Hugos deli

Filip Karda
Až budu velký, budu baletka
Vše se odehrává v růžovém pokoji. V pokoji se nachází Hugo. Rozcvičuje se před zrcadlem v útlém
oblečení. U cvičení používá baletní výrazy. Je lidově tlustý.
Hugo: A dva a tři a čtyři! Uf… hhh… a pět aaaaeee…. ŠEST! Bravo Hugo! Zítra dáš sedm, pozítří osm, o
víkendu deset, možná i dvanáct… a za měsíc budeš ready. Jen trochu přestat žrát a každý den se
párkrát protáhnout.
H: Usmívá se na sebe do zrcadla, když v odraze uvidí ledničku, je vidět, že přemýšlí. Nakonec se
nerozhodně otočí a rázným krokem vyrazí k ledničce.
H: Tak dal jsem dnes šest, zasloužím si odměnu. Vytáhne z ledničky „cosi dobrého“ a s neskutečným
blahem to sní.
V tom zazvoní zvonek. Hugo jde k telekomu a řekne
H: Teo, jsi to ty? Pojď dál! Zmáčkne bzučák a počítá do šesti
Do pokoje vejde dobrý kamarád Theodor, srdečně se obejmou.
H: Teo!
Teo: Hugo!
Teo: Hugo… Ty seš mokrej. Ty ses zapotil. Ty jsi cvičil, že jo?!
H: Jenom trochu.
T: Podezřívavě se podívá
H: Fakt přísahám!
T: Kdy už konečně pochopíš, že z tebe baletka nebude?!
H:Ihned zareaguje. Tanečník klasického baletu!
T: Tanečník, baleťák, to je jedno. Vždyť jsi špek! Vypadáš jak krocan s nádivkou na díkuvzdání. Nic ve
zlém, jsi můj kamarád a mám tě rád. Ale proč sis ze všech snů musel vybrat zrovna tenhle…. Tanec.
H: Protože se sny se maj plnit a ty mi do toho nemáš co kecat. :-P Tohle je moje jediná šance to
dokázat. Za měsíc je konkurz pro amatéry baletu a já, já to musím vyhrát! Jo mám pár kilo navíc, ale
ty to nechápeš? Vem si, že to zvládnu jo? Jo asi budu muset o trošku zhubnout, ale zas tak moc ne.
Potom budu ten největší tanečník klasického baletu, co kdy byl! Chápeš?
T: Jen mi slib, že když to nevyjde, zůstaneš v klidu a nestane se z tebe bulimik, krišňák nebo něco
takovýho, jo?
H: Slibuji! A neboj, tohle vyjde. A pokud ne, už nikdy neřeknu o baletu ani slovo, platí?
T: OK. Tak.. jdeme na pivo?
H: Já pivo teď nesmím, dělá to pupek
T: povzdechne si
Zatmívačka. Posouváme se v čase o měsíc. Hugo je v bytě a chystá se na baletní soutěž. Balí si
cvičební úbor do tašky, k tomu přihazuje několik deodorantů a ručník. Nacvičuje si svoji řeč v případě,
že by ho vzali a i v případě že by ho nevzali. Mluví k divákům.
H: Ano já vím, jsem takový atypický. Přijdu vám zajímavý? To jsem rád. Prosím? Že by se se mnou
dalo něco dělat? Ale tak já nevím… byl jsem to tu jen zkusit. To víte, ne že by to byl můj sen.
Opravdu? Berete mě? No to je, jak bych to řekl. Báječné! Děkuji moc! Nečekal jsem to ale vůbec! Ano
určitě si udělám čas. Nebojte, budu skvělý!
Je štěstím bez sebe. Pak se zklidní a nacvičuje druhý scénář.
H: Ano já vím, jsem takový atypický. Přijdu vám zajímavý. To jsem rád. Prosím? Ne, nepřišel jsem si
z vás dělat srandu, opravdu ne. Proč jsem tu tedy byl? Ale tak já nevím… byl jsem to jen zkusit. Ne,
nebyl to můj sen, to mne ani nenapadlo, vždyť vím, jak vypadám. Vy se smějete? No to je, jak bych to
řekl. Báječné! Děkuji moc! Nečekal jsem to ale vůbec! Ano nebojte, už se nikdy neuvidíme!
Filip Karda
H: Tak Hugo, teď už jsi připravený na všechno. Udělejte piruetku. Udělá piruetku. A jdeme! Vykročí
z bytu a jde na konkurz.Zatmívačka.
Hugo je doma po konkurzu. Sedí, láduje se nějakým jídlem a brečí.Zvoní mu telefon, je to Teo. Hugo
zvedne telefon.
H: Čau, co je?
T: Čau Hugo, tak co!?
H: No… mám to.
T: Ty vole to si děláš prdel ne? Jak je to možný! Blahopřeju Hugo, to je… hustý. Popravdě vůbec jsem
nečekal, že bys to dostal.
H: Jo no…
T: Co je? Něco se stalo? Ty z toho nemáš radost?
H: Ale jo mám, jenže tam byla taková holka.
T: Jaká holka?
H: No holka a ona je děsně krásná a já ji pozval na kafe a povídali jsme si spolu a…
T: A co?!
H: Ona mě určitě nechce…. Měla tak 20kg, to je pětkrát méně než já. Nemůžu chodit s holkou, co je
pětkrát menší než já. Teda jakože můžu, chtěl bych, chci, ale ona nebude nikdy chtít.
T: Se poseru. Takže ty jsi to vyhrál. Metrák baleťákem a teď brečíš kvůli holce, se kterou jsi měl navíc
jen jedno rande?
H: To nebylo ani rande, spíš takový pokec u kafe.
T: To je jedno jak to nazveš. Co ti teď brání? Jednou jsi svůj pupek dostal za hranice nemožného,
zvládneš to podruhý.
H: Když tohle je úplně jiný Teo! Tohle bylo celý jen o egu, zahrát, že na to mám, jenže kamaráde tahle
holka, ta je živá z masa a kostí, to nejde jen tak.
T: Nejde, nejde… za hodinu jsem tam. Čus!
Teo zavěsí telefon. Hugo pokračuje nešťastně v ládování. Zazvoní zvonek. Hugo rovnou zmáčkne
bzučák na 6 vteřin a sedne si zpátky. Do pokoje vejde Teo.
T: Tak mi ji ukaž, jak se jmenuje?
H: Romana Kerberová
Hugo a Teo koukají na FB a prohlížejí její fotky.
T: Kurva to je kočka. To máš opravdu co dělat.
H: Díky!
T: A ona je taky ta… baletka?
H: V podstatě, vyhrála ten konkurz se mnou.
T: Výborně! Máte něco společnýho. Víš co, až se budete příště domlouvat na nějaké schůzce, pozvi ji
sem. K tobě domů.
H: Ses pomát ne? To jí rovnou můžu říct, že se s ní chci vyspat.
T: Ale ne vůbec, záleží, jak to podáš. Napiš jí, ne řekni jí. Jo to bude lepší. Až se příště potkáte, řekni jí
někdy, až třeba budete mít pauzu nebo nevim. Že bys jí hrozně rád chtěl pozvat k sobě na byt, abys jí
ukázal, kde jsi trénoval. Řekni jí to natěšený jak malé děcko, aby to vypadalo, že jsi jen takový ňouma
nadšený. Hned pak se zamysli a řekni jé promiň, ono to možná zní blbě. Není to jako rande nebo tak
něco, ale jak jsme spolu bavili o tom, co nás inspiruje, inspirovalo k tomu, abychom se přihlásili, rád
bych ti to ukázal. Bavili jste se spolu o něčem takovým, ne?
H: Vlastně jo. Bavili. Ale přijde mi to takový blbý. Proč bych ji vůbec měl zvát sem, domů?
Filip Karda
T: Protože je to jediný místo, kde se nebudeš chovat jako pako. Všude jinde hned řešíš, kdo na tebe
čumí nebo ne, tady na tebe nemá kdo čumět, kromě ní samozřejmě. Hele prostě to udělej, uvidíš, že
to bude dobrá schůzka.
H: Dobře, ale jestli to bude průser, máš mě na krku!
Zatmění. Posouváme se v čase. Do bytu vchází Hugo a Romana. Hugo je děsně nervózní.
H: Tak tady to je. Malé, ale moje. Můj byt, moje místo.
Romana: Hezké to tu máš! Ale růžová? To bych do tebe neřekla Hugo.
H: zaskočen Vážně? To víš, já měl růžovou rád tak nějak od malička. Nechceš se … posadit? Dáš si čaj
nebo něco?
R: Čaj, díky.
H:k sobě Hlavně to neposer. Buď v klidu a udělej čaj.
Dělá čaj, během toho je celou dobu zády k Romaně. Čaj se dělá v reálném čase. Romana se rozhlíží po
pokoji a je trochu nesvá. Voda se dovaří, Hugo zaleje čaj a konečně se otočí k Romaně. Dává na stůl
dva šálky čaje.
R: Máš to tu takové útulné, to se mi líbí.
H: Díky. Jsem tu už pár let.
Ticho
R: Říkal jsi, že mi chceš ukázat a povědět, co tě inspirovalo k baletu. Usměje se
H: Pravda!Hugo začne improvizovat svůj životní příběh, co ho inspirovalo k baletu, jak se mu
posmívali, jak se to snažil ustát, jak mu byl balet oporou i přes svoji těžkou váhu, jak se přestěhoval
sem a jaké má tady v bytě tokeny, které pro něj představují balet. Z nervózního povídání přechází do
nadšení.
R: To je hrozně zajímavé Hugo.
H: Fakt?
R: Jo vážně. Tvoje cesta, odkud jsi šel a kam až jsi došel, to je prostě něco úžasného.
H: To jsem rád. Díky. Červená se jak řepa
R: Hugo…
H: Ano Romčo?
R: Proč jsi mne sem vlastně pozval? Vím, říkal jsi, že v tom nic není, ale abych ti pravdu řekla, moc
jsem ti nevěřila. O co jde?
H: zastaví se mu dech, neví co říct a pak to vyklopí Emmmh mm líbíš se mi. Jsi moc krásná žena a tak.
R: A proto jsi mě pozval k sobě do bytu?
H: To vlastně nebyl můj nápad, to byl nápad Theodora, to je můj kamarád. Říkal, že doma nebudu tak
nervózní jako jinde.
R: A přijdeš si méně nervózní?
H: Popravdě? Nejraději bych skočil do záchodové mísy a nechal se spláchnout.
R: Víš, ty jsi vlastně fajn. Jdeš si za svým i přes očividné překážky, jsi docela vtipný a tak. Kdybych se
neznala, řekla bych, že se mi i líbíš, ale právě že já se znám…
H: Aha… jsem tlustej, co?
R: Trochu… ale já bych tě ráda poznala víc.
H: Co to znamená?
R: Znamená to, že když mě příště někam pozveš, asi to přijmu. Jen ne prosím do tvého bytu. Na to je
čas.
H: Tak dobře… a co teď?
Filip Karda
R: Teď? Myslím, je čas, abych šla domů. Ale potkáme se pozítří na zkoušce, ne?
H: Určitě! Tak ahoj Romčo!
R: Ahoj Hugo.
Hugo okamžitě vezme telefon do ruky a zavolá Teovi.
T: No Hugo, co je?
H: áááááááááááááááááááááááááááááááááááááá! Nemůžu tomu uvěřit?
T: Co je?!
H: Budeme mít rande!
T: Co, s kým? S Romčou?
H: JOOOOO!
T: Já myslel, že už jste ho měli. Počkej, ona byla dnes u tebe na bytě?
H: Jo byla a neměli jsme ještě rande. Teprve budeme mít. Všechno jsme si řekli a prostě je to tak!
T: Jak všechno jste si řekli? Co jste si řekli?
H: No prostě všechno! To je jedno, povím ti to, až se potkáme. Máš čas dnes večer?
T: Asi jo. V půl deváté u Kříže?
H: OK. Budu tam. Zatím čau!
T: Čau.
Hugo je nadšením bez sebe, dělá baleťácké sestavy po celém bytě. Nakonec skončí před ledničkou.
Zamyslí se, a pak ji otevře a vezme do každé ruky nějaký žvanec. Zavře ledničku zadkem. Lehne si na
gauč, rozvalí se a jí. Zatmívačka, spí.