do úst a z úst jsme ji nalévali do nafukovacích plovacích vest. Ventilky
jsme pak pevně uzavřeli. Lijavec trval skoro hodinu. Přinesl nám osvěžení a uhasil naši žízeň.
Pak se přihnala obrovská vlna a převrátila náš člun. Jakoby nám Pán chtěl připomenout, že
může dávat i odjímat.
Slunce do nás nemilosrdně pražilo. Krátce po desáté přihnal vítr dešťové mraky.
Nedaleko nás pršelo. Prosili jsme hlasitě, aby déšť přišel až k nám . Ale do mraků se opět
opřel vítr z opačné strany. Poprvé jsem se nyní modlil sám. Rozmlouval jsem s Bohem jako
s rodiči, nebo jako s přítelem:
„Bože, ty víš, co pro nás znamená voda. Vítr ji odhání. Je ve tvé moci, Bože, abys nám
déšť poslal zpátky. Nic ti to neudělá, ale pro nás to znamená život.“
Někteří z nás se přestali modlit. Kdosi řekl hněvivě, že ten proklatý vítr pověje
nesprávným směrem 40 roků. Přijal jsem to jako vnuknutí a pokračoval jsem: „Bože, i vítr
přichází od tebe, ty ho ovládáš. Poruč mu, aby se obrátil jiným směrem, abychom obdrželi
déšť, bez něhož musíme zemřít.“
Jsou věci, které se nedají vysvětlit přírodními zákony. Vítr směr nezměnil, ale dešťová
voda se zastavila, a pak se k nám pomalu proti větru blížila. Možná by to meteorolog uměl
vysvětlit, i když žádný jiný vítr do události nezasahoval. Dešťové mračno se prostě
s majestátní převahou vrátilo. Vypadalo to, jakoby je nad nás nějaká mocná, ba všemohoucí
ruka přistrkovala. Tak tomu bylo, a ne jinak! Na to dávám své slovo.
Zachytili jsme mnoho vody a občerstvili jsme se touto chladivou záplavou, která se
snesla na naše těla. Některým se už třikrát i čtyřikrát sloupala kůže. Čluny jim způsobily na tě
mnoho oděrek. A vředy se zhoršovaly každou hodinu. Až do smrti nezapomenou, co to
znamená, když se sůl dostane do rány. Chladný déšť, který padal z nebe, byl jejich jedinou
pomocí. Byl to skutečně vpravdě Boží dar.33
32
33
Gösta Öman, Podivuhodné zázraky, Postila, Brno 2001, str 198
J.C.Whittaker, Otče, jsi-li, pomoz, ČCE Orlová bez udání roku vydání,str. 15,17,18
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
22
Židé se také modlí za déšť, za vše alespoň dva příběhy z talmudu
Honi, který umí přivolat déšť
Když vesničané potřebovali, aby pršelo, zněl příkaz dne: „Zavolat Honiho, který
přivolává déšť, známého také jako ten, který kreslí kruhy.
V jednom roce uplynul jarní měsíc adar, aniž by spadla jediná kapka. Zavolali tedy
Honiho, aby se modlil. Ale i když se Honi modlil, déšť stále nepřicházel. Potom si vzpomněl,
jak přivolal déšť prorok Abakuk, nakreslil na zem kruh a postavil se do něj. Pak hlasitě volal
k nebi a prosil: „Stvořiteli vesmíru, tvé děti mě povolaly, protože mě pokládají za člověka,
který má s tebou ve tvém kruhu zvláštní spojení. Tímto slavnostně slibuji při tvém velikém
jménu, že nevystoupím z tohoto kruhu, dokud se nad svými dětmi nesmiluješ.“
Zástupy shromážděné kolem Honiho ztichly. Potom najednou spadlo několik kapek
deště. Někdo z davu vykřikl: „Honi, náš učiteli, spoléhám se na tebe, že nás zachráníš před
smrtí, ale ta trocha deště jako kdyby spadla jen proto, abys byl osvobozen od svého slibu.
Nám to však nepomohlo.“
Hned nato Honi zavolal k nebi znovu: „O to jsem nežádal, prosil jsem o tolik deště, aby
zaplnil každou škvíru a štěrbinu, nádrž a dutinu.“
Než stačil dokončit větu, spustil se tak mohutný liják, že každá kapka stačila naplnit
celý sud. I mudrcové, kteří toho už hodně zažili, užasli nad velikostí kapek, které tehdy
padaly.
Mocné přívaly deště zástupy vyděsily. „Učiteli náš, obrátili jsme se k tobě, abys nás
zachránil před smrtí,“ řekl někdo, „ale tento déšť zaplaví a pohltí celý svět.“
Honi tedy opět volal k nebi: „O tohle jsem nežádal. Chtěl jsem déšť, který by byl pro
tvé děti požehnaný a prospěšný.“
Po jeho slovech začal déšť padat normálně. Avšak padal tak vytrvale, že obyvatelé
Jeruzaléma museli hledat útočiště na chrámovém pahorku.
„Honi, tak jak ses modlil, aby déšť začal, musíš se nyní pomodlit, aby skončil,“ žádali
ho.
Řekl jim: „I když nemívám ve zvyku modlit se za ukončení dobré věci, tentokrát to
udělám.“
Potom Honi zvedl hlavu k nebi a řekl: „Stvořiteli vesmíru, tvůj lid Izrael, který jsi
vyvedl z Egypta, nemůže už déle snášet přemíru dobroty, ani přemíru trestu. Když ses na ně
zlobil, nemohli to vydržet. Když přijímali příliš mnoho dobrého, nemohli to unést. Kéž je tvá
vůle, aby déšť skončil a svět byl zachráněn.“
V té chvíli vítr ustal a mraky se rozptýlily. Objevilo se slunce a lidé se vydali na pole,
aby posbírali lanýže a plody.34
Kdo přináší déšť?
Chanan ha Nechba byl vnuk Honiho, toho, který kreslil kruhy. Když hrozilo sucho a
země potřebovala déšť, rabíni posílali malé děti ze školy, aby se přimluvily u Chanana.
Děti svíraly lem Chananova pláště a volaly: „Otče, otče, přines nám déšť!“
Chanan se potom modlil: „Stvořiteli vesmíru, učiň to pro tyto maličké, kteří ještě
nedovedou rozlišit mezi Otcem, který přináší déšť, a otcem, který ho nepřináší!35
Zmínili jsem, že déšť není jen požehnáním, ale i soudem. O některých jevech spojených
s deštěm se takto zmiňuje i Sírachovec.
34
35
Příběhy z talmudu, Talmud, Taanit 23A Portál, Praha str. 184
Příběhy z talmudu, Portál Talmud Taanit 23B, Praha str. 185,
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
23
Oheň, krupobití, hlad a smrt, to vše bylo stvořeno k trestání. Sírachovec 39:29
Poznámky k Jeruzalémské bibli uvádí k tomuto textu následující:
Závěti dvanácti patriarchů: „Ono (spodní nebe) obsahuje oheň, sníh, led, připravené pro den
soudu, podle spravedlivého soudu Božího. Neboť tam jsou duchové pomsty k potrestání lidí“
(Lévi 3 2). Rovněž Sirachovec se domnívá, že pohromy jsou drženy jakoby v zásobě, ale jeho
perspektiva není zřejmě ve vlastním slova smyslu eschatologická.36
Zápas o postoj k tomu, že Bůh může soudit skrze déšť a potopy, vyjadřuje zajímavě Dan
Drápal v článku „Byl to Boží soud?“.
Tato otázka se vynořuje mezi křesťany po posledních povodních v Čechách. A hrozí,
že nás bude rozdělovat.
Položme si otázku, zda Bůh používá atmosférické jevy ke svému jednání s lidmi. Na
tuto otázku nelze odpovědět jinak, než pozitivně. Když za Eliáše tři a půl roku nepršelo, bylo
to od Boha, nikoli od satana. V Ezechielovi 38:22 rovněž Bůh mluví o nadcházejícím soudu
skrze přívaly vod a krupobití. Dalších dokladů v Písmu by se našlo více.
Je ovšem možno zastávat názor, že Bůh si sice atmosférické jevy někdy použít může,
jindy jsou však náhodné. Stoletá voda se dříve nebo později dala čekat, stejně jako otřesy
půdy v oblasti kalifornského pobřeží.
Na tom je hodně pravdy. Nemyslím si, že bychom každou bouřku měli považovat za
zvláštní Boží jednání.
Nicméně pokud věřím tomu, že Bůh kontroluje atmosférickou situaci (a tomu věřím),
pak nemáme příliš na výběr. Buď to bylo požehnání, nebo to bylo prokletí. Povodně těžko
mohu považovat za požehnání, přinejmenším v první rovině.
Neshodneme-li se na tom, zda to byl soud či nikoli, patrně se snadněji shodneme na
tom, že to byla zkouška. Vnější okolnosti, které způsobily především materiální škody,
vyjevují stav lidských srdcí. Jak moc komu vadí ztráta materiálních statků. Jak moc jsou ti,
kteří o nic nepřišli, ochotni pomoci těm, kdo přišli z hlediska materiálního o všechno. Jak
jsme ochotní sdílet – byť dočasně – své byty či domy.
Je to příležitost, aby se projevilo, co máme v srdci. Někoho to vede k tomu, aby se
přihlásil jako dobrovolník, jiného to vede k tomu, aby se pokusil něco ukrást. Někoho to vede
ke sdílení svých vlastních statků, jiného k nákupu zlevněného zboží ze zatopených krámů,
které se jinde pokusí prodat za plnou cenu.
Co scházelo, bylo konkrétní prorocké varování. (Pokud někdo něco dostal, pak to včas
či na pravých místech nesdělil.) O soudech se sice mluvilo, neslyšel jsem ale žádné konkrétní
varování před povodněmi. Před povodněmi roku 1997 tomu bylo jinak.
Zjevuje to něco i o stavu Božího lidu. Před povodněmi v roce 1997 vzešlo z jarního
MOKONu provolání k národu, které před Božím soudem varovalo. Až tak jasně, že po
povodních se objevila pomluva, že daný text byl sepsán až po povodních!
Tentokrát žádný podnět nepřišel. Společné duchovní hledání se vytratilo, vedoucí
spolu téměř nekomunikují. Zdá se, že KMS přece jenom prorockým hlasem byla, jakkoli se to
mnohým nelíbilo.
Nejsou-li povodně Božím soudem, rozhodně něco zjevují.
Co když se nás lidé zeptají? Neradím, abychom mluvili o Božích soudech, dokud se
nás neptají. Na otázku ano – ne – nevím však nedokážu odpovědět jinak než ano. Pokud
následuje otázka: „A za co?“, odpověděl bych protiotázkou: „Ty to nevíš?“ Tento národ sám
36
Jeruzalémská bible, Krystal OP, použito z textu pro program Theophilos
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
24
sebe deklaruje jako nejbezbožnější pod sluncem. Boží věci jsou zde vysmívány. Boží slovo je
v nevážnosti. Kristovo jméno je používáno jako citoslovce, ač Bůh právě před zneužíváním
Božího jména varuje. Bůh nemusel hledat důvody k soudu. Hledá důvody k odpuštění.
Sám ten důvod připravil, když dal svého Syna jako oběť smíření. Odpuštění však –
stejně jako všechny podstatné věci od Boha – přijímáme vírou. Víra a pokání jsou dvě strany
téže mince.
A čtenáři Písma také vědí, že Bůh hledá ty, kteří se postaví do mezery. Kdo budou tím
královským kněžstvem, které se postaví zástupně za národ před Boží tvář.37
To, co jsme zmínili v souvislosti s dešti, lze určitě rozebírat do dalších souvislostí a vrátíme se
k tomu v souvislosti s potopami a záplavami. Podívejme se na další jev.
Rosa
Voda je v Izraeli vzácná. Velkou důležitost má výskyt rosy. Zvláště pak její výskyt v letních
měsících, kdy neprší, má velký vliv na úrodu, jak potvrzují terénní studie od roku 1937.
Starověcí lidé nijak nepřeháněli, když ji označovali za zdroj požehnání. Rosy je dostatečné
množství, takže umožňuje zavlažování i tehdy, když neprší. Dovoluje pěstování hroznů
v Negebu a napomáhá sklizni hroznů, odtud i modlitba:
Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. Gn 27:28 (CEP)
V souvislostí s tímto veršem je rosa zmiňována jako projev Božího požehnání.
Izrael přebývá bezpečně - jedinečný je Jákobův Pramen - v zemi obilí a moštu; též jeho
nebesa kanou rosou. Dt 33:28 (CEP)
Její nedostatek byl vnímán jako Boží soud, například u proroka Agea. Pro souvislost uveďme
i předchozí verš.
Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to
děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý
jen o svůj dům. Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu. Ag 1:9 - 10
(CEP)
Rosa je používána i ve smyslu obrazném jako symbol požehnání a její nedostatek jako kletba.
Uveďme si několik příkladů, nejdříve kletby:
Hory Gilbóa, ať na vás není rosa ani déšť ani pole přinášející dávky, neboť tam byl zneuctěn
štít hrdinů, štít Saulův leží nepomazán olejem. 2Sa 1: 21
Jako požehnání:
Proto budou jako ranní oblak a jako rosa, která brzy odchází, jako plevy odváté z humna,
jako kouř z komína Oz 13: 3
Budu pro Izrael jako rosa; pokvete jako lilie, zapustí své kořeny jako libanónský cedr Oz 14: 6
Pro svou důležitost ji můžeme najít i jako symbol přízně:
37
Dan Drápal, Byl to Boží soud?, Život víry 9/2002
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
25
Králův hněv je jako řvaní mladého lva, ale jeho obliba je jako rosa na zeleň. Př 19: 12
Má i velmi zvláštní užití, a to symbol věčného života a vzkříšení.
Tvoji mrtví ožijí, jejich mrtvoly vstanou; probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu, protože
tvoje rosa je rosou světel a nechá padnout zemi nebožtíků. Iz 26:19
Židé vnímali důležitost a význam rosy, což ukazují i následující citace z apokryfní knihy
Sírachovce:
Netiší snad rosa vedro? Tak je lepší slovo nežli dar. Sírachovec 18:16 (JB)
Mračno je rychlý lék, rosa navrací po vedru radost. Sírachovec 43:22 (JB)
Voda
Voda je zdrojem života a setkáváme se s ní v normálním životě, ale také se užívá při
bohoslužbě. Slouží při omývání a očišťování, zvláště pak levitů ke službě ve stánku.
Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: "Vezmi z Izraelců lévijce a očisť je. Aby byli čisti, vykonej s
nimi toto: Pokrop je vodou rozhřešení, pak ať si dají břitvou oholit celé tělo a vyperou si
roucha. Tak se očistí. Nu 8:5 - 7 (CEP)
Voda není jen pro očišťování, ale má své místo i při obětech očišťování malomocného:
Kněz vyjde ven z tábora a prohlédne ho. Je-li rána malomocenství na malomocném zhojena,
rozkáže kněz, aby vzal pro očišťování dva živé čisté ptáky, cedrové dřevo, karmínové barvivo
a yzop. Kněz rozkáže zabít jednoho ptáka nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou. Pak
vezme živého ptáka, cedrové dřevo, karmínové barvivo a yzop a omočí to i s živým ptákem v
krvi ptáka zabitého nad pramenitou vodou. Stříkne sedmkrát na očišťovaného od
malomocenství a očistí ho. Živého ptáka vypustí do pole. Lv 14:3 - 14:7 (CEP)
Patří sem i voda očištění používaná při očišťování od hříchu, která se používá spolu
s popelem z červené krávy (Nu 19:6-14), při různých znečišťujících kontaktech s mrtvým
nebo něčím či někým nečistým. Voda je užita i zvláštním způsobem při nařčení z manželské
nevěry.
Pak vezme kněz do hliněné nádoby svatou vodu, nabere trochu prachu z podlahy v příbytku a
dá jej do vody. Potom kněz postaví ženu s rozpuštěnými vlasy před Hospodina a dá jí do
rukou připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. Kněz bude mít v ruce hořkou vodu
prokletí a bude zapřísahat ženu slovy: »Jestliže se s tebou nikdo nestýkal a ty ses nedostala na
scestí a neposkvrnila ses před svým mužem, buď nedotčena touto hořkou vodou prokletí. Ale
jestliže ses dostala na scestí a byla svému muži nevěrná a poskvrnila se tím, že se s tebou
stýkal někdo jiný kromě tvého muže...«, tu kněz zapřisáhne ženu přísežnou kletbou a řekne jí:
»Ať s tebou Hospodin naloží uprostřed tvého lidu podle přísežné kletby! Hospodin ať způsobí,
aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo. Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti
břicho nadulo a tvůj klín potratil.« Žena odpoví: »Amen, amen.« Kněz pak napíše tyto kletby
na listinu a spláchne je do hořké vody a dá ženě vypít tu hořkou vodu prokletí, takže ji voda
prokletí naplní hořkostí. Potom vezme kněz z ženiny ruky obětní dar žárlivosti, bude obětní
dar nabízet podáváním Hospodinu a přinese jej k oltáři. Vezme z obětního daru hrst na
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
26
připomínku a obrátí ji na oltáři v obětní dým. Potom dá ženě napít té vody. Když jí dal napít
té vody, tedy v případě, že se poskvrnila zpronevěrou svému muži, naplní ji voda prokletí
hořkostí, břicho jí naduje, její klín potratí a žena bude ve svém lidu kletbou. Jestliže se však
žena neposkvrnila, nýbrž je čistá, bude podezření zproštěna a bude mít potomky. Toto je řád v
případě žárlivosti, když se žena dostane na scestí, je nevěrná svému muži a poskvrní se. Nu
5:17 - 29 (CEP)
Bůh vládne vodou, jež je zdrojem života. Používá ji jako nástroj požehnání i soudu. Zajímavě
to ilustruje poslední zmiňovaná skutečnost oběti žárlivosti. Rozhoduje jen malá změna
skutečností, zda je voda požehnáním nebo soudem.
Bouře38
K dešťům patří i bouře. V Izraeli se vyskytují na začátku období srážek během chladnějších
měsíců (listopad – prosinec). Často jsou doprovázeny krupobitím. Bůh je v Písmu používá
jednak jako znamení soudu. Žalmista, když se dovolává soudu, prosí, aby národy, které ničí
Izraele, postihl „svou bouří“ (Ž 83:16). Nebo krupobití a bouře v egyptských ranách (Ex
9:28). Je i znamením Boží moci. Jako příklad může sloužit situace za proroka Samuele, když
Izrael chce krále a Samuel vyprošuje znamení, aby si lid uvědomil, že prosazuje špatnou
volbu.
Není právě pšeničná žatva? Budu volat k Hospodinu a on způsobí hromobití a déšť. Tak
očividně poznáte, jak velmi zlé je v Hospodinových očích to, čeho jste se dopustili tím, že jste
si vyžádali krále." A tak Samuel volal k Hospodinu a Hospodin onoho dne způsobil hromobití
a déšť. A všechen lid se velice bál Hospodina i Samuela. 1 Sa 12:17 - 18 (CEP)
Bouři jako projev soudu zmiňují i proroci. Ámos popisuje část soudu nad Amonóvci takto:
Zanítím na hradbách Raby oheň a ten pozře její paláce za válečného ryku v den boje, za
vichřice v den bouře. Am 1:14 (CEP)
Bouře je nejen nástrojem soudu, ale je součástí Boha zjevujícího se soudit, jak ukazuje ve
svém proroctví Nahum.
Hospodin je shovívavý a velkorysý, ale viníka bez trestu neponechá. Jeho cesta vede vichřicí a
bouří, mračna jsou prach zvířený jeho nohama. Na 1:3 (CEP)
Bouře není jen projev soudu, ale i místo Božího zjevení. Můžeme si ukázat několik situací při
uzavírání smlouvy s Izraelem na Sinaji:
Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl
velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl. Ex 19:16 (CEP)
Bůh hřmí mocným hlasem k Samuelovi (1Sam 7:10), když byl Izrael shromážděn k bitvě
s Pelištejci; k Jobovi promlouvá z bouře (Jb 37:1-5). Patří sem Elijášovo setkání
s Hospodinem na Órebu (1Kr 19:11-13); v Ezechielových viděních Boží slávy je na začátku
bouřlivý vichr (Ez 1:4). Ale také by sem šlo zařadit Pavlovo setkání s Pánem Ježíšem při cestě
38
Při studiu bouře byl jako hlavní referenční zdroj použit Nový biblický slovník, Praha 1996,Návrat Domů,
New Ungers Bible Dictonary, Moody Press of Chicago, Illinois, 1988. A, Novotný, Biblický slovník, Kalich,
Praha, 1992, Vine's Expository Dictionary of Biblical Words,1985, Thomas Nelson Publishers
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
27
do Damašku (Sk 8) nebo Boží promluvení k Pánu Ježíši, jež ostatní vnímají jako zahřmění (J
12:27-29).
Bůh ovládá bouře. Ve SZ je krásný příběh Jonáše, kterého Bůh bouří otáčí zpět do Ninive.
Jakmile je Jonáš ve velrybě, bouře utichá (Jon 1). Žalmista vyznává, že Hospodin utišuje
bouře (Ž 107:29). V NZ Pán Ježíš tiší bouři na Galilejském jezeru (L 8:23, Mt 8:24).
Bůh vládne bouřím, hromům a vichrům. Jsou projevem jeho hněvu, ale i znakem jeho moci a
všemohoucnosti. Má moc je způsobit, ale má moc i v nich ochránit. Podívejme se na závěr
povídání na několik svědectví. V souvislosti s dešti jsme zmínili zkušenosti Johna Wesleye
s ochranou v bouřích, nyní přidáme svědectví jiných. Možná jedno z nejznámějších svědectví
spojených s bouří je rozhodnutí Martina Luthera nestát se právníkem, ale vstoupit do kláštera
a stát se mnichem. Podívejme se jak tuto situaci líčí v Lutherově životopise Mike Fearon.
Když strávil Martin doma deset volných dní, dal se opět na cestu zpět do školy. Byl sám
a tu se nad ním začaly kupit zlověstné bouřkové mraky, jež jakoby ztělesňovaly temná oblaka
obklopující jeho srdce i duši. Ještě ani nespadly první kapky deště a už ho divoká průtrž
mračen donutila vyhledat úkryt pod košatým jilmem.
Schovat se v bouřce pod strom bylo asi to nejhorší, co ho mohlo napadnout. Koruna
stromu, kterou nad Martinem náhle rozčísl blesk, na okamžik ostře zazářila proti temné
obloze.
Blesk Martina zpola oslepil a srazil k zemi. Podle jedné legendy cestoval Martin toho
dne dokonce s přítelem, kterého blesk zasáhl a zabil. Ať už tomu bylo tak nebo ne, zuřivá
bouře na mladého Luthera silně zapůsobila a zachvátila ho hrůzou.
Vítr splétal ze stromů hrůzostrašné tvary, které Martinovi připomněly, jak ho v dětství
honila strašidla, čarodějnice a skřeti. A hrůza hrůz bylo pomyšlení na démony, útočící na něho
svými vidlemi. Jediný Hospodinův vyčítavý pohled, a Martin propadne navždy peklu.
„Peklu, Martine, ano, peklu! Tam se budeš svíjet v mukách,“ tak zlověstně hrozil
burácející hrom hlasem podobným Božímu jako o posledním soudu. A rozeklané čáry, které
blesk vrhal oblohou, jakoby rozdělovaly nebesa vedví a otevíraly cestu do pekelného ohně,
který ho užuž hltal.
„Ne! Ne!“ prosil Martin a chytal se každého stébla, které mu mohlo být před věčným
zatracením záchranou. V zoufalství si vzpomněl na patronku horníků, k níž se jako malé dítě
často modlíval.
„Svatá Anno, zachraň mě! Zachraň mě a já odejdu ze studií. Přesvatá Anno… zachraň
mě a… udělám cokoli… Třeba se stanu mnichem!“39
Možná přijde tento příběh divný, ale stál na začátku událostí, které vedly k reformaci.
Podívejme se i na další události. Wesley Duewel popisuje příběh, jenž zahájil probuzení
v jednom Indickém státě na počátku dvacátého století.
Jednoho večera se telugský sbor v Nellúru rozhodl každý večer se modlit, dokud
nepřijde probuzení. Modlili se deset dnů. Potom jednoho večera, když se někdo modlil,
„sestoupil Duch v moci“. Dr. David Downie uvedl: „Ozval se burácivý hluk, jako by v dálce
zahřmělo, a najednou celé shromáždění začalo křičet jako v agónii. Někteří vzlykali, někteří
vykřikovali, všichni pak vyznávali svoje hříchy a prosili Boha o milost. Přemáhající modlitby
trvaly dlouho do noci.“ Probuzení doprovázely typické jevy. Některé z dívek upadly do
vytržení, neuvědomovaly si nic ze svého okolí a mluvily k nějaké neviditelné osobě.40
39
40
Mike Fearon, Martin Luther, Jindřichův Hradec 2002, Stefanos, str. 23,24
Wesley L. Duewel, Oheň probuzení, Praha 1997, Eirene, str. 155
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
28
Dr. Kurt Koch uvádí následující svědectví z probuzení mezi Zulu v Jižní Africe.
Mladá dívka uvěřila v roce 1967. Byla velmi horlivá a vedla jiné k Pánu. Dovedla
napomínat vlažné křesťany: „Nezahrávejte si s Pánem!“
Její vzplanutí vyhaslo. Horlivost ochabla. Nakonec znovu uvízla v hříších světa. Stala
se děvkou a vedla strašný život. Devět let nebyla na žádné pobožnosti.
V březnu 1976 přišla na Siza Bantu a byla na bohoslužbě. V garáži bylo přes tisíc
návštěvníků. Přišla strašná bouřka. Dívka seděla uprostřed lidí. Uhodil blesk, trefil jenom ji a
hodil ji na zem. Byla v bezvědomí. Odnesli ji do nemocnice. Nikdo jiný nebyl zasažen. Po
několika hodinách znovu nabyla vědomí. Nemohla ale ještě mluvit.
O několik hodin později začala pomalu mluvit. Nechala si zavolat kazatele a řekla:
„To, co se stalo, je moje vina. Jako Pavel padl na zem (Skutky 9), tak jsem padla i já.
Vyvolala jsem to svým hříšným životem.“
Potom následovala strašná zpověď. Duchovní si nemohl vzpomenout, že by kdy ve
své službě tak hroznou zpověď slyšel. Její hříšný život od roku 1967 do roku 1976 by naplnil
knihu.
Zásahem blesku měla ochrnutou jednu stranu. V 18 hodin přišel Erlo ze služby
v terénu. Přes den bylo všude modré nebe. Jen na Siza Bantu bylo mokro. O tři kilometry dále
bydlí křesťan, který žádnou bouřku nepozoroval. Nepohoda byla omezena jen na malou
plochu Siza Bantu.
Bleskem zasažená dívka chtěla hned mluvit s Erlem. Řekla: „Prosila jsem Pána za
odpuštění, chci tak učinit také u Erla.“ Erlo se s ní modlil. Ochrnutí zmizelo. Potom dívka
prohlásila: „Teď musím navštívit matku a také ji prosit za odpuštění. Musím to udělat i u
mnoha jiných lidí.“
V tomto případě ústil Boží trest v soud milosti.
„A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost“ (Ř 5:20).
Jestliže Pán daroval této nevěstce milost, neznamená to ještě, že se na druhou
příležitost můžeme spoléhat. „Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují
nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Žd 12:15).41
Na závěr této kapitolky ještě zkušenost korejského pastora Ki Dong Kima, kterou prožil
během jedné evangelizační kampaně.
Jen co jsme začali balit stan, reproduktory a jídlo na týdenní kampaň, přišel mě
varovat jeden ze členů církve: „Pastore, nebudete mít žádnou kampaň na vrchu hory. Je
monzunové období, bude velice pršet, nikdo nepřijde.“
„Nuže,“ řekl jsem, „máme na setkání připravený stan, jídlo a všechno ostatní a velice
jsme se za to modlili k Bohu, takže teď už to udělat musíme.“
Brzy ráno se déšť lil jako vodopád, ale když jsme začali stoupat do hor, ustal. Celou
cestu nahoru jsme měli jasnou oblohu. Když dobrovolníci postavili stan s kapacitou 150 lidí,
spočítal jsem osoby. Přesně 150 lidí se shromáždilo na hoře na evangelizační setkání. Po
tomto sčítání už nikdo jiný nepřišel.
Svolal jsem všechny, abychom se spolu modlili a pokárali housenky, dotírající hmyz,
hady, červy a všechny zlé věci a důrazně jim v Ježíšově jménu přikázali, aby od nás odešly.
Kdykoli se nad námi shromáždily tmavé mraky a velké dešťové kapky hrozily, že spustí
přímo na nás, mluvili jsme k dešti: „Dešti, odejdi z tohoto místa!“ Když hřmělo, křičeli jsme:
„Bouřková mračna a blesky, vzdalte se od nás!“
41
Dr. Kurt E. Koch, Bůh mezi Zulu, Cheb 1994, Altak Sedlčany, str. 227
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
29
Najednou se přímo nad námi černá bouřková mračna rozestoupila a uviděli jsme
jasnou, modrou oblohu. Otvor zůstával přímo nad naším táborem celý týden, zatímco liják nás
obklopoval jako kruhový vodopád. Sledovali jsme vodu zaplavující údolí a najednou jsme
pochopili, proč nemohlo přijít víc lidí. Zatímco my jsme zůstávali v suchu, dole ve vesnici
tolik pršelo, že se nikdo neodvážil vyjít ven.
I přes jasný zázrak jeden z našich laických služebníků řekl ostatním: „Dříve nebo
později nás déšť zasáhne. Připravme se na to.“ Jen co někteří z nich začali kopat příkop, který
by odváděl předpokládanou záplavu pryč od stanu, obořil se najednou na stan hvízdavý vítr,
roztrhl ho odshora dolů a tak nás vyděsil, že jsme byli celí bez sebe.
Padl jsem na kolena a snažně jsem prosil Boha o milosrdenství, klátil jsem se nahoru,
dolů, nahoru a dolů jsem hlasitě vyznával, že jen Bůh sám nás může zachránit z této situace a
požehnat těmto odvážným lidem skrz tak bezmocného vůdce, jako jsem já.
Protože už jsme nemohli nic jiného dělat, shromáždili jsme se na první večerní setkání
pod rozpáraný stan. Nejprve jsme se modlili a zpívali chvály Bohu, pak, používaje Bibli jako
svá jediná slova, křičel jsem na hukot deště svým chraplavým hlasem, posuzuje duchovní
pravdu duchovní pravdou (1 Kor 2:13).
Ze 150 lidí, kteří přišli, 120 požádalo, aby byli co nejdříve pokřtěni ponořením ve
jméno Ježíše, ačkoli křtít takovým způsobem bylo proti metodistické politice.
Sedmý den, když svítalo, bylo jasno a nebe bylo bez mráčku. Uvědomili jsme si i jiné
zázraky, které se během tohoto týdne staly. Žádní mravenci si nenašli cestu k našemu jídlu,
nikoho neštípl ani nekousl hmyz a hadi, kteří se plazili kolem nás, nikomu neublížili. Až když
jsme sestoupili z hor, až pak jsme si skutečně uvědomili ničivou sílu záplavy. Cesty byly
zaplavené, stromy a budovy stržené, majetky lidí odplavené, když je s sebou vzalo bahno, ale
naše překvapení bylo ničím v porovnání s překvapením vesničanů, když nás uviděli bezpečně
sestupovat dolů.
Ptali se nás: „Jak je to možné, že jste tam nahoře zůstali celý týden? Od té doby, co
jste odešli, nezažili jsme ani jeden den bez ničivého lijáku. Mysleli jsme, že vy všichni,
Ježíšovi podivíni, jste zahynuli v bouřce.“42
Zemětřesení 43
V Bibli se o zemětřeseních píše poměrně často. Některá z nich hrála natolik významnou roli,
že sloužila k udávání letopočtů. Ámos začíná své proroctví takto:
Slova Ámose, který byl z tekójských drobopravců. Měl vidění o Izraeli za dnů judského krále
Uzijáše a za dnů izraelského krále Jarobeáma, syna Jóašova, dva roky před zemětřesením.
Am 1:1 (CEP)
Zemětřesení je téměř vždy připisováno Božímu podnětu. Podívejme se na několik veršů, jak
Izraelci oslavovali Hospodina:
Hospodine, když jsi táhl ze Seíru, když jsi vykročil z Edómského pole, země se třásla, z nebes
kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod. Hory se zapotácely před Hospodinem,
Bohem ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele. Sd 5:4 - 5 (CEP)
42
Ki Dong Kim v podání Jimi Miller, Semone Mlčiaci, Banská Bystrica, Kresťanské vydavateľstvo Milosť, str.
130-133,
43
Při studiu zemětřesení byl jako hlavní referenční zdroj použit Nový biblický slovník, Praha 1996,Návrat
Domů, New Ungers Bible Dictonary, Moody Press of Chicago, Illinois, 1988. A, Novotný, Biblický slovník,
Kalich, Praha, 1992,
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
30
Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným
hněvem. Ž 18:8 (CEP)
Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči. Ž 97:4 (CEP)
Můžeme je vidět jako znamení Boží moci, třeba na Sinaji (Ex 19:14); nebo za krále Saula,
kdy Hospodin zemětřesením pomáhá k vítězství nad Pelištejci (1 Sam 14:15); či při zjevení
Elijášovi na Chorebu (1Kr 19:11). V NZ se setkáváme s takovýmto zemětřesením při
ukřižování Pána Ježíše (Mt 27:51-52). Něco podobné malému zemětřesení se odehrálo i při
modlitbách apoštolů po návratu z velerady (Sk 4:24-33). Pavel a Sílas zažili takovéto
zemětřesení v žaláři ve Filipech (Sk 16:23-31). Zemětřesení je však často projevem Božího
soudu, jak ukazuje následující verš:
Od Hospodina zástupů bude město postiženo hromobitím a zemětřesením a mocným
burácením, vichrem a smrští a plamenem sžírajícího ohně. Iz 29:6 (CEP)
Podobné výroky lze najít na dalších místech (Am 8:7-8, Na 1:5, Abk 3:6, Za 14:4). Jedním
z exemplárních příkladů je pohlcení Kóracha a ostatních asi 250 vzbouřenců.
Sotva to všechno domluvil, rozpoltila se pod nimi půda, země otevřela svůj chřtán a pohltila
je i jejich obydlí a všechny lidi, kteří byli s Kórachem, i všechen majetek. Sestoupili do
podsvětí zaživa se vším, co bylo jejich, a země se nad nimi zavřela; zmizeli zprostředku
shromáždění. Nu 16:31 - 33 (CEP)
Zemětřesení jako způsob soudu je zmiňováno také v souvislosti s poslední dobou:
Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou
zář. Jl 2:10 (CEP)
A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční
šat, měsíc úplně zkrvavěl Zj 6:12 (CEP)(dále pak Zj 8:5, 11:13, 16:18)
Zemětřesení ukazuje na Boží moc a z veršů, které uvádíme, je patrné i to, že jím prosazuje
soud nad hříchem. Velmi výstižně to vyjadřuje Basilea Schlinková při hodnocení zemětřesení
v Kalifornii, ke kterému došlo roku 1994. Myslím si, že její hodnocení je vhodným uzavřením
této kapitolky.
Také v Kalifornii dopadl Boží soud cíleně. Epicentrum posledního velkého zemětřesení
leželo v Northridge v údolí San Fernando. Kalifornští vědci, zabývající se geologickými
výzkumy a předpověďmi zemětřesení si dlouhou dobu mysleli, že v této oblasti už znají
všecky možné posuny vrstev zemské kůry a že mají situaci pod kontrolou. Byly zde
nainstalovány četné měřící přístroje a najisto se počítalo s tím, že při možném zemětřesení
přístroje budou s předstihem varovat. Avšak zemětřesení vypuklo znenadání a bez varování
na jednom do té doby nezjištěném zlomu. A co se dále ukázalo? Sdělovací prostředky po celý
týden zdůrazňovaly a podtrhávaly, že zemětřesení úplně zničilo středisko pro zhotovování a
rozšiřování pornografických videokazet.
V Northridge a dvou sousedních místech skoro přesně nad tektonickým zlomem
produkovalo společně na 70 různých firem 95 % všech amerických pornografických
videokazet. Odhaduje se, že to bylo celkem na 1 400 titulů ročně. Zemětřesení pohřbilo
v troskách veškeré drahé natáčecí zařízení, kamery, kopírovací přístroje, kartotéku zákazníků,
archivy, programy a plány spolu s ostatními podklady.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
31
„Zemětřesení otřásá pornoprůmyslem“ byl nadpis jednoho článku, kde stálo: „Ať už to
bylo z vůle Boží nebo ne, je nepochybné, že zpustošení v kalifornské video-Sodomě nese
apokalyptické rysy… Bez výjimky všecky firmy utrpěly strašné škody, některé jsou úplně
zničeny.“ Jiné zdroje tvrdí, že studia a administrativní prostory snad všech větších amerických
pornoproducentů a dodavatelů jsou těžce zasaženy.
Co z této oblasti vyvěralo špíny, svodu, ničení fantazie, duševní otravy, kolik jedu
zejména pro duše dětí a mládeže, asi sotva změříme. Ta hnusná nevěstka Babylon s pohárem
smilstva a jedu, kterým bude napájet národy, jak ji viděl Jan ve Zjevení 17, zde měla svůj
předběžný opěrný bod. Je nepředstavitelné, co se tu napáchalo nejhnusnějších hříchů,
perverzního sexu dokonce s dětmi a miminky, aby se mohly tyto hnusné snímky natočit. A tak
dlouho k tomu Pán Bůh mlčel!
Najednou však přerušil své mlčení. Děje se tak dnes před našima očima. Jeden pilot,
který nad Northridgem přelétal ve vrtulníku, nenašel slova, aby vylíčil hrůznou zkázu.
Obrovské budovy zhroucené, parkoviště vygumované. Jeden rozhlasový reportér řekl krátce
po zemětřesení, že nákupní středisko v Northridge vypadá strašidelně jako obydlí duchů, je
ohrazeno ostnatým drátem a nikdo do oblasti nesmí. Zpustošení nelze vylíčit. Zvědavci
přijížděli na místo katastrofy a fotografovali trosky. Něco takového nikdo dosud neviděl.
Kdo by při tom nevzpomněl na Zjevení 14 a 18 s líčením posledních soudů, kdy
obrovský anděl z nebe volá (Zj 18:2.9-11):
„Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů…;
z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou naříkat: „Běda, běda, ty veliký
Babylóne, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!“ A bohatí
kupci naříkají… protože už nikdo nekoupí jejich zboží.
Northridge nám dává tušit, jak to bude vypadat, až Bůh začne hubit ty, kdo hubili zemi
(Zj 11:18). Už dnes zakoušíme, jak Boží soudy otřásají zemí (Jer 10:10) a jak vylévá svůj
hněv jako proudy vod (Oz 5:10).
Kdo se může odvážit popírat, že se nejedná o pouhou slepou ničivou moc přírody, ale
skutečně o Boží zásahy?44
Zvířata45
Bůh je stvořitel světa a v popisu stvoření v Genesi najdeme, že pátého dne stvořil Bůh
„rozmanité druhy živočichů“ ( Gn 1:23-25). Neznamená to, že když živočichy stvořil, přestal
se o ně zajímat. Živočichové jsou postaveni níže než člověk a člověk jim má vládnout (Gn
1:28). Byli také postiženi naším pádem do hříchu. Když Bůh vyhlašuje zničení světa potopou,
říká následující:
Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské
ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." Gn 6:7 (CEP)
Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je
duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. Gn 6:17 (CEP)
Zvířata jsou začleněna do zkázy způsobené hříchem. V Písmu lze najít následující vyjádření
Božího vztahu k zvěři.
44
M. Basilea Schlinková, Když Bůh přeruší své mlčení, Ostrava 1994, A-Alef, str. 14-16
Při studiu zvířat byl jako hlavní referenční zdroj použit, New Ungers Bible Dictonary, Moody Press of
Chicago, Illinois, 1988. A, Novotný, Biblický slovník, Kalich, Praha, 1992, Naves Topical Bible, modul pro
Theophilos Library 3
45
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
32
Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá
se v ratolestech. Ž 104:11 - 12 (CEP)
„tomu (Bohu), který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. Netěší ho síla
koně, nemá zalíbení v svalech muže.“ Ž 147:9 - 10 (CEP)
Bůh se nejen staví ke zvířatům jako ten, kdo se o ně stará, ale zároveň jim prokazuje
milosrdenství. Bůh Jonášovi vysvětluje, proč prokazuje Ninive milosrdenství:
A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí,
kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?" Jon 4:11 (CEP)
Bůh dává zvířatům velmi významné místo, když je činí účastníky smlouvy, kterou uzavírá
s Noem po potopě.
Bůh řekl Noemu a jeho synům: "Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i
s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří,
která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. Ustavuji s vámi svou
smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která
by zahladila zemi." Gn 9:8 - 9:11 (CEP)
V NZ je zvěř zařazena k těm, kdo očekávají vykoupení (Ř 8:22-24), ale také je označena jako
ti, kdo chválí Boha (Iz 43:20, Ž 148:10).
Podnětný je i vztah člověka a zvířat. Albert de Pury na základě studia popisu stvoření, jak je
zaznamenán v Gn 2, dochází k následujícím závěrům:
1. Mezi člověkem a zvířetem není „ontologického“ rozdílu. Oba jsou stvořeni z hlíny
(Gn 2:7,19)
2. Zvířata jsou stvořena, aby žila ve vztahu k lidem. (Gn 2:18-19)
3. Zvíře je považováno za „pomoc“ člověku (V Gn 2:18 se mluví o potřebě nalezení
pomoci jemu rovné, umožňuje to myšlenku, že zvíře určitou „pomoc“ přináší)46
Lze říct, že vztah člověka a zvířete je poměrně blízký. Dá se uvažovat o určitém způsobu
obecenství. Při zkoumání tohoto vztahu narazíme jednoznačně na následující témata. Prvním
budou zvířecí oběti v Izraeli.
Bible klade jednoznačné požadavky na zvířecí oběti. Obětování většinou doprovázelo i
formálním ztotožnění se s obětí. Mohlo mít i hodnotu vztahovou: vždyť pesachového beránka
před jeho obětováním chovali Izraelité čtyři dny ve svých domácnostech (Ex 12). Jaký byl
význam zvířecích obětí? „Oběť zvířete, které v biblických dobách mělo velkou cenu,
ukazovala, jak vysokou cenu má hřích, a byla projevem vážnosti, se kterou člověk bral svůj
závazek vůči Bohu.“47
Dalším tématem, kterému se nelze vyhnout, je problematiky čistých a nečistých zvířat.
Nebudeme pojednávat o konkrétním rozdělení, které zaznamenává Lv 11 ani jeho vztahu
k nám nyní. Zmiňme jen biblickou citaci, která jasně vystihuje hlavní význam rozlišování
čistých a nečistých zvířat.
46
47
Podrobněji Albert de Pury, Člověk a zvíře stvoření Boží, Kalich, Praha 1999, str. 73 - 80
Průvodce životem, 3 Mojžíšova, Luxpress, Praha 2001, str. 12
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
33
Ale vám jsem řekl, že dostanete do vlastnictví jejich půdu. Vám ji dám do vlastnictví, zemi
oplývající mlékem a medem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás oddělil od každého
jiného lidu. Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi nečistým a čistým
ptactvem, abyste neuvedli sami sebe v opovržení kvůli zvířatům, ptactvu a všelijakým
zeměplazům, které jsem oddělil, abyste je měli za nečisté. Budete svatí pro mne, neboť já
Hospodin jsem svatý. Oddělil jsem vás od každého jiného lidu, abyste byli moji. Lv 20:24 - 26
(CEP)
Základní důvod pro rozlišování na čisté a nečisté je tedy oddělení neboli svatost Izraele.
Izrael má velmi zvláštní vztah k zvířatům. „Bylo by teď zajímavé projít další texty Starého
zákona a ověřit, do jaké míry nabývá společenství mezi lidmi a zvířaty popisované v Gn 2
konkrétní podoby v biblické literatuře. Můžeme tak ovšem učinit jen velmi zběžně.
Předně by bylo třeba citovat všechny texty, jež jsou svědectvím péče člověka o zvíře;
nejčastější jsou zajisté ty, které líčí vztah pastýře k jeho stádu anebo i jednotlivému zvířeti.
Mají v tomto kontextu svůj význam, ačkoli jejich úmyslem je ve skutečnosti promítnout vztah
zvířete a člověka na úroveň vztahu mezi člověkem a Bohem. Klasickým příkladem je Žalm
23:
Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na
travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti
mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se
mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Ž 23:1 -4 (CEP)
Motivu dobrého pastýře se užívá také v Iz 40:11; Ez 34:12; Jr 31:10b. Anebo v mudroslovné
perspektivě – Př 12:10:
Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.
Do kontextu zákona jej pak přenáší Dt 22:4:
Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej
spolu s ním.
V citovaných příkladech je člověk „pomocí“ pro zvíře. Jisté však je, že tyto texty vztah mezi
lidmi a zvířaty nepojímají jako vztah rovného s rovným, nýbrž jako vztah pána a služebníka.
Nacházíme nicméně jeden či dva případy, kdy ve vztahu převládá afektivní prvek:
Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: "V jednom městě byli dva
muži, jeden boháč a druhý chudák. Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. Chudák neměl nic
než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho
skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru. Tu přišel k
bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej
připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji
muži, který k němu přišel." 2 S 12:1 - 4 (CEP)
Také zákony dosvědčují péči člověka o zvíře. Zvíře má svá práva, která překračují to, co by
vyžadovala pouhá ochrana lidských zájmů. Tak je například zakázána kastrace zvířete (Lv
22:24b). Výsada šabatu je vztahována i na býka a osla:
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
34
Po šest dnů budeš konat svou práci, ale sedmého dne přestaneš, aby odpočinul tvůj býk i osel
a aby si mohl oddechnout syn tvé otrokyně i host. Ex 23:12 (CEP)
Během léta odpočinutí má být vše, co vyroste na poli, ponecháno divé zvěři (Ex 23:10nn; Lv
25:7). Zvíře má právo na část z plodů své práce:
Při mlácení nedáš dobytčeti náhubek (Dt 25:4).
Obecně vzato, zvířata požívají stejné ochrany jako chudí, slabí a cizinci. Dokonce i tam, kde
jsou zvířata považována za potravu pro člověka, projevuje se tento ochranitelský duch:
například při hnízdění je zakázáno vzít matku současně s ptáčaty nebo vejci (Dt 22:6nn). Je
možné, že zákaz vařit kůzle v mléce matky má být chápán ve stejném smyslu (Ex 23:19b;
34:26b; Dt 14:21; Lv 22:28).
Naproti tomu společenství mezi lidmi a zvířaty nejde nikdy tak daleko, že by mezi nimi
připouštělo sexuální vztah. I na tuto možnost se pamatovalo, jak ukazuje ne méně než čtverý
zákaz obcování se zvířaty v hebrejské bibli (Ex 22:18; Dt 27:21; Lv 18:23; 20:15.16). Ale
tento zákaz nevyplývá z ontologického rozdílu mezi lidmi a zvířaty, neboť je napořád uváděn
spolu s dalšími sexuálními zákazy týkajícími se zejména krvesmilství mezi příslušníky téže
rodiny. Ochrana autonomie jednotlivých druhů se ostatně neuplatňuje výhradně na vztahy
mezi lidmi a zvířaty, ale také na vztahy mezi různými živočišnými druhy. Veškerý chov
křížených zvířat je zapovězen. Dokonce je zakázáno zapřáhnout do jednoho spřežení vola
s oslem (Dt 22:10; srv. Lv 19:19).“48
Zvířata jsou zmiňována i v jiných souvislostech. Zmiňme tento příklad: Bůh proměňuje hůl
v hada, aby zjevil svou moc (Ex 3); nebo když promlouvá Bileámova oslice, aby ho
zachránila z jeho pošetilosti (Nu 22:20-35); v 1S 6 krávy samy bez cizí pomoci vezou archu
úmluvy do Bét-Šemeš; anebo havrani, kteří živili na neznámém místě schovaného Elijáše
(1Kr 17:1-6). Lze vidět, že Hospodin si používá zvířata k ochraně a zajištění svého lidu, ale i
svých věcí. Je zde však také situace, kdy je užívá k souzení národů, ale i svého lidu. Můžeme
vidět třeba v potrestání neposlušného proroka, jenž byl zabit lvem (1Kr 13:24-28); či Elíša,
když zlořečil těm, kteří se mu smáli, a na potvrzení jeho slov tyto lidi napadla medvědice
(2Kr 2:23-25). Zvěř jako nástroj soudu nad hříchem můžeme vidět i v následujících verších:
Hle, posílám na vás hady, bazilišky, na něž neplatí žádné zaříkání, a uštknou vás, je výrok
Hospodinův." Jr 8:17 (CEP)
Pošlu na vás hlad a dravou zvěř, a budeš bez dětí, projde tebou mor a krev, uvede na tebe
meč. Já Hospodin jsem promluvil." Ez 5:17 (CEP)
Vyvrhnu tě na zem, pohodím tě na povrch pole, usadím na tobě kdejaké nebeské ptactvo,
nasytím tebou zvěř celé země. Ez 32:4 (CEP)
A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla
dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami. Zj 6:8
(CEP)
Bůh soudí nejen skrze dravou zvěř. Patří sem i to, co je zmíněno v egyptských ranách: žáby,
komáři, mouchy, kobylky (Ex 7 - 11). Určitě by se šlo zaobírat jednotlivými druhy pohrom,
nám jako příklad postačí kobylky. Jsou zvláštně užity u proroka Joele, kde najdeme
následující slovo:
48
Albert de Pury, Člověk a zvíře, stvoření Boží, Kalich, Praha 1999, str. 83-87
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
35
Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po
broucích, sežrala jiná havěť. Jl 1:4 (CEP)
V hebrejštině se setkáme v tomto verši se 4 různými vyjádřeními pro kobylky. Dr. Randall E.
Radic jim přiřazuje následující významy.
1. gazam, což znamená „odříznout“ a vztahuje se na kobylky, které požírají vrchní části
rostlinných stonků. Tento typ kobylek se nazývá „okusující kobylka“ nebo „žrout“ a
nemá křídla. Eschatologický odkaz je na asyrského krále Tiglath-pilesera III, též
známého jako Pul.
2. arbeh, což znamená „přibývat“. Tento typ kobylek požírá stonky rostlin. Nazývá se
„rojící se“ kobylky. Eschatologický odkaz je na Sargona II, který byl aristokrat, na
rozdíl od Tiglath-pilesera III, který byl neurozený. Sargon II založil dynastii
Sargonovců.
3. jelek, což znamená „olizovat“ a označuje kobylku, která jí pahýl / zbytek stonku.
Eschatologický odkaz je na asyrského krále Sancheríba.
4. chasil, což znamená „pozřít“ a označuje kobylku, která jí kořeny rostliny.
Eschatologicky se tento pojem vztahuje na Esar-haddona.
Kobylky patří do řádu zvaného Orthoptera a zahrnují luční sarančata. Skutečné kobylky, či
skákající sarančata, jsou stěhovavé a patří do rodu Acrididae. Existuje 23 000 různých typů
kobylek. Způsobují velké škody na úrodě, kdekoli se rojí. Moderní kontrolní opatření zahrnují
jedovaté návnady, zaorávání vajíček kobylek, insekticidy rozprašované letadly a nákladními
auty. Když se kobylky rojí, jejich počet se odhaduje na stovky milionů.
Několik odkazů z Písma: „Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v
takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby
ji ničili (Sd 6:5).
„Pokácejí jeho les, je výrok Hospodinův, i když je neproniknutelný. Budou četnější než
kobylky, bude jich bez počtu“ (Jer 46:23).
„kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny“ (Př 30:27).
Pro ukázku, jak destruktivní mohou kobylky být, napsal Gustaf Dalman toto: (3) „V
Jeruzalémě se kobylky v té době objevily v rojích, které trvaly hodiny, jako mraky ze
severovýchodu a jihu, od 22. do 27. března. Na konci května a počátkem června se začala
líhnout první vajíčka, které kobylky nakladly do země, a klubaly se z nich bezkřídlé larvy…,
které se pohybovaly sem a tam a požíraly vše zelené, na co narazily. Divoké rostliny, obilí,
fíkové listy, vinnou révu, dokonce i olivové stromy – vše zmizelo tam, kde prošly. Pokrývaly
zdi domů, pronikaly dovnitř dveřmi a okny, podobně jako v Ex 10:5f. Po šesterém svléknutí
(larvy) se asi po dvou měsících začala objevovat křídla a o 20 dní později létaly…, aby
napadly další oblasti.“49
Kobylky jsou a byli velkou zkázou. Bůh však dává i výchovné lekce skrze hmyz stačí se
podívat na Jonášův příběh o skočci a červu (Jon 4:5-11).
Na základě Písma můžeme říct, že bůh se o živočichy v nejširším slova smyslu stará a
používá si je ke svým záměrům, jak nám může ukázat i několik následujících příběhů.
49
Dr. Randall E. Radic: Locusts, převzato z CD Grace notes
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
36
Začněme několika záznamy z deníku Johna Wesley:
Pondělí, 17. března 1746. „Když jsem spolu se Shepherdem opouštěl Smeaton, můj
kůň zchroml, takže jsem se obával, zda vůbec dojedu. Nemohli jsme zjistit, co mu bylo, stěží
našlápl na nohy. Po sedmi mílích jsem byl hrozně unaven a rozbolela mě hlava, jako už
dlouho ne. (Co tu vyprávím, je holá pravda; nechť si to každý vysvětlí, jak chce.) Pomyslil
jsem si: Což Bůh nemůže uzdravit člověka nebo zvíře prostřednictvím léku nebo i bez něho?
Tu náhle zmizela únava a bolesti hlavy ustaly a stejně tak i ochromení koně. Ani následující
dny nekulhal. Jaká to zvláštní příhoda!“
Středa, 5. září 1781. „Pokládám za svou povinnost vyprávět příběh, který někteří
označí za typický příklad blouznivství. Ať tak či onak, podávám holou skutečnost. Hodinu
poté, co jsme opustili Taunton, jeden z kočárových koní náhle tak zchroml, že se sotva mohl
nohou dotknout země. Protože lidská pomoc nebyla v dosahu, neviděl jsem jiné východisko,
než modlitbu. Ochromení náhle zmizelo a kůň chodil jako dříve.“
Pátek, 23. května 1783. „Vyrazil jsem do Derby. Kovář tak dokonale zchromil
jednoho z mých koní, že mnozí říkali, že už nikdy nebude schopen chůze. Pomyslel jsem si: ´I
to lze učinit předmětem modlitby´, a s klidem jsem se vydal na cestu. Místo aby to s koněm
bylo stále horší, jeho stav se zlepšoval a odpoledne mne bezpečně dopravil do Derby.“50
Gösta Öman uvádí až pohádkově hřející příběh o boží ochraně:
„Muselo se to stát, když mi bylo osmnáct let. Pracovali jsme v lese jako dřevorubci.
Ten den bylo asi –20 C. Právě tuhle teplotu jsme měli nejraději, neboť se člověk hned
nepropotil. Většinou jsme totiž pracovali tak intenzivně, že jsme byli úplně promočeni potem.
Když jsem si pak sedli, abychom se navečeřeli a udělali si oheň, byl člověk zahřátý zepředu,
ale na zádech měl šaty tvrdé jako pluh. Na druhou stranu trvalo asi čtvrt hodiny, když jsme
znova začali pracovat, než se člověk zase úplně zahřál. Díky tomu spalování, jež se v těle
dělo, jsme si však vždy udrželi zdraví.
Ke konci dne jsme jeden na druhého silně zakřičeli „Loiso“ (tzn. konec práce). Bylo
důležité, aby všichni odpověděli. To byl jediný způsob, jak se ujistit o tom, že nikdo nebyl
žádným způsobem zraněn. Byli jsme rozděleni na deset směn a při práci v lese jsme byli
vystaveni mnoha nebezpečím, takže bylo důležité jeden o druhém vědět.
Právě jsme zavolali k zakončení dne, když jsem dostal intenzivní chuť se modlit.
Protože jsem byl v jízdě na lyžích poměrně rychlý, přišel jsem většinou do boudy o hodně
dříve než ostatní. Chtěl jsem se tedy, než pojedu domů, pět minut modlit. Někdo z kamarádů
viděl, jak jsem poklekl k modlitbě. Byl jsem úplně promočený potem a bylo –20 C, ale na to
jsem nemyslel. Okamžitě na mne sestoupil Duch svatý a zažíval jsem mocným způsobem
Boží přítomnost. Přiblížit se Bohu je jako přejít do věčnosti. Do bezčasovosti. Byl sjem tak ve
světě modlitby, v přítomnost Pána, že jsem zapomněl na čas a prostor a na to, co se dělo
kolem. Připravil jsem si podestýlku z jehličí, na níž jsem klečel.
V této oblasti bylo mnoho losů. Přicházívali, aby jedli ze stromů, které jsme porazili.
Neměl jsem žádné hodinky, ale myslel jsem, že jsem se modlil asi pět minut, když jsem
jakoby dostal pocit, že na mne někdo čeká. Zvedl jsem se, abych jel domů. Bylo to právě tak,
jako když člověk vyjde z teplého pokoje. Když jsem se otočil, uviděl jsem losa. Ležel přesně
takovým způsobem, že mě prakticky držel v náručí a přikrýval mě. Odtud to nádherné teplo.
Poplácal jsem losa po čumáku, poděkoval jsem mu za teplo, které mi dal, a jel jsem domů do
boudy.
50
Hans Jakob Reimers, John Wesley a modlitba, str. 8- 11,ECM, 2001
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
37
Otec mi řekl vyčítavě: „Jak tam můžeš zůstávat tak dlouho? Snad chápeš, že se o tebe
začínáme strachovat? Ale někdo tě viděl, jak jsi klečel, tak jsme věděli, že se modlíš. Jinak
bychom se už dávno vrátili a podívali se, co se s tebou stalo.“
„Snad to není víc než pět minut, co jsem byl pryč. To není přece tak dlouho.“
„Prosím tě, vždyť je to téměř pět hodin, co jsi se za námi opozdil!“
„Aha, to jsem si vůbec neuvědomil.“ Teprve tehdy mi došlo, že kdyby Pán neposlal
toho losa, aby mě zahříval, určitě bych během těch pěti hodin zmrzl a zemřel.
Před čtyřmi lety měli mí bratři Gustav, Sigge a já sérii shromáždění ve Visttrasten
v Norrbottenu. Tehdy jsem si na tuto příhodu vzpomněl a vyprávěl o ní. Když jsem končil
vyprávění, uviděl jsem, že je na shromáždění také Adel Carlsson z Roknasu. Přišel, aniž bych
si ho všiml. Když jsem ho uviděl, vzpomněl jsem si, že také při té události byl, dokonce tehdy
bydlel ve stejné boudě jako my. Teď na shromáždění potvrdil, že si tu událost, o níž jsem
právě vyprávěl, dobře pamatuje. Stále ještě žije a jistě může potvrdit pravdivost mého
svědectví.“51
Stejně jako Bůh skrze hmyz soudí, tak je schopen i před ním věřící ochránit.
Jaká bolest naplnila naše srdce, když jsme viděli, jak armáda hmyzu proměnila
rozlehlé lány takřka v poušť. Byl to odporný hmyz – housenky, veliké vojsko, o kterém se
mluví u Jl 2:25… Všechny prostředky k potírání a na obranu proti tomuto skutečnému vojsku
táhnoucích žravých housenek se ukázaly neúčinné. Objevily se v době žní. Miliony housenek
požraly pěknou vysokou trávu na zimu, veliké lány kukuřice atd. Vše zůstalo po nich holé a
pusté. Tento pohled budil opravdu dojem, jakoby příroda padla za oběť pustošícímu duchu
války. Věřící farmář, který prožil požehnání padesátého dne, úpěnlivě prosil Boha za
vysvobození z této strašné rány, neboť stál na vítězném základě Božích zaslíbení. Majitelé
okolních farem jen žalostně naříkali. Tento farmář se však vytrvale modlil a vírou vzhlížel
k Ježíši, vůdci a dokonavateli víry. Tehdy Bůh jeho modlitbu víry vyslyšel – opovážliví
vetřelci udělali u jeho polí obrat vpravo a zmizeli. Tato jediná farma tvořila zelenou oázu
uprostřed vypleněné krajiny.52
Bratr Yune uvádí svědectví o ochraně před působením parazitů.
Následující ráno, poté, co byl bratr Li přeložen, dostali někteří vězňové strašlivé
svrbění. Celé jejich tělo pokryly rudé skvrny a rány. Dostali svrab! Svrbění bylo tak zlé, že
nedokázali tiše sedět. Yun však nákazu nechytil.
Yunovi spoluvězni chtěli prohlédnout Yuna, aby viděli, jestli má také svrab. Rozepnuli
mu košili a nenašli ani skvrnku! Bylo podivuhodné, že první, kdo dostal svrab, byl vedoucí
cely. Ti, kteří se ještě nenakazili, byli přesvědčeni, že to nejlepší, co mohou udělat, je držet se
od něho co nejdále.
Místo toho Yunovi přestěhovali postel od záchodu až k posteli velitele cely, protože
doufali, že se Yun také nakazí. Brzy se nákaza rozšířila na všechny ostatní – kromě Yuna.
Jeho přeskočila. Zdálo se, že paraziti, způsobující tuto nákazu, jej přeskakovali a útočili na
druhé.
Pouze jediný další vězeň kromě Yuna se nenakazil. Díky tomu se začal chovat k Yunovi
docela přátelsky. Jedné noci, když svou dekou přikryl Yuna, mu Yun zašeptal, že potřebuje
přijmout Ježíše jako svého Spasitele. V té chvíli muž přijal Ježíše do svého srdce a Yunovi
pak věrně sloužil.
51
52
Gösta Öman, Podivuhodné zázraky, Postila, Brno 2001, str 121 - 122
J.R.Gschwend, Paprsky světla z temné Afriky, Křesťanský život, Albrchtice 1991, str. 103
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
38
To vše mělo silný vliv na ostatní spoluvězně, ačkoliv stále ještě pokračovali v jeho
týrání. Velitel cely sebral Yunovu deku a dal mu svou. Byla celá pokryta krví a parazity.
Přesto Yun tuto nemoc nedostal.53
Na závěr kapitolky bych rád uvedl svědectví o Boží starostlivosti o člověka i zvířata. Demos
Shakarian zmiňuje tuto svou zkušenost.
Tehdy na nás dolehl ještě jiný problém. Všichni výrobci mléka v celé jižní Kalifornii
byli postiženi těžkou tuberkulózou skotu. Jelikož byli mnozí zvěrolékaři povoláni do vojenské
služby, byl počet zvířat napadených bacilem tuberkulózy denně vyšší. Státní úředníci
zdravotnických orgánů přicházeli jednou měsíčně prohlédnout naše stáda.
Zvířatům se vstříklo do měkké neochlupené kůže v blízkosti ohonu jakési sérum.
Jestliže kůže zůstala ještě po třech dnech měkká, nebylo zvíře chorobou napadeno; ukázala-li
se však boule velkosti gumy na mazání, bylo tu zjevné nebezpečí nákazy. I menší boule byly
podezřelé. Jakmile se něco takového ve stádu vyskytlo nebo tu bylo podezření z nákazy,
musela být podle zákona utracena všechna zvířata – nemocné i zdravé krávy.
V okolí již byla poražena první stáda, když choroba napadla i naše krávy. Modlili jsme
se tedy za zvířata s otcem i devítiletým Richardem, který po vyučování pomáhal ve stájích.
Choroba se šířila právě na čísle tři, na našem nejlepším výdojném hospodářství. Z dosud
problémových krav byla téměř stovka bacilonosičů a nejméně dvě stovky krav bylo
podezřelých. Kdyby tyto počty do další kontrolní prohlídky ještě maličko stouply, museli
bychom utratit všech tisíc krav.
Toho dne, kdy nám to bylo oznámeno, jsme zůstali s otcem po večerním dojení na čísle
tři, a seděli jsme smutně proti sobě u našich psacích stolů. Neznali jsme případ,. Že by
existovala výdojná farma, které by bylo povoleno ponechat si stádo s tak vysokým počtem
nemocných zvířat.
Abychom se vzmužili, zapnul otec rádio a naladil na vysílač evangelia. Poznali jsme, že
mluví doktor Kelso Glover. Toho večera přednášel o Boží moci, která může uzdravit
absolutně každou chorobu. Otec a já jsme na sebe pohlédli.
Příštího dne, hned brzy zrána jsem telefonoval doktoru Gloverovi: „Když jste včera
večer hovořil o uzdravení každé choroby, mínil jste tím také nemoci, které mohou mít
krávy?“ tázal jsem se. Teolog, který vystudoval v Berkeley, dlouho přemýšlel a teprve po
chvíli odpověděl. „Ano,“ řekl, „to platí pro každou nemoc, člověka i zvířete.“
„Mohl byste se, prosím, modlit, pokud možno ještě dnes, za tisíc holštýnských krav?“
zeptal jsem se a vysvětlil jsem mu náš problém.
Kolem půl dvanácté přišel k mlékárně a šli jsme společně k ohradám. V každé ohradě
bylo šedesát krav. Většina z nich stála u žlabu se senem a žrala. Když jsme však s doktorem
Gloverem prošli první branou, zarazily se, zvolna přišly k nám a utvořily, jak to krávy dělají,
kolem nás kruh.
Ačkoliv slunce příšerně pálilo a stálo přímo nad námi, odložil doktor Glover před
modlitbou svůj klobouk. Také já jsem si pospíšil odložit svůj. „Pane Ježíši,“ zvolal pak,
„dobytek na tisíci pahorcích patří Tobě. Tvým jménem, Pane, vykazujeme každý tuberkulózní
bacil, který napadá Tvá stvoření!“
Uši krav byly vztyčeny. Jejich lesknoucí se černé oči na něj vážně hleděly. Trvalo to
dvě hodiny, než jsme navštívili všechny ohrady. Dělal jsem si starosti o zdraví doktora
Glovera, který již nebyl tak mladý. Ačkoliv byl vystaven nevýslovně žhavému slunci, vždy
před modlitbou odkládal svůj klobouk. Všiml jsem si, že mezi žlaby a napáječkami zavládlo
neobvyklé ticho.
53
Haavald Slaatten, Boží muž, Křesťanský život, Albrechtice 2001,str. 80,81
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
39
Zdálo se, že ti toho všimli i zbylí pracovníci. Většinou již byli příliš staří na odvod do
vojenské služby a také pracovali v našich podnicích již velmi dlouho. Krátce řečeno: byli na
zvláštní zvyky letničních navyklí. Ale přesto jsem pozoroval, že na ně projev doktora Glovera
udělal dojem. Tedy, když on nemoc zažehnával, pak jste mohli vidět ty bacily doslova prchat.
Teď jsem se příští kontrolní prohlídky nemohl ani dočkat. Ta však v podstatě proběhla
jako vždy. Zdravotní zřízenci zamračeně a soustředěně procházeli dlouhými řadami krav a po
každé injekci se zastavili a dezinfikovali stříkačku. Tito muži věděli nejlépe, jak závisí zdraví
národa a zvláště dětí na mléčném hospodářství a jakou pohromu vyvolala epidemie. Za tři dny
přišli dva lékaři státu Kalifornie a představený našeho okresu prohlédnout, jak reagovala
zvířata na injekci. Příliš nemluvili, když si natahovali gumové holínky. Nyní totiž nastávala
nejobtížnější část jejich práce. Pravděpodobně budou muset opět jednomu farmáři říct, že jeho
stádu už není pomoci.
Na čísle tři jsme měli možnost dojit najednou sto dvacet krav, a tato práce musela být
provedena ve třiceti řadách. Na konci prvních dvou řad se lékaři setkali a já jsem šel blíže,
abych slyšel přes hluk dojicích souprav, co si povídají.
„To je divné,“ řekl jeden. „Já jsem v celé řadě nenašel ani jednu krávu, která by byla
nakažena, a také ani jednu podezřelou.“ Druhý muž trochu zamrkal. „V řadě, kterou jsem teď
kontroloval, je to stejné.“
V celém chlévě neměla ani jediná ze sto dvaceti krav jakýkoliv příznak nemoci. Když
bylo podojeno dalších sto dvacet krav a nyní již bylo známo dvě stě čtyřicet negativních
výsledků prohlídky, přišli do chléva také dělníci. Třetí prohlídka a tentýž výsledek.
Kolem poledne bylo podojeno a vyšetřeno přes tisíc krav a ani jedna nebyla napadena
tuberkulózou. Ani nehrozilo nebezpečí, že by některá kráva onemocněla, a dokonce zvířata
předtím jednoznačně nemocná byla teď úplně zdravá. Zdravotní zřízenci prohlásili, že pro
tento jev neexistuje žádné lékařské vysvětlení. Já jsem však vysvětlení znal a řekl jsem je
všem, kteří byli ve chlévě přítomni: „Doktor Glover se modlil a Bůh jeho modlitbu
vyslyšel.“54
Shrnutí živlů
Ukázali jsme si, jak Bůh jedná s přírodními živly, jevy a živočichy. Určitě lze uvést další
podrobnosti, ale pro základní orientaci je námi uvedený přehled dostatečný. Pokud bychom
měli shrnout to, co jsem v této kapitole uvedli, tak lze použít například Lv 26 nebo Dt 28,
které popisují požehnání těch, kdo žijí s Bohem a prokletí těch, kdo se od něj odvrací.
Podíváme se tde na jeden z nich a to na Lv 26:3-33:55
Jestliže se budete řídit mými nařízeními, dbát na má přikázání a plnit je, dám vám ve
vhodném čase vydatné deště, země vydá svůj výnos a stromoví na poli ponese ovoce. Výmlat
bude trvat až do vinobraní a vinobraní zas až do setby. Najíte se svého pokrmu dosyta a
budete sídlit ve své zemi bezpečně. Zemi daruji pokoj a nikdo vás nebude děsit, když budete
spát. Učiním také přítrž řádění zlé zvěře v zemi a vaší zemí nebude procházet meč. … Obrátím
se k vám a způsobím, že se rozplodíte a rozmnožíte. Svou smlouvu s vámi upevním. Budete jíst
starou úrodu z loňska, dokud loňskou neodstraníte kvůli nové. Zřídím si mezi vámi příbytek a
nezprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem. Já
jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky.
Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma. Jestliže mě nebudete
54
J. + E. Sherillovi, Nejšťastnější lidé na Zemi, Mezinárodní sdružení podnikatelů zvěstujících plné evangelium,
Belgie 1994, str. 72-74
55
Celý oddíl by byl zbytečně dlouhý, proto vypouštím části, které se nedotýkají přímo našeho tématu.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
40
poslouchat a nebudete plnit všechny tyto příkazy,… ale budete porušovat mou smlouvu, pak já
vám učiním toto: Navštívím vás hrůzou, úbytěmi a zimnicí, pohasnou vám oči a budete plni
zoufalství. Nadarmo budete sít obilí, snědí je vaši nepřátelé. …. Roztříštím vaši pyšnou moc a
učiním, že nebe vám bude jako železo a země jako měď. Nadarmo bude spotřebována vaše
síla. Země vám nedá svůj výnos a stromoví v zemi neponese ovoce. … Pustím na vás polní
zvěř. Ta vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a ztenčí vaše řady; vaše cesty zpustnou. …
Uvedu na vás meč pomsty, aby pomstil porušování smlouvy. Shromáždíte-li se do svých měst,
pošlu mezi vás mor a budete vydáni do rukou nepřítele. Až vám zlomím hůl chleba, bude deset
žen pro vás péci chléb v jediné peci a budou vám odvažovat chléb na příděl. Budete jíst, ale
nenasytíte se. ….Sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, kteří se v ní usadí.
Vás pak rozptýlím mezi pronárody, vpadnu vám s taseným mečem do zad, takže se vaše země
stane pustinou a vaše města se promění v trosky. Lv 26:3 - 33 (CEP)
Pro objasnění tohoto oddílu nám poslouží komentář Dr. Thomase L. Constabla, který
k našemu textu poznamenává následující komentář.
Požehnání z věrnosti zákonu 26:3-1356
Přínosem věrné poslušnosti Božímu zákonu bude plodná sklizeň (verše 4-5,10), jistota a
pokoj (v. 6) včetně vítězství v bitvě (verše 7-8) a početní růst národa (v. 9, srov. Gn 17:7).
Poslušný člověk bude také zažívat rostoucí radost z Boží přítomnosti a obecenství (verše 1112).
Hebrejské slovo přeložené jako „přebývání“ (v. 11 miškan) je zdrojem jména „Šekina“.
Později Židé popisovali Boží přítomnost na nejsvětějším místě jako Šekina (srov. Ex 40:3438).
Tato požehnání byla jak materiální (verše 3-10) tak duchovní (verše 11-13). Izrael se z nich
těšil během let v zemi do té míry, nakolik zůstával věrný podmínkám Mojžíšový smlouvy.
Připomínají Boží původní požehnání v zahradě Edenu (srov. Gn 1:26,28,29; 2:8;3:8).
Varování před pohrdáním zákonem 26:14-3357
Tyto tresty přijdou na Izraelce ne za individuální chyby či hříchy, ale za trvalé pohrdání celou
smlouvou. Takové pohrdání projevili troufalou a umíněnou vzpourou proti zákonu (verše 1415).
„V kletbách je opak požehnání detailně vysvětlen. Bylo obvyklé, že zákonické texty pokud
jde o kletby byly obsažnější a delší než oddíly o požehnání (srov. Dt 28). Tento nepoměr má
pozitivní poučný účel. Je velmi snadné považovat za samozřejmost požehnání deště, pokoje a
dokonce Boží přítomnosti. Je prospěšné, aby se nám detailně připomínalo, jaký je život, když
jsou tyto zaopatřující dary odňaty.“
Mojžíš ukazuje na pět úrovní či vln trestu. Jestliže se Izrael neobrátí zpátky k Bohu po prvním
trestu, sešle na ně Bůh druhý trest atd.
56
57
Dr. Thomase L. Constable, Notes on Leviticus,., Sonic Light, www.soniclight.com, str 94
Dr. Thomase L. Constable, Notes on Leviticus, Sonic Light, www.soniclight.com, str 94-95
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
41
26:14-17
„Hrůza“, o které se mluví (v. 16) je pravděpodobně popisem toho, jak se
Izraelité budou obecně cítit v reakci na konkrétní katastrofy, které budou následovat. Tyto
tresty byly nemoc, nedostatek zemědělské úrody a porážka od jejich nepřátel.
26:18-20
Druhý stupeň: neplodná země (jedna kletba, srov. 1Kr 17:1).
26:21-22
Třetí stupeň: Bůh vyhubí jejich dobytek a nebudou mít děti (dvě kletby).
26:23-26
Čtvrtý stupeň: válka, rány a hladomor (tři kletby)
26:27-33
Pátý stupeň: zkáza izraelských rodin, modlářských praktik a míst, země a
národa rozptýlením (čtyři kletby).
V historii své země Izrael zažil všechny tyto kletby, protože nakonec Mojžíšovým zákonem
pohrdl. Záznam tohoto pádu není souvislý. Byla období probuzení a následného požehnání.
Nicméně celkový postup národa byl směrem dolů.
Dr. Constable ve svém komentáři jasně ukazuje, jak byl život Izraelců spojen s Božím
jednáním s přírodou a jak můžeme vidět Bůh svou moc svrchovaně zjevuje svým jednáním
s přírodou. V následující kapitole se zaměříme na některé konkrétní biblické příběhy.
Konkrétní příklady Božího jednání s člověkem skrz přírodu
V této kapitole podrobněji rozebereme některé biblické události popisující Boží jednání
s člověkem skrze přírodu. Nemáme prostor na rozbor všech biblických příběhů, které se
dotýkají našeho tématu, a proto vybereme ze Starého i Nového zákona jen některé.
Samotným stvořením a biblickým pohledem na ně jsme se zabývali v kapitole Bůh a příroda,
z tohoto důvodu se jím zde již zabývat nebudeme. Začneme potopou a budeme postupovat dál
k Janovu zjevení.
Starozákonní příklady
Potopa za Noeho (Gn 6:1 - 8:22)
Potopě jsou v Bibli věnovány tři kapitoly a vede se mnoho diskusí o jednotlivých otázkách,
jež při studiu těchto událostí vyvstávají. Jsou to otázky typu: Kdo jsou zrůdy z Gn 6:1-4?
Byla potopa celosvětová nebo lokální? Jak se mohla zvířata vejít do archy? nebo Existují
geologické důkazy potopy? Řešení těchto otázek přesahuje tuto práci a navíc by ji směrovalo
trochu jiným směrem.58 Pro naše studium je důležité říct si, proč k potopě došlo a jaký byl její
smysl a její důsledky pro dnešní dny.
Oddíl Gn 6:1-9 je předehrou k popisu potopy. Bůh zde hodnotí jednání člověka na zemi a
rozhoduje, jak s člověkem naloží. Popis stavu člověka jasně ukazuje pátý verš:
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i
srdce je v každé chvíli jen zlý. Gn 6:5 (CEP)
58
K studiu zmíněné problematiky lze doporučit následující práce: Kolektiv autorů: Kniha odpovědí, Výkonný
výbor BJB, Praha 2002, str 139 – 209, Nový biblický slovník, Návrat Domů, Praha 1996, str. 801 – 804, M. Bič
Petr Pokorný: Co nevíš o Bibli, Česká biblická společnost, Praha 1997, str. 38 – 42
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
42
Vernon McGee poznamenává, že čtyři pojmy vyjadřují určité vyvrcholení, jakoby naplnění
míry:
1. zlo se rozmnožilo,
2. každá myšlenka i touha srdce
3. byla jen zlá
4. v každé chvíli.59
Dá se jen říci, že člověk je úplně zkažen. Bůh se rozhoduje člověka i se vším živým naprosto
zničit (Gn 6:7). Je zde někdo, kdo nalézá milost a díky komu je zde příběh o potopě, ale i
my.60 Bůh používá potopu jako nástroj k očištění světa. Je nástrojem soudu, ale zároveň s ní
zjevuje svou spravedlnost. Noe nalézá milost a je pak označen za spravedlivého (Gn 6:8-9).
Pro popis samotné potopy použijme následující schéma.
Úvod: Noeho spravedlnost a Noeho synové (Gn 6:9 – 10).
A. Bůh se rozhoduje zničit zkažené lidstvo (Gn 6:11 – 13).
B. Noe buduje Archu podle Božích instrukcí (Gn 6:14 – 22).
C. Bůh odvádí ostatek do Archy (Gn 7:1 – 9).
D. Začíná potopa (Gn 7:10 – 17).
E. Potopa trvá 150 dní a vody přikrývají vrcholky hor
(Gn 7:18 – 24).
F. Bůh si připomíná Noeho (Gn 8:1a).
E’.Potopa opadává po 150 dní a vrcholky hor jsou opět
vidět (Gn 8:1b – 5).
D‘. Svět osychá (Gn 8:6 – 14).
C‘. Bůh přikazuje ostatku opustit archu (Gn 8:15 – 19).
B‘. Noe buduje oltář (Gn 8:20)
A‘. Bůh zaslibuje, že víckrát nezničí lidstvo (Gn 8:21 – 22).61
Schéma nám může pomoci vidět jasněji Boží jednání s člověkem během potopy, která trvala
více než rok62. Nedovedu si představit, jak svět vypadal po potopě, i když znám následky
z potop v roce 1997 a 2002, ale muselo to být něco strašného. Bůh soudí hřích, avšak
zachraňuje ty, kdo žijí v závislosti na jeho milosti. Provádí je soudem. Potvrzuje svou přízeň.
Celá událost potopy je o vztahu člověka a Boha. Můžeme ukázat tři základní skutečnosti:
1. Jedinečnost Boží milosti. Projevuje se jednak obdobím 120 let mezi vyhlášením
Božího soudu a jeho uskutečněním, kdy lidé mohli reagovat na to, co Noe dělal. Noe
také reaguje na Boží milost jinak než jeho okolí (Gn 6:8). Je zde také jasné Boží
zaslíbení, že Bůh nezničí svět další potopou.
I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku,
přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako
jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny
země." Gn 8:21 - 22 (CEP)
V této souvislosti lze zmínit i poslední dobu a slova Pána Ježíše o dnech Noe (Mt 24:3739) nebo oddíl, kde na základě potopy ukazuje apoštol Petr na Boží milost.
59
Pavel Vopalecký, Vernon McGee: Genesis, Trans World Rádio, Brno 1997, str. 33
Podrobněji Robert Deffinbaugh: The Book of Genesis, Biblical Studies Press 1997, www.bible.org. Str. 52-59
61
Dr. Thomase L. Constable, Notes on Genesis, Sonic Light, www.soniclight.com, str 75
62
Nový biblický slovník, Návrat Domů, Praha 1996, str. 802
60
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
43
A budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové,
všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že
dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl
také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země,
dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.
Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a
`tisíc let jako jeden den´. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má
s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k
pokání. 2 Pt 3:4 -9 (CEP)
2. Jsme uvedeni do problému Božího hněvu. Stejně jako je vidět, že soud je pomalý,
můžeme také vidět, že je přesný. Se soudem se setkává ten, kdo odmítá Boží milost.
Mělo by nám být jasné, že Boží soud je velmi jednoznačný a přesný, ale není
potěšením Božího srdce. Noe neměl v arše žádná okna, jimiž by se mohl dívat na
zkázu světa, jen světlík ve stropě pro osvětlení a výměnu vzduchu. Také můžeme
vidět, že Boží hněv nechává propadnout věci jejich vlastní záhubě. Výčet událostí
potopy vypadá jako opačný proces k druhému dni stvoření.
I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody
pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Gn 1:6 - 7 (CEP)
3. Ujišťuje nás o předmětu a základech Boží spásy. Musíme si uvědomit, že spáse je
v případě Noeho restriktivní; je jen jeden způsob spasení. Archa má jen jedny dveře.
Člověk může být zachráněn jen tak, jak to určí Bůh. Spása skrze archu byla také
poučením. Pro ty, kteří žili v době Mojžíšově, byla předobrazem Krista. Rozdíl mezi
spásou a zahynutím v potopě byl v tom, jestli jste byli vevnitř nebo venku.63
Možná by šlo najít další poučení a podobnosti, ale je zde základ, jenž ukazuje, že Bůh provádí
skrze potopu proto, aby zbudoval zbožného člověka nebo řečeno jinak, člověka, jenž má
intimní vztah s ním. Potopa je nástroj. Otázka která se otvírá, je: Jak je to s našimi dnešními
„malými“ povodněmi. Myslím si, že na ni částečně odpovídáme v předešlé kapitole, ale jistě
se k ní vrátíme v diskusi.
Zničení Sodomy a Gomory (Gn 18 – 19)
Událost lze sledovat z několika možných rovin pohledu. Můžeme ji vidět z pohledu
Abrahama. Než Bůh přivede posly do Sodomy, navštíví Abrahama a ten s ním „smlouvá“ o
záchranu Sodomy. Předtím však Bůh pronáší tato slova:
Tu Hospodin řekl: "Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? Abraham se jistě stane
velikým …. Důvěrně jsem se s ním sblížil, … Hospodin dále pravil: "Křik ze Sodomy a
Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si
počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu
je." Gn 18:17 - 21 (CEP)
Bůh zde velmi vysoko hodnotí Abrahama. Abraham je tím, kdo smí znát Boží plány a
vstupovat do nich. Lot se objevuje na scéně, jakmile poslové přicházejí do Sodomy. Budeme
63
Podrobněji Robert Deffinbaugh: The Book of Genesis, Biblical Studies Press 1997, www.bible.org. Str. 62-66
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
44
sledovat samotný příběh Lotův a k Abrahamovi se vrátíme na konci. Lot zve posly k sobě, ti
jeho pozvání nejprve odmítají, pak se však nechají přemluvit. Večer přichází Sodomští a
chtějí mít s jeho hosty pohlavní styk. Lot nabízí místo hostů své dcery. Je odmítnut a
Sodomští na něj dotírají. Je zachráněn svými andělskými hosty a ti mu zjevují, kdo jsou a co
se má stát. Nabádají ho k útěku, aby zachránil holý život. Lotovi se nechce, a tak je nakonec
vyvlečen. Poté smlouvá s Hospodinem o tom, kam má utéct. Krátce nato dochází ke zničení
Sodomy a Gomory. Podívejme se, jak je Písmo popisuje.
Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. Hospodin začal chrlit na Sodomu a
Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. Tak podvrátil ta města i celý okrsek a
zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a
proměnila se v solný sloup. Gn 19:23 - 26 (CEP)
Je počátek dne a najednou se začne dít něco hrozného: scéna jako z akčního filmu. Vše je
naprosto zničeno. Uvažuje se o tom, jak se to mohlo stát. Možné jsou následující scénáře:
Sodoma je situována do oblasti Mrtvého moře. V biblickém textu je zaznamenáno, že „začal
chrlit síru“. V této oblasti byla nalezena ložiska síry a asfaltu. Pravděpodobně došlo
k zemětřesení, při němž byly zapáleny plyny a ty způsobili ohnivý déšť a kouř.64 To lze
podpořit i z výkladových poznámek Jeruzalémské bible, kde se uvádí: „Text dovoluje situovat
kataklyzma (seismický otřes doprovázený výbuchem plynu?) do jižní oblasti Mrtvého moře.
Propadání jižní části Mrtvého moře je skutečně geologicky nedávné a oblast zůstala až do
moderní doby nestálá.“65 Je jedno, jestli se jednalo o nadpřirozený Boží zásah nebo přirozený
jev použitý Bohem. Byl to nadpřirozený soud, předpověděný a určený pro potrestání
neobyčejných hříšníků. Zcela zjevná je Boží moc a využití přírody k tomuto soudu.
Zvláštní je i proměnění Lotovy ženy. Je neposlušná Božího příkazu neohlížet se (Gn 19:17).
Proč? Možná byla zvědavá, anebo se jí zastesklo po Sodomě. Těžko říct, je to však
jednoznačně velký obraz o významu poslušnosti. Podívejme se ještě, jak tuto událost vnímal
Abraham.
Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel směrem k
Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z
hutě. Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč
ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil. Gn 19:27 - 29 (CEP)
Abraham zahlédl něco málo z hrůzy zkázy Sodomy a Gomory. Zažívá však, že Bůh vyslýchá
modlitby za ochranu spravedlivého. Lot zažívá záchranu z katastrofy. Jedna událost a dvojí
příběh: základem je to, že Bůh soudí hřích a zachraňuje spravedlivé, jak jsme viděli v příběhu
o potopě. Bůh se zde představuje jako Bůh trestající hřích. Vynořuje se otázka, jestli i dnešní
katastrofy jsou Božím jednáním. V podkapitole o zemětřesení jsme uvedli názor Basilei
Schlinkové. Pojednání o Lotovi a zničení Sodomy nyní uzavřeme poznámkou apoštola Petra:
Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil k zániku a tím dal varovný příklad
budoucím bezbožníkům. Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným
chováním bezuzdných lidí. Neboť tím, co viděl i slyšel ten spravedlivý, když mezi nimi bydlel,
těmito bezzákonnými skutky mučil den za dnem svou spravedlivou duši. 2 Pt 2:6 - 2:8 (KMS)
64
65
The Ryrie Study Bible, Moody Press Chicago, Chicago 1986, str. 33
Jeruzalémská bible –Pentateuch, Krystal OP, Praha 1995, str. 55
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
45
Egyptské rány (Ex 7:1 – 12:36)
Bůh se rozhodl, že nadešel čas splnit zaslíbení dané Abrahamovi, Izákovi a Jakobovi a vyvádí
svůj lid z Egyptského zajetí. Celá událost je jako by odpovědí na faraónovu otázku:
"Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a
Izraele nepropustím!" Ex 5:2 (CEP)
Než farao pochopí a vyvedení lidu je možné, přivádí Hospodin na Egypt deset ran. Jednotlivé
rány přicházely tak, aby zřetelně ukázaly na moc izraelského Boha, a naopak na neschopnost
bohů egyptských. Prvních devět ran bylo úzce spojeno s přírodními jevy údolí Nilu, zatímco
desátá rána, smrt prvorozených, zcela patří do oblasti nadpřirozené moci.
Prvních devět ran ukazuje, že Bůh užívá stvořeného řádu k dosažení svého účelu. Nové studie
stále více potvrzují pravděpodobnost toho, co je popsáno v Ex 7-12, a také skutečnost, že
autor této části Exodu sám vše viděl. V ranách je prvek zázračnosti spojen spíš s jejich
intenzitou, načasováním a délkou. Zdaleka nejpodrobnější studií egyptských ran je studie od
G. Hortové v ZAW 69, 1957, str. 84-103, a v ZAW 70, 1958, str. 48-59. Zatímco její
pojednání o prvních devíti ranách je vynikající, její pokus vysvětlit desátou ránu jako
„prvotinu úrody“ místo „prvorozených“ vyznívá násilně a nepravděpodobně.
Hortová podtrhla, že prvních devět ran tvoří logicky propojený celek, počínaje abnormálně
vysokým stavem vody na Nilu v obvyklých měsících červenci a srpnu a končící v březnu
(hebr. Abib) řadou morových ran. Pro Egypt bylo stejně katastrofální, jestliže byly záplavy na
Nilu příliš velké anebo příliš malé.
První rána (Ex 7:14-25)
Hospodin Mojžíšovi přikázal, aby vztáhl ruku s holí nad vody Nilu, aby se „proměnily
v krev“; v důsledku toho ryby ve vodách zahynou, řeka bude zapáchat a voda se nebude dát
pít; o ukončení této situace není napsáno nic. Situace odpovídá podmínkám, které vzniknou,
jsou-li na Nilu příliš velké záplavy. Čím větší rozvodnění, tím větší množství prstě, „rudé
země“, s sebou Nil nese z oblasti Modrého Nilu a Atbary. Čím více země s sebou nesl, tím
červenější byla jeho barva. Mimořádné záplavy s sebou mohly přinést mikroorganismy
flagellates a s nimi spojené bakterie: kromě toho, že zčervenala voda, vytvořily tyto
organismy podmínky, v kterých ryby nemohly přežít a hromadně hynuly. Zápach
rozkládajících se ryb by zamořil okolí. Nil se začíná rozvodňovat v červenci/srpnu, maxima
dosahuje v září a potom opět opadá; tato rána tedy pravděpodobně postihla Egypt od
července/srpna do října/listopadu.
Druhá rána (Ex 8:1-15)
O sedm dní později (Ex 7:25)) byl Egypt postižen velkým množstvím žab, které, jak
Hospodin slíbil, následujícího dne hromadně uhynuly, a zápach z nich naplnil zemi. Aby
hejna žab vylezla z Nilu v srpnu,bylo normálně zcela nepravděpodobné. Rozkládající se ryby
však zamořily i úkryty žab na březích Nilu a ty pak vlézaly ve velkém množství na břeh, do
domů a polí, aby se zachránily. Rychlá smrt a zápach rozkládajících se žab naznačuje, že
příčinou byl anthrax (Bacillus anthracis).
Třetí rána (Ex 8:16-12)
Hortová se domnívá, že se jednalo o abnormální množství moskytů (EP „komárů“; KP
„štěnic“, JB „ovádů“), k jejichž neobvykle rychlému množení přispěl rozvodněný Nil.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
46
Čtvrtá rána (Ex 8:20-32)
„mouchou“ v tomto případě pravděpodobně byla Stomoxys calcitrans. Viz níže k šesté ráně,
pro kterou se nejvíce hodí tento hmyz.
Pátá rána (Ex 9:1-7)
Hospodinova ruka dolehla v podobě „velmi těžkého moru“ na egyptská stáda, která byla na
poli (nikoli na všechna stáda). To, že byla napadena dobytčím morem pouze stáda na poli,
naznačuje nákazu anthraxem, který do polí zanesly žáby. Pokud byla izraelská stáda ve
stájích, nenakazila se.
Šestá rána (Ex 9:8-12)
Vředy „hnisavých neštovic“ byly pravděpodobně kožním anthraxem, který se přenášel
bodnutím mouchy Stomoxys calcitrans, která žije na hnijící vegetaci a stala se přenašečem
nemoci z rozkládajících se žab a dobytka. Vředy se mohly především objevovat na rukou a
nohou (ex 9,11;ani věštci nemohli pro vředy před Mojžíšem stát;, srov. Dt 28,27.35), což by
mohlo být dalším klíčem ve prospěch navrženého určení nemoci a jejího nositele, která se
objevila asi v prosinci/lednu.
Sedmá rána (Ex 9:13-35)
Krupobití doprovázené bouří, blesky a deštěm. Tato pohroma zničila ječmen a len, ale nikoli
pšenici a špaldu, protože ještě nebyly vzrostlé. To by odpovídalo začátku února. Fakt, že se
tato nenadálá pohroma soustředila v tomto období na Horní Egypt, ale vyhnula se zemi
Gošenu, odpovídá klimatickým podmínkám těchto oblastí.
Osmá rána (Ex 10:21-29)
Velké množství srážek v Etiopii a Súdánu rozvodnilo Nil a tak zhruba v polovině března
vznikly příhodné podmínky pro hustá hejna kobylek. Ty pak na své obvyklé trase byly
V větrem v patřičnou dobu zaváty do S Egypta;“západní vítr“, ruah-jam, je doslova „mořská
vítr“, tzn. vítr vanoucí od S (nebo SZ), a ten zavál kobylky přímo nad údolí Nilu. Hortová
opravila „Rudé moře“ (jam sup) na „Jižní“ (jamin), ale to není zcela nutné.
Devátá rána (Ex 10:21-29)
„Taková temnota, že se dala nahmatat“. Byla to prašná bouře chamsin, ale ne obvyklá.
Rozsáhlé záplavy s sebou přinesly nejjemnější prašnou „červenou zemi“, která po ústupu vod
pokrývala celou zemi. Výsledkem bylo, že když se zvedl chamsin, vzduch zhoustnul a
potemněl; proto nemohl pronikat sluneční svit. Po „Tři dny“ (Ex 10:23) chamsin trval. Jeho
síla vede k domněnce, že se jednalo o začátek období, pravděpodobně březen. Pokud Izraelci
pobývali v oblasti Vádí Tumílát, pak se nejhoršímu vyhnuli.
Desátá rána (Ex 11:1-12,36)
Až dosud Hospodin dokazoval, že má absolutní vládu nad přírodními zákony. Vedl svého
služebníka Mojžíše, aby oznámil jednotlivé rány a uskutečňoval je jednu za druhou s rostoucí
intenzitou, když faraón stále zatvrzeleji odmítal Boha Izraele tváří v tvář nejjasnějším
důkazům jeho moci. V této poslední ráně se nejzřetelněji projevila Hospodinova absolutní
moc: šlo o smrt prvorozených. Přitom Hospodin předem varoval (Ex 4,23); farao mel mnoho
příležitostí, aby uznal Hospodina a uposlechl jeho příkaz. Nyní musel nést důsledky svého
odmítnutí.66
66
Nový biblický slovník, Návrat Domů, Praha 1996, str. 208,209
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
47
Myslím si, že stojí zato názory na průběh a působení prvních devíti ran vzít v úvahu. Ukazují
na Boží načasovaní, jednání a jeho ovládání svého stvoření.
Podívejme se ještě, jak se na význam Egyptských ran, alespoň jejich část probíranou
v komentáři k jednomu z týdenních čtení, dívá rabín Samson Rafael Hirsch:
•
•
•
•
•
•
•
•
Krev, žáby, komáři. První rány Egypťanům odhalují skutečnost, kterou až do té doby
opomíjeli: vládu Boha nad přírodou.
Egypťané pokládali síly přírody za boží vtělení. Nil pro ně nebyl pouze ztělesněním
plodnosti, ale v jejich představách mu také příslušela moc rozhodovat o údobích
hojnosti či hladu. Proto také první rány postihly Nil, jenž naprosto ovládal ducha
Egypťanů.
Co víc, příroda se svými přesně stanovenými druhy a podobami byla náhle
proměněna. Jinak bázlivé žáby utíkající před člověkem se staly agresivními. Komáři,
kteří obyčejně téměř neškodili, způsobili pravou pohromu. Pýcha Egypťanů byla
pokořena a jejich povýšená sobeckost, která lidské bytosti měnila v bezprávné otroky,
byla mocně zasažena.
Hmyz, mor, vředy. Další tři rány postihly bohatství Egypta – jeho posvátný brav, jeho
chlévy a stáje, jeho koně.
Vystrašený faraónův národ se stal svědkem, jak se proti němu spikly rozběsněné síly.
Způsobily Egyptu velké materiální škody a zanechaly po sobě i morální rozvrat. Proto
text zdůrazňuje, jak velký rozdíl v té době panoval mezi společenstvím Jisraele a
Egypťany. Nejen že majetek Židů nenesl žádné stopy ran, které právě zpustošily celou
zemi, ale dokonce egyptské jmění, jež se nacházelo v bezpečí mezi Židy, bylo silami
destrukce takříkajíc „zvětšeno“. Pohroma se však dále stupňovala. Zahanbení
Egypťanů dosáhlo vrcholu, když se zesměšnění mágové neschopní jakéhokoliv činu
neodvážili předstoupit před faraóna v Mojžíšově přítomnosti (9:1). Již si nedůvěřovali.
Jakmile nedokázali ochránit vlastní lid před strašlivými epidemiemi, museli si přiznat,
že jejich schopnosti žalostně zklamaly. Stavba, na níž si Egypťané zakládali, se
zhroutila. A uprostřed chaosu se zvedl Mojžíšův a Áronův hlas, aby žádal: „Propusť
můj lid, aby mi sloužil!“
Kroupy. A Hospodin dal padat kroupy na egyptskou zem (9:23)... I řekl mu Mojžíš:
Až vyjdu z města, vztáhnu své ruce k Hospodinu; přestane hromobití a nebude více
krupobití, abys věděl, že Hospodinu (náleží) země" (9.29).
Na tomto místě se poprvé setkáváme s Boží mocí, která není vyjádřena pouze silou
katastrofy, ale také jejím ukončením; Bůh oznámil, že zastaví rozběsněné živly, a
učinil tak. Skutečná Boží vláda se nejlépe projeví tehdy, když Stvořitel, který svá díla
uvádí v činnost a dává vzniknout věcem a dílům novým, dokáže vzniklý pohyb
zastavit: vymezí hranice a respektuje je.
Krupobití tak završilo velkolepý sled předchozích ran a přiblížilo Jisrael Boží službě,
jež byla jedinou příčinou jeho vysvobození.67
Než provedeme shrnutí významu egyptských ran, rád bych uvedl ještě jeden rabínský postřeh
k Božímu jednání s faraónem. „Podívej, jak rozdílné jsou cesty Boží od cest lidských,“ říkají
rabíni, „když smrtelný válečník chce zničit své nepřátele, útočí na ně s překvapením a nedá
příležitost uniknout ráně, a když ho má pod nohama, rozdrtí ho. Ale Bůh desetkrát faraóna
varoval a desetkrát mu dal příležitost k pokání; než ho ztrestal ukázal mu desetkrát své
67
převzto z http://olam.cz/
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
48
milosrdenství.“68 Je zde vidět Boží spravedlnost, ale i milosrdenství ve svém zjevení lidem.
Doposud jsme uvedli některé postřehy o významu ran pro Egypt, faraóna i Izraelity. Nyní si
zkusme tento význam shrnout.
1. Rány byly obviněním a soudem egyptských bohů. Dá se dohledat, jak se jednotlivé
rány dotýkaly jednotlivých egyptských bohů, ale dostačující je následující slovo
Hospodinovo:
Té noci projdu Egyptem a pobiji všechny prvorozence v egyptské zemi, jak lidi, tak zvířata, a
já Jahve vykonám soud nad všemi egyptskými bohy. Ex 12:12 (JBCZ)
2. Rány byly demonstrací Boží existence a jeho moci. Jsou odpovědí na faraónovu
otázku, kterou uvádíme na začátku (Ex 5:1-2). Zároveň i Hospodin sám před
započetím ran uvádí tento důvod.
Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až vztáhnu svou ruku na Egypt a vyvedu Izraelce z
jejich středu. Ex 7:5 (CEP)
3. Rány byly soudem nad faraónem a Egyptem pro jeho krutost a nevlídnost.
Můžeme je tak vnímat s poukazem na zaslíbení Abrahamovi.
Já však budu soudit také národ, jemuž budou poddáni, a oni pak odejdou s velkým majetkem.
Gn 15:14 (JBCZ)
4. Rány byly Božím nástrojem k oslabení faraóna a k zjednodušení vyvedení Izraele
z Egypta. Hospodin na to upozorňuje už v prvním rozhovoru s Mojžíšem
následovně:
Vím, že vám egyptský král nedovolí jít, leda z donucení. Proto vztáhnu ruku a budu bít Egypt
všemožnými svými divy, které učiním uprostřed něho. Potom vás propustí. Ex 3:19 - 20 (CEP)
5. Rány byly prototypem a příkladem budoucích Božích soudů. Svědčí o tom zmínky
při oznámení požehnání a kleteb zákona v Dt 28, nebo též velká podobnost
s utrpením, jež je popsáno ve Zjevení Janově. Vždyť před posledními sedmi
ranami zpívají píseň služebníka Mojžíše (Zj15:1-3).69
Průchod Rudým mořem (Ex 14) a přejití Jordánu (Joz 3)
Projití Rudým mořem má pro Izraelský lid svrchovaný význam. Bylo velkou událostí pro
generaci vycházející z Egypta. Pro jejich potomky měl podobný význam přechod Jordánu,
proto se na tyto události podíváme společně. Vedou se debaty o tom, jak projití vypadalo
Někteří učenci mají za to, že Izraelci nepřešli hlavní část Rudého moře, ale jen jedno
z mělkých jezer nebo některou ze zátok na severu, které v určitém období roku vysychají,
nebo že se jednalo o menší větev Rudého moře, která byla natolik mělká, že ji bylo možné
přebrodit. Bible však jasně říká, že „Hospodin zvedl východní vítr, který se svou silou opřel
do vody, rozdělil moře a vysušil na jeho dně cestu“ (Ex 14:21; viz též Joz 3:15.16; a 2. Kr
68
69
J.H. Hertz, Pentateuch a Haftoras, Soncio press, Londýn 1996, str. 3 99
Podrobněji Robert Deffinbaugh: The Book of Exodus, Biblical Studies Press 1998, www.bible.org. Str.58 -60
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
49
2:13.14). A nezapomeňme také, že koryto bylo dost hluboké, aby voda zatopila vozy (Ex
14:28). Ten Bůh, který stvořil zemi i vodu, vykonal v pravou chvíli zázrak, aby ukázal moc a
lásku svému lidu.70 Průchodu Rudým mořem se věnuje celé čtrnáctá kapitola. Klíčový je pro
nás oddílek popisující samotný průchod.
Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po
celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po
suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi
doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze
sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek.
Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli:
"Utecme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin." Hospodin řekl Mojžíšovi:
"Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu." Mojžíš vztáhl
ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti
němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře. Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého
faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. Ale Izraelci
přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva. Onoho dne
zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. Tak
uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a
uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Ex 14:21 - 31 (CEP)
Je zde demonstrace velké Boží moci, jak záchrany, tak i soudu. Podívejme se, jak hodnotí
celý příběh Bodo Riedel:
•
•
•
•
•
•
Oklikami vede Hospodin svůj lid na místo, kde chce vykonat skutek předivné
záchrany.
Faraónově zlobě ponechává Hospodin opět volný průběh A farao chce vší svou
silou přivést Izraele zpět do otroctví.
Proti Hospodinu bojuje však všechna lidská moc nadarmo. Její zdánlivě vítězné
tažení skoční ve slepé uličce soudu.
Hospodin nevítězí jen nad svými a Izraelovými nepřáteli, nýbrž i nad jeho vlastní
slabostí, zbabělostí a nedostatkem víry.
Mojžíš jako prostředník mezi Bohem a lidmi pozná na vlastní kůži, jak vrtkavý
může být lid a jaké břímě je vloženo na toho, koho Hospodin k lidu poslal.
Nakonec Bůh dosáhne svého cíle a Izrael je posílen ve víře v něho a v důvěře
k Mojžíšovi.71
Než se pokusíme nějak shrnout poučení z tohoto příběhu, projděme ještě překročení k Jordánu
za Jozua, zaznamenané v Joz 3. Přechod Hebrejců přes tuto řeku ve 13. století př. Kr.
představoval začátek nové etapy v dějinách spásy. Opakovalo se totéž, co prožili jejich otcové
při útěku z egyptského otroctví. Od svobody je tehdy dělilo Rákosové moře. Nové pokolení
synů Izraele dělily od zaslíbené země vody řeky. Jedni i druzí by bez Boží pomoci nemohli jít
dále. Při sledování průběhu druhého přechodu si můžeme povšimnout, jak pozemskou
skutečností proniká nadpřirozené konání Boha, který dává „znamení“ své pomoci.
Izraelský tábor ležel asi jedenáct kilometrů východně od Jordánu. Nevím, jak dlouho by
čekali Izraelci na příznivé podmínky pro přechod přes řeku, kdyby nebylo Jahvova rozkazu.
70
71
Průvodce životem, 2 Mojžíšova, Luxpress, Praha 1999, str. 34
Bodo Riedel: Sborová biblická škola 2/97, Helioprint, Lovosice 1997, str.17
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
50
Je zvláštní, že byl vydán v době, kdy podmínky nijak příznivé nebyly. Vody Jordánu totiž
vystoupily až po okraj. Jozue však s touto skutečností nepočítal. Projevuje důvěru v Boží
pomoc, vydává příkazy k přípravě na přechod a nakonec rozkaz k pochodu. Z lidského
hlediska to bylo nesmyslné jednání. Jakmile se však nohy kněží nesoucích schránu smlouvy
dotkly vod Jordánu, přestala téci a ukázalo se suché dno. Tehdy přešel celý národ přes řeku.
Co mohlo způsobit zastavení proudů vody? Bylo jasné, že to učinil Jahve, ale použil i v tomto
případě přirozeného jevu? Ano. Uvádí to inspirovaný autor: „Vody řítící se shora zůstaly stát
a postavily se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u města Adamu, které leží u Saretánu; a
ty, které tekly dolů k Mrtvému moři, k moři Solnému, se vytratily. Tak přešel lid naproti
Jerichu“ (Joz 3,16). Město Adam – dnešní Tell ed-Ddámijeh – se nacházelo třicet kilometrů
severně od přechodu nedaleko ústí potoku Jabok. Právě tam se zastavily vody Jordánu, o
čemž Hebrejci ve chvíli přechodu nevěděli. Proto však nebyla ona událost označena za
zázračnou. Nezávisle na příčinách, které způsobily zadržení vod, to bylo působení Boha,
neobvyklé z hlediska obvyklého chodu věcí. S touto odlišností se ještě pojila skutečnost
nadpřirozené víry, vyjádřené poslušným vstoupením přímo do rozvodněné řeky. Znamení
zázraku se projevilo ve faktu, že s působením Boha se spojila víra v jeho moc právě
v okamžiku, kdy Bůh sám použil viditelný prvek tohoto znamení.72
Je několik pohledů nato, co způsobilo rozdělení vod. Zenon Ziólkowski uvádí následující
pohled: „Jaký však byl onen viditelný prvek znamení? Odpověď na tuto otázku nám
poskytnou geografické i dějepisné údaje. Řeka Jordán protéká od poloviny svého toku mezi
Genezaretským jezerem a Mrtvým mořem hlubokou pouštní proláklinou, jejíž dno omývaly
po miliony let vody mořského zálivu. V té době se na jejím dnu usazovala silná vrstva zbytků
korýšů, která se po odlivu vod stala podložím údolí Jordánu. Řeka si v něm vyhloubila koryto,
a protože byl terén měkký a zároveň kompaktní, vytvořila unikátní meandry, sahající až
k slínovým pahorkům, které podemílaly a občas způsobovaly jejich zřícení a následné
zahrazení koryta. Historie nám poskytuje nejeden důkaz onoho neobvyklého jevu. Například
arabské kroniky uvádějí, že roku 1267 se v okolí Tell ed-Dámijeh sesul pahorek na východní
straně, který zadržel tok vody na čtyřiadvacet hodin.“73 Osobně se však ztotožňuji s názorem
Campbella, který poznamenává, že zmiňované zřícení břehů při zemětřesení se neudálo
v době záplav jako naše událost a vznáší vůči výše uvedenému názoru ještě tyto další
námitky. S ohledem na všechny uvedené faktory považuji za nejlepší nahlížet na tuto událost
jako na zvláštní Boží jednání, které se událo pro člověka neznámým způsobem. Stalo se
mnoho nadpřirozených prvků dohromady: (1) Událost se stala, jak bylo předpovězeno
(3:13.15). (2) Načasování bylo přesné (v. 15). (3) Událost se odehrála v době, kdy byla řeka
v záplavovém stupni (v. 15). (4) Stěna z vody stála na místě mnoho hodin, možná celý den (v.
16). (5). Měkké, mokré dno řeky náhle vyschlo (v. 17). (6) Voda se vrátila zpět ihned poté, co
lidé přešli a kněží vyšli z řeky (4:18).74
V obou vyprávěních jsou rozdíly v situaci, přesto zde lze najít shodné prvky. V obou situacích
lid musí udělat krok víry. Mojžíš vztahuje ruku nad moře. Jozue nechává vstoupit levity do
rozvodněné řeky. Bůh nechá rozestoupit vodu, lid prochází. Obojí je projevem moci pro
nepřátele. Egypťané jsou těsně za Izraelci a výsledně jsou v moři zahubeni a Jordán
přecházejí naproti Jerichu (Joz 3:16), musel to hrozný pohled. V obou případech je událost
později Izraelcům připomínána. Přechod Rudého moře písní. Přechod Jordánu pomníkem
72
Zenon Ziólkowski, Nejtěžší stránky Bible, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001,str. 207-208
Zenon Ziólkowski, Nejtěžší stránky Bible, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001,str. 208-209
74
J. Hampton Keathley III, Studies in the Life of Joshua, Biblical Studies Press 1998, www.bible.org, str. 29
73
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
51
v Galgala. Obě události jsou svědectvím Boží moci a obě mají stejný výsledek: posílení víry
v Hospodina a dodávají důvěru jím ustanoveným vůdcům.
Hrnce masa a křepelky (Nu 11)
Izrael již má zkušenost se zázračným nasycením (Ex 16), přesto dochází k této události.
Událost se odehrává krátce poté, co Izrael opouští Sinaj. Pochodují do neznáma. Mají však za
sebou velké zkušenosti s živým a mocným Bohem, ale i jedno malé reptání a jednu malou
pohromu v Tabeře (Nu 11:1-3). Ve zbytku kapitoly se odehrává příběh o křepelkách a
zároveň se prolíná s příběhem o hledání, kdo by pomohl Mojžíšovi ve vedení. Vše začíná
takto:
Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem
volat: "Kdo nám dá najíst masa? Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu
zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. Jsme už celí seschlí, nevidíme nic
jiného než tu manu." Nu 11:4 - 11:6 (CEP)
Chátra jsou ti, kdo nebyli z Izraele (Ex 12:38). Nemají si co vyskakovat. Mají být rádi, že
mohou být s Izraelem. Zažili mnoho Boží milosti, vždyť jsou víc než rok z Egypta, znají Boží
dobrotu, viděli Boží hněv a už je popadá žádostivost. Kdo nám dá maso? V Egyptě bylo
zadarmo. Opravdu bylo zadarmo? Byli přece otroky a jediná možnost, jak mohlo být zdarma,
je že se jednalo o maso předkládané bohům. Účast na modloslužbě byla cenou za maso
zdarma.75 Jinými slovy říkají: „Stále totéž dokola, my chceme změnu. Vše se jednou přejí.
Možná by ten Bůh už mohl pochopit, že se dá jíst i něco jiného.“ Pohrdají Boží péčí a jeho
dobrotou, nemají na tom dost. Než postoupíme dál, podívejme se na hodnocení pokrmu, jenž
se jim denně dostával.
Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice. Lid ji chodíval sbírat,
pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné
chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem. Když v noci padala na tábor rosa, padala na
něj i mana. Nu 11:7 - 9 (CEP)
Manu dostávají jako jídlo od Hospodina (Ex 16:14-15) Každé ráno, když Izraelci otevřeli
dveře svého stanu, byli svědky zázraku. Zem byla pokryta bílou, ochmýřenou manou –
pokrmem z nebe. Brzy jim to však nestačilo. „Kdybychom tak dostali alespoň kousek masa!“
stěžovali si Mojžíšovi. „Dej nám něco z těch dobrých věcí, které jsme měli v Egyptě.“ Bůh
jim dal, oč jej žádali, ale draze za to zaplatili (viz Nu 11:18-20.31-34). Byli potrestáni za svou
žádostivost. Měli pocit, že mají právo na víc, a proto zapomněli na to, čeho se jim už dostalo.
Neprosili Boha, aby naplnil jejich potřeby, dožadovali se masa a přestali věřit, že se o ně Bůh
postará. Až budeš příště Boha o něco žádat, možná že tvou prosbu splní. Bude-li však tvůj
postoj k Bohu hříšný, pak za to, co si přeješ, můžeš draze zaplatit.76 Toto jejich reptání strhne
a zmalomyslní celý Izrael i Mojžíše (Nu 11:10 –11). Bůh vzplane hněvem. Mojžíš s ním
mluví a Hospodin mu říká, co má dělat. Nejdřív řeší těžkosti s vedením lidu a pak žádosti
lidu.
75
76
John Wesley notes, CD Christian clasic ethrenal library.
Průvodce životem, 4 Mojžíšova, Luxpress, Praha 2001, str. 26
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
52
A lidu řekneš: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, protože jste s pláčem volali k
Hospodinu: »Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo v Egyptě!« Hospodin vám dá
maso a najíte se. Nebudete je jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ba ani
dvacet dní, ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli
Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: »Proč jsme jen odešli z
Egypta?«" Mojžíš namítl: "Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty řekneš:
Dám jim maso a budou jíst po celý měsíc! To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na
všechny dostalo? Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?"
Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskutečníli se mé slovo, nebo ne." Nu 11:18 - 23 (CEP)
Hospodin odpovídá: podívej se, já na to mám. Jsem mocný a dostatečný Bůh. Nejdřív
ustanovuje pomoc ve vedení Mojžíšovi a pak sytí.
Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi
do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket
nad zemí. Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po celou noc a po
celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů. Rozložili si je okolo tábora. Ještě
měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a
počal lid bít převelikou ranou. Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby
žádostivosti), že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti. Z Kibrót-taavy táhl lid do
Chaserótu. A v Chaserótu zůstali. Nu 11:31 - 35 (CEP)
Podívejme se na rozměr této události. Dostávají maso které je na veliké pláni o rozměru
asi 30 x 30 kilometrů a přibližně do jednoho metru výšky. Jeden chomér je přibližně 220 litrů,
pro představu to je 22 kýblů o objemu 10 litrů a slabý Izraelec nasbíral 10 chomerů to je 220
kýblů. Bůh se velmi velkoryse stará. Dokazuje, že má tu moc. Zároveň s tím trestá
žádostivost. Žádostivost není jen přehnaná sexuální touha. Může to být chamtivost nebo
nepřirozená touha po čemkoli (po zábavě, vědomostech, majetku nebo moci nad druhými).
V tomto případě Bůh potrestal Izraelce, protože nezřízeně prahli po dobrém jídle! Jejich
žádostivost nespočívala v tom, že toužili po dobrých věcech; dovolili, aby se jejich touha
změnila v hříšnou nenasytnost. Měli pocit, že mají právo na dobré jídlo, a nedokázali myslet
na nic jiného. Začneš-li se něčím přespříliš zaměstnávat, může to zkreslit tvůj pohled na vše
ostatní a tvá touha se začne proměňovat v nenasytnost.77 Bůh dokáže žádost naplnit, ale i
ztrestat.
Myslím, že sem přísluší přidat ještě jednu zkušenost bratří z Afriky, kterou popisuje J.R.
Gscwend:
Živý Bůh, kterého slavíme, je stále ještě tentýž. Proměňuje poušť v zahradu a ráj. Je-li to
třeba, dává ještě i dnes chléb z nebe.
V roce 1933 jsme měli v Lesothu i v jiných částech jižní Afriky velké sucho. Změnilo celý
kraj v poušť. Delší dobu pršelo málo a pak půl roku vůbec nic. Téměř všechny prameny
vyschly a v žádné řece už neproudila voda. Jen v Lesothu zahynulo nad dva milióny ovcí a
angorských koz. Devadesát procent velkého dobytka a koní pošlo hladem. Den co den jsme
pochovávali mrtvé z obvodu naší misijní stanice. Umírali hladem nebo tyfem, který tehdy
vypuknul. Zem byla tak vyprahlá, že se při pohřbívání lidí ani neslehla. Vzduch byl zamořen
77
Průvodce životem, 4 Mojžíšova, Luxpress, Praha 2001, str. 27
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
53
hrozným zápachem vycházejícím z hrobů. Rakví přirozeně nebylo. Uschlo všechno, i kořínky
trav a zbylých stromů. Říkalo se, že i kdyby začalo pršet, kraj už stejně zůstane pouští. Často
celé dny hořely lampy, protože při písečných bouřích bývala úplná tma. Temné mraky táhly
nad krajem; nepřinášely déšť, jen písek, který znemožňoval dýchání.
Vypadalo to, jako by všechno mělo zahynout. Všude volali k Bohu o pomoc. Konečně přišel
toužebně očekávaný déšť. Jak jsme byli překvapeni, když se po nemnoha týdnech celý kraj
proměnil v kvetoucí zahradu. Všechno se zazelenalo a kvetlo i tam, kde předtím pro sucho
zahynula i tráva. Teprve potom jsme poznali, že s písečným deštěm dal Bůh nové semeno
trávy a květů. Díky příjemnému dešti semeno navlhlo a rychle rostlo, takže celý kraj byl
zelený, jak jsme jej nikdy předtím neviděli. Poznali jsme, že Bůh je stále tentýž. Mění poušť
v kvetoucí zahradu. Bůh působí, aby i život zpustošený hříchem rozkvetl, jestliže člověk
přijme s radostí símě Slova Božího a jestliže Duch svatý toto símě zavlaží.
V téže době prožila Boží zásah i sestra mé ženy, misionářka v kraji Zuluů. I tam umírali
domorodci hladem. Jednoho dne vyšli ze svých chat a s úžasem zpozorovali, že země je
pokryta bílými pruhy. Vypadaly jako závěje sněhu. Sníh je tam zcela neznámý. Spěchali, aby
se přesvědčili, co to vlastně je. Ke svému údivu našli bělavá semena, která místy pokrývala
hustě zemi. Jak byli hladoví, hned zkoušeli, dá-li se to jíst. Mělo to velmi dobrou chuť. Hned
přiběhly ženy se svými košíky a nasbíraly, co jen mohly. Na svých mlýncích to semlely na
mouku, napekly chleba, a tak se všichni tím pokrmem nasytili.
Někteří běloši slyšeli o tomto zázraku a přišli se osobně přesvědčit. Vzorky tohoto semene
poslali do výzkumného ústavu v Johannesburgu. Nikdo nevěděl, co je to za semeno, ani
odkud se v takovém množství vzalo. Vědecká analýza pouze potvrdila, že je to mana podobná
té, která spadla téměř před 3 500 lety na poušti pro lid izraelský. Mojžíš o ní řekl, že je to
chléb, který dal k jídlu Hospodin (Ex 16,15).
Je-li to třeba, může Bůh znovu učinit starý zázrak. Je stále ještě tentýž. Praví „Bude-li kdo
jísti ten chléb, živ bude navěky.“ Dělejme to jako oni prostí černoši. Jedli tu nebeskou manu a
nasytili se jí, zatímco učení tohoto světa ji analyzovali, ale přitom se nenasytili.
Ježíš řekl: „Já jsem ten chléb živý, kterýž jsem z nebe sestoupil. Bude-li kdo jíst ten chléb, živ
bude na věky.“78
Kórachova vzpoura a Áronova rozkvetlá hůl (Nu 16 a 17)79
Historie putování Izraelců pouští odhaluje lidské srdce, ukazuje slabiny tělesných instinktů i
duše. Podstata lidské duše vyniká zejména v Kórachově povstání.
Kórach – syn Kehatův, tedy z pokolení Lévi (Mojžíšův synovec) (srov. Ex 6:18-21), Dátan a
Abíram – z čeledi Rubenovy (srov. Nu 26:9), se vzbouřili proti Áronovi a Mojžíšovi.
Neprávem se chtěli stát kněžími na základě tvrzení, že celá izraelská pospolitost je svatá (Nm
78
J.R.Gschwend, Paprsky světla z temné Afriky, Křesťanský život, Albrechtice 1991 str. 80,81
Podle Gertruda Wasserzugová, PhDr., D.D., Biblická škola pro každého, Misijní odbor KJ, Praha 1999, str.
133
79
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
54
16:3). Rubenovi synové si pravděpodobně dělali nárok na království jako prvorození Jákobovi
synové.Vzbouření proti Mojžíšovi a Áronovi je vzbouření proti Hospodinu, který Mojžíše i
Árona dosadil do úřadu – a kromě toho je útokem na Ježíše Krista, v němž je naplněn úřad
velekněze a krále v Judstvu.
Hospodin potrestal vzbouřence hrozným způsobem. Když přišli se svými kadidelnicemi před
Hospodina a chystali se vykonávat kněžskou službu, rozestoupila se země a pohltila původce
vzbouření. Jejich kadidelnice posloužily k vytvoření tepaných plátů k obložení oltáře (Nm
17:3).
Kórachovi potomci nebyli vyhlazeni, stali se v Izraeli svědky Božího království. V žalmech
pro Kórachovy potomky (Ž 42; 44-49; 84-85; 87-88) je vyjádřena chvála Bohu jako králi.
Hospodin přede vším lidem stvrzuje Áronovo kněžství, které celá pospolitost napadala.
Dvanáct holí – pro každý rod jedna – bylo uloženo do stanu setkávání; Áronovo jméno bylo
napsáno na holi Léviho. Nazítří Áronova hůl vypučela, rozkvetla a dozrály na ní mandle (Nu
17:23).
Hospodin oživil Áronovu hůl, aby vydala květy a plody. Tato hůl je obrazem Ježíše Krista,
který je život.
Ježíš Kristus je ten pravý velekněz. V něm je síla „nepomíjejícího života“ (Žd 7:16). Měděné
kadidelnice na oltáři pro zápalné oběti i kvetoucí Áronova hůl ve svatyni dokazují, že jistá
smrt očekává ty, kdo se z vlastní moci přiblíží k Bohu a že život a naplnění je v Ježíši Kristu.
Smrt hříšníka a obraz života v Kristu stojí v této knize těsně vedle sebe. Bůh je schopen pro
obhájení své svatosti a postavení svých služebníků provádět i divy s přírodou.
Oslice promluvila (Nu 22)
Jde o příběh proroka nebo spíš věštce Bileáma. Ten je požádán moabským králem Balákem,
aby mu proklel Izrael. Bůh mu to zakazuje. Balák posílá nové poselstvo a Bileám je rovnou
neodmítá, protože odměna za prokletí Izraele je velká. Ptá se Hospodina a ten ho posílá, ať
jde, ale má mluvit, jen co řekne Hospodin. V této chvíli se odehrává náš příběh.
Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. Vzplanul Bůh hněvem,
že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a
byli s ním dva jeho mládenci. Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným
mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu. Tu se
postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice
spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu
bil. Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo
ani nalevo. Oslice spatřila Hospodinova posla a klekla pod Bileámem. Bileám vzplanul
hněvem a bil oslici holí. Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: "Co jsem ti
udělala, že mě již potřetí biješ?" Bileám oslici odpověděl: "Protože si ze mne děláš blázny!
Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil." Oslice Bileámovi odpověděla: "Což nejsem tvá oslice,
na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?" Řekl: "Ne." I
sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s
taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář. Hospodinův posel mu řekl: "Proč jsi svou
oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
55
pochybenou. Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl
bych tě věru zabil a ji nechal naživu." Bileám odvětil Hospodinovu poslu: "Zhřešil jsem.
Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky."
Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: "Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já
budu mluvit k tobě." Bileám tedy šel s Balákovými velmoži. Nu 22:21 - 35 (CEP)
Osli bývali ve starobylé společnosti univerzálními pracovními nástroji. Používali se jako
dopravní prostředky, nosiči břemen, s jejich pomocí se mlelo obilí a obdělávala pole. Byli
obvykle velmi spolehliví. Tato skutečnost tedy vysvětluje, proč se Bileám, tak zlobil, když se
osel odmítl pohnout z místa.80 Komentátoři mají rozdílné názory na to, jak to že oslice mluví,
někteří tvrdí, že to bylo způsobeno tím, že oslice sloužila k věštění, například Miloš Bič.81
Myslím si, že pravděpodobnější je výklad Jamieson, Fausset and Brown Commentary: „Pán
otevřel ústa oslice, aby pronesla, jako papoušek, artikulované zvuky, aniž by jim rozuměla. Že
to byla vizionářská scéna je představa, která se zdá nepřípustná pro nepravděpodobnost toho,
že by se vize popisovala jako skutečný jev uprostřed obyčejné historie. Kromě toho, to, že
oslice otevřela ústa, byl určitě externí skutek a to, s očividným obsahem Petrova jazyka, silně
podporuje doslovný pohled (2Pt 2:15,16). Nedostatek překvapení nad takovým jevem ze
strany Bileáma lze přičítat tomu, že jeho mysl byla zcela ponořena do vidiny zisku, což mělo
za následek „bláznovství proroka“ (2Pt 2:16). „Byl to zázrak, který vedl k pokoření jeho
pyšného srdce, který musel být nejdříve přednesen jako lekce oslicí, než byl připuštěn k tomu,
aby k němu promluvil Boží hlas skrze anděla“ (Kalvín)“82
Slunce pohybující se zpět (2Kr 20:8-11) a slunce stojící (Joz 10:10-15)
Nejdříve se budeme věnovat příběhu o zastavení slunce. Je z doby dobývání zaslíbené země a
je vyvrcholením jedné z největších bitev. Jozue bojuje proti spojení armád pěti amoritských
králů. Podívejme se, jak bitva dopadá.
Jahve je před Izraelem rozprášil a připravil jim u Gabaonu těžkou porážku; dokonce je
pronásledoval cestou po stráni Bet-Choronu a bil je až do Azeky (a až do Makedy). A zatímco
utíkali před Izraelem po svahu Bet- Choronu, vrhal na ně Jahve až do Azeky obrovské kroupy
z nebe a oni umírali. Těmi kroupami jich pomřelo víc než ostřím meče Izraelitů. Tehdy se
Jozue obrátil k Jahvovi, v ten den, kdy Jahve vydal Izraelitům Amority, Jozue před Izraelem
řekl: „Slunce, zastav se nad Gabaonem, a ty, měsíci, nad údolím Ajalon!“ A slunce se
zastavilo a měsíc stanul, dokud se lid nepomstil svým nepřátelům. Což to není napsáno v
Knize Spravedlivého? Slunce stanulo uprostřed nebe a téměř po celý den nespěchalo k
západu. Ani předtím ani potom nebylo podobného dne, kdy Jahve poslechl hlasu člověka.
Jahve totiž bojoval za Izraele. Jozue a s ním celý Izrael se vrátili do tábora v Gilgalu. Joz
10:10 - 10:15 (JBCZ)
Při této události je důležité mít na paměti, že Izrael hubí ty, kdo propadli hříchu, a jedná na
Boží pokyn. Nejde o žádnou svévoli ze strany Izraelců. Základním faktem je to, že zde
bojoval Bůh. Můžeme se dohadovat, jak to vypadalo, ale bylo to něco hrozivého: nepřátelé
utíkají a Jozue zaznamenává, že Hospodin na ně nechá padat kroupy nebo kameny, jež je
zabíjí. Nakonec se Jozue modlí za to, aby Bůh nedal zapadnout slunci, aby mohli Izraelité
dokončit pronásledování a Bůh jeho modlitbu vyslýchá. Je zde zdůrazněno, že to, co stalo, je
80
Průvodce životem, 4 Mojžíšova, Luxpress, Praha 2001, str. 49
Výklady ke Starému zákonu I, Kalich, Praha 1991, str. 466
82
Jamieson, Fausset and Brown Commentary, modul pro Theohilos Library 3
81
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
56
něco výjimečného. Jak to Bůh vykonal? Existuje mnoho teorií, ale pojďme zmínit alespoň
některé. Český staro-zákoník Jan Heller přichází s velmi svérázným vysvětlením:
„Literárně kritický rozbor této stati ukazuje jasně, že je utkána ze dvou útků: Jádrem je citát z
knihy Přímého, který lze díky metru poměrně přesně a spolehlivě rekonstruovat v původní
podobě: Tehdy mluvil Jozue a řekl před očima Izraele: Slunce v Gibeonu mlč a měsíc v údolí
Ajjálón. I odmlčelo se slunce a měsíc ustal (t.j. v činnosti), až se lid pomstil svým nepřátelům.
Starší, poetická verze říká: Slunce je v Gibeonu, nikoli na nebi. Gibeon byla stará kenaanská
sluneční svatyně. A měsíc je v Ajjálónu, staré měsíční svatyni. Tam se k slovu Jozuovu mají
odmlčet a ustát ve své činnosti, to jest nevydat svým ctitelům příznivou věštbu a přestat je
posilovat v boji. Výsledek: božstva Kenaanu jsou nemohoucí vůči Hospodinovu slovu
pronesenému Jozuem.
Pak uběhla staletí. Z Gibeonu i Ajjálónu jsou běžná města Izraele. Ale ten se ocitl v
babylónském zajetí. Podle víry Babyloňanů běh dění určují především nebeská božstva,
slunce, měsíc a další. Staré verše je nutno aktualizovat. Jak?
a) z mocného slova k lidu se stane modlitba k Hospodinu
b) měsíc je vypuštěn, nehodí se do scenérie jasného dne
c) slunce je z Gibeonu přemístěno na oblohu, kde se k Hospodinovu slovu zastavuje
jakoby v pozoru před svrchovaným Hospodinem.
d) tak je jasné, že i na nebi vládne Hospodin, nikoli babylónští „nebeští“ bozi.
Shrňme si to: Starší poetická vrstva vyhlašuje svrchovanost Hospodinovu nad bohy Kenaanu,
mladší prozaická vrstva tutéž Hospodinovu svrchovanost nad babylónskými bohy nebes.
Společný jmenovatel: Hospodin stojí nad tím, čeho se lidé nemoudře bojí či od čeho čekají
pomoc - dodnes. „Pomoc má je od Hospodina!“.83
Bližší jsou mi názory, které zastávají jiní, jako například Charles Ryrie: „Náhledy na tento jev
spadají do dvou kategorií. Ta první počítá se zpomalením nebo pozastavením normálního
zemského oběhu, takže ten den měl hodiny navíc (buď dvanáct nebo dvacet čtyři). Bůh to
udělal proto, aby Jozuovy jednotky mohly dokončit vítězství, než by si nepřítel mohl přes noc
odpočinout a znovu se sešikovat. Hebrejské slovo pro „stálo v klidu“ (v.13) je sloveso pro
pohyb, které naznačuje zpomalení nebo zastavení oběhu země kolem její osy (které by
neovlivnilo oběh země kolem slunce). Verš 14 naznačuje, že to byl jedinečný den ve světové
historii. Druhá kategorie zahrnuje názory, které nepočítají s žádnou nepravidelností
v zemském oběhu. Jeden takový názor argumentuje tím, že pro prodloužení denního světla
došlo k jakési neobvyklému lomu slunečních paprsků. Tak bylo více hodin denního světla, ale
ne více hodin v jednom dni. Jiný pohled předpokládá prodloužení pološera, které dalo
Jozuovým mužům úlevu od pražícího letního slunce, ke kterému došlo tak, že Bůh poslal
neobvyklé letní krupobití. Podle tohoto názoru slova „stálo v klidu“ ve verši 13 znamenají
„být v klidu“ nebo „ustat“ ve smyslu, že slunce bylo zataženo bouří a žádné hodiny navíc
nebyly k tomuto dni přidány. Verše 12-15 jsou citovány z knihy Jashar, sbírky písní
oslavujících izraelské hrdiny (také v 2S 1:18).84 Zajímavý je postoj židovského
83
Jan Heller, Problémy porušování přírodního řádu v Bibli, CD-ROM "Deset let Pastoračního střediska sv.
Vojtěcha", Praha 2002, str. 7-8
84
The Ryrie study Bible, Moody press Chicago, Chicago 1986, str. 302
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
57
konzervativního učence Dicka Wilsona, který věří, že Slunce a měsíc způsobily zatmění
ostatních nebeských těles. Pro tento názor argumentuje tím, že hebrejská slova přeložená
„zastav se“ a „stanulo“, mohou být přeložena „zatemni“ a „zatemnil“.85 Bůh zde zjevuje svou
svrchovanou moc nad přírodou a dává ji jako odpověď na modlitbu. Je to veliká událost
budící bázeň. Její význam krásně vystihuje deuterokanonická kniha Sírachovec.
Což nebylo na pokyn jeho ruky zastaveno slunce a jeden den nebyl jako dva? Vzýval
nejvyššího Panovníka, když ho ze všech stran tísnili nepřátelé, a veliký Hospodin ho vyslyšel;
zasáhl mohutnou sprškou kamenného krupobití. Rozpoutal válku proti cizímu pronárodu a na
bétchorónské stráni rozdrtil protivníky, aby pronárody poznaly jeho plnou výzbroj, a
uvědomily si, že svou válku vede před Hospodinem. Sír 46:4 - 6 (APCZ)
Pojďme se stručně podívat na podobný příběh, který prožil král Chizkijáš a prorok Izajáš.
Chizkijáš onemocněl na smrt, je mu zvěstováno, že má umřít. On činí pokání volá
k Hospodinu. Hospodin odpovídá, v té chvíli se stane toto:
Chizkijáš se otázal Izajáše: "Co bude znamením, že mě Hospodin uzdraví a že třetího dne
vstoupím do Hospodinova domu?" Izajáš mu odpověděl: "Toto ti bude znamením od
Hospodina, že Hospodin splní slovo, jež promluvil: Má stín postoupit o deset stupňů nebo se
má o deset stupňů vrátit?" Chizkijáš řekl: "Snadněji se stín o deset stupňů nachýlí, než aby se
vrátil o deset stupňů nazpět." Prorok Izajáš tedy volal k Hospodinu. A on vrátil stín na
stupních, po nichž sestoupil, na stupních Achazových, o deset stupňů nazpět. 2Kr 20:8 - 20:11
(CEP)
Hospodin vyslyšel Chizkijášovu modlitbu a změnil svůj výrok. Není neměnný jako osud.
Přitom není Bůh náladový, ale věrný. Lituje a slitovává se, neruší svá zaslíbení. Pro zaslíbení,
kterým se zavázal Davidovi, a pro smlouvu, kterou s ním učinil, nejen Chizkijáše uzdravuje,
ale přidává mu zaslíbení záchrany a ochrany od nepřátel. Neodepře mu ani znamení, podle
něhož pozná, že bude uzdraven. Je to projev zvláštní Boží přízně (srov. Sd 6:37-40). Prorok
Izajáš, který králi tlumočí Boží vzkaz, mu dokonce dává vybrat (podle Iz 38 mu znamení sám
nabídne). Chizkijáš volí nesnadnější variantu: Stín, který vrhá sluncem ozářený předmět na
„Achazovy stupně“, se má vrátit o deset stupňů zpět. Není jasné, co se myslí „Achazovými
stupni“; zda sluneční hodiny, které Achaz dal zhotovit podle cizích vzorů, jak se dříve běžně
soudilo, nebo schodiště vedoucí zvenčí do Achazova paláce, jak vyplývá z kumránského
svitku k Iz 38:8. Znamení vykládají někteří vykladači jako zatmění nebo optický klam, ale
každý pokus racionalisticky div vysvětlit znamená nechápat záměr biblického podání. Je třeba
toto znamení vidět na stejné rovině jako Joz 10:12n. Důraz je položen na nepochopitelný div,
na Hospodinovu uzdravující a osvobozující moc.86
Setkáváme se zde se znameními, která pohybují sluncem. Myslím si, že je zde vhodné uvést
zkušenost mesiánského žida Saula Zuela:
„Později jsem nastoupil vojenskou službu a sloužil jsem jako výsadkář na Sinaji. Když
jsem se jednou vracel na základnu, měla naše jednotka sraz na autobusovém nádraží v Tel
Avivu. Většinou jsme to dělali tak, že jsme se zde shromáždili a pak jsme jeli společně na
hranice. Po stránce politické to byla velmi ožehavá doba. Na naší základně u Suezského
kanálu tehdy došlo k různým událostem, o kterých nemohu vypravovat. Šel jsem tehdy hlavní
třídou k autobusovému nádraží a tu zvednu hlavu a najednou vidím na obloze jméno jakoby
85
86
Dr. Thomase L. Constable, Notes on Joshua, Sonic Light, www.soniclight.com, str. 47
Výklady ke Starému zákonu II, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní vydří 1996, str. 501
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
58
napsané obrovskými plamennými písmeny a velikou silou. Jejich barva byla rudo-oranžová
jako plamen ohně. Vím určitě, že to nebyla jen nějaká vidina v mé hlavě, na nic jsem tehdy
nemyslel. Byla to hebrejská písmena a já jsem tam četl jméno „Ješua“ (Ježíš). V té chvíli jsem
byl přesvědčen, že toto je jméno našeho Mesiáše. Cítil jsem se tak malý, že jsem si přál
schovat se do nějaké škvíry v ulici. Ale kam bych se mohl schovat před tímto velikým
jménem? Byl jsem naplněn posvátnou bázní. Pak to najednou všechno zmizelo. Ale nebyl
jsem schopen o tom někomu něco říci. Měl jsem hlavu plnou myšlenek: „Kdo je to Ježíš?“
Nikdy jsem o něm nic neslyšel. Jedině srdce mi říkalo: „To je Mesiáš, syn Boží. On sám je
Bůh!“ Nevěděl jsem vůbec nic o křesťanství. Vůbec nic. Nikdy i nikdo nic o Ježíši neřekl. A
správný Žid se přece nestýká s pohany. Vrátil jsem se na svoji základnu na Sinaji. Dny míjely.
Ale na to, co jsem viděl, jsem nemohl zapomenout.“87
Prorok a lev (1Kr 13)
Jde o událost z doby čerstvě po rozdělení Izraelského království na Jižní a Severní království.
Celý děj se odehrává v Bételu. Bétel se stal po rozdělení království jednou z královských
svatyní. Severní království zavádí odklon od uctívání Hospodina. Jarobeám si to dělá po svém
(1Kr 12:26-30). Hospodin na to reaguje, tak že posílá proroka s jednoznačným proroctvím.
A z Jahvova příkazu provolal proti oltáři toto: „Oltáři, oltáři! Takto mluví Jahve: Hle, v
Davidově domě se narodí syn jménem Joziáš, ten na tobě zabije kněze výšin, kteří na tobě
přinášeli oběti, a spálí na tobě lidské kosti.“ Zároveň podal znamení: „Toto je znamení, že
mluvil Jahve: Hle, oltář se rozpukne a popel, který je na něm, se rozsype.“ Když král uslyšel,
co ten Boží muž říká proti betelskému oltáři, vztáhl ruce od oltáře se slovy: „Chopte se ho!“
ale ruka, kterou napřáhl proti tomu muži, uschla, takže ji už nemohl připažit. 1 Kr 13:2 - 4
(JBCZ)
Král, který právě stojí u oltáře a obětuje, vztahuje ruku a chce proroka nechat zatknout. Ruka
mu však ztuhla a nemůže ji vrátit. Vzápětí se plní slovo proroka a puká oltář. Král zdrceně
prosí proroka o modlitbu. Prorok se modlí a král může ruku stáhnout. Král se proroka snaží
získat a pozvat k jídlu. Tím chce odvrátit prorocké slovo. Prorok odmítá a zdůrazňuje, že mu
Hospodin zakázal na tomto místě jíst (1Kr 13:5-10). Jídlo znamená přece obecenství a
vzájemné přijetí, do značné míry i uznání způsobu života. Prorok se toho účastnit nemá.
Odchází a vrací se zpět do Judska.
V Bételu žije starý prorok a ten jakmile slyší, co se stalo, dohání mladého proroka a falešným
slovem od Hospodina ho donutí k návratu a přijetí jeho pohostinnosti. Když spolu sedí u jídla,
dostává starý prorok prorocké slovo.
Zvolal na muže Božího, který přišel z Judska: "Toto praví Hospodin: »Poněvadž ses vzepřel
rozkazu Hospodinovu a nedodržel jsi příkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh, ale vrátil ses a
jedls chléb a pils vodu na místě, o němž ti řekl: Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu, nedostane
se tvé mrtvé tělo do hrobu tvých otců.«" Když prorok, kterého přivedl zpět, pojedl a napil se,
osedlal mu osla a on odejel. Na cestě ho přepadl lev a usmrtil ho. Jeho mrtvola ležela na
cestě a vedle ní stál osel; i lev stál vedle mrtvoly. 1 Kr 13:21 - 24 (CEP)
87
B. Hoekndijk, Dvanáct židů nalézá Mesiáše, Sbor jednoty bratrské v Liberci , str. 31, 32
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
59
Setkání se lvem není zvláštní. Lvi žili v Izraeli do 13. století. Je nezvyklé, že lev neutočí na
osla, jenž stojí vedle. Můžeme zde vidět něco nadpřirozeného. Starý prorok slyší od
pocestných, co se stalo, a odchází pro mladého proroka a pohřbívá ho v Bételu. Plně se tak
naplňuje jeho předchozí proroctví. Dr.Thomas L. Constable k tomuto příběhu poznamenává:
„Jestliže Bůh nesoudí svého proroka za neposlušnost, mohly by být pochybnosti, zadli Bůh
může Jarobeáma soudit za jeho neposlušnost.“88 Je zde kontrast k příběhu o Bileámovi, kde
Bůh skrze zvěř zachraňuje. Zde skrze ni soudí a ukazuje svou moc.
Elijáš a Boží moc
Je doba krize. Lid ze Severního království se pod vlivem modlářské královny odklání od
uctívání Hospodina k modlám. V této krizi, kdy bylo náboženství vyznávající Hospodina
krajně ohroženo, vystoupil prorok Elijáš. Bezprostředně začíná v 1Kr 17:1nn první zpráva o
něm: „Elijáš (= mým Bohem je Hospodin“) Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl
Achabovi: „Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech
nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo.“ I stalo se k němu slovo Hospodinovo: „Jdi odtud a
obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu.“ Z druhého Hospodinova výroku
vyplývá, že Elijášovi hrozí kvůli ohlašovanému trestu pronásledování.
V Izraeli už přes dva roky nepršelo – navzdory Baalovu chrámu, navzdory tomu, že Baalovi
propadl dvůr a velká část obyvatelstva. Baal, dárce deště, nepomáhal!
Třetího roku přišel Elijáš opět ke králi: „Achab šel Elijášovi naproti. Když Achab uviděl
Elijáše, řekl mu: "Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?" Ten odvětil: "Izraele neuvádím do
zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za
baaly.“ (1 Kr 18:16nn).
Elijáš se lidu zeptal: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem,
následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo.“ (v. 21).
Ten, kdo svědčí o Bohu, volá k rozhodnutí. Ale jak těžké je – i pro naše současníky – se
definitivně rozhodnout! Takové rozhodnutí má důsledky. Může být náročné. Ale
nerozhodnout se je rovněž rozhodnutí: k nezávazné lhostejnosti, k odvratu od víry, od věrnosti
a smlouvy. Víra a pověra nemohou kráčet ruku v ruce. Polovičatost se Bohu protiví,
nezaslouží si ji.
Elijáš vyzývá k Božímu soudu na hoře Karmel (1Kr 18:20-40). Lid reaguje nadšením, když je
Elijáš vyslyšen a dostaví se vytoužený déšť. A přece se pak opět nato prosadí vliv baalismu a
jeho zastánkyně Jezábely.
Prorok musí znovu prchat. Blízek rezignaci je v poušti posílen Bohem. Putuje „40 dní a 40
nocí“ až k hoře Boží Chorébu. Na místě, kde vznikla smlouva, kde se pravý Bůh zjevil, je
Elijáš poctěn teofanií (zjevením Boha), která se projeví – jako kdysi u Mojžíše – ohněm, bouří
a zemětřesením. Obdrží nové pokyny, předpověď nové pohromy, ale také Boží ujištění: „Ale
zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž
ústa ho nepolíbila.“ (1Kr 19:18).89 Elijáš zažívá velké projevy Boží moci a vidí Boha jak
88
89
Dr. Thomase L. Constable, Notes on 1Kings, Sonic Light, www.soniclight.com, str. 50
Johanna Koppová, Izraelští proroci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní vydří 2001, str. 30 – 31,
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
60
jedná, přesto mi přijde, že je zároveň zřejmé, že jde o setkání s Bohem. Bůh k němu na
Chorébu mluví až po projevech své moci tichým hlasem. Je zde však vidět jedno: Hospodin
ukazuje svou moc, jen aby zabránil pádu lidu do modlářství a podpořil své věrné v jejich
věrnosti.
V předchozí kapitolce o dešti jsme zmínili několik svědectví o tom, jak Bůh odpovídá na
modlitby za déšť. Rád bych zde ještě přidal jedno svědectví, které uvádí Nassim Ben Iman:
„Jeden bratr, který pracuje v mezinárodní misijní společnosti, cestoval se mnou v květnu 2000
do Maroka. (Z důvodu bezpečnosti nechci zde ani na jiných místech knihy uvádět přesnější
údaje o místech a zúčastněných osobách.) Ve službě Pánu jsme tedy do této země pašovali
knihy, kazety s vyučováním a podobné materiály. Díky Boží milosti jsme zde nalezli otevřená
a z části už velmi dlouho připravovaná srdce. Muslimové s radostí přijímali Boží slovo a
vykoupení skrze Ježíše Krista.
V této zemi je totiž téměř nemožné svobodně zvěstovat evangelium, aniž bychom nemuseli
čelit hrozícímu nebezpečí. Člověk musí umět přijmout i následky v podobě vězení nebo
mučení. Proto byla vedle nově obrácených právě svoboda, se kterou jsme mohli s lidmi
mluvit, tím největším zázrakem, který jsme směli prožívat.
Během této cesty jsme navštívili jednu odlehlou vesnici, jejíž obyvatelé už dlouhá léta
neviděli déšť. Zásoby se chýlily ke konci, šířil se hladomor. Nabídl jsem tedy jednomu
rolníkovi, že se budu modlit ve jménu Ježíše ke všemohoucímu Bohu za déšť. Znamením
toho, že déšť, který přijde, není náhoda a že Bůh odpovídá na prosté modlitby křesťanů, mělo
pršet přesně o tři dny později. Přitom jsem jasně poukázal na to, že Ježíš, ke kterému se
modlím, není „jen“ jeden z proroků, jak se v islámu tvrdí, ale je samotný Boží Syn.
A co myslíte, že se stalo? Bůh poslal přesně tři dny nato předpověděný déšť. Haleluja!!!
Umíte si jistě představit, jak rád tento rolník s celou svojí rodinou předal svůj život Ježíši, ke
kterému jsem se modlil.
Tato cesta byla současně počátkem naší práce v arabských a muslimských zemích. Měla
jediný cíl – záchranu duší.“90
Jistě je možné najít mnoho dalších zázraků a příkladů Božího jednání v SZ: hlad za Josefa,
Jonáše a velrybu, Elíšu a plovoucí sekeru a trestající medvědici a další. Pro přehled postačí to,
co jsme uvedli. Vždyť Hospodin ukazuje svou moc nad přírodou a to, jak skrze tuto moc
jedná s člověkem.
Novozákonní příklady
Stejně jako v SZ, tak i v NZ nalézáme situace, kdy Bůh promlouvá skrze přírodu, jak v životě
Pána Ježíše, tak v době prvotní církve. Pojďme se podívat alespoň na některé.
Hvězda mudrců (Mt 2:1-12)
90
Nassim Ben Iman, Skutečný nepřítel / Proč jsem se nestal teroristou, Křesťanský život, Albrechtice 2002, str.
17,18
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
61
Mudrci od východu („tři králové“) nechybějí při žádném vánočním programu pro děti. Ale
zvěst tohoto oddílu ukazuje na něco víc než na tyto záhadné mágy: Ti, kdo byli povoláni
původně, staví se proti Ježíši, neznámí pohané se mu však klanějí. Zkusme krátce
okomentovat text příběhu.
Za dnů krále Heroda. Herodes Veliký vládl od roku 37 až do roku 4 př. n.l. I daňový soupis,
zmíněný u Lukáše, byl mezi r. 9 a 6 před Kristem. Chyba je tedy asi v našem letopočtu, který
byl ostatně stanoven až v roce 525 na papežův příkaz.
Mudrci od východu (doslova „mágové“), tj. tajemní znalci hvězd z východu, vědci
(astronomové) a zároveň věštci (astrologové). Ve Starém zákoně se věštění z hvězd a ze
znamení na obloze přísně zakazovalo (srv. Lv 19:31 aj.). Hvězdy jsou přece Boží stvoření a
ne bohové (srv. Gn 1:14). Mágové tedy patří k jinému národu a k jiné kultuře a vědí málo
anebo vůbec nic o lidu Izraelském. Ale právě na základě svých astrologických výkladů hvězd
se vydají na dalekou cestu.
Viděli jsme na východě jeho hvězdu. Lidé tehdy věřili, že všechny události na Zemi jsou jen
odrazem pravého dění ve skutečném světě hvězd. Proto pozorovali velmi pečlivě pohyb hvězd
– zejména v Babylóně, ale i v Římě. Vždyť by se mohlo stát, že tam vyčtou události a děje,
které se pak později odehrají na Zemi jako jejich odraz. (To je teoretický základ astrologie
dodnes.) Už v roce 1604 vypočítal Jan Kepler, že právě roku 7 před Kristem došlo k velmi
vzácnému sblížení planety Jupiter (hvězdy královské) a Saturn (hvězdy židovské), takže na
obloze obě splynuly v jedno zářící těleso. Z toho pak plyne výklad mágů, uvažujících
astrologicky: přišel král Židů. Na nebi – pravzoru – se již ukázal.91 Ačkoliv Židé byli tehdy
zcela bezvýznamný národ, mágové udělali všechno pro to, aby se tomuto nově narozenému
králi poklonili. Jako pohané věděli, jak je důležité vzdát novému králi čest od samého
počátku, zejména když se jeho narození ukáže na nebi tak zřetelně.
Herodes, prahnoucí po moci, je dotazem cizinců znepokojen. Požádá o radu teologické
odborníky. Ti mu dají okamžitě správnou odpověď z Mi 5:1: Narození Mesiáše je možné
jedině v Betlémě (srv. 2Sam 5:2b).
Přitom je nápadné, že biblicky skalní teologové nevyvodí ze svých poznatků žádné důsledky.
Mágové se vydají na dalekou cestu, ale zákoníci zůstanou v Jeruzalémě a modlí se asi dál se
všemi ostatními Židy za příchod zaslíbeného Vykupitele. Toho však už Bůh poslal. Jiným
ukážou správnou cestu, ale sami po ní nejdou. Odvolávají se dál na slovo Boží, ale ve
skutečnosti je vážně neberou a setrvávají ve svých tradicích a ve svém způsobu myšlení.
Úplně jinak mágové: nevzdávají se, ani když se Herodes ukáže jako bezradný, a dají si
biblickým slovem ukázat nový směr do Betléma.
Stojí zato si všimnout následujícího výrazu v Mt 2:7: …kdy se hvězda ukázala, doslova: „na
časové údaje objevení hvězdy“. To je odborná řeč. Její pozadí tvoří dnešní poznatek, že
nebeský jev (Jupiter a Saturn) bylo vidět třikrát. Pak by snad šlo vyložit událost asi takto:
Poprvé koncem května (na to měli mágové čas k propočtům); pak začátkem října (dali se na
cestu do Jeruzaléma) a konečně začátkem prosince, kdy šla hvězda před nimi skutečně
jihojihozápadně od Jeruzaléma, směrem do Betléma!
91
Pro podrobnější rozbor tohoto úkazu Gerhard Kroll, Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakladatelství,
Kostelní Vydří 2002, str. 70-76
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
62
Když přišli do Betléma, stalo se toto, padli na zem, klaněli se mu. Pohanští mágové jsou u cíle
své cesty. Ti, kteří původně nevěřili, vzali Boží znamení vážně a trefili k narozenému Ježíši
dokonce za pomoci pozorování hvězd. Ale ti původně povolaní z lidu izraelského, král, kněží
a teologové, Ježíše ignorují a stanou se z nich dokonce jeho nepřátelé. Něco mezi tím
neexistuje. Před Ježíšem platí jasné „buď – anebo“ dokonce i v příběhu vánočním. Tím, že
Matouš zdůrazňuje právě tento rys, řadí se příběh nenápadně k jeho ostatním příběhům a
podobenstvím, v nichž ti původně povolaní selhávají, zatímco ti cizí jsou povolávání: Mt
8:10-12; 21:28-31.33-46; 22:1-10.
Zlato, kadidlo a myrhu. Protože to jsou tři dary, usuzovalo se později na tři mágy, z nichž se
pak stali „tři králové“, Kašpar, Melichar a Baltazar. Podle staré orientální tradice mělo však
být mágů 12. Kadidlo a myrha jsou vonné pryskyřice. Ve spojení se zlatem to bývaly dary
nejvyššímu bohu, bohu slunce. Na tom je vidět, jak velká to byla pocta.
Po těchto zkušenostech může Bůh mluvit k pohanským mágům dokonce přímo, ve snu.
Poslechnou bez odkladu, bez námitek a dokáží i tím, že opravdu uvěřili.92 Z příběhu lze
vyvodit následující důsledky.
•
•
•
Bůh se zjevuje pohanským mágům způsobem, kterému rozumí a který si umí správně
vyložit.
Skalní bibličtí teologové lidu vyvoleného dovedou sice dát přesnou informaci, avšak
sami si z toho nevyvodí žádné důsledky.
Pohané se přicházejí klanět, Židé se zatvrzují a z jejich krále Heroda se stává dokonce
Ježíšův nepřítel na smrt.
Voda ve víno (J 2:1-11)
Pán Ježíš je krátce po svém křtu pozván spolu se svou matkou a učedníky na svatbu. Na ní se
odehrává náš příběh. Vše začíná v okamžiku, kdy hostům dochází víno. Ježíšova matka za
ním přichází a žádá ho, by s tím něco udělal. Jak s tím může Ježíš něco udělat? Marie ví, že
Ježíš je Mesiáš a má moc dělat zázraky. Ježíš ji odmítá, ale pak stejně vykoná zázrak. Proč?
Možná proto, že nechce, aby někdo určoval, kdy a jak začne sloužit.93 Marie ukazuje
služebníkům na Ježíše a on jim dává pokyny. Nalijte vodu do nádob na omývání. Nádob bylo
šest, dá se tvrdit, že zde dohromady nalili asi 600 litrů vody.94 Služebníci nalili vodu a
dostávají další rozkaz. „Teď naberte a neste správci hostiny.“ (J 2:8). Možná netuší, proč a
jak, ale rozkaz plní. Správce ochutnává a najednou to není voda, ale víno. Nechává si zavolat
ženicha a chválí ho.
Jan v 11. verši říká, že to byl počátek Ježíšových zázraků. To znamená, že tento zázrak měl
určitý dopad či význam. Co bylo tím dopadem či účelem? Je několik odpovědí:95
1. Účel v kontextu
Při svém zkoumání tohoto zázraku jsem se podíval na webovou stránku, která obsahuje
mnohá kázání Raye Stedmana. Píše následující:
92
Bodo Riedel: Sborová biblická škola 3/96, Helioprint, Lovosice 1997
The Ryrie study Bible, Moody press Chicago, Chicago 1986, str. 1454
94
Geneva Notes, CD Christian Classic Ethreal Library.
95
Rozbor je zpracován z Hampton Keathley IV, The Miracles of Jesus, Biblical Studies Press 1996,
www.bible.org, str. 5-7
93
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
63
Ve své užitečné knize Zázraky, poukázal C.S. Lewis na to, že každý Ježíšův zázrak je
jednoduše jakýmsi zkrácením přirozeného procesu; udělá okamžitě něco, co obecně trvá
delší dobu. Lewis říká: „Každý zázrak nám malým písmem napíše něco, co Bůh již
napsal, nebo napíše přes celé plátno přírody písmeny tak velkými, že je lze sotva
zpozorovat.“ Právě to Ježíš dělá: přeskakuje prvky času, růstu, sběru, lisování a kvašení.
Vezme vodu – anorganickou, neživou, všední látku, a beze slova, bez gesta, aniž by na ni
položil ruce, vysloveně jednoduše, se voda stane vínem, organickou tekutinou, produktem
kvašení, který patří mezi živé látky. Tak dokázal svou úžasnou schopnost být pánem
přírodních procesů.
C.S.Lewis a Ray Stedman jsou obvykle velmi dobří, ale zde musím nesouhlasit. Kdybyste
naplnili hrnec vodou a dali jej na verandu, mohl by tam stát 1000 let, aniž by se obsah
proměnil ve víno. Nejen, že je to nemožné, ale míjí zde smysl zázraku. V Janovi 1:3, Jan
říká: „Všechno povstalo skrze něj…“ Nyní Jan hovoří o zázraku, ve kterém Ježíš
předvedl, že On je stvořitel. On tvoří víno. Neurychluje přírodní proces.
Účelem v kontextu je tedy to, že se jedná o zázrak stvoření.
2. Význam pro židovské přihlížející
Proč by měla být výroba vína důležitá pro židovské přihlížející? Ve SZ je mnoho pasáží,
které předpovídaly, že až Mesiáš přijde, bude hojnost vína, srov. Am 9:12-15. Víno je
symbolem přítomnosti Mesiáše. Úvodní znamení Ježíšovy služby je vytvoření vína, jež
vyhlašovalo, že Mesiáš je přítomen a připraven ustanovit království.
•
„Nejlepší jsi nechal na konec“ může být narážka podobná v Židům 1. Žd 1:1.
Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto
posledním čase k nám promluvil ve svém Synu…“
• Ježíš přikazuje služebníkům, aby zacházeli znesvěcujícím způsobem židovskými
nádobami, aby dosáhli jeho cíle. Je to důležité? Ano, Ježíš dává najevo, že je
nadřazen rituálům a tradicím farizeů. Během své služby to udělá ještě několikrát.
Ježíš se projevuje jako Stvořitel a Mesiáš. Zjevil svou slávu (J 1:14).
3. Význam pro učedníky
To také utvrdilo víru učedníků. Je to řečeno ve verši 11.
Z našeho příběhu je možné vyvodit následující aplikaci:
•
•
•
•
•
•
Z rozhovoru mezi Marií a Ježíšem se dozvídáme, že Ježíš je větší než Marie. To je
aplikace pro naše katolické přátele. Slyšel jsem, že v katolických kostelech jsou sochy
Marie vždycky větší než sochy Ježíše.
Marie se podřídila Kristu, i já bych se mu měl tedy podřídit.
Vidíme také, že bychom neměli požadovat, aby Bůh jednal podle našeho rozvrhu či
naší touhy. Udělá, co chce a kdy chce.
Ježíš posvětil instituci manželství svou přítomností na svatbě a na hostině. Nezajímá
jej mnišství či askeze.
Ježíš udělal oslavu svatby ještě příjemnější, když poskytl víno. Proto tedy lze říci, že
Bohu záleží na naší radosti stejně jako na našich potřebách.
Učedníci pak uvěřili, že tou správnou reakcí na božskou osobu a dílo Krista, je uvěřit.
Všimněte si, že dokonce i ten první zázrak má za cíl budovat víru. Ježíš začíná tím, že
zdůrazní, že není ta správná hodina, a přesto zázrak udělá. Tento zázrak byl slavný,
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
64
•
•
ale nebyla to hodina slávy. Všechny zázraky vyvyšují to, co je nejdůležitější –
nejslavnější Kristovo dílo – jeho smrt, což je základem pravé spasitelné víry.
Služebnictvo vidělo tentýž zázrak (z větší blízkosti než kdokoli jiný), ale není zde
zaznamenáno nic o jejich víře. Princip: Mnozí vidí Boží dílo a nereagují ve víře.
Tento fakt přehlížejí následovníci hnutí Vineyard, kteří učí, že kdyby lidé viděli
zázraky, pak by uvěřili. Člověk pak přemýšlí, jestli četli o tomto zázraku.96
Vraťme se k tématu stvoření. Ježíš stvořil víno určitého stáří. To má význam pro
debatu o stvoření a evoluci. Evolucionisté říkají, že země musí být miliony let stará,
protože jsou pro to empirické důkazy. Ale položte si otázku. Kdyby Bůh v pondělí
udělal strom a vy jste ho v úterý pokáceli, kolik letokruhů by měl? Kdyby Bůh stvořil
svět, proč by ho nemohl utvořit určitou dobu starý? Když Boha vyjmete z rovnice,
svět vypadá starý. Ale kdyby to Bůh udělal před 10 000 lety a stvořil vše již s určitým
věkem, pak není empirický důkaz o věku země v rozporu s Písmem. Není žádný
empirický důkaz pro přeměnu živočišných druhů. Následkem toho vědci zvolili náhlý
objevení se jako vysvětlení původu života na zemi. Jaké je lepší vysvětlení náhlého
objevení se, než záznam o stvoření v Genesis?
Chtěl bych na závěr zkoumání zázraku v Káně přidat svědectví, které zaznamenává Mel Tara:
„Před probuzením jsme při večeři Páně používali tvrdý alkohol. Přimíchali jsme
trochu vody a cukru, aby to nebylo příliš silné. Takhle jsme to dělali mnoho a mnoho let. Ale
když se lidé obrátili, řekli pastorovi: „Jestli ještě budete užívat tvrdý alkohol, nechceme chodit
k večeři Páně.“ Tak se pastor a lidé rozhodli, že budou používat čaj s trochou cukru a dlouho
jsme při přijímání měli tento slazený čaj.
Pán k nám v Indonésii začal mluvit, proč potřebujeme mít večeři Páně s čajem. Proč
bychom nemohli používat stejnou věc jako Ježíš a apoštolové? Tak jsem se rozhodli, že to tak
budeme dělat.
Od října 1967, pokaždé, když jsme v našem sboru měli přijímáním, vzali jsme prostě
vodu, modlili se nad ní a Pán ji proměnil ve víno. Bůh tento zázrak učinil více než
šedesátkrát. Opět – moje Bible je pravdivá, když říká: „Můj Bůh mi obstará všechny mé
potřeby podle svého slavného bohatství.“
Na Timoru nemáme žádnou vinnou révu, abychom mohli víno vyrábět, ale Pán nám
naši potřebu naplnil. Velmi za to Boha chválím. Je prostě nádherné, když vidíme Pána Ježíše
dosvědčovat Jeho slovo, že Bible není stará kniha pro lidi přede 2 000 lety. Je mnohem
aktuálnější než dnešní noviny. Musíme jen Bohu věřit ve všem, co v tomto životě
potřebujeme. Jeho moc a Jeho sláva jsou dostatečné pro všechny naše potřeby.
V roce 1968 jsem se právě vrátil z ostrova Sumba, když jsem slyšel, že Bůh dává
sboru víno. Bylo to příliš. Prostě jsem tomu nemohl uvěřit. Ačkoli jsem viděl, jak se dějí
zázraky, tohle bylo absurdní.
Je to hloupost, myslel jsem si. Můj rozum byl opět v cestě. Ani když mi o tom říkali,
nemohl jsem tomu uvěřit.
Když jsme měli příště večeři Páně, Pán nám řekl, abychom utvořili modlitební
skupinu. Ostatním bratřím a sestrám také řekl, že mě mají požádat, abych se k této modlitební
skupině připojil a viděl, jak Pán promění vodu ve víno. Byl jsem rád, protože jsem chtěl vidět
Boží moc jednat tímto způsobem, a tak jsem se k modlitební skupině připojil.
96
Osobně nesdílím názor, který zde Hampton Keathley prezentuje. Myslím si, že množství svědectví, která jsou
zde uvedena, jasně ukazují na důležitost Boží moci pro život křesťana.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
65
Ale ve skutečnosti jsem nevěřil, že to Bůh udělá. Vsadím se, že vezmou cukr a med,
dají ho do vody a potom řeknou, že je to zázrak, myslel jsem si. Vsadím se, že nám připravují
jen obarvený nápoj.
Bůh týmu řekl, aby „se ujistili, že vodu přinese Mel a že všechno je jednoznačné a
jasné – a aby nedělali žádné hlouposti.“ Tak mi řekli: „Až přijde čas, Mele, půjdeš a přineseš
vodu.“Také řekli, že ji mám vzít do nádoby. Měl jsem z toho dobrý pocit, protože jsem se
mohl ujistit, že je opravdu čistá.
Šel jsem do studny, naplnil jsem nádobu a přinesl ji zpět do domu, kde jsme se měli
modlit. Potom mi Pán řekl, abych nádobu zakryl látkou, aby byla chráněná před hmyzem.
Dále Pán týmu řekl: „Ať Mel položí své ruce kolem nádoby a drží látku.“ Tak jsem dal
ruce na látku. Víte, proč to Pán dělal? Protože věděl, že jsem přemítal o tom, jestli až budu
mít zavřené oči a budu se modlit, nezvednou látku a nedají něco do vody. Tak jsem dal ruce
kolem nádoby, abych se ujistil, že nikdo látku nemůže nadzvednout. Bůh se snažil mému
rozumu pomoci, abych věřil, že On je Bůh zázraků.
Pevně jsem držel nádobu a začali jsme se modlit. Zatímco jsme se modlili, sklouzla mi
látka trochu do nádoby a namočila se. Mrknul jsem na ni. Byla jen mokrá od vody.
Modlili jsme se asi hodinu. Když jsem se podíval znovu tam, kde byla látka
namočená, byla nachová.
Přítel vedle mě řekl: „Mele, cítíš to? Pán nám dal víno.“
„Necítím to,“ odpověděl jsem. „Možná se něco stalo s mým nosem. Ale vidím nach.“
Potom nám Pán řekl: „Teď doneste víno vašemu pastorovi. Ale než půjdete do
pastorova domu, tři z vás ať ho ochutnají.“
Můj švagr, moje sestra a já jsme měli výsadu ochutnávky. Byl jsem rád. Řekl jsem si,
že to musí být výborné, když je to tak nachové.
Švagr ochutnával první. Podíval jsem se na jeho tvář, protože jsem si říkal, že když se
usměje, je určitě všechno v pořádku. Když se napil, opravdu se hezky usmál a já jsem si ve
svém srdci řekl: Tak to je určitě v pořádku.
Potom jsem vzal sklenici a ochutnal to. Víte, jak to chutnalo? Přesně jako voda.
„Pane, co se se mnou děje,“ zeptal jsem se. „Co se děje s tímto zázrakem? Tys řekl, že
je to víno, a je to nachové, ale chutná to jako voda.“ Snažil jsem se srovnat si v hlavě, kde je
chyba. Buď můj jazyk není v pořádku, nebo je v mém životě nějaký hřích nebo něco
takového. Opravdu usilovně jsem se modlil.
„Tak jak to chutná?“ začali se nás ptát ostatní členové týmu.
„Chvála Pánu, je to vynikající víno,“ řekl švagr.
„Drahý Pane, oba řekli, jak je to dobré. Pane, to je prostě hrozné. Můj Bože, co není
v pořádku?“
Pán mi řekl: „Mele, všechno je v pořádku.“
Řekl jsem: „V pořádku“ V pořádku, můj Bože! Je to jen stará obyčejná obarvená voda.
Není to víno!“
„Mele, ty potřebuješ poznat, co víra opravdu znamená,“ řekl Pán. „Řekl jsem ti, že je
to víno. To tvůj jazyk a rozum ti říkají, že je to voda. Komu budeš věřit?“
Myslel jsem si: Co jenom řeknu? Chtějí, abych řekl: „Chvála Pánu,“ nebo něco
takového. Neodpověděl jsem jim a řekl jsem Pánu: „Pane, co mám říct, až se mě zeptají?“
Pán řekl: „Prostě řekni: chvála Pánu, je to vynikající víno.“
Řekl jsem: „Pane, to nemyslíš vážně. Nebudu lhát.“
Pán řekl: „Otevři si Bibli, Žd 11:12.“
Otevřel jsem si Bibli opravdu velmi rychle, protože ostatní čekali na mou odpověď.
Četl jsem, jak Pán ukázal Abrahamovi všechen písek na mořském břehu a řekl: „Abrahame,
dokážeš spočítat všechen tenhle písek?“ Abraham řekl: „Nedokážu, Pane.“ Pán řekl: „Tvoje
potomstvo bude početnější než všechen písek na mořském břehu.“ Abraham šel domů a řekl
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
66
Sáře: „Sáro, víš, co se stane? Budeme mít děti a našich dětí bude tolik, jako je písku na
mořském břehu.“ Víte, že mu bylo kolem 100 let nebo i více. Vlastně říkal babičce, že nebude
mít vnoučata, ale že bude mít své vlastní dítě. Rozumem bychom to ani nemohli pochopit a
řekli bychom: „Raději se pokusíme přijít na to, co tím Bůh myslel, když to řekl.“ Oni dva
však přijali pravdu. Uctívali Pána a děkovali mu.
Abraham byl rozrušen. Víte, jak jste rozrušení, když se máte stát otcem.
Pravděpodobně šel ke svým přátelům a všem jim o Božím zaslíbení řekl. Představuji si
Abrahama, jak chodí od místa k místu a říká: „Mám dobrou zprávu. Stanu se otcem a budeme
mít rodinu, která bude početnější než písek na mořském břehu.“ Pravděpodobně mu říkali:
„Abrahame, starý muž jako ty? Máš vidiny. Děláš si z nás blázny. Kolik ti je let?“ „Asi 100,“
odpověděl Abraham. „Oba jste se zbláznili, Abrahame; zapomeň na to. Takový hloupý
nápad,“ smáli se mu. Ale Abraham byl Boží muž. I kdyby mu celý svět říkal, že to, co řekl
Bůh, je bláznivé a nemožné, věděl, že je to možné, protože Bůh to řekl. Stál na Božím slově.
Nedíval se na okolnosti. Díval se na Boha a jeho zaslíbení.
V tu chvíli mi Pán řekl: „Teď, Mele, prostě řekni: Chvála Pánu, je to dobré víno. Jako
skutek víry – věříš, že jsem tuto vodu proměnil ve víno.“
Teď už jsem mohl pochopit, co po mně Bůh chce. Když se mě zeptali, tedy jsem řekl:
„Chvála Pánu, je to vynikající víno.“
Pak jsme se připravili a šli do domu našeho pastora. Stál jsem vystrašený vzadu
v místnosti. Říkal jsem: „Pane, ukázal jsem svoji víru, ale mrzí mě to, Pane. Až pastor
ochutná to víno, bude to pořád voda. Pane, odpusť mi, ale něco udělej, prosím.“
Když jsme došli do pastorova domu, čekal na nás spolu se staršími. Pastor měl radost
a zpívali jsme píseň. Potom pastor řekl: „Pojďme chválit Pána za víno.“ Udělali jsme to.
Potom řekl: „Teď bych ho rád ochutnal, abych věděl, jak je dobré.“
V té chvíli jsem byl v rohu a zavřel jsem oči; moje srdce usilovně tlouklo a já jsem
volal: „Pane, je to voda. Pane, udělej zázrak teď! Pane, udělej něco!“
Pastor odkryl nádobu. Vzal kalich. Díval jsem se na pastorovu tvář a znovu volal:
„Pane, řekl jsem ti, že věřím. Ale teď nevím, co se stane.“
Pastor si vzal kalich a naplnil ho „vínem“. Díval jsem se na něj zblízka a sotva jsem
dýchal, protože jsem věděl, že je to voda.
„Pane, co se stane, až to ochutná?“ ptal jsem se.
Pastor polkl. Z jeho tváře jsem nemohl říci, co si myslí.
Když polkl, řekl: „Chvála Pánu, je to vynikající.“
Nemohl jsem věřit svým uším.
Řekl starším: „Teď všichni pojďte a ochutnejte to.“
Všichni to ochutnali a řekli, jak je to dobré. Měl bych to raději ochutnat znovu, myslel
jsem si. Tak jsem vstal a ochutnal.
Chutnalo to jako víno! Byl jsem zmatený.
Když jsme se vraceli domů, řekl jsem švagrovi: „Teď mi řekni pravdu.“
„Dobře, o co jde?“
„Jak ti chutnalo to víno?“
„Bylo vynikající, chvála Pánu.“
„Ne když jsme byli u pastora, ale když jsme byli u vás,“ řekl jsem. „Teď buď
upřímný.“
Řekl mi: „Chutnalo to jako voda.“
„Cože! Chutnalo to jako voda?“ řekl jsem. „Tak proč ses přetvařoval?“
„Věřil jsem Božímu slovu více než svému jazyku.!
„Můj drahý bratře, ty opravdu víš, jak se zachovat křesťansky,“ řekl jsem. „Kdybys
řekl, že je to voda, zničil bys úplně moji víru.“
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
67
Pak jsem se na totéž zeptal své sestry a i ona řekla, že to chutnalo jako voda. Zeptal
jsem se: „Proč jsi řekla: Chvála Pánu?: Řekla také: „Prostě jsem raději šla do Božího slova,
než abych vyznávala své pochybnosti.“
Řekl jsem: „Ježíši, děkuji ti za tuto zprávu, že Boží slovo je pravda bez ohledu na
okolnosti.“97
Zázračný rybolov (L 5:1-11)
Máme zde další příběh z počátku služby Pána Ježíše. Příběh se odehrává na břehu
Galilejského jezera. Ježíš káže, a aby mohl lépe mluvit k lidem, žádá Šimona Petra o možnost
kázat z jeho lodi z vody. Po kázání přichází hlavní část děje. Ježíš žádá rybáře, aby vyhodili
sítě. Ti mají jasnou námitku:
Šimon odpověděl: "Mistře, celou noc jsme těžce pracovali a nic jsme nechytili. Ale na tvé
slovo spustím sítě." L 5:5 (KMS)
Možná z příběhu vycítíme, že Šimon Petr pochybuje o správném úsudku. On je zkušený rybář
a ví své. Ježíšovo přání však plní a najednou se děje veliká věc.
A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat. Dali znamení
společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodi, že se až
potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: "Odejdi ode mne,
Pane, protože jsem hříšný člověk." L 5:6 - 8 (KMS)
Šimon Petr jasně vidí, že se stalo něco, co se běžně dít nemůže. Je užaslý, stejně jako okolo
stojící. Je to přesvědčivější než pouhé kázání. Ryby mohou stěží odtáhnout na břeh. Ježíš na
vyznání Šimona Petra reaguje takto:
„Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno opustili a vydali se
za ním. L 5:10 - 11 (KMS)
Pojďme se podívat, co lze v tomto příběhu najít:98
•
•
•
•
Ježíš ilustruje svou moc nad lidmi, když je povolává do služby.
Kvůli tomu, že se tento zázrak odehrál v soukromí (odrazili od břehu na hlubinu), je
třeba chápat, že tento zázrak nemá nic společného se zástupy. Je to zázrak učednický a
učednické zázraky se zabývají rozvojem dovedností ve službě či charakteru učedníků.
Žalm 8:6-8 říká, že Bůh má moc nad mořskými tvory.
Kristus stanovuje výsledky evangelizace. Jen když budou následovat Krista a mít víru
v jeho vedení, mohou se učedníci stát rybáři lidí.
Zmiňme několik věcí, které si odnést z této události:
97
Mel Tara a Cliff Dudley: Mocný jako vítr, ŽV ročník 5, 1994/5, str. 343, 344
Rozbor je zpracován z Hampton Keathley IV, The Miracles of Jesus, Biblical Studies Press 1996,
www.bible.org, str. 17
98
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
68
•
•
•
•
•
•
•
•
Činí vás neúspěch v práci nezpůsobilými pro službu? Koho obvykle ustanovujeme do
rady starších? Úspěšné podnikatele? Učedníci celou noc rybařili a nic nechytili. To byl
neúspěch v práci. Kristus to použil k tomu, aby jim dal lekci. Nenechte se odradit
neúspěchem. Učte se z něj. A neprohlašujte nezpůsobilými druhé, protože neuspěli
v práci (pokud to ovšem nebylo pro jejich nepoctivost či něco podobného).
Ať vám lidské nepochopení nezabrání v uposlechnutí. Petr „věděl“, že bude zbytečné
vyhodit v té době znovu síť.
Dovolte Bohu, aby určil postup i výsledek vašeho života. Myslím si, že je na nás,
abychom poslouchali Boha a co nejvíc se snažili, ale výsledky musí být podle něj.
Chceme-li na sebe vzít zodpovědnost za výsledky, bude to mít za následek pýchu,
budou-li výsledky dobré, či vinu, budou-li špatné.
Dejme si pozor na to, že pýcha na mé schopnosti může zastínit mou závislost na
Kristu. Petr byl profesionální rybář. Jeho počáteční reakce byla, že ví o rybaření víc
než Ježíš.
Službě předchází zjevení. To je jeden typ motivace.
Nikdy neztrácejte vzrušení z Boží milosti, která používá nás hříšníky k tomu, aby Bůh
dosáhl svých cílů.
Poslušnost Božímu slovu přináší Božímu dělníkovi požehnání.
2 Kor 12:9 – V naší slabosti se projeví jeho síla.
Je možné zmínit i rybolov po vzkříšení, nebo jak Petr chytil rybu, která přinesla peníz na
zaplacení chrámové daně, ale pro naše potřeby je námi uvedený příklad dostatečný.
Utišení bouře (Mk 4:35 – 41, Mt 8:23-27 a L 8:22-25)
Podívejme se blíže na Markovo podání:
Toho dne, když nastal večer, jim říká: "Přejděme na druhou stranu." Opustili zástup a vzali
ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se
přelévaly do lodě, takže se již loď naplňovala. A on spal na zádi na podušce. Budí ho a říkají
mu: "Mistře, nezajímá tě, že hyneme?" Probudil se, pokáral vítr a řekl moři: "Mlč, buď
zticha!" A vítr přestal a nastalo veliké utišení. Řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte
víru?" Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: "Kdo to tedy je, že i vítr i moře ho
poslouchají?" Mk 4:35 - 41 (KMS)
Příběh je jasný. Zmiňme jen pár drobností, které nám mohou pomoci ho lépe pochopit.
Galilejské jezero leží 208 metrů pod úrovní hladiny středozemního moře a je obklopeno
kopci. Když se větry vanoucí po pevnině přibližují k jezeru, zesilují, a způsobují tak nečekaně
prudké bouře. Ačkoliv učedníci byli zkušenými rybáři, kteří většinu života strávili na jezeře a
znali ho velmi dobře v této bouři podlehli panice. Učedníci zpanikařili, protože to vypadalo,
že Ježíš si toho není vědom a nezajímalo ho to. Učedníci žili s Ježíšem, a přesto ho podcenili.
Neuvědomili si, že může svoji moc použít i v jejich prospěch.99 Lze zde vidět následující
věci:100
99
Průvodce životem, Marek, Luxpress, Praha, 1994, str. 30 - 31
Rozbor je zpracován z Hampton Keathley IV, The Miracles of Jesus, Biblical Studies Press 1996,
www.bible.org, str. 40 – 41
100
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
69
•
•
•
Vidíme jeho lidství, božství, soucit a moc. Myslím si, že je to dobrá ilustrace pravdy
z Židům 4:15, která říká: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s
našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se
hříchu.“ A když se jeden z učedníků Ježíše zeptal: „Je ti jedno, že zahyneme?“,
přemýšlím o tom, že to byl možná Petr (už proto, že byl nejsmělejší a nejvýřečnější).
Možná o tomto přemýšlel, když napsal v 1. Pt 5:7 „Všechnu `svou starost vložte na
něj´, neboť mu na vás záleží.“
Jsou vyděšeni Ježíšovou mocí a žasnou nad ní. Když říkají: „Co je to za člověka?“
Myslím si, že to zapadá do hlavní osnovy Marka, ve které jen čtenáři a démoni vědí,
kdo ježíš doopravdy je. Až v Mk 8:29 učedníci říkají: „Ty jsi Kristus.“ Tedy ačkoli
vědí, že Ježíš je zvláštní, že je velký prorok, že je možná Mesiáš, nechápou plně, kým
je.
Účelem zázraku je zjevit skutečnou přirozenost Ježíše Krista. Je jak Bůh, tak člověk.
Za těchto okolností přemýšleli víc o jeho lidství než o jeho božství. Přišli k němu
s prosbou o pomoc, vzbudili ho, takže v čem je problém? V čem byl nedostatek jejich
víry? Báli se. Čeho se měli bát? Chce-li Bůh, abyste zemřeli, máte se bát? Bůh vám dá
milost zemřít. Strach je následkem nedostatku víry.
Ještě jak se tento příběh dotýká našeho života:
•
•
•
•
•
•
Jako Boží služebník nejsem osvobozen od bouří života.
Když prožívám zkoušky, není to znamením Boží kázně či nepřízně.
Bůh má moc i nad přírodou i okolnostmi, ve kterých se nacházím.
Strach je výsledkem nedostatku víry. Nedaří se nám věřit, že Bůh je dobrý a že to má
pod kontrolou. Ačkoli všichni věříme tomu, že Ježíš je Bůh, žijeme každý den tak,
jako bychom věřili, že má pod kontrolou každou situaci? Někdy říkáme: „Bůh byl tak
milostivý,“ když se nám stane něco dobrého – jakoby nebyl milostivý pořád. Někdy
řekneme: „Kde byl Bůh, když jsem ho potřeboval?“ Kdybychom dělali zkoušku
z teologie někde ve třídě, věděli bychom, že Bůh je všudypřítomný. „Kde byl Bůh“ je
lidský popis naší zkušenosti, ne dobrý teologický výrok.
Účelem zkoušek je zdokonalení víry. Jakub 1:4
Výsledkem zkoušek by mělo být lepší pochopení toho, kdo je Bůh.
Co by byli učedníci udělali, kdyby měli víru? Kdyby byli věřili, že jejich Pán to má pod
kontrolou a že mu na nich záleží? Nevzbudili by Pána (bylo zřejmé, že potřebuje odpočinek).
Byli by věděli, že loďka se nepotopí, když v ní Pán je. A byli by věděli, že bouře nebude trvat
věčně. Byli by schopní přečkat tu bouři a čekat.
Chůze po moři (Mt 14:22-33, Mk 6:45-52, J 6:15-21)
Pro náš výklad použijeme Matoušův popis:
A Ježíš hned přiměl učedníky, aby nastoupili do lodi a plavili se před ním na druhou stranu,
než on propustí zástupy. A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě
pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď již byla velmi vzdálena od země, zmítána
vlnami, protože vítr vál proti ní. O čtvrté noční hlídce přišel Ježíš k nim, kráčeje po moři.
Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: "To je přízrak!" A strachem
vykřikli. Ježíš na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já to jsem, nebojte se!" Petr mu odpověděl:
"Pane, jsi-li to ty, poruč mi, abych přišel k tobě po vodách!" On řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
70
lodi, kráčel po vodách a přišel k Ježíšovi. Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout
a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Ty malověrný,
proč jsi zapochyboval?" A když vstoupili na loď, vítr přestal. Ti, kdo byli v lodi, se mu
poklonili a řekli: "Opravdu jsi Boží Syn."Mt 14:22 - 33 (KMS)
Zkusme jen několik postřehů. Pán posílá učedníky na lodi pryč, na druhou stranu jezera. On
sám propustil zástupy a jde se modlit. Je při modlitbách sám. Učedníci zatím zápasí s bouří a
větrem, který jde proti nim. Jsou velké vlny a těžko se proti větru vesluje. Když vidí Ježíše,
křičí strachy. Je to něco impozantního. Podobně se chovali i při Zjevení Páně po jeho
vzkříšení (L 24:36-38). K ránu jde k nim po moři. Nemá loď, jde sloužit. Naplňuje Boží slovo
(Ž 77:17-21, Jb 9:4-10). Bylo to řečeno, prorokováno, a tak by bylo divné nechodit po vlnách.
Jak chodí Bůh po vlnách? Učedníci to vidí a bojí se. Nepoznávají Pána. Je vítr, vlny, vodní
tříšť a šero... Zvláštní podívaná. Učedníci křičí strachem... Ježíš je hned uklidňuje: „Já jsem
to!“ Petr říká: „Jsi-li to ty, poruč...“ A tak se děje a Petr kráčí po vlnách, ale vítr se pro něj stal
větším než Ježíš. Objevil se strach a Petr tone. Ježíš ho zachraňuje a přichází do lodi. Zmiňme
pravdy, které se zde objevují:101
•
•
Nedostatek víry v osobu Ježíše Krista přináší neúspěch.
On má moc nad přírodními živly.
Zmiňme několik praktických aplikací:
•
•
•
•
•
•
Ježíš nás často posílá do bouře, aby vyzkoušel a posílil naši víru. Bez práce nejsou
koláče (ať jde o chápání či víru či cokoli jiného, na čem je třeba, aby Bůh pracoval.)
Zatvrzelé srdce mi brání vidět Krista takového, jaký opravdu je. (Marek)
Ti, kteří nemají víru, nemají úspěch ve službě. Nezvládli nasytit 5000. I zde zápasí.
Je zde viditelné nebezpečí sebejistoty.
V osobě a moci Kristově je bezpečí.
Modlitby nemusejí být dlouhé, aby byly účinné. Neřídil se podle formulky ChVDP
(chvály, vyznání, děkování a prosby).
Bůh někdy dává lidem i dnes jít po vodě. Zmiňme dva příběhy. Ki Dong Kim uvádí tuto svou
zkušenost:
Potřeboval jsem pomoc, tak jsem si podal inzerát. Načrtl jsem architektonickou
perspektivu stanu s možností určitých změn podle potřeby a oznámil jsem, že na to
potřebujeme 3000 dolarů. Všechny tyto informace jsem poskytl několika zahraničním
časopisům. Pak jsem dychtivě sledoval poštu kvůli odpovědím, které nikdy nepřišly. Znova
jsem to dal uveřejnit do Faith Digest. Hned jsem dostal desetidolarový dar jako povzbuzení
z Afriky a pak několik jiných malých darů zjiných zemí. Také jsem dostal odpověď od
mezinárodního filantropa Dr. Len J. Johnosona, prezidenta britské evangelizační společnosti,
jehož cestovní plán do Japonska zahrnoval krátký, postranní výlet do Koreje v určitou sobotu.
Souhlasil, že se se mnou sejde a že prodiskutujeme můj návrh stanu, pokud se budu moci
dsotavit tam, kde v té době bude.
Během přeplněného týdne před dnem jeho návštěvy jsem vedl probuzeneckou kampaň
na hoře na dalekém venkově a neustále jsem Bohu v modlitbě připomínal, že musím ukončit
101
Rozbor je zpracován z Hampton Keathley IV, The Miracles of Jesus, Biblical Studies Press 1996,
www.bible.org, str. 56
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
71
setkání, abych přijel včas na určené místo, kde jsme se měli s Dr. Johnsonem setkat během
jeho velmi nahuštěného programu.
Celý týden neustále, celý den a každý den, celou noc a každou noc pršelo. Prudké lijáky
kaskádovaly dolů skalními hrázemi a horskými hradbami. Bláto houstlo. Vodou uvolněné
skály se kutálely a odrážely od horské stěny.
Zatímco jsem kázal Slovo a modlil se, skoro jsem se obával, že zešedivím pokud jde o
realizaci tohotosetkání s Dr. Johnsonem. V pátek večer shromáždění konečně skončilo a já
jsem se velmi brzo ráno v sobotu v nepřetržitém lijáku vytratil. S těžkým batohem na zádech a
velkým deštníkem nad hlavou jsem hnal své unavené tělo 11 kilometrů k zastávce autobusu
na druhé straně rozbouřené řeky, abych včas stihl jediný autobus, který mě doveze k Dr.
Johnsonovi.
Rozbouřené vody, které se v blízké zatáčce sbíhaly v řeku, nejen zvětšily rychlost
proudění, ale také hladina vody se zvedla do nebezpečné výšky. Bylo to něco, co jsem
nepředvídal. Obvykle varující značky a dokonce i dřevěný most přes řeku byly odplaveny.
Stále však byla v mé mysli jen jediná věc: setkání s Dr. Johnsonem. Chtěl jsem s ním hovořit
o stanu a slova, která mi přišla na mysl, byla „řeky tě nezaplaví, řeky tě nezaplaví“ (Iz 43:2).
Když jsem přišel na břeh řeky, autobus, který jsem měl stihnout, už jsem uviděl na
druhé straně. Rychle jsem si vykasal nohavice, vstoupil do rozvířené vody, která pěnila kolem
mých kolen, a začal jsem se brodit. Vešel jsem asi jen takových dvacet kroků do řeky, když za
mnou někdo vykřikl: „Pomóóóc! Prosím, pomozte mi!“ Otočil jsem se zpátky. Muže, který
šel se mnou dolů z kopce a který též vstoupil do řeky, smetl dolní, rychlý proud. „Pomozte
mi!“ vykřikl znovu.
Pak jsem uviděl, jak se čehosi chytá a přitahuje se ke břehu. Nebyl už v nebezpečí a
znovu na mne zavolal: „Jak jste se dostal tak daleko do řeky?“
Brodil jsem se vodou, která byla hluboká jen po kolena, a myslel jsem si, že by tudy
taky mohl projít. Ukázal jsem proti proudu a křičel na něj zpátky: „Tam je to správné místo.
Pojďte tudy, kudy jdu i já.“
Vešel jsem dál do řeky a pak jsem se znovu ohlédl. Muž byl tam, kde jsem předtím
vstoupil do řeky, ale hladina vody mu sahala až k hrudi. Nechápal jsem, proč se topí v tak
plytké vodě, snad že by ho byl proud strhl dolů, ale byl jsem si jistý, že bude vpořádku.
Dostal jsem se na protilehlý břeh, vyšel jsem z vody a nastoupil do čekajícího autobusu.
Když si řidič všiml mých vyrolovaných nohavic až ke kolenům promočených, řekl: „Co jste
dělal? Vy jste přešel přes řeku? Jak je to možné? To není možné!“
„Je to možné,“ řekl jsem, zatímco jsem platil za jízdné. Znovu jsem se podíval ven
z okna autobusu a pozoroval jsem toho druhého člověka, který stále ještě zápasil, aby se
dostal k záchytnému bodu na mělčině na druhé straně. Když se autobus pohnul, zapomněl
jsem na něj a soustředil jsem svou modlitbu na Dr. Johnsona a na stan, děkuje Bohu, že jsem
na cestě a že přijdu včas.
O něco později, v období sucha, když jsem procházel tímtéž záhybem řeky, jsem byl
překvapený, když jsem se dozvěděl, že i na svém nejnižším stupni je řeka stále ještě velmi
hluboká a přibližně sedmdesát metrů široká. Jednomu z místních občanů jsem řekl: „Minulý
rok jsem v období povodně přešel přes tuto řeku.“ Vysmíval se mi: „Cha! Žertujete! Co svět
světem stojí, nikdo v období povodně přes tuto řeku nepřešel.“
„Ach!“ pomyslel jsem si s oživeným očekáváním: „Jestli mi byl Bůh ochoten pomoci
přejít takto přes řeku, musí v tomto stanu plánovat úžasné věci!“102
Na závěr ještě svědectví Mela Tary:
102
Ki Dong Kim v podání Jimi Miller, Smone, Mlčiaci, Milosť, Banská Bystrica Str. 163-165
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
72
Pán poslal další tým do jedné oblasti Timoru, kde bylo třeba překročit řeku. Nebyl tam
však žádný most. Řeka Noemina je asi tři sta metrů široká a je to největší řeka na Timoru.
V době povodní je hluboká asi 7 až 8 metrů a proud je velmi silný. Unášeny do moře jsou i ty
největší stromy.
Když lidé v týmu přišli k řece, velmi se báli. Nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, by
nechtěl v době záplav řeku přecházet. Dokonce ani blázen by se o to nikdy nepokusil.
Zastavili se na pokraji řeky a modlili se: „Pane, co máme dělat?“
Jedna z charakteristických věcí Indonéského probuzení je, že nám Pán, než vyjdeme
kázat, ukazuje všechny podrobnosti o tom, co máme dělat. Napíšeme si je na papír a přesně se
tím řídíme. Když nám řekne, abychom se zastavili nebo sloužili na určitém místě, uděláme to
přesně tak, a.“
„Šli jste v dešti?“ zeptají se.
„Ano,“ řekneme.
Vidí, že naše nohy jsou pěkně zablácené, ale překvapuje je, jak to, že nejsme celí
promoklí. Řekneme jim ,že nás Pán ochránil, a oni nám to prostě nemohou uvěřit. Mnohokrát
jdou a snaží se najít, kam jsme schovali naše deštníky nebo pláštěnky, ale nikdy je nenajdou,
protože nás ochránil Bůh.
Tím způsobem Pán pracoval i pro tým, který měl překročit řeku. Lidé, kteří je viděli,
byli šokováni, že jsou stále suší, ačkoli celou dobu pršelo.
„Kdo jste?“ ptalo se mnoho pohanů, kteří byli shromážděni u řeky.
„Jsme tým pro zvěstování evangelia, jdeme kázat evangelium,“ odpověděl jeden člen
týmu.
„Kam jdete?“ ptali se.
„Jdeme na druhou stranu řeky a Pán nám řekl, abychom teď řeku přešli!“ odpověděl
člen týmu.
„Nedělejte to. Když teď budete řeku přecházet, ztratíte ve službě Pánu svůj život,
protože se určitě utopíte,“ řekl jeden pohan.
Dokonce i někteří křesťané, kteří tým pozorovali, říkali: „Pán řekl, že máme být
moudří jako had. Teď vezměte rozum do hrsti a zůstaňte na břehu.“
Někdy se křesťané snaží udělat vám hezké kázání, ale nebývá to vždy od Pána. Někdy
ďábel káže dokonce lépe než my – ale nekáže Boží Slovo.
„Když teď budete přecházet řeku a zemřete, kdo potom bude sloužit Pánu? Bude lepší
počkat dva nebo tři dny. Až záplava poleví, můžeme vám pomoci přejít na druhou stranu,“
pokračovali pohané.
„Ne, Pán nám řekl, abychom přešli teď,“ řekli členové týmu zástupu lidí. I členové
týmu však trochu zakolísali.
Můj švagr a moje sestra tam prostě stáli. Opravdu nevěděli, co mají dělat, protože i
jejich přátelé opakovali: „Nedělejte to teď, nedělejte to teď!“
Pak jeden můj bratranec řekl: „Pán v mém srdci skutečně jedná. Jestli chcete slyšet
radu od lidí, následujte je. Můžete tu zůstat dva nebo tři dny, ale já chci následovat Pána a
poslouchat Ho právě teď. Pán nám řekl, abychom přešli teď, a my to máme udělat. Teď.
Nemáme to udělat jindy. Bůh nám to řekl tak, jako Josefovi, když mu anděl řekl, aby vzal
Marii a Ježíše a odešel ze země a šel do Egypta – teď. Jak smutné by bylo, kdyby Josef Boha
neposlechl a čekal do rána. Potom by malého Ježíše zabili.“
Ostatní stále ještě čekali, protože se báli a nevěděli, co dělat. Ale můj bratranec řekl:
„Můžete tady zůstat, ale já jdu teď.“
Vykročil do vody.
„Né, né, nedělej to. Zemřeš,“ křičeli lidé.
„Ale když zemřu, můžete říct lidem na celém světě, že jsem nezemřel proto, že jsem
byl hloupý; zemřel jsem proto, že jsem poslouchal Pána,“ řekl.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
73
S prvním krokem dosahovala voda někam mezi jeho kotník a koleno. Druhý krok to
bylo stejné. Třetí, čtvrtý, pátý a šestý krok voda nikdy nedosáhla nad jeho koleno.
Když stál uprostřed řeky, zavolal na tým: „Měli byste jít raději teď, voda není
hluboká.“
„Stojíš na dně nebo na hladině vody?“ volali na něj.
„Nevím,“ řekl, „ale cítím dno. Dno je právě pod mými chodidly.“ Každá však věděl,
že voda je sedm až deset metrů hluboká. Když se na něj dívali, vypadalo to, jakoby stál na
hladině vody.
„Raději pojďte, říkám vám!“ řekl znovu.
Tým to ještě jednou prodiskutoval a rozhodl se: „Raději půjdeme, protože Bůh jedná
právě teď, a kdybychom vyčkávali, mohlo by se stát, že potom budeme chtít jít a už to
nepůjde. To by bylo hrozné.“
Celý tým udělal to, co ten první muž – vykročil rovnou do řeky. Zakusili ten samý
pocit dotýkání se dna řeky. Když ostatní viděli, co se děje (jak křesťané tak pohané), skočili
do vody v domnění, že to nebude hluboké. Když udělali první krok do vody, málem se utopili.
Tak si všichni lidé uvědomili, že se právě odehrál zázrak. Potom jim Pán dal verš z Izajáše,
který říká: „Když budete přecházet řeku, nezaplaví vás.“
Moji milí, takové je Slovo Boží.103
Proroctví o hladu (Sk 11:27-30)
Je to jen krátce zmíněná epizoda v knize Skutků apoštolů. Přesto ukazuje na zvláštní Boží
jednání s církví. Podívejme se na zmiňovaný příběh:
V těch dnech sestoupili z Jeruzaléma do Antiochie proroci. Jeden z nich, jménem Agabos,
povstal a naznačil skrze Ducha, že nastane veliký hlad po celém světě; ten skutečně nastal za
Klaudia. Proto si všichni učedníci určili, každý podle svých možností, co pošlou ku pomoci
bratřím bydlícím v Judsku. Také to učinili a sbírku poslali starším prostřednictvím Barnabáše
a Saula. Sk 11:27 - 30 (KMS)
John Stott ve svém komentáři uvádí následující: „Po celém světě (oikúmené neboli
„obydlená země“ byla považována více či méně za totožnou s impériem) nastane veliký hlad.
Lukáš ve vsuvce dodává, že předpověděný hlad nastal za císaře Klaudia (28). Klaudius vládl
od roku 41 do roku 54 po Kr., avšak historikové v tomto období nezaznamenali žádný „veliký
a celosvětový hladomor“ (NEB). F. F. Bruce proto navrhuje obecnější vyjádření, „veliká
nouze“ (AV), a dodává, že toto období „bylo vskutku poznamenáno řadou špatných sklizní a
velmi kritickým hladomorem v různých částech říše“. Například Flavius psal o velkém hladu,
který za vlády Klaudia sužoval judský lid, takže „mnoho lidí zemřelo pro nedostatek
nejnutnější obživy“, přestože královna Helena nakoupila a rozdala obrovské množství obilí a
fíků.“104 Je zde jasně vidět, že proroctví se naplnilo. Celá situace velmi připomíná hlad za
Josefa v Egyptě, který byl rovněž předpovězen faraónovi ve snu (Gn 41 – 43). Je zde vidět
následující věci:
•
•
•
103
104
Bůh se stará nejen o duchovní problémy, ale i běžné životní situace.
Není zde udán důvod hladu. Je nejasné, jestli je Božím soudem, nebo ne.
Bůh zjevuje svým lidem, co se bude dít, a dává jim šanci připravit se na toto dění. Má
dění pod svou kontrolou.
Mel Tari a Cliff Dudley: Jako mocný vítr, ŽV, ročník 5, 1994/8, str. 213,214
John R.W. Stott, Zápas mladé církve, Návrat domů, Praha 1999, str. 192
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
74
Jasně zde vidíme Boží péči o jeho lid. Je otázkou, zda na Boží zjevení reagujeme podobně
jako Antiochijští.
Jistě je možné uvést i další Boží jednání s člověkem skrz přírodu v NZ. Pro získání základní
představy jsou však zmíněné příběhy postačují.
Boží jednání s člověkem skrze přírodu a dnešek
Než uděláme závěry o Božím jednání s člověkem skrze přírodu, shrňme nejdřív poznatky
z našeho studia, které jsme uvedli v předchozích kapitolách. Nejdřív se vraťme ke kapitole o
Přírodních živlech. V této kapitole jsme na příkladu jednotlivých přírodních živlů a jevů
mohli vidět, jak si jich Bůh používá a jak nad nimi vládne. Mohli jsme si uvědomit, že některé
živly nejsou jen kladné nebo záporné, ale že Bůh je dokáže použít jako nástroj požehnání i
soudu. V kapitole Konkrétní příklady Božího jednání s člověkem skrz přírodu jsme procházeli
některá starozákonní i novozákonní svědectví. Na základě těchto svědectví jsme mohli vidět,
jak Bůh jedná s jednotlivci i s většími skupinami lidí najednou. Bylo vidět, jak Bůh skrze
přírodu člověka soudí, ale zároveň také zachraňuje před bouřemi, dravou zvěří, ale i mění
přírodní zákony, aby lidem dal poznat svou moc. Tyto skutečnosti jsme si ukázali na
zkušenostech věřících lidí. Svědectví, která uvádíme, jsou od dob novozákonních až po
současnost. Zprávy ze současnosti se dotýkají misijního pole i života obyčejných věřících.
Lze říci, že vše, co jsme uvedli v předchozích kapitolách, svědčí o Božím svrchovaném a
mocném jednáním s člověkem. Základní otázka zní: proč lidé nepočítají, že Bůh bude
s člověkem jednat skrze přírodu?
Kořeny problému lze hledat hlavně v našem vnímání Boha, které je ovlivněné světem a
hlavně naším pojetím světa, jež je ovlivněno platónskou filosofií s jejím negativním vztahem
k tělu a ovlivněné racionalismem osvícenství s pohledem na rozumnost a rozumové
vysvětlení událostí. Tyto názory se projevují například v moderní neoortodoxní teologii
s jejími pokusy o demytologizaci zázraků. Jako příklad může posloužit způsob vyložení
slunečního zázraku uvedený v kapitolce Slunce pohybující se zpět a stojící slunce.
Evangelikálů se tyto postoje dotýkají natolik, nakolik jsou ovlivnění učením o ukončení
zázraků s dobou apoštolů. Především jde také o to, jak moc potřebujeme dostat vše pod
rozumovou kontrolu, případně zasadit každou událost do uceleného schématu. Jsme schopní
přijmout, že se tyto události děly na stránkách Bible, nebo na misijním poli ve třetím světě,
ale u nás v oblasti racionálna ne.
Podívejme se, jak se tyto postoje církve projevují. Jako příklad nám může posloužit
hodnocení povodní z srpna roku 2002. Názory, které budeme uvádět, vyjadřují pohled
českých evangelikálních křesťanů. Hodnocení a zkoumání omezíme jen na tuto skupinu,
možná hlavně z důvodu toho, že se sám k tomuto křesťanskému proudu počítám. Uveďme
názory jednotlivých křesťanských vedoucích, jak je zaznamenal Život víry:
Pokládáte letošní záplavy za projev Božího soudu nad naším národem?
Rudolf Bubik: Bůh je dobrý Otec, který miluje všechny své děti, i ty zbloudilé a neposlušné.
Správný otec své děti vychovává, napomíná i kárá. Bůh nechce trestat, ale varuje. A pokud
nechceme slyšet napomenutí mírné, musí někdy promluvit důrazně a tvrdě.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
75
Lubomír Hlavačka: Ne.
Lubomír Ondráček (tajemník KMS a pastor KS Praha): Myslím, že z určitého pohledu ano. I
když v první řadě se domnívám, že jsou soudem nad církví. Nad naší nejednotou, vlažností,
hledáním vlastních věcí. Je také výzvou k modlitbám a k vděčnosti. Stačilo málo, a následky
by byly mnohem horší.
Jaroslav Pleva (předseda úzké rady JB): Nikoli, a to nejméně ze tří důvodů. (a) Věřím, že Bůh
je spravedlivý. Přírodní katastrofy postihují i nesčetná jiná místa a národy na zeměkouli, a
nezdá se, že by existovala korelace mezi zbožností obyvatel či jejich příslušností ke
křesťanství. Proč by „soudem nad národem“ byli postiženi také věřící, kteří z celého srdce
Pána následují?
(b) Věřím, že Bůh je věrný. O potopě specificky zaslíbil, že už nebude nástrojem
soudu nad zemí pro nepravost člověka. Věřím mu, že své slovo dodrží.
(c) Věřím, že Bůh je svrchovaný. Jistěže je pánem nad přírodními jevy, ovšem
přímočaré ztotožnění katastrof s hněvem božstva (a dobrého počasí s jeho přízní) je
charakteristické spíše pro kulty model. Taková „víra“ nevede k partnerství, ale pověrčivosti a
otroctví. I když přírodní katastrofa otřese člověkem a jeho jistotami, a to může být dobře,
zdravý vztah k Bohu nespočívá v hrůze a děsu ze soudu, ale v poznání jeho dobrého záměru,
který s námi má v Ježíši Kristu.
Evald Rucký: Spíše to chápu jako výzvu od Pána Boha celému našemu národu k návratu
k němu, k hledání pomoci a záchrany u něj. Tyto jevy souvisejí se znamením blížícího se
příchodu Pána Ježíše Krista. Kdo přijme jeho odpuštění, porozumí mnohému a uvidí zemi,
lidi i přírodu jinak. Jen zbavením se svého egoizmu se stanu vnímavější ke svému okolí.
Miloš Šolc: Osobně pokládám záplavy za příležitost:
- pro náš národ k tomu, aby se stal pokornějším, aby ukázal dobrou vůli pomáhat
potřebným, aby hledal Pána Boha;
- pro naše politiky, aby se poučili pro budoucí práci v hledání jednomyslnosti a
rozeznání priorit;
- pro církev, aby mohla podle Boží vůle sloužit svému národu.
Pavel Černý: Na to nedokážu odpovědět jedním slovem. Mnohé pohromy si člověk působí
sám. Patrně i tyto povodně jsou důsledkem lidských zásahů do přírody. Věřím, že Bůh
dopouští na člověka a lidstvo také katastrofy, že jim někdy nebrání. Není zde ale přímá
závislost Božího soudu a lidského hříchu (viz věž v Siloe nebo slepý od narození). Boží soudy
přicházejí často podle našeho pohledu s velkým zpožděním nebo zase předčasně či dokonce
nespravedlivě. Povodeň u nás může být soudem nad národem, který žije v jiném světadíle.
Jedna zaplavená rodina může trpět za hříchy těch, kteří bydlí na kopci a voda jim neublížila.
To jsou Boží tajemství. Jen v pokání před Bohem mohu pochopit, že ať se děje cokoli, i soud
je projevem Božího milosrdenství. Nejhůře jsou na tom v tomto světě ti, kterým všechno
vyhází a kterým se nic nepříjemného neděje. Svoji pýchu a samospravedlnost mohou totiž
objevit až v pekle. Pokud jsou povodně soudem, pak jsou zároveň i projevem Boží rodičovské
lásky. Bůh chce, aby se i v lidském utrpení projevila Boží sláva.105
105
Život víry, září 2002, ročník 12, str.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
76
Než přejdeme k hodnocení, stojí za to zmínit proroctví, které mluvilo o povodních a které
bylo přijato v pražském Křesťanském společenství. Při rozsuzování proroctví je potřeba dávat
pozor na jeho přecenění i podcenění a nutno je srovnávat s Božím slovem. Toto slovo lze
přijmout, zvláště ve spojení s připojeným výkladem.
Vidění ze dne 24. 2. 1999 (H. Hrdá, KS Praha - Východ)
1. Viděla vodu ve Vltavě, která tekla těsně pod mostem a potom vodu, která zasahovala
na Staroměstské náměstí až po podloubí. Voda stoupala a klesala.
2. Dále viděla kopuli nějakého chrámu s křížem (jakoby někde u Letné), na který lezl po
laně nějaký člověk. Zůstal viset na laně.
3. Dále viděla zástupy lidí, jak chodí sem a tam v docela velké pohodě.
4. Vidění ještě doplnil velký tmavý mrak a nakonec nějaká ulička s počmáranými zdmi,
která vedla z kopce.
5. Nakonec pohled na hory seshora, klidné moře a za ním slunce - atmosféra pohody.
Výklad dne 24. 2. 1999 (Miloš Kačírek, KS Praha - Východ)
Ad 1. Praha je zralá na soud vodou. Soud nejde odmodlit, ale lze se modlit za jeho rozsah. O
tom, zda zůstane pod mostem nebo zasáhne Staroměstské náměstí, rozhodnou modlitby.
Ad 2. a 3. Lidé se budou jako reakce na soud rouhat proti Bohu a možná se budou snažit
"sundat ten kříž" a ještě více se zatvrdí.
Ad 4. a 5. - žádný výklad nepřišel.106
Názory lze rozdělit do dvou skupin. Jedni odmítají, že jde o Boží soud a v podstatě i jednání,
a druzí, kteří nemají odvahu přímo říci, že jde o Boží soud, krom zmiňovaného proroctví,
hlavně z důvodu neoblíbenosti tohoto slova, toto slovo nějak opisují. Boží soud lze opravdu
z biblického pohledu definovat jako Boží promluvu k lidem, která má vyvolat pokání a návrat
k němu. Lze to poměrně dobře vidět v poselstvích proroků. Na příklad při čtení proroka
Jeremiáše je možné vysledovat, že Bůh skrze proroka ohlašuje soud a v následující kapitole
zvěstuje milost a přijetí. Lze vidět, že Bůh uváděl soud, ale i záchranu a ochranu při něm.
Námi zvolený příklad ukazuje rozdílnost pohledů mezi křesťany a z toho, co uvádíme, je
patrné, že jde hlavně o otázku, jak Bůh jedná či nejedná. Tento přístup můžeme spatřit jak při
problematice Božích soudů, tak i v případě jakéhokoli nadpřirozeného zásahu do přírody. Je
zásadní promýšlet oblasti vztahu nás lidí k přírodě a Bohu. Je důležité si srovnat, jestli jako
člověk věřící Bohu mám správný postoj k němu i jeho stvoření a k tomu, jak Bůh jedná skrze
své stvoření.
Začněme naším vztahem k přírodě. Mnohdy jsme jako křesťané a zvláště evangelikálové
vnímáni jako ti, kdo žijí jen v duchovním světě a ten hmotný a jeho problémy nám nic
neříkají. Je smutné, že mnohdy je to pravda, a minimálně v České republice se vztah k přírodě
odbude konstatováním, že je porušena hříchem a čeká na obnovení Bohem při vzkříšení (Ř
8:19-23). Je důležité, jaké místo dáme v našem smýšlení a jednání přírodě. Zjednodušeně se
dá postavení nás jako Božího stvoření vystihnout tvrzením Francise A. Schaeffera: „Správná
křesťanská mentalita počítá s realitou stvoření z ničeho Bohem. Ale pokračuje tím, že
všechny věci jsou stvořeny Bohem na stejné úrovni. Všechny věci byly na stejné úrovni
stvořeny z ničeho. Všechny věci včetně člověka jsou si rovny ve svém původu do té míry, do
jaké se toto týká stvoření.“107
106
107
Polnice, 9/10 2002, http://www.freeweb.coco
Francise A. Schaeffer: Znečištění přírody a smrt člověka, http://www.cb.cz/novak/
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
77
Je důležité, jaký je náš vztah ke stvoření. Vždyť to ovlivňuje i naše postoje k tomu, jak Bůh
skrze ně jedná. Je dobré, že se objevují články a studie, byť převážně jen na Internetu,
zabývající se naším vztahem k ekologii. Jistě stojí za to věnovat pozornost zvláště již
citovanému Francisi A. Schaefferovi a jeho Znečištění přírody a smrt člověka, ale jistě i
deklaraci Péče o stvoření s předmluvou od Johna R.W. Stotta nebo zajímavé knize Alberta de
Pury Člověk a zvíře stvoření Boží. Základ našich postojů ke stvoření lze shrnout přibližně
takto: jestliže Bůh prohlašuje svět za dobrý v jednotlivých částech i v celku, pak i my jej za
takový musíme považovat. To neznamená, že budeme zavírat oči před tím, jak je příroda
poničena hříchem. Lze to shrnout následovně:
1. Musíme být proto vděční za svět, který Bůh stvořil, a chválit jej za něj.
2. Ze stvoření bychom se měli skutečně těšit.
3. Jako křesťané máme dokazovat svou odpovědnost vůči přírodě.108
Bůh stvořil přírodu a nás, jako jeho stvoření a součást přírody, volá k tomu, abychom k ní
takto přistupovali. Pokročme k Božímu jednání skrze přírodu s námi. V úvodních kapitolách,
jsme ukázali, jak Bůh vidí stvoření a jak s ním nakládá. Uveďme jeden pohled na Boží
jednání skrz přírodu, který je pro nás zásadní. Skutečnost, kdy Bůh jedná jinak, než odpovídá
tomu, jak ji máme zařazenou do našich zvyklostí neboli přírodních zákonů. Takové jednání je
běžně nazváno zázrakem a Bůh je viděn jako někdo, kdo porušuje přírodní zákony. Pokud
přijmeme, že Bůh je tvůrce přírodních zvyklostí a on udržuje celý svět neustále v chodu, jak
jsme o tom pojednali v kapitolce Udržování stvoření, pak je zázrak jen Božím způsobem
udělat věc jinak, než jsme zvyklí. Jestliže zkoumáme otázku, jak může Bůh jednat skrz
přírodu, tak jak jsme popsali, vidím jediné řešení pokud jde o to, jestli dobře rozumíme tomu,
jaký je Bůh. V námi probíraných příkladech si uvědomuji zvláště jeho svrchovanost. „Boží
svrchovanost znamená, že Bůh má absolutní autoritu a vládu nad svým stvořením. Aby byl
svrchovaný, musí být také vševědoucí, všemohoucí a naprosto svobodný.“109 Zmiňme ještě,
jak Boží svrchovanost vystihuje Heidelberský katechizmus:
„Boží prozřetelnost je všemohoucí a všudypřítomná jeho moc, v které Bůh jakoby svou rukou
až dosud udržuje nebe i zemi i všecka stvoření a tak je spravuje, že listí a tráva, déšť i sucho,
úroda i neúroda léta, pokrm a nápoj, zdraví a nemoc, bohatství i chudoba a všecko vůbec nám
přichází nikoli náhodně, nýbrž z jeho otcovské ruky.“
Náš pohled na Boží svrchovanost je zásadní pro vnímání jeho jednání s přírodou a skrze ni.
Jestliže zkusíme předchozí vyjádření říci jinak, pro vnímání toho, jak Bůh jedná s přírodou a
skrz ni, je zásadní otázkou, v jakého Boha věřím. Naše chápání Boha, a tudíž jeho možnosti
jednání s námi, ovlivňuje naše poznání jej. Poznání je ovlivněno naší znalostí Písma a
porozumění mu. To vede k následujícím otázkám:
1. V jakého Boha věřím? Jaké má vlastnosti? Jsem schopen jednotlivé vlastnosti doložit
z Písma?
2. Jak je můj obraz o Bohu ovlivněn myšlením světa, v němž žiji?
3. Jaký je Boží postoj ke mně?
4. Očekávám, že Bůh chce v mém životě každodenně jednat? Věřím, že Bůh chce se
mnou jednat i nadpřirozeně?
5. Věřím, že mě chce svým jednáním k něčemu dovést?
108
109
James Montgomery Boice, Základy křesťanské víry, Návrat Domů, Praha 1999, str.137
James Montgomery Boice, Základy křesťanské víry, Návrat Domů, Praha 1999, str.97
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
78
Stojí zato přezkoumat, jaký je můj Bůh. Jak jsme již uvedli, naše studium ukazuje k tomu, že
máme mocného živého Boha, který jedná s člověkem skrze přírodu. Základní otázka zní:
K čemu to všechno? Jako odpověď může sloužit následující:
„Poznáváme-li Boží stvoření a jeho prozřetelnost, máme býti ve všech protivenstvích trpěliví,
ve štěstí vděčni a do budoucna o svém věrném Bohu a Otci té dobré naděje, že nás od jeho
lásky neodloučí žádný tvor, protože všecko tvorstvo je tak v jeho ruce, že bez jeho vůle se
nemůže ani hnout, natož kam vrtnout.“
Shrnutí
V naší studii jsem se podrobně zabývali Božím vztahem k přírodě a jednáním skrze ni.
Pojednali jsme o jednotlivých přírodních živlech a jevech, jejich významu v Písmu a výskytu
v dějinách. Na základě vybraných biblických starozákonních i novozákonních událostí jsme
prozkoumali, jak Bůh jedná s člověkem skrze přírodní jevy. V kapitole Boží jednání
s člověkem skrze přírodu a dnešek jsme shrnuli naše poznatky a označili, co ovlivňuje naše
postoje k Božímu jednání skrz přírodu a co může vést k obnově biblického pohledu. Práce
podává základní přehled dané tématiky a může sloužit jako úvod k hlubšímu studiu nastíněné
problematiky.
Summary
We have dealt in detail with God`s relationship to nature and his work through it in our study.
We have discussed particular elements and phenomena, their meaning in the Scriptures and
their occurrence in history. On the basis of selected biblical events, both in the Old and New
Testaments, we have examined how God treats man through natural phenomena. In the
chapter God`s Treatment With the Man Through Nature And Today we have concluded our
knowledge and determined what influences our attitudes to God`s treatment through nature
and what can help us renew the biblical view. The thesis offers a basic overview of the given
subject matter and can serve as an introduction to a deeper study of the depicted problems.
Literatura
1. A. Novotný, Biblický slovník, Kalich, Praha, 1992
2. Gertruda Wasserzugová, PhDr., D.D., Biblická škola pro každého, Misijní odbor KJ,
Praha 1999
3. Haavald Slaatten, Boží muž, Křesťanský život, Albrechtice 2001
4. Dan Drápal, Byl to boží soud?, Život víry 9/2002
5. Dr. Kurt E. Koch, Bůh mezi Zulu, Altak Sedlčany, Cheb 1994
6. Ray C. Stedman: Commentary on 2 Peter, Web pages from the net,
E:\pbc\2peter3.html
7. M. Bič, Petr Pokorný, Co nevíš o Bibli, Česká biblická společnost, Praha 1997
8. Albert de Pury, Člověk a zvíře stvoření Boží, Kalich, Praha 1999
9. Pavel Vopalecký, Vernon McGee: Genesis, Trans World Rádio, Brno 1997
10. Geneva Notes, CD Christian Classic Ethereal Library.
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
79
11. Dave a Neta Jacksonovi, Hrdinové víry, Samuel, Praha 2002
12. Johanna Koppová, Izraelští proroci, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní vydří 2001
13. Mel Tari a Cliff Dudley: Jako mocný vítr Život víry, ročník 5, 1994
14. Jamieson, Fausset and Brown Commentary, modul pro Theohilos Library 3
15. Jeruzalémská bible, Krystal OP, použito z textu pro program Theophilos Library3
16. Jeruzalémská bible, výkladové poznámky, Krystal OP, použito z textu pro program
Theophilos Library3
17. Hans Jakob Reimers, John Wesley a modlitba, ECM, Praha 2001
18. John Wesley notes, CD Christian clasic ethrenal library.
19. Katolická dogmatika, http://www.kaplnka.sk/dogmatika/dedeocr1.html
20. M. Basilea Schlinková, Když Bůh přeruší své mlčení, A-Alef, Ostrava 1994,
21. Kolektiv autorů: Kniha odpovědí, Výkonný výbor BJB, Praha 2002
22. Horst Georg Pohlmann, Kompendium evangelické dogmatiky, Mlýn,Třebětice 2002
23. Dr. Randall E. Radic: Locusts, převzato z CD Grace notes
24. Mike Fearon, Martin Luther, ,Jindřichův Hradec 2002
25. Zenon Ziólkowski, Nejtěžší stránky Bible, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní
Vydří 2001
26. New Torrey Topical Text Book, zpracování pro Theophilos Library3
27. New Ungers Bible Dictonary, Moody Press of Chicago, Illinois, 1988
28. Naves Topical Bible, modul pro Theophilos Library 3
29. J. + E. Sherillovi, Nejšťastnější lidé na Zemi, Mezinárodní sdružení podnikatelů
zvěstujících plné evangelium, Belgie 1994
30. Dr. Thomase L. Constable, Notes on Leviticus, Sonic Light, www.soniclight.com
31. Dr. Thomase L. Constable, Notes on Genesis, Sonic Light, www.soniclight.com
32. Dr. Thomase L. Constable, Notes on Joshua, Sonic Light, www.soniclight.com
33. Dr. Thomase L. Constable, Notes on 1Kings , Sonic Light, www.soniclight.com
34. Nový biblický slovník, Návrat Domů, Praha 1996,
35. Martin Luther, O dobrých skutcích, Kalich, Praha 1987
36. Richard L. Pratt O Stvoření, kazety z Evangelikální teologické konference, rok 2000
37. Wesley L. Duewel, Oheň probuzení, Eirene, Praha 1997
38. J.C.Whittaker, Otče, jsi-li, pomoz, ČCE Orlová bez udání roku vydání
39. J.R.Gschwend, Paprsky světla z temné Afriky, Křesťanský život, Albrchtice 1991
40. Péče o stvoření, http://www.cb.cz/
41. J.H. Hertz, Pentateuch a Haftoras, Soncio press, Londýn 1996
42. Gerhard Kroll, Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří
2002
43. Gösta Öman, Podivuhodné zázraky, Postila, Brno 2001
44. Jan Heller, Pozdní sklizeň, Advent Orion, Praha 2000
45. Bruce Milne, Poznejte Pravdu, Návrat Domů, Praha 1999
46. Jan Heller, Problémy porušování přírodního řádu v Bibli, CD-ROM "Deset let
Pastoračního střediska sv. Vojtěcha", Praha 2002
47. Průvodce životem, Marek, Luxpress, Praha, 1994
48. Průvodce životem, Zjevení, Luxpress, Praha, 1997
49. Průvodce životem, 2 Mojžíšova, Luxpress, Praha 1999
50. Průvodce životem, 3 Mojžíšova, Luxpress, Praha 2001
51. Průvodce životem, 4 Mojžíšova, Luxpress, Praha 2001
52. Příběhy z talmudu, Portál, Praha
53. Bodo Riedel: Sborová biblická škola 2/97, Helioprint, Lovosice 1997
54. Bodo Riedel: Sborová biblická škola 3/96, Helioprint, Lovosice 1996
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz
80
55. Ki Dong Kim v podání Jimi Miller, Semone Mlčiaci, Banská Bystrica, Kresťanské
vydavateľstvo Milosť
56. Nassim Ben Iman, Skutečný nepřítel / Proč jsem se nestal teroristou, Křesťanský
život, Albrechtice 2002
57. Erich Sauer, Svítání spásy světa, Alef 1993,
58. Stanley M. Horton, Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice 2001
59. Robert Deffinbaugh: The Book of Genesis, Biblical Studies Press 1997, www.bible.org
60. Robert Deffinbaugh: The Book of Exodus: The Birth of the Nation, Biblical Studies
Press 1998, www.bible.org
61. Hampton Keathley IV, The Miracles of Jesus, Biblical Studies Press 1996,
www.bible.org
62. The Ryrie study Bible, Moody press Chicago, Chicago 1986
63. Vine's Expository Dictionary of Biblical Words, Thomas Nelson Publishers, 1985
64. Volání uprostřed noci, leden 1999
65. Výklady ke Starému zákonu I, Kalich, Praha 1991
66. Výklady ke Starému zákonu II, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní vydří 1996
67. J. Hampton Keathley III, Studies in the Life of Joshua, Biblical Studies Press 1998,
www.bible.org
68. Vyznání víry, modulu pro Theophilos Library 3
69. James Montgomery Boice, Základy křesťanské víry, Návrat Domů, Praha 1999
70. John R.W. Stott, Zápas mladé církve, Návrat domů, Praha 1999
71. J. Hedánek. Zjevení, přepis záznamu biblických hodin, bez ročení
72. Francise A. Schaeffer: Znečištění přírody a smrt člověka, http://www.cb.cz/novak/
PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Podobné dokumenty

ceskms_book Czech Preklad KMS Nova smlouva

ceskms_book Czech Preklad KMS Nova smlouva Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně]. 7 Když se modlíte, neopakujte n...

Více

Exegeze prorok Ámos_1,3

Exegeze prorok Ámos_1,3 uskutečňování cílů a závazků smlouvy a Zákona, bere na sebe při určitých příležitostech některé liturgické úkony jakožto vůdce národa = kněžský úřad.2

Více

4. svazek - KORUNOVÁNÍ ke stažení ZDE.

4. svazek - KORUNOVÁNÍ ke stažení ZDE. vždy má volání vyslechl, nikdy mi neodepřel svou otcovskou laskavost a sděloval mi mnoha způsoby svou svatou vůli. I když je to dostatečně patrné z pomoci, kterou mi poskytl při psaní prvního i dru...

Více

Ki Dong Kim - Semone Mlčící

Ki Dong Kim - Semone Mlčící jsem deset různých Biblí, které jsem si půjčil od presbyteriánů, každou od začátku do konce, knihu za knihou, jednu za druhou. Hltal jsem odtud ten pokrm jako vyhladovělý vlk. Víc už z Božího slova...

Více

xxxv

xxxv STUDIE O RUKOPISECH / MANUSCRIPT STUDIES I-XXXV

Více