zde

LIDOVÉ NOVINY
Sobota 10. října 2015
Nový investor na české scéně,
čínská společnost CEFC se svým
„předsedou“ Jie Ťien-mingem,
jinak novým poradcem prezidenta
Zemana, je zajímavý útvar, jehož
aktivity nejsou zdaleka čistě
ekonomické. LN nedávno poukázaly
na propojení CEFC s čínským
vojenským zpravodajstvím a její
myšlenkovou spřízněnost
s militantními čínskými
nacionalisty. Pro úplnost stojí nyní
za to představit také postoj CEFC
v čínských vnitropolitických
diskusích, jenž je zajímavý i pro nás.
OND ŘEJ
KLI MEŠ
sinolog
S
trategický analytik „nevládní“ a „neziskové“ divize
CEFC, jinak důstojník čínského letectva Taj Sü, je současně i ředitelem Výzkumného
ústavu námořní bezpečnosti a spolupráce, poněkud záhadného think tanku,
o němž je známo pouze to, že sídlí na ostrově Chaj-nan, tedy na jedné ze základen
CEFC a v místě, kde se v souvislosti
s rostoucím napětím v Jihočínském moři
propojují militantně nacionalistické
a energetické zájmy ČLR.
Taj Süho think tank nemá webovou
stránku ani fyzickou adresu, a je tak podle převládajícího názoru v Číně jen dalším virtuálním projektem „neziskového“
křídla CEFC. Členem jeho kádru je i analytik jménem Ma Čung-čcheng. Ze skutečnosti, že není známa jeho fotografie
a znaky v jeho jméně se čínsky vyslovují
stejně jako „věrný marxismu-leninismu“,
někteří pozorovatelé vyvozují, že se jedná o fiktivní postavu, a možná jde dokonce o alter ego samotného Taj Süho. Tak či
onak jsou Ma a další analytici Taj Süho
think tanku častými komentátory politického dění a zastánci levicového neoautoritářství. Ilustrativní je jejich postoj
v debatě o konstitucionalismus, která se
v Číně odehrála po nástupu Si Ťin-pchinga k moci na podzim roku 2012.
Čekání na ústavní vládu
Konstitucionalismus a zákonnost moci
jsou jednou z elementárních otázek moderní čínské politiky, která se řeší od samých počátků úsilí o modernizaci na
sklonku 19. století. Během tzv. sta dní reforem v roce 1898 se přední čínští vzdělanci snažili přimět císaře éry Kuang-sü
(1871–1908) k zavedení konstituční monarchie. Dvůr sice tuto iniciativu krvavě
potlačil, avšak v následující dekádě byl
okolnostmi přinucen začít konstitucionalizaci uskutečňovat.
Po vyhlášení Čínské republiky roku
1912 a vzniku politických stran coby nových společenských aktérů se problém
konstitucionalismu změnil v otázku, v jakém vztahu k legislativě má být vládnoucí politická strana. Zásadní přístup formuloval ve 20. letech Sunjatsen, když
pod vlivem sovětských poradců přetvořil vzmáhající se Národní stranu (Kuomintang) podle leninského modelu na
centralizovanou a militarizovanou organizaci.
Definoval také princip „řízené vlády“,
kdy se vládnoucí politická strana stává
na přechodné období jakýmsi poručníkem ústavy a neomezenou mocensko-politickou silou, která má postupně dovést
zemi k plné demokracii a ústavní vládě.
Řízenou vládu pak Kuomintang v čele
s Čankajškem po převzetí moci roku
1928 skutečně zavedl, což však v praxi
znamenalo diktaturu s využitím plné škály brutálních totalitárních nástrojů. Leninský stranický stát adaptovaný Kuomintangem na čínské poměry tak vlastně přejal mnohé rysy tradičního společensko-politického řádu, jen místo zbožštělého císaře na jeho špici stojí moderní politická organizace. Tento model nazval politolog Čeng Jung-nien z National University of Singapore výstižně „organizační císařství“.
Jako politická síla nad rámec ústavy,
která používá státní instituce k prosazení
ORIENTACE ESEJ
Strana nad zákon
své moci, vládne od roku 1949 i Komunistická strana Číny. Na rozdíl od Československa není „vedoucí úloha“ KS Číny
v ústavě přímo zakotvena, zmíněna je
pouze v preambuli. Strana dokonce není
ani oficiálně registrována jako politická
organizace, na rozdíl od několika dalších
stran takzvané „demokratické jednotné
fronty“. Ústava a zákony ČLR nicméně
obsahují garance demokratických voleb,
lidských práv a svobody slova, tisku,
shromažďování či sdružování, jak je to
pro „lidové demokracie“ běžné.
V reálné rovině však vládne strana, respektive její jádro tvořené politicko-ekonomickou oligarchií, provázanou komplikovanou sítí více či méně čitelných vazeb. Při důsledné implementaci nominálně platných zákonů by stranická oligarchie samozřejmě brzy ztratila mocenský
monopol a musela by se podřídit ústavě
a dalším psaným normám. Tedy něco, co
Číňanům různé formy vlád slibují již
přes sto let, ale co by ve skutečnosti bylo
pro KS velmi riskantním krokem.
Ústavnost vlády je tak nevyřešené
inherentní dilema stranického státu, které se kromě teoretické politické debaty
a reformních iniciativ typu Charta 08
prakticky promítá i do všech rovin života
země – od rozmachu molochů typu
CEFC přes miliony lidí vysídlených v zájmu developerských projektů firem komunistických aparátčíků až třeba po prodavače melounů umláceného k smrti pomocníky veřejné bezpečnosti v Chu-nanu v létě 2013. A strana si je dobře vědoma toho, že zákonnost státní moci se
v situaci, kdy se Číňané rychle mění
z poddaných v občany, může stát důležitějším kritériem pro toleranci vlády, než
je prosperita či nacionalismus.
Reformní naděje...
Spor o demokratizaci a konstitucionalismus se proto odbývá i v prominentních
vrstvách čínské mocenské pyramidy. Zastáncem ústavní vlády je například Li
Žuej, v 50. letech tajemník Mao Ce-tun-
Vyhraněně proautoritářská
mašinerie spojená s CEFC
nyní proniká za přímé
podpory našich nejvyšších
ústavních činitelů
do českého
prostředí
ga, jenž si za kritiku katastrofálního Velkého skoku (1958–1961) odseděl 20 let,
avšak stále patří mezi stranickou elitu.
V roce 2007 dopisem apeloval na generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa, aby
byla strana podřízena zákonnému rámci,
a nikoli naopak.
Podobně i Sie Tchao, bývalý místopředseda prestižní Lidové univerzity, napsal ve stejném roce ve stranickém
Jen-chuang čchun-čchiou, že korupci lze
v Číně vymýtit pouze zavedením ústavní
vlády a sociální demokracie evropského
typu. Sie varoval stranu před opakováním
historických chyb Kuomintangu, který
diktatura a korupce stranického státu dovedly ke ztrátě lidové podpory a tím
i k porážce v občanské válce a následnému exilu na Tchaj-wanu.
Poslední kolo této pereniální debaty
odstartoval sám Si Ťin-pching krátce po
svém nástupu k moci na začátku prosince 2012 při oslavách 30. výročí schválení
stávající, v pořadí čtvrté čínské ústavy
z roku 1982. V projevu citoval právě její
pasáž stanovující, že žádná organizace
ani jedinec nesmí porušovat ústavu ani
zákony, že v Číně musejí vzniknout mechanismy omezení a dohledu nad mocí
a že každé porušení ústavy a zákona
musí být prošetřeno.
Si Ťin-pchingovo povzbudivé entrée
mobilizovalo zastánce konstitucionalis-
mu. Následovalo několik silných výzev
k dodržování ústavy, například petice
sedmi desítek veřejných intelektuálů, jejímž autorem byl profesor práva na
Pekingské univerzitě Čang Čchien-fan.
Po Novém roce 2013 přineslo několik periodik články na podporu autority ústavy, například Jen-chuang čchun-čchiou
nebo tiskový orgán Ústřední stranické
školy Süe-si š’-pao.
Novoroční esej v často velmi otevřeném a investigativním Southern Weekly
dokonce parafrázovala Si Ťin-pchingův
ústřední slogan o velkolepém snu čínského národa o národním obrození tak, že
nejdůležitější podmínkou pro uskutečnění čínského snu je konstitucionalismus:
pouze až bude zavedena ústavní vláda
a politická moc bude podléhat dohledu,
budou moci Číňané svobodně žít své životy a vybudovat svobodný a silný národ. Právě článek v Southern Weekly
však přinesl zlom v debatě o konstitucionalismu. Esej byl cenzurou „zharmonizován“ s vládní propagandou a po úniku
kauzy do blogosféry byly pak potlačeny
i skromné demonstrace v několika městech za větší svobodu tisku.
... a protiúder neoautoritářů
V květnu 2013 přišel protiútok antikonstitučního tábora. Stranická periodika
Rudá vlajka a Výstavba strany bystře odhalila, že hlavním cílem konstitucionalismu je zrušení vedoucí úlohy strany ve
společnosti, a odmítla jej jako kapitalistický vynález, který se na rozdíl od „socialistické zákonnosti“ nehodí do čínských
podmínek.
Začátkem srpna se třemi články v zahraniční edici Lidového deníku do debaty
zapojil i Ma Čung-čcheng a jeho kolegové z Taj Süho think tanku. Podle nich jádro čínské ústavy spočívá právě v preambuli a obecných principech, které definují Čínu jako „socialistický stát řízený demokratickou diktaturou lidu“, tedy přímo řečeno jako stranický stát. Vědecké
poznatky historického materialismu
V 23
a dialektického materialismu podle analytiků CEFC dokazují, že strana je zástupcem zájmů a vůle lidu, a oddělit ústavu
od strany a vůle lidu by bylo nemarxistické. Je tedy třeba implementovat „socialistickou ústavnost“, totiž zdokonalit vládu
strany na všech úrovních tak, aby skutečně sloužila lidu. Jinými slovy, podle Ma
Čung-čchenga je řešením dilematu zákonnosti moci posílení principů stranického státu. V podobném duchu napsal autor ještě několik vlivných článků, poslední v listopadu 2014.
Neoautoritářští odpůrci konstitucionalismu tak nakonec nepříliš překvapivě
získali navrch a tím prozatím skončila dosud poslední společenská debata na závažné politické téma. Od té doby se možnosti otevřené diskuse setrvale zmenšují,
neboť současně s upevňováním Si
Ťin-pchingovy moci dochází k omezování celého spektra svobod, k pronásledování nepohodlných právníků, novinářů, veřejných intelektuálů, náboženských a etnických menšin a dalších skupin.
Ma Čung-čchengova práce má však
i mezinárodněpolitický přesah, který by
měl být obzvláště zajímavý pro českou
společnost. V jednom ze svých článků
interpretuje Ma takzvaný liberální konstitucionalismus jako nástroj Západu
v propagandistické válce proti Číně. Podle něj vznikla čínská vlna konstitucionalismu díky podpoře různých nadací financovaných americkými tajnými službami, které chtějí v Číně svrhnout socialismus a nastolit moc globálního amerického kapitálu. V podobném duchu varuje v řadě dalších článků před hrozbou
„barevných revolucí“.
Ma Čung-čcheng doslova píše: „Mocný Sovětský svaz kdysi vojensky zatlačoval Spojené státy, avšak od 80. let se postupně rozpadl pod útokem dvou zbraní
informační a psychologické války – ‚demokratického socialismu‘ a ‚konstitucionalismu‘.“ Tento Maův argument hraje
hned na dvě citlivé struny čínského kolektivního vědomí a historické paměti –
strach z rozpadu veliké a jednotné Číny
a z následné ztráty perspektivy jejího supervelmocenského postavení, které dychtivě očekává naprostá většina Číňanů.
Čínská ústavnost s českými rysy
Ma Čung-čcheng kromě think tanků
CEFC působí i ve dvou dalších, podobně
kryptických pseudoakademických uskupeních. Obě byla založena na počátku
90. let, tedy nedlouho poté, co strana po
brutálním ukončení uvolněných 80. let
masakrem na náměstí Tchien-an-men začala opět věnovat zvýšenou pozornost
ideologii a propagandě. První z nich je
Společnost pro rozvoj čínské kultury, jejíž misí je mimo jiné „zvyšovat status
a vliv čínského národa ve světě“. Avšak
společnost zároveň prohlašuje, že v úsilí
o uskutečnění velkého snu čínského národa o národním obrození jsou „základními zbraněmi“ maoismus a teorie socialismu s čínskými rysy.
Ma Čung-čcheng je dále pracovníkem
Centra výzkumu světového socialismu,
založeného při Čínské akademii společenských věd v roce 1994. Zajímavé je
již samo složení organizace – působí v ní
kromě akademiků například i odborníci
z oddělení mezinárodních styků KS
Číny, agentury Nová Čína nebo z Ústřední stranické školy. Centrum v dubnu tohoto roku například uspořádalo mezinárodní konferenci o zhoubném vlivu historického nihilismu na světové dění.
Vyhraněně protidemokraticky a proautoritářsky smýšlející think tank pod vedením „strategického analytika“ CEFC je
tedy úzce spřízněn se státními propagandistickými složkami zaměřenými na pozitivní ovlivňování světového mínění o čínském politickém zřízení a na šíření čínského světonázoru. Navíc je toto spojení
kryto gigantickou finanční mocí armádního konglomerátu napojeného na vojenské zpravodajství a na radikální čínské
nacionalisty.
Tato ideově-mocenská mašinerie
nyní proniká za přímé podpory českých
nejvyšších ústavních činitelů do českého prostředí, kde nachází dostatek prostoru pro své vlivové operace. Je tedy namístě se ptát, zda se na situaci u nás také
nezačínají vztahovat otázky z čínské
konstituční debaty, jmenovitě o vztahu
mezi ústavou a ústavními činiteli.
Stabilizátoři. Miloš Zeman na návštěvě Číny, během níž se podle svých slov chtěl přiučit, „jak stabilizovat společnost“. Předseda společnosti CEFC a Zemanův poradce Jie Ťien-ming zcela vlevo (Peking 4. září 2015).
FOTO ČTK
Autor působí v Orientálním ústavu AV ČR
a Ústavu Dálného východu FF UK
Komentář k tématu na straně 9