zde - STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA

OPERAČNÍ PROGRAM PRAHA
ADAPTABILITA
PRAHA & EU
INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI
STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA RUSKÁ 2200/91 PRAHA 10
SBORNÍK SEMINÁŘE S MEZINÁRODNÍ ÚČASTÍ
na téma „SOUČASNOST VE ZDRAVOTNÍ A SOCIÁONÍ PÉČI“
(posluchárna SZÚ Šrobárova 48 Praha 10)
v rámci projektu OPPA Adaptabilita „Tvorba a pilotní ověření systému dalšího vzdělávání
pedagogických pracovníků ve zdravotně - sociální oblasti“ (reg. č. CZ.2.17/1.1.00/32504)
27.6.2011
PRAHA
1
Předseda organizačního výboru a odborný koordinátor:
PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D, ředitelka SZŠ Ruská- [email protected]
Čestní hosté:
prof. Ing. Libuše Radková , Ph.D., VŠ zdravotníctva a soc. práce sv. Alţbety Bratislava, SR
Dr. Stephan Voelkert, ředitel Střední zdravotnické školy Bonn, SRN
PhDr. Petr Krčmář, Filosofická fakulta Univerzity Pardubice – Ústav jazyků
Členové organizačního výboru:
Mgr. Alena Dufková – [email protected]
Mgr. Zuzana Pohlová – [email protected]
Mgr. Eva Vaňurová – [email protected], mobil: 777719776
© 2011 Střední zdravotnická škola Ruská 91 Praha 10
ISBN 978-80-254-6207-2
27.6.2011 Praha/ Prague, Česka republika / Czech Republic, EU
Kolektiv autorů / Different Authors,
Vydal/Issued by: SZŠ Ruská 91 Praha 10, Česka republika / Czech Republic, EU
Vydani/Edition: 1. vydani / 1st Edition, 2011
Publikace nebyla jazykově a graficky upravena.
Za správnost obsahu zodpovídají autoři příspěvků.
2
PROGRAM SEMINÁŘE S MEZINÁRODNÍ ÚČASTÍ
na téma „Současnost ve zdravotní a sociální péči“
8.30 – 9.00 prezence účastníků
Dopolední program:
9.00 – 9.05 PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D., ředitelka SZŠ - zahájení konference
9.05 – 9.15 Mgr. Zuzana Pohlová, SZŠ. „Vzdělávání v ošetřovatelství u nás a v SRN“
9.15 – 9.35 Dr. Stephan Voelkert, ředitel Střední zdravotnické školy Bonn (Karl
Borromäusschule für Gesundheitsberufe gGmbH) – „Vzdělávací proces, soulad teorie s praxí“
9.35 – 9.45 prof. Ing. Libuše Radková , Ph.D., VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alţbety
Bratislava, „Zdravotné a sociálne projekty VŠ v slumoch Nairobi“
9.45 – 10.00 PhDr. Petr Vojtěšek, Vyšší odborná škola sociálně právní v Praze,
„Transformace ústavní péče“
10.00 – 10.15 PhDr. Petr Krčmář, Filosofická fakulta Univerzity Pardubice – Ústav jazyků
„Výuka anglického jazyka pro zdravotnické pracovníky prostřednictvím elearningu“
10.15 – 10.35 Bc. MUDr, Rostislav Čevela, MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D., Ministerstvo
práce a sociálních věcí ČR – „Sociální reforma z pohledu posudkového lékaře“
10.35 – 10.50 Mgr. Jindra Blatnická, Mgr. Jana Novotná, 1. LF UK- „Příspěvek ke
vzdělávání nelékařů“
10.50 – 11.10 přestávka na kávu
11.10– 11.20 Mgr. Alena Dufková, SZŠ, „ Potřeby nemocných“
11.20 – 11.35 Mgr. at Mgr. Ivana Duková, Dominik Sipos, SZŠ „ Míra informovanosti
klientů s DM v oblasti chronických komplikací“
11.35 – 11.45 Mgr. Renata Kroupová, SZŠ, „ Problémy v ošetřovatelské péči u tělesně
postiţených – vozíčkářů“
11.45 – 12.00 Mgr. Stanislava Kůtová, FNKV Praha 10, „ Rozdíly v ošetřovatelské péči
v paliativním a hospicovém ošetřovatelství“
12.00– 12.15 Mgr. Patrik Burda, Mgr. Simona Bernardyová, SZŠ, „ Specifika multikultury
při výuce na SZŠ“
12.15 – 12.45 polední přestávka
3
Odpolední program:
12.45 – 13.00 Markéta Dušková, SZŠ , „ Postoj laické veřejnosti k léčbě analgetiky
v běţném ţivote,“ - interpretace výzkumného šetření
13.00 – 13.15 Mgr. Pavla Hřebíková, SZŠ, „ Alternativní metody při bolestech hlavy“
13.15 – 13.25 Mgr. Radka Líbalová, SZŠ, „ Komunikace ve zdravotnictví“
13.25 – 13.40 Mgr. Jana Mašková, SZŠ, „ Vulgární slova v komunikaci“
13.40 – 13.55 Mgr. Taťána Janíková, SZŠ, Mgr. Taťána Janošová, SZŠ, Alena Vernerová,
SZŠ, „ Zkušenosti s výukou první pomoci v kurzech organizovaných na naší škole“
13.55 – 14.10 Michal Šimčík, SZŠ, Lenka Pardubská, SZŠ, „ Předvýzkum o stavu výţivy
ţáků SZŠ“
14.10 – 14.40 diskuze
14.40 závěr, shrnutí, vydání certifikátů
4
OBSAH SBORNÍKU
PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D., Doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D,
Zdravotní a sociální péče státu Izrael
6
Mgr. Zuzana Pohlová
Vzdělávání v ošetřovatelství u nás a v SRN
12
Dr. Stephan Voelkert
Pflegeausbildung in Deutschland von der Theorie in die Praxis
14
prof. Ing. Libuše Radková , Ph.D
Zdravotné a sociálne projekty VŠ v slumoch Nairobi
16
PhDr. Petr Krčmář
Výuka anglického jazyka pro zdravotnické pracovníky prostřednictvím elearningu
19
Bc. MUDr, Rostislav Čevela, MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D
Sociální reforma z pohledu posudkového lékaře
24
Mgr. Jindra Blatnická, Mgr. Jana Novotná
Příspěvek ke vzdělávání nelékařů
29
Mgr. Alena Dufková
Potřeby nemocných
31
Mgr. Stanislava Kůtová
Rozdíly v ošetřovatelské péči v paliativním a hospicovém ošetřovatelství
32
Mgr. Patrik Burda, Mgr. Simona Bernardyová
Specifika multikultury při výuce na SZŠ
33
Markéta Dušková
Postoj laické veřejnosti k léčbě analgetiky v běžném živote
37
Mgr. Pavla Hřebíková
Alternativní metody při bolestech hlavy
44
Mgr. Radka Líbalová
Komunikace ve zdravotnictví
46
Mgr. Jana Mašková
Vulgární slova v komunikaci
50
Mgr. Taťána Janíková, SZŠ, Mgr. Taťána Janošová, SZŠ, Alena Vernerová
Zkušenosti s výukou první pomoci v kurzech organizovaných na naší škole
56
Michal Šimčík, SZŠ, Lenka Pardubská
Předvýzkum o stavu výživy žáků SZŠ
60
5
ZDRAVOTNÍ A SOCIÁLNÍ PÉČE STÁTU IZRAEL
Autor:
PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D.,
Doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D,
SZŠ Ruská 91 Praha 10
Abstrakt:
Příspěvek zahrnuje vedle základních informací o Izraeli především současný sýstém zdravotní
péče a sociálních sluţeb. Poskytuje informace o Zdravotnické misi 2011 a zároveň informuje
o poskytování zdravotní péče pro české občany a občany EU.
Základní informace o zemi
Oficiální název Státu Izrael: Medinat Jisrael (hebrejsky), Daulat Isrá´íl (arabsky), State of
Israel (anglicky). Rozloha je 20 770 km2 v hranicích do r. 1967, 22 145 km2 včetně
Golanských výšin a východního Jeruzaléma, z toho vodní plochy 474 km2 (Galilejské jezero
164 km2, Mrtvé moře 310 km2). Izrael také ovládá Golandské výšiny a Západní břeh.
Z geografického hlediska jsou na jihu pouštní podmínky, na severu zasněţené vrcholky.
Izrael se nachází na východním pobřeţí Středozemního moře v jihozápadní Asii.
Sousedí s Libanonem, Sýrií, Jordánskem, Egyptem, Palestinou. Patří sem Pásmo Gazy
a na jihu se nachází Rudé moře. Na jihu Izraele je Negevská poušť, na severu Judská poušť,
při hranici s Jordánskem přechází v Mrtvé moře. Vnitrozemí centrálního Izraele dominují
Judské hory. Jsou zde i úrodné izraelské pobřeţní planiny. Na severu se nachází pohoří
Karmel, které dále přechází v úrodné Jizre'elské údolí a dále v hornatou oblast Galiley.
Galilejské jezero je ohraničeno na východ Golanskými výšinami. Nejvyšší vrchol Izraele je
hora Meron - 1208 m n. m. Stát Izrael sestává z šesti oblastí, mezi které patří: Severní oblast
(Nazaret), Oblast Haify, Hlavní město Jeruzalém, Oblast Tel Avivu, Střední oblast (Ramla) a
Jiţní oblast (Beerševa).
Počet obyvatel je 7,627 mil., hustota obyvatelstva 344/km2. podíl ekonomicky činného
obyvatelstva: 54,5 % obyvatel nad 15 let. Průměrná délka ţivota: muţi 78,7 roků, ţeny 82,5
roků, gramotnost: 95,4 % (muţi 97,3 %, ţeny 93,6 %). Z hlediska národnostního sloţení
převaţují Ţidé 79,2 % , Arabové 19,9 %, ostatní jsou v počtu 0,9 %.
Deklarace
nezávislosti
ze
dne
14.
5.
1948
zaručuje
náboţenskou
svobodu
a rovnoprávnost občanů bez ohledu na vyznání, současně je Izrael vyhlášen za ţidovský stát.
Ţidovské svátky jsou i svátky státními. Většina obyvatel (77,2 %) se hlásí k judaismu různých
směrů a různého stupně dodrţování náboţenských pravidel. Druhou největší skupinou jsou
6
muslimové (15,4 %), převáţně sunnité. Významné jsou menšiny křesťanů různých
denominací (2,1 % populace; 81,2 % z nich je arabské národnosti) a drúzů (1,6 %)
soustředěných v několika komunitách na severu Izraele.
Úředním jazykem je hebrejština, pro arabskou menšinu arabština, mezi další běţně uţívané
jazyky patří angličtina a ruština. V r. 1980 byl Jeruzalém byl vyhlášen "nedělitelným hlavním
městem Izraele" (748 tis. obyvatel, z toho 64 % Ţidů, 36 % Arabů). Národní Izraelskou
měnou je nový izraelský šekel , dělí se na 100 agorot Pouţívá se i USD.
Hebrejský kalendář
Z hlediska gregoriánského kalendáře jsou svátky pohyblivé a platí to i pro Den nezávislosti.
Pracovní týden v Izraeli začíná nedělí a končí v pátek. Nastává Šabat.
Mezi důleţité svátky patří:
– Roš hašana - Nový rok - jednodenní svátek (září-říjen),
– Jom kipur - Den smíření - jednodenní svátek,
ustává veškerý ţivot v zemi, nevysílá TV ani rozhlas,
prakticky ustává motorizovaná doprava na silnicích (září-říjen),
– Sukot - Svátky stánků - trvají týden, nepracuje se první a poslední den (říjen),
– Simchat Tora - Radost z Tóry (říjen),
– Chanuka - Svátky zasvěcení (chrámu) - osmidenní svátky, nepracuje se první
a poslední den (prosinec-leden),
– Purim - Svátek "metání losu" - jednodenní (únor-březen),
– Pesach - Svátek překročení - sedmidenní svátek, nepracuje se první a poslední
den (březen-květen);
– Jom haacmaut - Den nezávislosti (duben/květen),
– Lag ha-Omer - Svátek učenců - jednodenní, volno ve školách (květen),
– Šavuot - Svátek týdnů (květen-červen).
Zdravotní péče pro české občany a občany EU
•
Pro české občany i občany EU v Izraeli je drahá.
•
Při náhlém onemocnění vychází jeden den pobytu v nemocnici při náhlém
onemocnění asi 1.000,- USD.
•
Z těchto důvodů se doporučuje zvláštní připojištění zahrnující léčebné náklady.
•
Péče se musí hradit v hotovosti nebo dle typu cestovního pojištěn.
•
Pobyt v Izraeli však ze zdravotního hlediska nepředstavuje zvýšené riziko.
7
•
Není třeba další povinné očkování.
•
Je nezbytné chránit se před sluncem, pít dostatečné mnoţství tekutin a dbát na
důkladné omytí ovoce a zeleniny.
•
Strava je košer.
Systém zdravotní péče v Izraeli
•
Izrael má poměrně vysoký standard při poskytování zdravotní péče obyvatelstvu.
•
Při poskytování zdravotní péče jsou k dispozici špičkové přístroje a moderní
nemocniční zařízení.
•
Velký zřetel je věnován výzkumu v univerzitních centrech.
•
Vynikající kvalita dána rovněţ poměrem lékařů a specialistů na jednoho obyvatele,
coţ se odráţí v nízké úmrtnosti novorozenců (4,7 na 1 000 porodů) a dlouhé střední
délce ţivota (82,5 let u ţen a 78,8 u muţů).
•
Zákonem je zajištěna zdravotní péče pro všechny, od narození aţ po stáří.
•
Státní výdaje na zdravotnictví jsou ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi
poměrně vysoké.
•
Fakulty ošetřovatelství a fyzioterapie v zemi zajišťují vzdělávání zdravotnických
pracovníků na nejvyšší úrovni.
•
Velký důraz kladen na zahraniční spolupráci.
•
Zákon o státním zdravotním pojištění zajišťuje všem obyvatelům Izraele komplexní
zdravotnickou péči včetně hospitalizace.
•
Pojistné vybírá Národní pojišťovací institut a prostředky převádí čtyřem zdravotním
pojišťovnám, které zajišťují zdravotnické sluţby.
•
Za všechny zdravotnické sluţby odpovídá Ministerstvo zdravotnictví, které
připravuje zákony a dohlíţí na jejich zavádění, kontroluje zdravotnické standardy
v celé zemi a uděluje licence zdravotnickým pracovníkům. Ministerstvo je orgánem
ochrany veřejného zdraví.
•
Záchranná sluţba je zajišťována Červenou Davidovou hvězdou, coţ je alternativa
Červeného kříţe nebo Červeného půlměsíce.
•
Poskytuje veřejné ambulantní sluţby.
•
Zajišťuje první pomoc po celé zemi, dojezd je cca 8 minut.
•
Spravuje také krevní banky.
•
Ve zdravotnictví jsou vyuţívány programy zaměřené na prevenci.
8
•
Izrael přijal program pro novelizaci legislativy za prosazování čištění pláţí
a pobřeţí, stejně jako participaci v Akčního plánu pro Středomoří, kam patří prvky na
ochranu ţivotního prostředí.
•
Za specializovanou péčí dojíţdějí do Izraele v rámci „Péče bez hranic“ pacienti
z celého světa.
•
Některé programy jsou realizovány ve spolupráci se Světovou zdravotnickou
organizací.
•
Izraelské záchranné zdravotnické týmy se podílejí na záchranných akcích
v oblastech zasaţených katastrofami. Zejména v této oblasti dosahují vynikajících
výsledků.
•
Zdravotníci i obyvatelstvo jsou pravidelně cvičení na záchranné akce.
•
Veškerá zdravotnická zařízení sdílí prostřednictvím propojené počítačové sítě data o
zdravotním stavu jednotlivých klientů.
Sociální sluţby v Izraeli
•
Na poskytování sociálních sluţeb je v Izraeli kladen velký důraz.
•
Legislativa výrazným způsobem zlepšuje kvalitu stáří u obyvatelstva.
•
Po celé zemi fungují rozsáhlé programy sociální péče a komunitních sluţeb.
•
Velká část sluţeb je k dispozici jednotlivcům i rodinám.
•
Značně rozvinutá je zejména péče o seniory a pomoc neúplným rodinám.
•
Důraz je kladen na programy pro děti a mládeţ a sluţby adopčních agentur.
•
Existují i nápravné sluţby, které zahrnují kurátorství pro dospělé i mladistvé,
rekvalifikační programy pro osoby s neukončeným vzděláním a sluţby zajišťující
ubytování a dohled pro mladé lidi v tísni.
•
Lidé s fyzickým postiţením vyuţívají sluţby, které mohou usnadňovat návrat do
společnosti.
•
Pro mentálně postiţené osoby jsou k dispozici různé rezidenční a komunitní
programy.
•
Celostátně je kladen velký důraz na poskytování zdravotnických a sociálních sluţeb,
zaměřených na seniory. 13 % seniorů v Izraeli je invalidních, a proto jsou odkázáni na
rodinu a komunitní zdroje. Komunitní sluţby pro seniory zahrnují pomoc pro rodiny
starající se o seniora, kluby pro starší občany, roznášku jídel, chráněné bydlení, denní
stacionáře, lékařské vybavení a dopravu.
9
•
Na univerzitách lze studovat obor sociální práce v bakalářských i dalších navazujících
programech, které spojují teoretické studium s praxí.
•
Po celé zemi jsou dostupné zvláštní kurzy pro pečovatele o děti, pomocné
zaměstnance sociálních sluţeb i praktická školení pro sociální pracovníky.
•
Kvalitu poskytování sociální péče zajišťuje všem obyvatelům Izraele Národní
pojišťovací agentura.
•
Potřební občané mohou pobírat podporu z široké řady příspěvků a dávek.
Jedná se zejména o: příspěvky pro rodiny a jednotlivce, jejichţ příjem se pohybuje
pod hranicí minima, přídavky na děti, podporu v nezaměstnanosti, invalidní důchod,
pozůstalostní dávky, starobní důchod, podporu v mateřství, dlouhodobou péči o
seniory závislé na kaţdodenní pomoci.
•
Třetina izraelského obyvatelstva se angaţuje v dobrovolnických organizacích. Věnují
se různým činnostem pro potřeby obyvatelstva. Některé skupiny poskytují přímo
komunitní sluţby, od školek po programy pro seniory. Existují i programy nabízející
dobrovolníkům ze zahraničí moţnosti zejména krátkodobého působení v Izraeli.
Vysokoškolští studenti běţně doučují děti a mládeţ ze znevýhodněného prostředí.
•
Výrazně se na dobrovolnictví podílí i armáda. Vojenská sluţba je povinná i pro ţeny.
Zdravotnická mise 2011
Během Zdravotnické Misse 2011 jsem se zúčastnila následujících profesionálních jednání
a návštěv dále uvedených zdravotnických a sociálních zařízení:
Presentation of the Health System of Israel ( (Prof. Alex Leventhal MD, MPH, MPA,
Director of International Relations Dept., Ministry of Health)
Visit to Magen David Adom Headquarters in Tel Aviv (Emergency Medical Service)
Presentation by Yonatan Yagodovsky, Director of International Relations Dept.
Visit to Maccabi Health Insurance Company in Ramat HaSharon
Visit to Assuta Hospital - Israel's largest and leading private hospital (http://en.assuta.co.il/)
Visit to Rambam Medical Center
(http://www.rambam.org.il/Home+Page/About+Us/default.htm)
Visit to INTEL Israel and presentation of IMD Soft (Clinical Information Systems)
Visit to ARGO Medical Technologies Ltd. (http://www.argomedtec.com/about-company.asp)
Visit to Hadassah Ein Karem Hospital
(http://www.hadassah.org.il/English/Eng_MainNavBar/About/)
Visit to Yad Sarah (http://www.yadsarah.org/index.asp?id=61)
10
Visit to Sheba Medical Center in Tel Hashomer (http://eng.sheba.co.il/About_Us/)
Presentation of Sheba M.C. by Michal Raviv Reisman, Dept. of International Cooperation
Visit to Beit Rivka Geriatric Clinic (http://www.hospitalsoup.com/listing/47701-beit-rivkahospital)
Ness Health Capabilities
Maccabi Healthcare Services
Macabi Video
Intel - Company and Product Overview
Intel Corporate overview 1
Intel Corporate overview 2
Pouţité zdroje
http://en.assuta.co.il/
http://www.rambam.org.il/Home+Page/About+Us/default.htm
http://www.argomedtec.com/about-company.asp
http://www.hadassah.org.il/English/Eng_MainNavBar/About/
http://eng.sheba.co.il/About_Us/
http://www.yadsarah.org/index.asp?id=61
http://www.hospitalsoup.com/listing/47701-beit-rivka-hospital
cz/zdravotnictví-a-sociální-péče
www.mfa.gov.il/NR/rdonlyres/A2847DE4...
osobní fotografie
11
VZDĚLÁVÁNÍ V OŠETŘOVATELSTVÍ U NÁS A V SRN
Autor: Mgr. Zuzana Pohlová
SZŠ Ruská 91 Praha 10
Abstrakt:
Vzdělávání všeobecných sester v České republice probíhá na vyšších a vysokých školách,
postgraduální zahrnuje navazující a specializační studia. Vzdělávání se řídí zákonem č.
96/2004 Sb., vyhláškou č. 424/2002 novelizovanou vyhláškou č. 55/2011 Sb. V NSR se setra
vzdělává jiţ na zdravotnických školách v různých specializačních obrech, na vysoké škole
v bakalářském programu. Srovnáním České republiky a Německa existují určité rozdíly.
Vzdělávání všeobecných sester v České republice má letitou tradici, v podstatě od roku 1916,
kdy vznikla v Praze zdravotnická škola, se vzdělávají ve zdravotnických školách. Vlivem
politických změn, kterými naše republika procházela, docházelo k určitým změnám i ve
vzdělávání. Nejprve sestry získávaly kvalifikaci aţ v pomaturitním studium, v době totality
maturitní zkouškou na středních zdravotnických školách. V současné době pregraduální
příprava sester je situována na vyšší zdravotnické školy nebo vysoké školy bakalářským
stupněm vzdělání, postgraduální zahrnuje navazující a specializační studia (viz následující
tabulky). Vzdělávání vychází ze zákona č. 96/2004 Sb., celoţivotní dle vyhlášky č.424/2004
Sb. novelizovanou č. 55/2011 Sb.
Vzdělávání sester v ČR
Základní škola
Střední škola
Vysoká škola-
Vysoká škola –
Specializační
Celoţivotní
bakalářský
magisterský stupeň
studium
vzdělávání
Vyšší
Specializační
Celoţivotní
zdravotnická
studium
vzdělávání
stupeň
Základní škola
Střední škola
škola
Vzdělávání sester v SRN také zahrnuje studium na vyšších nebo vysokých školách, kde
uchazeči získávají kvalifikaci. Na zdravotnických školách získávají kvalifikaci jiţ v různých
oborech např. všeobecná sestra, dětská sestra, sálová sestra apod. Existuje zde i určitá
prostupnost studijních programů, kde po ukončení zdravotnické školy můţe student nastoupit
do vyššího ročníku vysoké školy v bakalářském studiu. Vzdělávání sester v Německu je velmi
prestiţní, počet zájemců bývá aţ desetinásobkem k počtu přijatých. Podmínkou pro přijetí je
12
absolvování desetileté školní docházky, plnoletost a především prokazatelný zájem o
problematiku. Většina uchazečů ještě před vlastním studiem pracují ve zdravotnických
zařízeních.
Z hlediska rozdílnosti českého a německého vzdělávání sester jsou jiţ samotné podmínky pro
přijetí, v rámci studia pak bloková výuka, platy studentů v průběhu klinické praxe, maturitní
zkouška, zaměření studia na umělecké vyţití pro vlastní vývoj osobnosti. Nepřehlédnutelná je
oborová motivace německých studentů, kterou prokazují prací ve zdravotnických zařízeních i
na úrovni dobrovolné.
13
PFLEGEAUSBILDUNG IN DEUTSCHLAND VON DER THEORIE
IN DIE PRAXIS
Autor: Stephan Voelkert (Dipl.-Päd.)
Karl Borromäus Schule für Gesundheitsberufe Bonn, Deutschland
Abstrakt:
Autor popisuje současné trendy vzdělávání ve zdravotnické škole v Bonnu a především se
zabývá vyučovacím procesem , pouţívanými vyučovacími metodami a jejich spojením
s praxí.
Karl Borromäus Schule für Gesundheitsberufe
Ausbildungen:
–
Gesundheits- und Krankenpflege
(ca. 200 Schüler)
–
Gesundheits- und Kinderkrankenpflege
(ca. 35 Schüler)
–
Gesundheits- und Krankenpflegeassistenz (ca. 40 Schüler)
–
Operationstechnische Assistenz
(ca. 80 Schüler)
Weiterbildung „Praxisanleiter“
200 Stunden berufspädagogische Zusatzqualifikation zur Übernahme der
Anleitung in der praktischen Ausbildung
Kooperationskrankenhäuser Pflege - 7
Kooperationskrankenhäuser OTA - 23
Gliederung: Theorie - Praxis - Transfer
Theorie I - Themenspektrum: Pflege, Medizin, Soziologie, Psychologie, Pharmakologie,
Recht. Etc.
Theorie II – Seminarsystem: Problemorientiertes Lernen (POL), Lernsituationen,
Vorlesungen, Gruppen- und Einzelarbeit, Referate, Hausarbeiten, Rollenspiele, Übungen etc.
Orientierung an Berufssituationen (Fallarbeit)
Praxis I - Praktische Ausbildung
Einsatzbereiche: Stationäre und ambulante Versorgung , Innere Medizin, Chirurgie, Geriatrie,
Neurologie/ Psychiatrie, Gynäkologie, Etc.
Praxis II - Auszubildende sind im Verhältnis, 9,5 : 1 im Stellenplan, Arbeitsleistung und
Lernen, „learning by doing“, Einführung in alle beruflichen Tätigkeiten.
Transfer I – Praxisanleitung: Mindestens 10% der praktischen Ausbildungszeit (250h),
Konkrete Aufgabenstellung, Gemeinsame Durchführung (Auszubildende/Praxisanleiter)
Z.B.: Wundversorgung, Legen einer Magensonde, Körperpflege
14
Transfer II – Praxisbegleitung: Regelmäßige Besuche der Lehrkräfte in der Praxis,
Austausch zwischen Praxisanleitern, Auszubildenden und Schule zu: Ausbildungsverlauf,
Ausbildungssituation, Lernfortschritt
Transfer III – Praxisaufgaben: Katalog von ca. 80 Aufgaben (20 über 3 Jahre als Minimum),
Pflicht- und Wahlaufgaben, Auswahl nach Einsatzort und Interesse
Transfer IV - Bestimmung der Aufgabe: Planung und Umsetzung in der Praxis, Schriftliche
Ausarbeitung incl. Reflexion für Schule, Benotung
Beispielsweise:
–
Aufnahme eines Patienten
–
Ernährungsberatung bei Diabetes mellitus
–
Entlassungsmanagement
–
Lagerung nach Bobath
–
Versorgung einer Patientengruppe
–
Pflege von Blasenverweilkathetern
Transfer V - Weitere Transfermodelle: Lerninseln im Krankenhaus, Auszubildende
übernehmen eine Station, Simulationszimmer/-stationen in der Schule, OSCE (Objective
Structured Clinical Examination) (eigentlich ein Prüfungsverfahren)
Transfer VI - Besondere Bedeutung der praktischen Ausbildung, Konstruktivistisches
Bildungsverständnis
„Den größten Teil dessen, was wir wissen, haben wir alle außerhalb der Schule gelernt.“
(Ivan Illich, 1973)
15
ZDRAVOTNÉ A SOCIÁLNÉ PROJEKTY VŠ ZDRAVOTNICTVA A SOCIÁLNEJ
PRÁCE SV. ALŢBETY V BRATISLAVE V SLUMOCH V NAIROBI
Autor: Prof. PhDr. Libuša Radková, Ph.D.
VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave
Abstrakt
Příspěvek se zabývá humanitárními aktivitami a způsobem poskytování pomoci Vysoké
školy zdravotníctva a sociálněj práce sv. Albety v Bratislavě všem potřebným v Africe.
Humanitární činnost školy zahrnuje v současné době 44 zdravotních a sociálních projektů,
které jsou určeny různým zemím Afriky.
Naše aktivity v Afrike začali niekedy v roku 1995, keď vtedajší dekan Fakulty zdravotníctva
a sociálnej práce Trnavskej univerzity prof. Krčméry si začal uvedomovať, ţe síce ako krajina
vymanená z komunistického totalitného reţimu máme veľa problémov, ale na svete sú krajiny
a ľudia, ktorých chudoba a zdravotné problémy sú oveľa hlbšie a váţnejšie ako naše.
Rozhodol sa teda navštíviť misijný projekt pre deti ulice sestry Mary Killien v Nairobi, na
ktorý robili kaţdoročnú vianočnú zbierku naše deti – koledníci na Slovensku. Výsledkom
tohto stretnutia bola prvá zdravotná pomoc v Mukuru centrum na okraji slumu, kde prof.
Krčméry vybudoval so svojimi spolupracovníkmi postupne dve kliniky – jednu pre dospelých
a druhú pre deti chudobných ţijúcich v slumoch.
Postupne táto naša zdravotná a sociálna pomoc prerástla rámec tolerancie štátnej vysokej
školy a prof. Krčméry ju preniesol pod novozaloţenú súkromnú Vysokú školu zdravotníctva
a sociálnej práce sv. Alţbety v Bratislave. Naša činnosť v súčasnosti zahrňuje 44 zdravotných
a sociálnych projektov v rôznych krajinách Afriky, Ázie a Latinskej Ameriky, ako sú napr.
Keňa, Burundi, Rwanda, Uganda, Juţný Sudán, Lesoto, Libanon, Kambodţa, Vietnam, Haiti.
Naše prvé aktivity však boli priamo v Nairobi, hlavnom meste Kene. Keďţe Keňa je
v afrických podmienkach relatívne pokojná krajina, často do nej prúdia utečenci – obete
lokálnych kmeňových a politických konfliktov z okolitých menej stabilných krajín. Títo, ku
ktorým môţeme pripočítať aj prisťahovalcov za prácou z vidieckych oblastí, potom končia
svoju púť v hlavnom meste v nádeji na lepší a bezpečnejší ţivot.
Tak sa stalo, ţe z 5 miliónov obyvateľov Nairobi asi 4 milióny tvoria títo utečenci
a presídlenci, ktorých však tu nečaká nijaký ľahký osud. Ilegálne zaberajú územia, na ktorých
si stavajú svoje úbohé chatrče a tak vytvárajú slumy. Slumy sú obrovské územia obývané
tými najchudobnejšími, v ktorých najmenší má asi 300 000 obyvateľov a najväčší viac neţ
milión, bez vody, bez elektriny, bez záchodov, bez infraštruktúry. Takýto ţivot obrovského
16
počtu chudobných natlačených v chatrčiach 3x4 metre len s ohniskom uprostred, bez
moţnosti obţivy, v podmienkach rovníkovej Afriky vo výške 1700 m nad morom prináša so
sebou mnoţstvo zdravotných a sociálnych problémov a ohrození.
Najčastejšou váţnou chorobou rozvojových krajín, na ktorú aj na svete umiera najviac ľudí, je
tuberkulóza. Na druhom mieste je to malária, aj keď priamo v Nairobi pre vysokú nadmorskú
výšku nie je tento problém taký akútny. Zatiaľ na treťom mieste, ale exponenciálne
narastajúcou chorobou je AIDS.
Obyvatelia slumov najčastejšie trpia chorobami dýchacích ciest. V tejto nadmorskej výške,
kde existujú len 2 ročné obdobia – obdobie sucha a obdobie daţďov sú teplotné rozdiely
medzi dňom a nocou veľké a pre ľudí, ktorí majú sotva nejakú prikrývku, to znamená časté
prechladnutia, nedoliečené bronchitídy a aj zápaly pľúc, niekedy prechádzajúce do
chronických ochorení a alergických, aj astmy. V Nairobi nie je pre chudobných zdravotné
a sociálne poistenie a lekárska starostlivosť je pre nich kvôli cene nedostupná.
Ďalšou častou komplikáciou sú ochorenia tráviaceho traktu. V podmienkach, kde neexistujú
záchody a kanalizácia, voda a to nie nezávadná, sa nosí pre dennú potrebu zďaleka,
prichádzajú rôzne infekcie, hnačky, ktoré sú fatálne najmä pre malé deti. Pokiaľ matka
nemôţe svoje dieťa z príčiny podvýţivy alebo AIDS kojiť, je to vo väčšine prípadov pre dieťa
rozsudok smrti. Neexistuje mliečna umelá výţiva, deti sú kŕmené kukuričnou kašou
zarábanou s vodou. Ďalším častým prípadom sú rôzne infekcie z poranení. Popáleniny
z otvoreného ohňa, okolo ktorého sa hrajú v stiesnených podmienkach deti, poranenia koţe
infikované v podmienkach slumu, niekedy aj kruté liečebné praktiky šamanov môţu byť pri
neliečení osudné. Častou komplikáciou u malých detí je zápal stredného ucha.
Niekedy konštatujeme, ţe naši pacienti sú viac hladní a podvyţivení, neţ chorí. Preto sa
snaţíme poskytovať aj sociálnu pomoc, potraviny, sušené mlieko matkám, ktoré nemôţu kojiť
pre AIDS a pod. V rámci antimalnutričného programu dodávame výţivu asi 200 malým
kojencom.
Ďalším sociálno zdravotným programom je testovacie centrum na HIV V rámci neho sa môţu
dať ľudia zadarmo testovať. Zvlášť venujeme pozornosť tehotným ţenám, ktorých deti hneď
po narodení môţeme ochrániť pred infekciou podaním liekov. Pozitívnym pacientom potom
poskytujeme lieky a psychologickú pomoc, aby dokázali čo najdlhšie normálne fungovať
a ich deti trocha vyrásť, aby sa po smrti rodičov najstarší mohol postarať o svojich
súrodencov.
Za skutočne rozvojový program povaţujeme štúdium v bakalárskom stupni, ktoré sme
sprístupnili chudobným presídlencom, ktorí majú ukončenú strednú školu, ale nemôţu si
17
dovoliť študovať na drahých miestnych univerzitách. Je to štúdium sociálnej práce
v kombinácii s verejným zdravotníctvom pre podmienky slumov. Dnes sa uţ môţeme
pochváliť viac neţ 60 bakalármi, viacerými magistrami a dokonca 4 PhD. absolventmi,
z ktorých mnohí pracujú na našich projektoch.
Pre deti ulice, ktoré sú zvlášť boľavým fenoménom, sme vybudovali viacero sirotincov,
v ktorých ţijú a sú im poskytnuté potraviny, prístrešie, príprava do škola a umoţňuje sa im
školská dochádzka tak, ţe sú ekonomicky podporované. Pre malých bezdomovcov
odsúdených na ţivot zločincov v miestnych gangoch, aby preţili, je to záchrana a nádej na
lepšiu budúcnosť.
V súčasnosti máme vo svete asi 200 ľudí, ktorí sa striedajú, lekárov, sociálnych pracovníkov,
dobrovoľníkov, logistov a podobne. Sú to ľudia motivovaní kresťanskou láskou k blíţnemu,
ale i neveriaci, odhodlaní slúţiť humanistickým ideálom.
Nikdy lekár, sociálny pracovník či dobrovoľník nepociťuje takú silnú a okamţitú odozvu
a zadosťučinenie za svoju prácu, ako pri práci pre najchudobnejších z chudobných. Našimi
rukami prejde ročne na našich projektoch asi 50 000 pacientov a klientov, z ktorých 10 000 by
určite bez našej pomoci zomrelo.
Prečo robíme túto ťaţkú a často nebezpečnú prácu v rozvojových krajinách, keď máme toľko
problémov aj u nás? Máme a pomáhame ich tieţ riešiť, ale to nás neoprávňuje zatvárať oči
pred nevysloviteľným utrpením tretieho sveta, ľudí, ktorí majú rovnaké túţby a potreby, len
sa narodili s inou štartovacou čiarou, ale s rovnakou ľudskou dôstojnosťou ako my sami.
18
VÝUKA ANGLICKÉHO JAZYKA PRO ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY
PROSTŘEDNICTVÍM ELEARNINGU
Autor: Mgr. Petr Krčmář
Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice
Abstrakt
Problematika jazykových dovedností je dnes pro zdravotnické pracovníky aktuálním
tématem. Souvisí nejen s nárůstem počtu cizinců v Čechách, ale i s reflexí vývoje role
zdravotnických pracovníků ve světě, především sester, které zastávají stále významnější a
aktivnější pozici ve vztahu k pacientovi.Výuka anglického jazyka pro zdravotnické
pracovníky se potýká s mnoha problémy, mimo jiné i s omezenou hodinovou dotací, která
souvisí s velkým počtem hodin ostatních teoretických i praktických předmětů, které studenti
musí absolvovat. Další výzvou je rozdílná vstupní jazyková úroveň jednotlivých studentů a
s tím spojená potřeba výuky nejen angličtiny odborné ale i všeobecného jazyka. Tento
příspěvek pojednává o způsobu, kterým se na Fakultě zdravotnických studií Univerzity
Pardubice snaţí tým zaměstnanců Jazykového centra ve sloţení Mgr. Petr Krčmář a Mgr.
Linda Pospíšilová podpořit výuku anglického jazyka pomocí eLearningu.
Základní technické údaje
eLearningový kurz pro výuku anglického jazyka pro zdravotnické pracovníky byl vytvořen na
platformě Moodle. V současné době je na trhu velké mnoţství eLearningových systémů,
důvody ke zvolení Moodle jsou především jeho cena (Moodle je zdarma) a relativní
uţivatelská přívětivost, která umoţňuje i pedagogům s pouhými základy ovládání počítače
tvorbu vlastních kurzů. K tvorbě interaktivních cvičení je vyuţíván autorský nástroj
HotPotatoes. Interaktivní cvičení je sice moţno vytvořit i v samotném Moodlu, ale program
HotPotatoes nabízí více typů cvičení (např. kříţovku) a takéumoţňujevíce funkcionalit. Jak
Moodle, tak i HotPotatoes jsou na internetu ke staţení zdarma.
Zapojení eLearningového kurzu do výuky
eLearningový kurz běţí na univerzitním serveru a je zpřístupněn studentům po celou dobu
výuky konkrétních předmětů anglického jazyka pro jednotlivé obory. Kurz odpovídá po
tematické, lexikální i gramatické stránce stávající učebnici Tony Grice: Nursing 1, kterou
doplňuje a zároveň procvičuje relevantní slovní zásobu i gramatiku. V denním studiu je
vyuţíván tzv. blended learning, tedy kombinace eLearningu a klasické výuky. Autoři kurzu
spouštějí jednotlivé moduly či kapitoly vţdy v týdenním předstihu před zahájením samotné
lekce, coţ umoţňuje studentům obeznámit se s problematikou dříve, neţ bude probírána
kontaktní výukou.Studenti se pak mohou k modulu v eLearningovém kurzu vrátit buď hned
19
po hodině s učitelem, nebo jej vyuţít aţ na konci semestru jako nástroj k opakování a přípravy
ke zkoušce. Dalším přínosem eLearningového kurzu je fakt, ţe umoţňuje kaţdému studentovi
pracovat vlastním tempem. V neposlední řadě kurz můţe pomoci eliminovat inhibující
faktory jako stud nebo strach pouţívat jazyk před ostatními spoluţáky, neboť zde jej během
práce kontroluje „jen“ počítač.
Interaktivní cvičení HotPotatoes
Jak jiţ bylo zmíněno, pro tvorbu interaktivních cvičení byl vyuţíván autorský nástroj
HotPotatoes. Ačkoliv popisované HotPotatoes aktivity v případě našeho kurzu zastřešuje
prostředí LMS Moodle, cvičení vytvořená tímto programem by mohla být pouţita i
samostatně a pouţívána ať uţ zveřejněním na internetu nebo dokonce zkopírováním do
studentova počítače vyuţitelná i bez nutnosti připojení k síti. Cvičení v našem kurzu
procvičují jak slovní zásobu, tak gramatiku, a především poskytují studentům zpětnou vazbu.
Poskytovaná vazba se neomezuje na prosté sdělení ohledně správnosti či nesprávnosti
odpovědi. Můţe navíc objasnit důvody, proč je konkrétní odpověď nesprávná, případně můţe
student získávat postupnou nápovědu. Zpětná vazba hrála velkou úlohu v motivaci studentů
během práce v kurzu. Ačkoliv pro splnění poţadavků předmětu stačilo kurz pouze absolvovat
a nebyla stanovena ţádná hranice či poţadovaný bodový limit, studenti v mnoha případech
cítili potřebu se ke cvičením, kde získali slabší skóre, často i několikanásobně vracet, dokud
se výrazně nezlepšili. V následujících odstavcích zhodnotíme přínos a případná negativa
jednotlivých typů cvičení.
JCloze, neboli doplňování do mezer, je typ cvičení vhodný především pro cvičení, kde
odpovědi jsou jednoznačné, případně je mnoţina moţných odpovědí velmi malá – například
gramatická cvičení. V realitě je totiţ často velmi obtíţné postihnout všechny správné
odpovědi a hrozí demotivující situace, kdy studentova správná odpověď nebyla autorem
cvičení předjímána, a tak jí systém nemůţe akceptovat.
JCross, tedy kříţovka, slouţí především ke konsolidaci slovní zásoby. Její velkou předností je
důraz na správný pravopis zadávaných slov a také „volnočasový“ charakter – studenti ji ve
zpětné vazbě hodnotili jako nejpopulárnější typ cvičení. Kříţovka můţe být pouţita i na
procvičování výslovnosti. Místo definice slova si student přehraje zvukový soubor s nahranou
výslovností slova, které pak musí zapsat.
Podstatou další aktivity, JMatch, je spojování objektů do dvojic. Pro potřeby jazykové výuky
se můţe aplikovat např. spojení slova a jeho definice či obrázku s jeho zobrazením, nebo
uspořádání objektů do správného pořadí. HotPotatoes v aktivitě JMatch vyuţívají techniky
drag-and-drop, neboli uţivatel klikne na objekt levým tlačítkem myši a posouvá ho po
20
obrazovce;takovéto zapojení motoriky facilituje proces učení. Tento typ cvičení byl ve zpětné
vazbě studenty hodnocený nejlépe, často zmiňovaný byl fakt, ţe studenti nemusí nic
vypisovat a mohou řešit komplexnější problémy, aniţ by museli rozumět textu příliš detailně.
Typ aktivity JQuizpracuje s odpověďmi typu ano-ne, vývěrem z více moţností, případně
s krátkými odpověďmi. Kvíz byl studenty ve zpětné vazbě hodnocen jako druhý
nejpopulárnější typ aktivity, především kdyţ byl pouţitý jako opakování celé lekce. Důvody
uváděné studenty byly podobné důvodům zmíněných u typu JMatch.
Software Voki
Protoţe většina materiálů v kurzu je zaloţená na textech (i kdyţ kurz obsahuje i videa a
zvukové nahrávky), rozhodli se autoři z důvodu oţivení implementovat aplikaci Voki. Toto je
další z řady bezplatných programů dostupných na internetu, které mohou být pouţity ve
výuce. Aplikace Voki umoţní vytvořit personalizovaný avatar, který „předčítá“ text zadaný
autorem. Studenti pak mají moţnost text nejen vidět, ale i slyšet, coţ pomáhá nácviku
poslechu a v druhém plánu můţe pasivně přispívat k lepší výslovnosti.
Glosář zdravotnických pojmů
Ačkoliv jsou zmíněné aktivity interaktivní a poskytují okamţitou vazbu, jejich charakter je
spíše drilový. Pro větší zapojení studentů a vyuţití jejich potenciálu vyuţili autoři kurzu
společný glosář zdravotnických termínů. Pro tvorbu glosáře nebyl potřeba speciální software,
neboť je přímou součástí systému Moodle. Studenti sami vybírali pro glosář slova, ať uţ
obtíţnější slova z učebnice nebo zajímavé zdravotní termíny, a pak samostatně vytvářeli
slovníková hesla s výslovností a definicí. Svá hesla pak následně vzájemně komentovali a
hodnotili. Autoři byli překvapeni kreativitou studentů,kteří často vytvářeli nové neotřelé
definice, přestoţe se samozřejmě mnozí studenti spokojili s pouhým kopírováním
slovníkových hesel z jiných zdrojů. Velkou motivační hodnotu má funkce okna s náhodně
vybraným slovníkovým heslem, kde studenti mohli vidět vybranou svojí práci. Přes nesporný
přínos projektu glosáře se vyskytly také problémy. Jedním z nich byl fakt, ţe na počátku
kurzu nebyla věnována dostatečná pozornost formátu slovníkového hesla, takţe výsledný
glosář není příliš konzistentní. Jiným problémem bylo, ţe s originalitou hesla byla bohuţel
často spojena jazyková nedokonalost, coţ zvyšovalo potřebu kontroly a opravování hesel ze
strany tutorů.
Fenomén „Velkého bratra“
Systém Moodle opravňuje správce kurzu k virtuálně neomezené moţnosti monitorování
aktivity studentů. Učitel ví v kaţdém okamţiku, jak který student pracuje, jak velkou část
kurzu uţ prošel, jakých dosáhl výsledků, případně, ţe u studenta došlo k útlumu činnosti.
21
Systém Moodlu umoţňuje přímou komunikaci se studentem, tutor můţe oslovit studenta,
který má problémy, pomoci, případně ho povzbudit k aktivitě. Motivační impulzy byly
vyuţívány především pro studenty dálkového studia.
Závěr
eLearningový kurz pro výuku anglického jazyka pro zdravotnické pracovníkyvytvořený Mgr.
Petrem Krčmářem a Mgr. Lindou Pospíšilovou v LMS Moodle se stal úspěšným podpůrným
nástrojem výuky na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Studenti ocenili
především okamţitou zpětnou vazbu, kterou poskytovala cvičení vytvořená v autorském
nástroji HotPotatoes. Zmíněná zpětná vazba měla pro studenty výrazně motivační charakter.
Kromě procvičování jazykových dovedností se studenti aktivně podíleli i na tvorbě glosáře
zdravotnické terminologie, a to jak vepisováním jednotlivých hesel, tak vzájemnými
komentáři a hodnoceními. Ačkoliv v současné době získává eLearning značnou popularitu, po
zkušenostech s kurzem vyplynulo, ţe eLearning sám o sobě není tak efektivní jako jeho
kombinace s kontaktní výukou, tzv. blended learning. V dalším výhledu budou autoři hledat
způsoby jak v eLearningu více zapojit studenty do komunikativních aktivit, např. řízených
diskuzí, a také se chystá projekt elektronického testování.
INTERNETOVÉ ODKAZY
http://moodle.cz/
(český portál věnovaný LMS Moodle)
http://hotpot.uvic.ca/
http://www.voki.com/
(webová stránka pro staţení autorského nástroje HotPotatoes)
(webová aplikace vytvářející avatary předčítající zadaný text)
LITERATURA
Arnold, Elizabeth; Boggs K.U.Interpersonal Relationships(Professional Communication
Skills For Nurses) Saunders, 2003 ISBN 0-7216-9388-1
Bonk, C. J. & Graham, C. R. (Eds.). Handbook of Blended Learning: Global Perspectives,
Local Designs. Pfeiffer Publishing, 2005, San Francisco. ISBN: 0787977586.
Cápay, Martin & Mesárošová, Miroslava: Variabilita použitia slovníka pojmov v e-kurzoch
implementovaných v LMS Moodle in Sojka, Petr & Rambousek, Jiří (Ed.) SCO 2009, sborník
6. ročníku konference o elektronické podpoře výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2009.
ISBN: 978-80-210-4878-2
Dudeney, Gavin & Hockly, Nicky.How to Teach English With Technology. Pearson
22
Education Limited, 2007 ISBN 978-1-4058-4773-5.
Gordon, T. Making the Patient Your Partner, Auburn House, 1995, Westport. ISBN-10:
0865692556.
Grice, Tony.Nursing 1. Oxford University Press 2007, ISBN 9780194569774.
Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Hanex, 2006, Olomouc. ISBN: 80-85783-50-9.
Reimannová, I. Využití informačních technologií ve výuce odborného anglického jazyka,
blended learning v cizojazyčném vyučování. 2008.
Sheldon, L.K. Communication for Nurses. Jones & Bartlett Pub, 2004, London. ISBN-10:
1556426313.
23
SOCIÁLNÍ REFORMA Z POHLEDU POSUDKOVÉHO LÉKAŘE
Autor: MUDr. Bc. Rostislav Čevela
MUDr. Bc. Libuše Čeledová, Ph.D.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Praha
Abstrakt
Příspěvek se zabývá současnou probíhající sociální reformou se zaměřením na aktuální
legislativu. Vychází z původního posouzení klientů a změn, ke kterým v této oblasti dochází.
Cíle sociální reformy
1.Lepší zacílení a adresnost sociálních dávek
2.Dosaţení maximální účelnosti dávek
3.Zefektivnění práce orgánů státní správy
4.Sníţení administrativní zátěţe pro uţivatele sluţeb
5.Zkvalitnění systému péče o ohroţené děti
6.Podpora sladění rodinného ţivota a pracovního ţivota u rodin s dětmi
Návrh zákona, kterým se mění některé dávky v souvislosti se sjednocením výplaty
nepojistných systémů dávek Zákon o sociálních sluţbách –posuzování stupně
závislosti/příspěvek na péči
Stávající stav: 18 úkonů péče o vlastní osobu , 18 úkonů soběstačnosti , 129 činností , čtyři
stupně závislosti I-IV , dvě věkové kategorie : 1-18, starší 18 let věku
Novela : Agregace stávajících 36 úkonů do 10 ucelených a věcně souvisejících oblastí
kaţdodenního ţivota - základních ţivotních potřeb
Návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících
zákonů
Příspěvek na mobilitu (měsíčně) - osobám starším jednoho roku, které nejsou schopny zvládat
základní ţivotní potřeby v oblasti mobility a orientace
Příspěvek na zvláštní pomůcky (jednorázově) - osobám s těţkou vadou nosného nebo
pohybového ústrojí, těţkým sluchovým nebo těţkým zrakovým postiţením. Dávka se
zaměřuje na pomoc v oblasti pomůcek, které umoţňují sebeobsluhu, zakoupení a úpravy
motorového vozidla a úprav bytu., zvyšuje se tak dostupnost pomůcek pro osoby se
zdravotním postiţením., upravuje také průkaz osoby se zdravotním postiţením – karta
sociálních systémů
24
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů a související zákony
Fyzickým osobám se zdravotním postiţením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce
Osobami se zdravotním postiţením jsou fyzické osoby, které jsou:
a) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (dále jen "osoby s
těţším zdravotním postiţením"),
b) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni
c) rozhodnutím Úřadu práce vydaným krajskou pobočkou Úřadu práce uznány zdravotně
znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné")
Za osoby se zdravotním postiţením se povaţují i fyzické osoby, které byly orgánem
sociálního zabezpečení posouzeny, ţe jiţ nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne
tohoto posouzení.
Modely zdravotního postiţení
Staré paradigma - medicínský model
Nové paradigma - sociální model - teorie:
1)Sociologie zdravotního postiţení
2)Disability studies (společenský, kulturní a politický fenomén)
Biopsychosociální model MKF
Kdo je „zdravotně postižený“ ?
Dvě kategorie: 1.Člověk jako bytost - 2.Fenomén zdravotního postiţení
Dochází ke splývání obou kategorií
Definice zdravotního postiţení
Hartl, Hartlová (2000): „postiţení zdravotní (handicap) je dlouhodobý nebo trvalý stav,
který nelze léčbou zcela odstranit, lze však (jeho) nepříznivý dopad zmírnit soustavou
promyšlených opatření“
Zdravotní postiţení jako „handicap a stav“ nikoli jako „disabilita a (ne)schopnost“
Matoušek (2003): „ zdravotní postiţení, disability, je postiţení člověka, které nepříznivě
ovlivňuje kvalitu jeho ţivota, zejména schopnosti navazovat a udrţovat vztahy s lidmi a
schopnost člověka pracovat“
Problém na straně jedince, ale problém QOL není jen postiţení či osobní dispozice, nýbrţ
fyzické bariéry
Úmluva OSN O právech osob se zdravotním postiţením : přijata v roce 2006 v New Yorku,
25
platnost od 3. května 2008,ČR podepsala v roce 2007, ratifikovala v roce 2009, Sbírka
Mezinárodních smluv č. 10/2010, částka 4
Sociální model zdravotního postiţení: „Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby
mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s
různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na
rovnoprávném základě s ostatními (čl.1)“
ANTIDISKRIMINAČNÍ ZÁKON
§ 5 odst.6) antidiskriminačního zákona (č.198/2009 Sb.)
Zdravotní postiţení: „Tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání
nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených tímto
zákonem; přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení , které trvá nebo má podle
poznatků lékařské vědy trvat alespoň rok“
ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI
§ 67 odst.2) zákona o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) „Osobami se zdravotním postižením
jsou fyzické osoby, které jsou:
a)Orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni ( dále jen osoby s
těžším zdravotním postižením)
b)Orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidní v prvním nebo druhém stupni
c)Rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen osoby zdravotně
znevýhodněné)“
ŠKOLSKÝ ZÁKON
§ 16 odst.2) a 3) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším
odborném a jiném vzdělávání“ (2) Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona
mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami,
autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. (3) Zdravotním znevýhodněním je pro účely
tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k
poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání
Modely zdravotního postiţení Staré paradigma tzv. medicínský model
Zaloţen primárně na postiţení a patologii
Předjímá závislost člověka s postiţením na rozhodnutí jiných
Princip rozhodování z pohledu patogeneze
26
Nové paradigma (disability) - sociální model
1980 ICIDH: Impairment – Disability – Handicap
2001 ICF: Impairment – Activity - Participation
Akcentace celkového fungování jedince v jeho prostředí
Disabilita : Produkt interakce charakteristik jedince ( zdravotní stav, kvalita osobnosti a
sociálního prostředí architektonického a kulturního)
Jak můţe člověk s postiţením (I) provádět činnosti (A) vedoucí k zapojení do ţivotní účasti
(P)
Změna ust. § 25 odst. 1 zákona o sociálních sluţbách od 1.1.2011
„Obecní úřad obce s rozšířenou působností provádí pro účely posuzování stupně závislosti
podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby
v přirozeném sociálním prostředí.
Okruhy šetření (WHO DAS II): 1.Schopnost péče o vlastní osobu ;2.Výdělečná činnost/školní
povinnosti ; 3.Rodinné vztahy; 4.Sociální vztahový rámec ; 5.Domácnost ; 6.Prostředí
ADL: BADL + IADL
Bazální ADL – sebeobsluha: přemísťování ( přesun z lůţka do křesla, chůze kolem lůţka),
kontinence, pouţívání toalety , koupání, schopnost samostatně jíst, schopnost samostatně se
oblékat
Instrumentální ADL – soběstačnost: nakupování, vaření, běţný úklid, vedení domácnosti,
pouţívání dopravních prostředků, nakládání s penězi
WHO DAS II (ICF/e) BADL + IADL (ICF/d) Okruhy sociálního šetření
1.Schopnost péče o vlastní osobu
2.Výdělečná činnost/školní povinnosti
3.Rodinné vztahy
4.Sociální vztahový rámec
5.Domácnost
6.Prostředí
Lékařské posouzení SZ:
a)Sociální šetření
b)Zdravotní stav + funkční poruchy
27
c)Hodnocení základních ţivotních potřeb:
1.Mobilita
2.Orientace
3.Komunikace
4.Stravování
5.Oblékání a obouvání
6.Tělesná hygiena
7.Výkon fyziologické potřeby
8.Péče o zdraví
9.Osobní aktivity
10.Péče o domácnost
28
PŘÍSPĚVEK KE VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘŮ V ČR
Autor:
Mgr. Jana Novotná
Mgr. Jindra Blatnická
1.LF UK ÚTPO Praha
Abstrakt:
Příspěvek zahrnuje studium oboru ošetřovatelství z historického pohledu do současnosti,
mapuje studijní obory Ústavu ošetřovatelství 1. Lékařské fakulty.
Historie vzdělávání na 1. LF UK: UK byla zaloţena 7. 4. 1348, do roku 1740 - výuka pouze
teoretická a od roku 1760 připravovat i prakticky ve vojenské nemocnici a od roku 1790 v
nynější Všeobecné fakultní nemocnici. V současné době se na 1. LF UK připravují studenti
medicínských a paramedicínských oborů.
Vysokoškolské vzdělávání sester se datuje od roku 1960, studium spadalo pod FF UK , od
roku 1992 se na UTPO studuje bakalářský obor a program Ošetřovatelství a v akademickém
roce 2008/2009 byl spuštěn nový kvalifikační tříletý studijní obor Všeobecná sestra. Studijní
program: Ošetřovatelství zahrnuje retenční a kombinovanou formu, délka studia je 3 roky,
ukončeno získáním akademického titulu bakalář.
Vzdělávání sester v UK: obecně jsou v EU velké rozdíly, absolventi mají dlišné kompetence a
různou úroveň znalostí a dovedností, existuje 3leté studium 5 různých specializačních oborů
pro sestry, 1. rok společný kmen s jinými ošetřovatelskými obory ( pediatrie, porodní
asistence( 4 roky), setra pro psychiatrii, péče o dospělé, learning disability). Jiné sestry neţ
specializované nemohou pracovat na konkrétních odděleních
Stávající systém vzdělávání v ČR: nejprve kvalifikace VS – 3 roky (Bc. nebo DiS)
- optimálně 18 -24 měsíců dlouhé specializační studium (560 hod., 50% praxe) - Národní
centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů
- výkon povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání minimálně 1 rok z období 6ti
let v rozsahu minimálně ½ stanovené týdenní pracovní doby
- minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby
- celkem minimálně 6 let k získání specializace
Problémy stávajícího systému:
- dlouhá doba k získání specializace (6 let)
29
- duplicita ( Vysoké školy, Univerzity, VOŠ) – stejná kvalifikace, jiný titul )
- obtíţná garance stejné úrovně kvality
- převaha tradičního způsobu výuky
- nadbytek teoretických znalostí ( anatomie, fyziologie )
Výhody stávajícího systému:
- vysoká kvalita ( zejména univerzity – široké klinické zázemí )
- bezplatné studium
- návaznost Mgr. studií ( pouze pro Bc.)
30
POTŘEBY NEMOCNÝCH
Autor: Mgr. Alena Dufková
SZŠ Ruská 91 Praha 10
Abstrakt:
Cílem prezentace je popsat potřeby nemocných. Vycházím ze základní klasifikace potřeb,
kterou si jednotlivý autoři modifikuji různě.U dětského pacienta je nutné
přihlédnout
k vývojovým zvláštnostem dětského věku.
Potřeby nás provádí naším ţivotem. Člověk neustále něco potřebuje. Koncepce dnešního
ošetřovatelství se opírá o uspokojování potřeb jak zdravého, tak i nemocného jedince.
Poznatky o lidských potřebách umoţňují lepší aplikaci ošetřovatelské péče metodou
ošetřovatelského procesu.
Vyuţívám klasifikaci humanistického psychologa Abraháma Maslowa, klasifikaci „Domu
ţivotních potřeb“ podle Chloubové. U dětí je to klasifikace modifikovaná Kalishem,
Matějíčkem, či Dunovským.
Míra a kvalita saturace potřeb zdravého dítěte ovlivňuje jeho harmonický rozvoj. Potřeby
nemocného dítěte a jejich uspokojování mohou výrazně zasáhnout do celkového vývoje
dítěte. Zda pozitivně či negativně, to záleţí především na sestrách z dětských pracovišť.
Prioritou v jejich práci musí být saturace potřeb dítěte za všech podmínek, které nemoc a
hospitalizace přináší.
Sestra musí zvládnou problematiku potřeb. Musí mít přehled pokud mluví o základních,
niţších či vyšších psychjosociálních potřebách.
31
ROZDÍLY V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI V PALIATIVNÍM A HOSPICOVÉM
OŠETŘOVATELSTVÍ
Autor:
Mgr. Stanislava Kůtová
Radioterapeutická a onkologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha
SZŠ Ruská, Praha
Abstrakt:
Práce vychází z rozdílů paliativní a hospicové péče, zahrnuje charakteristiku a cíle ošetřovatelské
péče v této oblasti včetně výhod pro nemocného, které tato péče přináší.
S rychlým rozvojem vědy, zejména medicíny, ve 20. století zvyšuje naději v uzdravení
či alespoň prodlouţení ţivota pacientů trpících chorobami s ještě donedávna zcela fatální
prognózou. Objevuje se mnoţství nových léků, moderních přístrojů, efektivnějších a
k pacientům citlivějších vyšetřovacích metod. S vědomím tohoto faktu přichází nemocný ke
svému lékaři a očekává jediné – uzdravení. I lékař se pochopitelně snaţí, aby došlo k úplnému
vyléčení. Bohuţel ani na začátku 21. století není medicína všemocná a ne vţdy lze pacienta
zcela uzdravit.
Kromě úplného uzdravení pacienta v podstatě formulujeme další moţné cíle léčby –
snášení útrap chronického onemocnění, a(nebo) důstojné a klidné umírání. Ideální je, dokáţíli se na společném cíli shodnout všichni zúčastnění, to znamená – zdravotník, pacient, rodina
pacienta. To ovšem vyţaduje, aby pacient, případně i jeho blízcí (bude-li s tím pacient
souhlasit), byl seznámen s diagnózou a její prognózou. Také to ale neznamená, ţe v průběhu
nemoci nemůţeme cíl znovu ujasňovat a měnit.
Několikaletá praxe na onkologických odděleních, zkušenosti z léčeben pro
dlouhodobě nemocné, intenzivní kontakt a péče o pacienty v terminálním stadiu
nevyléčitelného onemocnění, rozhovory nejen s nimi, ale i s jejich příbuznými a blízkými, to
vše přináší především cenné zkušenosti, které tvoří jeden ze základních pilířů ošetřovatelské
práce.
Hlavním tématem je definice termínů paliativní a hospicová péče, jejich
charakteristiky a cíle, a dále porovnání rozdílů paliativní péče poskytované v nemocnicích a
hospicích.
Závěrem lze shrnout, ţe hospicová zařízení jsou z hlediska poskytované péče
vhodnějším řešením.
32
SPECIFIKA MULTUKULTURALITY PŘI VÝUCE NA STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÉ
ŠKOLE
Autor:
Mgr. Patrik Burda
Mgr. Simona Bernardyová
SZŠ Ruská 91 Praha 10
Abstrakt:
Příspěvek si klade za cíl informovat o potřebě vzdělávání v oblasti multikulturality.
Snaţíme se o mapování nutnosti vzdělávat se v této oblasti a o současné situaci
v multikulturní výchově od 90. let 20. století po dnešní dobu. V příspěvku popisujeme i
současnou situace ve vzdělávání této oblasti. V kapitole vyučující a multikultura si klademe
za cíl popsat úskalí, se kterými je moţné se setkat při výuce. Jaké jsou kladeny nároky na
vyučujícího a podmínky pro zajištění ideální výuky. Na podkladě informací z pedagogiky a
didaktiky je v kapitole o studentovi a multikultuře popsána problematika, se kterou se lze při
předávání informací z této oblasti setkat. Při výuce se vyučující i student mohou setkat
s určitými specifiky, které se v poslední části příspěvku snaţíme nastínit.
Jak je všeobecně známo, vzdělávání jiţ od základní školy lidem pomáhá spoluvytvářet
jejich postoje, hodnoty, názory a chování v dalším vývoji ţivota. Vzdělávání a výchova je ta
nejzákladnější prevence proti netoleranci a rasistickým myšlenkám. Problémem se stává
vzdělávání a předávání informací v oblasti multikultury studentům, jejichţ rodiče mají
vyhraněný názor na menšiny.
Pokud je ještě např. negativní názor podloţen vlastní negativní zkušeností, stává se pro
pedagoga velmi sloţité učit a přesvědčovat o toleranci. Takto tomu je i všeobecných sester,
které poskytují multikulturní péči menšinám. Je velmi sloţité, měnit názor, který je v člověku
zakořeněn. S tímto problémem se setkávám při výuce multikulturního ošetřovatelství poměrně
zřídka.
„Dnes je multikulturní výchova součástí oficiální vzdělávací politiky a je hojně podporována
aktivitami Rady Evropy, Evropské unie, UNESCO aj. K tomu napomáhá i velký počet
příruček pro učitele, které instruují, jak mají nejlépe provádět multikulturní výchovu ve
vyučování i mimo ně. Má se za to, ţe uplatňování multikulturní výchovy ve školách můţe
přispívat k porozumění jiným kulturám a souţití s nimi zejména v situacích, kdy do mnoha
evropských států se zvyšuje imigrace z neevropských zemí.“(Průcha, 2000, s.23).
33
Je potřeba jiţ na středních školách budoucí zdravotníky připravit na to, aby dokázali najít
pochopení pro cizince, kteří vyhledají pomoc ve zdravotnickém zařízení.
Kvalitní příprava pracovníků ve zdravotnictví ještě před setkáním s klientem z jiné kultury má
za úkol následující: prohlubovat spolupráci mezi národy, pochopit rozdíly mezi kulturami,
etniky, připravit pracovníky na práci v jiných zemích, vychovávat k toleranci a respektu.
Cílem
vzdělávání
v multikulturním
ošetřovatelství
je
naučit
sestry
komunikovat,
spolupracovat a v podstatě i řešit případné konflikty, které mohou vzniknout z nedorozumění
při poskytování ošetřovatelské péče.
Vyučující a multikulturalita
Při poskytování vzdělávání v multikulturním ošetřovatelství je vyučující do značné míry
omezen, popř. motivován osnovami, které jsou stanoveny. Dalším kritériem, který určuje
hloubku znalostí v této oblasti je profil absolventa. Vyučující by měl i participovat na utváření
vzdělání v oblasti multikulturního ošetřovatelství. „Důleţitým činitelem při realizaci
transkulturního pojetí výuky ošetřovatelství je učitelova osobnost, jeho kompetence, tj. soubor
klíčových dovedností. Nástin kompetencí naznačuje, ţe se od něho čeká dobrá znalost
různých kultur, jejich charakteristických rysů, podstatných součástí jednotlivých kultur nebo
subkultur. „ (Špirudová, 2006, s. 171).
Vyučující má nelehký úkol pozorovat a pojmenovat postoje studentů k vlastní kultuře, ve
které ţije. Od pedagoga se očekává, ţe z výuky studenti budou mít vědomosti, které budou
moci vyuţít v praxi pro zlepšení poskytované péče. „Pro učitele je důleţité nejen poznání
interindividuálních rozdílů mezi adolescenty, ale také je nezbytné poznání předpokladů ţáků
k učení se. „Adolescent je schopen vyvozovat soudy i o tom, co si nemůţe přímo představit,
co je pouze moţné. Vyvozuje soudy o soudech a dospívá tak k většímu mnoţství
myšlenkových kombinací.“ (Špirudová, 2006, s.175).
Student a multikulturalita
Pro zlepšení poskytované péče klientů z jiných kultur je nutné změnit systém vzdělávání jiţ
od středoškolského systému výuky. Student, který se v současné době vzdělává v oboru
ošetřovatelství by měl mít k dispozici mnohem více kvalitních informací, neţ tomu bylo
např. před deseti lety.
„Změny v ošetřovatelství jako oboru i ošetřovatelské praxi předpokládají prioritně změny
v ošetřovatelském vzdělání.“ (Farkašová, 2006, s. 174). Neţ se přistoupí k samotnému
vyučování multikulturního ošetřovatelství, podle středoškolských osnov se jedná o druhý
ročník v předmětu Ošetřovatelství, je nezbytné, aby se student setkal se základními pojmy.
34
Studenti při středoškolském vzdělání by jiţ měli dosáhnout emoční stability, je stále větší
zájem jak o druhé lidi, tak o proţitky vlastní i cizí. V určité míře se jiţ studenti mohou vracet
k tradicím rodiny a komunity, ve které ţijí. Na druhé straně je toto období velmi nebezpečné
pro získání sektou, hnutím či radikální ideologií. Studenti mohou v tomto období mít potřebu
vlastní kultury, ignorují starší generaci. Začíná se rozvíjet vlastní identita. Je zřejmé, jak
v tomto období je nutné začít hovořit o multikulturní výchově, zároveň jak sloţité je tuto
problematiku nastínit.
Jak bylo
výše uvedeno, je postoj studentů k tomuto tématu ovlivněn především úrovní
zkušeností, představy o kultuře, rodinným zázemím, mýty a předsudky. Nezastupitelná role
pedagoga, ať jiţ učitele, či přednášejícího na konferencích, je poznat vztah posluchače
k problematice. Tato role je velmi sloţitá a od pedagoga vyţaduje určité zkušenosti. Důleţité
je vzbudit u studenta ochotu přemýšlet o druhých, o jejich odlišnostech a o jejich kultuře.
Je vhodné, aby vyučující v rámci multikulturní problematiky umoţnil tvůrčí činnost.
Především se jedná o práci s internetem, návštěvu jednotlivé komunity, moţnost samostatně
získávat poznatky z rozdílných kultur, atd..
„Učitel u studenta podporuje dovednost sebevzdělávání a tvořivost v podmínkách léčení a
ošetřování sociokulturně znevýhodněného klienta. Staví studenty do řešení modelových
situací transkulturně pojatého ošetřování klientů a stylem výuky naznačuje budoucí moţná
setkání se zástupci různých societ.“ (Špirudová, 2006, s. 179).
Specifika výuky multikultury
Multikulturní ošetřovatelství lze pokládat za předmět multidisciplinární. Obsah vychází ze
základních znalostí v antropologii, medicínských oborech, biologie. Dále vychází ze
společenských a humanitních věd. „Multikulturní ošetřovatelství tvoří strukturovanou syntézu
poznatků o kultuře a kulturách, vztazích mezi kulturami, o specifikách kultur, o procesech
poznávání interakcí, konfliktů a kooperací kultur, o procesech utváření kvalit ţádoucích pro
profesionální uţití v praxi ošetřovatelství. Je specifickou součástí didaktiky ošetřovatelství.“
(Špirudová 2006, s. 169). Výuka multikulturního ošetřovatelství, ale i multikulturality obecně
má svá specifika. Tato specifika je nutné respektovat a snaţit se je přijmout, aby výuka byla
přínosem jak pro studenta, tak učitele. Pak se můţe výuka stát pevným základem kvalitní
poskytované ošetřovatelské péče.
Jedná se především o specifika, které jsou zde uvedena:
Poznání vlastní identity (kultury, kam patřím, jak jsem vnímám jinou kulturou,
kultury ţijící na našem území).
35
Být nezaujatý k jiným kulturám, neodsuzovat je (snaţit se poznat jiné kultury a teprve
pak vyslovit soudy nad nimi).
Chápat a snaţit se poznat nejen odlišné znaky jednotlivých kultur, ale také znaky
společné.
Chápat a tolerovat odlišnosti při přijímání zdravotnické péče (poučit se z chyb, kterých
se dopustíme).
U odlišné kultury nehledat jen negativa, ale snaţit se o poznání předností. Učit se a poznávat
specifika ošetřování nejen v rámci Evropské unie. Pokud výuka bude přihlíţet k výše
uvedenému, stane se budoucímu zdravotníkovi kvalitním přípravou na poskytování kulturně
vhodné péče. Výuka i cíle by měly být podloţeny výzkumem a musí vycházet z poţadavků
praxe. Vhodné je, aby předem byl student seznámen s cíly, kterých společnou cestou chceme
dosáhnout. Po skončení výuky je vhodné provést rekapitulaci toho, co bylo stanoveno a čeho
opravdu bylo dosaţeno.
Literatura:
ŠIŠKOVÁ, T., 1998. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 1998. 203 s.
ISBN 80-7178-285-8.
DeVITO, A., J. 2001. Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada Publishing, a.s.,
2001. 420 s. ISBN 80-7169-988-8.
FARKAŠOVÁ, D., 2006. Ošetřovatelství – teorie. Martin: Vydavatelstvo Osveta Martin.
2006. 211 s. ISBN 80-8063-227-8.
MASTILIÁKOVÁ, D., 2004. Úvod do ošetřovatelství 1.díl, Systémový přístup, Praha:
Nakladatelství Karolinum, 2004. 187 s. ISBN 80-246-0429-9.
PRŮCHA, J., 2000. Přehled pedagogiky – Úvod do studia oboru, Praha: Portál, 2000. ISBN
80- 7178-399-4.
PRŮCHA, J., 2001. Multikulturní výchova, teorie – praxe – výzkum, Praha: ISV, 2001. 211 s.
ISBN 80-8566-72-2.
ŠPIRUDOVÁ, L., TOMANOVÁ, D., 2006. Multikulturní ošetřovatelství II. Praha : Grada
Publishing, a.s., 2006. 248 s. ISBN 80-247-1213-X.
36
PŘÍSTUP LAICKÉ VEŘEJNOSTI PŘI LÉČBĚ BOLESTI
Autor: Markéta Dušková 3. ročník obor ZA
SZŠ Ruská 91 Praha 10
Abstrakt:
Práce vychází z výzkumného šetření náhodného vzorku 400 respondentů - studentů
zdravotnické školy a jejich rodinných příslušníků, které bylo provedeno anonymní
dotazníkovou metodou a statisticky vyhodnoceno. Výsledky šetření potvrdily skutečnost, ţe
muţi sledují bolest více neţ ţeny, s přibývajícím věkem se vyskytuje bolest častěji, informace
o lécích nemusí nutně korespondovat s dosaţeným vzděláním, 30 % dotázaných potvrdilo
řešení bolesti uţitím analgetik jiţ i v mladším věku a 60 % dotázaných zná alternativní
metody. Na základě výsledků výzkumu a ve spolupráci se školním preventistou patologických
jevů byla vypracována metodika třídnické hodiny s tímto zaměřením a prezentace této
problematiky do předmětů ošetřovatelství a zdravý ţivotní styl, která je přílohou této práce.
Bolest je významným ošetřovatelským problémem. Diagnostická doména komfort obsahuje
informace k ošetřovatelské diagnostice v potřebách souvisejících s psychikou, tělesnou a
sociální pohodou nebo klidem. V této doméně jsou standardizované názvy ošetřovatelských
diagnóz zařazeny do tří tříd:tělesný komfort, komfort prostředí, sociální komfort. Vzhledem
k této práci jsem se zaměřila pouze na tělesný komfort, který se zabývá ošetřovatelskými
problémy v oblasti pohody nebo klidu a přítomnosti bolesti.
Aktuální ošetřovatelské diagnózy pro jedince: Akutní bolest – 00132, Chronická bolest –
00133, Nauzea – 00134 (z hlediska tématu práce není dále řešeno).
Rozpoznání aktuálních ošetřovatelských diagnóz
Akutní bolest – 00132
A. Posouzení výskytů určujících znaků, k nimţ patří: sdělení nebo označení bolesti,
očividné důkazy bolesti, vyhledávání poloh sniţujících bolest, ochranná gesta a chování,
bolestivý výraz v obličeji, porucha spánku, klient je soustředěný na sebe sama, zúţená
pozornost, silně rozrušené chování, autonomní reakce, autonomní změny svalového
napětí, expresivní chování, změny chuti k jídlu a v jídle.
37
B. Pokud je nalezena kombinace některého z určujících znaků a některého se souvisejících
faktorů, nastává ověření. Zvaţuje se, zdali je klient skutečně v situaci, jak stanovuje
definice akutní bolesti, která zní: Akutní bolest je standardizovaný název
ošetřovatelského problému člověka, který proţívá nepříjemnou bolest, jeţ má intenzitu
od střední k prudké, má náhlý nebo pozvolný nástup a je u ní předpoklad vymizení do 6
měsíců.
C. Pokud je výsledek ověření pozitivní, zaznamenáme přítomnost této bolesti do
ošetřovatelské dokumentace.
Chronická bolest – 00133
A. Posouzení výskytu určujících znaků, k nimţ patří:změny tělesné hmotnosti, obranné
chování, maska v obličeji, podivuhodnost, soustředění se na sebe, neklid, deprese, atrofie
svalových skupin, změny spánku, vyčerpanost, strach z nového poškození, sníţená
interakce s lidmi, omezená schopnost vykonávání předchozí činnosti, teplota, chlad,
změny pozice, polohy těla, hypersenzitiva, anorexie
B. Posouzení přítomnosti souvisejících faktorůChronická tělesná/ psychosociální
nezpůsobilost.
C. Při nalezení kombinace některého z určujících znaků a souvisejícího faktoru, začínáme
ověřovat.Zváţíme zdali, je pacient skutečně v situaci, kterou stanovuje definice
chronické
bolesti,
která
zní:
Chronická
bolest,
je
standardizovaný
název
ošetřovatelského problému člověka, který proţívá nepříjemnou bolest s náhlým nebo
pozvolným nástupem, různou intenzitou od střední aţ po prudkou, která je stálá nebo
návratná. Není u ní předpoklad vymizení do 6 měsíců.
D. V případě, ţe výsledek vyjde pozitivně, zaznamenáme tuto bolest do ošetřovatelské
dokumentace.(Marečková 2006, s. 247 - 249)
Z hlediska Kapesního průvodce zdravotní sestry je akutní bolest definována jako
nepříjemný smyslový a emoční proţitek, způsobený skutečným nebo moţným
poškozením tkání nebo popisovaný v pojmech takového poškození. Nástup je náhlý
nebo pomalý, intenzita od mírné po závaţnou. Lze předvídat odeznění po době kratší
neţ 6 měsíců. Mezi charakteristické příznaky subjektivní patří: vyslovená nebo
zašifrovaná stíţnost, změny chuti k jídlu a příjmu potravyObjektivní: obranné chování,
strnulé nebo roztřesené pohyby, poruchy spánku, expresivní chování (neklid, naříkání,
pláč), rozrušení, vegetativní poruchy svalového tonu, vegetativní reakce (pocení, krevní
38
tlak, dilatace zornic), koncentrace na vlastní osobu, zúţení vjemů Ošetřovatelské
intervence: posouzení vyvolávajících a přidruţených faktorů, posouzení pacientovy
reakce na bolest, pomoc pacientovi najít způsoby jak zmírnit bolest, posílení zdrav
Cíl a hypotézy výzkumu
-
Zjistit postoj lidí, při objevení bolesti
-
Zjistit znalosti o analgetikách
H 1 – Muţi sledují intenzitu bolesti více neţ ţeny.
H 2 – U respondentů nad 30 let věku se častěji objevuje bolest neţ u respondentů do 30 let
věku.
H 3 – Více neţ 80 % lidí nebrání finanční prostředky návštěvě lékaře při projevení bolesti.
H 4 – Respondenti ve věku nad 30 let mají větší znalosti o analgetikách neţ respondenti do 30
let věku.
H 5 – Dosaţené vzdělání respondentů kvalitativně pozitivně ovlivňuje vlastní znalosti o
analgetikách.
H 6 – 90 % respondentů reaguje po objevení bolesti aplikací léku.
H 7 – Lidé ve věku od 15 do 17 let si vzali poprvé sami nějaký lék.
H 8- Více neţ 50 % dotázaných nezná alternativní způsoby tlumení bolesti
Metodika a organizace výzkumu
Pro výzkum byl pouţit anonymní dotazník určený pro všechny respondenty obsahující 15
otázek. V úvodu dotazníků byly zjišťovány nezávislé proměnné, tzn. identifikační znaky
respondentů / věk, pohlaví, vzdělání, pracovní poměr/ prostřednictvím dichotomické otázky
zaměřené na pohlaví respondenta a dalších uzavřených otázek .Dotazník je především
zaměřen na přístup lidí k analgetikům, znalost jejich vedlejších účinků, přístup člověka
k bolesti.V rámci šetření bylo osloveno 400 respondentů, výzkumný soubor tvořili ţáci
střední školy a převáţně jejich rodinní příslušníci a blízké osoby. Ve výzkumném šetření bylo
vyuţito statistických metod – stanovení absolutní a relativní četnosti s přesností dvou
desetinných míst.
Charakteristika výzkumného vzorku
Základní statistický soubor je tvořen celkovým počtem tzn. 400 respondenty, charakteristika
výzkumného vzorku je uvedena v následujících tabulkách:
39
Tabulka č. 1 - Pohlaví respondentů
Počet
202
198
400
Ţeny
Muţi
Celkový počet
Počet %
50,5 %
49,5 %
100 %
Z hlediska rozdělení pohlaví respondentů se celého výzkumného šetření zúčastnili muţi a
ţeny, díky zjišťování rozdílů chování, jednání a znalostí.
Tabulka č. 2 - Věk respondentů
Věk
Do 30 let
Nad 30 let
Průměr
Průměr %
Ţeny
77
125
19,25
46,95%
Muţi
95
103
21,75
53,05%
Tabulka č. 3 - – Dosaţené vzdělání respondentů
Vzdělání
ZŠ
SOU
SŠ
VŠ
VOŠ
Celkem
Počet
83
184
110
15
8
400
Počet %
20,75%
46%
27,5%
3,75%
2%
100%
Průměrný respondent je ţena se středním odborným učilištěm, v průměrném věku 19 let. Věk
respondentů se pohyboval ve variačním rozpětí od minimálního věku 12 let do maximálního
věku 82 let. Vzhledem k ukončenému dosaţenému vzdělání byly zastoupeny všechny
kategorie – základní, střední odborné, středoškolské, vyšší a vysokoškolské.
Shrnutí výsledků
H1 - Hypotéza číslo 1 se týkala otázky číslo 8, kdy údaje byli rozdělovány do dvou skupin na
muţe a ţeny. Ţeny sledují intenzitu bolesti ze 35,75% coţ je 71 respondentek. Muţi sledují
intenzitu bolesti z 36,366% tudíţ 72 respondentů. Hypotéza se potvrdila
H 2 – Tato hypotéza se týkala otázky číslo 1, kdy údaje byli rozdělovány dle věku do třiceti
let a nad třicet let. 56 respondentů s věkem do třiceti let uvádí větší výskyt bolesti, tudíţ
32,75% respondentů. 104 respondentů s věkem nad třicet let uvádí větší výskyt bolesti coţ je
45,41% z celkového počtu respondentů. Hypotéza se potvrdila
H 3 – Hypotéza číslo 3 se týkala otázky číslo 10. Finanční prostředky v návštěvě lékaře brání
63 respondentů (15,75%) a nebrání 200 respondentům (50%). Zbytek respondentů 137
40
(34,25%) lékaře nevyhledává z jiných důvodů, neţ jsou finanční důvody. Hypotéza se
potvrdila.
Tabulka č. 4 – Více neţ 80 % lidí nebrání finanční prostředky návštěvě lékaře při projevení
bolesti
Absolutní četnost
63
200
137
400
Ano brání
Ne nebrání
Jiné důvody v nevyhledání lékaře
Celkem
Relativní četnost
15,75 %
50 %
34,25 %
100 %
H 4 – Tato hypotéza se týkala otázek 11, 12, 13, 14, 15. Tato otázka byla rozdělena z hlediska
věku. Respondenti do 30 let mají správné informace z 49,74% (113,4). Respondenti nad 30 let
mají správné informace o analgetikách z 49,77% (85,6). Správná odpověď byla hodnocena
jedním bodem. Hypotéza se potvrdila.
Graf č. 1 – Informovanost o analgetikách z hlediska věku
43,02%
56,98%
Správné info. Nad 30 let
Správné info. Do 30 let
H 5 – Hypotéza číslo 5 týkající se otázek 11, 12, 13, 14, 15. Tato otázka byla rozdělena
z hlediska nejvyššího dosaţeného vzdělání respondenta. Z osmi vysokoškolsky vzdělaných
respondentů odpovědělo 45% (3,6) respondentů správně. Z patnácti respondentů s VOŠ
odpovědělo 49,33% (7,4) respondentů správně. Ze sto deseti středoškolsky vzdělaných
respondentů 47,82% (52,6) respondentů správně. Ze sto osmdesáti čtyř respondentů
s nejvyšším dosaţeným vzděláním středního odborného učiliště odpovědělo správně 51,09%
(94) respondentů správně. Na tuto otázku také odpovídalo 83 respondentů s nejvyšším
dosaţeným základním vzděláním, správně 48,67% (40,4) respondentů. Hypotéza se
nepotvrdila.
41
Graf č. 2 – Informovanost o analgetikách z hlediska dosaţeného vzdělání
49,33%
Správné informace SOU
51,09%
45,00%
Správné informace ZŠ
48,67%
Správné informace SŠ
47,82%
Správné informace VŠ
Správné informace VOŠ
H 6 – Hypotéza číslo 6 se týká otázky číslo 6. Respondenti reagující na objevení bolesti
uţitím analgetik 122 tudíţ 30,50%. 278 respondentů (69,50%) při objevení bolesti reaguje
jinak. Hypotéza se nepotvrdila.
Graf č. 3 - Reakce respondentů po objevení bolesti
30,50%
Použití analgetik
69,50%
Jiné metody
H 7 – Tato hypotéza se týkala otázky číslo 4. Zjišťovalo se v kolika letech, si kdo sám od sebe
vzal lék. Předpokládali jsme, ţe nejvíce respondentů si poprvé svůj první lék sami vzali mezi
15-17 rokem. Mezi 15- 17 rokem uţilo svůj první lék144 respondentů (36%). Uţití léku
v jiném věku nebo zatím ještě neuţití samostatného léku označilo 256 respondentů (64%).
Hypotéza se nepotvrdila.
H 8- Poslední stanovená hypotéza číslo osm se týkala otázky číslo jedenáct. Zjišťovala se
znalost alternativních způsobů tlumení bolesti, kdy jsme předpokládali, ţe více neţ
50%dotázaných tyto alternativní způsoby nezná. Správně odpovědělo 256 tudíţ 66,25%
respondentů. Chybně odpovědělo 133 tudíţ 33,75% respondentů. Hypotéza se nepotvrdila
Tabulka č. 26 - Znalost alternativních způsobů tlumení bolesti
Alternativní způsoby tlumení bolesti
Absolutní četnost
Relativní četnost
Správná odpověď
256
66,25%
Špatná odpověď
133
33,75%
Celkem
400
100 %
42
Z výzkumu vyplývá:
- 32 % respondentů pociťuje bolest 8 krát a více za měsíc
- 12 % respondentů uţije více neţ 10 léků pro tlumení bolesti za měsíc
- 47 % dotázaných nejčastěji uţívá Ibalgin z uvedených léků (Paralen, Panadol, jiný lék)
- 19 % dotázaných pouţilo samostatně léku proti bolesti jiţ kolem 10. roku věku
- 58 % respondentů uvádí nejčastější reakci okolí na bolest: „Vezmi si lék“
- 31 % respondentů reaguje a řeší bolest tak, ţe si vezme lék
- 29 % respondentů uvádí, ţe nesleduje intenzitu bolesti, řeší jí pouze uţitím léku
- 42 % respondentů uvádí, ţe při neobvyklé bolesti navštíví lékaře
- 50 % respondentů neodradí finanční náklady při návštěvě lékaře, protoţe se domnívají, ţe
zdraví je důleţitější
- 66 % respondentů správně označilo druhy alternativních metod tlumení bolesti
- 57 % označilo správnou odpověď týkající se správného pouţití analgetik
- 45 % dotázaných zná vedlejší účinky analgetik
- 37 % dotázaných se domnívá, ţe předepsané léky včetně analgetik lékařem jsou vhodné
- 51 % dotázaných označilo správnou, která se týkala správného zařazení názvu analgetik
Výsledky šetření potvrzují, ţe informovanost v pouţití léků není zcela dostatečná a je ţádoucí
neustálé prohlubování v této oblasti, průběţné seznamování s jednotlivými druhy analgetik,
s jejich moţnými účinky s důrazem na preferenci alternativních metod tlumení bolesti.
Literatura:
DOENGES, E., MOORHOUSE, F.: z anglického originálu přeloţila MUDr. Suchardová,
Kapesní průvodce zdravotní sestry, druhé, přepracované a rozšířené vydání, 7.vyd., Praha: U
Průhonu 22, Gradapublishing, rok 2001, ISBN 80-247-0242-8
MAREČKOVÁ, J.: Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách, 1.vyd., Praha: U Průhonu
22, Gradapublishing, rok 2006, ISBN 80-247-1399-3
TRACHTOVÁ, E.a kolektiv: Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, 1. Dotisk
vyd.,Brno:Vinařská 6, 656 02, institut pro vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, rok
1999, ISBN 80-7013-285-X
43
BOLEST A JEJÍ ŘEŠENÍ – vyučovací metoda
Autor: Mgr. Pavla Hřebíková
SZŠ Ruská 91 Praha 10
Abstrakt:
Příspěvek zahrnuje vyuţití této problematiky ve výuce formou problémového vyučivání, kdy
ţák získává a upevňuje si vědomosti alternativní vyučovací metodou ve smyslu prevence
naduţívání léků a zdravotních komplikací.
Pro vyuţití
- v předmětu Ošetřovatelství 2. ročníku
- třídnická hodina – prevence rizikového chování - zneuţívání léků na bolest
Vyučovací metoda - problémové vyučování
Problémové vyučování (aktivizující metody výuky).
HEUREKA - našel
jsem, objevil jsem (metoda řešení problémů je typickou metodou tzv.
heuristické výuky).
Problémová metoda je chápána jako vyučovací metoda, respektive typ výuky, který začleňuje
řešení problémů samotnými posluchači jako prostředek jejich intelektového rozvoje. Do určité
míry je tato metoda realizována při kaţdé výuce
Problém je teoretická nebo praktická obtíţ, kterou student samostatně řeší svým vlastním
aktivním zkoumáním. Řešení problému vyţaduje aktivní myšlenkovou činnost
Problémové vyučování chápeme z didaktického hlediska jako soubor takových činností, např.
vyhledávání problémových situací, třídění - formování problémů, poskytování nezbytné
pomoci studentům při řešení problémů a při ověřování těchto řešení a konečně řízení procesu
systematizace a upevňování získaných poznatků. Problémová výuka je na rozdíl od
klasického vyučování pomalejší a mnohem náročnější, má však výrazný vzdělávací účinek a
získané vědomosti jsou trvalé. Pramenem tvořivého napětí je problémová otázka. Schopnost
klást podněcující otázky je rozhodujícím momentem při motivaci studentů k tvořivosti!
Problémová otázka je impulsem k zvídavému pátrání, myšlenkovému vzepětí a intenzívní
aktivitě s cílem dosáhnout vysvětlující odpovědi.
44
V práci jsem vybrala téma BOLEST – její teoretickou část vyučovanou v Ošetřovatelství 2.
ročníku oboru Zdravotnický asistent. Tuto hru je moţné zařadit i v třídnických hodinách –
prevence Rizikového chování – zneuţívání léků. V prezentaci jsem přihlíţela, aby
problémová úloha vycházela z reálných ţivotních situací nebo na ně navazovala
problém byl přirozený, a tím větší byla moţnost aktivizovat posluchače
problémová úloha byla přiměřená a studenti byli schopni ji vyřešit
problémová úloha podněcovala studenty k uvaţování, hledání, zkoumání, případně k
dalšímu studiu
problémová úloha je moţná řešit aţ po získání dostatečného mnoţství faktů a pojmů
Tři etapy problémového procesu:
etapa shromaţďování faktů, osvojování pojmů poznávání struktur
etapa procvičování prostřednictvím aplikací informací do praxe
etapa heuristických postupů a řešení problémových úloh
Po spuštění prezentace si kaţdý student na pokyn vyučujícího namaluje na papír trychtýř.
Učitel poloţí motivační otázky, na které kaţdý student bude hledat řešení. Z kaţdého
prezentovaného okna zvolí moţnost volby (bublinu) a vloţí ji do svého obrázku. Pokud
nebude moci zvolit ani jednu bublinu, má moţnost vytvořit kreativně svoji vlastní. Na konci
bude mít kaţdý plný trychtýř metod jak řešit bolest. „Smajlík“ = Heureka řešení.
Diskuze na
konci o vlastním řešení, cestách jak dosáhnout individuálně výsledku. Porovnání moţností,
strategií a přístupů utvrdí studenta v hledání optimálního řešení problémů. Vyučující zjistí i
postoje jednotlivých studentů k problematice zneuţívání léků. Prevence a zdravý způsob
ţivota můţe být náš další cíl.
Individuální řešení problému
x
Skupinové řešení problému
Na základě alarmujících statistických ukazatelů je ţádoucí s touto problematikou seznamovat
mladou generaci a ţáky připravujícící se na ošetřovatelské povolání s cílem pozitivního
ovlivnění přístupu k léčbě bolesti a naduţívání léků jako jednou
opatření.
45
z účinných preventivnívh
KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICTVÍ
Autor:Mgr. Radka Líbalová
SZŠ Ruská 2200/91 Praha 10
Abstrakt
Cílem
této
práce
je
připomenout
důleţitost
verbální
a
neverbální
komunikace
v profesionálním chování zdravotníků. Autorka se zamýšlí nad nedostatky profesionálního
chování ve zdravotnictví. Současně uvádí příklady nesprávně vedených rozhovorů z praxe.
Zároveň přináší stručný návod, jak zlepšit komunikaci a tím zvýšit profesionalitu
zdravotnických pracovníků.
Úvod
Profesionální chování je v poslední době jedním z hlavních předpokladů profesního růstu
v jakémkoli oboru, kde dochází k interakci pracovníka a klienta. Kaţdý z nás jiţ zcela jistě
zaţil situaci s nepříjemnou prodavačkou v samoobsluze, s řemeslníky, kteří svou práci
zfušovali, s arogantními úředníky. Tato nepříjemná setkání jsme schopni celkem rychle
vytěsnit z naší mysli, ale pokud se jedná o zdraví někoho blízkého nebo naše, mnohem více a
citlivěji vnímáme chování profesionálů ve zdravotnictví, které v tu chvíli potřebujeme.
Zkusme si vzpomenout na takové setkání! Byl personál usměvavý, ochotně nám vše vysvětlil
a pomohl? Někdy tomu tak je, ale ve srovnání se zahraničím, máme před sebou ještě kus
práce. Při mých osobních návštěvách ve zdravotnických zařízeních mimo Českou republiku
jsem se setkala s ochotnými, usměvavými sestřičkami a lékaři. Kladu si otázku, proč tomu tak
je? Vyplývá z toho, ţe v české společnosti stále chybí profesionální odpovědnost ke klientovipacientovi?
Nedostatky v profesionálním chování
Shodneme se, ţe asi největší tlak na profesionální chování zaţívají ve své práci zdravotničtí
pracovníci. Kaţdodenní kontakt s nemocí, bolestí nebo se smrtí způsobuje u zdravotníka
velkou psychickou zátěţ. Naopak uzdravený a spokojený pacient vytváří dobrý pocit z dobře
vykonané práce. Nemyslím si, ţe hlavním důvodem menší profesionality českých zdravotníků
je pouze nedostatečné vzdělání nebo nízké finanční ohodnocení. Problém vidím v malé
ochotě komunikovat s pacientem nad rámec svých denních povinností.
Moje postřehy a záţitky mě vedly k zamyšlení se nad komunikací zdravotníků s pacienty
(klienty), protoţe zde vidím nejvíce prostoru ke zlepšení.
46
Pokud chceme, aby pacient s námi co nejlépe spolupracoval, je velmi důleţitý první kontakt
s ním. Jestliţe musí být pacient hospitalizován, je plný obav, očekávání a doufá, ţe
v nemocnici budou hodní lékaři a hodné sestřičky. Jestliţe při vstupu na oddělení potká
zaneprázdněného, zamračeného a nervózního zdravotníka, který udělá jen to, co je nezbytně
nutné při jeho příjmu, pacient vnímá tuto skutečnost velmi intenzivně a vytváří si první
negativní úsudek na zdravotnické zařízení. Z tohoto první nepříjemného záţitku mohou
vzniknout další reakce, které ztíţí spolupráci s pacientem i vývoj jeho léčení. Pacient
nedůvěřuje personálu, je nespokojený a projevuje se to v jeho chování. Proto je důleţité, aby
cítil od začátku důvěru, bezpečí a pocit sounáleţitosti, ţe o něj máme zájem a není jen
anonymní jméno s diagnózou. Všem je nám známé rozdělení komunikace na verbální a
neverbální a teoreticky jsme asi všichni schopni vyjmenovat, jak je důleţité při komunikaci
drţení těla, mimika obličeje, vzdálenost, atd. Ale umíme tyto teoretické znalosti vyuţívat i
v praxi? Pacient vnímá v první řadě neverbální projevy zdravotníka, aţ poté je schopen se
soustředit na obsah sdělení. Pokud tedy sestra při prvním vstupu na oddělení nepodá
pacientovi ruku, nepředstaví se a stroze vychrlí všechny pokyny na chodbě oddělení, je velmi
pravděpodobné, ţe si pacient zapamatuje pouze výraz sestry a udělá si první úsudek: ta je
nervózní, zamračená, nepříjemná. Jelikoţ je pacient soustředěn na výraz sestry, stane se, ţe
mu některé informace uniknou a on se musí znovu zeptat, co mu říkala. V tom okamţiku
zaneprázdněná sestra ještě více znervózní, zesílí hlas při opakování informací a v duchu si
myslí, co je to za „natvrdlého“ pacienta. A to je okamţik, kdy vzniká první bariéra mezi
zdravotníkem a pacientem a zdravotník ztrácí pacientovu důvěru. (zdroj) Jako učitelka
odborných předmětů jsem se setkala se širokým spektrem zdravotníků a pacientů s různě
závaţným onemocněním. Ráda bych nyní uvedla několik reálných případů neprofesionálního
chování zdravotníků:
Například kárání
pacientů před ostatními klienty. Nesoběstačný pacient se vyprázdní krátce po provedení ranní
hygieny do plen. Přijde k němu sestra a na celý pokoj řekne: „Co jste mi to, pane Nováku,
zase udělal?!“ a obrátí oči „v sloup“. Pacient se cítí velmi poníţen. Výsledkem je, ţe pacient
začne odmítat potravu, aby mu sestřička „zase nevynadala“, kdyţ bude mít stolici v plenách.
Dalším příkladem neprofesionality je situace, kdy pacient upoutaný na lůţku poţádá sestru,
která přišla vykonat nějaký úkon k jinému pacientovi na stejném pokoji, o donesení podloţní
mísy. Sestra, aby ušetřila čas, vyjde z pokoje na chodbu a zavolá na jinou sestru, která jde
kolem: „dones prosím tě na tři, dva mísu“ (myslí tím pokoj číslo 3 a lůţko č. 2). Pacient slyší,
ţe se stal během pobytu v nemocnici číslem „3, 2“.
Dalším nešvarem některých českých
zdravotníků je, oslovování starších pacientů „babi, dědo“ nebo naopak tykání mladým
47
pacientům (pokud je zdravotník ve věku rodičů pacienta). Mohla bych zde uvést další a další
příklady nevhodného neprofesionálního chování, ale kritizovat zdravotníky není záměrem mé
práce.
Komunikace mezi zdravotníkem a pacientem
Pokud chceme zlepšit dojem pacienta ze zdravotnického zařízení, musíme se snaţit najít
příčinu, proč chování zdravotníků není na takové úrovni, jak bychom si přáli.
Domnívám se, ţe nejčastějšími důvody, proč se zdravotníci nechovají dostatečně
profesionálně, jsou: nedostatek času, nedostatek personálu, nedostatečné ohodnocení.
Důsledkem toho dochází ke komunikačním bariérám, které vedou ke špatné verbální a
neverbální komunikaci. Myslím si, ţe zlepšení komunikace můţe řešit kaţdý zdravotník sám
bez
velkých
časových
nebo
finančních
investic.
Dovolte mi tedy malou rekapitulaci zásad v komunikaci mezi zdravotníkem a pacientem:
1. při navazování prvního kontaktu dbát na první dojem, vystupovat profesionálně představit se, podat ruku
2. příjemný vzhled, pozitivní výraz v obličeji
3. oslovovat pacienta jménem
4. udrţovat stále oční kontakt, nemluvit přes rameno, nebo být při rozhovoru otočený
zády
5. mluvit spisovně a srozumitelně, bez pouţívání odborných nebo slangových výrazů
6. ověřovat si během rozhovoru, ţe nám pacient rozumí
7. komunikace by měla být výměnou informací, umět naslouchat
8. empatie, úcta k druhému, spoluúčast
9. vhodné načasování rozhovoru – soukromí, dostatek času, klidné prostředí
10. adaptabilita – umět přizpůsobit rozhovor reakcím pacienta
(Linhartová, 2007, s. 63)
Tato běţná komunikační pravidla bychom si měli osvojit natolik, aby se stala neoddělitelnou
součástí naší profese. Role sestry v komunikaci s pacientem je nezastupitelná, protoţe s ním
tráví nejvíce času a zná jeho potřeby.
Problémový pacient
Ovšem i pacient můţe být někdy velmi arogantní, agresivní a konfliktní. Při komunikaci
s takovým pacientem nebo ve vypjatých situacích je velmi důleţité udrţet jednání
48
v profesionální rovině, nenechat se strhnout do emočně laděného rozhovoru. Pro zdravotníka
to znamená být asertivní - umět komunikačně manévrovat a strategicky jednat. Asertivní
člověk dovede čelit kritice, manipulaci nebo agresi.
Ráda bych uvedla několik příkladů správné asertivní komunikace mezi zdravotnickým
personálem a pacientem:
1. Umět se nebát vyjádřit své pocity
2. Mimika by měla odráţet to, co cítíme
3. Umět říkat „já“ a nemluvit za skupinu
4. Naučit se přijímat pochvalu a umět chválit
5. Nebát se improvizovat a jednat spontánně
6. Umět přijímat a vyjádřit kritiku
7. Umět zvládnout hněv a zlost
(Venglářová, 2006, s. 69)
Pokud se nám podaří postupně začlenit do naší mysli a našeho chování výše uvedené zásady
správné komunikace a asertivity, jsme na dobré cestě.
Závěrem bych chtěla říci, ţe k úspěšné komunikaci s pacientem je nutné uvědomit si, ţe
kaţdý člověk je individualita a i my jsme individuality. V komunikaci s pacientem bychom na
to neměli zapomínat a našim prvotním úkolem by měl být jeho spokojenost. Pacientovi
bychom měli být partnerem, ne jeho nadřízení, ale ani podřízení. Pomocí vzájemné
spolupráce, respektu a schopnosti kompromisu dosáhneme daleko více. Ukáţeme-li
nemocnému lidskou tvář, bude toho schopen i on. Neměli bychom v naší kaţdodenní práci
zapomínat, ţe pacient nám důvěřuje a spoléhá na nás. Můţe se lehce stát, ţe nabytou důvěru
našim neuváţeným jednáním a chováním rychle ztratíme.
Měli bychom mít vždy na paměti, že i my se můžeme stát pacienty a budeme potřebovat
pomoc. Chovejme se tedy k pacientům tak, jak bychom si přáli, aby se zdravotníci chovali
k nám.
Literatura:
VENGLÁŘOVÁ, M., 2006. Komunikace pro zdravotní sestry, Praha: Grada, 2006. 144 s.
ISBN 8024712628.
LINHARTOVÁ, V., 2007. Praktická komunikace v medicíně, Praha: Grada, 2007. 152 s.
ISBN 9788024717845
49
VULGÁRNÍ SLOVA V KOMUNIKACI
Autor: Mgr. Jana Mašková
SZŠ Ruská 2200/91, 100 00 Praha 10
Abstrakt
Autorka přináší informace o problematice uţívání vulgárních slov v kaţdodenní komunikaci
ve škole i mimo ni. Příspěvek uvádí příklady pouţívání vulgarismů z historie i současnosti.
Na začátku této práce je definován pojem vulgární slovo. Nevhodná slova jsou jen pro
orientaci rozdělena do tří skupin. A to na výrazy, které jsou v dané situaci vtipné, další
skupinu tvoří ty, které jsou obscénní nebo mají význam slovní vaty. Poslední skupinu tvoří
úsměvná slova. Pokud jsou přeloţena do českého jazyka, tak mají úplně jiný význam.
Poslední část se zabývá pouţíváním vulgarismů ve škole. Na závěr autorka předkládá několik
názorů.
Úvod
Cílem práce bylo upozornit na stále častější pouţívání vulgarismů u ţáků při verbální
a neverbální komunikaci ve škole a mimo ni. Vulgarismy mají v ţivotě člověka evidentně
nezastupitelnou roli, ať se nám to líbí nebo ne. Na některých příkladech budou
demonstrovány situace, kdy byly pouţity vtipné, a kdy naopak sprosté aţ doslova obscénní
výrazy. Inspirace byla čerpána nejen z historie, ale také ze součastné doby. Záměrem
rozhodně nebylo detailně vyjmenovat všechny vulgarismy, které člověk při komunikaci
pouţívá. Vulgárních slov je mnoho a další budou jistě přibývat.
Pokud chceme porozumět
řeči nadávek a vulgarismů znamená to pochopit lidskou duši. Sprostá slova nám často
připomínají, ţe člověk má nejen ústa boţská, ale i hnojná, kterými projde mnoho slov
páchnoucích ţumpou. Snaţila jsem se porozumět, co mladé lidi tak často vede k nadměrnému
uţívání nevhodných slov, a proč obliba v těchto slovech je aţ zaráţející. Zapomínají totiţ na
jednu věc, ţe v nadávkách poznáme, s kým máme opravdu tu čest. Kulturnost vyjadřování je
právě určena tím způsobem, jakým člověk promlouvá ke svému okolí. Mnozí lidé se stávají
směšnými nebo hodnými soucitu právě v okamţiku, kdy otevřou svá ústa. V příspěvku jsou
sprostá slova formulována slušnými opisnými tvary nebo uvedena prvním a posledním
písmenkem výrazu a ostatní část je vyčárkována. Tímto se omlouvám pedagogům,
moralistům, úzkostným lidem a hlavně všem těm, kteří se nadávkám v ţivotě vyhýbají a
vulgarismy ve svých projevech nepouţívají. Pokud by se někoho nemile něco dotklo, tak
s hledáním chyb musí začít právě u sebe.
50
Vulgární slova
Slovo vulgární bylo odvozeno z latinského slova vulgus – lid, chátra, lůza. Vulgarismy jsou
nespisovné, hrubé, sprosté a vulgární výrazy. Mohou být také označeny např. nemravnými,
obscénními, hulvátskými, prudérními či nepřijatelnými slovy. Najít nějaké dělení vulgarismů
v literatuře bylo velice obtíţné. V knize (Marynčák, 2007, s. 72) jsem se dočetla, ţe se při
nadávání pozná rozdíl jen v tom, zda ostrá slova vyslovil venkovský nebo městský typ
uţivatele. Venkovský člověk je více přímočarý a to co má na srdci má i na jazyku.
U městského typu předpokládáme daleko rafinovanější zbarvení sprostých slov.
Vulgarismy lze pro naši jednoduchou orientaci rozdělit asi do tří skupin. Do první skupiny
jsou zařazena sprostá slova, která jsou sdílná, stručná a vtipná. Nadávka je autorem v nějaké
situaci přímo šitá na míru. Ve druhé skupině mohou být vulgární slova, která nejsou sdílná
a jsou vyloţeně sprostá. Nad takto vyslovenými nemravnými slovy nás aţ zamrazí. Do této
skupiny přiřadíme pro nás nepřijatelná slova, které jsou velice často ve větě uţívána a plní
funkci slovní vaty, pomlčky nebo pauzy. Do třetí skupiny začleníme slova, která v českém
jazyce mají odlišný význam a pokud jsou přeloţena z jiného jazyka, vyvolávají úsměv na
tváři. Dobře víme, ţe v nejrůznějších ţivotních situacích děti a dospělí pouţívají nadávky
a vulgarismy. Můţeme s nadsázkou říci, ţe tam kde ţije člověk-homo sapiens se mluví všude
sprostě. Nadávajícímu se občas podaří vtipně říci i to, co si ostatní myslí, ale neřeknou to
nahlas. V nadávkách se projevuje emocionální, volní a rozumová stránka psychiky jedince.
(Marynčák, 2007, s. 18) Slovník kaţdého z nás, ať uţ se to někomu líbí nebo ne, je do jisté
míry tvořen i vulgarismy. Nadávkami vyjadřujeme tvrdý nesouhlas s tím, co se nám nelíbí, co
je proti našemu vkusu, názorům a přesvědčení. My o sobě totiţ řekneme v nadávce více, neţ
uvedeme ve svém podrobném ţivotopise. Existuje početná skupina lidí, kteří pouţívají
vulgarismy jako součást běţné komunikace a dá se říci, ţe sprostá slova za nevhodná
nepovaţují. Z toho vyplývá, ţe to co je pro jednoho člověka vulgární aţ obscénní, můţe být
pro druhého naprosto únosný společenský výraz. Existují určitá prostředí nebo určité situace,
kdy si kaţdý z nás sníţí svůj práh citlivosti na ostrá slova a tyto výrazy vtipně pouţije.
V tomto případě nemáme všichni aţ tak odmítavý postoj k pouţívání nevhodných slov.
Vtipně řečená vulgární slova
Vulgarismy do komunikace patří jen za podmínek, kdy vulgární výraz je vynalézavý, vtipný
a nedá se proti tomu nic namítat. Vhodně pouţitý neslušný obrat můţe mít pro jedince očistný
účinek a bývá součástí psychohygieny.
51
Některé nadávky neoplývají aţ tak velkou vulgaritou, ale mají vtip. Velice ţertovná odpověď,
která je šitá na míru vzniklé situaci, mi připadá výrok bývalého hokejisty a hlavního kouče
hokejové klubu NHL Pittsburg Pinguins Ivana Hlinky. Pouţil velmi výstiţný výraz: „Jen se
z toho nepodělat.“ Tato věta je krédem rozumně uvaţujícího člověka, který dobře ví, ţe
k ţivotu patří výhry i prohry. Nepřeceňoval úspěchy a z poráţek nedělal ţádné tragédie. Kdyţ
byl potom propuštěn z NHL, protoţe nesplnil podmínku, kterou si zaměstnavatel kladl, tak
nehledal ţádné výmluvy a omluvy. V jeho projevu nebyla ani stopa po ukřivděnosti. (Pech,
2009, s. 41)
Podívejme se při hledání vtipných vulgarismů do historie. Pro Napoleona se vyvíjela bitva
u Waterloo vítězně. Potom, kdyţ anglický generál Wellington dostal posily, tak došlo k obratu
situace na bojišti. Velitel Napoleonovy gardy, generál Cambronne, se rozhodl krýt odjezd
císaře se zbytkem gardy. Wellingtona toto sebeobětování natolik nadchlo, ţe zvolal: „Vzdejte
se, zdatní Francouzi!“ Generál Cambronne v této beznadějné situaci odpověděl: „Merde,
stará garda umírá, ale nevzdává se!“ Odvětil tím nejfrekventovanějším francouzským
slovem. Právě pro toto osudné slovo mu byl odepřen odstavec v učebnicích, i kdyţ se
zachoval jako hrdina. V tomto případě to nebylo jistě v pořádku. (Pech, 2009, s. 33–34)
Za připomenutí také stojí odpověď hrdinky Jarmilky v Hrabalově povídce Majitelka hutí. Na
otázku, kdy se s ní oţení mladík, se kterým je těhotná odvětila: „Až pokvetou h---a!“ Velmi
výstiţný výrok a všichni zajisté pochopíme. (Pech, 2009, s. 34)
Také pánové Voskovec, Werich a Jeţek nám vstoupili do paměti svým oslovením. Zásadně se
titulovali slovem v--e a pokud mezi sebou pouţívaly psaný text, tak sdělení nadepisovali
a končili vţdy pozdravem Tvůj v-l (Pech, 2009, s. 34). Přitom Werich o nadávkách říkal:
„Nemám nadávání rád, …ale bylo to něţné, jako bychom říkali miláčku.“ (Marynčák, 2007,
s. 146)
Závěrem této části uvedu ještě jedno výstiţné arabské přísloví, které říká, ţe „Moudrý člověk
se ve společnosti zlých lidí stává idiotem.“ Ve skupině, z takto sloţených lidí, se
pravděpodobně nakazíte. Větší počet zlých osob vytváří určité humánní vakuum, které
z kaţdého, kdo se v něm ocitne, vysaje teplo a přívětivost a nahradí je chladem a pohrdáním.
(Sutton, 2010, s. 78 – 79)
Nevhodné pouţívání vulgarismů a slovní vaty
Existují však výrazy, kterým schází vtip, oduševnělost a naprosto chybí originalita. Vztyčený
prostředníček nazýváme tzv. fakování z anglického slova fuck off. Toto obscénní gesto
52
opovržení je velmi oblíbené a rozšířené. Hodí se však pouze na sraz drsných motorkářů.
Premiér Miroslav Topolánek toto gesto pouţil při zasedání Poslanecké sněmovny České
republiky. Význam sdělení potom novinářům vyloţil jako: „Kalousku, jsi jednička.“ Za
zajímavost stojí, ţe za stejné gesto opovrţení dostal kapitán fotbalistů Sparty Tomáš Řepka
pokutu 80 000 Kč. Obscénně vztyčený prostředníček pouţil na stadionu v Teplicích vůči
divákům. (Pech, 2009, s. 17)
Jiţ zmiňovaný bývalý premiér země by si neměl dovolit na novinářův dotaz odpovídat slovy:
„Do toho je vám h---o.“ Tady se o vtipném významu nedá vůbec hovořit. (Pech, 2009, s. 35)
Větší frekvence stejných slov ve větě plní funkci slovní vaty, spojky, odmlky, přitakání
a nesouhlasu. U mladé generace je tímto oblíbeným slovem v--e. Je tak často pouţíváno
především proto, ţe asi slouţí pro odpočinek mozku, který v pauzách nabírá sil, aby vymyslel
něco chytrého. Jinak se to snad ani nedá vysvětlit.
Stejně stupidní je pouţívání dalšího slova a tím je označení prostitutky. Je zajímavé, ţe
prostituci označujeme za nejstarší lidské řemeslo na světě, přestoţe hrnčířství, tkalcovství
a kovářství existovalo daleko dříve. (Doleţal, 2004, s. 62)
Význam slova v českém jazyce
Existuje velká slupina slov, která mají po přeloţení z různých jazyků do českého jazyka
absolutně jiný význam. Humorná mi připadá situace, kdy Antonín Doleţal vypráví v knize
úsměvný příběh: „Parazitolog profesor Bozděch pracoval v Ghaně. Jeden ghanský jazyk má
význam mrdasi, coţ znamená, děkuji. V laboratoři se ho ptali, proč se usmívá, kdyţ mu
děkují. Kdyţ jim vysvětlil, co to u nás znamená, prohlásili „to je blbý jazyk“ a přestali mu
děkovat.“ I tudy vede cesta ke způsobu komunikace. (Doleţal, 2004, s. 125)
Zamysleme se ještě nad významem často pouţívaného slova idiot. V řeckém jazyku je slovo
vlastní přeloţeno jako idios. Proto člověku, který se stará jen o svou domácnost a ţivobytí,
říkali svobodní Řekové soukromník idiotés. Pro ně to byl nevzdělanec, a ne občan, protoţe
neměl čas na myšlení a veřejný ţivot. Ţe se z tohoto slova stala nadávka, svědčí o tom, jak
těmito lidmi bylo pohrdáno.
Vulgární slova ve škole
Ve škole se mládeţ učila a učí, ţe cílem dobré komunikace je někomu sdělit nějakou
myšlenku, vyjádřit svůj názor nebo přesvědčit druhého o správnosti vlastních postojů. Sprostá
slova by rozhodně neměla patřit do úst ţáků zdravotnické školy. Neúnavný boj
53
pedagogických pracovníků s pouţíváním vulgárních slov u mladých lidí by se dal přirovnat
k sisyfovské
práci.
Sprostá slova jsou pouţívána jak v ústní tak v písemné podobě. V mluveném slovu někteří
ţáci pouţívají sdělení hodně peprná a vyjmenovávat je rozhodně nemíním. To by se muselo
kaţdé vyslovené slovo vypípat jako v televizi. V písemné formě jsou některé výrazy vyryty
do školních lavic. Popsány jsou jimi dveře, okna a zdi školy. Myslím si, ţe těmito slovy
uţivatelé chtějí především zneváţit protivníka. Psaný projev jim slouţí jako ventil vnitřního
napětí s nečekaným šokujícím sdělením pro okolí. Zanedbatelná není ani výše finančních
nákladů spojená s likvidací těchto, pro někoho důleţitých nápisů. Pouţívání vulgárního
slovníku
svědčí
o úrovni
vzdělanosti
a také
o
inteligenci
uţivatele.
Ve škole i mimo ni ţáci často pouţívají některé nadávky a vulgarismy nejen v podobě slovní
vaty nebo pomlčky, ale také v případě ohrožení, útoku nebo obrany. Při slovním útoku
musíme počítat i tím, ţe můţe dojít k tzv. kritické reakci. Napadený bývá přirovnáván ke
kryse, která je-li zahnána do kouta, ví dobře, ţe nemůţe nikam uniknout a ani od útočníka
očekávat milost. Ze strachu pak samozřejmě zaútočí. Pro agresora můţe mít takový útok aţ
nedozírné následky v podobě fyzického napadení pěstí nebo vším co má napadený po ruce.
(Marynčák, 2007, s. 37) Mnoho ţáků ani neví, ţe při komunikaci pouţívá sprostá slova.
Slovníkem, kterým se vyjadřují, jim tak nevhodný nepřipadá. Při hodnocení kaţdého dítěte a
kaţdé situace musíme postupovat velice individuálně a brát v úvahu daleko širší okolnosti.
Samozřejmě, ţe musíme vzít na vědomí také vliv prostředí, ve které dítě ţije.
Závěr
Všichni jsme, aţ na nějaké případy, od přírody milí a duševně zdraví lidé, ale za určitých
podmínek se můţe kaţdý změnit v člověka jízlivého, hrubého a neslušného. Pokud někdo ve
svých slovech vyjadřuje pohrdání, máme schopnost reagovat víceméně stejně. Dokonce
soucitný člověk, který se ocitne ve skupině agresivních a zlých lidí, má tendenci se chovat
jako jejich dokonalá kopie. Lidské emoce, včetně strachu, pohrdání a vzteku, jsou aţ
pozoruhodně nakaţlivé. Na závěr bych se chtěla podělit o záţitek z jedné zkoušky na škole.
Vysokoškolský učitel nás pozdravil slovy: „Doufám, ţe něco umíte. Včera to tady byl samý
blbec a pitomec.“ Slova nebyla vtipná, ale uráţlivá. Jeho verbální komunikace by se dala
nazvat velice nespolečenskou. Můţeme tak stokrát říkat mladým lidem, kdyţ vyslechnou
nevybíravý slovník některých inteligentních a vzdělaných lidí, ţe se vulgárně nemluví.
Příklady přece opravdu táhnou! Exempla trahunt.
54
Literatura
DOLEŢAL, A. Zakázaná slova. Praha: Grada, 2004, 200 s. ISBN 80-247-0916-3.
PECH, J. Řeč těla a umění komunikace. Praha: Svoboda, 2009, 138 s. ISBN 978-80-205-06061.
MARYNČÁK, R. Stručné dějiny nadávek a sprostých slov. Český Těšín: FINIDR, 2007, 320 s.
ISBN 978-80-7309-496-6.
SUTTON, R. Kreténům vstup zakázán! Český Těšín: Plejáda publishing, 2010, 150 s. ISBN
978-80-87374-11-5.
55
ZKUŠENOSTI S VÝUKOU PRVNÍ POMOCI V KURZECH ORGANIZOVANÝCH
NA NAŠÍ ŠKOLE
Autor: Mgr. Taťána Janíková, Mgr. Taťána Janošová, Alena Vernerová
SZŠ Praha 10, Ruská
Abstrakt:
Příspěvek informuje u pořádaných zdravotnických kurzech střední zdravotnickou školou
Ruská vytvořené v rámci projektu OPPA Adaptabilita „Tvorba a pilotní ověření systému
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ve zdravotně - sociální oblasti“a zahrnuje
evaluační vyhodnocení anonymní dotazníkouvou metodou posluchačů kurzu základních
zdravotnických znalostí.
Přehled dalších zdravotnických kurzů nabízených na naší škole:
všeobecný sanitář , sanitář pro operační sál , sanitář pro pitevnu nebo autoptické oddělení,
sanitář pro laboratoř a transfúzní oddělení, sanitář pro zařízení lékárenské péče, ošetřovatel,
mentor klinické praxe, zdravotník zotavovacích akcí (rekvalifikační),
sociální kurzy: péče o klienta v sociálních sluţbách, kvalifikační kurz pro pracovníky v
sociálních sluţbách, projekt - Rozvíjení jazykových kompetencí ţáků SZŠ v zahraničí
V Operačním Programu Praha Adaptabilita získala naše škola finanční podporu spolu s 10
partnerskými školami na vzdělávací projekt nazvaný „Tvorba a pilotní ověření systému
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ve zdravotně sociální oblasti.“
V rámci tohoto projektu nabízíme kurzy akreditované MŠMT v systému DVPP:
•
Zdravotník zotavovacích akcí
•
Základní norma zdravotnických znalostí
•
Výchova k reprodukčnímu zdraví
•
Pedagog a ţáci s chronickou chorobou.
Jaké jsou naše zkušenosti s výukou v kurzech Zdravotník zotavovacích akcí a Základní norma
zdravotnických znalostí
Zdravotník zotavovacích akcí
Vzdělávací kurz reaguje na zákon č. 258/2000 Sb.,ve znění dalších novelizací o ochraně
veřejného zdraví, a z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví 106/2001 Sb.,o hygienických
56
poţadavcích na zotavovací akce pro děti, a 148/2004 Sb., kterou se předešlá vyhláška
upravuje.
Kurz je určen pro pedagogické pracovníky všech stupňů škol a pro dospělé osoby v rámci
rekvalifikace v rozsahu 39 vyučovacích hodin . Hodinová dotace i náplň kurzu vychází z
vyhlášky č.106/2001 Sb. v platném znění.
Cílem kurzu je proškolit teoreticky a prakticky pedagogické pracovníky v základních
postupech poskytování první pomoci. Zvýšit jejich úroveň vědomostí a naučit je řešit situace
ohroţující zdraví a ţivot dětí ve školských zařízeních a na zotavovacích akcích.
Výuka probíhá v odborných učebnách, které jsou vybaveny resuscitačními modely,
obvazovým materiálem, modely pro simulaci jednotlivých úrazů a audiovizuální technikou.
Při výuce vyuţíváme různé metody, například přednáška, demonstrace postupu, praktický
nácvik a řešení modelových situací.
Lektoři jsou pedagogové odborných předmětů ze SZŠ, kteří jsou garantem kvalitní výuky.
Mají metodické a didaktické zkušenosti, praktické zkušenosti a teoretické znalosti.
Co motivovalo lektory k tomu, ţe se začali věnovat výuce kurzu první pomoci?
. špatná zkušenost s poskytováním PP u laiků
. pomoc organizátorovi kurzu
. prezentace školy
.příleţitostně jsme učili v kurzu PP a na základě odezvy se začali touto činností zabývat více
.s dospělými klienty v kurzu je to zajímavá zkušenost
.je to důleţité pro praxi
Základní norma zdravotnických znalostí ZNZZ
V roce 1999 přijalo Ministerstvo zdravotnictví , Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy
a Český Červený Kříţ memorandum o cílech učebních plánech a cílových skupinách pro
výuku v kurzu. Na základě Memoranda a se souhlasem a s vědomí ČČK byl vydán výnos,
který zavazoval ke správnému postupu při tvorbě cílů a obsahu kurzu a jejich akreditací.
Podle tohoto postupu mohly školy a občanská sdruţení akreditovat kurz v rámci dalšího
vzdělávání pedagogických pracovníků. Tento postup je součástí zákona o DVPP. Tento
postup je součástí vyhlášky o DVPP ( č. 317/2005 Sb) Současná akreditace je do 6.1. 2014.
Do kurzu můţe být přijat pedagogický pracovník s ukončeným VŠ či SŠ vzděláním. Délka
trvání kurzu je 20 vyučovacích hodin po 45 minutách, výuka probíhá po dobu 3 dnů ( 9 hod
teorie, 11 praktického nácviku). Počet účastníků vzhledem k praktické části je maximálně 20.
Cíle kurzu:
57
•
Poskytnout teoretické a praktické vědomosti a dovednosti v základních postupech
laické první pomoci
•
Upevnit a prohloubit vědomosti a procvičit praktické dovednosti při řešení situací
ohroţující ţivot dětí, ţáků a studentů a osob ve školských zařízeních a na vycházkách
či školních výletech
•
Naučit praktické a účelné postupy pouţívané v situacích ohroţujících ţivot
•
Umět se orientovat v prioritách v poskytování PP
Po absolvování obou kurzů účastník obdrţí osvědčení s neomezenou platností.
V závěru kurzu absolventi vyplňují autoevaluační dotazník, který obsahuje 5 otázek a prostor
pro dovětek. V letošním roce jsme získali celkem 68 dotazníků účastníků kurzů.
Výsledky šetření:
1. Předpokládáte, ţe získané vědomosti a dovednosti vyuţijete ve svém zaměstnání?
Ano 37
Ne
0
Částečně 31
2. Myslíte si, ţe vědomosti a dovednosti získané absolvováním Kurzu první pomoci pro
pedagogické pracovníky uplatníte v praktickém ţivotě?
Ano 52
Ne
1
Částečně 15
3. Hodnotíte metody a formy výuky jako vyhovující?
Ano 60
Ne
0
Částečně 8
4. Hodnotíte časový rozsah výuky jako vyhovující ?
Ano 57
Ne 5
Částečně 6
V prostoru pro dovětek se 31 respondentů se nevyjádřilo, to je 50% . Z 37 respondentů
většina hodnotila kurz kladně, objevilo se i několik kritických poznámek.
Co nás čeká v budoucnosti?
Dotazníkové šetření v kurzu ZZA . Následně pak porovnání názorů respondentů v obou
variantách kurzu .
58
DODRŢOVÁNÍ ZÁSAD ZDRAVÉHO ŢIVOTNÍHO STYLU U STUDENTŮ SZŠ
(analýza výsledků předvýzkumu)
Autor:
Lenka Pardubská 3. ročník oboru ZA
Michal Šimčík 3. ročník oboru ZA
SZŠ Ruská 91 Praha 10
Abstrakt:
Příspěvek informuje o aktuálnosti prevence civilizačních onemocnění a nutnosti dodrţováním
zásad zdravého ţivotního stylu. Součástí je výzkumné šetření ţáků střední zdravotnické školy,
jehoţ výsledkem je alarmující stav výţivy a především nedostatečná fyzická zdatnost ţáků.
Ţivotní styl ovlivňuje naše zdraví přibliţně z 80%. Zbylých 20% pak tvoří determinanty
vnitřní-(genetika). Primárně stojí na pěti základních pilířích a to na výţivě, tělesné aktivitě ,
aktivním spánku a relaxaci, psychohygieně a v neposlední řadě na minimalizaci působení
škodlivin a rizikového chování. V současnosti je velmi obtíţné udrţet si zdravou
ţivotosprávu. Moderní doba se stále zrychluje a na člověka nakládá čím dál větší nároky. Lidé
chtějí ušetřit čas, peníze a zvykli si na určité pohodlí, které jim vybudovalo celé mnoţství
moderních vynálezů a vymoţeností.Cílem celého šetření bylo otestovat do jaké míry si
osvojili zásady zdravého ţivotního stylu ti, kteří by ho
měli sami v budoucnu šířit a
upevňovat.
Civilizační choroby:
Jak uţ napovídá anglické označení „lifestyle diseases“ jedná se o onemocnění vznikající na
podkladě nevhodného ţivotního stylu a návyků. Uplatňuje se především nadměrný příjem
kaloricky a energeticky bohatých potravin (ţivočišné zdroje, soli, jednoduché cukry), který
neodpovídá výdeji ve formě tělesné aktivity. Dále sem patří rizikové chování jako
nikotinismus, abúzus alkoholu a jiné sociálně-patologické jevy (stres), a v neposlední řadě i
stav ţivotního prostředí, který v důsledku stále se rozrůstající průmyslové výroby chátrá.
V mortalitě
na
civilizační
choroby
si
jednoznačné
prvenství
drţí
onemocnění
kardiovaskulárního systému - více jak 41%. ČR 3 v EU. Dále pak onkologická onemocnění25%. ČR 2 v EU. Nemoci dýchacího systému tvoří 8% úmrtnost.
Obezita: Jedná se o nejčastější civilizační chorobu v rozvinutém průmyslovém světě. Dnes jiţ
postihuje i země chudší! Obezita je definována jako nadměrné hromadění tuků v těle z celé
řady příčin. V ČR postihuje kolem 50% ţen a 30% muţů. Lze rozlišit dva základní typy
59
obezity 1) abdominální (muţská = hromadění tuků v břišní oblasti) a 2) gyonidní ( ţenská=
tuk se ukládá v oblasti hýţdí, stehen a prsů, příprava na porod). Příčinou je především
nedostatek tělesné aktivity, nadměrný příjem kalorií, kolísání váhy (časté diety), kouření, stres
a v neposlední řadě i určitá genetická zátěţ. Sekundárně se s obezitou zvyšuje riziko celé řady
dalších civilizačních chorob, např. kardiovaskulární onemocnění, DM 2 typu, nemoci
pohybového ústrojí apod.
Výţiva:
Výţiva je základní potřeba organismu, strava sebou přináší stavební materiál lidského těla,
energetický příjem a celou řadu látek našemu tělu nezbytné. Jak
při
kvantitativním
nedostatku tak i kvalitativním nedostatku reaguje tělo vţdy určitou poruchou. Vztah člověka
k výţivě podléhá bezesporu jeho individuálním potřebám jako je např. hlad, sytost, ale stojí
především pod celou řadou socio-kulturních vlivů.
Není pochyb, ţe dietologie je tedy
důleţitou sloţkou zdravotní výchovy. Přesto však více výţivové trendy ovlivňuje to co je
moderní, co se prodává, co jí ostatní neţ to jaký je její prokazatelný vztah rozvoje celé řady
onemocnění.
1. Fyziologicko - biologické faktory: Funkce GIT, věk, růst, vývoj, zdravotní stav
2. Psycho-spirituální - Zvyklosti,potřeby, osobnost, nálady
3. Socio-kulturní - Kulturní zvyklosti a obyčeje, styl ţivota, ekonomická situace, religiózní
hodnoty
4. Prostředí - Klima a geografická poloha, stav ţivotního prostředí, kvalita vzduchu, vody a
půdy
Obecná výţivová doporučení:
Globální strategie výţivy, fyzické aktivity a zdraví z 57. zasedání WHO (2004) zahrnuje 5
základních cílů z hlediska stavu výţivy světové populace
Dosáhnout energetické rovnováhy a zdravé hmotnosti
Posunout příjem SMK (saturované mastné kyseliny) směrem k nenasyceným
mastným kyselinám
Ve větší míře se zaměřit na příjem ovoce a zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin a
ořechů
Omezit příjem jednoduchých cukrů
Sníţit příjem sodíku (soli) – jodizace soli (funkční potraviny)
60
Tělesná aktivita a kondice
Lidské tělo je předurčeno a naprogramováno k pohybu. O pozitivním vlivu fyzické aktivity na
zdraví není pochyb, avšak více neţ kde jinde se na míře vykonávané tělesné aktivity dané
populace podepisuje moderní doba. Pokrok sebou nese stále více vymoţeností, jejichţ účelem
je nám usnadňovat ţivot (automobily, výtahy, eskalátory, televizní ovladače…) V konečném
důsledku pak dochází k tomu, ţe jsou na člověka kladeny čím dál menší nároky v souvislosti
s vynakládanou aktivitou. Pohodlný ţivot však končí ve chvílích kdy se dostavuje celá řada
somatických poruch a onemocnění.
Kondice (tělesná zdatnost): Kondice je tvořena komplexem 5 základních ukazatelů:
1.)Aerobní zdatnost a oxidace: Prezentuje schopnost organismu zásobovat sval a další tkáně
kyslíkem .Aerobní oxidace pak řídí spalování glukózy, mastných kyselin a některých
aminokyselin.Výhodou je ţe můţe probíhat dlouho a vyuţívá zásobních energetických zdrojů
(tuky)
2.)Svalová hmota a síla: Schopnost odolávat zátěţi a adaptace na ni.
3.)Pohyblivost: Funkce pohybového aparátu
4.)Koordinace a flexibilita
5.)Motorická vrozená schopnost
Kondici lze rozdělit na 1) sportovně orientovanou, která přijímá specifika jednotlivých
disciplín a podle toho rozvíjí různé sloţky tělesné kondice a na 2) orientovanou zdravotně.
Zdravotně orientovaná zdatnost rozvíjí veškeré sloţky kondice rovnoměrně, ale respektuje
věkové, pohlavní a diagnostické rozdíly. V souvislosti s upevněním a udrţením zdraví je
velmi významná! Trénink zdravotně orientované kondice, který respektuje individuální stav
jedince nejen ţe není u většiny diagnostických závěrů kontraindikován, ale můţe mít i velmi
výrazný
profylaktický
terapeutický
efekt.
(DM,
hypercholesterémie,
osteoporóza,
atheroskleroza ..atd).
Doporučení pro rozvoj kondice:
Obecně platí, ţe za optimální se povaţuje 30 minut mírné tělesné aktivity např. rychlé chůze,
lépe však hodina denně. Do tréninku však lze zasadit veškeré aktivity v délce více jak 15
minut (chůze do práce, úklid apod.) Pravidelná fyzická aktivita s vyšší zátěţí o frekvenci min
3x týdně, 30 minut má nejefektivnější dopad na zdraví. Přičemţ nejvhodnější jsou takové
aktivity které rozvíjí veškeré sloţky kondice jak aerobní zdatnost tak i svalovou sílu a
celkovou flexibilitu.
61
Aktivní spánek a relaxace
Jedná se o další základní potřebu člověka, díky spánku dochází k celkové regeneraci jak
fyzických a tak psychických funkcí. Pouze ve spánku lze dosáhnout úplné svalové relaxace.
Za optimální se povaţuje délka v rozmezí 8-9 hodin denně. Rozlišujeme dvě fáze. REM fáze
(rapid eye movement) vývojově starší, řízena non adrenalinem a je charakterizovaná rychlými
pohyby očních bulbů. Při této fázi se zdají aktivní sny, sniţuje se svalový tonus. Slouţí
především k regeneraci psychických funkcí. NON-REM fáze (non rapid eye movement),
vývojově mladší řízena serotoninem zahrnuje 4 stádia různé míry hloubky z níţ nejdůleţitější
je ta čtvrtá. Jedná se o velmi hluboký spánek při němţ dochází k úplné svalové relaxaci a
slouţí k obnově fyzických sil. Nastupuje 30-40 min. po usnutí
Faktory ovlivňující spánek:
Biologicko-fyziologické: Věk, nemoc, bolest, pohyb, aktivita ,jídlo,tekutiny ,zbůsob
ţivota
Psychicko-duchovní: Stres, strach, úzkost, náročné ţivotní situace
Sociálně kulturní: Práce, finance, mezilidské vztahy,
Prostředí: Světlo, hluk, teplota, ovzduší
Relaxace a relaxační techniky
Odpočinek a relaxace slouţí především k zpracování stresu, emocí a uvolnění napětí. Je nutné
aby odpočinek probíhal v prostředí člověku příjemném a nic jej nerušilo. Cílem je navodit
klid, rovnováhu, pohodu a kladné emocionální ladění.
Předpoklady: Navodit pocit kontroly nad sebou a svými věcmi , pochopení ostatních,
porozumět sám sobě a ostatním, vědomí sounáleţitosti a dostatek účelové aktivity .
Cíle, metodika a výsledků výzkumného šetření
Cílem šetření je především zjistit rozsah dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu studentů,
stav jejich výţivy, kondice a fyzických předpokladů. Šetření zahrnovalo dotazníkové šetření,
somatometrické měření (měření koţních řas kaliperem) a zhodnocení kondičních předpokladů
respondentů dle testovacího systému unfittest 6-60. V rámci předvýzkumu byly stanoveny 3
základní hypotézy. Předpokládali jsme, ţe více neţ 80% respondentů se pohybují v průměru
normálního stavu výţivy.Dále jsme se pak domnívali, ţe více neţ 80% respondentů splňuje
odpovídající rozsah fyzické zdatnosti a v neposlední řadě, ţe více neţ dvě třetiny respondentů
62
dodrţuje pravidelné stravovací návyky, pitný reţim, aktivní spánek a odpočinek.Přičemţ
následně vyplynulo ţe, 46,38 % respondentů neodpovídá normálnímu stavu výţivy, z toho
38,18 % je nadměrného stavu, 65,35 % respondentů má nadměrné mnoţství podkoţního tuku
,27,78 % dotázaných sportuje nepravidelně nebo nesportuje, 41,21 % chlapců a 39,11 %
dívek mají sníţenou fyzickou kondici a ţe, 56,79 % respondentů nedodrţuje pravidelné
stravovací návyky, pitný reţim, aktivní spánek a odpočinek.
63
Publikace vznikla v rámci projektu OPPA Adaptabilita „Tvorba a pilotní ověření systému
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ve zdravotně - sociální oblasti“ (reg. č.
CZ.2.17/1.1.00/32504)
Praha 2011
SZŠ Ruská2200/ 91 Praha 10
EAN 978-80-254-620-2
64