AIO 1/2015 - Acta Iuridica Olomucensia

Komentáře

Transkript

AIO 1/2015 - Acta Iuridica Olomucensia
Acta Iuridica Olomucensia
Vědecký časopis právnický | Journal for Legal Research
2015 | Vol. 10 | No. 1
Univerzita Palackého v Olomouci
Právnická fakulta
Palacký University in Olomouc. Czech Republic
Faculty of Law
Třikrát ročně (+ supplementa) vydává Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem
v Olomouci, Křížkovského 8, IČ 61989592.
Ročník X, 2015, číslo 1. Toto číslo vyšlo v Olomouci 30. října 2015. Ev. č. period, tisku:
MK E 15579.
Cena 120 Kč (zahrnuje jeden výtisk čísla, poštovné a balné). Předplatné na 1 rok (3 řádná
čísla + speciální čísla): 300 Kč (zahrnuje jeden výtisk každého čísla, poštovné a balné).
Předplatné na 2 roky (6 řádných čísel + speciální čísla): 600 Kč (zahrnuje jeden výtisk
každého čísla, poštovné a balné).
Objednávky předplatného nebo jednotlivých čísel přijímá redakce. Objednávky inzerce
přijímá redakce.
Published three times a year by Palacký University, Olomouc, Czech Republic, Křížkov­
ského 8, IdN 61989592.
Volume X, 2015, Number 1. This number was issued in Olomouc in October 2015.
Evidence number of periodicals: MK E 15579.
Price 120 CZK. Subscription fee for 3 issues (one volume) is 300 CZK. Subscription fee for
6 issues (two volumes) is 600 CZK. Postal charges included.
Subscription orders and advertisements should be sent to the address of editor’s office.
Adresa redakce | Address of editor’s office: Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická
fakulta, redakce Acta iuridica olomucensia, tř. 17. listopadu 8, 771 11 Olomouc, Česká
republika. Email: [email protected] tel.: +420 585 637 635, fax: +420 585 637 506.
Další informace na | Further information at:
http://acta.upol.cz/
Elektronicky archivováno | Archived electronically at:
Central and Eastern European Online Library
http://www.ceeol.com/
© Univerzita Palackého, 2015
ISSN 1801-0288 (Print)
ISSN 1805-9554 (Online)
Redakční rada | Editorial Board
Šéfredaktor | Editor in Chief:
JUDr. Ondrej Hamuľák, Ph.D.
Členové RR | Members of Editorial Board:
JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph.D.
Prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
Doc. JUDr. PhDr. Tomáš Gábriš, PhD., LLM., MA
Doc. JUDr. Daniela Gregušová, CSc.
Doc. JUDr. Petr Hlavsa, CSc.
Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc.
Prof. JUDr. Jan Hurdík, CSc.
Doc. JUDr. Juraj Jankuv, PhD.
Prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.
Doc. JUDr. Jiří Jirásek, CSc.
Prof. Tanel Kerikmäe, LL.M., LL.Lic., Ph.D.
Doc. JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D.
Prof. JUDr. Karel Marek, CSc.
Prof. nadzw. dr. hab. Krzysztof Skotnicki
Doc. JUDr. PhDr. Miroslav Slašťan, PhD.
Prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Ass.-Prof. Dr. iur Armin Stolz
Doc. et Doc. JUDr. Naděžda Šišková, Ph.D.
Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.
Obsah | Contents
FORMY PŮSOBENÍ ZÁKLADNÍCH PRÁV........................................................................... 7
Michal Bartoň
PROCESUALISTICKÁ MODERNA ALEBO KRÁTKE KONTEMPLATÍVNE
POJEDNANIE O IDEOVEJ BÁZE CIVILNÉHO SPOROVÉHO PORIADKU
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE)................................................................................................ 27
Marek Števček
PRINCÍPY V NOVOM CIVILNOM SPOROVOM PORIADKU
SLOVENSKEJ REPUBLIKY..................................................................................................... 37
Svetlana Ficová
JMENOVÁNÍ A ODVOLÁNÍ SPRÁVCE POZŮSTALOSTI SOUDEM............................ 57
Klára Hamuľáková, Jana Petrov Křiváčková
POSUDEK SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE Č. 2/2013 Z POHLEDU
INDIVIDUÁLNÍHO STĚŽOVATELE: TRAGÉDIE NEBO VYSVOBOZENÍ?................ 63
Kateřina Štěpánová
UKRAJINSKÁ KRIZE A MEZINÁRODNÍ PRÁVO............................................................. 79
Josef Mrázek
ZBROJNÍ SANKCE JAKO NÁSTROJ ŘEŠENÍ KRYMSKÉ KRIZE? ............................... 111
Zuzana Trávníčková
PRÁVO ROZHODNÉ PRO DĚDICKÉ PRÁVNÍ POMĚRY –
VYBRANÉ OTÁZKY............................................................................................................... 123
Klára Drličková
K PROCESNÉMU INŠTITÚTU POVOLENIA VSTUPU DO OBYDLIA
DIEŤAŤA SÚDOM V PRÍPADE OHROZENIA DIEŤAŤA V OBČIANSKOM
SÚDNOM KONANÍ – NÁVRH ÚPRAVY DE LEGE FERENDA NA SLOVENSKU.... 141
Róbert Dobrovodský
POJEM VÝCHOVY A PÉČE V „NOVÉM“ OBČANSKÉM ZÁKONÍKU...................... 163
Ondřej Šmíd.............................................................................................................................. 163
POVINNOST ZHLÉDNUTÍ POSUZOVANÉHO V INTENCÍCH
REKODIFIKACE CIVILNÍHO PROCESU.......................................................................... 175
Jana Malá
REGULÁCIA PRÁVNEHO STATUSU SPOLOČNOSTI S RUČENÍM
OBMEDZENÝM PRED REGISTRÁCIOU V POĽSKOM ZÁKONNÍKU
OBCHODNÝCH SPOLOČNOSTÍ........................................................................................ 189
Mateusz Żaba
CHOLENSKÝ, Robert. Praktický průvodce mediací: podle nové právní úpravy.
Praha: Linde Praha, 2013. 300 s. ISBN 978-80-7201-901-4................................................ 201
Ivo Telec
Pokyny pro autory a podmínky přijetí rukopisů..................................................................205
Požadovaná forma příspěvku.................................................................................................206
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Poslání a struktura časopisu
Acta Iuridica Olomucensia (AIO) jsou recenzovaným odborným právnickým
periodikem vydávaným Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci.
Posláním časopisu je přispět k prohloubení odborného diskurzu v oblasti právní
teorie a rovněž nabídnout řešení problematických otázek vzešlých z právní praxe.
AIO jsou multioborovým právnickým časopisem pokrývajícím problematiku
všech disciplin jurisprudence a všech právnických profesí. Cílem redakce,
která ctí pluralitu názorů, je vytvořit otevřený prostor pro prezentaci výstupů
vědeckých bádání autorů. Redakce přijímá v českém, slovenském a anglickém
jazyce.
AIO jsou zařazeny na Seznam recenzovaných neimpaktovaných časopisů (peri­
odik) vydávaných v České republice.
Kategorie přijímaných textů jsou:
Odborné články: Jedná se o vědecké práce psané v českém, slovenském nebo
anglickém jazyce vycházející z originální výzkumné činnosti autora nebo
kolektivu autorů, které jsou vnitřně členěny (hypotéza – rozbor problematiky
– závěry), reflektují dosavadní stav vědeckého poznání v oblasti a relevantní
literaturu z oboru. Práce jsou doplněny o poznámkový aparát a obsahují obvyklé
množství citací. Povinnou součástí článku je abstrakt a seznam klíčových slov
v jazyce práce a v anglickém jazyce. Standardní rozsah je minimálně 18.000
znaků (10 normostran).
Diskuze, názory a komentáře: Jedná se o kratší originální vědecké práce prezentující
individuální náhled autora nebo autorského kolektivu na vybrané otázky právní
teorie a právní praxe. Jejich text je vnitřně strukturován, dostatečným způsobem
reflektuje názory doktríny a je obvykle doplněn poznámkovým aparátem.
Standardní rozsah je do 18.000 znaků (10 normostran).
Recenze a anotace: Část věnovaná recenzím odborných publikací čekých,
slovenských i zahraničních autorů představující individuální náhled recententa
na odbornou kvalitu, originalitu a přínos posuzované publikace.
Informace: Část obsahující informace o minulých a budoucích vědeckých akcích,
konferencích a projektech.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
5
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
The aim and structure of journal
Acta Iuridica Olomucensia (AIO) is a scholarly peer-reviewed legal journal
issued by the Faculty of Law, Palacký University in Olomouc, Czech Republic.
AIO is multidisciplinal legal journal covering issues of all legal disciplines and
problems of all legal professions. The aim of editors that respects the pluralism of
opinions is to create open space for the presentation of the outputs of scientific
research of the authors. AIO publishes contributions in Czech, Slovak and
English language.
Publication Ethics rules of the AIO are based on the Best Practice Guidelines for
Journal Editors and Principles of Transparency and Best Practice in Scholarly
Publishing developed by the Committee on Publication Ethics (COPE).
We accept the following categories of works:
Research articles: This is a scholarly work written in Czech, Slovak or English
language based on original research activity of author or team of authors, which
is internally divided (hypothesis – an analysis of issue – conclusions), reflects
the current state of scientific knowledge and research outcomes in the particular
field and relevant literature in this field. The work is supplemented by footnotes
and contains the usual number of citations. The usual extent of scientific article
is at least 18.000 characters (10 pages). Abstract and list of keywords in language
of article and in English is required mandatorily.
Discussion, opinions and commentaries: This is a shorter original scientific paper
presenting the individual view of author or team of authors on selected issues of
legal theory or practice. This text is also internally structured, adequately reflects
the views of doctrine and is usually accompanied by footnotes. The usual extent
is up to 18.000 characters (10 pages).
Reviews and annotations: This section contains reviews of publications of Czech,
Slovak and foreign experts representing individual evaluation of professional
quality, originality and impact of the reviewed publication on the discourse in
the particular legal field.
Information: This section contains information about past and future scientific
events, conferences and projects.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
6
FORMY PŮSOBENÍ ZÁKLADNÍCH PRÁV1
Forms of Effect of Constitutional Rights
Michal Bartoň
BARTOŇ, Michal. Formy působení základních práv. Acta Iuridica Olomucensia,
2015, Vol. 10, No. 1, s. 7–26
Abstrakt: Stať sumarizuje možné formy působení základních práv, zejména jejich funkce
plynoucí z dvojí možné podoby základních práv, a to jako objektivního řádu ústavních
hodnot (objektivního práva ústavních práv) i jako veřejných subjektivních práv. Dále se
zabývá odpovídajícími závazky státu.
Klíčová slova: základní práva, lidská práva, veřejná subjektivní práva, pozitivní závazky,
negativní závazky
Summary: The article deals with forms of effect of constitutional rights, esp. with their
functions derived from either the role of constitutional rights as an objective order of
constitutional values (law of constitutional rights), or the role of constitutional rights as
public subjective rights. In this context, then the article deals with corresponding obliga­
tions of a state.
Keywords:. constitutional rights, human rights, public subjective rights, positive obliga­
tions, negative obligations
Základní práva či lidská práva jsou součástí široké problematiky vztahu státu
(veřejné moci) a jednotlivce. Lidskoprávní vztah je jedním z klíčových vztahů
v moderním ústavním státě a je v mnoha aspektech specifický. Stejně tak jsou
základní práva v podobě objektivního práva určujícím východiskem pro obsah
celého právního řádu a činnost orgánů veřejné moci. Tato stať přibližuje a struk­
turuje formy působení základních práv2.
1 Tato stať je jedním z výstupů projektu IGA_PF_2015_005, řešeném na Právnické fakultě
Univerzity Palackého v Olomouci.
2 K problematice obecných otázek základních práv v české literatuře srov. též FILIP, Jan,
SVATOŇ, Jan. Státověda, Wolters Kluwer, 5. vyd., 2011, s. 178–203, HOLLÄNDER, Pavel.
Základy všeobecné státovědy, Aleš Čeněk, 2009, 110–151, WAGNEROVÁ, Eliška a kol.
Listina základních práv a svobod: komentář. 1. vydání. Wolters Kluwer, 2012, s. 1–23,
KRATOCHVÍL, Jan, in KMEC, Jiří et al. Evropská úmluva o lidských právech: komen­
tář. 1. vydání. C. H. Beck, 2012, s. 4–6, BLAHOŽ, Josef. Sjednocující se Evropa a lidská
a občanská práva, ASPI, 2005, DUFEK, Pavel, SMEKAL, Hubert a kol. Lidská práva
v mezinárodní politice, Wolters Kluwer, 2014, BAROŠ, Jiří, DUFEK, Pavel. Teorie lidských
práv, in HOLZER, Jan, MOLEK, Pavel a kol. Demokratizace a lidská práva, SLON, 2014,
s. 75 – 103, PAVLÍČEK, Václav a kol. Ústavní právo a státověda, II. díl, Ústavní právo ČR,
Leges, 2011, s. 460 – 474.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
7
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
1 Funkce základních práv
Funkce základních práv bývají pojímány a popisovány ve více rovinách.
Z hlediska statusového dělení lze funkce základních práv spatřovat v ochraně
jednotlivců před zásahy veřejné moci, v možnosti jednotlivců se podílet na sprá­
vě věcí veřejných, v povinnosti státu jednotlivcům poskytovat určité plnění, jakož
i ve vytvoření procesních záruk naplňování a realizace základních práv3. Tyto
funkce jsou pak spojeny s pojímáním základních práv jako veřejných subjek­
tivních práv (právo na nezasahování, právo účasti, právo na plnění či na ochra­
nu). Základní práva jakožto veřejná subjektivní práva plynou z práva základních
práv, resp. práva lidských práv [např. Úmluvy o ochraně lidských práv a základ­
ních svobod („Úmluva“) a Listiny základních práv a svobod („Listina“)] jakožto
práva objektivního4. Toto objektivní právo však zároveň působí jako hodnotový
řád společnosti, jako kritérium pro činnost veřejné moci, jako kritérium ústav­
nosti celého právního řádu.
Zejména v souvislosti s činností Spolkového ústavního soudu a německé
právní vědy byla právě v SRN podrobně rozpracována teorie funkcí základních
práv jakožto určitých dimenzí těchto práv. Jako základní jsou rozlišovány funkce
objektivně-právní a funkce obranná. Obranná funkce spočívá v ochraně jednot­
livce před zásahy státu, objektivně právní funkce popisuje působení základních
práv jako objektivního práva, z čehož je dovozována řada povinností pro orgány
veřejné moci5.
V české literatuře se tématu nejpodrobněji věnuje E. Wagnerová, která
s odkazy na německou doktrínu rozeznává taktéž dvě hlavní funkce či dimenze
základních práv, a to právě obrannou (či subjektivně právní) funkci a objektivně­
-právní funkci základních práv6. V rámci objektivně právní funkce potom přibli­
žuje působení základních práv v podobě objektivního řádu hodnot, ze kterého
lze dovozovat 1) institucionální garance, 2) vyzařování základních práv do sou­
kromého práva, 3) ochrannou funkci základních práv (povinnost státu chrá­
nit práva před zásahy třetích osob), 4) existenci a podobu procesní úpravy a 5)
nároky na plnění. Subjektivně obranná funkce základní práv v uvedeném pojetí
koresponduje s výše vymezeným negativním závazkem, kdy účelem základních
práv je obrana jednotlivce proti zásahům ze strany státu. Ostatní lidskoprávní
závazky státu jsou pak již dovozovány z objektivně právní funkce základních
3 Srov. např. FILIP, Jan, SVATOŇ, Jan. Státověda, Wolters Kluwer, 2011, s. 191.
4 Pojmy základní práva a lidská práva nemají v teorii zcela jednotný obsah, zde je pojem
základní práva používán v kontextu ústavně zaručených práv, pojem lidská práva pak
v kontextu práv zaručených mezinárodními smlouvami, neplyne-li výslovně z textu něco
jiného.
5 PIEROTH, Bodo, SCHLINK, Bernhard. Grundrechte Staatsrecht II, 28. Auflage, C. F.
Müller, 2012, s. 24–32.
6 WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. 1. vydání. Wol­
ters Kluwer, 2012, s. 10–17.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
8
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
práv, z nichž plyne povinnost státu cokoli konkrétně konat, aby byla základní
práva naplněna a reálně a efektivně chráněna.
Jak však bude níže uvedeno, uvedené poměrně úzké vymezení subjektivně
právní funkce základních práv ztotožněné pouze s obranou jednotlivce (negativ­
ními závazky) není přijímáno jednoznačně a jak ESLP, tak Ústavní soud pojímá
rozsah subjektivních základních práv nepoměrně šířeji.
Z pohledu povinností států rozeznává mezinárodní právo povinnost lidská
práva respektovat (respect), naplňovat (fulfil) a chránit (protect)7. Povinnost
respektovat odpovídá negativnímu závazku státu nezasahovat do příslušného
práva (např. nezasahovat do soukromí), povinnost naplňovat odpovídá pozitiv­
nímu závazku státu činit konkrétní opatření k tomu, aby příslušné právo mohlo
být realizováno (např. přijetí volebního zákona), povinnost chránit odpovídá
taktéž pozitivnímu závazku důsledně práva chránit i proti možnému zásahu
ze strany soukromých osob (např. zakotvení trestného činu vraždy chrání právo
na život proti každému). Podrobnější rozbor působení základních práv, jakož
i rozlišení pozitivních a negativních závazků je rozebráno níže.
2 Základní práva v podobě objektivního a subjektivního práva
Základní práva působí jednak v podobě subjektivních práv, která jsou sou­
částí lidskoprávního vztahu jednotlivec-stát (veřejná moc), jednak ale též jako
právo základních práv, tedy jako součást právního řádu, tedy jako objektivní
právo.
Přístupy k tomu, který nárok lze formulovat jako subjektivní základní (lid­
ské) právo se však mohou poněkud odlišovat.
V užším pojetí je subjektivně právní funkce základních práv ztotožňová­
na jen s jejich negativní podobou jakožto obranných práv, resp. práv plnících
obrannou funkci. Ostatní nároky jsou pak již dovozovány z objektivně právní
funkce základních práv, včetně různých nároků na plnění ze strany státu8.
V širším pojetí se však subjektivně právní funkce základních práv nevyčerpá­
vá jejich funkcí obrannou (negativní), tedy pouhou obranou před státem, nýbrž
zahrnuje též různé nároky na plnění či nároky na účast. V tomto ohledu je for­
mulována též Listina základních práv a svobod v ČR, která ve IV. hlavě formu­
7 NOWAK, Manfred. Introduction to the international human rights regime. Leiden; Bos­
ton: M. Nijhoff, 2003, s. 48–51.
8 Typickým příkladem je dovození a ochrana sociálních práv v SRN. Tím, že Základní zákon
SRN neobsahuje sociální práva formulovaná jako subjektivní nároky jednotlivce, nýbrž
pouze objektivně právní princip sociálního státu (čl. 20 Základního zákona), jsou nároky
plynoucí ze sociálních práv dovozovány právě z onoho principu jakožto z principu objek­
tivního práva, neboť žádná „základní sociální práva“ jakožto subjektivní práva jednotlivců
v lidskoprávní části Základního zákona SRN nenalezneme.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
9
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
luje řadu sociálních práv jazykem základních práv jakožto subjektivních nároků,
podobně jako u jiných práv zakotvených v Listině.
V teorii však neexistuje jasná shoda na rozsahu pojmů „základní“ či „lid­
ská“ práva, tedy ani na rozsahu pojmu „subjektivní základní práva“, a to zejména
ve vztahu k právům druhé či třetí generace (ke generačnímu dělení a jeho kriti­
ce srov. níže). Zatímco Ústavní soud v některých rozhodnutích vychází z toho,
že i práva, která nemají typicky charakter negativní, resp. neplní typicky funkci
obrany jednotlivce před státem, jsou subjektivními základními právy, jiná sta­
noviska upozorňují na odlišnou podobu, kvalitu i původ těchto práv a přiklání
se k jejich nahlížení nikoli jako subjektivních základních práv, nýbrž pouze jako
objektivně právních principů9.
K výše uvedenému rozdílnému náhledu na rozsah subjektivních základních
práv, jakožto přímých ústavních nároků, je nutno dodat, že dovozování ochrany
určité ústavní hodnoty či ústavního statku buď jako subjektivního základního
práva či jako objektivně-právního ústavního principu ještě nemusí vypovídat
o rozsahu a intenzitě ochrany, spíše o odlišném metodologickém přístupu k ní.
Zde se kloníme k širšímu pojetí subjektivních základních práv, kdy subjektiv­
ní základní právo zahrnuje nejen negativní nároky jednotlivce (obranná funkce
základních práv – povinnost veřejné moci se zdržet zásahu), ale i nároky pozitiv­
ní (povinnost veřejné moci konat).
Vymezení základních práv jako objektivního práva je však důležité z pohle­
du abstraktní kontroly ústavnosti. Ve státech, kde je ústavní soudnictví nadáno
nejen pravomocí chránit subjektivní práva jednotlivců, ale též abstraktně posu­
zovat soulad právních předpisů s ústavou (typicky právě v ČR), slouží katalog
základních práv jako kritérium pro posouzení ústavnosti (resp. lidskoprávní
konformity) příslušného napadeného právního předpisu.
Ne každé ustanovení objektivního práva lidských práv pak navíc zakotvuje
subjektivní lidskoprávní nárok. Např. čl. 6 odst. 1 Listiny zakotvující, že „lid­
ský život je hoden ochrany již před narozením“, tak sice zakotvuje důležitou lid­
skoprávní objektivní hodnotu, která může být naplněna např. právní ochranou
těhotných žen, nikoli však subjektivní právo počatého plodu na život (resp. prá­
vo na narození).
9 Ilustrativní je postoj E. Wagnerové, která ve vztahu k čl. 31 Listiny (právo na ochranu zdra­
ví a zdravotní péči) uvádí, že „,právo’ garantované čl. 31 Listiny je jen zdánlivě základ­
ním právem, chápeme-li základní právo jako veřejné subjektivní právo, z něhož by bylo
možné přímo odvodit ‘nárok’ jednotlivé osoby ve vztahu k veřejné moci, ať již v podobě
nárokování respektu k tomuto právu anebo v podobě nároku na jeho ochranu. Nejde-li
z tohoto pohledu o základní právo, jde nepochybně, obecně řečeno, o princip, který je
součástí objektivního práva, jež tvoří ústavní pořádek, a který je zároveň nepochybnou
součástí hodnotových rozhodnutí, která učinil konkrétní ústavodárce“. Disent E. Wagne­
rové k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 ze dne 20. 5. 2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.).
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
10
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Naopak mezinárodní systémy ochrany lidských práv jsou založeny typicky
na ochraně individuálních subjektivních práv jednotlivců, tudíž v tomto poje­
tí je pak pojem „lidská práva“ vnímán primárně v podobě subjektivních práv
(nároků) jednotlivců. V případě ESLP ostatně žádná „abstraktní kontrola“ lid­
skoprávní konformity vnitrostátního práva s právem mezinárodním neexistuje,
vždy je spor řešen optikou zásahu členského státu Rady Evropy do subjektivních
Úmluvou garantovaných lidských práv jednotlivců. Též z důvodu neexistence
abstraktní kontroly právních předpisů členských států se v praxi ESLP rozšířila
koncepce tzv. pozitivních závazků (srov. níže), která částečně umožňuje absenci
abstraktního přezkumu suplovat. Stát tedy může porušit subjektivní Úmluvou
garantované právo jednotlivce nejen tím, že zasáhne do sféry schráněné urči­
tým Úmluvou garantovaným právem, ale též v situaci, kdy je nečinný při ochra­
ně či naplňování daného práva např. tím, že nevydá příslušnou právní normu.
ESLP pak může shledat porušení Úmluvy v legislativní nečinnosti státu (byť
s dopadem na konkrétní lidskoprávní sféru jednotlivce) a fakticky se tak dostává
do role faktického normotvůrce.
3 Základní práva jako veřejná subjektivní práva
Podrobně se zastavme u základních práv v podobě subjektivních práv. Ačkoli
jde původem o práva přirozená10, ve chvíli, kdy stát přirozená lidská práva uzná
a zakotví, stávají se z nich veřejná subjektivní práva11, tj. práva či svobody jed­
notlivce vztahující se přímo ke státu (resp. šířeji k veřejné moci). Jde tak o přímý
právní vztah mezi státem (veřejnou mocí) a jednotlivcem. Jeho obsahem je buď
zajištění určité autonomní sféry jednotlivce, která je chráněna před ingerencí
veřejné moci (svoboda) nebo zajištění možnosti jednotlivců se nějakým způso­
bem chovat, či mít vůči státu určité nároky (práva). Pro základní práva je v tomto
vztahu typické jejich vertikální působení na ose jednotlivec-stát.
Jsou-li lidská práva pozitivněprávně zakotvena v podobě základních práv,
lze se jich domáhat právními prostředky jakožto konkrétních právních nároků.
Základní práva jsou typicky pod ochranou moci soudní (srov. čl. 4 Ústavy) a jsou
chráněna jednak soudnictvím vnitrostátním, jednak mezinárodním. Zde došlo
během 20. století k významnému posunu v náhledu na povahu základních práv
jakožto subjektivních právních nároků.
10 Koncepce lidských práv jako práv přirozených je taktéž předmětem kritiky. Skeptický je
v tomto ohledu např. Tomáš Sobek, který uvádí, že „přirozenopravníci jsou morálními rea­
listy. Věří, že existují objektivní morální pravdy, které je možné rozumově poznat (nalézt,
odhalit, objevit, odkrýt), když je budeme upřímně hledat“, přičemž „neexistuje nic tako­
vého jako objektivní morální pravdy, které někde na metafyzickém obláčku čekají, až je
svým rozumem nalezneme“. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení. Kritika moralismu. Ústav
státu a práva, 2011, s. 23. Bližší rozbor problému však již jde nad rámec tématu této stati.
11 K rozvoji koncepce subjektivního veřejného práva srov. JELLINEK, Jiří. Všeobecná státo­
věda, J. Laichter, Praha, 1906, s. 437 an.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
11
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Právní doktrína první poloviny 20. století ještě hovořila o základních právech
jako o programových větách či akademických zásadách, která vázala toliko záko­
nodárce při tvorbě právního řádu, ovšem nešlo o subjektivní práva jednotlivců
(základní práva v podobě objektivního práva tak v tomto kontextu předcháze­
la jejich pojetí jako veřejných subjektivních práv12). Tak např. F. Weyr hovořil
o základních právech jako o určitých programových větách či monologu záko­
nodárce, nikoli však jako o přímo vynutitelných právech13. Obdobně Z. Neu­
bauer používá pojem „ideové normy“, když uvádí, že „u jiných takto absolutně
formulovaných práv (…), jde však spíše o programová prohlášení, o ”normy ide­
ové” …, tj. ideové směrnice pro budoucího zákonodárce, nikoliv však o právní
normy přímo aplikovatelné soudy či správními úřady“14. Po druhé světové vál­
ce tak došlo k významné změně náhledu, kdy ze základních práv, jakožto práv
ústavně zaručených, se stává přímo aplikovatelné právo. Důsledkem je pak mož­
nost jednotlivce soudně si dodržování základních práv na orgánech veřejné moci
vynutit.
Klíčovou roli při vnitrostátní ochraně lidských práv tak sehrává ústavní
soudnictví, ať již v podobě koncentrovaného specializovaného modelu (ústavní
soudy – většina evropských států) nebo v podobě všeobecného difúzního mode­
lu (obecné soudy – typicky USA). Z hlediska mezinárodních záruk je v evrop­
ském kontextu nejvýznamnější Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, ke
kterému mohou přímo jednotlivci podávat stížnosti na porušení Úmluvy ze stra­
ny členského státu Rady Evropy. V řadě dalších mezinárodních lidskoprávních
úmluv lze též nalézt kontrolní mechanismy, jejichž právní i faktická pozice však
již není natolik významná.
Nutno dodat, že ústavní stížnost k Ústavnímu soudu či stížnost k ESLP jsou
až posledními možnými prostředky ochrany základních práv, přičemž většina
lidskoprávních pochybení by měla být napravena již v řízeních před jinými orgá­
ny veřejné moci, typicky soudy.
4 Základní práva jako hodnotový řád a kritérium ústavnosti
Základní práva nemají, jak již bylo uvedeno výše, pouze svou dimenzi sub­
jektivně-právní, tedy nejde pouze o subjektivní veřejná práva jednotlivců půso­
bící vůči veřejné moci, ale zároveň mají svou dimenzi objektivně právní, tedy
působí jako objektivní řád hodnot15.
12 Ústavní soud Československé republiky zřízený zákonem ze dne 29. února 1920 č.
121/1920 Sb. z. a n., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky měl kom­
petenci rušit protiústavní zákony. Srov. čl. I a II zmíněného zákona.
13 WEYR, František. Československé právo ústavní, Melantrich, Praha, 1937, s. 68.
14 NEUBAUER, Zdeněk. Státověda a theorie politiky, Jan Laichter, Praha, 1948, s. 438.
15 Srov. PIEROTH, Bodo, SCHLINK, Bernhard. Grundrechte Staatsrecht II, 28. Auflage, C.
F. Müller, 2012, s. 24–27, WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod:
komentář. 1. vydání. Wolters Kluwer, 2012, s. 11–12.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
12
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Právo základních práv jakožto objektivní právo je pak východiskem pro čin­
nost celé veřejné moci, zavazuje všechny orgány veřejné moci při jejich činnosti.
Např. v německém Základním zákoně je výslovně uvedeno v čl. 1 odst. 3, že „dále
uvedená základní práva zavazují zákonodárství, výkonnou moc a soudnictví
jako bezprostředně platné právo“16. Teorie základních práv jakožto objektivního
hodnotového řádu byla rozvedena ve známém rozhodnutí Spolkového ústavní­
ho soudu ve věci Lüth (1958)17, který se zabýval otázkou, zda právo na svobodu
projevu působí nejen při zásazích ze strany státu, ale též mezi soukromými oso­
bami, a jaký je právní základ tohoto působení (srov. níže horizontální působení).
Ačkoli Listina podobné ustanovení neobsahuje, Ústavní soud standardně
konstatuje, že „jednou z funkcí Ústavy ČR, zvláště pak ústavní úpravy základ­
ních práv a svobod, je její „prozařování“ celým právním řádem. Smysl Ústavy
ČR spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionální­
ho mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů
veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy ČR a v jejím postavení bezpro­
středního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů
veřejné moci interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv
a svobod“18.
Povinnost respektovat základní práva se netýká orgánů veřejné moci jen při
interpretaci a aplikaci práva (výkonná moc, soudnictví), nýbrž i při samotné
tvorbě práva (výkonná moc, zákonodárství). Základní práva tak vytváří zároveň
kritérium pro posouzení ústavnosti právních předpisů, ať již zákonů či podzá­
konných právních předpisů při řízení o kontrole právních předpisů před Ústav­
ním soudem (řízení dle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy). Právě na uvedeném
řízení je možno ilustrovat význam práva základních práv jakožto práva objektiv­
ního, kdy aniž by nutně došlo k zásahu do konkrétního ústavního subjektivního
práva jednotlivce (tedy při tzv. abstraktní kontrole právních předpisů), bude prá­
vo základních (lidských) práv, ať již Listina, či mezinárodní smlouvy o lidských
právech, kritériem pro posouzení ústavnosti příslušného právního předpisu.
Ostatně zákon může být zrušen již v době legisvakance (před nabytím účinnos­
ti), tudíž k jeho případné aplikaci a tudíž konkrétnímu zásahu do subjektivních
práv jednotlivců tak ani vůbec nemusí dojít.
Základní práva jakožto kritérium ústavnosti pak představují určité „negativ­
ní kompetenční normy“19 tedy vymezují prostor, který nemůže být narušen při
výkonu kompetencí ze strany orgánů veřejné moci, ať již při činnosti zákonodár­
16 Srov. KLOKOČKA, Vladimír, WAGNEROVÁ, Eliška. Ústavy států Evropské unie, Linde,
2004, s. 233, v originále např. na http://www.bundestag.de/dokumente/rechtsgrundlagen/
grundgesetz/index.html
17 BVerfG, 15. 1. 1958, 1 BvR 400/51, BVerfGE 7, 198 – Lüth.
18 Nález sp. zn. III. ÚS 139/98 ze dne 24. 9. 1998 (N 106/12 SbNU 93).
19 PIEROTH, Bodo, SCHLINK, Bernhard. Grundrechte Staatsrecht II, 28. Auflage, C. F.
Müller, 2012, s. 24.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
13
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ce při tvorbě zákonů, tak činnosti exekutivy či soudů při aplikaci a interpretaci
právních předpisů.
5 Povinnost naplňovat a chránit základní práva. Základní práva jako
institucionální záruky.
Povinnost naplňovat a chránit základní práva se pojí s jejich tzv. ochrannou
funkcí20, přičemž zejména v judikatuře ESLP dostala tato povinnost podobu tzv.
pozitivních závazků (srov. níže). Aby byla garance základních práv ze strany
veřejné moci účinná, nestačí pouze tato práva respektovat tím, že stát jakožto
hypotetický porušovatel práv zůstane pasivní a do těchto práv zasahovat nebu­
de, nýbrž že bude též aktivní činností zajišťovat, aby tato práva byla naplňována
a chráněna, a to chráněna i před jinými subjekty než státem, aby bylo možno se
jich účinně domoci, aby existovaly účinné procesní prostředky nápravy ve vzta­
hu k případným zásahům do těchto práv apod.
Tedy např. proti mučení, zásahům do svobody jednotlivce, do jeho tělesné
integrity, života, důstojnosti apod. chrání stát jednotlivce nejen tím, že do těchto
aspektů lidské osobnosti nezasahuje, nýbrž též tím, že právně zakotví zákaz tak­
to zasahovat též jiným subjektům, typicky formou trestního zákona (konkrétní
trestné činy proti životu, zdraví, svobodě apod.). Značná část skutkových podstat
trestných činů je právě naplněním závazku státu (pozitivní povinnosti) chránit
základní práva proti atakům ze strany třetích osob. Podobně občanský zákoník
chrání např. čest, soukromí a důstojnost člověka proti zásahům ze strany jiných
subjektů či zákoník práce chrání jednotlivce před ponižujícím zacházení či nuce­
nými pracemi v pracovněprávních vztazích atd.
U některých práv je již ze samotné dikce patrné, že jejich realizace je nutná
zejména pozitivním konáním státu. Např. záruka volebního práva (čl. 21 Listiny)
vyžaduje, aby stát právně zakotvil pravidla volebního procesu (volební zákony),
zorganizoval a financoval průběh voleb či zřídil příslušné instituce dohlížející
nad průběhem voleb.
U práv formulovaných ryze negativně (např. nikdo nesmí být podroben
nuceným pracím a službám) jsou pak povinnosti týkající se naplnění a ochrany
těchto práv dovozovány judikaturou.
Rozvedením výše uvedené role státu naplňovat a chránit základní práva
představuje pojímání základních práv jakožto tzv. institucionálních záruk21.
K možnosti účinně uplatňovat některá práva je nutno právní zakotvení řady
20 WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. 1. vydání. Wol­
ters Kluwer, 2012, s. 14–15.
21 K tomuto pojetí srov. též WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod:
komentář. 1. vydání. Wolters Kluwer, 2012, s. 12 či FILIP, Jan, SVATOŇ, Jan. Státověda,
Wolters Kluwer, 5. vyd., 2011, s. 192.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
14
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
institucí či institutů. Jinak řečeno, tím, že existuje a je chráněno určité základní
právo, existuje zároveň ústavní povinnost státu ve svém právním řádu zakotvit
určité instituty, bez nichž by možnost realizace či naplnění daného práva nebyla
možná, a mohlo by tak dojít k protiústavní mezeře v právu.
Z práva na vzdělání lze dovodit nezbytnost existence škol, resp. školského
systému. Z práva na ochranu zdraví, resp. na zdravotní péči lze dovodit instituci­
onální záruku existence zdravotnických zařízení. Podobně pro zajištění svobody
projevu a plurality sdělovacích prostředků musí existovat určitá regulace jejich
činností bránící např. koncentraci mediální moci (např. ve formě rady pro vysí­
lání či jiného státního orgánu), pro zajištění práva na osobní bezpečnost musí
existovat policie, pro účely soudní ochrany práv musí existovat soudy a přísluš­
né procesní předpisy, pro zajištění práva na obhajobu musí existovat advokacie,
pro možnost realizace sdružování v politických stranách musí existovat politické
strany apod.
Podobně např. věta „dědění se zaručuje“ v čl. 11 odst. 1 Listiny v souvislos­
ti s ochranou vlastnického práva nezakotvuje subjektivní ústavní právo každé­
ho něco zdědit (může dojít např. k vydědění), ale záruku institutu dědění, tedy
povinnost státu (zákonodárce) ve svém právním řádu institut dědění zakotvit
a dědění tak právně umožnit. Stejně tak musí existovat v podústavním právu
úprava institutů, jako jsou např. vlastnictví (čl. 11 Listiny), manželství a rodičov­
ství (čl. 32 Listiny) či institucí jako např. církve a náboženské společnosti (čl. 16
Listiny), spolky (čl. 20), odbory (čl. 27) atd.
6 Horizontální působení základních práv v soukromém právu
Jak již bylo zmíněno výše, základní práva v podobě objektivního práva tvoří
hodnotový řád společnosti, který je základem celého právního řádu. Z uvede­
ného logicky plyne otázka, zda mohou tato základní práva ovlivňovat i právní
vztahy, které nemají podobu vztahu státu (veřejné moci) a jednotlivce, tedy vzta­
hu vertikálního, ve kterém působí jako veřejná subjektivní práva na ose jednoti­
vec-stát. Ve výše zmiňovaném případu Lüth vyslovil německý Spolkový ústavní
soud tezi o prozařování základních práv celým právním řádem, která byla pře­
jata i do českého prostředí22 a Ústavní soud pravidelně tento koncept aplikuje.
Díky této formě působení pak mohou základní práva ovlivňovat nejen vztahy
vertikální, kdy je funkcí základních práv chránit jednotlivce před z povahy věci
silnější veřejnou mocí, umožnit jednotlivci participaci na činnosti této veřejné
moci či poskytovat jednotlivci určitá základní plnění zajišťující jeho důstojný
život, ale může se promítnout též do vztahů mezi sobě rovnými subjekty, tedy
vztahů horizontálních, soukromoprávních.
22 Z prvních zmínek srov. např. WAGNEROVÁ, Eliška. Poznámky k vývoji a k různým poje­
tím základních práv, Politologický časopis, č. 1, 1995, s. 43–48.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
15
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Koncepce horizontálního působení základních práv (drittwirkung, horizo­
nal impact, third party effect), resp. působení základních práv v soukromopráv­
ních vztazích se stala široce diskutovanou v rámci dogmatiky základních práv
po celém světě, vyvolává však celou řadu otázek nahlížených jak z pozic ústavně­
právních, resp. lidskoprávních, tak z pozic teorie a principů soukromého práva23.
Jádro problému a diskusí lze zjednodušit do otázky, zda takto působí všechna
základní práva, zda působí na všechny soukromoprávní vztahy, jakým způsobem
se v horizontálních vztazích základní práva uplatní a jaká bude intenzita půso­
bení toho kterého práva.
Vzhledem k tomu, že soukromé právo je založeno na ochraně autonomie vůle
svobodného jednotlivce, mohou případná omezení svobodného jednání daná
požadavky ochrany základních práv působit napětí mezi svobodou a autonomií
jednotlivce na straně jedné a jejím omezením plynoucím z ochrany lidských práv
na straně druhé. Zároveň však platí, že i sama ochrana autonomie vůle jednot­
livce plyne z lidskoprávního požadavku ochrany svobody a důstojnosti člově­
ka, tudíž není nutno vždy lidská práva stavět do kontrapozice vůči principům
soukromého práva. Naopak tyto principy mají taktéž lidskoprávní základ. Prak­
tickým problémem tak nemusí být konflikt práva lidských práv a soukromého
práva, nýbrž spíše nevhodné či příliš radikální uplatňování některých základních
práv či lidskoprávních principů na úkor jiných v oblasti soukromého práva, např.
rovnosti na úkor svobody v případě někdy ne zcela citlivého rozšiřování zákazu
diskriminace i na některé horizontální vztahy.
Zcela ignorovat působení základních práv v soukromoprávních vztazích
dost dobře není možné, na straně druhé jejich přímá aplikace zakládající práva
a povinnosti mezi soukromoprávními subjekty (bez ohledu na psané podústavní
právo) by mohla vést k výkladovým a aplikačním obtížím, jakož k poměrně velké
právní nejistotě, co je obsahem oněch právních vztahů.
V praxi se tak nejčastěji uplatňuje koncepce tzv. nepřímého (zprostředkova­
ného) horizontálního působení, tedy určitý interpretační koncept. Základní prá­
va je tak nutno v soukromoprávních vztazích zohledňovat a brát v potaz při apli­
kaci a výkladu samotného podústavního (soukromého) práva. Jak uvedl Ústavní
soud „funkcí soudů a justice obecně je poskytovat ochranu právům jednotlivce
(čl. 90 Ústavy), v materiálním právním státě pak ochranu i základním právům
(čl. 4 Ústavy). Ne vždy jsou všechna základní práva přímo vykonatelná a působí
vůči jednotlivci bezprostředně. V některých případech působí pouze zprostřed­
23 Srov. FRIEDMANN, D., BARAK-EREZ, D. (eds.): Human rights in private law, Hart Pub­
lishing, 2003, OLIVER, D., FEDTKE, J. (eds.): Human rights and the private spere: A com­
parative study, Routledge-Cavendish, 2007, ALEXY, Robert. A Theory of Constitutional
Rights, Oxford University Press, 2002, s. 351–365, ONDŘEJEK, Pavel. Účinky lidských
práv v soukromém právu. Právník č. 1, 2011, s. 33–52, TICHÝ, Luboš. Působení základ­
ních práv na soukromoprávní poměry a jeho meze (skica k doktríně prozařování), Časopis
pro právní vědu a praxi, č. 1, 2010, s. 10–17.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
16
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
kovaně skrze jednotlivé normy jednoduchého práva tak, že jednoduchým prá­
vem prozařují. Tak je tomu ve vztazích horizontálních, tedy ve vztazích, které
nejsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti, tj. ve vztazích, v nichž jsou si
jejich účastníci rovni. Proto při výkladu či aplikaci jednoduchého práva na tako­
vé vztahy jsou soudy povinny toto prozařování pečlivě vážit a brát v potaz tak,
aby současně dostály své povinnosti poskytovat ochranu jak právům v rovině
jednoduchého práva, tak právům základním“24.
Nový občanský zákoník25 v § 2 odst. 1 dokonce působení základních práv
v soukromém právu nově výslovně zakotvuje, když uvádí, že „každé ustanovení
soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svo­
bod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon,
jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad
jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustou­
pit“. I bez tohoto výslovného vtažení základních práv do práva soukromého bylo
možno působení základních práv v soukromém právu uplatňovat nejčastěji přes
obecné klauzule typu dobrých mravů. Jinak řečeno, není dost dobře možné, aby
bylo např. právní jednání v souladu s dobrými mravy, ale zároveň v rozporu
s Listinou.
Pokud orgán veřejné moci při rozhodování sporu mezi soukromými subjek­
ty, při výkladu podústavního práva regulujícího jejich vzájemné vztahy, nezo­
hlední působení základních práv na tyto vztahy, popř. je zohlední nevhodně a to
tak, že jedno z kolidujících práv poruší, pak bude předmětem ústavní stížnosti
právě onen zásah orgánu veřejné moci, tedy např. soudní rozhodnutí v civilním
sporu. Jinak řečeno, soud jako orgán veřejné moci, je adresátem základních práv
a nemůže tato práva svou činností (včetně rozhodnutí soukromoprávního spo­
ru) porušovat.
Typickými případy řešenými před Ústavním soudem jsou spory na ochranu
osobnosti, kdy při aplikaci a výkladu podústavního práva (občanský zákoník) je
nutno vyvážit svobodu projevu na straně jedné a právo na ochranu osobnost­
ních práv na straně druhé26. Uvedené situace jsou však specifické právě v tom, že
jde o přímou kolizi dvou ústavních práv, tudíž míra vlivu základních práv (resp.
konstantního výkladu jejich kolize ze strany ÚS či ESLP) je zde velmi silná.
Podobná situace je při ochraně práv před ESLP. Jednotlivec se může domáhat
ochrany svého práva před zásahem státu, nikoli třetí osoby. Stát se však může
dopustit zásahu sám i tím, že při řešení sporu soukromých osob nezohlednil
základní práva na daný spor dopadající, popř. tím, že nečinností dostatečně
neochránil základní práva jednoho soukromého subjektu před zásahy jiného
24 Nález sp. zn. I. ÚS 185/04 ze dne 14. 7. 2004 (N 94/34 SbNU 19).
25 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
26 Srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 823/11 ze dne 6. 3. 2012 (N 44/64 SbNU 521), nález sp. zn. I.
ÚS 367/03 ze dne 15. 3. 2005 (N 57/36 SbNU 605) či nález sp. zn. IV. ÚS 23/05 ze dne 17.
7. 2007 (N 111/46 SbNU 41).
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
17
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
soukromého subjektu27. Jak uvádějí např. Ovey a White, Úmluva dopadá na vzta­
hy mezi soukromými osobami zprostředkovaně ve chvíli, kdy se stát rozhodne
chránit základní práva daná Úmluvou tím, že v rámci svého právního řádu urči­
té chování jednotlivců zakazuje či vyžaduje. Povinnosti jednotlivců respektovat
práva ostatních tak plynou nikoli přímo z Úmluvy, nýbrž až z národního prá­
va implementujícího závazky států28. Stejně tak Drzemczewski hovoří s použi­
tím stejné argumentace o nepřímých závazcích soukromých osob respektovat
Úmluvou chráněná práva jiných soukromých osob, resp. o povinnosti státu tuto
ochranu v právním řádě upravit a zakotvit29.
Zatímco dosud jsme hovořili o výkladovém (interpretačním) konceptu, kdy
základní práva působí mezi jednotlivci nepřímo skrze instituty podústavního
práva, resp. skrze výklad podústavního práva, nabízí se otázka, zda není mož­
né, aby výjimečně základní práva nepůsobila mezi jednotlivci i přímo, bez zpro­
středkující normy podústavního práva.
Jak však bylo naznačeno, přímá aplikace základních práv zakládající práva
a povinnosti mezi soukromoprávními subjekty (mimo psané podústavní právo,
typicky soukromé právo) není přijímána jednoznačně. Např. L. Tichý přímou
aplikaci připouští výjimečně v případě mezery v podústavním právu, když uvádí,
že „mimořádnost použití základních lidských práv v soukromoprávních vzta­
zích je dána intenzitou nerovnosti mezi formálně rovnoprávnými subjekty, jejíž
existenci není možné (v konkrétním případě) odstranit (napravit) dostupnými
nástroji soukromého práva, a proto lze prolomit vůdčí zásadu tohoto právního
systému – princip smluvní autonomie (autonomie stran). Jde o případ, kdy sou­
kromé právo (relevantní předpis) obsahuje mezeru, kterou je třeba vyplnit právě
ustanovením obsahujícím lidská práva“30.
Otázka horizontálního působení základních práv úzce souvisí s tzv. pozi­
tivními závazky států (srov. dále), kdy součástí lidskoprávního závazku státu je
nejen základní práva respektovat (nezasahovat do nich), ale i tato práva chránit
v horizontálních vztazích před zásahy soukromých subjektů. Míra této ochra­
ny jakožto plnění lidskoprávního závazku bude logicky narážet na jiná základní
práva, která musí stát respektovat jakožto negativní závazek. Např. právo na rov­
27 K horizontálnímu působení Úmluvou garantovaných práv srov. DRZEMCZEWSKI,
Andrew, Z. European Human Rights Convention in Domestic Law, Oxford University
Press, 1983, reprint 2004, s. 199 – 228, VAN DIJK, Pieter et al. Theory and Practice of the
European Convention on Human Rights, 4th ed., Intersentia, Antwerpen – Oxford, 2006,
s. 784 – 788 či HARRIS, David et al. Law of the European Convention on Human Rights,
2nd ed., Oxford University Press, 2009, s. 446 – 447.
28 OVEY, Clare, WHITE, Robin. Jacobs and White: The European Convention on Human
Rights, 4th ed., Oxford University Press, 2006, s. 52.
29 DRZEMCZEWSKI, Andrew, Z. European Human Rights Convention in Domestic Law,
Oxford University Press, 1983, reprint 2004, s. 219–220.
30 TICHÝ, Luboš. Působení základních práv na soukromoprávní poměry a jeho meze (skica
k doktríně prozařování), Časopis pro právní vědu a praxi, č. 1, 2010, s. 15.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
18
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
né zacházení může stát naplňovat právě určitou regulací soukromoprávních
vztahů (např. antidiskriminační legislativou), čímž však bude zároveň zasa­
hovat do jiných práv, např. autonomie vůle smluvních stran, či dokonce práva
na ochranu majetku (regulace nájmu bytů) či práva na podnikání (regulace pří­
stupu ke zboží a službám). Řada soudních sporů v rovině soukromého práva je
tak ve své podstatě vyvažováním kolidujících základních práv, kdy jedno z nich
se může projevit ve svém negativním aspektu (ochrana základního práva před
regulací) a kolidující právo naopak ve svém pozitivním aspektu (regulace jako
ochrana základního práva). Vyvažování práv je pak snahou o nalezení rovnová­
hy mezi naplňováním jednoho práva (např. práva na rovné zacházení) a zároveň
zásahem do práva jiného (např. autonomie vůle jako součást obecné svobody
jednání).
7 Negativní a pozitivní lidskoprávní závazky
7.1 Nároky a závazky
S výše uvedenými funkcemi základních práv souvisí dělení lidskoprávních
závazků na negativní a pozitivní. Pojem negativní a pozitivní závazek se vztahuje
k obsahu povinnosti státu (veřejné moci) ve vztahu k nositelům práv. Zatímco
negativní závazky znamenají povinnost státu se zdržet zásahů do lidskoprávní
sféry jednotlivce, obsahem pozitivních závazků je nikoli povinnost nezasahovat,
nýbrž naopak povinnost konat.
Z pohledu jednotlivce pak lze hovořit o negativních a pozitivních nárocích,
kdy negativní nároky chrání jedince před zásahy státu do jeho autonomní lid­
skoprávní sféry, zatímco pozitivní nároky opravňují jedince požadovat po státu
určité plnění, konání či aktivitu směřující k ochraně či naplňování jeho základ­
ních práv.
Lze se setkat přímo i s vymezením pozitivních a negativních práv31, tedy
práv, která působí jen negativně, nebo jen pozitivně. Často je však pojmu „prá­
vo“ (right) použito právě pro označení konkrétního nároku, tudíž pojem pozi­
tivní a negativní práva je v literatuře zmiňován též jako synonymum pozitivních
a negativních dílčích nároků. Otázka rozlišení základního práva a jeho dílčího
nároku úzce souvisí s vymezením skutkových podstat základních práv. Čím
podrobněji konkrétní právo vymezíme, tím spíše je pak možno označit dané prá­
vo za pozitivní či negativní. Tj. bude-li základním právem „právo na přiměřené
hmotné zabezpečení ve stáří“, je zřejmé, že jeho obsahem jsou pozitivní závaz­
ky státu něco jednotlivcům poskytovat, nikoli závazky negativní, neboť pou­
hou nečinností stát nikoho přiměřeně nezajistí. Budeme-li však základní právo
31 Srov. GARDBAUM, Stephen: The structure and scope of constitutional rights , in GINS­
BURG, Tom, DIXON, Rosalind (eds): Comparative constitutional law, Edward Elgar Pub­
lishing, 2011, 396–402 či CURRIE, David P. Positive and Negative Constitutional Rights,
University of Chicago Law Review, 53, 1986, s. 864–890.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
19
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
vymezeno šířeji, např. jako „právo na zajištění důstojného života“, je možno z něj
dovozovat jak negativní závazky (právo na nezasahování), tak závazky pozitivní
(právo na pomoc či asistenci)32.
Přesto je vhodnější v souvislosti s pozitivními a negativními závazky hovo­
řit spíše o korespondujících dílčích nárocích (pozitivních či negativních), nikoli
ucelených právech jako takových, neboť u většiny práv (podle některých názorů
dokonce u všech) lze nalézt jak jejich negativní, tak pozitivní aspekt, resp. z nich
dovodit negativní i pozitivní nárok. Stále však platí, že rozsah těchto nároků se
může výrazně lišit a u některých práv nutně zůstává jejich podstata buď typicky
negativní (např. svoboda myšlení jako forum internum) nebo typicky pozitivní
(např. právo na hmotné zabezpečení jednotlivce při ztrátě zaměstnání či ve stá­
ří).
7.2 Negativní závazky
Negativní závazky jsou historicky starší a týkají se typicky práv „prvé gene­
race“, jakkoli je generační pojetí práv poněkud schématické a zjednodušené. Na
tomto místě je nutno poznamenat, že dělení na vývojové etapy či generace je
kritizováno ze dvou názorových pozic. Jednak argumentem, že ne všechna práva
obsažená v lidskoprávních katalozích jsou skutečnými právy „lidskými“, tudíž
označení řady nároků jako „lidských práv“, byť druhé či třetí generace, se sna­
ží mezi lidská práva řadit i nároky, které lidskoprávní povahu nemají33. Druhá
32 Ostatně pouhým nahlédnutím do Úmluvy a Listiny zjistíme, že např. právo na soukromí
je v Úmluvě vymezeno v jediném čl. 8 (a dále pak již rozeznáváme jednotlivé jeho aspek­
ty), naopak stejné právo je v Listině zakotveno v čl. 10, 12, 13 a částečně též v čl. 32. Lze
pak diskutovat o tom, zda je základním právem právo na soukromí jako celek, nebo zda
je samostatným základním právem např. domovní svoboda zakotvená v čl. 12 Listiny či
právo na ochranu tajemství přepravovaných zpráv zakotvené v čl. 13 Listiny.
33 Podle F. Sudreho může teorie generací vést k představě, že všechny generace práv zahrnu­
jí práva stejné kvality či povahy, jakož i k tomu, že „modernější“ znamená nutně „lepší“
a starší naopak „již vývojem překonané“. SUDRE, Frederic. Mezinárodní a evropské právo
lidských práv, MU Brno, 1997, s. 131. Podobně kriticky uvádí E. Wagnerová: „doktrína
mezinárodního práva lidských práv naznačenou podstatnou distinkci mezi lidskými právy
a právy sociálními, ekonomickými a kulturními překonává jejich řazením do tzv. generací.
Sociální práva spadají do generace druhé; do třetí generace práv spadají práva na solida­
ritu a rozvoj, navazující na ideu francouzské revoluce, která se v podobě bratrství objevila
v sedmdesátých letech minulého století, přičemž se těchto práv mají údajně moci dovolá­
vat nejen jednotlivci, nýbrž i národy a státy. Tato práva jsou dovozována z čl. 55 a 56 Charty
OSN, řešících mezinárodní hospodářskou a sociální součinnost, a jsou předmětem mnoha
rezolucí OSN, v nichž hrají velkou roli. Tato práva se zcela vymykají struktuře lidských
práv, neboť v nich nenalezneme individuální komponent. Naopak je v nich přítomen velký
ideologický a politický náboj, obtížně slučitelný s liberálním ústavním státem, který známe
v okruhu naší civilizace“, srov. Wagnerová, E.: Všeobecná deklarace lidských práv jako
milník mezi epochami, Jurisprudence, č. 5, 2009.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
20
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
kritická pozice vychází naopak z toho, že všechna lidská práva jsou stejná, mají
stejnou povahu a dělení do generací tak ztrácí význam34.
Mluvíme-li zde tedy o právech prvé generace, máme na mysli skupinu his­
toricky nejstarších garantovaných práv (18–19. století) kam ještě nepatřila práva
hospodářská, sociální a kulturní práva či práva ještě modernější. F. Sudre v této
souvislosti hovoří o „tvrdém jádru“ lidských práv či „klasických svobodách“35,
byť se opět mohou vést spory o vymezení onoho klasického „základu“ lidských
práv.
Podstatné je, že tato práva byla v historii zformulována jako ochrana jednot­
livce před státem (dříve panovníkem) a plní výše zmíněnou obrannou funkci
základních práv. Obsahem těchto závazků je povinnost státu se zdržet zásahů
do lidskoprávní sféry jednotlivce (povinnost respektovat základní práva). Jde
tedy o garanci klasické negativní svobody v podobě určité autonomie, tj. svobo­
dy od státu.
Stát zaručoval, že jednotlivec např. nebude svévolně zadržen či uvězněn, své­
volně zbaven majetku, podrobován nelidskému a krutému zacházení, že nebude
trestán za projev svých názorů či vyznání, resp. bude mít zaručenou svobodu
myšlení, svobodu vyznání apod. Negativní závazky jsou typické tím, že stát svou
lidskoprávní povinnost plní právě nezasahováním, nečinností, zdržením se (sta­
tus negativus).
Některé teorie pak negativní podstatu práva považují za rozhodující pro
posouzení, zda dané právo považovat za přirozené, resp. „klasické základní prá­
vo“. Jak výslovně uvedl i Ústavní soud, za „klasická základní práva“ lze považo­
vat právě jen „ta práva, resp. svobody, které lze interpretovat i negativně, a co
do původu jde o přirozená práva“36. S tím pak též souvisí úzké vymezení sub­
jektivních základních práv jako práv pouze obranného charakteru, tedy negativ­
ního charakteru (viz výše zmínka o funkcích základních práv). Na takto úzkém
pojetí subjektivních základních práv však není (ani v samotné judikatuře Ústav­
ního soudu) všeobecná shoda.
34 Např. V. Pavlíček generační dělení nevidí jako účelné, „neboť řada nároků řazených mezi
práva druhé generace (sociální práva), by měla být přítomna a dovozována již z práv první
generace jejich interpretací“, srov. Pavlíček, V., Ústavní právo a státověda, II. díl, Ústavní
právo ČR, Leges, 2011, s. 474–475. Obdobně kriticky z pozic představy o jednotné podsta­
tě všech lidských práv srov. též Kratochvíl, Jan. Sociální práva v Evropské úmluvě na ochra­
nu lidských práv a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, UK Praha,
2010, s. 23–24. Ke koncepci nedělitelnosti, provázanosti a vzájemné závislosti lidských
práv („indivisible“, „interrelated“, „inter­dependent“) srov. závěry Vídeňské konference
o lidských právech konaná v roce 1993 in Vienna Declaration and Programme of Action,
World Conference on Human Rights, 1993, dostupné on-line zde: http://www.ohchr.org/
en/professionalinterest/pages/vienna.aspx.
35 SUDRE, Frederic. Mezinárodní a evropské právo lidských práv, MU Brno, 1997, s. 131
36 Srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 823/11 ze dne 6. 3. 2012 (N 44/64 SbNU 521).
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
21
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
7.3 Pozitivní závazky
Pozitivní závazky a z nich plynoucí pozitivní nároky mají v zásadě dvojí
podobu. V prvním případě jsou základem a podstatou určitého práva, kdy dané
právo (resp. jeho podstatu) není možno realizovat negativně, ale primárně tím,
že stát jednotlivci něco poskytne či zajistí. Např. právo na zabezpečení ve stá­
ří, nemoci, ztrátě živitele, ztrátě zaměstnání nemůže stát garantovat pouhou
nečinností, ale naopak aktivním konáním, typicky v podobě zakotvení systému
zdravotního a sociálního pojištění, a zákonné úpravy různých nárokových plně­
ní typu důchodů (např. starobní, invalidní, sirotčí), dávek v nemoci, podpory
v nezaměstnanosti apod. Podobně u procesních práv má stát primárně pozitiv­
ní povinnost zakotvit pravidla spravedlivého procesu, zajistit přístup k soudu,
vytvořit systém právní pomoci v rámci práva na obhajobu (např. při nemožnosti
si obhájce zvolit) apod.
Druhou podobou jsou pak pozitivní závazky, které ze samotné formulace
příslušného práva neplynou, nepokrývají podstatu daného práva, nýbrž byly
dovozeny až výkladem práv, jejichž podstatou a historickým obsahem jsou však
závazky negativní. Pozitivní závazek tak působí vedle klasického negativního
závazku plynoucího z daného práva. Např. právo na svobodné projevení názo­
ru historicky zaručovalo jednotlivci ochranu před postihem za jeho vyjádření.
V moderní době však můžeme dovozovat též pozitivní závazky státu spočívající
např. v určité formě regulace medií (zajištění práva na odpověď dle tiskového
zákona, určitou míru regulace křížení vlastnictví médií v zájmu jejich plurality
apod.). Podobně se stát musí zdržet zacházení s jednotlivci způsobem, který by
mohl být kvalifikován jako mučení či nelidské zacházení (negativní závazek), ale
zároveň je povinen zajistit, aby k takovému zacházení nedocházelo i ze strany
jiných subjektů, než je stát (pozitivní závazek). Tuto svou pozitivní povinnost
splní např. formou zakotvení konkrétních trestných činů postihujících uvedené
jednání a systémem dostatečně účinného vyšetřování v situaci, kdy k uvedené­
mu jednání dojde.
V našem teritoriálním kontextu jde pak zejména o judikatorní činnost ESLP,
díky které jsou ve vztahu ke smluvním stranám Úmluvy formulovány nové pozi­
tivní závazky spočívající např. v povinnosti přijmout konkrétní právní úpravu
zakotvující určitý hmotněprávní institut či procesní prostředek k tomu, aby
některé právo garantované Úmluvou bylo dostatečně naplňováno a chráněno37.
Podle obsahu této povinnosti pak lze rozlišit různé typy pozitivních závazků
(např. substantivní či procedurální). Substantivním (či hmotněprávním) pozi­
tivním závazkem může být např. výše uvedená povinnost zakotvit právní úpravu,
37 Srov. KLATT, Matthias, Positive Obligations under the European Convention on Human
Rights, ZaöRV 71 (2011), 691–718, AKANDJI-KOMBE, Jean-François: Positive obligati­
ons under the European Convention on Human Rights, Human rights handbooks, No. 7,
Council of Europe, 2007, KOSAŘ, David. in KMEC, Jiří et al. Evropská úmluva o lidských
právech: komentář. 1. vydání. C. H. Beck, 2012, s. 82–89.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
22
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
která bude bránit porušování určitých práv i ze strany soukromých osob, pro­
cedurálním (procesním) pozitivním závazkem potom zakotvení dostatečných
záruk pro vyšetření případných zásahů do garantovaných práv.
8 Závěr – důsledky působení pro přezkum omezování základních práv
Výše rekapitulované formy působení základních práv mají úzkou vazbu
na metody posuzování toho, zda orgán veřejné moci, resp. stát konkrétní základ­
ní právo neporušil.
Pokud jde o negativní závazky, tedy povinnost zdržet se zásahu do základ­
ních práv, na mnoha místech Listina v souvislosti s jednotlivými právy konkreti­
zuje, že zásah do těchto práv musí 1) být stanoven zákonem, 2) sledovat legitimní
cíl (ochranu jiného základního práva či veřejného statku), 3) být v demokratické
společnosti nezbytný. K porušení příslušného práva může dojít nesplněním kte­
rékoli ze tří výše uvedených podmínek, a to v uvedeném pořadí, tj. pro absenci
zákonného základu omezení, absenci legitimního cíle, či absenci nezbytnosti
zásahu.
Stejný test, jako výše uvedený (zákon, legitimní cíl, nezbytnost), nalezneme
též u řady článků v Úmluvě, typicky v čl. 8–11 (právo na soukromí, svoboda
vyznání, svoboda projevu a právo sdružovací a shromažďovací) či v čl. 2 odst. 2
Dodatkového protokolu č. 4 (svoboda pohybu). V řadě dalších článků Úmluvy či
dodatkových protokolů je uvedené struktura testu v určitých aspektech odlišná.
Evropský soud pro lidská práva posuzuje splnění uvedených tří kroků v rám­
ci tzv. pětistupňového testu38, v němž je postupně zjišťováno, zda 1) případ spadá
pod rozsah některého z článků Úmluvy, 2) došlo k zásahu orgánu veřejné moci
do příslušného práva, 3) byl zásah zákonný („prescribed by law“), 4) sledoval
některý z legitimních cílů, 5) byl nezbytný v demokratické společnosti.
Nejčastějším předmětem sporů a diskusí je otázka splnění poslední podmín­
ky přípustnosti zásahu do základních práv, a to podmínky nezbytnosti zásahu.
ESLP zpravidla pro nezbytnost zásahu vyžaduje „naléhavou společenskou potře­
bu“ zásahu s tím, že zásah musí být „přiměřený sledovanému účelu“ a jeho důvo­
dy musejí být „relevantní a dostačující“. V podstatě jde o snahu vyvážit zájem
na ochraně omezovaného základních práva na straně jedné a kolidujícího legi­
timního cíle na straně druhé.
Poněkud odlišná situace nastává v případě pozitivních závazků, kdy poru­
šení práva nespočívá v zásahu orgánu veřejné moci (tedy v porušení negativní­
ho závazku nezasahovat), nýbrž v tom, že stát nesplnil nějakou svou povinnost,
která je pojímána jako povinnost lidskoprávní, tedy pozitivní závazek, který lze
38 HARRIS, David et al.: Law of the European Convention on Human Rights, 2nd ed., Oxford
University Press, 2009, s. 360.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
23
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
z existence tohoto základního práva dovozovat. Použít výše uvedený test pro pře­
zkum zásahů do základních práv (zákon, legitimní cíl, nezbytnost) tudíž není
možné, neboť často je pochybení v případě pozitivních závazků shledáno právě
v absenci zákona (tj. dostatečném nenaplnění daného práva).
Pokud jde o ESLP, je algoritmus přezkumu u pozitivních závazků poměr­
ně jednoduchý (nikoli však vždy zcela předvídatelný), kdy se výkladem dovodí,
zda konkrétní ustanovení Úmluvy zakotvuje též určitý pozitivní závazek, a zda
jej stát splnil39. Při posuzování toho, zda lze po státu určitou lidskoprávní čin­
nost či aktivitu požadovat, se pak hledá „spravedlivá rovnováha“ („fair balance“)
mezi zájmy jednotlivce a zájmy (či možnostmi) smluvního státu. Výsledek toho­
to vyvážení je pak definování rozsahu příslušného chráněného práva ve vztahu
k povinnostem státu. Pokud stát tuto povinnost nesplnil, dochází k porušení
daného práva. Neaplikuje se zde tedy výše uvedený pětistupňový test, nýbrž se
zjišťuje, zda případ spadá pod rozsah některého z článků Úmluvy, zda z něj lze
zároveň dovodit určitý pozitivní závazek (tedy jaký je rozsah lidskoprávního
závazku) a zda byl tento závazek příslušným státem naplněn.
Z pohledu vnitrostátního, tedy z hlediska řízení o ústavní stížnosti před
Ústavním soudem, platí, že ústavní stížnost lze podat proti zásahu orgánu veřej­
né moci do ústavně zaručených práv, tudíž je nutno se vždy v souvislosti s kon­
krétním zásahem ptát, zda 1) šlo o zásah orgánu veřejné moci, 2) šlo o zásah
do sféry chráněné základním právem, 3) došlo zásahem k porušení práva (tj. zda
byl zásah stanoven zákonem, sledoval legitimní cíl a byl v demokratické společ­
nosti nezbytný).
K tomu je nutno dodat, že „zásahem“ nemusí být pouze rozhodnutí; pod jiný
zásah spadá též nečinnost (typicky např. průtahy v soudním řízení). V souvislos­
ti s koncepcí pozitivních závazků je však nutno dodat, že zásahem není „výsledek
legislativní činnosti“40, tedy např. samotný zákon či podzákonný předpis. Není
tedy možno ústavní stížností napadnout tvrzené nesplnění pozitivního závazku
státu spočívajícího v tom, že určitý právní předpis nezní tak, jak by dle stěžova­
tele znít měl. V opačném případě by jakýkoli právní předpis mohl být napaden
každým jednotlivcem s tvrzením, že je tímto předpisem „zasahováno“ do jeho
ústavně zaručených práv.
Jinou věcí je pak řízení o kontrole právních předpisů (jehož obdoba před
ESLP neexistuje), kde se uplatňuje objektivně-právní funkce základních práv,
přičemž Listina či konkrétní lidskoprávní mezinárodní smlouva (jakožto sou­
část ústavního pořádku) slouží jako objektivně právní kritérium pro posouzení
ústavnosti napadeného právního předpisu. K přezkumu tak dochází bez ohledu
39 Srov. KOSAŘ, David. in KMEC, Jiří et al. Evropská úmluva o lidských právech: komentář.
1. vydání. C. H. Beck, 2012, s. 84–85.
40 Srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 92/94 ze dne 25. 7. 1994 (U 15/2 SbNU 233).
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
24
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
na to, zda v individuálním případě došlo k porušení subjektivního základního
práva jednotlivce.
Zde pak může Ústavní soud dojít nejen k závěru, že konkrétní právní předpis
či jeho jednotlivé ustanovení je protiústavní, ale dokonce též k tomu, že proti­
ústavní je absence určité právní úpravy, byť jde spíše o výjimečné situace. Stát
pak svou protiústavní nečinností nenaplňuje svůj konkrétní pozitivní lidsko­
právní závazek spočívající v povinnosti přijmou konkrétní právní úpravu.
Pokud jde o protiústavní mlčení zákonodárce, šlo v praxi Ústavní soudu
o nálezy týkající se absence právní úpravy regulace nájemného a absence práv­
ní úpravy církevních restitucí. Ústavní soud konstatoval protiústavnost absence
určitého právního předpisu přímo ve výroku svého rozhodnutí. V otázce tzv.
regulovaného nájemného Ústavní soud ve výroku nálezu Pl. ÚS 20/05 uvedl,
že „dlouhodobá nečinnost Parlamentu ČR spočívající v nepřijetí zvláštního
právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn
jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu
a změnit další podmínky nájemní smlouvy, je protiústavní a porušuje čl. 4 odst.
3, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatko­
vého protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod“41.
V otázce církevních restitucí (resp. blokování dispozice s majetkem do doby, než
dojde k církevním restitucím) Ústavní soud ve výroku nálezu Pl. ÚS 9/07 uve­
dl, že „dlouhodobá nečinnost Parlamentu ČR spočívající v nepřijetí zvláštního
právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských
společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1
a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodat­
kového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod“42.
Zde je patrný rozdíl ve vnímání forem působení základních práv v řízení
před ESLP a Ústavním soudem. ESLP se zabývá pouze individuálními stížnostmi
(subjektivními lidskými právy) a v rámci nich (v témže řízení) může též posoudit
lidskoprávní konformitu určitého právního předpisu (zpravidla jeho absence či
nedostatečnosti v souvislosti s nesplněním pozitivního závazku státu). Kvalita
legislativy je tak zkoumána optikou zásahu do subjektivního práva jednotlivce.
Ústavní soud však může o souladu právního předpisu s ústavním pořádkem
rozhodovat jak nezávisle na konkrétním sporu (tzv. abstraktní kontrola právních
předpisů), tak v souvislosti s ním (tzv. konkrétní kontrola právních předpisů),
kdy navrhovatelem může být též sám stěžovatel, který podal ústavní stížnost pro­
ti individuálnímu zásahu do svých základních práv. Oním zásahem však není,
jak bylo shora připomenuto, právní předpis sám43, nýbrž až jeho aplikace, popř.
41 Nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.).
42 Nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.).
43 Teoreticky si lze představit výjimku, kdy zásahem, proti kterému by bylo možno podat
ústavní stížnost, bude „individuální zákon“ (např. rozsudek či vzetí do vazby ve formě
zákona), což je však poměrně extrémní a v právním státě obtížně představitelná situace.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
25
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
i nečinnost tam, kde měl být určitý akt vydán či uskutečněn. Teprve v souvislosti
s existencí tohoto zásahu může stěžovatel napadnout též příslušný právní předpis
(akcesorita návrhu o kontrole právního předpisu ve vztahu k řízení o ústavní
stížnosti), o čemž se vede odlišné řízení.
Naopak v řízení před ESLP spadá vše výše uvedené do jednoho řízení a tedy
jednoho posuzování toho, zda smluvní stát neporušil individuální subjektivní
lidské právo garantované Úmluvou. Bude tak velmi záležet na zdrženlivosti, resp.
aktivismu ESLP, zda si absenci kompetence abstraktní kontroly souladu vnitro­
státních předpisů s Úmluvou nenahradí velmi širokým výkladem obsahu či spí­
še dosahu subjektivních lidských práv (zejména pak pozitivních závazků z nich
plynoucích) kladoucích nároky na vnitrostátní legislativu. ESLP však zatím zcela
jednotou koncepci nemá, neboť navzdory rétorickému rozlišování pozitivních
a negativních závazků jasně v mnoha případech deklaruje44, že jejich hranice
nejsou způsobilé přesné definice a dokonce zmiňuje používání stejného algorit­
mu přezkumu jak u porušení pozitivních, tak negativních závazků45.
Tato cesta však není příliš životaschopná (alespoň z hlediska míry přísnosti
přezkumu), neboť principiálně je vždy zásadní rozdíl mezi mírou oprávněných
požadavků na stát, aby ve vztahu k jednotlivci něco nečinil (zdržel se zásahu),
a mezi mírou oprávněných požadavků na stát, aby něco aktivně konal, a to zvláš­
tě pak na poli legislativy. To platí bez ohledu na skutečnost, zda budeme používat
rétoriku negativních či pozitivních závazků jakožto subjektivních lidskoprávních
nároků, či rétoriku subjektivních a objektivních funkcí základních práv.
doc. JUDr. Michal.Bartoň, Ph.D.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
email: [email protected]
44 Např. Broniowski proti Polsku ze dne 22. 6. 2004, č. 31443/96, § 144.
45 Např. Evansová proti Spojenému království, ze dne 10. 4. 2007, č. 6339/05, § 75.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
26
PROCESUALISTICKÁ MODERNA ALEBO
KRÁTKE KONTEMPLATÍVNE POJEDNANIE
O IDEOVEJ BÁZE CIVILNÉHO SPOROVÉHO
PORIADKU V SLOVENSKEJ REPUBLIKE)
Procedural Law Modern (or Short Contemplative Essay on the
Ideological Basis of Civil Adversial Procedure in Slovakia)
Marek Števček
ŠTEVČEK, Marek. Procesualistická moderna (alebo krátke kontemplatívne
pojednanie o ideovej báze civilního sporového poriadku v Slovenskej republke).
Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 27–34.
Abstrakt: Príspevok stručne explikuje hodnotové a historické determinanty, s ktorými
sa musela navrhovaná osnova rekodifikácie civilného procesného práva v Slovenskej
republike vysporiadať. Popisuje príklon osnovy k tzv. sociálnej koncepcii civilného pro­
cesu, europeizačné determinanty i prvky postmoderného vnímania niektorých proces­
ných princípov a zásad. Na záver oboznamuje s aktuálnym stavom legislatívneho procesu
osnovy rekodifikácie v Národnej rade Slovenskej republiky.
Klíčová slova: Civilný proces, Slovenská republika, rekodifikácia, ideje, historické výcho­
diská, legislatívny proces
Summary: This paper briefly explicate value and historical determinants interelated with
the proposed outline of recasting the civil procedural law in the Slovak Republi. It descri­
bes the tendency towards the so called social concept of civil process, determinants of its
Europeanisation and elements of the postmodern perception of certain procedural prin­
ciples and rules. Finally it introduces the current state of the legislative process related to
this recodification before the National Council of the Slovak Republic.
Keywords: Civil procedure, Slovak Republic, recodification, ideas, values, historical bac­
kground, the legislative proces.
I.
Denotáty a sémantické významy pojmu „moderna“ sú natoľko difúzne
a multikultúrne, že sa nepokúšame ho ani definovať, ani explikovať. Obmedzí­
me sa na konštatovanie, že pojmovo sa v prípade „moderného“ prejavuje snaha
vymedziť sa v rovine hodnotovej či kultúrno-spoločenskej voči „starému“, ak nie
priamo prekonanému, tak aspoň zaváňajúcemu istým anachronizmom.
Právo ako nepochybne kultúrny fenomén nie je výnimkou v snahách o svo­
ju ideovú emancipáciu spod tradičného („starého“) vnímania svojich základov.
Netrúfame si určiť hranicu vzniku „moderného“ práva – už len preto, že právo
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
27
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
v objektívnom zmysle je natoľko heterogénnou sociálnou entitou, že táto snaha,
ak nie je priamo nemožná, naráža na mnohé úskalia.
V oblasti určitých segmentov objektívneho práva však situácia môže byť
o poznanie jednoduchšia. Právne odvetvia sú oveľa homogénnejšie sociálne enti­
ty, a spravidla tak bude snaha o ohraničenie ich „modernity“ viazaná na súčasné
vnímanie toho či onoho právneho odvetvia. Inak tomu nie je ani v oblasti civil­
ného procesu.
II.
Možno konštatovať, že modernosť civilného procesu možno vnímať v dvoch
základných líniách. Tou prvou je „klasické“ vnímanie modernosti v kontexte his­
torického vývoja tohto právneho odvetvia, a tou druhou vnímanie modernosti
vo svetle postmodernej informačnej spoločnosti. Kým prvé vnímanie modernity
predstavuje vlastne samotné korene civilného práva procesného čoby samostat­
ného právneho odvetvia a vedného odboru, to druhé skôr akcentuje požiadavky
„modernej“ (v zmysle postmodernej) doby na rýchlu spravodlivosť a moderné
komunikačné technológie – samotné vnímanie a nazeranie na civilný proces sa
však týmito prvkami modernity zásadne nemení.
Snahy a tendencie o ideovú emancipáciu civilného procesu siahajú až
na koniec 18. a začiatok 19. storočia. Vymanenie sa civilného procesu spod tzv.
všeobecného procesu predstavovalo základ osamostatnenia sa civilného procesu
na vlastných ideových základoch. Celé 19. storočie sa vedie pomyslený zápas
o koncepčné otázky, z ktorých v mnohom čerpáme dodnes. Predovšetkým
v rovine základných princípov civilného procesu je 19. storočie vnímané ako
súboj niekoľkých koncepcií, ku ktorým sa ešte krátko vrátime.
V storočí dvadsiatom sa zrodilo moderné ponímanie ľudských práv v tzv.
troch generáciách a v stredoeurópskom priestore je vnímanie civilného procesu,
legislatívne i spoločenské, hlboko poznamenané historickými zmenami štátnych
a spoločenských zriadení, ktoré vyústilo v odklon časti stredoeurópskeho práv­
neho priestoru tzv. socialistického bloku od štandardu ostatnej kontinentálnej
Európy.
Napokon storočie dvadsiateprvé je poznamenané rovnako zásadnou kon­
cepčnou zmenou v dvoch základných rovinách. Tou prvou je postupná euro­
peizácia civilného procesu i civilného procesného práva, a tou druhou (vlast­
ne ideovo a funkčne determinovanou práve europeizáciou hodnôt chránených
civilným právom procesným) je korekcia istých tradičných princípov civilného
procesu predovšetkým cez prizmu ochrany tzv. slabšej strany v právnych (a teda
aj procesnoprávnych) vzťahoch.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
28
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
III.
Pomyselný súboj koncepcií civilného procesu v 19. storočí je vlastne zák­
ladom modernity civilného procesu. Veľmi koncentrovane ide o definovanie
otázky aktivity subjektov procesu pri získavaní skutkového materiálu čoby zák­
ladu právnej úvahy súdu o subjektívnych právach (prípadne právom chránených
záujmoch) tvoriacich predmet sporu1.
Spočiatku sa spomínaná aktivita preferenčne posudzovala priam ako „vlast­
níctvo“ sporových strán. Súd nemal aktívnu rolu pri získavaní skutkového zák­
ladu sporu – substancovanie skutkových tvrdení bolo právom, už menej povin­
nosťou sporových strán. Skutkovým základom sporu bolo to, čo označili sporové
strany, súd nemal právo zasahovať do tohto procesu prakticky nijako. Táto kon­
cepcia civilného procesu vošla do dejín ako liberálna koncepcia2 a prakticky
dominovala civilnému procesu po celé 19. storočie. Nie je účelom tohto zamys­
lenia unavovať čitateľa vymenúvaním základných bodov tej či onej koncepcie,
ale predostrieť mu ideovú bázu rekodifikácie procesného práva v Slovenskej
republike. V podrobnostiach preto odkazujeme na pomerne bohatú literatúru
zahraničnú, i recentné príspevky z Českej republiky3.
Prijatím rakúskeho Civilného súdneho poriadku v roku 1895 znamenalo
zásadný obrat a príklon k moderne civilného procesu, predovšetkým zásluhou
Franza Kleina a jeho sérii článkov neskôr súhrnne knižne publikovaných v práci
Pro futuro. Koncepcia nazývaná sociálnou či „kleinovskou“ koncepciou civilné­
ho procesu sa stala dominujúcou európskou koncepciou neskorších kodifikácii
civilného procesu, a aj tradične „liberálne“ právne úpravy ako napríklad nemec­
ký ZPO podľahli tlaku modernity a svoje ustanovenia prispôsobili sociálnej
koncepcii. Napokon, na tejto koncepcii bol vybudovaný aj uhorský Občiansky
sporový poriadok z roku 1911.
Z množstva prác z bývalého Rakúsko-Uhorska, z ktorých doteraz možno
čerpať cenné informácie o základných postulátoch sociálnej koncepcie civilného
procesu, možno spomenúť práce Schrutkove4, Neumannove5 či Pollakove6.
1 Samotná otázka, čo vlastne tvorí predmet civilného súdneho konania, je hlbokou teoretic­
kou otázkou, na riešenie ktorej sa vyvinuli celé školy. Prikláňame sa ku koncepcii, v zmysle
ktorej je predmetom civilného súdneho konania tzv. procesný nárok. Odkazujeme na prá­
ce Macurove a z novších na práce Lavického.
2 Bližšie pozri napr. Stavinohová, J.: Základní teoretické koncepce civilního procesu. In.:
Števček, M. a kol.: Civilné právo procesné. 2. Vydanie. Bratislava: Eurokódex 2013, s. 123
anasl.
3 Napríklad Lavický, P. a kol.: Moderní civilní proces. Brno, PF MU 2015; Lavický, P. – Dvo­
řák, B.: Pro futuro. Právní rozhledy 3/2015 a pod.
4 Schrutka, E.: Neue osterreichische Zivilprozessgestzsgebung, Wien und Prag 1896.
5 Neumann, G.: Kommentar zu den Zivilprozesgesetzen, 3. AUflage, Wien 1914.
6 Pollak, R.: Zivilprozesrecht, 2. AUflage. Wien: Manzische verlag 1932.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
29
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Dominantou sociálnej koncepcie civilného procesu je príklon k aktívnejšej
úlohe súdu pri zisťovaní skutkového základu sporu pri súčasnom rešpektova­
ní prejednacieho princípu. Nemecká a rakúska literatúra hovorí o tzv. koope­
rationsgrundsatz, zásade efektívnej spolupráce sporových strán a súdu pri zis­
ťovaní skutkového základu sporu. Razantný nástup tejto koncepcie dominuje
európskym kodifikáciám civilného procesu v dvadsiatom storočí. V okruhu tzv.
socialistického právneho realizmu však došlo k pomerne výraznému odklonu
od akejkoľvek koncepcie civilného procesu.
IV.
Jednotiacou líniou sa stal princíp materiálnej pravdy, stieranie rozdielov
medzi sporovým a nesporovým konaním, zánik správneho súdnictva, a takmer
bezbrehá poučovacia povinnosť súdu hraničiaca až s návodom a pomocou
„účastníkom konania“, čím sa samozrejme negoval princíp rovnosti účastníkov.
Dominancia súdu a jeho úloha pri zhromažďovaní skutkového materiálu bola až
bezprecedentná.
Zánik tradičnej pojmológie civilného procesného práva, a napĺňanie nových
pojmov novým „bezobsažným obsahom“ výrazne poškodil nielen vede civilné­
ho procesného práva, no predovšetkým širšiemu spoločenskému povedomiu
o civilnom procese vôbec. Zabudli sme držať krok s ostatnou Európu, zabud­
li sme diskutovať o základných koncepčných otázkach, zabudli sme dokonca,
o čom a ako diskutovať...
Žiaľ, výsledok do istej miery vnímame dodnes. Vo vede civilného procesného
práva, no i v širších dimenziách celospoločenských chýba diskusia o koncepcii
civilného procesu. Nechceme vidieť a vnímať problém čiernobielo, no práva šty­
ridsať rokov socialistického právneho realizmu poškodilo naše vnímanie práva
ako systémového hodnotového celku vari najviac.
Do tejto neutešenej situácie na sklonku dvadsiateho storočia zasiahol pomer­
ne výrazným spôsobom fenomén postupného zjednocovania Európy, a teda
aj snahy o aproximáciu a postupnú harmonizáciu právnych poriadkov, a to aj
v oblasti civilného procesu. Europeizácia civilného procesného práva sa zrejme
najfrapantnejšie prejavila v istej divergencii vnímania niektorých tradičných
procesných princípov a zásad.
V.
Moderné trendy vo vnímaní problematiky základných procesných princípov
možno vidieť predovšetkým v dvoch smeroch. Tým prvým je postupné stieranie
rozdielov medzi jednotlivými kategóriami princípov, nielen v rovine vertikálnej,
teda vzťahu (a váhy) medzi ústavnými a odvetvovými princípmi, no i v rovine
horizontálnej, naprieč právnymi odvetviami. Určité princípy napríklad začínajú
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
30
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
dominovať viacerým právnym odvetviam, súkromného či verejného, hmotného
či procesného práva. Ide predovšetkým o jednotlivé zložky systému ochrany tzv.
slabšej strany. Dominujúcou zložkou tohto systému je v rovine práva hmotné­
ho i procesného predovšetkým komplex legislatívnych, aplikačných či sociál­
no-axiologických (hodnotových) opatrení na ochranu spotrebiteľa.
Domnievame sa preto, že je potrebné formulovať nový, veľmi dominantný
a razantne sa presadzujúci princíp (aj) civilného procesu, a to je princíp ochrany
tzv. slabšej strany, ktorý sa normatívne má prejavovať ako systém záruk kompenzácie slabšieho procesného postavenia jednej strany sporu (ide o princíp kona­
nia sporového) . „Slabosť“ strany sa pritom posudzuje objektívne, systémovo
a funkčne, nie individuálne na základe slabšieho postavenia konkrétneho sub­
jektu. Inak povedané, ak podľa definície hmotného práva pôjde o spotrebiteľský
právny vzťah, spotrebiteľ sa v tomto právnom (aj v zmysle procesnoprávnom)
vzťahu vždy ipso facto považuje za slabšiu stranu, bez ohľadu na kritéria vzdela­
nostné, finančné, sociálne a pod. Kompenzácia „procesnej slabosti“, teda prokla­
movaného nerovnovážneho postavenia definovaného subjektu (okrem spotrebi­
teľa môže ísť aj o iné kategórie subjektov podľa širšieho spoločensko-politického
konsenzu, napríklad o žalobcu v spore v ktorom uplatňuje svoje právo na rov­
naké zaobchádzanie, tzv. antidiskriminačné spory a pod.) sa prejavuje v zvýše­
nej procesnej ingerencii súdu v zmysle právnoochranných opatrení stanovených
prevažne v zákone (nie je vylúčená ani judikatúrna línia či širšie medze sudcov­
ského uváženia v zákonných limitoch). In conctreto môže ísť napríklad o zvýše­
nú mieru tzv. manudukčnej (poučovacej) povinnosti súdu, miernejšie nastavenie
koncentrácie konanie, či o prihliadanie na premlčanie práva z úradnej povinnos­
ti, ako zakotvil s účinnosťou od 15. mája 2014 slovenský zákonodarca (je pritom
bez zreteľa, že táto povinnosť je formulovaná v inom ako procesnom predpise,
teda v zákone o ochrane spotrebiteľa – tento fakt len podčiarkuje uvádzanú sku­
točnosť stierania rozdielu medzi súkromným a verejným právom pri aplikácii
tohto princípu).
Načrtnutá línia indikuje vnímanie aj druhého smeru modifikácie vnímania
procesných princípov. Princíp legitímneho ingerovania súdu v sporovom konaní
v prospech jednej (slabšej) strany nevyhnutne proporčne obmedzuje iný, klasic­
ký princíp civilného procesu, a tým je rovnosť účastníkov. Je možné a potrebné
konštatovať, že princíp rovnosti účastníkov prestáva byť dominantným princí­
pom civilného procesu, tak ako tomu bolo po desaťročia predtým. Fenomén pro­
cesnej ochrany slabšej strany sporu ho nielen proporčne oslabuje, ale postupne
sa stáva iba princípom tých konaní, kde nevystupuje slabšia strana. Inak pove­
dané, v konaniach so slabšou stranou princíp rovnosti účastníkov neplatí a je
nahrádzaný spomínaným princípom novým, princípom ochrany slabšej strany
sporu.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
31
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
V tomto trende je možné vidieť aj ono v právnej filozofii povestné „napätie
medzi účelmi práva“7, kedy jeden spoločenský účel je proporčne obmedzený
iným účelom. To, ktorému účelu dá zákonodarca proporčne prednosť oproti iné­
mu účelu práva však do značnej miery závisí od hodnotového nastavenia spoloč­
nosti v konkrétnom úseku dejín.
VI.
Explikatívne načrtnuté východiská viedli v Slovenskej republike k úvahám
o komplexnej rekodifikácii civilnoprocesného právneho prostredia ako celku.
Tento komplexný proces prebieha v niekoľkých fázach.
Prvou fázou, už dokončenou po legislatívnej stránke, bola reforma roz­
hodcovského konania ako formy odklonu od klasického sporového konania.
V súvislosti s východiskami moderného, europeizáciou právneho prostredia
determinovaného vnímania ochrany slabšej strany v procesných vzťahoch, sa
ako dominantná riešila otázka arbitrability spotrebiteľských právnych vzťahov.
Výsledkom diskusii je záver o politickej nevyhnutnosti pozitívnej arbitrability
spotrebiteľských vzťahov, so zreteľom na nutnosť odľahčenia všeobecnej súdnej
sústavy od spotrebiteľských právnych vzťahov krytých rozhodcovskou dolož­
kou. Od 1. Januára 2015 sa rozhodcovské konania v Slovenskej republike člení
na dva samostatné zákony. Jeden upravuje spotrebiteľské rozhodcovské kona­
nie, a druhý tzv. obchodnú arbitráž vybudovanú na princípoch kompatibility
s medzinárodným štandardom obchodnej arbitráže vo forme Modelového záko­
na UNCITRAL.
Druhou fázou je komplexná rekodifikácia civilného procesného práva, dote­
raz koncentrovaného vo svojom základnom prameni, Občianskom súdnom
poriadku z roku 1963.
Tretia fáza je naplánovaná ako systematická zmena Exekučného poriadku,
nateraz sa úvahy tvorcov sústreďujú na úplne nový právny predpis. Z časového
hľadiska sa však práce započnú až prípadným úspešným dovŕšením rekodifiká­
cie základného konania. Záverečných pár poznámok tak bude v tomto príspev­
ku venovaných práve rekodifikácii základného konania súdneho, predovšetkým
z hľadiska oboznámenia širšej odbornej verejnosti s aktuálnym stavom legisla­
tívneho procesu v Slovenskej republike.
VII.
Nie je zmyslom ani účelom tejto úvahy oboznámiť čitateľa8 podrobne
s východiskami rekodifikácie, o tom ostatne autor tohto príspevku, ako aj ostatní
7 Porovnaj Radbruch, G.: O napětí mezi účely práva.Wolters Kluwer 2012, s. 61 a nasl.
8 Poznamenávame pritom, že tento písomný výstup je výsledkom vystúpenia autora
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
32
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
členovia rekodifikačnej komisie povedali či napísali relatívne veľa. Obmedzíme
sa na konštatovanie, že všetky načrtnuté východiská, ako aj mnohé iné, ktoré
sme na tomto krátkom priestore nemohli ani len spomenúť, nie to ešte expliko­
vať či analyzovať, boli samozrejme v procese rekodifikácie reflektované.
Výsledkom prác rekodifikačnej komisie sú tri relatívne samostatné kódexy
civilného procesného práva v Slovenskej republike. Týmto počinom sa Slovenská
republika dôsledne prihlásila k tradíciám a hodnotám predsocialistického člene­
nia civilného procesu, odmietajúc tak definitívne nánosy socialistického práv­
neho realizmu, deformujúceho nielen legislatívne prostredie, ale predovšetkým
a najmä myslenie a konanie aplikačných orgánov. Dôsledné rozčlenenie sporo­
vého konania, nesporového konania a správneho súdnictva do troch relatívne
samostatných procesných kódexov je vyjadrením intencionalizovanej snahy
tvorcov osnovy viesť prostredie aplikačných orgánov k dôslednému odlišovaniu
týchto druhov civilného procesu. Týmto krokom je ambíciou osnovy rekodifiká­
cie vysporiadať sa s deformujúcimi prvkami socialistického civilného procesu,
snaha o návrat k hodnotám prvorepublikovým, kontinentálnym, európskym.
Napriek spomínanej relatívnej samostatnosti troch civilných procesných
kódexov je primárnym nepochybne Civilný sporový poriadok, ktorého všeobec­
ná subsidiarita je nielen legislatívne v osnove vyjadrená, no i aplikačne a doktri­
nálne žiaduca. Civilný sporový poriadok tak tvorí chrbtovú kosť rekodifikácie,
je primárnym nositeľom myšlienok, hodnôt a princípov, ku ktorým sa (v prípa­
de prijatia novej právnej úpravy v zákonodarnom zbore) Slovenská republika
programovo hlási.
VIII.
Civilný sporový poriadok v Slovenskej republike, resp. jeho osnova, sa
dôsledne hlási ku všetkým prvkom modernity, načrtnutých v tomto príspevku,
a hlbšie rozobraných na mnohých odborných fórach nielen v Slovenskej repub­
like, no i v zahraničí.
Predovšetkým ide o kompenzáciu deficitu hodnotovej orientácie slovenského
civilného procesu, ktorý sa po novom hlási k modernej, sociálnej či „kleinovskej“
koncepcii civilného procesu, pri súčasnom rešpektovaní legislatívnych tradícii,
no i programových potrieb slovenského justičného prostredia vykazujúceho isté
znaky špecifickosti – ako ostatne takmer každý národný právny poriadok.
Dôsledné vyjadrenie sociálneho variantu prejednacieho princípu, no i ostat­
ných nosných princípov nového slovenského civilného procesu, je programo­
vým prihlásením sa nielen k tradíciám predsocialistického civilného procesu, no
na medzinárodnej vedeckej konferencii na pôde Právnickej fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci dňa 13. 2. 2015.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
33
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
i prihlásením sa do rodiny moderných procesných úprav kontinentálneho typu
na začiatku tretieho milénia.
Rešpektujúc europeizáciu a snahy o postmoderné definovanie či skôr modi­
fikáciu istých tradičných procesných princípov a zásad až na hranicu princípov
ústavných sa vytvoril osobitný procesný režim sporov s ochranou slabšej strany.
Tieto spory tvoria podľa osnovateľov kódexu pomyslené spojivo medzi konaním
sporným a nesporným, a v mnohom aj medzi právom súkromným a verejným.
Isté principiálne otázky sa tak postupne začínajú vymykať tradicionalistickému
vnímaniu moderny, a možno preto nebude trúfalé pokúsiť sa ich definovať ako
postmoderné prístupy k procesnému právu. Sú to legislatívne výzvy tejto doby,
ktoré tvorcovia osnovy rekodifikácie vyjadrili nielen normatívne, ale i hodnoto­
vo. Dôsledné chápanie princípov novej sporovej procesnej úpravy ako príkazov
na optimalizáciu právnej úpravy sa nový procesný režim snaží reflektovať recent­
nú, pomerne konštantnú judikatúru najvyšších súdnych autorít na národnej,
i supranacionálnej úrovni ako preferenciu objektívneho teleologického výkladu
práva.
Práve toto považujeme za nosnú ideu novej procesnej úpravy. Ak sa podarí
legislatívny proces dovŕšiť, bude to pomerne dôrazná zmena, indikujúca množ­
stvo práce pri výklade i vysvetľovaní nového procesného práva v Slovenskej
republike, čím sa naplní i toľko proklamovaná sociálna účinnosť novej právnej
úpravy, teda jej skutočné vžitie sa do sociálnej reality, a ako tzv. „law in action“
i do rozhodovacej činnosti súdov a jednotlivých sudcov.
IX.
V čase prednesenia parciálnych myšlienok z tohto príspevku, no ostatne
i v čase jeho písania je aktuálny stav legislatívneho procesu rekodifikácie už
pomerne pokročilý. Po schválení vládou Slovenskej republiky dňa 17. decem­
bra 2014 bol návrh predložený do Národnej rady Slovenskej republiky v januári
2015.
Po úspešnom prvom čítaní bol celý návrh posunutý do čítania druhého,
a pridelený celkovo štyrom výborom Národnej rady Slovenskej republiky, pri­
čom gesčným výborom je pochopiteľne ústavnoprávny výbor NR SR.
Civilný sporový poriadok bol okrem ústavnoprávneho výboru pridelený
i výboru pre obranu a bezpečnosť9, Civilný mimosporový poriadok okrem
ústavnoprávneho výboru i výboru pre ľudské práva, a napokon Správny súdny
9 Táto na prvý pohľad nie celkom logická konštrukcia je výsledkom snáh niektorých poslan­
cov NR SR z tohto výboru – zrejme ako právnici cítili potrebu sa ku kódexom vyjadriť, hoci
samotná matéria, pevne veríme, nevykazuje známky bezpečnostného rizika pre Slovenskú
republiku.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
34
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
poriadok okrem ústavnoprávneho výboru bol pridelený i výboru pre verejnú
správu.
Druhé čítanie v spomínaných výboroch je naplánované na 29. a 30. apríla
2015, tretie čítanie a prípadné definitívne schválenie osnovy na máj 2015.
doc. JUDr. Marek Števček, PhD.
Predseda Komisie pre rekodifikáciu OSP
Katedra občianskeho práva
Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
email: [email protected]
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
35
PRINCÍPY V NOVOM CIVILNOM SPOROVOM
PORIADKU SLOVENSKEJ REPUBLIKY
Principles within the New Adversial Civil Procedure Code in Slovak Rapublic
Svetlana Ficová
FICOVÁ, Svetlana. Princípy v novom Civilnom sporovom poriadku Slovenskej
republiky. Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 37–56.
Abstrakt: V Slovenskej republike boli rekodifikačné práce na novom Civilnom sporo­
vom poriadku zavŕšené jeho schválením v parlamente. Novým v normatívnom texte je
zakotvenie základných princípov, ako základných výkladových pravidiel, do prvých 18
článkov zaradených pred paragrafové znenie. Autorka zamerala svoju pozornosť na prin­
cípy, ktoré sú nové. Konkrétne rozoberá princíp spravodlivej a účinnej ochrany (článok 2)
hraničiaci so súdnym precedensom, princíp analógie (článok 4) hraničiaci so sudcovskou
normotvorbou, princíp zákazu zneužitia práva (článok 5) umožňujúci odmietnuť alebo
sankcionovať procesný úkon, princíp koncentrácie konania (článok 5, 10 a 17) aj vo vzťa­
hu k sporom s ochranou slabšej strany a princíp rovnosti strán (článok 6). Príspevok
je zameraný v prvom rade na interpretáciu novej právnej úpravy, nevyhýba sa však ani
kritickému pohľadu.
Klíčová slova: Princíp spravodlivosti, právna istota, judikát, precedens, analógia, veľký
senát, zneužitie práva, sankcie, pokuta, kontumačný rozsudok, predbežné prejednanie
sporu, koncentrácia konania, rovnosť strán.
Summary: The efforts to recodify the civil procedural law in Slovak republic were finished
by the adotption of the new Adversial Civil Procedure Code in the parliament. The code
brings one important novelty – the anchoring of fundamental principles, as general rules
of its interpretation, within the first 18 articles included in the first part of this new law.
The author of this paper has focused on principles that are completely new. She speci­
fically discusses the principle of fair and effective protection of rights (Article 2) which
is somehow close to the judicial precedent, the principle of analogy (Article 4) which is
related to the judicial rule-making, the principle of abuse of rights (Article 5) allowing
to reject or penalize procedural decision, the principle of concentration of proceedings
(Article 5, 10 and 17) in relation to disputes demanding the protecting the weaker party
and the principle of equality of arms of the parties (Article 6). The paper is focused prima­
rily on the interpretation of the new legislation but offers also some critical view.
Keywords: Principle of fairness, legal certainty, judicial decisions, analogy, abuse of law,
sanctions, fines, default judgement, preliminary hearings, concentration of the procee­
dings, equality of arms
1 Úvod
V Národnej rade Slovenskej republiky boli dňa 21. mája 2015 schválené tri
nové právne predpisy, čím sa zavŕšili rekodifikačné práce v oblasti občianskeho
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
37
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
práva procesného. Súčasný Občiansky súdny poriadok by tak mali nahradiť tri
nové zákony – Civilný sporový poriadok (ďalej len CSP), Civilný mimosporový
poriadok (ďalej len CMP) a Správny súdny poriadok (ďalej len SSP)1.
Hoci ide o tri samostatné zákony, treba poznamenať, že základom právnej
úpravy občianskeho práva procesného ostane Civilný sporový poriadok. Samo­
statnosť ďalších dvoch zákonov bude len relatívna. Tak Civilný mimosporový
poriadok (§ 2 ods. 1) ako aj Správny súdny poriadok (§ 5 ods. 1 a § 25 SSP) totiž
na Civilný sporový poriadok subsidiárne odkazujú.
Ust. § 2 ods. 1 CMP odkazuje na celý Civilný sporový poriadok, ak Civilný
mimosporový poriadok neustanovuje inak.
Subsidiarita pre Správny súdny poriadok je vymedzená užšie. V zmysle jeho
§ 5 ods. 1 sa na konanie pred správnym súdom použijú všetky princípy z Civil­
ného sporového poriadku primerane. Z ostatných častí Civilného sporového
poriadku sa v zmysle § 25 SSP na konanie pred správnym súdom primerane
použijú len ustanovenia jeho prvej časti (t. j. všeobecné ustanovenia) a druhej
časti (t. j. konanie v prvej inštancii) s výnimkou intervencie.
Systematika Civilného sporového poriadku v zásade kopíruje priebeh kona­
nia na súde. Civilný sporový poriadok bude mať päť častí. Prvú časť budú tvoriť
Všeobecné ustanovenia, v druhej časti bude upravené Konanie v prvej inštancii,
tretia časť bude venovaná Osobitným procesným postupom (skrátené konania,
konania s ochranou slabšej strany, neodkladné opatrenia a spoločné ustanove­
nia), štvrtá časť bude venovaná Opravným prostriedkom a v piatej časti budú
Spoločné, prechodné a záverečné ustanovenia.
Čo je úplne nové na systematike Civilného sporového poriadku, to sú články
(spolu 18) umiestnené pred samotným paragrafovým znením. V nich sú norma­
tívne zakotvené základné princípy. Ich význam spočíva v tom, že na nich stojí
celý zákon a súčasne určujú rámec výkladových pravidiel, v súlade s ktorými majú
byť interpretované právne normy nielen Civilného sporového poriadku, ale sub­
sidiárne aj Civilného mimosporového poriadku a Správneho súdneho poriadku.2
Predkladateľ zákona sa rozhodol pre normatívne zakotvenie nasledovných
princípov:
•
princíp priorizácie právomoci súdu (článok 1),
1 Vzhľadom na skutočnosť, že schválené texty zákonov nie sú ku dňu odovzdania rukopisu
podpísané prezidentom Slovenskej republiky, a teda ani publikované v Zbierke zákonov
Slovenskej republiky, nasledujúci výklad vychádza z textu Civilného sporového poriadku
v podobe, v ktorej bol daný do parlamentu v januári 2015 pod číslom 1333. Podľa vyjadre­
nia predsedu Rekodifikačnej komisie Ministerstva spravodlivosti SR, doc. JUDr. Mareka
Števčeka, PhD., sa text schváleného Civilného sporového poriadku zhoduje, až na nepa­
trné zmeny, s textom, ktorý bol predložený do parlamentu. Napriek tomu bude v ďalšom
výklade používaný výraz „navrhovaná právna úprava“.
2 Dôvodová správa k Civilnému sporovému poriadku, B. Osobitná časť, text k čl. 1.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
38
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
princíp spravodlivej a účinnej ochrany a princíp právnej istoty (článok 2),
princíp priorizácie teleologického výkladu (článok 3),
princíp denegatio iustitiae (článok 4),
princíp zákazu zneužitia subjektívnych práv (článok 5),
princíp rovnosti účastníkov (článok 6),
princíp dispozičný a princíp zmierlivého vyriešenia sporu (článok 7),
princíp kontradiktórnosti a princíp prejednací (články 8 a 9),
princíp arbitrárneho poriadku (článok 10),
princíp posudzovania úkonu strany podľa jeho obsahu a vôle strany (člá­
nok 11),
• princíp ústnosti (článok 12),
• princíp bezprostrednosti a priamosti (článok 13),
• princíp verejnosti (článok 14),
• princíp voľného hodnotenia dôkazov (článok 15),
• princíp legality [viazanosti súdu zákonom (článok 16)],
• princíp hospodárnosti konania (článok 17),
• princíp voľného pohybu súdnych rozhodnutí (článok 18).
Z navrhovaného zákonného textu nevyplýva, že by poradie, v akom sú jed­
notlivé princípy upravené, malo vplyv na ich význam, resp. prednosť pre ostat­
nými, upravenými v neskorších článkoch. Možno preto konštatovať, že základné
princípy sú rovnocenné a poradie ich navrhovaného normatívneho zakotvenia
nevyjadruje ich dôležitosť3. Pri interpretácii ustanovení Civilného sporového
poriadku bude preto potrebné vziať zreteľ rovnako na všetky do úvahy prichá­
dzajúce výkladové princípy.
Možno konštatovať, že všetky navrhované princípy sú v určitej miere známe
súčasnej aplikačnej praxi. Rozdiel je len v tom, že niektoré z nich nemajú podobu
normatívneho zakotvenia.
Určite nie je priestor na zaujatie stanoviska ku všetkým princípom. V ďal­
šom výklade sa preto pozornosť sústredí len na niektoré z nich. Rovnako nie
je priestor na hlboké vedecké úvahy. Výklad sa preto zameria na vybrané otáz­
ky a problémy, ktoré sa môžu stať východiskom pre aplikačnú prax, resp. pre
neskoršie vedecké úvahy. Vždy sa dá totiž každý, aj zdanlivo podrobný výklad,
doplniť.
3 Rovnako aj dôvodová správa k Civilnému sporovému poriadku, B. Osobitná časť, text k čl. 1.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
39
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
2 K niektorým základným princípom Civilného sporového poriadku
(články 1–18)
Článok 1 zakotvuje všeobecnú právomoc súdu na prejednávanie a rozhodo­
vanie sporov, ktoré vyplývajú z ohrozenia alebo z porušenia subjektívnych práv.
Znamená to, že právomoc súdu bude daná vždy, okrem prípadu, keď bude záko­
nom výslovne zverená inému orgánu.
Možno povedať, že ide o nadbytočnú úpravu? Článok riešiaci rovnakú otázku
je totiž zakotvený aj v článku 46 ods. 1 Ústavy SR4. Tiež ale treba spomenúť aj
rozhodnutie Najvyššieho súdu SR5 riešiaceho rovnako spomenutú otázku, ktoré
bolo prijaté v čase účinnosti toho istého ústavného textu. Ak preto bolo potrebné
prijať takéto rozhodnutie v záujme vysvetliť, ako interpretovať príslušný článok
ústavy v spojení s ustanoveniami upravujúcimi právomoc súdov, bude z hľadiska
jednoznačnosti a zrozumiteľnosti určite lepšie navrhovanú úpravu akceptovať,
i keď ide, podľa nášho názoru, o duplicitu.
Duplicita je dokonca aj v samotnom Civilnom sporovom poriadku. Hoci člá­
nok 1 hovorí o právomoci súdu, ak právomoc nie je zverená inému orgánu a § 3
hovorí o právomoci súdu, ak vec podľa zákona neprejednáva a nerozhoduje iný
orgán, ide stále o tú istú situáciu len vyjadrenú trochu inými slovami. Možno
vysloviť názor, že ak majú byť v článkoch zakotvené základné princípy, ktoré
určujú rámec výkladových pravidiel, nemali by sa opakovať v paragrafových tex­
toch.
V každom prípade však treba súhlasiť s navrhnutým riešením. Súdy sú zák­
ladným článkom štátnej moci, úlohou ktorého je poskytovať ochranu subjektív­
nym právam, ktoré sú ohrozené alebo porušené, preto zakotvenie všeobecnej
právomoci súdov má svoje opodstatnenie.
Článok 2 zakotvuje princíp spravodlivej a účinnej ochrany, ktorá je hlavný
cieľom novej právnej úpravy spolu so zrýchlením a zhospodárnením konania.
Princíp spravodlivej ochrany nie je ničím novým. Je zakotvený aj v súčasnosti
účinnom § 1 OSP.
Čo je však na novonavrhovanej úprave nové, je ďalší text článku. Ten hovorí
o tom, že spravodlivou a účinnou ochranou má byť naplnený princíp právnej
istoty. Ide o zavedenie nového pojmu do normatívneho textu, ktorý je súčasne
v článku 2 ods. 2 a 3 aj zadefinovaný.
Predkladateľ definuje právnu istotu ako „stav, v ktorom každý môže legitímne očakávať, že jeho spor bude rozhodnutý v súlade s ustálenou rozhodovacou pra4 Každý sa môže domáhať zákonom ustanoveným postupom svojho práva na nezávislom
a nestrannom súde a v prípadoch ustanovených zákonom na inom orgáne Slovenskej
republiky.
5 Rozhodnutie uverejnené v Zbierke stanovísk Najvyššieho súdu a rozhodnutí súdov Sloven­
skej republiky pod č. R 82/2002, sp. zn. 5 Cdo 102/2001 zo dňa 27. 9. 2001.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
40
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
xou najvyšších súdnych autorít“ a ak takej ustálenej rozhodovacej praxe niet, tak
právnou istotou je „stav, v ktorom každý môže legitímne očakávať, že jeho spor
bude rozhodnutý spravodlivo“ (čl. 2 ods. 2 CSP).
Zaujímavou sa stáva prvá časť vety, ktorá odkazuje na rozhodovanie v súla­
de s ustálenou rozhodovacou praxou najvyšších súdnych autorít. Predkladateľ
zákona teda zavádza pojem – ustálená rozhodovacia prax najvyšších súdnych
autorít, ktorý je nášmu právnemu poriadku nový. Nedefinuje ho, len ho vyme­
dzuje dvoma pojmovými znakmi:
a) najvyššie súdne autority a
b) ustálená rozhodovacia prax týchto autorít.
Čo možno rozumieť pod pojmom najvyššie súdne autority?
Ak by sme sa obmedzili len na územie Slovenskej republiky, mali by túto
charakteristiku spĺňať len dva súdy. Prvým je Najvyšší súd Slovenskej republiky,
ktorý završuje sústavu všeobecných súdov. Druhým by mal byť Ústavný súd Slo­
venskej republiky ako súdny orgán ochrany ústavnosti (§ 124 ústavy).
Ak máme uvažovať o najvyšších súdnych autoritách aj v európskom meradle,
mal by byť výkladový rámec zrejme limitovaný článkom 3 ods. 1 CSP, podľa
ktorého treba každé ustanovenie tohto zákona vykladať v súlade (okrem iného)
aj s judikatúrou Európskeho súdu pre ľudské práva a Súdneho dvora Európskej
únie6. Tých chcel tvorca zákona podľa všetkého vymedziť, že iné súdy nie je mož­
né považovať za najvyššie súdne autority v zmysle čl. 2 ods. 2 CSP.
Na tomto miesto nám nedá nespomenúť názor dr. Drgonca. V zmysle neho
právny názor Ústavného súdu Českej republiky nemá nijaký priamy právny
význam pre výklad a uplatňovanie ústavných noriem v Slovenskej republike, čo
umožňuje Ústavnému súdu SR pochybovať o skôr vyslovenom právnom názo­
re Ústavného súdu Českej republiky na Listinu základných práv a slobôd, aj sa
od takého právneho názoru odkloniť. Na druhej strane, právne názory oboch
orgánov ochrany ústavnosti nemožno separovať od požiadavky právnej isto­
ty. Právny názor jedného ústavného súdu nevyhnutne vedie k predstave, že aj
druhý orgán ústavnosti zhodnú normu Listiny základných práv a slobôd vysvet­
lí a uplatní rovnako. Právna istota sa takto formuje od okamihu rozhodnutia
prvého z oboch ústavných súdov. Preto ak Ústavný súd SR podáva výklad nor­
my Listiny základných práv a slobôd ako druhý v poradí, potom čo predmetnú
normu pred ním vysvetlil a uplatnil Ústavný súd Českej republiky, iný výklad by
danej norme mohol dať jedine za predpokladu, že presvedčivo vysvetlí, prečo
v kontexte s Ústavou SR má aplikovaná norma Listiny iný účel alebo obsah, než
aký jej priznal Ústavný súd ČR. Alternatívou k tomuto postupu je presvedčivé
odôvodnenie, prečo Ústavný súd ČR normu Listiny vysvetlil a uplatnil nespráv­
6 Tieto súdy zaraďuje medzi najvyššie súdne autority aj dôvodová správa k CSP v osobitnej
časti pri čl. 2.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
41
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ne. Vo všetkých ostatných prípadoch by rozhodnutie Ústavného súdu SR nemalo
porušiť zásadu právnej istoty tým, že norma Listiny základných práv a slobôd
sa bude inak interpretovať a aplikovať v Českej republike a inak v Slovenskej
republike. Nejde o formálnu jednotnosť aplikácie a interpretácie práva determi­
novanú niekdajšou existenciou spoločného federálneho štátu. Túto požiadavku
opodstatňuje prirodzená podstata materiálneho právneho štátu, s ktorou nie je
zlučiteľný rozdiel v účele alebo obsahu zhodnej ústavnej normy.7
Možno tento názor rozšíriť aj na iné prípady, napr. ak bude najvyššia súdna
autorita niektorej zmluvnej strany aplikovať niektorú normu z medzinárodnej
zmluvy alebo dohovoru, ktorými je Slovenská republika viazaná?
Zdá sa, že výklad pojmu najvyššie súdne autority nemusí byť až taký jedno­
duchý.
Ešte ťažšie je to s pojmom ustálená rozhodovacia prax najvyšších súdnych
autorít. Ak by sme sa obmedzili len na Najvyšší súd SR, možno si položiť otázku,
čo by mohlo spadať pod tento pojem?
Pojem „ustálený“ navodzuje stav, že niečo je po dlhší čas v minulosti nemen­
né, rovnako aplikované. Napriek tomu (ako vyplynie z ďalších výkladov) pod
týmto pojmom možno chápať aj stav, ktorý sa ako nemenný ešte len bude vytvá­
rať do budúcnosti.
Pod pojem ustálená rozhodovacia prax by mali spadať rozhodnutia Najvyš­
šieho súdu SR [čl. 47 písm. c) Rokovacieho poriadku Najvyššieho súdu SR č.
291/2006 Z. z. (ďalej len RP)], ktoré sú po predchádzajúcom postupe uverejnené
v Zbierke stanovísk Najvyššieho súdu a rozhodnutí súdov Slovenskej republiky
(ďalej len zbierka). Je pravda, že mnohé rozhodnutia uverejnené v zbierke rie­
šia určitú právnu otázku prvýkrát, a teda sa nedá povedať, že ide o ustálenosť
rozhodovacej praxe v pravom slova zmysle. Do zbierky sa však dostanú práve
preto, že ponúkajú riešenie otázky zásadného právneho významu, ktoré je hodné
toho, aby ho nasledovali aj ostatní sudcovia. Svoju úlohu, ktorou je zabezpečo­
vať jednotnosť výkladu právnych predpisov, tak plnia tieto rozhodnutia najmä
do budúcnosti. Preto im znak ustálenosti možno priznať.
V tej istej zbierke sú ďalej uverejňované aj stanoviská (pléna alebo kolégia)
Najvyššieho súdu SR [čl. 47 písm. a) a b) RP] k zjednocovaniu výkladu záko­
nov a iných všeobecne záväzných právnych predpisov. Pri stanoviskách nejde
o typickú rozhodovaciu činnosť najvyššieho súdu. Plénum zaujíma stanovisko
vtedy, ak došlo k výkladovým rozdielnostiam v právoplatných rozhodnutiach
a) senátov dvoch alebo viacerých kolégií, ktoré sa nepodarilo odstrániť prija­
tím stanoviska na spoločnom zasadnutí týchto kolégií,
7 DRGONEC, J.: Ústava Slovenskej republiky. Komentár. 3. vydanie. Šamorín : Heuréka,
2012, s. 267, ISBN 80-89122-73-8.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
42
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
b) dvoch alebo viacerých súdov týkajúcich sa viacerých kolégií (čl. 12 ods. 1
RP).
Kolégium zaujíma stanovisko vtedy, ak došlo k výkladovým rozdielnostiam
v právoplatných rozhodnutiach
a) senátov príslušného kolégia,
b) dvoch alebo viacerých rozhodnutí súdov nižšieho stupňa (čl. 20 ods. 1
rokovacieho poriadku).
Stanoviská (či už pléna alebo kolégia) teda odstraňujú predchádzajúcu nejed­
notnosť v rozhodovacej súdnej praxi a plnia tak zjednocujúcu úlohu do budúc­
nosti. Preto im znak ustálenosti tiež možno priznať. Aj keď nejde o typickú
rozhodovaciu činnosť najvyššieho súdu v konkrétnom prípade, je potrebné roz­
hodovaciu činnosť vykladať voľnejšie a zaradiť do nej aj stanoviská.
V zbierke sú ďalej uverejňované aj rozhodnutia súdov nižšieho stupňa [čl. 47
písm. d) RP], ktoré prešli predpísaným postupom na prijatie do zbierky. Opäť
nejde o rozhodovaciu činnosť najvyššieho súdu v konkrétnej kauze. Ich zara­
dením do zbierky si však najvyššia súdna autorita osvojuje postup interpretácie
a aplikácie práva použitý súdom nižšej inštancie a vyslovuje svoje stotožnenie sa
s ním. Preto aj v tomto prípade možno hovoriť o ustálenosti rozhodovacej praxe
najvyššej súdnej autority.
Z uvedeného výkladu teda vyplýva, že pod ustálenú rozhodovaciu prax Naj­
vyššieho súdu SR by sa mali zaraďovať stanoviská a rozhodnutia publikované
v zbierke.
Okrem nich však treba spomenúť ešte jednu skupinu rozhodnutí. Sú nimi
viaceré rozhodnutia Najvyššieho súdu SR, ktoré síce riešia zhodné prípady rovnako, ale zatiaľ nedostali svoje miesto v zbierke. Budú súdy povinné vychádzať
aj z takýchto rozhodnutí? Jednoznačne možno konštatovať, že sú v tomto prí­
pade splnené obidva pojmové znaky, a to rozhodnutie najvyššej súdnej autori­
ty aj ustálenosť rozhodovacej praxe. Je však pravda, že ich vyhľadávanie bude
náročnejšie, ako keby boli uverejnené v zbierke. Dokonca sa takéto rozhodnutia
najviac približujú precedensu v systéme common law. Právo vydávať precedensy
v systéme common law totiž nemá každý súd, ale patrí len odvolacím súdom8.
Náš najvyšší súd by teda v tomto systéme takéto kritérium spĺňal. Z dostupnej
literatúry9 tiež vyplýva aj to, že o tom, čo bude ratio decidendi (záväzná časť pre­
8 Júda, V.: Precedens ako prostriedok realizácie právnej istoty v aplikačnej praxi. In: Posta­
venie precedensu v našom právnom prostredí : zborník z konferencie konanej dňa 19. 9.
2013 na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, Bratislava : Univerzita
Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, s. 37.
9 Júda, V.: Precedens ako prostriedok realizácie právnej istoty v aplikačnej praxi. In: Posta­
venie precedensu v našom právnom prostredí : zborník z konferencie konanej dňa 19. 9.
2013 na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, Bratislava : Univerzita
Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, s. 36–37.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
43
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
cedensu) a čo bude obiter dictum (ostatná časť rozhodnutia, všeobecne právne
nezáväzná) nerozhoduje sudca, ktorý rozsudok v danej veci vydal, ale sudco­
via, ktorí dané rozhodnutie v budúcnosti aplikujú. V systéme common law teda
nie je potrebná publikácia rozhodnutí v osobitnej zbierke na to, aby sa mohli
stať precedensami so svojou všeobecnou záväznosťou, teda ich aplikovanosťou
na všetky podobné prípady bez možnosti ich bezdôvodnej zmeny10.
Pre úplnosť treba ešte povedať, že rozhodnutia okresných a krajských súdov,
ktoré síce riešia zhodné prípady rovnako, budú síce spĺňať požiadavku ustálenosti
rozhodovacej praxe, ale nie požiadavku rozhodovacej praxe najvyšších súdnych
autorít. Stav právnej istoty v zmysle čl. 2 CSP pred bodkočiarkou sa preto na tieto
rozhodnutia nemôžte viazať, okrem ak sú uverejnené v zbierke (pozri výklad
vyššie).
To bolo k výkladu základných pojmových znakov novopoužitého pojmu
právna istota. Aké úvahy sa však môžu vynárať pri pokuse o interpretáciu obsa­
hu článku 2 CSP?
Pre úplnosť treba popri čl. 2 ods. 2 CSP (právna istota je stav, v ktorom každý môže legitímne očakávať, že jeho spor bude rozhodnutý v súlade s ustálenou
rozhodovacou praxou najvyšších súdnych autorít) spomenúť ešte aj ods. 3 toho
istého článku, podľa ktorého „ak sa spor na základe prihliadnutia na prípadné
skutkové a právne osobitosti prípadu rozhodne inak, každý má právo na dôkladné
a presvedčivé odôvodnenie tohto odklonu“.
Výkladom čl. 2 ods. 2 a 3 v ich vzájomnej súvislosti to nabáda k záveru, že
súdy budú musieť rozhodovať podľa ustálenej rozhodovacej praxe najvyšších
súdnych autorít vždy, ak pôjde o totožný skutkový stav a súčasne o to isté právne posúdenie veci. Viazanosť ustálenou rozhodovacou praxou nebude existovať
len vtedy, ak sa vyskytnú skutkové alebo právne osobitosti prípadu.
Zdá sa, že obidve zvolené riešenia sú nešťastné.
Prvé, ktoré pri totožnosti skutkového stavu a totožnosti právneho posúde­
nia bez výnimky prikazuje rešpektovať ustálenú rozhodovaciu prax, nedovoľuje
tomu sudcovi, ktorý rozhoduje identický spor neskôr, myslieť tvorivo a hľadať
ďalšie argumenty pre interpretáciu právnej normy aplikovateľnej na prípad, ktoré
by mohli zmeniť doterajšiu ustálenú rozhodovaciu prax. Núti ho len mechanicky
rozhodovať na základe už skôr sformulovanej právnej vety, teda núti ho vykoná­
vať len úradnícku činnosť11. Pritom, ako uvádza dr. Drgonec12, zmena právneho
10 Júda, V.: Precedens ako prostriedok realizácie právnej istoty v aplikačnej praxi. In: Posta­
venie precedensu v našom právnom prostredí : zborník z konferencie konanej dňa 19. 9.
2013 na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, Bratislava : Univerzita
Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, s. 37.
11 Bližšie k tomu pozri Drgonec, J.: Súdna tvorba práva ako prostriedok uplatnenia zákona,
zabezpečenia spravodlivosti a právnej istoty. Justičná revue, ročník 60, 2008, č. 5, s. 717.
12 Drgonec, J.: Súdna tvorba práva ako prostriedok uplatnenia zákona, zabezpečenia spra­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
44
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
názoru sprevádza rozhodovaciu činnosť najrenomovanejších orgánov súdnej
moci v zahraničí. Dokonca ani judikatúra Európskeho súdu pre ľudské práva
sa nevyhýba zásadným zmenám v interpretácii Dohovoru o ochrane ľudských
práv a základných slobôd. Názor už raz vyslovený v súdnom rozhodnutí, hoci aj
najvyššou súdnou autoritou, preto nie je možné absolutizovať. Nie je totiž záru­
ka, že rozhodnutie je spravodlivé, najmä ak text právnej normy je dvoj – alebo
viaczmyselný, a teda pripúšťa viacero výkladov. Samozrejme, že rozumná dávka
rešpektu voči ustálenej judikatúre musí existovať. Ale v prípade iného názoru
sudcu na vec, ktorý vie logicky zdôvodniť, nie je možné zotrvať na doslovnom
výklade čl. 2 ods. 2 CSP, ktorý sudcovi nedovoľuje sa od judikatúry odchýliť.
Odchýlenie od ustálenej judikatúry v zhodnej veci by teda malo byť prípustné,
ale pri splnení požiadavky dôkladného a presvedčivého odôvodnenia rozhodnu­
tia. Podobný názor zastáva aj dr. Drgonec13, podľa ktorého judikatúra uľahčuje
uplatnenie všeobecne záväzného právneho predpisu, zjednodušuje interpretá­
ciu právnej úpravy, ale nedáva odpoveď na všetky otázky dôležité pre uplatne­
nie všeobecne záväzného právneho predpisu, lebo judikatúra sa rozvíja od kon­
krétneho prípadu ku konkrétnemu prípadu, postupne v závislosti od okolností
riešených sporov, nie podľa logickej nadväznosti otázok spätých s uplatnením
právnej normy, a je prakticky nemožné, aby hneď v prvom rozhodnutí dala
odpoveď na všetky relevantné otázky, ktoré súvisia s interpretáciou a aplikáciou
právnej normy. Účelom interpretácie právnej normy súdom je odhaliť všetko, čo
je obsiahnuté v úprave právnej normy tak, aby došlo k plnohodnotnému uplat­
neniu všeobecne záväzného právneho predpisu, k naplneniu účelu jeho úpra­
vy. Túto úlohu súdu nemožno stotožniť s bezmyšlienkovitou aplikáciou zákona
v rozsahu predchádzajúcej judikatúry. Použitím judikátu nesmie dôjsť k nasto­
leniu stavu, v ktorom časť zákonom priznaného práva sa stane nedostupná, ani
k okliešteniu účelu zákonom priznaného práva.
Druhé riešenie sa týka osobitostí prípadu. Tie podľa predkladateľa môžu
byť skutkové alebo právne, môžu byť závažné alebo menej závažné. Bez ohľa­
du na ich závažnosť možno vysloviť názor, že osobitosť sama osobe znamená
iný stav, ktorý vylučuje automatickú použiteľnosť ustálenej rozhodovacej praxe
najvyšších súdnych autorít. Preto možno pochybovať o tom, či je spravodlivé žia­
dať od súdu, aby vo svojom rozhodnutí dôkladne a presvedčivo odôvodnil, prečo
sa odklonil od ustálenej rozhodovacej praxe nepoužiteľnej na ním rozhodovaný
prípad. Možno súhlasiť s tým, že môže byť na prospech veci, ak bude v rozhod­
nutí zmienka o ustálenej rozhodovacej praxi v podobných prípadoch. Z hľadis­
ka odôvodnenia, prečo ju súd nepoužil, by sa však nemalo trvať na dôkladnom
a presvedčivom odôvodnení tohto odklonu14, ale len na poukázaní odlišností,
ktoré aplikáciu ustálenej rozhodovacej praxe na konkrétny prípad vylučujú. Roz­
vodlivosti a právnej istoty. Justičná revue, ročník 60, 2008, č. 5, s. 722–723.
13 Drgonec, J.: Súdna tvorba práva ako prostriedok uplatnenia zákona, zabezpečenia spra­
vodlivosti a právnej istoty. Justičná revue, ročník 60, 2008, č. 5, s. 716.
14 Napriek tomu, že to výslovne žiada okrem čl. 2 ods. 3 CSP aj § 214 ods. 4 CSP.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
45
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
hodnutím, ktoré zohľadňuje osobitosti, sa môže vytvoriť základ pre novú, nielen
zmenenú ustálenú rozhodovaciu prax súdov. Nebude teda doterajšiu rozhodova­
ciu prax nahrádzať, ale bude existovať popri nej.
V súvislosti s ustálenou rozhodovacou praxou si možno položiť ešte jednu
otázku. Bude ňou viazaná aj tá súdna autorita, ktorá ju sama vydala? Táto otázka
je namieste, pretože v systéme common law nebýva podľa literatúry15 najvyšší
súd spravidla viazaný svojimi predchádzajúcimi rozhodnutiami.
Z čl. 2 CSP nevyplýva, že by najvyšší súd svojou ustálenou rozhodovacou
praxou nemal byť viazaný.
Výklad čl. 2 CSP by nebol úplný, keby sa nespojil s § 45 CSP o veľkom senáte
a s § 214 ods. 4 CSP o odvolaní.
Ust. § 45 ods. 1 CSP vyznieva voči čl. 2 ods. 2 CSP veľmi zjednodušene.
V zmysle neho, ak senát Najvyššieho súdu SR pri svojom rozhodovaní dospeje
k právnemu názoru, ktorý je odlišný od právneho názoru, ktorý už bol vyjadre­
ný v rozhodnutí Najvyššieho súdu SR, postúpi vec na prejednanie a rozhodnu­
tie veľkému senátu. V uznesení o postúpení veci odôvodní svoj odlišný právny
názor.
Zjednodušenie je v tom, že v ust. § 45 ods. 1 CSP sa nehovorí o odlišnom
názore od ustálenej rozhodovacej praxe, ale len o odlišnom názore od akéhokoľ­
vek, teda aj len jediného rozhodnutia najvyššieho súdu. Z hľadiska zachovania
jednotnosti judikatúry však takéto ustanovenie možno vítať, aj keď úplne neko­
rešponduje so základným výkladovým princípom z čl. 2 CSP.
Čo však možno ust. § 45 CSP vytknúť, je to, že upravuje len kreovanie veľké­
ho senátu a postup, nie však otázku záväznosti ním prijatého rozhodnutia.
Veľký senát by mal byť sedemčlenný. Mal by sa skladať z predsedu senátu
a šiestich sudcov, všetci z najvyššieho súdu. Predsedom by mal byť predseda prí­
slušného kolégia najvyššieho súdu. Zo šiestich sudcov by mali byť traja sudcovia
z toho senátu, ktorý vec postúpil veľkému senátu a ďalší traja sudcovia by mali
byť z príslušného kolégia určení podľa rozvrhu práce. Zákon však nerieši otázku,
ako postupovať, keď niektorý zo sudcov senátu postupujúceho vec je súčasne
aj predsedom kolégia, a teda by mal byť súčasne aj predsedom veľkého senátu.
V takom prípade nie je zrejmý kľúč na určenie siedmeho člena veľkého senátu.
Riešením môže byť určiť ho tiež podľa rozvrhu práce tak, ako sa určujú ostatní
traja členovia.
15 Júda, V.: Precedens ako prostriedok realizácie právnej istoty v aplikačnej praxi. In: Posta­
venie precedensu v našom právnom prostredí : zborník z konferencie konanej dňa 19. 9.
2013 na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, Bratislava : Univerzita
Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, s. 37.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
46
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Možno privítať, že navrhovaná právna úprava priamo zveruje veľkému sená­
tu právo rozhodnúť vec. Teda nielen vysloviť právny názor na určitú otázku, ale
rozhodnúť vo veci samej. Tým bude zachované hľadisko hospodárnosti aj rých­
losti konania. Možno však takéto rozhodnutie automaticky považovať za ustá­
lenú rozhodovaciu prax najvyššej súdnej autority, ktorú má na mysli výkladové
pravidlo navrhované v čl. 2 CSP? Zjednocujúcu funkciu v interpretácii práva síce
plní, ale nejde o rozhodnutie prijaté väčšinou členov kolégia najvyššieho súdu,
ktoré je podmienkou pre uverejnenie v zbierke.
Článok 4 zakotvuje analógiu legis a analógiu iuris, aby sa tak urobilo zadosť
starej, dávno platnej zásade známej ako zákaz odmietnutia spravodlivosti (dene­
negatio iustitiae). V zmysle toho, ak sa právna vec nedá prejednať a rozhodnúť
na základe výslovného ustanovenia CSP, je konajúci súd oprávnený posúdiť vec
podľa iného ustanovenia CSP alebo podľa iného zákona, ktoré upravuje právnu
vec čo do obsahu a účelu najbližšiu posudzovanej právnej veci. Ak také ustano­
venie vôbec neexistuje, súd by mal „nahradiť“ zákonodarcu. Návrh zákona mu
totiž priznáva právo prejednať a rozhodnúť právnu vec podľa normy, ktorú by
zvolil, keby bol sám zákonodarcom tak, aby výsledkom bolo rozumné usporia­
danie procesných vzťahov.
Tvorca zákona odmieta16, že ide o sudcovskú normotvorbu.
Je nepochybné, že takéto rozhodnutie súdu nie je normatívny právny akt,
ale len individuálny. Ak sa ale takéto rozhodnutie dostane do režimu ustálenej
rozhodovacej praxe najvyšších súdnych autorít, od ktorej by sa súdy v zmysle
čl. 2 CSP v zásade nemali odkláňať, určité prvky sudcovskej normotvorby sú
badateľné.
Článok 5 zakotvuje princíp zákazu zneužitia práva.
Pojem „zneužitie práva“ je z celého CSP použitý len v čl. 5, ktorý obsahuje
výpočet troch skupín procesných úkonov:
a) tie, ktoré celkom zjavne slúžia na zneužitie práva,
b) tie, ktoré celkom zjavne slúžia na svojvoľné a bezúspešné uplatňovanie
alebo bránenie práva a napokon
c) tie, ktoré vedú k nedôvodným prieťahom v konaní17.
Hoci predkladateľ zákona nie práve najvhodnejšie vymedzuje pojem zjavné
zneužitie práva použitím tých istých slov pri prvej skupine procesných úkonov,
možno konštatovať, že všetky tri uvedené skupiny procesných úkonov vykazujú
znaky zneužitia práva, preto ich treba chápať ako pokus predkladateľa o vyme­
dzenie výkladového rámca pojmu zjavné zneužitie práva.
16 Porovnaj dôvodovú správu, osobitnú časť k čl. 4 CSP.
17 Povinnosť súdu postupovať v konaní tak, aby sa predchádzalo zbytočným prieťahom, je
zakotvená aj v článku 17 CSP.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
47
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Podstata princípu spočíva v tom, že zjavné zneužitie práva nepožíva práv­
nu ochranu. Znamená to, že právny úkon, ktorý je zneužitím práva, môže súd
odmietnuť. Tiež môže takýto procesný úkon sankcionovať. Uvedené postihy
však môže použiť len ak tak stanoví zákon.
Napriek tomu, že čl. 5 CSP doslovne hovorí o odmietnutí a (nie alebo) sank­
cionovaní, nebolo by rozumné, spravodlivé ani praktické trvať na takom výkla­
de, že by súd mal použiť súčasne obidve možnosti (teda odmietnutie aj sankcio­
novanie), ak sa pre postih rozhodne.
Text čl. 5 CSP poskytuje súdu len možnosť rozhodnúť sa, či postih použije
alebo nie. Nepôjde teda o povinnosť súdu. Bude preto záležať len od úvahy súdu,
či postih (sankciu alebo odmietnutie), samozrejme v medziach zákona, použije
alebo nie.
Postih v zmysle čl. 5 CSP nie je obmedzený len na určité konkrétne osoby
zúčastnené na konaní. Treba preto zvoliť širší výklad, v zmysle ktorého je možné
použiť postih voči každému, kto urobí počas konania procesný úkon spadajúci
pod čl. 5 CSP. Je však pravda, že väčšinou pôjde o úkony strán.
Čo všetko možno subsumovať pod pojem sankcia v zmysle navrhovanej
právnej úpravy a za čo sa sankcie pripúšťajú? Venovať sa teoretickým úvahám
o tom, čo je sankcia, by presahovalo tému tohto príspevku. V ďalšom výklade
preto budeme vychádzať zo záverov prof. Macura18, podľa ktorého možno sank­
ciu najvhodnejšie definovať nepriaznivými následkami, ktoré zákon stanovuje
sankčnou normou za porušenie právnej povinnosti, ako aj zo záverov dr. Lavic­
kého a doc. Stavinohovej19 o členení sankcií.
Za sankciu (represívnu20) možno jednoznačne považovať pokutu.
Tú môže súd uložiť najmä tomu, kto sťažuje postup konania niektorým
z konaní (nekonaní), ktoré sú príkladmo vypočítané v § 98 CSP. Prípady sú
v zásade totožné s doterajšími prípadmi zakotvenými v § 53 OSP. Rozdiel je len
vo výške pokuty. V navrhovanom CSP by mala byť max. 500 eur, teda nižšia ako
je v súčasnosti (820 eur), resp. 2000 eur pri opakovanom porušení povinnosti, tu
je zase vyššia, ako je v súčasnosti v OSP (1640 eur). Okrem všeobecnej charakte­
ristiky konaní (nekonaní) subjektov, za ktoré možno uložiť pokutu, možno nájsť
v Civilnom sporovom poriadku aj sankcionovanie osobitných prípadov. Napr.
pokutu možno uložiť:
18 Macur, J.: Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním. Brno : MU, 1991, s.
100.
19 Lavický, P., Stavinohová, J.: Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum č. 9, ročník
5, 2008, s. 369–377.
20 Lavický, P., Stavinohová, J.: Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum č. 9, ročník
5, 2008, s. 376–377.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
48
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
a) trane za námietku zaujatosti, ktorá má šikanóznu alebo zjavne bezdô­
vodnú povahu [až do výšky 500 eur (§ 55 CSP)];
b) advokátovi, ktorý podpísal dovolanie, ktoré dovolací súd odmietol ako
neprípustné alebo zamietol ako nedôvodné v prípade, že išlo o obdobnú
vec, ktorá už bola aspoň v piatich prípadoch predmetom konania pred
dovolacím súdom, pričom tento vždy rozhodol rovnako [až do výšky
500 eur (§ 443 ods. 2 CSP)].
Za sankciu v zmysle čl. 5 CSP možno tiež považovať aj uloženie povinnosti
nahradiť trovy konania (sankcia plniaca kompenzačnú funkciu21) v prípadoch,
keď trovy vznikli zbytočne. Civilný sporový poriadok predpokladá nasledovné
situácie:
•
ak strana alebo jej zástupca nie je schopný predniesť rozhodujúce skutko­
vé tvrdenia a označiť alebo predložiť dôkazy na ich preukázanie na pojed­
návaní, môže im súd určiť lehotu na dodatočné splnenie tejto povinnosti.
Za tým účelom odročí pojednávanie. Nové pojednávanie možno považo­
vať za nedôvodné prieťahy v konaní, preto uloženie povinnosti nahradiť
trovy tohto pojednávania (samozrejme bez ohľadu na zásadu úspechu),
ktoré vznikli zbytočne (§ 177 ods. 5 CSP), možno, podľa nášho názoru,
považovať za sankciu v zmysle čl. 5 CSP;
• ak strana procesne zavinila zastavenie konania, súd prizná náhradu trov
konania protistrane (§ 250 ods. 1 CSP). Tento prípad možno (u žalobcu,
ak vezme žalobu bezdôvodne späť) zase subsumovať pod svojvoľné a bezúspešné uplatňovanie práva, ktoré tiež predpokladá čl. 5 CSP;
• ak strana procesne zavinila trovy konania, ktoré by inak neboli vznikli,
súd prizná náhradu týchto trov protistrane (§ 250 ods. 2 CSP). Opäť pôjde
o prípad, keď súd uloží strane, bez ohľadu na úspech v spore, povinnosť
nahradiť protistrane trovy konania, ktoré vznikli zbytočne (napr. tým, že
došlo podľa § 179 ods. 1 CSP k odročeniu pojednávania, na ktoré sa jed­
na strana dostavila, kým druhá nie), pretože pôjde o nedôvodné prieťahy
konania podľa čl. 5 CSP.
V navrhovanom Civilnom sporovom poriadku absentuje výslovná úprava
povinnosti svedkov, znalcov alebo iných osôb, ktoré mali pri dokazovaní neja­
kú povinnosť, nahradiť účastníkom trovy konania, ktoré vznikli ich zavinením
(súčasný § 147 ods. 2 OSP).
Možno si položiť otázku, či pod sankciou možno rozumieť aj vydanie kontumačného rozsudku.
Z podstaty veci vyplýva, že vydanie kontumačného rozsudku je vždy dôsled­
kom nekonania strany, niekedy dokonca až jej ignorovania súdneho konania.
21 Lavický, P., Stavinohová, J.: Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum č. 9, ročník
5, 2008, s. 376.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
49
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Pôjde teda o procesný úkon strany spočívajúci v nekonaní (omitere). Je nepo­
chybné, že takýto procesný úkon strany vedie k nedôvodným prieťahom v kona­
ní. Nemôže preto požívať právnu ochranu a vydanie kontumačného rozsudku
treba vnímať ako špecifický druh sankcionovania v zmysle čl. 5 CSP (domnienka
ako sankcia22).
Vyslovený názor možno podporiť navrhovanou právnou úpravou, v zmysle
ktorej môže súd vydať kontumačný rozsudok voči:
•
žalobcovi ako aj žalovanému, ak sa niektorý z nich bez vážneho dôvodu
nedostaví na predbežné prejednanie sporu, hoci bol riadne a včas pred­
volaný a bol dodržaný postup o vzájomnom doručovaní žaloby a vyjad­
rení stranám zakotvený v § 163 CSP (§ 168 ods. 1 a 2 CSP);
• žalovanému, ak sa bez vážneho dôvodu v lehote nevyjadril k žalobe,
neuviedol rozhodujúce skutočnosti na svoju obranu, nepripojil listiny,
na ktoré sa odvoláva a neoznačil dôkazy na preukázanie svojich tvrdení
(§ 266 CSP);
• žalovanému, ak sa nedostavil na pojednávanie vo veci, hoci bol naň riad­
ne a včas predvolaný a neospravedlnil svoju neprítomnosť včas a vážny­
mi okolnosťami (§ 267 CSP);
• žalobcovi, ak sa nedostavil na pojednávanie vo veci, hoci bol naň riadne
a včas predvolaný a neospravedlnil svoju neprítomnosť včas a vážnymi
okolnosťami (§ 271 CSP).
Vzhľadom na uvedené možno konštatovať, že sa oproti súčasnému Občian­
skemu súdnemu poriadku23 výrazne rozširujú podmienky, za ktorých je možné
spor ukončiť práve touto formou súdneho rozhodnutia, čím sa prehlbuje forma­
lizácia civilného procesu.
Kategorizáciu sankcií završujú sankcie priame24. Z nich možno spomenúť
predvedenie, ktoré možno použiť (tak ako aj v súčasnosti) voči tomu subjek­
tu (strane alebo inej predvolanej osobe), ktorá sa bez ospravedlnenia nedostaví
na pojednávanie (§ 96 v spojení s § 97 CSP). Tým možno zabrániť nedôvodným
prieťahom v konaní.
Ďalšou možnosťou postupu súdu je odmietnutie procesného úkonu. Treba
povedať, že odmietnutie procesného úkonu prichádza do úvahy podľa navrho­
vanej právnej úpravy len v nasledovných prípadoch. Ak ide o:
22 Lavický, P., Stavinohová, J.: Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum č. 9, ročník
5, 2008, s. 372 a 373–374.
23 Kontumačný rozsudok je známy súčasnému Občianskemu súdnemu poriadku, i keď len
v obmedzenej miere a len voči žalovanému (§ 153b OSP).
24 Lavický, P., Stavinohová, J.: Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum č. 9, ročník
5, 2008, s. 376.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
50
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
•
podanie, ktoré sa v lehote určenej súdom nedoplní alebo neopraví a ide
o taký nedostatok, pre ktorý nemožno v konaní pokračovať (§ 125 ods.
3 CSP);
• návrh na nariadenie neodkladného opatrenia, ktorý neobsahuje pred­
písané náležitosti alebo je nezrozumiteľný, alebo neurčitý, a ide o také
vady, ktoré bránia pokračovaniu v konaní (§ 320 CSP);
• odpor, ktorý bol podaný a) oneskorene, b) neoprávnenou osobou alebo
c) bez vecného odôvodnenia (§ 260 ods. 2 CSP);
• odvolanie, resp. dovolanie, ktoré nemá splnené podmienky prípustnosti
(§ 379 a § 438 CSP);
• žalobu na obnovu konania, ktorá nemá splnené podmienky prípustnosti
alebo je zjavne nedôvodná (§ 404 CSP).
Vo všetkých spomenutých prípadoch ide o bezúspešné uplatňovanie, resp.
bránenie práva, ktoré spadá pod zjavné zneužitie práva v zmysle čl. 5 CSP.
Napriek tomu, že citovaný článok hovorí len o možnosti súdu odmietnuť pro­
cesný úkon, pri vyššie uvedených procesných úkonoch je to podľa osobitných
ustanovení povinnosťou súdu. V tejto časti preto nie je možné doslovne dodržať
výkladové pravidlo z článku 5.
Pri výklade predmetného princípu sa určité pochybnosti vynárajú pri novom
inštitúte zjavne nedôvodnej žaloby (§ 134 CSP). Pri nej by mal súd vyzvať
žalobcu na jej späťvzatie. Ako by mal súd postupovať, ak tak žalobca neurobí,
nie je v citovanom ustanovení upravené. Má preto súd ďalej pokračovať v konaní
a vykonávať dokazovanie, aby mohol rozhodnúť vo veci samej, alebo má postu­
povať podľa článku 5 CSP, v ktorom je upravené základné výkladové pravidlo?
V zmysle neho by mohol žalobu, ako procesný úkon, odmietnuť alebo ju sank­
cionovať.
Neistotu do takéhoto výkladu vnáša zmena textu návrhu Civilného sporo­
vého poriadku, ktorý bol daný do parlamentu, oproti návrhu, ktorý bol daný
do medzirezortného pripomienkového konania. V druhom spomínanom návr­
hu (vtedy to bolo v článku 4) sa totiž nehovorilo len o odmietnutí procesných
úkonov, ale výslovne aj o odmietnutí žaloby. Navrhovaná dôvodová správa túto
zmenu nevysvetľuje. Nie je preto jasné, či predkladateľ vypustil z pôvodného
článku 4, teraz článku 5, slovo „žaloba“ z dôvodu, že je jedným z procesných
úkonov, a teda bolo nadbytočné, alebo ho vypustil z dôvodu, že odmietnutie
a sankcionovanie nie je možné aplikovať na žalobu, aj keď je zjavne bezdôvodná.
Pri riešení tohto prípadu budú mať zrejme význam slová použité v čl. 5
CSP, konkrétne slová, že „súd môže odmietnuť a sankcionovať procesné úkony
v rozsahu ustanovenom v tomto zákone“. Jednoznačne nejde o ustanovenie, na
základe ktorého by bolo možné priamo odmietnuť alebo sankcionovať procesné
úkony, ale ide o ustanovenie, ktoré len odkazuje na ďalšie zákonné ustanovenia.
Tie môžu byť všeobecné alebo osobitné. Znamená to, že buď bude súd postu­
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
51
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
povať podľa všeobecného zákonného ustanovenia, pod ktoré možno zaradiť aj
konkrétny prípad, alebo bude postupovať podľa osobitného ustanovenia, ktoré
sa vzťahuje len na konkrétny prípad.
Pri takomto výklade by súd nemal mať právo odmietnuť zjavne nedôvodnú
žalobu, pretože takýto postup súdu nie je upravený ani vo všeobecnom ani v oso­
bitnom ustanovení (§ 134 CSP).
Otázkou ostáva, či je možné uložiť žalobcovi poriadkovú pokutu za to, že
nevyhovel výzve súdu na jej späťvzatie. Nevyhovenie takejto výzve súdu nie je
sankcionované pokutou v žiadnom osobitnom ustanovení. Je však pravda, že
poriadkovú pokutu je možné uložiť podľa všeobecného ustanovenia § 98 ods. 1
písm. a) CSP za nesplnenie povinnosti uloženej súdom, resp. za neúposlúchnu­
tie príkazu súdu [písm. c) cit. paragrafu]. Výzva súdu na späťvzatie nedôvodnej
žaloby urobená v zmysle § 134 CSP by však nemala zakladať povinnosť tohto
druhu. Striktné trvanie na opačnom výklade by totiž mohlo viesť v niektorých
prípadoch k odmietnutiu spravodlivosti.
Nevyhovenie výzve súdu vziať späť zjavne bezdôvodnú žalobu nie je sankcio­
nované ani inými možnými postihmi.
Podľa teórií o sankciách sa medzi sankcie zaraďujú aj domnienky, medzi kto­
ré už spomínaní autori25 zaraďujú aj koncentráciu konania, a to tak zákonnú
ako aj sudcovskú.
V súvislosti s koncentráciou konania treba povedať, že je zakotvená nielen
v článku 5 CSP ako sankcia, ale súčasne je zakotvená aj ako princíp. A to v článku 10 CSP, kde je súčasťou princípu arbitrárneho poriadku a v článku 17 CSP,
kde je súčasťou princípu hospodárnosti konania.
V ďalšom výklade sa nebudeme venovať teoretickým úvahám o tom, či je
koncentrácia konania sankcia alebo princíp, ale len navrhovanej právnej úprave
v porovnaní s účinným Občianskym súdnym poriadkom.
Rozdiel medzi zákonnou a sudcovskou koncentráciou konania je zrejmý.
Zákonná koncentrácia vyplýva priamo zo zákonného ustanovenia, sudcovská
koncentrácia je ponechaná na voľnú úvahu súdu. Podľa dôvodovej správy k §
150 CSP sa uplatnenie sudcovskej koncentrácie považuje za sprísnenie zákonnej
koncentrácie.
V navrhovanom Civilnom sporovom poriadku súvisia obidva druhy kon­
centrácie so zisťovaním skutkového stavu veci, teda s dokazovaním. Konkrétne
sa viažu na prostriedky procesného útoku a procesnej obrany. Sú nimi najmä
skutkové tvrdenia, popretie skutkových tvrdení protistrany, návrhy na vykona­
25 Lavický, P., Stavinohová, J.: Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum č. 9, ročník
5, 2008, s. 374.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
52
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
nie dôkazov, námietky k návrhom protistrany na vykonanie dôkazov a hmotno­
právne námietky (§ 145 CSP).
V zmysle zákonnej koncentrácie sú strany oprávnené a súčasne povinné
uplatniť prostriedky procesného útoku a procesnej obrany najneskôr do vyhlá­
senia uznesenia, ktorým sa končí dokazovanie (§ 150 CSP). Tvorca zákona teda
preberá súčasnú právnu úpravu tejto otázky. Čo si však neosvojil, je úprava
obsiahnutá v súčasnom § 118a OSP, v zmysle ktorého sa v taxatívne stanovených
prípadoch (napr. vo veciach ochrany osobnosti) zákonná koncentrácia spája so
skončením prvého pojednávania. Úpravu totiž ešte sprísnil sudcovskou koncen­
tráciou.
Sudcovskú koncentráciu konania (§ 149 CSP) možno považovať za inštitút
nový, ktorý súčasný Občiansky súdny poriadok nepozná. Jeho podstata spočí­
va v práve súdu neprihliadnuť na tie prostriedky procesného útoku alebo pro­
cesnej obrany, ktoré strana neuplatnila včas. Tieto prostriedky nie sú uplatnené
včas, ak ich strana mohla predložiť už skôr, ak by konala starostlivo so zreteľom
na rýchlosť a hospodárnosť konania. Jednoznačne teda bremeno zodpovednosti
za výsledok sporu zaťažuje každú stranu sporu a jedine jej zodpovedný prístup
tak k včasnému uvádzaniu rozhodujúcich skutočností ako aj k včasnému navr­
hovaniu dôkazných prostriedkov na ich preukázanie môže byť zárukou úspechu
v spore.
Prostriedky procesného útoku musí žalobca uplatniť už vo svojej žalobe.
Následne je žalovaný povinný v lehote určenej súdom uplatniť prostriedky
procesnej obrany pri jeho vyjadrení sa k žalobe. V tejto fáze konania ešte nie je
možné použiť sudcovskú koncentráciu konania.
Nasleduje právo žalobcu vyjadriť sa k vyjadreniu žalovaného (tzv. replika).
Treba upozorniť na skutočnosť, že už v tejto fáze konania je prvýkrát zakotvená
sudcovská koncentrácia konania voči žalobcovi. Jej dôsledkom je, že súd na sku­
točnosti alebo dôkazné prostriedky uvedené, predložené alebo označené žalob­
com po uplynutí lehoty určenej na repliku, nemusí prihliadať (§ 163 ods. 3 CSP),
ak o tom žalobcu poučil.
Napokon ešte môže nasledovať aj duplika žalovaného, teda jeho právo vyjad­
riť sa k vyjadreniu žalobcu (k žalobcovej replike). V tejto fáze konania je zase
prvýkrát zakotvená sudcovská koncentrácia konania voči žalovanému. Jej dôsle­
dok je ten istý, ako bolo uvedené vyššie pri žalobcovi – súd na skutočnosti alebo
dôkazné prostriedky uvedené, predložené alebo označené žalovaným po uply­
nutí lehoty určenej na dupliku, nemusí prihliadať (§ 163 ods. 3 CSP), ak o tom
žalovaného poučil.
Na základe popísanej navrhovanej právnej úpravy teda žalobca aj žalovaný
môžu stratiť právo uvádzať ďalšie skutočnosti alebo navrhovať nové dôkazné
prostriedky skôr, ako dôjde k predbežnému prejednaniu sporu ako fakultatív­
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
53
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
nej časti konania alebo vôbec k nariadeniu pojednávania (§ 163 CSP). Dokonca
podľa dôvodovej správy k § 163 CSP by po vyčerpaní repliky a dupliky strana
v zásade nemala mať možnosť uvádzať nové skutočnosti a dôkazy.
Neprihliadať na oneskorene uplatnené prostriedky procesného útoku a obra­
ny je len právom súdu, nie je to teda jeho povinnosť. Príkladmo sa uvádza, že súd
môže toto právo využiť najmä vtedy, ak by bolo potrebné nariadiť ďalšie pojedná­
vanie alebo vykonať ďalšie úkony súdu (§ 149 ods. 2 CSP).
Je zrejmé, že sa takouto úpravou sleduje hlavne rýchlosť a hospodárnosť
konania. Treba si však uvedomiť, že hlavným zmyslom civilného konania je aj
spravodlivá ochrana práv, tak, ako to má na mysli článok 2 CSP. Preto bude zrej­
me ústavne neudržateľný taký postup, keď súd len v odôvodnení meritórneho
rozhodnutia uvedie, že neprihliadol na zásadné prostriedky procesného útoku
alebo procesnej obrany len preto, že by musel nariadiť ďalšie pojednávanie, i keď
je pravda, že by dodržal literu § 149 ods. 2 a 3 CSP. Takýto postup by bol s veľkou
pravdepodobnosťou porušením práva na spravodlivý proces.
Porušením práva na spravodlivý proces by bol tiež aj taký postup súdu, keby
argumentujúc oneskorenosťou neumožnil strane uviesť skutočnosti alebo navrh­
núť dôkazné prostriedky, ak potreba uviesť ich vznikla len ako reakcia na nové
skutočnosti alebo dôkazné prostriedky uvedené protistranou alebo na novo
získané dôkazy. Inými slovami, pri každej novej skutočnosti alebo dôkaznom
prostriedku, ktoré uvedie jedna strana v konaní, príp. pri každom novom dôka­
ze získanom vykonaním nejakého dôkazného prostriedku navrhnutého jed­
nou stranou, musí byť protistrane poskytnutý priestor na reakciu alebo obranu.
Dokonca by mal byť možný aj postup podľa § 177 ods. 2 CSP. Podľa neho, ak stra­
na nie je schopná predniesť rozhodujúce skutočnosti a označiť alebo predložiť
dôkazné prostriedky na ich preukázanie, súd jej môže určiť lehotu na dodatočné
splnenie tejto povinnosti.
Netreba zdôrazňovať, že ak by súd na prostriedky procesného útoku alebo
procesnej obrany jednej strany prihliadol, hoci neboli uplatnené včas, no na pro­
striedky druhej strany by neprihliadol práve z dôvodu, že neboli uplatnené včas,
išlo by o porušenie princípu rovnosti strán a tiež aj práva na spravodlivý proces.
Osobitne ešte možno spomenúť spory s ochranou slabšej strany. Zaradené sú
sem štyri druhy konaní – spotrebiteľské spory, antidiskriminačné spory, indivi­
duálne pracovnoprávne spory a napokon konanie o abstraktnej kontrole v spot­
rebiteľských veciach. Všetky konania podliehajú osobitnej úprave a rovnako to
možno povedať aj o koncentrácii konania.
Posledné spomenuté konanie – konanie o abstraktnej kontrole v spotrebi­
teľských veciach26, sa v úprave koncentrácie odlišuje od ostatných troch konaní,
26 Účelom tohto konania je nezávisle od okolností konkrétneho prípadu skúmať neprijateľ­
nosť podmienok v spotrebiteľskej zmluve alebo v iných zmluvných dokumentoch, ktoré
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
54
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
pretože je v ňom vylúčená len sudcovská koncentrácia konania (§ 296 ods. 3
CSP). Výkladom a contrario to znamená, že zákonná koncentrácia sa v tomto
konaní uplatňovať bude. Uvádzať nové skutočnosti a navrhovať nové dôkazné
prostriedky tak strany môžu do vyhlásenia uznesenia o skončení dokazovania
(§ 150 CSP).
Vo zvyšných troch sporoch s ochranou slabšej strany sú vylúčené obidva
druhy koncentrácie – zákonná aj sudcovská. Koncentrácia konania je však vylú­
čená len jednostranne, a to len voči slabšej strane. Znamená to, že len spotrebiteľ
(§ 289 CSP), len žalobca v antidiskriminačnom spore (§ 305 CSP) a len zamest­
nanec (§ 313 CSP) môžu uvádzať skutočnosti a navrhovať dôkazné prostriedky
až do vyhlásenia rozhodnutia vo veci samej. Dokedy má toto právo protistrana,
návrh zákona osobitne neuvádza.
To by malo znamenať, že voči protistrane slabšej strany by sa mali aplikovať
všeobecné ustanovenia o sudcovskej a zákonnej koncentrácii konania. V súvis­
losti s tým sa však vynára otázka. Nešlo by o porušenie princípu rovnosti strán,
ktorý je zakotvený v článku 6 CSP?
V zmysle neho majú strany sporu v konaní rovné postavenie spočívajúce
v rovnakej miere možností uplatňovať prostriedky procesného útoku a pro­
striedky procesnej obrany.
Je pravda, že návrh zákona počíta s výnimkou z tohto pravidla práve v prípa­
de, ak povaha prejednávanej veci vyžaduje zvýšenú ochranu strany sporu s cie­
ľom vyvažovať nerovnovážne postavenie strán sporu.
Domnievame sa, že dostatočným vyvážením tohto nerovnovážneho postave­
nia slabšej strany je úprava, ktorá počíta so zavedením vyhľadávacieho princípu
vo vzťahu k slabšej strane. Znamená to, že súd môže vykonať aj taký dôkazný
prostriedok, ktorý nenavrhla slabšia strana, teda či už spotrebiteľ (§ 288 CSP)
alebo žalobca v antidiskriminačnom spore (§ 304 CSP) alebo zamestnanec
(§ 312 CSP).
Nezdieľame však názor, že by vyvážením nerovnovážnosti strán mala byť
sudcovská a zákonná koncentrácia voči jednej strane, ak voči druhej strane (slab­
šej) nie je. Nie je možné akceptovať stav, že by silnejšia strana nemohla uvádzať
skutočnosti a navrhovať dôkazné prostriedky ako obranu proti novo uvádzaným
skutočnostiam alebo novo navrhovaným dôkazným prostriedkom slabšou stra­
nou, resp. proti novým skutočnostiam zisteným súdom na základe uplatnenia
vyhľadávacieho princípu len preto, že treba vyvažovať nerovnovážne postavenie
strán. Súčasne totiž treba aplikovať aj čl. 2 CSP, podľa ktorého musí byť ochrana
práv spravodlivá. A tá môže byť spravodlivá len keď právo uvádzať skutočnos­
ti a navrhovať dôkazné prostriedky končí obidvom stranám sporu v rovnakom
súvisia so zmluvou (§ 294 CSP).
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
55
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
okamihu. Predmetné ustanovenia preto nemožno vykladať doslovne, ako to
napokon vyplýva aj z čl. 3 ods. 2 CSP.
Článok 6 CSP má aj druhý odsek. V zmysle neho má súd zohľadňovať špe­
cifické potreby strán sporu vyplývajúce z ich zdravotného stavu a sociálneho
postavenia.
Tento odsek treba považovať za všeobecný, t. j. treba ho aplikovať vo všetkých
konaniach, nielen konaniach s ochranou slabšej strany.
Zákon neuvádza, či má súd zohľadňovať špecifické potreby strán len pri kona­
ní alebo aj pri rozhodovaní. Domnievame sa, že toto právo a súčasne povinnosť
súdu treba obmedziť len na konanie, nie na rozhodnutie vo veci samej. Meritórne
rozhodnutie totiž musí kopírovať existujúci hmotnoprávny vzťah, inak by auto­
ritatívne zasahovalo do dispozičnej voľnosti strán. Znamená to, že súd nemôže
odpustiť alebo znížiť hmotnoprávnu povinnosť niektorej zo strán len z dôvodu
jej zdravotného stavu alebo sociálneho postavenia. Zohľadnenie takéhoto han­
dicapu sa môže prejaviť v rozhodnutí napr. len dlhšou lehotou na plnenie (§ 226
ods. 3 CSP), povolením plnenia v splátkach (§ 226 ods. 4) alebo nepriznaním
náhrady trov konania úspešnej protistrane (§ 251 CSP), príp. v rámci exekúcie
povolením odkladu exekúcie (§ 56 ods. 1 EP).
V konaní môže súd zohľadniť špecifické potreby strany napr. tým, že ju oslo­
bodí od povinnosti platiť súdny poplatok (§ 248 CSP).
3 Záver
Obdobie zásadných a častých novelizácií účinného Občianskeho súdneho
poriadku je zdá sa už za nami. V súčasnosti sú už novelizácie menšieho rozsahu,
často aj menšieho významu (niekedy ich možno označiť len za akési kozmetické
úpravy) alebo sú vyvolané európskou legislatívnou. Jeho interpretácia je dosť sta­
bilizovaná, i keď tento proces nemôže byť nikdy ukončený. Život prináša rôzne
situácie, ktoré môžu meniť zaužívané názory.
Napriek obdobiu relatívneho interpretačného kľudu treba privítať úsilie reko­
difikačnej komisie pripraviť modernejší procesný predpis. Je pravda, že počia­
točné obdobie jeho interpretácie a aplikácie bude dosť náročné najmä pre súdnu
prax. Treba však veriť, že po počiatočnom odstránení prípadných nedostatkov,
hoci aj v legislatívnom procese menšími novelizáciami, bude Civilný sporový
poriadok v konečnom dôsledku vnímaný pozitívne, zabezpečí rýchlejšiu a spra­
vodlivejšiu ochranu práv procesných strán, čím sa u nás zlepší vymožiteľnosť
práva. Inak by sa celá rekodifikácia minula účinku.
doc. JUDr. Svetlana Ficová, CSc.
Katedra občianskeho práva
Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
email: [email protected]
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
56
JMENOVÁNÍ A ODVOLÁNÍ SPRÁVCE
POZŮSTALOSTI SOUDEM1
The Appointment and Dismissal of the Administrator of the Estate by a Court
Klára Hamuľáková, Jana Petrov Křiváčková
HAMUĽÁKOVÁ, Klára, PETROV KŘIVÁČKOVÁ, Jana. Jmenování a odvolání
správce pozůstalosti soudem. Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s.
57–62.
Abstrakt: Článek se věnuje osobě správce pozůstalosti a jeho postavení v pozůstalostním
řízení. Zaměřen je pak především na případy jmenování správce pozůstalosti soudem
a jeho odvolání soudem. Prostor je věnován i otázce jmenování nového správce poté, co
byl původní odvolán.
Klíčová slova: správce pozůstalosti, soud, jmenování, odvolání, majetek zůstavitele,
vykonavatel závěti, dědic.
Summary: The article is focused on the person of the administrator of the estate and his
position during the probate proceedings. Mainly on cases of appointment of administra­
tor of the estate by a court and his dismissal by the court. The part of the paper is devoted
also to the issue of appointing a new administrator of the estate after the original was
withdrawn.
Keywords: administrator of the estate, court, appointment, dismissal, estate of the dece­
ased, executor of the will, heir.
Po smrti zůstavitele je nutné, aby byl po dobu konání řízení o pozůstalosti
spravován majetek zůstavitele. Pozůstalost spravuje primárně správce povolaný
zůstavitelem veřejnou listinou.2 Neučinil-li zůstavitel takové opatření, ale povo­
lal vykonavatele závěti3, vykonává správu pozůstalosti vykonavatel závěti. Nepo­
volal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje ze zákona pozůstalost dědic.4 Je-li
dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové (§
1677 ObčZ). Ti rozhodují a jednají většinou hlasů (§ 1428 ObčZ), s výjimkami
upravenými v § 1429 ObčZ. Má se za to, že každý z dědiců má jeden hlas. Při
spravování pozůstalosti jde o výkon prosté správy.
1 Článek vznikl v rámci projektu IGA_PF_2015_025 Pořízení pro případ smrti.
2 Projev vůle, kterým byl správce pozůstalosti povolán, lze zrušit stejným způsobem, jakým
se zrušuje závěť (§ 1556 odst. 2 ObčZ).
3 Funkci vykonavatele závěti předchozí právní úprava neznala.
4 Dříve musel být soudem ustanoven (§ 175f odst. 2 OSŘ).
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
57
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
1 Případy jmenování správce pozůstalosti
V zákonem stanovených případech (§ 157 ZŘS) může jmenovat správce
pozůstalosti soud. Postavení správce jmenovaného soudem je potom totožné
s postavením správce pozůstalosti povolaného zůstavitelem. Mají stejná práva
a povinnosti (srov. zejm. § 1556 až 1560 ObčZ).
Ke jmenování5 správce soudem může dojít i bez návrhu. Pouze na návrh
dědice soud jmenuje správce pozůstalosti ke splnění poslední vůle zůstavitele,
nebyl-li určen vykonavatel závěti a nechce-li dědic věnovat splnění poslední
vůle svůj čas a námahu, neuložil-li splnění poslední vůle správci pozůstalosti již
povolanému (§ 1632 ObčZ).6 Učiní tak i v případě, že zůstavitel povolal správce
jen části pozůstalosti (§ 157odst. 2 ZŘS).
Soud přistoupí ke jmenování správce pozůstalosti tehdy, jsou-li splněny
kumulativně tyto podmínky:
•
•
•
zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti,
nejmenoval vykonavatele závěti,
zůstavitel jmenoval vykonavatele závěti, ale a) ten odmítl spravovat
pozůstalost. Soud jej vyrozumí o tom, že má zároveň vykonávat i správu
pozůstalosti a v případě, že ten s tím nesouhlasí, musí to soudu výslovně
sdělit nebo b) je zřejmě nezpůsobilý ji spravovat. Vykonavatel je zřejmě
nezpůsobilý spravovat pozůstalost např. tehdy, jde-li o specifický maje­
tek, k jehož správě je třeba odborných znalostí a zkušeností (např. správa
závodu).
• dědicové nejsou schopni řádně spravovat pozůstalost [§ 157 odst. 1 písm.
a) ZŘS]. Neschopnost dědiců řádně spravovat pozůstalost bude přitom
spočívat nejen v jejich odborných znalostech či zkušenostech, ale i ocho­
tě dědiců spravovat pozůstalost či jejich faktické možnosti ji spravovat,
např. kvůli jejich nezvěstnosti či omezení svéprávnosti7, výkonu trestu
odnětí svobody, či nedostatku případného nutného zvláštního povolení
(např. držení a prodej zbraní, chemických látek).
Správce pozůstalosti soud jmenuje i tehdy, pokud zůstavitel povolal správce
jen části pozůstalosti (§ 157 odst. 2 ZŘS, § 1556 odst. 1 ObčZ). Učiní tak, je-li
třeba, aby byl spravován i další majetek zůstavitele.8
5 Dřívější právní úprava používala termín ustanovení (§ 175f OSŘ).
6 Takový správce pozůstalosti má stejné právní postavení jako vykonavatel závěti (§ 1558, §
1553 až 1555 NOZ).
7 Srov. i VLÁČIL, David. In SVOBODA, Karel, TLÁŠKOVÁ, Šárka, VLÁČIL, David, LEVÝ,
Jiří, HROMADA, Miroslav a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydá­
ní. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 311.
8 V určitých případech je nutnost jmenovat správce pozůstalosti i pro další majetek dána
výslovně zákonem – § 1687 odst. 1 ObčZ a § 177 odst. 1 ZŘS (k vyhotovení seznamu
pozůstalostního majetku) a na návrh dědice § 1632 NOZ (splnění poslední vůle správcem
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
58
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Soud musí obligatorně jmenovat správce pozůstalosti tehdy, pokud rozhodl
o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku dle § 177
odst. 1 ZŘS (1687 odst. 1 ObčZ), nebyl-li povolán zůstavitelem [§ 157 odst. 1
písm. b) ZŘS].
Zákon však neomezuje možnost soudu jmenovat správce pozůstalosti jen
na výše uvedené situace. S ohledem na zájem na uchování hodnoty majetku
a popř. veřejný zájem, přistoupí soud ke jmenování správce pozůstalosti i tehdy,
je-li k tomu jiný vážný důvod [§ 157 odst. 1 písm. c) ZŘS]. Jmenování správce
pozůstalosti z tohoto důvodu bude spíše výjimečné, neboť většina situací, kdy
soud jmenuje správce pozůstalosti namísto dědiců či vykonavatele, je podřadi­
telná pod kritéria uvedená výše (neschopnost, nezpůsobilost těchto osob k výko­
nu správy). V úvahu přichází jmenování jiné osoby správcem i přes splnění výše
uvedených podmínek u vykonavatele či dědiců tehdy, je-li na tom vyšší zájem
(např. bezpečnost státu, veřejné zdraví, ochrana životního prostředí), např. dědic
má povolení k držení a prodeji zbraní, nicméně je u něho riziko, že dojde ke zne­
užití a narušení bezpečnosti státu.
Ke jmenování správce soudem dojde i tehdy, pokud zůstavitelem povolaný či
soudem jmenovaný správce zemřel, byl prohlášen za mrtvého nebo nezvěstného
či byl omezen ve svéprávnosti. Stejně tak tehdy, pokud ze své funkce odstoupil
(§ 1559 ObčZ) nebo byl pravomocným usnesením soudu odvolán.9 Před jmeno­
váním nového správce soud musí zkoumat, zda trvá potřebnost správy pozůsta­
losti či její části a splnění kritérií uvedených v § 157 odst. 1 ZŘS (§ 157 odst. 3
ZŘS).
Soud v usnesení o jmenování správce pozůstalosti vymezí rozsah spravova­
ného majetku (tj. např. konkrétní nemovitou věc, závod, celý majetek zůstavite­
le) nebo účel, pro který byl správce jmenován (např. splnění poslední vůle zůsta­
vitele dle § 157 odst. 4 ZŘS). Proti usnesení o jmenování správce pozůstalosti je
odvolání přípustné.10
Osoba, která má být jmenována správcem pozůstalosti musí se jmenováním
souhlasit. Souhlas se však nevyžaduje při povolání správce pozůstalosti zůsta­
vitelem. Správce však začne vykonávat svou funkci, až ujme-li se správy (srov.
1557 ObčZ.)11
pozůstalosti).
9 Funkce správce pozůstalosti ze zákona zaniká i dnem právní moci usnesení o nařízení lik­
vidace pozůstalosti [§ 200 písm. g) ZŘS].
10 K podání odvolání však není oprávněn věřitel zůstavitele, neboť není účastníkem řízení
(usnesení KS v HK ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 17 Co 366/2000, srov. § 112 ZŘS).
11 Předešlá právní úprava naopak vyžadovala předchozí souhlas osoby, jež měla být povolána
správcem pozůstalosti.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
59
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Soud před jmenováním vyzve osobu budoucího správce, aby se vyjádřila, zda
se jmenováním souhlasí. K tomu ji ustanoví přiměřenou lhůtu.12 K výzvě nelze
připojit doložku, že nevyjádří-li se do určité lhůty, bude se mít za to, že s návrhem
souhlasí (§ 20 odst. 3 OSŘ). Tento institut se týká pouze souhlasu s procesním
návrhem, resp. procesním postupem soudu, čímž souhlas se jmenováním není.13
Soud může správcem pozůstalosti jmenovat fyzickou i právnickou oso­
bu. Stát, resp. organizační složka státu (zpravidla Úřad pro zastupování státu
ve věcech majetkových), může být jmenován správcem pozůstalosti tehdy, má­
-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické
smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se tedy
na stát, jako by byl zákonným dědicem (§ 1634 ObčZ, § 158 ZŘS). Souhlas státu
se jmenováním se nevyžaduje.
Osoba správce pozůstalosti musí být plně svéprávná a splňovat odborné před­
poklady pro řádný výkon této funkce. Dědicové nemohou sami platně ujednat,
že správu pozůstalosti bude vykonávat někdo třetí,14 mohou však soudu navrh­
nout jmenování správce a tím zřejmě i třetí osobu, která by měla být jmenována.
Soud tímto návrhem však vázán není.
2 Odvolání správce pozůstalosti soudem
Poruší-li vykonavatel závěti nebo správce pozůstalosti závažně své povin­
nosti, není-li schopen své povinnosti řádně plnit nebo je-li pro to jiný vážný
důvod, soud jej odvolá (§ 1560 ObčZ).15 Návrh bude zpravidla podávat dědic,
popř. vykonavatel závěti. K odvolání však může soud přistoupit i bez návrhu (§
1560 ObčZ).
Soud o tom rozhodne usnesením, proti němuž je odvolání přípustné (a con­
trario § 129 ZŘS a § 202 odst. 1 OSŘ). Usnesení o odvolání je ze zákona předběž­
ně vykonatelné (§ 171 odst. 2 OSŘ), ledaže by podle rozhodnutí soud stanovil, že
vykonatelnost nastane až po právní moci (§ 171 odst. 3 OSŘ). Správce tedy pře­
stane vystupovat jako správce pozůstalosti doručením usnesení o jeho odvolání.
I nadále mu však plynou určité povinnosti související se správou pozůstalosti.
Při skončení správy učiní správce se zavazujícími účinky vše, co je vzhledem
k tomu nutné nebo co je nezbytné k zamezení ztráty (§ 1443 ObčZ) a předloží
při ukončení správy vyúčtování. Vyúčtování předloží i správci, který nastupuje
na jeho místo (§ 1445 ObčZ).
12 VLÁČIL, David. SVOBODA, Karel, TLÁŠKOVÁ, Šárka, VLOÁČIL, David, LEVÝ, Jiří,
HROMADA, Miroslav a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2015, s. 313.
13 Srov. přiměřeně rozhodnutí KS v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 18 Co 180/2002.
14 SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, s. 176. K tomu srov. § 1677 ObčZ.
15 Dřívější právní úprava (§ 175f OSŘ) používala pojem zproštění funkce.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
60
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
3 Jmenování nového správce pozůstalosti po odvolání původního správce
Diskutabilní je jmenování nového správce poté, co byl původní odvolán.
Usnesení o odvolání předchozího správce je předběžně vykonatelné (viz výše).
Obecně platí, že správce pozůstalosti se ujme výkonu své funkce dnem následu­
jícím po dni doručení usnesení, jímž byl jmenován, není-li v něm uveden den
pozdější (§ 158 odst. 3 ZŘS). Zákon pak v § 157 odst. 3 ZŘS výslovně stanoví, že
ke jmenování nového správce dojde tehdy, byl-li dosavadní správce pravomocně odvolán. Tj. v usnesení o jmenování nového správce bude jako den, kdy se
ujme výkonu své funkce, stanoven nejdříve den právní moci usnesení o odvolání
správce původního.16 Bylo by tedy možné diskutovat o tom, zda usnesení o jme­
nování správce je předběžně vykonatelné nebo je jeho vykonatelnost vázaná až
na právní moc usnesení o odvolání původního správce.17
Výklad, že usnesení o jmenování nového správce není předběžně vykonatel­
né, tj. nový správce se své funkce může ujmout až poté, co usnesení o odvolání
původního správce nabude právní moci, by vedl k diskontinuitě správy pozůs­
talosti. Od odvolání původního správce do doby jmenování správce nového, by
zde nikdo správu v plné míře nevykonával. Odvolaný správce by v mezidobí
činil se zavazujícími účinky pouze to, co by bylo nutné nebo nezbytné k zame­
zení ztráty (§ 1443 ObčZ). Jde-li o jednání třetích osob (v dobré víře že správa
v plném rozsahu trvá) vůči odvolanému správci, bylo by třeba takové jednání
považovat za závazné a účinné (§ 1442 ObčZ).
Z pohledu smyslu a účelu právní úpravy správy pozůstalosti i předejití pří­
padných negativních praktických dopadů (spornost právního jednání správce,
složitosti při faktickém výkonu správy) je tak nutno přiklonit se spíše k závěru,
že usnesení o jmenování nového správce je předběžně vykonatelné (§ 171 odst. 2
OSŘ) stejně jako usnesení o odvolání původního správce.18 Ze znění § 157 odst.
3 ZŘS je pak třeba dovodit, že k pravomocnému jmenování dojde s odkládací
podmínkou vázanou na právní moc odvolání původního správce. Nový správce
se ujme své funkce dnem následujícím po dni doručení usnesení, není-li v něm
uveden den pozdější (§ 158 odst. 3 ZŘS). Právní jednání nového správce do práv­
ní moci usnesení o odvolání dosavadního správce, a to i v případě, že by právní
moc nenastala, je posouditelné dle § 1442 věty první ObčZ, tj. právní jednání
toho, kdo jednal jako správce v dobré víře, že správa dosud neskončila, zavazuje.
16 K tomuto závěru dochází nepřímo i VLÁČIL, David. In SVOBODA, Karel, TLÁŠKOVÁ,
Šárka, VLÁČIL, David, LEVÝ, Jiří, HROMADA, Miroslav a kol. Zákon o zvláštních řízeních
soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 315.
17 Pokud jde o právní moc usnesení o jmenování nového správce, ta nastává nejdříve právní
mocí usnesení o odvolání správce původního.
18 Bez dalšího odůvodnění považují automaticky toto usnesení za předběžně vykonatelné
SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej. Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2014, s. 179.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
61
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
4 Závěr
Nová právní úprava jmenování a odvolání správce pozůstalosti neobsahuje
zásadnější změny či novinky oproti předchozí právní úpravě obsažené v občan­
ském zákoníku a občanském soudním řádu. Došlo pouze k dílčím zpřesněním či
změnám v právní terminologii. Oproti předchozí právní úpravě může vykonávat
správu pozůstalosti ze zákona vykonavatel závěti, a není-li ho dědicové (podle
předchozí právní úpravy musel být dědic správcem ustanovován§ 175f odst. 2
OSŘ), v důsledku čehož se změnila i koncepce jmenování správce pozůstalosti
soudem. Nová právní úprava vzbuzuje určité pochybnosti, jde-li o stanovení vzta­
hu mezi jmenováním nového správce pozůstalosti po odvolání správce původní­
ho. Na rozdíl od předchozí právní úpravy má ke jmenování nového správce dojít
až po pravomocném odvolání správce původního, což může vyvolávat otázku,
zda je usnesení o jmenování nového správce předběžně vykonatelné, či je vyko­
natelnost vázána právě na právní moc usnesení o odvolání správce původního.
Domníváme se, že toto ustanovení je nutno vykládat pouze ve vztahu k nabytí
právní moci usnesení o jmenování nového správce pozůstalosti a nelze z toho
vyvozovat závěr, že by usnesení o jmenování nového správce nemělo být před­
běžně vykonatelné s následkem vzniku diskontinuity správy pozůstalosti.
JUDr. Klára Hamuľáková, Ph.D. & JUDr. Jana Petrov Křiváčková, Ph.D.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
email: [email protected]; [email protected]
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
62
POSUDEK SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ
UNIE Č. 2/2013 Z POHLEDU INDIVIDUÁLNÍHO
STĚŽOVATELE: TRAGÉDIE NEBO VYSVOBOZENÍ?
Opinion of the Court of Justice of the European Union no. 2/2013 from
the Perspective of the Individual Complainant: Tragedy or Deliverance?
Kateřina Štěpánová
ŠTEPÁNOVÁ, Kateřina. Posudek Soudního dvora Evropské unie č. 2/2013
z pohledu individuálního stěžovatele: tragédie nebo vysvobození? Acta Iuridica
Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 63–77.
Abstrakt: Východiskem textu je posudek Soudního dvora EU č. 2/2013 z prosince 2014,
který radikálně změnil dosavadní tendence na poli ochrany lidských práv v Evropě. Pro
dobré porozumění dopadů citovaného posudku je představen současný stav přístupu
individuálního stěžovatele k ESLP a SD EU, jakož i normativní a judikatorní předpoklady
přistoupení EU k Úmluvě. Text obsahuje zamyšlení nad možnou motivací předmětného
posudku a jeho praktickými dopady v oblasti ochrany lidských práv.
Klíčová slova: Soudní dvůr Evropské unie, posudek Soudního dvora Evropské unie
č. 2/2013, individuální stěžovatel, přistoupení Evropské Unie k Úmluvě, přístup jednot­
livce k soudu.
Summary: The article is based on the CJCE opinion 2/2013 changing radically the actual
tendencies in the area of human rights´ protection in Europe. To provide better com­
prehension of the consequences of the opinion, the author presents the actual situation
concerning the access of the individual applicant to the ECHR and CJCE, as well as both
the normative and jurisprudential aspects of the accession of the EU to the Convection.
The text considers also the possible motivation of the concerned opinion and its practical
impact in the field of human rights ´protection.
Keywords: Court of Justice of the European Union, CJCE opinion 2/13, Individual appli­
cant, Accession of the European Union to the Convention, Access of the individuals to
the Court.
Ve shodě s již okřídleným citátem z historického rozhodnutí Evropského
soudu pro lidská práva1 lze za efektivní, nikoliv iluzorní, ochranu základních
práv a svobod považovat toliko tu, která v sobě zahrnuje locus standi jednotlivce,
a umožňuje mu tak účinně se dovolat svých práv garantovaných v katalogu před
kompetentní institucí s následnou vynutitelností individuálního rozhodnutí.
Poslední evropská pětiletka byla z tohoto pohledu na poli (nejen) odborných
diskuzí vztahujících se k budoucnosti Evropské unie a jejího vztahu k základ­
1 Srov. rozsudek ESLP ze dne 9. 10. 1979 ve věci Airey v. Irsko, stížnost č. 6289/73.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
63
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ním právům poznamenaná hlavním tématem, jímž bylo přistoupení Evropské
unie (dále též jen „EU“) k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv2 (dále jen
„Úmluva“).
1 Idea přistoupení EU k Úmluvě
Jednalo se o výsledek dlouhodobého vývoje přístupu k lidským/základním
právům3 v Evropě, a to vývoje obecně společenského souvisejícího se stále vzrůs­
tajícím trendem, jimž je posilování ochrany lidských práv. Na tento logicky rea­
govala jak rozhodovací praxe dvou klíčových mezinárodních soudních institu­
cí působících v Evropě, tedy Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku
(dále jen „ESLP“) a Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku4 (dále jen „SD
EU“), ale též vývoj institucionálního zakotvení základních práv v primárním
právu EU5.
Je již notorietou, že původním smyslem ES/EU nebyla ochrana základ­
ních práv a tomuto nebyl přizpůsoben ani její právní základ. K této ochraně
byl naopak povolán ESLP zřízen v rámci Rady Evropy6, a jeho Úmluva. ESLP
2 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, zkráceně Evropská úmluva o lid­
ských právech, je nejdůležitější lidskoprávní úmluvou sjednanou v rámci Rady Evropy.
Byla podepsána v Římě dne 4. listopadu 1950. Československo bylo roku 1992 vůbec prv­
ním státem střední a východní Evropy, který se stal stranou Úmluvy (Úmluva byla ratifiko­
vána 18. března 1992 a publikována pod č. 209/1992 Sb.).
3 V rámci Evropské unie je namísto pojmu „lidská práv“ užívám pojem „základní práva“.
Pojem „lidská práva“ je vlastní především mezinárodnímu právu veřejnému. Blíže srov.
ČERNÁ, Dagmar. Standard lidských práv v Evropě : srovnání Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod a Listiny základních práv Evropské unie. 1. vyd. Praha: Univer­
zita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2009. str. 70.
4 V textu též někdy označován za Evropský soudní dvůr či zkráceně ESD, a to dle časového
zakotvení dané instituce.
5 Za důležitý předěl v oblasti ochrany lidských práv na půdě ES/EU lze označit Maastricht­
skou smlouvu. Konsoliduje judikaturu ESD zakotvením nového článku F odst. 2, podle
kterého Unie respektuje základní práva tak, jak jsou zakotvena Úmluvě, a která vyplývají
ze společných ústavních tradic členských států jakožto obecných zásad právních komu­
nitárního práva. Amsterodamská smlouva pak poskytla stěžejní ustanovení týkající se
ochrany lidských práv. K článku 6 přibyl odstavec první, jenž zdůraznil, že ... “Unie je
založena na principech svobody, demokracie, respektování lidských práv a základních svo­
bod, jakož i právního státu, což jsou principy společné všem členským státům“. Vyústění je
Listina základních práv Evropské unie (někdy též Charta základních práv), tedy dokument
zakotvující základní práva při uskutečňování norem evropského práva. Původně měla být
součástí Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která však nevstoupila v platnost. Prostřednictvím
Lisabonské smlouvy získala Charta právní závaznost s identickou právní sílou jako zaklá­
dající smlouvy a tvoří součást primárního práva Evropské unie.
6 Rada Evropy byla zřízena mezinárodní dohodou podepsanou v Londýně dne 5. května
1949, která vstoupila v platnost dne 3. srpna 1949. Jejím účelem je ochrana a uskutečňová­
ní ideálů a zásad, které jsou společným dědictvím jejích členů, a usnadňování hospodář­
ského a společenského rozvoje v Evropě. K dubnu 2015 má Rada Evropy 47 členů – evrop­
ských států, z nichž je 28 členských států Evropské unie.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
64
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
po významné reformě svého kontrolního mechanismu v souvislosti s přijetím
revizního Protokolu č. 117, získal plnou jurisdikci v oblasti přijímání a rozho­
dování individuálních stížností. Byl tak umožněn přímý přístup jednotlivců
ze smluvních států Úmluvy.
Původně nemělo dojít k průsečíku činností institucí ES/EU s ESLP, tyto se
vůbec neměly potkat a každý měl v rámci své kompetence a jurisdikce na evrop­
ském kontinentu působit. Takřka až zázrakem se nejprve prostřednictvím judi­
katorní doktríny obecných zásad právních a společných ústavních tradic8
dostává tematika základních práv v EU do jejího primárního práva9. Od roku
1994 pak v souvislosti s posudkem Soudního dvora z roku 2/199410, v němž
Soudní dvůr uvedl, že za tehdejšího stavu práva Společenství nemělo Evropské
společenství pravomoc přistoupit k EÚLP, probíhá s proměnlivou intenzitou dis­
kuze o přistoupení EU k Úmluvě, která nabírá na síle zejména po vstupu v plat­
nost Lisabonské smlouvy v prosinci 2009.
Lisabonská smlouva vyřešila dlouhodobý spor o existenci právní subjektivity
Evropské unie a zrušila její tří-pilířovou strukturu. Unie se stala subjektem mezi­
národního práva11 a Listině základních práv Evropské unie („dále v textu „Lis­
tina“ příp. „Charta“) přiznala stejnou právní závaznost jako primárnímu právo
EU. Z hlediska základních práv je pak podstatný 6 Smlouvy o EU12. Nejenže jeho
prostřednictvím základní práva, která jsou zaručena Úmluvou a která vyplývají
z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie,
ale rovněž (pro některé deklaratorně, pro jiné závazně) určuje, že „Unie přistoupí
k Úmluvě13. K uvedenému článku se pak váže protokol č. 8, jenž stanoví kritéria
takového přistoupení zejména s ohledem na specifické rysy Unie14. Procedurální
aspekt přistoupení pak byl upraven v čI. 218 SEU, a to konkrétně ve formě doho­
dy o přistoupení k Úmluvě15.
7 Protokol č. 11 vstoupil v platnost v roce 1998.
8 srov. Case 29/69 [1969] ECR419 Stauder v. Ulm (kupónové máslo), lidská práva jsou sou­
částí obecných zásad právních či Case 11/70 [1970] Internationalle Handelsgesellschaft
GmbH., právo ES, včetně sekundární legislativy, je nadřazeno i národnímu ústavnímu prá­
vu.
9 Srov. poznámka shora pod bodem 5. – čl. 6 a 7 SEU (Maastricht, 1993) – výslovný odkaz
na ochranu lidských práv jako obecných zásad právních.
10 Posudek Soudního dvora ze dne 28. března 1996 (2/94).
11 ČI. 1 a či. 47 SEU
12 Přístup k Úmluvě je výslovně umožněn či. 6 odst. 2, který říká, že: „Unie přistoupí k Evrop­
ské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se
nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami. „
13 Článek 6 odst. 2 Smlouvy o EU.
14 Protokol (č. 8) k čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii o přistoupení Unie k Evropské úmlu­
vě o ochraně lidských práv a základních svobod.
15 Rada vydává zmocnění k zahájení jednání o dohodě a určí vedoucího vyjednavačského
týmu Unie. K rozhodnutí o uzavření dohody musí mít Rada souhlas Evropského parla­
mentu a rozhodnutí musí být přijato jednomyslně. Taková dohoda pak vstoupí v platnost
po jejím schválení všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
65
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Výsledek vyjednávacích anabází16 o přistoupení EU k Úmluvě je ztělesněn
dohodou o přistoupení EU k Úmluvě, následně předloženou k posouzení Soud­
nímu dvoru EU. Ten ve svém posudku č. 2/13 z 18. prosince 2014 (dále v textu
též jen „posudek“) shledává, že návrh dohody o přistoupení EU k Úmluvě není
s ustanoveními unijního práva slučitelný.
2 Posudek SD EU č. 2/13
Závěr SD EU o neslučitelnosti návrhu dohody o přistoupení EU k Úmlu­
vě s unijním právem je pro mnohé považován za velké zklamání. Ale jaká byla
opravdová motivace SD EU k přijetí závěru o neslučitelnosti, jímž de facto SD
EU „zahodil“ dvacetileté snahy na evropském lidskoprávním poli? Je závěr sou­
du konečným? A je opravdovou tragédií pro ochranu lidských práv v Evropě?
Jaké bude další směřování EU v oblasti lidských práv?
Na tzv. první čtení se může zdát, že SD EU v posudku důrazně prosazuje svůj
postoj nedůvěry k otázce přistoupení. Odmítá podrobit právní řád EU jiné, než
své jurisdikci.
Toto ostatně potvrzuje i dlouholetý soudce SD EU prof. JUDr. Jiří Malenov­
ský, CSc., jenž blíže vymezil17 základních deset bodů, které jsou v posudku SD
EU považovány za hlavní překážky slučitelnosti návrhu dohody o přistoupení
s unijním právem. Dle jeho názoru se jedná se o jakousi „sebezáchovu Unie pro­
ti vnější erozi“. Za stěžejní riziko je pak považována absence garance koordi­
nace mezi článkem 53 Úmluvy a článkem 53 Listiny, což může narušit princip
vzájemné důvěry mezi členskými státy. Negativně je hodnocena rovněž možná
kolize mezi institutem předběžné otázky a tzv. poradním posudkem (advisory
opinion), který je zaváděn Protokolem č. 16 k Úmluvě18. Stranou obav nezůstává
ani institut tzv. spolužalovaného. Stěžejní se jeví možná rizika v oblasti společné
zahraniční bezpečnostní politiky EU.
Dle důvodové zprávy k posudku SD EU by se přistoupení mohlo se
dotknout článku 344 SFEU v rozsahu, v němž nevylučuje možnost, že ESLP
budou předkládány spory mezi členskými státy nebo spory mezi členskými státy
a Unií týkající se uplatňování Úmluvy v rámci věcné působnosti unijního práva.
16 V návaznosti na doporučení Komise přijala Rada dne 4. června 2010 rozhodnutí, kterým
povolila zahájení jednání o dohodě o přistoupení. Komise byla ustanovena vyjednava­
čem. Dne 5. dubna 2013 vyústila jednání v dohodu o návrzích přístupových instrumentů.
V těchto souvislostech se Komise dne 4. července 2013 obrátila na Soudní dvůr na základě
čl. 218 odst. 11 SFEU s žádostí o posudek ohledně slučitelnosti návrhu dohody s unijním
právem. 17 Srov. blíže Kulatý stůl s tématem „Postoj Soudního dvora Evropské unie k přistoupení Unie
k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Nejvyšší soud ČR konaný dne
18.2.2015.
18 Protokol k Úmluvě byl již otevřen k podpisu, zatím nebyl ratifikován. Má do kontrolního
mechanismu Úmluvy mj. zakotvit institut poradního posudku (advisory opinion).
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
66
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Závěry posudku jsou jasné: dohoda nerespektuje specifické rysy unijního práva
týkající se soudního přezkumu aktů, jednání či opomenutí Unie v oblasti společ­
né a bezpečnostní politiky v rozsahu, v němž soudní přezkum některých těchto
aktů, jednání či opomenutí svěřuje výlučně orgánu stojícímu vně Unie.19
Z výše uvedeného vyplývá, že právní argumentace posudku cílí na zajištění
autonomie právního řádu EU. Zůstává však otázkou, zda měl SD EU při svém
rozhodování zohlednit i pozadí vyjednávacího procesu a praktické možnosti
vyjednavače EU ohledně dosažitelných podmínek dohody o přistoupení? SD EU
však není politickou institucí, nýbrž je od svého vzniku v roce 1952 povolán
k zajištění „dodržování práva při výkladu a provádění Smluv“.20 Představuje tak
soudní orgán Evropské unie a dbá ve spolupráci se soudy členských států na jed­
notné provádění a výklad práva Unie. Z tohoto úhlu pohledu se jeho závěr nejeví
zase až tak překvapivým.
Naznačeným prvotním čtením tedy s největší pravděpodobností dovodíme,
že při zachování stávajícího právního rámce primárního práva došlo k zabloko­
vání možnosti EU v nejbližší době přistoupit k Úmluvě. Podrobnějším čtením
však můžeme dospět k dalšímu zdůvodnění odmítavého postoje SD EU. Nemů­
že jím být ta skutečnost, že se SD EU snažil zabránit ještě větší různorodosti
a komplexitě evropského práva, resp. evropského právního systému sui generis?
Neobával se SD EU spíše rozšíření této právní změti národních práv, evropských
norem a mezinárodního práva o další zcela samostatně vzniklý a nezávislý sys­
tém, a to systém ochrany lidských práv vytvořený širokou, autonomní a evolutiv­
ní interpretací Úmluvy ze strany ESLP, a o vznik jakéhosi novodobého právního
evropského Babylonu? Nepřistoupil z pohledu jednotlivce SD EU k dané proble­
matice naopak velice racionálně a nepřispěl tak svým zamítavým stanoviskem
tak alespoň k zachování současné úrovně ochrany jednotlivce v Evropě, ne-li
k přímo k jejímu posílení?
3 Historie vazeb mezi ESLP a ESD/SD EU
K zodpovězení naznačených otázek nebude na překážku alespoň stručný
historický exkurz vzájemných interferencí mezi jednotlivými soudními instan­
cemi působícími na evropském kontinentu povolanými k ochraně individuál­
ních zájmů jednotlivce. Zjistíme, že setkání individuálního stěžovatele s těmito
orgány bylo někdy spíše střetem, přičemž jeho situace zůstává i po převratných
změnách jak na poli SD EU tak ESLP více či méně nejistá, nepřehledná. Vztah
mezi ES/EU a Radou Evropy, potažmo mezi ESD/SD EU a EKLP/ESLP totiž
nikdy nebyl jednoznačný ani jednosměrný.
19 Srov. též blíže „Přistoupit či nepřistoupit k EÚLP – to je oč tu už neběží“, JUDr. Monika
Forejtová, Ph.D., 16.01.2015, www.pravniprostor.cz
20 Srov. www.curia.eu
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
67
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Status komunitárního/evropského práva před štrasburskými instancemi
zůstával do přelomového rozsudku ve věci Bosphorus Hava Yollari Turizem
ve Ticaret Anonim Sirketi v. Irsko z 30. června 2005 nejasný (viz dále). Z judi­
katury ESLP nejprve vyplynulo, že stížnosti jednotlivce směřující proti ES/EU či
proti jednotlivým členským státům z důvodu aplikace komunitárního/unijního
práva jsou povětšinou nepřijatelné, a to z různých důvodů. Judikatura štrasbur­
ského soudu v tomto ohledu byla velice nejednotná a možná reflektovala i poli­
tický vývoj na poli ES/EU. Na rozdíl od prvotní judikatury, v níž ESLP považoval
stížnosti nejprve za nepřijatelné ratione materie i ratione personae21, štrasburský
soud následně po počátečních, až téměř šalamounských rozhodnutích22, vymezil
svou kontrolní pravomoc i v oblastech, kde státy přenesou své pravomoci na jiné
mezinárodní organizace. Jeho kontrola tak směřuje jak proti právu primární­
mu23, tak proti právu sekundárnímu či soudním rozhodnutím.
Ani ESD/SD EU nemohl zůstat ve vztahu k judikatuře ESLP a Úmluvě ambi­
valentní. Vztah ESD k Úmluvě a rozhodovací praxi ESLP je rovněž výsledkem
postupného vývoje. EU však nadále není smluvní stranou Úmluvy, a ta pro ni
tedy není formálně závazná. První odkaz na Úmluvu lze vysledovat v rozhodnutí
ESD Rútili24. ESD/SD EU nejprve bere v potaz pouze jednotlivé články Úmluvy
dle právě zkoumaného případu, aby následně uznal Úmluvu jako celek za svůj
zdroj inspirace (guidelines), a to společně s ústavními tradicemi členských států
jakožto další zdroj poznání. Bylo pak již jen otázkou času, aby ESD/SD EU začal
ve své rozhodovací praxi zohledňovat i judikaturní činnost štrasburského soudu.
21 rozhodnutí EKLP ve věci CFDT v. Evropská společenství z 10. července 1978, v níž byla
stanovena zásada nepřijatelnosti rationae personae, či následně rozhdonutí ve věci Dufay v.
Evropská společenství a M. & Co. v. Německo, rozhodnutí o nepřijatelnosti z 4. července
2000, Société Guérin automobiles v. patnáct států Evropské unie č. 5171/99 – zde, aby se
Soud vyhnul nutnosti posouzení své pravomoci ratione personae, dal přednost konstatová­
ní, že stížnost je nepřijatelná ratione materiae.
22 Etienne Tête v. Francie z 9. 12. 1987, v němž měla EKLP možnost posoudit individuální
odpovědnost členských států za národní opatření vedoucí k aplikaci komunitárního prá­
va. V rozhodnutí o nepřijatelnosti EKLP uvedla, že Francie by vzhledem k tomu, že si
svobodně zvolila prováděcí opatření, mohla být za namítaná porušení Úmluvy odpověd­
ná. Nicméně v konečném důsledku označila Komise stížnost za zjevně neopodstatněnou,
neboť usoudila, že legislativní opatření, jejichž nesoulad s Úmluvou byl namítán, neohrozi­
la právo na svobodné vyjádření názorů lidu při volbě zákonodárného sboru. V obdobném
duchu se nese i rozhodnutí ESLP ve věci Cantoni v. Francie z 15. listopadu 1996.
23 V přelomovém rozsudku ve věci Matthewsová z 18. února 1999, stížnost č. 24833/94, Soud
rozhodl, že je kompetentní zabývat se namítaným porušením Úmluvy ze strany členského
státu ES/EU při aplikaci primárního komunitárního práva. Svou pravomoc Soud dovodil
z nemožnosti dovolat se neplatnosti primárního práva před ESD, jakož i tím, že členské
státy se mohou svobodně rozhodnout, zda přijmou či ne normu primárního práva při
procesu ratifikace, což již neplatí při procesu přijímání práva sekundárního. Soud ve věci
Matthewsová konstatoval porušení Úmluvy ze strany Velké Británie, jakož i ostatních člen­
ských států EU, a to v důsledku vstupu v platnost Masstrichtské smlouvy, jež rozšířila pra­
vomoci Evropského parlamentu.
24 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 28. října 1975, č. 36/75 ve věci Rútili.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
68
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Lucemburský soud tedy čerpá z judikatury ESLP jako ze zdroje své inspirace,
Zároveň si ale ESD/SD EU v rámci své autonomie vyhrazuje prostor pro vlastní
interpretaci25, což může vést i k divergencím v judikatuře obou soudů. Tyto roz­
pory opět nepřispívají k právní jistotě evropského jednotlivce, jakožto finálního
adresáta ochrany základních práv.
Co se týče naznačených rozporů, nejčastěji se objevují na poli článků 6 a 8
Úmluvy, tedy práva na spravedlivý proces a práva na ochranu soukromého
a rodinného života. Tento statistický výstup je zcela logický, neboť článek šest
zůstává od prvopočátku fungování ESLP jedním z nejčastěji napadaných člán­
ků. Článek osm pak rozšířil svou materiální působnost díky doktríně evolutivní
interpretace do nedozírných mezí (např. práva transsexuálů na právní zakotvení
změny identity26). Nejznámější jsou však historicky případy Hoechst a Orkem
ve vazbě na rozsudek Niemietz27.
Rozpory či odlišnosti ve výkladových stanoviscích jednotlivých soudů
ve vazbě na garantovaná práva tak vystavují individuálního stěžovatele práv­
ní nejistotě a oslabují autoritu evropských soudů. Nejefektivnější cestou, jak se
vyhnout eventuálním rozporům v judikatuře obou evropských soudních institu­
cí, se proto dlouhodobě jevilo formální přistoupení EU k Úmluvě, a to zejména
po přijetí Lisabonské smlouvy a nabytí právní závaznosti Listiny.
4 Doktrína ekvivalentní ochrany a její osud v návaznosti na posudek č. 2/13
Do doby přistoupení EU k Úmluvě se jako jakési intermezzo, do doby vyřeše­
ní vztahu vztah štrasburské a lucemburské interference, vžila judikatorně vytvo­
řená doktrína ekvivalentní ochrany. Jedná se o jakési příměří v možné válce sou­
dů, poplatná době svého vzniku, kdy se přistoupení EU k Úmluvě jevilo jako
blízký fakt. Doktrína Bosphorus je ovlivněna snahou minimalizovat možnost
vzájemného konfliktu dvou systémů ochrany lidských práv působících v Evropě,
které spolu musí vycházet a koexistovat. Je jen logickým vyústěním naznačeného
historického vývoje vztahu mezi ESLP a ESD. Rozhodnutí ve věci Bosphorus
Hava28 je klíčové v otázce odpovědnosti státu za porušení Úmluvy při provádění
povinností vyplývajících z práva ES/EU. Objevily se však i obavy, že domněnka
25 za všechny např. stanovisko generálního advokáta k případu SGL Karbon AG ze dne 19.
ledna 2006, č. C-308/04P, ve smyslu něhož závěry Evropského soudu pro lidská práva nelze
bez dalšího zkoumání jednoduše přebírat.
26 Případ Christine Goodwin v. Spojené království, stížnost č. 28957/95, 11.07.2002.
27 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 21. února 1989, č. 46/87 a 227/88 ve věci
Hoechst a Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. října 1989 , č. 374/87 ve věci
Orkem, ve vazbě na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. prosince 1992,
č. 13710/88 ve věci Niemietz v. Německo.
28 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. června 2005, č. 45036/98 ve věci
Bosphorus Hava Yollari Turizm ve Ticaret Anonim Sirketi v. Irsko.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
69
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
equivalent protection zavádí de facto dvojí standard, dvojí metr ochrany a přístu­
pu pro členské státy EU a ostatní smluvní strany.
ESLP zde vyslovil, že domněnka neporušení závazku při plnění právních
povinností vyplývajících z členství v ES/EU není absolutní. Může být vyvráce­
na, avšak pouze za předpokladu, že z okolností konkrétního případu vyplývá, že
ochrana práv zaručených Úmluvou byla zjevně nedostatečná. V takovém případě
bude zájem na mezinárodní spolupráci převážen posláním Úmluvy jako ústavní­
ho nástroje evropského veřejného pořádku v oblasti lidských práv29. ESLP uznal
standard ochrany základních práv v rámci ES/EU za srovnatelný se standardem
zaručeným Úmluvou a z tohoto důvodu se zřekl přezkoumávání aktů ES/EU
podle měřítka Úmluvy, ledaže by se ukázalo, že v konkrétním případě je ochrana
práv ES/EU zjevně nedostačující30. ESLP Konstatoval, že efektivita této ochrany
závisí především na fungování kontrolního mechanismu jejich dodržování.
Zůstává nadále otázkou, zda doktrína ekvivalentní ochrany je doktrínou
konečnou, a jak bude tato vyložena ve světle posudku 2/13?
Odpovědí může být i očekávané rozhodnutí ESLP ve věci Avotins vs. Lotyš­
sko, v němž rozhodoval Velký Senát dne 8.4.2015, nicméně které bohužel není
ke dni sepsání31 tohoto článku ještě k dispozici.
Lze předpokládat, že v daném případě půjde o jakési „oprášení“ doktrí­
ny rovnocenné ochrany. Velký senát bude přezkoumávat rozhodnutí Soudu
ze dne 25.02.2014, který, zjednodušeně řečeno, za použití doktríny ekvivalentní
ochrany stížnost zamítl, a to čtyřmi hlasy proti třem. Odpověď Velkého senátu
bude bezpochyby záviset na konkrétním posouzení možností prostředku nápra­
vy stěžovatele proti rozhodnutí vydaného v jeho zemi původu (Kypr), které bylo
následně prostřednictví exekvatury provedeno v Lotyšsku. Na pozadí daného
vztahu však bude hlubší posouzení vztahu EU a Úmluvy, které ESLP přinese
poprvé od vydání posudku SD EU č. 2/13.
Nabízí se dva možné přístupy ESLP řešení. Buď ESLP zareaguje na posudek
SD EU, který do zavedeného příměří vztahu SD EU a ESLP vnesl jistý prvek
podezíravosti, odvetně, a více či méně důrazně přehodnotí judikaturu Bospho­
rus, nebo ponechá tuto v platnosti a zdůrazní, že ony „dvě Evropy jsou schopny,
každá po své linii a svými prostředky, přispívat ke společné ochraně lidských/
základních práv v Evropě v rámci společné kooperace.
29 KOSAŘ, David. Co si myslí štrasburský soud o lucemburských institucích? Právní rozhle­
dy. 2006, č. 4, s. 139.
30 srov. ČERNÁ, Dagmar. Standard lidských práv v Evropě : srovnání Úmluvy o ochraně lid­
ských práv a základních svobod a Listiny základních práv Evropské unie. 1. vyd. Praha:
Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2009. str. 154–155.
31 Duben 2015.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
70
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
5 Přetížení evropských soudů a řešení přetížení přísnými formálními
podmínkami přijatelnosti individuálních podání
Vraťme se však v textu naznačené hypotéze, zda nepřistoupení EU k EÚLP
není jeho jakýmsi vysvobozením či alespoň konzervací dosaženého?
5.1 Přístup k ESLP
Nahlédneme-li na judikatorní působení relevantních soudních institucí, je
nutno konstatovat, že rok 2014 z pohledu statistického představuje pro štrasbur­
ský soud jisté zlepšení. Z veškerého jeho počínaní je patrná snaha po redukci
doposud neprojednaných věcí, a to bohužel spíše snahou po redukci nápadu,
žel pak i vytvářením nových podmínek přijatelnosti pro stěžovatele. Již po při­
jetí Protokolu č. 14 a stanovení nové podmínky přijatelnosti došlo ke snížení
nápadu. Nyní je otevřen k podpisu protokol č. 16 stanovující novou podmínku
přijatelnosti. Očekává se zkrácení doby k podání stížnosti na 4 měsíce.
V roce 2014 přitom ESLP rozhodl v cca 86 000 věcech, přičemž vynesl 2 388
rozsudků oproti 3 661 v předcházejícím roce. Z tohoto vyplývá, že 83 675 stížnos­
tí bylo prohlášeno za nepřijatelné.32 Na konci roku 2013, bylo evidováno téměř
100 000 doposud nerozhodnutých věcí, ke konci roku číslo kleslo na 69 900, což
představuje pokles 30%. Jedná se o zcela podstatný rozdíl oproti roku 2010, kdy
počet nerozhodnutých stížnosti kulminoval na hodnotě 160 000.
Je nicméně otázkou, zda dané zlepšení souvisí se zvýšenou efektivitou Soudu
či se jedná o zpřísnění posuzovacího mechanismu přijatelnosti stížností v nepro­
spěch individuálního stěžovatele. Stěžejní je v tomto ohledu již zmiňovaný Pro­
tokol č. 14 zavádějící tzv. podstatnou újmu 33, jako nutnou podmínku, jejíž utrpě­
ní musí stěžovatel prokázat pro zdůvodnění přijatelnosti své stížnosti. Nicméně
za vše hovoří statistika, kdy v průmětu cca 96–97% individuálních stížností je
odmítnuto z důvodu nepřijatelnosti, aniž by vůbec byly přezkoumány meritorně.
Málo zmiňovanou, ale z hlediska přístupu jednotlivce k soudní ochraně
poskytované ESLP až „zákeřnou“, se jeví novela čl. 47 Jednacího řádu ESLP
účinná k 1. 1. 2014. Jednací řád totiž nově spojuje s nesplněním v daném člán­
ku vyjmenovaných formálních požadavků na obsah stížnosti zásadní důsledky.
Podle nového znění čl. 47 odst. 5.1 Jednacího řádu nesplnění formálních náleži­
tostí stížnosti vede k tomu, že Soud se nebude stížností zabývat, pokud stěžovatel
pro nesplnění podmínek nepodá dostatečné důvody. Co to znamená pro stěžo­
vatele z praktického hlediska? Jeho stížnost nevyhovující z formálních hledisek
příslušným ustanovením nebude napříště vůbec předložena soudci k posouze­
ní a bude odmítnuta administrativně, a to pracovníkem Soudu! Zde je potřeba
vyzdvihnout tu skutečnost, že většina formálních vad stížnosti je sice zhojitel­
32 Analysis of statistics 2014, January 2015, Council of Euroep (echr.coe.int).
33 Srov. čl. 35 odst. 3 bod 3 Úmluvy.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
71
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ná, avšak otázkou je, zda přetížený ESLP bude stěžovatele nadále zvlášť vyzývat
k nápravě těchto nedostatků.
Stěžovatel se tedy po několika letech strávených před soudními institucemi
na národní úrovni, může také setkat s takovým výsledkem ve své věci, že mu
bude pouhým dopisem oznámeno, že jeho stížnost je neprojednatelná.
V této souvislosti pak je potřeba zmínit další podstatný procesní změnu
dopad novelizovaného čl. 47 do právní sféry individuálního stěžovatele. Nove­
lizované ustanovení ve svém důsledku zapříčiňuje i to, že neúplná stížnost již
nestaví šestiměsíční lhůtu pro podávání stížností. Podle nového znění čl. 47 odst.
6 Jednacího řádu je za datum podání stížnosti považováno datum, kdy byla ESLP
zaslána stížnost splňující všechny požadavky čl. 47 Jednacího řádu. Zde tedy již
nebude dán prostor pro doposud standardě aplikovaný postup ve formě tzv. prv­
ního či úvodního dopisu obsahující stručnou formulaci stížních bodů s mož­
ností následného doplnění ve lhůtě poskytnuté Soudem. Podle nové úpravy je
zaslání takového dopisu bezpředmětné, když je stejně vyžadováno ve lhůtě šesti
měsíců zaslání plně vyplněného formuláře se všemi náležitostmi34
5.2 Přístup k SD EU
Opět z pohledu statistického byl rok 2014 pro SD EU rokem velice pozi­
tivním. Bylo ukončeno 1685 věcí, což odpovídá nárůstu produktivity o 36,9 %
během pěti let. Jedná se však o bezprecedentní čísla. Uplynulý rok je podle nich
nejproduktivnějším rokem v historii Soudního dvora. Před Soudním dvorem tak
bylo v roce 2014 ukončeno ještě více věcí než v předcházejícím roce (719 oproti
701 věcí ukončených v roce 2013), který byl již sám o sobě rekordním rokem
v historii Soudního dvora. U délky řízení jsou statistické údaje rovněž velmi
pozitivní. V případě žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce činí délka řízení
rekordně krátkých 15 měsíců. Za celé období, za něž má Soudní dvůr k dispozici
spolehlivé statistické údaje, byla totiž průměrná doba vyřizování věcí týkajících
se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce nejkratší právě v roce 2014. Zjiště­
né zkrácení délky řízení oproti roku 2013 (16,3 měsíce) je ostatně potvrzením
trendu patrného od roku 2005. U přímých žalob činila průměrná délka jejich
vyřizování 20 měsíců35.
Zásadní otázkou však zůstává, zda statistická čísla reflektují reálný nápad,
resp. reálnou potřebu a touhu stěžovatelů obrátit se svým podáním k SD EU, či
jsou dopadem procedurální aspektů a překážek takového podání.
Jednoduchou komparací hmotně-právního rozsahu Listiny a Úmluvy dopě­
jeme ke zjištění, že Listina co do šíře a počtu garantovaných práv mnohonásobně
přesahuje Úmluvu. Listina je moderním katalogem, který garantuje jak práva
34 Zde blíže srov. např. Jak napsat kvalitní stížnost k ESLP, Mgr. Ing. Jan Kratochvíl, LL.M,
Ph.D.; 24.02.2014, www.bulletin-advokacie.cz.
35 Soudní dvůr Evropské unie, TISKOVÁ ZPRÁVA č. 27/15, ze dne 3. března 20, www.curia.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
72
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
explicitně zakotvená v Úmluvě, tak i práva ESLP judikatornímu dovozena, tak
zejména i práva nová36, resp. jejich nové aspekty, to vše ve světle moderních lid­
sko-právních trendů.
Jak již ale bylo opakovaně zdůrazňováno, ruku v ruce s efektivní ochranou
práv jde zejména možnost garantovaných práv se dovolat. Byť Listina ve svém
čl. 47 stanoví, že každý člověk, jehož práva a svobody zaručené právním řádem
Unie byly porušeny, má právo na účinné odvolání k soudu, je nutno jí důraz­
ně vytknout absenci garance přístupu jednotlivce ke kontrolnímu mechanismu.
Samotná Listina v sobě otázku vlastního účinného kontrolního mechanismu
pro její prosazování v rámci EU nepředvídá. Proto se jakožto orgán povolaný
k výkladu unijního práva, jehož nedílnou součástí je Listina, přirozeně nabízí
soudní instance SD EU.
Velice omezený přístup jednotlivce k SD EU je často kritizován z pohle­
du omezení jeho přístupu k soudní ochraně, a to i v případech porušení jeho
základních práv. Individuální stěžovatel je totiž unijními předpisy považován
za tzv. neprivilegovaného žalobce, jehož aktivní legitimace k podání žaloby k SD
EU je velice omezená. Locus standi jednotlivce je tak podmíněn prokázáním jeho
právního zájmu, tedy velice kvalifikovaným vztahem mezi jednotlivcem a práv­
ním aktem, přičemž je dále rovněž omezen okruhem aktů vyjmenovaných v čl.
263 SFEU. Jednotlivec takto může napadat toliko individuální akty, které jsou
mu přímo určeny a které se jej dotýkají bezprostředně a osobně a proti aktům
s obecnou působností, které se jej dotýkají bezprostředně a zároveň nevyžadují
vydání prováděcího předpisu. Je pravdou, že čl. 263 SFEU prošel s přijetím Lisa­
bonské smlouvy značnou změnou, nicméně je otázkou, jak danou změnu SD EU
uchopil a jak jí využil ve prospěch jednotlivce (viz dále).
K postavení individuálního stěžovatele jakožto neprivilegovaného žalobce
existuje bohatá judikatura, a to zejména k původnímu ustanovení čl. 230 odst. 4
SES37, nyní 263 odst. 4 SFEU38. Toto ustanovení, ve spojení se striktním výkla­
dem ESD, vede k tomu, že jednotlivcům zůstává ve většině případů přímá cesta
ke komunitárním soudům uzavřena. A to i přesto, že tento stav začíná být čím
dál více kritizován, a to dokonce i souvislosti se dvěma posléze citovanými přípa­
36 Srov. např. zákaz eugenických praktik nebo právo starších osob na důstojnost a nezávislost
a účast na sociálním a kulturním životě.
37 Fyzická nebo právnická osoba může, za stejných podmínek (zde je odkazováno k čl. 230
odst. 1, 2 a 5 SES), podat žalobu proti rozhodnutí, které jí je určeno (adresováno), jakož
i proti rozhodnutí, které, ačkoliv přijato ve formě nařízení nebo rozhodnutí adresovaného
jiné osobě, se jí přímo a osobně ( individuálně) dotýká. v anglické verzi pak: Any natural or legal person may, under the same conditions, institute proceedings against a decision
addressed to that person or against a decision which, although in the form of a regulation or
a decision addressed to another person, is of direct and individual concern to the former.
38 Každá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém
pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně
a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností, které se jí bezpro­
středně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
73
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
dy, kde názory generálního advokáta a Soudu prvního stupně naznačily možnost
širšího výkladu.39 Fenoménem v této oblasti se stal generální advokát sir Francis
Jacobs ve svém Stanovisku k případu Unión Pequeños Agricultores4041 V tomto
navrhl tzv. alternativní definici osobní dotčenosti; podmínce osobní dotčenos­
ti by se mělo dostat širší interpretace; přičemž navrhuje nový test, na základě
něhož by „osobně dotčen“ byl ten, u něhož by „akt měl nebo mohl mít na základě
specifických podmínek podstatný nepříznivý vliv na jeho zájmy.“(srov. bod 60
stanoviska generálního advokáta).
Z hlediska zkoumané aktivní legitimace jednotlivce a jeho přístupu jednot­
livce k SD EU, je nutno spíše kriticky hodnotit postoj SD EU. Ten v případech,
kdy se mu naskytla reálná možnost judikaturní rozšířit možnost přímého přístu­
pu jednotlivce k Soudu, zaujal názory až překvapivě zpátečnické. Za převratný
se pak z pohledu jednotlivce jevil rozsudek Tribunálu v případu Jégo-Quéré42,
v němž uznal, že přístup k soudu je základním elementem Společenství, které
je založeno na právním státě a na tom, že Smlouva stanoví kompletní systém
právní nápravy. Usoudil, že ve světle čl. 6 a 13 Úmluvy a čl. 47 Listiny základních
práv, čl. 234, 235 a 288/2 SES nemohou být nahlíženy jako články, které garantují
jednotlivcům právo na efektivní právní nápravu! Tribunál taktéž přinesl novou
definici „osobního dotčení“ a podal „nový test přípustnosti“ žaloby: „Fyzická
nebo právnická osoba bude považována za osobně dotčenou aktem EU s obec­
nou působností, který se jí týká bezprostředně, tehdy, kdy akt ovlivňuje její práv­
ní pozici, a to pozici jednoznačnou a okamžitou. Počet a pozice ostatních osob,
které jsou aktem obdobně ovlivněny, nehraje žádnou roli.“ K odvolání Komise
bohužel Soudní dvůr odmítl nový test zavedený Tribunálem a navrátil se zpět
ke striktní definici osobní dotčenosti.
Až úprava v návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu ve znění dnešního čl. 263
SFEU zakotvila návrh prezentovaný v případu Jégo-Quéré, tedy rozšířila akty,
které jednotlivec může napadat, na všechny legislativní akty, kterými je bezpro­
středně a osobně dotčen. Poslední jmenovaná kategorie aktů, které mohou napa­
dat jednotlivci, tedy akty s obecnou působností, které se jednotlivců dotýkají
bezprostředně a zároveň nevyžadují vydání prováděcího předpisu, byla zavedena
Lisabonskou smlouvou.
Má tedy jednotlivec důvod jásat? Podrobnější prozkoumání nové úpravy čl.
263 odst. 4 SFEU dovodíme, že přidání slov “nevyžadují přijetí prováděcích opat­
ření” by mohlo sloužit k vyřešení problémů v souvislosti s právními akty s oka­
mžitou účinností, které podle dosavadních pravidel nemohou být před Soudem
prvního stupně napadeny. Naznačené pozitivní doplnění čl. 230 odst. 4 SFEU má
však z pohledu jednotlivce opět velký háček. V české a slovenské jazykové mutaci
39 Srov. Šišková, N.: Dimenze ochrany lidských práv v EU, 2. vydání, Linde, Praha, 2008.
40 Viz rozsudek ESD Unión de Pequeńos Agricultores v. Rada EU, ze dne 25.6.2002, věc
C-50/00 P; in: Judikatura Evropského soudního dvora, č. 1/2004, s. 37–40.
41 C-50/00 Unión Pequeños Agricultores v. Rada.
42 T-177/01 Jégo-Quéré v. Komise.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
74
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
jsou tyto akty přeloženy jako právní akty s obecnou působností. V jiných jazy­
kových verzích se ovšem objevil pojem „regulační akt“43, což může být zdrojem
velkých interpretačních nejistot, neboť se ve Smlouvách neobjevuje jeho kon­
krétní definice. Jsou vedeny pře o tom, co může být považováno za regulační akt.
Některými je za regulační akty považováno delegované a vykonávací nařízení
dle čl. 290 a 291 SFEU a rozhodnutí, které je všeobecně závazné44; podle dalších
se jím rozumí pouze nelegislativní akty přijaté mimo řádný legislativní postup45,
jiní uvádí, že regulačním aktem je podle čl. III-365(4) Smlouvy o ústavě pro
Evropu jen nelegislativní akt, přičemž argumentují čl. I-33 a I-34 této smlouvy46.
Lze pak již jen s politováním konstatovat, že SD EU, který měl v roce 2011
poprvé od rozšíření jednotlivcem napadnutelných aktů po vstupu Lisabonské
smlouvy v platnost možnost zabývat se pojmem regulační akt v případu Inuit
Tapiriit Kanatam47, neprojevil výraznější „interpretační fantazii“ a nepostupo­
val ve svém výkladu extenzivně ve prospěch jednotlivce. Podle Tribunálu pojem
„nařizovací akt“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU musí být chápán
tak, že zahrnuje všechny akty s obecnou působností s výjimkou legislativních
aktů. Legislativní akt může být proto předmětem žaloby na neplatnost podané
fyzickou nebo právnickou osobou výlučně tehdy, pokud se této osoby dotýká
bezprostředně a osobně. V dané věci pak aplikované Nařízení č. 1007/2009 kva­
lifikoval Tribunál jako legislativní akt, díky čemuž se musel dále zabývat bezpro­
střední a osobní dotčeností, kterou „postaru“ porovnával s tzv. Plaumannovým
testem, na jehož základě dovodil nepřípustnost žaloby na neplatnost48. Pokud
jde o právo na účinnou soudní ochranu, konstatuje SD EU, zejména s ohledem
na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, že soud Unie nemůže, aniž
by překročil své pravomoci, vyložit podmínky, za nichž může jednotlivec podat
žalobu na neplatnost proti nařízení, způsobem, který by vedl k odchýlení se
od těchto podmínek výslovně stanovených Smlouvou, a to ani ve světle zásady
účinné soudní ochrany.
Nová úprava článku pojednávající o aktivní legitimaci neprivilegovaných
žalobcův Lisabonské smlouvě se jevila být nadějí. Bylo očekáváno, že SD EU
vyloží termín regulační akt co možná nejextenzivněji, díky čemuž bude jednot­
43„Any natural or legal person may, under the conditions laid down in the first and second
paragraphs, institute proceedings against an act addressed to that person or which is of direct
and individual concern to them, and against a regulatory act which is of direct concern to
them and does not entail implementing measures.“ srov. Article 263(4) the Treaty On the
Functioning of the European Union
44 MAZÁK, Ján. Locus standi v konaní o neplatnosť: od Plaumannovho testu k regulačným
aktom. Právník. 2011, vol. 3, s. 219–231
45 DE WITTE, Floris. The European Judiciary after Lisbon. Maastricht Journal of European
and Comparative Law. 2008, vol. 15, no. 1, s. 47 a 48
46 SCHOHE, Gerrit. La reforme du contentieux communautaire du point de vue des droits
du particulier. EUI and NYU Input. 2005, vol. 41, no. 5–6, s. 679.
47 Věc T-18/10, Inuit Tapiriit Kanatami a další v.Evropský parlament a Rada Evropské unie.
48 Srov. bod 68–94 citovaného rozhodnutí.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
75
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
livci zaručena co nejširší míra soudní ochrany vůči sekundárním aktům EU.
Naopak však nejasný právní termín vytvořil další zdroj nejistoty pro jednotlivce.
SD EU nadále setrvává na své ustálené judikatuře a doposud vylučuje výklad
ve prospěch jednotlivce.
Za uvedené situace nelze než uzavřít, že jednotlivec má i nadále zcela omeze­
nou možnost se přímo obracet na SD EU. Co se pak týče ostatních unijních aktů
vyžadujících prováděcí opatření, zůstává „mezera“ v právu jednotlivců na účin­
nou soudní ochranu zachována.
Jednotlivec může samozřejmě napadat takovéto akty též tak, že bude v říze­
ních před vnitrostátními soudy požadovat, aby bylo zahájeno řízení o předběžné
otázce. Pokud i nadále nebude dovozena možnost přímého napadení unijního/
komunitárního aktu, jednotlivci často nezbyde než porušit před vnitrostátními
orgány právní normu a v následném řízení žádat o podání předběžné otázky,
před čímž varoval již dříve citovaný generální advokát Jacobs49.
Nebude-li změna možná judikatorní cestou, jeví se jako jediná změna poli­
tického charakteru, tedy změna primárního práva EU. Tato je samozřejmě práv­
ně nejčistší, nicméně možná pouze na základě práva členského státu, Komise
nebo Rady předkládat návrhy na změnu smluv a cesta k takovéto změně je nejen
časově, ale zejména procesně velice složitá.50
Podpora v užívání přímých žalob by přitom obecně přispěla k právní jisto­
tě jednotlivce, k jednotné aplikaci unijního práva a obecně k posílení důvěry
v instituce EU. Je však otázkou, zda na pozadí restriktivního výkladu „přístupo­
vého čl. 263 odst. 4 SFEU“ není obava z přetíženosti SD EU, která je v současnos­
ti, jak bylo shora statisticky ukázáno, na své historicky nejsnesitelnější úrovni.
S ohledem na uvedený handicap spočívající v absenci účinného locus
standi jednotlivce, se pak tento táže, zda tak Listina nezůstává pouhým bezzu­
bým katalogem, snůškou krásných slov bez hlubšího dopadu? Je zde samozřejmě
dána její váha per se, někdy bývá připodobněna k Deklaraci OSN, ale bez nále­
žité procesní stránky, vynutitelnosti práva, bude jen prázdným hmotně-právním
dokumentem.
Závěrem
Za shora naznačených možností přístupu jednotlivce k evropskému soud­
nictví je nutno důrazně zvážit, zda by přistoupení EU k Úmluvě jednotlivci
domáhajícímu se ochrany svým práv opravdu poskytlo právní jistotu a efektivní
základnu pro garanci jeho zaručených práv. Vyspělý právní systém by totiž měl
disponovat kontrolními mechanismy dohledu nad dodržováním garantovaných
49 Stanovisko generálního advokáta ze dne 21.3.2002 ve věci C-50/00 P Unión de Pequenos
Agricultores.
50 Vztah Evropské úmluvy o lidských právech a evropského práva, Prof. JUDr. Pavel Šturma,
DrSc., PF UK, Praha.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
76
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
práv a svobod, hmotně-právních i procesních ustanovení, jimiž jsou jejich desi­
natéři či beneficienti vázáni.
Jak by naznačená změť pravidel, podmínek a překážek mohla reálně přispět
k účinnému vymáhání deklarovaných práv a svobod? Co kdyby ke zmíněným
překážkám procesním, ať již co do přístupu k justici štrasburské či k faktické
absenci kontrolního mechanismu ohledně přístupu k justici lucemburské, indi­
viduálnímu stěžovateli spadajícímu pod jurisdikci EU přibyla ještě ta skutečnost,
že by se samotná EU stala smluvní stranou Úmluvy? Jednotlivec, již tak poměr­
ně zmítán v nejasném evropském justičním melting-potu, by se pravděpodobně
v rámci evropského soudnictví ztratil docela.
A byl by vůbec evropskými justicemi aktivně hledán? Šly by mu příslušné
orgány naproti, aby mu napomohly a nasměrovaly by jej na jeho cestě k účinné­
mu vymožení jeho práv? Či by jen raději dotvořily svou judikaturou další pavu­
činu pravidel tak, aby jednotlivec zůstal ztracen, což však z pohledu statistiky
soudní aktivity vyznívá velice pozitivně?
Nelze tedy, než zcela kacířsky usoudil, že SD EU v daném posudku vlastně,
z pohledu autorky tohoto článku, rozhodl ve prospěch evropského jednotlivce. Je
otázkou, zda toto vyústění posudku bylo záměrem či zda za rozhodnutím SD EU
stály jiné (politické?) důvody, ale z pohledu jednotlivce a ve světle toho, že tomu­
to de facto odpadly další potencionální procesní nástrahy při přístupu k jediné
alespoň částečně efektivní soudní ochraně poskytované ze strany ESLP, je možné
hodnotit pozitivně.
Za naznačené situace lze pouze odhadovat budoucí směřování ochrany lid­
ských práv v Evropě. Stěžejní pro jednotlivce na poli mezinárodně-právní ochra­
ny jeho práv je nejen existence katalogu deklarujícího jeho práva, ale zejména
efektivní fungování a procesní zabezpečení vymahatelnosti práv garantovaných
jednotlivými dokumenty, a to ve formě individuálního přístupu jednotlivce
k mechanismu soudní ochrany. Ať již cestou revize zakládajících smluv či cestou
avantgardní judikatury obou evropských soudů, která v minulosti vedla k pře­
vratným změnám na poli evropské ochrany lidských práv, či jinou snad kom­
promisní, ale účinnou, cestou, cestou doposud neprobádanou, je nutno i nadá­
le usilovat o co nejširší přístup jednotlivce k evropským soudním institucím.
Evropskému jednotlivci, a tedy i sobě, tuto neiluzorní ochranu přejme!
Mgr. Kateřina Štěpánová
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Katedra mezinárodního a evropského práva
email: [email protected]
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
77
UKRAJINSKÁ KRIZE A MEZINÁRODNÍ PRÁVO
Ukraine Crisis and International Law
Josef Mrázek
MRÁZEK, Josef. Ukrajinská krize a mezinárodní právo. Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 79–110.
Abstrakt: Studie se pokouší analyzovat mezinárodněprávní otázky, které vznikly v sou­
vislosti s ukrajinskou krizí a anexí Krymu. Zákaz použití ozbrojené síly má dnes pouze
omezený vliv na chování států. Ozbrojené intervence bez autorizace RB (Kosovo 1999,
Irák 2003) tento zákaz jen rozmělňují. Z formálně právního hlediska je obtížné najít argu­
menty, které by ospravedlňovaly ruské akce na Krymu. Právo na sebeurčení je kolektiv­
ním lidským právem (viz. čl. 1 obou Paktů z r. 1966). Právo na secesi je vysoce kontroverz­
ní. Ruská reakce na Krymu je z ruského pohledu legitimní s ohledem na jeho strategické
zájmy a vlastní bezpečnost. USA, NATO a EU nesou svůj díl odpovědnosti za vzniklou
krizi (rozšiřování NATO, expanze EU na východ). Pro mnoho expertů a komentátorů
proto nebylo „přičlenění“ Krymu k RF překvapením
Klíčová slova: Anexe, agrese, krize, invaze, intervence, sebeurčení, Rada bezpečnosti
Summary: The Study is trying to analyse the international law issues that have arisen
in connection with the Ukraine crisis and annexation of Crimea. Prohibition of the use
of force seems to have today only limited influence on the behaviour of states. Armed
intervention without authorisation of the Security Council (Kosovo 1999, Iraq 2003) only
diffuses this prohibition. It is difficult to find proper arguments justifying legally Russi­
a´s actions in Crimea. The right to self-determination is a collective human right (see
Art. 1 of both 1966 Covenants). The right to secede is highly controversial. The Russian
response to the Crimea crises is from the Russian view legitimate with regard to strategic
interests and own security. The USA, NATO and EU share their own responsibility for
the Ukraine crises (NATO enlargement, the EU´s expansion eastward). For many experts
and commentators the “taking Crimea back” was no surprise...
Keywords:. Annexation, Aggression, Crises, Invasion, Intervention, Self-determination,
Security Council
1 Úvod
Politická a ekonomická krize na Ukrajině, vznik ozbrojeného konfliktu
na východní Ukrajině a předcházející anexe Krymu Ruskou federací (RF) před­
stavují nejvážnější hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti (nejen evropské)
od skončení studené války a možná dokonce i od konce II. světové války samot­
né. Vážnější je snad pouze hrozba ze strany tzv. islámského státu (IS). Ukrajina
se stala předmětem geopolitického zápasu mezi RF a USA s podporou ze strany
NATO a EU. USA jsou často označovány za „světového četníka“ a podle studie
prof. M. Beckeleyho z Tufts University USA mají povinnost na základě vojen­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
79
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ských smluv uzavřených mezi r. 1948–2014 chránit 69 zemí se čtvrtinou celo­
světové populace. Z toho třicet tři „formálních spojenectví“ (aliances) vytvořily
USA v západní hemisféře v rámci OAS; dvacet sedm „spojenectví“ je v Evropě
v rámci NATO; pět „aliancí“ vázaných k USA systémem bilaterálních paktů se
nachází v Asii, Austrálie, Nový Zéland a USA pak tvoří ANZUS jako obranný
pakt těchto tří zemí. Všechny tyto svazky byly vytvořeny v době studené války.
Kromě těchto „paktů“ americký autor zmiňuje ještě smlouvu USA s Taiwanem
z r. 1954 a současný „Taiwan Relations Act.“1
Použití ozbrojené síly, ke kterému dochází mnohdy bez autorizace RB OSN,
vyvolává pochopitelný skepticismus a zpochybňuje „kogentní“ zákaz použití
ozbrojené síly v rozporu s Chartou OSN. Je skutečností, že nejlepší právnické
mozky věnovaly po II. světové válce mnoho úsilí tomu, jak omezení vyplývající
z Charty OSN obejít a zdůvodnit různými právními argumenty použití ozbro­
jené síly nad rámec zákazu Charty OSN. V odborné mezinárodně právní lite­
ratuře posledních desetiletí jsme svědky snah zdůvodnit různé vojenské inter­
vence jejich „legitimitou“ převažující nad „legalitou“, a to i bez zmocnění RB.
Slouží k tomu nejčastěji zdůvodnění ozbrojených akcí ochranou lidských práv,
podporou vzniku demokratických režimů v totalitních státech, vlastními bez­
pečnostními zájmy, odpovědí na poskytnutí „bezpečného přístavu“ teroristům,
podporou práv na sebeurčení. Existují pokusy interpretovat čl. 2 (4) Charty OSN
úzce ve snaze tyto intervence zdůvodnit či ospravedlnit. Ustanovení Charty OSN
o zákazu použití síly a hrozby sílou jdou podle těchto názorů údajně nad rámec
omezenějšího zákazu v mezinárodním obyčejovém právu. To platí, i pokud jde
o interpretaci přirozeného práva na sebeobranu.2 Lze proto souhlasit s názorem,
že mezinárodní právo má jen malý vliv na chování států, pokud nemají vlastní
racionální zájem (rational self-interest) na dodržování mezinárodněprávních
norem.3 Normativní obsah zákazu použití síly a hrozby silou nepochybně osla­
bují takové akce, jakými byly ozbrojená intervence NATO bez souhlasu RB OSN
v Jugoslávii v r. 1999, intervence USA, VB a jejich spojenců pod záminkou nale­
zení zbraní hromadného ničení v Iráku nebo i dlouhodobé ozbrojené konflikty
v Afganistanu nebo Sýrii. Zdá se, že ani doktrína R2P (responsibility to protect)
nesplnila zatím očekávání do ní vkládané.4
Rusko je v pojetí USA a NATO nepřítelem, který vytrvale porušuje meziná­
rodní právo a ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost. Stejně tak konfrontační je
1 BECKLEY, Michael. The myth of Entangling Alliances: Reassessing the Security Risks of
U.S. Defence Pacts. International Security. 2015, roč. 39, č. 4, s. 22 a násl.
2 Viz blíže: MRÁZEK, Josef. Armed Intervention in Contemporary International Law.
CYPPIL. 2012, roč. 3, s. 63 a násl.
3 GOLDSMITH, Jack – POSNER, Eric. The Limits of International Law. 1. vyd. New York:
Oxford University Press, 2005, s. 225.
4 MASSINGHAM, Eve. Military Intervention for Humanitarian Purposes: Does the
Responsibility to Protect Doctrine Advance the Legality of the Use of Force for Humanita­
rian Ends? International Review of the Red Cross. 2009, roč. 91, č. 876, s. 810–815.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
80
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
postoj RF k USA, NATO i zemím EU, i když ruská snaha o jistou diferenciaci exis­
tuje. RF obviňuje Západ ze snahy o zničení jejího politického režimu a odstraně­
ní prezidenta Putina. Situace mezi RF na jedné straně, USA, EU a NATO na stra­
ně druhé je mimořádně napjatá a úvahy o tom, zda se Evropa nachází v nové
studené válce, nemají valný smysl, i vzhledem k vágnímu obsahu tohoto pojmu,
který má svůj nejčastěji proklamovaný původ v řeči W. Churchilla ve Fultonu v r.
1946, kdy požadoval vytvoření anglo-americké aliance pro boj s komunismem.
Studená válka ve své podstatě znamená politiku z pozice síly. V šedesátých letech
dochází k politickému uvolňování, které vrcholí helsinským procesem a přijetím
Závěrečného aktu KBSE dne 1. 7. 1975. Vývoj mezinárodních vztahů „Východ
– Západ“ nebyl ovšem ani v této době přímočarý, a od počátku osmdesátých
let docházelo znovu k jejich zhoršování. V současnosti se vyskytují i komentáře,
podle nichž „Rusko a Ukrajina jsou nyní ve válce.5 Výjimkou nejsou ani hlasy
požadující přímý vojenský zásah na Ukrajině, aniž by byly analyzovány fatální
důsledky takového kroku. Samotná povaha ozbrojeného konfliktu na Ukrajině
je předmětem sporu. Podle RF se jedná o „občanskou válku“, tedy z pohledu
mezinárodního práva o ozbrojený konflikt, který nemá mezinárodní charakter.
Není pochyb o tom, že oficiální vztahy mezi RF a Ukrajinou jsou po dese­
tiletích soužití v jednom státě mimořádně nepřátelské a jejich vývoj není ještě
s ohledem na výbušnou situaci na východní Ukrajině zdaleka ukončen. Zákla­
dem „narovnání“ velmi pošramocených vztahů musí být nepochybně respekto­
vání základních zásad mezinárodního práva a Charty OSN. Překonat hluboké
nepřátelství, které v důsledku krize na Ukrajině mezi oběma národy vzniklo,
nebude možné zřejmě ani po dlouhá budoucí desetiletí. Rusku se v současnosti
oprávněně vyčítají hříchy imperiální politiky i takové akce jako jsou „Katyň“,
vpád sovětských jednotek do Maďarska v r. 1956 nebo v r. 1968 do Českoslo­
venska a v neposlední řadě i Pakt Molotov – Ribbentrop z r. 1939. Příliš často
se nehovoří nebo se nezmiňuje, že dne 26. 1. 1934 Polsko podepsalo jako první
z evropských států smlouvu o vzájemném neútočení s Hitlerem, tzv. Pilsudski­
-Hitler pakt.6 Smlouvu Německo vypovědělo 28. dubna 1939 v reakci na dohodu
Polska a Velké Británie o „zárukách“, které Velká Británie poskytla Polsku. Po
Mnichovské dohodě Polsko zabralo v říjnu 1938 východní část Těšínska – Zaolží.
Pakt Molotov – Ribbentrop z 23. 8. 19397 byl v jistém smyslu důsledkem neúspě­
chu sovětské politiky evropské kolektivní bezpečnosti, prosazované ministrem
zahraničí Litvinovem. Pokud jde o sovětské intervence ve jménu socialistického
internacionalismu i s podporou dalších „socialistických zemí“, nezmiňuje se sku­
5 Srov: „Russia and Ukraine are now at war“; JUDAH, Ben. Arm Ukraine or Surrender.
The New York Times [online]. 31.8.2014 [cit. 8.7.2015]. Dostupné z: http://www.nytimes.
com/2014/09/01/opinion,arm-ukraine-or-surrender.html?r=2.
6 Deusch- polnischen Nichtangriffspakt, 26. Januar 1934, JuraForum, [online.] [cit. 25. 7.
2015] Dostupné z: www.juraforum.de/lexikon/deutsch/polnischen-nichtangriffspakt.
7 The Molotov-Ribbentrop Pact. [online]. [cit. 25. 7. 2015]. Dostupné z: www.enrs.eu/en/
august23/868-molotov-ribbentrop-pact.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
81
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
tečnost, že velkou zásluhu na intervenci do Československa měli Ukrajinci Petro
Šelest, bývalý generální tajemník KS Ukrajiny, nebo Nikolaj Viktorovič Podgor­
nyj (ukr. Mikola Pidhorny), předseda Nejvyššího sovětu SSSR a člen Politbyra
ÚV KSSS, Andrej Antonovič Grečko, ministr obrany SSSR a člen Politbyra ÚV
KSSS. Dobře známé je i působení Stepana Vasiljeviče Červoněnka, člena ÚV
KSSS a velvyslance v Československu v letech 1965–1973.
Mezinárodně právní hodnocení ukrajinské krize začíná v odborné literatuře
zpravidla slovy o ruské „invazi“, „anexi“ a „agresi“. Méně pozornosti je už věno­
váno příčinám této krize a jejímu možnému řešení. RF anexi Krymu prezentu­
je jako „znovupřipojení“ území, které „vždy“ patřilo k Rusku. Invazí (invasion)
se v mezinárodním právu rozumí masivní nebo i omezený vpád ozbrojených
jednotek jednoho nebo i více států na území jiného státu. Jako speciální práv­
ní pojem není tento termín v mezinárodním právu blíže definován, i když se
běžně používá. Pokud se hovoří o „invazi“ ruských jednotek na Krym, není ten­
to pojem příliš přiléhavý, vzhledem k tomu, že ruské jednotky byly na Krymu
již rozmístěny na základě mezinárodní smlouvy. Anexe (annexation) dobytého
cizího území byla historicky, v klasickém mezinárodním právu právním titulem
vítězného státu k získání suverenity na tomto území. Soudobé mezinárodní prá­
vo, včetně Charty OSN násilnou anexi cizího území zakazuje. Podle Definice
agrese z r. 1974 je anexe považována za agresi. Podle čl. 3 (e) se za agresi (útočný
čin) považuje „i použití ozbrojených sil jednoho státu, které se nachází na zákla­
dě dohody s přijímacím státem v rozporu s podmínkami stanovenými v doho­
dě“. Stejně tak je za agresi považována i „invaze“ (čl. 3 odst. a). Mezinárodní
právo ovšem zná a uznává případy, kdy část obyvatelstva v určitém státu uspěje
ve vnitrostátním konfliktu (občanské válce) a prosadí secesi části území původ­
ního státu. Normy mezinárodního práva zakazující anexi území se ovšem týkají
mezinárodních ozbrojených konfliktů a nikoli konfliktů (válek) vnitrostátních.
Příkladem takové secese je vytvoření nového státu po národně osvobozenecké
válce v Alžírsku v letech 1956–62. K secesi může také dojít se souhlasem cent­
rální vlády. Tak tomu bylo např. při uznání nezávislosti Eritrei Etiopií v r. 1993.8
Lze předpokládat, že krize na Ukrajině a snahy izolovat nebo i trestat Rusko
se negativně promítnou do budoucího uspořádání evropských i světových poli­
tických, ekonomických a vojenských poměrů. Evropě chybí jasná vize vlastní
evropské zahraniční politiky. Ta současná je příliš závislá na zahraniční politi­
ce USA, prosazujících především své velmocenské zájmy. Historické zkušenosti
ukazují, že není snadné se vymanit z politiky konfrontace a nepřátelství. Snahy
izolovat Rusko politicky a ekonomicky existovaly již v minulosti a měly také své,
nikoli pozitivní důsledky pro život mezinárodního společenství. Ve známé ame­
rické publikaci „United States Foreign Policy and World Order“ je v souvislosti
s americkou zahraniční politikou věnována zcela mimořádná pozornost „stude­
8 MALANCZUK, Peter. Akehurst´s Modern Introduction to International Law. 7. vyd. Lon­
don and New York: Routledge, 1997, s. 19, s. 151–3.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
82
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
né válce“. Je pozoruhodné, že za „předehru“ (prelude) k pozdější „studené válce“
je zde označována již západní intervence v ruské občanské válce po Říjnové revo­
luci v r. 1917.9 Izolace sovětského Ruska a zřejmý neúspěch politiky „evropské
kolektivní bezpečnosti“, budované od července 1930 ministrem zahraničí Maxi­
mem Litvinovem (náměstek lidového komisaře Čičerina od r. 1918)10 měly
nepochybně své dopady na průběh druhé světové války i na následující vývoj
mezinárodních vztahů v navazující tzv. studené válce. Samozřejmě nelze chápat
věci zjednodušeně, bez patřičné analýzy všech historicky souvisejících okolností,
včetně vyloučení Sovětského svazu ze Společnosti národů v r. 1940 v souvislosti
se sovětsko-finskou válkou (30. 11. 1939 – 12. 3. 1940). Je skutečností, že někteří
autoři spatřují určité kořeny problémů promítajících se do konfliktů naší doby
již v období I. světové války. Zmíněná publikace z r. 1985 (poslední vydání je z r.
1997) hovoří o „studené válce“ jako o „čtyřiceti letech starého boje, poznamena­
ného známými konturami, politickými repertoáry a rétorikou“, kdy dialog mezi
dvěma velmocemi byl charakterizován „rutinní absencí zdvořilosti“ (civility).
Za politiku vlastní oběma velmocím pak autoři publikace označili „nátlakovou
diplomacii, opírající se o použití jaderných zbraní v poslední instanci“.11
Podle nového generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga se s krizí
na Ukrajině do Evropy „vrátila válka“, přičemž rozšiřování EU a NATO označuje
za příspěvek k mírovému rozvoji.12 Je otázkou, zda „válka“ do Evropy nepřišla již
dříve v souvislosti s krizí a ozbrojeným konfliktem v Jugoslávii.
2 Stručný přehled vývoje ukrajinské krize a její příčiny
Po rozpadu SSSR v prosinci 1990, následujícím po období „perestrojky
a glasnosti“ M. Gorbačova (1980–1981) došlo v Rusku k důležitým politickým
a ekonomickým změnám. Prvním zvoleným ruským prezidentem se stal v červ­
nu 1991 Boris Jelcin. Po pokusu o politický převrat v zemi 19. srpna 1991 došlo
ke zrušení vedoucí úlohy komunistické strany. Ruská federace a deset bývalých
sovětských republik, včetně Ukrajiny vytvořily 8. 12. 1991 Společenství nezá­
vislých států. Dne 22. 12. 1993 vstoupila v platnost nová Ústava Ruské federa­
ce, významně posilující pravomoci prezidenta. Prezident podle Ústavy jmenuje
předsedu vlády, ministry a má významné pravomoci i v legislativním procesu.
Nový parlament (Federální shromáždění) má dvě komory: Federální radu (hor­
9 NATHAN, James A. – OLIVER James K. United States Foreign Policy and World Order.4.
vydání. Boston, Toronto: Longman, 1997 s. 15–53.
10 Viz např.: DULLINE, Sabine. Stalinovi diplomaté v Evropě 1930–1939.1. vyd. Praha: The­
mis, 2004, s. 202, 243–274.
11 Srov. V souvislosti se sovětsko-americkými vztahy za vlády prezidenta Reagana, hovoří
autoři dokonce o „nové studené válce“, tamtéž s. 424 a násl.
12Anon. S ukrajinskou krizí se do Evropy vrátila válka, varoval generální tajemník NATO.
novinky. cz [online]. 26.5.2015 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: www.novinky.cz/zahraniční/
evropa/370525-s-ukrajinskou-krizi-se-do-evropy-vratila-valka-varoval-generalni-tajem­
nik-nato.html.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
83
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ní komora) a Státní dumu (dolní komora). Vládnoucí režim v Rusku je ozna­
čován za autoritářský, nicméně lze mít za to, že země požívá nejvyššího stupně
lidských práv a demokracie v celé své, nejen „sovětské“ historii. Ukrajina vyhlá­
sila svou nezávislost 24. 8. 1991. Tento akt byl potvrzen v lidovém referendu
z 1. 1. 1991. Nejvyšším legislativním orgánem Ukrajiny se stala jednokomorová
Nejvyšší rada Ukrajiny (Verchovna rada). První prezident Ukrajiny byl zvolen
1. 1. 1991. V r. 1991 byla zakázána komunistická strana Ukrajiny, která byla
znovu povolena v r. 1993. V červenci 2015 ji však byla zakázána účast ve vol­
bách. I když se to někdy popírá, „neofašistické síly a extrémní nacionalistické
strany“ na Ukrajině posilovaly již v devadesátých letech minulého století a jsou
zastoupeny i v Nejvyšší radě.13 USA silně podporovaly opoziční hnutí na Ukra­
jině dlouhou dobu před „Majdanem“. Dne 23. 8. 2013 státní sekretář John Kerry
připomněl 22. výročí nezávislosti Ukrajiny a při té příležitosti vyzval Ukrajinu,
aby splnila podmínky nutné k podpisu dohody s EU.14 Prezident Janukovič tuto
dohodu z ekonomických i politických důvodů odmítl podepsat a navázal těsnější
spolupráci s Ruskem. V návaznosti na odmítnutí smlouvy s EU se objevili v lis­
topadu 2013 na Majdanském náměstí demonstranti. V následujících měsících
se situace na Majdanu vyhrotila a došlo ke známým událostem, které vyvolaly
kritiku vlády prezidenta Janukoviče se strany USA a NATO.15 Řada amerických
a západních představitelů navštívila mnohokrát Kyjev s cílem podpořit prozá­
padní demokratickou orientaci Ukrajiny a oslabit vazby Janukoviče na Ruskou
federaci. K nejradikálnějším podporovatelům politických změn na Ukrajině pat­
řili např. američtí senátoři Chris Murphy a John McCain.16
Podle vlivného amerického politologa a zakladatele geopolitické analytické
společnosti Stratfor George Friedmana (původem imigrant z Maďarska) příčiny
současné destabilizované situace na Ukrajině spadají do období po skončení II.
světové války. V jeho pojetí USA zůstávají „světovou vedoucí mocností“ a „nej­
mocnějším státem světa“. Rusko se podle jeho slov „sice nedostalo na úroveň
Spojených států, nicméně není natolik bezmocné, aby mohlo být ignorováno
nebo poučováno.“17 G. Soros v článku „Evropa ve válce“ dne 1. 1. 2015 v kon­
13 Ukraine, The New Encyclopaedia Britannica, vol. 28, Macropaedia, 2002, s. 980.
14 U.S. Dept of State Press Statement, On the Occasion of Ukraine´s National Day. [online].
22.8.2013 [cit, 1.7.2015] http://www.state.gov/secretary/remarks/2013/08/213369.htm.
15 Viz např.: NATO Press Release, NATO Foreign Minister´ Statement on Ukraine. [online].
3.12.2013 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_105435.
htm.
16 CHOINIERE, Paul. How the Russians see Murphy´s Ukraine visit. The day [online].
5.10.2014 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: http://www.theday.com/article/20141005/
OP04/310059964.
17 Srov.:“The United States Remains the world´s leading power…is, by far, the world´s most
powerful nation.“ Russia is neither an equal of the United States nor a helpless triple to be
ignored or tutored“. FRIEDMAN, George. A Net Assessment of the World. Stratfor Global
Intelligence [online]. 19.5.2015 [cit. 7.7.2015]. Dostupné z https://www.stratfor.com/week­
ly/net-assessment-world.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
84
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
frontačním tónu napsal, že Rusko představuje „základní výzvu hodnotám a prin­
cipům, na nichž byla založena EU“, jakož i výzvu „systému pravidel, na nichž
spočíval mír v Evropě od r. 1945“. Režim prezidenta Putina „založený na vládě
silou“ se projevuje podle Sorose v „represích doma“ a v „agresí“ v zahraničí.18
Podle M. Gorbačova rozhodnutí USA a jejich spojenců o expanzi NATO smě­
rem na východ bylo přijato v r. 1993, což podle něho bylo „od počátku za velkou
chybu“.19 Podle Gorbačova šlo tehdy o porušení dohod podepsaných v souvislos­
ti se znovusjednocením Německa.
Vinu za ukrajinskou krizi nese podle různě deklarovaných stanovisek před­
stavitelů USA, NATO i EU ruská agrese a související anexe Krymu. Cílem ruské
zahraniční politiky a osobně prezidenta Putina je podle těchto názorů obnovit
„sovětské impérium“ a obnovit sovětskou „sféru vlivu“. Putin je dokonce v poli­
tice „agrese“ a expansionismu“ srovnáván zlobně s Hitlerem, jak to učinila např.
Hillary Clinton.20 Podle zkušeného amerického diplomata Johna J. Mearsheimera
„USA a jejich evropští spojenci nesou většinu odpovědnosti na krizi.“21 Hlavním
kořenem potíží je pak podle jeho názoru rozšiřování NATO v rámci širší západní
strategie dostat Ukrajinu z ruského orbitu a integrovat ji do západních struktur.
Za kritické momenty považuje i expanzi EU na východ a západní podporu „pro­
demokratického hnutí“ na Ukrajině, počínajíc již oranžovou revolucí v 2004.22
Svržení demokraticky zvoleného proruského prezidenta bylo pro Putina podle
autora „poslední kapkou, správně označenou jako „coup“, která vedla k zabrání
Krymu z obavy, že poloostrov se stane námořní základnou NATO…“23 Přitom
Sevastopol byl a je hlavní základnou ruské černomořské flotily. Je úkolem pro
politology a historiky vyhodnotit nakolik byla politika „Západu“ vůči Rusku
18 Srov.: „By invading Ukraine in 2014, President V. Putin´s Russia has posed a fundamental
challenge to the values and principles on which the European Union (EU) was founded,
and to the rules-based system that has kept the peace in Europe since 1945… Putin´ s regi­
me is based on rule by force, manifested in repression at home and aggression abroad“;
SOROS, George. Europe at war. Live Mint [online]. 1.1.2015 [cit. 7.7.2015] Dostupné z:
http://www.livemint.com/Opinion/vMhn5F3UZO8miWQ86TnXmK/George-Soros-­
-Europe-at-war.html.
19 KORSHUNOV, Maxim. Mikhail Gorbachev: I am against all walls. Russia Beyond the
headlines [online]. 16.10.2014 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: http://rbth.co.uk/internatio­
nal/2014/10/16/mikhail_gorbachev_i_am_against_all_walls_40673.html.
20 PILLAR, Paul R. The Risk of Misreading Russia´s Intent. Consortiumnews [online].
1.12.2014 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: http://consortiumnews.com/2014/12/01/the-risk­
-of-misreading-russias-intent/.
21 Srov: „…the United States and its European allies share most of the responsibility for the
crises; MEARSHEIMER, John J., Why the Ukraine Crisis is the West’s faul. Foreign Affairs
[online]. 18.8.2014 [cit. 9.7.2015]. Dostupné z: https://www.foreignaffairs.com/articles/
russia-fsu/2014-08-18/why-ukraine-crisis-west-s-fault.
22 Srov.: The toproot of trouble is NATO enlargement, the central element of a larger strategy
to move Ukraine out of Russia´s orbit…“ Tamtéž.
23Tamtéž.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
85
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
a Ukrajině v tomto směru realistická nebo naopak ne zcela racionálně promyš­
lená.
Dne 21. 2. 2014 byla uzavřena pod silným mezinárodním tlakem dohoda
mezi prezidentem V. Janukovičem a opozicí. Garanty dohody požadující řešení
krize mírovou cestou byli ministři zahraničí Německa, Polska a Francie. V den
podpisu smlouvy hovořil prezident Putin s americkým prezidentem Obamou.
Dohoda se však ukázala být pro ukrajinskou opozici během 24 hodin cárem
papíru, neboť následovalo násilné obsazení sídla vlády i prezidentské kancelá­
ře povstalci. Jednání původně vedlo k dohodě mezi prezidentem Janukovičem
a opozicí za účasti zástupců Francie, Německa, Polska (ministři zahraničí)
a Ruska (velvyslanec Lukin) o zrušení zákona Vechovne rady z 16. 1. 2014 ome­
zujícího veřejné shromažďování a obnovení ustanovení ukrajinské Ústavy, ome­
zující pravomoci prezidenta, jakož i k dohodě o vytvoření nové vlády národní
jednoty, příslibu prezidenta Janukoviče k odstoupení a vyhlášení nových voleb.24
Již 22. 2. 2014 byl Janukovič z obav o vlastní život donucen s pomocí ruských
tajných služeb opustit Kyjev a uchýlit se do Moskvy. Ukrajinský parlament ovlá­
daný již stoupenci Majdanu, hlasoval 22. 2. 2014 pro odvolání Janukoviče a to
většinou 328 hlasů. Proti jeho odvolání nebyl nikdo. Bez 10 hlasů tak bylo dosa­
ženo ústavní tříčtvrtinové většiny hlasů nutné pro odvolání prezidenta, který
na útěku označil toto hlasování za protiústavní a odmítl na svou funkci rezig­
novat. Ukrajinský parlament (Verchovna rada) dne 23. 2. 2014 přijal zákon,
kterým byl zrušen naprosto kontroverzní zákon o užívání minoritních jazyků.
Tento zákon zakazoval užívání ruského jazyka, což vyvolalo pochopitelný odpor
rusky mluvícího obyvatelstva Ukrajiny a bylo hrubým projevem ukrajinského
nacionalismu a neudržitelné jazykové a národnostní diskriminace. V té době
úřadující, již nově instalovaný prezident Olexandr Turchynov byl nucen zákon
vetovat, nezabránil však již morálním a politickým škodám, které přijetí záko­
na o „regionalnych jazykach“ na Ukrajině způsobilo. Verchovna rada Ukrajiny
na mimořádném zasedání dne také 23.2 prohlásila, že V. Janukovič jako prezi­
dent neústavně abdikoval a jmenovala svého nového mluvčího O. V. Turchynova
prozatímním prezidentem Ukrajiny. O dva dny později nová ukrajinská vláda
obvinila V. Janukoviče a další členy jeho vlády ze zločinů proti lidskosti.
Tyto události vyvolaly odmítavou reakci RF, která naopak obvinila ukra­
jinskou vládu z porušení dohody z 21. 2. 2014, vyjádřila pochybnosti o legiti­
mitě Verchovne rady a kritizovala porušování „humanitárních práv“ ruského
obyvatelstva a dalších menšin na Ukrajině. V prohlášení ruského ministerstva
zahraničních věcí z 24. 2. 2014 bylo konstatováno, že někteří západní partneři
Ruska „nejsou znepokojeni osudem Ukrajiny, nýbrž mají své vlastní geopoli­
tické zájmy“. Prohlášení též poukazovalo na „tichý souhlas externích sponzo­
rů“ s využitím dohody z 21. února jako „krytí“ k podpoře scénáře na změnu
24 US. Dep´t of State Press Release, Background Briefing on the Situation in Ukraine, [online].
19.2.2014 [cit. 9.7.2015] Dostupné z: http://www.state.gov/r/pa/ps/2014/02/221817.htm
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
86
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
ukrajinského režimu prezidenta Janukoviče silou na základě vytvoření „facts
on the ground“. V prohlášení bylo rovněž vyjádřeno znepokojení RF z pokusů
zatáhnout do schvalování ukrajinského postoje „mezinárodní struktury, včetně
sekretariátu OSN.“25 Sekretariát OSN tlumočil 24. 2. 2014 podporu generálního
tajemníka politickému procesu, který reflektuje „touhu všech Ukrajinců a stou­
penců ukrajinské jednoty a územní celistvosti“. Ve jménu stabilní a prosperující
budoucnosti Ukrajiny, generální tajemník vyzval všechny strany k dodržování
principů demokracie a lidských práv a tím i pro vytvoření vhodného prostře­
dí pro svobodné a spravedlivé volby.26 USA kritizovaly RF za „invazi a okupaci
ukrajinského území“, „porušení ukrajinské suverenity a teritoriální integrity“
v četných prohlášeních.27
Po písemné žádosti V. Janukoviče z 1. 3. 2014 adresované ruskému presi­
dentovi o „obnovení vlády zákona, míru, pořádku, stability a ochraně obyvatel­
stva Ukrajiny“, vyslovily obě komory ruského parlamentu dne 1. 3. 2014 souhlas
s použitím ruských jednotek na Krymu. Násilná změna vlády na Ukrajině byla
na mezinárodní úrovni široce uznána a podporována. Ruská federace naproti
tomu označila změnu vlády za „coup d’état“. Již 1. 3. USA odsoudily přímo „inva­
zi a okupaci ukrajinského území“ Ruskou federací a „porušení ukrajinské suve­
renity a územní celistvosti Ukrajiny.“28 Dne 2. 3. 2014 se na žádost nové ukra­
jinské vlády, prezentované ukrajinským velvyslancem při OSN sešla i RB. Na
jednání RB byla RF Ukrajinou obviněna z „ilegálního vstupu“ na území Ukrajiny
na krymském poloostrově pod záminkou ochrany rusky mluvícího obyvatelstva.
Akce RF byla ukrajinským zástupcem označena za „akt agrese proti státu Ukraji­
na“ a za „vážné porušení mezinárodního práva“, ohrožující „suverenitu a územní
integritu“ Ukrajiny, jakož i míru a stabilitu celého regionu…29 Ruský velvysla­
nec v reakci na toto obvinění kritizoval ukrajinskou vládu za nesplnění dohody
z 21. 2. 2014. Tlumočil také prosbu předsedy Rady ministrů Krymu prezidentu
Putinovi o obnovení míru na Krymu, podporovanou prezidentem Janukovičem,
jehož svržení z úřadu označil za ilegální. Zástupkyně USA naproti tomu uved­
25 Srov: ,,…some of our western partners are not concerned about the fate of Ukraine, but
rather their own unilateral geopolitical considerations”. Ministry of Foreign Affairs of the
Russian Federation Press Release, Statement by the Russian Ministry of Foreign Affairs,
[online]. 24.2.2014 [cit. 9.7.2015]. Dostupné z: www.mid.ru/brp_4.msf/0/86DDB7A­
F9CD146c844257c8a003c57d2.
26 Secretary General Ban Kimoon Press Release, Statement attributable to the Spokesperson
for the Secretary-General on Ukraine. [online]. 24.2.2014 [cit. 9.7.2015]. Dostupné z: ttp://
www.un.org/sg/statements/?nid=7480.
27 Viz k tomu např.: DAUGIRDAS, Kristina – MORTENSON, Julian Davis. United States
Condemns Russia´s Use of Force in Ukraine and Attempted Annexation of Crimea, AJIL;
sv. 108, roč. 2015, č. 4, s. 784 an.
28 Tamtéž s. 790.
29 UN Doc. S/PV.7124, [online], 3.3.2014, [cit. 7.7.2015]. Dostupné z: http://www.securi­
tycouncilreport.org/atf/cf/%7B65BFCF9B-6D27-4E9C-8CD3-CF6E4FF96FF9%7D/s_
pv_7124.pdf s. 3–6.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
87
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
la, že „ruská vojenská intervence“ na Krymu nastala „bez právních důvodů“ (is
without legal basis).30
Na Krymu byla podle dřívějších dohod s Ukrajinou zřízena ruská vojenská
základna. Rusko-ukrajinská smlouva o rozdělení, statusu a podmínkách umíst­
nění Černomořské námořní flotily byla podepsána již v roce 1997. V roce 2010
byla smlouva podle dohody z Charkova prodloužena až do roku 2042. Určovala
právní status vojenských základen a lodí na Krymu. Rusko mohlo podle smlouvy
udržovat v Sevastopolu a na Krymu 25000 vojáků, 24 dělostřeleckých systémů
s kalibrem menším než 100 mm, 132 ozbrojených vozidel a 22 vojenských leta­
del. Poloostrov Krym měl a má z hlediska vojenských strategických zájmů Ruska
zcela mimořádný význam. Obsazení Krymu bylo z počátku značně nepřehledné,
neboť kontrolu krymského poloostrova a přechodů z poloostrova na „pevnin­
skou“ Ukrajinu zahájily dne 27. 2. 2014 vojenské jednotky bez jasného označení
příslušnosti. Dne 11. března 2014 Nejvyšší rada Krymské autonomní republiky
a Městská rada Sevastopolu potvrdily vyhlášení nezávislosti a požádaly o při­
pojení k Rusku. Jako „precedentu“ se dovolávaly vyhlášení nezávislosti Kosova
v roce 2008. Referendum konané 25. května dopadlo jednoznačně ve prospěch
secese Krymu od Ukrajiny. Řada států, NATO i EU však označily referendum
za nelegální a za porušení Budapešťského memoranda z roku 1994. Navíc skupi­
na G8 pozastavila členství Ruska v této skupině.
K připojení Krymu k RF došlo 18. března 2014 a od té doby je Krym pod
její faktickou správou. Ruská federace i osobně prezident Putin vytrvale popírali
účast ruských vojenských jednotek na Ukrajině. Ruská vláda a další ruští před­
stavitelé přiznávali pouze přítomnost bývalých ruských vojáků na ukrajinském
území již mimo službu nebo vojáků „na dovolené“, případně v důsledku neúmy­
slného překročení hranice. Tzv. „zelení mužíci“ (little green men) byli ze stra­
ny USA a NATO označováni za příslušníky ruských speciálních jednotek. USA
i Evropská unie použily vůči Rusku, ruským společnostem a jednotlivcům různé
ekonomické sankce, na něž Ruská federace reagovala svými protiopatřeními.
Ukrajinský parlament dne 15. dubna 2014 označil Krym za území „dočasně oku­
pované Ruskem“. Rusko naproti tomu zcela integrovalo Krym do svazku Ruské
federace a významně posílilo svou vojenskou přítomnost na Krymu. Podle čl.
652 ruské Ústavy se přijetí nových subjektů do Ruské federace řídí federálním
ústavním zákonem, který byl přijat v r. 2001.
Bývalý „Secretary of State USA“, dnes 91letý Henri Kissinger v interview pro
německý časopis Spiegel v listopadu 2014 konstatoval, že Krym je symptomem
a nikoli příčinou krize. Krym označil za „zvláštní případ“, kdy Ukrajina byla
dlouhou dobu „součástí“ Ruska. I když uvedl, že nelze přijmout princip, podle
něhož může jakákoli země změnit hranice a zabrat „provincii“ jiné země, pouká­
zal i na „chyby“ (mistakes) Západu v ukrajinské krizi. Zdůraznil, že anexe Kry­
30Tamtéž.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
88
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
mu neznamenala pohyb směrem ke „globálnímu dobytí“ (conquest) území, kte­
ré by bylo srovnatelné s vpádem Hitlera do Československa. Poukázal také na to,
že Ukrajina měla pro Rusko vždy zvláštní význam a pro Západ bylo chybou, že
si to neuvědomoval. Přesto Západ podle něho nemůže anexi Krymu přijmout
a určitá protiopatření (sankce) vůči Rusku byla nutná. Nicméně vyjádřil i své
pochybnosti o přijatých sankcích cílených zejména na konkrétní ruské předsta­
vitele. Podle jeho názoru by Ukrajina neměla být členem NATO. Kissinger také
konstatoval, že vztahy mezi Ruskem a Západem jsou mnohem vypjatější než
v předchozích dekádách a případný vznik nové „studené války“ označil za „his­
torickou tragédii“31.
Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt dokonce varoval v souvislosti s kri­
zí na Ukrajině před nebezpečím vzniku třetí světové války. Bez zajímavosti není
jeho zmínka o r. 1914 jako určité paralele současného přibližování se k válce
v interview pro „Bild-Zeitung“.32H. Schmidt kritizoval výslovně politiku EU vůči
Ukrajině, včetně snah o její začlenění do struktur EU. Z hlediska přičleňování
jednotlivých zemí k EU také připomněl, že Gruzie leží mimo Evropu. Rovněž
zpochybnil efektivitu sankcí vůči Rusku.33
V rozsáhlém interview německému televiznímu programu ARD dne 13. lis­
topadu 2014 kritizoval prezident Putin chování garantů smlouvy z 21. 2. 2014,
kteří netrvali na tom, aby byly jednotlivé body dohody dodržovány. V souvislosti
s anexí Krymu, prezident Putin srovnával situaci Krymu s vyhlášením nezávislo­
sti Kosova. Uvedl, že zatímco o budoucnosti Kosova se rozhodovalo v tamějším
parlamentu, na Krymu „o své budoucnosti rozhodli lidé v referendu“. Odmítl, že
31 Srov. „Crimea is a symptom, not a cause. Furthermore, Crimea is a special case. Ukraine
was part of Russia for a long time. You can‘t accept the principle that any country can just
change the borders and take a province of another country. But if the West is honest with
itself, it has to admit that there were mistakes on its side. The annexation of Crimea was
not a move toward global conquest. It was not Hitler moving into Czechoslovakia... But
Ukraine has always had a special significance for Russia. It was a mistake not to realize
that....some countermeasures were necessary... But I do have a number of problems with
the sanctions.... Relations between the West and Russia are tenser now than they have
been in decades.... I think a resumption of the Cold War would be a historic tragedy. Viz
MITTELSTAEDT, Juliane von – FOLLATH, Erich. Do we achieve world order through
chaos or insight?. Spiegel online [online]. 13.11.2014 [cit. 9.7.2015]. Dostupné z: http://
www.spiegel.de/international/world/interview-with-henry-kissinger-on-state-of-global­
-politics-a-1002073.html.
32 Srov.: „Die Situation scheint mir zunehmend vergleichbar“. NEURER, Dietmar. Helmut
Schmidt warnt vor Weltkriegsszenario. Handelsblatt [online]. 16.5.2014 [cit. 9.7.2015].
Dostupné z: http://www.handelsblatt.com/politik/deutschland/ukraine-krise-helmut­
-schmidt-warnt-vor-weltkriegsszenario/9903252-all.html.
33 Anon. Helmut Schmidt wirft EU Größenwahn vor. Spiegel online [online]. 16.5.2014
[cit. 9.7.2015]. Dostupné z: http://www.spiegel.de/politik/ausland/ukraine-krise-helmut­
-schmidt-wirft-eu-groessenwahn-vor-a-969773.html.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
89
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
by Rusko porušilo mezinárodní právo.34 Vyjádřil rovněž obavy z etnických čistek
a vzniku neonacistického státu na Ukrajině.35
Paul Craig Roberts často kritizuje zahraniční politiku USA, NATO a Izraele
v různých částech světa. Zmiňuje účast neokonzervativců za vlády prezidenta
Clintona na rozpadu Jugoslávie, válku proti Srbsku i expanzi NATO k ruským
hranicím. Poukazuje kriticky na „koordinované“ akce „západní vojenské aliance“
(Western military aliance: US-NATO-Israel) v Afganistanu, Pákistánu, Palestině,
Ukrajině, Sýrii, Iráku, Africe, Asii i Dálném východě.36 P. Craig také jednoznačně
uvedl, že Victoria Nuland jako „Asistant Secretary of State“ a její úřad ve spolu­
práci s CIA a nevládními organizacemi organizovaly převrat na Ukrajině.37 Na
jiném místě Craig označil hospodářské sankce vůči ruským činitelům za kontra­
produktivní a hovořil o „bezprecedentní aroganci Washingtonu, která je schop­
ná přivést svět k destrukci.“38 Noam Chomsky k anexi Krymu mj. uvedl: „Anexe
Krymu je porušením mezinárodních práv, mezinárodní dohody, konkrétně té,
kterou Rusko podepsalo, a která požadovala zachování nedotknutelnost hranic
Ukrajiny. Ale to není jediný případ ve světě. Jsou mnohem horší případy a o těch
se nehovoří, protože to jsou naše zločiny“.39 Chomsky např. zmínil odmítnutí
USA vrátit Kubě část jejího území po vyhlášení nezávislosti v r. 1959. George
Kennan, autor známé doktríny „zadržování komunismu“ (containment), se kte­
rým jsem měl možnost se osobně před lety setkat a jednat, varoval ještě v r. 1997
před rozšiřováním NATO o státy bývalého východního bloku. Rozšíření NATO
by podle jeho názoru bylo nejtragičtějším omylem americké politiky od kon­
ce studené války, které by v Rusku vyvolaly nacionalistické a prozápadní mili­
34 Srov.: I am deeply convinced that Russia did not commit any violations of international
law…“, Report z interview s Putinem. Valdai [online]. 18.11.2014 [cit. 9.7.2015]. Dostupné
z: http://valdaiclub.com/russia_and_the_world/74060.html.
35 Srov::“…we are very concerned about any possible ethnic cleansings and Ukraine ending
up as a neo-Nazi state.“ Tamtéž.
36 Dr. Paul Craig Roberts byl „Assistant Secretary of the Treasury for Economie Policy and
Associate Editor of the Wall Street Journal. K jeho názorům viz. http://www.paulcraigro­
berts.org/2014/12/12/brink-war-economic-collapse-apul-craig-roberts.
37 Srov.: „Obama appointed neoconservative Victoria Nuland as Assistant Secretary of State.
Nuland’s office , working with the CIA and Washington-financed NGOs, organized the
U.S. coup in Ukraine. viz. Tamtéž.
38 Srov.:“Economic sanctions applied to individual Russian officials signal nothing but
Washington’s impotence. Real sanctions would harm Washington’s NATO puppet states
far more than sanctions would hurt Russia“… Washington’s arrogance is unprecedented
and is capable of driving the Word to destruction. Where is Europe’s sense of self-pre­
servation?”ROBERTS, Craig, Paul. Moving Closer to the War. Information Clearing House
[online]. 27.4.2014 [cit. 13.7.2015]. Dostupné z: http://www.informationclearinghouse.
info/article38344.htm.
39 KUPKA, Petr. Slavný myslitel Chomsky: Rusko na Krymu chybovalo, ale USA páchají hor­
ší zločiny. Volný trh zničil Ukrajinu i východní Evropu. Parlamentní listy [online]. 5.6.2014
[cit. 13.7.2015]. Dostupné z: www.parlamentnilisty.cz/arena/slavny-myslitel-chromsky­
-rusko-na-krymu-chybovalo-ale-usa-pachaji-horsi-zločiny-321922.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
90
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
taristické nálady s negativním vlivem na rozvoj ruské demokracie a obnovení
atmosféry studené války.“40 O rozšíření NATO směrem na východ rozhodla již
vláda prezidenta B. Clintona. Podle rigidního stanoviska V. Klause to byl právě
„Západ“, kdo krizi na Ukrajině vyhrotil a svádí to na Rusko.41
3 Budapešťské memorandum o bezpečnostních zárukách z 5. 12. 1994
USA, Ruská federace a Velká Británie uzavřely dne 5. 12. 1994 s Ukrajinou
Memorandum o bezpečnostních zárukách v souvislosti s přistoupením Ukrajiny
ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní.42 V preambuli dokumentu signatářské
státy uvítaly připojení Ukrajiny jako „nejaderného státu“ k této Smlouvě a vza­
ly v úvahu závazek Ukrajiny odstranit všechny jaderné zbraně ze svého území
během stanovené lhůty. Ve Smlouvě tři signatáři „znovu potvrdili svůj závazek“
vůči Ukrajině: 1) v souladu s principy Závěrečného aktu KBSE „respektovat
nezávislost, svrchovanost a existující hranice Ukrajiny, 2) zdržet se hrozby nebo
použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny“ s tím,
že žádná z jejich zbraní nebude nikdy použita vůči Ukrajině s výjimkou sebeo­
brany nebo jinak než v souladu s Chartou OSN; 3) zdržet se v souladu s prin­
cipy KBSE ekonomického nátlaku na Ukrajinu s cílem podřídit svým vlastním
zájmům výkon práv, která jsou vlastní suverenitě Ukrajiny a zajistit si tak výhody
jakéhokoli druhu; 4) pokud by se Ukrajina stala obětí agrese (act of aggression)
nebo předmětem hrozby agrese s použitím jaderných zbraní, budou všichni tři
signatáři usilovat o okamžitou akci RB OSN na pomoc Ukrajině jako nejader­
nému státu; 5) nepoužít jaderné zbraně vůči nejadernému státu, který je stranou
Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, s výjimkou útoku na ně samotné, jejich
vlastní nezávislá území, ozbrojené síly, nebo jejich spojence státem, který je
ve spojení nebo alianci s jaderným státem; 6) vzájemně konzultovat v případě, že
vznikne situace, která se dotýká jimi převzatých závazků.
40 Srov. „Expanding NATO would be the most fateful error of American policy in the entire
post-cold war era… Such a decision may be expected to inflame the nationalistic, anti­
-Western and militaristic tendencies in Russian opinion; to have an adverse effect on the
development of Russian democracy; to restore the atmosphere of the cold war…“ KREM­
LÍK, Vítězslav. Tento muž předpovídal další studenou válku. Eportál – parlamentní listy
[online]. 12.9.2014 [cit. 13.7.2015]. Dostupné z: http://eportal.parlamentnilisty.cz/article­
s/6937-tento-moudry-muz-predpovidal-dalsi-studenou-valku.aspx.
41 KOPECKÝ, Josef. Západ krizi na Ukrajině vyhrotil a svádí to na Rusko, napsal Klaus.
iDnes.cz [online]. 11.11.2014 [cit. 13.7.2015]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/
zapad-krizi-na-ukrajine-vyhrotil-a-svadi-to-na-rusko-pise-klaus-p7h-/domaci.
aspx?c=A141111_164958_domaci_kop.
42 Memorandum on Security Assurances in connection with Ukraine‘s accession to the Tre­
aty on the NPT. [online]. 6.12.2014 [cit. 1.7.2015] .Dostupné z:
https://www.msz.gov.pl/en/p/wiedenobwe_at_s_en/news/memorandum_on_security_ass­
urances_in_connection_with_ukraine_s_accession_to_the_treaty_on_the_npt.; UN GA
Doc. A/49765, UN SC Doc. S/1994/1399, 19. Dec. 1994; Un GA Doc. A/49765, UN SC
Doc. S/1994/1399, 19. Dec. 1994.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
91
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Dne 7. prosince 1994 stálí zástupci Ruské federace, Ukrajiny, Spojeného krá­
lovství Velké Británie a Severního Irska a Spojených státu amerických při OSN
(V. Lavrov, M. Zlenko, D. Hannay, Madelein K.. Albright) zaslali společným
dopisem Memorandum (podepsané nejvyššími představiteli Leonidem Kuč­
mou za Ukrajinu, Borisem N. Jelcinem za Ruskou federaci, Johnem Majorem
za VB a W. J. Clintonem za USA) generálnímu tajemníkovi OSN. 43 Přílohu II
v anglickém a ruském znění tvořila Společná deklarace pěti lídrů z 5. prosince
1994, v níž vrcholní představitelé potvrdili, že diskutovali „architekturu evrop­
ské bezpečnosti“, vyjádřili své odhodlání podporovat sílící tendence k formo­
vání bezpečnosti založené na politickém partnerství, jakož i spoluprácí na roz­
voji bezpečnostního systému, který by zahrnoval všechny státy KBSE. Společná
deklarace rovněž potvrdila společný závazek pokračovat v budování politické,
vojenské a ekonomické spolupráce v „nerozdělené Evropě“ (in an undivided
Europe) jejímiž charakteristickými rysy jsou integrace a transparentnost. Ve
společném prohlášení nejvyšší představitelé rovněž potvrdili, že závazky vyplý­
vající z KBSE v oblasti lidských práv, v ekonomice a bezpečnosti představují
základ (cornerstone) společného evropského bezpečnostního prostoru (com­
mon European security space). V tomto prostoru se strany deklarace zavázaly
napomáhat tomu, aby země a národy „nebyly dále vystaveny hrozbě vojenské
síly nebo jiným nežádoucím důsledkům agresivního nacionalismu a šovinismu“.
Závěrem Společná deklarace zmiňuje „historické změny ve světě, včetně ukon­
čení konfrontace mezi bloky studené války“, vytvoření příznivých podmínek pro
další upevňování bezpečnosti a stability na evropském kontinentě a pro „hlubo­
ké omezení jaderných zbraní“ (for deep reduction in nuclear forces). Deklara­
ce rovněž připomněla, že významným příspěvkem širšího procesu upevňování
bezpečnosti a stability jsou Smlouva o konvenční výzbroji v Evropě, Smlouva
o volné obloze (open skies treaty) a opatření k upevňování důvěry.
4 Anexe Krymu a mezinárodní právo
4.1 Prohlášení Ukrajinské společnosti pro mezinárodní právo
Ukrajinské sdružení pro mezinárodní právo se dne 3. 3. 2014 obrátilo s pro­
hlášením k lidu Ukrajiny, Ruské federace i „bratrskému lidu“ sousedních zemí
a k celému mezinárodnímu společenství, v níž odsoudilo jednomyslnou pod­
poru Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace ze dne 1. března
2014 pro rozhodnutí prezidenta Putina vyslat na Ukrajinu „omezený kontingent
vojenských jednotek“. Toto rozhodnutí Prohlášení označilo za porušení Char­
ty OSN, Deklarace zásad mezinárodního práva z r. 1970, helsinského Závě­
rečného aktu z r. 1975, Dohody o přátelství a spolupráci mezi Ruskou federací
a Ukrajinou z r. 1977 a řady dalších mezinárodních smluv. Současně Prohlá­
šení konstatovalo, že odmítnutí Ruské federace zahájit předběžné konzultace
43Tamtéž.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
92
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
s Ukrajinou a státy garantujícími její územní celistvost (VB, USA, Francie, Čína)
odhalilo „křiklavé“ (blatant) porušení závazků podle mezinárodního práva tak,
jak jsou zakotveny v Budapešťském memorandu44. V Prohlášení bylo zdůrazně­
no, že podle Ukrajinské ústavy a relevantních norem mezinárodního práva je
„Autonomní krymská republika“ integrální součástí Ukrajiny a jednou z jejich
„administrativně-územních jednotek“. Výzvu ruské vládě od „samozvaných hlav
jedné z administrativních jednotek Ukrajiny – Autonomní krymské republiky“
o vojenskou pomoc označilo Prohlášení za „protiprávní“ (unlawful) a každé
rozhodnutí učiněné na tomto základě za „neplatné“ (void). Prohlášení pouká­
zalo na Dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou o statutu a podmínkách přítomnos­
ti Ruské černomořské námořní flotily na území Ukrajiny podepsané 8. srpna
1997 (jejíž platnost byla prodloužena v dubnu 2010), zvláště pak na čl. 6 odst. 1
Dohody, který stanoví, že vojenské jednotky Ruské federace „operují v oblastech
svého umístění v souladu s legislativou Ruské federace při respektování suvere­
nity Ukrajiny, respektování jejích zákonů a zdržení se vměšování do vnitřních
záležitostí Ukrajiny“. Prohlášení dále uvádělo, že i jiná ustanovení této dohody
(čl. 8 odst. 2), týkající se vojenských cvičení) byla porušena. Ukrajinské sdruže­
ní označilo akce Ruské federace za „akt agrese“ (an act of aggression) a „zločin
podle mezinárodního práva“ (crime under international law). Prohlášení rovněž
konstatovalo, že stát, který porušil kogentní normy obecného mezinárodního
práva, nese za toto porušení mezinárodní odpovědnost a „osoby odpovědné
za spáchání zločinu agrese mohou být podrobeny (can incur) individuální trest­
ní odpovědnosti podle mezinárodního práva. Závěrem prohlášení zdůrazňuje
právo Ukrajiny na „své přirozené (inherent) právo na individuální nebo kolek­
tivní sebeobranu“ tak, jak je zakotveno ve čl. 51 Charty OSN.
4.2 Kritické hodnocení anexe Krymu a argumenty RF
O analýzu mezinárodně právních otázek, které vznikly v souvislosti s ukra­
jinskou krizí, se pokusil „Royal Institute of International Affairs“ v červenci
2014 s upozorněním, že přednesené příspěvky reflektují pouze osobní názory
účastníků a nejsou výrazem stanoviska samotné instituce45.. Účastníci jednání
se zabývali ruskými právními argumenty na ospravedlnění akcí Ruské federace
na Krymu. Předmětem jednání byly otázky sebeobrany, výzva bývalého ukra­
jinského prezidenta V. Janukoviče prezidentu Putinovi, zásada sebeurčení nebo
Ruskem zdůrazňovaná paralela událostí na Krymu s intervencí NATO v Koso­
44 Anon. An Appeal from the Ukrainian Association of International Law. Euromaidan Press
[online]. 3.3.2014 [cit. 9.7.2015]. Dostupné z: http://euromaidanpress.com/2014/03/03an­
-appeal-from-the-ukrainian-association-of-international-law.
45 ALLISON, Roy a kol. The Ukraine Crisis: An International Law Perspective, International
Law Programme (Russia and Eurasia Programme Summary, Chatham House, The Roy­
al Institute of International Affairs). Chatham House [online]. 11.7.2014 [cit. 9.7.2015].
Dostupné z: http://www.chathamhouse.org/sites/files/chathamhouse/field/field_docu­
ment/20140711UkraineLaw_0.pdf
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
93
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
vu. Všechny ruské ospravedlňující argumenty účastníci konference odmítli jako
nedůvodné. 46 Pro ospravedlnění ruské akce na základě práva sebeobrany neexis­
toval podle účastníků žádný důvod, neboť ruské jednotky ani ruští občané nebyli
ohrožováni. Ruský argument, že Smlouva o rozdělení Černomořské flotily mezi
Ruskou federací a Ukrajinou o jejím statutu z r. 1997 umožňovala pohyb ruských
jednotek, byl označen za chybný, neboť zde nebyl vyžádán předchozí ukrajin­
ský souhlas. Prezident Janukovič pak po útěku ze země neměl efektivní kontrolu
nad státem a došlo téměř okamžitě k přechodu jeho pravomocí na novou vládu.
Třetím argumentem Ruské federace, kterým se konference zabývala, byla pod­
pora principu sebeurčení krymského obyvatelstva, včetně práva secese. Podle
názorů účastníků diskuse neexistovaly na Krymu faktické podmínky (např. pro­
následování určitých skupin), které by právo secese Krymu od Ukrajiny ospra­
vedlňovaly. Zpráva také konstatovala, že v této době žádný stát, kromě Ruska,
neuznal nezávislost Krymu. Zpráva z konference také připomněla rezoluci VS
OSN č. 2625 (XXV) nazvanou „Deklarace zásad mezinárodního práva týkající
se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, která mj. zdůrazňuje: „Území státu
nesmí být předmětem nabytí jiného státu v důsledku hrozby silou nebo použití
síly. Žádný územní zisk nabytý v důsledku hrozby silou nebo použití síly nesmí
být uznáno za legální“47. Zpráva z konference se dotkla i již zmíněného kon­
troverzního tématu legality intervence NATO v Kosovu a jejího srovnání s rus­
kými aktivitami na Ukrajině. Podle zprávy, i kdyby intervence v Kosovu byla
porušením mezinárodního práva, argument, že i Rusko se proto může dopustit
takového porušení, by nebyl právním argumentem, nýbrž pouze argumentem
politickým48. Zpráva ovšem ve shodě se známým argumentem zastánců inter­
vence v Kosovu spatřuje rozdíl v tom, že v Kosovu se jednalo o vážná porušení
mezinárodního práva, zejména lidských práv, která byla jako taková uznána jak
VS OS, tak i RB za účasti Ruské federace. Jednostranné vyhlášení nezávislos­
ti Kosova je pak podle závěrů konference nikoli výsledkem vnější intervence,
nýbrž důsledkem vývoje zahrnující bona fide úsilí vyjednat řešení respektující
hranice existujícího státu, jehož bylo Kosovo součástí49. V souvislosti s ukrajin­
skou krizí se často nicméně uvádí, že „Západ“ platí cenu za „Kosovo“, neboť je
obtížné ruské chování na Ukrajině důrazně kritizovat jako porušení mezinárod­
46Tamtéž.
47 K textu Deklarace viz. např. MRÁZEK, Josef. Dokumenty ke studiu mezinárodního práva.
1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 38.
48 Srov. „… even if it were to be assumed that the intervention in Kosovo was a breach of
international law, the argument that Russia could therefore commit such a breach was not
a legal argument, but a political one.“ ROY, Allison a kol. op. cit. 44.
49 Srov.: „… declaration of independence did not come at the same time as armed external
intervention but, instead, after a long train of developments, including bona fide efforts to
negotiate a solution respection the boundaries of the existing state of which Kosovo was
part., Tamtéž.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
94
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
ního práva: s ohledem na zákaz použití síly, zásadu územní celistvosti, neporuši­
telnosti hranic a zásadu sebeurčení národů.50
B. Simma, německý odborník na mezinárodní právo a bývalý soudce MSD
v Haagu se v interview pro německý časopis Spiegel vyjádřil věcně a fundovaně
k ukrajinské krizi. Časopis uveřejnil interview pod příznačným názvem „Západ
je pokrytecký“ (scheinheilig).51 První otázka Spiegelu konstatovala, že politické
názory na krymskou krizi jsou rozdělené. Redaktor při tom poukázal na rozdílné
stanovisko spolkové vlády, konstatující porušení mezinárodního práva Ruskem
a názor bývalého kancléře H. Schmidta, podle něhož lze anexi Krymu pochopit
(nachvollziehen). B. Simma odpověděl, že sice nemá žádné pochopení pro jed­
nání Putina, nicméně též uvedl, že pokud bychom se vmysleli do ruské situace,
lze jeho chování pochopit, aniž by se tím toto jednání ospravedlňovalo.52 Podle
Simmy Rusko „zcela jasně porušilo mezinárodní právo“, když ruské vojenské jed­
notky, ještě před referendem blokovaly ukrajinské opěrné body. Tuto akci ozna­
čil německý právník za „parádní případ“ agrese v důsledku porušení smlouvy
o pobytu ruských vojsk. Na otázku, zda nové vedení Krymu mohlo Rusko požá­
dat o pomoc, právník odpověděl, že jde o „choulostivé“ (heikles) téma, neboť se
vyžaduje určitá „legitimita“ režimu, žádajícího o pomoc, kterou v daném přípa­
dě označil za „pochybnou“. Simma se vyjádřil i k otázce práva národů na sebe­
určení a v této souvislosti i k právu „secese“ s ohledem na posudek MSD z r.
2010 v kauze Kosova, na kterém jako soudce participoval. Simma uvedl, že MSD
se v posudku, jakéhokoli výroku ve vztahu k právu na secesi uvážlivě (sorgfäl­
tig) vyvaroval. On sám však zastává názor, že právo sebeurčení národů zahrnu­
je obvykle (normalerweise) pouze právo na samosprávu, na širokou autonomii
nikoli na secesi. Podle jeho názoru, by odtržení Krymu od Ukrajiny snad mohlo
být oprávněné tehdy, pokud by tam byli Rusové brutálně utiskováni. Simma však
na druhé straně také zdůraznil obecně známý, „extrémně silný geostrategický
zájem“ Ruska na Ukrajině. Západ podle jeho slov nabídkou přidružení Ukrajiny
k EU tuto reakci Ruska přímo vyvolal. Vzhledem k tomu, že Západ podle jeho
názoru dost často sám s mezinárodním právem jednal „macešsky“, dochází nyní
k bumerangovému efektu. Simma přiznal, že poté co byl prezident V. Janukovič
zbaven moci, sám počítal s tím, že si Rusko Krym „vezme zpět“. Podle jeho slov
přístav Sevastopol jako nejdůležitější přístup k Černému moři a tím i ke Stře­
dozemnímu moři je pro Rusko příliš významný než aby ho přepustilo do sféry
vlivu Západu a tím ho dokonce přenechalo NATO.53 Na přímou otázku časopisu,
50 PETERS, Anne. Crimea: Does „The West“ Now Pay the Price for Kosovo? EJIL: Talk
[online]. 22.4.2014 [cit. 22.6.2015]. Dostupné z: http://www.ejiltalk.org/author/annepe­
ters.
51 HIPP, Dietmar, von. Der Westen ist scheiheilig. Spiegel [online]. 7.4.2014 [cit. 22.6.2015].
Dostupné z: http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-126393766.html.
52 Srov: Wenn wir uns in die Lage Russlands versetzen kann man sein Vorgehen nachvollzie­
hen, wohlgemerkt ohne es damit zu rechtfertigen“; Tamtéž.
53Tamtéž.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
95
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
zda musíme přijmout anexi Krymu, právník odpověděl: „V zásadě jsme tak již
učinili, neboť – starost Západu se nyní soustřeďuje na zbytek Ukrajiny a plyn“.
Zároveň ale uvedl, že anexe Krymu nebude mezinárodněprávně účinná, pokud
ji Západ právně neuzná. Fakticky však Krym zůstane pod vládou Ruska.
Závěrem Simma označil výčitky Západu, že Putin porušil mezinárodní
právo za „pokrytecké“.54 Poukázal přitom na porušování zákazu použití síly
a zákazu intervence Západem, pod vedením USA. Zmínil např. válku v Iráku,
nebo konflikt v Kosovu a neopomněl ani připomenout násilné změny režimů
v různých zemích a postoje Západu. Vyjádřil přesvědčení, že s Ruskem je třeba
znovu zahájit rozhovory, neboť v minulosti se i Západ sám mnohých porušení
dopustil. Vyjádřil dokonce naději: „Snad je šok (z ruské akce) léčivý: když je
patrné, k čemu může vést příliš velkorysé zacházení s normami mezinárodního
práva. Dnes vypustíme něco my, zítra ti druzí. Západ by se měl z toho poučit
a v budoucnu by měl nechat vládnout více respektu k mezinárodnímu právu“.55
„Podobně se vyjádřil M. Kohen v „Le Temps“ 13. března 2014.56
Připomeňme, že dne 22. července 2010 MSD ve svém sto pět stránkovém
posudku v poměru 10 ke 4 hlasům dospěl k závěru, že „vyhlášení nezávislosti
Kosova“ ze 17. února 2008 nebylo „porušením mezinárodního práva nebo rezo­
luce RB 1244 (1999).57Tento názor je ovšem označován za kontroverzní nejen
v Rusku. Mezinárodněprávní uznání Kosova totiž stále vyvolává emoce i určité
pochybnosti. Česká republika na rozdíl např. od Slovenska, Španělska, Rumun­
ska nebo Kypru, stejně jako většina zemí EU nezávislost Kosova uznala. Podle
prezidenta M. Zemana však uznání samostatnosti Kosova začalo „nebezpečný
proces překreslování hranic na celém světě.“ Současného kosovského vicepre­
miéra navíc prezident označil za „válečného zločince“58. Srbsko také několikrát
prohlásilo, že Kosovo jako „nový stát“ nikdy neuzná.
54 Srov: Der Vorwurf des Westerns, Putin habe Völkerrecht verletzt stimmt aber er ist auch
scheinheilig; Tamtéž.
55 Vielleicht ist der Schock ja auch heilsam: wenn man sieht, wozu der allzu großzügige
Umgang mit völkerrechtlichen Regeln führen kann. Heute nehmen wir uns etwas heraus,
morgen die anderen. Der Westen sollte daraus lernen, künftig wieder mehr Respekt gege­
nüber dem Völkerrecht walten zu lassen; Tamtéž.
56 KOHEN, Marcello. L´ Ukraine et le respekt du droit international. Le Temps [online].
13.3.2014 [cit. 22.6.2015]. Dostupné z http://www.letemps.ch/Page/Uuid/a02807b0-a9fa11e3-a7f6-006044306642/LUkraine_et_le_respect_du_droit_international.
57 Srov.: …declaration of independence by Kosovo adopted on 17th February 2008 had not
violated international law, a rovněž konstatování, že „declaration of independence has not
violated the Security Councils resolution 1244(1999); Dostupné z: http://www.icj-cij.org/
docket/files/141/15988.pdf#view=fitH.
58 Anon. Zeman se postavil proti samostatnosti Kosova, vicepremiéra označil za válečného
zločince. novinky.cz [online]. 30. 4. 2015 [cit. 23.6.2015]. Dostupné z: www.novinky.cz/
zahranicni/evropa/368429-zeman-se-postavil-proti-samostatnosti-kosova-vicepremiera­
-oznacil-za-valecneho-zlocince.html
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
96
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Primárním a původním argumentem RF k vojenskému zásahu na Krymu
byla „ochrana občanů“ RF, nacházejících se na území Ukrajiny. Prezident Putin
v telefonickém rozhovoru s prezidentem Obamou přímo uvedl, že existovala
„reálná hrozba životu a zdraví ruských občanů nacházejících se na území Ukra­
jiny.“59 V této souvislosti byla některými autory kritizována také „pasportizace“
při udělování „občanství“ obyvatelům Krymu a dříve i Jižní Osetie ze strany RF,
aniž by přitom existovala „spravedlivá a efektivní vazba“ (a genuine and effective
link).60 Často se uvádí, že Janukovič jako svržený prezident ve vztahu k Rusku
již neměl právo representovat Ukrajinu. V této souvislosti se ovšem okamžitě
vybaví současná politická a bezpečnostní situace v Jemenu, kdy západní spojenci
neměli problém i nadále uznávat autoritu svrženého jemenského prezidenta…
Ochrana občanů na základě rozšířené (extended) koncepce práva na sebeobranu
a „humanitární intervence“ bez autorizace RB zůstávají v mezinárodním právu
kontroverzní. Toto zdůvodnění sloužilo USA jako záminka pro jejich intervenci
na Grenadě a v Panamě v osmdesátých letech. VS OSN odsoudilo např. interven­
ci USA v r. 1983 na Grenadě jako „flagrantní porušení mezinárodního práva“,
stejně jako intervenci USA v Panamě o šest let později. V rezolucích bylo zdů­
razněno, že se jedná o porušení čl. 2 (4) Charty OSN.61
Právo ozbrojené intervence (nebo i právo na sebeobranu) z důvodu ochrany
vlastních nebo i cizích občanů je v nauce předmětem sporů. Za určitých pod­
mínek připouštěl ozbrojenou akci na ochranu vlastních občanů ve svém kurzu
mezinárodního práva na Haagské akademii v r. 1952 Sir Humphrey Waldock.62
Jednalo se o tři podmínky: 1. musí se jednat o iminentní hrozbu újmy (inju­
ry) občanům; 2. musí jít o selhání nebo neschopnost teritoriálního suveréna
tyto občany ochránit; 3. opatření na ochranu občanů musí být přísně omezena
na jejich ochranu63 Také např. Y. Dinstein připouští použití sebeobrany státem
na ochranu svých občanů v zahraničí, kteří mohou být podle jeho názoru před­
mětem ozbrojeného útoku ve smyslu čl. 51 Charty OSN. O ozbrojený útok proti
občanům se v jeho podání jedná především v těch případech, kdy existuje sou­
vislost (links) mezi útokem a příslušností osob k určitému státu.64 Naproti tomu
59 Viz Telephone Conversation with US President Barack Obama, 2 March 2014, http://eng.
kremlin.ru/news/6752;
60 GREEN James A., The Annexation of Crimea: Russia, Passportisation and the Protection
of Nationals Revisited, Journal on the Use of Force and International Law. 2014. roč. 1, č. 1,
s. 3.
61 GAR 38/7 1983; GAR 44/240. K použití síly na ochranu občanů v zahraničí viz např. RUYS,
Tom. The Protection of Nationals Doctrine Revisited. Journal of Conflict and Security Law.
2008, roč. 13, č. 2, s. 233.
62 WALDOCK, Humphrey, Sir. The Regulation of the Use of Force by Individual States in International Law. 1. vyd. Paříž:1953.s 455 a násl.
63 Tamtéž, s. 467.
64 DINSTEIN Yoram. War Aggression and Self-Defence. 5. vyd. Cambridge: Cambridge Uni­
versity Press, 2011, s. 218.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
97
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
např. I. Brownlie a v současnosti i Crawford možnost realizace práva sebeobrany
na ochranu svých občanů v zahraničí odmítají.65
5 Právo obyvatel Krymu na sebeurčení
Poloostrov Krym se stal integrální součástí Ruské říše v roce 1783 po porážce
krymského chanátu jako „oblast Taurida“. Pro RF je ovládnutí Krymu zásadní
otázkou se kterou spojuje vlastní bezpečnost i samotnou existenci. Již za Kateři­
ny Veliké si Rusko po rusko-turecké válce (1768–74) v r. 1774 smlouvou z Küçük
Kaynarca zajistilo bezpečnost severního pobřeží Černého moře, již v r. 1783
carské Rusko Krymu anektovalo a zřídilo zde i svou Černomořskou flotilu. V r.
1841 Rusko podepsalo s Tureckem a velmocemi smlouvou, která zvlášť chránila
Ruské loďstvo v černém moři, pokud nebylo ve válce s Tureckem. Jednou z hlav­
ních příčin „Krymské války“ (1853–56) mezi Ruskem na jedné straně a koali­
cí Británie, Francie, Osmanské říše a Sardinie (Sardinie-Piedmont účast od r.
1854) o přístup k Bosporu a Dardanelám skončila porážkou Ruska a předběž­
ným mírem z 1. 2. 1856. Následující Pařížský kongres z 30. 3. 1856 garantoval
územní integritu Osmanské říše a Černé moře bylo neutralizováno. Krym prošel
určitým administrativním vývojem po ruské občanské válce i v rámci bývalého
SSSR a po jeho rozpadu. V roce 1954 z podnětu bývalého generálního tajemníka
ÚV KSSS N. S. Chruščova byl Krym na základě rozhodnutí Prezidia Nejvyššího
sověta SSSR převeden pod správu Ukrajinské sovětské socialistické republiky,
aniž by byl vyjasněn speciální status města Sevastopol. Již v roce 1993 Nejvyšší
sovět Ruské federace označil Sevastopol za součást Ruska. Ještě před tím, v r. 1993
Nejvyšší sovět Ruska prohlásil předání Krymu Ukrajině v roce 1954 za nelegál­
ní a vyzval k jednání o statusu Krymu, ke kterému z důvodu puče v Rusku již
nedošlo. Nicméně různé pokusy proruských sil o oddělení Krymu od Ukraji­
ny pokračovaly i v následujících letech. Po rozpadu SSSR v r. 1991 zůstal Krym
součástí Ukrajiny. Ukrajinská ústava zakotvuje postavení Krymu jako „Auto­
nomní republiky Krym“ v kapitole X a čl. 164 stanoví, že „Krym je integrální
součástí Ukrajiny“ s tím, že otázky týkající se jeho pravomocí musí být řešeny
v souladu s Ústavou Ukrajiny. Dne 6. 3. 2014 krymský autonomní parlament
rozhodl hlasováním o vyhlášení referenda o secesi Krymu od Ukrajiny a jeho
připojení k Rusku. Nejvyšší sovět Krymu přijal dne 11. března 2014 Deklaraci
o nezávislosti Autonomní republiky Krym a města Sevastopol. Prezident Putin
označil referendum, které se konalo 16. března, za realizaci práva na „sebeurče­
ní“, které odpovídá „precedentu“ z Kosova.66 Referenda se zúčastnilo 82 procent
oprávněných voličů. Z tohoto celkového počtu hlasujících voličů se 96 procent
65 CRAWFORD, James. Brownlie´s Principles of Public International Law. 8.vyd. Oxford:
Oxford University Press, 2012, s. 754 a násl.
66 Press Release, President of Russia, Telephone Conversation with US President Barack Oba­
ma, [online] Dostupné z: http://en.kremlin.ru/events/president/news/20355.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
98
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
vyslovilo pro „znovusjednocení“ s Ruskem.67 Nejvyšší sovět Krymu na základě
referenda požádal o připojení k Rusku na základě Federálního ústavního zákona
Ruské federace o postupu při přijímání nových subjektů do Ruské federace z r.
2001. Dne 18. března 2014 podepsali prezident V. Putin a představitel Krymu
„Smlouvu o přijetí Republiky Krym do Ruské federace a vytvoření nových sub­
jektů v rámci Ruské federace.“ Po ratifikaci této smlouvy se Krym stal z ruského
hlediska součástí Ruské federace. Dne 21. 3. 2014 ruský prezident V. Putin pode­
psal zákon o připojení „Krymské republiky“ k Ruské federaci.68
Reakce USA, skupiny G7 i dalších zemí (zejména EU), byla k vyhlášení refe­
renda negativní. Bylo poukazováno na to, že referendum nemůže být legitimní,
neboť není v souladu s ukrajinskou Ústavou, je v rozporu s ukrajinským právem,
přítomnost ruských vojsk má odstrašující účinek na voliče atp. USA předložily
15. 3. 2014 v RB návrh rezoluce vyzývající státy, aby neuznaly referendum o sta­
tusu Krymu, ke kterému nedala souhlas ukrajinská vláda a referendum nemů­
že mít proto žádnou platnost. Pro rezoluci hlasovalo 13 z 15 členů RB OSN.
Rusko rezoluci vetovalo a Čína se hlasování zdržela.69 Právo na sebeurčení je
však i kolektivním lidským právem (čl. 1 obou Mezinárodních paktů o lidských
právech) a jeho realizace ne vždy závisí na existenci ústavního omezení, zvláště
v případě revolucí a ozbrojeného konfliktu. Realizace práva na sebeurčení, včet­
ně práva secese je obvykle velmi kontroverzní.
Evropský parlament ve své rezoluci č. 2627/2014 z 13. března 2014 označil
anexi Krymu za „akt agrese“ a „hrubé porušení mezinárodního práva“70 V pro­
hlášení Ministerstva zahraničí ČR z 19. března 2014 byly „ruské kroky směřující
k anexi ukrajinské autonomní krymské republiky“ označeny za bezpečnostní
porušení mezinárodního práva a závazků Ruské federace, jakož i „hrozbu míro­
vému soužití národů v Evropě“.“71 Podle prohlášení M. Gorbačeva z 8. 1. 2014
u příležitosti oslav 25. výročí pádu Berlínské zdi se „Západ a zejména Spojené
státy snažily využít slabosti Ruska a dohnaly svět na pokraj další světové vál­
ky:“ Podle tvrdé kritiky Gorbačeva Západ porušil sliby z r. 1989 a prohlásil se
za vítěze studené války a svého postavení pak využil při rozšiřování NATO, při
plánování americké protiraketové obrany ve střední Evropě, rozpadu Jugoslávie
67 Anon. Crimea Declares Independence, Seeks UN Recognition. RT NEWS [online].
17.3.2014 [cit. 30.6.2015]. Dostupné z: http://www.rt.com/news/crimea-referendum­
-results-official-250/.
68 President of Russia Press Release, Ceremony Signing the Laws on Admitting Crimea
and Sevastopol to the Russian Federation. [online]. 21.3.2014 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z:
http://eng.kremlin.ru/news/6910.
69 UNSC Press Release No. SC/11319. [15.3.2014] [cit. 30.6.2015]. Dostupné z: http://www.
un.org/press/en/2014/sc11319.doc.htm.
70 European Parliament, Resolution 2014/2627, 13 March 2014.
71 JARRÍN, Javier. International Response to Annexation of Crimea. Euromaidanpress
[online]. 24.3.2014 [cit. 25.7.2015]. Dostupné z: http://euromaidanpress.com/2014/03/24/
international-response-to-annexation-of-crimea/.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
99
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
a válce v Iráku, Libyi a Sýrii. Gorbačev také vyzval USA a země EU, aby zrušily
sankce proti Rusku.72
6 Geopolitické zájmy USA a Ruské federace, bezpečnostní strategie
a doktríny
6.1 Rezoluce Kongresu USA č. 758 ze 4. 12. 2014 a zákon USA o zabránění
ruské agresi z roku 2014
Dne 4. 12. 2014 Kongres USA přijal šestnáctistránkovou rezoluci č. 758 „silně
odsuzující“ akce Ruské federace pod vedením prezidenta V. Putina, která prová­
dí „politiku agrese“ vůči sousedním zemím usilující o politickou a ekonomickou
dominanci. Rezoluce, proti níž hlasovalo pouze deset kongresmanů, odsuzuje
„invazi“ Ruska na Ukrajinu a označuje ji za „porušení ukrajinské suverenity“
(odst. 3). Rezoluce rovněž odsuzuje „podvodné a nelegální volby“ (fraudulent
and illegal elections) na východní Ukrajině v listopadu 2014 (odst. 11). V rezolu­
ci se dále konstatuje, že „vojenská intervence“ Ruské federace představuje „hroz­
bu mezinárodnímu míru a bezpečnosti“. Obsahuje mimo jiné i výzvu prezidentu
Obamovi, aby poskytl vládě Ukrajiny „smrtící i nesmrtící obranné prostředky,
služby a výcvik nezbytné pro efektivní obranu jejího území a suverenity“.73 Vel­
mi kriticky zhodnotil tuto rezoluci „The Ron Paul Institute for Peace and Pro­
sperity“.74 Podle kritiků ruského postupu na Krymu evropský kontinent nezažil
od konce II. světové války tak dramatickou změnu jakou bylo ruské zpochybnění
existujících poválečných hranic v Evropě, potvrzených mimo jiného helsinskou
konferenci. Anexe Krymu z 21. března 2014 je označována za porušení meziná­
rodního práva, mezinárodních smluv a dohod podepsaných Ruskem.“ Konkrét­
ně jsou pak zmiňovány i Charta OSN, Statut Rady Evropy, Závěrečný akt KBSE,
regionální smlouvy o míru v Evropě a bilaterální smlouvy Ruska s Ukrajinou.
Ruské obviňování USA a evropských zemí z vměšování do ukrajinských vnitř­
ních záležitostí je charakterizováno jako neodůvodněné a falešné. Rusko je kriti­
zováno, že se dopustilo na Krymu a ve východní Ukrajině agrese ve smyslu čl. 3
Definice agrese z r. 1974 (rez. VS OSN č. 3314/XXIX), když se uchýlilo k „vojen­
ské okupaci, invazi, bombardování a vysílání ozbrojených band“.75
72 ŽILKOVÁ, Věra. Gorbačov: Svět je na pokraji nové studené války. A může za to
Západ. idnes.cz [online]. 8.11.2014 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/
michail-gorbacov-nova-studena-valka-sssr-nemecko-berlinska-zed-p7r-/zahranicni.
aspx?c=A141108_145844_zahranicni_vez.
73 RON, Paul Reckless Congress „Declares War“ on Russia. Ron Paul Institute [online].
4.12.2014 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: http://www.ronpaulinstitute.org/archives/featured­
-articles/2014/december/04/reckless-congress-declares-war-on-russia/.
74Tamtéž.
75 GIULIANI, Jean – Dominique. Russia, Ukraine and International. European issues, 2015,
č. 344, [online]. 17.2.2015 [cit. 1.7.2015]. Dostupné z: http://www.robert-schuman.eu/en/
doc/questions-d-europe/qe-344-en.pdf.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
100
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Poměrně výstižně popsal „geopolitiku“ ve vztazích mezi USA a Ruskem
americký politolog G. Friedman v rozhovoru pro ruský deník Kommersant
z 22.12.2014. Základní problém spatřuje ve „fundamentálně odlišných pozicích
dvou velmocí“. Podle jeho názoru, se USA snaží nedopustit, aby v Evropě vznikl
hegemon a narušil tak rovnováhu sil, přičemž největší noční můrou Washing­
tonu je spojenectví Německa a Ruska v Evropě. Naproti tomu Rusko nemůže
dopustit západní vojenskou kontrolu na předpolí své západní hranice. Noční
můrou Moskvy jsou pak západní vojenské jednotky pár set kilometrů od Voro­
něze nebo Kursku. Friedman uvádí, že pozice obou velmocí jsou legitimní, neboť
chrání národní zájmy obou zemí. Podle Friedmana „USA byly zainteresovány
na tom, aby na Ukrajině byla prozápadní vláda“. 76
Americký kongres přijal již dne 1.5.2014 zákon o zabránění ruské agresi (The
Russian Aggression Prevention Act – RAPA), který podle některých komentáto­
rů poskytuje „de facto“ členství v NATO Ukrajině, Gruzii a Moldavii.“77 Zvláštní
spojenecký status má umožnit USA poskytovat těmto zemím zbraně a vojenský
materiál bez projednání v NATO. Zákon má 21 sekcí a požaduje odchod Ruska
z Krymu, Sevastopolu a východních oblastní Ukrajiny. Tento zákon je velmi kon­
frontační a mohl by podle některých názorů přispět k přímému ozbrojenému
konfliktu Ruska a NATO.78
6.2 Národní bezpečnostní strategie USA
V laické i odborné veřejnosti se stále častěji objevují otázky, zda je možná
válka mezi USA a Ruskem. Vyskytly se i názory, že toto nebezpečí je větší než
za kubánské raketové krize.79 Pro pochopení zahraniční politiky USA je nepo­
chybně důležitá analýza takových dokumentů jako je „National Security Strate­
gy“, naposledy nám dostupná z února 2015. V předmluvě se prezident Obama
zmiňuje vedle dalších problémů světové politiky i o „ruské agresi“ a uplatňování
„tvrdých sankcí“ vůči Rusku ve shodě s evropskými spojenci s cílem „zabránit
76 Anon. Americký strategický myslitel Friedman, šéf „soukromé CIA“, bez ideologie o Rus­
ku, USA a Ukrajině. Stojí za to číst. parlamentní listy.cz [online]. 22.12.2014 [cit. 3.7.2015].
Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/zahranici/Americky-strategicky-mys­
litel-Friedman-sef-soukrome-CIA-bez-ideologie-o-Rusku-USA-a-Ukrajine-Stoji-za-to­
-cist-351237.
77 STARR, Steven. “The Russian Aggression Prevention Act“(RAPA): A Direct Path to
Nuclear War with Russia. Globalresearch [online]. 22.8.2014 [cit. 24.7.2015]. Dostupné z:
http://www.globalresearch.ca/the-russian-aggression-prevention-act-rapa-a-direct-path­
-to-nuclear-war-with-russia/5397171.
78 The Russian Aggression Prevention Act. [online]. 1.5.2014 [cit. 24.7.2015]. Dostupné
z:
http://www.blunt.senate.gov/public/_cache/files/e15f8c11-49b2-4cf6-b674-1078ed­
17c881/4-30-14-russian-aggression-prevention-act.pdf.
79 COHEN F. Stephen. This is the Last Thing Putin Wanted. The Nation [online]. 6.4.2015
[cit. 3.7.2015]. Dostupné z: http://www.thenation.com/blog/203625/stephen-cohen-last­
-thing-putin-wanted.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
101
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
další ruské agresi“.80 Podle prezidenta každá úspěšná strategie na zajištění bez­
pečnosti amerického lidu a povznesení národních bezpečnostních zájmů USA
musí začínat „nepopiratelnou pravdou – Amerika musí vést“. Silné neochabující
americké vedení ve světě (leadership) je podle amerického prezidenta „podstat­
né pro mezinárodní řád podporující globální bezpečnost a prosperitu, stejně
jako důstojnost a lidská práva všech lidí“ (people) založený na mezinárodních
normách. Pro prezidenta není nikdy otázkou, zda má Amerika ostatní vést,
nýbrž jak je má vést.81
Ze slov amerického prezidenta vyvěrá jednoznačně přesvědčení o výjimeč­
ném postavení USA, oddanosti jejich hodnotám, vládě zákona a vedení USA
na všech světových frontách z pozice síly.82 Vlastní text „National Security
Strategy“ pak trvale udržitelný „leadership“ USA s využitím síly a vlivu ve svě­
tě podrobněji rozvádí. K osmi základním „strategickým rizikům“ pro americ­
ké zájmy podle dokumentu patří katastrofické útoky na americkou domovinu
(homeland) nebo její kritickou infrastrukturu, hrozby nebo útoky proti obča­
nům USA v zahraničí (podobně se dnes vyjadřuje i Rusko-pozn.), globální
ekonomická krize a rozsáhlý ekonomický úpadek, šíření anebo použití zbraní
hromadného ničení, vypuknutí vážných globálních infekčních nemocí, změna
klimatu, zásadní rozvrácení trhu energií a závažné bezpečnostní důsledky spo­
jené se slabými nebo ztroskotavšími (failing) státy, včetně masových ukrutností,
regionálních nepokojů (spillover) a nadnárodního zločinu. Dokument se roz­
hodně vyjadřuje pro použití síly v případě „nezbytné volby“ (necessary choice).
Dokument nenechává nikoho na pochybách, že USA „použijí vojenskou sílu
jednostranně“, pokud to budou vyžadovat jejich „trvalé zájmy“. Zmínka v doku­
mentu je i o ohrožení národa, života nebo bezpečnosti spojenců. V těchto přípa­
dech USA budou podle strategie preferovat součinnost se spojenci a partnery.83
V této souvislosti se úloha RB OSN při udržování mezinárodního míru a bez­
pečnosti výslovně nezmiňuje.
V kapitole V. nazvané „Mezinárodní řád“ (International Order) dokument
zdůrazňuje „příležitost a závazek“ USA vést, resp. ukazovat cestu jak posilovat,
formovat a vytvářet pravidla, normy a instituce, které jsou základem míru, bez­
pečnosti, prosperity a ochrany lidských práv v 21. století. Zvlášť je zdůrazněn
80 National Security Strategy, February 2015;. [online]. srov: „In lockstep with our Europe­
an allies, we are „enforcing tough sanctions on Russia to impose costs and deter future
aggression.“ Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/sites/default/files/docs/2015_natio­
nal_security_strategy.pdf.
81 Srov. “…America must lead. Strong and sustained American leadership in essential to
a rules-based international order that promotes global security and prosperity as well as
the dignity and human rights of all people. The question is never whether America should
lead, but how we lead.” tamtéž.
82 Srov.: „On all these fronts, America leads from a position of strength“; tamtéž .
83 Srov.: The United States will use military force, unilaterally if necessary, when our enduring
interests demand it: when our people are threatened: when our livelihoods are at stake; and
when the security of our allies and partners…” Tamtéž s. 8.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
102
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
význam „nejsilnější aliance světa“ NATO, jako „centra expandující sítě globál­
ní bezpečnosti“ a jejího článku 5 pro „kolektivní obranu“ (collective defence)
svých členů. Zmínka je i o prohlubování vazeb NATO-EU s USA při zvyšování
„transatlantické bezpečnosti“, jakož i „ambiciózní T-TIP program“. Od ukonče­
ní „studené války“ o nebývalém vyhrocení vztahů mezi USA a Ruskem svědčí
v kapitole „Světový řád“ pasáž o „ruské agresi“ na Ukrajině, kde se uvádí:„Ruská
agrese na Ukrajině činí jasným, že evropská bezpečnost a mezinárodní pravi­
dla a normy proti územní agresi nelze považovat za garantované. V reakci jsme
vedli mezinárodní úsilí na podporu ukrajinského lidu, aby si mohl zvolit vlastní
budoucnost a rozvinout svou demokracii a ekonomii. Ujišťujeme naše spojence
o posilování našich bezpečnostních závazků, k zabránění další ruské agrese:84
6.3 Ruská vojenská doktrína a koncepce zahraniční politiky
Současná ruská vojenská doktrína z r. 2010 je rozpracována v 52 bodech
na 43 stránkách, bere v úvahu ruskou vojenskou doktrínu z r. 2000 a dále ji roz­
vádí.85 RF považuje za legitimní použít ozbrojené síly a „jiné jednotky“ s cílem
odrazit agresi proti Rusku nebo jeho spojencům, na udržení nebo obnovení míru
v souladu s rozhodnutím RB OSN nebo „jiných kolektivních bezpečnostních
struktur“ a rovněž k „zajištění ochrany svých občanů nacházejících se za hrani­
cemi RF, a to v souladu s uznanými zásadami a normami mezinárodního práva
a mezinárodními smlouvami, jimiž je RF vázána (bod 20). Vojenská doktrína
RF charakterizuje svou vojenskou bezpečnost jako zajištění životně důležitých
zájmů jednotlivců, společnosti a státu, které je třeba chránit před vnější i vnitř­
ní hrozbou. Rozvádí podrobněji různé druhy ozbrojených konfliktů (lokální,
regionální, masového rozsahu atd.), které mohou nastat (bod 6). Doktrína kon­
statuje, že mnohé regionální konflikty zůstávají nevyřešeny a existující meziná­
rodně-bezpečnostní architektura (systém), včetně jejího mezinárodněprávního
mechanismu „nezajišťují stejnou bezpečnost pro všechny státy“ (bod 7). Míní
se zde zřejmě především Rusko. Dokument je velmi obsáhlý a nelze podrobněji
rozebírat jeho jednotlivá ustanovení.
K nejdůležitějším ustanovením patří ustanovení o „hlavních vojenských
hrozbách pro RF“. Patří k nim mimo jiné „přání NATO naplnit silový poten­
ciál globálními funkcemi, které jsou v rozporu s normami mezinárodní práva“
a „posunout vojenskou infrastrukturu členských států NATO blíže k hranicím
84 Srov.: „Russia´s aggression in Ukraine makes clear that European security and the internati­
onal rules and norms against territorial aggression cannot be taken for granted. In response,
we have led an international effort to support the Ukrainian people as they choose their own
future and develop their democracy and economy. We are reassuring our allies by backing
our security commitments to deter further Russian aggression, tamtéž s. 25.
85 Russian Military Doctrine of the Russian Federation approved by Russian Federation
presidential edict on 5. February 2010. Dostupné z: http://carnegieendowment.org/file­
s/2010russia_military_doctrine.pdf.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
103
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
RF, včetně rozšiřování tohoto bloku“. Dalším nebezpečím podle dokumentu jsou
pokusy „destabilizovat situaci v jednotlivých státech a regionech a tím narušo­
vat strategickou stabilitu.“ Za jinou hlavní vnější hrozbu je označováno např.
rozmístění (posilování) vojenských kontingentů na území cizích států (skupin
států), které sousedí s RF nebo jejími spojenci (bod 8). RF si také vyhradila právo
použít jaderné zbraně v odpovědi na použití jaderných zbraní nebo jiných zbra­
ní hromadného ničení proti RF nebo jejím spojencům. RF je připravena použít
jaderné zbraně i v reakci na útok konvenčními zbraněmi, pokud by byla ohrože­
na existence RF nebo jejích spojenců (bod 22). 86 O použití jaderných zbraní roz­
hoduje v RF prezident. Je zřejmé, že Rusko ustoupilo od léta Sovětským svazem
prosazované a hlásané doktríny nepoužití jaderných zbraní jako první (non-first
use) a přiblížilo se tak k známé koncepci NATO a USA, která připouští použití
jaderných zbraní jako první. Za další vnější hrozby nová ruská doktrína považuje
použití vojenské síly a rozšiřování cizích vojenských kontingentů (jednotlivých
států i jejich skupin) na území států sousedících s RF a jejími spojenci, zasahová­
ní do jejich vnitřních záležitostí, územní nároky vůči RF a jejím spojencům, roz­
misťování zbraní hromadného ničení, růst počtu států disponujících jadernými
zbraněmi, porušování mezinárodních dohod o omezení zbrojení nebo rozšiřo­
vání mezinárodního terorismu. Doktrína počítá také s posílením systému kolek­
tivní bezpečnosti v rámci Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB)
s Arménií, Běloruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem. RF
považuje ozbrojený útok na členský stát ODKB za agresi proti všem členským
státům ODKB opravňující Rusko k odvetným opatřením.87
Koncepci ruské zahraniční politiky schválil prezident Putin 12. 2. 2013. Jde
o dokument čítající celkem 104 bodů. Tento dokument, který časově navazuje
na současnou ruskou vojenskou doktrínu a také s ní v některých bodech přímo
souvisí, vychází ještě ze „sníženého rizika globální války, včetně války jaderné“.
Poukazuje však zároveň na změny v rovnováze vojenských sil (the balance of
military power) mezi státy a skupinami států“ (bod 7) a konstatuje, že „dnes,
tradiční vojenské a politické aliance nemohou čelit všem příhraničním výzvám
a hrozbám“ (bod 9). Pokusy o řešení krizí pomocí „jednostranných sankcí
a jiných donucovacích opatření včetně ozbrojené agrese mimo rámec RB OSN
jsou označeny za „riziko“ pro mezinárodní mír a bezpečnost. Ruská koncepce
poukazuje také na hrubé porušování základních zásad mezinárodního práva,
jako jsou zákaz použití síly, nerespektování pravomocí RB nebo arbitrární výklad
86 Srov: The RF reserves the right to utilize nuclear weapons in response to the utilization of
n. and other types of weapons of mass destruction against it and (or) its allies, and allies in
the vent of aggressive against RF involving the use of conventional weapons when the very
existence of the state is under threat. Tamtéž.
87 Anon. Rusko oplácí alianci stejnou kartou. Upraví vojenskou doktrínu. e15.cz [online].
2.9.2014 [cit. 3.7.2015]. Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/rusko-opla­
ci-alianci-stejnou-kartou-upravi-vojenskou-doktrinu-1114693=utm-medium=selfpro­
mo&htm_source=e15&campaign=copylink.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
104
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
jejích rezolucí. Koncepce výslovně kritizuje také snahy „svrhnout legitimní orgá­
ny“ v suverénních státech pod zámínkou ochrany civilního obyvatelstva (bod
15). Dokument jednoznačně odmítá případnou revizi čl. 51 Charty OSN o právu
na individuální nebo kolektivní sebeobranu. Koncepce ruské zahraniční politi­
ky se výslovně hlásí k dodržování norem mezinárodního práva a „rule of law“
v mezinárodních vztazích“.88
7 Závěr
Ozbrojený konflikt na Ukrajině není pouze problémem právním, nýbrž
především problémem politickým. Často se za příčinu tohoto konfliktu vcelku
oprávněně označují různé geopolitické zájmy USA a Ruska, jakož i rozšiřování
EU a NATO směrem na východ. Zdůrazňuje se i snaha USA politicky a ekono­
micky oslabit postavení Ruska. Ke kritice zahraniční politiky USA i EU jsou čas­
to používány argumenty kritizující „vývoz demokracie“ a prosazování „univer­
zálnosti“ západních hodnot ve světě, zejména ve spojitosti s lidskými právy. Svoji
roli hrají četné ozbrojené intervence, k nimž v některých případech docházelo
i bez zmocnění Radou bezpečnosti. V souvislosti s krizí na Ukrajině se vynořu­
jí nejen otázky související s výjimkami ze zákazu použití ozbrojené síly, nýbrž
vzniká logicky i otázka platnosti a obsahu zásady nevměšování do vnitřních věcí
v soudobém mezinárodním právu. Podle některých veřejných informací USA
investovaly jenom do „Majdanu“ 5 miliard dolarů. Podle Deutsche Wirtschafts
Nachrichten např. i německé nadace Konrad Adenauer Stiftung se aktivně podí­
lela na svržení V. Janukoviče.
Novými bezpečnostními hrozbami a riziky, které nás v současnosti dosti­
hují, jsem se zabýval ve studii publikované v r. 1994 v časopise „Coexistence“.
Studie byla vypracována s finanční podporou programu „Democratic Institute
Fellowship“ v rámci NATO. 89 Studii se dostalo i písemného ocenění tehdejšího
generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera. Snad stojí za zmínku, že jsem
již před více než 20 lety mezi budoucí bezpečnostní hrozby a rizika zařadil mož­
ný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou o Černomořskou flotilu a Krym, rozšíření
ozbrojených konfliktů na území bývalého Sovětského svazu s účastí „islámského
světa“ a masivní migraci uprchlíků.90
88 Concept of the Foreign Policy of the Russian Federation. The ministry of Foreign Affairs
of the Russian Federation [online]. 12.2.2013 [cit. 24.7.2015]. Dostupné z: http://archive.
mid.ru//bdomp/ns-osndoc.nsf/1e5f0de28fe77fdcc32575d900298676/869c9d2b87ad­
8014c32575d9002b1c38!OpenDocument.
89 MRÁZEK, Josef. European security and the peaceful settlement of dispute. Coexistence.
1994, roč. 31, s. 221–240.
90 Srov: „The threats and risks for Europe (and the world) may arise particularly from the
following causes:..., the development of conflicts between some state (e.g. the dispute
between Russia and the Ukraine about the Black Sea fleet or the Crimea; the spread of
armed conflicts... with the possible involvement of the Islamic world; involvement in the
conflicts in the Third World; – the massive movement of people across borders, flood of
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
105
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
USA mají rozmístěny své vojáky po celém světě v počtu přesahujícím
200 000 vojáků, a to i po stažení svých jednotek z Afganistanu, kde zůstává zatím
9 500 vojáků. V Německu je podle oficiálních informací Pentagonu rozmístněno
40 000 vojáků ve 179 vojenských základnách, 50 000 vojáků v Japonsku na 109
základnách, 28 000 vojáků je pak v Jižní Koreji na 85 základnách. V Evropě pak
jsou desítky tisíc amerických vojáků na stovkách vojenských základen. Podle
nejnovějších zpráv mají USA základny v 74 zemích prakticky po celém světě.
Informace Pentagonu nejsou podle některých kritiků kompletní a nezahrnují
základny v Kosovu, Kuvajtu, Kataru a některé jiné základny jako např. v Saudské
Arábii.91 V zájmu objektivity u často zdůrazňované ruské vojenské hrozby stojí
za zmínku nepochybně údaje o výdajích Ruska a USA na zbrojení, zpracované
prestižním SIPRI, kde jsem měl v minulosti i možnost krátce pobývat. Výda­
je USA v r. 2014 činily 610 miliard dolarů (34% světových výdajů na zbrojení),
zatímco výdaje Ruska byly pouze 84,5 miliard (4,8% světových výdajů).92
V důsledku ukrajinské krize zvlášť neuralgickým místem konfrontace se
stala východní Ukrajina s centry povstalců v Doněcku, Lugansku a Slavjansku.
Povstalci někdy používají pro označení separatistických území termín „Novoro­
sija“. Nejpalčivějším problémem je otázka metod a způsobů řešení nastalé kri­
ze. Dohoda Ukrajiny, Ruské federace a OBSE o východní Ukrajině podepsaná
12. 2. 2015 účastníky třístranné kontaktní skupiny v Minsku, zahrnovala třináct
bodů.93
refugeec) etc”. Tamtéž.
91 Viz. MERELLI ANNALISA. These are all countries where the US has a military presence.
Quartz [online]. 2.4.2015 [cit. 9.7.2015]. Dostupné z: qz.com/374138/these-are-all-the­
-countries-where-the-us-has-a-military-presence; viz též publikaci Vine D., Base Nation:
How US Military Bases Abroad Harm America and the World, Metropolitan Book, New
York, 2015.
92 The 15 countries with the highest military expenditure in 2014 [online]. cit. 25.7.2015].
Dostupné z: http://www.sipri.org/googlemaps/milex_top_15_2014_exp_map.html.
93 1. Neprodlené a úplné přerušení palby v jednotlivých regionech Doněcké a Luhanské
oblasti Ukrajiny a jeho přísné dodržování od 00:00 kyjevského času ,15. února 2015. 2.
Stažení všech těžkých zbraní oběma stranami na stejnou vzdálenost s cílem vytvořit zóny
bezpečnosti o šířce minimálně 50 kilometrů pro dělostřelecké systémy s kalibrem 100 mili­
metrů a více, zóny bezpečnosti o šířce 70 kilometrů pro raketomety a o šířce 140 kilome­
trů pro raketomety Tornado-S, Uragan, Smerč a taktické raketové systémy Točka (Točka
U): pro ukrajinská vojska od faktické linie dotyku a pro ozbrojené formace jednotlivých
obvodů Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny od linie dotyku podle minského memo­
randa z 19. září 2014. Stažení výše uvedených těžkých zbraní mělo podle dohody začít
nejpozději druhý den po přerušení palby a skončit během 14 dnů. K tomuto procesu měla
přispět OBSE za podpory třístranné kontaktní skupiny. 3. Zajistit ze strany OBSE efektivní
monitorování a ověření režimu zastavení palby a stažení těžkých zbraní počínaje prvním
dnem stahování, s využitím všech nezbytných technických prostředků včetně satelitů, bez­
pilotních letounů, radiolokačních systémů atd. 4. Počínaje prvním dnem po stažení zahájit
dialog o způsobech provedení místních voleb v souladu s ukrajinskými zákony a zákonem
Ukrajiny „o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednotlivých regionech Doněcké
a Luhanské oblasti“ a rovněž o budoucím režimu těchto regionů na základě uvedeného
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
106
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Je legitimní otázkou, zda se Ruská federace může vzhledem k okolnostem
a ke svému intenzivně vnímanému pocitu ohrožení ze strany USA a NATO
dovolávat pro zdůvodnění svých akcí na Krymu práva na „sebezáchovu“ (selfpreservation).94 I ruská vojenská doktrína předpokládá dokonce použití jader­
ných zbraní v případě „ohrožení samotné existenci státu“. Také nová bezpeč­
nostní strategie USA zdůrazňuje možnost použití jaderných zbraní v případě
zákona. Neprodleně, nejpozději 30 dnů od podpisu tohoto dokumentu, přijmout usnesení
Nejvyšší rady Ukrajiny s uvedením území, kterého se týká zvláštní režim v souladu s ukra­
jinským zákonem „o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednotlivých regionech
Doněcké a Luhanské oblasti“ na základě linie stanovené minským memorandem z 19.
září 2014. 5. Zajistit omilostnění a amnestii formou zákona, který zakáže pronásledování
a potrestání osob v souvislosti s událostmi, k nimž došlo v jednotlivých regionech Doněcké
a Luhanské oblasti Ukrajiny. 6. Zajistit osvobození a výměnu všech rukojmí a nezákonně
zadržovaných osob podle principu „všechny za všechny“. Tento proces měl skončit nej­
později pátý den po stažení. 7. Zajistit bezpečný přístup, dodávky, ochranu a rozdělová­
ní humanitární pomoci potřebným na základě mezinárodního mechanismu. 8. Stanovit
způsoby plného obnovení sociálně-ekonomických vazeb, včetně sociálních převodů, jako
jsou výplaty penzí a jiné platby (příjmy, včasné placení všech komunálních účtů, obnova
zdanění v rámci právního rámce Ukrajiny). S tímto cílem měla Ukrajina obnovit správu
svého bankovního systému v regionech zasažených konfliktem, a vytvořit mezinárodní
mechanismus na podporu těchto převodů. 9. Obnova plné kontroly státní hranice ze stra­
ny ukrajinské vlády ve všech zónách konfliktu, která začne první den po místních vol­
bách a skončí po komplexním politickém urovnání (místní volby v jednotlivých obvodech
Doněcké a Luhanské oblasti na základě ukrajinského zákona o ústavní reformě) do konce
roku 2015 při podmínce splnění bodu 11 – při konzultacích a po dohodě s představiteli
jednotlivých obvodů Doněcké a Luhanské oblasti v rámci třístranné kontaktní skupiny.
10. Odsun všech zahraničních vojenských formací, vojenské techniky a rovněž žoldnéřů
z ukrajinského území pod dohledem OBSE a odzbrojení všech nezákonných skupin. 11.
Realizace ústavní reformy na Ukrajině s účinností nové ústavy ke konci roku 2015, která
jako klíčový prvek předpokládá decentralizaci (s ohledem na zvláštnosti jednotlivých regi­
onů Doněcké a Luhanské oblasti dohodnuté s představiteli těchto regionů) a rovněž přijetí
stálé právní úpravy zvláštního statusu jednotlivých regionů Doněcké a Luhanské oblasti
v souladu s opatřeními uvedenými v poznámce (viz poznámka) do konce roku 2015. 12.
Na základě ukrajinského zákona „o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednot­
livých regionech Doněcké a Luhanské oblasti“ otázky týkající se místních voleb budou
posuzovány a dohodnuty s představiteli jednotlivých regionů Doněcké a Luhanské oblasti
v rámci třístranné kontaktní skupiny. Volby se uskuteční při dodržení odpovídajících stan­
dardů OBSE při monitorování ze strany Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva
OBSE. 13. Zintenzivnit činnost třístranné kontaktní skupiny včetně vytvoření pracovních
skupin pro realizaci odpovídajících aspektů minských dohod. Budou odrážet složení tří­
stranné kontaktní skupiny. Dohodu podepsala velvyslankyně H. Tagliatiová, bývalý ukra­
jinský prezident L. D. Kučma, ruský velvyslanec na Ukrajině M. J. Zubarov, dále A. V.
Zacharčenko a I. V. Plotnickij; viz k tomu: Anon. Porošenko: Hrozí ofenziva separatistů,
navíc se u hranic rozmístili Rusové. e15.cz [online]. 7.5.2015 [cit. 9.7.2015]. Dostupné z:
http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/porosenko-hrozi-ofenziva-separatistu-navic-se­
-u-hranic-rozmistili-rusove-1187158#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_
campaign=copylink.
94 K „Self-preservation“ viz např. BERNHARD, Rudolph (ed.). Encyclopaedia of Public
International Law. 4. vyd. Amsterdam-London: Elsevier, 2004, s. 380–384.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
107
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
„necessary choice“ nebo „ohrožení národa“. S tím souvisí i otázka „legitimity“
ruských akcí i při nedostatku jejich „legality“, pokud se Rusko cítilo a cítí bez­
pečnostně z Černého moře přístupem USA a NATO existenčně ohroženo. Krym
a přístav Sevastopol mají pro Rusko nepochybně mimořádný strategický význam
z hlediska zajištění jeho vlastní bezpečnosti a pokojné existence. Svědčí o tom
nejen problémy soudobého neklidného světa, nýbrž i historické zkušenosti. Kon­
troverzním tématem ovšem zůstává, zda takové právo na „sebezáchovu“ existuje
i v soudobém mezinárodním právu a v jaké formě. Názory na tuto problematiku
se v literatuře liší. V klasickém mezinárodním právu mělo právo sebezáchovy
různé podoby, od sebeobrany přes „svépomoc“ (self-help), „nezbytnost“ jedná­
ní (necessity), až po represálie. Se zákazem použití síly a hrozby sílou v Chartě
se pojem „sebezáchovy“ stal, jak uvádí Ian Brownlie „vágním“ a „obsoletním“95
Nejčastěji se v souvislosti se „sebezachováním“ státu nebo jeho „svépomocí“ do
dnešních dnů zmiňuje známá kauza „Caroline“.
V tzv. valdajské řeči v prosinci 2013 prezident Putin uvedl, že ve Versailles
byly bez účasti Ruska založeny kořeny budoucí světové války, protože Versail­
leská smlouva byla nespravedlivá k německému lidu a uložila mu taková ome­
zení, se kterými se při normálním fungování nemohl vyrovnat na století dopře­
du. Podle Putina „západní partneři v čele USA dávají ve své praktické politice
přednost tomu, že se neřídí mezinárodním právem, nýbrž právem silnějšího…“96
Rusko je v souvislosti s ukrajinskou krizí otevřeně ze strany USA, NATO i EU
považováno nikoli za partnera, nýbrž za nepřítele. Rusko bylo a je obviňováno
z vytváření loutkových států na Ukrajině a z příprav nového kola agrese.97 Obje­
vily se i výzvy k zabití V. Putina, který je označován za hrozbu světovému míru.98
Státy jsou si formálně-právně sice rovné, to však neplatí o jejich rovnos­
ti v oblasti mocenskopolitické, vojenské nebo ekonomické. Prezident Obama
95 Srov.: „indeed the various authors give a variety of vague interpretation to the right. Some
writers derive the right of self-defense and of self-preservation from a fundamental right
of existence. BROWNLIE, Ian. International Law and the Use of Force by States. 1. vyd.
Oxford: Clarendon Press, 1963, s. 42.
96 Zásadní projev Vladimira Putina o Rusku a světě. euportál [online]. 31.12.2013 [cit.
9.7.2015]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/11536-zasadni-pro­
jev-vladimira-putina-o-rusku-a-svete-tyka-se-i-nasi-budoucnosti-ctete-at-pak-nejste­
-prekvapeni.aspx.
97 Srov.:“Russia has taken another significant step toward creating a puppet state inside
Ukraine...Meanwhile Russia and its proxies appear to be preparing for a new round of
aggression...” Viz. Editorial Board. Mr. Putin resumes his chipping away at Ukraine. The
Washington Post [online]. 3.11.2014 [cit. 19.7.2015]. Dostupné z: http://www.washing­
tonpost.com/opinions/mr-putin-resumes-his-chipping-away-at-ukraine/2014/11/03/
ef1984c6-6385-11e4-836c-83bc4f26eb67_story.html.
98 Srov.: „Russian President Vladimir Putin is a serious threat to world peace.“ „…the only
way to get him out of the Kremlin is feet-first, with a bullet hole in the back of his head…“;
MEYER, E. Herbert. How to Solve the Putin Problem. American Thinker [online]. 4.8.2014
[cit. 19.7.2015]. Dostupné z: http://www.americanthinker.com/2014/08/how_to_solve_
the_putin_problem.html.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
108
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
někdy již označovaný za „válečného prezidenta“,99 ponížil Rusko za „pouhou
regionální mocnost“, což musí být pro Rusko a jeho hrdost nesmírně urážlivé
a může mít i dopady na perspektivy spolupráce s RF ve všech oblastech od Sýrie
po Afganistan, od nešíření jaderných zbraní po boj s mezinárodním terorismem.
Pro RF rozšiřování NATO na východ představuje hrozbu národní bezpečnos­
ti. Od r. 1996 dostává vývoj NATO novou dynamiku s připraveností zasáhnout
vojensky kdykoliv a kdekoli ve světě. Původní cíl NATO po jeho založení v r.
1949 „udržet USA v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi“,
již dávno neplatí. Úvahy o zrušení NATO po rozpuštění Varšavské smlouvy se
ukázaly jako nerealistické a naivní. Myšlenka celoevropské kolektivní bezpeč­
nosti nefunguje, neboť některé státy, zejména RF stojí stále mimo tento rámec.
Existuje ovšem formální i neformální propojení EU s NATO na základě usta­
novení Lisabonské smlouvy o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Se
současnými světovými poměry a dominancí USA může jak v oblasti politické,
vojenské i ekonomické možná v nepříliš vzdálené budoucnosti několika desí­
tek let, zamíchat rozvoj rusko-čínské spolupráce s možností omezit vliv USA
a západních zemí. Chování Ruska a Číny, vytváření seskupení typu BRICS, vznik
nové Euro-asijské banky, to vše může být příznakem nového geopolitického
řádu, kdy zájem na respektování základních norem mezinárodního práva bude
vzrůstat. Intervence NATO v Kosovu bez souhlasu RB byla ze strany západních
zemí ospravedlňována a „legitimizována“ nutností zastavit humanitární krizi.100
Je nepravděpodobné, že RF bude někdy v budoucnu, i vzhledem k historic­
kým souvislostem ochotna jednat o případném „navrácení“ poloostrova Krym
Ukrajině. Stejně tak je obtížné předpokládat, že v některém dalším referendu
(pokud by vůbec přicházelo v úvahu) by obyvatelstvo Krymu hlasovalo jinak než
pro „spojení“ s Ruskem. Secesi státního území mezinárodní právo nezakazuje,
váže jí však na určité podmínky. Dovolávat se ukrajinské ústavy v době „revo­
luce“ a „neústavního svržení“ prezidenta Janukoviče svým způsobem oslabu­
je argumentaci o nelegálnosti připojení Krymu k RF, které s ruského hlediska
následovalo po secesi a referendu. Nejsilnějším argumentem proti tomuto pojetí
je zřejmě argument, že secese byla vyvolána ruskou angažovaností na Krymu.
Na druhé straně RF argumentuje, že ani kosovská deklarace nezávislosti neby­
la schválena srbskou vládou a secese Kosova byla naopak významně vojensky
a politicky podporována ze strany USA a zemí NATO. Teoretickou i praktickou
otázkou, zůstává vztah základního, kolektivního práva na sebeurčení ve vztahu
k jeho ústavnímu omezení. Ukrajinská krize bohužel znovu poukázala na sla­
bost mezinárodního práva. Je třeba doufat, že státy v budoucnu učiní potřeb­
99 SCHWENNINGER, R. Sherle. How Obama Went From Being a Peace Candidate to a War
President. The Nation [online]. 2.6.2015 [cit. 19.7.2015]. Dostupné z: http://www.thenati­
on.com/article/obamas-quiet-war-doctrine/.
100COHN, Marjorie. United States Violation of International Law in Yugoslavia. In: NER­
GELIUS, Joakim – POLICASTRO, Pasquaqle – URATA, Kenji. Challenges of multi-level
constitutionalism. San Diego: Polpress Publisher, 2004, s. 233–234.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
109
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
né kroky k posílení zákazu použití síly. Realizace zásady sebeurčení a použití
ozbrojené síly je kontroverzním tématem, které se netýká pouze Ukrajiny. Stačí
připomenout boj o Falklandy a Malvíny (Islas Malvinas šp.) mezi Argentinou
(Argentina obsadila Falklandy 2. 4. 1982) a bývalou koloniální mocností Velkou
Británií, kdy 14. 6. 1982 Argentina kapitulovala. Na ostrově o rozloze 12173 km2
asi 2000 obyvatel pak v referendu projevilo své práva na sebeurčení v rozhod­
nutí zůstat ve svazku s Velkou Británií. Klasickým příkladem „invaze“ byl vpád
tureckých vojsk na území Kyperské republiky 20. 7. 1974. Vytvoření separatistic­
kého tureckého státu v čele s R. Denktašem v r. 1975 pak bylo ve skutečnosti jen
skrytou formou turecké anexe. Rada bezpečnosti označila vyhlášení separátního
kyperského tureckého státu (uznaného pouze Tureckem) za nezákonné. To však
na situaci nic nezměnilo.
Závěrem mně nenapadá nic jiného než použít slova, která vyslovil bývalý
generální tajemník OSN v reakci na operaci NATO v Kosovu, která však platí
na každé porušení zákazu použití ozbrojené síly: „… pokud nebude obnovena
nikoli nevýznamná role RB jako jediného zdroje legitimity pro použití síly, jsme
na nebezpečné cestě k anarchii.“101
JUDr. Josef Mrázek, DrSc.
Ústav státu a práva AV ČR
Právnická fakulta ZČU
email: [email protected]
101UN Secretary-General, Secretary General Says Renewal of Effectiveness and Relevance
of Security Council Must Be Cornerstone of Efforts to Promote International Peace in
the Next Century. United Nations[online]. 18.5.1999 [cit. 24.7.2015]. Dostupné z: www.
un.org/press/en/1999/19990518.SGSM6997.html.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
110
ZBROJNÍ SANKCE JAKO NÁSTROJ
ŘEŠENÍ KRYMSKÉ KRIZE?
Arms Sanctions as a tool for the Crimean Crisis Solution?
Zuzana Trávníčková
TRÁVNÍČKOVÁ, Zuzana. Zbrojní sankce jako nástroj řešení krymské krize?
Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 111–122.
Abstrakt: Balík sankčních opatření, vyhlášených na konci července 2014 proti Rus­
ké federaci, představuje pravděpodobně nejzásadnější zahraničněpolitické rozhodnutí
Evropské Unie nejen v uvedeném roce, ale v její celé sankční historii. Významnou část
sankcí tvoří omezení spojená s obchodem se zbraněmi a souvisejícími službami. Tento
příspěvek vychází z předpokladu, že sankce mohou mít nejen donucující a odstrašující
efekt, ale mohou být i symbolem (pro domácí nebo mezinárodní publikum). Na základě
vyhodnocení kontextu a rozsahu evropského zbrojního embarga na straně jedné a obcho­
du s vojenským materiálem mezi Evropskou unií a Ruskou federací na straně druhé je
prokázáno, že význam zkoumaných sankcí je pouze symbolický.
Klíčová slova: mezinárodní sankce, zbrojní sankce, zbrojní embargo, Evropská unie, Rus­
ko, Ukrajina, Krym
Summary: The package of restrictive measures, imposed at the end of July 2014 against
Russian Federation, represents probably the most crucial foreign policy decision of the
European Union not only in the last year but also in the entire sanctions history of the
organisation. The substantial portion of restrictive measures relates to arms trade and
arms-related services. This contribution is based on presumption that sanctions can have
not only enforcing and deterrence effect, but they may serve as a symbol for domestic
or international audience. On the basis of evaluation of context and scope of European
arms sanctions on one hand and the volume of arms trade between EU and Russia on the
other hand the article confirms that the relevance of analysed measures is only symbolic
(signalling).
Keywords: international sanctions, arms sanctions, arms embargo, European Union,
Russia, Ukraine, Crimea
1 Úvod
Obchodní sankce, kterými Ruská federace od srpna 2014 omezuje dovoz
vybraných potravin, doprovázené až propagandistickými snímky ničení těch­
to „zakázaných západních“ položek, si rychle vydobyly intenzivní a setrvalou
pozornost médií i zájem badatelů. V jejich stínu přitom zůstávají omezující
opatření, která v reakci na anexi Krymu na konci července 2014 přijala Evropská
unie a která byla jasnou příčinou halasné ruské odvety o pár dní později. Sou­
částí komplexu evropských sankcí je také zbrojní embargo, resp. zbrojní sankce.
Následující text se zaměřuje právě na zbrojní sankce a zamýšlí se nad tím, zda
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
111
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
význam těchto konkrétních opatření může být – s ohledem na to, jak jsou for­
mulována – jiný než symbolický.
Sankce1 byly tradičně vysílány především jako nástroj donucení, jako důrazný
způsob jak přinutit protivníka k podvolení se donucujícímu. V tomto duchu jsou
i dnes vnímány mezinárodními právníky:2 jako jedna z forem donucení, jako
prostředek k vynucení mezinárodního práva.3 Pohled badatelů v oblasti meziná­
rodních vztahů je širší. Richard N. Haass ve své práci z roku 1988 identifikuje tři
možné cíle sankcí: donucení k požadovanému chování, odrazení od budoucího
nežádoucího chování a/nebo potrestání za minulé nežádoucí chování.4 Ze stej­
né doby5 pochází práce Jamese Lindseyho,6 jehož pohled na cíle sankcí je ještě
širší a vymezuje jich pět: donucení k požadovanému chování (angl. compliance), rozvrácení adresáta sankcí, např. docílení změny režimu (angl. subversion),
1 Pokud jde o definici pojmu sankce (sankce jako trest za trestný čin nebo přestupek, sank­
ce jako označení významného dokumentu nebo rozhodnutí, např. Pragmatická sankce)
jako donucujícího opatření v mezinárodních vztazích, resp. mezinárodní sankce, závazné
právní dokumenty včetně Charty OSN ji neobsahují. Podrobněji DRULÁKOVÁ, Radka
– ZEMANOVÁ, Štěpánka (eds.). Mezinárodní kontext české sankční politiky. Plzeň: Vyda­
vatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2012, zejména str. 21. Charta v čl. 41, který
ukládání sankcí upravuje, podobně jako související ustanovení čl. 39, 40 a 42 Charty OSN
používají obecný termín „opatření“ (angl. measures). Evropská unie, co do počtu vyhláše­
ných sankčních režimů v současné době nejvýznamnější vysílatel multilaterálních sankcí,
se přiklání k výrazu „omezující opatření“ (angl. restrictive measures).
2 Spíše než na ukládání sankcí, které je zásadním politickým rozhodnutím vysílajícího sub­
jektu (Druláková – Zemanová, op. cit., str. 54) se mezinárodní právníci soustředí na imple­
mentaci sankcí, kde je již právní rámec zřetelný a kde se individuálně zacílená omezující
opatření mohou střetnout s lidskými práva jednotlivce.
3 BEN-SHAHAR, Omri – BRADFORD, Anu. Efficient Enforcement in International Law.
Chicago Journal of International Law [online] Winter 201 [cit. 2015-8-25]. Dostupné z:
http://chicagounbound.uchicago.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=2060&context=journal_
articles512.
Podrobný komentář k pojetí sankcí – protiopatření – jako okolnosti vylučující protipráv­
nost nebo jako donucovacímu prostředku v Návrhu článků o odpovědnosti států za pro­
tiprávní jednání z roku 2001 srov. ČEPELKA, Čestmír – ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní
právo veřejné. 1. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003, s. 637–642.
4 HAASS, Richard N. Economic sanctions and American diplomacy. New York: Council on
Foreign Relations, 1998, s. 1.
5 Od osmdesátých let se začínají objevovat první obsáhlé studie účinnosti mezinárodních
sankcí. Hojně citována je dodnes zejména obsáhlá a později ještě rozšiřovaná analýza
badatelů z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii HUFBAUER, Garry Clyde
– SCHOTT, Jeremy J. – ELLIOT, Kimberly Ann – OEGG, Barbara. Economic Sanctions
Reconsidered. 3. vydání. Washington: Peterson Institute for International Economics, 2007.
Většina ze studií za použití kvantitativních metod prokazuje rozdílnou účinnost sankcí
a neúčinnost některých sankčních režimů. To vede další autory k úvahám o propojení mezi
cíli a účinkem sankcí a k poznatku, že ne všechna omezující opatření mají za cíl změnit
chování donucovaného subjektu.
6 LINDSAY, James M. Trade sanctions as policy instruments: A re-examination. International Studies Quarterly. 1986, Volume 30, Issue 2, s. 153–173.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
112
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
odstrašení od případného nežádoucího chování (angl. deterrence) a dva symbo­
lické motivy. Jednak mezinárodní symbolismus (angl. international symbolism),
vyslání zprávy mezinárodnímu společenství o svém postoji ke konkrétní otázce,
posílení vlastní prestiže, vyjádření názoru, jednak domácí symbolismus (angl.
domestic symbolism), který cílí na domácí publikum a má za cíl získat podporu
pro vládu a její zahraniční politiku nebo reagovat na domácí „zahraničněpoli­
tické nálady“.7 O symbolický motiv při ukládání sankcí se pak zajímají mnozí
další autoři8 a výrazného rozpracování se této myšlence dostalo v práci Francesca
Giumelliho z roku 2011 nazvané Coercing, constraining and signalling: explaining UN and EU sanctions after the Cold War.9 Autor v ní zkoumá korelaci mezi
třemi nezávislými proměnnými – hrozbou, významem a komplexností sankcí
– a možnými výstupy sankcí, kterými jsou donucení, omezení a signalizování10
a konstatuje, že signalizování je nejčastějším motivem pro uložení omezujících
opatření (ve 38 ze 70 sledovaných epizod).
Tento příspěvek vychází z poznatku, že symbolické sankce jsou nedílnou sou­
částí současné praxe a že tedy omezující opatření mohou být vysílatelem přijata,
aniž by od nich očekával nějaký reálný dopad – změnu chování donucovaného
subjektu. Zaměřuje se přitom na jeden z nejživějších sankčních vztahů současné
doby, na sankční „přestřelku“ mezi Evropskou unií a Ruskou federací. Kde je to
nutné, uvažuje také sankce proti Ukrajině, vyhlášené už v únoru, resp. březnu
2014, ale těžištěm práce jsou až pozdější sankce namířené výslovně proti Rusku.
Vzhledem k obsáhlosti tématu zužuje svůj záběr pouze na jeden typ sankcí, a to
na zbrojní embargo, které formulovala Evropská unie. Představuje toto konkrét­
ní sankční opatření v kontextu všech evropsko-ruských omezení i v kontextu
dosavadní evropské praxe a hodnotí jeho reálný význam, především ve světle
zbrojního obchodu mezi EU a Ruskem. Cílem tohoto textu je dokázat, že zbrojní
sankce EU vůči Ruské federaci mají symbolický význam.
7 Na základě studia obchodních sankcí uložených v letech 1933 – 1982 dochází k závěru, že
sankce motivované mezinárodním symbolismem byly úspěšné v polovině případů, sank­
ce směřované především na domácí publikum lze hodnotit úspěšné ve čtyřech případech
z deseti sledovaných.
8 Např. BALDWIN, David A. The sanctions debate and the logic of choice. International
Security. 1999, Vol. 24, No. 3, s. 80–107; WINKLER, Adam. Just sanctions. Human Rights
Quarterly, 1999, Vol. 21, No. 1, s. 133–155; SCHWEBACH, Valerie L. Sanctions as Sig­
nals: A Line in the Sand or a Lack of Resolve? In: CHAN, Steve – DRURY, A. Cooper
(eds.) Sanctions as economic statecraft: Theory and practice. New York: St. Martin´s, 2000,
s. 187–211.
9 GIUMELLI, Francesco. Coercing, constraining and signalling: explaining UN and EU sanctions after the Cold War. Colchester: ECPR Press, 2011.
10 Giumelli vysvětluje (str. 63) své vnímání rozdílu mezi symbolickými sankcemi (jako sank­
cemi neúčinnými) a sankcemi signalizujícími (= vyjadřujícími postoj). Vzhledem k tomu,
že jeho vymezení signalizujících sankcí odpovídá výše uvedenému Lindseyho pojetí sym­
bolických sankcí, jsou v tomto textu oba výrazy používány jako synonyma a častěji je,
s ohledem na jazyk český, užíván výraz symbolické sankce.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
113
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
2 Mezinárodní sankce jako nástroj vynucování mezinárodního práva
Příklady aplikace mezinárodních sankcí jsou doloženy již z dob antického
Řecka, počátek jejich regulace spojujeme se Společností národů, základy sou­
časné regulace nám poskytuje Charta OSN. Za další významný milník v histo­
rii mezinárodních sankcí jsou pokládána devadesátá léta dvacátého století, kdy
dochází k dynamickému oživení sankční praxe, k hojnému ukládání sankcí
a k rozvoji nových forem omezujících opatření. Zatímco v tradičním pojetí před­
stavují sankce opatření jednoho nebo více států (nebo mezinárodní organizace)
vůči jinému státu (nebo skupině států). Současné sankce jsou téměř vždy cíleny,
a to buď na vybranou skupinu osob a jednotek, nebo na určitý vymezený seg­
ment vztahů mezi státu.
Byla-li výše zmíněna Charta OSN, měla by být také připomenuta dvě zásadní
omezení, která ukládání sankcí Radou bezpečnosti OSN rámují. První vyplývá
z čl. 39 Charty, který je východiskem pro všechna opatření podle hlavy VII Char­
ty: „Rada bezpečnosti určí, zda jde o ohrožení míru, jeho porušení nebo útočný čin,
a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření mají býti učiněna podle článků 41 a 42,
aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.“ Situaci, ve které je
zvažováno vyhlášení sankcí, musí tedy Rada bezpečnosti OSN v prvé řadě kva­
lifikovat jako ohrožení míru, jeho porušení nebo útočný čin. Druhá podmínka
vyplývá z ustanovení čl. 27 Charty, který upravuje rozhodování Rady bezpeč­
nosti a zakotvuje právo veta. Bez hlasů stálých členů není tedy možné sankce
uložit. Ukládání sankcí OSN má tedy jasný politický rozměr a vylučuje uložení
sankcí proti kterémukoliv ze stálých členů, případně ze států, s nímž má některý
se stálých členů významné politické styky.11
I členské státy Evropské unie se na uložení sankcí musí dohodnout; naplnit
formálně přísný požadavek jednomyslnosti ale nepředstavoval dosud pro členy
EU problém, navržené sankce byly vždy přijaty. Evropská unie nejen provádí
všechny sankce vyhlášené Radou bezpečnosti OSN,12 může uložit restriktivní
opatření i v situacích, které by Rada bezpečnosti nevyhodnotila jako porušení
nebo ohrožení mezinárodního míru, nebo by o sankcích nebyla dosažitelná sho­
da mezi stálými členy (tzv. autonomní sankce EU).
11 Jiří Malenovský na základě analýzy hlavních případů kolektivních opatření RB OSN
od počátku 90. let konstatuje, že „výběr států a jiných odpovědných subjektů … je podřízen
… nahodilým politickám hlediskům, nikoli závažnosti hrozby pro mezinárodní mír a bezpečnost.“ MALENOVSKÝ, Jiří. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná část a poměr k jiným
právním systémům, zvláště k právu českému. 5. vyd. Brno: Masarykova univerzita (Dopl­
něk), s. 390.
12 S ohledem na znění čl. 25 Charty OSN: „Mezi členy Spojených národů je shoda o tom, že
přijmou a splní rozhodnutí Rady bezpečnosti podle této charty.“ a na skutečnost, že všichni
členové EU jsou současně členy OSN, Unie sankce vyhlášené Radou bezpečnosti provádí
formou evropského práva.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
114
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Pohled do nedávné sankční historie EU a OSN ukazuje několik přípa­
dů autonomních zbrojních sankcí EU: proti Nigérii (1995), proti Indonésii
(1999), Uzbekistánu (2005) a Guinei (2009). V situaci, kdy Rada bezpečnosti
OSN odmítla uvalení sankcí proti Sýrii, Evropská unie je přijímá v květnu 2011.
I následující sankce proti Bělorusku z června 2011 a v tomto textu zkoumaná
opatření proti Ukrajině a Ruské federaci z března a července 2014 představují
jasný příklad opatření, která by na úrovní RB OSN byla zcela neprůchodná.13
3 Zbrojní sankce v kontextu současné sankční praxe
Charta OSN uvádí jako příklady sankčních opatření „úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních,
telegrafních, radiových nebo jiných a přerušení styků diplomatických“. Současná
sankční praxe reflektuje nejen změny v uspořádání mezinárodního společenství
ve srovnání s rokem 1945, ale také trend humanizace, který se projevil zejmé­
na cílením sankcí. Typologie sankčních opatření v odborné literatuře není zcela
jednotná, autoři nabízejí rozdělení používaných opatření do dvou až pěti skupin.
Jeremy Farall ve své práci zaměřené na sankce OSN14 provádí základní rozdělení
sankcí do dvou skupin – na ekonomické a neekonomické a tím, že obě skupiny
dále strukturuje. Do ekonomických zahrnuje komplexní hospodářské sankce
(dnes již z humanitárních důvodů neaplikované), dílčí zbožové sankce (kam řadí
zbrojní embarga, ropná embarga, omezení obchodu diamanty, tropickým dře­
vem a další) a finanční omezení. Pestrá skupina neekonomických sankcí v jeho
pojetí sestává ze sankcí diplomatických, dopravních, zákazů cestování, leteckých
omezení a telekomunikačních sankcí. Autoři sdružení v badatelské společnosti
Security Council Report ve své zprávě věnované sankcím OSN vymezují pět typů
sankčních opatření: 1. diplomatické sankce (např. přerušení diplomatických sty­
ků, omezení oficiálních styků); 2. zákazy vstupu, cestovní omezení (angl. visa
bans nebo travel bans); 3. finanční sankce, zmrazení finančních aktiv (angl. assets
freeze); 4. zbrojní embarga; 5. omezení dovozu/vývozu určité komodity (angl.
comodity interdiction).15 Clara Portela, která zkoumá účinnost omezující opatře­
ní Evropské unie, ve své analýze pracuje s podobně definovanými šesti typy: 1.
zbrojní embarga; 2. zákazy udělování víz (angl. visa bans); 3 finanční sankce; 4.
zákazy letu (angl. flight bans); 5. embarga postihující jednotlivé komodity (dia­
13 EVROPSKÁ KOMISE. Restrictive measures (sanctions) in force. European Union External
Action [online]. 2015 [cit. 2015-8-30]. Dostupné z: http://eeas.europa.eu/cfsp/sanctions/
docs/measures_cs.pdf, SIPRI. Arms Embargoes Database. Stockholm International Peace
Research Institute [online]. 2015 [cit. 2015-8-30]. Dostupné z: http://www.sipri.org/databases/embargoes#UNembargoes.
14 FARRALL, Jeremy Marshall. United Nations Sanctions and the Rule of Law. Cambridge:
Cambridge University Press, 2007, str. 106–128.
15 SECURITY COUNCIL REPORT. UN Sanctions. [online] November 2013. [2015-7-22].
Dostupný z: http://www.securitycouncilreport.org/atf/cf/%7B65BFCF9B-6D27-4E9C-8CD3-CF6E4FF96FF9%7D/special_research_report_sanctions_2013.pdf
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
115
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
manty, ropa a ropné produkty, tropické dřevo, drahokamy a polodrahokamy); 6.
diplomatické, kulturní a sportovní sankce.16 Radka Druláková a Štěpánka Zema­
nová definují tři skupiny sankcí: diplomatické, ekonomické a vojenské,17 kam
spadají zbrojní embarga.
Bez ohledu na to, zda badatelé klasifikují zbrojní sankce jako samostatnou
skupinu nebo jako zvláštní typ komoditních sankcí (kde postiženou komoditou
jsou právě zbraně a související položky), nelze si – zejména díky specifické a přís­
ně regulované implementaci – zbrojní embarga splést s jinými kategoriemi sank­
cí a zaslouží si samostatnou pozornost.18 Pokud jde o používání pojmů zbrojní
sankce a zbrojní embargo, z jazykového hlediska je zřejmé, že embargo (zákaz
vývozu) je jen jednou z forem sankcí. Uplatnění výrazu zbrojní sankce by bylo
přesnější i proto, že současná praxe často vedle embarga zahrnuje i bojkot (zákaz
dovozu), obchodování se zbraněmi, omezuje poskytování servisních, školicích
a vzdělávacích služeb souvisejících se zbraněmi, případně zakazuje poskytová­
ní finančních služeb pro nákup nebo prodej zbraní. Na druhé straně, vysílatelé
sankcí (jak Rada bezpečnosti OSN, tak Evropská unie) běžně používají pojem
zbrojní embargo (i když z obsahu vyplývá, že kromě embarga byla uloženy i jiná
omezení). Tento text pracuje s oběma pojmy jako se synonymy.
Zbrojní sankce jsou ukládány v kombinaci s dalšími omezujícími opatřeními,
např. zmrazením finančních aktiv a zákazy cestování. Výjimku z tohoto pravidla
zastupují sankce proti Středoafrické republice, vyhlášené na počátku prosince
2013 Radou bezpečnosti OSN (rezolucí RB OSN 2127) a před Vánocemi Roz­
hodnutím Rady 2013/798/SZBP o omezujících opatřeních proti Středoafrické
republice, které sestávaly výhradě ze zbrojních sankcí.19
16 PORTELA, Clara. European Union Sanctions and foreign policy: When and why do they
work?. London: Rotledge. 2010, s. 55–58.
17 DRULÁKOVÁ, R. – ZEMANOVÁ, Š., op. cit., s. 24–29.
18 Velikým přínosem pro studium zbrojní sankcí je databáze, vytvořené a udržovaná Stock­
holmským institutem pro výzkum mezinárodního míru SIPRI. SIPRI, op. cit. V porov­
nání s finančními sankcemi nebo obchodními sankcemi je odborná pozornost věnovaná
zbrojním sankcím o mnoho skromnější. Z prací studujících zbrojní sankce OSN lze uvést
např. BRZOSKA, M. Measuring the Effectiveness of Arms Embargoes. Peace Economics,
Peace Science and Public Policy [online]. 2008, č. 2 [cit. 2015-07-30]. Dostupné z: http://
www.queensu.ca/dms/DMS_Course_Materials_and_Outline/Readings-MPA831/ArmsEmbargoes-831.pdf; FRUCHART, D. et al. United Nations Arms Embargoes: Their Impact on
Arms Flows and Target Behaviour [online]. Stockholm: SIPRI, Uppsala Universitet, 2007
[cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://books.sipri.org/files/misc/UNAE/SIPRI07UNAE.pdf.
O implementaci zbrojních sankcí v EU pojednává zpráva Centra pro výzkumné ověřování,
výcvik a informace VERTIC (VERIFICATION RESEARCH, TRAINING AND INFOR­
MATION CENTRE). Verifying European Union arms embargoes. [online] 2005. [cit. 201508-15]. Dostupné z: http://www.vertic.org/media/assets/Verifying%20EU%20arms%20
embargoes%20UNIDIR.pdf.
19 Zakázáno bylo přímo či nepřímo poskytovat technickou pomoc nebo zprostředkovatelské
služby související se zbožím a technologiemi uvedenými na Společném vojenském sezna­
mu Evropské unie, s poskytováním, výrobou, údržbou nebo používáním zboží uvedené­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
116
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Ruku v ruce s vyhlašováním zbrojních sankcí dnes kráčí tzv. humanitární
výjimky. Ruší omezující opatření v případech dodávek zbraní (případně jen
neprůstřelných vest a ochranných přileb) legitimní vládě, mezinárodním silám
a humanitárním organizacím.20
4 Zbrojní embargo proti Ukrajině a Ruské federaci
Jak Rusko, tak Evropská unie patří v celosvětovém měřítku k nejaktivnějším
vysílatelům sankcí; do roku 2014 mezi nimi zaznamenáváme ale pouze jeden
sankční kontakt – hned první omezující opatření (částečné obchodní embargo),
která Evropská unie přijala v roce 1982, bylo směřováno proti Sovětskému sva­
zu.21
Dění na Krymu na sklonku zimy 2014 od počátku přitahovalo intenzivní
politickou, mediální i odbornou pozornost. Vedle diplomatických prostředků
Evropská Unie reagovala dvěma velkými sankčními balíky, prvním vyslaným
v březnu 2014 směrem k Ukrajině (byť cíleným na protivládní bojovníky), dru­
hým směřovaným na konci července 2014 na Ruskou federaci.
Sankční epizoda proti Ukrajině byla zahájena 20. února 2014, kdy se člen­
ské státy EU dohodly na vyhlášení zbrojního embarga (suspendování vývozních
licencí na vybavení, které by mohlo být použito pro vnitřní represi, přehodnoce­
ní dalších licencí na zbraně a vojenský materiál). 3. března 2014 byly vyhlášeny
finanční sankce proti osobám, odpovědným za zneužití ukrajinských státních
prostředků a odpovědným za porušování lidských práv na Ukrajině. Rozhodnu­
tím Rady 2014/119/SZBP a nařízením Rady (EU) č. 208/2014 z 5. března 2014
byl podrobně definován rozsah sankcí a vyhlášen sankční seznam, zahrnující
18 osob včetně bývalého prezidenta Viktora Janukoviče. Den po uskutečnění
„referenda“ o přičlenění Krymu k Ruské federaci rozšířila EU zmrazení aktiv
na dalších 21 osob,22 v čele s „krymským prezidentem“ Sergejem Aksjonovem
ho na tomto seznamu osobám a jednotkám ve Středoafrické republice nebo pro použití
ve Středoafrické republice. Dále bylo zakázáno přímo či nepřímo poskytovat financování
nebo finanční pomoc v souvislosti s prodejem, dodávkou, převodem nebo vývozem zbo­
ží a technologií uvedenými na Společném vojenském seznamu (zejména dotace, půjčky
a pojištění vývozního úvěru). Další zákaz se týkal financování, zprostředkování, přepravy
a poskytování vyzbrojených žoldnéřů ve Středoafrické republice nebo pro použití ve Stře­
doafrické republice. A zakázány byly i veškeré činnosti, jejichž předmětem nebo násled­
kem je obcházení zákazů uvedených výše.
20 Např. mise MICOPAX, MISCA, BINUCA, AU-RTF a francouzské síly ve Středoafrické
republice, mise MISOM v Somálsku, mise UNOCI a francouzské síly v Pobřeží Slonoviny,
mise UNIFIL v Libanonu.
21 Druláková – Zemanová, op. cit., s. 109
22 Šlo o osoby aktivně nebo finančně podporující nebo odpovědné za podrývání územní
celistvosti a nezávislosti Ukrajiny, ohrožující stabilitu a bezpečnost na Ukrajině, osoby
znemožňující působení mezinárodních organizací na Ukrajině, osoby, které neoprávněně
nabyly majetek na Krymu a Ukrajině, osoby, které aktivně hmotně nebo finančně podpo­
rují ruské rozhodovatele (angl. decision-makers) odpovědné za anexi Krymu a Sevastopolu
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
117
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
(nařízení 269/2014). Text nařízení (na rozdíl od dokumentu z 5. března 2015),
výslovně propojuje aktivity na Krymu s Ruskou federací: „…hlavy států a předsedové vlád členských států Unie důrazně odsoudili nevyprovokované porušení
ukrajinské svrchovanosti a územní celistvosti Ruskou federací a vyzvali Ruskou
federaci, aby okamžitě stáhla své ozbrojené síly na jejich základny v souladu s příslušnými dohodami.“ (bod 1). V červnu 2014 byly vyhlášeny obchodní sankce
(zákaz dovozu zboží z Krymu a Sevastopolu)23 a maximum sankčního rámce
bylo dosaženo v prosinci 2014 doplněním zákazu investování do nemovitostí
a společností na Krymu a v Sevastopolu, embarga na vybrané zboží a služby,24
zákazu poskytování turistických služeb a zákazu používání přístavů na Krymu
a v Sevastopolu.25 Rozhodnutím Rady 2015/959/SZBP z 19. června 2015 byla
platnost sankcí reagujících na protiprávní anexi Krymu a Sevastopolu prodlou­
žena do 23. června 2016.
V průběhu léta 2014 si Evropská unie potvrzuje, že za události na Krymu
a Východní Ukrajině je odpovědná Ruská federace a formuluje nová sankční
opatření, tentokrát již výslovně zacílená na Rusko. V polovině července je zru­
šeno zbrojní embargo vůči Ukrajině.26 Poslední červencový den je přijato Roz­
hodnutí Rady 2014/512/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem
Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině a shodně pojmenované Nařízení Rady
(EU) č. 833/2014.27 V preambuli textů Unie rekapituluje své snahy o vyřešení
situace na Ukrajině, připomíná svou výzvu z 22. července 2014, aby Ruská fede­
race „aktivně využila svůj vliv na nelegálně ozbrojené skupiny v zájmu dosažení
úplného, okamžitého, bezpečného a zabezpečeného přístupu na místo zřícení letadla Malajsijských aerolinií linky MH17 u Doněcka…“, dále aby Rusko „zastavilo
stále intenzivnější pohyb zbraní, vybavení a bojovníků přes hranice“ a „stáhlo další
jednotky z pohraniční oblasti.“ (body 5 a 6 Rozhodnutí Rady 2014/512/SZBP).
S cílem „zvýšit náklady na akce Ruska, které narušují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a podpořit mírové urovnání krize“ (bod 2 Naří­
zení Rady (EU) č. 833/2014) byla uložena řada omezujících opatření. Na rozdíl
od následných ruských odvetných sankcí, jejichž dopady na vlastní obyvatelstvo
jsou zřejmé, byla evropská omezení cílena na takové komodity a služby, které
23
24
25
26
27
nebo za destabilizaci Východní Ukrajiny a v neposlední řadě také osoby, které obchodují se
separatistickými skupinami v Donbasu. EVROPSKÁ KOMISE, op. cit.
Rozhodnutí Rady 2014/386/SZBP, nařízení Rady (EU) 692/2014.
V oblastech dopravy, telekomunikací, energetiky, ropy, plynu a nerostných zdrojů.
Rozhodnutí Rady 2014/933/SZBP, nařízení Rady (EU) 1351/2014.
Formou závěrů Evropské rady z 16. července 2014.
Na to reaguje Ruská federace, resp. prezident Vladimír Putin vyhlášením Dekretu č. 560
o uplatnění některých zvláštních hospodářských opatření za účelem zajištění bezpečnos­
ti Ruské federace (rus. О применении отдельных специальных экономических мер в
целях обеспечения безопасности Российской Федерации) a nařázuje široké obchodní
sankce, zahrnující potraviny a zemědělské produkty na všechny státy, které uvalily sankce
na Ruskou federaci (kromě zemí EU jde o USA, Austrálii, Kanadu a Norsko).
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
118
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
nejsou pro obyvatelstvo životně důležité.28 Vedle zbrojního embarga a embar­
ga na zboží dvojího užití byl zakázán také obchod s technologiemi určenými
pro průzkum a těžbu ropy v hlubinných vodách, arktický průzkum a těžbu ropy
nebo projekty zaměřené na ropu z břidlic a obchod s dluhopisy a dalšími finanč­
ními nástroji se splatností delší než 90 dnů, jestliže jsou vydány po 1. srpnu 2014
některou z ruských státních a polostátních bank nebo právnickou osobou, uve­
denou na sankčním seznamu.
Rozsah zbrojních sankcí je relativně široký. Ve vztahu ke zbraním, střeli­
vu, vojenským vozidlům, vojenskému a polovojenskému vybavení a náhrad­
ním dílům (stejně jako ve vztahu ke zboží dvojího užití) jsou zakázány přímý
i nepřímý prodej, dodávky, převod nebo vývoz do Ruska (bez ohledu na územní
původ položek), stejně jako se dovoz, nákup či přeprava z Ruska. Dále je zakázá­
no poskytování technické pomoci (včetně jejího zprostředkování) a je zakázáno
financování (dotace, půjčky, pojištění vývozního úvěru nebo záruky za vývozní
úvěr, pojištění a zajištění) pro jakýkoli prodej, dodávku, převod nebo vývoz zbra­
ní a souvisejícího materiálu nebo pro poskytování související technické pomo­
ci, zprostředkovatelských nebo jiných služeb přímo či nepřímo jakékoli osobě,
subjektu nebo orgánu v Rusku nebo pro použití v Rusku (čl. 2 Rozhodnutí Rady
2014/512/SZBP).
Přísné sankce mají ale účinek jen tehdy, pokud skutečně zapůsobí. V situaci,
kdy jsou sankce vyhlášeny tak, že jejich aplikace nebude pro donucovaný subjekt
bolestivá, nelze očekávat, že by skutečně změnily chování donucovaného. Vyhlá­
šení sankcí je i za takových okolností legitimní (a samozřejmě legální), neboť
vysílatel může doufat v jejich symbolický význam, v pozitivní vnímání svého
28 Na hodnocení dopadů sankcí je dosud zřejmě brzy a už teď je jasné, že bude velmi těžké
rozlišit mezi dopady sankcí vyhlášených EU a dopady svým způsobem sebezničujících
sankcí Ruské federace. Dopady sankcí jsou ale už dnes nepopiratelné. Např. Richard Barta
uvádí, že je těžké v komplexu současných globálních ekonomických vztahů odlišit vliv
jednotlivých faktorů, ale současně poukazuje na pád rublu (po vyhlášení ruských sankcí),
pokles cen ropy, růst ceny potravin v Rusku a pětimiliardový propad hodnoty evropských
vývozů. BARTA, Richard, et al. Economic Impact of 2014 Ukraine-Related Sanctions on the
EU. [online]. 2015. [2015-8-26]. Dostupný z: http://conservancy.umn.edu/bitstream/handle/11299/172521/Barta_Ghebreamlack_Hong_Nelson_Weber__Economic%20Impact%20
of%202014%20Ukraine-Related%20Sacntions%20on%20the%20EU.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Pro komplexní vyhodnocení dopadů sankcí je potřeba znát také jejich dopad
na Ruskou federaci, které je ve srovnání s Evropou zřetelně citelnější (ne náhodou přibyl
na Wikipedii v prosinci 2014 článek nazvaný „Russian financial crisis (2014–present)“).
Prokázaný je už dopad na turistický ruch (OVCHAROV, A. O. – ISMAGILOVA, G. N. –
RYSAYEVA, M. A. The Influence of Western Countries’ Sanctions on the Development
of the Russian Exit Tourism. Asian Social Science, [online ]2015. [2015-8-27]. Dostupný
z: http://www.ccsenet.org/journal/index.php/ass/article/view/48358. A zatímco Putinova
obliba v Rusku stoupá, vzrostla v Ruské federaci inflace (11,4 %), směnný kurz rubl-dolar
klesl o téměř 50%, příjmy Ruska z prodeje ropy klesly na polovinu (WANG, Wan. Impact
of Western Sanctions on Russia in the Ukraine Crisis. Journal of Politics and Law. [online]
2015, [2015-8-15]. Dostupný z: http://www.ccsenet.org/journal/index.php/jpl/article/viewFile/45567/25287, s. 3.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
119
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
kroku domácím i mezinárodním publikem. Pohled do statistik ruského zbraňo­
vého dovozu a vývozu rychle ukáže, že zbrojní sankce Evropské unie nemohou
mít jiný než symbolický význam.
Tradice ruského zbrojního průmyslu a soběstačnost Ruska, pokud jde
o vojenské vybavení, jsou všeobecně známy a čísla o ruském zbraňovém vývo­
zu a dovozu to jen podpoří. Stockholmský institut SIPRI dlouhodobě eviduje
významné obchody se zbraněmi a poskytuje podrobná data o mezinárodních
zbraňových transakcích. Z vygenerovaných statistik je zřejmé jednak to, že vývoz
zbraní z Ruska má pro zemí mnohem větší význam než dovoz. Zatímco v žebří­
ku vývozců obsazuje Rusko (v období 2010 – 2014) 2. místo, v žebříčku dovozců
mu patří 53. příčka.29 Evropská unie Rusku v roce 2013 dodala zbraně v hodnotě
583 mil. USD, což představuje méně než 1% ruského vojenského rozpočtu (ten
činil 68 mld. dolarů). Z této částky bylo podstatných 521 mld. USD uhrazeno
jako záloha za dvě výsadkové lodě Mistral, které měla dodat Francie. S ohledem
na sankce byl ale obchod od září 2014 pozastaven a v srpnu 2015 zrušen.30 Ani
evropský bojkot ruských zbraní nemůže mít na Rusko významnější dopad; hlav­
ními odběrateli ruské produkce jsou totiž Čína, Indie, Venezuela a Vietnam.31
Další pohled na zbrojní sankce získáme, zúžíme-li záběr na česko-ruské vzta­
hy. I zde je zřejmé, že dovoz z Ruska je mnohem méně hodnotný než vývoz.
Zatímco v počtu využitých dovozních licencí se Rusko umístilo na 4. místě
v roce 2013 (1. místo obsadilo Rakousko) a na 2. místě v roce 2014 (1. Spojené
státy americké), v počtu využitých vývozních licencí patří Ruské federaci až 19.
místo v roce 2013 (1. Vietnam) a 16. místo v roce 2014 (1. Saúdská Arábie).32
Ve všech uvedených letech byla nejobchodovanější položkou podle Seznamu
významného vojenského materiálu položka č. 10: „Letadla“, „vzdušné dopravní
prostředky lehčí než vzduch“, bezpilotní vzdušné prostředky („UAV“), letecké
motory a výzbroj a výstroj „letadel“, související vybavení a součásti, speciálně
určené nebo upravené pro vojenské použití.33 Tabulka 1 uvádí základní údaje
29 SIPRI. Arms Transfers Database. Stockholm International Peace Research Institute
[online]. 2015 [cit. 2015-8-10] Dostupné z: http://www.sipri.org/databases/armstransfers.
30 TRAN Pierre. Mistral Dispute With Russia Settled, France Eyes Exports. DefenceNews.
[online] 9. 8. 2015 [2015-8-31]. Dostupný z: http://www.defensenews.com/story/defense/
naval/ships/2015/08/09/mistral-dispute-russia-settled-france-eyes-exports/31278439/
31 SIPRI. Arms Transfers Database. Stockholm International Peace Research Institute
[online]. 2015 [cit. 2015-8-10] Dostupné z: http://www.sipri.org/databases/armstransfers.
32 MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních braní pro civilní použití a zboží a technologií dvojího užití v České
republice za rok 2014. [online] 2015 [2015-8-28]. Dostupný z: http://www.mpo.cz/dokument151254.html. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních braní pro civilní použití a zboží a technologií
dvojího užití v České republice za rok 2013. [online] 2014 [2015-8-28]. Dostupný z: http://
www.mpo.cz/dokument151254.html.
33 Příloha 1 Vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahranič­
ním obchodu s vojenským materiálem.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
120
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
o zbrojním vývozu z ČR do Ruska, o dovozu z Ruska do ČR a o objemu broke­
ringu (dovozu a následného vývozu do třetí země).
Tabulka 1: Česko-ruské zbrojní transakce v letech 2013 a 2014
2013
2014
17
18
Hodnota udělených licencí pro vývoz (v tis. USD)
7370
16755
Hodnota využitých licencí pro vývoz (v tis. USD)
4313
5264
Počet udělených licencí pro vývoz
37
48
Hodnota udělených licencí pro dovoz (v tis. USD)
8361
15292
Hodnota využitých licencí pro dovoz (v tis. USD)
Počet udělených licencí pro brokering (dovoz vždy z Ruské
federace)
4384
8401
13
18
Hodnota udělených licencí pro brokering – dovoz (v tis. USD)
1506
1246
Hodnota udělených licencí pro brokering – vývoz (v tis. USD)
1664
1438
Hodnota využitých licencí pro brokering – dovoz (v tis. USD)
1398
1122
Hodnota využitých licencí pro brokering – vývoz (v tis. USD)
1436
1326
Počet udělených licencí pro dovoz
Zdroj: Vlastní. Zpracováno na základě MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Výroční
zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních braní pro civilní použití a zbo­
ží a technologií dvojího užití v České republice za rok 2014. [online] 2015 [2015-8-28].
Dostupný z: http://www.mpo.cz/dokument151254.html. MINISTERSTVO PRŮMYSLU
A OBCHODU. Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních braní pro
civilní použití a zboží a technologií dvojího užití v České republice za rok 2013. [online]
2014 [2015-8-28]. Dostupný z: http://www.mpo.cz/dokument151254.html.
Z meziročního srovnání vyplývá, že v roce 2014, kdy byly uloženy zbrojní
sankce, dochází k poklesu objemu brokeringu, přímý dovoz z Ruska i export
do Ruska ale výrazně rostou. Pokud jde o vývozní licence, mění se podstatně
nejen absolutní počet udělených i využitých licencí, ale i jejich vzájemný poměr.
Zatímco v roce bylo využito 58 % udělených licencí, o rok později exportéři vyu­
žili jen 31 % licencí a jako by se licencemi spíše do budoucna předzásobili. Téměř
dvojnásobný růst v meziročním srovnání vykazují i udělené a využité dovozní
licence, poměr mezi nimi se ale nijak výrazně nemění (v roce 2013 bylo využito
52 %, v roce 2014 pak 55 % dovozních licencí).
K vykreslení celkového obrazu evropských zbrojních sankcí a vysvětlení růs­
tu objemu resp. potenciálu obchodu po uložení sankcí musí být připomenuto
ještě jedno z ustanovení Rozhodnutí rady z 31. 7. 2014, klíčové pro implemen­
taci. Velmi podobná ustanovení najdeme v č. 2 odst. 4 (ve vztahu k zbrojnímu
embargu), v čl. 3 odst. 2 (zboží dvojího užití) a v čl. 4 odst. 3 (technické a finanční
služby) – omezení se podle nich neuplatní (licence může být vydána), pokud jde
o plnění smluv uzavřených před vyhlášením sankcí. Příslušné licenční orgány
tedy mohou udělit povolení, pokud se vývoz týká plnění závazku vyplývajícího
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
121
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ze smlouvy nebo dohody uzavřené přede dnem 1 srpna 2014. A i když s trváním
sankcí34 musí počet dosud nerealizovaných obchodů sjednaných před uložením
sankcí klesat (a s ním i počet licencí), zatím působí toto ustanovení spíše jako
podnět k navýšení zbrojní obchodní výměny s Ruskem.
5 Závěr
V balíku omezujících opatření, které uložila Evropská unie na sklonku čer­
vence 2014 na Ruskou federaci, zaujímají významný podíl zbrojní sankce. Ved­
le vývozu a dovozu zbraní a vojenského materiálu zakázala Evropská unie také
obchod se zbožím dvojího užití a poskytování technických a finančních služeb
souvisejících se zbrojními obchody. Přesné vyhodnocení dopadů těchto omezení
není v současném globalizovaném prostředí, kdy na aktéry působí velká řada vli­
vů, zřejmě vůbec možné. Můžeme se však domnívat, že dopad zbrojních sankcí
na Ruskou federaci bude velmi omezený. V situaci, kdy je Rusko víceméně nezá­
vislé na dovozech zbraní z Evropy, neboť je téměř soběstačné a kdy se jeho hlavní
obchodní partneři (pokud jde o obchod vojenským materiálem) nachází na jih
a východ, nikoliv na západ od Moskvy, nelze se zbrojními sankcemi spojovat
naději na změnu chování Ruské federace.
I přesto ale mají sankce význam. Pro občany Evropské unie jsou signálem, že
Unie zaujímá jasný postoj vůči ruské angažovanosti na Ukrajině a prezentuje se
jako významný aktér v mezinárodních vztazích. Zbrojní sankce bývají veřejnos­
tí vnímány pozitivně. Jejich uložení může přinést náklady nebo finanční ztrátu
státu a zbrojařským firmám, nedotkají se ale každodenního lidského života; na
rozdíl od nevhodně cílených obchodních sankcí nemá svět se zbrojními embar­
gy negativní historickou zkušenost.35 Mezinárodnímu publiku dává Evropská
unie zbrojními sankcemi najevo svůj postoj, potvrzuje pozici lídra, pokud jde
o vysílání a implementaci sankcí, připomíná hodnoty, na kterých stojí (územní
celistvost, svrchovanost) a ukazuje, že je připravena tyto principy bránit. I když
nástroj, který pro to využívá, má jen symbolický význam.
JUDr. Ing. Zuzana Trávníčková, Ph.D.
Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů
Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka
Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3
email: [email protected]
34 Rozhodnutím Rady 2015/971/SZBP ze dne 22. 6. 2015 byla platnost sankcí proti Ruské
federaci prosloužena do 31. 1. 2016.
35 Argumentem pro uložení zbrojních sankcí může být také zavedený postup jejich imple­
mentace. Ten je v EU podrobně upraven, a i když hlavní slovo v něm mají odpovědné orgá­
ny členských států, standardy jsou nastaveny pro celou EU společně. Otázka implementace
zbrojních embarg v EU není ale v tomto příspěvku – s ohledem na obsáhlost problematiky
– řešena.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
122
PRÁVO ROZHODNÉ PRO DĚDICKÉ PRÁVNÍ
POMĚRY – VYBRANÉ OTÁZKY (SROVNÁNÍ
ÚPRAVY V ZMPS A V NAŘÍZENÍ O DĚDICTVÍ)
The Law Applicable to Succession Matters - Selected Issues
(Comparison of Private International Law Act and Succession Regulation)
Klára Drličková
DRLIČKOVÁ, Klára. Právo rozhodné pro dědické právní poměry – vybrané
otázky (srovnání úpravy v ZMPS a v Nařízení o dědictví). Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 123–139.
Abstrakt: Od 17.8.2015 je účinná kolizní úprava dědických právních poměrů obsažená v
Nařízení o dědictví. Tato úprava nahradila dosavadní kolizní úpravu obsaženou v ZMPS.
Cílem tohoto článku je analýza právní úpravy vybraných aspektů kolizní úpravy dědic­
kých právních poměrů obsažené v ZMPS a v Nařízení o dědictví a její srovnání.
Klíčová slova: dědictví, kolizní úprava, ZMPS, Nařízení o dědictví
Summary: As of 17 August 2015 the conflict-of-laws rules in matters relating to succe­
ssion are contained in the Succession Regulation. This regulation has replaced the regu­
lation contained in Private International Law Act. The aim of this article is to analyse the
legal regulation of the selected conflict-of-laws aspects in succession matters contained
in the Succession Regulation and Private International Law Act and the comparison of
both regulations.
Summary: succession, conflict-of-laws rules, Private International Law Act, Succession
Regulation
1 Úvod
Kolizní úprava dědických právních poměrů je oblastí právní úpravy, kde čes­
ké orgány v relativně krátké době čelí několika změnám a nutnosti aplikace nové
právní úpravy. Do 31.12.2013 byla kolizní úprava obsažená v zákoně č. 97/1963
Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPSaP“).1
Ta byla s účinností od 1.1.2014 nahrazena úpravou v zákoně č. 91/2012 Sb.,
o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“).2 Kolizní úpravu dědic­
kých právních poměrů rovněž najdeme v některých dvoustranných smlouvách
o právní pomoci, které mají před vnitrostátní úpravou přednost.3 Kolizní úpra­
1 Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. In: ASPI [právní
informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17.6.2015] (dále jen „ZMPSaP“).
2 Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. In: ASPI [právní informační
systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17.6.2015] (dále jen „ZMPS“).
3 Viz § 2 ZMPS.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
123
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
va těchto otázek je předmětem i dvou mnohostranných úmluv vypracovaných
v rámci Haagské konference mezinárodního práva soukromého – Úmluvy o prá­
vu použitelném na formu závěti z roku 19614 a Úmluvy o právu použitelném
pro dědění majetku zemřelých osob z roku 1989.5 První z nich Česká republika
neratifikovala, druhá úmluva doposud vůbec nevstoupila v platnost.
S účinností od 17.8.2015 je kolizní úprava obsažena v Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání
a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech
a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen „Nařízení o dědictví“).6
Tato úprava má přednost před kolizní úpravou obsaženou v ZMPS i ve dvou­
stranných smlouvách uzavřených mezi členskými státy.7
Cílem tohoto článku je analýza právní úpravy vybraných aspektů kolizní
úpravy dědických právních poměrů obsažené v ZMPS a v Nařízení o dědictví
a její srovnání. Článek se bude snažit ověřit tvrzení, že Nařízení o dědictví nepři­
náší ve srovnání s úpravou v ZMPS do českého právního řádu žádnou zásadní
změnu. Obě právní úpravy odpovídají modernímu přístupu ke kolizní úpravě,
protože vycházejí z kritéria obvyklého pobytu zůstavitele. Na úvod budou struč­
ně charakterizovány obě právní úpravy. Následně budou postupně analyzová­
ny: obecné pravidlo pro stanovení práva rozhodného, speciální kolizní normy
týkající se závěti a úprava zpětného odkazu. Předmětem bližší analýzy nebude
srovnání úpravy volby práva.8
2 Kolizní úprava dědických právních poměrů v ZMPS – základní rysy
Kolizní úprava dědických právních poměrů s mezinárodním prvkem obsa­
žená v ZMPS přinesla několik změn ve srovnání s ZMPSaP. Důvodem změn byla
nutnost zohlednit změny v právu hmotném,9 ale i snaha českého zákonodár­
4 Convention of 5 October 1961 on the Conflicts of Laws Relating to the Form of Testamen­
tary Dispositions [online]. Hague Conference on Private International Law [cit. 17.6.2015].
Dostupné z: http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=40
5 Convention of 1 August 1989 on the Law Applicable to Succession to the Estates of Dece­
ased Persons [online]. Hague Conference on Private International Law [cit. 17.6.2015].
Dostupné z: http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=62
6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o pří­
slušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřej­
ných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení. In: EUR-lex
[právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 17.6.2015]. Dostupné
z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32012R0650&rid=1
(dále jen „Nařízení o dědictví“)
7 Viz článek 75 odst. 2 Nařízení o dědictví.
8 K volbě práva v ZMPS i v Nařízení o dědictví viz detailně např. PFEIFFER, Magdalena.
Dědický statut v rukou zůstavitele – volba rozhodného práva v rámci kolizní úpravy dědic­
kých poměrů. Ad Notam, 2014, č. 6, s. 8–15.
9 Důvodová zpráva k ZMPS [online]. Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
124
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
ce reflektovat na připravované Nařízení o dědictví. ZMPS stejně jako ZMPSaP
vychází z tzv. jednotného dědického statutu, kdy se jediný hraniční určovatel
používá pro určení práva rozhodného pro dědictví jako celek bez ohledu na to,
zda se jedná o věci movité či nemovité.10
ZMPS nově zavádí obvyklý pobyt zůstavitele v době smrti jako obecný hra­
niční určovatel.11 Nahrazuje tak hraniční určovatel státní příslušnosti použitý
v ZMPSaP.12 ZMPS poprvé v českém právním řádu zavádí možnost volby práva
pro dědické právní poměry. Jedná se o omezenou volbu práva. ZMPS dále obsa­
huje speciální kolizní normy týkající se pořízení pro případ smrti. I tady dochází
ve srovnání se ZMPSaP ke změně hraničních určovatelů. Zákon nově také zavádí
výslovnou úpravu odúmrti.13
V souladu s § 125 ZMPS se kolizní úprava použije v případě, kdy zůstavitel
zemřel 1.1.2014 nebo později. Totéž se týká okamžiku pořízení závěti či jiného
pořízení pro případ smrti a volby práva. Pokud tedy byla například závět poří­
zena před 1.1.2014, otázka způsobilosti ji pořídit bude posouzena podle úpravy
v ZMPSaP.14 Zvolil-li zůstavitel právo pro dědické právní poměry před 1.1.2014,
je volbu nutné posoudit podle ZMPSaP, který volbu práva nepřipouštěl. Je proto
nutné ji hodnotit jako neplatnou.15 Situace se však změní s účinností Nařízení
o dědictví.16
3 Kolizní úprava dědických právních poměrů v Nařízení o dědictví
3.1 Působnost Nařízení o dědictví
Nařízení o dědictví bylo přijato v roce 2012 po několika letech prací a dis­
kusí. Upravuje všechny relevantní aspekty přeshraničního dědictví v Evropské
unii – mezinárodní příslušnost, rozhodné právo, uznání a výkon rozhodnutí
a veřejných listin i administrativní otázky. Hlavním cílem Nařízení o dědictví
je usnadnit uspořádání dědictví s přeshraničním prvkem v členských státech
Evropské unie.17
10
11
12
13
14
15
16
17
České republiky [cit. 17.6.2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/
Duvodova-zprava-k-ZMPS.pdf
Viz § 17 ZMPSaP, § 76 ZMPS.
§ 76 ZMPS.
§ 17 ZMPSaP.
Viz § 78 ZMPS.
PAUKNEROVÁ, Monika; ROZEHNALOVÁ, Naděžda; ZAVADILOVÁ Marta a kolektiv.
Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s.
820.
PFEIFFER, 2014, op. cit., s. 14.
Viz článek 83 odst. 2 a 4.
Viz Preambule Nařízení o dědictví, bod 7.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
125
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Nařízení o dědictví je aplikováno ve všech členských státech kromě Dánska,
Velké Británie a Irska.18 Dle článku 1 se Nařízení o dědictví vztahuje na dědění
majetku zemřelých osob. Článek 3 písm. a) pak dědění definuje jako „dědění
majetku zemřelé osoby, které zahrnuje jakoukoli formu přechodu majetku, práv
a závazků z důvodu smrti, ať již se jedná o přechod jako projev vůle v pořízení pro případ smrti, nebo o přechod na základě dědění ze zákona.“ Musí se jed­
nat o dědění, ve kterém je přítomen mezinárodní prvek. Při vymezení věcné
působnosti je nutné vzít v potaz i vyloučené otázky uvedené v článku 1 Nařízení
o dědictví. Pokud jde o osobní působnost, je Nařízení o dědictví v části o roz­
hodném právu univerzálně použitelné. Jak již bylo uvedeno, Nařízení o dědictví
se použije na dědictví osob, které zemřely 17.8.2015 nebo později. Článek 83
však obsahuje přechodná ustanovení, která jsou významná zejména pro otázku
volby práva a pořízení pro případ smrti.
3.2 Základní rysy kolizní úpravy v Nařízení o dědictví
I nařízení o dědictví vychází z jednotného statutu. Obecným kritériem pro
určení práva rozhodného je stejně jako v ZMPS obvyklý pobyt zůstavitele v době
smrti. Nařízení o dědictví připouští omezenou volbu práva, obsahuje speciální
kolizní normy pro pořízení pro případ smrti (jejich přípustnost, věcnou plat­
nost a formu) a také výslovně upravuje odúmrť. Specifikem úpravy v Nařízení
o dědictví je pak ustanovení o adaptaci věcných práv.19
4 Právo rozhodné pro dědické právní poměry – základní pravidlo
4.1 Obvyklý pobyt zůstavitele
Obě úpravy zakotvují obvyklý pobyt zůstavitele jako základní pravidlo.20 Ani
jedna z úprav tento pojem nedefinuje. Pokud jde o ZMPS, v souladu s § 20 odst.
4 má být tento pojem vykládán podle českého práva. Pojem obvyklý pobyt je
českém právu definován pouze v zákoně č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.
Jedná se však o předpis veřejnoprávní, tuto definici tak nelze pro účely ZMPS
použít. Jinou definici v českém právním řádu nenajdeme. V případě stanove­
ní obvyklého pobytu je nutné vycházet z jeho faktické povahy a vždy je třeba
posoudit všechny okolnosti daného případu. Obvyklý pobyt má představovat
místo, kde má osoba těžiště svého života.21
Nařízení o dědictví není prvním předpisem v oblasti evropského meziná­
rodního práva soukromého, který pracuje s kritériem obvyklého pobytu. Ten­
to pojem lze najít například i v Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti
18
19
20
21
Viz Preambule Nařízení o dědictví, body 82 a 83.
Viz článek 31 Nařízení o dědictví.
Viz § 76 ZMPS, článek 21 Nařízení o dědictví.
PAUKNEROVÁ; ROZEHNALOVÁ; ZAVADILOVÁ, op. cit., s. 222.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
126
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičov­
ské zodpovědnosti22 (dále jen „Nařízení Brusel IIbis“) či Nařízení Rady (ES)
č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí
a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností23 (dále jen „Nařízení o výživ­
ném“). Pojem obvyklého pobytu v unijních předpisech podléhá autonomnímu
výkladu Soudního dvora.
Soudní dvůr se výkladem tohoto pojmu zabýval v kontextu Nařízení Brusel
IIbis. Jedná se zejména o známé rozhodnutí C-523/07 A.,24 kde se Soudní dvůr
zabýval obvyklým pobytem dítěte. Nejprve zdůraznil potřebu autonomní inter­
pretace tohoto pojmu, při které je třeba zohlednit cíle a systematiku příslušného
předpisu. Dále dospěl k závěru, že pouhá fyzická přítomnost není dostačující pro
stanovení obvyklého pobytu. Je třeba vzít v potaz všechny specifické okolnosti
konkrétního případu. Soudní dvůr poté stanovil několik kritérií, která mají sou­
dy vzít v potaz při stanovení obvyklého pobytu dítěte.25
Ačkoli je tento výklad spjat s konkrétním právním předpisem a neměl by
být použitý mimo působnost tohoto předpis, požadavek jednotné interpretace
umožňuje využít závěry tohoto rozhodnutí jako vodítko při výkladu ostatních
předpisů v oblasti evropského justičního prostoru, tedy i Nařízení o dědictví.26
Při přípravě Nařízení o dědictví se kritérium obvyklého pobytu stalo před­
mětem kritiky.27 Nakonec byly na návrh Rady28 do Preambule Nařízení o dědic­
tví přidány dva body,29 které obsahují kritéria, která mají soudy vzít v potaz při
22 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznává­
ní a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti
a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro
publikace Evropské unie [cit. 17.6.2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-con­
tent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32003R2201&rid=7 (dále jen „Nařízení Brusel IIbis“).
23 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném prá­
vu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinnos­
tí. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit.
17.6.2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CE­
LEX:32009R0004&rid=1 (dále jen „Nařízení i výživném“).
24 Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 2009. A. Věc C-523/07 (dále jen “C-523/07 A.”)
25 C-523/07 A., body 33–44.
26 ROHOVÁ, Iveta; DRLIČKOVÁ, Klára. Habitual Residence as a Single Connecting Factor
under the Succession Regulation. In: Scientific Cooperations Workshop on Law and Policy.
Ankara: Scientific Cooperations, 2015, s. 376.
27 Blíže viz např. PFEIFFER, Magdalena. Několik úvah nad rozhodným právem v rámci při­
pravované úpravy evropského dědického práva. Ad Notam, 2011, č. 1, s. 12; ROHOVÁ;
DRLIČKOVÁ, op. cit., s. 377.
28 Jednalo so tzv. kompromisní balíček – Presidency’s Political guidelines – Proposal for
Regulation of the European Parliament and of the Council on Jurisdiction, Applicable
Law, Recognition and Enforcement of Decisions and Authentic Instruments in Matters of
Succession and the Creation of a European Certificate of Succession – Political Guidelines
for the future work, 6. června 2011. Compromise package, body 10–11.
29 Preambule Nařízení o dědictví, body 23 a 24.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
127
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
určování obvyklého bydliště zůstavitele. „Orgán, který vede dědické řízení, by
měl provést celkové posouzení životních okolností zůstavitele v průběhu let před
jeho smrtí i v době smrti a vzít přitom v úvahu všechny relevantní prvky faktické povahy, zejména délku a pravidelnost pobytu zůstavitele na území dotyčného
státu, podmínky a důvody tohoto pobytu. Takto určené místo obvyklého pobytu
by mělo vykazovat úzký a trvalý vztah k dotčenému státu.“30 Toto ustanovení je
zjevně inspirováno rozhodnutím Soudního dvora C-523/07 A. Preambule rov­
něž uvádí situace, kdy by mohlo být obtížné obvyklý pobyt stanovit. Jedná se
například o situaci, kdy zůstavitel odešel z profesních nebo ekonomických důvo­
dů za prací do jiného státu, a to někdy i na dlouhou dobu, avšak udržoval úzký
a trvalý vztah ke státu svého původu.31 Toto je situace, která může být v sou­
vislosti s volným pohybem osob v EU relativně častá. Preambule zde uvádí, že
„v takovém případě by bylo možné považovat za místo obvyklého pobytu zůstavitele, v závislosti na konkrétních okolnostech, i nadále jeho stát původu, v němž
se nacházelo středisko zájmů jeho rodiny a jeho společenského života.“ Dalším
složitým případem může být situace, kdy zůstavitel střídavě pobýval v několika
státech nebo se přemisťoval z jednoho státu do druhého, aniž by se v některém
z nich usadil trvale. Tady Preambule stanoví, že „byl-li zůstavitel státním příslušníkem jednoho z těchto států nebo nacházela-li se většina jeho majetku v jednom
z těchto států, mohly by být jeho státní příslušnost nebo takové umístění majetku
považovány za zvláštní faktor v rámci celkového posouzení všech skutkových okolností.“32
Pokud bychom měli zhodnotit obě zkoumané úpravy, lze říci, že obě využí­
vají stejný hraniční určovatel – obvyklý pobyt zůstavitele v době smrti. Striktně
vzato by se mohl lišit výklad tohoto hraničního určovatele. V případě ZMPS by
měl být vykládán dle českého práva, v případě Nařízení o dědictví pak podléhá
autonomnímu výkladu, a tedy i případné judikatuře Soudního dvora. Na dru­
hou stranu je třeba mít na paměti, že se jedná o faktické kritérium vycházející
z okolností konkrétního případu. Z tohoto důvodu a rovněž z důvodů, že pou­
žití ZMPS je v této oblasti časově velmi omezeno a v době jeho používání již
existuje Nařízení o dědictví a zmíněná judikatura Soudního dvora, lze očekávat
vzájemné ovlivnění výkladu pojmu obvyklý pobyt a nelze předpokládat, že by se
v kontextu ZMPS objevil výklad, který bude zásadně odporovat výkladu pojmu
obvyklý pobyt obsaženému v Nařízení o dědictví.
Smyslem tohoto článku není hodnotit pozitiva a negativa kritéria obvyklého
pobytu. Na tomto místě lze pouze uvést, že v podmínkách dnešního globalizova­
ného světa a zejména na území vnitřního trhu, který je charakterizován volným
pohybem osob, představuje kritérium obvyklého pobytu vhodný hraniční určo­
30 Preambule Nařízení o dědictví, bod 23.
31 Preambule Nařízení o dědictví, bod 24.
32 Preambule Nařízení o dědictví, bod 24.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
128
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
vatel. Nabízí dostatečnou flexibilitu schopnou reflektovat ekonomickou realitu
a potřeby občanů EU.33
4.2 Výjimky z obecného pravidla obvyklého pobytu
Pomineme-li volbu práva a speciální kolizní normy pro pořízení pro pří­
pad smrti, oba předpisy počítají s výjimkou z uplatnění hraničního určovatele
obvyklého pobytu. ZMPS tuto výjimku uvádí v druhé větě §76 ZMPS. „Jestliže
zůstavitel byl státním občanem České republiky a alespoň jeden z dědiců má v České republice obvyklý pobyt, použije se český právní řád.“ Účelem této výjimky je
ochrana dědiců žijících na území České republiky, respektive jejich rozumné­
ho očekávání.34 Důvodová zpráva uvádí k této výjimce příklad, kdy český občan
pracoval u mezinárodní organizace v zahraniční, kde po dosažení důchodového
věku a ukončení pracovního poměru zůstal a měl zde obvyklý pobyt. Dědici jsou
jeho děti, které žijí v České republice.35 Připomeňme, že v souladu s §74 odst. 3
ZMPS může mít v této situaci český soud mezinárodní pravomoc pouze, pokud
jde o majetek na území ČR a je splněna některá z podmínek uvedených v tomto
ustanovení. Například tedy, že o projednání dědictví požádá dědic s obvyklým
pobytem na území České republiky. Použití českého práva v této souvislosti tak
zřejmě lépe odpovídá rozumnému očekávání než použití cizího právního řádu.
Jedná se však o pevné pravidlo, které nedává českému orgánu možnost uvážení,
který právní řád s danou situací úžeji souvisí. ZMPS zde upřednostňuje státní
příslušnost zůstavitele před jeho obvyklým pobytem s tím, že státní příslušnost
však není jedinou vazbou na české právo.
Nařízení o dědictví v článku 21 odst. 2 obsahuje únikovou doložku. Pokud je
ze všech okolností věci zřejmé, že v době smrti měl zůstavitel zjevně užší spojení
s jiným státem, než je stát, kde měl obvyklý pobyt, bude právem rozhodným
pro dědění výjimečně právo tohoto jiného státu. Preambule uvádí příklad, kdy
by bylo možné únikovou doložku využít. Zůstavitel se do státu svého obvyklé­
ho pobytu přestěhoval poměrně nedlouho před svou smrtí a ze všech okolností
vyplývá, že měl zjevně užší vztah k jinému státu.36 Tímto státem může být stát,
jehož byl zůstavitel státním příslušníkem, ale i stát, kde měl „pouze“ předchozí
obvyklý pobyt. Preambule zároveň uvádí, že soudy by neměly únikovou doložku
používat jako náhradní hraniční určovatel, kdykoli je určení obvyklého pobytu
zůstavitele v době smrti složité.37
33 K výhodám a nevýhodám tohoto kritéria viz blíže např. ROHOVÁ; DRLIČKOVÁ, op. cit.,
s. 377–378; PFEIFFER, 2011, op. cit., s. 12–14.
34 PAUKNEROVÁ; ROZEHNALOVÁ; ZAVADILOVÁ, op. cit., s. 501.
35 Důvodová zpráva k ZMPS, op. cit.
36 Preambule Nařízení o dědictví, bod 25.
37Tamtéž.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
129
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Jako jedna z kritik kritéria obvyklého pobytu38 se objevila i skutečnost
záměrné změny obvyklého pobytu za účelem, aby se zůstavitel vyhnul aplikaci
kogentních norem určitého právního řádu. Může se například jednat o otázku
tzv. nepominutelných dědiců. I v této situaci by mohla najít uplatnění úniková
doložka.39 Pokud je zjevné, že zůstavitel pouze účelově změnil obvyklý pobyt
a nadále měl užší vztah k „původnímu“ státu, měl by soud použít právo tohoto
státu. Z textu únikové doložky je zřejmé, že její použití má být výjimečné, soud je
povinen posoudit všechny okolnosti daného případu, ze kterých musí být zjevná
užší souvislost s jiným státem než státem obvyklého pobytu.
4.3 Působnost dědického statutu
ZMPS výslovně neupravuje působnost práva rozhodného pro dědické práv­
ní poměry. Z koncepce jednotného dědického statutu vyplývá, že se nerozlišuje
dědění movitých a nemovitých věci. Je rovněž zřejmé, že do rozsahu § 76 ZMPS
nespadají otázky, na které dopadají speciální kolizní normy.40 Do rozsahu §76
tak spadá problematika obecné úpravy dědického práva (např. existence důvodu
dědění, rozsah dědictví, dědická (ne)způsobilost, vydědění, přijetí nebo odmít­
nutí dědictví), dědění ze zákona (např. okruh dědiců ze zákona, nabývání dědic­
tví, způsob rozdělení majetku) a dědění ze závěti (přípustnost závěti, výše podílů
nepominutelných dědiců, pravomoci a povinnosti správce dědictví či vykonava­
tele závěti).41
Nařízení o dědictví upravuje působnost rozhodného práva v článku 23. Toto
ustanovení uvádí, že právem rozhodným se řídí dědictví jako celek. I Nařízení
o dědictví vychází z koncepce jednotného statutu, nerozlišuje tedy mezi věc­
mi movitými a nemovitými. Článek 23 odst. 2 pak uvádí demonstrativní výčet
otázek, na které dědický statut dopadá (důvody, doba a místo zahájení dědic­
kého řízení; určení oprávněných osob a jejich příslušných podílů a povinností;
dědická způsobilost; vydědění a dědická nezpůsobilost; přechod majetku, práv
a závazků, které jsou součástí pozůstalosti, na dědice a případně na odkazovníky,
včetně podmínek a účinků přijetí či odmítnutí dědictví či odkazu; pravomoci
dědiců, vykonavatelů závětí a jiných správců pozůstalosti; odpovědnost za dluhy
plynoucí z dědictví; část pozůstalosti, s níž je možno nakládat, povinné podíly
a jiná omezení nakládat s majetkem po smrti; povinnost vrátit nebo započíst
dary, zálohy na dědictví nebo odkazy při určování podílů jednotlivých opráv­
něných osob; rozdělení pozůstalosti). I Nařízení o dědictví obsahuje speciální
38 K další kritice kritéria obvyklého pobytu viz např. PFEIFFER, 2011, op. cit., s. 12.
39 ROHOVÁ; DRLIČKOVÁ, op.cit., s. 378.
40 Viz § 77 odst. 1 – 3, který dopadá na způsobilost pořídit nebo zrušit závěť či jiné pořízení
pro případ smrti, účinky vad vůle a jejího projevu, pokud jde o tato pořízení, určení, které
další druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné, formu závěti, dědické smlouvy a
jiných pořízení i formu jejich zrušení. § 78 pak upravuje otázku odúmrti.
41 PAUKNEROVÁ; ROZEHNALOVÁ; ZAVADILOVÁ, op. cit., s. 502.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
130
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
kolizní normy. Otázky, na které dopadají, tak nespadají do rozsahu kolizních
norem obsažených v článku 21.42
Rozsah dědického statutu je v obou předpisech v zásadě stejný. Lze nalézt dva
rozdíly. Prvním z nich je otázka formy prohlášení o přijetí či odmítnutí dědic­
tví, odkazu nebo povinného dědického podílu. ZMPS pro tuto otázku nestanoví
speciální pravidlo, spadá tedy do rozsahu § 76. Nařízení o dědictví však pro ni
obsahuje speciální kolizní normu v článku 28, který kromě dědického statutu
umožnuje i použití práva státu, kde má osoba činící prohlášení obvyklý pobyt.
Prohlášení je formálně platné, pokud vyhovuje kterémukoli z těchto právních
řádů. Druhou otázkou je přípustnost závěti. V ZMPS spadá do rozsahu § 76,
§ 77 odst. 1 se vztahuje pouze na přípustnost jiných pořízení pro případ smrti.
Nařízení o dědictví pro tuto otázku obsahuje speciální kolizní normu. Tato pro­
blematika bude podrobně rozebrána dále v tomto článku.
5 Kolizní úprava závěti
Předmětem této části článku bude srovnání kolizní úpravy týkající se závětí
jako nejčastějšího pořízení pro případ smrti. Rozebrány budou tři klíčové otázky
– přípustnost závěti, způsobilost pořídit závět, jakož i účinky vad vůle a jejího
projevu a forma závěti.
5.1 Přípustnost závěti
Jak již bylo uvedeno, přípustnost závěti spadá dle ZMPS do rozsahu dědic­
kého statutu.43 Právem rozhodným pro přípustnost závěti je právo státu, kde
měl zůstavitel v době smrti obvyklý pobyt, případně české právo, bude-li se jed­
nat o výjimku uvedenou v § 76 ZMPS. Toto ustanovení se nepoužije v případě,
pokud zůstavitel v závěti zvolí právo rozhodné pro dědické právní poměry v sou­
ladu s § 77 odst. 4. § 77 odst. 4 ZMPS poprvé do českého právního řadu zavádí
možnost volby práva pro dědické právní poměry.44 Tato volba je omezená z toho
důvodu, aby i zvolené právo mělo k osobě zůstavitele a k jeho majetku určitý
vztah.45 Zůstavitel má na výběr pouze mezi dvěma právními řády – právem stá­
tu, kde má v době pořízení závěti obvyklý pobyt, a právem státu, jehož je v době
pořízení závěti občanem. Rozhodující je okamžik projevu vůle. I v případě, že
následně dojde ke změně státní příslušnosti či obvyklého pobytu zůstavitele,
42 Jedná se o tyto otázky: přípustnost a věcná platnost pořízení pro případ smrti (článek
24); přípustnost, věcná platnost a účinky dědické smlouvy (článek 25), formální platnost
písemných pořízení pro případ smrti (článek 27); forma prohlášení o přijetí či odmítnutí
dědictví (článek 28); odúmrť (článek 33).
43 PAUKNEROVÁ; ROZEHNALOVÁ; ZAVADILOVÁ, op. cit., s. 502.
44 K vývoji možnosti volby práva pro dědické právní poměry viz blíže např. PFEIFFER, 2014,
op. cit., s. 8–9.
45 Důvodová zpráva k ZMPS, op.cit.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
131
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
nebude to mít vliv na zvolený dědický statut. ZMPS výslovně neřeší situaci, kdy
má zůstavitel v době pořízení závěti více státních příslušností. Zřejmě tedy bude
na zůstaviteli, kterému právnímu řádu dá přednost.46 Dle § 77 odst. 4 ZMPS musí
být volba práva obsažena v závěti47 a z formulace ustanovení lze dovodit, že musí
být výslovná.
Nařízení o dědictví obsahuje speciální kolizní normu pro přípustnost závěti
v článku 24.48 Podle tohoto ustanovení se přípustnost závěti řídí právem, které by
se použilo na dědění majetku po osobě, která závěť učinila, pokud by tato osoba
byla zemřela v den, kdy bylo pořízení učiněno. Dle článku 21 tak půjde o právo
státu, kde má osoba v době pořízení závěti obvyklý pobyt, ledaže je ze všech
okolností zřejmé, že má osoba užší spojení s jiným státem. Článek 21 se nepo­
užije v případě, že si osoba zvolí právo v souladu s článkem 22. Pokud si osoba
zvolí právo rozhodné pro dědictví jako celek, použije se i pro posouzení pří­
pustnosti závěti. Nařízení o dědictví však kromě toho ještě připouští dílčí volbu
práva v článku 24 odst. 2, kdy si osoba může zvolit právo pro otázku přípustnosti
a věcné platnosti závěti. Osoba pořizující závěť si může zvolit právo, které by si
mohla zvolit dle článku 22 za podmínek tam stanovených.49
Článek 22 Nařízení o dědictví zakotvuje omezenou volbu práva pro dědictví
jako celek. Každá osoba si může zvolit právo státu, jehož je státním příslušní­
kem v době uskutečnění volby nebo v době smrti.50 Pokud má osoba vícenásob­
nou státní příslušnost, může si zvolit právo kteréhokoli státu, jehož je státním
příslušníkem v době uskutečnění volby nebo v době smrti. Článek 22 připouští
jak výslovnou, tak i konkludentní volbu. Volba musí být učiněna buď výslovně
v prohlášení ve formě pořízení pro případ smrti, nebo musí vyplývat z ustano­
vení takového pořízení. Za konkludentní volbu práva lze považovat například
situaci, kdy zůstavitel v pořízení pro případ smrti odkázal na ustanovení prá­
va státu, jehož byl státním příslušníkem, nebo jestliže se o tomto právu jiným
způsobem zmínil.51 Na tomto místě nelze rovněž opomenout ustanovení o fikci
volby práva obsažené v článku 83 odst. 4 Nařízení o dědictví.52 Věcná platnost
úkonu, jímž byla volba práva učiněna, se řídí zvoleným právem.53 Jakákoliv změ­
46 PFEIFFER, 2014, op. cit., s. 10.
47 Otázku volby práva v jiných pořízení pro případ smrti upravuje § 77 odst. 5.
48 Článek 24 hovoří o jiných pořízeních pro případ smrti než dědických smlouvách. Dle člán­
ku 3 se pořízením pro případ smrti rozumí závěť, společná závěť nebo dědická smlouva.
Článek 24 tak dopadá na přípustnost a věcnou platnost závěti a společné závěti.
49 Blíže viz např. BONOMI, Andrea; ÖZTÜRK, Azadi. Das Statut der Verfügung von Todes
wegen (Art. 24 ff. EuErbVO). In: DUTTA, Anatol; HERRLER, Sebastian (eds.). Die Europäische Erbrechtsverordnung. C.H.Beck, 2014, s. 51–55.
50 Viz Preambule Nařízení o dědictví, bod 38.
51 Preambule Nařízení o dědictví, bod 39.
52 Blíže viz např. PFEIFFER, 2014, op. cit., s. 14.
53 Věcnou platností se zde rozumí otázka, zda osoba činící volbu porozuměla svému jednání
a souhlasila s ním. Viz Preambule Nařízení o dědictví, bod 40.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
132
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
na nebo odvolání volby práva musí co do formy splňovat požadavky pro změnu
nebo odvolání pořízení pro případ smrti.54
Pokud tedy srovnáme kolizní úpravu přípustnosti závěti dle ZMPS a dle
Nařízení o dědictví, lze učinit tyto závěry. ZMPS na rozdíl od Nařízení o dědic­
tví pro tuto otázku neobsahuje speciální kolizní normu. Nebyla-li učiněna volba
práva, podle ZMPS se řídí právem státu, kde má zůstavitel obvyklý pobyt v době
smrti (až na výjimku uvedenou v § 76). Podle Nařízení o dědictví je to však prá­
vo státu, kde má osoba obvyklý pobyt v době v době pořízení závěti (s výjimkou
situace, kdy se použije jiné právo na základě únikové doložky). Zvolí-li si osoba
právo rozhodné pro dědictví jako celek, bude se dle obou úprav tímto právem
řídit i přípustnost závěti. Nařízení o dědictví však navíc připouští i dílčí volbu
práva po otázku přípustnosti a věcné platnosti závěti (za stejných podmínek jako
volbu práva pro dědictví jako celek). V praxi však bude spíše nepravděpodobné,
že by si zůstavitel zvolil právo jen pro tyto otázky a nikoli pro dědictví jako celek.
5.2 Způsobilost pořídit závět, účinky vad vůle a jejího projevu
ZMPS obsahuje speciální kolizní normu pro otázku způsobilosti pořídit
závěť, účinky vad vůle a jejího projevu. Dle § 77 odst. 1 se tyto otázky řídí právem
státu, jehož občanem je zůstavitel v době projevu vůle nebo ve kterém má v té
době obvyklý pobyt. Toto ustanovení tak nabízí dva právní řády. Osoba pořizu­
jící závěť má tak možnost pořídit závěť v souladu s právem, který lépe odpovídá
jejímu záměru. Rozhodující je okamžik pořízení závěti, následné změny obvyk­
lého pobytu či občanství nemají vliv na platnost závěti.55
Nařízení o dědictví pracuje s pojmem věcná platnost pořízení pro případ
smrti (závěti). Dle článku 26 pojem věcná platnost pokrývá tyto prvky: způsobi­
lost osoby pořídit pořízení pro případ smrti; zvláštní důvody bránící osobě, která
činí pořízení, pořídit ve prospěch určitých osob nebo bránící jiné osobě obdr­
žet majetek z dědictví osoby, která pořízení učinila; přípustnost zastoupení pro
účely učinění pořízení pro případ smrti; výklad pořízení; podvod, nátlak, omyl
a další otázky vztahující se k souhlasu nebo vůli osoby činící pořízení. Zahrnuje
tedy otázky způsobilosti pořídit závět i otázku účinků vad vůle a jejího projevu.
Nařízení o dědictví obsahuje speciální kolizní normu pro věcnou platnost závěti.
Jedná se o již zmíněný článek 24 a o věcné platnosti závěti lze říci totéž, co o její
přípustnosti.
Podle ZMPS tak u této otázky přicházejí do úvahy pouze dva právní řády.
V případě Nařízení o dědictví je škála možných právních řádů širší. Věcná plat­
nost závěti se bude obecně řídit právem státu, kde má osoba v době jejího poří­
zení obvyklý pobyt (s výjimkou situace, kdy se použije jiné právo na základě
54 K volbě práva dle Nařízení o dědictví viz blíže PFEIFFER, 2014, op. cit., s. 11–14.
55 PAUKNEROVÁ; ROZEHNALOVÁ; ZAVADILOVÁ, op. cit., s. 508.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
133
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
únikové doložky). Zvolí-li si osoba právo rozhodné pro dědictví jako celek, bude
se tímto právem řídit i věcná platnost závěti. Nařízení o dědictví však navíc při­
pouští i dílčí volbu práva po otázku přípustnosti a věcné platnosti závěti.
5.3 Forma závěti
Forma závěti je v ZMPS upravena v § 77 odst. 2. Toto ustanovení nabízí taxa­
tivní výčet kolizních kritérií. Jeho smyslem je zachovat formální platnost závěti
v co nejvíce případech. Podle § 77 odst. 2 je závěť formálně platná, pokud její
forma vyhovuje některému z následujících právních řádů: právní řád státu, jehož
občanem byl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého úmrtí; právní
řád státu, na jehož území byla závěť pořízena; právní řád státu, ve kterém měl
zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého úmrtí obvyklý pobyt; právní
řád státu, kterého se má použít pro právní poměry dědické, nebo by se ho pro ně
mělo použít v době pořízení závěti; právní řád státu, ve kterém je nemovitá věc,
pokud jde o tuto nemovitou věc. Stejná pravidla platí i pro formu zrušení závěti.
Nařízení o dědictví vychází v článku 27 ze stejné koncepce. Článek 27 rov­
něž obsahuje taxativní výčet právních řádů, dle kterých je možné formu závěti
posoudit. Jedná se o právní řád: státu, v němž byla vyhotovena závěť; státu, jehož
byl zůstavitel státním příslušníkem buď v době vyhotovení závěti, nebo v době
smrti; státu, v němž měl zůstavitel bydliště buď v době vyhotovení závěti nebo
uzavření smlouvy, nebo v době smrti; státu, v němž měl zůstavitel obvyklý pobyt
buď v době vyhotovení závěti, nebo v době smrti; pokud jde o nemovitosti, státu,
v němž se dané nemovitosti nacházejí. V souladu s článkem 27 odst. 2 se tato
pravidla použijí i na pořízení pro případ smrti, jimiž se mění nebo ruší pořízení
dřívější. Článek 27 odst. 3 pak vymezuje, co se rovněž rozumí formální platností
pro účely článku 27. Jedná se o každé právní ustanovení, které omezuje povolené
formy pořízení pro případ smrti z hlediska věku, státní příslušnosti nebo jiných
osobních okolností zůstavitele. Stejné pravidlo se uplatní i na určení způsobilosti
svědků, jíž je podmíněna platnost pořízení pro případ smrti.
V souvislosti s úpravou formy závěti v Nařízení o dědictví je nutné zmínit
dvě důležité věci. Za prvé, Nařízení o dědictví se vztahuje pouze na formální
platnost písemně vyhotovených pořízení pro případ smrti. V souladu s článkem
1 je formální platnost ústně provedených pořízení pro případ smrti vyloučena
z působnosti Nařízení o dědictví. Bude tak na ni nadále nutné použít kolizní
ustanovení obsažená v národních právních předpisech, případně přednostně
mezinárodní smlouvy. Za druhé, řada členských států Evropské unie je vázána
Úmluvou o právu použitelném na formu závěti z roku 1961. K vzájemnému vzta­
hu této úmluvy a Nařízení o dědictví se vyjadřuje jeho článek 75. Podle tohoto
ustanovení členské státy, jež jsou smluvními stranami úmluvy, používají pro for­
mální platnost závětí i nadále namísto článku 27 Nařízení o dědictví ustanovení
úmluvy. To však není případ České republiky, která není touto úmluvou vázána.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
134
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Kritéria obsažená v článku 1 této úmluvy jsou totožná s kritérii v článku 27 odst.
1 Nařízení o dědictví.56 Nemělo by tak docházet k zásadním rozdílům mezi sou­
dy členských států, které budou aplikovat Nařízení o dědictví a těmi, které budou
aplikovat úmluvu.
Pokud bychom porovnali kolizní kritéria obsažená v § 77 odst. 2 ZMPS
a článku 27 odst. 1 Nařízení o dědictví, narazíme pouze na jediný rozdíl. V Naří­
zení o dědictví je navíc právní řád státu, kde má zůstavitel bydliště (v době poří­
zení závěti nebo v době smrti). Nařízení o dědictví se zde zjevně inspirovalo
Úmluvou o právu použitelném na formu závěti. Nařízení o dědictví definici byd­
liště neobsahuje. Článek 77 odst. 1 uvádí, že stanovení toho, zda zůstavitel měl
bydliště v určitém státě, se řídí právem tohoto státu.57
5.4 Časová působnost ZMPS a Nařízení o dědictví v otázce pořízení závěti
V souvislosti s kolizní úpravou výše uvedených otázek je nutné se ještě zmínit
o časové působnosti obou předpisů. ZMPS se použije na závěti pořízené 1.1.2014
nebo později.58 Byla-li závět pořízena před tímto datem, použila by se úprava
obsažená v ZMPSaP, která byla v řadě aspektů odlišná.59 Nařízení o dědictví se
použije na dědictví osob, které zemřely 17.8.2015 nebo později.60 Bez jakých­
koli pochybností se tedy použije, bude-li závět pořízena 17.8.2015 nebo poz­
ději. Nařízení o dědictví ale obsahuje i přechodné ustanovení pro pořízení pro
případ smrti učiněné před 17.8.2015. Takové pořízení je přípustné a platné co
do obsahu a formy, vyhovuje-li podmínkám stanoveným v kapitole III Nařízení
o dědictví nebo je-li přípustné a platné co do obsahu a formy podle pravidel
mezinárodního práva soukromého, jež byla v době vyhotovení pořízení v plat­
nosti ve státě, kde měl zůstavitel obvyklý pobyt, nebo v kterémkoli ze států, jichž
byl státním příslušníkem, nebo v členském státě, v němž sídlí orgán, který se
dědictvím zabývá.61
Pro příklad si uveďme dvě situace. Zůstavitel zemře po 17.8.2015, závěť však
pořídil před tímto datem. České orgány projednávají dědictví a jsou již povin­
ny aplikovat Nařízení o dědictví. Na základě článku 83 odst. 2 zohlední závěť,
pokud je její přípustnost, věcná platnost a forma v souladu s právem rozhodným
určeným na základě ZMPS nebo na základě pravidel obsažených v kapitole III
56 V úmluvě najdeme rovněž ustanovení, která korespondují článku 27 odst. 2 a 3.
57 Nařízení o dědictví tak volí stejnou koncepci jako Nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech In: EUR-lex [právní informační systém].
Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 17.6.2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32012R1215&rid=1
58 PAUKNEROVÁ; ROZEHNALOVÁ; ZAVADILOVÁ, op. cit., s. 820.
59 Viz §§ 17 a 18 ZMPSaP.
60 Článek 83 odst. 1 Nařízení o dědictví.
61 Článek 83 odst. 3 Nařízení o dědictví.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
135
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Nařízení o dědictví. Pokud by byla závěť pořízena před 1.1.2014 a nevyhovovala
právu rozhodnému určenému na základě ZMPSaP, ale vyhovovala pravidlům
obsaženým v Nařízení o dědictví, budou její účinky respektovány. Pokud by však
zůstavitel zemřel před 17.8.2015, závěť pořídil před 1.1.2014 a tato nebyla platná
dle práva určeného na základě kolizních norem obsažených v ZMPSaP, bude
českými orgány považována za neplatnou.
6 Zpětný a další odkaz
Poslední otázkou, která bude analyzována, je úprava zpětného a dalšího
odkazu. Oblast dědických právních poměrů je oblastí, kde je třeba úpravě zpět­
ného a dalšího věnovat pozornost. Kolizní úprava této otázky v národních práv­
ních řádech může být odlišná (např. používání jednotného či štěpeného dědic­
kého statutu, používání různých hraničních určovatelů ať již pro dědictví jako
celek či pro otázku závětí, možnost volby práva apod.). I po vstupu Nařízení
o dědictví v účinnost lze nadále hovořit o rozdílech mezi unijní úpravou a práv­
ní úpravou třetích států. Je tedy klíčové, zda je zpětný a další odkaz připuštěn,
protože pokud ano, pravděpodobnost jeho vzniku zde existuje. Dovolíme si při­
pomenout, že pro otázku zpětného a dalšího odkazu je zásadní otázka, zda koliz­
ní norma odkazuje pouze na hmotné právo či na právo jako celek, tedy včetně
norem kolizních. Pouze v druhé situaci lze hovořit o možném vzniku zpětného
či dalšího odkazu. Na tomto místě se nebudeme věnovat obecné analýze příčin,
vhodnosti či nevhodnosti přijímání odkazů.
ZMPS neobsahuje výslovnou speciální úpravu odkazů v oblasti dědických
právních poměrů. Použije se tedy úprava obsažená v § 21 ZMPS. Dle § 21 odst.
2 jsou odkazy vyloučeny v poměrech závazkového a pracovního práva. V oblasti
dědických právních poměrů jsou odkazy obecně připuštěny. Výjimkou je situa­
ce, kdy zůstavitel právo zvolil. V tomto případě by se ke kolizním normám zvo­
leného práva přihlédlo pouze tehdy, pokud by to z volby vyplývalo.62 § 21 odst.
1 pak upravuje podmínky přijetí odkazů. ZMPS připouští pouze jeden zpětný
odkaz. Pokud kolizní norma ZMPS přikazuje použití zahraničního práva, jehož
ustanovení odkazují zpět na české právo, použije se hmotněprávních ustano­
vení českého práva. Obdobné platí i pro další odkaz. Odkazují-li kolizní nor­
my zahraničního práva k právu dalšího cizího státu, použije se hmotněprávních
ustanovení tohoto práva, jestliže se ho má použít podle jeho kolizních ustano­
vení. Pokud by kolizní normy dalšího státu odkazovaly ještě na další právní řád,
použijí se hmotněprávní ustanovení českého práva.
Výše uvedené by mělo platit jak pro obecnou kolizní normu obsaženou
v § 76 ZMPS, tak i pro speciální kolizní normy obsažené v § 77 odst. 1–3 týka­
jící se pořízení pro případ smrti. Bez výhrad však lze s tímto souhlasit pouze
u obecného pravidla obsaženého v § 76 první věta ZMPS. Rozehnalová použití
62 § 21 odst. 2 druhá věta ZMPS.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
136
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
pravidla obsaženého v § 21 vidí jako problematické v situaci, kdy kolizní nor­
my pracují s alternativním navázáním. Vhodným příkladem je zde § 77 odst.
2 o formě závěti. Jeho účelem je zájem na zachování formální platnosti závěti.
Je otázkou, zda u každé varianty (hraničního určovatele) působí zpětný a další
odkaz. Rozehnalová uvádí, že je z povahy věci vyloučen.63 K tomuto názoru se
přikláním. Smyslem tohoto ustanovení je nabídnout co nejvíce hmotněprávních
úprav, jejichž podmínky by mohly být splněny, aby tak byla zachována platnost
právního jednání. Použití odkazů by tento smysl popíralo. Tento názor podpo­
ruje i řešení přijaté v Nařízení o dědictví.
Nařízení o dědictví odkazy upravuje v článku 34. Odkazy jsou vyloučeny
v případě, kdy je právem rozhodným určeným na základě kolizních norem obsa­
žených v Nařízení o dědictví právo členského státu. Členským státem pro účely
Nařízení o dědictví nejsou Dánsko, Velká Británie a Irsko. Odkazy se rovněž
neuplatní v souvislosti s právem uvedeným v článku 21 odst. 2, článku 22, člán­
ku 27, článku 28 písm. b) a článku 30.64 Jedná se o určení práva rozhodného
na základě únikové doložky, volbu práva, právo rozhodné pro formu pořízení
pro případ smrti, právo rozhodné pro formu prohlášení o přijetí či odmítnutí
dědictví a použití speciálních pravidel ovlivňujících dědění dle práva státu, ve
kterém se nacházejí nemovitosti, podniky a zvláštní druhy majetku.
O možnosti použití odkazů lze tak hovořit v případě, kdy kolizní norma
obsažená v Nařízení o dědictví odkáže na právo třetího státu. Pokud právo třetí­
ho státu odkáže na právo členského státu, lze odkaz přijmout. Ačkoli to Nařízení
o dědictví výslovně neuvádí, může se zřejmě jednat o zpětný i další odkaz a při­
puštěn bude pouze jeden. Další odkaz lze přijmout rovněž v situaci, kdy právo
třetího státu odkáže na právo jiného třetího státu, který by uplatnil své vlastní
právo.
Shrneme-li úpravu v Nařízení o dědictví, je následující. Bude-li soud členské­
ho státu aplikovat některou z kolizních norem vyjmenovaných v článku 34 odst.
2, jsou odkazy vyloučeny bez ohledu na to, zda právo rozhodné je právem člen­
ského nebo třetího státu. Tyto kolizní normy odkazují na hmotné právo. Pokud
ostatní kolizní normy (typicky obecné pravidlo obsažené v článku 21 odst. 1)
odkazují na právo členského státu, odkazy jsou vyloučeny a použije se pouze
hmotné právo. Pokud kolizní normy odkáží na právo třetího státu a kolizní nor­
my tohoto třetího státu odkazují zpět nebo dále k právu členského státu, použije
se hmotné právo tohoto členského státu. Pokud kolizní normy odkáží na právo
třetího státu a kolizní normy tohoto třetího státu odkazují dále na právo jiného
třetího státu, jehož kolizní normy odkazují rovněž na právo tohoto státu, použije
se hmotné právo tohoto státu. Další odkaz není přípustný v situaci, kdy kolizní
normy obsažené v Nařízení o dědictví odkáží na právo třetího státu, kolizní nor­
my tohoto třetího státu odkazují dále na právo jiného třetího státu, jehož koliz­
63 PAUKNEROVÁ; ROZEHNALOVÁ; ZAVADILOVÁ, op. cit., s. 160.
64 Bez ohledu na to, zda je právem rozhodným právo členského či třetího státu.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
137
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ní normy odkazují na právo dalšího státu. V takovém případě se dle článku 34
odst. 1 Nařízení o dědictví použije hmotné právo třetího státu určené na základě
kolizních norem obsažených v nařízení.
V úpravě odkazů v Nařízení o dědictví dojde oproti ZMPS k několika změ­
nám. V obou případech jsou odkazy vyloučeny v případě volby práva, ačkoli
dle ZMPS by mohl zůstavitel sám stanovit opak. To však v praxi nebude příliš
pravděpodobné. Nařízení o dědictví dále výslovně vylučuje odkazy i u dalších
kolizních norem. V Nařízení o dědictví je pak přípustnost odkazů podmíněna
tím, zda je právem rozhodným právo členského či třetího státu. To ZMPS samo­
zřejmě nečiní. Tam, kde jsou odkazy připuštěny, oba předpisy připouští pouze
jeden zpětný či další odkaz.
7 Závěr
S účinností od 17.8.2015 aplikují české orgány v oblasti dědických právních
poměrů kolizní úpravu obsaženou v Nařízení o dědictví. Ta tak nahradí úpravu
obsaženou v ZMPS. Cílem tohoto článku byla analýza právní úpravy vybraných
aspektů kolizní úpravy dědických právních poměrů obsažené v ZMPS a v Naří­
zení o dědictví a její srovnání. Článek se snažil ověřit tvrzení, že Nařízení o dědic­
tví nepřináší ve srovnání s úpravou v ZMPS do českého právního řádu žádnou
zásadní změnu. Obě právní úpravy odpovídají modernímu přístupu ke kolizní
úpravě, protože vycházejí z kritéria obvyklého pobytu zůstavitele. Analyzová­
ny byly tyto otázky: obecné pravidlo pro stanovení práva rozhodného, speciální
kolizní normy týkající se závěti a úprava zpětného odkazu.
Oba právní předpisy vychází z koncepce jednotného statutu, tady tedy s pou­
žitím Nařízení o dědictví nedochází k žádné změně. Obě právní úpravy využí­
vají jako obecné pravidlo stejný hraniční určovatel – obvyklý pobyt zůstavitele
v době smrti. K odlišnosti by mohlo tedy dojít pouze při výkladu tohoto pojmu.
V případě ZMPS by měl být vykládán dle českého práva, v případě Nařízení
o dědictví pak podléhá autonomnímu výkladu, a tedy i případné judikatuře
Soudního dvora. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že se jedná o faktické
kritérium vycházející z okolností konkrétního případu. Z tohoto důvodu a rov­
něž z důvodů, že použití ZMPS je v této oblasti časově velmi omezeno a v době
jeho používání již existuje Nařízení o dědictví a zmíněná judikatura Soudního
dvora, lze očekávat vzájemné ovlivnění výkladu pojmu obvyklý pobyt a nelze
předpokládat, že by se v kontextu ZMPS objevil výklad, který bude zásadně
odporovat výkladu pojmu obvyklý pobyt obsaženému v Nařízení o dědictví.
I zde by nemělo dojít k zásadní změně.
Pomineme-li volbu práva a speciální kolizní normy, oba předpisy připouš­
tí výjimku z obecného pravidla. V případě ZMPS je to upřednostnění aplikace
českého práva, v případě Nařízení o dědictví použití právního řádu se zjevně
užším spojením. Dle ZMPS se mohou české orgány od kritéria obvyklého poby­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
138
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
tu odchýlit pouze za podmínek uvedených v § 76 druhá věta. Lze však předpo­
kládat, že ke stejnému cíli budou moci české orgány dospět i cestou únikové
doložky obsažené v článku 21 odst. 2 Nařízení o dědictví. Ta však bude využitel­
ná i v jiných situacích. V tomto ohledu tedy úprava v Nařízení o dědictví změnu
přináší.
Změny přináší Nařízení o dědictví i v úpravě přípustnosti závěti. ZMPS
na rozdíl od Nařízení o dědictví pro tuto otázku neobsahuje speciální kolizní
normu. Podle ZMPS se obecně řídí právem státu, kde má zůstavitel obvyklý
pobyt v době smrti (až na výjimku uvedenou v § 76 druhá věta). Podle Nařízení
o dědictví je to však právo státu, kde má osoba obvyklý pobyt v době pořízení
závěti (s výjimkou situace, kdy se použije jiné právo na základě únikové dolož­
ky). Zvolí-li si osoba právo rozhodné pro dědictví jako celek, bude se dle obou
úprav tímto právem řídit i přípustnost závěti. Nařízení o dědictví však navíc
připouští i dílčí volbu práva po otázku přípustnosti závěti. Pokud jde o věcnou
platnost závěti, podle ZMPS u této otázky přicházejí do úvahy pouze dva právní
řády. V případě Nařízení o dědictví je škála možných právních řádů širší. I zde
Nařízení o dědictví připouští dílčí volbu práva.
U kolizní úpravy formy závěti obsažené v § 77 odst. 2 ZMPS a článku 27 odst.
1 Nařízení o dědictví vychází obě úpravy ze stejné koncepce použití několika
hraničních určovatelů. Mezi použitými hraničními určovateli narazíme pouze
na jediný rozdíl. V Nařízení o dědictví je navíc využit i právní řád státu, kde má
zůstavitel bydliště (v době pořízení závěti nebo v době smrti). Rovněž v úpravě
odkazů v Nařízení o dědictví dojde oproti ZMPS k několika změnám.
Závěrem lze uvést, že nastavená hypotéza nebyla zcela potvrzena. Naříze­
ní o dědictví nepřináší do českého právního řádu změnu, pokud jde o použité
obecné kritérium obvyklého pobytu. To se v obou předpisech promítá i ve speci­
álních kolizních normách, oba předpisy tak reflektují moderní přístup ke kolizní
úpravě. Oba předpisy však zcela neopouští kritérium státní příslušnosti. Pokud
však jde o kolizní úpravu speciálních otázek, přináší Nařízení o dědictví několik
změn.
JUDr. Klára Drličková, Ph.D.
Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno
email: [email protected]
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
139
K PROCESNÉMU INŠTITÚTU POVOLENIA
VSTUPU DO OBYDLIA DIEŤAŤA SÚDOM
V PRÍPADE OHROZENIA DIEŤAŤA
V OBČIANSKOM SÚDNOM KONANÍ – NÁVRH
ÚPRAVY DE LEGE FERENDA NA SLOVENSKU1
The procedural institute permission to enter the residence of the
child by a court in case of threat to a child in civil proceedings
– a proposal for modification de lege ferenda in Slovakia
Róbert Dobrovodský2
DOBROVODSKÝ, Róbert. K procesnému inštitútu povolenia vstupu do obydlia dieťaťa
súdom v prípade ohrozenia dieťaťa v občianskom súdnom konaní – návrh úpravy de lege
ferenda na Slovensku. Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 141–161.
Abstrakt: Článok komplexne rozoberá nový procesný inšitútu povolenia vstupu do oby­
dlia dieťaťa v prípade jeho ohrozenia. Autor približuje východiská a stav legislatívneho
procesu, venuje sa podmienkam využitie uvedeného inštitútu, zamýšľa sa nad možnými
problémami a efektivitou jeho budúceho používania.
Klíčová slova:občianske súdne konanie, ohrozenie dieťaťa, povolenie vstupu do obydlia,
novela civilních procesních predpisov
Summary: Paper comprehensively address the new procedural institute – the permission
to enter the residence of the child in case of emergency. The author decribes bases and
current state of legislative process. He focuses also on the question of conditions of use
of that institute, he questions the possible problems and discusses the effectiveness of its
future aplication.
Keywords: civil procedure, protection of child interersts, permission to enter the residen­
ce, an amendment to the civil procedural acts
1 Legislatívne úvahy a motívy
Prax v ostatných rokoch poukázala na problémy, s ktorými sa stretávajú naj­
mä orgány sociálnoprávnej ochrany a kurately v prípadoch, keď nemôžu spo­
1 Príspevok bol spracovaný v rámci riešenia projektu VEGA č. 1/0505/14 s názvom „Prin­
cípy nadnárodného civilného procesu, ich perspektívy a možnosti inšpirácie slovenskej
právnej úpravy de lege ferenda“ a prednesený na medzinárodnej konferencii organizovanej
dňa 13.2.2015 Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci.
2 Autor je odborný asistent na Katedre občianskeho a obchodného práva, Právnická fakulta
Trnavskej univerzity v Trnave; autor je predsedom pracovnej skupiny na prípravu návrhu
zákona, ktorý je predmetom tohto článku a ktorá bola zriadená na Ministerstve spravodli­
vosti SR.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
141
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ľahlivo (t.j. v záujme jasného zistenia v akom stave sa dieťa nachádza), preveriť
úroveň ochrany života, zdravia dieťaťa alebo to, či je dieťa vystavené neľudskému
alebo zlému zaobchádzaniu. Legislatívne úvahy a motívy predkladateľov boli
vedené poznatkami z praxe orgánov sociálnoprávnej ochrany a kurately, policaj­
ného Zboru SR a súdov. V rámci diskusií sa uvažovalo nad tým, aby bol sa rozší­
rili oprávnenia policajta. Táto úvaha však bola odmietnutá, nakoľko otázka pre­
verovania stavu dieťaťa nezodpovedá všeobecným kompetenciám Policajného
zboru SR, pričom z ústavnoprávneho hľadiska je v podmienkach právneho štátu
vhodnejšie, aby o povolení vstupu do obydlia rozhodovali nezávislé a nestran­
né súdy. Okrem toho policajt nemôže preverovať úroveň stavu dieťaťa. Jediným
možným riešením, ako vyriešiť v medziach daných Ústavou Slovenskej republiky
praxou identifikovaný vážny problém je preveriť stav dieťaťa vstupom zástupcu
orgánu sociálnoprávnej ochrany a kurately do obydlia na základe rozhodnutia
súdu v súčinnosti s policajtom za možnej účasti iných osôb, ktoré môžu uľahčiť
priebeh overovania stavu dieťaťa.
Vzájomné konzultácie týchto orgánov poukázali na to, že aktuálne legislatív­
ne ukotvenie ich právomocí nie jasne vyjadruje kompetenčné hranice a povin­
nosti v situácii, keď sa majú preveriť informácie nasvedčujúce tomu, že dieťa je
vystavené ohrozeniu života, zdravia, neľudskému alebo zlému zaobchádzaniu
(ďalej len „preverenie stavu dieťaťa“). Orgán sociálnoprávnej ochrany a kurately
o dieťa disponuje často anonymnými informáciami, že život alebo zdravie die­
ťaťa sú ohrozené a stav dieťaťa nevedia preveriť iným spôsobom ako návštevou
a preverením samotného stavu dieťaťa v obydlí, kde sa zdržiava, resp. kde sa má
zdržiavať. Prax ukázala, že orgány sociálnoprávnej ochrany a kurately o dieťa sú
vystavované spravidla trom situáciám. Overenie stavu dieťaťa im osoba v byte
umožní. Ďalej situácia, keď orgány nedokážu opakovane zastihnúť v obydlí dieťa
alebo inú osobu. Ak aj niekoho zastihnú, kto by obydlie otvoril, ten síce obydlie
otvorí, avšak neumožní orgánu stretnúť sa s dieťaťom. Obydlie často neotvorí
ani na nevyhnutnú dobu, aby dieťa mohlo byť opticky skontrolované či nie je
ohrozené a v akom je stave. Ťažko riešiteľná je najmä situácia malých detí, ktoré
nenavštevujú ani školu ani predškolské zariadenie.
Navrhovaná právna úprava má preto dosiahnuť vysokú úroveň oprávnení
štátnych orgánov tak, aby mohli plniť svoju základnú úlohu a to zvoliť primerané, efektívne a rýchle opatrenie, rešpektujúc pritom práva dieťaťa a jeho
rodičov. Bez navrhovaného oprávnenia štátne orgány môžu len s veľkými ťaž­
kosťami v plnej miere plniť svoj základný záväzok t.j. prijať opatrenia na ochranu
dieťaťa (resp. vylúčiť potrebu prijatia takýchto opatrení). Právny poriadok síce
pozná inštitút predbežného opatrenia3, keď v urgentných situáciách je možné
3 § 75a ods. 1 OSP: Ak sa ocitne maloleté dieťa bez akejkoľvek starostlivosti alebo ak je jeho
život, zdravie alebo priaznivý vývoj vážne ohrozený alebo narušený, súd bez návrhu alebo
na návrh orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately podľa osobitných pred­
pisov predbežným opatrením nariadi, aby bolo maloleté dieťa dočasne zverené do starost­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
142
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
vyňať dieťa z osobnej starostlivosti rodičov, avšak samotný akt vyňatia je pre die­
ťa stresujúci a najmä nevhodný v prípadoch, keď sa neskôr ukáže, že vyňatie
nebolo primerané alebo bolo nezákonné.
Je potrebné podotknúť, že návrhom zákona nie sú dotknuté štandardné a už
dnes platné kompetencie orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kura­
tely. Na mysli máme stav, keď situácia dieťaťa neznesie odklad. V takomto prípa­
de orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately musí postupovať už
v súčasnosti zákonom stanoveným postupom. Navrhovaná úprava v žiadnom
prípade neoprávňuje orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately
k odnímaniu detí bez rozhodnutia súdu. Orgán sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately je však povinný (ako každý štátny orgán) vykonať potrebné
úkony v prípade ohrozenia života a zdravia dieťaťa tak, ako je už dnes upravené
v § 27 zákona o sociálnoprávnej ochrane detí a sociálnej kuratele, t. j. v reži­
me predbežného opatrenia súdu zabezpečiť ochranu života a zdravia dieťaťa, ak
nastala taká situácia a stav dieťaťa si to vyžaduje.4 2 Legislatívny proces a jeho aktuálny stav
Za účelom dosiahnutia vyššie uvedených legislatívnych cieľov sa v návrhu
zákona mení a dopĺňa zákon č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny poriadok (ďalej
len „OSP“) a zákona č. 305/2005 Z. z. o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele (ďalej len „zákon“). Ministerstvo spravodlivosti Slovenskej repub­
liky a Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky sa snažili
okrem tematických diskusií so sudcami, so zástupcami Generálnej prokuratú­
ry SR, úradov práce, sociálnych vecí a rodiny, akademickej pôdy a neziskových
organizácii konzultovať východiskové otázky navrhovaných ustanovení so širo­
kým spektrom aktérov venujúcich sa otázkam, ktoré sú predmetom návrhu.
Informáciu o návrhu zákona prerokoval 10. marca 2015 Výbor pre deti a mládež
Rady vlády pre ľudské práva, národnostné menšiny a rodovú rovnosť, informá­
ciu uznesením č. 43 zobral na vedomie a navrhované legislatívne zmeny privítal
a podporil. Dňa 11. marca 2015 bola poskytnutá informácia o rokovaní Výbo­
ru pre deti a mládež, informácia o medzirezortnom pripomienkovom konaní
a stave legislatívneho procesu návrhu Rade vlády pre ľudské práva, národnostné
menšiny a rodovú rovnosť. Legislatívna rada vlády po prerokovaní dňa 31. mar­
ca 2015 odporučila návrh upraviť podľa jej pripomienok a na rokovanie vlády
predložiť jeho nové, upravené znenie. Tieto pripomienky boli v predkladanom
materiály zapracované.
Zákon bol dňa 25.06.2015 schválený NR SR a bol publikovaný v Zbierke
zákonov ako zákon č. 175/2015 Z.z.. Zákon nadobudne účinnosť dňa 1.1.2016.5
livosti fyzickej osoby alebo právnickej osoby, ktorú v uznesení určí.
4 Porovnaj s predchádzajúcou poznámkou pod čiarou.
5 Civilný mimosporový poriadok (zákon č. 161/2015 Z.z.) nadväzuje na navrhovanú právnu
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
143
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
3 Navrhovaný inštitút povolenia vstupu do obydlia dieťaťa a jeho procesná
povaha.
Primárnym cieľom navrhovanej právnej úpravy je zavedenie nového inšti­
tútu v OSP v § 179b a to: Povolenie súdu na výkon oprávnenia vo veci starostlivosti o maloletých. V návrhu OSP sa stanovujú jasné procesné pravidlá pre
efektívny mechanizmus ochrany dieťaťa v urgentných prípadoch. Z názvu inšti­
tútu je zrejmé, že bude slúžiť len v konaniach, ktoré sa týkajú maloletého die­
ťaťa. Z pohľadu právnoprocesného zaradenia tohto inštitútu máme zato, že ide
o inštitút sui generis, ktorý vykazuje znak neodkladného opatrenia, no na druhej
strane vykazuje znaky inštitútu zabezpečenia dôkazu. Na rozdiel od zabezpe­
čenia dôkazu, kde musí podľa litery § 78 ods. 1 platného OSP dôkaz existovať,
v prípade inštitútu povolenia vstupu do obydlia dieťaťa nie je pri podaní návrhu
isté, že dieťa je skutočne vystavené ohrozeniu života, zdravia, neľudskému alebo
zlému zaobchádzaniu.
3.1 Predpoklady použitia inštitútu povolenia vstupu do obydlia dieťaťa .
Urgentnosť prípadu je vymedzená potrebou osvedčenia viacerých právnych
skutočností. Tieto právne skutočnosti musia byť osvedčené kumulatívne. Prvou
skutočnosťou je fakt, že orgán sociálnoprávnej ochrany a kurately musí súdu
osvedčiť, že má k dispozícii informácie nasvedčujúce tomu, že dieťa je vystavené
ohrozeniu života, zdravia, neľudskému alebo zlému zaobchádzaniu.6 Osved­
čenie samotnej dispozície informácie nestačí na splnenie podmienky. Preto
orgán sociálnoprávnej ochrany a kurately musí osvedčiť, že tieto informácie nie
je možné overiť výkonom oprávnení podľa zákona a že zamestnancovi orgánu
sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately nebolo umožnené tieto infor­
mácie osobne preveriť výkonom oprávnenia podľa zákona.
3.2 Nadväzujúca úprava oprávnení zamestnancov orgánu sociálnoprávnej
ochrany a kurately.
Aby návrh úpravy v OSP plne korešpondoval so zákonom a s reálnosťou pou­
žitia inštitútu povolenia vstupu do obydlia dieťaťa, v zákone sa navrhuje doplnenie oprávnení zamestnancov orgánu starostlivosti do súčasnej právnej úpravy
zákona. Tomu zodpovedá aj rámcová úprava povinností rodičov a iných osôb
zodpovedných za výchovu dieťaťa, ktorá spája oprávnenia s povinnosťami.
Takéto doplnenie utvára priestor pre úpravu postupu orgánu starostlivosti, súdu
a polície v prípadoch, ak nie je umožnený zamestnancovi orgánu starostlivosti
výkon oprávnenia osobne preverovať informácie o dieťati.
úpravu. V ustanovení § 368 obsahuje inštitút neodkladného opatrenia o povolení súdu
na výkon oprávnenia vo veci starostlivosti o maloletých. Civilný mimosporový poriadok
nadobudne účinnosť dňa 1. júla 2016.
6 § 179 ods. 1 prvá veta OSP.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
144
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Navrhuje sa oprávnenie zamestnanca orgánu sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately osobne preverovať v prirodzenom rodinnom prostredí7
a v náhradnom rodinnom prostredí8 informácie o tom, že by dieťa mohlo byť
vystavené ohrozeniu života, zdravia alebo neľudskému alebo zlému zaobchádza­
niu.9
Je potrebné prízvukovať, že toto oprávnenie má orgán na základe zákona bez
toho, aby o tom rozhodol súd. Potvrdzuje to aj ustanovenie v návrhu zákona10
podľa ktorého oprávnenie osobne preverovať v prirodzenom rodinnom prostre­
dí a v náhradnom rodinnom prostredí informácie o tom, že by dieťa mohlo byť
vystavené ohrozeniu života, zdravia alebo neľudskému alebo zlému zaobchá­
dzaniu možno vykonať, ak na vstup do obydlia udelila súhlas plnoletá fyzická
osoba v obydlí.
V návrhu zákona je vyjadrený ústavný limit primeranosti výkonu oprávne­
ní a to tak, že oprávnenie musí byť vykonané spôsobom, ktorý neprekročí mie­
ru nevyhnutnú na dosiahnutie jeho účelu a ktorý bude zodpovedať veku dieťa­
ťa, rozumovej vyspelosti dieťaťa a závažnosti situácie, v ktorej sa dieťa nachádza.11
Z výkonu oprávnenia vyhotoví zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany
detí a sociálnej kurately písomný záznam. Súčasťou písomného záznamu je aj
uvedenie dôvodov, pre ktoré zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately oprávnenie vykonal.12
Podľa návrhu zákona13 rodič dieťaťa a iná osoba, ktorá sa osobne stará o die­
ťa, je povinná
a) umožniť zamestnancovi orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociál­
nej kurately výkon jeho oprávnení a poskytnúť mu potrebné informácie
a doklady na účely výkonu opatrení sociálnoprávnej ochrany detí a soci­
álnej kurately,
b) na požiadanie orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurate­
ly s ním osobne spolupracovať pri ochrane práv a právom chránených
záujmov dieťaťa,
7 Prirodzené rodinné prostredie je domáce prostredie dieťaťa, rodiny alebo plnoletej fyzickej
osoby. Ak je to vhodné a účelné, opatrenia podľa zákona sa vykonávajú aj v širšom sociál­
nom prostredí dieťaťa, rodiny alebo plnoletej fyzickej osoby a v domácnostiach fyzických
osôb, ktoré sú s nimi v príbuzenskom vzťahu alebo ktoré majú s nimi blízky vzťah (§ 4 ods.
2 zákona).
8 Náhradné rodinné prostredie je domáce prostredie plnoletej fyzickej osoby, ktorej súd zve­
ril dieťa do starostlivosti podľa osobitného predpisu alebo ktorej bolo dieťa dočasne zvere­
né rozhodnutím orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately do starostlivosti
podľa osobitného predpisu. (§ 4 ods. 3 zákona).
9 § 93b ods. 1 písm. a) zákona.
10 § 93b ods. 2 zákona.
11 § 93b ods. 2 druhá veta zákona.
12 § 93b ods. 3 zákona.
13 § 93e zákona.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
145
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
c) osobne sa dostaviť na miesto uvedené v predvolaní orgánu sociálno­
právnej ochrany detí a sociálnej kurately a ak je to uvedené v predvolaní
orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately zabezpečiť aj
účasť dieťaťa.
3.3 Povinnosť zamestnancov orgánu sociálnoprávnej ochrany a kurately
preverovať stav dieťaťa prioritne bez potreby použitia inštitútu povolenia vstupu
do obydlia dieťaťa.
Návrh zákona14 priorizuje potrebu overiť informácie nasvedčujúce tomu, že
dieťa je vystavené ohrozeniu života, zdravia, neľudskému alebo zlému zaobchá­
dzaniu menej závažným spôsobom t.j. bez potreby využiť inštitút povolenia
vstupu do obydlia dieťaťa. Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kura­
tely by mal preto využiť oprávnenie
•
•
•
•
•
osobne preverovať starostlivosť o výchovu, zdravie, výživu a všestranný
vývin dieťaťa alebo osobne zisťovať dôvody nevhodného správania sa
detí najmä návštevou dieťaťa a rozhovorom s dieťaťom, s rodičom die­
ťaťa, s inou osobu, ktorá sa osobne stará o dieťa, alebo s fyzickou osobu,
ktorá má s dieťaťom blízky vzťah,
osobne preverovať vhodnosť prostredia dieťaťa pre zabezpečenie výcho­
vy a všestranného vývinu dieťaťa,
osobne zisťovať alebo osobne preverovať informácie o negatívnych vply­
voch na život, zdravie, fyzický vývin, psychický vývin a sociálny vývin
dieťaťa v otvorenom prostredí,
zisťovať v škole, v školskom zariadení, u poskytovateľa všeobecnej ambu­
lantnej starostlivosti pre deti a dorast, s ktorým má uzatvorenú dohodu
o poskytovaní všeobecnej ambulantnej starostlivosti, alebo u inej osoby
informácie o zabezpečovaní starostlivosti o výchovu a všestranný vývin
dieťaťa,
predvolať dieťa, rodiča dieťaťa, inú osobu, ktorá sa osobne stará o dieťa,
fyzickú osobu, ktorá má s dieťaťom blízky vzťah, alebo inú fyzickú oso­
bu, ktorá môže poskytnúť informácie o prostredí dieťaťa.
3.4 Povinnosť zamestnancov orgánu sociálnoprávnej ochrany a kurately pred
podaním návrhu na súd.
Ak má orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately informácie
nasvedčujúce tomu, že dieťa je vystavené ohrozeniu života, zdravia, neľudské­
mu alebo zlému zaobchádzaniu a zamestnancovi orgánu sociálnoprávnej ochra­
ny detí a sociálnej kurately nie je umožnené preveriť stav dieťaťa, môže orgán
14 § 93f OSP.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
146
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately podať súdu návrh na použitie
inštitútu povolenia vstupu do obydlia dieťaťa podľa OSP.
Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately je povinný, pred
podaním návrhu na povolenie oznámiť, čo i len ústne, rodičovi alebo inej oso­
be, ktorá sa osobne stará o dieťa, že podá návrh na povolenie. Ak to nie je možné
alebo účelné, uvedie orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately túto
skutočnosť v návrhu na povolenie.
V návrhu na povolenie orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kura­
tely uvedie
•
•
•
•
•
dôvod, pre ktorý je potrebné preveriť stav dieťaťa,
zdroj informácií, ktoré viedli k výkonu oprávnení podľa § 93b ods. 1
písm. a) až f) zákona,
využité oprávnenia podľa § 93b ods. 1 písm. a) až f) zákona alebo dôvod
ich nevyužitia,
ďalšie dôležité skutočnosti o stave dieťaťa, ktoré sú mu známe,
identifikáciu obydlia.
3.5 Test ústavnosti navrhovaných oprávnení
Vzhľadom na závažnosť oprávnení orgánu sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately a súdu, intenzitu ich ingerencie do základných práv a slobôd,
najmä pokiaľ ide o oprávnenie súdu povoliť vstup do obydlia, je vhodné podrobiť
návrhu zákona testu ústavnosti.
Ingerencia štátu resp. súdu v civilnom konaní nie je slovenskému procesné­
mu právu neznáma. Novela OSP15 súvisiaca s výkonom rozhodnutia o výchove
maloletých detí, ktorá nadobudla účinnosť dňa 1. 1. 201216, zaviedla do sloven­
ského občianskeho konania z ústavnoprávneho hľadiska významné oprávnenie
sudcu. Ide o oprávnenie sudcu zabezpečiť otvorenie bytu, vstúpiť doň a vykonať opatrenia na odňatie dieťaťa. Existuje určitá príbuznosť s inštitútom domo­
vej prehliadky. Obe tieto oprávnenia nenachádzajú oporu v ustanovení čl. 21
ods. 2 Ústavy Slovenskej republiky, ale v ustanovení čl. 21 ods. 3 Ústavy Slo­
venskej republiky, ktorým sa vytvára ústavný základe pre vstup do obydlia proti
vôli užívateľa obydlia z dôvodov, ktoré sú rozdielne od dôvodov na vykonanie
domovej prehliadky.17
15 Zákon č. 388/2011 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny
poriadok v znení neskorších predpisov a ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony.
16 Bližšie: Dobrovodský, R.: In Zámožík a kol.: Civilné právo procesné. Výkon rozhodnutia
o výchove maloletých. Aleš Čeněk 2013. S. 150 a nasl.
17 Drgonec, J: Ústava Slovenskej republiky. Komentár. 3. vydanie. Heuréka 2012. S. 437.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
147
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
3.5.1 Legalita oprávnení
Pokiaľ ide o legalitu oprávnení, z navrhovanej úpravy vyplýva, že je v porov­
naní s inými inštitútmi podrobná a presne upravuje procesné postupy, lehoty,
priebeh a zdokumentovanie výkonu oprávnení tak súdu ako aj orgánu sociálno­
právnej ochrany detí a sociálnej kurately. Bližšie to vyplynie z časti o proporcionalite, kde uvádzame výpočet garancií proti zneužitiu. Vychádzame z úvah Krošláka o princípe právneho štátu, ktorý vyžaduje, aby právna úprava vymedzujúca
oblasť pôsobenia štátu bola jednoznačná. Má sa tým garantovať prekážka svoj­
vôle a rozpínania štátnej moci.18
3.5.2 Legitímnosť oprávnení
Legitímnosť oprávnení je daná tým, že cieľom navrhovaných oprávnení je
ochrana záujmov výslovne uvedených v Ústave Slovenskej republiky a to nevyhnutnosť zásahu v demokratickej spoločnosti na ochranu života alebo zdravia. Nevyhnutnosť obmedzujúceho opatrenia v demokratickej spoločnosti ako
i jeho smerovanie k ochrane práv a slobôd iných (napr. právo dieťaťa na výcho­
vu bez násilia či krutého a neľudského zaobchádzania)19 sú splnené samotným
účelom oprávnenia. Oprávnenie má totiž umožniť osobne a hlavne efektívne
preverovať úroveň ochrany života, zdravia, vystavenie dieťaťa neľudskému ale­
bo zlému zaobchádzaniu. Prostredníctvom daného oprávnenia orgán dosta­
ne do dispozície dostatok informácií, aby následne mohol iniciovať opatrenia
smerujúce na zabezpečenie riadnej výchovy dieťaťa, ktoré sú upravené v zákone
o rodine, zákone o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele a v OSP.
Keďže tieto opatrenia sú rôzneho druhu, práve ich rozmanitosť umožňu­
je poskytnúť pomoc a ochranu ohrozenému dieťaťu v závislosti od konkrétnej
špecifickej situácie, v ktorej sa dieťa nachádza. Novými oprávneniami a sociál­
no-právnou intervenciou, na ktorú familiaristika kladie požiadavku subsidiarity, proporcionality a primeranosti20 sa má zabezpečiť vysoká úroveň ochrany
dieťaťa štátom.
18 Krošlák, D. in: Krošlák, D. – Šmihula, D.: Základy teórie štátu a práva. Iura Edition. 2. aktu­
alizované vydanie. s. 94.
19 Lantajová, D.: Zákaz mučenia, neľudského alebo ponižujúceho zaobchádzania v aktuálnej
judikatúre Európskeho súdu pre ľudské práva In: Právo v európskej perspektíve. – Trnava:
Trnavská univerzita v Trnave, Právnická fakulta, Typi Universitatis Tyrnaviensis, 2011. S.
213–222; Lantajová, D.: Niektoré aspekty práva na život v judikatúre Európskeho súdu pre
ľudské práva In: Aktuálne problémy práva a ekonómie a možnosti ich rozvoja v priestore
Európskej únie. – Bratislava : Akadémia Policajného zboru, 2008. S. 233–240; Baláž, P.:
Trestnoprávna ochrana na zabránenie mučenia neľudského zaobchádzania prostriedkami
vnútroštátneho a medzinárodného práva In: Európsky dohovor na zabránenie mučenia
a neľudského či ponižujúceho zaobchádzania alebo trestania. – Bratislava : Akadémia Poli­
cajného zboru v Bratislave, 2006. S. 115–121. .
20 Porovnaj: Dávid, R. In: Hrušáková, M., Králičková, Z., Westphalová, L. a kol.: Rodinné
právo. 1. vydání. Praha: C.H.Beck. 2015, s. 253; porovnaj aj: Králičková, Z.: České rodinné
právo ve světle evropských harmonizačních tendencií. Právník 11/2012. S. 1175; Dobro­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
148
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
K legitímnosti oprávnení prispieva rovnako aj skutočnosť, že Slovenská
republika prijatím oprávnení zároveň posilňuje kompetenčnú základňu na plne­
nie ústavných a medzinárodnoprávnych záväzkov. Podľa nálezu Ústavného súdu
Slovenskej republiky21 existuje povinnosť štátu zaručiť, že práva a slobody zaru­
čené ústavou budú chránené aj vo vzťahoch medzi súkromnými osobami. Pokiaľ
ide o ústavnoprávny aspekt ochrany detí možno poukázať na zodpovednosť
štátu v podmienkach právneho štátu garantovať nie len ochranu pred poruše­
ním základných ľudských práv a slobôd zo strany nositeľov verejnej moci, ale
i na jeho povinnosť legislatívnym inštrumentáriom či aparátom orgánov verejnej
moci zabezpečiť, aby nedošlo k porušovaniu základných ľudských práv a slobôd
medzi obyvateľmi navzájom.
Podľa iného rozhodnutia Ústavného súdu Slovenskej republiky22 súdy tým,
že neprijali včasné a efektívne opatrenia zamerané na ochranu pred zlým zaob­
chádzaním (v danom prípade došlo k páchaniu násilia na maloletých deťoch –
sťažovateľoch), porušili práva maloletých na ochranu proti neľudskému a poni­
žujúcemu zaobchádzaniu23 a právo na ochranu pred telesným alebo duševným
násilím, urážaním alebo zneužívaním24. V neposlednom rade nové oprávnenia
prispejú ku zvýšeniu efektivity ochrannej legislatívy pred násilím na deťoch
a domácim násilím, čím dôjde k splneniu záväzkov Slovenskej republiky, ktoré
jej vyplynuli z medzinárodnoprávnych a vnútroštátnych dokumentov.
3.5.3 Legitímnosť oprávnení: exkurz k medzinárodným záväzkom Slovenskej
republiky pri ochrane detí
Zodpovednosť štátu za ochranu detí pre násilím vyplýva zo základného
medzinárodného kódexu práv detí a to Dohovor OSN o právach dieťaťa (ďalej
len „Dohovor“). Viaceré ustanovenia Dohovoru garantujú právo detí na telesnú
a osobnú integritu a ustanovujú vysoké štandardy na ich ochranu. Ustanovenie
čl. 19 ods. 1 Dohovoru upravuje povinnosť štátov, aby „prijímali všetky potreb­
né zákonodarné, správne, sociálne a výchovné opatrenia na ochranu detí pred
akýmkoľvek telesným alebo duševným násilím, urážaním alebo zneužívaním
(vrátane sexuálneho zneužívania), zanedbávaním alebo nedbanlivým zaobchá­
dzaním, trýznením alebo vykorisťovaním počas doby, keď sú v starostlivosti jed­
ného alebo oboch rodičov, zákonných zástupcov alebo akýchkoľvek iných osôb
starajúcich sa o dieťa“. Tieto ochranné opatrenia zahŕňajú podľa potreby účinné
postupy na vytvorenie sociálnych programov zameraných na poskytnutie nevy­
hnutnej podpory dieťaťu. Na účely zistenia, oznámenia, postúpenia, vyšetrova­
nia, liečenia a následné sledovanie uvedených prípadov zlého zaobchádzania
21
22
23
24
vodský, R.: Europeizácia a internacionalizácia rodinného práva in: Lazar and kol. Občian­
ske právo hmotné. 1. čast. Part. I, Iuris Libris Bratislava, 2014, s. 260 a nasl.
II. ÚS 47/97.
I. ÚS 4/02.
čl. 16 ods. 2 Ústavy Slovenskej republiky.
čl. 19 Dohovoru o ochrane práv dieťaťa.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
149
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
s deťmi zahŕňajú takisto podľa potreby postupy pre zásahy súdnych orgánov.25
Hodnotiacim mechanizmom stavu implementácie Dohovoru sú odporúčania
Výboru OSN pre práva dieťaťa k periodickým správam Slovenskej republiky
(ako aj iných krajín) o implementácii Dohovoru.
Medzinárodná zodpovednosť Slovenskej republiky sa na medzinárodnom
poli zvýšila aj tým, že sa ako jedna z prvých desiatich krajín zasadila o význam­
ný posun procesných garancií ochrany práv ohrozených detí alebo detí ktorých
práva už boli porušené. Slovenská republika ako deviata krajina ratifikovala Opčný protokol k Dohovoru o právach dieťaťa o procedúre oznámení (sťažností)
(Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on a communications procedure) (ďalej len „protokol“)26. Protokol je otvorenou zmluvou27, keďže
je otvorený na prístup všetkým štátom, ktoré ratifikovali dohovor alebo pristú­
pili k dohovoru alebo ku ktorémukoľvek z jeho prvých dvoch opčných protoko­
lov.28 Z pohľadu medzinárodnoprávnej doktríny ústavného práva na Slovensku
sa možno z pohľadu kvalifikácie medzinárodných zmlúv prikloniť k názoru, že
protokol je v prevažnej väčšine priamo vykonateľný.29 Jeho osobitný význam pre
deti spočíva v tom, že zavádza medzinárodný procesný mechanizmus zakotvujú­
ci možnosť a postup podávania oznámení (sťažností) zo strany jednotlivcov, sku­
piny jednotlivcov alebo v mene jednotlivca či skupiny jednotlivcov, v prípadoch
porušenia práv garantovaných Dohovorom o právach dieťaťa alebo niektorým
z jeho substantívnych protokolov. Protokol má procedurálny charakter.
Platnosťou protokolu sa v medzinárodnom spoločenstve zapĺňa miesto, kde
absentoval procesný mechanizmus ochrany práv detí. Osobitný význam proto­
kolu vyniká v kontexte súčasného stavu najdôležitejších univerzálnych zmlúv
a dokumentov o ľudských právach a základných slobodách, ktoré majú vlast­
25 čl. 19 ods. 2 Dohovoru.
26 Podrobnejšie porovnaj: Dobrovodský, R.: K aktuálnym výzvam slovenskej praxe ochra­
ny práv detí po ratifikácii Opčného protokolu k dohovoru o právach dieťaťa o procedúre
oznámení (sťažností). 1. časť In: Súkromné právo. Roč. 1, č. 2 (2015), s. 30–35; Dobro­
vodský, R.: K aktuálnym výzvam slovenskej praxe ochrany práv detí po ratifikácii Opč­
ného protokolu k dohovoru o právach dieťaťa o procedúre oznámení (sťažností). 2. časť
In: Súkromné právo. Roč. 1, č. 3 (2015).
27 K druhom medzinárodných zmlúv pozri: Jankuv, J. in Jankuv, J. – Lantajová, D.: Medziná­
rodné zmluvné právo a jeho interakcia s právnym poriadkom Slovenskej republiky. Plzeň.
Aleš Čeněk, 2011. s. 34; ku dňu 7.6.2015 podpísalo zmluvu 49 krajín a ratifikovalo ju 17
krajín. Zdroj: https://treaties.un.org/pages/viewdetails.aspx?src=treaty&mtdsg_no=iv­
-11-d&chapter=4&lang=en
28 Čl. 18 ods. 3.
29 Porovnaj úvahy uvedené v dielach: Berdisová, L.: Bröstl, A. a kol: Ústavné právo Slovenskej
republiky. 2. upr. vydanie. Plzeň Aleš Čeněk, 2013. s. 95–96; Šmid, M.: Priama aplikovateľ­
nosť medzinárodného práva a jeho postavenie voči vnútroštátnemu právu. Právny obzor č.
1, 1997, s. 28–35; Jankuv, J.: Postavenie medzinárodných zmlúv v právnom poriadku Slo­
venskej republiky. Teória aplikácie medzinárodnej zmluvy ako nástroja právnej regulácie
na národnej, medzinárodnej a komunitárnej úrovni. Zborník príspevkov. Trnava. 2009. S.
29.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
150
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
ný mechanizmus kontroly a vynútenia. Zakotvuje sa rovnaký mechanizmus
ochrany a vynútiteľnosti práv vyplývajúcich z medzinárodnej zmluvy tak ako
je tomu pri iných medzinárodných nástrojoch na pôde Organizácie spojených
národov30 alebo Rady Európy. Literatúra totiž prikladá mechanizmu podávania
sťažností jednotlivcom pre porušenie práv veľký význam a považuje ju za jed­
nu z foriem garancie dodržiavania zmlúv v medzinárodnom zmluvnom prá­
ve.31 Protokol popri Dohovore o právach dieťaťa, ktorý zakotvuje mechaniz­
mus podávania a konzultácií správ32 o dodržiavaní práv dieťaťa za Slovenskú
republiku, má mimoriadny význam pre individuálne potreby dieťaťa v prípade
porušenia jeho práv. Dôležitým špecifikom protokolu podporujúcim efektivitu
ochrany práv detí je skutočnosť, že v rámci ratifikácie Slovenská republika uznala
príslušnosť Výboru pre práva dieťaťa (Committee on the Rights of the Child) (ďalej
len „výbor“) prijať a posúdiť oznámenia podľa protokolu.33
3.5.4 Vhodnosť oprávnení
Pokiaľ ide o kritérium vhodnosti, Ústavný súd Slovenskej republiky kon­
štatoval, že zákonodarcom zvolené opatrenie má byť spôsobilé dosiahnuť
zamýšľaný cieľ.34 Máme za to, že kritérium vhodnosti je rovnako splnené, keďže
zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately má pri
vykonávaní opatrení sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately zákon­
né oprávnenie osobne preverovať informácie nasvedčujúce tomu, že dieťa je
vystavené ohrozeniu života, zdravia, neľudskému alebo zlému zaobchádzaniu.
Ako už bolo poznamenané návrh zákona35 priorizuje potrebu overiť informácie
nasvedčujúce tomu, že dieťa je vystavené ohrozeniu života, zdravia, neľudskému
alebo zlému zaobchádzaniu menej závažným spôsobom t.j. bez potreby využiť
inštitút povolenia vstupu do obydlia dieťaťa. Orgán sociálnoprávnej ochrany
detí a sociálnej kurately by mal preto využiť iné oprávnenia. Ak to však nie je
možné a jedinou možnou cestou ako preveriť stav dieťaťa je potreba fyzického
30 k prehľadu právomoci preskúmavať oznámenia v rámci orgánov OSN porovnaj: Pániko­
vá, N. – Pavlíčková, Z.: Sprievodca ľudskoprávnymi záväzkami Slovenskej republiky voči
OSN. Slovenské národné stredisko pre ľudské práva. Bratislava. 2014. S. 48 a nasl. http://
www.snslp.sk/CCMS/files/Sprievodca_%C4%BEudskopr%C3%A1vnymi_z%C3%A1vaz­
kami_SR_vo%C4%8D%C3%AD_OSN_finalny.pdf
31 Porovnaj: Blaškovič, K.: Pacta sunt servanda a prostriedky jeho vynútenia. Medzinárodné
zmluvy ako prostriedok globalizácie práva v 21. storočí. Právnická fakulta TU v Trnave.
Trnava. 2011. s. 18.
32 Porovnaj napr. Východisková správa k Dohovoru o právach dieťaťa, Druhá periodická
správa k Dohovoru o právach dieťaťa. Dostupné: http://www.mzv.sk/sk/zahranicna__poli­
tika/ludske_prava-implementacne_spravy_k_ludskopravnym_dohovorom
33 Pri podpise opčného protokolu Slovenská republika urobila toto vyhlásenie: „Slovenská
republika uznáva príslušnosť Výboru OSN pre práva dieťaťa prijať a posúdiť oznámenia
podľa článku 12 ods. 1 opčného protokolu“.
34 porovnaj ÚS 111/2011.
35 § 93f OSP.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
151
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
(násilného) prekonania prekážky (napr. vchodové dvere) do obydlia dieťaťa, je
nepochybná vhodnosť resp. až nevyhnutnosť zásahu.
3.5.5 Proporcionalita oprávnení
Podľa rozhodnutia Ústavného súdu SR36 zásah do základného práva alebo
slobody musí zodpovedať naliehavej spoločenskej potrebe a má byť primeraný sledovanému legitímnemu cieľu. V návrhu zákona možno nájsť viacero usta­
novení, ktoré komplexne a vzájomne vytvárajú mechanizmus bŕzd a protiváh
k najzávažnejšiemu z oprávnení. Okrem toho daný mechanizmus kladie na orgá­
ny zodpovednosť za primeraný výkon oprávnenia. Mechanizmus bŕzd a protiváh
je legislatívne vystavaný podľa nášho názoru najmä na týchto normách:
1. Oprávnenie zabezpečiť otvorenie obydlia podlieha súdnej kontrole. Súd­
na kontrola sa vzťahuje na preskúmavanie osvedčenia skutočností, ktoré uve­
denie orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately v návrhu, ktorý
má mať zákonom predpísané minimálne náležitosti. Súd má diskrečné právo
rozhodnúť, či povolí aby orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately
zabezpečil otvorenie obydlia a vstúpil doň.37 Skutočnosť, že o povolení rozhoduje
súd, napĺňa podmienku, že oprávnenie spĺňa adekvátne a účinné záruky, ktoré
štrasburská judikatúra pri ochrane práva na súkromný a rodinný život38 kladie
napríklad na podmienky domovej prehliadky s cieľom zamedziť jej zneužitiu.39
Nedotknuteľnosť obydlia sa zaraďuje v rámci kategorizácie ľudských práv medzi
základné občianske práva patriace do prvej generácie ľudských práv.40
2. Zákon kladie osobitnú podmienku aktívnej vecnej legitimácie na orgán
sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately v podobe potreby osvedčenia
splnenia zákonných podmienok osobitným návrhom.
Prvé dve právne skutočnosti, ktoré je potrebné osvedčiť sú tieto:
•
•
36
37
38
39
40
41
fakt, že orgán sociálnoprávnej ochrany a kurately musí súdu osvedčiť,
že má k dispozícii informácie nasvedčujúce tomu, že dieťa je vystavené
ohrozeniu života, zdravia, neľudskému alebo zlému zaobchádzaniu, a41
tieto informácie nie je možné overiť výkonom oprávnení podľa zákona a že zamestnancovi orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej
kurately nebolo umožnené tieto informácie osobne preveriť výkonom
oprávnenia podľa zákona.
I. ÚS 13/00.
§ 179b ods. 1 prvá veta OSP.
čl. 8 Európskeho dohovoru o ľudských právach a slobodách.
rozhodnutie Smirnov proti Rusku zo dňa 7.6.2007 a Buck proti Nemecku zo dňa 28.4.2005.
Moravčíková, M.: Ľudské práva, kultúra a náboženstvo. Praha. Leges, 2014, s. 88.
§ 179 ods. 1 prvá veta OSP.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
152
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Návrh zákona v § 93f ods. 3 upravuje osobitné náležitosti návrhu a to:
•
•
•
dôvod, pre ktorý je potrebné preveriť stav dieťaťa,42
zdroj informácií, ktoré viedli k výkonu oprávnení,43
využité oprávnenia na preverenie stavu dieťaťa alebo dôvod ich nevyu­
žitia,44
• ďalšie dôležité skutočnosti o stave dieťaťa, ktoré sú mu známe,45
• identifikáciu obydlia46.
3. Ustanovenie § 179b ods. 1 OSP v spojení s § 93f ods. 1 zákona kladie
na podanie návrhu podmienku, že primárne sa má orgán sociálnoprávnej ochra­
ny detí a sociálnej kurately snažiť zabezpečiť preverovanie stavu dieťaťa bez
potreby súdnej intervencie t.j. násilného zásahu do základného práva (otvo­
renia obydlia). Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately musí
preukázať, že mu nebolo umožnené preveriť stav dieťaťa a že informácie o stave
dieťaťa, nie je možné overiť inak.47
4. Viaceré ustanovenia o poučovacej, oznamovacej a dokumentačnej
povinnosti prispievajú k transparentnosti a kontrolovateľnosti oprávnení.
Súdu musí byť osvedčené, že orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej
kurately splnil svoju povinnosť pred podaním návrhu na povolenie oznámiť,
čo i len ústne, zákonnému zástupcovi alebo inej osobe, ktorá sa osobne stará
o dieťa, že bude podaný návrh na povolenie.48 V prípade, keď nebude možné
takéto oznámenie, bude musieť byť táto skutočnosť uvedená v návrhu na povo­
lenie. Z výkonu oprávnenia vstupu do obydlia a iných osobitných oprávnení má
zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately povin­
nosť vyhotoviť písomný záznam. Súčasťou písomného záznamu je aj uvedenie
dôvodov, pre ktoré zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej
kurately oprávnenie vykonal.49 Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej
42 v tomto prípade to budú informácie nasvedčujúce tomu, že dieťa je vystavené ohrozeniu
života, zdravia, neľudskému alebo zlému zaobchádzaniu.
43 budú uvedené všetky dostupné zdroje informácií o stave dieťaťa, t.j. nielen prvotná infor­
mácia, ale aj prípadné informácie získané z iných zdrojov.
44 jednoznačne budú popísané všetky úkony a kroky orgánu sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately, ktoré vykonal, a to aj v prípade, že ich výsledok neviedol k potvrdeniu
alebo vyvráteniu informácií o stave dieťaťa.
45 budú uvedené informácie o dieťati, rodine, ktoré sú orgánu sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately známe.
46 súčasťou návrhu bude čo najpodrobnejšia identifikácia obydlia.
47 t.j. menej invazívnym spôsobom napr. zisťovanie v mieste obvyklého pobytu dieťaťa, jeho
rodiča alebo osoby, ktorá sa osobne stará o dieťa, u zamestnávateľa týchto osôb, v škole,
v školskom zariadení, u poskytovateľa zdravotnej starostlivosti dieťaťa, alebo v inom pro­
stredí, kde sa dieťa zdržiava alebo predvolaním dieťaťa, rodiča, osoby, ktorá sa osobne stará
o dieťa a pod. 48 Ustanovenia § 93f ods. 2 a § 93g ods. 5 zákona.
49 § 93b ods. 3 zákona.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
153
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
kurately bezodkladne oznámi vykonanie súdom povoleného vstupu do obydlia
vlastníkovi obydlia, ak nebol prítomný v obydlí a spracuje a doručí súdu písom­
ný záznam z priebehu výkonu oprávnení súdu do dvadsiatich pracovných dní
od uzavretia bytu alebo od uplynutia doby platnosti povolenia.50
Zákon upravuje podrobne povinnosti zamestnanca súvisiace so zhotovovaním záznamu. Má platiť povinnosť predchádzajúceho informovania prí­
tomných osôb s vyhotovovaním záznamu a o dôvodoch jeho vyhotovovania.51
Osobitne má zamestnanec povinnosť vysvetliť dieťaťu dôvody vyhotovovania
záznamu, ako aj ďalšie použitie záznamu spôsobom primeraným veku a rozu­
movej vyspelosti dieťaťa. O tom, že bude vyhotovovaný záznam musí zamest­
nanec informovať ešte pred tým, ako mu je umožnený vstup do obydlia.52
Výnimka z danej povinnosti je urgentná situácia, ktorú zistí orgán na mieste.
Informovať vopred nebude musieť vtedy ak sa počas návštevy v obydlí objavia
okolnosti nasvedčujúce tomu, že dieťa je vystavené ohrozeniu života, zdravia ale­
bo neľudskému alebo zlému zaobchádzaniu. Dané je potrebné zaznamenať tak,
aby mohol byť dôkaz zabezpečený zákonným spôsobom a použitý v trestnom
konaní,53 v poručenskom konaní alebo v správnom konaní.
V záujme ochrany záujmov osôb, ktoré sa v obydlí nachádzajú sa tiež ukladá
povinnosť zamestnanca vyhotoviť zvukový záznam vždy na požiadanie prí­
tomnej fyzickej osoby v obydlí, t.j. z priebehu vykonávania opatrení v obydlí, t.j.
aj vtedy kedy zamestnanec nemal v úmysle záznam zhotovovať.54
V záujme ochrany dieťaťa sa navrhuje vylúčiť pôsobnosť zákona č. 211/2000
Z. z. o slobodnom prístupe k informáciám a o zmene a doplnení niektorých
zákonov (zákon o slobode informácií) v znení neskorších predpisov vo vzťahu
k informáciám, ktoré sú zachytené v obrazovom zázname, obrazovo-zvukovom
50
51
52
53
§ 93g ods. 11 zákona.
§ 93c ods. 1 zákona.
§ 93c ods. 2 zákona.
K zákonnosti dôkazov v trestnom konaní porovnaj spisu prof. Baláža: Baláž, P.: Zákonnosť,
základný princíp dodržiavania práv a slobôd v prípravnom trestnom konaní In: Justičná
revue. – Roč. 44, č. 6–7 (1992), s. 39–45; Baláž, P.: Právne, etické a psychologické aspekty
výsluchov osôb v trestnom konaní In: Psychológ medzi právnikmi. – Trnava : Typi Uni­
versitatis Tyrnaviensis, spoločné pracovisko Trnavskej univerzity v Trnave a Vedy, vydava­
teľstva Slovenskej akadémie vied, 2015. S. 45–65; Baláž, P.: K procesu dokazovania v prí­
pravnom konaní a jeho vzťahu k dokazovaniu na hlavnom pojednávaní In: Rekodifikace
českého trestního práva procesního. – Brno : Masarykova univerzita, 2001. S. 29–35; Baláž,
P. – Palkovič, J.: Dokazovanie v trestnom konaní : teoretická a praktická časť – Trnava ; Bra­
tislava : Typi Universitatis Tyrnaviensis, vydavateľstvo TU, Veda, vydavateľstvo Slovenskej
akadémie vied, 2005; Baláž, P.: K procesu dokazovania v prípravnom konaní a jeho vzťahu
k dokazovaniu na hlavnom pojednávaní In: Justičná revue. Roč. 53, č. 6–7 (2001), s. 687–
690; Baláž, P.: Obhajoba v konaní pred súdom In: Bulletin slovenskej advokácie. Roč., č.2
(2001), s. 8–14; Baláž, P.: Etické aspekty vyšetrovacích úkonov a ich význam v procese
prípravného konaniaIn: Justičná revue. – Roč. 44, č. 2 (1992), s. 19–25;
54 § 93c ods. 3 zákona.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
154
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
zázname a zvukovom zázname. Pôjde o záznamy, ktoré bolo potrebné zhotoviť
na účely preukázania ohrozenia života dieťaťa, zdravia dieťaťa, neľudského ale­
bo zlého zaobchádzania s dieťaťom55 a záznamy, ktoré bolo potrebné zhotoviť
na účely preukázania priebehu vykonávania opatrení sociálnoprávnej ochrany
detí a sociálnej kurately.56 Zákonný konštrukt upravuje, že sa na tieto záznamy
(informácie) vôbec nebude vzťahovať režim sprístupňovania informácií. Dané
preto nemožno vnímať ani len tak, že ide o ustanovenie, ktoré upravuje dôvo­
dy obmedzenia zverejňovania a sprístupňovania informácií (§ 8 až 12 zákona
o slobode informácií). Navrhovaný vzťah infozákona a i zákona podľa nášho
názoru zodpovedá aj požiadavke, ktorú Wilfling kladie na zákonodarcu. A to,
že zákonodarca nemôže vylúčiť určité informácie zo sprístupnenia na základe
zákona o slobode informácií svojvoľne, ale musí rešpektovať ústavnú požiadav­
ku stanovenú v čl. 26 ods. 4 Ústavy SR, že zo sprístupnenia na základe zákona
o slobode informácií možno osobitným zákonom vylúčiť iba také informácie,
ktorých „utajenie“ je naozaj v demokratickej spoločnosti nevyhnutné na ochra­
nu práv a slobôd iných, bezpečnosť štátu, verejného poriadku, ochranu verej­
ného zdravia a mravnosti.57 Ak by infožiadateľ podal infožiadosť podľa zákona
o slobode informácií, orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately
ani len nezačne správne konanie, keďže na záznamy sa nebude vzťahovať vecná
pôsobnosť zákona. Vyňatím záznamov z pôsobnosti zákona o slobode infor­
mácií tak dochádza v záujme ochrany osoby dieťaťa k odklonu od všeobecnej
zásady, že každý má právo na prístup k informáciám, ktoré majú povinné osoby
k dispozícii.58 Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately má však
jednoznačne stanovenú povinnosť poskytnúť tieto záznamy súdu, orgánom
činným v trestnom konaní a kontrolným orgánom.
Vzhľadom na skúsenosti s vyhotovovaním videozáznamov a fotografií
na účely sprostredkovania náhradnej rodinnej starostlivosti sa navrhuje upraviť
aj spôsob nakladania s poškodenými záznamami, t.j. spísanie záznamu a zacho­
vanie záznamu v dokumentácii i napriek poškodeniu.59
Zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately sa
pri výkone oprávnení preukazuje písomným poverením orgánu sociálnopráv­
55 § 93b ods. 1 písm. g) zákona.
56 § 93b ods. 1 písm. h) zákona.
57Podľa Wilflinga osobitne je z ústavného hľadiska „podozrivé“, ak by niektorý zákon vylu­
čoval zo sprístupnenia kompletne celé dokumenty – napríklad celú určitú dokumentáciu.
S najväčšou pravdepodobnosťou nebude takéto vylúčenie spĺňať ústavnú požiadavku pro­
porcionality a minimalizácie zásahu do základného práva na informácie, keďže sa nebude
uplatňovať pravidlo „selekcie“ iba naozaj „citlivých“ informácií, ale pôjde o paušálne uta­
jenie všetkých informácií nachádzajúcich sa v dokumentácii, a bude teda v rozpore s Ústa­
vou SR. (porovnaj: Wilfling, P.: Zákon o slobodnom prístupe k informáciám. Komentár,
problémy z praxe a rozhodnutia súdov. VIA IURIS – Centrum pre práva. S. 55, dostupné:
http://www.viaiuris.sk/stranka_data/subory/publikacie/zpibrozura.pdf)
58 § 3 ods. 1 infozákona.
59 § 93c ods. 5 zákona.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
155
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
nej ochrany detí a sociálnej kurately. Zákon predpisuje obligatórne náležitosti
poverenia. To má obsahovať meno a priezvisko zamestnanca, funkčné zarade­
nie zamestnanca, názov a sídlo orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej
kurately, meno a priezvisko riaditeľa orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a soci­
álnej kurately a jeho podpis a odtlačok úradnej pečiatky orgánu sociálnoprávnej
ochrany detí a sociálnej kurately.60
5. Povolenie vstupu súdom je prostriedkom ultima ratio. Ide o poslednú
a najkrajnejšiu možnosť. Dané oprávnenie má mať aj preventívnu funkciu t.j.
má pôsobiť napríklad na osoby nachádzajúce sa obydlí dieťaťa a neumožňujúce
orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately vstúpiť do obydlia, tak,
že pre túto osobu existuje hrozba, že dôjde k násilnému prekonaniu prekážky
(napr. dverí) v obydlí. Možno súhlasiť aj so zámerom a s očakávaniami pred­
kladateľa, že daný inštitút bude mať výrazný preventívny rozmer už na základe
samotnej možnosti podať takýto návrh orgánom sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately.
6. Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately je povinný pred
otvorením obydlia a pred vstupom do obydlia na základe povolenia súdu vyzvať
osobu v obydlí k dobrovoľnému umožneniu preverenia stavu dieťaťa.61
7. Ako garancia proti prípadnému šikanóznemu výkonu oprávnenia je limitácia jeho trvania jasne stanovenými pravidlami.62 Maximálna doba platnosti
je najviac sedem pracovných dní od jeho doručenia orgánu sociálnoprávnej
ochrany detí a sociálnej kurately. Samozrejme, že súd môže určiť v uznesení
aj kratšiu lehotu platnosti. Uznesenie zaniká márnym uplynutím tejto lehoty
alebo jeho vykonaním. Povolenie zaniká aj tým, že fyzická osoba nachádzajúca
v obydlí bez toho, aby bolo potrebné obydlie otvoriť a vstúpiť doň, umožnila
orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately riadny výkon oprávne­
nia preverovať.63 8. Tak ako OSP ustanovuje diskrečnú právomoc súdu rozhodnúť o povole­
ní,64 tak i zákon zveruje diskrečnú právomoc orgánu sociálnoprávnej ochrany
detí a sociálnej kurately podať návrh.65 Výlučnú aktívnu legitimáciu na podanie
návrhu má len orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately a žiad­
ny iný orgán alebo iná osoba.66 V návrhu OSP sa upravuje aktívna legitimácia
na podanie odvolania proti rozhodnutiu o návrhu na vydanie povolenia len pre
osobu, ktorá sa osobne stará o dieťa. Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a soci­
álnej kurately nemá oprávnenie podať odvolanie. Dôvodom vylúčenia práva
60
61
62
63
64
65
66
§ 93d zákona.
§ 93g ods. 5 písm. c) zákona.
§ 179b ods. 4 OSP.
§ 179b ods. 5 OSP.
§ 179b ods. 1 OSP.
§ 93f ods. 1 zákona.
§ 179b ods. 1, 2 a 3 OSP.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
156
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
podať odvolanie je, aby orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately
zodpovedne, plnohodnotne a riadne pripravil návrh. Tým sa má preniesť mie­
ra dôkaznej (osvedčovacej) zodpovednosti na orgán sociálnoprávnej ochrany
detí a sociálnej kurately a zároveň zabrániť prípadnému šikanóznemu výkonu
oprávnení.
9. Garancia šetrnosti a primeranosti výkonu oprávnení je zakotvená vo
viacerých ustanoveniach návrhu. Zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany
detí a sociálnej kurately, policajt a prizvaná fyzická osoba sú pri vstupe do obyd­
lia na základe povolenia súdu a preverení stavu dieťaťa povinní dbať na česť
a ľudskú dôstojnosť fyzických osôb v obydlí, nesmú zasahovať do základných
práv a slobôd fyzických osôb v obydlí nad mieru nevyhnutnú na dosiahnutie
účelu preverenia stavu dieťaťa a výkon tohto oprávnenia musí byť ukončený bez­
odkladne po tom, ako sa splní jeho účel.67
10. Účasť prizvaných osôb pri výkone oprávnenia Taktiež prispeje k zvý­
šeniu neutrality výkonu oprávnenia a na zabezpečenie šetrnosti priebehu výko­
nu pre samotné dieťa návrh zákona obsahuje zákonné splnomocnenie, aby so
zamestnancom orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately vstúpi­
la do obydlia prizvaná fyzická osoba. Táto osoba s tým musí súhlasiť68 a zákon
od nich očakáva, že by prípadne mohli napomôcť prevereniu stavu dieťaťa.69 Pri­
zvanou osobou môže byť
•
•
•
zástupca školy,
zástupca školského zariadenia,
všeobecný lekár pre deti a dorast, s ktorým má dieťa uzatvorenú dohodu
o poskytovaní všeobecnej ambulantnej starostlivosti,
• zamestnanec akreditovaného subjektu, ak akreditovaný subjekt vykoná­
val pre dieťa niektoré z opatrení sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej
kurately,
• iná fyzická osoba.70
Uvedený výpočet je demonštratívny výpočet prizvaných osôb, čo nevylu­
čuje možnosť prizvať inú vhodnú osobu, ktorá môže napomôcť uľahčeniu preve­
renia stavu dieťaťa. Prizvanou fyzickou osobou nemôže byť ten, kto by vstupom
do obydlia alebo účasťou na preverení stavu dieťaťa mohol sledovať svoj vlastný
záujem.71 Zamestnanec orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately
môže vyzvať policajta alebo prizvanú fyzickú osobu, aby ho počas preverenia
stavu dieťaťa nesprevádzali, ak je to vzhľadom na najlepší záujem dieťaťa vhod­
67
68
69
70
71
§ 93g ods. 7 zákona.
§ 93g ods. 2 prvá veta zákona.
§ 93g ods. 2 zákona.
§ 93g ods. 2 druhá veta zákona.
§ 93g ods. 2 tretia veta zákona.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
157
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
né.72 Úlohou policajta je zabezpečovať bezproblémový priebeh výkonu oprávne­
nia a poskytnúť ochranu života a zdravia zamestnancov orgánu sociálnoprávnej
ochrany detí a sociálnej kurately a prizvaným osobám. V prípade, že nastanú
okolnosti, ktoré predpokladá najmä zákon o Policajnom zbore, je expressis ver­
bis upravené, že jeho prítomnosť na výkone oprávnenia neovplyvňuje výkon
iných oprávnení podľa zákona o Policajnom zbore.73
Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately bude na základe
povolenia oprávnený vstúpiť v sprievode policajta a prizvaných osôb do obydlia
a v prípade, že nastanú okolnosti, ktoré predpokladá zákon vykoná bezprostred­
ne opatrenia na zabezpečenie ochrany života a zdravia dieťaťa.
3.5.6 Predpoklady efektívnosti inštitútu povolenia vstupu do obydlia dieťaťa.
Keď sme v rámci testu ústavnosti inštitútu povolenia (pozri vyššie) poukázali
na garancie proti šikanóznemu výkonu oprávnenia, na druhej strane je potreb­
né poukázať na návrhy ustanovení, ktoré sa pre účely efektívneho uplatňovania
inštitútu odkláňajú od procesných štandardov a ktoré sa do určitej miery môžu
zdať byť procesnému právu aj cudzorodé.
Zákon explicitne vyjadruje, že povolenie súdu sa vzťahuje aj na zabezpečenie otvorenia obydlia orgánom sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurate­
ly.74 To znamená, že obydlie bude otvárať len orgán sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately a nie príslušník Policajného zboru, alebo prizvaná fyzická
osoba.
Z dôvodu zabezpečenia efektivity navrhovaného inštitútu sa navrhuje osobit­
ne vymedziť miestnu príslušnosť súdu určenú obvodom obydlia dieťaťa, v kto­
rom sa dieťa nachádza75 a ďalej vymedziť účastníka konania podľa tzv. druhej
definície účastníctva76, t.j. účastníkom konania je subjekt, ktorého označí zákon.
Zákon výslovne upravuje, že účastníkom konania o povolení je orgán sociálno­
právnej ochrany detí a sociálnej a kurately a osoba, ktorá sa osobne stará o die­
72 § 93g ods. 4 zákona.
73 Do úvahy prichádza najmä oprávnenie policajta vykázať osobu nebezpečnú pre dieťa
z obydlia dieťaťa. K inštitútu vykázania v slovenskej republike porovnaj: Deset, M.: Preven­
cia domáceho násilia inštitútom vykázania, Bulletin slovenskej advokácie, 14, 2008, č. 7–8;
Deset, M.: Právne prostriedky riešenia domáceho násilia In: Obete kriminality. – Bratislava
: Paneurópska vysoká škola, Eurokódex, 2010; Deset, M.: Domáce násilie In: Teoretické
úvahy o práve. – Trnava : Trnavská univerzita v Trnave, Právnická fakulta, 2009; Dobro­
vodský, R.: K inštitútu vykázania násilníckej osoby z obydlia a k iným zmenám pri ochrane
obetí násilia páchaného v rodine, Justičná revue č.1/09; Dobrovodský R., K novým legisla­
tívnym zmenám v ochrane obetí domáceho násilia in Justičná revue 2010, 62 č. 1.
74 179b ods. 1 druhá veta OSP.
75 § 179b ods. 2 prvá veta OSP.
76 Števček, M. in: Števček, M. a kol.: Civilné právo procesné – Základné konania a správne
súdnictvo (2. zmenené a doplnené vydanie) Bratislava: EUROKÓDEX s.r.o., 2013. s. 225.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
158
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
ťa.77 Osobu ktorá sa o dieťa osobne stará sa považuje osoba, ktorá je vo výpočte
ustanovenia § 6 druhá veta zákona o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej
kuratele a to: rodič, osvojiteľ, poručník, opatrovník a osoba, ktorej súd zveril die­
ťa do osobnej starostlivosti alebo pestúnskej starostlivosti alebo do starostlivosti
budúcich osvojiteľov.
Ďalším ustanovením, ktoré zvyšuje efektivitu a rýchlosť rozhodovania súdu
je to, že súd môže rozhodnúť o povolení aj bez výsluchu účastníka konania
a bez nariadenia pojednávania.78
Na splnenie rýchlosti a efektivity oprávnenia sa súdu ukladá lehota rozhod­
núť o návrhu bezodkladne. Najneskôr však do 24 hodín79 od doručenia návr­
hu, ktorý má náležitosti ustanovené osobitným predpisom. Na mysli sa má len
návrh, ktorý môže podľa § 93f ods. 1 návrhu novely zákona o sociálnoprávnej
ochrane detí a o sociálnej kuratele podať len orgán sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej a kurately.
Súd rozhodne najneskôr vo vyššie uvedenej lehote vo forme uznesenia
o povolení alebo uznesením o zamietnutí návrhu.80 Lehota 24 hodín sa vzťa­
huje na rozhodnutie bez ohľadu na to, či sa návrhu vyhovie alebo nie. Lehota
24 hodín je nie len lehotou na rozhodnutie, ale aj na expedovanie (odoslanie)
rozhodnutia.
Rozhodnutie sa v rovnakej lehote doručuje v mieste sídla súdu orgánu
sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately.81 Táto lehota na doručenie sa
nevzťahuje na doručovanie rozhodnutia osobe, ktorá sa osobne stará o dieťa.82
Doručenie rozhodnutia orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kura­
tely je veľmi dôležitý moment, keďže ustanovenie § 179b ods. 6 OSP s ním spája účinky uznesenia o povolení. Preto doručenie rozhodnutia osobe, ktorá sa
osobne stará o dieťa je z pohľadu tejto tzv. predbežnej vykonateľnosti neprávo­
platného rozhodnutia nepodstatné. Prvoradý je totiž záujem dieťaťa na tom, aby
sa preverilo či je vystavené ohrozeniu života, zdravia alebo neľudskému alebo
zlému zaobchádzaniu.
OSP upravuje náležitosti uznesenia o povolení. Súd v ňom označí
•
•
•
77
78
79
80
81
82
83
orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately, ktorého zamest­
nanec je oprávnený vstúpiť do obydlia na účely preverovania stavu dieťaťa,
obydlie vo vzťahu ku ktorému sa udeľuje povolenie a
dobu trvania povolenia.83
§ 179b ods. 2 druhá veta OSP.
§ 179b ods. 2 tretia veta OSP.
§ 179b ods. 3 prvá veta OSP.
§ 179b ods. 3 prvá veta OSP.
§ 179b ods. 3 druhá veta OSP.
§ 179b ods. 3 tretia veta OSP.
§ 179b ods. 4 OSP.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
159
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Pokiaľ ide o obydlie vo vzťahu ku ktorému sa udeľuje povolenie je irelevantné,
či osoba neumožňujúca orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurate­
ly vykonať svoje zákonné oprávnenie má alebo nemá užívací vzťah k obydliu
dieťaťa. Danú otázku nebude skúmať ani súd ani orgán sociálnoprávnej ochrany
detí a sociálnej kurately z dôvodu, že primárnym cieľom postupu súdu je záujem
dieťaťa.
Ako už bolo vyššie uvedené, na zabezpečenie prítomnosti prizvanej fyzic­
kej osoby stačí ústne požiadanie alebo elektronické požiadanie s dodatočným
doručením žiadosti v listinnej podobe. Útvar Policajného zboru na požiadanie
orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately poskytne ochranu
zamestnancovi orgánu sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately a pri­
zvanej fyzickej osobe pri vstupe do obydlia na základe povolenia súdu a preve­
rení stavu dieťaťa.
Vo vzťahu k vyhotovovaniu záznamov z priebehu výkonu oprávnenia
k ochrane záujmov dieťaťa a k efektívnemu výkonu dôkazov v následnom
konaní prispeje návrh úpravy, že aj bez súhlasu prítomných fyzických osôb,
nakoľko nie je možné počítať osobitne v prípadoch týrania a zanedbávania detí
so súhlasom dotknutých osôb. Navrhované ustanovenie sa má vnímať ako jeden
z viacerých prípadov tzv. úradnej licencie, ktorú upravuje v súvislosti s ochra­
nou osobnosti Občiansky zákonník.84 Vo všeobecnosti platí, že písomnosti osob­
nej povahy, podobizne, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týka­
júce sa fyzickej osoby alebo jej prejavov osobnej povahy sa smú vyhotoviť alebo
použiť len s jej privolením. Privolenie však nie je potrebné, ak sa vyhotovia alebo
použijú písomnosti osobnej povahy, podobizne, obrazové snímky, zvukové alebo
obrazové a zvukové záznamy na úradné účely na základe zákona. Predmetné
ustanovenie je potrebné aj z dôvodu, že zhotovené záznamy môžu neskôr slúžiť
ako dôkazy pre správne, súdne či iné konanie. Ustanovenia procesných predpi­
sov o tom, že ako dôkaz môžu v konaní slúžiť všetky prostriedky, ktorými mož­
no zistiť stav veci85, iba umožňujú vykonanie takýchto dôkazov pred príslušným
štátnym orgánom (predstavujú teda zákonnú úradnú licenciu na použitie preja­
vov fyzickej osoby osobnej povahy v dôkazovom konaní), avšak nijako nezbavu­
jú toho, kto ich obstaral, zodpovednosti za ich neoprávnené vyhotovenie. Preto
je potrebné právnou úpravou zabezpečiť orgánu sociálnoprávnej ochrany detí
a sociálnej kurately “právnu imunitu“ pred prípadnými žalobami na ochranu
osobnosti.
4 Záverom:
Efektivita účinkov nového inštitútu povolenia súdu na výkon oprávnenia vo
veci starostlivosti o maloletých konkrétne povolenia vstupu do obydlia dieťaťa sa
84 § 12 ods. 2.
85 napr. § 125 OSP, § 34 ods. 1 Správneho poriadku.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
160
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
javí byť podľa nastavených procesných pravidiel skôr sľubná. Sľubná v tom zmys­
le, že možno očakávať od slovenských orgánov zodpovedných za ochranu života
a zdravia dieťaťa v čase, keď zlyhá ochranná funkcia rodiny, potrebnú interven­
ciu. Zákon poskytuje relatívne podrobný a presný intervenčný návod pre všetky
zúčastnené orgány. Orgánom sa tak zužuje priestor na prípadný kompetenčný
alibizmus v čase, keď dieťa potrebuje akútnu pomoc. Ak vážime aspekty testu
ústavnosti nového inštitútu na jednej strane a predpoklady jeho efektívnosti
na druhej strane, myslíme si, že ambície inštitútu budú naplnené. Prirodzene si
želáme, aby v praxi nebolo potrebné inštitút vôbec používať, avšak spoločenské
pomery ukazujú, že slovenské rodiny sú čoraz viac vystavené rizikám zlyhania,
ktoré vedú k ohrozeniu základných potrieb dieťaťa.
JUDr. Róbert Dobrovodský, PhD., LL.M.
Právnická fakulta, Trnavská univerzita v Trnave
e-mail: [email protected]
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
161
POJEM VÝCHOVY A PÉČE V „NOVÉM“
OBČANSKÉM ZÁKONÍKU1
Notion of Upbringing and Childcare in the new Czech Civil Code
Ondřej Šmíd
ŠMÍD, Ondřej. Pojem výchovy a péče v „novém“ občanském zákoníku. Acta
Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 163–173.
Abstrakt: Příspěvek je věnován zamyšlení nad otázkou užití pojmu péče a výchovy
v „novém“ občanském zákoníku ve srovnání s použitím těchto termínů v zákoně o rodině.
Nová právní úprava se terminologicky rozchází s úpravou předchozí, kdy tato nejednot­
nost může vést k některým interpretačním problémům, na něž autor v příspěvku upozor­
ňuje a snaží se nabídnout možná řešení.
Klíčová slova: rodičovská odpovědnost, výchova, péče, nezletilé dítě
Summary: The article is devoted to a brief reflection on the question of the childcare and
its upbringing in Act No. 89/2012 Coll., Civil Code. “New” Civil code uses this term in
different way than “old” Family Code. The article is focused on problematic interpretation
of this term and offers potential solution de lege ferenda.
Keywords:. parental responsibility, upbringing, childcare, minor child
1 Úvodem
Pojem výchovy a péče je užíván v úpravě rodinného práva snad odnepaměti.
Společně s počátkem roku 2014 nabyl účinnosti nový soukromoprávní kodex,
do něž byla po více jak padesáti letech začleněna zpět2 téměř celá hmotněprávní
materie rodinného práva.3 Autor se na dalších řádcích zaměří na obsah termínů
výchovy a péče o dítě a jejich užití (a výklad těchto pojmů) v „novém“ občan­
ském zákoníku. Ve vazbě na předchozí právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013
bude dále pozornost zaměřena na obsahový vývoj těchto pojmů a možné problé­
1 Tento příspěvek vznikl za podpory prostředků poskytnutých studentskou grantovou sou­
těží Univerzity Palackého v Olomouci IGA Právnická fakulta 2015 „Práva a povinnosti
rodičů k dětem“ č. projektu IGA_PF_2015_023
2 Nabytím účinnosti zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, došlo k vynětí rodinně­
právní problematiky z občanského zákoníku (konkrétně z obecného zákoníku občanského
z roku 1811)
3 Dne 1. 4. 1964 nabyl účinnosti zákon č. 94/1963 Sb. o rodině (dále jen ZOR), v němž byla
tato problematika upravena bezmála 50 let. Po velké rekodifikaci soukromého práva, která
v ČR proběhla, nabyl dne 1. 1. 2014 účinností „nový“ občanský zákoník (zákon č. 89/2012
Sb., občanský zákoník, dále jen OZ), který po více jak 60-ti letech, začlenil materii rodin­
ného práva zpět do občanského zákoníku.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
163
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
my, které přinesla nová právní úprava. Hlavním cílem bude poukázat na rozdíly,
které nová právní úprava přináší a na jejich možná řešení.
2 Pojem výchovy a péče o dítě do 31. 12. 2013
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen ZOR) pojem výchovy užívá na více
místech a na žádném z nich jej nedefinuje.4,5 Vzhledem k tomu, že tento pojem
je užíván ZOR ve dvojím významu, je třeba výkladem odlišit obsah těchto poj­
mů vzhledem k institutům a souvislostem, v nichž o něm ZOR hovoří. Pojem
výchovy užívaný ZOR je třeba interpretovat ve dvojím smyslu – v užším a širším.
V širším smyslu jde o výchovu dítěte v pravém slova smyslu slova – tedy
o působení na dítě, ovlivňování jeho myšlení, charakteru, vštěpování mu základ­
ních společenských hodnot, norem slušného chování, užití přiměřených výchov­
ných prostředků v rámci usměrňování jeho výchovy atd. Takováto výchova
zahrnuje i péči o zdraví dítěte6, o jeho všestranný vývoj, jak tělesný, tak citový,
rozumový a mravní. Jde tedy o všeobecnou povinnost a zároveň právo rodičů
a tomuto odpovídající právo dítěte na výchovu, obsahově spočívající v jakémkoli
působení na dítě s cílem jej vychovávat a utvářet tak jeho osobnost do budoucna.
Nejdůležitějším oprávněním a povinností rodičů ve vztahu k dítěti je zabez­
pečení výchovy dítěte v nejširším smyslu slova. Tato premisa se v právní úpravě
ZOR projevuje zejména v úpravě týkající se obsahu rodičovské zodpovědnosti,
kde zákonodárce namísto o výchově hovoří o péči (§ 31 odst. 1 písm. a ZOR).
Takováto povinnost (právo) je tedy součástí rodičovské zodpovědnosti.7 Nelze
však výchovu v širším smyslu ztotožňovat s rodičovskou zodpovědností, neboť
tato je ve své podstatě daleko širší (zahrnuje dále zastupování dítěte a správu
4 HRUŠÁKOVÁ, Milana In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné
právo. 3. vydání, Brno: Doplněk, 2006, s. 223
5 HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana, PTÁČEK, Lubomír, SLADKÁ HYKLOVÁ, Jana. Zákon
o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisejícími. 9. vydání. Praha: Leges, 2011,
s. 101.
6 v podrobnostech k problematice rozhodování rodičů o věcech dotýkajících se bezprostřed­
ního zdraví jejich dítěte ve světle zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmín­
kách jejich poskytování a zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách viz
HOŘÍNOVÁ, Anna. Péče soudu o nezletilé ve věcech zdravotní péče. Právní fórum, 2012,
roč. 9, č. 9, s. 413–418.
7 srov. důvodovou zprávu k § 855–859 OZ, která k tomu uvádí, že pojem tzv. rodičovské
zodpovědnosti, který byl vřazen do našeho právního řádu zákonem č. 91/1998 Sb., aniž
byl diskutován v odpovídajícím rozsahu a hloubce, zejména pak bez toho, aby bylo dosta­
tečně zjištěno, popř. zváženo, jaký je vlastně význam anglického výrazu parental respon­
sibilities, se navrhuje nahradit výrazem „rodičovská odpovědnost“, shodně s celkovým
konceptem pojmu odpovědnosti v návrhu. Výrazy „odpovědnost“ i „zodpovědnost“ jsou
synonymické, a není tudíž důvod označovat v občanském zákoníku totéž dvěma různě
znějícími slovy. in ZUKLÍNOVÁ, Michaela in ELIÁŠ, Karel, a kol. Nový občanský zákoník
s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 372.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
164
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
jeho majetku) a jak bude dále uvedeno, obsahově výklad pojmu výchova v širším
smyslu může co do obsahu povinností tento pojem charakterizujících náležet
i jiné osobě, která nemá k dítěti rodičovskou zodpovědnost (srov. § 33 ZOR).
Toto právo vychází z čl. 32 odst. 4 LZPS8, kde se hovoří o výchově a péči,
i z mezinárodních smluv (např. čl. 9 ÚPD) a bylo promítnuto taktéž v § 32 ZOR.
Na tuto péči a výchovu mají právo oba rodiče, stejně tak je jejich povinností.
Oproti tomu děti mají právo na výchovu a péči obou rodičů. Výchova v tomto
smyslu může být po splnění zákonných podmínek rodičům omezena nebo úplně
vyloučena.9 Takovéto omezení, nebo vyloučení, tzn. omezení působení ze stra­
ny rodičů na dítě, může nastat zpravidla v případě, kdy je rodiči omezována
rodičovská zodpovědnost nebo jí je zbavován, nebo v případě, na který pama­
tuje ustanovení druhého odstavce § 32 ZOR, tedy v případě, že rodiče nejsou
svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem a jejich styk s dítě­
tem je soudem omezován, pak toto chování rodiče může vyústit i v rozhodnutí
o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti10. V souvislosti s omezením
výchovy v širším slova smyslu je zpravidla rozhodováno i o výchově v užším
slova smyslu (o osobní péči). Jak je patrné ze znění čl. 32 odst. 4 LZPS, rozlišuje
LZPS pojem péče a výchova, aniž by blíže tyto pojmy od sebe odlišovala.
V případě zásahů do výchovy v širším smyslu, šlo o zásah do rodičov­
ské odpovědnosti rodičů, tzn. soud modifikoval rodičovskou odpovědnost co
do péče o dítě ve smyslu § 31 ZOR.
Za výchovu v užším smyslu pak ZOR považoval případy, kdy dochází ke svě­
ření do výchovy ve smyslu § 26, 45 nebo 50 ZOR. Zde je výchovou míněna pouze
osobní péče11, neboť na výchově v širším slova smyslu mají právo podílet se oba
rodiče, bez ohledu na to, v čí osobní péči se dítě nachází. Tzn., že v případě výko­
nu osobní péče (výchově v užším smyslu) vykonává rodič i svá práva a povin­
nosti vyplývající z výchovy v širším slova smyslu. Z logiky věci pak lze uzavřít,
že pokud je rodič zbaven výchovy v širším smyslu – tzn. je zbaven12 rodičovské
zodpovědnosti v celé její šíři, nemůže vykonávat výchovu v užším smyslu – tzn.
nemůže mu být dítě svěřeno do osobní péče. Pokud jde o styk s dítětem, je třeba
8 Viz první větu čl. 32 odst. 4 LZPS: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají
právo na rodičovskou výchovu a péči.“
9 Viz druhá věta čl. 32 odst. 4 LZPS: „Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou
být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“
10 HRUŠÁKOVÁ, Milana In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registro­
vaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 127
11 HRUŠÁKOVÁ, Milana In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 121.
12 pokud jde o „pouhé“ omezení rodičovské zodpovědnosti, zde by osobní péče o dítě vylou­
čena být nemusela, nicméně bude-li rodičovská zodpovědnost omezena, je třeba zvážit
důvody tohoto omezení a v návaznosti na tyto důvody posoudit, zda je rodič schopen
osobní péči zajistit. Stejně tak je třeba posoudit i právo osobního styku dítěte a rodiče,
jemuž je rodičovská zodpovědnost omezena.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
165
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
tento zásadně od osobní péče odlišit a právo na jeho realizaci pak v takovémto
případě posoudit s ohledem na důvody13, pro které byl rodič rodičovské odpo­
vědnosti zbaven14 (zbaven výkonu výchovy v širším smyslu).
V souvislosti s výkladem pojmu výchova v užším smyslu, tedy svěření
do osobní péče, je třeba zmínit i pojem péče, užívaný ZOR v případě základní­
ho ustanovení vymezující institut rodičovské zodpovědnosti (srov. i pojem péče
v čl. 32 odst. 4 LZPS). Pojem péče ve smyslu § 31 odst. 1 písm. a ZOR, tzn. jako
součást rodičovské zodpovědnosti je chápán podstatně šířeji než pojem osobní péče15, a to jako výchova v nejširším slova smyslu, a tak se nám v podstatě
výchova ve smyslu § 32 odst. 1 ZOR obsahově překrývá s péčí o dítě ve smyslu
§ 31 odst. 1 písm. a ZOR. V tomto pojmu je zahrnuta samozřejmě i osobní péče
o dítě.
Pojem výchovy je též užit zákonodárcem v § 33 ZOR, který stanoví, že
na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu,
že s ním žije ve společné domácnosti. Pojem „podílí se na výchově“ ve smyslu
§ 33 ZOR je třeba vykládat v souvislosti s ustanovením § 18 ZOR a úpravou
ostatních ustanovení ZOR dopadajících na výchovu dítěte. Tato osoba se podí­
lí (má povinnost podílet se) na výchově dítěte v případě, kdy spolu s rodičem
dítěte sdílí společnou domácnost. Tato výchova je míněna ve smyslu péče dle §
31 odst. 1 písm. a ZOR – tedy výchova v širším slova smyslu16. Je otázkou, zda
13 k tomu srov. výslovné znění § 872 NOZ, které ve vazbě na zbavení rodičovské odpovědnos­
ti právo rodiče na styk výslovně vylučuje, nerozhodne-li soud jinak.
14 zde srov. HRUŠÁKOVÁ, Milana In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol.. Zákon o rodině. Zákon
o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 109, kde
autorka uvádí, že „rozhodnutí o omezení styku rodiče s dítětem a především o zákazu styku,
je faktickým omezením rodičovské zodpovědnosti“, Pokud by tedy bylo rozhodování o ome­
zení nebo zákazu styku s dítětem faktickým rozhodováním o rodičovské zodpovědnosti,
pak by vždy při rozhodování o styku byla nutná ingerence soudu, neboť jen tento může
o omezení rodičovské zodpovědnosti rozhodnout. Pak by tedy jakákoli mimosoudní
dohoda o styku nebyla možná, neboť pokud spolu rodiče nežijí a jeden z nich dítě nemá
u sebe, je fakticky vždy ve styku omezen a je tedy omezen i na rodičovské zodpovědnosti
a tuto a její rozsah lze měnit pouze rozhodnutím soudu. Daleko přiléhavější je vykládat
danou problematiku tak, že rozhodování o styku s dítětem není rozhodováním o rodi­
čovské zodpovědnosti a v případě, že je rozhodováno o omezení nebo zbavení rodičovské
odpovědnosti přihlédne soud k důvodům, pro které je rodičovská zodpovědnost rodiče
omezována, popř. jí je rodič zbavován a v návaznosti na toto zjištění rodiči styk zakáže,
popř. rozhodne, kdy bude styk realizován (de facto jej tedy omezí). Opačná je situace nyní,
tedy od 1. 1. 2014, kdy OZ výslovně tuto problematiku řeší v § 872 a dále když OZ považuje
výslovně dle § 858 osobní styk s dítětem za součást rodičovské odpovědnosti.
15 M HRUŠÁKOVÁ, Milana In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol.. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 121.
16 jde o výchovu v širším smyslu co do obsahu výkladu tohoto pojmu, nelze jej však chápat
tak, že by manžel, který není rodičem, nabýval v rozsahu výkladu tohoto pojmu nastíně­
ného shora rodičovskou zodpovědnost v rozsahu dle § 31 odst. 1 písm. a ZOR, jde pouze
o vymezení rozsahu jeho povinností ve vztahu k dítěti.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
166
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
oproti takto zákonem deklarované povinnosti17 manžela „nerodiče“ lze dovodit
i určitá práva, kterých se manžel, který není rodičem vůči dítěti, může dovolávat.
Radvanová se Zuklínovou uvádějí18, že ZOR výslovně pojem výchovy
do výčtu ustanovení týkajících se rodičovské zodpovědnosti nezahrnul a zahrnul
pojem širší, že totiž rodiče při výkonu svých práv a povinností, které jim vznikají
při péči o dítě, řídí jednání dítěte (§ 31 odst. 2 ZOR). Domnívám se však, že dru­
hý odstavec § 31 ZOR doplňuje výklad odstavce prvního a pojem péče je totožný
s pojmem výchovy v širším smyslu.
Rozlišení výchovy v širším a užším slova smyslu měl praktický význam pro
rozhodování soudu v případě, kdy se rodiče rozvádějí nebo spolu nežijí a nemo­
hou se na výchově dohodnout, a dále v případě posuzování odpovědnosti rodičů
v souvislosti s dohledem nad dítětem a rozhodováním ve smyslu § 26 odst. 3
ZOR. Na výchově druhého rodiče v širším slova smyslu, jakožto součásti rodi­
čovské zodpovědnosti, se však svěřením do osobní péče nic nemění.19 V pojetí
ZOR svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů neznamená nic jiného než roz­
hodnutí o tom, se kterým z rodičů bude nadále dítě žít ve společné domácnosti,
což dále znamená, který z rodičů bude o dítě osobně pečovat a rozhodovat v běž­
ných denních záležitostech týkajících se dítěte.20
Je však třeba konstatovat, že obsahové odlišení pojmu výchova, osobní péče
a péče o dítě, jejich vzájemný vztah a obsah znění ZOR nepřinášelo a mnohdy
tyto pojmy užíval nedůsledně, což mohlo způsobovat výkladové obtíže – srov.
např. znění § 26 odst. 3 ZOR ve spojení s § 31 odst. 1 a § 50 odst. 1 ZOR
3 Pojem výchovy a péče o dítě od 1. 1. 2014
Při pohledu do úpravy obsažené v OZ týkající se dané problematiky si nelze
nevšimnout řady odlišností oproti právní úpravě obsažené v ZOR. V prvé řadě
je třeba si uvědomit, že výklad pojmu výchova a péče o dítě je úzce spjat s výkla­
dem pojmu rodičovská odpovědnost, a proto bude pozornost zaměřena nejprve
na tyto vazby.
Zákonodárce v OZ formulačně upravuje pojem rodičovské zodpovědnosti
tak, že souhrn práv a povinností jí tvořících označuje jako rodičovská odpovědnost21. Její trvání a rozsah může změnit jen soud (§ 858 poslední věta OZ).
17 jde o povinnost manžela, který není rodičem, nikoli pouze o jeho právo podílet se
na výchově – srov. znění § 18 ZOR, který nerozlišuje mezi vlastními a cizími dětmi
18 RADVANOVÁ, Senta, ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Kurs občanského práva. Instituty rodinného práva. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 1999, s. 98.
19 M HRUŠÁKOVÁ, Milana In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České
rodinné právo. 3. vydání, Brno: Doplněk, 2006, s. 226.
20 HRUŠÁKOVÁ, Milana In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 94.
21 Důvodová zpráva k OZ k této formulační změně uvádí, že výrazy zodpovědnost a odpo­
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
167
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Důvodová zpráva k rozhodování soudu o rodičovské odpovědnosti uvádí, že
takováto ingerence soudu v podobě rozhodování o rodičovské odpovědnosti
se týká pouze existence rodičovské odpovědnosti co do jejího trvání a rozsa­
hu, nikoli jejího výkonu22. Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte
a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti.
Obsahem rodičovské odpovědnosti jsou povinnosti a práva rodičů, která
spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho
zastupování a spravování jeho jmění.
Pokud jde tedy o obsahové vymezení pojmu rodičovská odpovědnost23, OZ
za ni považuje, stejně jako tomu bylo v ZOR, souhrn práv a povinností rodičů24,
které dále rozvádí v § 858 a oproti právní úpravě v ZOR tento výčet zpřesňuje
a formulačně rozšiřuje.
Jde-li o sledované pojmy, pak oba jsou zahrnuty ve výčtu práv a povin­
ností náležejících dle vůle zákonodárce pod pojem rodičovské odpovědnosti.
Péči o dítě OZ definuje jako péči o zdraví dítěte, jeho tělesný, citový, rozumový
a mravní vývoj. Pokud jde o pojem výchovy, i ten zmiňuje § 858 OZ, když uvádí,
že rodičovská odpovědnost zahrnuje zajišťování výchovy a vzdělání dítěte. Jak
je tedy patrné z výše uvedeného, OZ pojem péče i výchova užívá, přičemž blíže
vymezuje pouze obsah pojmu péče o dítě, ale vzájemný vztah těchto dvou pojmů
podrobněji nevymezuje. Jak je ale patrné z formulace § 858 OZ, výchovu ve smy­
slu rodičovské odpovědnosti spojuje spíše s otázkou vzdělání dítěte.
Dalšími součástmi rodičovské odpovědnosti jsou práva a povinnosti rodi­
čů spočívající v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajiš­
ťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování
a spravování jeho jmění. Za součást rodičovské odpovědnosti není, stejně jako
tomu bylo za účinnosti ZOR, považováno výživné (viz § 85925, § 869 odst. 226
a § 874 OZ27) ani další práva a povinnosti nemajetkové povahy související se sta­
22
23
24
25
26
27
vědnost jsou synonymické, a není tudíž důvod označovat v občanském zákoníku totéž
dvěma různě znějícími slovy
Viz ZUKLÍNOVÁ, Michaela, in ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012, s. 373
V podrobnostech viz ŠMÍD, Ondřej in HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka,
WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 812 a násl, ISBN 978-80-7400-503-9
Tato práva a povinnosti rodičů jsou jen výsečí všech práv a povinností, které mezi rodiči
a dětmi existují – srov. znění § 855 OZ a členění části druhé, hlavy II, dílu 2, oddílu 3 NOZ
§ 859 OZ: „Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.“
§ 869 odst. 2 OZ: „Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění vyživovací povinnosti k dítěti.“
§ 874 OZ: „Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá vliv na jeho
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
168
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
tusem dítěte (např. určení jména a příjmení dítěte § 860 a násl., právo dát souhlas
s osvojením, právo prohlásit rodičovství na základě druhé domněnky).
Pokud se jedná o úpravu v OZ, ta se od úpravy v ZOR odlišuje i tím, že
nezletilé dítě, které není plně svéprávné je „svěřováno do péče“ namísto dřívější
formulace výroku soudních rozsudků „svěření do výchovy“, viz § 907 odst. 1
OZ „Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo
do společné péče …“ a § 908 OZ „Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které
není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní
i bez návrhu soud“. Zákonodárce tak v kontextu ostatních ustanovení týkajících
se rodičovské odpovědnosti jednoznačně normuje, že rozhodování o svěření
do osobní péče ve smyslu OZ, je rozhodováním o rodičovské odpovědnosti (§
906 a § 908 OZ).
Lze tedy konstatovat, že i OZ rozlišuje pojmy péče a výchova. Nicméně
o jejich vzájemném vztahu se ani ve znění ustanovení OZ nic nedovíme. Jisté
je pouze to, že i OZ stejně jako LZPS i ZOR tyto pojmy odlišuje a dále to, že OZ
jak péči o dítě, tak i jeho výchovu považuje za součást rodičovské odpovědnosti.
Po přečtení zákonného textu si nelze nepoložit otázku, zda vždy, pokud bude
napříště nutno řešit svěření dítěte do péče, bude třeba autoritativního rozhodnu­
tí soudu, neboť půjde o rozhodování o rodičovské odpovědnosti. Je otázkou, zda
z poslední věty zákonného textu § 858 OZ vyplývá, že jakoukoli dohodu rodičů
o výchově dítěte bude muset schvalovat napříště soud – srov. „Trvání a rozsah
rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud“ – neboť péče i výchova jsou dle
znění OZ součástí rodičovské odpovědnosti.28 Jde o obdobné ustanovení, které
obsahoval § 26 odst. 3 ZOR, dle něhož platnost dohody rodičů o výkonu rodi­
čovské odpovědnosti podléhá schválení soudem29.
vyživovací povinnost k dítěti.“
28 K tomu srov. znění důvodové zprávy k § 855–859 NOZ, která uvádí, že rodičovskou odpo­
vědnost (její existence, nikoli výkon), pokud jde o její trvání a rozsah, nemůže změnit
nikdo jiný než soud. Nepřichází tedy v úvahu, aby jiný orgán veřejné moci (popřípadě
i jiný subjekt, který na sebe vzal část pravomoci orgánu veřejné moci, popřípadě, který byl
částí pravomoci orgánu veřejné moci nadán – pověřen), který tak či onak jedná a rozho­
duje v záležitosti týkající se dítěte, zasáhl svým jednáním, popřípadě rozhodnutím, do stá­
vající podoby povinností a práv rodiče dítěte in ZUKLÍNOVÁ, Michael a in ELIÁŠ, Karel,
a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vydání.
Ostrava: Sagit, 2012, s. 373.
29 Je však třeba se zamyslet, zda ustanovení § 26 odst. 3 ZOR nedopadalo vzhledem k jeho
systematickému zařazení pouze na úpravu rodičovské zodpovědnosti v souvislosti s roz­
vodem manželství rodičů dítěte. Pokud by mělo totiž dopadat na všechny dohody rodičů
o jejich rodičovské zodpovědnosti, mělo by toto ustanovení ze systematického pohledu být
zařazeno někam do části druhé, hlavy první ZOR a nikoli do § 26 ZOR, který se vztahuje
na rozhodování o poměrech nezletilých dětí v souvislosti s rozvodem jejich rodičů, resp.
obdobně na situace, kdy spolu rodiče nežijí a nejsou schopni se dohodnout (§ 50 ZOR).
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
169
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
V kontextu § 906 a § 907 OZ, které dopadají na situace, kdy se rodiče nezle­
tilého dítěte rozvádějí a § 908 OZ věnující se problematice rodičů, kteří spolu
nežijí, se nám výklad výše uvedený opět poněkud komplikuje, neboť obdobně
jako je tomu dnes, stanoví § 908 OZ v případě rodičů, kteří spolu nežijí, mož­
nost dohodnout se na péči o dítě, a to bez ingerence soudu. Až pokud se rodiče
nedohodnou, rozhodne i bez návrhu soud. Ve své podstatě jde ve všech výše uve­
dených ustanovení OZ pouze o úpravu tzv. osobní péče – tedy výchovy v užším
smyslu tak, jak byla definována shora při výkladu o právní úpravě v ZOR (dle
ZOR nebyla součástí rodičovské zodpovědnosti a při rozhodování o ní nebylo
do této z logiky věci zasahováno tak, že by byla omezována nebo by jí rodič byl
zbavován). Dle OZ však již jde o součást rodičovské odpovědnosti, a to se všemi
důsledky, které z tohoto vyplývají.
Zákonodárce stanovil v § 858 OZ, že rozsah rodičovské odpovědnosti může
změnit jen soud. Ptám se tedy, o čem se mají rodiče dohodnout a k čemu jim
tato dohoda je, pokud všechny podstatné práva a povinnosti zákonodárce zahr­
nul pod pojem rodičovské odpovědnosti a výslovně uvedl, že o nich musí vždy
rozhodovat soud? Zde se domnívám, že zákonodárce nedůvodně rozšířil kata­
log a výčet práv spadajících pod rodičovskou odpovědnost, když do ní zahrnul
i osobní péči o dítě a z této subsumpce i vyplývající další souvislosti. Mam za to,
že jakákoli dohoda rodičů o výchově a péči by dle doslovného jazykového výkla­
du ustanovení OZ napříště musela podléhat schválení soudu, neboť pokud jak
péče, tak i výchova jsou součástí rodičovské odpovědnosti a jestliže se rodiče
dohodnou, bude třeba k její platnosti schválení soudem péče o nezletilé.
Je toto ale nevyhnutelně nutné nebo se na danou problematiku můžeme
podívat z trochu jiného úhlu a patřičná ustanovení OZ interpretovat jinak?
Tzn. může i dnes platit, že dohodnou-li se rodiče na výchově ve smyslu osobní
péče, není třeba dohodu schvalovat soudem? Domnívám se, že v případě, kdy se
rodiče fakticky dohodnou na všech věcech týkajících se jejich nezletilého dítěte
a nežijí spolu, není třeba, aby do rodinných vztahů soud jakkoli zasahoval (tak se
bude dít, jen pokud se rodiče nedohodnou nebo budou usilovat o rozvod svého
manželství) a na dalších řádcích se pokusím nastínit možný způsob interpretace
ustanovení OZ týkajících se svěření nezletilého dítěte do osobní péče.
Ve své podstatě, se jakoukoli dohodou o osobní péči mění dle znění OZ obsah
rodičovské odpovědnosti (srov. § 906, 907 a § 858 OZ) – minimálně ve věcech
péče o dítě – neboť jeden z rodičů s dítětem přestává být v každodenním kon­
taktu a ztrácí nad ním faktickou moc co do osobní péče, neboť (zpravidla) pře­
stává s dítětem a druhým rodičem žít ve společné domácnosti. Je třeba se tedy
zamyslet, zda poslední větu § 858 OZ neinterpretovat restriktivně co do pojmu
„rozsah“ tak, že tímto je míněna jen změna kvantitativní30, tedy změna roz­
30 co do obsahu výčtu povinností a práv rodičovskou odpovědnost tvořící – tzn., při roz­
hodování ve smyslu kvantitativním jsou některá práva tvořící rodičovskou odpovědnost
rodiči „odebrána“ buď z části, nebo úplně.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
170
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
sahu výčtu jednotlivých práv a povinností ve smyslu jejich úplného vyloučení,
a nikoli změna kvalitativní31 (tedy ve výkonu rodičovské odpovědnosti), tedy
změna např. času, po který rodič tato práva a povinnosti vyplývající z rodičov­
ské odpovědnosti vůči dítěti fakticky vykonává a realizuje. K tomuto výkladu
lze argumentačně uvést i znění § 881 OZ který stanoví, že „Péči o dítě a jeho
ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích stránek, nebo dohled nad
dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů s ní se nemusí dotknout
trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti“. Argumentem minori ad maius lze
dojít k závěru, že pokud zákonodárce uvádí, že ve věcech výchovy a péče o dítě
lze dohodou rodičů se třetí osobou dítě do péče nebo výchovy této osobě svě­
řit, a tímto svěřením nemusí dojít k zásahu do rodičovské odpovědnosti, pak je
na místě tento závěr dovodit i pro vztah mezi rodiči navzájem – tzn. v případě §
906, 907 a 908 OZ vykládat pojem svěření do péče restriktivně a trvat na tom, že
při rozhodování dle těchto ustanovení se na kvantitativním rozsahu rodičovské
odpovědnosti nic nemění, pouze dochází k její regulaci co do kvality tedy faktic­
kého reálného výkonu, nikoli zbavení tohoto práva. Ke stejnému závěru dochází
i zákonodárce v důvodové zprávě k OZ, nicméně bez jakéhokoli zdůvodnění. Ve
vazbě na poslední větu § 858 OZ se důvodová zpráva věnuje pouze otázce, proč
má rozhodovat soud a nikoli jiný orgán, tomu, proč by mělo být rozlišováno
mezi rozsahem a trváním rodičovské odpovědnosti co do její existence a výkonu
ve vazbě na obligatorní rozhodování o těchto otázkách soudem (roz. rozlišová­
ním mezi trváním a rozsahem co do existence a výkonu), však důvodová zpráva
mlčí a zákonný text nám na první přečtení jednoznačnou odpověď neposkytne.
Na základě argumentů výše přednesených mám tedy za to, že i dohoda rodi­
čů mezi sebou o svěření do (osobní) péče jednoho z nich se nemusí dotknout
rozsahu nebo obsahu rodičovské odpovědnosti co do její existence (kvalitativní
stránky), a tedy nepotřebuje ve smyslu § 858 poslední věty OZ ke své platnosti
schválení soudu, neboť platí-li tato konstrukce pro třetí osoby, o to více by měla
dopadat i na rodiče samotné (v situacích dle § 906–908 OZ). Pokud jde o trvání
a rozsah rodičovské odpovědnosti co do její existence, nemůže ji změnit nikdo
jiný než soud, tzn., výkon rodičovské odpovědnosti jedním z rodičů nemá vliv
na existenci rodičovské odpovědnosti druhého rodiče, a tak nedochází k úpravě
jejího rozsahu či trvání (ve smyslu vzniku nebo zániku práv a povinností, z nichž
se rodičovská odpovědnost sestává – tzn. její existence). K tomuto restriktivní­
mu výkladu bych se přikláněl, i když jsem si vědom toho, že i takovýto výklad
může přinést některá úskalí a leckdo s ním nemusí souhlasit. Domnívám se však,
že by bylo vhodné o těchto otázkách otevřít diskuzi a jednoznačně je vyjasnit.
Vrátím-li se ještě naposledy k obsahu pojmu péče o dítě a výchovy v OZ,
nelze než neuvést, jak zákonodárce příkladmo definuje pojem péče o dítě v §
858 OZ, kde vymezuje péči o dítě jako součást rodičovské odpovědnosti tak, že
31 změna co do kvality (zejména časového rozsahu faktického uplatňování a realizace povin­
ností a práv tvořící rodičovskou odpovědnost) uplatnění práv a povinností ze strany rodiče
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
171
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
péče o dítě zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový
a mravní vývoj v kontextu znění poslední věty § 907 OZ kde uvádí, že soud vez­
me vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho
citovou, rozumovou a mravní výchovu. Nelze tedy říci, že péče o zdraví, tělesný,
citový, rozumový a mravní vývoj by byla zcela v souvislosti s pojmy péče o dítě
a výchova dítěte odlišná. Minimálně se překrývají v rozsahu citového, rozumo­
vého a mravního hlediska působení na dítě.
4 Závěrem
Pokud jde tedy o OZ, je třeba konstatovat, že v případě rozlišení péče o dítě,
výchovy jak ve smyslu širším, tak ve smyslu osobní péče nezvolil zákonodárce
příliš šťastné řešení a formulace těchto pojmů v souvislosti s ustanoveními OZ
dopadajícími na rodičovskou odpovědnost daný obsahový vztah těchto pojmů
nevyjasnily. Důvodová zpráva k pojmu péče a výchovy pouze uvádí, že „především se výslovně vyjadřuje nikoli jen péče o osobu dítěte, ale péče a ochrana,
týkající se především osoby dítěte, totiž v tom směru, že předmětem zájmu je tu
jeho tělo – ve smyslu péče o jeho zdraví, dobré životní podmínky – a to včetně
stravy a střechy nad hlavou. Dále se jedná také o péči o rozumový, citový a mravní vývoj, jakož i zastupování dítěte a správa jeho jmění. Dále se výslovně uvádí
udržování osobního styku, kterážto povinnost a jí odpovídající právo bývaly dříve
rozuměny zpravidla buď v rámci péče, nebo v rámci výchovy. Povinnost a právo
osobního styku s dítětem vystupuje do popředí zejména v situacích, kdy dítě není
v péči rodičů, resp. jednoho z rodičů, popřípadě kdy je dítě v péči jiné osoby než
rodiče. Obdobné ovšem platí i o péči na straně jedné a výchově na druhé: péče bývá
právě tím, co může rodič (a nejen on) přenést na jinou osobu. Tím není řečeno,
že výchova dítěte je přenositelná. Odpovědnost za řádnou výchovu dítěte zůstane
vždy rodičům (jsou-li tu a mají-li obvyklý rozsah rodičovské odpovědnosti), stejně
jako třeba zastupování dítěte – bez ohledu na možné, popřípadě i nutné výjimky“,
čímž však světlo do uvedené problematiky rozhodně nevnáší. Domnívám se, že
je tomu právě naopak. Pokud jde o svěřování do osobní péče, odkazuji na závěry,
ke kterým jsem došel výše a pouze uzavírám, že dle mého názoru rozhodování
o osobní péči o dítě (svěření do péče), tedy o výchově v užším smyslu není roz­
hodováním o trvání nebo rozsahu rodičovské odpovědnosti co do její existence
(kvantitativní stránky) a jako takové tedy nepotřebuje schválení soudem (srov.
poslední větu § 858 OZ).
Výše uvedený přístup k dané problematice a nastíněný výklad považuji
za zcela správný a souladný se zájmem dítěte a čl. 32 odst. 4 LZPS. Konstruk­
ce ustanovení v OZ však dle mého názoru způsobí interpretační obtíže (jejichž
možné řešení jsem se výše snažil nastínit), s nimiž se aplikační praxe bude muset
vypořádat. Výzva, kterou OZ v otázce legislativního obsahového vymezení poj­
mu péče o dítě a výchovy v obou smyslech přinášel, dle mého názoru zákonodár­
ce promarnil a tyto pojmy nijak uspokojivě v zákonném textu obsahově nevyme­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
172
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
zil ani co do obsahu, ani co do jejich vzájemného vztahu a navíc některé chyby
úpravy v ZOR převzal i do znění OZ. Nadto nedůsledně koncipoval zákonný text
co do ustanovení o rozhodování o rodičovské odpovědnosti soudem.
JUDr. Ondřej Šmíd, Ph.D.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, ČR
email: [email protected], [email protected]
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
173
POVINNOST ZHLÉDNUTÍ POSUZOVANÉHO
V INTENCÍCH REKODIFIKACE
CIVILNÍHO PROCESU
Obligation of view of man, whose incapacitation may be limited,
according to intention of civil procedure law recodification.
Jana Malá
MALÁ, Jana. Povinnost zhlédnutí posuzovaného v intencích rekodifikace civil­
ního procesu. Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 175–188.
Abstrakt: Autorka se v předkládaném příspěvku zabývá právními a částečně také morál­
ními důvodu, které vedly k zakotvení povinnosti zhlédnout posuzovaného v rámci řízení
o svéprávnosti člověka. Pozornost je dále věnována způsobu provedení zhlédnutí, přede­
vším kdo, kdy a jak je oprávněn či povinen zhlédnutí provést. Příspěvek reflektuje také
poznatky z praxe.
Klíčová slova: zhlédnutí, omezení svéprávnosti, rekodifikace civilního procesu
Abstract: The author in the present article deals with legal (and partly also moral) reasons
for laying down compulsory view of man whose incapacitation may be limited. She also
focuses on content and rendition of the view, e. i. who can (or have to) do it; which proce­
dure should court choose during the view. Moreover the article contains practical issues
related to application of new civil procedure law.
Keywords:. view, limitation of incapacitation, civil procedure law recodification
1 Základní teze
Rekodifikace civilního práva, a to hmotného i procesního, přinesla nejen řadu
legislativních změn, ale také zavedení zcela nových právních institutů. Výjimkou
v tomto směru není ani řízení o svéprávnosti (§ 34 a násl. zákona č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních; dále jen „ZZŘS“), které od 1. 1. 2014 nahradilo
řízení o způsobilosti k právním úkonům dle § 186 a násl. zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), ve stavu účinném do 31. 12. 2013.
Na novelizační změny hmotněprávní úpravy svéprávnosti člověka (způso­
bilosti k právním úkonům dle terminologie zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2012; dále jen „ObčZ“) reagoval záko­
nodárce také harmonizací civilního procesu, která krom jiného zavedla institut
„zhlédnutí“, který nebyl doposud v českém právu užit. Tento příspěvek se zaměří
právě na zhlédnutí, a to jak po stránce obsahové, tak formální. Bude věnová­
na pozornost způsobu provedení zhlédnutí vč. zachycení jeho průběhu, to vše
na podkladě účelu daného úkonu, který byl nejen právním ale do jisté míry také
morálním motivem zákonodárce při rekodifikaci oblasti svéprávnosti člověka.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
175
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
2 Zákonné zakotvení povinnosti zhlédnout posuzovaného
I přes závažnost jakéhokoli zásahu do „svéprávnosti“ člověka doznala proces­
ní úprava v této oblasti mnoha změn. Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech
občanskoprávních (občanský soudní řád; dále také „OSŘ 1950“), výslovně zakot­
voval povinnost výslechu osoby, která má být zbavena svéprávnosti. Uvedená
procesní povinnost stíhala pouze a výhradně rozhodující senát jako celek, pově­
ření předsedy nebo člena senátu zákon výslovně nepřipouštěl (viz prvý odstavec
§ 284 ve spojení s § 282 OSŘ 1950). V případě, že by výslech nemohl být reali­
zován, případně by jeho uskutečněním vznikla újma, bylo možno od provedení
výslechu upustit bez dalšího (viz druhá věta odstavce prvého § 284 OSŘ 1950).
Nebylo-li tedy možné osobu, která byla zbavována svéprávnosti1, vyslechnout,
soud o zbavení svéprávnosti rozhodoval bez jakéhokoli osobního kontaktu
s posuzovaným pouze na základě listinných důkazů, neboť dle prvního odstavce
§ 283 OSŘ 1950 se řízení o zbavení svéprávnosti konalo bez ústního jednání
a žádná jiná forma osobního kontaktu rozhodujících soudců a vyšetřovaného
v průběhu řízení nebyla zakotvena. Za jistý prvek zvýšené ochrany práv vyšet­
řovaného lze označit normu vtělenou do § 285 citovaného zákona, na základě
které činili odborné vyšetření vyšetřovaného zpravidla dva znalci, přičemž výraz
„zpravidla“ je v tomto případě vykládán tak, že znalecké zkoumání prováděli
minimálně dva znalci.2
Na citovanou právní úpravu navázal také zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále také jen „OSŘ“), který, až do novelizace provedené zákonem
č. 205/2005 Sb.3, ponechával výhradně na uvážení předsedy senátu, zda bude
v rámci konkrétního řízení o způsobilosti k právním úkonům nařizovat jedná­
ní soudu. Jediným, ne však zcela určitě stanoveným kritériem, byla vhodnost
nařízení, resp. nenařízení soudního jednání. Takovéto ustanovení bylo třeba
i v rámci dřívějšího právního klimatu považovat za výjimku ze zásady projed­
nací, zásady ústnosti a veřejnosti, jakožto základních zásad civilního procesu.4
Uvedený mimořádný postup bylo možno praktikovat především (ne však výluč­
ně) v těch případech, kdy vyšetřovaný nebyl vzhledem ke svému zdravotnímu
stavu schopen účastnit se jednání, případně účast takovéhoto člověka by byla
1 Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních, nepoužíval legislativní zkrat­
ku pro účastníka řízení, o jehož svéprávnosti mělo být rozhodnuto. V pasážích upravují­
cích zbavení svéprávnosti se o takovém účastníkovi hovoří jako o posuzovaném (§ 282
odst. 2), osobě, která má být zbavena svéprávnosti (§ 284) nebo jako o tom, kdo má být
zbaven svéprávnosti (§ 285). Za účelem výstižnosti a zároveň srozumitelnosti bude nadále
subjekt, o jehož svéprávnosti bylo řízení dle OSŘ 1950 vedeno, označován jako vyšetřova­
ný.
2 Dvořák D. in MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Sva­
zek I. § 1–117. Praha: Leges, 2013, s. 435.
3 Novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 205/2005 Sb. nabyla pro oblast
řízení o způsobilosti k právním úkonům účinnosti od 1. 8. 2005.
4 STAVINOHOVÁ J., HLAVSA P.: Civilní proces a organizace soudnictví. Brno : Masaryko­
va univerzita, 2003, s. 171 a násl.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
176
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
pouze fyzickým „dostavením se“ k jednání bez jakéhokoli reálného významu pro
samotné řízení, a zároveň nevyvstal v rozhodované věci jiný důvod k nařízení
jednání. Zdravotní stav byl také rozhodujícím kritériem při výslechu vyšetřova­
ného, od něhož dle odstavce druhého § 187 OSŘ mohl soud upustit, nebylo-li
výslech možno provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřovaného.
Stěžejním pro posouzení zdravotního stavu osoby, o jejíž způsobilosti k práv­
ním úkonům bylo řízení vedeno, byl odborný názor znalců, z jejichž znaleckých
posudků měl soud shledat, že účelnost účasti posuzovaného u soudního jednání,
případně možnost výslechu posuzovaného, není dána. Zvolený postup byl soud
povinen náležitě odůvodnit.5
I přes novelizace zachoval druhý odstavec § 187 OSŘ6 obligatornost výsle­
chu vyšetřovaného, vč. shodně formulovaných výjimek z tohoto pravidla. Soud
byl tedy i nadále primárně vázán zákonnou povinností vyslechnout vyšetřo­
vaného jakožto účastníka, přičemž tak činil osobně. Zjistil-li soud z výsledků
doposud učiněného dokazování, že provedení výslechu by bylo nemožné nebo
by mohlo významně negativně ovlivnit zdravotní stav vyšetřovaného, výslech
neuskutečnil. Pro zjištění okolností realizace případného výslechu byly i nadále
klíčovými závěry znaleckého zkoumání (u něhož byl nezbytný počet znalců eli­
minován na jednoho). Nově však uvedená procesní výjimka neobstála, pokud
o svůj výslech požádal přímo vyšetřovaný. V takovém případě byl soud povinen
provést důkaz výslechem vyšetřovaného účastníka řízení vždy. K žádosti vyšetřo­
vaného byl jeho účastnický výslech (případně alespoň pokus o takovýto procesní
úkon) realizován, ač z jiných provedených důkazů plynula faktická nemožnost
výslechu nebo riziko zdravotní újmy vyslýchaného účastníka řízení. Výslovná
žádost o provedení daného procesního úkonu měla tedy v tomto směru absolut­
ní přednost před dalšími okolnostmi předpokládanými zákonem.7
I přes vše doposud uvedené však mohla ještě před rekodifikací civilního prá­
va procesního nastat situace, kdy o eliminaci přirozených práv člověka mohlo
být v rámci řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům rozhodováno bez
jakéhokoli osobního kontaktu rozhodujícího soudu s vyšetřovaným. Takovýto
přístup byl však nadále poplatný především totalitnímu režimu a rozcházel se
s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením8 a s trendem kontinentál­
5 Shodně viz také Zpráva o úrovni řízení a rozhodování soudů České socialistické republi­
ky ve věcech způsobilosti k právním úkonům, projednané a schválené občanskoprávním
kolegiem Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 160/76, ze dne 18. 11. 1977.
6 Dikce odstavce druhého § 187 OSŘ byla zachována i při harmonizaci civilního práva pro­
cesního a převzata do odstavce druhého § 38 ZZŘS, jak bude rozebráno dále. V této pasáži
je nadále rozebírána právní úprava před rekodifikací civilního práva, ač dílčí závěry zde
učiněné lze vztáhnout také na aktuální legislativní úpravu.
7 Krčmář Z. in Bureš J., DrápaL L., Krčmář Z. a kolektiv: Občanský soudní řád, 7. vydání.
Praha: 2006, s. 928–934. shodně také Doležílek J. in Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský
soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1400–1406.
8 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením byla přijata dne 13. 12. 2006 v New
Yorku, jménem České republiky byla signována dne 30. 3. 2007. Dle odstavce 1 článku 45
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
177
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ních právních regulací. Zákonodárce, vědom si závažnosti zásahu do základních
práv a svobod posuzovaného, vytvořil tedy pro české právní prostředí doposud
neužívaný procesní úkon soudu, a to zhlédnutí.9
Institut zhlédnutí vtělil zákonodárce do zákona č. 89/2012 Sb., občanské­
ho zákoníku (dále také „OZ“) i do zákona o zvláštních řízeních soudních. Věta
prvá ustanovení § 55 OZ stanovuje, že „k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen
v zájmu člověka, jehož se týká a po jeho zhlédnutí a s plným uznáním jeho práv
a jeho osobní jedinečnosti“. Na nové hmotněprávní pojetí omezení svéprávnos­
ti člověk pak navazuje také harmonizace civilního práva procesního. V řízení
o svéprávnosti jsou z hlediska rozboru předmětného institutu klíčové odstavce
prvý a druhý ustanovení § 38 ZZŘS, dle kterých „soud vyslechne posuzovaného,
znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře posuzovaného, jeho opatrovníka a provede popřípadě další vhodné důkazy. Od výslechu posuzovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav posuzovaného; soud však posuzovaného vždy zhlédne. Pokud posuzovaný sám požádá, aby
byl vyslechnut, soud ho vyslechne.“. Kromě citovaných ustanovení není žádným
zákonem ani podzákonným předpisem zhlédnutí posuzovaného dále upraveno,
o podstatě a smyslu zhlédnutí mlčí také důvodová zpráva k oběma uvedeným
zákonům.
3 Obsah „zhlédnutí“
Jak je již v předchozím odstavci naznačeno, zákonodárce i přes rozsáhlé
rekodifikační a harmonizační aktivity ponechal institut zhlédnutí bez další spe­
cifikace, závaznou normou není stanovena jeho forma ani náležitosti provedení.
Dle jazykovědy značí slovo zhlédnout získávání určitého vjemu zrakem10, tedy
rozebíraný procesní úkon soudu v sobě musí zahrnovat osobní, primárně tedy
vizuální, kontakt soudní osoby s posuzovaným. Potud zřejmě nebude docházet
při aplikaci § 38 ZŘS a § 55 OZ k zásadnějším potížím, když lingvistický obsah
rozebíraného slova je neoddiskutovatelný. Toto také dokládá doposud realizo­
vaná praxe, kdy v případě potřeby je zhlédnutí prováděno osobou stanovenou
konkrétním soudem (blíže k osobě provádějící zhlédnutí viz dále) tak, že posu­
zovaného osobně navštíví v místě, kde se zdržuje, nejčastěji v bydlišti či zdravot­
nickém zařízení. Tímto je však nastíněn pouze zcela elementární rámec pojmu,
vstoupila úmluva v platnost dne 3. 5. 2008, dle odstavce druhého téhož článku se pak před­
mětná úmluva stala dne 28. 10. 2009 platnou pro Českou republiku. Sdělením Ministerstva
zahraničních věcí ČR č. 10/2010 Sb. m. s. byla Úmluva vyhlášena.
9 Důvodová zpráva k návrhu zákona, občanský zákoník, konsolidovaná verze. In obcansky­
zakonik.justice.cz [online], [cit. 12. 1. 2015]. Dostupné z WWW: <http://obcanskyzakonik.
justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf >.
10 kupř. viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. opravené a doplněné vydání.
Praha: Academia, 1994, s. 565, dle kterého slovo zhlédnout znamená uvidět, spatřit, zpo­
zorovat, zahlédnout, účastnit se jako divák.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
178
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
nadále však absentuje objasnění způsobu provedení zhlédnutí a procesně-práv­
ně relevantní výstup z takovéhoto úkonu. K vyplnění nastíněných mezer v záko­
ně pak bude nezbytné dospět prostřednictvím výkladových metod.
Citovaný § 38 ZZŘS zakotvuje obligatorní výslech posuzované osoby sou­
dem. Uvedená povinnost může být prolomena pouze v zákonem stanovených
případech, tedy nelze-li výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav
posuzovaného. Za jakýchkoli jiných okolností soud musí k výslechu přistoupit
a učinit jej v souladu s § 131 OSŘ v režimu účastnického výslechu. Uvedená
povinnost soud stíhá také tehdy, je-li, i přes jinak objektivně zjištěné důvody
pro upuštění od výslechu, na daném úkonu trváno přímo posuzovaným.11
Může však nastat situace, kdy účastník řízení nebude výslechu i přes svůj výslov­
ný požadavek schopen. V takovém případě musí soud učinit alespoň pokus
o výslech a o takovémto úkonu pořídit v souladu s § 40 OSŘ zvukový nebo
zvukově-obrazový záznam, případně protokol. Je-li o úkonu pořízen protokol,
měl by soud dbát o co nejautentičtější zachycení jeho průběhu12, a to především
v zájmu zachování zásady přezkoumatelnosti.
Jak již bylo výše uvedeno, v řízeních vedených dle OSŘ nebyla výjimkou
situace, kdy soud o způsobilosti k právním úkonům rozhodl pouze na podkladě
provedených důkazů bez jakéhokoli setkání s člověkem, do jehož práv a právem
chráněných zájmů mělo být soudním rozhodnutím zasaženo. Jelikož co do obli­
gatornosti výslechu posuzovaného (dříve vyšetřovaného) byla právní úprava
OSŘ de facto převzata do ZZŘS, nastolila se tak otázka, zda v rámci harmonizace
civilního procesu nepřistoupit k úpravě řízení o svéprávnosti (dříve způsobilosti
k právním úkonům) tak, aby byla do budoucna eliminována rozhodnutí soudu
činěná tzv. „od stolu“.
Obligatorní vypracování znaleckého posudku a výslech znalce, které prostu­
pují právní úpravou již více jak půl století, zajišťují nezbytné odborné posouzení
zdravotního a především duševního stavu osoby, o jejíž svéprávnosti má být roz­
hodováno. Tento postup je opřen nejen o prostý fakt, že posouzení takovýchto
skutečností přesahuje kvalifikační rámec soudce, zároveň odráží také obecnou
úpravu § 127 OSŘ13. Lze říci, že tímto postupem byly a nadále jsou získávány
po odborné stránce relevantní důkazy o zdravotním stavu posuzovaného a roz­
11 Jelikož shodná právní úprava platí beze změny již od 1. 8. 2005, bude dále ve vztahu
k účastnickému výslechu posuzovaného vycházeno také z odborné literatury a soudních
rozhodnutí vztahujících se k právní úpravě obsažené v § 187 odst. 2 OSŘ. Pro úplnost
pak považuji za vhodné doplnit, že právní úprava OSŘ účinná do 31. 7. 2005 neumožňo­
vala posuzovanému (dle terminologie před rekodifikací vyšetřovanému) požadovat svůj
výslech v případě, že soud od něj ze zákonem stanovených důvodů upustil.
12 Doležílek J. in Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání.
Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1405.
13 Zásadní je pak věta druhá odstavce prvého § 127 OSŘ, dle které: „Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného
odborného vyjádření, ustanoví soud znalce.“
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
179
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
sahu i stupni jeho neschopnosti postarat se o vlastní záležitosti. Bylo však již
nepřípustné, aby důkaz, byť získaný od znalce, byl nadále jediným, svrchovaným
podkladem pro omezení svéprávnosti posuzovaného.14 Absencí osobního kon­
taktu rozhodujícího soudu a posuzovaného by došlo (a v minulosti po mnohá
desetiletí také docházelo) k potírání základních principů soudnictví, konkrét­
ně principu ústnosti a přímosti. Citované principy vyjadřují, že soud v civilním
řízení činí svá rozhodnutí dle poznatků získaných především ústně při přímém
styku s účastníky15, na čemž je třeba v právním státě za účelem zachování proces­
ních, ale i hmotných práv účastníků řízení trvat.
Lze tedy říci, že zákonodárce, veden jak základními principy civilního soud­
nictví, tak významem omezení svéprávnosti a jeho dopadem do osobní sféry
člověka, zvolil za účelem ochrany elementárních lidských práv i upevnění pro­
cesního postavení účastníka, o jehož svéprávnosti má být rozhodováno, insti­
tut zhlédnutí. Nemá se tedy jednat o jakýsi nástroj kontroly činnosti znalců, ale
primárně má být zhlédnutím zajištěna bezprostřednost osobního kontaktu, při
němž získá soud vlastní, nezprostředkovaný dojem o posuzovaném. Vodítkem
pro vymezení obsahu zhlédnutí je i systematické umístění tohoto institutu pře­
devším v textu § 38 ZZŘS. Také z tohoto důvodu byla v předchozí části věnována
alespoň dílčí pozornost výslechu posuzovaného, od něhož se budou následující
úvahy odvíjet.
Odstavec druhý § 38 ZZŘS zakotvuje jedinou výjimku z obligatorního výsle­
chu posuzovaného, přičemž zároveň stanovuje, že „soud však posuzovaného vždy
zhlédne“. Již pouhé slovo „vždy“ se stalo podnětem k úvaze a vedlo k vytvoření
několika výkladů. Část odborné veřejnosti užití slova „vždy“ chápe v tom smyslu,
že výslech a zhlédnutí je třeba striktně odlišovat a tedy je také provádět samostat­
ně. Zastánci tohoto proudu sice připouští, že v praxi soudů může být zhlédnutí
učiněno při výslechu posuzovaného, s takovýmto postupem však nesouhlasí. Dle
nich striktně vzato užití slova „vždy“ značí, že soud posuzovaného samostatným
úkonem zhlédne pokaždé, tedy i v případě, že v řízení o svéprávnosti provádí
jeho výslech. Tento názorový postoj odůvodňují jeho zastánci smyslem zhléd­
14 K uvedenému postupně, avšak již dlouhodobě, tendovala také judikatura vyšších soudů,
kdy ve věci omezení způsobilosti k právním úkonům bylo ve stanovisku Nejvyššího sou­
du ČSR (viz poznámka č. 5) konstatováno, že „Soud by měl umožnit znalcům – psychiatrům, aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování
a aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry projevy duševní choroby
vyžadují zbavení, případně omezení způsobilosti k právním úkonům (omezení svéprávnosti).
K tomu účelu je soud povinen zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech vyšetřované osoby, přičemž nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců
– psychiatrů. Zvláště je nutno zdůraznit požadavek zjištění údajů o tom, jak se vyšetřovaný
chová v každodenním životě, jak se stará o potřeby své a své rodiny, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se případně projevuje na svém pracovišti, jak se chová v různých životních
situacích apod. …“
15 WINTEROVÁ A.: Civilní právo procesní. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Lin­
de Praha a. s., 2006, s. 73.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
180
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
nutí, za který označují zjištění komplexního stavu posuzovaného vč. jeho reak­
cí na různé podněty. S ohledem na uvedené tedy požadují, aby byl posuzovaný
zhlédnut mimo jednací síň ve svém domovském prostředí. O provedení úkonu
má být pořízen protokol, který zachytí nejen sdělení posuzovaného, ale také jeho
nonverbální projevy.16 Značná část odborníků však přistupuje k citované normě
poněkud benevolentněji, stále však při zachování plného respektu k posuzova­
nému a jeho právům. Do této pomyslné kategorie bych (dle vlastní každoden­
ní zkušenosti) zařadila především nikoli nevýznamnou část soudců a soudkyň
opatrovnických úseků. Tito se tolik detailně nevěnují gramatickému výkladu
rozebírané normy, ale zaměřují se na smysl a účel zhlédnutí, za což považují
zajištění osobního kontaktu soudu s posuzovaným a zároveň zamezení rozhodo­
vání o právech člověka bez jeho jakékoli participace na řízení. Pod tímto úhlem
pohledu tedy jejich úkony směřují zásadně k tomu, aby bylo v každém jednotli­
vém případě zajištěno osobní setkání soudu s posuzovaným, v rámci něhož bude
dán prostor jak posuzovanému k vyjádření, tak především soudu k utvoření si
vlastního náhledu na aktuální psychickou kapacitu člověka, jehož svéprávnost je
předmětem řízení. Ty soudy, jež se přiklání spíše k druhé prezentované variantě
výkladu, pak činí samostatně zhlédnutí posuzovaného pouze tehdy, je-li ze záko­
nem aprobovaných důvodů upuštěno od jeho výslechu. V takovém případě je
o zhlédnutí a jeho průběhu vyhotoven protokol. Činí-li však soud v řízení o své­
právnosti jiné úkony, při nichž je mu dána možnost osobního kontaktu s posu­
zovaným (s výhradou výjimek reflektujících individuálnost určitého případu se
jedná především o výslech), soud již samostatné zhlédnutí nerealizuje a náhled
na osobu posuzovaného si učiní při jiném vhodném úkonu. Druhou uvedenou
názorovou větev dokresluje také názor vyslovený JUDr. Ptáčkem17 při jednání
občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR: „Zhlédnutí neslouží ke zjišťování skutkového stavu, ale k vyjádření důstojnosti toho člověka.“18
V intenci uvedeného již na tomto místě učiním dílčí závěr (do jisté míry
zajisté ovlivněn funkcí asistentky opatrovnického soudce). Prvý výklad považuji
za přespříliš formalistický s nedostatkem pojítek mezi teorií a praxí. Zhlédnutí
má dle mého názoru primárně zajistit osobní kontakt rozhodujícího subjektu
s posuzovaným, který by absentoval při výjimečném upuštění od výslechu. Pro­
střednictvím zhlédnutí má tedy dojít k eliminaci rozhodování „o posuzovaném
bez posuzovaného“. Je-li však realizován samotný výslech, je tímto uvedený účel
zcela jistě naplněn, neboť výslech v tomto případě vždy provádí soudce, který
ve věci rozhoduje. Stav člověka, o jehož svéprávnosti je rozhodováno, zjistí soud­
ce v dostatečné míře vlastním pozorováním při výslechu a není tedy důvod pro
16 viz komentář k § 55 in DVOŘÁK, J., FIALA, J., ŠVESTKA, J., a kol.: Občanský zákoník –
Komentář – Svazek I. (obecná část). Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2014, 1736 s.
17 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph. D., soudce Nejvyššího soudu ČR od roku 2011, aktuálně člen
občanskoprávního a obchodního kolegia
18 in Protokol o průběhu jednání a o hlasování občanskoprávního a obchodního kolegia Nej­
vyššího soudu ČR konaného dne 10. 12. 2014 v Brně
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
181
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
separátní zhlédnutí. Uvádí-li komentované znění zákona19, že „v jednací síni není
možné pozorovat, jak člověk zvládá běžné životní situace“, dovolím si tomuto čás­
tečně oponovat. Prezentovaný názor potírá individualitu každého jedince, která
by měla být po celou dobu řízení o svéprávnosti plně respektována. V přípa­
dě, kdy omezení svéprávnosti má směřovat pouze k dílčí oblasti života (kupř.
nakládání s majetkem nad rámec určité částky), avšak v ostatních směrech má
být svéprávnost zachována, není zde dán důvod pro obšírné zkoumání jedná­
ní posuzovaného v jiných oblastech života. Rozporovaný názor také nepřihlíží
k tomu, že s ohledem na rozličné typy duševních poruch může být pro posuzo­
vaného přítomnost soudu v jeho domácím prostředí (byť za účelem zhlédnutí)
považována za nepřijatelné narušení soukromí, což by na stav posuzovaného
mělo spíše negativní vliv.20 Mám tedy za to, že vždy je třeba osobní kontakt sou­
du s posuzovaným volit individuálně, s přihlédnutím ke všem okolnostem pří­
padu, v důsledku čehož bude rozhodující soudce často postaven před nutnost
proporčního zhodnocení pozitiv a negativ konkrétní formy zhlédnutí.21 Zcela
však souhlasím s tím, že od účinnosti ZZŘS již není přípustné, aby soud činil
rozhodnutí o svéprávnosti, aniž by byl posuzovaný v přímém, nezprostředkova­
ném kontaktu, se soudem.
Na druhou stranu můj personální názor však nemá vyznít tak, že provedení
zhlédnutí vylučuje následný výslech posuzovaného. Lze si v praxi představit situ­
aci, kdy v průběhu řízení do vyhlášení rozhodnutí, avšak až po zhlédnutí (resp.
po té, co bylo soudem upuštěno od výslechu posuzovaného), odpadne překážka,
pro niž nebyl výslech realizován. V takovém případě mám za to, že soud by měl
k výslechu přistoupit.
4 Forma „zhlédnutí“
Jedním ze základních problémů, se kterým se praxe v souvislosti se zhlédnu­
tím potýká, je charakter tohoto institutu. Především je třeba si vymezit, zda jde
19 citované pod poznámkou č. 16
20 Z vlastní zkušenosti mohu zmínit případ člověka s diagnostikovanou mentální retardací
na hranici lehké až středně těžké formy, u něhož se indukcí vyvinula také trvalá poru­
cha s bludy. Posuzovaný byl schopen (a také ochoten) se dostavit na základě předvolání
k nařízenému výslechu, neakceptoval však přítomnost cizí osoby ve svém obydlí, neboť byl
přesvědčen o zkorumpovanosti veškerého státního aparátu a možnosti vnesení odposlou­
chávacího zařízení do jeho domácnosti.
21 Podporou individuálního přístupu budiž také kupř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.
12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2630/07, dle kterého: „Ústava ČR … neváže však pozitivní právo jen
na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu. … Právě proto při aplikaci zákonných ustanovení umožňujících rozhodnutí
o zbavení, případně omezení způsobilosti občana k právním úkonům, musí soudy dbát o to,
aby při jejich používání šetřily smysl a podstatu základních práv a svobod, jak to vyplývá z čl.
4 odst. 4 LPS.“
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
182
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
o procesní úkon soudu ve formě opatření, o důkazní prostředek nebo o institut
zcela specifický.
Opatření soudu obecně nejsou zákonem definována. Jedná se o takovou
činnost soudů, prostřednictvím níž jsou realizovány některé procení úkony,
jejichž zachycením v písemné podobě vzniká jiná soudní listina (kupř. předvolá­
ní, výzvy, poučení, ale také písemnosti týkající se správní činnosti soudů).22 Ve
vztahu k civilnímu řízení lze opatření označit za úkony spíše organizačního cha­
rakteru či podpůrné povahy ve vztahu k rozhodovací činnosti (opatření soudce
zamezující přítomnosti svědka před započetím výslechu, pořádková opatření
apod.23). Systematicky jsou pak opatření soudu převážně upravena v hlavě čtvr­
té OSŘ, tedy mezi obecnými ustanoveními. Oproti tomu zhlédnutí je zakotveno
ve zvláštní části ZZŘS, jakožto činnost bezprostředně související s vlastním pro­
cesem rozhodování. Již ze samotné systematického zařazení institutu zhlédnutí
je zřejmé, že jej nelze podřadit pod kategorii opatření.
Dle § 125 OSŘ jako důkazní prostředky (dle zákonného textu nepřesně
za „důkazy“) „mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména
výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech
účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.“
Základní premisou pro důkazní prostředky je to, že jejich prostřednictvím
soud prokazuje tvrzené skutečnosti, tj. zjišťuje skutkový stav řízení.
V obecné rovině mám za to, že při zhlédnutí není primárním účelem doka­
zování konkrétních skutečností, ale utvoření si vlastního náhledu na osobu
posuzovaného na základě „pozorování“ jeho reakcí, verbálních i non verbálních
projevů. Zhlédnutím je získáván jedinečný dojem či pocit na základě toho, jak
posuzovaný na soud v daném okamžiku působí, což však nelze označit za pro­
kázání skutečností.
S přihlédnutím k uvedenému zhlédnutí za důkazní prostředek „stricto sensu“
nepovažuji a kloním se k názoru, že zákonodárce jej zavedl jako zcela samostat­
ný institut. Za účelem podrobnějšího zjištění je však třeba zaměřit pozornost
na možnou podobnost mezi zhlédnutím a konkrétními důkazními prostředky.
Procesně nejblíže (o čemž svědčí také doposud činěný výklad) se zhlédnutí
jeví právě důkaz výslechem. Možnost podřazení zhlédnutí pod „nadřazenou“
kategorii výslechů dle mého názoru vylučuje již samotná dikce zákona. Společné
prvky obojího sice spočívají v bezprostředním osobním kontaktu rozhodujícího
soudu s posuzovaným, nedomnívám se však, že zákonodárce uvažoval zhléd­
22 Šínová, R. in SVOBODA, K., HAMUĽÁKOVÁ, K.., ŠÍNOVÁ, R., a kol.: Civilní proces.
Obecná část a sporné řízení. Praha : C. H. Beck, 2014, s. 88.
23 WINTEROVÁ A.: Civilní právo procesní. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Lin­
de Praha a. s., 2006, s. 194.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
183
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
nutí jako „mírnější“ formu výslechu. Spíše se přikláním k tezi, že pokud nelze
učinit výslech, při němž je účastník řízení nejprve vyzván k souvislému vylíčení
všeho rozhodného pro posouzení předmětu výslechu, následně pak k zodpově­
zení případných otázek soudu, ostatních účastníků, jejich zástupců či znalců24,
přistupuje soud ke zhlédnutí posuzovaného, jakožto samostatnému procesnímu
institutu25.
K získávání poznatků přímo vlastními smysly dochází také při ohledání, jež
samostatně upravuje § 130 OSŘ. Zákon však v tomto případě jednoznačně sta­
novuje, že ohledat lze předmět, tedy jakoukoli hmotnou věc, ať již živou či neži­
vou, movitou či nemovitou. Výkladem26 je pak dovozeno, že ohledat lze také
člověka, avšak nemělo by se jednat o ohledání částí těla krytých šaty. Ohledání
osob směřuje primárně ke zjištění fyziognomických jevů. Naopak zhlédnutí, jak
již bylo opakovaně předestřeno, je zacíleno na získání komplexního dojmu, který
není primárně utvářen na základě vzezření posuzovaného, ale jeho jednotlivých
projevů. Nevhodnost ohledání pro účely rozhodování o svéprávnosti lze pod­
pořit také judikaturou Ústavního soudu ČR kladoucí důraz na lidskou důstoj­
nost, jakožto základní kritérion.27 Shodnost mezi zhlédnutím a ohledáním lze
vyloučit také gramaticky, neboť pokud by zákonodárce mínil začlenit do řízení
o svéprávnosti ohledání (jakožto institut již legislativně upravený), výslovně by
takto učinil a neužíval by nový termín.
V tomto směru je nejednotný také názor rozhodujících soudů. Mgr. Šárkou
Petrovou, soudkyní Krajského soudu v Hradci Králové, byla v Hodnotící zprávě
pro občanskoprávní gremiální poradu Krajského soudu v Hradci Králové svo­
lanou na den 10. 11. 2014 nadnesena otázka, zda se v případě zhlédnutí jedná
vůbec o důkaz, vyřčené však zůstalo bez jasné odpovědi. V usnesení ze dne 7. 7.
2014, č. j. 24Co 249/2014 – 55, ale Krajský soud v Hradci Králové jednoznačně
vyslovil, že zhlédnutí je důkaz ve smyslu důkazního prostředku. Oproti uvede­
nému pak názorově stojí JUDr. Ptáček, jenž u zhlédnutí neshledává proces zjiš­
ťování skutkového stavu (viz poznámky 17 a 18).
Ač bude zhlédnutí považováno za samostatný institut či jeden z důkazních
prostředků, vždy se bude jednat o úkon, při kterém soud jedná s účastníkem
řízení. S odkazem na § 40 OSŘ je tedy dáno na jisto, že i o zhlédnutí je třeba
24 Výslech účastníka in Hendrych, D. a kol. Právnický slovník, Praha: C. H. Beck, 2009, 1481 s.
25 Předmětné tvrzení a na něj navazující úvaha vychází ze závěrů učiněných in fine čl. III.
tohoto příspěvku, tedy že zhlédnutí je samostatně realizováno především tehdy, nelze-li
realizovat výslech posuzovaného.
26 srovnej kupř. Přidal. O. in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský
soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 458.
27 viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 557/09: „V souladu s poválečnou změnou chápání lidských práv (jež nalezla vyjádření např. v Chartě OSN či ve Všeobecné
deklaraci lidských práv) se stala základní bází, z níž vychází interpretace všech základních
práv, lidská důstojnost, která mimo jiné vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s objektem či předmětem.“
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
184
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
vždy pořídit zvukový či zvukově obrazový záznam, případně protokol. V tomto
případě však dochází k technickému problému, neboť problematiku zhlédnutí
nezohledňuje instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR (dále jen „ministerstvo“)
č. 505/200 – Org. ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský
řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen „VKŘ“), a doporučené vzory
„o. s. ř.“ a „k. ř.“ vydávané ministerstvem. Pokud má být zhlédnutí prováděno
jako samostatný institut mimo soudní jednání, neexistuje vhodný vzor pro naří­
zení takovéhoto úkonu ani pro protokolaci. V praxi mnozí soudci volí formuláře
příslušné pro provedení důkazu mimo jednání, s ohledem na výše prezentovaný
názor s tímto však nesouhlasím, neboť zhlédnutí za důkazní prostředek nepo­
važuji. Řešením je, aby si pro konkrétní případ vytvořil rozhodující soud listinu
vyhovující přímo zhlédnutí. Ač jsou ministerstvem vytvořené vzory listin pouze
doporučené, mnozí soudci se jich striktně drží a jakoukoli jejich individuální
inovaci dle prováděného úkonu odmítají.
Jako nevhodnější legitimní řešení realizace zhlédnutí po stránce formálně­
-technické shledávám v nařízení jiného soudního roku dle § 18 ZZŘS. Jedná se
opět o „novinku“, jež je výsledkem harmonizace civilního procesu. Jiný soudní
rok soud svolá, považuje-li to s přihlédnutím k okolnostem případu za vhodné,
přičemž způsob, místo a průběh jiného soudního roku určuje předseda senátu
opatřením, v němž nad rámec údajů uváděných při nařízení jednání sdělí místo
konaní, případně, zda byla vyloučena veřejnost. Při jiném soudním roku, je-li
to účelné, lze provádět také dokazování, primárně však slouží k projednání věci,
vyjádření účastníků a zjištění jejich stanovisek.28 Právě jistá neformálnost jiného
soudního roku umožňuje, aby bylo zhlédnutí učiněno kdekoli, kde je možno
setkání s posuzovaným realizovat, a to způsobem, který bude odpovídat mož­
nostem a schopnostem posuzovaného člověka při plném respektu jeho důstoj­
nosti, přirozených práv i aktuálních potřeb.
5 Subjekt provádějící zhlédnutí
Celý příspěvek průběžně reflektuje interpretační problémy způsobené nejen
novostí daného institutu, ale také spíše kusou úpravu. Jinak tomu není ani v pří­
padě soudní osoby, která má zhlédnutí provádět. Zákon uvádí, že posuzovaného
zhlédne soud, kdo konkrétně se však „soudem“ rozumí, již stanoveno není.
V tomto případě již na počátku předesílám, že dle mého názoru je jedinou
osobou, oprávněnou a zároveň povinnou učinit zhlédnutí, rozhodující soudce.
Odhlédnu-li od toho, zda je zhlédnutí důkazem či nikoli, vyplývá můj závěr
jednoznačně z účelu zhlédnutí a důvodů jeho zakotvení v zákoně. Zákonodárce
zamýšlel vyloučit případy, kdy by do svobody člověka bylo zasahováno výhrad­
ně jen na základě závěrů znaleckého zkoumání bez možnosti jejich porovnání
28 SVOBODA, K.: Rodičovství, osvojení a výživné dětí po rekodifikaci soukromého práva.
Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 15–18.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
185
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
se soudem autenticky získanými poznatky. Pokud by zhlédnutí prováděla jaká­
koli jiná soudní osoba odlišná od rozhodujícího soudce, nedošlo by ve skuteč­
nosti k naplnění sledovaného účelu. Nadto by nebyl respektován princip bez­
prostřednosti, jenž má v civilním procesu (zvláště pak řízení o svéprávnosti)
nezastupitelné místo. Nutno podotknout, že nejen mnozí jiní soudci Nejvyššího
soud ČR (kupř. JUDr. Ptáček či JUDr. Krčmář), ale také JUDr. Růžička29 tendují
k nepřenositelnosti zhlédnutí na jinou osobou. Právě Růžička k dané proble­
matice uvedl, že zhlédnutí posuzovaného považuje za náležitost rozhodovacího
procesu soudce, v důsledku čehož je oprávněn zhlédnutí člověka, o jehož právech
je rozhodováno, učinit pouze soudce, jenž v konkrétní právní věci rozhoduje30.
Oponenti prezentovaného názoru naopak tvrdí, že z žádného právního před­
pisu nevyplývá, že by byla povinnost zhlédnutí vázána na osobu rozhodující­
ho soudce, když příslušné ustanovení ZZŘS hovoří o soudu obecně a ani § 11
zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících, nezačlenilo zhlédnutí
do taxativního výčtu úkonů, které vyššímu soudnímu úředníkovi nepřísluší.31
o soudech a soudcích JUDr. Drápal32 na již zmíněném jednání občanskoprávní­
ho a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR dne 10. 12. 2014 uvedl, že každý
úkon, který se provádí u soudu má své materiální opodstatnění. Soudce, pouze
proto, že vykonává svou funkci, není schopen posoudit zdravotní stav zhlédnuté
osoby lépe, než jiná soudní osoba, která může fakticky zjistit totéž. Jelikož tedy
soudce nemůže dle Drápala promítnout do zhlédnutí jedinečnost svého posta­
vení, není dána jakákoli překážka tomu, aby zhlédnutí prováděla kterákoli jiná
soudní osoba.33
K výkladu svěřujícího zhlédnutí pouze do rukou rozhodujícího soudce se
přiklonily také některé odvolací soudy. Rozsudkem Krajského soudu ze dne 11.
9. 2014, sp. zn. 26 Co 197/2014, bylo konstatováno, že „Zhlédnutí posuzovaného
v řízení o svéprávnosti provede soudce, který v tomto řízení rozhoduje.“ Odvola­
cí soud uzavřel, že zákonodárce stanovil prostřednictvím ZZŘS a OZ od 1. 1.
2014 přísnější podmínky, za nichž může soud rozhodovat o omezení svépráv­
nosti člověka. Pravidlem je pak výslech posuzovaného, a není-li toto možné, pak
je nezbytné posuzovaného minimálně zhlédnout. Za stěžejní pak krajský soud
považuje osobní kontakt soudce a posuzovaného. Výslovně v odůvodnění uvedl,
že „Jinak se totiž o osudu člověka rozhoduje na základě osobního kontaktu s ním
29 JUDr. Miroslav Růžička, Ph.D., ředitel analytického a legislativního odboru Nejvyššího
státního zastupitelství ČR.
30 in Protokol o průběhu jednání a o hlasování občanskoprávního a obchodního kolegia Nej­
vyššího soudu ČR konaného dne 10. 12. 2014 v Brně
31 Analogicky je pak nahlíženo také na asistenty soudců a justiční čekatele dle § 36a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a dle § 6 vyhlášky ministerstva spravedlnosti ČR č.
37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy.
32 JUDr. Ljubomír Drápal, soudce Nejvyššího soudu od roku 1996
33 in Protokol o průběhu jednání a o hlasování občanskoprávního a obchodního kolegia Nej­
vyššího soudu ČR konaného dne 10. 12. 2014 v Brně
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
186
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
a jinak jen na základě informací obsažených ve spise.“.34 Krajský soud v Plzni roz­
sudkem ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 12 Co 306/2014, shledal, že se jedná o proces­
ní pochybení, zhlédne-li posuzovaného soudní osoba odlišná od rozhodujícího
soudce. Z konkrétních okolností35 však nevyplynulo, že se soud dopustil tako­
vého pochybení, které by mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.
Dané rozhodnutí komentoval JUDr. Svoboda s tím, že ač má zhlédnutí činit ten,
kdo o svéprávnosti rozhoduje, porušení této povinnosti se stává relevantním
odvolacím důvodem pouze v případě, že na základě tohoto postupu došlo k věc­
né nesprávnosti vydaného rozhodnutí.36
Okrajově pak lze zmínit, že také v případě, kdy by bylo zhlédnutí považováno
za důkaz prováděný mimo soudní jednáni, je k jeho provedení analogicky dle §
122 OSŘ příslušný pouze rozhodující soudce. Shodné pak platí o jiném soudním
roku, který dle § 18 a 19 ZZŘS vede předseda senátu. Zájem na bezprostředním
kontaktu rozhodujícího soudce s posuzovaným vylučuje také provedení zhléd­
nutí formou dožádání, neboť účelnost takovéhoto postupu není v mezích již sdě­
leného zcela jistě dána.
6 Shrnutí
V intenci uvedeného lze tedy říci, že cílem zhlédnutí je především zacho­
vání principu přímosti a ústnosti civilního řízení. Rozhodující soud se tak bez­
prostředně setká s osobou, o jejíž svéprávnosti rozhoduje. Tímto je dán prostor
nejen pro případné vyjádření posuzovaného a dotazy soudu, ale také pro zjištění,
jak posuzovaný reaguje na své prostředí, jak se projevuje a jaké jsou jeho reakce
na jednotlivé podněty. Soud tak získává jedinečný osobní náhled na posuzova­
ného. S tímto koresponduje fakt, že po formální stránce není zhlédnutí upraveno
a lze tak mít za to, že ani zákonodárce nepředpokládal rigidní průběh tohoto
úkonu. Je především na soudu, aby citlivě s přihlédnutím k individuálním okol­
nostem případu vedl zhlédnutí formou, jíž nebudou práva posuzovaného dotče­
na více, než je pro naplnění účelu úkonu nezbytné. Za nejvhodnější se jeví činit
tak po procesně formální stránce prostřednictvím nařízení jiného soudního
roku, jehož způsob, místo i průběh je ponechán v dispozici předsedy senátu.
Uvedenému nasvědčuje také závěr, že zhlédnutí není důkazním prostředkem,
ani formou výslechu či ohledání, ale institutem se samostatným režimem. Ač
v konkrétním případě bude prováděno zhlédnutí v rámci jiného soudního roku,
nebo odlišným způsobem (čemuž však neodpovídá vnitřní a kancelářský řád),
vždy bude v zájmu přezkoumatelnosti postupu soudu a jeho rozhodnutí nezbyt­
34 viz příloha k protokolu citovanému v předchozí poznámce
35 Posuzovaný nebyl schopen reagovat na žádnou položenou otázku, nebyl orientován mís­
tem, časem ani svou osobou, vyžadoval celodenní péči třetí osoby, když vše uvedené jed­
noznačně plynulo z vyhotoveného znaleckého posudku.
36 Svoboda, K.. Nedostatek osobního zhlédnutí člověka ze strany soudce jako případná pro­
cesní vada v řízení o svéprávnosti. Soudní rozhledy. 2014. č. 11–12/2014. s. 409.
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
187
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
né o zhlédnutí pořídit protokol, v němž bude průběh zhlédnutí autenticky zachy­
cen.
V návaznosti na předchozí odstavec je pak zřejmé, že jedinou soudní oso­
bou, která může zhlédnutí provádět, je rozhodující soudce. Jiné soudní osoby, vč.
osob dožádaného soudu, jsou z daného úkonu vyloučeny již v důsledku principu
bezprostřednosti. Osobní, nezprostředkovaný styk rozhodujícího soudce s posu­
zovaným vystihuje podstatu řízení o svéprávnosti, jehož výsledkem může být
rozhodnutí značně zasahující do základních práv a právem chráněných zájmů
člověka. Nadto pak (připustím-li nadále nejednoznačné a variabilní pojmové
začlenění pojmu zhlédnutí) jiný soudní rok, důkaz i ohledání může činit pou­
ze rozhodující soudce, tedy ani při podřazení zhlédnutí pod kteroukoli uvede­
nou kategorii nelze provedení rozebíraného úkonu přenést na vyššího soudní­
ho úředníka, justičního čekatele či asistenta soudce. K závěru, že zhlédnutí je
výlučnou povinností soudce, tenduje také judikatura vyšších soudů, právě jejímž
sjednocením bude možno dát v budoucnu pojmu zhlédnutí stabilnější formální
i obsahový rámec.
S plným uvědoměním si již sděleného lze s jistotou zcela na závěr konsta­
tovat, že mnoho teoretických i aplikačních nesrovnalostí by bylo eliminováno
v případě, kdyby zákonodárce přistoupil k poněkud podrobnější legislativní
úpravě institutu zhlédnutí.
Mgr. Jana Malá
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
email: [email protected]
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
188
REGULÁCIA PRÁVNEHO STATUSU
SPOLOČNOSTI S RUČENÍM OBMEDZENÝM
PRED REGISTRÁCIOU V POĽSKOM
ZÁKONNÍKU OBCHODNÝCH SPOLOČNOSTÍ
The regulation of legal status of limited liability company before
its registration in the Polish Commercial Companies Code)
Mateusz Żaba
ŻABA, Mateusz. Regulácia právneho statusu spoločnosti s ručením obmedze­
ným pred registráciou v poľskom Zákonníku obchodných spoločností Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 1, s. 189–200.
Abstrakt: Cieľom tohto príspevku je analýza právnej situácie spoločnosti s ručením
obmedzeným pred jej registráciou v Poľsku. Hlavným predmetom záujmu je otázka
právnej subjektivity tejto kapitálovej spoločnosti pred nadobutnutím ňou statusu práv­
nej osoby. Právny status spoločnosti s ručením obmedzeným pred jej registráciou bol
sporný pred vstúpením do platnosti poľského Zákonníka obchodných spoločností (poľ.
Kodeks spółek handlowych). Článok rozoberá možnosť nadobúdať práva a brať na seba
povinnosti spoločnosťou ešte v jej predregistračnej fáze. Treba tiež zdôrazniť, že v tomto
príspevku bola prerokovaná problematika reprezentácie spoločnosti s rúčením obmedze­
ným v organizácii (poľ. spółka z ograniczoną odpowiedzialnością w organizacji), čiže ešte
v etape formovania spoločnosti.
Klíčová slova: spoločnosť s ručením obmedzeným, poľský Zákonník obchodných spoločností, kapitálová spoločnosť pred registráciou, právna subjektivita
Abstract: The aim of this paper is to analyze the legal status of limited liability company
in Poland before its registration. The subject refers to the issue of the legal subjectivity of
this type of company before the acquisition of legal personality. Legal status of limited
liability before its registration was a sticking point by the time that the Polish Commercial
Companies Code entered into force. The article deliberates the issue of acquiring rights
and incurring obligations by the company at the pre-registration stage. It is required to
emphasize that the concern of representation in limited liability company in organisation
(in the process of formation) has been also discussed in this paper.
Keywords: limited liability company, the Polish Commercial Companies Code, company
before its registration, legal subjectivity
1 Úvod
Problematika právnej konštrukcie spoločnosti s ručením obmedzeným
v organizácii1 (v etape formovania tejto spoločnosti) je častým predmetom
1poľ. spółka z ograniczoną odpowiedzialnością w organizacji.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
189
Acta Iuridica Olomucensia
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
výskumu v poľskej právnickej literatúre2. Táto úprava bola považovaná ako dôle­
žité nóvum po nadobudnutí účinnosti poľského Zákonníka obchodných spoloč­
ností (poľ. Kodeks spółek handlowych)3, pretože terajšia úprava, aká sa nachádza
v čl. 161 a 162 poľského ZOS, nemala skoršie svoj ekvivalent v predpisoch poľ­
ského Obchodného zákonníka z roku 19344. Spoločnosť s ručením obmedzeným
v organizácii má teraz charakter normatívneho inštitútu.
Hlavnou príčinou zavedenia tohto inštitútu do poľského právneho poriadku
boli spory v otázke právneho charakteru spoločnosti s ručením obmedzeným
pred momentom jej registrácie, aké existovali ešte v čase účinnosti Obchodného
zákonníka. Dôsledkom nejasnej regulácie boli pochybnosti o možnosti vnesenia
do spoločnosti nepeňažných vkladov ako aj otvárania bankových účtov takouto
spoločnosťou5. Terajšie predpisy poľského ZOS regulujú problematiku spoloč­
nosti s ručením obmedzeným v organizácii a určujú jej existenciu ako prechodné
obdobie pri zakladaní spoločnosti s ručením obmedzeným.
Spoločnosť s ručením obmedzeným v organizácii, podľa prijatej v čl. 11 § 1
poľského ZOS regulácie, má možnosť byť nositeľom práv a povinností (spôsob­
livosť mať práva a povinnosti) a má procesnú spôsoblivosť. Navyše táto spoloč­
nosť podniká pod vlastným obchodným menom (poľ. firma), ktoré je povinná
uvádzať spolu s dodatkom „v organizácii“ (poľ. „w organizacji“), aký označuje
jej súčasny právny stav. Prijatie takejto konštrukcie umožňuje vnesenie nepe­
2 Pozri: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 372–376 a 388–389. SZAJKOWSKI,
A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZUMAŃSKI, A., SZWAJA, J.,
Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300, Warszawa: C.H. Beck: 2014,
s. 133–153 a 231–232. POTRZESZCZ, R., in SIEMIĄTKOWSKI, T., POTRZESZCZ, R.
(red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Tytuł III. Spółki kapiałowe. Dział 1. Spółka
z ograniczoną odpowiedzialnością. Tom 2, Warszawa: LexisNexis 2011, s. 59–65. KIDY­
BA, A., Kodeks spółek handlowych. Komentarz. Tom I, Warszawa: WoltersKluwer 2013, s.
682–684 a 723–728. KIDYBA, A., Prawo handlowe, Warszawa: C.H. Beck 2013, s. 246–250.
KIDYBA, A., Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck
2009, s. 143–167. PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck 2012, s. 634–644. RODZYNKIEWICZ, M., Kodeks spółek handlowych. Komentarz., Warszawa: LexisNexis 2013, s. 269–272. WEISS, I., SZUMAŃSKI,
A., in PYZIOŁ, W., SZUMAŃSKI, A., WEISS, I., Prawo spółek, Warszawa: C.H. Beck 2014,
s. 273–278. NITA-JAGIELSKI, G., in SOŁTYSIŃSKI, S. (red.), System Prawa Prywatnego.
Tom 17A. Prawo spółek kapitałowych., Warszawa: C.H. Beck 2010, s. 163–167. ZDZIE­
BORSKI, R., Spółki kapitałowe w organizacji w projekcie ustawy prawo spółek handlowych.,
Przegląd Prawa Handlowego 7/2000, s. 1–7. NOWACKI, A., Reprezentacja spółki kapitałowej w organizacji., Prawo Spółek 10/2010, s. 9–20. TRZEBIATOWSKI, M., Spółka z o.o. w
organizacji, Lublin: Norbetinum 2010, 536 ss.
3 Ustawa z dnia 15 sierpnia 2000 r. „Kodeks spółek handlowych“ (Dz. U. z 2000 r., nr 94, poz.
1037 wraz ze zm.); ďalej ako: poľský ZOS.
4 Ustawa z dnia 27 czerwca 1934 r. „Kodeks handlowy“ (Dz. U. z 1934 r., nr 57, poz. 502 wraz
ze zm.).
5 PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa:
C.H. Beck 2012, s. 635
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
190
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
ňažných vkladov ešte pred registráciou spoločnosti. Podľa tohto ustanovenia,
kapitálová spoločnosť v organizácii môže vo vlastnom mene nadobúdať práva,
medzi iným aj vlastnické právo k nehnuteľnostiam, brať na seba povinností, byť
účastníkom konania ako aj vystupovať v samotnom konaní.
Dôležité je všimnúť si fakt, že v poľskom právnom poriadku vedľa fyzických
osôb a právnických osôb jestvuje tretia kategória subjektov. Sú to tzv. organi­
začné jednotky, ktoré nie sú právnickými osobami, ale akým na základe zákona
bola udeľená spôsoblivosť mať práva a povinností6. V poľskej právnickej lite­
ratúre sú v skratke nazývané ako „neúplné právnické osoby“ (doslova po poľ­
sky: „niezupełne osoby prawne“) alebo ako „mrzácke právnické osoby“ (doslova
po poľsky: „ułomne osoby prawne“)7. Konzekvenciou tejto klasifikácie je to, že
poľskí autori odlišujú dva pojmy: „právna osobnosť“ (poľ. osobowość prawna),
aká súvisí s možnosťou bytia právnickou osobou a „právna subjektivita“ (poľ.
podmiotowość prawna), aká súvisí predovšetkým s možnosťou bytia nositeľom
práv a povinností. Treba však zdôrazniť, že pojmy „právna osobnosť“ a „práv­
na subjektivita“ nie sú ekvivalentné. Podľa ustanovenia čl. 33 poľského Občian­
skeho zákonníka8, fakt, že konkrétna jednotka je totiž právnickou osobou, musí
vyplývať priamo zo zákona. Okrem toho, čl. 12 poľského ZOS stanovuje, že sa
spoločnosť s ručením obmedzeným v organizácii stáva spoločnosťou s ručením
obmedzeným momentom zápisu do súdneho registra a týmto spôsobom nado­
búda právnu osobnosť. Je potrebné podčiarknuť, že pred registráciou spoločnosť
s ručením obmedzeným má iba právnu subjektivitu a nie je právnická osoba.
Niektorí poľskí autori poukazujú nato, že spoločnosť s ručením obmedzeným
v organizácii je najlepší príklad tzv. „mrzáckej právnickej osoby“ 9.
2 Vznik spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii
Ustanovenie čl. 161 § 1 poľského ZOS ustanovuje, že spoločnosť s ručením
obmedzeným v organizácii vzniká dňom uzavretia spoločenskej zmluvy10 o zalo­
žení spoločnosti s ručením obmedzeným zakladateľmi. Je potrebné podčiarknuť
fakt, že právnym následkom uzavretia zmluvy o založení akejkoľvek obchodnej
spoločnosti je vznik pravného vzťahu konkretného druhu spoločnosti medzi
6 Presne po poľsky: „jednostki organizacyjne niebędące osobami prawnymi, którym ustawa
nadaje zdolność prawną”.
7 Bližšie: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 59. WACH, M., Status ułomnych osób
prawnych w polskim prawie cywilnym, Warszawa: C.H. Beck, 2008, 506 ss.
8 Ustawa z dnia 23 kwietnia 1964 r. – Kodeks cywilny (Dz. U. Nr 16, poz. 93 ze zm.); ďalej
ako: poľský OZ.
9 STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych.
Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 59
10 V prípade jednoosobovej spoločnosti s ručením obmedeným ide však o zakladateľskú lis­
tinu (poľ. akt założycielski).
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
191
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
zmluvnými stranami11. V právnickej literatúre si rôzní predstavitelia doktrí­
ny všímajú, že dňom uzavretia spoločenskej zmluvy o založení spoločnosti
s ručením obmedzeným vzniká právny vzťah medzi zmluvnými stranami ako
aj organizačná jednotka, ktorá má tzv. „mrzácku právnicku osobnosť“12. Takáto
spoločnosť nie je právnická osoba, ale napriek tomu má spôsoblivosť na právne
konanie, čiže môže nadobúdať práva a brať na sebe povinností.
Poľský ZOS umožňuje spoločnosti s ručením obmedzeným konať ešte pred
registráciou. Východiskom pre poľského zákonodarcu bolo však, aby – po
prechode predregistáčnej fázy – spoločnosť bola zaregistrovaná a mohla pod­
nikať už ako právická osoba. Fungovanie spoločnosti s ručením obmedzeným
v organizácii vyžaduje predovšetkým, aby táto spoločnosť bola reprezentovaná
predstavenstvom (poľ. zarząd) podľa spôsobu, aký spoločníci určili v spoločen­
skej zmluve13. Konanie spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii má
totiž pomôcť jej zakladateľom podnikať bez nevyhnutnosti dlhého očakávania
na registráciu spoločnosti14.
Stav pred registráciou spoločnosti s ručením obmedzeným nie je teda právne
ľahostajný pre poľského zákondarcu. Vďaka tejto konštrukcie je možné konšta­
tovať, že máme do činenia s istou právnickou fázou organizácie spoločnosti, kto­
rá trvá práve do momentu registrácie spoločnosti. Samozrejme je dôležité, aby
spoločenská zmluva nemala chyby (nedostatky), aké mohli by spôsobiť nevy­
hnutnosť zrušenia spoločnosti súdom15. V opačnom prípade musí dôjsť k zru­
šeniu takejto spoločnosti okamžite po fáze spoločnosti s ručením obmedzeným
v organizácii.
Konštrukcia spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii predvída, že
táto fáza formovania spoločnosi je nutná a z predpokladu je to dočasná (pre­
chodná) inštitucionálna forma cieľovej spoločnosti s ručením obmedzeným.
Forma spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii je nevyhnutná, lebo
osoby, ktoré konajú pred registráciou spoločnosti, potrebujú totiž čas, aby urobili
všetky činnosti vyžadované zákonom pre vznik práve cieľovej spoločnosti s ruče­
11 SZAJKOWSKI, A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZUMAŃSKI,
A., SZWAJA, J., Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300, Warszawa:
C.H. Beck: 2014, s. 133
12 RODZYNKIEWICZ, M., Kodeks spółek handlowych. Komentarz. 4 wyd. Warszawa:
LexisNexis 2013, s. 269
13 Toto vyplýva z čl. 161 § 2 a čl. 11 § 2 ZOS.
14 POTRZESZCZ, R., in SIEMIĄTKOWSKI, T., POTRZESZCZ, R. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Tytuł III. Spółki kapiałowe. Dział 1. Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością. Tom 2, Warszawa: LexisNexis 2011, s. 59
15 Podľa čl. 21 poľského ZOS, registračný súd môže rozhodnúť o zrušení už registrovanej spo­
ločnosti v prípade ak: nebola uzavretá spoločenská zmluva; predmet podnikania je v roz­
pore so zákonom; v spoločenskej zmluve chýba údaj o obchodnom mene tejto spoločnosti,
o predmete podnikania, o výške základného imania alebo vkladov; všetky osoby, ktoré
uzatvorili spoločenskú zmluvu, neboli spôsobilí na právne úkony.
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
192
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
ním obmedzeným. Týmito činnosťami sú: uzavretie spoločenskej zmluvy, vnese­
nie vkladov do základného imania, vymenovanie príslušných orgánov16 a zápis
spoločnosti do Národného súdneho registra (poľ. Krajowy Rejestr Sądowy)17.
Dočasný (prechodný) stav spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii
vyplýva z ustanovení čl. 12, 161–162 a 169–170 poľského ZOS. Podľa čl. 169 poľ­
ského ZOS, organizačné obdobie je limitované a lehota na zápis do Národného
súdneho registra je 6 mesiacov. Ak v tejto lehote nedôjde k zápisu spoločnosti
s ručením obmedzeným do súdneho registra, spoločenská zmluva sa zrušuje.
Takáto úprava je odôvodnená faktom, že základným účelom spoločníkov-zakla­
dateľov je v súlade s právnymi predpísmi založiť spoločnosť s ručením obmedze­
ným, aká bude podnikať na trhu ako právnická osoba. Každá činnosť, aká bola
urobená ešte v fáze fungovania spoločnosti s ručením obmedzeným v organizá­
cii, má totiž povahu prípravnej (organizačnej) činnosti a smie viesť k správnemu
vzniku spoločnosti s ručením obmedzeným už ako právnickej osoby18.
3 Spoločnosť s ručením obmedzeným v organizácii ako právny subjekt
Právna subjektivita spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii má
v zmysle ustanovení poľského ZOS skutočnú a samostatnú povahu19. Toto zna­
mená, že patrí práve spoločnosti s ručením obmedzeným už v etape pred regis­
tráciou ako aj že patrí jej ako subjektu oddelenému od jej spoločníkov. V kon­
zekvencii, v prípade majetkových vzťahov spoločnosti nebude nikdy existovať
medzi spoločnosťou a jej spoločníkmi žiadny právny vzťah vzhľadom na imanie
spoločnosti. Spoločnosť s ručením obmedzeným je aj jediným (výlučným) sub­
jektom majetkových práv, aké boli vnesené do spoločnosti alebo ňou boli nado­
budnuté v období od založenia tejto spoločnosti v spoločenskej zmluve do dňa
zápisu spoločnosti do registra podnikateľov v Národnom súdnom registri.
16 Obligatórnymi orgánmi poľskej spoločnosti s ručením obmedzeným sú: zhromaždenie
spoločníkov a predstavenstvo. Podľa čl. 213 § 2 poľského ZOS vymenovanie dozornej rady
v spoločnosti s ručením obmedzeným je požadované v prípade kumulatívneho splnenia
dvoch podmienok: 1) základné imanie prevyšuje 500.000 PLN ako aj 2) v spoločnosti je
viac ako 25 spoločníkov. V iných prípadoch vymenovanie dozornej rady v spoločnosti
s ručením obmedzeným je fakultatívne.
17 SZAJKOWSKI, A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZUMAŃSKI,
A., SZWAJA, J., Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300, Warszawa:
C.H. Beck: 2014, s. 139
18 Pozri: SZAJKOWSKI, A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZU­
MAŃSKI, A., SZWAJA, J., Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300,
Warszawa: C.H. Beck: 2014, s. 139; STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A.
(red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 373
19 Pozri aj: SZAJKOWSKI, A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZU­
MAŃSKI, A., SZWAJA, J., Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300,
Warszawa: C.H. Beck, 2014, s. 140
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
193
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Fakt, že spoločnosť s ručením obmedzeným v organizácii je právnym subjek­
tom, vyplýva priamo z ustanovenia čl. 11 § 1 ZOS. Z kontextu tohto ustanovenia
je možné prísť k záveru, že je ona však tzv. mrzáckou právnickou osobou. Tento
pojem, ako to bolo ukázané skoršie, určuje subjekty občianského práva, ktoré
môžú byť právnymi subjektmi, hoci nie sú právnickými osobami alebo fyzický­
mi osobami20. V príncipe ide tuda o organizačné jednotky, ktoré podľa čl. 331 §
1 poľského OZ nie sú právnickými osobami, ale v zmysle zákona sú spôsobilé
na právne úkony. Navyše, je potrebné zdôrazniť, že poľský zákonodarca stanovu­
je v čl. 331 § 2 poľského OZ, že zodpovednosť za porušenie záväzkov organizač­
nej jednotky, aká nie je právnickou osobou, nesú jej členovia, ak táto jednotka je
insolventná. V súvislosti s tým, právna subjektivita organizačnej jednotky určuje
možnosť byť stranou občianskoprávnych vzťahov s dodržaním špeciálnych pricí­
pov zodpovednosti osob, ktoré konajú v mene tej jednotky ako aj spôsobu repre­
zentácie a vedenia obchodných záležitostí. Naproti tomu, podľa čl. 37 poľského
OZ organizačná jednotka môže nadobudnúť právnu osobnosť len dňom zápisu
do registra, ibaže zákon určuje inak. V princípe zodpovednosť za záväzky zápi­
sanej do registra jednotky nesie predovšetkým iba táto jednotka, ktorá dňom
zápisu sa stáva už právnickou osobou.
Vo svetle poľskej právnej úpravy, spoločnosť s ručením obmedzeným
v organizácii má právnu subjektivitu, i keď nie je právnickou osobou – patrí
k tzv. „mrzáckym právnickým osobám“. Svedčí o tom aj fakt, že podľa čl. 13 §
2 ZOS za záväzky spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii solidárne
zodpovedajú jej spoločníci. Okrem toho, je potrebné zdôrazniť, že na základe
čl. 11 § 1 ZOS kapitálová spoločnosť v organizácii má možnosť nadobúdať prá­
va a brať na seba povinností ako aj byť učastníkom konania alebo vystupovať
v samostatnom konaní. V súvislosti s tým, spoločnosť s ručením obmedzeným
v organizácii má spôsobilosť mať práva a povinností (poľ. zdolność prawna), spô­
sobilosť na právne konanie (poľ. zdolność do czynności prawnych) a procesnú
spôsobilosť (poľ. zdolność sądowa). Spoločnosť s ručením obmedzeným v orga­
nizácii je totiž tvorená s cieľom neskoršieho založenia spoločnosti, aká bude mať
už „plnú právnickú osobnosť“21.
4 Reprezentovanie spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii vo
vzťahu k tretím osobám
V poľskej právnickej literatúre sa zdôrazňuje, že sa otázka reprezentácii
(zastúpenia) obchodnej spoločnosti týka tzv. vonkajších vzťahov tejto spoloč­
20 Bližšie: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 59. WACH, M., Status ułomnych osób
prawnych w polskim prawie cywilnym, Warszawa: C.H. Beck, 2008, 506 ss.
21 Pozri: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 60
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
194
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
nosti (poľ. zewnętrzna sfera stosunków spółki)22. Ide však o oprávnenie konať
v mene spoločnosti vo všetkých veciach navonok voči tretím osobám. Vo vše­
obecnosti možno konštatovať, že do predmetného rozsahu reprezentácii (zastú­
penia) spadajú súdne a mimosúdne činnosti konkrétnej obchodnej spoločnosti.
Mimosúdne činnosti týkajúce sa reprezentovania spoločnosti sa budú prejavovať
vo vyjadrení vôle v mene spoločnosti ako aj v možnosti vykonávania právnych
úkonov s tretími osobami.
Princípom je, podľa čl. 11 § 2 ZOS, že vo veciach týmto Zákonníkom neupra­
vených platia vo vzťahu k kapitálovej spoločnosti v organizácii ustanovenia týka­
júce sa daného druhu spoločnosti, aký vzniká dňom zápisu do registra. Otázku
reprezentovania (zastúpenia) spoločnosti s ručením obmedzeným poľský záko­
nodarca rozhodol upraviť v ZOS priamo aj zvláštne. Ustanovenie čl. 161 § 2 ZOS
ustanovuje, že právo reprezentovať (zastupovať) spoločnosť s ručením obmedze­
ným v organizácii patrí do pôsobnosti predstavenstva, alebo – ak predstavenstvo
ešte vymenované nebolo – patrí splnomocnencovi vymenúvanému (valným)
zhromaždením spoločníkov.
V súvislosti s prechodnou etapou spoločnosti s ručením obmedzeným
v organizácii je potrebné poukázať na to, že už v tejto fáze spoločnosť smie vytvo­
riť svoje obligatórne orgány. Vyplýva to predovšetkým z čl. 166 § 1 ods. 4 ZOS,
ktorý určuje nutné prvky, aké poľský zákondarca vyžaduje pre zápis spoločnosti
s ručením obmedzeným do registra podnikateľov v Národnom súdnom registri.
Podľa tohto ustanovenia návrh na zápis spoločnosti do registra musí obsahovať
priezviská, mená a bydliská členov predstavenstva a spôsob reprezentovania spo­
ločnosti
Vzhľadom na čl. 161 § 2 poľského ZOS, treba vziať do úvahy, že do dňa vyme­
novania predstavenstva, spoločnosť v organizácii je reprezentovaná (zastupova­
ná) splnomocnencom vymenúvaným v jednomyseľnom uznesení spoločníkov.
V poľskej právnickej literatúre si všíma, že dňom vymenovania predstavenstva
spoločnosti s ručením obmedzeným získujú členovia tohto predstavenstva právo
na reprezentáciu spoločnosti23. Také chapánie tohto uznesenia vyplýva priamo
z jeho znenia. Poľský zákonodarca použil v týmto uznesení výrokvú spojku „ale­
bo“, aká je charakteristická pre vylučujúcu disjunkciu24. Táto úprava má výlučný
charkter. To totiž znamená, že nikto iný mimo vyššie uvedeného okruhu osôb
nemôže byť splnomocnený reprezentovať a konať v mene spoločnosti navonok25.
22 Pozri aj: KIDYBA, A., Prawo handlowe, Warszawa: C.H. Beck 2013, s. 396. Bližšie:
NOWACKI, A., Reprezentacja spółki kapitałowej w organizacji., Prawo Spółek 10/2010, s.
9–20
23 Pozri: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 374
24 Pozri: PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Wars­
zawa: C.H. Beck 2012, s. 636 ako aj STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A.
(red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 374
25 Pozri: PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warsza­
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
195
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
Taktiež otázka udelenia splnomocnenia na reprezentovanie (zastupovanie) spo­
ločnosti je upravená rigoristicky v poľskom ZOS. Podľa ustanovenia čl. 161 § 2
ZOS, splnomocnenie môže byť udelené iba spoločníkmi a výlučné v jednomyseľ­
nom uznesení. V tomto prípade nie je môžné, aby splnomocnenie bolo udelené
predstavenstvom spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii. V súvislosti
so znením čl. 161 § 2 poľského ZOS, možno spozorovať, že je neprípustné, aby
práve splnomocnenec (napríklad advokát) vymenovaný predstavenstvom podal
návrh na zápis spoločnosti do súdneho registra26.
Problematika zastupovania (reprezentovania) jednoosobovej spoločnosti
s ručením obmedzeným v organizácii je vyriešená poľským zákonodarcom v čl.
162 ZOS. Podľa prijatej v tomto ustanovení úpravy jediný spoločník spoločnosti
s ručením obmedzeným v organizácii nemá právo reprezentovať túto spoloč­
nosť. Netýka sa to však otázky podania návrhu na zápis spoločnosti do súdneho
registra týmto spoločníkom. Právna konštrukcia, aká sa aktuálne nachádza v čl.
162 poľského ZOS, je v zhode s čl. 2 ods. 2 Dvanástej smernice Rady 89/667/EHS
z 21. decembra 1989 v oblasti práva spoločností o obchodných spoločnostiach
s ručením obmedzeným s jediným spoločníkom; teraz upravuje to čl. 2 Smerni­
ce Európskeho Parlamentu a Rady 2009/102/ES zo 16. septembra 2009 v oblas­
ti práva obchodných spoločností o spoločnostiach s ručením obmedzeným
s jediným spoločníkom. V poľskej právnickej literatúre sa taktiež zdôrazňuje,
že vymenovanie spoločníka jednoosobovej spoločnosti s ručením obmedzeným
do funkcie člena predstavenstva (konateľa) nie je v rozpore s ustanovením čl. 162
poľského ZOS. Podľa tohto ustanovenia je však v oprávnení jediného spoločníka
spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii právo podať návrh na zápis
tejto spoločnosti do registra27.
Ako zaujímavá sa javí otázka zastúpenia spoločnosti s ručením obmedzeným
v organizácii v prípade sporu medzi spoločnosťou a členmi jej predstavenstva.
Poľský zákonodarca neustanovil autonómnu úpravu tejto matérie. V súvislosti
s tým, podľa čl. 11 § 2 poľského ZOS platia primerane (poľ. odpowiednio) usta­
novenia týkajúce sa spoločnosti s ručením obmedzeným po zápise jej do regis­
tra. Problematiku subjektov oprávnených reprezentovať (zastupovať) spoločnosť
s ručením obmedzeným v sporoch s predstavenstvom upravuje čl. 210 § 1 ZOS.
Ako stanovuje tento predpís, v prípade sporov medzi spoločnosťou a členom
predstavenstva – spoločnosť zastupuje dozorná rada alebo splnomocnenec
wa: C.H. Beck 2012, s. 636
26 Bližšie: PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Wars­
zawa: C.H. Beck 2012, s. 636. Prax registrových súdov sa avšak v tejto otázke často odlišuje.
27 Pozri: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 375–376. PABIS, R., in WŁODYKA,
S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck 2012, s. 636–637.
SZAJKOWSKI, A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZUMAŃSKI,
A., SZWAJA, J., Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300, Warszawa:
C.H. Beck, 2014, s. 153
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
196
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
vymenúvaný jednomyseľným uznesením zhromaždenia spoločníkov. Vzhľa­
dom na fakt, že dozorná rada je v poľskej spoločnosti s ručením obmedzeným
fakultatívnym orgánom, bude v zásade platiť úprava týkajúca sa vymenovania
splnomocnenca. V právnej doktríne existujú spory, či splnomocnenec vymenú­
vaný skoršie zhromaždením spoločníkov, aby podal návrh na zápis spoločnosti
do súdneho registra, môže aj zastupovať (reprezentovať) túto spoločnosť v spore
medzi spoločnosťou a jej predstavenstvom (členmi predstavenstva). Podľa nie­
ktorých autorov čl. 161 § 2 poľského ZOS predstavuje osobitnú právnu normu
(lex specialis) voči čl. 210 § 1 poľského ZOS28 a v súvislosti s tým nebude vyžiada­
né udelenie ďalšieho splnomocnenia. Okrem vyššie uvedeného názoru, v poľskej
právnej doktríne možno nájsť predstaviteľov odlišného stanoviska, že práve čl.
210 § 1 poľského ZOS je základom pre udelenie splnomocnenia na zastupova­
nie spoločnosti v spore s členom predstavenstva29. Dôsledkom prijatia druhého
názoru je vždy nevyhnutnosť udelenia osobitného splnomocnenia na zastupova­
nie spoločnosti. Bez ohľadu na prijatie akejkoľvej koncepcie, spoločnosť v spore
s členom predstavenstva bude zastupovať splnomocnenec, pretože poľský ZOS
nepredvída, aby ktorýkoľvek spoločník-zakladateľ zastupoval ex lege spoločnosť
v takýchto sporoch.
5 Právna zodpovednosť spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii
Dôležitou otázkou týkajúcou sa spoločnosti s ručením obmedzeným je práv­
na zodpovednosť voči tretím osobám za záväzky prevzaté pred jej vznikom.
Pochybnosti totiž nevyvoláva fakt, že predovšetkým sama spoločnosť s ručením
obmedzeným v organizácii zodpovedá za svoje záväzky. To je však podstatný
princíp v poľskom právnom poriadku. Ak to bolo skoršie uvedené, spoločnosť
s ručením obmedzeným v organizácii je subjektom občianskoprávnych vzťahov
a podľa čl. 13 § 1 poľského ZOS nesie plnú zodpovednosť za svoje záväzky. I tu
však je potrebné podčiarknuť, že o záväzkoch kapitálovej spoločnosti v organizá­
cii možno hovoriť iba vtedy, keď osoba, ktorá prevzala záväzok, bola oprávnená
konať ako štatuárny orgán spoločnosti (predstavenstvo) alebo bola oprávnená
konať v mene tejto spoločnosti (splnomocnenec vymenúvaný v jednomyseľnom
uznesení zhromaždenia spoločníkov)30. Zodpovednosť spoločnosti a osôb, aké
boli oprávnené konať v mene spoločnosti alebo ako jej štatuárny orgán, je soli­
dárna. Podľa čl. 369 poľského OZ, solidárne záväzky vznikajú z právnych sku­
točností uvedených v zákone alebo z právnych úkonov. V dôsledku osobami,
28 Pozri: PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz. Wyd.
2. Warszawa: C.H. Beck 2012, s. 636. TRZEBIATOWSKI, M., Spółka z o.o. w organizacji,
Lublin: Norbetinum 2010, s. 161.
29 Pozri: NOWACKI, A., Reprezentacja spółki kapitałowej w organizacji., Prawo Spółek
10/2010, s. 18
30 Pozri: SZAJKOWSKI, A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZU­
MAŃSKI, A., SZWAJA, J., Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300,
Warszawa: C.H. Beck, 2014, s. 146
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
197
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
ktoré konali v mene spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii, sú osobý
oprávnené reprezentovať (zastupovať) túto spoločnosť31. Okrem toho, hypoté­
za právnej normy, aká vyplýva z čl. 13 § 1 poľského ZOS, neobsahuje otázku
zodpovednosti osôb, ktoré urobili v mene spoločnosti s ručením obmedzeným
v organizácii právny úkon, na ktorý neboli splnomocnení pričom spoločnosť tie­
to právne úkony neskoršie neschválila32.
Podľa čl. 161 § 3 poľského ZOS, zodpovednosť osôb, ktoré konali v mene spo­
ločnosti s ručením obmedzeným pred jej vznikom, sa zrušuje voči spoločnos­
ti dňom schválenia zhromaždením spoločníkov urobených takýmito osobami
právnych úkonov. Na tomto mieste je potrebné podčiarknuť, že schválenie zhro­
maždením spoločníkov takýchto právnych úkonov urobených ešte pred registrá­
ciou spoločnosti neoslobodzuje tieto osoby od zodpovednosti voči tretím oso­
bám. Nemá vplyv na túto zodpovednosť aj registrácia spoločnosti33. Okrem toho,
vyššie uvedené osoby zodpovedajú iba za tieto záväzky, ktoré prevzali v mene
spoločnosti. V súvislosti s tým, nebudú oni niesť zodpovednosť za všetky záväzky
spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii.
Právna úprava čl. 13 § 2 poľského ZOS predvída solidárnu zodpovednosť
spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii a spoločníka voči tretím oso­
bám, v prípade keď spoločník nesplatil svoj celý vklad, aký sa v spoločenskej
zmluve zaviazal do spoločnosti vniesť. Spoločník môže sa však od tejto zodpo­
vednosti oslobodiť: úplne, keď vnesie do spoločnosti vklad v plnej výške alebo
čiastočne, keď vnesie do tejto spoločnosti vklad v neplnej (čiastočnej) výške. Cie­
ľom zákonnej úpravy solidárnej zodpovednosti takejto spoločnosti a spoločníka
je ochrana práv tretích osôb pred negatívnym a nečestným konaním spoločníka.
Vzhľadom na túto právnu konštrukciu, spoločník bude oslobodený od zodpo­
vednosti v hraniciach splateného vkladu.
Zmyslom ustanovení poľského ZOS je snaha, aby spoločník vniesol a splatil
ako najrýchlejšie svoj vklad a základné imanie spoločnosti s ručením obmedze­
ným bolo splatené predo dňom registrácii v Národnom súdnom registri. Pod­
ľa čl. 167 § 1 ods. 2 poľského ZOS, členovia predstavenstva sú zaviazaní podať
do registrového súdu vyhlásenie o splatení vkladov pod hrozbou možnej občian­
skoprávnej34 a trestnoprávnej zodpovednosti35.
31 Pozri: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 62
32 Pozri: SZAJKOWSKI, A., TARSKA, M., in SOŁTYSIŃSKI, S., SZAJKOWSKI, A., SZU­
MAŃSKI, A., SZWAJA, J., Kodeks spółek handlowych, t. II, Komentarz do art. 151–300,
Warszawa: C.H. Beck, 2014, s. 146 ako aj PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek
handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck 2012, s. 638–639.
33 PABIS, R., in WŁODYKA, S. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz. Wyd. 2. War­
szawa: C.H. Beck 2012, s. 639–640. STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A.
(red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 374.
34 Pozri: čl. 291 poľského ZOS
35 Pozri: čl. 587 poľského ZOS
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
198
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
S ohľadom na to, že spoločnosť s ručením obmedzeným v organzácii je sub­
jektom, aký zodpovedá samostátne za záväzky – poľský ZOS upravuje aj likvi­
dačné konanie spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii. Nesnažiac sa
hlbšie analyzovať problematiku likvidačného konania, treba upozorniť, že v dok­
tríne pochybností budí otázka zodpovednosti spoločnosti a osôb, aké konali v jej
mene (čl. 13 § 1 poľského ZOS) ako aj otázka zodpovednosti spoločníkov takejto
spoločnosti (čl. 13 § 2 poľského ZOS). Majúc na zreteli právnu ochranu veri­
teľov spoločnosti s ručenim obmedzeným, poľské zákonodarstvo predpokladá
zodpovednosť vyššie uvedených subjektov (t.j. osôb konajúcich v mene spoloč­
nosti, spoločníkov, členov predstavenstva tejto spoločnosti aj samej spoločnosti)
za záväzky spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii v prípade likvi­
dačného konania tejto spoločnosti36. Podľa čl. 170 § 1 poľského ZOS, ak nebol
zápis spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii podaný registračnému
súdu v lehote 6 mesiacov a takáto spoločnosť nemôže spoločníkom vrátiť všetky
vklady alebo nemôže splatiť dlhy všetkým veriteľom – predstavenstvo tejto spo­
ločnosti je zaviazané začať likvidačné konanie tejto spoločnosti. V prípade ak
spoločnosť s ručením obmedzeným nemá predstavenstvo, zhromaždenie spo­
ločníkov alebo registračný súd musí vymenovať likvidátora alebo likvidátorov.
Základným účelom likvidácie spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii
je speňaženie všetkého ostatného majetku spoločnosti a splatenie (uhradenie,
vyrovnanie) prevzatých spoločnosťou záväzkov.
6 Záver
Pomenovanie v poľskom právnom poriadku štruktúry, aká existuje ešte
pred zápisom spoločnosti s ručením obmedzeným do súdneho registra ale už
od momentu uzavretia spoločenskej zmluvy, ako aj určenie jej právneho statu­
su umožnilo odstrániť veľa jestvujúcich skoršie v doktríne pochybností. Poľská
úprava spoločnosti s ručením obmedzeným v organizácii, ktorá sa teraz nachá­
dza v Zákonníku obchodných spoločností, reguluje a ustanovuje konkrétnu
právnickú bytosť. Táto právnická jednotka má právnu subjektivitu a vďaka tomu
je plnoprávnym účastníkom občianskoprávnych vzťahov. Pre úplnosť je potreb­
né však dodať, že táto právna konštrukcia umožňuje každému spoločníkovi
vniesť do spoločnosti peňažný a nepeňažný vklad ešte pred vznikom spoločnosti
s ručením obmedzeným.
Dočasný charakter tejto právnej bytosti, aký predvídal poľský zákonodarca,
treba považovať za dôležitý nie len pre situáciu veriteľov ale aj spoločníkov. V prí­
pade spoločníkov ide však o možnosť ponesenia nimi zodpovednosti v dôsled­
ku nevnesenia vkladu. Právnu úpravu poľského inštitútu spoločnosti s ručením
obmedzeným v organizácii možno ohodnotiť za významnú pre celú právnu kon­
36 Pozri aj: STRZĘPKA J. A., ZIELIŃSKA E., in STRZĘPKA J. A. (red.), Kodeks spółek handlowych. Komentarz, Warszawa: C.H. Beck, 2013, s. 388
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
199
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
štrukciu tejto kapitálovej spoločnosti, pretože predstavuje jej prechodnú etapu,
aká je nevyhnutná pre založenie a vznik cieľovej spoločnosti s ručením obme­
dzeným (už právníckej osoby).
Mgr. Mateusz Żaba
Fakulta práva a administrácie, Sliezska univerzita v Katoviciach (Poľsko)
Email: [email protected]
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
200
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
Recenze
CHOLENSKÝ, Robert. Praktický průvodce mediací: podle nové právní
úpravy. Praha: Linde Praha, 2013. 300 s. ISBN 978-80-7201-901-4.
Nedávné zákonné rozšíření mediace nám přineslo i nové povolání zapsaného
mediátora. Blízká budoucnost teprve ukáže, do jaké míry a nakolik se toto nové
povolání u nás rozvine; například ve srovnání s německým právním okruhem
nebo i jinými zeměmi. Publikace advokáta Roberta Cholenského přináší pod­
statný průnik do českého mediačního práva. Nazvána je sice Praktický průvodce
mediací, ale ve skutečnosti obsahuje cenné poznatky, které překračují běžnou
praktickou příručku z práva či managementu. Kniha vyšla v roce 2013 v nakla­
datelství Linde Praha a čítá 300 stran.
Práce nese podtitul Podle nové úpravy, rozuměno dle zákona o mediaci
z roku 2012. Autor již tímto podtitulem dává na vědomost, že mediace sama
o sobě není ničím novým v našem právním prostředí. Setkávali jsme se s ní již
dříve v několika dílčích zákonem upravených případech, které se dodnes týka­
jí kolektivního vyjednávání v právu pracovních a kolektivních či hromadných
smluv podle autorského zákona. Kladem recenzované práce i celého přístupu
jejího autora je právě to, že obecnou mediaci, lze-li to takto říci, správně a ústroj­
ně klade do širšího mediačního prostředí českého práva a jeho nedávné historie.
První část Cholenského práce je věnována alternativním řešením sporů
obecně, stejně jako i přehledu různých metod řešení sporů. Následuje historic­
ký vývoj a současnost těchto alternativ k soudnímu řízení v Česku. Pozornost
je věnována i smírčímu řízení soudnímu. Zvláštní část obecného úvodu pak
autor věnuje, jak zákon říká, „zprostředkovatelům“ (správně prostředníkům čili
mediátorům) podle autorského zákona z roku 2000 a dalším záležitostem včetně
možností mediace ve sporech diskriminačních. Samotné mediaci je věnována
druhá část, která je uvozena zahraničním exkursem včetně amerických koře­
nů mediace. Jedná se o přehledný pohled, který může být pro českého čtenáře
obohacením. Podobně je rozveden celý mediační proces, který je rozfázován až
po vyřešení mediace.
Samostatný díl, který by jistě obstál i nezávisle na celé knize, je autorův
komentář k zákonu o mediaci z roku 2012. Proti poměrně netradičnímu redakč­
nímu přístupu ale nelze ze čtenářského hlediska nic namítat, protože čtenářské
veřejnosti se tak dostává do rukou ucelený soubor poznatků o relativně novém
jevu v českém prostředí. Za mimořádně přínosné považuji autorovy tabulky,
v nichž srovnává jednotlivé metody alternativních řešení sporů včetně výhod
a nevýhod s tím spojených. Domnívám se, že právě v tom může být recenzovaná
kniha užitečná pro každého advokáta, ač by nebyl zapsaným mediátorem. Kni­
ha totiž poskytuje určitý návod i pro zamyšlení se nad právní radou klientovi,
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
201
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1
jak a ve které věci dále mimosoudně postupovat. Tím lze ušetřit čas i náklady
na všech stranách. Autor v tomto ohledu prováděl rozsáhlý vlastní několikaletý
výzkum, který i takto zúročil. Jednalo se o výzkum v našich poměrech zcela oje­
dinělý, nicméně podstatný a zejména všeobecně užitečný. Publikace je ukončena
zamyšlením nad některými právně teoretickými či spíše právně filozofickými
aspekty mediace, které by snad mohlo být výzvou i pro další „vyšší“ pokračování.
Kniha je užitečně doplněna plnými texty souvisících předpisů.
O hodnotě každé odborné či vědecké práce svědčí i to, zda a nakolik vyvolává
další diskuze a tříbení myšlenek. Mám za to, že Cholenského praktický průvodce
toto hledisko plně splňuje. Jistě lze nad některými závěry recenzované práce dis­
kutovat či vést odborné polemiky, což je ostatně jen dobře.
Dovolím si nastínit pár otázek.
Do jisté míry otevřenou právní záležitostí nám stále zůstává postavení „neza­
psaných“ mediátorů neboli živnostníků, kteří již dříve započali se svou živností.
Jistá potíž na veřejnosti může vznikat tím, že vedle sebe existují „staří“ mediátoři
coby živnostníci a noví zapsaní mediátoři v samostatném profesním postavení.
Z hlediska ochrany nabytých veřejných subjektivních práv (veřejnoprávního sta­
vu živnostenského) je jistě správné, jestliže dosavadní „stará“ postavení zůsta­
nou nedotčena. Na druhé straně bychom ale měli dbát i potencionálně kolidu­
jícího veřejného či obecného zájmu, jímž je ochrana zákaznické veřejnosti před
nebezpečím záměny činnosti „mediátora“ a „zapsaného mediátora“. Ve svém
důsledku by to mohlo objektivně přinášet neblahé dopady na soukromá práva
dotčených osob. Vzpomínám si na obnovování svobodné advokacie v Českoslo­
vensku a zavádění tehdejších komerčních právníků na počátku 90. let, kdy bylo
nutno rovněž řešit některá dosavadní veřejnoprávní oprávnění k právním služ­
bám mimo advokacii. Proto jsem toho názoru, že živnostenská mediace měla
– například po uplynutí určité doby – zaniknout, resp. být přeměněna do stavu
zapsaných mediátorů. Pokud dosavadní živnostník tuto službu skutečně a řád­
ně poskytoval, pak by eventuální odborná zkouška neměla být pro něho ničím
věcně nepřekonatelným. Lze si představit i jisté úlevy s tím spojené; zejména
na nákladech s tím souvisejících. Dlužno dodat, že „staří“ mediátoři a dnešní
zapsaní mediátoři si jsou navzájem konkurenty na hospodářském trhu služeb.
Jinou věcí je souběžné postavení advokátů a zapsaných mediátorů. Skuteč­
ností je, že i běžný advokát ve své praxi se souhlasem klienta někdy fakticky
působí jako určitý prostředník ve sporu s druhou stranou. Stává se, že klient si
právě k tomu najímá službu dalšího (nežli tzv. vlastního) advokáta. Praxe bývá
bezpochyby velmi rozmanitá. Mé jisté občanské i odborné rozpaky ale směřu­
jí k tomu, že obě povolání, jak advokáta, tak zapsaného mediátora jsou samo­
statnými odbornostmi. Spíše se proto navenek vyjevuje to, co je odlišuje, nežli
spojuje, protože jinak by se ani nemuselo jednat o dvě odlišná povolání a o jiné
služby. Nejsem si proto úplně jist, zda a pokaždé se lze plně zbavit návyků advo­
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISSN 1801-0288
202
AIO, 2015, Vol. 10, No. 1.
kátní praxe, zapomenout na ně a plně se věnovat mimoadvokátní, leč v něčem
podobné, profesi se všemi pro ni příznačnými postupy a i jiným způsobem myš­
lení. Námitka to je ale spíše psychologická, týkající se psychologie některých
povolání, nežli právní, protože právně tomu nic nebrání.
Samostatný problém tvoří rodinná mediace. Právě od ní bylo hodně oče­
káváno. Sám se domnívám, že právě v rodinných věcech má mediace obrovský
prostor a své pravé místo. V polovině října 2013 však nalezneme pouze jediné­
ho zapsaného mediátora s působností i v rodinných věcech, což je z hlediska
praktických potřeb neblaze málo. Snad další vývoj v tomto směru otevře další
cestu. Jistou překážkou zatím může být profesní náročnost na přípravu i zkoušky.
Na druhé straně ale může být dobře, jestliže přístup do tohoto povolání je sice
volný, avšak odborně přísně prověřovaný. Stát si musí hledět ochrany potencio­
nálně slabších stran, jíž jsou obě strany rodinného (či jiného) problému. Proto je
obecně žádoucí klást na stav zapsaného mediátora zvýšené požadavky.
Závěrem můžeme říci, že Praktický průvodce mediací od advokáta Roberta Cholenského představuje zdařilý počin na poli u nás neoraném. Proto jej lze
doporučit širší odborné veřejnosti.
Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.
vedoucí katedry občanského a pracovního práva
Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
advokát v Brně
email: [email protected]
© Palacký University, Olomouc, 2015. ISSN 1801-0288
203
Pokyny pro autory a podmínky přijetí rukopisů
•
•
•
•
•
•
Vydavatel přijímá dosud nevydané příspěvky prostřednictvím redakce
ve dvou výtiscích a na CD / DVD, popř. elektronickou poštou.
Příspěvek je nutno zpracovat v textovém procesoru MS WORD (přípo­
na *.doc, nebo *.docx) nebo kompatibilním a v datové podobě jej doručit
na emailovou nebo poštovní adresu redakce AIO.
Každý příspěvek musí být odevzdán ve formě požadované redakcí (podle
následujícího vzoru).
Každý příspěvek prochází recenzním řízením.
Redakce si vyhrazuje právo odmítnout bez další výzvy publikaci příspěv­
ku, který nesplňuje požadavky na formu nebo nebude lektorem doporučen
k publikování.
O nutnosti provedení autorské korektury rozhoduje redakce. Když redakce
rozhodne, že autorská korektura není potřebná, nemá autor právo požado­
vat její provedení.
Instructions for the Authors and Publishig Conditions
•
•
•
•
•
The publisher accepts only contributions not yet published that must be sent
in two printed copies and on CD/DVD/or through electronic e-mail.
Contributions must be submitted in the form required by the editors (see
form below). Especially the contributions must be processed in Microsoft
Word (*.doc or *.docx filetypes) or a compatible data format and must be
sent to the email or mailing address of the editors of AIO.
Each contribution is peer-reviewed.
Editors reserve the right to refuse any contribution which does not comply
with the requirements of form and content or which will be assessed as not
suitable for publishing by the reviewer.
The editors reserve the right to decide on the need of author’s corrections.
If the editor’s office finds there is no necessity of author’s corrections, the
author is not authorized to require it.
Adresa redakce | Address of editor’s office: Univerzita Palackého v Olomouci,
Právnická fakulta, redakce Acta iuridica olomucensia, tř. 17. listopadu 8, 771 11
Olomouc, Česká republika. Email: [email protected] tel.: +420 585 637 635,
fax: +420 585 637 506.
Požadovaná forma příspěvku
Název článku (česky nebo slovensky)
Název článku (anglicky)
Jméno autora(ů)
Klíčová slova (česky nebo slovensky, maximálně 15 slov)
Abstrakt (česky nebo slovensky, maximálně 50 slov)
Keywords (anglicky, maximálně 15 slov)
Summary (anglicky, maximálně 50 slov)
Text příspěvku (vhodně členěný na jednotlivé odstavce. Každý odstavec na
novém řádku. Pro poznámky pod čarou použít automatickou funkci. (Vložit/
Poznámka pod čarou). Citace podle obvyklé formy. Podle rozsahu a zaměření
bude příspěvek zařazen do příslušné sekce časopisu.)
Jméno autora(ů) + tituly
Působiště autora
Email
Required form of the paper
Title
Name of the Author(s)
Keywords (English, maximum 15 words)
Summary (English, maximum 50 words)
Text of paper (it should be properly divided into separate paragraphs; each
paragraph starting in a new line. For footnotes, please, use the automatic func­
tion – Insert / Footnote. All notes should be numbered automatically. Quote
according to the usual form)
Name of autor(s) + academic titles
Home institution
Email

Podobné dokumenty

Název datum odkaz klicova slova ci kratky popis obsah Ukrajina se

Název datum odkaz klicova slova ci kratky popis obsah Ukrajina se Chtěl bych se dotknout tématu, které je dle mého názoru mnohem důležitější než to, čemu se teď říká “návrat ke studené válce“. Jeden můj známý řekl, že ukrajinský konflikt a občanská válka je něco ...

Více

2|2013 - uměleckohistorická společnost

2|2013 - uměleckohistorická společnost zda by nebylo dobré, aby se teoretické reflexi kritiky pravidelně věnoval časopis Umění; Jiří Ptáček připomněl, že se o to již pokouší časopis Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, vydávaný VVP A...

Více

Neprijateľné obchodné podmienky vo

Neprijateľné obchodné podmienky vo Vedúci organizačného výboru a odborný garant konferencie: Doc. JUDr. Kristián Csach, PhD. LL.M., Právnická fakulta Univerzity PJŠ v Košiciach

Více

Kompas - část 4

Kompas - část 4 ? JePročto jedna a tatáž otázka?

Více

AIO 2/2015 - Acta Iuridica Olomucensia

AIO 2/2015 - Acta Iuridica Olomucensia anglickém jazyce vycházející z  originální výzkumné činnosti autora nebo kolektivu autorů, které jsou vnitřně členěny (hypotéza – rozbor problematiky – závěry), reflektují dosavadní stav vědeckého ...

Více

Orl-2014-7 - Otevřený Rozšalovávací List

Orl-2014-7 - Otevřený Rozšalovávací List být pokornými, uvědomit si naše kořeny a zase za ně začít bojovat, může se stát, že „Havlova blbá nálada“ pomine. A my se začneme více zajímat o svět, který nás obklopuje, a hledat odpovědi, jež ne...

Více

obsah - Centrum evropských studií

obsah - Centrum evropských studií ntent&view=article&id=84&Itemid=69&limitstart=4>, The Arctic Governance Project: A Sustainable Future for the North [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Dostupné z WWW: Více

Session of Legal Theory

Session of Legal Theory appeared in the early nineties. As a result of legal and political changes there was a number of highintensity conflicts in the social scale. The situation had implied seeking for new ways of curbi...

Více

příležitosti a výzvy mice

příležitosti a výzvy mice krásný web, ale nejsou za ním vidět konkrétní lidé, může to na někoho působit podezřele. Web, na kterém jsou vidět konkrétní zaměstnanci, jež mohu osobně potkat na výstavě či veletrhu, ve mně vzbuz...

Více