Kampaň EAZA Od pólu k pólu – Změna klimatu

Transkript

Kampaň EAZA Od pólu k pólu – Změna klimatu
Paul Pearce-Kelly; ZSL a předseda akční skupiny WAZA/CBSG pro klimatické změny
José Kok; Alertis & Ouwehand Zoo Rhenen
1. Představuje se kryosféra a její polární oblasti
1.1 Kryosféra a její polární oblasti
Obr. 1. Schéma kryosféry a jejích větších složek (UNEP/GRID-Arendal 2007a).
Snow
Sea ice
Ice shelves
Ice sheets
Glaciers and ice caps
Permafrost, continuous
Permafrost, discontinuous
Sníh
Mořský led
Šelfové ledovce
Ledovcové příkrovy
Horské ledovce a ledovcové čepice
Souvislý permafrost
Nesouvislý permafrost
Kryosféra (odvozeno od řeckého slova pro chlad, “kryos”) je vědecký termín pro ty části zemského povrchu,
které jsou zamrzlé. Kryosféra zahrnuje sníh, permafrost, led na řekách a jezerech, ledovce, ledovcové
příkrovy a zamrzlé moře (mořský led) - viz obrázek 1. Patří sem i velké ledovcové příkrovy Antarktidy a
Grónska, zamrzlé moře Arktidy a Antarktidy, zamrzlé úseky v Kanadě, na Sibiři a v dalších zemích v rámci
polárního kruhu, a také horské ledovce. Dvěma hlavními prvky kryosféry jsou:
Polární led – velké polární oblasti Arktidy a Antarktidy. Ačkoli se v mnoha ohledech velmi liší, oba tyto
regiony jsou ovládány chladnými podmínkami a přítomností ledu, sněhu a vody. Hlavní rozdíl je v tom, že
polární Arktida představuje zamrzlý oceán obklopený kontinentální pevninou a volným mořem, zatímco
Antarktida je zamrzlý kontinent obklopený oceány (IPCC 2001).
Alpský ledovec – ledovce obklopené okolním horským terénem. Nazýváme je také horské ledovce
(NSIDC, 2009) a zahrnují řadu míst mimo polárních oblastí (např. rozsáhlé systémy himálajského a andského
ledovce).
Proč je kryosféra pro naše klima tak důležitá
Kryosféra je nedílnou součástí našeho globálního klimatického systému. Například reflexní (albedo)
vlastnosti bílých krystalů sněhu a ledu spolu se zmrzlou půdou nebo permafrostem jsou velmi účinné při
odrážení většiny sluneční energie zpět do vesmíru. To výrazně ovlivňuje, kolik sluneční energie se zachová
na ohřev naší planety (IPCC 2007). Obsah vlhkosti v atmosféře je spolu s charakterem mračen, deště a
bouře do značné míry ovlivněn kryosférou, stejně jako řeky, jezera a další vodní dynamiky. Zamrzání moře a
tání ledovcových příkrovů a ledovců má hlavní vliv na globální cirkulaci oceánů ovlivňující poměr sladké a
slané vody (NCAR, 2009).
Další důvody, proč si vážit kryosféry
Kromě toho, že zajišťuje širokou a pestrou škálu biologické rozmanitosti podporující existenci
ekosystémů i sociálně-ekonomické výhody, kryosféra blokuje obrovské množství vody, které by při
navrácení do tekutého stavu zvýšilo průměrnou globální hladinu moře o nejméně 65 m nebo 213 stop (UNEP
2007). To je klíčové hledisko, protože v součinnosti s dalšími dopady změny klimatu stačí zvýšení hladiny
moře o zhruba pouhý metr k ohrožení mnoha světových pobřežních stanovišť a lidských sídel (Světová banka
2010; Hallegatte a kol. 2013).
Kde zjistíte více:
National Snow & Ice Data Center. State of the cryosphere http://nsidc.org/cryosphere/sotc/sea level.html
Richard Z. Poore, Richard S. Williams, Jr., and Christopher Tracey Sea Level and Climate. Fact
Sheet fs002– 00 January 2000, rev. September 2011 Sea Level and Climate. US Geological Survey
http://pubs.usgs.gov/fs/fs2-00/
EarthLabs: Future of the Cryosphere Part B: Sea Level
Rise http://serc.carleton.edu/eslabs/cryosphere/6b.htm
UNEP (2009) Climate Change Science Compendium 2009.
http://www.unep.org/pdf/ccScienceCompendium2009/cc_ScienceCompendium2009_full_en.pdf
World Bank (2010) Turn down the Heat. Why a 4 degree centigrade warmer world must be avoided.
http://climatechange.worldbank.org/sites/default/files/Turn_Down_the_heat_Why_a_4_degree_centrigra
de_warmer_world_must_be_avoided.pd
1.2 Polární oblasti
Polární oblasti jsou rozsáhlé ledovcové oblasti kolem severního a jižního pólu. Na severu se nacházejí v
oblasti zvané polární kruh, na jihu pak v oblasti zvané antarktická konvergence (viz obr. 2).
Obrázek 2. Mapa vlevo zobrazuje arktickou oblast, která pokrývá území v rámci severního polárního kruhu,
zatímco mapa vpravo ukazuje jižní polární oblast Antarktidy pokrývající území v rámci antarktické
konvergence, a to včetně antarktického kontinentu, Jižního oceánu a sub-antarktických ostrovů. (IPCC 1997)
Polární oblasti jsou nejchladnějšími oblastmi planety, Arktida a Antarktida jsou však zcela odlišné povahy.
Zatímco většina Arktidy je oceán obklopený pevninou, Antarktida je zamrzlý kontinent obklopený oceánem
(IPCC 1997). Obě oblasti se liší i klimatickými systémy:
klima Antarktidy je obecně mnohem chladnější a oceánské, zatímco v Arktidě je klima kontinentálního či
subalpínského charakteru (WWF 2007a). Mořský led Arktidy i Antarktidy přirozeně částečně roztává a opět
zamrzá v ročních cyklech, přičemž led zamrzlého moře dosahuje maximálního rozsahu na konci svého
zimního ochlazení, po čemž se postupně zase zmenšuje v závislosti na sezónně teplejších podmínkách
prostředí.
Oblast Arktidy zahrnuje severní část Kanady, Finska, Norska, Ruska, Švédska, Spojených států (Aljaška), a
celého Grónska a Islandu. Její ekosystémy jsou různé, od trvalé ledové pokrývky v severnějších oblastech až
po tajgu a boreální les v jižní části regionu. Rozsáhlejším ekosystémem je tundra, jsou zde však i další
ekosystémy, jako např. alpínské a vysokohorské oblasti, listnatý les v pobřežních oblastech, údolí i bažiny
(UNEP 1997). Arktida je domovem mnoha savců a hraje důležitou roli v ročním cyklu stěhovavých ptáků
(CBD 2007). Dále je i prostředím umožňujícím existenci velké a různorodé rybí populace.
Antarktida je nejsušší, nejchladnější a největrnější kontinent a za posledních 15 miliónů let zůstala převážně
beze změny (NERC-BAS 2007b). Průměrná roční teplota je –55 ° C (na ruské stanici Vostok bylo zaznamenáno
až –87 °C ) a naměřená rychlost větru byla až 250 km za hodinu. 97,7 % antarktického kontinentu je pokryto
trvalým ledem pokrývajícím rozlohu téměř 14 milión km2 (8 699 196 čtverečních mil). Tento led je rozdělen
do dvou velkých ledovcových příkrovů, a to na východě a na západě Antarktidy, a pobřežních šelfových
ledovců rozprostírajících se nad mořskou vodou (UNEP/GRID-Arendal 2003). Velká mocnost ledovcových
příkrovů (až 2 146 m) dělá z Antarktidy největší kontinent světa.
Schopnost potýkat se s drsnými pevninskými podmínkami Antarktidy má jen malý počet druhů a relativně
vysokou míru biodiverzity a biomasy má pouze tundra v oblasti Marieland (která je bez trvalého ledu)
(UNEP/GRID-Arendal 2008). Moře obklopující Antarktidu jsou nicméně bohatá na plankton, v němž má
oporu bohatá a různorodá mořská potravní síť (CBD 2007).
2. Ohrožení polárních oblastí z hlediska klimatických změn
Polární oblasti jsou velmi citlivé na širokou škálu faktorů dopadu klimatických změn, z nichž všechny svým
vzájemným působením ještě více zvětšují hrozbu pro tyto regiony i okolní svět. Hlavními aspekty dopadů
jsou:
2.1 Rostoucí teploty vzduchu a moře
Globální průměrná povrchová teplota se od konce 19. století zvýšila o 0,8 °C, v polárních oblastech je však
oteplování podstatně větší. V Arktidě teplota prudce vzrostla v převážné části regionu, a to zejména v zimě.
Zimní nárůsty na Aljašce a v západní Kanadě jsou za poslední půl století kolem 3–4 °C (ACIA 2006). Průměrná
roční teplota Antarktického poloostrova stoupla od roku 1951 nad 2,5 °C (jak je zaznamenáno na stanici
Vernadsky) (IPCC 2007). Předpokládá se, že nárůst teploty je v polárních oblastech mnohem větší, než
v celosvětovém měřítku (IPCC 2007; AMAP 2012). Je důležité mít na paměti, že oteplování oceánů je v
polárních oblastech hlavním přídavným problematickým dopadem z hlediska teplot.
Obrázek 3. Tento graf NASA ukazuje změny globální povrchové teploty vzhledem k průměrným teplotám
v období 1951–1980. Globální povrchová teplota v roce 2012 byla v evidenci devátá nejteplejší (Zdroj:
NASA/GISS) Šedé chybové úsečky představují nejistotu měření. Tento výzkum je v zásadě v souladu s
podobnými konstrukcemi z produkce oddělení pro klimatický výzkum a Národní atmosférické a oceánské
správy. NASA http://climate.nasa.gov/key indicators
Obrázek 4. Tento graf amerického úřadu pro životní prostředí ukazuje, jak se od roku 1880 změnila průměrná
povrchová teplota světových oceánů. Jako porovnávací období pro znázornění změny se zde používá průměr za
období 1971–2000. Výběrem jiného porovnávacího období se charakter dat v čase nezmění. Vystínovaný pruh
ukazuje rozsah nejistoty v údajích, a to na základě počtu nashromážděných měření a přesnosti použitých
metod. Zdroj dat: NOAA, 2013. http://www.epa.gov/climatechange/science/indicators/oceans/sea-surfacetemp.html
IPPC: TS.3.1.1 Global Average Temperatures
http://www.knmi.nl/climatescenarios/monitoring/temperature.php
Major feedbacks on climate via the cryosphere: AMAP. (2011) Snow, Water, Ice and Permafrost in the Arctic
(SWIPA): Climate Change and the Cryosphere. Arctic Monitoring and Assessment Programme (AMAP), Oslo,
Norway. Xii + 538pp. http://amap.no/swipa/CombinedReport.pdf; Chapter 11.1.3; p 11- 14
National Academy of Sciences (2010). Advancing the Science of Climate Change. Accessed December 1,
2010.
National Academy of Sciences (2006, July 27). Testimony to U.S. House of Representatives -- Climate Change:
Evidence and Future Projections. Accessed November 30, 2010.
NASA (2010, January 21). NASA Climatologist Gavin Schmidt Discusses the Surface Temperature Record.
Accessed November 30, 2010.
NASA Earth Observatory (2010, June 3) Fact Sheet: Global Warming. November 30, 2010.
NOAA National Climatic Data Center (n.d.). Global Warming Frequently Asked Questions. Accessed
December 1, 2010.
NOAA 2012 Arctic Report Card http://www.climate.gov/news-features/features/2012-arctic-report-card
NOAA State of the Climate in 2012 http://www.ncdc.noaa.gov/news/2012-state-climate-report-released
Romanovsky & Osterkamp 2001. Permafrost Response on Economic Development, Environmental Security
and Natural Resources. Ch: Permafrost: Changes and impacts. Pp: 297-316 (Book)
http://climatechange.worldbank.org/sites/default/files/Turn Down the heat Why a 4 degree centrigrade
warmer world must be avoided.pd
2.2 Sněhová pokrývka
Rozsah sněhové pokrývky klesl za posledních 30 let o 10 % (ACIA 2006), a to zejména na jaře a v létě. K
poklesu většinou dochází na severní polokouli (AMAP 2012). Na jižní polokouli několik dostupných
dlouhodobých záznamů ukazuje za posledních 40 let a více buď pokles nebo žádnou změnu (IPCC 2008).
Jarní maximální průtok v řekách se v průběhu posledních 65 let vyskytuje o 1–2 týdny dříve, a v severní
Eurasii a Severní Americe je také prokazatelné zvýšení základního průtoku v zimě (IPCC 2007). Simulacemi
se předpokládá rozsáhlé snížení sněhové pokrývky v průběhu celého 21. století, a to navzdory několika
plánovaným nárůstům ve vyšších nadmořských výškách (Walsh 1995), které by vedly ke změně rozšíření
ekosystémů (Daimaru and Taoda 2004). Obecně se ve sněhovém období předpokládá pozdější začátek
období akumulace sněhu, časnější období tání a menší dílčí sněhový pokryv (IPCC 2008; AMAP 2012).
AMAP, 2012. Arctic Climate Issues 2011: Changes in Arctic Snow, Water, Ice and Permafrost. SWIPA 2011
Overview Report. AMAPs 2011 assessment of the Arctic Cryosphere (the SWIPA assessment) updates
information presented in the 2004/5 Arctic Climate Impact Assessment. http://www.amap.no/swipa
IPCC Technical Paper VI – 2008: Climate Change and Water. Ch 2: Observed and projected changes in
climate as they relate to water. (Report)
IPCC fourth assessment report: Climate Change 2007. Working Group I Report “The Physical Science Basis”,
Ch 4 Observations: Changes in Snow, Ice and Frozen Ground. (Report)
Walsh, J.E., 1995. Long-term observations for monitoring of the cryosphere, Climatic Change 31: 369-394.
(Abstract)
Daimaru, H. and H. Taoda, 2004. Effect of Snow Pressure on the Distribution of Subalpine Abies mariesii
Forests in Northern Honshu Island, Japan. Journal of Agricultural Meteorology 60: 253-261. (Abstract)
2.3 Ledovce a ledovcové čepice
Rozsáhlé studie (IPCC 2007, Světová banka 2010; AMAP 2012) i nadále dokumentují trend obecné
celosvětové degradace ledovců, která se v průběhu posledních dvou desetiletí zrychlila. Na základě vysoce
přesných satelitních měření hmotnostní bilance více než 300 ledovců (včetně ledovců v Arktidě) na celém
světě se odhaduje úbytek ledovců v objemu 219 ± 112 kg m–2 za rok v období 1961-1990, který se mezi lety
2001–2004 více než zdvojnásobil na hodnotu 510 ± 101 kg m–2 za rok. Velký a zrychlující se úbytek
aljašských ledovců, přičemž 98 % těchto ledovců se ztenčuje nebo ustupuje (Arendt a kol., 2002).
Předpokládá se, že podíl ledovců a menších ledovcových příkrovů (čepic), včetně těch, které obklopuje
ledovcový příkrov na vzestupu hladiny moře bude do roku 2100 10–25 cm (Meier a kol., 2007). Ledovce
v Arktidě nepatří (kromě ledovců na Aljašce) mezi nejvyšší, pokud jde o úbytek masy na jednotku plochy, i
když jejich velké plochy znamenají, že jejich podíl na vzestupu mořské hladiny bude jeden z největších
(Romanovsky a kol. 2007; WWF 2008). Pozorování ledovcových výchozů s ukončením v oceánu na území
Grónska a na západě Antarktidy naznačují, že podíl těchto ledovců na hladině moře se zrychluje v důsledku
zvýšené rychlosti, ztenčování a ústupu (Rignot a kol. 2008; Vieli a kol. 2009; King a kol. 2012; Shepherd a
kol. 2012 a Zwally a kol. 2011). Ztenčování je také hlášeno z oblasti podél okraje mnohem větší
východoantarktického ledovcového příkrovu (Pritchard a kol. 2009). Nejnovější studie potvrzují významné
dopady východoantarktických ledovců, a to zejména podél teplejšího západního pobřeží jižního Tichého
oceánu a dospěly k závěru, že části největšího světového ledovce mohou být náchylnější k oteplování
vzduchu a oceánů, než se mělo za to dříve (Miles a kol. 2013).
Obrázek 5. Hmotnostní bilance ledovců (sněhový přírůstek minus ztráta táním) od roku 1980 až do roku
2011. Pruhy ukazují pozitivní (nad linií 0) a negativní (pod linií 0) hmotnostní bilance ledovců
v jednotlivých letech, červená čára znázorňuje kumulativní roční bilanci. Pouze ve třech letech – 1983,
1987 a 1989 – došlo k přírůstku hmoty. Ve všech letech ostatních byla negativní hmotnostní bilance se
ztrátami, a v posledních letech je čím dál tím větší. Zdroj NOAA (upraveno ze zprávy BAMS o stavu klimatu
za rok 2012). http://www.climate.gov/news-features/understanding-climate/2012-state-climate-glaciers
Arendt et al. 2002. Rapid Wastage of Alaska Glaciers and Their Contribution to Rising Sea Level Science 297
no. 5580, pp. 382 – 386. (Abstract)
IPCC fourth assessment report: Climate Change 2007. Working Group I Report “The Physical Science Basis”,
Ch 4 Observations: Changes in Snow, Ice and Frozen Ground. (Report)
IPCC Fourth Assessment Report: Climate Change 2007. Working Group II Report “Impacts, Adaptation and
Vulnerability” Ch 1: Assessment of Observed Changes and Responses in Natural and Managed Systems.
(Report)
NASA http://climate.nasa.gov/
National Snow and Ice Data Centre (NISDC) http://nsidc.org/
2.4 Ledovcové příkrovy a šelfové ledovce
Ledovcový příkrov je na globální oteplování velmi citlivý. Zvýšením teploty se zvyšuje i tání ledovců v
Grónsku a Antarktidě. Když roztátá voda dosáhne podloží na kterém ledovcový příkrov spočívá, probíhá
lubrikace spodku příkrovu urychlující jeho pohyb (IPCC 2007). Regionální oteplování na Antarktickém
poloostrově spustilo zhroucení šelfového ledovce, což vedlo k 10násobnému zvýšení toku ledovce a rychlý
ústup ledu (Rignot 2006). V nadcházejících desetiletích významné změny v polárních oblastech zvýší podíl
ledovcového příkrovu na globálnímu vzestupu hladiny moře (Bell R. 2008).
Obrázek 6: Obrázek 6. Data z družice NASA GRACE ukazují úbytek hmoty pevninských ledovcových příkrovů v
Antarktidě i v Grónsku. Antarktický kontinent (graf vlevo) přichází od roku 2002 o více než 100 kubických
kilometrů (24 kubických mil) ledu ročně. NASA http://climate.nasa.gov/key indicators
Rignot E. 2006, Changes in ice dynamics and mass balance of the Antarctic ice sheet. The Royal Society. Vol
364, No. 1844 p.1637-1655 (Abstract)
http://rsta.royalsocietypublishing.org/content/364/1844/1637.full.pdf
Rignot E. 2008. Changes in West Antarctic ice stream dynamics observed with ALOS PALSAR data. J.
Geophys. Res, 35 http://www.ess.uci.edu/researchgrp/erignot/files/RignotGRL2008.pdf (Abstract)
Rignot, E. et al. (2008) Recent Antarctic mass loss from radar interferometry and regional climate modelling.
Nature Geosci. 1, 106–110 http://www.nature.com/ngeo/journal/v1/n2/abs/ngeo102.html
2.5 Mořský led
Od roku 1979 se v Arktidě rozsah ledu v zimě snížil o 3 až 4 procenta za desetiletí (Meier a kol. 2006). V
roce 2007 byl minimální rozsah zamrzlého moře o 39 % nižší, než je průměr za období 1979–2000 a tento
rekord opětovně padl v roce 2012 (NOOA 2013). Globální oteplování rovněž ovlivňuje rozložení tloušťky
ledu zamrzlého moře v Arktidě, kde je led čím dál mladší a tenčí. To znamená, že na začátku období tání se
volná vodní plocha začne tvořit dříve a přes léto je rozsáhlejší (Serreze & Stroeve 2008). Díky zvýšené míře
tání zamrzlého moře v Arktidě se v oceánu akumuluje teplo a zvyšuje se tím teplota vzduchu v oblasti
(nazýváme to arktickou amplifikací). Protože se na to přišlo mnohem dříve, než se očekávalo, má se za to,
že Arktida již možná prošla klimatickým zvratem k létům bez ledu (Connor S. 2008 Lenton 2008; Lenton a
kol. 2011). Prognózy naznačují, že zrychlení trendu může být obzvláště výrazné a může se případně během
několika desetiletí jevit jako náhlý přechod k podmínkám bez letního ledu (Serreze & Stroeve 2008).
Celkový ledový pokryv moře v Antarktidě se mezitím rozrostl, což jak vysvětluje National Snow and Ice Date
Center (NISDC) je způsobeno tím, že globální oteplování i úbytek ozónu (tj. pomalu se zacelující ozónová díra
nad Antarktidou) působí na zesílení cirkumpolárních větrů na jihu. To je způsobeno především trvale
chladnými podmínkami panujícími v Antarktidě po celý rok, a chladnou stratosférou nad Antarktidou v
důsledku ozónové díry. Silnější větry obecně působí na posun ledu zamrzlého moře směrem ven a mírně
zvyšují
jeho rozsah, přičemž výjimkou je oblast Antarktického poloostrova, kde větry ze severu kvůli geografii
rovněž zesílily a tlačí led směrem na jih. Rozsah mořského ledu v blízkosti severozápadního Antarktického
poloostrova tak i nadále rychle klesá, zatímco oblasti v Rossově moři a jižní části Indického oceánu ukazují
významný nárůst (NISCC 2013 a Stammerjohn a kol., 2012).
Obr. 7. Objem mořského ledu v Arktidě v září nyní vůči průměru za období 1979 - 2000 klesá rychlostí 11,5 %
za dekádu. Mořský led v Arktidě dosahuje svého minima vždy v září. Výše uvedený graf ukazuje průměrný
měsíční rozsah mořského ledu v Arktidě vždy v září v období 1979 – 2012, dle družicových pozorování.
Rozsah ze září 2012 byl v satelitním záznamu nejnižší. National Snow and Ice Data Centre http://nsidc.org/
and NASA http://climate.nasa.gov/key indicators
AMAP. (2011) Snow, Water, Ice and Permafrost in the Arctic (SWIPA): Climate Change and the Cryosphere.
Arctic Monitoring and Assessment Programme (AMAP), Oslo, Norway. Xii + 538pp.
http://amap.no/swipa/CombinedReport.pdf NSIDC (National Snow and Ice Data Centre;
http://nsidc.org/arcticseaicenews/2013/03/annual-maximum-extent-reached/ )
Meier, W.N., J.C. Stroeve, and F. Fetterer. 2006. Whither Arctic sea ice? A clear signal of decline regionally,
seasonally and extending beyond the satellite record. Annals of Glaciology 46: 428-434 http://www.thecryosphere.net/7/699/2013/tc-7-699-2013.html
NOOA (National Oceanic and Atmospheric Adminstration) State of the Climate in 2012: Highlights
http://www.climate.gov/news-features/understanding-climate/state-climate-2012-highlights
Stammerjohn et al. (2012) Regions of rapid sea ice change: An inter-hemispheric seasonal comparison.
Geophys. Res. Lett., 39, L06501, doi:10.1029/2012GL050874. http://pubs.giss.nasa.gov/abs/st06020o.html
Obrázek 8. Rozsah mořského ledu dosáhl nového rekordního minima dne 27. srpna 2012 a pokles
pokračoval i nadále. V posledních šesti letech jsme zaznamenali minima rozsahu mořského ledu nižší než
rozsah dat mezi dvěma standardními odchylkami. Z výše uvedeného grafu vyplývá rozsah mořského ledu
v Arktidě k 13. srpnu 2012 spolu s údaji o rozsahu ledu denně za předchozích pět let. Rok 2012 je uveden
modře, 2011 oranžově, 2010 růžově, 2009 námořní modří, 2008 purpurově a rok 2007 je uveden v zelené
barvě. Šedá oblast kolem průměrné linie ukazuje rozsah dat mezi dvěma standardními odchylkami. National
Snow and Ice Data Center http://nsidc.org/icelights/category/data-2/
2.6 Starý silný mořský led kontra mladý tenký led
Vzhledem k rostoucí teplotě dochází k poklesu ledu všech věkových kategorií. Od roku 1983 prudce poklesl
stav ledu starého 5 a více let . Arktický pokryv se skládá hlavně z jednoletého ledu, který má v létě tendenci
rychle roztát. Nově vypracované odhady stáří mořského ledu, mocnosti mořského ledu na úrovni pánve
a objemu mořského ledu ukazují ztenčení ledové pokrývky a úbytek starých ledů.
Obrázek 9: Tyto obrázky pořízené v období září 2007 (vlevo nahoře) až září 2012 (vpravo nahoře) ukazují
pokles víceletého ledu, protože předchozí rekordní minimální rozsah byl stanoven v roce 2007. Graf dole
ukazuje změny víceletého ledu v období 1983–2012. Zdroj: NSIDC (National Snow and Ice Data Centre;
http://nsidc.org/).
http://amap.no/swipa/CombinedReport.pdf
2.7 Obnova a cirkulace oceánu
Příliv řek do Severního ledového oceánu za posledních 30 let vzhledem k tání ledu a zvýšeným srážkám
stoupl. Účinky vyššího přísunu sladké vody do moře zahrnují i větší absorpci tepla, což následně zvyšuje tání
ledu a telení ledovců (ACIA 2004, IPCC 2007). Tyto změny mají vliv i na termohalinní cirkulaci, která případně
mění způsob cirkulace v rámci oceánu (Arnell N. 2005). Předpokládané globální oteplování v průběhu 21.
století změní charakter větru a tlaku i oceánský systém oběhu vody. (International Arctic Science Committee
2010).
International Arctic Science Committee (2010) Ocean processes of climatic importance in the
Arctic http://www.eoearth.org/view/article/154991/
Arnell (2005) Implications of climate change for freshwater inflows to the Arctic Ocean. Journal of
Geophysical Research: Atmospheres (1984–
2012) http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1029/2004JD005348/abstract
Arctic Climate Impact Assessment 2004 http://www.amap.no/arctic-climate-impact-assessment-acia
IPCC 2007 Polar regions (Arctic and Antarctic) http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/wg2/ar4-wg2chapter15.pdf
2.8 Zvýšení hladiny moře
Vzestup hladiny moře je způsoben dvěma faktory týkajícími se globálního oteplování: nárůst vody na
základě tání pevninského ledu a expanze mořské vody během jejího zahřívání (tepelná roztažnost). Během
období 2003–2008 byla průměrná míra vzestupu mořské hladiny 2,5 mm ročně, tedy v menším měřítku než
v období 1993–2003 (3,1 mm ročně). Podíl různých faktorů podílejících se na vzestupu hladiny moře se v
poslední době změnil, v období 2003–2008 je proto tání polárních ledovcových příkrovů a horských ledovců
odpovědné za 80 % vzestupu hladiny moře, zatímco podíl tepelné roztažnosti na vzestupu mořské hladiny v
období 1993-2003 je 50 % (Cazenave a kol. 2008). Budoucí změny klimatu vzestup hladiny moře ještě
urychlí. V předpokladech IPCC není zahrnut celý rozsah dynamické reakce ledovcového příkrovu, takže
odhad zvýšení hladiny moře od 1859 cm do roku 2100 je považován za konzervativní (WWF 2008). Odhady
na základě hodnocení a prognóz úbytku ledu v Grónsku a v západní Antarktidě naznačují nárůst hladiny
moře do roku 2100 o 0,8-2 metry (Pfeffer a kol., 2008).
Obrázek 10. Vzestup hladiny moře je způsoben dvěma faktory týkajícími se globálního oteplování: nárůst
vody na základě tání pevninského ledu a expanze mořské vody během jejího zahřívání. Výše uvedené grafy
ukazují, jak hodně se hladina moře změnila od roku 1993 (vpravo, záznam ze satelitních dat) a od roku asi
1880 (vlevo, údaje z měřidla přílivu na pobřeží). NASA 2013 http://climate.nasa.gov/key indicators
Obrázek 11. Hladina moře (modrá, zelená: stupnice vlevo) a teplota vzduchu v Antarktidě (oranžová, šedá:
stupnice vpravo) během posledních 550 000 let, z paleo–záznamů (zprava doleva: vlevo současnost). Hladina
moře se pohybovala mezi asi 110 m pod a 10 m nad současným stavem, přičemž teplota vzduchu v
Antarktidě se pohybovala v rozmezí od asi 10 °C pod a 4 °C nad současným stavem, s velmi dobrou korelaci
mezi oběma veličinami. Změny teploty antarktického vzduchu jsou asi dvojnásobné než je globální průměrná
teplota vzduchu. Ze zprávy Světové banky Turn Down the Heat 2010.
http://amap.no/swipa/CombinedReport.pdf
Hallegatte, S., Green, C., Nicholls, R.J. and Corfee-Morlot, J. (2013) Future flood losses in major coastal
cities.
Nature
Climate
Change
3,
802–806
(2013)
doi:10.1038/nclimate1979
http://www.nature.com/nclimate/journal/v3/n9/full/nclimate1979.html#ref3
NOAA Sea Level Rise and Coastal Flooding Impacts Viewer http://csc.noaa.gov/digitalcoast/tools/slrviewer
Pfeffer W. et al. 2008. Kinematic Constraints on Glacier Contributions to 21st- Century Sea-Level
http://www.sciencemag.org/content/321/5894/1340.full
Rahmstorf, S., Cazenave, A., Church, J. A., Hansen, J. E., Keeling, R. F., Parker, D. E. and Somerville, R. C. J.
(2007)
Recent
climate
observations
compared
to
projections.
Science
316:
709.
http://pubs.giss.nasa.gov/abs/ra04500f.html
Rignot,E., Velicogna,I., van den Broeke,M.R., Monaghan, A. and Lenaerts, J. (2011) Acceleration of the
contribution of the Greenland and Antarctic ice sheets to sea level rise http://igiturarchive.library.uu.nl/phys/2012-0315-200618/rignot_etal_grl2011.pdf
Obrázek 12: Panel vlevo (a): Podíl pevninského ledu (horské ledovce a ledovcové čepice spolu s
ledovcovým příkrovem Grónska a Antarktidy), termosterického vzestupu hladiny moře a pozemních
zásob (čisté účinky těžby podzemních vod a stavění přehrad), jakož i pozorování prostřednictvím
přílivových měřidel (od roku 1961) a družicových měření (od roku 1993). Panel vpravo (b): Úhrn
jednotlivých podílů přibližuje pozorovaný vzestup hladiny moře od 70. let min. století. Prázdná místa
v dřívějším období mohou být způsobena chybami pozorování. Ze zprávy Světové banky Turn Down the
Heat 2012.
http://climatechange.worldbank.org/sites/default/files/Turn Down the heat Why a 4 degree cen
trigrade warmer world must be avoided.pdf
2.9 Permafrost
Permafrost je zmrzlá půda (půda nebo hornina, včetně ledu a organických materiálů), jejíž teplota zůstává
na hodnotě 0 °C po dobu nejméně dvou po sobě jdoucích let. Téměř výhradně se spojuje s arktickou
oblastí. Při absorbování dostatečného množství tepla v létě je přirozené, že nejsvrchnější vrstva
permafrostu taje. V této vrstvě (říká se jí aktivní vrstva) mohou růst rostliny a pro živočichy je zde
k dispozici potrava. V případě neexistence globálního oteplování půda pod touto vrstvou zůstává vždy
zmrzlá a uchovává se zde obsah organické hmoty, včetně velkého množství uhlíku a metanu. Odhaduje se,
že arktický permafrost obsahuje téměř 1 700 miliard tun uhlíku, asi dvakrát tolik uhlíku, který je v současné
době v atmosféře. Paleoklimatické studie ukazují, že trend oteplování pevniny bude během rychlých úbytků
ledu 3,5krát vyšší a že další oteplování vlivem úbytku mořského ledu pronikne 1 500 km do vnitrozemí, což
je téměř celá oblast spojitého permafrostu (Lawrence a kol. 2008).
V průběhu posledních 30 let je pozorováno oteplování permafrostu od 0,5 do 2 °C, a to v závislosti na daném
místě (Romanovsky a kol. 2008), přičemž nejcitlivějšími oblastmi jsou plochy vystavené Severnímu ledovému
oceánu. Od roku 1900 poklesl maximálně možný rozsah sezónně zamrzlé půdy o 7 %. Pozorovaná míra
průměrné roční eroze kolísá mezi 2,5 a 3 m ročně v případě pobřeží bohatého na led a až 1 m ročně u
permafrostového
pobřeží chudého na led táhnoucího se podél ruského části Arktidy. Podél aljašského pobřeží Beaufortova
moře je rozsah průměrné roční míry eroze mezi 0,7 a 3,2 m ročně, přičemž maximální míra je až 16,7 m
ročně (IPCC 2007). Degradace permafrostu a zamrzlé půdy má vliv na vodní hladinu a způsobuje v těchto
oblastech se slabým permafrostem ústup vodních těles a sušších půd, zatímco v oblastech se silnějším
permafrostem dojde ke vzniku nových mokřadů (WWF 2008). Předpokládá se, že jižní hranice permafrostu
se během tohoto století posune o několik set kilometrů na sever (ACIA 2006).
V sedimentech arktických kontinentálních šelfů je uloženo obrovské množství hydrátů metanu (metanový
plyn uzavřený v ledu) a vyšší teplota má (stejně jako v předchozích hlavních obdobích oteplování v historii
Země) potenciál vyvolávat uvolnění metanu (IPCC 2007; Koven a kol. 2011; DeConto a kol. 2012). V poslední
době byly v některých částech arktické oblasti skutečně pozorovány velmi rozsáhlé emise metanu (Anthony
a kol. 2012; Kort a kol. 2012). Při rozmrazování se z permafrostu uvolňuje CO2 a metan do atmosféry, což
působí jako zpětná vazba a vyvolává další globální oteplování. Odhaduje se, že do roku 2050 se území
permafrostu na severní polokouli zmenší o 20 – 35 % a hloubka aktivní vrstvy se může zvýšit o 15 až 25 % a
v těch nejseverněji položených místech o 50 % a ještě více (IPCC 2007). Degradace permafrostu může
znamenat úbytek zamrzlé pevniny 2007 milion 1 a uvolnění Km2 milionů tun uhlíku do atmosféry do roku
900 (Strom R. 2100). 2007).
Nafeez Ahmed (2013) Seven facts you need to know about the Arctic methane timebomb. Earth Insight
hosted by the Guardian http://www.theguardian.com/environment/earth-insight/2013/aug/05/7-factsneed-to-know-arctic-methane-time-bomb
DeConto et al (2012) Past extreme warming events linked to massive carbon release from thawing
permafrost. Nature 484: 87-91. http://www.nature.com/nature/journal/v484/n7392/full/nature10929.htm
KORT, E. A., WOFSY, S. C., DAUBE, B. C. & DIAO, M. (2012): Atmospheric observations of Arctic Ocean
methane emissions up to 82° north. Nature Geoscience 5: 318–321.
http://www.nature.com/ngeo/journal/v5/n5/abs/ngeo1452.html
Romanovsky, V.E, Smith, S.L., Christiansen, H.H, Shiklomanov, N.I., Streletskiy, D.A., Drozdov, D.S., Oberman,
N.G., Kholodov A.L. and Marchenko, S.S. (2012) Permafrost. Arctic Report Card: Update for 2012. National
Ohttp://www.arctic.noaa.gov/reportcard/permafrost.html
Schuur, E.A.G., BockheimJ., Canadell.G., EuskirchenE., FieldC.B., GoryachkinS.V., Hagemann, S., KuhryP.,
Lafleur, P.M., Lee, H., Mazhitova, G., Nelson, F.E., Rinke, A., Romanovsky, V.E., Shiklomanov, N., Tarnocai, C.,
Venevsky, S., Vogel, J.G. & Zimov, S.A. (2008) Vulnerability of Permafrost Carbon to Climate Change:
Implications
for
the
Global
Carbon
Cycle.
Bioscience
58
(8):
701-714
http://www.bioone.org/doi/abs/10.1641/B580807
2.10 Přesouvání stanovišť a dopady na druhy
Předpokládá se, že vegetační zóny se posunou směrem na sever (např. tundra se přemění na les a polární
pustiny na tundru (ACIA 2006)), a očekává se, že les nahradí tundru v rozsahu jedné poloviny až dvou třetin
(University of Cambridge 2006). V polárních oblastech má zamrzlé moře zásadní význam pro druhy, které
jsou na ledu pro možnost odpočinku, obživy a rozmnožování. V rámci budoucího skleníkového efektu by
postupný zrychlený rozpad zamrzlého povrchu moře v Arktidě zvýšil míru hladovění a snížení počtu
narozených mláďat u mořských savců (CBD 2007). Horské ledovce se mají i nadále zmenšovat, což způsobí
dopady na přírodní stanoviště mnoha druhů. Změny dešťových a sněhových srážek
také ovlivní průtok ve vodních tocích a mokřady, a tím volně žijící živočichy, případně i urychlí invazi
nepůvodních rostlin do břehových biotopů (AMAP 2012). Předpokládaný vzestup mořské hladiny zaplaví
mokřady a nížiny a zvýší pronikání slané vody do bažin, ústí řek a zvodní, což by ovlivnilo volně žijící živočichy
na celém světě (Pearce–Kelly a kol. 2013).
BARNOSKY et al (2012): Approaching a state shift in Earth’s biosphere. Nature 486: 52– 58.
http://www.nature.com/nature/journal/v486/n7401/full/nature11018.html
FODEN, W. B., MACE, G. M., VIÉ, J.-C., ANGULO, A.,BUTCHART, S. H. M., DEVANTIER, L., DUBLIN, H. T.,
GUTSCHE, A., STUART, S. N. & TURAK, E. (2008): Species and case studies. Conservation Biology 24: 63–69
Foden et al (2013) Identifying the World's Most Climate Change Vulnerable Species: A Systematic TraitBased Assessment of all Birds, Amphibians and Corals. PLoS ONE 8(6): e65427.
doi:10.1371. http://www.plosone.org/article/info963Adoi962F10.1371962Fjournal.pone.0065427
HOEGH-GULDBERG, O. & BRUNO, J. F. (2010): The impact of climate change on the world’s marine
ecosystems. Science 328: 1523–1528.
PARMESAN, C. & YOHE, G. (2003): A globally coherent fingerprint of climate change impacts across natural
systems. Nature 421: 37–42.
Pearce-Kelly, P., Khela, S., Ferry, A.C. & Field, D. (2013) Climate-change impact considerations for freshwaterfish conservation, with special reference to the aquarium and zoo community. Int. Zoo Yb. (2013) 47: 81–92
DOI:10.1111/izy.12016 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/izy.12016/abstract
Titus J. and Barth M. 1984. Greenhouse effect and sea level rise: a challenge for this generation. Ch 1. An
overview of the causes and effects of the sea level rise. EPA. (Book)
WALKER, B. (2001): Catastrophic shifts in ecosystems Nature 413: 591–596.
2.11 Extrémní povětrnostní podmínky
Snížený sezónní výskyt zamrzlé plochy moře již nyní vede k většímu vystavení pobřeží volnému moři a
bouřkovým vlnám. Na základě těchto změn dojde na některých místech k vystavení pobřeží, infrastruktury,
pobřežních staveb a kulturních památek ještě větším vlnám a nebezpečí eroze.
Extrémní klimatické jevy budou pravděpodobně i nadále mít závažné důsledky pro mnoho typů ekosystémů.
Dopady globálního oteplování na polární oblasti budou nás všechny ovlivňovat stále více kvůli škodám na
pobřeží, extrémnímu počasí a z toho plynoucím sociálně–ekonomickým důsledkům.
http://amap.no/swipa/CombinedReport.pdf Chapter 9.4.5.2.1; p 64-66; Chapter 11
Carter, P. (2012) Arctic Summer Sea Ice Tipping Point. Video posting featuring Ted Scambos, Robbie
Macdonald, Don Perovich, Mark Serreze and Vladimir Romanovsky. http://vimeo.com/34547995
Hansen et al (Submitted) Scientific Case for Avoiding Dangerous Climate Change to Protect Young People and
Nature. Proc. Natl. Acad. Sci. http://pubs.giss.nasa.gov/abs/ha08510t.html
2.12 Překyselování oceánů
Překyselení oceánů znamená dlouhodobé zvýšení kyselosti oceánu, obvykle se jedná o desítky let i déle, což
je způsobeno především absorpcí oxidu uhličitého z atmosféry (IPCC 2007). Je to velký důvod ke
znepokojení, jelikož jeho neřešení a součinnost překyselování s dopady globálního oteplování hluboce
ovlivní mořské ekosystémy a druhy (Hoegh–Guildberg & Bruno 2010, Veron 2010). Kupříkladu jakmile se
jednou plně projeví účinek aktuálních hladin atmosférického CO2, ekosystémy korálového útesu světa
budou z hlediska funkčnosti neživotaschopné (Stanovisko pracovní skupiny iniciativy Coral Crisis 2009; Veron
a kol. 2009, Stanovisko WAZA z roku 2010 a Veron 2012).
Překyselování oceánů je velkou hrozbou pro mořské potravní řetězce polárních oblastí a v těchto oceánech
chladné oblasti je již výrazné vzhledem k vyšší schopnosti studené vody absorbovat oxid uhličitý. Zpráva o
překyselování Severního ledového moře programu monitorování a hodnocení arktické oblasti uvádí, že
nepřímé dopady překyselování zahrnují i změny v nabídce potravy či dalších zdrojů. Například ptáci a savci
acidifikací pravděpodobné přímo ovlivněni nebudou, nepřímým vlivem na ně však může být pokles,
rozšíření, přemístění nebo jiná změna jejich zdroje potravy v reakci na překyselování oceánů.
Překyselováním oceánů se může měnit rozsah, v jakém jsou živiny a základní stopové prvky v mořské vodě
využitelné pro mořské živočichy. Někteří arktičtí měkkýši tvořící schránku mohou být ovlivněni negativně,
zejména v raných fázích života. Juvenilní a dospělé ryby se prý pravděpodobně s úrovní acidifikace
předpokládanou pro příští století vyrovnají, rybí jikry a raná larvální stadia však mohou být citlivější.
Obecně platí, že v raných vývojových stadiích je živočich k přímým účinkům překyselení oceánu náchylnější,
než v pozdějších fázích života (AMAP 2013). Druhy potravní sítě se zásadním významem, jako jsou např.
pteropodi a další živočichové vytvářející uhličitanovápenatou schránku jsou příklady přímo zranitelných
druhů polární oblasti, jejichž ztrátou se sníží využitelnost živin a schopnost oceánů absorbovat atmosférický
CO2 (IPCC 2007) (Sommerkorn M. 2008).
Arctic Monitoring and Assessment Programme (2013) Arctic Ocean Acidification Assessment: Summary for
Policymakers. Link to Arctic Council Web site
Fabry, V.J.; Seibel, B.A.; Feely, R.A.; Orr, J.C. Impacts of ocean acidification on marine fauna and ecosystem
processes. J. Mar. Sci. 2008, 65, 414–423.
Veron, J.E.N.,(2008). Mass extinctions and ocean acidification: biological constraints on geological dilemmas.
Coral Reefs 27, 459–472.
Veron, J.E.N., Hoegh-Guldberg, O, Lenton, T.M, Lough, J.M., Obura D.O., Pearce-Kelly, P., Sheppard, C.,
Spalding M., Stafford-Smith, M.G. and Rogers, A.D. (2009) The coral reef crisis: The critical importance of
<350 ppm CO2. Marine Pollution Bulletin 58 (2009) 1428–1436
Veron, E.N. (2011) Ocean Acidification and Coral Reefs: An Emerging Big Picture. Diversity 2011, 3, 262-274;
doi:10.3390/d3020262
WAZA (2012): Resolution 67.2. Emergency resolution on avoiding disastrous and unmanageable climate
change and ocean acidification impacts by returning atmospheric CO2 concentrations to below 350 parts
per million while it is still possible to do so. Gland, Switzerland: World Association of Zoos and Aquariums.
Available
at
http://www.waza.org/files/webcontent/1.public_site/5.conservation/climate_change/RES962067.29620Clim
ate9620Change.pdf
2.13 Mořský led a průmysl
Jak Severní ledový oceán stále více přichází o led, láká mnohé země využívat tuto oblast pro získávání dosud
nedostupných zdrojů, jako je ropa a zemní plyn. Energetické společnosti žádají o povolení k vrtům a lodní
společnosti dychtivě hledají nově otevřené cesty přes arktickou oblast.
NSIDC (National Snow and Ice Data Centre; http://nsidc.org/
A co lidé žijící v Arktidě?
Lidské komunity Arktidy jsou již táním ledu působeným prudkými klimatickými změnami ovlivněny, a budou
stále více (AMAP 2012). Jejich tradiční styl života a kultura jsou zcela závislé na arktickém prostředí.
http://amap.no/swipa/CombinedReport.pdf Chapter 9.4; p 52-70; Chapter 12.3.6, p. 11-12
2.14 Hrozba globálního oteplování pro Antarktidu
Obrázek 13. Teplotní trendy v Antarktidě v letech 1981 a 2007,
na základě tepelných infračervených pozorování provedených
řadou družicových senzorů NOAA. Autor: Robert Simmon, NASA
Earth Observatory
Obrázek 14. Tento obrázek NASA
ukazuje rozsáhlé oteplování povrchu
západoantarktického
ledovcového
příkrovu ve vnitrozemí Antarktického
poloostrova. Toto oteplování je výrazně
vyšší, než bylo uváděno dříve, přesahuje
0,1 stupně Celsia za 1 desetiletí po dobu
posledních 50 let a je nejsilnější v zimě a
na jaře. Obrázek obsahuje údaje o
teplotě shromážděné v průběhu 50 let
(1957 – 2006) (zdroj: NASA/GSFC
Scientific Visualization Studio 2008).
Je zde pozoruhodný rozdíl v pozorovaném oteplování mezi západoantarktickým ledovcovým příkrovem
(často pod zkratkou WAIS) a východoantarktickým ledovcem, který dosud zůstal relativně nedotčený, z velké
části díky ochlazujícímu vlivu ozónové díry (Thompson A. 2009). WAIS, který zahrnuje i Antarktický
poloostrov, však prodělal významný trend oteplování, kdy průměrné teploty na západním pobřeží
poloostrova stouply téměř o 3 °C (asi 10 násobek průměrné rychlosti globálního oteplování). Dále se v
posledních 50 letech horní teplotní meze oceánu na západě Antarktického poloostrova zvýšily o více než 1 °C
a podél západního pobřeží poloostrova ustoupilo 87 % ledovců (NERC–BAS 2007, IPCC 2007). V roce 2002 se
zcela zhroutil Larsenův šelfový ledovec (NERC-BAS 2007).
Západoantarktický ledovcový příkrov je mnohem méně stabilní než příkrov východní Antarktidy, neboť je
uložen na skále pod hladinou moře a pozorované rychlé velkoplošné ztenčování WAIS může znamenat
zhroucení tohoto ledovcového příkrovu (NERC-BAS 2007a). Důkaz, že WAIS přichází o hmotu zvyšujícím se
tempem pochází ze sektoru Amundsenova moře, a to zejména ze tří ledovců: Pine Island, Thwaites a Smith.
Celkový odtok ledu z těchto ledovců se za 12 let zvýšil o 30 % a čistý úbytek masy vzrostl o 170 % (Rignot E.
2008). Zhroucení západoantarktického ledovcového příkrovu mohou předcházet zhroucení šelfových
ledovců a to vše ve výsledku může způsobit průměrný celosvětový vzestup hladiny moře o asi 5 m (Bentley
C.R. 1998) a mít dalekosáhlé ekologické, sociální a ekonomické dopady po celém světě. Zvýšené emise
atmosférického CO2 a předpokládané intenzivní větry a změny stratifikace změní rychlost redukce
atmosférického CO2 v Jižním oceánu (v posledních 20 letech se snížila až o 30 %).
Tato situace je velmi odlišná v případě antarktického mořského ledu, který je vzhledem k regionální
dynamice klimatu v podstatě stejný, nebo dokonce roste. Například ve zprávě NOOA 2012 o změně klimatu
(NOOA 2013) se potvrdilo, že v roce 2012 dosáhl dne 26. září 2012 rozsah mořského ledu v Antarktidě
rekordní hodnoty 7 510 000 čtverečných mil. Nicméně dlouhodobější životaschopnost antarktického
mořského ledu je spojena s osudem ledovcových příkrovů a širšími dopady globálního oteplování (Hansen a
kol. 2013).
3. Co to vše znamená pro zbytek světa
Degradace kryosféry obecně a zejména pak pólů bude mít stále vážnější dopady na zbytek světa. Tání ledu
vede ke zvýšenému množství CO2 a metanu uvolňujících se z tajícího permafrostu, což ještě dále zvyšuje
skleníkový efekt. Ústup ledu v polárních a dalších kryosférických regionech kromě posunu stromové linie
výrazně sníží albedo, což bude generovat silné pozitivní zpětné vazby způsobující další oteplování. Vedle
potenciálně závažných účinků na mořské ekosystémy budou mít jakékoliv změny v oběhovém systému
oceánů další důsledky pro hlubší změny klimatu. Tání ledu zvyšuje hladinu moře s dopady na mnohé nížinné
a pobřežní oblasti. Biodiverzita bude ohrožena úbytkem přírodních stanovišť a invazí nepůvodních druhů,
což bude zahrnovat i významné změny v početnosti a rozšíření druhů.
Předpokládané zvýšení hladiny moře bude stále více ovlivňovat pobřežní prostředí, včetně slanosti ústí řek a
zvodní (Titus J. 2008), s vážnými sociálně–ekonomickými a ekologickými důsledky. Ačkoliv budou nejprve
zasaženy některé z nejzranitelnějších oblastí v jižní, jihovýchodní a východní Asii, Africe a ostrovy nížinného
charakteru (IPCC 2007), ohrožena budou stále více i téměř všechna pobřežní prostředí a lidská sídla (včetně
mnoha významných světových měst) (Světová banka 2012; Hallegatte a kol. 2013)
3.1 Co si z toho všeho odnést?
Polární oblasti jsou kriticky důležitými systémy, a to jak pro závislost jejich biologické rozmanitosti, tak pro
klíčovou roli, kterou hrají při udržení stabilního klimatu a hladiny moří – na čemž jsme my všichni závislí. Jsou
dále i příkladem vysoké propojenosti fyzikálních a živých systémů naší planety a toho, jak zranitelní jsme my
všichni již stávající úrovní globálního oteplování (AMAP 2012; Whiteman a kol. 2013).
V případě Arktidy existuje rostoucí obava, že tato oblast již vstoupila do stavu uskutečněné změny, jejímž
konečným důsledkem bude ztráta veškerého mořského ledu, ledovcových příkrovů a permafrostu. Stejná
obava se týká západoantarktického ledovcového příkrovu, i když podobně jako v případě Grónska to
obrovské množství ledu, o které se jedná, znamená, že úplný kolaps může trvat několik staletí, a v případě
východní Antarktidy dost možná i tisíciletí. Jakmile však bude dosaženo dostatečného impulsu, nebude mít
lidstvo prakticky žádný způsob jak tento proces rozpadu zastavit. Kromě toho je dopad i poměrně malé
úrovně rozpadu ledovcového příkrovu na hladinu moře takový, že ještě i v tomto století bude hrozba pro
mořské a pevninské ekosystémy a naše vlastní sídla na pobřeží, včetně mnoha největších světových měst,
stále více neovladatelná.
Již pozorované dopady na polární oblasti i to, že již nyní probíhá mnohem více reakcí na oteplování v
důsledku kombinovaného vlivu setrvačnosti klimatického systému a zpožděné reakce ledovcových příkrovů
(Hansen 2012, Hansen a kol. 2013) znamená, že jsme s tímto rizikem kritické meze konfrontováni dnes.
Pokud nebudeme jednat hned a nezajistíme v krátkém období zbývajícího času, kdy je to ještě možné, návrat
atmosférických koncentrací oxidu uhličitého pod 350 ppm, bude lidstvo odsouzeno k údělu zvýšení mořské
hladiny o desítky metrů a nepřeberné množství extrémních klimatických a acidifikačních podmínek
shrnutých v mapě světa Met Office 4 oC uvedené níže.
Naléhavé usnesení Světové asociace zoologických zahrad z roku 2012 (uvedeno v plném rozsahu na konci
této kapitoly) upozorňuje na hrozbu pro Arktidu a související důsledky, které má tato hrozba v globálním
měřítku pro katastrofální a nezvladatelné změny klimatu a acidifikace oceánů. Kromě toho i podrobně
popisuje základní opatření ke zmírnění rizik, která musí být přijata, pokud se tomuto osudu chceme vyhnout.
Právě tyto skutečnosti jsou katalyzátorem pro kampaň naší komunity s názvem Od pólu k pólu.
Obrázek 15. Tato mapa globálního oteplování v průměru o 4 °C ukazuje mnohem vyšší regionální oteplování
kterému by byly vystaveny polární oblasti (AVOID 2009). Tuto mapu lze ve vysokém rozlišení a v interaktivních
verzích získat z britského úřadu pro meteorologii www./climate-change/guide/impacts/high-end/map
3.2 Usnesení č. 67.2 výroční konference WAZA, Melbourne, 11. 10. 2012)
(nepřekládáno)
Emergency resolution on avoiding disastrous and unmanageable climate change and ocean acidification
impacts by returning atmospheric CO2 concentrations to below 350 parts per million while it is still possible to
do so:
RECOGNIZING NASA’s confirmation (27 August 2012) that Arctic sea ice has shrunk to a new low in the era of
detailed satellite observations as further evidence that atmospheric concentrations of carbon dioxide (CO2)
have already exceeded their safe planetary boundary;
CONCERNED that climate system inertia is masking the true impact of current CO2 levels and the amplifying
feedback effects they are already starting to generate;
ALARMED that their combined impacts will include unstoppable disintegration of sea ice, ice-sheets and
mountain glaciers with resultant dangerous sea level rise and greatly reduced freshwater supplies; thawing and
release of frozen carbon and methane hydrates; ocean acidification; shifting climate zones; extreme weather
events and mass biodiversity extinctions with profound consequences for humanity;
RECOGNISING that the essential mitigation actions are a linear phase-out of coal emissions by 2030; avoiding
emissions from ‘hard to reach’ conventional oil and gas reserves, avoiding emissions of oil shale, tar sands and
other unconventional fossil fuels and reducing current atmospheric CO2 concentrations to below 350 parts per
million (ppm), especially through reversing the destruction and degradation of natural habitats and the
negative net impact of agricultural practices;
FURTHER RECOGNISING that the fate of biodiversity and humanity is dependent on these dangers and
mitigation imperatives being acknowledged and effectively addressed;
Therefore
REQUESTS all WAZA members to:
• Actively reduce CO2 emissions wherever possible and, where it is not possible, to compensate for via best
practice habitat support initiatives.
• Call on world leaders to avoid disastrous and unmanageable climate change and ocean acidification impacts
by implementing the essential mitigation actions detailed in this emergency resolution for curtailing further
growth of CO2 emissions and returning atmospheric CO2 concentrations to below 350ppm while it is still
possible to do so.
• Prioritise awareness raising and visitor engagement focus on these threat and response issues.
Supporting information to emergency WAZA resolution 67.2
WAZA statements and resolutions Climate change has been addressed principally by RES 49.1 at the 49th
Annual Conference held in Sao Paulo, 1994, by RES 61.4 at the 61st Annual WAZA Conference, held in
Leipzig, 2006 and the pre COP-15 communication to world leaders, via UN Secretary General in December
2009; WAZA Climate change position statement and supporting resolution 65.1 at the 65th annual WAZA
conference, 22 October 2010 http://www.waza.org/en/site/conservation/climate-change
NASA (27 August 2012) Arctic sea ice shrinks to new
http://www.nasa.gov/topics/earth/features/arctic-seaice-2012.html
low
in
satellite
era
National Snow and Ice Data Center (NISDC) August 27 2012 Arctic Sea Ice News & Analysis
http://nsidc.org/arcticseaicenews/
AMAP, 2011. Snow, Water, Ice and Permafrost in the Arctic (SWIPA): Climate Change and the Cryosphere.
Arctic Monitoring and Assessment Programme (AMAP), Oslo, Norway. xii + 538 pp. http://amap.no/swipa/.
With briefing video: http://www.youtube.com/watch?v=RTF2Ll9g_W4mm
Arctic summer sea ice tipping point. 2011 Video briefing featuring Dr’s Ted Scambos, Robbie Macdonald,
Don Perovich, Mark Serreze and Vladimir Romanovsky. http://vimeo.com/34547995
Anthony et al (2012) Geologic methane seeps along boundaries of Arctic permafrost thaw and melting
glaciers. Nature Geoscience 5: 419-426. http://www.nature.com/ngeo/journal/v5/n6/full/ngeo1480.html
Barnosky et al (2012) Approaching a state shift in Earth’s biosphere. Nature 486: 52-58.
http://www.nature.com/nature /journal/v486/n7401/full/nature11018.html
DeConto et al (2012) Past extreme warming events linked to massive carbon release from thawing
permafrost. Nature 484: 87-91. http://www.nature.com/nature/journal/v484/n7392/full/nature10929.htm
Duarte et al (2012) Abrupt Climate Change in the Arctic. Nature Climate Change 2: 60–62.
http://www.nature.com/nclimate/journal/v2/n2/full/nclimate1386.html
Hansen et al (Submitted) Scientific Case for Avoiding Dangerous Climate Change to Protect young People
and Nature. Proc. Natl. Acad. Sci. http://pubs.giss.nasa.gov/abs/ha08510t.html
Hansen et al (2011) Earth's energy imbalance and implications Atmos. Chem. Phys., 11, 13421-13449
http://www.atmos-chem-phys.net/11/13421/2011/acp-11-13421-2011.html
Kort et al (2012) Atmospheric observations of Arctic Ocean methane emissions up to 82° north. Nature
Geoscience http://www.nature.com/ngeo/journal/vaop/ncurrent/full/ngeo1452.html
Koven et al (2011) Permafrost carbon-climate feedbacks accelerate global warming.
PNAS http://www.pnas.org/content/early/2011/08/17/1103910108.full.pdf
Isaksen, et al (2011), Strong atmospheric chemistry feedback to climate warming from
Arctic methane emissions, Global Biogeochem. Cycles, 25, GB2002,
http://www.atmos.washington.edu/academics/classes/2011Q2/558/IsaksenGB2011.pdfV
Veron, J.E.N. (2011) Ocean Acidification and coral reefs: An emerging big picture. Diversity 2011, 3, 262-274
http://www.mdpi.com/1424-2818/3/2/262/pdf
An Iterative Reference List of Climate Change Science, Policy & Related Information. World Association of
Zoos and Aquariums, Botanic Gardens Conservation International, Zoological Society of London and IUCN’s
Conservation Breeding Specialist Group and Climate Change Specialist Group.
http://www.waza.org/en/site/conservation/climate-change
3. Definice odborných termínů používaných v této kapitole, nebo výrazů, které
se mohou vyskytnout, zabýváme-li se otázkami ohrožení polárních oblastí:
Poznámka: Pokud není uvedeno jinak, převzato z čtvrté hodnotící zprávy IPCC.
Náhlá změna: Nelinearita klimatického systému může vést k náhlé změně klimatu, někdy zvané rychlá
změna klimatu, náhlé události, nebo dokonce překvapivé události. Termín „náhlý“ často znamená rychlejší
časové měřítko, než je obvyklé pro odpovídající zrychlení. Nicméně ne každá náhlá změna klimatu musí
vzniknout pod externím tlakem. Některé možné již navržené náhlé události zahrnují i dramatickou
reorganizaci termohalinní cirkulace, rychlou deglaciaci a masivní tání permafrostu nebo zvýšení půdní
respirace vedoucí k rychlým změnám v koloběhu uhlíku. Jiné mohou být opravdu nečekané a vyplývají ze
silných, rychle se měnících tlaků nelineárního systému.
Albedo: Část slunečního záření se odráží od povrchu nebo objektu a často se vyjadřuje v procentech.
Zasněžená plocha má albedo vysoké, albedo povrchu půd sahá od hodnot vysokých po hodnoty nízké a
plocha pokrytá vegetací a oceán má albedo nízké. Planetární albedo Země se liší především na základě
různých změn oblačnosti, příkrovu sněhu, ledu, listové plochy a zemského povrchu.
Albedo zpětná vazba: Klimatická změna zahrnující změny v albedu (cca o 0,3). V rámci klimatického oteplení
se předpokládá ztenčování kryosféry, pokles celkového albeda planety a absorpce většího objemu
slunečního záření, které Zemi zahřeje ještě více.
Antropogenní: Něco co je následkem lidské činnosti, nebo z ní pochází.
Adaptace: Úprava přírodních nebo lidských systémů v reakci na skutečné nebo očekávané klimatické
podněty nebo jejich účinky, díky níž se zmírní poškození nebo dojde k využití prospěšné příležitosti.
Rozlišujeme různé typy adaptace, včetně adaptace předvídané, autonomní a plánované.
Biomasa: Celková hmotnost živých organismů v dané oblasti nebo objemu; jako neživou biomasu lze
zahrnout i neživý rostlinný materiál.
Oxid uhličitý (CO2): Přirozeně se vyskytující plyn, také vedlejší produkt vznikající při spalování fosilních paliv
z fosilních karbonových usazenin, jako např. ropa, zemní plyn a uhlí, při pálení biomasy a při změnách
využívání půdy a jiných průmyslových procesech. Jedná se o hlavní antropogenní skleníkový plyn, který
ovlivňuje zářivou rovnováhu Země. Jedná se o referenční plyn, vůči kterému se měří ostatní skleníkové plyny,
proto má potenciál globálního oteplování 1.
Změna klimatu: Změna klimatu znamená změnu stavu klimatu, kterou lze určit (např. za použití statistických
testů) na základě změn průměru či variability jeho vlastností, a která trvá
delší dobu, obvykle více desetiletí nebo ještě déle. Klimatické změny mohou být způsobeny přírodními
vnitřními procesy i externím působením, nebo přetrvávajícími antropogenními změnami složení atmosféry
nebo využití půdy. Upozornění: Rámcová úmluva o změně klimatu (UNFCCC) ve svém článku 1 definuje
změnu klimatu takto: „změna klimatu, kterou lze připsat přímo nebo nepřímo na vrub lidské činnosti měnící
složení globální atmosféry a která je vedle přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový
úsek“. UNFCCC tedy rozlišuje mezi změnou klimatu připisovanou lidským aktivitám měnícím složení
atmosféry, a proměnlivostí klimatu vázanou na přirozené příčiny. Viz také hesla „proměnlivost klimatu“ a
Detekce a Určování příčiny1.
Proměnlivost klimatu: Proměnlivost klimatu znamená změny středního stav a dalších statistických hodnot
(např. směrodatná odchylka, výskyt extrémů atd.) klimatu ve všech prostorových a časových měřítkách nad
rámec jednotlivých povětrnostních událostí. Proměnlivost může být způsobena interními přírodními procesy
v rámci klimatického systému (vnitřní proměnlivost), nebo mohou být její příčinou změny vnějšího přírodního
nebo antropogenního působení (vnější proměnlivost).
Kryosféra: složka klimatického systému skládající se z veškerého sněhu, ledu a zmrzlé půdy (včetně
permafrostu) na povrchu Země a moře i pod nimi.
Ekosystém: Systém živých organismů s interakcí mezi sebou navzájem i jejich fyzickým prostředím. Hranice
toho, co by se dalo nazvat ekosystémem, jsou do určité míry libovolné, a to v závislosti na ohnisku zájmu
nebo zkoumání. To znamená, že rozsah ekosystému se může pohybovat v rozmezí od velmi malých
prostorových měřítek až po úplně celou planetu Zemi.
Extrémní počasí: Extrémní povětrnostní jev je událost, která je na určitém místě a v určitě roční době
vzácná . Definice „vzácného“ se liší, extrémní povětrnostní jev bude však za normálních okolností tak vzácný,
nebo vzácnější než 10. nebo 90. percentil pozorované funkce hustoty pravděpodobnosti. Podle definice se
vlastnosti něčeho, co nazýváme extrémní počasí, mohou v absolutním slova smyslu lišit v závislosti na místě.
Jednotlivé extrémní jevy nelze jednoduše a přímo připsat antropogenní změně klimatu, protože vždy existuje
konečná pravděpodobnost, že k danému jevu mohlo dojít přirozeně. Pokud charakter extrémního počasí
přetrvává delší dobu, například celé roční období, lze to klasifikovat jako extrémní klimatický jev, a to
zejména v případě, že její průměrná nebo celková hodnota je sama o sobě extrémní (například sucho nebo
silné srážky během ročního období).
Linie ekvilibria: Hranice mezi oblastí na ledovci, kde je čistý roční ztráta hmoty ledu (oblast ablace) a
mezi oblastí, kde je čistý roční zisk (oblast akumulace). Nadmořská výška této hranice je známá jako
nadmořská výška linie ekvilibria.
Zpětná vazba: Mechanismus interakce mezi procesy se nazývá zpětná vazba. Jedná se o případy, kdy
výsledek počátečního procesu spouští změny v procesu druhém, který zase ovlivňuje ten počáteční. Pozitivní
zpětná vazba zesiluje původní proces a negativní zpětná vazba ji snižuje.
Potravní síť: Síť trofických vztahů v rámci ekologického společenství zahrnující několik vzájemně
propojených potravních řetězců.
Ledovec: Masa pevninského ledu směřující se svahu (interní deformací a posouváním se na základně) a
omezená okolním reliéfem (např. svahy údolí či okolní vrcholy). Ledovec je udržován hromaděním sněhu ve
vysokých nadmořských výškách, což se vyvažuje táním v nízkých nadmořských výškách nebo odtokem do
moře.
1
Tato hesla ale v dokumentu uvedena nejsou...pozn. překl.
Globální oteplování: Postupný nárůst (pozorovaný nebo předpokládaný) globální povrchové teploty jako
jeden z důsledků tlaku záření způsobeného antropogenními emisemi.
Skleníkový efekt: Skleníkové plyny účinně pohlcují tepelné infračervené záření vyzařované zemským
povrchem, samotnou atmosférou z důvodu obsahu těchto plynů, a mraky. Atmosférické záření je emitováno
na všechny strany, včetně směrem dolů k zemskému povrchu. Skleníkové plyny tak zachycují teplo v systému
troposféry zemského povrchu. Tento jev se nazývá skleníkový efekt. Tepelné infračervené záření v troposféře
je výrazně spojeno s teplotou atmosféry ve výšce, v níž k emisím dochází. V troposféře teplota s výškou
obecně klesá. Infračervené záření emitované do vesmíru pochází ve skutečnosti z nadmořské výšky
s teplotou v průměru –19 °C, v rovnováze s čistým příchozím slunečním zářením, zatímco zemský povrch je
udržován na mnohem vyšší teplotě, v průměru + 14 °C. Zvýšení koncentrace skleníkových plynů vede ke
zvýšené neprostupnosti atmosféry pro infračervené záření, a tedy účinnému vyzařování do vesmíru z větší
výšky při nižší teplotě. To působí radiační tlak vedoucí k zesílení skleníkového efektu, tzv. zvýšenému
skleníkovému efektu.
Stanoviště: Lokalita nebo přirozená domovina určité rostliny, zvířete nebo skupiny úzce spojených
organismů.
Hydrosféra: Složka klimatického systému zahrnující kapalný povrch a podzemní vody, např. oceány, moře,
řeky, sladkovodní jezera, podzemní vody, apod.
Ledovcová čepice: Masa ledu kopulovitého tvaru obvykle pokrývající horskou oblast a rozsahem podstatně
menší než ledovcový příkrov.
Ledovcový příkrov: Masa pevninského ledu, která je dostatečně hluboká k pokrytí většiny reliéfu
podkladového podloží, takže její tvar je určen především její dynamikou (prouděním ledu v průběhu její
vnitřní deformace či sklouzávání po její základně). Ledovcový příkrov směřuje ven z vysoké centrální
ledovcové plošiny s malým průměrným povrchovým sklonem. Sklon okrajů je obvykle strmější a většina ledu
odtéká rychlými ledovcovými toky či výchozy ledovce, v některých případech do moře nebo do pobřežních
ledů plovoucích na moři. V dnešní době existují pouze tři velké ledovcové příkrovy - jeden v Grónsku a dva v
Antarktidě, tj. východo- a západoantarktický ledovcový příkrov, dělené Transantarktickým pohořím. Během
ledovcových období existovaly i další příkrovy.
Šelfový ledovec: Plovoucí deska ledu značné tloušťky sahající od pobřeží (o obvykle velkém horizontálním
rozsahu s rovným nebo mírně se svažujícím povrchem), často vyplňuje zálivy v pobřežní linii ledovcového
příkrovu. Téměř všechny šelfové ledovce se vyskytují v Antarktidě, kde většina ledu odtékajícího směrem k
moři teče do šelfových ledovců.
Invazní druhy: Druhy agresivním způsobem rozšiřující svůj areál rozšíření a populační hustotu do oblasti,
v níž jsou nepůvodní, přičemž často vytlačují původní druhy nebo nad nimi dominují jiným způsobem.
Zmírnění: Antropogenní zásah ke snížení antropogenních tlaků klimatického systému; zahrnuje i strategie
ke snížení zdrojů skleníkových plynů a emisí a zvyšování propadu skleníkových plynů.
Hmotnostní bilance (ledovců, ledovcových čepic a ledovcových příkrovů): Rovnováha mezi vstupem
hmoty do ledovcového tělesa (akumulace) a jejím úbytkem (ablace, telení ledovců).
Acidifikace oceánů: Zvýšené koncentrace CO2 v mořské vodě způsobující měřitelné zvýšení kyselosti (tj.
snížení pH oceánu). Toto u kalcifikujících organismů, např. korálů, měkkýšů, řas a korýšů, může vést ke
snížení tempa kalcifikace.
Permafrost: Zemina (půda nebo hornina, včetně ledu a organických materiálů), jejíž teplota je po dobu
nejméně dvou po sobě jdoucích let 0 °C nebo méně (Van Everdingen, 1998).
pH: pH je bezrozměrová míra kyselosti vody (nebo jakéhokoli roztoku) daná koncentrací vodíkových iontů
(H+) v dané kapalině. pH se měří na logaritmické stupnici, kde pH =–log10 (H+). Pokles pH o 1 jednotku tak
odpovídá 10násobnému zvýšení koncentrace H+, neboli kyselosti.
Relativní hladina moře: Hladina moře měřená měřidlem přílivu ve vztahu k pevnině, na níž se měřidlo
nachází. Střední hladina moře je obvykle definována jako průměrná relativní hladina po určité období, např.
měsíc nebo rok, které je dostatečně dlouhé na eliminaci přechodných prvků jako jsou vlny, příliv a odliv.
Mořský led: Jakákoli forma ledu nacházející se na moři a vzniklá zmrznutím mořské vody. Může se jednat o
nesouvislé kusy (ledové kry) posouvané po povrchu oceánu větrem a proudy (plovoucí led), nebo nehybné
pláty spojené s pobřežím. Povrch mladší než jeden rok je jednoletý led. Víceletý led je mořský led, který trvá
více než jedno letní období tání.
Změna výše mořské hladiny: Hladina moře se může měnit, a to jak globálně, tak lokálně, jednak vzhledem
ke změnám tvaru oceánských pánví, změnám celkové masy vody a také změnám hustoty vody. Změny
úrovně hladiny moře vyvolané změnami hustoty vody se nazývají změny sterické. Změny hustoty vyvolané
pouze změnami teploty se nazývají změny termosterické, zatímco změny hustoty vyvolané změnou slanosti
se nazývají změny halosterické.
Ekvivalentní hladina moře: Změna průměrné globální úrovně hladiny moře, která by nastala, pokud by se
dané množství vody nebo ledu přidalo do oceánu, nebo se z něho ubralo.
Povrchová teplota moře: Teplota povrchu moře je teplota vody ve vrstvě několika prvních vrchních metrů
pod hladinou měřená z lodí, bójemi nebo pomocí sloupových vrtacích strojů. V případě lodí se ve 40. letech
většinou přešlo od měření vzorků vody nabírané do kbelíků ke vzorkům vody nasávané motorem. Používá se
i satelitní měření teploty povrchové vrstvičky hladiny pomocí mikrovlnné technologie, výsledky však je nutno
upravit tak, aby byly kompatibilní s teplotou větší povrchové vrstvy.
Mořský led: Jakákoli forma ledu nacházející se na moři a vzniklá zmrznutím mořské vody. Může se jednat o
nesouvislé kusy (ledové kry) posouvané po povrchu oceánu větrem a proudy (plovoucí led), nebo nehybné
pláty spojené s pobřežím. Povrch mladší než jeden rok je jednoletý led. Víceletý led je mořský led, který trvá
více než jedno letní období tání.
Citlivost: Míra, do jaké je systém ovlivněn, ať už negativně nebo příznivě, proměnlivostí nebo změnami
klimatu. Tento účinek může být přímý (např. změna výnosu plodin v reakci na změny průměrného rozsahu
teploty nebo její proměnlivosti) nebo nepřímý (např. škody způsobené zvýšenou četností pobřežních záplav v
důsledku vzestupu mořské hladiny).
Hranice sněhu: Dolní mez trvalé sněhové pokrývky, pod kterou se sníh již nehromadí.
Bod zvratu: Ke klimatickému bodu zvratu dochází, když malá změna tlaků spustí výrazně nelineární odezvu
ve vnitřní dynamice části klimatického systému a tím kvalitativně změní jeho budoucí stav (LENTON, 2011).
Skleníkové plyny:
Skleníkové plyny působí jako přikrývka. Absorbují energii ze slunce, která se odráží od zemského povrchu a
zpomalují ztráty tepla do vesmíru nebo jim brání. V důsledku toho Země začne být teplejší, než by jinak byla.
Tento proces je znám jako „skleníkový efekt“. Bez přirozeného skleníkového efektu by život na Zemi nebyl
možný. Jsou to však právě další skleníkové plyny přidané člověkem velmi rychle do ovzduší, které jsou
příčinou zvýšení přirozeného oteplování těchto plynů mimo přirozenou rovnováhu. Mezi hlavní skleníkové
plyny uvolňované lidskou činností patří:
Oxid uhličitý (CO2) – hlavním zdrojem emisí je používání fosilních paliv. Dalším významným zdrojem emisí
CO2 je i to, jak lidé využívají půdu, zejména pokud se jedná o odlesňování. CO2 lze z atmosféry také odebírat
prostřednictvím půdy - zalesňováním, melioracemi půdy a dalšími aktivitami.
Metan (CH4) – zemědělské aktivity, nakládání s odpady a využívání energie - to vše přispívá k emisím CH4 .
Oxid dusný (N2O) – Hlavním zdrojem emisí N2O jsou zemědělské aktivity, např. používání hnoji . Fluorované
plyny (F–plyny) – k emisím F–plynů zahrnujících fluorované uhlovodíky (HFC), perfluorované uhlovodíky
(PFC) a fluorid sírový (SF6) přispívají průmyslové procesy, chlazení a používání různých spotřebních výrobků.
Z těchto plynů má největší podíl na míře dalšího globálního oteplování hladina oxidu uhličitého, která byla
dodána od dob průmyslové revoluce.
Obrázek 16. Oxid uhličitý (CO2) je důležitým plynem zachycujícím teplo (tj. skleníkovým) uvolňující se
prostřednictvím lidské činnosti, např. odlesňování a spalování fosilních paliv, jakož i přírodních procesů, jako
je dýchání a sopečné erupce. Graf vlevo ukazuje hladinu CO2 v zemské atmosféře během posledních tří
glaciálních cyklů obnoveného z ledovcových jader. Graf vpravo ukazuje hladinu CO2 v posledních letech
s korekcí na průměrné sezónní cykly. NASA http://climate.nasa.gov/key indicators
Další studium:
http://www.epa.gov/climatechange/ghgemissions/global.html
http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/spm.html
4. Literatura a pomocné materiály
ACIA 2006, Impacts of a Warming Arctic, Fact Sheet 1: What is happening to the Arctic climate? (Report)
ACIA, 2004. Impacts of a Warming Arctic: Arctic Climate Impact Assessment. Key Finding # 2 (Report)
An Iterative Reference List of Climate Change Science, Policy & Related Information. World Association of
Zoos and Aquariums, Botanic Gardens Conservation International, Zoological Society of London and IUCN’s
Conservation Breeding Specialist Group and Climate Change Specialist Group.
http://www.waza.org/en/site/conservation/climate-change
Arctic Focus, 2008. NOAA Studies Melting Greenland Ice Sheet. (Website)
Arendt et al. 2002. Rapid Wastage of Alaska Glaciers and Their Contribution to Rising Sea Level Science 297
no. 5580, pp. 382 – 386. (Abstract)
Arnell N. 2005. Implications of climate change for freshwater inflows to the Arctic Ocean, J. Geophys.
Res.,110. (Abstract)
Bachelet D. 2004. Climate Change Could Doom Alaska's Tundra. EurekAlert (Bachelet D. 2004)
Bell R. 2008. The role of sub-glacial water in ice-sheet mass balance, Nature Geoscience 1, p 297 – 304
(Abstract)
Bentley C.R. 1998. Geophysics: Ice on the fast track. Nature 394, pp 21-22. (Abstract)
BLUNDEN, J. & ARNDT, D. S. (Eds) (2012): State of the climate in 2011. Bulletin of the American
Metrological
Society 93 (suppl.): S1–S264.
Cazenave et al. 2008. Sea level budget over 2003-2008: A reevaluation from GRACE space gravimetry,
satellite altimetry and Argo. ScienceDirect (Abstract)
Connor S. 2008, Has the Arctic melt passed the point of no return? The Independent. (Article)
Connor S. 2008a. Exclusive: The methane time bomb. The independent. (Article)
Convention on Biological Diversity, 2007. Biodiversity and Climate Change. (Report)
Daimaru, H. and H. Taoda, 2004. Effect of Snow Pressure on the Distribution of Subalpine Abies mariesii
Forests in Northern Honshu Island, Japan. Journal of Agricultural Meteorology 60: 253-261. (Abstract)
EPA 2008. Coastal Zones and Sea Level Rise. (Website)
Greenpeace 1999a. Climate Change and Arctic Sea Ice. (Report)
FODEN, W. B., MACE, G. M., VIÉ, J.-C., ANGULO, A.,BUTCHART, S. H. M., DEVANTIER, L., DUBLIN, H. T.,
GUTSCHE, A., STUART, S. N. & TURAK, E. (2008): Species and case studies. Conservation Biology 24: 63–
69.
Wendy B. Foden, Stuart H. M. Butchart, Simon N. Stuart,Jean-Christophe Vié, H. Resit Akçakaya,
Ariadne Angulo, Lyndon M. DeVantier, Alexander Gutsche, Emre Turak, Long Cao, Simon D. Donner,
Vineet Katariya, Rodolphe Bernard, Robert A. Holland, Adrian F. Hughes, Susannah E. O’Hanlon,
Stephen T. Garnett, pagan H. Şekercioğlu, Georgina M. Mace (2013) Identifying the World's Most
Climate Change Vulnerable Species: A Systematic Trait-Based Assessment of all Birds, Amphibians and
Corals. PLoS ONE 8(6): e65427.
doi:10.1371. http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0065427
Hallegatte, S., Green, C., Nicholls, R.J. and Corfee-Morlot, J. (2013) Future flood losses in major coastal
cities. Nature Climate Change 3, 802–806 (2013)
doi:10.1038/nclimate1979 http://www.nature.com/nclimate/journal/v3/n9/full/nclimate1979.html#ref3
Hansen, J., Ruedy, R., Sato, M., and Lo, K., 2010: Global surface temperature change, Rev. Geophys. 48,
RG4004. http://pubs.giss.nasa.gov/abs/ha00510u.html
Hansen 2012 A New Age of Risk: Presentation given at Columbia University 2 September 2012
http://www.columbia.edu/~jeh1/
Hansen, J., P. Kharecha, and Mki. Sato, 2013: Climate forcing growth rates: Doubling down on our Faustian
bargain.
Environ.
Res.
Lett.,
8,
011006,
doi:10.1088/1748-9326/8/1/011006.
http://iopscience.iop.org/1748-9326/8/1/011006/
Hoegh-Guldberg, O.; Mumby, P.J.; Hooten, A.J.; Steneck, R.S.; Greenfield, P.; Gomez, E.; Harvell, C.D.; Sale,
P.F.; Edwards, A.J.; Caldeira, K.; Knowlton, N.; Eakin, C.M.; Iglesias-Prieto, R.; Muthiga, N.; Bradbury, R.H.;
Dubi, A.; Hatziolos, M.E. (2007) Coral reefs under rapid climate change and ocean acidification. Science
2007, 318, 1737–1742.
International Arctic Science Committee 2008. Ocean processes of climatic importance in the Arctic.
Encyclopedia of Earth. (Article)
IPCC Fourth Assessment Report: Climate Change 2007. Synthesis Report. (Report)
IPCC fourth assessment report: Climate Change 2007. Working Group I Report “The Physical Science
Basis”, Ch 10: Global Climate Projections. (Report)
Basis”, Ch 2: Changes in Atmospheric Constituents and in Radiative Forcing. (Report)
Basis”, Ch 4 Observations: Changes in Snow, Ice and Frozen Ground. (Report)
IPCC Fourth Assessment Report: Climate Change 2007. Working Group II Report “Impacts, Adaptation
and Vulnerability” Ch 1: Assessment of Observed Changes and Responses in Natural and Managed
Systems. (Report)
and Vulnerability” Ch 19: Assessing Key Vulnerabilities and the Risk from Climate Change. (Report)
IPCC fourth assessment report: Climate Change 2007. Working Group II Report “Impacts, Adaptation
and Vulnerability” Ch 15: Polar regions (Arctic and Antarctic). (Report)
and Vulnerability”. Ch 6: Coastal Systems and Low-Lying Areas. (Report)
IPCC Technical Paper VI – 2008: Climate Change and Water. Ch 2: Observed and projected changes in
climate as they relate to water. (Report)
IPCC Third Assessment report: Climate Change 2001. Working Group II Report “Impacts, Adaptation &
Vulnerability”, Ch 16: Polar Regions (Arctic and Antarctic) (Report)
IPCC, 1997. Special Report: The Regional Impacts of Climate Change: An Assessment of Vulnerability.
Ch 6: Regional Vulnerability to Global Climate Change (Report)
IUCN (2009) Species and climate change: More than just the Polar Bear
King, M. A. et al. (2012) Lower satellite-gravimetry estimates of Antarctic sea-level contribution. Nature
491, 586–589 http://www.nature.com/nature/journal/v491/n7425/nature11621/metrics/citations
Kitchen, D.E. (2014) Global Climate Change Turning Knowledge into Action. Pearson ISBN – 10:0-321866959
KORT, E. A., WOFSY, S. C., DAUBE, B. C. & DIAO, M. (2012): Atmospheric observations of Arctic
Ocean methane emissions up to 82° north. Nature Geoscience 5: 318–321.
http://www.nature.com/ngeo/journal/v5/n5/abs/ngeo1452.html
Larter R.D. et al 2007. West Antarctic Ice Sheet Change since the Last Glacial Period. EOS. Vol 88, No.17 pp
189-190 (Paper)
Lawrence et al. 2008. Accelerated Arctic land warming and permafrost degradation during rapid ice loss.
NCAR/CGD (Paper)
LENTON, T. M. (2011): Early warning of climate tipping points. Nature Climate Change 1: 201–209.
http://www.nature.com/nclimate/journal/v1/n4/full/nclimate1143.html?WT.ec_id=NCLIMATE-201107
LENTON, T. M., HELD, H., KRIEGLER, E., HALL, J. W., LUCHT,W., RAHMSTORF, S. & SCHELLNHUBER, H. J.
(2008): Tipping elements in the earth’s climate system. Proceedings of the National Academy of Sciences of
the United States of America 105: 1786–1793 http://www.pnas.org/content/105/6/1786.full.pdf
Meier, W.N., J.C. Stroeve, and F. Fetterer. 2006. Whither Arctic sea ice? A clear signal of decline regionally,
seasonally and extending beyond the satellite record. Annals of Glaciology 46: 428-434 http://www.thecryosphere.net/7/699/2013/tc-7-699-2013.html
Millenium Alliance for Humanity and the Biosphere (2013) Scientific Consensus on maintaining Humanity’s
Life Support Systems in the 21 Century http://mahb.stanford.edu/
Meier et al. 2007. Glaciers Dominate Eustatic Sea-Level Rise in the 21st Century. Science (Abstract)
Met Office Hadley Centre (2008) Avoiding dangerous climate change. UK Met Office
http://www.metoffice.gov.uk/media/pdf/0/m/cop14.pdf
Miles, B. W. J. Stokes, C. R., Vieli, A. & Cox N. J. (2013) Rapid, climate-driven changes in outlet glaciers on
the Pacific coast of East Antarctica. Nature 500, 563–566
http://www.nature.com/nature/journal/v500/n7464/full/nature12382.html
NASA/GSFC Scientific Visualization Studio 2008. Temperatures trends in Antarctica(Website)
NERC-BAS 2006. Antarctic Krill Provide Carbon Sink In Southern Ocean. (Website)
NERC-BAS 2007. Science Briefing – Antarctica and Climate Change. (Website)
NERC-BAS 2007a. Climate Change – Our Research. (Website)
NERC-BAS 2007b. Biodiversity, evolution and ecosystems – Our Research. (Website)
NOOA (2012) 2012 Arctic Report Card http://www.climate.gov/news-features/features/2012-arcticreport-card
NSIDC 2008a. State of the Cryosphere. (Website)
NSIDC 2009. Arctic Sea Ice Down to Second-Lowest Extent; Likely Record-Low Volume. (Website)
NSIDC 2009. Glossary: the cryosphere. (Website)
NSIDC Notes. Fall 2008, Issue No. 65 (Website)
Pearce F. 2006. Global meltdown. The Guardian. (Article)
PARMESAN, C. & YOHE, G. (2003): A globally coherent fingerprint of climate change impacts across
natural systems. Nature 421: 37–42.
Pearce-Kelly, P., Khela, S., Ferry, A.C. & Field, D. (2013) Climate-change impact considerations for
freshwater-fish conservation, with special reference to the aquarium and zoo community. Int. Zoo Yb.
(2013) 47: 81–92 DOI:10.1111/izy.12016 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/izy.12016/abstract
PENNING, M., REID, G. McGREGOR., KOLDEWEY, H., DICK, G., ANDREWS, B., ARAI, K., GARRATT, P.,
GENDRON, S., LANGE, J., TANNER, K., TONGE, S., VAN DEN SANDE, P., WARMOLTS, D. & GIBSON, C.
(Eds) (2009): Turning the tide: a global aquarium strategy for conservation and sustainability. Bern:
World Association of Zoos and Aquariums.
Pfeffer W. et al. 2008. Kinematic Constraints on Glacier Contributions to 21st- Century Sea-Level
http://www.sciencemag.org/content/321/5894/1340.full
Pritchard, H. D., Arthern, R. J., Vaughan, D. G. & Edwards, L. A. (2009) Extensive dynamic thinning on
the margins of the Greenland and Antarctic ice sheets. Nature 461, 971–975
http://www.nature.com/nature/journal/v461/n7266/abs/nature08471.html
Rahmstorf, S., Cazenave, A., Church, J. A., Hansen, J. E., Keeling, R. F., Parker, D. E. and Somerville, R.
C. J. (2007) Recent climate observations compared to projections. Science 316: 709.
http://pubs.giss.nasa.gov/abs/ra04500f.html
Rignot E. 2006, Changes in ice dynamics and mass balance of the Antarctic ice sheet. The Royal Society. Vol
364, No. 1844 p.1637-1655 http://rsta.royalsocietypublishing.org/content/364/1844/1637.full.pdf
Rignot E. 2008. Changes in West Antarctic ice stream dynamics observed with ALOS PALSAR data. J.
Geophys. Res, 35 http://www.ess.uci.edu/researchgrp/erignot/files/RignotGRL2008.pdf
Rignot, E. et al. (2008) Recent Antarctic mass loss from radar interferometry and regional climate
modelling. Nature Geosci. 1, 106–110 http://www.nature.com/ngeo/journal/v1/n2/abs/ngeo102.html
Rignot,E., Velicogna,I., van den Broeke,M.R., Monaghan, A. and Lenaerts, J. (2011) Acceleration of the
contribution of the Greenland and Antarctic ice sheets to sea level rise http://igiturarchive.library.uu.nl/phys/2012-0315-200618/rignot_etal_grl2011.pdf
Nick, F. M., Vieli, A., Howat, I. M. & Joughin, I. (2009) Large-scale changes in Greenland outlet glacier
dynamics
triggered
at
the
terminus.
Nature
Geosci.
2,
110–114
(2009).
http://www.nature.com/ngeo/journal/v2/n2/full/ngeo394.html
Romanovsky & Osterkamp 2001. Permafrost Response on Economic Development, Environmental
Security and Natural Resources. Ch: Permafrost: Changes and impacts. Pp: 297-316 (Book)
Romanovsky V. et al. 2008, Thermal state and fate of permafrost in Russia; first result of IPY. (Abstract)
Schliebe S. 2001. What has been happening to polar bears in recent decades? NOAA Arctic. (Article)
Schuur, E.A.G., BockheimJ., Canadell.G., EuskirchenE., FieldC.B., GoryachkinS.V., Hagemann, S., KuhryP.,
Lafleur, P.M., Lee, H., Mazhitova, G., Nelson, F.E., Rinke, A., Romanovsky, V.E., Shiklomanov, N., Tarnocai,
C., Venevsky, S., Vogel, J.G. & Zimov, S.A. (2008) Vulnerability of Permafrost Carbon to Climate Change:
Implications
for
the
Global
Carbon
Cycle.
Bioscience
58
(8):
701-714
http://www.bioone.org/doi/abs/10.1641/B580807
Serreze M. and Stroeve J. 2008, Standing on the brink. Nature. (Article)
Shepherd, A. et al (2012) A reconciled estimate of ice-sheet mass balance. Science 338, 1183–1189
(2012). http://www.sciencemag.org/content/338/6111/1183
SKVORTSOV, V., VINCENT, W., CLARK, R., DEMPSON, B., LEAN, D., LEHTONEN, H., PERIN, P., PIENITZ,
R., RAUTIO, M., SMOL, J., TALLMAN, R. & ZHULIDOV, A. (2010): Freshwater fisheries and ecosystems.
8.5.3. Climate change effects on arctic freshwater fish populations. In Encyclopaedia of earth: arctic
climate impact assessment. Cutler, J. (Ed.). Washington, DC: Environmental Information Coalition,
National Council for Science and the Environment. Available
at www.eoearth.org/article/Climate change effects on arctic freshwater fish populations
Sommerkorn M. 2008. A Closing Window of Opportunity - Global Greenhouse Reality 2008. WWF.
(Report) http://assets.wwf.org.uk/downloads/cop science background 19nov08 full logo.pdf
Strom R. 2007. Hot House. Ch 10: The melting Earth. Pp:151-180. Copernicus Books
http://www.springer.com/life+sciences/book/978-0-387-34179-8
The Montana Climate Action Project 2009. Learn about climate. (Website)
Thompson A. 2009. Antarctica Is Warming: Climate Picture Clears Up. LiveScience. (Article)
Titus J. and Barth M. 1984. Greenhouse effect and sea level rise: a challenge for this generation. Ch 1.
An overview of the causes and effects of the sea level rise. EPA. (Book)
UNEP 1997. Global environment Outlook-1. Ch 2: Regional perspectives. UNEP/GRID-Arendal
(Report) UNEP 1997. Global Environment Outlook-1.. CH 2: Regional Perspectives. (Report)
UNEP/GRID-Arendal 2003. Antarctica, overview. (Website)
UNEP/GRID-Arendal 2007a. The Cryosphere, world map. (Website)
UNEP/GRID-Arendal 2008. Ecoregions in Antarctica. UNEP/GRID-Arendal. (Website)
UNEP-WCMC 2000. Biodiversity and climate change: Ecosystems. (Website)
UNEP (2009) Climate Change Science Compendium 2009.
http://www.unep.org/pdf/ccScienceCompendium2009/cc_ScienceCompendium2009_full_en.pdf
UNFCC website: Projected impacts of climate change on IPCC world regions (based on the IPCC 2007
reports)
http://unfccc.int/essential_background/the_science/climate_change_impacts_map/items/6448.php
University of Cambridge, 2006. The tundra-taiga interface. (Website)
Veron, J.E.N.,(2008). Mass extinctions and ocean acidification: biological constraints on geological
dilemmas. Coral Reefs 27, 459–
472. http://vkc.library.uu.nl/vkc/darwin/knowledgeportal/Lists/Conferences/Attachments/15/Bijma Veron
2008 Coral%20Reefs.pdf
Veron, J.E.N., Hoegh-Guldberg, O, Lenton, T.M, Lough, J.M., Obura D.O., Pearce-Kelly, P., Sheppard, C.,
Spalding M., Stafford-Smith, M.G. and Rogers, A.D. (2009). The coral reef crisis: The critical importance of
<350 ppm CO2. Marine Pollution Bulletin 58 (2009) 1428–
1436 http://icriforum.org/sites/default/files/Veron%20et%20al%20%20Coral%20reef%20crisis%20CO2%20
MPB%202009.pdf
Veron, J. E. N. (2011): Ocean acidification and coral reefs: an emerging big picture. Diversity 3: 262–274.
http://www.mdpi.com/1424-2818/3/2/262
VESPA, M. (2009): Why 350? Climate policy must aim to stabilize greenhouse gases at the level necessary to
minimize the risk of catastrophic outcomes. Ecology Law Currents 36: 185–194.
http://www.biologicaldiversity.org/publications/papers/Why_350.pdf
Walsh, J.E., 1995. Long-term observations for monitoring of the cryosphere, Climatic Change 31: 369-394.
(Abstract)
WAZA (2012): Resolution 67.2. Emergency resolution on avoiding disastrous and unmanageable climate
change and ocean acidification impacts by returning atmospheric CO2 concentrations to below 350 parts
per million while it is still possible to do so. Gland, Switzerland: World Association of Zoos and Aquariums.
Available
at
http://www.waza.org/files/webcontent/1.public_site/5.conservation/climate_change/RES%2067.2%20Cli
mate%20Change.pdf
Whiteman, G., Hope, C. and Wadhams, P. (2013) Vast costs of Arctic change. Nature 499, 401–403
http://www.nature.com/nature/journal/v499/n7459/full/499401a.html
World Bank 2008, Retracting Glacier Impacts Economic Outlook in the Tropical Andes (Website)
WORLD BANK (2010): Convenient solutions to an inconvenient truth: ecosystem-based approaches to
climate change. Washington, DC: The International Bank for Reconstruction and Development/The World
Bank. http://wwwwds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/WDSP/IB/2009/11/25/000334955 20091125041
105/Rendered/PDF/518380PUB0Clim101Official0Use0Only1.pdf
WWF (2012): Living Planet Report 2012. Biodiversity, biocapacity and better choices. Gland, Switzerland:
WWF International. http://wwf.panda.org/about our earth/all publications/living planet report/
WWF 2008, Arctic Climate Impact Science – an update since ACIA. (Report)
WWF 2007a. Marielandia Antarctic tundra. Encyclopedia of Earth. (Website)
Zachos, J.C.; Röhl, U.; Schellenberg, S.A.; Sluijs, A.; Hodell, D.A.; Kelly, D.C.; Thomas, E.; Nicolo, M.; Raffi, I.;
Lourens, L.J.; McCarren, H.; Kroon, D. Rapid acidification of the ocean during the Paleocene-Eocene thermal
maximum. Science 2005, 308, 1611–1615. http://www.sciencemag.org/content/308/5728/1611.abstract
Zwally, H. J. & Giovinetto, M. B. (2011) Overview and assessment of Antarctic ice sheet mass balance
estimates: 1992–2009. Surv. Geophys. 32, 351–376
http://icesat4.gsfc.nasa.gov/cryo_data/publications/Zwally-Giovinetto_SurveysInGeophysics_2011-1.pdf
5. Užitečné zdroje na webu
Climate Literacy Zoo Education Network (CliZEN) http://www.clizen.org/
Met Office Hadley Centre http://www.metoffice.gov.uk/climate-change/resources/hadley
NOAA: The Essential Principles of Climate Literacy http://www.climate.gov/teaching/teaching-climateliteracy-and-energy-awareness
6. Užitečná krátká videa
Arctic summer sea ice tipping point. 2011 Video briefing featuring Dr’s Ted Scambos, Robbie
Macdonald, Don Perovich, Mark Serreze and Vladimir Romanovsky. http://vimeo.com/34547995
James Hansen: Why I must speak out about
climate: http://www.ted.com/talks/james hansen why i must speak out about climate change.html
Interview With Professor Peter Wadhams - Climate Change Series
http://www.youtube.com/watch?v=_biGUz6ACBg
Major feedbacks of Arctic Global Warming: Peter Carter (2011) Arctic global warming feedback
briefing. Video posting http://vimeo.com/30474470
Major feedbacks on climate via the cryosphere: AMAP. (2011) Snow, Water, Ice and Permafrost in the
Arctic (SWIPA): Climate Change and the Cryosphere. Arctic Monitoring and Assessment Programme
(AMAP), Oslo, Norway. Xii + 538pp. http://amap.no/swipa/CombinedReport.pdf; Chapter 11.1.3; p 11- 14
NOAA Ocean Acidification - The Other Carbon Dioxide
Problem http://www.youtube.com/watch?v=MgdlAt4CR-4
Richard Feely - Ocean Acidification: Trouble for Ocean
Ecosystems http://www.youtube.com/watch?v=7WeeBgnuvag
Rob Dunbar: The threat of ocean acidification http://www.youtube.com/watch?v=evfgbVjb688

Kampaň EAZA Od pólu k pólu – Změna klimatu

Transkript

Podobné dokumenty

VÝVOJ UČITELE: PŘEHLED RELEVANTNÍCH TEORIÍ

Klimatické změny: fakta bez mýtů - Heinrich-Böll

rešerše klimatických modelů a studií dopadů změn klimatu

zműna podnebí v nastávajících desetiletích nemá obdobu v

Archeologické metody (Jan Turek)

Vestnik Srpen 2015

Odůvodnění Cíle a očekávané výsledky Oslovení