Balowski.vp:CorelVentura 7.0

„Bohemistyka” 2009, nr 2, ISSN 1642–9893
zicky bolestný – proûitek èasu jej spojuje s velkým poèátkem èeské
poezie, s Máchou, ze souèasných básníkù (generaènì starších) s Horou a Holanem” (Adam 1967, s. 19)1. Umìlecký rùst básníka a jeho
podíl na aktivitì celé generace je výraznì vidìt v jeho básních z období 1939 aû 1941. V roce 1941 tento èeský básník napsal:
Mieczys³aw BALOWSKI
Poznañ
Slovanské paralely:
Jiøí Orten a Krzysztof Kamil Baczyñski (2)*
[...] øíká se,
ûe mladá generace je, nebo není pasivní. A co znamená, je-li, nebo není
pasivita údìlem? Chci tím naznaèit, ze tvoøící èlovìk, nechce-li zahynout, musí se postavit údìlùm a nutnostem. Musí se postavit všemu, co jej láká a pøitahuje: utrpení,
V tomto roce vzpomínáme 90. výroèí narození významného
èeského básníka Jiøího Ortena, jenû se narodil 30. srpna 1919 v Kutné
Hoøe. Je to vítaná pøíleûitost k tomu, abychom si ho pøipomnìli, protoûe – jak sám píše – „ûil jsem v èase velkého stmívání svìta, na to a
nikdo z lidi nezapomene, aû mne jednoho dne potkají!” (Orten 1957,
s. 233). Udìlejme to ve srovnání s polským básníkem K. K. Baczyñským, který ûil ve stejné dobì a za asi stejných podmínek v Polsku.
Jak napsal Vilém Závada, „Jiøí Orten je jedním z nejnadanìjších,
a také nejpozoruhodnìjších básníkù, který vyšel ze školy [...] a z druûiny, která se semkla okolo Františka Halase, ale jinak se vyvíjel zcela
po svém a nezávisle na svém uctívaném vzoru” (Závada 1982, s. 9).
Na vazbu Ortena s ostatními èeskými básníky upozoròuje uû døíve
Robert Adam, který píše, ûe Orten „šel cestou individuálního básnického vývoje, jehoû hlavním stimulem (po stránce ladìní tvorby a èasto
i po stránce formální) byla poezie Františka Halase. Obdobný – aû fy-
radosti, bolesti, lásce, víøe, vìcnosti, smrti. Teprve z toho boje se mùûe zrodit nìco
skuteènì plodného, nìco, co nemùûe jiû být opuštìno ani zrazeno, protoûe prošlo
ohnìm: ohnìm duše, tìla i slova (Orten 1941, s. 95; srov. také Kopecký 1941, s. 164).
Je tøeba poznamenat, ûe ûivotní osudy a tvorba jubilujícího èeského básníka je blízká polskému básníku Krzysztofu Kamilovi Baczyñskému, jenû ûil za pøibliûnì stejných podmínek jako Jiøí Orten2, jehoû
vývoj probíhal „v atmosféøe odcizeného svìta a v situaci bezprostøed1
Stejná tvrzení najdeme i u polských bohemistù (srov. napø. vyjádøení prof.
Jacka Balucha: „Dalsze tomiki s¹ œwiadectwem szybkiego dojrzewania poety, na
którego twórczoœæ oddzia³a³ przede wszystkim Halas; Orten interesowa³ siê ¿ywo
twórczoœci¹ Holana, Weinera i Klímy. [...] Jêzyk Ortena w wielu miejscach
wskazuje bezpoœrednio na literaturê cytowanych mistrzów m³odego poety, jego
wiersz oscyluje miêdzy klasycznymi rygorami wersyfikacyjnymi a »trudnym«
wierszem Halasa”, Baluch 1973, s. 90–91).
2
Josef Kocián popisuje Ortenovu situaci takto: „ûe nelze být vùèi dìjinám lhostej-
ný, vyciuje Ortenova senzitivnost uû po dvou mìsících okupace jako dùsledek
*
prvního uplatòování rasových zákonù.
Základem této studie je úplný text pøíspìvku pøipraveného pro konferenci
v Ústí nad Labem, který nemohl být vytištìn v plné podobì z dùvodu rozsahu.
Zaèalo to tím,
ûe
Jiøí Orten našel jednoho dne ve schránce svého praûského
podnájmu pøedvolání k registraci, charakterizované jako výslech. Na oznámení dole
Vyšla pouze jeho zkrácená verze, a to ve sborníku: Èesko-polské rozhovory, Ústí
bylo razítko gestapa. [...] Touto události, v níû se osobnost básníka promìnila v èíslo
nad Labem 1994, s. 69–74. Paralely osudù obou básníkù, na nìû upozoròovali
v kartotéce gestapa (Orten tušil, ûe jde o evidenci pro koncentraèní tábor), vkroèilo do
ûivota
jeho
nìkterých rysù poezie K. K. Baczyñského a J. Ortena, reprezentantù mladé váleèné
smyslem rasových zákonù” (Kocián 1966, s. 32–33). A proto polští bohemisté mluví
básnické generace, obhájené v roce 1982 na Filozofické fakultì Univerzity Karlovy
nìkdy o Ortenovi jako o „èeském Baczyñském”.
v Praze. Ta se stala oporou pro naše další úvahy, pøedevším pro uvedenou studii.
právì zvenèí definitivnì nìco temného, jeho
ûivot
nìkteøí polští literární vìdci, zpracovala Irena Krasnická v diplomní práci Srovnání
K tomu mùûeme pøidat popis
ûivotní
zaèal být urèován
situace K. K. Baczyñského vytvoøený
Pro tuto jubilejní pøíleûitost byl text pùvodní studie jazykovì revidován a byl
Kazimierzem Wykou nebo Stanis³awem Stabrem. Srov. také výpovìï Marie Bo-
doplnìn úvod a èást 3. Teï se ke starší studii vracím inspirován výroèím, a i proto,
brownické (1964), a také popis této situace u Tadeáše Borowského v Byliœmy
ûe
w Oœwiêcimiu (1946) a Po¿egnanie z Mari¹ (1967).
se nad obìma autory nìjak zavøela voda.
99
100
ního ohroûení rasismem” (Slovník... 1964, s. 371). Zùstává – bohuûel
– smutným faktem, ûe oba dva v téûe dobì vytváøeli vlastní básnické
vize svìta a souèasnì bojovali o svùj ûivot. Nakolik jsou jejich vize
ovlivnìny poezií pøedchozích generací, necháme pro jinou studii. Formovaly se však v rámci urèitého literárního smìru (u Ortena je to existencialismus, u Baczyñského – navíc romantismus), vìtšinou stojícího v opozici vùèi pøedchozím literárním epochám (a tím souèasnì
v návaznosti na nì)3. V jejich tvorbì (nejen v básních, ale i v prózách)
je vidìt dobré zapojení do vlastní, národní literatury. Je to patrné napø.
v tom, ûe oba navazovali na pøedchozí literární tradici (umìleckou a lidovou, a dokonce i slovanskou; srov. Wyka 1961, s. 24–27; Stabro
1974, s. 170; Kwiatkowski s. 34–36) a na národní symboly v ní
pouûívané. Na tomto pozadí se zrodila významná básnická tvorba Ortenova v Èechách a Baczyñského v Polsku; básníkù, kteøí nepøeûili
temné období druhé svìtové války, léta,
Których nam nikt nie wynagrodzi
básník mohl realizovat jen ve své vlasti4; v téûe dobì Baczyñski
zaèíná ilegální studium na Varšavské univerzitì (podziemne komplety
Uniwersytetu Warszawskiego), protoûe chce získat chybìjící literární
vzdìlání, èímû se vystavuje nebezpeèí zatèení gestapem, a pak se
úèastní ilegálního boje proti fašismu ve formacích Batalionu Zoœka
a Batalionu Parasol. Nevyhýbali se riziku, nemìli strach ze smrti, byli
naopak pøesvìdèeni, ûe pravý básník v sobì nese zárodek vlastní
smrti, protoûe – jak tvrdí P. Dybel v souvislosti s edicí Baczyñského –
„Básník je stvoøen smrtí (utrpením), jeví se mu jako jediná motivace
jeho existence” (Dybel 1975, s. 75)5. Vzhledem k tomu jsou jeho
básnické výpravy do minulosti a budoucnosti spojeny vlastnì s hledáním „osudové smrti”, a spolubytí s ní6. Oba mladí básníci tak tvoøili
svou vlastní dialektiku bytí a smrti, protoûe absurdní a nehumánní
váleèná skuteènost vyvolávala u mladých na jedné stranì „pocit provizoria” a osamocení, na druhé stranì touhu „aktivnì bojovat proti
bezpráví” (šíøe viz: Krasnická 1982, s. 9). Jejich „úèast v ilegálním
i których nic nam nie zast¹pi
lata wy straszne, lata w¹skie,
4
jak d³onie œmierci w dniu narodzin.
(K. Baczyñski, Których nam nikt nie wynagrodzi)
Srov. „Jiøí Orten odmítl [emigrovat] [...] proto,
vlast a
Pøipomeòme, ûe J. Orten (1919–1941) a K. K. Baczyñski (1921–
–1944) patøili k básníkùm, kteøí debutovali tìsnì pøed druhou svìtovou válkou. První váleèné události (nebo události roku 1938 v bývalém Èeskoslovensku a pak události roku 1939) dolehly na mladé
básníky, kteøí chtìli tvoøit vlastní básnické vize skuteènosti, publikovat své básnì, stvoøit svùj vlastní svìt, coû v této dobì nebylo snadné,
pokud to bylo vùbec moûné. Avšak jejich víra v sílu poezie byla natolik veliká, ûe se to rozhodli zvládnout, ztotoûòujíce básnictví s cílem
vlastního ûivota: J. Orten odmítá odjet do ciziny, protoûe se jako
ûe
ûe
[...] nechtìl opustit svou
si umínil aû do konce proûít její osud a zùstat jí vìrný” (Závada 1982,
s. 11) a také: „Orten odmítl emigrovat, protoûe byl pøesvìdèen,
tvoøit a
ûít
ûe jako básník mùûe
pouze ve své vlasti. Zcela po zákonu paradoxu se stal za protektorátu
vyhnancem ze
ûivota
ve vlastní zemi, a tedy i ze
ûivota
vùbec; v létech padesátých
pak i vyhnancem z èeské literatury” (Køíûková 1970, s. 195).
5
Ve studii dávám pøednost plnì èeskému znìní, proto jsem citáty z polských
autorù sekundární literatury pøeloûil do èeštiny, a pouze v poznámkách uvádím
polskou verzi. „Poeta jest stworzony przez œmieræ (trwogê), jawi mu siê ona jako
jedyna motywacja jego istnienia”. Srov. také další výklad P. Dybela: „Nale¿y tutaj
dodaæ, ¿e œmieræ jako si³a napêdowa tego procesu jest przede wszystkim pojêta jako
œmieræ w ogóle. Jej przeczuwana przedwczesnoœæ intensyfikuje tylko doznania, ze
szczególn¹ dramatycznoœci¹ ka¿e stawiaæ pytanie o w³asne istnienie, mówi¹c jêzykiem filozofii egzystencjalnej – podmiot liryczny jest tutaj »otwarty« wobec œmierci,
rozwa¿a j¹ nie jako przypad³oœæ, jako coœ, co siê staje i staæ musi, ale co jest jawnie
3
Srov. kapitolu Ocena i wybór tradycji literackiej, pro kterou úvodní myšlenkou
je: „Teoria nastêpstwa pokoleñ g³osi m.in., ¿e pokolenie wchodz¹ce w ¿ycie
obecne teraz, czym nieustannie podminowane jest istnienie” (Dybel 1975, s. 75).
6
Srovnej Ortenùv dopis Halasovi (o tom podrobnìji in: Orten 1982) nebo projev
kszta³tuje sw¹ postawê na zasadzie przeciwstawienia, i to zw³aszcza wobec
Baczyñského na téma Czechowiczova katastrofismu. O tom podrobnìji píší K. Wyka
pokolenia, po którym nastêpuje” (Jastrzêbski 1978, s. 86).
1961 a S. Stabro 1974.
101
102
hnutí [...] a v konspiraèních akcích se zbraní v ruce, a také v kulturních
akcích je faktem všeobecnì známým, a také všeobecnì uznávaným
(i kdyû rùznì hodnoceným)”, pøípad nejen K. K. Baczyñského (Jastrzêbski 1969, s. 75)7.
1. Básníci „temna” a básníci Boha
Jako uû bylo øeèeno, J. Orten a K. Baczyñski ûili v dobì druhé
svìtové války. Podmínky ûivota však nebyly stejné. Irena Krasnická
k tomu uvádí, ûe „základní generaèní záûitek byl [...] stejný, v konkrétních projevech se však reakce mladých básníkù v protektorátu
a v GG lišily, coû bylo zpùsobeno nejen objektivními historickými
podmínkami tvorby, ale hlavnì rùznými kulturnì historickými tradicemi a politickou orientací obou státù” (Krasnická 1982, s. 9). Je tøeba
poznamenat, ûe tento postøeh platí pro léta 1938–1939, protoûe období
po 1. záøí roku 1939 èím dal tím víc ûivotní podmínky obou básníkù
sbliûovalo. V Èechách se (pøedevším od roku 1940) zaèala intenzivnìji provádìt exterminace ûidù (srov. Osud ûidù v Protektorátu... 1991), a Orten jí je vzhledem ke svému ûidovskému pùvodu postiûen. Katalyzátorem jeho názorového zrání se stává vìdomí, ûe
nadìje na pøeûití je mizivá a ûe nezbývá mnoho èasu. Tvorba se mu
stává nejen seberealizací, ale pøímo cestou sebezáchovy. „Jeho zrání
urychluje vìdomí, ûe mùûe nedotvoøit, nedomyslet, nedopovìdìt”
(Krasnická 1982, s. 14), protoûe „neobvyklost váleèných a okupaèních zkušenosti, otøesení pocitu »normálnosti« a nejistota vzhledem
k pøíštímu tvaru svìta, který se z tohoto kataklysmatu vyklaní” (Lam
1978, s. 38)8, jej nutí, aby se obracel na básnickou tvorbu, v níû vidí
obranu pøed morální destrukcí zpùsobenou podmínkami ûivota. I kdyû
Orten mohl pomocí èeských pøátel pod rùznými pseudonymy své
básnì publikovat, vìdìl, ûe pøijde den, kdy se bude muset dostavit na
výzvu fašistù do transportu, a ûe je to nevyhnutelné9. Pøibliûuje jej to
osudu polského básníka (srov. výše citovanou výpovìï Josefa Kociána a také popis situaci v Polsku Marie Bobrownické – Bobrownicka
1964), nebo o Polsku mùûeme øíci, ûe po roce 1940 „za kaûdým datem ukonèené básnì byl koncentraèní tábor, zatýkání, muèení, smrt,
Osvìtim” (Wyka 1961, s. 32; srov. také Bartelski 1976, s. 234), totiû –
lze-li tak øíct – smrt èekala za kaûdým rohem. Vrame se však
k historické a literární tradici.
„V èeské mládeûi byla [v dobì 1. republiky – pozn. M.B.] pìstována úcta k burûoaznì demokratickým ideálùm, mezi nìû patøila mj.
i víra v neporušitelnost dohod, v moc diplomacie a mezinárodní politiky” (Krasnická 1982, s. 9). Kdyû se ukázalo, jak tyto ideály zklamaly,
byla mládeû dezorientována a jevila nechu ke všem ideologiím. Z toho se zrodila bezprogramovost, „nejsilnìjší a nejvydatnìjší program
mladých” (Bednaø 1940, s. 24). Básníci popisovali skuteènost jakoûto
smutné básnické pøedstavy, které plnily funkci zobrazení tragických
události a které byly naplnìny existenciálním pøístupem ke smyslu
ûivota (stejnì je tomu u Baczyñského; srov. Dybel 1975, s. 76). Øešení
se básníci pokoušeli nalézt v abstraktním humanismu, v jehoû centru
byl „nahý èlovìk” (termín Kamila Bednáøe), pomocí nìhoû se chtìli
ponoøit do svého nitra (srov. také Jastrzêbski 1969)10. A proto „k nej9
V pøíkazu, jenû dostal Heydrich od Göringa 31. 7. 1941, bylo vyjádøení
o „koneèném cíli”: exterminaci
7
„Osobiste zaanga¿owanie m³odych w pracy konspiracyjnej – niezale¿nie od
studiów i pracy zarobkowej – w szkoleniu i akcjach wojskowych, w dzia³alnoœci
kulturalnej jest faktem na ogó³ znanym, a tak¿e uznanym (choæ ró¿nie ocenianym)”.
8
ûidù
ve všech zemích okupovaných fašisty; srov.
Göring Heydrichovi, PS – 710. In: Osud
ûidù
v Protektorátu 1939–1945... 1991,
s. 234. Srov. také poznámku 2.
10
Obdobné øešení najdeme i v polské literatuøe toho období, i kdyû nebylo všemi
básníky pøijato: „K³adziono przy tym nacisk nie tyle na ideologiê, ile na postawê,
wysuwano na czo³o wartoœci moralne i kulturalne. Uwa¿ano, ¿e od moralnej postawy,
„Niezwyk³oœæ doœwiadczenia wojennego i okupacyjnego, zachwianie siê poczu-
nowej postawy zale¿y przysz³e oblicze spo³eczeñstwa – dlatego te¿ postulowano
cia »normalnoœci« i niepewnoœci co do kszta³tów œwiata, który z tego kataklizmu siê
przede wszystkim koniecznoœæ ukszta³towania nowego typu cz³owieka” (Jastrzêbski
wy³oni […]”.
1969, s. 69).
103
104
vyšším hodnotám patøil smysl lidského pùsobení (èin) a trvání – existence obecnì” (Dybel 1975, s. 78)11.
Nas nauczono. Nie ma litoœci.
[...]
Nas nauczono Nie ma sumienia.
ného dítìte (Noc s pøestávkami) pøes bázlivì revoltující dialog s bohem (Jeremiášùv pláè) aû po atheismus, pád boha a hledání nové víry
(Elegie)” dochází Orten k existencialismu ve smyslu S. Kierkegaarda.
Vyjadøuje myšlenku, ûe skuteèná podstata èlovìka je v jeho existenci,
tj. v ûivotì „v celé nicotì a nutnosti”.
[...]
Kámen byl dán,
Nas nauczono. Nie ma mi³oœci.
kámen byl dán!
[...]
Nas nauczono. Trzeba zapomnieæ.
Ó støecho nebe, jaký je to dùm,
[...]
ûe dusíme se v nìm?
I tak staniemy na wozach, czo³gach,
na samolotach, na rumowisku.
Ó støecho nebe, ukaû jazykùm
(K. Baczyñski, Nas nauczono)
na patøe zbyteèném,
Romantickým únikem se mìl jedinec „dopátrat své pravé podstaty
a stanout pøed Bohem” (Krasnická 1982, s. 9). Nepotrestané bezpráví
však zpochybòovalo víru v jeho existenci a vedlo k „pádu Boha”12
(srov. Ortenovu Malou elegii: Boûe, ty zlý, který jsi tolik vzal). Místo
dosavadního systému hodnot bylo zapotøebí si udìlat vlastní, i kdyû
spoleèensky iracionální neklamavý svìt, jenû se realizoval „ve zpùsobu navazování na tyto archetypické a èásteènì i sakrální sféry vìdomí
a podvìdomí”, coû zpravidla plnila „široce pojatá apokalyptická a biblická tradice” (Stabro 1977, s. 49)13. Takto postupuje Orten. Ukazuje
svùj ûivot jako cestu pøes utrpení, jeû se stupòuje. Jak uvádí J. Kocián
(1963, s. 507–508), v Ortenových denících mùûeme najít podrobný
popis jeho „cesty k úzkosti”: „Od naivnì zdìšených rozpakù opuštì11
„Do naczelnej wartoœci zostaje podniesiony sens ludzkiego dzia³ania (czyn)
i trwania – zaistnienia w ogóle”.
12
Srov. J. Ortena Sedmou elegii: Pád Boha! Jaký pád. Potom je chlapec sám ...
a Slovník... 1964, s. 372. K tomu srov. také Poemat o Bogu i cz³owieku a báseò
Narodziny Boga K. K. Baczyñského.
13
„[...] realizowa³a siê w kontekœcie nawi¹zañ do owej apokaliptycznej i czê-
œciowo sakralnej sfery œwiadomoœci i podœwiadomoœci odbiorcy [...] szeroko rozumiana tradycja apokaliptyczno-biblijna”.
105
kolik je dveøí, které zbyly nám
v tomto zdánlivém jase.
(J. Orten, Báseò kamene)
Úzkost nás strhává do nicoty; je to cesta od bytí k smrti, kdy
základní povinnost péèe o bytí se mìní tváøí v tváø nicotì v heroické
odhodlání toto bytí proûít. To je totiû skuteèná existence èlovìka,
kdeûto nepravá je chovat se jako stádo, zakrývat tuto tragiku ûivota,
jednat jako všichni ostatní (Rieger 1946, s. 335; srov. také Götze
1946).
Stejnou promìnou prochází K. K. Baczyñski. Zvyklý na úctu
k autoritám a ideálu vùdce (zejména J. Pi³sudského), na víru ve správné rozhodnutí starší generace pìstuje u sebe odvahu, vìrnost a vytrvalost, protoûe kdo na tyto poûadavky nedbá, ztrácí èest. Navíc polská
národní tradice, jejíû koøeny lze hledat v romantismu, pøesvìdèovala,
ûe není nic vznešenìjšího neû poloûit ûivot za vlast, a literární „tvorba
byla chápána v urèitém smyslu jako zpùsob boje, èin” (Jastrzêbski
1969, s. 72). Proto blízkost smrti, která s postupující válkou v Polsku
zevšedòuje, „pøispívá k rùstu morálních konfliktù, zvláštì u mládeûe
èinné v Zemské armii”. Výsledkem toho je, ûe pro literární váleènou
generaci okupace byla brutální zlo, pøed nímû je tøeba se bránit. Je to
také nìco, co básníka „nutí k výbìru mezi heroismem a sebezáhubou”
106
(Jastrzêbski 1969, s. 81)14. Navíc tradièní (ale i zesilované Józefem
Conradem Korzeniowským; šíøe viz: Zabierowski 1979) pojetí cti
a povinnosti jako morálního závazku vytrvat aû do konce pøivádí Baczyñského k morálnímu konfliktu: èlovìk, aby ûil, musí zabíjet, a proto, ûe zabijí, se stává zloèincem; nezabíjet však znamená nebránit sebe
a bliûního. Jak tedy bojovat ve jménu èlovìka? Na tuto otázku se snaûí
dát odpovìï v básni Modlitwa do Bogarodzicy:
Któraœ wiod³a jak bór pomruków
ducha ziemi tej skutego w zbroi szereg.
ProwadŸ nocne drogi naszych wnuków,
byœmy milcz¹c umieli umieraæ...
daj nam usta jak ob³oki niebieskie ...
daj nam z ognia twego pas i ostrogi ...
[ale] nagnij pochmurn¹ broñ nasz¹,
gdy zaczniemy walczyæ mi³oœci¹.
(K. Baczyñski, Modlitwa do Bogarodzicy)
To znamená boj bez smrtonosné zbranì. Neû však k tomu Baczyñski dospìl, musel døíve zmìnit (a také pøehodnotit) vlastní pøedstavu
svìta. Pøichází tedy urychlené zrání. Na poèátku je tu mladík, jenû
konèí gymnázium, a není názorovì vyzrálý. Obrací se ke svìtu poklidu a k období jinošství, jeho konfrontace s dobovou skuteèností však
vede k vnímání rozporu, a také ke zklamání. Výsledkem toho je negace dosavadní filozofie a ideologie a tvoøení nové (napø. v poemách-mýtech, jako Poemat o Chrystusie Dzieciêcym, Serce jak ob³ok,
Kiedy ludzie bêd¹ braæmi nebo Ach, umieram, umieram a dalších),
která je pro nìho spíše útìkem od skuteènosti neû novým svìtem,
v nìmû se autor mùûe pokojnì pohybovat. Pokouší se nyní o jiný pohled na èlovìka a smysl jeho ûivota (srov. S³awiñski 1966, s. 359–
–370). Tím se dostává, obdobnì jako Orten, k existenciální filozofii.
J. Orten i K. K. Baczyñski vstupují do literatury v dobì, kdy se pod
vlivem vývoje mezinárodní situace rozplynul meziváleèný optimismus. Postavení èlovìka ve vztahu k realitì (hlavnì v mezních situacích) se problematizuje. Poezie se zaèíná ptát po smyslu lidské existence. Autoøi promlouvají otevøenì o rozporech vlastního nitra
a o sociálních a politických rozporech svìta. Zároveò se odvolávají
k literární tradici s výrazným odporem k civilismu. Tak napø. Baczyñski, který je odpùrcem poezie vyluèující spontánní recepci, vytýká v
jedné z kritik Topornickému: „[...] zastaralá po avantgardu typická
sevøenost výrazu, jeû zvýrazòuje jednu metaforu pomocí druhé; vede
k okamûikùm ztráty smyslu” (Baczyñski 1981, t. II, s. 41115; šíøe viz:
Jastrzêbski 1969 a Krasnická 1982). To jej spojuje se skupinami nebo
individualitami, které upozoròují na ohroûení civilizace a tuší svìtovou katastrofu. Nebo „tato generace nechtìla èekat, aû bude mít odstup od historických událostí [...]. Hledala jiný zpùsob øešení – v tomto pøípadì vyuûila modelù, které znala z literatury posledních let pøed
válkou (katastrofismus, avantgardní tendence k objektivizaci jevù,
groteska, pohádkový ráz tvorby); tímto zpùsobem byla tvorba váleèné
generace básníkù svým zpùsobem výslednicí setkání váleèné skuteènosti a literární tradice” (Jastrzêbski 1969, s. 84)16. V Polsku se jiû
s tímto ûivotním pocitem vyrovnávali „po svém èlenové vilenské skupiny, èlenové Kwadrygy a Józef Czechowicz, jehoû katastrofická poezie a poetika se stala mladé polské generaci tím, èím byla èeská poezie Halasova” (Krasnická 1982). A proto, pokud „jde o literární
smìry, v souladu z hodnocením situace tehdejší kritikou, je nejvìtší
zájem o katastrofismus; vedle ûagarystù (vilenské skupiny) se odvolávali na Czechowicze, kterého povaûovali za pøedního básníka mezi15
„[...] przestarza³e awangardowe zagêszczenie, które podnosz¹c jedn¹ metaforê
drug¹, tworzy momenty zupe³nego zagubienia”.
16
14
„Pokolenie to nie chcia³o czekaæ na dystans czasowy. [...] Szuka³o innego
„Literacka generacja wojenna w konsekwencji takiego nastawienia traktowa³a
dystansu – i tu siêga³o do modeli literatury ostatnich lat przed wojn¹ (katastrofizm,
okupacjê nie tylko jako brutalne z³o, przed którym trzeba siê broniæ i które trzeba
tendencja Awangardy do obiektywizacji, groteska, baœniowoœæ); w ten sposób
zwalczaæ, lecz równie¿ jako czynnik, który zmusza do wyboru miêdzy heroizmem
twórczoœæ generacji wojennej by³a swego rodzaju wypadkow¹ rzeczywistoœci
i unicestwieniem”.
okupacyjnej i tradycji literackiej”.
107
108
váleèného období” (Jastrzêbski 1969, s. 105)17. Jastrzêbski zde zdùrazòuje také vliv Norwidùv, jenûe navazování na nìj nevidíme u všech
polských básníkù váleèné generace, i kdyû v básních K. K. Baczyñského je zaznamenáme (srov. Jastrzêbski 1969, s. 10918).
Existenciální otázky, které si Ortenova poezie kladla, vyplývaly
z objektivních podmínek, v nichû vyrùstala, a z postavení Ortena ve
spoleènosti. Orten „cítil, jak se i okolo jeho rodiny i okolo nìj samotného stahuje smrtící klièka” (Závada 1982, s. 11), a „po zákonu paradoxu se stal za protektorátu vyhnancem ze ûivota ve vlastní zemi, a tedy i ze ûivota vùbec” (Køíûková 1970, s. 195). „Osamìlý básník se
postupnì stával vyhnancem ve vlastní zemi, musel proto tváøí v tváø
blíûící se katastrofì hledat východisko sám v sobì a klást si otázky po
smyslu lidského ûivota, vztahu jedince a reality, která absurdnì a bezprávnì tohoto jedince drtí” (Krasnická 1982)19. Obranou by bylo zbavit se obrazù (a také snù) chápaných jako svìdectví dne, „uvolnìní se
od povinnosti” (Jedlicki 1977, s. 96). A proto se Orten obrací k filozofii M. de Unamuna a S. Kierkegaarda, jejichû díla byla základem
jeho nové filozofie opírající se navíc o Starý zákon (srov. také Zgorzelecka 1972). V Denících si Orten zapíše jména: Halas, Holan, Rilke,
Pasternak, Dostojevský a Deml. K jejich inspiraci se v pozdìjší dobì
obrací.
Analogickou situaci je moûno vidìt i v Polsku. J. Jastrzêbski, který
popisuje rysy generace „temné doby” (války a okupace), zdùrazòuje,
17
„Jeœli chodzi o kierunki literackie, to zgodnie z wartoœciowaniem dokonanym
przez krytykê, najwiêcej zainteresowania okazywano katastrofistom; obok ¿agary-
ûe literární „postava této generace […] je postava plnì zodpovìdná
a angaûovaná, a také antydeterministická: èlovìk je povinen formovat
skuteènost buï svou tvoøivostí, nebo svým konáním a mezi postavou
v ûivotì a v literatuøe nemùûe být rozpor” (Jastrzêbski 1969, s. 79)20.
Ne vûdy se to však v dílech realizuje, jak ukazuje tvorba T. Borowského, vìznì koncentraèního tábora v Osvìtimi (srov. jeho díla Po¿egnanie z Mari¹ nebo Byliœmy w Oœwiêcimiu).
2. Hledání nového svìta
Metafyzika, vlastní soukromý svìt s novým poøádkem a spravedlnost, bezpeèí, sebezáchrana, to jsou prvky nového básnického bytí
obou sledovaných autorù, jeû se realizuje ve dvou podobách. První
souvisí s návratem do dìtství, druhá se týká náboûenství. „Vyuûívání
nepøímých výrazových prostøedkù, struktura báje a snu má však v této
tvorbì trochu jiný význam neû tomu bylo v katastrofické poezii
meziváleèného období. [...] je formou sebeobrany, odmítnutí, nesouhlasu s faktem existence tak dìsivé katastrofy” (Jastrzêbski 1969,
s. 156)21. I zde mùûeme øíci, ûe tomu je tak u obou sledovaných
básníkù stejnì.
Nedostatek ûivotních zkušeností a názorová nevyzrálost vede k tomu, ûe absurdní skuteènost, v níû èasto jen náhoda èi jediný okamûik
dìlí od sebe ûivot a lásku od smrti („dialog mi³oœci i œmierci”; Wyka
1961, s. 66), vyvolává u mladých básníkù touhu po stabilitì. Obracejí
se „do svìta nedospìlých, do toho jediného svìta spravedlivého a neroztøídìného, kde se poslouchá sníh a kde se rozumí øeèi ptákù, do kraje dìtství èi aû do kraje V mamince” (Štroblová 1969, s. 150). Na-
stów wspominano Czechowicza, którego uwa¿ano za najwybitniejszego poetê dwudziestolecia”. Srov. také: „[…] wp³ywom Skamandrytów ulega³ w pocz¹tkach twórczoœci Krzysztof Baczyñski” (Jastrzêbski 1969, s. 89; te¿ Wyka 1961, s. 15–16).
18
Srov. „Norwid zdecydowanie wycisn¹³ piêtno na twórczoœci tego pokolenia –
zw³aszcza widoczne jest nawi¹zywanie doñ u Baczyñskiego” (Jastrzêbski 1969, s. 109).
19
Srov. „Spoleèenská izolace, do níû je postupnì Orten vhánìn, se umocòuje po-
20
„Postawa artystyczna tego pokolenia, jakiej pragnê³o byæ rzecznikiem, to
postawa pe³nej odpowiedzialnoœci i zaanga¿owania, a tak¿e antydeterminismu:
cz³owiek winien kszta³towaæ rzeczywistoœæ czy to twórczoœci¹, czy to dzia³aniem
i nie mo¿e byæ rozdŸwiêku miêdzy postaw¹ ¿yciow¹ a artystyczn¹”.
21
„Pos³ugiwanie siê poœrednimi œrodkami wyrazu, struktur¹ baœni i senna ma
citem izolace od lásky” (Adam 1967, s. 16), „Izolace a zbavení lidských práv ury-
jednak w tej twórczoœci nieco inne znaczenie ni¿ w poezji katastroficznej okresu miê-
chlovaly vývoj osobnosti; omezení pochopitelnì Ortena drtila. […] Izolaci se stateènì
dzywojennego. […] jest forma samoobrony, odrzucenia, niegodzenia siê z faktem
snaûil pøekonat, ale dovršení této snahy mu nebylo dopøáno” (Adam 1967, s. 22).
istnienia tak straszliwego katastrofizmu”.
109
110
cházejí ji ve svìtì bájí a pohádek, jenû se jim jeví jako evokace svìta
dìtí22.
Udìlej zajíce
umíš to dvìma prsty
pìst jako hrášek sevøená
tajemství stínové
tajemství zahledìní
malinovými ústy
pak na dobrou noc mamince
líbati poprvé
tma na nás klesá s bílé stìny
a ještì není skonèena
(J. Orten, Udìlej èernou myš)
Jelene jelínku,
kde jsi nechal laò
jelene jelínku
kdepak jsi nechal maminku?
(J. Orten, Jelene jelínku)
Orten dokonce vìnuje tomuto okruhu motivù celou sbírku básní
Cesta k mrazu. V ní se motiv cesty malé holèièky mimo domov a její
smrti na mrazu prolíná s Andersenovou pohádkou Snìhová královna,
i kdyû, jak píše M. Køíûková, „Cesta k mrazu mìla být skuteènì Ortenovou cestou k smrti, sebevraûdì” (1970, s. 195). Podobnì zaznívá
dìtství ještì v nìkolika básních zaøazených do dalších sbírek, napø.
v Zasnìní, O malých dìtech, Zavøené oèi atd. Metafora dìtství se opírá
o svìt nìûných, malých vìcí, o svìt èistoty. Najdeme v nich slova jako
zvìdavý støípek, vìjíøky kolem úst, pata Karkulèina, bohaté øady deminutiv jako sklíèko, vteøinka, chvilièka, bratøíèek, sestøièka, králíèek,
královnièka, slùvko atd. Také jinde mùûeme ve formì textu najít odkazy na vzpomínky na dìtství, napø. v prostøedcích jako opakování
refrénu (Pod kaûdým slovem), epifora (Dívka v ohni) nebo epizeuxis
(Zavøené oèi).
Podobné situace ukazuje i tvorba Baczyñského, u nìho lze mluvit
pøímo o atmosféøe pohádek a bájí (napø. ve skladbách Olbrzym w lesie, Maelibe, Bajka o smutku, Szklany pták. Poemat-baœñ, Œpiew o rycerzu purpurowej chmury, Miserere a další; šíøe viz: Bartelski 1976,
s. 321, a Jastrzêbski 1969). A proto i tady najdeme slovní spojení jako:
kasztanowy zápach, rzuci³em wyspê szczêœcia, zielenista góra, modry
pták atd. (srov. také i povídky K. Baczyñského) nebo slovíèka: dzbanuszki, ptaszek, figurki, gwiazdka, ob³oki, s³oneczko, domek, které
pøímo navazují na dìtské básníèky, dìtské øíkanky nebo vùbec na
dìtskou literaturu. Do ní jsou zahaleny autorovy reflexe pøi øešení
etických problémù týkajících se souèasnosti. „Tato poetika slouûila
pro hledání odstupu pøi umìleckém zvládnutí proûitkù, zkušeností
a událostí; poslouûila také k odmítnutí skuteènosti pomoci bájí, snù,
perifráze”23 atd. (Jastrzêbski 1969, s. 163; srov. také báseò Œwiat snu:
A ja siê obudzê, a ja siê obudzê). V takových pøípadech se Baczyñski
odvolává ke známým pohádkám (napø. Andersenovým; srov. báseò
Jeno wyjmij mi...: Jeno wyjmij mi z tych oczu | szk³o bolesne – obraz
dni...; u Ortena podobnì napø. v básni V mamince: a ty, královno zimo,
| jejímiû jsme milenci jako chlapec z Andersenovy pohádky...). Avšak
„výraznìjší souvislosti a vazby na poetiku pøedzáøijového katastrofismu je vidìt ve spojování prvkù jemných a brutálních, drobných a kosmických, jasných a ponurých [...], které se dìje pøi jejich transponování do umìlecké polohy” (Jastrzêbski 1969, s. 154–155)24.
Pohádkové alegorie, jeû se vyskytují v mnoha Ortenových a Baczyñského básních, se obracejí na národní kolektiv. Tímto zpùsobem
chtìjí autoøi zvýraznit nešastnou situaci, na niû si jiû lidé pomalu
zvykali, a upozornit na její nenormálnost. V této funkci se uplatòují
u Baczyñského „odkazy na mýty, a také na báje a lidovou slovesnost
23
„[…] poetyka ta pos³u¿y³a do szukania dystansu, artystycznego panowania
nad materia³em prze¿yæ i zdarzeñ; pos³u¿y³a do odgradzania siê od rzeczywistoœci
przy pomocy baœni, snu, peryfrazy”.
22
„Z kohoutkù, kocourkù, králíèkù, kanárkù, dívenek buduje si víûku jakési
24
„WyraŸniejsze zwi¹zki i zale¿noœci od poetyki katastrofizmu przedwrzeœniowe-
takési jistoty. I jeho smyslovost, chatrná i hladová má znaky dìtského pøítulení”
go widoczne s¹ w zestawieniu elementów delikatnych i brutalnych, maleñkich i kos-
(Halas 1958, s. 117).
micznych, jasnych i ponurych [...], do transponowania ich w wymiary baœniowe”.
111
112
(srov. Mi³un, Lela, Tytan, Œwiat³o³una, Aboon, Archibal). […] Z téhoû
zdroje pramení u Baczyñského také prvky palingenetické, které jsou
patrny napø. v cyklu mytických poem s aluzemi na slovanský folklór –
Olbrzym w lesie” (Stabro 1974, s. 170)25.
Na starém høbitovì, kde se uû nepohøbívá,
mùj první
ûal,
takový krásný, hluboko se vrývá
kamením, travou, tichem, nechápáním,
ó Pane Boûe, nech mne bìûet za ním!
[...] Czeka³y dziewczêta
(J. Orten, Modlitba)
odnajduj¹c w zwierciad³ach zastyg³ych rycerzy,
bo wojom – nie pamiêtaæ, kobietom – pamiêtaæ,
bo têtni³ drog¹ cz³owiek – który wierzy³.
O, twarze œwiatowidów, odynów, proroków,
o, twarze ciemiê¿onych, którzy szli w takt serc,
o, twarze tych bez bogów i twarze tych bogów,
tr¹caj¹ce o gwiazdy, o radoœæ i œmieræ.
(K. Baczyñski, Olbrzym w lesie)
Druhým zpùsobem tvoøení vlastního básnického svìta je u obou
autorù náboûenská inspirace (srov. Caillois 1973, s. 170–171). Ta se
støídá s evokací dìtského svìta podle zásady, ûe hrdinové jsou dìtmi
Boha, a proto se chovají jako dìti: slušnì, logicky a srdeènì. Biblická
poetika také zvyšuje nadèasovost a naléhavost básníkovy výpovìdi
a má monumentalizaèní úèinek (srov. napø. Jeremiášùv pláè J. Ortena
nebo Poemat o Chrystusie Dzieciêcym K. K. Baczyñského). Napø. Orten objektivní Jeremiášùv monolog z Bible subjektivizuje, dìlá z nìj
výpovìï o muèivém hledání východiska víry a vnitøní síly. Biblické
motivy se pøitom pøeskupují (srov. Já jsem ta zemì, Tma...). Básník se
stává mluvèím své tìûce zkoušené zemì, personifikuje ji a splývá s ní,
a tím depersonifikuje sebe, ev. lyrický subjekt (srov. napø. Já jsem ten
muû, kterýû okouší trápení od metly a rozhnìvání Boûího).
Básnické náboûenské vize nejsou u obou básníkù stejné, stylizace
lyrického subjektu je u Ortena jiná neû u Baczyñského. Orten báseò
vûdy stylizuje jako monolog, pøièemû lyrický subjekt vstupuje do textu, mnohdy splývá s adresátem, který je všeobecný (srov. napø.
Jeremiášùv pláè), protoûe toto povaûoval za jediný zpùsob „èistého”
vyjádøení myšlenky (srov. „Mluv vûdycky v monolozích! Je to jediný
zpùsob, jak zabrániti tomu, aby se nevloudilo do tvých úst jídlo, kdyû
bys se chtìl vyznat z nìèeho nejhladovìjšího”; cit. dle Štroblová 1969,
s. 150). Baczyñského monologické básnì jsou naproti tomu zpravidla
adresovány ûenì nebo matce a lyrický subjekt je skuteèným
autorovým „já” (srov. výše citovanou báseò Modlitwa do Bogarodzicy). Èasto však Baczyñski navazuje na romantickou lyricko-epickou
tradici a promlouvá jen obrazy a dìjem, jako je tomu napø. v jeho
mytických poemách nebo v náboûenských verších (srov. Wigilia, Do
Matki Boskiej, Ballada o Trzech Królach, Modlitwa I, II, III, Noc
a jiné).
Ju¿ opada³. Mg³a nisko. Ob³ok œniegu w dole.
Od œwiat³¹ oderwany, w czarnoksiêskim kole,
w kole g³osu wirowa³, a¿ us³ysza³ z bliska,
jak go nazwa³a po imieniu. Œliska
Já jsem však zemì Tma, jsem nahý høbet své metly,
ulica w œniegu nik³a. Grajek zgina³ pi³ê
jsem matka svìtelných a vìøím v svìtlo své
a ty jsi mi je vzal, vzal jsi je pro rozkvetlý
i cienki g³os przeszywa³ i oddala³ czas –
sad. Ano, ano, sad. Rozkvetlý høbitove!
jak w tamten wieczór œmierci. Ju¿ by³ u tych okien.
(J. Orten, Jeremiášùv pláè)
Stó³ bia³y, wigilijny, posypany mrokiem
i ona tam samotna.
25
(K. Baczyñski, Wigilia)
„[...] odwo³ania do mitów […], a tak¿e do baœni i folkloru (por. Mi³un, Lela,
Tytan, Œwiat³o³una, Aboon, Archibal). […] Z tego równie¿ Ÿród³a pochodz¹ palingenetyczne tendencje Baczyñskiego poœwiadczone cyklem poematów mitycznych
z odwo³aniami do folkloru s³owiañskiego – Olbrzym w lesie”.
113
ûivotní pocit romantikù je blízký mládí, které neakceptuje obklopující skuteènost. Navíc jedno ze základních hesel tohoto období (nic
114
z toho, co bylo, uû není, a všechno to, co bude, ještì není) zesilovalo
existenciální otázku.
3. Je dílo Ortena a Baczyñského dávno uzavøené, nebo je i dnes
inspirující?
Jak jiû bylo øeèeno, váleèná generace se musela nejen konfrontovat
s estetickými proudy a smìry meziváleèného období, ale i na nì
navázat. Stejnì je tomu i dnes, básníci se musejí vyrovnávat s tvorbou
minulých generací jako s literární tradicí, ze které vyrùstají nové
smìry a proudy. Tato návaznost se týká nejenom posledních desetiletí,
ale i váleèného období. I kdyû tehdejší tvorba vznikala za „krajních
podmínek”, týkala se ûivotních otázek kaûdého èlovìka: ûivot a smrt
je prastará dichotomie, která se velmi dobøe projevuje v kaûdém
poetickém smìru. Tím je problematika tvorby Ortena a Baczyñského
i dnes aktuální.
Navíc mùûeme øíci, ûe otevøení hranic a státù a tím i jejich kultur
v posledním dvacetiletí ještì více zvýraznilo aktuálnost hledání
paralelních jevù v evropských jazycích a literaturách, protoûe to
na jedné stranì odhaluje totoûnost lidského vývoje, a na druhé stranì
ukazuje svébytnost, typické rysy jednotlivých národù a jejich kultur.
Tím umoûòuje lépe pochopit odlišnost toho kterého národa, jeho
vlastní vývoj. Mnohé ideovì umìlecké hodnoty, které jsou typické pro
literaturu kaûdé epochy, vycházejí totiû z hodnot spoleèných pro
všechny národy, aniû by šlo o pøejímání myšlenek a forem. Pøíkladem
toho jsou v posledním století právì J. Orten a K. Baczyñski. I kdyû jiû
uplynulo mnoho let od uzavøení jejich díla a i kdyû se zmìnily mnohé
okolnosti lidské existence, je poezie Ortena a Baczyñského nadále
aktuální, nebo se dotýká dvou dùleûitých prvkù lidského ûivota,
existenciálních a nemìnných: ûivota a smrti, ale také lásky a souèasnì
vyøazení ze spoleènosti (neakceptace, nelásky). Dnes jistì neproûívá
jednotlivec tak extrémní situace jako za druhé svìtové války, ûivot
však stále zùstává nejvyšší hodnotou pro èlovìka a otázka hledání
východiska z „tìûké situace” se musí objevit i v literatuøe.
115
* * *
Na závìr lze øíci, ûe ani Orten, ani Baczyñski nezavírali oèi pøed
tragickým osudem své generace. Vyjadøují jej nezkreslenì,
nezplošují napìtí mezi touhou a práva mládí na štìstí a lásku a nutností bojovat se zlem, které je obklopovalo. Ortenovo hledání nového
svìta šlo smìrem k dìtství a lásce. Po hledání úkrytu v nìze a dìtství
Orten pøestává unikat pøed skuteèností. „Tìûkou dobu”, v níû ûije, vidí
z historické perspektivy a umísuje ji v osudu Bohem vyvoleného
národa (napø. Jeremiášùv pláè). Na rozdíl od nìho „hlavním dramatem Baczyñského [...] je kontrast mezi krásou lásky a svìta a skuteèností” (Krasnická 1982). Básník však ponechává stranou svìt pohádek a bájí a zaèíná mluvit bez alegorií o osudu jeho generace. „Tam,
kde literatura chce plnit funkci svìdectví – svìdectví osobitì proûitého
osudu národa – tam není snadno øíct, v kterém okamûiku se svìdectví
stává literaturou” (Jedlicki 1977, s. 97)26. A pøece jeho vrstevníci
v sobì nesli stejné pøíznaky: „lásku i smrt, odvahu i strach”, víru a beznadìj.
Porovnáme-li datum smrti obou básníkù, najdeme odpovìï na
otázku, proè o nìkterých problémech Orten ve svých básních neuvaûoval. Chtìl jen najít øešení, jak odolat útoku a zuûujícího se kruhu
vyøazení kolem nìj, jak zachovat lidskou dùstojnost. Takto pojímaná
tvorba se však stává výzvou osudu. Baczyñski naproti tomu prochází
sloûitìjším vývojem; byl ovlivnìn vlasteneckou povinností vystoupit
na obranu vlasti se zbraní v ruce27, proto v prvním období (do roku
26
„Tam, gdzie literatura chce pe³niæ funkcjê œwiadectwa – œwiadectwa osobiœcie
prze¿ytego losu zbiorowego – tam nie ³atwo powiedzieæ, w jakim momencie œwiadectwo staje siê literatur¹”.
27
Srov. toto Wykovo stvrzení: „W ci¹gu zaœ owej walki o wybór [...] œciera³y siê
u niego pewne okreœlone dyspozycje wyobraŸni artystycznej [...] miêdzy wolnoœci¹
poezji a nakazem zaanga¿owania” (Wyka 1961, s. 56), a proto Baczyñski „w [swoich]
tekstach poetyckich ze œwiadomoœci¹ dokona³ decyzji na rzecz obowi¹z- ku patriotycznego, konspiracyjnego” (Wyka 1961, s. 65). „Twórczoœæ zosta³a wiêc pojêta
w jakimœ sensie jako forma walki, czynu” (Jastrzêbski 1969, s. 72). Srov. také výše
citovanou výpovìï Jastrzêbského (1969, s. 75) a další.
116
1941) utíkal od popisu neblahé skuteènosti a války a snaûil se získat
básnickou nezávislost; pozdìji uvaûoval o postavení èlovìka v soudobém svìtì, aû nakonec dospìl k pochybnostem o smyslu veškerého
ozbrojeného boje. „Je to také tragika lásky k ûivotu pøi stále hrozící
smrti; tragika volby sluûby vojáka, která byla zlem (zabíjení), i kdyû
nebylo moûné se jí vyhnout; tragika volby mezi povinností k vlasti a k
rodinì; tragika velkého obìtování a nejistoty smyslu a podstaty
takového èinu; koneènì tragika naprosté nemoûnosti jakékoli volby”
(Jastrzêbski 1969, s. 167)28.
K o c i á n J., 1963, Básník Orten jako problém filosofický, „Èeská literatura”, s. 507–
–510.
K o p e c k ý J., 1941, O pasivitì v poezii, „Kritický mìsíèník” IV.
K r a s n i c k á I., 1982, Srovnání nìkterých rysù poezie K. K. Baczyñského a J. Ortena, reprezentantù mladé váleèné básnické generace [diplomová práce],
Praha.
L a m A., 1978, Literatura klêski i spe³nienia, „Miesiêcznik Literacki”, nr 5, s. 37–42.
K ø í û k o v á M., 1970, Doslov, [in:] J. Orten, Verše, Praha, s. 195–198.
K w i a t k o w s k i J., 1973, Klucze do wyobraŸni, Warszawa.
N a w r o c k i W., 1988, Szkice czeskie i s³owackie, Kraków.
O r t e n J., 1957, Deníky, Praha.
Citovaná literatura
O r t e n J., 1941, Poznámka o jedné myšlence, „Kriticky mìsíèník” IV.
A d a m J., 1967, …Jako bych pitaval hvìzdu, která mi záøi odnímá… [in:] J. Orten,
O r t e n J . , 1 9 8 2 , Sám u stmívání, Praha.
Osud ûidù v Protektorátu 1939–1945, 1991, Trizonia, Praha.
Èemu se báseò øíká, Praha.
R i e g e r L., 1946, O významu filosofie existenciální, „Listy” II.
B a c z y ñ s k i K. K., 1981, Utwory zebrane, t. 1–2, Warszawa.
B a l u c h J., 1973, Literatura czeska 1918–1968 r., Kraków (2. vydání 1978).
Slovník èeských spisovatelù, 1964, Praha (heslo Jiøí Orten).
B a r t e l s k i L., 1976, Genealogia ocalonych, Warszawa.
S ³ a w i ñ s k i J., K. K. Baczyñski »Historia«, [w:] Liryka polska, Kraków 1966,
s. 359–370.
B o b r o w n i c k a M., 1964, Nasza okupacyjna m³odoœæ, [w:] Alma Mater w podziemiu, Kraków.
S t a b r o S., 1974, Fenomenologia zag³ady K. K. Baczyñskiego, „Roczniki Komisji
B e d n á ø K., 1940, Slovo k mladým, Praha.
Historycznoliterackiej” XIII, s. 141–176.
C a i l l o i s R., 1973, Wojna i sacrum, [in:] ¯ywio³ i ³ad, sest. A. Osêka, Warszawa.
Š t r o b l o v á J., 1969, Doslov, [in:] J. Orten, Hrob nezavøel se, Praha.
Dybel
W y k a K., 1961, Krzysztof Kamil Baczyñski (1921–1944), Kraków.
P., 1975, Ujarzmienie œmierci, [w:] K. Baczyñski, Poezje, Warszawa,
s. 70–78.
Z a b i e r o w s k i S., 1990, Krzysztof Kamil Baczyñski. Biografia i legenda, Wro-
G a k G., 1947, Módní smìr v burûoasní filosofii, „Nová mysl” I, è. 1.
c³aw–Kraków.
G ö t z e F., 1946, Na pøedìlu, Praha.
Z a b i e r o w s k i S., 1979, Conrad w perspektywie odbioru, Gdañsk.
H a l a s F., 1958, Magická moc poezie, doslov J. Brabec, Praha.
Z á v a d a V., 1982, Klíè k poezii Jiøího Ortena, [in:] J. Orten, Sám u stmívání, Praha,
H o r á k o v á A., 1964, Rozbor poetiky J. Ortena [diplomová práce], Praha.
s. 9–11.
J e d l i c k i J., 1977, Dzieje doœwiadczone i dzieje zaœwiadczone, „Twórczoœæ”, nr 7,
Z g o r z e l e c k a K., 1972, Gdy zawodzi wyobraŸnia, przemawia filozofia, „Odra”,
s. 94–107.
nr 9, s. 31.
J a s t r z ê b s k i Z., 1969, Literatura pokolenia wojennego wobec dwudziestolecia,
Summary
Warszawa.
K o c i á n J., 1966, Jiøí Orten, Praha.
Author presents life and creativity of two prominent Slavic poets: Czech poet Jiøi
Orten (1919–1941) and Polish poet Krzysztof Kamil Baczyñski (1921–1944).
28
„Jest to równie¿ tragizm ukochania ¿ycia wobec wci¹¿ zagra¿aj¹cej œmierci;
tragizm wyboru s³u¿by ¿o³nierskiej, która jest z³a (zabijanie), a zarazem nieunikniona; tragizm wyboru miêdzy obowi¹zkiem wobec ojczyzny i wobec rodziny; tragizm
M. Balowski exerts similarities of their biographies, vital philosophies and topics of
works. Both poets made debut just before The World War II and after its explosion
they lived and created in situation of threat to life. War and occupation have caused,
that both poets tried to find in their creativity answer on existential questions. Personal
olbrzymiego poœwiêcenia i niepewnoœci sensu i skutecznoœci dzia³ania; wreszcie
poetic vision of world was an antidote on grimness of reality: on the one hand
tragizm zupe³nej niemo¿noœci wyboru”.
fabulous, and on the other metaphysical.
117
118