Parkinsonova choroba

Parkinsonova choroba paralysis agitans je jedním z nejčastějších neurologických onemocnění. V České republice je
přibližně 10 000 pacientů s touto nemocí. Tuto chorobu poprvé popsal v roce 1817 James
Parkinson (* 11. 4. 1755, † 21. 12. 1824), britský lékař a chirurg, jako tzv. třeslavou obrnu
(později nazvanou Parkinsonova choroba).
Parkinsonova choroba je pomalu se rozvíjející chronické degenerativní onemocnění bazálních
ganglií v mozku, vlivem něhož dochází ke zvyšujícímu se zanikání pigmentových buněk.
Tuto nemoc nelze vyléčit, ale léčením lze zmírnit, v některých případech i částečně pozastavit
její průběh. Tato choroba zpravidla nemocnému život nezkracuje, ale díky svým symptomům
(popsaným níže) život pacienta značně omezuje. Vzniká z neznámých příčin a většinou se
vyskytuje u osob ve středním a vyšším věku (přibližně mezi 40. až 60. rokem věku), ale není
vyloučen ani věk nižší. Na vzniku Parkinsonovy nemoci nenese nemocný žádnou vinu, tj. ani
životní styl, druh práce, stravovací návyky,… nejsou příčinami nemoci. Průběh a příznaky
onemocnění jsou individuální a u každého pacienta se mohou projevit odlišně. Typickými
příznaky Parkinsonovy nemoci však je zejména Parkinsonův syndrom, tzv. klidový třes
(tremor) především končetin, dále se projevuje nehybností obličeje, shrbeným postojem,
pomalými pohyby, krátkými krůčky, celkovou ztuhlostí, případně zvýšenou sekrecí slin, slz a
potu. Vede ke zhoršení pohybových schopností, později popřípadě ke snížení psychických
funkcí. Tyto symptomy jsou charakterizovány jedním slovem „parkinsonismus“.
Pokud se u člověka začne parkinsonismus projevovat, nemusí se ještě bezpodmínečně jednat
o tuto nemoc, neboť parkinsonismem se může projevovat i řada dalších jiných chorob (např.
arterioskleróza, encefalitida, …), jejichž společným následkem je poškození mozkových
buněk produkujících dopamin.
Dopamin je jedním z transmiterů (nervových přenašečů) a je nezbytný pro přenos nervových
vzruchů mezi nervovými zakončeními jednotlivých neuronů nebo jinou vzrušivou tkání.
Právě při nedostatku dopaminu Parkinsonova choroba vzniká. To znamená, že jeho
nedostatkem je přenos vzruchů
v zápojích (synapsích) nekvalitní a vzruch se předává jen těžce a omezeně, což má hlavní vliv
na hybnost postiženého člověka. V případě Parkinsonovy choroby se jedná o poruchy synapsí
chemických (nikoliv elektrických).
Celá nemoc probíhá v určitých fázích s různými projevy. Ne vždy se však nemoc stupňuje a
projde všemi fázemi. Velice záleží na včasném a správném způsobu léčení.
První fáze První fází onemocnění je propuknutí choroby samotné. První obtíže jsou většinou
nespecifické: bolesti ramen a zad, pocity tíže končetin, pocity ztráty výkonnosti, poruchy
spánku, různé poruchy písma (např: mikrografie). Teprve později se projevuje zejména
klidovým třesem končetin a to markantněji na jedné straně těla. Tento třes má relativně
nízkou frekvenci (4-7 Hz) a při pohybu mizí. Dalšími obtížemi jsou ztuhlost svalstva
(rigidita), zpomalenost pohybů (bradykineze), zkracování délky kroku a šouravá chůze. V této
fázi setrvá pacient i několik let, než se postupně dostaví fáze druhá.
Druhá fáze V druhé fázi dochází ke stupňování příznaků z fáze první. Třes je výrazněji viditelný i na
druhé polovině těla. Dochází ke ztrátě výrazu v obličeji a k nahrbení postavy postiženého.
Často se také objevují poruchy pozorovací schopnosti a poruchy řeči.
Třetí fáze Třetí fáze je fází konečnou. Dochází tu k degeneraci podobné jako u Alzheimerovy choroby
(často s ní také proto bývá ztotožňována nebo zaměňována). Předchozí příznaky setrvávají.
Po této fázi se již další symptomy nedostavují (zestručněno, podle Rotha a Růžičky 1998).
Roth uvádí: „Parkinsonova choroba je v počátečním stádiu velice těžce rozpoznatelná.
Většina pacientů příznakům nemoci nepřikládá velký význam, neboť je považují za příznaky
přirozeného stárnutí. Člověk se stává stále více nešikovným, protože nemoc ovlivňuje jemnou
koordinaci jeho pohybů. Přibývající ztuhlost a bolesti svalů přikládá únavě. Bohužel
neexistuje žádné laboratorní vyšetření ani rutinní zkušenosti, s jejichž pomocí by se dala
nemoc v počátcích jednoznačně určit. Neurologové jsou odkázáni především na prohlídky a
sledování změn zdravotního stavu pacienta. V podstatě jediným možným a zároveň přesným
důkazem je užití léku Levodopy (L-Dopa). Ten potlačí potíže právě tehdy, jedná-li se
skutečně o Parkinsonovu nemoc.“ (Roth, 1999, str. 14)
Fejfar uvádí: „Včasné rozpoznání Parkinsonovy choroby je velice důležité. Pokud je choroba
diagnostikována pozdě, nezíská pacient už nikdy stejnou kvalitu života jako předtím. Je
dokázáno, že látka Levodopa pacienta na určitou dobu osvobodí od trýznivých symptomů,
které nemoc přináší. Také další používané léky dávají při včasném nasazení pacientům větší
šanci na zlepšení kvality jejich života. Po několika letech však odpověď na léčbu začíná
kolísat. Dobu, po kterou léky spolehlivě účinkují, však nelze přesně určit.“ (Fejfar 2001, str.
17)
Příznaky Parkinsonovy nemoci lze zmírnit nejen podáváním vhodných léků, jako jsou již
zmiňovaná Levodopa nebo Bromocriptin a Ropinirol v pozdějších fázích choroby, ale lze je s
poměrně velkou úspěšností dočasně odstranit i operativně. Jsou pouze dva způsoby.
V České republice je prováděn pouze jeden způsob, a to takový, kdy se nefunkční zápoje
upraví laserem. Tato operativní metoda se provádí při plném vědomí pacienta pouze při
místním umrtvení. Pro úspěch zákroku je to nezbytné, neboť pod narkózou se příznaky
Parkinsonovy choroby vlivem snížené činnosti nervové soustavy vytrácejí. Operující lékař tak
přímo během operace sleduje reakce do té doby ještě se třesoucích rukou a pozoruje tak
úspěch zákroku, který právě provádí.
Druhý způsob je zatím spíše předmětem zkoumání, i když v USA je již řadu let prováděn.
Jedná se o transplantaci. V tomto případě se transplantují chybějící pigmentové buňky
produkující dopamin přímo do postižených částí mozku pacienta a to z mozku plodu dítěte.
Plod by pochopitelně po takovémto zákroku zemřel a samotný odběr buněk by ani při
normálním těhotenství nebyl možný. Z těchto důvodů jsou buňky odebírány pouze z
potracených plodů (sepsáno podle výukového filmu Parkinsonova nemoc 1998).