Zpravodaj Korýtko září 2013

ročník 14. 3/2013
Zpravodaj
Korýtko
… a neztratíte přehled
Milí čtenáři,
uplynulé období bylo plné zvratů a novinek. Tropická horka nám dávala „zabrat“ docela
dlouho. Což v létě bývá naprosto normální. Ale i tak se našli nespokojenci, kteří si
postěžovali, že v létě je moc horko a v zimě zase bude moc zima. Ovšem tato horka už nám
svou sílu dávala pocítit opravdu přesčas. Snad to byla kompenzace za předešlé rozsáhlé
povodně, jež nedaly nikomu klidně spát. Televizní noviny ukazovaly jednu katastrofu za
druhou, například protipovodňové zábrany za stamiliony, jejichž ochrana se rovnala nule,
neustálé přehazování kompetencí a odpovědnosti zato, jakých rozměrů povodně v konečném
důsledku dosáhly a podobně. Mezi tím se ale občas blýskla jiskra něčeho pěkného, nadějného.
V České republice se narodila první paterčata, čtyři chlapci – Alex, Martin, Michael, Deniel
a holčička Terezka. Velká Británie se může také pyšnit, a to novým náledníkem trůnu, který
se narodil princi Williamovi a jeho manželce Catherine. Pojmenovali ho George Alexander
Louis, ale miminko bude používat jméno Jeho královská výsost princ George z Cambridge.
Českou politickou situaci nemá smysl ani sáhodlouze popisovat. Policejní razie ve vysoké
politice zaskočila celý národ, ale kupodivu nejvíce všechny přímo i nepřímo obviněné.
Následkem samozřejmě nemůže být nic jiného, než konec takové vlády. Můžeme se těšit na
nové volby, které nás budou stát opět nějakou tu korunu navíc. Věřit v krásné zítřky sice
můžeme, zda ovšem nastanou, je jen ve hvězdách a snad částečně i v našich rukou.
Ti z nás, kteří se rádi zasmějí, jistě nepropásli aférky Ivetky Bartošové, jenž alespoň umí
pobavit. Je pravdou, že se nám stará o skoro každodenní vzrušující pokračování své
nekončící životní telenovely. Došli jsme až tak daleko, že nevědomky zaměstnala také
policii tím, že si udělala výlet do Itálie.
Zmiňovat bych mohla další a další věci, což ale není účelem našeho Zpravodaje Korýtko.
Věřím, že většina z vás, čtenářů, má přehled o dění u nás i ve světě. Ve zkratce jsem uvedla
pouze takové události, které zůstaly v mé paměti, či jsem se nad nimi na chvíli zastavila a
zamyslela, možná zasmála.
Opět děkuji všem, kdo napsali alespoň několik slov za své vlastní vůle a tím přispěli k
„výživnému“ doplnění tohoto letního čísla. Další Zpravodaj bude vycházet až před
Vánocemi, do té doby vám všem přeji hodně zdraví, klidu a pohody. Samozřejmě se ráda
zastavím a s kýmkoli z vás „prohodím“ pár slov, ať už ohledně současného vydání, nebo jen
tak. Těším se na další příspěvky a také případné ohlasy a návrhy na vylepšení Zpravodaje.
Vaše redaktorka
Jitka Kišková (středisko C3)
2
… připomeňme si …
Studoval na pražské konzervatoři. V letech
1927-29 přerušil studijním pobytem
v Paříži. Po návratu začal spolupracovat
s dvojicí Voskovec, Werich (dále V+W) jako
skladatel swingových a jazzových písní,
hudební dramaturg a dirigent. V+W se
znali jako spolužáci z pražského gymnázia,
spolupracovat začali v redakci týdeníku
Přerod, kde vedli kulturní rubriku. Poprvé
se představili V+W v Osvobozeném divadle
v roce 1927 s hrou Vest pocket revue
(revue z kapsičky u vesty) a s klavírním
doprovodem Jaroslava Ježka. Jeho písně
byly nedílnou součástí her, ale
neodmyslitelně se zapsaly především
do mysli české společnosti a vstoupily
do dějin české populární hudby.
se narodil 6. února 1905
v Praze. Kde také vystudoval gymnázium.
Po maturitě se dal na studium práv
na Karlově univerzitě, které nedokončil.
ř
se narodil 9. června
1905 v Sázavě, vlastním jménem Jiří
Wachsmann. Studoval na gymnáziu
v Praze, poté získal stipendium
na Carnotově lyceu ve francouzském
Dijonu, kde studoval v letech 1921 – 1924.
Do roku 1932 byly hry V+W zábavné,
výjimečně se objevovaly narážky
na tehdejší společenské poměry. Hry byly
často obohaceny improvizací podle reakcí
publika. V repertoáru se objevovaly
především historické náměty a exotická
prostředí přenášeny do místních poměrů.
V + W byli zakladateli tzv. forbín
(předscén), což byly improvizované dialogy
na předscéně, které reagovaly na aktuální
politické a kulturní události. Tyto dialogy
nebyly dopředu připravené. V roce 1935
ž
se narodil 25. září 1906
v Praze. Od dětství byl postižen vážnou
oční chorobou.
3
se rozhodli jako projev cenzury divadlo
uzavřít. Po celé léto objížděli
Československo a sháněli finanční
prostředky. Publikum se však dovolávalo
návratu oblíbené dvojice v nové úspornější
verzi Osvobozeného divadla, které navíc
změnilo název na Spoutané divadlo
s pronájmem malého sálu v divadle
Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější
hra této dvojice - Balada z hadrů. V roce
1937 se vrátilo k původnímu názvu
Osvobozené divadlo. V roce 1939 Ježek
emigroval před nacisty do Ameriky, ale
emigraci snášel těžce. Zemřel ve věku 36
let na selhání ledvin v městské nemocnici
v New Yorku. Po válce byly jeho ostatky
převezeny do Československa a uloženy
na Olšanském hřbitově v Praze.
i dvojfilmem Císařův pekař a pekařův císař.
Spolupráce dvojice V+W byla realizována
prostřednictvím korespondence. Werich
po přečtení dopisy odesílal zpátky
Voskovcovi, který je archivoval. Celou
korespondenci postupně vydalo
Nakladatelství Akropolis ve třech svazcích
v letech 2007 a 2008. Dopisovali si až
do Werichovy smrti. Roku 1963 byl
Werichovi udělen titul národní umělec. Jiří
Voskovec se věnoval v USA divadlu a filmu.
Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha
představeních. Ztvárnil např. roli prvního
herce v Hamletovi. Hrál také v mnoha
filmech. Jan Werich se věnoval více psaní a
převážně i politické kritice. Werich a
Voskovec se naposledy setkali v roce 1974
ve Vídni. Werichovi diagnostikovali
rakovinu hrtanu, ale operaci odmítl.
Ozařováním začal trpět chronickou
bronchitidou a zápaly plic. Zemřel 31.
října1980 v Praze. Poslední rok svého
života prožil Voskovec v Kalifornii, kde
prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1.
července 1981 na infarkt. Werich má
Po roce 1946 se Jan Werich a Jiří Voskovec
pokusili obnovit Osvobozené divadlo, ale
společenské poměry nebyly politické
satiře příliš nakloněny. Pokud by chtěli
pokračovat, museli by kritizovat to, za co
v předchozích letech bojovali. Navíc se již
počátkem tohoto období objevily rozpory
mezi oběma autory o dalším směřování
divadla. Po emigraci Jiřího Voskovce v roce
1948 do Paříže, kde pracoval
pro organizaci Unesco, Osvobozené
divadlo zaniklo úplně. Werich se mezitím
stal ředitelem Divadla ABC. V roce 1950
odcestoval Voskovec do USA, což se mu
stalo osudným, byl uvězněn na 11 měsíců
pro podezření z komunismu. Jan Werich
navázal na tradici Osvobozeného divadla
v duu s Miroslavem Horníčkem, později
společný hrob s Jiřím Voskovcem od roku
1990.
Z divadelních her: Golem, Hej rup!, Nebe
na Zemi, Těžká Barbora, Divotvorný hrnec,
Sever proti jihu, Vest pocket revue…
Z filmů: Pudr a benzín, Peníze nebo život,
Svět patří nám, Hej rup!, Byl jednou jeden
král (jen Werich)…
Z písňové tvorby: David a Goliáš, Ezop a
brabenec, Klobouk ve křoví, Babička Mary,
Život je jen náhoda, Potopa, Svět patří
nám, Tmavomodrý svět, Zeměkoule…
4
na ukončení projektu sKaret schválila
Sněmovna na návrh Senátu. Zákon je
postoupen horní komoře k dokončení.
Přijatá verze opět navrhuje navrácení
bezplatné výplaty sociálních dávek
na vlastní účet příjemců dávek nebo
složenkou. SKarty pro osoby se zdravotním
postižením by měly být nahrazeny průkazy
Projekt dle bývalého ministra Drábka měl
ušetřit státu na provozních výdajích
při výplatě dávek. Na poštovném opravdu
ušetřil 38 milionů korun, ovšem výdaje
spojené se zaváděním sKaret přesáhly
skoro 83 milion korun (zahrnují zvýšené
náklady za poštovné při rozesílání výzev
k vyzvednutí karet, úpravou informačních
systémů a pořizování čteček). Za samotné
zrušení projektu zaplatí stát dalších skoro
5,5 milionů (opět za poštovné a vydání
nových průkazů pro osoby se zdravotním
postižením), a to jsme ještě nezapočítali
kompenzaci České Spořitelně. Ta
do projektu vložila okolo 300 milionů
korun. Nečasova vláda navrhovala
odškodnění v maximální výši 140 milionů
korun. Pokud však Ústavní soud rozhodne,
nebude muset stát odškodné platit vůbec.
Od května letošního roku už úřady sKarty
vydávají pouze zájemcům, kteří o to
požádají. Poté, co zákon o zrušení sKaret
vyjde ve Sbírce zákonů, vlastníci od Úřadu
práce obdrží informativní dopis s popisem,
jak dále postupovat. Osobní návštěva
úřadu práce či navrácení karet nebude
nutné. Příjemci dávek si mohou opět
vybrat, jakým způsobem si přejí přebírat
peníze. Než ke změně dojde, zůstanou
systémy vyplácení dávek vlastníkům
i nevlastníkům sKaret stejné. Nově zvolená
výplata prostřednictvím složenek nebude
zpoplatněna, poštovné půjde ze státní
kapsy.
Očekávaný konec „slavných“ sKaret má
přijít definitivně do půl roku od nabytí
účinnosti zákona, tedy zhruba v únoru
příštího roku.
Všem, kdo se o to zasloužili, děkujeme…
Zrušení sKarty
aneb konec
jednoho problému
v Česku
Je to možné? Opravdu se nám to jen
nezdá? Nevymyslí si naše vláda nějakou
jinou srandu? Vtipné je už jen to, že
bývalému ministru práce a sociálních věcí
Drábkovi a jeho náměstku Šiskovi nakonec
nehrozí žádné trestní stíhání za nakládání
s osobními údaji příjemců sKaret. Státu
natropili obrovské škody, ale dle policie
došlo „pouze“ k porušení dvou paragrafů
o ochraně osobních údajů. Ministerstvo
práce a sociálních věcí (dále jen MPSV)
mohlo sdílet osobní údaje příjemců dávek
jen s Českou správou sociálního
zabezpečení, nikoli soukromou banku,
i když jsou její úředníci vázáni mlčenlivostí.
Nejde tedy o trestný čin, ale „pouze“
o správní delikt. Úřad pro ochranu
osobních údajů uložilo MPSV za tento krok
pokutu 2,5 milionu korun. V květnu již
MPSV Úřad pokutoval půl milionem
za nedostatečné zabezpečení osobních
údajů.
Poslanci ODS Lenka Kohoutová a Zbyněk
Stanjura ve vlastní verzi pozměňovacího
návrhu přišli s tzv. chráněnými účty,
na nichž by byly sociální dávky chráněny
před exekucí. Současní majitelé by skarty
mohli využívat jako platební kartu. Pokud
by si chtěl příjemce dávky zvolit možnost
zasílat peníze poštovní poukázkou, zaplatil
by za ni příslušnou částku. Návrh však
neprošel.
Současný prozatímní ministr práce a
sociálních věcí František Koníček se chtěl
přičinit o ukončení funkce sKaret a
zastavení přípravy tendru na nový systém
pro úřady práce. Systémy využívající úřady
rok a půl, stále ještě nefungují a už asi ani
pořádně fungovat nebudou. Návrh
5
Klíčovka
(pokračování seriálu)
Blesk z čistého nebe
Bože můj! Nemůžu tomu uvěřit, že už je to 5 let, co jsem nastoupila do domova
pro seniory Lavorek! Za tu dobu jsem nabyla neocenitelných zkušeností. Moje šéfová
Marta jednoho krásného dne povídá: „Adélko, máš takové malé pracovní jubileum,
tak to musíme nějak oslavit“. Nakoupila jsem tedy pro své kolegyně chlebíčky a
zákusky, taky kávu. Protože v pracovní době nesmíme konzumovat žádný alkohol, tak
jsem k pití nakoupila dobré minerálky. Jdu tedy do práce s plnými taškami
nakoupených dobrot a v duchu si promítám nazpět uplynulých 5 let mé práce a mého
života. Jsem tak trochu duchem nepřítomna a to se stává osudným. Přehlédla jsem na
křižovatce červenou na semaforu...
Cítím strašný náraz a pak ztrácím vědomí. Probouzím se teprve v našem špitále
na jednotce intenzivní péče. Nic si nepamatuju a je mi špatně. K mému lůžku se
přibližují bohové v bílých pláštích. Pan primář s prošedivělou kšticí se na mne dívá
přes své brýle: „Paní Tomanová, při vší smůle jste měla štěstí! Jste teď ve
stabilizovaném stavu... Ovšem máme obavy, že nebudete taková jako dřív... Věřte mi,
děláme všechno co je v našich silách, ale invalidní vozík pravděpodobně budete
potřebovat...“
To mi tak ještě scházelo! Můj první pocit je ten, že nechci žít. I když jsem byla v
kontaktu s mnoha vozíčkáři a obdivuji jejich silnou vůli překonávat všechny možné
bariéry, zpočátku nenacházím sama v sobě dost perspektivního optimismu. Ovšem
pak jsem si vzpomněla na pana Chlebíčka... Na první pohled starý pruďas, ale je v něm
něco, co by mohlo člověka inspirovat a povznést.
Když mě potom přeložili na normální nemocniční pokoj, bylo mi jasné, že se
musím s panem Chlebíčkem stůj co stůj setkat.
Pokračování příště…
Mgr. Petr Chlebovský, C3
Poznámka redaktorky – Seriál „Klíčovka“ se blíží ke svému konci… dle slov autora nás
čeká zřejmě pouze pár dílů, a to doslova. Nezoufejte, Mgr. Chlebovský již pracuje
na koncepci nového seriálu, což vzkazuje všem svým čtenářům.
6
Můj
sloupek
Na chvíli se zastavme a podívejme se, co
zrovna držíme v které ruce a proč jsme
to uchopili právě touto rukou? Zamysleli
jste se někdy nad tajemství praváků a
leváků? Jak je možné, že většina z nás
používá pro psaní pravou ruku a někdo
v levé ruce tužku ani neudrží? Existují
různé výzkumy na to, co vlastně
ovlivňuje, že se dítě narodí jako pravák
či levák. Prokazatelně za to můžou
genetické vlivy a do určité míry je
praváctví a leváctví dědičné. Také se
všeobecně rozlišuje levorukost vrozená
(celkově je založením člověk levák),
naučená (v důsledku úrazu nebo
poškození mozku – nutně přeučený
pravák) nebo pseudolevorukost
(přeučení praváka na leváka bez úrazu
nebo jiného důvodu). Sama jsem si
kolikrát pro svou vlastní zvědavost vzala
do levé ruky tužku a snažila se jen
podepsat… připadala jsem si jako
prvňáček… a přitom spoustu věcí
dělávám pro praváka nepochopitelně na
opačnou stranu. V dobrém rozmaru
jsem například zkusila uchopit
tenisovou raketu do levé ruky a snažila
se vůbec trefit do míčku. Nebo
jednoduše použijte opačnou ruku po
vykonání potřeby na toaletě. Když už
jsem na to narazila, pro zajímavost se po
vykonání velké potřeby umývají
Arabové levou rukou, a proto je tato
ruka naprosto nevhodná k jakékoli jiné
činnosti. V Indii je dokonce neslušné jíst
levou rukou. V Indonésii není ani
vhodné levou rukou přijímat dary.
Japonský muž mohl i vyhnat svou ženu,
když zjistil, že je levačka. Při psaní
čínského písma se levákům vede velmi
obtížně, jelikož je navrženo pro praváky.
Z historických zdrojů víme, že byl
prosazován kult pravé ruky. Projevy
levorukosti pokládali za čarodějnictví,
spojenectví s ďáblem, leváky za
degenerované a neohrabané lidi.
Křesťanství zaujalo prostřednictvím
Písma k levákům odmítavý postoj. Ještě
v polovině minulého století byly děti
v evropských a amerických školách
trestány, když psaly levou rukou. Až
v roce 1967 bylo přeučování leváků na
praváky zrušeno výnosem ministerstva.
Nemám v úmyslu vás zatěžovat složitou
stavbou mozku nebo jeho fungováním
vzhledem k dominantnosti jedné
z rukou. Důležitá je však zmínka o tom,
že ve všem hraje roli řečové centrum
umístěné u většiny lidí v levé mozkové
hemisféře. Když se ale někdo násilně
snaží přeučit leváka na praváka, může
začít tento člověk koktat nebo se v řeči
zadrhávat. Všeobecně se tvrdí, že jsou
leváci inteligentnější než praváci, s čímž
já jako pravák zásadně nesouhlasím.
Leváci jsou také považováni za
úspěšnější, protože zvládají více
dovedností a jsou tvořivě i umělecky
zaměření. Spousta známých osobností,
ať už malířů, herců nebo dokonce
amerických prezidentů, se řadí mezi
leváky… spousta z nich, … ale ta druhá
spousta jsou přeci praváci…
Stigma leváků je v současné době již na
ústupu. Existují specializované obchody
s předměty uzpůsobenými právě pro ně
(škrabky na brambory, nůžky, otvíráky
na konzervy…). Sami si můžete
vyzkoušet, jak jste na kterou ruku
šikovnější. Dominantní rukou si většinou
češete vlasy, čistíte zuby, stříháte
nůžkami nebo navlékáte nit do jehly.
Leccos nám může napovědět o
dominanci rukou jeden z rychlotestů –
sepněte ruce s propletenými prsty a
palec, který zůstane navrchu, patří
k dominantní ruce. Zjistili jste dnes
o sobě něco nového?
7
(Nejen) nedělní chvilka poezie
Sluneční paprsky
PAUL VERLAIN (*30.3.1844 – †8.1.1896)
Sluneční paprsky s jitrem jen málo hřejí
žito a pšenici. Klasy se zimou chvějí.
Pod modrým azurem jen zvolna mizí chlad.
Člověk jde bez cíle, nazdařbůh, jenom snad
sleduje říční tok s bledými květinami,
travnatou pěšinu, olše, jež stojí samy.
Svěží vzduch. Co chvíli pták kolem přesviští
s jahodou v zobáku či s jinou kořistí,
v zrcadle hladiny svůj obraz zůstavuje.
Toť vše.
Zasněný návštěvník však proto tu je,
že procházeje touto čistou krajinou
jeho sen o štěstí se vzbouzí pojednou.
Právě zde dívčinu potkati se mu zdaří,
bělostné zjevení, jež zpívá a jež září,
před nímž se sklání vše a o němž básník sní,
když vyvolává si, se studem za přání,
družku, v níž konečně nalezl blízkou duši,
již v srdci zraněném odedávna jen tuší.
8
Rekapitulujeme ...
co se událo...
V červnu opustila úsek odborných sociálních sluţeb, a tím i řady sociálních
pracovnic Bc. Petra Míčková, DiS. Jak jste si ale určitě všimli, její kroky
nemířily pryč z domova, ale naopak na post vedoucí střediska C1. Své nové role
se ujala velice odváţně a plným nasazením. Jen tak dál!
Uţ nějakou dobu probíhají na Domově se zvláštním reţimem (středisko C4)
„Hrátky s pamětí“ s Hankou Ohrzalovou (Kalvarovou), coţ je obdoba
„Procvičování paměti“ konaného dnes jiţ na středisku B2 Věrkou Machulovou.
16.6.2013 nám představili sólisté a sbor Operního studia v Ostravě
(za klavírního doprovodu paní Lenky Ţivocké) operní ztvárnění pohádek.
17.6.2013 jsme se vydali v hojném počtu do Rožnova pod Radhoštěm, kde jsme
se prošli po Skanzenu, poobědvali a v pořádku jsme se v odpoledních hodinách
vrátili příjemně unavení zpět.
19.6.2013 jsme plánovali, ţe si opečeme nějaké ty klobásky nebo párečky
na terase, ale vzhledem k tomu, ţe vládlo počasí podobné jako na Sahaře, asi
bychom se u toho grilu doslova upekli všichni.
20.6.2013 se na Masarykově náměstí v centru Ostravy konala akce, na které
se sešli poskytovatelé sociálních sluţeb z celé Ostravy, „Lidé lidem“. Náš domov
svým vystoupením prezentovaly Mažoretky Bambulky a u informačního stánku
sociální pracovnice Monika Poláchová (jednání se zájemci) a Jitka Kišková (C3).
28.6.2013 zorganizovala Ivon Šebestová (B3) a Věrka Machulová (B2) Karaoke
v kulturní místnosti. Tato akce není v domově pořádána běţně..., kdo se
nezúčastnil, můţe jen litovat.
9
30.6.2013 jsme uspořádali na domově velkolepou
taneční Latino párty, na kterou se taneční páry
připravovaly týdny dopředu. Jistě jste se všichni
„kochali“ krásnými
róbami tanečnic a
elegancí tanečníků.
V mezičase obsadily
parket „mini-profíci“
a všem ukázali, jak jednoduše můţou taneční
kroky vypadat. Zaslouţeně vyhrál 1. místo pár
ze střediska B4 ve sloţení Bc. Věrka
Ulmannová, DiS. (soc. pracovnice) a pan
Jindřich Doleţy.
9.7.2013 náš domov reprezentoval tým sloţený z uţivatelů sluţeb na mezidomovském turnaji v petanqueu (výslovnost je „v petangu“) na Domově
Slunečnice v Ostravě – Porubě. Náš tým se umístil na 4. místě. Děkujeme!
19.7.2013 (za uţivatele z budovy „B“) jsme jako jiţ tradičně vyjeli do Klimkovic
na Mexiko do restaurace u Buroně. Počasí nám přálo, seděli jsme
pod slunečníky, popíjeli pivo, kofolu, kávu a dávali si tvarůţky, párky a jiné
„mňamky“. Všem se tam moc líbilo, krásně jsme si popovídali a zavzpomínali.
21.7.2013 oţila zahrada domova akcí „Odpoledne s městskou policií“. Ukázky
výcviku sluţebních psů všechny z nás velmi potěšily.
MUDr. Fabiánová na jednom zaměstnanci domova
předvedla poskytování první pomoci s odborným
výkladem. Stráţníci skupiny hipologie představili
výcvik těchto vznešených stvoření. Jejich trpělivost
a odvahu obdivoval nejeden návštěvník především při
výbuchu petard s kouřovými efekty. Multiţánrová
hudební
skupina
Šajtar
rozzpívala naše hlasivky, některé
také roztancovala. Vyţití bylo
připraveno i pro děti v podobě her
(kuţelky, shazování plechovek,
skládání puzzle a hod na šaška) o
sladké a jiné zajímavé ceny. Laserová
10
střelnice a soutěţe u stánku stráţníků úseku prevence si také našly své příznivce.
Nesmělo chybět oblíbené malování na rozzářené dětské tvářičky. Celému dni,
kromě pestrého programu, vládlo úţasné letní počasí.
13.8.2013 náš domov navštívil folklórní soubor z Itálie, který v Ostravě
vystupuje v rámci akce „Folklór bez hranic“. Své lidové tance představili
na tanečním partě na zahradě domova. Počasí nám přálo natolik, ţe po návratu
posledního uţivatele do prostor domova začalo pršet.
25.8.2013 středisko C4 (sluţba Domov
se zvláštním reţimem) připravilo
setkání uživatelů s rodinami a
personálem u vaječiny na terase
domova. Přálo jim počasí, tudíţ se akce
zúčastnil hojný počet uţivatelů sluţby
(27). Zazpívali si, zatančili, prostě spolu
proţili krásné odpoledne, coţ je
z uveřejněných fotek zjevné.
11
26.8.2013 nás (za uţivatele budovy „B“) autobus dovezl do Krmelína
na Šindlerův dvůr. Byli jsme zde poprvé, zvědaví,
co nás zde čeká. Krásné prostředí stylové
restaurace brzy provoněla vůně bramborových
placek, kterou jsme zapíjeli dobře vychlazeným
pivem. Některé dámy daly přednost královské
palačince se zmrzlinou přelitou lesním ovocem a
šlehačkou a kávou. Opravdu byl problém rozhodnout
se, které z těchto dvou jídel bylo lepší. Snad si to
dilema rozhodneme někdy příště. (Autorky příspěvku – Věrka Machulová a Ivon
Šebestová).
Shrnutí letních akcí na středisku B3 - Je libo opékaný párek, pizzu nebo lečo
s klobáskou? Na B3 žádný problém!
Ještě měli uţivatelé plnou hlavu
z květnové akce – smaţení vaječiny a uţ
byl na světě nápad, ţe bychom si mohli
posedět při opékání párků. Přeci jen
nebývají akce na terase moc časté a i
posezení na čerstvém vzduchu stojí za
to. Posuďte sami, jak se nám povedly?
„Tak mi říkal vnuk, ţe uţ zase byl na pizze. A já ani nevím, jak to chutná!“
posteskla si uţivatelka na středisku B3. S tím by se dalo něco udělat, napadlo
klíčovou pracovnici a zorganizovala společné setkání s občerstvením a pizzou. A
aby se nikdo nenudil, pozvala známé, kteří k tomu zahráli a zazpívali. Uţivatelé si
pochutnali a spokojení se rozešli s tím, ţe by rádi něco podobného zopakovali.
12
Do třetice jsme chuťové pohárky poškádlili zeleninovým lečem s klobáskou.
Uţivatelky si zavzpomínaly na doby, kdy ho doma
vařívaly a zkusily si to připomenout alespoň
mícháním. Některé „kuchařky“ se vařečky ani
nechtěly pustit. Vůně leča se linula po celé
chodbě a podle
prázdného nádobí
soudím,
ţe
chutnalo všem. A
co si zkusíme
ještě přichystat?
Prý
kuřecí
křidýlka.
Jaké
budou, vám dáme
vědět příště.
(Za uţivatele střediska B3 sepsala sociální
pracovnice Ivona Šebestová)
30.7.2013 uspořádala střediska C1, C2 a C3 společné grilování pro své uţivatele
na terase domova. Podávaly se nejrůznější
speciality od tradičních grilovaných párků
a klobás přes drůbeţí hamburgery a vše
jsme „spláchli“ čepovaným pivem. Terasu
prohřívalo sluníčko a uţivatelé si
výjimečného teplého počasí uţívali.
Grilování se moc líbilo a navíc se uţivatelé
sluţby všech středisek mohli sblíţit, coţ
je pro nás nesmírná motivace podobnou společnou akci nejednou zopakovat.
13
Co nás čeká a nemine?
Září – Opereta
Tradiční výlet na tvarůţky
Říjen - Vinobraní
a třeba i něco dalšího…
prozradím jen to, ţe se snad navrátí do programu aktivit „Biblická hodina“
… ale nechte se překvapit
14