duben 2016 - Masarykova základní škola, Praha 9

duben 2016 - Masarykova základní škola, Praha 9

WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Anketa - název
časopisu
S příchodem našeho nového
školního časopisu jsme se ještě
stále nerozhodli, jaké konečné
jméno pro něj vybereme. A tak
jsme se rozhodli vytvořit anketu
s názvy, které jsme zatím
vymysleli a dát šanci Vám
rozhodnout, jak se bude časopis
jmenovat. :)
Zatím své nápady předkládejte
paní učitelce Romaně Howe, než
vymyslíme lepší způsob.
Návrhy:
Rozhovor s paní ředitelkou
Jak si asi už většina z Vás
všimla, na naší škole se odehrálo
několik změn a událostí. Naše
redakce se vydala na návštěvu k
paní ředitelce se zásobou otázek
v kapse. Původně byla návštěva
plánovaná jako " interview", ale
skončila spíše jako diskuse, ve
které jsme se věnovali mnoha
tématům. Z toho jsem vybrala,
dle mého názoru, ty
nejzajímavější a nejdůležitější, a
podělila se zde o ně s Vámi.
Zpětně chceme ještě jednou paní
ředitelce poděkovat za
spolupráci a ochotu nás
přijmout. První otázku jsme
volili jako odlehčující a zeptali
jsme se, jak paní ředitelka
hodnotí dnešní oběd. Na to
navázala první delší konverzace
o kvalitě obědů obou jídelen a
rozdílu mezi jídelnou na I. a II.
stupni.
"Zažila jsem tři jídelny a tahle
mi přijde nejlepší." Takto paní
Sochůrková hodnotí naši jídelnu
ve srovnání s jídelnami na
školách, kde předtím působila. "
V budoucnu bych se zajisté
chtěla písemně věnovat
hodnocení a problémům jídelny,
jelikož toto je obsáhlé téma.
Mnoho rodičů jídelnu
připomínkuje v tom smyslu, že
například nevaří dietně pro žáky,
kteří to potřebují.".
Nepřipravování speciálních a
dietních jídel vysvětluje mimo
jiné takto: " Problém spočívá
zřejmě v neznalosti diet,
potřebných surovin, nevhodných
surovin atd.. Určitě bych chtěla a
myslím si, že by se měly, paním
kuchařkám doplnit vědomosti v
této záležitosti".
Dále nás zajímalo, jestli vidí
rozdíl mezi jídelnou na I. a II.
stupni. "Myslím, že takový
rozdíl v tom není, jenom snad
takový, že je na I.stupni menší
výběr jídel a také vybavení
kuchyně je starší." Od jídelny
jsme přešli k dotazníku
sestavenému paní ředitelkou.
Naše otázka zněla : Jste
spokojená s výsledkem, jaký
tento dotazník přinesl? Splnil
Vaše očekávání? "Dotazník
očekávání splnil, ba ho i předčil.
Čekala jsem trochu více kritiky."
U dotazníků nás trochu
zaskočilo, že paní ředitelka
neměla zájem o zjištění názoru
žáků. Bylo nám řečeno:
„Nemám problém vytvořit
dotazník i pro žáky. Mám v
plánu ho na konci školního roku
1 Polesník
2. Školňák
3. Ucho (jedním uchem tam,
druhým ven)
4. Kompot
5. Máte lepší nápad?
V tom případě ho běžte říct paní
učitelce Howe a zařadíme ho do
navržených taky!
Budeme moc rádi za jakékoli
Vaše nové návrhy a nápady a
těšíme se, až najdeme ten
nejlepší! :)
Natálie Garnotová, 8.C
vytvořit pro deváťáky jako
výstup z toho, jak to tu viděli
oni, abych se poučila. Proč pro
deváťáky a proč na konci roku?
Protože si myslím , že se žáci
obecně bojí otevřeně něco
přiznat, pokud ještě hrozí, že by
si na ně třeba nějaký učitel
„zasedl“. Myslím, že výsledky
tak budou daleko upřímnější a
zajímavější.". Touto větou byla
ukončena kapitola dotazníky.
Jako další téma jsme zvolili
školní parlament. Zahájili jsme
otázkou, jestli byl na školách,
kde dříve působila školní
parlament, a jak fungoval. "Na
první škole, kde jsem působila,
byl, a já jsem ho navštěvovala na
pozvání. Potom jsem přešla do
Škvorce, kde jsem ho založila a
taky jsem si ho i sama vedla.
Žáci to k mému překvapení
uvítali. Chtěli raději vše
konzultovat se mnou.". Paní
ředitelku zamrzelo, že když
předložila na šk. parlamentu
žádost, aby žáci vymýšleli
návrhy, co zhotovit na místech
před okny šatny, moc nápadů se
jí na stůl nedostalo. Oponovali
jsme tím, že z řad žáků vzešla
připomínka, že nám nebyla
poskytnuta docela důležitá
informace, a to, kolik je na to
vymezeno peněz, protože
většina návrhů a nápadů se často
zavrhne právě kvůli
nedostatečnému rozpočtu. "My
jsme potřebovali nápad. Uvedu
příklad: Kdyby byl návrh, že na
toto místo by se mohla dát třeba
socha z pískovce, která bude
určitě drahá, tak by se mohl
určitě najít způsob, jak sochu
vytvořit, ale z jiného a
levnějšího materiálu. Argument,
že to prostě nejde, protože na to
nemáme peníze.... Dle mého má
škola peněz dost a argument, že
na to nejsou peníze, mi přijde
spíš jako zástěrka, když se
někomu nechce něco dělat." Z
další diskuze vyplynulo, že paní
Sochůrková by nadále ráda
navštěvovala schůze šk.
parlamentu a to nejen na
pozvání. Debata dále ubíhala
směrem ke stanovám šk.
parlamentu, které nám přijdou
nedostačující. Dohodli jsme se,
že se my, žáci, pokusíme sestavit
nové. Jak debata pokračovala,
začali jsme se bavit o technice,
jejím využitím ve školství a
výuce. Na toto téma jsme také
měli připravené otázky. Jedna z
nich byla, co vedlo naše učitele
k tomu, že začali prosazovat
naprostý zákaz mobilů. "Chceme
zamezit nahrávání učitelů a dělat
věci do důsledku. Mobil
odtrhává pozornost žáků, žáci na
něm hrajou hry, ve kterých
většinou mačkají jen jedno
tlačítko a to vede k velké
nesoustředěnosti. Mobil se bude
moct používat jen ve
vyjímečných situacích,
napřiklad, když má někdo
maminku v nemocnici a musí si
zavolat. Přijde mi, že té techniky
tu je už opravdu moc." Namítali
jsme, že tady nejde jen o mobily,
ale i tablety, které nabízí velké
možnosti ve vzdělávání.
Nehledě na to, že váha jednoho
tabletu, či notebooku je
neporovnatelná s váhou plné
školní tašky. K tomu se paní
ředitelka vyjádřila, že taková
výuka (s pomocí techniky,
tabletů a notebooků) je výhodná,
a že do budoucna ji i plánuje.
Toto bylo již naše poslední
téma. Čas nám vypršel a my
odcházeli přeplněni informacemi
z kanceláře. Ještě jednou celá
redakce děkuje paní Sochůrkové
a je ráda, že přistoupila na další
rozhovor.
Za redakci časopisu z audio
nahrávky zpracovala Pavlína
Řeháková, 9.C
POLESNÁ 1690, 190 16 PRAHA 9 - ÚJEZD NAD LESY
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Divergence - recenze na knihu a film
Upřímnosti, Mírumilovnosti,
Sečtělosti či Neohroženosti. Ale
již jen samotná myšlenka na
přestup je dostatečnou odpovědí
- pro Odevzdanost není dost
obětavá. zvolí si Neohroženost.
Tam pozná spoustu lidí, kteří jí
chtějí pomoct, ale i lidi, kteří se
jí snaží zničit.Musí tedy přežít.
foto: Divergence
Děj: Lidé jsou rozděleni do pěti
frakcí, aby zabránili nepokojům
a válkám. Beatrice je čerstvých
šestnáct a přišel čas vybrat si, do
které frakce chce patřit. Před
Beatrice Priore nyní stojí jedno
velké rozhodnutí, od mala
vyrůstala v Odevzdanosti, kde je
za nejdůležitější vlastnost
pokládána nesobeckost, nyní si
má ovšem stejně jako ostatní
šestnáctiletí vybrat frakci, kam
bude patřit. Může zůstat s
rodinou, nebo postoupit k
Školství aneb názor žáka
V dnešní době i ty nejmenší
děti ví, že vzdělání je důležité,
ale názor žáka je jiný. Učení
jako činnost lze rozlišit na:
spontánní získávání vlastních
zkušeností, učení se, neformální
předávání zvyklostí, dovedností
a hodnot v rodině a ve
společnosti, formalizované učení
a vzdělávání v institucích (učitel,
škola): zdroj - wikipedia, učitel škola. Dále existuje také
virtuální výuka pomocí tabletů a
počítačů. Bohužel počítače jsou
nepřenosné, a proto přesun k
nim je zdlouhavý a než se
počítače zapnou, je 5 minut z
Porovnání knihy a filmu
Knihu jsme přečetly a opravdu
se nám líbila. Byla dobrodružná,
akční, vtipná a samozdřejmě i s
malým románkem. Knihu jsme
během dvou dnů přečetly a naše
nadšení neustále stoupalo. A pak
jsme se dozvěděly, že vyjde i
film.
Film jsme také viděly a bylo to
zklamání. Bylo to nudné,
veškeré zajímavé scény z knihy
byly pozměněny, a nebo úplně
vynechány. Postavy se chovaly
jinak. Herci byli starší a ztrácelo
to ten efekt. Pokračování filmu
/ Google Classroom 9.C
výuky pryč. Máme zde ale další
problém. Ve škole (alespoň v té
naší) není wifi. Škola by ji
mohla pořídit, ale prý se bojí, že
na ní budeme o přestávkách.
Bohužel nikomu nedošlo, že se
dá zaheslovat. Pokud mi chcete
napsat, co si o tom myslíte,
napište mi na email:
[email protected]
Tadeáš Rejfek, 7.B
Ve škole wifi máme, její
zabezpečení a zaheslování
však není tak jednoduché, jak
uvádíš, je to finančně náročné.
A.Sochůrková
Třída 9.C jako první třída na
naší škole používá Google
Classroom. Začátkem letošního
roku jsem konečně našla dost
času a založila všem žákům
emailové adresy v doméně
zspolesna.cz, žáci se přihlásili
do Google Classroom, učebna
AJ 9.C. Výhody učebny jsou
obrovské - mohu se žáky sdílet
texty, úkoly, testy, dotazníky. V
učebně je velmi snadné tyto
úkoly, testy a dotazníky
obodovat a přidělit známky. Je
to velmi užitečné, neboť
například po prezentaci na určité
bylo lepší, a když jste si
odmysleli knihu, podle které to
bylo natočeno, tak to byl
opravdu dobrý film. Nyní má
vycházet i poslední díl, který
bude rozdělen na dvě části.
Premiéra posledního dílu,
Alience, bude 18.3. I samotná
kniha byla nejslabší ze všech tří
dílu. A když jsme viděly trailer,
ani jsme si nebyly jisté, zda jsme
vůbec četly knihu. Jedinou scénu
jsme nepoznávaly. Naše
očekávání je, že to bude strašné.
Tolik jsmese těšily na 1. díl
filmové série, že jsme šly na
předpremiéru, ale nakonec jsme
po skončení filmu zklamaně
odešly z kina.
T.Raušová, J.Nováková, 9.A
téma jeden žák připraví na
danou prezentaci dotazník pro
své spolužáky, aby ověřil jejich
znalosti. Dobrovolnost je
zajištěna, známka je ,,4 free",
takže tyto testíky jsou přitažlivé.
Navíc se na vytváření testů a
dotazníků podílí sami žáci, takže
opět mají možnost se zapojit nad
rámec obvyklých povinností a
navíc si mohou i vyzkoušet roli
učitele. Musím ovšem dodat, že
bez pomoci žáků, kteří ví o
počítačové technice mnohem víc
než já, bych toto sama těžko
zvládala - jak technicky, tak
časově. Děkuji, Nicolasi!
Romana Howe
Sněží, sněží - recenze
Rozhodla jsem se vám napsat
článek o skvělé knize
Sněží,Sněží...Knihu napsali tři
spisovatelé a už jenom to je
důkaž že to bude BOMBA!
JOHN GREEN,MAUREEN
JOHNSONOVÁ,LAUREN
MYRACLEOVÁ.
Hrdinkou první povídky od
Maureen Johnsonové je Jubilee,
kterou místo štědrovečerní
večeře s rodiči čeká cesta
vlakem za jejími prarodiči. Jenže
kvůli sněhové bouři je nakonec
všechno úplně jinak a jak říkám
Všechno zlé je k něčemu dobré.
John Green zase vypráví příběh
dospívajícího chlapce a jeho
přátel, kteří se rozhodnou trávit
24. prosince v místním baru s
partou bláznivých
roztleskávaček.
Trojici vánočně laděných
povídek pak uzavírá příběh
Lauren Myracleové, ve kterém
se nakonec všechny dějové linky
hezky protnou. Bohužel její část
se mi líbila ze všech nejméně.
Narozdíl od Maureen a Johna
stvořila super nudný příběh v
čele se sobeckou Addie, která by
zasloužila akorát tak pár facek a
ne vánoční happyend.
Všechny tři příběhy mají
romantickou zápletku a splňují
veškerá očekávání tohoto typu
literatury. . Maureen, John a
Laureen se pěkně doplňují a
jejich postavy jsou si velmi
podobné. Nemusíte se ale
obávat, že by vám navzájem
splývaly. Hrdinové jsou
uvěřitelní.
Pokud hledáte kihu u které si
foto: Kniha
odpočinete Sněží, sněží je
skvělá volba.
Valerie Wastlová, 9.A
STRANA 2 / 16
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Masopust
Letošní masopust,který
organisoval spolek
SOSÁK,Květnice vzkvétají a
Lidé Újezdští.Konal se
6.2.2016.Průvod začal v 10:30 v
Újezdě na Rohožníku u
Alberta.Průvod dále procházel
Květnicí(cca v 11:00) a
Sibřinou.Pro letošní
MASOPUST organisátoři zvolili
téma ČERNO-BÍLÁ,PRAVDA
A LEŽ,ŽIVOT A
SMRT.Účastníci si sebou měli
vzít bubínky,rolničky a
Sudbury Schools
chrastítka.Když průvod dorazil
do SOSÁKOVA,byl pro
účastníky připraven bohatý
program například kolo
štěstí,tanečky,černo-bílá
cukrárna a mnoho
dalšího.Vstupné bylo 30Kč.Pro
letošní průvod vyšlo skvělé
počasí.Letos byla účat velice
hojná.Teď už se jen můžeme
těšit na příští masopust. Nikol
Ivanská, 6.C
Sudbury School
Sudbury School is different from
other schools. Education in this
school is free, you have
freedom, you won´t learn, what
is for you
boring. This school supports
what you want to learn. Typical
thing at
school is about your presence,
they must know about your
participation in school. People at
the schools do what they love,
they
learn about it.
Would you like to study at
Sudbury school?
Do you think this education is
better than normal?
You think it's ever going to be in
Czech republic?
Do you think it would work?
Do you agree with this type of
learning?
Klára Soustružníková, 9.C
Upoutávka na divadelní
představení
M. Táborský, J. Vondráček a M.
Matějka v divadle V Dlouhé
ztvárňují
Souborné dílo
Williama Shakespeara ve
120 minutách.
Shakespeare … poeta, básník a
divadelní dramatik žijící na
přelomu 16. a 17. století, který
napsal asi 40 divadelních her. A
to jak komedií, tak dramat ze
současného (tehdejšího)
prostředí, tak z prostředí
antického. Tak tady končí
znalosti, které o této jistě
význačné osobnosti kulturních
dějin Evropy získáme my, žáci
8. tříd, ze školních lavic. Pokud
byste se chtěli dozvědět více,
můžete. Pramenů je mnoho:
knihy, divadelní inscenace nebo
internet. Autoři, tři Američané si
však řekli, že Shakespeara
představí veřejnosti jinak.
Podrobili jeho dílo úžasné a
velkolepé kompresi a převedli
těchto asi 40 her do jedné, jediné
a jedinečné! Zní to šíleně, já
vím, a z mnoha jeho her
nebudete mít žádný požitek a
zčásti je na tom vinen i smích,
který představení burácivě a
neodvolatelně provází, ale
celkový zážitek je úžasný a
velkolepý. Další šíleností je, že
hru hrají pouze tři herci a to s
minimem rekvizit. To však
celkovému dojmu nijak neškodí,
možná právě naopak. Zážitek a
dojem ze hry je nepopsatelný a
pokud by někdo chtěl pochopit o
čem to tu vlastně hovořím,
musel by si na představení sám
zajít. To je ale jediná, ovšem
závažná chyba představení:
téměř se na něj nedají sehnat
lístky. A to je jaksi vše. Mohu
vřele doporučit každému, kdo se
o divadlo a zvlášť o Shakespeara
nějak zajímá. Petr Novotný, 7.C
foto: masopust
Zápis z jednání školního parlamentu
se ujala slova paní ředitelka a
ujasnila nám, jakou funkci má
paní učitelka Kurková. Dále na
řadu přišla otázka, kdo bude
předsedou parlamentu.
Samozřejmě, že volení proběhlo
špatně, protože se přihlásil
pouze jeden kandidát (Josef
Dvořák) a byl okamžitě
většinově zvolen. Tímto schůze
skončila.
ilustrace: Eliška Hofmannová, 9.C
Schůze školního parlamentu
2.3.2016
Dnes se na schůzi sešlo poměrně
málo zástupců, naopak přišla
paní ředitelka (po předchozí
domluvě), abychom společně
vyřešili všechny problémy
ohledně stanov a vedení
parlamentu. Jako první si vzala
slovo paní učitelka Kurková a
objasnila nezasvěceným dětem,
proč je zde paní ředitelka a poté
Schůze školního parlamentu
16.3. 2016
Dnes se na schůzi dostavil
rapidní počet zástupců všech
tříd, paní ředitelka, dokonce i
paní učitelky Howe, Bělohubá a
paní psycholožka Zuzana
Skokanová, protože bylo zřejmé,
že byli zvědaví, co očekávat od
nového prozatímního předsedy
STRANA 3 / 16
Josefa Dvořáka. Na začátku
předseda představil všem NOVÉ
stanovy, které sestavila
Leontýna Hervertová. Stanovy
byly představovány značně
zmateně a zde přítomní zástupci
mohli nabýt dojmu, že předseda
je ani pořádně nepřečetl. Tento
jejich pocit za pár okamžiků
Pepa potvrdil. Sám totiž řekl, že
je zcela nestudoval. Poté se
všichni shodli, že by se měly
udělat nové volby na všechny
posty. Schůze se ukončila tím,
že si má každý promyslet, zda
by chtěl kandidovat na vyšší
místo.
Pavlína Řeháková, 9.C
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Rozhovor na téma ZŠ dr. Jana Malíka
foto: ZŠ dr.Jana Malíka, Chrudim
Kateřina Dlouhá se ptala paní
učitelky Howe na její návštěvu v
této ZŠ dne 9.3.2016.
Co vás na této škole nejvíce
zaujalo?
Jiný přístup. Ve škole například
vůbec nezvoní! Ve všech třídách
se hojně využívá kooperativní
učení, lavice nejsou v řadách,
nýbrž jsou ve všech třídách
sestaveny do skupin, protože
žáci většinu času spolupracují ve
skupinách. V učebnách na výuku
jazyků je maximum 15 žáků,
lavice jsou sestaveny do
půlkruhu. Žáci ani učitelé na
většinu předmětů nepoužívají
učebnice. Každý učitel má
velkou míru svobody vybrat
témata, látku, podle toho, jak
žáci potřebují. Na této škole
nemají detailní měsíční plány,
takže se učitelé nestresují, že
přijde inspekce a vytkne jim, že
jsou s učením ve skluzu. Dále
mne zaujalo, že na I.stupni se
hodnotí pouze slovním
hodnocením, tj. nehodnotí se
klasickými známkami.
A proč si myslíte, že na jejich
škole to jde, aby učitelé měli v
učení větší volnost a na naší
škole to nejde?
Dobrá otázka. Jednak mají
výborného pana ředitele, který,
přestože je ve funkci již 25 let,
je pro školu stále inspirací a
zárukou jejího rozvoje. Působí
na mne jako „osvícený“ člověk,
jako osobnost. Není to někdo,
kdo se podvolí, kdo se ohne, kdo
se bojí nějakých nařízení
nesmyslných požadavků, Navíc
je to člověk, který opravdu
rozumí pedagogické práci a
možnostem, které poskytuje
Rámcový vzdělávací program.
Má dobře prostudované metody,
které pomáhají u žáků i učitelů
zvětšovat motivaci k učení, k
osvojení si spolupracujího
přístupu. Hlavní takovou
metodou, krédem školy je důraz
na RESPEKT – mezi žáky i
učiteli navzájem. Pan ředitel si
vybral do týmu lidi, kteří pracují
podobně jako on, kteří s ním
sdílejí stejnou vizi. Všichni
společně na sobě dlouhodobě a
systematicky pracují, učitelé
foto: ZŠ dr.Jana Malíka, Chrudim
tvoří spolupracující tým.
Jak na vás působilo prostředí
školy?
Úžasně, úžasně. Děti mohou o
přestávkách chodit za pěkného
počasí i ven, jinak se mohou
pohybovat volně po škole,
sportovat v tělocvičnách, mohou
jít také do bufetu J, kde mají k
dispozici stoly a židle. Na
každém patře jsou asi tři
pingpongové stoly a desky s
koši na házení s molitanovým
míčem (škola má čtyři podlaží),
děti si tam pobíhají, nikdo se
nepere, nadměrně nekřičí. Na
zdech, dokonce i stropech, jsou
tematické malby, obrázky.
Atmosféra působí velmi
pohodově. Když mě pan ředitel
provázel po škole, tak všechny
zdravil jménem „Čau Pepo, co
jsi včera dělal, jak je, jak si
užíváte sněhu?“(V Chrudimi ten
den zrovna napadlo dost sněhu.)
Vztahy působily velmi
uvolněně, neformálně, přesto
dýchaly vzájemným respektem.
Dále mne velmi zaujalo
příjemné prostředí tříd. Přestože
tato škola není žádná luxusní
supermoderní, působí velmi
příjemně. V každé třídě (od 1.
do 9. třídy) je v zadní části
koberec, kde děti odpočívají,
hrají si, ale také pracují při
hodinách. Ve třídách je více
výzdoby, poliček, které ji
zútulňují.
To je dobré, že ředitel školy
žáky zná.
Je to tedy menší škola, 493 žáků,
v jedné budově, ale je vidět, že
se pan ředitel s dětmi často vídá.
A viděla jste ten školní bufet?
Jasně, hned jsem si tam koupila
výbornou celozrnnou housku se
šunkou a zeleninou. Bufet nabízí
dost široký výběr: obložené
čerstvé housky, ovoce, sušenky,
pití..
V letáku školy jsem se dočetla,
že se tam hodnotí i procenty,
myslíte, že je to dobré? RH: Na
I.stupni se hodnotí pouze slovně,
pak v šesté třídě je přechod ke
známkám překlenut pomocí
vyjádřením úspěšnosti v
procentech.
Má škola dobré počítačové
vybavení?
foto: ZŠ dr.Jana Malíka, Chrudim
Výborné! Na necelých pět set
žáků mají dvě klasické
počítačové učebny, jednu
mobilní počítačovou učebnu
(sadu notebooků v kredenci na
kolečkách J) a dále sadu tabletů.
Počítačové učebny jsou otevřeny
před vyučováním, o přestávkách
i po vyučování, aby žáci mohli
počítače využít k práci, k
vyhledávání, k přípravě na
vyučování, žáci zde jsou bez
speciálního dozoru. Dále jsem
ocenila dvě sady jejich super
kvalitních sluchátek. Škola nemá
velký počet interaktivních tabulí,
ale projektory mají, myslím, ve
všech třídách. Pro vybavení
školy je důležité si určit
koncepci a priority.
Nabízí tato škola rozšířenou
výuku angličtiny?
Škola nabízí poměrně širokou
nabídku volitelných předmětů
(až 16 různých předmětů včetně
programování a filosofie) od
šesté třídy, takže v rámci tohoto
systému si děti mohou vybrat
navíc hodiny anglického jazyka,
především konverzaci nebo
seminář z angličtiny v devítce.
Jinak mají řešené i absolventské
práce, které se hodnotí na
základě 18 kritérií. Jejich smysl
spočívá ve výrobě nějakého
předmětu, artefaktu.
Jak dlouho probíhá vyučování?
Zde nějaké rozdíly asi nebudou,
kromě začátku vyučování, který
mají v pondělí v půl deváté a v
ostatní dny ve čtvrt na devět.
Co si myslíte, že by se muselo
udělat tady na této škole, aby to
fungovalo jako tam?
Tak to je velmi těžká otázka.
Změna znamená velmi náročnou
práci, která se dá lépe zvládnout,
když má vedení vizi a tyto
změny nějak inspiriruje a
motivuje. Vyžadovalo by to asi
dlouhodobější proces, tak třeba
deset let. Další možnost je i
působení žáků, kteří ale musí
vědět, že to jde i jinak, že
problémy nejsou jen jejich
chybou.
Myslíte si, že se na jejich škole
dobře hospodaří s penězi?
Tak jejich účetnictví jsem
neviděla J, ale vzhledem k tomu,
že mají kvalitní vybavení, jejich
STRANA 4 / 16
foto: ZŠ dr.Jana Malíka, Chrudim
žáci i učitelé jezdí na společné
výjezdy (vodácký kurz pro 7. a
9. ročník, anglické víkendy atp.),
tak bude asi v pořádku
Jejich školní výjezdy jsou
naplánované (i ve speciálních
metodických příručkách
podrobně popsané) tak, aby vždy
splňovaly nějaký přesný cíl, v
každém ročníku jiný: tmelení
kolektivu, rozvoj kompentencí,
badatelství atd. Naopak Elio
prevence vůbec nemají. Jejich
způsob práce více motivuje
kooperativní učení, spolupráci,
vzájemnou důvěru, respekt.
Škola také kupuje každé dva tři
roky testy Kalibro, které
pomáhají jednak mapovat klima
školy, jednak úroveň znalostí
žáků ve všech hlavních
předmětech. A viděla jsem
sama, že tato škola vždy
dosahuje nadprůměrných
výsledků ve všech oblastech, což
potvrzuje i skutečnost, že na
gymnázia se z pátých tříd hlásí
maximálně 2 - 3 děti.
S koncepcí této školy se můžete
seznámit zde: file:///C:/Users/
Guest.user-P
/Downloads/SVP_Zakladni_
informace_o_programu%20(1).pdf a zde:
http://www.zsmalika.cz/skolni-vzdelavaci-program.aspx
ZŠ J. Malíka znám, byla jsem
na ní, někteří učitelé naší školy
rovněž. Srovnávání této školy
s naší je na delší diskusi, na
kterou všechny srdečně zvu
(viz str. 1) A. Sochůrková
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Dění ve škole
ilustrace: Matyáš Slavík, 9.C
Vážená školská rado,
dozvěděli jsme se, že bude
zákaz mobilů. Já osobně si
myslím, že zákaz mobilů je
špatný nápad, ale i dobrý,
protože my děti si rády
hrajeme o přestávkách na
mobilu. Bavíme se o hrách, o
mobilech, jaký má on nebo já.
Kdybyste nám zakázali mobil
mít ve škole, tak byste nám
měli povolit chodit o malých
přestávkách za jinými
kamarády z jiné třídy. Mí
spolužáci z devátých tříd jsou
také proti. A.Bárta, 9.A
Zde prosím vyslechněte
argumenty několika z nich:
V dnešní době je nezbytné mít
mobilní telefon. Byly
vynalezeny pro komunikaci, ale
vývojem techniky to komunikaci
více ubírá. Neznám ale důvod,
že bychom nemohli používat
mobilní telefony o přestávkách.
Většina lidí píše např. svým
rodičům nebo si domlouvá
schůzky. Nikomu to nevadí. O
hodinách mi to přijde trochu
jako nevychovanost. Slyšela
jsem, že se mobily zakázaly
kvůli nějakému problému jedné
dívky s jejími přáteli. Myslím,
že když se danému jedinci
intimně vyfotila, měla počítat s
případným nedorozuměním.
Tyto problémy jsou už dlouhou
dobu časté a nemá to skoro
žádnou spojitost se školní
výukou.N.Šmejkalová, 9.A
Já jsem rozhodně proti, o
přestávkách je nepoužívat je
vrchol. Omezujete naši
svobodu. Co kdy si někdo
potřebuje něco zařídit, napsat
SMSKU rodičům nebo
zavolat? Nebo se odreagovat
nějakou hrou po vyučování?
Přestávka je od toho, abychom
si dělali, co chceme: můžeme si
tedy odpočinout nebo si udělat
něco na mobilu. Chápu při
hodině, to bychom spíše měli
dávat pozor a omezit jejich
používání. V.Štěpanovský, 9.A
Chápu rozhořčení učitelů, ale
nechápu zákaz i o přestávkách,
na chodbách. Je jasné, že nikdo
neposlechne. Jak se říká:
"Zakázané ovoce chutná
nejlépe". A hlavně, když se
někdo nechce vzdělávat a je
radši na mobilu, ať tak dělá, to
on pak bude litovat, že se raději
neučil. Všichni si musí vybrat
svou cestu, někdo si vybereme
telefon, někdo vzdělání. Nevím,
proč máme všichni trpět kvůli
jednomu případu zneužití
telefonu. Když by člen
golfového klubu někoho zabil,
také nejde do vězení celý
klub.J.Císař, 9.A
Nedávno jsem se dozvěděl, že
bude v oblasti školy zakázáno
používat mobil. Osobně si
myslím, že je to nerozumné.
Nepomůžete nikomu, spíš
naopak. Dnešní generace patří
elektronice....a když už
nemáme ani hodiny
informatiky, tak si myslím, že
byste nám měli nechat mobily
- aspoň na školské potřeby
jako je slovník, atd....S.Fürst,
9.A
Jsem rozhodně proti! Přestávka
je přece od toho, abychom si
odpočinuli a odreagovali se.
Vím, že jsme na tom pořád, ale i
tak to nejde. Myslím si, že to
stejně nikdo nedodrží, používat
je budeme pořád. Chápu, že při
hodině musíme dávat pozor. Co
když si budeme muset něco
důležitého najít na hodinu, ale
nebudeme smět, protože to
máme zakázané, a my
dostaneme za pět! Tohle je
omezování naší svobody.
P. Nykodým, 9.A
Mobily jsou dnes běžně
používaná věc, a proto mi je
zákaz jejich používání proti srsti.
Myslím, že záleží především na
ilustrace: Tereza Raušová, 9.A
nás, zda na nich chceme být,
anebo se učit. Učitelé by k tomu
měli takto přistupovat, stejně
nikdy nenaučí všechny všechno.
Proč nás tedy jednoduše
neignorují a nevěnují se lidem,
kteří skutečně touží po vědění?
Od paní ředitelky jsme se
dozvěděli, že zákaz bude
schvalován ze dvou důvodupověst školy a možné vytipování
kvůli pořízené fotce v areálu
školy. K té pověsti: někde se
něco natočí a učitel to nepohlídá.
Proč by tedy zrovna po zákazu
měl učitel tyto situace schopen
pohlídat? A to jde opravdu jen o
pověst? Záleží jim snad také
na štěstí žáků? Co se týče toho
vytipování, ještě v životě se nic
takového naší škole nestalo,
tento důvod se mi zdá tedy
naprosto fádní a přišel dle mého
jen jako další pro argument,
kterých je opravdu málo a
všechny zní podobně. Osobně si
myslím, že zákazem nic
nedokážou, ba naopakprohloubí špatné vztahy mezi
žáky a učiteli, které už jsou tak
dost špatné, otevřou tím další
epochu ničení věcí a stejně
zákaz nikdo z nás nebude
dodržovat. Já s ním zkrátka
nesouhlasím. Připadá mi to jako
omezování mých vlastních
svobod a nezdá se mi jako
nějaký velký převrat. Nejdříve
nám zakázali pohyb, teď mobily,
tak co nám zakážou příště….
mluvit? K.Dubová, 9.C
Pochybuju, že po zákazu si
všichni žáci nechají telefony
doma nebo je vypnou.Co se
týče toho, proč budou telefony
zakázány, příjdou mi určité
důvodu trochu nelogické. Se
školou to nemá nic společného,
pochybuji, že fotky rozeslal ve
škole. Takže tohle jako důvod
moc nechápu. Další důvod je
prý to, že si žáci mezi sebou
nepovídají, což mi příjde, že to
taky není pravda. A když už se
STRANA 5 / 16
ty telefony zakážou, mohli by
nám aspoň více povolovat
procházení se po chodbách i o
malých přestávkách.Popravdě
si nemyslím, že všechny
učitelky budou chodit po
chodbách a třídách a zkoumat,
jestli nemá někdo zapnutý
telefon. Zcela chápu, že budou
mobily vybírány, v tom
případě, že by je žáci používali
při hodinách, ale proč o
přestávkách?!
Prosím vás vážení
žáci dostali nařízení
mluvím o školních pravidlech
a o vašich mobilech
Mám velmi špatnou zprávu
mobily nejsou v právu
musí býti pod zámkem
to je jejich rozsudkem
zákaz je snad dobrý nápad
co vám budu povídat
videa a fotky špatné
tím to bude zakázané
zákaz má i nevýhody
máme přeci své svobody
mobil chceme pro život
na filmy se chceme dívat
zprávy rádi píšeme
s rodiči pak voláme
dost povídáme si spolu
zákazem zavrhneme školu.
S.Holobradová, 9.A
Vaše obavy a rozhořčení jsou
zbytečné, o zákazu jsme zatím
jen uvažovali. Měli jsme k
tomu různé dobré důvody (a
fámy o jakési dívce to nebyly),
ke kterým se vyjádříme více
v dalším čísle časopisu.
A. Sochůrková
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Youtube zlo či jen zábava
Lidé si mohou říci, že je to jen
zábava, ale ta možnost závislosti
tu je.
Proč, vždytˇ to nikomu
neubližuje (skoro).
Od určité chvíle je youtube jako
droga nebo automaty, prostě
závislost.
Z videa máte stejný
prožitek,jako kdybyste tu hru
hráli.
A ač se to nezdá, ti lidé, co se na
ně nejčastěji díváme
(Youtubeři), z toho získávají
Tablety
foto: Lenovo TAB 2
V dnešní době můžeme na trhu
najít spoustu značek a
druhů tabletů, ale který se
nejvíce hodí do školy ?
Nejčastěji používanou značkou
je Apple, který se svým
iPad Air 2 pohybuje v top 10.
Však jeho cena je trochu
odrazující - okolo 15 tisíc. Ale
co ztrácí na ceně získává
jeho plynulostí a výkoností.
Disponuje také 9,7 palcovým
displejem s úžasným rozlišením.
Má však odlišný
operační systém oproti jiným
tabletům. Nazývá se iOS,
což může být komplikací
propojením s počítačem a s
aplikacemi.
Dále tu máme Lenovo TAB 2 za
příznivější cenu - a to
okolo 6 tisíc. Lenovo TAB 2 má
operační systém
Android, který je
nejrozšířenějším jak u tabletů
tak i u
Tablety ve školách?
Tablety ve školách? Dobrý
nápad či hloupost? Na naší
škole se už delší dobu mluví o
zařazení tabletů do výuky.
Myslíte, že je to dobrý nápad,
zamyslete se a řeknetě si. Má
to cenu? Já osobně mohu říct,
že jsem PRO. Tablety mohou
pomoct při praktické stránce
vyučování, mohou pomoct
rozvíjet kreativitu, protože co
si budeme povídat, psát čistě
jen zápisky do sešitu, je už
trochu nuda. Přeci jen už
foto: Zdroj:Google obrázky
žijeme v 21. století a
elektronika začíná klepat na
nemalé peníze.
Příkladem může být Fatty
dveře i do škol. Vzpomeňte si
Pillow, kteréhoho mnozí
například na interaktivní
„donatují“ (posílají mu finanční
tabule, před několika lety to
příspěvky).
byl obrovský hit a už tehdy se
Ale může to být také pomůcka
vědělo, že právě interaktiví
ve škole, ale o tom zas příště.
tabule budou ve školách
Tadeáš Rejfek, 7.B
prospěšné. A nyní, když
začínájí být v "módě" tablety,
by se i ty mohly zařadit do
výuky. Mezi výhody tabletů
patří napříkad: učitel může
snadněji opraví či
zkontrolovat písemky či
pracovní listy.
telefonů. Operační systém
Android nám, co se týče
aplikací, nabídne mnohem více
než iOS a navíc většina
aplikací na Android je zdarma,
zatímco u iOS je jich
většina placených. Úhlopříčka
displeje je 10,1 palců.
Rozlišení obrazovky je ve Full
HD. Výdrž tabletu by
měla být až deset hodin.
Jak už jsem zmiňoval, pro
tablety s Android-em je
mnoho aplikací, které nám v
učení mohou pomoci, zde
jsem jich pár uvedl.
Google Keep - Je aplikace do
které se dají zapisovat
poznámky a tedy může sloužit
jako zápisník. V aplikaci
si dále můžete poznámky různě
upravovat. Další
předností je zadávání pomocí
hlasu a nebo čtení textu z
obrázku.
Periodická tabulka - Aplikace
Periodická tabulka
zprostředkuje obsáhlé informace
o periodické tabulce
prvků.
DIC-o Anglicko-český offline
slovník (jsou i jiné) Jednoduchý slovník.
Photo Math - Jednoduše
fotoaparátem telefonu vyfotíte
matematický příklad, a aplikace
vám sdělí nejen
výsledek, ale také celý postup,
jehož jednotlivé kroky
komentuje. Snadno tak
pochopíte, jak se od zadání
dostat k výsledku. Tak to je k
byly hezké. Nazýváme se
eko-školou a přitom ničíme přírodu.
Doufám, že stromy a keře budou
znovu vysazeny a budou lépe
udržovány. Větě o nápravných
ekonomických opatřeních
nerozumím. Bylo by zajímavé,
kdyby i žáci dostali podobný
dotazník, jako dostali rodiče.
Pokud vím, jsou dva cizí jazyky
na 2.stupni povinné. Proto
nerozumím tomu, proč paní
ředitelka nevyhoví té skupině
rodičů, která požaduje rozšíření
jazyků. Je trapné, když si žák
jako 2.jazyk vybere němčinu a je
proti své vůli i proti vůli rodičů
přeražen na ruštinu. Jazyky se
mají učit v menších skupinkách.
Kvalitní výuka jazyků je v
dnešní době velmi důležitá.
Líbilo se mi suplování
p.uč.Kurky v hodině AJ. Hodina
byla připravená a mluvilo se
hodně anglicky. Vážím si
učitelů, kteří nedávají své osobní
problémy najevo při výuce.
Mám ráda učitele, kteří jsou
psychicky vyrovnaní. Myslím,
že k tomu by jim měla paní
ředitelka pomáhat a ne naopak.
Nikola Šmejkalová, 9.A
V uveřejněném názoru je řada
omylů, pro nedostatek místa se
k němu více vyjádřím v dalším
čísle časopisu.
A. Sochůrková
ilustrace: Markéta Soustružníková, 9.C
tabletům zatím vše, s čím bych
se s vámi
chtěl podělit a doufám, že bude
tento článek přínosem!
Filip Garnot, 8.C
Dění ve škole - reakce na
Zprávu o prvním
půlroce
Vybavování tříd technikou je
samozřejmě potřebné. Otázkou
je, zda je elektronická třídní
kniha opravdu nutná. Neměli
bychom se spoléhat jen na
techniku. Technika má pomáhat,
ne zdržovat. Odstranění keřů
před naší školou se mi zdá
nelogické. Keře do šaten
nestínily a nikomu nevadily,
STRANA 6 / 16
Pro mě jako žáka je zajímavé
mít tablet ve škole, protože nosit
sešity nebo učebnice není
nejlepší. V případě tabletů bych
měl vše v jednom.
Například na internetu či na
stažené aplikaci můžu používat
překladač nebo různe pomocné
aplikace na dané předměty, což
je dle mého obrovské plus. Mezi
další výhodu tabletů patří
aktuální informace. Na internetu
nebo v různých online
interaktivních aplikacích budou
vždy informace o tom, co se děje
a tím pádem zde najeme i
náměty, o čem se učit.
Ondřej Dittrich, 8.C
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Žrout času aneb smysl absolventských prací
toho, jaký jsme měli prospěch.
V pracích bychom se měli
zaměřovat na naše dosavadní
znalosti a zkušenosti, nějak
pracovat s naší osobností a
našimi myšlenkami, protože,
buďme k sobě upřímní, nám
to dá více než hledání a
opisování informací, které si
stejně nebudeme pamatovat.
ilustrace: Vojtěch Štěpanovský, 9.A
Nedávno jsem přemýšlela, k
čemu nám vlastně jsou
absolventské práce. Všichni
říkají, že je to dobrá příprava
na střední školu, jak si
vyzkoušet prezentaci,
samostatnou práci a
„bakalářku“. Ale opravdu si
toto všechno vyzkoušíme tím,
že budeme opisovat wikipedii
(řekněme si popravdě, že to
dělají všichni).
Neměli bychom spíš nějak
využít dosavadní znalosti,
které máme, a nějak je
efektivně použít?
Další věc, kde na to vše máme
brát čas? Hodně lidí si myslí,
že je devátá třída zbytečná, že
se jenom flákáme, ale mně
přijde, že mám méně času než
Polemika
Milá Klárko, řekněme si
popravdě, že možná podle sebe
soudíš jiné a že zdaleka ne
všichni opisují wikipedii.
Ti všichni, kdo ve svých
absolventských pracích
popisovali své záliby, místa,
která navštívili, seznamovali nás
s přečtenými knihami nebo
jiným kulturním vyžitím či s
ukázkami své nejrůznější
činnosti, by se mohli právem
cítit dotčeni, že je házíš do
jednoho pytle s těmi, kdo
opravdu jen opisují. Takoví jsou
samozřejmě také a jsou mezi
ostatními hezky rozeznatelní.
Píšeš, že by se práce měla
zaměřovat na vaše dosavadní
znalosti a zkušenosti a pracovat
s vaší osobností a myšlenkami.
Souhlasím a ptám se: někdo
tomu brání? S radostí jsme vždy
od každého žáka přijali každé
téma, které vycházelo právě z
jeho osobnosti: o sportu, který
provozuje, o zálibě, které se
věnuje … a že už těch
zajímavých osobních prací
bylo!!! Žáci při prezentacích
např. připravovali pokrmy,
tančili, předvedli své výtvarné
práce, ukázku historického
třeba v osmé třídě. Už tak
máme hodně starostí s co
nejlepším prospěchem,
přihláškami na střední a
nešťastní jedinci s
přijímačkami. A do toho všeho
mám ještě stíhat a dělat si
starosti s absolventkou,
protože se mi jinak může
zhoršit známka z vyvoleného
předmětu?
Neříkám, že by se měly
absolventské práce zrušit
úplně. Co kdybychom je nějak
změnili?
Myslím si, že by všichni měli
mít stejné, nebo alespoň
podobné téma. Náročnost
témat může být lehce
nespravedlivé, protože si je
musíme vybírat v pořadí podle
šermu, skupina žáků vytvořila
jako absolventskou práci i
krátký dokumentární film.
Záleží i na žácích, s jakým
nápadem a projektem přijdou. I
učitelé nabízejí tvůrčí témata,
např. výrobu nějaké pomůcky,
předmětu, fotografií apod., ale
kupodivu, málokdy, ba téměř
nikdy se nikdo k takovým
tématům nepřihlásí a žáci stále
upřednostňují (že by z vlastní
pohodlnosti?) taková témata,
která jsou vskutku závislá jen na
vyhledávání v knihách a na
internetu. Např. do tématu o
renesanční Itálii a umění lze
opravdu jen těžko nějak
zahrnout vlastní osobnost.
Ono ale i to hledání informací,
které Ti připadá neužitečné, také
není úplně jednoduché, když se
má dělat dobře. Takže chtějí-li
žáci své téma dobře vyložit a
dělají-li svou práci poctivě,
mohou se tomuto umění vyhledané informace správně
použít a uspořádat – dobře
přiučit. Nepodléhej omylu, že
všichni to umí.
A že si vyhledané informace
stejně nebudete pamatovat?
Lidský mozek zapomíná většinu
ze všech informací, které během
života dostane, je to přirozené.
Znamená to tedy, že nemá smysl
Například na základní škole v
Úvalech se na konci roku
promítají fotky z dětství a
všichni mají hezký den. Tak
proč se na konci roku
stresovat s prezentací nám
neznámého a nezajímavého
tématu, když si můžeme
všichni užít zábavu
prohlížením si toho, jak jsme
se změnili, vyrostli, vyspěli... A
abychom k tomu využili naši
osobnost, psychiku a
schopnost prezentace, tak si
můžeme popovídat, nebo mít o
našem průběhu životem
proslov.
Abych zde jenom neplácala,
vytvořila jsem dotazník, který
vyplnilo 45 deváťáků. 48%
tázaných považuje vybírání
témat za spravedlivé, 62%
vyhovuje konzultace s
učitelem, pouze 42% přijde
absolventská práce částečně
informace přijímat? Protože
většinu zapomeneme, nemá cenu
něco nového zjistit, poznat? A
na čem budeme trénovat svou
paměť, schopnost třídit a
analyzovat fakta, usuzovat,
vyvozovat, zkrátka myslit?
Nemohu souhlasit s tím, že by
všichni měli mít stejné, nebo
alespoň podobné téma. Šedesát
žáků! Umřeli bychom nudou
všichni. Vždyť to je proti tomu,
zač horuješ – rozvinout to, kým
jsme! Jsme snad všichni stejní,
abychom se všichni zabývali
týmž tématem? Zkus prosím
také odhadnout, zda by se v
případě jednoho stejného tématu
pro všechny opisovalo méně,
nebo více než dnes. Odpověď je
nasnadě. Zkouším si též
představit, jak má 60 žáků
proslov o svém životě a všichni
si prohlížejí fotky z dětství.
Chvilka vzpomínání je krásná, a
naše 9. třídy si na závěrečné
rozloučení často připravují
různé, podle svých schopností
více či méně vtipné prezentace
svých fotografií a školních akcí,
na které se těšíme. Ale dělat z
toho absolventskou práci?
Představuji si rovněž, jak snadné
by bylo vzít Tě za slovo a dělat
místo absolventky testy a pak se
zeptat žáků, zda to bylo lepší a
STRANA 7 / 16
užitečná a 42 % přijde
neužitečná. Vylepšili by ji tím,
že by změnili termín
prezentace, přesunuli by ji do
osmé třídy, nebo by vybrali
zajímavější témata.
Když jsem se zeptala, zda by
se jim líbilo promítání fotek z
dětství, 55% odpovědělo že
ANO. Místo absolventky by
dělali např. testy, zajímavý
výzkum nebo projekt,
dlouhodobou práci ve
skupině...
Z toho všeho vyplývá, že
nejsem sama, kdo zastává
názor, že je absolventská práce
v této podobě nevyhovující a
neužitečná. Proto říkám:
pojďme s tím něco udělat a
změňme absolventské práce k
lepšímu, k něčemu, na co se
všichni budou těšit. Změňme
práce na projekt, ve kterém
rozvineme to, kdo jsme, to,
kým jsme.
Kdo by měl nějaký zajímavý
nápad jak vylepšit
absolventské práce, či by rád
diskutoval, může napsat
článek do časopisu nebo
napsat do Nápadníku.
Klárka Dlouhá, 9.C
zda se na to všichni těšili, ale
neboj, tak škodolibí my učitelé
nejsme.
My Vás totiž máme rádi, a tak
věříme, že nám zase předvedete,
co ve Vás je. Že většina
absolventskou práci pochopí
jako příležitost ukázat, že jste se
naučili rozvrhnout si čas (což je
umění v životě hodně důležité),
dotáhnout věci k co nejlepšímu
výsledku a překonat vlastní
pohodlnost. Možná se někteří
budou snažit případný vlastní
neúspěch svalit na neschopnost
okolí a nezajímavost tématu, ale
doufáme, že další naopak
dokážou prostě přiznat, že i oni
mohli být lepší, kdyby více a
pečlivěji pracovali. I to bude
cenné.
K závěrečné výzvě v Tvé úvaze,
Klárko, se připojuji; rádi
vylepšíme absolventské práce s
pomocí Vašich nápadů:
navrhněte zajímavá témata,
navrhněte, čím byste se chtěli
zabývat, abyste jenom
neopisovali z wikipedie. Jsem
jedno ucho.
Hana Jančová
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Elektrokroužek
Záhadné hasičské auto
foto: Tomáš Michalec
foto: šipka, elektrický obvod
Elektrokroužek má na naší škole
několik úrovní od začátečníků
po pokročilé. Kroužek vedou
RNDr. Aleš Jirásek a Mgr. Věra
Timurová.
Začíná se již na prvním stupni a
je možné pokračovat i na stupni
druhém.
Začátečníci se naučí rozeznávat
součástky elektrických obvodů,
jako jsou rezistory, tranzistory,
diody, leddiody...Nejprve
pracují na nepájivé desce, která
umožňuje sestavovat elektrické
obvody bez pájení. Ve druhém
pololetí se používá pájecí stanice
a univerzální deska. Výsledkem
práce jsou obvody s mikročipy,
které ovládají svítící a blikající
leddiody nebo minireproduktor.
Práce jsou složitejší a složitější.
V předchozích letech jsem
vyrobil např. blikající ruletu,
blikající šipku, hrací krabičku.
Nejvyšší úrovní je Mladý
konstruktér, kde letos vyrábíme
auto na dálkové ovládání. Již
máme hotové ovládání kol,
ovládání rychlosti, vyrobená
světla. Musíme ještě sestavit
podvozek, přijímač a vysílačku.
Už se těším, až budeme mít auto
hotové.
Více informací se dozvíte na
stránkách www.mladyvedec.cz
Jan Javorský, 6.C
Čtvrteční doučování s paní
učitelkou Konrádovou se
proměnilo v hon informací o
hasičském autě, které stálo na
zastávce se jménem Polesná.
Odvážní reportéři z 5.B se hned
vydali hledat odpovědi. Když
přiběhli na místo, mysleli si, že
se něco vážného stalo. První
hodinu vyučování vyšetřovali,
co se stalo a zde jsou inormace,
které jsme zjistili.
U zahrady obydleného domu
praskl strom pod tíhou sněhu.
Naši újezdští hasiči přijeli tento
strom odstranit. Hasiči díky
žebříku na hasičském autě a
motorové pile nejprve ze stromu
odstranili větve, aby byl strom
lehčí. Potom lasnem a
společnými silami zhruba 10
hasičů prasklý strom stáhli na
zem. Poté se nám podařilo
vyhledat mluvčího hasičů Josefa
Doškáře, který nám v rozhovoru
řekl: „Tento strom byl prasklý a
my jsme tady v Újezdě nad Lesy
jeli pořezat tento strom za
pomoci zásah Pražských hasičů.
Použili jsme žebřík, abychom v
okolí strom nic nepoškodili. Vše
se zachovalo v původním stavu.
Tomáš Michalec se pak zeptal:
„A co se vlastně stalo a proč?“
Josef Doškář odpověděl: “
Strom praskl a spadnul tíhou
sněhu.“
Tomáš Michalec: „A stalo se
někomu něco?“
Josef Doškář: „Ne, nikomu se
nic nestalo.“
Tomáš Michalec: „Děkujeme za
rozhovor.“
Tomáš Michalec a Denisa
Zakopalová, reportéři 5.B
5.B v kuchyňce
Bylo před Vánoci,učení už moc
nebylo, a tak jsme si mohli se
třídou volnější den, který jsme
se rozhodli strávit v kuchyňce.
Ve středu 16. prosince jsme si
řekli, co budeme ve čtvrtek vařit
a pak si připravili věci na vaření
ve škole podle toho, kdo co dělal
a vařil. Ve čtvrtek jsme si
přinesli potraviny a ingredience
na vaření. Byli jsme vždy ve
skupinkách po čtyřech. Každá
skupinka měla jiné nápady,
každý vařil něco jiného. Já jsem
byla se Sárou, Kačkou
Brabencovou, Emou a Jančou bylo nás pět. My jsme dělali
salát COLESLAW, SLADKOU
POCHOUTKU A ŠPÍZY S
RAJČATY A
MOZZARELLOU. Hned první
hodinu jsme šli do školní
kuchyňky. Pak každý začal dělat
to, co si vymyslel. Při práci jsme
si povídali a chodili k jiným
skupinkám na "výzvědy". Když
jsme asi třetí hodinu dokončili
vaření a přípravu jídla, šli jsme
do třídy a tam jsme vše
foto: 5.B
vyskládali na tři lavice a naše
dílo jsme si vyfotili. Potom jsme
donesli na ochutnání paní
ředitelce. A nakonec jsme si
pustili film a snědli si své
dobroty. MOC JSEM SI TENTO
DEN UŽILA!
Nela Beranová, 5.B
STRANA 8 / 16
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
The Great Highland Bagpipe
Scotland, alongside tartan, kilts,
whisky, thistles and such.
Anyone who has heard the
instrument up close, perhaps
through a pipe band, could
testify to its unique ability of
making the hair stand up on the
back of your neck.
The early origins of the
instrument trace back to the
Scottish clan system (family
groups) and one of the most
famous musical clans are the
MacCrimmons of Skye. During
this time a particular form of
music was developed, which in
the Gaelic language is known as
‘Ceol Mor’ (great music),
‘Piobaireachd’ or just simply
‘Pibroch’ and has a distinct
haunting slow sound. The music
is unique in several ways, the
sound, how it was taught, the
range of notes and oddly that
there is no time signature (or
beat/rhythm).
foto: Stephen Lockhart
This article was written
by Stephen Lockhart, a
native Scottish
conversational English
language assistant at
Masarykova ZS.
Although my professional
background is in science (MSci,
PhD Chemistry) my hobby of
choice is the Scottish bagpipe. I
am very keen to start a pipe band
in the school, some
self-discipline and 30 minutes to 1h
of practice a day is all that is
required. Practice is not done on
the bagpipes themselves but
instead on something which
looks like a small recorder
(pistalka), called a practice
chanter.
The Scottish bagpipe or Great
Highland Bagpipe (GHB) as it is
technically known, originates
from Scotland and has existed in
its current form for more than
six centuries. It consists of a bag
(traditionally sheepskin), drones
(sounds like a cow mooing) and
a chanter (musical part). In the
last century it has been played
everywhere from the Normandy
landings during World War II,
the late Bon Scott of the AC/DC
rock band and recently by Kjell
Lindgren, a US astronaut on the
International Space Station.
The GHB may easily be
described as a somewhat
beguiling, fascinating and
possessing musical instrument.
It is the quintessential symbol of
‘Ceol Mor’ was and still is
commonly taught in what they
call the oral tradition, the tune
being sung before you play it. It
is sung in a special language,
known in Gaelic as
‘Canntaireachd’, which mimics
the sounds of the bagpipe. It
does sound a little strange to
listen to at first and such
common English language
notations include phrases like
hiharin, chedere and darodo.
This ancient music often uses
only five or six out of the nine
standard notes on the pipe
chanter and consists of a basic
theme (or ground) followed by
variations, becoming
increasingly difficult towards the
end of the tune. Tunes often end
with a repetitive burst of notes
called a ‘Crunluath’ in Gaelic.
After the 1745 Jacobite uprising
(Charles Stuart tried to become
the Scottish king) the bagpipes
suffered a huge change in fate
when the British government
legislated against the Scottish
clan system. The ‘1746 Dress
Act’ introduced penalties for
wearing highland clothing such
as kilts and although the
bagpipes were never mentioned
directly, this had a significant
effect on the instrument.
Ironically, it was the British
army who adopted the bagpipes
after the demise of the Scottish
clan system. This could have
been simply through the
highland soldiers in the
regiments or just because of the
frightening sound for the enemy
and the ability to ‘stir the blood’
of their own troops. After 1746,
the bagpipes, or war pipes as
they are often known, were
played into battle, usually a
single piper leading the way.
Nearly two hundred years later,
private Bill Millin, a 21-year-old
Scottish soldier, led the
Normandy landings on Sword
beach during World War II.
Armed only with his bagpipes
and wearing a kilt, this soaking
wet and brave young man
stepped off of his boat in a hail
of gunfire playing the tunes
‘Highland Laddie’ and ‘The
Road to the Isles’. Luckily for
him, the German gunners
apparently did not shoot him
because they thought he had
gone mad.
This army or regimental period
for the GHB was the basis of a
branch of music which is known
in Gaelic as ‘Ceol Beag’ (light
music) and consists of
numerously varied
time-signature based tunes such as
slow airs, hornpipes, jigs,
marches, strathspeys, reels and
polkas. The tunes are often
employed in highland dancing
(jumping over swords), country
dancing (groups of dancers),
ceilidhs (party-like social
dancing) and pipe bands.
Many of the British royal
family, including Her Majesty
Queen Elizabeth II, are very
fond and knowledgeable of the
bagpipes, perhaps from happy
childhood memories of the
sovereign piper. Often they
would test a pipers’ ability to
play any of the hundreds of
standard military tunes by
selecting some from a book.
Throughout this time groups of
pipers (pipe bands) were
commonplace and usually
supported by groups of
drummers. It is perhaps largely
through the pipe bands that the
GHB has become a global
phenomenon. At the 2015 World
Pipe Band championships held
on Glasgow Green in Scotland
there were 230 pipe bands from
16 countries playing. Around
8000 pipers and drummers took
part from around the world.
Many modern pipers also play
other instruments such as
border/lowland pipes, whistles,
flutes and even Uileann pipes
(Irish pipes). For young people
the GHB can be a great
instrument to play, combining
STRANA 9 / 16
foto: Steven Lockhart
the social aspects of the pipe
band with travelling and playing
other related instruments. Most
young pipers have a great time
while developing musicality,
discipline and lung fitness.
Medically speaking and like
with many wind instruments, the
GHB can be helpful in reducing
the effects of lung problems
(including asthma) through
increased diaphragm strength
and stamina.
Learning bagpipes usually starts
around seven years of age when
the students’ fingers are big
enough to play a chanter.
Practice takes place on what is
called a practice chanter (similar
to a recorder) with a reed chosen
so that the student increases their
blowing capacity over time.
Usually 30 minutes to an hour of
careful, slow and meticulous
practice a day turns students
quickly into good pipers. After
six months they can play tunes
on the bagpipes and after a year
or two they sound pretty good.
Any student wishing to learn to
play the bagpipes can contact
Mrs. Howe directly. My
instruction is free and I can
provide refundable practice
chanters if students want to give
it a try. Chanters can be returned
if the students do not like it and
there is an opportunity use the
English language in a practical
way.
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Georg Trakl - Sen zla
Povedené práce
7.B keramická
prasátka
foto: Karolína Nováková, 7.B
ilustrace: Michaela Janů, 9.C
V rámci hodin literatury jsem
četla tuto báseň a rozhodla se ji
ilustrovat.
Michaela Janů, 9.C
Exkurze do ZŠ Kunratice
foto: ZŠ Kunratice
Dne 10.3. o jarních prázdninách
jsme byli s paní učitelkou Howe
na exkurzi v ZŠ Kunratice.
Při vchodu do školy nás velice
zaujaly barevné zdi a milá
recepce, která nás poslala za
panem ředitelem. U pana
ředitele nám nabídli čaj nebo
kávu a potom jsme se už mohli
ptát. Pan ředitel byl velice
ochotný a odpovídal nám na
všechny naše otázky.
Dozvěděli jsme se, že škola má
okolo 600 žáků a 2 počítačové
učebny. Potom nás pan ředitel
provedl školou. Na chodbách
měly děti možnost sednout si na
gauč nebo přečíst nějakou
knížku.
Navštívili jsme knihovnu, která
mimo jiné funguje i jako
počítačová učebna. Některé z
počítačů byly dokonce
dotykové. Nejvíc se nám ale líbil
bufet a tělocvična. Do bufetu si
děti mohou zajít kdykoli (jak o
velké, tak o malé přestávce).
Prodávali tam různé sladkosti,
ovoce,bagety, pití a měli tam
stoly a dokonce i gauč. Hned
vedle byla tělocvična, která byla
velká asi jako 2x naše velká
tělocvična a hodně se tam konají
zápasy.
Chodby ve škole byly moc
pěkné - každá namalovaná
nějakou příjemnou barvou,
tematicky a v hlavní chodbě
měli dokonce boxovací pytel .Na
chodbách byly také tablety
foto: ZŠ Kunratice
přidělané ke zdi, na kterých byl
rozvrh a žáci se tak mohli po
každé hodině kouknout, kam
mají jít.
Další věc, která se nám moc
líbila, byla kolárna a volitelné
předměty a kroužky, mezi které
patřilo například programování,
estetický seminář, sportovní hry,
společenskovědní seminář,
pěvecký sbor apod.
Školní jídelnu měli zvlášť v jiné
budově, která byla hned u školy.
Nabídka jídel byla úžasná výběr ze tří hlavních chodů,
polévky, šest druhů pití a každý
den saláty. Pan ředitel nás
pozval na oběd a za nás musím
říct, že nám moc chutnalo.
Mimo jiné měli před jídelnou ve
STRANA 10 / 16
vitrínce vzorky všech tří jídel a
dotykovou desku na
objednávání.
Učebny byly dobře vybavené a
měli tam i místnosti se
zaměřením - místnost se zvířaty
(andulky, morčata.), keramikou,
dílnou a také školní klub, ve
kterém jsme si mohli všimnout
například fotbálku, tří počítačů
(na kterých mohou děti hrát
hry), sedačky a stolku se
židlemi.
Celkově se nám škola moc líbila
a děkujeme panu řediteli a
ostatním za skvělou spolupráci!
Natálie Garnotová a Filip
Garnot, 8.C
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Návštěva v ZŠ Kunratice
foto: ZŠ Kunratice
foto: ZŠ Kunratice
Dnes je 14.3. a já dělám
rozhovor s Natálií Garnotovou,
která byla na exkurzi ve škole v
Kunraticích. Položím jí pár
otázek ohledně toho, jaké to na
této škole bylo:
Na fotkách vidím, že tam mají
jinou jídelnu než u nás. Co
přesně bylo jiného?
Začala bych tím, že byly tři
druhy jídel, jejichž vzorky byly
vystavené ve vitrínce, abyste
věděli, do čeho jdete. Další věc
byla, že tam nabízeli šest druhů
pití.
To jsi si z těch druhů jídel
mohla vybrat přímo na místě?
To přesně nevím. Měli tam
takovou dotykovou desku, ale
nevím, zda se na ní dalo
objednat v den obědu. Ale
můžeme to zjistit od jejich pana
ředitele. Další věcí je to, že ke
každému jídlu si můžeš každý
den dát i salát, ceny obědů jsou
příznivé: pro I. stupeň 26 Kč,
pro II. 29 Kč, pro III. 31 Kč (viz
http://www.zskunratice.cz
/skola/skolni-jidelna/
vse-o-skolni-jidelne/vysestravneho-365)
No tak to mi přijde naprosto
geniální? A co třídy? Lišily se
nějak od našich? Tady u nás
ve škole jsme už párkrát řešily
to, že naše třídy jsou
depresivní.
Ty třídy byly většinou
vymalované, takže působily
velmi příjemně. A většinou měli
jak normální tabuli, tak
magnetickou tabuli, na kterou se
píše fixem. Také bylo ve třídě
takové prostředí, že tam byly
poličky s věcmi, obrázky,
výtvory žáků. Prostě ne takové
prázdné třídy. A ve třídách na
I.stupni mají koberce.
A co třídy pro II.stupeň?
Tak tyto třídy byly prakticky
podobné těm z I.stupně, až na to,
že koberce byly jen někde.
A jak to tam měli s počítači?
Měli tam počítačovou učebnu
nebo měli tam víc hodin
informatiky?
Počítačovou učebnu tam
samozřejmě měli. Vypadala tak,
že tam měli ...asi tři počítače
byly dotykové a součástí
počítačové učebny byla
knihovna s pojízdnými schůdky,
ty mi přišly naprosto geniální.
Druhou počítačovou učebnu
měli mobilní.
A jak to tam měli s volitelnými
předměty? U nás na škole se
totiž zrušily poměrně nedávno,
asi před třemi lety.
Tak volitelných předmětů tam
mají na výběr asi šest, například
to jsou sportovky, výtvarné
dílny, estetická výchova,
taneční, příprava na projekty.
Součástí výuky je už od I.stupně
dramatická výchova.
Takže chceš říct, že si tam
můžou vybrat cokoliv, čemu se
chtějí věnovat ?
Ano, zase máš pravdu. Tyto
volitelné předměty byly podle
mne naprosto úžasné, nehorázně
bych je brala.
A co rozlučka s deváťáky?
Mají nějakou? Mají tam něco,
čím by se rozloučili se žáky
devátých tříd při jejich
odchodu ze školy po devíti
letech, což je opravdu dlouhá
doba, dovoluji si podotknout.
Ano, mají. Měli tam v minulých
letech ples organizovaný žáky
devátých tříd.
A měl ten ples úspěch?
Ten ples byl v minulosti hodně
úspěšný, ale vždy to záleží na
konkrétní třídě. Letos prý jedna
devátá třída ples odmítla
pořádat, tak se letos nekoná. Pan
ředitel řekl, že nechce ples
pořádat za každou cenu, nechce
nikoho nutit, ale doufá, že příští
rok se zase konat bude.
A když už jsi se zmínila o panu
řediteli, jaký byl jeho přístup?
Byl velmi příjemný, ochotný.
Odpovídal nám na všechny naše
otázky, bral nás jako partnery.
Má smysl pro humor.
A co by asi zajímalo hodně
žáků: mají v této škole nějaký
bufet nebo tak něco?
Ano, měli bufet a tento bufet se
mi moc líbil, byl jako z nějaké
americké školy J Měli tam stoly
a židle, mohli jsme si tam koupit
nějaké sušenky, bagety, pití,
párky v rohlíku. Takže tam
nemají striktně zdravé věci. Ještě
bych chtěla dodat, že žáci, kteří
si chtějí něco koupit, nejsou
omezováni a můžou si kdykoliv
o přestávce dojít koupit něco do
bufetu. Mohou si tam sednout na
sedačku a povídat si tam.
Takže na rozdíl od nás si
mohou o přestávce chodit
libovolně po škole, i když není
velká přestávka?
Ano, to můžou. Na chodbách
mají různá odpočívadla, dá se
říct, mají tam často gauč,
poličky s knížkami, stolek,
můžou si tam sednout, povídat
si. Na jedné chodbě mají
dokonce boxovací pytel, takže
když někoho přemůžou jeho
pocity, tak si je může vybít.
Doslova vybít. A ty myslíš, že u
nás na škole by žáci také chtěli
ty boxovací pytle?
No já myslím, že spoustu žáků
by si někdy tu zlost vybít
potřebovalo.
No, já myslím, že každý toto
někdy potřebuje. A jaké tam
bylo prostředí na chodbách?
Byly to bílé stěny jako u nás ve
škole, než je nahradila tato
velice originální a
extravagantní oranžová a
žlutá?
První dojem do školy byl velmi
příjemný, byla tam taková veselá
příjemná fialová. Byla tam
taková recepce (viz foto), hodně
zdí bylo vymalováno nějakou
barvou, hodně jich bylo
namalováno tematicky: jako
pravěk nebo jako džungle,
zámořské plavby a objevy, takže
to se nám hrozně moc líbilo.
A jak vypadá jejich školní
klub?
Když jsme tam přišli, tak nás
přivítala příjemná paní učitelka a
na první pohled jsme viděli tři
počítače, na kterých se dají hrát
hry.
Mohli i na FB?
Nejsem si jistá, asi ne. Dále tam
byl fotbálek, kulečník, gauč,
hezký stůl a kolem židle.
Celkově na nás působil klub
velice příjemně, je mnohem
větší, prostornější, příjemněji
zařízený.
STRANA 11 / 16
foto: školní chodba
A byla v té škole nějaká věc
navíc? Nějaká místnost, třeba
cokoliv?
Co nás velice zaujalo, byla
místnost, která patřila jakoby k
přírodopisu. Je to v podstatě
taková chovatelská stanice
(odloučené pracoviště DDM),
kde jsou terária a klece se
zvířaty: ještěrky, králíci,
andulky, rybičky, želvy atp.
Další věc, kterou bychom
opravdu dost brali byla
„kolárna“, myslím, že tu by
uvítala většina žáků na škole,
protože by rádi jezdili do školy
na kole. Teď mě napadá, co
kdybychom navrhli, bez ohledu
na to, kolik to bude stát J, že se
tam postaví kolárna. Je to
užitečnější než nějaká skalka, o
kterou se stejně nikdo nebude
starat a která stejně za půl roku
bude vypadat hnusně. Kolárna
by byla fakt super, můžete si tam
dát kolo, koloběžku, skateboard,
je to pod střechou, je to
zamčené, nehrozí, že vám nikdo
neuřeže řetěz, navíc je to v
areálu školy.
Netušíš, jak je možné, že škola
má takové nadstandardní
zázemí?
Jednak je to díky projektům, do
kterých se škola zapojuje, jednak
je to díky pomoci rodičů, kteří
mají jakousi asociaci, v rámci
níž vybírají peníze, které pak po
domluvě s vedením investuje do
potřebných projektů.
Natálie Garnotové se ptala
Leontýna Hervertová, 8.C
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Postřehy ze ZŠ Kunratice
foto: školní bufet
foto: školní klub
foto: školní klub
foto: tělocvična
Hobby: Fotografování, Jan
Hrubý, 8.C
foto: Itálie, Lido di Jesolo1
foto: Itálie, Benátky
foto: Itále, Lido di Jesolo 2
STRANA 12 / 16
foto: Vodní nádrž Orlík
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Reakce na
Zprávu o
prvním půlroce
Myslím si, že způsob, jak paní
ředitelka zhodnotila dotazníky,
je dobrý. Je pravda, že většina
služeb je ve škole dobrá i
vzhledem k množství studentů
na škole. To ale neznamená, že
není co zlepšovat. Ale
nepochopil jsem rozhodnutí o
“neudělování” pochval na
vysvědčení. Na škole jsme
devátým rokem a známky, které
dostáváme skoro každý den,
ztrácejí pro studenty význam
nějaké pochvaly a motivace i
vzhledem k množství známek za
celé studium. Tyto známky
hodnotí jen povinné předměty.
Pochvaly nejsou tak časté
hodnocení a na rozdíl od
hodnocení známkami pochvala
slouží jako hodnocení
nadrámcových aktivit a také
jako jistý druh “odměny” a
motivace pro studenty. Když
budou studenti motivováni, tak
se škola může díky jejich
aktivitě dostat na úroveň daleko
vyšší než jen “plněním tabulek”.
Rodiče v dotaznících hodnotili
různé aspekty školy, ale shodli
se na tom, že je rozhodně co
vylepšovat.Proto mi připadá
nerozumné ubírat nějaký druh
motivace/odměny studentům.
Největší vliv na nápady pro
zlepšení školy mají studenti,
kteří tráví ve škole nejvíce času.
Proto mě zaráží, že dotazníky
dostali pouze rodiče a učitelé.
Rodiče ve škole jsou jen na
třídních schůzkách a učitelé mají
na věc jiný názor než studenti.
Proto si myslím, že by měl
sledovat i připomínky studentů a
společně s hodnocením učitelů
vytvořit systém, který bude
vyhovovat jak učitelům, tak
studentům. Dotazník především
sledoval názor lidí, kteří ve
škole nestráví mnoho času. Toto
jsou podle mě hlavní důvody,
proč dotazník neměl takový
význam pro realizaci nějakých
modernizací výuky a školy jako
celku.Adam Sřihavka, 9.C
Myslela jsem si, že paní
ředitelka bude více hodnotit
stav a chod školy. Přijde mi, že
sepsala pouze to, co se stalo.
Ale co si z toho lidé mají vzít?
Dotazník pouze pro rodiče mi
přijde málo účelný. Jak rodiče
mohou znát a posoudit učení,
stav školy a jídelnu, když sem
do školy nechodí? My, žáci,
bychom měli vyplňovat dotazník
a osobně si myslím, že by
dopadl hůře, protože rodiče
mají pouze přestavu, svoji iluzi.
Problém je v celém školství, je
zastaralé. Školy v ČR by se měly
více modernizovat jak
vzhledem, tak přístupem,
výukou. Měly by se dělat
projektové dny, kde by se
probíral třeba jen jeden
předmět, nebo jeden týden
bychom museli mluvit pouze
anglicky, diskutovat mezi
sebou, dělat úkoly v angličtině.
Měli bychom řešit různé
problémy a k řešení dojít
použitím zkušeností, které
máme.Měli bychom dělat méně
zápisů a více pracovat
samostatně, z toho si vezmeme
více, než z opisování textu. Proč
to jinde jde, například v
alternativních školách nebo v
cizině? Všichni bychom se měli
inspirovat dobrými školami a
pak to zavést i u nás. Zlepšením
školství by se zvýšila úroveň a
vyspělost státu, možná by se
zlepšila i ekonomika, protože by
k nám jezdilo více cizinců.
Klárka Dlouhá, 9.C
Od spolužáků slýchám, že jsou
ve škole celkem spokojeni, ale
své děti by zde nenechali
studovat. Proč? Odpověď je pro
mne jednoduchá – celkově český
školský systém je
nepochopitelný! Člověk by přeci
měl chtít studovat, jenže v tomto
systému? Kdy se jede podle
osnov, samé teorie? Další
problém, kterého jsem si všimla,
je to, že když do kolektivu přijde
někdo, kdo má ‚čerstvé‘ nápady,
chce něco změnit, tak je v
podstatě vyřazen z kolektivu jen
proto, že chce udělat něco jinak,
nechce být stereotypní. Je to asi i
proto, že takoví lidé mají
většinou jiný pohled na věci,
nebojí se říct své názory a mají s
čím srovnávat. Každý má přeci
právo říct svůj názor a každý by
měl mít možnost studovat to, co
ho zajímá. Myslím, že by bylo
dobré tento systém změnit.
Nikdo nemůže říct, že ho to
nezajímá, protože zde žije, žít
bude a i jeho děti a další
generace zde žít budou.Když
bych měla možnost podílet se na
zlepšení českého systému
školství, nejdůležitější by pro
mě bylo, aby lidé věřili, že se to
může změnit k lepšímu.Zdá se
mi, že lidé jsou vlastně unavení
z toho stereotypu, nemají
srovnání, bojí se říct svůj názor,
odpovídají, že je jim to jedno,
ale potom si stěžují. Oni se
vlastně bojí změn. Ale já bych
chtěla, aby studování byla
zábava, abychom se chtěli
dozvědět něco nového a
abychom měli možnost studovat
to, co nás baví a to v praxi, ne
pouze teoreticky. Já sama bych
upřednostnila výuku pomocí
tabletů, notebooků,zlepšení
úrovně školní jídelny, důraz na
zdravý životní styl (nabídka
salátů, ryb), spousta dětí totiž
chodí do posilovny, snaží se jíst
zdravě, ale potom jsou na sebe
naštvaní, když snědí knedlíky,
nedostávají dostatek zeleniny.
Ani neví, jestli je v jídelně
možnost obyčejné vody? Jak
máme dodržovat zdravý životní
styl, když ani ve škole nemáme
možnost zdravého životního
stylu (špatná strava, málo
pohybu, stres, moc úkolů a pak
ani není čas na to jít na hřiště,
sportovat atd). Kateřina Dlouhá,
9.C
Tento „článek“ od paní
ředitelky mě zcela překvapil.
Očekávala jsem její hodnocení
naší školy, její názory na chod
školy, její výtky a pochvaly.
Namísto toho jsem se v 70%
tohoto textu dozvěděla názory
ostatních lidí, jen ne paní
Sochůrkové. Bylo to díky
dotazníku, který paní ředitelka
vytvořila, a na který
zareagovalo 533 rodičů a také
učitelský sbor. Její názor se
vytratil do ztracena, protože zde
předložila odpovědi a požadavky
tázaných osob (samozřejmě jen
v procentech). Byl poskytnut
dokonalý rozbor dotazníku. Se
vší úctou k paní ředitelce, více
by mě zajímal její názor, když
tento článek byl uveden jako její
zhodnocení prvního půlroku
působení na naší škole.
Očekávala jsem více
subjektivních názorů. Vím, že
pro ni, jako pro člověka, který
se teprve seznamuje s naší
školou, to bylo přínosné a
dozvěděla se nové informace, a
tak je naprosto normální a
přirozené, že pro ni to byly nově
získané, potřebné, užitečné,
možná i překvapující
informace. Budu mluvit za
sebe, ale myslím si, že spousta
spolužáků by mi dalo za pravdu,
že NÁM tato zpráva nepřinesla
žádné nové informace, jelikož
to, co tam paní ředitelka píše,
už dávno víme z vlastních
zkušeností, očí a mysli.
Očekávali jsme něco nového,
nějaký její názor, přímo její. I
tak (myslím si) ale byl tento
článek přínosem, a to přínosem
pro paní ředitelku. Tento
článek měl být spíše uveden
jako rozbor dotazníku. Toť můj
názor, Pavlína Řeháková, 9.C
V prvním odstavci nám paní
ředitelka nastínila potíže při
nástupu do školy. Musela hledat
náhradu za dvě paní učitelky, ale
situaci podle svých slov zvládla.
V dalších odstavcích nám paní
ředitelka líčila, jak se vypořádala
se špatným vybavením školy a
se špatným prostředím kolem
školy. Jsem moc ráda, že se paní
ředitelka snaží naši školu
posunout dál, avšak já zatím
změny nezaznamenala, a tak
nedokážu posoudit. Sama nám
neřekla, zda je spokojená a zda
jsou spokojeni i ostatní. Mně
STRANA 13 / 16
osobně se prostředí školy
nelíbí.V dalších odstavcích nám
paní ředitelka představuje
výsledky z dotazníku. Já osobně
netuším, proč byl tento dotazník
zadán pouze rodičům. Většina
mých vrstevníků včetně mě se
svým rodičům tak detailně o
škole nesvěřuje, a proto
nechápu, proč paní ředitelka
hovoří o žácích a rodičích.
Pokud bych se k otázkám mohla
vyjádřit, zřejmě bych odpovědi
volila jinak.Nakonec nám paní
ředitelka ukazuje, jak probíhal
den otevřených dveří a
hospitace. Hospitace proběhly
dle paní ředitelky výborně a je s
kvalitou učitelů spokojená.
Bohužel já si to nemyslím.
Naleznu tu spoustu úžasných
učitelů, to nebudu lhát. Ovšem
myslím, že hospitace jsou velice
zkreslující. A proto nevidím
důvod, proč hodnotit kvalitu
učitelů z jedné hodiny. Já se
domnívám, že na naší škole
najdeme pouze pár učitelů, kteří
se snaží výuku posunout a
osvěžit ji. Pokud je za dobrého
učitele pokládán ten, co odříká,
napíše zápis a nadiktuje termín
testu, jsou dobří zřejmě
všichni.Na závěr mé reakce bych
jen chtěla říct, že netuším, co si
ze zhodnocení vzít. Nedozvěděla
jsem se nic převratného.
Očekávala jsem pocity paní
ředitelky, a ty jsem nenalezla.
Pokud bych já měla něco říct o
minulém pololetí: zavedly se
elektronické žákovské knížky a
třídnice, objevila jsem a
rozvinula jsem svého ducha
přemýšlení díky novým
metodám při výuce a odnesla si
hezké i špatné
vzpomínky.Myslím, že naše
škola má možnosti zlepšovat se
a vše vypadá na dobré cestě.
Nová generace tu zažije mnoho,
stejně jako jsem tu zažila i já.
Kateřina Dubová, 9.C
Záměrem článku nebylo
komunikovat se žáky, ale
podat informace rodičům a
veřejnosti v Újezdském
zpravodaji. Protože ÚZ článek
neotiskl z důvodu rozsáhlosti,
byl uveřejněn alespoň na
webových stránkách školy a
úřadu. Takže nešlo o názory,
ale o popis výsledků ankety
pro učitele a rodiče. Svůj
názor o škole si stále ještě
tvořím, půlrok není dost
dlouhá doba na objektivní
poznání všech problémů a
detailů. Rozsáhlejší reace na
Vaše názory bude v příštím
čísle, zároveň opět zvu k
diskusi (viz str.1)
A. Sochůrková
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Velikonoční
povídka
Bylo slunné středeční odpoledne
a v újezdské škole končilo
vyučování. Hazel seděla
nedočkavě v lavici na hodině
zeměpisu, protože věděla, že až
zazvoní, začnou velikonoční
prázdniny, kdy bude mít spoustu
času na přípravu na základní
zkoušky výcviku jezdce. A tak
se jí pár dní volna opravdu
hodilo.Po pár minutách se
konečně dočkala a společně s
kamarádkami šly spokojeně dolů
po schodech k šatnám. Hazel
měla dlouhé blond vlasy, které
se jí pozvolna vlnily. Usmála se
svými sytě rudými rty a mrkla
svýma modrýma očima na
hodinky. Bylo zrovna půl druhé
a až někdy ve tři se vrátí domů.
Její spolužačky Alex, Hailey a
Casey se strojily ve stejné šatně.
Alex s Hailey byla dvojčata, ale
byla úplně odlišná. Hailey se
zajímala o umění a byla
světovou šampionkou v
curlingu. Provázel ji k tomu její
sladký výraz ve tváři a její
kaštanové kadeře. Naproti tomu
její dvojče Alex nosila červené,
až rudé vlasy, které byly stále
rozpuštěné. Byla krásná a ve
škole oblíbená. Jejich rodiče
vlastnili westernovou stáj. V
jedné věci se ale obě dívky
shodovaly, milovaly společné
vyjížďky na svých
koních.Najednou Alex zvolala
ustaraně:,,Hailey, Hazel, něco se
děje!'' Dívky ihned zareagovaly
a vykročily k Alex, držící
motající se Casey. Casey po
chvilce jakoby nic změnila
barvu očí a probrala se. Nakonec
kamarádky přesvědčila, že je v
pořádku, a tak se spolužačky
rozloučily a vydaly se svojí
cestou. Pro sourouzence si do
školy rodiče dojížděli. Hazel s
Casey ale chodily na vlak, na
který se muselo dojít lesní
cestou. Dívky šly kupředu a
potom, jakoby příroda úplně
ztichla, se najednou zatáhlo
slunce a zahřmělo. Dívky se
nacházely uprostřed hlubokého
lesa a obě dvě ucítily mráz na
zádech. Sevřel se jim žaludek a
chtěly rychle z lesa utéct, ale
nešlo to. Něco jim ukradlo
energii, nemohly se hýbat a
ztratily hlas. Pak ucítily, že se
jejich tváří dotýká stejný mráz
jako před chvílí. Uslyšely
falešný smích vystupující z
temnot a vedle stromu se jim
zjevila démonická postava. Byla
bílá, až do modra. Kosti
vyčuhovaly z těla. Na rukou
měla dlouhé černé drápy. Na
hlavě místo vlasů se jí tyčily
modrozelené zmije. V puse byl
hadí jazyk, který postava stejně
tak vyplazovala, a ostré dlouhé
zuby, ze kterých kapala krev na
zem. Dívala se na nás pronikavě
svýma modrýma, kočičíma
očima. Démon se něčeho za
námi zalekl a naráz zmizel.
Konečně dívky přestaly být
paralizované a, aniž by si to
uvědomily, doběhly na
nádraží.Ještě dlouho tomu, co se
stalo, nemohly uvěřit. Hazel s
Casey o tom ještě večer
telefonovaly, ale řekly si, že
zážitek ponechají raději v
tajnosti...Tu noc byla bouřka.
Kapky deště rychle padaly na
zem. Hailey až do teď nemohla
usnout. Začalo se ale ozývat
podivné hrčení zvenku. Hailey
se rozhodla, že to půjde
zkontrolovat. A tak vzala
baterku a potichu se vyplížila ze
svého pokoje a šla chodbou ke
dveřím...(Alexin sen: Uchopila
kliku a otevírala dveře. Udělala
jen pár kroků, protože stále
pršelo a rozhlédla se tam, odkud
ty zvuky přicházely. Zasvítila na
to místo baterkou, ale nic tam
nebylo. Potom se pomalu otáčela
a začala hlasitě křičet. Něco ji
totiž popadlo a vleklo pryč do
lesa. Alex se probudila celá
zpocená. Rychle vylezla z
postele. Na chodbě stála Hailey
s baterkou a mířila ke dveřím.
,,Hailey, ne!'' Alex zakřičela
šeptem a rozběhla se ke své
sestře. Domluvily se, že když se
půjdou podívat ven, tak jedině
spolu. Otevřely tedy venkovní
dveře. Hrčení utichlo a napětí
stoupalo. Po malých krůčcích šly
k tomu místu. Opět se ozvalo
hrčení, ale rovnou za nimi a o
něco agresivnější. Hailey chytla
Alex za ruku. Neměly kam utéct,
protože před nimi byl kout.Něco
bylo za jejich hlavami a s
vrčením se to přibližovalo. Něco
to chtělo říct, ale nebylo tomu
rozumnět. Dívky se chvěly
hrůzou. Najednou z křovin
vyběhla velká silueta vypadající
jako vlk a tajemná postava byla
pryč. Dívky se rychle otočily a
rozběhly se k domovu. Hailey
běžela napřed. Alex zakopla a
rychle se sápala nahoru. Někdo
ji chytil a držel za ruce na zemi.
Byl to chlapec v černé kápi, ale
nebylo mu moc vidět do tváře.
,,Poslouchej, nechci ti ublížit.
Musíte najít další dva klíče a
zabít Misterada. Jinak bude svět
pod nadvládou hrůzy,'' řekl a
chvíli se ještě upřeně díval Alex
do očí. Když Hailey uviděla, že
Alex není vedle ní, ale že leží na
zemi, obratem jí chtěla pomoct.
Natáhla se po sekyrce vedle ní,
ale byla moc daleko. Jako
zázrakem se sekera pohnula blíž
k ní a Hailey ji vzala do ruky a
rozběhla se zachránit svou
sestru. Byla skoro u ní a švihla
sekerou po chlapci v kápi. Ten
byl ale už moc daleko a zmizel.
Nemohly usnout a o zážitku
konzultovaly až do svítání, kdy
měly v plánu vyjet hledat onoho
tajemného zachránce.Když už
venku bylo vidět, šly ke svým
stájím, které nebyly daleko
domu. Rodičům nezapomněli
napsat vzkaz. Nasedlaly své
koně a zanedlouho vyrazila
Hailey, její plavá klisna quartera
Callie, s Alex na svém
mramorovém valachovi
Jaimiemu plemene
appaloosa.Obloha byla stále
tmavá, zatažená, po bouřce bylo
všude záhrobní ticho. Jely po
luční cestě směrem k lesu.
Domívaly se, že právě tam se
skrývá. Jejich dříve klidní koně
začali být nervózní a jejich
jezdkyně též. Cítili, že přichází
něco špatného.Dívky se zadívaly
k háji, jejich pozornost přerušil
dusot kopyt cválajícího koně z
vedlejší trasy. Zastavily koně a
pozorovaly, zda nevidí známou
tvář. Jezdkyně byla ještě moc
daleko, ale přesto věděly, že jde
o Casey. Ihned to poznaly podle
její klisny. Její hnědka byla
elegantní, chodila tak lehce,
jakoby létala a v jejích očích
zářila jiskra. Už brzdily. V
Caseyině tváři byla poznat jistá
naléhavost. Všichni spolu
vykročily dále k lesu. Casey
kamarádky varovala před tím, že
se všude začali objevovat zlí
démoni. Povídala jim i o tom,
jak potkala u hřbitova muže v
kápi a že spolu bojovali proti
démonu Daleekovi, kterého již
viděla s Hazel v lese. Poučila je
o tom, jak démony zneškodnit.
Jediná možnost byla useknout
jim hlavu od těla. Casey věděla,
že to dívkám říct může, protože
z jejich myšlenek věděla, že ony
dvě jsou těmi dvěma klíči. Aniž
by si toho dříve všimly, měly na
sedle připevněný meč. Teď už
nehledaly tajemného zachránce,
ale čtvrtý klíč k bráně- Hazel.
Byli již v lese. A tušily, že na ně
něco číhá. Zastavily a slezly z
koní. Popadly své meče a v
tichosti šly dál po cestě.
Uslyšely sýpání dechu. Ze země
před nimi se začala vytahovat
ruka a, než se dívky nadály, stál
tam démon. Byl vysoký a
vyhublý s tmavou kůží. Byla mu
vidět žebra a vysely mu kusy
masa.Ztratil některé ze svých
prstů a neměl nehty.Tvář měl
rozřezanou a chyběly mu oči.
Přesto věděl, kam jít, a začal
útočit. Hailey neměla v ruce meč
a hned jak na něj pomyslela,
ocitl se v jejích rukou. Dívky
byly už připravené bojovat. Ze
země začali vylézat další a další.
Alex to věděla a čekala od nich
přesně každou ránu. Dívky byly
v dokonalé harmonii a démony
zlikvidovaly. Po nich tam
zůstala jen těla bez hlav, která
po chvilce začala mizet.
STRANA 14 / 16
Pokračovaly dál v cestě. Musely
si pospíšit, protože Alex měla
tušení, že se Hazel něco stane.
Přiměly tedy koně do cvalu a
mířily dál k sídlu Hazel. Do půl
hodiny byly na místě. Vrátka
byla vypáčená a, když dívky
zazvonily do domu, nikdo
neotevíral. Podívaly se na barák
a u okna je vyhlížela dívka s
upřeným pohledem vypadající
jako Hazel. Na okně stékala
krev. Ani na chvíli neodvrátila
zrak. Položila na okno svoji
ruku, která byla ukrvácená.
Casey slyšela, jakoby volala o
pomoc. Slečna u okna
pootevřela ústa a začala
pronikavě křičet. Její vlasy a oči
změnily barvu do černé. Dívky
se chtěly dostat do domu, ale
nešlo to. Vyrazily okno.
Všechno bylo rozházené a na
zemi a zdech byly potoky krve.
Postava, která vypadala jako
Hazel, se před nimi prolnula.
Byla celá pořezaná a
rozcuchaná. Hlavu měla
položenou do strany. Začala se
tajemně smát a nožem, který
držela v ruce, nás chtěla
rozřezat. Začala s ním po nás
máchat. Zezadu se vplížil
tajemný zachránce, podával
Hailey malou skleněnou
lahvičku se svěcenou vodou a
popadl Hazel za pas. Hailey ji
přinutila vypít svěcenou vodu.
Po pár minutách bolestivého
křiku tu byla vyděšená a
zmatená Hazel. Všichni rychle
vyběhli z domu. Hazelin hnědák
Bonees stál venku již
připravený. Nikdo neváhal a
všechny nasedly na své koně.
Muž v kápi se náhle proměnil ve
vlka. Kamarádky se trochu
zalekly, ale pokračovaly dál v
jízdě. Vlk je vedl mezi stromy
na místa, kde ještě v životě
nikdo nebyl. Les byl stále hustší
a hustší. Po nějaké době
zpomalil. Mezi vysokými
stromy neprosvítalo ani slunce.
Před nimi se tyčil gejzír, ke
kterému měli namířeno. Z vlka
se stal opět člověk. Když došli
ke gejzíru, chlapec se otočil a z
hlavy si sundal kápi. Konečně
mu viděy do tváře. Všimly si
jeho pronikavých, svítivých,
oranžových očí i jeho hnědých
vlasů. "Hazel, jen tvůj meč a ty
dokážete otevřít portál. Každá z
vás má také jednu schopnost Hailey, ty můžeš pohybovat
věcmi.
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Velikonoční
povídka, 2.část
Alex může předpovídat napřed
každý krok nepřítele a Casey, ty
víš, umíš číst myšlenky. Až se
ocitnete v jiné dimenzi, vězte, že
tam bude velké množství
padlých andělů. Misterada
poznáte. Jeden z vašich mečů
musí projít jeho krkem, ale
pozor, máte na to čas do dnešní
půlnoci. Jinak tento svět padne
navždy do temnot,'' řekl
polohlasem. Najednou se
objevili démoni, kteří střežili
vchod. Hazel popadla meč,
vztyčila ho proti gejzíru. Zavřela
oči a soustředila se. Meč začal
oslnivě zářit a z gejzíru se stala
vodnatá fialovo- modrá lesklá
brána. Dívky koně pobídly do
cvalu a v mžiku se ocitly v jiném
světě. Byly na louce a rozhlédly
se. Slunce bylo třikrát větší a
zářila z něj ledová oslnivá modř.
Stromy byly bez listů a všechno
bylo úplně suché. V dálce viděly
polorozpadlé opuštěné baráky.
Rozešly se krokem a mířily k
polní cestě. ,,Myslím, že
zanedlouho u domů nás někdo
navštíví,'' podotkla Alex. Když
došly k opuštěné vesnici, na
obloze uviděly černou figuru s
křídly, která vydechovala oheň.
Směřovala k nim obrovskou
rychlostí. Dívky vytasily své
meče. Padlý anděl kroužil kolem
nich, nalétával na ně a snažil se
je pořezat svými drápy. Hazel
přilákala jeho pozornost a
Škola Náš song
Školu - nechceme školu
není to zábava furt u jednoho
stolu
diví, holky se diví, že jsme tak
hloupí
a pořád na nás civí
jsme tím holkám k smíchu
Úplně k smíchu
v tomhletom tichu - úplným
tichu.
Školu - milujem školu
všechny ty přestávky a blbosti
jen spolu
nejde to, ale to nejde
že z toho sejde
že zase dostaneme důtku
důtku - důtku
ředitelskou důtku
důtku - důtku a ještě jednou
důtku.
Mikuláš Golka, 6.B
Martin Vrba, 6.C
Hailey použila svou moc a
shodila ho na zem. Alex a Casey
sesedly z koní. Alex se
rozmáchla svým mečem a chtěla
padlého anděla zničit, ale Casey
hned zareagovala a zadržela ji.
Viděla do jeho myšlenek a
dozvěděla se, kde je Misterad.
Alex anděla svázala a nechala na
cestě. Ihned vyrazily ke starému
kostelu ve vesničce na náměstí.
Velké hodiny ukazovaly za deset
minut dvanáct. Všechny sesedly
z koní a utíkaly do kostela. Stál
tam Misterad a prováděl rituál.
Na zemi byla namalovaná
satanistická hvězda a kolem byly
svíce. Všude byla krev. Misterad
měl dlouhý černý rozepnutý
kabát. Na hrudi měl čerstvé
hluboké řezné rány. Měl černé
dlouhé vlasy a zapadlé oči.
Díval se do země, jakoby dívky
neviděl a pohyboval se jako
duch. Dívky držely pevně v
rukou meče a rozběhly se k
němu. Před hvězdou byla ale
blokáda, a tak nemohly projít
skrz a spadly. Hazel se začala
soustředit a snažila se se svým
mečem blokádu odstranit.
Povedlo se. Pokračovaly dál k
němu. Hailey shodila všechny
svíce a od té chvíle se o ně začal
zajímat sám Misterad. Zvedl
hlavu, hrubým, děsivým tónem
cosi zamumlal a s nataženýma
rukama šel po Hailey. Ať se
Hailey snažila jakkoli uniknout,
skončila na zemi a Misterad si ji
pevně držel. Vysával z ní duši..
Do kostela se vřítilo asi 8
padlých andělů. Alex nesnesla
takový pohled na svou drahou
sestru a roztáhla svůj meč a
uťala Misteradovi hlavu. Ta se
kutálela bezvládně na zemi.
Mezitím Casey a Hazel bojovaly
s padlými anděly. Když
Misterad zanikl, přestali padlí
andělé bojovat a začali sténat a
vyletěli z kostela. Najednou z
úmorného sucha a horka začalo
poprchávat a rostliny opět
získávaly svou barvu. Všechno
rozpadlé se změnilo v
udržované. Dívky vyšly z
kostela a nasedly na koně. Jely
opět k bráně mezi dimenzemi.
Když projížděly městem, z
domů vykukovali zmatení
obyvatelé a tvářili se šťastně...
Vrátili se stejnou branou, odkud
přišli. Tam na ně čekal
zachránce. ,,Dokázaly jste to,''
pověděl jim s úsměvem. Vedle
něho stál andělský kůň. Byl to
nádherný fjord. Všichni se
rozjeli zpět k domovu. ,,Mohl by
ses nám představit,'' pronesla
Hailey. ,,Jmenuje se Rayley,''
odpověděla Casey. ,,Dobře,''
řekl, ,,zasloužíte si znát celou
pravdu. Moje celé jméno je
Ryan James Cox. Společně se
třemi dalšími kamarády jsme
byli strážci té brány. Stali jsme
se jimi v době, kdy se moci v
zemi zemřelých chtěl ujmout
král podsvětí- Misterad.
Bojovali jsme s ním, ale měl
silnou armádu a dva mé
kamarády to stálo život. Tak
jsme zůstali jen dva a alespoň
jsme hlídali, aby žádný jeho
pomocník nemohl přejít na naši
planetu. Před pár dny se začalo
objevovat více démonů než
obvykle. To proto, že se chtěl
Misterad ujmout i tohoto světa.
Jeden démon mého přítele ale
dostal. Zůstal jsem sám, a tak
rada starších zvolila další strážce
brány, vás. Nenechal jsem si ale
líbit ztrátu mých blízkých a chtěl
jsem Misterada odstranit sám,
ale bezúspěšně. Zaklel mě v
netvora, kterým jsem až doposud
byl. Jsme vyvolení a pocházíme
z andělského rodu Bolenyů."
Odmlčel se a zamilovaně se
podíval na Alex. Ta mu pohled
opětovala. Ostatní už věděly, o
co tu jde a začaly se culit. ,,Od
teď jste strážkyně brány vy a já
mám poslání chránit vás. A
abych nezapomněl- jsou k vám
přiděleni i andělští koně, jako
mám já. Mají nadpřirozené
schopnosti.'' ,,A kde jsou?''
zajímalo Alex i ostatní
strážkyně. Rayley se pousmál a
odpověděl: ,,Uvidíte....¨
N. Šmejkalová, 9.A
Účast na
olympiádách
minut.V 1. části jsme pracovali s
atlasem. Vyhledávali jsme
informace jako například
průměrné teploty na různých
místech světa a také jsme
doplňovali zajímavosti o
Austrálii. V 2. části jsme už
museli pracovat bez atlasu a
spoléhat pouze na svoje znalosti
ze školy. Počítali jsme délku
obratníku Raka, koeficient
rozlohy států a určovali jsme
geologické činitele. Poslední
část se týkala lyžování, hor a
technického sněhu.Celá
olympiáda mi připadala celkem
obtížná a zvlášť ta 1. část. Bylo
v ní příliš mnoho počítání a
občas se podobala spíše
matematické olympiádě. Přesto
to byla zajímavá zkušenost a
všem, kteří rádi soutěží a
zkoušejí nové věci, bych ji určitě
doporučovala příští rok
vyzkoušet.
Michaela Janů, 9.C
nervozitou. Ovšem snažila jsem
se zachovat chladnou hlavu.
Nejdříve jsme měli za úkol část
mluvnickou. Úkoly se týkaly
především naší pozornosti a
našich dovedností. Já jsem se s
tím dle mého názoru poprala
slušně. Věděla jsem toho mnoho
a vše mi rychle odsýpalo. Po
mluvnické části následovala
krátká přestávka, po které nás
čekala slohová část. Téma znělo
"Nejlepší maska" a mohli jsme
se s ním poprat, jak jsme chtěli.
Já jsem uvažovala o
přetvařování a věznění sám v
sobě. Dokončili jsme naše slohy
a vydali se opět domů. Jsem moc
ráda, že jsem se olympiády
zúčastnila. Mé umístění mě
velmi příjemně překvapilo a
dostalo mě do kolen. Vezu si pár
nových zkušeností a převelice
doufám, že stejně tak, jak se mi
vedlo na této olympiádě, se mi
povede i na přijímacíh
zkouškách.
Kateřina Dubová, 9.C
ilustrace: Klára Soustružníková, 9.C
V úterý 16.2. jsem se s dalšími
třemi žáky z naší školy
zúčastnila okresního kola
zeměpisné olympiády. Nejdříve
jsme ale museli postoupit ze
školního kola, kterého jsme se
zúčastnili asi o 2 týdny dříve v
naší škole. Okresní kolo se
konalo ve škole Generála
Janouška na Černém Mostě.
Nejdříve jsme byli podle ročníků
rozděleni do skupin a poté jsme
se přesunuli do jejich školní
jídelny, kde pro nás byly
připraveny stoly a židle.
Olympiáda byla rozdělena do 3
částí a každá z nich trvala 60
Dne 9.2 2016 jsem se se svou
spolužačkou M.Janů zúčastnila
obvodního kola olympiády z
českého jazyka. Na Základní
škole Generála Janouška nás
přivítali a poslali do třídy. Já
osobně jsem trpěla lehkou
STRANA 15 / 16
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS
Židovský hřbitov v Uhříněvsi / BADMINTON
foto: Rohožník - vyvřelina
Nedávno jsme se vydali na
židovský hřbitov v Uhříněvsi.
Od autobusu jsme pokračovali
po naučné stezce na severní
okraj obce. Zanedlouho jsme
dorazili do míst s nápadnou
kamennou zdí, za níž už z
dálky naši pozornost poutaly
statné bezlisté kmeny a dvě
přimáčklá stavení – židovský
hřbitov. Z naučné tabule jsme
se dozvěděli základní
informace, např. počet
dochovaných náhrobních
kamenů 300, nejstarší
datovaný náhrobní kámen
1719, rozloha 3302 m², část
pozdějších žulových náhrobků
byla rozkradena v 70. létech
20.století, uhříněvská židovská
komunita zanikla 1940, místo
je vyhlášené za kulturní
památku České republiky.
Samotné místo nás překvapilo
svou udržovaností. Na hřbitov
se vchází bránou v obvodové
kamenné zdi, u vstupu stojí
starý hřbitovní dům s márnicí.
Dveře jsou zamčené na visací
zámek, leč kráčíte-li kol
obvodového zdiva,
zaznamenáte místa, kde zeď je
'vskutku nenuceně
nízká“…hřbitov jsme si pozorně
prohlédli. Část blíže ke vstupu
je nejstarší a skládá se
převážně z pískovcových stél,
druhá vzdálenější část
dochovala v neúplném počtu
žulové stély. Stély, vztyčené
hřbitovní kameny, jsou
foto: Podleský mlýn
foto: židovský hřibitov, Uhříněves
zpravidla zakončené
půlkruhovou vypuklou výsečí,
ale nalezneme i jiná
zakončení, např. dva stýkající
se půlkruhy, tvar dvou
srážejících se vln, tvar
upomínající na lilii či kameny
zkosené jako střechy u
domečků. Náhrobky jsou
opatřené reliéfními
hebrejskými nápisy. Vedle
hebrejského kvadrátu jsou na
stélách i výtvarné motivy –
např. rostlinné nebo symbol
sepjatých rukou etc. Na
hřbitově nejsou cestičky, mezi
náhrobky se proplétá množství
vzrostlých stromů a místo tak
působí jako tajemná zahrada s
kameny zarostlými mechem a
zapadaná loňským listím.
Stačí jen přivřít na okamžik
oči a spatříte mezi náhrobky a
stromy důstojně procházející
siluetu dávného rabína v
doprovodu jeho učedníků,
zmocní se vás náhle neklid a
rychle opouštíte toto posvátné
místo. Ze hřbitova
pokračujeme po naučné stezce
na Podleský mlýn. Obcházíme
vypuštěný velký Podleský
rybník s labutěmi a kachnami,
krátce obdivujeme vodní mlýn
a chov jelena evropského a
jelena milu (původem z Asie)
a pokračujeme po naučné
stezce nivou kolem
Říčanského potoka na Dubeč,
kde odbočujeme do lomu
Rohožník s nápadně
obnaženými křemenci, některé
jsou na lomu purpurově až
fialově zbarvené. Procházíme
Dubčí, kde putování končí.
Počasí bylo nepříznivé, ke
konci i sněžilo s deštěm,
přesto byli poutníci nabití
dojmy a navzájem si sdělovali
své zážitky.
R. Howe, ph
Badmintonový turnaj
Ve středu 15.3 žáci druhého
stupně vyrazili na obvodní
kolo v badmintonu, které se
konalo v ZŠ Klánovicích.
Turnaje se zúčastnily týmy ZŠ
Klánovice, Masarykovy ZŠ
Újezd nad Lesy, Gymnázia
Chodovická Horní Počernice a
Fakultní ZŠ Horní Počernice.
Naši školu zastupovali žáci 8.
a 9.tříd - Anna Pátková,
Markéta Soustružníková,
Klára Soustružníková, Daniel
Andrš, Martin Entlicher a
Vojtěch Černý. Turnaj byl
rozdělen tak, že se hrály
dvouhry děvčat, dvouhry
chlapců a smíšené čtyřhry.
Hráči do haly dorazili kolem
osmé a následovala
rozehrávka. Každý tým si poté
volil, do jaké hry nasadí
jakého hráče. Turnaj naše
škola začala smíšenou
čtyřhrou, ve které hráli Martin
a Klára. Také na dalším kurtě
byl nasazen na dvouhry
chlapců Vojta a na dvouhry
děvčat Markéta. Dva zápasy se
foto: badminton
podařilo vyhrát a vítězství ve
třetím zápase uniklo prohrou o
pouhé dva body, přesto to bylo
nejúspěšnější kolo z celého
turnaje. V dalším kole za naši
školu hrály čtyřhru Markéta a
Anna, které proti sobě dostaly
zkušené hráče, a nepovedlo se
jim zvítězit, což nevadilo,
protože snaha, která u nich
byla vidět, se velmi cení. Dan
byl nasazen do dvouhry
chlapců a Klára na dvouhru
děvčat. Z tohoto kola jsme
vyšli s jedním vyhraným
zápasem a dvěma prohranými.
Hráči, kteří proti našim stáli,
byli opravdu zkušení, což bylo
vidět i na celkovém umístění.
Poslední kolo za naši školu
hráli čtyřhru Vojta a Markéta,
dvouhru chlapců Martin a
dvouhru děvčat Klára. Z
tohoto kola jsme získali opět
jednu výhru a to z dívčí
dvouhry. Každopádně každý
zápas, který každý odehrál,
byl hraný s velkou snahou, a i
když se všechny zápasy
nepodařilo vyhrát, získala naše
škola stejný počet bodů jako
Gymnázium Horní Počernice.
Protože naši hráči prohráli
vzájemný zápas, skončila naše
škola na přívětivém 3.místě.
Žáci přijeli s
pohárem,diplomem a dosáhli
postupu do krajského kola.
Klárka Soustružníková, 9.C
Partneři
Podpora:
DĚKUJEME! Přispět můžete i vy! Více informací na: www.schoolpressclub.com
ZDE MŮŽE BÝT VAŠE REKLAMA – KONTAKTUJTE [email protected]
COPYRIGHT © OMNIVEDA GROUP S.R.O.