Časák 30 17. 12.2004

Číslo: 30
Cena: 5 Kč
Kateřina Rozová
str. 2
Scary Tales
str. 11
Den jazyků
str.4
Den poezie
str. 12
DJ-povedené scénky
str. 5
DJ zase
str. 13
DJ: Německo
str. 7
Mikulášoviny
str. 14
Střední do hnoje
str. 8
O dni jazyků
str. 9
Jean F. Champollion
Teehaus
str. 15
str. 16
Dáno do tisku 6. 12. 2004
-1-
Je spousta učitelů, špatní, dobří, výrazní, šedé myšky, „učitelky“ a pak taky existuje
kategorie kterou nazýváme „KLASIK,“ sem se vejdou všichni ti, kteří svým zjevem,
projevem a chováním bezděčně ovlivňují spoustu žáků. Na takovéto klasiky se většinou
vzpomíná v dobrém proto, že se nenechali sešrotovat školní mašinérií a i ve školním
prostředí si zachovali svoje názory, svůj svérázný styl chování, oblékání, projevu…
K takovým patří i naše němčinářka:
Kateřina Rozová
Datum narození: 12.května 1981
Znamení: Býk
Oblíbená barva: Mám ráda barvy jako
takové...pestré...ale asi nejradši mám zelenou.
Obl. jídlo: Mám ráda zeleninu. Jsem už asi 5 let
vegetarián, ale nejoblíbenější je okurkový salát s acidem.
Zájmy: Lezení, strašně ráda čtu a moc ráda chodím na
procházky se psem.
Znalost jazyků: Němčina a trochu i angličtina.
1. Proč jste odjela do Německa?!
Protože jsem byla po škole a sháněla jsem práci, abych mohla dál studovat a mít peníze. Prostě
jsem chtěla dál studovat. Ale práci jsem nenašla ani náhodou. Jediný, co bylo, byla práce ve
fabrice nebo někde v supermarketu. Ale to jsem řekla, že ne! Že to neudělám. Pak jsem asi po půl
roce potkala kamarádku a ta mi řekla, že její kamarádka (v Německu) shání někoho na hlídání.
Tak jsem se tam vydala. No, myslela jsem, že tam budu půl roku, rok maximálně. Vydělám si
nějaké peníze na školu a vrátím se zpátky sem. Jenomže se z toho vyklubaly 4 roky.
2. Co všechno jste v Německu dělala?!
Tak nejdřív jsem hlídala tu malou holčičku. No pak vyrostla....a už mě nepotřebovala a ani já
ji :-). A pak toho bylo opravdu hodně. Pracovala jsem asi tak rok a půl na vinici. Tam jsem dělala
úplně všechno...sázení, okopávání vinné révy, trhání hroznů, stáčení vína do láhví, etiketování,
prodávání a ochutnávky (myslíme tím jako ochutnávky pro cizince). No, prostě přijel plnej
autobus lidí a já jim tam vařila a obsluhovala jsem je...oni ochutnávali a kupovali víno. To mě
bavilo. Byla to krásná práce. Pracovala jsem hodně...někdy i 17 hodin denně, ale bavilo mě to.
Pak jsem se přestěhovala...( nevíme název...nějak nám to vypadlo, ale bylo to velký asi jako
-2-
Hradec Králové)...do bytu, kde bylo 6 studentů + já.Byl to obrovský, krásný byt. Ten dům byl
plnej takovejch bytů. Byly tam různé věkové kategorie a různorodé životy....To bylo skvělý!
(pozn. redakce: p.uč. se stěhovala během těch 4 let celkem 5x). No a pak jsem dělala, co jsem
chtěla a kdy jsem chtěla. Někdy jsem zašla prodávat lístky do divadla, obsluhovat ke kamarádce
do kavárny, pomoct kamarádovi do firmy strhávat tapety. Pak fotomodeling (kosmetika), to mě
bavilo, hrála jsem v krátkém filmu hlavní roli. (film se jmenuje IKARA je dlouhý asi tak 14 min.
a hraju tam sama). Ale bylo toho opravdu hodně (...takže se pí.uč. asi nenudila)
3. Máte nějaké zábavné zážitky z natáčení?!
To natáčení bylo samo o sobě dost zábavný, protože ten film byl nenormální. Třeba, jak jsem
telefonovala s banánem. Nebo tancovala jako loutka, to bylo zábavný...naučit se ty imaginární
pohyby...( no to byla asi velká zábava. Jen pro informaci ve filmu se nemluvilo)
4. Proč jste se nakonec vrátila zpátky do ČR (Trutnova)?!
Stýskalo se mi. Chtěla jsem zase na ulici slyšet češtinu. A navíc si myslím, že Německo mi už
dalo všechno, co mi mohlo dát. Tak jsem se vrátila.
5. A neuvažovala jste někdy, že byste se např. zase vrátila do Německa
nebo se přestěhovala do většího města?!
Já se tomu nebráním. Vlastně o tom uvažuju, že bych se někdy mohla přestěhovat. Nebráním
se ani tomu, že by to bylo třeba někam do zahraničí.
6. Jak se Vám líbil den jazyků?!
Strašně moc... Líbil se mi samotný nápad i ta realizace. Akorát nebylo moc vhodné prostředí.
Přece jenom sportovní hala je veliká a všechno se tam rozléhalo. A ti co byli nahoře toho moc
neslyšeli. A přestalo je to bavit, koukat se na „němé“ hejbající se postavy! Ale jinak to bylo
super.
Katka a Aneta
-3-
Takže 29.9.3004 na naší škole proběhla jedna vypečená akcička.
V rámci celoevropské akce Den jazyků se uskutečnil projekt
"Brána jazyků". Bylo celkem 20 jazyků z celého
světa...angličtina, am. angličtina, australská a novozélandská
angličtina, němčina, čeština, ruština, holandština, polština,
japonština, francouzština, italština, slovenština, swahilština, vietnamština, španělština,
romština, arabština, maďarština, řečtina a také jazyk vznešených elfů... Každá skupina
představovala jednu zemi (jazyk). Každá země měla svého učitele a 5 úkolů. Měli
vytvořit mapu země, zjistit co nejvíc o zemi, jazyku, kultuře atd., vytvořit plakát, vyrobit
stručnou příručku pro cizince a nakonec vyplodit nějaký to vystoupení. Asi týden před
akcí si každý vylosoval jakým jazykem "bude mluvit"! Někde padala slova zděšení,
někdo byl zase naopak rád. Druhý den se bohužel taky v některých případech
"obchodovalo" se skupinami...lidi chodili prosit učitele, aby je vzali k sobě! Poté se
seznamy žáků vyvěsily podle skupin dole u ředitelny a někdo tam měl i informace o
informační schůzce. Na schůzkách se měl učitel domluvit se žáky, aby něco sehnali o
zemi, popřípadě si donesli "něco na sebe" :-).
No a po víkendu, ředitelském dnu a státním svátku to mohlo všechno vypuknout. Takže
v 8:00 jsme se rozeběhli do učeben, kde jsme do sebe měli hustit něco o zemi, jazyce,
kultuře, historii! Ale taky se naučit nějaké ty základní fráze. Já jsem si nakonec
vylosovala arabštinu...no „nefim jesi“ se dá říct bohudík nebo bohužel. V 8:00 ráno nás
paní učitelka vpustila do učebny přírodopisu. Byly tam 2 koberečky a 2 nízké stolečky,
na nich hrnečky. Vedle byla "vodní dýmka,“ na stole knížky a informační materiály...jo a
taky tam "smrděla" vonná tyčinka. No, sedli jsme si okolo stolečků, dostali jsme čaj,
sušenky (byla to docela dobrá snídaně). Potom nám paní učitelka řekla, co nás celý
den čeká a nemine. Potom jsme se začali představovat v arabštině....byla to docela
zábava
( hlavně to, zapamatovat si všechna jména přítomných). Dostali jsme
jmenovky a měli jsme si je podepsat, poté jsme je nosili celý den! Na
plakátě jsme měli mapku, vlajku něco o tom co se zde pěstuje,
náboženství, památky, celkový souhrn o povrchu, městech atd. atd.
Bylo toho hodně. No a nakonec jsme měli vymyslet nějakou tu scénku. To byl asi
největší kámen úrazu...vymyslet něco, aby to bylo celkem vtipný a hlavně aby tam byla
nějaká souvislost s tou danou zemí. Tak... paní učitelka řekla, jak si tuto scénku
přestavuje, všichni jsme souhlasili. Asi jsme byli líní něco jiného vymyslet. Museli jsme si
přeložit text...to byla docela hračka...no, horší byla ta výslovnost. Náš hlavní hrdina byl
cizinec, který se vysláblý plazil po Sahaře a nakonec došel do harému. Tam seděl
nějaký ten "sultán" a okolo něj jsme měly my tancovat. No po několika docela
úspěšných zkouškách jsme byli celkem přesvědčeni o tom, že to opravdu umíme.
Realita potom byla trochu jinčí. Takže jsme se všichni okolo 11:00 přesunuli do haly,
kde jsme měli naše výtvory představovat. Učitelé nám ukázali, co si oni nacvičili. Byla to
moc povedená scénka. Pan učitel Švarc celou tu slávu komentoval. Všichni jsme sedli
na tribuně a čekali jsme až vyhlásej naši skupinu. Poté jsme se měli přemístit na
palubovku naší haly a předvést to, co jsme celou tu dobu pečlivě a pilně nacvičovali.
Všechny scénky byly jistým způsobem zajímavé a nejlepší. Jako těžko posuzovat, která
-4-
scénka byla nejlepší, protože nebyl stanoven žádný pevný řád, jak to má vypadat. Ale
podle bouřlivého potlesku bych řekla, že asi nejvíce se líbily scénky "Italů, Romů a
celkem i angličtina australských a novozélandských menšin a i elfů". No, ale
samozřejmě, že každý říkal, že ten jeho výkon byl nejlepší. No, a takhle nějak vypadal
náš výstup z mého pohledu.... Naše (arabská) scénka byla na řadě až skoro na konci.
Kdybych věděla, jak to nakonec dopadne, modlila bych se, aby ten okamžik, kdy jsme
měli nastoupit, nikdy nenastal. Ze začátku byla menší nervozita, ale potom, co jsme
viděli výstupy ostatních, jsem se trochu uklidnila. Tak vyhlásili, že máme jít na to. V
zákulisí jsme ještě domlouvali choreografii a pak jsme se přemístili na plac. Rozmístili
jsme se a začli jsme... ani, nefim jesi hrála hudba, ale začali jsme se tak nějak hejbat.
No, to ještě docela šlo....protože já sem byla zády. Naštestí. Ale pak to přišlo...
přemístila sem se směrem k tribuně a měla jsem po Matějoj jakoby vylít vodu z kýblu.
Uffff, to bylo za mnou. No, potom jsme měli "tancovat". V naději, že se ostatní přidaj
jsem tam začala něco naznačovat...Doufala jsem ale marně. Tak nakonec jsem jako
skoro jediná tam něco předvedla....No, byl to otřesný zážitek....doufám, že tohle už
nikdy nezažiju...Ale pak na druhou stranu se nad tím musím smát...když slyšim některé
reakce mých kámošů. No, myslim, že přijdou i horší věci, než bylo to, že sem se tam
svíjela před skoro celým druhým stupněm :o)))))). Když skončil i výstup "elfů," začal
masový úprk na oběd...No, asi nemusím říkat, jak to vypadalo...
Souhrn: Byla to hezká akce. Každý si z ní odnesl své. Ať už trapas svého
života...pobavení...zklamání...možná, že si někdo i zapamatoval fráze a něčemu se
přiučil....to je každého názor, jak na něho tahle akce zapůsobila....
Katka
Den
jazyků aneb povedené scénky
„Den jazyků??? To zas bude pěkná trapárna,“ tak přesně tohle jsem si říkala, když
jsem to poprvé slyšela. A když jsem se dozvěděla, že se budou losovat země a
pak předvádět scénky,- chtěla jsem se hodit marod. Ale nějak to doma
neprošlo a tak jsem si musela vylosovat jazyk. Už jsem se viděla někde
předvádět japonskou scénku nebo v lepším případě nějakou arabskou…ale všechno
dopadlo celkem v pohodě….vylosovala jsem si francouzštinu. O to větší radost jsem měla ,
když jsem se dozvěděla, že naši partu povede p.uč. Oždianová.
Ve středu ráno jsem to ještě jednou doma zkusila uhrát na chřipku a na dalších tisíc nemocí,
ale bez výsledku. A tak jsem se vypravila do školy i s celou svojí „výbavičkou“ na předvádění
naší scénky. Když jsem dorazila do hudebny, docela jsem se ve dveřích zastavila…skoro všichni
byli mladší než já. Ale co ??? říkal jsem si..stejně budeme jenom zpívat a předvádět „módní
přehlídku“ (jestli se to tak dá nazvat). Asi po 10 minutách jsem změnila celej svůj názor na den
jazyků. Po chvíli hádek nad programem se to začalo docela rozjíždět. Každý měl svůj úkol, a
protože mezi tím i někdo nacvičoval, bylo to dost velká sranda. Když už jsme se blížili
s přípravami do finále, začali jsme nacvičovat to nejdůležitější …..Přehlídku. Málem bych
zapomněla, tomu předcházela docela velká příprava. K zrcadlu jsem se pro velkej nával ani málem
nedostala….samozřejmě největší místo zabírala Aneta se svojí kulmou na vlasy. Nakonec s ní div
netřískla o zem a skoro po hodině příprav řekla, že neví, co s vlasama. To už jsem se ale mohla
-5-
umlátit smíchy…Nakonec si na hlavě vytvořila nějaký drdůlek, sami jste ho mohli vidět, když
předváděla modré, plesové šaty. No a abych se vrátila k nacvičování přehlídky. Chodili jsme po
hudebně sem tam a přitom se překřikovali, jak bysme si to představovali. Když jsem málem
zakopla o jednu židli, tak jsem si poprvé uvědomila, jak je vlastně hudebna malá. Ale dost už o
nacvičování…pomalu se přesunem do haly.
Ani nevím kolik bylo hodin, ale najednou někdo přiběhl s tím, že už jdou Romové do haly. Po
hudebně se rozhostila menší panika, jestli už taky máme vyrazit. Najednou byli všichni jako
vyměněný a ochotný běžet se zeptat kamkoli, v kolik máme být v hale. Nakonec se nabídla sama p.
učitelka. Přišla chvilka napětí. No, konečně přišla…pomalu jsme se všichni začali připravovat na
přesun do haly. Přesun by probíhal úplně normálně, kdyby si najednou nějakej chytrej človíček
nevzpomněl, že jsme v lednici zapomněli šampáňo…..Ještě , že jsme ho tam měli, protože jinak by
byla celá naše scénka bez „třešničky“ na dortu.
Do haly jsme dorazili asi mezi posledníma, alespoň podle mě. Na mě i na ostatních holkách
byla pomalu vidět nervozita z toho, co přijde. Zase až teď mi začalo docházet, jakej to bude
trapásek, až tam budeme předvádět před půlkou školy naši scénku. Ale když pomalu začali
ostatní předvádět svoje scénky, začalo mi docházet, že se vlastně nikdo neztrapní, ale užije si
pořádnou srandu a všichni ostatní taky. A o to myslím i učitelům šlo….a myslím, že se jim to i
podařilo. Po týhle stránce je naše škola docela snaživá…učitelé pro nás vymejšlej sranda akcičky a
lámou si tím svoje hlavičky. Tímhle rýmem bych to asi ukončila 
Aneta
Britská Angličtina
Když
den
začali
jsme losovali, jaký jazyk budeme mít, tak jsem si vylosoval britskou angličtinu. V
jazyků jsem přišel do třídy a na začátku jsme dostali puding a čaj. Potom jsme
kreslit mapu a vlajku já jsem šel do kabinetu jazyků a na počítači dělat slovníček
základních pojmů a frází,mezitím se dělala mapa Velké Británie, když jsme
dodělali mapku a slovníček tak jsme začali cvičit vystoupení. Vystoupení bylo o
Mr.Beanovi a královně Alžbětě, vystoupení jsme nacvičili a přitom dolaďovali chybky. Před
vystoupením jsme se nasmáli a říkali si že to bude trapný. Když už jsme měli jít do haly, tak
začala děcka vyřvávat: „Zase ta Britská angličtina poslední.“ Konečně jsme vyšli do haly. Byli
jsme hned první na řadě. Tak jsme nejprve představili náš jazyk a mapku. Potom jsme se
připravili na vystoupení, seřadily jsme se a šeptali jsme si trapný, blbý a další věci. Vystoupení
začalo, stoupli jsme se do řady a začali předvádět,mysleli jsme si bůhví co, ale kupodivu se
vystoupení líbilo, byli jsme mile překvapeni, odešli jsme na tribunu a koukali jsme se na daší
jazykové skupiny. Poslední byla australská jazyková skupina, u které se na chvilku zastavím, od
pana učitele Fišera bylo trošku nefér ,že oni měli k dispozici techniku a ostatní skupiny nemohly
mít, musely něco vymyslet, aby přitom nebyla použita technika ,maximálně jenom rádio a
mikrofón. Nakonec to bylo hezký, den jazyků byl povedený a připravený, líbilo se mi to.
Jan Petráš
Maor Homol: Važ slova, mladíče…
Malá reakce od Fíši
Honzíku, Honzíku copak to říkáš, jako bys neznal - voják se stará, voják má! Vůbec si nemohu
vzpomenout, že by někde v pokynech byl výčet dovolených prostředků, použitelných pro
-6-
prezentaci. Doufám, že nepovažuješ za nefér, že učitel nad tím, jak nejlépe a přitažlivě
prezentovat daný jazyk trochu přemejšlel a sáhnul i po dataprojektoru, který tam stejně měl bejt
na uvádění jednotlivých jazyků… To je, jako bys vyčítal Horčounovi, že jeho romové křičeli či p.
uč. Růžičkové, že italové použili pistolky (banány). Abych se přiznal myšlenka na kompozici ve
stylu Laterna magica vznikla při dohadování, jak dostat na plochu oheň pro romy a nepřivodit
panu řídícímu šlak miokardu, že ho nakonec nepoužili naši snědí spoluobčané, ale ozíci je už věc
jiná – ty anglickej suchare !
fíša
Den jazyků - Německo
Bylo to hrozný!!!Ta všelijaká příprava. Nejdřív jsme se museli učit jódlování. (To je
takový hejkání). A pak nastaly informace o Německu, které jsem musela
stvořit já s Ádou Štěpánkem. Nejhorší bylo je napsat krasopisně na papír.
Potom jsme se museli naučit německou básničku, ve které na konci bylo, že
jdeme spát. Což jsme taky předvedli. Začala hrát hudba a my jsme si našli
dvojici a tancovali valčík. Teď přišlo to nejhorší; ukázat to celýmu druhýmu
stupni. Byl to hrozný zmatek, nejdřív nás vyhnali, že jsme přišli moc brzo a
pak nás neohlásili, že se máme připravit. Když jsem viděla zaplněnou celou tribunu která
na nás kouká, byl to hrozný pocit. Celá jsem se rozklepala a zkoušela jsem na to nemyslet,
ale nešlo to. Nejmíň byla nervózní asi paní učitelka Rozová. Ta tam běhala, jak na ulici.
Největší trapas byl stejně valčík. Po valčíku to nejlepší, uklonit se a jít pryč.
Katka Erbenová
Pozn redakce : Zas tak hrozný to rozhodně nebylo  fisa
Den jazyků-Holandsko
Takže začnu asi tím,že jsem musela najít nějakou 5.A a vůbec jsem neměla páru,
kde to je. Teprve asi po 5 minutách jsem ji našla. Samozřejmě jsem tajně doufala,
že to bude sranda. Jenže… učitelka nám začala bleptat něco o Holandsku a o tom,
že tam byla jako nějaká instruktorka a teprve asi po 2 hodinách jsme se konečně
začali bavit o tom, co budeme předvádět a říkat, ale zase to dopadlo špatně.
Najednou nikdo neměl žádný nápad. Takže učitelka poslala dvě holky,
aby koupily holandské sušenky a kafe. Když holky odešly, tak nás konečně něco
napadlo. Začali jsme kreslit mapu a na to jsme lepili kusy novin a vypadalo to,
jako když hodíte kus bláta na počmáraný papír. Pak jsme se začali učit, jak se říká
holandsky dobrý den, kolik stojí …., a pak ještě něco.TO BYLA SRANDA!!!
Každý říkal něco úplně jiného, a tak jsme si to museli napsat na papír ,abychom
nezapomněli slova.Ale stejnak to nepomohlo. Jakmile jsme vstoupili před
všechny žáky školy a chtěli jsme předvést naše vystoupení, tak se nám tak
klepaly ruce, že když jsme si chtěli přečíst text, tak jsme to nezvládli.Takže
-7-
jsem si před těma lidmi připadala jako cvok. No a pak jsme se už jenom
koukli na ostatní představení a konečně šli domů .
Lucie Vaňková 7.A
Střední do hnoje
Ahoj, jmenuji se Jakub Hajný a určitě si mě pamatujete jako Lorda Jamese. Po
dokončení 9 let povinné školní docházky se ze mě stal středoškolák. ( tak to asi vědí
všichni  ) Studuji na VOŠ, SPŠ a SOU stavební arch. Jana Letzela v Náchodě. A
chci vám přiblížit ( obzvláště deváťákům ) život na střední škole a na internátu.
Řeknu vám tohle: nikam se nehlaste, protože vás stejně na konci prváku vykopou
jako krysy. A pokud ne, tak budete psychicky tak na dně, že si nedokážete ani
zavázat tkaničku. Začne to, že vám nasadí na předměty starý učitele ( u nás viz
Slečna Horáková ( 60 let )), kteří mají jen jediný úkol. Ten není učit, ale vyvolat
v řadách prváků strach, bolest, nenávist a zoufalství. Jsou to prostě síta a váš
nejoblíbenější předmět se stane ne matika nebo tělocvik, ale záchod. Takže
v Náchodě platí jen jedno pravidlo. Přežiješ prvák, uděláš maturitu. Tak to prostě
chodí. No a na internátě je to různý ( podle toho, kam se přihlásíte ) .
Ale ten pocit, že jste středoškolák ( a ne jen tak nějaký komeňák  ) je
prostě nej. A tak přeju všem deváťákům, ať se dostanou kam chtějí a neberte moje
slova vážně. No nic, tak já zase pofrčím, páč píšem zítra z pozemního stavitelství.
Tak se mějte a já zase někdy napíšu
Čauvec
váš
Lord James
Den jazyků-,,Aneb jak to bylo na Romštině!?”
Naše romská příprava na prezentaci našeho jazyka se rozjela středou 29.9.2004 v 8 hodin,
v naší školní knihovně. Náš romský velitel pan učitel Horčička pro nás měl připraveno spoustu
materiálů o našem vylosovaném jazyku čili Romštině. Seznámili jsme se nejen s kulturou, ale i s
místními specialitami. Já jako zkušená ,,kuchařka” jsem se přihlásila na vaření naší pochoutky
KAPUSTŇÁKŮ. Hned v prvním momentu jsme si spletli cukr se solí. Už při roznášce se zvedl
žaludek celému publiku :) . Jediné štěstí bylo, že jsem u vaření nebyla sama, jinak by to dopadlo
mnohem hůř. Sice uvařit nějakou tu pochoutku nebylo povinné, ale naopak velice originální.
Co se týče naší scénky, řekla bych, že byla celkem povedená. Našeho chvilkové zpoždění
využil Marek Matěják, který velmi dobře napodobil romského Elvise Presleyho. Začala hrát
hudba a naše ,,rodina” se vrhla do víru romského tance. Publikum se stalo svědkem tradiční
veselky a porodu, u kterého bylo asi nejvíce rušno. Já jako porodní bába jsem vytáhla z těla
matky malého rezatého klučinu. Oslavili jsme příchod malého Fera a následovalo zmizení do
zákulisí.
-8-
Každý jazyk předvedl to, co uměl nejlépe. Na to, že tato akce byla, první dopadla velice dobře,
nechyběla skvělá atmosféra. Ale pro příště bych vymezila více času na přípravu.
Moc děkuji učitelům a doufám, že podobných akcí bude jen přibývat!
Pavla Vaňásková
O dni jazyků
Tak dlouho jsem otálela s napsáním článku o Dni jazyků až to Tereza, Wondra, Tadeáš,
Lucka, Simona a další napsali za mě. Můžu s nimi souhlasit nebo nesouhlasit, ale v každém
případě jim moc děkuji za to, že své názory na celou akci dokázali, na rozdíl ode mě, zformulovat
:o)
Závěr? Zpětná vazba? Poučení?
Proč už měli učitelé program připravený předem? Proč žáci nebyli schopni ve skupinkách
spolupracovat? Proč ta „direktivní moc a malý prostor pro vlastní iniciativu žáků“? Proč byli žáci
nesamostatní? Odpověď je myslím dost zřejmá, přesto si dovolím ocitovat odpověď jednoho
z deváťáků: „A JAK BYSME TO MOHLI ZVLÁDNOUT SAMI, KDYŽ JSME NIKDY NIC
PODOBNÝHO NEDĚLALI?“
Beru to jako gól do vlastní sítě. A co vy, milí kolegové a kolegyně? Necháte žáky
v hodinách diskutovat? Učíte je komunikovat – vyjádřit svůj názor a vyslechnout názory
ostatních? Spolupracovat a radit se? Uvažovat a přicházet s vlastními nápady, s vlastní
iniciativou? Řešit problémy samostatně?
Na rozdíl vod Wondry já bych to podruhé zažít chtěla. Dokonce se na to těším. Ale možná
bychom na to mohli sebe i žáky lépe připravit. A to nejen prostřednictvím různých projektů a
podobných akcí, ale i v „běžném“ vyučování.
Kateřina Klimešová K8
Kabinet Angliny všem
UČITEL: Good morning....Sit down, please. Well, ladies, gentlemen, I have got a present for
you... A můj dárek spočívá v tom, že se 29. 9. nebudeme učit. Půjdeme sice do školy, ale v tento
den se nebudeme učit. Budeme společně slavit mezinárodní den jazyků. Celý program začne....
ŽÁK: No, tak to je teda úžasný...to jste se moc nepředali. No, ale i když musíme do tý školy, tak
pořád je všechno lepší, než se učit...
Původní představa všech byla jednoduchá, strohá, prostá možných komplikací. Neúnavné
učitelky jazyků se rozhodly slavit den jazyků, a jelikož jejich nápad byl brilantně jednoduchý (což
bylo způsobeno tím, že byl absolutně nepropracovaný), dokázaly snadno strhnout ostatní kantory.
Učitelé měli „program,“ žáci se nemuseli učit. Všeobecná spokojenost.
Blíží se závěr měsíce. Původní plán se propracovává, rozšiřuje, komplikuje. Na seznamu JE
TŘEBA UDĚLAT máme připsáno: rozhodnout a uskutečnit dělení dětí do jazykových skupin
(bez dlouhé prodlevy vyhrála možnost náhodného losování), objednat vizitky (tuší někdo, kolik
obchodů bylo nutno proběhnout, s jakými lidmi jednat a v jaké netrpělivosti čekat, abychom si
nakonec 27.! 9. odnesli 6 krabic jmenovek), vytvořit do nich štítky (získat vlajky 20 států a do
všech „oslavovaných“ jazyků přeložit JÁ JSEM), napsat nepočitatelné množství seznamů (pro
žáky a ještě více pro učitele), přetvořit starou babylonskou báji, pozvat všechny učitele druhého
stupně na hromadnou schůzi a uspořádat nesčetně porad v jazykovém kabinetě, vysílat školním
rozhlasem podstatné informace, přijímat a shromažďovat objekty spojené s vybranými
-9-
místy...celý kolotoč příprav pro mnohé bláznivé učitele skončil až o svátečním večeru 28.9., kdy
pozdě v noci dovařili maďarský guláš, udělali poslední porci slavnostního anglického pudinku či
dopekli závěrečný kousek lembasu podle starodávného receptu.
A co TEN den? Hned na závěr: ano byly problémy, ano byly zmatky. Měli jsme technické
nedostatky (Bylo dostatečné ozvučení? Bylo rozumět? Málo mikrofonů? Špatný výběr prostředíje hala příliš velká?Potřebovali bychom divadelní scénu?), organizace neprobíhala plynule (velké
proluky mezi vystoupeními, pomalé a hlučné přesuny jazykových skupin), vázla práce ve třídách
(bylo to způsobeno nelákavým jazykem, nevhodným vedením učitele, který místo formulování
práce a pomoci zapomněl na to, že ten den se nemělo učit a vše opět vedl direktivní mocí a
neposkytl žákovi prostor k samostatné činnosti – narážím na vás, kolegové, kteří jste 14 dní před
jazykovým dnem pobíhali po škole a vykřikovali, jak bude vypadat vaše scénka!!! Tak vypadá
práce, která vychází z iniciativy dětí?!) a potom, vážení učitelé i žáci: tento den se nesoutěžilo.
Nebylo těch „druhých“, nebylo zde poražených. Učitelé měli potlačit svou exhibicionistickou
touhu se předvést před ostatními, nebyla to olympiáda jazyků. Byla to oslava a otázka: „Tak kdo
to vlastně vyhrál?“ nás mrazila a děsila. Konec negace.
Vážení žáčci, Děkujeme vám. Děkujeme, že jste již v zárodku přijali naší ideu oslavy.
Děkujeme, že jste byli schopni přijmout losování, děkujeme, že jste neprotestovali, když jste
viděli lístek s jazykem, o němž nevíte, kde se užívá. Děkujeme, že vaše chladná prvotní odezva
přerostla v zájem a nadšení. Děkujeme, že jste byli schopni pracovat se staršími i mladšími
spolužáky, ba dokonce děkujeme, že jste pracovali a jak jste pracovali. Věřte, že každá jiskřička
aktivity ve vašich očích pro nás zářila jako letní slunce. Děkujeme, že jste vyšli se svou kůží na
trh a předvedli vystoupení, v něž jste třeba nevěřili. Děkujeme, že jste s námi důstojně oslavili
den jazyků.
Vážení učitelé, děkujeme za pochopení pro bláznivý projekt. Děkujeme, že jste vydali svou
sílu, energii a živelnou aktivitu, bez čehož by tento program vůbec nevznikl. Děkujeme, že jste
chodili do práce i v době, kdy jste zde vůbec neměli být (víte, kolik šílenců bylo během
ředitelského dne ve škole?). Ceníme si, jak jste do noci připravovali, pekli, vařili, malovali.
Fascinuje nás, že jste podnikali zahraniční cesty, sbírali materiály a někdy žili jen pro náš veselý
nápad.) S úctou vzhlížíme ke všem, kteří byli schopni vystoupit zpoza katedry, vyjít mezi děti,
dělat ze sebe šaška, hrát si, společně s nimi se učit a uměli přijímat jejich nápady a respektovat je.
Ano, měli jste oslavovat den jazyků, ale plán samovolně získal vyšší poslání. Všichni jsme
společně měli strávit den bez bariér věku, vzdělání a postavení, bez bariér, které byly nemilosrdně
bourány společnou činností a respektováním názorů ostatních. A za to, že jste toho všeho byli
schopni vám ze srdce děkuje sbor mladých, krásných, unavených, ale nadšených
jazykových učitelek. Děkujeme a bude nám ctí, vrhnete-li se s námi někdy do dalšího bláznovství.
A nezapomeňte:
„Žák není číše, jež se má naplnit, ale pochodeň, která se má zažehnout.“
Tereza Nováková
English teacher
Scary tales
Toto jsou práce žáku anglického jazyka na téma Haloween….
One day some wrights and ghosts arrived to our world from the other side. They found a lonely
house. There was a big party for about 50 people. They stormed into the house and they started to
kill. Blood splashed everywhere and girls screamed on dirty toilet. But they didn´t find any help
- 10 -
there. The house became quiet and the scent of blood was everywhere. These ghosts sucked out
the souls. And vampires sucked dry. There was no life. New ghosts will wake up from the dead
bodies. And the bloodshed continues ...
It was a dark and stormy night when I went to streets in out quarter. A man suddenly started to
rush to me. I ran home. I locked the door and looked out of the window. The man started to
destroy my red car. In the morning I looked out of the window and my car was without any harm.
He went home and took a seat. He heard a sound: „Tick-tick-tick“. He opened the door and saw a
corpse with a paper and there was written: „You will die in seven days.“ Seven scary days
followed. He died because of the fright during the seven days.
It was a dark night. In my house was a useless room. At midnight I opened the door and I wanted
to switch the lights on but it was out of order. I got frightened. Suddenly I saw my spider Franta.
But it wasn´t my small Franta. It was very very big and scary Franta. He wanted to kill me! I ran
out. But in the corridor there were skeletons, ghosts and vampires and a man with a big and
bloody axe...
It was a dark and stormy night. I went home and suddenly I saw my English teacher. She had an
axe in her back and a knife in her head. She was dead. Spiders and ghosts moved out of the hole
in her back.
Last holiday was very scared. I was in Thailand. It´s a very miserable country. There were human
legs on trees, eyes in soups and very shadow people. I don´t know why I went there. Maybe I like
it. I lived in a deep hole. In washbasin there were human brains and I lived with a crazy baby. It
wasn´t a normal baby. It didn´t have eyes, it had one hand and long hair. I went out. In the streets
walked creatures with bloody hands and there were dead children on the walls. So scary!
My grandma died last year on Halloween. She loved me very much. I cried for her a long time.
Today is Halloween again. I am thinking about my grandma. She said: „When I die I will come
for you.“ It was midnight. I was in bed and somebody knocked on my window. I went out. I saw
nobody. I wanted to go home but somebody touched my arm. I turned around and my grandma
stood there. She was all in white and she didn´t have eyes. She took an axe and she killed me.
And now I live with her on the other side.
Kolektiv studentů angličtiny
Fota z Haloweenské akce na www.zskomtu.cz
Den poezie
Už několik let se v Praze, ale také v jiných městech slaví 16. listopadu Den poezie. Začalo to
kdysi poezií pro cestující v pražském metru, a postupně se přidávala další města a školy se svými
akcičkami. U nás na škole jsme loni rozvěšovali s děckama poezii doslova kam se dalo. Mohli
jste si ji přečíst i na záchodech. Letos jsme to omezili na schodiště. Stoupáte-li zvolna, stihnete si
- 11 -
přečíst víc básní ;o). Kromě toho letos vznikla na hodinách výtvarky, angličtiny a dramatické
výchovy celkem slušná sbírka vlastní tvorby žáků. A tady je z ní pár ukázek…….
Variace na básně Edwarda Leara (žáci 7. B)
Byl jednou jeden pán
z Vysočan,
který měl tuze rád Mont
Blanc.
Když na něj vylezl,
upadnul,
skácel se dolů a zblbnul.
Ten jeden pán z Vysočan.
Byl jeden pán z Anglie,
Chodil denně na zmije.
Zmije měl tuze rád,
byl jejich kamarád.
Ten milovník zmijí
z Anglie.
Byl jednou jeden pán
z Kostelce,
ten měl hlavu silně do
čtverce.
Volali na něj krychle,
jeho pravé jméno je Pichle,
jméno toho pána
z Kostelce.
Byl jeden dědeček z Bali,
uši měl až příliš malý.
Neslyšel budíka,
do práce utíká,
ten hluchý dědek z Bali.
Byli tři kluci magoři,
jezdili den co den na oři.
Jednou si oř do nich
rýpnul,
jen co to dořekl, chcípnul.
A ti tři kluci magoři v tu
ránu měli po oři.
Autumn
And country is gold.
(Káťa Bratršovská 9.B)
…..a trocha anglické
poezie na téma PODZIM…
…
Fall
Today is very cold
Tomorrow everything will
be gold
It´s fall
Beautiful fall.
Tree is free
You can see
It´s fall
Beautiful fall.
(Aneta Jelínková 9.C)
Kite is brown
Falling down
It is falling
On the town.
Fall
I was in the train
And out was rain
It was fall
On window bang ball
This tree is me
Tree is brown
and bird fly down
(Jakub Erben 9.A)
I stand under tree
I want to be free
Everywhere fall leaf
I want you leave
You are as night
I want light
(Anna Vogelová 8.B)
(Patrik Stránský 7.A)
Autumn
Today is a wonderful sky
And I am sad and I cry
Leaves fall down
And fall got crown
Leaves are flying on the
sky
They´re saying to their
trees „BYE“
And falling down
To sad town
Out still rain….
I want to be free
Like Burda fly to tree
Weather is very cold
…. so I travel to Spain!
Den jazyků ještě jednou
Bezva,co lepšího než arabština ještě vůbec může existovat?!Prostě nic lepšího jsem si už nemohla
vybrat!
- 12 -
Na moje (ne)štěstí, jsem ke všemu chytla (samozřejmě né sama:o))p.u.Tylšovou...:-)*
Asi nemusím popisovat, jak probíhal celej ten den ve škole, protože si ho každý prožil odlišně, a
tak něco málo o nás, Arabech z Egypta..
Sídlili jsme v přírodopise, a tak jsem se tam i ráno přímo vřítila. Uvnitř na nás už čekal
přeslazenej čajíček se sůšama (mimochodem nechápu, jak to může takhle sladký někdo pít..., ale
vlastně ten den bylo možný už všechno), přivítání V.T. v tradičním snad "kroji"a s arabštinou na
jazyku.
Seznámení s ostatními, promyšlení představení, plakát a zaúkolování do dalších aktivit....., to
všechno se začalo odehrávat.
Konečně zazvonilo na (mou nejoblíbenější část dne:-)) Velkou přestávku, a tak jsem se s mojí
kámoškou z "Béčka" vydala obhlédnout ostatní, především mé velmi favorizované Australany a
Elfy, Australánci:-). Jako by se propadli do země, a tak jsme se vydali do Středozemě za Elfy.
Někdo už byl převlečen do bílého, jiní se na to teprve chystali. Ještě chvilenku jsme se tu zdrželi,
ale pak už šupky - zpět do přírazu nebo-li do egyptského Harému pokračovat v práci.
Trochu to zkrátím...,takže už sedíme v hale, všechno máme nadrnčené, a už jen vyčkáváme, kdy
to celé vypukne.
Zahájení (jak si určitě vzpomínáte) bylo podle mě dost průměrný, mohlo být více promyšlenější,
ale jakžtakž i ušlo, teda až na jeden celkem nevydařenej pokus jindy bezva učitele (nechci si
šplhat!) Švarce.
O našem výstupu se nemá cenu bavit…to byl totiž největší trapas celého Dne jazyků! Naopak
(opět podle mého názoru), byli vážně božíí "cigoši", což bych jinak skoro nečekala, Japonci takysamozřejmě díky Kájoj H. od nás ze třídy.a jasný je že moji favoriti nezklamali!
Mno, ale všechno jednou končí a tak i tento program byl zakončen vznešeností Elfů a mě dobře
známou hudbou od zpěvačky Enyi k filmu Pán prstenu.
Shrnuto podtrženo,bylo to něco nového a myslim,že i celkově dobrý a hodně z nás se u toho i
pořádně vytlemilo!
*P.u.Tylšová, nemyslete si, že proti Vám něco mám, ale mít Vás i v Den jazyků....:-/
Jinak, ste ale měla bezva korálkovou čepku a fantastický pantofle, myslim ty "chodidýlka".
Nečekala bych, že to bude až tak zábavný s Vámi a i ostatníma. Vážně mě to tam bavilo!
Simona Kubizniaková-8.A
Mikulášoviny
Jako každý rok se v období Mikuláše na naší škole rozeznělo řvaní čertů, brek dětí, chlácholení
andělů a svatý hlas Mikuláše. Tento rok se čerti rozběhli po škole v pátek 3.12.2004…
O tuto vypečenou akcičku se jako vždy postarali žáci devátého ročníku a konkrétně tento rok žáci
9.B (moje třída - samo že ta nej). Jak asi probíhá strašení a odměňování asi víte a v tento rok
nebylo moc změn. Proč o tom ale mluvím… Tento článek nemá popisovat, jak se strašilo, ale rád
bych zde vyzvednul žáky, kteří se podíleli a tím doslova „zarvali“ dětem do srdcí, že se zlobit
pančelky nevyplácí. Budou si to pamatovat, to Vám mohu zaručit.
Na uskutečnění se podílela spousta lidiček, a tak si myslím, že jejich jména by měla být
zveřejněna. Onen skvělý Mikuláš byl Marek Matěják. Jako andělé Monika Valentová, Dáda
Škopová, Pavla Vaňásková a Dominika Menčlová. Pekelníci: Daniel Kubík, Jan Šimůnek, Pavel
Langer a Markéta Štísová. Pak tu byl ještě nezávislý reportér, technický dozor a vůbec MASTER
Homol čili já…:o) Málem bych ještě zapomněl na vydatnou podporu celé třídy a megapomoc
- 13 -
třídního fondu, nakonec dík i třídnímu, kterej buzeroval tak dlouho, až byl Mikuláš (Marek)
takřka dokonalej ….
Všem zde jmenovaným (kromě sebe) chci moc a moc poděkovat, neboť nebudu přehánět, když
řeknu, že tato akce se velice povedla. Podle ohlasů pí. Učitelek, v jejichž třídách se strašilo,
většinou děkovaly a říkaly, že se to povedlo. Takže moc a moc děkuji ještě jednou…
Děkuji za to, že děkuji…
Homol
Fota na www.zskomtu.cz
napsat to krátce je nemožné,
tak tu prosím jen nestůj,
pomoz mi vyřešit tohle velké klišé.
Když padne noc
Je jako věčnost každá vteřina,
dlouhá, dlouhá hodina usíná.
Když vločka mrazivá spadne,
každá vteřina padne
a chvíle bez Tebe se krátí.
Ano už vím,
Ty rád jsi mne nikdy neměl,
on řekl – já Ti napovím,
kdo to byl Tobě nepovím,
jen řeknu Ti – anděl,
Ty na to – jsi blázen.
Je to tak, vážně je,
u srdce mne tvá láska zahřeje,
když mi dáváš malé,
ale tak velké naděje.
Vím že nerozumíš teď slovům mým,
vysvětlit to ale jinak neumím.
Blázni Ti odpoví za mne,
já budu mlčet,
na pohled se jen smát,
v duchu přemýšlet,
proč nemáš mě rád?
Simona K. :o)
Popsat pocit můj,
Trochu dějin aneb „Homol byl na vejletě, tak to musí každej vědět“
O co jde? Povím…….. Nedávno jsem byl o víkendu v Alpách kde jsem navštívil jedno velice
zajímavé místo. tzv. Teehaus (Čajovna) či Eagles nest (Orlí hnízdo). Ale teď pěkně po pořádku
od začátku…..
Na hranicích Německa a Rakouska v Bertesgádenských Alpách najdeme horskou chatu
Kehlsteinhaus, kterou vysoko ve výšinách nad obydlími německého vůdce a spoluvůdců třetí říše,
nechal k padesátým narozeninám hlavnímu führerovi (Adolfu Hitlerovi) postavit Martin
Bormann. Stavba byla dokončena v roce 1939 a stála 30 miliónů říšských marek.
Teehaus se nachází 1834 m.n.m. a vede k němu silnice 6,5 km dlouhá, s převýšením 700m a
sklonem až 28 stupňů. Toto však není konec přístupové cesty, ta totiž pokračuje volně
stoupajícím tunelem dlouhým 134 m, na jehož konci je čekárna na výtah, který vás vyveze do
konečné výšky 1834 m.n m., a je 134 m vysoký a vyveze vás nahoru kolem 15 sek. Teehaus měl
sloužit diplomatickým účelům a osobním potřebám führera. Je zde několik zajímavostí (pokud
nepočítám rychlovýtah, *nejlepší silnici všech dob, převýšení a podobně…) jako třeba
mramorový krb, dar od Benita Musoliniho, nebo třeba, že sám vůdce se v Teehausu ukázal asi
jenom pětkrát (problém mu dělal výtah – ten Hitler byl asi divná Mánička…)
- 14 -
V roce 1945, když spojenci dobývali Evropu, obsazenou Hitlerovými vojsky, bombardovali ono
údolí, kde se nacházelo spousta hausů führerových pravých a levých ruk. Teehaus byl nedotčen
(se blbě trefuje na vrch kopce…..škoda).
Nyní tato chata slouží jako výletní místo, neboť výhled je vskutku nezapomenutelný.
Toť zatím vše, možná časem sesmolím něco o osobě AH, měl mnoho tváří….
Homol
Jean- Francois Champollion
( 1790- 1832)
Všichni určitě víte, že na naší škole proběhl den jazyků. A osobnost,
která musela mít určitě IQ větší než sto, se k tomuhle tématu taky
vztahuje. J.F. Champollion byl francouzský vědec, který jako první
rozluštil záhadu hieroglyfů. Nebylo to určitě nic lehkého….nechtěla
bych takovou „piplačku“ dělat. Takže se mu tady přede všemi klaním

.
Narodil se 23. prosince 1790. Podle údajně pravdivé legendy, jeho
narození předpovídal jakýsi čaroděj, přivolaný k lůžku jeho nemocné
matky, kterou vyléčil. Ještě než odešel, řekl, že porodí syna, jenž jednoho dne dobude slávy, která
přetrvá staletí - a měl pravdu. To bych chtěla vědět, jak na to ten čaroděj přišel….ale teď už se ho
asi nezeptáme. I když možná ještě žije, takovej čaroděj-jasnovidec si určitě umí vyrobit lektvar
nesmrtelnosti…Ale abych neodbočovala tak pokračujeme dál. Champollion nebyl žádné obyčejné
dítě, což se projevilo velmi záhy. Byl neobyčejně nadaný, vnímavý, s obrovskou pamětí a
odhodláním. Když mu bylo 5 let, naučil se sám číst tím, že naučený text srovnával s vytištěným.
Jedenáctiletý Francois projevil velmi brzy zcela mimořádné znalosti latiny a řečtiny a s
podivuhodným úspěchem se začal věnovat studiu hebrejštiny. Ve dvanácti letech napsal svou
první knihu, měla neobyčejně zajímavý námět : Dějiny proslulých psů. Tak to už jsem svoji šanci
asi prošvihla…jedině, že bych to nafalšovala a přepsala to na : V patnácti letech… To bych měla
ještě tři měsíce čas! O další rok později se začal učit arabsky, chaldejsky, syrsky a koptsky.
Jeho směr je jasný - Egypt, o kterém se poprvé dozvěděl v sedmi letech od svého bratra, který
neúspěšně usiloval o účast v Napoleonově výpravě do Egypta. Začíná studovat čínštinu s
úmyslem dokázat její příbuznost s egyptštinou. V sedmnácti letech byl jmenován členem
akademie v Grenoblu, kde studoval. . Jako sedmnáctiletý, v roce 1807, nakreslil historickou mapu
Egypta - první mapu říše faraonů a byl jmenován členem akademie v Grenoblu, kde studoval.
Vyniká natolik do ducha arabštiny, že se mu mění hlas. Jeho znalosti Egypta se pouhým studiem
stále prohlubují. Za pouhý rok mluví a píše koptsky tak dokonale, že spisuje různá soukromá
pojednání koptsky a v koptském písmu, aby se procvičil. Takovou pílí bych taky potřebovala.
Přitom se mu vede špatně, kdyby neměl bratra, zemřel by hladem. Onemocní a v chladu a vlhku
za výjimečně tuhé zimy v něm vzklíčí zárodky nemoci, na kterou jednou umře. To určitě chudák
nevěděl. A ten čaroděj- jasnovidec asi nebyl na blízku, aby mu to řekl. Nadějí pro marné pokusy
objasnit podstatu egyptského písma, byl objev tzv. Rosettské desky (1799). Deska byla náhodně
objevena při kopání zákopů Napoleonovými vojáky u města Rosetty poblíž Nilu. Do bazaltu byly
vyryty tři nápisy. Champollionova mysl neustále krouží kolem "trojjazyčné desky" a létala kolem
ní takřka jako ve spirále, která se čím dál tím víc přibližovala k cíli všech jeho snažení. Když byl
zcela neočekávaně postaven před novou, v Londýně vyhotovenou kopii Rosettské desky, nemohl
- 15 -
se ovládnout. Ani teď ovšem nezačal s přímým dešifrováním - spokojil se srovnáváním Rosettské
desky s jedním papyrem - ale hned napoprvé se mu podařilo "pro celou řadu písmen samostatně
najít správné hodnoty". Tehdy mu bylo osmnáct. V poledne 14. 9. 1822 se Champollionovi
podařilo samostatně rozluštit jméno z egyptského nápisu bez pomoci řeckého textu. 23. 9. 1822
přednesl před členy Akademie důkaz správnosti svého rozluštění. Objevil tzv. determinativ,
kterých bylo asi 100 a psaly se vždy stejně. V roce 1822 uveřejnil spis Lettre `a M. Dacier
relative `a ľalphabet des hiéroglyphes phonétiques (dopis p. Dacierovi o abecedě fonetických
hieroglyfů), spis v němž jsou obsaženy základy čtení hieroglyfů. Už v roce 1815 napsal menší
práci s názvem Hieroglyphica, avšak vůbec nepodává výklad toho, co nazýváme hieroglyfy. .
Jakmile poznal základy systému psaní hieroglyfů, mohl se opět chopit a plodně využít nápadu, už
dávno vysloveného dohadu : že totiž východiskem k rozluštění hieroglyfů musí být jména králů.
Roku 1815 byl nalezen tzv. Pilacký obelisk, který pak roku 1821 dopravil archeolog Bankes do
Londýna, byl na něm rovněž hieroglyfický a řecký nápis ("druhá Rosettská deska"). Champollion,
opíraje se o řecký nápis na patě obelisku, vytušil v druhé kartuši jméno "Kleopatra". Když napsal
oba nápisy pod sebe, každý s jménem, které v nich tušil, a když srovnal druhý, čtvrtý a pátý znak
ve jménu "Kleopatra" se čtvrtém, třetím a prvním znakem ve jménu "Ptolemmaios", byl klíč k
rozluštění hieroglyfů nalezen. Tak to byl teda dost chytrej. Mě by nikdy nějaký znaky ve jménech
srovnávat nenapadlo. A proto taky nikdy na týhle stránce nebudu. Jedině , že by se to
přejmenovalo na : IQ pod 100 ( životopisy průměrných redaktorů našeho časopisu). O tři roky
později, 4. 3. 1832, zemřel. Někteří jeho teorii zavrhovali, ale skutečné uznání se mu dostalo až
roku 1896 - čtyřiašedesát let po jeho smrti. Asi jako každému umělci se i tomuhle chudákovi
dostalo pocty až po smrti
Aneta
Autoři článků:
Obrázky:
Grafická úprava:
Jazyková korekce:
Aneta Jelínková, Kateřina Bratršovská, Martin Kasper,
Kateřina Klimešová, Tereza Nováková, Kateřina Erbenová Lucie
Vaňková, Simona Kubizniaková, Jan Homola, Jakub Hajný,
Pavla Vaňásková, Jan Petráš, Fybek
Clipart
Homol, Horčoun a Fybek s.r.o.
Olga Švadlenová a Petr Horčička, závěrečná úprava Homol
Dávejte na sebe bacha, užijte sněhu, krásný Vánoce a
šťastný nový rok….:o)
WWW. ZSKOMTU.CZ/krouzky/casak/casaky.htm
- 16 -