historie Malého Boru

ZALOŽENÍ MALÉHO BORU A VÝVOJ DO POČÁTKU 15. STOLETÍ
Obec Malý Bor leží v mírně zvlněné krajině západně od Horažďovic, v širokém údolí Mlýnského
potoka. První stopy člověka na Maloborsku jsou velice starého data. Svědčí o tom především nález
bronzového depotu, učiněný roku 1902. Část nálezu zmizela neznámo kde a část, především sekyrky,
byla uložena do horažďovického muzea, kde je dodnes.
Malý Bor náleží k raně středověkému osídlení Prácheňska. Osidlování krajiny bylo obvykle
následováno budováním náboženských institucí, kaplí a kostelů. Všeobecným pravidlem přitom bylo,
že stavbě kostela předcházelo založení osady. Dokladem významu Malého Boru v oblasti před
vznikem nedalekých Horažďovic je proto původně románský kostel, jehož datace kolísá od doby
kolem roku 1200 do konce první čtvrtiny 13. století. Význam obce byl snad způsoben tím, že ležela na
významné obchodní cestě, která vedla z Bavorska přes Železnou Rudu do Klatov. Zde se cesta dělila –
jedna větev vedla dále do Prahy, druhá odbočovala a přes Malý Bor a nedalekou Prácheň směřovala
do Českých Budějovic. Pod Práchní se křížila s další významnou obchodní stezkou.
Historicky se obec Malý Bor vyvinula ve dvou celcích. Jádro vsi se rozkládá na svahu jižně nad
potokem a nejvyšší místo zaujímá kostel. Druhá část leží za potokem a nazývá se Kuchyňka. Kromě
toho jsou na západním konci vsi ještě dnes zřejmé zbytky tvrziště se stopami příkopu. Ve středověku
byl Malý Bor podle historika J. V. Šimáka dokonce městečkem. Blízkost rostoucích Horažďovic však
neumožňovala později větší rozvoj městečka, a když po roce 1480 zanikl samostatný maloborský
statek, obec poklesla na ves.
V minulosti vystřídala obec také několik názvů: Bor, Menší Bor, Minor Bor, Panský Bor, Farský Bor,
Klein Haid. Název vsi Bor vznikl pravděpodobně podle lesů, které pokrývaly zdejší krajinu.
Ve zdejší oblasti v minulosti nevzniklo větší ucelené panství. Téměř v každé vsi sice byla tvrz, ale
každá patřila jinému majiteli.
Pokud jde o rod vladyků z Boru, pak prvním známým členem tohoto rodu byl snad Dluhomil, který
roku 1123 putoval s křižáckou výpravou do Jeruzaléma. První zmínka o tvrzi v Boru je z roku 1236.
Nechal ji postavit zřejmě Bohuslav z Boru a později zde sídlili i jeho synové. Místu, kde tvrz stávala, se
dodnes říká V Zámcích a i dnes jsou zde v terénu patrné stopy po základech tvrze i po příkopu, který
se napouštěl vodou z potoka.
OD POČÁTKU VÁLEK HUSITSKÝCH DO KONCE 17. STOLETÍ
V dubnu roku 1420 se před hradem Rabí, který patřil Švihovským z Rýzmberka, objevil Jan Žižka se
svým vojskem a hrad dobyl. V průběhu dalších intenzivních vojenských operací v jižních Čechách se
dostal Žižka do střetu i s plzeňským landfrýdem, jehož vojsko se seskupovalo kolem Horažďovic.
V reakci na to Žižka 10. října 1420 dobyl Horažďovice a odtáhl k Malému Boru, kde tvrz hájila
rožmberská posádka. Žižka tvrz oblehl, a i když posádka statečně tvrz hájila, byla nucena nakonec se
vzdát. 12. října 1420 Žižka tvrz dobyl a vypálil a se svým vojskem a polní kuchyní se usadil na vršku
nad potokem. Podle pověsti jeho tábor navštěvovali vyhladovělí místní obyvatelé a na příkaz
samotného Žižky zde dostávali jídlo. Od té doby se tomuto vršku začalo říkat Kuchyňka a název se
používá dodnes.
V roce 1444 koupil Malý Bor od Rožmberků Smil z Kocova, který obnovil v Malém Boru vypálenou
tvrz. K maloborskému panství patřil v této době i dvůr, později nazvaný Bažantnice, s polnostmi
a loukami a několika rybníky.
Před rokem 1547 náležel Malý Bor i s příslušenstvím ke statku Kotouňskému, později patřil
k Neprochovům. Roku 1594 se dostal do majetku pánů Švihovských a byl připojen k panství
horažďovickému.
Během třicetileté války Malý Bor, vyjma dvou domů, zcela zpustl. Na základě rozhodnutí
Ferdinanda III. byl v té době pořizován soupis usedlostí a pozemků. Tato berní rula z roku 1654 uvádí
v Malém Boru pouze dva osedlé rolníky. Dále uvádí sedm rolníků nově osedlých, šest pustých gruntů,
šest pustých a částečně zarostlých zahrad a čtyři pusté chalupy. Zajímavá jsou uvedená jména
jednotlivých hospodářů nebo po nich pojmenovaných usedlostí: Kácha, Makrlík, Vichera, Čáda, Kolář,
Pecour, Komenda, Brůcha, Broža, Soukup, Bušil, Staněk aj. Řada z nich se objevuje až do dnešní doby.
Do počátku 18. století byla obec částečně obnovena, i když ji tvořilo pouhých dvacet usedlostí
soustředěných především asi kolem návsi.
TEREZIÁNSKÉ A JOSEFÍNSKÉ REFORMY
V letech 1750–1760 bylo vydáno několik důležitých patentů týkajících se výstavby a udržování
komunikací. Nové tereziánské silnice měly hlavní tahy číselně označované. Územím současného
klatovského okresu vedla nová císařská silnice č. 21 z Českých Budějovic přes Strakonice do
Horažďovic a pak dále přes Malý Bor do Klatov. Je zajímavé porovnat komunikace zakreslené na
tereziánských mapách se současnou silniční sítí. Zjistíme, kolik silnic vede po stejné trase už od
tereziánského období.
OD 19. STOLETÍ DO SOUČASNOSTI
Roku 1901 byl založen Záložní a spořitelní spolek pro Malý Bor a okolí. Roku 1904 byl v obci otevřen
poštovní a telegrafní úřad. První poštmistrovou byla paní Marie Böhmová. Tato nová služba byla
hojně využívána.
V červenci roku 1914 byla vyhlášena mobilizace a následující čtyři roky se Evropa ocitla ve víru
1. světové války. Bylo to krušné období doprovázené všeobecným nedostatkem všech základních věcí
denní potřeby – byl nedostatek potravin, nebylo čím topit a svítit. Během války padlo na bojištích
celkem 21 občanů z Malého Boru. Již v roce 1917 byla jmenována komise, která měla zajistit
dostatečné finanční prostředky na vybudování pomníku k uctění památky padlých. Finančně přispěly
na jeho zbudování především místní kampelička, sbor dobrovolných hasičů, spolek divadelních
ochotníků, obec i rodiny padlých. Pomník, zhotovený k všeobecné spokojenosti Františkem Herzigem
ze Strakonic, byl slavnostně odhalen 24. května 1925. Na pomníku jsou uvedena jména všech
jedenadvaceti padlých.
Jedním z nejradikálnějších zásahů do majetkových poměrů se po roce 1919 stala pozemková reforma.
Na jejím základě byla přerozdělena půda velkostatků nad 250 hektarů. Týkala se 1,8 mil. hektarů
půdy, která byla částečně rozdělena drobným rolníkům, částečně prodaná jako tzv. zbytkové statky.
Celkem byla rozprodána půda 19 rodinám z Malého Boru. Stejně tak byla zabrána i půda zdejší fary
o rozloze 20 hektarů a 7 arů a byla také rozprodána 24 zemědělcům z Malého Boru, Smrkovce,
Hradešic, Týnce a Zahrádky.
V červenci 1920 byla zahájena autobusová doprava na trati Klatovy – Horažďovice. První řidič J. Kozák
vzpomínal po létech na to, jak v každé obci čekal na příjezd autobusu dav obdivovatelů. Ale stále bylo
mnoho těch, kteří chodili mnoho kilometrů i nadále pěšky, protože na autobus neměli peníze. Cesta
z Malého Boru do Horažďovic stála 2 Kč. Hodinová mzda dělníka v té době byla 1 – 1,50 Kč, a tak se
taková cesta autobusem hodnotila jako nemístný přepych.
V letech 1923 – 1924 byla postavena okresní silnice z Malého Boru do Břežan. Ne všichni místní
obyvatelé tuto stavbu zpočátku vítali a bylo kvůli tomu mnoho nepříjemností. Ale po dokončení
silnice byli všichni spokojeni, protože původní cesta byla hrbolatá a bahnitá. 24. ledna 1925 bylo
zavedeno první veřejné osvětlení obce, které zajišťovalo pět petrolejových lamp zapůjčených
z Horažďovic. V části obce Kuchyňka trpěli obyvatelé nedostatkem vody, která se musela dovážet
nebo donášet. V roce 1927 proto založilo 16 zdejších rodin družstvo a společně si postavili v této části
společný vodovod. V roce 1936 byla také obnovena tradice masopustního maškarního průvodu.
5. května 1945 byl v Malém Boru jmenován národní výbor. Prvním předsedou národního výboru byl
zvolen oblíbený učitel Jan Šorš. V březnu roku 1948 byl nainstalován jeden společný elektroměr pro
celou obec a všechny připojené domácnosti platily stanovený paušální poplatek. Po založení JZD,
zřízení střediska STS, rozšiřování veřejného osvětlení a další modernizaci domácností bylo nutné
v roce 1965 elektrické vedení v obci posílit a postavit nový transformátor. V roce 1948 byl také zřízen
obecní rozhlas.
Po druhé světové válce bylo v Malém Boru jako samostatná organizace ustaveno myslivecké
sdružení. Do té doby byly honitby v soukromých rukách. Od roku 1963 hospodařilo myslivecké
sdružení na 1 603 ha, z toho 231 ha bylo lesní půdy a 49 ha vodních ploch. Honitba byla dost bohatá.
V šedesátých letech se za sezónu střílelo až 400 zajíců a 1 000 bažantů. Bylo to období na drobnou
zvěř velice bohaté a na hony byli zváni i zahraniční hosté. Od počátku osmdesátých let však začaly
stavy zvěře klesat. 15. března 1980 se sloučilo Myslivecké sdružení Malý Bor a Myslivecké sdružení
Rabí. Celková výměra honitby v tuto dobu činí 2 453 ha. V tomto roce byla také dokončena stavba
klubovny, zatím bez venkovních omítek a v dalších letech byl před klubovnou postaven ještě taneční
parket. Roku 1981 se vybudovala střelnice Na Korbelu, kde se od té doby pořádají pravidelné závody
ve střelbě na asfaltové terče. V roce 1993 se myslivecká sdružení v Malém Boru a v Rabí opět
rozdělila. V současné době má Myslivecké sdružení Malý Bor 31 členů a hospodaří na rozloze 1 513
ha.
V únoru roku 1994 převzala obec svůj nový znak a prapor. Znak tvoří stříbrnomodře dělený štít.
V horní části je červená koruna, v dolní části levá ruka po zápěstí, držící stříbrnou nádobku na masti.
Ruka s nádobkou je atributem sv. Maří Magdaleny a odkazuje tak na patronku zdejšího kostela.
Koruna odkazuje na hrad Velhartice a na rod pánů z Velhartic. Erb pánů z Velhartic s korunou zdobí
například erbovní síň bavorského hradu Laufu a je tak na nástěnných malbách v paláci píseckého
hradu. Jedná se o starý český panský rod, původem z Malého Boru, který založil velhartický hrad
v letech 1290 – 1318.
KOSTEL A FARA
Na kraji obce na mírném návrší stojí na hřbitově původně romských kostel sv. Maří Magdaleny
zbudovaný pravděpodobně v letech 1200 – 1225. Kostel je jednolodní, s hranolovitou věží
v jihozápadním nároží. V posledním patře věže jsou podvojná románská okénka. Uvnitř věže v patře
se dochovaly středověké figurální malby dvou lukostřelců. Uvnitř kostela je kamenná středověká
křtitelnice a náhrobníky z roku 1613 a 1708. Ostatní zařízení kostela pochází většinou z druhé
poloviny 18. století. Hlavní oltář se sochou Panny Marie, pocházející z bývalé Lorety v Horažďovicích,
byl upraven roku 1787. V roce 1923 věnoval Jaroslav Benedikt z Prahy k poctě svých rodičů
maloborském kostelu nový zvon Václav. Slavnostní vysvěcení tohoto zvonu proběhlo 28. září 1923.
Fara v Malém Boru je doložena roku 1356, zanikla po roce 1620 a kostel byl pak spravován
horažďovickými minority. Roku 1668 byla fara obnovena. Její dnešní podoba je z 19. a 20. století.
OCHOTNICKÝ SPOLEK
Ochotnické divadlo v Malém Boru má dlouholetou tradici. První zmínky o něm jsou v kronice
hasičského sboru v roce 1892. Zpočátku se hrálo ve škole, kulisy a kostýmy si ochotníci půjčovali
z Horažďovic. Od roku 1894 se hrálo v sále místního hostince. Časem si ochotníci pořídili vlastní nové
kulisy. Výtěžek představení byl vždy použit na nákup knih místní knihovně nebo na dovybavení
divadla. V roce 1920 se ochotnický spolek osamostatnil a přejmenoval se na Vlastimil. Přestěhoval se
také do nové hospody u Musilů. Ve čtyřicátých letech nastalo slavné období maloborských ochotníků.
Malý Bor byl daleko široko vyhlášený dobrými muzikanty a zpěváky. Po válce však zájem o práci
v souboru postupně opadal a soubor téměř zanikl. Až roku 1979 se objevují snahy o obnovení místní
tradice divadelních ochotníků. Po počátečním úspěchu přišla opět vlna nezájmu, a to jak ze strany
veřejnosti, tak i ze strany herců. Zásluhou p. Boženy Hadrabové se sice činnost spolku oživila, ale
v devadesátých letech se i v důsledku společenských změn opět utlumila.
ŠKOLA
Kdy se v Malém Boru začalo vyučovat, nelze přesně určit, škola zde snad existovala již za Karla IV.
Dřevěná škola s jednou třídou zde byla už v 15. století.
Dle farní kroniky náležel sem kostelem a školou, mimo Malý Bor a Břežany, i župní hrad Prácheň,
obec Malé Hydčice, Tejnice (Týnec), Hliněný Újezd, Třebomyslice i vzdálený Pačejov (Pačív), Velešice
a Týřovice. Poslední tři se teprve roku 1843 domohly vlastního kostela a školy.
Žáků bylo tolik, že se někdy pro velký počet dětí vyučovalo i po domech. Místní školu navštěvovaly
původně děti i z okolních obcí, ale od roku 1964 už jen děti z Malého Boru. V roce 1978 byla škola
v Malém Boru zrušena a od té doby všechny děti dojíždějí do školy v Horažďovicích.
Od roku 1946 byla v budově národní školy umístěna mateřská školka. Stejně jako u základní školy
docházelo po roce 1990 i zde k postupnému poklesu počtu dětí. Školka byla proto zrušena a děti byly
převedeny do mateřské školky v Horažďovicích.
KNIHOVNA
Jako první v Malém Boru existovala knihovna zdejšího hasičského sboru. Už v roce 1891 se na valné
hromadě spolku rozhodlo, aby tato knihovna, která obsahovala 150 titulů, byla zpřístupněna
i veřejnosti. Knižní fond se rozrůstal nejen díky četným darům, ale nové knihy byly pořizovány
například i z výtěžků tanečních zábav, věnečků a plesů.
V roce 1924 měly obce za povinnost zřídit obecní veřejné knihovny. Bylo zvoleno nejjednodušší
řešení a knihovna hasičského sboru byla počátkem roku 1925 formálně předána obci. Od roku 1985
yla maloborská knihovna připojena ke knihovně horažďovické, ale v roce 1993 se opět osamostatnila.