podklady pro samostatné rozšiřující studium v oboru prostorového

Transkript

podklady pro samostatné rozšiřující studium v oboru prostorového
PODKLADY PRO SAMOSTATNÉ ROZŠIŘUJÍCÍ STUDIUM V OBORU STRATEGICKÉHO
PLÁNOVÁNÍ
Marek Bečka, Tomáš Peltan, Kamila Svobodová
Jak najít odborné informace a dostat se k nim
Cílem této podkapitolky není poskytnout vyčerpávající informace o způsobech vyhledávání
odborných informaci (nikoliv dat), ale pouze poskytnout základní vodítko a několik málo praktických
informací o možnostech přístupu pro studenty FA ČVUT. Pro podrobnější informace doporučujeme
např. publikaci Umberto Eco: Jak napsat diplomovou práci, Olomouc: Votobia, 1995.
První problematikou je nalezení relevantních odborných textů. Začátkem hledání bývají obvykle
encyklopedie a v další fázi odborné monografie. Ačkoliv bývá často dobrým zdrojem informací i
Wikipedie, nejedná se o zdroj zcela spolehlivý a nalezené informace mohou být nevyvážené a
zkreslující. V současnosti je vhodné hledání doplnit (nebo vůbec začít) na Internetu, vhodným
nástrojem pro vyhledávání odborných textů je služba Google Scholar (http://scholar.google.com).
V další fázi jsou relevantní články získávány z referencí v již nalezených článcích, výše zmiňovaná
služba Google Scholar pak umožňuje i vyhledávání článků, které již nalezené články citují (tedy
hledání opačným směrem, než bylo dosud možné). Jiným používaným zdrojem novějších článků jsou
novější práce autorů již nalezených článků.
Po odhalení toho, které články jsou pro hledané téma relevantní, je nutné příslušný článek získat.
Jednak můžeme využít služeb vědeckých knihoven (NTK, Národní knihovna aj.) které mohou
disponovat tištěnou verzí, případně zprostředkovat její zapůjčení, jednak je možné využít
elektronických databází článků.
Část článků je možné získat prostřednictvím tzv. otevřeného přístupu (open access), případně v rámci
politiky některých nakladatelství s určitým zpožděním (například články z časopisu Urbanismus a
územní rozvoj, Geografie), většina ostatních je dostupná z komerčních databází. Do některých z nich
je možné získat přístup např. prostřednictvím Ústřední knihovny ČVUT nebo NTK (pokud jste v ní
registrováni; podrobnější informace hledejte na stránkách příslušných institucí). Články obvykle bývá
možné zakoupit i jednotlivě přímo od nakladatelů/správců databází, nejedná se však o zcela lacinou
záležitost.
Udržitelný rozvoj v plánování
Udržitelný rozvoj obecně
Udržitelný rozvoj je jedním z možných přístupů ve vztahu člověka a jeho životního prostředí,
respektive přírody. Jedná se o přístup antropocentrický, tedy na přírodu je nahlíženo výhradně
optikou lidských potřeb: „Udržitelný rozvoj, který uspokojuje současné generace, aniž by narušoval
schopnost budoucích generací uspokojovat své potřeby.“ (definice WCED) [Brundtlandové zpráva].
Pro podrobnější informace o možných přístupech k problematice vztahu člověka a mimolidského
světa viz např. knihu Zelená svatozář [2] od E. Koháka.
V chápání udržitelného rozvoje a jeho výkladu došlo postupně k určitým posunům. Původní definice
z roku 1987 požadovala uspokojování potřeb v mezích únosnosti planety a zároveň jasně vymezovala
priority v rámci uspokojování potřeb, kdy přednost mělo dostat uspokojování základních potřeb
světových chudých, ostatní potřeby bylo podle této definice legitimní uspokojovat až po uspokojení
základních potřeb a za předpokladu, že toto uspokojování nebylo stále v rozporu se zájmy budoucích
generací.
Později vznikl koncept tří pilířů, ze kterého vychází i český stavební zákon, podle kterého udržitelný
rozvoj spočívá „ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský
rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace,
aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích“ [3]. Tento koncept staví všechny tři pilíře
v podstatě na jednu úroveň a zdůrazňuje nezbytnost všech tří ve vyváženém stavu. Na druhou stranu
existuje i „cibulový“1 model udržitelného rozvoje, který ukazuje, že pilíře zároveň vykazují
hierarchický vztah inkluze – udržitelné společenství je samo součástí udržitelného životního prostředí
a udržitelný ekonomický rozvoj nemůže existovat mimo udržitelné společenství. Na druhou stranu
platí inkluze i opačným směrem: udržitelné společenství nemůže existovat bez udržitelné ekonomiky
(v širším slova smyslu).
Princip tří pilířů souvisí také s rozšířením pojmu „kapitál“ z ekonomické oblasti (vyrobený kapitál) i do
ostatních oblastí (sociální a přírodní kapitál). Na principu rozšíření pojmu kapitálu na oblast
přírodních zdrojů je založena např. kniha Přírodní kapitalismus [4].
Pro podrobnější informace o udržitelném rozvoji viz např. kniha Understanding sustainable
development [5] (dostupné v NTK).
Literatura
[1] Our Common Future (1987), Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-282080-X
[2] Kohák, E. (2000): Zelená svatozář: kapitoly z ekologické etiky. Praha: Sociologické nakladatelství.
[3] Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů. Dostupné online: http://www.cka.cc/pravni_predpisy/hlavni_zakony/zakon-c.183-2006-sb.-stavebni-zakon/resolveuid/e8d060cb8b8d188506ee5e7dccf652c6
[4] Hawken, P., Lovins, A., L. Hunter Lovinsová, L. H. (2003): Přírodní kapitalismus : jak se rodí další
průmyslová revoluce. Praha: Mladá fronta.
[5] Blewitt, J. (2008): Understanding sustainable development. London : Earthscan, 2008.
Environmentální (ekologický) pilíř udržitelného rozvoje
Pro trvalou fyzickou udržitelnost vývoje fyzického životního prostředí musí toky materiálu a energie
splňovat tři podmínky:
▪ intenzita využívání obnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost jejich regenerace,
▪ intenzita využívání neobnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost, s níž jsou vyvíjeny jejich
trvale udržitelné obnovitelné náhrady,
▪ intenzita znečišťování nepřesahuje asimilační kapacitu životního prostředí
1
někdy označovaný jako „bábuškový“
Dosavadní vývoj moderní průmyslové společnosti tyto podmínky nesplňuje. Její ekonomický růst a
jím zprostředkovaný sociální vzestup je založen na spotřebovávání neobnovitelných, zejména
energetických zdrojů a na extenzivním využívání území pro stavby a výrobní činnosti, aniž by
docházelo k adekvátní kompenzaci v podobě navracení odpovídajících ploch území do přirozeného
nepoškozeného stavu. Zvrátit tento nežádoucí vývoj se snaží s jistými patrnými výsledky řada
legislativních opatření na národní úrovni, směrnic Evropské unie a mezivládních dohod v
celosvětovém měřítku. Opatření směřují především ke snižování zátěže životního prostředí jeho
znečišťováním. V územním aspektu se týkají ochrany vybraných zvláště cenných částí území, pro něž
stanovují omezení týkající se jejich možného hospodářského využití.
Uplatnění ekologického rozměru udržitelnosti rozvoje v území v regionálním a lokálním měřítku
zajišťují především normativní nástroje uplatňované v národních systémech ochrany přírodního
prostředí a prostřednictvím jejich závazné aplikace jako limitů využití území i v územním plánování.
Tematické oblasti ekologického pilíře
 Horninové prostředí a geologie
 Vodní režim území
 Zemědělský půdní fond (ZPF)
 Pozemky určené k plnění funkce lesa (PUPFL)
 Ochrana přírody a krajiny
 Hygiena životního prostředí
Zdroje
Strategie regionálního rozvoje České republiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2006.
Pilíře udržitelného rozvoje. Ústav územního rozvoje. URL:
http://www.uur.cz/images/pap/KapitolaA/A12_PilireUdrzitelnehoRozvoje_20101115.pdf
Sociální pilíř udržitelného rozvoje
Sociální pilíř udržitelného rozvoje se v rámci „cibulového“ modelu udržitelného rozvoje nachází
uprostřed – udržitelné společenství nemůže existovat mimo udržitelné životní prostředí, udržitelná
ekonomika nemůže existovat mimo udržitelné společenství.
Sociální soudržnost
Z pohledu českého stavebního zákona se jedná o klíčový pojem, neboť v definici udržitelného rozvoje
jako cíle územního plánování je výslovně zmiňována „soudržnost společenství obyvatel území“.
Podle Wikipedie je pojem soudržnosti používán pro označení vazeb, resp. „pojiva“ (lepidla), které drží
společnost pohromadě [1].
Sociální soudržnost „zahrnuje vytváření sdílených hodnot a společných interpretací, snižování disparit
v bohatství a příjmu, a obecně umožňuje lidem mít pocit, že jsou zapojeni do společného úsilí2, čelí
sdíleným výzvám a že jsou členy stejné komunity.“ [4].
Český sociolog Jiří Musil dělí sociální soudržnost podle měřítka (mikro, mezo a makro) a podle
obsahového hlediska:
2
v originále „common enterprise“
1. „sociálně strukturální dimenzi, která zahrnuje mechanismy sociální inkluze a exkluze,
příležitosti k přístupu do různých typů sociálního prostředí, stupeň dělby práce a stupeň
sociální mobility, struktury sociální nerovnosti a regionální diferenciace;
2. institucionální dimenzi, podle které jsou sociální instituce hlavními jednotkami stabilizujícími
řád společnosti; sociální instituce jsou rozsáhlými soubory norem a hodnot, které regulují
hlavní oblasti sociálního života, jako jsou rodina, práce a ekonomie, vzdělání, náboženství,
právo, politika, vztahy mezi státy; sociální instituce lze považovat za „tmel“ sociálního života,
který zaručuje kontinuitu společnosti od jedné generace ke druhé. Instituce se samozřejmě
také proměňují a mají dějiny;
3. kulturní, symbolickou dimenzi, která zahrnuje míru toho, jak jsou chápány a zastávány
víry,hodnoty, normy chování, jak jsou internalizovány pospolitostní symboly, umělecké
symboly, a jazyk;
4. úroveň identit, která se týká intenzity určitých vztahů a stavů s emocionálním obsahem, jako
je např. pocit přináležitosti k určité kulturně, regionálně, lokálně, nebo jinak definované
komunitě, která se ale týká také přijímání nebo odmítání různých skupin, komunit i
společností (např. různé druhy rasismu, xenofobie), nebo která se týká různého stupně
tolerance k jiným;
5. úroveň akční, která se týká voleb jednotlivých aktérů v dané komunitě,či společnosti, tj. např.
rozsahu participace v kolektivních akcích, aktivit v různých typech sdružení, rozsahu sociální
interakce a kontaktů obecně.“ [2]
Jako výchozí bod pro další studium problematiky doporučujeme odkazovaný příspěvek Jiřího Musila
[2].
Prostorová segregace
Důležitou oblastí z hlediska prostorového plánování je omezení a prevence prostorové segregace.
Temelová a Sýkora na základě literární rešerše definují rezidenční segregaci jako „jako relativní
prostorové oddělení nebo proces oddělování určitých skupin obyvatelstva od zbytku společnosti do
různých oblastí a zón sídel na základě socioekonomických, etnických a kulturních charakteristik“ [3].
Zároveň prostorovou segregaci chápou ve dvou polohách, v poloze analytické (jako nerovnoměrnost
rozmístění určitých skupin obyvatel v rámci území) a jednak ve formě normativní, kdy úroveň rozdílů
začíná být společností vnímána jako negativní jev (tamtéž).
Použitá literatura
[1] Wikipedie: Cohesion (social policy). Dostupné online: <http://en.wikipedia.org/wiki/Cohesion_
%28social_policy%29>
[2] Musil, J. (2004): Současná pojetí sociální soudržnosti a Česká republika. in Rozvoj české
společnosti v Evropské unii. Dostupné online: veda.fsv.cuni.cz/doc/KonferenceRCS/plen_musil.doc
(staženo 10. 12. 2011)
[3] Sýkora, L., Temelová, J. (eds.) (2005): Prevence prostorové segregace.
[4] Rosell, S. A. et al. (1995): Changing Maps: Governing in a World of Rapid Change. Ottawa:
Carleton University Press.
Ekonomický pilíř udržitelného rozvoje
Nezbytnost ekonomického pilíře v rámci udržitelného rozvoje plyne přímo ze základní definice: cílem
udržitelného rozvoje je uspokojování potřeb a to je i smyslem ekonomiky.
Klíčové pojmy
Disparity
Disparita je (ekonomická) nerovnost/nerovnováha/nesouměřitelnost ve vývoji, obvykle jsou disparity
posuzovány na regionální úrovni (rozvíjející se vs. zaostávající region). V prostorovém plánování je
termín používán pro vývoj, který je v rozporu s udržitelným rozvojem, respektive jeho důsledky [4].
Disparity je také možné spatřovat např. v dostupnosti základních infrastruktur a podobně.
Lokální ekonomika
Lokální ekonomika a její podpora je důležitá zejména v ekonomicky slabších regionech. Tyto regiony
se obvykle vyznačují relativně malým množstvím peněz, respektive velká část peněz, které do regionu
přitečou, region velmi záhy opět opouští, protože místní výrobci a služby nejsou schopni konkurovat
svým protějškům z vyspělejších regionů. Rychlý odtok peněz znamená, že na jednotku příjmu regionu
vzniká jen velmi málo ekonomické aktivity. Problematikou se intenzivně zabývá například nadace NEF
ze Spojeného království, v ČR pak Trast pro ekonomiku a společnost (www.thinktank.cz). V českém
jazyce existuje překlad knihy Penězům na stopě [2], v anglickém jazyce je k dispozici poměrně známá
příručka Plugging the Leaks [3], která je zároveň návodem na zvyšování lokalizace ekonomiky.
Externality
Externality jsou obecně náklady (případně přínosy), které neprocházejí trhem a nese je někdo jiný,
než jejich původce. Externality můžeme dělit na negativní (například škodlivé účinky výfukových
plynů, přetížení komunikací v důsledku suburbánního rozvoje) a pozitivní (například zvyšování
ekologické stability v důsledku zavádění udržitelných forem zemědělství).
Soukromý sektor
Soukromý sektor je v současné době základem většiny ekonomik. Indikátorem atraktivity a
konkurenceschopnosti území z hlediska soukromého sektoru je tvorba nových pracovních míst a
umísťování soukromých investic [4, kap. 8].
Z hlediska udržitelnosti se jako riziko ukazuje jednostranné zaměření regionu [4], zejména pokud je
spojeno s dominantním postavením jen malého počtu ekonomických subjektů (jak může ukazovat
příklad městečka Smith Falls [6]).
V rámci soukromého sektoru existují některé specifické části, které jsou někdy označovány jako
ekonomické alternativy (myšleno vzhledem k té části soukromého sektoru, která je orientována
výlučně na zisk). Jedná se zejména o družstevní hnutí, které má v Evropě bohatou tradici, která u nás
byla přervána až nástupem komunistického režimu. Dalším druhem alternativních ekonomických
aktivit jsou různé typy „sociálního podnikání“, tedy podnikání, které má sice na jedné straně cíl
vytvářet zisk, na druhé straně se zároveň snaží vytvářet svým fungováním pozitivní externality. Pro
dobrý úvod do problematiky „alternativní“ ekonomiky doporučuji knihu [1], založenou na seriálu,
který vycházel/vychází v časopisu Sedmá generace.
Veřejný sektor
Role veřejného sektoru je v ekonomice značně odlišná od role sektoru soukromého a je v některých
oblastech nezastupitelná. Jedná se zejména o tvorbu tzv. veřejných statků3, mezi které patří nejen
různé typy fyzické infrastruktury, ale také nehmotné a někdy poměrně abstraktní pojmy
(bezpečnost).
Zadlužení obcí
3
nemalá část veřejných statků ovšem nebyla vyrobena, ale jsou součástí přírody, například (dýchatelný) vzduch
V poslední době je hojně diskutovaným pojmem zadlužení veřejných rozpočtů. Zadluženost obcí na
jednu stranu zatěžuje obecní rozpočty dluhovou službou (a tím může obec prakticky ochromovat), na
druhou stranu je nutné posoudit i to, za co byly prostředky vynaloženy a zda je zadlužení důsledkem
mimořádných výdajů (například výstavba nějaké infrastruktury), nebo je zapříčiněno financováním
běžného provozu, a zda v případné mimořádné výdaje ve svém důsledku zvyšují
konkurenceschopnost obce a blahobyt jejích občanů, nebo jen zatěžují obec náklady na provozování
vybudované investice.
Zájemcům o problematiku hospodaření obcí je – kromě specializované ekonomické literatury –
možno doporučit historickou analýzu hospodaření vybraných českých měst na konci 19. a první
třetině dvacátého století [5].
Literatura
[1] Johanisová, N. (2008): Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem: výpravy za ekonomikou
přátelskou přírodě a člověku. Volary: Stehlík.
[2] Kutáček, S. (2007): Penězům na stopě. Brno: Trast pro ekonomiku a společnost. Dostupné online:
< http://www.thinktank.cz/fileadmin/thinktank-upload/texty/TES-penezum-na-stope.pdf>.
[3] Ward, B., Lewis, J. (2002): Plugging the Leaks. Making the most of every pound that enters your
local economy. London: New Economics Foundation. Dostupné online:
<http://www.pluggingtheleaks.org/downloads/ptl_handbook.pdf>.
[4] Maier, K. et al. (in press): Udržitelný rozvoj území. Praha: Grada.
[5] Maier, Karel (2005): Hospodaření a rozvoj českých měst 1850-1938. Vyd. 1. Praha: Academia,
2005. 374 s. Česká matice technická; roč. 110, č. spisu 500. ISBN 80-200-1245-1.
[6] Kaláb, M. (2007): Pověra: Pilnou a poctivou prací může v kapitalismu zbohatnout každý člověk.
Britské listy 6. 3. 2007. Dostupné online: < http://www.blisty.cz/2007/3/6/art33195.html>
Analýzy pro prostorové plánování
Zdroje dat pro prostorové plánování v ČR
(upraveno dle podkladu J. Vorla)
Strukturalizace prostorů
Vymezení a hierarchie prostorů
Místa s koncentrací aktivit:
-
soustředění pracovních míst: MOS http://vdb.czso.cz/xml/mos.html + vlastní průzkum přesné
lokalizace
umístění významné veřejné infrastruktury: www.mapy.cz + vlastní průzkum
atraktivní lokality v krajině: turistické destinace, stezky: www.mapy.cz , http://www.kct.cz/
Spádová území dle dojížďky a vyjížďky: data SLDB 2001 http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/index
Spádová území jednotlivých druhů veřejné a komerční občanské vybavenosti:
http://amapy.centrum.cz/ , MOS http://vdb.czso.cz/xml/mos.html , webové stránky obcí, vlastní
průzkumy
Administrativní vymezení prostorů: Geoportál veřejné správy
http://geoportal.gov.cz/web/guest/home/
Čitelnost (imageability)
Analýza krajinného rázu (viz dále)
Vlastní průzkum, možné je využít analytický postup Kevina Lynche (Lynch, Kevin. 2004. Obraz města.
Praha: Bova Polygon).
Propojení, doprava
Silniční a železniční síť: www.mapy.cz, Geoportál veřejné správy
http://geoportal.gov.cz/web/guest/home/
Sčítání dopravy 2010: http://scitani2010.rsd.cz/pages/informations/default.aspx
Minulý vývoj
Historie využití prostoru
historické mapy: www.mapy.cz , letecké snímky z 50tých let: http://kontaminace.cenia.cz/
Vývoj počtu obyvatel
Historický lexikon obcí České republiky 1869 - 2005. 2006. Praha, Český statistický úřad. Dostupné z:
<http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4128-04>
Významné změny v území v historii, stavební vývoj
Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. Osm velmi obsáhlých
dílů.
Životní prostředí
Voda, energie, tuhé odpady, hluk, vzduch, půda
Primární zdroj jsou ÚAP ORP (dostupné by měly být na webových stránkách dotčené ORP)
Hlukové mapy: http://hlukovemapy.mzcr.cz/
Množství dat o životním prostředí: http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/
$pid/CENMSFNR7R8U
Politika, veřejné finance
Samospráva
Základní údaje o městech, obcích, složení zastupitelstva, zápisy z jednání zastupitelstva a klíčové
dokumenty: http://www.mesta.obce.cz/
Agenda státní správy vykonávaná úřady měst a obcí: viz webové stránky měst a obcí
Administrativní vymezení obce a územní dělení obce: http://geoportal.gov.cz/web/guest/home/
Veřejné finance (rozpočty)
Rozpočty: http://www.mesta.obce.cz/
Veřejné vlastnictví
Katastr nemovitostí: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/
Obyvatelstvo
Věková, vzdělanostní a národnostní struktura, religiosita
Základní zdroj: ÚAP ORP (dostupné by měly být na webových stránkách dotčené ORP)
Zaměstnatnost obyvatel v jednotlivých odvětvích: data SLDB 2001 (přístupná v místnosti 613)
Obecné demografické a socio-ekonomické trendy:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide
Ekonomické faktory
Primárním zdrojem informací jsou ÚAP ORP (dostupné by měly být na webových stránkách dotčené
ORP)
Odvětvová struktura, hlavní podniky
Zaměstnavatelé v jednotlivých sektorech: viz městské a obecní statistiky:
http://vdb.czso.cz/xml/mos.html
Zaměstnatnost obyvatel v jednotlivých odvětvích: data SLDB 2001
http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/index
Vzdělanostní struktura
data SLDB 2001 http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/index
Turistický ruch
Klub českých turistů: http://www.kct.cz/
Potenciál cestovního ruchu: http://www.uur.cz/?id=3722 ,
http://www.uur.cz/images/uzemnirozvoj/cestovniruch/potencialCR/PotencialCR-text.pdf
Nezaměstnanost
Statistika nezaměstnanosti za okresy a obce: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/
Vyjížďka za prací
data SLDB 2001 http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/index
Významné investice
Webové stránky obce, kraje
Programy rozvoje obcí, Programy rozvoje krajů
Záměry: ÚAP ORP nebo ÚAP Kraje (dostupné by měly být na webových stránkách dotčené ORP či
kraje)
Použité zkratky
MOS
městská a obecní statistika
ORP
obec s rozšířenou působností
SLDB
sčítání lidu, domů a bytů
ÚAP
územně analytické podklady
SWOT analýza
SWOT analýza je komplexní metoda kvalitativního hodnocení, kdy rozčleníme faktory rozvoje do čtyř
skupin na silné (Strengths) a slabé stránky (Weaknesses), tj. vnitřní faktory, příležitosti
(Opportunities) a hrozby (Threats), tj. vnější faktory, a to vždy z hlediska subjektu hodnocení [1].
V oblasti prostorového plánování je použití metody ze zákona povinné při zpracování Rozboru
udržitelného rozvoje území (součást Územně analytických podkladů), ale je vhodné i v dalších
podkladech a dokumentech, kde potřebujeme získat komplexní přehled o situaci v území a
existujících problémech a disparitách.
Účelem SWOT analýzy není podat vyčerpávající přehled silných a slabých stránek, příležitostí a
hrozeb, ale vytvořit podklad, využitelný pro identifikaci kritických oblastí, zformulování obecných
rozvojových cílů a specifických cílů a stanovení úkolů pro jejich dosažení [2].
Správné použití metody, její výhody a nevýhody
Vnitřní (interní) a vnější (externí) faktory se v případě koncepcí veřejné správy vztahují na okruh
kompetencí subjektu (obce, kraje), nikoli výhradně na měřítko geografického působení procesů. To je
třeba mít při zpracování analýzy na zřeteli, neboť v tomto ohledu obvykle vzniká nejvíce chyb [1]:
-
-
Silné a slabé stránky jsou faktory alespoň částečně kontrolovatelné místní správou. Může
tedy jít jak o stavové charakteristiky, tak aktivity, na jejichž průběh má místní správa vliv
(třeba výstavba silničního obchvatu).
Příležitosti a hrozby jsou definovány jako parametry prostředí, které nejsou pod přímou
kontrolou místní správy a přitom mají významné dopady na socio-ekonomický rozvoj obce či
regionu. Zahraniční dokumenty zpravidla uvádějí příležitosti a hrozby jako samotný proces
nebo trend – např. "boom nízkonákladových leteckých přepravců" nebo "rostoucí poptávka
po kvalitních bioproduktech", ale není výjimkou spojení příležitosti s obecně definovanou
strategií - např. "využití politické stability v Severním Irsku k přilákání zahraničních investorů".
Mezi výhody SWOT analýzy patří její nenáročnost na dostupnost tvrdých systemizovaných dat.
Jednotlivá tvrzení SWOT mají povahu expertní syntézy čerpající mnohdy z komplexní znalosti
sledovaného území. SWOT analýza je popisná a nemá nástroje pro zohlednění míry jednotlivých
zjištěných tvrzení [3].
Hlavní nevýhodou této metody je velmi omezená schopnost objektivního sledování jemných změn
jevů a procesů a míry těchto změn v jejich vzájemných poměrech při dlouhodobém sledování vývoje
jednotlivých oblastí, neboť SWOT analýza neposkytuje žádné kvantitativní výstupy [3].
Pro eliminaci zmíněných nevýhod a zlepšení komplexnosti vhledu do situace v území je proto vhodné
SWOT analýzu doplnit dalšími metodami. Především jde o nějaký způsob systematického
kvantitativního hodnocení (například pomocí indikátorů udržitelného rozvoje) a dále o analýzu okolí
(například Porterova analýza vnějších sil) a jeho změn (PEST analýza).
Postup SWOT analýzy
V obecné rovině se SWOT analýza skládá z následujících kroků [volně podle 4]:
1. definování oblastí, ve kterých budou pojmenovány silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby
– to nám umožní nic podstatného neopomenout,
2. pojmenování silných a slabých stránek v daných oblastech, nejlépe ve spolupráci s odborníky
na dané oblasti a místními znalci (k tomu se nabízí celá řada metod, jako brainstorming,
řízená diskuse s odborníky, dotazníkové šetření, apod.), seřazení zjištěných skutečností
s ohledem na jejich důležitost a určení priorit,
3. nalezení příležitostí a hrozeb v daných oblastech (zde se mohou s výhodou uplatnit výstupy
analýzy vnějšího prostředí, například PEST), odhadnutí závažnosti (dopadu) jednotlivých
příležitostí a hrozeb v případě, že nastanou, a odhadnutí pravděpodobnosti jejich vzniku,
4. zaznamenání zjištěných skutečností do matice SWOT.
pozitiva
negativa
vnitřní faktory
silné stránky (S)
slabé stránky (W)
vnější faktory
příležitosti (O)
hrozby (T)
Dalším možným krokem je vytvoření tzv. rozšířené SWOT analýzy, která umožňuje lépe formulovat
opatření pro eliminaci nepříznivých vlivů a podporu příznivých tendencí. Identifikuje čtyři východiska
pro tvorbu strategií, resp. pro formulaci rozvojových opatření [1]:
-
SO (maxi - maxi) strategie se snaží využít co nejvíce silných stránek, aby zužitkovala nastalé
příležitosti.
WO (mini-maxi) strategie se zaměřuje na překonání slabých stránek tak, aby bylo možno
využít naskytnuté příležitosti.
ST (maxi-mini) strategie využívá silných stránek k eliminaci hrozeb.
WT (mini-mini) strategie řeší kumulaci nepříznivých předpokladů a zaměřuje se na
minimalizaci negativních efektů.
Rozsířenou SWOT analýzu lze opět zaznamenat do matice.
silné stránky (S)
slabé stránky (W)
příležitosti (O)
SO strategie (maxi-maxi)
WO strategie (mini-maxi)
hrozby (T)
ST strategie (maxi-mini)
WT strategie (mini-mini)
Doporučené zdroje dalších informací
Heslo „SWOT analysis“ na anglické Wikipedii. Dostupné z:
<http://en.wikipedia.org/wiki/SWOT_analysis>
Použitá literatura
[1] GaREP, spol. s r.o. 2009. SWOT analýza. Dostupné z: <http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/swot-analyza.html>
[2] Grasseová, Monika. 2006. Využití SWOT analýzy pro dlouhodobé plánování. Obrana a strategie 2006, 2, 48 – 55.
Dostupné z: <http://www.defenceandstrategy.eu/filemanager/files/file.php?file=6510>
[3] Maier, Karel, et al. 2012. Udržitelný rozvoj území. Kapitola: Sledování a hodnocení udržitelného rozvoje území. V tisku.
[4] Ochrana, František. 2002. Manažerské metody ve veřejném sektoru, teorie, praxe a metodika uplatnění. Praha:
Ekopress.
Multikriteriální analýza
Multikriteriální analýza (MCA) se zabývá hodnocením možných alternativ dané strategie či plánu
podle několika kritérií, přičemž alternativa hodnocená podle jednoho kritéria zpravidla nebývá
nejlépe hodnocená podle kritéria jiného.
Vícekriteriální rozhodování vzniká všude tam, kde rozhodovatel hodnotí důsledky své volby dle
několika kritérií, a to kritérií kvantitativních, která se zpravidla vyjadřují v přirozených stupnicích
(hovoříme také o číselných kritériích) nebo kritérií kvalitativních, kdy zavádíme vhodnou stupnici,
např. stupnice klasifikační nebo stupnice velmi vysoký – vysoký – průměrný – nízký – velmi nízký a
současně definujeme směr lepšího hodnocení, tj. zda lepší je maximální nebo minimální hodnota
(klesající nebo stoupající hodnoty) [1].
Výhody a nevýhody metody
Při využívání multikriteriální analýzy je třeba mít na zřeteli, že jde o druh heuristické analýzy, tedy
takové, která využívající zkusmé řešení problému, protože přesnější metoda není k dispozici. Využívá
přitom intuici a zkušenosti expertů, kteří analýzu zpracovávají. Tím se liší od analýzy statistické, která
se opírá o dostupné údaje/statistiky.
Z uvedeného vyplývá hlavní nevýhoda této metody, a sice její obtížně zaručitelná objektivita, která se
projevuje již při výběru hodnotících kritérií, ale především při určování jejich váhy. K překonání této
nevýhody bývá obvykle zapojeno více nezávislých hodnotitelů, ideálně různého profesního zaměření,
kteří se v problematice orientují. Zcela ji ovšem překonat nelze a v závislosti na zvolených kritériích a
jejich váze se lze dobrat i velmi odlišných výsledků4.
4
multikriteriální analýza může být velmi snadno zneužita k „vědeckému“ prosazování určitého řešení pomocí
manipulace s váhami jednotlivých kritérií
Přes uvedené nedostatky je však multikriteriální analýza velmi dobrou pomůckou pro rozhodování
v případech, kdy je nezbytné brát v potaz řadu nejrůznějších faktorů a neexistuje obecně správné
řešení daného problému.
Postup multikriteriální analýzy
Multikriteriální analýza se skládá z následujících kroků [volně podle 2 a 3]:
1. identifikace alternativ (nebo jejich převzetí z plánu, projektu apod.),
2. výběr kritérií (faktorů), které budou určující při rozhodování; je žádoucí volit faktory, jichž se
navržená řešení významně dotýkají, anebo které naopak mohou ovlivnit výsledné fungování
zvolené alternativy,
3. podrobné hodnocení dopadu každé alternativy na každé kriterium (jde-li to, pak pomocí
čísel); zaznamenává se do matice uvedené níže,
4. určení relativní váhy jednotlivých kritérií (faktorů), tedy jejich významnosti vůči ostatním
kritériím; lze je zjistit například průzkumem u místních obyvatel,
5. veřejná diskuse získaných výsledků.
kritérium 1
kritérium 2
kritérium 3
kritérium 4
...
kritérium X
výsledné hodnocení
varianta A
varianta B
varianta C
Doporučené zdroje dalších informací
Konkrétní způsoby nejvhodnějšího stanovení kritérií i jejich vah najdete například v tomto textu:
SMEP. Vícekriteriální rozhodování. Dostupné z: <http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?
titul_key=79>
Použitá literatura
[1] Fiala, Petr; Jablonský, Josef; Maňas, Miroslav. 1997. Vícekriteriální rozhodování. Praha, VŠE.
[2] SMEP. Vícekriteriální rozhodování [online]. [cit. 11. 09. 2011] Dostupné z:
<http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=79>
[3] Dočkal, Martin. 2008. Rozhodovací procesy v ŽP: Multikriteriální hodnocení [online]. [cit. 11. 09. 2011] Dostupné z:
<http://storm.fsv.cvut.cz/on_line/rpz/05-Multikriterialni_ analyza.pdf>
Zkoumání možných budoucností
Futures
Pro strategické plánování je nezbytné získat představu o možných budoucnostech. K tomu slouží
obor, který se nazývá různě – futurologie, futures, futures studies, foresight… [1]. Mnohost názvů
plyne nejen z „národních zvyklostí“, ale také z mírně odlišného postoje k předvídání budoucnosti.
Pro úvodní přehled problematiky poznávání možných budoucností může dobře posloužit kniha [2].
[Potůček a kol. 2011] rozlišují tři základní přístupy k prognózování: extrapolační, teoretické a
usuzovací. Extrapolační prognózování je založeno na extrapolaci současných trendů (pomocí
statistických nástrojů), teoretické prognózování je založeno na použití teorií a modelů (tedy na
teoretickém vhledu do určitého jevu), usuzovací na informovaném úsudku.
V rámci strategického plánování se jako nástroje pro poznávání budoucnosti využívá nejčastěji
metoda psaní scénářů, které je věnována následující kapitola.
Literatura
[1] Sardar, Z. (2010): The Namesake: Futures; futures studies; futurology; futuristic; foresight—
What's in a name? Futures 42 (3). s. 177-184.
[2] Potůček, M. et. al. (2011): Poznávání budoucnosti jako výzva. Praha: Karolinum.
Scénáře
Scénáře jsou způsobem uvažování o budoucnosti, který vědomě pracuje s pluralitou možných
budoucností. „…plánování scénářů není metodologie předpovídání (forecasting), ale je to nástroj pro
přemýšlení o budoucnosti“ [6]. Ke stejným závěrům dospívají i Frič a Veselý [2]: „cílem psaní scénářů
budoucnosti není přesná predikce budoucího vývoje (tedy přesné stanovení toho, „co se stane“), ale
uspořádání mnoha různých tvrzení o budoucnosti do fiktivních, avšak vnitřně koherentních příběhů,
které mohou za určitých podmínek skutečně nastat. Někdy jsou scénáře dokonce přímo psány, aby
budoucnost v nich popisovaná nenastala.“
Dělení scénářů
Z hlediska účelu, ke kterému scénáře slouží, je možné rozdělit je na dvě základní skupiny – explorační
a normativní. Explorační scénáře jsou používány k hledání odpovědi na otázku „Co by se mohlo
stát?“, normativní naopak slouží k zodpovězení otázky „Jak dosáhnout určitého cíle?“ [2]. Pro bližší
informace o dalším dělení scénářů doporučujeme úvodní kapitolu knihy [2], kde je také podrobně
popsán postup při tvorbě scénářů.
Příklady scénářů
Riziková budoucnost: Devět scénářů vývoje české společnosti [2]
Scénáře z dílny centra CESES Karlovy univerzity se podrobně zabývají možnostmi vývoje české
společnosti. Publikace není zajímavá jen samotnými scénáři, ale i pěkným úvodem do problematiky
psaní scénářů a jejich rozdělení.
Scénáře ESPON
Scénáře byly použity jako nástroj pro zkoumání možného teritoriálního vývoje Evropy v rámci
projektu ESPON 3.2 [1]. Základním zkoumaným tématem byla otázka politiky soudržnosti, v rámci
projektu však byly vypracovány i zajímavé scénáře týkající se politik dopravy a možných dopadů růstu
ceny energie, resp. ropného zlomu. Veškeré dokumenty k těmto scénářům jsou dostupné ze stránek
http://www.espon.eu.
Scénáře ropného zlomu
Vzhledem ke značné míře nejistoty související s možnými dopady jevu označovaného jako „ropný
zlom“ (blíže viz kapitola věnovaná energetické bezpečnosti), je technika scénářů poměrně často
používaným nástrojem.
První kategorií scénářů možného vývoje v souvislosti s ropným zlomem jsou scénáře zabývající se
obecnými dopady. Například Holmgren [3] nabízí 4 alternativní scénáře, které vycházejí z kombinace
dvou klíčových faktorů, totiž rychlý a pomalý pokles dostupnosti ropy na jedné straně a benigní a
závažné dopady globálního oteplování na straně druhé.
Druhou zajímavou skupinou scénářů jsou scénáře zaměřené na nějakou konkrétní problematiku. Pro
obor prostorového plánování jsou zajímavé zejména scénáře od Newman et al. [4]: klíčovým
faktorem, kterým se scénáře odlišují, je charakter prostorového rozvoje, tedy míra jeho
koncentrovanosti, resp. disperze.
Zajímavým, ale zcela netypickým, příkladem užití scénářů je práce Joerga Friedrichse [5]. Ten
navrhuje obecné scénáře možného dopadu ropného zlomu na společnost na základě historické
zkušenosti několika zemí, které se v minulosti z různých (většinou politických) důvodů ocitly
v podobné situaci, jakou autor předpokládá v období po případném ropném zlomu: konkrétně se
inspiruje příkladem Japonska doby přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století a dále Kubou a
Severní Koreou v období po kolapsu Sovětského svazu. Díky kombinaci historických příkladů
s pluralitou, kterou poskytují scénáře, je výsledek poměrně přesvědčivý.
Použitá literatura
[1] ESPON (2006): ESPON Project 3.2 Spatial Scenarios and Orientations in relation to ESPD and
Cohesion Policy. Dostupné online:
<http://www.espon.eu/main/Menu_Projects/Menu_ESPON2006Projects/Menu_CoordinatingCrossT
hematicProjects/scenarios.html>
[2] Frič, P., Veselý, A. (eds) (2010): Riziková budoucnost. Praha: Matfyzpress. Dostupné také online: <
http://ceses.cuni.cz/CESES-1-version1-dlouha.pdf>
[3] Holmgren, D. (2009): Future Scenarios. How Communities Can Ddapt to Peak Oil and Climate
Change. Vermont: Chelsea Green Publishing.
[4] Newman, P., Beatley, T., Boyer, H.(2009): Resilient Cities: Responding to Peak Oil and Climate
Change. Washington: Island Press.
[5] Friedrichs, J. (2010): Global energy crunch. How different parts of the world would react to a peak
oil scenario. Energy policy 38, s. 4562-4569.
[6] Yeoman, I., Lennon, J. J., Blake, A., Galt, M., Greenwood, Ch., McMahon-Beattie, U (2007): Oil
depletion: What does this mean for Scottish tourism? Tourism Management 28: 1354-1365.
Specifická témata a jevy
Suburbanizace
Suburbanizace bývá někdy chápána jako přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového
města do jeho zázemí [1]. Kritici tohoto vymezení však namítají, že definice suburbanizace nemůže
být založená na migraci obyvatelstva, protože není znakem obyvatel ani migračních toků, nýbrž
procesem strukturální změny v územním uspořádání městských regionů [2]. Z toho vyjdeme i my:
Suburbanizace je proces, při němž dochází k nárůstu podílu příměstské zóny a naopak poklesu podílu
jádrového města na celku městského regionu, přičemž musí být splněna i podmínka celkového růstu
příměstské zóny. To, zda se růst spojuje s počtem obyvatel, počtem pracovních příležitostí, metrů
obchodních, výrobních či skladovacích ploch, atd. je již jen zpřesňující charakteristikou [2].
Suburbanizace přitom není ničím novým – jde o typický proces rozšiřování území města, který
můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst [1].
Proč dochází k suburbanizaci
Podle zprávy Evropské agentury pro životní postředí [3] jsou spouštěči suburbanizace obvykle:
-
makro-ekonomické faktory (globalizace a evropská integrace),
mikro-ekonomické faktory (rostoucí životní standardy a úsilí místních samospráv),
demografické faktory (populační růst a přírůstek počtu domácností),
preference ohledně bydlení (růst požadavků na obytnou plochu na osobu a sen o vlastním
domě),
problémy vnitřních měst (špatná kvalita ovzduší, hluk, malé byty, nebezpečné prostředí,
sociální problémy, nedostatek volných zelených prostranství, nízká kvalita škol, apod.),
nekvalitní veřejná doprava.
Umožnění suburbanizace má podle téže zprávy obvykle na svědomí:
-
ekonomický růst (bohatnutí obyvatelstva),
nízká cena a snadná dostupnost pozemků,
vlastnictví auta (a potažmo snadná dostupnost zázemí města),
neinternalizované externality v dopravě (tj. část nákladů nehradí přímo ten, kdo jezdí autem,
ale prostřednictvím daní celá společnost anebo příroda, k jejíž degradaci dochází),
nekvalitní územní plánování,
slabá vynutitelnost existujících plánů,
nedostatek koordinace a spolupráce na horizontální i vertikální úrovni.
K tomu by bylo možné doplnit ještě nedostatečné anebo nevhodně nastavené legislativní nástroje
(zákony, vyhlášky, státní programy a koncepce, a podobně).
V českých podmínkách jsou některé z uvedených faktorů marginální, ovšem většina je jich naopak
velmi významná.
Jaké jsou dopady suburbanizace
V důsledku suburbanizace vzniká v zázemí měst celá řada problémů. Mezi ty typické patří:
-
nízká kvalita venkovního veřejného prostoru, jejímž důsledkem je ztráta místa a identity [4];
sem patří i izolovaná dětská hřiště a špatně navržené pěší trasy („stejně jako bylo
-
-
zaznamenáno, že automobilová doprava má tendenci rozvíjet se souběžně s budováním
nových silnic, veškerá dosavadní zkušenost, pokud jde o lidské aktivity ve městech a
v blízkosti obydlí, naznačuje, že tam, kde je vytvořen lepší materiální rámec, venkovní aktivity
rostou co do počtu, trvání i rozsahu“ [5]),
nízká hustota osídlení – místa s příliš řídkou zástavbou se nedokáží naplnit životem a
skomírají [4],
nekvalitní a nesourodá architektura,
fragmentalita zástavby, malý ohled na celistvost krajiny a její ochranu [6],
nekoncepčnost zástavby, chybějící vazby na technické a občanské vybavení,
nezohledněné náklady na budoucí údržbu komunikací a technických sítí [7],
dojíždění, které negativně ovlivňuje jádrové město („not the car, but the suburban home is
the deadly weapon“ [8]),
automobilová závislost, vyplývající z neexistence alternativ – dominance individuální
automobilové dopravy v suburbiích sekundárně způsobuje vyšší nebezpečí vzniku kolapsu
dopravního systému ve městě samotném, zhoršení kvality jeho ovzduší a zvýšení hlukové
zátěže; kromě ekologických dopadů, ztráty zemědělské půdy a krajinného prostředí jsou
rizikem i možné sociální dopady a zhoršení image dotčených měst [9],
časté špatné dopravní řešení (včetně parkování),
zelené vdovy – tedy matky s malými dětmi, které zůstávají po celý den samy doma,
nepřihlášení obyvatel k trvalému pobytu [7].
Sídelní kaše (urban sprawl) je specifickou formou suburbanizace, jejíž vznik je obzvláště nežádoucí.
Sprawl je daný především morfologií zástavby, jíž charakterizuje vysoká fragmentace způsobená tzv.
„leap frog development“ (roztroušenou výstavbou) a/nebo nízká hustota osídlení, a to bez
dostatečné návaznosti na existující centra osídlení a s nimi spojenou dopravní, technickou a
občanskou infrastrukturu.
„Lze prokázat, že zcela neregulovaný, tzn. ne „liberální“, ale chaotický rozvoj suburbánního osídlení je
„tržně nejsnadnější“ variantou rozvoje území, ale má dlouhodobě negativní všestranné dopady na
společnost. (...) Nelze ponechat aktivity v prostoru jen mechanismům, které spějí za ziskem, a nikoli za
dlouhodobým, kultivovaným uspořádáním“ [10].
Usměrňování suburbanizace
Suburbanizaci lze v zásadě usměrňovat ze dvou úrovní – regionální a lokální – přičemž každá z nich
má své přednosti a nevýhody. Z regionální úrovně je patrný kontext a chování celé sídelní struktury,
proto odtud lze stanovit podmínky pro vymezování nových zastavitelných ploch, jejich rozsah a
využití, ovlivňovat lokalizaci velkých investic, koordinovat dopravní a technickou infrastrukturu a
chránit nadřazené přírodní systémy. Jen ve velmi omezené míře (pokud vůbec) odtud lze řešit
konkrétní potřeby a problémy jednotlivých obcí. Z úrovně regionu by proto vždy mělo jít o koordinaci
rozvoje, ne o jeho řízení.
Na lokální úrovni je možné se více zaměřit na dílčí problémy a jejich místně nejvhodnější konkrétní
řešení („na míru“). Lze řešit konkrétní uspořádání a prostorové kvality zástavby, takže jsou výsledky
rozvoje pro obyvatele hmatatelnější. To vede k větší ochotě se angažovat a potažmo k větší šanci
uspět při použití participativních metod. Úloha obcí je důležitá také z toho důvodu, že jsou to právě
obecní samosprávy, kdo nese primární odpovědnost za rozvoj svého území.
Usměrňování suburbanizace je na všech úrovních bohužel často ztíženo malou informovaností
veřejnosti i politické reprezentace, přičemž informovanost je v demokratické společnosti základní
podmínkou pro jakékoli kvalifikované rozhodování. Tento deficit bývá v případě politiků ještě
umocněn absencí uvažování v dostatečně vzdáleném časovém horizontu.
Suburbanizace v ČR
Suburbanizace se po roce 2000 stala v České republice nejvýznamnějším hybatelem změn
v prostorovém uspořádání výstavby, a to zejména v zázemí velkých měst. Na konci první dekády
nového tisíciletí sice došlo k jejímu zpomalení vlivem ekonomické krize, ovšem toto zpomalení bude
zřejmě jen dočasné. Suburbanizaci totiž nelze zastavit, lze ji jen vhodnými politikami a nástroji
ovlivňovat [11].
V nejbližší budoucnosti lze v souvislosti se suburbanizací očekávat například následující problémy a
výzvy:
-
-
-
-
dojde k dalšímu rozrůzňování úrovně a sociálního statusu jednotlivých suburbií; movitější
obyvatelé se budou stěhovat do lepších lokalit, zatímco u nejslabší suburbánní zástavby může
hrozit její ghettoizace,
bude nutné investovat do údržby a obnovy dopravní a technické infrastruktury, která je
zejména v obcích s malou hustotou osídlení zbytečně rozsáhlá – lze očekávat, že na ni tyto
obce nebudou mít dostatek prostředků,
stárnutí populace, které je dnes celoevropským trendem, bude mít za následek zhoršení
dostupnosti veřejné vybavenosti pro seniory, bydlící v suburbiích – zatímco dnes je pro
obyvatele suburbií vybavenost dosažitelná autem, ve vyšším věku se pro ně tato alternativa
může stát z finančních a zdravotních důvodů nepoužitelnou,
a mnohé další.
Doporučené zdroje dalších informací
Obecně o suburbanizaci:
-
Sýkora, Luděk. 2003. Suburbanizace a její společenské důsledky [online]. Dostupné z:
<http://web.natur.cuni.cz/~sykora/pdf/Sykora_2003_Sociologicky
%20casopis_39_2_Suburbanizace.pdf>
Současné problémy suburbanizace v ČR:
-
Hnilička, Pavel. 2005. Sídlení kaše : Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. Brno :
Era.
-
Baše, Miroslav; Cílek, Václav. 2006. Krajina domova v době rozpadu města a přeměny
venkova. Veřejná správa 2006, 19: 2 – 12. Dostupné z:
<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/s/2006/19/pril.html>
Současné problémy suburbanizace v Evropě:
-
European Environment Agency. 2006. Urban sprawl in Europe - The ignored challenge.
Dostupné z:
<http://www.eea.europa.eu/publications/eea_report_2006_10/eea_report_10_2006.pdf>
(zpráva Evropské agentury pro životní prostředí, která mimo jiné shrnuje míru suburbanizace
v EU a životní zvyklosti jejích obyvatel a upozorňuje na hrozby, které s sebou tyto jevy
přinášejí)
-
Komise evropských společenství. 2006. Sdělení komise radě a evropskému parlamentu o
Tématické strategii pro městské životní prostředí. Dostupné z:
<http://ec.europa.eu/environment/urban/pdf/com_2005_0718_cs.pdf> (strategie nastiňuje
celé spektrum možností, jak předcházet nevhodné suburbánní zástavbě, založených
především na standardních nástrojích územního plánování)
Použitá literatura
[1] Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. 2005. Suburbanizace.cz. Praha : Přírodovědecká fakulta Univerzity
karlovy v Praze. Dostupné z: <http://www.suburbanizace.cz/>
[2] Sýkora, Luděk. 2009. Suburbanizace v českém podání [online]. Dostupné z: <http://geography.cz/2008/06/recenzevystavy-a-publikace-suburbanizace/>
[3] European Environment Agency. 2006. Urban sprawl in Europe - The ignored challenge: EEA Report No 10/2006.
Copenhagen, EEA. Dostupné z: <http://www.eea.europa.eu/publications/eea_report_2006_10/eea_report_10_2006.pdf>
[4] Hnilička, Pavel. 2005. Sídlení kaše : Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. Brno : Era.
[5] Gehl, Jan. 2000. Život mezi budovami: Užívání veřejných prostranství. Brno : Nadace Partnerství.
[6] Fibiger, Jan. 2009. Rozrůstání měst – řešení nebo problém? : Informace z mezinárodní konference, Praha, květen 2009.
In Suburbanizace: Sborník ze semináře AUÚP Beroun 23.-24. 4. 2009, s. 94 – 95. Brno : Ústav územního rozvoje.
[7] Baše, Miroslav; Cílek, Václav. 2006. Krajina domova v době rozpadu města a přeměny venkova. Veřejná správa 2006, 19:
2 – 12. Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/s/2006/19/pril.html>.
[8] Krier, Léon. 2002. Architektura: volba nebo osud. Praha: Academia.
[9] Tabach, Arnošt. 2005. Územní plánování ze zorného úhlu urban sprawl. Veřejná správa 2005, 9: 6 – 8. Dostupné z:
<http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/vs/0509/pril2_info.html>
[10] Baše, Miroslav. 2009. Město – Suburbie - Venkov. Praha: Česká komora architektů.
[11] Sýkora, Luděk. 2003. Suburbanizace a její společenské důsledky. Sociologický časopis 39, 2: 55 – 71. Dostupné z:
<http://web.natur.cuni.cz/~sykora/pdf/Sykora_2003_Sociologicky%20casopis_39_2_Suburbanizace.pdf>
Gentrifikace
Gentrifikací se rozumí proces, při nemž dochází k rehabilitaci obytného prostředí některých čtvrtí v
centrálních částech velkých měst a k postupnému vytlačování a nahrazování původního obyvatelstva
příjmově silnějšími vrstvami nově příchozích "gentrifierů" [1].
Gentrifiery jsou obvykle tzv. yuppies (young urban professionals) – mladí bezdětní intelektuálové,
například manažeři a konzultanti nadnárodních firem, dobře postavení úředníci či podnikatelé. Další
skupinu tzv. marginálních gentrifierů mohou tvořit umělci a další skupiny obyvatel, vyznávající
nezávislý způsob života a hledající tolerantní prostředí, příležitost pro vyšší výdělek a dobrou funkční
vybavenost oblasti [2].
Gentrifikace není nikterak novým jevem, setkáme se s ní již ve starověku [3]. Samotné slovo
gentrifikace se objevuje až mnohem později a je odvozeno od francouzského genterise, což znamená
„vznešeného původu“ [4].
Proč dochází ke gentrifikaci
Diskuse o příčinách gentrifikace probíhala od konce 70. let 20. století a představovala teoritický a
ideologický střet marxistického a liberálního přístupu. Vysvětlení, které nabídl antropolog Smith [5],
považuje za rozhodující roli kapitálu, tříd, výroby a nabídky. Hybatelem změn je podle něj rent gap,
tedy rozdíl mezi úrovní potenciální pozemkové renty, dosahované za nejlepšího možného využití
pozemků, a pozemkové renty za současného způsobu využití. Ten dříve či později rozpoznají
developeři a využijí pro svůj zisk.
Odlišné vysvětlení přinesl geograf Ley [6], který zdůrazňuje rozhodující úlohu kultury, spotřeby,
spotřební poptávky a svobodné možnosti volby. Podle něj jsou klíčové demografické charakteristiky
(např. baby boom), ekonomické faktory (např. ceny nemovitostí) a vybavenost lokality. Jako zásadní
pro rozvoj gentrifikace uvádí vznik nové společenské vrstvy mladých intelektuálů (yuppies), kteří se
vyznačují odlišnou hodnotovou orientací od generace svých rodičů: důraz na rodinu je vystřídán
životem věnovaným profesionální kariéře a rostoucím zájmem o kulturní vyžití a dobrovolnictví, což
vyžaduje snadnou dostupnost těchto aktivit [1].
Obě pojetí propojuje geograf Hamnett [7] s tím, že jde o dvě strany téže mince, jak prokázaly četné
empirické studie. Z nich zjednodušeně řečeno vyplynulo, že gentrifikace je důsledkem globalizace a
přeměny ekonomické struktury směrem od průmyslové výroby ke službám.
Co je a co není gentrifikace
Stěžejními prvky gentrifikace, které musí být vždy splněny, jsou [1]:
6. obytný objekt či území, k jehož transformaci gentrifikací dochází,
7. proces změny (zlepšení) fyzického prostředí rehabilitací bytového fondu,
8. proces změny sociálního prostředí, daný vytlačováním původního obyvatelstva nově
příchozími lépe situovanými gentrifiery,
9. lokalizace ve vnitřní části velkého města.
Typickým důsledkem gentrifikace je růst průměrného příjmu a pokles průměrné velikosti domácnosti
v dané oblasti.
Vedle gentrifikace probíhá revitalizace měst pochopitelně i dalšími formami, které někdy bývají za
gentrifikaci nesprávně zaměňovány, například [1]:
-
incubent upgrading – k revitalizaci dochází formou fyzické rehabilitace domů, nicméně
nedochází k výměně obyvatelstva a sociálnímu konfliktu,
přestavba (urban renewal) – výstavba nových komplexů na pozemcích uvolněných zbouráním
starých budov, vznik zcela nové městské struktury.
Gentrifikace v ČR
Zatímco ve vyspělých zemích světa je fenomén gentrifikace významným urbanistickým procesem a je
mu věnována teoretická pozornost už dlouhou dobu, v postkomunistických zemích jde o poměrně
nový jev, který (zatím) nepředstavuje významný trend [2]. Českým městům dominuje suburbanizace
a v jejich centrech stále ještě doznívá komercionalizace (přeměna obytných ploch na nebytové). Přes
svůj poměrně nenápadný průběh a malý rozsah je ovšem gentrifikace z kvalitativního hlediska
významným prvkem postkomunistické restrukturalizace našich měst a je potřeba jí věnovat patřičnou
pozornost [8].
Podle Sýkory [8] u nás probíhá gentrifikace především v oblastech, které před nástupem komunismu
patřily k nejlepším obytným čtvrtím, během komunismu se jejich úroveň propadla a nyní je jim
navracena jejich bývalá sláva. Obyvatelstvo, které se zde zabydlelo v komunistické éře, je obvykle
nahrazováno yuppies, pracujícími pro nadnárodní firmy, a to jak Čechy tak cizinci. V Praze patří mezi
čtvrtě s nejvyšším výskytem gentrifikace Vinohrady, Malá Strana a vilové čtvrti v Praze 6.
Kde dále lze gentrifikaci očekávat? Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že výrazný potenciál pro ni mají
vnitroměstské oblasti, kde se usazují umělci a kreativní povolání obecně. Obvykle totiž jde o dobře
napojená a funkčně vybavená místa se zajímavým prostředím, umožňující další (především
kvalitativní) rozvoj.
Doporučené zdroje dalších informací
Velmi dobrý text, popisující obecné aspekty gentrifikace a diskutující její vymezení:
-
Sýkora, Luděk. 1993. Gentrifikace: měnící se tvář vnitřních měst [online]. Dostupné z:
<http://web.natur.cuni.cz/~sykora/pdf/Sykora_1993_Gentrifikace.pdf>
Texty, popisující současné podoby gentrifikace v ČR (především v Praze):
-
Sýkora, Luděk. 2005. Gentrification in post-communist cities [online]. Dostupné z:
<http://web.natur.cuni.cz/~sykora/pdf/Sykora_2005_Gentrification%20in
%20postcommunist%20cities_In%20Atkinson%20Bridge%20Gentrification%20in%20a
%20Global%20Context.pdf>
-
Novotná, Alena. 2007. Gentrifikace: Případ Prahy – Holešovic? [online]. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/78887/fss_b/A_Novotna_Gentrifikace.pdf>
-
Gentrifikace – kreativní destrukce kreativity [online]. Dostupné z:
<http://mestonaprodej.wordpress.com/2009/12/30/gentrifikace-kreativni-destrukcekreativity/>
Použitá literatura
[1] Sýkora, Luděk. 1993. Gentrifikace: měnící se tvář vnitřních měst. In: L. Sýkora (ed.), Teoretické přístupy a vybrané
problémy v současné geografii. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK Praha, pp. 100-119.
[2] Novotná, Alena. 2007. Gentrifikace: Případ Prahy – Holešovic? Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita
v Brně, Fakulta sociálních studií.
[3] Parkins, Helen, Smith, John Christopher, eds. 1998. Trade, traders, and the ancient city. London: Routledge.
[4] Harper, Douglas. 2001. Online Etymology Dictionary. Získáno 2011-09-25.
[5] Smith, Neil. 1979. Toward a theory of gentrification: A back to the city movement by capital, not people. Journal of the
American Planning Association 54, 4: 538 – 548.
[6] Ley, David. 1980. Liberal ideology and the postindustrial city. Annals of the Association of American Geographers 70, 2:
238 – 258.
[7] Hamnett, Chris. 1991. The blind men and the elephant: the explanation of gentrification. Transactions Institute of the
British Geographers 16, 2: 173 – 189.
[8] Sýkora, Luděk. 2005. Gentrification in post-communist cities. In: Atkinson, Rowland, Bridge, Gary (eds.) Gentrification in
a Global Context. The new urban colonialism. Oxon: Routledge, 90 – 105.
Shrinking Cities
Specifickou výzvu pro oblast prostorového plánování představuje fenomén tzv. shrinking cities
(smršťujících se měst). „Fenomén smršťujících se měst je multidimenzionální proces, týkající se měst,
částí měst i celých metropolitních oblastí, které zažily dramatický pokles své ekonomické a sociální
základny“ [1]. Podstatným znakem smršťujících měst je ovšem existence velkého podílu nevyužitých
ploch a objektů. To vede k nadbytečnému množství veřejné infrastruktury, která není plně využita a
znamená proto velkou zátěž pro veřejné rozpočty (např. [2]). Současně značné množství nevyužitých
objektů ve špatném stavu vede ke zhoršování image dotčených měst a oblastí a tím dále posiluje
proces úpadku. Watcher [4] na základě studie provedené v New Kensington ve městě Philadelphia,
uvádí, že sousedství s opuštěnou parcelou snižuje hodnotu nemovitosti v průměru o 18 procent.
V zahraničí jsou zkušenosti s problematikou smršťujících se měst v bývalém Východním Německu,
USA, Kanadě a dalších zemích. Například v St. Louis došlo v období 1960 – 2000 k poklesu populace o
53,6 procenta a dalších 5 velkých „starých průmyslových“ měst v USA zaznamenalo úbytky populace
přes 40 procent [2]. V Německu se jedná například o města Eisenhüttenstadt, Cottbus a Lipsko [3].
Schilling [2] navrhuje jako řešení „right-sizing“ (velmi volně přeloženo přizpůsobení velikosti). Toto
řešení v podstatě znamená omezení rozsahu města (v našem prostředí by se jednalo o omezení
rozsahu zastavěných a zastavitelných ploch), omezení množství veřejné infrastruktury a služeb podle
potřeb odpovídajících nové velikosti města. K tomu přidává například návrh na moratorium na
veřejné a neziskové investice v oblastech s vyšším podílem nevyužitých nemovitostí. Obdobně
docházelo v bývalém východním Německu k demolicím částí panelových sídlišť za účelem snížení
počtu neobsazených bytů [5].
V českém prostředí se v současnosti žádný výrazný příklad dramaticky se smršťujícího města
nevyskytuje, do budoucna se však tato hrozba nedá vyloučit, k poklesu počtu obyvatel dochází ve
velkém počtu měst, menší poklesy počtu obyvatel však mohou být z hlediska přítomnosti nevyužitých
objektů kompenzovány změnami životního stylu, například snižováním velikosti domácností. U
některých měst je ovšem oprávněné očekávat, že pokles počtu obyvatel a socioekonomické základny
může vést k zařazení mezi smršťující se města.
Z pohledu moderní historie je za smršťující města možné považovat některá města (a zejména
venkovské obce), která prodělaly dramatickou ztrátu obyvatelstva v souvislosti s odsunem po druhé
světové válce.
Použitá literatura
[1] Pallagst, K. et al. (2009): The Future of Shrinking Cities: Problems, Patterns and Strategies of
Urban Transformation in a Global Context. Berkley: University of California. Dostupné online:
http://escholarship.org/uc/item/7zz6s7bm
[2] Schilling, J., Logan, J. (2008): Greening the Rust Belt. Journal of the American Planning
Association. 74 (4).
[3] Lötscher, L. (2005): Shrinking East German Cities? Geographia Polonica. Cities in the transforming
post-communist countries: ten years of economic, social and spatial experience. Vol. 78 (1).
[4] Watcher, S. (2005): The Determinants of Neighborhood Transformations in Philadelphia
Identification and Analysis: The New Kensington Pilot Study. Dostupné online:
http://kabaffiliates.org/uploadedFiles/KAB_Affiliates.org/Wharton%20Study%20NK%20final.pdf
[5] Kabisch, S., Haase, A., Haase, D. (2006): Beyond Growth - Urban Development in Shrinking Cities
as a Challenge for Modeling Approaches. iEMSS 2006.
Doprava
Význam dopravy pro regionální rozvoj
Doprava, zejména nákladní, byla vnímána jako významný faktor pro regionální rozvoj již od jeho
prvních teorií. Postupně začal význam dopravy, resp. její ceny, jako lokalizačního faktoru s poklesem
její ceny klesat. Postupně naopak roste význam spolehlivosti a u některých komodit i rychlosti
dopravy.
Základní pojmy: mobilita a dostupnost
Při práci s problematikou dopravy jsou klíčové dva základní pojmy – mobilita a dostupnost
(akcesibilita). Mobilita je schopnost pohybovat se mezi různými místy aktivit [1], tedy zjednodušeně
schopnost dosáhnout nějakého cíle v určitém čase, případně s určitými náklady. Naopak dostupnost
odkazuje k počtu „míst aktivit“ (např. obchodů, škol, ale v některých analýzách také populace), které
jsou dosažitelné v určitém čase/s určitými náklady a podobně5.
Úroveň mobility je dána do značné míry technickými a ekonomickými předpoklady (kvalita
dopravních prostředků a dopravní infrastruktury, ale také přístup k nim (vlastnictví či schopnost platit
jízdné), možnost řídit motorová vozidla (děti, staří lidé) a podobně). Úroveň dostupnosti je dána
nejen výší mobility, ale také prostorovým rozmístěním cílů. Pokud se budeme např. zkoumat
dostupnost obchodů, pak v centru města budeme sice disponovat poměrně nízkou úrovní mobility
(omezení rychlosti, kongesce, pěší zóny), ale díky vysoké hustotě cílů bude úroveň dostupnosti velmi
vysoká (a to i pro pěší). Naopak v řídce osídlených suburbánních oblastech v blízkosti rychlostních
komunikací bude běžná úroveň mobility velmi vysoká, ale poměrně řídké rozmístění cílů povede
k relativně nízké hodnotě dostupnosti, která bude navíc extrémně nízká pro ty, kdo nemohou
z jakéhokoliv důvodu používat osobní automobily.
S rostoucí mobilitou často dochází ke změnám v rozmístění míst aktivit, kdy menší obchody jsou
nahrazovány většími obchodními centry a podobně. Potřeba mobility tak může být důsledkem
prostorového oddělení odlišných funkcí ve městech, ale zároveň zvýšená úroveň mobility přispívá
k rostoucímu oddělení různých funkcí [1]. To může být hrozbou v situaci, kdy někteří autoři předvídají
pokles mobility [5].
Nákladní doprava
U nákladní dopravy dnes obecně platí, že náklady na ní tvoří jen relativně malý podíl na ceně
přepravovaného zboží, proto podle studie TRANSvision [7] není 80 procent nákladní dopravy citlivé
na ceny. Rubin a Tal [2] ovšem ukazují, že v případě oceli může změna přepravních nákladů způsobit
změnu globálních vzorců produkce. Obdobně panuje přesvědčení, že nárůst ceny dopravy může
dramaticky proměnit vzorce obchodu se zemědělskými produkty podléhajícími zkáze, tedy zejména
letecky dopravovanou zeleninou [3].
V současnosti je za závažnější problém možné považovat spolehlivost dodávek a jejich rychlost.
Potřeba spolehlivosti dodávek je dána zejména využitím just-in-time výrobních procesů, které na
5
Obvykle je ještě zohledňována vzdálenost (čím vzdálenější cíl, tím menší příspěvek k nárůstu dostupnosti) a
význam cílů.
jedné straně minimalizují skladové zásoby (a s nimi i náklady na skladování a snižují množství
potřebného kapitálu), na druhé straně rostou nároky na spolehlivost dopravy. To může mít význam
jak z hlediska globálního (např. [4]), tak i z hlediska lokálního umístění firem v místech, která by
mohla vykazovat nižší spolehlivost dopravní sítě.
Dalším významným faktorem z hlediska dopravy je u některých typů zboží rychlost, která může hrát
větší roli, než samotná cena dopravy. Nejedná se pouze o zboží podléhající zkáze, ale například o
spotřební elektroniku; Rietveld a Vickerman [9] pro kancelářské stroje uvádějí, že každý den dopravy
je oceňován na asi 2,2 procenta ceny dopravovaného výrobku. Některé typy výrob, skladování a
služeb jsou proto vázány na místa umožňující vysokou mobilitu, tedy zejména v blízkosti letišť.
Osobní doprava/dojížďka
Možnosti osobní dopravy patří k významným faktorům, které ovlivňují podobu rozvoje měst a
městských regionů. Rozdílné vlastnosti systémů dopravy vedly v minulosti ke zcela odlišným formám
rozvoje – výsledkem dominantního postavení kolejové dopravy (zejména tramvajové) na konci 19. a
počátku 20. století, byla značná koncentrace zástavby v okolí dopravních koridorů a železničních
stanic, naopak automobilová doprava vede obvykle k mnohem difúznějšímu charakteru rozvoje6 [1].
V osobní dopravě docházelo během posledních více než 150 let ke zvyšování mobility, v poslední
době zejména mobility vázané na užívání osobních automobilů, zároveň klesala relativní cena
automobilové dopravy. To však nevedlo ke zkracování doby dojížďky: „Mnoho studií z USA
konstatovalo chybějící rozdíly v průměrné době dojížďky v průběhu několika desítek let, což může být
označeno jako paradox času dojížďky“ [10]. To potvrzují v celosvětovém měřítku také Schafer a
Victor: „Člověk také stráví dopravou v průměru konstantní podíl času; jak stoupá celková mobilita,
cestující přecházejí na rychlejší dopravní mody, aby zůstali ve fixním časovém rozpočtu 1,1 hodiny na
osobu a den“ [11]. Podle týchž autorů zůstává zároveň zachován i konstantní podíl příjmu věnovaný
na dopravu.
Osobní doprava může představovat značné riziko z hlediska energetické bezpečnosti, zejména
v suburbanizačních oblastech. Této problematice se podrobněji věnovali například Krumdieck et al.
[6] nebo Dodson a Sipe [7], kde si autoři všímají i synergií mezi dopady závislosti na dopravě a
zadlužení na nízkopříjmové domácnosti v Austrálii.
Telecommuting a teleworking
Speciální místo v úvahách o osobní dopravě (zejména o dojížďce do zaměstnání) patří představě
telecommutingu a teleworkingu, která byla populární zejména na samém začátku milénia a která se
v souvislosti s rostoucí cenou energie stále objevuje (např. ve scénářích Robert a Lennert [12]).
Tato problematika není zcela jednoznačná, například podle Godeta brání rozvoji těchto forem práce
„současná podoba suburbánního bydlení (malé parcely, špatně přizpůsobené místnosti, nestimulující
prostředí), což činí průměrnou domácnost nerealistickým místem pro celodenní práci a rodinný život“
[13], navíc dodává, že „v termínech lidského kontaktu neznamená telecommuting, nebo domácí
kancelář, pokrok a proto zůstane marginální“ [13].
Dle Menzies [14] je pak teleworking (práce výhradně doma s využitím ICT) spojen často
s provozováním rutinních prací (například účetnictví, callcentra), souvisí s deskillingem a přenášením
6
s výjimkou okolí dálničních koridorů, zejména v USA
nákladů na zaměstnance. Masivní přechod na tento typ práce by tedy byl do značné míry
symptomem úpadku oblastí, ve kterých by k němu docházelo.
Od teleworkingu se odlišuje telecommuting, který je spojen s vysoce kvalifikovanými profesionály a
manažery, kteří pracují z domova jen v části pracovních dnů. Výsledkem je pak často možnost
dojížďky z větší vzdálenosti, než jaká by byla snesitelná při každodenní dojížďce [15].
Použitá literatura
[1] Hanson, S., Guiliano, G. (eds.) (2004): Geography of Urban Transportation. Third edition. New
York: Guilford Press.
[2] Rubin, J., Tal, B. (2008): Will Soaring Transport Costs Reverse Globalization? online:
http://yaleglobal.yale.edu/sites/default/files/pdf/oil.pdf (staženo 26. 7. 2011)
[3] Newman, P. (2007): After Peak Oil: Will our Cities and Regions Collapse? Journal of urban
technology 14 (2): 15-30.
[4] Curtis, F. (2009): Peak globalization: Climate change, oil depletion and global trade. Ecological
Economics 64: 427-434
[5] Moriarty, P., Honnery, D. (2008): Low-mobility: The future of transport. Futures 40 (10), s. 865872, ISSN 0016-3287, 10.1016/j.futures.2008.07.021.
[6] Krumdieck, S., Page, S., Dantas, A. (2010): Urban form and long-term fuel supply decline: A
method to investigate the peak oil risks to essential activities. Transportation Research Part A 44:
306-322
[7] Dodson, J., Sipe, N. (2008): Unsettling Suburbia: The New Landscape of Oil and Mortgage
Vulnerability in Australian Cities. Urban Research Program Research Paper 17. Brisbane: Griffith
University. online: http://www.griffith.edu.au/__data/assets/pdf_file/0003/88851/urp-rp17-dodsonsipe-2008.pdf (staženo 16. 7. 2011)
[8] TRANSvisions. Dostupné online:
<http://ec.europa.eu/transport/strategies/studies/doc/future_of_transport/2009_02_transvisions_r
repor.pdf>
[9] Rietveld, P., Vickerman, R. (2004): Transport in regional science: The „death of distance“ is
premature. Papers in Regional Science 83: 229-248.
[10] Ommeren, J. V., Rietveld, P. (2005): The commuting time paradox. Journal of Urban Economics
58: 437-454
[11] Schafer, A., Victor, D. G.. (2000): „The future mobility of the world population“. Transportation
Research Part A: Policy and Practice 34 (3): 171-205.
[12] Robert, J., Lennert, M. (2010): Two scenarios for Europe: „Europe confronted with high energy
prices“ or „Europe after oil peaking“. Futures 42 (2010) s. 817 – 824.
[13] Godet, M. (2002): Unconventional wisdom for the future. Technological Forecasting and Social
Change 69: 559-563.
[14] Menzies, H. (2009): Telework, shadow work: The privatization of work in the new digital
economy, in: Studies in Political Economy, vol. 53
[15] de Graaff, T., Rietveld, P. (2007): Substitution between working at home and out-of-home: The
role of ICT and commuting costs. in: Transportation research part A 41: 142-160
Energetická bezpečnost a rizika
Technologický rozvoj, který odstartoval průmyslovou revolucí, a zároveň proces globalizace vedly na
jedné straně k nárůstu komplexity, ale také k nárůstu naší závislosti na technologiích, které tyto
změny umožnily a na globálních zdrojích surovin, které jsou většinou mimo naši kontrolu.
Díky tomu se mezi významná témata současnosti dostala otázka energetické bezpečnosti. Právě u té
se projevuje synergie několika jevů – postupného poklesu volné těžební kapacity u klíčových surovin,
zejména ropy, patrně s možností, že nastane jev označovaný jako ropný zlom, s rostoucími riziky
plynoucími z možného vlivu extrémních meteorologických jevů na trasy zásobování a na zpracování
klíčových surovin (rostoucí frekvence těchto jevů se předpokládá v souvislosti s globálními změnami
klimatu) a také v souvislosti s geopolitickými jevy, ať už se jedná o nárůst spotřeby v některých
oblastech světa, nebo nestabilitu v oblastech těžby a dopravy (např. [3], [4]).
Ropný zlom
Významnou hrozbou z hlediska energetické bezpečnosti je tzv.ropný zlom. Jedná se o jev, který byl
poprvé popsán M. K. Hubbertem [1], který vycházel z empirických znalostí o průběhu těžby ropy
z jednotlivých ropných vrtů a polí/oblastí, přičemž poměrně přesně předpověděl ropný zlom pro
Spojené státy. Původní teorie byla v průběhu času rozšířena i pro globální měřítko s předpokladem,
že by ropný zlom měl nastat přibližně v blízké budoucnosti (přesné určení je obtížné zejména
z důvodu omezené dostupnosti spolehlivých dat, definici toho, co přesně je započítáváno jako „ropa“
(konvenční vs. nekonvenční druhy ropy) a vnějším vlivům, které není možné přesně postihnout (např.
chování jednotlivých států a společností těžících ropu).
Pokud ropný zlom nastane v podobě, kterou naznačuje jeho teorie, neznamenalo by to, že by ropa
náhle došla, ale postupný pokles těžby v řádu jednotek procent za rok. To může v první řadě
znamenat snížení volné těžební kapacity s rizikem cenových turbulencí, později nutnost přizpůsobení
se změněné situaci. Pro úvod do problematiky doporučujeme českou publikaci autorů Cílek a Kašík
[2].
Bezpečnost infrastruktur
Další významnou hrozbou z hlediska energetické bezpečnosti je problematika bezpečnosti
infrastruktur, jak jsme se měli možnost přesvědčit v souvislosti se sporem Ukrajiny a Ruska ohledně
transportu zemního plynu.
K základnímu přehledu této problematiky v ČR doporučujeme články [5], [6].
Použitá literatura
[1] Hubbert, M. K. (1956): Nuclear Energy and the Fossil Fuels, American Petroleum Institute Drilling
and Production Practice, Proceedings of Spring Meeting, San Antonio, pp. 7-25.
[2] Cílek, V. Kašík, M. (2007): Nejistý plamen. Praha: Dokořán
[3] Curtis, F. (2009): Peak globalization: Climate change, oil depletion and global trade. Ecological
Economics 64: 427-434
[4] Gates, R. et al. (2005): Oil shockwave – oil crisis executive simulation. National Commission on
Energy Policy and Securing America’s Future Energy.
[5] Maier, K. (2007): Komentář k článku kritická infrastruktura a riziko mimořádné události.
Urbanismus a územní rozvoj X (4): 51
[6] Říha, J. (2007): Kritická infrastruktura a riziko mimořádné události. Urbanismus a územní rozvoj X
(4): 44-51

Podobné dokumenty

Texty 28

Texty 28 let. Zadíval se na jeden exemplář, kterého si i pan Hireš velice cenil. Sám již mnohokrát váhal, zda si jej nepřenést dozadu ke svým milovaným knižním skvostům. Z obavy před zloději k ní raději nep...

Více

Sešit č. 2 - Nedej se - Rozhoduj za sebe

Sešit č. 2 - Nedej se - Rozhoduj za sebe obytné místnosti přímo na farmě. Není třeba zdůrazňovat, že zejména pro městské děti je pobyt v zemědělské usedlosti zážitkem na celý život. Rozvoj cestovního ruchu může být užitečný nejen zeměděls...

Více

Dysport Bulletin

Dysport Bulletin dovolte mi, abych vás přivítal nad stránkami posledního vydání časopisu Dysport Bulletin. Z  Vašich pozitivních reakcí víme, že Dysport Bulletin byl Vaším věrným společníkem téměř 5 let. Je to dlou...

Více

Herní styl jako intencionální model

Herní styl jako intencionální model nice, hráč vždy do tohoto prostředí vnáší svůj vlastní náhled, náměty, myšlenky a interpretace, které ovlivňují ostatní hráče a tím i výslednou podobu díla a to až do takové míry, že mohou úplně z...

Více

Internetové poradenství v praxi – kvalita a

Internetové poradenství v praxi – kvalita a internetového poradenství s akademickou oblastí – její reflexe odbornou veřejností je dnes sice již častější, potenciál teoretického ukotvení internetového poradenství ale podle nás naplněn není. P...

Více

Prezentace jazyků tzotzil a zapoteco na internetu

Prezentace jazyků tzotzil a zapoteco na internetu Z tohoto výzkumu vyplýv{, že běžný uživatel internetu, který m{ z{jem rozšířit si sv znalosti o jazycích tzotzil nebo zapoteco, m{ k dispozici relativně širokou šk{lu možností, z kterých může čerpa...

Více

STRATEGIE ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU TURISTICKÉHO

STRATEGIE ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU TURISTICKÉHO Nisou, Lučany nad Nisou a Oldřichov v Hájích, které nejsou součástí výše uvedených mikroregionů. Pro účely zpracovávané Strategie rozvoje cestovního ruchu bylo pro zájmové území použito označení Tu...

Více

fenomén shrinking cities

fenomén shrinking cities dokonce vláda musela přikročit k  zavedení speciálních dotací na  podporu zaměstnanosti v regionu, aby se tato situace dále nezhoršovala. Postupné snižování významu měst se však projevuje i u měst,...

Více

CAF 2006

CAF 2006 ale také výsledkem úzké spolupráce odborníků, kteří nad rámec anglické verze do publikace zapracovali vlastní praktické zkušenosti s aplikací modelu CAF v České republice. Je univerzální metodickou...

Více