Hlavní téma - Houmrovo GVN

Transkript

Hlavní téma - Houmrovo GVN
Úvodník
Ahoj,
tak je tu další číslo Tabu! a já doufám, že jste se na
něj, alespoň většina, těšili  Protože to nám
samozřejmě dělá největší radost!
Hudba… Věc, ve které se nikdy neshodneme. Je to
velké téma- hlavně při hodnocení kvality skladeb.
Já jsem toho názoru, že každý má svůj styl a
ostatní by to měli ctít. Protože co je kvalitní
hudba?! Snad vážná? Mozart, Beethoven, Bach,…
Nebo snad nefalšovaný rock druhé poloviny
dvacátého století? Led Zeppelin, The Rolling
Stones, AC/DC,… Pop? Madonna, Michael Jackson,
Christina Aguilera,… Všechno to jsou klasiky
(=vytvořené klasikem, formálně dokonalé), ale
každý si vybere právě tu svou. A za pár let možná
budou „hvězdy“ dneška- Justin Bieber, 50 Cent
nebo Miley Cyrus- také vyslouženou klasikou a
budoucí společnost bude odsuzovat jiné styly a
umělce…
V čem se ale shodneme je, že asi nikdo
neposlouchá pouze jeden styl, jednoho umělce.
Hudba je takové puzzle, které po složení ukáže
naši hudební duši.
Na hudebním průmyslu je smutná jedna věc, že
hitparády, radia, televize nám ukazují hlavně styly
RnB, hip hop, dance a na rock, punk nebo ska
z vysoka kašlou- nejspíš by to tolik nevynášelo…
Barbora Ulrychová
Obsah:
Stalo se & Bude...
Hudba, která zabíjí
Umírání ve jménu hudby
Vstupenka na koncert Smrti
Skinheads
Píseň sebevrahů
Ve jménu průmyslu
Volume up? Volume down!
Kultura
PPP- Pod Pokličkou Profesorů
Studenti sobě
Jazykulum
Háj-Tek
Sport
Plesk!
Výkřiky do tmy
2
3
4
6
7
9
10
11
12
15
16
18
19
20
23
25
REDAKCE:
Barbora Ulrychová, šéfredaktorka, Babůů
„Hudba je můj hřích, můj smutek, moje láska,
můj strach, můj vztek, moje štěstí, moje
beznaděj, moje lhostejnost. Hudba je můj
život. A stejně tak, jako si vybírám svou hudbu,
určuji si, jak budu žít.“
Nadine Haslacherová, redaktorka, Ovečka
„Někoho snad hudba, kterou poslouchám,
zabijí. Ale pravou a mučivou smrt by poznali
teprve, kdybych k ní začala zpívat... :D“
Veronika Gryčová, redaktorka, vag
„Hudba je v životě nesmírně důležitá, protože
pod každou věcí, kterou děláme nebo pod
každou vzpomínkou nalezneme právě hudební
podkres, který nám ten moment vryje do
paměti navždy. Pokaždé, když skladbu někde
uslyšíme, vzpomínáme na ten okamžik. To je
kouzlo hudby, je tu pro všechny.."
Nikola Šarlingrová, redaktorka, Flo
„Hudba je tou nejlepší drogou na světě.
Všichni jsme na ní závislí. A bez ní se prostě
nedá žít...“
Patrik Šimr, redaktor, -pš„I like ugly, angry music which you’d probably
hate because you don’t understand it."
Binh Le Thanh, redaktor, Pin
„Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani
tak sluch, jako srdce."
Jakub Písař, grafik
„Zvuk je náš skvělý přítel, ačkoli jeho stále
rostoucí intenzita nám ho může z našeho
života rychle odebrat, což si většina z nás
neuvědomuje…“
Stalo se
Maturitní ples 4.B
Olympiády
Dne 25.2. proběhl na Jitce ples jednoho
z maturitních ročníků. Ve velkém stylu se
předvedla celá 4.B, spolu s paní profesorkou
Burianovou. Lidí bylo požehnaně, alkoholu
někdy i nad míru a hudba rozhýbala dav, i
když výběr kapely nebyl nejvydařenější. Nechť
každý vezme zodpovědnost za své činy. :D
Krajské kolo Olympiády v ruském jazyce
proběhlo v pátek 18.2.2011 v Českých
Budějovicích. V kategorii začátečníků se na 1.
místě umístila Anežka Michalová (studentka
4.A GVN) a postoupila tak do celostátního kola
této soutěže. V kategorii pokročilých se na 2.
místě umístil Tomáš Peltan (5.A GVN) a 3.
místo obsadil Dominik Horký (6.A GVN).
1.února 2011 proběhlo v J. Hradci okresní
kolo Olympiády v dějepise. Na 1. Místě se
umístil Ondřej Stypa (student 4.A GVN), který
bude naši školu reprezentovat v krajském kole
této soutěže.Dále proběhly olympiády z chemi,
Babůů
německého a anglického jazyka.
Jana Burianová
Bude
Soutěž Za školu
Žáci 6. A (Michaela Šrámková, Vlastimil Hanuš
a Marek Janota) se zúčastlili soutěže „Za
Školu“. Pořad se bude vysílat 11.3. 2011
(pátek) v 17:45 na ČT1. Demoliční četa útočí

2. Dětská scéna, recitač. soutěž – okresní kolo
9. Dětská scéna, recitač. soutěž – okresní kolo
9. Zeměpisná olympiáda – okresní kolo
11.. Maturitní ples 4. C – sál Jitka – 20:00
18. Matematický klokan – soutěž
21. ČJ: ZŠ a nižší gymnázium – okresní kolo
22. ČJ– soutěž – střední školy – okresní kolo
21. -28. Neckargemünd – výměnný pobyt žáků
30. Fyzikální olympiáda – okresní kolo
Babůů
2
Hlavní téma
Pokračujeme v zajetých kolejích a opět Vám, naším skvělým čtenářům, přinášíme hlavní téma. Minule jsme se
do toho pustili dost s odvahou, ono sex není tak úplně běžné téma na rozebírání ve školních časopisech, že?
Tentokrát ovšem trošku přibrzdíme, ale na druhou stranu si myslím, že to nebude o nic méně zajímavé. Tak
pojďme na to! Je tady:
Není žádnou novinkou, že lidé měli, mají a
budou mít rádi hudbu. Nemenším tajemstvím
je fakt, že co člověk, to jiné chutě. Proto když
přišel nápad, napsat něco o hudbě, bylo hned
jasné, že to bude muset být nějakým
způsobem vzato ze široka. Což ale není vůbec
jednoduchý úkol, víte? Vždyť se podívejte
jenom na hudební recenze od hudebních
kritiků (často spíše „kritiků“) a odpovězte si na
otázku, jak často si říkáte, co to ten člověk
probůh kecá? Vždyť tomu vůbec nerozumí.
Skinheads lze najít vlastně v mírumilovných
tónech Jamajského SKA.
A pokud Vám i tohle přijde málo, potom
nezbývá než doporučit přečtení článku o
Ponuré neděli – písni sebevrahů. Možná Vás
šokuje, co všechno vlastně tak obyčejná věc
jako je píseň dokázala.
Ale co by to bylo za přehled hudby, která
zabíjí, kdyby chybělo to nejčastější, s čím se
určitě většina z nás setkala a to nejednou –
Zabíjení hudby ve jménu průmyslu.
Co člověk, to jiný pohled, to jiná chuť, to jiné
uši. Proto jsme hledali něco, co hudbu spojuje,
co jde napříč žánry a neptá se nikoho na to,
jestli se mu to líbí nebo ne. A to něco jsme
našli. Hudba, která zabíjí, se objevovala
v minulosti a setkáme se s ní i dnes. Pojďte
tedy s námi trošku zapátrat po věcech, kdy se
hudba už nestává prostředkem k únikům do
nekonečného světa naší fantazie, ale často se
stává i jakousi zbraní (v případě článku
Vstupenka na koncert Smrti je to v podstatě i
zbraň hromadného ničení).
A že je to pořád málo? Potom trošku otočme
kolečkem hlasitosti a přidejme na síle –
slyšíííte mě?! Volume up? Volume down!
Takže doufáme, že se Vám hlavní téma bude
líbit, a že se dozvíte něco zajímavého - od
toho tu jsme .
Abychom trochu zapátrali i v minulosti,
podíváme se na Umírání ve jménu hudby.
Spoustu tragických příběhu jistě znáte, ale
některé jsou pro Vás zatím jistě záhadou.
Pokud si ale myslíte, že dnes Vás už může
zabít snad jen pohled na „sexy“, v hovězím se
nakrucující Lady GaGa, jste na omylu. I dnes se
na ulicích umírá a když se hodně zahledíme do
historie, zjistíme, že prvopočátek všeho okolo
3
Za team přející příjemný poslech
Patrick Šimr – pš-
Hlavní téma
Životní osudy jsou nevyzpytatelné. Dny života každého z nás se mohou proměnit z dokonalého ráje na
nesnesitelné utrpení a nám se jediným vysvobozením může zdát pouze jediná možnost – sebevražda.
Sebevraždy nejsou samozřejmě nic novodobého a možná ani tématem, které by vás mělo nějak zaujmout. Ale
co sebevraždy a vraždy v hudební branži? Potemnělé a rozdrásané duše umělců, kterým došla inspirace, či se
nedokázali vypořádat se slávou, která ovlivňovala jejich každodenní život. Svůj životní boj prohráli i další
osobnosti hudebného nebe, kteří dlouze a vytrvale zápasili s nemocemi, dokud je smrt nevysvobodila.
V článku zmiňuji pouze několik zesnulých osob z hudebního světa, a tak se Vám omlouvám, že zde
nenaleznete ty, o kterých byste si rádi přečetli.
Umírání ve jménu hudby
Robert Schumann 1810 - 1856
Tento německý hudební skladatel měl jeden
velký životní sen – chtěl se stát nejlepším
klavíristou. Jeho životní vzor byl Niccolo
Paganini, který díky své nemoci mohl
roztáhnout prsty do neuvěřitelné šířky, což
mu umožňovalo veliký rozsah při hře na
houslích. Díky své nemoci byl jedinečný.
Schumann vášnivě toužil po takovém rozsahu,
jako měl Paganini, a nechal si roztahovat
prsty. Tímto činem si zničil pravou ruku, a tak
učinil přítrž jeho kariéře klavíristy. Začal se
věnovat skládání. Z počátku byl veleúspěšný,
ale netrvalo dlouho a začal mít problémy.
Začala se projevovat jeho nemoc, trpěl výkyvy
nálad a spadával do depresí. Dokonce se
dvakrát pokusil o sebevraždu – ale neúspěšně.
Zbytek života prožil v psychiatrické léčebně.
4
Edith Piaf 1915 – 1963
Francouzská „tragédka“ hudebního světa La
Môme Piaf se proslavila zejména osobitou
interpretací při zpívání šansonů. Do výrazů
písní vkládala své vlastní pocity, které
prožívala. Vše zpívala tak, jak to cítila. A lidé
její emoce prožívali s ní. Melodii Non, Je Ne
Regrette Rien zná každý z nás, vždyť zpívání o
tom, že ničeho nelituje, ji proslavilo. Ale
málokdo o Edith ví, jak krušný měla život. Její
životní láska, boxer Marcel Cedran, zahynul při
pádu letadla. Noviny nepsali o ničem jiném.
Potom se Edith vážně zranila při automobilové
nehodě, vyléčila se, ale byla závislá na morfinu
a alkoholu. Do poslední chvilky svého života
bojovala se zákeřnou rakovinou, ale prohrála.
Je pohřbena v Paříži a její hrob je často
vyhledávaným místem.
Hlavní téma
John Lennon 1940 – 1980
Přeskočíme jedno století a dostaneme se do
dob nám již bližších.
Je pravda, že nikdo
z nás studentů dobu
Beatles nezažil, ale
naši kantoři by mohli
vyprávět...
Dosahovali
svou
slávou téměř ke hvězdám, Beatles mánii
prožíval celý svět. Šílenství okolo Beatles
narůstalo do neuvěřitelných šířek… A to se
bohužel stalo kapele osudné.
Kurt Cobain 1967 - 1994
Snad největší záhadou v hudební branži je
smrt
frontmana
legendární
kapely
z Washingtonského
Seattlu.
Všechny
okolnosti nasvědčují
sebevraždě (po dávce
heroinu ukončil svůj
život
kulkou
do
hlavy), ale najdou se i
tací, kteří jsou přesvědčeni, že byl zabit. Jako
vraha pokládají buďto Kurtovu manželku
Courtney Love, která se chtěla osvobodit
z manželské krize, nebo jeho přítele Granta, se
kterým se pohádali a v rozčilení Kurta zastřelil.
Celým světem obletěl obrázek mrtvého Kurta,
ležícího na zemi. Zanechal po sobě dopis na
rozloučenou, jehož znění po krátkém pátrání
naleznete na internetu. Podle úsudku
odborníků poslední slova v dopise nebyla
psána Kurtovou rukou. Po Kurtově smrti
zůstalo spoustu otazníků, dlouhé kroky
v hudební historii a slova: „Lepší shořet než
vyhasnout…“
Po několika hodinách od podepisování alb
Double fantasy fanouškům byl John Lennon
před domem Dakota osloven fanouškem M.
D. Chapmanen: „Pane Lennone!“ Když se John
otočil, spatřil, jak se na něj řítí kulky. Psychicky
nemocný Chapman vystřelil celkem pětkrát.
Lennon při převozu do nemocnice zemřel. A
tak hudební nebe bylo obohaceno o jednu z
dalších
hvězd.
Karel Svoboda 1938 - 2007
Jako posledního muže v umírání ve jménu hudby zmiňuji českou osobnost. Od
Skandálu okolo jeho sebevraždy uběhly již čtyři roky. Tento velice plodný
skladatel se zasloužil o slávu mnoha zpěváků, tvořil filmovou, muzikálovou,
televizní i populární hudbu a spolupracoval s ním například Karel Gott.
Karel Svoboda velice často trpěl depresemi, deprimovalo ho stáří a v manželství
s druhou ženou Vendulou prožíval krizi. Tyto a další důvody ho podněcovaly
k sebevraždě, kterou si dlouho dopředu naplánoval. I když média dlouho a
neúnavně spekulovala o vraždě a téma ohledně jeho smrti dlouho plnila
novinové stránky, jeho smrt byla oficiálně označena za sebevraždu. Svůj život
ukončil podobně jako výše zmíněný Kurt Cobain. S prostřelenou hlavou ho
našla na místě činu jeho manželka držíc v náručí malého syna.
Flo
5
Hlavní téma
Určitě znáte ten pocit, kdy vám na stole leží čerstvě zakoupená vstupenka na koncert vaší oblíbené
rockové kapely. Fotíte ji na památku, bojujete s nutkáním uschovat ji do bezpečného trezoru nebo máte-li
povahu spíše vychloubačskou, zvolíte alespoň skleněnou vitrínu. To totiž ještě netušíte, že po koncertě si
vstupenku na tento zážitek za sklo skutečně nedáte…
Vstupenka na koncert Smrti
24.7.2010 – Loveparade, Německo
Určitě jste tento nedávný incident ze
sousedního Německa zaznamenali. Jak zní
tedy jednoduchý recept na ušlapání spousty
lidí? Oplocený plac, jeden tunel. Lidé vám
začnou
šplhat
po
rekonstrukcích
s reproduktory atd., začnou padat a o paniku
máte postaráno. Pak se jen stačí modlit, aby
obětí bylo co nejméně. Pořadatelé této
„Přehlídky lásky“ se asi moc nemodlili –
umačkáno 20 lidí, přes 500 zraněno!
Koho by to nelákalo – letní pohoda před
stanem na louce, za zády pódium
s pohodovou
hudbou,
v ruce
toho
předraženého, ale pořád chutného půl-litříka
zlatavého moku, zkrátka pohoda. Jenže
spousta lidí namačkaná na malém místě, to
vždycky spěje k velkému maléru…
Podívejme se na čtyři festivaly „v okolí“,
z kterých se již domu nevrátili všichni.
20.8.1988 – Donington festival, Velká
Británie
Obrovská masa lidí netrpělivě vyčkává na
vycházející hvězdy Guns N´ Roses. Po jejich
příchodu se ovšem odehrává něco, co nikdo
nečekal – urve se část lešení podepírající
videoprojekci a zřítí se přímo do levé části
pódia. Přirozený reflex lidí v prvních řadách
zafungoval. Okamžitě začnou couvat dozadu,
jenže zadní řady si ničeho nevšimnou a tlačí
opačným směrem, tedy rovnou k pódiu. Axl
Rose přestává zpívat a přerušuje hraní kapely.
Vše se zdá v pořádku, dokud se neukáže, že
v obrovském svěrači z lidí byli ušlapáni dva
mladíci.
18.7.2009 – Festival Pohoda, Slovensko
Opět nezabíhejme daleko. Pohodový festival,
pohodové počasí. Dokud ovšem nepřišla
bouře a jeden z O2 stanů plného lidí se nezřítil.
Následky? Usmrcený 29-letý muž z Piešťan a
přes 50 zraněných návštěvníků. Hold i počasí
dokáže narušit letní pohodu.
30.6.2000 – Roskilde festival, Dánsko
Tentokrát se přesouváme na opačný konec
davu, tedy rovnou do nejposlednějších řad.
Čekali byste, že tam se vám něco stane jen
těžko? Jste na omylu. Důkazem nechť je
incident z koncertu Pearl Jam, při kterém
došlo právě na konci davu ke kolapsu části PA
aparatury, která se zřítila přímo na lidi. Počet
mrtvých? Devět lidí. Pearl Jam byli dokonce
obviněni dánskou policií, že incident sami
vyvolali. Někteří očití svědci vypověděli, že PJ
totiž hráli ještě asi 15 minut do všeobecně
panující
paniky.
-pš-
6
Hlavní téma
O tom, že kvůli hudbě umírali lidé v minulosti, o tom ví spousta lidí, ale už značně menší počet si
uvědomuje, že i dnes se občas stane, že na ulicích během různých pochodů, šarvátek či přepadení zemře
mladý člověk. Důvod? V televizi to uslyšíte pod různými nálepkami jako „skinheads napadli…“, „antifašisté se
střetli…“, „neonacisté pochodovali…“ atd. Nálepky na první pohled politické, ovšem někde hluboko lze
vypátrat mnohdy nevinné hudební kořeny… Pojďme tedy zapátrat a udělat si pořádek v pojmech!
Skinheads
Začněme s pojmem „Skinheads“ – za to se dá
označit velké hnutí, které má počátky už v 50.
letech na Jamajce. Zdejší hudebníci utvořili
nový radostný hudební styl plný svátečních
rytmů s názvem SKA. Jamajka se ovšem v 60.
letech dostává do krize, a tak mnoho lidí
emigruje do Velké Británie s vidinou lepší
životní situace.
Byli hrdí na svůj dělnický původ, měli sklony
k patriotismu, nesnášeli drogy a hippies, což
také dávali dost viditelně najevo a to právě
svým krátkým sestřihem vlasů.
Skinheads měli jednu velkou zábavu a to
fotbal. Dokázali být přímo fanatickými
fanoušky určitého klubu. Díky tomu se čím dál
více děly nepokoje kolem zápasů, kdy
docházelo od výtržností až po vážné násilí.
Časté bitky na stadionu a v okolí utvořily
kulturu Hooligans, pro které se stal fotbal to
nejzásadnějším.
Zde utvářejí skupinu takzvaných RUDE BOYS,
což je hnutí mladých lidí oblíkaných
v gangstenerském oblečení - černé kalhoty,
sako, kravata, klobouk. Tito přistěhovalci, jak
už z názvu vyplívá (Rude boys= drzí hoši), byli
charakterističtí mluvou spodiny, neúctou
k autoritám a k zažitým pravidlům.
Na další léta skinheads tak trochu utichli. Roku
1977 se dostala Velká Británie do krize, a tím
vznikaly velké sociální problémy. V této situaci
vzniká Punk, který je spojen s divokými
koncerty a rvačkami. Tímto se na scéně znova
objevují polozapomenutí skinheads, u kterých
se však část začala názorově lišit.
Jamajské Ska/Reggae se tak ve Velké Británii
mezi ¨pouličními¨ lidmi stále více a více
rozšiřuje.
Už ne všichni byli apolitičtí. Hudba skinheads
se posunula od SKA k Oi! punku, tvrdé hudbě
s protestujícími texty. Velká část se radikovala
k vyjádření pracující třídy. Oi! se stalo
pozdravem dělnických skinheadů. Spolu s Oi!
také vzniká 2Tone SKA, které odkazuje zpět na
původní kořeny.
Rude boys byli přesným modelem lidí, kteří se
líbili dělnické třídě, a tak se na konci
šedesátých let tyto dvě naprosto odlišné
skupiny lidí spojí a utvoří takzvané hnutí
skinheads.
Skinheads se také vyznačovali antirasistickým
a apolitickým smýšlením. Byli to jak
přistěhovalci, tak „bílí“ dělníci. Poslouchali již
zmíněné SKA/Reggae. Vzhledově by se je dalo
charakterizovat těžkou pracovní obuví,
kostičkovanými košilemi, sepranými džíny,
vojenskými leteckými bundami a kšandami.
7
Hlavní téma
Velká část skinheadů se udává směrem
levicového smyšlení a část se bohužel z
důvodu
nezaměstnanosti
bouří
vůči
přistěhovalcům, které vnímají jako špínu
ubírající práci. Tato skupina se nazývá
Boneheads nebo White Power Skins. Hlavním
propagátor tohoto myšlení byl Ian Stuart
Donaldson, který založil kapelu Screwdriver.
Toto smyšlení se velmi rychle rozšířilo do celé
Evropy i Ameriky.
Na to hned původní skinheads odpověděli tím,
že WP skins odsuzuvali a vytvořili S.H.A.R.P.
skinheads
(Skinheads
proti
rasovým
předsudkům – a pak že jsou všichni skinheadi
rasisti, že?!). Ihned se stali rivaly a na denním
pořádku byly organizované bitky s WP skins,
které byly velmi násilné, a několik jich končilo
smrtí! Konflikty jsou velmi časté a i u nás jsme
se mohli setkat s velmi mediálně známou
smrtí Jana Kučery, který byl zabit nožem. Vše
bylo natočeno průmyslovou kamerou a
zveřejněno v televizi. A nyní? Proti WP se
vyrojilo mnoho hudebních kapel, které chtějí
očistit jméno SKINEHEADS a to je podle mého
dobře.
WP skins pošpinili celé jméno skinheads.
Neonacionalističtí skins nemají se skinheads
nic společného, krom podobného vzhledu.
Podle mého je závažný problém v tom, že
„obyčejní“ lidé nejsou poučeni a na skinheads
pohlíží jako na rasisty a neonacionalisty.
Média tomu nijak nenapomáhají. Když slyšíte
v televizních zprávách, jak takzvaní skinheads
napadli Roma na ulici. Není se pak čemu divit,
že lidé mají o skinheads jasné a ŠPATNÉ
mínění.
Mělo by se začít s očistěním názvu SKINHEADS
a bojovat s neonacismem a neofašismem,
který je v této době závažným problémem.
Daniel Sviták & -pš-
8
Hlavní téma
„Další mladá dívka… já to prostě nechápu. Vždyť se podívej, jak je krásná. Proč se proboha zabíjejí
tak mladé holky! Našli jste něco…?“
„Jen papírek s nápisem… Ponurá neděle.“
Píseň sebevrahů – Ponurá neděle
Autorem písně je Rezsô Seress (1900–1969).
Sám se naučil hrát na klavír a tak si začal na
své živobytí vydělávat hrou po budapešťských
kabaretech. Bůhví, jestli bychom ho dnes
vůbec znali, nebýt osudového konce roku
1932, kdy se s ním kvůli neshodám za jeho
práci nerozešla přítelkyně. A právě tato rána
osudu se stala impulzem k sepsání hudby
k písni Ponurá Neděle (v originále Szomóru
Vasárnap), kterou ještě otextoval Lászl Javór.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Byly
samozřejmě snahy píseň sebevrahů, jak jí již
nikdo jinak neřekl, zakázat, což se i
v některých rádiích podařilo, ale ona si přeci
jen nakonec svou cestu našla. Pokračovalo se
tedy v zapisování jmen na seznamu obětí
písně – oběšená prodavačka z Berlína
zanechávajíc po sobě právě text písně, další
mladá dívka z New Yorku, jejíž přání nebylo
nic jiného, než nechat si na pohřbu Ponurou
neděli zahrát, mladík jdouc po ulici v Římě
uslyší jistého bezdomovce, jak si píseň
pobrukuje, odevzdá mu veškeré drobné a
skočí z nedalekého mostu. Zdá se to až
neuvěřitelné?
Zní to sice nesmírně romanticky, že se Seress
vypsal ze svého žalu, ale v podstatě to zní i
dost obyčejně, respektive to není nic nového,
co by se nikdy dříve neobjevilo. Co je tedy na
Ponuré neděli tak zvláštního, že se o ní mluví
jako o nejdepresivnější písni všech dob?
Možná je to tím zvláštním způsobem, jakým
Seress do písně dostal to zoufalství všech
nešťastně zamilovaných lidí.
V Americe údajně až 200 sebevražd kvůli písni.
A co by to bylo za konec, kdyby se sám autor
nezabil výskokem z okna v roce 1968.
Pokud se tedy nebojíte, rozhodně si píseň
např. na portálu youtube.com najděte a
poslechněte. Varuji Vás ale předem. I když na
mě osobně působí depresivně, určitě jsem
nikdy necítil potřebu se jít kvůli ní zabít. Ale
bůhví jak ji člověk vnímá, když je v dost
chmurné náladě. Možná je Ponurá neděle jen
jakýmsi klíčem, jakousi zvláštní sílou, co vás
pouze donutí udělat ten poslední krok. Možná
je ale skutečně tak mystická. To už nechám na
Vás.
Jisté je jedno – píseň spustila nekonečnou
sérii sebevražd.
Zajímalo by vás, kdo s tím začal jako první?
Paradoxně neodbíhejme vůbec daleko. Na
život si totiž sáhla právě Seressova bývalá
přítelkyně, která po sobě údajně zanechala
papírek s nápisem „Ponurá neděle“ a nebyla
zdaleka jediná.
Rok 1939. Vyšetřuje se sebevražda jakéhosi
Josefa Kellera, který si také neodpustil pár
veršů citovat do svého dopisu na rozloučenou.
Následovalo úmrtí dalších sedmnácti lidí.
Někteří si na život sáhli během hraní písně,
někteří během poslechu. Způsoby? Utopení
v Dunaji, průstřely hlav.
Poznámka autora: existuje spousta verzí, v různých
jazycích, variacích, moderně pojaté i dobové. Nazpívalo
ji spoustu zpěváků a zpěvaček a za zmínku stojí určitě
verze například od Billie Holiday, Björk, Sarah
Brightman nebo i od Ivy Bittové. Hledejte i pod
anglickým názvem „Gloomy Sunday“.
-pšJeden místní šlechtic si dokonce nechal
Ponurou neděli zahrát v baru, z kterého
potom vyšel a k hostům se donesl už jen
vzdálený zvuk výstřelu.
9
Hlavní téma
Existuje mnoho způsobů, jak to provést. Mnohé z nich využíváme téměř všichni. Tak například, kdo
z nás si nikdy nestáhl nějakou tu skladbu ze stránky, na které se za tuto službu nemusí platit? Další způsoby
využívají samotní interpreti hudby a to například tzv. plagiátorství, kdy dílo někoho jiného vydávají za své.
Společně se teď podíváme na ty nejznámější „vraždy hudby“.
Jak zabít hudbu?
Dříve si každý šetřil poctivě či nepoctivě
vydělané peníze na pravou muziku. Vyčkával
ve frontě v pár hudebninách, které dříve
existovali, na „elpíčka“ později audiokazety a
nakonec „cédéčka“, tedy pokud byl alespoň
trochu hudebním „fajnšmekrem“ . S dobou
kompaktních disků ovšem přichází také
internet, který se v devadesátých letech
dostává i do běžných domácností, lidé se
rychle učí zakládat webové stránky, ukládat
zde různá data a zbytek světa stahuje skladby
do svého počítače. V tak obrovském množství
je velice těžké uhlídat legalitu a nelegalitu
různých webových stránek. Po roce 2005, kdy
už má téměř každá průměrná domácnost
internetové připojení, opadá zájem o
přenosné disky s hudbou. Dnes některé kapely
dokonce své alba uveřejňují rovnou na
internet (př. Ready Kirken uveřejnily své
album 2010 na stránkách uloz.to). I to je jedna
cesta, ušetří náklady na výrobu, ovšem úsilí,
nahrávací studia, textaře a další náklady
s výrobou alba spojené neeliminuje. Naštěstí
ještě nic nenahradí ten výjimečný pocit, když
stojíme pod pódiem a skandujeme při
poslechu své oblíbené kapely!
Podle mého názoru ovšem ani toto nemůže
úplně zruinovat hudební průmysl. Přece již
dříve jsme kopírovali audiokazety nebo na ně
nahrávali písně z rádia. Později se kopírovaly
kompaktní disky, ovšem stále pro nás bylo
rychlejší si nové album koupit. Dnes už jsou
tyto věci na jiné finanční úrovni, možná i to
rozhoduje o tom, jestli si to CD koupím nebo
skladby poslechnu na internetu, či stáhnu
z nějakého webu pomalu ještě dříve, než se
dostanou do našich obchodů.
Pokud si přečteme definici plagiátorství
v přesném znění, zjistíme, že právě to se tak
často v hudebním průmyslu nevyskytuje.
V tomto okruhu mnohem častěji nalezneme
imitaci. Tady naznačuje imitace napodobení,
například, když se uvedená melodie opakuje,
ať už změněná či ne, může obsahovat jiný
hlas, či jiný nástroj, ale vždy si zachová
původní charakter. Mohou se změnit jen
melodické inetrvaly, trvání not, takt, občas se
může měnit pouze její rytmus. Na tuto
problematiku
existuje
spousta
specializovaných lidí, kteří poslouchají a
zkoumají kolik toho mají dvě dané skladby
podobné, jestli to hraničí s kopírováním či ne.
Existují dokonce i počty not / tónu, které se
mohou vyskytovat ve dvou skladbách
najednou.
Další věc je porušování autorských práv. To je
v současné době snad nejrozšířenější zabíjení
hudby. Tyto práva jsou tak rozšířena, že by
vyšla na další článek, mohou se týkat
samotného internetu – což obsahuje velmi
mnoho práv, pouštění hudby na různých
diskotékách,
sešlostech
a
podobných
událostech, je to kopírování hudby, pašování a
mnoho dalšího.
-vag-
10
Hlavní téma
Lustr se otřásá v pravidelných záchvěvech. Zeď se loupe a padá ze stropu. Skleničky vibrují na stolku. „Co se to
děje?!“ ptá se zděšeně tetička z Olomouce, co přijela na návštěvu a je známá svým děsem z přírodních
katastrof. „Franta z horního patra si jen zapnul stereo,“ reaguje nevzrušeně hlava rodiny.
Volume up? Volume down!
Přijdete ze školy, nervy na pochodu. Zalezete
do pokoje, kde doufáte, že naleznete kýžený
klid a rovnováhu. Strčíte do přehrávače
CDéčko vaší oblíbené skupiny a... konečně je
to tady. Padáte na postel, zavíráte oči. Realita
pomalu ztrácí pevné hranice a jediné, co
vnímáte jsou rytmy vznikající kdesi v útrobách
reproduktorů, rozhléhající se po místnosti a
vnikající Vám do těla. Písemky? Škola?
Starosti? Povinnosti? Co to je?! Už existujete
jenom Vy a hudba... A pak je to pryč. Ticho.
„ZASE BLÁZNÍŠ?!“ ozve se ode dveří známý
křik a Vy automaticky protočíte oči. I přestože
je Vaše matka, co se techniky 21.století týče,
trochu opožděná, tlačítko Stop najde vždy a
zaručeně. „VŽDYŤ SI ÚPLNĚ ZNIČÍŠ UŠI! ZTIŠ
TO ASPOŇ!“ Máte utrum a nezbývá nic jiného,
než si strčit sluchátka do uší a uklidnit se
trochu jinak. Už to není ono, ale... nic jiného
Vám v dnešním nepřejícím světě prostě
nezbývá.
My to přeci víme!
Existuje snad někdo, kdo ještě neslyšel, že
hlasitá hudba škodí? Všichni už dávno víme, že
když nám sluchátka řvou tak, že to slyší každý,
kdo kolem nás projde na ulici, je to možná
odpočinek pro nás samotné, ale uším nic
dobrého neděláme. Anebo! Ty nejlepší
sobotní večery strávené na koncertech – jaký
blázen by chtěl tady proboha stáhnout
‚volume‘? Snad ledatak nevrlá čtyřicetiletá
panna, co bydlí o dům dál...
Opakování je matkou moudrosti
Na povedeném koncertě/diskotéce jste už
jistě byli všichni – hlasitost aparatur tam může
dosáhnout až 125 dB. Naproti tomu startování
tryskového letadla, které je s hlukem na
koncertech srovnatelné!
Mluvíme tady o troše přes stovku decibelů, a
přitom jsou pro náš sluch zdravé zvuky pouze
do 90dB. Je tedy zřejmé, že hodně často
přetahujeme, a ani při tom okem nemrkneme.
Ale takoví my prostě jsme. Rodiče a starší –
zkušenější nám mohou pořád říkat, ať
neděláme tohle a támhleto, a my to stejně
uděláme. A poslech hlasité hudby bude někde
hodně dole na seznamu všech zakázaných
věcí, kterým holdujeme.
A přitom by stačilo tak málo
Dnes možná protáčíme nad radami (a tímto
článkem?) oči, ale za pár let bychom mohli
dopadnout jako v Americe. Tam už walkmeny
používají dobrých dvacet let a pravdivost
tvrzení, že hlasitá hudba škodí, dokazují
doslova nedoslýchaví třicátníci!
Nikdo po nás přeci nechce, abychom se
poslechu hudby a koncertů vzdali. Každá
nekalost se dá dělat rozumně, a tak by stačilo,
abychom sluchátka neměli v uších déle, než
dvě hodiny denně a na koncertech dali po
půlhodince našim uším na pár minut oddech.
A co když nakonec stejně ohluchneme?
Zůstanou poslední tři věci:
1. „Měl jsem krásné mládí. Bohužel
skončilo už ve třiceti.“
2. „Teď už moc neslyším a musím se
s tím smířit.“
3. „A mami? Měla jsi zase pravdu.“
Ovečka
11
Kultura
Orbis Pictus... brána do světa fantazie
CD Far - 2009
Orbis Pictus je unikátní projekt, který rozvíjí
představivost, nutí lidi být kreativní a ukazuje
jim, jak žít hrou. Hlavní myšlenkou je touha po
tvoření. Lidé zkoumají a pomocí smyslů
rozeznají princip určitého výtvoru.
Umělecká díla vydávají zvuky, vlní se, zurčí,
svítí, ohýbají se,…
Co si budeme povídat, tato výstava je
samozřejmě určena hlavně dětem. A faktem
je, že se z výstavní síně stane jedno velké,
velice hlučné hřiště. Je totiž pravda, že hodně
děl už není o tvořivosti, ale o vydávání tónů, z
čehož, když připočítáme dětskou potřebu vše
zničit, vzniká obrovský hluk.
Každopádně je krásné pozorovat tamalá
stvoření, jak se snaží přijít na to, jak ten
přístroj bude fungovat. Pak se jim rozzáží očka
a vy vidíte jakési dospění cíle (veni, vidi, vici).
www.orbis-pictus.com
Regina Spektor udolala srdce mnoha z nás –
nejen srdce nás žen, ale i mužů. Podmanivé
písně poameričtělé Rusky mají chytlavý
rytmus a předávají posluchačům dávku
lehkosti a optimismu přímo
do těla. Příkladem může být
píseň Dance Anthem Of The
80s. Ale najdou se i skladby,
které Vás dokážou hluboce
dojmout. Nejnovější album nazvané Far (rok
vydání 2009) je již pátou deskou, kterou
vydala. Obsahuje celkem 16 písní, které Vás
budou provázet tři čtvrtě hodiny. I když
hudba, kterou provozuje, není žádný rock,
metal či cokoli jiného, zkuste jí dát šanci. Svojí
hudbu považuje za něco jako anti-folk a její
osobní styl může chytnout i Vás!
Flo
Experimentální Film (30.-90-léta)
Babůů
Nenechte si ujít tuto exkurzi do světa
experimentálního filmu od 30. až po 90. léta.
Dozvíme se, jak o filmu přemýšleli například
Hans Richter, Stan Brakhage, Paul Scharits,
Martin Arnold a jak je to v jejich tvorbě
ovlivnilo. Mimo zhlédnutí řady zajímavých
experimentálních snímků se tak dostane i na
diskusi o nich. Večerem i s výkladem provede
František Týmal, student audiovizuálních
studií na FAMU. Akce se uskuteční v sobotu 5.
března 2011 od 18 do 22 hodin v Kavárně
Káva. Nezapomeňte si s sebou vzít drobné na
útratu a pohodového společníka.
Flo
12
Kultura
Čtete neradi? Nevadí!
Válka s mloky
Městská knihovna v Jindřichově Hradci zve
všechny čtenáře i nečtenáře 24.3. v 17:00 do
Hudebního oddělení k poslechu audioknihy
Muž, který sázel stromy. Jedná se o
veleúspěšnou krátkou povídku Jeana Giona
z r. 1953 s hlasem Marka Ebena.
A co se na těch 51 stránkách děje? Byl by
opravdu hřích to prozradit – jen knihovnu
navštivte či knížku přelouskejte. Hrozí však
nebezpečí, že i ti z Vás, kteří o sobě nikdy
nesmyšleli jako o tvorech ekologických, si
přijdou na své!
Jsem dost skeptický, když si mám přečíst
nějakou klasiku. Okamžitě se mi totiž ozve
jakýsi hlásek uvnitř hlavy a křičí „nudáááá“.
Možná proto, že mi Němcová, Jirásek, Palacký,
Komenský atd. přijdou prostě fakt nuda.
Nedávno jsem ale objevil někoho, kdo mě
srazil na kolena a přitom je to také klasik. Ano,
Karel Čapek a jeho Válka s mloky.
Před ním by měl Jirásek a jeho spolek
k unudění nutících spisovatelů sklonit hlavu a
šoupat nohama.
Ano, je to tak, Čapek byl prostě mistrem
svého řemesla. Někdy vtipné, někdy vážné,
vždy čtivé. Tak například do, v podstatě
humorných, mloků dokáže zašifrovat tak silně
varující poslání, až člověka mrazí, když si
uvědomí, že měl vlastně celou tu dobu
pravdu. Ještě že se o rok nedožil těch hrůz
2.světové války, před kterými varoval.
Nic, žádné rozepisování a plkání – jděte do
knihovny a přečtěte si Čapka. Spraví Vám
náladu, věřte mi .
Ovečka
-pš-
...Elzéard Bouffier šel za svou myšlenkou a
důkazem toho byly buky, které mi sahaly po
ramena. Byla to nádherná podívaná. Doslova jsem
oněměl úžasem. Když si uvědomíme, že všechno to
bylo dílem rukou a ducha toho muže, který neměl
žádné technické prostředky, bylo zřejmé, že by lidé
mohli být stejně jako Bůh činní v jiných oblastech
než v pustošení...
13
Kultura
Režisér, kterému stačilo několik málo filmů, aby se zapsal do podvědomí nás všech je zpět! Darren Aronofsky,
člověk, který ví, jak točit filmy i tentokrát dostál nadějím, jež jsme v něj vkládali. Je to pořád ten Aronofsky,
kterého známe z Requiemu za sen a Wrestlera, a také ten Aronofsky, který je v malých detailech znovu
naprosto jiný.
Black Swan
Jeho dlouho očekávaný film Černá labuť znovu
těží z emocí, které si vždy zaručeně získají
diváckou náklonost. City je film naplněn
k prasknutí.
Vsazen do prostředí profesionálního baletu se
odehrává
příběh
naprosto
opačný
Wrestlerovi. Pro mladou Ninu (Natalie
Portman) je smyslem života balet. Touží se
stát dokonalou, něco dokázat, být někým,
touží jít dál než do sboru. Touží být Labutí
královna v nové adaptaci slavného díla
Čajkovského. Toto Labutí jezero však skýtá pro
Ninu velkou výzvu. Jako Bílá labuť by byla
perfektní, bezchybná, oslňující. Avšak role
Černé labutě je pravým opakem sólistky, která
nikdy pořádně nepoznala krásy života.
I přes namáhavý trénink není Nina stále
schopna se do Černé labutě vcítit. A potom si
to do studia nakráčí Lily, uvolněně v teplácích,
s rozpuštěnými vlasy a hudbou v uších. Stejně
jako je Nina přímo stvořená pro roli Bílé
labutě, je Lily dokonalá v kůži té Černé.
Z dřívější rivality mezi baletkami se vyklube
křehce a nedobře působící přátelství, které
nakonec vyústí v to, z čeho vzešlo. Ovšem nyní
už Nina není ta neprůbojná a frigidní dívka.
Konečně v sobě našla stinnou stránku své
povahy, tu druhou Ninu, tu Černou.
Celkově získal Black Swan pět nominací na
oskara. Natalie Portman v kategorii Herečka
v hlavní roli a její výkon se ani jinak, než
oskarový nazvat nedá. Ostatní čtyři nominace
se ve zlaté sošky neproměnili, ale to ani tolik
nevadí. Ještě je však nutné vyzdvihnout
kameru, protože teprve ve filmech
natočených takovým umem ztrácí heslo:
„Filmy o tanci jsou levné, proto jich je tolik.“
svou váhu. Vskutku jedno z nejpovedenějších
podání příběhu, zachycení pohybu a
nepřekonatelné prostředí.
Black Swan přináší silný zážitek. Ať už v kině
nebo doma před počítačem či televizí. Je to
jeden z mála filmů, který je obdařen
schopností diváka strhnout. Ale ne strhnout
tím způsobem, že pouze udrží jeho pozornost.
Black Swan dokáže mnohem více. Vytvoří
vlastní svět, do kterého se ponoříte a bez
dechu čekáte a sledujete. Neexistuje už nic ani
nikdo okolo vás a všechno ztrácí svůj smysl,
protože vy jste doslova přikováni k obrazovce.
Summa Summarum: 90 %
Těch nepříliš pompézních 90 na oskarový
film? Black Swan je síla. Pecka. Bomba. To
nepochybně. Ale je momentální a nemá
dlouhé trvání - jako bouřlivá noc pro někoho,
kdo se večer přejedl. Ta ‚vůně‘ ráno ‚vyprchá‘.
Uvidíte v KD Střelnice 31.3. a 1.4. od 17:30 nebo
20:00.
Ovečka
14
Pod pokličkou profesorů
I v březnovém Tabu! na Vás čeká rozhovor! S kým tentokrát? Pohleďte níže na fotku... Samozřejmě!
Paní profesorka Pilná!
Není až takovým překvapením, že jakožto
učitelka hudební výchovy máte blízko
k hudbě, ale i přesto si dovolím „originálně
neotřelou otázku“ – jaký vztah k ní máte?
Sama pro sebe si hudbu vychutnávám, v
kapelách je to vztah tvořivý a zábavný a ve
škole pozoruji, snažím se hledat, chápat a
tolerovat, někdy se to daří, ale někdy to
prostě nejde. Hudbě vděčím za lásku, práci
a nevšední zážitky.
Málo kdo asi ví, že hrajete v kapele. Mohla
byste nám přiblížit, o co se jedná konkrétně?
Co hrajete, jak dlouho? Jak se vlastně
jmenujete?
Kapely jsou dvě, jedna je folková NO
NASDAR a druhá funky JAM4U, obě jsou
ze Strakonicka, jsem s nimi asi čtyři roky a
hraji na flétnu, perkuse a trochu zpívám.
Můžeme Vás v nejbližší době někde vidět
koncertovat?
S JAM4U hrajeme 5.3. v Jindřichově Hradci
U Kůrků a zveme Vás.
My vlastně ani nevíme, co máte v tom
obrovském světě hudby ráda - jací interpreti
jsou to pravé pro vaše uši? Co s Vámi hýbe
již od dětství a čemu jste například přišla na
chuť až v poslední době?
Vyrostla
jsem
s hudbou
českých
písničkářů, kterou poslouchaly moje starší
sestry, na gymplu jsem měla ráda Psí
vojáky, Sto zvířat, Mňágu, Nirvanu,
Radiohead, Portishead a Björk. V Plzni, kde
jsem studovala, jsem začala chodit na
koncerty filharmonie a katedry hudební
kultury, na opery a jazz. V té době jsem
také poslouchala se zájmem vážnou hudbu
20. století. Mám ráda Zuzanu Navarovou,
Hanu Hegerovou, Ivu Bittovou, Zdeňka
Bínu, Ninu Simone, Bacha, Chopina,
Lorraine Ellison … a ČR3 Vltavu, protože
tam je všechno 
Jaké máte pocity z úrovně kultury (ne jen
hudební) na Jindřichohradecku? Často od
Vás slýcháme, že moc spokojená nejste
.
Posuzovat kulturu si netroufám, žiji na
Jindřichohradecku krátce, ale pravda je, že
mi tady chybí útulný, originálně zařízený
klub s příjemnou obsluhou a nápaditou
dramaturgií, kam by se vešla i větší kapela,
mohly by v něm probíhat i jiné divadelní,
literární,… akce a kdyby se tam nekouřilo,
bylo by to dokonalé.
Jak se vlastně stane, že si mladý člověk
řekne, že půjde studovat hudební výchovu?
To musí být hudba potom asi skutečně
jakousi vášní, nemám pravdu?
Kdyby pro mě byla hudba vášní,
pravděpodobně bych šla studovat hudební
vědu, hru na nástroj, zpěv atd. Od malička
jsem chodila do ZUŠ, hrála v orchestru a
zpívala ve sboru. Pokračovat na vysoké
škole v tom, co mě baví, bylo příjemné a
užila jsem si to. Přiznám se, že jsem o
budoucí
pedagogické
dráze
moc
nepřemýšlela.
A poslední otázečka - "Hudba, která zabíjí",
naše hlavní téma pro toto číslo. Poznala jste
někdy nějakou hudbu, kterou byste
dokázala zařadit do této zvláštní skupiny?
Jsem zvědavá, jaká hudební nebezpečí jste
objevili. Věřím tomu, že hudba může být
nebezpečná a má temné stránky.
S takovou hudbou jsem se několikrát
setkala, ale vždycky jsem měla štěstí na
dobré průvodce.
Díky za rozhovor, přejeme jen a jen
příjemné kulturní zážitky do života.
-pš-
15
Studenti sobě
Sebrala jsem odvahu do hrsti a vypravila jsem se mezi gympláky ptát, kde tráví páteční večery či do
jakého podniku chodí po vyučování. Dostalo se mi mnoha odpovědí a tipů, kam vyrazit. Některé
názory jsou nepěkně kritické a nebudete s nimi souhlasit, ale každý má právo se vyjádřit po svém.
Snažila jsem se co nejméně cenzurovat. Možná, že v tomto malém přehledu najdete i Vaše oblíbené
místečko (nelibě zkritizované) nebo si rozšíříte obzory, kam se vydat. V Hradci je opravdu požehnaně
mnoho podniků…
Kam chodí gympláci posedět?
Čajovna U zámku - „Klidné zákoutí našeho
městečka“, tvrdí o čajovně studentka
našeho gymnázia. Mohu s ní naprosto
souhlasit, v čajovně panuje ticho a klid,
člověk si u dobrého čaje příjemně
odpočine od denních povinností a strastí.
Kromě bohaté nabídky čajů jsou zde
nabízeny i jiné nápoje, které stojí za to
okusit.
Dada Club Kasper –
V „Dadáči“ se to gympláky jenom hemží.
Kdo tu nikdy nebyl, nemůže se oficiálně
považovat za chovance našeho ústavu.
Kromě studentů tam můžete narazit i na
osobnosti z profesorského sboru GVN. Ale
proč to tam ty gympláky tak táhle? „Dada
je hodně kreativní prostředí. Líbí se mi, že
jsem tam skoro pokaždé potkala někoho s
jinou národností - Francouze, Američany,
Němce…. Dadáč mi přijde jako taková
nejkosmopolitnější hospůdka v Hradci. A
taky se mi líbí, že když je hezky, tak se tam
dá odsunout střecha, takže nejsi tolik cítit
kouřem, to hned tak nějaká hospoda
nemá. A na první pohled se mi zdá, že tam
nechodí takový ty klasický spitky, opilci a
tak, ale i intelektuálnější lidi, což se třeba o
Šmikárně, která je vedle, říct nedá.“
Sál U Kůrků (Zbuzany) - „Poté, co bylo
Lucky Pery zavřeno, přišlo nejen mnoho
gympláků o pravidelné rockové, metalové
či rock´n´rollové koncerty. Teď je v sále
mrtvo a pořádná akce se tu koná snad je
jednou za měsíc…“
Kaufland - Nechtěla jsem ho sem psát, ale
uvážila jsem, že Kaufland je některými
gympláky taky hodně navštěvován.
„Regály plné levného pití… Pak si najdeš
pěknou lavičku, kde strávíš hezký zbytek
večera. Dobrá cena, hodně muziky.“
Hauzrovo pivní sanatorium - „Za starejch
dobrejch časů, kdy
tam nebyl ještě
ten mladej chytrej
rádobyvocas, jsem
se
tam
po
tanečních cítil vždycky moc fajn - hlavně
posezení navečer u řeky. Pivko bylo taky
dobrý, ale co bylo nejlepší, byl ten
utopenec
či
nakládanej
hermelín
s chlebíčkem.“
Vinárna u Fajfky (Husovy sady) - „Dříve
jsme tam často chodívali se třídou,
protože tam obsluhovala jedna moc fajn
paní. Ale už tam nepracuje. Taky to tam
bývávalo nekuřácké, ale teď? Hodně
zakouřené…“
Když dostanete chuť na koktejl, je dobré
vědět, kam zajít...
Bar 69 (Jarošovská ul.) - Takzvaná „šedesát
devítka“ žije občas i
hudebně, pořádají se
koncerty,
míchají
skvělé koktejly, ale
bývá tam hodně lidí a občas si není kam
sednout…
Koktejl bar (Paradise, Nám. míru) „Úžasné prostředí, je to tam velké a navíc
je tam šťastná hodinka (19 – 20 hod.), kdy
dostanete k objednanému koktejlu druhý
zdarma.“
16
Studenti sobě
Kavárny jsou dalšími specifickými podniky,
které gympláci rádi vyhledávají...
Káva (Pod nemocnicí, Václavská ul.) „Poměrně
nová
kavárna,
pěkné prostředí a krásný
výhled na okolí zámku.“
Městská kavárna (U pošty)- „Já jsem tam
vždy byl akorát kvůli pití, jídlo jsem ještě
nekonzumoval. Prostředí mi tam přijde
docela pěkné - teda nahoře - dole je moc
málo místa. Ale nelíbí se mi tam obsluha,
respektive rychlost s jakou obsluhují, ty se
rozhodně moc nepředřou…“
Před pikolou za pikolou (U fakulty VŠE) „Je to taková polokavárnička, nepřímo
určená jenom pro
pití kávy… Líbí se
mi
ten
retro
interiér, půjčují deskovky a knihy.“ „Mají
tam dost dobrý pivo!“
Retro Caffé (Panská ul.) - „Dobře se tam
sedí, ale je tam málo
místa…“
Restaurace a fastfoody:
Gentleman (Jarošovská ul.) - Pokud jste se
sešli ve větší počtu, doporučuji navštívit
tuto restauraci. Hlavně v létě je tam pěkné
posezení.
Pizza Cut Mamma Mia (Okno v Panské) „Je to snad jediný místo v Hradci, kde
prodávají kousky Pizzy. Líbí se mi, že tam
mají o víkendech otevírací dobu až do
3:00. Je to fajn, když odcházíte z nějaký
akcičky a máte hlad! Navíc mají i moc
dobré palačinky nebo hamburgery!“
Pizzeria Padrino (Náměstí míru) - „Tohle
zařízení přímo miluju!
Famózní výběr z menu,
prostě kdo je milovník
italských jídel jako já,
tak tady si zákonitě
musí přijít na své! Pohotová, rychlá
obsluha, nádherný obrázky na zdech - za
ty mají zvlášť u mě plus!“
Restaurace Shanghai (Svatojánská ul.) „Velmi ochotný personál, dobré ceny a
skvěléé jídlo! Doporučuji všem pikantní
marinovaná kuřecí prsíčka.“
U Šmiků (Kostelní ul.) - „Když se vydáte ke
Šmikům, nezapomeňte si dát jejich
topinku. Lepší jsem v životě nejedla!“
„Nejlepší pivo je u Šmiků!“
Další podniky, které stojí alespoň za zmínku...
Bowling Paradise (Náměstí míru)
Disko Bar Jitřenka (Nad restaurací
Jitřenka)
Kavárna
Segafredo
(Náměstí
T.G.
Masaryka)
Restaurace Černej Pták (Štítného ul.)
Udírna (Kostelní ulice, vedle Dada)
A na konec pikantnost přímo z profesorského
sboru:
„Dříve U Fajfky mívali úžasné topinky,
ještě lepší pečené ryby a kytara, šipky,
fotbálek, černé pivo... Už tomu tak není…
Dnes je fajn: Udírna, ale bez rezervace
nemáte šanci, šťastná hodinka v Paradise
clubu, čajovna. A hlavně, když jsou dobří
přátelé, tak už tolik na hospůdce nezáleží!“
Flo
17
Jazykulum
Ein Briefwechsel zwischen einem Missionar und einem afrikanischen jungen Mann, der nicht nur die
Sitten und Bräuche in Afrika zeigt und das Christentum beschreibt, sondern auch viele Antworten auf
Fragen gibt, die sich jeder früher oder später im Leben stellt.
Ich liebte ein Mädchen
Můžeš sice nějaké dívce říct: „Miluji tě“,
ale to, co ve skutečnosti myslíš, je asi
následující: „Chci něco mít. Ne tebe, ale
něco tvého. Nemám času nazbyt. Chci
to bez průtahů. Je mi vlastně jedno, jak
to dopadne. Zda-li zůstaneme spolu
nebo otěhotníš, to mně nezajímá. Co
mě zajímá, je onen okamžik. Použiji tě,
abych uspokojil svá přání. Jsi pro mně
pouhý prostředek k dosažení cíle. Chci
to mít. Bez podmínek mít. Ihned mít.“
To je protiklad lásky. Láska chce dávat.
Láska hledá štěstí druhého, nikoli to
vlastní...
Du kannst zwar zu einem Mädchen
sagen; »Ich liebe dich,« aber was Du in
Wirklichkeit meinst, ist etwa folgendes:
»Ich will etwas haben. Nicht dich,
sondern etwas von dir. Ich habe nicht
viel Zeit zu warten. Ich will es ohne
Aufschub haben. Mir ist im Grunde
gleich, wie das weitergeht. Ob wir
zusammenbleiben
oder
ob
du
schwanger wirst, das interessiert mich
nicht. Was mich interessiert, das ist der
Augenblick. Ich benutze dich, um meine
Wünsche zu befriedigen. du bist für
mich nur ein Mittel, um mein Ziel zu
erreichen. Ich will haben. Ohne
Umstände haben. Sofort haben.«
Das ist das Gegenteil von Liebe. Liebe
will geben. Liebe sucht das Glück des
anderen, nicht das eigene...
...Nech si vysvětlit, co „Miluji tě“
opravdu znamená: „Ty, ty, ty. Jen ty to
máš být. Ty vlastníš jediné místo v mém
srdci. Ty jsi ten člověk, po němž jsem
toužil, bez kterého nejsem celý. Pro
tebe chci všechno dát, vzdát se, i sám
sebe. Pro tebe chci tady vždy být. Pro
tebe chci žít a tvořit. Na tebe chci čekat,
jedno jak dlouho. S tebou chci mít vždy
trpělivost. Tebe nechci nikdy nutit, ani
slovy. Tobě chci být vždy otevřený,
čestný, průhledný. Tebe chci opatrovat,
chránit a střežit. S tebou se chci o vše
dělit a vše s tebou prožít. Tebe chci
vždy poslouchat. Bez tebe nechci nic
dělat. U tebe chci zůstat na věky.“...
...Lass dir sagen, was »Ich liebe dich«
wirklich heißt: »Du, du, du. Du allein
sollst es sein. Du hast den einzigen Platz
in meinem Herzen. Du bist der Mensch,
nach dem ich mich gesehnt habe, ohne
den ich unvollkommen bin. Für dich will
ich alles geben, hingeben, auch mich
selbst. Für dich will ich immer dasein.
Für dich will ich leben und schaffen. Auf
dich will ich warten, gleich wie lange.
Mit dir will ich immer Geduld haben.
Dich will ich niemals zwingen, auch
nicht mit Worten. Dir gegenüber will
ich
immer
offen,
aufrichtig,
durchsichtig sein. Dich will ich behüten,
beschützen, bewahren. Mit dir will ich
alles teilen und erleben. Auf dich will
ich immer hören. Ohne dich will ich
nichts unternehmen, Bei dir will ich
bleiben allezeit.«...
Walter A. Trobish: Ich liebte ein Mädchen
volně přeloženo
Ovečka
18
HÁJ-TEK
O této značce slýcháme čím dál častěji. Ať už se jedná o počítače, hudební přehrávače, mobilní
telefony a v neposlední řadě také tablety, snad vše co představí světu, má úspěch. Ale v čem se
skrývá tajemství masových prodejů a celého „fenoménu“?
Fenomén Apple
Pokud se zeptáte kohokoli, kdo se
pohybuje
v oblasti
informačních
technologií
na
Apple,
povětšinou
dostanete odpověď, že se jedná o módní,
„designovou“, či Hi-tech značku. Tato
společnost ale byla několikrát na
samotném sklonku bankrotu.
Jak to vše začalo?
Steve Wozniak a Steve Jobs – dva lidé,
kteří za vším stojí. První jmenovaný se
staral o výrobu a technickou stránku
výrobků, zatímco Jobs ladil design a snažil
se s co nejvyšším ziskem prodat jejich
výrobky. Začínali s výrobou počítačů
v garáži roku 1976 a postupně firmu
zvětšovali.
„i“ je úspěch
V roce 1998 představili počítač ukrytý
v monitoru
s naprosto
nadčasovým
designem – iMac.
O tři roky později proběhla revoluce
v oblasti kapesních přehrávačů hudby. Do
iPodu se vešla spousta písniček, kterou
vydržel po dlouhou dobu přehrávat. K roku
2007 se jich prodalo neuvěřitelných 100
milionů!
Mac OS X
Pro počítače Mac je charakteristický jejich
operační systém. Někteří ho nesnáší,
někteří ho milují. Neexistují pro něj
prakticky žádné viry, legálně jde spustit
pouze na počítačích od Applu, na kterých
je skvěle optimalizovaný. Za nevýhodu
může někdo považovat, že systém a valná
většina programů je v anglickém jazyce…
Nadčasový iPhone
Tento, pro někoho „zázračný“ telefon,
znamenal v mobilním průmyslu nemalou
revoluci. Do té doby nikdo z výrobců
neměl telefon, který by hardwarově
obsahoval 4 tlačítka a tak velký display.
Většina výrobců se snaží telefonu
s nakousnutým jablkem v logu vyrovnat,
avšak nikomu se to ještě do dnes pořádně
nepodařilo. Apple prodává 150 tisíc
iPhonů denně a na maržích vydělává více,
než Nokia, Samsung a LG dohromady.
Tablet iPad
Apple využilo úspěchu iPhonu a stále více
se prosazujícího se App storu pro
vytvoření nového tabletu. Konstrukčně se
výrazně podobá iPhonu, ale díky větší
úhlopříčce lze na něm daleko lépe využít
potenciál aplikací. Prodává se jich 250 000
týdně!
Závěrem
V Applu sází na jednoduchost a na utajení
připravovaných výrobků. Například Steve
Jobs dokonce nezakomponoval do prvního
iPodu radio, protože by jeho ovládání bylo
moc složité. Vše je systematické a má svůj
řád. Jednoduchost se týká i designu a
použitých materiálů. Například tělo
laptopu Macbook pro je vyrobeno
z jednoho kusu hliníku. Kvůli vážné
Jobsově nemoci však nyní Applu raketově
padají ceny za akcie…
Jakub Písař
19
Sport
Zdravím,jsem tu opět se svým sportem.Podíváme se na to,co se odehrálo ze měsíc únor.
Futsal
Futsal se hrál za měsíc únor jenom jednou.
Proti sobě nastoupili dva zcela rozdílné
celky, oba týmy jsou v lize nováčci. Proti
sobě tedy nastoupili 4.A a 1.B. Obě
mužstva bojují o to, aby se dostali do
vyřazovacích částí ligy. 4.A musela vyhrát
aby přeskočila svého soka z 1.B. Oba celky
dělily pouhé dva body.
Zápas to byl již 15. a tak se blíží play-off.
Utkání se odehrálo 21.2. v městské hale
JH. Zápas nakonec skončil 4:7 pro 1.B, i
když se hráči ze 4.A velice snažili. Tento
výsledek tedy posunuje 1.B dál.
4.A se tedy pro tento ročník ligy loučí a
doufejme, že se za rok opět ukáží a
předvedou, co umí.
Tak a to bylo vlastně všechno z našeho
ústavu. Pojďme se podívat na to, co se
odehrálo v našem městě. Co takhle začít
s tím,jak se dařilo našim házenkářkám?
Házená
Házenkářky se potápějí s nedostatkem
formy a na výsledcích to jde hodně znát.
Naše děvčata se pořád ne a ne odpoutat
z poslední příčky tabulky. Odrazovým
můstkem měl být zápas se Zlínem.
Ale bohužel, házenkářky nedokázaly
porazit mírně favorizovaný Zlín a podlehl
mu na domácí palubovce 20:28 a nadále
zůstávají poslední. Domácí mužstvo vedlo
po 10 minutách už 7:5 ale opět se dostavil
zkrat a soupeřky toho dokonale využily.Do
poločasu strhly vedení na svojí
stranu(10:8). Začátek se TJ Slovanu docela
vyvedl a dokázala srovnat krok na 13:13.
Čekalo se,že Slovan zabere, ale v dalším
průběhu se hrálo podle zlínských
not, Zlín doslova pískal a Slovan tančil.
Zkušenější celek se v rozmezí 40.-50.
minuty dokázala vytvořit náskok 23:17 a
zbytek zápasu už jasně kontroloval a
nepouštěl naše házenkářky k něčemu
vážnějšímu.
Nelepší střelkyní duelu se stala Krupicová,
zaznamenala 7 bodů ze sedmimetrových
hodů.
Tak takhle skončil další zmar našich
házenkářek. Musely rychle zapomenout na
tuhle prohru a soustředit se na další zápas,
který se měl odehrát na palubovce vysoce
favorizovaných házenkářek z Trenčína.
Bohužel,
tentokrát
musely
naše
házenkářky spolknout velmi hořkou
pilulku. Z Trenčína si vezou pořádný nášup.
Těžký direkt v podobě debaklu 34:17.
Velmi okleštěná sestava, která čítala 2
brankářky a jenom 8 hráček dokázala držet
krok pouze na začátku, kdy to bylo 2:2. Pak
už byly házenkářky ze Trenčína pány, tedy
dámami, utkání. Trenér René Kumpán si
s sebou nemohl odvézt svoje opory,
Kohoutovou a Jitku Matouškovou.
Další prohra, další zmar a další ztráta
bodů. Asi si říkáte: kdy konečně? Kdy už se
zvednou? To mělo částečně napovědět
derby s Pískem. Tady se mělo ukázat, jaké
mají sebevědomí a jestli se už konečně
odrazí k lepším zítřkům.
A opět, další prohra. Ale nesmíme nad
nimi zanevřít. Ano prohrály,ale jejich
výkon byl víc než úctyhodný. Z výhry se
nakonec radovaly házenkářky z Písku,
vyhrály o pouhý jeden bod 27:28.
Domácí začaly velice dobře a už v 6.minutě
vedly 6:1. V celém dějství si udržovaly
náskok a do kabin se odcházelo za stavu
15:13. Ale na začátku druhého dějství opět
20
Sport
podařilo
přišel jako na zavolanou výpadek a karta
se rychle obrátila. Ve 38. minutě se hosté
poprvé ujali vedení a v průběhu zápasu si
vytvořili náskok 23:18. Jindřichohradecká
děvčata nesložila zbraně a dokázala
výsledek vytáhnout na rozdíl jediného
bodu, stačila jediná trefa. V infarktovém
závěru chybělo hráčkám Slovanu štěstí a
velice sporné výroky rozhodčích.
Ještě horší však je, že touto porážkou
výrazně klesly šance jindřichohradeckých
házenkářek na záchranu v elitní soutěži.
Doufejme, že jsou v dobrém psychickém
rozpoložení a dokážou se postavit na
nohy,doufejme.
Basket
Tak pryč od neúspěchů a jde se za
úspěchy. 
Základní část basketbalové I.ligy mužů
spěje ke svému závěru a Lions předvedli
nadějný výkon, kdy na domácí palubovce
smetli pražský Vyšehrad.
Po kvalitním kolektivním výkonu a
střeleckém galapředstavení porazili Lvy ve
22.kole
pražský
Vyšehrad
vysoko
103:73. Domácí si udrželi domácí
neporazitelnost a hlavně druhou příčku.
Střetnutí bylo vyrovnané pouze v průběhu
úvodní čtvrtiny, pak už se začali
prosazovat domácí střelci a ti pálili
ostrými. Aktuálně 4.tým soutěže na
domácí nestačil a neměl prakticky žádnou
šanci. Nejlepší střelcem byl Tomanec s 27
body.
Úžasné že? Play-off se blíží a naší baskeťáci
mají velikou šanci se probít až do NLB,což
by bylo vynikající. Svojí druhou příčku si
museli udržet a před nimi stál úkol:
Rozmést a zničit Ústí. No, prostě vyhrát.
A taky se stalo. Jak jsem psal, doslova je
rozmetali a zničili. A to rozdílem třídy,
109:69!! Basketbalisté Ústí se museli cítit,
jako na střelnici. Tímto vítězstvím si
s definitivní platností zajistili postup do
playy-off! Herní projev Lions byl výbornou
reklamou na basket a pozvánkou na blížící
se play-off. O báječnou atmosféru se
postaralo asi 400 diváků, kteří hnali
basketbalisty kupředu. Soupeř dokázal
vzdorovat pouho pouhých 10 minut, a pak
už na hřišti bylo jenom jedno mužstvo.
Ale hráči nesmí usnout na vavřínech, teď
je čeká opravdová zkouška. Dva duely
v play-off. Tahle část je nejklíčovější z celé
sezóny. Před nimi stojí ještě poslední
Liberec.
A taky se stalo. Lions definitivně potvrdili
sestup Liberce.Lions nedal soupeři šanci a
vyhráli opět vysoko 90:74. A my se
můžeme těšit na kola play-off
21
Sport
Blue Moon Rising
Mám tady pro Vás ještě jednu pikantnost.
Jedná se o film nebo je to spíš i takový
dokument. Vyšel na konci loňského roku a
téměř okamžitě obsadil první příčku ve
sportovních snímcích. Zaměřil se na
fotbalový klub Machester City a jmenuje
se Blue Moon Rising. Tento snímek byl
také nominován na oskara.
Blue Moon Rising nabízí jedinečný pohled
na fotbalový klub Manchester City. K
vidění je spousta vzestupů a pádů, život
fanoušků a také exkluzivní přístup do
zákulisí City of Manchester Stadium. Film
provede diváky první polovinou sezóny
City a také ukáže, jaké má Sheikh Mansour
starosti.
Kombinuje bezprecedentní den zápasu,
včetně skvělých záběrů a také rozhovorů, s
minulostí monografie fanoušků, kteří
vzpomínají a sdílejí své zážitky. Některé
zpovědi
fanoušků
mohou
působit
provokativně, poutavě, emotivně a také
naprosto přesvědčivě a Vy nemusíte patřit
k modré části Manchesteru, aby jste to
ocenili. Líčí, jaký vztah mají fanoušci ke
klubu a jak moc ho mají rádi, tedy přesněji
milují.
V opravdovém duchu Hollywoodu...Film
Blue Moon Rising prožil v Manchesteru
City zářivou premiéru v září loňského roku,
která přilákala nepřeberné množství
hudebních i filmových hvězd, spolu s
manažerem Robertem Mancinim a také
několik hráčů prvního týmu, kteří se
představili
na
modrém
koberci.
Samozřejmě nechyběl producent Nick
London, který představil film a všem
fanouškům také to, jak je fotbal krásný. Co
dělá film tak zvláštním je to, jak moc jsou
fotbaloví fanoušci spjati s klubem a fandí
mu v každé situaci. To ukazuje, jak se
může fotbal promítat do každodenního
života a snaží se vysvětlit důvody, proč
jsou fanoušci tak věrní a vášnivý, což je
často nevysvětlitelné.
Hlavními postavami filmu jsou členové
skupiny nadšených fanoušků, kteří cestují
na domácí i venkovní zápasy ve svém
spolehlivém voze s názvem „Helion.“ Na
své cestě zažijí vzestupy a pády, fandění
City, přátelství, lásku a bohužel také
ztrátu.
Vše London vylíčil v celém filmu, ve
kterém uvidíte skutečné emoce, skutečné
rozčarování a opravdovou věrnost týmu
bez ohledu na to, co se vám v životě může
stát.
Pin
22
Plesk!
Máte nějakou žhavou novinku, o kterou se chcete podělit? Nějakou, která by se měla
zvěčnit v dalším čísle? Sem s ní! Můžete ji kdykoli poslat či říct někomu z redaktorského
týmu !
Co se kde šustlo?
Po škole se říká že pan Slanina je
zasnoubený. Že jsou pořád spolu
potvrzuje účast jeho přítelkyně na
maturitním plese 4.B. Bude svatba?
Říkáte si, že byste se nechtěli
dostat do rukou třeba Jirsovi nebo
Vendlové? Chyba! Bojte se paní Flídrové!
Byli jsme svědky jejího výchovného
proslovu, kdy při hodině do třídy nahnala
partičku kluků, kteří na chodbě vyrušovali.
No, takovou sodu bych dostat nechtěla!
Tak prosím M. J. to přehnala s pitím
a usnula na stole u šaten. Což není
nic hrozného. Kdo ale nebyl zrovna
nadšený její nadměrnou konzumací
alkoholu byl náš -pš-, kterému pozvracela
sako!
Ne, M. J. nebyla jediná… Proto
přikládáme
nekvalitní
fotku
jednoho gympláka. Dobrou zprávou
je, že na zastávce u svozu už byl schopný
normálně fungovat.
Jsme
tolerantnínechť
lidé
promluví o své orientaci, nechť nám
ji ukážou!
Taky vám přijde, že to vypadá jako rakev
na kočku???
23
Plesk!
IN & OUT
Jako hlavní IN- určitě atmosféra
maturitního plesu! Krásná výzdoba, dobrá
nálada všech maturantů, nádherné
večerní róby slečen 
Již dávno odzvonilo stereotypním
přezůvkám á la školka, dnes je IN nositi
botky plyšové, žádné, nepřezouvat se
nebo jakkoli uchylné... stačí se rozhlédnout o
přestávce kolem. Najdete od zelených žab po
conversky, mnohdy jdou odvážlivci i dále.
Chcete tedy také oslnit? Zkuste doma nadhodit
"Mami, kup mi bačkůrky..." a šokujte nás!
Momentky
Je zima. Hodně sněhu. Volná hodina. Proč nejít bobovat? Fajn! Ale proč si neobléci laboratorní
pláště? A proč jezdit jen na bobech? Pytel od psího žrázdla se může taky hodit!
To je prosím 6.A!
24
Výkřiky do tmy
TOP FACEBOOK STATUS vyhrává Majda Michlová z 1.B – redakci nezbývá
nic jiného, než tiše souhlasit a zvolit tuto výpověď statusem měsíce:
25

Podobné dokumenty

SUZUKI VL800 VOLUSIA Intruder

SUZUKI VL800 VOLUSIA Intruder Jízda na motocyklu ve špatném počasí, zejména v dešti vyžaduje zvláštní pozornost. Brzdné dráhy se v dešti prodlužují dvojnásobně. Povrch vodorovných dopravních značek (pruhy, šipky a podobně), pok...

Více

Hlavní téma - Houmrovo GVN

Hlavní téma - Houmrovo GVN Kultura PPP- Pod Pokličkou Profesorů Studenti sobě Jazykulum Háj-Tek Sport Plesk! Výkřiky do tmy

Více

čtení - Publi.cz

čtení - Publi.cz zálohování, verzování, synchronizaci, šifrování. V dalších verzích bude toto odpoutání běžného uživatele od souborového systému jistě pokračovat. Na druhou stranu, vždy máte jako zkušený uživatel m...

Více

zde - i

zde - i vání stále stejného. K  tomu se přidává fakt, že invaze nabývá na síle a boje se stávají urputnějšími, s počtem kontaktů roste i  objem znalostí vědců o  protivnících, takže se stále objevují nové ...

Více