Želivské ozvěny č. 2/2007

Transkript

Želivské
ozvěny
Ročník VIII. – Číslo 2
červenec 2007
obeczeliv.cz
www.obeczeliv.cz
Slet čarodějnic
V pondělí 30. dubna uspořádal Klub Jeřabiny v Želivě „ Slet čarodějnic“.
N
a start k obecnímu úřadu se dostavilo
devět okouzlujících čarodějných dam.
Soutěže o titul „ Miss Striga“ se
účastnilo všech devět krasavic a Porota rozhodla
takto: 1. místo obsadila Božena Vidovičová
(byla tak krásná, že ji ani vlastní pes nepoznal).
Vyhrála becherovku,.2.místo obsadila nezletilá
čarodějnická učnice Monika Hlaváčová
s modrými vlasy.Vyhrála bonboniéru. 3. místo
obsadila Jana Behinová, která předvedla
bravurní jízdu na koštěti. a vyhrála čokoládu.
Všechny krasavice obdržely také diplom. Ceny
do soutěže věnoval Klub Jeřabiny.
Pak se přibližně 70 dospělých s dětmi
a lampióny, za hudebního doprovodu
místního rozhlasu, vydalo přes obec na
louku nad Belákem, kde pánové z Klubu
Jeřabiny připravili krásnou vysokou hranici.
Děkujeme Vám za ni, přátelé.
U hořící hranice již na nás čekalo asi 20 lidí.
Setkání přátel, vůně opékaných špekáčků,
praskot ohně, létající jiskry a veliký měsíc
dokreslovaly tu správnou čarodějnou noc.
Poslední opozdilci se rozcházeli až kolem
půlnoci.
V sobotu 16. června se konal už sedmý
Pohádkový les u Malé přehrady.
Návštěvníků, zvláště z okolí a vzdálených
měst bylo tolik, že se na některé opozdilce
nedostaly bonbony a sušenky, připravené na
jednotlivých stanovištích. Babka
z perníkové chaloupky rozdala plný veliký
koš voňavých perníčků. Nezbyl ani jeden.
A jaká pohádková zastavení jste mohli
vidět? U vchodu hlídali klauni, za nimi
byli Křemílek s Vochomůrkou, indiáni,
piráti, zvířátka ze Čtyřlístku, pohádkové
zahradnice, lesní muž se zvířátky, Bob
a Bobek, Sněhurka, čarodějnice, perníková
chaloupka, nebe, království, Manka
a Rumcajs, černokněžník, princezna ze mlejna,
princ a princezna, peklo a sudičky u Růženky.
Na konci putování znavení poutníci našli
odpočinek v občerstvení pana Mičky.
Bavit zástupy návštěvníků víc než tři hodiny
bez oddechu a často na místech zalitých
sluncem, není rozhodně jednoduché,
a tak bych upřímně chtěla poděkovat všem
pohádkovým postavám a pomocníkům za
obětavost a vytrvalost, sponzorům akce pak
za podporu. Bez nich všech by se pohádkové
odpoledne nemohlo konat. Na shledanou za
rok se těší vaše Jeřabiny. Anděla Tomanová
Zajímavá soutěž plná želivských pověstí
Pokračování soutěže:
Odpovědi na soutěžní otázku z čísla1/07,ve které jste měli
poznat o které kapličce vypráví pověst Želivský poustevník, zní:
1.Kaplička Panny Marie, 2. Stojí ve Vošťavku, 3. Kaplička
Nalezení sv. Kříže na Kalvárii. Správné odpovědi nám zaslalo osm
soutěžících a z nich byly vylosovány: Tereza Veletová, Želiv
a Dagmar Nováková, Humpolec, které si jako odměnu zakoupí
knihu dle vlastního výběru v ceně 150 Kč. Paragon jim bude do
konce července proplacen na OÚ v Želivě. Blahopřejeme.
2. ZACHRÁNĚNÝ OPAT
V Želivě při silnici stojí pozdně barokní kaplička, postavená mezi
lety 1754 – 1773. Nechal ji zde postavit na památku svého
zachránění želivský opat. A co vypráví pověst?
V letech 1752 až 1774 byl želivským opatem Arnošt Morávek
a ten se jednou, na svátek svatého ........, vydal kočárem taženým
koňmi na cestu do nedalekého Pelhřimova. Na silnici, která vedla
kolem Ovčácké stráně, z části porostlé lesem, se koně splašili,
uhnuli z cesty a hnali se k vysoké stráni nad Trnávkou. Ve strachu
o život prosil opat o pomoc Pannu Marii a skutečně byl vyslyšen.
ozvenyléto07.indd 1
Čep, který držel pohromadě přední a zadní část vozu se náhle
uvolnil, zadní část vozu, ve které seděl opat, se oddělila a v pádu
se zastavila o vyčnívající skalisko. Přední část vozu i s koňmi se
však řítila dolů z prudkého svahu k řece, ale i ta se nakonec
o statný buk zastavila, a tak se i kočí zachránil.
Zachráněný opat dal z vděčnosti postavit na tomto místě kapli a
zasvětil ji svatému ...... Paduánskému, jehož přímluvě přičítal své
zázračné zachránění.
Kaplička je nevelká, ale po stránce stavitelské velmi krásná, čistě
barokního slohu. Ještě asi před dvaceti až třiceti lety tu bylo na
klenutém stropě vymalováno „Boží oko“ a také výjev zachránění
jmenovaného opata, Panna Maria a sv. ...... Paduánský. Nyní je
kaplička vybílena a nad malým oltářem visí obraz světce, kterému
je kaplička zasvěcena.
OTÁZKY:
1. Kde kaplička v Želivě stojí?
2. Lidmi je kaple nazývána jménem světce, pro kterého
byla postavena.
7/2/07 4:35:19 PM
ČERVENEC 2007
Želivské ozvěny
Informace ze zasedání zastupitelstva obce
5. zasedání zastupitelstva se konalo 30. 5. 2007.
Podle programu byly nejprve projednány
žádosti o půjčky z Fondu modernizace
bydlení. Starosta seznámil s postupem
prací investiční akce „ZTV u školy“, která
zdárně pokračuje.
Zastupitelé zároveň schválili 7 hlasy
prodej stavebních parcel v léto lokalitě v k.
ú. Želiv těmto žadatelům:
parc. č. 457/60 paní Renátě Noworytové
parc. č. 457/61 p. Bohumilu Smíškovskému
parc. č. 457/62 p. Petru Adamcovi
parc. č. 457/63 p. Lukáši Krčilovi
parc. č. 457/66 p. Stanislavu Krausovi
parc. č. 457/67 a 457/68 p. Jaroslavu
Veselému
parc. č. 457/69, 457/70 a 457/71 p. Petru
Koudelkovi
parc. č. 457/72 a 457/73 p. Pavlu Bártovi
parc. č. 457/81 a 457/82 p. Danielu
Štěpánkovi
parc. č. 457/83 pí Heleně Peterkové
parc. č. 457/86 a 457/88 pí Janě Závodské
parc. č. 457/93, 457/95 a 457/98 pí Zuzaně
Řádové
parc. č. 457/96 a 457/99 p. Štefanu
Vidovičovi
parc. č. 457/100 a 457/101 pí Jarmile
Krpálkové
parc. č. 457/102 ing. Janu Slavíkovi
parc. č. 457/103 p. Miroslavu Janálovi
parc. č. 457/104 pí Martě Pohanové
parc. č. 457/105 p. Jakubu Hrůzovi
parc.č. 457/108 pí Petře Novákové
parc. č. 457/109 pí Michaele Hajné
parc. č. 457/110 p. Zdeňku Zemanovi
parc. č. 457/111 p. Josefu Jarošovi
Dále starosta obce předložil zprávu
postupu investiční akce „posílení vodovodu
Brtná“. Akce by měla být dokončena na
podzim.
Místostarosta obce informoval přítomné
o problematice pečovatelské služby. Dle
nového zákona má obec oprávnění k jejímu
provozování jen do 30. 6. 2007, proto
podala výzvu jednomu zájemci k podání
nabídky, a to Oblastní charitě Havlíčkův
Brod, která nabídku podala.
V organizačních záležitostech byl
schválen prodej části pozemku PK 617/3 v
k. ú. Brtná p. Hypšovi, bezúplatný převod
parc. č. 1293/1 a 1293/2 v k. ú. Želiv /MK
Zadní kout/ a parc. č. PK 490 v k. ú. Brtná
od ÚZSVM do vlastnictví obce, bezúplatný
převod parc. č. 1111 v k. ú. Bolechov od
Pozemkového fondu ČR do vlastnictví
obce, prodej části parc. č. 163 v k. ú. Želiv
p. Pavlu Sulíkovi,
Schválilo rozpočtové změny č. 1/2007,
hospodářský výsledek ZŠ Želiv a MŠ
Paraplíčko Želiv za r. 2006, navýšení fin.
prostředků na mzdy účetní MŠ Želiv
o 36349,- Kč, udělení výjimky z počtu
6. zasedání zastupitelstva
27. 6. 2007
Starosta obce předložil závěrečný účet hospodaření
obce za rok 2006, a to bez výhrad.
Dále bylo schváleno uzavření smlouvy o přezkumu
hospodaření obce za rok 2007 s firmou Tempo Brno.
Místostarosta předložil záměr prodeje stavebních
parcel v lokalitě „U školy“ panu Michaelu Líblovi,
manželům Buňatovým a panu Michalu Šimůnkovi, jenž
byl zastupitelstvem schválen.
Dále Zastupitelstvo obce schválilo rozpočtové změny
č. 2/07 a příspěvek pro mateřskou školu Paraplíčko ve
výši 3000,-Kč na zabezpečení 30. výročí otevření školky.
Starosta obce dále přítomné zastupitele seznámil se
směrnicemi o stravování zaměstnanců obce Želiv
s platností od 1. července 2007.
Zastupitelé dále vzali na vědomí zprávu o postupu
prací na investiční akci ZTV u školy a vodovodu Brtná.
Michael Líbl, místostarosta
žáků ZŠ Želiv na školní rok 2007-2008,
Michela Líbla jako zástupce obce do
mikroregionu Zálesí.
Nebyl schválen prodej garáže na parc.
č. 302 v k. ú. Želiv /u hřbitova/, obec
evidovala 4 žádosti.
Starosta obce informoval o osudu
budovy léčebny v Želivě. Tato bude státem
nejprve nabídnuta statním organizacím,
poté případně dalším zájemcům, v případě
nepříznivých okolností usilovat o získání
majetku do vlastnictví obce.
Dále místostarosta obce informoval
o letošní připravované kulturní akci
UNISONO, která je ohrožena z důvodu
nedostatku finančních prostředků.
V diskusi vystoupila pí Dolejšová
s připomínkou, že je v obci velice slabý
signál Vodafonu. Bylo odpovězeno, že již
mají stavební povolení na zesilovač, mělo
by tudíž dojít brzy ke zlepšení.
Dále pí Dolejšová poukázala na potíže
s užitkovou vodou.
V době velkých veder nezodpovědní
občané zalévají trávníky, voda neteče
a dochází k častým poruchám. Bylo
navrženo, aby si občané nainstalovali na
své náklady vodoměry a vodu odebranou
nad určitý limit platili zvýšenou sazbou.
Toto opatření bude zavedeno až od příštího
roku.
OZNÁMENÍ
Upozornění pro nájemce hrobových míst: podle § 25
zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví se každé uložení
rakve nebo urny,a také opravy pomníků a obrubníků musí
předem písemně ohlásit na obecním úřadě v Želivě.
KNIHOVNA
INFORMUJE:
- v době letních prázdnin
bude Knihovna Josefa
Čapka
v Želivě otevřena pouze ve
čtvrtek od 8 do 11hod.
a od 15 do 19.30hod.
- Ve čtvrtek 26. července
se od 10hod. bude v
knihovně konat turnaj v
hraní pexesa.
Knihovnice se těší na
dětské závodníky.
2
7/2/07 4:35:20 PM
ČERVENEC 2007
Želivské ozvěny
Cílovka
Jako již tradičně každý rok, tak i letos členové Autoklubu v
Želivě zorganizovali tak zvanou „cílovku,“ s cílem neznámým.
Letos tato akce proběhla o víkendu 26. až 27. května.
T
rasu plánovali pánové Hrůza, Josl
a Koudelka. Jelo téměř čtyřicet
posádek a naše posádka se této
akce účastnila poprvé. Zvědavost a napětí
vrcholilo – kam asi pojedeme a jestli se někde
neztratíme? Start akce byl v autokempu Želiv.
Vyrazili jsme asi v půl osmé, dostali jsme
itinerář (návod na cestu) spolu s několika
fotografiemi různých staveb, které jsme měli
cestou vidět a napsat názvy vesnic, kde stavby
stály. Doplňkem byly také otázky z testů
autoškoly k prověření našich znalostí. Trasa ze
Želiva vedla na Červenou Řečici a pokračovala
dále malými vesničkami, po úzkých silničkách.
Mohli jsme obdivovat krásnou přírodu
a stavby, které bychom jinak neviděli, protože
bychom tudy asi nikdy nejeli. První zastávkou
s úkolem, po sedmdesáti pěti kilometrech,
byla Jistebnice. Tam jsem zaparkovali na
malém hezkém náměstíčku a vyrazili vzhůru
do kopce ke kostelu, abychom zjistili co jsme
potřebovali. Pak jsme pokračovali dál
a pozorně se drželi itineráře, počítali kilometry,
a sledovali křižovatky, abychom někde
nezabloudili. Blížilo se poledne a s ním pauza
na oběd.
Další zastávkou s úkolem byl z části opravený
zámek Blatná, u zámku vodní příkop a hezký
park. Bylo nač se dívat. Pak trochu pozornosti,
abychom správně pokračovali v další cestě.
Projeli jsme vesnicí s velkým kamenolomem
a v dalších vesničkách jsme budili pozornost
místních obyvatel zvýšeným automobilovým
provozem.
Poslední zastávkou byl hezky opravený zámek
v Březnici s udržovaným parkem a strašidly
v podzemí. Tam jsme v klidu doplnili testy
a vyrazili na poslední etapu směrem na
Rožmitál pod Třemšínem. Cesta nás zavedla
několik kilometrů za Rožmitál, do malebného
kempu Brdy, uprostřed lesů, kde jsme se
dověděli ještě dva tajné úkoly. Naše posádky
se chytala jen z části, ale co? Šlo přece o hru,
cílem byl výlet a něco nového vidět. Není
přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Počasí
bylo pěkné, stejně i ubytování v malých
útulných chatičkách. V areálu kempu byl
i bazén. Co víc si přát?
Trasu vybrali organizátoři dobře a patří jim
za to dík od všech zúčastněných. Večer pak
proběhlo vyhlášení tří nejúspěšnějších posádek,
které obdržely poháry a diplomy a pak
následovala zábava s hudbou.
A můj dojem z celé akce? Je pravdou, že
jsem čekala víc úkolů a vyšší náročnost, ale
v celku akce splnila mé očekávání. Snad jen
jediné – čas v kempu šlo ještě využít k nějaké
soutěži či dalšímu úkolu a při vyhlašování jsem
očekávala, že se dovíme více podrobností,
například celkový počet posádek, jejich
účastníků a také celkové pořadí posádek.
Čekala jsem asi víc informací jak jsem zvyklá
z podobných soutěží, kterých se účastníme. Tak
snad příště.
J.H.
KORÁLKY
Alena Moranová
Oči upřené do dálky
vzpomínám na ty korálky
co jako holka malá
ráda jsem nosívala,
když pak na jarní
procházce
jsme povídali o lásce.
Natrhal jsi mi fialky,
za tenhle vonný jarní
skvost
vzal jsi mi moji
nevinnost,
ta ruka co mě hladívala
snad nechtíc korálky mi
zpřetrhala.
Kam zmizel jsi, snad jen
vítr ví,
ten mi to ale nepoví,
v životě se to někdy
stane,
že z lásky co rychle jako
oheň vzplane,
zůstanou jen ty korálky
na louce rozsypané.
Letní pozdrav ze Vřesníka
Tak je tu konečně léto, počasí nám zatím
přeje, sluníčko svítí a všude je cítit taková
ta „letní pohodička.“ Sem tam nějaká ta
bouřka a sprška, ale to už k tomu patří a při
velkém teple to přijde i vhod.
Všude se odkryly bazény, nastaly grilovačky a jiné zahradní
akce a ve vzduchu je každou chvíli cítit vůně naloženého masa
nebo buřtů. Alespoň na chvíli jsme uklidili do skříní zimní
oblečení a můžeme provětrat trička, šortky, šaty a plavky.
Už jsou tu prázdniny, na které se těší hlavně děti, které odjedou
k babičkám a dědečkům nebo na letní sportovní a skautské
tábory. Anebo zůstanou doma a budou s kamarády vymýšlet
různé hry a lotroviny. Nebudou muset brzy domů, psát úkoly
a povinně číst a psát – a to je přeci bezva. Vzpomínám, jak
to bylo skvělé, když nastaly prázdniny a já odjela na celé
dva měsíce k babičce do Jeseníků. Byly to moje nejkrásnější
prázdniny. Spousta kamarádů a zážitků, na které se
nezapomíná. Takové prázdniny přeji všem dětem.
No a my dospěl? Budeme se těšit na dovolenou, jestli nám ji
zaměstnavatel dá, a vyrazíme s rodinou do přírody pěšky, na
kole, na raftu nebo do ciziny za horkými plážemi a mořem...
A co je u nás nového? 12. května byla v Brtné hasičská soutěž,
na které se naši umístili na 5. místě. Naši chlapci – hasiči začali
už zaučovat starší i mladší děti a jsou do toho tak zapálení, že
v Křelovicích 6. června vybojovaly starší děti 1. místo a mladší
hasiči 6. místo. Byla z toho obrovská radost a naši mladí to
oslavili dětským šampaňským. No, a aby toho nebylo málo, tak
v sobotu na večerní soutěži v Jiřicích byla mládež opět na
1. místě! Začali trénovat teprve před měsícem a úspěch se
dostavil opravdu brzy. Všechny nás to potěšilo, ale nejvíc děti,
kterým zářily oči štěstím a pýchou. Moc si přejem, aby jim to
nadšení ještě hodně dlouho vydrželo.
Dětem krásné prázdniny, dospělým nádhernou dovoleno,
houbařům mnoho hub, hodně sluníčka a stále bezva náladu
Lada Vlčková
přejí všichni ze Vřesníka.
3
7/2/07 4:35:21 PM
ČERVENEC 2007
Želivské ozvěny
Tělesná výchova, sport a brannost
(Ze soutěžní práce obecního kronikáře v
roce 1989)
SPORT A BRANNOST VE SVAZU
POŽÁRNÍ OCHRANY.
Podíl základní organizace SPO na
zvyšování tělesné zdatnosti, zejména při
práci s mládeží není zanedbatelný, i když
přípravy na soutěže a jejich provádění jsou
jen v letních měsících. Základní organizace
SPO má dva kroužky mládeže (mladší
a starší žáci) a jedno družstvo dorostu.
Požární sport v současné době, už na
úrovni oblasti či kraje, je poměrně náročný
na fyzickou zdatnost.Proti minulosti se
zvýšil podíl požárníků na branné výchově,
jednak prostřednictvím námětových cvičení
za součinnosti s civilní obranou a také
brannými závody mládeže prováděnými
v Želivě pod Malou přehradou jako krajská
soutěž. V roce 1987 se zúčastnilo více
než 500 startujících. Mimo požárnických
disciplín se soutěžilo v běhu, střelbě ze
vzduchovky, hodu granátem, šplhu po laně
a orientaci. 60. výročí založení TJ Sokol v
Želivě v roce 1980 (předseda Artur Strnad).
U příležitosti oslav 60. výročí založení
uspořádala TJ Sokol mimo jiné na
Panuškách slavnost s kácením máje.
Různé maškary, policajti, koňská a psí
spřežení, značný počat občanů s hudbou,
všichni šli průvodem od kaštanu na
Panuška, kde se konal hlavní program.
Členové jezdeckého oddílu z Komorovic
předvedli ukázku drezůry koní, žáci
základní školy se pochlubili nácvikem na
celostátní spartakiádu a program doplnily
různé vtipné i kritické říkanky na adresu
spoluobčanů, místního národního výboru
i složek Národní fronty. Soutěží o ceny ve
šplhu na máj a jejím vydražením slavnost
skončila. Účastníci slavnosti se shodli, že
tak pěkná podívaná s takovou návštěvou už
v Želivě dlouho nebyla.
TĚLOCVIK A BRANNÁ VÝCHOVA NA ZŠ
Podle svých možností a v rámci osnov se
na tělovýchově a brannosti podílela též
škola. Na tělocvik by mělo být ve škole
66 hodin ročně, prakticky je to jen 55
hodin, a to je vzhledem k minimální
fyzické námaze mimo školu málo. Je také
zjištěno, že děvčata od 7. třídy v mnoha
případech ke své vlastní škodě ztrácejí o
tělovýchovu zájem a také se snižuje tělesná
zdatnost branců. Škola organizuje různé
sportovní kroužky, žáci a žákyně se podílejí
na různých akcích pořádaných obcí. V
OKRSKOVÁ SOUTĚŽ SDH
Letošní pořádání okrskové soutěže SDH v požárním útoku připadla na nás, hasiče z Brtné.
Den D a čas Č jsme naplánovali na 12.5.2007 ve 14,00 hod. Již potřetí se konala na louce
u rekreačního zařízení Strabak u Trnávky. Louku nám posekl a dal k dispozici pan Veleta,
za což mu tímto děkuji. Ještě hodinu a půl před začátkem to ale vůbec nevypadalo dobře,
nebe se zatáhlo a spustil se pěkný liják. Ale svatý Florián stál při nás a během chvilky
zase svítilo sluníčko. A tak se na startovní listinu mohli zapsat hasiči ze Želiva, Sedlice,
Vřesníka, hosté z Petrovic a ženy hasičky ze Sedlice. My zapojujeme do dění ve sboru
mládí a tak nasazujeme mužstva dvě. Áčko na začátek a béčko na konec startovní listiny.
První na startu Brtná A nasazuje laťku hodně vysoko časem necelých 31 sekund. Vřesničtí
měli dobře našlápnuto, ale rozpojená hadice k rozdělovači jejich snahu zhatila - trocha
sprchování jistě osvěžilo. Také u brtenského béčka byla voda v hadicích až moc brzo, že
nám vý proud předvedl “tanec s kobrou”, ale
naštěstí vše dobře ve zdraví dopadlo a útok
dokončily. A tak mohly být vyhlášeny výsledky.
První místo v ženském útoku obsadila
tradičně Sedlice. Mezi muži to dopadlo
následovně:
1. místo Brtná A, 2. místo Želiv
3. místo Brtná B, 4. místo Sedlice
5. místo Vřesník
Celkově druhý nejlepší čas dosáhli hosté z
Petrovic. Každé družstvo obdrželo diplom a
skleněný pohár, který mohlo hned naplnit
a oslavit tak své umístění - slavilo se do ranních hodin. Ani zde však nechyběla, jak je to
při podobných akcí v Brtné zvykem “ První Brtenská TV”, která vše natáčela a DVD bude
dáno do obecní knihovny. Závěrem bych chtěl poděkovat soutěžícím za předvedené výkony a
divákům za fandění.
Hasič Brteňák.
roce 1980 se šestnáct žáků školy, vedených
učitelkou Marií Pačutovou, zúčastnilo v
kategorii mladšího dorostu VI. Celostátní
spartakiády v Praze. Ke sportovním
činnostem, a to i neregistrovaným, slouží
areál na Panuškách, tělocvična ve škole
a malé volejbalové hřiště u kláštera.
Citelně už mnoho let chybí v obci hřiště
na kopanou, je ve výstavbě a mělo by být
hotové v tomto volebním období. Zatím
hrají fotbalisté domácí zápasy na hřišti
v Petrovicích. I tato skutečnost svědčí
o porozumění a dobré spolupráci mezi
oddíly.Nedostatkem je, že škola nemá
vlastní hřiště a ani požárníci nemají vhodné
místo, kde by mohli nacvičovat třeba
štafetu 4x 100 m překážek. Od roku 1985
je v provozu umělý kanál pro vodní slalom
na Trnávce (uživatel TJ Tesla Žižkov Praha), ten však je pro amatérské sportovce
pro obtížnost nepoužitelný. Občané a širší
veřejnost však mají možnost vidět vrcholné
výkony tohoto sportovního odvětví.
(Pokračování příště). František Melichar
DVAKRÁT O ČAPKOVI
BRATŘI VE VĚTRU.
Pod tímto titulkem zveřejnila „Chvilka
pro tebe“ č. dubna vzpomínkovou
dvoustranu na bratry Karla a Josefa
Čapkovi. O Josefovi, jehož jméno nese
naše knihovna, se v závěru hovoří:
„ ... gestapo ho zatklo v Želivě, kde
trávil dovolenou a odvezlo ho do
koncentráku.“
OBDIVOVAL JSEM HO JAKO LITERÁTA!
Dokonce dvakrát se bývalý opat
premonstrátů Bohumil Vít Tajovský
setkal s Josefem Čapkem. Hovoří o
tom i v knize Člověk musí hořeti, která
vyšla v roce 2001: Čapek jezdíval do
Želiva na letní byt. Bydlel v jedné místní
rodině, kde byl v září 1939 zatčen
gestapem. Jeho zatčení probíhalo
tajně, když ho odvezli, místní lidé si
mysleli, že odjel domů, do Prahy jako
vždycky. Teprve později se zjistilo, že
si pro něj přijelo gestapo. S Josefem
Čapkem jsem se setkal asi dvakrát.
Jednou jsem ho dokonce provázel
klášterní knihovnou. Bylo to začátkem
války, krátce před jeho zatčením.
Ale vzpomínky na něho mám už dost
matné. Jeho obrazy se mi sice líbily, ale
obdivoval jsem ho hlavně jako literáta.
-zfal-
4
7/2/07 4:35:23 PM
ČERVENEC 2007
Želivské ozvěny
Sto dvacet vyhaslých svící
(Dokončení vzpomínky na Josefa Čapka k jeho 120. výročí narození)
Šest let pod vězeňským číslem
V Dachau byl Čapek jen krátce. Již
v říjnu se ocitá za ostnatým drátem v
Buchenwaldu. Tehdy o něm želivský
poslanec Moudrý napsal: Čapek byl
mrzutý, otrávený a celkem pokleslý
nad skutečností, že zlo vítězí. Ani tak
nezdůrazňoval svůj osobní zájem a
osud, jako spíše těžce snášel současnou
bezmocnost proti bezohlednému násilí.
Patřil k těm, kteří těžce nesli zklamání.
Když se v něm něco vařilo, poznal jsem
to na jeho obličeji. Chvíli otálel a pak
najednou vybuchl pln znepokojení
a přesycený námitkami.
Za celou dobu šesti let - uvádí Emil
Filla – nás nikdo nevyslýchal a z ničeho
neobviňoval. Od počátku jsme si byli
vědomi toho, že se tak stalo z důvodů, aby
nás „nepohodlné“ odstranili a nastrašili
naše lidi doma.
Přes hladovou zimu 1940 byl Buchenwald
pro Čapka vězením ještě poměrně
nejklidnějším, protože byl obklopen mnoha
věrnými druhy, jak o tom píše bývalý
redakční přítel Bohumil Přikryl. „Nevím,
kolik nás tehdy sedělo u jednoho stolu.
Měli jsme však místa málo, takže jsme se
při jídle střídali u stolu. A protože jsem
byl Čapkovým sousedem, střídali jsem
se spolu. Spali jsme na lůžkách o třech
poschodích. Vybrali jsme si postel nad
sebou. Čapek jako starší v přízemí, já nad
ním. Za tři marky jsme si koupili společné
pantofle, které Čapek hlídal jako oko v
hlavě, protože k nim měl blíže.“
Za těch šest let prošel Čapek několika
koncentračními tábory a jako významný
malíř s dobrou pověstí -syn proslulého
lékaře- míval u esesáků i určité „úlevy.“
Když protektorátníky později nasadili na
práce pro říši, tu jednoho SS důstojníka
napadlo, že by mohl výtvarníků využít
pro malování pohlednic nebo něčeho
podobného. Tak s ostravským malířem
Dobešem, Belgičanem a Polákem maloval
lovecké výjevy a obrazy podle předloh
tyrolských krajin. Esesáci, poučeni o
slavném jménu malíře, byli nadšeni
malířským rukopisem a přímo se rvali
o jeho obrazy, které musel podepisovat
celým jménem. Pohrdavý postoj k takové
práci vyjadřoval Čapek svým nádenickým
prováděním. Připravil si tři rozměrná plátna
najednou, rozdělal si jasně modrou barvu
a natřel třikrát jasné tyrolské nebe... Jindy
Vila Svárovských v Želivě, kde Čapkovi
prožili léto 1939. Dnes na jejím místě
stojí obecní úřad.
pro ně dělali rodokmeny ve formě knížek
či nástěnek. Do klidné pracovní idyly
protektorátníků však jednoho dne uhodilo
z jasného nebe: Čapek při sčítání heftlingů
byl vyvolán a vsazen do bunkru, kde byl
držen v samovazbě a přísně izolován od
ostatního světa. Po několika dnech byl
převezen do berlínského Alexanderplatzu.
Toto období velmi živě popsal Ivan
Herben, který zde prožil jediný den:
„V podzemní kobce bez přívodu vzduchu
s jedinou žárovkou u stropu, bez možnosti
sednout si, v puchu lidských výkalů, bez
kapky tekoucí vody k mytí nebo pití,
o hladu, který měnil lidské tvory v bestie,
bez předepsaných vězeňských vycházek a
za stálého řevu dozorců, v tomto prostředí,
kterým -kromě lidských vášní, pudů
a neřestí- hýbaly v pravém slova smyslu
vši, bez lékařské péče, pokryt vředy jako
Job na hnojišti, žil Čapek plných sedm
neděl.“ Vyprávěl, že trvalo deset dnů
– pokud byl vůbec schopen počítat v tomto
podzemním pekle hodiny a dny – než si
mohl sednout. Deset dní stál, zmačkán
cloumajícím davem, deset dnů dřímal
vstoje na cizím rameni, než si mohl sednout
a dalších čtrnáct dnů trvalo, než si zasloužil
místo na zavšiveném kavalci se stejně
zavšiveným společníkem.
Po sedmi nedělích, jak uvádí Ivan Herben,
byl Čapek převezen zpět do Buchenwaldu
a vsazen do samovazby. Vídali jsme ho
jen na nemocniční ošetřovně. Jeho tělo,
podobající se kostře potažené hnisající
kůží, bylo doslova rozežráno od hmyzu a
mokvalo skoro dvaceti vředy.
Na jaře 1943 bylo „kunstmalerei“ zrušeno
a Čapek přeřazen do truhlárny, kde se
vyráběl pro všechny koncentrační tábory
nesmírně důležitý artikl – rakve. Deset
hodin denně do nich zabíjel hřebíky.
PŘIŠEL ÚNOR 1945.
Ovzduší v sachsenhausenském táboře se
stávalo denně méně a méně dýchatelné:
Existovaly nepřetržité nálety na Berlín, a o
Bartolomějské noci, uspořádané esesáky,
bylo v krátkých intervalech povražděno
stovky důstojníků a politiků všech
národností. A transportování nemocných
nákladními vozy do plynových komor jen
pár metrů za táborem, nepřidalo na náladě.
Takové bylo blížící se jaro. Jaro plné smrti.
I ta smrt je už unavena – říkal Čapek. I ta
smrt je už znechucena a přesycena z těch
krvavých jatek nacismu. Nemá už sílu
ukončit život naráz, proto je to umírání
tak bolestné, špinavé a pomalé. Tuto
atmosféru chtěl Čapek vyjádřit velkým
obrazem. „Mützen ab!“ se mělo jeho
pathetické plátno jmenovat. Nejednou
o něm hlasitě přemýšlel. „Chtěl bych
namalovat pohled na appelplatz, na němž
stojí ve vyrovnaných řadách heftlinci, v
popředí všichni ti nejubožejší, nejhubenější
a neutrápenější. A prostředkem po táborové
cestě kráčí smrt s kosou v ruce, připravena
ke kruté žni. Smrt se šílenýma očima, se
vztekle vyceněnými zuby, s esesáckou
přilbou na hlavě.“ I báseň o tom složil.
...Ach ne,to není Smrt – majestát,
to není světa nejmocnější panovnice,
toť hadrářka, špinavá vetešnice,
krysa či hyena, ohnivá špindíra,
jí postačí, co padlého kde posbírá,
posbírá, co chcíplo uprostřed muk.
Ne, Smrti se nebojím, však hrozím se muk!
V takové atmosféře – píše Ivan Herben
– jsme si v neděli 25. února 1945 s Josefem
Čapkem stiskli ruku. Naposled. Měl malý
raneček s kouskem chleba a kilogramem
cukru, který si ušetřil z vánočních darů od
Mezinárodního Červeného kříže, lahvičku
rybího tuku od norských kamarádů a trochu
prádla. Odjížděl do Bergen-Belsenu.
O pár týdnů později, na samém sklonku
té zatracené války, si ta špinavá vetešnice,
krysa či hyena, ohavná špindíra s esesáckou
přilbou na hlavě, zašla i pro Josefa Čapka...
Neskolila ho ani mávnutím kosy, ale
poslala na něho odpornou veš, roznášející
nákazu skvrnitého tyfu. Zašla si pro Čapka,
který tolik miloval život, a který toho měl
tolik světu ve svých osmapadesáti letech
ještě říci.
Třiadvacátého března jsme si připomněli
120. výročí narození Josefa Čapka. Sto
dvacet svící vyhaslo. Zdeněk Frantál
5
7/2/07 4:35:24 PM
ČERVENEC 2007
Želivské ozvěny
ZÁKLADNÍ ŠKOLA
„Největší naději na úspěch má to, co děláme s chutí.“ (z knihy
Myslet, učit se ...a zapomínat
D
alší školní rok skončil. Ano, není to
tak dávno, co jsme ho zahajovali a už
budeme zase bilancovat. Nejprve bych
se zastavila u některých akcí, které proběhly od
posledního čísla vydání obecních novin.
V květnu se uskutečnila v naší škole slavnostní
vernisáž krajské výtvarné soutěže Silnice a my
– bezpečně do školy. Tuto soutěž vyhlašuje
naše školy pravidelně vždy jedenkrát za dva
roky, letos se uskutečnil již 4. ročník. Do
soutěže zaslalo výtvarné práce 32 škol kraje
Vysočina, nejlepší práce jsme vybírali ze
405 výkresů. Porota sestavená z učitelů naší
školy nakonec vybrala 38 obrázků. Autoři
těchto prací obdrželi diplomy a věcné dárky,
které dětem předávali pan Michael Líbl,
místostarosta obce a paní Hana Kotková,
mluvčí OŘ Policie ČR. Součástí tohoto
slavnostního aktu byla i krátká kulturní vložka,
o kterou se postarali žáci naší školy. Nakonec
se všichni zúčastnění sešli v jídelně, kde na
každého čekalo malé občerstvení.
Děti jsme mohli odměnit jen díky sponzorům,
kterým tímto velmi děkuji. Byli to: Obec Želiv,
ZD Vysočina Želiv, OŘ Policie ČR Pelhřimov,
Besip Jihlava a Pekařství Velíšek Kamenice
nad Lipou.
Velmi oblíbený se pro děti stal již také
pravidelně pořádaný zážitkový kurz. Je jen
shodou náhod, že ten letošní byl také čtvrtý v
pořadí. Jen pořadatelé byli jiní. Letošní kurz
připravil pan učitel Cihlář a asistovali mu žáci
9. ročníku. Na děti (účastní se vždy druhý
stupeň) čekaly úplně jiné úkoly a aktivity, než
na které byly zvyklé z minulých roků – např. si
vyzkoušely přechod přes bažinu, přechod přes
řeku, pomocí lana lezly na strmý kopec aj.
Večer se vydaly na noční hru, která měla cíl
na želivské pláži. I tady žáci plnili připravené
úkoly. Těsně před půlnocí se vrátili do školy,
kde přespali – kluci v tělocvičně, děvčata ve
třídách. Na přespání ve škole se vždy hodně
těší, i když toho moc nenaspí. O tom jsem se
mohla letos přesvědčit sama, protože jsem
poprvé strávila noc ve škole. Druhý den se
slavil Den dětí. Pro děti jsme připravili den
plný netradičních sportů, ve kterých vytvářely
rekordy. Nechyběl ani oblíbený florbal a
zejména mladší děti se vyřádily na motokárách,
které přivezl pan Mareš.
V letošním školním roce byli žáci velmi
úspěšní v různých soutěžích:
dopravní soutěž mladých cyklistů – Kovařík,
Pohanová N., Studnička, Veletová T. – 1. OK v
Pelhřimově, 1. KK ve Žďáru nad Sázavou, 10.
celostátní kolo ve Zlíně
vybíjená smíšená družstva 5. tříd
– Bezstarostová, Čechová, Hora, Janák, Kopic,
Krejčí F., Matoušek, Pohan J., Průdková,
Stýblová, Sukdoláková, Vacková, Vávra – 1.
OK v Pelhřimově, 3. KK v Lípě u Havlíčkova
Brodu
pěvecká soutěž Pelhřimovský zvonek – 1.
Urbanová, 3. Radinová
lehkoatletická olympiáda OK – 1. Vávra V.
– 50 m, 3. Šimáček – 400m, 3. Vávra L. – vrh
koulí, 4. Nevšímalová – hod míčkem, 6. Špinar
– dálka
florbal mladších žáků – Pohan M., Karásek,
Komínek, Říha, Bleha, Bloudek, Ježek, Z.
Brávek, Krejčí D.- 2. OK
florbal starších žáků – Bleha, Brávek, Ježek
Z., Vávra, Tomovič, Baloun, Ježek M., Siblík,
Špinar – 4. OK
recitační soutěž – Tkadlec – 1. ObK v
Humpolci
Všeználek pro 5. roč. – Průdková, Stýblová,
Hora, Krejčí F. – 3.-4. OK
malování na počítači – Hanek L. – 3. OK
zeměpisná olympiáda – Sochůrek – 8. OK
hlídky mladých zdravotníků mladší
– Bloudková K., Nevšímalová, Krejčíková,
Šimáček, Zajíčková – 8. OK
hlídky mladých zdravotníků starší
– Pohanová N., Točík Ja, Špinar, Veletová T.,
Kovařík – 9. OK
Toto je bezesporu velký úspěch žáků naší malé
školy. Všichni máme z toho radost a budeme
se dětem dál věnovat, aby i nadále byly tak
úspěšné!
Marie Dolejšová
Rozloučení s žáky 9. třídy
Ve čtvrtek 28. června v 17:00 hodin se konal slavnostní „odpis“ žáků
9. ročníku ze základní školy. Pan starosta Karel Chmel pozval všechny
žáky, jejich rodiče a blízké do zasedací místnosti obecního úřadu.
Slavnostní akt zahájila třídní učitelka Věra Špetlová představením
žáků. Poté zazpívala Liduška Urbanová jednu ze svých oblíbených
muzikálových písní. Následoval proslov pana starosty, ve kterém
mimo jiné vyjádřil přání, aby se žáci rádi vraceli do školy, ve které
strávili 9 školních let, aby byli hrdi na svou rodnou obec a aby byli
úspěšní při dalším studiu. Následovalo představení žáků – každý řekl,
kam odchází a proč si zvolil právě ten obor. Pak ještě jednou vyzvala
třídní učitelka žáky a pan starosta všem předal upomínkovou knihu od
Ladislava Špačka – Velká kniha etikety. Myslím, že při volbě této knihy
měl šťastnou ruku. Usuzuji tak podle pozdějšího ohlasu žáků i jejich
rodičů. Všichni žáci se také podepsali do kroniky sboru pro občanské
záležitosti. Za sbor pro občanské záležitosti se této akce zúčastnila
paní Olga Němcová. I ona svým pěkným projevem zakončeným básní
Františka Hrubína přispěla k příjemné atmosféře. Když pak na závěr
promluvila ředitelka školy Marie Dolejšová, málokteré oko zůstalo
suché, včetně toho jejího.
Doufám, že toto setkání nebylo poslední a že se podařil udělat první
krok k vytvoření nové tradice. Bylo to příjemné setkání, bylo to
důstojné rozloučení se s žáky 9. ročníku.
Marie Dolejšová
6
7/2/07 4:35:27 PM
ČERVENEC 2007
Sraz „škodovek“ v Želivě
V prvním červnovém víkendu se v auto-kempu
Želiv uskutečnil již 4. sraz příznivců vozů ŠKODA.
Přípravy vyvrcholily již ve čtvrtek, a v pátek začali
přijíždět první účastníci. Na odpoledne byl plánován
výlet na hrad v Lipnici nad Sázavou. Vyráželo se
již ve dvě hodiny odpoledne, takže spousta posádek
výlet bohužel nestihla. Na Lipnici vyrazilo asi
10 aut.
P
očasí přálo a výlet se všem líbil, zvláště pak vzdálenějším
posádkám. Já sama jsem se podivovala jakým způsobem pokročily
opravy hradu a o kolik byla rozšířena jeho prohlídka.
Po návratu do kempu přijížděli další účastníci a do večera přijelo ještě
dvacet šest automobilů.
Opět mezi nás zavítal redaktor Světa motorů, pan J. Baborský. Můžeme se
těšit, kdy se objeví v jejich časopise zpráva z našeho srazu. Přijel také pan
Jelínek z Rychnova nad Kněžnou, výrobce sportovních kombinéz z teflonu
a nášivek. Bylo možno si zakoupit nebo objednat kombinézu sladěnou s
barvou auta. Večer jsme pak viděli videozáznamy z minulých srazů a pak
už všichni zalehli, aby se dostatečně vyspali na následující den.
Hned ráno přijížděly další automobily a tak jich tu nakonec bylo skoro
sedmdesát. Dopoledne se zájemci o sprinty přemístili na silnici asi 3 km
vzdálenou. Sprinty probíhaly ve třech kategoriích: speciály, do obsahu
1000 ccm a do obsahu 1300 ccm. Další, čtvrtou kategorií, byly staré
Felicie. První tři nejlepší v každé kategorii byli oceněni.
SPANILÁ JÍZDA
Za poledne pak přijeli na kemp zástupci Auto ŠKODY Pacov a představili
nový vůz ŠKODA OCTAVIA SCAUT. Odpoledne následovala „spanilá
jízda“ s cílem na Masarykově náměstí v Pelhřimově.
Škodovky cestou upoutaly pozornost mnoha lidí ve vsích, kterými
projížděly. Na náměstí pak byl nejkrásnější pohled z věže kostela, všechna
ta auta byla vidět jako na dlani.
Zpět do kempu jsme se vrátili kolem půl čtvrté a následovaly soutěže:
tažení aut na laně vlastními silami na čas, přehazování kola na čas
a správné zapojování kabelů zapalování. Pro ty, kteří zůstali na noc,
následovalo také pití piva na čas.
Do této soutěže se přihlásili i dva nezletilí, ti pili džus na čas. Při soutěžích
byla spousta legrace. Po celý den probíhalo také hlasování o nejlíbivější
auto a „plechovku“ srazu. Nejpůvodnější automobil vybrali sami
pořadatelé.
VÍTĚZOVÉ
Pak už následovalo vyhlášení výsledků. Bylo předáno celkem 14 pohárů
a diplomů, výherci soutěží obdrželi drobné dárky a bylo vylosováno deset
dojezdových čísel automobilů, jejichž majitelé obdrželi také drobné dárky.
Pozornost dostal i nejvzdálenější účastník srazu, který k nám přijel ze Staré
Paky, vzdálené téměř 200 km.
Večer pak ještě následoval ohňostroj, vzájemné povídání a hodnocení
srazu. Sešlo se hodně lidí se stejným zájmem, kteří si vzájemně rozuměli
a měli si o čem povídat. Účastníci byli s akcí spokojeni a nakonec i sami
pořadatelé.
Závěrem patří dík Autoklubu Želiv za umožnění pořádání akce právě
zde, dále hasičům, firmě Potraviny Petrů a všem ostatním, kteří se na této
zdařilé akci jakkoli podíleli.
Jana Hanková
Želivské ozvěny
MILÁ BOŽENKO!
tak Ti musím taky napsat jednu radostnou zprávu.
Vítali jsme se sborem pro občanské záležitosti sedm
novorozeňátek. Bylo to poslední neděli v květnu, vítali
jsme je v zasedací místnosti obecního úřadu, slavnostně
vyzdobené krásnými vyšívanými ubrusy, květinami,
s ozdobenou kolébkou, dobře přednesenými verši a
slavnostní atmosférou dotvářenou hudbou. Řeknu Ti
Božka, že mne velmi dojalo vyznání od nějaké paní Diane
Loomansové, přednesené recitátorkou, a tak Ti je prostě
musím napsat:
Kdybych měla své dítě vychovat znovu
Kdybych měla své dítě vychovat znovu,
vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu a pak teprve
dům.
Prstem bych víc malovala a míň hrozila.
Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala. Nedívala
bych se na hodinky, ale prostě se dívala.
Nestarala bych se o učení, ale prostě bych se starala.
Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na
provázku.
Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.
Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd.
Víc bych ho objímala a míň s ním „válčila.“
Viděla bych v žaludu častěji dub.
Nebyla bych přísná, ale přístupná.
Neučila bych ho lásce k síle,
ale naučila bych ho síle lásky.
Víš Boženko, ty děti jsou tak krásné, zdravé a dobře
oblečené, jen kdyby pro ně měli rodiče, až poporostou, víc
času a lásky. Čas, kdy jsou malé a potřebují nás, velmi
rychle uteče a už se nevrátí. Vím, mají moc starostí s prací
a podnikáním a často je dají do pokojíčku k televizi, aby
měli chvilku pro sebe.
Mám moc velkou radost, že se u nás narodilo sedm dětí.
Snad přece jenom udržíme tu naši krásnou školičku a
školu, které stojí za rok moc peněz a podaří se je ochránit
od výmyslů těch chytrých hlav od zeleného stolu, které
určují, kolik má ve škole a školce být dětí. Máme tam
šikovné a prozřetelné ředitelky, které pro svoje zařízení
dělají co mohou. Vždy jsme byli a ještě snad jsme
inteligentní lidé a víme, že vzdělání je naší budoucností.
Možná, že si rodiče malých školních dětí neuvědomují, že v
městských třídách, kde je 30 dětí, se jim učitelé nemohou
věnovat tak, jako když má učitelka na starosti třeba jen
dětí deset. To je výhoda naší školy.
Ale jsem optimista a stále se domnívám, že až se lidé
ve velkých městech začnou dusit smogem, tak se budou
vracet na vesnici, aby jim tady, uprostřed přírody, vyrostly
zdravé děti. Vzpomenou si na svoje dětství a vrátí se do
domečků svých předků. Vždyť dojíždět do práce dneska
není problém a o maličké děti se u nás postará školička.
No a co ty? Já jsem ve svém „pečovateláku“ spokojená,
babičky tu jen kvetou, věk mají požehnaný, je nám tu fajn.
Čteme knížky, sedáváme venku na lavičce, povídáme si a
vzpomínáme, ale také nás zajímá co se děje v naší vesnici.
I tady žijí lidé moudří a sálá z nich láska a člověčenství.
Tak milá Boženko, měj se dobře,
zdraví Tě Máňa.
7
7/2/07 4:35:27 PM
ČERVENEC 2007
Želivské ozvěny
ŠKOLKA MÁ
NAROZENINY
30. výročí otevření nové
budovy Mateřské školy
v Želivě.
Podívejme se, co o historii mateřské školy
v Želivě říká obecní kronika. V roce 1948
tu byl pro děti zřízen Zemědělský útulek
v č. p. 126. Zpočátku byl o umístění dětí
malý zájem, docházelo jich jen pět, a tak
toto zařízení bylo přechodně zavíráno.
Zájem o umístění dětí časem vzrostl a 1.
dubna 1952 byla „školka“ přemístěna do
Dastychovy vily v č. p. 140. Provoz zde byl
omezen pouze na odpoledne od 13 do 18
hodin. Roku 1953 se provoz školky rozšířil
na celodenní péči a počet dětí se pohyboval
kolem třiceti. V pozdějších letech již
kapacita školky nestačila zájmu o umístění
dětí a tak místní národní výbor v roce
1975 zahájil stavbu nové mateřské školy.
Ta byla postavena v akci „Z,“ v hodnotě 1
359 000 Kč, za pomoci občanů a pacientů
protialkoholní léčebny. Stavbu vedl pan
František Šimůnek a kapacita školky byla
určena pro šedesát dětí. Nová budova
mateřské školy byla slavnostně předána do
užívání 28. srpna 1977.
Do první třídy bylo zapsáno 22 dětí ve
věku od 3 do 5 let, do druhé třídy pak 35
dětí ve věku od 5 do 6 let. Ředitelkou zde
byla Růžena Ehrlichová.
A jaké to bylo v těch uplynulých třiceti
letech? Před třiceti lety jsme se my,
zaměstnanci, na novou školku opravdu
těšili. Druhý domov poskytovala dětem
sice milá, ale stísněná stará školička.
Nákresy na novou, moderní školku se nám
zdály jako sen. Tehdejší paní ředitelka
Ehrlichová významně spolupracovala při
přípravě mateřské školy a když přišel ten
slavnostní den a práce byly skončeny,
stěhovali jsme se, převáželi nábytek,
pomůcky a materiál, bylo to náročné, ale
radostné. Tehdy s námi oslavovala skoro
celá vesnice, protože se na stavbě podílela
celá řada občanů a při uvedení školky do
provozu hrála i kapela.
l.září 1977 se otevřely dveře nové školky,
kde pod vedením paní ředitelky Ehrlichové
pracovaly Jaroslava Kalinová, Květa
Kasalová a Věra Živná.
V té době byly nejsilnější ročníky dětí a
určitě si každý dovede představit, jak byla
práce náročná. Časem se počty ve třídách
snižovaly, dětí se rodilo méně a dnes je k
zápisu do školky sami vyhledáváme.
V roce 2002 získala
naše mateřská školka
právní subjektivitu
a také právo užívat
jméno Paraplíčko.
Za uplynulá léta se
tu vystřídala řada
zaměstnanců a velmi
mnoho dětí. Nebylo
vždy klidno, řešila se
i různá nedorozumění,
ale hlavně když jsou
lidé ochotni se spolu
domluvit. Pak se dá
všechno vysvětlit.
Je dobře, že ty
naše odrostlé děti
časem přivedou
svoje dětičky, a tak se to točí a člověk si
občas řekne, že ta školka má svůj smysl.
Sebelepší máma nenahradí dětský kolektiv,
vždyť je to první škola života. A když
zjistíte, že vám dítě odrostlo a chystá se
k prvnímu kroku do života – nastoupit do
první třídy základní školy – oceníte, že je
na ni připravené a samostatné. To ostatně
ocení také paní učitelka v 1. třídě ZŠ.
Když uplyne rok a děti do školky zavítají
s prvním vysvědčením, máme radost zase
my, že se k nám vracejí podělit se o radost
z prvního úspěchu.
Naše školka je udržovaná, potřebuje sice
drobné opravy, ale děti ji nazdobí a zkrášlí
nejen výkresy, ale i sami sebou. Z našich
oken se ozývá dětský smích, štěbetání
a zpívání. Je to ke třicátému výročí ten
největší dárek nám všem. Na začátku jsem
uvedla, že byla školka dána do provozu
v srpnu roku 1977. Proč jsme se tedy
rozhodli slavit výročí už v červnu? Chtěli
jsme, aby naše děti, které po prázdninách
odejdou do školy, slavily s námi. Vždyť
všechny se podílely na vyzdobení školičky
a přípravě akademie, která se jim moc
povedla. Škoda, že některé malé herce
poslaly neštovice do postýlek.
8. června se ve školce sešli téměř všichni
bývalí zaměstnanci, aby zavzpomínali
na uplynulá léta a oslavili významné
životní jubileum naší paní učitelky Anny
Šimůnkové, která celé generace našich dětí
dodnes učí správné výslovnosti. Tak ještě
jednou děkujeme a přejeme pevné zdraví,
paní učitelko.
Na závěr chci poděkovat kolektivu MŠ
za přípravu všech akcí, obecnímu úřadu,
institucím a občanům v obci za spolupráci
a podporu. Popřejme si k výročí naší
školky hodně zdraví, štěstí a lásky, zkrátka
ať se nám všem líbí na světě.
Květa Kasalová
Jubilea
Srdečné přání pevného zdraví patří všem
jubilantům z konce minulého a začátku
letošního roku
Jiří Mrťka
Jiřina Bloudková
Božena Brávková
Jaromír Jaroš
Marie Chmelová
Jiřina Smíšovská
Ludmila Víšková
Zdeňka Marečková
Ludmila Urbanová
Zdeňka Kotková
Marie Jonášová
Marie Kostková
Zdeňka Pekárková
Anna Krejčová
Božena Javorská
Anna Šimůnková
Anna Vacková
Božena Toušková
60
60
60
60
60
70
70
70
75
75
75
75
80
85
85
90
91
96
V souladu se zákonem o ochraně
osobních údajů uvádíme pouze ty
jubilanty, kteří k uveřejnění dali souhlas.
Želivské ozvěny vydává Obecní úřad
v Želivě. IČO:249483
Náklad 330ks. Vychází čtvrtletně.
Řídí redakční rada ve složení:
Anděla Tomanová, Karel Chmel,
Michael Líbl,
grafická úprava: René Decastelo
Zapsáno do evidence MK ČR E 10244
Redakční uzavěrky: 15.3., 15.6., 15.9.,
10.12.2007 Náměty ke zveřejnění
zasílejte na mail [email protected]
8
7/2/07 4:35:31 PM

Želivské ozvěny č. 2/2007

Transkript

Podobné dokumenty