Zpravodaj č. 64 - Klub skalničkářů Brno

Skalničkářův rok září 2011
číslo 64
Skalničkářův rok Obsah
září 2011
číslo 64
PĚSTITELSTVÍ
Phyteuma sieberi ­ MISS FOTO 2010 (Z. Hlavoň)
Arisaemy záhad zbavené IV. (O. Navrátil) Prometheum (J. Niederle)
Tajemné lýkovce (O. Navrátil)
Jak se seje v Tišnově (M. Doležal)
ISSN
CO NÁS ZAJÍMÁ
Z historie (J. Niederle)
Prodejní výstava sukulentů, kaktusů, tilandsií a jiných exotických rostlin
Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno.
Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.
Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan
Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc.
Klubový zpravodaj
NAŠE AKCE
Přednášky a členské schůze
Výstava 2011
Burzy rostlin
Zájezd
Půjčování klubových knih a časopisů
Výměna semen
Fotosoutěž
INFORMACE Z KLUBU
Z členské základny
Drobné zprávy a informace
Inzerce
Kalendář akcí klubu na 2. pololetí 2011
1
PĚSTITELSTVÍ
Phyteuma sieberi ­ MISS FOTO 2010 Chtěl bych vám představit vítězku fotosoutěže 2010. Určitě ji velká většina z vás zná. Ať již z vlastních pokusů o pěstování nebo z fotografií z přírody.
Jejím domovem je jihovýchodní a střední Evropa. Tato kráska ­ ani malá, ani velká ­ dorůstá v květu 10­15 cm, tedy tak akorát do skalky. Roste v chudé drenážované půdě s obsahem vápníku a chráněna před poledním sluncem. Listy mají okrouhlý tvar, kvete v kulové hlávce modrofialovými květy. Doba květu je konec června, začátek července. Tolik říká literatura.
Na mé vápencové skalce kvetla již v prvním květnovém týdnu (foto je z 8. května). Byla vysázena na východní stranu s dobrou drenáží, na malé štěrkové políčko. Před sluncem byla chráněna asi od 11 hodin větším kamenem.
Jak jste si jistě povšimli, píši v minulém čase. Díky dlouhému loňskému promáčenému jaru a mé zbrklosti, kdy jsem brzy oddělal tabulku skla, která ji chránila před nadměrnou vlhkostí, uhnila. Na skalce vydržela tři roky, z toho dva roky kvetla a poslední rok měla 10 květů.
Přestože jsem si ji užil tak málo, věřím, že na druhý pokus to bude určitě lepší. Pokud budete mít možnost sehnat tuto MISS kytičku, neváhejte. Za tu trochu péče navíc opravdu stojí. Odmění se vám svým nezaměnitelným květem.
Zdeněk Hlavoň, Syrovice
2
Arisaemy záhad zbavené IV.
ruličkovitě stočený, bíle až žlutozeleně a sytě červenohnědě pruhovaný. Solidně rostoucí a dobře přirůstající rostlina kvete dosti pozdě, u mne na horách v průběhu července. Nesnáší zimní vlhko!
Arisaema elephas má velké, výrazně bíle až zeleně a mahagonově hnědé pruhované spathum, mohutné palice mají dlouhý a převislý silný spadix. Až 90 cm vysoká rostlina s rozložitými listy, jež bývají temně zelené, avšak vyskytují se i formy s listy skvrnitými, a dokonce sytě purpurovými či popřípadě červenými. Velmi podobná je občas pěstovaná Arisaema wilsonii, jež bývá udávána jako poddruh předchozího druhu, vůči silnějším mrazům neodolná.
Arisaema ciliatum ­ přimět tento druh z Himálaje, kde roste ve výškách až 3700 m, ke kvetení, není pro mne právě snadná záležitost. Zato vytváří dostatek mladých hlízek a jeví se jako dosti odolný, takže jej již brzy budu moci podrobit zkoušce venkovního pěstování. Toulec je pěkně stavěný, dosti velký, souměrně hnědě (nebo zeleně s hnědým stínováním) a bíle pruhovaný, horní část je hluboce převislá do protisměru a zakončená velmi tenkým ocáskem, list vícečetný, vějířovitě rozložený, dlouze kopinatý. Občas se pěstuje i příbuzná drobnější, avšak vitálnější a lépe kvetoucí var. liubaense s tmavě červenofialově a bíle pruhovaným toulcem.
Arisaema dilatatum je pěkný druh s živě zelenými, dosti velkými trojčetnými listy, občas purpurově skvrnitými, spathum je svítivě bílé s výraznými purpurově hnědými až zářivě červenými pruhy, květní palice silná, zprohýbaná, hnědá až červenohnědá, variabilita je značná.
Arisaema saxatile je rostlina s mnohačetnými, symetricky vějířovitě rozprostřenými listy, květní toulce jsou dlouhé, štíhlé, prohnuté, na konci zúžené a protáhlé, smetanové až oslnivě bílé, apendix je zelený, velmi dlouhý, téměř esovitě zprohýbaný. Díky čilému obchodování přes internet a některým dalším možnostem se v poslední době objevila řada nových, velmi zajímavých a atraktivních druhů arisaem, které se jistě brzy podaří rozšířit mezi členy klubů i další pěstitele. Několik zajímavějších si přiblížíme...
Arisaema concinum ­ dlouhé štíhlé toulce jsou zelenobílé s tmavě purpurovými tenkými proužky v dolní válcovité části, špička (rosthrum) je protáhlá, tenká, prohnutě vzpřímená. Tento druh spolehlivě není mrazuvzdorný a vyžaduje zimní uložení v suchu. Zjara je extrémně háklivý na přemokření a vyžaduje kvalitní drenáž a případnou ochranu před velkými dešti, je to tudíž ideální rostlina pro pěstování v květináčích. Občas se vyskytuje i tmavě hnědá forma květů s výraznými bílými pruhy. V minulém čísle jsem fotografii této rostliny omylem opatřil názvem A. costatum, za což se dodatečně omlouvám. Snímek skutečné arisaemy costatum by měl vyjít v tomto čísle... Správné vyobrazení i názvy rostlin naleznete též na internetu na stránkách BioLib.cz., zadáte­li do hledání název rodu Arisaema. Ještě nesnadnější je Arisaema rhizomatum, která vyžaduje stejné zacházení. Je to krásný druh s velmi dekorativním toulcem v tmavě hnědé až červenofialové barvě s výraznými bílými a zelenými skvrnami. V květu je značně variabilní a svou exotickou krásou náleží mezi nejatraktivnější druhy vůbec.
Arisaema franchetianum má dlouhý zelený stvol vysoký až okolo 70 cm a zakončený dosti velkými, trojčetnými listy, trochu podobnými druhu A. fargesii, avšak s výraznější nervaturou. Souměrný toulec je velký kolem 10 cm, nahoře prohnutý, někdy až 3
Mrazuvzdornost je velmi nízká. Pro pěstování jsou vhodné rostliny z nadmořské výšky nad 2000 m, které jsou odolnější, i tyto však na zimu ukládáme do suchých pilin v chladné, ale mrazuvzdorné místnosti.
Arisaema yunnanense je nepříliš vysoká rostlina ­ kolem 40 cm, list trojčetný, lesklý, toulec tmavě zeleno­bílý, vzácněji hnědo­bílý, nevelký, souměrný, květní palice sytě zelená. Zimní vlhko je nebezpečné. Již v časném podzimu je potřeba tento i některé další druhy chránit před vlhkem. Mokro v kombinaci s mrazem je spolehlivě ničí.
Arisaema rhizomatum
Foto O. Navrátil
4
Arisaema franchetianum
Foto O. Navrátil
Arisaema saxatile
Foto O. Navrátil
5
Arisaema costatum Foto O. Navrátila k článku Arisaemy záhad zbavené III.,
uveřejněný v 63. čísle našeho zpravodaje, kde byl pod tímto názvem otištěn
jiný druh.
Arisaema yunnanense
Foto O. Navrátil
6
U houbových onemocnění je stejně malá naděje na úspěšnou dezinfekci a zpravidla nám nezbude nic jiného, než likvidace napadených rostlin a odstranění závadného substrátu. Při sklízení rostlin v květnících do sklepa před příchodem mrazů je pěstování většiny druhů zcela bezproblémové, dobře rostou a krásně kvetou. Některé himálajské druhy budou snad solidně přezimovatelné pod vrstvou pilin, bukového listí, drcené borové kůry nebo se suchým krytem (např. polystyren), podobně jako Cypripedia. Ve složení substrátu preferuji mírně kyselou, resp. neutrální zeminu. Při sázení je potřeba dbát na to, aby byly hlízy dostatečně hluboko v zemi, neboť kořínky raší z horní strany hlízy a těsně pod povrchem by mohly usychat. V průběhu vegetace je možno rostliny přihnojit některým druhem hnojiva pro cibuloviny, která bývají běžně k sehnání v zahradnických podnicích. Též provádím na jaře před vyrašením jemný posyp univerzálním Cereritem, který v té době dodávám i kosatcům. Přesazování preferuji pozdě na podzim po zatažení listů, přibližně co dva až tři roky, aby se mohly vytvořit mladé hlízky.Většina druhů vytváří nové hlízky po obvodu dospělých hlíz, některé je však vytvářejí na konci silnějších kořenů. Kamarád Erich Lunda na podzim vykopával mohutné hlízy druhů fargesii a candidissimum, nožem je sadisticky rozřezal na několik částí, vždy s vytvořeným pukem a po desinfekci a přezimování v bezmrazé, chladné a suché místnosti v krabici s pilinami tyto vysazoval jako hotové rostliny. Jarní přesadba je nebezpečná, v případě ulomení rašícího stvolu dochází k úhynu rostlin. Lze ji uskutečnit počátkem dubna, než hlízy začnou rašit. Množení semeny jsem prozatím s ohledem na časovou náročnost neprováděl, ale venku pěstované druhy se občas šíří samovýsevem. Osobně jsem přesvědčen, že řada druhů výše uvedených i dalších se po odstranění různých vychytávek stane trvalou ozdobou hajních partií našich zahrad.
Oldřich Navrátil, Ostrava
Arisaema ciliatum var. liubanense
Foto M. Martan
Většina arisaem se u nás nepěstuje příliš dlouho a jejich schopnost odolávat holomrazům a dalším nepříznivým rozmarům zimy ve střední Evropě není dosud dostatečně ověřena. Pěstování ve studeném skleníku je při dostatečném přistínění a korigované vlhkosti pravděpodobně snadné, jen je potřeba mít na zřeteli, že při trvalém přemokření hlízy uhnívají. Mohou být rovněž napadeny háďátky, houbovými chorobami nebo bakteriemi. Pro desinfekci je možno použít dolomitický, resp. vápencový prach, dřevěné uhlí, lze rovněž zkusit roztok Fundazolu a Previcuru, příp. moření v Rovralu, osobně však nejsem příliš nakloněn chemickým metodám ochrany. 7
Prometheum
ubírat kroky některých dalších botaniků. V roce 1995 se 't Hart rozhodl přidat do tohoto nového rodu některé druhy rodu Rosularia a Sedum. Tak byl rod podle něj rozšířen o druhy
Prometheum aizoon = Rosularia aizoon = Rosularia pallida
Prometheum chrysanthum = Rosularia chrysantha
Prometheum rechingeri = Rosularia rechingeri
Prometheum serpentinicum = Rosularia serpentinica
Prometheum tymphaeum = Sedum tymphaeum
Později ještě přibyly
Prometheum muratdaghense = Rosularia muratdaghensis
Prometheum serpentinicum var. giganteum
Prometheum chrysanthum subsp. uludaghense
Prometheum pilosum neboli Sedum pilosum
Na skalkách většinou pěstujeme jeden vytrvalý druh, který je někdy nazýván Rosularia chrysantha, jindy Rosularia pallida. Rozdíl je v postavení květních stvolů. Květní stvoly prvního druhu vyrůstají ze středu růžic, zatímco druhého druhu vně růžic. Nepochybně snadné rozlišení. Problém je ovšem v tom, že ty potvůrky obvykle u nás v kultuře nekvetou. Je jistě vhodné si všimnout, že Rosularia pallida je synonymem Rosularia aizoon. Takže postaru buďto Rosularia chrysantha, či Rosularia aizoon. I ostatní druhy budou zajímavé. Například Sedum tymphaeum z řeckých hor by určitě stálo za pokus.
Foto Z. Řeháček
http://www.greekmountainflora.info/Timfi/slides/Prometheum
%20tymphaeum.html
Japonec Ohba při povýšení sekce Sedum sect. Prometheum na samostatný rod se dvěma druhy Prometheum pilosum a Prometheum sempervivoides, což jsou oba nám dobře známé růžicovité monokarpické rozchodníky, určitě netušil, kam se budou Já nemám v oblibě různé přesuny druhů na základě pochybných molekulárních analýz. Nicméně se jméno Prometheum začíná 8
v zahradnické literatuře objevovat, takže je vhodné vědět, co se pod ním vlastně skrývá.
Josef Niederle, Brno
Prometheum sempervivoides neboli Sedum sempervivoides
Foto M. Martan
Tajemné lýkovce
Prometheum muratdaghense neboli Rosularia muratdaghensis
Foto M. Martan
Při pouhém pomyšlení na sepsání tohoto pojednání se mi okamžitě vybavilo známé rčení o ševci, jenž by se měl držet svého řemesla. Ihned jsem si uvědomil, že tentokrát polezu „do zelí“ odborníkům mnohem zkušenějším, kteří jsou v dané problematice jako doma. Máme přece J. Haldu, autora knihy The genus Dapne, 9
J. Odvárku, sběratele a úspěšného novátora pěstebních metod, V. Brauna, lektora mezinárodní skalničkářské konference v Berouně, Z. Zvolánka, editora pražských „Skalniček“ a pověstného „daphnomila“a mnoho dalších úspěšných pěstitelů i objevitelů nových druhů a klonů těchto nádherných rostlin. Také já jsem postupně propadl jejich kouzlu. Od časného rodícího se jara do počátku léta je vzduch na zahradách doslova prosycen jejich opojnou a omamnou vůní. Přestože jsou v kultuře pěstovány mnoho let, nejsou metody jejich množení dosud vždy a za každých podmínek stejně spolehlivé a objasnění těchto záhadných výkyvů může časem přinést ještě mnohá překvapení. Jedním z mých nejoblíbenějších druhů je Daphne blagayana. Tento, v kultuře hojně rozšířený a obecně známý lýkovec, je zcela nenáročný a v normální vřesovištní zemině na mírně osluněném stanovišti mi bujně roste a parádně kvete. Moje rostlina se souměrně kruhovitě rozrůstá a po 22 letech dosáhla průměru přibližně 2 metry. Občas můžeme narazit i na kompaktnější klon, nalezený v r. 1975 a v současnosti pojmenovaný po své objevitelce ´Brenda Anderson´. Množení Daphne blagayana je zcela snadné hřížením. Zeminou přihrnuté větvičky vytvoří mladé jemné kořínky. Oddělené větévky v délce cca 15 cm pak sázíme do květináčků již v podstatě jako hotové rostliny. Na přistíněném místě spolehlivě prokořeňují. Lze rovněž přibližně v polovině června odebírat vrcholové řízky, které po ošetření práškovým stimulátorem vysazuji do vřesovištní hlinitopísčité půdy. Úspěšnost ujmutí je velmi vysoká. Dalším z mých oblíbených lýkovců je vzhledově trochu podobný druh Daphne glomerata. Druh je doma v Malé Asii a areál jeho rozšíření sahá od Turecka po Kavkaz. Rostliny jsou variabilní ve vzrůstu, olistění i v barvě, kde vedle klasicky krémově kvetoucích můžeme najít i exempláře s květy čistě bílými, žlutými či
Daphne blagayana
Foto O. Navrátil
růžovými. Přestože je pro ně charakteristický výskyt na půdách kyselých, občas lze tyto lýkovce objevit i ve spárách vápencových skal. Plody mají oranžové. Svoji první rostlinu jsem získal od př. Staňka ze Sedlčan asi před 9 lety. Jedná se pravděpodobně o vysokohorskou varietu nivalis. Po řadě let vytvořila hustý kompaktní keřík o průměru přibližně 25 cm. Výška rostliny je maximálně 15 cm a její větévky s tmavě zelenými lesklými listy bývají doslova obaleny hlávkami v poupěti sytě růžových a v plné 10
Daphne glomerata
hrabanky z jehličnatého lesa. Množení je možné provádět výsevem semen nebo řízkováním. S touto metodou mám ovšem velmi rozporuplné zkušenosti. Když jsem se dozvěděl o nové metodě př. Milana Odvárky, ihned jsem se ji pokusil vyzkoušet. Výsledek dopadl zoufale. Důvody lze shrnout do několika stručných bodů.
1. Technické zázemí: nemám k dispozici skleník ani pařeniště a tudíž nemohu zajistit pro řízkovance trvalou teplotu kolem 20 °C. Totéž platí o stabilní a neměnné mírné vlhkosti, neboť občas bývám i delší dobu nepřítomen.
2. Přírodní podmínky: vzhledem ke klimatickým poměrům v Beskydách byli řízkovanci vlivem nadměrných srážek soustavně vystaveni vysoké vlhkosti a v trvale přemokřeném jílu rychle podléhali plísním a hnilobě.
3. Chemie: je evidentní, že hutný, temně hnědočerný, krásně tvarovatelný jihočeský jíl př. Odvárky je svým složením zcela odlišný od světle hnědého, nevýživného, snadno vysychavého a zcela nesoudržného materiálu, jenž mám k dispozici já. Pravděpodobně může obsahovat minerální látky a stopové prvky, které zdárně podporují vývoj růstu kořenového systému.
Kromě těchto tří faktorů mohou ovšem hrát svoji roli i schopnosti řízků zakořeňovat v určitém období vegetace, meteorologické a klimatické poměry v daném roce v té které oblasti a zřejmě i řada dalších, dosud vědecky nepodložených a neověřených okolností.
Při telefonickém rozhovoru mi př. Odvárka důvěrně sdělil, že na jaře r. 2009 mu lýkovce silně poškodili hraboši. Okousané větvičky prý bez jakéhokoliv ošetření zasadil a výsledkem bylo téměř 100 % ujmutí řízkovanců. S trochou nadsázky pak dodal, že by to mohlo být způsobeno jakýmsi výměškem slin hlodavců, který snad působí jako růstový stimulátor. Tato zpráva mne nadchla, Foto O. Navrátil
zralosti bohatých, intenzívně vonících krémových květů. Celý keřík obrůstá z jednoho silného kořene a podzemními výběžky se zatím nerozšiřuje. Lýkovec roste v zápoji s jinými, nižšími skalničkami (plazivé phloxy a podzimní hořce) na mírně vlhkém místě v jakési mělké prohlubni.
Stanoviště je po většinu dne osluněné, jen v poledních hodinách se nachází ve světlém stínu. Pěstebním substrátem je normální jílovitě­humózní hnědozem s kameny a přídavkem kyselé 11
Rododendrony na jižní Moravě ­ proč ne?!
neboť mám zcela shodnou zkušenost. Koncem zimy jsem nalezl ve zbytcích tajícího sněhu okousané vrcholové „řízky“ několika druhů a kultivarů lýkovců Daphne cneorum, D. glomerata, D. x susannae (D. collina x D. arbuscula), D. hendersonii ´Ernst Hauser´ (D. petraea x D. cneorum) a D x napolitana ´Stasek´ (D. colina x D. cneorum). S ohledem na nepřízeň počasí a další okolnosti jsem je bez jakékoliv významnější péče napíchal do kelímků do směsí jílovité hnědozemě s říčním štěrkem a nadále jim nevěnoval pozornost. Výsledek byl zcela ohromující, nezakořenily jen asi 2 z více než 20 exemplářů. Vypadá to, jako by pud sebezáchovy napadených rostlin vyburcoval jejich imunitní systém a v reakci na okus se následně výrazně zvýšila schopnost poškozených oddělků zakořeňovat. V této souvislosti mne poněkud děsí představa umělého chovu hlodavců za účelem úspěšného množení miniaturních keříků a dřevin. Také mi připadá dosti legračním, že by se armáda mých úhlavních nepřátel měla stát mými nejdůležitějšími pomocníky. Bohužel se obávám, že výše uvedené okolnosti jsou pouze z kontextu vytrženou souhrou náhod a na úspěchu se nejvyšší měrou podepsala vhodně zvolená doba řízkování v přímé souvislosti s ideálním jarním počasím v následujících měsících dubnu a květnu. Zástupci rodu Daphne tak i nadále zůstávají obestřeni jakýmsi závojem tajemství. Snad i proto budou i v budoucnu patřit mezi mé favority v pelotonu okrasných rostlin.
Všude se setkávám s názorem, že jižní Morava a rododendrony k sobě nepatří. Přesto jsme se s manželkou rozhodli, že na tyto řeči nedáme a již před 12 lety jsme začali tyto mýty bořit. A určitě to není nemožné. Chce to zajít, nejlépe na podzim, do knihkupectví, koupit literaturu a přes dlouhou zimu číst ­ jednou, dvakrát nebo i třikrát ­ věřte vyplatí se to. A na jaře můžeme začít.
Nebudu se podrobně rozepisovat, jak to má být správně ­ to je v té literatuře. Já bych se chtěl zmínit o naší zkušenosti s těmito krásnými keři a keříčky.
Naše zahrada leží okolo 215 m n. m. a je obrácená na východ ­ jih beze stínu. Teoreticky je všechno špatně. Zmírnit vliv slunce bylo třeba výsadbou živého plotu. Volba padla na Thuja occ. ´Smaragd´. V dnešní době hodně kritizovaná dřevina, podle některých patří na hřbitovy a ne do zahrad. U nás ale splnila svůj účel. Je pěkná, rychle roste, stíní a nedělá nepořádek. Protože jsme se rozhodli pro rododendronový záhon asi 7 x 10 m, byla odebrána vrchní část zeminy do hloubky 30 ­ 35 cm a nahrazena litevskou rašelinou, která se dodává lisovaná v balících s PH okolo 4,5. Do této se již sázelo. A už slyším kritiku. Rašelina nemá žádné živiny, každý rok musí hnojit. Není to pravda! První přihnojení, a musím podotknout, že nebylo potřeba, jsem udělal až po 9 letech, a to jen z toho důvodu, že mi nikdo nevěřil, že jsme ještě nehnojili.
Ještě se vrátím k výsadbě. Ta probíhala zároveň. Rododendrony i živý plot. Vše bylo zakůrováno asi 10 cm silnou vrstvou. Tak první roky byly bez jakéhokoli stínu a to od rána do 16:30 hodin. Byla udělána kapková závlaha, kterou používáme dvakrát denně od jara do podzimu. Ve 3 hodiny ráno a v 6 hodin večer, vždy na 12 minut. Na tomto záhoně je 22 kusů rododendronů Literatura
Sborník z prvé české mezinárodní skalničkářské konference. Klub skalničkářů Praha, 2007
Vojtěch Holubec, Pavel Křivka, The Caucasus and its flowers. LOXIA, 2006
Oldřich Navrátil, Ostrava
12
a azalek. Do dnešního dne se všechny do jednoho těší dobrému zdraví a rostou jako by byly v Beskydech.
Myslím, že na tomto příkladě je vidět, že pokud jste z jižní Moravy a rododendrony vás učarovaly jako nás a chcete je mít, nebojte se do toho jít. Zároveň ale musím zdůraznit, že základní požadavky pro růst těchto efektních dřevin se musí dodržet vždy.
Zdeněk Hlavoň, Syrovice
Rhododendrony v Syrovicích - celkový pohled
foto Z. Hlavoň
13
Rhododendron sp.
foto Z. Hlavoň
Rhododendron ´Feuerwerk´
foto Z. Hlavoň
14
Rhododendron ´Hachmanns Charmant´
foto Z. Hlavoň
Rhododendron ´Fantastica´
foto Z. Hlavoň
15
Jak se seje v Tišnově
Tak už je to zase tady. Výzva a příkaz. Nejprve „vlídná“ výzva od přítele Hraběte: „Místo těch článků o požárech napiš něco pořádného, třeba jak se mají vysévat skalničky…“. Později už příkaz od šéfa klubu sepsat svoje zkušenosti s výsevy, protože si to vyžádali členové klubu na výroční schůzi. Moc se mi do toho nechtělo. Jakmile totiž nelíčím nějakou konkrétní událost, kterou už vlastně „napsal“ život, tak to jde hodně ztuha. Takže vás zase varuji. Je to násilím sestavený článek. Možná budete zklamaní jeho formou a navíc možná i tím, jak jsem se vypořádal se zadáním. Zklamaní budou především ti, kteří očekávají informace typu:
Ideální výsevní substrát získáte smícháním 2,5 dílu normální zahradní zeminy s 1,5 dílem středně hrubého křemičitého písku z okolí Hrušovan, pak přidejte 0,5 dílu jemně nadrcené tuzemské rašeliny, špetku rohovinové moučky a za stálého míchání proti směru hodinových ručiček…
Možná mi nebudete věřit, ale jsou tací, kteří se podobnými recepty snaží řídit. Asi mají hodně blízko k vaření. Ale vaření, to já opravdu moc nemusím. Na druhé straně ale zřejmě existuje daleko větší skupina skalničkářů, kteří si někde podobné recepty přečetli a usoudili, že než by museli dodržovat tak složité postupy, to raději nebudou vysévat nic a kytku si koupí na burze nebo vyptají od kamaráda. A ti by naopak obsahem mého sdělení zklamaní být nemuseli. Moje motto totiž zní : „PŘI SETÍ SE S TÍM MOC NESEJTE“. Místo toho, abych vám radil, jak to máte nebo nemáte dělat, popíšu prostě, jak to dělám já.
Rhododendron ´Schneegold´
foto Z. Hlavoň
Semena mám dílem z vlastní skalky a dílem z naší klubové 16
burzy. Až do výsevu je skladuji v dílně a zimní zahradě, kde je v létě o něco chladněji a v zimě o něco tepleji než venku. Vhodný termín k výsevu poznám podle toho, že dostanu objednaná semena z naší burzy, tedy zhruba v listopadu a prosinci.
Jako výsevní nádoby používám hranaté květináčky 10x10 cm. Na dno dám čtvereček síťky z plastu nebo Perlinky (to je síť, která se používá ve stavebnictví pod omítku). Pak přijde zhruba 1 cm jemného štěrku jako drenáž. Síťka má bránit jeho vysypávání z drenážních otvorů. Zdroj a kvalita štěrku může být pochopitelně různá. Já mám rád zrnitost, „frakci“, jak říkají odborníci, která se obvykle používá jako poslední vrstva pod zámkovou dlažbu. Kdo má v dosahu kamenolom, kde se štěrk vyrábí, má výhodu. Kdo ne, musí dávat pozor, kde se v okolí dláždí chodníky a za pivo získat od dlaždiče svolení k částečnému přesunu hmot. Nebo chodit večer opakovaně náhodou kolem s kyblíčkem. Další možnost je předstírat, že jste pracovníci technických služeb a na jaře si zamést štěrk z chodníků v okolí.
Na drenáž pak přijde vlastní výsevní substrát. Ten si chystám v předstihu. Smíchám zeminu z tchánova záhonu s trochou říčního písku a univerzálním zahradnickým substrátem. Zahradní zemina, tzv. „normální“, je základ většiny pěstitelských substrátů. To ví každý. Ale proč zrovna z tchánova záhonu? No protože on na své půlce zahrady pěstuje zeleninu a na podzim ji sklidí. Pak už k nám nejezdí tak často a nevšimne si, že jsem mu ty sklizené záhonky trošku ohobloval. Ostrý říční písek – ten je osvědčený. Dává se do betonu a v substrátu se neslepuje na rozdíl od kopaného (který se zase přidává do omítek). Je docela snadno dostupný na každé stavbě v okolí. A důvod, proč používám univerzální zahradnický substrát, je cena. Z prodávaných substrátů je nejlevnější.
Namíchaný substrát nechám vyschnout, abych ho mohl lépe přesít. V kupovaném substrátu, písku ze stavby i na tchánově Klíčící rostliny Dictyolimon macrorrhabdos na začátku dubna. foto M. Martan
záhonu jsou různé větvičky, kamínky, drátky, střepy a vršky od piva. To do výsevu nepatří. Mladé a jemné kořínky rostlinek mají raději jemný materiál. Kontejnerek naplním asi 1 cm pod horní okraj, 17
mírně stlačím pomocí plastové hranaté krabičky a na povrch substrátu seju. Obvykle tak, že si semínka nasypu na dlaň, seškrábnu kávovou lžičkou a z ní mírným poklepáváním na držadlo lžičky rozmístím semínka, pokud možno rovnoměrně po povrchu substrátu. Velká semena nebo ta s nějakým létacím aparátem zastrkám pod povrch jednotlivě pomocí pinzety. Kontejnerek označím jmenovkou a povrch zasypu tenkou, ale souvislou vrstvičkou jemného štěrku. Kontejnerky naskládám do plastové misky s vyšším okrajem, naplním ji vodou a až vidím, že štěrk na povrchu zvlhnul, přenesu je někam ven. No a to je všechno. Pak už jen čekám, jak to dopadne.
Stoprocentní úspěšnost nemám prakticky nikdy, ale nezkoumám, jestli za to může kvalita semen, počasí nebo nedostatek mé péče. Prostě se nechám přírodou překvapit. Závěrečná fáze už se dá popsat velice stručně: „Co vyroste, to rozsázím, co nezdechne, to vysázím. A zbytek rozdám nebo prodám“. Trochu rozvinutě to znamená, že až rostlinky vyrostou do velikosti, kdy si s nimi poradí i méně šikovné prsty, rozsázím je do pěstebních kontejnerků. Přičemž použiji podobné rozložení vrstev jako u výsevů: síťka – štěrk – substrát – rostlinka – štěrk.
Áááá… teď jsem si ještě něco uvědomil. Tvrdil jsem, že s vařením nechci mít nic společného, a ono to není tak úplně pravda. Trklo mě to v souvislosti se zmínkou o přesévání substrátu.
Co k přesívání používám? Přece cedník na nudle. Co používám při plnění kontejnerků štěrkem a substrátem? Polévkovou lžíci! Co používám k vysévání semen? Kávovou lžičku! Kde nechávám naplněné kontejnerky nasáknout vodou? Ve starém plastovém chlebníku!
Takže některé jednoduché kuchařské nástroje už ovládám téměř
Do kontejnerů přepikýrované semenáče Dictyolimon macrorrhabdos na
začátku srpna. foto M. Martan
18
bravurně. Mohl bych to tedy zkusit se složitějším zařízením. Co třeba sterilizovat substrát v troubě nebo mikrovlnce? Příště vám třeba prozradím, jak jsem dopadl.
navštívil zjara v roce 1978. Ta byla ve vzorném pořádku, himálajské střevíčníky byly stále ještě pod kryty z kokosových koberců a plechu, skalka vypletá, domácí orchideje vysévající se pod zakrslými či sestříhávanými dřevinami teprve začínaly rašit. Pětaosmdesátiletý pan Sadovský mi je přesto všechny poukazoval. Stěžoval si, že mu někdo vyryl trs Cypripedium reginae a byl na něj pěkně rozezlen.
Miroslav Doležal, Tišnov
Myslím si, že bychom si o historii Klubu skalničkářů mohli občas něco připomenout, proto jsem napsal bez nároku na honorář hořejších pár řádků.
CO NÁS ZAJÍMÁ
Reference
[1] Orchideen im eigenen Garten (1965, 1968, 1973). BLV Gartenbuch. München, Bern und Wien
[2] Die Orchidee 12 (1961) : 63­66
Josef Niederle, Brno
Z historie
Letos 19. dubna uplynulo dvacet jedna let od smrti iniciátora založení našeho Klubu skalničkářů Brno, světoznámého kaktusáře a orchidejáře Otakara Sadovského, 1893­1990. Sadovského zájmy byly opravdu široké, byl zakladatel univerzál. V roce 1924 založil kaktusářský spolek Astrophytum. V roce 1960 založil spolek pěstitelů orchidejí Cattleya a stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1919 byl učitelem školy pro nevidomé a slabozraké, pak úředníkem. Zdá se, že se věnoval spíše svým koníčkům než zaměstnání. Nic bližšího se mi nepodařilo zjistit, ale jeho schopnosti získávat rostliny a publikovat v zahraničí byly překvapivé. Z jeho literární činnosti se nás skalničkářů týká německy psaná kniha Orchideje ve vlastní zahradě [1], která určitě stojí za přečtení. Autor v ní shrnul své zkušenosti s pěstováním orchidejí u vilky v Žabovřeskách. Je charakteristické, že v nedávno publikované brožuře o pěstování orchidejí v zahradě o ní není ani zmínka a Sadovského jméno je u jím popsaného Cypripedium macranthos var. hotei­matsumorianum [2] zkomoleno na Sadovski. Sadovského zahradu na adrese Zeyerova 24, Žabovřesky jsem Poznámka: V roce 2012 oslaví Klub skalničkářů Brno 40. výročí vzniku. První kroky k jeho založení podnikl právě přítel Sadovský, a to již na podzim 1971. MM
19
NAŠE AKCE
Čtvrtek 1. prosince 2011, 16:30
Robert Roth, Kremnica, SR
Jaro v horách Íránu
Atraktivní přednáška ze země, kam za skalničkami jezdí jen opravdoví odvážlivci.
PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE
Scházíme se v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí první čtvrtek v měsíci v 16:30. Případné změny programu naleznete na našich internetových stránkách www.skalnicky­brno.cz. Žádáme vás, abyste se po vstupu do přednáškového sálu podepsali do prezenční listiny a zaplatili příspěvek na pronájem sálu ve výši 10 Kč.
Po Novém roce se sejdeme na Výroční členské schůzi, na které se bude volit nový výbor klubu a která se uskuteční v sále na Křenové ulici 67 v sobotu 21. ledna 2012 v 9:00. Případná změna termínu či místa VČS bude včas oznámena na prosincové schůzi a na internetu, případně na korespondenčním lístku.
Čtvrtek 1. září 2011, 16:30
Raimund Hedbávný, Vyškov
Argentina
Přednáška našeho člena, který se zúčastnil „kaktusářské expedice“ do odlehlých oblastí Jižní Ameriky, přičemž si všímal i kytek „nekaktusových“. VÝSTAVA 2011
Letošní výstava proběhla zdárně k naší spokojenosti. Snad jen rostlin se letos sešlo o něco méně (napočítal jsem jich 250, ale nejsou v tom započítány kaktusy a sukulenty přítele Hedbávného) a to platí také o vystavovatelích. Někteří bojovali s nemocemi, někteří s časem, Syrovičákům týden před výstavou exponáty poničily kroupy… Také poměrně tuhá zima se podepsala na zdravotním stavu rostlin. A tak kvalitou i kvantitou nás zachránili pěstitelé, jejichž jména se často objevují v hodnocení vítězných exponátů ­ přítel Baláž a Holzbecherovi. Výstava byla naaranžována na stejném místě jako loni. Areál doznal menší změny ­ zmizel odsud dřevěný srub, který do předloňska sloužil prodejcům naší burzy rostlin. Uvolněná plocha byla zakůrována a vystavovaly se zde dřeviny a bonsaje. Pro výstavní účely byl opět využit i dřevěný pavilon. Byla zde expozice věnovaná Jižní Americe ­ ukázky rostlin, kamenů, fotografie. Na vnitřních stěnách pavilonu zářilo 16 sluncí ­ kreseb dětí z MŠ Čtvrtek 6. října 2011, 16:30
Zdeněk Zvolánek, Karlík
To nejlepší z Krásné Stráně
Povídání editora pražských skalniček o novinkách na Karlíku, samozřejmě doplněné krásnými obrázky. Čtvrtek 3. listopadu 2011, 16:30
Zdeněk Řeháček, Hradec Králové
Skalka 2010
142 obrázků a přednáška zkušeného pěstitele o novinkách na skalkách v České Rybné. 20
Skalka s navazující hajní partií
na výstavě skalniček Brno
2011
foto M. Martan
21
Dubová v Brně­Jundrově. Také zde byly umístěny fotografie skalek a rostlin ze zahrad některých našich členů. Fotografie z výstavy budou umístěny na našich klubových stránkách www.skalnicky­
brno.cz , prezentace z výstavy pak bude promítnuta na VČS v lednu 2012.
Pořadí nejlepších exponátů výstavy 2011:
Vítězné exponáty:
1. Orchis italica ­ př. Baláž, 46 b.
2.
Fritillaria epirotica ­ př. Baláž, 45 b.
3.
Oxalis laciniata ´Seven Bells´­ př. Baláž, 40 b.
4.­5. Trillium grandiflorum ´Snowbunting´­ př. Martínek, 37 b.
4.­5. Cyclamen persicum ­ př. Baláž, 37 b.
6. Polygala calcarea ´Lillet´ ­ př. Holzbecherovi, 34 b.
cena druhé kolo: Calceolaria aff. polyrhiza ­ př. Holzbecherovi, 30 b.
Armeria ´Bevan´­ př. Holzbecherovi, 33 b.
Majitelé všech výše uvedených vítězných exponátů budou na VČS v lednu 2012 odměněni keramickým kachlem s logem klubu.
Trillium grandiflorum ´Snowbunting´ - jeden z oceněných exponátů na
výstavě skalniček Brno 2011
Exponáty ze širší nominace:
7. Armeria ´Bevan´­ př. Holzbecherovi, 33 b.
8. Saxifraga pubescens ssp. irathiana ­ př. Holzbecherovi, 32 b.
9 Calceolaria aff. polyrhiza ­ př. Holzbecherovi, 30 b.
22
10.­11. Scleranthus uniflorus ­ př. Holzbecherovi, 27 b.
10.­11. kolekce Tulipa ­ př. Illová, 27 b.
Vítězný exponát
Calceolaria sp.
23
Misky a korýtka: Přítelkyně Dundálková, majitelka vítězné miniskalky v nádobě, obdrží na VČS v lednu 2012 keramický kachel.
1. miniskalka v dřevěné nádobě ­ př. Dundálková, 13 b.
2. miska s Drabami ­ př. Souček, 11 b. 3. plastové korýtko s břidlicí ­ př. Dundálková, 10 b.
4. travertinový kámen ­ př. Souček, 7 b.
Příští výstava bude opět na stejném místě, v areálu firmy Čtyřlístek zahradnické služby, s. r. o ve dnech 28. 4. až 5. 5. 2012.
MM
BURZY ROSTLIN Naše letošní hlavní jarní burza ve Čtyřlístku i druhá květnová burza v Arboretu nabídly tradičně zajímavý sortiment rostlin. Bohatou nabídku ocenili jednotlivci i zájezdy skalničkářů z Čech, Slezska i z Ukrajiny. Na 1. květnové burze bylo možno koupit takové „špeky“ jako Physoplexis comosa, Telesonix jamesii, Erigeron aureus ´Canary Bird´, bílé jarní hořce, několik druhů arisaem, lewisií, primulí a spoustu dalších atraktivních skalniček i travin a hajních rostlin. Druhá květnová burza v arboretu byla poznamenána menší návštěvností (bylo až moc hezky a lidé asi houfně odjeli na chaty a chalupy). Ještě máme před sebou podzimní burzu rostlin, která se uskuteční v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity ve dnech 23. až 26. září 2011. Pozor, došlo k posunutí termínu o týden vpřed, než jsme uváděli v minulém čísle zpravodaje! Naše burza bude součástí tradiční podzimní výstavy „Barvy podzimu“. Návštěvníci zde naleznou široký sortiment skalniček, okrasných travin, cibulovin a hlíznatých rostlin a také ­ ale to už vám neprozradíme, přijďte se raději podívat a vybrat si osobně. Podzimní burza rostlin se tedy uskuteční 23. až 26. září 2011 v areálu Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně ­ Černých Polích v prostoru garáží pod správní budovou. Vchod Vítězný exponát
24
(i vjezd) bude horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. V době výstavy bude možno do areálu vstoupit i dolní branou z Drobného ulice, před níž lze pohodlně parkovat. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd.
ZÁJEZD
Příjem zboží:
Prodej:
Odjíždíme od Bohémy asi s půl hodinovým zpožděním (jedné paní se udělalo špatně). Předpověď počasí je špatná, a tak cestou sledujeme zatahující se oblohu. Jedeme ale na severovýchod, a tak frontu postupující od západu vlastně předjíždíme. Na první zastávce v Bystřici pod Hostýnem v prodejně u Horáků již máme docela solidní počasí. Mají zde velký výběr hlavně dřevin ­ někteří z nás neodolají a nakupují. Já se zatím držím zpátky. Bohužel po opuštění prodejny nás čeká zklamání, protože hlavní atrakce, návštěva nádherné matečnice firmy, se z důvodu opravy silnice k ní nemůže uskutečnit – škoda! Dále jedeme přes Hranice na Moravě do Ostravy – Poruby. Přítel Piatek je známý cestovatel, skalničkář a objevitel kamenných koryt, kterých má doma pěknou sbírku. Vítají nás oba manželé a paní nás provází po jejich „království“. Hned u vchodu jsou perfektně osázená koryta – zvláště ta s právě kvetoucími růžicemi Saxifraga longifolia. Zahrada je vlastně jedna velká skalka a několik dalších menších je ještě ve výstavbě. Na konci zahrady je prodejní část. Bohužel i zde se na rostlinách podepsala letošní suchá zima i jaro svými holomrazy. Nakupujeme rostliny a po chvilce posezení u vínka se loučíme s přátelskými a pohostinnými skalničkáři a odjíždíme směr Karviná.
Na parkovišti obchodního centra nás čeká paní Říhová a kolem dalšího obchodního domu nás složitě vede k zadní brance své zahrady – byli jsme zde v roce 2002, ale celé okolí se změnilo a bez její pomoci bychom vstup do její zahrady nenašli. Její zahrada, to je Zájezd na severovýchodní Moravu 27. a 28. května 2011
čtvrtek 22. 9. 9 ­ 15 h, 17 ­ 18 h
pátek 23. 9. 9 ­ 18 h
sobota 24. 9. 9 ­ 18 h
neděle 25. 9. 9 ­ 18 h
pondělí 26. 9. 9 ­ 17 h
Likvidace:
pondělí 26. 9. 17:00 ­ 18:30 h
úterý 27. 9. 8 ­ 10 h
Prosíme prodávající, aby striktně dodržovali uvedené časy. Ve čtvrtek 22. 9. 2011 v 16:00 bude slavnostní zahájení výstavy, v době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy, kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou. Na přebírací protokoly prosím připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe mobilního telefonu. Případné dotazy směřujte na přítele Vlčka (tel.790 206 036) nebo na předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu ve zpravodaji č. 60).
MM
25
barevný šok! A tak má také zahrada vypadat: skupiny dřevin, skalky, jezírko s potůčkem i posezení – všechno vhodně zasazené do trávníků, který tu krásu rámuje. Právě kvetoucí rododendrony, azalky všech velikostí a barev od bílé po fialkovou vytvářejí nádhernou podívanou. Zatím ještě neprší. Procházíme zahradou a nešetříme slovy obdivu, fotoaparáty jen cvakají. Také je zde prodej a paní Říhová podává rostliny a odpovídá na dotazy. Loučíme se a s hlubokými estetickými zážitky jedeme do Staříče.
Za kamennou zdí a masivní železnou branou s vykovanými motivy rostlin nás vítají manželé Holubovi. Vcházíme do velkého areálu, kde hned u vchodu je prodej spousty krásných dřevin, hlavněčarověníků, za přijatelné ceny. Manželé Holubovi čarověníky také sbírají, a tak je zde velký výběr. Pokračujeme dále do zahrady, vlastně velkého arboreta. Hned u vstupu je cedule se zákazem fotografování! Paní Holubová nás ale uklidňuje, že pro nás zákaz neplatí, že se to týká jen nekalé konkurence. Na mírně svažité, pečlivě posekané louce je nad jezírkem velká skalka. Všude kolem spousta krásných jehličnanů – i zajímavě tvarovaných, pečlivě obsypaných kůrou a hlavně právě kvetoucích rododendronů a azalek. Nádhera!! Kocháme se tou krásou a nakupujeme rostliny – tentokrát jsem neodolal ani já. Při odchodu začíná silně pršet. Zatím nám to s počasím vyšlo. Za stálého deště jedeme do osady Ptáčník. Zastavujeme na křižovatce a pod deštníky jdeme do kopce. Jsme překvapeni prodejním areálem se spoustou kvalitních levných rostlin, a tak i za stálého deště dost nakupujeme. Kdo neměl deštník, docela promokl, že Karle?! Přes silnici je u domku malá skalka a výstava a prodej keramiky. Mají zde pěkné věci, ale celkem drahé. A tak ani nevím, zda někdo keramiku nakoupil. Na letošním zájezdu jsme navštívili i netradiční skalku manželů Boháčových
v Horním Sklenově poblíž hradu Hukvaldy
foto M. Martan
26
Ubytování máme v Čeladné v horském hotelu Čeladenka ve třech domcích typu Okál, již dost vybydlených. Ubytujeme se a po hodinovém čekání dostaneme i večeři! Jelikož nocujeme v horách, tak zde noční bouřka pěkně duní a rozléhá se. Ráno po snídani již bez problému a za slabého deště jedeme do Čeladné k příteli Šigutovi.
Opět nádherná zahrada, kterou si vychutnáváme bohužel pod deštníky, protože již neprší, ale leje. Od poslední návštěvy v roce 2002 tato zahrada vyrostla do krásy. Střed tvoří udržovaný trávník, po stranách lemovaný výsadbou jehličnanů s právě kvetoucími rododendrony a azalkami ­ nádhera, velké uznání a obdiv vám pane Šigute! Ti nejodolnější z nás nakupují azalky a čarověníky za dobré ceny. Další návštěvu máme u Boháčových v Horním Sklenově pod zříceninou hradu Hukvaldy. Zrovna neprší, ale účastníkům se nechce 300 metrů pěšky. Za vedení pana Boháče složitě objíždíme po horské silničce až k jejich domu. Jejich zahrada je vybudovaná za domem v mírném svahu a první dojem je opět šok. Je to kamenný areál zvláštního typu, spousta skalek, kamenů na výšku i šířku, různých scenérií a doplňků. Prostě pro kámen to asi nemají daleko. Opravdu je to ale úžasné dílo lidských rukou (a silného traktoru). Mně se areál líbil – někteří ale tvrdí, že zde mají „překamenováno“. Opět prší, a tak připravené občerstvení přichází velmi vhod. Vřelé díky! Hodně se zde nakupuje.
Další zastávka je ve Štramberku. Máme domluvenou návštěvu arboreta v bývalém lomu. Tak za slabého deště a silného větru jen někteří jdeme ke vstupu, kde nás čeká pan Petr Pavlík. Provádí nás po tomto krásném místě, na jehož vybudování se sám podílel. Lom byl totiž po skončení těžby vápence zavezen jako skládka. Na jeho vyčištění bylo třeba mnoho lidské práce a odvoz 400 fůr. Vzniklo úctyhodné dílo zapáleného jednotlivce, klobouk dolů! Nyní už zde vyrůstá původní vápencová květena s mnoho vzácnými druhy rostlin i živočichů.
Docela zmrzlí a promoklí sedáme do autobusu a odjíždíme směr Brno. Cestou zastavujeme v areálu Bystrovany u Olomouce. V dešti jsme si prohlédli moderní arboretum se spoustou vzácných dřevin. Pak se chceme občerstvit ve zdejší restauraci, ale je zde svatba, a tak na nás nemají čas. Vedení proto rozhodlo – jedeme raději domů! K Bohémě přijíždíme po 16. hodině. Tento zájezd nám přinesl úžasné estetické zážitky, dobré nákupy a taky nepřízeň počasí – ale to je už zapomenuto. Všichni proto vyslovujeme vřelé díky paní Utinkové a organizátoru panu Karlu Rozehnalovi. Potlesk od všech účastníků.
Ladislav Souček, Lysice
PŮJČOVÁNÍ KLUBOVÝCH KNIH A ČASOPISŮ
Klubová knihovnička je od letošního roku umístěna u přítele Rozehnala na Barvičově ulici v Brně. Půjčování bude probíhat tak, že si zájemci na členské schůzi podle seznamu, který bude k dispozici u knihovnice př. Ruttkayové, vyberou knihy nebo časopisy a na další členské schůzi tyto obdrží. Pokud knihovnice nebude přítomna, je možné nahlásit požadované výpůjčky příteli Rozehnalovi a poté je na další schůzi též obdrží. Vracet výpůjčky budou členové také na členských schůzích. Doplňování novinek bude provedeno vždy začátkem roku za rok předchozí. Seznam knih a časopisů je uveden i na internetu pod adresou www.skalnicky­brno.cz. Kdo nemá k dispozici internet, může seznam obdržet v tištěné podobě u knihovnice na členské schůzi. Marta Ruttkayová
27
anketních lístků získal cenu diváka vítězný snímek Phyteuma sieberi přítele Zdeňka Hlavoně ze Syrovic. Snímek, který najdete v barevné příloze, byl pořízen na jeho skalce u rodinného domu. VÝMĚNA SEMEN
Dobře vyčištěná semena prosím zasílejte letos na novou adresu:
Miroslav Pospíšil, Palackého nám. 14, 665 01 Rosice email: [email protected]
tel. 606 544 132
Uzávěrka příjmu semen do akce je 3. 11. 2011, semena můžete ještě ten den odevzdat osobně na členské schůzi. Vyhotovený seznam semen budeme automaticky zasílat pouze dárcům, ostatním zájemcům jen na požádání. Aby rozesílání seznamu bylo co nejrychlejší, sdělte nám prosím, pokud máte, vaši e­mailovou adresu.
Prosíme dárce, aby dodaná semena sami neporcovali a neuzavírali v sáčcích kancelářskou sešívačkou. Sáčky označené názvem druhu očíslujte v abecedním pořadí. Dbejte na správné označení a porovnejte, zda se obsah sáčků shoduje s přiloženým abecedně řazeným seznamem darovaných semen (písmeno CH zařazujte do seznamu jako písmeno C). Na plakátku naší letošní výstavy byla Delosperma congestum přítele Hedbávného.
Připomínáme, že soutěže o nejkrásnější digitální fotografii se může zúčastnit pouze člen klubu skalničkářů Brno (řádný nebo čestný) s fotografiemi, které sám pořídil. Současně by měly být splněny následující podmínky a doporučení:
1. Od jednoho autora bude do soutěže přijímáno maximálně 10 kusů digitálních fotografií. 2. Aby bylo možné použít fotografii na leták, musí mít orientaci „na šířku“.
3. Motivem snímků by měly být skalničky nebo skalkové partie.
4. Snímky mohou být do soutěže podány
- e­mailem na adresu [email protected], do předmětu prosím napište heslo fotosoutěž
- na CD příteli Doležalovi nebo kterémukoli členu výboru, nejlépe na členské schůzi osobně
- na CD poštou: MUDr. Miroslav Doležal, Koráb 137, 666 01 Tišnov
- z vašeho „flash disku“ do klubového notebooku na členské schůzi 6. 10. 2011 nebo 3. 11. 2011
5. Soutěžící musí předložit seznam svých snímků tak, aby první na seznamu byl ten snímek, který autor pokládá za nejzdařilejší, poslední snímek za nejméně zdařilý. 6. Termín podání je nejpozději do 3. 11. 2011 (pozor na prodlevu FOTOSOUTĚŽ
Vyhlašujeme již 5. ročník Soutěže o nejkrásnější digitální fotografii. Výsledkem budou opět dvě vítězné fotografie. Jednu použijeme na leták pro příští ročník jarní výstavy a druhá získá „cenu diváka“. 4. ročník fotosoutěže o nejkrásnější digitální fotografii proběhl na výroční členské schůzi 22. ledna 2011. Do soutěže bylo přihlášeno celkem 24 snímků od 6 autorů. Hlasováním diváků pomocí 28
při odesílání poštou). Stav k 30. 6. 2011
Vyhodnocení soutěže bude probíhat následujícím způsobem. Snímek pro použití na propagační leták jarní výstavy vyberou členové výboru hlasováním. Ze zbývajících fotografií bude sestavena kolekce a ta bude promítnuta na výroční členské schůzi. Při výběru se bude přihlížet k pořadí snímků v průvodních seznamech, což znamená, že budou promítnuty ty obrázky, kterých si autoři nejvíce cení. Účastníci výroční členské schůze pak vyberou vítěznou fotografii hlasováním pomocí anketních lístků. Další podrobnosti budou sděleny na schůzi. Autora vítězného snímku čeká drobná odměna.
Do scénáře fotosoutěže bude opět zařazen další bod. Taková soutěž v soutěži. Na výroční členské schůzi budou dána do osudí jména těch přítomných, kteří hlasovali pro snímek, jež se stal celkovým vítězem. Z nich bude jeden vylosován. Dostane na památku zvětšenou reprodukci vítězného snímku. Z technických důvodů to pochopitelně nebude hned na výroční schůzi, ale na nejbližší schůzi členské. Minule tuto cenu vyhrála př. Servisová.
MM
Přírůstky za 1.pololetí 2011: 138 členů
Říhová Irena
Suchomel Aleš
Machálková Marie
Skřivanová Kateřina
Uhlířová Marie
Kotcová Hana
Krejcarová Marie
Stopka Jan ­ obnovené členství
Úbytky za 1.pololetí 2011:
Axmanová Olga (1923) ­ neplnění členských povinností
Čejková Hana
(1947) ­ na vlastní žádost
Fišer Miroslav
(1967) ­ neplnění členských povinností Horáková Milena (1944) ­ na vlastní žádost
Malíř Arnošt
(1928) ­ neplnění členských povinností
Molatová Jana
(1937) ­ neplnění členských povinností
Perenčayová Anna
(1949) ­ na vlastní žádost
Peichlová Marie (1947) ­ neplnění členských povinností
Prokešová Danuše
(1930) ­ na vlastní žádost
Zerhauová Dana (1961) ­ na vlastní žádost Upozorňujeme všechny členy, že členské příspěvky na rok 2012 se platí od 1. 1. 2012 do 31. 5. 2012. Za neuhrazení členského příspěvku bylo vyloučeno v tomto roce 5 členů.
INFORMACE Z KLUBU
Z členské základny
Členové, kteří nedocházejí na členské schůze a požadují zaslání zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku 150 Kč zaplatit ještě poštovné 35 Kč v ČR a ve SR 80 Kč.
Stav k 1. 1. 2011 140 členů
Přírůstky za 1. pololetí 2011
8 členů
Úbytky za 1. pololetí 2011 ­10 členů
Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu 29
nahlásili nové údaje co nejdříve na adresu: Marie Servisová, Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob. 608 502 916, nebo Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno, tel. 543 211 604 nebo mob. 732 522 841.
Marie Servisová
Ing. Mojmír Martan, Úvoz 7, 602 00 Brno nebo na e­mail: [email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171
Inzerce
•
Nabízím ze svých přebytků skalničky a lekníny (pro hloubku vody 50­90 cm).
Zdeněk Hlavoň, Syrovice 315. Jen osobní odběr po telefonické domluvě. Tel. 606 887 519.
Drobné zprávy a informace
-
-
Ve dnech 16.­18. 9.2011 se předseda klubu spolu s dalšími 3 členy výboru zúčastní tradičního Setkání skalničkářských organizací, které organizují skalničkáři z Nejdku.
Již známe termín naší jarní výstavy skalniček, uskuteční se ve Čtyřlístku od 28. 4. do 5. 5. 2012. Připomínáme adresu našich internetových stránek: www.skalnicky­brno.cz
Uzávěrka 65. čísla časopisu Skalničkářův rok je 3. 1. 2012, časopis bude k dispozici na lednové VČS
Pište prosím články, veškeré příspěvky posílejte na adresu: 30
KALENDÁŘ AKCÍ KLUBU V 2. POLOLETÍ 2011
1. 9.
22. 9.
16:30
9:00 ­ 15:00
17:00­18:00
23. 9.
24. 9.
25. 9.
26. 9.
26. 9.
27. 9.
6. 10.
3. 11.
9:00 ­ 18:00
9:00 ­ 18:00
9:00 ­ 18:00
9:00 ­ 17:00
17:00 ­ 18:30
8:00 ­ 10:00
16:30
16.30
1. 12.
3. 1. 2012
21. 1. 2012
16.30
9.00
členská schůze s přednáškou (Křenová)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
členská schůze s přednáškou (Křenová)
členská schůze s přednáškou (Křenová)
nejzazší termín předání semen do výměny
uzávěrka fotosoutěže 2011
členská schůze s přednáškou (Křenová)
uzávěrka zpravodaje č. 65
výroční (volební) členská schůze (Křenová)
Nepředvídatelné události mohou způsobit změny v programu, čase i místě konání těchto akcí.
31