docČíslo 8 * 2008 * cena 0 Kč - Tramp Vodácký Časopis VÍTR
download 
Stížnost Transkript
Číslo 8 * 2008 * cena 0 Kč - Tramp Vodácký Časopis VÍTR
Číslo 8 * 2008 * cena 0 Kč Tento trampský – vodácký občasník Vítr vydává: Vlčice, Frenky, Míňa a Merlin 1 Vítr číslo 8 strana č. 2 NOVÉ CD - BG K POSLECHU BLUEGRASS CWRKOT | The Songs We Like PETR BRANDEJS BAND | Fit as a Banjo PETR KŮS A FÁMY | Mám cestu dlouhou PODJEZD | Live (ČR Olomouc) ZBOŘEC | Naše - Vaše ....První Zdroj: Bluegrassová asociace ČR. - VLČICE - Přejeme Vám šťastný Nový rok 2009 plný krásných vandrů a toulek, zábavného sjíždění řek, pohodových potlachů, slezin a jamů. A hlavně spokojených návratů ZVADLO domů. Krásné pohodové čtení a za rok jsme tu zas :-) PORTA | 23. – 25. 7. 2009, Ústí n. L. Vaše redakce - Redakce – Z VAŠEHO PERA... Obsah, Zpravodaj Poezie z mechu Výroční známky Putování Tolštejnským panstvím Roverky v ohrožení? Toulky světem Putování pod Jižním křížem Velký vandr - Buenos Aires Z Vlčího kotlíku Pověsti americké Morticiiny bylinky Naučnou stezkou Trampové na webu Oprášeno z půdy Hombré - jaro Náš tip na výlet Z Vlčího kotlíku – soutěž z č. 2 ROVERKY V OHROŽENÍ | autor: Světlonoš POVĚSTI AMERIKY | autor: Ladislav Lahoda JARO | autor: Hombré PUTOVÁNÍ TOLŠTEJN. PANSTVÍM | autor: Fairy str. 2 str. 3 str. 3 str. 3 str. 3 str. 4 str. 5 - 6 str. 6 str. 6 str. 7 str. 7 str. 8 str. 9 str. 9 str. 10 - 11 str. 11 str. 12 - 14 Moc děkujeme za příspěvky! - Redakce – SOUTĚŽE... FOTOSOUTĚŽ | Odpovědná osoba: Míňa ROZHLEDNOMÁNIE | Odpovědné osoby: Míňa a Frenky Z VLČÍHO KOTLÍKU | Odpovědná osoba: Vlčice Téma z č. 1 – Utopenci 100x jinak – Uzavřeno v č. 7 Téma z č. 2 - Bramborák 100x jinak – Uzavřeno v č. 8 Téma z č. 3 - Knedlík 100x jinak Téma z č. 4 - Guláš 100x jinak Téma z č. 5 - Kuře 100x jinak Téma z č. 6 – Bábovka 100x jinak Téma z č. 7 – Marináda 100x jinak Téma tohoto čísla – žemlovka 100 x jinak UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA: KONTAKT NA REDAKCI: Vlčice: [email protected] Frenky: [email protected] Míňa: [email protected] Merlin: [email protected] 1. 11. 2009 Rádi uveřejníme Váš příspěvek. Moc děkujeme. Piš, piš, piš nebo tě sní myš ☺ Tento časopis lze také nalézt na www.magica.cz Vydáno: prosinec 2008, nákladem 10 ks Sestavila: Vlčice, grafika: Vlčice, korektura: FOX 2 Vítr číslo 8 strana č. 3 3. Stezka loupežníka Karáska Ahoj, příspěvky posílejte na [email protected] Frenky Dlouhán Patašon I. z Blankštejna Na severu Co tu je za tajemství jsem snad sám či obklopen a všude je mnohoženství uprostřed města sedím u PC a je to stará vesta v práci jak jeden ze sta a snad již za tejden bude konec světa a za ním malá cesta cesta jak od Jacka Londona pryč od civilizace na daleký sever jestli již nevěříš, tak never. Trasa: Varnsdorf - po modré značce Studánka - prameny řeky Křinice dále okolo rybníku Světlík a bývalého větrného mlýnu /2,5 km neznačeno/ přes Horní Podluží do Jiřetína pod Jedlovou náměstí štola Jana Evangelisty - po zelené přes Hraniční Buk - Varnsdorf. Celková délka 15 km. Bližší informace na http://www.tolstejn.cz/cz/index-vandrovani.htm. TRAMPSKÉ ROVERKY V OHROŽENÍ? Pak už jenom přiletí havran a řekne nikdy víc a pak už nikdy nevezmeš na záda tornu toulavou ptáci kteří nemají nemoci ti nebudou létat nad hlavou krávy šílené strachem budou utíkat před betonovou lobby a časy kdy kolem táhly soby budou taky pryč. A potom ti snad nezbude než uvěřit a vytvořit si vlastní mikrosvět vandráků a pokud bude ještě jeden tramp k tobě snad neskončíte jak pohani v hrobě a pokud nás jednou bude o pár lidí víc budeme mít zase svůj makrosvět zelených luk a hodných klíšťat co nekoušou a přírody co nás má ráda. A na severu bude zase dobře… -Frenky 10.1.2008 - VÝROČNÍ TURISTICKÉ ZNÁMKY Výroční Turistické známky jsou památkou na vybrané festivaly, dálkové pochody, výročí měst, obcí či památek, jubilea osobností, nebo jiné významné akce.Lze je získat na zveřejněných Turistických známkových místech od data vydání známky, v průběhu konané akce a pak až do konce příslušného kalendářního roku. Dále se Výroční známky nevyrábějí. Sběratelům je možné je poslat pouze po akci v případě, že známky byly vyprodány, a na základě obvyklého důkazu o návštěvě místa. Pro spoustu trampů je pískovcová oblast zvaná Roverky (Blížáky, Blíževedly nebo jen Pískovce) nacházející se poblíž České Lípy zemí zaslíbenou. Po desítky let sem jezdí generace trampů. Trampské kempy zde přežily (i přes občasnou snahu o bourání ze strany VB) desítky let a některé z nich se prostě staly součástí této krajiny. Jednou za čas došlo k zániku nějakého kempu či srubu, ale zatím nehrozilo nebezpečí jejich plošné likvidace. Bohužel v uplynulých dnech panují mezi trampy obavy z toho, že tahle možnost právě nastává. Najednou byly zničeny krásné kempy ORLÍ PÍRKO a JEZEVEC (na fotografii) a podle všeho byla i částečně poničena GALATHEA - jeden z nejproslulejších pískovcových trampských kempů vůbec, a to nejen na Roverkách. Zatím se pořádně neví, kdo zatím stojí – převažuje však názor, že jde o stejnou skupinu lidí z ochranářských kruhů, kteří zničili trampské kempy v Českém Ráji. Odpovídal by tomu i způsob likvidace – na místě, kde kempy stály, po nich nezůstalo ani dřívko. Na rozdíl od těch, které zničí vandalové nebo lesáci. Pokud to tak opravdu je, je jen otázkou času, kdy přijdou na řadu ostatní trampská místa a tomu se právě v těchto dnech snaží zabránit trampové, kteří na Roverky jezdí. Pokud i tebe oslovila krása Roverek a místních trampských kempů, máš v sobě nejednu krásnou vzpomínku a zajímalo by tě (případně bys chtěl/a pomoci) co dál, podívej se na diskuzní fórum Roverky, které najdeš na: http://www.ontheroads.net/services/chatbox/chatbox.php?action=re ad&id=4229 více na: www.turisticke-znamky.cz (27. února 2008) -Světlonoš- Vlčice 3 Vítr číslo 8 strana č. 4 A tak jsem je nechal, neb to nemělo cenu a vozil je po parku až už skoro byla tma a tak jsem to otočil k sekvojím do kempu a cestou z kaňonu jsme potkali ještě jednoho, ale ten se bál víc a taky se žádná honička nekonala. Večer nás čekalo koupání na žetony pro teplou vodu a na druhej den jsme již razili směrem do Yosemite. Je to další národní park Sierra Nevady, akorát je trošku severněji. No prostě rozměry severní Ameriky jsou jiné než evropské. Hlavní částí a nepochybně nejatraktivnější částí parku je údolí Yosemitu. Line se jím řeka Merced a kolem koukaj krom vodopádů dva asi nejproláklejší kopečky zvané Half Dome a... El Capitane. Dole ve visitor centru jsou nějaké upomínky na původní lesní indiány včetně tee-pee a geologického vývoje údolí. Také čipmunkové se nechávaj krmit od návštěvníků, div že člověku při tom neurafnou prsty. Je tam moc dobře, ale asi nejlepší atrakcí, krom horolezeckých aktivit a už nudných sekvojí J jsou Yosemitské vodopády. Jsou v tomto údolí totiž největší v USA a tak je na co koukat. Podzim sice není nijak vydatný na vodu, ale nám to stačí a zvláště Yosemite falls, ten největší, je obzvlášť romantickej. Večer popojíždíme do jiné části parku zvané Tuolumne Meadows, která je přibližně ve výšce 2900 metrů nad mořem a nějaké drobné metry. Zastavujeme v kempu. Holky zůstávají na noc v autě, ale já si chci natáhnout nohy a tak lezu do stanu. Noc je fajná. Jen trochu mi je chladno a tak vstávám trochu dříve. Vylezu ven a všude kolem je jinovatka, jaká to změna proti nedalekým pouštím. Nalámu tedy stan z ledu do kufru auta a jedu dál. Čeká nás neskutečný padák dolu z hor k jezeru Mono. Ještě před terénním zlomem se kochám krásnou přírodou jak z přírodovědného filmu, asi je tady točej. Po silnici je to docela slušný padák a nějak mi zase křupe v uchu. Je to taková tupá bolest a vrátila se od Amsterdamu už po několikáté a tak začínám přemejšlet o doktorech. Mezitím přijíždíme k jezeru Mono, které je oproti loukám tak o tisíc metrů níže a okukujem nádherné vápencové vyvřeliny, které jsou vidět díky odčerpávání vody pro L.A. Díky pro nás, ale v polopoušti to není zas až tak dobrý. Prej to dělaj už méně a tak má fauna snad šanci přežít. Další zastávkou je nemocnice v Carlson City, hlavním městě Nevady. První, na co se mě zeptali, bylo, jestli jsem pojištěněj a jelikož jsem byl, tak mne proklepli. Dostal jsem na příjmu doktora který měl českého dědu, ale bohužel neuměl česky, jen španělsky a tak mi dali na telefon paní doktorku, co zrovna sloužila v sousedním Renu. Je to emigrantka z roku 1968 a bydlela v Ústí na Střekově. Docela fór. No doktor mě prohlédl, že jsem to u nás v Čechách ještě nezažil a předepsal americké antibio a tak jsem dalších deset dní papal bobulky na zánět ucha. Už je zase noc a dálnice nás vede přes Reno naší nejdelší štrekou. Ten den jsme ujeli přibližně 1500 km a spali někde před pouští Velkého slaného jezera u dálnice a zástěnu nám dělal jeden ze spících trucků - korábů pouště. Přes zastávku u jezera u kolesového parníku razíme do města. Všechny cesty jsou do pravého úhlu a mormoni nejsou od normálních lidí poznat. Teda pokud zrovna nestojíte v jejich centru. To maj na sobě visačky a hledaj nějakého mormona, co umí česky. Nám momentální nepřítomnost českých mormonů nevadila a tak jsme to zkoukli, toho Ježíše pod modrou kopulí a zatlačili slzu po informaci, že do hlavního chrámu mormonů bezvěrci momentálně nesmí. Tak a to je ve velkém slaném městě všechno. Čekala nás cesta přes Idaho a Montanu do Wyomingu. Nejprve jsme u Ashtonu přespali na nějaké odbočce v lese a pak se kochali cedulemi amerických států za sebou jdoucími rychle po sobě. V Montaně jsme opravdu jen na chvilku v místě zvaném West Yellowstone. Je to takové městečko hned vedle slavného wyomingského národního parku Yellowstone. FRENKY EXPEDICE AMERIKA A HAWAII 1998 – V Národní parky - Sequoia, Kings, Yosemite a cesta do Salt Lake City a dál.. Ahoj tuláci. Znovu se vracím k pokračování tohoto cestopisu….. U cesty stojí naše auto, za ním stan, v něm já spím. Však jen krátce, poušť je samej kámen, blbě se v ní leží. Kdybych umřel, asi bych měl brzo otlačený záda. Tak táhneme dál. Máme půlden skluz. Čelem se proti nám staví impozantní masív Sierra Nevady. Tam někde mezi nejvyššími vrcholky je Mount Whitney, tyčící se do výše přes čtyři tisíce metrů. Nejvyšší hora Severní Ameriky, když nepočítáme Aljašku. Pod horami máme snídani a radíme se jak dál. Přes hory tu mají jenom pár cest a tak vítězí sice delší, ale jistější varianta, objet je z jihu po dálnici. Tato trasa není vůbec nudná bizardní skály střídají obrovské juky a taky potkáváme kopec, který je zalesněn větrnými elektrárnami. Odtud už to není ani tak blízko, ani zase tak daleko, aby se nedalo do večera dojet nejprve dálnicí a potom zmenšující se horskou silnicí až do Sequoja národního parku. Přece jen je to daleko, tak příjezd až v noci. Nacházíme kemp a po důrazném upozornění na výskyt medvědů grizzly od rangerů - ochránců v parku, děláme opatření před spaním. Fotky nedávno rozpáraných dveří jakéhosi auta a totálně zničeného vnitřku kvůli otevřené coca-cole nás nenechávají v klidu. Všechno, co připomíná jídlo, jde do kontejneru se zvláštním protimedvěďovským zámkem a potřísněné oblečení zrovna tak. A poté, co si někdo (já) dělá z holek legraci a brumlá jim za stanem, jdeme spát. Ráno se probouzím první (časovej posun) a zjišťuju, že medvědi tentokrát nepřišli. Nevadí snad se ještě dočkáme. Čeká nás den v překrásném vysokohorském prostředí a ten vzduch a ty panoramata (Panoramic Point), no oni by sekvoje jen tak někde nerostly. Těžce se to popisuje. Les a les a nádherná vůně hodně vysokejch stromů. Nejzajímavější je uskupení sekvojí zvané Obří les a nedaleko něj se nachází odbočka na největší strom světa zvaný General Sherman. Kousek od něj je trochu letokruhů a u nich poznámky, např. narození Ježíše Krista, a jiné. No, oni se ty nádhery dožívaj slušného stáří, kdy asi choděj do důchodu? No hádám, že podmínkou bude nejmíň 90 metrů na vejšku a 10 metrů v průměru a taky přežít nějakej ten požár. No stromy Sekvoje obrovské jsou až takovou atrakcí, jako tunel pro auto a taky vyhlídka pro vjezd s autem po vršku poraženého stromu. No navečír se jedeme mrknou taky do sousedního národního parku zvaného Kings. V říjnu tam už funguje jen málo kempů pro turisty a tak tam zvláště v podvečer žádní nejsou, jen my. Teda já, Lucka a Čarodějka a, no kdo no, hádat můžete jen jednou, ano a pár medvědů bez Cibulky. Jak si tak jedu do toho hnusně přírodního zákoutí naší planety, tak ejhle…medvěd přímo na cestě. Byl to naštěstí či ke smůle jen medvěd hnědý-kalifornský. Nepředstavil se, protože holky vidějíce medvěda vyskákaly z auta a hnaly se za ním a než jsem zatáhl ruční brzdu a vystoupil z našeho Dodge, viděl jsem jen medvědovo záda. Chtěl jsem ty mé spolucestující dívčiny pokárat, že se medvědi nehoní, a co kdyby si to rozmyslel a utíkal k nim a bylo mi řečeno, že je takovej sametovej a chtěly si jej pohladit. 4 Vítr číslo 8 strana č. 5 Druhý den došlo i na šnorchlování u korálového útesu. Protože ve zdejších vodách žije několik druhů nebezpečných žahavých medúz, museli jsme si obléknout erární, rádoby potápěčské obleky a poté nás na člunu dopravili k útesu. Byla to nádhera, spousty barevných korálů, tisíce rybiček, prostě paráda. Druhé potápění bylo na jiném místě, s trochu odlišným druhem korálů a protože se tam dalo ponořit i do hloubky a člověk měl pocit jako opravdový potápěč, bylo to ještě lepší. Také nás zavezli na ostrov s tou nejkrásnější pláží, co jsem kdy viděl. Jako v reklamě na Kanárské ostrovy - jak se vyjádřil Swobi. Na noc kapitán zakotvil v zátoce u menšího ostrova a po večeři jsme pili pivo, koukali na vodu a trávili nezvyklé zážitky.Byl to skvěle strávený čas a všem nám přišlo líto, když třetí den od vyplutí loď přistála u mola a posádka se s námi loučila. Ještě nás pozvali na závěrečnou večerní párty na pláži, ale my už jsme měli jiné plány. V pět hodin večer už na nás v půjčovně Europe Car čekalo auto a tak jsme nasedli a vydali se na 874 km dlouhou cestu do Hervey Bay, kde jsme měli v plánu druhou velká atrakci této dovolené, Fraser Island. Na ten jsem se obzvláště těšil, protože kvůli všudypřítomnému písku se po celém ostrově dá jezdit pouze v terénních autech s náhonem na všechny 4 kola. A největším lákadlem ostrova je 100 km dlouhá, rovná pláž, po které se to dá hasit až 100 km/h a na které dokonce přistávají malá letadla. Druhý den odpoledne jsme tedy zaparkovali před hotelem patřícím společnosti, která zprostředkovává zájezdy na ostrov a u které jsme měli rezervované a zaplacené auto. K půjčení je Toyota Landcruiser pro 10 lidí a kompletní kempinkové vybavení, stany, nádobí a dokonce i litinový gril a plynová bomba. Grilování je holt nedílnou součástí Australské kultury. V sydneyské agentuře jsme si domluvili, že si raději připlatíme a v autě budeme jen my čtyři. Jaké však bylo naše překvapení, když nám bylo řečeno, že singl auto si musíme rezervovat nejméně 3 dny dopředu a že nás ani nemají v seznamu pro skupinový výlet. Ale don´t worry, vše nakonec nějak půjde, sdělil pohodový chlapík za pultem a přepsal seznamy. Vmáčkl nás do skupinky se 2 Angličankami, 2 Švédkami a jedním Němcem. I když jsem se těšil na soukromou jízdu, nakonec jsem byl rád, že se na Fraser vůbec podíváme a nebudeme ho nuceni obdivovat jen na pohlednicích. Druhý den ráno jsme absolvovali povinné školení o řízení auta na písku a chování na ostrově. Byli jsme důrazně upozorněni hlavně na divoké psy Dingo, kterých je na Fraseru největší divoce žijící populace a jsou takovým zdejším symbolem. A také rádi v noci obcházejí stany a pátrají po snadno dosažitelné potravě. Takže nenechávat odpadky venku a v noci chodit na záchod ve dvou a s klackem v ruce. Sice trochu přeháněli, Australané jsou bezpečnostními opatřeními posedlí, ale pravdou je, že hned první ráno jsme na pláži zahlédli Dinga, jak tahá papírovou krabici s odpadky a zkouší v ní najít něco k snědku. V jízdě po pláži se všichni řidiči poctivě střídali a byl to skutečně zážitek. Jen se muselo dávat pozor na četné potůčky, které se z vnitrozemí vlévali do moře, protože vlítnout v 80 kilometrové rychlosti do rigolu není dobré, hlavně tedy pro spolucestující sedící vzadu. Takže ještě jednou sorry, děcka, já jsem to zahlídnul skutečně na poslední chvíli. Tři dny a dvě noci je dostatečně dlouhá doba na obhlídku všech lákadel ostrova, ať už je to zrezivělý vrak lodi na pláži, skalní vyhlídka zvaná Indian´s head či množství sladkovodních jezer a jezírek ve vnitrozemí. Je v nich báječné koupání a po celodenním pobytu v autě je možnost spláchnutí na těle nalepeného písku jako za odměnu. V moři se totiž koupat nesmí, prý z důvodu častého výskytu žraloků. Večer jsme grilovali, popíjeli a tlachali se Švédkami a Němcem, nechali si vybít baterku v autě a druhý den sháněli jinou k zapůjčení ( ještě že u dieselu lze přehazovat baterky za chodu motoru ), fotili pavouky a Dinga....prostě užívali si. -MerlinMoje první dovolená v Austrálii vedla na Východní pobřeží, známé svým Velkým bariérovým útesem (asi nejatraktivnější Australskou destinací na potápění), surfařskou a prázdninovou lokací Gold coast a Fraser Islandem, největším písečným ostrovem. Musím už od začátku přiznat, že se mi moc nechtělo. Byl jsem v Australii teprve dva měsíce, ještě jsem nezačal pracovat a vydělávat a už bych měl utratit takovou spoustu peněz za dovolenou. Ale podlehl jsem přemlouvání Swobiho a také volání dálek a rozhodně nelituji. Naše první cesta....vlastně bych měl nejprve uvést naši cestovatelskou sestavu. Takže vstříc dobrodružství jsme se vydali ve čtyřech. Já, Swobi, Pišty a jeho přítelkyně Tereza. Pišty a Tereza přiletěli do Sydney 2 dny po nás a protože jsme je znali už z domova a ve čtyřech se lépe dělí cestovní náklady, bylo rozhodnuto, že vyrazíme spolu. Takže....naše první kroky vedly do kanceláře AustraliaOnline, ve které je umístěna cestovní kancelář s velice slušnou nabídkou a hlavně, provozována půvabnou slovenkou Petrou, která poradí, doporučí, vysvětlí a zařídí. A to vše v téměř mateřské řeči, takže nedojde k žádnému nedorozumění způsobenému nedostatečnou znalostí angličtiny (teď tedy mluvím hlavně o sobě). Vybrali jsme si výhodný balíček, který obsahoval 2 dny a 2 noci na plachetnici na Whitesundays islands, 3 dny a 2 noci na Fraser Islandu a 2 noci ubytování v síti Backpackerů kdekoli po cestě. K tomu jsme si rezervovali půjčení auta na týden a letenky. Vše za sympatických 700 dollarů na osobu. To na místní poměry není skutečně tak moc, cestování je tady děsně drahý. Náš plán byl přepravit se letecky ze Sydney do Airlie Beach a užít si plavbu na plachetnici, poté vyzvednou auto a převést se cca 1000 km do Hervey Bay a vrátit ho. Následující den si půjčit jeep a přeplavit se s ním na Fraser a po uplynutí vymezené doby si zase vypůjčit osobní auto a vydat se na týdenní pohodovou cestu směr Sydney. Plán jsme vcelku dodrželi, jen ta auta na cestu do Sydney jsme si nakonec vypůjčili dvě, jelikož jsme po absolvování společného předdovolenkového výletu zjistili, že máme každý jiné představy o trávení volného času. Odlet ze Sydney proběhl v pořádku, v Airlie Beach nás přivítalo vedro, jaké jsme ještě v Austrálii nezažili. Holt tropy na dosah, bylo to znát. Po seznámení se s městečkem a návštěvě stylové dřevěné hospody, kterou nám ještě před odjezdem do Austrálie doporučil Pumpa, jsme skončili u bazénu v kempu, nataženi na trávníku a pozorující hvězdy. Byla krásná bezmračná noc a já se moc těšil a užíval si. Na druhý den jsme se nalodili na plachetnici jménem Whitehaven spolu s ještě asi dalšími 15 lidmi. Loď nevypadala příliš rozměrně, ale všichni jsme se vešli a místa zbylo pořád ještě dost. Posádku tvořili jen tři lidé, kapitán, kuchařka a lodník, mladí lidé tak okolo 25 let a hned nás začali seznamovat s pravidly pobytu na palubě. Co mě zaujalo nejvíce, byla veliká plastová bedna, umístěná na palubě, do které lodník nasypal led a my do ní umístili naše předem zakoupené zásoby alkoholu. A že toho pro 20 lidí na 2 dny bylo.... A taky speciální lodní záchod, který se splachoval pumpováním a jehož předvádění lodník komentoval slovy... and bye, bye shit. Plavba byla nádherná, krásné slunečné počasí, moře jen tak lehce pohupovalo, proplouvali jsme okolo nádherných zelených ostrovů, no prostě ráj. 5 Vítr číslo 8 strana č. 6 Tato hlavní třída je ještě křížena třídou 9. července, která vede kolem obelisku a je také údajně nejširší třídou na světě. Jestli je, to nevím, ale sakra špatně se přechází i když tam jsou semafory, je to na několikrát. Dále z Plaza de Mayo vede také nejluxusnější promenáda v Argentině zvaná Florida. Další důležitý orientační bod je námořní přístav u břehu zálivu, který patří Atlantiku, do nějž vtékají řeky Paraná a Uruguay. Ubytovali jsme se hned v ulici vedle Senátu, v které jsme hledali úplně jiný hotel, ale našli jsme Cibelias. Pokoj pro dva na noc stál 150 Kč a v ceně byla sociálka i s bidetem na pokoji a také kabelová televize s nejmíň 50ti programy, z nichž třetina byla o fotbale, a jedním, který vysílal v českém znění filmy se španělskými titulky (Vesničko má středisková). No a dál už jen telegraficky. Pak jsme vyšli ven nasávat atmosféru velkoměsta. Psí hovínka a levné supermerkádo a před Senátem u pomníku Dvou senátů válející se bezdomovci a snad i demonstrující. Demonstrace, to je v Argentině národní sport. V hospodách se pojídá samej dobrej steak od argentinských kraviček, co se pasou na pampách. Na promenádě Florida jsou umělci, šlapky a banky, některé ještě měli na sobě znát předešlé pouliční bouře. Před prezidentským palácem se člověk může pomodlit v metropolitní katedrále a rozjímat může třeba taky ve čtvrti La Recoleta na nejprestižnějším hřbitově, kde také leží pochovaná Evita. Nebo si může tamtéž zajít do ZOO, které je takové fajn a mají tam i naše srnky. A pokud si chce od města odpočinout, může zajít do přístavu a skočit na loď do nedaleké Uruguaye do městečka Colonia del Sacramento, které založili Portugalci a je tam pohodově provinčně. Tolik Buenos Aires. Ale vše jednou končí a tak nás třetí den večer zastihl na palubě trajektu, odváže-jící poslední cestující zpět na pevninu. Pokud se někdo vypravíte do Austrálie, tak Fraser Island určitě nevynechejte. Další den jsme vyzvedli z půjčovny auta, rozloučili se s Pištym a Terezou a už jenom ve dvou se vydali na cestu do Sydney. Neměli jsme žádný pevný plán, jen jsme tak popojížděli a zastavovali na místech, která nás zaujala. První noc jsme strávili v bezvadném kempu na břehu velkého jezera, kde jsme nakonec zůstali celý den a ještě jednu noc. Půjčili jsme si dokonce kánoi a vydali se po řece na výlet. Také jsme tam viděli stádo klokanů, jen tak se pasoucích v těsné blízkosti kempu. Nikdo si jich tam moc nevšímal, pro Australany je to naprosto běžné, ale my jsme z toho byli nadšeni. Další dva dny jsme si užívali ve velikých zábavních parcích na Gold Coastu, v Warner Bros Movie Parku a Dream worldu. Je to něco jako Disney park, jen menší. Bezvadně jsme se tam vyblbli, strávili jsme tam komplet celou jejich otevírací dobu. Nakonec ale všechno nové a zvláštní omrzí a tak jsme se rozhodli jet z Gold Coastu už rovnou do Sydney. Malinko nás pokoušela ponorková nemoc a krajina na východním pobřeží není pro Evropana až zase tak exotická jako třeba poušť v centrální části Austrálie či tropy na severu. Když se tak ohlédnu zpátky, musím konstatovat, že to byla naprosto úžasná dovolená a báječně strávený čas. Viděli jsme kus Austrálie a zažili úžasné věci. Rozhodně nelituji a musím znovu poděkovat Swobimu, že mě ukecal. Snad i další mé cesty tady budou stejně povedené a plné zážitků. - Merlin - A kdo se tam chystá, tak ať mu dujou dobré větry. http://www.mlnarik.estranky.cz/stranka/seznam-procestovanychzemi - Frenky - EXPEDICE Jižní Amerika 2004 V Buenosu na jižní straně světa je teplo, když u je nás zima, a tak co doma. MEXICKÉ CHILLI V zimě 2003 - 4 už to bylo opravdu dlouho od poslední velké cesty do Moskvy a přilehlého okolí. Toulavé boty začaly zase ve skříni podupávat a v GTS zrovna byla Valentinská nabídka a v ní letenka pro studenty do Buenos Aires za 10000 Kč, tedy za poloviční cenu. Od nepokojů v Argentině to byly dlouhé dva roky a žádná pořádná známá válka v Jižní Americe nebyla, a tak jsme se vydali přes Milano s Air Italia na cestu. Dvanáctihodinovej let se dá přežít a potom už jsme byli v Argentině. Byl krásnej březen, léto už ztrácelo sílu, ale na naše poměry (po zimě promrzlej Středoevropan) bylo vedro dost. Buenos má určitě chudá až chudinská předměstí, do kterých není radno pro turistu chodit. Ve městě žije přibližně 12 milionů obyvatel, ale cestu z letiště jsme zvládli obyčejným linkáčem a docela to šlo. Rumunsko v Evropské unii by se mohlo hádat a možná by i prohrálo. Nicméně jsme se nechali vyhodit na ulici Plaza de Mayo, která vede od Senátu k prezidentskému paláci, ano je to ten kde zpívala Madonna v muzikálu Evitu. 4 špekáčky, 400 g červených fazoli z konzervy, 1 velká cibule, 4 zelené papriky (mohou pálit), 100 g rajského protlaku, olej, feferonky, chilli koření, worcester, 5 stroužků česneku, kostka bujónu Do kotlíku nalijeme lžíci oleje, osmahneme na kostičky nakrájenou cibuli, nakrájené špekáčky a papriky. Promícháme a přidáme fazole, protlak, feferonky a chilli koření. Podle potřeby podlijeme a přihodíme kostku bujónu, do směsi pak vyklopíme rajský protlak. Chvilku podusíme. Nakonec dochutíme česnekem a worcesterem. Podáváme s chlebem. -Vlčice- Vyhlašujeme soutěž pro vládce a vládkyně království kuchyňského Žemlovka 100 x jinak! 6 Vítr číslo 8 strana č. 7 V krásných pověstech o Americe pokračujeme... a Ladislavovi Lahodovi moc děkujeme. Hlasy v chatě umlkly až k půlnoci. To už byl zajíc zmrzlý na kost. Muži se zdálo, že sedí na ledovém rampouchu V duchu si představil trempy, rozvalující se ve vyhřáté chatě a zacloumal jím vztek. Proč, sakra, nevyspávají doma a v takové zimě lezou do přírody? Za další hodinu se zima stala nesnesitelnou. Roztřásl se tak, že už to nemohl zastavit. Vytáhl z kapsy zapalovač, aby si zahřál alespoň ruce. Podařilo se mu rozškrtnout až na šestý pokus. Teplo linoucí se z malého plamínku bylo tak nepatrné, že je v rukou ani necítil. To ho rozběsnilo k nepříčetnosti. Pohled do plamene probudil v jeho duši ďábelský nápad. Rázem se uklidnil. Už věděl, jak se zahřát. Na ztuhlých nohou se vypotácel ze štoly. V botách mu praskal led. Za chatou, zavátá sněhem, stála láhev s benzínem. Už z ní jednou doplňoval kahan nad krbem. Teď ji uchopil do zmrzlých rukou a s vítězným smíchem ji mrštil proti dřevěným dveřím. Roztříštila se na tisíce kousků. Zapalovač chytil napoprvé. Oheň vyrazil vzhůru s temným hukotem. V mžiku hořela celá přední stěna. Sníh na střeše začal tát. Stál v žáru ohně a díval se nepříčetným pohledem do plamenů. Neslyšel hukot ohně, neslyšel zoufalé a úděsné výkřiky z chaty. Neslyšel ani, jak se hroutí střecha a hořící trámy se propadají dovnitř. Milióny jisker se hnaly k černé obloze. Stál a díval se do pekelné výhně. A bylo mu teplo. Ladislav Lahoda www.hornictvi.info POVĚSTI AMERIKY POSLEDNÍ CESTA TŘÍ KAMARÁDŮ Ladislav Lahoda Zasněžené střechy Karlštejna vypadaly jako v pohádce. Pohádkové bylo i ticho ve vesnici pod hradem. Ačkoliv už se blížilo poledne, nebylo nikde ani živáčka. Dým z komínů tiše stoupal k zamračené obloze a mráz kreslil na okna domků ledové květy. Na chvilku se ukázalo slunce, snad aby posvítilo na cestu třem kamarádům, kteří se vydali za dobrodružstvím. Krátké a silné kožichy spolu s pokřivenými okraji klobouků jim propůjčovaly vzhled zlatokopů z Aljašky. Dojem umocňovaly i sekerky a kotlíky zavěšené na nacpaných tornách. Daleko za vesnicí to také jako na Aljašce vypadalo. Hustý les protkaný spoustou vývratů hluboko pod sněhem. Někdy se bořili až po pás, ale nestěžovali si. Za chvilku dojdou do srubu, který si postavili v malém lomu, Bušek rozdělá oheň, Golem uvaří grog a až se sešeří, sednou si okolo praskajícího krbu, Dan vezme do ruky kytaru a bude jim fajn. Teď už se jen spustit pár metrů z prudkého svahu a budou stát před chatou. Ale co to? "Kluci, někdo tam je!" vyhrknul rozčileně Dan. "Vidíte ty stopy?" a ukazoval na podupaný sníh okolo chaty. "Co by nebyl, když ji nezamykáme," nevzrušeně prohodil Golem, "holt máme návštěvu, no." A bez dalších řečí otevřel dveře a vešel. V chatě bylo teplo a tma, jen v krbu rudě žhnulo několik uhlíků. Nikdo tam nebyl. "Asi už odešli," řekl ostatním dvěma, "ale je tu teplo, tak padejte dovnitř, ať zavřem." K večeru se zvedl silný vítr. Hučel ztemnělým lesem a vířil sněhové vločky padající z větví stromů. Muž v těžkém plášti, který se brodil hlubokým sněhem, neměl dobrou náladu. Boty měl promočené, mrzly mu ruce a plátěná čapka také příliš nechránila před poletujícím sněhem. V žaludku mu kručelo. Obcházel už od rána nastražená oka a teprve k večeru našel uškrceného zajíce. Vláčel ho v pytli na zádech do srubu, kde teď přespával. Byla to sice jen obyčejná dřevěná bouda bez oken, kterou si postavili nějací trempové v malém lomu, ale dala se vytopit a to bylo nejdůležitější. V jeho vlastní chatě, hluboko podzemí, bylo zatraceně vlhko a sychravo a topit se tam nedalo. Byl už nedaleko srubu a zrovna přemýšlel, jak zajíce upeče, když ucítil kouř. Opatrně postoupil o několik kroků vpřed a v duchu sprostě zaklel. Nebylo pochyb, někdo byl ve srubu! Od chaty se neslo slabounké drnkání kytary a smích. Chvíli rozzuřeně podupával na místě. Co teď? Silný závan větru ho upozornil na to, že by se měl někam schovat. Opatrně se přiblížil k chatě a pokoušel se škvírami nahlédnout dovnitř. Viděl jen nezřetelné stíny na pozadí plápolajícího ohně. Ne, dovnitř nemůže. A k tomu všemu nemůže ani do své štoly, protože by musel lézt potmě po zledovatělé skále až ke vchodu. V úplné tmě se doštrachal do slepé štoly, která ústila do lomu nedaleko chaty. Došel až na konec a vztekle praštil zajícem o zem. Potom začal poskakovat, aby se trochu zahřál. Vůbec to nepomáhalo. Sedl si tedy na pytel, schoulil se do klubíčka a pokoušel se usnout. Snažil se vsugerovat si, že sedí v teplé chatě, ale neodbytně se mu vkrádala na mysl představa pečeného zajíce a z hladu se mu dělalo mdlo. Zimu tím stejně nezahnal. Sarurejka Latinský název: Satureja hortensis L. Hlavní složky: silice, třísloviny, hořčiny Polarita: mužská Živel: vzduch Vládce: Merkur Vlastnosti: hřejivé a vysušující Kuchyňské použití: koření - zvěřina, paštiky, vepřové maso. Saturejka je nedílnou součástí balkánské kuchyně, ale oblíbená je i v staročeské kuchyni. Charakterizuje ji peprná chuť, která však nedráždí žaludek. U lidí, kteří nemohou pepř, rostlinka skvěle nahradí jeho aroma. Lidové názvy: čabr, čibr, saturyje. Pěstování: Silně aromatická drobná bylinka s úzkými čárkovitými listy. Květy má bílé, růžové nebo fialové. Polootužilá letnička se sama vysemeňuje a má pálivou a mírně hořkou chuť. Dorůstá výšky 45 cm. Na konci jara se semena vysévají na stinné místo. Semeno jen lehce vtlačte do země. Rozmnožuje se dělením trsů na jaře nebo na podzim. Stonkové řízky v létě. Lze pěstovat v bytě. Včas seříznout, aby nezdřevnatěla. Saturejka horská má zvonovitý kalich a daří se jí lépe na skalnatých stráních. Sběr: Sbírají se nať během celého roku. Lékařské použití: Povzbuzuje chuť k jídlu, při lehkých poruchách trávení. Ovlivňuje trávení, nadýmání, průjem, průduškové astma. Působí jako mírné kardiotonikum, tlumí tachykardie, a snižuje krevní tlak. Máčením ve víně - nápoj povzbuzující organismus (po horečkách). Má uklidňující vliv na nervovou soustavu a působí močopudně. Zahání žízeň u diabetiků. Léčivé účinky má při křečích. Působí protizánětlivě, kloktadlo, dezinfekční prostředek. Povzbuzuje chuť k jídlu a čistí pleť. Emocionální použití: Posiluje mysl. Magické a rituální použití:Využití rostlinných sil: duchovní síly, mentální síly. -Morticie- 7 Vítr číslo 8 strana č. 8 Ze zástupců hmyzí říše to jsou majka fialová, lesknáček nebo tesařík piluna. Pašerácká lávka – původně vystavěna pro potřebu svážení dříví z panských lesů. Za tmy sloužila jako prostředek pro pašování zboží z rozvinutého Německa do méně pokrokového Rakouska-Uherska. Tato éra trvala až do období po první světové válce, kdy s rozvojem průmyslové výroby v Rakousku-Uhersku přestalo být pašování výnosné. Nedaleko tohoto místa stával mlýn, kde se pašované zboží (cukr, cukerín, cikorka, tabák, petrolej aj.) údajně prodávalo. Naučná stezka Zemská brána Naučná stezka u Klášterce nad Orlicí prochází přírodní rezervací Zemská brána v CHKO Orlické hory; provede nás balvanitým údolím Divoké Orlice. Na nenáročné trase vhodné i pro děti se dozvíme něco o zdejší přírodě, a minulosti Orlických hor spjaté s působením člověka. Loupežník Ledříček – legendární bandita Orlických hor, byl nazýván českým Jánošíkem: stejně jako on bohatým bral a chudým dával. Žil a téměř 20 let se skrýval v malé jeskyni ve skále nad pravým břehem Divoké Orlice. Nakonec se mu jeho obydlí stalo osudným. Když se snažil uprchnout před pronásledujícími vojáky do svého úkrytu, přetrhlo se mu lano a on se zřítil z vysoké výšky a zabil se. Co vás na stezce čeká? Naučná stezka seznamuje s přírodní rezervací Zemská brána v CHKO Orlické hory, ochraňující okolí toku Divoké Orlice. Řeka Divoká Orlice pramení v rašeliništích Topieliska a Czarne Bagno v Polsku. Na území České republiky vstupuje severně od Trčkova. V délce cca 30 km vytváří státní hranici s Polskem až k Zemské bráně. U Týniště nad Orlicí se stéká s Tichou Orlicí a vytváří Orlici, jeden z významných přítoků řeky Labe.Za nejkrásnější úsek Divoké Orlice je oprávněně považováno území přírodní rezervace Zemská brána. V lesnatém říčním korytu je množství balvanů a peřejí. Tok Divoké Orlice obklopují místy i rozličné, převážně rulové skalní útvary.Téměř na začátku naučné stezky stojí kamenný most přes Divokou Orlici. Původní most byl zbudován italskými dělníky v roce 1903. V letech 2004–2005 došlo k jeho celkové opravě a rozšíření. Stal se dokonce stavbou roku 2006 Královéhradeckého kraje v kategorii dopravních a inženýrských staveb. Most vytváří v romantickém údolí pomyslný dojem vstupní brány do Čech, tzv. řečenou „zemskou bránu“. Dalším můstkem přes Divokou Orlici, který navštívíme, je Pašerácká lávka. Ta byla pojmenována podle svého účelu, kterému sloužila v dobách dávno minulých. Ani tato lávka nemá již svou původní podobu, byla nahrazena novým dřevěným můstkem.Dojdeme také k prostranství, kde kdysi stával lovecký empírový zámeček Lusthaus. Nechal ho zde vystavit John Parish, majitel žamberského panství. Později byl letohrádek využíván jako mlýn. V roce 1936 objekt vyhořel a již nebyl znovu vystavěn. Původní zámecký park tu dnes připomíná pouze keř tisu červeného a dva menší rybníčky, kde můžeme spatřit zástupce zdejší drobné fauny a flóry.Cesta nás dovede také k několika stavbám pevnostního opevnění. Pocházejí z období 1937–1938. Na břehu řeky stojí ještě dnes jednopatrový pěchotní srub s názvem R-S 54 „Na potoku“. Ve své době byl vybaven kulometem, umístěným v pancéřové kopuli. Srub je součástí linie těžkého opevnění, která byla níže po proudu řeky následována linií opevnění lehkého, tvořenou tzv. řopíky.Jedno ze zastavení naučné stezky je věnováno Ledříčkově skále, vysoké až 15 metrů. Stěna skrývá malou jeskyni, ve které dle pověsti žil loupežník Ledříček. Řopík – malá železobetonová pevnůstka československého opevnění. Tyto vojenské stavby byly lidově nazvány řopíky, podle ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací, které organizovalo jejich výstavbu. Byly budovány především v pohraničí, aby doplnily objekty těžkého opevnění. Základní údaje o stezce Naučná stezka by měla začínat na parkovišti u silnice z Bartošovic v Orlických horách do osady Čihák. Vede od kamenného mostu údolím Divoké Orlice až do osady Amerika u Klášterce nad Ohří, kde končí. Původní verze naučné stezky měla 22 zastávek s informačními panely. Současná verze by měla mít 10 zastávek. Délka trasy je 3 km. Vede souběžně s modrou turistickou značkou. Zastavení (současná – pouze některá) • • • • • • • CHKO Orlické hory Ledříčkova skála Fauna Zemské brány Pohraniční opevnění Flóra Zemské brány Pašerácká lávka a Lusthaus Lesy Popis trasy naučné stezky parkoviště u silnice z Bartošovic v Orlických horách do osady Čihák → kamenný most přes Divokou Orlici → Pašerácká lávka → Lusthaus → vojenská opevnění → Ledříčkova skála → osada Amerika u Klášterce nad Orlicí Procházku naučné stezky zahájíme na parkovišti u silnice z Bartošovic v Orlických horách do osady Čihák. U kamennému mostu odbočíme ze silnice a pokračujeme údolím Divoké Orlice, k Pašerácké lávce, kterou přejdeme. Dále jdeme po lesní cestě k místu, kde se nacházel Lusthaus. Cesta následně vede stále lesem, mineme několik pevnostních objektů a Ledříčkovu skálu, až vyjdeme z lesa u roubené chaloupky a hned za ní vstupujeme do osady Amerika. Na co se můžete těšit? Přírodní rezervace Zemská brána – rozprostírá se v rozloze 88 ha v západní části CHKO Orlické hory. Zahrnuje úsek řeky Divoké Orlice, skalní útvary a okolní území lesů a luk. Z dřevin zdejších lesů zde převažuje smrk ztepilý, dále i buk lesní, javor horský, jedle bělokorá nebo olše lepkavá. Roste tu i chráněná bledule jarní, kamzičník rakouský nebo kyřník platanolistý. Z ptactva zde žije skorec vodní, konipas horský, volavka popelavá nebo i ledňáček říční. Zdroj: www.naucnoustezkou.cz 8 Vítr číslo 8 strana č. 9 T.O. Bielý Bizon - 1969 - Stupava Trampskou osadu BIELY BIZÓN založili v roce 1969 kamarádi Tatuš, Ičko, Anča, Bedo, Zuzka, Člupo a Baraní Roh. Po pěti letech postavili během půl roku trampský srub... http://www.trampnet.sk/potlachy/b_bizon/b_bizon.ht zdroj: http://www.kftp.cz/archiv/sato.asp -Vlčice- Trampské osady "B" T.O. Bílý zajíc - 1986 - Libochovice Roku 1986 se sešlo pět mladých lidí, aby založili bezejmenný klub. Založením klubu se členové zavázali pracovat s dětmi a pro děti. Téměř všichni pracovali v oddíle Mladých ochránců přírody a někteří byli i členové ČSOP. Zakládajícími členy byli: šerif Jan Růžička, Členové - Jiří Růzha, Míra Kadlec, sestry Točinovi. 1.září roku 1986 přišel do klubu nový člen, Martin Pekař z Ústí nad Labem, který pomáhal dotvářet dětský oddíl MOP a zároveň všechny členy zlákal na první práce na hradě Hazmburku. To vše trvalo až do února roku 1987, kdy se naráz všechno změnilo. Do osady přišla kamarádka Líba Žáková. Díky ní, je osada taková, jaká je dnes. Ihned po jejím příchodu nastala reorganizace. Byl zvolen název osady "Bílý zajíc" (podle bílého zajíce sedícího v klenotu na přilbici v jedné verzi znaku pánů Zajíců z Hasenburga, dotvořeny byly zákony přísahy, pasování a hymna, která je vlastně jediná pozůstatkem těch nádherných dní a nocí strávené při pracích na hradě, od skupiny Klíč - "Pohár a kalich". Celé toto "dotvoření" trvalo až do června a bylo přerušované brigádami na záchranu hradu.... http://www.bilyzajic.com/ T.O. Black Panthers - 2008 - Odry Jsme trampi, kteří maji rádi přírodu, hory, objevování nových zákoutí, metody přežití v divoké přírodě, grilování, zábavu a dobré kamarády. Přijeďte navštívit náš trampský ráj v Oderských vrchách. Také spolupracujeme s hnutím DUHA, které jsme finančně podpořili. http://www.panthers.estranky.cz/ T.O. Bříza - 1992 - Chřiby 21.3.1992 se konal v Chřibských lesích na fleku ve Vraním lomu, poblíž zříceniny Cimburk zakládající oheň T.O.Bříza. Osadu zakládá 7. členů a to: kamarád Mates, jako sheriff osady, dále kamarádi Myšák; Čimonči; Frenky; Zvoník; Švýcar; Sluníčko. V té době podává žádost o vstup do osady kamarád Bětka, který je do osady přijat na 1. výročním ohni, jež se koná 27.3.1993. Toho času byl už sheriffem kamarád Myšák. 12.6.1993 se koná první osadní svatba, na které si Frenky bere Čimonči. V červenci pak domlouváme s hajným nový osadní flek poblíž dědiny Milovice a záhy začínáme upravovat celý flek a připravovat místo pro stavbu srubu. ... http://osada-briza.sweb.cz/ T.O. Býkovka - 1973 - Praha Členové osady pořádají tradiční přechod Brd, výlety. Navštěvují nadační koncerty atd... http://www.bykovka.com/ Dnes jsem Vás oprášila článek z časopisu TRAMP číslo 3, ročník 1970, který tehdy stál 2,50 Kč Bráchův první čundr autor: Tima od sedmi skal "Prosím tě, jdi to tátovi říct místo mne. Byla jsi vždycky líp vydržovaná. Na tebe on dá". Blejsknu očima ke dveřím, který oddělují nic netušící hlavu rodiny od nezbedných ratolestí, a mrknu na bráchu: "Za pět Ká překecám i Koniáše." Poslušně otevře peněženku, vyklopí posledních pár mincí a přihlíží, jak to se mnou zaháže. Já nic. Jen zírám na ty dveře a přemýšlím o tom, jak jsem za nimi poprvé stála já: usárna spakovaná, kanady zašněrovaný a táta v kuchyni šustíc Novou Svobodou. "Ne drahej brácho," odsouvám hromádku drobnejch, "jdi si za ním sám. I já měla těžký začátky. Jestli chceš jednou s čundrováním začít, musíš si od táty svý vytrpět." Brácha pokrčí rameny a odpochoduje ke dveřím. Stojí. Otočí se. Šklebím se do jeho božsky azurových očí, ale citím s ním. Bylo mi podobně. Teď bude rukou drtit kliku a uvažovat o jsoucnu. Taky že jo. Opírá se o dveře a nějak mu nejdou otevřít. Šklebím se, jak nejvíc můžu, zatímco on zelená a rudne vzteky. Bouchne do kliky. Dveře povolujou a pak se tiše zavřou. Už je tam. Balím si hlavu do polštáře. O ten kravál co přijde, nejevím zájem. Brácha stojí nade mnou. Odhazuji polštář. Za oknem vrzá vrabec, v kuchyni šustí noviny, všude je mír a klid. "Táta vzkazuje, že mě máš vzít zítra na tramp a že mě máš opatrovat." Chladnokrevně sahám do kapsy a vytahuju padesátku: "Stačí tyhle prachy na to, aby ses obešel bez mý ochrany? " Přidávám dvacku a jsme domluvený. Jdu za tátou a prověřuji situaci: " Tak on jako Jura má jet zítra se mnou? . . ." Otec udiveně vzhlédl: "No já o tom nic nevím, ale když to říkáš, tak ať jede." Měla bych teď řvát jako raněný tygr, měla bych soptit jako vulkán, měla bych vyvádět jako podvedený kupec. A já zatím zírám tátovi přes rameno do Nový Svobody a cítím obdiv k mladšímu dvanáctiletýmu bráškovi, protože umět z tak škaredé situace vytřískat sedumdesátku a ještě lstí donutit sestru k nebezpečnému manévru s neméně nebezpečným tátou, to už není jen tak. -Tima od sedmi skal- 9 Vítr číslo 8 strana č. 10 JARO HOMBRE Bylo to někdy na jaře ve čtyřiasedmdesátém. Sníh už slezl, a o víkendu bylo už skoro teplo. Plazili jsme se tehdá Prechetským údolím ke Kryštofovu, a pohrdnuvši jakžtakž suchou silnicí, brali jsme to podle azimutu přes hory doly, skály a potoky, louky poseté bledulemi, z nichž jsme cestou, ohrnuvše nosy nad doporučeními ekologů a dalších inženýrů přírody, individuálně narvali úhledné kytičky jediné přítomné kamarádce, která nás se svým psem doprovázela. Ten pes byl obluda drzá a nevymáchaná, rasy nedefinované s převahou německých ovčáků, povahy nekamarádské, srsti neustále mokře chlupaté; čumák studený jak tejden starej nebožtík, a jediný, v čem vynikal, a kvůli čemu jsme ho i s jeho paní a šéfkou vzali na milost, byla nebývalá ochota řítit se kdesi vpředu do všech těch děr, výmolů, příkopů, stružek a potoků, a prošlapávat tak naší průkopnické výpravě cestu divočinou čerstvě jarních severních Čech. Mimochodem, jmenoval se Vlkodlak. Nebo alespoň nám tak byl na nádraží představen, což vzal na vědomí tlumeným zavrčením a vyceněním tesáků, co by se dobře vyjímaly na dvacet let starým krokodýlovi. Později odpoledne, dorazivši s mokrýma nohavicema zase k civilizaci, neboli k cíli určenému azimutem, jímž byla výletní hospoda U pašeráka, místními domorodci intimně zvaná "Aljaška", toho času pro veřejnost sezónně uzavřená, což nás nechávalo v klidu, neb jí v té době šéfoval a správcoval kamarád, taky skalní tramp, dvoumetrový fousatý rabiját neurčitého věku, zvaný buhvíproč Kuřátko, a původním účelem výpravy byla soudružská návštěva jeho pracoviště, podpořená dopisem s přiloženou pozvánkou, zvanou vandrácky zvadlo, zvoucí nás vybraně nezdvořilým tónem na Jarní pašerácký candrbál, na níž bylo tučným a podtrženým tiskacím písmem uvedeno JEN PRO ZVANÉ!, doplněno ručně psanou poznámkou: "Táhněte vagabundi! Husy už taky táhnou!" a podpisem Kuře. Ta pašerácká hospoda bylo rozsáhlé, dost starobylé stavení s roubeným patrem a spoustou účelových přístavků, dislokované do zářezu stráně, vysoko nad údolím, vpředu parking jako dlaň, na čelní zdi cedule, že "tato budova jest chráněna památkovým úřadem", vedle čehož Kuře vlastnoručne přitloukl smaltované cedule Pojištěno u banky Slávie, Žebrání se přísně zakazuje! a Achtung! Hund! s obrázkem čehosi, co snad mohlo být psem, a kusem opršalé školní tabule, na které bylo křídou načmáráno vychloubačné prohlášení Nejlepší bifteky na východ vod Mississippi, Pivo, rum, grog a docela dole velkými písmeny >>ZAVŘENO! Zastavte se začátkem května<<. Což byla pravda. Na lomcování klikou nikdo nereagoval. Začínali jsme bejt mírně znepokojeni, když tu Vlkodlak táhle zavyl a vyrazil kamsi za barák. Následovali jsme ho, a objevili ten správnej vchod do vyvýšeného proskleného přístavku, kde zrovna jakási kapela v mohutných černých pětigalonových stetsonech na vyvýšeným pódiu rovnala nástroje, a asi dvacítka trampů obého pohlaví se rozvalovala po židlích, nápoje na dosah, a mírně konverzovala, nebo nostalgicky zírala prosklenou stěnou do údolí, v očích světýlka odrazu pozdně odpoledního slunce. Kluci se rozlezli po místnosti, uvítat se známými, a já, co jsem tam nikoho neznal, jsem si vybral strategicky umístěnej stůl, abych se mohl oddat relaxaci, konzumaci grogu a čumění do údolí a na okolostojíčnosti, než dorazí někdo známej, nebo dokud neuzřím nějakou ochotnou slečnu, co bude stát za kus řeči, případně i více. Vybranej stůl byl ovšem jaksi obsazenej. Seděla u něj babka, taková normálně venkovská, hubená, v šátku, zástěře a jupce, vrásčitej obličej a flekatý ruce, před sebou čaj, do kterýho právě ládovala sacharidy v nevídaným množství. Jaksi nezapadala do okolní společnosti, ale pominul jsem to, neb trampi jsou pronárod demokratický a tolerantní. Stůl byl ovšem strategicky velevhodnej, tak jsem si zdvořile dovolil, zda je volno. Babka mě sjela pohledem, pak se zakřenila, jako že jo. Vopřel jsem úesku o zeď, a rozvalil se po židli, a když dorazil Kuře, a zajímal se jakže se jmenuju, a z kterýže party jsem, sdělil jsem mu to. Kuře to zaregistroval, čímz jsme se oficiálně seznámili, zalomil mi palec (pro nezasvěcené - žádný rafinovaný mučení, to je jen takový specificky vandrácký pozdrav), a optal se, co si dám, a co mám momentálně v úmyslu dělat. Poté mi doporučil navštívit vedle v přilehlý místnosti miniburzu, v další místnosti kulečník a poker, vše právě probíhající, případně relaxaci, neb akce začne až po setmění. Jako místní patriot neopoměl poukázat na kvalitu výhledu přes prosklenou stěnu na zapadající slunce, překulující se do údolí. V tu chvíli kolem kmitnul Vlkodlak, a Kuře odcválal s láteřením, kdože sem pouští vlky. Po chvíli si přisedl Sinky s kytarou, v mírně tristní náladě (jeho obdivovaná krasavice nedorazila), opřel si židli o zeď, a ponořil se do privátního smutku ve stylu 'jen já a moje kytára' brnkaje propracovaně cosi výrazně smutečního. Babka ho po očku sledovala a poslouchala. Já popíjel grog a relaxoval. Po chvíli se babka zamračila, natáhla kostnatou ruku a zaklepala kloubem na stůl. Sinky zvednul voči od strun a babka se s pozdviženým obočím čistou pražštinou s lehce cizokrajným přízvukem vyjádřila: "Hele, mladej pane, to na to dřevo neumíte nic jinýho?" Sinky vypadal drobátko mimo, pak změnil výraz, a bylo jasno, že se ho to profesně dotklo. V partě měl pověst perfektního kytaristy. Nuceně se zašklebil, a se zaťatýma zubama procedil: "Co takhle to zkusit sama, bábi?" a natáhl ruku s kytarou, v domnění, že má na vrch. Babku to nevyvedlo z míry. Přehodila nohu přes nohu, pravila si sukni, popadla kytáru, a předvedla nám pár bleskových extravagantních přehmatů na procvičení levýho zápěstí. Zaregistroval jsem, jak Sinky vyvalil oči. Babka zapla pravici a zvláštním způsobem, za použití všech prstů na ruce vybrnkala bleskově celou škálu tónový stupnice, že to znělo skoro jako jeden akord. Sinkyho ksichtík by v tu chvíli nedělal ostudu těžce mentálně postiženýmu. Sál pro tu chvíli nějak ztichl, pozornost se obrátila k našemu stolu. Babka začala hrát. A zpívat. Zpívala školeným, propracovaným hlasem operní pěvkyně, hlasem, jemuž stáří propůjčovalo zvláštní chvějivý tembr. Zpívala starou lidovou písničkou, kterou jsem dlouho poté náhodou objevil v jednom starým zpěvníku svý prababičky. Nevím zda si to umíte představit. Kytara najednou zněla naprosto netáborákově, z jemného brnkání lezly tóny houslí, bručení basy, tlumené žestě v pozadí, podmalované tóny harmonia. Sál, plný trampských drsňáků zvyklých na ledacos, pod dojmem fantaskní situace ztichl. Babka zpívala, a ruce se jí na strunách jen míhaly: Nad lesejčkem stráň, na ní růže kvetly, všechny krásně rudé Marně jsme z nich věneček upletly, kdo tě míti bude? Naděje malá, pro mě zůstala, ráda bych se někdy, hochu můj, s tebou setkala, Máš-li mě jen trochu rád, přijď dnes večer tancovat, ať vím, že nechceš, můj miláčku trucovat... 10 Vítr číslo 8 Nad lesejčkem stráň, sněhem je zapadlá, z růže lístek padá, láska naše je na věky vychladlá, všechno uvadá... Když skončila, podala s pobaveným úsměvem obrnou postiženýmu Sinkymu přes stůl kytaru, dopila zbytek čaje, a nevěnujíc pozornost ztichlé hospodě, která se teprve teď dala do neobvykle halasného řevu UMÍ, doprovázenému vytím Vlkodlaka, za skandovaného potlesku zamávala Kuřeti za pultem a proplula venkovními dveřmi do širé říše iracionality. Sinky procitl až po chvíli, docela zapomenuv, že má dušebol: "Hombre, tohle byla španělská koncertní škola," prohlásil nábožně. "Jó, kdybych to uměl. Vedle toho vypadá naše brnkání u táboráku jako když štípeš dříví." Vrtalo nám hlavou, čehože jsme to byli svědky, i zašli jsme k pultu, kde fousatý Kuře čepovalo pivo, a jali se vyptávat, kdože to seděl u našeho stolu. Kuře se jen uznale zašklebil: "Nádherná bába, co?" "Bydlí dole na faře. Je to máma místního faráře. Přistěhovala se před lety odněkud z Francie. Prej v mládí pracovala v šoubyznysu. Opereta, nebo tak. Ale vařila báječně, viď Sinky? Koukám, že tě žere bledá závist." Sinky to hrdinsky spolknul, a šli jsme si zahrát pokra, neb vedle v místnosti právě probíhal turnaj, z nějž si vítěz mohl odnýst tu čest, dělat společnost nejhezčí přítomný kočce z místní osady Death Valley. Prohráli jsme bleskově dvě pětky, a zhnuseně se vrátili k relaxaci a grogu, pomlouvajíce místní, ze hrajou s poznačenými kartami. A slunce pomalu zapadalo za obzor. HOMBRE Kaňon, který v Čechách jen tak nenajdete. U řeky Morávky je všechno naruby Takových kaňonů, jaký je na řece Morávce v podhůří Beskyd, u nás moc není. Příroda jakoby zde čarovala naruby. Na dolním toku řeky se v délce 2,5 km táhne místy až sedm metrů hluboký kaňon. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby kaňon nevybíhal z úplné roviny, a navíc ve výšce nad ním nerostl lužní les. Kaňony obvykle čekáme v horách nebo uprostřed vysokých skal. A nad jejich hranou většinou nacházíme plošiny, doprovázené dalekými výhledy. Nikoli však lužní les, který se zpravidla vyskytuje v záplavových zónách řek, ne nad nimi. Zcela naopak je to na řece Morávce nedaleko Frýdku-Místku. Kaňonovitý úsek toku byl pro svoji unikátnost vyhlášený v roce 1990 chráněnou přírodní památkou pod názvem Profil Morávky. Nezkrocené řečiště Když Morávka za Pražmem opustí sevření horského údolí, nevykazuje prozatím žádnou abnormalitu. strana č. 11 V prostoru vymezeném obcemi Raškovice a Dobrá, kde unikla aktivitám vodohospodářů, se rozlévá do nepřehledného širokého labyrintu štěrkových lavic, ramen a ostrůvků.Černý proud se klikatí obklopený oblázky, na březích se povalují rozházené kmeny, vyvržené divokou jarní vodou. Skoro to vypadá jako liduprázdné končiny kolem zlatonosných náplavů Yukonu, střižené z dobrodružných filmů. Pouze čerstvě opuštěné staveniště nové lávky, která propojila osadu Záhoří s Nižními Lhotami, připomenulo, že se nalézáme uprostřed hustě osídleného srdce Evropy a ne na vzdáleném severu. Zcela maskovaný kaňon Nepatrně níže po proudu, za osadou Na Kamenci, nastavuje Morávka naprosto protikladnou tvář. Koneckonců, i dvojice místních hledačů pokladů, příznivců geocachingu, mě nasměrovala do "kaňonu". A doporučila stezku po pravém břehu. Turistické značení tu chybí, chvílemi na stromech spatřuji symboly podobné cyklotrasám. Ale bez jakýchkoli směrovek, rozcestí či tabulí. Kratičký regulovaný úsek opětovně střídá přirozené řečiště. Ovšem zcela odlišného charakteru. Řeka stupňuje dravost, v korytě se objevují mohutné balvany a zpěněné peřeje se střídají s hlubokými zelenavými tůněmi. Současně se začíná zařezávat pod úroveň okolního, převážně rovného terénu. Erozivní činnost vody hladce rozrušila nepříliš odolné horniny do hloubky tří až sedmi metrů. Nedávné povodně pokračovaly až na pevný skalní podklad. V několika pasážích se řeka prodírá skrze úchvatná zúžení, lemovaná příkrými břehy. Tady skutečně Morávka dostala ráz nefalšovaného kaňonu. Mezi holými stěnami, jednou pevnějšími, jindy naopak sypkými, se ve sporé řídké vegetaci občas zablýskne neduživý smrček nebo borovice, jejichž semena sem byla splavena z Beskyd. Na okraji koryta se rozprostírá rovná říční terasa, porostlá listnatým lesem. Lokálně lužním, protkaným spletí potůčků, mokřin a dokonce i pravděpodobně bývalým náhonem. Zde dochází k naprosto paradoxní situaci: po pravé straně stezky, ve shodné výši s ní, si líně pobublává drobný potok, zatímco ihned zleva paralelně burácí rychlá Morávka. Nicméně o dobré čtyři metry níže! Kaňon je tudíž dokonale maskován. Nezkažený dojem ruší jedině množství ohnišť a kovové přemostění s potrubním tělesem u Frýdku-Místku. Ohrožený židoviník a invaze křídlatky Oblast přirozeného toku Morávky není jedinečná jen z estetického hlediska. Poskytla též domov unikátnímu zástupci rostlinné říše, židoviníku německému. Stálezelenému keři z čeledi tamaryškovitých. Zdejší území tvoří jeho jedinou lokalitu u nás. Roste výhradně na prosluněných štěrkových lavicích. Regulace a další úpravy koryt se židoviníku staly osudnou. Počátkem 90. let minulého století zde přežívalo pár keříků. Izolovaných a rostoucích zcela mimo hlavní tok. V současnosti se ochránci snaží udržet a rozšířit stavy této rarity pomocí výsadby uměle vypěstovaných jedinců. Pokouším se alespoň jeden vypátrat a zvěčnit skrz objektiv. Avšak tentokrát je veškerá touha marná … Naopak si sem cestu našly dva nežádoucí, zákeřné invazní druhy netýkavka žláznatá a křídlatka. Zanechávají za sebou spálenou zemi, zbavenou ostatních bylin, posetou suchými dutými stvoly. Během léta se tu bude tyčit agresivní neprostupná džungle vetřelců. Projekt likvidace obou nezvaných hostů se rozeběhnul před třemi lety. Doufejme, že výsledek nepřinese zklamání. Zdroj: cestovani.idnes.cz 11 Vítr číslo 8 strana č. 12 Bramborák 100x jinak 1. Tradiční bramborák 800g brambor, 1 vejce, 2 stroužky česneku, sůl, majoránka, 80g hl. mouky, mletý černý pepř, slanina Osoušené, oloupané a omyté brambory nastrouháme na jemno na struhadle. Prolisujeme česnek a smícháme ho se nastrouhanými bramborami. Do směsi vmícháme mouku a vejce. Směs dochutíme solí, čeným pepřem a majoránkou. Máme-li chuť, můžeme též do směsi přimíchat malé kostičky slaniny. Vzniklou směs rozdělíme na malé části, každou z nich pak postupně nalijeme na pánev. Na pánvi smažíme na oleji dokud nechytne bramborák z obou stran nazlátlou barvu. Po dosmažení otřeme bramboráky papírovým ubrouskem za účelem odsání přebytečného oleje. Bramborák můžeme podávat jednak jako přílohu nebo jen k zakousnutí, samostatně. Je chutný studený i teplý. 2. Bramboráková kapsa plněná kuřecím masem 1,5 kg brambor, 2 až 3 vejce, 300g kuřecího masa, drcený kmín, 100g sýra cihly, 1 cibule, sůl, pepř, majoránka, hladká mouka, mléko, 3 rajčata, 2 paprikové lusky, kečup, olej. Z na jemno nastrouhaných brambor zbavených slupky vymačkáme vodu. Prolisujeme česnek a přidáme jej do vzniklé směsi z brambor. Následně přidáváme sůl, pepř, drcený kmín, vejce a na závěr trochu mléka. Vzniklou směs pečlivě promícháme. Bramboráky smažíme na oleji na pánvi do zlatova. Na kostičky nakrájené kuřecí maso smícháme s nakrájenou cibulí a přidáme na pánev. Průběžně dochucujeme pepřem a solí. Vše podusíme a přidáme s kečupem ochucený paprikový lusk a rajčata. Výslednou zelenino-masovou směs vložíme pečlivě doprostřed bramboráku, který následně přehneme v půli, můžeme dochutit chilli ochucovadlem nebo například strouhaným sýrem. 3. Bramborákové oko Brambory, sýr, vejce, sůl, majoránka, olej Oloupeme přiměřené množství brambor. Následně je nastrouháme na hrubo a dozlatova smažíme na pánvi s předem rozpáleným olejem. V průběhu smažení dochucujeme solí. Předem nastrouhaný sýr během smažení sypeme po okrajích bramboráku. Do prostřed bramboráku vyklepneme jedno vejce. Znovu osolíme, dochutíme majoránkou a pepřem. Smažíme pomalu a zvolna, vejci trvá než je připravené ke konzumaci trochu déle a kdybychom smažili zprudka připálil by se nám bramborák. 4. Bramborák pizza 2-3 brambory, Vejce, Česnek, Sůl, Pepř, Majoránka, Hladká mouka, Šunka, Paprika, Rajče, Sýr strouhaný nebo plátkový Připravíme si těstíčko jako na bramboráky. Tímto těstem vyplníme plech na pečení, tak aby měl bramborák asi 2 cm tloušťku (plech nejdříve vymažeme troškou oleje). Poté poklademe šunkou, paprikou a rajčetem. Takto připravené dáme zapéct do trouby. Asi pět minut před koncem poklademe sýrem a necháme dopéct, než se sýr krásně roztaví. Delikátní oběd i večeře. Báječně chutná i za studena. -www.recepty.cz- 12 5. Bramborák plněný kuřecím masem 5 brambor, ,2-3 vejce, sůl, pepř, majoránku, drcený kmín, hl.mouku, česnek, trochu mléka, kuřecí maso 300g,, 2-3rajčata, 2 paprikové lusky, kečup, 1 větší cibule,,olej,,sýr cihla 100g. Brambory oloupeme, nastrouháme najemno a přidáme sůl, pepř, drcený kmín, prolisovaný česnek dle chuti, vejce, trochu mléka.Vše smícháme. Na pánev dáme olej a usmažíme bramboráky. Kuřecí maso nakrájíme na kostičky. Na pánev dáme olej nakrájenou cibuli necháme mírně zesklovatět přidáme kuřecí maso, sůl, pepř, podusíme do měkka přidáme nakrájená rajčata, paprikové lusky, kečup krátce podusíme. 6. Bramborák s feferonkami Brambory 800 g, Vejce 2 ks, Hladká mouka 1 lžíce, Sůl, Pepř, Cibule 2 ks, Rostlinný olej, Feferonka, červené a žluté feferonky 4 ks Brambory oloupeme, omyjeme, osušíme a nahrubo nastrouháme. V míse je promícháme s vejci, moukou, solí a pepřem. Cibuli najemno posekáme. Feferonky podélně rozpůlíme, vyřízneme semeníky, lusky omyjeme a nakrájíme na tenká kolečka. Spolu s cibulí je vmícháme do těsta. Na pánvi rozehřejeme olej a postupně do něj vkládáme vrchovaté lžíce bramborového těsta. Lžící je přimáčkneme a po obou stranách smažíme asi 4-5 minut dokřupava. 7. Karbanátky v bramboráku Žemle 1 ks, Cibule 1 ks, Mleté maso 500 g, Vejce 2 ks, Sůl, Pepř, Brambory 500 g, Hořčice 2 lžíce, Rostlinný olej 3 lžíce Žemli namočíme do studené vody. Smícháme dohromady mleté maso, 1 vejce, na kostičky nakrájenou cibuli a vymačkanou žemli. Podle chuti osolíme a opepříme. Vytvarujeme 8 větších placiček. Brambory oloupeme, nastrouháme nahrubo a smícháme je s bílkem a hořčicí. Nakonec placičky namáčíme do rozšlehaného žloutku a důkladně na ně přimáčkneme bramborovou hmotu. Opékáme na horkém tuku asi 10 minut z každé strany. Podáváme s dušenou zeleninou nebo zeleninovým salátem. 8. Pikantní bezvaječný bramborák (10 porcí) 2 kg brambor, 300 g sýra Eidam (30 %), 10 g drceného kmínu, 10 g chilli koření, sůl, 100 g cibule, 100 g polohrubé mouky, 3 dl oleje Z nastrouhaných brambor, mouky a soli připravíme těsto na bramborák - ale bez vajec. Pak do něj vmícháme strouhaný sýr, drobně pokrájenou cibuli a koření. Vytvoříme placky a usmažíme. Jsou výtečné k pivu i vínu. 9. Bramboráky s jablky a medem (10 porcí) 2 kg brambor, 1 kg jablek, 3 žloutky, 3 dl oleje na smažení, 3 lžíce medu Oloupané brambory i jablka nastrouháme jako na bramborák. Promícháme, přidáme žloutky, vytvarujeme placky a usmažíme. Odsajeme ubrouskem přebytečný tuk a hotové bramboráky přelijeme na talíři medem. 10. Hlupec (10 porcí) 150 g strouhanky, 300 g mrkve, 2 kg brambor, 0,3 l oleje, 3 žloutky, cukr moučka, javorový sirup Oloupané brambory a očištěnou mrkev nastrouháme jako na bramboráky a přidáme žloutky i strouhanku. Těsto dobře promícháme a vytvoříme placky, které usmažíme na oleji. Podáváme podle chuti poprášené cukrem, případně i přelité javorovým sirupem. Vítr číslo 8 strana č. 13 11. Bramborák rodeo Brambory 600 g, Mléko 8 ml, Sůl, Pepř, Ml.kmín, Česnek 3 stroužky, Majoránka lžička, vejce, Hl.mouka 80 g, olej, masovou směs: Kuřecí prsa 200 g, Kuřecí játra 200 g, Vepřová kýta 200 g, Kapie 1 ks, Žampiony 100 g, Niva 100 g, Kečup - jemný 2 lžíce, Sůl, Pepř, Olej, Strouhaný sýr 50 g. Brambory najemno nastrouháme a pokropíme horkým mlékem, aby nezhnědly. Osolíme, opepříme, přidáme kmín, prolisovaný česnek a majoránku. Pak přidáme vejce a tolik mouky, aby vzniklo středně husté těsto. Do rozehřátého oleje lžící rozetřeme těsto a po obou stranách upečeme. Maso orestujeme na oleji, podusíme, přidáme nakrájené žampiony a nakrájenou kapii. Když je maso měkké, přidáme kečup a nastrouhanou nivu, kterou necháme rozpustit. Osolíme, opepříme. Na bramborák rozprostřeme masovou směs a posypeme strouhaným sýrem. K tomu zelný salát. 12. Kramfleky se zelím, cibulí a slaninou (4 porce) 600 g oloupaných brambor, 200 g hladké mouky, 1 dl mléka, 2 vej ce, 100 g česneku, sůl, mletý pepř, majoránka, 150 g sádla. Zelí: 450 g kysaného zelí, 50 g cibule, cukr krystal, kmín, 10 g hladké mouky, sůl. Sypání: 100 g uzené slaniny, 100 g cibule Oloupané brambory ustrouháme a vymačkáme vodu. Přidáme mouku, vejce, česnek, majoránku, sůl i pepř a promícháme. Z těsta tvoříme placky, jež opečeme z obou stran na rozpáleném tuku. Kysané zelí uvaříme a lehce osladíme. Drobně krájenou cibuli orestujeme a přidáme do zelí, které zahustíme krátce opraženou moukou. Kostičky slaniny i cibule opečeme a nasypeme na placky. 13. Bramboráky sváteční Brambory 4-5 , Vejce 2 ks, Ementál 100 g, Celer kousek, Cibule menší1 ks, Pohanková mouka 3 lžíce, Majoránka 1 lžička, Bílý pepř nebo bylinný 1/2 lžička, Sůl, Dýňová semínka 1 lžíce, Slunečnicová semínka 1 lžíce, Olej, Česneková pasta Brambory nastrouháme na jemno a slijeme přebytečnou šťávu, přistrouháme ementál, cibuli a celer, rozklepneme vejce a vmícháme mouku a koření. Hustotu těsta upravíme moukou, případně vodou. Smažíme na teflonce s minimem tuku. Doporučuji ghí (přepuštěné máslo), dodá zvláštní chuť i vůni. Hotové bramboráky potřeme dle chuti česnekovou pastou a přeložíme napůl. Možno ozdobit lžící bílého jogurtu. 14. Kynutý bramborák Brambory syrové oloupané 500 g, Vařené brambory 250 g, Polohrubá mouka 250 g, Sůl, Droždí 20 g, Vejce 1 ks, Česnek 3 stroužek, Mléko, Majoránka, Pepř, Rostlinný olej. Ze syrových nastrouhaných brambor vymačkáme rukou vodu, přidáme vařené nastrouhané brambory, vejce, mouku, kvásek z droždí, česnek utřený se solí a pepřem, špetku majoránky. Mléka přidáme tolik, aby vzniklo těsto husté jako na lívance. Přikryjeme utěrkou a necháme na teplém místě vykynout. Z vykynutého těsta tvoříme tenké placičky a pečeme je na vymaštěné pánvi. Podáváme se zelným salátem. 15. Bramborákové variace podle šéfkuchaře Kamila Zelenky Česnek, Sůl, Vejce 3 ks, Majoránka, Cibule 1 ks, Cuketa 500 g, Prášek do pečiva 1 balení, Pepř mletý, Strouhaný sýr 200 g, Polohrubá mouka 300 g, Měkký salám Nastrouháme nahrubo cuketu, sýr, nakrájíme salám, nakrájenou cibuli, přidáme sůl, pepř, majoránku, česnek. Zamícháme. Přidáme celá vejce, mouku s práškem do pečiva. Zamícháme. Těsto je dost husté, můžeme přidat trošku vody. S těstem můžeme naložit dvěma způsoby. Buď ho nalijeme do vymazaného a vysypaného pekáče a upečeme jako nákyp, a nebo z něj smažíme klasické bramboráky. 13 16. Bramborák se špenátem Na bramborák: brambory, hladká mouka, vejce, mléko, česnek, majoránka, sůl, olej. Na špenát:, olej, cibule, špenát, hladká mouka (jen trošku!), česnek, vaječný žloutek (podle osob) Bramboráky připravíme běžným českým způsobem. Já preferuji brambory nastrouhat nahrubo a opéct bramborák do zlatokřupava, ne do modroměkka. Špenát připravíme opět běžným českým způsobem, tzn. že drcený česnek přidáme až v závěru a žloutky vmícháme až do odstaveného hotového špenátu, aby se nesrazily. Podáváme jednotlivě tak, že na teplém talíři si na čerstvě usmažený, zlatavý a křupavý bramborák nakydáme horký špenát, nic nezavinujeme a okamžitě jíme. 17. Bramborák s hermelínem a žampiony 800g brambor, 1 vejce, 2 stroužky česneku, sůl, majoránka, 80g hl. mouky, mletý černý pepř, slanina, žampiony, chilli, hermelín. Nejprve uděláme bramboráky. Osmahneme na oleji a dáme stranou. Pote připravíme směs. Cibule nakrájíme na kolečka, oloupeme žampiony a nakrájíme je na větší kousky. Cibuli dáme na pánev, kde jsme si rozpustili máslo, osmahneme a přidáme žampiony, osmahneme, přidáme chilli, jemně pokrájený česnek, opepříme, přidáme papriku a zalijeme smetanou. Dochutíme solí a majoránkou. Bramboráky naplníme směsí, poklademe plátky hermelínu. http://www.receptynadoma.cz/ 18. Bramborák zapečený s mletým masem Na jeden pekáček potřebujete: 1 kg brambor, 2 vejce, 3 stroužky česneku, 1–2 hrsti strouhanky, trochu mléka, majoránku, 1 větší cibuli, 500 g mletého hovězího masa, olej na smažení, sůl, pepř. Brambory oškrábejte a nastrouhejte najemno. Můžete samozřejmě klidně použít robot. Z brambor důkladně vymačkejte všechnu vodu. Přidejte sůl, majoránku, vejce, utřený česnek, strouhanku, podle potřeby trochu mléka a vypracujte jednolité těsto. Na pánvi nechte zesklovatět nahrubo nakrájenou cibuli, přidejte mleté maso, sůl a pepř a nechte chvíli vydusit. Pekáček vymažte olejem nebo jiným tukem a na dno rovnoměrně rozložte polovinu bramborákového těsta. Na něj rozprostřete mleté maso s cibulí a opět přikryjte druhou částí bramborákového těsta. Místo mletého lze použít na kostky nakrájenou vepřovou plec, kterou zamícháte rovnou do těsta. Povrch uhlaďte a pekáček vložte do trouby předehřáté na 180 stupňů. Pečte asi 70 minut. Bramborák nakrájete na kousky a servírujte se salátem z červeného zelí. http://www.prozeny.cz 19. Bramboráková pizza Na 2 porce potřebujete: 300 g brambor, 1 vejce, hrst strouhanky, mléko podle potřeby, sůl, česnek, majoránku, 2 lžíce rajčatového protlaku nebo pyré, čerstvé žampiony, 2 rajčata, černé olivy, strouhaný sýr, případně pár plátků šunky nebo slaniny. Brambory oškrábejte, nastrouhejte najemno a vymačkejte z nich přebytečnou vodu. Přidejte vejce, sůl, česnek, majoránku, strouhanku a trochu mléka a vše smíchejte do těsta. Na plech dejte pečicí papír a rukama na něm z těsta vytvořte kruh – jako na pizzu. Těsto potřete rajčatovým pyré, poklaďte plátky šunky, žampionů a rajčat a posypte na půlky pokrájenými olivami. Plech vložte do trouby předehřáté na 180 stupňů a pečte asi 15–20 minut. Pak pizzu posypte nastrouhaným sýrem a nechte ještě asi 10–15 minut dopéct. Chutnat bude určitě nejen dětem! http://www.prozeny.cz Vítr číslo 8 strana č. 14 20. Sýr v bramboráku s uzeným masem Na 3 porce potřebujete: 1 sýr, 600 g brambor, 2 vejce, 1–2 hrsti strouhanky, mléko podle potřeby, česnek, sůl, majoránku, 1 plátek uzeného masa, sádlo. Brambory oškrábejte a nastrouhejte najemno. Vymačkejte z nich přebytečnou vodu, přidejte vejce, sůl, česnek, majoránku, strouhanku, mléko, na malé kostičky nakrájené uzené maso a vypracujte těsto. Pološtiepok nakrájejte na asi 7 mm silné plátky, každý zvlášť obalte v bramborákovém těstě a v dlaních vytvarujte hladké placaté karbanátky. Na pánvi rozpalte sádlo a v něm karbanátky dozlatova opečte z obou stran, dohromady to trvá asi 15 minut. Podávejte nejlépe se zelným nebo mrkvovým salátem. Pološtiepok můžete nahradit i jiným sýrem, skvělé jsou třeba obalované olomoucké tvarůžky. http://www.prozeny.cz 21. Bramborák se zelím 1 kg brambor, 200 g kysaného zelí, 2 vejce, 100 g hrubé mouky, 80 g oleje, kmín, sůl, Brambory nastrouháme, mírně scedíme, osolíme, přidáme vejce, nakrájené kysané zelí s lákem, mouku a kmín a promícháme. Smažíme v rozpáleném oleji. 22. Bramborák na plechu 1 kg syrových brambor, 3 vrchovaté polévkové lžíce hladké mouky, 1 vejce, sůl, olej, máslo, česnek, 1 lžíce majoránky Brambory okrájíme a zbavíme klíčků. Okrájené brambory nastrouháme na jemném struhadle, přidáme mouku, vejce a sůl a bramborákové těsto důkladně promícháme. Olejem vytřeme pečící plech, na který nalijeme těsto. Bramborákové těsto na plechu rozprostřeme tak, aby byla vrstva stejnoměrná. Plech s bramborákem dáme do trouby a pečeme při teplotě 180°C přibližně 45 minut, až jsou okraje bramboráku růžové. Nakonec rozehřejeme máslo, přidáme prolisovaný česnek a tuto směs nalijeme na upečený bramborák. Ještě na plechu bramborák nakrájíme na větší kousky a podáváme. http://www.prozeny.cz 23. Bramboráky se slaninou 500 g syrových brambor, 100 g anglické slaniny, 3 vejce, 1 cibule, česnek, trochu mléka, sůl, mletý pepř, majoránka, 2 lžíce hladké mouky Slaninu nakrájíme na kostičky a osmahneme na pánvi. Brambory nastrouháme najemno, slijeme puštěnou vodu, přidáme vejce, nadrobno nakrájenou cibuli, rozmačkaný česnek, sůl, pepř, majoránku, mouku a podle potřeby mléko a řádně promícháme. Ze směsi tvoříme placky a ty smažíme na rozpáleném oleji z obou stran do růžova. 24. Cuketový bramborák 1 cuketa, 2 vejce, mléko, hladká mouka, česnek, olej, sůl, majoránka Cuketu nastrouháme najemno, vymačkáme z ní vodu, přimícháme utřený česnek, hladkou mouku, majoránku, vejce a trochu mléka tak, aby vznikla kašovitá směs. Ze směsi tvoříme placky, které smažíme na rozpáleném oleji z obou stran dozlatova. 25. Houbový bramborák 250 g čerstvých hub, sůl, 500 g brambor, 40 g hladké mouky, vejce, kmín, pepř, majoránka, olej Oloupané a nastrouhané syrové brambory osolíme. Houby jemně rozsekáme a udusíme ve vlastní šťávě, zchladíme a promícháme s brambory, vejcem, kořením a solí. Připravenou směs smažíme na rozpáleném oleji na pánvi v tenké vrstvě dohněda, aby byly bramboráky křupavé. 14 26. Pivní bramborák s uzeným 1 kg brambor, 2 vejce, 100 ml světlého piva, hladká mouka, česnek, sůl, pepř, majoránka, 100 g uzeného masa, tuk nebo olej Oloupané brambory nastrouháme na jemno, vymačkáme je a slijeme z nich vodu. Zasypeme je moukou, přidáme vejce, pivo, prolisovaný česnek, sůl, koření a umícháme těsto, do kterého přidáme nadrobno nasekané uzené maso a směs rozetřeme lžící na pánev s rozpáleným tukem. Smažíme po obou stranách dozlatova. 27. Plněný bramborák 1 kg brambor, 2 cibule, 2 lžíce hladké mouky, 3 vejce, sůl, 1 svazek pažitky, 150g rostlinného tuku, na náplň: 500g tučného měkkého tvarohu, 100ml mléka, 1 lžíci citrónové šťávy, pepř, cukr, 1 stroužek česneku, 125g šunky, 1 svazek petrželové natě Brambory a cibule oloupeme, omyjeme a nastrouháme na jemném struhadle. Dáme do mísy, přisypeme mouku a přidáme vejce a sůl. Pažitku důkladně opereme, osušíme a nakrájíme najemno - polovinu z ní vmícháme do bramborového těsta a vše promícháme. V jiné míse prošleháme tvaroh s mlékem, citrónovou šťávou, pepřem a trochou cukru. Stroužek česneku oloupeme a prolisujeme. Šunku nakrájíme na kostičky. Petrželovou nať opereme, osušíme nebo vytřepeme, oddělíme 4 snítky a zbylou nasekáme nadrobno. Spolu s česnekem vmícháme do tvarohu. V pánvi rozehřejeme tuk a upečeme bramboráky. Potřeme je tvarohovou směsí a přeložíme. Ozdobíme petrželkou a podáváme se zeleninou.¨ 28. Slezská cmunda Brambory, sůl, koření, mletý kmín, majoránka, středně velká cibule, česnek, 1 vejce, hladká mouka, vařená uzená krkovička, kysané zelí, bobkový list, nové koření, kmín mletý, pivo Brambory nastrouháme a necháme je chvilku odležet, až pustí vodu. Tu pak slejeme. Do brambor přidáme sůl, koření, mletý kmín a majoránku, nastrouhanou cibuli, prolisovaný česnek a vejce. Začneme míchat a postupně přidáváme hladkou mouku, až bude těsto tak akorát na vytváření placek. Těsto necháme ještě chvílí odpočinout (pokud ještě pustí vodu, tak ji slejeme) a mezitím si nakrájíme uzené maso na plátky. Kysané zelí propláchneme studenou vodou a dáme ho do hrnce, přidáme vodu, 1 bobkový list, 1 kuličku nového koření, trochu celého kmínu a solí a budeme vařit do měkka. Na pánvičce si rozpálíme olej, naběračkou nalejeme přiměřené množství těsta (nesmí být moc silné, aby se dala placka přeložit) a pečeme po obou stranách, pak trochu stahneme plamen, na jednu půlku placky dáme zelí, na něj položíme kousek uzeného, placku přeložíme a necháme ještě chvilku opéct, aby placka byla příjemně křupavá a zelí s masem teplé. 29. Chlebový bramborák 4 krajíce chleba, 150ml mléka, 3 středně velké brambory, sůl, mletý černý pepř, 2 stroužky česneku, 1 lžíce hladké mouky Chleba nakrájíme na kostky a zalijeme mlékem-necháme delší dobu odstát. Brambory nastrouháme na jemno a necháme je chvíli stát,potom z nich vymačkáme šťávu a promícháme je se solí,pepřem,prolisovaným česnekem a moukou. Chléb v misce rozmělníme,vmícháme k bramborové směsi a dobře zpracujeme. Na pánvi je smažíme do růžova asi 5 minut. http://www.recepto.cz