02. Sborníček k "B"urze č. XIX.

19. SBORNÍČEK
Z BURZY
K LETNÍ ČINNOSTI
vydáno u příležitosti
XIX. Burzy nápadů a materiálů k letní činnosti
konané v Brně 26.2.2005
Pár slov o „Burze nápadů k letní činnosti 2004“
Po roce se Vám všem opět hlásím a přináším horké novinky z „B“urzy nápadů k letní
činnosti, která letos proběhla v neděli 22.2. 2004 v CVČ Lužánky.
Tak jako každý rok pracovala celá řada lidí mnoho týdnů dopředu na tom, aby zajistila
plynulý chod celé „B“urzy nápadů k LČ. A to se nám myslím povedlo a to nejen díky Davovi,
který se letos vážně moc snažil, lítal a zařizoval, ale i díky Pavlovi Šimečkovi, Zdence
Jemelkové, Kobovi a všem vedoucím a instruktorům z 9.PS Mír (Jírovi, Fajkeemu,
Parůžkovi, Báře, Jurovi, Márovi, Verči a snad i mě).
A jak se všechno vlastně odehrávalo? Velká většina organizátorů se sešla v Lužánkách
již úderem 12. hodiny. Chvíli na to už nosili židle, stoly a nástěnky podle telefonických přání
jednotlivých vystavovatelů. Byla to spousta práce, ale nás bylo tolik, že za chvíli stálo
všechno na svých místech a my čekali jen na příspěvky. Kolem 13. hodiny se pomalu začali
scházet vystavovatelé se svými rekvizitami, kostýmy, kronikami a velkou spoustou fotografií,
které na svých táborech nafotili. Netrvalo dlouho a všechno bylo přichystáno na davy
nadšených zvědavců.
Ve 14. hodin se dveře „B“urzy otevřely a překvapivě velký zástup lidí se nahrnul do
návštěvních prostor.
A co všechno jste mohli na „B“urze nápadů k LČ shlédnout? V porovnání s loňským
rokem toho bylo letos opravdu mnoho. Velké zastoupení měli jako každý rok celotáborové
hry, a proto se zmíním alespoň o některých:
Křemílek a Vochomůrka (PS Boskovice), Hvězdná brána (2.BO Junák), Konec loupežníků v
Čechách (DDM Junior), Tajuplné ostrovy (PS Mír), F.B.I. (PS Mládí), Uctívači Ginga (TO
Plameňáci), Ostrov pokladů (PS Ivanovice) a velká spousta dalších. Stejně jako v loňském
roce si zde i letos našla své místo celotáborová hra Harry Potter (PS Lesní moudrost).
Další velmi zajímavou součástí „B“urzy nápadů byly každoročně pořádané dílny,
které se podařilo i díky posunu času směrem dopředu docela dobře zaplnit. A z čeho jste
mohli vybírat?
1. Čínské lampy - Madla Sobková
2. Drátkování - Danka Kabelková
3. Zlatotepectví - Pavel Šimeček
4. Krabice,krabičky,papír - Věra Bdinková
I já jsem se na některé dílny zaběhl podívat a to co jsem viděl vytvářet lidičky na
jednotlivých dílnách, to byla nádhera. Zejména jsem obdivoval dílnu drátkování. („Ale neboj
Danko, já se to jednou naučím“). Tímto bych rád poděkoval nejen Madle a Dance, ale i
Pavlovi a Věře, že si připravili každý svou dílnu a naučili Nás něco nového a zajímavého.
Na letošní ročník se nám podařilo přijít i s pár novinkami. Jednou z nich byla soutěž o
nejkrásnější táborovou pohlednici. Velkou účast jsme nečekali, spíš jsme chtěli vyzkoušet
něco nového, ale to co jsme nakonec mohli shlédnout byla hotová nádhera. Byly tu
pohlednice barevné i černobílé, malé i velké s nejrůznějšími motivy. Tímto bych chtěl
poděkovat i dvěma slečnám, které se dobrovolně ujaly této soutěže a dohlížely na její
regulérnost.
Ale z odpoledne se stával velmi rychle večer a všichni se začali pomalu odebírat
domů. Po odchodu všech návštěvníků jsme se dali do úklidu, který netrval o moc déle než
přípravy. Stoly, židle i nástěnky byly velmi rychle zpět na svých místech a my jsme začali
sčítat návštěvníky, kteří se přišli podívat na nápady svých kolegů. Po sečtení všech jsme
zjistili, že na letošní „B“urzu nápadů k LČ přišlo téměř o 30 lidí více než vloni. Letos se Nás
tu sešlo něco přes 150 a to i přes to, že byla neděle. Takže doufám, že když se doma podíváte
na Svoji pohlednici z „B“urzy, kterou všichni návštěvníci dostali jako vzpomínku,
nezapomenete a přijdete za námi zase za rok.
Za organizátory „B“urzy se na Vás Těší
Pája
2
ČARODĚJNICE
Autor: Blanka Rouhová, PS Marie Sedláčkové Litomyšl
Na táboře rodiče s dětmi jsme v roce 2003 slavili různé svátky. O zážitku z jednoho svátku bych se
s Vámi chtěla podělit a to o svátek ČARODĚJNICE.
Hráli jsme hru, kterou jsem čerpala z knihy Zlatý fond her II, pod názvem Čarodějka – upravili jsme si
ji podle svých potřeb.
Hru jsme hráli po cestě v lese, která byla označena fáborkama. Rodiny potkaly čtyři kruhy. Před cestou
rodiče dostali velkou destičku ze sádry, na kterou museli vyrýt něco co pro ně znamená Štěstí. Děti dostali menší
destičku ze sádry, kde byly různé tvary a oni je museli vymalovat. Nikdo nikomu destičku neukazoval a musel si
ji vzít na cestu.
První kruh
„KRUH OHNĚ“– Stál v kruhu
OHNIVÁČ, který všem členům rodiny připíchl
plamínek života na oblečení. Jakmile vystoupili
z kruhu museli dávat pozor na Čarodějnici, aby je
nezmrazila svým pohledem – museli všichni stát,
nehýbat se a po celou dobu pokud se na ně dívala
Čarodějnice nesměl nikdo promluvit. Po zmizení
Čarodějnice se opět mohli rodiny hýbat. Pokud by se
stalo, že Čarodějnice někoho uvidí se hýbat, vezme
jim plamínek života a oni pokud budou chtít
pokračovat v cestě musí se vrátit k prvnímu kruhu
OHNĚ, kde získají nový plamínek. Ohniváč jim
taky řekne, že destičky do kterých si vyryli co pro ně
znamená Štěstí – jsou zatím mrtvé symboly, aby se
staly skutečností musí celá rodina projít územím
Čarodějky a získat klíč. Každý z vás má v ruce symbol svého života.
„Ohniváč“ rozdává plamínky v prvním kruhu
Druhý kruh „KRUH OHNĚ“ – Zde v tomto kruhu každá rodina rozbalila obálku, kde byl vzkaz:
„Tady, na tomto místě, přišla chvíle,
kdy se musíte rozhodnout. Celý
život, den po dni se skládá ze
samých rozhodnutí. Rozhodovat se
znamená současně zavrhnout
všechny
ostatní možnosti. Pro jednu cestu
opustíte bezpočet jiných a nejen
to.Zvolená cesta se stává
skutečností. Posaďte se a představte
si, jak by vypadal váš život, kdyby
jste zvolili jiné povolání, jiné
kamarády, kdyby něco bylo
jiné?Stojíte před volbou. Zde tady
v ohni teď shoří jedna ze všech
ostatních destiček. Jednu musíte
obětovat. Přemýšlejte. Jak bude
vypadat váš život bez jedné?Přesto
nelze mít všechny. ROZVAŽUJTE!“
Kruh hlíny
Rodiny se musely rozhodnout jakou destičku ze svých tady nechají.
Třetí kruh „KRUH HLÍNY“ – Zde musel každý vytvořit sebe z keramické hlíny.
Následovala cesta k poslednímu kruhu, ale mezi tím si rodina vyzvedla klíč, který visel na stromě na šňůrkách
pro každou rodinu jeden.
Třetí kruh „DIVADLO“ – Zde musely rodiny setrvat tak dlouho, dokud nepocítily, že je čas odejít do
skutečnosti.
3
CTH Trosečníci z Vlaštovky
Z deníku starého ostrovního vlka
Autor: Světlušák, P. S. Marie Sedláčkové Litomyšl 3.-16. 7. 2004
Stalo se to v době, kdy jsme si na našem malém ostrově konečně začali pohodlně žít. Díky domorodcům
jsme se již naučili vše potřebné pro přežití a nebylo nás mnoho, takže lov ryb a sběr plodů všechny báječně
uživil. Jednoho pěkného dopoledne hlídka na břehu zpozorovala potápějící se loď, což bylo v této části oceánu
docela běžným jevem. Tak jsme se radostně vydali k pobřeží posbírat to, co voda obvykle vyplaví. Námořník či
pasažér to byl za posledních pár let opravdu velmi zřídka, protože tu jsou silné spodní proudy. Jaký byl náš úžas,
když jsme zjistili, že potápějící se loď stihla všechny pasažéry nalodit do člunů, vám ani nemusím popisovat.
Naráz se na našem ostrově vylodilo osmdesát nových trosečníků z lodi, která se jmenovala Vlaštovka. Bylo nám
hloupé, poslat je zpět na moře a tak jsme je přijali za podmínky, že se spolu s námi postarají, aby bylo dost místa
a jídla pro všechny. No, uznejte sami. Uživit patnáct nebo sto trosečníků je docela rozdíl.
Ještě první den jsme všechny trosečníky
rozdělili do pěti posádek, jimž veleli mnozí z nás
zkušených ostrovních vlků. Každý člen posádky
obdržel modrý námořnický šátek a spolu
s námořnickou čepicí, která jim zůstala z jejich lodi,
vypadali všichni opravdu báječně. Někteří měli
dokonce pruhovaná námořnická trička a kdo je
neměl, tak si takové během pobytu u nás
„obatikoval“. Každý trosečník byl přijat do posádky
v hodnosti nováčka a každá posádka získala
z našeho skladu harampádí trezor, do kterého si
ukládala plat. který každé ráno dostávala za službu
svých členů. Během pobytu na ostrově mohl
samozřejmě každý trosečník plnit zkoušky a služby,
čímž získal vyšší hodnost a tím i vyšší plat pro svoji
posádku.
První úkol pro posádky byl zcela logický a jasný. Bylo nás na jeden ostrov moc, takže jsme se rozhodli
požádat o pomoc domorodce z okolních ostrovů. Tak jako před lety nám, měli nyní pomoci novým trosečníkům.
Proto bylo třeba posbírat součásti starého signálního přístroje, opravit ho a odvysílat zprávu na sousední ostrov.
Tak skončil první den na ostrově.
Den druhý probíhal ve znamení nových věcí. Trosečníci se seznamovali s chodem ostrova a stavěli
signální přístroj. Jen podle nákresu musili trosečníci vybudovat fungující signální aparát. Do večera jsme ho
postavili a odvysílali zprávu. Dalekohledem pak jeden z nás sledoval, zda z protějšího ostrova odpovídají.
Odpověděli. Přijel šaman souostroví, který i nám před lety pomohl. Zavázal se pomoci novým trosečníkům
v případě, že sami dokáží, že za něco stojí. Dokonce to dospělo tak daleko, že nám přislíbil dodávku dřeva na
veliký vor, ale musíme prý všichni dokázat, že za to stojíme. Na našem ostrově to se dřevem není valné, takže
kdo by nesouhlasil.
Den třetí. První, co si noví
trosečníci osvojili byly stavby chýší
z přírodnin, výroba domácích doplňků a
šatstva pouze z přírodních materiálů. A
večer služební posádka vylovila z moře
láhev, v níž nám šaman posílal další úkoly,
zprávy a požadavky, protože, uznejte sami,
velký šaman nebude s každou prkotinou
jezdit večer co večer za bandou trosečníků.
Den čtvrtý. Když je střecha nad
hlavou, přišel na řadu oheň. Naším úkolem
bylo rozdělat oheň bez pomoci sirek,
zapalovače a podobných „vymoženin“
civilizace a udržet ho. Jak jsme zjistili,
s lupou nebo třecími dřívky je to fakt
makačka, ale daleko těžší je z vzniklé
jiskérky rozdělat opravdový oheň a hlavně
4
si ho alespoň pět minut udržet. Zprávy o splněných úkolech se večer co
večer signalizovaly a každá posádka vždy umístila jednu barevnou stuhu
na podivné počítadlo v místech, kam šaman chodil. A když se šamanovi
chtělo, tak jednou za pár dní přijel, zhodnotil, popřípadě odměnil.
Nebylo tedy nutné plnit všechny úkoly hnedle následujícího dne po
zadání. Důležité bylo splnit je do konce našeho pobytu na ostrově. Není
splněno – není dřevo na vor.
Den pátý. Včerejší láhev přinesla praktický úkol. Získat pitnou
vodu a sůl. Na ostrově je jeden pramen neslané vody, ale stovku
žíznivých krků vážně nevytrhne. Získat sůl z mořské vody odpařováním
nebyl problém, horší bylo získat pitnou vodu. Někdo sestrojil aparát na
sběr ranní rosy, podzemní vláhy či vody dešťové, kterou pak filtroval. Po
několika dnech se postupně všem zadařilo.
Den šestý. Byl oheň, sbírala se pitná voda. Chtělo to nějaký
„dlabec“, ostatně láhev včera večer vylovená byla stejného názoru.
Mnozí z trosečníků se již pyšnili frčkami a platem vyšších hodností,
neboť se kdesi provalilo, že guldeny – ostrovní platidlo – budou ještě
hodně potřebné. A tak jsme vyráběli a líčili pasti na zvěř.
Den sedmý. První šťastlivci již měli pitnou vodu a proto přišly
na řadu zajímavé recepty, aneb vaříme co příroda dala a trosečník „ulovil“. Dokonce jsme vyrobili i Setonův
hrnec pro dvě posádky. Čupr. Ochutnal jsem výborný borůvkový koláč pečený pod kotlíkem a cosi zapékané
v bramboře. Prostě pohádka.
Den osmý. Už jsme se jakžtakž usadili a tak nám další láhev přinesla požadavek na tvorbu předmětů,
okrasných, šperků a tretek všelikých, které budou sloužit k okrase naší, k obchodu se sousedními kmeny a co si
budeme povídat i k podplacení šamana, aby přidal nějaké to polínko na vor navíc. Večer však zvon bil na
poplach, protože se na odvrácené straně ostrova vylodila banda podivných cizích domorodců. Nikdo netušil, co
chtějí a proto bylo rozhodnuto, že se každá posádka postupně v noci připlíží k jejich ohni a zjistí o vetřelcích co
nejvíce aniž by byla odhalena. Ne každý zůstal skrytý a tak střely cizinců nepříjemně hvízdali nad našimi
hlavami. Ale zadařilo se a oni ráno odpluli.
Den devátý. Byla to prostřední neděle. Tedy neděle
návštěvní, jak bývá zvykem na našich táborech. Odpoledne
napadly náš ostrov hordy cizích domorodců maskovaných za
rodiče trosečníků. Naštěstí jsme pro ně přichystali odpoledne
plné soutěží, kdy mohli svým potomkům pomoci v získání
nějakého toho guldenu navíc. A protože byla polovina tábora,
každý gulden se hodil.
Den desátý. Signální přístroj je pěkná věc, ale včerejší
láhev od šamana vyloženě chtěla, abychom se naučili
signalizovat i srozumitelněji. Aby šaman věděl, jak nám to jde.
Vymínil si, že pokud budeme chtít tento úkol považovat za
splněný, musíme před ním každá posádka přijmout a odvysílat
zprávu, kterou každé posádce zadá. Většina posádek proto
zvolila morseovku v podobě praporků, někdo píšťalky. Uf.
Den jedenáctý. Dnes byla lahvová zpráva velice
stručná. Máme se naučit zacházet s provazy a lany. Vyžadovalo
to zvládnout základní uzle a svazování dřev. Ostatně zkoušky
na vyšší hodnosti v posádkách uzle vyžadovali, takže jsme
„zabili dvě mouchy jednou ranou“. Za soumraku jsme všichni
vypochodovali, srovnaní do posádek, na pobřeží a s notesy a
tužkami přijali a dešifrovali morseovkovou zprávu, která
„blikala“ kdesi daleko na protějším ostrově. Bylo to moc
důležité, protože nebyla šance něco opakovat a šaman vyžaduje
přesnost.
Den dvanáctý. První Velký den. Dnes proběhl závod ve vázání uzlů. Opět o guldeny, což bylo velmi
důležité. Právě dnes musely být splněny všechny lahvové úkoly, protože dřevo bylo přivezeno. Zítra nás čekala
cesta do nitra ostrova.
Den třináctý. Druhý Velký den. Dřevo na vor máme. Všichni v hodnosti od bocmana výše obdrželi
hlasovací lístky, aby vybrali kapitána a jeho pobočníky, kteří budou řídit náš veliký vor. Po obědě vyráží každá
posádka samostatně do nitra ostrova a snaží se získat kousky vzácného plátna na výrobu plachty. Co nezvládnou
svými znalostmi a dovednostmi, za to musí platit guldeny. Všichni se snaží, protože cena je vysoká a trezory
5
nejsou bezedné. Podařilo se. Je to fakt mazec.
Zatímco tým dívek sešívá kousíčky plachty
dohromady, chlapci pod vedením starších trosečníků
staví vor, stěžeň, kormidlo. Další námořníci
z vybraných táborových návrhů vyrábějí lodní
vlajku. Celá osada pracuje snad na tisíc procent! Je
to úchvatné! Už je po večerce, ale nikdo nezvonil,
protože se stále ještě maká na voru.
Den čtrnáctý. Včera se spočítali hlasovací
lístky a dnes byl zvolen kapitán a jeho pomocníci.
Všichni jsme se nalodili na veliký vor. Bylo nás
dobře devadesát a přesto jsme se všichni vešli.
Nedaleko odtud vede námořní trasa, a pokud tak
s vorem doplujeme, třeba potkáme loď, která nás
zachrání.
Je dopoledne. Našli nás !!!!!! Hurááá !! Byla to malá
cestovní loď. Nemohla nás pobrat, tak nám jen dala bednu s humanitární pomocí a domluvila se, že nám zítra
ráno pošle záchranářskou loď.
Už je po poledni. V bedně nebyl rum, ale trika s logem této CTH. No, taky dobrý. Všichni se velice radují.
Probíhá odpoledne plné soutěží a ostrovní obchoďáček nestíhá prodávat. Všichni si chystají program
k večernímu táboráku.
Teď už je večer. Asi tento zápis dost odbývám, ale děje se tolik věcí!!! Tolik! Oheň hoří a zpěv se nese vůkol.
Nádhera!!
Den patnáctý. Jedenáct hodin letního času. Přijela záchranářská loď a odvezla trosečníky domů. Mystarousedlíci jsme tu zůstali sami. Sedím si na bedně střelného prachu a dýmám z dýmky. Vzpomínám na lov
ostrovních prasátek, či na chorobu, která zkosila v jednom dni třetinu všech ostrovanů a jen včasná pomoc
šamana nás zachránila. Stalo se toho tolik.. a zaznamenal jsem jen malinký kousíček. To nevadí. „Noví“
trosečníci odjeli a bude konečně klid. Právě přijel šaman s holkama z kmene a za Proximou jsme vyhrabali pár
sudů rumu, které jsme stihli zakopat dřív, než trosečníci z Vlaštovky tenkrát vystoupili z člunů na náš ostrov.
Holky od nás rožní dvě ostrovní prasátka a všude je takový báječný klid. Jako by tu bylo opět o osmdesát lidí
míň. Paráda. Doufám, že tu zas někdo neztroskotá. Už toho bylo vážně dost.
6
Divoký západ – kolonizace území
Autoři: 2. junácký oddíl DVOJKA Brno - tábor Stálkov 2004
Motivace hry
Celý náš tábor představoval
město Divokého západu nazvané
Deadwood City (město mrtvého lesa)
coby hlavní město státu amerického
Kansas. Ve městě pochopitelně nemohly
chybět stavby jako Saloon, General
Store, Slow Pub, Spa, Sheriff a další.
Město mělo svého šerifa Matta Garse
(vedoucí tábora), doktora, soudce apod.
Snahou bylo téměř veškeré věci
vztahující se k fungování tábora převést
do stylu Divokého západu. Pro tento styl
jsme po dobu tábora používali spíše
anglického označení WILD WEST.
Táborová hra měla rámcovou
podobu stavby nových měst. Jednotlivé
skupiny táborníků se staly kolonisty
svých vlastních nově založených měst. Po úvodní hře každá skupina získala trojrozměrný plán území na desce
70x70 cm, přidělený ke stavbě města. V průběhu tábora šlo především o zisk dolarů a surovin na stavbu dalších
budov ve svém městě. Každá budova byla ale kromě surovin potřebných ke stavbě a dolarů na její zakoupení
podmíněna také obyvatelem budovy. Obyvatelem se stal jeden z členů skupiny, který splnil znalostní podmínky
k dané budově. Tímto se nám do stavby budov podařilo poměrně snadno zakomponovat plnění různých odborek,
znalostních stupňů, dovedností apod.
Výroba plánů měst
Před táborem jsme vyrobili trojrozměrné plány znázorňující krajinu pro budované městečko. Každý tým
měl dostat jeden takovýto plán. Na desku z dřevotřísky o rozměrech 70x70cm jsme pomocí montážní pěny v
tubě nastříkali přibližný reliéf krajiny i s kopci, řekou a pahorky. Na výrobu jednoho takového plánu se
spotřebuje necelá 1/2 tuby montážní pěny. Poté jsme nožem a smirkovým papírem zabrousili některé nerovnosti
a celý plán přestříkali barevnými spreji tak, aby krajina dostala co nejvíce reálné barvy a vzhled. Dále jsme si
před táborem zakoupili bezbarvý matný nitrolak ve spreji, kterým jsme přestříkali každou novou budovu, která
se objevila na plánech. Nitrolak způsobil částečné zatvrdnutí celé budovy a kromě toho lze budovu otírat vlhkým
hadrem (odstranění prachu apod.).
Na táboře ...
Po úvodní hře
nazvané "Zábor největšího
území" si jednotlivé týmy
mohly podle pořadí úspěchu
vybrat trojrozměrný plán
pro své budoucí město. Od
této chvíle se skupinkám lidí
již
neříká
týmy,
ale
obyvatelé města .... (název).
V našem případě byly města
tři, jejich názvy si vymysleli
sami členové těchto měst.
Názvy to byly poměrně
zajímavé
Headshot
(ustřelená hlava), Lifewood
City (protiklad Deadwood
City) a Lonely Island City.
7
Jednotlivé úkoly a etapy života v Deadwood City
Uvnitř rámce táborové hry tvořeného stavbou modelového městečka se nacházely jednotlivé hry a
programy související s tématikou Divokého západu. Tyto hry však kromě stejného tématu (Divoký západ)
nebyly téměř nijak navzájem provázány, což se později ukázalo jako chyba. Účastníci tábora (děti) očekávali
nějakou dějovou kostru i uvnitř rámce stavby měst.
Motivace pro jednotlivé programy:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
bandy desperátů v okolí města - hledá se BIG BOSS
bandita prchá od soudu před spravedlností
milionář, který přijel do města shání těžce získatelná orlí vejce
dřevorubecká olympiáda - soutěž dřevorubců před tím, než začnou kácet lesy pro nově zakládaná města
výroba nových opratí pro poštovní dostavník (ty staré se přetrhly)
útěk obyvatel města při návratu z průzkumné výpravy před tlupou banditů
Potíže barmana, který je slepý a má roznést whisky zákazníkům
oheň ve městě
odchyt rozutečených a rozehnaných krav
krocení nebezpečných mustangů
zábor největšího území
založení a provoz Národního parku v okolí města
Joe´s Run - historický běh s valounem zlata do banky
cesta smrti - strastiplná cesta na Divoký západ
Wells ´n´ Fargo - otáčející se kola dostavníků
cesta za bludičkou - cesta do vysněného ráje Eldoráda
pistolnický souboj
železnice - obrana a přepadávání vlaku s municí
casino - karban, whisky, spousta peněz, snadné zisky, ...
valouny ze zlatého dolu - je potřeba vynést ze zlatých dolů zlato a vyměnit ho za peníze.
mapování Deadwood City a jeho nejbližšího okolí
soutěž o nejsilnějšího muže ve městě - unese největší procento své vlastní váhy do prudkého kopce
fotograf ve městě
a mnohé další...
8
Stavba domečků
Samotná stavba domečků do
jednotlivých měst probíhala tak, že
obyvatel budovy (ten, který splnil
znalostní podmínky) dostal za příslušné
suroviny a dolary na tvrdém papíře
natištěnou síť příslušného domečku. Poté
si ji musel vybarvit, vystřihnout, místa
přehybů narýhovat pomocí špendlíku a
pravítka, slepit a umístit na plán města.
Umístění na plán se většinou neobešlo
bez terénních úprav, které ovšem do
povrchu vytvořeného z měkké stavební
pěny šlo pomocí nože nebo řezáku
poměrně snadno. Drobné změny v terénu
jdou u stavební pěny provádět také jejím
mačkáním. Budova, které byla usazena
na plánu a přilepena mohla být zkolaudována. Podle vzhledu a kvality zpracování bylo při kolaudaci rozhodnuto
o jejím dalším výnosu. Při kvalitním zpracování se výnosy pochopitelně pohybovaly na horní hranici možného
rozpětí výnosů.
Veškeré výnosy peněz a surovin z budov postavených ve městě se počítaly na kvartály. Kvartál
představoval 1/2 dne - ranní kvartál končil v 15.00 s koncem poledního klidu, večerní pak ve 22.00 s večerkou.
Na konci kvartálu se každému městu spočítaly výnosy jednotlivých surovin (Dřevo, Prkna, Kamení, Nástroje,
Obilí) a výnos budov v dolarech. Získané suroviny se zapsaly do tabulky visící na nástěnce. Jelikož by bylo
příliš složité vydávat suroviny jako kartičky, rozhodli jsme se předem pro tento "fiktivní" způsob obchodování se
surovinami, který se nicméně nakonec osvědčil. Získané dolary dostávala jednotlivá města většinou v průběhu
následujícího kvartálu (poté co se vedení stihlo spočítat výnosy z budov).
Vzhledem k vzrůstajícímu počtu dolarů ve hře jsme v průběhu tábora byli nuceni provést měnovou
reformu, kdy byly vybrány veškeré dosud používané bankovky, spočítána jejich hodnota a následně byla
nominální hodnota zvýšena 10x - tzn. bankovka v hodnotě 50$ měla po reformě hodnotu 500$ a podobně.
Jednotlivým skupinkám jsme jejich peníze vrátili v novém přepočtu. Dále je vzhledem k výnosům z budov nutné
neustále zvyšovat množství dolarů, které jednotlivá města dostávají za úkolovky (jinak by se mohlo stát, že
dolary získané za jednotlivé hry a soutěže budou naprosto zanedbatelné vzhledem k výnosům z budov, které
jednotlivá města získávají za každý kvartál).
V průběhu tábora jsme zjistili, že plnění
znalostních podmínek nepostupuje tak rychle, jak
jsme si představovali. Většímu počtu postavených
budov bránily především podmínky v podobě
nutnosti postavit jinou stavbu, aby mohla být
postavena jiná (viz sloupec Podmínky). Po
rozumné úvaze jsme tyto podmínky zrušili návaznost jednotlivých budov již tedy nebyla
zapotřebí. Stavba budov pak sice dostala jisté
bizardní aspekty (město bylo schopno postavit
Univerzitu, ale ne Školu), nicméně stavba budov
se tím výrazně urychlila.
Závěr
Závěrem hry se stalo, že nejúspěšnější (s nejvyššími zisky za kvartál) z nově založených měst bylo oficiálně
jmenováno hlavním městem státu Kansas. Při závěrečné hře také došlo ke zvolení guvernéra státu Kansas. Každé
město do této hry mohlo navrhnout jednoho svého člena na post kandidáta na funkci guvernéra. Kandidát
vítězného města se poté opravdu stal guvernérem, byl mu předán slavnostní dekret a byl oblečen do parádního
obleku příslušející hodnosti guvernéra..
Veškeré materiály k Divokému západu i dalším hrám oddílu (Hvězdná brána, Egypt – zabití mumie,
Fernando Magalhaes, Asterix a Obelix, …) lze najít také na internetu na
www.taborovehry.wz.cz.
Máte možnost si kompletně zpracované materiály několika táborových her objednat na CD nebo DVD.
9
Hlavolamov
Autir: Josef "Bobeš" Coufal Klub AMD ČR Litomyšl
Celostátní tábor AMD ČR byl zaměřen na řešení záhad, rébusů, hlavolamů, na znovu objevování různých
typů her, výrobu her a hrátek netradiční sportovní činnosti …
Motivace příběhu
Návštěvníky či lépe obyvatele městečka Hlavolamova přivítá starosta a
zároveň prosí o pomoc. V městečku se při generálním úklidu radnice našla truhla.
Tajemná truhla je ovšem zamčena, ale klíč od zámku chybí. Zároveň se do
městečka přechodně uchýlil tajemstvím opředený KALKUL, nikdo neví odkud
pochází, ale prý vlastní klíč od tajemné truhly. Po pátrání jsme zjistili, že cizinec a
bedna - truhla se objevila už na více místech, ale klíč od ní Kalkul nikdy nevydal.
Co bedna obsahuje, proč Kalkul střeží její tajemství - prý nechce vydat obsah truhly
nezasvěceným a těm, kdo by nepochopili. Budeme to my? (Více v místním tisku… pravidelné vydávání novin, hledání redaktorů, konkurs,…)
Vědecké oblasti na jednotlivé dny tábora
∗ Jednotažky - obrázky jedním tahem
∗ Hry s tužkou a papírem
∗ Bludiště (labyrintologie)
∗ Hry s kalkulačkou
∗ Stolní hry - netradičně
∗ Škola luštění
∗ Hod-ný den
Další „vědecké“ úkoly
∗ Hledání původního
Hlavolamova a půdorysu
bývalého hlavolamovského
hradu
∗ Noční hledání poselství se
šifrovanými zprávami
∗ Kalkulova výprava s úkoly do
přírody
Každodenní úkoly
∗ Plnění Kalkulova úkolu
k získání indicie
∗ Detektivní případ
Akce městečka Hlavolamova
∗ Akvapark
∗ Hlavolamovská estráda
∗ Návštěvní den s programem
∗ Výstava okoklamů s vermisáží
∗ Sportovní turnaj v Gorka - morce o putovní pohár
∗ Táborák
∗ Vydávání vlastních novin - Hlavoloviny
∗ …a mnoho dalších akcí
Hodnocení CTH
∗ odměnou byly perly, které po skončení hry jednotlivé
čtvrti (oddíly) použily ke svému prospěchu…
∗ Vyplácení za : Jednotažky, Křížovky, Kalkulačky, Stolní
hry, citát z Bludiště, Luštění, Kalkulova výprava, Hod-ný
den, název Kalkulovy země.
O tom jak to na táboře probíhalo nejvíce vypovídají naše táborové noviny
- Hlavoloviny a proto tady je ukázka:
10
KOUZLÍME POHÁDKY
Tábor pro rodiče s dětmi Budislav 13. – 21. srpna 2004
Autor: Blanka Rouhová, PS MARIE SEDLÁČKOVÉ LITOMYŠL
Byl jednou jeden kouzelník a nebyl to jen tak obyčejný
kouzelník. Uměl totiž vykouzlit kouzelné pohádky pro děti. Nosil
černý plášť pošitý kapsami a z každé kapsy mu vyčnívala spousta
malých i velkých písmen abecedy. Nebudete tomu věřit, ale byl to
člověk, který měl velice rád děti a byl tak šikovný, že dovedl
z písmenek sestavit slova a se slovy si potom hrál tak dlouho, až z nich
vyčaroval kouzelné pohádky pro děti. Svět krásný se mu zdál, protože
si stále hrál.“
Každé ráno se objevil KOUZELNÍK dětem a řekl úvodní slova:
“ČARUJU, ČARUJU POHÁDKU,
POSKLÁDÁM PÍSMENKA DO ŘÁDKU.
SLOVÍČKO K SLOVÍČKU DOPLUJE,
JAK SE TA POHÁDKA JMENUJE?“
K jednotlivým pohádkám:
O MÍČI, KTERÝ SE BÁL SKÁKAT
Celým dnem provázela děti holčička Klárka, která měla míč. Byl
velice krásný, ale vůbec si nechtěl s Klárkou hrát a nejraději se
ukrýval v koutě. A tak Klárka poprosila děti, aby jí pomohly míč
rozpohybovat.
PROGRAM:
Dopoledne:
Hledání míčů (předkreslené míče) – každý tvar měl jiný počet bodů
Ráj míčů – každá rodina si našla míč, který skrýval odměnu
Dítě si vymalovalo míč, podle své představy
Odpoledne plné legračních her : a) plážový biatlon, b) přenášení míčku na lžičce, c) ukřičený
běh, d) syčící balónek, e) štafeta s mokrým tričkem
KRTEČEK
Krteček ztratil věci ze své kapsičky.
ÚKOL: Každá rodina musela najít celý
obsah kapes, aby je KRTEČEK mohl
odměnit.
ZTRATIL: provázek, lízátko, zavírací
špendlík, kolíček, žvýkačku, bonbón,
obyčejnou tužku, kapesníky.
ODPOLEDNE: Zachraňujeme kamarády.
Žabka, ježek, zajíc a myška se dostaly do
spárů zlé čarodějnice. Byli zamčeni pod 5
zámky v kleci. Aby děti získaly klíče,
musely splnit 5 úkolů.
ÚKOLY: Míček v jamce, ztracené korále,
prolézání čtverci, namalovat čarodějnici,
hledání posledního klíče.
FERDA MRAVENEC
Hledali jsme pohádkovou postavu – nevěděli jsme jaká pohádka dopoledne bude – děti našly FERDU
MRAVENCE.
Odpoledne:
Hledali jsme puntíky, které jsme přižehlili na šátek. Za každý najitý obrázek – dítě dostalo jeden puntík.
Ferda hledal Berušku. Fáborky dovedly děti k provázku a po provázku došly hustým lesem k Berušce.
11
O MODRÉM PTÁČKOVI
Průvodcem této pohádky byla
holčička Baruška.
Baruška měla zlou Macechu a
vůbec jí nedávala jídlo a přála jí
to nejhorší.
Dopoledne:
Udělat na ohni palačinku, ozdobit
ji borůvkami
Baruška byla uvězněna v kleci od
zlé Macechy – tak ji každá rodina
přinesla jednu palačinku, aby
neměla hlad. Ke kleci je dovedl
MODRÝ PTÁČEK.
1. odpoledne: Cesta za modrým
ptáčkem
stanoviště – chaloupka v lese –
Babička větru :
úkol – složit názvy pohádek.
Potom následovala rada –a boty,
které dovedly Barušku dál.
2. stanoviště - chaloupka - Babička měsíce:
úkol – složit rozházené souhvězdí a následovala rada – obutí jiných bot.
3. stanoviště – chaloupka - Babička Slunce:
úkol – výroba kytiček – následovala rada – obutí dalších bot.
2.odpoledne: Baruška se chtěla dostat k modrému ptáčkovi. Musela se obléci do třech různých šatů.
úkol – rodiny byly rozděleny do tří skupin – každá vyráběla jedny šaty.
Baruška si oblékla první, i druhé šaty. Až na třetí šaty modrý ptáček zareagoval a poznal Barušku. Modrý ptáček
a Baruška odešli ke králi a ten jim popřál to nejlepší a jak jim popřál, tak se z modrého ptáčka stal krásný princ.
O VZÁCNÉM DRAKOVI
Průvodcem dne - královna.
Království postihlo velké neštěstí.
Drak odletěl. Královna požádala
rodiny o pomoc. Naleznutí Draka.
Dopoledne: Při cestě, kde mohly
rodiny potkat průvodce, musely
mít přišpendlené dráčky na hrudi.
Úkoly plněné při cestě: prolézt
pavučinou. Rozluštění kouzla pro
čarodějnici, která poradí rodinám,
kde jsou ukrytá vajíčka.
Odpoledne: Hledání STRÁŽCE
VAJEC – než ho rodiny našly
musely splnit pár úkolů.
ČERVENÁ KARKULKA
Celým dnem provázela ČERVENÁ KARKULKA.
Dopoledne: Objevila se smutná ČERVENÁ KARKULKA, že ztratila čepeček.
ÚKOL: Rodiny ušily čepeček a potom ho obarvily na červeno. Také se batikovalo.
1.a 2. odpoledne: Rodiny šly navštívit s Karkulkou babičku. Při cestě je překvapilo několik nástrah:
12
Karkulka běhala za motýli a přivodila si
úraz. První pomoc – svázat končetiny
k sobě, šátkem si svázali 2 lidé k sobě
vnitřní nohy a museli ujít určitý úsek
cesty
Obrázky na stromech – co nejvíce si jich
zapamatovat
Vymyslet krátkou báseň – slova: vlk,
Karkulka, babička, maminka, koláče,
šťáva
Barevný koláč – složit (Karkulce se
vysypal z košíku)
Karkulka došla k babičce. Zeptala se vlka
na ta typická slova jaká jsou v pohádce.
Na závěr vlk upadl a jak upadl děti se
musely otočit a mezitím se vlk proměnil
v babičku. Babička dětem a své Karkulce
poděkovala za vysvobození a všem
nabídla BÁBOVKU.
TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU
Průvodcem dne byl princ.
Princ poprosil děti, aby mu mohly najít dívku, která se mu zalíbila na plese a v ruce držel střevíc, který ztratila.
Při cestě rodiny plnily tři úkoly = tři oříšky.
úkol: třídění hrachu a čočky
úkol: střelba šiškama na strom a do oříšku
úkol: složit rozstříhané šaty
Na konec se došlo k domu, kde stál RYCHTÁŘ. Princ vyzkoušel všem dívkám, které v tomto domě žili,
střevíc.Úplně ta poslední dívka byla ta pravá - POPELKA.
KOUZELNÍK se s námi rozloučil a věnoval nám přání.
„Společně jsme došli k cíli,
ještě, že jsme měli síly.
Pohádka nám dnes skončila,
Karkulka vlka přelstila.
Modrý ptáček je zachráněn,
Popelka má svatební den.
Dráčka jsme společně našli
a s Ferdou k Berušce došli.
Krteček je šťastný také,
míč si opět s dětmi hraje.
To jsme si všechno prožili
a dobrodružství zažili.“
Zazvonil zvonec a pohádky je KONEC.
13
POKLAD „PAJDAVÝHO JOHNYHO“
aneb
ZLATO Z DEADWOOD CITY
Celotáborová hra dle vlastního scénáře, LT Lačnov 2001, 10.-25.8.2001
Tento náš v pořadí již 14. letní tábor proběhl nedaleko Brna, v krásném údolíčku poblíž Lysic v okrese
Blansko. Díky volbě termínu jsme měli i štěstí na počasí, ba naopak, občas už nám sluníčko lezlo pěkně na
nervy. Přesto si tento tábor zapíšeme mezi ty lepší, byť problémy s jedním z „táborníků“ a účastníci vědí o kom
píšu, kazily náladu jinak docela povedeného tábora.
Druhý den po příjezdu na tábor se
osazenstvo rozdělilo na tři družinky, z nichž
každá tvořila jeden honácký ranč –
„Zapadajícího slunce“, „Pádícího koně“ a
„Zlomeného biče“.
Obecným platidlem v Deadwoodu,
což bylo městečko, ve kterém se celý děj
odehrával, byly samozřejmě dolary; v nich
dostávali honáci plat, hodnotily se jimi
výsledky ve hrách a soutěžích i bodování
pořádku ve stanech.
Společně vydělanými dolary pak ranče
financovaly své náklady na hledání částí
pokladu bandy „Pajdavýho Johnyho“.
Deadwood – Lačnov 2001
Seznam zkoušek a platy honáků
1)
UZLY – 6 základních do 1min., starší 4 další uzly znát
2)
VAŘENÍ – celodružinově si vybrat z nabízených surovin, uvařit jídlo a sníst ho
3)
ZDRAVOVĚDA – základní první pomoc, ošetření raněného
4)
MORSEOVKA – přijmout a odvysílat zprávu
5)
ŠVIHADLO – 50x snožmo vpřed, 25x vzad, 40x po jedné vpřed, 20x vzad, 5x vajíčko
6)
TOPOGRAFIE – topoznačky, orientace mapy, buzola
7)
ODVAHA – přenocování mimo tábor, max. 2 osoby v jednom dni, každý sám, min.200m od tábora
8)
OHEŇ – rozdělat max. 3mi sirkami, přepálit provázek 1m nad ohništěm
9)
MLČENÍ – od nástupu na rozcvičku po nástup na rozkaz, max.3 osoby
10)
STŘELBA – luk, vzduchovka
11)
ŠIFRY – vyluští zadaný zašifrovaný text
12)
ROZCVIČKA BOSKY – 4 dny po sobě jde na rozcvičku bosky
13)
NÁŘADÍ – práce s pilou, sekerou, údržba, bezpečnost
14)
OBRATNOST – překonání určené lanové překážky bez doteku země
14
Zkoušky č. 1 a č. 2 jsou povinné pro celý ranč, ostatních 12 si musí honáci rozdělit tak, aby každý
udělal nejméně jednu, celý ranč musí mít všechny. Teprve pak je možno dodělávat zkoušky navíc, pro
zvýšení svého podílu na výsledném zisku a svého denního platu.
Plat honáka do splnění povinného základu
Plat honáka po splnění povinného základu
Zvýšení platu za každou zkoušku navíc
Odměna za pořádek ve stanu (9 a 10 bodů)
$ 3 Pokuta za TABU
$
-5
$ 10 Pokuta za nepořádek (1-3 body)
$
-5
$ 2 Odměny za práci navíc (dle zadavatele) $ 5 -50
$ 5
Společným znakem všech
honáků byl koženou sponou sepnutý
třícípý šátek, který si každý sám
nabarvil
v družinových
barvách.
Struktura vzorování ale byla na každém
šátku originální, dle výtvarných
schopností honáka. Na sponě měl
každý znak svého ranče.
Motivace CTH
Že jsou na „Divokém západě“, muselo být většině táborníků jasné už druhý den po příjezdu,
kdy se v táboře objevily cedule „Sheriff“, „Bank“, „Post“ apod. Večer u táboráku se pak znenadání
objevil jakýsi ochmelka a započal rozkládat o nějakých lupičích, pokladech, hrobech, vězni a pod.
Shrnutí jeho žvatlání a následného pátrání redaktora si můžete přečíst v přepisu ze dvou mimořádných
vydání „The Daily Telegraph“ - novin vycházejících pro Deadwood a okolí.
THE DAILY TELEGRAPH
For The Deadwood City and Vicinity
Pro Deadwood a okolí
Special Edition - Zvláštní vydání
Od našeho zvláštního zpravodaje:
Jak se našemu listu podařilo zjistit, v
cele vězení v The Deadwood City si
odpykává trest známý recidivista a
výtržník Benedikt Simons, známý pod
přezdívkou “Ochmelka Ben”. Nikdo už
neví, odkud se Ochmelka Ben v našem
městě vzal, ale říká se, že měl velmi
15
blízko k bandě padouchů Johnyho Walkera, kterého okolí znalo spíše pod přezdívkou “Pajdavej Johny”. Většina
z Vás má ještě jistě v živé paměti, jak tato banda před lety terorizovala celé okolí. Asi mnohem méně z vás však
také ví, jaké pohádkové bohatství tato banda za celou dobu svého působení zvládla nashromáždit.
A nyní, vážení čtenáři našeho listu, přichází ta nejzajímavější zpráva. Podařilo se nám zjistit, že naloupené
bohatství banda Pajdavého Johnyho někam ukryla, a že tento poklad do dnešního dne nikdo neobjevil. Všech
sedm padouchů je již dávno na věčném odpočinku, kam si také s největší pravděpodobností vzali svá tajemství o
pokladu.
Jistě vás hned napadlo, ze by o tom mohl něco vědět Ochmelka Ben. Pokusíme se dále pátrat a o našich
zjištěních vás budeme průběžně informovat.
Náš zpravodaj se pokusí provést rozhovor s Ochmelkou Benem a ten pro vás přineseme v dalším zvláštním
vydání.
Pro The Daily Telegraph MatTonI.
Od našeho zvláštního zpravodaje:
Jak jsme Vám slíbili v minulém zvláštním vydání, pokusil se náš zpravodaj provést rozhovor s Ochmelkou
Benem. Pro ty z Vás, kteří minulé zvláštní vydání nečetli připomínám, že Ochmelka Ben, pravým jménem
Benedikt Simons má něco společného s bandou Johnyho Walkera, která naloupila po okolí slušné bohatství,
které však zmizelo neznámo kam, stejně jako členové Walkerovy bandy.
Tak tedy našemu zpravodaji se skutečně podařilo promluvit s Ochmelkou Benem. Po značných útrapách
pronikl nepozorovaně do Benovy cely v deadwoodském vězení. Podařilo se mu to poté, co podplatil jednoho
nejmenovaného zaměstnance věznice.
Ochmelka Ben na tom není zrovna nejlépe, ale po několika doušcích whisky se rozpovídal. Říkal, že se vlastně
považuje taky za jednoho z členů bandy, protože na některých akcích se též podílel. Byl při přepadení
dostavníku do Dawsonu, kde se jim podařilo ukrást $ 20000 a taky spolupracoval na “udělání” banky kdesi v
Dakotě. To jim údajně vyneslo přes $100000. Zadrhával se v řeči stále víc, jak ubývalo whisky v láhvi, ale
prozradil, že nakonec si sedm hlavních členů bandy rozdělilo lup mezi sebe, ale z vlastní chamtivosti se
postupem času postříleli navzájem. Jak skončil poslední z bandy nevíme, ale Ben údajně ví o hrobech všech
členu. S největší pravděpodobností má každý u sebe nějaký návod, jak se dostat k jeho dílu pokladu.
Je to pouze teorie, ale Ben už nebyl schopen popsat místa hrobu, protože jej vypitá whisky zcela zmohla.
Zpravodaj poté musel jeho celu opustit, protože hrozilo jeho vyzrazení.
Je však velmi pravděpodobné, že ten, komu se podaří zjistit místa posledního odpočinku těch lumpů určitě
vydělá. Podle názoru našeho zpravodaje už Benovi moc času nezbývá, proto si případní zájemci musí pospíšit,
jinak zůstane toto tajemství tajemstvím navěky.
Pro The Daily Telegraph MatTonI.
Jak se později ukázalo, nebylo až tak velikým problémem se s
„Ochmelkou Benem“ ve vězení dorozumět, kuchařka ze
„Saloonu“ nosila do basy jídlo a za určité pomocné práce (dřevo,
voda apod.) byla ochotna nosit zprávy. Akorát některým
honákům to trvalo trochu déle, než to pochopili a využili.
Ale od té doby už čile probíhal (za zády šerifa :-) poštovní styk
mezi vězením a jednotlivými ranči, ven putovaly motáky s popisy
cest ke hrobům padouchů a dovnitř dolary (každý moták něco stál
a ke „kříži“ jich byly třeba koupit 4 kousky (od 25 do 150
dolarů).
Když dal ranč dohromady popis cesty, vydali se najít hrob a
v něm případný plán cesty k pokladu. To totiž nebylo jisté, budeli v hrobě mapa či nikoliv. Teprve tato mapa z hrobu pak
ukazovala místo, kde byl ukryt poklad.
Vítězný poklad byl nalezen až po vydražení pozůstalosti po
vězni Benu Simonsovi, zvaném „Ochmelka Ben“, kterýžto umřel
den před koncem celotáborovky. Již napsaný moták k poslednímu
kříži byl vydražen za úctyhodných téměř 5000 dolarů a přinesl
svému ranči mapu, ukazující místo úkrytu pytlíku plného zlata.
16
Postupně během tábora nalezené poklady byly na konci bankou uznány za platidlo a byly vydány kursovní
tabulky, určující hodnotu jednotlivých mincí. Pouze poslední poklad obsahující „zlato“ byl bankou za směnný
kurs vykoupen v dolarech.
A pak už následovala obvyklá dražba, ve které si vyšichni mohli nakoupit spousty dobrot a zajímavých věcí
podle své kupní síly – jak kdo přispěl svému ranči k úspěchu. Zabralo to celé dopoledne a vydražilo se zboží za
spoustu dolarů (o hodnotě v korunách ani nemluvě ;-o).
Kursovní tabulka :
ZLATO 1 ml
$ 12
MINCE ZLATÁ
$ 15
MEXICKÝ TOLAR
$ 20
STŘÍBRŇÁK
$ 8
KONFEDERAČNÍ MĚĎÁK
$ 200
MALÝ MĚĎÁK
$ 5
V závěrečném součtu nashromáždil ranč „Zlomeného biče“ přes 10 000 dolarů, další boháči byli v ranči
„Pádícího koně“ s více jak 8 500 dolary, o něco méně získali honáci z ranče “Zapadajícího slunce” – necelých 7
500 dolarů, bylo jich ale jenom sedum, takže po rozpočítání na jednotlivce nedopadli tak špatně.
Po dražbě už následoval méně příjemný závěr našeho táboření – balení, demontáž stanů, úklid a podobné
kratochvíle, které ztrpčují život každého lenocha a přidávají vrásky a šediny vedoucím, přesvědčujícím táborníky
o nutnosti ještě alespoň trochu popracovat.
Bankéř při dražbě měl náročnou roli
Teprve sobotní příjezd autobusu ukončil toto trápení,
byť po rozdání dětí rodičům zůstalo u autobusu plného
táborových věcí minimum lidí schopných a ochotných
vše uklidit do klubovny. Ale podařilo se, i tábořiště se
nakonec zaskvělo čistotou a tak v Lačnově po nás zbyl
akorát hrob Bena Simonse.
Hrob Bena Simonse, budiž mu země lehká.
Kontakt: Milan Matyáš, E-mail [email protected]. Internetová verze této CTH je na našich
webových stránkách - http://pstp.jmpionyr.cz, kde můžete nalézt i další informace o našem oddíle a
letních táborech.
17
ŘECKO - OLYMPIE
172. PTO Pegas (www.lesnimoudrost.cz/pegas), zpracoval Kondr ([email protected])
Tento tábor se konal na tábořišti u obce Oslava na břehu stejnojmenné řeky ve
dech 1.7-24.7.2004. V celotáborové hře zápolili rekové čtyř států Hellady,
každý má svého správce (instruktora) a svého krále (vedoucího). Každý stát
uctívá jiného boha. Těmito státy jsou Athény, které uctívají Athénu, Sparta
uctívající Artemidu, Mykény uctívající Apollóna a Kréta uctívající Poseidóna.
Za splněné hrdinské úkoly dostávají odměnu ve zlatě, z něhož budují sochy
bohů ve svých chrámech. (Toto jsme provedli tak, že na jednom papíře je
natištěna socha nepozlacená, na druhém pozlacená. První papír jsme přeložili přes druhý a od spodu po dílcích
odstříhávali.) Získávají tak přízeň svých patronů, kterou využijí v závěrečném Olympijském klání. Ze začátku by
se měli naučit řeckou abecedu, neboť ta bude použita pro psaní některých zpráv. V první etapě si rekové
vybojovali svá města, pak namalovali na plátno své chrámy, k nimž jsme pak špendlíky připevnili fólie se
zmíněnými sochami bohů. Každá družina si také vybral svou barvu, kterou jsme pak batikovali spodní části
hábitů (na prvním obrázku družina Athén).
Z dalších etap bych jmenoval například hledání Kerbera. Při této hře jsou po lese
jsou na různě nápadných místech kartičky s čísly symbolizující kobky v podsvětí.
Na každé jsou čísla kobek, do kterých je možno odtud jít. Hrdina začíná v kobce
č.1, musí nalézt kobku č.33, kde je schován Kerberos. Jinou etapou na motivy
Héraklových úkolů bylo čištění Augiášových chlévů, které spočívalo ve
vyplavování nečistot z barelu vodou donesenou v ešusech. Další etapa byla
inspirovaná pověstí o Medúze, děti nejdříve putovali po okolí až se vrátily zpět do
tábora, kde na ně čekala Gorgona Medúza složená z hlavy (pokresleného balónku)
a těla (barelu), k ní musely za pomoci zrcátka dojít a mečem (basebalkou) jí urazit
hlavu. Jedna etapa se odehrávala ve vodě u splavu, děti dostaly špendlíky a musely
zabít mořskou obludu, opět vytvořenou z balónků tak, že balónek propíchnou, vrátí
se a předají špendlík dalšímu z družiny. Tak jako v Homérově Iliadě sestrojili si
rekové své koně (vysoké cca 25cm) a odtáhli s nimi k Tróji. Před Trójou rozbili tábor a se svými koňmi se
dostali až na Trójskou náves. Tam nechali své koně a měli se nepozorovaně dostat k hradbám. Po dobytí Tróje se
dozvěděli, že rozhněvali bohy a tak se vydali na trojdenní Odysseu. Po návratu jsme postavili na louce sedm
obručí z fólie a kůlů, děti musely prostřelit šíp všemi obručemi. Další etapou bylo propalování Kyklopova oka,
které bylo vyrobeno z kusu staré stanové plachty. Pak se vždy jedna družina proměnila v slepé Kyklopy, druhá
se schovala pod "ovce"-vzali si na záda mikiny a Kyklopové se zavázanýma očima museli v určeném poli reky
co nejrychleji pochytat tak, že se dotkli vždy přímo reka a ne ovce, foto z této hry je na druhém obrázku. Toto se
všem družinám během maximálně čtvrthodiny podařilo. Jedna z etap byla inspirovaná také příběhem o
harpyjích, stařec čekal v lese na jídlo v podobě lístečků, rekové mu ho museli nosit, aniž by je chytily Harpie,
které je vždy připravily o všechno jídlo a jeden ze tří životů. Zachránit reky mohl moudrý kentaur, toho když
chytli, dostali život zpět. Inteligenci reků otestovala sfinga, která dala dětem sedm hádanek různých obtížností,
rekové si ale mohli nechat poradit od mudrce v lese. Během tábora proběhly dvě noční hry. První byla klasická
svíčkovaná, kdy si každý člen družiny dostane svíčku, snaží se sfouknout svíčky lidem z ostatních měst, každé
město má dohromady 20 životů, které si doplňují u svého krále. Na druhou noční hru si děti vyrobily lampióny a
měly za úkol stejně jako Prométheus dojít k ohni bohů a donést jej (v lampiónu) k lidem do tábora. Starší nosili
svíčku nechráněnou, jejich trasa vedla přes řeku. Pokladovku jsme letos nahradili hvězdicovitým chozením po
vesnicích, kde na reky čekaly úkoly (zformovat poslepu čtverec z lana, posunout po zemi pomocí lana lavór s
vodou, aniž by ji vylili, ...), v táboře pak vždy našli šifru posílající je dál. Závěrečná zpráva na děti čekala opět v
táboře. Jednalo se o starou řeckou šifru, kdy je zpráva napsána po
sloupcích na úzký proužek papíru namotaný na tyč a vyluštit ji
proto lze jen najdou-li luštitelé tuto tyč. Před koncem tábora jsme
savovali kšiltovky, tato rukodělka ale nepřinesla takový výsledek
jako obvyklé savování triček (na většině kšiltovek jsou
vysavované motivy jen těžko pozorovatelné), proto bych příliš
nedoporučoval se do této rukodělky pouštět. Vyvrcholením tábora
byly olympijské hry. Ty se nakonec skládaly z běhu, skoku z
místa, vrhu koulí, hodu oštěpem, dekomlatu, fotbalu a blbečka
(hra při níž se člověk dlouho otáčí okolo kůlu zaraženého do země
a pak musí doběhnout na určené místo).
18
RODINNÝ PODNIK
(Letní tábor 13. PS S.T.O. Pavučina, I. turnus v létě 2004, Ondra & Stoupa)
Když jsme letos přemýšleli, jaké téma celotáborovky jsme ještě
nikdy nehráli, hned nás napadla mafie. A aby bylo možné na táboře
udržet nějaký šmrnc i tváří v tvář zločinu, padla volba na období dobře
známé z knih a filmů – Ameriku 30. let. Ale nechtěli jsme si jenom tak
hrát na mafiány, chtěli jsme projít celým vývojem od obyčejných
přistěhovalců po krále podsvětí.
Před táborem tak děti věděly jen to, že si budou hrát na italské
přistěhovalce, kteří se snaží najít své štěstí v Americe. Ostatně oficiální
název hry byl „Rodinný podnik“. Jediná povinná výbava byl slavnostní
oblek nebo oblečení odpovídající 30–tým létům.
Celý první týden (tábor byl třítýdenní) byl hraním na přistěhovalce.
Děti jsme rozdělili do šesti rodinných klanů a ty si postupně zařizovaly
byrokratické záležitosti (povolení k pobytu, pracovní povolení, atp.) a
zkoušely se uplatnit na trhu práce. Neúspěšně – Amerika je krutá země.
Na konci týdne přišel starosta města – samozřejmě Chicaga - a učinil
všem nabídku, kterou nešlo odmítnout. To, že neměl úplně čisté ruce,
nikdo netušil. Úkolem každé rodiny bylo na puťáku vyzvednout balíček
(například v bance, na poště apod.) a doručit jej starostovi.
Úkol všichni zdárně splnili a nechtěně se
namočili do „špinavého obchodu“. Tím se
z nich v podstatě stali mafiáni. Rodiny
postupně začaly pronikat do tajů nové profese,
došlo na loupeže i na nějakou tu vraždu
(pouze v rámci her, na táboře nikdo zbraně
nosit nesměl) a hřbitov se pěkně plnil.
Neminula nás ani slavná prohibice, pašování
aut, casino a další radovánky.
Kritickým okamžikem celého tábora bylo
jeho zakončení. Z morálních důvodů jsme
nechtěli, aby děti odjížděly z tábora jako
bohatí mafiáni s pocitem, že se zločin vyplácí.
Ale ani nápad všechny zatknout a pojmout
návrat z tábora jako transport do vězení se
nám nezdál (přece jenom by děti měly mít
pocit, že nějakým způsobem zvítězily).
Nakonec jsme se rozhodli pro
kompromis. Dva dny před koncem tábora došla poštou každé rodině výzva k dodání soupisu veškerého majetku
bernímu úřadu. Během dvou hodin to samozřejmě nikdo nemohl stihnout a my mohli pokročit dál. Hodinu po
večerce přišla policie, všechny vzbudila,
zatkla a odvedla do vězení (každá rodina šla
spát na nějaké místo v lese). Ráno přišli
bachaři a začali galeje. Donesli snídani - vodu
a chleba, ve kterém naštěstí byla ukryta pilka
na železo. Bachaři se pustili do zadávání
úkolů, které spočívaly v rutinním vězeňském
životě – lepení obálek, tvorba šachových
figurek z chleba, vycházky po dvoře aj.
Během dopoledne během prací všichni
nenápadně přeřezali mříže a odpoledne
uprchli. Na závěr došlo k velké a divoké
přestřelce mezi policií a mafiány, kteří chtěli
alespoň něco zachránit. Policie byla nakonec
poražena, ale dětem stejně nezbylo nic jiného,
než se s potupou a bez majetku vrátit zpět do
rodné Itálie.
Kontakt : [email protected]
19
Toto motto nás zaujalo ve Sborníčku 20. výročí 10.PTO SEVERKA Brno – Řečkovice:
Plno slunce a krásných zážitků na táborech Vám přejí
organizátoři Burzy.
PS. Svoje připomínky k Burze, ale hlavně příspěvky do příštího sborníčku (texty, foto, obrázky) nám můžete
zaslat na adresu: JmKR Pionýra, Burza k LČ, Údolní 58a, P.P. 388, 659 88 Brno, e-mail: [email protected]
Tento i starší sborníčky v elektronické versi najdete na adrese: www.jmpionyr.cz
Foto titulní strana: Hlavolamov, Klub AMD ČR Litomyšl
Vydalo KLUBKO – PVC při JmKR Pionýra Brno ( PVC = Pionýrské vzdělávací centrum)
Zpracovali: Pavel Šimeček, Radek Pokorný
Neprošlo jazykovou úpravou
Brno 2005
20