ekvádor: indiáni pod sopkami

Treking je v Ekvádoru zatím v plenkách,
koho ale neodradí nedostatek map
či značení, bude náležitě odměněn.
Díky teplému klimatu a nízkým cenám
je Ekvádor oblíbenou
destinací pouličních
muzikantů a novodobých hippies.
Krásná sopka Cotopaxi
je často považována za nejvyšší aktivní vulkán světa.
Indiánské děti, nošené
od mala v šátcích na zádech,
snad nikdy nebrečí.
ekvádor:
indiáni pod
sopkami
Text & foto: Pavel Svoboda
www.photo-svoboda.cz
Přestože je Ekvádor jen třikrát větší než
naše kotlina, je zemí neobyčejně pestrou. Sopečné Andy, tropický Pacifik,
Amazonie, indiáni. Přírodovědec Alexander von Humboldt nazval cestu vedoucí mezi desítkou sopek přesahujících nadmořskou výškou hranici 5000
metrů „Alejí vulkánů“. V tropických
Andách se tyčí zaledněné sopky přímo
nad vesnicemi indiánů, kteří žijí v nebezpečné blízkosti aktivních sopek.
Vítejte v banánové republice, kde autobusy
kamkoli jedou na počkání. Ekvádor je jako
mraveniště super levných autobusů. Cena
jízdenek se přitom odvíjí od schématu – jedna hodina jízdy za jeden americky dolar. Jednoduše tak zjistíte, kolik hodin vás na cestě
čeká. A kam jet? Třeba pod zmíněné sopky.
Dokonalý kužel zaledněného stratovulkánu
Cotopaxi (5 897 m n. m.) patří mezi nejvyšší
aktivní sopky světa. Nejvyšší hora Ekvádoru,
fenomenální Chimborazo (6 310 m n. m.),
je (pravděpodobně) sopkou neaktivní. Nicméně díky své poloze blízko rovníku a zploštění zeměkoule u pólů, je vrchol Chimboraza nejdále od středu Země a nejblíže
Vysokohorský mokřad se sopkou
Carihuairazo (5 018 m n. m.)
Terejové modronozí
na ostrově Isla de la Plata.
Idylické kráterové jezero
Cuicocha s ostrůvkem.
ke Slunci ze všech míst na zemi. Teoreticky
je tedy „nejvyšší“ horou na Zemi. Pohled
do neuvěřitelných modrozelených kráterových jezer Cuicocha a Quilotoa vyvolává
závratě. Jelikož „ecuador“ znamená rovník,
musíme ho někde také vlastní nohou překročit. Necelých 30 kilometrů od hlavního
města Quita se nachází památník Mitad
del Mundo, čili střed světa. Silná žlutá čára
znázorňující rovník přímo vybízí veškeré
návštěvníky k fotkám cimrmanovského typu
s jednou nohou na severní a druhou na jižní
polokouli. Co na tom, že přesná poloha rovníku leží asi o 200 metrů na sever.
[barevné trhy]
Ekvádor je zemí s velmi živou tradicí pouličních trhů, kde si můžete připadat jako
na velkém folklórním festivalu. Centrem indiánské kultury je městečko Otavalo. Každý
víkend se zde celá náměstí a přilehlé uličky
zaplní k prasknutí stánky s nejrůznějším
zbožím. Na turisty čekají ručně pletené či
vyřezávané suvenýry, pestrobarevné vlněné
svetry, ponča a čepice visí na každém rohu.
Místní indiáni Otavaleňos patří pravděpodobně k nejmilejším indiánům v celých
Andách. Černé klobouky, modrá ponča, bílé
kalhoty a na nohách pantofle. Ženy nosí
vyšívané krajkované halenky. Za sobotního
rozbřesku se v Otavalu koná také velký zvířecí trh. Krávy, koně, ovce, slepice, králici,
ale i koťata a štěňata. Velký rozruch vzbudí
zdejší morčata. Patří mezi tradiční kulinářskou pochoutku. Prodavačky vyřvávají: „Cuy
barato! Cuy barato!“, tedy „máme levná
morčata“. Vypasené morče přijde na 3 až
6 dolarů. Hlady tady nikdo neumře, dobrou
volbou je levné obědové menu s polévkou,
velmi oblíbená je ta s kuřecím pařátem.
[sedmdesátosm
Počasí vyšlo na výbornou - východem slunce
ozářené Chimborazo.
Měli jsme štěstí! Od června do září je možné v teplých vodách
Pacifiku pozorovat velryby.
Ranní rybí masakr
na pláži Pacifiku ve vesnici Puerto Lopéz.
Indiáni Otavaleňos
se rádi usmívají.
Pestrobarevné indiánky
na velkém čtvrtečním
trhu v Saquisilí.
Zvířecí trh v Otavalu:
prasata, ovce, krávy
a vypasená morčata.
Ilegální lov žraloků
bují za účelem prodeje
jejich ploutví do Číny.
Každý čtvrtek se také město Saquisilí promění v nekonečné živelné tržiště. Indiáni
prodávají a nakupují v plném proudu, ruličky dolarů jdou z jedné ruky do druhé. Oproti
trhu v Otavalu je zde na zvířecím trhu navíc
i sekce „usměvavých“ lam. A lamy, ty přece
k Jižní Americe patří.
[velryby jako na dlani]
Jedním z nejnavštěvovanějších měst Ekvádoru je letovisko Baňos. Sjíždíme do vlhkého klimatu horského deštného lesa. Město
ležící pod velmi aktivní sopkou Tungurahua (5 023 m n. m.) je proslaveno termálními prameny. Bazény s kalně hnědou barvou
vody jsou v obležení od rána do večera. Naopak pacifické pobřeží má poklidnou ospalou atmosféru. Od června do září se do zdejších tropických vod připlouvají rozmnožovat
velryby – keporkaci. Máme velké štěstí, tři
jedinci si doslova hrají v okolí našeho člunu. Během vyjížďky z přístavu Puerto Lopéz
vidíme také modronohé tereje, fregatky,
pelikány i mořské želvy. Nicméně ještě před
dopoledním výjezdem turistických člunů
přijíždějí za rozbřesku k plážím zdejší rybáři vyložit své úlovky. Malé ryby v bednách
atakují nálety hladového ptactva. Přestože je
lov žraloků oficiálně zakázán, až příliš často
vláčí rybáři jeho „náhodné“ úlovky na pláž,
kde na ně čekají mačety zdejších „řezníků“.
Mezi tuňáky a obřími mečouny leží mrtví
kladivouni či desítky žraloků dalších druhů.
Mořské vlny postupně na pláži smývají krev
z tohoto rybího masakru. Prodej žraločích
ploutví se stal nekontrolovaným byznysem.
V Číně se z nich poté vaří „zázračná“ polévka… Jedeme ale dál. Autobusem, na koni,
na kole, pešky. Ekvádor je úžasný banánový
koktejl cestovatelských zážitků!
osmdesátjedna]