v časopisu Instinkt. - CristinaMuntean.com

 téma
MILÝ ČECHU, CHCI TI ŘÍCT…
Co si o nás myslí cizinci žijící v Česku? Se svými dojmy se upřímně svěřují lidé z celého světa.
Minjee FILIPOVÁ (30)
Michelle STOTT (32)
•v Česku žije 4 roky
•na mateřské dovolené
•v Praze žije 7 let
•HR konzultantka
J
K
Soul, Jižní Korea
ste hodně svědomití, za to vás obdivuji.
Je ale složité se s vámi skamarádit. Co
nemůžu vystát, je kouření. A v Česku se
vážně kouří příliš. Pořád mě šokuje, když
vidím matku s dětmi a kočárkem, která
potahuje z cigarety. Co se týče zvyklostí,
zaráží mě, že zvete lidi na svatební obřad,
ale ne na hostinu. V Koreji se hostí všichni a jídlo je i jinak důležitá část naší kultury. Třeba když chce firma po zaměstnanci, aby pracoval přesčas, musí mu
zajistit večeři. A právě kvůli jídlu si nedovedu představit, že bych v Česku strávila
zbytek života. Nemám ráda místní kuchyni. Někdy je pro mě dokonce těžší snést
českou stravu než překonat stesk po domově.
Většina nás, Čechů, není zrovna hrdá na naši zemi a jako národ si o sobě nemyslíme nic moc
lichotivého. Vidí nás i zbytek světa jako pesimistické bručouny, kteří sousedovi závidí nos mezi očima
a berou úplatky? INSTINKT oslovil čtrnáct cizinců, kteří se usadili v srdci Evropy, aby o nás sami
vyprávěli. Co je na nás fascinuje? Čím je šokujeme? A proč tu někteří chtějí žít až do smrti?
připravila: Radka Římanová / ilustrace: Petr Urban / foto: archiv respondentů
T
o, co si svět myslí o Česku, o Češích a o české kultuře, je mnohem
příznivější než to, co si sami Češi
myslí o sobě,“ poznamenala loni
známá polská režisérka Agnieszka Hollandová, když od našeho ministerstva zahraničí
přebírala cenu Gratias agit za šíření dobrého
jména České republiky v zahraničí. A zřej-
18
mě nebyla daleko od pravdy. Rádi sami sebe
shazujeme jako nerudné závistivé burany,
kteří se jen mocně prolévají pivem a z kapsy
jim čouhá úplatek, případně paštika, když
v létě vyrazí k Jadranu…
Výpovědi čtrnácti cizinců z různých
koutů světa, kteří u nás v posledních letech
zakotvili, ale o našinci malují veselejší ob-
rázek. Pochopitelně – co člověk (a národnost), to názor. Každý si na Češích povšiml
jiných detailů, zarazily ho jiné zvyklosti,
do kolen ho dostaly jiné typicky české situace. Anketa není pochopitelně žádnou sociologickou sondou, dohromady ale tvoří
pestrou směs názorů, jež nás ve výsledku
příjemně překvapí.
Wrexham, Wales, Velká Británie
Amit SHARMA (35)
Nové Dillí, Indie
•v Brně žije 12 let
•učitel angličtiny a fotograf
O
Československu jsem poprvé slyšel jako chlapec ve škole. Ředitel nám denně
předčítal zprávy. Jednou, zrovna před písemkou, četl: „Československo se rozdělilo na
dva státy – Českou a Slovenskou republiku.“
Najednou jsem měl husí kůži a nebylo to jen
kvůli písemce. Bylo to pro mě znamení. Do
Brna jsem dorazil v roce 2002. Unavovalo
mě neustále odpovídat na stejné přihlouplé
otázky o mé zemi jako: „Jsi Ind, takže si
myslíš, že krávy jsou božské? Věříš v Buddhu?“ Indie je různorodá, co se týče zvyklostí. Proto mě v Česku moc věcí nepřekvapilo.
Zaráží mě vlastně jen drobnosti – třeba že
jste spíše lhostejní, ale zdravíte se s cizími
lidmi ve výtahu. Nebo že máte písmena
Z a Y na klávesnici opačně než zbytek světa… Tradice zabijaček je pro mě moc drsná,
neumím si představit, že bych se nějaké zúčastnil. Je pro mě fascinující, že tak malá země má medailisty na každé olympiádě. Češky podle mě nechtějí mít nic s mužem jako
já – plešatým, snědým a nemajetným. I afričtí černoši mají větší štěstí u místních žen
než Ind. Také mi připadá, že být svobodným
rodičem je v Česku skutečná epidemie. Nesnáším, když tvrdíte, že je to úplně normální! Je to běžné, ale ne normální.
dyž jsem poprvé dorazila do Prahy, byla
strašná zima. Šokovalo mě, že autobusy
jezdí i ve vánici. První dojem tedy byl: země
s excelentní veřejnou dopravou, o které si
v Británii můžeme nechat zdát. Jinak jsou tu
ale služby jedny z nejhorších, jaké jsem kde
zažila. Mile mě překvapilo, že se můžete
toulat po lesích, a dokonce v nich sbírat houby, aniž byste měli povolení. Oproti Británii
má Česko navíc tisíce kilometrů udržovaných turistických a cyklistických stezek.
Vždycky oceníte, když se snažím mluvit
česky. Nechápu ale, proč sami nepřiznáte, že
mluvíte anglicky. Často říkáte: „Umím jen
trošku“ – a pak se ukáže, že hovoříte skvěle.
Jste neuvěřitelně pohostinní a vřelí. Vaše
přátelství je tady opravdovější než u nás,
zdáte se mi upřímnější. Jen byste nemuseli
být tak negativní – stěžujete si a pak se
situací nic moc neděláte. Pokud jde o zvyklosti, přijde mi zvláštní čas, kdy obědváte –
pro mě je půl dvanáctá ještě čas snídaně –
a taky mě šokovaly Velikonoce. Do Londýna
už se vrátit nechci. Myslím, že je jednodušší
mít kvalitní život tady než tam.
19
téma
Ivan VLASYUK (33)
•v Česku žije 10 let
•projektový manažer v IT
K
Omid MARZBAN (30)
Kondoz, Afghánistán
•v Praze žije 7 let
•redaktor Rádia Svobodná Evropa
H
ned po příletu do Prahy jsem na imigračním oddělení potkal nevrlého úředníka, který neuměl anglicky. Říkal jsem si
tehdy, že pokud jsou všichni Češi jako on,
čeká mě drsný život. Začal jsem se učit češtinu a snažil se ji používat. Jenže pak jsem
třeba po prodavačce chtěl „kolo“ místo „kolu“ a vysloužil jsem si jen naštvaný úsměv.
Naštěstí jsem brzy zjistil, že nejsou všichni
takoví. Příjemně mě překvapila česká historie – na rozdíl od Afghánistánu se země nezapletla do žádné velké ničivé války. Mírumilovná povaha je podle mě na Češích to
nejpozitivnější. Berou život s lehkostí a užívají si ho i s minimem financí. Chodí do
hospod, sportovat. Vadí mi však, že jsou
odměření k cizincům, hlavně východním.
Češky jsou krásné, nezávislé, soběstačné
a srdečné. Muži se ale často přátelí spíše
z vypočítavosti. Obdivuji, že jsou Češi
kdykoli schopní dát si pivo.
Alessio CIALDI (27)
Toskánsko, Itálie
•v Praze žije 4 roky
•majitel a barista kavárny Náš bar
P
raha je nejkrásnější město na světě. Jen
bych byl rád, kdybyste si to víc uvědomovali a udržovali ji čistší. Hrozně se mi líbí
české pohádky. A taky to, že se může skoro
všude kouřit! Naopak mě mrzí, že jste velcí
patrioti jen u hokejových zápasů. Žiji tady
s českou přítelkyní a s lidmi mám jen dobré
zkušenosti – máte velké srdce. Chybí mi tady
jen moře. Když budu mít možnost k němu
vyjet alespoň jednou ročně, chci tady i umřít.
20
Tony TEMPERANTE (32)
•v Praze žije 3 roky
•projektová manažerka
•v Praze žije 10 let
•programový manažer
M
P
Port Elizabeth, Jihoafrická republika
Kyjev, Ukrajina
dyž jsem v roce 2004 dorazil do Ostravy na studijní program, přišlo mi,
že česká kultura je takový mix Slovanů
a Germánů – vypadáte přátelsky, ale téměř
nikdy člověka nepozvete k sobě domů.
Styl, jakým se oblékáte, mi přijde jaksi
„specifický“ – oblečení máte hezké, nové,
čisté, ale ne elegantní. Když mě kolegové
poprvé chtěli vzít na „jedno pivo“ a vypili
jsme jich osm, pochopil jsem skutečný význam toho nevinného pozvání. Ze začátku
mi připadalo neslušné smrkat u stolu. Teď
už to ale dělám taky. Pořád mi však je nepříjemné, jak v restauraci upozorňujete
společnost, že jdete čůrat. Obešlo by se to
bez ohlášení. Mám rád zvyky jako pánská
a dámská jízda a to, že můžu s policií vyjednávat o výši pokuty!
Frantishka SLABBERT (31)
Petra VALICA (40)
Calgary, Kanada
•v Praze žije 11 let
•projektová manažerka
P
raha mě ohromila svou architekturou
a kulturou. Ačkoli několik věcí mě zarazilo. Třeba když jsem viděla děti čůrat na
ulici. Nebo to, jak tu lidé v restauracích používají párátka. Překvapili mě i vánoční kapři v kádích u metra. A předbíhání ve frontě
– to bych sama neudělala. Za celou dobu, co
tady žiju, jsem si nezvykla na nedostatek
osobního prostoru. Pocházím z prérijní země, takže jsem byla zvyklá mít kolem sebe
stále spoustu místa. Taky mě překvapuje to,
co asi všechny cizince – že tady lidé moc
nepoužívají deodorant. Obecně jste podle
mě hodně umělecky založení, inteligentní
a kulturní. Šokují mě ale zaměstnanci ve
službách. Jsou neomluvitelně neslušní
a hrubí. Chápu, že mívají nízké platy, ale
i tak by se mohli usmívat.
i Šokovalo
ůj otec pocházel z Československa
a svou zemi opustil v roce 1968. Doma
v Port Elizabeth pak vaříval knedlíky, bramboráky, jedla jsem syrovou cibuli nebo česnek
na chlebu. Pro spolužáky jsem byla holka,
která umí legrační řeč, jí legrační věci a má
legrační jméno. V roce 2011 jsem se do Prahy
přestěhovala. Pořád mě překvapuje, jak krátká tu jsou léta. Mám ráda vaši brutální – někdy až krutou – upřímnost. U nás jsou lidé až
moc zdvořilí. Líbí se mi, že slavíte jmeniny,
někdy i víc než narozeniny – je bezva, že můžu mít dva „vlastní“ dny v roce. Taky mě baví, jak se navzájem díváte do očí při přípitku
a nikdo si nedovolí to nedodržet. Často nosíte
stejné oblečení více dní po sobě. To je pro mě
nemyslitelné. Stejně jako už pověstné ponožky v sandálech. Někdy se prostě dopouštíte
velkých módních prohřešků. Ženy jsou tu
krásné, někdy nosí zvláštní punčocháče a jsou
velmi emancipované, co se týče sexu. Muži
mi připadají trochu neohrabaní a stydliví, bez
zájmu o cizinky.
St. Paul, Minnesota, USA
Mariana CARRASCO (24)
Mexico City, Mexiko
•v Praze žije 1 rok
•studentka doktorského studia filozofie
Č
esko mi něčím připomíná jak Mexiko,
odkud pocházím, tak Francii, kde
jsem taky žila. Líbí se mi, jak tady barevné
budovy ladí s šedou oblohou a i to, jak zní
čeština. Je fajn, že se tu smí kouřit v barech nebo že jsou pošty v obyčejných domech. Překvapili mě také živí vánoční kapři. Češi se mi zdají chytří a milí
k cizincům. A když nejsou, tak asi proto,
že je štve, že neumí anglicky. Zaujalo mě
to, jak muži zapíjejí, když se narodí dítě.
Co se týče českých žen, všimla jsem si, že
je tu strašně málo brunet. Ženy jsou buď
blond, obarvené na blond, nebo černovlasé.
raha mě překvapila svou krásou a také
tím, jak je malá. Ačkoli má přes milion
obyvatel, pořád se tu člověk cítí jako na vesnici. Líbí se mi, že nemusím dojíždět hodiny
do práce. A vyrazit si na večeři nebo na drink
není drahé. Když jsem před deseti lety přijel,
bylo štěstí potkat ve městě někoho, kdo mluvil anglicky. A pokud byl i příjemný, bylo to
jako vyhrát v loterii. Dnes už skoro každý
pod 25 let mluví anglicky a služby se také
zlepšily, i když ne výrazně. Generace lidí
mladších 25 let se podle mě zásadně liší od
starších, což souvisí s pádem komunismu.
Nechápu, že tady komunisty stále někdo volí
a že ta strana pořád existuje. Taky mi to tu
přijde trochu víc zkorumpované než jinde –
třeba pokud nemáte známého právníka, nejsem si jistý, zda spor může dopadnout ve váš
prospěch. Z místních zvyků mě nejvíc baví
Velikonoce a šlehání žen. Díky své ženě –
Moravance – mám také rád vinobraní. A komu by se nelíbilo, že si tady můžete dát pivo
kdekoli a kdykoli a je to levnější než voda?
INZERCE
mě, jak tu lidi
v restauracích
používají párátka
u stolu.
21
téma
Marwan ALSOLAIMAN (52)
Sýrie
•v Česku žije 17 let
•učitel fyziky, češtiny pro cizince a arabštiny
O
Cristina MUNTEAN (32)
Săcămas, Rumunsko
proti mé rodné zemi je v Česku vše jiné
– vzduch, příroda, tváře, cítění, chování. Zarazilo mě třeba, že někdo může vypít
několik piv za sebou během jednoho večera.
U nás jsme třeba na výlety brali tři lahve
pro celou skupinu. Moc se mi líbí, jak dodržujete některé tradice – třeba Mikuláše nebo
čarodějnice. Místní společnost je otevřená,
není konzervativní. Připadá mi jen, že některé české ženy chtějí být až moc jako muži
a někteří muži si zase neberou k srdci chlapskou odpovědnost. A jestli je něco ryze českého, co bych jako Syřan nikdy neudělal?
Nikdy bych nepozřel česnekovou polévku.
•v Praze žije 10 let
•podnikatelka, PR poradkyně, mediální trenérka
Vasia ARVANITI
Athény, Řecko
•v Brně žije 2 roky
•učitelka novořečtiny
K
dyž jsme se s manželem a dcerou přistěhovali do Brna, všechno se nám zdálo
neskutečně složité. Nesrozumitelný jazyk, jiná měna a hlavně děsivá byrokracie. Ta je sice podobně pekelná jako v Řecku, ale tam
alespoň rozumíme řeči. Milujete přírodu
a výlety. Je neuvěřitelné, jak každý víkend
spěcháte do hor a lesů. Kéž bych si to také
osvojila! Zatím si ale nedovedu představit, že
bych tak jako vy trávila letní dovolenou v zahraničí pěší turistikou. Stále mě udivují
všechny ty bazary a zastavárny, kde prodávají ty nejpodivnější věci. Nelíbí se mi, že jsou
v centru měst herny a kasina. A taky to, že
v houbové sezoně mají v restauracích pořád
jen houbová jídla. Jste fajn. Ženy se hezky
oblékají, aniž by za to moc utrácely. Líbí se
mi, že tady všichni v poledne jedí před jídlem
polévku. A hodně jsme se s rodinou nasmáli
na Velikonoce při pohledu na malé kluky, jak
honí se spletenými klacíky děvčata. Hodně
lidí nadává na místní služby, ale já mám naštěstí opačnou zkušenost.
Č
echů si vážím za to, jak jsou šikovní.
Záleží vám na kvalitě a je na vás spoleh. Průměrný Čech je pro mě slušný člověk, který má rád pořádek, svou rodinu
a svou rutinu. Občas mě vytáčí vaše pasivita, neustálé stěžování si a závist. Češky jsou
neskutečně schopné, ale také neustále nespokojené. Nad českými muži jsem už dávno zlomila hůl. Mají pocit, že se svět točí
jen kolem jejich potřeb. Líbí se mi velikonoční pomlázky, chataření a houbaření, taky vaše láska k běhu. Jen tady necítím hudbu. Jsem zvyklá na balkánské rytmy
a málokterá česká hudba mě zvedne ze židle. A co typicky českého bych nikdy neudělala? Nevzala bych si ponožky do sandálů,
neopila bych se do bezvědomí a nikdy bych
si nevzala s sebou na dovolenou paštiky,
vejce natvrdo a podobné zásoby jen proto,
že je to tu levnější.
Kristof SLUSSAREFF (38)
Marseille, Francie
•v Praze žije 8 let
•umělec, provozuje coworkingové centrum Artek v Praze
L
íbí se mi, že jste na svou zemi hrdí a tíhnete k tradicím a rodině. Nechápu ale, proč se tady víc neprotestuje proti systému, když je k tomu
tolik důvodů. Prosím, Češi, stávkujte více! Politici by neměli zapomínat,
že pracují pro vás. Pocházím z jihu Francie, takže to, že jsou tady lidé spíše chladní, pro mě byl zpočátku civilizační šok. A to v pozitivním i negativním smyslu. U nás se všichni vítají s úsměvem a otevřenou náručí, což
je ale často jen póza. Tady si lidé alespoň na nic nehrají. Jsou civilizovaní
a respektují se ve veřejné dopravě. Snažím se žít zdravě, proto jsem rád, že
je tady k dostání čím dál víc bio potravin. Opravdu ale nemám rád, když
mi číšník v restauraci odnáší talíř, když ještě žvýkám.
22
23