Stáhnout v PDF

Komentáře

Transkript

Stáhnout v PDF
economix
MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
Architektura VŠE
/28
PROSINEC 2008 ČÍSLO 6 Cestopis – Sýrie
/ 32
Ekofórum
s Tomášem Julínkem
/ 18
Módní přehlídka
na VŠE
/ 42
Beseda
se Zdeňkem Svěrákem
/ 41
ZDARMA
Plážový tenis
/34
Jiří Menzel
na VŠE
/ 40
Ekofórum
4. 12. 2008:
Ing. Miloš Zeman,
CSc.
/ 16
Volby
předsednictva CKR
/8
Zahraniční student
Yaya Keita
/ 22
Vodící psi
jako
nepostradatelní
pomocníci
/ 23
Šerm
na VŠE
/ 36
2
obsah
economix
– 6 / 2008
Editorial
„Co ty ke mně cítíš... kromě odporu?“ To je známá věta z filmu Vratné
lahve. Napsal ji Zdeněk Svěrák, který
navštívil VŠE. Nebyl jediný. Před ním se
u nás zastavil i Jiří Menzel. Filmovým
tvůrcům se na VŠE jednoznačně líbí. Ve
všech Menzelových filmech hraje významnou roli láska. U Zdeňka Svěráka
to je jiné. Scénáře promlouvají k divákům prostřednictvím nejrůznějších témat. Jednou je to film s ústředním tématem zvyšování kvalifikace (Marečku,
podejte mi pero), jindy zase téma optimalizace pracovních aktivit
(Jáchyme, hoď ho do stroje), problematika eliminace postproduktivních generací (Na samotě u lesa) nebo tematika racionalizace
návštěv restauračních zařízení (Vrchní, prchni!). Vystřídal nejrůznější témata a na závěr své kariéry natočil film, který vypráví příběh muže, který by rád miloval, ale už mu to kvůli věku nejde. Vyplývá z toho, že nakonec každý tvůrce řeší problém jak milovat?
V minulém čísle jsme vyhlásili anketu na nové jméno ISIS. Pokaždé, když mi někdo nové jméno navrhl (ať už z kamarádů, nebo
z řad čtenářů Economixu), udělal jsem si čárku a jméno si zapsal.
A kolik jich bylo? Ani jedno!
Jeden návrh však přece jen přišel. Náš grafik navrhl jméno SISI.
Asi se nechal inspirovat krásnou císařovnou Alžbětou, manželkou
Františka Josefa I. (my mu říkáme starej Procházka). Na levou
lopatku si nechala vytetovat kotvu a pověstné byly její nádherné
vlasy. Když jí služebná při česání dlouhatánských vlasů (minimálně tak dlouhých, jaké měla paní správcová z Postřižin) vytrhla
jen jediný vlásek, tak Sisi nebohou služebnou zbila. To musela být
ženská! Název SISI je ideální a konečně by to bylo poetické dívčí jméno!
Stále se mnoho hudebníků pokouší prorazit, zaujmout, ale jejich
snaha je marná, jestliže působí v éře po Beatles. Vždyť ty už nikdo
nepřekoná. Hudebníci se o to snaží asi jen proto, aby si na konci
kariéry sebekriticky řekli: „Lennon byl lepší.“ Beatles, ale i mnoho jiných, nezpívali jen o lásce, ale později i o závažnějších tématech. Mnoho písní se neslo v protiválečném duchu. Morální apel
byl od nich samozřejmě úctyhodný, ale dokázali na tom také vydělat. Byly to však slušně a morálně vydělané peníze? Odpověď se
pokusila najít Hanka Kubovcová v článku Uměním za mír.
Nedávno v televizi opakovali nesmrtelného Zorra v podání Antonia Banderase. V 70. letech hrál muže s kordem i Alain Delon, proti
němuž je nějaký Banderas jen slabým odvarem. Chcete šermovat
jako Delon? VŠE vám dá příležitost a v článku Dany Odvodyové
se můžete dočíst, co vlastně tento aristokratický sport obnáší. Mimochodem, myslíte, že Karel Schwarzenberg umí také šermovat?
Třeba se v mládí stráveném na zámku Orlík připravoval pro život
i cvičením s kordem. Ve vládě se mu to jistě hodí.
V tomto čísle Economixu se můžete těšit na exkluzivní rozhovor
s Milošem Zemanem. „Jezevec z Vysočiny“ je totiž vzácný objekt
rozhovoru naší redaktorky Pavlíny Máčalové, protože on rozhovory nedává často. Martin Bílek napsal „recenzi“ na architektonický
styl SB a NB. Zajímavá je i reportáž z Ekofóra s ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem. V magazínu je také článek o návštěvě Christophera Parkinsona, tedy syna slavného autora Zákonů
profesora Parkinsona.
A na závěr ještě jeden citát z filmu Vesničko má středisková
(Menzel a Svěrák nebyli jen hosty VŠE, ale hezky se mi touto zmínkou sešli i na závěr úvodníku). Já se tímto heslem řídím a už se
několik let držím na VŠE. To heslo zní: „Chlapi, nelejte to pivo
z oken.“
Vladimír Štípek, šéfredaktor
Den s VŠE / 3
Jak dopadly letos přijímačky? / 4
Sloupek Tomáše Vorla / 6
Aktuality / 6
Děkan Schwarz se omluvil Gažovi za šikanu / 7
Přednáška francouzského velvyslance / 7
Volby předsednictva CKR / 8
CKR nemá pro budoucnost skromné plány / 8
Evropská byrokracie očima Parkinsona / 9
Orientujeme se v ISIS II / 9
Nový magisterský program International Management / 10
Reportáž o CEMS Day na VŠE / 11
Střípky z manažerské komunikace / 12
AIESEC – mnoholetý souputník studentů / 12
„Na Štrasburk!“ – Model Evropské unie / 13
Třetí svět čeká na svou příležitost / 13
Nation2Nation party / 14
Žižkovský scorelauf / 15
Ekofórum s Milošem Zemanem / 16
Rozhovor s Milošem Zemanem / 16
Ekofórum s Tomášem Julínkem / 18
Mladý a úspěšný Tomáš Kopřiva / 19
Spanilá jízda OZS VŠE v Jindřichově Hradci / 20
Rozhovor s Ivo Jahelkou / 20
Pět P / 21
Jihočeský hejtman o vysokém školství / 21
Zahraniční student na VŠE: Yaya Keita
Vodící psi jako nepostradatelní pomocníci / 23
SHS VŠE informuje / 23
Světová ekonomická krize / 24
Zelené regulace přírodě nepomáhají / 25
Uměním za mír / 26
SB a NB pod architektonickým drobnohledem / 28
Cestopis: Sýrie / 32
Sportovní novinka - plážový tenis / 34
Šerm na VŠE aneb d´Artagnanem snadno a rychle / 36
VŠEfest / 37
Vokální perly na VŠE opět zazářily / 37
Ondřej Havelka a Melody Makers na VŠE / 38
Ekonomická tančírna / 39
Skřivánci a Jiří Menzel na besedě v Likešově aule / 40
Rozhovor s Jiřím Menzelem / 40
Beseda se Zdeňkem Svěrákem / 41
Módní přehlídka na VŠE / 42
Dan a Dana nad kafem / 42
Recenze knihy: Moudrost našich dnů / 43
Recenze filmu: Výměna (The Changeling) / 43
economix
Šéfredaktor: Vladimír Štípek
Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár
Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová,
Jana Lysáková, Pavlína Máčalová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová,
Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová,
Zuzana Žiačiková a další...
Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny, Petr Kolařík
Editor: Jan Jaroš
Design a sazba: Pavel Vodička
Tisk: Omikron spol. s r. o.
E-mail Economixu:
conomixu: [email protected]
Vydal:
Evidenční číslo: MK ČR E 17789
3
Setkáním vkusně provázel
sportovní komentátor České televize Petr Vichnar. Úvod probíhal ve Vencovského aule, kde
se uskutečnil malý koncert školního orchestru Musica Oeconomica. K účastníkům promluvil
rektor Hindls a všem přítomným připomněl úspěchy VŠE,
kterých v poslední době dosáhla. Po oficiálním zahájení večera byl pro účastníky připraven v atriu Rajské budovy raut.
Drobné občerstvení přišlo jistě vhod, protože program byl
vskutku nabitý. V učebnách druhého patra Rajské budovy probíhaly prezentace jednotlivých
fakult včetně fakulty jindřichohradecké, které většinou vedli
přímo jejich děkani.
Prezentace vystřídala hlavní večeře, která byla posledním
oddychem před startem zábavy.
Kolem 19. hodiny začalo vystoupení Vladimíra Hrona s jeho
programem Abeceda hvězd.
Přesvědčit přítomné, že je showman, mu netrvalo dlouho. Přestože mnozí byli po výborném
rautu ještě dost nepohybliví, interpretace populárních hitů, na
kterých mnozí účastníci vyrůstali, nedala stát téměř nikomu.
A to, že je Hron i výborný glosátor, dokazovaly jeho připomínky k publiku, kdy například
mladého muže stojícího staticky
Den s VŠE
s prázdnou skleničkou od vína
napomenul slovy: „Chlapče, dej
si ještě jedno, ať se začneš hýbat.“ Publikum bylo velice rychle ve varu a není se čemu divit,
že si vyžádalo přídavek.
Zpěváka Hrona vystřídal se
svou adaptací hry Oscara Wilda
Jak je důležité míti Filipa divadelní spolek při VŠE S Bojkou
v zádech. Komedii o tom, co se
stane po 25 letech, když chůva
s hlavou v oblacích zapomene
dítě v kufru na nádraží, interpretovali členové souboru velmi
poutavě. Profesionalitu svého
umění studenti doložili i svým
uměním improvizace. Text
může zapomenout každý, ale
vtipně ho nahradit, to už každý
nedokáže. Že se pak bavilo nejen publikum, je více než jasné
a určitě i autor by byl s doplněním díla spokojen.
Zlatým hřebem večera však
byla stálice české populární
hudby, kapela Olympic. Přestože pánové už rozhodně nepatří mezi nejmladší, dokázali vykouzlit úžasnou atmosféru
a dostat všechny přítomné do takového rauše, že by si mladičké hvězdy různých pěveckých
soutěží mohly chodit pro lekce. Hity jako Osmý den schází
nám, Otázky nebo Jasná zpráva si s Petrem Jandou zpívali všichni. A na pódiu se bylo
i na co dívat, protože pánové
zároveň předváděli skvělou podívanou. Olympic rozhodně
ještě nepatří do starého železa
a fakt, že je tady pro publikum,
dokázal hned dvojitým přídavkem.
Jako rozloučení a malý dárek
dostali všichni účastníci při odchodu hrníček s logem naší školy v modré (muži) nebo červené
(ženy) barvě. Samozřejmě moje
maličkost si poprosila o hrníček
barvy modré a až venku zjistila, že barevné rozlišení nebylo
náhodné. Celá akce byla opravdu velmi zdařilá a více než 800
zaregistrovaných účastníků si
přišlo na své. Nelze tedy jinak
než poděkovat vedení školy, že
pro své absolventy takovou akci
připravuje a dokáže se jim touto
cestou odvděčit za to, že dělají
mimo akademickou půdu dobré
jméno škole, ze které odcházeli jako čerstvé inženýrky a inženýři. Autor: Jana Lysáková
– 6 / 2008
V sobotu 22. listopadu se
uskutečnilo již každoroční
oficiální setkání absolventů VŠE – Den s VŠE. Záštitu nad celou akcí převzal
rektor VŠE prof. Richard
Hindls a pro bývalé studenty byl připraven bohatý program. Finančně se
na celé akci podíleli partneři školy.
economix
zpravodajství
4
zpravodajství
Jak dopadly letos přijímačky?
economix
– 6 / 2008
Na kolegiu rektora byla
za účasti zástupců všech
fakult dne 25. listopadu 2008 vzata na vědomí
Zpráva o přijímacím řízení na akademický rok
2008/2009, kterou kolegiu předložil prorektor Felix Koschin. Z této zprávy
lze i přes chyby v součtech
(pro účely článku přepočteny) vyčíst zajímavé informace a trendy.
VÝVOJ ZÁJMU
O S TUDIUM
Stejně jako v předchozích letech mohli uchazeči podat samostatnou přihlášku na každou
fakultu, o kterou měli zájem,
přijímací zkoušku skládali na
každé fakultě, kam podali přihlášku, a ke studiu mohli být
přijati na několik fakult současně. Celkem bylo podáno 17 969
přihlášek a podalo je 11 734
uchazečů. To je v podstatě totožné s loňským rokem.
Z tohoto počtu podalo pouze
jednu přihlášku 7 360 uchazečů,
dvě 2 889 uchazečů, tři 1 163
uchazečů, čtyři 274 uchazečů,
pět 42 uchazečů a šest přihlášek
šest uchazečů.
Počet přihlášených uchazečů převýšil 2,93x „směrná“ čísla pro přijetí (viz. tabulka č. 2).
Největší převis uchazečů měly
obory Arts management (6,3x,
vloni 1,8x, tento obor se však
charakteru výuky na VŠE poněkud vymyká třeba absencí matematiky), Mezinárodní a evropská studia – diplomacie (5x),
Veřejná správa a regionální ekonomika (4,8x) a Národní hospodářství (4,1x). Největší pokles
zájmu o některé své obory zaznamenala Fakulta mezinárodních vztahů, což lze vysvětlit asi
tím, že vloni bylo nejtěžší se na
tyto obory dostat (největší převisy) a mnoho lidí to letos zřejmě vzdalo již dopředu. Největší
nárůsty v převisech naopak zaznamenala Fakulta informatiky a statistiky, což lze vysvětlit
přesně opačně, a to tak, že vloni bylo zdaleka nejjednodušší se
na ně dostat, protože bylo přijímáno devět z deseti uchazečů.
Podíl prezencí u přijímacích
zkoušek na počtu přihlášek byl
v letošním roce téměř totožný
jako v předchozích letech, a to
80,2 % (2007 = 79,7 %, 2006 =
80,0 %, 2005 = 81,1 %, 2004 =
82,7 %). To bohužel napovídá,
že VŠE si v konkurenčním boji
s ostatními školami stále nevede
příliš dobře. Kdyby F5 nedosáhla tak dobrého výsledku, tak by
ten propad byl ještě větší. Nejnižší absence tedy byla na Národohospodářské fakultě (5 %,
vloni 9,2 %, zde se však lišila
forma přijímacího řízení), naopak zdaleka nejvyšší (36,8 %,
vloni 23,3 %) byla na Fakultě
informatiky a statistiky (viz. tabulka č. 1).
V roce 2008 se opět zvýšil
počet přihlášek cizinců. Cizinci podali celkem 2 917 přihlášek
ke studiu, z toho bylo 1 032 přihlášek uchazečů ze Slovenské
republiky (2007 = 2 652 cizinců, z toho 1 077 Slováků, 2006 =
2 537 cizinců, z toho bylo 1 107
Slováků; 2005 = 2 396 cizinců,
z toho 965 Slováků). Rostoucí
zájem cizinců o studium na VŠE
lze vidět jako pozitivní vývoj,
avšak otázkou zůstává, zdali je
to atraktivitou naší školy nebo
spíše stále se zvyšující atraktivitou naší země jako takové, zejména pak pro občany bývalého
východního bloku.
VÝSLEDKY
PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ
Účastníci přijímací zkoušky prospěli v 9 161 případech
(63,5 %, vloni 68 %) a bylo vydáno 6 089 (vloni 6 765) rozhodnutí o přijetí ke studiu, což
je 42,2 % (vloni 47,2 %) z celkového počtu konaných přijímacích zkoušek (viz. tabulka č. 1).
Mnozí uchazeči byli přijati na
více fakult.
Pouze na jednu fakultu bylo
přijato 3 889 uchazečů, na dvě
888 uchazečů, na tři 136 uchazečů a na čtyři fakulty 4 uchazeči. Celkem tedy bylo přijato 4 917 (vloni 5 179) osob,
tj. o 262 osob méně než v roce
2007.
Jak ukazuje tabulka č. 2, nejvyšší bodový limit pro přijetí
byl na oboru Mezinárodní a evropská studia - diplomacie (256
z 300 bodů). Naopak na oboru
Statistické metody v ekonomii
FIS VŠE postačil pro přijetí bodový zisk 80 bodů (z 200 bodů)
a na Fakultě managementu podobně nízká hranice (99, resp.
77 bodů z 200 bodů).
Nejdůležitější informací však
je, kolik studentů skutečně do
prvních ročníků nastoupilo (tabulka č. 5). Z přijatých 6 089
osob ve skutečnosti nastoupilo
ke studiu 4 917 osob (69,3 %).
Poměr přijatých a zapsaných
tedy činí na F1 60,2 %, na F2
79,8 %, na F3 55,7 %, na F4
77,8 %, na F5 80,3 % a na F6
je to 61,8 %. Toto opět něco vypovídá o konkurenceschopnosti naší školy, respektive jejích
fakult, jelikož ti, co byli přijati, ale nezapsali se ke studiu na
naší škole, upřednostnili školu
jinou. Takových uchazečů bylo
letos 37,9 % (vloni 35,3 %), což
je bohužel nelichotivý trend pro
naši školu.
Rozdíly mezi fakultami jsou
nejevidentnější ze srovnání poměru „přijato/dostavilo se“ (viz.
tabulka č. 1): na F1 se dostal téměř každý druhý (49 %), na F2
také každý druhý (49,2 %), na
F3 se dostal každý třetí (33,3 %),
na F4 téměř osm z deseti (77 %),
naopak na F5 jen jeden z pěti
(20,6 %) a na F6 zhruba dva ze
tří (68,9 %) studentů, kteří se
dostavili k přijímačkám. Z toho
vyplývá, že letos bylo opět nejnáročnější dostat se na Národohospodářskou fakultu. Narozdíl
od ostatních fakult však přijímací řízení pro NF kompletně zajistila společnost SCIO a částečně ji tato společnost zajistila
i pro Fakultu informatiky a statistiky. Při porovnávání výsledků je třeba mít tuto skutečnost
na paměti.
Zajímavá je také struktura
uchazečů přijatých podle typu
střední školy (viz. tabulka č. 4).
Právě poměr gymnazistů vůči
absolventům ostatních škol napovídá, co by mohlo být příčinou výše zmiňované úrovně přijatých studentů a jejich
„úmrtnosti“ (markantní je to
právě u F4). Poměrně nízký poměr gymnazistů k přijatým studentům má překvapivě také Fakulta financí a účetnictví.
Tabulka č. 2 také jasně ukazuje výrazné rozdíly v úrovni přijímaných studentů jednotlivých
fakult a jejich oborů. Význ amnou otázkou tak zůstává, zdali na jedné straně přijímat studenty, kteří u přijímaček získají
pouze 40 nebo 50 % bodů, jako
je tomu na F6 a F4, a na druhé
straně odmítat studenty, kteří se na školu nedostanou přes
hranici i více než dvojnásobnou (u MS na F2 to je dokonce hranice 85,3 % bodů). Přitom
lze předpokládat, že tito odmítnutí studenti mají v celku vyšší úroveň. Navíc toto se odráží i v tzv. „úmrtnosti“, která je
na F4 řádově vyšší než u ostatních fakult – pohybuje se okolo 40 % v prvním ročníku! Nezabírají tedy tito studenti místo
těm, kteří u zkoušek prokázali
podstatně větší znalosti (dle dosažených bodů), ale hlásili se na
jinou fakultu, kde to nestačilo?
Letos však po dlouhé době
F4 přijala o dost méně studentů (19,4 % všech přijatých na
VŠE) než bylo u ní dosud obvyklé a byla tak až za F3, F1
a F2, avšak v počtu skutečně zapsaných studentů (21,9 %) skončila druhá těsně za F2. Nezapomínejme, že jde (jako nakonec
vždy) o peníze, které škola a fakulty ze studentů mají (bez ohledu na jejich úroveň). Každá fakulta má totiž peníze podle toho,
kolik má „výkonů“ a nejvíce výkonů uděláte vždy s vlastními
studenty. Jsou zde také procentuální limity od MŠMT pro meziroční nárůst počtu studentů.
Kromě F5 dosud všechny fakulty přijímaly každým rokem stále
více studentů (viz. tabulka č. 5),
avšak letos zaznamenaly všechny (kromě F6, +6 studentů) i poměrně velké snížení počtu přijatých studentů. Podstatný je však
opět počet skutečně zapsaných
studentů, kde je letos meziroční
pokles skutečně minimální.
Snižování počtu studentů za
účelem zvýšení jejich úrovně a úrovně jejich výuky (a tím
5
zpravodajství
uchazeči a je stále těžší se na ni
dostat.
CIZINCI U ZKOUŠEK
Při přijímacím řízení pro akademický rok 2008/2009 byly
opět využity výsledky vstupních
testů z českého jazyka pro cizí
Tabulka č. 1
(bakalářské programy) Počty uchazečů, kteří se přihlásili,
dostavili se, prospěli a byli přijati podle fakulty.
Dostavilo se
Dost./přihl. (v %)
Prospělo
Prosp./dost. (v %)
Přijato
Přij./prosp. (v %)
2 517
2 429
3 787
1 535
2 396
753
14 417
8 853
80,3
79,4
80,8
63,2
95,0
69,5
80,2
75,4
1 626
1 677
2 545
1 192
1 368
753
9 161
7 098
64,6
69,0
67,2
77,7
40,3
100,0
63,5
80,2
1 234
1 194
1 260
1 182
700
519
6 089
4 917
75,9
71,2
49,5
99,2
51,2
68,9
66,5
69,3
muži
506
366
537
855
413
246
2 923
2437
ženy
728
828
723
327
287
273
3 166
2 480
49,0
49,2
33,3
77,0
20,6
68,9
42,2
55,5
Tabulka č. 2
(bakalářské programy)
Přihlášení a přijatí uchazeči podle oboru a fakult.
Obor
Počet přijatých
Před- Poč. přihlášených
Bodový limit
pokl.
pro přijetí na
relace
na
na
počet
celkem k předcelkem 1. obor náhr. mužů žen
přijatých
pokladu 1. obor 2. obor 3. obor
obor
228
170
390
371
6
1165
785
202
1 002
1 124
20
3133
3,5krát
1,2krát
2.6krát
3,1krát
3,3krát
2,69krát
145
110
150
142
100
647
145
110
150
142
100
647
×
×
×
×
×
243
183
390
392
26
1234
218
85
390
349
5
1047
25 118
983
56
– 206
43 120
21
6
187 5068
125
127
184
272
20
728
MO
MS
PL
PP
RC
F2
707
108
144
100
130
1189
1 836
535
71
212
405
3 059
2,6krát
5,0krát
0,5krát
2,1krát
3,1krát
2,57krát
234
256
150
190
204
1 034
×
×
225
×
×
225
×
×
×
×
×
709
111
144
100
130
1 194
709
111
30
100
130
1 080
–
–
114
–
–
114
252
26
41
32
15
366
457
853
103
68
115
828
AM
PE
F3
133
1 100
1233
835
3851
4686
6,3krát
3,5krát
3,8krát
141
155
283
×
×
×
×
157
1 103
1260
157
1 103
1260
–
–
37
500
537
120
603
723
IN
MM
PS
SD
SE
SM
F4
670
74
173
71
60
70
1 118
1 468
227
241
248
1055
141
2 430
2,2krát
3,1krát
1,4krát
3,5krát
1,8krát
2,0krát
2,17krát
100
144
100
126
100
80
650
×
×
×
×
100
80
180
×
×
×
×
100
80
180
749
92
120
90
50
81
1 182
748
92
120
90
42
57
1 149
1
–
–
–
8
24
33
629
36
77
33
34
46
855
120
56
43
57
16
35
327
EK
NH
RE
F5
556
278
122
956
1 784
1 132
580
3 496
3,2krát
4,1krát
4,8krát
3,66krát
×
×
×
0
×
×
×
×
×
×
351
251
98
700
351
251
98
700
–
–
–
217
150
46
413
134
101
52
287
M2
MN
F6
131
388
519
375
709
1 084
2,9krát
1,8krát
2,1krát
99
77
157
×
×
×
×
131
388
519
131
388
519
–
–
6 180
17 888
×
×
×
6 089
5 755
Σ
2,9krát
ZÁPISY
Zápisy proběhly na konci
června (na F5), v první polovině
července (na F3 a F4) a na kon-
PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
Koncem srpna 2008 proběhlo
na celoškolské úrovni přezkumné řízení. Celkem bylo provedeno 1 135 revizí. (2007 = 749
revizí, 2006 = 900 revizí, 2005
= 1 310, 2004 = 993). Z důvodu opravy chybného hodnocení
testů nebyl přijat nikdo. V rámci revizního řízení nepřijímaly Fakulta financí a účetnictví,
Fakulta mezinárodních vztahů
a Fakulta managementu. Bylo
vydáno celkem 156 rozhodnutí o přijetí, z toho 120 jich bylo
na NF VŠE, která to odůvodnila
zvýšením percentily pro přijetí
z loňských 64 na 76 bodů a rozdíl do směrných čísel pak byl
doplněn ze studentů, kteří podali odvolání (viz tabulka č. 3). Autor:
[email protected]
Tabulka č. 3
(bakalářské programy)
Výsledky přezkumného řízení.
Fakulta
BP
DP
FI
UC
UP
F1
ci srpna (na F1 a F2). Na všech
fakultách, kromě F4, se zapsalo
v 1. kole tolik studentů, že byly
téměř naplněny představy fakult
(směrná čísla).
Zápisy proběhly v červnu (na
NF VŠE), v první polovině července (na FPH a FIS) a na konci
srpna (na FFÚ a FMV).
Nepřijato v 1. kole
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
1 284
1 235
2 551
365
2 815
234
8 484
Počet revizí
absolutně
106
239
437
54
231
68
1 135
Přijato po revizi
v%
8,3
19,4
17,1
14,8
8,2
29
13,4
0
0
24
12
120
0
156
Tabulka č. 4
(bakalářské programy)
Přijatí na fakulty podle typu střední školy.
71
60
175 213
246 2739
384 2923 3 166
Fakulta
Gymn.
SEŠ, OA
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
671
907
860
574
516
276
3 804
280
65
136
181
104
131
897
Ostatní
SOŠ
29
4
12
217
28
35
325
SOU
Z ciziny
Ostatní
232
205
240
140
12
32
861
22
12
11
62
36
42
185
–
1
1
9
3
3
17
Celkem
1 234
1 194
1 260
1 1839
699
519
6 089
– 6 / 2008
Přihlásilo se
3 133
3 059
4 686
2 430
3 577
1 084
17 969
11 734
Relace (%) přijato/
dostavilo se
Fakulta
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
VŠE
Přijatí podle
pohlaví
státní příslušníky (vyjma uchazečů ze Slovenska), které měly prověřit jejich schopnost porozumět
psanému i mluvenému projevu
v českém jazyce. Testy připravila katedra anglického jazyka
a uspěl ten, který získal minimálně 60 % bodů. Též byly uznávány
certifikáty Ústavu pro jazykovou
a odbornou přípravu Univerzity
Karlovy v Praze osvědčující znalost českého jazyka. To se však
neosvědčilo a příští rok už uznávány nebudou.
Bylo vydáno celkem 997
rozhodnutí o přijetí cizinců,
z toho 509 pro občany Slovenska. Další rozhodnutí o přijetí byly vydány pro uchazeče ze
zemí bývalého Sovětského svazu – z Ruska (192, vloni 211),
z Ukrajiny (73/73), z Kazachstánu (61/83) a z Běloruska (49/48). Další větší skupinu
tvoří Vietnamci, pro které bylo
vydáno 60 (vloni 42) rozhodnutí o přijetí. Letos bylo tedy zapsáno do studia na VŠE o trochu
méně cizinců než vloni.
* Na F2 jde o součet bodů ze tří zkoušek. U oboru AM a na F6 se dělaly částečně jiné
zkoušky než u ostatních.
Tabulka č. 5
(bakalářské a 5leté magisterské programy)
Počty přijatých a zapsaných v letech 2003 až 2008 podle fakult.
2004/2005
2005/2006
2006/2007
2007/2008
2008/2009
Fakulta
2003/2004
přijatí
nastoupili
podíl
v%
přijatí
nastoupili
podíl
v%
přijatí
nastoupili
podíl
v%
přijatí
nastoupili
podíl
v%
přijatí
nastoupili
podíl
v%
přijatí
nastoupili
podíl
v%
F1
F2
F3
F4
F5
F6
Σ
673
835
815
1 102
908
341
4 674
649
727
589
803
646
218
3 632
96,4
87,1
72,3
72,9
71,1
63,9
78
907
906
760
1 201
815
449
5 038
753
821
607
901
634
304
4 020
83
90,6
79,9
75
77,8
67,7
80
1 046
907
1 148
1 227
1 137
512
5 977
649
784
637
821
587
296
3 774
62
86,4
55,5
66,9
51,6
57,8
63,1
1 106
1 001
1 266
1 149
1 068
577
6 167
648
843
636
757
476
377
3 737
58,6
84,2
50,2
65,9
44,6
65,3
61
1 288
1 236
1 486
1 499
743
513
6 765
728
979
756
934
675
303
4 375
56,5
79,2
50,9
62,3
90,8
59,1
65
1 234
1 194
1 260
1 182
700
519
6 089
743
953
702
920
562
321
4 201
60,2
79,8
55,7
77,8
80,3
61,8
69
economix
i prestiže naší univerzity) se tedy
opět nekoná. V tomto se však již
nějakou dobu začíná od zbytku školy odtrhávat F5, která jde
proti hlavnímu proudu a vsadila
na celkově menší počet, ale o to
kvalitnějších studentů. O tuto fakultu je stále větší zájem mezi
6
aktuality
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
economix
– 6 / 2008
Sám sebe považuji za průměrného konzumenta politiky. Večer se podívám na zprávy, dvakrát do týdne koupím noviny a co den
si přečtu prvních pět článků na mém oblíbeném zpravodajském serveru. Že se při některých výrocích a rozhodnutích našich politiků červenám až za ušima a že o politické
kultuře u nás se mluví hlavně v negativních
superlativech, na to bych si snad zvykl. Na co si
ale nezvyknu nikdy, je to, jakým způsobem ze mě
dělají politici blbce.
Je to asi půl roku, co
Česko navštívila komise
EU, aby se podívala, jak to
tu u nás s tou politikou vypadá. Komise byla vcelku
spokojená a udělila několik pochval, ale také několik výtek. Opozice se tehdy
ozvala a oznámila, že pochvaly vlastně patří jí za
práci předchozí vlády, a výtky nechala na vládě nynější.
Soudy nad výsledky se
vznášejí okamžitě bez přemýšlení o budoucnosti či
minulosti. Vypočítavý politik (bohužel bych mohl napsat jakýkoli politik) dobře ví, jak špatnou má volič
paměť. Kdo si dnes vzpomene na aféru Unipetrol či
pochybná konta ve Švýcarsku? Zřejmě nikdo, a když
už, tak nad tím jen mávne rukou, protože „to už
je dávno“. Náš politik tedy
může být v klidu, protože co
kde kdy řekne, je de facto
úplně jedno, ono se to zapomene.
Totéž dnes můžeme aplikovat na mnohokrát zmiňované poplatky u lékaře.
Nehodlám se zde zaobírat
jejich ústavností či etičností, na to ať si udělá názor
čtenář sám. Zajímavé mi
přijde hlavně to, od koho
dnes přicházejí nejsilnější argumenty proti. Nynější stínový ministr zdravotnictví se nechal mnohokrát
slyšet, že poplatky jsou věc
špatná, a nyní prosazuje jejich rušení. A přitom to byl
právě on, kdo v dobách nedávných sám prosazoval
větší spoluúčast pacientů
skrze takzvané ambulantní taxy.
Podobných případů můžeme nalézt mnoho a je
mi docela jedno, jestli je to
ODS, ČSSD, Rath, Julínek
či někdo úplně jiný. Každý z politiků se chová dle
osvědčeného hesla Odkud
fouká vítr, tam pošleme svůj
plášť. Strany samy si těžko
uvědomují své pokrytectví
a volič na to zapomíná. Pro
mě to však znamená neřešitelný problém – koho mám
volit, jestliže mi po volbách
každý politik řekne něco jiného, než co proklamoval?
Už vím, zvolím toho, jehož
program bude docela odlišný mých přesvědčení. Snad
bych se nakonec mohl trefit. Ostatně minule mi to
docela vyšlo. Volil jsem...
ach, odpusťte, už si nepamatuji. Autor:
Tomáš Vorel
„VELKÁ ČT YŘKA“
NA VŠE – DEN
AUDITORSKÉ
A DAŇOVÉ PROFESE
V pátek 28. listopadu se na VŠE
konalo představení „velké čtyřky“ (PricewaterhouseCoopers,
Deloitte, Ernst
& Young, KPMG). Jde o čtyři
největší poradenské firmy, které
formou workshopů přibližovaly
studentům podstatu své činnosti.
Studenti se mohli dovědět, co by
znamenalo u takové firmy pracovat, ale také mohli vyhrát zahraniční jazykový pobyt. Akce byla
zahájena za přítomnosti náměstka
ministra financí Petera Chrenka.
DNY PARTNERSKÝCH
UNIVERZIT
Ve dnech 1. a 2. prosince proběhly Dny partnerských univerzit pořádané studentskou
organizací Buddy System. Cílem akce bylo seznámit studenty s partnerskými školami VŠE,
na kterých mohou studenti strávit semestrální výměnný pobyt.
Program se skládal z prezentací partnerských univerzit, které
připravili zahraniční studenti ve
spolupráci se studenty VŠE, kteří na daných školách v minulosti
strávili výměnný pobyt.
TEMNÉ S TRÁNKY
KYBERPROS TORU
V úterý 16. prosince se na
VŠE uskutečnila přednáška čínských aktivistů o pracovních
podmínkách v továrnách na
elektroniku a o dopadu finanční
krize na zaměstnance. Přednášející z čínské organizace Students
and Scholars against Corporate
Misbehaviour (SACOM) popisovali těžké podmínky čínských
dělníků. Více informací na prague.oikos-international.org.
2. ROČNÍK WINS TON
ECON ART
Loni velmi úspěšná soutěž
bude mít opět své pokračování.
Studenti mohou soutěžit v kate-
goriích grafika, fotografie a film.
Uzávěrka přihlášek je 9. března
2009. Slavnostní večer, na kterém budou vyhlášeni vítězové
soutěže, proběhne 20. května
2009. Více informací najdete na
gml.vse.cz.
CEMS SLAVÍ 20 LET
Prestižní program CEMS,
zaměřený na
spolupráci vysokých škol
a mezinárodních firem, slaví dvacáté jubileum. Na listopadovém zasedání
v Paříži byl také nejlepším pedagogem vyhlášen pedagog VŠE
v Praze doc. Ing. Jiří Hnilica,
Ph.D. za výuku kurzu Principles
of Managerial Finance.
DNY OTEVŘENÝCH
DVEŘÍ NA VŠE
Na začátku příštího roku proběhnou na jednotlivých fakultách dny otevřených dveří:
9. 1. 2009
– Fakulta financí a účetnictví
9. 1. 2009
– Fakulta managementu (JH)
10. 1. 2009
– Národohospodářská fakulta
17. 1. 2009
– Fakulta informatiky
a statistiky
22. 1. 2009
– Fakulta podnikohospodářská
24. 1. 2009
– Fakulta mezinárodních vztahů
Na pražských fakultách proběhnou akce pro uchazeče vždy
ve Vencovského aule.
CHCETE
FOTOGRAFOVAT PRO
economix ?
Zachycujete rádi prchavou
krásu okamžiku? Chtěli byste se o své fotografie
podělit, a to v tištěné formě? V Economixu máte
příležitost! Být redakčním
fotografem vám umožní
podívat se na nejrůznější
zajímavé akce, setkávat se
s politiky, umělci a dalšími
významnými osobnostmi, které našemu magazínu poskytují rozhovory
a účastní se na VŠE různých
akcí. Stačí poslat e-mail na
[email protected]
7
zpravodajství
Děkan Schwarz se omluvil Gažovi za šikanu
V pátek 28. listopadu se
od 15 hodin ve Vencovského aule konala standardní promoce studentů Národohospodářské fakulty.
Tato promoce však měla
jednu velmi neobvyklou
pasáž, a to omluvu děkana Jiřího Schwarze studentovi Richardu Gažovi
za šikanu.
Děkan Schwarz ve svém projevu k právě promovaným stu-
dentům kromě shrnutí úspěchů
a plánů své fakulty řekl: „Musím
se však jednomu z vás omluvit.
Jedná se o studenta, jehož jméno
se stalo na Vysoké škole ekonomické pojmem. Jmenuje se Richard Gažo. Já, jako děkan Národohospodářské fakulty, se mu
omlouvám za všechna příkoří,
která mu Vysoká škola ekonomická způsobila během bakalářského studia. Je mi líto, že
tento student se stal obětí šikany. Věřím, že právě tento případ
způsobí, že něco podobného
se na Vysoké škole ekonomické už nikdy nestane. Přeji tedy
Richardu Gažovi, aby poslední
dvě léta studia na Národohospodářské fakultě strávil v klidu
a aby si ho nikdo zvlášť nevšímal – a to bude patrně pro něj
nejlepší.“
Děkan Schwarz se tak omluvil
za nestandardní přístup vedoucího katedry matematiky doc.
Miloše Kaňky při ústní i písemné zkoušce tohoto studenta, kte-
rý vedl až ke jmenování komise
k jeho přezkoušení z matematiky, k následnému prošetřování
postupu děkana Schwarze a vedení NF VŠE rektorátem a k zadržování studentova diplomu.
Po několik měsíců trvajících
peripetiích nakonec statutární
zástupkyně rektora prof. Hana
Machková na rektorův pokyn
Gažův diplom podepsala. Gažo
tak má po deseti měsících konečně svůj diplom. Autor: Martin Steiner
Velvyslanec hovořil
o problematice Lisabonské smlouvy i o českém
předsednictví. Pan Fries
jasně ukázal, že se v české politice a v českém
prostředí dobře orientuje, vyjadřoval se i k aktuálnímu dění na naší politické scéně. Řeč se stočila
i na mezinárodní postavení České republiky a na
problémy kolem radaru.
Posluchači přednášky se
také aktivně svými dotazy
zapojili, otázky byly směřovány například k ekonomické krizi.
IFTG se specializuje
na vzdělávání frankofonních manažerů a podporuje nejen ekonomickou
spoluprácí mezi Francií
a Českou republikou. Institut spolupracuje například při organizaci kurzu
Master in Salon Management se společností L’Oreal a dále zajišťuje kurzy
francouzštiny. Nejzajímavějším projektem je však
postgraduální kurz, na
kterém IFTG spolupracuje s konsorciem vysokých
škol pod vedením Université Jean Moulin Lyon 3.
Jde o kurz MASTER Management et Administration des Entreprises, což
je francouzská obdoba
MBA. Autor:
Vladimír Štípek
economix
Francouzsko-český
institut řízení (IFTG)
uspořádal 3. prosince ve Vencovského
aule přednášku velvyslance Francouzské republiky Charlese Friese, kter ý
mluvil k tématu Ekonomické priority francouzského předsednictví.
– 6 / 2008
Přednáška francouzského velvyslance
8
zpravodajství – koleje
Volby předsednictva Centrální kolejní rady
V listopadu proběhly na kolejích VŠE volby do kolejních rad. Na každé koleji, kterých má VŠE v Praze dohromady sedm, se volila pětičlenná kolejní
rada. Studenti mohli svým zástupcům vystavit finální vysvědčení za jejich
práci a buď je opět zvolit, nebo si raději vybrat nového kandidáta. Zájem se
lišil podle bloků – na některých kolejích proběhly volby v komorním duchu,
na jiných však zájem studentů přímo gradoval. Příkladem může být Rooseveltova kolej, kde volební účast dosáhla 27 % oprávněných voličů, což je
číslo, kterého mnohdy nedosahují ani volby do Senátu Parlamentu ČR.
Počátkem prosince se na Jarově I. C sešli zástupci nově zvolených kolejních rad,
aby ze svého středu vybrali nové předsednictvo Centrální kolejní rady (CKR), která
jednotlivé koleje zastřešuje. Každá kolejní
rada má v CKR právě jeden hlas.
Jak vlastně dopadla volební schůze? Na
funkci předsedy CKR kandidoval Michal
Bobek (Jarov III. F), který funkci obhajoval z loňska. Žádný další kandidát se nepřihlásil, a radní tedy Bobka jednohlasně
potvrdili ve funkci i pro následující rok.
Podobná situace se opakovala i v případě
prvního místopředsedy Michala Svobody
(Blanice), který svou funkci také obhajoval.
Ačkoli se na první pohled zdá, že žádné
změny nenastaly, opak je pravdou. Další
dvě místopředsednická křesla obsadily dvě
nové tváře – Hana Lovecká (Jarov II.) a Iva
Šteflová (Jarov I.). Obě místopředsedkyně
jsou ve vedení CKR nováčky, Hanka Lovecká je členkou kolejní rady dokonce prvním rokem. Po volbě předsednictva delegovali radní zodpovědnost za oblast sportu na
sportovního manažera, kterým se stal Petr
Pelc (Jarov III. G), o akci Vymaluj si sám se
od schůze stará a koordinuje ji Lenka Kršňáková (Blanice). Autor: Michal Bobek, předseda CKR
Centrální kolejní rada
nemá pro budoucnost skromné plány
economix
– 6 / 2008
Centrální kolejní rada
(CKR) neboli volení zástupci studentů ubytovaných na kolejích VŠE
v roce 2008 rozhodně nezahálela a v následujícím
roce jsou její plány ještě
ambicióznější.
Nejdůležitější činností CKR
v roce 2008 byla spolupráce
s rektorem VŠE prof. Richardem Hindlsem na Koncepci
rozvoje kolejí, díky které zřejmě vůbec poprvé vznikl ucelený dokument popisující současný stav a investiční potřeby
kolejí ve střednědobém horizontu. Tato koncepce vychází z připomínek obyvatel jednotlivých
bloků kolejí, s čímž také souvisí zahájení akce Vymaluj si sám
nebo rekonstrukce sportoviště
u kolejí na Jarově. V tomto roce
také CKR navrhla nové znění
Kolejního řádu, který upravuje postavení studenta bydlícího na kolejích VŠE, a upřesnila
se Správou účelových zařízení (SÚZ) pravidla postupu proti nepoctivým studentům a studentským vandalům, kteří již
bez slitování končí na blacklistu. Podařilo se také zorganizovat
sportovní akce, jako například
Jarovligu v malé kopané či kolejní turnaj ve stolním fotbale.
V příštím roce bude CKR pokračovat v započaté práci. Na
základě již zmíněné Koncepce
rozvoje kolejí bude spolupracovat na projektech týkajících
se rekonstrukcí bloků Jarov I.
E, Jarov II. a Jarov III. G. I nadále si studenti budou moci „na
účet“ SÚZ vymalovat pokoje,
zúčastnit se Jarovligy, turnaje
ve stolním fotbálku a připravují
se i další sportovní akce.
Tím to ale rozhodně nekončí. CKR se letos zaměří i na jiné
oblasti, zejména na problematiku požárních předpisů pro budovy kolejí, o které se dlouhodobě
téměř nikdo z odpovědných lidí
nezajímal.
Se všemi uvedenými aktivitami souvisí nutnost intenzivní
komunikace a spolupráce s obyvateli jednotlivých bloků a se
zaměstnanci SÚZ. Příkladem
výborné komunikace Kolejní
rady a studentů mohou být dobře fungující a vysoce interaktivní webové stránky koleje Blanice (blanice.vse.cz). Úspěšná
spolupráce se SÚZ je zárukou
například bezproblémového
a hladkého rozdělení studentů
na koleje pro příští akademický rok.
Koleje VŠE se za poslední
roky rozvíjejí a bezpochyby lze
říci, že již nyní patří k nejlepším
v Praze. V příštím roce se situace bude měnit pouze k lepšímu.
Na další spolupráci se studenty, zaměstnanci SÚZ a zástupci
školy se těší staronové vedení
CKR: Michal Bobek (předseda), Michal Svoboda (1. místopředseda), Hana Lovecká (místopředsedkyně) a Iva Šteflová
(místopředsedkyně). Autoři:
Michal Svoboda a CKR
9
zpravodajství
Evropská byrokracie očima Parkinsona
ní věta „Každá práce trvá
tak dlouho, kolik času je
na ni k dispozici“ se stala jeho nejslavnějším výrokem.
Christopher Parkinson svou
přednášku o otcově díle přednesl v jedné z učeben Rajské
budovy. Zájem o tuto významnou osobnost ekonomického
světa předčil očekávání organizátorů, nemálo studentů se
muselo obejít bez místa k sezení. Přesto vydrželi po téměř
dvě hodiny naslouchat jeho vý-
kladu a na závěr byli odměněni prostorem k volné diskusi.
Vzácný host z Británie se podělil se studenty mimo jiné o některé své názory na současný
ekonomicko-politický svět a dal
jasně najevo svůj skeptický postoj k Evropské unii. Přítomným
dokázal příjemným výstupem
přiblížit myšlenky svého otce
o bující byrokracii a rozhodně dal
několik podnětů k přemýšlení.
Přednáška na VŠE se konala
v rámci předmětu Ekonomie veřejného sektoru. Parkinson byl
Katedrou ekonomie Národohospodářské fakulty pozván právě
v době, kdy se výuka kurzu zabývala problémem byrokracie.
Ačkoli byla přednáška určena
posluchačům daného kurzu, byla
přístupná i široké veřejnosti.
Pražská pouť tohoto absolventa Oxfordské univerzity pokračovala čtvrteční přednáškou pro
veřejnost v rámci letošní Pražské podzimní přednášky pořádané Liberálním institutem a po
páteční prohlídce města odletěl
zpátky na britské ostrovy. Autor: Lucie Cepáková
Ve středu 12. listopadu
poctil VŠE svou návštěvou Christopher Parkinson, syn Cyrila Northcota
Parkinsona, který sepsal
slavné Parkinsonovy zákony. Jde o satirickou knihu narážející na moderní
byrokracii a zabývající se
rozhodováním v institucích. Parkinsonova úspěšná kariéra odstartovala
prvním článkem uveřejněným v časopise The Economist v roce 1955. Úvod-
Zvolením tohoto odkazu otevřeme nabídku k příslušné sekci, kterou chceme upravovat, a můžeme začít s úpravou.
V nabídce úprav máme v podstatě tři možnosti. Dvě možnosti jsou sloupce zaškrtávacích políček, jeden sloupec indikuje, zda je
daná položka zobrazována, a druhý sloupec,
zda je zobrazovaná položka zvýrazněna tučným písmem. Třetí možností nabídky úprav
je možnost jednotlivé položky v sekci přejmenovat podle svého.
Tedy v této oblasti se meze nekladou
a každý tvořivec si může svoji Osobní administrativu upravit podle svého, třeba si z jednotlivých položek udělat pohádku, nakonec
ale nezapomeňte zase na stránce dole „Vypnout režim přizpůsobování jednotlivých
sekcí nabídky“.
Vložit doplňující informace, kde musíme
vyplnit název závěrečné práce, stručný popis – abstrakt, alespoň tři klíčová slova vztahující se k závěrečné práci a to vše ve dvou
jazycích – v jazyce, ve kterém je práce napsána, a v angličtině.
Dalším krokem je vložení dané práce
a příloh, jednoduše tak, že klikneme na tento odkaz a výběrem ve svém počítači vložíme příslušné soubory.
Pokud teď máte vše splněno a jste rozhodnuti svoji závěrečnou práci odevzdat, můžete kliknout na třetí odkaz Odevzdat závěrečnou práci, a pokud jsou všechny náležitosti
splněny, tak se vám objeví Výpis o stavu
odevzdávání závěrečné práce, pod ním odkaz Odevzdat závěrečnou práci a teprve po
stisku tohoto tlačítka je práce odevzdána
a máte hotovo.
Pokud nejsou všechny náležitosti splněny, systém vás na to upozorní a budete muset příslušné opomenuté náležitosti doplnit, jinak se vám práci nepodaří
odevzdat. Autor:
Jaromír Valeš
ISIS
JAK ZJEDNODUŠIT MENU?
Při prvním pohledu na stránku Osobní
administrativa v ISIS se může zdát, že je
tam až příliš mnoho položek a aplikací, které můžete vybrat. Ovšem časem každý sám
zjistí, které položky používá častěji, které
méně a které vůbec. Takže teď si řekneme,
jak zjednodušit a zpřehlednit menu na stránce Osobní administrativa.
Přihlásíme se do systému. Na stránce
Osobní administrativa srolujeme po stránce úplně dolů a po levé straně zvolíme odkaz Zapnout režim přizpůsobení jednotlivých sekcí nabídky. Při dalším pohledu na
stránku Osobní administrativa si všimneme,
že u jednotlivých sekcí se objevil odkaz Přizpůsobit.
ODEVZDÁVÁNÍ
ZÁVĚREČNÝCH PRACÍ
Začneme zvolením Portál studenta v sekci Moje studium, dále pokračujeme zvolením ikonky sešitu pod nápisem Závěrečná
práce.
Zde je prvním krokem k odevzdání odkaz
economix
Tentokrát se podíváme na dvě věci,
první z nich je návod, jak zjednodušit menu portálu ISIS, tak aby bylo
o něco přehlednější, a v druhé části
se zaměříme na velmi aktuální problematiku – odevzdávání bakalářských a diplomových prací v elektronické podobě prostřednictvím ISIS.
– 6 / 2008
Orientujeme se v ISIS II
10
zpravodajství
Nový navazující magisterský studijní program na VŠE:
International Management
Podnikohospodářská fakulta VŠE má nový akreditovaný studijní program
pro magisterské studium.
economix
– 6 / 2008
Program International Management (IM) je neobvyklý tím,
že jeho úspěšným absolvováním získáte nejen titul inženýr,
ale i „cemsácký“ mezinárodně
uznávaný certifikát Master in
International Management.
„Východiskem studijního
oboru International Management je mezinárodní program
CEMS MIM (Master in International Management),“ píše se na
webových stránkách VŠE. Tento program je multidisciplinární – na jeho výuce se podílejí
čtyři fakulty z naší školy (kromě NF VŠE a FM VŠE). „Snažíme se, aby zde působili učitelé ze zahraničních škol,“ uvádí
prorektorka pro zahraniční vztahy a public relations VŠE prof.
Hana Machková. Tento program
se studuje v anglickém jazyce.
CO VÁS ČEKÁ?
Kdybyste chtěli tento program studovat a uspěli byste
u přijímacích zkoušek, pak by
vás čekalo velmi zajímavé studium. Jeden semestr (během
prvního roku) byste studovali na
některé partnerské vysoké škole
CEMS v zahraničí. Během tohoto semestru budete vypracovávat několik prací, na kterých
budete spolupracovat se zástupci různých mezinárodních firem.
A také s ostatními studenty programu CEMS z různých zemí.
Zbylé semestry strávíte na naší
VŠE, kde však výuka probíhá
rovněž v angličtině. Dále vás
čeká desetitýdenní praxe v některé zahraniční firmě.
JAK TO BUDE
PŘESNĚ PROBÍHAT?
Nejprve musíte zhodnotit své
schopnosti. Tento studijní program je totiž pro absolventy bakalářského studia s výborným
prospěchem, skvělou angličtinou a dobrou znalostí alespoň
ještě jednoho jazyka. Kromě
toho byste měli mít splněny tyto
předměty:
Management, Marketing,
Účetnictví a Právo – každý by
měl být přibližně za 3 ECTS;
Matematika, Statistika – každý 6 ECTS;
Ekonomie – zhruba 8 ECTS
(liší se podle fakult).
Pokud usoudíte, že tyto podmínky splňujete, ještě pochopitelně musíte podat přihlášku.
Tu odevzdáte mezi 8. prosincem 2008 a 9. lednem 2009 do
15.00 paní Šubrtové v místnosti RB553. Poté následují tři kola
přijímacího řízení:
V prvním kole můžete získat
až 100 bodů: 0–50 za strukturovaný životopis a motivační
dopis v angličtině a dalších 50
bodů za studijní výsledky, jazykové certifikáty, případně další
relevantní materiály.
Do druhého kola postupují ti,
kteří v prvním kole dosáhli alespoň padesáti bodů, nejvýše však
80 studentů (vyhlášení se uskuteční 23. ledna 2009). V tomto kole se budou hodnotit vaše
předpoklady pro práci manažera a podstoupíte psychologické
testy, které organizuje katedra
psychologie a sociologie řízení
(2.–6. února 2009).
Třetí kolo (do 26. června
2009) bude mít spíše formální charakter. Je potřeba, abyste
měli v tomto třetím kole splněny všechny studijní náležitosti
– musíte předložit doklad o dokončení bakalářského studia.
Proto je výrazně doporučeno
skládat bakalářské zkoušky co
nejdříve a nechat si časovou rezervu pro případ, že by se něco
nepovedlo.
Ke studiu bude celkově přijato 50 studentů, 3. července 2009
se koná zápis předmětů. Pokud
budete přijati, během prvního
roku musíte splnit následující
podmínky:
1) Vystudovat intenzivní blokový seminář. Ten se koná ještě před zahájením semestru
a mimo jiné se zde seznámíte s mnoha zajímavými lidmi
z celého světa a samozřejmě
se dovíte i něco o managementu.
2) Povinné a volitelné předměty
podle plánu.
3) Jeden semestr v zahraničí –
zde budete vypracovávat Business project a absolvujete
Skill semináře. Business project je úkol, který vám (jako
členovi skupiny) zadá nějaká
firma. Budete na něm spolupracovat jako tým a pomáhat
vám budou zástupci této firmy. Skill semináře budou zaměřeny na praktické dovednosti ze světa managementu
a podnikání.
Během druhého roku sepíšete diplomovou práci, absolvujete státní zkoušku z Mirkoekonomie, z předmětů International
Strategy, International Management a International Marketing,
a aby toho nebylo málo, složíte
ještě jazykovou zkoušku a vystudujete další povinné a volitelné předměty. Celkově musíte
splnit povinnosti v hodnotě 120
ECTS kreditů. Na desetitýdenní
stáž pojedete nejspíše o prázdninách. Prof. Machková však
upozorňuje: „Hledání stáže je
individuální iniciativou studenta.“ Jakmile to všechno budete
mít, tak máte dva tituly v kapse
a cestu do života otevřenou. Jak
snadné, že?
JAK JE TO S VÝBĚREM
ŠKOLY, NA K TEROU
PŮJDETE
S TUDOVAT DO
ZAHRANIČÍ?
V přihlášce si můžete vybrat
pět z 23 univerzit sdružených
ve strategické alianci vysokých
škol. To, jestli bude vaší žádosti
vyhověno, bude záviset na počtu bodů, které získáte v přijímacím řízení. Pokud budete
například poslední přijatý ucha-
11
zpravodajství
zeč, nezbude vám nic jiného než
se smířit s tím, že vám nějakou
„zbylou“ školu přidělí.
PROČ BYS TE SE
DO TOHO
MĚLI POUŠTĚT?
Zejména proto, že je to pro
vás výhodné. Obvykle se totiž
certifikát MIM nedá získat jako
součást studijního programu, ale
studenti ho studují navíc, což je
značná zátěž. Avšak na Podnikohospodářské fakultě je příprava na získání tohoto certifikátu
zahrnuta již v programu celého
navazujícího programu IM.
Dále byste do toho měli jít
kvůli tomu, že jste ambiciózní
a zajímá vás management. Protože chcete během studia vyjet
do zahraničí a získat tam praxi.
A určitě také proto, že si chcete
zdokonalit jazyky a seznámit se
se spoustou lidí, se kterými budete díky CEMS v kontaktu i po
ukončení svého studia.
POPLATKY SPOJENÉ
SE S TUDIEM
Přihláška na tento program
stojí 500 Kč. První akademický
rok stojí 1000 Kč, druhý 1400
eur. Poplatek za první rok musíte – v případě, že vás přijmou
– uhradit do 3. října 2009. „Studenti mohou požádat o stipendium ve výši 15 000 Kč na nákup
odborné literatury a náklady
spojené s pobytem na zahraniční univerzitě,“ píše se na stránkách VŠE. Studenti, kteří pobírají sociální stipendium, mohou
požádat rektora o mimořádné
stipendium v souvislosti s úhradou poplatků za studium.
A CO S TUDENTI
MAGIS TERSKÝCH
PROGRAMŮ?
I ti se mohou hlásit. Ovšem
musí mít složeny bakalářské
zkoušky. Další podrobnosti ještě nejsou zcela jasné.
International
Management
UŽ JS TE
V ZAHRANIČÍ
ABSOLVOVALI
PROGRAM
ERASMUS?
Ani to není problém. V tomto případě neplatí, že každý student může vycestovat do zahraničí pouze jednou. Vycestovat
v rámci programu IM prostě
musíte.
Pár motivačních čísel (z průzkumu o absolventech z roku
2007):
39 % respondentů pracu-
je v zahraničí. Ti, kteří zůstali
v rodné zemi, pracují v mezinárodní firmě. 36 % respondentů
pracuje pro některou z partnerských firem CEMS, průměrný
roční plat před zdaněním je 42
000 eur. 14 % si vydělá více než
60 000 eur za rok.
Nakonec snad jen mohu popřát hodně štěstí všem, kteří se do toho rozhodnou jít.
Rozhodně asi neprohloupíte,
když tento program absolvujete a získáte prestižní certifikát Master in International Management. Tento certifikát má
velmi kladné hodnocení a je
výborným prvním krokem, který vám jistě zajistí postup v kariéře, a to i na mezinárodní
úrovni. Autor:
Eva Byrtusová
Oficiálně CEMS Day probíhal od půl jedné do šesti hodin.
Během této doby měli studenti možnost nejen získat veškeré informace týkající se CEMS,
ale i o novém oboru International Management, který vychází
z programu CEMS. Studentům
se zároveň naskytla neopakovatelná možnost dovědět se
vše podstatné o jednotlivých
členských univerzitách CEMS
a také si popovídat se studenty,
kteří na dané škole studovali.
Nejvíce studentů ale samozřejmě využilo unikátní příležitosti popovídat si o tomto pro-
gramu jak s jeho studenty, tak
s úspěšnými absolventy, a zjistit
tedy, k čemu je CEMS vlastně
dobrý.
Hlavním impulzem k vytvoření CEMS Day bylo nadšení
studentů, kteří se tohoto programu účastní. Všichni zájemci se
proto dovídali totéž – že CEMS
je zajímavý program, a každý,
kdo se zajímá o oblast meziná-
rodního managementu, by to
prostě měl zkusit a podat si přihlášku. Přihlášky do CEMS se
odevzdávají v termínu od 8. 12.
2008 do 9. 1. 2009.
CEMS Day se ale neodehrával
pouze u stánků v Rajské budově,
ale také v několika dalších prostorách, v nichž probíhaly zajímavé workshopy organizované
různými korporátními partne-
ry CEMS. Samozřejmě všechny byly zaměřeny na přiblížení programu CEMS studentům,
i když vždy z jiného úhlu. Dva
ze tří seminářů byly orientovány
na usnadnění výběrového řízení
do CEMS. Studenti se tedy měli
možnost zlepšit v prezentačních
dovednostech a také se naučit,
jak úspěšně projít výběrovým
řízením. Poslední z workshopů
měl naopak za cíl předvést studentům v praxi, jak vypadá typická lekce v rámci CEMS programu. Zpětná vazba ze strany
studentů byla ve všech třech případech více než pozitivní, což
nás jako organizátory samozřejmě velmi těšilo.
Ve večerních hodinách se
CEMS Day přesunul do nedaleké restaurace Kuře v hodinkách,
kde celá akce probíhala v mnohem neformálnějším duchu.
Podle reakcí studentů, kteří se CEMS Day zúčastnili, lze
tuto akci považovat za více než
úspěšnou. CEMS se opět o krůček přiblížil studentům, pro které už neznamená pouhá čtyři
písmena, ale vysoce hodnocený program, kterého se účastní
lidé toužící po vzdělání z celého světa. Autor: Pavlína Šimurdová,
CEMS Club Prague PR
economix
Co je vlastně podstatou
programu CEMS? O čem
je nový studijní obor International Management?
Právě na tyto a jiné podobné otázky se snažili
odpovědět současní a minulí studenti CEMS během
CEMS Day, který probíhal
během prvního prosincového týdne v prostorách atria Rajské budovy
pod patronací pražského
CEMS Clubu. Hlavním účelem celé akce bylo představit CEMS ve stylu studenti – studentům; tedy
jak vidí tento program ti,
kteří jej opravdu studují.
– 6 / 2008
Reportáž o CEMS Day na VŠE
12
zpravodajství
Střípky z manažerské komunikace
Ve čtvrtek 27. listopadu uspořádal
Klub mladých manažerů (KMM) pro
své členy trénink manažerských
dovedností. Tento trénink se uskutečnil v rámci pravidelné schůzky
klubu, která se koná každý čtvrtek od 18 hodin v RB 335. Hostem
pro toto setkání byla Mgr. Helena
Bezděková z Centra andragogiky
s.r.o., která celý trénink vedla.
Jak napovídá název článku,
celé setkání se točilo kolem komunikace. Nejprve se účastníci tréninku snažili společně
definovat, co všechno si představují pod pojmem komunikace. Ujasňování pojmů probíhalo
formou diskuse, do které všichni přítomní přispívali svými názory a nápady. Při této diskusi
se dostali k problému interpretace a informačních šumů, které mohou velmi výrazně ovliv-
nit prvotní význam dané zprávy.
Nejdéle se diskutovalo o vlivu životních zkušeností na přístup ke komunikaci. Byly uvedeny příklady, jak může snadno
dojít k nedorozumění na základě odlišných zkušeností s danou
situací – každý člověk má svůj
filtr, přes který přijímá veškerou
komunikaci. Takovýto filtr tvoří nejvíce zkušenosti, jak vlastní, tak i zprostředkované, dále
pak kultura, výchova, vzdělá-
ní, předsudky a mnoho dalších
aspektů. Je tedy třeba si uvědomovat, jak vypadá náš filtr, a pamatovat na to při komunikaci
s druhými.
V druhé části setkání se prakticky cvičilo parafrázování.
Parafrázování znamená vyjádřit stejný obsah jinými slovy. V komunikaci se používá,
když si potřebujeme ověřit, zda
jsme někoho správně pochopili. Účastníci se rozdělili na dvě
skupiny. První zastávala názor,
že by stát měl zakázat kouření
v restauracích, a druhá skupina
s tím nesouhlasila. Cvičení probíhalo tak, že byl vybrán jeden
člen z první skupiny. Ten řekl argument na podporu svého názoru, poté vybral z druhé skupiny
jednoho člena a tomu předal slovo. Vybraný člen musel nejdříve
parafrázovat předešlý argument,
poté sám přidal svůj argument
na podporu názoru jeho skupiny a následně vybral člena první skupiny, který ještě nemluvil.
Ten pak parafrázoval poslední
argument, přidal svůj a vybral
člena druhé skupiny. Ne vždy se
všem povedlo napoprvé správně
parafrázovat svého předchůdce.
To však nevadilo, jelikož trénink je od toho, aby se to každý
naučil a v praxi již nechyboval.
Všem přítomným jistě tato
akce pomohla k určité sebereflexi a zlepšení vlastních vyjadřovacích schopností. Komunikace je nejen základ soužití, ale
podmínkou kvalitně odvedené týmové práce. Myslím si, že
správnou komunikaci můžeme
považovat za jednu z podmínek
úspěšného života. Autor:
Tomáš Studnička, KMM
– mnoholetý souputník studentů
economix
– 6 / 2008
AIESEC je největší studenty
řízená organizace na světě. Působí ve více než 100
zemích světa. Jejím hlavním cílem je rozvoj mladých
lidí, jak po osobnostní,
tak i profesionální stránce. Zapojením do některého z projektů mají členové
možnost zlepšit se v komunikačních a prezentačních schopnostech, naučí
se pracovat v týmu a efektivně pracovat s vlastním
časem.
Tento semestr AIESEC organizoval nábor studentů na zahraniční praxe a již v lednu odjede
22 studentů z naší školy na svou
vysněnou stáž. Další možnost
přihlášení bude opět na jaře.
V polovině ledna se budou konat volby prezidenta české pobočky. Na začátku února budou
mít členové možnost stát se teamleaderem a vést tým osmi lidí.
O zhodnocení svého působení ve funkci prezidenta AIESEC Praha jsme požádali Martina Gaška:
Co jsi od pozice prezidenta
pobočky očekával?
Když jsem se rozhodl, že se
budu o pozici prezidenta ucházet, viděl jsem jako velkou pří-
ležitost vyzkoušet si něco, co
jako jedenadvacetiletý student
nezažijete: vést organizaci 50
a později 80 lidí. S tím je spojen rozvoj osobnosti po všech
stránkách, například manažerských a vůdcovských schopností. Něco z toho jsem se ve škole
učil, ale porozuměl jsem tomu,
až když jsem si to mohl vyzkoušet v praxi. Na druhé straně jsem
očekával hodně práce a velkou
zodpovědnost, což ale jde ruku
v ruce. Čím větší výzva, tím si
z toho člověk víc vezme.
Co ti to přineslo?
Cítím, že jsem za osm měsíců
ve vedení AIESEC Praha vyspěl
– umím lépe jednat s lidmi, lépe
si zorganizovat čas a nebojím
se dělat rozhodnutí a čelit jejich
následkům. Získal jsem větší
důvěru v sebe sama. Jako prezident toho sám moc nedokážu, je
nutné spolupracovat s ostatními.
Mými nejbližšími spolupracovníky v naší pobočce jsou členové výkonné rady AIESEC Praha. Já jsem vedoucím této rady,
což ode mne vyžaduje dobrou
komunikaci s ostatními. Moji
spolupracovníci také přicházejí se spoustou skvělých nápadů
a podnětů, které se snažíme spolu zabudovat do chodu a plánů
pobočky. Na co nesmím zapomenout, je mnoho skutečných
přátel nejen v Praze, ale i po světě a s nimi strávené nezapomenutelné okamžiky. Je krásné být
při tom, když člověk z Nigérie
poprvé ve svém životě vidí sníh
a jakou radost z něj má! Také
vás může kupříkladu Vídní provést její obyvatel a ukáže vám
místa, kam by se běžný turista
nikdy nedostal.
Co se ti podařilo uskuteč-
nit? Z čeho máš největší radost?
Podařilo se nám opět „nakopnout“ AIESEC Praha a zvednout
počet zrealizovaných zahraničních praxí. Navázali jsme užší
spolupráci s pobočkami ve Vídni, v Bratislavě, Budapešti a Bukurešti. Ve spolupráci s nimi se
můžeme víc naučit, poznat jejich přístupy k problémům, které také řešíme, a získat nové
kontakty a přátele. Taky mám
radost z toho, že v dubnu bude
mít AIESEC Praha čest hostit
mezinárodní kongres. Ten, jak
věřím, upoutá i ostatní studenty, jelikož část je určena právě pro ně. Největší radost mám
z lidí v AIESEC Praha, kteří mě
každodenně překvapují tím, co
všechno jsou schopni dokázat
a jak překonávají své vlastní
možnosti.
S čím jsi měl největší potíže?
Ze začátku jsem měl problém
spolehnout se úplně na jiné
a důvěřovat jim, že práce, kterou mají udělat, bude kvalitní.
Bylo pro mě těžké, když jsem
musel nechat některé věci na jiných a jednoduše se o ně nestarat. Není možné vše dělat sám,
proto se tvoří týmy. Autor: Veronika Jensiová
13
zpravodajství
„Na Štrasburk!“
Model Evropské unie
Jaké to je, stát se na pár dní ministrem zahraničních věcí Francie,
Polska nebo třeba Bulharska? Jak
vznikají dohody na evropské úrovni? Jak se řeší mezinárodní krize
a hledá kompromis pod časovým
tlakem? Co vlastně obnáší práce
v diplomacii?
Odpovědět na tyto otázky se snaží Model Evropské unie. Jde o projekt pořádaný
Asociací pro mezinárodní otázky, jejímž cílem je přiblížit zájemcům oblast mezinárodních vztahů. Odbornou a organizační stránku projektu zajišťuje tým vysokoškolských
studentů souvisejících oborů.
Už potřetí nabídne Model Evropské unie
příležitost 27 studentům vyzkoušet si role
šéfů diplomacie členských zemí EU a na simulovaném zasedání Rady EU bojovat za
jimi zvolený stát. Projektu se účastní studenti vysokých škol z celé České republiky
studující převážně politologii, mezinárodní
vztahy nebo ekonomii.
Je to takový čtyřměsíční maraton, během kterého se vybraní studenti účastní
dvou workshopů. Ty probíhají v Praze. První workshop se uskuteční 17. ledna na VŠE
a druhý – dvoudenní – uprostřed února. Cílem workshopů je vzájemně se poznat, sezná-
mit se s pravidly a ve cvičné simulaci usednout do ministerského křesla zvolené země.
Mimo jiné je připraveno setkání s osobnostmi v politické a diplomatické sféře zběhlými. V minulých letech mohli studenti diskutovat například s Cyrilem Svobodou, Janem
Zahradilem nebo nizozemským velvyslancem Janem Lucasem van Hoornem.
Vyvrcholením programu je čtyřdenní si-
mulace, která proběhne v březnu příštího
roku v hotelu Hilton Prague. Účastníci modelu obhajují zájmy svých států při jednání
o aktuálních problémech na půdě Rady EU.
Odměnou pro úspěšné absolventy projektu
je možnost zúčastnit se exkurze do Evropského parlamentu ve Štrasburku. Studenti tak budou moci vidět skutečné fungování
parlamentu a porovnat ho se svou simulací.
Padesát sedm – to je loňský počet zájemců, který Vít Dostál, koordinátor modelu, označil za poměrně slušný, a prozradil:
„Nejvíce účastníků se pochopitelně rekrutuje ze studentů politických věd. Těsně v závěsu za nimi jsou právníci a studenti ekonomických oborů. Během minulých dvou
ročníků se nám přihlásil i jeden medik a informatik. Ti prošli již středoškolským Modelem OSN, s neformálním vzděláváním tak
měli bohaté zkušenosti a věděli, co je čeká.
Je zajímavé, že politologové, právníci i ekonomové přinášejí do diskuse jinou kvalitu.
Politologové dobře znají politický systém
EU, právníci lpí na přesných formulacích
a jednoznačných vyjádřeních, zatímco ekonomové upozorňují na úskalí regulace a deregulace, popřípadě jsou zběhlí v obchodních vztazích Unie s různými zeměmi.“
A co by vás mělo pro příště motivovat
k podání přihlášky? Kromě toho, že zjistíte,
jak Evropská unie funguje zevnitř, jak těžké je prosazovat návrhy a jakým tlakům čelí
ministryně a ministři, máte možnost potkat
zajímavé osobnosti z domova i ze zahraničí
a v neposlední řadě si vyzkoušet svou rétoriku a vystupování. Autor: Lenka Vebrová
Přednášející Miroslav Zámečník se věnuje problémům restrukturalizace velkých průmyslových konglomerátů a operací finančních institucí, fúzí a akvizic,
má také zkušenosti ze Světové banky, kde
byl odpovědný za dohled nad operacemi banky v jihovýchodní Asii a za rozvoj
soukromého finančního sektoru v tomto regionu. Mikrofinančnictví je poměrně nový
a velmi energicky se rozvíjející trh mik-
roúvěrů. Jejich podstatou je poskytování
malých finančních částek drobným podnikatelům, zemědělcům nebo živnostníkům
většinou v chudých zemích. Obvykle jde
o sumu okolo jednoho sta amerických dolarů a podle některých údajů se nesplacení dluhu dá očekávat pouze u dvou procent
všech případů.
V době přicházející světové krize se dá
očekávat, že nejtvrdší dopad bude právě
na nejchudší obyvatele naší planety. Jak si
přednášející dovolil predikovat, až 200 milionů lidí v Číně bude ohroženo snížením
růstu čínského HDP. Právě zpřístupnění kapitálu těm nejpotřebnějším je podle mnoha odborníků cestou, jak předejít katastrofálním následkům. Malé půjčky na nůžky
mexického kadeřníka nebo na motyku indického rolníka ve svém důsledku zachrání mnoho individuálních osudů. Rozvoj mikrofinancí je přitom dobrou zprávou nejen
pro chudé části planety. V době málo či vůbec nevynášejících investic do dluhopisů
a cenných papírů je odvětví mikroúvěrů vítaným rozšířením portfolia pro mnoho menších a středních investorů . Autor: Martin Křivka
economix
Ve středu 3. prosince proběhla ve
Staré budově Vysoké školy ekonomické přednáška Ing. Miroslava Zámečníka ze společnosti Boston Venture Central Europe, s.r.o. na téma
Mikrofinance v éře velké finanční
krize. Přednášku uspořádala organizace PROGRES, studentská organizace působící na VŠE, jejímž zájmem jsou mezinárodní rozvojové
vztahy a vliv globálních ekonomických procesů. Dalším organizátorem byl Klub investorů.
– 6 / 2008
Třetí svět čeká na svou příležitost
14
zpravodajství
economix
– 6 / 2008
N2N, tedy NATION to NATION
Název Nation2Nation Party vyjadřuje hlavní myšlenku těchto party – Bringing
the students together. Nejde pouze o klasickou diskotéku či party. Tím rozdílem jsou prezentace
zahraničních studentů,
a to jak v podobě krátkého videa či powerpointové
prezentace, tak ochutnávky typického jídla či degustace národních nápojů
formou welcome drinku.
Prezentace bývá zakončena hrou. Každé úterý
se prezentuje jiná země.
Takto se vystřídá většina národů, které přijely
ten který semestr studovat na VŠE. Studenti, kteří
přijdou, mají možnost se
nejen pobavit, popřípadě
něco vyhrát, ale také poznat nové lidi a kultury.
i v El Mágicu na Jižním Městě,
což ocenili především studenti
z tamních kolejí.
Nation2Nation party jsou jedinečné akce, které dávají možnost nejen prohýřit celou noc,
ale také trochu blíže poznat cizí
kultury, jejich pití, jídlo i humor.
Je to skvělá možnost seznámit se
s novými lidmi, a to především
se zahraničními studenty, kteří
na všechny Nation2Nation party poctivě chodí.
Nation2Nation party přináší
často něco nového – v minulosti
to byly stylistky a kadeřnice ze
známých pražských salonů, které přímo na party stříhaly a česaly návštěvníky. Byl o ně tak
velký zájem, že od 22 do 2 hodin ráno se nůžky kadeřníků
nezastavily a tvořily stále nové
a nové účesy. Tento semestr to
byla taneční show latinskoamerických tanců.
Pravidelně se navíc na Nation2Nation organizují speciální akce jako Halloween Party,
St. Nicholas Party, Easter Party a další. Nejlepší prezentace se
nakonec vyhodnocuje na Award
Ceremony, kde se také volí například Miss, Casanova, Best
Dancer či Best Buddy. Nový
semestr vítáme Welcome Party a loučení probíhá na Goodbye Party.
Oficiální historie Nation2Nation party začala v dubnu 2005.
Kořeny jsou ale mnohem delší.
Dnešní Nation2Nation party se
vyvinula z chodbových party na
kolejích, které byly zpočátku organizovány dvěma zahraničními studenty, pak přesunutých do
tehdejšího klubu Dělová koule
(dnes už jen neidentifikovatelný
objekt mezi kolejemi Jarov III.
F a G), na jejichž přípravách se
podíleli už i dobrovolníci z Buddy Systemu. Poté se proměnila
ve známou party, která se nyní
řadí k největším pravidelným
studentským akcím v Praze. Tradičně se koná vždy v úterý od 21
hodin a trvá do časných ranních
hodin. Střídá se ve třech klubech
v Praze, a to Exit Chmelnice,
Radost FX a také Kamikaze All
Inclusive Club, který často praská ve švech! Nation2Nation se
poprvé v tomto semestru konala
ORGANIZÁTOŘI
O AKCI N2N:
Jakým způsobem jsou hrazeny Nation2Nation party?
Party jsou hrazeny ze vstupného a nefinanční podporou ve
formě času členů Buddy Systemu.
Je to pro vás výhodné? Kolik
taková jedna akce Buddy Systemu přinese?
Jsme nezisková organizace. Tímto směrem je nastaveno i vstupné. Vzhledem k tomu,
že se lidé z Buddy Systemu podílejí na organizaci bez nároku
na plat, je možné nastavit danou
výši vstupného. Tato akce dokáže své náklady pokrýt. Nation2Nation party nejsou jen o penězích a užitek z těchto akcí je
mnohem větší než jen peněžní
obnos. Pro Buddy System jsou
tyto party příjmem, reklamou,
konkurenční výhodou a místem
pro setkání nejen se zahraničními studenty. Pro studenty se
jedná o odreagování od školního koloběhu a to je v penězích
nevyčíslitelné.
Co vše je spojeno s přípravou
takové akce?
Příprava akce typu Nation2Nation je celosemestrální zále-
15
zpravodajství
žitost. Je nezbytné zajistit nejen
místo, ale také doručit informace návštěvníkům. Z těch viditelných věcí se jedná o plakáty,
aktualizace webových stránek (informace a fotografie) na
www.nation2nation.cz a další
věci. Z kategorie „věcí na pozadí“ se jedná například o komunikaci se zahraničními studenty, kteří připravují prezentace,
o přípravu podkladů pro plakáty,
zajištění welcome drinků, případně autobusů. Kompletní výčet by byl velmi dlouhý, nicméně platí, že jakmile skončí jedna
party, začínají přípravy na další.
Účastník vidí party, kde si
může zatančit, bavit se, popít.
Organizátor mnohem víc. Příprava na jednu party trvá přibližně dva týdny. Hodinu před
party je již v klubu Nation2Nation Team a zdobí klub, pomáhá
zahraničním studentům při přípravě jídel a s organizací celého chodu.
bu sami. V průměru se pohybujeme ve vyšších řádech stovek
účastníků.
Jaká je průměrná účast?
Počet lidí je odlišný nejen
podle klubu, ale také podle termínu konání. Nicméně daří se
nám nabídnout takovou možnost odpočinku a odreagování
od školních povinností, kterou
studenti rádi využívají. Pokud
se zajdete na Nation2Nation
podívat, určitě nebudete v klu-
Dostávají zahraniční studenti, na které se konkrétní akce
vztahuje, nějaké speciální pozvání na Nation2Nation party?
Pokud máte na mysli, jestli
zveme zvlášť studenty národnosti, která bude mít prezentaci,
tak ano. Komunikujeme se studenty z dané země, kteří studu-
jí na naší škole. Prezentace, které máte možnost na party vidět,
jsou vytvářeny právě těmito studenty.
Jinak jsou zahraniční studenti na party upozorňováni stejně jako čeští studenti (plakáty,
web). Všichni zahraniční studenti i jejich čeští buddy také
dostávají pravidelné Buddy
News ve formě e-mailu, které
informují o akcích pořádaných
Buddy Systemem, tedy včetně
Nation2Nation.
Podle čeho vybíráte kluby,
v nichž se akce uskutečňují?
Mám teď na mysli prosincovou akci v El Mágicu.
Průběžně se snažíme najít nějaký klub, kterým bychom mohli
zpestřit nabídku prostředí. Musí
být schopen pojmout určitou kapacitu a samozřejmě musí být
schopen realizovat určité požadavky týkající se například
prezentace nebo dostupnosti.
Případnou dostupnost se snažíme „dohánět“ autobusy, je-li to
ovšem možné. Pokud tedy zvolíme nějaký nový klub, snažíme
se návštěvníkům minimalizovat
případné komplikace. Ptáte-li se
konkrétně na El Mágico, zkusili
jsme tento klub, neboť bylo možné realizovat prezentaci a zároveň byla dobrá dostupnost – sídlí
přímo pod kolejemi. Pro studenty z Jarova jezdily autobusy.
Kluby se střídají, a to tak,
abychom byli v každém měsíci
v různých klubech a tím zabezpečili variabilitu. Každý si přijde na své. Spolupráce s kluby je
dlouhodobá. Co se týče El Mágica, už dlouho jsme dostávali
dotazy, jestli bychom neudělali party i na Jižním Městě, a tak
jsme to tento semestr vyzkoušeli. Studenti z okolních kolejí si
akci pochvalovali. Autoři: Libuše Vlachová,
Lucie Cepáková
Pravidla jsou jednoduchá – v limitu 60
minut oběhnout co největší počet určených
kontrol a na každé si dát pivo nebo panáčka.
Jak říkají pořadatelky, dámy v množství malém, pánové to rozjíždějí ve velkém stylu.
Nervozita na startu stoupá, někteří se ještě
převlékají, další dorážejí na poslední chvíli. Krátký „výklad trati“ a je tu start! Vrhám
se za nejbližší mapou, aha, tuhle hospodu
znám, tak běžíme? Druhá polovina týmu ale
velí k důkladnému naplánování trasy. S mapou si rozumím rozhodně méně, vyrážíme
tedy opačným směrem. První hospoda je ale
zavřená a v další už je dlouhá fronta ostatních závodníků. V tu chvíli vidím všech-
no černě, mé ambice (po loňském druhém
místě náležitě vysoké) rychle klesají. Běžíme ale dál, nedáme se snadno. Druhý vodkorum. Třetí. Následuje strategické rozhod-
nutí – běh na nejvzdálenější kontrolu, kde
naštěstí zatím nikdo není, nalévají nám tedy
svižně. V Riegrových sadech chvíli hledáme
organizátorku Safču s lahví rumu, na volání
„kde je ten rum“ se bohužel nikdo neozývá.
Nakonec ji nalézáme, v kabátku à la bezdomovec skutečně nebyla k poznání. Belzepub, Viktorka, další hospůdka v kopci, ten
rum už nechci ani vidět. Při finiši je ale blesk
náš pomalejší brácha (nebo mi to tak aspoň
připadá).
V cíli čeká druhá organizátorka Dejna, zatím sama. Ta rychlost asi nebyla jen pocit,
jsme tu první a se všemi osmi kontrolami,
pardon, panáky. Výsledný čas 48 minut je
rychlejší i než u dvou čistě mužských dvojic. Následuje vyhlášení v hospodě U sadu
a už se můžeme chlubit vysoce ceněným titulem Žižkovský borec roku 2008 a dostáváme diplomy a originální trička. A kdo bude
borec příští rok? To záleží na pořadatelkách
(kterým moc děkujeme!) a na soutěžících –
třeba i na tobě! Autor: Eva Ratajová
economix
Je chladný podzimní večer. Pražský
Žižkov působí opuštěně, jen u televizního vysílače se pomalu schází
zvláštní skupinka lidí. Co mají v plánu? Přece účast na prestižním Žižkovském scorelaufu, každoročním
orientačním závodu dvojic po místních hospůdkách.
– 6 / 2008
Žižkovský scorelauf
16
ekofórum
Ekofórum s Milošem Zemanem
řešení pro krizi a politiku
Ve čtvrtek 4. prosince se
ve Vencovského aule za
účasti asi devíti set studentů uskutečnilo další Ekofórum. Tentokrát byl hostem
předseda vlády České republiky v letech 1998-2002
Miloš Zeman. Témata byla
pro tento večer dvě: Česká
republika a světová hospodářská krize a Jak rozšířit
práva voličů. Hned v úvodu vtipně citoval Winstona Churchilla a zalitoval,
že v aule může pouze sedět
a nikoli ležet. Záznam, včetně povedeného bonmotu,
si můžete poslechnout na
www.economix.cz.
Nejdříve se přednáška věnovala současné hospodářské krizi,
kterou se Zeman pokusil srovnat
s finanční a bankovní krizí z počátku 90. let v České republice,
která je však nyní celosvětová.
Zeman uvedl dvě základní hypotézy, proč tato krize vznikla.
Prvním důvodem byla podle něj
korupce, kdy existovaly vysoké
provize za poskytování úvěrů.
Jako druhý důvod uvedl politický tlak na poskytování provozních úvěrů ze strachu z krachu
podniků a tím vysoké nezaměstnanosti, vlastně tehdy šlo o selhání státu. Prvním krokem na
cestě vyrovnání se s krizí by
podle něj měla být privatizace
bank a druhým krokem vyčištění těchto bank. Bankovní sektor
by se podle Zemana měl regulovat, aby nebylo možné získat
hypotéku „na vše“. Na druhou
stranu se ovšem zastal i odpůrců regulací. Žádny politik, podle
Zemana, nechce jen tak utrácet,
navíc za „mlsné kocoury“ – bankéře, ale chce zachránit střadatele, tedy své voliče.
U druhého tématu se Zeman
rozpovídal víc, například o tom,
že by bylo vhodné změnit sou-
časné rozdělení volebních obvodů, respektive krajů a navýšit
jejich počet. Tím by se docílilo
toho, že by byly volební kraje
stejně velké, měly by stejný počet
mandátů a voliči by se rozhodovali o lidech, které znají, a nevolili by jen neznámé „šedé myši“
na kandidátní listině. V České
republice je zhruba sedm a půl
milionu voličů, z toho dvě procenta jsou tvořena členy strany.
To znamená, že máme nějakých
98 % voličů nestraníků. O výsledku voleb však značně rozhodují právě ti straníci.
Přednáška byla sice asi jen
dvacetiminutová, ale jasně srozumitelná a výstižná. Poté byl
dán prostor studentům a jejich
dotazům. Otázky směřovaly
nejrůznějšími směry a přednášející ochotně odpovídal. Zmínil se krátce o politických stranách, ale o lidovcích se odmítl
vyjádřit. „Nechci mluvit o lidovcích, protože pokud existuje posmrtný život, tak bych byl
postižen,“ uvedl Zeman. V odpovědích odmítl kandidaturu
na prezidentskou funkci. V roce
2003 byla u moci ČSSD a volba byla pro Zemana absolutním
fiaskem, které nechce opakovat. „Jen hlupák opakuje tutéž
chybu dvakrát, inteligent se dopouští zcela nových, čerstvých
a neotřelých chyb,“ poznamenal Zeman. V závěru promluvil ke studentům s přáním, aby
se jim v životě vedlo, a aby za
sebou něco zanechali – nějakou
stopu nebo brázdu. Nemusí těch
věcí být příliš. Může to být třeba analytická práce, nebo jedna kniha, která hned nezapadne
prachem. Nejhorší, co se může
člověku stát, je, „když už se život chýlí ke konci a vy se podíváte za sebe, kde nic není,“ uzavřel přednášku Miloš Zeman.
Autor: Pavlína Máčalová,
Jana Lysáková
economix
– 6 / 2008
Rozhovor s Milošem Zemanem
Vystudoval jste Vysokou školu ekonomickou v Praze. Když
jste dostal nabídku vystoupit
na své alma mater, rozmýšlel
jste se dlouho?
Já jednou dvakrát ročně navštívím na pozvání nějakou univerzitu, ať už brněnskou, olomouckou nebo plzeňskou. Tady jsem
byl asi ještě jako předseda vlády
před šesti sedmi lety. Vzpomínám si, že jsem měl ještě berle.
Měl jsem přetržený vaz na nártu.
Pokládám za normální, že člověk, který nekomunikuje s vysokoškolskými studenty, je člověk,
který si už přestává věřit.
Kterou fakultu jste vystudoval?
Národohospodářskou fakultu,
obor politická ekonomie. Musí-
te uznat, že to bylo doopravdy
průkopnictví slepých uliček.
I když jsem četl Keynese, tak
mimo studijní program.
Údajně vám nebylo povoleno
studovat v řádném studiu, ale
jen ve večerním. Bylo to dáno
tehdejším režimem nebo jinými okolnostmi?
Je to částečně tak. Já jsem
nedostal doporučení na vysokou školu, protože jsem měl na
střední škole referát, jehož tématem byl Tomáš Garrigue Masaryk, a tam byla jedna taková
fanatická komunistická profesorka. O tom mimochodem píšu
i v jedné ze svých knih. Takže
jsem musel dělat dva roky v Tatře Kolín, další dva roky jsem
tuto školu skutečně studoval
dálkově a pak se situace nějak
uvolnila. Navíc jsem si našetřil
pár peněz, tak zbytek (zhruba tři
roky) jsem dokončil na řádném
studiu.
Na přednášce jste se vyjádřil, že cílem dnešních politiků
je ukořistění koryta. Kongres
ODS je za rohem a v době vydání Economixu už budeme
znát výsledky. Přesto bych se
zeptala, koho si představujete
na postu předsedy ODS?
Prosím vás, já jako nestraník
se nechci vměšovat do vnitřních záležitostí ODS. Nejsem
jejím členem a pouze její členové mají právo o tom rozhodovat. Na druhé straně, ať už to
bude kdokoli, přál bych si, aby
to byl člověk, který má nějakou
vizi. Ne, že se chce stát předsedou strany, to totiž není vize, to
je to koryto. Ale chce té straně
dát nějaký nový náboj, nějaký tah na branku. Vzpomínám
si, když jsem se stal předsedou
ČSSD, tak jsem měl vizi „Půjdeme vládě po krku“. V onom
roce 1993 bylo poměrně obtížné
přeměnit tu stranu z té uslušněné krotké opozice na bojovnou
opozici. A tuhle vizi se podařilo naplnit.
Myslíte si tedy, že někdo tu
vizi má?
Nevím, já poměry v ODS
zdaleka neznám tak, abych měl
odvahu se k tomu vyjadřovat.
To bych byl stejně imbecilní,
jako jsou čeští političtí komentátoři.
17
rozhovor
Na přednášce jste vyloučil
kandidaturu na prezidenta České republiky. Nechcete opakovat stejnou chybu
z roku 2003 dvakrát. Přesto
občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana vás sem tam prezentuje v médiích jako možného kandidáta na rok 2013.
(K debatě se připojuje předseda sdružení Miroslav Grégr,
bývalý ministr průmyslu a obchodu v letech 1998–2002 v Zemanově vládě, který celou situaci vysvětluje.)
Nemáme to v programovém
prohlášení, ale je to naše paralelní vize, která běží s naším
programem souběžně. My to
podmiňujeme společenskou poptávkou v době voleb prezidenta. Samozřejmě je to ovlivněno spoustou jiných faktorů. Je
také důležité, jestli to bude parlamentní volba nebo přímá volba. Jaké bude uskupení a složení
parlamentu. Pokud budeme tlačit Miloše Zemana do této role,
tak musíme mít tak 75% jistotu.
Dvakrát podstoupit prezidentské fiasko by bylo kruté.
Co si tedy myslíte o činnosti
sdružení Přátelé Miloše Zemana? Jaký má jejich činnost
smysl, když jste jasně deklaroval, že kandidovat na prezidenta nebudete?
Já jsem napsal na žádost organizátorů tohoto sdružení svoje
názory, které si můžete najít na
webu. Jsou to dvě stránky. Kdybych to měl říci jednou větou,
tak bych si velmi přál, aby toto
sdružení dokázalo vygenerovat
200 kandidátů do Poslanecké
sněmovny, kterým dá svoji podporu jako visačku kvality. Přičemž bez ohledu na jejich stranickou příslušnost by to měli být
lidé, kteří splní dvě podmínky.
Zaprvé budou úspěšní a budou
Jste pro přímou volbu prezidenta?
Mírně si ji přeji, ale šance na
její odhlasování je příliš malá.
Je to především z důvodu změny ústavy.
ČSSD letos zažila nepřehlédnutelný úspěch v krajských
volbách. Doslova oranžové
tsunami, jak se všude psalo.
argument, že když se naši vojáci vrátili z Afghánistánu, tak
jim ministerstvo obrany odpustí
poplatky a zaplatí je ze své pokladny. Toto je podle mého názoru určitá analogie. Ale jak
jsem mnohokrát říkal, skutečná
zdravotnická reforma by měla
být založena na lékové politice,
na takzvaných generikách. To
jsou léky s prošlou patentovou
ochranou. Novinářům říkám, ať
si nepletou patentovou ochranu
s expirační dobou, protože to je
něco úplně jiného. No a tyto léky
jsou tak o dvě třetiny levnější
než léky s patentovou ochranou.
Ale to by vyžadovalo tvrdý zásah vůči zahraničním farmaceutickým firmám, k němuž politici
vrat k systému, který existuje
v západní Evropě. Nikoli ve východní Evropě, kde se rovná daň
včetně Ruska prosazuje. Myslím
si, že i tou tradicí solidarity patříme do západní Evropy, nikoli
do východní Evropy.
Pokud jde o daň pro bohaté,
tak si vezměte mezní sazby příjmové daně v Německu, Francii,
Itálii a Británii a tak dále a zjistíte, že ty mezní sazby nejbohatší skupiny jsou daleko vyšší než
v České republice. Co se týče
těch novomanželských půjček,
domnívám se, že to není řešení. Já jsem celkem odpůrce pronatalistické politiky, protože si
myslím, že to jen rozkmitává
demografickou křivku a nemá
to dlouhodobý efekt.
Co si myslíte o návrhu francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho založit speciální hospodářskou komisi pro
země eurozóny?
To by vedlo ke dvojrychlostní Evropě a já jsem pro to, aby
Evropa byla jednorychlostní.
Což samozřejmě předpokládá,
že Česká republika vstoupí do
eurozóny.
Myslíte si, že jejich předvolební kampaň byla založena
na kritice a slibech ve věcech,
které se spíše týkají předvolební kampaně do Poslanecké
sněmovny?
Myslím si, že bylo na vedení sociální demokracie, zda tu
kampaň zaměří na centrální témata nebo na krajská témata.
Průzkum ukazoval, že krajští
hejtmani z řad ODS mají až 70%
popularitu, takže možná proto se
vybrala právě ta centrální témata. Je dobré si uvědomit, že za to
může především ministr Julínek.
Hlavním tématem bylo zdravotnictví, to nepochybně ano. Rozhořčení voličů nad poplatky bylo
tak intenzivní, že do značné míry
ovlivnilo volební výsledky.
Jaký je tedy váš pohled coby
ekonoma na to, že se poplatky
budou platit z krajských pokladen?
Podívejte se, už někdo uváděl
nemají většinou odvahu, protože tyto firmy velmi intenzivně
lobbují mezi poslanci i lékaři.
To je tedy cesta skutečné zdravotní reformy v lékové politice,
která představuje největší objem
výdajů. Ten jeden, dva či tři miliony z krajských rozpočtů jsou
proti tomu naprostý pakatel.
Pan Paroubek také navrhl zajímavý lék na ekonomickou
krizi, a to zvýšení daní bohatým a zavedení novomanželských příspěvků. Myslíte si,
že by takový krok v současné
krizi pomohl?
Pokud jde o progresivitu daňové soustavy, tak si uvědomte, že ta míra progresivity u nás
je jedna z nejnižších v Evropě.
Protože progresivita je v podstatě při rovné 15% dani ze superhrubé mzdy dosahována pouze
odčitatelnými položkami, respektive úlevami na dani a ničím jiným. Tedy já jsem pro ná-
V jednom rozhovoru jste řekl,
že Rusko by mělo být zhruba
do dvaceti let v Evropské unii.
Na čem zakládáte tuto teorii?
Lze vůbec Rusko považovat za
součást Evropy?
Z ekonomického hlediska jsou ruská a západoevropská ekonomika komplementární. 85 procent ruského exportu
jsou suroviny – nafta, plyn a pár
menších věcí jako kožešiny, dřevo atd. Rusko má zoufalý nedostatek moderních technologií,
které naopak produkuje západoevropská ekonomika. Tato komplementarita je ekonomickým
argumentem. Dalším argumentem je kultura, která je nepochybně součástí i celé evropské
kultury. Sedmdesátileté stalinistické období je drobná epizoda
z hlediska historie, jelikož ruská
i evropská historie zahrnuje několik tisíciletí. Další argument
je politický. Chce-li mít Evropa
obrannou politiku, která je podle mého názoru nutná především
v boji proti islámskému fundamentalismu, tak i ruský obranný
potenciál je důležitým argumentem pro takovou integraci. Autor: Pavlína Máčalová
– 6 / 2008
Proto jste také odmítl návrat
do ČSSD?
Já jsem podmínil nikoli vstup
zpět do strany, ale setkání s Jiřím
Paroubkem, třemi podmínkami.
O těch jste jistě v denním tisku
četla. Žádná z těchto podmínek
nebyla splněna, a proto pokládám naše setkání za zbytečné.
mít něco za sebou v té politice
a zadruhé budou podporovat tři
body, o kterých jsem mluvil na
přednášce. To znamená snížení
preferenčního procenta, zvýšení počtu volebních krajů a panašování na krajské a centrální
úrovni.
economix
Když ne v ODS, tak mi určitě
něco řeknete k ČSSD. Myslíte
si, že pan Paroubek má vizi?
Nemyslím si to.
18
ekofórum
Reportáž z přednášky
ministra zdravotnictví
Julínka
například na panu poslanci Hovorkovi.“ Vzápětí ale trochu odhlédl od politické situace a snažil
se prezentovat aspekty své reformy za pomoci nejrůznějších
grafů a hesel, promítaných studentům. Upozornil, že současné zdravotnictví se řídí zákonem
z roku 1966, tedy ještě socialistickými pořádky. Svoji reformu
přirovnal k transformaci průmys-
economix
– 6 / 2008
O budoucnosti zdravotnické reformy přednášel v rámci Ekofóra před
pěti sty studenty ministr
zdravotnictví Tomáš Julínek. První Ekofórum tohoto semestru se uskutečnilo ve čtvrtek 27. listopadu
od 18.30 ve Vencovského
aule. Kromě Julínka studentům přednášela a na
jejich dotazy odpovídala
i jeho poradkyně PhDr. Lucie Bryndová.
Přednášku uvedl ministr, který přišel rovnou ze zasedání vlády, povzdechem: „Pokud bych
měl hovořit o budoucnosti zdravotnické reformy, musím konstatovat, že nezávisí až tak na
ministerstvu zdravotnictví jako
Odsoudil přístup ČSSD i některých koaličních partnerů, vyvracel často používaná populistická hesla.
Především ale prezentoval
své zásluhy, například v čerpání dotací, přijímání evropských
směrnic, rozšíření práv pacientů. Pozornosti se dostalo i trojici
připravovaných zákonů (Zákon
o zdravotních službách, Zákon
o specifických službách, Zákon
o zdravotnické záchranné službě), které jsou v současné době
schváleny vládou a připraveny
k projednávání ve sněmovně.
V zákonech je řešena například
sterilizace, změna pohlaví, genetika, umělé oplodnění i hojně
diskutované potraty.
V závěru informoval o průběhu čtvrteční schůze vlády a připomínkách jednotlivých členů
lu v 90. letech, postěžoval si ale
na ztíženou pozici, protože nyní
„už se reformy nenosí“.
Připomněl také nedostatky
současných zákonů, vyzdvihl
dosavadní přínos poplatků, který podle něj spočívá nejen ve
výrazných finančních úsporách
v systému, ale také ve zlepšení
komunikace pacientů s lékaři.
vlády k návrhům Zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Ministrova poradkyně Lucie
Bryndová hovořila o fungování
systému veřejného zdravotního
pojištění v širším ekonomickém
kontextu. Uvedla, že veřejné
zdravotní pojištění je financováno z mezd, jeho příjmy tedy závisejí na výkonnosti ekonomiky.
Zároveň stát platí za „své“ pojištěnce (děti, studenty, důchodce, nezaměstnané), kterých je
u nás asi 5,5 milionu. Vysvětlila
také pojem „systém kompenzace rizika zdravotního pojištění“,
který přerozděluje vybrané prostředky mezi pojišťovnami podle statistického rizika jednotlivých pojištěnců.
Zmínila překvapivou informaci, že zdravotní pojišťovny
nikomu nepatří. Popsala, jak
probíhá dohled státu nad zdravotními pojišťovnami, ukázala
některé makroekonomické ukazatele související se zdravotnictvím a demografickým vývojem
a vysvětlila, co na tom mají nové
zákony změnit.
Potom už dostali prostor studenti a návštěvníci přednášky.
Dotazy se týkaly přesné definice
standardů zdravotní péče, jmenování vedení, rozdělení zisku
a auditu zdravotních pojišťoven,
odměňování lékařů, dotkly se
případu vertikálního monopolu
společnosti Agel a jiných, klesání citlivosti na poplatky, a následně byla tato témata panem
Julínkem a paní Bryndovou dále
komentována. Řeč byla i o nově
zaváděném „volitelném“ zdravotním plánu s procentuální
spoluúčastí pojištěnců. Na závěr
prozradil ministr svůj „tajný recept“ pro čerpání energie k prosazování reforem.
V průběhu diskuse padlo
i vtipné srovnání se situací na
Slovensku a také několik pochval k dnešní přednášce spolu
s návrhem k prezentaci „julínkovských“ reforem na youtube. Reformy, které jsou všeobecně označovány jako „špatně
prodané“ veřejnosti, byly na
půdě Vysoké školy ekonomické
představeny přesvědčivě. Zvukový záznam přednášky a následné diskuse najdete na www.
economix.cz. Autor: Pavlína Škromachová
19
mladý a úspěšný
Tomáš Kopřiva
marketingový ředitel společnosti Sodexo Pass ČR
velkou cenu. Čili z pohledu ekonoma: objemově mám volného času méně, ale hodnotově stejně nebo možná ještě více než řada
jiných lidí.
Pamatujete si, co u vás hrálo při výběru vysoké školy a oboru hlavní roli? Jak
hodnotíte úroveň výuky na VŠE a její přínos v praxi?
Když jsem šel na vysokou školu, nebyl
jsem rozhodnutý, co chci v budoucnu dělat. VŠE mi nabízela širokou škálu předmětů, které pro mě byly zajímavé – od exaktních po vyloženě humanitní. Nehledal jsem
na VŠE konkrétní specializaci, ale spíše rozšíření mého obecného vzdělání. Mé očekávání škola splnila. Na inženýrském studiu
jsem měl hlavní specializaci Diplomacii
a mezinárodní politiku a vedlejší Ekonomickou žurnalistiku. Ve své profesi jsem se nakonec dostal do marketingu, ale studia těchto oborů rozhodně nelituji.
Byl jste pracovitý student s knihou v ruce
nebo jste již při studiu sbíral pracovní
zkušenosti?
Nebyl jsem žádný šprt, ale když došlo na
lámání chleba, uměl jsem zabrat. Pracovní zkušenosti jsem sbíral, ale nikoli na plný
úvazek. V prváku jsem dělal brigády typu
nošení pytlů cementu do pátého patra, poz-
ději jsem se vypracoval k sofistikovanějším
činnostem, například k obchodu.
Máte nějaké zkušenosti ze zahraničí?
Šlo o studium jazyka, sbírání pracovních
nebo životních zkušeností?
Nezúčastnil jsem se žádné speciální jazykové stáže, ale hodně jsem cestoval. Z výletů, dá se říci až expedic, na polární Ural nebo
do Mongolska čerpám dodnes.
Proč jste se rozhodl realizovat v oblasti
marketingu? Kdybyste si mohl vybrat,
zvolil byste znovu stejnou cestu?
Vždy mě bavilo dělat něco tvůrčího. Začínal jsem nejprve v interní a externí komunikaci, ale když jsem zjistil, že motorem většiny společností je právě marketing, udělal
jsem vše pro to, abych mohl pracovat v tomto oboru. Dobrý marketér musí mít nápady, musí si v rámci různých analýz rozumět s čísly, musí umět komunikovat, ať už
se spotřebiteli a zákazníky nebo s veškerými úseky ve společnosti výrobou počínaje
a obchodem konče. Práce marketéra je velmi náročná, ale když se dělá dobře, přináší
velmi cenné ovoce.
Jak ve zkratce vypadá běžný den marketingového ředitele?
Marketingový ředitel musí vedle toho, co
jsem jmenoval výše, ovládat i umění vedení
lidí. Není to jednoduché a stále se to učím.
A jak vypadá můj běžný den? Jeho hlavní
charakteristikou je „pokaždé jiný“, druhou
„dost dlouhý“ a třetí „docela zábavný“. Teď
jsou třeba čtyři hodiny odpoledne, sedím
v taxíku do zámku Chateauform Romanville
a píšu odpovědi do časopisu Economix – to
už se mi asi znovu nikdy nepoštěstí...
Mnoho studentů při studiu pracuje a nemají téměř žádný volný čas. Daří se vám
úspěšně spojit kariéru s rodinou nebo zálibami?
Otevřeně říkám, že to není jednoduché
– pokud chce člověk dělat svou práci dobře, musí do ní investovat hodně energie
a času. Volný čas tak má pro mě opravdu
A jaké jsou úkoly marketingu v takové
společnosti?
Mnoho lidí si pod pojmem marketing
představí pouze reklamu. Marketing v Sodexo Pass má mnohem širší záběr. Zaměřujeme se hodně na strategický vývoj, abychom mohli nabízet našim klientům stále
něco nového a udrželi si tak pozici jedničky na trhu. Součást marketingových aktivit tvoří samozřejmě i komunikace, která
je velmi rozmanitá. Vezměme si například
Flexi Pass, což jsou poukázky na volný čas.
Tento produkt má tři cílové skupiny: společnosti, které poukázky odebírají, zaměstnance, kteří poukázky využívají, a provozovny,
které poukázky přijímají. Ke všem musíte
komunikovat a ke všem musíte volit jiné
komunikační nástroje. Zaměstnance oslovíme například product placementem ve filmu
Sněženky a machři po dvaceti letech, HR
manažery direct marketingovou komunikací a provozovny on-line marketingem.
V souvislosti se stravenkami se mluví o jejich zrušení – jak moc toto může ovlivnit
váš byznys?
Vláda skutečně připravuje návrh zákona, který by měl omezit daňové zvýhodnění
stravenek. My máme řadu argumentů, proč
by měl stát podporovat stravování zaměstnanců. Ale i když by byl v budoucnu nový
návrh zákona schválen Poslaneckou sněmovnou, určitě by to pro Sodexo Pass nemělo dramatické důsledky. Stravenky jsou
možná mediálně nejzajímavějším, ale nikoli
jediným pilířem, na kterém náš byznys stojí. Například dárky mají velkou budoucnost
bez ohledu na daňový režim. Autor: Miroslav Mikeska
– 6 / 2008
Jste poměrně čerstvým absolventem naší
univerzity. Na co vzpomínáte nejraději, popřípadě na co byste nejraději zapomněl?
Rád vzpomínám na seminář praktické
žurnalistiky – vedl ho pan Gogo a probíhal
v hospodě Na Mýtince, kde jsme si všichni předčítali naše výtvory a navzájem si je
hodnotili. Seminář byl za dva kredity a docházku Gogo přísně kontroloval. Dále vzpomínám, jak jsme zakládali na VŠE časopis
Studentský list a vymýšleli do něj rubriky –
Příběhy Bořivoje Koštěte, Kachna... S nostalgií vzpomínám na semestry, kdy jsem si
dal všechny předměty do tří dnů v týdnu
a měl pak dva dny volna, a na čtyři měsíce
prázdnin každý rok. Vzpomenu si na výborné výcvikové kurzy nebo obtížné zkoušky
dělané napotřetí – ty mě naučily se s některými věcmi poprat. Takže když bych to měl
shrnout do verše: „Rád vzpomínám na vše,
co jsem zažil na VŠE.“
Firma Sodexho působí i na naší škole. Vy
ale pracujete v její sesterské divizi Sodexo
Pass. Čím se vaše společnost kromě stravenek zabývá?
Sodexo Pass má několik oborů činností
– naší klíčovou oblastí jsou zaměstnanecké benefity. Umíme společnostem pro jejich
zaměstnance nabídnout benefity pod jednou
střechou – ať už se jedná o stravenky, poukázky na sport, kulturu, dovolenou a obecně
volný čas nebo o penzijní připojištění a životní pojištění. Dále jsme největším dárkovým specialistou v České republice – nabízíme dárkové poukázky na klasické dárky,
na služby nebo třeba na zážitky. A v neposlední řadě nabízíme obcím poukázky na
podporu občanů v hmotné nouzi.
economix
Tomáš Kopřiva vystudoval mezinárodní politiku, diplomacii a ekonomickou žurnalistiku na Vysoké
škole ekonomické v Praze. Nyní je
marketingovým ředitelem známé
společnosti Sodexo Pass. Dříve pracoval ve společnosti Opavia, mimo
jiné ve funkci brand manažera a několik let vedl značky BeBe a Tatranky. Ve společnosti Sodexo Pass má
na starosti marketing nejen v České
republice a na Slovensku.
20
Jindřichův Hradec
Spanilá jízda OZS VŠE v Jindřichově Hradci
Ve středu 26. listopadu
navštívily Fakultu managementu v Jindřichově Hradci Dita Miklíková a Alžběta Chadimová,
dvě sympatické slečny
z Oddělení zahraničních
styků VŠE, aby představily studentům možnosti
studia v zahraničí na rok
2009/2010.
Informační schůzka se setkala s velkým zájmem. Dorazila
asi stovka studia chtivých studentů většinou ze druhého nebo
třetího ročníku, pro něž je studium v zahraničí určeno především. Oddělení zahraničních
styků (OZS VŠE) totiž nabízí
studium v navazujícím magisterském studiu.
Jako první byly představeny navazující magisterské studijní programy, jejichž součástí je studium na zahraničních
partnerských univerzitách. Poté
semestrální výměnné pobyty,
o které je mezi studenty asi největší zájem, a nakonec i další
programy zprostředkované VŠE
nebo individuální programy,
popřípadě i firemní stipendia.
V příštím roce plánuje VŠE
vyslat do zahraničí asi 400 studentů, a to zejména do Evropy
(86 partnerských škol), Severní Ameriky (18 partnerských
škol), Jižní Ameriky (pět partnerských škol), Austrálie (dvě
partnerské školy) a Asie (devět partnerských škol). Největší zájem je o univerzity se
studiem v angličtině. Sama
Velká Británie se prý však do
výměnných pobytů zapojuje
nerada.
Podmínek, které musí uchazeč splnit, aby se dostal k vysněnému cíli, je hned několik.
Lépe řečeno: celý výběrový
proces má dvě kola. V první
řadě je třeba podat přihlášku,
doložit své studijní výsledky,
jazykové znalosti, účast v Buddy Systemu, která se v Jindřichově Hradci dost těžko plní,
protože zase tolik výměnných
studentů sem za námi neputuje. Další z podmínek prvního
kola je mít vystudované odborné předměty v cizím jazyce. Čím více, tím samozřejmě
lépe. Mezi nimi není na Fakultě
managementu velký výběr, ale
v případě zájmu je zde možnost
je studovat i ve zkouškovém
období jako takzvané mimosemestrální předměty. V prvním kole musí student taktéž
absolvovat znalostní test, který
je z jedné třetiny tvořen otázkami ve vybraném cizím jazyce
a týká se mimo jiné reálií země,
v níž by chtěl studovat. Druhé kolo tvoří motivační pohovor v cizím jazyce, ve kterém
by uchazeč v zahraničí rád studoval, a pokud uspěje i zde, má
vyhráno.
V loňském roce vycestovalo
331 studentů a zaměstnankyně
OZS VŠE se nám snažily vyvrátit mylné tvrzení, že u výběrového řízení mají největší
šanci studenti z Fakulty mezinárodních vztahů (FMV). Na
svou obhajobu měly připravené
nepřeberné množství grafů a tabulek. Porovnávání úspěšnosti
350 studentů FMV a čtyř uchazečů z Fakulty managementu
však působilo spíše komicky.
Důležitá informace: student
nepřerušuje studium, dokonce
nemusí ani prodlužovat, kredity jsou mu uznány. Před odjezdem je však nezbytné nechat
si proděkanem pro studium
schválit konkrétní studijní
plán.
Každý student se může zúčastnit zahraničního výměnného pobytu zprostředkovaného VŠE pouze jednou za dobu
studia na VŠE. Pokud si nejste
jistí, jakou formu pobytu si vybrat, nebo který pobyt si vybrat,
navštivte stránky OZS VŠE,
kde naleznete všechny potřebné informace. Nejzajímavější
je asi rubrika Zprávy studentů,
ve které absolventi zahraničních pobytů sdělují své dojmy.
Přihlášky se podávají od 14.
do 29. ledna. Nevýhodou pro
studenty z Jindřichova Hradce je to, že je nutné se osobně
dostavit do Prahy na výběrové řízení. To totiž v Jindřichově Hradci neprobíhá. Každý se
chová racionálně a studentům
se nechce „jen tak na zkoušku“
vyjet na testy do Prahy, což zabere téměř celý den. To je také
důvodem nízké účasti studentů
FM VŠE na výměnných programech. Bylo by dobré vyjít studentům FM VŠE vstříc a tuto
diskriminaci omezit. Autor: Pavla Prokopová
economix
– 6 / 2008
Ivo Jahelka, zpívající právník,
který ví, že „neznalost neomlouvá“
Žijete v Jindřichově
Hradci, ovšem aktivní
hudebníci žijí vesměs
v Praze a vy jste v tomto ohledu výjimka. Co
na Jindřichově Hradci
oceňujete nejvíce?
Jindřichův Hradec je především nádherné město. Protože jezdím po koncertech po
celé republice, tak mám možnost srovnání a vždy tvrdím, že Jindřichův Hradec se
změnil za posledních 19 let k lepšímu snad
nejvíce ze všech měst. Oceňuji, že všude dojdu pěšky, nejsou tu žádné dopravní
zácpy, za pět minut jsem v lese i u rybníka
a jako občan se tu mohu cítit poměrně bezpečně.
V Jindřichově Hradci je jedna z fakult
Vysoké školy ekonomické, která zde však
v době vašich studií nebyla. Nelákalo vás
studium ekonomické školy? Právo se
v mnohém týká i ekonomických problémů.
Studium ekonomické školy mě nikdy ne-
lákalo zejména proto, že podle mých informací tam byla nějaká matematika, což zrovna není můj šálek čaje. Na druhou stranu je
pravda, že právo a ekonomika jsou do jisté
míry spojené nádoby a v dnešní době je podle mého názoru naprosto ideální kombinace právního a ekonomického vzdělání. Já už
to ale nedoženu, a tak zůstanu u toho práva
a písniček.
Jako advokát působíte v Jindřichově
Hradci. Hradec je menší město, neomezuje to vaši klientelu?
Pro zajímavost: Před rokem 1989 bylo
v okrese Jindřichův Hradec pět advokátů, dnes je nás – odhaduji – nejméně třicet.
Takže konkurence je velká, protože obyvatel je přibližně stejně. Pokud jde o klientelu,
tak jako advokát mám celostátní působnost,
takže se na mě mohou obracet lidé odkudkoli, což se také občas děje, ale já jsem přiměřeně vytížen v Jindřichově Hradci. Možná
bych třeba v Praze mohl mít klientelu řekněme mediálně známější a solventnější, ale
to neřeším.
Myslíte si, že jsou regionální vysoké školy
dostatečně konkurenční ve srovnání například s těmi pražskými?
Já myslím, že určitě, dokonce bych spíše
favorizoval regionální vysoké školy, protože si myslím, že prostředí v nich je více „rodinné“. Jde o to, jestli škola má dobré pedagogy a pochopitelně také studenty, kteří
mají chuť se něco naučit. Flákat se člověk
může jak v Praze, tak v Jindřichově Hradci.
§
Pomáhá vám v kariéře advokáta to, že
jste známý písničkář? Nebojí se vaši klienti, že jejich kauzy po nějaké době zhudebníte?
To, že jsem mediálně známý jako písničkář, je speciálně na malém městě přitěžující
okolnost, takže mi to rozhodně v advokátní praxi nijak nepomáhá, spíše naopak. Klienti ale žádný strach, že bych jejich kauzu
zhudebnil, mít nemusí, protože podle zákona o advokacii mám povinnost mlčenlivosti, takže bych to mohl udělat pouze s jejich
výslovným svolením. Autor:
Vladimír Štípek, Kateřina Bicanová
Jindřichův Hradec
Pět P
21
neboli PŘÁTELSTVÍ, PREVENCE, POMOC, PÉČE a PODPORA
Cílem nestátního sociálněpreventivního volnočasového programu je ulehčit život dětem školního
věku (od 6 do 15 let), které mají nějaký sociální či
zdravotní problém a tím
to mají v životě složitější
než jejich vrstevníci. Tento
projekt se na Fakultě managementu v Jindřichově
Hradci (FM) rozběhl v září
2003 jako pilotní projekt
a měl vazbu na výuku. Letos oslavil páté narozeniny a o tom, jak spolupráce staršího dobrovolníka
a „litlíka“ (dítě do dvojice)
vypadá, jsem si povídala
s Pavlou Polákovou, studentkou čtvrtého ročníku
FM, která je nejdéle spolupracující dobrovolnicí
v tomto projektu.
Kde ses dověděla o programu Pět P a co tě na něm zaujalo?
Program Pět P byl na naší fakultě prezentován hned v prvním ročníku. Zaujalo mě na něm,
že působí v sociální oblasti a že
v něm mohu poměrně jednoduchým a nenáročným způsobem
pomáhat dětem, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny
oproti svým vrstevníkům.
Jednou z podmínek, které
musí adept na dobrovolníka
splnit, je absolvovat výcvik.
Jak takový výcvik dobrovolníka vypadá?
Výcvik je víkendový a skládá
se z psychologické a osobnostní
diagnostiky, která je prováděna
formou testů. Následuje pohovor s psycholožkou a se supervizorkou o motivaci vstupu do
programu. Pomocí modelových
situací jsou probírána různá témata tak, aby si budoucí dobrovolníci vyzkoušeli, zda jsou
na svou budoucí roli připraveni. A v neposlední řadě se hrají
i různé poznávací a týmové hry.
Jak nejraději společně trávíte vyhrazený čas?
Dobrovolnicí v Pět P jsem
již čtvrtým rokem a za celou
dobu mám pořád stejného „litlíka“ Péťu. Vzhledem k handicapu mého kamaráda se nejčastěji scházíme v klubovně, která je
dvojicím volně k dispozici. Zde
malujeme, hrajeme hry, modelujeme nebo si jen tak povídáme.
Při hezkém počasí občas chodíme i na procházky po Jindřichově Hradci nebo jdeme jen tak posedět do cukrárny či do parku.
Probíhají nějaké společné
akce v rámci tohoto programu?
Během roku jsou pořádány
různé akce, kterých se také snažíme účastnit. Jsou to především
benefiční ples, vánoční besídka,
opékání buřtů a supervize, což
je setkání, které se koná zhruba jednou měsíčně. Jsou na něm
přítomni všichni dobrovolníci,
koordinátora projektu a supervizorka, které zaštiťují odborný
dohled nad celým programem.
Tato setkání jsou nutná, protože jinak by mohl program probíhat neodborně. Dobrovolníci
na něm mají možnost řešit aktuální problémy, které ve vztahu
nastávají.
Na co, nebo na kterou akci
nejraději vzpomínáš?
Nejraději mám benefiční
ples, kterého se účastním každý rok a kde je vždy skvělý program a úžasná atmosféra. Ples je
svým způsobem netradiční akcí,
protože se ho kromě nás dobrovolníků a našich „malých“ kamarádů účastní i rodiče a známí dětí.
Co ti účast v programu dala
a co ti naopak vzala?
V první řadě mi dala hlavně skvělého kamaráda a spoustu hezkých chvil, které jsme
spolu strávili na pravidelných
schůzkách. Dále pak spoustu
kamarádů mezi dobrovolníky
a v neposlední řadě spoustu zážitků a zkušeností do budoucna.
A vzala mi možná tak volný čas
strávený v programu, kterého ale
rozhodně nelituji, protože vím,
že byl smysluplně využitý. Autor: Pavla Prokopová
Jakým způsobem budete
podporovat vysoké školství
v jižních Čechách?
V nejbližší době se chci sejít
s představiteli jihočeských vysokých škol a projednat s nimi
zásadní otázky případné spolupráce. To, jaké budou jejich priority, se dovím na nadcházejícím jednání.
Umístění školy v menších
regionálních městech je určitou nevýhodou. Budete se
snažit tento handicap jako
hejtman vyrovnat? Jestli
ano, jak?
Existence vysoké školy
v menším městě je především
prestižní záležitostí, a i když
s sebou nese jisté těžkosti, má
svůj smysl. Ve větších centrech
jsou studentům k dispozici větší příležitosti, jako třeba velké
univerzitní knihovny, odborníci i možnosti setkání se zahraničními profesory, ale studium
na univerzitě v menším městě
může být nejen stejně kvalitní, ale navíc propojeno s řešením místní problematiky, a tedy
většího propojení teorie s praxí.
Navštěvoval jste gymnázium v Jindřichově Hradci, v roce 1994 jste dokončil studium na Pedagogické
fakultě JČU. Právě v roce
1994 vznikla v Jindřichově Hradci i Fakulta managementu (tehdy ještě pod
patronátem JČU). Kdyby
byla na světě dříve, lákalo
by vás studium vysoké školy
i v Jindřichově Hradci?
Vznik fakulty v Jindřichově Hradci opravdu sleduji od
začátku a vím, kolik práce na
jejím vzniku bylo některými
lidmi odvedeno. Jejich práce
ale bude, jak to bývá zvykem,
doceněna až mnohem později. Fakulta managementu nejenže nabízí možnost studia
místním, ale já na ní oceňuji
především ochotu zabývat se
řešením konkrétních problémů ve spolupráci s municipalitami. Vznikaly a vznikají tak
odborné práce studentů, které
jsou podkladem pro kvalifikované rozhodování samospráv,
a studenti tak podle mého názoru mohou mít dobrý pocit
z toho, že jejich časově namáhavá práce nekončí v regálech
vysokoškolské knihovny. K poslední otázce se nemohu vyjádřit – nevím, co by bylo, kdyby...
Ale protože jsem spíš humanitního zaměření, obávám se, že
by se mnou na jindřichohradecké fakultě vyběhli už v prvním
semestru. Autor:
Vladimír Štípek
economix
K problematice vysokého školství
v jižních Čechách se pro
náš magazín
vyjádřil nový
hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola.
– 6 / 2008
Jihočeský hejtman o vysokém školství
22
zahraniční student na VŠE
Yaya Keita a jeho definiční obory
tím jsem doma nebyl. S rodiči si telefonujeme, píšeme. Ale jezdím za strýcem do Itálie.
Zvykl sis už na život v Praze?
Líbí se mi, že mám svobodu, ale na druhé
straně vidím, že někteří lidé nejsou otevření. Nebo se mi třeba nelíbí, jak někteří chápou rodinu.
Máš na mysli, že v Africe rodina drží pohromadě?
Ano. Tady u vás je rodina někdy tvořena jenom rodiči a dětmi. Když se například ožením v Africe, tak bude rodina rozvětvená a patřit do ní budou i vzdálení příbuzní.
Dodržuješ v Praze nějaké africké zvyky?
Jsem muslim, takže dodržuji tyto zvyky
Yaya Keita je student čtvrtého ročníku Podnikohospodářské fakulty,
který přijel studovat do Prahy z afrického Mali. Má rád knedlíky, nechápe, proč se „používá“ na Vánoce
strom, a rozšiřuje si mezi děvčaty
definiční obory.
– 6 / 2008
economix
Jak ses dostal k ekonomii?
Studoval jsem gymnázium zaměřené na
matematiku a fyziku a chtěl jsem být astronom. Pak jsem udělal maturitu a řekl jsem
si, proč ne ekonomii? Mohl jsem jít na školu podobnou jako ČVUT, geologii, farmacii,
ale vybral jsem si VŠE.
Mohl bys popsat školství v Mali?
Výuka na školách probíhá ve francouzštině, takže i systém je podobný. Nemáme školu rozdělenou na letní a zimní semestr. Jsou
tři měsíce školy, pak tři měsíce pauza a zase
tři měsíce školy. Jsou tam velké možnosti
pracovat, takže studenti pracují.
Jak často jezdíš domů do Afriky?
Měl bych jezdit každé dva roky, ale za-
Studuješ Podnikohospodářskou fakultu.
Co bys chtěl dělat v budoucnosti?
Chtěl bych si založit vlastní firmu nebo
pracovat v mezinárodní společnosti jako
manažer, vzhledem k tomu, že mluvím francouzsky a anglicky.
Takže plánuješ zůstat v České republice?
To záleží na práci. Když dostanu práci,
tak zůstanu, získám zkušenosti, abych se
domů nevrátil bez praxe.
Co bys změnil na naší škole? Co ti vadí?
Pro cizince je těžké psát seminární práce
a někdy je pro mě těžké dělat týmové práce,
protože studenti na mě reagují různě.
Česky už mluvíš hezky. Měl jsi někdy problém třeba u ústní zkoušky?
První rok jsem byl v Poděbradech a naučil
jsem se česky. U ústních zkoušek byli hodní, ale stalo se mi, že jsem látku uměl, ale
nevěděl jsem, jak to říct česky. Ale někteří
učitelé umí anglicky a francouzsky, tak mi
třeba dovolili říct to anglicky a nakonec to
dobře dopadlo.
Jak ses vlastně do České republiky dostal?
Přijel jsem do České republiky na doporučení strýce, který teď žije v Itálii. Takže
on to tady zná a vůbec zná celou Evropu.
Když jsem skončil školu, udělal maturitu, rok jsem studoval na ekonomické škole
u nás a pak jsem to jakoby přerušil a přijel
jsem studovat sem.
A proč jsi chtěl do zahraničí?
Potřeboval jsem umět jiné jazyky, jinou
kulturu, prostředí, lidi a chtěl jsem být flexibilnější, až začnu pracovat.
Na naší škole nemáme klasické kruhy.
Jak na tebe reagují noví studenti nebo
učitelé?
Jsou hodní. Když mám problém, stačí říct
a oni mi všechno vysvětlí.
Tak mě napadá, blíží se Vánoce, ale muslimové je neslaví. Slavíš je u nás?
Neslavím, jenom je sleduji. Neuznávám
je, ale když mě někdo pozve, tak samozřejmě přijdu. V Mali je jen jedno procento
křesťanů, kteří mají stejné zvyky jako v Čechách, ale já jsem to nikdy nevnímal. Autor: Jana Lysáková
– modlím se pětkrát denně, nepiji alkohol,
nejím vepřové.
Jak ti chutná typická česká kuchyně, například vepřo knedlo zelo? I když teď je
vlastně ptát se na vepřové asi zbytečné.
Ne, mně to chutná, jenom vyměním vepřové za hovězí. Jinak mám moc rád knedlíky s omáčkou.
Jak trávíš svůj volný čas?
Škola mi zabere 80 % času, takže volný
čas trávím s kamarády, když jdeme na party,
místo alkoholu si dám něco sladkého. Rád
čtu, občas chodím do posilovny, plavat.
Setkal ses s diskriminací?
Chodil jsem nakupovat do jednoho krámku a přišel za mnou pán a řekl mi, běž pryč,
já nemám rád černochy. Pohybuji se ale
mezi studenty, takže je to v pohodě.
23
handicapovaní studenti
Na chodbách VŠE či na
akcích pořádaných naší
školou se můžete od října
roku 2006 setkávat s vodícím psem doprovázejícím
nevidomého a nově také
se štěnětem majícím na
sobě vestičku „pes v předvýchově“.
Vodící psi
jako
nepostradatelní
pomocníci
všimnout. Dále se zkouší například reakce na okolní psy nebo
na lidi, kteří na něj volají, bezpečné vedení kolem kolejiště,
výkopů, protijedoucích a souběžně jedoucích automobilů,
vedení a vyhledání místa v dopravním prostředku atd. Také
při závěrečných zkouškách je
pes vystaven nepříjemným situacím: střelbě za psem, uhození
psa předmětem, například spadlým cestovním kufrem, šlápnutí člověkem na packu. Vždy je
sledována jeho reakce. Pes se
v každé situaci musí chovat vel-
Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze informuje:
– 6 / 2008
člověku, se stane po absolvování přísných závěrečných zkoušek. Ty probíhají v centru města
za plného provozu s cvičitelem,
který má nasazené na očích tmavé klapky, jimiž nesmí pronikat
světlo, a za ním jde komise, která cvičiteli dává povely a sleduje, jak je pes schopen reagovat
na povely cvičitele a chování
v složitých situacích. Jde například o bezpečné provedení nevidomého staveništěm, mezi
davem lidí, mezi regály v obchodu, kde jsou třeba sladce vonící pamlsky a pes si jich nesmí
Během prosince byly pořízeny dva stolní
počítače pro rozšíření pracovních, respektive studijních míst handicapovaným posluchačům VŠE. Jeden s 24palcovým LCD
monitorem.
S Centrem tělesné výchovy a sportu VŠE
economix
Rád bych vás v tomto článku
seznámil s předvýchovou štěňat
a dovedností vodícího psa. Štěňata jsou vybírána velmi pečlivě od zkušených chovatelů
či z vlastního chovu. Perfektní zdravotní stav psa je prvním
předpokladem. Po odebrání od
matky ve dvou měsících pes do
svých 12 měsíců jde k předvychovateli (dobrovolník). Štěně
v předvýchově se musí naučit
základním dovednostem a stát
se civilizovaným městským
psem zvyklým na městský ruch.
Každých pět týdnů pes dochází do střediska, kde bude cvičen a jsou prověřovány základní
dovednosti, které musel zvládnout. Na ulici se s těmito štěňaty běžně setkáváme – mají na
sobě vestičku „pes v předvýchově“. Po deseti měsících nastane
situace, kdy se předvychovatel
s pejskem bude muset rozloučit,
neboť ten odchází na intenzivní výcvik pro své povolání vodícího psa. Předvychovatel ho
může po celou dobu jeho života
navštěvovat i u nového pána.
Výcvik ročního dorostence,
poté co je odebrán od předvychovatele a umístěn mezi ostatní psí studenty, trvá šest až osm
měsíců. Pes během intenzivního každodenního výcviku musí
zvládnout bezmála 35 dovedností a reagovat na neočekávané
situace. Mezi základní dovednosti vodících psů patří například správné reakce na pokyny odboč vpravo, doleva, najdi
schody, dveře, přechod, kraj,
chodník, vyveď z nepřehledné
situace... Vodícím psem, který
může být předán nevidomému
mi klidně. Pokud je zjištěn malý
náznak agresivity, úprku, tendence schovat se, je pes vyloučen z výcviku a nevidomému
nesmí být v žádném případě předán. Při závěrečných zkouškách
musí dosáhnout minimální hranice 275 bodů z 300 možných.
Obvykle se hranice dosažených
bodů pohybuje okolo 280 bodů.
Statisticky výcvik úspěšně dokončí asi 40 % psů.
Předání psa nevidomému trvá
asi jeden týden, během kterého
si nevidomý na svého nového
čtyřnohého chlupatého přítele
zvyká. Během týdenního předávání jsou, spolu se cvičitelem psa, nacvičovány trasy, které nevidomý nejčastěji využívá.
Z vlastní zkušenosti mohu říci,
že pes si jednotlivé trasy zapamatuje velmi rychle. Stačí mu
třeba říci „Jdeme do školy“ a po
celou cestu psovi nemusím dávat další pokyny: „odboč doleva“, „najdi zastávku“ a podobně.
Výcvik vodícího psa je finančně velmi náročný, ale na
jeho pořízení přispívají, až do
výše 100 %, úřady s rozšířenou působností. Cena vodícího
psa se pohybuje okolo 180 tisíc
korun. Mezi vhodná plemena
v současné době patří labradorský, zlatý a flat coated retriever
a německý a švýcarský ovčák.
Setkat se můžete i s jinými plemeny psů, ale tato plemena jsou
cvičena velmi okrajově.
Na závěr bych ještě chtěl něco
uvést na pravou míru, neboť od
kolemjdoucích na ulici slýchávám: „Ten pes je ale chudák,
podívejte, jak je smutný.“ Skutečnost je taková, že jeho výraz
odpovídá klidnému psovi, bez
přehnané aktivity, agresivity
a pokud možno bez jakýchkoli
zájmů, což je pro povolání vodícího psa prvotním předpokladem. Autor:
Václav Eliáš, SHS
VŠE v Praze
Středisko handicapovaných studentů naší školy (SHS VŠE) zakoupilo od firmy Adaptech s.r.o. čtyři hlasové syntézy Zuzana a jednu
syntézu Eliška od britského výrobce Dolphin.
(CTVS VŠE) byl pořízen tandem (dvojkolo) pro rozšíření sportovních aktivit zrakově
postižených studentů například při kurzech
v Dobronicích či při jiných cyklovýletech
pořádaných CTVS. Autor: Václav Eliáš, SHS VŠE v Praze
24
zpravodajství
Světová ekonomická krize
economix
– 6 / 2008
Doufala jsem, že mi přednáška o stávající krizi objasní její příčiny a důsledky. Stejnou vizi měla asi
stovka dalších studentů,
tudíž se nás v posluchárně A tísnilo opravdu nadkapacitně. Vzduchu bylo
málo, očekávání moc. Nemohu říci, že by mi první
prosincový večer pod taktovkou Ekonomického klubu nerozšířil obzory a nedal námět na přemýšlení.
Přičemž zásadní otázka
zní: Jde vůbec o globální
ekonomickou krizi?
Paradoxně jsem následující den, 2. prosince, na titulní
straně Mladé fronty Dnes četla o zhoubných důsledcích krize: „OSN odhadla, že problémy
světové ekonomiky budou nejhorší od velké hospodářské krize ze 30. let.“ Zpráva pokračuje tím, jak se v důsledku krize
budou snižovat mzdy, odměny
a třinácté platy. Podobné články plní noviny každý den. Dozvídáme se, že kromě snižování
platů se bude propouštět, snižovat výroba a zaměstnancům nebude dopřána ani radost v podobě vánočních besídek. Krize
ovlivňuje státy, v nichž finanční
problémy bují (zejména USA),
jenže hospodářský růst oslabuje i v zemích, kterých se bezprostředně netýká, ale jsou na „krizovém epicentru“ závislé (třeba
Čína, tzv. dílna USA). Je správné být v nynější situaci obezřetný, ale nemělo by docházet ke
globální hysterii.
Hosty Ekonomického klubu
byl externí vyučující VŠE prof.
Ing. Josef Jílek, CSc. a Ing. Petr
Mach, Ph.D., poradce prezidenta
Václava Klause, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) a vydavatel měsíčníku Laissez Faire. I on patří mezi
externí vyučující VŠE, sám zde
v roce 2003 získal titul Ph.D.,
obor Finance.
Jako první dostal slovo profesor Jílek. Na sérii grafů ukázal
vývoj tří faktorů ovlivňujících
ekonomickou stabilitu – HDP,
inflace a peněžních agregátů
v USA, eurozóně, ve Velké Británii, v Japonsku, České repub-
lice a na Slovensku. Uvedl, že
trend vývoje peněžních agregátů se krizí nezměnil, tedy že
silná úvěrová expanze obchodních bank nadále pokračuje.
Takové nestandardní chování
obchodních bank je pravděpodobně způsobeno zájmem politiků a centrálních bank. Existuje
totiž příklad ze 30. let minulého století, kdy se peněžní zásoba
v USA přechodně dokonce snížila. Úvěrová expanze je příliš
vysoká a klesá rychlost oběhu
peněz. Je otázka, jak bonitním
klientům nyní obchodní banky
poskytují úvěry . V každém případě se deflaci prozatím podařilo odvrátit.
Mach pokračoval: „Žádná světová krize neexistuje,
náš bankovní systém je zdravý, banky vykazují zisky,“ zněla jeho první slova. To, že se Island potácí na hranici bankrotu,
v USA bojují s krizí na hypotečním trhu a Belgie znárodnila jednu banku, neznamená globální krizi. Německo je v recesi,
ale je známo, že německé hospodářství neroste dlouho. Nás to
může ovlivnit sníženou poptávkou německých obchodníků, ale
to není následek globální krize.
Co se týče USA, ekonomická krize spočívá v předchozích
chybných krocích zasahujících
do finančního systému. Sám by
termín ekonomická krize šetřil
na horší časy.
Ředitel CEP dále zmínil takzvaný Záchranný plán EU, který Evropská komise schválila
26. listopadu. Jeho podstatou
je hospodářská pomoc 27 členským zemím ve výši zhruba 200
miliard eur (což je asi pět bilionů korun). Jelikož EU takovou
částkou nedisponuje, část sumy
se musí vybrat od členských států – přesně 170 miliard. Zbylých
30 miliard dodá Unie. Tím dojde k dalšímu zadlužení zemí.
Záchranný plán má několik
částí. Jeho cíle jsou posílit zaměstnanost, zvýšit investice do
výzkumu a vývoje, zejména
pak ekologicky šetrných technologií, a zlepšit situaci malých
a středních podniků. Evropská
investiční banka, do které ČR
formou povinných vkladů vložila již 200 milionů eur, poskytne malým a středním podnikům
půjčky v objemu 30 miliard eur
(750 miliard korun).
Mach takový přístup označil
za keynesiánský, podle něj so-
cialistický: „Politici si myslí,
že vědí lépe než my, na co mají
naše peníze použít. Proč by se
měla ČR zadlužit, když u nás
žádná krize není?“ Záchranný
plán má před sebou politickou
překážku – souhlas všech 27
premiérů členských států. Evropská unie v současnosti nemá
mandát řídit hospodářství členských zemí. To by se ale změnilo po přijetí Lisabonské smlouvy. Mach je stejně jako prezident
Klaus jejím velkým odpůrcem.
Dle něj v Záchranném plánu
nejde tolik o zmírnění důsledků
krize, ale o prohloubení kompetencí EU a o socializaci ekonomiky. „Nemohu se smířit s tím,
aby to byl centrální plán. Doufám, že premiér bude 12. prosince na summitu plán vetovat.“ Pokud by byl plán přijat,
znamenalo by to vyšší státní zadlužení a vyšší úroky daňových
poplatníků. „Evropská komise
v čele s předsedou Josém Barrosem samozřejmě věří, že centrální plán hospodářství zlepší. Věří, že se hospodářský růst
zvýší a bude možné dluhy splatit.“ Jeho názor je však takový,
že centrální rozhodování a přerozdělování vede vždy k hospodářské krizi. „Smutné je i to, že
vlivem monopolizace nebude
možné vidět, které hospodářství
je lepší, protože budou všechna
stejná.“
V následné diskusi se studenty
Macha nejvíce zaujal dotaz, zda
by nebylo lepší nemít centrální
banku. Funguje to tak třeba ve
státě Andorra. „Líbí se mi tento
systém, kdy jsou lidé zvyklí, že
nikdo nepřispěchá na pomoc. Je
to zdravější.“ Ale zdůraznil, že
v dohledné době jde o pouhou
teoretickou diskusi.
Kupodivu žádný z dotazů
nesměřoval na politickou stranu, kterou se ředitel CEP chystá založit. „O založení strany
velmi vážně uvažuji, debatuji o tom s několika lidmi. Jestli se k něčemu odhodláme, závisí do značné míry na tom, jak
dopadne kongres ODS. Bude to
záležet na tom, jak se kongres
postaví především k programovým věcem,“ řekl Mach Hospodářským novinám. Autor: Hana Kubovcová
25
zpravodajství
Zelené regulace přírodě nepomáhají
Václav Klaus oponoval tím,
že na konferencích v Africe sklízel obrovské ovace, když tam lidem zdůrazňoval, že nepotřebují aid, ale naopak trade. „To je
to, co chtějí obyčejní lidé. Na ty
ale vy nikdy nedosáhnete,“ vytkl náměstkovi.
Jako poslední se k pultíku
postavil Mojmír Hampl, absolvent VŠE a viceguvernér ČNB.
Prezentoval teze, že země subsaharské Afriky navzdory mezinárodní pomoci nebohatnou,
naopak, že spíše chudnou. Zhoršuje se fungování jednotlivých
institucí, vymahatelnost práva
v jednotlivých zemích. Finanční
pomoc označil za „přesun peněz
od chudých a středně bohatých
z rozvinutého světa k bohatým
z rozvojových zemí“. Varoval, že pokud je pro chudé státy snadné získat peníze zvenčí,
je pro ně vlastně výhodné zůstat
chudými, což vede někdy i k záměrnému zkreslování hospo-
dářských výsledků těchto zemí.
„Čím lépe je země schopná se
řídit sama, tím méně peněz potřebuje; čím méně je schopná
se řídit sama, tím méně pomoci jí patří do rukou,“ prohlásil.
Pomoc rozvojovým zemím přirovnal k sousedovi, který už dál
není schopný zvelebovat svoji zahrádku, tak do toho aspoň
mluví svému sousedovi.
Pak byl otevřen prostor pro
diskusi. Nejzajímavější z příspěvků do diskuse přidal absolvent ČVUT původem z Konga.
Na úvod téměř perfektní češtinou odmítl Klausův anglický
pozdrav: „Čeština je mezinárodní jazyk, budeme mluvit česky.“
Dále se ve své řeči věnoval problematice své země, ztotožnil se
s názory, které zazněly v jednotlivých projevech, a poděkoval za
příležitost tady studovat a možnost jednou dokázat něco pro
svou rodnou zemi. Autor:
Pavlína Škromachová
Inzerce CEP je think tank založený v roce 1998
Václavem Klausem
Posláním CEPu je podpora myšlenek
volného trhu a svobody jednotlivce
Využijte zvýhodněného předplatného
pro studenty – budete pravidelně
dostávat poštou sborníky, newsletter
a pozvánky na semináře
Kupte si naše
publikace nebo si je
stáhněte
ve formátu pdf
Zaregistrujte se k bezplatnému
odběru newsletteru a novinek emailem
www.cepin.cz
– 6 / 2008
Téma přednášky, pořádané
tímto ekonomickým think-tankem, znělo Do developing countries need aid or trade? (Potřebují rozvojové země pomoc nebo
obchod?) Slovo k tomuto tématu dostali: H. E. Nomsa Duba
– velvyslankyně Jihoafrické
republiky, Hynek Fajmon – poslanec Evropského parlamentu,
Jan Kohout – náměstek Ministerstva zahraničních věcí ČR,
Mojmír Hampl – viceguvernér
České národní banky a diskusi
moderoval a své komentáře přidal i prezident České republiky
a zakladatel CEP Václav Klaus.
Po přivítání Václava Klause
dostala slovo paní velvyslankyně Duba. Ta na úvod svého projevu pochválila prezidenta, že se
zajímá o dění nejen doma, ale
i v zahraničí. Pak už se ale začala věnovat tématu, které jí vzhledem k jejímu původu bylo poměrně blízké. Srovnávala africké
země s jihovýchodní Asií. Upozornila, že ještě v 60. letech byly
tyto oblasti téměř na stejné úrovni, zatímco nyní Afrika výrazně
zaostává. Přitom srovnání částek finanční pomoci věnované
těmto zemím je nepřímo úměrné
stupni jejich rozvoje. V souvislosti s tím použila známý příměr
o tom, že je lepší věnovat člověku rybářský prut než rybu.
Prohlásila, že mnoho afrických zemí žije v míru a vládnou
tam více či méně demokratické
režimy, je ale potřeba přilákat do
této oblasti investory. Hovořila
o americké „pomoci“, kdy je do
Afriky přiváženo zboží vyrobené v Americe, americkými loděmi, a tedy to pro Afriku žádná
velká pomoc není. To, co podle
ní Afrika potřebuje, jsou investice do infrastruktury, technologií, vytváření nových pracovních příležitostí...
Jako druhý si vzal slovo Hynek Fajmon, ambiciózní poslanec Evropského parlamentu.
Svůj projev doprovodil prezentací v powerpointu a publikum
se mimo jiné dovědělo, že přibližně miliardu lidí na Zemi
trápí hlad, přestože politici vyspělých zemí místo toho řeší
globální oteplování planety.
Upozornil na zvyšující se poptávku po potravinách, zejména
ze strany bohatnoucího čínského obyvatelstva. Rostoucí počet
obyvatel bude poptávku i nadále zvyšovat, je tedy nutné zvýšit nabídku potravin. Brání tomu
zákazy pěstování geneticky modifikovaných potravin, podpora
výroby biopaliv a protekcionistická politika států EU a USA.
Tvrdí, že země, které neobchodují, jsou chudé, a ukazuje to na
případu KLDR.
Řeč zakončil slovy: „Zelené regulace přírodě nepomáhají a hladové odsuzují k smrti.“
Nejen touto větou se určitě zalíbil prezidentu Klausovi, který si z pozice moderátora debaty neodpustil poznámku: „Kolik
z europoslanců by vystoupilo
s takovým projevem?“ Zároveň srovnal částky pomoci rozvojovým zemím, které by podle akčního plánu EU měly činit
až 0,7 % HDP členských zemí,
s částkami určenými na opatření
proti finanční krizi.
Dalším řečníkem byl Jan Kohout, náměstek Ministerstva zahraničních věcí ČR, Klausem
označený za „eurofila“. Ten prozradil, že se právě vrátil z konference v Dohau, kde se jednalo
o financování rozvojových zemí
a jejich zodpovědnosti za vlastní
rozvoj. Vlády těchto zemí označil za ty, na kterých by měla ležet
primární zodpovědnost. Zdůraznil, že Afrika oceňuje, že vyspělé země neomezují pomoc ani
v době finanční krize. Upozornil také na to, že česká rozvojová pomoc vychází z našich transformačních zkušeností a směřuje
k budování demokracie v těchto
zemích a také do výstavby infrastruktury, případně podpory vzdělání. Ústřední otázka by
podle něj neměla stavět proti sobě „aid or trade“, naopak,
mělo by to být „aid for trade“.
economix
První prosincový čtvrtek
zaplnili přednáškové sály
hned dva bývalí velcí rivalové a legendy české polistopadové politiky. Zatímco na VŠE v rámci dalšího
Ekofóra zavítal až z Vysočiny Miloš Zeman, v rámci
semináře Centra pro ekonomiku a politiku se objevil Václav Klaus.
26
hudební průmysl
Uměním
za mír
„UPROS TŘED ZBRANÍ
MÚZY MLČÍ“
(INTER ARMA SILENT
MUSAE, CICERO)
economix
– 6 / 2008
Umění by mělo opěvovat
krásu a ušlechtilost života. Jsou chvíle, kdy krásna ubývá a střídá jej bezmoc a utrpení. Hudebníci
potom nacházejí vlastní
formu vzdoru; místo zbraní používají slova a melodie...
„IMAGINE ALL THE
PEOPLE LIVING LIFE
IN PEACE“
(JOHN LENNON)
Protiválečné písně zažily největší boom v 60. letech 20. století. Válka ve Vietnamu vyvolala vlnu nevole v milionech lidí,
do jejichž čela se postavili muzikanti napříč generacemi. Mladí
Američané se přidávali k hnutí hippies, jehož motto znělo Make love not war. Atributy
života se jim stala volná láska,
drogy a rock´n´roll. Ten se projevil jako nekompromisní bořič
tabu, rovnocenným partnerem
mu bylo folkové písničkářství,
založené na touze něco sdělit
a předat svým posluchačům.
Přelom padesátých a šedesátých let však nebyl zásadní jen
díky válce ve Vietnamu. Byl
zlomový především díky lidem,
kteří v té době žili. Šlo o generaci, která na vlastní kůži prožila
válku nebo se narodila těsně po
ní, proto brala za povinnost vyjádřit nesouhlas s dalším vojen-
ským konfliktem a politickou
situací. To se stalo nejživnější půdou pro vznik protestsongů jako formy vzdoru vyjádřené písní. Proslavil je newyorský
rodák Pete Seeger. Pro svou
kritiku sociální nespravedlnosti ve společnosti byl roku 1961
Výborem pro neamerickou činnost v USA zakázán. Je podepsán pod legendární písní Where Have All The Flowers Gone,
jež je v repertoáru neméně politicky aktivní americké folkové písničkářky Joan Baezové.
Český hlas jí propůjčila Judita
Čeřovská (Kde jenom ty kytky
jsou), v Německu potom Marlene Dietrichová (Sag mir, wo
die Blumen sind). Nejpopulárnějším protiválečným aktivistou
z řad hudebníků je bezesporu
Bob Dylan, jehož píseň Blowin‘
In the Wind téměř zlidověla. On
sám označení „zpěvák protestsongů“ nesnáší.
Nejen Spojené státy mají
svou formu protestsongů. Sociálněkritické prvky najdeme
v arabských a afrických písních,
velkou roli hraje protestsong na
Jamajce. Také evropské země
mají své národní protiválečné
rebely – ve Francii to byl Hugues Aufray, v Rusku Vysockij
nebo Okudžava, v bývalém Československu tuto roli plnil Karel Kryl.
Trochu odlišná situace panovala ve Velké Británii, kde
svou protiválečnou úlohu plnila
punková hudba (Clash aj.) ruku
v ruce s rock´n´rollem. Válku
ve Vietnamu veřejně odsuzovali Rolling Stones nebo Beatles.
Po rozpadu Brouků se jejich
nejproblematičtější člen John
Lennon začal politicky angažovat. Společně se svou ženou
Yoko Ono pořádal mírové happeningy, známé pod názvem
Bed In. Během jednoho z nich
nahráli kultovní mírovou píseň Give Peace a Chance. Kvůli svým radikálním názorům byl
Lennon sledován americkou
tajnou službou. Vláda se bála
jeho vlivu na mladé Američany – kouřil trávu, bouřil se proti
válce ve Vietnamu, prosazoval
více svobod pro černochy a větší práva pro ženy. Tisíce lidí
k němu vzhlížely a napodobovaly ho, stal se vůdcem jedné
generace. Ani násilná smrt kult
jeho osobnosti nezničila, ba naopak mu dodala mučednický
ráz.
Největší oslava hnutí hippies a zároveň největší protest proti válce ve Vietnamu
proběhly na festivalu ve Woodstocku. Psal se rok 1969
a skupinka mladých zbohatlíků zorganizovala festival, jenž
vešel do dějin 20. století. Účinkujících bylo 40, návštěvníků
údajně kolem 450 tisíc. Rozpočet akce vyrostl na 2,4 milionu
dolarů, zatímco na vstupenkách
se vydělalo jen 1,1 milionu dolarů.
Paradoxně se Woodstock
stal pro hnutí hippies začátkem
konce. Stejně tak se nesetkalo
s úspěchem pokračování Woodstocku – při oslavě třicátého
výročí tohoto legendárního festivalu zemřeli tři lidé a bylo nahlášeno několik znásilnění.
„MORITURI TE
SALUTANT“ (JDOUCÍ
NA SMRT TĚ ZDRAVÍ)
Stejnojmenná píseň Karla
Kryla není zdaleka jediná, v níž
by se objevilo téma války. Druhý den po vpádu vojsk do Prahy
Kryl napsal nezapomenutelnou
píseň Bratříčku, zavírej vrátka.
Netajil se svou nenávistí k sovětským vojskům a protiválečným
postojem, čímž si získal československé obyvatelstvo. Opačný názor sdíleli političtí vůdci,
a tak se Kryl uchýlil do emigrace. Svou otevřenost prokázal
i v době revoluce, kdy upozorňoval na nebezpečné tendence
v nové české politice. Zůstal nevyslyšen a po roce 1989 téměř
zmizel z koncertních pódií.
O znovuzrození českého protestsongu se snažil Daniel Landa. Jednu ze svých skladeb tak
dokonce pojmenoval a nebál se
přezpívat Krylovu píseň Morituri te salutant. Ta v jeho podání získává nádech vojenského
marše a píseň ztrácí protiválečné vyznění, tak typické pro Kryla. U fanoušků ovšem Landova
verze sklízí velký úspěch. Jeho
nejpovedenější píseň s válečnou
tematikou má název Ona. Landova cesta životem je spletitá,
tudíž uvidíme, jaká poslání nám
(třeba pod křídly templářského
hnutí Ordo Lumen Templi) ještě přinese.
„SVĚT SE DNES
VÍC BOJÍ BUSHE
NEŽ SADDÁMA“
(SERJ TANKIAN)
Nynější situace se od té v 60.
letech moc neliší; miliony lidí nesouhlasí s válkou v Iráku a v Bílém domě sedí prezident o nic
méně nenáviděný než prezident
Nixon. Bouří se i umělecká veřejnost – kdo se k vojenskému
konfliktu v Iráku nevyjádřil, jako
27
hudební průmysl
gem Bushem či válkou v Iráku,
prohlásil: „Po Youngovi už není
co dodávat.“
Ne všichni zpěváci mají potřebu zabývat se válkou. „Protestovat je zbytečná ztráta času.
Válka bude tak jako tak,“ říká
frontman kapely Oasis Noel
Gallagher. A jsou i tací, kdo
s dosavadním prezidentem sympatizují. Jedním z nich je country zpěvák Toby Keith. „Budete
litovat, že jste si začali s USA,
protože vás nakopeme okovanou
botou do zadku, hezky po americku. Podpálíme váš svět,“ nechal se slyšet po 11. září 2001.
Otázkou zůstává, nakolik
etické je vydělávat na lidském
utrpení a jak vážně svá odváž-
ná tvrzení umělci myslí. Kdy je
to marketingový tah na fanoušky a kdy skutečně mírové gesto? Je nesporné, že počet protiválečně zaujatých zpěváků se
zvýšil poté, co většina Američanů válku v Iráku odsoudila.
Těžko soudit, kolik z nich by se
ozvalo v dobách minulých, když
by je nečekal pohádkový honorář jako dnes. A tak zatímco dříve byli umělci za své politicky
laděné výroky pronásledováni
a donuceni mlčet, dnes se z protiválečných výkřiků stává dobrý
byznys. Etické neetické, v souladu se zákonem trhu a liberální
ideologií to je a etika neplatí pro
hledání děr na trhu.
Autor: Hana Kubovcová
Zdroj:
www.musicserver.cz, www.
ireport.cz,
www.blisty.cz,
www.novinky.cz,
www.wikipedia.org,
www.muzikus.cz
– 6 / 2008
Inzerce
economix
by ani nebyl. Odstartovali to bílí
rapeři Beastie Boys se svou písní In A World Gone Mad, kterou
sami označují za píseň proti neospravedlněné válce. Následovalo je nespočet umělců; Madonna v sexy army oblečku vrhající
granát po člověku nápadně podobnému Georgi Bushovi ve
videoklipu k písni American
Life, zpěvačka Pink promlouvající k nejmocnějšímu v písni
Dear Mr. President nebo Green
Day, kterým se podařilo pohádkově zbohatnout na albu American Idiot. To sice nemá konkrétní
podtext, ale bylo vydáno v době,
kdy si ho fanoušci dotvořili sami.
Zpěváci vydávají prohlášení,
v klipech se objevují válečné výjevy a srdcervoucí scény pozůstalých. Na podporu zastavení války v Iráku jsou pořádány velké
protiválečné
koncerty, v Londýpro
ně s ná
názvem One Big No, v New
Yorku se jmenují
Speak Up! Noj
minovaní na cenu Grammy byli
upozorněni,
orněni, ať o politice raději
mlčí. K srdci si to nevzala zpěvačka Sheryl
Crowová ozdobena
ryl Crowo
bílou holubicí
zpěvák Fred
cí nebo zp
Durst z Limp Bizkit se svým výrokem „Doufám,, že všic
všichni souhlasíme s tím, že tahle vá
válka by
měla skončit co nejrych
nejrychleji“.
Nejvíce si rýpnul Chris M
Martin
z Coldplay: „Jestliže Bush bbude
pokračovat ve svých způsobe
způsobech,
všichni umřeme.“
Nejprogresivnějším buřič
buřičem
proti válce v Iráku a typick
typickému americkému stylu života je
o-amer
Serj Tankian, arménsko-americskup
ký zpěvák, člen známéé skupiny
wn. Po
The System Of a Down.
Poprvé se ozval po 11. záříí 2001, kdy
umístil na web své kapely konrem, že USA
troverzní text s názorem,
si útok vykoledovaly
aly svou politikou na Blízkém
východě. Vym výcho
davatelství Sony
ihned stáhny ho ihn
lo s prohlášením,
ním, že s ním nemá
nic společného
s
ného a je neslýchané,
aby někdo
někdo obhajoval
obhajov teroristy.
Nemlčí
americNemlč
mlčí ani legendy
le
ké hud
scény. Zpěvák Neil
hudební sc
Young vydal
vyd desku pojmenovanou Living
Liv With War. Ostatně to
není jeho první válkou ovlivněný počin – v roce 1970 ho inspirovala smrt čtyř studentů, kteří
byli zastřeleni při demonstraci
proti válce ve Vietnamu, v 80.
letech nahrál CD laděné do protireaganovské nálady. Když se
ptali Boba Dylana, proč také nesloží píseň inspirovanou Geor-
28
architektura
SB a NB
pod architektonickým
drobnohledem
economix
– 6 / 2008
Komplex budov VŠE na pražském Žižkově není z architektonického hlediska až tak
nezajímavý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vzhledem k tomu, že vznikal postupně v průběhu mnoha
desetiletí, je logické, že se
na něm odrazilo několik stavebních stylů, které v současnosti vytvářejí zajímavou syntézu. V tomto článku
se alespoň lehce dotkneme
dvou z nich.
SB – S TARÁ BUDOVA
Původní budova byla vybudována už
v průběhu třicátých let minulého století
ve stylu tehdy velmi populárním a po celém světě považovaném za vrchol moderny,
tedy funkcionalismu. Jsou zde uplatněny
principy, které lze pozorovat i na nedaleké budově Domu odborových svazů, tedy
strohé, jasně členěné fasády s velkými širokými okny, opakujícími se v jednoduchém
pravidelném rytmu. Fasády jsou obloženy
keramickým obkladem, běžně používaným
pro tehdejší administrativní zástavbu. Tento druh obkladu lze mimo jiné najít v Praze
na budově Elektrických podniků, přibližně
stejné datace vzniku. Díky kontrastně tmavě
obloženým vertikálním pruhům (při pohledu na SB z náměstí Winstona Churchilla),
lemujícím okna z obou stran, je dosaženo
nejen barevného, ale i plastického rozčlenění fasády.
NB – NOVÁ BUDOVA
Jde o vyzdívanou stavbu pravděpodobně
s příčným rámovým nosným systémem (posuzován pouze vizuální dojem), jehož tvarosloví je patrné právě na oněch vertikálních
pásech fasád. Stropy jsou železobetonové,
autor se tím nijak netají, a proto nechává vyniknout železobetonové věnce stropů i na fasádě. Tím dostává i tento konstrukční prvek
druhotnou, tedy dekorativní, estetickou úlohu. Použita byla také kvalitní hliníková okna
s tónovanými skly. Nedávno proběhla jejich
výměna na severní straně budovy za neméně kvalitní, používány jsou opět hliníkové
rámy (památkáři by ani nic jiného nepovolili). Všechny zmiňované konstrukční principy lze pozorovat i na pseudofunkcionalistických dostavbách dalších částí komplexu,
které spadají dobou svého vzniku do období
sedmdesátých let. Zde je navíc patrná určitá inspirace baťovským Zlínem, neboť obložení fasády nápadně připomíná režné zdivo,
které v období největšího rozkvětu Zlína tomuto městu dalo příznačné přízvisko „červené město“.
Dostáváme se tedy k tomu, že v sedmdesátých letech došlo k rozšíření areálu, přičemž se velmi citlivě přistupovalo k integraci nových budov do původní zástavby,
byl zachován funkcionalistický ráz exteriéru, což lze tehdejším autorům přičíst jedině ke cti.
INTERIÉRY
Horší situace nastává v interiérech, které jsou bohužel zcela poplatné době svého
vzniku. Zatímco v původní budově z let třicátých (SB) se všechny nešvary socialistického stavění objevují jen na určitých detailech, které byly vytvořeny až v průběhu
rekonstrukcí, v „červeném“ komplexu už je
těmto principům v podstatě vše zcela podřízeno. Hned při vstupu do Nové budovy na
nás „vybafne“ klasická normalizační mozaika, kterou bychom našli snad v každé občanské stavbě z tehdejší doby. Vestibul Nové
architektura
29
economix
DETAILY
Procházíme-li chodbovými trakty jednotlivých křídel obou budov, je třeba ocenit jejich značnou a tolik potřebnou šířku. V době
velké koncentrace studentů v těchto prostorách je naprosto namístě. Rozporuplné dojmy však získávám z jakýchsi sezení naproti
učebnám ve Staré budově, která mají studentům sloužit k učení, popřípadě občerstvování. Nápad to je věru zajímavý, horší však
už byl výběr sedacího nábytku a jeho rozmístění. Celek působí jako plýtvání místem
při nedostatku kusů nábytku, což je doslova
tristní. Další věc, která mě v chodbách Nové
budovy téměř šokovala, jsou rozvody některých technických zařízení. V dnešní době se
v budovách podobného typu dělají uvnitř
podhledů. Zde je použit jiný způsob vedení,
tedy v jakémsi kanálku nahoře ve stěně. Zarazilo mě ovšem, že tento kanálek je zakryt
po celé své délce velmi nevkusným trapézovým (prohýbaným) plechem, což sice může
být praktické při opravách elektrorozvodů či
vzduchotechniky, ne tak už příjemné pro pohled návštěvníka. (Snad měl onen prohýbaný plech vzdáleně evokovat obložení střešní
části Staré auly, vlastně její korunky, kde je
použit podobný materiál. Tohoto detailu si
však málokdo všimne.) Místo tohoto polovičatého řešení by tedy bylo vhodné buď ukázat konstruktivistickou krásu těchto rozvodů
v plné nahotě, což je v současnosti celkem
populární, nebo je dokonale skrýt například
sádrokartonem.
Pokud mám tedy na závěr zhodnotit budovy z třicátých a sedmdesátých let, nelze tak
učinit jedním společným shrnujícím hodnocením. Budovy předválečné jsou běžnými
občanskými budovami té doby, nenabízejí
žádné zvláštní prvky, které by je jak tehdy,
tak v současnosti činily nějakým unikátem.
Jde však o poctivou architekturu, která plnila a jistě ještě nějaký čas bude plnit svou
úlohu precizně.
Ačkoli navazující budovy z let sedmdesátých jsou v exteriéru poměrně čistě propojené a sladěné jak po vizuální, tak po
konstrukční stránce s budovami staršími,
v interiéru skýtají mnohé estetické nešvary
poplatné době vzniku. Přesto jsem přesvědčen, že jsou vybudovány s jasnou funkční
koncepcí, a po této stránce jsou tedy zcela
vyhovující. Autor: Martin Bílek
– 6 / 2008
budovy je sice prostorný, díky čemuž se
v něm může shromažďovat spousta studentů, například při přijímacích zkouškách či
ve zkouškovém období, ale zároveň působí
velice stísňujícím dojmem. To je dáno především poměrně nízkými stropy s podhledy. Toto řešení není příliš šťastné, mnohem
příjemnější je koncepce, při které na ústřední vstupní halu navazuje přímo schodišťový
prostor, přičemž světlá výška této haly bývá
větší právě z důvodu větší volnosti a otevřenosti celého vestibulu.
30
Miloš Urban,
ábelský spisovatel
na baru s...
vat na literaturu. Byla to dobrá
škola, což o to, anglická literatura mě bavila ohromně, norská
(a skandinávská) o dost míň. Ale
dokončil jsem oba obory. Na fakultě jsem pak chtěl zůstat a dělat na anglistice doktorát, pár let
jsem to předstíral, dokonce jsem
vyjel na stáž do Oxfordu. Ale začínalo mi čím dál víc docházet,
že se literaturou chci zabývat nikoli teoreticky, ale prakticky –
nejprve jako překladatel. Takže
jsem svou chabou „vědeckou“
kariéru nakonec stornoval.
Jste autorem několika povídek, které patří mezi vaše
nejoblíbenější a proč?
economix
– 6 / 2008
Sokolovský rodák Miloš
Urban patří mezi známé
české spisovatele současnosti. Vydal šest románů,
mezi nimi také Stín Katedrály, a v letošním roce také
horor s názvem Lord Mord.
Jeho knihy byly přeloženy
do němčiny, španělštiny,
holandštiny, maďarštiny
i ruštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky
a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých
časopisech (například
Host) i v povídkových knihách nakladatelství Listen.
Rozhovor s Milošem Urbanem odhaluje nejen slepé
uličky spisovatelovy životní cesty před rokem 1989,
ale také odkrývá autorovo
hodnocení vlastního díla.
Vystudoval jste nordistiku
a angličtinu na FF UK a věnujete se psaní. Existuje nějaká spojitost mezi studiem
a současnou činností?
Nordistika byla spíš omyl,
anebo východisko z nouze. Já
chtěl tehdy, v roce 1986, studovat angličtinu stůj co stůj. Myslel
jsem si na překladatelství – tlumočnictví v kombinaci s francouzštinou, ale tam chtěli aspoň
průměrnou znalost obou jazyků,
a já měl jen tu angličtinu. Tak
jsem se přihlásil na moderní filologii, toho roku byla angličtina v kombinaci s norštinou a já
se na tohle studium hned napoprvé dostal. To jsem ještě nevěděl, jaký důraz bude studium dá-
Těch povídek je deset, možná
jedenáct. Mně povídky moc nejdou, běhám spíš delší tratě. Asi
nejraději mám To strašný kouzlo podzimu, to je ten nejďábelštější horor, jaký se mi kdy podařilo napsat. Rád mám taky tu
první povídku, Bělorusku. Ta je
myslím z roku 2003 a já měl tehdy neskutečnou radost, že kromě
románů, kterých už jsem na kontě pár měl, umím i tenhle žánr.
Povídka je mnohem těžší než román. Aby fungovala, musíte se
při psaní šíleně soustředit.
Máte nějaký spisovatelský
sen, který byste si chtěl splnit?
Ještě deset povídek? Třeba.
Anebo hru, kterou konečně někdo bude hrát aspoň dvě sezony
a herci si o ní nebudou myslet,
že je blbá – jako se mi to stalo
na Zábradlí.
Jak byste charakterizoval
svou tvorbu, mezi jaké autory byste se zařadil?
Řadil bych se asi nejspíš mezi
autory „britského“ typu, tedy takové, kteří ze všeho nejvíc ctí
příběh a jeho čtivost. Čeští kritici mě už nejspíš odepsali jako
„komerčáka“, ale to je omyl.
Takhle literaturu nerozděluji ani
nemyslím v první řadě na kšeft.
Nezajímá mě, kolik který autor
prodal výtisků, kolik toho napsal a jestli se dostal do čítanek.
Zajímá mě vždy konkrétní dílo,
řekněme román nebo sbírka povídek, a ostatní musí jít při čtení
stranou. Takovým autorem chci
být: strhnout čtenáře hned první stránkou a nepustit ho, dokud
nedočte tu poslední.
Když jste začínal psát, pokoušel jste se nejdříve napsat něco podobného jako
váš tvůrčí vzor? Řekl jste
si třeba: „Když může nějaký Dan Brown napsat Šifru,
já to dokážu také.“ Bylo to
tak? Myslím, že vaše kniha
Santiniho jazyk tento žánr
lehce připomíná.
Brownův úspěch s Šifrou mistra Leonarda byl pro mě dost
nešťastná záležitost. Já chtěl
o Santinim psát už celé roky, ale
dostal jsem se k tomu až v době
leonardovského třeštění. Když
jsem se doslechl, o čem ta Brow-
31
na baru s...
doslov, napadlo mě, že bych se
o podobný (ne)románový žánr
mohl pokusit také. Ale plány na
další díla jsem tehdy ještě neměl
a už vůbec jsem netušil, že jich
bude tolik.
Berete práci redaktora jako
nutné zlo? Jste v nakladatelství kvůli tomu, že můžete
pracovat například s beletrií nebo populárně naučnou
literaturou?
Moje práce v redakci do jisté
míry nutným zlem je, koneckonců je to má stálá obživa, placená sice jen průměrně, ale můžu
se na tenhle výdělek spolehnout.
Pracuji hlavně s beletrií, ale
když někdy vidím, jaké „skvosty“ se sem z anglicky mluvícího
světa importují, mám chuť s tím
seknout. Psaní mi přináší nepoměrně větší peníze, ale já nikdy
nevím, jestli to tak bude i s příští knihou, jestli z ní bude propadák, anebo bestseller.
Jste autorem i několika divadelních her, jak vás napadlo pracovat právě pro
divadlo?
Pokud jde o divadlo, trochu
jsem po něm pokukoval, ale za-
čít psát nějakou hru jsem si dlouho netroufnul. Pak mě ale oslovili lidi od divadla, že si něco
ode mě přejí. Napsal jsem jim
to – a oni to odmítli. Tak jsem
napsal něco jiného, ve spolupráci s režisérem a dramaturgem to
hodně upravil, a to se pak krátkou dobu hrálo. Ale já jsem cítil, že hercům to nesedí a že to
hrají víceméně s odporem. Své
divadelní pokusy beru jako prohru. Ale já jsem možná pro svět
divadla příliš uzavřený a příliš
lpím na svém autorství. Pro mě
je autor ta nejvyšší autorita. Pokud ho chcete hrát, přizpůsobte
se mu a zkuste to. Pokud máte
100 + 1 připomínku a hra se vám
ve skutečnosti ani nelíbí, tak
nechte být.
Myslíte, že by se vaše knihy
mohly stát filmovou předlohou?
Moje romány jsou hodně vizuální a hodně dějové, proto by na
plátno snad mohly. Práva k některým knihám jsou prodaná,
několik lidí včetně mě se už pokoušelo o scénář, ale vždycky to
vyšumělo do ztracena. V tomto
se psaní pro film podobá psaní
pro divadlo – napíšete scénář,
ale pak přijde zamítnutí a požadavek nové verze, vy to provedete, ale jim to pořád není dost
a chtějí ještě jinou verzi. To se
pak už naštvu a řeknu jim, ať si
to napíšou sami. Ale to oni právě
nedovedou.
Autor: Lucie Kubečková
– 6 / 2008
Inzerce
economix
nova kniha je, jak podobné postupy používá, polil mě studený
pot a měl jsem chuť Santiniho
jazyk vzdát. Nakonec jsem to
dopsal, ale to kličkování, aby se
to vyhnulo schématům thrillerů,
jak je píše Brown, to byla jedna
velká frustrace. A asi i marnost.
Škoda, že jsem se Santinim nezačal už koncem 90. let. Jenomže tehdy jsem měl plnou hlavu
Prahy a Sedmikostelí.
Pracujete jako redaktor
v nakladatelství. Vybral jste
si tuto práci kvůli vztahu
ke knihám? Nebo vás práce s knihami cizích autorů
inspirovala k napsání díla
vlastního?
Redaktora jsem šel do nakladatelství dělat proto, abych
zůstal v kontaktu s literaturou
i mimo akademickou půdu. Ale
tahle práce mě k psaní nepřivedla, psal jsem už dřív, ovšem nikdy jsem si netroufnul ty juvenilie vydat (a dobře jsem udělal).
Velkým impulzem pak bylo mé
překládání. Přeložil jsem pro
Mladou frontu román Flaubertův papoušek od Juliana Barnese, a když jsem k tomu psal
32
cestopis
Sýrie: Krásná neznámá z hedvábné stezky
economix
– 6 / 2008
Syrská arabská republika – tak zní
přesný název dvacetimilionového
iráckého souseda ze středomořského pobřeží, který v dnešní době stále ještě nepatří mezi tradiční turistické destinace Evropanů. Může za
to především nepříliš lichotivé vnímání země a její politiky ze strany
Západu, podle jehož parametrů patří Sýrie k hrstce států přímo zapojených do podpory terorismu. Mezinárodní stigmatizace této dodnes
neuvěřitelně pestré „kolébky civilizace“ a její logické důsledky zemi
sice poněkud omezují v úplném rozvoji turismu, paradoxně však individuálním cestovatelům hledajícím
autentickou atmosféru arabských
tržišť a kaváren přináší i mnohá pozitiva. Jaká je ve skutečnosti tato
kontroverzní země?
MĚS TO S VŮNÍ JASMÍNU
Jak bylo naznačeno v úvodu, Sýrie, jejíž
plocha zaujímá zhruba 185 tisíc km2 a pokrývá tak značně rozlehlou oblast Blízkého východu, je územím s několikatisíciletou
historií. Nejstarší civilizace, o nichž existují
důkazy v podobě četných archeologických
nálezů, se datují až do 8. tisíciletí př. n. l.
Větší část východu země spadá díky slavné
řece Eufrat, přitékající sem z jihovýchodního Turecka, do oblasti starobylé Mezopotámie, která se kdysi nacházela na území
dnešního Iráku. A právě syrsko-arabské pohraničí je dnes velmi bohaté na nespočetné
rozvaliny a archeologická naleziště. Přes
svou relativně dobrou dostupnost z hlavního města Damašku však doposud zůstává turisticky takřka netknuté. Kromě povodí Eufratu lze v Sýrii navštívit mnohé další,
hojněji navštěvované, avšak neméně pozoruhodné oblasti.
Jako výchozí bod pro příležitostné cesty do různých koutů země mi během mého
šestitýdenního studijního pobytu sloužila
syrská metropole Damašek, jejímž důkladným poznáváním by člověk mohl strávit určitě několik měsíců, a přesto by dostatečně
neprozkoumal a nevychutnal vše, co nabízí. Damašek totiž není pouze jméno jednoho z blízkovýchodních měst, ale je to pojem ukrývající v sobě několik tisíc let pestré
historie prodchnuté křesťanstvím i islámem
a příběhy karavan putujících po hedvábné
stezce až do daleké Číny. O památky z římských dob tu člověk doslova zakopává na
každém rohu a nikdy si nemůže být tak úplně jistý, ke které z nich ho stovky spletitých
uliček starého města dovedou. Většina ulic
historického Damašku je široká pouze něco
kolem dvou metrů, tak akorát, aby byl umožněn průjezd některým odvážným řidičům,
o něž překvapivě není nouze, a také známým bílým minináklaďáčkům zásobujícím
zbožím všudypřítomné krámky nebo převážejícím houfy dětí. Obyčejně jde v místních
podmínkách při náhodném setkání chodce
a auta o milimetry.
Asi nejproslulejší památkou města je dnes
jedna z nejstarších a největších mešit na světě, Umayyadovská mešita. Zdi jejího mramorově naleštěného nádvoří jsou zdobeny
nádhernými zlatými mozaikami, na nichž
však budete marně hledat motivy jakýchkoli živých bytostí. Jejich zobrazování islám
zakazuje, takže si návštěvník musí vystačit
pouze s vyobrazením starých paláců a různých rostlin. To jim však na zářivé kráse pranic neubírá. Uvnitř mešity je k vidění hrobka chráněná masivní kovovou mříží, v níž je
údajně uložena hlava sv. Jana Křtitele. Tento
fakt podtrhuje skutečnost, že v období před
příchodem muslimů do Damašku v 7. stol.
n. l. stával na místě dnešní slavné mešity
křesťanský chrám. Ten byl následně několik
let současně využíván oběma náboženskými
komunitami, z nichž příslušníci té muslimské se tehdy spokojili pouze s umístěním nevelké kamenné konstrukce při jedné ze zdí
kostela ukazující směrem k Mekce. Po určité době však přestala tato konsenzuální strategie vůči křesťanům odpovídat velikosti
muslimské říše, a muslimové se proto rozhodli kostel raději srovnat se zemí a na jeho
místě vybudovat „čistou“ mešitu.
Dalším obrovským lákadlem starého města je Souk al Hammadyieh, velmi rozsáhlé tržiště kryté vysokým dřevěným loubím,
ukrývajícím ve svých útrobách tisíce různých obchůdků. Ty jsou velmi systematicky rozděleny do uličních sekcí podle druhu
zboží. Arabská tržiště a jejich omamná atmosféra, to je obecně kapitola sama pro sebe
– davy lidí proudí v obou směrech a navíc
přitékají z bočních uliček, všichni se hlasitě
baví, prodavači pokřikují a všude je plno barev a roztodivných vůní. Arabové prostě žijí
obchodem. Nakupuje a prodává se neustále,
každý den, ve dne v noci. Provoz bývá trochu poupraven vždy v pátek, jenž je islámskou verzí křesťanské neděle, a tedy dnem
odpočinku, a po dobu měsíce ramadánu,
který letos připadl na září.
ARAMEJSKÝ OS TRŮVEK
V HORÁCH
Do starého Damašku opevněného mohutnou zdí bylo dříve možné vstoupit ze sedmi různých stran, sedmi slavnými branami, z nichž většinu zde nalezneme dodnes.
Symbolicky jsem se proto z metropole postupně vypravila navštívit sedm různých
slavných míst v různých částech země. První z výletů mě zavedl do asi hodinu cesty
vzdálených horských městeček Maalula
a Seyednaja, která mne hned na první krok
z minibusu „dostala“ svým doslova křišťálovým vzduchem. A změna to byla, oproti
hlavnímu městu zamořenému výfukovými
plyny, obrovská. První ze jmenovaných, ležící ve výšce 1600 m n. m., je proslulé svými
dvěma pravoslavnými kláštery. Klášter Sv.
Tekla je přilepen jako vlaštovčí hnízdo na
úbočí skalnaté hory tyčící se nad plochými
střechami městečka. Druhý klášter, St. Sergius ze 4. stol. n. l., na vše shlíží z vrcholku
vedlejšího kopce. Ve „vlaštovčím hnízdě“ je
k vidění do skály vytesaná svatyně s ostatky
Tekly, dcery jednoho ze seldžuckých Turků,
žijící v 1. stol. n. l. Tekla vstoupila do místní
křesťanské historie svou odvahou přijmout
Ježíšovu víru navzdory krutému pronásledování ze strany vlastní rodiny. Její otec ji
chtěl za konverzi potrestat a nechal ji pronásledovat svými vojáky. Před nimi se jí však
podařilo díky Božímu zázraku uprchnout.
Legenda praví, že když se Tekla v horách
dostala do „slepé uličky“, začala se usilovně modlit k Bohu, který její prosby vyslyšel
a způsobil, že se před nebohou dívkou rozestoupila obrovská skála a vznikla tak v jinak
neprostupném masivu asi 300 metrů dlouhá
průrva. Tekla tak mohla uprchnout a zachránit si život. Tento důkaz Boží síly – slavnou
skalní cestu začínající hned vedle kláštera –
jsem si naprosto ohromeně prošla a trochu
mi připomínala náš Český ráj.
Druhý maalulský klášter zas poutníkům
nabízí údajně nejstarší křesťanský kamenný
oltář na světě a řadu nádherných východních
ikon ze 13. století. Milá místní průvodkyně
zde turistům po prohlídce kostela odříká otčenáš snad ve všech jazycích – češtinu nevyjímaje! Maalula je speciálním místem také
díky tomu, že patří mezi několik posledních
míst na světě, kde místní obyvatelé aktivně
používají jeden z dialektů aramejštiny – starého biblického jazyka. Ta se zde dokonce
běžně vyučuje ve škole a její ústní verze by
se poslechově možná dala zařadit mezi arabštinu a hebrejštinu.
JAK SE TO MÁ
S NÁBOŽENS T VÍM?
Sýrie je z 90 procent muslimskou zemí.
Soužití obou větví islámu – sunnitské a šíit-
ŽENOU V SÝRII
– EVROPANKA V MHD
S otázkou náboženství úzce souvisí po-
KAPITALISMUS V PRAXI
Velmi zajímavou zkušeností bylo postupné poznávání fungování místní ekonomiky.
Sýrie bývá obecně vnímána jako socialistická země a velké průmyslové podniky a místní těžařské firmy jsou samozřejmě vlastněny
státem. Avšak přesuneme-li se do dimenze
života řadových občanů, nepodaří se nám
najít téměř žádné prvky typické pro fungování zcela socialistické země. Naopak, čistá
tržní ekonomika hýbe ulicemi. Daň z příjmu,
avšak v relativně velmi malé výši, odvádějí
údajně pouze vládní a státní zaměstnanci –
úředníci, učitelé, bezpečnostní složky apod.
Tyto skupiny mají po odchodu do důchodu nárok pobírat penzi, která je dostatečná
k zajištění skromného života. Běžní občané
však na žádnou formu pobírání penze nárok
nemají. Na druhou stranu také nejsou nuceni státu odvádět žádnou část ze svého měsíčního výdělku. Například rodina taxikáře či
drobného obchodníka se smíšeným zbožím
celý život hospodaří s vlastními vydělanými penězi a je zcela na uvážení konkrétního
člověka, jakou formou si bude šetřit na penzi. Platí nepsané pravidlo rodinné solidarity
dané místními zvyky a náboženstvím, podle
nějž jsou děti povinny postarat se o své staré
rodiče, pokud by tito neměli dostatek vlastních financí.
Svůdně může působit představa uváděná
zde běžně v praxi, že jakmile něco vyrobím,
prostě to bez jakéhokoli papírování prodám
„na ulici“ či ve svém krámku. Jako příklad
pravděpodobně dokonalé konkurence lze
uvést fungování asi desítky soukromých autobusových společností zajištujících dopravu na větší vzdálenosti, které vždy společně
využívají dané nádraží, kde mají jedna vedle
druhé stánky a na kolemjdoucí všichni pokřikují nabídky aktuálních odjezdů.
Lékařská péče v jiných než veřejných nemocnicích, určených opravdu jen pro ty nejchudší, je hrazena z kapsy pacienta, stejně
jako léky. Nutno ale dodat, že medikamenty na běžné typy potíží a chorob bývají relativně velmi levné. Pozoruhodným jevem
je skutečnost, že v ulicích hlavního ani jiného syrského města (!) člověk takřka nepotká žebráky. Chudoba v podobě známé
z rozvojových zemí Afriky či Asie je pojem,
který se k Sýrii hodí v současnosti asi nejméně. Dalším z malých překvapení čekajících na západní dobrodruhy je zjištění, že
v obchůdcích po celé zemi lze zakoupit velké množství různých druhů a značek západního zboží, francouzskými jogurty počínaje
a nejmodernějším softwarem konče. Běžný
život zpříjemněný zbožím a hudbou „ze Západu“ tak vlastně v kouzelné zemi plné historických skvostů plyne zcela klidně a nerušeně. Děje se tak za všudypřítomného
dohledu syrské hlavy státu Bašára Asada či
jeho otce Háfize (zemřel v roce 2000), vykukujících z tisíců plakátů v nejrůznějších
módních provedeních po celé zemi. Oba
prezidenti se na kolemjdoucí po celé zemi
státnicky pousmívají nejen z fasád administrativních budov, ale i z portrétů umístěných
občany v restauracích, holičstvích, obchodech či na automobilech.
O Sýrii jste mohli slyšet autorku vyprávět i 10. prosince na cestovatelské besedě,
kterou na VŠE tradičně pořádá Euthanasia
a Ladislav Tajovský. Autor:
Nina Hönigová
economix
ské – je v každodenním životě naprosto
bezproblémové, stejně tak jako koexistence s 10procentní křesťanskou minoritou.
Jak jsem měla možnost si několikrát ověřit, křesťané a muslimové se vzájemně naprosto respektují jako „dobří monoteističtí“
věřící. Na svých občasných ateistických výpravách do kostela jsem pochopila, že naše
středoevropská představa o nudných katolických obřadech tu skutečně neobstojí.
Kostel, stejně tak jako mešita, je pro místní
věřící v prvé řadě místem, kde se pravidelně setkávají sousedé, příbuzní a přátelé. To
jim pomáhá udržovat silné vědomí komunity a zájem o život druhých. Kázání či předčítání z Bible probíhají za často velmi živé atmosféry, kdy se kněz rozohňuje, vysvětluje
lidem problematiku na příkladech z moderního života, posluchači mu aktivně kladou
otázky a zaujatě diskutují. Ke konci si všichni s nepředstíraným nadšením a za doprovodu moderní hudby arabských rytmů společně zazpívají a jsou naprosto spokojeni.
Hudba vyhrává z reproduktorů umístěných
na stropě a napojených na DVD přehrávač,
který stejně jako při karaoke umožňuje, aby
si každý mohl číst aktuální část textu k písni
přímo z velké moderní obrazovky.
Muslimové sice během modliteb ani po
nich kolektivně nezpívají, v dalších ohledech je ale princip návštěvy mešity takřka
totožný. Samozřejmě jde v prvé řadě o povinnost k Bohu a duchovní záležitost, druhou
věcí je společenský kontakt. Na nádvoří velké mešity v Damašku jsou tak permanentně
k vidění hloučky posedávajících a klábosících věřících, kolem nichž pobíhají skupinky vřískajících dětí. Cizinka tu díky povinně
přidělené černé kápi relativně snadno splyne
s davem, pozornosti místních, zejména pak
jejich dětí, však neunikne.
stavení ženy v současné syrské společnosti.
Na každém kroku si Evropan může povšimnout, jak intenzivně se zde střetává moderní – západní – životní styl žen s tradičními
přístupy k nim. Obecně lze konstatovat, že
Damašek je ve srovnání se zbytkem země
velmi liberálním městem. Pokud jde například o oblékání, na ulici zde spatříte jak relativně nepočetné ortodoxní muslimky, z jejichž černého hávu nekouká ani kousíček
těla, tak velmi moderně, někdy až vyzývavě
oblečené a nalíčené arabské slečny. Zlatým
středem bývá moderní mladá žena v přiléhavých džínsech, tričku s dlouhým rukávem
doplněném slušivým hidžábem, který zcela
zakrývá vlasy.
V Damašku si v zásadě každá žena může
obléknout, co uzná za vhodné, avšak musí
respektovat určitá „pravidla slušnosti“. Nestalo by se, aby poněkud spoře oděnou dívenku někdo napomínal nebo trestal, nicméně neustávající hlasité „svádivé“ komentáře
místních mužů by jí procházku městem dokázaly velmi znepříjemnit. Nicméně na ulici
platí evidentně pravidlo, že ačkoli je nearabská žena oblečena zcela cudně, neustálým
hlasitým „lichotkám“ se stejně nevyhne.
Impulzem pro ně bývá prostě jen zahraniční původ, a tedy její „zvýšená“ atraktivita.
Přímořské oblasti tvoří v místních mravech
zcela zvláštní kategorii. Na pobřeží panuje
asi největší míra svobody a intenzita emancipace žen zde zřejmě dosahuje syrského
vrcholu. Na vyhrazených plážích se lze bez
problémů koupat v bikinách a nic na tom nemění fakt, že například naproti jedné z nich
stojí velká mešita.
Po prvních několika dnech strávených
v Damašku jsem dospěla k poznání, že coby
žena mám vždy v jakýchkoli frontách na
úřadech či u pokladen automaticky přednost před čekajícími muži. Toho jsem samozřejmě s velkou radostí a bez výčitek využívala. Tento princip se ukázal jako velmi
výhodný například na neuvěřitelně přelidněném a džungli připomínajícím imigračním oddělení. Také platí pravidlo, že pokud
žena jakéhokoli věku nastoupí do některého z plných zelených autobusů místní MHD
a mezi sedícími jsou muži, automaticky jí
jeden z pánů uvolní své místo. Pro některé
možná starosvětský, ve 40stupňovém horku
však rozhodně velmi příjemný zvyk, se kterým se v dnešní emancipované Evropě už
tak snadno nesetkáme...
– 6 / 2008
33
cestopis
34
sport
Sportovní novinka – plážový tenis
ROZHOVOR
S EDVARDEM KOŽUŠNÍKEM,
PREZIDENTEM
ČESKÉ ASOCIACE
PLÁŽOVÉHO TENISU
Jak jste se dostal k beach tennisu? Čím
vás zaujal?
V mládí jsem hrál vrcholově volejbal a zažil jsem raketový nástup plážového volejbalu, který se stal po neuvěřitelně krátké době
deseti let úspěšným olympijským sportem.
Tenis jsem začal hrál již v dětství rekreačně,
skoro jako každý. Tenisté rozlišují „tenistu“
a „rekreanta“. Princip je v tom, a uznávám
ho, že rekreant se nikdy v dospělém věku nemůže stát tenistou. Plážový tenis tento rozdíl
maže. Jedná se o dynamický sport, který se
rychle učí a můžete ho hrát bez velké přípravy. Sport jsem objevil na internetu. Dnes se
hraje masově v Itálii, USA, Japonsku a dalších zemích.
economix
– 6 / 2008
Plážový tenis neboli beach tennis je
v oblasti sportu novinkou. Je popisován jako směsice plážového volejbalu, tenisu a badmintonu. Tento sport vznikl na konci 80. let 20.
století v Itálii, za jeho zakladatele
je považován Gianni Belletini, který
je také prezidentem Italské federace plážového tenisu. Dnes je tento
sport nejvíce rozšířen právě v Itálii
a také v USA, ale rychle se dostává
i do dalších částí světa a setkává se
s mediálním úspěchem. Celosvětově tento sport zaštiťuje Mezinárodní federace plážového tenisu (IFBT).
Pravidel existuje několik druhů, ale příliš
se od sebe neliší. Hraje se na klasickém hřišti pro plážový volejbal (kurty jsou osm metrů široké a 16 metrů dlouhé), ale také na improvizovaných upravených hřištích na tenis
a plážích, a to se sítí umístěnou 170 centimetrů (nebo také 185 centimetrů) vysoko. Používají se upravené tenisové rakety a měkké
(podhuštěné) tenisové míčky.
V České republice se začal hrát v roce
2007, kdy byla zároveň založena Česká asociace plážového tenisu, která tuto novinku
rozvíjí a propaguje. Přestože se u nás hraje
teprve chvíli, dosáhli už čeští plážoví tenisté
prvních úspěchů. Nejvýznamnějším z nich
je, že se jako jediný neitalský pár probojovali až do finále na mistrovství světa na Long
Beach v New Yorku, a to proti silné konkurenci hráčů z Bermud, Nizozemska, Francie
a USA. Dále se jim podařilo získat titul vicemistrů Evropy.
Mnohem více se o plážovém tenisu dovíte
na www.beachtennis.cz.
Proč byste beach tennis jako sport doporučil například právě studentům?
Protože oficiálním nápojem našeho sportu v ČR je Moravské mojito! Ne teď vážně. Jedná se o sport dostupný, levný, lehký
a zábavný. Dostupnost je daná faktem, že
v ČR je přes 200 plážových sportovišť, na
kterých můžete v létě hrát. V několika měs-
tech jsou potom i plážové haly, kde se dá
hrát i v zimě.
Kde se v Praze dá hrát beach tennis? Jaké
vybavení si je třeba pro začátek pořídit?
Je možné si je půjčovat?
Jedinou investicí do sportu jsou speciální
rakety; jejich cena se pohybuje od 800 korun. V Praze se dá hrát ve všech plážových
halách, hraje se na rozměrech hřiště plážového volejbalu. V Michli je potom možnost
sport vyzkoušet zdarma s trenérem v hale na
vytápěném písku. Podmínkou je pouze registrace na www.beachtennis.cz.
Prý do Prahy přijede nejlepší hráč světa?
Ano, 31. prosince organizujeme Crazy
Beach Tennis Prague turnaj, který je přístupný pro diváckou veřejnost. Představí se nejenom mistr světa Alex Mingozzi z Itálie, ale
také další hráči z Itálie, Španělska, Německa
a dalších států Evropy. Autor: Anna Stejkozová
35
Survival je v podstatě přírodní
víceboj, při němž závodníci vystřídají postupně několik disciplín, mezi které patří běh, cyklistika, orientace, bruslení, kajak,
plavání, lezení, zkrátka cokoli,
co se dá dělat venku. Můžete si
to představit jako triatlon, akorát
s jinými disciplínami.
Letošní „parkáč“, jak je závod přezdíván, se uskutečnil na
Zbraslavi a jako zakončení letní sezony byl poněkud netradiční. Přes víkend totiž napadl sníh,
a nedělní závod tak vypadal jinak, než se původně plánovalo.
Organizátoři museli zrušit
původně avizované kolečkové brusle a nahradit je během
do vrchu. Na ledu by to na kolečkách přece jen klouzalo. Asi
kilometr do prudkého kopce na
kluzkém sněhu se rychle změnil
spíše v chůzi do vrchu, závodníci si spíš dávali pozor, aby se
nezranili.
Po seběhnutí do depa závodníci pokračovali na orientační běh
v kopcích mezi Zbraslaví a Točnou. Terén byl značně kopcovitý a mnoho cest bylo navíc vymazáno sněhem. Méně zkušení,
kteří se orientují spíše podle cest
než podle vrstevnic a hustníků,
měli ztíženou práci. Na druhou
stranu se zase dalo stopovat.
Součástí orientačního běhu
byl i takzvaný Bolsův kros, což
je krátká fyzicky náročná vložka
v těžkém terénu, někdy i s překonáváním lanových překážek.
Vyznavači
extrémního
závodění se
s letní sezónou
loučili na sněhu
Tentokrát závodníky čekalo několikanásobné přeběhnutí asi
dva metry hluboké rokle, někdy
bylo možné seběhnout a vyběhnout pouze za pomoci lana.
Druhou a závěrečnou etapou
byla jízda na horském kole. Organizátoři si dali záležet, aby
trať nevynechala žádný z okolních kopců. Závod rozhodly právě výjezdy do vrchu. Již na první kontrole se do čela dostali Jan
Novák s Jaroslavem Krajníkem,
a předstihli tak bývalého reprezentanta v orientačním běhu Jaromíra Švihovského, který po
první etapě vedl. Nicméně po
chybě u druhé kontroly je několik závodníků dojelo. Novák nakonec Krajníkovi ujel v posledním stoupání. „Bál jsem se, že
kdyby došlo na sprint, tak bychom se na ledu akorát vyváleli,“ řekl po závodě Novák.
Zhruba v polovině cyklistické
etapy čekalo na závodníky ještě lanové centrum, kde museli
překonat několik překážek zavěšených mezi stromy vysoko
nad zemí.
Ženy absolvovaly stejně dlouhou trať, ale strávily na ní mnohem více času. Jejich závod byl
neméně vyrovnaný. Po orientačním běhu vedla Lucie Hrubá,
ale nakonec se do čela posunula
Lenka Nováková. Rozdíl mezi
prvním a třetím místem však nakonec činil pouhých pět minut.
Výsledky akademického mistrovství byly o něco posunuté.
Oba vítězové mají svá studijní léta již za sebou, a tak mezi
muži své loňské akademické vítězství bez větších potíží obhájil
Jaroslav Krajník z VŠE. Loňská
vítězka Dana Odvodyová letos
nezávodila, a tak se o uvolněný trůn strhl souboj mezi Hanou Doležalovou z FTVS a Lucií Hrubou z ČZU. Nakonec
byla úspěšnější první jmenovaná a odnesla si díky tomu akademický titul pro rok 2008.
VÝSLEDKY:
Muži: 1. Jan Novák (PřF UK)
3:10, 2. Jaroslav Krajník (Ekonom Praha) 3:14, 3. David Chaloupský 3:16
Ženy: 1. Lenka Nováková (Alpinautic) 4:26, 2. Hana Doležalová (FTVS) 4:28, 3. Lucie Hrubá (ČZU) 4:31
Muži - akademici: 1. Jaroslav Krajník 3:10, 2. Jiří Dvořák 3:30, 3. Pavel Toušek 3:34
(všichni Ekonom Praha, VŠE)
Ženy - akademičky: 1. Hana
Doležalová (FTVS) 4:28, 2. Lucie Hrubá (ČZU) 4:31, 3. Kristýna Hájková (Ekonom Praha)
4:45. Autor: František Opršálský
– 6 / 2008
Akademické mistrovství
České republiky v extrémním závodě jednotlivců je
honosný název akce známé rovněž jako Pražský
parkový survival, pořádané každoročně Centrem
tělesné výchovy a sportu
VŠE (CTVS).
economix
sport
36
sport na VŠE
Šerm na VŠE aneb d‘Artagnanem snadno a rychle
hodě, protože směr útoku čeká, ale leváků
stejně moc není.
Šerm mi přijde dost jednostranný – nemáte jednu stranu těla silnější než druhou?
Výpady trénujeme na obě strany, ale pravou ruku míváme silnější. Ono to tak nevypadá, ale kord je docela těžký.
Jsou v šermu nějaké zakázané partie,
kam se nesmí bodnout? Jsou naopak nějaké bonusové partie?
Ne, počítá se všechno kromě číšky (část
kordu, která chrání prsty). Kamkoli člověka
bodneš, tak se to počítá – všude stejně.
Když zavřete oči a pomyslíte na šerm, vsadím se, že většině z nás se vybaví
tajemný Zorro mstitel, Fanfán Tulipán nebo některý ze slavných Dumasových mušketýrů. Pronásledování v úzkých uličkách, líté souboje na točitém
schodišti a nebezpečné střety na hradbách. Jak romantické. Historie moderního šermu začíná na přelomu 16. a 17. století a jeho umění vždy patřilo
k základním dovednostem tehdejší šlechty. Základy tohoto sportu společenské elity má možnost se naučit i elita ekonomická – studenti VŠE. Moderní šerm je jedním ze sportů, které si lze během studia na Vysoké škole
ekonomické zapsat a stát se také členem elity – ekonomické elity. O půvabech šermu a jeho výuce na VŠE mi vyprávěla Jana Tezzelová.
Proč sis zvolila šerm a jak dlouho na výuku chodíš? Máš za vzor nějakou historickou či románovou postavu?
Na šerm chodím odhadem tak pět semestrů. Člověka to donutí něco dělat – ačkoli
se to nezdá, je to dost fyzicky náročné. Jen
si zkuste stoupnout si do podřepu a vydržet
v něm hodinu a půl! Po první hodině výuky
nemůžete vyjít schody, ale člověk si zvykne.
Zaujalo mě to jen jako sport, žádný šermířský vzor nemám, je to jen zábava, ale fyzicky velmi náročná.
economix
– 6 / 2008
Kolik studentů navštěvuje výuku šermu?
První semestr je tam vždycky plno, kolem
patnácti studentů, lidé si tam jdou pro zápočty a ze zvědavosti, ve druhém semestru
je nás tam kolem šesti. Do pokročilých jdete
hned ve druhém semestru.
ordinační cvičení, jinak spíš rozcvička, pak
pilujeme techniku nebo se učíme něco nového. Je pravda, že kord nám do ruky půjčili tak po dvou měsících, do té doby jsme
se učili základní kroky – skloubit pohyb rukou a nohou, navíc každá ruka dělá něco jiného, není to jednoduché. Výpady, záskoky,
předskoky a další triky, jak soupeře obelstít.
Základem je rychlost – vzájemně se hlídáte
– a najednou jeden z vás udělá něco nečekaného. Když se člověk soustřeďuje na ruce,
dělá chyby nohama, když na nohy, „ujíždějí“ mu ruce.
Potřebuješ na výuku něco speciálního?
Všechno ti půjčí, boty stačí obyčejné sálovky. Náčiní, oblečení a ochranné pomůcky se půjčují, takže dobrovolně chodím na
půl osmou ráno. Nejtěžší částí výzbroje je
maska, která má kovovou síťku s malými
oky. Člověk si musí dost zvykat, aby přes
ni dobře viděl.
Jezdíte na turnaje? Šermujete jen proti
sobě rovným?
Na turnaje nejezdím, i když na ty amatérské bych mohla. Koho to chytne víc, zapíše se do VŠTJ Ekonom, ti na turnaje jezdí
a mají pravidelné tréninky. Většinou trénujeme se studenty stejné úrovně, ale občas na
hodinu zajdou členové VŠTJ Ekonom. Šermování s profesionály ti dá mnohem víc –
upozorní na chyby a učí tě, jak to dělat lépe.
Musíš nejen útočit, ale zároveň se i chránit
a reagovat na to, co soupeř dělá. Vypadá to
jen jako takové ťukání, ale je v tom hodně
techniky. Jak se kdy vyhnout, kdy se skrčit,
jak zaútočit...
Jak probíhá výuka? Posilujete nebo pouze šermujete?
Začátečníci trochu posilují a dělají se ko-
Není nevýhoda šermovat s levákem?
Je, protože on trénuje s praváky, které zaskočí, že zásahy jdou jinam. Levák je ve vý-
Je šerm nebezpečný sport?
Ne, možná se přihodí výjimečně nějaký
drobný úraz v profesionálním šermu, ale při
výuce ne. Máme kompletní výstroj a výzbroj.
Probíhá nějaký úvodní předzápasový rituál?
Zdraví se vzájemně dotykem kordu do
číšky, oblečou si masky. Na závěr si sundají
masky a potřesou si levicemi – je to spíš taková symbolika, poděkování za zápas.
Jak se počítá skóre turnaje?
Hraje se na pět zásahů, ale výměna může
být dost dlouhá. Vydáš hrozně moc energie
a dost se unavíš. Při rozcvičce tři minuty
v kuse trénujeme pohyby nohou, je to namáhavé asi jako tři minuty běhu. Navíc, když si
oblečeš výstroj a masku...
K čemu je ten „drát“, který vede šermířům ze zad?
Na konci kordu je elektronický senzor,
kvůli kterému vede šermířovým rukávem
kabel, který je zapojen do elektřiny. Občas
se stane, že soupeře zasáhnete, ale ne dost
silně, takže to senzor nezaznamená, čímž se
hra prodlužuje... Je to opravdu náročné.
***
Pro případ, že potkáte nějakého Gaskoňce, vždy je lepší umět dobře se ohánět kordem! Autor: Dana Odvodyová
37
kultura
VŠEfest
Pomalu, ale s jasným cílem dlouhodobější kontinuity, se na VŠE drží
tradice studentských koncertů. Loni to byl Národofest v režii Národohospodářské fakulty, letos
proběhl VŠEfest s podporou Národohospodářské
a Podnikohospodářské
fakulty. Všechny kapely
zde hrající spojuje jedno
– alespoň jeden z jejich
členů studuje VŠE.
VŠEfest se uskutečnil 18. 11.
v žižkovském klubu Matrix.
Přes nepřízeň počasí a ne zcela
ideální propagaci do klubu dorazilo zhruba 250 lidí. Kapely
byly čtyři – Aemann Kaki, Nenaděláš nic, loňským návštěvníkům dobře známí Strictly
commercial a Fecal Matters.
Ceny do tomboly dodala firma UAX.
Kromě Michala Torhana a Václava Kojetínského
byl koordinátorem VŠEfestu
a moderátorem večera Jaromír
Valeš, kterého jsme se zepta-
li, jak byl spokojen s letošní
účastí: „Měli jsme trochu větší
ambice, ale vzhledem k tomu,
jaké jsme měli na škole omezené možnosti propagace, se dá
říci, že jsme byli spokojeni. Už
ale máme vymyšlenou novou
formu propagace, tak uvidíme,
jak to bude vypadat příště.“ Do
budoucna by se svými projekty rádi pokračovali: „Na VŠE
je určitě více lidí, kteří hrají
v kapele a chtějí svoji tvorbu
představit ostatním studentům.
Tímto bych je rád vyzval, aby
se ozvali Michalu Torhanovi
na e-mail [email protected],“
dodal Valeš. Autor: Hana Kubovcová
Foto: Jana Kordíková
roslav Navrátil, který sbor
doprovázel na varhany,
a perkusionistka Markéta Mazourová, která vedle
doprovodu sboru zahrála
několik svých skladeb, ale
i od jiných autorů.
Před koncertem promluvili
organizátor festivalu Jiří Hošek,
starostka Prahy 3 Marie Kozum-
plíková a rektor VŠE prof. Richard Hindls. Celým vystoupením se prolínaly písně různých
stylů a výsledkem kombinace
se skladbami pro marimbu, pro
někoho možná nezvyklými, byl
pro téměř plně zaplněnou aulu
velmi nevšední zážitek. V podání sboru Musica Oeconomica
Pragensis zazněly skladby například od Čajkovského, Javie-
ra Busta, Leonarda Bernsteina
a celý koncert vyvrcholil Modlitbou od Zdeňka Lukáše v doprovodu obou hostů.
Příznivce sboru Musica Oeconomica Pragensis zveme na
další koncert, který se uskuteční 17. prosince v evangelickém
kostele Na Doubkově na pražském Smíchově. Autor: Petr Manda
economix
Ve čtvrtek 13. listopadu
vystoupil ve Vencovského
aule VŠE školní sbor Musica Oeconomica Pragensis pod vedením Martiny
a Kryštofa Spiritových.
Hosty koncertu Vokální perly ve VŠE, který byl
předposledním koncertem festivalu Nekonvenční
Žižkovský podzim, byli Mi-
– 6 / 2008
Vokální perly na VŠE opět zazářily
38
kultura
Mimosemestrální kurz:
Základy jazzu a swingu pro ekonomy,
hostující profesor Ondřej Havelka
Koncert Ondřeje Havelky
a jeho Melody Makers slibuje
vždy úžasný zážitek, a to nejen
hudební. Vencovského aula se
znovu na jeden večer ponořila
do rytmu jazzu a swingu meziválečného období.
economix
– 6 / 2008
Ondřej Havelka přišel na scénu
jako poslední, nejdříve nastoupila kapela. Klavírista rozložil téměř
celý klavír, jeho inspirací možná
byl Chaplin, Laurel, Hardy, možná
všichni dohromady. Poté se konečně rozjel koncert. Šlo nejen o famózní umělecký zážitek, ale skupina má talent pro show a smysl pro
humor. Takže se publikum bavilo
jak opravdu profesionálním hudebním výkonem, tak humornými výplněmi mezi jednotlivými písněmi.
Ředitel bandu neopomněl ani to,
že se nachází na akademické půdě
ekonomické školy, a neodpustil si
pár vtipů na téma „vy jste ale ekonomové (čili lidé neznalí umění),
tak to vysvětlím i vám“. Občas diváky vybídl, aby si zapisovali, že
prý je to důležitá látka. Houslista
skupiny byl vyzbrojen chlebníkem,
který skrýval placatici s neznámým
obsahem. Placaticí se však houslista zabýval natolik, že ho musel ředitel bandu vyhodit. Samozřejmě
pouze na oko. Před svým odcho-
dem ale vypustil spoustu povedených vtipů, dokonce vlezl klavíristovi na záda, a to doslova.
První polovina koncertu díky výbornému programu utekla až příliš rychle. Píseň stíhala píseň, jak
to tak na koncertech chodí. Po přestávce Havelka vyzval publikum
k tanci. Že prý si uděláme takový malý „mejdan v aule“... A dodal: „Drinky máme připravené nahoře.“ jenže po chvíli se přišel se
stydlivým úsměvem omluvit a řekl,
že to byl pouze vtip. Reakce publika však byla nečekaná. Jednotlivé
páry se začaly zvedat a ponořily se
v aule do víru tance. Kapela z toho
měla velkou radost. Ondřej Havelka dokonce pobízel spoluhráče, ať
rychle začnou hrát, že si tanečníci
sedají a to on nechce. Byl to opravdu nevšední pohled, když se v místnosti, kde obvykle sedíte a zíráte na
vykládajícího učitele, tančilo.
Koncerty (přednášky) Ondřeje
Havelky a Melody Makers jsou na
naší škole již tradicí. Vymykají se
z obvyklého programu ekonomických témat a slibují příjemně strávený večer. Vy, kteří jste ještě neměli
s touto akcí tu čest, příští rok rozhodně neváhejte a přijďte. Humor,
skvělá hudba a pro odvážnější i tanec jsou zárukou dobré zábavy. Autor: Hana Prchlíková
39
kultura
Předvánoční tančírna pro ekonomy
...a škola se v rytmu tance vlní dál!
Při nedávném tradičním koncertu
Havelkových Melody Makers tančila
opět celá aula (alespoň v druhé polovině večera), krátce poté se v tělocvičně Staré budovy pořádala taneční sobota naplněná až po okraj
kursy nejrůznějších tanců a v úterý 2. prosince se opět zahřála naše
školní, dnes již mezi pražskými orchestry proslulá, „taneční dlažba“.
A jaký to div, večerní akce v Rajské
budově se tentokráte obešla bez
omezení výuky. Na popud ing. Svobody z NF a za finanční podpory
z fondu páně rektorova publikum
obšťastnil a ku tanci zahrál Pražský
swingový orchestr Jana Matouška.
Po celý jeden večer dýchala klimatizace futuristických prostorův Rajských rázné poryvy atmosféry doby
předkrizových 20. a krizových 30.
let minulého století (ač ženy, chráníce životní prostředí, přišly pohříchu
nevybaveny péry pestrobarevnými,
v vlasy své vetknutými).
Nyní si možná p.t. čtenář řekne, co jest
nám nyní, když údajně vstupujeme do krize
vlastní, po nějakých starých muzikách doby
meziválečné. Swingová hudba a především
na ni se tančící tanec Lindy-Hop (k jehož
odkazu se hlásí třeba i takový Hip-Hop) totiž zažívá od konce 90. let velkou konjunkturu. I komunita pražská neustále rozšiřuje
svoje řady, zvláště díky tanečnímu studiu
Zig-Zag, jež uspořádalo v průběhu večera
taneční soutěž o půlroční kursovné pro dvě
osoby. Hodnotila se originálnost projevu,
protože pravý swingař nechává co nejvíce
souznít svůj pohyb s proměňujícími se náladami hudby. Na rozdíl třeba od „standardu“
bere si tak z hudby mnohem více detailů než
jen rytmus. Porota složená ze zástupců obou
škol (té taneční i té ekonomické) pak ve vy-
rovnaném boji udělila dvě první místa.
Kouzlo večera swingové hudby je především v tom, že si na ni může zatančit každý. A to nejen obligátní „jive“. Snad kromě
samby si na své přijdou specialisti jakýchkoli „standardů“ i „latiny“ (ač třídobé rytmy jsou zastoupeny méně často). A tak zcela
v duchu optimální alokace omezených zdrojů (ani Rajské prostory nejsou nekonečné)
vlnila se taneční dlažba jak páry „stacionárními“, tak těmi tanečníky, kteří mezi nimi
ladně proplouvali v tradičním protihodinkovém směru. Jest však také pravdou, že po
drobnější reoptimalizaci uspořádání stolů
dokázala by dlažba vytvořit větší nabízené
množství. Poptávka byla, ale žel nemohla se
v plné síle vyjevit. Na každého přišedšího
tanečníka připadal vždy alespoň jeden další,
který procházel kolem se smutnýma očima,
že si díky nedostatečným informacím na večer vytvořil již takové obětované příležitosti, jejichž náklad by nebyl schopen nésti.
Má-li škola šířit znalosti s co nejmenšími
transakčními náklady, je jistě suboptimální,
mají-li studenti za současné informační politiky větší šanci se dozvědět o akcích pořádaných nadnárodními korporacemi než
o těch pořádaných jimi samými.
Autor: Petr Bartoň
Kdy a jak vznikla myšlenka tančírny
na VŠE a kdo má největší podíl na její
realizaci?
S tím nápadem jsem přišel já a moje
žena (která také studovala VŠE), když
jsme spolu pořádali koncerty Ondřeje Havelky na VŠE. Většina návštěvníků bere
tyto koncerty jako show k poslechu, jenomže swing je hudba vysloveně taneční, a tak nás napadlo nabídnout studentům ještě jednu, čistě taneční akci. Pana
rektora to nadchlo a vyšel nám okamžitě
vstříc.
Hosté společenských večerů Národohospodářské fakulty i tančírny si nemohli nevšimnout, jak zdatný jste tanečník. Věnoval jste se někdy svému
koníčku závodně?
Díky za pochvalu! Dřív jsem se opravdu věnoval tanečnímu sportu (pro tanečníky: mám mezinárodní třídu ve standardních
tancích a třídu A v latinskoamerických tancích). Ale na konci sportovní „kariéry“ mi
učaroval lindy hop – tanec, který se tančí na
swingovou hudbu.
Na aerobikové sobotě jste měl lekce
swingu. Jaké byly ohlasy a jak jste se cítil před studentkami, které vás znají spíše
v roli přednášejícího?
Swing je hudba dost veselá, takže na nějaký ostych nebylo místo. Já si to docela užil
a doufám, že účastnice také. Aspoň co jsem
slyšel, bylo to pro ně zase něco nového a zábavného. A to je první krok správným směrem, swing je rychle návykový...
Swing patří především do předválečné
éry, co vás na této době okouzluje?
Tak třeba styl oblékání, styl mluvy, ale
hlavně ta hudba (swing) a tanec (lindy hop)
– ale pozor, lindy hop není vůbec stará vykopávka, ve světě je dnes dost „in“, v po-
sledních letech slaví velký comeback a zajímavě fúzuje třeba s hip hopem nebo se
salsou.
Jak jste byl s proběhlým večerem spokojen a chystáte do budoucna podobné
akce?
Zprvu jsem se bál, že nikdo nepřijde, ale
nakonec se to vydařilo. I když dvorana Rajské budovy zdaleka nebyla plná, napoprvé
to bylo slušné. Za největší úspěch považuji,
že se nikomu nechtělo odejít, lidé si vydupali přídavek i poté, co jsem tančírnu kvůli
zavírání školy oficiálně ukončil. Rád bych
tedy něco podobného zopakoval – záležet
ale bude hlavně na ochotě školy, tyto akce
totiž potřebují finanční příspěvek a chápu,
že peněz nikdy není nazbyt.
Nespokojen jsem spíš s možnostmi, jak
dát o takových akcích vědět. Inzeroval jsem
ji vším povoleným způsobem, a přece celý
večer okolo chodili studenti s tím, že o ničem nevěděli. Podle mne se škola příliš spoléhá na web a plazmy. Stačilo by nainstalovat po jednom poutači (jehož obsah by se
měnil třeba jednou za dva dny pod správou
PR oddělení) na tři nejfrekventovanější místa areálu a studenty by se dařilo oslovovat
mnohem silněji. Autor: Hana Kubovcová
economix
Na naše dotazy odpovídal pedagog
a tanečník tělem i duší Ing. Miroslav
Svoboda.
– 6 / 2008
Miroslav Svoboda odstartoval
novou taneční tradici na VŠE
40
kultura
Jako obvykle v úterní podvečer Filmový klub VŠE promítal v Likešově aule
film. Ale úterý 25. listopadu bylo přece jen výjimečné. Po zhlédnutí filmu
Skřivánci na niti následovala beseda
s jeho režisérem Jiřím Menzelem, držitelem Oscara za nejlepší zahraniční film. Film Skřivánci na niti vznikl ve
spolupráci s Bohumilem Hrabalem
na motivy knihy Inzerát na dům, ve
kterém už nechci bydlet. Byl natočen
v době, kdy se režim trochu uvolnil,
ale proběhla pouze jedna neveřejná
projekce a poté byl film uzavřen na
20 let v trezoru a nemohl se promítat. Ale hned poté, co byl opět vpuštěn na plátna kin, získal cenu Zlatý
medvěd na Mezinárodním filmovém
festivalu v Berlíně.
Skřivánci
a Jiří Menzel
na besedě
v Likešově
aule
Po skončení filmu jsme s napětím očekávali příchod Jiřího Menzela, ale ve skrytu
duše jsme se obávali, že nastane trapné ticho, jelikož aula nebyla zrovna moc zaplněná. Vše ale hned rozlouskl sám režisér, když
vkročil do auly a první, co řekl, bylo: „Heleďte, já nechci moc křičet, nesedli byste si
všichni dopředu?“ A pak už to jelo. Jeden
dotaz za druhým plus jako bonus dvě knížky
a DVD za odměnu nejstatečnějším tazatelům. A jak k sobě vlastně Menzel s Hrabalem
přišli? Menzelovi se velmi líbila Hrabalova
první povídka Zkušební jízda a jeho kolegové jednou přišli s nápadem, že udělají každý jednu povídku od Hrabala jako celovečerní film. Následně filmové studio nabídlo
Menzelovi rukopis Ostře sledovaných vlaků
a tím začala jejich spolupráce, která probíha-
la stylem, jak tomu říkal Hrabal, „pletením
copánku“. Scénář musí mít nit, na kterou se
to vše navléká, a chce to ještě jednu, která se
tím bude proplétat a povzbuzovat pozornost
a zvědavost diváků. Ve Skřiváncích na niti
jsou hlavním dějem zavření brigádníci (političtí provinilci) a trestankyně v kladenských
ocelárnách. Druhá proplétající se nit vznikla na základě anekdoty z 50. let: soudruh vyzve dělníky k diskusi, a tak se jeden dělník
odhodlá a ptá se: „Soudruhu, to je hezké, že
máme socialismus, ale kde máme chleba,
maso a mléko?“ A soudruh mu odvětí: „To
je hezká otázka, ale o tom si budeme povídat příště.“ A příště vznese dotaz jiný dělník: „Soudruhu, kde je chleba, maso a mléko
a ten soudruh, co se na to ptal minule?“
Menzel nám také prozradil, že si spisovatelské činnosti kvalitních autorů velmi váží
a nejvíce právě Hrabala, který podle něj ukazuje fakta s humorem. „Hrabal má lidi rád
– vidí na nich všechno špatné, ale přesto je
má rád.“ Skřivánci na niti tak nejsou filmem
jen proti komunismu, ale proti hloupostem,
které se v té době děly, a film tak má být
s nadhledem úsměvný. To dokazuje například jeden úryvek z filmu: „A proč by to nešlo? Já to zařídím, v naší zemi je i nemožný
možný.“ A z čeho by si dělal Menzel legraci
dnes? „Tady je toho tolik, že je to až smutný,
jak je to všechno legrační. Ale v novinách
není sranda – čtu o politice a je to spíš trapný, ale myslím si, že tak za 15 let o této době
někdo napíše pořádnou legraci.“
Za uspořádání této besedy patří filmovému klubu VŠE velké uznání a přejeme mu
více podobných „úlovků“. Autor: Lucie Cepáková
economix
– 6 / 2008
Rozhovor s Jiřím Menzelem
ve svém mozku a musíte to nějak zdolat. Máte postavit barák,
ale musíte dodržovat určité zákony, musíte respektovat materiál. U filmu musíte respektovat
podmínky, které k tomu máte.
Těch podmínek je hodně a jednou z nich je rozpočet. Jinou
podmínkou je také obsah toho
filmu. Dneska můžete točit cokoli, ale stejně musíte mít v sobě
nějaký ohled k lidem, co se na to
mají koukat. Když nemáte žádVnímáte jako omezení to, že
při natáčení filmů musíte dodržovat rozpočet, nebo vás
mohou omezující podmínky
inspirovat?
Já jsem vždycky dodržel rozpočet. Všechno, co vzniká, tak
vzniká z podmínek. Máte kámen
a z toho musíte udělat sochu. To
dá práci, ten kámen vzdoruje.
Máte psát román a omezení máte
né podmínky, tak neuděláte nic.
Jste potom jako řeka, která nemá
břehy, takže nemůže téct.
Nedávno jste si zahrál ve filmech Medvídek nebo Operace Dunaj, kde jste měl i supervizi. Velké role jste si zahrál
například ve filmech Hra o jablko a Třicet panen a Pythagoras. Kdyby vám někdo nabídl velkou, třeba hlavní roli,
přijal byste ji?
Proč bych ji nepřijal? Nevím o nějaké roli, kterou bych
nepřijal. Kdyby to bylo blbý
nebo trapný, tak to asi ne. Mě to
ale baví. Já tím také nic neriskuji.
Mnoho režisérů si během své
kariéry zkusí různé filmové
žánry. Nechtěl byste natočit
žánr, který jste zatím nezkusil, například sci-fi?
Já nevím, jestli bych to uměl.
Mě sci-fi nebaví. Sci-fi je právě taková forma, kde vy si sám
určujete podmínky, a to mi přijde trošku laciné. Vy si vymýšlíte svět a vlastně nemáte žádné
břehy. Já mám raději věci, které
odpovídají skutečnosti. Já jsem
se ale naučil filmařské profesi,
tak myslím, že bych uměl z žánrů leccos. Jde o to, jestli by mě
to bavilo.
41
kultura
Raději natáčíte film, když
máte větší rozpočet, nebo vám
nevadí ani komornější a levnější věc?
To je správná otázka – já nemám rád, když je film drahý.
Když to je malý film za dvacet
nebo za třicet milionů a uděláte to tak, jak nejlépe můžete.
Film proběhne v kinech, za čtrnáct dní je po něm, lidé na to zapomenou. Někdo z nich si pak
možná koupí DVD, ale v pod-
statě se to rozplyne jako voda
v písku. Za třicet milionů postavíte činžák a ten stojí po několik
generací. Když máte udělat film
za těch šedesát milionů, co jsem
měl já na Anglického krále, tak
si zatraceně dáváte pozor na to,
aby se peníze vrátily. Nemůžete
film dělat jen tak, jako že vás to
baví, musíte ho udělat taky tak,
aby na něj chodili lidi. Novináři vám pak sice vynadají, že jste
komerční. Já si ale myslím, že
jestli má člověk dělat něco, co
má smysl, tak to nemá dělat na
účet těch druhých. A pokud to
vaše peníze nejsou, tak to musíte udělat tak, abyste pokud
možno ty peníze co nejvíc vrátili do kapes toho, kdo ty prachy
do toho vložil. Tím chci říct, že
bych nejraději točil laciné filmy,
což ovšem v případě Anglického krále nešlo.
Pokud byste natočil film, kterému by se náklady nevrátily, ale třeba by byl na takové
úrovni, že byste s ním byl spokojený – to by vás uspokojovalo?
Já bych nebyl spokojený. Já
nejsem spokojený s žádným filmem. Já to beru tak – když máte
ušít boty, tak je musíte ušít tím
způsobem, aby v nich lidé mohli dlouho chodit. Když máte dělat film, tak ho musíte udělat
tak, aby na něj ti lidé chodili
a aby neměli pocit ztraceného
času. Autor: Vladimír Štípek
Beseda
Autor: Kateřina Dvořáková
Myslel jste při psaní scénáře
Vratných lahví na to, že manželé Tkalounovi jsou vlastně
manželé Lavičkovi (Na samotě u lesa) po 31 letech?
Kolikrát jsme o tom při natáčení mluvili s Danou Kolářovou. Já a ona jsme tam ten pár
hráli. A uvědomil jsem si, že je
to tak, jak říkáte. Ale při psaní
jsem na to vůbec nemyslel.
Po Cimrmanovi se objevily
stopy i v době první světové
války. Myslíte, že se někdy najdou důkazy o tom, že se podílel na vzniku nové republiky? Že by se jednou mohla říci
věta: „Cimrman se zasloužil
o stát“?
To, že se Cimrman zasloužil o stát, se může říct už teď.
Respektive zasloužil se o slušnou hromadu humoru, protože
v těch patnácti hrách toho dokázal požehnaně. Nevím ovšem,
jestli se vzniku republiky dožil.‘Pochybuji o tom. My si
teď opravdu myslíme, že České nebe je poslední hra, kterou
lze nalézt.
Nedávno jste vydal své povídky. Plánujete ještě napsat nějaké další?
Když mi ještě osud dovolí duševní čilost, tak není vyloučeno,
že nějaké povídky napíšu. Ale
zatím jsem ještě žádnou další
nenapsal a dělám si jenom poznámky do takového „nápadníku“. Autor: Hana Prchlíková
– 6 / 2008
Zdeňka Svěráka pozval na
VŠE děkan Podnikohospodářské fakulty prof. Jaromír Veber
a celou besedu také moderoval.
Na začátku se účastníci dověděli podstatné informace ze Svěrákova profesního života a děkan Veber mu položil několik
otázek. Pak už se na řadu dostaly dotazy studentů. „Mistr“, jak
ho Veber oslovoval, odpovídal
na každou otázku s úsměvem
a většinou celou aulu rozesmál
jen svým pousmáním či úvodní
větou: „Víte, to bylo tak...“ Během hodiny studenti od Svěráka
uslyšeli mnoho zajímavých názorů a informací.
V průběhu večera se dostalo i na závažnější témata. Jeden student se zeptal, jak vidí
budoucnost Žižkovského divadla Járy Cimrmana, až nebudou
moci s Ladislavem Smoljakem
hrát. Na to Svěrák odpověděl, že
se možná najdou studenti, kteří
budou v jeho díle pokračovat,
ale prozradil nám, že o tom se
Smoljakem přemýšlejí „asi stejně rádi jako o smrti“. Svěrák má
ze všech svých povolání nejraději roli herce v divadle, jak sám
říká: „Co bych to nepřiznal –
když už jdu na jeviště a slyším
potlesk, tak jsem šťastnej.“ Po
besedě byl promítnut film Vratné lahve. se Zdeňkem
Svěrákem
Rozhovor
se Zdeňkem
Svěrákem
economix
Ve středu 3. prosince proběhla v zaplněné Vencovského aule VŠE beseda se
scenáristou, hercem, dramatikem a textařem Zdeňkem Svěrákem a poté projekce jeho filmu Vratné
lahve.
Arts management
42
móda
uspořádal módní přehlídku na VŠE
V atriu Rajské budovy
se ve čtvrtek 4. prosince
uskutečnila akce, která
zatím nemá na VŠE obdoby. Studenti nového programu Arts management
na Podnikohospodářské
fakultě uspořádali v prostorách atria Rajské budovy módní přehlídku čtyř
návrhářek. Autorkami kolekcí byly Eva Brzáková,
Mária Pobočková, Dana
Malináková a Lucie Marková. Návrhářky, které
zde předvedly své mode-
ly, patří mezi vycházející
hvězdy české a slovenské
návrhářské scény, což je
i důvodem, proč celou přehlídku natáčela Fashion
TV a zpravodajství ČT 1.
Témata kolekcí se odvíjela
od názvu projektu – City Look,
městský styl odívání, přechod
mezi business a casual. Například kolekce Dany Malinákové Chladné tradice vycházela
z klasických kostýmků, kostkovaných vzorů a tradičních vlněných materiálů. Modely byly ale
daleko kreativnější, než je u klasického kostýmu očekáváno.
Kolekce Lucie Markové Dresscode: the city představila graffiti
v jeho základní podobě. Současné umění ulice přesunula do částí oděvů a poukázala tak na fakt,
že stále méně vnímáme město,
ve kterém žijeme.
Prostor atria Rajské budovy
na jeden večer zcela změnil svůj
charakter. Černobílé přehlídkové molo navazovalo na skleněné schody. Na velkoplošné projekci v prostoru za schody bylo
možné sledovat film natočený
pouze pro účely této přehlídky.
Tématem filmu a celkové choreografie přehlídky byli „Pozorovatelé města“, andělé, kteří
ve městě žijí. Herce, kteří hráli pozorovatele, můžete znát například ze současného seriálu
Ulice z TV Nova. Autorem příběhu a choreografie přehlídky je
Adam Halaš, manažer Jana Budaře. Autorkou projektu je Lucie Marková.
Více o projektu můžete najít
na www.citylook.cz. Autor: Vladimír Štípek
Dan a Dana nad kafem
GRAND CAFÉ ORIENT
– JEDINÁ KUBIS TICKÁ
KAVÁRNA NA SVĚTĚ
economix
– 6 / 2008
Pro toto vydání Economixu jsme vybrali sice lehce
dražší kavárnu, nicméně
světový unikát – jedinou
kavárnu na světě v kubistickém stylu. Nachází se
v domě U Černé Matky boží
na Starém Městě a za pozornost rozhodně stojí jak
budova, tak interiér kavárny – je to tam prostě boží.
Název domu je odvozen od
barokní sošky umístěné na jeho
nároží. Jde o národní kulturní památku, proto si dovolím
krátký exkurz do jeho historie.
Vystavěn byl v roce 1912 podle návrhu českého architekta
Josefa Gočára – původně jako
obchodní dům. Kubistická kavárna existovala pouze asi deset
let, byla zrušena krátce po první
světové válce především z důvodu nemodernosti kubistického stylu. Po náročné rekonstruk-
ci byla po více než osmdesáti
letech v roce 2005 znovu otevřena kavárna Grand Café Orient. Jako vzor měli restauratéři
pouze pět černobílých fotografií a dvě skici. Dnes je v domě
U Černé Matky boží umístěno
muzeum českého kubismu Národní galerie v Praze.
Kavárnu najdete v prvním patře a hned u vchodu na vás dýchne duch první republiky. Interiér je laděn do zelena, čalouněné
kóje a dřevěný nábytek vytvářejí dojem luxusu. Přehlédnout se
nedají nápadité lustry a kubistické doplňky. O kvalitě jídel či
nápojů snad není třeba zbytečně
psát. Jen zmíním, že veškeré zákusky jsou paní cukrářkou vyrobeny speciálně pro hosty Grand
Café Orient. V létě si kávu mů-
žete vychutnat dokonce na malé
terase. Opravdu příjemné zastavení při prohlídce staré Prahy.
Více informací najdete na www.
grandcafeorient.cz. Autoři:
Dana Odvodyová,
Dan Haltuch
43
kultura
Recenze knihy: Moudrost našich dnů
Nadcházející týdny budou pro mnohé z nás více či méně kruté a jediným
světlem našich dnů bude štědrovečerní večeře a dary pod vánočním
stromečkem. Jinými slovy aktivity,
které nás stejně na zkouškové období nijak bezbolestně nepřipraví. Pokusíme se proto obohatit vaši
mysl recenzí na knihu Moudrost našich dnů, kterou vydalo nakladatelství Slovart. Kniha obsahuje výběr
z nejmoudřejších slov, jaká kdy byla
napsána o nejdůležitějších lidských
hodnotách – o laskavosti, vytrvalosti, naději a odvaze.
Chcete-li se hořce zasmát nad moudry,
která trápila světové spisovatele až do jejich smrti, a zároveň se u toho pokochat ilustracemi, jež jsou tvořeny zejména kresbami
a malbami světových impresionistů a expresionistů, potom vám doporučujeme právě
tuto knihu, která čítá méně stran než kterákoli skripta na VŠE.
Před jakoukoli zkouškou vás dle našeho
názoru zřejmě nejvíce nabudí grónské přísloví: „Když jsi došel tak daleko, že už nedokážeš udělat ani krok, jsi právě v půli cesty, kterou jsi schopen ujít.“
Naopak, nedoporučujeme zabrousit do
sekce takzvaných tázajících se spisovatelů. Ti totiž mají tu smůlu, že si existenční
otázky kladli až do smrti. Před zkouškami
by vás to mohlo opravdu rozhodit, neboť například dotaz Barbary Mandrellové „Jestli si
nepomůžeme navzájem, kdo nám pomůže?“
nabízí ve zkouškovém jen jednu jedinou
zoufalou odpověď. Doporučujeme proto
zachovat klid, neboť jak kdysi řekla Marie
Curie-Sklodowská (a všichni víme, kam až
to dotáhla): „Život není snadný pro nikoho
z nás, ale co na tom? Musíme mít vytrvalost
a především sebedůvěru. Musíme věřit, že
jsme byli pro něco předurčeni a že to dokážeme za každou cenu!“ A teorie radioaktivity, technika dělení radioaktivních izotopů
a objev dvou nových chemických prvků (radia a polonia) byly na světě!
Proto vám za oddělení knižních recenzí
přejeme příjemné a ničím nerušené Vánoce
a v lednu opět na přečtenou! Hodnocení: 1
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: skripta VŠE
Autor: Lucie Kubečková
Jak se říká, nejlepší příběh napíše život
sám a u filmu Výměna to platí dvojnásob.
Při pomyšlení, že se taková událost mohla
doopravdy stát, vás mrazí v zádech. Scénář
je dotažený do maličkostí a herecké výkony
jsou výjimečné.
Začátek filmu vás vtáhne do roku 1928
v Los Angeles. Mladá svobodná matka (Angelina Jolie) má milého samostatného syna
a dobrou práci, co víc si přát. Ke zvratu dochází, když se jeden den vrací ze zaměstnání
a dům je prázdný. Začíná stresující pátrání
po ztraceném synovi. Naštěstí policie nepátrá zbytečně a po pěti měsících vrací syna
do matčiny náruče. Pravé drama ale teprve
začíná. Matka stojí před synem, ale objetí se
nekoná – nejde o jejího syna. Jak se to mohlo
stát? Je období těsně před volbami a policie
ani starosta nemají nejlepší reputaci. Není
tedy lepší propagace než dopomoci nalézt
ztracené dítě, ať už je to dítě jakékoli. Případ uzavřen a hozen pod pokličku.
Matka samozřejmě odmítá cizího chlapce přijmout a v pátrání chce pokračovat. Se
zkorumpovanou policií a politickou scénou
jí pomáhá bojovat i reverend v podání Johna
Malkoviche. Cesta to není lehká a matka je
nucena strávit nějaký čas i v blázinci a projít si nekonečným peklem. Závěr není lehce
předvídatelný a rozhodně překvapí, ale na to
se už musíte podívat sami. Snímek přichází
do českých kin 8. ledna a určitě by neměl
uniknout vaší pozornosti. Autor: Pavlína Máčalová
economix
Clint Eastwood nehodlá pověsit režírování na hřebík a rozhodl se vrátit, a to ve velkém stylu. Jeho nový
snímek rozhodně nepatří mezi podprůměrné a Clint jím jen dokládá
svoje kvality.
– 6 / 2008
Recenze filmu: Výměna (The Changeling)

Podobné dokumenty