Listopad - Časopis Život v Kristu

Komentáře

Transkript

Listopad - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve
nechtěný
fenomén
dnešní
doby
Ročník 22
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 11 / 2010
Sloupek
Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi
přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš
svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení,
a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě,
k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě
připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,14-17)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám.
Děkujeme vám za pestrou paletu příspěvků
do stávajícího čísla. Děkujeme také modlitebníkům, čtenářům a všem příznivcům časopisu. Jako redakce tu jsme proto, abychom vaše příspěvky zpracovali a společně jimi oslavili našeho Boha.
Od vydání „Bible s výkladovými poznámkami“
uplynul více jak rok a konečně jsem si našel čas,
abych se jí soustředěněji zabýval. Jen se mi potvrdily kladné reference, které se ke mně dostávaly od
vděčných čtenářů – jde skutečně o vynikající dílo. Na
jedné straně nalézáme velmi kvalitní výkladové poznámky k biblickému textu, na straně druhé máme
k dispozici v téže knize přehledné úvody k jednotlivým knihám, výukové články ke klíčovým tématům
a barevné mapy, které spolehlivě doplní naše znalosti či pomohou tam, kde představivost selhává.
Svého času mne mile překvapil ředitel naší biblické školy, bratr Milan Buban, když prohlásil, že bude
užitečné učit naše pastory s touto Biblí pracovat.
Je totiž tak rozsáhlou studnicí
poznání, že její dokonalé využití není vůbec samozřejmostí. Je
na ně třeba vynaložit promyšlené úsilí.
Vždy jsem obdivoval bratry, kteří prohlašovali: „Když čtu
Bibli, samotná mi určitě nestačí! Otevřu si vždy najednou
více překladů, biblické slovníky,
atlasy…“
Jsem křesťanem již téměř čtvrt století, ale na podobný přístup si dělám čas jen tehdy, když si potřebuji ujasnit konkrétní text z Písma. Rozhodně ne
při jeho pravidelné denní četbě.
„Bible s výkladovými poznámkami“ umožňuje
kompromis: Čtu si biblický text a pokud mne něco
zaujme, mohu si přímo v téže knize nalistovat výukový článek, datové zařazení biblické knihy, kterou
právě čtu či si najít zmiňovaná místa na mapě. A to
vše aniž bych zaplnil pracovní stůl či postel sadou
dalších objemných svazků.
Jsme v redakci dodnes překvapováni extrémním
nezájmem o přispívání k výkladovým poznámkám,
které uveřejňujeme pravidelně na prostředním
dvojlistu našeho časopisu. Když jsme práci začínali, domníval jsem se, že nic nemůže být pro pastory
a znalce Písma naší církve atraktivnějšího, nežli se
podílet na jeho studiu případně výkladu na celocírkevní platformě. Po měsících se zdá, že opak je pravdou. Jen několik málo bratří má zájem se podělit se
zbytkem církve o své biblické pohledy.
Dle mého soudu je to na straně jedné škoda, na
straně druhé situace budící otázku: „Jsme církví
Bible nebo ne?“
S požehnáním
Aleš Navrátil
2
Úvodník
3
O vlivu Bible
Potraty
4
4
5
5
6
8
9
Potraty: nechtěný fenomén
dnešní doby >>>
O potratech a antikoncepci
Chyba na celý život
Pane, jak mohu pomoci?
Rozhovor s gynekologem,
který provedl 60 000 potratů
Antikoncepce
Rozhovor s Alešem Navrátilem
Izrael
11
12
Kardinální otázka „židovskosti“
Vyjednávání má smysl
17
18
18
19
19
19
23
Padne muslimská opona? >>>
Vzpomínky na začátky sboru >>>
„Povodně 2010“
Tábor v Bohuslavicích 2010
Enrichment Journal v českém jazyce
Ježíš, ten Pomazaný
...jděte a kažte evangelium...
Ze života církve
O
B
S
A
H
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Listy Galatským,
Efezským, Filipským, Koloským a Tesalonickým)
Čtenáři píší
21
22
22
Zodpovědnost křesťana
ve světě
Jak jsem přestal sledovat
zprávy
Proč chodit na modlitební
setkání...?
17
Povídanky
24
Vánoce, jak mají být
Svědectví
25
25
Rozhodnutí pro Ježíše
Až se zima zeptá
Stvoření vs. evoluce 3
26-28 Co vlastně Bible učí
a co neučí o sobě
a o Bohu?
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356
18
O vlivu Bible
Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo
našel velkou kořist. Žalmy 119,162
D
razí bratři a sestry,
minulý týden jsem se jako host
zúčastnil mistrovství republiky
ve znalostech Bible. Tato akce se odehrávala tradičně v prostorách Senátu, tedy
na místě krásném a důstojném. Kromě
soutěže samé zde byl i bohatý kulturní
program, váhu celé akci dodala i účast
řady V.I.P. osobností.
Soutěž mne velice potěšila, a to v několika ohledech: Předně proto, že vyhrál
tým soutěžících z naší církve (AC Zábřeh,
ještě jednou gratuluji), dále pak proto,
že Kniha knih může být takto popularizována. Soutěž navštívila řada novinářů,
pozornost jí věnovalo i večerní zpravodajství na ČT1. Jsem Bohu vděčný, vidím
to jako jeden z výsledků modliteb za náš
národ.
Dále jsem musel přemýšlet nad obrovským vlivem Bible jako Božího slova na
celou společnost, specificky na náš národ. Jeden z proslovů měl i čestný člen
poroty pan Petr Pithart, který v krátkém
referátu „Vliv Bible na současnou češtinu“ zmínil knihu od českého spisovatele Patrika Ouředníka. Autor se v této
knize zamýšlí nad tím, jak biblická mluva ovlivnila český jazyk – dokládá nějakých 1317 přísloví, citátů a různých rčení,
která pronikla do našeho jazyka a mají
svůj původ v Bibli. V tu chvíli jsem si
uvědomil, jak nesmírně vlivnou knihou
Bible je.
Jiným dokladem vlivu Božího slova,
tentokráte na osobní rovině, je příběh
jistého pastora z Velké Británie. Tento muž při jedné příležitosti vzpomínal
(s jistou nadsázkou) na své povolání do
služby. „Když jsem chodil do školy, tak
běžným trestem za neposlušnost bylo
opisovat žalmy nebo jiné pasáže z Bible. A já byl tak zlobivý kluk, že jsem Bibli
opisoval mnohokrát. To byl důvod mého
pozdějšího obrácení.“
Podíváme-li se na život našeho Pána,
můžeme se naučit mnohému o vlivu Božího slova. Vezměme si například příběh
o pokušení na poušti. Ježíš se setkává
s ďáblem a ve třech konfrontacích odpovídá prostým „Psáno jest“. Ďábel odtáhne s nepořízenou! Přitom je zajímavé si
všimnout, jaké texty Ježíš ve svých citacích použil – všechny tři byly z páté knihy Mojžíšovy. Dočetl jsem se, že to byla
kniha, kterou se židovští chlapci učili ve
škole jako jednu z prvních. Ano, znalosti
z první třídy Ježíši umožnily odrazit mocný útok nepřítele.
Ježíš také řekl: „Ne jenom chlebem
bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“. To nám prozrazuje, jak velký je význam Božího slova.
Boží slovo je mečem, ale i chlebem. Tedy
něco, co zajišťuje mou obživu, a zároveň
se mohu bránit i útokům nepřítele. Tolik
důležitých funkcí v jednom! Myslím, že
kdyby lidé opravdu znali vliv Božího slova a dokázali ocenit jeho význam, měla
by Bible v jejich životě daleko větší význam.
Jistý starý kazatel strávil během padesátých let dlouhou dobu v komunistickém žaláři. To, co jej drželo při
životě, bylo Boží slovo. Denně praktikoval něco, čemu říkal Biblická abeceda. Znal zpaměti spoustu veršů začínajících na všechna písmena abecedy od
A do Z. Tím, že si denně tuto abecedu
přeříkával, zachoval víru v čase nejtěžší
zkoušky. Když jsem tohoto muže jako
mladý křesťan navštívil, byl již ve věku
okolo devadesáti let, ale jeho mysl byla
stále svěží. Byl schopen citovat zpaměti
Boží slovo včetně přesných odkazů, a to
na jakékoli téma, které jsme společně
rozebírali.
Každý čtenář jistě zná žalm 119. Zvláštností tohoto žalmu je, že v každém z jeho
176 veršů (s jednou výjimkou) je námětem Boží slovo. Dočteme se tak, že slovo od Boha dává radost a veselí, vyučuje, potěšuje, zachovává při životě, vede,
radí, soudí. Je cennější než zlato, činí nás
pevnými, je užitečné nad ním přemýšlet
a děkovat za něj Bohu. Tento žalm je velice krásný, často si jej při modlitbě čtu
nahlas. Tím, že vyznávám krásu a moc
Božího slova, sám tuto krásu i moc pro
sebe objevuji.
To, že Boží slovo zachraňuje bloudící
(Ž 119,176), dokládá další svědectví: Jistý člen organizace Svědků Jehovových
se dostal do osobní krize – v rodině došlo k těžkému onemocnění. V zoufalství
se obrátil na své vedoucí, kteří mu dali
radu: „Čti Bibli.“ Tak tento upřímný muž
četl Bibli (nic jiného dělat ani nemohl). Četl v autobuse, četl v tramvaji, četl
doma, četl venku, nahrál si ji do telefonu,
stále ji měl u sebe a stále četl. (Podotýkám, že šlo o sektářský překlad Svědků
Jehovových). Četl tak dlouho, až začal
zjišťovat rozpory mezi Biblí a oficiálním
učením jejich organizace. Přitom mu vů-
bec nešlo o to jakékoli rozpory hledat. Jediné, oč mu šlo, bylo uzdravení jeho malého synka. Ale vlastností Božího slova je,
že přináší světlo do srdcí a myslí všech
upřímně hledajících. A tak se stalo, že
tento muž se nějakou dobu po této zkušenosti rozešel s organizací, v níž strávil
mnoho let svého života.
K Bibli je třeba přistupovat se správným postojem. Americký evangelista konce 19. století jednou řekl: „Bible
není určena k tomu, aby rozšířila naše
poznání. Je určena k tomu, aby proměňovala naše životy“. Toto nejsou pouhá
slova nějakého evangelisty – Spojené státy od počátku svého boje za nezávislost
prožily několik vln duchovního probuzení, jehož ovoce je cítit až po dnešní
dny.
Podobnou zkušenost měl jistý katolický duchovní (pozdější papež Pius II.)
když navštívil Čechy v husitských dobách: „Nechť se
stydí italští kněží,
o nichž nelze říci,
že by byli aspoň
jednou
přečetli
Nový Zákon, kdežto v Táboře sotva
bys ženy nalezl, jež
by nedovedla odpovídati z Nového
a Starého Zákona.“
Jak vzácné dědictví
máme! Kéž by Bůh dal milost a poznání
Božího slova by znovu bylo charakteristické pro naši zemi!
Je zajímavým zjištěním, že zájem o Bibli v naší zemi stoupá, ještě před několika
lety bylo nemyslitelné, aby se běžně prodávala v supermarketech. Skutečně, dnes
si Bibli můžete kdekoli nejenom zakoupit, ale jsou k dispozici i audiobible k poslechu, elektronické verze, které můžete
číst v mobilních telefonech, a dokonce
i miniaturní CD o velikosti kreditní karty s Biblí určenou k rozdávání nevěřícím
lidem.
Je toto znamením blížícího se probuzení? Bible v regálech obchodů ještě není
Biblí měnící lidské životy. Ale přesto jde
o určitý signál, dokonce bych řekl, že je
to důležité znamení. Ve Skutcích apoštolů je příběh o muži, který si koupil Bibli,
ale byl smutný z toho, že nemá nikoho,
kdo by mu ji vyložil. Ještě, že šel okolo
„náhodou“ Filip. Přicházející doba bude
potřebovat takové lidi. Připravme se na
to!
Bůh vám žehnej,
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 22, listopad 2010
3
ŽIVOT V KRISTU
Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby
Potraty: nechtěný
fenomén dnešní doby
4
P
otrat. Slovo skloňované v posledních letech čím dál častěji. Potrat neboli předčasné ukončení těhotenství. Někdy
matka samovolně potratí, aniž by chtěla, z důvodu choroby či pro jinou nedostatečnost matky či plodu. Mnohem častěji však toto slovo slýcháme v souvislosti s tzv. UPT – umělým přerušením těhotenství. Jedná se buď o lékařský zásah, či
některou z nelegálních a výrazně nedoporučovaných forem
zákroku. Poprvé v novodobé historii potraty povolil Sovětský
svaz, bylo to roku 1923. V českých zemích se legálně začaly
provádět potraty od roku 1950, a to pouze ze závažných zdravotních důvodů. Od roku 1958 se úprava změnila. Interrupce prováděli lékaři na žádost ženy, byly však také zavedeny interrupční komise, kterými musely ženy projít. Roku 1986 komise
odpadly a od té doby stačí pouze žádost ženy. Ve srovnání se západními evropskými zeměmi byly v zavádění potratů obecně benevolentnější země „východního bloku“.
Dnes se názory na tuto činnost radikálně liší. Legislativa
Evropské unie k této tematice uzákonila, že každá žena
má právo určovat a regulovat počet svých dětí. Někteří
lidé stále tvrdí, že se jedná o vraždu. Jiní nenarozené dítě, latinsky nasciturus, vnímají jako něco, o čem
rozhoduje výhradně matka, a je pouze na ní, jak
s osudem nenarozence naloží. V anglické terminologii proti sobě stojící kruhy lidí s různými
názory nazývají „pro-choice“ (pro možnost
volby) versus „anti-choice“, „anti-abortion“
(proti potratům) a „pro- life“ (pro život).
V Česku se podle výzkumu CVVM názory žen postupně mění. Zatímco v roce
1990 se k názoru, že žena má sama právo se rozhodnout, zda má být uměle přerušeno její těhotenství, hlásilo 60 % žen, v roce 2008 už tento
názor sdílelo 75 % žen. Ve stejném
roce se k umělému přerušení těhotenství rozhodlo téměř dvacet šest tisíc
žen z celé České republiky. Bude tato
tendence dále narůstat, nebo naopak klesne? Kam
tímto chováním
lidstvo spěje?
Malou útěchou
mohou být protipotratovým zastáncům čísla Českého
statistického úřadu dokládající, že uměle vyvolaných potratů v posledních
letech stále ubývá. Během
90. let klesla čísla z téměř sta tisíc na čtyřicet tisíc, během posledních deseti let na již zmiňovaných necelých šestadvacet tisíc. Přesto bylo od roku
1957 v České republice zabito podle informací
Hnutí pro život více než 3,1 milionu nenarozených dětí.
Monika Stachoňová
O potratech
a antikoncepci
O
tázkou plánovaného rodičovství
se zabývám již bezmála 15 let.
Proto vím, že potrat je jen součást
něčeho jiného a daleko hlubšího. Proč se
lidé vlastně rozhodují pro potrat? Protože nechtějí další dítě. Důvody k tomu
mohou být různé – někdy je to kariéra,
obava o finanční zabezpečení, pohodlí
a podobně. V dřívějších dobách nebylo
jiné řešení, jak se zbavit nechtěného dítěte, než si nechat udělat potrat. V dnešní době je situace jiná. Díky vědě a výzkumu lidského reprodukčního systému
jsou k dispozici mnohé prostředky, díky
kterým se zabrání těhotenství. Obecně se
tomu říká antikoncepce. Ale co je vlastně antikoncepce? Jaký je její princip? Význam slova antikoncepce znamená „proti
početí“. Ale dnes jen těžce budete nacházet na našem trhu takovou antikoncepci.
V podstatě jsou to jen bariérové ochrany
– kondom a pesar. Nejen nitroděložní tělísko, ale i hormonální antikoncepce má
ranně potratový účinek. To znamená, že
ne vždy zabrání početí, a tak pro zvýšení své účinnosti obsahuje látky, jež zničí
již počatý život. Pokud jako křesťané věříme, že život začíná okamžikem početí,
pak není v podstatě rozdíl mezi kyretáží
a moderní antikoncepcí. Jediný rozdíl je
snad jen ve stáří zmařeného života.
Když jsem se na začátku zmínil o hlubším problému, měl jsem na mysli postoj
člověka ke své plodnosti a k dětem. Potrat
je jen reakce na náš postoj a naše priority.
Když Bůh stvořil člověka, řekl mu, aby se
množil a naplnil zemi (Gn 1,27–28). Tento příkaz pak ještě několikrát v Písmu zopakoval. Božím záměrem bylo a stále je,
abychom se množili a naplňovali zemi.
Že to bylo myšleno vážně a nejednalo
se o nějaký časově omezený příkaz, vidíme i na Božím postoji k dětem. Žalm 127
říká: „Děti jsou dědictví od Hospodina, plod
lůna je přece odměna. Tak jako šípy, jež hrdina třímá, jsou děti zplozené zamlada. Blaze člověku, jenž jich má plný toulec – takový
nebude zahanben, až bude s protivníky jednat před soudem!“ Boží slovo říká, že děti
jsou požehnáním a odměnou. Není to
něco, za co bychom se měli stydět nebo
se toho bát. Jsou naší budoucností a to
bez legrace. Několikrát jsem slyšel, jak
se křesťané modlí, aby jim Bůh požehnal, a když to udělá a dá jim dítě, ptají se:
„Bože, za co mě trestáš?“
Nedávno jsem byl šokován reakcí jedné věřící ženy. Ta své dceři, která čeká
páté dítě, řekla, aby se raději přestěhovali. Stydí se za její rodinu. Čím více se
společnost odvrací od Boha, tím se stává sobečtější. A to se samozřejmě projevuje i ve vztahu k dětem. Mnohé rodiny
si raději koupí pejska, než aby si pořídily dítě. Někteří si pořídí jedno nebo dvě
děti. Ti, kteří mají dnes více dětí, jsou pak
vysmíváni a svět jimi opovrhuje. A to se
samozřejmě dotýká i nás křesťanů. Jako
věřící lidé to nemáme a do budoucna ani
nebudeme mít snadné. Západní svět se
každým dnem více a více vzdaluje křesťanským principům. Proto bude opravdové křesťanství vyžadovat více a více odvahy a odhodlání zachovávat Boží slovo.
Podobnou situaci zažívali také Izraelité
v Egyptě. Ve druhé knize Mojžíšově nacházíme příběh, kdy se faraón bál, že je
Boží lid přeroste. Proto nařídil porodním
bábám, aby zabily každého čerstvě narozeného chlapce. Současně vidíme i odvahu těchto žen, když odmítly tento příkaz plnit, protože se bály Boha. Podobně
jako se Bůh zastal těchto žen, zastane se
i nás, když budeme následovat jeho slovo.
Je zřejmé, že se vládce tohoto světa snaží
o to, aby ho Boží lid nepřerůstal. Snaží se
nás oklamat a přesvědčit, že kariéra a peníze jsou důležitější než děti, které by vyrostly v láskyplném křesťanském prostředí a sloužily Bohu. Není snadné říci, kolik
by jich mělo v rodině být, každý máme
jiné schopnosti a možnosti, ale je velmi důležité, abychom byli jiného ducha,
než má tento svět. Abychom přijali svou
plodnost a také to, že nám Bůh skrze děti
chce požehnat. My jich máme s manželkou šest a nedovedu si představit, že by-
chom kterékoliv z nich neměli. Také se
nedá v krátkosti vypsat, jaké požehnání
nám Bůh skrze ně dal. Ale to by bylo na
další článek...
Karel Fridrich,
pastor AC Hustopeče
Chyba na celý život – varovný
příklad z vlastního života
mě dosud velmi omezené. Dnes mi ráno
řekl, že kvůli tomu, že o rozchodu uvažuji, se zabije. Už takto vyhrožoval několikrát za celou dobu od potratu, kdy
e mi 33 let a mám dvě děti (syna čala nikdy užívat a vlastně jsem k ní pak já k němu cítím naprostý odpor, a vždy
11 a dceru 7 let). Před několika lety už nikdy nešla. Vím, že to je chyba, ale já čekal, že se slituji a vrátím. Jsem zoufalá a na dně a nevím, jak dál pokračovat
jsem nechtěně otěhotněla a pak se styděla sedět v čekárně plné lidí.
jsem podstoupila potrat, protože manžel
Teď, ať vyvstane jakýkoliv problém, tak v řešení téhle naší situace. Nechci ho odsi další dítě nepřál. Na tu interrupci mne se vše vrací, a když se hodně ovládám, trhnout od dětí, ale chci, aby mě nechal
poslal on, sama bych určitě nešla, jenže aby moje děti a okolí nic nepoznalo, tak jít. Hrozně mi ublížil a neumím mu to
on je ten, kdo nás živí a má za nás zodpo- začnu mít nepříjemný tik v oku, celá se odpustit. To dítě... A já ho vždy psychicvědnost; tak zněly i jeho argumenty. Zá- zpotím a je mi fyzicky strašně zle. Ne- ky podporovala. Dnes mám mít pohovor
krok se napoprvé nepovedl a já musela mohu najít cestu zpět k manželovi. Je mi kvůli případnému novému zaměstnání
na opakování. Pak začaly psychické po- odporný a nechci s ním nadále žít. Jsem a vůbec nevím, jak to zvládnu. Pro mne
tíže, hlavně výčitky. Vím, že to zní divně, už velmi dlouho rozhodnuta odejít, ale je náročné žít obyčejný život.
Eva
ale vrací se mi stále a pokaždé naprosto moje finanční možnosti jsou samozřejv nečekaný okamžik.
Můj muž je o 18 let starší, tichý a zamlklý typ. Jeho první manželství ztroskotalo a pokud vím, jeho první žena byla na
interrupci dvakrát, ale podle muže vždy
lova „potrat“ či „interrupce“ byla V pláči jsem se modlila, jak je to jen možz vlastní vůle. Jenže já jsem asi jiná. Nepro mne velmi dlouho jen oby- né, jak to můžeme dělat vlastním dětem,
vím, jestli si to uvědomuje. Hned po tom
čejnými slovy. Věděla jsem, že po- Pane, jak mohu pomoci? Hledala jsem na
druhém zákroku a vlastně i po tom prv- trat je špatný, a víc nad tím nepřemýšle- internetu někoho, kdo již něco proti toním se ke mně choval jakoby se nic ne- la. Vše se změnilo během okamžiku, kdy muto zlu dělá, ale nebylo toho mnoho.
stalo, byl zcela chladný. Já jsem po čase jsem na internetu zahlédla obrázky po- Nakonec jsem se spojila s Hnutím pro
musela kvůli nočním můrám, ve kterých tracených dětí. Roztrhané kousky malých Život v našem městě, kteří jsou v boji
mě budil malý chlapeček s výčitkou, že tělíček, malinkatá nožička v krvi – to, co proti potratům velmi aktivní. Bylo toho
jsem ho nechala zabít, vyhledat psycho- zůstává z dětí po interrupci. Strašné ob- více, co jsme v Olomouci proti potratům
ložku. Ta byla moc milá a úžasná, dá se rázky ukazující realitu toho, co toto slo- podnikali, ale za nejpřínosnější (mimo
říct, že mne hned napoprvé postavila na vo „potrat“ ve skutečnosti znamená, o co modlitebního boje na kolenou) považunohy. Léky, co mi napsala, jsem ale neza- při potratu jde. Velmi to mnou otřáslo. ji naše billboardové výstavy Stop Geno-
Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby
Ročník 22, listopad 2010
J
Pane, jak mohu pomoci?
S
5
Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby
ŽIVOT V KRISTU
6
cidě před školami, které jsme uspořádali několikrát za rok. Jak to funguje? Byly
přivezeny velké billboardy, které ukazují potrat takový, jaký je, a ty byly vystaveny k východu ze školy. Studenti, kteří
odcházeli ze školy, tak měli možnost si
vše prohlédnout, zeptat se i diskutovat
s námi. Zároveň jsme rozdávali i specializované letáčky, které ukazují potraty
i z pohledu, jak jej studenti z médií či časopisů neznají. Vždy to byl velmi dobrý
čas a měli jsme mnoho rozhovorů. Nejvíce se mne dotklo, když jsem viděla jednu
studentku nad obrázkem plakat. Říkala
mi, že teď, když to viděla, by už na potrat
nikdy nešla. Díky Pánu! Z mnoha rozhovorů jsme měli dobrý pocit, že nakonec
studenti odcházeli a alespoň částečně
změnili svůj názor a snad nad tématem
začali více přemýšlet.
V naprosté většině probíhaly výstavy
velmi pohodově, vyloženě negativních
reakcí bylo jen málo a to zejména od
některých zdravotníků a učitelů. Pokud
byste i vy chtěli nějak pomoci v osvětě proti interrupcím, je možné uspořádat výstavu i ve vašem městě! Není na
to nic moc potřeba, jen pár hodin času.
Stop Genocidě je putovní výstava, která se neustále přesouvá z místa na místo a putuje po celé České republice, stačí
se jen domluvit. Všechny potřebné informace jsou k nalezení na www.stopgenocide.cz Dříve byly děti obětovány satanu
na oltářích, dnes se to děje v nemocničních sálech. Obrázky z výstav před školami jsou k nahlédnutí také na stránkách
www.stopgenocide.cz, pod položkou
realizované akce, kde stačí kliknout na
město.
Iva Haderková,
AC Olomouc
Rozhovor s gynekologem,
který provedl 60 000 potratů
N
ebylo snadné najít adresu muže,
který provedl více než 60 000 potratů. Tím nechci říct, že potratoví
lékaři žijí ve skrytu a vyhýbají se veřejnosti.
Oni jsou součástí veřejnosti: např. norimberský lékař Freudemann dává interview,
nechává se zobrazit v novinách a hlásá,
že ho jeho povolání naplňuje radostí.
Nebylo snadné najít adresu bělehradského lékaře, protože nyní žije izolován
od veřejnosti, a to od té doby, kdy ho pro
jeho postoj politika i média pokládají
takřka za neosobu. Neboť Dr. Stojan Adaševič už nechce vykonávat své povolání,
a to od té doby, kdy zjistil, že usmrcoval
lidské bytosti. Od té doby nejen že odložil své krvavé řemeslo, nýbrž také pozvedl svůj hlas proti zabíjení nenarozených
dětí. Ostatně kromě Dr. Adaševiče jsou
další lékaři, kteří nechtějí dále provádět potraty. Mezi nimi Dr. Bernhard Nathanson z New Yorku, který vedl největší potratovou kliniku a osobně provedl
na 40 000 potratů. V průběbu natáčení
svého filmu Marie a její děti jsem slyšel
o Dr. Adaševičovi a spontánně jsem se
rozhodl, že ho v Bělehradě navštívím
a provedu s ním rozhovor.
Byl extrémně horký letní den, když
jsem přistál na letišti v Bělehradě. Cesta taxíkem do města vedla kolem velkých
rozbombardovaných budov a končí před
opravdu vysokou budovou, která se nachází v jedné méně frekventované boční ulici.
Dr. Adaševič mě již očekává a vede mě
temnou chodbou plnou nábytku do jas-
Snímek z ultrazvuku
ného pokoje, kde mi nabízí místo. On
sám se posadí na křeslo, těžce přitom dýchá a omlouvá se, že mu neslouží nohy.
Když jsem mu podal malou pozornost,
hořkou čokoládu, bolestně se usmál: Milý
pane Poppenbergu, to byla špatná volba,
mám cukrovku! Ale usmívá se a ukazuje na kuchyň, kde jeho paní připravuje
kávu, a šeptá: Čokoládu musíme schovat!
Dr. Adaševičovi je 70 let, ale v rozhovoru
nikoho nenechává na pochybách, že chce
zbývající čas života aktivně využít. Pokládá potrat za násilnou válku mezi narozenými a nenarozenými.
Dr. Adaševič vypráví: Před krátkou dobou byli narození sami ještě nenarození.
Měli však to štěstí, že je nezachytila potratová mašinerie. Ale nyní usmrcují narození nenarozené. Bělehradský lékař ví,
o čem mluví, protože sám usmrtil 62 000
nenarozených dětí. Jednoho dne v zimě,
vzpomíná si, byl výpadek proudu, nejela
tramvaj a on musel ze svého pracoviště
v nemocnici jít domů pěšky zasněženými ulicemi. Cestou se dostal do rozhovoru s jedním katolickým knězem, kterého už několikrát viděl a který měl s ním
stejnou cestu. Ptal se mě na moje povolání a já jsem mu s velkou hrdostí líčil, že
ženy, kterým jsem provedl potrat, nepocítily žádnou bolest. Na to mi odpověděl,
že ty ženy možná opravdu nepociťovaly
bolest, ale rozhodně ji pociťovaly ty děti,
které jsem při tom usmrcoval, a to velice
silně. To jsem pokládal za nesmysl a řekl
jsem mu, že embrya nemohla pociťovat
žádnou bolest, protože ještě nemají rozvinutou tkáň. Ale kněz byl toho názoru,
že zabíjím živé bytosti. Jako student medicíny se musel v komunistické Jugoslávii učit, že mezi potratem a odstraněním
slepého střeva není žádný podstatný rozdíl a že lidský život začíná teprve narozením a prvním křikem. Mimo to se podle
evoluční teorie učil, že v prvních týdnech
vývoje prochází embryo zvířecími stadii
a není to lidská bytost. I když toto dobrodružné tvrzení pocházelo z pověstných důkazů Ernsta Haeckela a jeho svévolné falšování světoznámý embryolog
prof. Erich Blechschmidt vyvrátil, v komunistických učebnicích se nic nezměnilo. Proto se lidskému embryu nepřipisovaly žádné lidské vlastnosti, a podle toho
se s ním jednalo. Při potratu dítěte starého dva nebo tři měsíce pomocí kyrety
a potratových kleští se krev a zbytky splachovaly na toaletě. Při potratech vakuovou kyretou je dítě rozdrceno na malé
kousky a ty se rovněž házely do záchodu.
Větší kousky dětí starých čtyři a více měsíců se nosily do sklepa a spalovaly v kotelně ústředního topení.
Připomnělo mi to jedno místo, kde lidé
také byli usmrceni a pak spáleni v peci.
Dr. Adaševič vzal jednu knihu a podal mi
ji se slovy. Tato kniha vyvolala velký rozruch. Napsal jsem ji v angličtině. Otázka
zní: Co se děje s většími dětmi poté, co
byly utraceny? Musíte vědět, že byly nějakou dobu v naší nemocnici a nebyly spáleny. Asi jste o tom nic nečetl, ale já jsem
za 42 let svého povolání všechno viděl
a zde částečně popsal. V 70. letech bylo
v naší nemocnici několik velkých mrazicích boxů, do kterých se házelo všechno,
co jsme vytáhli z rodiček při potratu: paže,
nohy, hlavy všechno. Po několika týdnech,
když byly boxy plné, přicházeli nějací lidé,
aby to všechno odnesli a zhodnotili. Tak
to šlo několik let, ale pak byly náhle boxy
odstraněny. Bylo to asi roku 1975 nebo
1976. Pak byly dětské mrtvolky spalovány
v ústředním topení. Nikdo nevěděl, proč
byly mrazicí boxy náhle odstraněny, ale
po několika letech obdržel Dr. Adaševič
z Francie jednu knihu, kde byl popsán
následující případ. Na hranici mezi Švýcarskem a Francií zadrželi celníci dva kamiony z Jugoslávie a Rumunska, protože
něco nebylo v pořádku. Když byly kamiony otevřeny, našly se tam zmražené části
utracených dětí. Zděšení celníci zavolali
policii. I novináři se to dověděli, takže
z celé záležitosti byl skandál. Dr. Adaševič vychází z toho, že příčinou odstranění mrazicích boxů z nemocnice byl právě tento skandál. Utracené děti byly jako
lidský materiál zpeněženy a zužitkovány.
Tak je tomu dodnes. Pak jsem se dočetl v novinách, že v komunistické Číně
byly v jedné významné restauraci na jídelním lístku zbytky utracených dětí. To
se mi však zdá tak strašné, že tomu nemohu uvěřit. Vzpomněl jsem si na jednu výstavu v Berlíně, která strašným způsobem ukazovala, jak velice blízko mají
komunistický materialismus a pohrdání
člověkem. Bylo zde svědecky a fotograficky dokumentováno, jak jsou v komunistické Číně odsouzencům k smrti krátce
před popravou odnímány z živého těla
orgány, které se na mezinárodním trhu
zpeněžují jako určené pro transplantaci. Dr. Adaševič o tom rovněž slyšel a má
pro komunistickou Čínu jediný výraz:
Jatka!
Přemýšlel jsem, zda mu mám říct
o svém dobrém známém, nedávno zemřelém malíři Immerdorfovi, příteli kancléře Schrödera, který se svou svalovou nemocí cestoval do Číny, kde podstoupil
terapii pomocí injekcí produkovaných
z embryonálního buněčného materiálu.
Mezi desetitisíci těchto embryí byly také
děti, které byly proti vůli rodičů vytrženy
z těla zoufalých žen a usmrceny.
Musel jsem stále přemýšlet o slovech
katolického kněze, že totiž usmrcuji
lidské bytosti. A když jsme v 80. letech
dostali do nemocnice ultrazvukové diagnostické aparáty, pomalu jsem měnil
názor. Mohl jsem na vlastní oči vidět, jak
v těle dítěte začíná tlouci srdce, jak dítě
pohybuje rukama a nohama, jak cumlá
svůj palec. Viděl jsem na obrazovce, jak
se dítě při potratu obrací z jednoho do
druhého kouta mateřského lůna a snaží se vyhnout ohrožujícímu nástroji. Ale
teprve když dr. Adaševiče noc co noc přepadaly hrůzostrašné sny, ve kterých před
ním utíkaly děti, začal pomalu chápat dosah svého jednání. A pak jsem viděl ve
snu docela malé dítě. Vzal jsem ho do
rukou a zvedl. Dítě mělo čtyři nebo pět
let a začalo strašně křičet: Pomoc, pomoc,
vrah je zde! Pomozte mi, přišel vrah! Ale
rozhodující byl jeden jeho strašný zážitek. Zpozoroval jsem, že ručka, kterou
jsem vytáhl z lůna, se pohybuje a svírá. Myslel jsem, že je to jen reakce nervů, které přišly do styku s jódem, který
pokrýval nástroje. Ale když jsem vytáhl
nožku, chovala se stejně. Vnitřní hlas
mi řekl. Teď už jenom potřebuješ vytáhnout srdce! A skutečně, vytáhl jsme maličké srdce, které tlouklo stále pomaleji, až zemřelo. V tom okamžiku mi bylo
jasné, že jsem usmrtil člověka. Byl jsem
tak zděšený, že jsem se začal tiše modlit
k Bohu, aby mě vysvobodil z toho stavu,
do kterého jsem upadl pro svou hloupost a zaslepenost. Bezprostředně nato
požádal Stojan Adaševič nemocnici, aby
už nebyl zaměstnáván v potratové klinice. Bylo mu vyhověno, ale jak už to v totalitním systému chodí, byla mu krácena
mzda, jeho děti začaly mít obtíže ve škole a byla proti němu zahájena mediální
nenávistná kampaň. Ale to ho nijak neodradilo od jeho rozhodnutí. Připojil se
k hnutí na ochranu života a bojuje proti
potratům.
Autor: Fritz Poppenberg
Zdroj: Z Der Fels 89/2007
Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby
Ročník 22, listopad 2010
7
ŽIVOT V KRISTU
Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby
Antikoncepce
8
Z
ajímá mne, proč svým pacientkám
antikoncepci nedoporučujete.
Nejprve je potřeba si uvědomit,
co je to hormonální antikoncepce.
Hormonální antikoncepce (HAK) představuje soubor cizorodých hormonů, které jsou hodně podobné ženským pohlavním hormonům. Jejich užívání má vést
ke snížení pravděpodobnosti otěhotnění.
Pod vlivem užívání cizorodých hormonů organismus reaguje většinou tak, že
mozek přijímá informaci, aby nespustil činnost vaječníků. Nicméně ne vždy
se tato informace takto zpracuje, a mozek vysílá povely vaječníku, aby přece jen
k ovulaci, uvolnění vajíčka, a tedy pokud
je styk, tak k početí, došlo. Častěji to bývá
při jakýchkoliv nepravidelnostech v užívání, kdy pauza mezi polykáním pilulek
je delší než požadovaných 24 hodin, ale
mohou se objevit i faktory, které žena
ovlivnit moc nemůže, jako jsou poruchy
vstřebávání v důsledku průjmů, zvracení
či užívání léků. Často ale příčinu vůbec
nenajdeme, prostě došlo k početí. Protože pod vlivem hormonální antikoncepce
dochází ke změně kvality děložní sliznice,
velice často se zárodek déle neudrží. Mnoho žen potrácí úplně na začátku těhotenství, vůbec o tom, že byly těhotné, nevědí. Antikoncepce má tedy také potratový
účinek. Ten vytváří zdání spolehlivosti.
Antikoncepce ovlivňuje pohyblivost vejcovodů a tak se stává, že po početí dochází k uhnízdění zárodku mimo dělohu
- pro ženu velice závažný, život ohrožující
stav. Hormonální antikoncepce má také
u ženy vliv na pozdější plodnost. Hormony obsažené v pilulkách způsobují útlum
činnosti vaječníků a vejcovodů a pokud
je hormonální antikoncepce užívána delší dobu, tak se celý mechanismus u ženy
znovu velmi těžce rozbíhá. V praxi se setkáváme s tím, že po vysazení antikoncepce se u ženy nedostavuje menstruace,
nedochází k ovulaci a žena tak má další
potíže s nepravidelnostmi v cyklu a tím
se jí nedaří otěhotnění. Dle zahraničních
studií se uvádí průměrné období 8 cyklů,
než dojde k úpravě stavu.
Hormony obsažené v antikoncepci,
a je jedno, zda se jedná o pilulky nebo
náplasti nebo jinou formu, mají vliv na
výstelku v cévách, na její narušení. U někoho se toto narušení projeví velice brzo
a brzo má zhoršené jaterní testy, zvýšený
krevní tlak, bolesti hlavy, poruchy vidění,
krvácení v průběhu cyklu, u někoho výrazně později, u někoho vůbec. U jiného
se jedná pouze o neškodné pošpiňování
v cyklu, u někoho ale o trombózu, která
může také skončit smrtí. Tyto látky mo-
hou u žen s již určitým sklonem ke snížené odolnosti organismu snižovat přirozenou imunitu – ženy mají vyšší sklon
k zánětům. Dalším účinkem antikoncepce je změna vstřebávání vitamínu skupiny B. To zpětně souvisí i se sklonem k zánětům. Do které skupiny se zařadí tělo
uživatelky, to není schopný nikdo předpovědět.
Navíc jedním z prokázaných vedlejších
účinků je i výraznější sklon k depresím,
ztráta libida a různé psychické potíže.
Domnívám se, že by měla být na možná rizika upozorněna každá žena, která uvažuje o užívání HAK nebo již HAK
užívá.
Jsem přesvědčená o tom, že lékař má
ve své praxi léčit. Právě pro vědomí všech
těchto rizik, které užívání hormonální
antikoncepce přináší, ji nepředepisuji.
Jaké další metody antikoncepce jsou
podle Vás nevhodné?
V dnešní době již je obecně známo, že
tzv. dobrá a neškodná antikoncepce, nitroděložní tělísko, v bývalém Československu známá jako DANA, může vést
k závažným komplikacím především zánětlivého charakteru. Setkávám se se situacemi, kdy žena se zavedeným nitroděložním tělískem trpí silnými krváceními.
Zavádění nitroděložního tělíska považuji
také za naprosto zbytečné poškozování
zdraví žen.
Jaké metody naopak preferujete nebo
je alespoň vnímáte pozitivněji než HAK
a proč?
Lidská plodnost není nemoc, ale úžasné obdarování. Díky současným poznatkům medicíny jsme schopni v ženském
menstruačním cyklu velice přesně vymezit období, kdy by mohlo dojít k početí
dítěte, tedy plodné dny a dny, kdy k početí dojít nemůže – neplodné dny. Nejedná
se o nějaké zastaralé výpočty, ale o stanovení plodných a neplodných dnů pomocí symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství. Spolehlivost je
srovnatelná se spolehlivostí hormonální
antikoncepce a bez vedlejších rizik. Navíc tato metoda vynikajícím způsobem
pomáhá v léčbě dosavadní neplodnosti
i ke správnému stanovení délky těhotenství a termínu porodu.
Váš pohled na antikoncepci jako lék: kde
je podle Vás indikace zbytečná a kde,
existuje-li taková varianta, zatím není jiného zbytí?
Antikoncepce je často používána jako
„lék“ na nepravidelnosti cyklů. Při tom
se ale vůbec o léčbu nejedná. Menstruační cyklus představuje složitý mechanismus, kdy vaječníky vysílají informace
děloze jen tehdy, pokud samy obdržely
povely z určitých center z mozku. Ke krvácení z dělohy dojde tehdy, pokud dojde k poklesu hladiny hormonů. Jestliže
žena dostává do těla hormony podobné vaječníkovým hormonům, pak dojde
k přestávce v užívání, dojde tedy k poklesu hladiny hormonů, děložní sliznice reaguje na pokles hladiny hormonů odloučením. To se projeví navenek krvácením
– tak žena „pravidelně krvácí“ podle toho,
jak pravidelně má přestávky v užívání
hormonů. Jenže – toto ve skutečnosti
není léčba. Jen došlo ke zmatení dělohy.
Vůbec se nevyřešil problém, proč vaječníky nefungují. A navíc se utlumuje jejich
už tak zhoršená činnost – nejen že tedy
neléčíme, ale můžeme ještě stav zhoršit.
Pokud je příčina nepravidelností cyklů
v neadekvátní činnosti štítné žlázy či zvýšené hladině prolaktinu, užívání hormonální antikoncepce nejen že situaci neléčí, ale ještě zhoršuje. Zde je potřebná
cílená léčba.
Dalším častým důvodem nasazení hormonální antikoncepce bývá silné krvácení. Pod vlivem hormonů obsažených
v antikoncepci je blokován nárůst děložní sliznice, což se navenek projevuje
slabším krvácením. Problém je ale v tom,
že vůbec neřešíme, proč vlastně k tomuto nezdravému nárůstu sliznice došlo,
neřešíme příčinu, která je často snadno
odhalitelná a řešitelná jinak, než užíváním cizorodých hormonů 21 dnů za
sebou.
Velice problematický je také důvod
pro nasazení hormonální antikoncepce
při výskytu cyst. Je obecně známý fakt, že
cysty se běžně vyskytují navzdory užívání hormonální antikoncepce. Proto dávat
antikoncepci „léčebně“ považuji za kontraproduktivní. Mnohem účinnější je doplnit do organismu chybějící vitamíny,
minerály.
Hormonální antikoncepce se předepisuje z celé řady dalších „důvodů“, jako
jsou třeba různé kožní problémy – akné,
bolestivá menstruace a můžeme nalézt
další zdůvodnění pro předpis antikoncepce. Ve většině případů ale mnohem
lepším řešením je úprava životosprávy, doplnění potřebných vitamínů a minerálů, pročištění organismu a stav se
zlepšuje.
Proto ve své ambulanci se již více než
10 let zcela obejdu bez předepisování
hormonální antikoncepce.
MUDr. Ludmila Lázničková
www.cenap.cz
Rozhovor s Alešem Navrátilem
A
leši, co říkáš na předchozí články
jako lékař a pastor?
Jsem moc vděčný Bohu za autory – je to dar pro církev! Jsem velice vděčný autorům – je hodně náročné angažovat se na tomto poli. Je to těžký duchovní
zápas. Duševní zajisté také. Chce to nejen odvahu ale také velkou duchovní stabilitu, aby člověk vydržel.
Díky za ocenění jménem autorů. Nicméně: Je pravdivé, co jsme si na předchozích stranách přečetli?
Je. Nejsem odborník – gynekolog, mojí
specializací je kardiologie. Nejsem ani
teolog. Proto moje posouzení není z odborného hlediska maximálně fundované,
ale to podstatné zvládnu.
A nebylo by přece jen lepší…?
Při vší úctě nepovažuji odbornost v posuzování těchto otázek za rozhodující.
Dobrá, nechme toho. Pojďme raději
k věci. Předchozí články hovoří o interrupcích. O co přesně jde?
Vypomohu si internetem, proč formulovat již zformulované: Interrupce, umělé
přerušení (ukončení) těhotenství, umělý
potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického
zákroku. Bývá též nazývána prostě potrat,
toto slovo ovšem v původním významu
znamená samovolné (nezamýšlené) předčasné vypuzení plodu neschopného života.
Z technicko-chirurgického hlediska je
miniinterrupce (interrupce v rané fázi těhotenství) frekventovaný lékařský zákrok,
se stářím plodu roste i riziko pro zdraví
matky, např. riziko neplodnosti. Kromě
fyzických komplikací existuje i riziko psychických komplikací v podobě postinterrupčního syndromu. Jeho smutný popis
jsme mohli číst v jednom z předchozích
článků. Často je velikým, někdy neřešitelným terapeutickým problémem.
• Chirurgická interrupce – V prvních
patnácti týdnech je interrupce podtlakovým odsáním jednou z nejběžnějších
metod chirurgické interrupce. Ruční
odsátí odstraní embryo pomocí ruční
stříkačky, zatímco pro elektrické odsátí se využívá sání elektrické pumpy. Od
patnáctého až asi do osmnáctého týdne se roztažení děložního hrdla provádí chirurgicky a chirurgie asistuje i při
následném odsávání. Při roztažení děložního hrdla a následné kyretáži se
děloha vyprazdňuje vysátím pomocí
zvláštního přístroje. Kyretáž je čištění
stěn dělohy kyretou.
• Pozdní interrupce – Jak se plod ve třetím trimestru zvětšuje, musejí se používat jiné techniky. Předčasné vypuzení
plodu může nastat po podání prostaglandinu. Tato metoda může být doplněna vstříknutím roztoku soli nebo močoviny do plodové vody. Velmi pozdní
interrupce se mohou provést roztažením děložního hrdla a vypuzením celého plodu nebo rozříznutím dělohy
a vyjmutím plodu.
Proč?
Co lékaři? Mohou výkon odmítnout?
Věda, osoby ověnčené odbornými tituPodle zákonů mnoha zemí (včetně ČR)
ly jsou modly moderního věku. Jako křes- Jak se interrupce provádějí?
ťané si musíme velice jasně a stále uvěV závislosti na stádiu těhotenství je in- nesmějí být lékaři nuceni tyto zákroky vydomovat, co říká Písmo: Moudrost tohoto terrupce prováděna rozličnými metodami. konávat, je-li to v rozporu s jejich svědověku je bláznovstvím před Bohem, neboť je • Chemická interrupce – Chemická in- mím (výhrada svědomí). Gynekolog vápsáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytraterrupce je obvyklá metoda do devá- zaný pracovní smlouvou se však může
lost.‘ (1K 3,19)
tého týdne těhotenství. Procedura se- dostat do obtížně řešitelné situace, prostává z podání buď methotrexatu nebo tože požadavky jeho zaměstnavatele obPříklad?
mifepristonu (RU–486) následovaným vykle provádění potratů požadují.
Původní podoba Hippokratovy přísahy
Bezpočtu. Ale, když jsme u tématu:
podáním misoprostolu. Asi 8 % z těchto
Naše společnost usiluje ve své většině
interrupcí vyžaduje následný chirurgic- umělé potraty lékařům provádět zakazuo šíření antikoncepce, dostupnost poký zákrok, obvykle podtlakové odsání. je, v současné variantě lékařského slibu
tratů, propaguje homosexualitu, promiskuitní chování a – vymírá. Vymírá a katastrofální propad naší životní
úrovně je za dveřmi. Neřešitelné sociální problémy při tomto trendu mohou přijít velice brzy. Ale věda spolu
s vědci slaví úspěch! Lidé jim tleskají
a radují se! Místo toho by se měli klepat
strachy.
Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby
Ročník 22, listopad 2010
Ale věda a vědci by přece měli být neutrální!
Další z „vědeckých“ lží. Vzpomínám si
na výrok: „Věda nemá morálku, ale vědec ano.“ Proto „věda“ nemůže být nikdy
hodnotově neutrální. Jakmile se uplatňuje skrze lidi, je to věda fašistická, komunistická, kapitalistická…
Kapitalistická? Vždyť máme svobodu,
demokracii…
K smíchu! Máme i podnikatele, politiky, lobby. Máme také univerzity, granty,
ze kterých je financovaný výzkum. Zisk
klíčových osob je jeden z rozhodujících
faktorů.
9
ŽIVOT V KRISTU
Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby
používaného v ČR již žádný takový zákaz není.
Existuje v České republice časová hranice pro provedení interrupce?
V současné době se hranice pro ukončení rozlišuje podle důvodu. Při ukončení těhotenství na žádost matky je nejzazším termínem 12. týden těhotenství,
při indikaci genetické vady lze těhotenství ukončit až do 24. týdne.
Ukončení těhotenství však bylo vyňato ze seznamu lékařských zákroků hrazených z veřejného zdravotního pojištění
a žadatelky si je musí zaplatit, s výjimkou
případů, kdy jde o nutný lékařský zákrok
v zájmu zdraví těhotné ženy.
na „aktivní členy společnosti“ a „nepřátele lidstva, které nutno eliminovat“.
Kdo rozhodne, co je správně? Rozhodnout může jen jeden – dárce života: „Tys to
byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky
jsi mě utkal.“ (Ž 139,13)
Snažil ses mi rozmluvit úctu k vědě, ale
jako lékaře se přece jen zeptám: „Co
věda na začátek lidského života?“
Doktor Bernard Nathanson, bývalý ředitel tehdy největší interrupční kliniky
v USA, spoluzakladatel NARAL (National
Abortion and Reproductive Rights Action League) později tvůrce dokumentu „Němý
výkřik“ a zastánce pro-life názoru se ve
své knize vyjádřil o vzniku jedince takto:
„Jako vědec nikoliv pouze věřím, ale vím, že
Definice, způsoby provedení, možné lidský život začíná v okamžiku početí.“
Každý poctivý kolega se s ním shodne.
komplikace… Mluvíme ale o člověku
Část těch, kteří budou vystaveni spolenebo shluku buněk?
Podobnou otázku si kladli klíčoví lidé čenskému či ekonomickému tlaku, polofašistického Německa: „Jde o choromysl- ží hranici života tak, jak velí objednávka.
ného člověka či jen ekonomickou zátěž Třetí Zdůvodnit lze vše…
říše?“ nebo „Jde o člověka či jen příslušníka
Jsi kategorický.
podřadné rasy určené k vyhlazení?“
Já určitě ne. Boží slovo ano.
Toto ale přece není možné srovnávat!
Právě že jde! Není to prioritně o vědě Jsou ale mezní situace…
Jsou. A nesoudil bych žádnou ženu,
či listině práv člověka. Je to o pojetí, výkterá podstoupí interrupci. Veškerý soud
chozím bodu.
Dvě kamarádky sedí na lavičce a jedna patří Bohu a jeho Synu. My jako křesťané
rozzlobeně vyhrkne: „Jsem v tom!“ Druhá máme jen udělat vše pro to, aby k zabíjena ni s účastí pohlédne a opáčí: „A necháš ní dětí nedocházelo. Kažme evangelium
a čiňme učedníky. Násilí páchají teroristé,
si to vzít?“
Manželka otvírá muži vracejícímu se ne Boží děti.
z práce dveře a pověsí se mu na krk s výkřikem: „Budeme mít děťátko!“ A on ji ra- Mají interrupce dopad jen na ženy, které
dostně roztočí ve vzduchu. Ale přitom již je podstoupí, nebo může být jejich vliv
širší? Mohou ovlivnit celou společnost?
opatrně.
Vliv vidím dvojí: Ten viditelný je
ovlivnění společenského poObě dvojice mluví jen o „shluku buvědomí.
něk“. Pro jedny je to ale „to“, pro
druhé „naše děťátko“. Kdo má
pravdu? Záleží na situaci? Přišel čas, kdy lidé začínají přemýšlet, zda bezmocného člověka na
lůžku máme nazývat „babičkou“,
nebo „životem, který stejně již
nemá žádnou hodnotu“. Přijde čas,
kdy Antikrist začne rozdělovat lidi
Fašismus nespadl z nebe. Půdu pro něj
kromě jiných připravil Darwinismus spolu s německými filosofy a literáty. (Získat
o tomto vývoji rámcový přehled není obtížné ani časově zvláště náročné.)
Interrupce připravují cestu euthanasii,
ta cestu vyhlazování „odpůrců režimu“ ať
bude jakýkoliv.
Druhý vliv je viditelný toliko ve svých
důsledcích, proto o něm mluvíme jen my,
křesťané.
Vědci dodnes spekulují, co zavinilo zánik velkých amerických indiánských kultur. Vyčerpání půdy? Krize společenského zřízení?
Osobně si tipuji, že příčinným kořenem byly lidské oběti, které tato společenství přinášela svým falešným bohům. Dle některých historiků jich bylo
obrovské množství. A prokletí, které na
vrahy dopadá, se posléze projevilo. Zda
suchem nebo sociálními bouřemi je již
méně podstatné.
Domníváš se, že můžeme působení tohoto prokletí vidět i v současné společnosti?
Jednoznačně. V předcházejícím článku
jsme si četli o prvenství Sovětského svazu v uzákonění interrupcí. Vždyť historie
té země budí soucit dodnes!
Již jsem zmínil vymírání západní civilizace. Nejen pro rostoucí sobectví ale –
krutá perlička – i pro snižující se plodnost manželských párů. Vědci mají své
vysvětlení: vliv chemických látek v životním prostředí, ženských hormonů v pitné vodě…
Z hlediska prostého rozumu se mi tyto
spekulace jeví velmi přitažené za vlasy.
Zdravotní péče v rozvinutých zemích nikdy nebyla tak dobrá jako dnes. Průměrný věk lidí se rychle zvyšuje. Proč by měla
tak křiklavě trpět zrovna plodnost?
Osobně si myslím, že Bůh říká: „Zabíjíte
moje děti, proč bych vám je dával...“ Prokletí.
Co můžeme jako církev dělat prakticky?
Pamatuji, když Petr Němec se svojí ženou Růženkou rozjížděli semináře na
probírané téma v naší církvi. Žel, toto
brzy skončilo.
Jsem osobně velmi vděčný za organizaci „Hnutí pro život“ v naší zemi. Soudím, že dělá vynikající práci. Takřka sama.
Aktivními členy jsou z naprosté většiny
katolíci. To dělá problém nekatolíkům,
chtějí-li spolupracovat. Jako ideální bych
viděl vznik sesterské organizace pro nekatolické církve. Mám naději, že Bůh pošle klíčového člověka…
Děkuji Ti za rozhovor.
Já také.
Ptal se Pavel Slepička.
10
Kardinální otázka
„židovskosti“
aneb: spor o charakter státu Izrael
M
ěla by to být vlastně samozřej- uznání Izraele za „stát židovského náromost, že Izrael je stát židovský. da“. Zajímavé je rozčilení a vehemence,
29. listopadu 1947 rozhodlo s jakými arabský svět tento požadavek
Valné shromáždění Spojených národů izraelského ministerského předsedy Neve své rezoluci 181 „rozdělení britského tanjahua odmítá.
mandátního území Palestina na stát žiPalestinci sice hovoří o „dvoustátovém
dovský a arabský“ – počtem 33 kladných řešení“ a jsou pro založení „palestinskéhlasů proti 13 záporným při deseti ab- ho státu“ vedle již existujícího Izraele.
stencích. Jasná většina. Tím tehdy ješ- Ale dodatek „pro dva národy“, pro izratě mladá OSN splnila závěr konference elskou stranu nevyhnutelný, na arabské
v italském San Remu z dubna 1920 o zří- straně schází. „Slyším sice cosi o dvou
zení národní domoviny pro židovský ná- státech,“ informoval Netanjahu svůj karod v Palestině. „Že jsou rozhodnutí OSN binet počátkem třetího zářijového týdne
ignorována,“ poznamenává izraelský po- o jednáních s palestinskými sousedy, „ale
litolog Šlomo Avineri k okolnostem vzni- neslyším nic o dvou národech.“ „Dva stáku izraelského státu, „to je normální. Ale ty“ požaduje všemocná kombinace durezoluce 181 je jediná, na kterou jedna ze cha doby a politické korektnosti. Proto
stran odpověděla válkou. To je mimořád- se v současnosti na mezinárodní scéně
né a pozoruhodné.“
dá sotva co jiného prosadit. Že by si paNicméně od doby, kdy Arabové na za- lestinští vyjednávači chtěli ponechat oteložení židovského státu reagovali zniču- vřenou možnost dostat dva státy nikoli
jící válkou, uplynulo už více než půl sto- pro „dva národy“, nýbrž pro národ jediletí. Roku 1988 se OOP s existencí státu ný, totiž palestinský – nebo, podle ideoloIzrael oficiálně smířila, aby dosáhla uzná- gického určení, vůbec jen pro islámskou
ní od USA. Roku 1993 si staří nepřátelé, ummu? Palestinský premiér Salám Fajád
Izraelci a Palestinci, před zraky světa po- prý opustil jednací místnost supě vztetřásli rukou a navzájem se uznali. Díky ky, když náměstek izraelského ministra
tomu mohl Jásir Arafat přesídlit na spor- zahraničí Dani Ayalon požadoval uznání
né území a stát se presidentem. Zdá se, formule „dvou států pro dva národy“.
že to tehdy musela být jen bezvýznamKdyž dnes do Izraele dorazí žid z Amená lapálie, když izraelská vláda nyní od riky, Evropy nebo Asie, obdrží vícemésvých partnerů ve vyjednávání požaduje ně automaticky izraelské státní občan-
ství. Teoreticky je má už předtím, pokud
může dokázat, že je Žid. Čistě právnicky
získává každý Žid izraelské státní občanství současně s narozením. To je skutkový
stav podle izraelského zákona o návratu
do vlasti. Mnohým se přitom zdá problematické, že židovství nikdy nerozlišovalo mezi národem a náboženstvím. Společenské stereotypy jednotlivcům velice
ztížily, ne-li přímo znemožnily přestoupit k jinému náboženství a přitom zůstat
součástí židovského národa. Současně
bylo nemožné být věřícím a zákonu věrným židem, a přitom nepatřit k židovskému národu.
Kdo dnes požaduje, že Izrael se musí
stát „státem pro všechny své občany“
a své výslovně židovské definice se musí
vzdát, požaduje tím anulování izraelského zákona o návratu do vlasti. Při diskusi o „židovském státu“ proti „státu pro
všechny své občany“ nejde ani o státní
znaky ani o zákonité svátky, dokonce ani
o financování náboženských zařízení. Jde
pouze a jedině o otázku, kdo má právo
přistěhovat se do Izraele, a tím v důsledku o to, zda tato země má budoucnost
jako demokracie s většinovým židovským
obyvatelstvem.
„Arabsko-izraelské obyvatelstvo je
demografickou výzvou židovskému státu Izrael.“ To bylo jasné dávno předtím,
než jordánský král Abdulláh tuto větu
28. srpna vyslovil v rozhovoru s izraelskou televizí. 20,3 % izraelského obyvatelstva, nebo přesně 1.559.100 lidí z celkového počtu 7.645.000 Izraelců, jsou
Arabové. Izraelská židovka porodí v průběhu života průměrně 2,88 dětí, zatímco
Izrael
Ročník 22, listopad 2010
11
Izrael
ŽIVOT V KRISTU
12
izraelská muslimka 3,73 dětí. Vyhlídka, že
se stanou menšinou ve vlastním státě, je
postrachem mnoha židovských Izraelců.
Snaha zachovat židovský charakter
státu Izrael vedla Ariela Šarona k tomu,
že v r. 2005 stáhl svou armádu z pásma
Gazy. V „území za mír“ tehdy už v Izraeli dávno nikdo nevěřil. Šlo a jde jen o to,
zbavit se Palestinců. Proto se dnes většina obyvatel v Izraeli staví za vytvoření
státu pro Palestince. Židovský národ má
strach, že v moři arabsko-islámské většiny ztratí své právo na sebeurčení a tím
případně i možnost sebeobrany.
Noční můru rasově segregovaného státu ještě zesiluje palestinský požadavek
práva na návrat uprchlíků. Není sporu
o tom, že palestinská diaspora – celosvětově odhadovaná na něco mezi třemi až
pěti miliony lidí – má mít právo přistěhovat se do budoucího palestinského státu.
Právo návratu, jak je propagováno dokonce i umírněnými Palestinci, požaduje
však návrat arabských uprchlíků a jejich
potomků do státu Izrael – což izraelskožidovští politici napříč celým ideologickým spektrem důrazně odmítají, jelikož
by to pro jejich stát prostě znamenalo
demografickou sebevraždu.
Kritikové vidí v uznání židovského národního státu „zelenou pro porušování lidských práv, podepřené striktními,
nedemokratickými a otevřeně šovinistickými ustanoveními prastarého, nereformovaného a dávno překonaného náboženství“ – jak to vyjádřila Izraelka Ofra
Yeshua-Lyth. Nebo, řečeno slovy arabského obchodníka z jeruzalémského Starého města: „Netanjahu vypustil kočku
z pytle. Jestli teď dostane svůj židovský
stát, může konečně všechny nežidy vyhnat nebo zlikvidovat.“
Izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu označil uprostřed září
ve Washingtonu absenci uznání Izraele
jako židovského státu za „vlastní podstatu izraelsko-palestinského konfliktu.
77 procent amerických voličů zastává názor, že mírová smlouva na Blízkém východě musí obsahovat uznání existence
Izraele jakožto židovského státu. Přesto
se zdá, že pozorovatelé v Evropě jako
v Americe tento izraelský požadavek ani
jeho odmítání Palestinci neberou vážně.
V posedlosti životním prostorem se tak
za hlavní kámen úrazu v blízkovýchodním konfliktu pokládá výstavba osad
a horlivě se přehlíží, k jak neuvěřitelným
obětem je Izrael ochoten, aby si zajistil
svou „židovskost“ a tím své sebeurčení.
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP,
3. 10. 2010
Přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com
Vyjednávání má smysl
M
nozí čtenáři Bible považují za
zbytečné jakkoli se zabývat mírovými jednáními na Blízkém
východě. „Stejně se stane, co se musí stát,“
argumentují. „Musí přece přijít velká válka, dříve než Pán zřídí své království, ne?
Proč bychom měli teď podporovat nějaké
úsilí o mír? A nakonec: nebude to stejně jen falešný mír?“ – Je ale třeba položit
si otázku: je takové myšlení opravdu formované Biblí?
Říkám rovnou, že nevěřím, že politikové mohou svým úsilím vybudovat mesiášské království pokoje. Lvi budou žrát
beránky a jiné nevinné býložravce do té
doby, než Mesiáš mír přikáže. Ale do té
doby panuje zkušební období, pro které
platí jasná etická měřítka. Například Ježíšova zaslíbení pro „mírné“, pro ty, „kdo
hladovějí a žízní po spravedlnosti“, pro
„milosrdné“ a pro ty, „kdo působí pokoj“
(Matouš 5,1 a násl.).
Mesiáš se zcela jistě jednou svého
lidu zeptá, jak zacházel s cizinci ve svém
středu; zda se rozpomněl na to, že jednou byli sami cizinci, a zda se skutečně
stal světlem pro národy. Ale jsem přesvědčen o tom, že pak bude volat k odpovědnosti také ty, kdo zasévali nenávist
a násilí, podle slibovali nesplnitelné, hráli falešnými kartami a klamně cosi předstírajíce, sledovali vlastní zájmy.
V podobenství o „svěřených hřivnách“
(Matouš 25,14 a násl.) Ježíš vysvětluje,
že každého se jednou bude Bůh ptát, co
udělal se svými dary. To platí pro židovský národ – ale také pro ty, kdo promrhali
obrovské částky rozvojové pomoci a současně vystavovali na odiv svou údajnou
bídu. To platí pro všechny ty, kdo z písku
pouště dobyli nekonečné bohatství a pak
je nesmyslně prohýřili, aniž by jedinou
myšlenkou zauvažovali, jak by se dalo rozumně použít ku pomoci.
Rozumím-li Bibli správně, v Božím království neexistují diváci. To znamená, že
k odpovědnosti budou voláni také politikové, kteří vyvíjeli nespravedlivý tlak, nesmyslnou politikou odváděli pozornost
od skutečných problémů a měřili dvojím
metrem. Ale ani tzv. prostí lidé se nemohou vyvléci z odpovědnosti, když se naivně nechali svést propagandou a papouškovali oblíbená klišé. Ostatně: i ten, kdo
si myslí, že svou hřivnu zakopal, nebo
zcela objektivně zůstal nevinný díky nečinnosti, to bude muset vysvětlit.
Orientaci získáme, když se zabýváme
současným děním – a pak především
kromě novin otevíráme Bibli. Čtěte Bibli! Když si uděláme čas na chvíli ztišení
a přineseme své myšlenky v modlitbě
před svého nebeského Otce, tehdy získáváme vliv. Svět mění modlitebníci. My
vám chceme pomáhat, abyste dění na
Blízkém východě lépe rozuměli. Ale zatímco politikové vyjednávají mezi sebou,
nezapomeňme na to, abychom se sepjatýma rukama vyjednávali se Stvořitelem světa. Takové rozhovory mají smysl
v každém případě.
Šalom z Jeruzaléma,
váš Johannes Gerloff 5. 10. 2010
Původně psáno pro
ISRAELREPORT 5/2010.
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP,
přeložil Mojmír Kallus
www.israelnetz.com
Co ve Studijní bibli nenajdete
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
GALATSKÝM – SLOGAN LISTU
Shrnout poselství tohoto Pavlova listu
lze jednoduchými slovy: „Podívej se, čemu
věřím!“ Pavel velmi zaníceně vrší jeden argument za druhým, aby svým drahým Galaťanům vysvětlil, co znamená věřit v Krista.
Chce jim také říci, že Kristova oběť je dostatečná pro to, abychom mohli přistoupit
k Bohu jako Otci skrz Ducha svatého. Pavel
obhajuje a vysvětluje, čemu věří. Nedělá to
proto, že by měl potřebu předvést brilantnost svého myšlení. Pro něj je důležité vědět,
čemu věří – protože tvá víra určuje tvou praxi. Pavel shrnuje to, co je podstatné pro to,
abychom chodili Duchem a nepodlehli žádosti těla. Stojí zato projít si jeho list a prozkoumat svou víru, zda je stejná jako víra
apoštolova a zda nese stejné ovoce. M.K.
Ga 1,16 TEHDY JSEM NEŠEL O RADU
K ŽÁDNÉMU ČLOVĚKU, ANI JSEM SE
NEVYPRAVIL DO JERUZALÉMA K TĚM,
KTEŘÍ BYLI APOŠTOLY DŘÍVE NEŽ JÁ.
Není to přílišná nezávislost na církvi?
Počkejme, o něco dál to Pavel vysvětluje.
Pavel čekal, a trvalo poměrně dlouho, než
Duch svatý v něm celé učení zpracoval. Pavel to s apoštoly nekonzultoval hned. Aby
Bůh předělal rabína na apoštola, musel
ho mít dva roky na poušti a ještě k tomu
ho pozvat do třetího nebe, to nebylo tak
jednoduché. Někdy si neuvědomujeme, že
určité věci a určité smýšlení jsou do nás
naprogramovány od dětství, automaticky
v tom pokračujeme dál, ale někdy je potřebné dostat to z nás pryč. Následně v listu Galatským 2,6–7 to Pavel vysvětluje. Poté, co
Duch svatý dotvořil v Pavlovi učení, poslal
ho za apoštoly, aby jim ho předložil. Pavel
jim předložil už hotové dílo, které se týkalo
přijetí pohanů do církve. Možná, že kdyby
to učení apoštolové dostávali po částech,
ani by ho plně nepochopili. Proto jim ho
Pavel předložil jako hotovou věc.
Podívejme se na Ga 2,6–7: Od těch, kteří
se těšili zvláštní vážnosti, čím kdysi byli, na
tom mi nic nezáleží. To je velmi závažná věta,
které si málo všímáme. Že Pavel jako doktor teologie, vysoce vážený rabín, potom,
když od Boha celé zjevení přijal, nejde ani
za řeckými filosofy, což by mnozí šli, ani za
hebrejskými rabíny, on jde za obyčejnými
rybáři. Uvědomme si, že apoštolové v očích
tehdejší intelektuální elity byli absolutní
nula. A právě o té nule Pavel říká: „Za těmi
jsem šel a té nule jsem to předložil.“ Proč?
Vítáme vaše komentáře, pro lednové
číslo zpracováváme list Jakubův, Petrovy, Janovy a Judův.
Na adresu [email protected]
nám můžete do 30. listopadu posílat
mailem buď svoje jednotlivé postřehy,
nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.
Protože byli velicí v Božích očích. Můžeme
vidět v církvi i v dnešní době, že za velikány
jsou často považováni ti, kteří umějí plácat.
Ale ne vždy jsou velicí i v Božích očích. Petr
v očích tohoto světa nebyl veliký, ale Pavel
říká: „On mi to schválil, protože jeho povolal Bůh.“ R.B.
Ga 2,11–14 KDYŽ PAK PETR PŘIŠEL DO
ANTIOCHIE, POSTAVIL JSEM SE OTEVŘENĚ PROTI NĚMU, PROTOŽE BYL
ZŘEJMĚ V NEPRÁVU.
Proč ne mezi čtyřma očima?
Protože to bylo třeba veřejně opravit,
protože Petr veřejně zakopl. A tak ho Pavel
opravil. Ale přitom ho neshodil ani nesnížil. Jenom veřejně opravil to, čeho si Petr
nebyl vědom. Petr dle toho, co jsem studoval Písma, by asi těžko s někým diskutoval.
Asi na to neměl. Proto třeba vidím, že se
nezapojil do diskuze ve Skutcích apoštolských v 15. kapitole, ale odvolal se na to, že
Bůh s ním něco udělal, na zjevení. Zrovna
tak, když si ho bratři chtěli podat v Jeruzalémě za to, že šel ke Korneliovi. Všimněte
si, že Petr zase nejde do diskuze, ale říká:
„Ale Bůh si mě k něčemu povolal.“ On jim
říká zjevení, které obdržel, ale nediskutuje
s nimi. Petr v tom asi silný nebyl. A proto se
obával Jakuba, který, zdá se, byl zase silný
v diskuzi. Tolik se ho obával, že raději couvl.
Já bych tady spíš viděl něco úplně jiného,
že Pavel chce říct Petrovi: „Petře, v Jeruzalémě ses postavil perfektně, stůj tady taky
pevně a netřes se.“ Pavel ho spíš podepřel
než shodil, protože to už bylo po jeruzalémském setkání. R.B.
Ga 2,20 …NEŽIJI UŽ JÁ, ALE ŽIJE VE
MNĚ KRISTUS.
Znamená to, že jsem ztratil lidskou hříšnou
přirozenost?
Ne, ale máme právo a možnost čerpat
z jeho moci. Jsou určité věci, které si neuvědomujeme a nebereme je v potaz. Že právě
v Kristu je nám dána moc zvítězit nad hříšnou přirozeností. Když se o něj opřu, když
mu to dovolím. Uvedu konkrétní příklad
z vězení. Od svého mládí mám v sobě zakódovanou jednu ryze mužskou vlastnost
týkající se oblečení: kde ze mě spadlo, tam
zůstalo ležet. Když jsem se dostal do vězení
a velitel cely mi nařídil, že budu zodpovídat za takzvané komínky (kdo jste byli na
vojně, tak víte, co to je), všech, čili ne jen
za svůj, ale za čtyři, no tak bylo zle. A tak
mi nezbývalo nic jiného, než že jsem se začal
č modlit a opřel se o jeho moc. A od prvního večera se ze mě najednou stal takový
n
puntičkář, že dneska, když se podíváte do
p
mé knihovny, tak všechno tu má svůj řád,
m
podobně i v mé kanceláři, ale nejhorší je,
p
žže tak je tomu se mnou u všech věcí. Najjednou je ze mě abnormální puntičkář, že
mě dokonce můj syn Stašek napomenul, že
m
jjsem neměl tu modlitbu brát až tak vážně,
kkdyž jsem pak doma kluky péroval, že tohle
a ono bude vždy položeno na předem vyhrazené místo. R.B.
h
Ga 3,16 SLIB BYL DÁN ABRAHAMOVI
A ‚JEHO POTOMKU‘; NEMLUVÍ SE O POTOMCÍCH, NÝBRŽ O POTOMKU: JE JÍM
KRISTUS.
Jak tomu rozumět?
Smlouva s Abrahamem se týkala Krista. Proč? Protože podíváme-li se na celý
vývoj izraelského národa, vidíme, kudy to
šlo. V jednom vidění mě anděl upozornil,
že těch, kteří podobně jako Abraham až po
Krista nesli hlavní zátěž, aby se na Kristu
zaslíbení naplnilo, že jich bylo sto dvacet.
Čili Bůh měl jednoho Abrahama, jedno Izáka, Jákoba, jednoho Davida, jednoho Samuele, On jich neměl až tak moc. Ale teprve v Kristu se to všechno naplnilo. On byl
tím potomkem, v kterém to Bůh dokázal.
Watchmann Nee píše, a v tom je ta pravda,
že Bůh je v autoritě dokonalý. Ale aby se
dokonalá autorita mohla projevit, tak absolutní vláda musela mít odezvu v absolutní
poslušnosti. A to nedokázal ani anděl, ani
člověk. To musel přijít Bůh, aby byl protějšek – k absolutní vládě absolutní poslušnost,
a proto v Kristu. Proto Abraham dostal zaslíbení, protože absolutní poslušnost neprokázal ani sám Abraham, což bych mohl
ukázat na několika věcech z jeho života. R.B.
Studijní materiál
Ročník 22, listopad 2010
Ga 4,9 JAK TO, ŽE SE ZASE NAVRACÍTE K TĚM BEZMOCNÝM A UBOHÝM
MOCNOSTEM A CHCETE SE JIM DÁT
ZNOVU DO OTROCTVÍ?
Co je myšleno „mocnostmi“?
Přesný výklad Pavel dává až v listu Efezským a Koloským. Jedná se o démonické
záležitosti. Pavel ukazuje, že je to démon
náboženství, protože to, co oni prosazovali,
nebylo prosazováno Bohem. Tady se staly
v Izraeli hned na začátku dvě základní chyby. První chybou bylo, že Židé chtěli obřezávat pohany, kteří přijali Krista. Druhou
chybou bylo, že pohané, křesťané, zakazovali obřezávání Židů. V obou případech
šleh vedle. Kdyby se naplnilo to, co chtěli křesťané, aby se Židé přestali obřezávat,
pak by ďábel zvítězil. Proč? Protože by nemohla přijít eschatologie, sedmdesátý téhoden Danielův. Proto celou historii doby
pohanů museli prožít i Židé, kteří se obřezávali a evangelium muselo být zvěstováno i Židům obřezaným. Čili obřízka musela zůstat, protože to je v Abrahamovi, ale
netýkala se pohanů. A právě tady u Galatských si někteří pod vlivem démona náboženství z obřízky chtěli udělat něco jiného,
než co určil Bůh. R.B.
Ga 4,17 CHTĚJÍ VÁS PŘIPRAVIT O SPÁSU A STRHNOUT VÁS NA SVOU STRANU.
Je možné ztratit spasení?
Je. Protože to říká více míst z Bible. Například Zj 3,5: Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy
života, nýbrž přiznám se k němu před svým
Otcem a před jeho anděly. Proto pozor! R.B.
Ga 5,4 ODLOUČILI JSTE SE OD KRISTA VY VŠICHNI, KTEŘÍ CHCETE DOJÍT
OSPRAVEDLNĚNÍ NA ZÁKLADĚ ZÁKONA, POZBYLI JSTE MILOSTI.
Jaké znamení mají dnešní „zákoníci“ místo obřízky?
Kdejaké. Uvedu příklad: V oblasti hudby jsem zastáncem takzvaných valčíkových
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
písní. Vyrůstal jsem u nich, po dnešní den
je rád zpívám, takzvané duchovní písně.
S postupem doby přicházely moderní žánry hudby. A když jsem jako biskup přišel do
jednoho sboru, dozvídal jsem se: „Ty jako
biskup by ses měl jasně postavit za staré
duchovní písně, podívej se, na jaké jsou
úrovni.“ Ale v dalším sboru jsem slyšel: „Ty
jako biskup bys měl ty staré písně úplně zakázat, podívej se, jakou duchovní úroveň
mají novodobé chvály.“ A já jsem na to odpovídal jednoduše: „Na co se mě ptáte? Na
můj vkus? Ten je pro ty staré písně. Jaký
vkus má Bůh, nezlobte se, nevím. Ale jedno
vím, co je o písních napsáno, že se mu líbí
ti, kteří ho chválí v Duchu a v pravdě. Ale
nečtu tam nic o tom, zda to mají být varhany, anebo bigbít. Zkrátka to v Bibli není.“
I dnešní zákoníci jsou vždy ti, kteří se nedívají na to, jak to vidí Bůh, protože Boha jde
chválit kde čím, anebo taky pohoršovat kde
čím. Buďme citliví. R.B.
Ga 6,6 KDO JE VYUČOVÁN V SLOVU, NECHŤ SE S VYUČUJÍCÍM DĚLÍ
O VŠECHNO POTŘEBNÉ K ŽIVOTU.
Jak prakticky dnes?
Znovu to je tak napsáno, že to můžeme
praktikovat ve všech dobách, ale vždy by
mělo zůstat v platnosti vyučování o desátcích, které je z Bible dobře známé. Je zajímavé, že jsem se mnohokrát setkal s lidmi, i za
doby totality, kteří přijali Ježíše Krista a nenápadně se mě ptali, komu a jak mají dávat
desátek. Na druhé straně máme po dnešní
den lidi, kteří budou mít sáhodlouhé přednášky o tom, jaké kontrolní systémy je potřebné mít a jak to udělat, aby nemuseli oni
dávat desátek. Od první církve v době Ježíše Krista až dodnes byla církev vždy dotovaná lidmi. Ježíše Krista živili lidé, i když On
si vše potřebné mohl stvořit. A proto i dnes
platí: Kdo nám slouží, o ty bychom se měli
starat. Tak to nařídil Bůh. A pamatujme, že
chrámy stavěl stát. Židovský chrám – Izrael dával daně Davidovi a králům a králové
udržovali chrám, Židé dávali desátky pohanům – Peršanům, a Peršané postavili chrám.
Podívejme se, kolik dostal na chrám peněz
a dalšího zaopatření Ezdráš, když se vracel.
Takže toto jsou fakta, která si musíme uvědomit. Bible o tom hovoří jasně. R.B.
Ga 6,10 A TAK DOKUD JE ČAS, ČIŇME
DOBŘE VŠEM, NEJVÍCE VŠAK TĚM, KTEŘÍ PATŘÍ DO RODINY VÍRY.
Co to znamená v praxi?
V praxi to znamená to, co sem tam kritizuji, že dneska se dělají veliké misijní projekty, ale já tyhle misijní projekty až tak
dalece v Bibli nenacházím. Ano, dělaly se
sbírky na chudé svaté v Jeruzalémě, rovněž
Timoteus dostal pokyn starat se o chudé
svaté. Kdysi jsem slyšel Sumralla, když hovořil o svém nadačním fondu Krmte hladové, a říkal: „Mně Bůh velmi jasně zdůraznil: Hladové svaté. Svět ať si krmí své.“ A to
je právě to, na co velmi často zapomínáme.
Kažme evangelium, ale starejme se především o domácí rodinu víry. R.B.
14
EFEZSKÝM – TŘI POZICE TĚLA PODLE
LISTU EFEZSKÝM
Vykladači vyčetli, že poselství listu lze
shrnout do vyučování o třech tělesných po-
zicích, a to o sezení, chození a stání. Apoštol postupně zmiňuje pozici, kam jsme posazeni na základě Kristova díla (2,6), víru
z chození v tomto světě (4,1) a stání jako
postoj k našemu nepříteli (6,14). Tato slova lze použít jako průvodce při čtení listu
a hledání praktického i duchovního poučení. Mají co říci i na jiných než zmíněných
místech. M.K.
Ef 1,4 V NĚM NÁS JIŽ PŘED STVOŘENÍM SVĚTA VYVOLIL, ABYCHOM BYLI
SVATÍ A BEZ POSKVRNY...
Jak s predestinací?
Na toto téma jsem měl několik rozhovorů s mým drahým Pánem, a proto odmítám
dva extrémy: Extrém, který predestinaci
nepřijímá vůbec, a extrém, který v ní vidí,
že jednou jsem byl předurčen, tím bylo určeno, že budu spasen, takže budu spasen
a žít mohu, jak chci. To pravda není. Pravda je to, co mi Bůh velmi jasně řekl. Moje
otázka zněla: „A co teda s těmi nevinnými
dětmi, které hynou v lůně matky při interrupcích?“ A On mi na to odpověděl jednoduše. On člověka zná a On už ví, koho
jde vyvolit a koho nejde. On říká: „Já ten
jeho život vidím celý dopředu.“ Trochu se
to podobá tomu, když chci vykořenit plevel a někdo mě bude přesvědčovat: „Ale
počkej, ten kořínek možná, když ho budeme dobře zalévat, je to sice kořen bodláčí,
ale když ho budu dobře zalévat a okopávat,
co když z toho kořínku vyroste něco jiného, třeba cibule?“ Nevyroste. To bude vždy
bodláčí. On mě už před stvořením světa
předzvěděl, to znamená, že věděl: Do něj
mohu investovat, tam je naděje. Ale věděl,
že Hitlera, Stalina a jemu podobné, si může
použít jen na takové účely. Že i kdyby tam
dal stovky misionářů a apoštolů, s tím člověkem nic nepohne. A proto řekl o egyptském faraónovi, že ho k něčemu předurčil. Protože věděl, že s tímhle holomkem
nic nepohne. Takto k tomu potřebujeme
přistupovat.
Mým úkolem je zvěstovat evangelium
všem lidem a Bůh dal člověku svobodu rozhodnout se. Ale je určitá kategorie, o které
mi řekl: „Ten člověk by mi na zemi nadělal tak strašnou hrůzu, že já ho tam raději
ani nepustím.“ Protože On ví, kdo je schopen se rozhodnout a kdo není. Toto si musíme uvědomit. Když jsem se ho ptal, jak
to je, řekl mi: „Polož si otázku jinak: Já ten
svět řídím, nebo usměrňuji jeho pád?“ A já
měl odpověď v ten moment. Protože pokud On ho řídí, a On už Danielovi mohl
zjevovat, co se bude dít v naší době, tak
On ho taktéž i patřičně usměrňuje, patřičně vede, a proto ví, kdy se mu má Hitler
a Stalin narodit. On ví, do které doby a do
kterého místa ho má dát, kde ho pak bude
potřebovat. Takže toto si vždy uvědomme:
Z jedné strany musí být svoboda pro člověka, ale z druhé strany, Bohu se nic nevymklo z rukou. A mohu vám říct, že žádný
z těch, se kterými Bůh počítá, že je u nich
naděje, aby byli spaseni, neskončí v lůně
matky, která půjde na interrupci. Protože Bůh ho naopak dá někam, kde mu pak
dá šanci. Ale On už to předem ví. A proto
s každým člověkem bude pracovat. Ale jsou
lidé, o kterých taky ví: okamžitě je dát pryč.
R.B.
Ef 1,7 V NĚM SE NÁM SKRZE JEHO
KREV DOSTALO VYKOUPENÍ, TOTIŽ
ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ, PODLE BOHATSTVÍ JEHO MILOSTI… (B21)
Vykoupení je klíčovým teologickým pojmem a může být definováno jako „vysvobození na základě zaplacení výkupného“.
Je výrazem pro akt, jímž po složení určité
částky získal otrok svobodu. Tento princip
spatřujeme ve Starém zákoně na příkladě, kdy Izrael byl vykoupen z egyptského
područí. 1) Slovo vykoupení se zde používá k popisu vysvobození Izraele v Exodu
6,6. Písmo, a zvláště pak Nový zákon nám
ukazuje, že jediným řešením veškeré potřeby člověka je Ježíš, Boží Syn. Ve zmíněném
verši Efezským 1,7 je řeč o Ježíši Kristu,
jenž je Vykupitelem (hebr. goel). Vykoupil
padlé lidstvo z otroctví hříchu. Jedině Bůh
ví, jak s našimi hříchy naložit. 2) Do jaké
míry však je hříšník v zajetí nebo v otroctví? Apoštol Pavel píše Timoteovi, aby „poučoval odpůrce, snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatuji se z ďáblových
nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho [ďáblově] vůli“ (2Tm 2,25–26). Čím více
a déle se člověk podílí na hříchu, tím méně
uspokojení na oplátku dostává. Hříšník je
vykoupen přímo z ďáblovy pasti, z ďáblových spárů. 3) Jaká je tedy cena vykoupení? Krev Božího beránka (srov. Sk 20,28;
1K 6,20; 1Pt 1,18–19). Výkupné tedy složil
někdo jiný než ten, kdo svobodu získává. Ježíšova krev má výkupní cenu. Hřích začíná
neposlušností a způsobuje nejprve odcizení
člověka Bohu a pak vytváří překážku pro jeho
důvěrné obecenství s Bohem. Ježíš se snížil
k tomu, aby žil v srdci hříšníka zachráněného
milostí. 4) Co je požehnaným plodem či ovocem vykoupení? Odpověď nacházíme v tomtéž verši. Je to odpuštění, které je pouze jedním z ovoce neboli požehnání vykoupení. Ježíš
zemřel místo nás, aby nám získal odpuštění.
V.R.
Ef 2,20 JSTE STAVBOU, JEJÍMŽ ZÁKLADEM
JSOU APOŠTOLOVÉ A PROROCI A ÚHELNÝM KAMENEM SÁM KRISTUS JEŽÍŠ.
Základem církve jsou apoštolové a proroci?
No, nedá se nic dělat, to je právě v dnešních dnech veliký problém. Problém, o kterém jsem od založení církve častokrát mluvil, problém, že slovo učení není od slova
učitel, ale učitel je od slova učení. To znamená, že učení můžou stanovovat apoštolové, ale ne učitelé. Ano, ten dar nám byl
daný, a je dobré, když ho v církvi máme, ale
současně si vždy znovu musíme uvědomit,
že když obdarovaný vezme dar do své ruky,
pak běda církvi. Protože toto jsou právě určité věci, které Bůh omezil, sem patří i problém, o kterém jsme už tady hovořili: Ženám
nedovoluji učit. To znamená stanovovat linii učení. To Bible říká velmi jasně, a dnešní
doba proti tomu vyskakuje ve velkém. R.B.
Ef 4,2–3 …ABYSTE DĚLALI ČEST SVÝM
ŽIVOTEM, VŽDY SKROMNÍ, TIŠÍ A TRPĚLIVÍ. SNÁŠEJTE SE NAVZÁJEM V LÁSCE A USILOVNĚ HLEĎTE ZACHOVAT
JEDNOTU DUCHA, SPOJENI SVAZKEM
POKOJE. JEDNO TĚLO A JEDEN DUCH,
K JEDNÉ NADĚJI JSTE BYLI POVOLÁNI.
Po předložení doktrinálního obsahu
v prvních třech kapitolách Pavel pak před-
kládá v kapitolách 4–6 některé praktické žíše Krista církvi – a tady je pět základních. A milovat znamená: Ona má poznat, že ji
aplikace těchto nauk. Jeho opakovaný dů- Ale v listu Římanům Pavel rozvádí, že jsou miluje. My totiž v dnešní době jsme víc, než
raz v kapitolách 4–6 je na věřícího „chození“ ještě další služebnosti. Znovu budu pouka- si myslíme, pod vlivem francouzské revolu(„chodili hodně“, KR). KMS překládá slovo zovat, že díky Bohu, pokud je v církvi máme, ce a mnoha novodobých doktrín. Musíme
ale z druhé strany i dnes platí to, nad čím si uvědomit, že potřebuji být v něm, abych
„chodit“ jako „žít“ (srov. Ga 5,16).
Výraz „chození“ je používán v Písmu pro naříkal apoštol Pavel. Svět a filosofie to manželku miloval jeho láskou a abych dodefinování průběhu života (srov. 2,2.10). jemně říká, že úspěch neodpouští ani přítel. kázal naplnit to, co je řečeno na jiném mísV Genesis je například o Enochovi ře- Mohl bych říct sám za sebe i za jiné, měl tě, že hlavou muže je Kristus. Je-li On mojí
čeno, že „chodil s Bohem“ (Gn 5,22–24). jsem možnost hovořit s mnoha velikány, hlavou a já ho miluji, pak dokáži milovat
A Jan nám připomíná, že naše povinnost kterým Bůh žehnal, a mohu to číst i v lis- i svou ženu, především však uvolním Boží
jako křesťanů je „chodit tak, jak chodil Ježíš“ tech apoštola Pavla, který popisuje, kolik moc a ta Boží moc ji zpracuje lépe než moje
(1J 2,6, NBK). Nebo jak uvádí Český ekume- to vyvolalo různých závistí: „Jak to, že Bůh huba, než moje pohlavky. A vždy, ať je to
jemu dal dar a mně ne?“ No protože On si žena nebo muž, musí začínat u sebe a přinický překlad „žít tak, jak žil Ježíš“.
Pavel zde uvádí tři základní kvality, které někoho povolal. To je jeho svobodná vůle. jmout tento Boží systém. Dříve než jsi zapnul
mají věřícímu pomoci v chození s Bohem Bůh nemá parlament, On si to nepotřebuje nahrávací zařízení, dal jsi tam baterky a kaži lidmi. První z nich je skromnost (poko- nikým dát odhlasovat. To je právě problém, dopádně ses díval, jestli kontakty jsou čisté.
ra, NBK, KMS). V řeckém a římském světě že pokud dokážeme přijmout a respektovat, A zrovna tak, chci-li mít vítězný život, pak
bylo na skromnost pohlíženo jako na sla- že to je dar Ježíše Krista, je to k požehnání. se musím postarat o to, abych byl s ním ve
bost. Skromnost byla prokazována pouze Pokud ne, sami pak neseme důsledky. R.B. spojení. Aby spojení mezi ním a mnou bylo
otroky. Pavel ale prohlásil, že svatí mají být
ideální. Pak uvolním moc, která bude měnit.
Ef 4,26 HNĚVÁTE-LI SE, NEHŘEŠTE.
zcela skromní ve svém každodenním choUvedu konkrétní příklad. Mám jeden hoTedy křesťan se může hněvat? Jak ano a jak lící strojek, který vozím s sebou na cesty. Je
zení. Skromnost neboli pokora je opakem
pýchy. Tato kvalita je v pořadí uvedena jako ne (prakticky)? Jak dlouho?
na baterky, musím ho dávat dobíjet. Ale perDo západu slunce, to je nejdelší doba. fektně mi funguje. Nemusím hledat zásuvprvní, protože Pavel píše tahle slova v kontextu jednoty a klade na jednotu veliký dů- Hněv – i Bůh se rozhněval, vzplanul hně- ku, kde bych mohl zapojit šňůru, ale musím
raz. Skromnost či pokora podporuje jedno- vem na Mojžíše na hoře, když Mojžíš znovu si hlídat, abych ho v době klidu včas nabil.
a znovu nechtěl jít do Egypta. Kdyby Moj- Když já budu včas vždy znovu s Kristem, pak
tu, pýcha a okázalost nikoliv.
Za druhé, věřící mají být tiší. Tichost žíš šel, neměl by problémy později, když mu mě nepřekvapí žádná situace. Ano, mohu se
nebo krotkost (NBK), či mírnost (KMS) je Áron dělal různé háčky a vytáčky. Bůh vzpla- rozhněvat, ale hned to srovnám a jdu dál. R.B.
ovocem Božího Ducha (Ga 5,22) a je opa- nul hněvem, ale dále miluje. Ano, my se můžekem hrubosti a bezohlednosti. To znamená, me rozhněvat, v manželství, kdekoli, to se stát
Ef 6,2 ‚CTI OTCE SVÉHO I MATKU
že křesťan má mít své emoce pod kontrolou. může, ale vždy musím mít nad hněvem vládu. SVOU‘ JE PŘECE JEDINÉ PŘIKÁZÁNÍ,
Třetí kvalita, kterou má věřící vykazovat, Neovladatelný hněv do církve nepatří. R.B.
KTERÉ MÁ ZASLÍBENÍ.
je trpělivost. Trpělivost je Boží vlastností:
Co obnáší prakticky „cti otce i matku“? Co
v ní Bůh člověku dává možnost k pokání
Ef 4,30 A NEZARMUCUJTE SVATÉHO když s nimi nemohu souhlasit a poslechnout?
a k přijetí evangelia. Trpělivost je duch, kte- DUCHA BOŽÍHO, JEHOŽ PEČEŤ NESETE
Právě teď jsem připravoval kázání na
rý se nikdy nevzdává, který vydrží do konce, PRO DEN VYKOUPENÍ.
toto téma, kde poukazuji, že v manželství,
a to i v dobách protivenství (Jk 5,10). Je to
Co všechno zarmucuje Ducha? Můžeme ho ve společnosti, všude, platí jeden princip.
postoj dobrovolného sebeomezení, který se ještě vůbec něčím překvapit?
Tak jak píšu v jedné knize o muži, který přineodplácí zlým (srov. Ga 5,22; Ko 1,11; 3,12;
Slovíčko „překvapit“ bych dal stranou, jal Ježíše a jeho otec mu řekl: „Dávám ti vy2Tm 4,2).
protože Boha nepřekvapí nic. Ale zarmou- brat: Buď budeš dále mým synem bez Ježíše,
Pokora, tichost a trpělivost jsou základní- tit – je mi sedmdesát let a celý život opakuji: a chceš-li Ježíše, tak se tě zřeknu.“ A syn odmi stavebními kameny, které pomáhají vy- To mi voní a to mi smrdí. Celý život. Celá pověděl: „Tebe ztratit mohu, Ježíše ztratit
tvářet jednotu mezi křesťany. Pomocí těch- ta tisíciletí Ducha svatého jde znovu a zno- nemohu.“ I toto musíme umět pochopit, že
to tří kvalit či postojů Pavel pak říká, jakým vu zarmoutit. Jedna z věcí, která ho velmi on ctil svého otce, nevynadal mu, nevyskozpůsobem mají být uskutečňovány nebo zarmucuje, je hřích z Ráje: Budeš jako Bůh, čil na něj, ale se ctí mu řekl „ne“. Bez ducha
aplikovány v životě: „… usilujte se zachovávat vědoucí, co je dobré a zlé. Já to vím, já tomu vzpoury. To je ten problém. Já osobně tento
jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (Ef 4,3, NBK). rozumím. To je veliké zarmoucení Ducha verš vztahuji i na duchovní rodiče. Neumím
Slovní spojení „jednota Ducha“ je pro cír- svatého. Znovu a znovu si musím uvědomit, si vysvětlit, proč to tak je. Byl jsem já jiný,
kev klíčová záležitost. Proč? Protože Bůh že vím jen to, co mi On zjevil, co mi bylo že mě Bůh tak tvrdě držel na uzdě jak vůči
v Kristu a skrze Krista spojil Židy i pohany dané. A vždy znovu potřebuji jeho radu. R.B. mým duchovním rodičům, tak i fyzickým?
v jeden lid, v jednu Církev. Jednota Ducha
A že mi nedovolil nic, žádné vyskakování,
tudíž neznamená, že všichni myslí stejně,
Ef 5,22–6,9 ŽENY, MUŽI, DĚTI, OTCOVÉ, i když oni mi ubližovali? Vždyť já jsem neale že jejich myšlení, počínání a chování si OTROCI, PÁNI.
vyrůstal ve vzduchoprázdnu. A oni měli něnavzájem neodporuje, že směřuje ke stejnéTento úsek Božího slova není určen pro kdy hrozné názory. Ale Bůh držel na uzdě
mu cíli. Pavel vybízí efezské věřící, ale i nás, všechny lidi. Duch svatý zde oslovuje ur- mě. A nedávno ještě znovu, když jsem ve
abychom „zachovávali jednotu Ducha“, která čité konkrétní skupiny lidí: ženy (Ef 5,22– svém přemítání o tom přemýšlel a zvažoval,
již existuje, a kterou zajistil Kristus svou 24), muže (Ef 5,25–29), děti (Ef 6,1–3), otce co bych dneska tomu duchovnímu otci řekl,
obětí (2,11–18). To ukazuje na Boží moud- (Ef 6,4) otroky (dnes zaměstnance) (Ef 6,5–8) tak jsem cítil jakoby jeho pohlazení a říká
rost a svrchovanost (3,9–11). Křesťanskou vpány (dnes zaměstnavatele) (Ef 6,9). Proto mi: „Rudku, jenom buď rád a buď mi vděčný
povinností je na jednotě aktivně pracovat. se při četbě tohoto úseku vždy nejprve po- za to, že jsem tě držel na uzdě a žes jim to
Jednota nepřichází bez námahy či nahodi- dívejme, zda patříme k té skupině, kterou neřekl, protože by sis dneska na sebe strhl jó
le. Řecké slovo „zachovat“ (terein) znamená tu Duch svatý oslovuje. Pokud ne, tak daný pěkné důsledky.“ Cti znamená cti. A pokud
také „udržet jednotu, stát na stráži od za- úsek můžeme přeskočit – a místo něj si ně- po mně chce něco, co je prokazatelně hříšné,
čátku až do konce“. To v sobě zahrnuje sou- kolikrát důkladně přečtěme ten úsek, který pak v úctě řeknu ne, ale ne tehdy, když mně
středěnost, velkou bdělost a pečlivost, ale je právě pro nás – tak abychom se ho nau- se líbí víc to nebo ono – tady pozor. R.B.
zároveň i opatrnost a obavy. V.R.
čili nazpaměť a abychom dle něj žili a abychom se nepletli do toho, co zde Duch svaFp 1,15–18 ALE CO NA TOM! JEN KDYŽ
tý říká jiným. red.
SE JAKÝMKOLI ZPŮSOBEM, AŤ S POEf 4,11 A TOTO JSOU JEHO DARY…
STRANNÍMI ÚMYSLY, AŤ UPŘÍMNĚ
To je „kompletní seznam“ darů? Má církev
Ef 5,28 PROTO I MUŽI MAJÍ MILOVAT ZVĚSTUJE KRISTUS; Z TOHO SE RADUJI
i dnes o všechny tyto „dary“ usilovat?
SVÉ ŽENY JAKO SVÉ VLASTNÍ TĚLO.
A BUDU RADOVAT.
Všimněme si, že Bible používá několik
Tak to v mnoha případech asi není žádná výhra.
Je tedy dobré, aby každý jakkoliv kázal Krista?
výrazů. Dar Boží světu byl Ježíš Kristus. Pak
To není žádná výhra nikdy. Protože tam
Nemohu si pomoct, ale Boží slovo je živé
jsou dary Ducha svatého, ale jsou i dary Je- je příměr: Tak jako Kristus miluje církev. a Bůh skrze něj bude pracovat. Druhá věc
Studijní materiál
Ročník 22, listopad 2010
15
ŽIVOT V KRISTU
Studijní materiál
je zodpovědnost toho, kdo káže, že jednou
mu Bůh vystaví účet. Jednou se ho zeptá:
„Co ty duše, které se pak pohoršily a odešly?“
Protože Pán Ježíš říká, že pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nenarodil. Kázat
evangelium skutečně mohou všichni, ale
i s důsledky. R.B.
16
Fp 2,15 JAKO SVĚTLA VE SVĚTĚ.
Výraz odkazuje na znaky našeho misijního úsilí. Slovo použité pro světla, ř. fosteres, je stejné, jako bylo použito pro světla
ve vyprávění o stvoření, když Bůh umístil
na oblohu slunce a měsíc, aby osvěcovaly
zemi (Gn 1,14–18). Máme vzácné postavení. M.K.
a sváže mocnosti, nebude pronásledován,
se nám tu začalo šířit ještě před vězením.
Ptal jsem se: „Otče, v čem je náš hřích? Bratři na Západě svobodně jezdí, kážou evangelium, dávají literaturu, bratři na Sibiři umírají, my jsme ve vězení“, a On mě usměrnil
a řekl mi: „Já chci dokázat nebesům i peklu, že moje evangelium je vítězné, ať je bohatství nebo chudoba, ať je pronásledování nebo svoboda, že moje evangelium
nepotřebuje speciální podmínky.“ V tom
je to jeho vítězství, že neexistuje tma, která by to pohltila. To světlo nikdy nezhasne. Protože ono znovu a znovu povstává
a svítí a září, o tom hovoří celá historie.
R.B.
Ko 2,23 VYDÁVAJÍ SE ZA MOUDROST
Fp 2,19–30 NOVÁ PŘÁTELSTVÍ.
Oddíl dává vhled do vztahů s přáteli. Je JAKO ZVLÁŠTNÍ PROJEV ZBOŽNOSčlověk z masa a kostí. Zmiňuje čtyři rysy, TI, SEBEPONIŽOVÁNÍ NEBO TĚLESNÉ
které patří k přátelství: ryzí zájem, společný UMRTVOVÁNÍ, ALE NIC NEZNAMENAJÍ
směr, společnou službu a riskování a boje. PRO OVLÁDÁNÍ VÁŠNÍ.
Copak nás sebekázeň nezdokonaluje?
Zastavíme se u posledního z nich. Při popiBible hovoří o srdci. Ano, jsou lidé vychosu rizika si půjčil pojmy od hazardních hráčů. ČSP překládá „vlastní život dal v sázku.“ vaní, kteří sice v srdci zuří a skřípou zuby,
Řecké slovo PARABOLEUESTHAI je ze svě- ale dokážou se navenek usmívat a proto se
ta hazardních her a znamená vsadit všech- mi líbilo, když jsem četl, že v Americe vznino na následující vrh kostek. Pavel tím říká, kl klub lhářů amatérů. Ve stanovách měli
že Epafroditus pro Krista vsadil i život. napsáno, že do klubu nesmějí být přijímaní
V době prvotní církve existovalo společen- jako členové diplomaté, neboť ti jsou lháři
ství mužů a žen PARABOLANI, hazardní profesionálové. Nechci být profesionálním
hráči. Jejich úkolem bylo navštěvovat věz- lhářem, ale chci se naučit, aby má tvář zrně a nakažené, zvláště ty, kteří měli nebez- cadlila mé srdce. Proto nepůjdu cestou sepečnou nakažlivou nemoc. Každé přátelství bezdokonalování, kdy se dokážu jako dobrý
znamená ochotu riskovat. Ježíš se stal zra- diplomat usmívat, ale naopak. R.B.
nitelný svými přáteli. Byl k nim naprosto
Ko 3,20 DĚTI, POSLOUCHEJTE VE
otevřený. V Pavlovi, Timoteovi a Epafroditovi vidíme ty, kteří příklad Ježíše Krista ná- VŠEM SVÉ RODIČE, PROTOŽE SE TO LÍBÍ
sledovali a smysl pravého přátelství ukázali PÁNU.
Proč tak málo instrukcí pro rodinný život?
jak Filipským, tak i nám. M.K.
Dnes se píší celé knihy…
Jednou jsme to řešili na úrovni autorit,
Ko 1,24 PROTO SE RADUJI, ŽE NYNÍ
TRPÍM ZA VÁS A TO, CO ZBÝVÁ DO a já říkám: „Do ústavy stačí dát, že pastoroMÍRY UTRPENÍ KRISTOVÝCH, DOPLŇU- vi je dána veškerá pravomoc a bude to na
JI SVÝM UTRPENÍM ZA JEHO TĚLO, TO jeden řádek. Čím víc řádků tam bude, tím
bude víc omezení. Bible hovoří velmi jasJEST CÍRKEV.
Může naše utrpení smazat hříchy druhých? ně o manželství a nepotřebuje to zeširoka
rozebírat. Proč? Protože tady je řeč o moci.
Z čeho ta radost?
Hříchy druhých nesmaže nikdo ničím, je- A pokud já v moci žiju, v moci chodím, tak
dině krev Kristova. Ale, když vezmu napří- Boží moc ten zbytek zlikviduje. Podívejme
klad sedmnáctou kapitolu evangelia Luká- se na naše zákony. Jsou tak dokonalé, že už
še, dočtu se tam, že církev bude trpět až do jim nikdo nerozumí. Pro množství výjimek
jeho příchodu. To znamená, že já mohu při- atd. V Bibli je zákon vyjádřen často jen jedspět nanejvýš k tomu, aby Pán Ježíš přišel ním slovem: Nepokradeš. To je krátké. R.B.
dříve, aby přišel co nejdřív. Protože Pán Ježíš řekl: Na zemi soužení míti budete. Tak1Te 2,9 JISTĚ SI, BRATŘÍ, VZPOMÍNÁže o tom je tady řeč. A současně víme, že TE NA NAŠE ÚSILÍ A NÁMAHU, JAK
krev mučedníků je nejlepší evangelizační JSME VE DNE V NOCI PRACOVALI, ABYnástroj. To nejlépe funguje. R.B.
CHOM NIKOMU Z VÁS NEBYLI NA OBTÍŽ, KDYŽ JSME VÁM PŘINESLI BOŽÍ
Ko 2,15 TAK ODZBROJIL A VEŘEJNĚ EVANGELIUM.
ODHALIL KAŽDOU MOCNOST I SÍLU
Nemá být služebník živ z evangelia?
A SLAVIL NAD NIMI VÍTĚZSTVÍ.
Má, ale nikdy to nesmí být podmínkou.
Kristus zvítězil – proč se ještě protivit sata- R.B.
nu? Když 2000 let po vítězství satan ještě ovládá tolik lidí i území, to se to vítězství nepo1Te 2,20 ANO, VY (TESALONIČTÍ) JSTE
dařilo?
NAŠE SLÁVA A RADOST.
Ale podařilo. Jenom si musíme uvědoJak je to myšleno – proč zrovna oni? Dnešmit jednu věc. Evangelium jako světlo musí ní praxe?
mít tmu. Pokud nebude tma, tak není ani
To je velmi jednoduché. Apoštol Pavel
světlo. Na zemi musí být pokušení. A pro- práci v Tesalonice začal a můžeme vidět, že
to mi ve vězení můj Pán řekl jednu větu. právě Tesaloničtí a Filipští patřili ke sboKdyž jsem se ho ptal, když učení z Berlína, rům, které za Pavlem vždy pevně stály. A on
že člověk, který žije vítězně v Ježíši Kristu říká: „Mám z toho radost.“ Byly sbory, jako
třeba Korintští, kde se otvírali na kdejakého falešného učitele, který různým způsobem kázal proti Pavlovi a proti apoštolům,
a Pavel s tím zápasil. Totéž platí i dnes. Protože jsem jako biskup jezdil po sborech,
vím, že byly sbory, kde jsem měl skutečně
dobré vztahy, a byly sbory, kde mě jako biskupa přijmout museli, ale věděl jsem, že čekají, kdy už konečně odejdu. Taková je realita. R.B.
2Te 2,6 VÍTE PŘECE, CO ZATÍM BRÁNÍ
TOMU, ABY SE (SYN ZATRACENÍ) UKÁZAL DŘÍVE, NEŽ PŘIJDE JEHO ČAS.
Víme to?
Jak kdo. Já si myslím, že kontext Písma
mi to říká jasně. Pokud tady je církev a hlavně Duch svatý, nemůže tu být syn zatracení.
Ale Písmo mi říká, že Ježíš přijde pro svou
nevěstu. A ten Duch, který vzkřísil Krista,
i vás promění. Duch svatý jako přišel v den
padesátý, tak bude najednou vzat zpátky.
Ale On nepůjde bez nás, protože Pán Ježíš
řekl, že On bude v nás už na věky. To znamená, i ti, kteří jsou už dávno mrtví, pokud
Duch byl v nich, tak On si je vzkřísí a vezme s sebou. A nás promění. Ale pokud tady
Duch je, tak antikrist nemůže. Oba dva na
jednom bojišti nebudou. R.B.
2Te 3,6 PŘIKAZUJEME VÁM, BRATŘÍ,
VE JMÉNU PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, ABYSTE SE STRANILI KAŽDÉHO BRATRA,
KTERÝ VEDE ZAHÁLČIVÝ ŽIVOT A NEŽIJE PODLE NAUČENÍ, KTERÁ JSTE OD
NÁS PŘEVZALI.
Co když má dobré důvody, že nemůže najít práci ani jinak něco dělat? Praxe? Káznit
– Vylučovat?
Bible mi říká: Byl jsem mladý, jsem starý, říká David, a neviděl jsem ani jednoho
spravedlivého majícího hlad ani jeho potomstvo žebrající o chleba. Bůh se o nás dokáže postarat všestranně, i najít práci. Ale
zůstává háček: Chceme ji my? Právě tento
verš se týká i mnoha věřících, kterým až
tak dalece nevadí, že nemusí ráno vstávat.
A proto bychom měli dávat pozor. Nenechat zneužívat sbory. Proto už jeden z prvních dokumentů církve Didaché říká: Když
přijde nějaký ten pocestný, učitel a tak dále,
má-li hlad, nakrm ho, je-li mu zima, obleč
ho, chce-li po tobě peníze, vyhoď ho. To tu
bylo vždy. R.B.
2Te 3,13 VY VŠAK, BRATŘÍ, NEOCHABUJTE V DOBRÉM JEDNÁNÍ.
Úsilí o dobré skutky? Nejsme snad živi milostí z víry?
V dobrém jednání znamená: Nech ze
sebe proudit to Boží dobré. A to Boží dobré je i tenkrát, když takového člověka, který
nemá hlad, je dobře oblečen a chce peníze, vyhodíš. Když ho nevyhodíš, tak děláš
špatný skutek. Tady je třeba si uvědomit,
jak určité věci skutečně vypadají. Dobro neznamená každému na potkání dávat. Dobro znamená taky napomínat, káznit atd.
R.B.
Na tvorbě výkladových poznámek se
podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik –
R.B., Vlado Rafaj – V.R., Martin Kop - M.K.,
redakce – red.
Padne muslimská opona?
Č
eský Těšín, Křesťanské centrum, přeškolené agenty se supervýcvikem. Pomisijní pastorálka. Tři dny stráve- třebuje nás, ochotná srdce, která přijmou
né posilováním základní vize círk- stejné břemeno, jako má Bůh sám – lásku
ve – misie. Různé workshopy s misionáři k muslimům. Bratr Hanu burcoval kasApoštolské církve – Balkán, Afghánistán, kádou argumentů při srovnání MohameIzrael, cizinci u nás. Dva zkušení řečníci: da a Ježíše, Koránu a Bible. Muslimský
bratr Georg a bratr Hanu. Němec a Fin, svět je zoufalý, žízní a hledá život. Ani
oba se srdcem hořícím pro muslimské jeden muslim si nemůže být jist nebem,
země a jejich obyvatele. Přibližně stovka protože Alláh se stejně může rozmyslet.
bedlivých posluchačů, modlitby a uctívá- Láska? Odpuštění? Milost? Kdeže… to
ní se skupinou Naboso. To vše tvořilo rá- byste u Alláha hledali jen stěží. Muslimomec letošní misijní pastorálky. Když byla vé vlastně čekají na Mesiáše, stejně jako
loni poprvé, bratr biskup Martin Moldan jsme čekali my.
představoval svou touhu, aby se tento
Slyšeli jsme mnoho svědectví, jak skrtyp (nejen) pastorského setkávání stal ze sny, „náhodná“ setkání, vidění apod.
příjemnou tradicí. Letos jsme se tedy po- se mnoha muslimům dostává napít. Přidruhé sjeli do Těšína. S očekáváním, jaké jmou „Isu“, Ježíše jako svého Pána. I za
to bude letos.
cenu ohrožení svého života. Vždyť časBratr biskup celé setkání zahájil poně- to se proti obráceným muslimům stavějí
kud neobvyklým pohledem. Pohledem celé rodiny, manželka, dokonce i vlastní
shora. Jak se na nás dívají andělé, celý děti. A hrozí jim jediné – smrt.
duchovní svět. Protože se Bůh rozhodl
Bratr Georg podtrhoval důležitost
na nás, své církvi, zjevit svou neskona- modlitby. Z Afghánistánu museli odejít
lou moudrost. Bůh se rozhodl nechat to korejští misionáři, kteří jsou známí svou
nás – nést evangelium celému světu. To, horlivou touhou se modlit a přimlouvat.
co on začal, když přišel na zem, máme S nimi jsou duchovně propojeni další
my dokončit. Člověka to může naplňovat stovky přímluvců doma v Koreji. Když
hrdostí, bázní i zoufalstvím zároveň.
odešli, modlitby ustaly a náhle bylo fyzicPovzbuzením, že to jde, nám byli zmí- ky cítit, jak se duchovní nebe zahušťuje.
nění bratři. Oba začali své příspěvky Povzbuzoval nás, abychom se modlili za
krátkými svědectvími, jak si je Bůh začal muslimské země, za misionáře. Zmiňoval
používat pro práci v muslimském světě. pár příkladů, jak někteří misionáři neuMožná bych si představil někoho, kdo stáli ten dlouhotrvající tlak a museli se
má arabské předky a mezi muslimy se ne- vrátit domů. Někteří z nich měli na stanápadně vmísil. Zarostlé a osmahlé tváře, rosti mnohé obrácené muslimy, kteří tak
plynná arabština, citace z koránu nazpa- zůstávají sami bez opory. Prosil nás, abyměť. Jenomže to tak možná agenti CIA chom přijali některou zemi za svou a věnebo Mosadu. Bratr Georg nezapře ev- novali se přímluvám za ni. Bylo to drsné
ropské rysy ani ve svém věku, natož bratr povzbuzení a připomenutí, že naše modHanu – dobře živený bodrý dvoumetro- litby mají smysl.
vý dlouhán, kterého bychom si nespletli
Co se hluboce vetklo do mysli, bylo
s Arabem ani náhodou. A přesto si tyto svědectví bratra Hana. Zažil, když se ješbratry Pán Bůh přivedl přímo mezi mus- tě Bible pašovaly do zemí za železnou
limy. Afghánistán, Pákistán, země kolem oponou. Celé sbory se léta, desítky let,
Izraele apod. Bůh nepotřebuje speciálně přimlouvaly. A pak, z ničeho nic, železná
opona padla. Neuvěřitelné, bratr Hanu
to vlastně ani nečekal. Takové překvapení! A dnes stojí před námi opona další
– muslimská. Zdá se vám nemožné, že by
jednou padla? Podobně jako ta železná?
Několikrát na konferenci zaznělo, že
Pán Ježíš nemůže ještě přijít. Protože
přece evangelium nebylo kázáno celému
světu! Je minimálně 6 000 etnických skupin, které nemají živou církev. Na druhou stranu satan ví, jak málo času mu
zbývá, ví, že jeho království je právě spojeno s misií. Když ji zastaví, zbrzdí, bude
mít času více. A tak se snaží.
Jedno je však jisté. Muslimská opona
padne, protože Ježíš řekl, že přijde. Závěrečná výzva byla více než symbolická – zapoj se do tohoto úkolu: modlitbou, podporou, svou účastí. Ať se cítíš jakkoliv,
Bůh si chce použít i tebe. A celé nebe se
na nás dívá. Moc si přeji, ať se dívají rádi.
Jirka Bartík,
2. pastor AC Olomouc
Ze života církve
Ročník 22, listopad 2010
17
ŽIVOT V KRISTU
Vzpomínky na začátky sboru
Ze života církve
P
18
okoj vám – v říjnu uplynulo 15 let
od založení sboru AC Vyškov.
U příležitosti tohoto výročí chci
napsat pár vzpomínek na to, jak jsme začínali. Na prvním místě musím napsat, že
vše, co se událo, je jen Boží milost a jeho
zaopatření. Vždy při zakládání sboru jde
o Boží milost a dílo Ducha svatého. Jeden bratr řekl, že sbor zakládá ne člověk,
ale Bůh, a co dělá Bůh, je vždy úspěšné .
V prvopočátku, tj. roku 1989, kdy jsem
uvěřil, jsem zjistil, že se schází nějaká
malá křesťanská skupinka (2, 3 lidé) ve
Vyškově. Sem tam jsem ji navštívil, ale
více času jsem trávil v Brně v tamějším
sboru Apoštolské církve. Již velmi brzy
po mém uvěření Bůh mluvil do mého srdce a říkal mi, že jednou budu pastorem –
služebníkem na plný úvazek. Moc jsem
tomu nerozuměl, ale věděl jsem, že mě
srdce táhne do Vyškova, že Bůh ode mne
chce, abych zde pracoval a pomohl zde
tvořit, budovat sbor. Ještě nějakou dobu
jsem ale bydlel v Brně, pak jsem narukoval do Banské Bystrice a následně byl převelen do Břeclavi, kde „shodou okolností“
bydlela Dáša (má snoubenka). Asi tři měsíce před ukončením vojny byla svatba
a po vojně jsme s Dášou ještě jeden rok
bydleli v Břeclavi. Oba dva jsme věděli, že
to je jen dočasné a že se brzy budeme
stěhovat do Vyškova. Za chvíli přišla nabídka od bratří z Brna, zda bychom nechtěli jít do Vyškova založit misijní skupinku a zda bych nechtěl přijmout práci
na plný úvazek v církvi jako misijní pracovník. Tak se i stalo, přestěhovali jsme
se a začali vést tu malou, nám známou,
křesťanskou skupinku.
Má představa byla jasná – do roka a do
dne bude ve Vyškově sbor. Opravdu
jsem tomu věřil, ale byla to jen má představa. Bůh mě (nás) musel provést různými situacemi a zkušenostmi. Napřed
jsme se stali misijní stanicí brněnského
sboru. Bůh nám začal pomalu přidávat
další sourozence. Skupinka se pomalu
rozrůstala. Sem tam se k nám přidal nějaký voják, který byl na základní službě
ve Vyškově. Scházeli jsme se po rodinách
a bohoslužby měli v prostorách Českobratrské církve evangelické. Bohoslužby
jsme měli někdy na večer, někdy těsně po
obědě, někdy těsně před obědem... Modlili jsme se, pracovali ve Vyškově, Rychtářově, Bučovicích... A Pán pomalu a jistě
přidával další a další sourozence.
Pamatuji si, jak jsme řešili nedělní bohoslužby – když nás bylo méně než deset,
byla bohoslužba formou skupinky (seděli jsme dokola, povídali si, sdíleli se z Božího slova). Když nás bylo více jak deset,
bylo to již shromáždění – seděli jsme v řadách a ten, kdo kázal, stál za kazatelnou.
Vzpomínám si též na naši hudební aparaturu – koupili jsme malé kombo se třemi
vstupy a pomocí různých propojek a roz-
dvojek jsme do něj zapojovali kytaru, varhany a tři mikrofony  – dnes by chváliči
asi protestovali, ale my jsme byli vděčni
a s radostí chválili Pána.
Když se nás začalo pravidelně scházet
více jak 10, uvažovali jsme o tom, jak založit sbor. Z Brna nám bylo řečeno, že
nás musí být aspoň 15 členů a potřebujeme dva vedoucí – starší. Tak jsme na tom
začali pracovat a za nedlouho se nám
tyto požadavky podařilo s Boží pomocí
naplnit a požádali jsme o založení sboru.
1. 10. 1995 přijel Rudolf Bubik (tehdejší
biskup AC v ČR) a František Apetauer
(pastor AC Brno), modlili se za nás a založili oficiálně sbor AC Vyškov. Já jsem
se stal 1. pastorem a Viktor Baláž 2. pastorem.
2. Janův 1,12 Napsal bych vám ještě
mnohem více, ale nechci to svěřit papíru
a toneru. Mám totiž naději, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby
naše radost byla dokonalá. (parafráze) .
Jirka Pospíšil
Apolletin 10/2010
„Povodně 2010“
M
ilí bratři,
sedmi postiženým rodinám. A to ve Varnrád bych vám touto cestou chtěl sdorfu, Chrastavě, Hejnicích a Hrádku
znovu poděkovat za vaše zapo- nad Nisou. Před rozdělením sbírky jsem
jení do sbírky „Povodně 2010“.
všechny rodiny také osobně navštívil.
9. srpna jsme spolu s Apoštolskou církví vyhlásili sbírku na pomoc postiženým
Fotodokumentaci najdete na
povodněmi. Za jeden měsíc se na povodwww.nehemia.cz
ňovém kontu sešlo 279 702 Kč. Včetně
zůstatku na účtu jsme měli k dispozici
S přáním všeho dobrého
327 127 Kč.
Ve spolupráci s našimi místními partLeoš Cásek
nery jsme celý výtěžek sbírky rozdělili
ředitel N.f. Nehemia
Tábor v Bohuslavicích 2010
N
a táboře v Bohuslavicích s 43. Přední hlídkou Royal Rangers Vyškov jsem byla už potřetí. Musím
uznat, že se mi tam líbilo víc než na jiných táborech. Měli jsme tentokrát týmy
rozdělené na Řecko, Maltu, Turecko a Izrael. Já jsem byla v týmu Izraelců, kteří
nakonec vyhráli – jak jinak, že jo?  Boží
národ se projevuje vítězně i na táboře.
Ale myslím, že nám k vítězství pomohlo
něco jiného. Před každou soutěží a hrou
jsme se totiž v týmu modlili, aby nám
Bůh dal vítězství. Tak se také stalo.
Jako pokaždé i letos jsme se byli koupat v rybníku. Každý večer se zapálil oheň
a někdo kázal. Občas jsme k tomu mívali i scénky, u kterých se člověk i zasmál.
Pán se nás pokaždé dotýkal. Ten poslední večer jsme u ohně snad všichni plakali
a prosili Boha, abychom byli jako Pavel
a nestyděli se za evangelium. Aby nám
dal odvahu říct ho i kamarádům ve škole.
ENRICHMENT JOURNAL
v české verzi
E
NRICHMENT JOURNAL, známý obsahující zamyšlení nad soudobými aka světově rozšířený časopis vydáva- tuálními tématy v letničním světě.
ný americkými Assemblies of God,
První číslo vyšlo v srpnu 2010 a věnovychází od léta 2010 v české mutaci. Ča- valo se tématu UČEDNICTVÍ. Podzimní
sopis vychází čtvrtletně v elektronické číslo vyjde v listopadu a bude se věnovat
podobě. Je určen (nejen) křesťanským PASTORAČNÍ PÉČI A PORADENSTVÍ.
služebníkům a klade si za cíl podat poOdkaz na elektronickou podobu české
mocnou ruku českým pastorům a slu- verze ENRICHMENT JOURNAL nalezžebníkům tím, že jim poskytne články nete na www.apostolskacirkev.cz
LÉTO 2010
Časopis určený nejen vedoucím křesťanským služebníkům
Czech Edition
Obsah
Učednictví a transformace
1. Deset principů apoštolského
autor: George O. Wood
2. Kráčet po cestě ke
autor: J .Don George
žni
3. Naplnění velkého poslání
autor: Andrew D. Templeton
4. Principy duchovního
autor: James D. Hernando
5.
zakládání sborů z devatenácté kapitoly knihy Skutků
skrze učednictví
vedení odvozené z Pavlových pozdravů
Křest v Duchu svatém: Ježíšův život a služba
autor: Edgar R. Lee
6. Ježíš, ten Pomazaný:
autor: Tim Enloe
7. Velká pelagiánská
autor: William P. Farley
náš vzor pro službu v nadpřirozené moci
hereze
8. Jednou spasen, navždy
autor: W. E. Nunnally, Ph.D.
spasen - učí toto bible?
http://www.enrichmentjournal.ag.org
Navštivte webovou stránku Enrichment Journal a klikněte na odpovídající vlajku. Budete přesměrováni na jednu ze třinácti jazykových verzí, kterou jste si vybrali: francouzská, ruská, rumunská, maďarská, chorvatská, německá, španělská, ukrajinská, tamilská, bengálská, česká, verze v hindštině
a malajálamštině. Odpovídající verzi si můžete přečíst on-line nebo si ji pro větší pohodlí stáhnout.
V případě jakýchkoliv dotazů či připomínek nás neváhejte kontaktovat:
[email protected]
Life Publishers International1625 North Robberson AvenueSpringfield, MO 65803, 417-831-7766
on-line
Víte, že časopis
ENRICHMENT JOURNAL
je nyní k dispozici on-line
ve 13 jazycích?
Bengali, Hindi
Tamil, Malayalam
Redaktor: Terri Gibbs, Redaktor české verze: Radek Smetana, Překlad: Mgr. Vladimíra Lasotová, Renata Rattayová,
Jazyková korektura: Věra Dvořáková, Marie Ribárská, Grafické práce: Dita Targoszová
Vydává: Apoštolská církev ve spolupráci s nakladatelstvím LIFE PUBLISHERS
Copyright 2010 General Council of Assemblies of God in Life Publishers International
Jako na každém jiném táboře i tady
jsme měli hlídky. Také na mě jedna připadla. Byla zima, takže jsem musela být
úplně nabalená, ale pak konečně odbila
celá a já mohla jít spát.
Snad jediná nevýhoda je v tom, že tábor nemůže být na 14 dní. Ale my – doufám, že mluvím za všechny – jsme si to
pořádně užili. Já určitě! Snad příště pojedu taky. A pokud ne? Budu vzpomínat,
co jsem na těch předešlých táborech zažila.
Nikola Fleková, 11 let
Ježíš, ten
Pomazaný:
Náš vzor pro službu
v nadpřirozené moci
Ze života církve
Ročník 22, listopad 2010
Článek z časopisu Enrichment journal
N
ikdy nezapomenu na ten klidný
srpnový večer, kdy jsem zakusil
Ježíše jako toho, kdo mne osobně
pokřtil Duchem svatým. Ani jsem vlastně
přesně nevěděl, proč to zmocnění chci,
hnala mě však touha zakusit ho. Jak jsem
začal ve svých modlitbách dávat přednost Kristovu vedení, otevřela se v mém
mladém duchovním životě nová etapa.
Následující dny mi představily možnosti, které mi teď byly k dispozici – zároveň se zodpovědností, jež na mně ležela
– v okamžicích, kdy jsem přiváděl někoho
k Pánu a když jsem byl svědkem uzdravení poté, co jsem se za někoho modlil.
Otevřely se dveře pro službu v nadpřirozené moci.
Nadpřirozená služba je hnacím motorem novozákonního šíření Božího království. Nedovedu si představit žádného
služebníka, který by si ji nepřál zakusit
a uvést tak v činnost nadpřirozené prvky
svého Božího povolání. Snad i duchovní
s tím nejnaškrobenějším kněžským kolárkem by byl vděčný za zmocňující navštívení Duchem svatým – i kdyby to bylo
mimo jeho teologický rámec. Jak může
někdo číst evangelia a Skutky, aniž bolestně netouží po službě v nadpřirozené
moci? Procházet prašnými stezkami na
doslech Kristovu učení a na dohled jeho
zázračných činů, to by muselo zvednout
ze židle i toho největšího pecivála!
Znovu se musíme zamyslet nad tím,
jaký vzor nám zanechal Ježíš pro službu
zmocněnou Duchem svatým. Jestliže On
dělal nadpřirozené věci a řekl nám, aby-
19
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
20
chom následovali jeho příkladu a dělali
totéž, proč se tomu tak neděje? A tato
otázka plodí ještě další podotázky.
1. Jak můžeme následovat Ježíšova příkladu, když On je Bůh a my ne?
Konal Ježíš zázraky čistě z moci svého
božství (jako věčný Syn), nebo zde sehrál
roli ještě jiný faktor? Písmo hovoří jasně.
Mesiáš nemohl být zbaven svého božství
jako Bůh – člověk (Ko 2,9), avšak jednal
v moci pomazání Ducha svatého.
Lukáš 4 zaznamenává naplnění Izajášova proroctví: „Duch Hospodinův jest
nade mnou, proto mne pomazal“ (L 4,18;
Iz 61,1). Apoštol Petr odhalil christologickou podstatu Ježíšovy pneumatologie,
když učil v Cesareji, že „Bůh obdařil (pomazal) Ježíše z Nazareta Duchem svatým
a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal
a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním“ (Sk 10,38). Ježíš jednal díky tomu, že jej Duch svatý
uschopňoval. Ne proto, že by jeho božství bylo nedostatečné. Jako náš vzor
nám však musel ukázat cestu, která pro
nás bude schůdná. Jeho příslib moci, přicházející spolu s křtem v Duchu svatém
(Sk 1,8) nám může umožnit jednat tak,
jak je to pouhému lidství nemožné.
Příslib ohledně „ještě větší skutků“
(J 14,12) nedal mnohým služebníkům
spát. Tato slova o „větších skutcích“ se
týkají nás; avšak jak můžeme jako pozemšťané doufat, že se budou opravdu
dít? Zdá se, že na to nejsme dostatečně vyzbrojeni. Z kontextu Ježíšových
slov vyplývá, že v této souvislosti mluvil
o blízkém seslání Ducha svatého – toho
stejného Ducha, který sestoupil na Ježíše při jeho křtu v Jordánu. Ten zmocní
nás, věřící.
Více než nejasný obraz Trojice by nám
Ježíšův křest a následné sestoupení Ducha svatého – spolu se slyšitelným projevem Otcova potvrzení – měly zodpovědět naše osobní otázky ohledně služby
v nadpřirozené moci. Ježíš nepotřeboval odpuštění vlastních hříchů ani moc
Ducha k tomu, aby zvítězil nad osobní
slabostí. Jako náš vzor následoval Otcovu vůli krok za krokem a ukazoval nám
tak cestu, kterou my – kteří zoufale potřebujeme odpuštění a zmocnění – budeme
schopni následovat. Sestoupení Ducha
svatého na Ježíše při jeho křtu ukázalo jinou podobu vzoru, který si máme vzít za
vlastní; vždyť hned poté Lukáš zaznamenává, že Ježíš byl „plný“ Ducha (L 4,1).
Kristovo spoléhání na sílu Ducha hovoří o naší zoufalé potřebě křtu v Duchu a „plnosti“ nadpřirozené moci, která s tím přichází. V naší službě můžeme
následovat Kristova příkladu, neboť tak
jako On, i my můžeme zakoušet moc Ducha svatého a spoléhat se na ni.
2. V čem si můžeme vzít z Ježíše, toho
Pomazaného, příklad?
V Lukášově zprávě o počátku Ježíšovy
mesiášské služby (L 4) vidíme, ve kterých
dvou oblastech můžeme obecně očekávat nadpřirozeno: Duchem zmocněná řeč
a Duchem zmocněné činy. Ježíšovo kázání, vyučování a prorocká služba jsou pro
nás příkladem nadpřirozeného, Duchem
zmocněného projevu. Synoptická evangelia poukazují na úžas zástupů, které se
podivovaly autoritě a moci Kristem pronášených slov (Mt 7,29; Mk 1,22, L 4,32).
Stejně tak Duch svatý projevil svoji moc
v nadpřirozených skutcích uzdravování,
vyhánění zlých duchů a v zázracích (Mt 9,8;
15,31, Mk 1,27, L 4,36). Tyto skutky měly za
cíl zdůraznit osobu a poselství Ježíše Krista.
Tento vzor bychom měli následovat.
I když Ježíš, božský ideál, má Ducha „v plnosti“ (B 21 „bez omezení“, J 3,34), křest
v Duchu svatém otevírá stejné dveře i nám.
Ve Sk 1,8 je postup naznačen: nejprve přijmout moc a následně být svědkem; prorocké zmocnění a počáteční zkušenost pak
vyústí do prorocké služby a služby v moci.
Všimněte si: hned po počátečním vylití Ducha o Letnicích Petr s takovou přesvědčivostí prohlašuje, že Ježíš je Kristus,
že lidé jsou „zasaženi v srdci“ (Sk 2,37).
Porovnejte to s předchozí reakcí lidí na
Kristova slova. Následně třetí kapitola
ukazuje, jak Petr a Jan demonstrují nejen Duchem zmocněnou řeč, ale také
Duchem zmocněný skutek. Veřejně totiž uzdraví chromého žebráka sedávajícího poblíž Krásné brány. Lukáš chce čtenářům ukázat, že Kristovi následovníci
převzali vzor Kristovy služby: Duchem
zmocněná řeč a Duchem zmocněné skutky jsou výsledkem křtu v Duchu svatém.
Přijmout a být – to jsou charakteristické
znaky zkušenosti křtu v Duchu svatém.
3. Jak můžeme mít jistotu, že se skrze
nás budou dít nadpřirozené věci?
Možná už je to léta, co jsme prožili křest
v Duchu svatém a čas od času prožili nadpřirozené zmocnění. Jak však dnes můžeme s důvěrou vystoupit na vyšší úroveň
a prožít hlubší zkušenost, závislost a poslušnost? Odpověď na tuto nelehkou
otázku je často zatížena naším strachem
a vědomím naší nedostatečnosti. Jednoduše řečeno, často víme, že na nás při křtu
Duchem sestoupila holubice, ale kdesi
hluboko v nás se stále skrývá ustrašené
kuře. Náš Strach nás často paralyzuje.
Jaké hlavní obavy tedy nabourávají
naší sebedůvěru? Ty dvě zásadní pravděpodobně jsou:
a) Obava z toho, že se nic nestane.
b) Obava, že svou nezkušeností nebo
nešikovností něco zkazíme.
Obě tyto obavy musíme překonat za
pomoci Ducha svatého, Božího slova
a modlitby. Ani skupina nejlepších roztleskávaček, ani sebevíc povzbuzující slova nám z tohoto vězení strachu nepomohou. Pokud se však zaposloucháme
dostatečně dlouho do hlasu především
evangelií a Skutků a ponoříme do Boží
přítomnosti, jasněji uvidíme, jak takový
normální život v nadpřirozené moci vypadá. Žádný teologický kurz ani studijní
středisko nám nemohou zaručit ryzí růst
naší víry a míry pomazání. Ponoříme-li se
však do Písma a Boží přítomnosti, naše
očekávání se znovu probudí. Písmo svědčí, že „víra je tedy ze slyšení zprávy a tou
zprávou je slovo Kristovo“ (Ř 10,17; B21).
Můžeme budovat svou víru tím, že se budeme modlit „v Duchu svatém“ (Ju 20).
Když zmírníme tento strach čtením Písma, modlitbou a Boží přítomností, svatá
nespokojenost nás může dovést k bodu
poslušnosti – bez ohledu na to, jak se
bude jevit výsledek. Neobhajuji nezodpovědný nebo povýšený přístup k věci. Když
se však snažíme žít podle Písma a setrvávat v přítomnosti Ježíše, toho Pomazaného, naše sebedůvěra poroste. Mnozí se
troufale pokusili vstoupit do oblasti nadpřirozeného bez silného vztahu k Božímu slovu, modlitbě a přítomnosti Ducha
svatého. Stejně jako v případě sedmi synů
Skévy jim pak nezbude nic víc než hledat
obvazy, kterými si převážou rány, a fíkové listy, kterými přikryjí svou nahotu.
Jsme-li skutečně zaměřeni na náš nebeský vzor – Ježíše, toho Pomazaného,
a jsme-li odhodláni naplnit jím svěřené
poslání, nadpřirozené nástroje Ducha –
Duchem naplněná řeč a Duchem zmocněné činy – budou rovněž součástí našeho
života. Soustředění na Krista a modlitby,
četba Božího slova a přítomnost Ducha
svatého nás také budou chránit od tělesné neuváženosti, předsudků a pýchy.
Moje zkušenost se křtem v Duchu svatém následovaném činem – přijmout a být
– změnila směr mé duchovní dráhy a více
přiblížila můj život Kristovu vzoru. Možná jste si však spolu se mnou všimli, že
naše předchozí zkušenosti se mohou proměnit v nádherné vzpomínky, které s postupem času ztrácejí svůj dopad. Proč
se ke mně nepřipojíte a znovu nezkusíte hledat Ježíše, toho Pomazaného, skrze modlitbu, studium Božího slova a čas
strávený v přítomnosti Ducha? Písmo
mluví jasně. Duch svatý na nás sestupuje,
aby nás pomazal k nadpřirozené službě.
„Přijmete moc a budete svědky.“ (Sk 1,8)
Tim Enloe
TIM ENLOE pochází z Wichita v Kansasu. Je to evangelista, který cestuje po celých
Spojených státech i dalších zemích a vyučuje
o Duchu svatém a slouží v jeho moci. Více informací najdete na www.enloeministries.org
Zodpovědnost křesťana
ve světě
O
dvěká a přirozená touha člověka
je touha po lásce a po seberealizaci. V každém člověku je totiž
zakotvena touha dosáhnout víc než jen
to, že se nechá unášet davy lidí. Chce víc
než jen vydělat si na živobytí. Chce měnit okolí, ve kterém žije. Chce ve světě
zanechat stopu, která nebude smazána
a zapomenuta.
Ježíš během své tři a půl leté služby
na zemi sloužil nespočetnému množství lidí. V Lukášově evangeliu 10,25–37
máme příběh o Ježíši, kterého nacházíme uprostřed velmi intenzivní a vyčerpávající služby. Vtom za ním přichází zákoník s otázkou. „Co mám udělat, abych
získal věčný život?“ Ježíš vnímá záludnost
otázky, proto směřuje pozornost muže
k podstatě Zákona a vede ho k zamyšlení
a k následovné odpovědi: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou
svou duší, celou svou silou a celou svou myslí
a miluj svého bližního jako sám sebe.“1 (verš
27) Ježíš ocenil správnost jeho odpovědi,
načež si znalec Mojžíšova zákona odpověď vyslechl, pokrčil rameny a vyhýbavě
vyzvídá dál: „A kdo je můj bližní?“
Aby Ježíš tomuto muži přiblížil smysl ilustrace, vypráví mu nádherné podobenství o milosrdném Samaritánu. Příběh končí otázkou, která v sobě ukrývá
didaktický neboli výchovný prvek. „Kdo
z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který
upadl mezi lupiče?“ Jelikož zákoník odpověď dobře znal, zareagoval jednoduše
a velice pohotově: „Ten, který mu prokázal
milosrdenství.“ „Jdi a jednej také tak,“ dodává Ježíš.
Co z toho plyne pro nás? Jaké poučení? Ježíš byl ve světě činný od začátku
své veřejné služby až do konce. Aktivně
se zapojoval do dění kolem sebe. Jeho
pověst byla věhlasná. Kdykoli během
služby mohl s klidným svědomím říct:
„Vždyť já tady budu krátce. Zbývá mi ještě několik měsíců či týdnů. Za tak krátký čas, ať se snažím jakkoliv, neudělám
téměř nic zásadního, abych změnil kvalitu života kolem sebe a ve společnosti.“
Ježíš čelil každodenním situacím a potřebám svého okolí. Evangelista Marek
uvádí verš, který přesně charakterizuje povahu Ježíšovy služby: „Syn člověka
nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil…“
(10,45)
Milý čtenáři, nepochybuji, že sleduješ
vývoj situace a směřování světa v těchto dnech. Proto je na místě otázka, jakou roli zde sehrává křesťan? Jaký je jeho
úkol a zodpovědnost?
V okamžiku znovuzrození jsme byli
povoláni do řad Božích bojovníků. Apoštol Pavel v této souvislosti hovoří:
mil jsem se již s lidmi ve svém sousedství? Nakolik znám je a jejich potřeby?
V dnešní uspěchané době a přetechnizované společnosti se lidé z různých důvodů stěhují častěji než kdykoliv předtím.
Proto seznámit se s nimi je skutečně naléhavá a vážná potřeba. Je snadné zůstat ve svém teritoriu, v jakési imaginární „zóně bezpečí“, nevyjít z kruhu vztahů,
které již máme a nezískávat nové přátele. Ale ten nový nebo staronový soused
byl dán do našeho sousedství proto, abychom mu uměli sdělit a přiblížit evangelium jak teoretickým, tak i praktickým
způsobem.
A zde nám je příběh o dobrém Samaritánu nápomocný. Samaritán se zajímal
o všechny potřeby člověka a tím mu prokázal veliké milosrdenství. Pravděpodobně ho zachránil od jisté smrti. Šel až tak
daleko, že byl ochoten i riskovat, aby pomohl člověku, kterého jiní nepovažovali
za bližního. Samaritán byl na správném
místě, ve správný čas, aby vykonal správné věci. Byl na místě kvůli potřebě, kterou měl jeho bližní.
Ve skutečnosti být „bližním“ není pouze něčí vztah k nám, ale i náš vztah k někomu jinému. Biblický slovník uvádí:
„V tomto podobenství bližním není, jak
by se zde dalo očekávat, zachráněný muž,
ale Samaritán, který ho zachraňuje, který
jedná jako bližní.“2 My jsme bližními, my
jsme sousedé pro někoho jiného. V Ježíšově otázce „…kdo je můj bližní?“ pointa příběhu kulminuje. Ježíš použil výraz
„bližní“, čímž myslí skutečného přítele.
Přítele v čase nouze, potřeby, nedostatku a bídy. Přítele, který se hodí do každého počasí. Přítele, který je na „drátě“.
Jen si vzpomeňme na Ježíšova slova: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil
jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách,
a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli
jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste
mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“
(Matouš 25,35–36)
Křesťan má mít čilý zájem o dění kolem sebe a ve společnosti. Musí být také
dobrým občanem. Státníci vedou mnohá
politická jednání, která často vyjdou naprázdno a jsou mnohdy nechutná. Jedním z našich cílů však má být přinášení
křesťanských principů a hodnot do „neklidných vod“. Křesťané mají být hlasem,
který je slyšet.
Zaměstnanec jisté firmy měl v popisu práce pohovory s novými uchazeči
o zaměstnání. Způsob, jakým to dělal,
byl velice zvláštní. Když uchazeč vešel
do dveří a posadil se, vzápětí mu pra-
„Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli
postavit proti ďáblovým nástrahám. Neboť
náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti
vládám, proti autoritám, proti světovládcům
této temnoty, proti duchovním mocnostem zla
v nebeských oblastech.“ (Efezským 6,11–12,
KMS)
Jako vojáci, jako armáda Ježíše Krista
si musíme v první řadě uvědomit, kdo je
náš nepřítel. Pak musíme znát své výchozí postavení, přednosti a výhody. Satan,
vládce světa, nenávidí Boha a Boží věci.
Jeho jednání vůči nám, jakožto Božím
dětem, je nenávistné. Proto nás Bible učí,
abychom si oblékli plnou Boží zbroj. Náš
společný nepřítel používá lež a výmysly,
ale my pravdu. On lest a strach, my víru.
On hřích a zbabělost, ale my spravedlnost a odvahu. Pamatujme na to, že vítězství je připraveno pro ty, kdo Boha milují
„celým srdcem, celou duší, celou silou a celou
myslí“. Apoštol Jan tato slova potvrzuje vyznáním „…neboť kdo se narodil z Boha,
přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo
svět, je naše víra.“ (1 Janova 5,4)
Co znamená být dobrým bližním? Jednoduše to znamená být přítelem, kama1
Není-li jinak uvedeno, citáty z Písma rádem, být někomu po ruce, k dispozijsou vzaty z Ekumenického překladu, Pra- ci. To znamená podívat se za svůj plot 2 Jean-Jacques von Allmen. Biblický slovči zeď a položit si několik otázek: Sezná- ník. Praha: Kalich, 1987, s. 20.
ha, 2001.
Čtenáři píší
Ročník 22, listopad 2010
21
ŽIVOT V KRISTU
Jak jsem přestal
sledovat zprávy
covník firmy nabídl nápoje, smál se, dělal si ze sebe legrácky. Dokázal vytvořit
zcela uvolněnou atmosféru. A najednou
se vážně zeptal na smysl jeho života. Byl
si vědom toho, že lidé, kteří vědí, kam
jdou, jsou zpravidla lepšími pracovníky.
yla doba – a není to tak dávno, co
Jednou mu jistý muž na uvedenou otázjsem spoustu času denně věnoku odpověděl: „Smyslem mého života
val sledování zpráv na internetu,
je jít do nebe a vzít s sebou co nejvíce v televizi, v rádiu. Neustále jsem sledoval,
lidí.“
co kdo řekl, co tím myslel, co tím mohl
Ježíš vyzývá k následování i nás, ja- myslet, nebo co tím naopak nemyslel.
kožto své učedníky. Bez něj nedokážeme
Věnoval jsem spoustu času tomu,
nic udělat. Nic, co má trvalou a věčnou abych se pokusil pochopit, co dělá tento
cenu. On je naším dokonalým příkladem svět, co dělají politici, co dělají umělci.
ve všem. Učedníci Ježíše Krista jdou ve
Není to tak dávno, co jsem zpravodajšlépějích svého Učitele a bez přestání se ství sledovat přestal. Ne snad proto, že
od něj učí. Učedník je člověk, který chce bych ztratil zájem o to, co se kolem mě
být v každé oblasti svého života jako jeho děje. Zájem mám.
Mistr. Chce být člověkem, který bere na
Je to proto, že jsem si uvědomil, kdo je
sebe svůj kříž a následuje Ježíše (Matouš šéfredaktorem těchto zpráv.
16,24–25). Umírá starému způsobu živoLidé si často stěžují, že dnešní zpravota, povstává do nového života v Kristu dajství je plné drog, sexu, násilí či nej(Galatským 2,20) a přináší ovoce Du- různějších katastrof a na dobré zprávy tu
cha (Galatským 5,22–23). Jako křesťané místo není. Je plný korupčních skandámáme o to všemožně usilovat.
lů, záletů či úletů politiků, rádoby poliProto mějme jistotu, že Ježíš je v na- tiků, nejrůznějších „hvězd“, hvězdiček,
šem životě a že mu smíme plně důvěřo- celebrit či samozvaných VIP a spousta
vat!
důležitých – leč asi obyčejných a nezajímavých věcí – tu není. Přesto těmto špatVladimír Rafaj, ným zprávám věnují lidé spoustu svého
učitel VOŠM času.
Čtenáři píší
B
Blahopřání
Když narodila ses,
to bylo svítání.
Dětství byl rozbřesk dne,
teď už je ráno.
To je vítání všeho nového, co čeká tě.
Něco ovlivníš a jiné ne.
Ať slunce ti svítí na cestu tvou
celý bílý den.
Dnes již víš, že bez bouřek
a deště se život neobejde.
Je různé koření,
je i trápení.
To s pokorou přijímej,
vůle vyšší to je a té se nevzpírej!
Když večer přijde, tak modli se
a vzpomínej…
Noc si tě zavolá k odpočinku,
ty budeš vědět,
zda nepromarnila jsi tu chvilku,
co slunce hřálo tě.
Poděkuj Pánu za každý den!
Marie Zrůcká, AC Brno
22
Nedávno jsem se rovněž zamýšlel nad
tím, proč v poslední době tak moc sílí
tlak proti křesťanům a proč jsou některé věci, které my křesťané považujeme za
špatné, myslím tím např. nevěru, homosexualitu či jiné nešvary – tak propagovány a naopak proč jsou křesťané tak často
zesměšňováni či jinak popotahováni.
Jak jsem řekl, uvědomil jsem si, kdo je
šéfredaktorem těchto zpráv, kdo nenápadně tahá za nitky.
Ostatně, víme to všichni, je to napsáno v Bibli.
Tím šéfredaktorem je ďábel. To on chce,
abychom svoji mysl zaměstnávali právě
drogami, sexem a jinými zlými věcmi.
Abychom odváděli svoji pozornost k nešvarům tohoto světa, k problémům, které
často ani problémy nejsou. Abychom se
věnovali věcem, které nás odvádějí od poznání jediného Boha, jediné Pravdy, kterou je Ježíš Kristus.
Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník,
ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho
by pohltil. (1Pt 5,8)
Tom Klíčník, AC Brno
Proč chodit na modlitební
setkání a modlit se s ostatními?
1) Ježíš zaslíbil, že kde se dva nebo tři
sejdou v jeho jménu, On bude uprostřed
nich. Tak proč se nemodlit s ostatními,
když máme tak úžasné zaslíbení?
2) Máme se modlit jeden za druhého
a nést navzájem své těžkosti. V každý čas
se v Duchu svatém modlete a proste, bděte
na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za
všechny bratry i za mne… (Ef 6,18). Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
(Jk 5,16)
Jak může Bůh mezi námi uzdravovat,
když se nebudeme modlit jeden za druhého? Tím, že se naučíme modlit jeden
za druhého, se také můžeme s ostatními
sblížit a mohou vzniknout nová přátelství, ve kterých můžeme jeden druhého
podpírat. Máme sloužit jedni druhým,
jsme Kristovo tělo, každý z nás je jedním
údem. Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.
(Ga 5,13)
3) V Novém zákoně se 18x vyskytuje
výraz „modlete se“, což jednoznačně ukazuje, jak důležité je se modlit. Kristus je
hlavou církve, On miluje své tělo a chce
o něj pečovat. Musíme však s ním trávit
čas na modlitbách. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak
i Kristus pečuje o církev; (Ef 5,29)
Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu
a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,20)
On chce s námi večeřet a být s námi na
každý den, tak proč nevyužít i modlitebních setkání a společně se přimlouvat a chválit Hospodina, Boha žárlivě
milujícího, s ostatními bratry a sestrami? „…zaslechne-li kdo můj hlas…“ – kdokoli, kdo zaslechne jeho hlas, může s ním
večeřet. Nejen starší sboru či „silnější ve
víře“. On chce být s každým z nás, nemusíme být na určité úrovni pobožnosti, abychom se mohli účastnit modliteb
s ostatními!
Tomáš Janíček, AC Zlín
Kapky 10/2010
Ročník 22, listopad 2010
Je jen několik období v roce, kdy je dost lidí ochotno se trochu zastavit a popřemýšlet nad
poselstvím Bible. Bylo by škoda v takové době mlčet. Samozřejmě, že jedním z těchto období
jsou Vánoce. Podívejme se, jak tento čas využívají misionáři, kteří přijíždí do Evropy:
N
a Mikuláše nechávají děti v Maďarsku za dveřmi čistou botu, do
které jim „Mikuláš“ dá čokoládu,
pokud byly hodné. My Mikuláše neslavíme, ale misionářka Jocelyn tento zvyk využívá k tomu, aby děti získala pro Krista.
Naplánuje sobotní evangelizaci, která je
založena trochu na principech příměstského tábora. Tato akce se pořádá v místním supermarketu. Pozvánky na tuto
akci rozdává týden předem ve školkách,
školách, dává je do schránek v panelácích a zapojí členy sboru, aby je rozdávali všude tam, kde je to vhodné. Na ten
den jsou děti zvané, aby se naučily hrát
na zvonečky. Do programu se zapojují sborové děti a úspěch bývá zaručený,
protože zvoneček je velmi jednoduchý
hudební nástroj a dovede si získat všechny děti. Potom se dětem předvede nějaké
divadlo buď s loutkami, pustí video nebo
se nachystá vyprávění, ve kterém dětem
povíme jednoduše evangelium. Pak děti
pozveme na různá stanoviště, na kterých
několik hodin mohou vyrábět něco, co
nějak souvisí s Vánocemi. Mají dost času
na to, aby mohli jít vyrábět na všechna
stanoviště. Na vyplnění chvil mezi jednotlivými stanovišti používáme jednoduché míčové hry nebo malování na obličej.
Starší děti mají ve vedlejší místnost k dispozici různé hry a drobné sportovní soutěže. Nakonec dáme dětem tašku, do které si mohou své vyrobené poklady uložit.
Zároveň do tašky přiložíme pozvání na
speciální dětské vánoční hry, které pořádáme těsně před Vánocemi. Pozvánka zároveň obsahuje informace o našem sboru a o dětském programu, který ve sboru
máme. Na tyto programy nám chodívá
asi 60 dětí. Podobné akce pořádáme také
před dnem matek a před Velikonocemi.
Jocelyn
Misionářka Karen Linderman slouží
s manželem ve Francii. Poslala to, co dělají oni pro děti během vánočního období.
V
ánoce v naší službě znamenají dětský
vánoční muzikál, ve kterém jsou scénky mládeže, hodně zpěvu a hudby.
Přeložili jsme už několik takových muzikálů do francouzštiny, vyrobili jsme pomůcky a ušili kostýmy. Je to úžasné, že
do této služby můžete zapojit celý sbor.
Rodiče zvou lidi už během nácviku muzikálu. Objevujeme ve sboru nové talenty
a hledáme dobrovolníky, kteří by chtěli
s čímkoliv při organizování pomoci. Během této služby se stává, že lidé jsou
mnohem více nadšení a vydaní pro život
s Pánem.
Besídky ve sboru jsou od října až do
prosince vždy v souladu s tématem muzikálu. Tím dětem pomůžeme lépe pochopit význam obsahu jednotlivých písní
a dialogů. Zvláštní důraz klademe na to,
proč můžeme věřit Bibli a proč je křesťanství ta pravá cesta. (Mluvíme o naplněných proroctvích a o příchodu a vzkříšení našeho Spasitele.) počítáme i s tím,
že mnohé děti mají jen jednoho z rodičů
věřícího. Obyčejně je to maminka. Druhý
z rodičů je buď nevěřící nebo to může
být muslim nebo hinduista, či být jakéhokoliv jiného vyznání, což dělá dětem
zmatek v hlavě a přináší jim to mnoho
nezodpovězených otázek.
Miluji všechny ty věci, které jsou
spojeny s přípravou takového programu, i když je to velmi vyčerpávající. (Je
to důvod, proč v tomto období jím
vitamíny.) Nežertuji! Pečlivě dbáme na
to, abychom vybrali muzikál s písněmi,
které jasně mluví o naší potřebě spasení
a o Spasiteli. Zabere to hodně času přeložit celý materiál, udělat CD s hudbou,
připravit všechny pomůcky a pak to celé
natrénovat tak, aby si to děti doopravdy
užily, aby to bylo pro ně poučné i zábavné zároveň. Muzikály mám zvláště ráda
už kvůli tomu, že melodie a slova písní
zůstanou v myslích dětí ještě dlouho
po té, co muzikál už dávno skončil. Také dospělí, kteří se na přípravách podílí, nosí tyto písně
ještě dlouho ve své mysli.
Pak pozveme rodiče,
příbuzné, sousedy, přátele, prostě všechny, kteří
mají chuť se podívat na dětské
představení, ale
nikdy by nepřišli do církve na
nedělní bohoslužbu.
Je to úžasná příležitost pro evangelizaci.
O to větší důraz klademe na to, aby každá
píseň byla jasným poselstvím a každá scénka aby vyprávěla evangelium.
Karen Linderman
Karen nám poskytla i internetové stránky, kde se dají najít tři muzikály v angličtině. Ona je se svým týmem překládá do
francouzštiny. Jako inspirace by mohly posloužit i vám, kterým angličtina nedělá
potíže.
„Angels Aware“ – http://www.praisegathering.com/Site/Detail.asp?tid=4979
„The Mystery of the Manger“ – http://www.
wordmusic.com/item/080689731174
„No Wonder“ – http://www.music44.
com/X/product/8747160-H1
Je spousta jiných věcí, které se dají dělat.
Tady vám přinášíme takový malý inspiromat:
• perníková párty
• program plný her a povídání na téma
„Jak kde ve světě slaví Vánoce? Kde neslaví a proč?“
• soutěže pro veřejnost – odměny – vánoční komiksy
• promítání
• po stopách Ježíše – fakta a Bible ohledně Vánoc
• vánoční evangelizační besídka pro hosty – děti vyrobí dárky hostům a samy
nachystají program
• orienťák – narození Ježíše, jak nám
o tom píše Bible (na stanovišti 2 možnosti, správná odpověď dovede k dalšímu postupnému bodu)
Ze života církve
...jděte a kažte evangelium...
A co vy? Přejeme vám, abyste i vy mohli
jít mezi lidi kolem sebe a přinést jim tu
nejlepší „radostnou zvěst.“ A když se do
toho pustíte, tak se s námi nezapomeňte
podělit o své zkušenosti.
23
ŽIVOT V KRISTU
Vánoce, jak mají být
Povídanky
V
24
ánoce se kvapem blíží a Martinka si láme hlavu, komu vymyslet jaký dárek, ať jsou jenom
a jenom pro radost. Už jako malá
byla jiná, než většina ostatních dětí.
Největší radost měla, když někdo jiný
rozbaloval dárek od ní a v jeho očích
uviděla, že dárek potěšil. Dovedla se
z toho radovat mnohem více, než
z pěkného dárku, který dostala sama.
Jednou na Vánoce pro ni ale maminka vymyslela takové zvláštní překvapení. To byla Martinka ještě docela malá. Pod stromečkem byl velký
dárek. Krabice, ne krabička. A krásně nazdobená s velkou mašlí a na ní
bylo její jméno. Byla to nejkrásnější
krabička, která pod stromečkem byla.
Martinka až vykulila oči překvapením – ten že by byl pro mě?! Vzala jej
opatrně do ruky a na to, jak to byla
veliká krabice, byl překvapivě lehká.
Pak jí trochu zatřásla, že podle zvuku
pozná, co je asi uvnitř. A zase nic. Ticho. Nehrká to, je to lehounké a přitom veliké... Martinka ještě ke krabici přivoněla, no a co myslíte? Zase
nic. Plná zvědavosti krabici opatrně
rozbalila, rozvázala mašli, otevřela
víko a ...opravdu NIC!!! Překvapeně
vzhlédla k mamince, ale ta se tvářila,
jakože se nic divného neděje. Pak už
to ale nevydržela a dala se do smíchu.
Víš co, Martinko? Jsou přece Vánoce.
Víš co to je? A to už svitlo i Martince. Pán Ježíš má narozeniny!!! „Tak to
bychom mu měli dát nějaký pořádný
dárek, proto jsem dostala pořádnou
krabici, ať se tam něco pěkného vejde!“
vykřikla Martinka a celá se rozzářila
nadšením. Jasně, půjdeme a uděláme celou hromadu krásných dárků!!!
„No ale jaké dárky se dávají Pánu Ježíši?“ zarazila se nakonec. „Co kdybychom to zkusili najít v Bibli? Přidal se
tatínek, který nad tím jenom kroutil
hlavou. Nevěřil tomu, že by Martinka nebyla zklamaná, když uvidí, že na
Vánoce dostala prázdnou krabici. Nechtěl, aby měla pokažené Vánoce, ale
nechal to na mamince, která to celé
vymyslela. Teď na Martinku koukal
trochu zahanbeně. Teda nevím, jestli
bych tohle dovedl, když jsem byl kluk
velký jako ona. No a kdoví, jestli bych
to dovedl teď, honilo se mu hlavou,
ale rychle se vzpamatoval, vzal Bibli
a přečetl tato slova Pána Ježíše:
Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali
jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít,
byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem
nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem
ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu
ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě
viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo
žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme
tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se
tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy
jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení,
a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých
nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
(Mt 25,34–40)
„Tak a teď už víme, jakým dárkem
můžeme Pánu Ježíši udělat radost.
Půjdeme společně přemýšlet a modlit se, kdo by to tak mezi lidmi v našem okolí mohl být.“ A opravdu našli
a o požehnání z narození Pána Ježíše
se s nimi podělili. Bylo z toho spousta překvapení a hlavně spousta radosti, určitě ne jenom na zemi.
A věřte nebo ne, stalo se ještě něco
zvláštního. Toho roku dostala Martinka na Vánoce ty nejkrásnější dárky, jaké si přála. Jeden z nich byl týden hned po Vánocích strávený na
horách u babičky. Sjela se tam celá
rodina, byli tam i bratranec a sestřenice a co víc – babička je totiž nadšený lyžař a naučila Martinku jezdit na
snowboardu. Prostě – byly to vánoce,
jak mají být.
teta Dana
Ročník 22, listopad 2010
i když jsem si vytáhl otázku, kterou jsem
jako jedinou neuměl. Bůh mi dal ženu
Karolínu, dal mi práci, zachoval mě i přes
čel a v duchu jsem křičel: „Pane, vydávám období krize, kdy se nejvíce propouštělo
v zaměstnání a já měl před svatbou. Zase Ti na oltář.“
Od té doby se radikálně změnil můj čal jsem sloužit Pánu, nejprve dva roky
život. Kluci ve škole říkali, že jsem ně- v evangelizačním klubu pro mladé v Bojaký jiný. Ztratil jsem mnoho kamarádů, humíně. Teď vstupuji do služby v mláale byl jsem šťastný. Začal jsem mluvit deži v našem sboru. Jsem za to všechs lidmi o Bohu, jeden kamarád přijímal no Pánu nesmírně vděčný, za to, že když
evangelium, sem tam i přijde na mládež, jsme často nevěrní, On zůstává věrný!
ale ještě se musí plně rozhodnout pro
Z tohoto svědectví plyne, že můžeme
Pána. S dalším kamarádem jsem dlouho
do noci probíral cestu spasení (přes in- mít křesťanské zázemí, můžeme chodit
ternet), prostě jsem měl obrovskou chuť do sboru, ale to z nás neudělá opravdové
svědčit lidem o Bohu. Ale co bylo krás- křesťany, kteří nesou Pánu ovoce. Výchonější, konečně jsem také svědčil o Pánu va v křesťanském duchu je jedna věc, ale
pro Krista se musí rozhodnout každý sám.
svým životem.
Jakub Koziel, AC Karviná
Život jde dál a já krok za krokem mohu
Sborové noviny 10/2010
jít s Pánem. Úspěšně jsem zvládl maturitu,
Rád bych s vámi sdílel své osobní svědectví z mého dosavadního života. Vyrůstal jsem od narození v křesťanské rodině,
od mala jsem byl veden v Božím slově
dyž jsme krajské město vyměnili
a v jeho principech. Již předtím, než jsem
za šumavskou vesničku, znamešel do první třídy, přijal jsem Ježíše jako
nalo to mnoho. Koupat se v Lipně
svého Spasitele. V dětském věku jsem můžeme, kdy nás napadne. Příroda je tu
také zažil zázračné uzdravení, kdy jsem krásná – až na to, že teď chodíme do lesa
měl na jedno oko silné dioptrie (3,5) a po nejen na výlety, ale taky na dříví. Zrovna
jednom shlédnutí videa, kde se jeden člo- ten nejbližší les se mi líbil. Tady by byla
věk modlil za nemocné, a kde na konci spousta dřeva na topení! Ale krást to neřekl, že i ti, kteří jsou u televizních ob- chci. Pane, co mám dělat?
razovek, mohou zažít uzdravení, pokud
Zjistil jsem si, který hajný má les na
budou opravdu věřit. Tehdy jsem si dal starosti a dověděl jsem se i to, že tam něruku na oko a modlil se s ním. Po mod- jaká firma bude těžit, takže dřevo odtamlitbě jsem řekl rodičům, že už nemusím tud brát nemůžeme. Netrvalo ani moc
nosit brýle! Šli jsme tedy k doktorce pro dlouho a hajný se ozval znovu.
potvrzení a doktorka velmi překvapeně
„Mám pro vás kontakt na zástupce firřekla, že už nemusím nosit brýle! Později my, která by potřebovala někoho, kdo by
jsem se nechal pokřtít ve vodě jako stvr- po nich les uklidil. Zaplatí vám to, nebo
zení rozhodnutí pro Ježíše. Prožíval jsem dodají dřevo, měl byste zájem?“
mnoho krásných chvil s Bohem, mimo
Samozřejmě jsem měl velký zájem zísjiné jsem byl i pokřtěn v Duchu svatém.
kat dřevo na topení naprosto legálně. Od
Žel přišlo období puberty a já jsem se té doby jsem chodil do lesa sbírat větší
vzdálil od Pána. Moc jsem se chtěl líbit větve a ještě jsem dostal za svou práci tospolužákům ve škole, dělal jsem všechno lik dřeva, kolik jsme potřebovali na zimu.
pro to, abych byl středem pozornosti. Dě- Jen kotel by to chtělo lepší. Ten současný
lal jsem i špatné věci, které se Pánu nelíbí, nevyhřál dům dostatečně a navíc v něm
zjednodušeně řečeno, hrál jsem to na dvě někdy špatně hořelo vlhké dřevo. Když
strany a pomalu se ze mě stával vlažný jsem na modlitbě prosil, aby mi Bůh
a náboženský křesťan, který Pánu nenese ukázal, jak to vyřešit, dostával jsem stážádné ovoce. Často jsem prožíval pocity le tutéž odpověď: Bůh to už vyřešil. Jenprázdnoty, věděl jsem, že nežiju správ- že vysvětlujte to mojí nevěřící mamince!
ně, ale jako bych se ani nechtěl změnit.
Mnohdy jsem brečel v totální prázdnotě,
ale nebylo to opravdové pokání. Život šel
dál a já jsem věděl, že se musím změnit.
Jednou se mě na sjezdu mládeže v Brně
(tehdy jsem chodil do druhého ročníku),
silně dotklo slovo, které tehdy mluvil,
nyní již emeritní biskup, Rudek. Hovořil
o tom, že se musíme rozhodnout naplno pro Ježíše – vydat se mu na oltář. Šel
jsem na výzvu dopředu a modlil se, bre-
Svědectví
Rozhodnutí pro Ježíše
Až se zima zeptá
K
V jejích očích jsem byl nejspíš lajdák, který se nepostará o rodinu.
Možná mě tak viděli i moji vesničtí sousedé. Jeden z nich mne pozval k nim domů,
aby mi ukázal svůj nový kotel: Bezvadně
technicky vyřešený. Také bych měl z takového kotle radost! Obhlíželi jsme ho ze
všech stran, pochvalovali všechny vymoženosti, ale mě víc zajímal ten starý kotel.
„Co budeš dělat s tímhle kotlem?“ řekl
jsem a ukázal na kotel, který byl sice k nepotřebě, ale nebyl tak starý, aby nemohl
dál sloužit.
„Vlastně nevím. Chceš ho? Já ti ho dovezu domů vysokozdvižným vozíkem.“
„A co za něj chceš?“
„Nic, už ho nepotřebuju.“
Soused své slovo splnil. Kotel mi dovezl až domů a přidal pořádný balík odřezků z prken. Ani za ten nic nechtěl. To,
co soused už nepotřeboval, bylo přesně to, co jsem potřeboval já. Kotel je
o něco výhřevnější než ten, co jsem měl
já a hoří v něm i to vlhké dřevo. Nedalo mi to, abych se s vámi nepodělil o to,
jak úžasný je náš nebeský Otec. Když mě
vedl k tomu, abych nový kotel nesháněl,
měl pravdu!
Podle svědectví Romana Jeřábka ze stanice
AC Vyšší Brod napsala Marie Faldynová
25
3. díl
CO VLASTNĚ BIBLE UČÍ A CO NEUČÍ O SOBĚ A O BOHU?
V minulých dílech jsme nastínili jak význam otázek o stvoření
či evoluci, tak fakt, že vědecké závěry se postupně vyvíjejí a mění.
Člověk zpřesňuje své metody pozorování, dochází k novým a přesnějším poznatkům. Věda již dávno zaujala vážené místo v žebříčku hodnot kulturní společnosti. Dokonce můžeme jmenovat vědce,
kteří na oltáři vědy obětovali nejen „teplo rodinného krbu“, ale doslova celý svůj život i majetek. Do obecného povědomí se za posledních 100 let vloudil pocit, že „věda má (brzy bude mít) správné odpovědi na všechno podstatné.“
Přes všechno nezměrné úsilí se však stále o řadě témat vedou
v odborných kruzích bouřlivé diskuse. Ona víra v „neotřesitelné
pravdy rozumového či experimentálního výzkumu“ je místy opravdu
jen optimistickým přáním bez pevného základu.
Naproti tomu již několik tisíc let v Bibli čteme stálá a neměnná
tvrzení typu „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…“ Je vůbec myslitelné, aby něco tak starobylého jako je Bible, mohlo obsahovat
aktuální a dostatečně konkrétní informace o „vědeckých otázkách“?
Může dnešní normálně uvažující vědec brát Bibli vážně, aniž by
tím spáchal „intelektuální sebevraždu“? Stojí vůbec Bible za to úsilí
a čas, potřebný, k zodpovědnému seznámení se s tím, co chce sdělit dnešnímu čtenáři?
Odpověď na všechny tyto otázky zní ANO. Nejprve si však vyjasněme, co Bible skutečně říká o Bohu a sama o sobě a co ne.
Je nezbytné oddělit fakta od lidových představ a pověr, abychom
se vůbec dobrali něčeho smysluplného. Pro začátek postačí jeden
příklad za mnohé: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré
k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží
člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2Tm 3,16)
Nutným předpokladem podobných biblických tvrzení je nejen, že
Bůh existuje, ale že je přesně takový, jak o sobě v Bibli tvrdí. Bible
je navíc postavená na principu všechno nebo nic. Buď platí veškerá tvrzení, která „Bůh v Bibli předkládá“, a Bible jsou svatá Písma
z nichž působením Ducha svatého (aktuálně) zaznívá Boží slovo
nebo neplatí, a všechno, co píše se rychle rozdrolí. Vysokou laťku
si Bůh sám na sebe klade, že? Ale musí to tak být, Bůh je dokonalý
i jeho dílo musí být dokonalé. Navíc jinak by nestálo za to stavět
na Bibli svůj život.
Pokud ale Bible obsahuje chyby, pak si vnitřně protiřečí, když Ježíš – Boží Syn říká: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17)
A to by byl problém. Pokud by si Bible protiřečila, nemohl by být
Bůh dokonalý ani věrohodný jako autor, čímž by ani nemohl být
zárukou naplnění biblického poselství a stovek zavazujících zaslíbení. Pokud by z Bible neznělo Boží slovo, co nám zbývá? Jen lidský
výtvor obsahující pěkná přísloví, dojemné mytologické či historické příběhy, tklivé morální zásady a kázání pro ty, kdo tomu chtějí
věřit. Pokud Bůh (který je neslučitelný s jakoukoliv lží) nemůže
mluvit skrze Písmo a nepůsobí svou mocí v životech lidí, pak se bavíme opravdu jen 1) o prázdném náboženství beze smyslu a trvale
hodnotného obsahu a 2) o knížce v kůži, jež zdobí naši knihovnu.
Každý člověk má o Bohu nějakou svou představu (kulturní pozadí, výchova, zkušenosti s křesťany…), čím víc se ale taková představa liší od Bible, tím míň je možné (či přijatelné) takovou představu
brát vážně. Nedivím se pak, že má tolik lidí vůči důvěře „takovému“
Bohu výhrady. Posviťme si na nejčastější mylné představy o Bohu:
• Neurčité „cosi“ nad námi, vyšší moc, neosobní vesmírná vyšší
inteligence v pozadí. A každý národ se tomu snaží dát nějakou
představitelnou podobu – Bůh, Alláh, Dobro...
• Bůh je Stvořitelem, ale od té doby je vzdálený a nezasahuje do
dění. Na konci věků se rozhoupe k Poslednímu soudu.
• Bůh patří do starých časů (starověké národy, mytologie, folklór,
středověké chrámy), do dnešních dnů se už nehodí.
26
• Bůh je „pohádka“, pro někoho Ježíšek, pro jiného Děda Mráz,
Santa Klaus a tak. Jako děti jsme tomu tak věřili všichni, že?
• Bůh je jako zlomyslný kluk, který nás pozoruje, hraje si s námi
jako s pokusnými myšmi – dává nám zkoušky a pokušení, aby
nás pak mohl „odměnit“, čímž se v nebi neobyčejně baví.
• Bůh je Bohem pořádku a tak lidi stíhá svými tresty za každý
hřích. Kontroluje jako policajt, co děláme a co si myslíme.
• Bůh v pozadí tahá za provázky, aby řídil svět podle svého. Lidé
jsou jako loutky a nemohou se vyhnout svému osudu.
• Bůh je záloha pro případ nouze, jako poslední možná alternativa, když nám všechno ostatní selže. Než budu na smrtelné posteli, mám v podstatě čas na svůj život.
To samozřejmě zdaleka nejsou všechny lidové představy o Bohu,
abychom však spolehlivě mohli říci, jaký Bůh NENÍ, musíme poznat na vlastním životě, jaký JE. Bible je výchozí bod a základ našeho poznávání (nejlépe je přečíst si pro začátek evangelia), držel
bych se jí jako mapy. Také je možno chápat Bibli jako milostný
dopis a pozvánku na rande, kde bude Bůh sám konat.
Někteří možná namítnou: „Kde bereme tu jistotu, že Bůh vůbec existuje? Nota bene Bůh podle Bible – osobní, milující a zajímající se o každého konkrétního jednotlivce?“ K zamyšlení bych nabídl klasické „důkazy Boha“,
které s ohledem na další myslitele zformuloval Tomáš Akvinský:
• Vnímáme změnu i pohyb, lze proto usuzovat, že musel být někdy první pohyb, nejstarší v pořadí. – Bůh je tím hybatelem, který dal prvotní impuls a dál vše řídí.
• Vše má svou příčinu (a následek), musí existovat prvotní příčina (Bůh), která vše začala, ale sama příčinu nepotřebovala.
• To, že věci existují, způsobuje nějaká nutnost (tj. nemohou neexistovat). Tou nejzákladnější „nutností“ pro existenci všeho je
Bůh, který na tom, že budou existovat, prostě trvá. „…nese všecko
svým mocným slovem…“ (Žd 1,3)
• Všechno má svou úroveň kvality, nejvyšší stupeň je dokonalost
– absolutní dokonalost představuje Bůh.
• V uspořádání všeho, co existuje, je informace (řád, smysl). Odkud se tedy ta informace vzala a kdo dané věci řídí? – náhoda ani
chaos to nedokážou, ani hmota není schopna sama informaci
vytvořit (tak jako cédéčko samo nevyrobí píseň, jen ji nese a nepřímo ukazuje na tvůrce).
Veškeré logické i vědecké argumenty, filosofická brilantnost či
nezměrné teoretické úsilí ale nedokáží nahradit vlastní přímou
zkušenost – každodenní život s Bohem. Mohu vyznat s apoštolem
Pavlem (a se mnou miliony dalších ): „…vím, komu jsem uvěřil...“
(2Tm 1,12). Podobně jako osobní vztah s manželkou mi věda může
maximálně lehce obohatit, ale určitě ne nahradit. „Okuste a uzříte,
že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.“ (Ž 34,9)
Co říci závěrem? Bible sice není vědecká kniha (ani si na to nehraje), ale i tak svými tvrzeními závěrům seriozní vědy neodporuje. Vnitřně si neprotiřečí, i když by se to snad nezkušenému badateli tak jevilo, při podrobnějším studiu se každý zdánlivý rozpor
rozumně objasní. Bůh Bible nejen že existuje, ale podává o sobě
v Bibli dost konkrétních informací, z nichž nejdůležitější je, že
usiluje o osobní láskyplný vztah (komunikaci) s každým člověkem.
Stvoření vesmíru, přírody i člověka, původ i důsledky hříchu, světová potopa… vše, jak je popsáno v Genesis, můžeme brát s čistým svědomím doslovně (ne alegoricky či mytologicky). V dalších
pokračováních našeho seriálu se jednotlivým tématům budeme
věnovat podrobněji a ukážeme si proč.
Bůh dává původ hmotnému i duchovnímu světu, jasný řád, konkrétní smysl existence i cíl. Dává se poznat těm, kdo o to stojí a hledají ho. „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa
vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ (Ř 1,19–20)
Dodnes je i v naší zemi udržován kult Matky
Ti, kteří si vystačí s předstaZemě, jejímiž jsme prý dětmi.
vou, že všechno vzniklo samo
od sebe, v podstatě říkají, že
Bůh je jen dílem člověka, představa formovaná během kulturního vývoje.
Představa o Bohu jako abstraktním principu
či neosobní síle (energii) v pozadí všeho, se objevuje již ve starověku.
Kreslíř Jean Effel
a jeho pěkné, pohádkové Stvoření
světa, které má však
s Biblí společná jen
klíčová slova.
<< Lidé si mylně Boha
představují také jako
automat na kafe, „až
budu chtít, hodím
modlitbu a vypadne
mi zázračná pomoc.“
<< ^^ Michelangelo se podle svých
možností přiblížil nejvíce podání
Písma, když se pokusil (alegoricky) vyjádřit vztah mezi Stvořitelem
a člověkem. Na druhou stranu jeho
snaha zobrazit Boha jako vousatého staršího pána je nejen poněkud
naivní a scestná, ale má mnohem
víc společného s řeckou mytologií
než s Biblí.
Bůh není zdaleka ani Santa Klaus (pův. reklamní maskot Coca Coly) ani Děda Mráz či
Ježíšek.
Náboženství představují Boha různě.
Jaký ale Bůh opravdu
je, může říct buď On
sám, nebo ten, kdo ho
osobně zná.
Úsměvná středověká iluminace
Bible mluví o Bohu jako o Lásce, popisuje vztah mezi Ním a námi lidmi. On Boha geometra má k pravdě blíže,
než moderní „něco asi je“.
nás zve na tuto rovinu.
„Může si člověk
udělat bohy?
Žádní bohové
to nejsou.
Proto hle,
já se jim dám poznat,
tentokrát jim dám
poznat svou moc
a bohatýrskou sílu,
poznají, že moje jméno
je Hospodin.“
(Jr 16,20-21)
Vše, co děláme, má svou příčinu
a následek…
Bůh nám dal Bibli, abychom mohli poznat Jeho a abychom měli „Mapu pro život“. Ale jako při každé činnosti můžeme
Bibli číst a vykládat různě – dobře i špatně. Proto nám dává i svého Ducha, abychom porozuměli psanému textu podle
Jeho záměru a aby k nám z Písma skrze Jeho působení zaznívalo Boží slovo.
Bible není a nemá být vědeckým spisem, čehož jsem litoval
tak dlouho, než jsem se setkal s tímto „vtípkem“, pak jsem
pochopil, že bych takovou vědeckou Bibli asi nepochopil.
Pokud se při výkladu Bible spolehneme
jen na náš rozum, máme k dispozici „výkladové postupy“ liberalismu, fundamentalismu či jiných –ismů. Nemáme však
záruku, že nám nevznikne kočkopes 
Svého času býval Titanic největší a nejslavnější pýchou lidského rozumu, inženýři prý mysleli na všechno. V tisku kolovala zpráva, že Titanic je tak dokonalý, že ho nepotopí ani
Bůh… a stačil jediný ledovec hned na první cestě. Jaké nám
z toho plyne poučení?
Tomáš Akvinský sestavil pět důkazů
Boží existence.
Inženýři mohou počítat, jak chtějí,
ale... Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se
namáhají stavitelé. (Ž 127,1)
Sláva Titaniku dnes, kdy leží na dně oceánu.
<< Golem čii F
Frankensteinovo
k t i
monstrum
t
jjsou sice
i jjen lit
literárními
á í i postavat
mi, ale svědčí o faktu, že člověk odpradávna „chtěl být jako Bůh“. Dodnes
se vědci snaží Bohu vyrovnat, či ho předstihnout. Vědě se jednou možná
podaří vyrobit tělo umělého člověka, ale jak mu dát život? Ducha a duši?

Podobné dokumenty

Fenomén mezi továrníky: Jiří Hlavatý z Juty

Fenomén mezi továrníky: Jiří Hlavatý z Juty jestli je to můj vzor. Někdy si o dopředu. Pokud se člověk něm něco přečtu. Ale když si ohlédne, zjišťuje, že čas letí promítnu svůj život, tak jsem hrozně rychle. A čím víc jsem asi konkrétní vzor...

Více

Učednictví a transformace

Učednictví a transformace Nicméně principy, jež jsou v článcích zdůrazněny, mají většinou univerzální charakter, neboť vycházejí z Písma. Můžeme tedy přemýšlet, jak vyhodnotit naši vlastní situaci a jak zmíněné principy pří...

Více

duben 2010

duben 2010 devatenácté číslo Drakkaru, které právě čtete, je vlastně vydáním jubilejním. Snad se zdá, že jsme si za jubileum vzali jakési podivné číslo, ale uvědomíme-li si, že Drakkar je dvouměsíčník, pak je...

Více

GLORIA POLO O POTRATU OBSAH Gloria Polo o potratu Stojan

GLORIA POLO O POTRATU OBSAH Gloria Polo o potratu Stojan 530 To je opravdu chorobné, jednoduše démonické. Takové věci koná čert, když mu někdo svým hříchem otevře dveře, a nelikviduje to zlo ve svátosti pokání, co může poskytnout jedině katolický kněz. K...

Více

Tak to, ale mezi vámi nebude

Tak to, ale mezi vámi nebude Vedoucí (pastýři) jsou odpovědni za svou službu, tj. vedení lidí ke spoléhání na Krista, za to, zda přináší zdravé učení, za svůj osobní příkladný život, ne za nás, jak si někteří mylně vykládají. ...

Více

Stáhněte si nový katalog jaro - léto 2016!

Stáhněte si nový katalog jaro - léto 2016! 18 Když Ježíš viděl kolem sebe zástup , roz- člověk se rouhá!“ 4 Ježíš však poznal jejich myškázal odjet na druhý břeh. lenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle? 5 Je s 19 Jeden zákoník přišel a ...

Více