technika jízdy a metodika výuky lyžování na mono-ski

Transkript

technika jízdy a metodika výuky lyžování na mono-ski
Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta tělesné kultury
TECHNIKA JÍZDY A METODIKA VÝUKY LYŽOVÁNÍ NA MONO-SKI
Diplomová práce
(magisterská)
Autor: Jan Kvasnička, Aplikovaná tělesná výchova
Vedoucí práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D.
Olomouc 2010
Jméno a příjmení: Jan Kvasnička
Název diplomové práce: Technika jízdy a metodika výuky lyžování na mono-ski
Pracoviště: Katedra aplikovaných pohybových aktivit
Vedoucí diplomové práce: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D.
Rok obhajoby diplomové práce: 2010
Abstrakt
Sjezdové lyžování na mono-ski je mladý sport, který v posledních letech zaznamenává velký
rozvoj. Vzhledem k nabízenému druhu kompenzačních pomůcek se mu mohou věnovat i osoby s
vážným tělesným postižením. Ústředním tématem práce je popsat techniku jízdy a metodiku výuky
a zlepšit tak informovanost o tomto sportu. S ohledem na funkční předpoklady lyžařů na mono-ski a
na základě podobnosti s biomechanikou lyžování zdravých byla popsána technika jízdy tak, aby
kopírovala trendy v alpském lyžování. Metodika moderního pojetí jízdy je vypracována s důrazem
na přenositelnost techniky a terminologie do dalších úrovní lyžování a na přehlednost metodického
postupu doplněného o názornou fotodokumentaci. Text je přístupný asistentům a začínajícím
instruktorům, ale také dostatečně podrobný pro zkušené instruktory a trenéry. Informace by mohly
být využívány lyžařskými kluby a oddíly, které průběžně školí stávající i nové instruktory.
Klíčová slova: sjezdové lyžování, mono-ski, sit-ski, technika, metodika, instruktor.
Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.
Author’s first name and surname: Jan Kvasnička
Title of the thesis: Mono-ski technique and methodology for its teaching
Department: Adapted Physical Activity
Supervisor: doc. Mgr. Martin Kudláček, Ph.D.
The year of presentation: 2010
Abstract
Adaptive skiing is a young sport that has seen big progress over last years. Thanks to the type of
compensation equipment even persons with severe functional physical disabilities can practice
mono-ski. Study of relevant literature and observation has shown resemblances in biomechanics of
alpine skiing and mono-ski. The author of this thesis describes a technique for mono-ski that has
taken into account functional conditions of impairment and development trends in alpine skiing.
The methodology assumes that good equipment, mutual cooperation between instructor and a client
are necessary for creating suitable condition for adaptive skiing. The text of the thesis,
supplemented by photographs, presents an easy-to-understand methodology suitable both to
beginning instructors and to broadening the understanding of mono-ski teaching among the more
experienced instructors. The methodology presented in this thesis will be used during the mono-ski
courses.
Keywords: teaching, mono-ski, sit-ski, adaptive skiing, downhill skiing, technique, metodology,
training
I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením doc. Mgr. Martina
Kudláčka, Ph.D., uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké
etiky.
V Olomouci 30.6.2010
……………………………
Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. Mgr. Martinu Kudláčkovi, PhD., za rady, připomínky a
kritiky při tvorbě bakalářské práce, Tomáši Lisému za fotodokumentaci a konzultace, Hance
Malotinové a všem, kteří mi pomáhali při získávání poznatků o problematice.
OBSAH:
1 ÚVOD ............................................................................................................................................... 8 2 PŘEHLED POZNATKŮ ................................................................................................................ 9 2.1 Historie lyžování na mono-ski................................................................................................... 9 2.2 Faktory ovlivňující jízdu na lyžích .......................................................................................... 12 2.2.1 Lyžařská výzbroj.............................................................................................................. 13 2.2.1.1 Charakteristika a popis mono-ski ............................................................................. 13 2.2.1.2 Typy konstrukce mono-ski a výrobci....................................................................... 19 2.2.1.3 Další typy sit-ski ...................................................................................................... 23 2.2.1.4 Stabilizátory ............................................................................................................. 26 2.2.1.5 Lyže .......................................................................................................................... 28 2.2.1.6 Desky ....................................................................................................................... 31 2.2.1.7 Vázání ...................................................................................................................... 32 2.2.2 Lyžařská výstroj ............................................................................................................... 33 2.2.3 Lyžařské prostředí............................................................................................................ 34 2.2.4 Lidské tělo........................................................................................................................ 34 2.2.4.1 Funkční předpoklady - kineziologie jízdy na mono-ski........................................... 35 2.2.4.2 Motorické předpoklady ............................................................................................ 39 2.3 Biomechanické základy jízdy na mono-ski ............................................................................. 40 2.3.1 Síly působící na lyžaře během zatáčení ........................................................................... 40 2.3.2 Těžiště těla ....................................................................................................................... 44 2.3.3 Rovnováha ....................................................................................................................... 46 2.4 Základy lyžařské techniky ....................................................................................................... 49 2.4.1 Druhy oblouků ................................................................................................................. 51 2.4.2 Fáze oblouku .................................................................................................................... 54 3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ............................................................................................................. 55 3.1 Cíl práce................................................................................................................................... 55 3.2 Úkoly a postup práce ............................................................................................................... 55 4 METODIKA .................................................................................................................................. 56 5 VÝSLEDKY ................................................................................................................................... 58 5.1 Technika jízdy na mono-ski .................................................................................................... 58 5.1.1 Anatomie oblouku............................................................................................................ 59 5.1.2 Popis podstatných pohybových prvků ............................................................................. 67 5.2 Metodika výuky lyžování na mono-ski ................................................................................... 79 5.2.1 Všeobecná lyžařská průprava na mono-ski ..................................................................... 79 5.2.1.1 Zahájení výuky ......................................................................................................... 81 5.2.1.2 Indoor aktivity - průpravná cvičení v místnosti ....................................................... 81 5.2.1.3 Outdoor aktivity - průpravná cvičení na sněhu ........................................................ 82 5.2.1.4 Transfery do mono-ski ............................................................................................. 83 5.2.1.5 Popis základní, neutrální polohy .............................................................................. 87 5.2.1.6 Nácvik sklápění stabilizátorů ................................................................................... 89 5.2.1.7 Nácvik pádů a vstávání ............................................................................................ 90 5.2.1.8 Cvičení na místě ....................................................................................................... 97 5.2.1.9 Cvičení v pohybu ................................................................................................... 107 5.2.1.10 Jízda na vleku ....................................................................................................... 111 5.2.1.11 Jízda na sedačkové lanovce.................................................................................. 117 5.2.1.12 Jízda přímo ........................................................................................................... 120 5.2.1.13 Jízda šikmo svahem ............................................................................................. 123 5.2.1.14 Nácvik techniky zatáčení ..................................................................................... 125 5.2.2 Specializovaná lyžařská průprava na mono-ski ............................................................. 128 5.2.2.1 Navazující oblouky ................................................................................................ 128 5.2.2.2 Základní typy oblouků při výuce začátečníků ....................................................... 132 5.2.2.3 Základní problémy výcviku začátečníků ............................................................... 136 5.3 Výsledky anketního šetření ................................................................................................... 138 5.3.1 Základní údaje o instruktorech ...................................................................................... 138 5.3.2 Anketa hodnotící kapitoly techniky jízdy a metodiky výuky na mono-ski ................... 143 5.3.2.1 Výsledky uzavřených odpovědí ............................................................................. 143 5.3.2.2 Odpovědi na otevřené otázky kapitoly technika jízdy na mono-ski ...................... 145 5.3.2.3 Výsledky uzavřených odpovědí ............................................................................. 147 5.3.2.4 Odpovědi na otevřené otázky kapitoly metodika výuky jízdy na mono-ski .......... 148 5.4 Diskuse .................................................................................................................................. 151 6 SOUHRN ...................................................................................................................................... 156 7 SUMMARY.................................................................................................................................. 158 8 ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 159 9 REFERENČNÍ SEZNAM .......................................................................................................... 160 10 PŘÍLOHY .................................................................................................................................. 166 1 ÚVOD
Když jsem se dostal do kolektivu vozíčkářů, snažil jsem se zjistit, jakým způsobem lyžují.
V roce 2002 jsem narazil na publikaci týkající se tohoto tématu. Později jsem zjistil, že je jediná
svého druhu vydaná v České republice. Z informací z knihy Jana Hrušy, Lyžování zdravotně
postižených, lze získat přehled o tom, jak lyžování vozíčkářů vypadá. Avšak jako metodický
materiál tuto knihu použít nelze. Společně se zkušenostmi ze závodního, instruktorského lyžování a
aktivitami spojenými se spolupořádáním začátečnických i pokročilých kurzů, jsem začal aktivně
tvořit metodické postupy a popisovat techniku jízdy pro instruktory mono-ski.
Ve své profesi se aktivně angažuji jako trenér sjezdového lyžování. Mezi úspěchy považuji
členství svých svěřenců v reprezentačních družstvech a jejich úspěchy na mezinárodní scéně, včetně
startů na světových a evropských pohárech a juniorských mistrovství světa. Z praxe ve své kariéře
jsem si uvědomil dosah toho, jak je důležité držet se správné aktuální techniky, metodických a
didaktických postupů při výuce.
Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují jízdu na lyžích, patří materiální podmínky, vnější
prostředí a pohybový systém člověka. A tak jsem se rozhodl sepsat informace o výzbroji lyžaře na
mono-ski, zpracovávat jeho kineziologii jízdy a hledat společné prvky v biomechanice a technice
lyžování stojících a sedících. Teprve komparací praxe se studiem materiálů a funkční individualitou
každého sportovce bylo možné pozorovat a zkoušet přenositelnost techniky zdravých. Správné
pochopení problematiky průjezdu obloukem a načasování podstatných pohybových prvků lyžaře
považuji za zásadní předpoklad pro zkvalitnění výuky. Na popis techniky jízdy nahlížím z pohledu
základních rovin a směrů lidského těla. Jako nezbytné východisko pro popis metodické řady výuky
lyžování na mono-ski, určené pro instruktory považují vycházet z aktuální techniky a lyžařské
terminologie.
8
2 PŘEHLED POZNATKŮ
2.1 Historie lyžování na mono-ski
Základy tohoto netradičního sportu byly položeny v Německu po druhé světové válce. Hruša et
al. (1999), APA VČAS (2005) popisují další vývoj v USA a Kanadě, kde vznikla na přelomu 70. a
80. let první konstrukce sit-ski. První typy mono-ski byly vyrobeny v Německu (International
Paralympic committee, n.d.). V polovině 80. let se dostala technologie do kanady a USA. Peter
Axelson tento typ lyže označovaný jako golf cart zdokonalil a dal mu současnou podobu mono-ski.
Použil běžnou lyži připevněnou k tvarované sedačce. Lyže byla k sedačce připevněna hliníkovými
trubkami a k jízdě se používalo zkrácených holí, které současně plnily funkci stabilizátorů. Později
přikoval na jejich konce krátké lyžičky. Při nájezdech na nerovnosti docházelo k tvrdým nárazům a
pádům, proto připevnil na svůj prototyp systém tlumičů (Axelson, 1988 in Bejdáková 2005).
Obrázek 1. Návrh mono-ski, Hans Olpp, Urach, Heimy Braun, Německo, vyrobeno 1984
Ve Spojených státech to byly Enabling Technologies' Unique, Sunrise Medical's Shadow, and
Dan Fallon's Fallonski. V Evropě jsou dva velcí výrobci mono-ski: Praschberger (Rakousko) a
Tessier (Francie). „V německé literatuře se stala jedním z hlavních titulů kniha „Sport für
Behinderten" (Gencler, 1988), autor však vychází z již zastaralých materiálů“ (APAVČAS, 2005).
Díky popularizaci sportu a dalšímu rozvoji se zde začali vydávat metodické publikace. Jedním z
nejznámějších zdrojů je americký časopis "Sports‘a Spokes". Již zmiňovaný P. Axelson byl častým
autorem příspěvků. Další velice významnou osobností byl Hal O Leary. Ve „Winter Park“
v Coloradu měl nejprve skupinu amputářů, později se stal instruktorem učitelů a začal trénovat
skupinu lyžařů na vrcholové úrovni. V roce 1994 vydal metodickou publikaci „Bold Tracks". O tři
roky později vznikl v USA „Adaptive Manual" (PSIA, 1997), výukový systém a systém zkoušek
pro instruktory, který byl zařazen do státního výukového systému svazu Profesionálních Učitelů
Ameriky (PSIA).
9
Obrázek 2. Návrh mono-ski, Kenneth Paul LaCome, USA (1997)
Závody na mono-ski byly poprvé představeny na programu paralympijských her v roce 1984
v Innsbrucku a součástí paralympijských her se staly až v Naganu 1988 (IPC - alpine skiing, 2010).
Propagátoři zimních sportů pro osoby se zdravotním postižením zaznamenali po paralympijských
hrách příznivé ohlasy. Pomalý rozvoj souvisel s obtížnou dostupností a vybaveností zimních areálů,
s nutností speciální materiální výbavy, s náročností osvojených sportovních dovedností ve smyslu
časovém a technickém.
Obrázek 3. Návrh mono-ski, Michael L. Goodman, USA (1997)
Za začátek sjezdového lyžování vozíčkářů v České republice lze považovat instruktáž D.
Smithové (mistryně Velké Británie). Ta se konala v roce 1992. Představy o lyžování osob
s tělesným postižením přineslo vydání knihy Lyžování zdravotně postižených - Česká škola
(Dostál, 2005). V roce 1992 se konala zimní paralympiáda v Tignes, ze které vedoucí výpravy R.
Gronský dovezl fotografie mono-ski různých výrobců (Cyprys, 2007).
Mezníkem v rozvoji sjezdového lyžování vozíčkářů v České republice byl rok 1993, kdy za
finančního přispění a z iniciativy Univerzity Palackého v Olomouci byla vyrobena první mono-ski v
ČR. „Výrobu zahájil v roce 1993 L. Antoš ve firmě Cromon (Hruša et al., 1999). Sjezdové lyžování
vozíčkářů bylo rozvíjeno nejprve na FTK Olomouc od roku 1992 a na FTVS UK v Praze od roku
1994“ (Hruša et al., 1999, 7).
První organizací, která se v České republice začala věnovat lyžování osob s TP, bylo občanské
sdružení Aplikované pohybové aktivity, volný čas a sport (APAVČAS). Každoročně pořádá
10
rekondiční pobyty pod vedením vyškolených instruktorů. Sdružení úzce spolupracuje s katedrou
Aplikované tělesné výchovy FTK Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí sekce lyžování je
Krista Halamičková, která je oprávněná školit budoucí instruktory. Od roku 2000 se začátečnickými
kurzy zabývá Centrum Paraple v Praze. Každý rok pořádá několik vícedenních kurzů zaměřených
na lyžování začátečníků a mírně pokročilých. Lyžařské kurzy probíhají pod vedením Lenky
Honzátkové a Aleny Jančíkové" Ve spolupráci s ním vznikl v roce 2004 oddíl lyžování SKV Praha.
SKV Praha, který také pomáhá lidem s tělesným postižením v jejich sportovních začátcích a i dále
je podporuje. SKV Praha nabízí rekreační i závodní sport a vedle lyžování nabízí sportovcům na
vozíku i další sportovní aktivity. Pořádá lyžařské kurzy pro začátečníky a pro pokročilé. Také nabízí
zkušeným lyžařům intenzivní trénink jako přípravu na mezinárodní závody. Trenér a vedoucí sekce
lyžování je Tomáš Lisý. Sdružením, které se zabývá výukou lyžování osob s TP je Centrum
handicapovaných lyžařů, o.s. (CHL) sídlící v Janských Lázních. Sdružení realizuje rekreační
lyžování začátečníků, pokročilých i sportovní přípravu lyžařů. Předsedou tohoto sdružení je Marek
Dušek, trenérem Jiří Dostál, hlavní vedoucí týmu Kateřina Dušková.
Na paralympiádě v Turíně 2006 poprvé soutěžili lyžaři sloučeni do tří kategorií: stojící, sedící a
se zrakovým postižením. V předchozích letech bylo kategorií výrazně více a docházelo k tomu, že v
některých bylo startovní pole velmi malé. Po sloučení kategorií obsahuje každá z výše zmíněných
skupin ještě několik podkategorií, členěných podle charakteru a velikosti handicapu. Jednotlivé
podkategorie jsou ohodnoceny koeficienty, na jejichž základě se přepočítává výsledný čas
závodníka. Díky tomuto kroku došlo k zatraktivnění soutěží, protože spolu soupeří více závodníků.
Na velkých mezinárodních závodech není výjimkou např. 60 mono-ski na startu závodu.
Přepočítávání časů dle koeficientů má ale i svá úskalí. Přestože je systém vcelku propracovaný a při
většině závodů funguje vcelku spolehlivě, najdou se případy, kdy mají závodníci v některých
skupinách výhodu. Například při těžkých podmínkách mají výhodu méně postižení sportovci,
protože závodníci s větším handicapem mají často problém závod vůbec dokončit.
11
2.2 Faktory ovlivňující jízdu na lyžích
Lyžování patří mezi sportovní odvětví, ve kterém člověk ke své lokomoci používá nejen svůj
pohybový aparát, ale i lyžařskou výzbroj. Ta se stává nedílnou součástí lyžaře a tvoří s ním jeden
systém - systém lyžař - lyžařská výzbroj. Lyžování je velmi specifické z hlediska stále se měnících
vnějších podmínek. Odehrává se v přírodním prostředí, jehož variabilitu lze více či méně
předpokládat. Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují jízdu na lyžích, patří materiální
podmínky, vnější prostředí a pohybový systém člověka - lidské tělo. Z tohoto pohledu je patrná
úzká souvislost uvnitř sytému lyžař -lyžařská výzbroj (Vodičková, 2008, 16).
Jeden z limitujících faktorů ve sjezdovém lyžování je technika jízdy. P. Chevalier (1998)
vypracoval schéma předpokladů pro optimalizaci techniky. V ní dominuje 5 faktorů, jež pokrývají
nejen osobnostní a motorické předpoklady, ale i reakci prostředí a vlivy moderního materiálního
vybavení.
Obrázek 4. Vlivy působící na lyžařskou techniku (upraveno dle Chevaliera, 1998 in Růžička, 2008,
184)
12
2.2.1 Lyžařská výzbroj
K provozování sjezdového lyžování je nutné specializované a poměrně sofistikované vybavení,
které silně ovlivňuje výkon sportovce. Vybavení se dělí na výzbroj a výstroj. Výzbroj tvoří lyže,
mono-ski, vázání s deskou a stabilizátory. Mezi výstroj se zařazuje oblečení, helma, brýle, rukavice
a další ochranné prvky. Podoba a vlastnosti těchto částí vybavení podléhají obecným normám ISO,
do určité míry jsou definované aktuálním předpisem FIS. Na lyže, desky, vázání a zčásti i mono-ski
je třeba pohlížet jako na součásti určitého funkčního systému, kde pracuje systémem lyže, deska,
vázání, sit-ski a lyžař v permanentní dynamické interakci s prostředím (Sosna, 2008). V České
republice a anglicky mluvících zemích se nejčastěji užívá název mono-ski. Naopak v německy
mluvících zemích se často užívá místo mono-ski název sit-ski. Pod názvem sit-ski existují ve světě
speciálně upravené saně, které se užívají jak pro sjezdové, tak pro klasické lyžování osob
s tělesným postižením. Mezi nejzákladnější typy sit-ski patří mono-ski, dual-ski, bi-ski, kart-ski,
tandem-ski, a. ski-cart. Výčet pomůcek pro lyžování je v této kapitole řazen od vybavení pro lyžaře
s nejmenším handicapem.
2.2.1.1 Charakteristika a popis mono-ski
Mono-ski je sportovní výzbroj, která umožňuje jedinci s tělesným postižením zařadit se mezi
zdravou lyžařskou veřejnost. Jedná se o kompenzační pomůcku. Lze ji charakterizovat jako
specializovanou součást výzbroje sloužící ke komunikaci mezi terénem a pohybovým aparátem
lyžaře. Je součástí systémového řetězce lyže-deska-vázání-mono-ski-lyžař a je první ze dvou
propojení mezi lyží a lyžařem (druhým je vázání s podložkou). Prostřednictvím mono-ski jsou
přenášeny impulsy na lyži, jimiž zásadně ovlivňujeme vlastní jízdu. Mono-ski rozhoduje o
pocitovém komfortu, je tedy důležitým prvkem psychologickým (Sosna, 2008). Lyžařovu jízdu
ovlivňuje více než lyže. Pro stojícího lyžaře bývá větším problémem změna značky bot než lyží,
stejně tomu je i u výměny mono-ski. Význam bot/mono-ski vystihuje slogan: bota/mono-ski může
lyžaře "udělat" nebo zničit (make or break)“ (Sosna, 2008).
Mono-ski by proto měla být vybrána co nejvíce na míru, aby komunikace s terénem byla rychlá a
přesná a přenos sil co nejméně ztrátový. V důsledku ovlivní provedení pohybového prvku, tedy i
vlastní výkon (Sosna, 2008). Bez kvalitní, správně zvolené a dobře upravené a doladěné mono-ski
neexistuje dokonalá rovnováha. S ohledem na charakter postižení je důležité nastaveni
předozadního těžiště posedu. Kdo nesedí vyváženě, bude o získání stability bojovat i za jízdy.
Sjíždění je průběžným usilováním o rovnovážné postavení. Vzniká-li tato dynamická rovnováha už
zde, na začátku kinematického řetězce, není pro její udržení nutné nasazovat velké tělesné partie na
jeho konci (trup, paže). Rovnováha znamená pohybovou úspornost, tedy i šetření sil a psychiky
13
(Sosna, 2008). Před výběrem mono-ski je dobré vyzkoušet co největší počet typů a zvážit, na jaké
výkonnostní úrovni bude mono-lyžař jezdit a jak se jeho kvality budou dále vyvíjet.
Mono-ski je složena z několika základních částí.
1) Sedačka, skořepina, skelet
•
Sedací část
•
Zádová opěrka
•
Fixační popruhy
•
Chránič dolních končetin
2) Nosná konstrukce
•
Konstrukce, rám
•
Opěrka dolních končetin
•
Tažné zařízení pro jízdu na vleku
•
Zařízení pro jízdu na lanovce
•
Hrazda, řidítka
3) Plynokapalinový tlumič
Pro výběr správné mono-ski jsou důležité tyto kritéria:
•
Šíře sedačky
•
Výška zádové opěrky
•
Nastavení fixačních pásů
•
Délka sedačky
•
Velikost rámu
•
Úhel sezení
•
Tlumení
Sedačka, skořepina, skelet
Měla by být tvarována přímo na tělo lyžaře tak, aby bylo zaručeno dobré spojení mezi lyžařem a
lyží. Často se vyrábí každému přímo na míru. Podle požadavků a potřeb se upravuje šířka sedačky,
výška posedu, výška zádové opěrky a umístění sedačky na nosné konstrukci. Sedačky se zhotovují
z laminátu, karbonových a kevlarových vláken.
14
•
Seddací část:
Sedaačka by mělla být příjem
mná a pohoodlná. Pro začátečníka může byt vvolnější, alee nesmí se v ní
přetáčett. Pro sporttovního lyžaře musí býýt těsná a zcela obepíínat tělo. V
Vnější stranaa: laminátoová,
karbonoová nebo kevlarová vrstva tvoořící skelett. Vnitřní strana: můůže být přřipravena pro
p
personaalizaci přesnně na míru jezdce. Je vylepena teepelnou izoolační vrstvoou, vylita na
n míru lyžžaře
nebo vyybavena poodtlakovou vložkou,
v
ktterá přilne k tělu. Vrcholoví i spportovní lyžžaři, kteří mají
m
vlastní mono-ski,
m
p
používají
vyyztužených sedaček naa míru. Napřř. Tessier nnabízí 7 veliikostí sedačček,
6 určenýých pro dosspělé a 1 děttskou.
Obrázekk 5. Sedací část vybaveena tepelnouu izolační vrstvou,
v
tvarrovatelnou vvložkou
•
Záddová opěrkaa:
Zádoová opěrka lze přirovnnat ke komíínu sjezdov
vé boty. Měěla by poskkytovat v ro
ovině sagitáální
progresiivní, přiměřřený a vhoddně brzděnýý odpor po dostatečně dlouhé drázze už od vý
ýchozí polohy,
ale zárooveň vlastnoost, která je pro lyžaře důležitější
d
– eliminace handicapu.
Výškka zádové opěrky:
op
je podobná
p
nebbo vyšší vý
ýšce opěrkyy u vozíku. Podřizuje se výšce lééze,
funkčnoosti a svalovvé síle, stabbilitě a obraatnosti. Čím
m je výška záádové opěrkky vyšší, tím
m se obratnnost
na monoo-ski snižujje.
Obrázekk 6. Různé výšky
v
zádovvých opěrekk
•
Fixxační popruhhy:
Ke skořepině jee podle indivviduální potřeby připev
vněn systém
m popruhů, fixující lyžžaře k sedaččce.
Nahrazuuje nefunkčční svaly a fixuje poloohu trupu. Jeden
J
nebo více popruuhů je na zádové
z
opěrrce.
V oblassti L - páteře je bedernní pás bráníccí tělu před přepadnutíím dopředu a pohyby do
d stran. Daalší
15
5
o-ski. Při páádu
připevnnění přes steehna, případdně přes béérce, záleží na tvaru skkořepiny a stáří mono
slouží k tomu, aby nohy nebo lyžař nevyppadl na zem
m.
Nastaavení a šířkka fixačníchh pásů: Poddle (PSIA, 2008)
2
se fixxační pásy nnastavují tak
k nízko, jakk to
jde, abyy umožňovaaly pohyb dopředu
d
a dozadu
d
a rottační pohybby trupu, alee zároveň je umísťují tak
vysoko,, aby poskyytovali podpporu tam, kde
k je potřeeba. Vyšší léze vyžaddují přídavn
né pásy k leepší
udržení pozice truppu. Podle PS
SIA (2008) jsou Th8 scchopni pohyybovat se doopředu, ale již ne dozaadu.
m limitovvat další doppřední pohyyb v okamžik
ku, kdy by se lyžař již nevrátil zpěět do neutráální
Pás by měl
polohy. Dávejte poozor, abyste jakkoli nelimitovali po
ohyblivost a rozsah pohhybů.
p břicho a stehna
Obrázekk 7. Fixačníí popruhy, přes
•
Chrránič dolnícch končetin::
Tam, kde jsou nohy od kolene
k
dolůů chráněny boxy z růzzných mateeriálů připeevňující se na
konstrukkci mono-skki, se popruuhy přes dollní končetin
ny nepoužívvají.
Klouub: Nachází se mezi seddací a opěrnnou části a umožňuje
u
trrupu pohyb vpřed a vzaad, zároveňň po
sklopenní usnadňujee nasedaní/vvysedaní doo/z mono-sk
ki.
Nosná konstrukce
k
e
Konsstrukce se vyrábí
v
z modderních matteriálů, kterré se vyznaččují vysokouu pevností při
p velmi malé
m
hmotnosti. K výroobě se použžívá nejčastěěji hliník a chrommolybdenové ttrubky chrááněné nátěreem,
eloxovááním
neboo
práškovoou
vypaloovací
barv
vou.
Konsttrukce
moono-ski
vžždy
dovolluje
bezprobblémovou jízdu na vlekku a sedačkoové lanovcee.
•
Poddložky nohoou (stupačkyy):
Stupačka mono-ski poskyttuje ochranuu dolní čássti nohou a chodidel. Výška koleen určuje úhel
ú
o
(záleeží na typu mono-ski), ale ne tak, aby pokrčeené
stehen. Kolena muusí být alesppoň trochu ohnuta
nohy neeumožňovally pohyb truupu dopředuu a dozadu.. Výška je nastavena
n
taak, aby pod
dkolení a zadní
strana stehen
s
bylaa přilnuta k sedačce. Kolena
K
nesm
mí vyčnívaat (hrozí jejjich poraněění, způsobeené
volným
m pohybem).. Dolní konččetiny musíí být položeeny tak, aby nebyly přišškrceny cév
vy zadní straany
16
6
m být takk nízko, jakk je to jen možné, anniž by narážžely na snííh i při plnném
stehna. Nohy by měli
naklopeení do oblouuku a největtším stlačenní tlumiče.
•
Tažžné zařízeníí pro jízdu na
n vleku:
Těchhto zařízení existuje cellá řada. Nejčastěji se u nás vyskytuující je lanoo nebo pásovina připojeena
oboustraanně ke sppeciálnímu zařízení s pojistkou. Pojistka see uvolní zaatáhnutím smyčky vzzad.
Smyčkaa buď visí a lyžař ji muusí na koncci vleku uch
hopit nebo je
j zavlečena celou jízd
du na vlekuu za
ruku. Uvolněním
U
p
pojistky
se zavlečené lano
l
vyvlék
kne z talíře pomy neboo z kotvy. Toto
T
speciáální
zařízeníí s pojistkouu je uchycenno ke konstrrukci v oblaasti nohou.
Vypíínací systém
m Brojírovyy mono-ski funguje naa kuličku, která
k
je na konci lankaa zastrčena do
trubky rámu.
r
Tam
m je pojistkoou chráněnaa a drží přii jízdě na vleku.
v
Stlaččením pojisttky se kuliččka
uvolní a tím se uvoolní i vypínací zařízeníí. Vypínání při jízdě naa vleku je vvětšinou 2x až 3x jištěno.
Tessier nabízí sofisstikovanějšíí systém tažžného zařízeení. Stejně jako
j
systém
m Praschberg
gra je uchyccen
ke konsstrukci, ale liší se systtémem uvollňování karrabin. Dvojiitý bezpečnnostní mech
hanizmus tvvoří
dvě nezzávislá lanaa. Každé z těchto
t
lan drží
d lyžař ve
v svých rukkách a každdým z nich může uvollnit
jinou kaarabinu.
Obrázekk 8. Zařízenní pro jízdu na vleku, Praschberger
P
r
Obrázekk 9. Zařízenní pro jízdu na vleku, Tessier
T
17
7
•
Polloha pro jízzdu na sedaačkové lanovvce:
Konsstrukce moono-ski umoožňuje zveddání sedačk
ky do poloohy, aby byylo možné nasednout na
sedačkoovou lanovkku.
Obrázekk 10. Zdvih mono-ski, Tessier Scaarver
•
Hraazda, řidítkaa
K přiipraveným konstrukcím lze přim
montovat hrrazdu, která pomáhá instruktoro
ovi s udrženním
rovnovááhy. V začáátcích, kdyy má klientt problémy
y s rovnovááhou můžem
me použít hrazdu. Mezi
M
pozitivaa hrazdy pattří vyřešeníí základníchh neduhů jízzdy s dopom
mocí instrukktora za zád
dovou opěrrku.
Ty jsou podle Cyprryse (2007):
•
Zastrkkávání palcců pod skořeepinu
•
Krátkká vzdálenosst mezi instrruktorem a klientem
•
Předkkloněná polooha instrukktora
my lze vyřřešit použitíím řidítek, které lze přřimontovat ke konstru
ukci mono-sski.
Popssané problém
Instrukttor hrazdu snadno
s
uchopí v přirozzené polozee a pro mannipulaci můůže vyvinou
ut větší sílu na
ovládánní mono-ski. Obecně see setkávámee s několika typy:
•
Do tvaru T
•
Do tvaru U
•
Délkoově nastavittelnými
•
Výškoově nastavittelnými
Podle zkušenosttí může být negativem to, že za kliienta
přebírám
me přílišnoou zodpověddnost a činnnosti, které by
zvládl sám.
s
Učení tak nevede k hlavním
mu cíli, k učení
u
samostaatnosti.
Obrázekk 11. Hrazdda (Tessier)
18
8
Plynokapalinový tlumič:
Systém nahrazuje aktivitu dolních končetin zdravého lyžaře. Jeho funkcí je tlumení nerovností,
ale také vertikální pohyb potřebný pro přehranění mezi oblouky. V závislosti na ceně a využití
mono-ski lze použít tlumiče různého kvality provedení. Na závodních mono-ski se používají
kvalitní motocyklové tlumiče ze zádní stavby motocyklů, u levnějších se setkáváme s použitím
cyklistických tlumičů. Tlumič lze nastavit podle váhy, charakteru jízdy sportovce, podle disciplíny i
podle členitosti terénu. Použitím kvalitního plynokapalinového tlumiče lze nastavit roztahování
tlumiče a útlum stlačení, předpětí pružiny, nastavení tlumení komprese low speed, nastavení
tlumení komprese high speed, vyměnitelné pružiny s označením tuhosti pružiny.
Obrázek 12. White Power tlumiče
2.2.1.2 Typy konstrukce mono-ski a výrobci
Existuje několik základních typů lišících se svou konstrukcí (konstrukcí částí pružení a posedu).
Rozdělení dle konstrukce pružící části:
•
Konstrukce pružení bez použití závěsných ramen rámu. Jedná se o základní princip pružení,
kdy je rám sedačky vpředu otočně uložen v konstrukci pevně spojené s kopytem. U tohoto
systému bývá tlumič nejčastěji uložen kolmo na lyži pod sedačkou. Otočný bod pružení je u
tohoto systému uložen výrazně dopředu pod dolními končetinami. Tento systém je často
využíván u amerických výrobců. Charakteristické pro konstrukci je posed s nataženým dolními
končetinami vpřed. Výhodou provedení je velká robustnost a nízká cena. Zásadní nevýhodou je
charakteristika pružení, kdy při propružení dochází k výraznému přenosu těžiště dozadu.
•
Konstrukce pružení pomocí dvou ramen pružení. Při použití složitějšího systému s dvěma
rameny je eliminován nežádoucí přenos těžiště vzad při propršení. Tento systém je využíván
většinou výrobců. Při propružení se těžiště pohybuje kolmo k lyži ve vertikálním směru,
případně lze u některých modelů nastavit charakteristiku, při které dochází k posunu těžiště i
19
opni využívvat předevšším vrcholo
oví závodnníci.
mírrně vzad a vpřed. Totto nastavenní jsou scho
Uloožení tlumiče u této konstrukce
k
bývá blížee horním úcchytům ram
men pružen
ní. Tlumič dle
výrrobců zaujím
má různé polohy
p
šikm
mo vpřed i šikmo vzaad. Dvouraamenné řešeení je výroobci
nejččastěji použžíváno. Pouužívají ho přední
p
výro
obci v Evroppě i Asii. V závodech
h EC a WC
C se
jednná praktickyy o jediný používaný
p
s
systém.
Tento systém jee používán i v dualski.
Pozznámka: Dvvouramennýý systém bývá
b
často aplikován americkým
mi výrobci do
d konstrukkce
prvvního popsaaného typuu s posedem
m s napřímeenými dolnními končettinami dopředu. Uložžení
tlum
miče zůstávvá stejné.
Rozděleení dle poseddu:
•
Am
merické monno-ski. S doolními končeetinami nataaženými dopředu.
•
Evrropští výrobbci. S dolním
mi končetinnami s pokrččenými. Poddle výšky lééze je úhel v kolenníchh
kloubech 90° a míň. Pro lyžaře s vyšší lézí je v Evropě
E
pom
měrně rozšířřený posed s dolními
konnčetinami pookrčenými hodně
h
pod sebe.
•
Asiijští výrobcii konstruují rám tak, abby byl posed
d mezi amerrickými a evropskými.
Výrobcii:
1) Rakkouské monoo-ski - Praschberger
Obrázekk 13. Praschhberger monno-ski
2) Franncouzské mono-ski
m
- Tessier (unisski – leisure, VCF, scarrver, tandem
mski, kartskii)
Obrázekk 14. Tessieer mono-skii, Scarver
20
0
3) Japoonské monoo-ski - Nissiin
Obrázekk 15. Nissinn mono-ski
4) Kannadské monoo-ski – isoski, inclineddesign
Obrázekk 16. Inclineedesigne mono-ski
5) Ameerické monoo-ski:
•
Freeedomfactory (Revolution Pro Comp
C
SS, Mogul
M
Masster, Mogu
ul Master V3,
Moogul Masterr Two Twin--Ski)
•
KB
BG - Kevin Barmble
B
Gooods
•
Strrange (f1)
•
Raddventures Yetti
Y
(HBP, Mischief,
M
All
A Mountainn Racer, Ouutriggers)
•
Haall
•
Groove Innovattions
Obrázekk 17. Freedoomfactory mono-ski
m
21
1
m
Obrázekk18. KBG mono-ski
Obrázekk19. Strange f1 mono.sski
Obrázekk 20. Radveentures Yettti mono-ski
Obrázekk 21. Hall mono-ski
m
Obrázekk 22. Grovee Innovationns
6) Českké mono-skki
Krom
mě výrobkůů Brojíra se ve
v všech přřípadech jed
dná o kopie zahraničnícch výrobců.
•
Brojírr
•
Němeeček
•
Mikullčík
•
Movetechnologiees
22
2
Obrázekk 23. Brojírr mono-ski
Obrázekk 24. Němeček mono-sski
Obrázekk 25. Movettechnologiees mono-skii
Obrázekk 26. Mikullčík mono-sski
2.2.1.3 Další typyy sit-ski
Dual-ski
Lyžoování na dual-ski
d
je určeno proo lyžaře s částečně
postižennými
hornními
konččetinami
a
horší
stranovou
s
rovnovááhou. Dual--ski je konsstrukčně veelmi podobn
ná monoski. Sklládá se ze skořepiny, nosné konnstrukce a dvou
d
lyži
s běžným
m lyžařskýým vázáním
m. „Nosná konstrukcee udržuje
lyže v rovnoběžnéé poloze ve vzdálennosti 15-20
0cm. Při
nakloněění lyžaře do
d strany se zatíží jeddna strana a lyže se
překlopí na hrany“ (Hruša et al.,
a 1999, 311).
Obrázekk 27. Tessieer Dual-ski
23
3
Bi-ski
Lepší stabilitu zajišťuje níže položené těžiště a postavení konstrukce na dvou lyžích. Bi-ski je
zařízení, které umožňuje jízdu na sněhu lidem s postižením horních končetin. Bi-ski tvoří speciální
krátké lyže, cca 130cm dlouhé, které jsou spojeny pomocí dvou držáků se základní konstrukcí, na
kterou je připevněna sedačka a opěrka pro nohy. Vnitřní hrana má odlišný rádius, který je také
nutný z důvodu pevné vzdálenosti lyží a odlišné trajektorie (vnější lyže při zatáčení musí jet oblouk
s větším poloměrem než lyže vnitřní). Při náklonu se díky konstrukci lyží staví obě lyže na patřičné
hrany a zároveň se vnější lyže podsouvá pod vnitřní, čímž je usnadněno naklánění bi-ski. Součástí
konstrukce je zvedák, který umožňuje zvětšení světlé výšky mezi konstrukcí a sedačkou a tím
nasunutí bi-ski na sedačku lanovky. Za lyžařem je umístěn trubkový rám, který chrání klienta při
pádu a zároveň slouží k manipulaci bi-ski a případně ke korekci jízdy doprovodem (Hruša et al.,
1999, 31). Nevýhodou bi-ski je, že není odpružena a všechny nerovnosti se přenáší na tělo lyžaře.
Odpružení by bylo možné vytvořit, ale celá konstrukce bi-ski by se musela zvýšit. Tím by ztratila
svojí vysokou stabilitu. Tažné zařízení je prakticky identické
s mono-ski. Dodatečně může být v zadní části vybavena
přídavnými stabilizátory umístěnými cca 10-15cm nad zemí,
které zabezpečují boční stabilitu. Dalším doplňkem je držadlo
na ruce, které je umístěno mezi stehny. To umožňuje
snadnější ovládání instruktorem bez použití stabilizátorů. Biski je také vyráběna ve verzi pro děti, která je celkově menší
(Cyprys, 2007).
Obrázek 28. Bi-ski
Tandem-ski
Tato konstrukce je pro své vlastnosti určena lidem s tím
nejtěžším stupněm postižení, protože není vyžadována jejich
spolupráce. Veškerá iniciativa spočívá v rukou instruktora, a
proto nejsou potřeba žádné stabilizátory. Co je naprosto
odlišné
od
ostatních
konstrukcí,
je
způsob
vedení
instruktorem. V případě tandem-ski je instruktor na konci lyží
připevněn ve speciálním vázání.
Obrázek 29. Tandem-ski
24
Instruktor nemá lyžařské boty, ale klasické zimní boty. Toto vázání je navíc opatřené brzdou a
vstup a výstup z něj je snadný. Instruktor řídí tandem-ski svým tělem, lyže ovládá pohybem nohou
a konstrukci pomocí řidítek, kterých se drží oběma rukama (Odvárková, 2010).
Kart-ski
Tessier vyrábí pomůcku pro lyžování kvadruplegiků,
paraplegiků či paraparetiků, kteří mají poruchu rovnováhy
v sedu. Jedná se o skořepinovou sedačku, ke které je lyžař
připoután pomocí popruhů. K této sedačce jsou pomocí nosné
konstrukce uchyceny dvě lyže. K uchycení je použito
standardního vázání a k jejich ovládání se používají dvě
páky, které staví lyže do přívratu a na vnitřní hrany. Díky
postavení lyží lze korigovat směr jízdy a rychlost (Cyprys,
2007).
Obrázek 30. Kart-ski
Ski-cart
Ve skandinávských zemích se vyrábí speciální pomůcka pro lyžování kvadruplegiků,
paraplegiků či paraparetiků, kteří mají poruchu rovnováhy v sedu. Jedná se o skořepinovou
sedačku, ke které je lyžař připoután pomocí popruhů. Za hlavou a na nohách je ochranný rám, který
chrání postiženého při převrácení skicartu. Na vrcholu ochranného krytu hlavy se ve
skandinávských zemích při jízdě používá červené výstražné
vlaječky. K této sedačce jsou pomocí nosné konstrukce připojeny
čtyři krátké samostatně stojící lyže délky cca 60-80cm. Zadní i
pření lyže jsou odpružené, napevno upevněné v ose jízdy a lehce
postavené na vnitřní hrany, aby dobře udržovaly směr jízdy. Přední
lyže jsou pomocí pákového mechanizmu otočitelné. Ovládání
předních lyží je možno přizpůsobit podle typu postižení. Lze
ovládat pomocí dvou pák, z nichž každá ovládá jednu lyží nebo
pomocí pedálů. Zatáčení není podmíněno žádným přenášením váhy
(Cyprys, 2007).
Obrázek 31. Ski-cart
25
2.2.1.4 Stabilizátoory
Stabiilizátory poopisuje Hruuša et al. (1999) jako
o krátké frrancouzské hole s kráátkými lyžeemi
připojennými na konnci. Práce stabilizátorů
s
ů v kontaktu
u se sněhem
m nebo bez nněj má za úkol
ú
předevšším
stabilizoovat trup. Slouží
S
k zajišťování roovnováhy, jaako i impulls pro otáčeení trupu a pro rytmizzaci
jízdy. Poloha
P
paží může
m
ovlivnit osu ram
men ve všech
h rovinách a ovlivnit postavení pááteře, posunout
těžiště vpřed
v
i vzadd. Stabilizáttor má dvě důležitě
d
fun
nkce. Jednouu funkcí je sskluz lyžičk
ky a udržovvání
rovnovááhy při jízděě. Druhou funkcí
f
je pooskytování pohybu
p
na rovných
r
terrénech. Dvaa velcí výroobci
mono-skki (Superlitte a Tessier)) tyto dvě fuunkce zajišťťují jinými systémy.
s
•
S
Superlite
a další
d
výrobcci mají dvě polohy lyžžiček, tzv. sklopující
s
see stabilizáto
ory (flip – ski,
s
o
otevřené
– zavřené,
z
beerle – stabillizátory, prro chůzi – pro
p jízdu). Jedna polo
oha slouží pro
p
jíízdu, skloppená polohaa dovoluje odrážení. Aby se zaabránilo poddjíždění staabilizátorů při
o
odpichování
í, bývají pattky z vrchníí strany opaatřeny plechovou destiččkou.
•
S
Stabilizátory
y Tessier mají
m pouze jednu
j
poloh
hu sklopené lyžičky. K odráženíí slouží trn na
spodní stranně a špička lyžičky. Mezi lyžičkou a stabilizáttorem se pouužívá jeden
n otočný čepp.
Obrázekk 32. Superllite stabilizáátory
Obrázekk 33. Tessieer stabilizátoory
26
6
č
Stabiilizátory maají několik částí:
•
Tyčkaa
•
Lyže
•
Madloo, rukojeť
•
Manžžeta k upevnnění paže
•
Čep (kloub)
(k
•
Trn pro vystupovvání z lanovvky Popis čáástí
Obrázekk 34. Popis částí stabiliizátoru
ňů menším. Pro tetrapplegiky jsou
u tyto držaadla
Držaadlo je monntováno v úhlu cca o 15 stupň
tvarovanné. Manžetyy jsou vyroobeny z plasstu, vybaven
ny páskou pro
p pevné oobepnutí ko
olem předlokktí.
Některéé druhy stabbilizátorů jsoou odpruženny z důvodu
u limitace mikro-nárazů
m
ů, přenášejíících se hlavvně
na zápěěstí, loketníí kloub a postupujícíchh výše. Od
dpružení čásstečně předdchází unav
vitelnosti svvalů
předlokktí.
Tessier ke stabbilizátorům
m dodává trn,
t
který slouží k uddržování roovnováhy na
n lanovcee a
k vystuppování. Trnn směřuje sm
měrem dozaadu a je umíístěn tak vysoko, aby lyyže při výsttupu z lanovvky
nedrhlyy o zem.
Obrázekk 35. Zadní trn Tessier stabilizátorrů
Při nedostatečné
n
é síle úchoppu se vyrábbí ortéza, sp
peciální návvlek
na rukaavici, kterýý podporujee slabý vállcový úcho
op a plně tuto
nedostaatečnou sílu flexorů a exxtenzorů přředloktí kom
mpenzuje.
Obrázekk 36. Ortézaa podporujíccí nedostačuující sílu úcchopu
27
7
Délka stabilizátorů:
PSIA (2008) popisuje nastavení délky stabilizátorů tak, že v základní poloze, při uvolněných a
přirozeně natažených loktech, by měly položené lyžičky na sněhu dosahovat rozmezí mezi koleny a
chodidly. U začátečníků mohou být delší, aby poskytovaly větší oporovou bázi a mohou sahat až
k chodidlům. Pokročilí lyžaři si stabilizátory zkracují, ale vždy tak, aby mohli nastupovat na
lanovku. Závodníci mají kratší stabilizátory, které umožňují bližší průjezd okolo bran.
Ševčík (1995) popisuje nastavení délky tak, že když jsou stabilizátory položeny vedle kyčelních
kloubů, měl by být v ramenním a loketním kloubu pravý úhel.
Délka otevřených stabilizátorů v poloze jízdmo by měla být taková, aby se při vzepření
nadlehčila a nadzvednula lyži nad sněhovou podložku.
Úhel nastavení lyžičky:
Úhel mezi stabilizátorem a lyžičkou se liší podle pokročilosti. Při jízdě jsou lyžičky buďto
položeny tak, že je špička ve vzduchu nebo celou plochou na sněhu. Tyto polohy mají vliv na
brzdění stabilizátory. Outdoor for all (2008) nastavuje začátečníkům polohu tak, aby umožňovala
brzdění, ale ne tak, aby lyžař nemohl v této poloze jet skrze brzdný efekt patky stabilizátorů. Čím je
lyžař pokročilejší a terén náročnější, tím je potřeba, aby stabilizátory méně brzdily.
2.2.1.5 Lyže
Mezi lyžemi jsou velké rozdíly. Pro každý druh terénu i styl jízdy se hodí jiné lyže. K základním
kategoriím patří kategorie race (lyže určené pro způsob jízdy podobný stylu závodníků), slalomové
lyže (určené pro jízdu krátkými oblouky), lyže pro obří slalom (lyže určené pro závodní jízdu v
obřím slalomu), race carver (určené pro jízdu dlouhými oblouky), ski cross carver (určené pro
závody ve ski crossu), al1round carver (univerzální carvingové lyže pro širokou lyžařskou
veřejnost), allround lady ski (univerzální lyže pro ženy), easy carver (lyže určené pro začátečníky),
al1 mountain (univerzální lyže na sjezdovku i do terénu), free ride (lyže vhodné pro extrémní
lyžování v terénu) (Vodičková, 2008).
Výběr záleží na:
•
úrovni lyžařských dovedností (zkušenosti a zdatnost lyžaře, předpoklady vývoje, to jestli
je začátečník, expert apod.)
•
terén, ve kterém se bude převážně pohybovat (upravené sjezdovky, freeskiing, jízda
v hlubokém sněhu, boulovitém terénu, newschool)
•
preferovaný charakter jízdy (krátký oblouk, dlouhý oblouk, rychlá nebo pomalejší jízda)
28
Délka lyží:
Snowsport Austria (2007, 211) uvádí délky carvingových lyží:
•
Děti do 10 let do 140 cm dlouhé lyže
•
Děti do 15 let do 160 cm dlouhé lyže
•
Děti nad 15 let a dospělí 160 – 180 cm dlouhé lyže
•
Hrany lyží se podbrušují zespodu mezi 0,5–1° pro
lepší ovladatelnost lyže.
Obrázek 37. Podbroušení hran (Snowsport Austria, 2007)
Na začátky se používají většinou délky 160-180cm s kratším poloměrem. Ideální univerzální
lyže je 170-175, která má radius 12-16m. Vybírá se také samozřejmě podle váhy lyžaře. Čím těžší
je lyžař, tím tvrdší by měla lyže být. Tvrdost lyže by měla být větší z důvodu celé váhy jezdce
pouze na jedné lyži.
Parametry lyží
Z hlediska praxe jsou podstatnými vlastnostmi délka, šířka, rádius, tuhost v ohybu a ve zkrutu,
pružnost, živost, tlumení, životnost a dále specifické jako rychlost a drživost.
Sosna (2008) popisuje tyto vlastnosti lyže:
1) Délka lyží: je dána zejména charakterem jejich použití, podle kterého výrobci své produkty
zařazují do určitých kategorií. V rámci každé kategorie je pak nutný výběr vhodné délky podle
vlastních tělesných proporcí a osobních preferencí.
2) Boční vykrojení lyží, rádius: výraznou měrou ovlivňuje celkový charakter jízdy, zejména
pak poloměr oblouků. Každá kategorie je charakteristická určitým rozsahem rádiusu nabízených
lyží. V rámci kategorie je pak nutný výběr podle vlastních preferencí. Velikost rádiusu lyže je
ovlivněna její délkou. Stejný typ lyží má v různých délkách různý rádius.
Průhyb lyže a její skutečný radius v jízdě záleží na:
• Tuhosti lyže v ohybu i zkrutu
• Vzpruhu lyže
• Na namontované desce
• Hmotnosti lyžaře
• Dynamickém tlaku do lyže
• Úhlu mezi hranou a podložkou
• Rychlosti jízdy
• Stavu podložky – tvrdý, vodivý
29
• Technice jízdy lyžaře
3) Geometrie lyže je určena šířkou lyže ve špičce, středu a na konci a vzájemnými poměry
těchto rozměrů. Celkově širší lyže mají dobré vlastností v hlubokém nebo problematickém
sněhu. Široká špička lyže umožní rychlejší a agresivnější zahájení řezaného oblouku. Široký
konec lyže se bude projevovat silou ve fázi ukončení oblouku. Užší konec lyže pak lépe umožní
případné dokončeni oblouku smykem.
4) Tvrdost lyže ve flexi (ohybu): jedná se o parametr, který udává, jaká síla musí být vyvinuta k
tomu, aby došlo k prohnutí lyže. Podle Sosny (2008) je tuhost v ohybu jedním z nejdůležitějších
parametrů lyže. Ta se v oblouku musí prohnout tak, aby umožnila optimální penetraci (zaříznutí)
hran do podložky a aby přitom podélné rozložení tlaku nebránilo rychlosti a dovolovalo
dynamické ukončení oblouku. Platí pravidlo, že čím „tvrdší" je lyže, tím obtížnější bude její
prohnutí. Zároveň však bude její vedení stabilnější, hlavně na tvrdém povrchu. Čím měkčí je
lyže, tím snáze ji lyžař při jízdě prohne, ale na tvrdém povrchu nebude v oblouku tak stabilní
jako lyže tvrdší. Z toho vyplývá, že lyže měkčí jsou určeny hlavně pro začátečníky a rekreační
lyžaře, sportovní lyžař a závodník sáhne po lyži tvrdší. Při volbě tvrdosti lyže bychom měli
přihlédnout také k hmotnosti jejího uživatele. Čím je lyžař těžší, tím tvrdší lyži by měl volit.
5) Tuhost lyže ve zkrutu, torze:
tento parametr udává, jak obtížně je možné lyži zdeformovat - zkroutit tak, aby její jednotlivé
podélné části - špička, střed, pata nebyly v jedné rovině. Možnost uvést lyži do zkratu je
vlastnost negativní, a proto se výrobci lyži snaží tento jev co nejvíce konstrukčně omezit. V praxi
to znamená, že pokud bude lyže příliš měkká ve zkrutu, lyžař může v oblouku správně uvést
střed lyže pod vázáním na hranu, ale její přední a zadní část budou pokračovat více či méně
naplocho - nedojde k jejich zahranění. Kvalita jízdy, především na tvrdé trati, bude tedy značně
omezena.
6) Pružnost lyže: je vlastnost lyže, která popisuje její živost. Tento parametr musí být v souladu
s fyzickými a technickými schopnostmi závodníka. Pružnost je výslednou vlastností, která je
ovlivněna tlumením. Teoreticky proti sobě stojí dva extrémy, lyže velmi žívá a aktivní a lyže
silně utlumená.
7) Tlumení: Lyže pohybující se určitou rychlostí po nerovném tvrdém terénu je vystavena
vibracím. Konstruktéři lyží vůči nim aplikují selektivní přístup, filtraci: některé ponechávají
působit (napomáhají rychlé plynulé jízdě), jiné potlačují, aby lyží nerozkmitaly příliš a nesnížily
tak její ovladatelnost. Děje se tak nejenom konstrukčními opatřeními uvnitř lyže, ale také
30
přičiněním desek pod vázáním. Více utlumené lyže jsou pro rychlostní disciplíny, naopak
nejživější jsou slalomové lyže.
8) Životnost: lyže je u lyžování na mono-ski velkým zatěžováním zkracována. Je to dáno
zatížením jedné lyže celou váhou soustavy lyžaře. Vezmeme-li v potaz naměřené hodnoty u
stojících závodníků, které dosahují vysokých hodnot (muži 4g, ženy 3,5 g) při rozložené váze
lyžaře mezi dvě lyže, tak podobné nebo větší síly působí pouze na jednu lyži. Proto jsou výše
popsané vlastnosti lyže velice důležité pro životnost materiálu.
9) Držení lyže v oblouku: je funkcí použitých materiálů včetně bočnic a tuhosti lyže ve zkrutu.
Mezi lyžemi jsou velké rozdíly a kvalita lyže výrazně ovlivňuje proces učení i psychický stav
lyžaře.
2.2.1.6 Desky
S nástupem carvingových lyží v polovině 90. let proběhl obrovský vývoj desek všeho druhu.
Během krátké doby se staly běžnou součástí klasické dvojice lyže + vázání. Firemní komplety se
nakonec prosadily. Vlastnosti podložek pod vázáním mají tyto funkce:
•
Selektivní filtrace vibrací (především zkracují čas potřebný k uklidnění rozkmitané lyže).
•
V důsledku změněných pákových poměrů snadnější naklopení lyže na hranu.
•
Dosažení vyššího měrného tlaku na podložku a tedy i lepšího držení lyže.
•
Zvýšení torzní tuhosti lyže ve střední části (zvětšení tloušťky a průřezu nosníku).
•
Možnost diferencovanějšího dávkování tlaku při zahraněné lyži.
•
Možnost vyšší rychlosti průjezdu obloukem.
•
Redukce rizika nežádoucího kontaktu se sněhem.
•
Zlepšená distribuce tlaku do konců lyže (pravidelněji bez výrazného vrcholu v jejím
přetíženém středu), a tedy i zlepšená penetrace celé hrany do podložky s lepší držením a
včasným zakrojením.
•
Možnost cíleně ovlivňovat průhyb celé lyže a eliminovat přílišné vyztužení střední části lyže
napevno montovaným vázáním.
•
-
Oválné otvory v desce a výsledné kluzné uložení na jednom nebo obou koncích.
-
Pružný spojovací můstek předního a zadního dílu desky nebo elastický blok uprostřed.
-
Rozdělení desky na dva zcela samostatné díly.
-
Určitá pružnost v ohybu samotné desky.
Předvrtaný nosič vázání, umožňující i experimenty s předozadním umístěním vázání, rychlou
montáží a demontáží bez nutnosti narušovat integritu lyže případnými dalšími otvory, stejně
jako sladění s příslušným vázáním včetně jeho částečné až úplné integrace.
31
2.2.1.7 Vázání
Základní deska je upevněna do klasického vázání s vysokými vypínacími silami. Kloubně je
deska připojena ke konstrukci. Kvalitní vázání je jednou z nejdůležitějších součástí výzbroje.
Konstrukčně se prosazují především nášlapné patní automaty. Původně starší a v počátcích běžnější
řešení s otočným patním talířem (Marker, Look) v posledních letech ustoupily. Trh je už dlouho
poměrně stabilně rozdělen mezi tradiční známě značky. Ty jsou dnes vesměs vlastnicky propojeny
s výrobci lyží a většina hlavních značek má i svoje vázání. Na rozdíl od lyží je vázání takřka
bezúdržbovým. Hlavní starostí uživatele je průběžná kontrola jeho nepoškozenosti, periodická
kontrola jeho funkčnosti (odborný servis) a správné nastavení vypínacích a přítlačných sil (Sosna,
2008, 118).
Podle Sosny AD (2008, 118) je vázání jako součást příslušného systému mechanické zařízení,
které plní několik základních funkcí:
•
Zprostředkuje komunikaci v rámci daného systému.
•
Speciálním posláním je spojení konstrukce s lyží.
•
Přispívá k tlumení vibrací.
•
Napomáhá cílenému ovlivňování ohybové křivky lyže.
•
Obsahuje permanentně aktivovaný zádržný systém (brzdy), zabraňující volnému pohybu lyže
po svahu.
•
Torzní pevnost, robustnost, odolnost a možnost nastavit vysoké vypínací momenty.
Vázání, které mají malé vypínací síly, nemusí vypínat za jízdy, ale vypínají při manipulaci
s lyžařem, při jeho zvedání po pádech. Vedle vypínacích momentů špičky a paty je třeba nastavit
přítlak paty neboli předpětí. Snowsport Austria (2007) uvádí, že by vázání mělo být minimálně
v rozmezí do DIN 16. Nejčastěji se ale používá vázání do DIN 18 a v některých případech i vyšší,
DIN 24, 30. Pro lyžování na mono-ski se používají stejná vázání jako pro vrcholové lyžování.
„Taková vázání se vyznačují vysokým podílem kovových dílů, širokou pevnou kluznou podložkou
a stupnicí minimálně do DIN 16, častěji 18 a u některých modelů ještě výše, DIN 24, ale i 30“.
Vedle vypínacích momentů špičky a paty hraje důležitou roli i síla, kterou je bota oběma částmi
vázání svírána. Tu je možné na patě vázání nastavit předozadním posunem.
32
2.2.2 Lyžařská výstroj
Přilba
Při současné přeplněnosti sjezdových tratí a způsobu jízdy lyžařů je používání přilby naprostou
nutností. Nebezpečí hrozí z vlastního pádu při jízdě i ze srážky s jiným lyžařem. Stejně důležité
jako nošení přilby je osvojení si pravidel chování na sjezdovkách. Mezinárodní lyžařská federace
kvůli tomu vytvořila desatero bezpečnosti na sjezdovce. Od února 2009 česká legislativa následuje
celosvětový trend a tyto pravidla díky usilovné práci Horské služby ČR zařadila do ČSN. Ve sjezdu
je používaná od roku 1959, postupně se přidávaly další disciplíny, takže je v závodním lyžování
standardem. Povinnost nošení přilby na sjezdovce zatím platí pouze v Itálii pro děti do 14 let. Je
třeba si uvědomit, že odpovídající přilba nás chrání.
Potřebné oblečení
Vzhledem k narušenému cévnímu a nervovému zásobení dolních končetin u plegiků je nutné
dbát na dostatečné termoizolační vlastnosti použitého oblečení. Nejvhodnější je mít na sobě více
vrstev, aby se zabránilo podchlazení a vzniku omrzlin. Vzduchové vrstvy mezi jednotlivými kusy
oděvu chrání před povětrnostními vlivy. V závislosti na teplotě a potřebě lze některou vrstvu
odložit. Dobrou volbou je teplé lyžařské oblečení z prodyšných materiálů, ve kterém nedochází k
nadměrnému pocení. Vrchní vrstva by také měla být odolná vůči vodě. A to i u kalhot, kde dochází
k prosakování roztátého sněhu, který se dostává do skořepiny po pádu. Je nezbytné používat takové
oblečení, které nevytváří nepohodlné záhyby v místech sezení. Různá trička, kraťasy nebo legíny
z termo prádla (Moira, Craft, Litex, Jitex, Klimatex, Odlo, atd.), zadržují teplo, mají schopnost
nasávat pot a propouštět jej do další vrstvy.
Rukavice
Rukavice by měly být dostatečně silné a velikost by měla co nejpřesněji odpovídat ruce. Velikou
výhodou jsou rukavice, které mají vnitřní stranu zpevněnou např. kůží a přesahují přes zápěstí.
Brýle
K základní výbavě lyžaře patří sluneční i lyžařské brýle. Brýle slouží jako ochrana před
slunečním zářením, umožňují lepší viditelnost za špatných světelných a povětrnostních podmínek.
Trh nabízí velké spektrum zorníků, různého zabarvení a propustnosti světla. Neexistuje zorník brýlí,
který by se choval ideálně ve všech podmínkách. Pro naši středoevropskou polohu jsou vhodné
spíše zorníky do průměrných až horších světelných podmínek, tedy zorník ochranného stupně S2
33
(propouští 18-43% viditelného světla). Nejvhodnější je vlastnit jak brýle s rozjasňovacím zorníkem
třídy S1 (43-80 % viditelného světla) až S2 (oranžová, žlutá podle osobní preference) s charakterem
silného tzv. atenuátoru (oslabuje modrou složku světla, zlepšuje vnímání kontrastu v difúzních
podmínkách), tak neutrální (slabý atenuátor až neutrální filtr, S2). Při větší citlivosti a pro lyžování
na ledovci jsou vhodné brýle s tmavším zorníkem třídy S3 (8-18%). Zrcadlové zorníky propouští
málo viditelného světla a jsou choulostivé na životnost. (Sosna, 2008).
2.2.3 Lyžařské prostředí
Počasí je v horských oblastech často proměnlivé, a proto je důležité přizpůsobovat nácvik
techniky jízdy aktuálnímu stavu počasí. Sníh a charakteristika počasí mají velmi výrazný vliv na
skluz lyží. Pro rychlost jízdy na starém sněhu je důležitá především teplota a obsah vody, pro jízdu
na novém sněhu je z hlediska rychlosti důležitá tvrdost sněhové podložky. Vysoké tření a pomalou
jízdu způsobuje nově napadlý prachový sníh s nízkou teplotou a jemný starý sníh kolem teploty 0°C
s vysokým obsahem vody. (Vodičková, 2008). „Každá změna sklonu terénu vyvolává změnu v
soustavě vnějších sil a narušuje rovnovážný stav“ (Vaverka, 1989 in Vodičková, 2008, 20).
„Základním požadavkem při přejezdu terénní nerovnosti je zachování rovnovážného stavu při
minimální ztrátě rychlosti (u závodního lyžování). Snahou lyžaře je minimalizace bezoporové
situace“ (Vodičková, 2008, 20).
2.2.4 Lidské tělo
Lyžování vozíčkářů podléhá několika specifikům. Vedle potřeby speciálních kompenzačních
pomůcek, limitují lyžaře při jízdě snížený pohybový potenciál a poruchy vnímáni a čití. Lidské tělo
má zásadní vliv na veškerou lokomoci realizovanou na lyžích. Lidské tělo je velmi složitý
pohybový systém, který je složen z několika jednodušších systémů. Jednotlivé segmenty těla jsou
spojeny kloubním spojením a tvoří složitý kinematický řetězec, ve kterém jsou ve vzájemné silové
interakci jednotlivé mechanické triády, které se skládají ze svalů, mezilehlých prvků a segmentů.
Svalová činnost je řízena z CNS. Tato vazba je obousměrná. Senzomotorická čidla informují CNS o
velikosti svalového napětí. To umožňuje řízení pohybu. (Vodičková, 2008).
34
2.2.4.1 Funkční předpoklady - kineziologie jízdy na mono-ski.
Lidské tělo je tvořeno kosterně svalovým aparátem a celou řadou jiných orgánových soustav.
Kinetickou komponentou pohybového segmentu páteře jsou především svaly. Svaly pohybující
páteří patří do anatomicky velmi rozdílných skupin. Páteří pohybují jak svaly zádové, tak i břišní a
krční, ale pohybu nebo fixace páteře se může účastnit i bránice atd. Přehled svalových skupin
zúčastněných na pohybu páteře najde zájemce ve standardních učebnicích anatomie nebo
kineziologie (Dylevský et al., 1997, 36).
My se na lidské tělo podíváme z pohledu kineziologie jízdy na mono-ski. Lyžaři mívají silnou
horní polovinu těla a omezený nebo žádný pohyb zbylých částí trupu nebo dolních částí. S výškou
transversální léze míšní souvisí také ztráta citlivosti a čití. Lyžaři na mono-ski by měli být podle
Oregon Adaptive Skiing (2004) schopni používat stabilizátory k přesunům po rovině, ale také
k přesunům špičkou do kopce, který je často nezbytný k nástupu na vlek.
U lyžařů na mono-ski sledujeme tyto činnosti:
•
Sílu paravertebrálního svalstva (předklon v sedu)
•
Velikost rotace trupu (rotace těla s rukama nahoře)
•
Rozsah bočního pohyb (úklon)
•
Sílu horní poloviny těla a horních končetin
•
Sílu stisku
Správná práce horních končetin a hlavy i správná práce lopatky vůči poloze pánve vede ke
správnému postavení páteře a k rozvoji dalších dovedností a techniky. Přes tyto části se snaží
instruktor pozorovat správnou polohu těla v jednotlivých částech oblouku. Správná poloha
segmentů těla vede k cílené technice, tj. pochopení pohybových prvku náklon - zalomení, orientace
- otáčení, krčení - narovnávání (Kvasnička, 2009). Vede k lepší rovnováze, kontrole vedení lyže, ke
kontrole tlaku do hrany a k správným rotačním pohybům. Každý sportovec má různý rozsah
pohybů. Nejobtížnější variantou k učení je rozdílná lateralita funkčních svalů. Toto je nástin
důležitějších svalových skupin, které jsou potřeba k ovlivnění segmentů těla při jízdy na mono-ski.
Poloha hlavy
Jako první učíme klienta pří změně oblouků pohybům očí ve směru jízdy a točit hlavu ve směru
nového oblouku. Poslední obratel by měl být v průběhu jízdy rovnoběžně se svahem, a to i
v obloucích.
Proto
jsou
svaly
krku
pro
jízdu
velice
významné.
Mm.
scaleni,
m.
sternocleidomastoideus, m. longus colli a capitis v opozici s m. trapezius a systémy hlubokého
35
svalstva páteřního udržují hlavu ve vzpřímené poloze, popřípadě při jednostranné aktivitě rotují a
mírně uklánějí hlavu proti svahu, šikmo ke směru jízdy. Dylevský et al. (1997, 35) popisuje:
„V atlatookcipitálním kloubu jsou možné i nepatrné stranové posuny kondylů v jamkách atlasu
(„stranové kývání“), v nepatrném rozsahu asi 20°“.
Poloha trupu
Jak funkce abdominálních svalů, tak i hlubokých svalů zádových je úzce spjatá s výškou léze. Při
přerušení míchy např. v oblasti Th6 je teoreticky svrchní část m. rectus abdominis a m. abdominis
externus stále inervována, ale předklon trupu s vyloučením gravitace je velice omezen.
Předozadní pohyb má společně s náklonem vliv na vyvíjení tlaku do lyže a na vedení lyže. Flexe
trupu však není zcela nezbytná k uskutečnění jízdy na mono-ski. Funkční extenzory zvedají trup
zpět do vzpřímené polohy. Jako kompenzační pomůcka při nedostatečné svalové síle slouží vysoká
zádová opěrka a systém fixačních pásů přes břicho, které udržují trup v optimální poloze. Nestačí-li
ani výše zmíněné pomůcky, můžeme lyžaře fixovat ještě „kšandami“.
Pro jízdu je lateroflexe a rotace trupu podobně důležitá jako práce lopatky. Kromě udržování
stranové rovnováhy mají lateroflexe a rotace vliv na pohybový prvek zalomení (před dosažením
spádnice) - který vede ke snížení těžiště a k postavení lyže více na hranu. Rotace trnů bederních
obratlů, kterou pozorujeme při úklonech, není výsledkem pohybu v meziobratlových kloubech, ale
je důsledkem nestejné výšky zadní a přední části obratle. Tato rotace souvisí s protirotací, ke které
dochází ve fázi aktivního vedení, tedy v zalomení. Rotace má další výrazný vliv na prvek orientace
(děje se na konci oblouku) – který vede k ukončení oblouku, k lepšímu přechodu a jednoduššímu
zahájení nového oblouku.
Hlavními svaly provádějícími lateroflexi jsou m. quadratus lumborum, hluboké svaly zádové na
straně úklonu, šikmé svaly břišní na straně úklonu a m. psoas na straně úklonu.
Hlavními svaly provádějícími rotaci jsou m. obliguus internus abdominis (téže strany), m.
obliguus externus abdominis (protilehlý), hluboké svaly zádové: spinotransversální systém téže
strany, transversospinální systém protilehlé strany, m. latissimus dorsi protilehlé strany.
Poloha pletence horní končetiny
Pro žádoucí funkci vlastní horní končetiny je důležité postavení lopatky, které zajišťují m.
serratus anterior a spinohumerální svaly - m. trapezius, mm. rhomboidei.
36
Pohyby v lopatce:
Lopatka může vykonávat posuvné a otáčivé pohyby. Posuvné pohyby směřují buďto nahoru
(elevace), dolů (deprese), zevně (abdukce, protrakce), k páteři, navnitř (addukce, retrakce). Rotační
pohyby lopatky mění polohu dolního úhlu lopatky a sklon kloubní jamky. Sklon kloubní jamky se
při rotacích mění až o 50° (Dylevský et al., 1997, 38).
Postavení lopatky využíváme při jízdě oboustranně. Při pohybovém prvku zalomení se - na
vnější straně lyžař snaží docílit deprese ramene a deprese lopatky. Hlavními svaly jsou m. trapezius
(dolní - vzestupná část). Na vnitřní straně se snažíme o uvolnění ramene a elevaci lopatky.
Hlavními svaly jsou m. trapezius (horní - sestupné snopce), m. levator scapulae. Při pohybovém
prvku orientace (děje se na konci oblouku) - lyžař provádí depresi lopatky se současnou retrakcí.
Hlavními svaly jsou m. trapezius (příčné snopce), mm. rhomboidei. Při pohybovém prvku náklon
(na začátku oblouku) - lyžař zůstává v poloze přímo, mění se jeho poloha vůči vnějšímu prostředí.
K tomu, aby se mu náklon povedl, musí kromě úklonu hlavy do oblouku taky držet vnitřní rameno
dole. K tomu je za potřebí deprese lopatky na vnitřní straně.
Horní končetiny
Koordinace a síla HKK je pro začátečníky podstatná, neboť právě HKK jsou hlavní výkonnou
složkou v technice lyžovaní. Spolu se stabilizátory zajišťují rovnováhu, brzděni, iniciaci různých
částí oblouku. Činnost HKK je důležitá pro obecnou mobilitu na mono-ski pro přesuny, obraty,
nastupování a vystupování z vleku, nasedání a vysedání z lanovky. Nároky na koordinaci pohybu a
svalovou sílu jsou při mobilitě vyšší než při samotné jízdě. S rozvojem stranové rovnováhy a
techniky se snižuje zatěžování horních končetin a začíná se projevovat zbývající funkce trupového
svalstva. Stabilizátory a paže se pak více používají k balancování, k iniciaci pohybů, které
kontrolují zatížení a vedení lyže a k iniciaci rotační složky.
Pohyby v ramenním kloubu:
Flexi ramenního kloubu vykonávají jako hlavní svaly m. deltoideus (část klavikulární), m.
coracobrachialis a napomáhá m.pectoralis major, m. biceps brachii. Hlavními extenzory jsou
latissimus dorsi, teres major, m. deltoideus (část spinální). Addukci provádí m. pectoralis major, m.
latisimus dorsi, m. teres major, m. teres minor, m. subscapularis a caput longum m. tricipitis. Mezi
nejdůležitější abduktory ramenního kloubu patří m. deltoideus (část akromiální) a m.supraspinatus.
Rotace ramenního kloubu je důležitá pro vedení stabilizátoru a pro změnu jeho směru (stejně
jako rotace předloktí). Pro lyžování jsou tyto pohyby velice důležité. Kontrola stabilizátoru se děje
37
ve všech částech oblouku. V ramenním kloubu zprostředkovávají m. infraspinatus, m. teres minor –
zevní, m. subscapularis, m. teres major, latissimus dorsi a m. pectoralis major – vnitřní rotaci.
Poloha a síla paže je zásadní nejen pro vyrovnávání stability, ale i pro celou techniku jízdy
samotné.
Poloha kloubu loketního
Tyto svaly mají při jízdě především funkci stabilizační, drží zpevněnou horní končetinu
izometrickou kontrakcí, ale zároveň dynamicky reagují na členitost terénu. Úkolem pohybů v
předloktí je vedení stabilizátoru správným směrem.
V kloubu loketním se tedy kromě extenze, flexe odehrává také pronace a supinace. Flexe - m.
brachialis (hluboký sval pažní), m. biceps brachii, m. brachioradialis, povrchní skupina svalů na
palmární straně předloktí. Extenze - m. triceps brachii, m. anconeus. Supinace - m. biceps brachii,
m. supinator. Pronace - m. pronator teres, m. pronator quadratus.
Poloha zápěstí
Úkolem svalů předloktí je fixace zápěstí. Při patologické funkci zmíněných svalů, je možná
kompenzace pomocí zevní pasivní podpory tapovací páskou nebo ortézou. Významnými svaly
ovládající polohu zápěstí jsou m. flexor carpi ulnaris a radialis a m. extensor carpi ulnaris a radialis,
spolupracují jako antagonisté.
Úchop
Lyžař využívá pro správné držení stabilizátoru pevný válcový úchop, který je prováděn mm.
lumbricales, mm. interossei v MP kloubech, m. flexor digitorum superficialis v IP1 a m. flexor
digirotum profundus v IP2. Palec je postaven do opozice, což zajišťuje m. opponens pollicis a m.
flexor pollicis brevis a longus. Úchop stabilizátoru je však možný i bez aktivní flexe prstů, kdy je
nutné aplikovat náhradní pomůcky jako je ortéza určená pro úchop stabilizátoru, neoprenová fixační
„rukavička“ na suchý zip, obinadlo.
38
2.2.4.2 Motorické předpoklady
Pohybové předpoklady sportovce jsou jedny z faktorů, které se podílejí na sportovním výkonu v
lyžování. Z hlediska dosažení výkonů v alpském lyžování jsou významné různé oblasti lidské
motoriky. Především se jedná o kvalitu neuromuskulárních funkcí. Proto je třeba v tréninku rozvíjet
sílu, rychlost, reaktibilitu, koordinaci a uvědomit si problematiku laterality. Pro lyžování je důležitá
optimální kombinace všech zmíněných schopností (Vodičková, 2008).
Obrázek 38. Struktura sportovního výkonu (Dovalil, 2002)
39
2.3 Biomechanické základy jízdy na mono-ski
Při jízdě hovoříme buď o sjíždění nebo o zatáčení. Sjíždění může být realizováno buď po
spádnici nebo se může jednat o jízdu šikmo svahem. Lyžař převážnou většinu jízdy absolvuje v
plynule napojovaných obloucích, kdy hovoříme o zatáčení (Vodičková, 2008).
2.3.1 Síly působící na lyžaře během zatáčení
Během zatáčení nastupují různé síly, aby zajistily dynamickou rovnováhu. Dvě nejdůležitější síly
jsou příčná síla a odstředivá síla. Na počátku oblouku se obě síly nacházejí ve výsledném
rovnovážném stavu. To znamená, že příčná a odstředivá síla mají relativně stejné hodnoty.
V průběhu vedení se tyto hodnoty skládají až ke spádnici. Za spádnicí se příčná a odstředivá síla
sčítají a působí ve stejném směru. To vytváří aktivní vedení (nejdůležitější část oblouku). Ševčík
(1995) píše, že při jízdě na mono-ski mají tyto síly stejný vliv jako na jízdu na lyžích.
Obrázek 39. Síly působící na lyžaře v oblouku (Ševčík, 1995)
Síla je definována jako příčina změny pohybového stavu tělesa a její velikost je dána 2.
Newtonovým zákonem:
F = m . a [N]
F … síla
m … hmotnost
a … zrychlení.
40
Vnitřní síly jsou síly, které vznikají uvnitř pohybového systému lidského těla. Mohou být
pasivní (odpor tkání lidského těla proti zamýšlenému pohybu) a aktivní, které vznikají na základě
svalové kontrakce (ty pákovými mechanismy ovlivňují pohyby segmentů těla a působí na vnější
prostředí). Pasivní síly mají význam především při tlumení vnějších silových rázů, vznikajících při
kontaktu lyžaře s terénem. Pasivní síly jsou dány odporem šlach, vazů, chrupavek, pružností kostí.
Interakce vnitřních a vnějších sil souvisí s pohybovou činností člověka. Působením svalových sil
člověk ovlivňuje velikost vnějších fyzikálních sil, které mění pohybový stav lyžaře (Vodičková,
1992).
Vnější síly jsou síly, které působí z vnějšího prostředí na pohybový systém člověka (síly
působící na lyžaře během zatáčení). Nazývají se silami fyzikálními. Patří k nim tíhová síla, tření,
síly působící při pohybu v prostředí (síly statické: tlak, vztlak a síly dynamické: odpor prostředí,
vztlak), reakční síly, odstředivá nebo dostředivá síla, setrvačná síla.
Soustava vnějších sil je skupina fyzikálních sil, které působí v daném okamžiku a v daném
prostředí na lyžaře současně. Soustava vnějších sil je při lyžování značně proměnlivá. Při jízdě se
mění množství působících sil, jejich velikost i směr.
Interakce vnitřních a vnějších sil souvisí s pohybovou činností člověka. Působením svalových
sil člověk ovlivňuje velikost vnějších fyzikálních sil, které mění pohybový stav lyžaře.
Vaverka (1992) popisuje základní zásadu tak, že změna pohybového stavu (rychlosti pohybu) je
vždy způsobena vnějšími silami. Lyžař může velikost některých vnějších sil (např. aerodynamické
síly, reakční síly, tření) ovlivnit pohybovou činností, tj. působením svalových sil. Účelný a efektivní
pohyb lyžaře se vyznačuje optimální interakcí pohybového aparátu s vnějším prostředím, která vede
k správnému splnění pohybového úkolu.
Tíhová síla G působí neustále na všechny segmenty těla, je základní vnější silou. Její velikost je
dána součinem hmotnosti lyžaře (m) a tíhového zrychlení (g = 9,81 m/s²). Tíhovou sílu lze rozložit
s ohledem na sklon svahu do dvou směrů. Jedná se o složku F1, která působí ve směru svahu a je
příčinou pohybu lyžaře a o složku F2, která působí kolmo k povrchu a ovlivňuje tlak na podložku v
místě interakce pohybového aparátu se sněhem. Tlak složky síly F2 je přenášen prostřednictvím lyží
na podložku a je rozložen do plochy skluznic lyží.
41
Obrázek 40. Působení gravitační síly v oblouku (Professional Ski Instructors of America, 2008)
Tření vzniká při kontaktu dvou těles, které se vůči sobě pohybují. V lyžování se setkáváme
především s třením smykovým, které působí v místě kontaktu lyže s terénem, valivé tření vzniká při
jízdě hlubokým sněhem (Vodičková, 2008). Základní vliv na úroveň tření má konstrukce lyže. Pro
konstrukci mono-ski se používá sériově vyráběná lyže. Znamená to, že má stejné parametry jako
lyže ostatní. Z hlediska zatáčení má značný význam působiště výslednice třecích sil. Při přímé jízdě
leží tření a síly lyžaře v jedné ose. Při jízdě v oblouku se vychýlí z jedné přímky a vzniká otáčivý
účinek, který lyži rotuje ve směru oblouku (Ševčík, 1995).
Velikost smykového tření je vyjádřena vzorcem:
Součinitel tření závisí na kvalitě třecích se ploch, kvalitě sněhu a rychlosti jízdy. Kolmý tlak
závisí na sklonu svahu, ploše podstavy, konstrukci lyží a pohybových akcí lyžaře (Vodičková,
2008).
Aerodynamické síly vznikají při pohybu lyžaře v prostředí. Ve sjezdovém lyžování má zásadní
význam síla odporu prostředí, působící proti směru pohybu. Velikost ovlivňuje především velikost
42
l
na sm
měr jízdy, která
k
je u ly
yžaře na moono-ski prakkticky stálá a neměnnáá na
kolméhoo průmětu lyžaře
rozdíl od
o zdravého lyžaře.
Reakkční síla půůsobí na lyžžaře vlivem
m změny skllonu terénu. Je rozhoddující vnějšíí silou, která v
případě tuhých tělees je podle 3. Newtonoova zákona stejně velkká jako síla akční, avšaak orientováána
opačným
m směrem. U systému lyžař - lyže je situacee poněkud komplikovan
k
nější, neboťť lidský apaarát
se nechová jako tuuhé těleso a navíc může produkov
vat vnitřní - svalovou ssílu. Hlavní úloha reakkční
mpenzaci půůsobení tíhhové síly a stabilizace postoje. L
Lyžař se běh
hem své jízzdy
síly spoočívá v kom
dostáváá do situací, kdy musí provádět
p
jeednak intuitiivní silové akce a jednnak volní po
ohybové akkce,
díky nim
mž, řeší koonkrétní pohhybový úkool. V průběh
hu obloukuu dochází k řadě impaaktních situaací,
kdy se prudce měnní zatížení lyží
l
(Vodiččková, 2009
9). V důsleddku najetí nna terénní vlnu
v
působí na
akci reaakce tzv. rázová
r
síla. Lyžař je nucen se s působením
m rázovýchh sil vyrovn
nat předevšším
změnouu napětí dolních končeetin. U lyžařů na mon
no-ski, kteřří tuto možžnost nemajjí je využívván
systém tlumičů a pérování. Podle
P
členiitosti terénu
u nebo závvodní discipplíny lze výšku
v
a tuhhost
nastavitt. Tímto tluumičem nellze úplně nahradit
n
fun
nkci svalovvého systém
mu, a proto
o je vhodněější
využívaat pro lyžovvání upravené svahy bez náhlých terénních vln.
v Lyžaři na mono-sski mají meenší
možnossti s vyrovnááváním vněějších sil a udržováním
u
m rovnováhyy z důvodu jjízdy na jed
dné lyži. Proto
při jízděě využívají dvou stabiliizátorů, s jeejichž pomo
ocí toto silovvé působeníí částečně eliminují.
Odstředdivá síla vznniká při křivvočarých poohybech. S tímto
t
pojmeem úzce souuvisí dostřeedivá síla. Obě
O
síly půssobí současnně a jsou steejně velké, leží
l v jedné vektorové přímce
p
am
mají opačný směr.
s
Velikkost odstředdivé síly je dána
d
vzorceem:
Z uvvedeného vzztahu vyplýývá, že se zvyšující
z
see hmotnostíí lyžaře, s rrostoucí rycchlostí jízdyy a
zmenšuj
ujícím se pooloměrem oblouku
o
narrůstá odstřed
divá síla. V lyžování llze schematticky rozčleenit
působenní odstředivvých a dosttředivých siil ve směru
u vertikálním
m a horizontálním. Jee důležité, aby
a
výslednnice dostřediivé a tíhovéé síly v zájm
mu zachován
ní rovnováhhy procházeela bodem opory.
o
Při jízzdě
na hraně dominují vnější síly a autokinettika lyží. Mono-lyžař
M
s
svými
lokom
močními po
ohyby hornních
končetinn iniciuje přříslušné meechanismy pro
p zatáčeníí. To je dosaahováno vykkloněním těěla do oblouuku
a postavvením lyže na hraně (Ševčík,1995, 47). Odsstředivá sílaa neklade u mono-lyžaaře tak vysooké
nároky na silovouu kapacitu lyžaře jednnak při přímé jízdě, kdy
k
lyžař překonává různé terénnní
43
3
nerovnosti ani při jízdě v oblouku, kdy tlaky lyží na podložku nejsou na jednotlivých končetinách
diferencované, ale působí na lyžařův sed.
Setrvačná síla vzniká na základě 1. Newtonova zákona. Těleso se brání proti změně rychlosti
setrvačnou silou, která působí proti směru změny rychlosti.
2.3.2 Těžiště těla
Příbramský (1999) popisuje těžiště těla teoretický hmotný bod, kterým prochází výslednice
všech tíhových sil působících na jednotlivé segmenty těla. Pro lyžování je těžiště těla velice
důležitou složkou. Potřebné vlastnosti lyže jsou využitelné pouze tehdy, je-li těžiště lyžaře umístěno
tam, kde má být. Lyžař předozadním posunem těžiště těla může regulovat rozložení tlaku a
ovlivňuje skluzové vlastnosti, tření.
Rozložení tlaku lyže na podložku:
Těžiště mono-lyžařů je níže a v závislosti na typu mono-ski, je ve srovnání se stojícími při
stejném připevnění vázání na lyži více vzadu. Americké mono-ski obecně, mají posed více vzadu
než rakouské a francouzské. Posun těžiště se projeví změnou jízdních vlastností lyže. Proto podle
PSIA (2008) by se v rámci nastavení mono-ski pro klienta měl provést tzv. Dowel test, který
spočívá ve správném nastavení lyže. Pokud je průmět těžiště posunutý vůči montážnímu středu lyže
více vzadu, lyže méně točí, je s ní problematické zahájit oblouk. Na druhou stranu je lyže klidnější a
ve větší rychlosti více stabilní (např. americké, Nissin). Pro výuku jsou tyto vlastnosti nechtěné.
Dowel test:
PSIA (2008), SFA Template (2008) popisují metodiku správného nastavení montážního středu
lyže s průmětem těžiště na dolním nosníku mono-ski. Těžiště těla a střed lyže by měly být, pro
nejlepší ovládání lyží, nad sebou. Proto je rozložení tlaku lyže na podložku podobné.
44
Obrázek 41. Rozložení tlaku lyže na podložku (Vaverka, 2008 in Alpské disciplíny)
Obrázek 42. Pohyb v předozadním směru v souvislosti se zatížením lyží (Vodičková, 2008)
Obrázek 43. Lokalizace zatížení lyže v průběhu oblouku (Snowsport Austria, 2007)
45
2.3.3 Rovnováha
Jízda na lyžích se provádí ve specifických podmínkách se specifickou skladbou působících sil při
neustále se měnících vnějších podmínkách. V podstatě lze rozlišit soustavy sil působící v oporové a
bezoporové situaci. Oporová situace je dána kontaktem lyžaře s podložkou a působením reakční síly
a tření. Bezoporová situace vzniká při přerušení kontaktu mezi lyží a podložkou, jedná se o letovou
fázi, kdy přestává působit reakční síla a tření. Pohyb je ovlivněn tíhovou sílou a aerodynamickými
silami. Velmi častým pojmem v lyžování je rovnováha, jejíž obecná definice vychází ze dvou
základních podmínek:
•
algebraický součet pravoúhlých průměrů všech sil do dvou směrů se musí rovnat nule;
•
algebraický součet momentů všech sil se musí rovnat nule
Rovnováhu rozdělujeme na statickou a dynamickou. Statická spočívá v udržování těžiště nad
místem opory, pro dynamickou rovnováhu je typické vychýlení těžiště mimo místo opory. Při
lyžování hovoříme nejčastěji o dynamické rovnováze (rovnováze za pohybu) a z hlediska soustavy
působících sil hovoříme o rovnováze v oporové nebo bezoporové situaci (Vodičková, 2008).
Nácvik dynamické rovnováhy je ve výuce lyžování na mono-ski zásadní dovedností a základním
pilířem. V průběhu jízdy se na ni kladou neustále velké nároky. Lyžař zachovává rovnováhu,
jestliže při jízdě udržuje odpovídající postavení těla a nepřeruší jízdu pádem. Základním
předpokladem pro udržení rovnováhy je přirozený, uvolněný postoj, který umožňuje nepřetržitě
udržovat rovnováhu v závislosti na měnící se rychlosti a terénu. Tělo se neustále pohybuje
v závislosti na měnícím se terénu, proto receptory neustále vyhodnocují informace o poloze těla a
na jejich základě pak upravují polohu těla. Na sjezdaře jsou kladeny vysoké nároky na okamžité
řešení v oblasti činnostního myšlení a motorických operací na určitý podnět. Na senzomotorických
operacích souvisejících s udržováním rovnováhy se podílejí zrakové, sluchové, vestibulární a
kinestetické analyzátory. Proto pro udržení rovnováhy je v sjezdovém lyžování velmi důležitá
viditelnost (Hlačík, 2006, 17, 18).
V neposlední řadě se mohou projevit rizikové faktory instability v tom smyslu, že člověk falešně
vnímá sám sebe. Může dojít k selhání kinestetického čití, mohou se vyskytnout biologické
problémy apod. Z toho pak plyne, že člověk veškeré podněty špatně zpracuje a vydává špatné
pokyny. Všechny uvedené rizikové faktory mohou vystupovat na úrovni malých parciálních poruch,
jejichž kumulace může být stěžejní příčinou poruchy stability (Vodičková, 2008 in Jandová, 2000).
Při jízdě v obloucích platí, že výslednice odstředivé síly F a kolmé složky tíhové síly musí
procházet podstavou. Rovnováha je teoreticky zachována jestliže průmět výsledné síly FAK (akční
síla) prochází touto soustavou. Je důležité, aby FAK působila v co největší blízkosti hrany lyže. To
se pak promítá vysokým tlakem na vnitřní hranu, který zajišťuje vznik reakce opory (hrana se
46
zařezává do podložky). „U lyžařů na mono-ski je snaha, aby FAK působila ve vnitřní hraně lyže a
došlo tím k minimalizaci použití stabilizátorů“ (Ševčík, 1995, 50).
Význam paží pro rovnováhu
U začátečníků je význam paží v závislosti s rovnováhou dominující. Hlavním pohybovým
úkolem paží je stabilizátory zachytit a zpomalit počínající nerovnovážný stav. Děje se tak zvýšením
svalové síly v oblasti tohoto segmentu. Pokud je moment této síly větší než moment síly opačně
působící, dojde k návratu do rovnovážné polohy. Podmínka rovnováhy je zachována v situaci, kdy
kolmá složka síly F2 prochází podstavou“ (Ševčík, 1995). U lyžařů na mono-ski je šířka podstavy o
polovinu menší, proto i stabilita lyžaře se snižuje na polovinu. To je hlavní důvod používání
stabilizátorů, které zvyšují rovnováhu lyžaře. Stabilizátory je možno používat kontinuálně a
prodloužit působení sil k vyrovnání rovnováhy. Výška umístění sedačky, a tím i těžiště je
individuální, má vliv na rovnováhu. Záleží na stupni postižení a vyspělosti lyžaře. Nejčastějším
mechanismem porušení rovnováhy je příliš velký náklon a vnější silový podmět. U začátečníků i
pokročilých lyžařů je pletenec ramenní často přetěžován a namáhán. Vhodnou formou jak předejít
zranění je zaměřit se na posílení svalových systémů v oblasti ramene.
Obrázek 44. Význam paží pro rovnováhu (Ševčík, 1995)
47
Měnící se sklon svahu, tření a odpor prostředí mají vliv na předozadní rovnováhu. V situaci
tlumení rázových sil je třeba zaujmout polohu trupu více vzad za účelem udržení polohy. Mezními
polohami naklonění těla do nové polohy jsou průměty tíhové síly více mimo lyži k trajektorii
stabilizátoru, kdy svalová síla horních končetin neudrží zatížení. V takovém případě dochází k pádu
na bok. Pro lyžaře na mono-ski jsou kladeny větší nároky na rovnováhu ve frontální rovině. „Aby
byl lyžař schopen udržet rovnováhu, musí zaujímat specifické postoje a polohy odpovídající dané
situaci. Správný postoj je takový, který umožňuje okamžitou reakci vedoucí k udržení rovnováhy ve
všech směrech“ (Hlačík, 2006, 18).
Obrázek 45. Rozšíření báze opory o stabilizátor
48
2.4 Základy lyžařské techniky
Lidské tělo tvoří velmi složitý pohybový systém, složený z jednodušších subsystémů.
Nejjednodušším hybným elementem pohybového aparátu je mechanická triáda, která se skládá ze
svalů, mezilehlých prvků a segmentů. Sval produkuje vnitřní sílu, která pomocí pákového systému
působí na segment a prostřednictvím segmentu působí na vnější prostředí, resp. na další segmenty
těla. Vzájemným propojením jednotlivých segmentů pomocí kloubních spojení se vytváří velmi
složitý kinematický řetězec, v němž jsou jednotlivé mechanické triády ve vzájemných silových
interakcích (Vaverka, 1992). Pohyb lyžaře se vyznačuje značnou prostorovou rozmanitostí, která je
dána velkým spektrem pohybových akcí, značným rozsahem variability vnějších fyzikálních
podmínek (členitost terénu, měnící se rychlost, variabilita sněhových podmínek) a složitostí stavby
a funkcí hybného systému lidského těla. Pohyby a postoje specifické pro sjezdové lyžování jsou
vykonány ve všech směrech a jsou základem pro realizaci pohybových dovednosti.
1. Vertikální pohyb
2. Horizontální pohyb
3. Kombinace pohybů v těchto rovinách:
•
Pohyby v rovině frontální
•
Pohyby v rovině transversální
•
Pohyby v rovině sagitální
Obrázek 46. Roviny lidského těla
Příbramský (1999) pod pojmem sportovní technika rozumí hlavně z praxe odvozený postup,
který určuje, jak co nejúčelněji a co nejekonomičtěji řešit určité pohybové úkoly. Technika
sportovní disciplíny odpovídá tzv. ideálnímu motorickému typu. Každý jedinec má však svoje
charakteristické pohybové znaky, které techniku jízdy vždy modifikují. Technika pak odpovídá
jezdcovým individuálním předpokladům. Pro lyžaře na mono-ski z toho vyplívá, že je nutno
rozvíjet výuku podle jeho výjimečnosti. Pod pojmem technika Dovalil (2002) rozumí nejvýhodnější
řešení pohybového úkolu v konkrétní terénní situaci. Řešení pohybových úkolů se uskutečňuje
skladbou pohybových prvků v prostoru a v čase. Základ techniky tvoří základní lyžařské pohybové
dovednosti, které jsou základními stavebními kameny oblouků v základní i vrcholné formě
provedení. Procházejí všemi etapami nácviku techniky a jsou doplněny rozšiřujícími pohybovými
49
dovednostmi, které na ně navazují. Lyžařské dovednosti se prolínají ve všech variantách lyžování.
Umožňují zvládnout jízdu v proměnlivých sněhových, terénních i závodních podmínkách. Cesta ke
sportovně technické dokonalosti je ovlivněna výchozí úrovní techniky a pohybovou zkušeností.
Tzn., sportuje-li tělesně postižený před úrazem má větší potencionál k rychlejšímu učení na monoski. Ukazuje se, že koordinačně lépe připravení sportovci se rychleji naučí správné provádění
pohybu, než ti, kteří disponují menším pohybovým repertoárem. Ve výuce techniky lyžování jde o
to, aby se pohybový projev přibližoval cílené představě. Přitom se musí volit individuální přístup a
výuku podřizovat vývojovému stupni sportovce.
Faktory techniky
Lyžování patří mezi sportovní odvětví, ve kterém člověk ke své lokomoci používá nejen svůj
pohybový aparát, ale i lyžařskou výzbroj. Ta se stává nedílnou součástí lyžaře a tvoří s ním jeden
systém. Lyžování je velmi specifické z hlediska nestále se měnících vnějších podmínek. Je velice
důležité zmínit, že pro sportovce po úrazech páteře, při různých míšních lézích, nejsme schopni
docílit stejných výsledků. Proto technické provedení vždy vychází především z možností ovládat
své tělo. Podle Vodičkové (2008, 54) „to jsou především obecné schopnosti, morfologické
předpoklady, funkční předpoklady a psychické předpoklady“.
Pro nácvik optimální techniky jízdy je velmi vhodný trénink ve variabilních podmínkách, kterým
se lyžař naučí přizpůsobit. Variabilita podmínek je jedním z hlavních předpokladů, které se podílejí
na úrovni a růstu techniky. Vedle obecných schopností patří k dalším faktorům techniky specifické
schopnosti. To jsou schopnosti, které byly tréninkovým procesem více rozvinuté, a dále ty
schopnosti, které byly nově získané a vycházejí z požadavků, kladených na sjezdaře. Ze
specifických schopností lyžaře jsou nejdůležitější přizpůsobivost a plastičnost pohybových struktur.
K základním patří síla, která se projevuje jako síla statická, dynamická a výbušná, dále rychlost rychlost reakce, vytrvalost speciální, rychlostní a silová, všeobecná a speciální obratnost, statická a
dynamická pohyblivost.) (Vodičková, 2008, 54, 55).
Pro lyžování na mono-ski se podle PSIA (2008) jeví jako nejdůležitější
•
Udržení rovnováhy: statické, dynamické
•
Kontrola postavení lyže na hranu a její vedení (smýkaní, řezání)
•
Kontrola tlaku do lyže
•
Rotační pohyby hlavy, trupu a stabilizátorů
50
Cílem je umět v každé situaci provádět ty správné pohyby. To vše pod vlivem času, prostoru a
síly. Požadavky jsou kladeny na vysokou schopnost reakce a přizpůsobení se na každou situaci.
Dále je nutné nacvičovat vysokou pohybovou citlivost a vnímavost (Příbramský, 1999). Pro růst
techniky jsou také důležité volní vlastnosti, pokud jsou na odpovídající úrovni z hlediska
požadavků lyžování. Rozhodující je překonávání strachu, umění se včas a správně rozhodnout,
schopnost nést určitý stupeň rizika. Z hlediska fyziologického a speciálních funkčních předpokladů
jsou kladeny při lyžování nároky na výkonnostní kapacitu srdce a oběhového systému a na látkovou
výměnu. Rozvojem carvingového lyžování - použitím lyží s větším bočním krojením a kratších
délek - se významně zjednodušil princip zatáčení. S tím také souvisí zjednodušení pohledu na
výuku zatáčení, začátečníci se učí dříve a snadněji lyžovat než tomu bylo na klasických lyžích
(Vodičková, 2008, 55).
2.4.1 Druhy oblouků
Pro rozlišení druhů oblouků je možné použít hned několik kritérií. Podle úhlu hranění (podle
podílu smyku) se rozeznávají dva hlavní typy oblouků:
•
oblouky řezané
•
oblouky smykové
Obrázek 47. Trajektorie těžiště a lyže smýkaného a carvingového oblouku (upraveno podle Le
Master, 2009)
Dalším kritériem dělení oblouků je jejich poloměr neboli rádius. Pod pojmem poloměr oblouku
rozumíme vzdálenost lyžaře od myšleného středu otáčení. Dle tohoto hlediska dělíme oblouky na:
•
krátké (rádius cca 5 - 8 m);
•
střední (rádius cca 12 - 15 m);
•
dlouhé (rádius cca 20 a více metrů).
51
Obrázek 48. Vliv míry hranění na poloměru oblouku (Maršík, 2005)
Dalším kritériem dělení oblouků je směr jízdy v oblouku a úhel oblouku. Ten je dán dvěma
směry. Směrem, kterým jede lyžař při nájezdu do oblouku a směrem, kterým z oblouku vyjíždí. Dle
tohoto hlediska rozlišujeme oblouky:
•
otevřené - oblouky jeté při spádnici;
•
zavřené - oblouky jeté více k vrstevnici.
Graf 1. Rádius oblouku v závislosti na úhlu hranění při rozdílně krojených lyžích (Chevalier (n.d.))
Carvingová geometrie lyže umožňuje provézt oblouky s kratším poloměrem s minimální úrovní
smyku i při podstatně nižší rychlosti. Vyšší autokinetika náčiní se odráží na technice jízdy
v obloucích efektivnějším využitím tlaku do hran. Při napojovaných obloucích je nižší ztráta
rychlosti vlivem řízeného či doprovodného smyku.
52
Obrázekk 49. Trajekktorie oblouuku (Vodičkková, 2008 str.
s 71 - uprraveno podle Supej, Ku
ugovnik &
Němec, 2003)
Síla a moment kmitání
k
a hrranění vyžaaduje vyšší nervosvalov
n
vé schopnossti lyžaře prro tradiční lyži
l
než pro carvingovoou lyži. Tzvv. smýknutíí bylo patrn
né během inniciace obloouku i ve veedení oblouuku.
Smýknuutí často vyuužívají pokrročilí sjezdaaři během in
niciační fázze při řešeníí časoprosto
orové tísně. Ve
fázi veddení obloukku se již snnaží smýkáání eliminov
vat, neboť zapříčiňujee zvýšené tření
t
a snížžení
rychlostti.
Polom
měr zakřiveení obloukuu je tedy závvislý na třecch základnícch faktorechh:
•
carvingovvém tvaru lyže
l
a její pružnosti (se vzrůsttajícím krojjením lyže se zmenšuje
poloměr oblouku);
o
•
úhlu postaavení lyže na
n hranu (see vzrůstajícíím úhlem hrranění se zm
menšuje polloměr oblouuku
a naopak);
•
tlaku vyvííjeného kolm
mo na plochhu lyže (náárůst tlaku způsobuje
z
pprohnutí lyžže a zvyšujee se
zakřivení oblouku).
Zahrraněná lyže přechází poo jízdě šikm
mo přes plochu skluznicce na budouucí vnitřní hrranu lyže.
53
3
2.4.2 Fáze oblouku
Oblouk se rozděluje podle různých škol na různé části.
Česká škola lyžování dělí oblouk na:
•
Fáze zahájení
•
Fáze vedení
•
Fáze ukončení
•
Fázi přechodovou mezi oblouky
Chevalier (1998) dělí oblouky takto
•
Fáze zahájení
•
Fáze pasivního vedení
•
Fáze aktivního vedení¨
Ron LeMaster (2009) zastupující americkou školu dělí oblouk na 4 fáze.
•
Fáze iniciace oblouku
•
Fáze kontroly
•
Fáze dokončení oblouku
•
Fáze přechodová
Dalším dělení oblouku je podle Moellera:
•
Fáze iniciace
•
Fáze do spádnice
•
Fáze za spádnicí
Obrázek 50. Fáze paralelního oblouku dle Moellera et al. (Vodičková, 2008 in press)
Snowsport Austria (2007) dělí oblouk na:
•
Přípravnou fázi
•
Hlavní fázi
•
Fázi ukončení
Obrázek 51. Fáze oblouku podle (upraveno podle Snowsport Austria, 2007)
54
3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE
3.1 Cíl práce
Cílem práce je popsat techniku jízdy na mono-ski a vytvořit metodický postup pro výuku
lyžování na mono-ski.
3.2 Úkoly a postup práce
•
Shromáždit a nastudovat materiály týkající se nejaktuálnější techniky lyžování
stojících pro její následnou transformaci na techniku jízdy na mono-ski.
•
Vypracovat metodický postup s ohledem na aktuální techniku v alpských disciplínách.
•
Zpracovat fotodokumentaci podstatných pohybových prvků a metodické řady do
přehledných sekvencí s využitím ilustrací
•
Sestavit a zpracovat anketu o instruktorech mono-ski a anketou pilotně ověřit
hodnocení zpracované techniky a metodiky pro instruktory mono-ski
55
4 METODIKA
4.1 Studium a komparace literárních zdrojů
K vytvoření metodiky a techniky lyžování na mono-ski bylo nezbytně nutné nashromáždit
odbornou literaturu. Z domácích zdrojů, týkajících se lyžování osob s tělesným postižením je
možné čerpat pouze z monografií Hruši (1999) a některých diplomových prací např. Ševčíka
(1995), Bejdákové (2005), Cypryse (2007) a dalších. Ze zahraničních monografií se zájemci podaří
získat Snowsport Austria (2007), kde jsou zpracovány všechny alpské discipliny – race, telemark,
snowboard, newschool, včetně lyžování na mono-ski. Kniha je psána jako manuál metodických
základů. Mezi další zdroje týkající se této problematiky patří internetové odkazy, např. PSIA
(Professional Ski Instructors of America): Adaptive entry level exam material a Adaptive Exam
Guide, dále Anual manual od K. Fry (2010) a Reference Manual for Volunteers od Oregon
Adaptive Skiing (2004) Alpine integration model – Para aim 2 win (2007). Zpracovaní techniky
však chybí i v těchto materiálech. Pro tvorbu popisu techniky a terminologie jízdy je tedy třeba
nashromáždit literaturu zabývající se lyžováním zdravých. Hlavním zdrojem byla kniha Ultimate
skiing od autora Le Master (2009). K některým jeho přednáškám a textům se lze dostat na jeho
webových stránkách. Jedna z mála český napsaných knih zabývající se terminologií a popisem
techniky je Technika a tréninkové metody lyžování od P. Chevalier z roku 1998. Jako velký
informační zdroj sloužila dizertační práce Vodičkové (2008).
4.2 Terénní pozorování
Při terénním pozorování bylo použito metody sekvenčního fotografování a kamerování. Materiál
byl následně zpracován ve foto a video manažerech, aby byl pohyb lyžaře na mono-ski rozfázován
pro pozorování techniky jízdy.
4.3 Rozhovory s experty
Zdrojem informací o lyžování na mono-ski byly rozhovory se zkušenými instruktory a trenéry
závodního lyžování. Rozhovory s experty byly vedeny formou kladení otevřených otázek k danému
tématu. Smyslem rozhovoru bylo konzultovat danou problematiku a získat názory na nové postupy
v metodickém vedení lyžaře na mono-ski.
56
4.4 Skupinové interview
Při skupinovém interview byl veden rozhovor se 6 instruktory s cílem probrat reálné překážky
lyžařů ve výuce, hledat formy zlepšení dostupné metodiky a hledat informace, které brání
instruktorům mono-ski v efektivnější a profesionálnější výuce. Výběr osob byl situován tak, aby
byla zachována homogenita skupiny, otevřené otázky byly pokládány směrem do skupiny tak, aby
mohl každý reagovat. Délka rozhovoru byla stanovena na 1,5 hodiny.
4.5 Metoda dotazníková
Při sestavení ankety bylo využito otevřených, polouzavřených i uzavřených otázek. Při škálovém
hodnocení bylo využito bodového hodnocení numerické škály. Do skupiny, se kterou bylo
provedeno pilotní anketní šetření, bylo zařazeno 30 osob. Z celkového počtu bylo 15 žen a 15
mužů. Jejich věk se pohyboval v rozmezí 22 - 48. Mezi dotazovanými byli zastoupeni začínající i
zkušení instruktoři. Data byla zpracována anonymně.
57
5 VÝSLEDKY
Při jízdě navazovanými oblouky dochází k splynutí jednotlivých fází, konec jednoho oblouku je
začátkem následujícího oblouku. Každá část má svá specifika a různé použití prvků.Lyžař může
dělat chybu jen v některé části oblouku. Pro výuku lyžování je třeba umět tyto fáze vizuálně oddělit.
Při špatné čitelnosti techniky použijte videozáznam k rozfázování pohybu lyžaře.
5.1 Technika jízdy na mono-ski
Cesta ke sportovně technické dokonalosti je ovlivněna výchozí úrovní techniky a pohybovou
zkušeností. Koordinačně lépe připravení a vybavení sportovci se naučí rychleji správné provádění
pohybu, než ti, kteří disponují menším pohybovým repertoárem a potenciálem. Ve výuce techniky
lyžování jde o to, aby se pohybový projev přibližoval cílené představě. Přitom se musí volit
individuální přístup a výuku podřizovat vývojovému stupni sportovce. Je velice důležité zmínit, že
pro sportovce po úrazech páteře, při různých míšních lézích, nejsme schopni docílit stejných
výsledků. Proto technické provedení vždy vychází především z možností ovládat své tělo. V popisu
kapitoly se instruktoři seznámí s rozfázováním pohybu v jednotlivých fázích oblouku, budou
popsány podstatné pohybové prvky v jednotlivých rovinách lidského těla. Popisem typů oblouku,
které bývají charakteristické pro kurzy mono-ski dočte v kapitole metodika jízdy, specializována
lyžařská průprava.
58
5.1.1 Anatomie oblouku
Pojem "oblouk" je možné chápat ve dvou rozdílných významech. V užším pojetí rozumíme pod
pojmem oblouk zakřivenou část jízdy lyžaře. V širším pojetí při napojovaných obloucích chápeme
pojem oblouk jako pohybový děj skládající se z fáze přechodu mezi oběma oblouky a vlastním
obloukem, tj. zakřivenou fází jízdy. Jedná se o velmi složitý pohyb po nakloněné rovině, kdy se
střídá jízda šikmo svahem s jízdou v oblouku (zjednodušeně po části kružnice). Pro konstruování
popisu techniky bylo použito rozdělení na jednotlivé fáze oblouku s členěním podle Le Master
(2009). Pro popis techniky podstatných pohybových prvků při jízdě byla použita terminologie P.
Chevalier (1998). Každý pohybový prvek se odehrává v jiné rovině, náklon – zalomení v rovině
frontální, orientace – otáčení, v rovině transversální, krčení – narovnávání v rovině sagitální.
Obrázek 52. Anatomie oblouku, foto-sekvence (fáze kontroly, dokončení oblouku, fáze přechodu,
iniciace)
59
ho oblouku
u je
Při jízdě navazovaanými oblouuky dochází k splynutíí jednotlivýých fází, konec jednoh
ujícího obloouku. Každá část má svá specifikaa a různé pooužití prvků
ů. Lyžař můůže
začátkeem následu
dělat chhybu jen v některé
n
částii oblouku. Pro
P výuku ly
yžování je třeba
t
umět ttyto fáze vizzuálně odděělit.
Při špatnné čitelnostti techniky použijte
p
viddeozáznam k rozfázováání pohybu llyžaře.
blouku
Fáze dookončení ob
Ve fázi
fá přechoddové se dokkončuje předdchozí oblo
ouk, těžiště těla se posunuje z jed
dné strany lyyže
na druhhou a docháází k zahájení novéhoo oblouku. Ve fázi přeechodu až iniciace no
ového oblouuku
docházíí k odlehčeení lyží, jeejich přehraanění, otočeení do novvého směruu. Pro spráávné ukonččení
obloukuu je důležitté posunoutt těžiště míírně zpět a nad lyži. Lyže posunnem těžištěě přestane mít
m
tendencci zatáčet a ukončí
u
tím oblouk.
o
Tluumič se zved
dá nahoru, aby
a po jízděě šikmo svaahem mohl být
b
v zahájeení obloukuu vahou lyžaře opět zaatlačen dolů
ů. Příprava na
n nový obllouk začínáá pohledem do
nového oblouku. Na
N pohyb oččí navazuje pohyb
p
hlavy
y, pohyb vnnějšího stabilizátoru, po
ohyb ramenne a
protirotaace ramennní osy. Hlavva se dívá ve směru nového
n
obllouku, tímtoo směrem je
j také trocchu
ukloněnna. Následuuje vysunuttí spodníhoo stabilizáto
oru směrem
m do stranny. Tento pohyb
p
ovlivvní
postavení spodníhoo ramene a celé osy raamen. Osa ramen se orientuje
o
prootirotací do
o údolí, s níí se
orientuje i horní poolovina truppu. Osa pánvve je kolmo
o ve směru pohybu. Sppodní ramen
no je zatlačeeno
dolů. Rotací
R
trupuu vzniká přeedpětí v břiišním lise a trupovém svalstvu, kkteré umožn
ní nasměroovat
mono-skki do novéhho oblouku.
Obrázekk 53. Fáze dokončení
d
o
oblouku
Poznám
mka: Lyžaři,, kteří jsou v mono-skki více fixov
váni a mají sníženou ppohyblivostt, tak ukonččují
oblouk zatlačením
m vnitřního (horního) stabilizátoru
u. Tímto pohybem
p
doocílí aktivn
ního crossovver
přechoddu. Zatlačenním a odtlaččením vnitřnního stabilizzátoru vyvinnou aktivní pohyb těla z oblouku nad
n
lyže a následně
n
poohyb dovnittř do novéhho oblouku. Tímto pohhybem zárovveň iniciují nový oblouk.
Podle schopnosti
s
klienti s větším postiižením zatllačují stabiilizátor prooti zemi, ly
yžaři s lehččím
postiženním prováděějí více rotaačního odtlaačení (Fry, 2010).
2
60
0
Obrázek 54. Aktivita vnitřního stabilizátoru na konci oblouku
Fáze přechodu z oblouku do oblouku
Po ukončení oblouku následuje jízda šikmo svahem v základním postavení pro jízdu šikmo
svahem. Lyže je postavena na horní hraně a stabilizátory vysunuty před tělem, horní stabilizátor je
předsunut více než spodní. Poloha stabilizátorů ovlivňuje polohu ramenní osy. Ta je rotována
směrem z kopce. Spodní stabilizátor je rotován prvkem stopař nebo otevření dveří (první i druhý
obrázek). Lyžař čeká na přehranění lyže a zasunuje horní stabilizátor (druhý obrázek). Tlumič
mono-ski je v této fázi oblouku nejvíce nahoře.
Obrázek 55. Fáze přechodu z oblouku do oblouku
61
p
dvěěma mechannismy. Crosssover a crossunder.
Přechhod může probíhat
•
Crossoveer: je častějjším typem
m přechodu.. Při tomto přechodu přechází těělo ze staréého
oblouku nad mono--ski a překklápí se na druhou sttranu do noového oblo
ouku. Lyže se
naklopením mono-sski do stranny nejdřívee dostane na
n plochu, pak se přřehraněním na
druhou, vnitřní
v
hrannu a začne zatáčet. Tím vzniká zahájení obblouku. Lin
nie obloukuu v
přechoduu je proti přeechodu crosssunder ukončená méněě do vrstevnnice.
Obrázekk 56. Trajekktorie těžištěě a lyže při crossover s nasunutím
m lyže do spáádnice v prv
vní fázi
obloukuu (upravenoo podle LeM
Master, 20099)
•
Crossundder: Zdatní lyžaři umí provést
p
ještě jeden typ přechodu. M
Modifikovaaný crossunder
neboli kyyvadlo je tyyp přechoddu, kdy mon
no-ski nechháme pod ttělem podjeet. Kvůli malé
m
možnosti vertikálníhho pohybu nemůže být
b tento přechod
p
v ttakovém ro
ozsahu jakoo u
stojících. Přesto má vliv
v na liniii oblouku v přechodu mezi
m obloukky. Jedná see o esovitý tvvar
linie, kdyy lyžař začínná nový obblouk ve stej
ejném směruu, jako ukonnčoval oblo
ouk předchoozí.
Díky tom
muto esovitému tvaru ukkončuje obllouk více doo vrstevnicee.
Obrázekk 57. Fáze přechodu
p
z oblouku
o
do oblouku
62
2
Fáze iniciace oblouku:
Iniciaci oblouku začíná na konci jízdy šikmo svahem, kdy jsou lyže a stabilizátory vedeny
paralelně. Během této fáze je potřeba nastavit úhel hranění, ze kterého vychází nový oblouk. Této
fázi se také říká bezoporová, protože lyžař padá do prostoru v okamžiku, kdy na lyžaře ještě
nepůsobí odstředivá síla a lyže není zatížená. V závislosti na rychlosti a poloměru oblouku pokládá
lyžař tělo do zatáčky pod větším nebo menším náklonem.Fáze zahájení oblouku je charakteristická
aktivním pohybem lyžaře, jenž příslušnou svalovou smyčkou působí na lyže ve prospěch změny
směru jízdy. Silový impuls pro zahájení oblouku pochází ze svalové síly lyžaře, a až následně
začínají působit vnější síly: např. tření, dostředivá a odstředivá síla.
Před zahájením oblouku je nutné orientovat hlavu a
ramena z kopce. Dále vysunout vnitřní stabilizátor do
strany. S tím jak se lyže blíží do pozice ke spádnici,
začne vysunovat vnitřní stabilizátor. Tento pohyb
způsobí přenesení těžiště směrem do oblouku za
účelem přehranění lyže. Lyže se naklopením mono-ski
do strany dostane z plochy na vnitřní hranu a začne
zatáčet.
Obrázek 58. Fáze zahájení oblouku
Obrázek 59. Fáze zahájení oblouku
63
Protirotační princip je podmíněn odlehčením lyží. Zde se uplatňuje zákon akce a reakce, kdy
rotace jedné části těla vyvolá protirotaci druhé části těla. Zvýšení tlaku na lyži se současným
postavením lyže na hranu je v současnosti stěžejním mechanismem uvedení lyží do točení. Jedná se
o nejprogresívnější způsob uvedení lyží do točení využívaný ve všech podobách alpského lyžování
včetně jízdy závodníků. Tento princip zatáčení je kombinován s dalšími mechanismy zatáčení
(Vodičková, 2008).
Obrázek 60. Možnosti zahájení oblouku a vedení linie (Le Master, 1999)
Obrázek 61. Konec fáze iniciace a začátek fáze aktivního vedení
Poznámka: Při výuce začátečníků na mono-ski se využívá především smykových oblouků.
Zatížením vnitřního stabilizátoru pohybem do strany dojde působením sil (protirotační, rotační a
třecí) k vychýlení lyže z přímočaré jízdy. Protože malá rychlost nedovoluje provést větší náklon (z
důvodu malé odstředivé síly při relativně malém poloměru zatáčení) vytváří se smykový oblouk.
V dalších fázích výuky je zaměření se na zvýšení rychlosti a možnosti využití náklonu lyžaře a tím i
zvyšování úhlu lyže – jízda po hraně. Lyžař se nakloní do oblouku, přehraní a trpělivě čeká na
reakci lyží.
64
Fáze kontroly
Oblouk je charakterizován poloměrem oblouku a úhlem oblouku. Jízda v oblouku je
charakterizována kombinací bočného sesouvání a pohybu lyže vpřed. Při průjezdu obloukem je
důležitá optimální kombinace mezi tlakem lyžaře na lyži a úhlem hranění. Při větším poměru
bočného sesouvání dochází ke ztrátě rychlosti jízdy. Zvětšeným zatížením a větším úhlem hranění
začínají prudce růst odporové síly (enviromentální odporové síly), zejména při zaříznutí hrany lyže.
Tyto síly, resp. příslušné momenty sil, významně rozhodují o vychýlení lyže. V důsledku těchto
momentů dochází k rotaci soustavy lyžař-lyžařská výzbroj.
Diferenciaci hranění a tlaku na lyži lyžař provádí pohybovou
činností ovlivňující jeho postoj. V okamžiku, kdy se lyže přiblíží
k dosažení spádnice, tak se lyžař vytahuje za stabilizátorem dopředu.
Tím se mění osa ramenních kloubů, dochází k protirotaci a zalomení
(přiklonění pánve ke svahu). Těžiště se dostává níže ke svahu a lyže
je postavena více na hranu. Ve fázi zatáčení je vnitřní stabilizátor
stále natažen dopředu a mono-ski naklopena do oblouku. Tato poloha
udává impuls k provádění zatáčky. Fáze aktivního vedení se
s vývojem techniky dostává dříve nad bránu než v minulosti. Lyžař je
při zahajování oblouku aktivní a ke zvyšování tlaku dochází dříve.
Fáze kontroly se zkracuje. Při carvingovém oblouku je v první části
fáze vedení více zatížena přední část lyže, v průběhu druhé části fáze
vedení se projevuje dominantní tlak v oblasti zadní části kopyta
mono-ski.
Obrázek 62. Di ferenciace tlaku při různých typech oblouku (1) Smýkaný oblouk (2) carvingový
s pozvolným nástupem a největším na konci oblouku (3) Race carvingový s rychlým nástupem
tlaku a dřívějším uvolněním lyže (upraveno podle Snowsport Austria, 2007)
65
Obrázekk 63. Fáze kontroly
k
obllouku
Obrázekk 64. Čím více
v jsou obllouky zavřeené a čím see lyžař více naklání do oblouku, tím
m větší je
úhel meezi trajektorrií těžiště a lyží
l ve fázi přechodu (u
upraveno poodle LeMasster, 2009)
66
6
5.1.2 Popis podstatných pohybových prvků
Správná práce hlavy vůči práci lopatky, správná práce lopatky vůči poloze pánve, to vše ve
spolupráci s horními končetinami vede ke správnému postavení páteře. Jedině správné výchozí
postavení vede k rozvoji dalších dovedností a techniky.
Podle Vaverky (1992) ovlivňují pohyb lyžaře a vedení lyží následující mechanismy:
•
Interakce lyžařské výzbroje a podložky
•
Dynamika pohybového aparátu
Pro správný vývoj lyžování není nic důležitějšího než precizace základní polohy. Další vývoj
navazuje na správný lyžařský postoj. Správná poloha je nezbytným základem pro efektivní a účelný
pohyb, který dokáže akumulovat kinetickou energii důležitou pro získání a regulaci rychlosti,
sledování ideální stopy a řešení technických faktorů.
Poloha lyžaře se v průběhu oblouku mění, jednotlivé části těla se pohybují v různých směrech:
•
pohybují se nahoru a dolů,
•
pohybují se dopředu a dozadu,
•
pohybují se do strany,
•
rotují.
Postoj lyžaře se liší a rozeznáváme ho:
•
v různých fázích oblouku:
−
pří jízdě šikmo svahem
−
před dosažením spádnice
−
na spádnici
−
za spádnicí
•
na různých sklonech,
•
při klouzavém a čistém provedení.
67
Polohy a pohyby lyžaře odpovídají časoprostorově tak, aby se lyžař pohyboval zvoleným
směrem. V každé fázi oblouku dosahuje lyžař specifické polohy, aby s co nejmenším vynaloženým
úsilím co nejefektivněji zatáčel.
V dalším textu budou specifické polohy popisovány a rozebírány jako:
•
Náklon – zalomení
•
Orientace – otáčení
•
Krčení – narovnávání
•
Vertikální pohyb v tlumiči
Každá specifická poloha se odehrává v jiné rovině. Pro názornost se v popisu techniky zaměříme
na jejich popis v rovině:
•
Frontální (čelní)
•
Transversální (příčné)
•
Sagitální (šípová)
Společným prvkem všech poloh je poloha zakřivení páteře v bočním směru. Páteř musí být
v oblouku opět prohnuta do tvaru písmene „C“. V oblouku se soustředíme na části těla, které tuto
polohu zakřivení ovlivňují. Jedná se o postavení:
•
Hlavy
•
Ramen
•
Pánve
•
Horních končetin se stabilizátory
Poznámka: Rozsah pohybových prvků je dán výškou zádové opěrky. Ta je úměrná rozsahu
postižení. Nízká zádová opěrka umožňuje vyšší rozsah horizontálního pohybu těžiště než lyžařům
kategorie s vyšší zádovou opěrkou.
68
Vertikáální pohyb
Pří jízdě se tennto prvek odehrává
o
přředevším v přípravě na
n nový obblouk (koneec jednoho až
začátek nového obblouku), kdyy dochází ke
k změně hrran. Vertikáální pohyb jje nutný k uvolnění
u
tlaaku
do lyžee a pro inicciaci přestuppu na novoou hranu. V lyžování stojících jee vertikální pohyb těžiiště
charakteerizován poohybovým prvkem
p
krčeení – napíná
ání. Takovýý to čistý veertikální poh
hyb se děje při
lyžovánní na monoo-ski pouze rozsahem v tlumiči. Tím je pohyb těžištěě v tomto směru
s
výrazzně
limitováán. Čím větší
v
je rozzsah postižení, tím menší
m
je možnost
m
vyuužití funkcce tlumiče ve
vertikálním směruu. V jednottlivých fázzích obloku
u je
tlumič různou sillou stlačovván a uvollňován. Běěhem
hranění dochází vlivem oddstředivé sííly ke stlaačení
tlumiče, během přeechodu z obblouku do oblouku
o
docchází
k jeho uvolnění
u
a prodloužení
p
.
Poznám
mka: Primáární funkccí tlumičee je abso
orpce
povrchoových změnn terénu.
Obrázekk 65. Vertikkální uvolněění v tlumiči mezi oblouky (ukázkka přílišnéhoo zdvihu)
D
Další
vertikáální pohyb je
j vždy dopplněn především o složžku
poohybu v rov
vině sagitálnní, to je pohhyb trupu vp
před a vzad..
O
Obrázek
666. Vertikálníí pohyb se složkou
s
poh
hybu v sagittální rovině
9
69
Pohyb lyžaře v rovině sagitální
V rovině sagitální se jedná o předozadní náklon trupu a pohyb horních končetin se stabilizátory.
Pohyb má vliv na předozadní přesun těžiště a dynamičtější postoj, ve kterém lyžař lepé odolává
vlivu vnějších sil. Kromě aktivního pohybu umožňuje tento prvek také konstrukce mono-ski a její
přepákování. Pohyb dopředu vede k zatížení přední části lyže. Zatížení slouží jako impuls pro
zahájení točení lyže, k efektivnějšímu vedení lyže v průběhu oblouku. Pohyb dozadu vede ke
snížení tlaku do špičky lyže, tzn. k impulzu pro ukončení oblouku.
V lyžování stojících se užívá pro pohybový prvek náklon dopředu a
dovnitř oblouku termín „Kippen“. Tento náklon těla dopředu souvisí se
zahájením oblouku. Jedná se o pohyb, kdy dochází náklonem za současného
přenesení těžiště do strany k přehranění lyže do oblouku. Náklon trupu
dopředu i do oblouku (rovina frontální) se lyžařům na mono-ski dělá
snadněji než stojícím lyžařům. Děje se tak rozšířením základny o oporu
vnitřního stabilizátoru.
Obrázek 67. Rozšíření báze opory o stabilizátor, Matošková (2005)
Obrázek 68. Pohyb lyžaře v rovině sagitální
70
Rovina sagitální (šípová)
Části, které je potřeba k docílení správné polohy v oblouku sledovat:
1) Poloha hlavy
•
Poloha hlavy nemá valný vliv na předozadní pohyb, kopíruje pohyb hrudní páteře.
2) Poloha ramen, příčná osa (spojnice) ramenních kloubů:
Náklon vpřed:
•
Vysunutím vnitřního stabilizátoru vpřed dojde k vytažení vnitřního ramene dopředu a
k posunu těžiště směrem dopředu. Změní se poloha ramen vůči poloze pánve.
•
Posunutím osy ramen dopředu lze mírně ztlumit terénní vlnu, za ní nedojde k tak
velkému rozbalení horních končetin.
Kippen:
•
Lze ho též provést pohybem ramen vpřed.
Narovnání:
•
V pomalé smýkané jízdě: aktivním pohybem trupu zpět zapojením extenzorů páteře.
•
Při jízdě řezanými oblouky se lyžař vrátí do neutrální polohy vlivem odstředivé síly.
3) Poloha pánve, příčná osa (spojnice) kyčelních kloubů:
Náklon vpřed:
•
Přitlačení břicha k nohám u nižších lézí. U vyšších lézí větším ohybem páteře směrem
do kyfotického postavení v hrudní a bederní páteři (směrem vzad).
Kippen:
•
Zasunutí mono-ski za sebe před dosažením spádnice, tj. pohybem pánve směrem do
anteverze.
Narovnání:
•
U vyšších lézí aktivitou paravertebrálních svalů hrudní páteře.
•
Pokud lyžař ovládá prvek zasunutí mono-ski vůči stabilizátoru, tak k narovnání dojde
uvolněním této polohy.
4) Poloha horních končetin a stabilizátorů:
Náklon vpřed:
•
Vysunutím vnitřního stabilizátoru dochází k posunu těžiště směrem vpřed.
•
Vysunutím a nadlehčením stabilizátoru dojde k páce, která může tlačit tělo vpřed.
Narovnání:
•
Zatlačením vnitřního stabilizátoru vůči podložce na konci oblouku dochází k pohybu
do neutrální polohy.
71
Pohyb lyžaře v rovině frontální
V rovině čelní lze tělo nastavit do dvou poloh. V lyžování stojících jsou tyto polohy
charakterizovány pohybovým prvkem náklon - zalomení.
Náklon a následné zalomení mají za cíl:
•
Snížit těžiště těla (přiblížit těžiště co nejblíže k podložce).
•
Postavit, naklonit lyži na více hranu.
•
Nastavit tělo lyžaře v oblouku tak, aby se co nejefektivněji vyrovnávalo se silami, které
na něj působí.
Obrázek 69. Frontální rovina, polohy a pohyby lyžaře
Prvek náklon se děje jako příprava pro zatížení lyží a postavení více na hranu. Protože je lyžař
schopen při jízdě v náklonu udržet čistě vyjetý oblouk pouze do určitého nastavení lyže na hranu,
navazuje na něj prvek zalomení. Prvek zalomení se děje před dosažením spádnice, aby přes spádnici
lyžař již projížděl v pozici s těžištěm blíže ke svahu. Jedině tak je lyžař schopný vyjet čistý,
dostatečně zavřený oblouk.
72
Náklon:
Pro náklon
n
můžžeme užít dlouho
d
pouužívaný term
mín a pohyybový prvekk zvaný jak
ko „KIPPE
EN“
(náklonn, naklopeníí, překlopenní). Prvek, který je slo
ožením pohhybu trup ddopředu a pohybu těla do
strany k samovolnéému stočenní lyže směrrem ke spáádnici. V záávislosti na změně liniie v první fázi
f
obloukuu je doplněěn o protirrotaci rameen. Při jízd
dě v obloukku působí na lyžaře v jeho těžžišti
odstřediivá síla, kteerou je třeba udržovat v rovnovázze se silou dostředivou
d
u. Proto lyžžař volí takoový
úhel nákklonu těžišttě, aby splniil podmínkuu udržení ro
ovnováhy (V
Vodičková, 2008).
Nákllon u začáteečníků je prroveden prvvkem zvaný
ým otevřeníí dveří neboo také stopař. Jedná se o
rotaci trrupu do obloouku a zatlaačení budouucího vnitřn
ního ramenee dolů. Velikkost náklon
nu je pohyboový
prvek, který
k
je ovllivněn rovnnováhou meezi dostřediv
vou a odstřředivou siloou. Mezi lin
nií oblouku do
spádnice a velikosstí náklonu je závislosst. V závislo
osti na změěně směru jjízdy se lyžžař dostává ke
spádnici rychleji nebo
n
pomaleeji. To ovlivvní jednak velikost náklonu, jednnak momentt, kdy se lyyžař
začíná zalomovat. Nejlépe see linie obloouku ovlivň
ňuje ve fázzi přechoduu z oblouk
ku do oblouuku
v rámci nadlehčeníí lyže. Pokuud začíná stuudent oblou
uk ve vrstevvnici, bude sse mu zahajovat hůře, než
n
když rottačním mecchanismem trupu dostaane lyži sam
movolným sttočením blížže do spádn
nice.
Obrázekk 70. Prvek náklon (horní obrázkyy - při jízdě, spodní obrrázek - při ooutdoor aktiv
vitách)
73
3
Zalomeení:
Za sppádnicí se zvýší tlak, neboť se příčná
p
a odsstředivá sílaa sčítají. K tomu, aby se tělo lyžžaře
dokázallo lépe vyroovnávat s vnnějšími sílaami, musí bý
ýt páteř oblloukovitě prrohnuta do tvaru písmeene
„C“. Abby bylo možné
m
zatáčkku řídit, musí
m
lyžař před
p
dosažeením spádnnice aktivněě provést tyyto
pohyby:
•
Protinnatočení ram
men
•
Zalom
mení (přitlaččení pánve ke
k svahu)
•
Stlačenní tlumiče
V rovvině frontáální dojde ke
k změně polohy z náklonu
n
do zalomení tak, že se páteř zaobblí.
Postaveení páteře ovlivňuje
o
p
polohu
konsstrukce mo
ono-ski jakoo celku (poostavení ly
yže na hrannu),
ze změnny polohy příčných
p
oss kyčelních kloubů vů
ůči příčné ose
o ramenníích kloubů. Zalomení, tj.
přitlačenní boků ke svahu, je liimitováno rozsahem
r
fu
unkčních svvalů. Velikoost a místo zalomení jssou
dány výýškou zádovvé opěrky. Příčná osa ramenních a kyčelníchh kloubů teedy není rov
vnoběžně jaako
při nákllonu.
dě, spodní obrázek
o
- přři outdoor ak
ktivitách)
Obrázekk 71. Prvek zalomení (hhorní obrázzky - při jízd
74
4
K zalomení dojde těmito mechanismy:
•
Odtlačení hlavy od svahu tak, aby byla vodorovně se svahem.
•
Přitlačení vnější lopatky (ovlivní zakřivení hrudní páteře a způsobí mírné odklonění
příčnou osy ramen směrem od svahu).
•
Přitlačením bederní páteře, boků ke svahu (přitažení lopaty kyčelní k žebrům).
•
Zatlačení vnějšího ramene a uvolnění vnitřního (má vliv na postavení osy ramen).
Části, které je potřeba k docílení správné polohy v oblouku sledovat:
1) Poloha hlavy:
Náklon:
•
Pro docílení náklonu je na konci oblouku potřeba nasměrovat hlavu do té polohy, ve
které chceme, aby byla na začátku oblouku, tj. mírně ukloněnou z kopce.
Zalomení:
•
Přitlačení hlavy k vnějšímu rameni způsobí lateroflexi krční páteře.
2) Poloha ramen, příčná osa (spojnice)ramenních kloubů:
Náklon:
•
Na konci oblouku přitlačeno dolní rameno k páteři (do té polohy, ve které chceme, aby
byla osa ramen na začátku oblouku), tj. deprese lopatky na spodní straně páteře.
Zalomení:
•
Zatlačení vnějšího ramene, tj. deprese vnější lopatky má vliv na zakřivení hrudní
páteře.
•
Uvolnění ramene na vnitřní straně, tj. elevace lopatky také mění příčnou osu ramenních
kloubů a tím i zakřivení páteře.
•
Pokud chybí funkčnost dolního segmentu, měla by být vrcholem zaoblení hrudní páteř.
3) Poloha pánve, příčná osa (spojnice) kyčelních kloubů:
Náklon:
•
Pro docílení náklonu není třeba v pánvi dělat nic.
Zalomení:
•
Zakřivení bederní páteře nejlépe docílíme elevací tj. přitažením vnější lopaty kyčelní
k žebrům.
•
Pokud jsou břišní svaly funkční, měla by být vrcholem zalomení bederní páteř.
•
Další variantou jak pomoci ohybu i při nefunkčnosti svalů břicha je provedeni
protirotace ramen (změnit polohu trupu vůči poloze pánve vytažením vnitřního ramene
dopředu). Musí být provedeno za současného správného nastavení hlavy a ramen.
75
4) Polooha horníchh končetin a stabilizátoorů
N
Náklon:
•
Vysunnutí stabilizáátoru diagonnálně do strrany zvýší opěrnou
o
bázzi pro lepší náklon.
n
Zaalomení:
•
Přitlaččení vnějšíhho lokte k tělu, tj. vn
nější rotace aktivuje tééž lopatku a pomáhá se
základdní, správnoou polohou páteře.
p
l
v rovině transvverzální
Pohyb lyžaře
V lyžžování stojících je poohyb v tétoo rovině ch
harakterizovván pohyboovým prvkeem orientaaceotáčení.. Cílem proovedení těcchto prvků je oddělen
ní práce horrní a dolní poloviny těla.
t
Pohybb je
uskutečněn torzním
mi pohyby v páteři změěnou poloh
hy hlavy a ramen
r
vůči poloze pán
nve. Příčná osa
o
měr jízdy. Jednotlivé osy na sebe nejsou rovnoběžnéé a
kyčelnícch kloubů je vždy koolmá na sm
v průběhhu obloukuu se mění.
Vliveem rozdílnoosti příčnýchh os ramennních a kyčellních kloubůů vede:
•
Prvekk orientace vznikem
v
přeedpětí k jedn
noduššímu zahájení
z
obblouku.
•
Prvekk otáčení vedde k lepšímu zalomení a posunutí těžiště směrrem vpřed.
Orienntace se odeehrává v rám
mci dokonččení oblouku
u a přetrvávvá do okamžžiku, než see lyžař dostaane
před spáádnici. Prveek otáčení se děje před dosažením spádnice doo doby než přejde v prv
vek orientacce.
Orientaace:
Prvekk orientacee je přípraavou na noový oblouk
k se odehrrává v rámcci dokončo
ování oblouuku
provedeením protirootace různýcch části tělaa. Začíná po
ohybem očíí ve směru pprůběhu nov
vého oblouuku,
rotaci hlavy
h
z kopcce, nasměroování ramenn z kopce a zatlačením vnějšího raamene dolů. Osa pánvee je
kolmá na
n směr jízzdy kvůli usazení
u
v mono-ski.
m
V břišním lise
l
a v pátteři docházzí k akumullaci
energie,, předpětí, které
k
lyžař využívá
v
pro přechod z oblouku
o
do oblouku.
Obrázekk 72. Prvek orientace
76
6
Otáčeníí:
Prvekk otáčení začíná
z
před dosažením spádnice až
a k přípravvě na nový oblouk, tj. do okamžiku,
než opěět dochází k orientaci. V obloukuu to je fázee kontroly a aktivníhoo vedení ob
blouku Začčíná
pohybem
m vnitřníhoo stabilizáttoru dopředdu (protirottace příčné osy ramennních kloub
bů). V polooze
mírné protirotace
p
ramen (spoolečně se zalomením
z
ve frontální rovině a předkloněěním v rovvině
sagitálnní) sleduje sm
měr jízdy.
Obrázekk 73. Prvek otáčení, akktivní fáze vedení
v
oblou
uku
Částii, které je pootřeba k doccílení správvné polohy v oblouku sledovat:
1) Polooha hlavy
O
Orientace:
•
Nasměěrování pohhledu směrem k novém
mu oblouku.
•
Rotacíí hlavy do údolí.
ú
•
A to i během iniciace obloukku, do dosažžení spádnicce.
O
Otáčení:
•
Udržett polohu hlaavy rovnoběěžně se svah
hem, tj. lateeroflexe v krrční páteři.
•
Tlačit hlavu (uchoo) na vnějšíí rameno.
•
V závoodním lyžovvání se hlavva nedívá vee směru lyžíí, ale je od ssměru jízdy
y odkloněnaa.
2) Polooha ramen, příčná osa (spojnice) ramenních
r
kloubů:
O
Orientace:
•
Orienttací (protirootaci) ramenn směrem z kopce.
k
•
Depresí vnější, sppodní lopatkky se součassnou retrakccí.
77
7
•
Protrakce spojená s rotací dolního úhlu zevně u vnitřní lopatky.
Otáčení:
1. Vysunutím vnitřního stabilizátoru dochází k protirotaci ramen (vytažením vnitřního
ramene dopředu se změní poloha trupu vůči poloze pánve).
•
Protirotace ramen s mírným předkloněním vede k efektivnějšímu zalomení.
3) Poloha pánve, příčná osa (spojnice) kyčelních kloubů:
Orientace:
•
Osa pánve je kolmá na směr jízdy. Upevněním v mono-ski ztrácí možnost se
orientovat.
•
Rozdílnou polohou příčné osy ramen a pánve dochází k akumulaci energie (v břišním
lise a v páteři), kterou lyžař ve fázi přechodu z oblouku do oblouku využívá k iniciaci
nového oblouku.
Otáčení:
•
Pro docílení otáčení neboli vedení nelze s příčnou osou kyčelních kloubů dělat nic.
4) Poloha horních končetin a stabilizátorů:
Orientace:
•
Zatažením stabilizátoru, tj. vnitřního ramene dojde společně s depresí a retrakcí vnější
lopatky ke změně polohy příčné ramenní osy.
•
Vnější rotace aktivuje lopatku a pomáhá s orientací na konci oblouku.
Otáčení:
2. Vysunutím vnitřního stabilizátoru dochází k protirotaci ramen (vytažením vnitřního
ramene dopředu se změní poloha trupu vůči poloze pánve).
3. Protirotace ramen s mírným předkloněním vede k efektivnějšímu zalomení.
78
5.2 Metodika výuky lyžování na mono-ski
Tato metodika poskytuje instruktorům jasný a názorný postup
pro výuku lyžováni na mono-ski. Jsou v ní využity nejaktuálnější poznatky získané praxí
v závodním lyžování. Ty zároveň zohledňují praktické zkušenosti instruktorů z výuky na českých
horách.
Obsahem metodiky je všeobecná a specializovaná lyžařská průprava na mono-ski určená
instruktorům. Metodika se zaměřuje na zvládnutí základních lyžařských dovedností s důrazem na
preciznost a přenositelnost techniky a terminologie do dalších úrovní výuky lyžování. Důraz je
kladen na vytváření tzv. komplexních lyžařských pocitů (pocit lyží, pocit skluzu, pocit rychlosti
apod.). Podle PSIA (2008), Kvasnička (2006), Ševčík (1995) výuka na mono-ski následuje stejné
postupy výuky jako u stojících lyžařů. Pohybové zákonitosti jsou všeobecně stejné, pouze
s výjimkou, že pohybové zákonitosti jsou tvořeny pro nejnižší funkční části těla lyžaře.
5.2.1 Všeobecná lyžařská průprava na mono-ski
Obsahem všeobecné lyžařské průpravy je popis metodické řady od prvotního seznámení
s materiálem potřebným pro jízdu na mono-ski až po průpravná cvičení pro nácvik oblouků.
Kapitola popisuje základy lyžařské praxe a začátky lyžování, které jsou rozhodující pro jízdu
navazovanými oblouky. Pro lyžaře začátečníky je velice přínosná. Cílem instruktora je soustředit se
na tyto dovednosti, které se prolínají všemi etapami výuky:
•
Udržení rovnováhy: statické, dynamické
•
Kontrola postavení lyže na hranu a její vedení (smýkaní, řezání)
•
Rotační pohyby
•
Kontrola tlaku do lyže
Kapitola všeobecné lyžařské průpravy má za cíl svým metodickým postupem přivyknout si na
výzbroj a vytvořit základy lyžařské praxe nutné pro specializovanou lyžařskou průpravu oblouků
1) Přivyknutí na výzbroj a výstroj
Před příchodem na svah by měla mít postupný progres. Na kurzech začíná oficiálním
zahájením výuky. V ideálním případě by měla mít dvě fáze. První část probíhá v místnosti, kde se
dochází k prvnímu seznámení, nastavení a přivyknutí na přidělený materiál a formou indoor aktivit
na první přivykání si svoji výzbroj Říkáme ji indoor příprava. Druhá, outdoor příprava, probíhá na
sněhu na rovině. Je snadné využít první zvědavosti a začít s nácvikem průpravných cvičení
79
zaměřených na rozvoj prvních lyžařských dovedností. Při cvičení s klientem je poměr instruktorů
na jednoho klienta minimálně 1 : 1.
1) Indoor aktivity
2) Outdoor aktivity
3) Přesedání na mono-ski
4) Popis základní polohy
5) Nácvik sklápění stabilizátorů
6) Nácvik pádů a vstávání
7) Cvičení na místě
8) Cvičení v pohybu (sžít se s materiálem při cvičení na rovině, nacvičit bezpečné pády a
jak vstávat, se pohybovat se po rovině použitím stabilizátorů, rozvoj rovnováhy)
Tipy pro praxi:
Nebojte se strávit extra čas cvičením na rovině, kde můžete v rámci naprosto bezpečného prostředí
vysvětlit význam těchto cvičení. Poskytněte klientovi co největší výběr cviků na rozvoj základních
dovedností, ale buďte opatrní, abyste ho příliš neunavili. Je třeba, aby již při cvičení na místě zažil
pocit úspěchu. Pokud má klient v průběhu výuky problémy s rovnováhou, zkontrolujte nastavení
mono-ski.Pozici sedu na nastavení popruhů. Ty musí být nastaveny tak, aby poskytovaly potřebnou
oporu, ale zároveň umožňovaly co největší pohyb. Pokud budete lyžaři stále poskytovat dopomoc,
nikdy se to nenaučí samostatně.
2) Základní prvky lyžařské techniky
Kapitola popisuje metodický postup jízdy na vleku a sedačkové lanovce, dále návod jak
zvládnout první kroky na svahu. Kapitola je dělena na použití transportního zařízení, jízdu přímo,
jízdu šikmo svahem a nácvik techniky zatáčení před samotnou jízdou navazujícími oblouky.
Použití vleku nebo sedačkové lanovky je důležitým faktorem v procesu učení. Bez použití
přepravního zařízení by byla výuka základních prvků lyžařské techniky ztížena, protože šetří
fyzické síly klientů i instruktorů. S ohledem na specifika lyžování na mono-ski a na bezpečnost a
zdraví klientů je nutné jízdu na vleku řádně vysvětlit a připravit se na ni.
1) Jízda na vleku
2) Sjezd po spádnici
3) Jízda šikmo svahem
4) Nácvik oblouků
80
5.2.1.1 Zahájení výuky
Cíl: Instruktor musí umět seznámit, informovat a motivovat klienty k nadcházejícímu kurzu.
Vybrat, nastavit a vyzkoušet materiál.
Terén: Prostorná místnost.
Popis: Kurz začínejte formálním zahájením, představením a seznámením s programem. Jako první
seznamte začátečníky s tím, jak mono-ski vypadá, s jejím základním zacházením, kompletním
vybavením a případným servisem. Pokračujte krátkými přednáškami, motivačními videi a dalšími
doplňujícími informacemi jako je bezpečnost pohybu na sjezdovkách a ochrana proti úrazům a
komplikacím. Dále zjednodušeně vysvětlete základy techniky za pomoci prezentace a video
záznamů. Vysvětlování používané terminologie a techniky se prolíná celým kurzem. Jednotná
terminologie znamená lepší přenositelnost klientů mezi instruktory a lepší návaznost pro výuku
pokročilých. Jasnost v terminologii a pochopení udělovaných instrukcí k prováděnému pohybu
zvyšuje efektivitu a čas strávený vysvětlováním na svahu. Po přednášce pokračujte správným
výběrem mono-ski, nastavením stabilizátorů, výběrem helmy a lyží. PSIA popisuje metodiku
správného nastavení montážního středu lyže s průmětem těžiště na dolním nosníku mono-ski.
Těžiště těla a střed lyže by měly být pro nejlepší ovládání lyží nad sebou. Instruktoři pokračují
s přidělenými klienty na transferech do mono-ski a prvními cvičeními na přivyknutí na výzbroj.
5.2.1.2 Indoor aktivity - průpravná cvičení v místnosti
První část přípravy se odehrává v místnosti a navazuje na přednášky a seznámení s přiděleným
materiálem.
Cíl: Přivyknutí si na přidělený materiál, manipulace s lyžařskou výzbrojí, koordinace postoje a
pohybů v mono-ski, rozvoj rovnováhy.
Terén: Prostorná místnost.
Popis pohybu: Přípravu zaměříme na nácvik přestupů z vozíku do mono-ski a zpět, na rozvoj
koordinace a rovnováhy, základní pohybové úkony na vnímání poloh a pohybů různých segmentů
těla, na vnímání pocitu hrany a těžiště.
Forma výuky: minimálně jeden instruktor na jednoho klienta /individuální/
81
Cvičení:
1) Manipulace s lyžařskou výzbrojí
•
Práce se stabilizátory a jejich použití
•
Jak samostatně připravit popruhy
•
Funkce vypínání a zajištěni pojistky tažného zařízení
•
Jak změnit úhel zádové opěrky
2) Přesedání z vozíku do mono-ski a zpět
3) Popis základní polohy
4) Základní a jednoduché cvičení na rozvoj koordinace a rovnováhy
5.2.1.3 Outdoor aktivity - průpravná cvičení na sněhu
Druhá část přípravy se odehrává druhý den dopoledne na zasněžené ploše v místě ubytování.
Cíl: Všeobecná lyžařská průprava, zlepšení rovnováhy, nácvik pohybových činností a vnímání
poloh různých segmentů těla ve vertikálním, předozadním, bočním a rotačním směru. Vnímání
pocitu hrany a posunu těžiště.
Terén: Rovný, upravený a dostatečně prostorný.
Popis pohybu: S klientem venku procvičte základní pohybové úkony a cviky, které navazují na
suchou přípravu v místnosti a které napomáhají následné rychlejší výuce na svahu. Přípravu
zaměřte na nácvik manipulace s lyžařskou výzbrojí, nácvik přesedání z vozíku do mono-ski a zpět,
nácvik prvků, které se projevují v technice. Procvičujte pohybové úkony na vnímání poloh a
pohybů různých segmentů těla, na rozvoj koordinace a rovnováhy, na vnímání pocitu hrany a
posunu těžiště.
Forma výuky: Hromadná, min. jeden instruktor na jednoho klienta /individuální/
Cvičení:
1) Manipulace s lyžařskou výzbrojí
2) Přesedání na mono-ski
3) Popis a nácvik základní polohy
4) Nácvik pádů a vstávání
5) Sklápění stabilizátorů
6) Cvičení na místě
7) Cvičení v pohybu
82
5.2.1.4 Transferyy do mono--ski
Přeseedání z vozzíku do moono-ski a zpět
z
je nejjčastějším typem
t
přessunu. Dalšíí variantou je
přesedáání rovnou z automobilu. Přeseddání nacvičtte v klidu během tzvv. suché přípravy
p
v den
d
příjezduu v rámci seeznámení s přiděleným
m materiálem
m a druhý den
d dopoledne v rámcci průpravnéého
cvičení.. Na kopci zkoušením
z
z
ztrácíte
čas..
n
samoostatnosti tím,
t
že co největší m
možnou čáást přípravyy a
Cíl: Snnaha o co největší nácvik
přemisťťování přeneecháte na kllientovi.
R
s doostatečným prostorem
p
p manipullaci.
pro
Terén: Rovina
ů.
Popis pohybu: Přessedání z vozzíku i z autoomobilu přeedchází přípprava. Má nněkolik bodů
Přípravva:
•
Zajjistit stabilittu vratké moono-ski.
Staabilitu vratkké mono-skii zajišťuje z jedné straany opora o vozík. Souučasně se používá
p
fixaace
stabbilizátorů z boku a pom
moc instrukktora. Osvěd
dčilo se zaffixovat monno-ski stabillizátorem, kdy
k
je jeho
j
madlo zastrčeno do konstrukkce mono-sski a patka lyžičky staabilizátoru opřena
o
o snníh.
Insttruktor drží mono-ski zezadu
z
za skkořepinu neebo ji přidržžuje mezi kooleny.
•
Přip
ipravit poprruhy mono-sski a stabilizzátory.
Moono-ski posttavte vedle vozíku a připravte pop
pruhy, kterýými je v níí lyžař upou
után, na straanu
tak, abyste je později
p
nem
museli vytahhovat z pod
d těla
lyžaaře.
•
Zvoolit velikost dopomoci a počet insttruktorů.
Přípprava a přřesedání zaabere mnohho času. Větší
V
sam
mostatnost
klientů
ubírá
n
na
činnosstech
insttruktorů.
Obrázekk 74. Přípraava před přeesedáním doo mono-ski
Tip: Přii přesedání dejte pozoor na shrnuttí oblečení, které by mohlo
m
způsobit otlaky a nachlazeení.
Shrnutéé oblečení, ale i uměllohmotná přezka,
p
kterrá spojuje kšandy,
k
můůže kontakttem s okrajem
zádové opěrky způůsobit otlačeeniny.
3
83
1) Přessedání z voozíku
S plnou dopomocí:
•
Dvaa instruktořři: jeden insstruktor přisstoupí ke kllientovi zezzadu, zajistí stabilitu mono-ski
m
svýými
koleny. Uchoppí klienta pod
p ramenyy za předlo
oktí, druhý ho uchopí pod kolen
ny a za bérrce.
Souučasným tahhem vzhůruu a do stranyy ho přemístíte do monno-ski
•
Jedden instrukttor: Instrukktor nejdříve položí do
olní končetiny do monno-ski, potéé přistoupí ke
klieentovi zezaadu, uchopí ho pod raameny za předloktí,
p
a tahem vzhhůru a do strany
s
ho sám
s
přemístí do moono-ski. U zdatnějších
z
klientů staččí asistence jednoho
j
insstruktora.
moci:
S částeččnou dopom
Stabiilitu mono--ski zajišťujje instruktoor tím, že drží
d mono-sski zezadu za skořepinu nebo mezi
m
koleny. Klient přessedá do monno-ski s nebbo bez dopo
omoci instruuktora tahem
m nahoru a do
d strany.
mocí
Obrázekk 75. Přeseddání z vozíkku do mono-ski s dopom
84
4
Samostaatně:
Tento úkon klaade vysoké nároky na soběstačno
ost, zvládají ho šikovnní jedinci s velkou silou
funkčních svalů attd. Od instrruktora se vyžaduje
v
po
ouze přípraava mono-skki. Klient opře
o
mono--ski
z jedné strany o voozík, z druhé strany zaffixuje stabillizátorem v zavřené pooloze. Vzepřře se na rukkou
a přenese trup straanou do seddačky monoo-ski. Zpoččátku pomáhhejte v přessunu úchop
pem za nohyy a
ruce. S počtem
p
přesunu se snaažte dopomooc snižovat.
Obrázekk 76. Přeseddání z vozíkku do mono-ski samosttatně
85
5
2) Přesedání z automobilu
Přesedání z auta do vozíku je pro vozíčkáře přirozené. Přínosem přesedání z auta do mono-ski je
především úspora času. Jsou při ní ale kladeny vysoké nároky na soběstačnost klienta. Používá se
například tam, kde lyžař přijede na parkoviště, ze kterého se může dostat rovnou na přepravní
zařízení areálu. Často je ale přirozenější a jednodušší přesednout nejdříve do vozíku a teprve potom
přesednout do mono-ski.
Přesedání: Při přesunu do mono-ski z auta zasuňte do prostoru mezi otevřené dveře a auto tak, aby
byla dveřmi a autem fixována v pohybu do stran.
•
Dva instruktoři: Jeden instruktor chytne klienta za nohy, druhý instruktor pod rameny za
předloktí. S plnou asistencí přesunou lyžaře do mono-ski stojící dále od auta.
•
Jeden instruktor: Instruktor nejdříve vloží dolní končetiny do mono-ski. Klient má jednu ruku
na madle nad dveřmi popřípadě na sedačce automobilu a druhou na vzdálenější bočnici monoski. Visem nebo vzporem na rukou přenáší trup do sedačky mono-ski. Instruktor mu pomáhá
nadzvednout se za pánev.
•
Samostatně: Nejdříve vloží dolní končetiny do mono-ski, jednu ruku má na madle nad dveřmi
popřípadě na sedačce automobilu a druhou na vzdálenější bočnici mono-ski. Visem nebo
vzporem na rukou přenese trup do sedačky mono-ski.
Obrázek 77. Přesedání z automobilu
86
5.2.1.5 Popis zákkladní, neutrální poloohy
Cíl: Zákkladní polohha je nezbyttným předppokladem prro efektivní a účelný poohyb.
p
Záákladní poloohu lyžařee primárně určuje výrrobce monno-ski. Je to
t typ a tvvar
Popis polohy:
konstrukkce, dále pooloha sedaččky vůči tétoo konstrukcci a lyži. Tvvar sedačky je určen vý
ýškou a úhllem
sklonu zádové opěěrky a úhlem
m sklonu sttupačky pro
o položené nohy. Hlavva je vzpřím
mená a pohhled
j
Polohha hlavy v oblouku
o
hraaje v lyžováání velice ddůležitou rolli. Ovlivňuje a
směřujee ve směru jízdy.
určuje postavení
p
raamen a bočční prohnutíí krční, hrud
dní i bedernní páteře. P
Postavení prrvního krčního
obratle je co nejvííce vodorovvně. Záda jsou opřenaa celou plocchou o zádoovou opěrk
ku, ke kteréé je
hnuta vzad do
lyžař fixxován jedníím nebo vícce popruhyy. Hrudní a bederní pátteř je oblouukovitě proh
tvaru píísmene „C““. Bederní lordóza je v kyfotickém
m postaveníí a vytváří z pánve a horní
h
poloviny
těla jedden celek. Obloukovit
O
é prohnutí umožňuje velkou pohhyblivost ppři současném zachovvání
stabilityy celého truppu. Dolní končetiny jsoou položenéé na opěrce k tomu určené. Podle typu
t
mono--ski
jsou noohy buďto více
v
pokrčeené nebo více natažen
né. Při pohlledu z bokuu je vrcholeem úhlu mezi
m
trupem a dolními končetinami
k
i pánev.
Obrázekk 78. Neutráální, základdní poloha
Postaveení a délka stabilizátor
s
ů: Postavenní stabilizáto
orů je na úrrovni boků v šíři 20 – 30
3 cm od lyyže.
PSIA (22008) popisuje nastavvení délky stabilizátorů
ů tak, že v základní ppoloze, při uvolněnýchh a
přirozenně nataženýých loktech, by měli pooložené lyžiičky na sněhhu dosahovvat rozmezí mezi kolenny a
chodidlyy. U začáteečníků mohou být delšší, aby posk
kytovali věttší oporovouu bázi, a mohou
m
sahatt až
k chodiddlům. Pokročilým lyžaařům se staabilizátory zkracuji,
z
alee vždy tak, aby mohli nastupovat na
lanovkuu. Závodnícci mají stabbilizátory co
c nejkratšíí, aby umožňovali blíízký průjezd okolo brran.
Ševčík (1995) poppisuje nastaavení délky tak, že kdy
yž jsou stabbilizátory ppoloženy veedle kyčelnních
87
7
p
úhel. Délka stabbilizátorů v poloze
p
jízdm
mo
kloubů, měl by býtt v ramenníím a loketníím kloubu pravý
by mělaa být takováá, aby se při vzepření nadlehčila a nadzvedla lyže
l
nad sněěhovou pod
dložku.
Úhel naastavení lyžiičky: Úhel mezi
m stabiliizátorem a lyžičkou
l
se liší podle ppokročilosti.. Při jízdě jssou
lyžičky buďto polooženy tak, že je špičkka ve vzducchu nebo ceelou plochoou na sněhu
u. Tyto poloohy
mají vliiv na brzděění stabilizáátory. SFA Template (2008)
(
nastaavuje začátečníkům po
olohu tak, aby
a
umožňoovala brzděění, ale ne tak, aby lyyžař nemoh
hl v této pooloze jet skrze brzdn
ný efekt pattky
stabilizáátoru. Čím je lyžař pookročilejší a terén náro
očnější, tím
m je potřebaa, aby stabiilizátory mééně
brzdily.
Obrázekk 79. Odpoččinková polloha
Poznám
mka: Jen prro úplnost doplňuji polohu
p
o
polohu odpočinkoovou. Není tématem žádných
lekcí, lyžaři se jii většinou naučí autoomaticky
samy. Spočívá
S
v opření
o
se o stabilizátorr v místě
manžetyy a ne v mísstě madla.
Obrázekk 80. Odpoččinková polloha
88
8
5.2.1.6 Nácvik skklápění stabbilizátorů
Cíl: Náccvik různýcch druhů skllápění stabilizátorů z polohy otevřřené do poloohy zavřenéé.
pit stabilizátor do pozice pro chůzi. Oba způsooby
Popis pohybu: Jsouu dvě základdní možnossti jak sklop
se prováádí o konstrrukci monoo-ski (dolní končetin). První
P
způsoob se prováádí opřením patky lyžiččky
o stupaččku na nohyy a přitažením je stabiliizátor sklop
pen. Druhý způsob se pprovádí zatlačením špiččky
lyžičky stabilizátorru proti stuppačce pro noohy.
Obrázekk 81. Sklápěění stabilizáátorů (dva způsoby)
z
89
9
5.2.1.7 Nácvik pádů a vstávání
Nácvik pádů:
Pády nacvičte v rámci outdoor aktivit jako první dovednost, kterou je potřeba zautomatizovat.
Správná technika pádu je pro klienta velice důležitá, jejich nácvik je bezpečnostním i metodickým
prvkem. Proto nácviku věnujte velkou pozornost. Správným a kontrolovaným pádem lze zabránit
zranění. Nácvik pádu pomáhá odstranit bariéru strachu, má pozitivní vliv na psychiku a nepřímo
ovlivňuje rychlost výuky náročnějších cviků.
Cíl: Nácvik kontrolovaného pádu.
Terén: Respekt z pádu snížíte volbou vhodného terénu. Nejdříve nacvičujte pády do svahu, do
měkkého sněhu (do závěje). Potom zkoušejte na rovině a až naposledy ze svahu dolů.
Popis pohybu: Lyžař se snaží o zautomatizovaný pád a padat vždy směrem ke svahu. Pád by měl
pokaždé směřovat nejprve na skořepinu mono-ski, aby pohltila co nejvíce energie. Lyžař se snaží
při pádu zpevnit („sbalit“)
• Při pádu na bok v malé rychlosti se lyžař snaží předpažit a natáhnout horní končetinu před
tělo.
• Při pádu ve vyšších rychlostech zvedá oba stabilizátory před sebe a tlačí lokty k sobě
(předpažit pokrčmo).
Obrázek 82. Poloha horních končetin před pádem a při pádu
90
Obrázek 83. Poloha horních končetin při pádu
Popis některých pádů-nejčastější chyby:
•
Pád na pokrčený loket: hrozí zranění loketního, ramenního kloubu i krční páteře.
•
Pád konstrukcí na horní končetinu: paže dostane pod konstrukci mono-ski.
•
Pád, kdy se horní končetina dostane za konstrukci mono-ski: horní končetina se ocitne za
mono-ski a stabilizátor se zasekne pod konstrukcí. V takovém případě je potřeba nejprve
uvolnit paži se stabilizátorem.
•
Pád směrem z kopce dolů: hrozí i úraz hlavy a natažení svalů krční páteře.
•
Na prudkém a zledovatělém svahu: dochází k nekontrolovanému sesouvání a klouzání
skořepiny po sněhu. U začátečníků použijte řídící popruhy, kterými klienta bezpečně brzdíte a
případně zastavíte.
•
Zranění ze snahy zabránění pádu: oporou a přenesením velké váhy na stabilizátor, hrozí
poškození měkkých struktur pletence ramenního z přetížení. V takovém případě je lepší
bezpečně upadnout a snížit tím riziko úrazu.
91
Nácvik vstávání:
Vstávání na mono-ski je silově velmi náročné. Vstávání na rovině a v hlubokém sněhu nemusí
zvládnout samostatně ani zkušený lyžař s menším postižením, silnými pažemi a trupem.
S narůstajícím svahem se stává vstávání jednodušší.
Cíl: Nácvik soběstačnosti. Samostatný způsob vstávání je silově i technicky náročný, ale učte ho
hned od začátku.
Terén: Pro jeho náročnost volte nejdříve vstávání ve svahu. Nacvičovat samostatné vstávání
začínejte na prudším svahu.
Popis pohybu: Vstávání má obyčejně dvě fáze.
•
První fází je příprava, kdy si lyžař nastaví stabilizátory do polohy pro odpichování a instruktor
nasměruje klienta do správného směru vůči kopci (při pádu dochází k přetočení lyžaře),
případně nasadí vypnutou lyži.
•
Druhou fází je samotné vstávání, zkontrolování a případné upravení pozice klienta v mono-ski
před další jízdou. Odstraňte sníh z mezer mezi mono-ski a klientem.
1) Příprava na vstávání:
Poloha mono-ski pro vstávání: Základní a ideální poloha pro vstávání je lyže ve vrstevnici.
Vodorovná poloha lyže zajistí, že lyžař při vstávání neujíždí dopředu ani dozadu. Je-li lyžař
nasměrován jinak, přetočte jej. Lyži uchopte vždy za tu část, která je výše. Nadlehčete konec lyže a
suňte dolů do vrstevnice. Pokud je špička lyže o kus výše než pata nebo pokud je špička lyže ve
spádnici směrem nahoru, otočte klienta vždy tak, abyste neprohýbaly jeho záda přes zádovou
opěrku. Aby se to nedělo, musí se klient předklonit. Např. když má klient nízkou zádovou opěrku a
vysokou postavu, když je místo úrazu páteře na stejném místě jako konec zádové opěrky a klient
vám nepomůže ohnutím trupu dopředu a láme se v zádech nebo, když je první způsob klientovi
nepříjemný, volte směr otočení špička lyže k hlavě.
92
Vypnuté vázání a zapnutí mono-ski do lyže na svahu: Nasadit vypnutou lyži můžete dvěma
způsoby. Vždy nasazujte na rozepnuté vázání.
Nasazování lyže v leže na boku:
•
Zacvaknutí zvednutím: Přiložte lyži ke kopytu mono-ski, zasuňte špičku do vázání, klient
se nadzvedne a přitlačí kopytem mono-ski lyži ke svahu. Opatrným zvednutím dostanete
klienta do stoje a potom lyži zacvaknete.
•
Zacvaknutí přitlačením rukama: Přiložte lyži ke kopytu mono-ski, zasuňte špičku do
vázání a tlačte za patu lyže směrem do zapnutí. Pomozte si třeba tím, že si skluznici lyže
opřete o stehna a zatáhnete za zádovou opěrku.
Čím je lyže kratší, tím to jde hůře, čím je klient lehčí, tím se více otáčí ve sněhu.
Nasazování lyže v poloze, kdy klient stojí:
•
Postavte klienta na kopyto konstrukce mono-ski, uchopte ho zezadu pod skořepinou,
tahem vzhůru a se vzporem klienta na stabilizátorech přemístěte kopyto do špičky vázání,
zastrčte špičku kopyta a zatlačením do zádové opěrky, ramen nebo stehen zacvaknete
patu.
2) Vstávání:
V kapitole vstávání jsou rozebírány vstávání s dopomocí instruktora a samostatně.
S pomocí druhé osoby:
Popis pohybu: Podjeďte lyžaře a stoupněte si tak, abyste měli širokou základnu. Klient má oba
stabilizátory. Vstávaní předchází důkladné přitlačení lyže k podložce. Nepřitlačení lyže vede
k posunutí mono-ski nebo ke styku s instruktorovými lyžemi. Přitlačení zápěstí nebo předloktí k
stabilizátoru nezatěžuje lyžařovy úchopové svaly a ramenní kloub, ve kterém nedochází k takové
trakci. Klienta zvedněte tahem přes hranu lyže a položte patu stabilizátoru na zem vedle lyžaře.
Velmi lehkého člověka lze zvednou za hrazdu, jinak používejte popsaný postup.
Podle výšky instruktora uchopte vzdálenější rukou:
•
Stabilizátor na jeho konci, druhou fixujte zápěstí.
•
Zápěstí, druhou fixujte předloktí.
93
Tip: Pokud klient nadzvedne trup opřením o loket, lyže mono-ski se přitlačí do podložky sama.
Poznámka: Před jízdou vždy odstraňte sníh z mezer mezi mono-ski a klientem. Již ze začátku učte
klienta při zvedání dopomoci instruktorovi vzporem na ruku položenou na sněhové podložce. Sám
tím nacvičuje samostatné vstávání.
Směr lyžaře a instruktora: jako instruktor máte dvě možnosti jak se ke klientovi postavit. Buďto ve
směru jízdy klienta nebo v jeho protisměru.
Stejný směr: Pokud je klient úplný začátečník se špatnou rovnováhou, volte tento přístup. Umožní
vám přidržet klientovu horší rovnováhu rychlou pomocí. Při rozjetí se rozjíždíte stejným směrem
bez instruktorova otáčení.
Obrázek 84. Vstávání s dopomocí – stejný směr klienta a instruktora
94
Opačný směr: Podle druhu pádu volíte přístup zepředu (pokud klient potřebuje přetočit, protože leží
špičkou lyže směrem vzhůru).
Obrázek 85. Vstávání s dopomocí – opačný směr klienta a instruktora
95
Samostatně:
Terén: Otočení do správného směru a vstávání v měkkém a hlubokém sněhu je náročné, na tvrdém
podkladu je otočení jednodušší.
Popis pohybu: Vstávání předchází zavření obou stabilizátorů a přitlačení lyže k podložce, tak aby se
zaříznula a udržela pozici ve vrstevnici. To klient provede tak, že nadzvedne zádovou opěrku od
sněhu. Odtlačením dlaní vyšší ruky se dostane na loket ruky spodní. Do vyšší ruky uchopí
stabilizátor, položí ho co nejblíže k rameni a s jeho pomocí se dostane na nataženou spodní ruku.
Madlo stabilizátoru zafixuje co nejblíže k tělu mezi břicho a nohy. To mu šetří sílu na udržení
pozice. V této pozici pak rychle uchopí stabilizátor do spodní ruky a oběma stabilizátory se odstrčí
až do vzpřímené polohy.
Obrázek 86. Nácvik vstávání samostatně
96
5.2.1.8 Cvičení na místě
Cíl: Působit posloupností cvičení na místě na rozvoj rovnováhy a zlepšení manipulace s mono-ski.
Rovnováha je základem pohybu na lyžích. Její udržení je díky malé laterální stabilitě lyže ze
začátku dost obtížné. Horší stranovou rovnováhu dohání klienti činností horních končetin a
stabilizátorů. Proto je toto cvičení tolik náročné na svaly horních končetin. Nespěchejte na svah a
snažte se tak vyhnout negativním návykům, které by zpomalily klientův další rozvoj.
Terén: Cvičení provádějte na rovině a upraveném terénu, správný terén snižuje nároky na sílu a
rovnováhu klienta. Lyže nikam neujíždí a lyžař se nemusí zaobírat tím, jak stojí.
Průpravná cvičení: Začněte jednoduchými cviky na rozvoj rovnováhy a vnímání polohy těla i jeho
segmentů a pohyby v nich.
Poznámka: Cvičení na místě je prvním a důležitým nácvikem techniky jízdy. Volené cviky imitují
pohybové prvky, které jsou typické pro techniku lyžovaní. Na rovině procvičujete pohybové prvky,
které jsou typické při jízdě:
•
Vertikální pohyb a pohyb v sagitální rovině – pohybový prvek krčení a narovnávání,
předozadní pohyb
•
Změna os těla ve frontální rovině – pohybový prvek náklon a zalomení
•
Změna os těla v transversální rovině – pohybový prvek orientace a otáčení - změna
příčné osy ramenních vůči příčné ose kyčelních kloubů - rotace a protirotace segmentů
těla
•
Cvičení stability
Cviky na pohybové prvky techniky jízdy: krčení - narovnávání a předozadní pohyb
Popis vertikálního zdvihu tlumiče:
Primární funkcí tlumiče je absorpce povrchových změn terénu. Na činnost tlumiče a jeho práci ve
smyslu odlehčení a zvýšení tlaku má vliv nastavení charakteru tlumiče a velikost odstředivé síly,
která vzniká během fáze vedení oblouku. Sekundární funkcí tlumiče je uvolnění tlaku do lyže nutný
k přehranění a k iniciaci nového oblouku.
97
Popis náklonu vpřeed:
má pro přředozadní pohyb
p
významný vlivv. Posun těžiště ovllivní vysunnutí
Poloha hlavy nem
stabilizáátorů vpředd, přitlačení břicha k noohám u nižžších lézí neebo zasunuttím mono-sski za sebe,, tj.
pohybem
m pánve sm
měrem do annteverze. U vyšších lézzí větším ohhybem páteřře směrem do
d kyfotickéého
postavení v hrudní a bederní páteři
p
(směreem vzad).
Popis narovnáváníí:
V pomaalé smýkané jízdě: akktivním pohhybem trup
pu zpět zappojením exttenzorů pátteře. Při jízzdě
řezaným
mi oblouky se lyžař vráátí do neutráální polohy vlivem odsstředivé sílyy. U vyšších
h lézí aktivittou
paraverttebrálních svalů
s
hrudnní páteře. Zatlačením
Z
vnitřního stabilizátoruu vůči podlo
ožce na koonci
obloukuu dochází k pohybu doo neutrální polohy.Pok
kud lyžař ovvládá prvekk zasunutí mono-ski
m
v
vůči
trupu, taak k narovnnání dojde uvolněním
u
tééto polohy.
1) Verttikální pohyyb v tlumiči
Totoo cvičení jee to důležitéé pro získánní pocitu po
ohybu v tlum
miči. V poddstatě je jed
dinou možnoostí
jak praccovat ve verrtikálním sm
měru s těžišttěm těla.
Cíl: Zattížení a odleehčení lyže pomocí poohybu v tlum
miči je důležžité pro sprrávné zahájeení a ukonččení
zatáčeníí. Cvičení jssou nadstavvbou v technnice, viz pop
pis technikyy.
Popis pohybu:
p
Těllo je v záklladní polozee. Stabilizáátory jsou nastavené
n
v poloze pro
o odpichováání,
opřeny vedle těla o zem. Vzporem
V
naa nataženýcch rukou se lyžař zkoouší nadleh
hčit od zem
mě.
Pokrčenním rukou znova
z
zatěžuuje lyži. Cvvičení lze provádět různnou intenzitoou.
Obrázekk 87. Vertikkální pohyb v tlumiči
Poznám
mka: Pří jízddě se tento prvek
p
odehrrává předev
vším v příprravě na novvý oblouk (k
konec jednooho
až začáttek nového oblouku), kdy docházzí ke změněě hran. V jeednotlivých fázích oblo
ouku je tlum
mič
různou silou stlačoován a uvoolňován. Běěhem hraněění docházíí vlivem oddstředivé sííly ke stlaččení
tlumiče, během přeechodu z obblouku do obblouku doch
hází k jeho uvolnění a pprodloužení.
98
8
2) Pohy
hyb horní pooloviny truppu v sagitálnní rovině (přředozadní)
Cíl: Zattížení a odleehčení lyže posunem těěžiště je důlležité pro spprávné zaháájení a ukon
nčení oblouuku.
Spolu s náklonem a zalomením
m určuje, jeestli bude jízzda smýkanná nebo vyjeetá čistě po hraně.
Popis pohybu:
p
Těllo lyžaře je v základní poloze. Trrup je mírněě předkláněěn a poté zaakláněn. Poodle
posedu a fixace v mono-ski, respektive podle výšk
ky léze a fuunkčnosti ssvalů, je po
ohyb provedden
v funkčníchh segmentecch.
pouze ve
Obrázekk 88. Předozzadní pohybb
Tip: Pokkud je tentoo cvik špatnně provediteelný z důvod
du nefunkčnnosti potřebbných svalů,, lze si pom
moci
zavřenýými stabilizáátory. Kdyžž se chce kllient předklonit, stačí stabilizátory
s
y nadlehčit. Když se chhce
klient zaklonit,
z
opřře stabilizáttory o sněhhovou podlo
ožku před sebou
s
a nappínáním ruk
kou se dostaane
narovnááním v zádeech.
Poznám
mka: Tento druh
d
pohybu se aplikujje např. při zahájení obblouku, jakoo pozice přii rozjetí vleku,
při pohyybu těla doo pozice prro nasedání na lanovk
ku. V rámci pokročilé techniky tíímto pohybbem
lyžař kopíruje
k
terrénní změnny svahu. Druhou vaariantou cvviku je přředozadní pohyb
p
jednním
stabilizáátorem. Prootože při tom
mto cviku dochází k rotaci
r
příčné osy rameenních kloub
bů, je zařazzen
mezi cvvičení v kapitole orientaace – otáčenní.
99
9
Cviky na pohybové prvky techniky jízdy: náklon – zalomení
Cíl: Cílem náklonu a zalomení je snížit těžiště těla, naklonit lyži na hranu a nastavit tělo lyžaře v
oblouku tak, aby se co nejefektivněji vyrovnávalo se silami, které na něj působí. Cvičení jsou
nadstavbou v technice, viz popis techniky.
Popis náklonu: Osa ramen a pánve je rovnoběžně. Pro docílení náklonu je potřeba mírně uklonit
hlavu z kopce, přitlačit vnitřní rameno k páteři, přitlačit lopatku k páteři. V pánvi není třeba dělat
nic. Umístit stabilizátor diagonálně do strany pro zvětšení opěrné báze.
Popis zalomení: Osa ramen a pánve není rovnoběžně jako při náklonu. Postavení v bederní páteři
ovlivňuje poloha pánve, tzn. poloha dolních končetin umístěných v mono-ski. K zalomení v bederní
páteři dojde odtlačením hlavy od svahu, přitlačením vnější lopatky, přitažením lopaty kyčelní
k žebrům, zatlačením vnějšího ramene a uvolněním vnitřního.
Průpravná cvičení:
1) Pohyb horní poloviny trupu (zalomení v hrudní páteři, úklon)
Cíl: Aktivita trupu, která vede ke změně osy ramen a k zaoblení hrudní páteře. Tento pohyb vede k
zalomení, to je přiklonění boků ke svahu, a společně s protirotací ramen na konci oblouku
k orientaci ramen do oblouku. To vede k lepšímu a snadnějšímu zahájení nového oblouku.
Popis pohybu: Lyže zůstává na ploše. Stabilizátory jsou na zemi. Lyžař úklonem v hrudní páteři
naklopí ramena ke straně a přenese váhu ke stabilizátoru.
100
Obrázekk 89. (vlevvo) Poloha těla při jízzdě šikmo svahem a při
p zahajovvání oblouk
ku (Snowspport
Austria,, 2007)
Obrázekk 90. (vpravvo) Pohyb horní
h
poloviiny trupu vee frontální roovině
hyb pánve doo strany (zaalomení v beederní páteřři)
2) Pohy
Cíl: Akktivita trupuu, která vedde ke změnně osy pánv
ve vůči ose ramen a k zaoblení bederní
b
páteeře.
V praxi vede k zaloomení, přikllonění bokuu ke svahu.
Popis pohybu:
p
Lyžžař přenesee váhu na jeden stabillizátor a spuustí bok poomalu k této
o straně. Lyži
L
postaví na hranu.
Obrázekk 91. Nácvik zalomení v bederní páteři
p
101
mka: Častouu chybou v praxi je, žee se lyžař naklápí do oblouku
o
hlavvou a rameeny, tedy krrční
Poznám
páteř je ohnuta směěrem do obblouku (konkávně) a vn
nitřní ramenno je níže. T
To má za náásledek ohnnutí
páteře na
n druhou stranu
s
než je
j správně nebo
n
docháází k prohnuutí páteře ddo tvaru „S““. Chyba veede
k odtlaččení boků od svahu, vnnitřní hrana není přitlaččena k podlložce, lyže ssmýká. Stáv
vá se, že lyyžař
může přřepadnout ze
z svahu dollů.
Obrázekk 92. Špatnéé postavení hlavy, příčnné osy rameenních klouubu vůči polloze pánve
Poznám
mka: Je velicce důležité, aby jezdecc cítil rozdíll mezi pohyybem boků ddo stran a pohybem
p
truupu
ke stranně. Jsou to dva
d rozdílnéé průpravné cviky s růzzným efekteem (mají opodstatnění v technice).
3) Pohy
hyb těla do strany
s
(nákllon):
Osaa otáčení je umístěna ve
v vázání lyže. Otáčeníí probíhá poouze k vnější soustavě.. V páteři není
n
žádný pohyb,
p
osa ramen
r
a pánnve je rovnnoběžně, v krční
k
páteři dochází k lateroflexi vně z oblouuku
(poslednní krční obrratel je vodoorovně). Lyyže se cvičen
ním postavíí na hranu.
Cíl: Náccvik náklonnu, přiklonění těla ke svvahu.
Obrázekk 93. Nácvik náklonu
102
2
Cviky na pohybové prvky techniky jízdy: orientace – otáčení
Cíl: Cvičení jsou nadstavbou v technice, viz popis techniky.
Prvek orientace se odehrává ve fázi ukončení oblouku. Poloha orientace je přípravou na nový
oblouk. Ukončení oblouku je charakterizováno zastavením pohybu těžiště těla lyžaře směrem dolů,
dopředu a dovnitř oblouku. Tím je přerušeno další zvyšování hranění a zatížení lyží. Lyže se
pohybují obvykle šikmo svahem. Prvek otáčení provádí lyžař během vedení oblouku (tělo sleduje
směr jízdy) v poloze mírné protirotace. Cílem fáze vedení je lepší vedení lyží, kontrola odstředivé
síly a kontrola poloměru zatáčení. Na linii oblouku se odehrává z místa před dosažením spádnice až
k přípravě na nový oblouk. Cílem otáčení je nastavit tělo před spádnicí do polohy (společně
s posunem těžiště dopředu) tak, aby mohlo dojít (společně se zalomením) ke zvyšování hranění a
kolmého tlaku do lyže.
Popis orientace: Pro orientaci je důležité nasměrování pohledu směrem k novému oblouku, rotace
hlavy, rotace ramen, deprese lopatky se současnou retrakcí na jedné straně. Příčná osa kyčelních
kloubů je neměnná, vždy kolmá na směr jízdy.
Popis otáčení: Udržet polohu hlavy rovnoběžně se svahem, tj. lateroflexe v krční páteři (tlačit hlavu
(ucho) na vnější rameno). Hlava se nedívá ve směru lyží, ale je od směru jízdy odkloněna. Vnější
ruka je přitlačená k tělu. Protrakce vnitřní lopatky spojená s rotací dolního úhlu.
Cvičení jsou nadstavbou v technice, viz popis techniky.
Průpravná cvičení:
1) Rotace hlavy ke straně:
2) Rotace ramenní osy:
•
Vysunutí jednoho stabilizátoru vpřed
•
Otočení trupu vůči mono-ski o 90 stupňů
3) Pracovat s osou ramen – zvedat a zatlačovat rameno.
103
Obrázekk 94. Rotacee hlavy
Obrázekk 95. Vytažení za jedníím stabilizáátorem dopřeedu
Obrázekk 96. Otočení trupu vůčči mono-skii o 90 stupň
ňů
Obrázekk 97. Otočení trupu vůčči mono-skii o 90 stupň
ňů
Poznám
mka: Průpraavné cviky na
n otáčení jssou zahrnuty
ty mezi cvikyy ve frontállní i sagitáln
ní rovině.
104
4
Cvičení na stabilitu
Mezi cvičení na místě lze také zařadit cviky na stabilitu.
Cíl: Působit na rozvoj rovnováhy a vnímání polohy a jednotlivých segmentů těla. Trénovat cit pro
hranu a plochu lyže a získat lepší přehled o posunu těžiště do stran a dopředu, dozadu.
Průpravná cvičení:
Jsou většinou prováděné pohybem horních končetin se stabilizátory a drobnými stabilizačními
pohyby trupového svalstva.
1) Příprava stabilizátorů na odpichování a na jízdu (sklápění a uvolňování pojistky).
2) Natahování za stabilizátorem do různých směrů.
3) Nadzvedávání stabilizátorů do různých poloh.
4) Posouvání jednoho nebo obou stabilizátorů.
Cvičení se zavřenýma očima:
1) Pohyby hlavou ve všech rovinách, především rotace, lateroflexe a „stranové kývání“.
2) Pohyby v trupu v sagitální rovině.
3) Přenášet váhu na pravý a levý stabilizátor.
4) Naklánět trup do stran při zatížení obou stabilizátorů.
5) Naklánět trup do stran, ale váha je na jednom stabilizátoru.
6) Vysouvat stabilizátor a rotovat osu ramen.
7) Pracovat s osou ramen – zvedat a zatlačovat rameno.
105
Obrázekk 98. Nácvik stability
106
6
5.2.1.9 Cvičení v pohybu
Cíl: Přemisťování a překonávání vzdáleností spojených s lyžařskými přesuny, zlepšit manipulaci
s mono-ski a se stabilizátory.
Terén: Kvůli sníženým nárokům na sílu a rovnováhu, zahajujte na rovině a upraveném terénu. Poté
pokračujte na mírném sklonu.
Popis cviku: Obraty jsou cvičení, která umožňují změnu směru. Lze cvičit jak se zavřenými, tak
otevřenými stabilizátory, ale v praxi se otevřené stabilizátory k přesunům nepoužívají. Zavřené
stabilizátory jsou pro mobilitu na mono-ski lepší, protože se nesmýkají a jsou delší. V praxi se
aplikují jak na rovině, tak ve svahu. Obraty na rovině se používají např. mezi parkovištěm a
vlekem, posouvá se ve frontě na vlek, nastupuje díky jejich realizaci na vlek a překonává ploché
části sjezdovek a terénní nerovnosti. Ve svahu se používají např., stojí-li lyžař bokem ke svahu a
chce se rozjet, při odpichování se současnou změnou směru jízdy, vpřed i vzad. Lyžař může obrat
dosáhnout sunem lyže po podložce i zdvihem.
Průpravné cvičení:
1) Pohyb dopředu a dozadu
2) Obrat
3) Kombinace obratů a pohybu vpřed a vzad
107
1) Pohyb dopředu a dozadu
Pohyb dozadu je snazší než pohyb dopředu. Při přesunech na rovině mu dopomáhejte k udržení
základní rovnováhy. Při přesunech dopředu dodávejte dopomoc zezadu uchopením zádové opěrky
nebo hrazdy. Při přesunech pozadu uchopte klienta za dolní končetiny nebo za stupačku.
Vpřed
Lyžař umístí stabilizátory v oblasti kyčelních kloubů, zatlačí proti podložce směrem vzad a
odráží se za tělem.
Obrázek 99. Pohyb vpřed bez nadlehčení a s nadlehčením
108
Vzad
V poloze mírného záklonu trupu postaví lyžař stabilizátory co nejvíce dozadu za tělo.
Stabilizátory jsou více od těla, horní končetina je pokrčena v lokti. Pohyb lze rozdělit na práci paží
a práci trupu. Z výchozí pozice zatlačí do stabilizátorů až do natažených rukou. Tím se posune
vzad.
Obrázek 100. Pohyb vzad bez nadlehčení a s nadlehčením
Poznámka: Při funkci trupových a břišních svalů lze pohyb následovat předklonem trupu a
prodloužit tak působení na stabilizátory. Po odstrčení vrátí lyžař ruce a trup do původní polohy a
pohyb opakuje.
109
2) Obraty přestupováním:
•
Okolo středu lyže
•
Okolo špičky přestupováním „přívratem“
•
Okolo patky lyže přestupování „odvratem“
Obrat okolo středu:
Tento obrat je nejjednodušším způsobem. Provádí se odlehčením celé lyže a otáčením kolem osy
procházející středem lyže a těla. Stabilizátory umístí lyžař vedle sebe ve větší vzdálenosti od lyže.
Obrat provede rotací trupu na jednu stranu za současného přenesení váhy na stabilizátory a vzporu o
ně. Obraty jsou v malém rozsahu a pomalejší.
Druhá varianta obratu okolo středu lze provést tak, že lyžař umístí jeden stabilizátor před těžiště
a druhý za něj. Přední stabilizátor je nakloněn mírně vzad, zadní je položen na kolmo nebo mírně
vpřed. Rotaci trupu vzniká v břišním lise předpětí, které vzporem do stabilizátorů v opačném směru
než jsou umístěny, způsobí točení do požadovaného směru. Tato varianta je náročnější na
rovnováhu, funkčnost a sílu horních končetin a trupu, ale je rychlejší a ve velkém rozsahu.
Okolo špičky lyže:
Špička zůstává stále na sněhu, stabilizátory jsou položeny na úrovni kyčelních kloubů. Jeden
umístí blíže k tělu a ten druhý, ke kterému se přemisťuje je od těla dále. Předkloněním a vzporem
na stabilizátorech provádí odlehčením patky posun lyže do strany.
Obraty okolo patky:
Tento způsob obratu na rovině je technicky a silově nejnáročnější způsob. Špička lyže lze
nadzvednou velice těžce, a proto se provádí sunem špičky po zemi. Je to obdobný způsob jako obrat
okolo špičky. Aby se podařila nadlehčit přední část lyže, položí lyžař stabilizátory více vpřed a při
vzporu se více zakloní.
Poznámka: Obraty ve svahu: Obrat okolo patky se používá tehdy, stojí-li lyžař bokem ke svahu a
chce se rozjet. Stabilizátor bližší ke svahu předsune vpřed, dolní posune vzad za osu těla.
Vzepřením horních končetin, rotací ramen ze spádnice a mírným náklonem těla a mono-ski ze
svahu se uvolní hrana lyže a tak dojde k posunu špičky do spádnice.
110
Obrázek 101. Poloha pro rozjezd z vrstevnice
3) Kombinace obratů a pohybu vpřed a vzad
Kombinací překonává lyžař vzdálenosti a mění směr pohybu.
•
Naučte lyžaře pohybovat se vpřed a vzad s odlehčením lyže.
•
Dalším cvikem je v nadlehčení změnit postavení lyže z linie a zatočit.
•
Přejděte s nácvikem do svahu. Stejným principem jako na rovině se klient pohybuje do
kopce popředu i pozadu.
5.2.1.10 Jízda na vleku
Obrázek 102. Jízda na vleku
Výuku začátečníků je vhodnější zahájit jízdou na vleku, která je snadnějšíJejím cílem je mobilita
klientů, která vede ke zvýšení soběstačnosti. Přínosem jízdy na vleku je rozvoj rovnováhy. Tu
mohou později cíleně cvičit různým nadlehčováním stabilizátorů a přenášením váhy.
111
Pomy
Vleky pro začátečníky bývají většinou pomy, jejichž rychlost je pomalá. Jízda na ostatních
pomách je obtížná kvůli větší rychlosti a kvůli prudkému rozjezdu. Uchycení tažného zařízení do
talíře vyžaduje větší přesnost a kratší čas na provedení než na kotvách. Tyč pomy musíte nejdříve
nadzvednout a potom ze shora zastrčit do oka tažného zařízení mono-ski. Nevýhodou tohoto typu
přepravního zařízení je, že se pří uvolnění pojistky tažného zařízení někdy obmotá lanko okolo
talíře a klient je stále vlečen za místo výstupu.
Kotvové vleky
Kotva je vhodnější typ vleku. Pokročilí lyžaři jsou na ní samostatnější, protože jsou schopni na
ni nastupovat sami. Její rychlost bývá konstantní a nehrozí problémy při nástupu jako u pomy.
Délka lanka navijáku kotvy umožní delší čas na zavlečení kotvy do oka tažného zařízení. Vlekař
nebo instruktor nemusí být tolik přesný, protože kotvu jen stáhnete a zastrčíte, je jedno jestli ze
shora nebo ze spodu. Kotvové vleky přináší možnost jízdy instruktora vedle klienta. Nejsou
postaveni vedle sebe, ale podle délky lanka tažného zařízení mono-ski, je klient v částečném
závěsu. Klady této jízdy jsou, že se klientům na strmějších svazích nezvedá špička lyže, v případě
šikmého svahu je vlek nestahuje do strany, instruktor získává čas na komunikaci o technice jízdy.
Domluva a obecná bezpečnost
Klientům vysvětlete základní pravidla chování na vleku, jak se zachovat v případě pádu. Co
nejdříve vysvětlete základní pravidla bezpečného chování na sjezdovce. Důkladnou přípravou
nejlépe předejdete zbytečným kolizím. Dohodou na pravidlech s obsluhou vleků si ušetříte případné
nepříjemnosti. Např. první jízdy, pokud to obsluha vleku dovolí, jede instruktor spolu s lyžařem a
zajišťuje rovnováhu, vypnutí pojistky tažného zařízení. V průběhu výuky klientovi postupně
snižujte poskytovanou dopomoc s nástupem na vlek, jízdou na vleku a s výstupem. Předem zjistěte
charakter vleku a zajistěte místo výstupu z vleku.
Jeden instruktor zajistí nouzové tlačítko, kterým lze vypnout vlek, pokud vlek nemá při výstupu
vlastní obsluhu.
Druhý instruktor čeká na konci vleku a má za úkol zajistit místo výstupu při pádu klienta. v případě,
že zablokuje místo přijíždějícím lyžařům nebo že se lyžaři nepodaří vyháknout lanko tažného
zařízení z talíře pomy nebo kotvy.
Pokud není výstup personálně zajištěn, tak jede instruktor před klientem, aby mu pomohl
s výstupem.
Terén: Pomalý vlek s mírným stoupáním, s prostorným výstupem do roviny nebo mírně z kopce.
112
Průpravvná cvičení:: Je důležitéé, aby si klieenti před vlastní jízdouu vyzkoušeli průpravnéé činností.
1) Insttruktor taháá nebo tlačíí lyžaře po rovině,
r
ve vrrstevnici a do
d kopce.
2) Náccvik obratů pro nasměrrování lyže do stopy vleeku
3) Náccvik rovnovváhy
4) Náccvik a načassování výstuupu
5) Náccvik polohy stabilizátorru při výstup
upu z vleku
6) Náccvik vystupování pomoocí pojistkyy. Palec je zastrčen
do očka pojisttky sloužícíí k vypnutí závěsného zařízení.
K uvolnění
u
jee nutno zaatáhnout zaa pojistku směrem
dozzadu a dolů..
Obrázekk 103.Průprravné cvičenní jízdy na vleku
v
Poznám
mka: Vypínaací systém Brojírovy mono-ski
m
funguje
f
jinaak. Je na kuuličku, kterrá je na koonci
lanka a je zastrčenna do trubkyy rámu, kdee je pojistko
ou chráněnaa a drží při jjízdě na vleeku. Stlačenním
pojistkyy se kulička uvolní a tím
m se uvolní vypínací zaařízení.
Jízda naa vleku na 3 samostatnéé časti.
•
nástuppu na vlek
•
jízdy na
n vleku
•
výstuppem z vleku
Popis nástupu na vlek:
v
S plnou dopomocí:
Lyžaře přitlačte doo prostoru k nastupováání a obraťtte ho
špičkouu nahoru. Vlekař
V
neboo vy mu zaháknete kotvu
k
nebo tallíř pomy doo závěsného zařízení.
Obrázekk 104. Nástuup na vlek s plnou doppomocí
113
3
S částeččnou dopom
moci:
Lyžař see k vleku doopraví sám, sám se otoočí
špičkouu nahoru ve směru jízdyy. Může takké
připraviit oko tažnéého zařízení. Vlekař nebbo
instrukttor mu pouzze zahákne kotvu
k
vlekuu.
Obrázekk 105. Nástuup na vlek s částečnou dopomocí
Samostaatně:
Někteří lyžaři nepotřebují dopomoc při nasedání na
n kotvu. Saami se otoččí šikmo do
o směru jízdy,
jednou rukou přippraví oko tažného zařízení,
z
drruhou rukoou chytnouu kotvu a zavlíknou ji.
V okam
mžiku rozjetíí sklopí stabbilizátory doo polohy prro jízdu.
Obrázekk 106. Nástuup na vlek samostatně
s
114
4
Popis jíízdy na vlekku:
Lyžař jee celou jízduu v základnním postavenní a stabilizzátory vyrovvnává případdný pád do strany.
Obrázekk 107. Jízdaa na vleku s dopomocí instruktora
Obrázekk 108. Jízdaa na kotvovéém vleku vee dvojici
Poznám
mka: Jízdu mohou
m
kom
mplikovat sttopy vyjeté ve sněhu. Lyže najížždí na hrany
y stopy a drží
d
v ní. Too zvyšuje náároky na straanovou rovnnováhu a ak
ktivitu hornních končetinn a trupu.
U někteerých typů vleků docchází při roozjezdu k trrhavým pohhybům (pruužinové po
omy), které se
přenášejjí na lyžařee. V těchto případech se klient umístí
u
stabiilizátory více dopředu
u a do strann a
připravíí se na vyrovnávání věttších výkyvvů těla.
S přibývvající stabillitou na vleeku můžetee klientovi vymyslet několik
n
cvikků na rovno
ováhu, přennos
váhy a uvědomění
u
si skluzu.
Popis výýstupu z vleeku:
Popis pohybu:
p
Naa konci vlekku se kliennt snaží zato
očením opuustit co nejrychleji pro
ostor výstuupu.
Začáteččníci mají s vybočením
m ze stopy a s opuštěním
m prostoru problémy. V okamžiku
u, kdy je lyyžař
ještě v tahu
t
vlekem
m, provádí jedním
j
stabbilizátorem pohyb do strany a snnaží se vych
hýlit ze směru
tahu a druhou
d
rukoou současněě provádí vypínání.
v
Po
o uvolnění vybočí ješttě více do strany
s
a opuustí
prostor. Pokud je místo
m
výstuupu na rovinně nebo z kopce
k
je výsstup snazší. Pokud je výstup
v
z vleeku
v kopci,, nezvládajíí klienti vyybočit do rooviny nebo vrstevnice a začínají couvat. V tento
t
okam
mžik
zachyťte klienta a pomožte
p
m přetočit se
mu
s do vrstev
vnice. Nebo klient umísstí stabilizáttory za těloo na
hranu lyyžiček otoččených o 455° a tím see zabrání ro
ozjetí monoo-ski dozaduu. Jednoduššeji se to dělá
d
instrukttorovi, kterýý nemá lyžee.
Poznám
mka: Zdatněější jedinci se
s raději vyypínají tak, že se přitáhhnout za kootvu a vyhááknou ji z oka.
o
Potom se
s nasměrují a pustí do požadovanného směru.
115
Obrázek 109. Výstup z vleku pomocí poutka vypínacího zařízení (na opačné a stejné straně jako je
směr výstupu)
Obrázek 110. Výstup z vleku přitažením ke kotvě
Obrázek 111. Výstup z vleku přes pojistku
Poznámka: Kromě výstupu popředu existuje ještě výstup pozadu. Aplikuje se při výstupu na
prudkých svazích. Tedy jen u zkušených lyžařů. Po vypnutí se lyžař dostane do vrstevnice tak, že
couvne do zatočení. Potom se teprve rozjede vpřed.
116
5.2.1.11 Jízda na sedačkové lanovce
Obrázek 112. Jízda na sedačkové lanovce
Jízda na sedačkové lanovce se zdá být jednodušší než jízda na vleku, ale není tomu tak. Na vleku
může být lyžař plně soběstačný (jen výjimečně se najdou vleky, na kterých potřebuje výraznou
asistenci), naproti tomu je mnoho lanovek, kde je nasedání i vysedání velice komplikované a
vyžaduje silnější dopomoc. Jen zdatnější lyžaři si mohou dovolit jezdit na lanovce sami. Zajištění
bezpečnosti na lanovce není tak organizačně náročné. Přesto je třeba domluvit se s obsluhou na
charakteru nastupování a vystupování.
Lanovka má své pozitiva, jako je odpočinek horních končetin a trupu, lepší komunikace
s instruktorem, možnost svačiny a vyřízení si telefonů. Zápory pro začátečníky převažují. Poloha na
lanovce je pro ně stresující. Nástup i výstup je obratnostně náročnější. Nástup bývá často krátký a
hrozí tam nepříjemný pád. Některé lanovky mají zrychlující umělé pásy, na kterých je udržení
rovnováhy těžší. Výstup vyžadující mírný seskok je třeba obratnostně načasovat. Pokud klient
nasedne mezi stupačky lanovky, tak je hrazda tlačí do nohou. Konstrukce mono-ski trhá potah
sedaček. Nástupní cesta k lanovce, vzhledem k tomu, že mono-ski neprojde turniketem, bývá
komplikovanější než u vleku, kde to nebývá problém.
117
Průpravvná cvičení::
nástup nan
Před prrvním nastuupováním vyzkoušejte
v
nečisto. Vyssvětlete klientovi tech
hniku a přessný
postup nástupu
n
i výýstupu ze seedačkové laanovky.
•
Uvolnnit pojistku mono-ski.
m
•
Vyzvednout monoo-ski do násstupní pozicce za pomoccí stabilizátoorů a předkklonu.
•
Zaareetovat pojisttku mono-skki.
Obrázekk 113. Průprava na nástup na lanovvku, pozicee mono-ski
Popis nástupu na sedačkovou
s
u lanovku:
Popis pohybu:
p
Poodle náročnnosti terénuu na nástu
upištích zvoolte počet instruktorů
ů k dopomooci.
Domluvvte se s obsluhou vlekuu na případné pomoci s nastupovááním a na zzpomalení chodu
c
lanovvky
při nástuupu a výstuupu. Vše poddřiďte subjeektivním po
ocitům kliennta.
Dopomooc dávejte ve
v dvou insstruktorech.. Pokud se
domluvvíte s obsluhhou vleku a zaškolíte ji, nebudete
potřebovat
takovvý
počet
instruktorrů.
Před
nástupem na nástupišti naa lanovku odjistěte
pojistkuu mono-ski. Zádovou opěrku
o
uvolněte až po
nasednuutí na lanovku. Najeeďte s lyžžařem do
nástupnního prostooru, stabilizzátory má v poloze
určené pro
p odpichoování.
Obrázekk 114. Nástuup a jízda na
n lanovce
Ve dvou
d
nebo s jedním insstruktorem (později to klient uděllá samostatnně) vyzvedn
nete mono--ski
do násttupní pozice nad úrovveň sedačkyy (u staršícch mono-skki je někdyy při zvedaacím manévvru
potřeba přišlápnouut lyži). Monno-ski jsou konstruováány tak, že v poloze prro nastupování drží sam
my.
k
zakloonit, aby see na ní udržeel a
Sedačkuu necháte naasunout podd mono-ski.. Po nasednutí musíte klienta
118
P
(20088) popisuje 3 možnostii dopomoci při
aby bylo možno suundat ochrannné zábradllí sedačky. PSIA
nasedánní na lanovkku.
Obrázekk 115. Naseedání na lannovku podle PSIA (Proffessional Skii Instructors oof America, 2008)
Popis výýstupu ze seedačkové laanovky:
Vyseedání klade vyšší nároky na stabiilitu, je obtíížné naučit se mechanismy jakým
mi se dostatt ze
sedačkyy.
Popis pohybu:
p
Poodle charaktteru výstuppu se stabillizátory přeed vystupovváním otev
vře do poloohy
určené pro jízdu nebo
n
zůstannou zavřenéé (pokud jee potřeba se
s odrazit a odjet z místa
m
výstuppu).
Výstup realizujte v začátcích s dopomocíí. Na horní stanici kliennta vysuňtee tlakem do zad z lanovvky
a pomáhhejte mu uddržet rovnovváhu. Před jízdou z kop
pce zaaretujte pojistku.
Pokuud má lyžařř výstupy s dopomocí dostatečně
d
zvládnuty,
z
p
přistupte
k nácviku po
ohybů, kterýými
lyžař sáám vystoupíí ze sedačkyy. Jsou dva způsoby
z
jak
k toho dosáhhnout.
•
Lyžař nadzvednee pánev naad sedačku tím, že see hodně přředkloní. Lyžař
Ly
se snnaží
s
u odstrčit od
d okraje seddačky. Spollečně s posu
uvnými pohyyby
opřením trubky stabilizátoru
vřed se
s vystrká z lanovky. Zapře
Z
se o stabilizátory položenéé na sněhové podložcee a
snaží se
s udržet roovnováhu.
•
Lyžař se snaží ruukama odstrrčit od okra
aje sedačky. Madlo staabilizátorů drží
d háčkovvým
úchoppem a sedaadlo lanovky
ky bočním klešťovým
k
ú
úchopem.
P
Předklonem a posuvnýými
pohybby se vystrkáá z lanovky do jízdy příímo.
•
Tessieer stabilizáttory mají zadní trn, o ktterý je možnno se vzepříít a vysunou
ut.
119
9
5.2.1.12 Jízda přímo
Cíl: Jízda v základním postoji, nácvik regulace rychlosti a dobrzďování, nácvik práce se
stabilizátory, příprava pro pozdější oblouky, rozvoj a udržování rovnováhy.
Terén: Mírný, dostatečně široký svah, nejlépe s bezpečným nájezdem a dojezdem do roviny.
Pomalý vlek.
Popis polohy: Hlava je vzpřímená a pohled směřuje ve směru jízdy. Trup je v mírném předklonu.
Osa ramen a osa pánve je rovnoběžná. Horní končetiny jsou mírně pokrčeny v loketních kloubech,
ramena jsou uvolněná. Poloha stabilizátorů je před tělem v paralelním postavení ve vzdálenosti
větší než je šíře ramen, špičky stabilizátorů jsou ve vzduchu, aby jimi šlo brzdit. Váha těla je
rozložena mezi lyží a stabilizátory. Pro jízdu je důležité klidné netoporné držení trupu a správný
pohyb paží a stabilizátorů.
Popis pohybu: Je zřejmé, že jezdec není při prvních jízdách schopen udržet rovnováhu a volit směr
jízdy. Proto zezačátku jezděte tak, že držíte hrazdu nebo zádovou opěrku mono-ski a za současného
slovního doprovodu dbáte na správné provádění pohybů lyžaře. Výuku začněte natočením lyže do
spádnice. V případě potřeby volte směr jízdy, brzděte a zabraňujte pádu. Snažte se o to, abyste se
svými lyžemi lyžaři nepletli pod stabilizátory.
Obrázek 116. Jízda s dopomocí a v těsném závěsu za klientem
120
V případě, že lyžař nemá problémy s rovnováhou, tak snižte dopomoc. Za klientem jeďte v těsné
blízkosti, buďte připraveni při ztrátě stranové rovnováhy uvést lyžaře zpět do rovnovážné polohy
nebo připevněte brzdící popruhy.
Tip: Pokud máte k dispozici mono-ski bez hrazdy, klienta přidržujete za zádovou opěrku,
doporučujeme pro instruktora kratší lyže. Ty se nepletou klientovi pod stabilizátory a instruktor je
na nich pohyblivější a obratnější. Ideální délka je točivá slalomová lyže 155-165cm dlouhá.
Průpravná cvičení: Pro jízdu rovně dolů aplikujte cviky s pohybem trupu, horních končetin a
zdvihem nebo sunem stabilizátorů.
1) Brzdit, zastavit se, znovu se rozjet
Lyžař vysune stabilizátory vpřed, přenese na ně váhu a tlačením do patek lyžiček zpomaluje
buďto až do zastavení nebo jen reguluje rychlost. Čím více tlačí lokty směrem dolů, tím je větší
zahranění lyžiček stabilizátoru a to vede k většímu brzdnému efektu. Vrácení polohy trupu zpět
a uvolnění loktů vede k odlehčení stabilizátorů.
2) Různě široká stopa stabilizátorů a vliv šíře základny na rovnováhu
3) Natáhnout se za oběma stabilizátory dopředu a zpět
Zatěžování lyží v předozadním směru. Tento cvik slouží jako průprava pro posun těžiště během
vedení a ukončení oblouku.
Pokud to jezdci nejde aktivně, ať zkusí brzděním dostat horní část trup dozadu (tlak, který
působí brzděním na ramena směrem dozadu přenést i na páteř a narovnat se tak v zádech).
Obrázek 117. Předozadní pohyb trupu
121
4) Otáčet hlavu do stran z kopce a zpět
5) Zatáhnout jeden stabilizátor a zpět
6) Opakovaně zvedat horní rameno a přitlačovat spodní lopatku k páteři
Cílem cvičení je rotace ramen a uvědomění si pozice ramen, kterou budete jako protirotační
princip vyučovat v kapitole nácviku oblouků.
7) Vytáhnout se krátce za jedním stabilizátorem a zpět
Cílem cvičení posun těžiště a změna zatěžování lyže.
8) Zvednout jeden, pak druhý stabilizátor
9) Snaha nadzvednout oba stabilizátory a jet bez jejich opory
Těmito dvěma cviky působíme na rozvoj rovnováhy, pocitu skluzu, zrychlení a citu pro plochu
lyže. Také působíme na odbourání strachu.
Obrázek 118. Zvedání stabilizátoru
Obrázek 119. Zvedání obou stabilizátorů
Obrázek 120. Vytahování se za jedním stabilizátorem
122
5.2.1.133 Jízda šikkmo svahem
m
Obrázekk 121. Jízdaa šikmo svahhem (Snow
wsport Austrria, 2007)
Cíl: Jízzda v základdním postojji při jízdě šikmo svah
hem, nácvikk regulace tlaku do hrrany, regulaace
smýkánní a hranění, nácvik prááce se stabiilizátory, ro
ozvoj a udržžování strannové rovnov
váhy, přípraava
pro pozdější obloukky.
Terén: Mírný,
M
dosttatečně širokký svah, s bezpečným
b
nájezdem
n
a dojezdem.
Popis polohy:
p
Staabilizátory jsou
j
před tělem,
t
rovn
noběžně s lyží,
l
slouží k udržován
ní rovnovááhy.
Lyžičkyy stabilizátoorů jedou poo horních hranách.
h
Horní stabilizáátor je mírnně předsunu
utý. Osa ram
men
směřujee mírně z koopce ze svaahu. Pánev a bederní páteř
p
je přikkloněna ke svahu. Hlaava a trup jssou
odkloněěny od svahhu. Tím vznniká plynullé zaoblení páteře a přřenos váhy na horní hranu
h
lyže bez
b
rotační složky, tj. bez
b smýkáníí.
Obrázekk 122. Jízdaa šikmo svahhem s dopoomocí a bez ní
Popis pohybu: Jízdda se vyznaččuje tlakem
m do horní hrany,
h
tlak vzniká
v
přikloněním pán
nve ke svahhu a
mírným
m odkloněníím ramen v opačném směru. Kliient nacvičuuje rovnováhu v záklaadním postooji,
protože požadavkyy na stabilitu jsou při jízdě na hraaně vyšší neež při jízdě na ploše ly
yže. Dopom
moc
s udrženním rovnovváhy, případdně s regulaaci smykového proveddení poskytuujete fixací přes zádovvou
123
3
s o plynuléé provedeníí pohybu s jízdou
j
na hhraně a limitujte smýkaavý
opěrku nebo hrazddu. Snažte se
n cit pro hrranu.
průběh s důrazem na
m
Obrázekk 123. Zaháájení obloukku z jízdy šiikmo svahem
Průpravvná cvičení::
1) Brzddit, zastavit se, znovu se
s rozjet
2) Natááhnout se zaa oběma staabilizátory dopředu
d
a zpět
zp
3) Opaakovaně odllehčovat a zvedat
z
horníí stabilizáto
or nahoru a vřed
4) Otáččet hlavu sm
měrem z koppce a zpět
5) Opaakovaně zveedat horní raameno a přřitlačovat sp
podní lopatkku k páteři
6) Zatááhnout spoddní stabilizáátor dozadu a zpět spollečně s rotaccí lyžičky sttabilizátoru z kopce
7) Vytááhnout se zaa horním staabilizátorem
m a zpět
8) Reggulovat smýkkání a hraněění
9) Sesoouvání šikm
mo svahem
Obrázekk 124. Otáčení hlavy sm
měrem z koopce a zpět, zjišťování změny
z
vlivuu polohy naa další
segmennty
124
4
Obrázek 125. Zvedání horního stabilizátoru nahoru a vpřed
Obrázek 126. Zasunutí spodního stabilizátoru
Obrázek 127. Vysunutí jednoho stabilizátoru vpřed v průběhu oblouku
5.2.1.14 Nácvik techniky zatáčení
Smykový oblouk má i přes tendence ve sjezdovém lyžování v metodice svoje nezastupitelné
místo. Regulovaná jízda vede ke snazšímu pochopení správného postavení jednotlivých částí těla
při zatáčení. Vynechání tohoto oblouku vede k tomu, že klienti neumí kontrolovat rychlost svoji
jízdy a bezpečně zastavit.
Cíl: Naučit zahájení oblouku ze svahu se současným přehraněním a natočením lyže ke spádnici.
Terén: Středně strmý, dostatečně široký upravený svah s bezpečným nájezdem a dojezdem do
roviny.
Popis pohybu: Je zřejmé, že lyžař není při prvních jízdách schopen udržet rovnováhu a volit směr
jízdy. Proto ze začátku jezděte tak, že držíte hrazdu nebo zádovou opěrku mono-ski a za současného
slovního doprovodu dbáte na správné provádění pohybů lyžaře. V případě potřeby volte jako
instruktor směr jízdy, brzděte a zabraňujte pádu. Snažte se o to, abyste se svými lyžemi lyžaři
nepletli pod stabilizátory.
125
Učební tipy:
•
Před jízdou se domluvte s klientem, že budete slovně vést směr jízdy. Později si můžete funkci
slovního vedení vyměnit. Od začátku se snažíte jako dvojice o to se co nejvíce sehrát.
•
Velkou pozornost při nácviku oblouku věnujte správnému postavení hlavy, příčné osy
ramenních kloubů, poloze vnitřního ramene a lopatky. Nedostatečné procvičení těchto poloh
má za následek výrazné zpomalení procesu výuky carvingového způsobu zatáčení.
•
Pro kvalitní ukončení smýkaného oblouku začátečníků je nutno přenést těžiště těla nad lyže
(orientací ramen do údolí) a mírně dozadu. Pokud lyže nedostane včas tyto dva impulsy a
zůstává postavena na hraně, tak má stále tendenci zatáčet a přetáčet se směrem ke svahu.
Poznámka: Jednotná terminologie znamená lepší přenositelnost klientů mezi instruktory a lepší
návaznost pro výuku pokročilých. Jasnost v terminologii a pochopení udělovaných instrukcí k
prováděnému pohybu zvyšuje efektivitu a čas strávený vysvětlováním na svahu.
Průpravná cvičení:
1) Jízda šikmo svahem, zatáčka ke svahu, zastavit do kopce
V přípravném oblouku lze rozeznat fázi jízdy šikmo svahem, nasazení oblouku ke svahu, oblouk,
zastavení do kopce (instruktor je v dostatečné blízkosti, aby po zastavení korigoval polohu lyžaře
do vrstevnice). Začínejte ze základního postavení ve vrstevnici. Nechte lyžaře zatáčet tak dlouho až
zastaví špičkou do kopce. Jezdec využívá důsledně toho, co se naučil při jízdě šikmo svahem (viz.
popis jízdy šikmo svahem). Při jízdě šikmo svahem vysune horní stabilizátor stranou a pokusí se
mírně zatížit lyži posunem těžiště ke svahu. Lyže tímto impulzem začne zatáčet až do úplného
zastavení.
Obrázek 128. Oblouk ke svahu samostatně (upraveno podle Snowsport Austria, 2007)
2) Oblouk ze spádnice
126
m výuky je nácvik
n
obloouku ze spáádnice. Lyžaař zaujme zzákladní posstavení otoččen
Dalším stupněm
m do údolí (po
( spádnici). Do tohooto postaven
ní mu musítte pomoci. Tato situacce je ztížena o
směrem
zahájenní oblouku, kdy
k jezdec musí překloopit lyži naa hranu, kterrá jede po pploše. Oblouk je delší, ve
větší rycchlosti a půůsobí v něm větší odstřeedivá síla. Oblouk
O
ukonnčete zastavvením do prrotisvahu.
Obrázekk 129. Obloouk ze spádnnice s dopom
mocí
3) Obloouk lyže přees spádnici s přehraněnním
Ze záákladního postavení
p
prro jízdu šikkmo svahem
m otočí hlavvu z kopce, zasune mírrně stabilizáátor
s vyrotoováním lyžičky z kopcee, zatlačí sppodní ramen
no dolů. Tím
m iniciuje přřenesení těžžiště z oblouuku
nad lyžii a zahájeníí oblouku. Vysunutím
V
spodního sttabilizátoru do strany zzíská lyžař větší
v
základdnu
pro opooru. Přenesením váhy nad
n lyži a daalším náklon
nem těla do středu obloouku začínáá nový oblouuk.
Obrázekk 130. Reguulovaný oblouk přes sppádnici
127
7
5.2.2 Specializovaná lyžařská průprava na mono-ski
Kapitola navazuje na dovednosti získané při všeobecné lyžařské průpravě. Obsahuje průpravná
cvičení, která pomáhají lyžařům zlepšit techniku jízdy. Při specializované průpravě instruktor stále
opakuje, procvičuje a zdokonaluje veškeré prvky, které se klienti naučili ve všeobecné lyžařské
průpravě. Shodné prvky se všeobecnou lyžařskou průpravou nebudeme znovu popisovat. Popsány
budou jen prvky, které se ve všeobecné lyžařské průpravě neobjevily. Instruktorům ukazuje
nejčastější typy oblouků při výuce začátečníků a popis základních problémů výuky začátečníků.
5.2.2.1 Navazující oblouky
Obrázek 131. Navazující oblouky s dopomocí
Začátečníci mají tendenci nejprve k pomalejší jízdě a ke kratším smykovým obloukům. Rychle
je pří správné volbě terénu prodlužují a zvykají si na rychlejší jízdu. To je, pokud umí regulovat
směr a rychlost jízdy, předstupněm v pokračování výuky na prudším svahu. Střední oblouky jdou
většinou mono-lyžařům nejrychleji. Od dlouhých se liší velikostí prvku smyku, velikostí naklopení
těla do oblouku, poloměrem a rychlostí. Krátké dynamické oblouky jsou nejpokročilejší dovedností
začínajícího lyžaře. Pro výuku se vyžaduje, aby byl jedinec silově a koordinačně vybaven.
Cíl: Naučit efektivní vedení oblouku po hraně.
Terén: Středně strmý, dostatečně široký upravený svah s bezpečným dojezdem k přepravnímu
zařízení (aby se lyže nemohla rozjet příliš rychle a cvičenec neměl strach).
Popis pohybu: Pro vedení lyže po hraně je důležité správné postavení páteře (hlavy, lopatky a
příčné osy ramenních kloubů vůči příčné ose kyčelních kloubů) a činnosti v popsaných směrech tak
jak je uvedeno v kapitole techniky jízdy na mono-ski. Postavení na hranu zajistí náklon do oblouku
128
během zahajování oblouku a zalomení v jeho průběhu. Regulaci tlaku docílí lyžař náklonem vpřed,
pro ukončení oblouku je nutno přenést těžiště těla nad lyže a mírně dozadu. Pro lepší přehranění
musí dojít k nadlehčení lyže ve fázi přechodu a iniciace oblouku. Orientace těla na konci oblouku
nebo protirotační princip ulehčí fázi zahájení.
Vysvětlete začátečníkovi co nejdříve jednotlivé fáze oblouku. Vysvětlete, jak oblouk zahájit,
vést a ukončit podle získaných informací z kapitoly o technice mono-ski. Oblouky nacvičujte
nejdříve s dopomocí: za hrazdu nebo horní okraj zádové opěrky mono-ski. Pokud nemá klient
problémy s rovnováhou, nacvičujte lyžování samostatně a pro připadnou regulaci rychlosti na laně.
Pokud lyžař zvládá techniku zatočení, nechte zpočátku volbu poloměru zatáčení na něm. Pokud
však nezvládá volbu trasy, domluvte se na vedení a převezměte iniciativu se slovním doprovodem.
Obrázek 132. Vedení jízdy mezi oblouky
Obrázek 133. Vedení oblouku s dopomocí
Obrázek 134. Regulace rychlosti pomocí popruhu (Snowsport Austria 2007)
Obrázek 135. Jištění s odstupem
129
Průpravná cvičení:
Lyžaři na mono-ski jsou o průpravná cvičení ochuzená oproti stojícím lyžařům z důvodu
zapojení horních končetin k procesu udržování rovnováhy. K precizaci techniky se snažte dojít přes
instruktáž a názorné ukázky.
1) Správná práce stabilizátorů
Práce stabilizátorů v kontaktu se sněhem nebo bez něj má za úkol především stabilizovat trup.
Slouží k zajišťování rovnováhy, jako i impuls pro otáčení trupu a pro rytmizaci jízdy celkově.
Poloha paží dokáže ovlivnit osu ramen ve všech rovinách, ovlivnit postavení páteře a dokáže
posunout těžiště vpřed i vzad. Ideální poloha je proto před tělem, ruce přirozeně natažené.
Ve fázi zahájení, vedení a ukončení oblouku je zřetelně vidět práce vnitřní ruky:
•
Nejprve mírným zasunutím vzad a rotováním vnitřního stabilizátoru do středu oblouku.
•
Vysunutím stabilizátoru dovnitř oblouku (způsobuje natočení osy ramen směrem do
spádnice a využívání protirotačních sil při jízdě v obloucích).
•
Za současného zasunutí vnějšího stabilizátoru a jeho přitlačení k tělu
•
Předsunutí stabilizátorů vpřed před dosažením spádnice.
2) Rychlost reakce
Rychlost reakce lyžaře na náhlou změnu podmínek je základní podmínkou rychlejší, pokročilé
jízdy. Zastaveni na povel instruktora, kdy začátečník musí prokázat schopnost rychlé a bezpečné
reakce, je důležitý prvek každé metodiky v základním lyžování. Jednoduchá cvičení pomáhají
zvyšovat rychlost reakce a zlepšují lyžování.
3) Orientace v prostoru
Začátečníci mají sklopenou polohu hlavy a sledují terén především před sebou. Jízda je pak plná
nervozity a unáhlených reakcí i v nízké rychlosti. Při pohledu dále před sebe mají lyžaři možnost
volit trasu s časovým předstihem. Tato časová výhoda jim dává čas na reakci, dává jim pocit
bezpečí a může být zásadním rozdílem mezi pokročilou jízdou, plnou lehkosti a začátečnickou
jízdou trhanými nesouvislými oblouky.
4) Sesouvání svahem
Cílem cvičení je vliv na zjemnění základních postojů a na zvyšování jistoty při sjíždění těžkých
terénů. Rovnoměrné sesouvání šikmo nebo dolů svahem probíhá na horní hraně v základním
130
sjezdovém postavení. Přitlačením pánve ke svahu nebo do údolí, přitlačíte nebo povolíte držení
horních hran.
Sesouvání šikmo svahem:
•
Zahajte pomocí pohybu pánve směrem do údolí, který postaví lyži na plochu
•
Delší dobu se sesouvejte šikmo dolů
•
Totéž s výraznějším zatížením
•
Změna mezi jízdou šikmo svahem a sesouváním stranou
Sesouvání stranou ve spádnici:
•
Zahajte pomocí pohybu pánve směrem do údolí
•
Kontrolovaně sesouvejte šikmo a ve spádnici s opakovaným zastavením a sesouváním
/spojeno s jízdou šikmo svahem/
•
Sesouvejte se v záklonu
•
Krátké sesouvání, vícenásobné odražení, delší sesouvání
•
Sesouvání k vytýčenému cíli
5) Hokejové zastavení
Zastavení pomocí prudkého zahranění na horní hraně. Vynikající cvičení využitelné při potřebě
rychlého zareagování na nečekanou situaci (nutnosti zastavit). Také je to cvičení na náklon trupu.
Zkoušejte jej s narůstající rychlostí.
6) Padající list
Lyžař se nakloní dopředu a využije horní stabilizátor k přenesení váhy na špičku. Tím zahájí
sklouznutí kolébavým pohybem vpřed. V místě zastavení přenese těžiště zpět do střední rovnovážné
polohy. Zatížením zadní části lyže vykoná zatáčku ke svahu pozadu. Pohyb několikrát opakujte.
131
5.2.2.2 Základní typy oblouků při výuce začátečníků
Smykový oblouk
Základním principem korekce rychlosti jízdy je smykový oblouk, tj. bočný skluz patky lyže.
Velikost zpomalení mono-ski v oblouku závisí na délce skluzu a velikosti zahranění. Čím nižší
zahranění a kratší délka skluzu, tím menší je korekce rychlosti jízdy.
Oblouk s přibrzděním na konci oblouku:
Další možností korekce rychlosti je oblouk s přibrzděním, tj. prodloužení jízdy po vrstevnici
nebo i mírně proti ukončení oblouku.
Obrázek 136. Oblouk s přibrzděním před dosažením vrstevnice
Používáme pro výraznou regulaci rychlosti především na
svazích s velkým sklonem a v těžkém terénu. Jedná se o
normální oblouky se zvýšeným brzdivým efektem v závěru.
Těžiště se nachází nejníže v momentě ukončení oblouku.
Největší brzdivý efekt má takové provedení, kdy se špičky a
patky lyží pohybují přibližně ve spádnici a patky se vysouvají
ve smyku téměř do vrstevnice. Tímto vyjetím se prodlouží čas,
po který mono-ski nezrychluje (při jízdě po spádnici), lyžař má
delší čas na přípravu na další oblouk.
Obrázek 137. Oblouk s přibrzděním ukončením oblouku hodně do vrstevnice, trajektorie lyže a
těžiště (upraveno podle Le Master, 1999)
132
v
obblouků do vrrstevnice jee však velicee důležité dbát
d na bezppečnost. Sho
ora přijíždějjící
Při vyjíždění
lyžaři nemusí počíttat s tak razzantním zatááčením a hro
ozí možnosst přímého sstřetu. Dopo
oručuje se, aby
a
se nad lyžařem neuustále pohybboval instruuktor, který těmto
t
srážkkám předcháází.
Smýkaný
ný oblouk s dřívějším
d
náárůstem tlakku do lyže:
Protii technice oblouku s přibrzděním
m stojí mn
nohem
technickky dokonaleejší forma, kdy je lyžaař aktivní v rámci
ukončenní, přechoddu a iniciace obloukku. Snaží se co
nejdřívee dostat lyžži do spáddnice, aby mohl
m
co neejdříve
zvýšit tlak
t
do hraany a tím regulovat
r
ryychlost. Náásledně
končí obblouk pod nižším
n
úhleem a nižším
m náklonem hrany,
aby se mu
m lépe vykkonával přecchod.
Obrázekk 138. Reguulovaná brzddná aktivitaa před dosažžením spádnnice a okoloo spádnice
Obrázekk 139. Smýkkaný obloukk (Snowspoort Austria, 2007)
Obrázekk 140. Nasm
měrování lyže co nejrycchleji do spádnice (uprraveno podle Le Masterr, 2009)
133
3
Carvingová vlnovka
S přibývajícími zkušenostmi lyžaře jim vysvětlujte pohybové prvky techniky a jejich zapojení
v jednotlivých částech výuky. Lyžař se nakloní do oblouku, přehraní a trpělivě čeká na reakci lyží.
Snaží se limitovat smyk tím, že nepouští patku lyže do strany. Nepoužívá se mechanismus
vzpříčení, při kterém dochází ke smýkání. Již po několika pokusech lze zaznamenat kladnou změnu
v technice lyžování. Tato technika navazuje na smykový oblouk v jeho základní formě, kdy
zatěžujeme lyži tlakem proti hraně. Jedná se o kreativní hru s vnitřními a vnějšími silami. Dominují
zde vnější síly a autokinetika lyží. Lyžař svými lokomočními pohyby horních končetin iniciuje
příslušné mechanismy pro zatáčení. Vklonění těla do oblouku je ukazatelem kvality zvládnutého
balancování na hranách z oblouku do oblouku. Lyžař se podstatnou měrou podílí pouze na fázi
zahájení oblouku, zbytek dotvoří lyže a vnější síla.
Obrázek 141. Ukončení oblouku pod menším stranovým úhlem než u přibrzďovaného oblouku
Carvingový oblouk
Další pokračování základního výcviku vidím v důkladné práci s těžištěm těla, vytvoření širší
škály zkušeností a pohybových vzorců, kvalitnějším rozborem jízdy v průběhu oblouku a aplikace
sportovnějšího pojetí jízdy. V průběhu specializované průpravy opakujeme a procvičujeme vybrané
prvky, které jsme nacvičovali ve všeobecné lyžařské průpravě s tím, že se kvalitativně proměňují.
Ve specializované průpravě pro nácvik carvingových oblouků nacvičujeme:
•
Jízdu po hranách
•
Polohy jednotlivých segmentů těla v průběhu carvingové vlnovky
•
Carvingový oblouk
134
Tip: Chcete-li lyžaře naučit oblouk vyjetý po hraně, jeďte s ním několikrát zachyceni za hrazdu
nebo skořepinu mono-ski. Při jízdě vyvíjením tlaku dolů (přes hrazdu nebo skořepinu) nedovolte,
aby se lyže dostávala do smyku. Tlačte mono-ski směrem do hrany tak, aby se zařezávala do sněhu.
Začátečník bude mít sice pocit, že lyži neovládá a že nedělá to, co chce on, ale získává tak pocit pro
jízdu „na hraně“.
Poznámka: S výukou začínejte až tehdy, zvládá-li jezdec precizně smykový oblouk. Pokud neumí
dobře brzdit, nepostupujte ve výuce carvingového oblouku. Nekvalitní lyže, špatná kondice a velké
postižení můžou být kontraindikací řezaných oblouků.
Obrázek 142. Race carvingový oblouk
135
5.2.2.3 Základní problémy výcviku začátečníků
Výběr terénu
Dle celkového ovládání mono-ski je nutno vybírat vhodný terén. Pro začátečníka, který nezvládá
základní dovednosti ovládání mono-ski, je nutné volit terén méně náročný. Jako nejideálnější pro
výcvik vozíčkářů je mírný upravený svah končící rovinou či protisvahem (Hruša et al., 1999). Pro
začátečníky je vztah k terénu, tj. poznávaní různých terénních forem, velmi důležitý. Pokud opustí
výcvikový svah, octne se v jiných poměrech. Správnému chování se v měnících se situacích při
sjíždění v terénu sice může naučit, to však vyžaduje čas, zkušenost a trénink. Proto by se měl
seznámit s nejdůležitějšími formami terénu. Struktura terénu a vlastnosti sněhu se mění, proto je
musí lyžař nacvičovat, aby dosáhl požadované bezpečnosti jízdy. Do vhodnosti výběru terénu je
nutno zahrnout i prostředí vleku či lanovky. Důležitá je snadná dostupnost nástupního i výstupního
prostoru vleku a lanovek (Ševčík, 1995). Zásadou je nespěchat na výuku a dovolit si jen jízdu na
takovém terénu, kde má lyžař svoji jízdu pod kontrolou. Oblouky do vrstevnice jsou nebezpečné
(sledovat co se děje vedle nich a nad nimi není možné - instruktor). Je třeba si nechat dostatečně
dlouhou a prostornou únikovou zónu. Snažit se předvídat místo a včas snižovat rychlost.
Korekce směru jízdy
Korekce směru jízdy je jedním z nejdůležitějších principů sjíždění na mono-ski. Lyžař by měl
během výcviku dosáhnout takového stupně této dovednosti, aby dokázal v jakékoliv situaci řídit
mono-ski dle svého záměru. Korekce směru jízdy je velice spjatá s udržením rovnováhy a korekcí
rychlosti jízdy.
U začátečníků se nejčastěji objevují dvě chyby:
•
První z nich je nedostatečné točení, kdy velikost točení je nízká a mono-ski postupně stále víc a
víc směřuje dolů z kopce. Důvodem této chyby jsou malé rotační pohyby vyvolané polohou
segmentů těla a rotací stabilizátoru. Impuls točení daný velikostí zatlačení do vysunutého
stabilizátoru stranou je příliš malý. Mono-ski nevyužije autokinetiky lyže a setrvává v přímém
směru.
136
•
Druhou chybou je naopak přetočení mono-ski. Mono-ski vyjíždí příliš špičkou směrem do
kopce a dochází tak k zastavení lyžaře a přerušení plynulé jízdy. Nejčastěji je způsobeno
přetrvávajícím impulzem pro točení (ve fázi ukončení oblouku chybí posun těžiště dozadu a
nad lyži) nebo špatně nastaveným průmětem těžiště a středem lyže.
Obecným problémem jízdy začátečníků je změna přehranění, následována hledáním opory a
postupným zvyšováním tlaku v oblouku, s jeho maximem na konci oblouku. S pozvolným
nástupem tlaku je spojeno: zvyšování rychlosti během první poloviny oblouku (otevřený oblouk) a
uzavírání druhé poloviny oblouku (s brzným efektem na ve fázi ukončení). Kvůli špatnému
nasměrování lyže na konci oblouku se znovu nový oblouk zahajuje hůře a pozvolněji.
Nejjednodušším návodem k zatočení je dívat se na konci oblouku do místa, kde chci ukončovat
další oblouk. Kromě praktického důvodu kontroly míst, kam míříme, je natočení hlavy impulsem
k natočení trupu. Hlava a ramena svými pohyby řídí pohyb mono-ski.
Korekce rychlosti jízdy
Rychlost je jedním z faktorů, které ovlivňují prožitek z jízdy na mono-ski. Pro začátečníky je její
korekce velice náročná. Často je mono-lyžař schopen velice rychle zlepšovat svoji jízdu, a protože
nemá zažité prvky lyžařské techniky smýkaného oblouku a brzdění, stává se sám sobě i okolí
nebezpečným. Pro její zvládnutí je nutno mít rozvinuté technické dovednosti týkající se udržení
rovnováhy a správného postavení segmentů těla a stabilizátorů.
Mechanismy, sloužící k regulaci jízdy v oblouku:
•
Změna velikosti úhlu hranění lyže a poloměr oblouku
•
Velikost prvku smyku v průběhu oblouku
•
Úhel oblouku neboli ukončení oblouku do vrstevnice, doba setrvání v oblouku
•
Diferenciace (velikost a časování) tlaku na lyži ve vertikálním směru
•
Diferenciace tlaku a posun těžiště k přední, střední či zadní části lyže
137
5.3 Výýsledky anketníh
ho šetřen
ní
5.3.1 Základní
Z
ú
údaje
o in
nstruktorrech
Ankeetní šetřenní proběhloo formou polostruktturovaného dotazníkuu, přičemžž respondeenti
odpovíddali na uzavvřené otázkky č 1.- 5., 8., 10., 12. a 13., otáázky č. 6. a 7. byly ottevřené, u pěti
p
otázek č.
č 9., 11., 14.,
1 16. a 17. měli respondenti možnost
m
vyjáádřit se k ootázce form
mou uzavřenné i
otevřenéé odpovědii. Otázku č.
č 15 hodnnotili respon
ndenti pom
mocí bodovvého hodno
ocení, přičeemž
hodnotaa 1 byla miinimum – hodnota
h
5 maximum.
m
Odpovědi od
o respondeentů byly zpracovány
z
do
grafů (vvýsečových,, sloupcovýých, pruhovýých). Ankettního šetřenní se zúčastnnilo 30 resp
pondentů z řad
ř
instrukrrorů mono-sski. Základnní údaje o skkupině respondentů zprracovávají ttyto otázky..
1.
Poh
hlaví:
Oběě pohlaví jssou zastoupeena 15 respondenty.
2.
Věk
k:
Průůměrný věk mužů je 299 let, žen 25 let.
3.
Povvolání:
Tém
měř polovinna tázaných respondenttů jsou stud
denti vysokéé školy. Mezi muži se nacházejí
n
čttyři
osooby samostaatně výděleččně činné. Zbytek
Z
skup
piny tvoří zaaměstnanci.
4.
Jak
k dlouho see věnujete vyučování
v
n mono-sk
na
ki?
Tém
měř polovinna respondeentů se věnuuje výuce na
n mono-skki déle než 3 roky. Dáále je přibližžně
stejjný počet těěch, kteří učí dva roky a kteří majíí za sebou první
p
sezónuu.
5.
Pláánujete pok
kračovat v dalších
d
kurrzech výuk
ky lyžování na mono-ski?
Vícce než polovvina, 56% plánuje
p
dlouhodobě pokračovat
p
v této činnoosti. Čtvrtin
na odpověděěla,
že neví.
n
Zbytekk respondenntů plánuje pokračovatt v další výuuce po dobuu studia.
Pláánujete pokračovat v dalších k
d
kurzech
h výuky lyžováání na m
mono‐skki? Nevíím
27%
%
Ne
0%
0
Ano, dlouho
A
odobě
56%
An
no, po dobu
u studia
17%
Graf 2. Zastoupení respondenttů v jejich plánech
p
na pokračování
p
í ve výuce
138
6.
Kolik dnů roččně odučítee na mono-sski?
oce.
Insttruktoři mono-ski oduččí průměrněě 12 dnů v ro
7.
Kolika kurzů výuky mon
no-ski se roočně účastn
níte?
Insttruktoří mono-ski se roočně účastníí průměrně 2 kurzů.
8.
Mááte licenci instruktoraa lyžování mono-ski?
m
80%
% procent táázaných nem
má splněný licenční ku
urz instruktoora mono-skki.
Máte licenci
l
insstruktoraa lyžováníí mono-sk
ki?
15
10
ANO
NE
5
0
MUŽI
ŽEN
NY
Graf 3. Zastoupení žen a mužůů, kteří vlasstní licenci instruktora
i
9.
Prooč se věnujete výuce lyyžování naa mono-ski?
?
21 instruktořůů se činnosti spojené s výukou věnují
v
převážně z kladdného vztah
hu k lyžováání.
Rozzmezí 10-15 instruktoorů se věnuj
ují výuce ly
yžování na mono-ski kkvůli integrraci sportovvců
s těělesným posstižením, seeberealizaci a využití volného
v
časuu. 5 tázaných respondeentů se věnnuje
výuuce kvůli prraxi na vysooké škole.
V otevřených
o
o
odpovědích
bylo nejčaastěji uváděěno stráveníí času s přááteli vozíčká
áři, seznám
mení
s noovými lidmii, někomu poomoc a při tom si zalyžžovat, nová zkušenost zzaměstnání.
Proč se věnuje
ete výucce lyžováání na m
mono‐skki? Brigáda
Vztah k lyyžování
Využití volnéh
ho času
Inttegrace TP spo
ortovců
Úraz v rodině nebo
o přátel
Praxe vve škole
Sebereealizace
Řady1
0
5
10
Graf 4. Zastoupení důvodů ve výuce lyžoování na mo
ono-ski
139
9
15
20
0
25
5
10. Věnujete se výuce lyžování jako instruktor?
Skoro polovina tázaných dotazovaných respondentů se zároveň věnuje výuce lyžování
zdravých. Žádný z respondentů se nevěnuje výuce amputářů (třístopé lyžování).
11. Pobíráte za práci instruktora mono-ski finanční odměnu?
50% procent instruktrorů pobírá příplatky na ubytování, dopravu nebo stravu. 39% to dělá bez
finanční odměny a pouze 10% dostává mzdu za každý den svého zaměstnání.
V otevřených odpovědích respondenti uváděli, že instruktora mono-ski provádějí v rámci svého
zaměstnání. Jeden uvedl, že pracuje na dohodu o provedení práce, odměnu pobírá dvakrát
měsíčně.
12. Myslíte si, že je informovanost o tomto sportu dostatečná?
27 instruktorů si myslí, že informovanost o sportu lyžařů na mono-ski je nedostatečná. Pouze
tři dotazovaní odpověděli, že neví.
13. Čerpáte informace o lyžování na mono-ski i jinde než na kurzech?
Více jak polovina respondentů odpověděla, že nemá odkud čerpat informace o lyžování na
mono-ski. 8 respondentů odpovědělo, že informace čerpá osobním kontaktem na
absolvovaných z kurzech. 5 respondentů čerpá informace z internetu. Dva respondenti se
nezajímají odkud čerpat informace o lyžování na mono-ski. Jeden instruktor odpověděl, že
čerpá informace z literatury. Nikdo neodpověděl, že by informace ke své činnosti nepotřeboval.
Čerpáte informace o lyžování na monoski i jinde než na
kurzech?
Ano – osobní kontakt
Ano – web
Ano - literatura, časopisy
Ne - nepotřebuji
Ne - nemám odkud
Ne - nezajímá mě
5
8
1
0
Řady1
17
2
0
5
10
15
20
Graf 5. Zastoupení charakteru zjišťování informací o lyžování na mono-ski
14. Setkali jste se v praxi se situacemi, kdy jste si nevěděli při výuce rady a vysvětlení
techniky a metodiky by vám pomohlo?
73% dotazovaných odpovědělo, že se setkali ve své praxi se situací, kdy by jim metodické rady
pomohly.
Nejčastěji uváděnými důvody, se kterými se respondenti setkali: jak naučit lyžovat začátečníka,
správná technika zahájení oblouku, brzdění, jaký zvolit typ lyží, každá rada v začátcích je
140
dobrá a je jich potřeba hodně, výuka atypického typu postižení. Na odpověď co by instruktorům
pomohlo, odpovídali instruktážní video, literatura.
15. Jak byste ohodnotili vaše vedoucí kurzu? (1 = min. spokojenost; 5 = max. spokojenost)
Respondenti považují informovanost o lyžování na mono-ski za velmi nízkou a nejsou
spokojeni se zdroji, z kterých by mohli informace čerpat. Hodnotí celkový přístup, komunikaci
s vedoucími kurzu a vedení výuky nadprůměrně. 5 instruktorů ohodnotilo odborné znalosti
svých vedoucích hodnotou 2 (druhé nejhorší bodové hodnocení).
Hodnocení vedoucích ‐ celkem
Celkový přistup
Vedení výuky
Ped. dovednosti
Odborné znalosti
Komunikace
0
5
10
15
20
Komunikace Odborné znalostiPed. dovednosti Vedení výuky Celkový přistup
Řady5
18
12
8
9
19
Řady4
8
11
13
14
8
Řady3
4
2
8
7
2
Řady2
0
5
1
0
1
Řady1
0
0
0
0
0
Graf 6. Zastoupení bodového hodnocení vedoucích kurzu
16. Zaznamenali jste nějaké zdravotní obtíže vyplývající z práce instruktora mono-ski?
Sedmnáct respondentů má zdravotní komplikace formou bolesti zad, dvanáct pociťuje ve
spojitosti s výukou únavu, zbytek nemají žádné zdravotní komplikace.
V otevřených odpovědích na tuto otázku, nejčastěji odpověděli bolest hlavy, modřiny od
kontaktu těla s mono-ski, bolest svalů předloktí, chlad. Únava k lyžování patří, vždy je možnost
k odpočinku.
17. Jaké jsou podle vás největší negativa lyžování na mono-ski?
76% respondentů považují lyžování za finančně náročný sport. Finanční náklady považují za
největší negativum. Na druhém místě se vyskytuje bezberiérový přístup. Na třetí místo
respondenti zařadili nevyhovující lyžařské podmínky v České republice.
141
Mezi doplněná negativa lyžování na mono-ski byla uvedena: nepochopení sportu osob
s tělesným postižením, zisky převažující nad ochotou spolupráce s lyžaři na mono-ski, ničení
potahového materiálu lanovek.
Jaké jsou podle vás největší negativa lyžování na mono‐ski? Neadekvátní přístup obsluhy vleku
Bariéry (WC, restaurace…)
Problém parkovacích míst v blízkosti vleku
Finanční nákladnost
Řady1
Nevyhovující lyžařské podmínky
Závislost na druhé osobě
Žádná
0
5
10
15
Graf 7. Zastoupení odpovědí týkající se negativ lyžování na mono-ski
142
20
25
5.3.2 Anketa hodnotící kapitoly techniky jízdy a metodiky výuky na mono-ski
Respondenti hodnotili nejprve techniku jízdy, která obsahovala obecné otázky na téma technika
jízdy graf. 8 a konkrétní otázky k technice jízdy graf 9. Výsledky metodiku výuky obecně,
hodnocenou respondenty, najdeme znázorněnou v grafu 10, dále metodiku výuky konkrétně v grafu
11. K hodnocení ankety použili bodové hodnocení, přičemž hodnota 1 byla minimum – hodnota 5
maximum. Obě části anket jsou doplněny tabulkami s průměrným bodovým hodnocením techniky
konkrétně tabulka 1 a průměrným bodovým hodnocením metodiky konkrétně tabulka 2.
Respondenti měli možnost u 3 otázek techniky jízdy otevřených odpovědí. Co se jim na konkrétní
kapitole líbí, co by změnili, eventuálně doplnili. Tyto možnosti měli také u 7 otázek metodiky
výuky.
5.3.2.1 Výsledky uzavřených odpovědí
•
Nejlépe byla hodnocena obrázková dokumentace, respondentům pomohla k pochopení psaného
textu (4,71).
•
Detailnost textu hodnotili respondenti průměrným bodovým ohodnocením (4,36).
•
Přesnost textu byla ohodnocena průměrným bodovým hodnocení (4,57).
•
Srozumitelnost a je-li technika jízdy pochopitelná, respondenti ohodnotili nejnižším
průměrným bodovým ohodnocením, přesto je ale stále nadprůměrně (3,86).
•
Popsaná technika jízdy byla pro instruktory přínosná a byla hodnocena průměrným bodovým
hodnocením (4,57).
143
Technika obecně
přičemž 1 = MINIMUM, 5 = MAXIMUM
Je obrazová dokumentace dostatečně názorná?
Je dostatečně detailní?
Je dostatečně přesná?
Je pochopitelná, srozumitelná?
Plní svůj účel, je přínosná?
0
2
4
6
8
10
12
Plní svůj účel, je
přínosná?
Je pochopitelná,
srozumitelná?
Je dostatečně
přesná?
Je dostatečně
detailní?
Je obrazová
dokumentace
dostatečně názorná?
5
9
2
8
8
10
4
4
9
6
3
4
3
1
2
0
3
0
2
0
1
0
0
0
1
0
0
0
0
0
Graf 8. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy
Technika konkrétně
Pomohla vám fotodokumentace k pochopení …
Pomohly vám dílčí znalosti techniky ke zlepšení …
Pomohla vám tato kapitola vidět a učit priority …
5
Pochopili jste lépe polohy a pohyby jednotlivých …
4
Vysvětlil vám text dostatečně podstatné …
3
Jsou vám více jasné jednotlivé fáze oblouku?
2
Je vám více jasné zapojování potřebných svalů …
1
Je vám více jasná biomechanika jízdy na monoski?
0
2
4
Graf 9. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy
144
6
8
10
12
CELKEM / TECHNIKA / KONKRÉTNĚ
Je vám více jasná biomechanika jízdy na mono-ski?
4,21
Je vám více jasné zapojování potřebných svalů pro jednotlivé druhy pohybů v průběhu oblouku?
4,07
Jsou vám více jasné jednotlivé fáze oblouku?
4,14
Vysvětlil vám text dostatečně podstatné pohybové prvky při jízdě na mono-ski?
4,07
Pochopili jste lépe polohy a pohyby jednotlivých segmentů těla v různých fázích oblouku?
4,07
Pomohla vám tato kapitola vidět a učit priority techniky?
4,36
Pomohly vám dílčí znalosti techniky ke zlepšení výuky?
4,14
Pomohla vám fotodokumentace k pochopení psaného textu?
4,79
Tabulka 1. Průměrné bodové hodnocení zpracované kapitoly
5.3.2.2 Odpovědi na otevřené otázky kapitoly technika jízdy na mono-ski
Z uvedeného textu je patrné, že autor práce závodně lyžoval a v současné době se věnuje
trénování mládeže. Jeho práce je pro mě velice přínosná. Nemám co dodat, má erudovanost v
problematice nedosahuje autorovy úrovně. Pokud to jde, trochu zjednodušit text (pro mě ubrat
odborné výrazy a nahradit českými výrazy).
Co se Vám na POPISU FÁZÍ OBLOUKU líbí?
V odpovědích se vyskytovaly tyto texty. „Pomohla k lepšímu pochopení obrázková dokumentace,
rozdělení fázi oblouku se líbilo, líbí se mi pojmenování fází podle Chevaliera, zjištění totožné
techniky zdravých a na mono-ski, popis zapojování svalů při jízdě“. V odpovědích se vyskytovaly
proti sobě dva názory. Dobrá srozumitelnost, praktičnost, názornost kapitoly proti názoru, že texty
jsou dost vědecké, k pochopení mi hodně pomohly fotky a kreslené obrázky.
Co byste na POPISU FÁZÍ OBLOUKU změnili, eventuálně doplnili?
K lepšímu pochopení by respondentům pomohl zpracovaný video-manuál, více obrázků s popisky a
šipkami. Objevil se jeden názor na to, že by bylo dobré začít popisovat fáze od fáze iniciace.
Co se Vám na popisu POHYBŮ SEGMENTŮ V JEDNOTLIVÝCH ROVINÁCH TĚLA líbí?
Popis pohybů stanovených segmentů hodnotili jako přehlednou. Dobře jsou vysvětleny úkony
potřebné ke správné technice jízdy. Respondentům se líbila fotografická dokumentace s popisem
rovin, detailní popis rovin a části těla je potřeba pečlivě sledovat.
Co byste na popisu POHYBŮ SEGMENTŮ V JEDNOTLIVÝCH ROVINÁCH TĚLA změnili,
eventuálně doplnili?
145
Respondenti by na popisu nic neměnili. Kapitola se jim občas zdála náročná na vnímání (hodně
informací, které si je potřeba vžít). Uvedeno bylo, že je těžké rozlišit čistý pohyb v konkrétních
rovinách.
Co se Vám na popisu PODSTATNÝCH POHYBOVÝCH PRVKŮ líbí?
V otevřených odpovědích zhodnotili jako výstižné, s detailním a názorným popisem probíraných
cviků a členění textu. Líbil se slovní popis a fotodokumentace.
Co byste na kapitole POPIS PODSTATNÝCH POHYBOVÝCH PRVKŮ změnili, eventuálně
doplnili?
Na popisu podstatných pohybových prvků by nic neměnili.
146
5.3.2.3 Výsledky uzavřených odpovědí
•
Fotodokumentace zaznamenala maximální využití lepší představy prováděného cviku (4,93).
•
Detailnost textu hodnotili respondenti přůměrným bodovým hodnocením (4,50).
•
Přesnost textu byla ohodnocena průměrným bodovým hodnocení (4,43).
•
Popsaná metodiky výuky byla instruktory přínosná a byla hodnocena průměrným bodovým
hodnocením (4,43).
•
Srozumitelnost a je-li metodika výuky pochopitelná, respondenti ohodnotili společně
s fotodokumentací průměrným bodovým ohodnocením (4,93).
Metodika obecně
Je obrazová dokumentace dostatečně …
Je dostatečně detailní?
Je dostatečně přesná?
Je pochopitelná, srozumitelná?
Plní svůj účel, je přínosná (praktičnost)?
0
Plní svůj účel, je Je pochopitelná, přínosná srozumitelná?
(praktičnost)?
2
4
6
8
10
12
14
Je dostatečně přesná?
Je dostatečně detailní?
Je obrazová dokumentace dostatečně názorná?
5
13
6
7
8
13
4
1
8
6
5
1
3
0
0
1
1
0
2
0
0
0
0
0
1
0
0
0
0
0
Graf 10. Bodové hodnocení zpracované kapitoly metodika výuky
147
Graf 11. Bodové hoodnocení zppracované kapitoly
k
mettodiky výukky
CE
ELKEM / ME
ETODIKA / KONKRÉTN
K
NĚ
Byyla v metodicee dostatečná záásoba technickkých cvičení?
4,21
Byyla cvičení dosstatečně vysvěětlena?
4,50
Byyla technická cvičení
c
efektivvní?
4,43
Jstee schopní díkyy metodice léppe rozeznat čaasto vyskytující se chyby?
4,21
Zryychlila se vašee výuka díky předložené
p
meetodice?
3,93
Byyli byste schoppni lépe plánovvat výuku na mono-ski pod
dle předloženéé metodiky?
4,29
Pom
mohly vám díílčí znalosti metodiky
m
ke zleepšení výuky??
4,36
Pom
mohla vám footodokumentace k lepší předdstavě provád
děného cviku?
4,86
Je obrazová dokkumentace dosstatečně názorrná?
4,64
Tabulkaa 2. Průměrnné bodové hodnocení
h
z
zpracované
kapitoly meetodiky výuuky
5.3.2.4 Odpovědi na otevřen
né otázky kapitoly
k
metodika výýuky jízdy n
na mono-ski
Co se Vám
V
na kapiitole NÁCV
VIK PÁDŮ A VSTÁVÁ
ÁNÍ líbí?
Responddenti hodnootili precizzně popsanéé vstávání s názorným vysvětlenním, líbilo se proveddení
otočení do vrstevnice a obrázzková dokum
mentace, ka
apitolu hodnnotili jako vvýbornou prrevenci úraazů.
s zdůrazněn
ění, jak spráávně lyžaře s mono-skii přetáčet a zmínění šiiroké báze instruktora
i
p
při
Líbilo se
148
dopomoci zvedání lyžaře („ocení zejména menší ženy instruktorky, které do pohybu při zvedaní
zapojí celé tělo“).
Co byste na kapitole NÁCVIK PÁDŮ A VSTÁVÁNÍ změnili, eventuálně doplnili?
Instruktoři by zařadit pád na vleku. Objevil se i názor na zjednodušení textu (ubrat odborné výrazy
a nahradit českými výrazy) a možná až moc podrobné vysvětlení (stejně se každý instruktor musí
zařídit dle individuální situace).
Co se Vám na kapitole TRANSFERY DO MONO-SKI líbí?
Byla zmíněna přínosnost a praktičnost pro začátečníky, srozumitelnost popsané kapitoly a
obrázková dokumentace. Dále přínos pro správný přesun pro asistenty a nápad přesedání do monoski rovnou z automobilu.
Co byste na kapitole TRANSFERY DO MONO-SKI změnili, eventuálně doplnili?
Zmíněno bylo doplnění o obrázek přesedání z automobilu a rozcvičení asistenta. „Doplnit lze jen,
že nasedání ať již do mono-ski nebo do auta z auta a jiné přesuny jsou individuální záležitostí
každého vozíčkáře - jako návod ovšem bez připomínek“.
Co se Vám na kapitole CVIČENÍ NA MÍSTĚ A V POHYBU líbí?
Byla zmíněna důležitost kapitoly s tím, že je dobře, že si našla místo. Kladně popisovali propojení
nácviku s výstupem na zdokonalení techniky lyžování, vhodně propojenou obrázkovou dokumentaci
s pohybovými prvky. Zaznamenali propojení s praxí u zdravých lyžařů, a že rovnovážná dovednost
a její trénink je absolutním základem mono-ski lyžování.
Co byste na kapitole CVIČENÍ NA MÍSTĚ A V POHYBU změnili, eventuálně doplnili?
Instruktoři by doplnili více obrázků společně s instruktorem. Zmínila bych možnost využití
instruktora jako asistenta u cviků začátečníka.
Co se Vám na kapitole JÍZDA NA VLEKU A LANOVCE líbí?
Kladně hodnotili zpracovanou bezpečnost a výbornou názornost pečlivě zobrazených fotek vlekaře
a mono-ski lyžaře při samostatném nasedání na vlek a popis provedení pohybu.
Co byste na kapitole JÍZDA NA VLEKU A LANOVCE změnili, eventuálně doplnili?
149
Instruktoři by více zdůraznili rozhození lyžaře při výstupu. Zmíněno bylo zkrácení této kapitoly, ale
zároveň doplnění o fígl na pomy (když se jedná o pomu s prohnutou tažnou tyčí, je dobré zavléct
talíř tak, aby oblouk pomy směřoval k lyžaři na vleku, tažné lano se nezasekne).
Co se Vám na kapitole JÍZDA PŘÍMO, JÍZDA ŠÍKMO SVAHEM líbí?
Líbilo se široké spektrum průpravných cvičení, praktické vysvětlení, názornost propojení cviků
s technikou jízdy a obrázková dokumentace. Kapitola byla hodnocena jako mírně kratší.
Co byste na kapitole JÍZDA PŘÍMO, JÍZDA ŠÍKMO SVAHEM změnili, eventuálně doplnili?
Bylo zmíněno věnovat větší důraz na bezpečnost, lepší popis techniky brzdění a udržení rovnováhy.
Bylo zmíněno doplnění o fotografie s instruktory.
Co se Vám na kapitole NÁCVIK TECHNIKY ZATÁČENÍ líbí?
Líbilo se názorné obrázkové zpracování a podobnost s výukou nehandicapovaných.
Co byste na kapitole NÁCVIK TECHNIKY ZATÁČENÍ změnili, eventuálně doplnili?
Respondenti by doplnili výčet nejčastějších chyb v jednotlivých fázích zatáčení. Více obrázkové
dokumentace.
Co se Vám na kapitole NAVAZUJÍCÍ OBLOUKY líbí?
Líbilo se rozšíření základních postupů u pokročilých lyžařů na mono-ski, popis typických oblouků.
Co byste na kapitole NAVAZUJÍCÍ OBLOUKY změnili, eventuálně doplnili?
Instruktoři by zlepšili obrázkovou dokumentaci, kapitolu by rozvedli, uvedli by alternativní možnosti
a více zdůraznili problémy výuky. Zdůrazněno bylo celkové rozfázovaní oblouků u začínajících
lyžařů a doplnit popis o verbálním vedení jízdy.
150
5.4 Diskuse
Jízdu vozíčkářů ovlivňuje několik faktorů, které práce rozebírá. Ty nejdůležitější jsou materiální
vybavení, tedy lyžařova výzbroj a pohybový aparát v interakci s vnějšími podmínkami. Detailněji
se autor věnoval popisu problematiky výzbroje, kineziologie jízdy na mono-ski, biomechaniky jízdy
na mono-ski. Zpracovává a popisuje techniku jízdy na mono-ski a metodiku výuky lyžování.
Anketním šetřením zjišťuje přínosnost zpracovaného textu.
Lyžařská výzbroj
Pro vozíčkáře je nedílnou součástí výzbroje personifikovaná skořepina mono-ski, její konstrukce
a samozřejmě lyže a stabilizátory. Mono-ski je specializovaná součást výzbroje sloužící ke
komunikaci mezi terénem a pohybovým aparátem lyžaře, proto ji lze svou funkcí přirovnat
k lyžařské botě stojících. Tak k popisu mono-ski přistupuje i PSIA (2008). Aktivní lyžař by tak
proto k tomu měl přistupovat při výběru nebo při pořizování mono-ski. Dbát velký důraz na to, co
je potřeba si pohlídat a pořízení mono-ski nepodceňovat. Lyžařská výzbroj je poměrně
sofistikovaný materiál, který podléhá vývoji. Bohužel pořízení mono-ski je velice nákladná a za
kvalitu je třeba si ještě více připlatit. Pouze s kvalitní mono-ski, ve správně zvolené těsnosti
skořepiny a volbou kvalitního tlumiče využije lyžař potenciálu materiálů a svých pohybových
dovedností. Správný výběr má obrovský vliv na posed a rovnováhu při sjíždění. Vzniká-li správná
fixace těla a rovnováha už zde, není pro její udržení nutné zapojovat další partie těla. Zádová opěrka
lze přirovnat ke komínu sjezdové boty. Podle PSIA, 2008 by měla společně s fixačními pásy
poskytovat progresivní, přiměřený a vhodně brzděný odpor po dostatečně dlouhé dráze už od
výchozí polohy, ale zároveň vlastnost, která je pro lyžaře důležitější - eliminaci postižení. Fixační
pásy by měly být tak nízko, aby umožňovaly pohyb dopředu a dozadu a rotační pohyby trupu, ale
umístěny tak vysoko, aby poskytovaly podporu tam, kde je potřeba.
Kineziologie jízdy na mono-ski
Interakce lyžařské výzbroje a pohybového systému lyžaře má zásadní vliv na veškerou lokomoci
realizovanou na lyžích. Jednotlivé segmenty těla jsou spojeny kloubním spojením a tvoří složitý
kinematický řetězec, ve kterém jsou ve vzájemné silové interakci jednotlivé mechanické triády,
které se skládají ze svalů, mezilehlých prvků a segmentů. Páteří pohybují svaly zádové, břišní a
krční. Bránice se pohybu a fixace páteře také účastní. Autor si dává ve vysvětlení techniky jízdy a
popisu podstatných pohybových prvků za cíl, používat pohyb důležitých segmentů a stanovených
částí, ovlivňující správné postavení. Pro objasnění pohybu důležitých segmentů a stanovených částí
151
je popis používaných svalů důležitý. Pro jízdu na mono-ski podle popsané techniky je důležitá
správná poloha hlavy, trupu, pletence horní končetiny společně s činností lopatky, pohyby
v ramenním kloubu a předloktí. Postavení hlavy a příčných os ramenních kloubů vůči pánvi ve
všech rovinách ovlivňují správnou výchozí polohu.
Literární prameny
Vzhledem k tomu, že k vývoji konstrukcí lyžařské výzbroje dochází neustále a problematika
techniky se také vyvíjí, je třeba se pro kvalitní výuku stále zabývat jejím vývojem. V dostupné
české literatuře Ševčík (1995), Hruša (1999), Kvasnička (2006) i další diplomové práce popisují
techniku jízdy a metodiku výuky na klasických lyžích. Snowsport Austria (2007), PSIA (2008),
Oregon adaptive skiing (2004), SFA Temple (2008) tuto změnu podchytili, a i přesto, že se ve
shromážděných materiálech nikdo nezabýval rozborem techniky jízdy na mono-ski, tak metodiku
výuky aplikují na carvingové lyže. Velkým zdrojem informací, převážně o provedených studií
v oblasti carvingového lyžování byla dizertační práce Vodičková (2008)
Změna techniky s příchodem carvingových lyží:
Carvingová geometrie lyže umožňuje provézt oblouky s kratším poloměrem s minimální úrovní
smyku i při podstatně nižší rychlosti. Vyšší autokinetika náčiní se odráží na technice jízdy
v obloucích efektivnějším využitím tlaku do hran. Při napojovaných obloucích je nižší ztráta
rychlosti vlivem řízeného či doprovodného smyku. Oblouky na klasických a carvingových lyžích se
liší svým projevem ve vertikálním pohybu těžiště těla, ale i ve všech horizontálních rovinách - v
rovině frontální, sagitální i transverzální. S tím souvisejí i vznikající tlaky do přední či zadní části
lyže. „Při oblouku na tradičních lyžích je více vyvíjen tlak na lyži v oblasti pod hlavičkami
metatarzů vnější nohy v průběhu celého oblouku“ (Schiefermiiller et al., 2005 in Vodičková, 2008,
77). „Při carvingovém oblouku je v první části fáze vedení více zatížena přední část lyže (tlak
vyvíjen pod hlavičkami metatarzů), v průběhu druhé části fáze vedení se projevuje dominantní tlak
v oblasti paty“ (Schiefermiiller et al., 2005 in Vodičková, 2008, 77). „Carvingová technika se
vyznačuje relativně krátkou fází vedení (vedení lyží od spádnice) a srovnatelně dlouhou fází
iniciační. Na tradičních lyžích byla iniciační fáze výrazně kratší než fáze vedení. Přenesení váhy a
přehranění je typické pro obě techniky“ (Miiller et a1., 2005 in Vodičková, 2008, 77). „U stojících
bylo na tradičních lyžích zjištěno dominantní zatížení ve fázi vedení na vnější lyži. Na
carvingových bylo zjištěno zatížení vnitřní i vnější lyže ve všech fázích carvingového oblouku“
(Miiller et a1., 20052005 in Vodičková, 2008, 77). Z těchto vypsaných výzkumů lyžování stojících,
152
zaměřených na sledování změny tlaku se s přechodem z klasických lyží na carvingové, vyplývá
také přístup změny k popisované technice na mono-ski.
Popis vzniku techniky jízdy na mono-ski:
Při popisu techniky bylo s výčtu různých dělení oblouku vybráno rozdělení na 4 fáze
s terminologií podle Le Master (2009). Ten dělí oblouk na fázi iniciace oblouku, fázi kontroly, fázi
dokončení oblouku a fázi přechodovou. K popisu techniky lyžařskou terminologií byly autorem
vybrány tyto pohybové prvky podle Chevaliera (1998). Jsou popsány jako dvojice spolu
souvisejících
pohybových
prvků:
náklon-zalomení,
orientace-otáčení,
krčení-narovnávání,
vertikální pohyb. U lyžařů po transverzální lézi míšní je každý lyžař velké individuum. Je zde
mnoho možností zapojení potřebných svalů pro naučení se podstatných pohybových prvků. Správná
poloha jednotlivých segmentů je nezbytným předpokladem pro efektivní a účelný pohyb, který
dokáže akumulovat kinetickou energii důležitou pro získání a regulaci rychlosti, sledování ideální
stopy a řešení technických faktorů. Další vývoj navazuje na správný lyžařský postoj. Sjezdové
lyžování je sport, ve kterém o účelné poloze a pohybu rozhoduje zakřivení páteře. Poloha páteře
tak, jak je popsaná v kapitole techniky, má vliv na vypořádání se s vnějšími silami a nasazení sil
vnitřních. Pro udržení správné polohy páteře bylo autorem vybráno několik částí těla, na které se
zaměřil i při popisu podstatných pohybových prvků techniky. Pozorováním a praxí bylo zjištěno, že
poloha hlavy, poloha ramen (příčná osa ramenních kloubů), poloha pánve (příčná osa kyčelních
kloubů), poloha horních končetin se stabilizátory ovlivňují polohu páteře nejvíce a lyžaři se na ně
mohou nelépe soustředit jak v rovině boční, tak v rovině frontální a transverzální. I velmi malé,
často na první pohled neviditelné pohyby mají speciálně u více postižených lyžařů nebo závodníků
velký vliv na celkový projev jízdy. Správná poloha hlavy společně s polohou pletence ramenního
a lopatkou (postavení příčné osy ramen) ovlivňuje lateroflexi krční páteře. Postavení příčné osy
ramen vůči poloze pánve ovlivňuje lateroflexi hrudní a bederní páteře. To vše ve spolupráci s
horními končetinami vede ke správnému postavení. Podle zapojených svalů se vrchol lateroflexe
posouvá výše k Th-L přechodu nebo ke krční páteři.
Popis vzniku metodiky výuky na mono-ski
Metodika výuky jízdy na mono-ski byla autorem sestavena tak, aby splňovala požadavky
carvingové techniky. Obecně se metodická řada příliš neliší od metodik pro ostatní lyžaře, cvičení
na místě a v pohybu jsou doplněna o nové cviky, které se snaží simulovat techniku jízdy. Osvědčilo
se, zařadit nácvik pádů a vstávaní před samostatný výcvik přivyknutí si na lyžařskou výzbroj.
Outdoor aktivity jsou napsány tak, aby si instruktoři uvědomili dopad těchto cviků na techniku
153
jízdy. Metodický postup je užitečný především pro začátečníky. Popis techniky jízdy je určen pro
pokročilé instruktory, kteří nevědí, jak pokračovat s výukou pokročilých lyžařů. Protože je pro
lyžaře na mono-ski omezený počet průpravných cvičení v samotné jízdě, přechází instruktor
s klientem přes jednotlivé typy oblouku k technicky pokročilejším možnostem zatáčení. Velkým
přínosem je pro čtenáře obrazová dokumentace. Fotografie znázorňují lyžaře při provedení správné
techniky jízdy. Metodika je doplněna o mnoho obrázků, které by měli začínajícímu instruktorovi
doplnit představu prováděného cviku.
Výsledky anketního šetření
Napsání práce přivedlo autora k položení si základních otázek, které se týkaly participace
instruktorů na výuce mono-ski a zpětné vazby na přínosnost zpracované techniky lyžování a
metodiky výuky na mono-ski. Hlavním předmětem práce však toto zjišťování nebylo, mělo
poskytnout základní údaje o vzorku instruktorů a pro další vylepšení metodické řady. Je
předpokládáno, že až po delší době se ověří, jaká bude přínosnost pro praxi.
Polovina tázaných respondentů studují vysokou školu, roli instruktora monoski se věnují
převážně z kladného vztahu k lyžování, v menší míře splnění praxe ve škole. Volný čas se snaží
trávit výukou svých tělesně postižených kamarádů na mono-ski. Z ankety vyplývá, že by bylo
vhodné vyškolit instruktory mono-ski a tím zvýšit procento instruktorů lyžování mono-ski, kteří
mohou předávat informace dalším méně zkušeným instruktorům a asistentům. Více jak polovina
respondentů odpověděla, že nemá odkud čerpat informace o lyžování na mono-ski než z kurzů. Z
toho vyplývá, že by tato práce mohla sloužit instruktorům na mono-ski jako literatura pro techniku
jízdy a výuku metodiky na mono-ski, neboť respondenti považují informace o tomto sportu jako
nedostačující. Polovina respondentů dostává za práci instruktora mono-ski pouze příplatky na
ubytování, stravu a dopravu. 39% respondetů nepobírá finanční odměnu a pouze. Přes to, že
respondenti považují informovanost velmi nízkou a nejsou spokojeni se zdroji, z kterých by mohli
informace čerpat, hodnotí celkový přístup vedoucích kurzů nadprůměrně. Překvapivě nebyla
hodnocena závislost na druhé osobě, když i špičkoví závodní lyžaři, kteří si svými výkony nijak
nezadají se zdravími závodníky se bez osobní asistence při přípravě před a po lyžování, i na svahu
bohužel neobejdou. Jen někteří jedinci s malým postižením se umí zcela obejít bez dopomoci
asistenta, ale i tak jsou občas na svahu nuceni oslovit veřejnost s drobnou dopomocí.
Závěrem pro druhou část ankety bylo, že některé části textu nejsou příliš srozumitelné a bylo by
dobré se pokusit zjednodušit text, ubrat nebo nahradit odborné výrazy za české výrazy. Celkově
byla technika jízdy a metodika výuky hodnocena nadprůměrně. Všechny otázky byly po zpracování
odpovědí ohodnoceny nadprůměrně. Nejhůře byla hodnocena srozumitelnost kapitoly techniky.
154
Klíčové pro informovanost instruktorů je spolupráce se zkušenějšími trenéry a instruktory.
Největší skupinou jsou asistenti, ty jsou například z řad studentů škol. Rodinní příslušníci a přátelé
samotných vozíčkářů, kteří se často výuky na kurzech účastní, nebyli do anketního šetření zahrnuti.
Ze zkušeností vyplývá, že průměrný lyžař s povědomím o problematice vozíčkářů se stane
užitečným asistentem schopným samostatně vykonávat zodpovědnou práci asistenta během
několika lyžařských kurzů (6 až 12 dní).
Cílem je použít tento zpracovaný dokument zdokonalování vědomostí instruktorů a asistentů
mono-ski.
155
6 SOUHRN
Z dostupných pramenů, tykající se lyžování na mono-ski nelze použít žádný dokument shrnující
informace potřebné pro výuku nebo zdokonalení vědomostí instruktorů a asistentů mono-ski.
Lyžování na mono-ski podléhá několika specifikům. Vedle potřeby speciálních kompenzačních
pomůcek, lze sport provozovat jen ve vhodných lyžařských areálech se vstřícným přístupem
provozovatele. Klíčové pro realizaci je přítomnost trenérů, instruktorů a asistentů, pro které je tento
text určen. Největší skupinou jsou asistenti, kteří se rekrutují z řad studentů škol a rodinní
příslušníci a přátelé samotných vozíčkářů. Trvá však dlouhý čas, než se stane užitečným asistentem
schopným samostatně vykonávat zodpovědnou práci zkušeného instruktora. Efektivní výuka
vyžaduje individuální přístup ke každému vozíčkáři s ohledem na jeho pohybový potenciál.
Instruktor musí být schopen pozorováním odhalit chyby v technice jízdy, vysvětlit je a vymýšlet
opravné cviky. Své zkušenosti a poznatky obvykle předává asistentům, kteří s jednotlivými
vozíčkáři lyžují a informace předané osobním kontaktem následně aplikují. S ohledem na tento fakt
bylo cílem práce vytvořit techniku jízdy a metodiku výuky. Pro tvorbu jejího popisu bylo zapotřebí
nashromáždit literaturu zabývající se lyžováním stojících a tu využít společně s praxí v oboru pro
zpracování témat zabývající se lyžováním na mono-ski.
Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují jízdu na lyžích, patří materiální podmínky, vnější
prostředí a pohybový systém člověka. Proto se autor rozhodl sepsat informace o výzbroji lyžaře na
mono-ski, zpracovávat jeho kineziologii jízdy a hledat společné prvky v biomechanice a technice
lyžování stojících a sedících. Teprve praxe, studium materiálů společně s funkční individualitou
každého sportovce bylo možné pozorovat a zkoušet přenositelnost techniky zdravých. I velmi malé,
často na první pohled neviditelné pohyby totiž mají speciálně u více postižených lyžařů, nebo
závodníků velký vliv na celkový projev jízdy. Správné pochopení problematiky průjezdu obloukem
a timing podstatných pohybových prvků lyžaře jsou autorem považovány za zásadní předpoklad pro
pochopení výuky jízdy a pro další vývoj klientových dovedností na všech úrovních. Obsahem
lyžařských dovedností jsou pohybové akty (pohyb těžiště těla a postavení výše vyjmenovaných
částí těla v rovině frontální, sagitální, transversální a ve vertikálním směru) a motorické operace
(vedení lyží v oblouku po hranách, zatěžování lyží a velikost hranění v průběhu oblouku,
rovnovážné postavení). Na popis techniky jízdy je nahlíženo z pohledu základních rovin a směrů
lidského těla. Jako nezbytné východisko pro popis metodické řady výuky lyžování na mono-ski,
určené pro instruktory je nutné vycházet z aktuální techniky a lyžařské terminologie. Pro
konstruování popisu techniky bylo použito rozdělení na jednotlivé fáze oblouku s členěním podle
Le Master (2009). Pro popis techniky podstatných pohybových prvků při jízdě byla použita
156
terminologie P. Chevalier (1998). Lyžař zaujímá v jednotlivých fázích oblouku specifické polohy
tak, aby s co nejmenším vynaloženým úsilím co nejefektivněji zatáčel. Tyto pohyby a postoje
vykonávané lyžařem jsou podobné pro zdravé lyžaře i lyžaře na mono-ski, přesto byli pohybové
prvky popsány podle specifických požadavků kineziologie jízdy na mono-ski. Každý pohybový
prvek se odehrává v jiné rovině, náklon – zalomení v rovině frontální, orientace – otáčení, v rovině
transversální, krčení – narovnávání v rovině sagitální. V rozboru techniky je popisován i vertikální
pohyb spojený s předozadním pohybem trupu. Základem pro správnou techniku jízdy lyžaře je
správné postavení páteře a dalších segmentů ve všech fázích oblouku. Pro správné zatížení lyží a
využití jejich kinetické vlastnosti je zapotřebí, aby byla v oblouku prohnuta do tvaru písmene „C“.
To je důvodem pro zvýšení pozornosti, kterou by měl instruktor nebo trenér věnovat na sledování
postavení hlavy, polohy pletence horní končetiny, příčné osy ramenních a kyčelních kloubů ve
vzájemné souhře s postavením horních končetin se stabilizátory.
Zpracovaná metodika poskytuje instruktorům postup pro výuku s důrazem na preciznost a
přenositelnost techniky a terminologie do dalších úrovní výuky lyžování. Toho je využito již při
průpravných cvičeních na místě, kde je kladen velký důraz na správné pochopení. Výuka jízdy na
mono-ski následuje metodiku výuky stojících lyžařů s tím, že pohybové zákonitosti jsou tvořeny
pro nejnižší funkční části těla lyžaře. Základním metodickým předpokladem pro úspěšný začátek
lyžování na mono-ski je zvládnutí přesunu z vozíku na mono-ski a zpět a nácvik kontrolovaného
pádu tak, aby nedošlo k nechtěnému zranění. Navazujícím krokem vedoucím ke zvládnutí techniky
lyžování je nácvik a pochopení základní polohy a pochopení poloh stanovených segmentů těla tak,
jak jsou využívány při jízdě. Po zvládnutí základních činností s mono-ski je pokračováno v nácviku
stability lyžaře. Nejprve cvičením na místě a v pohybu. Při úspěšném absolvování indoor aktivit
jsou schopnosti lyžaře rozšiřovány o zvládnutí jízdy na vleku a lanovce. V dalších krocích popisuje
metodika postup při výuce na svahu. Poskytuje návod jak účinněji zvládnout jízdu přímo a šikmo
svahem s co největším počtem průpravných cvičení. Nácvik zatáčení s navazující specializovanou
lyžařskou průpravou dotváří dovednostní vzestup v podobě zvládnutí různých typů oblouků.
Instruktory informuje o základních problémech výcviku. Při sestavování textu byl kladen důraz na
fotodokumentaci doplňující informace v textu.
157
7 SUMMARY
There is no available comprehensive literary resource on mono-ski that is devoted to the
technique. For developing a description and terminology for/of such technique it was therefore
necessary to gather multiple resources on alpine skiing of healthy persons. Taking this into account
the purpose of the thesis was to develop description of the technique and methodology for teaching
mono-ski. For construing the technique description a sequencing of the turn into particular phases
(Le Master 2009) was used. For describing prevalent moves during the turn the terminology of P.
Chevalier (1998) was used. These specific positions taken by the skier in the particular phases of
the turn, so she/he has turns with the lest possible effort. Moves and positions performed by a skier
are described in accordance with the specific kinesiology of mono-ski. Each specific position is
taken in on a different plane - frontal, transversal and sagital. The chapter also describes the vertical
move. The basis for proper skiing technique is a proper positioning of the spine and other segments
in the particular phases. For developing pressure on the ski and utilizing its kinetic properties it is
necessary to bend into letter C shape. For this reason the chapter focuses on the position of head,
shoulders, hips and arms with outriggers, which are most important for taking the position. The
skiing skill is composed of moves (for example the outriggers vertical moves, lateral and front-toback center of gravity and the rotary move) and motoric operations (putting skis on the edges,
developing pressure on skis during the sequenced turns, balanced position). The developed
methodology gives instructors guidance for teaching with focus on clarity and deliverability of the
technique and terminology into next stages of teaching. This is used in preparatory drills on
flatlands, where there is stress on right understanding. Teaching mono-ski is similar to teaching
alpine skiing in fact that the regular moves are composed of the lowest to ground parts of a skier
body. The basic methodological precondition is managing the move from the wheelchair into
mono-ski and back and practicing a controlled fall, so there is no injury. The next move in
managing mono-ski technique is drill in positions and understanding the positions of particular
body segments in a way they are used during skiing. For managing the basic skills on mono-ski the
drills in balance and stability follows - first on site and during move. After successful practicing of
the outdoor activities the skills of a mono-ski skier are broadened by the skills of lift and chairlift
riding. In the next steps the methodology for teaching shifts to teaching on slopes. It gives guidance
for more effective ride in line and in traverse with the greatest possible amount of preparatory drills.
Practicing turns with specialized skiing drills builds for developing the skill in all types of turns.
Instructors are informed on the basic problems they are likely to meet during their teaching. The
thesis gave focus to photographic documentation that amends the information given in the text.
158
8 ZÁVĚR
Lyžování patří mezi sporty, u kterých hloubka prožitků není tolik závislá na stupni pohybového
umění. Podobnou radost z lyžování může mít zkušený lyžař i začátečník. Málokterého lyžaře
uspokojí pouze radost z pohybu na lyžích v zimní krajině, ale většinou chce i dobře vypadat a jízdu
stále zkvalitňovat. Proto záleží na tom, jak dobře se lyžař učí novým dovednostem a také jak dobře
je vyučován. Technika alpských disciplín je pro svoji mladost a progresy velice málo zpracovávána.
Pro instruktory, trenéry ani lyžaře na mono-ski u nás neexistují žádné hodnotné informační zdroje a
tak jsou odkázáni hledat informace v zahraniční literatuře a u zkušenějších kolegů. Práce se zabývá
popisem techniky jízdy a metodiky výuky lyžování na mono-ski tak, aby odpovídaly vývoji trendů
v carvingovém lyžování. Pro sestavení textu bylo za potřebí, nastudovat materiály týkající se
problematiky výzbroje, kineziologie jízdy na mono-ski, biomechaniky dvoustopého i třístopého
lyžování, techniky lyžování stojících. Mezi lyžováním zdravých a vozíčkářů existují překvapivě
silné paralely. Na základě podobnosti biomechaniky jízdy a pohybového projevu byla tvořena
technika jízdy pasovaná na funkční předpoklady lyžaře na mono-ski. Teprve komparací praxe se
studiem materiálů a funkční individualitou každého sportovce bylo možné pozorovat a zkoušet
přenositelnost techniky.
Informace uvedené v textu mají vysokou hodnotu a přínos pro ty, kteří mají zájem dozvědět se o
metodice výuky začátečníků i o popisu techniky vycházející z posledních let závodního lyžování.
Práce umožňuje čerpat z velkého množství praktických příkladů a cvičení doplněných bohatou
obrazovou dokumentací. Z mého pohledu je práce přínosná pro více cílových skupin. Pro svoji
přehlednost metodického postupu doplněného o názornou fotodokumentaci je text přístupný
asistentům a začínajícím instruktorům. Text by měl poskytnout informační zdroj pro trenéry a
zkušené instruktory, protože popisuje vliv zapojení důležitých segmentů těla, aktuální terminologii
popisu pohybových prvků a funkční podobnosti mezi lyžováním zdravých a vozíčkářů. Práce může
sloužit jako podkladový materiál pro ty, kteří školí stávající i nové instruktory.
159
9 REFERENČNÍ SEZNAM
Alpine integration model – Para aim 2 win (2007). Long term skier developement for para-alpine
ski rating (Atletes with A physical disability.
Aplikované pohybové aktivity, volný čas a sport. (2005). Lyžování tělesně a zrakově postižených monoski. Retrieved 13.4.2010 from the World Wide Web: http://www.apavcas.cz/lyzovani.html
Asociace profesionálních učitelů lyžování (2008). Snowsports manual - Metodika výuky lyžování
dětí a dospělých, snowboardingu, telemarku a freestylu. APUL, o.s., Špindlerův Mlýn.
Bedřich, L. (2008). Základy sportovního tréninku v alpských disciplínách. In Metodická komise
AD SLČR, Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 40-77). Praha: Olympia.
Bedřich, P. (2008). Základy pedagogiky a didaktiky v alpských disciplínách. In Metodická komise
AD SLČR, Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 22-40). Praha: Olympia.
Bejdáková, M. (2005). Lyžování na monoski – faktory participace a úroveň informovanosti.
Diplomová práce, Karlova Univerzita, FTVS, Praha.
Centrum handicapovaných lyžařů, (n.d.). Co je to monoski. Retrieved 2.5.2010 from the World
Wide Web: http://www.monoski.info/co-je-to-monoski/
Cypris, M. (2007). Výcvik začátečníků na monoski. Diplomová práce, Karlova Univerzita, FTVS,
Praha.
Cypris, M. (2005). Speciální pomůcky využívané ve sjezdovém lyžování zdravotně postižených
s míšním poraněním. Bakalářská práce, Karlova Univerzita, FTVS, Praha.
Čihák, R. (1997). Anatomie 1. Praha: Avicenum.
Čihák, R. (1997). Anatomie 3. Praha: Avicenum.
Dovalil, J. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.
Dostál,
J.
(2005).
Historie.
Retrieved
18.4.2006
from
the
World
Wide
Web:
Wide
Web:
http://www.cstps.cz/cstps/jnp/cz/gen/clanek/sporty-lyzovani-historie.html
Dylevský, I. et al. (1997). Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada.
Fry,
K.
(2010).
Anual
manual.
Retrieved
4.3.2010
from
the
World
http://www.thesnowpros.org/images/uploads/content-uploads/AnnualManual-2010.pdf
Hruša, J. et al. (1999). Česká škola lyžování: Lyžování zdravotně postižených. Praha: SLČR.
Chevalier, P. (n.d.). Závodní lyžování, technická koncepce. Praha: SLČR.
Chevalier, P. (1998). Technika a tréninkové metody lyžování, Alpské disciplíny. Skripta SLČR.
International Paralympic committee-alpine skiing. (n.d.). About the sport – History. Retrieved 19.6.
2010 from the World Wide Web: http://www.ipc-alpineskiing.org/About_the_Sport/
160
International Paralympic committee- alpine skiing (n.d.). IPC Alpine Skiing Classification
Overview.
Retrieved
10.6.2010
from
the
World
Wide
Web:
http://www.ipc-
alpineskiing.org/Classification/
International Paralympic committee (n.d.). History. Retrieved 19.3.2010 from the World Wide Web:
http://www.paralympic.org/release/Winter_Sports/Alpine_Skiing/About_the_sport/History/
Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha: Avicenum.
Jandová, S. (2000). Časoprostorové řešení jízdy na skibobu ve slalomu a jeho vliv na výkon
přechodové fáze skoku na lyžích. Dizertační práce, Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a
sportu, Praha In S. Vodičková, Dynamometrie alpského lyžování – vývoj metodologie a její
aplikace na řešení vybraných problémů (p 50). Habilitační práce, Technické univerzity, Fakulta
přírodovědně-humanitní a pedagogická, Liberec.
Kábele, J. (1992). Sport vozíčkářů. Praha: Olympia.
Krištofovič, J. (2007). Kondiční trénink, 207 cvičení s medicinbaly, expandéry a aerobary. Praha:
Grada.
Kvasnička, J. (2006). Sjezdové lyžování vozíčkářů. Postupová práce, Palackého univerzita, Fakulta
tělesné kultury, Olomouc.
Kvasnička, J. (2009). Pokus o charakteristiku jednotlivých svalových skupin z hlediska jejich funkce
při jízdě v obloucích. Seminární práce, Karlova Univerzita, FTVS, Trenérská škola, Praha.
LeMaster, R. (2009). Ultimate skiing. Champaign, IL: Human Kintetics.
Le Master, R. (1999). Skiers edge. Champaign, IL: Human Kintetics.
Hlačík, Z., & Dušek, L. (2006). Metodika výuky sjezdového lyžování dle nejnovějších poznatků
rakouského systému vzdělávání instruktorů sjezdového lyžování. Učební texty pro profesionální
instruktory lyžování. Olomouc: Sun ski a board school.
Maršík, J. (2005). Carving. Praha: Grada Publishing.
Matošková, P., Suss, V., & Zahálka, F. (n.d.). Rozšíření metodiky nácviku lyžování skupiny LW2.
Retrieved 22.5.2010 from the World Wide Web: http://www.ftvs.cuni.cz/eknihy/sborniky/200511-16/prispevky/postery/13-Matoskova.htm
Metodická komise AD SLČR. (2008). Učební texty pro trenéry alpských disciplín. Praha: Olympia.
Odvárková, E. (2010). Komparace realizace sjezdového lyžování u osob s poruchou
mobility v Čechách a ve Francii. Bakalářská práce, Univerzita Hradec Králové, Pedagogická
fakulta, Hradec Králové.
Oregon Adaptive Skiing (2004). Reference Manual for Volunteers. Retrieved 4.3.2010 from the
World Wide Web: http://www.oregonadaptivesports.org/Downloads/OASManual.pdf
161
Psotová, D., & Příbramský, M. (2007). Sjíždění a zatáčení na lyžích – Česká škola lyžování. Praha:
Karolinum.
Professional Ski Instructors of America. (2008). Adaptive entry level exam material. Retrieved
20.5.2010
from
the
World
Wide
Web:
http://www.psia-rm.org/ed_materials/Adaptive/
Adaptive%20Educational%20Materials/Adaptive_Entry_Level_Exam_Material_09_10.pdf
Professional Ski Instructors of America – Eastern Division . (2008). Adaptive Exam Guide.
Retrieved
20.5.2010
from
the
World
Wide
Web:
http://www.psia-e.org/ed/adaptive/
AdaptiveExamGuide.pdf
Příbramský, M. (1999). Lyžování: základní lyžařská průprava, alpské lyžování, carving. Praha:
Grada.
Příbramský, M., & Vaverka, F. (1999). Biomechanika sjezdového lyžování, III.část. Olympiapress.
Růžička, I. (2008). Technologické aspekty carvingového lyžování. In Optimální působení tělesné
zátěže a výživy. Kinantropologické dny MUDr. Soulka (p. 184). Retrieved 10.5.2010 from the
World Wide Web: http://pdf.uhk.cz/ktvs/konference/2008/data/tisk.pdf
SFA Template, Outdoor for All (2008). Teaching Mono-Skiers. Retrieved 2.4.2010 from the World
Wide
Web:
http://www.outdoorsforall.org/documents/Training/Training_Teaching_Mono_
Skiers.pdf
Ševčík, D. (1995). Technické a metodologické problémy jízdy na monoski. Univerzita Palackého,
Fakulta tělesné kultury, Olomouc.
Sosna, I, (2008). Základy sportovního tréninku v alpských disciplínách. In Metodická komise AD
SLČR, Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 111-126). Praha: Olympia.
Tejkalová, A. (2010). Na paralympijské hry do Vancouveru odjede pětice českých lyžařů. Retrieved
20.4.2010
from
the
World
Wide
Web:
http://www.handisport.cz/index.php?option
=com_content&view=article&id=1565:na-paralympijske-hry-do-vancouveru-odjede-pticeeskych-lya&catid=59:lyovani&Itemid=73
Tessier, (n.d.). Retrieved 4.6. 2010 from the World Wide Web: http://www.dualski.com/accueiluk.htm
Vaverka, F. (2008). Úvod do biomechaniky alpských disciplín. In Metodická komise AD SLČR,
Učební texty pro trenéry alpských disciplín (pp. 78-89). Praha: SLČR.
Vaverka, F. (1992). Technika a biomechanika sjezdových disciplín. Praha: Karolinum.
Vodičková, S. (2008). Dynamometrie alpského lyžování – vývoj metodologie a její aplikace na
řešení vybraných problémů. Habilitační práce, Technické univerzity, Fakulta přírodovědněhumanitní a pedagogická, Liberec.
Walter, R. (2007). Snowsport Austria, Austria ISBN 978-3-851119-306-0.
162
Wilson, J. (2009). Design and Manufacture of a MonoSki with Fixed Damped Outriggers. Retrieved
19.3.2010 from the World Wide Web: http://jonrwilson.com/images/engineering/Monoski_
by_Jon_Wilson.pdf
Seznam obrázků z internetových zdrojů
Obrázek 1. Návrh mono-ski, Hans Olpp, Urach, Heimy Braun (GER) vyrobeno 1984
(http://www.google.com/patents/about?id=arkwAAAAEBAJ&dq=Hans+Olpp)
Obrázek
2.
Návrh
mono-ski,
Kenneth
Paul
LaCome
(USA)
1997
(http://www.google.com/patents/about?id=jq8DAAAAEBAJ&dq=Kenneth+Paul+LaCome)
Obrázek
3.
Návrh
mono-ski,
Michael
L.
Goodman,
(USA)
1997
(http://www.google.com/patents/about?id=UdoDAAAAEBAJ&dq=Michael+L.+Goodman+mon
oski)
Obrázek
5.
Sedací
část
vybavena
tepelnou
izolační
vrstvou,
tvarovatelnou
vložkou
(http://www.dualski.com/sieges-uk.htm)
Obrázek 6. Různé výšky zádových opěrek (http://www.dualski.com/sieges-uk.htm)
Obrázek 7. Fixační popruhy, přes břicho a stehna (http://www.dualski.com/sieges-uk.htm)
Obrázek 8. Zařízení pro jízdu na vleku, Praschberger: (www.praschberger.com)
Obrázek 9. Zařízení pro jízdu na vleku, Tessier (http://dualski.com/largueur_teleski-uk.htm)
Obrázek 10. Zdvih mono-ski u Tessier Scarver (http://dualski.com/vfc_uniski_dualski-uk.htm)
Obrázek 12. White Power tlumiče (http://www.wpsuspension.com/products/Street.php)
Obrázek 11. Hrazda Tessier (http://dualski.com/barre_assistance-uk.htm)
Obrázek 13. Praschberger mono-ski (http://www.praschberger.com/)
Obrázek 14. Tessier mono-ski, Scarver (http://www.dualski.com/)
Obrázek 15. Nissin mono-ski (http://www.nissinusa.net/products_wc.php#sports)
Obrázek 16. Inclinedesigne mono-ski (http://www.unlimitedmagazine.com/2010/04/how-to-thriveas-a-paralympic-athlete/)
Obrázek 17. Inclinedesigne mono-Ski
(http://www.eureka.gme.usherbrooke.ca/perseus/en/paralympics.asp)
Obrázek 18. Freedomfactory (http://www.freedomfactory.org/)
Obrázek 19. KBG (http://www.kbgsitski.com/)
Obrázek 20. Strange f1 (http://www.sitski.com/strange-f1.htm)
Obrázek 21. Radventures Yetti
Obrázek 22. Hall (http://www.sitski.com/eqrev.htm)
Obrázek 23. Grove Innovations (http://www.sitski.com/eqrev.htm)
163
Obrázek 26. Movetechnologies mono-ski
http://www.movetechnologies.net/web/cz/produkty/sitski/fotogalerie)
Obrázek 27. Mikulčík mono-ski (http://josefmikulcik.sweb.cz/8.jpg.jpg)
Obrázek 28. Tessier Dual-ski (http://dualski.com/vfc_uniski_dualski-uk.htm)
Obrázek 29. Bi-ski (www.abledata.com)
Obrázek 30. Tandem-ski (http://dualski.com)
Obrázek 31. Kart-ski (http://dualski.com/kartski-uk.htm)
Obrázek 32. Ski-cart (http://www.hi.se/sv-se/Hjalpmedelstorget/Fritid/-/Fritid/Att-ha-roligare-pafritiden/Skidakning/Skicart/)
Obrázek 33. Superlite stabilizátory (www.praschberger.com)
Obrázek 34. Tessier stabilizátory (http://www.dualski.com/stabilisateurs-uk.htm)
Obrázek
35.
Popis
částí
stabilizátoru
(http://www.ftvs.cuni.cz/eknihy/sborniky/2005-11-
16/prispevky/postery/13-Matoskova.htm)
Obrázek 36. Zadní trn Tessier stabilizátorů (http://www.dualski.com/stabilisateurs-uk.htm)
Obrázek 37. Ortéza podporující nedostačující sílu úchopu
(http://www.spokesnmotion.com/catalog/product.asp?product_id=1070)
Obrázek 46. Rozšíření báze opory o stabilizátor (http://www.ftvs.cuni.cz/eknihy/sborniky/2005-1116/prispevky/postery/13-Matoskova.htm)
Obrázek 47. Roviny lidského těla (www.wikipedia.com)
164
Seznam tabulek
Tabulka 1. Průměrné bodové hodnocení zpracované kapitoly ........................................................145 Tabulka 2. Průměrné bodové hodnocení zpracované kapitoly metodiky výuky .............................148 Tabulka 3. Procentuelní vyjádření bodového hodnoceni odpovědí instruktorů mono-ski ..............171 Seznam grafů
Graf 1. Rádius oblouku v závislosti na úhlu hranění při rozdílně krojených lyžích (Chevalier (n.d.))
............................................................................................................................................................52 Graf 2. Zastoupení respondentů v jejich plánech na pokračování ve výuce ....................................138 Graf 3. Zastoupení žen a mužů, kteří vlastní licenci instruktora......................................................139 Graf 4. Zastoupení důvodů ve výuce lyžování na mono-ski ............................................................139 Graf 5. Zastoupení charakteru zjišťování informací o lyžování na mono-ski..................................140 Graf 6. Zastoupení bodového hodnocení vedoucích kurzu ..............................................................141 Graf 7. Zastoupení odpovědí týkající se negativ lyžování na mono-ski ..........................................142 Graf 8. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy.......................................................144 Graf 9. Bodové hodnocení zpracované kapitoly technika jízdy.......................................................144 Graf 10. Bodové hodnocení zpracované kapitoly metodika výuky .................................................147 Graf 11. Bodové hodnocení zpracované kapitoly metodiky výuky .................................................148 Použité zkratky v textu:
HK – horní končetina
HKK – horní končetiny
IP1 – interfalangový kloub proximální
IP2 - interfalangový kloub distální
m. – musculus
mm. - musculi
MP – metakarpofalengové klouby
Th – torakální
165
10 PŘÍLOHY
Příloha 1. Objednávkový formulář Praschberger mono-ski Příloha 2. Harmonogram kurzu začátečníků mono-ski Příloha 3. Procentuelní vyjádření bodového hodnoceni odpovědí instruktorů mono-ski 166
Příloha 1. Objednávkový formulář Praschberger mono-ski
167
168
Příloha 2. Harmonogram kurzu začátečníků mono-ski
1. den - neděle
14.00 – 15.00
Příjezd
15.00 – 16.30
Ubytování klientů
15.30 – 16.30
Seznámení instruktorů, přednáška o indoor aktivitách pro instruktory
16.30 – 17.30
Hromadné seznámení, přednáška o indoor problematice pro klienty, motivační,
informační videa
18.00
Večeře
19.00 – 21.00
Indoor aktivity (výběr materiálu, rozcvička, přesedání na mono-ski, rovnováha,
…)
…
Úvodní večírek, doseznámení
2. den – pondělí
8.00
Snídaně
9.30 – 12.00
Outdoor aktivity – rozcvička, nácvik pádů a vstávání, cvičení na místě, cvičení
v pohybu, inner-skiing
12.30
Oběd
14.00 – 16.00
Zákl. prvky lyž. techniky - cvičení v pohybu, průprava na vlek, pohyb na lyžích na
svahu, jízda na vleku, sjezd po spádnici
18.00
Večeře
19.00
Přednáška techniky – (popis základní polohy), videa pokročilých lyžařů
azávodníků
3. den - úterý
8.00
Snídaně
9.30 – 12.00
Zákl. prvky lyž. techniky – rozcvička, sjezd po spádnici, jízda šikmo svahem,
brzdění
12.30
Oběd
14.00 – 16.00
Zákl. prvky lyž. techniky – jízda šikmo svahem, brzdění
18.00
Večeře
19.00
Volná zábava – kytara, spol. hry, filmy…
4. den - středa
8.00
Snídaně
9.30 – 12.00
Dopolední program – volný, lyžování jen pro zájemce
12.30
Oběd
14.00 – 16.00
Odpolední program – regenerace: bazén, sauna
18.00
Večeře
19.00
Přednáška – co je to SKV, jak funguje, video-rozbory
5. den – čtvrtek
169
8.00
Snídaně
9.30 – 12.00
Zákl. prvky lyž. techniky/ Specializovaná lyžařská průprava – rozcvička, nácvik
oblouku (techniky zatáčení),
12.30
Oběd
14.00 – 16.00
Specializovaná lyžařská průprava – osvojování, zdokonalování lyž. dovedností
Večeře
18.00
Video-rozbory individuálních stylů jízdy podle
19.00
6. den – pátek
8.00
Snídaně
9.30 – 12.00
Specializovaná lyžařská průprava – volné lyžování dle večerních instrukcí
12.30
Oběd
14.00 – 16.00
Specializovaná lyžařská průprava – carvingové oblouky
18.00
Večeře
19.00
Závěrečný večírek
7.den – sobota
8.00
Snídaně
9.30 – 12.00
Specializovaná lyžařská průprava – pro zájemce, určená pro pokročilé kurzy
Oběd
12.30
Odjezd
170
Příloha 3.
Tabulka 3. Procentuelní vyjádření bodového hodnoceni odpovědí instruktorů mono-ski
OTÁZKY
MUŽI ŽENY CELKEM %
Pohlaví:
15
15
30
Věk:
29
26
55
27,5 (průměr)
Student
8
8
16
53,3%
Zaměstnanec
5
8
13
43,3%
OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná)
4
0
4
13,3%
Nezaměstnaný
Jak dlouho se věnujete vyučování na mono-ski?
1
0
1
3,3%
< rok
4
3
7
23,3%
Rok
0
2
2
6,7%
Dva roky
3
5
8
26,7%
8
Déle než 3 roky
Plánujete pokračovat v dalších kurzech výuky lyžování na
mono-ski?
8
Ano, dlouhodobě
6
14
46,7%
9
17
56,7%
Ano, po dobu studia
3
2
5
16,7%
Ne
0
0
0
0,0%
Nevím
4
4
8
26,7%
Kolik dnů ročně odučíte na mono-ski? ________
154,5
219,5
374
12,5 (průměr)
Kolika kurzů výuky mono-ski se ročně účastníte?
27
40
67
2,2 (průměr)
2
4
6
20,0%
13
11
24
80,0%
Seberealizace
5
8
13
43,3%
Praxe ve škole
4
1
5
16,7%
Úraz v rodině nebo přátel
0
0
0
0,0%
Integrace TP sportovců
4
10
14
46,7%
Využití volného času
7
7
14
46,7%
Vztah k lyžování
10
11
21
70,0%
Brigáda
0
1
1
3,3%
Mono-ski
15
15
30
100,0%
Amputářů (stojících)
0
0
0
0,0%
7
Stojících („zdravých“)
Pobíráte za práci instruktora mono-ski finanční odměnu?
6
13
43,3%
Hodinová mzda
0
0
0
0,0%
Mzda za každý den
2
1
3
10,0%
Nepobírám
5
7
12
40,0%
Pouze příplatky na ubytování, stravu, dopravu…
8
8
16
53,3%
Povolání:
Máte licenci instruktora lyžování mono-ski?
ANO
NE
Proč se věnujete výuce lyžování na mono-ski?
Jiné (prosím doplňte __________________________)
Věnujete se výuce lyžování jako instruktor?
Jiné ________________________________________
171
Myslíte si, že je informovanost o tomto sportu dostatečná?
ANO
0
0
0
0,0%
NE
13
14
27
90,0%
2
NEVÍM
Čerpáte informace o lyžování na mono-ski i jinde než na
kurzech?
2
Ne - nezajímá mě
1
3
5,5%
0
2
6,7%
Ne - nemám odkud
8
9
17
56,7%
Ne - nepotřebuji
0
0
0
0,0%
Ano - literatura, časopisy
0
1
1
1,8%
Ano – web
2
3
5
9,1%
3
8
14,6%
8
22
40,1%
7
8
26,7%
4,40
4,64
0,93
5
Ano – osobní kontakt
Setkali jste se v praxi se situacemi, kdy jste si nevěděli při
výuce rady a vysvětlení techniky a metodiky by vám
pomohlo?
14
Ano (jaké) __________________________________
1
Ne
Jak byste ohodnotili vaše vedoucí kurzu? (1 = min.
spokojenost; 5 = max. spokojenost)
4,64
Komunikace s vámi 1-2-3-4-5
Odborné znalosti 1-2-3-4-5
4,21
3,93
4,21
0,84
Pedagogické dovednosti 1-2-3-4-5
3,93
3,73
3,93
0,79
4,14
3,93
4,14
0,83
4,57
4,47
4,57
0,91
Žádné
5
4
9
4,5
Bolesti zad
7
10
17
8,5
Únava
6
6
12
6
Vedení výuky 1-2-3-4-5
Celkový přistup 1-2-3-4-5
Zaznamenali jste na sobě nějaké zdravotní obtíže
vyplývající z práce instruktora mono-ski?
Jiné (prosím doplňte _____________________________)
Jaké jsou podle vás největší negativa lyžování na monoski?
Žádná
0
0
0
0,0%
Závislost na druhé osobě
3
5
8
26,7%
Nevyhovující lyžařské podmínky
8
7
15
50,0%
Finanční nákladnost
13
10
23
76,7%
Problém parkovacích míst v blízkosti vleku
7
1
8
26,7%
Bariéry (WC, restaurace…)
12
8
20
66,7%
Neadekvátní přístup obsluhy vleku
4
2
6
20,0%
Jiné (prosím doplňte ____________________________)
172

Podobné dokumenty

zde - zoosdmotol.cz

zde - zoosdmotol.cz hodilo. Rozbory a právní analýzy od ČMKOS, které přinášíme, s nedočkavostí hltají i ostatní organizace, které si hrají na nezávislé a zřejmě kvůli šetření neorganizované ve velkých uskupeních. O pi...

Více

GERLITZEN – nejlepší sjezdovky v SRDCI KORUTAN!

GERLITZEN – nejlepší sjezdovky v SRDCI KORUTAN! Do lyžařského kurzu se můžete přihlásit v některé z kanceláří naší lyžařské školy. Předchozí rezervace není nutná, ale po příjezdu do hotelu se prosím v sobotu přihlaste! Lyžařské potřeby doporučuj...

Více

Edenred CZ Ticket Benefits Card

Edenred CZ Ticket Benefits Card Hotel Večernice Lékárna v nemocnici Trutnov Bouda Máma wellness hotel Hotel Horizont Hotel Krokus Hotel Hořec Snowsport School Pec pod Sněžkou Penzion Radvanice Pension Heřman Horský hotel Friesovy...

Více

Zakázkový potisk – fotopotisk

Zakázkový potisk – fotopotisk o gramáži 170 g/m jsou svázány kroužkovou vazbou a opatřeny háčkem pro pověšení

Více