Kenyon-sherrilyn-dark-hunter-zmocni-se-noci

Ajwy
Sherrilyn Kenyon
2
Zmocni se noci
ZMOCNI SE NOCI
Od
Sherrilyn Kenyon
Sherrilyn Kenyon
PROLOG
„Všechno nejlepší k narozeninám, Agrippino,“
řekl Valerius a položil rudou růži k nohám
mramorové sochy, která zaujímala čestné místo
v jeho domě. Nebylo to ale nic v porovnání
s čestným místem, které zaujímala tahle žena v jeho
srdci, když ještě žila. Místo, které bylo obsazené už
dva tisíce let.
Zavřel oči, když ucítil obrovskou bolest z její
ztráty. Byl ochromený vinou. Když jí slyšel
naposledy, byl ještě smrtelník. Byla zkroucená
vzlyky a volala o jeho pomoc.
Neschopný dýchat se natáhl a dotkl se její
mramorové ruky. Kámen byl tvrdý. Chladný.
Nepoddajný.
Věci, které Agrippina nikdy nebyla. V životě,
který
byl
vyměřený
pouze
nesnesitelnou
formálností a příkrostí, byla jeho jediným útočištěm.
Miloval ji pro laskavost, kterou mu dávala.
Stiskl její jemnou ruku v té své a pak si položil
tvář do chladné kamenné dlaně. Kdyby mohl mít
jedno přání, chtěl by si vzpomenout na přesný zvuk
4
Zmocni se noci
jejího hlasu. Chtěl by cítit teplo jejích prstů na svých
rtech.
Ale čas ho o to všechno oloupil. Všeho kromě
utrpení, které jí způsobil. Zemřel by klidně deset
tisíckrát, kdyby jí mohl uchránit od bolesti, kterou
té noci prožila. Bohužel tu nebyl žádný způsob, jak
vrátit čas. Žádný způsob, jak přinutit osud vrátit
zpět jejich společné chvíle a věnovat jí štěstí, které
měla poznat.
Nebylo nic, co by mohlo zaplnit bolestivou
prázdnotu, kterou v něm zanechala smrt Agrippie.
Valerius zaskřípal zuby. Odtáhl se a vzal na
vědomí věčný plamen, který hořel po jejím boku, a
praskalo v něm.
„Neboj se,“ řekl její podobizně. „Nenechám tě ve
tmě. Slibuju.“
Byl to slib, který jí dal během jejího života a
dokonce ani po její smrti ho nikdy neporušil. Po
více než dva tisíce let ji nechal ve světle, i když on
byl nucen žít ve tmě, která jí vždycky děsila.
Valerius přešel přes slunečný pokoj a zastavil se
u velkého římského jídelního stolu, na kterém ležel
olej pro její plamen. Vzal olej z čela stolu a odnesl
ho k soše, pak si stoupnul na kamenný podstavec a
dolil olej do lampy. V téhle poloze měl hlavu ve
stejné úrovni s ní. Před staletími pověřil sochaře,
Sherrilyn Kenyon
aby zachytil každou její jemnou křivku a důlek v její
dokonalé tváři. Pouze Valerius měl ale v paměti
medovou barvu jejích vlasů a její živé zelené oči.
Krása Agrippiny byla bezchybná.
Vzdychnul. Valerius se dotknul její tváře dřív,
než od ní odstoupil. Nebylo k ničemu, když
přebýval v minulosti.
Co se stalo, stalo se.
Nyní přísahal chránit nevinné. Držet hlídku nad
lidstvem a ujistit se, že už žádný další člověk
neztratí tak drahé světlo v jeho duši. Takové, o které
Valerius přišel.
Ujistil se, že plamen bude hořet až do zítřka do
večera. Pak před její sochou uctivě sklonil hlavu.
„Amo,“ zašeptal jí latinské slovo pro „Miluji tě.“
To bylo něco, o co prosil bohy. Aby měl odvahu
říct jí to nahlas, když ještě žila.
6
Zmocni se noci
KAPITOLA PRVNÍ
„Je mi fuk, jestli mě hodí do té nejhlubší a
nejodpornější jámy na věčnost. Patřím sem a nikdo
mě nedonutí odejít. Nikdo!“
Tabitha Devereauxová se zhluboka nadechla a
snažila se nehádat, zatímco bojovala se zámkem na
poutech, které použila její sestra Selena k tomu, aby
se přivázala k plotu z tepaného železa, který
obklopoval známé Jacksonovo náměstí. Selena
ukryla klíč v podprsence a Tabitha neměla nejmenší
chuť ho tam hledat.
Nebylo pochyb o tom, že je obě zatknout.
Dokonce i v New Orleansu.
Naštěstí na ulici nebylo moc lidí, ale lidi, co
kolem nich procházeli, na ně zírali. Ne, že by to
Thabitě vadilo. Byla víc než zvyklá na lidi, co si při
pohledu na ní pomysleli, že je divná. Nebo
vyšinutá.
Sherrilyn Kenyon
Ale ona na obě věci byla hrdá. Byla na sebe hrdá i
kvůli tomu, že vždycky byla k dispozici svým
přátelům i rodině v krizi.
A právě teď byla její sestra citově zmatená. Její
manžel Bill měl autonehodu a málem při ní zemřel.
Tabitha zápasila se zámkem. Poslední věc, kterou
chtěla by ta, aby byla její sestra zatčená. Zase. Selena
se jí snažila odstrčit, ale Tabitha odmítala odstoupit.
Tak jí Selena kousla. Tabitha s výkřikem uskočila
zpátky a třela si ruku ve snaze zmírnit bolest. Bez
jakýchkoliv výčitek se Selena rozvalila na
dlažebních kostkách, které vedly na náměstí. Měla
na sobě roztrhané džíny a velký námořnický svetr,
který zjevně patřil Billovi.
Její dlouhé, kudrnaté, hnědé vlasy měla spletené
a vypadala podivně klidně. Nikdo by neřekl, že je
to pro turisty známá Madam Selene. Výjimka byla v
tom, že držela ceduli s nápisem: „I paranormální
lidé mají svá práva. „
Od té doby, co se schválil ten hloupý zákon, že se
na náměstí nesmějí turistům vykládat karty, Selena
protestovala.
Už předtím ji musela policie vyhodit z federální
budovy – tak Selena zamířila sem a připoutala se k
bráně nedaleko od místa, kde kdysi měla postavený
8
Zmocni se noci
svůj karetní stolek, kde ostatním lidem četla
budoucnost.
Škoda, že neviděla svůj vlastní osud tak jasně, jak
ho viděla Tabitha. Pokud se neodemknou od toho
zatraceného plotu, stráví noc ve vězení.
Nervózní a naštvaná Selena stále mávala cedulí.
Nedalo se s ní o ničem mluvit. Ale na to byla
Tabitha taky zvyklá. Silné emoce, zatvrzelost a
šílenství kolovaly v celé její Cajunsko-rumunské
rodině.
„No tak, Seleno,“ snažila se ji znova uklidnit. „Už
je tma. Nechceš přece, aby se z tebe stala nějaká
návnada na démony, že jo?“
„To mě nezajímá!“ trucovitě odpověděla Selena
a popotáhla. „Démon by stejně nechtěl mou duši,
když nemám žádnou zatracenou chuť žít. Chci
zpátky svůj domov. Tohle je moje místo a já odsud
neodejdu.“
A na důraz každého slova bušila cedulí o
kameny.
„Dobře.“ Znechuceně si povzdechla Tabitha a
sedla si k ní, ale ne tak blízko, aby ji Selena mohla
znovu kousnout. Nedopustí, aby tu byla její starší
sestra sama. Zejména teď, když je tak rozrušená.
Pokud by ji nedostali démoni, mohl by to udělat
nějaký násilník.
Sherrilyn Kenyon
A tak tam obě seděli jako dva kopečky slámy.
Tabitha oblečená celá v černém, s tmavými
kaštanovými vlasy staženými dozadu stříbrnou
sponou a Selena mávající tabulí na každého, kdo
prošel kolem ní a naléhající na jejich
podepsání petice. „Zdar, Tabby. Co se děje? „
Byla to řečnická otázka. Tabitha zamávala na
Bradleyho Gambierimu, jednoho z průvodců, kteří
dělali upírské zájezdy po celé čtvrti. Mířil do
turistického centra, aby si objednal další brožurky.
Ani se nezastavil a prošel kolem nich. Selena se
mračila a ona začala na něj křičet velmi nápadité
nadávky, protože se jí ani nepodepsal do petice.
Bylo dobře, že je zná, protože by se jinak mohl
urazit.
Tabitha se sestrou znala většinu místních
obyvatel, kteří navštěvovali čtvrt. Vyrůstali zde a
lovili v okolí náměstí už jako mladí teenageři.
Samozřejmě, že se v průběhu let hodně změnilo.
Otvírali se a zavíraly obchody. Čtvrť je nyní
mnohem bezpečnější, než byla na konci
osmdesátých minulého století a na začátku
devadesátých let. Nicméně, některé věci se
nezměnily. Pekárna, kavárna Pontalba a Café Du
Monde i kavárna na rohu stála pořád na svém
místě. Turisté se stále shromažďovali na náměstí a
10
Zmocni se noci
pošilhávali po katedrále a barevných domorodcích,
kteří je obklopovali… a na upíry a lupiče, kteří na
ulicích stále hledali snadné oběti.
Chloupky se jí na šíji postavily.
Tabitha instinktivně sáhla ke skrytému pouzdru
v botě, s třípalcovou malou dýkou Stiletto, zatímco
skenovala řídnoucí dav kolem sebe.
Za posledních třináct let, se z Tabithy stala
samozvaná přemožitelka upírů. Byla také jedna z
mála lidí v New Orleansu, kteří skutečně věděli o
tom, co se venku děje za setmění. Z bitev se
zatracenými byla zjizvená zvenčí i zevnitř. A
zapřísahala se, že vždy zajistí, aby nikomu nebylo
ublíženo.
Ten slib brala vážně; pokud bude potřeba zabije
cokoliv a kohokoliv.
Ale když její pohled utkvěl na vysokém, exoticky
erotickém muži se sportovní černou tašku,
přicházejícího z rohu presbyteriánské budovy,
uklidnila se.
Už je to pár měsíců, kdy byl naposledy v městě.
A popravdě chyběl jí mnohem víc, než by měl.
Proti své vůli a zdravému rozumu dovolila
Acheronovi Parthenopejskému prodrat se do jejího
hlídaného srdce. Ale vždyť Ash je drsný muž, jehož
musel každý zbožňovat.
Sherrilyn Kenyon
Jeho dlouhá, smyslná chůze, se nedala ignorovat
a tak každá žena na náměstí, s výjimkou rozrušené
Seleny, byla přikovaná jeho přítomností. Všichni se
zastavili a pozorovali ho, jakoby je přitahoval
neviditelnou silou. Byl sexy způsobem, který mělo
jen málo mužů.
Jeho aura byla nebezpečná a divoká, a na základě
jeho pomalých, malátný pohybů, bylo jasné, že by
byl neuvěřitelný v posteli. Bylo to něco, co prostě
naprosto víte od první chvíle, kdy ho spatříte. Šíří se
to vaším tělem jako horká, svůdná čokoláda.
Téměř dvoumetrová Ashova postava vyčnívala z
davu a stejně jako ona, byl oblečený celý v černém.
Tričko od Godsmack bylo trošku větší, ale i tak to
nic neměnilo na skutečnosti, že byl Ash strhující. A
ručně šité kožené kalhoty mu obepínaly zadek tak
těsně, jakoby prosilo o pohlazení.
Ne že by to někdy udělala. Nedefinovatelný
vzduch kolem něj varoval lidí, aby od něj radši dali
ruce pryč, pokud se ještě chtějí někdy nadechnout.
Usmála se, když si všimla jeho bot. Ash měl
slabost pro oblečení německé gotiky. Dnes v noci
měl pár motorkářských bot s devíti přezkami ve
tvaru netopýrů, které byly po celé délce.
Černé dlouhé vlasy měl rozpuštěné a padaly mu
na ramena. Perfektně rámovali jeho tvář, která byla
12
Zmocni se noci
tolik děsivá a přesto tak mužská. Bezvadné. V
Ashovi bylo něco, co v jejím těle probouzelo
všechny hormony.
Ale přes všechnu tu sexuální přitažlivost, v něm
byla aura tak temná a smrtící, že se by ji normálně
ani nenapadlo, mít někoho takového za přítele.
A oni byli přáteli už od té doby, kdy se s ním
setkala na svatbě své sestry Amandy, před třemi
lety. Od té doby se jejich cesty pravidelně křižují,
když navštíví New Orleans, aby jí pomáhal chránit
město před dravci.
Nyní byl už běžnou součástí její rodiny, zvláště
od chvíle, kdy velmi často pobýval v domě jejího
dvojčete a stal se kmotrem Amandiny dcery.
Zastavil se u ní a naklonil hlavu. S tmavými
slunečními brýlemi na očích, Thabita nedokázala
odhadnout, zda se dívá na ni nebo na Selenu. Ale
bylo jasné, jak je z nich zmatený.
„Čau, krasoni,“ pozdravila ho Tabitha. Usmála
se, když si uvědomila, že na tričku vytištěný text z
písně „Upíři“ od Godsmack. Bylo to dost trefné,
protože Ash je nesmrtelný a sám byl vybaven
vlastní sadou tesáků. „Super tričko.“
Kompliment prošel bez komentáře, stáhl si batoh
z ramene a sundal si sluneční brýle a v temnotě se
Sherrilyn Kenyon
zaleskly tajemné, vířící, stříbrné oči. „Jak dlouho je
Selena připoutána k plotu?“
„Asi hodinu a půl. Nechtěla jsem ji tady nechat
samotnou, kdyby si z ní chtěli démoni udělat
kebab.“
„To bych si přesně teď přála,“ zamumlala Selena.
Zacloumala rukama a řekla nahlas: „Tady mě máte,
upíři, přijďte a ukončete tohle mé trápení!“
Tabitha a Ash si vyměnili napůl pobavené,
napůl podrážděné pohledy nad její teatrálností.
Ash si sedl vedle Seleny. „Ahoj, Lanie,“
pozdravil ji tiše a batoh si položil k nohám.
„Jdi pryč, Ashi. Neodejdu odsud, dokud nezruší
ten nový zákon. Patřím na tohle náměstí. Vždyť já
tady vyrostla.“
Ash chápavě přikývl. „Kde je Bill?“
„Je to zrádce!“ Zavrčela Selena.
Tabitha
mu
odpověděla
na
otázku.
„Pravděpodobně je u soudu v kanceláři a přikládá
si led na soukromé místo, protože ho Selena
obvinila z toho, že on je tím mužem, který ji dovedl
ke dnu.“
Ashovi tvář změkla, jak ho to pobavilo.
„Zasloužil si to,“ řekl defenzivně Selena. „Řekl
mi, že zákon je zákon a ten se musí poslouchat. K
čertu s tím. Já nikam nejdu, dokud se to nezmění. „
14
Zmocni se noci
„Asi tady chvíli pobudem, „ řekla znechuceně
Tabitha.
„Ty to můžeš to udělat tak, aby ten zákon
zrušily,“ řekla Selena a obrátila se na Ashe. „Nebo
ne snad?“
Ash se bez komentáře opřel o plot.
„Nechoď k ní moc blízko, Ashi,“ varovala ho
Tabitha.
„Kouše.“
„Tak to jsme dva,“ řekl s náznakem humoru v
hlase a na chvíli se mu zableskly tesáky. „Ale nějak
jsem si jistý, že moje kousnutí by bolelo trochu víc.“
„Nejsi vtipný,“ napomenula ho zachmuřeně
Selena.
Ash jí přehodil ruku přes ramena. „No tak, Lane.
Víš, že svým pobytem zde nic nezměníš. Dříve či
později se ukážou policajti a-“
„A já na ně zaútočím.“
Ash její stiskl ramena. „Nemůžeš je napadnout,
protože oni dělají jen svou práci.“
„To si piš, že můžu!“
Stále se mu podařilo při jednání s královnou
hystéria zůstat klidný. „A to je to opravdu to, co
chceš?“
„Ne, já chci zpátky svůj stánek,“ řekla Selena a
hlas se jí zlomil od jejího žalu a bolesti.
Sherrilyn Kenyon
Tabitha měla soucit s jejím trápením.
„Nikomu můj stánek neubližoval. Toto je moje
místo. Měla jsem tu stánek přímo tady od 1986!
Není fér, že mě přinutily odejít, protože jsou ostatní
umělci žárlivý. Kdo má o ty jejich obrazy z té
mizerné čtvrti zájem? Jsou to blbci. Co je New
Orleans bez média? Jen další nudné, chátrající
turistické městečko. Přesně tohle to je! „
Ash ji soucitně objal. „Časy se mění, Seleno. Věř
mi, já vím, o čem mluvím a někdy se nedá udělat
nic, než to nechat jít. Bez ohledu na to, jak moc
chceš zastavit čas, musí jít kupředu a směřovat k
něčemu novému. „
Tabithla slyšela smutek v jeho hlase, když
uklidňovat její sestru. Ash byl naživu více než
jedenáct tisíc let. Pamatuje si New Orleans v
dobách, kdy se ještě jen sotva dalo považovat za
město. A jistě si ho pamatuje i předtím než sem
vůbec přišla civilizace.
Pokud někdo rozumí změnám, tak to byl
Acheron Parthenopejský.
Ash Seleně setřel slzy z tváře a zvedl jí bradu tak,
aby viděla na budovu pře ulici. „Víš, že je ta budova
na prodej? ʺMadam Selene – Čtení Tarot a mystické
boutique.ʺ Dokážeš si to představit?“
16
Zmocni se noci
Selena si odfrkla. „Jo jasně. Jak bych si mohla
něco takového dovolit. Máš vůbec představu, kolik
se platí za nemovitosti v této lokalitě?“
Ash pokrčil rameny. „Pro mě peníze nejsou
problém. Stačí jedno slovo a je to tvoje.“
Selena na něj zamrkala, jakoby nemohla uvěřit
tomu, co jí nabízí. „Opravdu?“
Přikývl. „Sem můžeš dát reklamu, která lidi
nasměruje do tvého zbrusu-nového krámku, kde si
můžeš číst z karet, co hrdlo ráčí.“
Nakonec se našla v Selenině dočasném vyšinutí
naděje a Thabitha za to byla Ashovi vděčná. Hnala
se dopředu, aby mohla vidět na sestru. „Vždycky si
říkala, že bys chtěla být někde, kde na tebe neprší.“
Selena si odkašlala. „Bylo by hezké, koukat ven
přes okna a ne být venku.“
„Přesně,“ povzbuzovala ji Tabitha. „Už nebudeš
mrznout v zimě nebo pařit se v létě. Budeš mít
klimatizaci po celý rok. Už nebudeš muset tlačit
vozík se skládacím stolem a židlí. Mohla by sis
dokonce dozadu dát masážní křeslo a mít všechny
druhy tarotových karet. Tia se pak zalkne žárlivostí,
protože budeš mít obchod blíž k náměstí. Takže o
tom popřemýšlej.“
„Chceš to?“ Zeptal se Ash.
Selena nadšeně přikývla.
Sherrilyn Kenyon
Ash vytáhl mobil a vyťukat číslo. „Ahoj, Bobe,“
řekl po krátké odmlce. „Tady je Ash
Parthenopejský. Na Jackson Square u St. Anne je na
prodej dům... jo, přesně ten. Chci ho.“ Se sevřenými
rty se usmál na Selenu. „Ne, nepotřebuju si ho
prohlédnout. Stačí, když budu mít ráno klíče.“
Zakryl telefon rukou. „V kolik se s ním můžeš tady
setkat?“
„V deset?“
Zopakoval to do telefonu. „Jo, a doklady vystav
na jméno Selena Laurensová. Přijdu zítra odpoledne
a vyrovnám platby. V pořádku. Přeji ti dobrý den. „
Ash zavěsil a vrátil telefon do kapsy.
Selena se usmála. „Děkuji.“
„Žádný problém.“ V okamžiku kdy vstal, jí sami
pouta spadli z rukou i z plotu.
Páni, ten člověk má ale hrůzostrašnou moc.
Tabitha jen nevěděla, co u něj bylo působivější. To,
že Seleně zlomil pouta, aniž by se jí dotkl, nebo to,
že bez mrknutí oka, právě přišel o pár miliónů
dolarů.
Podal Seleně ruku a pomohl jí na nohy. „Jen se
ujisti, abys tam měla dost světlých a lesklých
věciček, ale si Simi mohla vždycky něco koupit,
když se u tebe zastavíme.“
18
Zmocni se noci
Tabitha se zasmála při zmínce o Ashově
démonovi… bylo to něco…
Tabitha stále nevěděla, jestli je Simi Ashova
přítelkyně nebo co teda. Ti dva mají velmi zvláštní
vztah.
Simi se dožaduje a Ash bez váhání dává.
Výjimkou bylo pouze Simino zabíjení a snězení
jiné osoby.
Jen tehdy viděla Ashe dupnout si proti
démonovi, kterého držel v tajnosti před většinou
svých Temných lovců. Jediným důvodem, proč
Tabitha o Simi ví, je že se démon často přidává na
jejich filmové večery.
Z nějakého důvodu Ash miloval filmy a Tabitha
se na ně s ním koukala poslední dva roky. Jeho
nejoblíbenější jsou horory a akční filmy. Zatímco
Simi byla vždy velice neobvyklá a diskriminující
bytost, která ostatní nutila koukat se na dívčí filmy,
při kterých Tabitha s Ashem často sténali.
„Kde je Simster?“ Zeptala se Tabitha.
Ash si rukou přejel po dračím tetování na svém
předloktí. „Má si mě omotaného. Ale stejně je pro ni
moc brzy. Nemá ráda, když ven chodí před
devátou.“ Přehodil si batoh přes rameno.
Sherrilyn Kenyon
Selena se stoupla na špičky a stáhla Ashe dolů,
aby ho mohla obejmout. „Pořídím si celou kolekci
šperků od Kirk's Folly, jen a jen pro Simi.“
S úsměvem ji poplácal po zádech. „A už žádná
další pouta, ano?“
Selena se odtáhla. „No, Bill říkal, že bych s ním
mohla protestovat v ložnici a myslím, že mu něco
dlužím za ten komen, co jsem mu dala, takže…“
Ash se zasmál, když Selena shrábla pouta z ulice.
„A ty se mi div, že jsem vždy tak natvrdlá.“
Řekla Tabitha, když si je Selena zastrčila do zadní
kapsy.
Ash si nasadil brýle a skryl za ně své děsivé,
stříbřitě vířící oči. „Aspoň, že je s ní sranda.“
„A ty jsi zase příliš šlechetný.“ Ale to bylo to, co
na Ashovi milovala nejvíc. On vždy v každém viděl
to dobré. „Tak co děláš dnes večer?“ zeptala se
Ashe, zatímco Selena skládala svůj transparent.
Než mohl odpovědět, zadržel ho velký černý
Harley jedoucí po ulici St. Anne. Když se dostal k
rozcestí do Royal Street, motorka zastavila a
vypnula motor.
Tabitha sledovala, jak vysoký, mrštný jezdec,
který byl oblečený do motorkářské kůže, držel stroj
jen mezi stehny a s lehkostí si stáhl přilbu.
20
Zmocni se noci
K jejímu překvapení, to byla Afroameričanka a
ne muž, kdo položil helmu na nádrž před sebou a
rozepnul si bundu. Byla nádherná, štíhlá ale
zároveň vypracovaná, její kůže byla snědá a tvář
naprosto dokonalá. Černé vlasy měla spletené do
tenkých copánků a ty stažené do culíku.
„Acherone,“ zavolala ho karibsky zpěvavým
přízvukem.“ Kam můžu zaparkovat své koně?“
Ash ukázal za sebe, na Decatur Street. „Z druhé
strany pivovaru je veliké veřejné parkoviště.
Počkám tu na tebe.“
Žena se podívala na Tabithu a pak Selenu.
„Jsou to přátelé,“ ujistil ji Ash. „Tabitha
Devereauxová a Selena Laurensová.“
„Kyriánovy švagrové?“
Ash přikývl.
„Jsem Janice Smithová,“ představila se. „Těší mě,
že můžu poznat přátelé Lovců.“
Tabitha si byla jistá, že to je jen hra se slovy, která
pramenila ani ne tak z Kyriánova příjmení, jako od
jeho bývalého povolání Temných lovců –
nesmrtelných bojovníků jako Janice a Ash, kteří
střežili celou noc město od upírů, démonů a
nepoctivých bohů.
Janice nastartovala motorku a odjela pryč.
Sherrilyn Kenyon
„Nový Temný lovec?“ Zeptala se Selena dřív, než
měla Tabitha šanci.
Přikývl. „Artemis ji sem převelela z Florida Keys,
aby pomohla Valeriovi a Jean-Lucovi. Dneska je to
její první noc, tak jsem si myslel, že bych jí mohl
udělat prohlídku města.“
„Potřebujete pomoc?“ Nabídla se Tabitha.
„Ne. Zvládnu to. Jen se snaž, abys znova
neprovokovala Jeana-Luca, když se s ním potkáš.“
Tabitha se zasmála narážce na noc, kdy se
bezděčně setkala s pirátským Temným lovcem. Byla
tma a Jean-Luc ji chytil zezadu v uličce, kde
sledovala skupinu démonů. Viděla jen vysokou
postavu a špičaté zuby, tak udeřila.
Jean-Luc jí to ale přesto odpustil.
„Nemohu si pomoct. Vy s těma zubama
vypadáte ve tmě všichni stejně.“
Ash se usmál a odhalil tak svoje zuby. „Máš
recht. Vím, co máš na mysli. Vy s těmi dušemi jste
taky všichni stejní.“
Tabitha nad ním zavrtěla hlavou a nepřestávala
se smát. Objala Selenu kolem ramen a zamířily přes
ulici, k Decatur, kde Selena nechala zaparkovaný
svůj džíp.
Netrvalo to dlouho a její sestra byla doma, kde ji
velmi váhavě vítal Bill, protože si nebyl jistý, zda se
22
Zmocni se noci
do něj Selena pustí, nebo ne. Jakmile se Tabitha
ujistila, že Selena bude v pořádku… a Bill taky…
vrátila se zpátky do čtvrti, hlídkovat démony.
Dnes byla relativně klidná noc. Podle obvyklého
zvyku zastavila Cafe Pontabla a koupila si čtyři
porce červených fazolek s rýží a Kolou a jídlo si
sebou vzala na konec uličky Royal Street, kde bylo
známo, že žilo mnoho bezdomovců. Město se totiž
rozhodlo,
že
zakročí
proti
tulákům
a
bezdomovcům, aby jich nebylo tolik co dříve. Nyní
se, stejně jako upíři snažily žít ve stínu, kde by
mohli být zapomenuti, stejně jako oni.
Ale Tabitha věděla, že tam jsou a nikdy na ně
nezapomněla.
Tabitha položila jídlo na starý zrezivělý sud a
otočila se k odchodu.
Jakmile se dostala na okraj chodníku, uslyšela
lidi, jak utíkají k jídlu.
„Hele, pokud byste chtěli nějakou práci, tak-“
Ale byli pryč dřív, než mohla říct víc.
S povzdechem zamířila na Royal. Nedokáže
zachránit svět, to věděla jistě. Ale aspoň může
nakrmit pár hladových.
Bez konkrétního cíle se potulovala osamělými
ulicemi a prohlížela si výklady klenotnictví.
Sherrilyn Kenyon
„Hele, Tabby, zabila jsi v poslední době nějakého
upíra?“
Vzhlédla a uviděla Richarda Cranshawa, jak se k
ní blíží. Číšníka z Mikeho Anderson's Seafood,
restaurace jen pár vchodů od jejího vlastního
obchodu, který měl děsný zvyk přijít vždy, když se
dostal z práce a balil striptérky, které si u ní
objednávali kostýmy.
Jak obvykle se jí vysmíval. Ale to bylo v pořádku.
Většina lidí se na ní smála. Vlastně si většina lidí si
myslela, že je duševně chorá. Dokonce i své vlastní
rodině byla léta pro smích… dokud se její dvojče
nevdalo za Temného lovce a nečelila upírovi, který
ji málem zabil.
Najednou si její rodina uvědomila, že její
nadpřirozené příběhy, které jim v průběhu let
vyprávěla, nebyli halucinace nebo výmysly.
„No jasně,“ odpověděla mu. „Jednoho jsem si
zapálila minulou noc.“
Obrátil oči v sloup, a se smíchu ji minul.
„Rádo se stalo, Dicku,“ polohlasem zašeptala a
šla dál. Démon, kterého zabila, totiž čekal u zadních
dveří Mikea Andersona, kam vždy před koncem
práce vyběhnul Richard, vysypat koš. Kdyby
Tabitha démona nezabila, Richard by byl nyní s
největší pravděpodobností mrtvý.
24
Zmocni se noci
Ať je to, jak chce. Nepotřebuje, aby jí někdo
děkoval, za to co dělá a rozhodně to neočekávala.
Pokračovala dál po ulici a dnešní večer se cítila
velmi osaměle. Přála si, aby mohla žít svůj život ve
slepotě, která neví, co se venku děje.
Ale ona nikdy nebyla slepá. Věděla, že poznání
přichází i s rozhodnutím pomáhat lidem, nebo to
přehlížet. A Tabitha nikdy nebyla ten typ člověka,
který obrátí k němu zády, když jsou v nouzi. Její
pravomocí je empatie, a proto to na ni bylo někdy
až až. Je strašné cítit bolest druhých ještě hlouběji,
než cítit tu svou.
Právě to ji od začátku táhlo k Ashovi. Za
poslední tři roky ji naučil několik triků, jak ztlumit
emoce druhých a soustředit se na svá vlastní. Pro
její zdravý rozum byl jako dar z nebes a udělal pro
ni víc než kdokoliv jiný. Přesto to ani ty triky
nedokázala úplně umlčet.
Občas to bylo všechno absolutně ohromující.
Bombardovali ji intenzivní emoce, potlačovali její,
až už si myslela, že se z toho stresu na někom
slovně vybije.
Tak tady byla, sama a procházela osamělou nocí
ulicemi a riskovala svůj život pro lidi, kteří se jí
vysmívají.
Sherrilyn Kenyon
Hlídkování byla mnohem větší zábava, když je se
skupinou přátel.
Tabitha se přinutila nevzpomínat na Trish a
Alexe, kteří za to zaplatily smrtí. Stejně to bylo k
ničemu. Oči se jí zalily slzami, když se dotkla
zubaté jizvy na tvář, kterou jí udělal démon
Desiderius. Nejhorší druh psycha, Desiderius chtěl
zabít její dvojče a švagra. Naštěstí přežily oba,
Amanda i Kyrián. Tabitha jen litovala, že místo
přátel nezemřela ona sama. Nebylo to správné, že
zaplatili tak vysokou cenu, když jediné co udělali,
bylo, že jí chtěli pomoci.
Bože, proč nemohla držet jazyk za zuby a prostě
je nenechala žít v nevědomosti a míru?
To byl taky důvod, proč už nyní bojuje sama. Už
nikdy nebude po někom žádat, aby na sebe vzal
takové riziko a dělal to co ona
Oni měli na výběr.
Ona ji neměla.
Tabitha zpomalila, když po zádech ucítila známé
zašimrání
Démoni…
Byli za ní.
Otočila se, klekla si a předstírala, že si zavazuje
tkaničky na botách. Zatím si byla dobře vědoma
šesti stínů, které se k ní blížily…
26
Zmocni se noci
Valerius vytáhl okraj své pravé kožené rukavice,
srovnal si je na rukou, když šel po prakticky
vylidněné ulici. Jako vždy byl bezchybně oblečený
do dlouhého černého kašmírového kabátu, černého
roláku a černých kalhot. Na rozdíl od většiny
Temných lovců on se nikdy nesoukal do té lehce
opotřebované kůže, jako nějaký barbar. On byl
ztělesněním sofistikovanosti. Způsobů. Šlechty.
Jeho rodina pocházela z jedné z nejstarších a
nejrespektovanějších vznešených rodin Říma. Jako
bývalý
římský
generál,
jehož
otec
byl
respektovaným senátorem, by Valerius mohl jít v
jeho stopách, ale Parcae mu udělili jiný osud.
To je ale minulost a Valerius na ni odmítal
vzpomínat. Agrippina byla jedinou výjimkou
tohoto pravidla. Ona je to jediné, na co ze svého
lidského života vzpomíná.
Ona je tou jedinou věcí, která stojí za to
připomenout si jeho lidský život.
Valerius zamrkal a zaměřil své myšlenky na
okolí, na mnohem méně bolestivé věci. Ve vzduchu
byla cítit svěžest, která mu oznamovala brzký
příchod zimy. Ne že New Orleans mělo nějakou
zimu, v porovnání s tím, jaká byla v DC, to nebylo
nic.
Sherrilyn Kenyon
Ale čím déle zde stál, tím víc mu chladla krev, a
studený noční vzduch se do něj zavrtával.
Valerius se ztuhl, když smysly Temného lovce
zachytil přítomnost démonů. Naklonil hlavu a
zaposlouchal se svých vytříbeným sluchem.
Uslyšel, jak se skupina můžu, směje své oběti. A
pak zaslechl ten nejpodivnější zvuk ze všech…“
„Co se směješ, ty debile. To já se budu smát
naposled, až se za břicho budu chytat.“
Vypukl boj.
Valerius se otočil na podpatku a zamířil zpět
směrem, odkud přišel.
Nořil se tmou, až našel pootevřenou branku,
která vedla na nádvoří.
Vzadu stálo šest démonů bojujících s vysokou
lidskou ženou.
Valerius byl uchvácený krásou té morbidní bitvy.
Jeden démon se přikradl k ženě zezadu, ale ta si ho
přehodila ho přes rameno na zem a jedním
elegantním pohybem mu do hrudi zabodla dlouhou
černou dýku. Démon se proměnil ve zlatavý prach.
Zatočila se a postavila tváři k dalšímu. Přehodila
si dýku z jedné ruky do druhé a držela ji jako žena,
která se běžně brání před nemrtvými.
28
Zmocni se noci
Dva démoni zaútočili. Skoro se od nich
přemetem vzdálila, ale jeden démon to očekával a
chytil ji.
Žena nezpanikařila, přenesla svou váhu na nohy
a zvedla je k hrudi. Démon tak padl na kolena. Žena
vyskočila na nohy, otočila se a bodla démona do
zad.
Rozplynul se.
Normálně by ostatní démoni utekli, ale poslední
čtyři ne. Místo toho na ni promluvili v jazyce, který
už dlouho dobu neslyšel. Ve starověké řečtině.
„Podívejme se na to malé kuřátko, bla bla bla,
není dost hloupé, aby vám naletělo, kluci,“ odvětila
jim žena bezchybnou plynulou řečtinou.
Valerius byl tak ohromen, že se nemohl ani
pohnout. Za více než dva tisíce let, nikdy neviděl
ani neslyšel něco takového. Dokonce ani
Amazonky, které měli nejlepší ženské bojovnice,
nikdy nečelily démonům.
Najednou se za ženou objevilo světlo. Bylo jasné
a oslňující. Nádvořím se prohnal studený vítr a
před ní se objevilo dalších šest démonů.
Valerius ztuhl, protože tohle bylo vzácnější než
žena bojovnice.
Sherrilyn Kenyon
Tabitha se pomalu otočila a uviděla skupinu
nových démonů. Do prdele. Něco takového už
jednou viděla.
Nová várka démonů na ni podívala a zasmála se.
„Ubohý člověče.“
„To na vás je ubohý pohled,“ řekla a hodila dýky
přesně do středu jeho hrudi.
Démon zvedl ruku a odrazil dýku dřív, než se ho
dotkla. Pak trhl rukou jejím směrem. Zasáhla ji do
hrudi neviditelná, bolestivá rána a spadla na zem.
Tabitha ležela na zemi zmatená a vyděšená.
Zaplavily ji hrozné vzpomínky na noc, kdy
zemřeli její přátelé. Na způsob, jakým je Spathští
démoni roztrhali…
Ne, ne, ne.
Oni jsou mrtví. Kyrián je všechny zabil.
Její panika se ztrojnásobila, zatímco bojovala o
zdravý rozum.
Se závratí a rozmazaným viděním se zvedla na
nohy.
V mikrosekundě jak viděl Valerius ženu padat,
proběhl přes uličku.
Nejvyšší démon, který skoro stejně vysoký jako
Valerius, se rozesmál. „Jaké milé, že nám Acheron
poslal spoluhráče.“
30
Zmocni se noci
Valerius zpod kabátu vytáhl své dva meče s
rozšířenou čepelí. „Hry jsou pro děti a psy. Nyní,
když jsme si určili, do které kategorie spadáte vy,
ukážu vám, co dělají Římané se vzteklými psi.“
Jeden z démonů se usmál. „Římané? Můj otec mi
vždycky říkal, že všichni Římané zemřou jako
kvičící prasata.“
Démon zaútočil.
Valerius se mu vyhnul a sklonil meč. Démon
odnikud taky vytáhl svůj meč a zaútočil s
dovedností muže, trénujícího roky.
Ostatní démoni udeřili najednou.
Valerius odhodil meče, rozmáchl se rukama a
uvolnil háky a provazy, které měl připevněné k
zápěstí. Háky vystřelili přímo do hrudi nejvyššího
démona a ještě jednoho.
Na rozdíl od většiny démonů, se nerozpadli
hned. Dívali se na něj s dutýma očima a pak se
rozprskly.
To ho na chvíli rozptýlilo a hned toho využil
jeden z démonů, který zvedl jeho meč a sekl ho přes
záda. Valerius sykl bolestí, obrátil se a loktem vrazil
démonovi do tváře.
Žena byla zpátky na nohou a zabila další dva.
Sherrilyn Kenyon
Valerius si nebyl jistý, co se stalo s ostatními, ale
po pravdě řečeno, měl trochu jiné problémy,
protože se mu ozvala bolest v zádech.
„Chcípni, ty démonská špíno!“ Žena na něj
zavrčela o okamžik dřív, než ho bodla do hrudi.
Vytáhla hned dýku ven.
Valerius zasyčel a zapotácel se. Bolest mu projela
přímo do srdce. Sevřel si hruď rukou a mysl mu
zaplavila bolest.
Tabitha se kousla do rtu, v hrůze, když pohlédla
na toho muže, když se neproměnil v prach.
„Do prdele,“ vydechla a přispěchala k němu.
„Prosím, jen mi řekni, že jsi jeden z Temných lovců
a jsem právě nezabila úředníka, nebo nějakého
právníka.“
Muž tvrdě dopadl na zem.
Tabitha ho přetočila na záda a zkontrolovala,
jestli dýchá. Jeho oči byly trochu pootevřené, ale
nemohl mluvit. Čelist měl pevně sevřenou a v
hluboko v hrdle mu bublalo sténání.
Byla vyděšená a stále si nebyla jistá, koho to
omylem probodla. S bušícím srdcem mu vyhrnula
rolák a uviděla ošklivou bodnou ránu v jeho hrudi.
A pak uviděla, to v co doufala…
Na prvém boku měl znak luku a šípu.
32
Zmocni se noci
„Ach, díky Bohu,“ úlevně vydechla. Je to Temný
lovec a ne nějaký nešťastný člověk.
Popadla telefon a volala Acheronovi, že jeden z
jeho můžu je zranění a nereaguje.
Když začala vytáčet číslo své sestry Amandy,
konečně se jí vrátil zdravý rozum. V tomto městě tu
byly jen čtyři Temní lovci. Ash, který byl jejich
vůdcem. Janice se kterou se potkala dnes večer.
Bývalý pirátský kapitán Jean-Luc. A...
Valerius Magnus.
On byl jediný Temný lovec v New Orleans,
kterého neznala osobně. A taky je to švagrů nepřítel
na život a na smrt.
Rychle zrušila vyzvánění na telefonu. Kyrián by
ho zabil ve vteřině a jen by to na něj seslalo
Artemidin hněv. Jistě by pak bohyně požadovala
Kyriánův život a to bylo to poslední, co Tabitha
chtěla. Její sestra by to nepřežila, kdyby se něco
stalo jejímu manželovi.
Když si vzpomenu jen na polovinu toho, co jí o
tomto člověku a jeho rodině napovídal Kyrián, měla
by ho tady nechat zemřít.
Ale Ash by jí nikdy neodpustil, že něco takového
udělala jednomu z jeho mužů. Kromě toho, ani ona
by ho tady nedokázala nemilosrdně opustit a nechat
ho na pospas smrti. Ať se jí to líbí nebo ne, zachránil
Sherrilyn Kenyon
jí život a ona má v sobě dost čestnosti, že mu tu
službu oplatí.
Škubla sebou, když si uvědomila, že ho bude
muset dostat do bezpečí, ale pro ni příliš velký, než
aby to zvládla sama. Znovu tedy vytočila telefon a
čekala na odpověď, která přišla uhlazeným
cajunským přízvukem, který zněl ospale.
„Čau, Nicku, tady Tabitha Devereauxová. Jsem
na starém dvoře u Royal Street, s raněným mužem,
který potřebuje pomoc. Je tu nějaká šance, že bys
byl dnes v noci můj rytíř ve zlaté zbroji a pomohl
slečně v tísni?“
Hladký smích Nicka Gautiera se jí zavlnil u
ucha. „Tedy, Cher, ty víš, že žiji jen pro takové
okamžiky. Hned jsem tam.“
„Díky,“ řekla předtím, než mu dala přesné
instrukce a zavěsila.
Nick je stejný rodák New Orleans jako ona a
jejich přátelství už trvá spousty let, kdy navštěvují
stejné restaurace a kluby. Nick dokonce do jejího
obchodu pár krát přivedl své přítelkyně, aby si tam
koupily sexy prádélko.
Okouzlující povaleč, Nick patří mezi nejhezčí
muže, jaké kdy viděla. Má tmavohnědé vlasy, které
kontrastují s jeho očima, tak modrýma a svůdnýma,
že to bylo skoro nezákonné.
34
Zmocni se noci
A když přišlo na jeho úsměv…
Ani ona proti tomu nebylo úplně imunní.
Zůstala omráčená, když se před třemi lety na
sestřině svatbě dozvěděla, že Nick vlastně pracuje
pro nemrtvé. Pověsti na ulicích se vždy točily o tom,
čím si Nick vydělává na živobytí. Každý
domorodec ze Čtvrti věděl, že Nick má tuny peněz
a žádnou skutečnou práci, kde by ho někdo mohl
vidět. Když se ukázalo, že pracuje pro Kyriána, byla
v šoku.
Ale od té noci, mají ona a Nick zvláštní
spojenectví jako to mají mezi sebou alkoholici nebo
bojovníci ve zbrani, jak to prožívají Temní lovci. Je
to opravdu fajn mít někoho, s kým jsi popovídat. S
někým kdo ví, že upíři jsou skuteční a kdo rozumí
tomu nebezpečí, kterému se vystavuje každou noc.
Tabitha se posadila na vydlážděný chodník a
čekala na Nicka. Valerius se stále nehýbal.
Naklonila hlavu a prohlížela si Kyriánova Satana.
Podle jejího švagra, Valerius a jeho římská rodina
byli tím nejhorším druhem bastardů.
Zabíjeli a znásilňovali všechno, co jim přišlo do
cesty během krvavých výprav po celé antice. Vůbec
by nebrala Kyriana vážně, kdyby s ním
nesouhlasily i ostatní Temní lovci.
Nikdo kdo ho zná, nemá Valeria rád.
Sherrilyn Kenyon
Nikdo.
Ale když si ho teď prohlížela, jak tam tak slabě
dýchal, nevypadal vůbec hrozivě.
Pravděpodobně je to proto, že je prakticky mrtvý.
Vlastně, oni všichni byli mrtvý. Ale zatím ještě
dýchá. Měsíční svit mu vrhal stíny na pěknou tvář a
odhaloval potrhaná místa na jeho oblečení, odkud
krvácel. Kdyby mohl vykrvácet, musela, aby mu
držet ránu na hrudi, ale protože nemohl, tak zůstala
na místě.
„Jak jsi zemřel?“ Zašeptala. Kyrián to nevěděl a
ve všech jejích knihách o starověkých Římanech a
Řecích se Valeriovo jméno jen zřídka zmiňovalo.
Kyrián ho vinil z mnohých brutalit, ale jméno
Valerius Magnus je v historii jen poznámkou pod
čarou.
„Hele, Tab, jsi tady?“
Vydechla úlevou, když uslyšela hlubokou
protáhlou řeč Nickovi cajunštiny. Díky bohu že
bydlel jen o tři bloky dál a tak se vyhnul nějaké
zácpě na silnici. „Tady jsem.“
Nick, oblečený v páru vybledlých džínů a
modrém tričku s krátkým rukávem, k ní přispěchal.
Jakmile se u ní zastavil, zaklel, když uviděl muže,
ležícího na zemi. Tabitha ho požádala, aby jí
pomohl Valeria zvednout.
36
Zmocni se noci
„Tohle musí být nějaký vtip,“ zavrčel hned
potom, co ho požádala, aby jí s Valeriem pomohl.
„Neměl bych pro něj hnout ani prstem, ani kdyby
byl v plamenech.“
„Nicku,“ okřikl ho Tabitha, šokovaná eho
nevraživostí. Normálně byl Nick kliďas. „To nebylo
moc hezké.“
„Jo, jasně že ti pomůžu. Všiml jsem si, že jsi
nevolala Kyriánovi. A proč, Tabitho? Protože by
zabil vás oba?“
Tabitha se pokusila uklidnit, protože by ji to
nebylo k ničemu, kdyby mu řekla, že se chová jako
děcko. „Ale, Nicku. Nebuď takový. Ani já mu
nechci pomáhat, ale Ash mi nezvedá telefon a zdá
se, že ho nikdo nemá rád.“
„To máš k čertu pravdu. Všichni kromě tebe mají
rozum. Nech ho shnít na ulici.“
Vstala a stoupla si před něj s rukama v bok „Fajn.
Pak ale vysvětli Ashovi, proč mu umřel jeden z jeho
Temných lovců. Jsem zvědavá, jak se vypořádáš s
jeho hněvem. Já od toho dávám ruce pryč.“
Nich na ni přimhouřil oči. „Ty mi opravdu saješ
krev, Tabby. Proč jsi nezavolala Ericovi?“
„Protože je dost trapné volat svému ex-, který je
šťastně ženatý s někým jiným, chápeš? Nějak jsem
Sherrilyn Kenyon
si myslela, že kamarád Nick mě v tomto nenechá,
ale vidím, že jsem se mýlila.“
Přehnaně od ní odskočil. „Já tohoto chlapa
nenávidím, Tabitho. Znám Kyriána už dost dlouho
a jsem mu moc dlužen, aby měl pomáhat muži,
jehož dědeček ho ukřižoval.
„A odkdy jsme zodpovědní za činy našich
příbuzných, Nicku?“
Zatnul čelist.
Nickův otec byl usvědčený vrah, který zemřel ve
vězení. Všichni věděli, že to byl nenapravitelný
zločinec, který byl každou chvíli v base, kvůli
různým, nechutným trestným, činům. Sám Nick byl
na dobré cestě jít v otcových stopách, kdyby
nepotkal Kyrián a nezachránil ho.
„To byl chabý pokus, Tab, fakt chabý.“
„Ale je to pravda. Teď na chvíli zapomeň, že je to
blbec a pomoz mi ho dostat domů, jasně?
Nick na ni zavrčel předtím, než se sehnul ke
zraněnému. „Víš, kde bydlí?“
„Ne, a ty?“
„Někde v Zahradní čtvrti.“ Nick si vytáhl telefon
a vytočil číslo. Po chvíli zanadával. „No tak Otto,
zvedni to.“ Znovu zaklel, zavěsil a podíval se na ni.
„Víš je to dost hnus, když jeho vlastní panoš
neodpovídá, aby mu pomohl.“
38
Zmocni se noci
„Možná je Otto zaneprázdněný.“
„Možná je Otto psychouš.“
„Nicku…“
Nick si schoval telefon do kapsy, sehnul se, hodil
si Valeria přes rameno a zamířil ven z nádvoří, kde
byl jeho zaparkovaný jaguár. Vysypal Valeria na
sedadlo spolujezdce
„Pozor na jeho hlavu, Nicku!“ vyštěkla na Nicka,
když ho bouchl dveřmi od auta.
„Ne že by ho to mohlo zabít, nebo tak něco. Co se
mu vlastně stalo?“
„Já jsem ho bodla.“
Nick zamrkal a pak se rozesmál. „Věděl jsem, že
je na tobě něco, co se mi vždycky bude líbit. Jáj
chlape, nemůžu se dočkat, až to řeknu Kyriánovi.
Ten se bude smíchy za břicho popadat.“
„No jo, dobře, do té doby, než přijde Valerius k
sobě, mi dej Ottovo číslo a já se mu budu pokoušet
dovolat.“
„A nechceš mi říct, jak ho mám dostat do tvého
bytu, když je Bourbon Street po setmění zavřené?“
Komicky se na něj podívala.
Zavrčel na ni. „Fajn, ale za tohle jsi mým
dlužníkem.“
„Jasně, jasně. Jen nepraskni, panoši.“
Sherrilyn Kenyon
Zamumlal si něco pod nos a ale i tak si byla jistá,
že to není nic slušného. Obešel auto a nasedl.
Protože bylo jeho auto jenom dvoumístné, tak šla
Tabitha ke svému obchodu pěšky. Vstoupila do
davu na Bourbon Street a smysly pocítila silné zlo.
Rozhlédla se kolem, prohlížela si dav, ale nic
neviděla.
Přesto to stále cítila hluboko ve svém nitru.
„Něco hodně ošklivého se blíží…“ vydechla
název své oblíbené knihy od Raye Bradburyho.
A něco v jejím nitru jí říkalo, že to bude daleko
větší zlo, než cokoliv, čemu doposavad čelila.
40
Zmocni se noci
KAPITOLA DRUHÁ
Valerius se pomalu probudil kvůli nějakému
broukavému zvuku v okolí. Broukání?
Se zamrkáním otevřel oči a očekával, že se
probudí v posteli ve svém domě. Místo toho byl na
královsky velké starožitné posteli s dřevěnými
zdobenými nebesy, které byly pokryté sametem
vínové barvy. Z houpacího křesla po jeho levici
uslyšel nějaký hlas. Otočil hlavu a byl naprosto
šokovaný tím, co tam našel.
To bylo ...
No, na první pohled to vypadalo jako velmi
velká žena. Měla dlouhé blond vlasy a na sobě měla
růžový chlupatý svetr s krátkým rukávem a pár
khaki kalhot. Jenže ta “žena“ měla stejně široká
ramena jako Valerius a zřetelný ohryzek.
Seděla v křesle a listovala vydáním Vogue se
svými lesklými, krvavě rudými nehty, které by
mohly být s klidem zaměněny za drápy. Vzhlédla a
přestala si broukat.
Sherrilyn Kenyon
„Ach! Jsi vzhůru!“ řekla vzrušeně, když okamžitě
proletěla kolem jeho postele. Neobratně ze stolu
chytila něco, co vypadalo jako vysílačka a stiskla
tlačítko tak, aby si nezlomila nehet. „Tabby, pan
Sexy je vzhůru.“
„Dobře Marlo, díky.“
Valerius si matně vzpomínal na ten hlas, ale byl
stejně nejasný jako jeho pocit vzpomenout si na to,
co se mu stalo. „Kde to jsem?“ zeptal se.
„Peklo“ znělo jako ta nejsprávnější odpověď. Ale
bolest v jeho těle a tmavá místnost, která byla
zvláštní směsí moderních a starožitných věcí, mu
naznačovaly, ža ni peklo by nemohlo být tak
příšerné a laciné.
„Nehýbej se, zlatíčko,“ řekla mu neznámá žena a
pokračovala v gestikulování a pobíhání kolem jeho
postele.
„Tabby tu bude každou chvíli. Říkala, že tě
nemám nechat nikam odejít. A taky nenechám.“
Než se mohl zeptat kdo je Tabby, další žena
vpadla do místnosti. I ona byla vysoká. Na rozdíl
od té první byla ale štíhlá – nebo spíš vyhublá - a
kromě toho bylo její tělo dobře vytvarované, skoro
jako kdyby posilovala. Dlouhé kaštanové vlasy
měla stažené do ohonu a nad levou lícní kostí měla
krutou jizvu.
42
Zmocni se noci
Valerius ztuhl při pohledu na bojovnici, kterou
viděl v noci. Zaplavily ho vzpomínky. Včetně té,
kdy ho bodla přímo do hrudníku, v čem ho utvrdila
tím, že v pravé ruce stále ještě držela velký řeznický
nůž.
„Ty!“ obvinil jí a přitisknul se k nejvzdálenějšímu
konci postele.
Žena se viditelně zděsila předtím, než se obrátila
k té první a dostrkala jí ke dveřím. „Díky Marlo,
vážím si toho, žes ho pohlídala.“
„Ach, kdykoliv zlato. Kdybys něco potřebovala,
stačí cinknout.“
„Jasně. Udělám to.“ Odstrčila větší ženu ze dveří
a pevně je zabouchla. „Ahoj,“ řekla Valeriusovi.
Díval se na nůž v její ruce a pak se podíval na
hojící se ránu na jeho hrudi. „Co? Přišlas mě
dorazit?“
Zamračila se na něj. „Co…?“ Pak se podívala na
nůž v její ruce. „Ach, tohle. Ne, to včera byla úplná
nehoda. Tabitha položila nůž na lavici a pak se
k němu otočila. Musela přiznat, že Valerius vypadal
v posteli dokonale. Dlouhé černé vlasy měl
rozpuštěné. Rámovaly mu obličej. Jeho rysy byly
dokonale ostré, jako kdyby byl dílo nějakého mistra.
A jeho tělo ...
Sherrilyn Kenyon
Opravdu,
žádnej
chlap
nevypadal
tak
k nakousnutí.
To byl taky důvod, proč strávila noc ve své
kanceláři v přízemí a proč hned ráno poslala Marlu,
aby ho zkontrolovala.
Když spal, byl pro ní mnohem větší pokušení,
než chtěla. Vypadal tak uvolněně a jemně. A lákavě.
Vzhůru naopak vypadal nebezpečně.
A stále lákavě.
Musela složit bohyni poklonu, Artemis měla
vynikající vkus na muže; podle toho co Tabitha
věděla, a podle Amandiných slov, nebylo nic
takového jako ošklivý Temný lovec. Nemohla za to
bohyni vinit. Kdybyste vybírali muže pro svou
vlastní armádu, jaká žena by si nevybrala ty
nejvyšší a nejhezčí z celé skupiny?
To taky vysvětluje, proč byl Acheron jejich
vůdce.
Ano, bylo dobré být bohyní. Tabitha si
nedokázala představit, jak skvělé by bylo,
rozkazovat všemu tomu rozkošnému testosteronu.
A
Valerius
byl
předseda
rozkošného
testosteronu, když seděl s jednou dokonale
tvarovanou rukou opřenou o její matraci, odhalující
jejímu zraku zbytek svého těla. Vypadal jako nějaká
zkroucená šelma, která byla připravená k útoku.
44
Zmocni se noci
Ale byl zmatený. Cítila to, když se k ní pomalu
natahovaly jeho emoce. Byl taky naštvaný, ale
nebyla si jistá proč.
„Jsi v bezpečí,“ řekla a postavila se vedle postele.
„Vím co jsi a zařídila jsem, aby byly všechna okna
zakrytá.“
„Kdo jsi?“ zeptal se podezřívavým tónem.
„Tabitha Devereaux,“ odpověděla.
„Jsi Panoš?“
„Ne!“
„Tak jak víš, že-“
„Jsem Acheronova kamarádka.“
Ztratil nervy. „Lžeš.“ Najednou vstal a zasyčel,
když si uvědomil, že byl úplně nahý.
Tabitha se kousla do rtu, aby nezasténala při
pohledu na odhalenou svůdnou kůži. Jedno musela
Temným lovcům uznat, byli neobyčejně dobře
stavění.
Valerius strhl z postele prostěradlo a zahalil se.
„Kde je moje oblečení?“ zeptal se tím
nejpohrdavějším hlasem, jaký kdy slyšela.
Není divu, že s ním Nick zažíval perné chvilky.
Arogance a nadřazenost prýštila z každé molekuly
jeho mužského těla. Bylo jasné, že Valerius používá
lidi jen k dávání rozkazů. Což dávalo smysl,
protože věděla, že byl kdysi římský generál.
Sherrilyn Kenyon
Bohužel Tabitha nebyla zvyklá poslouchat něčí
rozkazy. A už vůbec ne mužské rozkazy.
„Nech si svojí dočasnou košili,“ řekla a zasmála
se svému špatnému vtipu. „Tvoje šaty jsou
v prádelně. Přinesou ti je, jakmile budou
připravené.“
„A do té doby?“
„Vypadá to, že zůstaneš nahý.“
Spadla mu čelist, jako kdyby nemohl uvěřit
tomu, co slyší. „Prosím?“
„Pros si o co chceš, ale stále budeš nahý.“ Tabitha
se zastavila u necudného obrazu v její mysli.
„Nech mě si to promyslet, nádherný, prosící,
nahý muž ... to je jedna velká fantazie. Prošením své
oblečení zpátky nedostaneš, ale mohlo by ti to
poskytnout něco jiného.“ Zvedla na něj obočí.
Pěstí si pevně držel prostěradlo u pasu. Cítila, že
ho tím urazila, ale to jí kupodivu pobavilo.
Naklonila na něj hlavu. „Jsi Říman. Z toho
prostěradla by sis mohl udělat tógu.“
Valerius měl podivné nutkání vyprsknout.
Kdyby byl mladší, pravděpodobně by to i udělal.
Tohle musela být ta nejpodivnější žena, která se
kdy narodila.
„Jak víš, že jsem Říman?“
46
Zmocni se noci
„Říkala jsem ti, že znám Ashe a celý zbytek
obyvatel noci.“ Věnovala mu hravý pohled. „No
tak, udělej z toho kvůli mně tógu. Snažila jsem se
jednu udělat ve škole, ale nakonec to skončilo mým
pádem přímo doprostřed párty. Díky bohu byla
moje spolubydlící natolik střízlivá, že jí chytila a
obalila jí kolem mě předtím, než ke mě přiskočili
kluci.“
Za sebou uslyšel zvonkohru kukačkových hodin.
Valerius se otočil, aby viděl čas. Pak se zamračil,
když si uvědomil, že ta kukačka měla červenou
sekyrku. Navíc měla pásku přes oko.
„No není to vtipný?“ zeptala se ho Tabitha.
„Přivezla jsem to ze Švýcarska, když jsem tam rok
studovala.“
„Fascinující,“ řekl chladně. „Teď kdybys odsud
odešla, rád bych-“
„Hej, počkej pár sekund kámo. Nejsem tvůj
otrok, tak se mnou nemluv tímhle tónem. Kapišto?“
„Saeva scaeva,“ zamumlal si Valerius pod vousy.
„Saeve puer,“ odsekla mu.
Valerius na ní zíral. „Urazilas mě právě v latině?“
„Tys mě urazil první. Ne, že by mě nějak urazilo
pojmenování nekontrolovatelná ďáblice. Je to
vlastně skoro lichotka, ale stejně, nejsem typ
člověka, kterého by nechala urážka chladným.“
Sherrilyn Kenyon
Navzdory své zlosti byl ohromený. Už to bylo
opravdu dlouho, kdy potkal ženu, která by znala
jeho rodný jazyk. Samozřejmě, že se mu nelíbilo, že
ho nazvala nemotorným klukem, ale bylo to něco
typického pro ženu její inteligence. A byla to
věčnost od doby, kdy s ním někdo jednal s tak
otevřeným opovržením. Její odpovědi nebyly moc
ostré. Spíš s ním zápasila jako mistr diskutér, který
si nic z toho nebere k srdci. Jak nezvyklé ...
Jak děsivě osvěžující.
Najednou se po domě ozvala ústřední melodie
k Šedé zóně.
„Co je to?“ zeptal se nervózně. Možná že právě
vkročil do panství Roda Serlinga.
„Zvonek u dveří. Asi ti přinesli oblečení.“
„Tabby!“ zařvala Marla odněkud z domu. „Je tu
Ben s tvými věcmi.“
Valerius ztuhl kvůli svému hloupému chování.
„Pořád ten kluk tak příšerně křičí?“
„Hele ty,“ řekla Tabitha přísně. „Marla je jedna
z mých nejlepších kamarádek v zemi a pokud jí
budeš urážet nebo jí říkat on, nakopu tě někam, kde
to bude bolet mnohem víc, než by to bolelo teď do
tvého hrudníku.“ Významně sklopila oči k jeho
rozkroku.
48
Zmocni se noci
Valeriusovi se rozšířily oči tichou hrozbou. Jaký
typ ženy říká takové věci muži? Než stačil
odpovědět, odešla z místnosti.
Byl ochromený a nebyl si jistý, co má dělat. Co si
má myslet. Šel k prádelníku, kde nechala svůj nůž.
Vedle něj byla jeho peněženka, klíče a telefon.
Popadl telefon a zavolal Acheronovi, který to
okamžitě zvednul.
„Potřebuju pomoc,“ řekl mu Valerius poprvé za
dva tisíce let.
Acheron mírně zasténal. „Pomoc s čím?“ zeptal
se. Jeho hlas se silným přízvukem byl omámený,
jako kdyby ho Valerius probudil z hlubokého
spánku.
„Jsem v domě nějaké šílené holky, co tvrdí, že tě
zná. Musíš mě odtud hned dostat, Acherone. Je mi
jedno, co to bude obnášet.“
„Je poledne, Valeriusi. Oba bychom měli spát.“
Acheron se odmlčel. „A kde vlastně seš?“
Valerius se rozhlédl po místnosti. Přes trojboké
starožitné prádelníkové zrcadlo byly přehozené
korálky Mardi Gras. Místo perského koberce tak
byla… obrovská mapa s autíčkama. V pokoji byly
části, které ukazovaly na dokonalý vkus a chování a
části, které byly prostě děsivé. Zaváhal, když se
Sherrilyn Kenyon
očima zastavil na něčem, co vypadalo jako voodoo
oltář.
„Nevím,“ řekl Valerius. „Slyšel jsem z venku
nějakou příšernou muziku, vřískající houkačky a
teď jsem v domě s kukačkou, co drží mohawk,
transvestitou a šílenou ženskou, co má nůž.“
„Co děláš u Tabithy?“ zeptal se Acheron.
Valeriuse jeho otázka uzemnila. Acheron jí
doopravdy znal. Věděl, že byl Acheron trochu
výstřední, ale až doteď si myslel, že měl víc
rozumu, než aby se spokojil s takovými
nekvalitními lidmi. „Prosím?“
„Uklidni se,“ řekl Acheron a zívnul. „Jsi
v dobrých rukách. Tabby ti neublíží.“
„Bodla mě!“
„Sakra,“ řekl Ash. „Říkal jsem jí, aby nebodala
další lovce. Nesnáším, když to dělá.“
„Nesnášíš to? Já jsem ten, kdo má v hrudi
hnisající ránu.“
„Opravdu?“ zeptal se ho Acheron. „Nikdy
předtím jsem nepoznal Temného lovce, co by měl
v hrudi hnisající ránu. Minimálně ne navenek.“
Valerius zaťal zuby nad tímhle humorem á la
ztracená Atlantida. „Nemyslím si, že jsi zábavný,
Acherone.“
50
Zmocni se noci
„Jo, já vím. Ale ber to z té lepší stránky: Jsi už
třetí Temný lovec, kterého bodla. Někdy se holt
nechá trochu unést.“
„Trochu unést? Ta ženská je hrozba.“
„Ne. Je to prima ženská. Pokud tedy nejsi Démon
– nandala by to i Xanthippe v jejím boji o peníze.“
O tom Valerius nepochyboval. Dokonce i
nechvalně známé řecké zlé ženy musely bát
klidnější, než Tabitha.
Dveře se otevřely a ve vchodu se ukázala
Tabitha. Měla v plastu zabalené jeho oblečení.
„S kým to mluvíš?“ zeptala se.
„Řekni jí, že jí pozdravuju,“ řekl Acheron a
sekundu později.
Tentokrát už ale Valerius vyprsknul. Prostě
nemohl uvěřit tomu, co se tu děje. Že se tihle dva
navzájem tak dobře znají.
Díval se na Tabithu, když věšela jeho oblečení na
kliku skříně. „Acheron tě zdraví.“
Přešla k němu a naklonila se dopředu. Zvýšila
hlas natolik, že jí mohl slyšet i Acheron na telefonu.
„Hej, ty moje nádherný zlato. Neměl bys spát?“
„Jo, to bych měl,“ řekl Acheron Valeriusovi.
„Neříkej Acheronovi zlato,“ řekl Valerius Tabithe
přísně.
Sherrilyn Kenyon
Ušklíbla se na něj. Jako kůň. „Neříkej Acheronovi
zlato, protože… jo aha, protože je to divný. Ale já
mu říkám zlato celou dobu.“
Valerius byl šokovaný.
Byla…
„Ne, není to moje holka,“ řekl Acheron
z druhého konce telefonu, jako kdyby slyšel
Valeriusovi myšlenky.
„Odcházím pro nějakého dalšího chudáčka
hňupa.“
„Musíš mi pomoct, Acherone,“ řekl Valerius a
sevřel prostěradlo pevněji hned potom, co se od něj
Tabitha vzdálila. Stále ho ale přes místnost
pozorovala.
„Dobře, poslouchej. Tady je moje pomoc.
Vzpomínáš si na svůj ceněný kašmírový kabát?“
Valerius si nemohl představit, jak by mu to
mohlo pomoct, ale v tomhle okamžiku byl schopný
udělat cokoliv. „Ano?“
„Dobře si ho hlídej. Marla má tvojí velikost a
určitě se ho pokusí ukrást, pokud ho uvidí. Má
slabost pro cizí kabátky, zvlášť pokud už ho na sobě
měli muži. Je to fetiš. Když jsem byl naposled ve
městě, skončila s mojí oblíbenou motorkářskou
bundou.“
52
Zmocni se noci
Valerius vytřeštil oči. „Jak to, že se stýkáš
s takovými lidmi, Acherone?“
„Mám mnoho zajímavých přátel, Valeriusi, a
někteří z nich jsou opravdu úplní a naprostí
kreténi.“
Ztuhl. „Tím jsi myslel mě?“
„Ne, jen si myslím, že jsi až příliš nervózní na to,
aby to pro tebe bylo dobré. Teď, kdybys mě
omluvil, chtěl bych jít spát.“
Ash zavěsil.
Valerius tam stál a držel v ruce telefon. Cítil se
jako někdo, kdo právě ztratil záchrannou vestu a
unáší ho proud do vod plných žraloků. Čelisti tam
na něj čekaly a chtěly ho pohltit.
Jupiter mu pomáhej.
Tabitha sebrala polštář z podlahy a vrátila ho na
postel. Zastavila se, když zahlédla Veleriusův
zadek. Sakra, měl ten nejhezčí zadek ze všech
chlapů, které kdy viděla. Měl by mít na něm razítko
Zaručená kvalita. To všechno jí nutilo jít k němu a
sáhnout si na něj, ale jeho chladný ztuhlý postoj jí
držel na uzdě.
To a množství jizev, které mu brázdilo záda.
Vypadalo to, jako by ho někdo opakovaně bil. ale
kdo by se něčeho takového odvážil?
Sherrilyn Kenyon
„Jsi v pořádku?“ zeptala se, když přešel ke skříni
a položil telefon dolů.
Prohrábl si rukou vlasy a povzdechl si. „Kolik
hodin zbývá do západu slunce?“
„Něco kolem pěti hodin.“ Cítila, že je naštvaný a
zmatený. „Chceš se ještě vrátit do postele a spát?“
Věnoval jí krutý, hrozivý pohled. „Chci se vrátit
domů.“
„Jo, no, vzala bych tě domů, kdyby mi Otto včera
v noci vzal telefon.“
„Dal jsem mu volno kvůli špatnému chování,“
řekl Valerius polohlasem. Pak se jeho obličej
najednou stáhnul.
Tabitha z něj cítila strach a bolest tak ostrou, že
aniž by o tom věděla, škubla sebou.
„Co se děje?“ zeptala se.
„Musím ihned domů.“
„No, pokud máš nějaký zvláštní vztah k Apollu,
o kterém bych měla vědět, je to pro mě jako výhra
v loterii, což by bylo velmi pravděpodobné, kdyby
se se mnou někdy Ash podělil o ta zatracená čísla.
Je to takový zlomyslný čokl. Nechce je se mnou
sdílet.“
Cítila, jak Valeriusem projíždí vlna beznadějného
zoufalství. Instinktivně k němu přistoupila a jemně
54
Zmocni se noci
se dotkla jeho ramene. „To je v pořádku. Vezmu tě
zpátky hned, jak zapadne slunce.“
Valerius se podíval na její ruku na jeho bicepsu.
Žádná žena nepoložila svou holou ruku na jeho tělo
tak, jako tahle. Nebylo v tom nic sexuálního. Bylo to
uklidňující. Způsobem, který se mu líbil.
Zvedl k ní pohled. Měla nemilosrdně modré oči.
Měly ostrý pohled a byly inteligentní. A nejvíc ze
všeho byly laskavé a laskavost nebyla něco, na co
by byl Valerius zvyklý.
Většině lidí stačil jediný pohled na něj a okamžitě
k němu cítil nelibost. Jako člověk musel přijmout
své královské postavení a pověstnou brutalitu jeho
rodiny. Jako Temný lovec vycházel z toho, že byl
Říman a Řecko a Řím strávily dlouhá století bojem
proti sobě. Až Řím nakonec skolil Řecko na kolena a
tak se od každého Řeka očekávalo, že ho bude
nenávidět. Bohužel Řekové a Amazonky byly velmi
důrazní a rychle otočili všechny Temné lovce a
Démony proti Římanům – spolubojovníkům.
Během staletí se Valerius přesvědčil, že
nepotřebuje žádné bratry ve zbrani a že dokonce
začal mít vlastní morbidní druh potěšení z toho, že
Řekům připomínal své královské postavení.
Od prvního roku jeho znovuzrození se naučil
zaútočit ještě předtím, než ho udeří protivník. Bral
Sherrilyn Kenyon
jako formální přísnost a smysl pro slušnost, že ho
otec jako malého bil.
Ale ta formalita zmizela před laskavostí téhle
ženy a jejím uklidňujícím dotekem.
Tabitha polkla, když se mezi nimi něco odehrálo.
Jeho temný intenzivní pohled, kterým jí propaloval,
už nebyl plný odsuzování nebo odmítání. Byla to
skoro něha a něha nebylo něco, co by očekávala do
člověka Valeriusovi pověsti.
Položil jí prsty na jizvu na tváři. Na jeho tváři se
neobjevil úšklebek, jako na tvářích mnoha jiných
mužů, když jizvu zahlédli. Místo toho jemně
kroužil prsty po její linii. „Co se stalo?“ zeptal se.
„Autonehoda,“ téměř vykřikla. Říkala tuhle lež
tak dlouho, že to pro ní bylo skoro automatické.
Upřímně řečeno bylo mnohem snazší říct lež, než
říct pravdu.
Věděla, jak odporná její tvář je. Její rodina
netušila, kolikrát je vyslechla mluvit o její jizvě.
Kolikrát Kyrian řekl Amandě, že by rád zaplatil za
plastickou operaci.
Tabitha ale byla vyděšená z nemocnic od té doby,
kdy tam zemřela její teta potom, co jí vyndavali
mandle. Nikdy by se nerozhodla nechat si něco
odstranit jen proto, že už nebyla krásná. Pokud se
56
Zmocni se noci
s tím zbytek světa nedokáže vypořádat, je to jejich
problém. Ne její.
„Démon,“ řekla tiše. „Řekl, že mi chce dát na
sebe malou památku, abych na něj nikdy
nezapomněla.“
Při jejích slovech zaťal čelist a ona cítila jeho
hněv, který cítil jejím jménem.
„Bod pro něj,“ řekla přes knedlík v krku. „Měl
pravdu. Myslím na něj pokaždé, když se podívám
do zrcadla.“
Valerius spustil ruku z jizvy dolů k jejímu krku
na místo, kam jí kousnul démon. Pokud by jí tu noc
nepřišel
Kyrian
zachránit,
s největší
pravděpodobností by tu noc zemřela.
„Je mi to líto,“ zašeptal.
Byla si jistá, že tyhle slova nikdy dřív nevyšla
z úst tohoto muže. „To je v pořádku. Všichni mají
jizvy. Já mám to štěstí, že většina z těch mých je
zvenku.“
Valerius byl ohromen její moudrostí. Nikdy
netušil, že myšlenky této ženy by mohly být tak
hluboké. Lehce mu stiskla ruku předtím, než jí
sundala ze svého krku a udělala krok zpět.
„Máš hlad?“
„Umírám hlady,“ odpověděl upřímně. Jako
většina Temných lovců, i on většinou snědl za večer
Sherrilyn Kenyon
tři jídla. První nedlouho poté, co se probudil po
západu slunce, další asi v deset nebo v jedenáct
v noci a poslední ani ve tři nebo ve čtyři ráno.
Vzhledem k tomu, že byl zraněn poměrně brzy, měl
v noci jenom jedno jídlo.
„Dobře, mám velmi dobře vybavenou kuchyň.
Co si budeš přát?“
„Něco italského.“
Přikývla. „To zní dobře. Nestyď se. Oblékni se a
sejdeme se dole. Kuchyň jsou ty druhé dveře
nalevo. Neotvírej ty vpravo, kde je štítek Bio
hazard. Ten vede do mého obchodu a je tam denní
světlo.“
Otevřela
dveře
a
pak
se
zastavila.
„Mimochodem, možná si budeš chtít vzít můj plášť
ze šatníku, dokud neodejdeš. Marla-“
„Acheron už mě varoval.“
„Ach. Dobře. Uvidíme se za chvíli.“
Valerius počkal, dokud neodejde, než se začal
oblékat. Pověsil si kabát do skříně a byl
překvapený, že ten její je stejně černý jako jeho.
Jediná barva ve skříni byly jasně růžové saténové
šaty, které vystupovaly uprostřed moře tmy. To a
červená kostkovaná minisukně.
Byla to minisukně, která upoutala jeho pozornost
a vyvolala mu v mysli obrázek Tabithy navlečené
58
Zmocni se noci
v ní. Přemýšlel, jestli má hezké nohy. Vždycky uměl
ocenit pár pěkně tvarovaných jemných ženských
nohou. Zvlášť, když byly obtočené kolem něj.
Jeho tělo okamžitě zareagovalo na tuhle
myšlenku. Valerius se ušklíbl, když se náhle přistihl
jako zvrhlík stát v jejím šatníku a snít o ní.
Zavřel dveře skříně a okamžitě odešel. Chodba
byla vymalovaná světle žlutou barvou, která byla
pro jeho citlivé oči Temného lovce trochu drsná. Na
druhé straně chodby byl pokoj s otevřenými
dveřmi, který odhaloval vkusně zařízenou
udržovanou ložnici. Viděl stříbrné flitrové šaty,
které ležely na starožitné posteli a ozdobnou
hnědou paruku, která odpočívala na figuríně vedle.
„Jé, ahoj slaďouši,“ řekla Marla, když vycházela
z něčeho, co musela být koupelna. Měla na, zřejmě
holé, hlavě turban a na sobě růžový župan. „Tabby
je dole.“
„Děkuju,“ řekl a sklonil hlavu.
„Ooo, to je chování. Jaká příjemná změna pro
Tabby. Většina mužů, co si přitáhne domů, jsou
neotesaní surovci. Až na Parthenopaeuse Ashe,
který je až pozoruhodně dobře vychovaný. Ale je
taky zvláštní. Už se s ním někdy setkal?“
„Ano, znám se s ním.“
Sherrilyn Kenyon
Viditelně se zachvěla. „Ooo, líbí se mi jak říkáš tu
věc se „znám se s ním“. Ten přízvuk, který máš.
Teď radši běž, než tě zdržím ještě mnohem dýl. Bůh
ví, že zahltím tvoje uši blábolama, když mě necháš.“
Usmál se nad jejím okázalým gestem, když
odmítl její nabídku a ona ho vyhnala ven a zavřela
dveře. Na Marle bylo něco zvláštně okouzlujícího.
Vydal se dolů po krásných schodech
z třešňového dřeva, které vedly do malé haly.
Zamračil se na nálepku Bio hazard, která byla
přesně tam, kde Tabitha řekla. Obrátil se nalevo
k francouzským dvojitým dveřím, které vedly do
malé jídelny. Uvnitř byl starý hnědobílý stůl a židle
s opěrátkem, které pamatovaly už i lepší časy. Stěny
byly natřené krutou bílou barvou a byly na ní
plakáty evropských památek, jako je Eiffelova věž,
Stonehenge a Koloseum. Okenice byly zavřené a
přes ně bylo natažené černé plátno, které blokovalo
denní světlo. Naproti stěně byl černý švédský stůl.
Nad ním bylo plno obrázků a kolekcí desek včetně
Elvise a Elviry. Na každém konci stál velký stříbrný
starožitný svícen.
Ale to, co ho zaujalo, byl obrázek 8x10 ve středu
stěny, kde byla Tabitha ve svatebních šatech. Stála
vedle muže, který měl místo obličeje nalepený malý
obrázek hlavy Rusella Crowa.
60
Zmocni se noci
Natáhl se, aby obrázek odstranil.
„Tady jsi,“ řekla Tabitha za ním.
Valerius se okamžitě narovnal. „Jsi vdaná?“
zeptal se.
Zamračila se, dokud neuviděla fotografii. „Ach
můj bože, ne. To je moje sestra Amanda na její
svatbě. Ta holčička na obrázku vedle ní je její dcera
Marrisa.“
Valerius studoval svatební fotografii. Mezi těmi
ženami opravdu nebyl žádný rozdíl. Až na tu jizvu.
„Ty máš dvojče?“
„Ano.“
„A proč je tvoje sestra vdaná za Russella
Crowa?“
Tabitha se zasmála. „Ach, to je podobizna na
mého švagra – spravedlivý, věrohodný ťulpas.“
Věnoval jí čtverácký pohled. „Mám to brát tak, že
ty se o muže nezajímáš.“
„Vlastně je mám k smrti ráda. On je opravdu
hodný k mé sestře a jejich dceři a svým vlastním
způsobem je to opravdu zlatíčko. Stejně jako ty se
ale bere příliš vážně. Potřebujete se uvolnit a trochu
víc si užívat. Život je příliš krátký… no, možná ne
pro tebe, ale pro nás ostatní smrtelníky je.“
Valerius byl fascinovaný touhle ženou, která by
ho měla spíš odrazovat. Byla laciná, neotesaná a
Sherrilyn Kenyon
přesto věčně zábavná a okouzlující většinou velmi
nečekaným způsobem.
Hodila na stůl malou červenou plechovku, ze
které trčela plastová lžička. Zdálo se to být podobné
nějakému pokrmu s makarony.
Valerius se zamračil. „Co je to?“
„Ravioli.“
Zvednul na to obočí. „Tohle nejsou ravioli.“
Podívala se na to. „No, tak fajn. Jsou to Beefaroni.
Moje neteř říká všemu, co je v těchhle malých
plechovkách do mikrovlnky ravioli.“ Vytáhla mu
židli. „Jez.“
Valerius byl zděšen tím, co mu nabízela. „Co
prosím? Nemůžeš ode mě očekávat, že to budu jíst,
ne?“
„No, vlastně jo. Říkal jsi, že chceš italskou
kuchyni. Tohle je italské.“ Vzala plechovku a
ukázala na štítek. „Podívej. Chef Boyardee. Ten dělá
jen ty nejlepší věci.“
Vlarius ještě nikdy ve svém životě nebyl víc
zděšený. Musela si z něj dělat srandu. „Nejím
z papírových kelímků plastovými příbory.“
„Dobře ty snobe, pane Nóbl kalhoty. Promiň,
jestli jsem tě urazila, ale tady jsi na planetě Zemi,
kde máme my plebejci tendenci jíst to, co je po ruce.
A když nám někdo něco dá, nezpochybňujeme to.“
62
Zmocni se noci
Tabitha si zkřížila ruce na prsou, když ztuhnul.
Díval se, jako kdyby jí chtěl zabít tím, že po ní hodí
plechovku Beefaronů.
„Myslím, že se až do soumraku stáhnu do
pokoje.“ Věnoval jí panovačné kývnutí hlavy
předtím, než zamířil zpátky ke schodům.
Tabitha za ním zírala, když odešel. Opravdu se
urazil a hluboko uvnitř sebe cítil bolest. To s ní ale
ani nehnulo. Ona měla být ta, kdo by měl uraženě
odkráčet. Zvedla Beefaroni, povzdechla si a
zamířila s tím zpátky do kuchyně.
...
Valerius opatrně zavřel dveře do pokoje, i když
to, co chtěl opravdu udělat, bylo s nimi prásknout.
Ale šlechta přece nepráskala dveřmi, aby se to
rozlehlo po celém domě. To byla záležitost pro
prosté občany. Šlechta držela své emoce pod
povrchem.
Ne. Oni nebyli zranění názorem necitlivé ženy
bez dobrého vychování, která je urazila.
Bylo pošetilé si myslet, byť jen na okamžik, že by
ona…
„Nepotřebuju, aby mě měl někdo rád,“
zamumlal si pod vousy. Žil tak celý svůj zatracený
Sherrilyn Kenyon
život. Nikdo se o něj nezajímal. Tak proč by se to
teď mělo změnit?
A přesto nemohl umlčet tu malou část uvnitř
sebe, která toužila po tom, aby byl k němu někdo
laskavý. Jednoduché: „Řekni Valeriusovi, že ho
zdravím.“ Jen jednou v životě…. „Jsi takový
hlupák,“ zavrčel na sebe. Je lepší být obávaný, než
oblíbený. Otcova slova mu zněla v uších. Lidé
vždycky zradí raději někoho, koho mají rádi, než
někoho, z koho mají opravdu strach.
Byla to pravda. Strach držel lidi na uzdě. On to
věděl lépe, než kdokoliv jiný.
Kdyby se ho jeho bratři báli…
Valerius sebou trhl, při těch vzpomínkách a
sednul si do velkého křesla v rohu místnosti. Byla
vedle knihovny, kde byl v nabídce široký sortiment
románů. Zamračil se, když přelétl tituly jako
Poslední dny Pompejí, Život a doma Alexandra
Velikého, nebo romány Jima Řezníka Dresdena.
Jaká zvláštní žena byla Tabitha. Vlaeirus sáhl po
knize o starém Římě. Jeho pohled padl na koš u
křesla. Byl to ten obrovský typ, který má většina lidí
v kuchyni, ale jeho pozornost upoutal kousek
černého pouzdra, které vykukovalo ze zavřeného
vrchu. Otevřel ho a zjistil, že je v něm jeho košile a
kabát.
64
Zmocni se noci
Zamračil se ještě víc, když je vytáhl ven. Byly
potrhané a celé od krve. Přejel prstem po zadní
části, kde ho Démon roztrhl mečem.
Ale vždyť ho měl na sobě. Valerius vstal a vytáhl
hedvábný rolák ven. Byl to Ralph Lauren, totožný
s tím, který měl včera v noci. Bylo tu jen jedno
vysvětlení.
Tabitha mu koupila nové šaty.
Přešel k šatně a začal zkoumat kabát. Netrvalo
dlouho a uvědomil si, že knoflíky jsou nepatrně
odlišné od barvy mosazi. Kromě toho to ale byla
přesná kopie.
Nemohl tomu uvěřit. Kabát sám o sobě stál 1500
dolarů. Proč by dělala něco takového?
Chtěl odpověď a tak šel zpátky dolů, kde ji našel
samotnou v kuchyni. Vařila.
Valerius zaváhal ve dveřích. Stála k němu
bokem. Její profil byl dokonalý. Její vybledlé džíny
obtahovaly štíhlé dlouhé nohy a velmi atraktivní
zadeček. Měla na sobě obtažený černý svetr
s krátkými rukávy, který jí končil tak vysoko, že
vystavovala na obdiv velké množství opáleného
těla. Její pupík, pokud se nemýlil, byl propíchnutý.
Dlouhé kaštanové vlasy měla stažené dozadu a
vypadala podivně klidná, když stála nad sporákem
bosá, se stříbrným prstýnkem, který se třpytil na její
Sherrilyn Kenyon
pravé noze. Rádio bylo zapnuté. Potichu tam zpíval
Martin Briley „Sůl m mých slzách“. Tabitha
pohybovala boky do hudby v erotickém rytmu,
který byl pro něj daleko lákavější, než si chtěl
přiznat.
Všechno co mohl udělat, bylo pohnout se
směrem k ní, sklonit hlavu a ochutnat kousek z toho
šťavnatého těla, kterého tak lákalo.
Byla pro něj něco jako spitfire, který by mu mohl
poskytnout dobrou jízdu. Udělal krok vpřed a ona
vyskočila. Pak vykopla. Valerius zanadával, když se
její noha dostala do kontaktu s jeho rozkrokem a on
se díky příšerné bolesti prudce ohnul v pase.
„Ach můj bože!“ Tabitha zalapala po dechu,
když si uvědomila, že právě znovu napadal svého
hosta. „Moc mě to mrzí! Jsi v pořádku?“
Věnoval jí hrozivý pohled. „Ne,“ zavrčel a kulhal
pryč od ní.
Tabitha mu pomohla k židli u stolu, která byla
v malé kuchyni. „Já se opravdu, ale opravdu
omlouvám,“ opakovala, když se posadil a rukama
si svíral bolavé místo. „Měl jsi mě varovat, když ses
za mnou začal plížit.“
„Neplížil jsem se,“ řekl se zaťatými zuby. „Šel
jsem.“
„Tak mi dovol, abych ti přinesla trochu ledu.“
66
Zmocni se noci
„Nepotřebuju led. Potřebuju minutu, abych to
vydýchal, a nemluv.“
Zvedla ruce nad hlavu ve znamení kapitulace.
„Dej si na čas.“
Potom co vystřídal ještě několik zajímavých
odstínů, nakonec se vzpamatoval. „Děkuju
Jupiterovi, žes neměla v ruce další nůž,“ zamumlal
a pak řekl hlasitěji: „Kopeš každého člověka, který
vkročí do tohohle domu?“
„Ach pane, už zase!“ řekla Marla, když vstoupila
do místnosti. „Tabby, přísahám, že se divím, že máš
ještě nějaký osobní život při tom, jak zacházíš
s muži.“
„No, jen klid Marlo. Neudělala jsem to
schválně… tentokrát.“
Marla obrátila oči v sloup a vzala z ledničky dvě
dietní koly. Jednu dala Valeriusovi. „Hoď si to na
ránu, zlatíčko. Pomůže to. Jen buď vděčný, že nejsi
Phil. Slyšela jsem, že musel podstoupit operaci
varlat potom, co se na Tabby snažil už podruhé
sápat.“ Pak dopila své pití a vrátila se nahoru.
„Zasloužil si to,“ zavolala za Marlou Tabitha.
„Měl štěstí, že jsem mu je neuřízla.“
Valerius opravdu nechtěl pokračovat v tomhle
rozhovoru. Vstal a položil kolu na pult.
„Proč vaříš?“
Sherrilyn Kenyon
Tabitha pokrčila rameny. „Říkals, že nechceš nic
z plechovky. Tak ti dělám těstoviny.“
„Ale tys říkala-“
„Říkám spoustu věcí, které tak nemyslím.“
Sledoval, jak se otočila ke sporáku a pak vzala
hrnec s vařícími těstovinami ke dřezu. Ozval se
zvonek.
„Otevřeš to?“
„Otevřít co?“ zeptal se.
„Mikrovlnku.“
Valerius se rozhlédl po kuchyni. V celém svém
životě viděl kuchyň zřídkakdy a o spotřebičích v ní
toho věděl jen velmi málo. Měl na takové věci lidi.
Zvonek se ozval znovu.
Předpokládal, že je ona věc mikrovlnná trouba.
Šel k ní a zatáhl za rukojeť. Uvnitř byla miska
nějakého jídla. Vzal chňapku ve tvaru ryby, která
ležela před mikrovlnkou, a vytáhl mísu.
„Kam mám dát tohle?“
„Na kamna prosím.“
Udělal, co mu řekla.
Vzala malou misku s omáčkou a nalila jí na
těstoviny.
„Lepší?“ zeptala se a podala mu jí.
68
Zmocni se noci
Valerius přikývl, dokud jeho pohled nepadl na
těstoviny. Nevěřícně zamrkal. Jejich tvar ho
ohromil.
Ne. To jistě nebylo to, co si myslel.
Byly to…?
Spadla mu čelist, když si uvědomil, že je to
opravdu to, co si myslel. Malé drobné těstoviny ve
tvaru penisů se koupaly v červené omáčce.
„Ale no tak,“ řekla Tabitha podrážděným
hlasem. „Neříkej mi, že má římský generál
problémy s penironama.“
„Nemyslíš vážně, že bych měl tohle sníst, že ne?“
zeptal se zděšeně.
Rozzlobila se. „Nepokoušej kámo mojí skvělou
trpělivost. Náhodou vím přesně, jak jste vy Římané
žili. Jak jste si zdobili své domy. Pocházíš ze země
penisů, tak se netvař tak šokovaně, že jsem ti jich
dala misku k jídlu. Není to tak, že bych měla doma
zvonkohru celou z chlapského mužství, aby
odrážela zlo, ale vsadím se, že když jsi byl mladý,
měls ji.“
Byla to pravda, ale už to byla staletí… když o
tom tak přemýšlel, nikdy nic takového neviděl.
Podala mu vidličku. „Tohle není stříbro, ale
nerezová ocel. Jsem si jistá, že to zvládneš.“
Sherrilyn Kenyon
Byl stále ještě uchvácen těstovinami. „Kdes
k tomu přišla?“
„Prodávám tohle a prsaroni v mém obchodě.“
„Prsaroni?“
„Myslím, že si to dovedeš představit.“
Valerius nevěděl co na to říct. Nikdy předtím
nejedl obscénní potraviny – a jaký druh obchodu by
vlastně mohl prodávat takový druh potravin?
„Dům Vetti,“ řekla Tabitha s rukama v bok.
„Musím ti říkat víc?“
Valerius byl dobře informovaný o římském
domě, o které mluvila. Stejně jako o jeho
nemorálních nástěnných malbách. Byla pravda, že
lidé dřív dávali hodně najevo svou sexualitu, ale
určitě neočekával, že by se s tím mohl setkat i
v moderní době.
„Non sana est puella,“ řekl Valerius polohlasem.
Bylo to latinky Tahle holka je šílená.
„Quin tu istanc orationem hinc veterem antque
antiquam amoves, vervex?“ vrátila mu Tabitha.
Mohl bys přestat používat tenhle zastaralý jazyk, ty
ovčí hlavo?
Nikdy předtím nebyl Valerius pobavený a
uražený zároveň. „Jak to, že mluvíš tak skvěle
latinsky?“
70
Zmocni se noci
Vytáhla z trouby toast. „Mám magisterský titul
ve Starověkých civilizacích. Moje sestra Selena
v něm má titul Ph.D. Mysleli jsme, že by bylo dobré
navzájem se na vysoké škole urážet latinsky.“
„Selena Laurens? Šílenec s tarotovými kartami na
náměstí?“
Věnovala mu naštvaný pohled. „Ten psychopat
je náhodou moje milovaná starší sestra, a pokud ji
znovu nějak urazíš, budeš kulhat… víc kulhat.“
Valerius se kousl do jazyka. Byl přece jen u jejího
stolu v její jídelně. Už se se Selenou setkal několikrát
v průběhu posledních třech let. Žádné z těch setkání
nešlo moc dobře. Když se o ní poprvé Acheron
zmínil, byl Valerius nadšený vyhlídkou mít někoho,
s kým by si mohl promluvit. Někoho kdo znal jeho
kulturu a jeho jazyk.
Jakmile ho tam ale Acheron zavedl, Selena mu
chrstla do tváře pití. Řekla mu tolik urážek, kolik
jich lidstvo zná a dokonce i vytvořilo poměrně dost
nových. Nevěděl, proč ho Selena tolik nenávidí.
Všechno, co mu řekla, bylo to, že byla škoda, že
nezemřel při útoku barbarů a že ho neroztrhali na
kusy.
Pravděpodobně by jí potěšilo, kdyby věděla, jak
doopravdy zemřel. Bylo to mnohem víc ponižující a
bolestivější, než jakýkoliv z jejích návrhů.
Sherrilyn Kenyon
Pokaždé, když měl na náměstí hlídku a hledal
Démony, nadávala mu a házela po něm všechno, co
měla po ruce. Není pochyb o tom, že by byla
nadšená, kdyby zjistila, že ho její sestra bodla. Jen
by litovala toho, že je pořád naživu a neleží mrtvý
někde v příkopu.
...
Tabitha se zastavila ve dveřích a sledovala, jak
Valerius v tichu jedl těstoviny. Byl ve strnulý ve
vzpřímené poloze a jeho chování bylo dokonalé.
Vypadal klidně a vyrovnaně. Nejspíš se cítil
neuvěřitelně nepohodlně v jejím domě. Nemluvě o
tomhle místě.
„Tady,“ řekla a podala mu do ruky chleba.
„Děkuju,“ řekl a vzal si ho. Zamračil se, jako
kdyby hledal nějaký talíř na chleba. Nakonec
položil toust na stůl a vrátil se k nekonvenčním
těstovinám.
Mezi nimi nastalo trapné ticho. Nevěděla, co mu
má říct. Bylo divné mít tohohle muže u sebe, když o
něm toho tolik slyšela. A nic z toho nebylo dobré.
Její švagr a jeho nejlepší přítel Julian strávili hodiny
na rodinných oslavách, pomlouváním Valeriuse,
jeho rodiny a skutečnosti, že Artemis nechala
72
Zmocni se noci
přesunout Valeriuse do New Orleans jen kvůli
tomu, že nechtěla nechat Kyriána jen tak odejít.
Možná to byla pravda. Nebo jen možná bohyně
chtěla, aby se Kyrián postavil tváří v tvář své
minulosti a nechal ji konečně odpočívat.
Ať tak či onak, nejvíc se zdál být potrestaný
Artemidiným rozhodnutím Valerius, který byl stále
sužován Julianovou a Kyriánovou nenávistí.
Bylo zvláštní, že jí se nezdál až tak špatný.
Pravda, byl arogantní a formální, ale ...
Bylo na něm něco víc. Cítila to.
Šla do kuchyně, aby mu přinesla něco k pití. Její
první myšlenka byla, že by mu vzala vodu, ale pak
si vzpomněla na její zlomyslný vtip s penironama.
Bylo to dětinské nutkání, díky kterému se teď cítila
provinile. Rozhodla se napravit to tím, že otevřela
skříňku s vínem a vybrala mu něco, co jistě ocení.
Valerius vzhlédl, když mu Tabitha podala
sklenku červeného vína. Napůl čekal, že bude mít
výraznou chuť a bude levné a byl příjemně
překvapený jeho bohatou a plnou chutí.
„Děkuju,“ řekl.
„Není zač.“
Když se otočila, chytil jí za ruku a přitáhl si ji
k sobě. „Proč jsi mi koupila nové oblečení?“
„Jak jsi-“
Sherrilyn Kenyon
„Našel jsem ty moje v koši.“
Přikrčila se, jako kdyby jí vadilo, že zjistil, co
udělala. „Měla jsem vysypat koše. Sakra.“
„Proč jsi nechtěla, abych to věděl?“
„Myslela jsem, že bys je nepřijal. Bylo to to
nejmenší, co jsem mohla udělat, když jsem byla
jedním z hlavních důvodů, proč byly zničené.“
Věnoval jí úsměv, který jí zahřál u srdce. „Děkuju
ti, Tabitho.“
Bylo to poprvé, co řekl její jméno. Jeho skvělý,
hluboký přízvuk jí projel jako vlna.
Než se stačila zarazit, položila mu ruku na tvář.
Napůl čekala, že se odtáhne pryč. Neudělal to. Jen
se na ni díval svýma zvědavýma černýma očima.
Byla zasažena jeho krásou a jeho vnitřní bolestí,
ze které jí bolelo srdce. A dřív než si to mohla
rozmyslet, sklonila hlavu dolů, aby mohla
přitisknout rty na ty jeho.
...
Valerius byl naprosto šokovaný tím, co udělala.
Nikdy neměl ženu, která by ho políbila jako první.
Nikdy.
74
Zmocni se noci
Tabitha byla odvážná a náročná a to na jeho tělo
působilo jako láva. Uchopil její obličej do dlaní a
vrátil jí polibek.
Tabitha zasténala nad jeho dokonalým
ochutnáváním jejích rtů. Zavadila jazykem o jeho
tesáky, což jí vyslalo do těla vlnu chladu. Byl
nebezpečný a smrtící.
Zakázaný.
A pro ženu, která byla sama na sebe hrdá kvůli
tomu, že nikdy nedodržovala ničí pravidla, kromě
svých vlastních, tím byl ještě víc lákavý.
Rozkročila se nad jeho židlí a sedla si mu na klín.
Neprotestoval. Místo toho pustil ruce z jejího
obličeje a hladil jí po zádech, zatímco mu ona
vytáhla gumičku z vlasů a tím uvolnila husté černé
prameny vlasů, které jí klouzaly mezi prsty jako
hedvábí. Cítila jeho erekci, která byla přitisknutá na
středu jejího těla, a to ještě víc podněcovalo její
touhu.
Bylo to už tak dlouho od chvíle, kdy byla
s mužem. Tak dlouho, že cítila silnou touhu znovu
to zažít. Chtěla Valeriuse tak moc, i když by měl být
zcela mimo její menu.
Valeriusovi se točila hlava, když Tabitha sjížděla
rty podél jeho čelisti, pak pod bradu až na jeho krk.
Sherrilyn Kenyon
Její horký dech ho pálil. Byla to staletí, kdy si vzal
ženu, která věděla, co byl.
Žena, kterou nemusel líbat se strachem z toho, že
se dotkne jeho tesáků. Nikdy předtím to pro něj
nebylo s ženou tak vzrušující. Žádná se k němu
nechovala tak otevřeně. Tak divoce. V téhle ženě
nebyl žádný strach. Žádné držení se zpátky.
Byla divoká, vášnivá a tak ženská.
Tabitha věděla, že by to neměla dělat. Temní
lovci se nemohli zaplétat s ženami. Neměli žádné
citové vazby, snad kromě jejich panošů.
Mohla se s Valeriusem vyspat jednou a pak ho
musela nechat jít. Ale šlo o víc, než jen o tohle, celá
její rodina nenáviděla tohohle muže a ona by měla
taky. Měl by jí odpuzovat.
Jenže to se nestalo. Bylo na něm něco, co ho
dělalo neodolatelným. I proti jejímu zdravému
rozumu, ho chtěla.
Jsi jen nadržená, Tabby, nech ho jít.
Možná, že to bylo vážně tak jednoduché. Bylo to
skoro tři roky od chvíle, kdy se rozešla s Erickem a
od té doby nebyla s nikým jiným. Nikdo jí dokonce
nezaujal víc, než jen jako přechodná známost.
Dobře, kromě Ashe, ale věděla, že bude lepší,
když se přes něj přenese. I když ten jí nikdy tolik
nenaštval. A taky nenesl takovou bolest, kterou měl
76
Zmocni se noci
v sobě Valerius – nebo jí měl taky, ale když byl v její
blízkosti, drže jí pod povrchem.
Měla pocit, jako kdyby jí Valerius nějak
potřeboval.
Ve stejné chvíli, kdy sáhla na zip u jeho kalhot,
zazvonil telefon.
Tabitha ho ignorovala, dokud jí Marla neřekla
vysílačkou: „Je to Amanda, Tabby. Vzkazuje ti, že
máš zvednout telefon. Hned.“
Frustrovaně zasténala. Dala Valeriusovi žhavý,
letmý polibek, než vstala. „Prosím, neříkej ani
slovo, když budu telefonovat,“ varovala ho.
Vzhledem k tomu, že si Amanda vzala Kyriána,
stala se z ní neuvěřitelná psychopatka, a kdyby
slyšela hlas Valeriuse, okamžitě by věděla, kdo to
byl. Tím si byla Tabitha jistá. To bylo to poslední,
čím se teď chtěla zabývat.
Zvedla telefon na zdi v kuchyni. „Čau Mandy, co
potřebuješ?“
Tabitha se obrátila, aby se podívala, jak se dává
Valerius dohromady. Stáhl si vlasy gumičkou
dozadu.
Vrátil se ke svému pevnému a královskému
držení těla, když zvedl vidličku a opět začal jíst. Její
sestra žvanila o nějakém špatném snu, ale Tabithinu
Sherrilyn Kenyon
pozornost odtrhlo od Valeriuse až slovo „Spathi
Démon“.
„Co je ti líto?“ zeptala se Amandy.
„Řekla jsem ti, že jsem měla noční můru o tobě,
Tabby, že jsi byla vážně zraněná v boji. Jen jsem se
chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“
„Jo, jsem v pořádku.“
„Jsi si jistá? Zníš mi trochu divně.“
„Vyrušila jsem mě z práce.“
„Aha,“ řekla Amanda a tím přijala lež, kvůli
které se Tabitha cítila trochu provinile. Nebyla
zvyklá tajit něco před svým dvojčetem. „Dobře.
V tom případě tě nechám. Ale buď na sebe opatrná.
Mám opravdu špatný pocit, že něco není v
pořádku.“
Tabitha to taky cítila. Bylo to něco
nedefinovatelného a zároveň trvalého. „Neboj se.
Ash je ve městě a navíc se nastěhoval jeden extra
Temný lovec. Všechno je v pořádku.“
„Dobře. Věřím ti, že si budeš krýt záda ... Ale
Tabby?“
„Jo?“
„Přestaň mi lhát. Nesnáším to.“
78
Zmocni se noci
KAPITOLA 3
Tabitha zavěsila. Měla z tohohle rozhovoru
zvláštní pocit. A cítila se ještě podivněji kvůli
Amandině předpovědi o jejím zdraví. Celkem dost
jí to znepokojilo, zvlášť v kombinaci s jejími
vlastními nepříjemnými pocity.
Před třemi lety, když chtěl Desiderius zabít
Amandu a Kyriána, málem dvakrát umřela. Od té
doby se do její blízkosti nedostal žádný démon.
Hlavně proto, že pilovala své schopnosti a byla
mnohem pozornější.
Až na poslední noc...
Mnoho z démonů bylo zabito, ale skupina z nich
utekla pryč. Určitě by se neměli vrátit. Většina
démonů opouští oblast velmi rychle potom, co
potkají jednoho z Temných lovců. Odvaha nebyla
jedna z vlastností, která by jim byla známá.
Sherrilyn Kenyon
Vzhledem k jejich mládí a snaze zůstat naživu co
nejdéle, jich bylo velmi málo, co by šlo proti armádě
Artemis, která byla složená ze samých bojovníků se
stovkami, ne-li tisíci lety bojových zkušeností.
Pouze Desiderius, který byl napůl bůh, měl
k dispozici tu sílu a naivně bojoval s Temnými
lovci. Ne, démoni byli pryč a ona bude v pořádku.
Amanda musela sníst špatné kuře nebo něco
podobného.
Vrátila se k Valeriusovi, který právě dojídal.
„Jakou máš moc?“ zeptala se ho.
Vypadal, že ho tahle otázka zaskočila. „Prosím?“
„Tvoje moc Temného lovce. Máš předtuchy nebo
předpovídáš budoucnost?“
„Ne,“ řekl předtím, než se napil vína. „Jak
většina římských Temných lovců, mám spíš, a
prosím odpusť mi omezenost tohohle slova, v
tomhle ohledu naprostý hovno.“
Tabitha se na něj zamračila. „Jak to myslíš?“
Zhluboka se nadechl, než odpověděl. „Artemis
byl ukradený fakt, že v Římě nebylo žádné hlavní
božstvo. Měla radši uctívání naší nižší třídy, jako
byly otroci a ženy. Takže když nás tvořila, cítila
k nám jen smrtící nenávist. Jsem silnější než člověk
a rychlejší, ale nemám nijak výjimečné psychické
síly jako zbytek Temných lovců.“
80
Zmocni se noci
„Tak jak zvládáš bojovat s démony?“
Pokrčil rameny. „Stejně jako ty. Bojuju obratněji,
než oni.“
Jo, možná, ale ona většinou ze svých bitev
odchází celá od krve. Napadlo ji, jestli je na tom
Valerius podobně. Bylo těžké bojovat proti
démonovi jako člověk.
„To není fér,“ řekla Tabitha naštvaná na Artemis,
že vytvořila takový nepoměr mezi svými Temnými
lovci. Jak je mohla ošidit o moc, když věděla, proti
čemu stojí?
Páni, Simi měla pravdu. Artemis byla sice
bohyně, ale zároveň i pěkná mrcha.
Valerius se zamračil, když uslyšel zlobu
v Tabithině hlase. Nebyl zvyklý, že by se někdo
stavěl na jeho stranu. Ani když byl člověk, a ani
jako Temný lovec. Vždy mu jeho osud připadal
hrozně nespravedlivý. Skončil vždycky poražený –
bez ohledu na to, jestli měl pravdu nebo ne. „Jen
málo věcí je spravedlivých.“
Vypil svoje víno a zvedl se na nohy. Pak k ní
sklonil hlavu. „Děkuju ti za jídlo.“
„Kdykoliv, Vale.“
Ztuhl, když ho nazvala přezdívkou, kterou
vždycky opovrhoval. Jediní, kdo ji kdy používali
byl jeho bratr Markus a jeho otec, a ti mu tak říkali
Sherrilyn Kenyon
jen aby ho zesměšnili nebo ponížili. „Jmenuju se
Valerius.“
Suše se na něj podívala. „Nemůžu ti říkat
Valerius. Ježíši. Zní to jako jméno nějaké vadné
italské automobilky. A pokaždé, když slyším to
jméno, mám šílené nutkání zpívat Vo-lar-ray, oh,
oh, oh a pak začínám přemýšlet o filmu
Hollywoodští rytíři a věř mi, nechceš, abych s tím
fakt začala. Zachraň můj zdravý rozum od toho
příšerného songu, co mi zní v hlavě a obrázku
šílence co pobíhá po tělocvičně vysoký školy a dělá
nevyslovitelný věci, a nech mi říkat ti Vale nebo
Lolitko.“
Jeho pohled potemněl. „Jmenuju se Valerius.
Nebudu ti odpovídat, když mi budeš říkat Vale.“
Pokrčila rameny. „Dobře, tak teda Lolitko, jak
chceš.“
Otevřel ústa k protestu, ale věděl, že je lepší se
s ní nehádat. Tabitha měla své způsoby, jak
dosáhnout toho, co chtěla. Čert vem všechny jeho
argumenty. „Dobře,“ řekl zdráhavě, „budu snášet
Vala. Ale jenom od tebe.“
Usmála se. „Podívejme, ani to nebolelo, viď?
Proč nenávidíš tu přezdívku?“
„Je hrubá.“
82
Zmocni se noci
Obrátila na něj oči v sloup. „S tebou musí být
v posteli opravdu zábava,“ řekla sarkasticky.
Valerius byl ohromený. „Prosím?“
„Jen by mě zajímalo, jaké by to bylo milovat se
s mužem, který je pořád tak ztuhlý – a pak zase ...
Ne. Neumím si představit nikoho tak vznešeného,
jak se odváže a nechá se zašpinit něčím takovým.“
„Ujišťuju tě, že jsem v tomhle ohledu nikdy
neměl žádné stížnosti.“
„Opravdu? Pak musíš spát se ženami které jsou
tak chladné, že bys na nich mohl vyrobit kostky
ledu.“
Otočil se k odchodu. „Tuhle diskuzi jsme nikdy
nevedli.“
Ale ona ho nenechala být a rozběhla se za ním ke
schodům. „Byl jsi takový i v Římě? Myslím tím, že
ze všeho co jsem přečetl, mi došlo, že z chlapů tam
vyzařovala syrová sexualita.“
„Dovedu si představit ty lži, které tam píšou.“
„Takže jsi byl vždycky takový upjatý?“
„Co je ti po tom?“
Její odpověď ho šokovala a donutila ho zastavit.
„Protože se snažím zjistit, co tě donutilo být takový,
jaký jsi teď. Jsi tak příšerně uzavřený, že jsi jen
sotva jako člověk.“
Sherrilyn Kenyon
„Nejsem
člověk,
slečno
Devereauxová.
V případě, že sis nevšimla, jsem jeden ze
zatracených.“
„Zlato, otevři oči a rozhlédni se kolem. Všichni
jsme tu nějakým způsobem zatracení. Být zatracený
je ale příšerně daleko od vykřikování, že jsme mrtví.
A ty žiješ, jako bys byl mrtvý.“
„Taky že jsem.“
Přejela pohledem po jeho báječném těle. „Na
někoho, kdo je mrtvý, vypadáš pozoruhodně ve
formě.“
Jeho obličej ztvrdl. „Neznáš mě.“
„Ne, neznám. Ale otázkou je, znáš ty sám sebe?“
„Já jsem jediný, kdo ví, co jsem zač.“
A ta jednoduchá věta jí řekla všechno, co o něm
potřebovala vědět. Byl sám.
Tabitha za ním chtěla jít, ale cítila, že potřebuje,
aby mu dala nějaký prostor. Nenavazoval kontakty
s lidmi, jako je ona… a když, tak jen málokdy.
Jak babička Flora, cikánská věštkyně jejich
rodiny, vždycky říkala. Tabitha působila na lidi jako
nákladní vlak. Srazila je dolů z místa, kde stáli.
Tabitha si povzdechla, když udělal další krok
směrem pryč od ní. „Kolik ti vlastně je?“
„Dva tisíce sto-“
84
Zmocni se noci
„Ne,“ přerušila ho. „Neptám se na to, jak dlouho
jsi Temný lovec. Kolik ti bylo, když jsi zemřel?“
Cítila, jak jím při té vzpomínce projela hluboká
vlna bolesti. „Třicet.“
„Třicet? Bože, a to si hraješ na starou vrásčitou
sušenou švestku? Copak se v místě, odkud jsi přišel,
nikdo nesmál?“
„Ne,“ řekl prostě. „Smích nebyl tolerován. Nebyli
jsme rozmalovaní.“
Tabitha nemohla dýchat, když si uvědomila
význam jeho slov a vzpomněla si na jizvy na jeho
zádech.
„Nikdy?“
Neodpověděl. Místo toho pokračoval dál po
schodech. „Měl bych jít.“
„Počkej,“ a vyběhla schody. Proklouzla kolem něj
a zastavila ho vlastním tělem. Otočila ho čelem
k sobě.
Cítila v něm zmatek. Bolest. Chaos. Věděla, jak
moc nenáviděl muže, kterým byl. Možná, že si to
zasloužil, ale hluboko uvnitř sebe si tak jistá nebyla.
Lidé se neizolovali od světa bezdůvodně. Nikdo,
kdo byl šťastný, by se nechoval tak stoicky.
A v tu chvíli si něco uvědomila. Byl to jeho
obranný mechanismus. Byl drzý a nepříjemný
Sherrilyn Kenyon
pokaždé, když nebyl ve své kůži nebo se cítil
nepříjemně.
Chladně se otočil. Tak formálně.
Tohle byla jeho maska.
„Omlouvám se, jestli jsem řekla něco, co tě
urazilo. Sestry mi často říkají, že obtěžuju lidi velmi
uměleckou formou.“
Koutky se mu jemně zvedly nahoru. Pokud by
mohla hádat, řekla by, že jeho oči nepatrně změkly.
„Neurazil jsem se.“
„Dobře.“
...
Valerius byl v pokušení zůstat tu a mluvit s ní,
ale cítil se nesvůj, když na to jen pomyslel. Nebyl
ten typ člověka, který by si nezávazně povídal
s ostatními. Dokonce i s muži se jejich rozhovory
točily kolem bojových taktik, filozofie a politiky.
Nikdy si s nikým prostě jen nepovídal.
Jeho rozhovory s ženami byly ještě méně časté,
než jeho rozhovory s muži. Ani s Agrippinou nikdy
skutečně nemluvil. Pronášeli komentáře k různým
věcem, ale nikdy se s ním nepodělila o své názory.
Pouze s ním souhlasila a dělala to, o co jí žádal.
86
Zmocni se noci
Měl pocit, že Tabitha nikdy s nikým nemůže
souhlasit, i když věděla, že má pravdu. Zdálo se, že
ze zásady prostě se vším rovnou nesouhlasí.
„Jsi vždycky tak otevřená?“ zeptal se.
Široce se usmála. „Jinak to ani neumím.“
Najednou v rádiu začali hrát „Gimme Three
Steps“ od Lynyrda Skynyrda. Tabitha protáhle
šťastně vypískla a uháněla po schodech dolů.
Valerius sotva stačil zamrkat předtím, než přidala
hlasitost a doběhla zpátky k němu.
„Zbožňuju tuhle písničku,“ řekla a tancovala do
rytmu. Valerius zjistil, že je těžké soustředit se na
cokoliv jiného, než na houpání jejích boků když
tančila a zpívala.
„No tak, zatancuj si se mnou!“ řekla při prvním
kytarovém sólu. Vyběhla po schodech a vytáhla ho
za ruku sebou.
„Tohle není taneční hudba.“
„Jasně, že je,“ řekla, než začala zpívat refrém.
Svým vlastním způsobem se s ní celkem bavil. Za
celý svůj život nepoznal nikdy nikoho, kdo by si tak
užíval život a měl radost z něčeho tak
nevýznamného.
„Pojď,“ zkusila to znovu, když se zpěvák
odmlčel. „Je to skvělá písnička. Musíš obdivovat
Sherrilyn Kenyon
každý rým toho chlapíka s příšerně řvavou barvou
na vlasech.“ Mrkla na něj.
Valerius se zasmál.
Tabitha se odmlčela. „Ach můj Bože, on ví, jak se
smát.“
„Vím, jak se smát,“ řekl lehce.
Vytáhla ho až nahoru do schodů a stoupla si
před něj. Použila ho jako opěrný bod a pokračovala
v tanci. Odtančila od něj, luskla prsty a udělala
otočku. Pak k němu přitančila zpět. „Myslím si, že
jednoho dne se vzdáš těchhle leštěných mokasín a
zvolíš něco s volnějším střihem.“
Valerius si odkašlal a pokoušel si něco takového
představit. Bylo to nemožné. Jednou to zkusil, když
byl ještě člověk. Ale ty dny jsou už dávno pryč.
Kdykoliv se snažil být něčím jiným, než tím, čím
ve skutečnosti byl, někdo za to zaplatil strašlivou
cenu. A tak se naučil zůstat takový, jaký byl a
nechal všechno ostatní plavat.
Tak to bylo nejlepší.
Tabitha sledovala, jak jeho tvář znovu
zkameněla. Povzdechla si. Co bylo zapotřebí
k tomu, aby dostala tohohle chlapa? Na někoho,
kdo byl nesmrtelný, rozhodně nevypadal, že by si
nějak moc užíval života. I přes všechny Kyrianovi
nedostatky, mu musela jedno uznat. Bývalý řek si
88
Zmocni se noci
uměl užívat tak, až to bralo dech. Žil svůj život
naplno.
Na rozdíl od něj se zdálo, že Valerius jen přežívá.
„Co děláš pro zábavu?“ zeptala se.
„Čtu.“
„Literaturu?“
„Sci-fi.“
„Vážně?“ zeptala se překvapeně. „Henleina?“
„Ano. Harry Harrison je jeden z mých
oblíbených, stejně jako Jim Butcher, Gordon
Dickson nebo CJ Cherryh.“
„Wow,“ řekla udiveně. „Jsem ohromená. Do
toho, Dorsai.“
„Vlastně mám radši Dicksonův román The Right
to Arm Bears and Wolfling.“
To jí překvapilo. „Já nevím, mě se zdá jako tvůj
styl spíš Soldier, Ask Not.“
„To je sice klasika, ale tamti autoři mě oslovili
víc.“
Hmmm… Wolfling byl o muži, který byl sám
v cizím světě bez přátel a spojenců. Že by další
důkaz, který by jí mohl potvrdit podezření o jeho
opravdovém životě? „Už jsi někdy četl Hammer
Slammers?“
„David Drake. Další favorit.“
Sherrilyn Kenyon
„Jo, ty musíš milovat vojenské věci. Burt Colea
napsal knihu, která se jmenovala Quick.“
„Shaman. To byl celkem složitý hrdina.“
„Jo, ale kupodivu byl nemorální a morální
zároveň. Nikdy se nerozhodl pro jednu nebo pro
druhou stranu. Připomíná mi to pár přátel, které
jsem měla.“
Valerius se neubránil úsměvu. Bylo hezké mít
někoho, kdo zná jeho temné tajemství. Jediná osoba,
která ví, že čte sci-fi byl Acheron, ale ti dva o tom
mluvili jen zřídkakdy.
„Jsi pozoruhodná žena, Tabitho.“
Usmála se na něj. „Díky. Teď tě nechám jít do
postele,“ řekla něžně. „Jsem si jistá, že bys uvítal
odpočinek.“
Toužila mu dát něžný přátelský polibek na tvář,
ale rozmyslela si to. Místo toho se dívala, jak
odchází ven z místnosti a míří po schodech nahoru.
...
Valerius tiše došel do Tabithina pokoje. Měla tak
energickou povahu, že se cítil doslova vyčerpaný
jen z toho, že byl s ní. Svlékl si šaty a pověsil je
zpátky na ramínko, aby se nezmuchlaly. Pak se
vrátil do postele, aby si mohl zdřímnout. Ale
90
Zmocni se noci
spánek se nedostavil. Poprvé ucítil z přikrývky
nějakou vůni. Byla to Tabithina vůně. Teplá,
temperamentní. Svůdná.
A to ho nutilo na ní myslet. Přikryl si rukou oči a
zaskřípal zuby. Co to dělá? Poslední věc, kterou by
mohl Temný lovec udělat, bylo mít vztah se ženou.
A i kdyby mohl, Tabitha Devereauxová byla ta
poslední žena na světě, se kterou by šlo.
Jako přítelkyně Acherona pro něj byla ještě víc
nedosažitelná. Měl by mu zavolat a říct mu, aby
našel nějaký způsob, jak by odsud mohl odejít.
Ale Acheron je nechal spolu.
Převrátil se. Zhluboka se nadechnul a dělal
všechno, co bylo v jeho silách, aby si
nepředstavoval Tabithu v téhle posteli. Její nahé
končetiny propletené s…
Zaklel a přetáhl si přes hlavu polštář. Jakmile to
udělal, uviděl malé černé hedvábné šaty. Představil
si v nich Tabithu.
Nemohl dýchat. Než si to mohl rozmyslet, přitáhl
je k sobě a nechal chladné hedvábí, aby ho
pohladilo po kůži. Přitiskl si je k nosu a vdechl její
vůni.
Není pro tebe.
Byla to pravda. Kvůli své pošetilosti už zabil
jednu ženu. Neměl chuť to zopakovat.
Sherrilyn Kenyon
Položil šaty zpátky pod polštář a donutil se
zavřít oči.
Ale i pak ho strašil obraz ženy, která by ho měla
podle všeho odpuzovat, ale která ho naprosto
uchvátila a okouzlila.
...
Tabitha strávila zbytek dne mezi jejím obchodem
a chůzi po úpatí schodiště, kde se přinutila obrátit
směr a vrátit se do práce. Cítila se neuvěřitelně
přitahovaná k Temnému lovci, který spal v její
posteli. Byla to blbost. Byl to starověký bojovník,
který by jí nikdy nemohl mít rád.
Přesto jeho polibek říkal něco jiného. Na těch pár
minut po ní toužil stejně, jako ona po něm.
Neodpuzovala ho.
Počkala až do čtyř, a pak ho šla vzbudit.
Pomalu otevřela dveře. Zastavila se, když ho
zahlédla, jak spí. Ležel k ní zády, ale co upoutalo její
pozornost, byly příšerné jizvy, které křižovaly jeho
tělo. To nebyly jizvy z bitvy. Byl to druh jizev, které
zůstávají někomu, kdo byl bičovaný. Mnohokrát.
Nemohla od nich odtrhnout pohled. Bez
přemýšlení přešla přes místnost a položila mu ruku
na rameno.
Se zasyknutím se převalil a chytil jí.
92
Zmocni se noci
Než si uvědomila co se děje, přitisknul jí na
postel pod sebe a rukou pevně svíral její krk.
„Pusť mě Valeriusi nebo ti ublížím. Hodně.“
Zamrkal, jako kdyby zaháněl nějaký sen.
Okamžitě uvolnil stisk. „Odpusť,“ řekl a lehce ji
pohladil po krku. „Měl jsem tě varovat, že bys na
mě neměla sahat, když mě budeš budit.“
„Vždycky útočíš na lidi, když se probouzíš?“
Valerius nemohl mluvit, když cítil hebkost
pokožky pod konečky prstů. Popravdě řečeno,
zdálo se mu o ní. Jenže ona byla v jeho světě.
Oblečená
v ničem
jiném,
než
v perlovém
náhrdelníku a okvětních plátcích růží.
Byla neuvěřitelně krásná. Její oči byly tak modré.
Měla drzý nosík a její rty… byly hodné legend. Plné
a svěží, jako kdyby prosily o jeho přízeň.
Než se stačil zarazit, sklonil svá ústa k těm jejím.
...
Tabitha zasténala, když ucítila chuť římského
bojovníka. Polibek byl něžný a jemný – úplný
protiklad jeho ocelového těla. Začala pomalu tát,
když objala rukama jeho holá záda a přejížděla mu
prsty po jizvách.
A byla si až příliš vědoma skutečnosti, že byl
úplně nahý.
Sherrilyn Kenyon
Valerius zavrčel při doteku jejího jazyka, který si
jemně hrál s tím jeho. Její vůně a měkké křivky se
obalily kolem něj. Zip u kalhot ho škrabal na kůži,
když rozevřela nohy a objala ho svýma dlouhýma,
přepychovýma nohama. Vjela mu jednou rukou do
vlasů. Pomalu sjela na jeho tvář a pak ho chytila
jemně za krkem a přitáhla si ho k sobě.
Zvedl lem jejího svetru, aby mohl vzít do dlaní
její prsa v saténové podprsence. Hluboce zasténala.
Ten zvuk projel celým jeho tělem. Jak už si všiml
dřív, Tabitha reagovala na jeho dotek tak otevřeně,
jako žádná jiná z mnoha žen, s kterými kdy předtím
strávil noc. Položila mu ruce na ramena a pak sjela
až k jeho kříži.
Všechno na co dokázal myslet, bylo vzít si jí.
Vklouzávat do ní tak hluboko a tak dlouho, dokud
by nebyli oba uspokojení a slabí.
Když chytil prsty její podprsenku, našel ve své
hlavě ještě malý kousek zdravého rozumu. Nebyla
pro něj.
Odtáhl ruku.
Tabitha vzala jeho ruku do dlaní a tlačila jí
zpátky ke svým prsům. Odstrčila stranou
saténovou podprsenku a on ucítil v dlaních její
dráždivě tvrdé, nateklé bradavky. Nemohl dýchat,
když uchopil její měkká prsa. Byla tak teplá, tak
94
Zmocni se noci
něžná, že bylo těžké uvěřit tomu, že pro ní není nic
zvláštního.
„Spíš se všemi Temnými lovci?“
Ztuhla. „Cože?“
„Jen mě to tak napadlo. Byla jsi s Acheronem…
Talonem.“
Odtrhla se od něj. „Co je to za otázku?“
„Sotva jsem tě potkal a už ses mi dvakrát
nabídla.“
„Ach, ty arogantní blbče!“ Popadla polštář
z postele a napadla ho.
Valerius natáhl ruku, aby se chránil, ale
nezastavil jí.
„Ty si takovej idiot! Nemůžu uvěřit, žes mi řekl
něco takového. Přísahám, že už s tebou nikdy
nezůstanu v jednom pokoji!“
Nakonec ho přestala mlátit polštářem.
Stáhl ruku.
Nakonec ho tvrdě praštila polštářem do hlavy a
pustila ho. „Pro tvoji informaci, kámo, nejsem
městská šlapka. Nespím s každým chlapem, co je
opodál. Myslela jsem, že jsi… zapomeň na to.
K čertu s tebou!“
Otočila se a vyrazila z místnosti. Práskla dveřmi
tak silně, že se zatřásla okna i korálky na zrcadle u
oltáře.
Sherrilyn Kenyon
Valerius ležel na posteli zcela ohromen tím, co se
teď stalo. Vážně ho mlátila polštářem?
Po jejich včerejším setkání včera v noci věděl, že
by ho mohla napadnout a způsobit mu zranění
mnohem bolestivější, ale přesto to neudělala.
Po pravdě řečeno se mu díky její reakci na jeho
poznámku ulevilo. Její rozhořčení bylo příliš velké
na to, aby bylo předstírané.
A to mu přineslo podivný příjemný teplý pocit
na hrudi. Je možné, aby ho měla opravdu ráda? Ne,
to nebylo možné. Nikdo ho neměl rád. Nikdy.
„Jsi bezcenný. Pláču kvůli dni, kdy tě tvá matka
porodila do tohohle světa. Jsem jen rád, že zemřela
dřív, než mohla vidět, jak ztrapňuješ naší rodinu.“
Trhl sebou, když se mu vybavila tvrdá slova,
kterými ho jeho bratr Markus opakovaně napadal.
I jeho vlastní otec jím pohrdal. „Jsi slaboch.
Ubožák. Raději bych tě viděl mrtvého, než abych na
tebe musel plýtvat vší tou vodou a jídlem.“
Jejich slova byla srovnatelná s urážkami, kterými
ho nazývali jeho bratři Temní lovci.
Ne, nebyl tu žádný způsob, jak by ho mohla mít
Tabitha ráda. Ani ho neznala. Nevěděl, proč je tak
vnímavá k jeho doteku.
Možná to byla jen vášnivá žena. Byl docela
pěknej chlap. Ne, že by si o sobě moc myslel. Bylo
96
Zmocni se noci
to prosté konstatování skutečnosti. Po staletí se
nabízelo bezpočet žen.
Z nějakého důvodu se ale nechtěl nechat unést
touhle myšlenkou. Chtěl něco víc, než jen strávit
jednu noc s Tabithou.
Chtěl…
Valerius se přinutil přestat myslet na tyhle věci.
Nepotřeboval nikoho, dokonce ani přítele. Jeho
život byl nejlepší, když byl sám, daleko od ostatních
lidí.
Vstal, oblékl se a odešel z pokoje. Vydal se dolů
po schodech.
Setkal se s Marlou v jídelně. „Ooo, zlatíčko,
nevím, cos udělal Tabby, ale asi si jí pěkně hnul
žlučí. Řekla mi, abych ti vyřídila, ať se najíš předtím, než ti otrávila jídlo nebo s ním udělala
ještě něco horšího.“
Valerius byl překvapený, když uviděl na stole
telecí marsala a italský salát s česnekových chlebem.
„Odkud to je?“ zeptal se Marly.
„Od Tonyho dole z ulice. Tabitha mě tam pro to
poslala. Ona a Tony spolu teď nemluví. Bůh jí
miluje, ale Tabby má tendenci každého vždycky
vytočit. Ale on se přes to přenese. Vždycky to tak
je.“
Sherrilyn Kenyon
Valerius se posadil a odebral se do nebe. Nikdy
neochutnal nic lepšího. Proč se o něj Tabitha tolik
stará?
Byl v polovině jídla, když Tabitha vyšla ze dveří,
které vedly do jejího obchodu.
„Doufám, že se tím udusíš,“ zavrčela, když vešla
do kuchyně.
Valerius polkl sousto, utřel si pusu a pak sklouzl
ze židle a šel za ní.
„Tabitho?“ Přitáhl si jí, aby jí donutil zastavit.
„Omlouvám se za to, co jsem řekl. Já jen…“
„Jen co?“
„Lidé nikdy nejsou milí bezdůvodně.“ A oni na
něj nikdy nebyli milí.
Tabitha se zarazila. To jako myslí vážně? „Byla
večeře v pořádku?“
„Bylo to výborné. Děkuju.“
„Žádný problém.“ Stáhla ruku pryč. „Asi víš, že
už je tma. Až budeš připravený, můžu tě hodit
domů.“
„Jen se musím někde zastavit a koupit si nějaký
petrolej.“
„Petrolej? Nemáš elektřinu?“
„Mám, ale je nutné, abych nějaký sehnal a pak jel
domů.“
98
Zmocni se noci
„Dobře. Mám auto čtyři bloky od obchodu mé
sestry Tii. Můžeme si vzít petrolej z jejího
obchodu.“
„Má olej do lamp?“
„Jo. Je to voodoo kněžka. Nejspíš si viděl ten
oltář nahoře. Ten pro mě vyrobila. Je trochu
nekonvenční, ale stejně jí miluju.“
Valerius uctivě sklonil hlavu a pak se vrátil
nahoru pro kabát.
Tabitha se chystala uklidit jídlo, co zbylo, ale
Marla jí od toho vyhnala.
„Udělám to.“
„Díky, zlato.“
Marla pokrčila nos. „Kdykoliv. Vy dva už
konečně běžte a užijte si pár divokých chvilek. Chci
všechny detaily.“
Tabitha se zasmála, když se snažila představit,
jaké divoký chvilky by mohla s Valeriusem mít. Pro
něj by slovo divoké nejspíš znamenalo to, kdyby ho
donutila nosit boty na tenis a pít z papírového
kelímku.
Valerius se k ní znovu připojil. Rychle ho vzala
ven dveřmi jejího obchodu předtím, než by Marla
mohla vidět jeho kabát a zabavit ho.
Krátce se zastavil uvnitř jejího obchodu. Došla ž
k němu.
Sherrilyn Kenyon
Když se rozhlédl po obchodě, spadla mu čelist.
Ve tváři měl výraz naprosté hrůzy. „Kde to jsme?“
„V mém obchodě,“ řekla Tabitha. „Pandořina
skříňka na Bourbonu. Obstarávám striptérky a
zvládnu sehnat i nějakého homosexuála.“
„To je… to je…“
„Obchod pro dospělé, ano, já vím. Zdědila jsem
ho po tetě, když zemřela. Teď zavři pusu a přestaň
bezmocně polykat. Vydělám si tu hodně peněz a
potkávám tu hodně přátel.“
Valerius nemohl uvěřit tomu, co vidí. Tabitha
vlastní doupě nepravostí? Proč by ho to vlastně
mělo překvapovat?
„A tohle je přesně to, co způsobuje pokles
západního světa,“ řekl, když ho vedla kolem
skleněné vitríny plné ozdob na zakrytí bradavek a
string.
„No jo, dobře,“ řekla Tabitha. „Jako bys nedal
pravou ruku za to, aby ti žena oblečená jenom
v tomhle udělala striptýz. Dobrou noc, Franny,“
zavolala na ženu za pultem. „Prosím dej dneska
večer Marle tržbu a zálohy, až budeš zavírat, jo?“
„Jasně, šéfko. Dobrou noc.“
Tabitha zamířila ven na ulici. Město už bylo plné
barikád na křižovatkách, které měnily Bourbon
v těchhle hodinách na pěší zónu. Zrovna zatáčela
100
Zmocni se noci
doleva na ulici Bienville, která směřovala k domu
její sestry, když si všimla nějakého divného pohybu.
Valerius byl pozoruhodně tichý.
O dvě sekundy později do něj udeřil blesk.
Sherrilyn Kenyon
KAPITOLA 4
Tabitha zalapala po dechu, když Valeriuse hodil
blesk o budovu. Než k němu mohla přiběhnout,
doslova ho začal bombardovat déšť. Ale jen jeho –
nikoho jiného. Ve skutečnosti jediné místo, na které
pršelo, bylo to, kde ležel na zemi Valerius.
„Co to proboha je?“ zeptala se.
Valerius se zhluboka nadechl, když se pomalu
zvedal na nohy. Měl roztržený ret a odřenou tvář
od budovy. Beze slova si hřbetem ruky otřel ze rtu
krev. Pak ucítil ránu na jeho tváři.
Byl úplně promočený. Déšť stále padal a bušil do
něj. „Za minutu to přestane.“
A taky se tak stalo.
Valerius si utřel vodu z obličeje a pak si vyždímal
svůj cop.
Tabitha byla zděšená. „Co se stalo?“
102
Zmocni se noci
„Můj bratr, Zarek,“ řekl unaveně, když si
vytřásal z rukávů vodu. „Před pár lety dělala boha
a pak upnul svou plnou pozornost na mě. To je
důvod, proč nikdy nejezdím moc daleko. Už jsem
unavený z toho, když na světlech můj motor zhasne
bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Jediný bezpečný
způsob přepravy jsou moje nohy, a jak jsi právě
byla svědkem, ani to není zcela bezpečné.“ V jeho
hlase nebyly ani stopy po hněvu.
„Je moje auto bezpečné?“
Přikývl. „Jde jen po mně.“
Začala se k němu přibližovat.
„Ne,“ řekl, a když mluvil, vycházel mu od pusy
malý obláček studeného vzduchu. „Mrzne tady.“
Tabitha natáhla ruku a cítila ledový vzduch
kolem Valeriuse. V místě kde stál, bylo chladněji
než v mrazáku. „Proč ti to dělá?“
„Nenávidí mě.“
„Proč?“ Cítila, jak jím projíždí vlna studu. „Cos
mu provedl?“
Neopověděl. Místo toho si dýchl do dlaní a
zamířil dolů po ulici. „Valeriusi,“ řekla. Chytila ho a
zastavila ho, i když si nebyla jistá, jestli z toho
nebude mít omrzliny. „Mluv se mnou.“
„A co ti mám říct, Tabitho?“ zeptal se tiše.
„Litoval jsem Zareka, když jsme byli ještě děti a
Sherrilyn Kenyon
pokaždé, když jsem se mu snažil pomoct, dopadlo
to tak, že ho zbili ještě víc. Má právo mě nenávidět
stejně, jako všichni v mé rodině. Měl jsem ho nechat
samotného a ignorovat ho. Bylo by to tak lepší pro
nás všechny.“
„Není špatné někomu pomoct.“
Věnoval jí suchý pohled. „Můj otec vždycky
říkal: Nullus Factum bonus incedo sinepoena – Žádný
dobrý skutek nebude po zásluze potrestán.
V případě Zareka se tohle pořekadlo osvědčilo.“
Byla zděšená tím, co jí řekl. „Myslela jsem si, že je
tvoje rodina zvláštní. Ale ty zníš, jako bys byl
z opravdu nefunkčního prostředí.“
„Nemáš nejmenší ponětí.“ Vydal se zpátky dolů
po ulici.
Tabitha ho následovala, ale aby byla upřímná,
bylo jí ho opravdu líto. Nedovedla si představit, že
by jí nějaký z jejích sourozenců nenáviděl. Je
pravda, že nedrželi vždycky pohromadě. S osmi
sestrami a širokým sortimentem povah v jejich
rodině, tam byl vždycky někdo, kdo s někým kvůli
něčemu nemluvil, jenže rodina byla rodina a každý
kdo si dovolil jim vyhrožovat, dostal rychle dávku
té Devereauxovské solidarity.
Technicky vzato se na sebe mohli v nouzi
vždycky spolehnout.
104
Zmocni se noci
Dokonce, i když byli děti. Na střední škole
Tabitha přísahala, že už nikdy nepromluví se svou
starší sestrou Trinou, protože si vyšla s klukem, o
kterém věděla, že ho Tabitha miluje. Když ten blbec
zlomil její sestře srdce a dvakrát jí podvedl
s roztleskávačkou, Tabitha nechala v jeho autě
volně puštěného hroznýše královského její tety
Cory. Byl tak vystrašený, že se počůral předtím, než
Tabitha hada vyndala. Trvalo to ještě dva dny, než
se se sestrou smířily. Ale smířili se. Nikdo se v jejich
rodině nehádal déle, než několik týdnů. A
nezáleželo na tom, jak moc byli naštvaní, nikdy ve
skutečnosti tomu druhému neblížili.
Bohyně, jakou rodinu Valerius měl, že i po dvou
tisících let na něj jeho bratr vrhal blesky?
V době, kdy došli k obchůdku její sestry, byly
Valeriusovi řasy a obočí úplně zmrzlé. Jeho kůže
měla hrozivý šedý odstín.
„Jsi v pořádku?“
„Tohle mě nezabije,“ řekl tiše. „Neboj se. Teď se
bude pár minut nudit a na chvíli mě nechá na
pokoji.“
„Na jak dlouho?“
„Obvykle na několik měsíců. Někdy i déle.
Nikdy vlastně nevím, kdy znovu zaútočí. Rád mě
překvapuje.“
Sherrilyn Kenyon
Tabitha byla zděšená tím, čeho byla svědkem.
„Ví Ash, co ti dělá?“
„Zarek je teď bůh. Co by mohl Acheron udělat,
aby ho zastavil? Máme podobný vztah, jako ty se
svým švagrem. Zarek si myslí, že je zábava být ke
mně krutý.“
„Nikdy jsem k němu nebyla záměrně krutá. No,
možná jsem mu jednou poslala na narozeniny
krabici s přípravkem na růst vlasů, ale to byla jen
žertovná krabička, vevnitř byl ten pravý.“
Dotkla se jeho ledově studených rukou a
uvědomila si, že se neovladatelně třásl.
Bolelo jí kvůli němu srdce. Vzala jeho ruce do
těch svých a třela je. Pak mu je položila na tváře,
které byly tak ledové, že okamžitě odčerpaly
veškeré teplo z jejích dlaní.
Věnoval jí vděčný pohled, než se odtáhl.
Najednou je pohltil sírový mrak.
Tabitha se rozkašlala a chytila si nos, aby
nemusela dýchat ten smrad. Otočila se a našla tam
svou sestru Tiu, která něco nesrozumitelného
mumlala.
„Co to děláš?“ zeptala se.
„Je z něj cítit pach smrti. Nehodlala jsi ho přivést
do mého obchodu, nebo snad jo?“
106
Zmocni se noci
„Jo.“ Vytrhla jí z rukou malou dřevěnou misku.
„Mohla bys prosím nechat těch příšerných voodoo
blbostí? Děsně to smrdí.“
Tia natáhla ruku. „Dej mi to.“
„Přestaň se po tom natahovat, nebo to skončí na
skládce v ulici.“
Tia okamžitě ustoupila.
Tabitha se podívala na červeno zlatý prášek a
ohrnula rty nad zatuchlým pachem. „Ty holt víš, že
se nemůžu obejít bez sprchování, a co teprve bez
sprchování se v těchhle hnusech. A to jsem Valovi
říkala, že moje rodina není tak špatná.“ Podala jí
misku zpátky.
„Potřebuješ ochranu,“ řekla Tia na svou obranu.
„Něco tu je. Cítím to.“
„To by mohlo být tvoje duševní zdraví. Možná
bys ho konečně mohla začít používat.“
Tia jí věnovala rozhněvaný pohled.
Tabitha se na ní usmála. „Dělám si srandu. Vím,
co máš na mysli. Taky to cítím.“
Tia se podívala na Valeriuse, který se ještě třásl.
„Proč je tak zmrzlý a mokrý?“
„To je dlouhá historie,“ řekla Tabitha. Měla pocit,
že by Valerius nebyl moc nadšený, kdyby řekla své
sestře o jeho ujetém bratrovi. „Tohle je moje sestra
Tiyana. Tia je zkrácenina.“
Sherrilyn Kenyon
„Ahoj,“ řekla Tia a popadla Valeriuse. Táhla ho
ke vchodu do svého obchodu.
Věnoval Tabitě vystrašený pohled.
„To je v pohodě. Je většinou trochu pomatená,
ale nemá v těle ani jednu zlou částečku.“
„Nechci slyšet nic o mém šílenství od tohohle
psychopata, který ve svém volném čase loví upíry.
Měl bys ji vidět,“ řekla Tia Valeriusovi, když ho
táhla úzkým obchodem, který lemovaly police
naplněné gris-gris, přívěsky, voodoo panenkami,
svíčkami a věcmi pro turisty. „Myslí si, že je každý
chlap v černé bundě upír. Máš představu, kolik lidí
nosí v New Orleans černou? Je děsivá. Opravdu.“
Tia se obrátila ke svému zaměstnanci. „Chelle,
dohlídni na minutku na obchod,“ řekla mu, když
zrovna navlékal novou dávku přívěsků aligátorů na
klíčenky.
Tia je vedla zadními dveřmi do skladu. Posadila
Valeriuse na barovou stoličku a pak vytáhla velkou
krabici mexických ponč. Několik jich vzala a
zabalila do nich Valeriuse.
Šla do koupelny a vyšla ven s ručníkem. „Usuš
mu vlasy a já mu zatím udělám něco teplého k pití.“
„Díky sestřičko,“ řekla Tabitha a vzala si od ní
ručník.
108
Zmocni se noci
Valerius byl překvapený nečekanou laskavostí.
Nikdo se k němu nikdy nechoval jako kdyby ... byl
nějak důležitý. Jako kdyby jim na něm záleželo.
„Umím si usušit vlasy.“
„Zůstaň pod těmi ponči a zahřej se,“ řekla
Tabitha, když mu sundala gumičku z vlasů.
Překvapovala ho její něha, když mu opatrně
ručníkem vysoušela vlasy a pak je pročesávala
prsty.
Tia se vrátila s velkým kouřícím hrnkem, který
měl teplý a zvláštní zápach.
„Neboj se. To není žádný lektvar. Je to jen
domácí směs skořice a čokolády, kterou jsem
prodávala na Vánoce proti melancholii.“ Podala mu
ho.
„Funguje to?“ zeptal se.
„U většiny lidí jo. Čokoláda stimuluje endorfiny,
které ti zvednou náladu a skořice nutí lidi myslet na
domov a mateřskou lásku.“ Tia se usmála. „Divil by
ses, kolik je ve vědě magie.“
Valerius váhavě sáhnul po pití. Bylo to
překvapivě dobré a skutečně ho to zahřálo.
„Děkuju,“ řekl.
Tia přikývla. „Jste tu lidi pro tvoje auto?“ zeptala
se Tabithy.
„Jo. Nechtěla jsem tě vyrušit.“
Sherrilyn Kenyon
„To je v pořádku. Čekala jsem, že se tu ukáže
Amanda. Volala jsem jí, abych jí řekla, že jsem
udělala pro ní a pro Marrisu talisman.“
Tabitě přejel mráz po zádech. Nebylo by nejlepší,
kdyby tu Amanda našla Valeriuse. Byla si jistá, že
by její sestra nepochopila, proč mu pomáhá. Ne, že
by se Tabitha styděla za to, co dělá, ale pro dobro
všech, se teď chtěla vyhnout potížím. „To je fakt
cool, ale my už musíme jít. Musíme ještě něco
zařídit. Dej za mě Mandy pusu.“
„Jasně.“
Tabitha pokynula Valeriusovi, aby ji následoval
k zadním dveřím, které vedly na dvůr. Tam byl
vedle Tiyna Mitsubishi zaparkovaný její Mini
Cooper.
Odemkla mu auto. „Nastup si. Hned se vrátím.“
Valerius udělal, co mu řekla, a byl překvapený,
že je v autě mnohem větší prostor pro nohy, než to
vypadalo zvenku. I tak se v něm ale cítil trochu
stísněně.
Tabitha běžela zpátky do obchodu a o pár minut
později vyšla ven s plastovým sáčkem. Nastoupila
do auta a podala mu ho.
„Tvůj petrolej,“ řekla.
Byl ohromený, že si to pamatovala. Zejména
proto, že on sám na to zapomněl. „Děkuju.“
110
Zmocni se noci
Neříkala nic, když nastartovala auto a vycouvala
z příjezdové cesty. V okamžiku kdy byli na ulici,
zařadila rychlost. Pneumatiky zapištěly.
Valerius tiše seděl, zatímco kličkovala provozem.
Kdyby nebyl nesmrtelný, asi by měl strach.
Interiér vozu byl malý ve srovnání s tím, na co
byl zvyklý, ale vypadalo to, že jí to nedělá žádný
problém.
Jezdila stejně, jako žila: rychle a na hraně.
„Proč jsi tak vášnivá ve všem, co děláš?“ zeptal
se, když zatáčela za roh a on by mohl přísahat, že se
silnice dotýkaly maximálně dvě kola auta.
„Moje matka říká, že jsem se tak narodila. Myslí
si, že Amanda musela dostat všechnu zdrženlivost,
když já jsem shrábla všechnu odvahu.“
Vypadala vážně, když zařadila vyšší rychlost a
předjela pomalu jedoucí auto. „Vlastně to není tak
úplně pravda. Faktem je, že jsem to, čemu mnozí
říkají magnet. Moje duševní síla není ve zvláštních
schopnostech, jako je to u mojí sestry Amandy.
Moje jsou tišší. Intuice a psychometrie. Věci, které
jsou prakticky k ničemu člověku, ale jsou velmi
ceněné démony.“
Odmlčela se a ve světle lamp na ulici Canal na
něj pohlédla. „Bylo mi teprve třináct, když na mě
Sherrilyn Kenyon
zaútočila první skupina démonů. Byla bych mrtvá,
kdyby mě tehdy nezachránil Talon.“
Valerius se zamračil. Měla pravdu. Magnety jsou
silná lákadla pro démony. A s její divokou
přirozeností a chutí k životu pro ně byla ještě
přitažlivější.
„Na rozdíl od většiny lidí mi nebylo dovoleno žít
v nevědomosti o tvém světě. Bylo to buď naučit se
bránit, nebo zemřít. Bez urážky, být mrtvá se mi
moc nezamlouvá.“
„Neurážím se. Jsem mrtvý už dva tisíce let a
vážně ti to nedoporučuju.“
Zasmála se. „Já nevím. Mrtvý a v Armanim.
Myslím, že by většina lidí vyskočila z okna, kdyby
se mohli vrátit a být jako ty.“
„Měl jsem stejné množství peněz, když jsem byl
smrtelník, a mnohem víc…“ Umlkl, když si
uvědomil, že téměř řekl přátel. Nebyla to pravda.
Lidé, kteří jím otevřeně pohrdali, samozřejmě
s výjimkou jeho rodiny, si to prostě jen nechávali
pro sebe.
Nebylo to něco, na co by rád myslel nebo o tom
mluvil.
„Mnohem víc čeho?“ zeptala se, když nedokončil
větu.
„Ničeho.“
112
Zmocni se noci
Valerius jí navigoval ke svému domu v Třetí ulici
v Zahradní čtvrti. Tabitha si potichu hvízdla, když
se k němu blížili. Vjela na cestu, která byla ze stran
chráněna zelení a zastavila před velkou železnou
bránou. Otevřela okýnko a zmáčkla tlačítko na
bezpečnostní krabičce u vchodu.
„Ano?“
Valerius se naklonil dopředu a řekl: „To jsem já
Gilberte, Valerius. Otevři bránu.“
Brána se o několik vteřin později otevřela.
„Pěkný,“ řekla Tabitha, když udělala okružní
jízdu po nádvoří a zastavila před dveřmi hned za
něčím, co vypadalo jako Chevy Iroc se zrezlým
červeným
nátěrem.
Musel
být
jednoho
z Valeriusových zaměstnanců. Nedovedla si
představit, že by v něm někdy Valerius jel.
„Beru to tak, že není tvoje. Nebo byl jeden den
tvůj bratr opravdu naštvaný a vzal si ho do
parády?“
Valerius to nekomentoval.
Tabitha se zastavila a podívala se na fontánu,
která odrážela modrá světla noci. Byla postavená na
počest bohyně Minervy. Byl to jeden z důvodů,
proč si vybral tenhle dům za svůj domov.
„Ví Artemis o téhle soše?“
Sherrilyn Kenyon
„Protože pořád dýchám, pochybuju o tom,“ řekl
tiše.
Vedl ji po starých kamenných schodech. Hned
jak dorazili ke dveřím, otevřel jim Gilbert.
„Dobrý večer, pane.“ Jeho sluha se nevyjádřil
k tomu, že se jeho pán vrátil domů mokrý. Na
tomhle starším Angličanovi bylo něco vznešeného,
co jí připomínalo Alfreda z Batmana.
„Dobrý večer, Gilberte.“ Stál stranou, aby starší
člověk mohl vidět na Tabithu. „Tohle je slečna
Devereauxová.“
„Velmi dobře, pane.“ Gilbert naklonil k Tabithě
hlavu. „Okouzlující madam.“ Pak se podíval zpátky
na Valeriuse. „Bude si vaše lordstvo a madam přát
něco k jídlu a k pití?“
Valerius se na ní podíval.
„Já sem v pohodě.“
„Ne, děkujeme, Gilberte.“
Komorník se uklonil a pak zamířil do zadní části
domu.
Valerius ji vedl doleva. „Mohla bys počkat
v knihovně? Vrátím se za pár minut.“
„Kam jdeš?“ zeptala se a přemýšlela, proč má
najednou tak pochmurnou náladu.
„Musím se převléct do něčeho suchého.“
Přikývla. „Dobře.“
114
Zmocni se noci
Šel nahoru po schodech.
Tabitha prošla klenutým vchodem do temné
místnosti, která byla od podlahy až po strop
pokrytá knihami. Zrovna zkoumala tituly v rohu,
když cítila, že někdo vešel do místnosti.
Obrátila se a uviděla pěknýho chlapa asi v jejím
věku, který se na ni díval.
„Amando? Kdo tě sem sakra přivedl?“
„Nejsem Amanda,“ řekla a přešla místnost, aby si
mohl prohlédnout její zjizvenou tvář. „Jsem její
sestra. Tabitha. A ty jsi?“
„Otto Carvalletti.“
„Aha,“ řekla, když to pochopila. „Panoš Vala.“
„Jo, ani mi to nepřipomínej.“
Nepotřebovala empatii, aby vycítila jeho zlobu.
„Proč sloužíš někomu, koho nenávidíš?“
„Jako kdybych měl na výběr. Rada mě sem
poslala. Jsem tu zamčený jako v pekle.“
„Kámo, nevím, odkud seš, ale mám velké
výhrady k lidem, kteří nenávidí mé město.“
Ušklíbl se. „Nemám problém s New Orleans.
Miluju tohle město. Je to hrabě Penicula s kterým
mám problém. Setkala ses s ním?“
„Hrabě kdo?“
„Ten kokot, co tu bydlí. Valerius. Ten starouš:
Nedýchej v mé přítomnosti. Jsi jen plebej.“
Sherrilyn Kenyon
Tohle musel být ten nejpodivnější člověk,
s kterým se kdy setkala. A to už něco znamenalo,
vzhledem k přátelům, které měla. „Plebej jako
v proletariátu?“
Vypadal, jako kdyby se mu ulevilo. „Ach, díky
Bohu, máš mozek.“
Nebyla si jistá, jestli by to měla brát jako poklonu
nebo ne. „Pořád jsem zmatená. Proč tě Rada poslala,
abys mu dělal Panoše? To neví, co si o něm myslíš?“
„Protože se můj otec stal jedním ze členů
představenstva. A oni to ví. Jenže nikdo jiný tohle
místo nechtěl. A protože lord Valerius požadoval
někoho, kdo mluví italsky a latinsky, nebylo moc
z čeho vybírat. Namyšlený tlučhuba.“
„Co je tak namyšleného na tom, když někdo chce
někoho, kdo mluví jeho rodným jazykem? Všimla
jsem si, že Talon učí Sunshine gaelsky a pokaždé,
když Kyrian a Julian projdou kolem Seleny, hned
začnou mluvit ve staré řečtině.“
„Jo, ale nevyžadují, aby tu řeč uměli i jejich
Panoši. Všimni si, že Nick není moc zběhlý
v řečtině.“
Tabitha si odfrkla. „Nick není většinou ani moc
zběhlý v angličtině.“
„Tak počkej, neurážej mýho kamaráda.“
116
Zmocni se noci
„Nick je i můj kamarád a miluju ho jako bratra,
ale on taky nevede otevřený boj proti Valeriusovi.“
„Jo jasně. Zlato, měla bys radši investovat do
učebnic a přečíst si něco o životě Valeriuse
Magnuse.“
Založila si ruce na prsou a naklonila hlavu.
„Promiňte, pane Carvalletti, měla bych vám říct, že
mám magisterský titul ze Starověkých civilizací. A
vy?“
„Já ne. Já mám doktorát na Princetonu.“
I když nechtěla, ohromilo jí to. Princeton
neopouštěli hloupí lidé. „Ze starověkých civilizací?“
„Ne, z filmových studií,“ řekl tiše.
„Prosím?“ zeptala se a měla doširoka otevřené
oči. „Říkal jsi film?“ Byla zděšená. „Specializoval
ses na film? Ach. A to jsem byla skoro ohromená.“
„Hej,“ řekl na obranu, „Měl bych ti říct, že jsem
se na ten titul fakt nadřel. Tak fakt díky.“
„Och, jasně že jo. Já jsem měla stipendium od
Fulbrightovi nadace. Už jsi někdy chodil do školy,
kterou nepostavil tvůj tatínek?“
„Můj otec tu budovu nepostavil…“ Odmlčel se a
pak dodal: „To můj pradědeček.“
Tabitha si odfrkla. „Promiň, ale já se musela
naučit čtyři jazyky, abych dostala ten titul. A co ty?“
Sherrilyn Kenyon
„Žádný. Když jsem vyrůstal, mluvil jsem
dvanácti jazyky.“
„Fajn, nejsi ty náhodou pan Fajnový gatě? Ooo, a
ty máš tu drzost nadávat na Vala? Aspoň nechodí a
nevychloubá se svým super intelektem.“
„Ne, jen se vychloubá svým nadřízeným
postavením. Skloň se přede mnou, ty plebejská
špíno.“
„Možná by se k tobě takhle nechoval, kdybys na
něj celou tu dobu nebyl tak zatraceně hnusnej.“
„Jsem na něj hnusnej! Vždyť mě ani neznáš.“
Tabitha ucouvla, hlavně proto, že cítila jeho
bolest. „Máš pravdu Otto, neznám tě. Jen jsem
pravděpodobně udělala to samé, cos udělal ty, když
ses setkal s Valem. Podívala jsem se na tebe,
poslechla si tři sekundy tvého monologu a udělala
opravdu krutý rozsudek, který by mohl být stejně
tak špatný jako dobrý.“
S rukama za zády se k němu přiblížila. „Tak si to
shrneme. Tvoje vlasy, i když celkem pěkné, jsou
rozcuchané. Ale je druh rozcuchaného účesu, který
vytvoříš jen za pomoci velmi drahé kosmetiky. A
neholil se, viď? Dva dny?“
„Tři.“
Ignorovala ho. „Nosíš velkou, příšernou
červenou havajskou košili, o které vím, že patří
118
Zmocni se noci
Nickovi, protože jí nosí vždycky, když chce naštvat
Kyriána. Koupil si jí on-line na zvláštní objednávku,
kvůli tomu, jak nevkusná je. Jsi bláznivý a venku
jsem viděla zrezlý Chevy Iroc, který je jak
předpokládám tvůj.“
Ztuhl, což jí jen potvrdilo její podezření.
Pokračovala ve svém shrnutí. „Na první pohled
vypadáš jako jeden z dělníků, kteří přicházejí do
mého obchodu pro videa, která máme vzadu,
protože žádná žena by s nimi dobrovolně nešla. Ten
typ člověka, který si vždy koupí něco s odhalenýma
prsama a smilní s korálky Mardi Gras kolem krku a
pak stráví celý den křičením na ženy, aby jim
ukázaly svoje zadky.“
Založil si ruce na hrudi a věnoval jí mrzutý
pohled.
„Teď ti naopak řeknu další skutečnosti, kterých
jsem si všimla. Jsi Panoš a podle toho, cos mi o sobě
řekl, máš modrou krev, což znamená, že pocházíš
z celé generace Panošů. Tvoje rodina má víc peněz,
než Bůh. Šel jsi na Princeton, a i když jsi měl
magisterský titul, šel jsi dál a s obtížemi dostal ten
doktorský. To mi říká, že má pro tebe postavení
velký význam. Nech mě hádat: Ten vážně dokonalej
Jaguár s černou metalízou, který se ve tmě doslova
Sherrilyn Kenyon
třpytí, a který sice parkuje u Nickova domu, ale
ještě nikdy ho neřídil, je tvůj.“
Odmlčela se a sjela ho pohledem. „Nemluvě o
tom, že se neseš jako člověk, který by měl být
respektovaný, i když se snažíš předstírat, že jsi
lajdák bez vkusu. Každý alespoň se špetkou
bystrosti se nenechá zmást tím, jakým se snažíš
být.“
Zvedla ruku, jako kdyby odhrnovala pavučinu.
„Pěkný hodinky,“ řekla suše. „Pietro Philippe Velká
Kompilace Chronografů. Nech mě hádat: Je to
5004P, které se prodávají za sto padesát tisíc
dolarů.“
„Jak to víš?“
„Pocházím z dlouhé linie vlastníků obchodů a
moje teta Zelda má klenotnictví.“ Natáhla k němu
ruku. „Hele, vidíš moje hodinky ve tvaru rakve?
Prodává je za třicet dva dolarů ve Žhavém tématu a
ukazují stejný čas jako ty tvoje. Přežili nakládačku
od Démona a pořád běží.“
Obrátil na ní oči v sloup.
Tabitha pokračovala v hádání. „A nejsi jen
obyčejný Panoš.“ Ukázala na tetování ve tvaru
pavučiny na hřbetu ruky, kterým byly označení
všichni z jejich branže. „Prošel jsi Krvavým
rituálem. Proč jen, dr. Carvalletti věřím, že
120
Zmocni se noci
v reálném životě nejste příliš odlišný od Vala.
Ztuhlý, arogantní a ochotný udělat všechno pro to,
abys dobře splnil svou práci.“
Naklonila hlavu. „Myslím, že to je to, co ti vadí
nejvíc. Kdybys byl Temný lovec, byl bys jako on.
Myslím, že tě zabíjí vědomí, jak podobní si vy dva
jste. Kde visí tvůj černý oblek od Armaniho?
V Nickově domě?“
„Co jsi zač? Zatracený Sherlock Holmes?“
Usmála se. „V podstatě ano. Až na to, že mi
netrvá tak dlouho dopátrat se pravdy.“
Chladně se na ní podíval. „Nepotřebuju, abys mi
dávala morální ponaučení, zlato. Vím, jak to na
světě funguje.“
„O tom nepochybuju. Ale musíš se o lidech
hodně naučit. Co říkají a co ve skutečnosti cítí, je jen
zřídkakdy to samé. Vím, že teď nejspíš nenávidíš i
mé vnitřnosti. Nechtěl bys teď udělat nic jiného, než
odtud vykopnout můj zadek a zabouchnout dveře.
Ale všimni si, žes ještě neudělal ani jednu z těchhle
věcí.“
„Takže o co ti de?“
„Jde mi jen o tohle. Krvavý panoši jsou pověření
příkazy Rady, aby byli ve dne očima Temných
lovců. To znamená, že musí být ochotni přijmout
veškerá nezbytná opatření, včetně vraždy, aby
Sherrilyn Kenyon
uchránili jejich tajemství. Jsem si jistá, že už jsi
v minulosti udělal něco nechutného, abys udržel
svůj slib Panoše a splnil své povinnosti. Když jsi četl
v učebnicích o Valeriusovi, přemýšlel jsi o tom,
kolik z toho co udělal, udělal rád? Nebo to prostě
udělal jen proto, že to byla jeho práce?“
Otto k ní naklonil hlavu. „Už ti někdo řekl, že
bys měla být právnička?“
„Jen Bill když se hádáme. Kromě toho, radši
zabíjím pijavice. Nechci být jedna z nich.“ Natáhla
k němu ruku. „Tabitha Devereauxová. Ráda tě
poznávám.“
Zachvátil ji jeho zmatek. Zaváhal, než potřásl
její nabízenou rukou.
„Neboj se Otto,“ řekla s úsměvem. „Jen mi musíš
přijít na chuť. Většina z mých nejlepších přátel mě
znala roky předtím, než vůbec dokázali snést mou
přítomnost. Jsem jako plíseň, většinou k někomu
přirůstám velmi pomalu.“
„Tos řekla ty, ne já.“
Poplácala ho po ruce. „Udělej mi laskavost, buď
na Peniculu hodný. Myslím, že je toho na něm
mnohem víc, než vidíme.“
„Jsi jediný člověk, kterého znám, co to tak cítí.“
122
Zmocni se noci
„Jo, no, mám pocit, že my všichni ztracený
existence musíme držet pohromadě. Aspoň
neskončíme sami.“
Zmateně se na ní zamračil, ale než jí mohl něco
říct, zazvonil mu mobil.
Tabitha od něj ustoupila, aby měl soukromí.
Procházela halou a koukala po opravdu působivých
obkladech na podlaze.
Když ale došla až ke dveřím, viděla Valeriuse,
který stál na posledním schodě. Na první pohled by
se mohl klidně vydávat za jednu ze soch, které
lemovaly schody, ale on byl na rozdíl od nich
z masa a krve.
Valerius zíral na Tabitu a její slova mu stále zněla
v hlavě. Pokud věděl, nikdo ho nikdy neobhajoval.
Ani před smrtí, ani během dvoutisíciletého života
po ní.
A i kdyby, pochyboval, že by to někdo zvládl tak
výmluvně. Stála ve stínu dveří a její dlouhé
kaštanové vlasy jí rámovaly tvář, která byla
upřímná a čestná. Tvář ženy, která se nebála
postavit nikomu a ničemu. Nikdy nepoznal nikoho
odvážnějšího.
„Děkuju,“ řekl tiše.
„Slyšel jsi to?“
Nepatrně přikývnul.
Sherrilyn Kenyon
„Kolik jsi toho slyšel?“
„Hodně.“
Zjistila, že je jí to nepříjemné. „Mohl jsi nám dát
vědět, že jsi tady. Není hezké odposlouchávat.“
„Já vím.“
Přešla přes místnost až k němu.
Valerius sestoupil ze schodu. Tak moc ji chtěl
vzít do náruče a líbat jí, ale nemohl. Byla člověk, a
on ne. Naposled, když cítil něco k ženě, která
nebyla určená pro něj, způsobil jí jen bolest, kterou
neměla nikdy pocítit, a sobě smrt.
To ale nezastavilo jeho tělo od touhy po Tabithě.
Ucítil v srdci bodavou bolest, když se postavila
před něj.
Než se stačil zarazit, natáhl ruku a vzal její
zjizvenou tvář do rukou.
Byl tak sám. Izolovaný. Nenáviděný.
A tahle žena…
Vyplnila prázdnotu uvnitř něj tak, že zapomněl,
že tam kdy byla.
Tabitě bušilo srdce, když jí položil svojí teplou
ruku na tvář. V jeho tmavých očích viděla něhu a
vděčnost. Ne, nebyl takový, jaký si Otto myslel, že
je. Nebyl chladný a bezcitný. Brutální a zlý. Kdyby
byl, věděla by to. Vycítila by to. Nic z toho v něm
nebylo. Cítila z něj jen bolest a osamělost.
124
Zmocni se noci
Položila mu ruku na tu jeho a nabídla mu úsměv.
K jejímu překvapení jí úsměv vrátil. Bylo to
poprvé, co od něj viděla skutečný úsměv. To gesto
změkčilo jeho rysy a zatahalo jí za srdce.
Sklonil k ní hlavu.
Tabitha otevřela ústa. Chtěla ho ochutnat.
„Hej, Valeriusi?“
Prudce se narovnal. Snažila se nezačít proklínat
Ottovo načasování.
Valerius od ní odstoupil asi dvě sekundy
předtím, než Otto vstoupil do haly. „Ano?“
„Vyrážím na noc ven. Mám sraz s Tadem a
Kyrem z webové stránky Temných lovců. Budu mít
u sebe telefon, kdybys něco potřeboval.“ Otto k ní
sklouzl pohledem a ona cítila jeho pohrdání.
Tabitha se na něj usmála. „Dobrou noc, Otto.
Nedovol, aby se Tad dostal do nějakých potíží.“
„Znáš i Tada?“
„Zlato, znám každého v tomhle městě.“
„Super,“ zamumlal si Otto pod vousy a zamířil
ke dveřím.
Jakmile se za ním zavřely dveře, Valerius zamířil
pryč od Tabithy. Nevěděla proč, ale natáhla ruku a
chytila jeho hlavu do dlaní.
Překvapením otevřel ústa.
Sherrilyn Kenyon
Nemohla odolat pokušení, stoupla si na špičky a
políbila ho.
KAPITOLA 5
Tabitha byla naprosto nepřipravená na jeho
reakci na její polibek. Jedním rychlým pohybem
plným touhy si ji k sobě přitáhl, zvedl ji ze země,
otočil se a pak ji položil na leštěné schody. Nebyla
to zrovna nejpohodlnější poloha, ale byla zvláštně
erotická. Nic se nemohlo vyrovnat jeho žhavému,
žádoucímu polibku, díky kterému se cítila slabá a
bez dechu. Jeho velké mužné tělo měla mezi
nohama, zatímco on držel všechnu svojí váhu na
jednom koleni. Cítila, jak se jeho erekce tiskne proti
středu jejího těla, které spalovala touha mít ho na
sobě nahého. Jeho lahodná, pronikavá vůně ji
vzrušovala ještě víc.
Nebylo nic civilizovaného nebo slušného na tom,
jak ji líbal. Nic ztuhlého na tom, jak ji držel. Bylo to
vášnivé a drsné. Slibné.
126
Zmocni se noci
Tabitha mu obtočila nohy kolem pasu a
opětovala mu jeho polibky.
Valerius nemohl myslet, když jí ochutnal. Cítil jí.
Ztratil se v jejím teple a vášni.
Dělal všechno co mohl, aby si ji nevzal na
schodech, jako nějaký barbarský válečník.
„Musíš mě přestat líbat, Tabitho,“ vydechl
namáhavě.
„Proč?“
Zasyknul, když ho jemně kousla do brady.
„Protože jestli to neuděláš, pomiluju se s tebou, a to
je ta poslední věc, kterou teď potřebujeme.“
Tabitha objela jazykem jeho rty, když k ní mluvil.
Chtěla jen, aby se svlékl a ona mohla ústy
prozkoumat každý kousek jeho svěžího mužného
těla. Lízat ho a dráždit, dokud by neškemral o
milost.
Ale měl pravdu. Tohle bylo to poslední, co teď
potřebovali. Byl to Temný Lovec, a ti měli zakázané
vztahy a ještě horší bylo, že on nebyl ten typ chlapa,
kterého by mohla někdy představit své rodině.
Všichni by se do ní pustli kvůli tomu, že se
bratříčkuje s největším nepřítelem svého švagra.
Kyrian byl mnohem víc, než jen přijat do rodiny.
Všichni ho milovali.
Sherrilyn Kenyon
Dokonce i Tabitha. Jak by mu takhle mohla
ublížit?
Ne, to nebylo fér ani pro jednoho z nich.
„Dobře,“ řekla tiše. „Ale budeš ze mě muset slézt
jako první.“
Bylo to to nejtěžší, co kdy musel Valerius udělat.
Celým svým srdcem chtěl zůstat tam, kde byl.
Ale nemohl a dobře to věděl.
Zhluboka se nadechl. Přinutil se vstát a pomohl jí
na nohy.
Tělo měl pořád ztuhlé a dech přerývavý. Nesnesl
být blízko ní, aniž by se jí dotýkal. Ale on byl
zvyklý na zákazy. Byl tak vychován.
To s čím ale nepočítal, byla téměř zvířecí touha
vzít si ji. Bylo to primitivní a vášnivé. Divoké.
Jediné co chtěl, bylo ochutnat Tabithu.
„Myslím, že tohle je chvíle, kdy se rozejdeme,“
řekl, když našel svůj hlas.
Tabitha přikývla. Prošel kolem ní tak blízko, že
cítila jeho přirozenou mužskou vůni. To jí rozbušilo
srdce a ještě víc podnítilo její touhu.
Dělala všechno, co mohla, aby ho nechytila.
Bolestivě se dívala, jak otevíral dveře svého domu.
„Děkuju ti, Tabitho,“ řekl tiše.
128
Zmocni se noci
Cítila jeho smutek a to jí zraňovalo ještě víc.
„Vyhni se problémům, Vale. Snaž se nenechat se
znovu pobodat.“
Přikývl. Vypadal vznešeně a formálně. Ale
odmítl se na ní podívat. Toužebně si vzdychla nad
něčím, s čím se nedalo nic dělat a pak se přinutila
odejít.
Bylo po všem.
Impulzivně se ohlédla za zavřenými dveřmi.
Nebyly tam po Valeriusovi ani stopy. Žádné. Až na
šestý smysl, který jí říkal, že jí stále pozoruje.
Valerius nemohl odtrhnout od Tabithy pohled,
když nastupovala do auta. Nechápal, proč cítil
nutkání vyběhnout ze dveří a zastavit ji. Nebyla
jako Agrippina. Tabitha nebyla uklidňující a
povzbuzující, ale přesto…
Bolelo ho srdce, když se řítila pryč z příjezdové
cesty a tím i z jeho života. Byl znovu sám.
Ale on byl vždycky sám. I když žila Agrippina
v jeho domě, držel se od ní dál. Sledoval jí z dálky.
Toužil po ní každou noc, a přesto se jí nikdy
nedotkl. Jeho místo nebylo u ní. Byl šlechtic a ona
nebyla nic víc, než otrokyně, která sloužila v jeho
domácnosti. Kdyby byl jedním z jeho bratrů, prostě
by si jí bez zbytečných otázek vzal. Ale on ji nemohl
Sherrilyn Kenyon
využít. Neměl to v sobě. Donutit ji vlézt mu do
postele.
Ani by se ho neodvážila odmítnout. Otroci
neměli žádnou kontrolu nad svými životy, zvlášť
když je k něčemu nutili jejich páni.
Pokaždé, když ji viděl, měl na jazyku žádost, aby
se s ním vyspala. Když ale otevřel ústa, hned je zase
zavřel a odmítal se zeptat se jí na něco, do čeho
nemohla mluvit. Takže jí přivedl do své
domácnosti, aby jí zachránil od toho, co by jí udělali
ostatní členové rodiny.
Valerius sebou trhl, když si vzpomněl na noc,
kdy k němu přišli jeho bratři. Tu noc našli její sochu
a došlo jim, kdo to byl.
S nadávkou se odvrátil od okna a přinutil
všechny myšlenky odplout ze své mysli.
Jeho osud nikdy nebyl někomu pomáhat.
Narodil se, aby byl sám. Aby neměl žádné
přátele nebo důvěrníky. Nikdy se nezasmál a
nebavil.
Nešlo bojovat proti osudu. Nemohl dostat něco
jiného než to, co měl. Narodil se do tohohle života
stejně, jako se narodil do toho minulého.
Tabitha byla pryč.
A bylo to tak nejlepší.
130
Zmocni se noci
Sevřela se mu hruď. Vyšel po mahagonových
schodech do svého pokoje. Dá si sprchu, převleče se
a pak půjde dělat práci, kterou přísahal plnit.
...
Tabitha se autem vrátila zpátky k Tie, kde na
ulici uviděla Amandino auto. Zastavila a
vystupovala z auta přesně ve chvíli, kdy Amanda
s Tiou vycházeli zadními dveřmi.
„Čau, Mandy,“ řekla Tabitha a zmenšila
vzdálenost mezi nimi, aby mohla obejmout své
dvojče.
„Tak kdo byl ten nádhernej chlap, se kterým si
byla? Tia řekla, žes jí neprozradila jeho jméno.“
Tabitha se přinutila nevyslat žádnou nechtěnou
myšlenku nebo emoci ven, aby jí nezachytilo její
dvojče. „Je to jen kamarád.“
Amanda zavrtěla hlavou. „Tabby,“ pokárala jí.
„Je třeba přestat se tahat s tvými teplými kamarády
a najít si kluka.“
„Mě nepřišel jako gay,“ řekla Tia. „Ale byl fakt
dobře oblečený.“
„Tak kde máš dítě M?“ zeptala se Tabitha a
snažila se vyhnout tématu.
„Doma. Víš, jaký Ash je. Odmítá ji pustit ven po
západu slunce.“
Sherrilyn Kenyon
Tabitha přikývla. „Jo, souhlasím s ním. Je to
velmi zvláštní holčička, která potřebuje ochránit.“
„Taky s tím souhlasím, ale nerada opouštím své
dítě. Cítím se, jako kdyby mi chyběl nějaký životně
důležitý orgán.“ Amanda zvedla stříbrný talisman.
„Slíbila jsem Tie, že ho pověsím v Marissině
pokoji.“
„Dobrá rada.“
Amanda se na ní zamračila. „Jsi si jistá, že jsi
v pořádku? Dneska je na tobě něco hrozně
divného.“
„Na mě je vždycky něco divného.“
Amanda a Tia se zasmály. „To je pravda,“
souhlasila Amanda. „Dobře, pak si teda nebudu
dělat starosti.“
„Prosím. Jedna máma mi bohatě stačí.“
Amanda jí políbila na tvář. „Uvidíme se později,
lidi.“
Dokud Amanda nenasedla do svého auta a
neodjela, Tabitha ani Tia nic neřekly. Tabitha si dala
ruce do kapes a obrátila se ke své sestře, která se na
ní mračila.
„Co?“
„Kdo to byl?“
„Co máš furt s těma klukama? Nebyl to nikdo,
kvůli komu by sis měla dělat starosti.“
132
Zmocni se noci
„Byl to Temný lovec?“
„Nech toho, Gladys,“ řekla Tabitha. Nazvala jí
vlezlou sousedkou z Bewitched. „Tohle není žádné
bonusové kolo ve Dvaceti otázkách a já musím ještě
zařídit nějaké věci. Měj se.“
„Tabitho!“ Tia jí následovala po ulici. „O něčem
tajnůstkaříš. Jsem z toho nervózní.“
Tabitha se zhluboka nadechla a postavila se
čelem ke své starší sestře. „Byl to jen někdo, kdo
potřeboval pomoc a já mu jí poskytla. Teď si žije
zase svůj život a já zase ten můj. Nepotřebujeme,
aby to způsobilo nějaké rodinné pozdvižení.“
Tia si nesouhlasně odfrkla. „Ty jsi tak protivná.
Proč mi prostě neodpovíš na otázku?“
„Dobrou noc, Tio. Mám tě ráda.“ Tabitha šla dál
a byla vděčná, že jí její sestra nechala a vrátila se
zpátky do obchodu.
S úlevou zamířila k ulici Bourbon bez toho, aby
skutečně věděla, kam jde. Vyzvedne nějaké jídlo
pro bezdomovce a pak udělá pár koleček.
„Ach, to je Tabitha!“
Obrátila se k výraznému zpěvavému hlasu, který
tak dobře znala. Řítila se k ní Ashova démonka
Simi, která navenek vypadala tak na devatenáct
nebo na dvacet. Dneska večer na sobě měla černou
minisukni, fialové legíny a odvážný korzet. Na
Sherrilyn Kenyon
nohách měla černé kozačky, které jí sahaly až ke
stehnům s vysokými podpatky a nesla kabelku ve
tvaru rakve. Dlouhé černé vlasy měla rozpuštěné a
sahaly jí až na ramena.
„Ahoj Simi,“ řekla Tabitha a prohledávala ulici
za démonkou. „Kde je Ash?“
Obrátila oči v sloup a vydala ze sebe znechucený
zvuk. „Počíhala si na něj ta stará bohyně a řekla mu,
že si s ním musí promluvit a tak jsem řekla, že mám
hlad a že chci něco sníst. Tak řekl: Simi, nejez žádný
lidi. Jdi do Útočiště a počkej tam na mě, než si
promluvím s Artemis.
Takže bude Simi čekat na Akriho sama v Útočišti,
než přijde a vyzvedne si jí. Ty jdeš do Útočiště,
Tabitho?“
Tabithu vždycky pobavilo, když o sobě tahle
démonka mluvila ve třetí osobě. „Vlastně ani ne.
Ale jestli chceš, abych šla s tebou, tak půjdu.“
Muž, který prošel kolem nich zahvízdal, zatímco
očima visel na Simi.
Démonka mu věnovala malý a smyslný úsměv.
Vrátil se zpátky k nim. „Hej, baby,“ řekl. „Hledáš
společnost?“
Simi se rozzlobila. „Jsi slepej, chlape?“ zeptala se.
Ukázala významně směrem k Tabitě. „Nevidíš, že
Simi už má společnost?“ Zavrtěla hlavou.
134
Zmocni se noci
Zasmál se. „Máš číslo, na které bych ti někdy
mohl zavolat a promluvit si?“
„No, mám číslo, ale pokud zavoláš, zvedne to
Akri a bude se na tebe zlobit a tvoje hlava exploduje
ve spršce ohně.“ Poklepala si na bradu. „Hmmm,
musím si vzpomenout, barbecue… je to 555-“
„Simi…“ řekla jí Tabitha varovným tónem.
„Oh, hovno,“ řekla Simi a vydala další
znechucený povzdech. „Máš pravdu, Tabitho. Akri
by se na mě naštval, kdyby kvůli Simi musel
usmažit tohohle chlapa. Někdy je fakt zvláštní.
Přísahám.“
„Akri?“ zeptal se muž. „To je tvůj přítel?“
„Och, ne, on je jen nemocný. Akri, můj taťka, je
vždy rozrušený, když se nějaký chlap dívá na
Simi.“
„Dobře, co taťka neví, to mu nemůže ublížit.“
„Jo,“ řekla Tabitha a stoupla si mezi ně. „Věř mi,
její „tatínek“ není někdo, s kým by sis to chtěl
rozházet.“ Vzala Simi za ruku a vedla jí pryč.
Muž je následoval. „No tak, chci jenom její číslo.“
„Je to 1-800-dej si pohov,“ zavolala na něj Tabitha
přes rameno.
„Fajn, ty děvko, ať je po tvém.“
Než Tabitha stačila jen mrknout, Simi se jí
vytrhla ze sevření a vrhla se na muže. Popadla ho
Sherrilyn Kenyon
za krk a hodila ho o stranu domu. Bez námahy ho
držela nad zemí, zatímco kopal nohama ve
vzduchu. „Takhle s přáteli Simi mluvit nebudeš.
Slyšíš mě?“
Nemohl odpovědět. Jeho obličej už byl fialový a
měl oči vylezlé z důlků.
„Simi,“ řekla Tabitha a snažila se odtáhnout ruku
démonky z krku toho muže. „Zabiješ ho. Pusť ho.“
Oči démonky červeně zaplály vteřinu předtím,
než ho Simi pustila. Ohnul se v pase a rozkašlal se.
Funěl, když se snažil znovu začít dýchat.
„Radši už nikdy neurážej jiné ženy, ty hloupý
člověče,“ řekla. „Simi to myslí vážně.“
Bez dalšího slova a bez toho, aby o tom Simi
přemýšlela, přehodila si kabelku přes rameno a
vydala se dolů ulicí, jako kdyby právě někoho
málem nezabila.
Tabitě pořád bušilo srdce. Co by se stalo, kdyby
tam nebyla, aby zastavila Simi?
„Tak, Tabitho, máš ještě nějaké další mňamky
mátové bonbóny, co jsi Simi dala, když jsme se
koukali na filmy?“
„Promiň, Simi,“ řekla a snažila se znovu získat
svůj ztracený klid, když viděla, jak chudák chlap
klopýtá dolů ulicí. Nebylo pochyb o tom, že bude
136
Zmocni se noci
trvat hodně dlouho, než se pokusí sbalit další ženu,
kterou nebude znát. „Nenosím je sebou.“
„Och houby, fakt mi chutnaly. Hlavně se mi líbila
ta zelená plechovka. Byla moc hezká. Simi
potřebuje, aby jí Akri nějaké koupil.“
Jo, a Tabitha potřebuje přesvědčit Ashe, aby už
tuhle démonku nenechával samotnou bez dozoru.
Simi nebyla zlá, jen prostě nechápala, co bylo
správné a co špatné. Ve světě démonů to tak
nechodilo. Simi chápala Ashovi rozkazy a plnila je
do puntíku. Ale alespoň šli teď někam, kde je
většina lidí zná a Simi rozumí.
Útočiště byl motorkářský bar na 688 Ursulines
Avenue, který byl ve vlastnictví zvěrolovců. Na
rozdíl od Temných lovců byli zvěrolovci bratranci
prokletých Apollitů a Démonů. Byl tu ale jeden
zásadní rozdíl: byli napůl zvířata.
Strašně dávno byly zvěrolovci původně napůl
Apolliti a napůl lidé. Ve snaze zachránit své syny
Apollity od umírání ve dvaceti sedmi letech, jak se
to většinou dělo, jejich vůdce spojil zvířata s těly
jeho synů.
Ve výsledku stvořil dva syny, kteří měli lidské
srdce a dva, kteří měli srdce zvířecí. Ti, kteří byli
nazýváni Arkádi byli lidé a ti, kteří byli nazýváni
Katagariáni, byli zvířata. Arkádi trávili většinu
Sherrilyn Kenyon
svého života jako lidi, kteří mohli mít zvířecí
podobu, zatímco Katagariáni byli zvířata, která
mohla mít lidskou podobu.
I když byli příbuzní, obě skupiny proti sobě
bojovaly, protože si Arkádi o jejích zvířecích
příbuzných mysleli, že jsou lidé jen z moc malé části
a zvířata bojovala, protože to bylo v jejich povaze.
Byla to tlupa Katagariánských medvědů, kteří
vlastnili bar. Útočiště vítalo každého. Lidi, Apollity,
Démony, Bohy, Arkády nebo Katagariány. Bylo tam
jen jedno pravidlo: ty mě nekousneš - já tě
nekousnu. Útočiště bylo jedno z mála míst, které
bylo na téhle planetě posvátné. Žádné nadpřirozené
bytosti tam nemohli napadnout ty druhé. A
medvědi se rádi Simi ujmou, dokud se k ní Ash
nebude schopný vrátit.
Simi donekonečna něco povídala, dokud se
nedostali do baru, který měl dveře jako v salónu.
„Jdeš dovnitř?“ zeptala se Tabithy.
Než stačila odpovědět, uviděla Nicka Gautiera,
který se vydal směrem k nim. Od té doby, co tu
začala pracovat Nickova matka, tu byl skoro stálý
návštěvník.
„Dámy,“ řekl s okouzlujícím úsměvem, když se
k nim přidal.
138
Zmocni se noci
„Nicku,“ řekla Tabitha na pozdrav. Simi se
usmála. „Ahoj, Nicku,“ řekla a kroutila si na prst
pramen vlasů. „Jdeš taky do Útočiště?“
„Měl jsem to v plánu. A co vy dvě?“
Tabithě zazvonil telefon. „Počkej,“ řekla Nickovi
a Simi dřív, než stačila odpovědět. Byla to Marla,
která měla hysterický záchvat.
„Cože?“ zeptala se Tabitha a snažila se pochopit
Marlina slova, která z ní vycházela v pauzách mezi
vzlyky.
Podívala se na Nicka, který ji zamračeně
sledoval: „A co Nick Gautier-“
Otázka byla přerušená Marliným výkřikem
hrůzy. „Dobře, dobře,“ řekla Tabitha a okamžitě si
uvědomila, proč Marla tak reagovala. Nick měl na
sobě jednu ze svých odporných havajských košilí,
roztrhané džíny a pár tenisek, který vypadal, jako
kdyby byly vyndané z drtiče odpadků. „Přestaň
brečet a obleč se. Někoho seženu, slibuju.“
Marla popotáhla. „Přísaháš?“
„Na mou duši.“
„Děkuju ti, Tabby. Jsi bohyně!“
Tabitha měla vážné pochybnosti, když zavěsila.
„Nicku, můžeš na chvíli zabavit Simi? Já musím jít
zabránit katastrofě.“
Sherrilyn Kenyon
Nick se usmál. „Jasně, má drahá. Budu víc než
šťastný, když budu moct dělat Simi společnost,
jestli jí to teda nevadí.“
Simi zavrtěla hlavou. „Víš, vážně mám ráda
modrooké lidi,“ řekla Tabithě. „Je to ta nejlepší
kvalita.“
„Bavte se dobře vy dva,“ řekla Tabitha, když je
opouštěla a spěchala k ulici Chartres.
...
Valerius si fénoval vlasy, když uslyšel v ložnici
rozruch. Znělo to jako Gilbert a…
Vypnul fén a vyšel z koupelny přesně včas, aby
viděl, jak se Gilbert snaží vytáhnout Tabithu z jeho
ložnice.
„Odpusťte mi, pane,“ řekl Gilbert a pustil
Tabithu. „Šel jsem za vámi dát vám vědět, že máte
návštěvu, ale ona mě sledovala až do vašeho
pokoje.“
Valerius nemohl dýchat, když viděl nemožné.
Tabitha zpátky v jeho domě. Zasáhlo ho
neočekávané štěstí, ale odmítl se byť jen usmát. „To
je v pořádku, Gilberte,“ řekl překvapený tím, jak
klidný jeho tón byl, i když jediné co chtěl udělat,
bylo usmívat se na ní jako idiot. „Můžeš jít.“
140
Zmocni se noci
Gilbert sklonil hlavu předtím, než uposlechl jeho
přání.
Tabitha polkla při tom úžasném pohledu na
Valeriuse, který měl na sobě kolem štíhlých boků
omotaný jen bílý ručník. Zdálo se jí naprosto
neskutečné, že ho našla takhle. S jeho panovačným
vzhledem by si myslela, že má sbírku hedvábných
županů nebo tak něco.
Tmavé vlasy měl vlhké a rovné. Rámovaly jeho
dokonalou ostře řezanou tvář.
Wow, vypadal tak dobře. Nejspíš by vypadal
ještě líp nahý, jako když nedávno ležel na její
posteli…
Zahnala tyhle myšlenky ještě předtím, než by jí
dostaly do potíží.
„Čemu vděčím za tu čest?“ zeptal se.
Usmála se. Ach ano. Byl ideální pro to, co
potřebovala… a to ani nechtěla uvažovat o tom
dvojsmyslu.
„Potřebuju, aby ses oblékl.“ Tabitha se u téhle
myšlenky zastavila. Jo jasně. S ženou, která řekla
muži takového vzhledu, aby se oblékl, bylo vážně
něco špatně.
„Prosím?“
Sherrilyn Kenyon
„Pospěš si a obleč se. Sejdeme se dole.“
Popohnala ho k posteli, kde měl vyndaný oblek.
„Fretta! Fretta!“
Valerius si nebyl jistý, co ho šokovalo víc. Jestli
to, že chtěla, aby se obléknul nebo to, že mluvila
italsky.
„Tabitho-“
„Obléč se!“ Bez dalšího slova odešla z pokoje.
Než se mohl pohnout, otevřela dveře a strčila
dovnitř hlavu. „Klidně můžeš ten ručník upustit…
ach, zapomeň na to. Nech si rozpuštěné vlasy a
ujisti se, že si vezmeš něco opravdu drahého a
elegantního. Nejlépe Versace, pokud máš, ale
Armani bude taky dobrej. A vem si kravatu a
nezapomeň na kabát.“
Zcela bezradný, a přesto kupodivu zvědavý na
to, co po něm chce, vyměnil oblek na posteli za
černý, hedvábný Versace s vlněnou černou
hedvábnou košilí a odpovídající hedvábnou
kravatou. Pak otevřel dveře.
Tabitha se otočila, když se otevřely dveře a
najednou jí vyschlo v ústech. Spadla jí čelist.
Věděla, že byl nádherný, ale…
Ach… můj Bože!
Všechno co mohla udělat, bylo dýchat. Nikdy
dřív neviděla člověka v úplně černém obleku, ale
142
Zmocni se noci
tohle byl opravdu luxusní kousek. Vypadal
šarmantně a vznešeně.
Marla umře!
Pokud tedy Tabitha nezemře první na otravu z
příliš mnoha hormonů.
„Víš, vždycky jsem slyšela lidi říkat, že takhle
skvěle vypadat by mělo být nezákonné, a v tvém
případě je to fakt pravda.“
Zamračil se na ní.
Tabitha ho popadla za ruku a táhla ho ke
schodům. „No tak, nemáme čas nazbyt.“
„Kam mě vedeš?“
„Potřebuju od tebe laskavost.“
Valerius byl kupodivu polichocený její žádostí.
Bylo hodně vzácné, když mu někdo řekl o
laskavost. To byli věci, které dělali přátelé.
„Co potřebuješ?“
„Marla potřebuje doprovod na průvod paní
Červené záře.“
Valerius se okamžitě zastavil. „Cože?“
Tabitha se k němu otočila. „Ale no tak. Nebuď
prosím v tomhle takový puritán. Jsi Říman,
prokristapána.“
„Ano, ale to neznamená, že mám nějaké vrozené
vlohy pro to, abych dělal doprovod transvestitovi.
Tabitho, prosím.“
Sherrilyn Kenyon
Vypadala tak zklamaně, že to v něm vzbudilo
pocit viny.
„Marla zkoušela celý měsíc a teď to její doprovod
na tenhle večer zrušil. Její největší soupeřka ho
podplatila, aby jí doprovodil místo ní. Jestli Marla
prohraje, zabije jí to.“
„Nemám chuť promenádovat se skupinkou
homosexuálů.“
„Není to přehlídka… vážně. Všechno co musíš
udělat je provést jí na samém začátku, kdy jí budou
představovat. No tak, Vale. Utratila roční plat za ty
nádherné šaty Versace.“
Tabitha k němu vzhlédla s těma nejupřímnějšíma
očima, jaké kdy viděl. Úplně roztál.
„Nikoho jiného za tak krátkou chvíli nesežene. A
potřebuje opravdu elegantního muže. Někoho
nejlepší kvality a já neznám nikoho jiného, kdo by
na to seděl. Prosím? Kvůli mně? Přísahám, že ti to
vrátím.“
Ve skutečnosti by byl raději mučen a pak zabit…
znovu. A přesto v sobě nedokázal najít sílu zklamat
jí. „Co když na mě jeden z nich bude šahat-“
„Nebude. Slibuju, že ochráním tvůj…“ Zvedla
obočí a podívala se na jeho zadek. „Majetek.“
„A když se o tom někdo dozví-“
„Nedozví. Vezmu si to do hrobu.“
144
Zmocni se noci
Valerius si dlouze povzdechl. „Víš, Tabitho,
kdykoliv jsem se někomu snažil pomoct, udělal
jsem to jenom horší. Mám z toho špatný pocit. Něco
se stane. Uvidíš. Marla spadne z pódia a zlomí si
vaz, nebo ještě hůř, její obrovská paruka shoří.“
Mávla rukou. „Jsi paranoidní.“
Ne, nebyl. A když ho vedla ke dveřím, jeho mysl
zaplavily hrozné vzpomínky na jeho život… na
dobu, když mu bylo líto Zareka a snažil se ho
uchránit od výprasku. Jeho otec ho pak přinutil zbít
Zareka ještě víc. Dával údery stranou a doufal, že
nebudou stejně bolestivé, jako ty od jeho otce. Místo
toho to skončilo oslepením chudého otroka. Pak,
když se snažil uchránit Zareka od toho, aby byl
načapaný mimo jejich vilu, způsobil jen to, že jeho
otec zaplatil otrokářovi, aby vzal Zareka pryč od
všeho, co znal. Když byl generál, měl pod svým
vedením mladého vojáka, který byl poslední žijící
syn ze své rodiny. Doufal, že ho udrží díky jeho
mládí mimo bitevní pole a poslal ho jako posla do
římského tábora. Chlapec zemřel dva dny potom
při útoku krvežíznivých Keltů, kteří na něj narazili.
A Agrippina…
„Nemůžu to udělat, Tabitho.“
Sherrilyn Kenyon
Tabitha se zastavila na posledním schodě, aby se
na něj mohla podívat. V jeho hlase bylo něco, co jí
říkalo, že si nedělá srandu.
Cítila, jak jím projela vlna strachu.
„To bude v pohodě. Pět minut. To je všechno.“
„A když se kvůli mně Marle něco stane?“
„Budu tam s tebou. Nic zlého se nestane. Věř
mi.“
Přikývl, ale cítila jeho nechuť, když ho táhla
k taxi, které na ně čekalo. Dala řidiči pokyny, aby jel
do Cha Cha klubu na ulici Canal. Netrvalo jim ani
patnáct minut dostat se tam. Tabitha zaplatila za
taxi, zatímco stál Valerius na chodníku a vypadal,
jako kdyby se připravoval na útěk, protože už si ho
všimlo pár klientů z podniku.
„Neboj,“ řekla Tabitha a připojila se k němu.
„Nebudou tě obtěžovat.“
Valerius nemohl uvěřit tomu, že to dělá. Musel
přijít o rozum.
Tabitha ho vzala za ruku a vedla ho k růžovým
dvoukřídlým dveřím.
„Hej, Tabby,“ zavolal na ní vyhazovač od dveří.
Byl velký a svalnatý. Měl na sobě tričko bez rukávů,
krátce střižené tmavě hnědé vlasy a na bicepsu měl
keltské tetování. Na první pohled vypadal hrozivě,
ale jeho otevřený upřímný úsměv mu ubíral na
146
Zmocni se noci
zuřivosti. Tabitha vytáhla peněženku, aby zaplatila
vstupné. „Ahoj, Same. Jsme tady, abychom pomohli
Marle. Je vzadu?“
„Dej to pryč,“ řekl Sam a tlačil peněženku zpátky
k ní. „Víš, že tady nechceme tvoje peníze. Marla je
vzadu. Prosím běž jí pomoct. Můj přítel brzy přijde
o rozum, jestli nepřestane brečet.“
Tabtiha na něj mrkla. „Neboj se. Kavalérie je
tady.“
Valerius se zhluboka nadechl, když následoval
Tabithu. Tohle bylo to nejděsivější místo, kde za
celý svůj život byl. Raději by šel rovnou do hnízda
démonů, kteří by byli vyzbrojeni motorovými
pilami a gilotinami.
Ale ve chvíli, kdy došli k jasně žlutým dveřím
hned vedle jeviště, se cítil o něco lépe. I když se
hodně mužů zastavilo a zíralo na něj, žádný z nich
k němu neudělal ani krok.
„Neboj se,“ řekla Tabitha, když prošel kolem ní.
„Kryju ti slabiny.“
Valerius vyskočil, když mu hravě stiskla zadek.
„Prosím tě, nedělej jim chutě.“
Zasmála se.
Procházeli davem mužů, kteří si na sebe nanášeli
make-up, dávali na hlavy paruky a cpali se do šatů.
Sherrilyn Kenyon
Marla seděla v zadním rohu a plakala, zatímco
kolem ní poletoval další muž.
Na holé hlavě měla růžový turban. Její make-up
byl zničený.
„Zničila jsi všechnu mojí tvrdou práci, zlato.
Musíš přestat plakat, nebo to nikdy včas
neopravím.“
„Co na tom záleží? Prohraju. Proklínám tě,
Anthony! Všichni muži jsou prasata. Prasata!
Nemůžu uvěřit, že mě prodal.“
Valerius se kvůli Marle cítil špatně. Bylo zřejmé,
že pro ní tenhle průvod hodně znamenal.
„Ahoj, kotě,“ řekla Tabitha. „Vzchop se. Mám
něco mnohem lepšího, než byl starý Tony. Mink
umře, až s ním vykročíš bok po boku.“ Strčila
Valeriuse dopředu.
„Ahoj, Marlo,“ řekl prostě a cítil se jako naprostý
a totální blbec.
Marle poklesla brada. „Ty to pro mě uděláš?“
Ohlédl se přes rameno, aby zjistil, že ho Tabitha
pozorně sledovala. V očích měla strach z toho, že by
mohl vycouvat.
Bůh ví, že opravdu chtěl.
Opravdu, ale opravdu si tímhle nechtěl projít.
Ale Valerius Magnus byl tvrdší, než tohle. Nikdy
148
Zmocni se noci
neutíkal a udělá to jako laskavost pro Tabithu bez
ohledu na to, jak odporné by to pro něj mohlo být.
Narovnal se a obrátil se zpátky k Marle. „Bude
mi ctí být tvůj doprovod.“
Marla vydala příšerný výkřik, když vyskočila a
chytila ho do objetí tak silně, že se obával, že by mu
mohly prasknout žebra. Vykřikla ještě hlasitěji,
když ho pustila a vzala do objetí Tabithu. Zvedla jí
z podlahy.
„Ach holka, ty jsi ta nejlepší kamarádka na světě!
Představ si, jak Marla Divine vyjde zaháknutá do
jediného heterosexuála v téhle budově. Holky
umřou závistí.“ Pustila Tabithu. „Carey, vrať se a
znova mi udělej maku-up. Rychle. Musím být
báječná! Báječná!“
Carey se usmívala nad Marlinou nadšeností.
„Posaď se miláčku, a budeš.“
Zatímco Carey pracovala na Marle, Valerius a
Tabitha stáli stranou.
„Děkuju,“ řekla Tabitha. „Vážně.“
„To je v pořádku.“
Tabitha sledovala Valeriuse. Než se stačila
zarazit, ovinula mu ruce kolem krku a usmála se na
něj. Položila si hlavu na jeho hruď.
Valerius nemohl dýchat z pocitu, jaký měl, když
ho objímala. Jeho srdce se rozbušilo při pohledu na
Sherrilyn Kenyon
její hlavu, kterou měla na jeho prsou a z tepla jejího
těla, kterým se tiskla k tomu jeho. Ucítil v sobě
nečekanou něhu. Natáhl se a lehce ji pohladil po
vlasech. Doufal, že se Marle nic nestane, protože jí
pomáhal.
Naposled se někomu snažil pomoct před víc než
rokem, kdy ho Acheron požádal, aby pomohl v boji
proti démonům Katagariánské smečce. Šel ochotně,
ale během boje, Vane a Fang, dva vlci, kterým
pomáhal, ztratili svou sestru po zásahu démona.
Zemřela bratrům v náručí.
Ten pohled ho pronásledoval až do teď.
Valerius řekl Vaneovi, že kdykoliv ho bude
potřebovat, propůjčí svůj meč do vlčích služeb.
Naštěstí ho Vane už nikdy nepotřeboval.
Jsi směšný.
Možná, ale nevadilo by mu to tolik, kdyby to
nebyl on, kdo nesl hlavní podíl viny. Katastrofa
vždycky dopadne na ty, kteří se snažili pomoct.
Zahnal tyhle myšlenky a zaměřil se na ženu,
která byla s ním. Žena, která byla jiná než ostatní,
které dřív poznal.
Byla zvláštní. Unikátní.
Čas jako kdyby se zastavil, když tam stál a nechal
do sebe pronikat Tabithino teplo. Byl překvapen,
když Marla vstala a pokynula mu, aby jí následoval.
150
Zmocni se noci
„Dum-da-dum-dum...dum...“ broukala si Tabitha
ústřední melodii k Dragner, když sledoval Marlu ze
šatny do chodby, která byla plná královen.
Tabitha Valeriuse políbila na tvář a pak ho
pustila, aby mohla vytvořit prostor pro ostatní.
Vyrazila do klubu a zjistila, že Marly nejlepší přítel
Yves, seděl u stolu před pódiem se skupinou svých
kamarádů.
„Čau, přemožitelko upírů,“ řekl Yves a přitáhl
židli ke stolu. „Jsi tu, abys povzbudila Marlu?“
„Samozřejmě. Kde jinde bych měla být?“
Ozval se jásot od stolu. Všichni okolo se bavili a
uzavírali sázky na to, kdo vyhraje, doku to
nezačalo.
Tabitha byla uzlíček nervů, dokud se neobjevil
Valerius s Marlou. Dav začal šílet v okamžiku, kdy
viděli Valeriuse, který vypadal v jeho roli
doprovodu naprosto přirozeně. Jako kdyby se
Tabitě jen zdálo, že se mu do tohohle nechce. Měla
pocit, že to bylo spíš ze strachu, že způsobí Marle
nějaké zranění, než kvůli něčemu jinému.
Když došli po schodech k molu, kde už bylo
shromážděno zbytek soutěžících, Valerius sestoupil
jako první a jako pravý gentleman nabídl Marle
ruku, aby jí pomohl dolů.
Sherrilyn Kenyon
Tabitě se chtělo plakat, když si uvědomila, jak
milou věc udělal pro někoho, koho ani neznal.
Nenapadnul jí žádný další člověk, který by udělal
něco tak absurdního, aby pomohl ženě, kterou
skoro ani neznal. Ženě, která ho pobodala.
Jakmile byl doprovod propuštěn, prodírala se
davem, aby ho našla. V okamžiku, kdy došla až
k němu, vrhla se mu do náruče a přitiskla ho k sobě.
Valerius byl zcela ohromený radostnou reakcí
Tabithy. Cítil se tak dobře s ní v náruči, že dělal
všechno co mohl, aby jí k sobě nepřitiskl a nelíbal,
dokud by tu ostatním neudělali scénu.
Pevně ho stiskla a letmo ho políbila na rty. „Jsi
nejlepší.“
Byl šokovaný. Nevěděl co říct.
„Jestli chceš, můžeme už jít.“
Valerius se rozhlédl kolem. „Ne,“ řekl upřímně.
„Došel jsem tak daleko a nezabil jsem Marlu, tak si
myslím, že bych tu měl zůstat, abych viděl, jak to
zvládne.“
Výraz v její tváři mu rozpálil celé tělo. „Má Ash
představu o tom, jaký zlatíčko seš?“
„Děsím se jen té představy.“
Zasmála se a pak ho vzala za ruku a vedla ho ke
stolu poblíž pódia.
Vítala je velká skupina mužů.
152
Zmocni se noci
„Byl jsi skvělý!“ řekl mu ten, co byl nejblíž.
Valerius naklonil hlavu, když mu Tabitha
všechny představovala. Seděli tam něco málo přes
hodinu, zatímco soutěžící měli volnou disciplínu a
přehlídku v plavkách. Dívat se na to bylo pro
Valeriuse ještě mnohem nepříjemnější, než být
s nimi na pódiu.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Tabitha a naklonila se
k němu. „Vypadáš trochu zeleně.“
„Jsem v pořádku,“ řekl, i když málem oslepl při
myšlence na to, jak moc musí muž sám sebe omezit,
aby v plavkách nebyly ani stopy po jejich pohlaví.
Na některé věci prostě nesměl myslet.
Po hodině rozhodčí nakonec vyhlásil tři
finalistky.
Tabitha se předklonila. Ovinula paži kolem té
Valeriusovi a opřela mu bradu o rameno, když
zatajila dech a modlila se za Marlu. Valerius se ani
nepohnul, ale jeho ruka na té její jí do těla vysílala
záchvěvy tepla. Bez ohledu na výsledek mu byla
vděčná za to, že jí pomohl.
Kyrián nebo Ash by raději umřeli, než aby je sem
dotáhla.
Tabitha zachytil Marlin nervózní pohled, když
četli jméno vítěze.
Nemohla dýchat. Ne, dokud neoznámili…
Sherrilyn Kenyon
„Marla Divine!“
Marla křičela a objímala se se soutěžící nejblíž.
Skákali a plakali, když k nim chodili další soutěžící,
aby ji objali a poblahopřáli.
Tabitha vyskočila na nohy, křičela a pískala. „Jo,
Marla, jo!“
Podívala se dolů a uviděla, jak na ní Valerius
s hrůzou kouká.
Rozzlobila se a vytáhla ho na nohy. „Do toho,
generále,“ řekla. „Zakřič.“
„Křičel jsem jen, když jsem volal příkazy na
vojáky a to bylo už dávno.“
Dobře, hranice ztrapnění na jednoho člověka za
jednu noc, už byla překročená. Vyplázla na něj
jazyk, a pak pokračovala v křiku na svou
spolubydlící.
Moderátor dal Marle na hlavu korunu a nasadil
křídla, a pak jí podal tucet růží a odvedl ji směrem
ke konci mola.
Marla sešla dolů. Plakala a smála se, když
posílala obecenstvu polibky.
Když bylo po všem, Tabitha s Valeriusem se k ní
probojovali. Marla jako první objala Tabithu a pak
popadla Valeriuse. „Děkuju ti!“
Valerius přikývl. „Rádo se stalo. Gratuluju
k vítězství, Marlo.“
154
Zmocni se noci
Marla se usmála. „Dlužím vám. Nemyslete si, že
na to zapomenu. Jdu dál a odchytím si vás později.“
„Dobře,“ řekla Tabitha. „Uvidíme se doma.“
Prorazili si cestu ven z klubu na rušnou ulici
Canal, která byla na kraji Francouzské čtvrti.
Tabitha se podívala na hodinky. Bylo skoro deset.
„Nevím jak ty, ale já mám hlad. Nechceš jít něco
zakousnout?“
Valerius se na ní pobaveně podíval. „Musíš být
jediná žena na světě, co se na tohle zeptá chlapa
s tesáky.“
Zasmála se. „Asi máš pravdu. Takže doprovodíš
mě?“
„Nemáme nikde rezervaci.“
Obrátila oči v sloup. „Zlato, tam kam jdeme,
nepotřebujeme žádné zatracené rezervace.“
„Kam jdeme?“
Zamířila do Královské ulice, která spojovala
Canal s Ibervile. „Do Antoinových mořských plodů.
Acme Oyster House.“
„Acme? Tam jsem nikdy nejedl.“
A jakmile Tabitha došla ke dveřím toho místa,
Valerius věděl proč. Na stolech tam byly plastikové
černobílé ubrusy.
Když se rozhlédl po malé restauraci, zaváhal ve
dveřích. Místo bylo malé a lidí málo. Po jeho pravici
Sherrilyn Kenyon
byl bar, který se táhl podél stěny a stoly byly
postavené po jeho levici. Stěny byly laciná směs
zrcadel, obrazů a neonů. Byla tam hlasitá hudba a
místo celkově působilo nepříjemně.
Nemluvě o tom, že Valerius musel rychle do
zrcadla pomocí svojí mentální síly odrazit sám sebe,
než by si někdo uvědomil, že tam není vidět.
Tabitha se otočila a podívala se na něj. Dala si
ruce v bok. „Mohl by ses přestat tvářit jako někdo,
kdo si odřel svoje zbrusu nové boty? Mají tu ty
nejlepší ústřice na světě.“
„Je to tak… neonové.“
„Tak si vem sluneční brýle.“
„Nevypadá to tu moc hygienicky,“ řekl tiše.
„Prosím tě, budeš jíst něco, co čistí bordel
z oceánu. Víš, z čeho jsou tvořeny perly? Ze všech
odpadků, které ústřice spolykají. Kromě toho jsi
nesmrtelný, tak co se staráš?“
„Valeriusi?“
Podíval se za Tabithu a uviděl Vanea a Bride
Kattalakisovi sedět u baru, kde dva muži za pultem
rozdávali ústřice pro hrstku lidí, co tam seděli.
Valerius vypustil úlevný povzdech. Konečně někdo
s kým si mohl popovídat. Ale v mezích, protože
Vane, byl Arkádský vlk a Bride jeho lidská družka.
156
Zmocni se noci
Oblečený v džínách a tričku s dlouhým rukávem,
byl Vane stejně vysoký jako Valerius. Měl dlouhé
tmavě hnědé vlasy, které nosil volně rozpuštěné a
padaly mu až na ramena. Bride byla baculatá,
krásná žena s dlouhými kaštanovými vlasy, které
měla v rozcuchaném drdolu. Přes hnědé šaty
s bílými květy měla přetažený svetr.
Valerius přešel přes místnost a potřásl Vaneovi
rukou. „Vlku,“ řekl mu na pozdrav… bylo vždy
slušné pozdravit Arkáďana nebo Katagariánce jejich
zvířecí podobou.
„A vy, moje paní, je mi vždy ctí.“
Bride se na něj usmála. Pak se podívala na
Tabithu. „Co tu vy dva děláte? Spolu?“
„Val pro mě dělal jednu laskavost,“ řekla
Tabitha, která šla za ním. Obrátila se na jednoho
z mužů za pultem, který si utíral ruce potom, co
naložil plný talíř ústřic. „Hele, Luthere, dvě piva a
jednu porci.“
Vysoký afroameričan se na ní usmál. „Tabby,
tohle už je pokolikáté, po čtvrté v tomhle týdnu, co
jsi tady? Copak nemáš domov?“
„Jo, ale nemám tam ústřice. Alespoň ne ty dobré.
A já prostě musela přijít, abych tě mohla otravovat.
Představ si celý den bez Tabithy… Co bys dělal?“
Luther se zasmál.
Sherrilyn Kenyon
Valeriusovi neušel zvláštní pohled, který si
vyměnil Vane a Bride předtím, než Luther položil
před Bride talíř ústřic a šel Tabithě pro pivo.
„Je tu něco, co bych měl vědět?“ zeptala se jich
Valerius.
V okamžiku, kdy Vane otevřel ústa, aby
promluvil, ho Tabitha kopla do holeně. Hodně.
Vane vyjekl a pak se na ní zamračil.
„Co to bylo?“ zeptal se Valerius. „Proč jsi ho
kopla?“
„Jen tak,“ řekla Tabitha a sáhla přes pult, aby si
vzala jednu ústřici z hromady. Tvářila se jako anděl,
což znamenalo, že se děje něco opravdu zlého.
Valerius se podíval na Vanea. „Cos chtěl říct?“
„Vůbec nic,“ řekl Vane předtím, než se napil
svého piva.
Valerius měl špatný pocit.
Luther se vrátil se dvěma lahvemi a podal je
Tabitě, která si jednu nechala a tu druhou podala
Valeriusovi.
Nechápavě se na ní díval.
„Nemáš žízeň?“ zeptala se Tabitha.
„Nedostali jsme žádné skleničky?“
„Je to pivo, Vale, ne šampaňské. Vem si to.
Vážně, nekouše to.“
158
Zmocni se noci
„Tabby, buď hodná,“ kárala jí Bride. „Valerius
asi není zvyklý na pivo.“
„Já ho piju,“ řekl Valerius, přičemž si váhavě vzal
lahev, „jen ne takhle.“
„Chceš ústřice?“ zeptala se ho Tabitha.
„Nejsem si jistý po tom, cos mi připomněla, co
vlastně jsou.“
Tabitha se na něj zasmála. „Obsluž nás, Luthere a
nos je tak dlouho, dokud neprasknu.“
Luther se na ni usmál. „Nemyslím si, že máš
nějaký limit, Tabby. Je divu, že tu ještě nějaké
zbudou potom, co odejdeš.“
Tabitha si sedla na židli vedle Bride a ukázala
Valeriusovi, aby se usadil vedle ní. Valerius si dal
na pult láhev, než udělal, co mu řekla.
„Vypadáš tu tak nesvůj, Valeriusi,“ řekla mu
Bride sladce. „Jak tě k tomuhle proboha Tabitha
přemluvila?“
„Pořád si nejsem jistý.“
„Chodíte spolu dlouho?“ zeptal se Vane.
„Nechodíme spolu, Vane,“ odpověděla Tabitha
rychle. „Říkala jsem ti, že pro mě Val jenom udělal
laskavost.“
„Když to říkáš, Tab. Jen doufám, že tvoje ses-“
Jeho slova byla přerušená krátkým odkašláním
Bride. „Tabitha ví, co dělá, Vane. Nebo ne, Tabby?“
Sherrilyn Kenyon
„Obvykle ne, ale tohle je v pořádku. Opravdu.“
Valerius by znovu prodal svou duši, kdyby měl
šanci přečíst Vaneovi myšlenky. „Vane, můžeme si
promluvit někde v soukromí?“
Bride si nalila na ústřice Tabasco omáčku.
„Opustíte tenhle bar, pane Lattalakisi, a budete „v
nemilosti“ celý zbytek týdne. Vlastně pošlu na tebe
tvého bratra Furyho a vyměním zámky.“
Vane se skutečně zděsil. „Stejně, jako bych ti rád
pomohl, Valeriusi, musíš si uvědomit, že je její otec
velmi dobrý v kastrování psů a svou dceru až moc
dobře vytrénoval. Myslím, že tu teda zůstanu.“
Valerius se podíval na Tabithu, která si právě od
Luthera brala ústřice. Odmítla se mu podívat do očí.
Co Vane věděl, a on ne?
Seděli na baru a Tabitha si s Bride povídala o
oblečení, starých přátelích a dalších nedůležitých
věcech, zatímco oba muži byli v rozpacích.
Restaurace zavírala v deset, ale Luther jim nosil
ústřice ještě patnáct minut.
„Děkuju ti, Luthere,“ řekla Tabitha. „Opravdu si
cením toho, žes nás nevykopnul.“
„Je mi vždy potěšením, Tabby. Líbí se mi, jak si
ceníš mých služeb a mého jídla a musím říct, že je to
jednodušší, než krmit tvojí kamarádku Simi. Ta
holka toho sní jako démon.“
160
Zmocni se noci
„No, nemáš ani ponětí.“
Valerius šel platit, zatímco Vane zůstal u své
ženy. Jakmile byl účet vyrovnaný, Vane a Bride
vyrazili směrem ke Královské ulici, zatímco on a
Tabitha zamířili na Bourbon.
„Připraven na hlídku?“ zeptala se ho Tabitha.
„Doprovodím tě do-“
„Nejdu domů,“ přerušila ho.
„Kam jdeš?“
„Zabíjet démony. Stejně jako ty.“
„To není bezpečné.“
Zastavila se a podívala se na něj. „Vím, co
dělám.“
„Já vím,“ řekl tiše. „Máš ducha a sílu Amazonek.
Ale byl bych radši, kdyby ses nenechala zabít a
přenechala tuhle práci nám, kteří už zemřeli. Na
rozdíl od tebe stejně nemáme nikoho, kdo by po nás
truchlil, kdybychom zahynuli.“
Tabitha se zarazila u té nečekané věty. Víc než to.
Byla zaskočena pocitem, který od něj cítila. Bolest.
„Kdo truchlil, když jsi zemřel?“ zeptala se a ani
nevěděla, proč to chce vědět.
Odmlčel se a pak se odvrátil. „Nikdo.“
„Nikdo? Copak jsi neměl rodinu?“
Sherrilyn Kenyon
Hořce se tomu zasmál. „Moje rodina byla jako ze
Shakespearovi tragédie. Věř mi, když říkám, že byli
rádi, když se mě zbavili.“
„Jak to můžeš říct? Jsem si jistá, že jim na tobě
záleželo. Jistě-“
„Moji bratři byli moji vrazi.“
Tabitha cítila utrpení, které ho zaplavilo, když
zavrčel ta upřímná slova. Bolelo jí kvůli němu
srdce. Říkal jí pravdu?
„Tvoji bratři?“
Valerius nemohl dýchat, když jím znovu otřásly
vzpomínky na minulost. Ale po pravdě řečeno cítil
vlnu úlevy, že konečně po dvou tisících letech
někomu řekl pravdu o tom, co z něj udělalo
Temného lovce. Přikývl, když se mu znovu objevily
v mysli příšerné obrazy. Když promluvil, jeho hlas
byl překvapivě vyrovnaný. „Ztrapnil jsem mou
rodinu, tak mě popravili.“
„Popravili, jak?“
Jeho oči byly prázdné. „Vystudovala jsi starověk.
Určitě víš, co se dělalo v Římě nepřátelům.“
Tabitha si zakryla ústa, když jí projela nevolnost.
Než se stačila zarazit, vzala ho za ruku a vytáhla
mu rukáv, aby mohla vidět jizvy na jeho zápěstí. To
byl důkaz, který potřebovala, aby mu uvěřila.
Byl ukřižovaný stejně jako Kyrián.
162
Zmocni se noci
„Moc mě to mrzí.“
Přikývnul. Formálně stáhl ruku a narovnal si
rukáv. „Nemusí. Připadá mi, že to zvláštně sedělo
k historii mé rodiny. Ten kdo žije mečem…“
„Kolik lidí jsi ukřižoval?“
Cítila jeho hanbu, než se od ní otočil a šel pryč.
Nebyla ochotná nechat ho jít. Spěchala za ním a
chytila ho, aby ho zastavila. „Řekni mi to, Valeriusi.
Chci to vědět.“
Bylo jí do pláče z utrpení, které měl vepsané ve
tváři. Zatnul čelist. „Nikoho,“ řekl po dlouhé pauze.
„Odmítl jsem někdy zabít tímto způsobem muže.“
V očích jí pálily slzy, když se na něj dívala.
Nebyl takový, jaký si Kyrián a ostatní mysleli.
Nebyl.
Muž, kterého jí popisovali, by neváhal někoho
ponížit nebo zabít. A přesto Valerius váhal.
Odkašlal si a vypadal, jako kdyby ho ta slova
bolela. „Když jsem byl ještě malý, viděl jsem, jak byl
popraven muž. Byl jeden z největších generálů své
doby.“
Tabitě se skoro zastavilo srdce, když si
uvědomila, že mluví o Kyriánovi.
„Můj dědeček ho napálil a pak strávil týdny jeho
mučením.“ Jeho dech byl přerývavý a celé tělo měl
napnuté. „Můj otec i děd trvali na tom, že k tomu
Sherrilyn Kenyon
mě a mé bratry musí přivést, abychom toho byli
svědky. Chtěli nás naučit, jak zlomit člověka. Jak ho
zbavit důstojnosti, dokud mu nezbude nic. Ale
všechno co jsem viděl, byla krev a hrůza. Nikdo by
takhle neměl trpět. Díval jsem se do očí toho
člověka a viděl jsem jeho duši. Jeho sílu. Jeho bolest.
Snažil jsem se utéct, ale zbili mě a pak mě přivedli
zpět a donutili mě dívat se.“
Věnoval jí utrápený divoký pohled. „Nenáviděl
jsem se za to. Už uběhlo dva tisíce let a já stále
slyším jeho křik, když zvedli jeho zlámané tělo a
nesli kdysi hrdého prince po náměstí, aby zemřel
jako obyčejný zločinec.“
Tabitha si zakryla uši, když si představila, jak
hrozné muselo pro Kyriána být, zemřít tímhle
způsobem. Věděla od své sestry, že ho jeho smrt
pořád pronásleduje. Ačkoliv teď, po svatbě
s Amandou, byli Kyriánovi noční můry mnohem
méně časté, než dřív. Pořád se probouzel uprostřed
noci, aby se ujistil, že je jeho žena a dítě v bezpečí.
Někdy v noci nespal vůbec, protože měl strach,
že někdo přijde a všechno mu to znovu vezme.
Nenáviděl Valeriuse z iracionální pomsty.
Valerius se zhluboka nadechl, když viděl, jak
byla Tabitha zděšená. Taky byl zděšený, jen to
nedával najevo. Jeho srdce neslo vinu a hrůzy z jeho
164
Zmocni se noci
dětství a z pozdější doby. Kdyby mohl vrátit čas,
nikdy by svou duši Artemis neprodal. Bylo lepší
zemřít a umlčet vzpomínky na krutost jeho otce,
než žít donekonečna se všemi těmi hlasy, co se mu
ozývali v hlavě.
Byl si jistý, že ho teď Tabitha nenáviděla stejně
jako ostatní. Měla na to plné právo. Co udělala jeho
rodina, bylo neomluvitelné. To byl důvod, proč se
snažil vyhýbat Julianovi a Kyrianovi.
Nebylo třeba připomínat jim jejich minulé životy
ve Starověkém Řecku. Bylo by to ještě krutější, když
teď žili oba šťastně v moderním světě.
Nikdy nepochopil, proč ho Artemis přestěhovala
do New Orleansu. To bylo něco, co by udělal jeho
otec, aby neměli Řekové nikdy klid.
Ale bylo to taky něco, do čeho nemohl mluvit. A
kdyby se někdy jeho cesta zkřížila s Kyriánovou
nebo Juliánovou, věděl, že by omluvy nebyly
k ničemu. Snažil se o to staletí se Zoe, kterou zabil
jeho bratr Marius. Amazonka po něm šla a snažila
se nejlíp, jak mohla, aby ho zabila. Valerius byl
nucený jí přemoci.
Plivala na něj. „Ty římská špíno! Nikdy
nepochopím, proč ti Artemis umožnila žít, když bys
teď měl být vykuchaný jako prase.“
Sherrilyn Kenyon
Během staletí se naučil držet hlavu nahoře a
pokračovat bez ohledu na to, co si mysleli ostatní
Temní lovci. Nemohl jim ulevit od jejich minulosti o
nic víc, než si mohl ulevit od té vlastní.
Někteří duchové odmítají být vyhnáni.
Teď Tabitha znala pravdu. Bude ho nenávidět
stejně jako oni. Tak ať.
Valerius se otočil k odchodu.
„Vale?“
Zastavil se.
Tabitha si nebyla jistá, co mu má říct. Takže
nemluvila pomocí slov. Natáhla ruku a přitáhla si
jeho hlavu ke své. Náruživě ho políbila.
Valerius byl ohromený. Přitiskl si ji k sobě, když
okusil teplo jejích úst. Teplo jejího objetí.
Odtáhl se. „Víš co jsem, Tabitho... proč jsi ještě
tady?“
Podívala se na něj a její modré oči byly plné
spalující něhy. „Protože vím co jsi, Valeriusi
Magnusi. Věř mi, vím to. A chci si tě vzít domu,
hned teď, a milovat se s tebou.“
166
Zmocni se noci
KAPITOLA 6
Valerius nikdy nebude schopný pochopit tuhle
ženu a její podivínství. V zadní části jeho mysli se
vynořil obrázek Tabithy v přiléhavém černém
negližé, které našel pod polštářem.
Ten obraz ho pronásledoval.
„Rád bych se s tebou vrátil domů, Tabitho,“ řekl.
„Ale teď nemůžu. Musím dělat svojí práci.“
Usmála se a políbila ho tak vášnivě, že to
rozpálilo celé jeho tělo. Odtáhla se a vydechla mu
do ucha. „A to mě nutí chtít tě ještě víc.“
Otřásl se, když mu dlouze a smyslně přejela
jazykem po uchu. „Až přijde svítání, donutím tě
křičet rozkoší.“
Rozkrok mu ztuhnul v dychtivém očekávání.
„Slibuješ?“ Vyslovil ta slova dřív, než je mohl
zastavit.
Ustoupila o krok zpátky a nechala ruku pomalu
sklouznout z jeho tváře na jeho hruď, odkud si
prorazila cestu až k jeho rozkroku.
Hořel pod jejím dotekem.
Sherrilyn Kenyon
„Ach, ano zlato,“ řekla škádlivě. „Mám v úmyslu
si s tebou hrát tak dlouho, dokud tě úplně
nevyždímám.“
Jen na to pomyslet změnilo jeho krev v lávu.
Nemohl potlačit svou fantazii Tabithiných
dlouhých nohou omotaných kolem jeho boků. Její
teplé vlhké tělo, které ho zvalo dovnitř.
Přitáhl si ji k sobě, aby jí mohl políbit, i když stál
uprostřed ulice. Nikdy neudělal nic tak
necivilizovaného. Ale taky nikdy nedělal nic raději,
než ochutnával její rty. Její pikantně sladká vůně
napadala jeho smysly a nutila celé jeho tělo hořet
pro ni. Tohle bude nejdelší noc jeho života.
Zhluboka se nadechl a neochotně od ní
odstoupil. „Tak kde začneme s hlídkou?“
„Nebudeš se mě snažit donutit jít domů?“
„Měl bych?“
„Ne, to teda ne.“
„Tak kde začneme s hlídkou?“
Tabitha se zasmála. „Nejsi trochu moc
společensky oblečený na zabíjení nemrtvých?“
„Ani ne. Je to spíš vhodné. Nemyslíš si, že bych
měl vypadat, jako když jdu na pohřeb?“
Zasmála se jeho morbidnímu smyslu pro humor.
„Předpokládám, že máš pravdu. Nosíš vždycky
obleky?“
168
Zmocni se noci
„Cítím se v nich nejpohodlněji. Nejsem člověk, co
by si na sebe vzal tričko a džíny.“
„Jo, myslím, že je to něco podobného tomu, že já
si na sebe nikdy nevzala oblek. Hrozně svědí.“
Tabitha procházela ulicí s nakloněnou hlavou.
„Půjdeme?“
„Musíme jít na Bourbon? Nemůžeme jít dolů na
Chartres nebo na Royal?“
„Na Bourbonu je dav lidí.“
„Ale démoni zabíjejí víc u katedrály.“ Najednou
vypadal rozhozeně.
„Co máš proti ulici Bourbon?“
„Je tam spousta nechutných lidí.“
Tak teď jí urazil. „Promiň, ale já žiju na
Bourbonu. Takže si myslíš, že jsem nechutná?“
„Ne tak úplně. Ale vlastníš sex-shop.“
Tak tohle jí namíchlo ještě víc. „Ach, tak to je. Nic
pro dnešní noc hraběte Penicula. Můžeš si jít na
hlídku svojí vlastní -“
„Tabitho prosím. Nemám rád Bourbon.“
„Dobře,“ řekla ostře a šla pryč od něj. „Jdi si
vlastní cestou. Já půjdu tudy.“
Valerius zaťal zuby, když ho tam nechala stát.
Opravdu nenáviděl chvíle, kdy musel vkročit do
téhle oblasti. Byla až moc jasná, hlasitá a plná lidí,
kteří nenáviděli i jeho vnitřnosti.
Sherrilyn Kenyon
Prostě běž. Zapomeň na ní.
Měl by. Opravdu by měl, ale nemohl.
Než se stačil zarazit, vyrazil za Tabithou. Ve
chvíli, kdy jí dohonil, byla už na ulici Bourbon.
„Co tady děláš?“ zeptala se, když se postavil
vedle ní. „Vážně nerada bych tě nějak ušpinila.“
„Tabitho, prosím zůstaň se mnou. Nechtěl jsem
tě urazit.“
Otočila se k němu s našpulenými rty.
V okamžiku, kdy Tabitha otevřela ústa, aby mu
na to něco řekla, někdo chrstnul z balkonu kyblík
s nechutně páchnoucí vodou a polil jí Valeriuse.
Ten ztuhnul, zatímco ona se zamračila a podívala
se nahoru. Uviděla smějícího se Charlieho. Jednoho
z vyhazovačů ze striptýzového baru Krásná
královna. Položil kyblík a plácnul si s dalším
mužem, co stál vedle něj.
„Charlie Larouxi, co to sakra děláš?“ zařvala na
ně Tabitha.
„Já?“ zeptal se podrážděně. „To ty se taháš
s nepřáteli? Nick nám řekl všechno o tomhle
odporným kreténovi a já mu slíbil, že jestli tohohle
debila ještě chytím na téhle ulici, tak toho bude
litovat.“
Tabithu by asi ohromilo mnohem míň, kdyby jí
dal Charlie facku. Podívala se na Valeriuse, který si
170
Zmocni se noci
vyndal z kapsy kapesník, aby si s ním otřel tvář.
Obličej měl stáhnutý vzteky a cukala mu čelist.
„Přísahám Charlie, že kdybys byl tady dole,
zakroutila bych ti krkem.“
„Proč? Znáš naše zákony, Tabby. Proč je
porušuješ?“
„Protože na Valovi není nic špatného. Jen Nick se
potřebuje pořád někomu rejpat v životě. Jen počkej,
Charlie. Budu mít pěkně dlouhý rozhovor s Brandy
a až s ní skončím, budeš mít štěstí, jestli budeš moct
zaparkovat tvoje auto na příjezdové cestě a vyspat
se v něm.“
Brandy byla Charlieho přítelkyně a zároveň i
stálá zákaznice v Tabitině obchodě. Charlie zbledl,
zatímco ona vzala Valeriuse za paži. Vytáhla ho
přes ulici do jejího obchodu.
„Nemůžu tomu uvěřit!“ zavrčela.
„To je důvod, proč nenávidím tuhle ulici,“ řekl
hlasem bez emocí. „Pokaždé, když sem přijdu,
nakonec odcházím jako uličkou hanby, díky
Nickovým přátelům.“
„Ten kretén!“
Tabitha ve svém životě ještě nikdy víc nezuřila.
Vedla ho do skladu a ani se nezastavila, aby si
popovídala se svým zaměstnancem. Vzala ho
Sherrilyn Kenyon
nahoru do koupelny a popadla ze skříně žínku a
ručník.
„Běž a vykoupej se. Půjčím ti nějaké oblečení od
mé spolubydlící.“
Zbledl. „Bez urážky, ale stříbrné flitry nejsou můj
styl.“
Usmála se. „Nepůjčím si je od Marly, ale půjčím
si je od Marlona.“
„Marlon?“
„Její alter ego. Moc už sem nechodí, ale je tu stále
pár jeho věcí pro případ, že by se mu chtělo vyjít.“
„Nemyslím si, že to chápu.“
„Jdi se vykoupat,“ řekla a postrčila ho do pokoje.
Valerius neprotestoval. Smrdutý zápach té vody
byl opravdu nesnesitelný. Byl jen rád, že ho tu byla
Tabitha ochotná tolerovat na tak dlouho, dokud to
ze sebe nedostane.
Sotva si svlékl šaty a vstoupil do sprchy, dveře se
otevřely.
Valerius ztuhl.
„To jsem jen já,“ řekla Tabitha z druhé strany
sprchového závěsu. „Našla jsem pro tebe černé
kalhoty a černou košili. Kalhoty ti budou asi moc
velké v pase, ale měly by být dost dlouhé. Nejsem si
jistá tou košilí. Nakonec by sis mohl vzít i nějakou
mojí.“
172
Zmocni se noci
„Děkuju,“ řekl.
Předtím, než si uvědomil, co dělá, závěs se
otevřel a odhalil tak Tabithu stojící venku
s toužebným výrazem ve tváři. „Nemáš zač.“
Valerius se ani nepohnul, když stál proti ní,
zatímco mu po zádech stékala horká voda. Její
troufalý a upřený pohled nutil jeho tělo ztuhnout.
Nezdálo se, že by jí to zajímalo. Ve skutečnosti se
jí na tváři objevil malý úsměv.
„Vždycky špehuješ své hosty?“ zeptal se jí tiše.
„Nikdy, ale nemohla jsem odolat pohledu na to,
co si později vychutnám.“
„Vždycky jsi tak bezostyšná?“
„Upřímně?“
Přikývl.
„Ne, není normální, abych byla takhle
nesnesitelná, a ty jsi ten poslední člověk na planetě,
o kterém bych uvažovala. Ale nemůžu si pomoct.“
Valerius natáhl ruku, aby se jí dotkl. Vážně byla
až příliš dobrá na to, aby to byla pravda. „Nikdy
jsem nepoznal nikoho, jako jsi ty.“
Vzala jeho ruku do dlaní, pak si jí obrátila k tváři
a vtiskla mu na dlaň polibek. „Pospěš si a osprchuj
se. Máme práci.“
Odtáhla se a on okamžitě pocítil její
nepřítomnost. Co to na ní bylo?
Sherrilyn Kenyon
Nebyl ochotný o tom přemýšlet. Rychle se
vysprchoval a pak se oblékl. Našel Tabithu v její
ložnici jak sedí na židli a listuje v jedné ze svých
knih.
...
Tabitha vzhlédla, když vycítila Valeriusovu
přítomnost. Stál mlčky ve dveřích. Zdálo se, že byl
úplně ve svém živlu. Kromě oblečení, které mu moc
nepadlo.
Vstala a věnovala mu milý úsměv. Jakmile
k němu došla, rozepnula mu manžety na rukávech,
které mu byly až moc krátké a ohrnula mu je až na
předloktí.
Pak mu vyndala košili z kalhot.
„Vím, že to není tvůj styl, ale vypadá to mnohem
líp.“
„Jsi si jistá?“
Vypadal rozkošně. „Och, ano.“
V ruce držel dlouhý vytahovací meč. „Jediný
problém je, že když nebudu mít dlouhé rukávy,
nebudu moct nosit tohle.“
Tabitha hvízdla nad kvalitním provedením téhle
zbraně. „Velmi pěkný kus práce. Je Kellův?“ zeptala
174
Zmocni se noci
se. Kell byl Temný lovec v Dallasu, který vyráběl
těžké zbraně, které používali Temní lovci.
„Ne,“ řekl a zhluboka se nadechl. „Kell
neobchoduje s nikým z Říma.“
„Prosím?“
Vzal zbraň do ruky. „Je z Dacie. Jeho lidé proti
mně vedli válku. On a jeho bratři byli zajati a vzati
do Říma, aby se stali gladiátory. I po dvou tisících
let je na nás na všechny pořád dost naštvaný.“
„Fajn, tohle chápu. Proč jim ale Ash nezabrání,
aby s vámi se všemi zacházeli jako s odpadem?“
„Jak by je mohl zastavit?“
„Vmlátit do nich zdravý rozum?“
„To by nefungovalo. Moji bratři i já jsme se
naučili nechat je na pokoji. Je nás málo a
nepotřebujeme rozpory.“
Tabitha zavrčela. „Dobře, tak ať pak všichni
schnijou.“
Valerius položil meč na její skříň a nechal ho tam,
než se vrátí z hlídky. Tabitha je rychle vyvedla pryč
z chodníku, aby na ně nikdy jiný nemohl chrstnout
kyblík vody a držela ruku omotanou kolem té jeho.
„Víš, nechápu, jak můžeš plnit své povinnosti, když
po tobě Zarek pálí z Olympu a zbytek zatracených
na tebe střílí na ulici.“
Sherrilyn Kenyon
„Naučil jsem se rychle nevyhledávat moc ulici
Bourbon a nechat tam hlídkovat Talona nebo JeanLuca, zatímco já zůstávám v oblastech, kde Nicka
nikdo nezná.“
„A Zarek?“
To nekomentoval.
Obrátili se na ulici Dumaine. Ani jeden z nich
nepromluvil. Neušli moc daleko, když Tabitha
dostala zvláštní pocit, jako kdyby jí někdo praštil
bičem. „Démoni,“ zašeptala. Valerius jí hned pustil.
Vytáhl nůž z kapsy, když se otáčel na ulici a snažil
se zachytit nějaký pach.
Nic tam nebylo.
Tabitha cítila přítomnost zla, ale nemohla určit co
to je.
Něco před nimi zapištělo a po ulici se vznesl
neočekávaný vítr. Donesl se k nim slabý, šílený
smích.
„Tabitho…“
Krev jí mrzla v žilách při zvuku jejího jména,
které někdo šeptal ze tmy.
„Jdeme si pro tebe, holčičko.“ Smích se ozval
znovu a pak zmizel do ztracena.
Vyděšená Tabitha nemohla ani dýchat.
„Kde jsi?“ zakřičel Valerius.
Nikdo neodpověděl.
176
Zmocni se noci
Valerius sevřel Tabithu v náručí, když zapojil
každý svůj smysl, který měl, ale nenašel žádnou
stopu po majiteli hlasu.
„Tabitho?“
Valerius se prudce otočil za zvukem hlasu přímo
za ním.
Nebyl to člověk. Nebyl to ani démon. Byl to
duch.
Otevřel svá ústa, jako kdyby chtěl křičet a pak se
odpařil do tajuplné mlhy, která přes ní přejela a
zanechala její tělo naprosto ledové.
Bylo to, jako kdyby se něco opravdu otřelo o její
duši.
Valerius cítil, jak se Tabitha třese, ale připsal jí
k dobru, že nekřičela a neztratila nad sebou
kontrolu.
„Je to pryč?“ zeptala se.
„Myslím, že ano.“ Aspoň to už necítil.
„Co to bylo za věc?“ zeptala se s malou známkou
hysterie v hlase.
„Nejsem si jistý. Poznala jsi ten hlas?“
Zavrtěla hlavou.
Ozval se lidský výkřik.
Valerius jí pustil, aby mohl běžet za zvukem.
Věděl, že Tabitha bude hned za ním a chtěl se
Sherrilyn Kenyon
ujistit, že tam i zůstane. Poslední věc, kterou chtěl,
bylo nechat jí, aby na tu věc zaútočila.
Netrvalo to dlouho a doběhli k malému
tmavému rohu, kde vznikl výkřik.
Bohužel už bylo pozdě. Tělo leželo na ulici na
nějaké hromadě.
„Drž se zpátky,“ řekl Tabithě, když se k němu
krok za krokem blížila.
Tabitha se chtěla začít hádat, ale opravdu
nechtěla vidět to, co bylo jasné. Viděla už nespočet
mrtvol.
Valerius poklekl, aby nahmatal puls. „Je mrtvý,“
řekl.
Tabitha se pokřižovala, a pak se podívala pryč.
Její pohled se zastavil na stavbě. Zamračila se. Na
starých vybledlých cihlách bylo krví napsáno něco
ve staré řečtině. Tabitha uměla mluvit řecky, ale
neuměla psát. „Víš, co se tam píše?“
Valerius vzhlédl a jeho tvář zkameněla. „Smrt
těm, kteří se do toho budou vměšovat.“
Jakmile to přečetl, slova zmizela. Polkla, když jí
projela nová vlna paniky. „Co se tady děje, Vale?“
„Nevím,“ řekl dřív, než vytáhl telefon a zavolal
Tateovi, koronerovi, který byl dlouholetý přítel
Temných lovců.
178
Zmocni se noci
„Jsem překvapená, že s tebou Tate mluví,“ řekla
potom, co Valerius zavěsil.
„Nemá mě rád, ale potom, co si s ním Ash
promluvil, se mě naučil tolerovat.“ Valerius se k ní
vrátil. „Raději půjdeme, než přijede Tate s policií.“
„Jo,“ řekla a bylo jí na zvracení. „Myslíš, že
bychom měli zavolat Ashovi a říct mu, co se stalo?“
„My ale nevíme, co se stalo. Nebylo dost času na
to, aby mu démon co ho zabil, mohl ukrást duši.“
„Co to znamená?“
„Už jste někdy ty nebo tvoje sestra něco
vyvolali?“
„Ne!“ řekla rozhořčeně. „Nejsme hloupé.“
„No, vypadá to, že má na tebe něco spadeno,
Tabitho, a dokud nezjistíme co to je, nemyslím si, že
tě spustím z očí.“
Tabitha nemohla nesouhlasit. Upřímně řečeno,
nechtěla, aby jí spustil z očí. Ne když… se ta věc
vrátí zpátky.
„Řekni mi něco, Vale. Jsou Temní lovci dobří
v boji proti duchům?“
„Upřímně?“
Přikývla.
„Ani v nejmenším. Ve skutečnosti když nejsme
opatrní, můžou nás posednout.“
Sherrilyn Kenyon
Po jeho slovech jí polil chlad. „Chceš mi říct, že
jestli se to strašidlo vrátí, mohlo by tě ovládnout?“
Valerius přikývl. „A Bůh pomáhej tobě a zbytku
města, jestli to udělá.“
180
Zmocni se noci
KAPITOLA 7
Tabitha se po zbytek noci cítila nesvá. Nemohla
se zbavit představy, že i vzduch kolem ní je zlý a
zkažený. Něco tam bylo a to něco šlo po ní.
Jenom si přála vědět kdo, nebo co to je.
Proč?
Valerius moc nemluvil, když byli na hlídce a už
nenašli žádné další známky po démonech. Bylo
míň, než hodinu před svítáním, když se vrátili
k jejímu bytu na Bourbonu.
Valerius ustoupil, zatímco odemykala dveře.
Tabitha se zastavila, když si všimla, že se moc
neměl k tomu, aby šel dál.
„Dneska jsi zažila příšernou noc,“ řekl tiše. Ruce
měl v kapsách. „Měla by ses pořádně vyspat a pak
se budeš cítit líp.“
Tabitha
sledovala,
jak
měsíční
světlo
projasňovalo jeho krásné rysy. V jeho ztrápených
očích, kterými ji sledoval, viděla upřímnost. „Abych
řekla pravdu, nechci být sama. Vážně bych byla
ráda, kdybys šel dál.“
Sherrilyn Kenyon
„Tabitho-“
Položila prst na jeho horké rty a tak potlačila jeho
protest. „To je v pořádku, Vale. Jestli se mnou
nechceš mít sex, nebudu si to brát osobně. Ale-“
Její slova byla přerušená žhavým polibkem.
Tabitha zasténala, když ochutnala Římana, který jí
položil jednu ruku dozadu na krk a zabořil prsty do
jejích vlasů.
Objala ho a vtáhla ho dovnitř. Přitiskla ho ke zdi,
aby ho mohla vášnivě políbit. Začala mu stahovat
oblečení. Už mu skoro svlékla košili, když si
uvědomila, že ani nezavřela dveře.
Kopnutím je zavřela, zamkla je a pak se vrátila
k Valeriusovi.
„Marla,“ řekl chraplavě, když se začala dobývat
do jeho kalhot.
Tabitha zaklela. Valerius měl pravdu. Kdyby je
Marla slyšela, sešla by dolů a chtěla to prozkoumat.
„Pojď za mnou,“ zašeptala. Vzala ho za ruku a
vedla ho po schodech nahoru, do svého pokoje.
Naštěstí byly dveře Marly zavřené. Tabitha ho
vzala do své ložnice. Pak zavřela dveře a zamkla.
Měla by být nervózní, ale nebyla. Bylo to jako
nějaká část jejích potřeb, mít intimní vztah
s mužem, kterého celá její rodina nesnášela.
To přece nedávalo smysl.
182
Zmocni se noci
Ale byla tady a lámala všechna tabu. Amanda ji
za to zabije. Kyrián jí to nikdy neodpustí.
Jenže její srdce bylo k těmhle důvodům hluché.
Proti veškerému zdravému rozumu, chtěla
římského generála.
Tabitha ho divoce políbila. Potřebovala, aby jí
pomohl zahnat strach.
Valerius zavrčel nad tím, jak skvěle chutnala.
Nebyl zvyklý na ženu, která by ho při sexu vedla,
ale on shledal její nedostatek skromnosti
osvěžujícím. Odtrhla se od jeho rtů na dost dlouho,
aby si svlékla vlastní košili, než se ho znovu
zmocnila.
Nemohl myslet, když tiskla své tělo na to jeho.
Její prsa v krajkové podprsence byla malá a tak
lákavá, když se mu třela o hruď. Rozepnula mu
kalhoty a pak rukou sklouzla dolů, aby mohla
jemně pohladit jeho chloubu…
Zasyknul rozkoší, když sjela rukama k jeho
bokům a pak k jeho zadku. Pomalu a svůdně mu
sundala kalhoty a tak ho odhalila v celé jeho kráse.
Nikdy nezažil něco víc erotického.
Klečela před ním, když mu sundávala boty a
ponožky. Pak mu sundala kalhoty úplně.
Nerozuměl téhle ženě. Zjistil, že je nemožné uvěřit
tomu, že tu s ním takhle je.
Sherrilyn Kenyon
Je to už tak dávno, co byl s nějakou ženou. A jak
se ukázalo, proti Tabithě byla většina těch, které
poznal, v posteli chladná a ztuhlá.
Nikdy vášnivá. Ne takhle.
Ne jako ona.
Byla neocenitelná a výjimečná, vzácné pohoštění,
které si chtěl vychutnat. Oheň v ní ho zahříval.
Oheň, který ho spaloval i proti jeho vlastní vůli.
Tabitha se od něj odrhla, když z něj ucítila
zvláštní pocit. „Co se děje, Valeriusi?“ zašeptala a
zvedla se, aby stála přímo před ním.
„Jen se snažím pochopit, proč jsi se mnou.“
„Protože tě mám ráda.“
„Proč?“
Kousla se do rtu, než svůdně pokrčila rameny.
„Jsi zvláštním způsobem zábavný a laskavý.“
Zavrtěl hlavou. „Nejsem laskavý. Jediné co
umím, je být chladný.“
Zabořila ruce do jeho rozpuštěných vlasů a
nechala hedvábné prameny projíždět mezi jejími
prsty. „Mě nepřijdeš chladný, generále.“
Tabitha mu přejela jazykem po okraji spodního
rtu, než ho políbila.
Valeriusovi se z toho co dělala a říkala, zatočila
hlava. Hladověl po ní. Sáhl jí na záda a rozepnul jí
184
Zmocni se noci
podprsenku. Bez přerušení jejich polibku spustila
ruce a nechala jí spadnout na zem.
Přitáhl si jí k sobě tak, že ho její ňadra hřála na
hrudi. Její stříbrný piercing v pupíku, ve tvaru
měsíce, mu zavadil o bok a přinesl mu neznámé
vzrušení. Jeho rozkrok byl spalovaný touhou po ní.
Stejně jako jeho srdce.
Nikdy se nemiloval se ženou, která by ho měla
doopravdy ráda. Jako člověk měl milenky jen kvůli
politickému spojenectví. Ženy, které se o něj snažili
jako o bohatého a vlivného manžela, či milence.
Jako Temný lovec měl známosti se ženami, které ani
neznal.
Ale Tabitha…
Ozvalo se mu nízké zavrčení v hrdle. Dokončil
její svlékání tak rychle jak mohl. Záře pouličního
světla se rozlévala po jejím nahém těle a vrhala na
něj stíny. Byla dokonalá. Štíhlá, vypracovaná.
Nikdy po žádné ženě tolik netoužil.
Valerius ji zvedl z podlahy a přitiskl ji na dveře.
Tabitha se musela zasmát jeho síle. Jeho syrové,
spalující vášni. Ne, její generál nebyl chladný. Byl
žhavý a vzrušující. Delikátní.
Držíc jí ničím jiným, než jen silou jeho paží, do ní
hluboko vniknul.
Sherrilyn Kenyon
Tabithě se vzadu v krku ozval sten, když jí úplně
naplnil. „To je ono, zlato,“ zasténala. „Dej mi
všechno, co máš.“
Valerius zabořil hlavu do křivky jejího krku a
vdechoval její teplou sladkou vůni, když do ní
pronikal. Měla jednu nohu omotanou kolem jeho
pasu. Nikdy se takhle nemiloval s ženou. Bylo to
živočišné a divoké.
A on to miloval.
Vyklenula záda a nechala ho do ní vklouznout
ještě hlouběji. Vyházela vstříc jeho přírazům. Měla
jednu nohu na podlaze a používala jí proti němu
jako páku, když klouzala svým tělem po tom jeho a
zvětšovala tak hloubku jeho pronikání. Všechno co
mohl dělat, bylo čekat, až ucítí stejnou rozkoš, jakou
cítil on.
Valerius uchopil do ruky její ňadro, zatímco si
vychutnával, jak ho vítá hladká vlhkost jejího těla.
Díval se, jak se kousla do rtu, když mu kolem
pasu omotala i druhou nohu a pevně ho sevřela
stehny. Byla neuvěřitelná.
Lízala mu a škádlila krk, když pokračoval
v pronikání do ní.
Tabitha nemohla myslet, když uvnitř sebe cítila
jeho tvrdou erekci. Její tělo bylo jako v ohni. Toužila
po něm. Cítila, jak ho svírá. Potřebuje ho.
186
Zmocni se noci
A když dosáhla orgasmu, musela potlačit výkřik.
Valerius zavrčel, když mu do zad zaryla nehty a
zasténala mu do ucha. Přesto to nebylo bolestivé.
Usmál se při pohledu na ní, jak mu vyvrcholila
v náruči. Věnovala mu jemný úsměv a zapředla.
Pak uchopila jeho tvář do dlaní a oslepila ho svým
polibkem.
Polibek ho dostal přes okraj. Mohl by přísahat, že
když v ní vyvrcholil, viděl hvězdy.
Držel ji pevně, dokud mu tělem neprojel poslední
náznak rozkoše. Hlava se mu točila. Opřel se čelem
o dveře, zatímco ona pomalu nohama klouzala po
jeho nahém těle.
„Jsi divoch, co?“ zeptala se ho hravě a jemně ho
kousla do holého ramene.
Valerius se na ní zazubil, což mu dalo zvláštní
pocit uspokojení.
Tabitha vyklouzla z prostoru mezi ním a dveřmi
a zamířila k stereu. Hromada oblečení byla pořád
v protějším rohu.
„Co to děláš?“ zeptal se.
Najednou vzduch naplnil Elvis „Can´t Help
Falling love.“ Ubrala hlasitost, než se k němu vrátila
a přitáhla si ho do náruče.
„Tabitho?“
Sherrilyn Kenyon
„Zatancuj si se mnou, Vale. Každý by za svůj
život měl alespoň jednou zažít nahý tanec.“
„Neumím tančit.“
„Každý umí tančit na Elvise.“
Než mohl dál protestovat, objala ho kolem krku a
opřela mu hlavu o hruď. Pak s ním začala pomalu
tancovat.
Valerius nikdy nebyl víc nejistý. Přesto, když ho
vedla písní, cítil ten největší klid v životě. Bylo to
kouzelné. Výjimečné.
Jeho srdce změklo, když jí přejel dlaní po
vlasech, zatímco jí držel a hýbal se do rytmu
muziky.
Tabitin jemný, melodický hlas začal zpívat spolu
s Elvisem.
„Máš krásný hlas,“ zašeptal.
Políbila ho na hruď. „Děkuju. Na vysoký jsem
byla zpěvačka v dívčí heavy metalové skupině.“
Usmál se při tom pomyšlení. Její dech ho šimral
na prsou. Dokázal si jí představit na jevišti, jak
zpívá pro dav lidí. „Opravdu?“
„Hmm.“ Podívala se na něj tím nejsladším
pohledem, který kdy viděl na ženské tváři. „Mysleli
jsme si, že budeme další Vixen. Ale nebyli jsme.
Shelly otěhotněla a Jessie se rozhodla, že chce jít do
Vegas a být manažerkou hotelu.“
188
Zmocni se noci
„A z tebe se stala přemožitelka upírů.“
Zatočila se mu pod rukou, pak se jemně vrátila
na jeho hruď. „Jo, a sem zatraceně dobrá.“
Podíval se dolů na malou jizvu na jeho hrudi,
kde ho bodla. „V tom jsme zajedno.“
Píseň skončila a následovala ji „Sweet Emotion“
od Aerosmith.
Tabitha od něj odstoupila a svůdně se houpala
do hudby. Valerius nemohl dýchat, když jí za
zvuku bubnu pozoroval, jak vykopla hlavu až nad
hlavu.
A když použila sloupek u postele, jako
striptérkou tyč, neměl daleko k zasténání. Na téhle
planetě nebylo nic víc erotického, než sledovat, jak
tahle žena tančí. Přišla k němu blíž, a pak se k němu
otočila zády. Zvedla si vlasy, aby se mu mohla třít
něžně boky o rozkrok.
Valerius to už nevydržel. Sklonil hlavu a škádlil
ji rty na rameni, zatímco jí objal pažemi. Přejel jí
rukama přes prsa. Pokračoval na břicho a její
piercing, než se konečně dotkl kaštanového
trojúhelníku, mezi jejíma nohama. Byla ještě vlhká
od jejich milování.
V okamžiku kdy se jí dotkl, zasykla a otřela se
mu o ruku. K jeho překvapení, ho vzala za předloktí
a přikryla jeho ruku tou svou, aby ho pobídla
Sherrilyn Kenyon
k pokračování. Byla úplně nestoudná, když mu
dávala přesně vědět, co potřebuje a on miloval
každou minutu z toho. Nemusel hádat, jestli se jí
líbí jeho dotyky. Reagovala na každé jeho polaskání,
a když do ní vniknul dvěma prsty, vykřikla.
Obrátila se na jeho ruce a zmocnila se ho.
Předtím, než si uvědomil, co dělá, doslova doletěl
na postel, a ona se tyčila nad ním, rozkročená nad
jeho boky.
Valerius se zasmál. „Víš, že nějaký menší muž by
se tě mohl bát?“
Zasmála se a přehodila si vlasy dozadu přes
ramena. „Bojíš se mě, Vale?“
„Ne,“ řekl upřímně. „Líbí se mi, že víš co chceš a
nebojíš se vzít si to.“
Její úsměv mu rozehřál srdce.
Přejela mu prstem po kořenu nosu a lehce ho
škrábla na kůži, když mu přejížděla přes rty a krk.
Tabitha se sklonila dolů, aby ho ochutnala.
Zavrčela, když ucítila pod svým jazykem jeho
ztvrdlé bradavky. Chutnal ještě líp, než si myslela.
Nebylo nic lepšího, než pocit jeho svěží, snědé kůže
pod ní.
To, co na něm měla úplně nejraději bylo, že se
necítil kvůli ní být ohrožený. Neměl žádný problém
s jejím nenasytným hladem po jeho lákavém tělu.
190
Zmocni se noci
Byla to příjemná změna tempa.
Přejela mu rty přes hruď, dolů po jeho
vypracovaném, tvrdém břichu až k jeho kyčelní
kosti. Cítila, jak se mu po celém těle rozlil chlad.
Zasmála a přejela prsty přes chloupky ve středu
jeho těla. Byl už zase tvrdý.
Odtáhla se od něj a prohlížela si ho v matném
světle místnosti. Byl nádherný. Vzala si špičku jeho
chlouby mezi prsty a zkoumala ho po celé délce, až
k jeho měkkému váčku. Prohnul se v zádech.
Potěšena svojí mocí nad ním, Tabitha sklonila
hlavu a vzala jeho špičku do úst. Celé jeho tělo
sebou prudce trhlo v odpověď a prosilo jí, aby si ho
vzala víc. Vzala do pusy celou jeho délku a on
hluboce zasténal.
Valerius tam ležel a držel její hlavu ve svých
dlaních, když mu jemně přejížděla jazykem od
špičky jeho erekce, až k jejímu konci. Za celou
věčnost nikdy nepoznal tenhle pocit, který byl skryt
hluboko v jeho nitru. Co na Tabitě bylo, že dokázala
vidět za jeho pečlivě udržovanou masku?
Mám pocit, že my všichni ztracený existence
musíme držet pohromadě. Aspoň neskončíme sami.
Její slova, která řekla Ottovi, se mu objevila v mysli.
Ale ona nebyla ztracená existence. Ona byla
temperamentní a nádherná.
Sherrilyn Kenyon
Tabitha vdechla bohatou, mužnou vůni a dala si
na čas, když ochutnávala jeho tělo. Vzhlédla a
uviděla ho, jak jí pozoruje s očima plnýma touhy.
Usmála se a pomalu si ústy razila cestu přes jeho
tělo, až k jeho dokonalým rtům, které prosily o její
polibky. Zavrčel a pevně ji chytil, když mu přejela
rukou přes ramena. Tabitha se uvolnila z jeho
sevření tak, aby mohla okusovat jeho bradu. Jeho
vousy jí škrábaly na jazyku a rtech a jeho dech jí
hladil po tváři.
Odtáhla se a pak na něj jemně nasedla, centimetr
po centimetru. Bylo to svůdné.
Valerius vzal do dlaní její obličej, když se na něm
pohybovala v něžném a pomalém rytmu, který pro
něj byl ještě víc dech beroucí, než jejich dřívější
hlučná vášnivá jízda.
Připomínala mu šepot, když se s ním milovala. A
tohle bylo milování. Bylo to jemné a něžné.
Propletla si ruku s tou jeho a otevřela svá ústa, aby
mohla ochutnat jeho prsty.
Valerius zasyknul, když její hravý jazyk přejížděl
po polštářcích jeho prstů, a pak je začala jemně
okusovat.
Přitáhl si jí k sobě, aby jí mohl políbit a nadzvedl
boky, aby se ponořil ještě hlouběji do ní.
Tentokrát vyvrcholili spolu.
192
Zmocni se noci
Zhroutila se na jeho hruď. Oba leželi zpocení a
udýchaní.
Valerius ji jemně kolébal. Už jí nikdy nechtěl
nechat jít. Kdyby mohl, strávil by zbytek své
nesmrtelnosti přesně tímto perfektním okamžikem,
kdy ležely spolu a jeho tělo bylo vyčerpané a
nasycené. Zavřel oči a cítil, že ho unáší pryč první
klidný spánek, který měl po více než 2000 letech.
...
Potom co se ujistila, že žádné denní světlo
Valeriuse neohrozí, tiše si lehla do jeho náruče a
poslouchala, jak spí. Stále se cítila nesvá kvůli
duchovi, kterého viděli. Ten pocit v ní stále
přetrvával. Část z ní chtěla zavolat Acherona, ale
nechtěla ho rušit kvůli nějaké hlouposti. Potřeboval
odpočívat.
Mohla se ho na to zeptat až večer, když se
probudí. Pro tuhle chvíli tu s ní byl Valerius, který
v ní vyvolával zvláštní pocit klidu.
Neměla by se tak cítit, ne s mužem, kterého její
dvojče nikdy nemůže přijmout do svého domu.
Část z ní měla pocit, že Amandu a Kyriána zrazuje,
ale na druhé straně nedokázala odolat mučivým
zábleskům ve Valeriusových očích.
Sherrilyn Kenyon
Byl klidná kotva v jejím chaotickém životě a
popravdě, vážně měla ráda jeho suchý smysl pro
humor. Jeho schopnost brát věci takové jaké jsou,
bez zbytečných otázek. V jejím světě bylo vzácné
najít takového člověka.
On ale není člověk.
Ne, to nebyl. Věděla to, stejně jako věděla, že
v budoucnu není žádná naděje pro jejich vztah.
Temní lovci nemají vztahy jakéhokoliv druhu.
Nikdy nemůžou být spolu. Nikdy.
Jednou ona a Valerius opustí tuhle postel, a to
bude chvíle, kdy se budou muset rozejít. Bude jen
další přítel na jednu noc.
A přesto ho nechtěla nechat odejít.
„Přestaň,“ zašeptala si pro sebe. Potřebovala
odpočívat.
Zavřela oči a přinutila se usnout. Ale její sny
nebyly uklidňující. Celé dlouhé dopoledne jí
pronásledovaly živé, děsivé sny o její sestře a
Kyriánovi. Malá Marrisa plakala, ale nebyl tam
nikdo, kdo by jí pomohl.
Většinou jí pronásledoval někdo s tváří někoho
z jejích přátel, kteří už zemřeli a výjevy
z Valeriusova mučení. Viděla ho natáhnutého na
skřipci a slyšela výsměch tomu, že se snažil bojovat
se smrtí. Cítila jeho bolest a pocit zrady.
194
Zmocni se noci
Slyšela jeho výkřik, ve kterém slyšela pomstu.
Stále dokola se jí ozýval v hlavě.
Tabitha se probudila krátce po poledni a celé tělo
se jí třáslo z hrozných výjevů v jejích snech. Spala
jen několik hodin, ale byla tak rozrušená, že
nemohla znova usnout.
„Tabitho?“
Podívala se na Valeriuse, který na ní mžoural.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se chraptivě.
Políbila ho na holé rameno a věnovala mu
úsměv. „Nemůžu spát. Ty si ale odpočiň.“
„Ale-“
Položila mu prst na rty. „Spi zlato. Je mi fajn.
Vážně.“
Jemně jí kousnul do prstu, než se převalil, pevně
jí objal a pak se vrátil ke spánku. Tabitha ležela
v úkrytu jeho náruče a její myšlenky závodily.
Upřímně řečeno, moc se jí vstávat nechtělo. Ale po
několika minutách uslyšela Marlu a Debbie, jak si
povídají o zásobách a nakonec se rozhodla
zvednout.
Rychle se osprchovala a oblékla. Dávala pozor,
aby nevzbudila toho dokonalého chlapa v její
posteli. Jakmile sešla dolů, zavolala Ottovi, aby
Valeriusovi přinesl nějaké oblečení.
„Proč včera večer nepřišel domů?“ zeptal se Otto.
Sherrilyn Kenyon
„Svítání bylo příliš blízko.“
„Hm,“ řekl Otto, jako kdyby jí na to neskočil.
„Budu tam asi za hodinu a něco mu tam vezmu.“
„Otto,“ řekla s varovným tónem v hlase. „Bude
lepší, když mu přineseš něco, co nosí rád a ne něco
z kolekce Nick-chce-vytočit-Kyriána.“
„Ty mi zkazíš všechnu zábavu.“
Tabitha zavrtěla hlavou, když zavěsila. Protože
neměla co dělat, sešla dolů do svého obchodu, kde
zrovna Debbie telefonovala se zákazníkem.
Otto přišel o hodinu později a nechal jí tam šaty
se zřetelným úšklebkem. Ale Tabitha si všimla, že
měl na sobě elegantní černý svetr a kvalitní jeansy,
místo svého běžného šupáckého oblečení.
Pravděpodobně tohle nosil pokaždé, když nebyl
Valerius někde poblíž.
Potom, co Otta odešel, odnesla šaty po schodech
nahoru a položila je tak, aby je Valerius viděl, až se
probudí. Pak se vrátila zpátky do svého obchodu,
kde čistila a předělávala figuríny.
Právě dokončila doladění tang s kolečky na
zakrytí prsou, když do obchodu vstoupil Nick
Gautier s jasným úsměvem na tváři. Sundal si své
sluneční brýle. „Dobré odpoledne, má drahá,“ řekl a
přešel až k ní. Lehce jí políbil na tvář.
196
Zmocni se noci
Tabitha se zamračila. Je to už dlouho, kdy Nick
udělal něco takového. „Co ti tak zvedlo náladu?“
zeptala se.
Blýskl se na ní svým ďábelským okouzlujícím
úsměvem. „Co myslíš? Člověče, dlužím ti večeři ve
velkém stylu.“
Byla ještě zmatenější, než předtím. „Za co?“
„Ta tvoje kamarádka… Simi. Byla výjimečná.“
Tabithu polil studený pocit, když uslyšela úctu
v jeho hlase.
„Nemůžu se dočkat, až jí znovu uvidím,“
pokračoval Nick a tím zvětšoval její pocit děsu. „Asi
nemáš někdo po ruce její číslo, viď? Měl jsem se s ní
dneska sejít v šest, ale trochu se opozdím a nechci,
aby na mě musela čekat.“
Tabitha se snažila dýchat a tím zahnat paniku a
strach, které jí spalovaly. To nemůže být pravda.
Nick by přece nemohl udělat to, co si myslí – nebo
jo?
Jistě že ne, ani Nick Gautier by nebyl tak hloupý.
„Simi? Chceš číslo na Simi?“
„Jo. Včera večer zmizela tak rychle, že jsem
neměl šanci ho získat.“
„Proč zmizela tak rychle?“
Sherrilyn Kenyon
„Říkala, že se měla s někým sejít.“ Zamračil se na
ni. „Co se děje? Je tu něco, co bych měl vědět? Je
vdaná?“
Tabitha cítila, jak jí mizí barva z tváří. „Řekni mi,
žes minulou noc se Simi nic neměl, ano? Žes jí
prostě jenom vzal do Útočiště a-“
„Vzal jsem jí na grilování. Řekla, že ho má ráda, a
že medvědi neví ani hovno o tom, jak se to má
dělat.“
Tabitha si třela spánky, aby zmírnila příšernou
bolest, která jí vystřelovala přímo mezi očima. Tak
tohle bylo hodně zlé… „A potom co jste dojedli, se
stalo co?“
Na tváři se mu objevil úšklebek. „Víš, že
gentleman o těchhle věcech mlčí.“
Tabitha si zakryla ústa, když cítila, jak se jí zvedá
žaludek.
Nick okamžitě vystřízlivěl. „Co se děje?“
„Ty ses jí neptal, s kým má tu schůzku, viď?“
„Ne, přepokládal jsem, že to byl nějaký
kamarád.“
„Ach, Nicku,“ řekla a chtělo se jí brečet, kvůli
němu a jeho ignoranci, „to byl víc, než jen přítel.
Řeknu ti to takhle: její telefonní číslo je 555-5621919.“
Zamračil se. „To je Ashovo číslo.“
198
Zmocni se noci
„Jo, to je.“
Jeho bledost se teď mohla vyrovnat té její, když
mu došlo, v jak příšerné situaci se ocitnul.
„Nemyslíš našeho Ashe, jako Parthenopaeuse
Ashe?“
Smutně přikývla.
V obličeji se mu vystřídalo tolik barev, kolik jen
bylo možných. „Ach Bože, Tabitho, proč jsi mi to
neřekla?“
„Myslela jsem, že jí znáš. Že ona zná tebe.“
„Ne, potkal jsem jí teprve včera.“ Nick si přejel
rukou přes obličej, když zaklel.
Tabitha zavrtěla hlavou. „Ash tě zabije.“
„Neopovažuj se mu to říct!“ zavrčel na ní Nick.
„Na to jsem ani nepomyslela. Ale co když Simi-“
„Zavolám mu a řeknu mu, že si s ním musím
promluvit. Přiznám se…“
„Nicku, zabije tě. Miluje Simi a myslím, že Simi
miluje jeho. Nikdy ti to neodpustí. Budeš mít štěstí,
jestli odejdeš se všemi končetinami.“
Nick nemohl uvěřit tomu, co slyší. Několikrát za
posledních pár let mu Ash naznačil, že má
přítelkyni a Nick si z něj dělal vždycky legraci.
Poslední věc, kterou očekával, byla ta, že se setká
s jeho přítelkyní poprvé bez něj. Bože, tohle
nemohla být pravda. Jak se mohl vyspat s holkou
Sherrilyn Kenyon
jeho nejlepšího přítele? Proč mu to Simi neřekla?
Pokud, jak Tabitha řekla, Simi věděla, kdo to je,
proč by udělala něco takového?
„Hádá se teď s Ashem?“ zeptal se a modlil se,
aby to byla pravda.
„Ne, Nicku. Takové štěstí nemáš.“
Znovu zaklel. „Musím mu to říct,“ řekl Tabitě.
„Nebudu zbabělec. Tolik mu toho dlužím.“
„Pak uděláš líp, když půjdeš do katedrály St.
Louis a přiznáš se předtím, než to uděláš.“
Nick se pokřižoval. Nemohl uvěřit tomu, co se
mu právě stalo. Měl vědět, že Simi byla až příliš
dobrá na to, aby to bylo skutečné. Byla zábavná a
popravdě řečeno, těšil se na to, až jí znovu potká.
Tabitha měla pravdu. Byl to mrtvý muž.
„Hej, Tabby,“ řekla Marla a strčila hlavu do
obchodu. „Valerius je nahoře a sprchuje se
v koupelně.“
Nick vytřeštil oči a pak se zamračil. „Valerius?“
„Sh,“ utrhla se Tabitha na Nicka.
Nepochopil její narážku. „Valerius jako ten
Valerius, ten kretén Valerius? Co tady sakra pořád
dělá, Tabitho?“
„Do toho ti nic není.“
Popustil uzdu svého hněvu. „No jo, jasně. Omluv
mě, ale mezi náma dvěma…“ Odmlčel se, když se
200
Zmocni se noci
zamyslel nad tím, co se chystal říct. Pak se opravil.
„Fajn, sem furt ve větším průseru, než jsi ty, ale ty
jsi vážně v pěkných sračkách. Amandě to utrhne
srdce, jestli to zjistí.“
Tabitha se na něj obrátila a v očích jí svítil hněv.
„Tak mi pomoc, Nicku. Řekneš slovo a zmáčknu
tlačítko rychlé volby na mým telefonu a dovolám se
přímo Ashovi.“
Zvedl ruce nad hlavu na znamení kapitulace.
„Domluveno. Ale radši odsud toho Římana hned
vykopni.“
Ukázala ke dveřím. „Sbohem, pane Gautiere.“
Dal si na oči zpátky své sluneční brýle. „Později,
paní Devereauxová.“
Tabitha si přikryla rukama tvář, když jí napadlo,
jaký byl tohle příšerný den a že ještě není zdaleka u
konce.
Vytočená zamířila ke dveřím, které vedly do
jejího bytu. Nahoře slyšela Valeriuse ve sprchovém
koutě.
Tabitha šla nahoru a zavolala na něj, že je
objednaná pizza, jestli má hlad.
Ve chvíli, kdy byl hotový a oblečený, pizza
přišla. Tabitha za ní zaplatila a dala ji na stůl.
Čekala, až Valerius sejde dolů.
Sherrilyn Kenyon
Pořád neměla dobrý pocit a zvedal se jí žaludek.
„Pro tak příšerné dny, jako je tenhle, by tu měly být
tlačítka restart,“ zamumlala, když vzala dva
papírové talíře.
Valerius si zapínal poslední knoflík na košili,
když šel po schodech dolů a uviděl Tabithu. Stála
k němu zády. Zastavil se na schodech a obdivoval
jí. Opírala se o stůl a tím mu poskytovala krásný
výhled na její zadeček. Na rtech mu hrál malý
úsměv, když si vzpomněl, jak vypadala zezadu
včera v noci, když mu tančila ve svém pokoji.
Okamžitě se zatvrdil.
Když získal nad svým zrádným tělem znovu
kontrolu, vešel do místnosti a zamračil se, když
uviděl velkou bílou krabici na kuchyňském stole.
Vonělo to skvěle, ale…
„Co to je?“ zeptal se.
„Pizza,“ řekla mu a obrátila se k němu.
Zamračil se.
„Ale no tak,“ řekla podrážděně. „Je to italské.“
„Je to pizza.“
„Už jsi měl někdy pizzu?“
„Ne!“
„Tak se posaď a mlč. Naleju ti trochu vína. Budeš
to zbožňovat, slibuju. Bylo to dělané Italem, který se
jmenuje Bubba.“
202
Zmocni se noci
Valerius zvednul obočí nad jejími pochybnými
slovy. „Neexistují žádní Italové, kteří by se
jmenovali Bubba.“
„Jistěže existují,“ řekla drze. „Je to ještě víc
italské jméno, než Valerius. Minimálně Bubba,
skutečně končí na samohlásku.“
Valerius otevřel ústa, aby se s ní hádal, ale pak
toho nechal. Když měla Tabitha tuhle drzou náladu,
neměl proti ní šanci. „Jsi tak nepříjemná, protože
ses dost nevyspala, nebo si přeješ, abych odešel?“
„Skoro jsem nespala, a pokud víš, co je pro tebe
dobré, tak si sedni a jez.“ Zamířila do kuchyně.
Valerius jí neposlouchal. Šel za ní do kuchyně,
zvedl jí a přehodil si jí přes rameno.
„Co to děláš?“ zeptala se ho vztekle.
Posadil ji na židli a rukama se opřel vedle jejích
ramen, aby tam musela zůstat. „Dobrý večer,
Tabitho. Dnes večer se mám fajn. A jak se máš ty?“
„Jsem na tebe naštvaná.“
„To je m líto,“ řekl a zvedl jednu ruku, aby jí
mohl pohladit po tváři. „Probudil jsem se s tvojí
vůní na mojí kůži a musím říct, že díky tomu mám
tak dobrou náladu, že tě nenechám, abys mi jí
zničila.“
Tabitha při jeho slovech a toužebném výrazu na
tváři roztála. Nemluvě o tom, že svěží a čistá vůně
Sherrilyn Kenyon
jeho kůže, dokázala zhatit i tu nejhorší náladu,
kterou si dokázala představit. Jeho rty byly tak
blízko těch jejích, že je mohla ochutnat.
A ty tmavé oči ...
Byly okouzlující.
„Ty vážně víš, jak být otravný, viď?“ zeptala se
ho. Přinutila se odsunout svůj hněv a nabídla mu
úsměv. „Fajn, budu hodná.“ Přitáhla si jeho hlavu
k té její, aby ho mohla políbit.
Zrovna se dotkla svými rty těch jeho, když
zazvonil
telefon.
Zaklela
kvůli
špatnému
načasování a vstala, aby ho mohla zvednout.
Bylo to Amanda. Zase.
Tabitha nedávala pozor, když jí její sestra
vyprávěla o jejím dalším snu o Marrise a Kyriánovi.
Tedy alespoň do té chvíle, než se zmínila o ní a
Desideriusovi.
„Cože?“ řekla. Nutila se nedívat se na Valeriuse,
který pozoroval pizzu, jako kdyby to bylo UFO.
„Řekla jsem, že se bojím, Tabby. Jsem opravdu
vyděšená. Zdálo se mi, že já a Kyrián jsme byli
zabiti Desideriusem.“
Tabitha položila telefon. Byla vystrašená. Nikdy
neslyšela v Amandině hlase tolik strachu. Horší ale
bylo, že znala sestry sílu – pokud Amanda
předpověděla vlastní smrt…
204
Zmocni se noci
Bez váhání Tabitha vytočila Acherona.
„Čau, Ashi,“ řekla a všimla si, že Valerius obrátil
svojí pozornost od pizzy na ní. „Mám problém.
Amanda mi volala a řekla, že se jí zdálo o její vlastní
smrti a já včera narazila na něco, co bylo vážně
strašidelné. Je-“
Ash se najednou objevil před ní. „Co?“ zeptal se.
Tabitha na vteřinu ztuhla, když si uvědomila, co
právě udělal. Občas to bylo vážně děsivé. Zavěsila
telefon a znovu mu všechno řekla, včetně
podrobností o duchovi, kterého včera viděli.
Ash měl v očích nepřítomný výraz. Nakláněl
hlavu, jako kdyby někoho poslouchal.
„Vidíš její smrt?“ zeptala se ho.
Ash tam jen tak stál. Srdce mu divoce bušilo, jak
se snažil vyčistit mlhy, která obklopovala
Amandinu a Kyriánovu budoucnost.
Neviděl nic.
Neslyšel nic.
Sakra. Tohle byl důvod, proč se snažil nikoho si
k sobě moc nepustit. Kdykoliv mu na někom začalo
záležet, nebo se stal součástí jeho budoucnosti, byl
slepý k jeho osudu.
Okolo Amandy a Kyriána nebylo nic. Jen
temnota. A to na tom nenáviděl nejvíc.
„Mluv se mnou, Ashi.“
Sherrilyn Kenyon
Podíval se zpátky na Tabithu a slyšel a cítil strach
a paniku v její mysli. Její myšlenky se k němu
obracely pro útěchu, kterou jim nemohl dát.
Dokonce i její minulost pro něj byla teď
zakázaná.
„Její osud byl šťastný,“ řekl tiše. Ale klíčově
slovo v téhle větě bylo - BYL. Svobodná vůle mohla
často změnit osud.
Co se změnilo?
Něco muselo a Amanda to zahlédla ve spánku.
Věřil v moc Amandy. Nebylo pochyb, že když
předpokládala jejich smrt, pak to je pravděpodobně
jen výsledek. Můžou najít příčinu a změnit to dřív,
než bude příliš pozdě.
Ash zavřel oči a začal hledat v myslích lidí.
Hledal, co by mohlo změnit Amandin osud. Nic ale
nenašel. Nic.
Sakra!
Valerius byl teď za ním. Ash odstoupil, aby
neměl Římana za zády.
„Pověz mi, co přesně se stalo včera v noci,“ řekl
Ash Tabithě.
Tabitha mu odvyprávěla celou scénu s duchem a
Valerius přidal pár detailů.
„Uriane!“ zavolal Ash. Přivolával svůj kontakt na
Spathi.
206
Zmocni se noci
Tabitha se zamračila. Ash se choval hodně
zvláštně a ona cítila jeho strach. „Kdo je Urian?“
Než mohla dokončit otázku, další vysoký
pohledný muž se bázlivě objevil v její kuchyni. Byl
oblečený v černých kožených kalhotách a černé
košili. Měl bílé vlasy a modré oči.
Vypadal méně než potěšený, když vyhledal
svýma dětskýma očima ty Ashovi. „Nemluv se
mnou tímhle tónem hlasu, Ashi. Je mi jedno, kdo jsi.
Nelíbí se mi to.“
„Ať se ti to líbí nebo ne, musím vědět, kde jsou
Spathi. Přesněji řečeno, potřebuju vědět, jestli je
Desiderius zpátky ve hře.“
Hrůza jí naplnila oči.
Urian stočil rty do úzké linky. „Proč se o něj
staráš? Des je pěknej grázl.“
„Desiderius je mrtvý,“ řekla Tabitha důkladně.
„Kyrián ho zabil.“
Urian se jí vysmál. „Jo, a já jsem Velikonoční
zajíček. Vidíš můj krásný načechraný ocásek?
Nemůžeš jen tak zabít Spathi, holčičko. Jediné co
můžeš udělat je to, že ho na chvíli odstraníš
z komise.“
„Kravina!“ zavrčela Tabitha.
„Ne, Tabitho,“ řekl Ash jemným hlasem.
„Desideriova hmotná podstata byla propuštěna. Ale
Sherrilyn Kenyon
pokud by ho jeden z jeho bratrů nebo dětí chtěl
přivést zpátky, mohli by. Není to snadné, ale je to
možné.“
Byla zděšená, že jí Ash zatajil něco tak
důležitého. „Proč jsi nám tohle neřekl?“
„Protože jsem doufal, že se to nikdy nestane.“
„Doufal?“ zaječela na něj Tabitha. „Prosím,
neříkej mi, že život mojí sestry a Kyriána visí na
vlásku jen kvůli tomu, že tys doufal.“
Ash jí neodpověděl.
Dopadla na ní skutečná váha všeho, co se stalo
v posledních dnech. „Takže to byl opravdu Spathi
s kým jsem bojovala tu noc, co jsem potkala
Valeriuse.“
Urian si odfrkl. „Věř mi, holčičko. Muselas čelit
nějakému nováčkovi. Kdybyste opravdu čelili
nějakému Spathiovi, byli byste oba dva po smrti.“
Jeho arogance jí vážně začala pěkně vytáčet. Kdo
si ten idiot myslí, že je? „Jak o nich tolik víte, dr.
Inteligente?“
„Býval jsem jeden z nich.“
Její zuřivost vybublala na povrch. Tabitha se na
něj vrhla.
Ash ji chytil a přitáhl si jí zpátky. Zvedl jí ze
země. Tabitha kopala a nadávala, když se snažila
dostat k Urianovi, který jí s úšklebkem pozoroval.
208
Zmocni se noci
„Nech toho, Tabby,“ zašeptal jí Ash do ucha.
„Urian je na naší straně. Věř mi, že zaplatil za jeho
oddanost nám druhé straně víc, než by sis přála
vědět.“
Jo, jasně.
„Jak jsi mohla přivést do mého domu démona
potom, co mi udělali? Mé rodině?“ zeptala se.
„Já už nejsem démon, holčičko,“ Urianovi oči se
nebezpečně zaleskly. „Kdybych byl-“
„Byl bys už mrtvý,“ přerušil ho Valerius
zlověstným tónem. „Zabil bych tě vlastníma
rukama.“
Urian se zasmál. „Jo, jasně.“ Podíval se na Ashe.
„Arogance tvých lovců skutečně nezná mezí. Měl
bys strávit víc času jejich vzděláváním o nás, Ashi.“
Ash pustil Tabithu a pak promluvil k Urianovi.
„Musím jít a zjistit co se děje. Existuje ještě někdo,
kdo by k tobě ještě mohl být loajální?“
Démon pokrčil rameny. „Nejspíš nějaký lokaj
nebo dva. Ale…“ Urian přejel pohledem na
Tabithu. „Pokud Des dneska bude chtít opravdu
dokončit to, co začal. Bohové, ať vám pomáhají,
jestli se někomu povede ho reinkarnovat. Ulice New
Orleans se budou koupat v krvi.“
„Kdo by chtěl to monstrum zpátky?“ zeptala se
Tabitha.
Sherrilyn Kenyon
„Jeho děti,“ řekl Urian a Ash současně.
Tabitha stále nemohla uvěřit vlastním uším. Ale
když začala zuřit, Urian se na ní konečně podíval
pohledem, plným soucitu.
Ona byla ta lovená.
Když promluvil, arogance z jeho hlasu byla pryč.
„Věř mi, že je těžké zbavit se pocitu loajálnosti
k tvému otci, který tě zachránil před hroznou smrtí
v tvých dvaceti sedmi letech.“ Něco v jeho hlase jí
napovědělo, že mluví z vlastní zkušenosti.
„Ty jsi stále věrný svému otci?“ zeptala se.
Urianova tvář zkameněla. „Já bych pro mého
otce udělal cokoliv. Ale jen do dne, kdy mě zabil a
vzal si ode mě jedinou věc, která pro mě byla
důležitější, než vlastní život. Veškerá loajalita se
v tu chvíli okamžitě vypařila.“ Podíval se na Ashe.
„Uvidím, co se dá zjistit.“
Na okamžik Uriana zachvátily jasně oranžové
plameny. Pak zmizel z její kuchyně. Jeho pach zla se
stále držel ve vzduchu kolem nich.
„Sakra,“ zamumlal si Ash. „Urian a to jeho
divadlo. Musím mu připomenout, aby si odpustil tu
pyrotechniku, když odchází a přichází.“
„To je hodně naštvanej chlap,“ řekla Tabitha.
„Nemáš ani ponětí, Tab,“ řekl Ash. „A má právo
na svou nenávist.“ Zavrtěl hlavou, jako kdyby si jí
210
Zmocni se noci
tím chtěl projasnit a pak zašeptal: „Když je Urian
zaneprázdněný, potřebuju, abyste vy dva zůstali
spolu a navzájem si kryli záda. Desiderius je syn
Dionýsa a Dionýsos je na mě pořád naštvaný kvůli
tomu, co se stalo na Mardi Gras před třemi lety.
Nemyslím si, že je tak hloupý, aby Desideriusovi
pomáhal, ale nedal bych za to ruku do ohně.“
Významně se podíval na Tabithu. „I když mu
jeho otec nepomůže, Desiderius má ještě pořád
hodně božské síly, která může být smrtelná, jak si
jistě pamatuješ.“
„Jo,“ řekla ironicky, když si vzpomněla, jak si on
a jeho démoni podávali jí a její přátele, jako kdyby
to byli jenom kusy slámy. „Vzpomínám si.“
Podíval se na Veleriuse. „Desiderius může
manipulovat s lidmi. Posedne je, když mu to dovolí.
Tabitha je tvrdohlavá natolik, že jediná věc, která by
u ní měla úspěch, by byl duch čokolády. Tady
máme štěstí. Ale Marla by se dala zviklat. Otto by
měl být bezpečný. Ale zbytek tvých zaměstnanců…
měl bys přemýšlet o tom, že jim dáš na chvíli
volno.“
Z výrazu Valeriusovi tváře mohla Tabitha vyčíst,
že by byl radši mrtvý. „Zvládnu je.“
„Musíš někdy spát. Jeden ze služebníků by mohl
snadno proniknout do tvé ložnice a zabít tě.
Sherrilyn Kenyon
Nemyslím si, že by ti byl nějaký z nich natolik
oddaný, že by váhali nad tím splnit Desideriusův
rozkaz. Stejně tak to udělala Kyriánova kuchařka.“
Valerius se trhavě nadechl.
Ash ignoroval bolest, kterou Tabitha cítila
z Valeriuse. „Potřebuju, abyste na tom vy dva
pracovali spolu. Musím varovat Janice a Jean-Luca.
Říct jim, co se tu děje.“ Otočil se k ní čelem.
„Tabitho, zabal si tašku a na chvíli se nastěhuj
k Valeriusovi.“
„A co můj obchod?“
„Marla ho na pár týdnů pohlídá.“
„Jo, ale-“
Ashovi rysy ztvrdly. „Nehádej se se mnou,
Tabitho. Desiderius je velmi mocný a cítí zatraceně
velkou zášť proti tobě, tvé sestře a Kyriánovi. Ten si
s vámi třemi tentokrát nebude hrát. Chce vás zabít.“
Za normálních okolností by se s ním hádala jen
proto, aby ho naštvala. Ale znala tenhle tón hlasu.
Nikdo se moc dlouho nehádal s Ashem. „Fajn.“
„Máte své rozkazy, pane generále,“ řekl Ash
Valeriusovi přísně.
Valerius mu věnoval poněkud sarkastický
římský pozdrav.
Zakoulel na ně očima a pak Ash zmizel
z místnosti.
212
Zmocni se noci
Teď, když byli sami, Valerius na ní beze slov
zíral. Hořel v něm vztek tak syrový, že jí to
ubližovalo.
„Co?“ zeptala se ho.
Beze slova došel k fotce Amandy ve svatebních
šatech a sundal obrázek Russella Crowa z tváře
Kyriána.
Zaklel. „Měl jsem to vědět, když jsi mi řekla, že je
její jméno Amanda.“
Pohled na odpor v jeho tváři jí ještě víc
popíchnul. „Jo, a moje jméno je Tabitha, ne
Amanda. Tak co to s tím má společného?“
Ale on ji neposlouchal. A ona to věděla.
Tiše kráčel ven z místnosti a vracel se po
schodech nahoru. Nadskočila, když uslyšela zvuk
třísknutí jejími dveřmi do ložnice.
„Fajn,“ zakřičela. „Chovej se jako dítě. Mě to
nezajímá.“
Valerius seděl bez hnutí na kraji postele, když
jeho mysl křičela a snažila se strávit, kdo je vlastně
Tabitha. Dvojče Kyriánovi ho zachránilo. To bylo
k nezaplacení. Opravdu k nezaplacení. Strávil
poslední dva tisíce let tím, že se tomu Řekovi
vyhýbal a snažil se mu tím nepřipomínat, co mu
Valeriusova rodina udělala, a teď tohle…
Sherrilyn Kenyon
Zaťal zuby, když ucítil Kyriánovu zradu.
Valeriusův dědeček, jeho přesný dvojník, před
staletími svedl Kyriánovu milovanou ženu Theone
a využil jí k tomu, aby zradila svého manžela.
Kyrián nebyl chycen na bitevním poli, jak se sluší
na muže jeho postavení. Byl omámený svou vlastní
manželkou v jejich domě, když se jí snažil zachránit.
A pak byl předán jeho úhlavnímu nepříteli.
Valeriusovi se zvedl žaludek, když si vzpomněl
na ty týdny, kdy ho jeho otec a dědeček mučili pro
to, aby z něj vytáhli informace a pro zábavu.
Pamatoval si Kyriánovi výkřiky.
Pohled na muže, který se koupal ve vlastní krvi,
ho pronásledoval dodnes. Kyrián tam jen ležel a
měl oči plné bolesti a prázdnoty. Jen jednou
v průběhu těch týdnů se jejich pohledy setkali.
Pohled Kyriána se Valeriusovi vryl do duše.
Horší bylo, že si Valerius pamatoval, jak se
dědeček smál u večeře v noci potom, co byl Kyrián
ukřižován. Kyriánův otec se ho pokusil zachránit.
„Měli jste vidět jeho tvář, když se mi jeho žena
přímo před ním vrhla do náruče. Měl jsem jí jako
děvku, která naříkala a prosila o můj penis. A on se
díval, jak sem jí tam šukal. Škoda že zemřel dřív,
než viděl její tvář, když jsem jí vyhodil na ulici.“
214
Zmocni se noci
Valerius nikdy nepochopil jeho krutost. Jako by
mu nestačilo porazit jeho nepřítele, ale vzít si jeho
ženu přímo před ním…
A on teď spí s jednovaječným dvojčetem
Kyriánovi manželky.
Historie se opakuje.
Acheron to věděl a neřekl mu to. Proč ten
Atlanťan trval na tom, aby zůstali spolu, když
věděl, co to udělá s Kyriánem? To přece nedává
smysl. Ale smysl nedávalo ani to, že ho Tabitha
zachránila, i když věděla, jak moc ho Kyrián
nenávidí.
Jupiter věděl, že ten muž měl plné právo na to
přát si, vidět ho mrtvého. Není divu, že ho Selena
tak vášnivě nenáviděla. Jako Kyriánova švagrová se
divil, že k němu nebyla ještě prudší.
Dveře se otevřely.
Valerius byl napjatý, když viděl, jak Tabitha
vešla dovnitř. Nemluvila s ním, když se pustila do
balení malého kufru plného… zbraní.
„Co to děláš?“
„Co mi Ash řekl. Nastěhuju se k tobě.“
„Proč nejdeš a nezůstaneš u Kyriána a Amandy?“
„Protože věřím Ashovi. Když řekne, že mám
zůstat u tebe, tak tam taky zůstanu.“
Sherrilyn Kenyon
„Taky na mě budeš plivat?“ Ta otázka byla
venku dřív, než jí mohl zastavit.
Tabitha se zastavila při jeho nečekané otázce.
„Pardon?“
Valerius zaskřípal zuby. „To je to, co tvoje sestra
Selena udělá pokaždé, když mě vidí. Jen mě
zajímalo, jestli se mám ujistit, že od tebe stojím dost
daleko, abys na mě jen tak nedoflusla.“
Tabitha by se smála, kdyby nebyl tak smrtelně
vážný. „Flusnout. Zajímavé slovo. Ani bych si
nemyslela, že ho znáš.“
„Jo, no, tvoje sestra a můj poslední Panoš mě
naučili i tak mocné slovo, jako je flusat.“ Vstal a
zamířil ke dveřím. „Počkám venku, dokud nebudeš
hotová.“
Tabitha kopla do dveří. Ty se zavřely dřív, než
k nim Valerius stačil dojít.
„Co ti to zase přelítlo přes nos?“
„Prosím?“ zeptal se stejně ledovým hlasem, jako
byl jeho pohled.
„Podívej. Je tu pár věcí, které bys o mně měl
vědět. Zaprvé, nenechám si od nikoho nic líbit.
Zadruhé, nedržím se nikdy zpátky. Ať už si o
něčem nebo o někom myslím cokoliv, nikdy si to
nenechám pro sebe.“
„Všiml jsem si.“
216
Zmocni se noci
„A za třetí, jsem empatička. Můžeš tady stát a
chovat se tak nonšalantně jak jenom chceš, ale já
cítím, jak ti doopravdy je. Tak nebuď pořád tak
zamlklý a chladný, když já vím nejlíp, co cítíš. Fakt
mě to totiž sere.“
Poklesla mu čelist. „Ty si empatička?“
„Jo. A vím, že ti ublížila Ashova přítomnost
v kuchyni, ale nevím proč. Taky jsem cítila tvé
zuřivé vzplanutí ve vteřině, kdy jsi odhalil
Kyriánovu tvář.“ Natáhla ruku a položila mu jí na
tvář. „Moje máma vždycky říkala, že stojaté vody
jsou velmi hluboké. Naposledy, když jsi přede
mnou dokázal zakrýt své emoce, bylo ten večer,
kdy jsme se milovali. Když jsi přišel sem a zabouchl
za sebou dveře.“
Pokusil se jít dál, ale ona ho nechtěla nechat
odejít. „Mluv se mnou, Vale, neodcházej pryč.“
„Nerozumím ti,“ řekl a srdce mu bušilo. „Nejsem
zvyklý na to, aby mě měl někdo rád, zvlášť ne lidi,
kteří mají právo mě nenávidět.“
„Proč bych tě měla nenávidět?“
„Moje rodina zničila tvého švagra.“
„A můj strýc Sally byl lichvář, který zemřel ten
den, když ho jeden z těch, které vydíral, zastřelil na
ulici. Každá rodina má v sobě nějakého naprostého
Sherrilyn Kenyon
idiota. To není tvoje vina. Ty nejsi ten, kdo zabil
Kyriána, nebo jo?“
„Ne, byl jsem ještě dítě, když zemřel.“
„Tak v čem je problém?“
Každý zabedněný člověk má nějaké ty světlé
chvilky. „Každý člověk, s kterým jsem kdy setkal
v tomhle městě, a který znal Kyriána, mě nenáviděl
od té chvíle, kdy mě uviděl. Přepokládal jsem, že
budeš stejná jako oni.“
„Všichni jsou zaujatí… my dva v tom teď ksakru
jedeme spolu. Ježíši. Miluju Kyriána, ale ten člověk
se vážně potřebuje naučit, jak se zbavit minulosti.“
Nemohl jí uvěřit. To, že by ho mohla takhle
přijmout…
Přitáhla si ho k sobě do těsného a zvláštně
povzbudivého objetí. „Vím, že tě nemůžu mít,
Valeriusi. Věř mi, že plně chápu život, který vedeš a
taky tvoje poslání. Ale jsme přátelé a taky spojenci.“
Přitiskl si ji k sobě. Její slova se mu vryla hluboko
do jeho nitra.
Pustila ho a odstoupila od něj. „A máme dnes
večer ještě práci. Viď?“
Jo.“
„Fajn, tak pojď ty Rakeťáku.“
Zamračil se. „Rakeťáku?“
218
Zmocni se noci
Přihlouple se na něj usmála. „Můj synovec je
závislý na Power Rangers. Myslím, že jsem se s ním
na ta videa dívala až příliš dlouho.“
„Aha,“ řekl a sáhl pro její kufr. „Pojďme tě
ubytovat u mě doma a pak můžeme vyrazit ven a
podívat se po nějakých démonech.“
Jelikož nechtěla riskovat další otázky Tiy, když
by si šla vyzvednout auto, Tabitha zavolala taxík,
aby je odvezl do domu Valeriuse. Když k němu
dojeli, Otto byl pryč.
Jak se dalo očekávat, u dveří se s nimi setkal
Gilbert. Zdál se ztuhlý jako vždy, ale formálně je
přivítal.
„Jsem ráda, že vás opět vidím, Gile,“ řekla
Tabitha, když mu Valerius podával její kufr. „Pěkný
pevný postoj.“
Gilbert se zamračil, než se podíval dolů a pak jí
věnoval tázavý pohled.
Valerius se téměř usmál. „Paní Devereauxová tu
s námi bude chvíli bydlet, Gilberte. Mohl bys dát
prosím vědět Margaret, aby připravila pro dámu
pokoj?“
„Ano, můj pane.“
Valerius zamířil nahoru po schodech, ale pak se
zastavil. „Potom, co to Margaret dokončí, rád bych
chtěl poslat celý personál na několik týdnů pryč.“
Sherrilyn Kenyon
Gilbert vypadal šokovaně. „Můj pane?“
„Neboj se. Je to s plným platem. Berte to jako
předčasný vánoční dárek. Nech na mém stole číslo
na všechny, abych je pak mohl kontaktovat, aby se
zase vrátili.“
„Jak si přejete, můj pane.“
Tabitha ucítila Valeriusův smutek. Navzdory
tomu, co řekl Acheron, zdálo se jí, že Valerius
nesnese pomyšlení na to, že by tenhle muž odešel.
„Kam jdeš?“ zeptala se Tabitha Valeriuse, když
udělal další krok na královském mahagonovém
schodišti.
„Šel jsem pro nové zbraně. Chceš jít se mnou?“
„Ooo,“ řekla svůdně. „Vždycky jsem byla blázen
do mužů se spoustou zbraní. Ukaž mi všechno, co
máš, miláčku.“
Nebyla si úplně jistá, jestli ho to pobavilo nebo
ne, když na ní čekal na schodech, až se k němu
přidá. Tabitha za ním vyběhla a pak se dali dlouhou
chodbou vpravo. Vedl ji tak do poloviny, než se
zastavil před velkými dveřmi a otevřel je.
Tabitha hvízdla, když zahlédla jeho místnost na
trénink. Bylo obrovská. Byly v ní různé boxovací
pytle, karimatky a figuríny. Jedna vypadala, jako
kdyby byla vážně zneužitá.
Měla na sobě Havajskou košili.
220
Zmocni se noci
„Má to být někdo určitý, koho oba známe?“
zeptala se, když si všimla bodných ran v hlavě
figuríny.
„Říkám jí prostě Pátá.“
„Beru to tak, že se Otto neúčastní těchhle
tréninků.“
Podíval se na figuríny. „Myslím, že by se dalo
říct, že se svým vlastním způsobem účastní.“
Zavrtěla hlavou, když Valerius zamířil do šatny.
Uvnitř byl takový arsenál, že by se za něj nemuseli
stydět ani ATF.
„Granát Launcher?“
„EBay,“ řekl Valerius. „Najdeš tam všechno.“
„Podle všeho máš pravdu. Kdo by potřeboval
Kella, když máš všechno?“
Věnoval jí zlý úšklebek, když si k předloktí
uvázal dlouhý, smrtící nůž. „Jaká bude volba mé
paní?“
Tabitha sundala malou kuši z věšáku u dveří.
„Viděla jsem příliš mnoho opakování Buffy. Já sem
každým coulem holka s kuší.“
Valerius ustoupil, zatímco si Tabitha vybírala
zbraně. Musel přiznat, že si užíval pohled na ženu,
která věděla, jak se o sebe postarat. Pečlivě
zkoumala a zvažovala přesnost každé zbraně.
Sherrilyn Kenyon
Nikdy by nevěřil, že něco takového může
způsobit to, že bylo celé jeho tělo najednou tvrdé
touhou po ní. Dělal všechno, co mohl, aby si jí
nevzal tady a teď v jeho šatně.
Tabitha se podívala přes rameno, když
z Valeriuse ucítila náhlý chtíč. Jeho černé oči se na
ní upíraly. Pomyslela si, že měl blízko k tomu, aby
se přestal ovládat. Projel jí oheň jeho touhy a
podněcoval tu její. Nutila se zhluboka dýchat.
„Tady,“ řekla a podala mu kolík z leštěné oceli.
Ustoupil a dal si ho do kapsy. Než to mohl nějak
okomentovat, dveře z chodby se otevřely a vešel
Gilbert. „Paní Devereauxová?“
Otočila se a zjistila, že majordomus stojí skoro až
u ní. „Ano?“
„Váš pokoj je připraven.“
Valerius si odkašlal. „Prosím, ujisti se, že je
všechno podle tvých představ, než zaměstnanci
odjedou.“
„Dobře,“ řekla s vědomím, že teď potřebuje
trochu prostoru, aby to vydýchal. Po pravdě řečeno,
ona taky. Pokud by se z této místnosti během
několika minut nedostala, byli by ona nazí a
rozvalení na zemi.
222
Zmocni se noci
Tabitha odešla z šatny a následovala Gilberta
zpátky chodbou do druhého křídla. Vedl jí do
místnosti na konci chodby. Pak otevřel dveře.
Tabitha s úžasem zírala na místnost jako z paláce.
Bylo to dokonalé. Od Valeriuse sice nic míň
nečekala, ale i tak místnost byla ohromující. Byla
v barvách zlaté a námořnické modři. Přepychová
modrá peřina už jí k sobě volala.
Gilbert zamířil k interkomu a pak se zarazil.
„Nepředpokládám, že vám někdo odpoví, když
budete volat,“ řekl polohlasem.
„Nechcete odejít?“
Vypadal trochu překvapeně. „Byl jsem s panem
Valeriusem dlouho.“
Z tónu jeho hlasu poznala, že „dlouho“
znamenalo opravdu hodně dlouho.
„Vy jste další z Pobočníků?“
Zavrtěl hlavou. „Ani neví, že existuju. To je
důvod, proč pan Valerius tak často mění Pobočníky.
Vzal mě k sobě, když mu bylo patnáct a to byl
zrovna v Londýně. Nikdo jiný by si mě nevzal.“
Zamračila se nad jeho slovy. „Proč z vás
neudělali Pobočníka?“
„Rada Pobočníků odepřela panu Valeriusovi
tuhle žádost.“
Sherrilyn Kenyon
„Proč?“ zeptala se a nechápala to. Rada nechala
udělat Panošem i Nicka Gautiera, když o to žádal
Kyrián a Bůh ví, že ten kluk měl pořádně temnou
minulost.
„Obávám se, že se nad generálovými žádostmi
moc nepozastavují.“
Tabitha zavrčela. Nikdy nebyla ten typ člověka,
který se mohl postavit těm, kteří soudili někoho
jiného. Jak často říkala její teta Zelda: Kam nemůže
milost Boží, tam vejdu já.
„Neboj se, Gilberte. Postarám se o to, aby
s Valeriusem nikdo nezametal, až budeš pryč.
Domluveno?“
Usmál se na ni. „Domluveno.“ Uklonil se jí a pak
se rozloučil.
Tabitha přešla místnost a zjistila, že už má
vybalené oblečení. Všechno bylo úhledně
poskládané v zásuvkách, ve skříni a v koupelně.
Wow. Žena by si mohla zvyknout na tenhle druh
opečovávání.
Protřídila své zbraně, které byli umístěné
v samostatném šuplíku. Její oblíbené byly zasouvací
nože upevněné na zápěstí na suchý zip. Když na ně
zatlačila, vysunuly se jí až do dlaní. Musela ale
dávat pozor, aby se nepořezala.
224
Zmocni se noci
Zvedla nohavici a do jehlové boty si zasunula
nůž. Další nůž si dala do zadní kapsy. Většina
z jejích zbraní byla nezákonná. Měla ale dost přátel
u policie, takže jí kvůli tomu nikdo nedělal
problémy.
Přetáhla si rukávy dlouhého svetru přes ruce,
aby zakryla zbraně, když někdo zaklepal na dveře
její ložnice.
Otevřela je a na druhé straně našla Valeriuse.
Musel to být ten nejhezčí muž, kterého kdy viděla.
Měl ještě vlhké vlasy, které byly stažené do jeho už
téměř nezbytného copu. Ale aby byla sama k sobě
upřímná, milovala, když je měl volně rozpuštěné.
Jeho rysy nic neprozrazovaly, ale cítila z něj radost.
„Jsem na cestě na hlídku.“
„Jsem připravená.“
Jeho radost se zdvojnásobila. Rysy jeho tváře
změkly a ona dělala všechno, co mohla, aby si ho
nepřitáhla do náruče.
Vážně, nikdo by neměl být tak lákavý.
Otevřel dveře víc. „ Pojď, má paní Nebezpečná,
démoni čekají.“
Tabitha scházela dolů po schodech, kde už na ně
čekal Otto.
Musel se vrátit, zatímco byli nahoře.
Sherrilyn Kenyon
„Tohle je upozornění, co přišlo do New
Orleansu,“ řekl jim. „Všichni Pobočníci kromě těch
z Krvavého řádu, mají být evakuováni. Ash sem
taky přeložil pár lovců ze severu státu a
z Mississippi. Víte o tom něco?“
„Ne,“ řekl Valerius. „Neuvědomil jsem si, že
bylo něco takového nařízeno.“
„Jsou Addamsesovi na odchodu?“ zeptala se
Tabitha.
Otto přikývl. „Dokonce i Tad. Právě je převáží síť
Temných lovců do Milwaukee. Zůstanou tam, až
dokud jim nedají jiný rozkaz.“
Amandina slova varování prošla Tabithě hlavou.
Vytáhla telefon ze zadní kapsy a zavolala jí, zatímco
si spolu Valerius a Otto povídali.
Ulevilo se jí, když uslyšela Amandin hlas. „Čau,
ségra,“ řekla a snažila se znít normálně. „Co mají
kluci za lubem?“
„Nic moc. A ano, vím o tom upozornění. Ash
nám sem dokonce nastěhoval nějakého Temného
lovce, který se jmenuje Kásim.“
„Proč nejsi evakuovaná?“
„Ash říkal, že by nás to sledovalo. Myslel si, že
by pro nás bylo lepší bojovat na vlastní zemi, než
někde, kde to neznáme. Neboj se, Tab. Opravdu se
cítím lépe, když je tu Kásim a Ash.“
226
Zmocni se noci
„Jo, vím, že Ash nikdy nedopustí, aby se vám
něco stalo. Buďte opatrní lidi. Ozvu se později.
Miluju tě.“
„Já tebe taky.“
„Pa.“
Tabitha si povzdechla, když Amanda zavěsila a
její žaludek ovládnul neopodstatněný strach. Proč
byla tak nervózní?
„Postarám se o to, aby večer byl na ulicích každý,
kdo může nějak pomoct,“ řekl Otto, než odešel.
Valerius mu věnoval panovačný pohled.
Jakmile byli sami, Tabitha se snažila zbavit svojí
pochmurné nálady. „Znáš Temného lovce, který se
jmenuje Kásim?“
„Vím o něm.“
„Co víš?“
Valerius si zapnul rukáv kabátu kolem zápěstí.
„Byl to ve středověku africký princ. Byl umístěný
do Jacksonu v Mississippi, dokud ho Ash před
několika lety nepřeložil do Alexandrie. Proč?“
„Přestěhoval se domu Amandy, takže jen chci o
něm něco vědět.“ Ukázala rukou na dveře.
„Můžeme?“
Vzal jí za ruku a přitáhnul si jí zpátky k sobě.
„Cokoliv po vás jde, Tabitho, dostaneme to. Neboj
se.“
Sherrilyn Kenyon
Upřímnost v jeho hlase jí prošla jako nůž. „Budeš
chránit svého úhlavního nepřítele?“
Podíval se pryč. Když na ní znovu pohlédl, byl
jeho pohled spalující. „Budu chránit tvé blízké.
Ano.“
Neměl žádný důvod, aby něco takového dělal.
Žádný. Nepochybovala o tom, že by na jeho místě
Kyrián vycouval a zamknul za sebou dveře. Nic by
pro něj neudělal.
Ale Valerius…
Než se stačila zarazit, přitáhla si jeho rty ke svým
a vášnivě ho políbila. Jeho chuť jí stoupla do hlavy.
Přála si, aby dneska večer nikam nemuseli chodit.
Aby šli prostě nahoru a ona se s ním mohla
pomilovat.
Kdyby to jen šlo…
S povzdechem se kousla do rtu a odtáhla se.
Cítila jeho nechuť, když jí musel pustit. Donutila se
nechat ho jít. Když od něj odstoupila, otevřela dveře
a vyšla ven.
Otto šel po příjezdové cestě k místu, kde měl
zaparkované auto. Došlo jí, že měl na sobě ještě
černé džíny a svetr z odpoledne… dneska se
nepřevlékl do otrhaného oblečení. Vlastně vypadal
jako dospělý.
228
Zmocni se noci
„Na něco jsem zapomněl,“ řekl. Podal
Valeriusovi zařízení, které vypadalo jako malá
vysílačka. „Jen pro jistotu. Rada chce mít všechny
označené. Kdyby se někomu něco stalo, díky
tomuhle ho z toho můžeme dostat.“
K jejímu úžasu jí taky podal jeden.
„Díky, Otto.“
Naklonil k ní hlavu. „Vy dva si dávejte pozor.
Talon bude v okolí náměstí. Dnes je na hlídce
s Kyriánem a Juliánem. Dnes mají revír i na
Ursulines kolem Útočiště a Chatres a taky klem
Francouzskýho trhu. Měli byste si lidi vybrat jinej
revír.“
„Budeme hlídkovat na severozápadní straně
Čtvrti. Bourbon, Toulouse, St. Louis, Bienville a
Dauphine.“
Valerius se zděsil, když řekla Bourbon, ale nic
neřekl.
„Ash si bere hřbitovy,“ pokračoval Otto. „Janice
bude dole u kanálu, Harrod u skladů a Jean-Luc si
bere Zahradní čtvrť. Ulric je v obchodní čtvrti a Zoe
je v Tulane. Kassim zůstává u Amandy a Marissy.
Ash mu řekl, že jestli je nechá do svítání jenom na
chvilku samotné, bude z něj toast.“
„Kdo je Ulric?“ zeptala se Tabitha.
Sherrilyn Kenyon
Otto jí věnoval pobavený pohled. „Je to Temný
lovec z Biloxi, který přijel asi o půl hodiny dřív. Je
blond, takže se snaž ho nebodnout, když se s ním
setkáš v uličce.“
Tabitha se urazila. „Co je? To není moje chyba, že
bodám všechny lidi s tesáky. Nemají vypadat jako
démoni.“
„Já nevypadal jako démon a tys mě stejně bodla.“
Otto se zasmál.
„No, vypadáš jako právník, takže jsem tě musela
probodnout. Byla to moje morální povinnost.“
Valerius na ní zavrtěl hlavou. Donutila se
k vážnému pohledu a obrátila se na Otta. „Kolik
Pobočníků je ponecháno ve městě?“
„Jenom já, Kyr a Nick. Poslední, které jsme odtud
dostali, byli Tad a tvůj ex Erik s manželkou, kteří si
chytili let asi před hodinou. Každý kromě Lisi je
venku, dokud jim Ash nedá svolení pro návrat.“
„A co šelmy?“ zeptal se Valerius.
„Všichni jsou poblíž Útočiště, aby ochránili své
mladé a ženy. Vane a jeho družka jsou tam teď
taky.“
„Pomůžou nám vůbec šelmy?“ zeptala se
Tabitha.
Otto zavrtěl hlavou. „Domnívají se, že je to
problém lidí a nechtějí se zapojit.“
230
Zmocni se noci
Tabitha se rozzlobila. „Jsou neuvěřitelní.“
„Nevíš o zvířatech hodně,“ řekl Otto. „To je
důvod, proč chce Talon dávat pozor na bar. Démoni
vědí, že jakmile budou v Útočišti, nikdo, dokonce
ani Ash se jich nebude moct dotknout.“
Tabitha se zasmála. „Ash by se jich nedotýkal.
Ash by je zabil.“
„Pardon?“ zeptali se současně Valerius a Otto.
„Cože?“ zeptala se jich. „Vy jste to nevěděli? Ash
je v boji fakt působivý. Nakope vám prdel ještě dřív,
než si vůbec uvědomíte, že tam je. Pohybuje se tak
rychle, že ho polovinu času ani nevidím.“
„Zní to jako Corbin,“ řekl Otto. „Ona se
teleportuje. Najednou je v trapu, bodne démona a
pak se před ním zjeví chvíli před tím, než se
rozpadne.“
„Corbin?“
„Bývalá řecká královna, která změnila na
Temného lovce,“ řekl Valerius.
Tabitha obrátila oči v sloup. „Nech mě hádat,
nesnáší tě?“
„Opravdu na to musím odpovídat?“
Ne, nemusel.
„Jo,“ řekl Otto, „ale je to procházka růžovým
sadem ve srovnání se Zoe a Samiou. Stačí říct poblíž
nich slovo Říman a radši bys měl co nejrychleji
Sherrilyn Kenyon
zmizet.“ Podíval se na Tabithu. „Dobře, ty asi
zrovna ne, ale my co se před nimi nemůžeme ani
ukázat jo.“
„Dobře,“ řekla Tabitha a odstoupila od něj.
„Velmi zajímavá poznámka, ale myslím, že je čas,
abychom jeli.“ Ukázala na otlučený červený IROC,
který byl zaparkovaný na druhé straně Valeriusova
auta. „Nevadí, když si půjčíme auto, Otto?“
Valerius vypadal zděšeně.
Otto se škodolibě smál, když jim podával klíčky.
„Jak je libo.“
Valerius okamžitě promluvil. „Mám můj-“
„Tohle pojede skvěle,“ řekla Tabitha, mrkla na
Otta a vzala si od něj klíčky.
Valerius vypadal pevně. „Opravdu, Tabitho,
myslím si že-“
„Nastup si, Vale. Slibuju ti, že tě nekousne.“
Vypadal naprosto nepřesvědčeně.
Zasmála se a vydala se dolů po příjezdové cestě
k IROC.
K jejímu překvapení za nimi Otto zavolal: „Buďte
opatrní. Možná si ani jednoho z vás moc necením,
ale nechci nechat padouchy vyhrát.“
„Neboj se,“ řekla Tabitha. „Tentokrát už vím, co
mám očekávat.“
232
Zmocni se noci
„Nebuď domýšlivá.“ Valerius jí věnoval
pronikavý pohled. „Mnohem lepší člověk než já
řekl: Pýcha předchází pád.“
„Dobrá rada.“ Podívala se mu přes rameno.
„Dobrou noc, Otto.“
„Dobrou noc, Tabitho. Postarej se mi o auto.“
Valerius teď vypadal vážně vyděšený.
Potlačila smích nad jeho reakcí. „Hm,“ řekla a
zhluboka se nadechla vzduchu New Orleans, když
otevřela branku vedle parkoviště a opustila
pozemek. „Voní nádherně.“
Valerius se na ní zamračil. „Jediné co cítím já je
smrad rozkladu.“
Věnovala mu výhružný pohled, když se k ní
připojil na chodníku vedle auta Otty. „Zavři oči.“
„Radši ne. Ještě do něčeho šlápnu a pak přinesu
si to domů, kde to bude páchnout celou noc.“
Vrhla na něj znechucený pohled.
„Jsi jediná žena, kterou znám, která cítí zatuchlý
vzduch a myslí si, že je to nádherné.“
Zavřela bránu. „Zavři oči, Valeriusi, nebo bude
nos jediná část tvého těla, která bude zítra
v provozuschopném stavu.“
Valerius si nebyl jistý, jestli jí má poslechnout
nebo ne, ale nakonec se přistihnul, že je vážně
zavírá.
Sherrilyn Kenyon
„Teď se zhluboka nadechni,“ řekla mu Tabitha
do ucha smyslným hlasem. Zamrazilo ho, když t
udělala. „Cítíš tu vlhkost řeky Cajan Gumbo?
Nemluvě o tom španělském mechu?“
Otevřel oči. „Jediné co cítím, je moč shnilé plody
moře a řeka plná slizu.“
Vytřeštila na něj oči. „Jak to můžeš říct?“
„Protože je to přesně to, co cítím.“
Zavrčela na něj, když si sedala do auta. „Seš
pěkně namyšlenej hlupák.“
„Už mi říkali i hůř.“
Její pohled byl najednou vážný a plný smutku.
„Vím to. Ale už je jiná doba. Teď vytáhnu z tvýho
zadku tu třísku a ty se pořádně vzchopíš.
Nakopeme démonům zadky a-“
„Prosím?“ zeptal se uraženě. „Odkud chceš ze
mě co vytáhnout?“
„Slyšel jsi mě,“ řekla se zlým úsměvem. „Víš,
polovina lidí má s tebou vážný problém, kvůli
tomu, že se moc nesměješ a bereš sebe a všechno
ostatní moc vážně.“
„Život je vážný.“
„Ne,“ řekla a v jejích modrých očích jí probleskla
vášeň. „Život je dobrodružství. Je napínavý a
děsivý. Někdy je i trochu nudný, ale nikdy by
neměl být vážný.“
234
Zmocni se noci
Tabitha viděla zaváhání v jeho očích. Byl tak
zvyklý na to nedůvěřovat lidem kvůli jakémukoliv
důvodu, že strašně moc chtěla, aby jí uvěřil. „Pojď
se mnou, generále Valeriusi, a dovol mi ti ukázat,
jaký může život ve skutečnosti být a proč je tak
zatraceně důležité, abychom spasili svět.“
Dívala se, jak otevřel dveře s výrazem muže,
který se dotkl špinavé pleny. Nikdy neviděla
nikoho, kdo by se víc šklebil. Bylo to celkem
působivé.
Když ale dosedl do auta, neřekl jí už ani slovo.
Nastartovala a rozjela se.
Valerius od téhle noci nic moc nečekal. Musel ale
uznat, že miloval energii téhle ženy. Divokost, s níž
žila. Byla fascinující. Nebylo divu, že se jí Ash ujal.
Když byl někdo nesmrtelný, svěží přístup
k životu bylo něco, co způsobovalo, že už věčnost
nebyla tak strašná představa. Jemu století splývaly
dohromady. Bylo snadné zapomenout na jeho
lidskou stránku. Musel si vzpomenout, proč lidstvo
potřebovalo zachránit.
Bylo těžké vzpomenout si, jak se smát. Jenže
smích a Valerius nešli moc dohromady. Dokud
nepotkal Tabithu, nikdy se s nikým nesmál.
Tabitha měla nadšení dítěte. Nějak se jí podařilo
udržet si ideály, i když stála tváří v tvář světu, který
Sherrilyn Kenyon
jí nikdy nemohl úplně přijmout. Bylo jí jedno, co si o
ní on nebo ostatní lidé mysleli. Dělala si, co chtěla a
do všeho šla na vlastní pěst.
Jak jí to záviděl.
Byla živelná síla, s kterou se muselo počítat.
Valerius se proti vlastní vůli zasmál.
„Cože?“ zeptala se a zahnula s autem za roh tak
prudce, že byl prakticky vyhozený ze svého místa
na to její.
Narovnal se. „Zrovna jsem si říkal, že by tvoje
jméno mělo být Hurikán Tabitha.“
Odfrkla si. „S tím jsi přišel moc pozdě. Na to
přišla už moje matka. Vlastně dala mi ho, když
poprvé byla u mě na koleji a viděla ten bordel, který
se mi nashromáždil v pokoji, když nebyla moje
sestra Amanda nikde poblíž, aby mi uklidila. Měl
bys být vděčný, že jsem se po dvanácti letech žití na
vlastní pěst konečně naučila po sobě uklidit.“
Otřásl se při té představě. „Opravdu jsem
vděčný.“
Ostře projela zatáčkou na parkoviště Jacksonova
pivovaru a zaparkovala na místě, které ve
skutečnosti nebylo parkovací místo.
„Policie ti to auto odtáhne.“
„Ne,“ řekla, když vypnula motor a dala na
přístrojovou desku cedulku s jejím jménem. „To je
236
Zmocni se noci
Edův revír. A on mě dobře zná. Řeknu sestře, aby
Eda a jeho bratra začarovala, kdyby si něco zkusil.“
„Ed?“
„Jeden z policistů, který sem byl přidělený. Dává
na mě pozor. Chodili jsme spolu na střední školu a
on chodil celé roky s mojí starší sestrou Karmou.“
„Tvoje sestra se jmenuje Karma?“ zeptal se
Valerius.
„Jo a je to hodně výstižné. Má ošklivou tendenci
vracet se k někomu, kdo jí ublížil a nějak ho zranit,
když to nejméně čeká. Je jako velký černý číhající
pavouk.“ Ta slova nebyla zdaleka tak zábavná jako
posunek Tabithy, když si dala ruce nad hlavu a
cvakala zubama jako vzteklá myš. „Zrovna když si
pomyslíš, že jsi v bezpečí před jejím hněvem…
bum!“ Plácla o sebe rukama. „Srazí tě na nohy a pak
tě nechá ležet na podlaze a dívá se, jak krvácíš.“
„Doufám, že si děláš srandu.“
„Ani ne. Je to vážně děsivá žena, ale já jí miluju.“
Valerius vystoupil z auta a pak se zastavil, když
ho něco napadlo. Pokaždé, když začal kroužit
kolem tématu její rodiny, vždycky vytáhla nějakého
nového příbuzného. „Kolik máš vlastně sester?“
„Osm.“
„Osm?“ zeptal se ohromeně. Není divu, že o nich
neměl přehled. Napadlo ho, jak to zvládá-
Sherrilyn Kenyon
Tabitha přikývla. „Tiyana, která si říká Tia.
Selena a Amanda, které znáš. Pak je tu Esmeralda,
nebo Essie, jak jí říkáme. Yasmina a Mina. Petra,
Ekaterina, která je většinou Trina a Larma, která
odmítá přijmout nějakou přezdívku.“
Valerius tiše hvízdl pod tím náporem jmen.
„Co je?“ zeptala se Tabitha.
„Jen soucítím s muži, kteří s vámi kdy bydleli
v domě. Muselo to být vážně děsivé. Minimálně
jeden týden v měsíci.“
Vytřeštila na něj oči a pak se hlasitě rozesmála.
„To byl vtip?“
„Jen děsivé konstatování faktu.“
„Jo, jasně. No, abych řekla pravdu, můj otec
strávil hodně času v práci během toho období
v měsíci. A když se ujistil, že všichni naši domácí
mazlíčci jsou muži, tak už se necítil tak hrozně. A co
ty? Měls nějaké sestry?“
Zavrtěl hlavou, když se k ní připojil ze strany
spolujezdce a zamířili k ulici Decartur. „Já měl
jenom bratry.“
„Hej, představ si, že by si tvůj otec vzal mojí
matku. Měli bychom dokonalou rodinku.“
Ušklíbl se. „To sotva. Věř mi, že Borgiové
vypadaly proti mojí rodině jako Ozzy a Harriet.“
238
Zmocni se noci
Naklonila k němu hlavu. „Na chlapa, který se
chlubí svojí upjatostí a rezervovaností, toho víš
celkem dost o popových ikonách.“
To nechtěl komentovat.
„Kolik jsi měl bratrů?“ zeptala se a překvapila ho
svým rychlým návratem k předchozímu tématu.
Chtěl na to neodpovídat, ale vyšlo to z něj dřív,
než se stačil zarazit. „Ještě před pár lety jsem si
myslel, že 4.“
„Co se stalo?“
„Zjistil jsem, že dalším byl Zarek.“
Tabitha se zamračila nad jeho odhalením.
„Nevěděl jsi to, když jsi žil?“
Vina a hněv zaplavily Valeriuse jako odpověď na
tuhle nevinnou otázku. Opravdu to měl vědět.
Kdyby se někdy obtěžoval podívat na Zareka, když
byl ještě člověk…
Ale byl přece synem svého otce.
„Ne,“ řekl smutně, „nevěděl.“
„Přesto jsi ho znal?“
„Byl to otrok v našem domě.“
Zděšeně se na něj podívala. „Ale byl to přece tvůj
bratr?“
Přikývl.
Tabitha byla stejně zděšená jako tu noc, kdy jí o
sobě odhalil pravdu. „Jak to, žes to nevěděl?“
Sherrilyn Kenyon
„Nechápeš svět, ve kterém jsem žil. Určité věci se
prostě nezpochybňovaly. Všechno co můj otec řekl,
prostě byla pravda. Ty ses nestarala o služebníky a
Zarek… v těch dnech od nich nebyl nijak
rozeznatelný.“
Tabitha z něj ucítila vlnu smutku tak hlubokou,
že tu bolest prožívala s ním. Ovinula kolem něj paži
a lehce ho k sobě přitiskla.
„Co to děláš?“ zeptal se.
„Stoupám si vedle tebe tak, aby tě Zarek nemohl
strefit bleskem bez toho, aby zasáhl i mě. Říkals, že
by nevinným lidem neublížil, ne?“
„Ano.“
„Říkej m štít.“
Valerius se usmál, když jí pokládal ruku na
předloktí. „Jsi zvláštní žena.“
„Jo, ale přirůstám ti k srdci, ne?“
„Jo. To přirůstáš.“
Její úsměv se rozšířil. „Říkej mi plíseň. Za chvíli ti
dojde, že má vlastně celkem rád.“
Problém byl v tom, že on už jí rád měl. Víc, než
by měl.
„Kam jdeme?“ zeptal se, když ho zavedla dolů
Decaturem k Iberville a dál, kde by ho mohli narazit
na lidi, kteří mu nepřáli ani to, aby vůbec dýchal.
240
Zmocni se noci
No, je ještě brzy, tak obejdeme čtvrť a pak
půjdeme omrknout Abyss, což je klub, o kterém
jsem si jistá, žes tam nikdy ani nevkročil. Je tam
hodně Apollitů a já znám opravdu málo démonů
v téhle oblasti.“
„Není to jeden z klubů, kam chodí Acheron?“
„Jo, ale od té doby, co je jednom na hřbitovech se
tam shromažďují démoni, protože si myslí, že je to
bezpečné.“
S tím nemohl nesouhlasit.
Tabitha ho vedla ke kavárně Magnolia.
„Máš hlad?“ zeptal se nevěřícně, když vešla do
restaurace.
„Ne!“
„Tak proč jsme tady?“
„O to se nemusíš starat.“ Šla k pultu a objednala
pět jídel sebou.
Valerius byl úplně bezradný, když se rozhlédl
kolem po něčem, čemu by někdo mohl říct,
domácké místo. Byly tu červenobílé ubrusy a
plastové stoly a židle, které někdo mohl najít i
v běžné domácnosti.
Tohle rozhodně nebylo jedno z těch míst, kde
Valerius jedl, ale zdálo se, že je to Tabithin šálek
čaje.
Sherrilyn Kenyon
Když byla jídla hotová, Tabitha je vzala do ruky
a zamířila zpátky na ulici.
Valerius jí následoval. Byl zvědavý, co s tím
udělá.
Jeho zvědavost byla ukojená v temné uličce.
Rychle pustila pytlíky s potravinami a pak ho táhla
za ruku pryč. Uslyšel lidi, kteří tam pobíhali ve tmě.
„Ty krmíš bezdomovce,“ řekl tiše.
Kývla.
„Děláš to často?“
„Každou noc v tomhle čase.“
Přitáhl si jí k sobě, aby zastavila a donutil jí
podívat se na něj. „Proč?“
„Někdo musí.“ Když otevřel ústa, aby promluvil,
položila mu prst na rty. „Znám všechny argumenty,
Vale. Proč by měli pracovat, když jsou lidé jako já
ochotni je krmit zadarmo? Nemůžu zachránit svět.
Nechat někoho jiného, aby se o ně postaral, atd. Ale
já to nemůžu udělat. Každý večer, když sem přijdu,
vím, že mají bolesti. Jeden z těch mužů, Martin, byl
jednou prominentní vlastník firmy. Zažalovali ho a
on všechno prohrál. Jeho manželka se s ním
rozvedla a vzala si děti. A protože neměl ani střední
školu a bylo mu padesát šest, když zkrachoval,
nikdo ho nechtěl zaměstnat. Pracoval pro mě
v mém obchodě, ale nebylo to dost, aby ho to
242
Zmocni se noci
uživilo a on nechtěl žádnou charitu, tak spal tady
v uličkách. Chtěla jsem mu zvýšit plat, ale kdybych
to udělala, musela bych dát tolik každému a já si
nemůžu dovolit platit za částečný úvazek třicet tisíc
dolarů ročně.“
„Nechtěl jsem říct nic takového, Tabitho,“
zašeptal. „Jen jsem chtěl říct, že tvůj soucit
s ostatními lidmi, mě ohromuje.“
„Aha.“ Slabě se na něj usmála. „Jsem zvyklá, že
lidé odsuzují všechno, co dělám.“
Zvedl její ruku ke rtům a políbil jí ruku. „Nechci
tě soudit, má paní. Jen tě obdivovat.“
Díky jejímu úsměvu se cítil plnohodnotně.
Uzemnil ho. Stiskla mu ruku a pak udělala něco
nečekaného. Položila mu ruku kolem pasu a vydala
se s ním dopředu ulicí.
Valerius se cítil zvláštně. Vídal milence po celá
staletí, ale nikdy nebyl jedním z nich. Váhavě jí
přehodil ruku přes rameno a nechal tak teplo její
těla, aby se dostalo do kontaktu s tím jeho.
Nebyla žádná slova pro to, co teď cítil. Byla to
běžná věc, kterou dělali ostatní lidé. Ale lidé by se
neměli tak důvěrně dotýkat na veřejnosti. Přesto ale
nepoznal lepší pocit, než mít tuhle zvláštní ženu po
svém boku.
Sherrilyn Kenyon
Vítr jí odfouknul vlasy dozadu přes jeho ruku.
Bylo to jemné a lehké. Donutilo ho to myslet na
něco, co neměl. Na její divokost v posteli.
Nezkrotnost.
A ty představy mu rozbouřily tělo.
Moc nemluvili, když prošli Temným městem,
kde si šli lidé za svým a vůbec nevěděli o nebezpečí,
které nad nimi viselo. Bylo tu děsivé ticho.
Bylo něco po půlnoci, když vešli na ulici
Toulouse. Abbys nebyl typický bar pro New
Orleans. Byl temný a nelákal k sobě turisty jako
většina barů ve městě, kam proudily velké davy
lidí.
Tabitha ho vedla dlouhou uličkou, která byla
úzká a strašidelná.
„Čau, Tabby,“ pozdravil jí vysoký afroameričan,
který zrovna kontroloval doklady páru před nimi.
Byl plešatý a tetování mu pokrývalo každý kousek
odhaleného těla… i ruce.
„Ahoj, Ty,“ řekla Tabitha. „Jak to dneska večer
jde?“
„Není to špatné,“ řekl, když mával rukou na pár
před nimi, aby vešli dovnitř. „Kdo je tvůj přítel?“
zeptal se a zamračil se na Valeriuse.
„Val. Je to taky kamarád Simi a Ashe.“
244
Zmocni se noci
„Ne. Kurva jako fakt?“ Ty napřáhl k Valeriusovi
ruku. „Ty Gagne. Rád tě poznávám.“
Valerius mu potřásl rukou. „I já tebe.“
„Vy dva se pěkně bavte. A Tabby, dnes večer
žádné zbraně, domluveno?“
„Jasně, Ty. Žádné krveprolití. Mám to.“
Jakmile vešli dovnitř klubu, Valerius byl
zaskočený množstvím lidí oblečených v černé.
Vypadalo to jako setkání Temných lovců. Bylo
velmi jednoduché tu rozeznat turisty, kteří sem
náhodou zavítali nebo se sem schválně odvážili.
Bylo to víc piercingů a tetování, než kdy v jedné
místnosti viděla za celé dva tisíce let jeho života.
Hodně štamgastů Tabithu znalo.
„Ahoj,
Vlade,“
řekla
Tabitha
jednomu
vyhublému vysokému muži s tak bledou kůží, až
byl skoro průhledný. Měl na sobě bílou nařasenou
košili, krvavě červený smoking a černé kalhoty.
Jeho dlouhé černé vlasy mu visely kolem vychrtlé
tváře a na očích měl černé sluneční brýle.
„Dobrý večer, Tabitho,“ řekl muž předtím, než
na Valeriuse vycenil sadu svých umělých tesáků.
Zvedl k ní skleničku na brandy, v které bylo něco,
co vypadalo jako krev. Valeriusovi smysly Temného
lovce mu řekly, že to byla červená vodka. Na
Sherrilyn Kenyon
Vladových dlouhých a hubených prstech byly
stříbrné drápy.
Valerius cítil nutkání vysmát se mu a ukázat mu
svoje skutečné tesáky, ale radši se držel na uzdě.
„Vlad je upír z patnáctého století,“ řekla
Valeriusovi.
„Syn Vlada Tepese a pojmenovaný po mém
váženém otci,“ vysvětlil mu Vlas s falešným
Transylvánským přízvukem.
„Vážně?“ řekl Valerius. „To je teda fascinující,
protože Vladův jediný syn, Radu, byl zabit Turky,
když mu bylo osmnáct. Vladovo jediné přežívající
dítě byla dcera Esperetta, která teď žije v Miami.“
Vlad obrátil oči v sloup. „Vážně, Tabitho, kde ty
lidi bereš?“
Valerius se zasmál, když vzal falešný upír roha.
Tabitha se k němu připojila. „Vážně,“ řekla a
snažila se udržet vážnou tvář. „ Je něco pravdy na
těch otřepaných blbostech, který si mu právě
naservíroval?“
Přikývl. „Zeptej se Ashe. Rettin manžel byl
změněn v Temného lovce kolem roku 1480 a ona
chvíli po něm. Její manžel je jeden z mála Temných
lovců, kteří se mnou mluví slušným tónem.“
„Kewl!“ Tabitha od něj o krok odstoupila, když
mezi ně vkročila další gotická princezna. Ukázala
246
Zmocni se noci
ke schodišti a sklonila hlavu. „V oblasti, které se
říká knihovna, jsou tři bary. Démoni obvykle číhají
v knihovně nebo s Hudebním baru. Další dva bary
jsou Hlavní a Afroditin. Och, měla bych tě
upozornit, že Eros a Psyche mají tendenci přebývat
v Afroditině baru. Pokud se ukážou, dej mi vědět a
já se o to postarám.“
„Čau, Tabby!“ Baculatá blondýnka chytila
Tabithu do medvědího objetí. „Nevidělas dneska
večer žádné upíry?“
„Ahoj, Carly,“ řekla a vrhla pobavený pohled na
Valeriuse. „Dneska ne. Proč?“
„No, kdybys nějakého našla, pošli ho za mnou.
Jsem připravená na to být kousnutá a stát se
nesmrtelnou.“
Tabitha obrátila oči v sloup. „Říkala jsem ti, že to
takhle nechodí. Je to mýtus Hollywoodu.“
„Jo, no, já chci být mýtická. Takže jestli nějakého
najdeš, řekni mu, že jsem v knihovně a čekám.“
„Dobře,“ řekla s přikývnutím. „Udělám to.“
„Díky zlato.“
Valerius si mnul obočí, když blondýnka odešla.
„Znáš hodně zajímavých lidí.“
Zasmála se na něj. „To říká někdo, kdo přijímá
rozkazy od někoho, kdo chodí po zemi už skoro
dvanáct tisíc let, nemluvě o skutečnosti, že zná
Sherrilyn Kenyon
dceru hraběte Drákuly. Ty mi radši nic neříkej,
kamaráde.“
Tak tímhle zabodovala.
„Mohl by ses trochu uvolnit?“ zatáhla mu za
gumičku a nechala mu jí sklouznout z vlasů. Pak
mu je rozcuchala.
„co to děláš?“
„Snažím se, abys zapadnul. Vážně by pomohlo,
kdyby ses netvářil, jako bys měl zácpu.“
„Prosím?“
„No tak,“ řekla a přejela mu prsty po rtech ve
snaze je trochu uhladit. „Přestaň krčit rty, jako
kdyby ses bál, že tu něco chytíš. Stejně bys na to
neumřel.“
„Jo, to ty jsi ta, kdo by se toho měl bát.“
Odfrkla si. „To říká člověk, jehož kultura
vynalezla bulimii. Řekni mi, kolikrát jsi vlastně
navštívil starou místnost, kde se hromadně
zvracelo?“
„Nedělali jsme to všichni, pěkně děkuju.“
„Jo, jasně.“ Začala si razit cestu místností.
Valerius přidal do kroku, aby jí dostihl. Poslední
věc, kterou chtěl, bylo zůstat na tomhle místě sám,
mezi všemi těmi podivnými lidmi, kteří tu byli
shromáždění. Je pravda, že mu nemohli ublížit, ale
bylo to znepokojující. Nedokázal si představit, proč
248
Zmocni se noci
Acheron rád vysedává na místě, jako je tohle. Bylo
to tu tak hlasité, že nemohl slyšet vlastní myšlenky.
Světla ho bodala do očí. Jako dekorace tu byly
kostry a netopýři…
To prostě není místo, kde by rád trávil svůj volný
čas, pokud by měl na výběr.
Tabitha sem ale nějakým zvláštním způsobem
zapadala. Byla to její krevní skupina. Její lidé a její
kultura. Ani jeden člověk tady nebyl upjatý.
Vedla ho k parketu, kde ji vítala extrémně vysoká
žena s elektrickým, modrým Mohawkem.
Valerius s hrůzou sledoval, jak Tabitha po
parketu uhání tancovat se ženou, která vypadala
jako muž oblečený v lesklém plastu, který byl
natažený na jejím těle a přepásaný velkými
stříbrnými přezkami. Oči a rty měla namalované na
černo a zdálo se, že si ještě nikdy nečesala vlasy.
Tabitha si toho ani nevšimla. Jen se pohupovals
do hlasité hudby. Byla krásná.
Bylo jí jedno, kdo se na ni díval. Nebyla tu žádná
taková věc, jako upjatost a pravidla, která by jí
svazovala.
Byla prostě sama sebou.
A on jí za to miloval.
Smála se něčemu, co řekl ten muž vedle ní.
Sklonila se nízko k podlaze a pak se hýbala do
Sherrilyn Kenyon
rytmu tak svůdným způsobem, že to podnítilo jeho
fantazii ještě víc, než si myslel, že by vůbec mohlo
být možné. Každý jeho mužská část si jí
uvědomovala. Uvědomovala si jemnost její tváře a
odlesky její kůže.
Způsob, jakým se její tělo pohybovalo, mu
připomínal tekutinu, která hrozila vybuchnout.
Podívala se na něj. V okamžiku, kdy se její modré
oči setkaly s těmi jeho, mu sebou rozkrok trhl
v očekávání.
Usmála se a ukázala mu prstem, aby se k ní
přidal.
Valerius udělal automaticky krok vpřed, než se
zarazil. Tanec nebylo něco, co by předváděl na
veřejnosti. Jako Říman si jeho otec myslel, že je to
hlupák a chudák a tak měl zákaz se na tanci podílet.
Jako Temného lovce ho nikdy nenapadalo naučit se
to.
Protože jí nechtěl uvést před jejími přáteli do
rozpaků, udělal krok zpátky.
Tabitha se zastavila a pak řekla něco muži a ženě.
Políbila muže na tvář a ženu objala. Pak se k němu
přidala.
„Nech mě hádat. Římané nemají rytmus?“
„Ne takový, který by chtěl ukazovat mezi lidmi.“
250
Zmocni se noci
Usmála se ještě víc. „Nejradši bych si tě
otestovala, ale kdybych tě viděla tančit, já bych…“
Hlas jí selhal, když se mu podívala přes rameno.
Valerius se otočil, aby viděl, co jí tak ohromilo.
Okamžitě si všimnul démonů.
Bylo jich tam pět.
A vedli k východu malou skupinku žen.
Sherrilyn Kenyon
KAPITOLA 9
Tabitha bez rozmyšlení zamířila za démony,
dokud jí Valerius nepřitáhl k sobě a nezastavil.
„Co to děláš?“ zeptala se ho rozhořčeně.
„Je to past.“
Zamračila se na něj. „Cože?“
Na tváři se mu usadil zvláštní výraz a stisk na její
paži zesílil. „Copak to necítíš? I bez jakýchkoliv
schopností to dokážu vycítit.“
„Ne, a jestli nepůjdeme ven za nimi, tak ty lidi
zabijou.“ Snažila se mu vykroutit ruku z jeho
sevření, ale držel jí pevně.
„Tabitho, poslouchej mě. Tohle není dobré.
Démoni nikdy nejsou tak smělí a museli vědět, že
jsem tady.“
Měl pravdu. Bylo to až příliš jasně. V tomhle
davu Valerius vystupoval jako slunce ve tmě. „Co
teda navrhuješ, abychom udělali? Nechat ty
nevinné zemřít?“
„Ne, ty zůstaneš tady a já půjdu.“
„Kravina-“
252
Zmocni se noci
„Tabitho,“ vyštěkl na ní a jeho černé jiskřící oči se
na ní upřely. „Jsem nesmrtelný. Ty ne. I kdyby na
mě jeden z nich vytáhnul sekeru, moc mi neublíží.
Ať už mi udělají cokoliv, přežiju. Ty ale nejspíš ne.“
Chtěla se s ním hádat, ale věděla, že má pravdu.
Nemluvě o tom, že v nitru cítila, že k ní byl
upřímný. Nebyl to žádný macho tah, kterým by jí
chtěl dokázat, že je lepší než ona. Měl starost o její
bezpečí, a kdyby se o ní bál, nemohl by bojovat
s čistou hlavou.
„Fajn,“ řekla. „Běž a já se pokusím nejít za
tebou.“
Zaťal čelist. „Udělej to kvůli mně a udělej víc, než
jen to, že to zkusíš. Nechoď za mnou.“ Pustil jí a
předtím, než stačila zamrkat, už byl z jejího
dohledu.
...
Valerius spěchal davem za démony. Zastavil se u
vchodu na dost dlouho, aby požádal Tyta, ať
Tabithu udrží v baru. Pro její vlastní bezpečí. Nebyl
si jistý, jestli mu s tím ten člověk pomůže nebo ne,
ale pokud by jí mohl alespoň zpomalit, pak by mohl
mít dostatek času na to zabít démony, než se tam
dostane i ona a ohrozí se.
Sherrilyn Kenyon
Když vyšel z baru, na chvíli na ulici zaváhal.
V uších mu pořád zněla hlasitá hudba. Ale i tak
mohl cítit démony…
Na konci bloku se otočil a zamířil dolů po Royal
ve směru, kterým si byl jistý, že zmizeli. Démoni se
pohybovali rychle a táhli ho do temnoty.
Pokud se nemýlil, což bylo pravděpodobné, pak
jich tam byla velká skupina.
Když se blížil k ulici St. Louis, zpomalil a otočil
se. Nemusel jít daleko a narazil na pootevřenou
bránu.
Byli uvnitř. Klidní a tiší.
Čekali.
Už zabili ty lidi?
Vytáhl dýku a držel jí tak, aby byla čepel opřená
o jeho předloktí, zatímco rukojeť mu smrtelně
odpočívala v dlani. Snažil se dávat pozor, aby
neudělal žádný zvuk, když otevíral bránu a vcházel
na tmavé nádvoří.
Byla temná noc a na rozdíl od většiny New
Orleans tam nebylo žádné světlo. Šel po straně
budovy a přesně věděl, co má očekávat.
Démoni na něj číhali.
Slyšel, jak někdo zamlaskal.
254
Zmocni se noci
„Už je to dlouho, co jsem stál před skutečně
inteligentním Temným lovcem. Tenhle už ví, že
jsme tady.“
Valerius prošel kolem křoví a našel skupinu
devíti démonů, kteří na něj čekali na nádvoří. Ženy,
o kterých si myslel, že to byly lidé, nebyly.
Měli špičáky.
Sakra.
Valerius se napřímil, aby se před skupinou
vytáhnul do své plné výšky a pak na ně zvednul
obočí. „No, když někdo
zahraje
přímo
nepřehlédnutelnou zvací scénku tak předpokládám,
že chce, aby na to někdo odpověděl.“
Démonovi se na rtech objevil malý úsměv.
Oddělil se od malé skupinky tak, aby mohl stanout
před Valeriusem. Démon byl jen o palec kratší,
hubený a stejně jako všichni jeho druhu v jeho
lidské podobě dokonalý.
„Tohle pozvání ale nebylo pro tebe.“ Démon
unaveně vzdychl. Byl zjevně znechucený, když se
podíval na skupinku za sebou. „Myslím, že jsem
vám řekl, abyste přivedli tu ženu a ne Temného
lovce.“
„Snažili jsme se, Desideriusi,“ řekla jedna z žen.
„Zůstala tam.“
Sherrilyn Kenyon
Valerius viděl rudě, když ho jedna z žen nazvala
jménem démony, který Tabithě zjizvil tvář. Chtěl
toho démona roztrhat na kusy, ale věděl, že kdyby
se choval tak, že je pro něj Tabitha nějak důležitá,
jen by tím situaci ještě zhoršil.
Udržoval stejný klid jako v noci, kdy ho jeho
bratři zabili. Udělal to proto, aby nechali Agrippinu
být. Nehodlal obětovat Tabithu zbytečně.
Desiderius se zamračil. „Tabitha Devereauxová
tam zůstala?“
„Ten Temný lovec jí to řekl,“ dodal další démon.
„Slyšel jsem je.“
„Zajímavé.“ Desiderius se k němu otočil. „Zjistil
jsem, že je těžké představit si, že by Tabitha
Devereauxová mohla někoho poslouchat. Ty musíš
být opravdu zvláštní.“
„Nebrala vás jako hrozbu,“ řekl Valerius
nenuceně. „Nestáli jste jí za její čas.“ Zívl směrem
k nim. „A nestojíte ani za ten můj.“
Démon se dal do pohybu a zaútočil na něj.
Valerius chytil jeho ruku, obrátil se a vrazil mu
loket do krku. Desiderius se zapotácel a zanadával.
„Vím všechno o Řecích a jejich intrikách,“ zavrčel
a sevřel Desideriusovi hrdlo. Pak ho vyhodil ven na
ulici. „A nejlíp ze všeho vím, jak je zabít.“
256
Zmocni se noci
Než se mohl pohnout, vytasit dýku a zabít
Desideriuse, vyrojili se kolem něj ostatní. Každý ho
chytil z jedné strany a pak k němu přešla žena, aby
ho mohla bodnout děsivě vyhlížející dýkou.
Odkopl jí pryč a pak se obrátil, aby se mohl
vypořádat s démony za ním. Jeden z nich ho praštil
do obličeje. Zaskřípal zuby, když mu ve tváři a
v nose explodovala bolest a on ochutnal svojí krev.
Ale bolest pro něj nebyla nic nového. Jako
smrtelník byl dobře obeznámený s bitím a bolestí.
Valerius mu vrátil úder, který poslal démona na
kolena.
Z ničeho nic ho do hrudi silně udeřil blesk. To ho
srazilo na nohy a poslalo ho to na cihlovou zeď za
ním. Valerius nemohl dýchat. Snažil se zůstat stát,
ale naprostá agónie mu nedovolila splnit jeho přání
a on se zhroutil na zem.
„Bolí, že?“ řekl Desiderius. „Byl to dar, který
jsem zdědil po otci.“ Desiderius se sehnul a chytil
Valeriusovi pravou ruku a studoval jeho římský
prsten. „Je tu něco, co mi přijde zajímavé. Říman
v New Orleans. Kyrián Thrácký tě musí vážně
milovat.“
Valerius se na něj zamračil a snažil se mu
vyškubnout.
Sherrilyn Kenyon
Skoro se mu to podařilo, když ho Desiderius
udeřil dalším šokujícím bleskem.
„Co s ním budeme dělat?“ zeptala se jedna z žen.
Desiderius se jednou zasmál a pak ho popadnul.
Byl to ale Valerius, který se zasmál naposled,
když od sebe odkopnul démona a setřásl ze sebe
bolest.
Chytil Desideriuse a hodil ho na zeď. Zastavil se
o ní s hlasitým žuchnutím. Otázkou není, co budete
dělat se mnou, ale co já budu dělat s vámi.“
...
Tabitha už nevydržela déle čekat. Ale nebyla ani
úplně hloupá. Vytáhla telefon a zavolala
Acheronovi, který to zvedl hned po prvním
zazvonění.
„Čau, Tabby,“ řekl se smíchem. „Valeriusovo
číslo je 204-555-6239.“
„Vážně nesnáším, když tohle děláš, Ashi.“
„Víš, co budeš nesnášet ještě víc?“
„To si vážně nedovedu představit.“
„Otoč se.“
Udělala to a našla ho, jak stojí na druhé straně
baru. Při jeho dvou metrech a s párem vysokých
gotických bot, které mu přidaly k výšce dobrých
osm centimetrů, ho nebylo možné přehlédnout.
Navzdory tomu pocítila vlnu úlevy, když ho tam
258
Zmocni se noci
uviděla. Zavěsila telefon a přešla místnost, aby se
s ním mohla setkat. „Co tu děláš?“
„Věděl jsem, že budeš chtít jít za Valeriusem a
tak jsem tady, abych tě doprovodil.“
„Pak si taky myslíš, že má potíže.“
„Vím, že je má. Tak pojďme.“
Neptala se ho na to, jak to ví. Znala ho až moc
dobře. Acheron Parthenopaeus zřídkakdy na něco
odpovídal. Žil si svůj život podle vlastních pravidel
a byl o všem až strašidelně tajnůstkářský.
Ash jí vedl cestou ven z klubu na ulici. Tabitha
nevěděla, kam mají namířeno, ale zdálo se, že to ví
Ash.
„Mám vážně špatný pocit,“ řekla Ashovi, protože
prakticky běžel po ulici.
„Já taky,“ řekl a prošel otevřenými vraty. Tabitha
šla za ním dovnitř, ale pak se prudce zastavila, když
zahlédla tu nejneuvěřitelnější věc, jakou kdy viděla.
Valerius bojoval. V každé ruce držel meč. Odrazil
najednou útok čtyř démonů, kteří bojovali svým
osobitým stylem. Bylo to plynulé, násilné a
morbidně krásné. Valerius se otočil a zasáhl jedním
mečem blonďatého démona přímo do hrudi.
V místě kde měl srdce, se objevila tmavá skvrna.
Byla tam ukrytá jeho lidská duše. To způsobilo, že
démon explodoval se směsi zlatého prášku. Ash se
Sherrilyn Kenyon
připojil k boji. Vzal si na starost dva démony a
odtáhl je pomocí dýky od Valeriuse, čímž umožnil
Římanovi soustředit se na dalšího démona.
Tabitha udělala krok vpřed, když cítila, jak jí
projelo něco chladného a zlého.
„Předvídatelné,“ ozval se zlověstný, vtíravý hlas.
Kolem ní se prohnal nějaký záblesk. Mířil
směrem k Acheronovi.
V jednu chvíli Ash probodával démona svými
dýkami a v té další byl na kolenou. Valerius porazil
svého vlastního démona. Druhý démon, který
bojoval s Ashem, přecházel pomalu k jeho ležícímu
tělu, aby ho probodl, ale jeho rána byla zastavena
Valeriusem, který démona odkopl a pak ho zabil.
Tabitha běžela k Ashovi, který byl na zemi. Syčel
a držel si paži, jako kdyby jí měl zlomenou.
„Simi,“ zalapal po dechu. „Lidská podoba.
Hned!“
Velké tetování na Ashově předloktí ve tvaru
draka se odlouplo z jeho kůže a změnilo se v tmavě
červený stín, který se rychle měnil na démona,
kterého Tabitha tak dobře znala.
„Akri?“ zeptala se Simi a chytila Ashe za hlavu.
„Akri, co bolí?“
Tabitha si klekla vedle nich a pokusila se podívat
na paži Ashe. Doslova se měnila v kámen, jen
260
Zmocni se noci
netvrdla. Jeho kůže dostávala šedavý nádech a
pomalu se to šířilo z paže k rameni.
Jeho tvář byla potlučená od boje. Valerius padl
na kolena na druhou stranu Ashova těla. „Co je to?“
Ash se svíjel, jako kdyby hořel. „Simi… Akra…
Thea Kalosis. Biazomai, biazomai.“
Tabitha viděla vyděšený výraz ve tváři Simi
předtím, než démon zmizel.
„Ashi?“ zeptala se hlasem plným paniky. „Co se
děje?“
„Nic,“ vydechl. Popadl Valeriuse za košili.
„Dostaň Tabithu domů. Hned!“
„Nemůžeme tě tu nechat,“ řekli unisono.
„Běžte!“ vykřikl Ash okamžik předtím, než se
jeho kůže na celém těle změnila v šedivý kámen.
Ale oni neodešli.
Ash bojoval a křičel, když se mu šedavá
pokrývka rozšiřovala po celém těle. Tabitha mu
zatlačila do ramen a položila ho na zem. Ash lapal
po dechu, jako kdyby se snažil bojovat s něčím, co
ho napadlo.
Byla to prohraná bitva.
Jeho vířící stříbrné oči se vyboulily chvíli
předtím, než zešedivěly a on byl nehybný jako
mrtvola. Ash nedýchal. Nehýbal se. Bylo to, jako
kdyby ho něco drželo úplně ochrnutého.
Sherrilyn Kenyon
„Co budeme dělat?“ zeptala se Valeriuse.
„Zemřete.“
Tabitha se otočila za zlověstným hlasem ducha,
kterému znovu čelila. Byl obklopený dalšími
démony.
„Dobrý Bože, kde se tady vzal ten démonský
hnůj? Objevují se zničehonic jako ve špatném
hororu,“ řekla Tabitha.
Valerius se zvedl na nohy.
Než se stačila pohnout, Valerius začal boj.
Tabitha mu běžela na pomoc.
„Nezabíjejte tu ženu!“ zavrčel duch na démony.
„Musím jí mít živou.“
Další blonďatý démon se zasmál. „Jo, ale nebojte
se s ní zacházet trochu hrubě. Dělejte si, co chcete.“
Tabitha se otočila a zjistila, že je za ní další
démon. Vystřelila rukou rychle před sebe, ale
démon odrazil její ránu a druhou rukou jí zasadil
ohromující úder do žeber.
Bolest jí dostala na kolena.
Valerius zanadával a šel za ní. Dva démoni mu
ale odřízli cestu.
S ničím jiným, než jen se silou vůle se Tabitha
vyškrábala na nohy.
Démon vypadal ohromeně.
262
Zmocni se noci
Tabitha znovu prudce vystřelila rukou dopředu,
ale on jen rychlostí blesku uhnul. Tentokrát, když se
jí snažil udeřit, zasáhnul jen budovu vedle ní.
„Nech ji na pokoji,“ zavrčel Valerius. Postavil se
mezi ní a zbytek démonů.
Tabitha si odhrnula rukáv a vystřelila z kuše na
nejbližšího démona. Rozpadl se na prach. Najednou
se něco prohnalo skrz démony a zabilo je to.
Okamžik potom se rozpadli. Tabitha se podívala
přes hordu démonů a uviděla kavalérii. Julian,
Talon a Kyrián přicházeli k nim. V rukách měli
zbraně. Nikdy nebyla šťastnější, že je vidí. Každý
z mužů byl blond a vypadal nebezpečně. Společně
byli neporazitelní.
Bok po boku s Valeriusem bojovala proti
démonům, zatímco se Kyrián, Julian a Talon
připojili k jejich boji. V pěti jim netrvalo moc dlouho
všechny démony odrovnat. Tabitha se zamračila
nad tím zvláštním pohledem. Trvalo to ale jen do té
chvíle, než uslyšela Kyriánovo zakletí. V jednu
chvíli byl Valerius vedle ní a v té další udeřil
obličejem do zdi.
„Ty hajzle!“ zavrčel Kyrián, když do něj bušil.
Valerius se vyhýbal ranám a otočil se na stranu.
Odstrčil Kyriána ke zdi a přitisknul ho k ní. Pak ho
ale Julián chytil zezadu.
Sherrilyn Kenyon
Další věc, kterou uviděla, bylo, jak se do
Valeriuse pustil Julián taky. Bez přemýšlení Tabitha
spěchala k Juliánovi a odstrčila ho. Postavila se
mezi Římana a dva Řeky.
„Jdi mi z cesty, Tabitho,“ řekl jí Kyrián a díval se
na Valeriuse s nenávistí v očích. „Nechci, aby na mě
byla Amanda naštvaná kvůli tomu, že jsem ti kvůli
tvé blbosti ublížil.“
„A já nechci, aby na mě byla Amanda naštvaná
kvůli tomu, že jsem tě trvale zmrzačila kvůli tomu,
že jsi idiot.“
„Tohle není hra, Tabitho,“ řekl jí Julián přísně. Ve
svém lidském životě byl řecký generál, který velel
Kyriánovi. Bohužel se dostal do konfliktu s Bohy,
kteří ho zakleli do knihy, a on se stal sexuálním
otrokem žen, které ho vyvolali.
Selenina nejlepší kamarádka Grace vyvolala
tohohle poloboha a osvobodila ho z jeho prokletí.
Od té doby se Julián často přidával k Temným
lovcům, aby mohl bojovat s démony a teď se spojil
s Kyriánem, aby spolu zabili Valeriuse.
To ale bylo něco, co by nikdy nedovolila.
Natáhla paže, aby je udržela zpět. „Ne, to není.“
„To je v pořádku, Tabitho,“ řekl Valerius za ní.
„Tohle je boj, ke kterému se schylovalo už dlouhou
dobu.“
264
Zmocni se noci
„Talone,“ řekla Tabitha a pohlédla na vysokého
blonďatého Kelta, který stál za jeho řeckými přáteli.
Jako vždycky měl na sově černou motorkářskou
bundu, tričko a kožené kalhoty. Vlasy měl ostříhané
na krátko s výjimkou dvou tenkých copánků, které
mu visely u levého spánku. „Pomůžeš mi?“
Talon se ušklíbl. „Bohužel ano.“ Stoupnul si za
ní.
„Kelte-“ zavrčel Kyrián.
Když si Talon založil ruce na hrudi, vypadal jeho
výraz odhodlaně.
„Podívej,“ řekla Tabitha se zaťatými zuby.
„Právě teď máme větší problémy, než to, že vy dva
nenávidíte Valeriuse a jeho rodinu.“
„Jako co?“
Tabitha ukázala na zem, kde ještě pořád ležel
Ash.
Kyriánův obličej zbledl, když jeho pohled padl
na Ashovo tělo. „Co se stalo?“
„Nevím,“ řekla Tabitha. „Jeden z démonů ho
dostal. Musíme ho dostat do bezpečí.“
Kyrián věnoval Valeriusovi nepřející, rozzlobený
pohled. „Neskončili jsme.“
Valerius neřekl ani slovo, když se vydal směrem
k Ashovi.
Sherrilyn Kenyon
Když ho začal zvedat ze země, Kyrián ho
odstrčil. „Dej ty špinavé ruce od něj pryč, Římane.
Nepotřebujeme tvojí pomoc. My se o naše vlastní
lidi staráme.“
„Valerius je jediný Temný lovec tady,“ odsekla
Tabitha svému švagrovi. „Má větší právo na to
pomoct Ashovi-“
„Řekové nechtějí a ani nepotřebují pomoc
Římanů,“ řekl Julián a protlačil se kolem Valeriuse.
Tabitha cítila Valeriusův hněv a bolest. Ze všeho
nejvíc z něj ale cítila stud. Proč?
„Vale?“
Jakmile jí to slovo vyšlo z úst, uvědomila si, že
udělala velkou chybu. Kyrián vulgárně zaklel.
„Ach, neříkej mi, že sis s ním něco začala. Doprdele,
Tabitho, myslel jsem, že máš alespoň trošku
zdravého rozumu.“
Tak a dost! Tabitha si před něj stoupla. „Slez
z kříže, Kyriáne. Doslova.“ Ukázala na Valeriuse za
ní. „Neublížil ti.“
Kyrián stáhnul rty do úzké linky. „Jak to víš?
Bylas tam?“
„Ooo, nebuď dětinský. Ne, nebyla jsem tam. Ale
jsem dobrá v matematice a tak vím, kolik mu bylo,
když tě zabili. Co? Nechal jsi do sebe zatloukat
hřebíky od pětiletého kluka?“
266
Zmocni se noci
Někdo ji zezadu chytil. Tabitha chtěla zaútočit,
dokud si neuvědomila, že si jí k sobě přitáhl
Valerius. „Ne, Tabitho. Nech to plavat.“
„Proč bych měla? Už mě nebaví, jak se k tobě
chovají. Tebe snad jo?“
Valeriusova tvář byla úplně stoická, ale jeho
srdce ne. Cítila jeho bolest. „Je mi upřímně jedno, co
si o mě myslí. Vážně. Kvůli tomu nemusíš přijít o
celou svou rodinu. Nech to plavat.“
„Proč?“
Valerius se podíval na Kyriána a pak zpátky na
ní. Tvrdě. „To počká. Právě teď Acheron i ty musíte
být v bezpečí. Jdi s Kyriánem.“
Tabitha se chtěla hádat, ale měl pravdu a ona
nebyla tak tvrdohlavá, aby si neuvědomila tenhle
fakt. Čím déle tady stáli, tím ve větším byli
nebezpečí. A Ash zvlášť, když tu nebyla Simi, aby
ho ochránila. Jejich prioritou bylo dostat Ashe do
bezpečí. „Dávej na sebe pozor.“
Valerius jí věnoval zvláštní římský pozdrav a pak
se otočil a odešel.
„Ty jsi neuvěřitelná,“ zavrčel Kyrián, když spolu
s Juliánem zvedli tělo Acherona ze země. „Nemůžu
uvěřit tomu, žes křičela na Amandu kvůli mě,
zatímco ty se kamarádíčkuješ s tímhle parchantem.“
Sherrilyn Kenyon
„Sklapni, Kyriáne,“ řekla Tabitha. „Na rozdíl od
Amandy mi nevadí vnořit ti kůl přímo do srdce.“
„Kam vezmeme T-Rexe?“ zeptal se Talon a chytil
Ashe za nohy, aby jim ho pomohl odnést.
„Zpátky do mého domu,“ odpověděl Kyrián. „Po
útoku toho démona na Bride Kattalakisovou, když
nás navštívila, tam Ash nechal dát nějaká ochranná
kouzla, aby to bylo bezpečné. Myslím si, že ať už ho
zranilo cokoliv, nebude se to moct vrátit a dokončit
to, pokud bude tam.“
Talon přikývl. „Co přesně s ním je?“
Tabitha pokrčila rameny. „Nevím. Něco ho
zasáhlo a pak najednou puf, a byl na zemi. Stalo se
to tak rychle, že jsem ani neviděla, co ho udeřilo.“
Talon se pomalu nadechl. „Člověče, nikdy by mě
nenapadlo, že budu svědkem porážky Ashe. Ne
takové.“
„Jo,“ souhlasila Tabitha, „ale alespoň, že je pořád
naživu. I když… jakýmsi podivným způsobem.“
Nechtěla před nimi připustit, jak moc byla
vystrašená, že démoni zlomili tohohle silného
Atlanťana bez toho, aby se zapotili. Pokud mohli
udělat tohle, nedalo se odhadnout, co mají v plánu
dál.
Což jí přivedlo k otázce, proč je démoni nechali
na pokoji, když je mohli zabít také.
268
Zmocni se noci
To přece nedávalo smysl.
Pokračovali dolů tmavou cestou, která byla méně
frekventovaná. Dávali si pozor na démony a
nevinné kolemjdoucí, kteří by mohli zavolat policii,
kdyby viděli, jak nesou něco, co vypadalo jako
mrtvé tělo, do Juliánova Land Rovera.
Tabitha seděla na zadním sedadle s Ashem,
zatímco Talon zůstal a i nadále hlídal démony.
Když se Kyrián vyškrábal na sedadlo
spolujezdce, byl podivně tichý. Julián je odvezl do
zahradní čtvrti, kde bylo Kyriánovo panské sídlo.
Bylo to míň, než dva bloky od Valeriuse. Byla
zvědavá, jestli si uvědomovali, jak blízko vedle sebe
žili. Byli to prakticky sousedé i přesto, že byli
rozděleni nekonečnou nenávistí. Zasunula ty
myšlenky hluboko do své mysli a přejela rukou
Ashovi po vlasech. Byly zvláštní, houbovité
struktury. Oči měl napůl otevřené a pro jednou jeho
stříbrné oči nevířily. Bylo děsivé jen pomyslet na to,
co mu to udělalo, i když nikdo nevěděl, co to bylo
nebo jak by ho z toho mohli dostat.
Bože, co by se stalo, kdyby se z toho nevyléčil?
Co by se stalo s Temnými lovci, kdyby je Ash už
nevedl? To byla děsivá myšlenka. Vždycky věděl,
co má udělat a co má říct. Jak dělat věci tak, aby to
bylo pro všechny nejlepší.
Sherrilyn Kenyon
Kousla se do rtu, když bojovala s náhlým
nárůstem paniky. Simi Ashovi musí pomoct.
Neexistovala možnost, že by to neodkázala.
Muži vystoupili a vytáhli Ashe ze sedadla. Pak
ho odnesli do domu, zatímco Tabitha byla krok za
nimi.
Amanda vyskočila z pohovky okamžitě, kdy ve
své hale uviděla Ashe. „Ach, můj Bože. Co se
stalo?“
„Nevíme,“ řekl Kyrián a s Julianem nesli Ashe
k mahagonovým schodům.
„Tabby?“ zeptala se Amanda.
Pokrčila rameny a následovala muže. Amanda se
připojila k průvodu nahoru po schodech. Když
dosáhli jejich vrcholu, z jednoho z pokojů pro hosty
vyšel vysoký Afroameričan.
„Acheron?“ zeptal se s hrubým přízvukem.
„Nevíme co se stalo,“ řekl Kyrián na jeho
nevyřčenou otázku, když ho míjeli.
„Ahoj, já jsem Tabitha,“ řekla a natáhla ruku
k novému Temnému lovci, který střežil její rodinu.
„Kásim,“ řekl a potřásl jí rukou, než oba muži
vnesli Ashe do pokoje.
Potom, co ho bezpečně uložili na postel, se
Kyrián otočil k Tabithě se staženými rty. „Proč se
270
Zmocni se noci
nezeptáš své sestry na jejího nového přítele,
Amando?“
„Kyriáne,“ řekla Tabitha varovně. „Dej si pohov
nebo budeš kulhat.“
„Jaký přítel?“ zeptala se Amanda.
„Valerius Magnus,“ řekl Julián. „Když jsme je
dneska večer našli, chovali se k sobě vážně
přátelsky.“
„Jo, to chovali,“ řekla Tabitha. „Ale to není tvoje
věc.“
Amanda jí věnovala krutý pohled. „Tabitho-“
„Mlč!“ vyprskla Tabitha. „Podívej, klidně si
vytrpím celou tu poradu s názvem všichni proti
Tabithě, ale až potom, co pomůžeme Ashovi. Právě
teď začnu volat nějakým lidem, jestli nebudou
vědět, jak tohle vyřešit. Vy tu můžete stát a seděl na
zadcích a přitom mě obviňovat ze všeho z čeho
chcete, ale já vás nebudu poslouchat.“
Vytáhla si telefon z pásku a zamířila ke schodům
a pak dolů do obývacího pokoje. Zavolala Tie, která
byla ale úplně bezradná.
„No tak, T,“ prosila sestru Tabitha. „Musí
existovat nějaké zvratné kouzlo.“
„Ne, pokud nevíš, co to způsobilo. Ash není
zrovna člověk, Tab. Jeden chybný krok a mohli
bychom mu doopravdy ublížit.“
Sherrilyn Kenyon
Tabitha zavrčela do telefonu a zavěsila. Amanda
se k ní právě přidala v obývacím pokoji, když
uslyšela, jak něco udeřilo do dveří tak silně, že se
otřásly závěsy.
Dala telefon Amandě a vytáhla dýku.
„Akri!“ Simin šílený nářek se rozléhal domem
jako příšerný hrom. „Pusťte Simi dovnitř, Akri!“
„Co je to?“ zeptala se Amanda a měla popelavou
tvář.
„To je Ashův démon.“
„Simi dělá tyhle příšerné zvuky?“ zeptal se
Kyrián když běžel s Juliánem dolů po schodech.
„Vypadá to tak,“ řekla Tabitha a zamířila ke
dveřím.
Kyrián jí zastavil. „Ne!“ zavrčel. „Může to být
nějaký trik.“
„Trik si strč do zadku,“ zamumlala. „Simi? Jsi to
ty tam venku?“
„Tabitho, pusť mě dovnitř. Nemůžu pomoct
Akrimu, když ho nevidím. A já sakra chci pomoct
mému Akrimu. Pusťte mě dovnitř, nebo si Simi
pomůže sama a z těchhle dveří udělá barbecue.“
„Ne nesmíš, Simi. Štít ti ublíží, pokud se o to
pokusíš. Musí tě pozvat dovnitř.“
272
Zmocni se noci
Tabitha ztuhla, když uslyšela jemný cizí ženský
hlas na druhé straně dveří. Měla v hlase slyšet
náznak cizího přízvuku. „Kdo je to s tebou, Simi?“
„Jedna z bohyniných fen. Jsou to lidé, kteří slouží
v chrámu na Olympu. Katra je fakt super ženská,
která pomůže mému Akrimu. Teď už nech Simi
vejít!“
„To je v pořádku,“ řekla Tabitha Kyriánovi. „Já
znám Simi a zaručuju vám, že je tam opravdu ona.“
Kyrián jí věnoval hrozivý pohled. „Jo, a tak znáš
Valeriuse. To mi nedává moc důvěry ve tvé
rozhodnutí.“
Tabitha ztuhla. „Amando, pokud máš ráda koule
tvého manžela, navrhuju, abys mi ho odstranila
z cesty, nebo bude zpívat soprán.“
„Nech jí otevřít ty dveře, Kyriáne.“
„Ani za nic,“ zavrčel. „Moje dcera spí tam
nahoře.“
„Její neteř spí tam nahoře,“ připomněla mu
Amanda. „Tabitha by Marissu nikdy neohrozila.
Teď uhni.“
Kyrián udělal gesto, jako kdyby chtěl obě uškrtit,
ale pak ustoupil.
Tabitha otevřela dveře a uviděla venku Simi
s extrémně vysokou ženou v rouchu.
Sherrilyn Kenyon
Ani jedna žena se nezeptala, kde byl Ash. Zdálo
se, že to instinktivně vědí.
„Neboj se, Tabby,“ řekla jí Simi, když
neuvěřitelně vysoká žena mířila nahoru po
schodech. „Katra nikdy neublíží mému Akrimu.
Ona ho miluje tak, jako my.“
Katra neposlouchala Simi, když zamířila po
schodech nahoru neznámým domem. Vlastně pro
ni neexistovalo nic jako neznámý dům. Zdědila po
svém otci a matce hodně věcí, včetně schopnosti
vnímat podstatu a uspořádání budov.
Tenhle dům odrážel teplo, respekt a lásku.
Nebylo divu, že tu Acheron rád zůstával, kdykoliv
se rozhodl navštívit New Orleans. Tohle byl krásný
domov a Marissa byla šťastné dítě, že tu mohla
vyrůstat. Jak moc si přála, aby znala takové místo,
když byla ještě malá holka.
Když otevřela poslední dveře na chodbě, našla
Acherona ležet na velké posteli s nebesy.
Kat se zastavila při pohledu na Acherona.
Všechna ta staletí k němu nikdy nebyla tak blízko.
Když byla mladá, často se snažila zahlédnout ho,
když přišel na Olymp za Artemis. Stejně jako
všechny služky bohyně byla Kat vykázána
z chrámu, kdykoliv ho navštívil. A jí bylo víc, než
274
Zmocni se noci
kterékoliv jiné zakázáno být v jeho blízkosti. A
teď…
Klidně by čekala celý svůj život na tenhle
okamžik. Pro jedinou možnost dotknout se ho.
Poznat ho.
Cítit jeho objetí. Jen jedinkrát.
Srdce jí bušilo, když přešla místnost a postavila
se vedle postele, která moc nevyhovovala jeho
vysokému a štíhlému tělu. Bledost a zvláštní barva
jeho kůže nic neměnila na skutečnosti, že to byl bez
pochyb ten nejkrásnější muž, který se kdy narodil.
Ale bylo v něm mnohem víc, než jen vnější krása.
Dokonce i ve spánku budil respekt a děs. Cítila,
jak na ní působí jeho moc. Volá jí.
Měl moc inkarnace.
Víc než to. V řádu vesmíru byl neocenitelný.
Pokud by Acheron někdy zemřel…
Ani na to nemohla pomyslet.
Pomocí vlastní síly, která byla po té jeho druhá
největší, Kat zavřela a zamknula dveře a tím i své
myšlenky. Sklopila kápi a sedla si vedle něj. Chtěla
jen několik minut o samotě s ním. Aby je nikdo
nemohl vidět.
„Jsi tak krásný,“ vydechla, když sledovala linii
jeho obočí.
Sherrilyn Kenyon
Od chvíle kdy ho poprvé zahlédla jako malá, se
toužila dotknout jeho rukou. Toužila, aby na ni
zavolal jménem.
Nebo ještě lépe, toužila po tom, aby vůbec věděl,
že existuje.
Ale to jim nebylo souzeno.
Artemis bude vždy stát mezi nimi. Bylo to
stanoveno už před staletími. Nikdo, a zvláště ne
Kat, se nemohl dotknout posvátného Acherona.
Ale ona tu s ním seděla sama, daleko od bdělého
pohledu bohyně. Zachvátily jí hluboké emoce.
Nemohla zastavit jejich příliv a tak si k němu Kat
lehla a objala ho. Přála si, aby byl vzhůru a poznal
jí. Cítil jí.
Ale on nebyl.
Nikdy se nedozví, že tu byla. Že to byla ona, kdo
mu pomohl. Simi měla zakázáno říct mu to, a
jakmile zmizí, ostatní na ní okamžitě zapomenou.
Jako kdyby jí nikdy neviděli.
„Miluju tě,“ zašeptala mu do ucha a přejela mu
prsty přes tvář. „Jednoho dne,“ vydechla, „se
poznáme. Slibuju.“
Kat svou sílou odemkla dveře a pak vytáhla
z kapsy malou brašničku. Vyndala z ní tři listy ze
stromu života, který kvetl na zahradě Ničitelů,
hluboko v síních chrámu v Kalosis. Jen tohle mohlo
276
Zmocni se noci
zlomit ypsni, posvátný spánek, který Orasia kdysi
odnesl z posvátné haly Katoteros, kdy ještě staří
Atlantští bohové vládli na zemi.
Tohle samo o sobě mohlo plně obnovit
Acheronovi síly.
Kat žmoulala v ruce listy, dokud nebyly mokré.
Položila je Acheronovi na rty a zkroutila je, aby mu
do úst mohlo nakapat devět kapek.
Dívala se, jak se mu do úst pomalu rozšiřuje
barva a následně i do celého jeho těla.
Zhluboka se nadechl a otevřel oči.
Okamžitě zmizela.
Ach cítil ve vzduchu rozruch. Rychle se posadil.
Když mu ale celým tělem projela bolest, přál si, aby
to neudělal. Olízl si rty a zašklebil se při hořké,
příšerné chuti v ústech.
„Akri?“
Jeho srdce přestalo bít, když uslyšel váhavý hlas
Simi okamžik předtím, než vtrhla do pokoje a
skočila na postel vedle něj.
Najednou si na všechno vzpomněl. Démoni.
Rána…
Co ho to sakra udeřilo?
„Simi, co tu vlastně dělám?“
Vrhla se na něj a objala ho tak, že se svalil na
záda a ona se mu omotala kolem horní části trupu.
Sherrilyn Kenyon
„Ty jsi Simi tak vyděsil, Akri. Nevěděla co se
s tebou děje. Změnil ses na takového šedivého a
ošklivého jako je nějaká socha. Tohle nemůžeš dělat!
Řekl jsi to.“
„Jsem v pořádku, Sim,“ řekl a kolébal jí.
„Myslím. Proč jsem v domě Kyriána… s tebou
v lidské podobě?“
„Přivedli jsme tě sem.“
Ash se napjala při zvuku Kyriánova hlasu.
Pomalu se posadil a stále objímal Simi. Ve dveřích
stál Kyrián s rukama založenýma na hrudi
s Juliánem a Amandou.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho Kyrián.
Ash přikývl. „Myslím, že ano. Stále mám trochu
závrať, ale dýchám.“ Nebo se o to alespoň snažil
vzhledem k tomu, že na něm byla Simi přilepená
jako obranná medvědice.
„Víš, co se ti stalo?“ zeptala se Tabitha z chodby.
Bohužel ano, ale to nebylo něco, co by
potřebovali vědět, protože se Simi vydala pro
protilátku a vrátila ho zpátky. Díky Bohu, že
rozumí dokonale jeho pokynům. Pokud by se
někdy ostatní dozvěděli kdo a co vlastně byl…
Ale zůstávala tu otázka: Kdo z démonů znal o
něm pravdu? Jak věděli o té směsi, která ho dokáže
neutralizovat?
278
Zmocni se noci
Ne, že by to ještě někdy mohlo fungovat. Už
věděl, co má očekávat a tak si dá před nimi pozor.
Zažili by obrovskou bolest, kdyby se mu znovu
hloupě snažili ublížit.
„Tak jo, Simi,“ řekl Ash a poklepal démona po
zádech. „Můžeš mě nechat jít.“
„Ne, to nemůžu,“ řekla a sevřela ho ještě pevněji.
„Vypadal jsi strašně, Akri. Jako jedna z těch věcí
doma. Fuj! Simi se to nelíbí. Ty bys měl zůstat
růžový a krásný jako teď. Nebo modrý. Nevadí mi,
když jsi modrý. Ale musí být modrá jenom tvoje
kůže. Když máš modrou duši, tak je Simi smutná
taky.“
„Tak jo, Simi,“ přerušil ji Ash dřív, než by řekla
něco, co neměla.
„Ty máš modrou kůži?“ zeptal se Kyrián.
„Kůže každého zmodrá, když je mu zima,“
odpověděl vyhýbavě.
Ash sklouzl z postele i se Simi v náruči, jejíž
držení se ještě upevnilo. Potřeboval se dostat z téhle
místnosti a odvrátit je od myšlenky, že byl právě
hodně blízko k vymření celého jeho druhu.
Simi se přesunula na jeho záda a držela ruce
pevně sevřené kolem jeho pasu.
„Myslím, že se k tobě někdo přilepil, T-Rexi,“
řekl mu Talon se smíchem.
Sherrilyn Kenyon
„Jo, jen trošku.“ Ash se vydal z místnosti.
„Můžeme dostat nějakou zmrzlinu?“ zeptala se
Simi, když ho konečně pustila. Vydala se ke
schodům a pak se otočila k pokoji Marissy. Otevřela
je a podívala se dovnitř. „Pst!“ řekla Simi nahlas,
když pokračovala dál. „Dítě spí.“
„Jo, a Tabitha se plíží pryč,“ řekl Kyrián. „Utíkáš
na schůzku s Valeriusem?“
Tabitha ztuhla nad jeho otázkou. „Pověz mi něco,
Ashi,“ řekla, když se k němu blížila na schodech.
„Bylo by Artemis jedno, kdybych zabila jednoho exTemného lovce?“
„Jo, ale myslím si, že by to vadilo tvojí sestře.“
Tabitha se podívala přes rameno na Amandu.
„Tak to ho radši nech pojistit. Protože je jenom
krůček od ošklivého pádu ze schodů.“
„Nevyhrožuj mi, Tabby,“ řekl Kyrián. „Chovala
ses ke mě pěkně hnusně, když jsi zjistila, že jsem
s Amandou. Vlastně ses mě pokusila zabít. A teď
ses zapletla s tím nejhorším druhem spodiny. Řekni
jí to, Ashi. Lidé jako on zabíjejí bez soucitu.“
Tabitha se otočila směrem k hornímu konci
schodiště, kde stál. „Lidé jako on? A co starověcí
generálové? Vypadá to, že znám nejméně dva další
lidi, kteří jsou jako on.“ Významně se podívala
z Kyriána na Juliána.
280
Zmocni se noci
„Tabitho,“ řekla Amanda. „Dost. Věděla jsi, jak
to má Kyrián s Valeriusem. Jak jsi nám to mohla
udělat?“
Ash se podrbal na hlavě, jako kdyby ho bolela.
„Lidi, nechte Tabithu na pokoji. Já jsem ten, kdo jí
dal dohromady s Valeriusem.“
„Proč?“ zeptal se Kyrián, Julián i Amanda
unisono.
Ash se zastavil na schodech a věnoval Tabithě
vyčerpaný pohled. „Tabby, jak by měl vypadat tvůj
vysněný muž?“
„Upřímně?“
Ash kývl.
„Jako ty,“ řekla bez zaváhání. „Někdo vysoký,
nádherný, moderní a gotický.“
„A co si myslíš o Valeriusovi?“
Váhavě se podívala na sestru. „Je to tříska
v zadku, ale vážně ho mám ráda.“
Kyrián i Julián zanadávali.
„Tabitho…“ řekla Amanda varovným tónem.
„Neříkej mi Tabitho. Bože, jsem už unavená
z toho, jak se po mě všichni vozíte.“ Tabitha sešla
po schodech a zamířila kde dveřím, aby odešla.
Jakmile je ale otevřela, setkala se na schodech
s Nickem. Usmál se na ní, než vstoupil do haly.
Protáhl se vedle ní dřív, než jí stačilo napadnout, že
Sherrilyn Kenyon
by ho měla zastavit a varovat ho před Ashem
v domě... se Simi.
Zírala na něj a otočila se.
„Čau, Nicky!“ řekla Simi a její obličej se rozzářil
jako sluníčko. Odtančila od Ashe a začala mávat na
Nicka. Tabithu polila studená hrůza. A v tom
okamžiku věděla, že si Ash uvědomil, že Simi
„znala“ Nicka. Jeho tvář se zbarvila vzteky do ruda.
Nick ztuhl a pak vytřeštil oči. Simi se objevila u něj
a nebyla si vědoma toho, jaký zmatek způsobila.
„Nicky,“ řekla a položila si ruce v bok, jako kdyby
na něj byla naštvaná. „Proč ses se mnou dneska
v noci nesetkal tak, jak jsi mi řekl?“
Nick otevřel ústa a zase je zavřel, když Ash
povolil svou hrázi zadržovaného vzteku. Popadl
Nicka pod krkem a hodil ho na zeď. Nick do ní
udeřil tak tvrdě, že prošel celou omítkou.
Tabitha se přikrčila, když si představila Nickovu
bolest, který se právě snažil zvednout z prášku
sádry. „Nevěděl jsem, že je to tvoje přítelkyně,
Ashi.“ Nick oddechoval. „Přísahám.“
Ashovi stříbrné oči dostaly zářící odstín červené.
„Není to moje holka, ty idiote. Je to moje dcera.“
Tabitha si nemyslela, že je to možné, ale Nick
zbledl ještě víc. „Ale ona je tak… tak mladá… ty jsi
282
Zmocni se noci
tak mladý…“ Nick slyšitelně polkl. „A já jsem tak
v háji.“
Ashovi oči vařili směsí červené a žluté barvy.
Znovu udeřil Nicka. Ten odletěl dvacet stop dozadu
a zastavil se až o Kyriána.
Marissa nahoře začala plakat.
„Amando, jdi utěšit svoje dítě,“ zavrčel Ash
hlasem, který nebyl lidský. Byl hluboký a hřmějící.
Děsivý.
Zatímco byl trochu vyrušený ze své zloby,
Tabitha se k němu rozběhla. Ten ale natáhl ruku a
zastavil jí. Držela jí nějaká neviditelná síla.
„Akri!“ ječela Simi. „Ne!“
Ash se pohnul k Nickovi, ale než mohl udělat
dva kroky, Simi byla mezi nimi. Tabitha se
přikrčila, když ze sebe Ash vydal zoufalý výkřik.
„Ty jsi nikdy neměla mít žádnou sexuální
zkušenost!“ řekl svému démonovi.
Zatímco se ostatní báli o své životy, Simi
nechával jeho hněv úplně klidnou.
„Proč ne?“ zeptala se Simi. „Všichni ostatní jí
mají.“
Ash si vjel rukama do svých černých vlasů.
„Protože sakra Simi, teď budeš jako všichni ostatní.
Nikdy od tebe nebudu mít klid.“
Sherrilyn Kenyon
Simi zkroutila obličej, jako kdyby to byla ta
nejnechutnější věc, kterou kdy slyšela. „Ale prosím,
akri. Máš o sobě až příliš velké mínění. Je mi z toho
zle. Potloukal ses s tou fúrií až příliš dlouho. Fuj!
Myslím si, že vypadáš celkem dobře, ale nejsi žádný
Travis Fimel. Ten je fakt skvělej. Ale upřímně, Simi
se nelíbilo všechno to zadýchávání a pocení. Je to až
moc velká práce na tak malé množství potěšení.
Osobně bych šla raději nakupovat. Je to mnohem
větší zábava a nemusíš se potom sprchovat. No, ne
pokud nejdeš do nějakého špinavého centra, ale
dnes už jsou většinou čisté.“
Nick otevřel ústa, jako kdyby jí chtěl vyvrátit její
slova, ale byl zastaven Talonem, který na něj zavrtěl
hlavou.
„Chlapče,“ řekl mu ostře Talon. „Buď zatraceně
rád, že to stálo za prd, a bez co ti Simi nabízí
předtím, než přijdeš o život.“
„Jo, Nicku,“ dodal Kyrián. „Drž už zatraceně
hubu.“
Ash je ignoroval a přitáhl si Simi k sobě. Přitiskl
si ji na hruď tak silně, jako kdyby se bál nechat ji jít.
Neviditelná síla, která držela Tabithu najednou
zmizela. Zhluboka se nadechla. Zdálo se, že se
samotný vzduch kolem nich uklidnil.
284
Zmocni se noci
Když se ale Ash ohlédl na Nicka, jeho oči stále
planuly červeně. „Jsi pro mě mrtvý, Gautiere.
Kdybych byl tebou, zabil bych se, abych se uchránil
od problémů, které uděláš příště.“
„Hej!“ vyštěkla Tabitha na Ashe, který zamířil ke
dveřím.
„To bylo vážně kruté.“
„Uhni, Tabitho,“ zavrčel varovně Ash. „Simi,
vrať se ke mně.“
Démon se změnil na černou mlhu, která se plížila
Ashovi na rameno a stala se tetováním ve tvaru
draka. Ash okamžitě vyrazil ven z Kyriánova
domu. Tabitha bez zaváhání běžela za ním. „Ashi!“
zakřičela a přitáhla ho na příjezdové cestě k sobě,
aby ho zastavila. „Co to děláš?“
„Odcházím předtím, než zabiju Nicka.“
„Nemůžeš z toho vinit jenom jeho.“
„Houby nemůžu. Vyspal se s mojí Simi.“
„No, když chceš vážně někoho nenávidět, pak
můžeš mě. Byla jsem ta, kdo je spolu nechal o
samotě.“
Jeho oči hořely, když se na ní podíval. Doslova.
„Nech mě, Tabitho. Hned.“
„Ne,“ řekla vážně. „Jestli chceš někomu ublížit,
pak tomu, kdo je za to skutečně zodpovědný. Ty a
Sherrilyn Kenyon
Nick jste nejlepší přátelé. Nemysli si, že to nevím.
Miluje tě jako bratra a tys ho právě zničil.“
„On spal-“
„Slyšela jsem tě už poprvé. A taky vím, jak zle
bylo Nickovi, když se dozvěděl, že Simi patří tobě.
Řekni mi něco, Ashi. Jak to, že o ní Nick neví?“
Jeho čelist sebou zuřivě cukla. „Nechtěl jsem, aby
o ní někdo věděl. Věděl jsem, že přijde den, kdy
bude…“ Trhl sebou, jako kdyby ho ta myšlenka
zranila. „Nerozumíš tomu.“
„Máš pravdu, tomu nerozumím. Nejvíc tomu, co
se ti stalo dneska v noci. Nevím, co po mně jde.
Nechápu, v co ses sakra proměnil před několika
minutama a proč tvoje oči dělají divnou ohňovou
show. Co jsi zač? Protože teď bych byla vážně
překvapená, kdybys mi řekl, žes byl někdy člověk.“
Jeho oči se zablýskaly barvou červeného stříbra.
Byl jsem člověk, jednou,“ vydechl.
„A teď?“
„Teď je čas, abyste oba zemřeli.“
Tabitha uslyšela děsivá a nebezpečná slova jen
chvíli předtím, než jí něco teplého probodlo
žaludek.
286
Zmocni se noci
KAPITOLA 10
Tabitha zalapala po dechu, když jí pohltila bolest.
Nikdy nic takového nepocítila. Bylo to, jako kdyby
něco napadlo její tělo.
Ash zanadával. Vymrštil ruku dopředu a odhodil
jí.
Tabitha zakřičela bolestí z jeho zásahu. Bylo to,
jako kdyby se jí něco snažila vyrvat z vlastního těla.
Nemohla se tomu postavit. Začala padat dolů, když
si uvědomila, že jí někdo tisknul ke svému silnému
hrudníku.
„Mám tě,“ řekl Valerius, vzal jí do náruče a
přitiskl jí k sobě.
Tabithě v jeho blízkosti poskočilo srdce.
Nevěděla, jak se mu povedlo dostat se tam a chytit
jí, ale byla mu vděčná, že to udělal.
„Opatrně,“ řekla a měla zaťaté zuby, aby
zabránila zasténání bolestí, která jí pomalu
přemáhala.
Sherrilyn Kenyon
Oči se jí naplnily slzami. Bála se, že se ten duch
bude snažit převtělit do Ashe nebo do Valeriuse.
„Na to zapomeň,“ řekl Ash.
Duch se zasmál a pak zmizel.
Ash byl v okamžiku vedle ní. „Dýchej pomalu,“
zašeptal.
Tabitha nemohla mluvit. Položila hlavu
Valeriusovi na krk a vdechovala vůni jeho teplé
kůže. Nikdy jí nenapadlo, že by tohle mohla
k někomu cítit.
Cítila se zvláštně chráněná, i když sama nemohla
bojovat.
„Musíme jí dostat do bezpečí,“ řekl Valerius
ostře.
Ash kývl.
V jedné sekundě byli na příjezdové cestě u domu
Kyriána a v té další byli ve Valeriusově pokoji
v jeho domě.
Valerius vypadal, že se mu ulevilo, když ji něžně
položil na matraci. „Jsi v pořádku?“
„Myslím, že ano,“ zašeptala. Bolest začala
pomalu slábnout.
Nabídl jí vřelý úsměv předtím, než jeho tvář
ztvrdla a on se otočil a podíval se na Ashe. „Čemu
čelíme?“
288
Zmocni se noci
Ash se zhluboka nadechl a několik minut nic
neříkal. „Ten dům před Kyriánovým domem byl
Desiderius. Dobrá zpráva je, že není vtělený…
zatím.“
„Ale já jsem s ním bojoval v tělesné podobě,“ řekl
Valerius. „To on mě předtím napadnul.“
„Kdy?“ zeptala se Tabitha a zdálo se, že se její
hrůza vrátila a desetinásobně zvětšila. „Neviděla
jsem ho.“
„On byl ten, kterého na konci boje chránil ten
duch. Pamatuješ?“
Tabitha zavrtěla hlavou. „To nebyl Desiderius.
Věř mi, pamatuju si tvář toho bastarda.“ Dotkla se
jizvy na své tváři.
„Ne,“ řekl Ash. „Byl to jeho nejstarší syn. Podle
Uriana mají stejné jméno.“
Tabitha obrátila oči v sloup. „Co je to s váma
starověkýma? To nemáte v celé rodinné linii ani tři
jména, že je musíte pořád do kolečka opakovat?“
„Byla to tradice,“ řekl Valerius. „I když jsem rád,
že se z toho sešlo. Věř mi, že nemám žádnou radost
ze jména, které ti připomínají kýčovité písně a
člověka, co dělá nevysvětlitelné věci v tělocvičně
střední školy. Ale předpokládám, že Valerius je
konec konců lepší než Prďáckej Turek.“
Sherrilyn Kenyon
Tabitha se zasmála jeho nečekanému komentáři.
Byla ohromená, že pochopil její předchozí
poznámku k filmu Hollywoodští rytíři.
„Znám Tabithu, takže se ani nebudu ptát, co to
celé mělo znamenat,“ řekl Ash a třel si rukou obočí.
„Ashi?“
„Co se stalo?“ zašeptal Ash, aniž by si všimnul
její otázky. Bylo to, jako kdyby mluvil s někým
jiným.
„Ashi?“
„Vy dva zůstanete tady a dneska večer už
neopustíte tenhle dům.“ Okamžitě zmizel.
Tabitha se podívala na Valeriuse, který se mračil.
„Co to bylo?“ zeptala se.
„Nevím, ale nemám z toho dobrý pocit.“
...
Ash vstoupil do svého domu v Katoteros. Za ním
proudil dovnitř vichr. Patnáct stop vysoké masivní
dubové dveře hrozivě zaduněly, když je za sebou
svou mocí zabouchl. Ve chvíli kdy překročil práh,
se jeho elegantní moderní gotické oblečení změnilo
na oblečení starověkého Atlanťana. Švy džínsů se
změnily na šňůrky z hustě tkaných provázků, které
držely těsné černé kožené kalhoty, které dokonale
290
Zmocni se noci
tvarovaly spodní část jeho těla. Košile a sako
zmizely a místo toho na sobě měl foremastu
z černého těžkého hedvábí - dlouhý plášť, který mu
splýval kolem jeho nádherně pružného a svalnatého
těla. Na zadní části haleny byl vyšitý znak zlatého
slunce, které protínají tři stříbrné blesky.
Byl to jeho osobní symbol síly a označoval
všechno, co byl.
Bez zastavení vešel přímo do obrovské haly
z černého mramoru. Uprostřed podlahy byl stejný
znak, jako měl na zádech pláště. V kruhové hale
nebyl žádný nábytek. Zlatý klenutý strop nad ním
byl podepírán šestnácti sloupy, které byly vytesané
do soch nejvýznamnějších bohů Atlantidy. Bohové,
kteří kdysi považovali tuhle oblast za jejich domov.
V té době se shromažďovali v tomhle sále, aby
spolu trávili čas, když se dívali na lidský svět a
ochraňovali ho.
Ale ty dny byly už dávno pryč.
Starověcí bohové už byli dávno pryč.
Ash zamířil do trůnního sálu, který ležel za
hlavními dveřmi. Dveře byly lemovány podobiznou
Apollymi Ničitelka a jejího manžela Archona
Kosmetase, jehož jméno znamenalo Pořádek. Jeden
čas byli ti dva v čele říše podsvětí a v jednom
Sherrilyn Kenyon
záchvatu hněvu Appolymi zničila každého, kdo
tam pobýval.
Všechny.
Ani jeden z Atlantských bohů nepřežil potom, co
se přes tenhle chrám přehnala její násilná zuřivost.
Ash nikdy nepochopil, co jí mohlo dohnat k tomu,
aby udělala něco takového. Když ale vstoupil do
místnosti, kde byly trůny starověkých bohů, něco
ho napadlo.
„Uriane!“ zakřičel a povolal tak svého
služebníka.
Urian se přemístil do místnosti s Atlantskými
trůny a vypadal rozzuřeně jako ďábel. Zastavil se,
když spatřil pravou podobu Ashe. Temný lovec stál
před pozlaceným pódiem, kde byly dva zlaté trůny,
které byly vyřezány do tvaru draků.
Urian měl stále problémy nějak se vypořádat
s Ashem, když vypadal takhle. Krvavě rudé,
planoucí oči přinutila i poloboha, jakým byl Urian
přikrčit se. A navíc byla Ashova kůže mramorová a
modrá…
Errr…
Nejvíc znepokojující ale byla hluboká, krutá
jizva, která se táhla Ashovi od břicha až ke krku,
kde ho označila čísi ruka. Vypadalo to, jako kdyby
292
Zmocni se noci
ho někdo kdysi držel za krk, když mu otevíral
nožem jeho útroby.
Urian se dozvěděl od Alexion v den, kdy přišel
na Katoteros, že zatímco otisk ruky tu a tma mizí a
zase se objevuje, vertikální jizva byla vidět jen na
tomhle místě a on by na ní nikdy neměl nijak
reagovat.
Ne, pokud si cenil vlastního života.
Ashova nestálá nálada způsobila, že všude byly
přítomné hromy a blesky, které se objevovaly a
ozývaly za olověnými okny chrámu.
Existovalo jen velmi málo věci, ze kterých měl
kdy Urian strach. Extrémně silný muž před ním byl
jedním z nich.
Ani Ashův domácí mazlíček pterygsauri se
neodvážil přijít za svým pánem, když byl v téhle
náladě. Na rozdíl od Uriana, malá okřídlená bytost
podobná drakovi, zůstala moudře skryta.
„Co máš pro mě za zprávy?“ zeptal se ho
Acheron silným hlasem s Atlantským přízvukem.
„V podstatě to, že v podsvětí vypuklo hotové
peklo.“
Acheron vypadal méně než radostně z téhle
novinky. Víc blesků se objevilo na obloze za trůny.
Pokrývaly celou plochu od podlahy až ke stropu
trůnního sálu. To tvořilo kolem těla Acherona
Sherrilyn Kenyon
děsivou záři. Blesky se hrozivě objevovaly a zase
mizely, až to otřáslo podlahou chrámu, kde stál
Urian.
„Co se děje?“
Urian spolkl jeho sarkasmus. Chtěl zdůraznit, že
počasí v Kalosis zrcadlilo počasí tady v Katoteros.
To by se s největší pravděpodobností pro něj
rovnalo sebevraždě.
„Nevím. Desiderius se před malou chvílí vrátil se
svým synem do haly. Bylo mi řečeno, že něco řekl
Strykerovi, který dal Desideriusovi jako odměnu
schopnost reinkarnace. Apollymi Ničitelka je
uzavřená v chrámu a nikdo ji nesmí vidět. Zřejmě
někdo něco podělal a tak poslala Charontské
démony na krevním lov po Kalosis, aby našli
pachatele. Spathi všude padají k zemi jako mouchy
a každý má mokré kalhoty ze strachu z jejího
hněvu.“
„A tvůj otec?“
Urian se napjal při skutečnosti, že Stryker, vůdce
Spathi démonů, byl naveden Ničitelkou, aby ho
zplodila. „Nevím. V minutě, kdy Desiderius odešel,
začal obracet hlavní síň naruby.“ Jeho tvář ztvrdla.
„Pořád křičí moje jméno a já nevím proč. Možná, že
se dozvěděl, že jsem naživu.“
Acheron od něj odvrátil pohled.
294
Zmocni se noci
„Co se to tu sakra děje, Ashi? Já vím, že to víš.“
„Ne, to nevím. Ničitelka ke mně nemluví. Nic od
ní neslyším a to mě nejvíc znepokojuje. Nikdy
nebyla tichá, když přicházela válka.“
Urian zanadával, když mu došlo, co to
znamenalo. „Co se mohlo stát, že jsou z toho oba
tak mimo?“
Acheron dostal tik do svalu na čelisti. „Můj
odhad je, že Stryker poslal Desideriuse, aby mě
otestoval. Jakmile Desi viděl, že to bylo efektivní,
řekl to Strykerovi, který měl všechny důkazy, které
potřeboval.“
„Důkazy o čem?“
Acheron přes něj přejel pohledem. „O tom, co je
skutečně zač bohyně Apollymi.“
Urian si tiše hvízdl. „Jo, to ho fakt muselo
vytočit. Možná budeme mít štěstí a on a Ničitelka
teď každého nezabijou.“
Acheron po něm střelil pohledem, který ho
donutil o krok ustoupit.
„Promiň,“ řekl rychle.
Acheron začal chodit po místnosti. Jeho plášť za
ním děsivě proudil a stříbrné podrážky bot klapaly
o černou mramorovou podlahu. Byl to strašidelný
pohled.
Sherrilyn Kenyon
„Proč se tedy Desiderius pokusil převtělit do těla
Tabithy?“
„Co tím myslíš?“ zeptal se ho Urian.
„Snažil se dostat její tělo, když jsem tam byl.
Potom, co jsem ho z ní dostal, přišel za mnou.“
To nedávalo smysl. Jak hloupý to byl nápad… ale
přece jenom to byl Desiderius.
„Proč by se o to pokoušel, kdyby věděl, co jsi
zač?“
Ash mu věnoval nízký, zlověstný smích
„Nemyslím si, že Strykem s Desideriusem sdílel
informace, které měl. Neodvážil by se. Kdyby to
vážně udělal, podkopalo by to jeho vlastní
pravomoci v Kalosis.“
Dobrý postřeh. „Takže si myslím, že skutečnou
otázkou je, kdo bude dárce těla.“
Acheron naklonil hlavu, jako kdyby si něco
uvědomil. „Jde po Kyriánovi a Amandě. Vzhledem
k tomu, že nedokázal dostat moje tělo a ani to
Tabithy, zřejmě půjde za někým jiným, koho znají a
komu důvěřují. A to je další věc, kterou musím
zjistit. Stryker mě zablokoval, takže co se týče
Desideriuse, nic necítím.“
„Ve skutečnosti začínám mít pocit jako lovná
zvěř. Je tu spousta lidí, kteří se připojili ke
Strykerovi, když mi podřezal krk. Pokud jeden
296
Zmocni se noci
z nich zjistí, že je špehuju, pošlou mě zpátky k tobě
na kusy.“
Acheron mu věnoval ironický a zlý úsměv. „To je
v pořádku. Poskládám tě zas dohromady.“
„Díky, šéfe. Ale tahle myšlenka je pro mě ještě
víc znepokojující. Nemám chuť být rozsekaný na
kusy, jo?“
Acheronova tvář znovu ztvrdla. „Jdi, Uriane.“
Urian sklonil hlavu a zmizel. Nechal Acherona
samotného v Kalosis. Ten stál tiše v trůnním sále a
poslouchal, i když z druhé strany nic neslyšel.
Venku se objevilo víc blesků a vítr začal pískat proti
sklům.
„Mluv se mnou, Apollymi. Co děláš?“
Ale poprvé za jedenáct tisíc let byla naprosto
tichá.
Jediný zvuk, který slyšel v ohlušujícím tichu jeho
mysli, byl slabý hlas jeho sestry. „Dávej si pozor na
to, co si přeješ, bratříčku. Dostaneš to.“
...
Tabitha zavěsila telefon. Právě měla rozhovor
s Amandou. Kyrián a Julián byly v procesu
narovnávání Nickových žeber. Varovala svojí sestru
o útoku Desideriuse nedaleko jejich domu.
„Bojím se, Vale,“ řekla, když zavěsila. „Jsem
vážně vyděšená. Slyšela jsem Amandin hlas, když
Sherrilyn Kenyon
mi vyprávěla o svém snu, kde ona i Kyrián zemřou.
Vím, že toho chlapa nenávidíš, ale-“
„Není pravda, že bych nenáviděl Kyriána,
Tabitho. To on nenávidí mě.“
Přikývla a Valerius si jí přitáhl do objetí, které
nutně potřebovala. Pevně si ji přitisknul k hrudi,
zatímco jí jednou rukou hladil ve vlasech.
Nadechla se bohaté, příjemné vůně, která jí
uklidňovala víc, než jeho dotek.
„Acheron jí nenechá zemřít,“ řekl konejšivě. „Víš
to.“
„Doufám, že ano, ale její sen…“
„Může být změněný. Acheron vždycky říká, že je
osud bezmocný proti svobodné vůli. To co viděla,
by je jeden z možných výsledků.“
Tabitha se zakuckala vlastními slzami, když ji
napadlo, jaký by byl její život bez Amandy. To bylo
víc, než mohla ustát. „Nemůžu přijít o svojí sestru,
Valeriusi. Nemůžu. Vždycky jsme měli jedna
druhou.“
„Pst,“ zašeptal předtím, než jí vtisknul jemný
polibek na temeno hlavy. „Jsem si jistý, že to ona
cítí stejně a přísahám na svůj život, že už se ani
jedna z vás nebude muset bát toho, že ztratí tu
druhou. Ne na mojí hlídce.“
298
Zmocni se noci
Tabitha byla ohromená jeho něžností. Bylo jasné,
že on nikdy nic takového nezažil.
Odtáhla se a podívala se na něj. „Jak tě tvoji
bratři mohli zabít?“
Okamžitě jí pustil a okamžitě udělal tři kroky
zpátky. Z výrazu jeho tváře poznala, že ho její
otázka hluboce ranila.
„Je mi to líto, Vale. To ode mě bylo necitlivé.“
„To je v pořádku. Věci byly tehdy jiné.“
Zdálo se, že to byla jeho odpověď. A zdálo se, že
pro ni bylo až příliš snadné to přijmout.
„Zavolám Ottovi, ať nám přinese večeři. Nevím
jak ty, ale já mám hlad.“
Tabitha přikývla a nechala ho být, protože cítila,
že potřebuje trochu klidu. Aniž by se ohlédl, odešel
sám do knihovny.
„Co vidíš na tom bastardovi?“
Rychle se obrátila za náhlým hlasem za ní a
uviděla muže Valovi výšky, který na ní zlostně
zíral. Byl oblečený v černých džínsech a černém
tričku. Byl neuvěřitelně krásný s pečlivě zastřiženou
bradkou, uhlově černými vlasy a elektrickýma
modrýma očima. „Kdo sakra seš?“
„Zarek.“
Nečekané jméno jí zaskočilo. Takže to byl ten
neslavný obětní beránek, který žil ve Valeriusově
Sherrilyn Kenyon
římském domě. Kromě výšky a tmavých vlasů
nebylo nic, co by je mohlo spojovat jako bratry.
Tabitha si složila ruce na prsou, když se mu
postavila tváří v tvář. „Takže ty jsi ten hajzl
s bleskem.“
Zlověstně se zasmál její urážce. „Byl bych
opatrný být tebou. Neexistuje žádný zákon, který
by mi zakazoval usmažit ti zadek.“
Ušklíbla se. Odmítla nechat se zastrašit. „Jasně,
že je. Ash tě zabije, jestli mi ublížíš.“
„Mohl by to zkusit, ale pochybuju, že by uspěl.“
Prudce se nadechla, když slyšela jeho odvážný
tón. „Ty ses fakt tak arogantní, viď?“
Nonšalantně pokrčil rameny.
„Tak co tady děláš?“ zeptala se ho.
„Díval jsem se na vás dva.“
Byla znechucená jeho doznáním a pomyšlením
na to, že měl svoje vlastní soukromé představení jí a
Valeriuse. Otřásla se odporem. „Jsi neuvěřitelný
perverzák!“
Jeho oči se nebezpečně zúžily. „To sotva, ujišťuju
tě, že jsem se díval jinam, když jste začali s tou
odpornou zamilovanou věcí. Už jsem jednou
v životě slepý byl. Nemám v úmyslu to zopakovat.“
„Tak proč jsi nás pozoroval?“
„Většinou ze zvědavosti.“
300
Zmocni se noci
„A teď jsi tady proč?“
„Protože jsem zvědavý, proč švagrová Kyriána
souloží s někým takovým, jako je Valerius.“
Pohrdavě se na něj usmála. „Do toho ti nic není
ty jeden zatracený bast…“ Tabithina slova se
ztratila, když se s ní začal točit pokoj. Najednou
byla Valeriusova knihovna pryč a ona se ocitla
v nějaké zrcadlové chodbě. Viděla svůj odraz
v zrcadlech. Po jejím boku stál Zarek.
„Kde to jsme?“
„Olymp. Mám tu něco, co bych ti chtěl ukázat.“
Zrcadlo před ní se třpytilo a najednou se
změnilo. Už neodráželo jejich odrazy. Místo toho jí
ukázalo její minulost.
Viděla starý plátěný stan, ve kterém byl svázaný
k dřevěnému chrámu uvnitř zkrvavený muž. Mučili
ho. Všude se rozléhaly jeho latinské výkřiky, ve
kterých prosil o pomoc. Někdo dalším ho bil
ostnatým bičem. Tabitha zavřela oči a zacpala si uši.
Pak se v zrcadle objevil další muž, oblečený
v římském brnění.
Byl to mladý Valerius. Jeho tvář byla tmavá a
nutně potřeboval oholit. Na jeho zbroji byly skvrny
od krve. Vypadal unaveně a nemocně, jako kdyby
nespal celé dny. Tabitha kolem něj ale stále viděla
auru královské nadřazenosti.
Sherrilyn Kenyon
Hodil muži do tváře vodu. „Řekni mi, kam
jdou.“
„Ne.“
V hlavě jí zazněly další latinské bolestné výkřiky.
Dívala se, jak Valerius zasazuje vojákovi víc a víc
ran.
„Byl to tvůj milenec, který mě oslepil,“ zavrčel jí
Zarek do ucha, když se zrcadlo zakalilo a pak
znovu uklidnilo, aby jí mohlo ukázat obrázek dvou
malých kluků. Jeden ležel na zemi schoulený do
klubíčka, zatímco ho ten druhý mrskal bičem. Jedna
z ran se zařízla hluboko do chlapcova oka a přiměla
ho, aby zakřičel, a zakryl si ho jednou špinavou
rukou.
„Já jsem ten, který leží na zemi,“ zavrčel jí Zarek
do ucha. „Valerius je ten, který mě nemilosrdně bije
a i tak si to s ním rozdáváš.“
Tabitha se už nemohla dál dívat na to týrání, tak
se otočila a do někoho vrazila.
Začala bojovat, dokud nevzhlédla a neuviděla
Ashe, který nevypadal moc šťastně.
„Co to děláš, Z?“
„Jenom jí ukazuju pravdu.“
Ash na bývalého Temného lovce zavrtěl hlavou.
„Nemůžu uvěřit, že sis vzal nymfu spravedlnosti a
přesto ses od ní ještě nic nenaučil. Vždy jsou tu tři
302
Zmocni se noci
strany každé vzpomínky, Z. Tvoje, ostatních a ta
pravdivá, která je někde mezi těma dvěma. Ty jí
prozrazuješ jenom malý štěk z celého tohohle
představení. Proč jí to neukážeš celé?“
Ash se otočil zády k zrcadlu. „Nebudu ti lhát,
Tabby, abych nějak ovlivnil tvůj názor. To není
paměť Zareka nebo Valeriuse. Je to jen
neposkvrněná, objektivní pravda o tom, co se mezi
nimi stalo.“
Znovu uviděla Valeriuse jako dítě. Za ním se
objevil muž v tóze, který se nápadně podobal
Zarekovi. Musel to být jejich otec.
Zasmál se a pohladil Valeriuse po rameni. „To je
ono, můj synu. Vždy zasáhni místo, kde jsou nejvíc
zranitelní. Jednou z tebe bude skvělý generál.“
Zarek jako dítě se na oba zamračil, jako kdyby je
mohl svým pohledem na místě zabít. Jejich otec
prudce vytrhl Valeriusovi bič z ruky a začal ho bít
znovu.,
Jeho tvář se stáhla hrůzou, když Valerius vyběhl
se vzlykotem ven. Vypadal, jako kdyby mu bylo zle,
když vyběhl na staré římské nádvoří a spadl do
velké fontány v centru atria. Se založenýma rukama
se opřel o okraj fontány. Položil si na ní hlavu.
„Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se,“
opakoval znovu a znovu, zatímco dál plakal.
Sherrilyn Kenyon
Jeho otec vyběhl z domu. Mířil směrem k němu.
„Valeriusi!“ zavrčel, když přišel k dítěti. „Co to
děláš?“
Valerius neodpověděl. Jeho otec ho vytáhl za
vlasy nahoru. Viděla v jeho tváři čistou hrůzu.
„Ty ubohý malý červe,“ zamračil se jeho otec.
„Měl jsem tě pojmenovat Valeria. Jsi víc žena, než
muž.“ Jeho otec ho udeřil tak silně, že se zvuk rány
odrážel od stěn domu a několik ptáků z okolních
větví vzlétlo. Valerius neustál tu ránu a spadnul na
zem. Nos i tvář mu krvácela. Valerius se pokusil
zvednout, ale než se stačil vyškrábat na nohy, otec
ho přetáhl bičem přes záda. Chlapec okamžitě
spadnul zpátky. Jeho otec ho stále bil. Valerius si
zakryl hlavu, když rány dopadaly na jeho drobné
tělo.
„Vstaň,“ zavrčel otec potom, co mu dal dvacet
ran bičem.
Valerius brečel tak silně, že nemohl mluvit.
Jeho otec ho kopl do žeber. „Nahoru sakra, nebo
dostaneš dalších dvacet.“
Tabitha netušila, jak se mu to podařilo, ale
Valerius se nějak zvedl na nohy. Třásl se a chvěl.
Jeho oblečení bylo roztrhané a tvář měl pokrytou
špínou a krví.
304
Zmocni se noci
Jeho otec ho chytil pod krkem a strčil ho proti
hrubé zdi tak silně, že měl poškrábaná celá záda.
Přikrčila se, když si představila jeho bolest. Snažila
si představit, jak to tak malé dítě mohlo ustát a
nezkolabovat.
„Budeš tu stát až do soumraku. Pokud jen ohneš
kolena, aby sis odpočinul. Budu tě bít každý den,
dokud se naučíš snášet bolest. Rozumíš mi?“
Malý Valerius přikývnul.
„Markusi?“ vykřikl jeho otec.
Další chlapec, který byl hodně podobný
Valeriusovi vyběhl z domu. Bylo jasné, že byl o
několik let starší, než on. „Ano, otče?“
„Hlídej bratra. Když si sedne, nebo se pohne,
přijď pro mě.“
Markus se usmál, jako kdyby mu dal otec dárek.
„Jistě pane.“
Jejich otec se otočil a odešel. Jakmile byl
z dohledu, Markus se otočil na Valeriuse a usmál se.
„Chudák Val,“ řekl jízlivě. „Zajímalo by mě, co ti
otec udělá, jestli spadneš na zem.“ Markus ho udeřil
do břicha.
Valerius zasténal do břicha, ale nehnul se od zdi.
To Markuse jenom rozzuřilo. Zavrčel na
Valeriuse a začal ho mlátit. Valerius se bránil, ale
Sherrilyn Kenyon
bylo to k ničemu. Nakonec ho Markus povalil na
zem.
„Otče!“ zakřičel Markus a běžel ke dveřím, ve
kterých zmizel jeho otec. „Spadl na zem!“
Tabitha se odvrátila ve strachu z toho, co mu
Valeriusův otec vyměřil jako dodatečný trest. Už
viděla jeho záda. Přejížděla rukama po těch jizvách,
které nesl s grácií a důstojností. Musí opravdu
nenávidět svého otce, a přesto proti němu nikdy
neřekl ani slovo. Valerius prostě jen pokračoval ve
svém životě, tiše trpěl a nesl si v sobě všechny
bolestné vzpomínky.
Přišel jí pozoruhodný.
Najednou zrcadlo zčernalo.
„Tohle nic nemění,“ řekl Zarek a kousnul se do
rtu. „Takže byl taky bitý. Všiml jsem si, žes tu
nezmínil fakt, že i on mučil-“
„Řecké vojáky, kteří napadali jeho vesnice,“ řekl
Ash a tím ho přerušil. „Všechny ženy a děti byly
uzamčeny v chrámu Minervy, než spálil jejich zem.
Valerius šel po jejich armádě jen proto, aby ji
zastavil dřív, než zabijí další nevinné lidi.“
Zarek se mu posmíval. „Všichni nebyli nevinní.“
„Ne,“ řekla Tabitha pevně. „Ale on byl generál
v době, kdy bylo všechno řízeno násilím.“
„Ano,“ řekl Ash tiše. „A udělal to, co musel.“
306
Zmocni se noci
Zarek si odfrkl. „Jo, jasně. Valerius strávil celý
svůj život tím, že se snažil zavděčit vlastnímu otci,
snažil se, aby na něj to zvíře bylo hrdé.“
Ash zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. „A
když jste byli děti, tak se bál svého otce, že koktal
pokaždé, když byl v jeho přítomnosti.“
„Nikdy neváhal dopustit se týrání, aby se zalíbil
své rodině.“
„Nikdy?“
Tabitha se dívala do zrcadla, kde se opět ukázal
Valerius jako dítě. Bylo mu tak osm let. Ležel
v posteli a spal. Srdce jí bušilo nad klidným a
sladkým pohledem, který se jí naskytnul. Ale jen do
té doby, než se prudce otevřely dveře ložnice.
Valeriusovi do obličeje prudce zasvítila lampa.
Jeho otec ho chytil, vytáhl z postele a doslova ho
odhodil na zem. Valerius se podíval na svého otce a
pak na toho, kdo držel lampu.
Byl to Markus.
„Co je to?“ zeptal se jeho otec a hodil na
Valeriuse deku.
Valerius zbledl.
„Co je to za deku, Zareku?“ zeptal se Ash.
Zarekovi modré oči byly chladné. „Je to jenom
kus deky pro koně, kterou mi ten malý parchant dal
jedné zimní noci. Byl jsem za to zmlácený.“
Sherrilyn Kenyon
„Valeriusi!“ vykřikl jeho otec, když udeřil
chlapce. „Odpověz mi.“
„D-d-deka.“
„Viděl jsem ho dát to tomu otrokovi, otče,“ řekl
Markus. „A Marius taky. Nechtěl, aby byla tomu
otrokovi zima.“
„Je to pravda?“
Valerius vypadal vyděšeně.
„Je to pravda!“
Valerius polkl. „Byla mu z-z-z-zima.“
„Byla mu zima?“ Jeho otec se ušklíbl. „No, lepší
aby trpěl otrok, než ty, ne? Možná je na čase dát ti
lekci chlapče.“
Předtím, než se mohl byť jen pohnout mu otec
roztrhl roucho a pak ho vzal za hubenou paži a
vyvlekl ho z místnosti. Úplně nahého ho dovedl
ven, kde ho přivázal ke kůlu. Byla taková zima, že
mu šel od pusy obláček kouře.
„P-p-pro-“
Valeriusova prosba byla utnuta dalším násilným
úderem. „Jsi Říman. My neprosíme o milost.
Nikoho. Až přijde ráno, budeš zbitý ještě víc. Pokud
tedy přežiješ noc.“
Valerius se třásl zimou. Kousl se do rtu, aby mu
o sebe necvakaly zuby.
308
Zmocni se noci
Markus se mu vysmál. „Myslím, žes byl až příliš
laskavý, otče.“
„Nepokoušej mě, Markusi, pokud se k němu
nechceš připojit.“
Markusův smích okamžitě umlknul. Beze slova
nebo ohlédnutí se oba otočili a vydali se k domu.
Nechali Valeriuse venku samotného. Malý chlapec
klesl na kolena, zatímco se snažil uvolnit ruce
z provazů. Bylo to k ničemu. „Přísahám, že budu
dobrý Říman,“ zašeptal tiše. „Budu.“
Obraz zmizel.
„Nepřesvědčil jsi mě, Acherone,“ řekl Zarek
chladně. „Pořád si myslím, že je to bastard, který
není hoden lásky a nic si nezaslouží.“
„A co tohle?“
Zrcadlo se zalesklo a ona uviděla někoho, kdo
byl podobný znetvořené verzi Zareka a starší verzi
jejich otce ve starověkém římském domě, o kterém
věděla, že byl jejich. Muž středního věku krvácel.
Jeho tvář byla zhmožděná, jako kdyby ho do ní
někdo kopal. Muž vrazil do něčeho, co vypadalo
jako jídelna, kde seděl u stolu Valerius v brnění a
psal dopis. Zamračil se a zvedl se na nohy, když
uviděl šílený běh svého otce. Ten se rozběhl proti
němu a popadl kovové kusy jeho brnění. „U
Jupitera, pomoz mi, chlapče. Zachraň mě!“
Sherrilyn Kenyon
Zarek se napřímil, když uviděl Valeriuse v plné
zbroji. Záře svíčky se mu odrážela od brnění, které
kontrastovalo s jeho krvavě rudým pláštěm.
Valerius mu věnoval hrůzný pohled a odstrčil otce
stranou. Pomalu vytáhl meč ze své kožené pochvy a
otočil se, aby mohl čelit Zarekovi.
„To je ono, chlapče,“ řekl jeho otec se zlým
smíchem. „Ukaž tomu bezcennému otrokovi, co
jsem tě naučil.“
„Jen do toho, ty parchante,“ zavrčel Zarek
vyzývavě. „Jsem tady pro svou pomstu a ty
nemůžeš zabít někoho, kdo už je mrtvý.“
„To jsem ani neměl v plánu,“ řekl prostě.
„Valeriusi,“ zavrčel jeho otec. „Co to děláš,
chlapče? Musíš mi pomoct.“
Jeho tvář byla ledově klidná. Podíval se na svého
otce, jako kdyby to byl úplně cizí člověk. „Jsem
Říman, otče. A už dávno nejsem chlapec. Řídím se
tím, co jsi mě naučil a vím dobře, že nemám nikoho
prosit o milost.“
Podal Zarekovi svůj meč jílcem dopředu.
S těmito slovy Valerius zasalutoval svému
bratrovi, odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře.
Když pomalu kráčel chodbou, slyšel ozvěnu
výkřiků jeho otce.
310
Zmocni se noci
Tabitha nemohla dýchat. Cítila se jako svědek
tragédie, kterou byly jejich životy. Část jí nemohla
uvěřit, že Valerius v takové chvíli opustil svého
otce, ale ta další to naprosto chápala.
Chudák Valerius. Chudák Zarek. Oba byli oběti
jednoho muže. Na jednoho syna plival, protože to
byl otrok a na toho druhého, protože nebyl
chladnokrevný a bezcitný. Alespoň ne do doby, kdy
nechal zemřít svého otce.
Podívala se na Zareka. Jeho oči pořád nesly
bolest a nenávist z minulosti. „Pokud Valeriuse tak
nenávidíš, Zareku, proč jsi ho taky nezabil?“
„Pardon za špatný vtip, ale v té době jsem nebyl
jen slepý, ale i krátkozraký.“
„Ne,“ zašeptala. „Tys to věděl, viď? Věděl jsi,
kdo si zaslouží tvou nenávist, ale on to nebyl.“
Zarekova tvář se stáhla do ještě chladnějšího
úšklebku, když střelil svým hrozivým pohled
z Tabithy na Acherona. „Tohle nic nemění. Valerius
si nezaslouží mír. Nezaslouží si nic jiného, než
opovržení. Je to syn svého otce.“
„A co jsi ty?“ zeptala se ho Tabitha. „Zdá se mi,
že ty jsi ten, který v sobě nosí nenávist. Nenechá tě
žít v míru. Valerius neútočí na jiné lidi. Nikdy. Pro
mě to znamená, že je mnohem víc muž, než jsi ty.“
Sherrilyn Kenyon
Zarek jí probodnul pohledem. „Ach, myslíš si, že
je vyjímečný. Že stojí za to, abys ho bránila. Víš co,
zlato? Jestli chceš vědět, koho Valerius vážně
miluje, jdi do solária v jeho domě. Představ si, jak
moc pro něj musí Agrippina znamenat, když sebou
tahá její kamennou sochu už víc, než dva tisíce let.“
„Zareku…“ zavrčel varovně Ash.
„Co je? Je to pravda a ty to víš.“
Zarek udělal krok zpět. Najednou vypadal, jako
kdyby se snažil zmizet. „Co…?“
Ash se na něj pobaveně podíval. „Jen pro
pořádek, Zareku. Pokud někdy ublížíš Tabithě,
zabiju tě. Bohové a bohyně mi dají svolení.“
Zarek otevřel ústa, jako kdyby se s ním chtěl
hádat, ale zmizel ještě předtím, než mohl něco
vyslovit.
Další věc, kterou si Tabitha uvědomila, bylo to,
že byla zpátky ve Valeriusově knihovně.
„Tabitho?“ zeptal se Valerius, když se vrátil do
místnosti. „Tys neslyšela mojí otázku?“
Tabitha natáhla ruku a dotkla se nejbližší police,
aby se ujistila, že je vážně tady. Jo, byla zpátky. Ale
najednou se cítila divně.
„Ne,“ řekla Valeriusovi. „Neslyšela jsem tě,
promiň.“
„Otto chtěl vědět, jestli máš ráda houby.“
312
Zmocni se noci
„Mohla bych se po nich utlouct.“
Valerius jí věnoval pobavený pohled, než předal
Ottovi informace. Po ukončení objednávky jejich
večeře si dal telefon zpátky do kapsy. „Jsi
v pořádku?“
Ne, nebyla. Obrazy a slova Zareka a Ashe stále
zaplňovaly její mysl. Chtěla vědět, komu z nich má
věřit. „Kde máš solárium?“
Nebylo pochyb, že Valeriusem projela vlna obav.
„Moje co?“
„Tvoje solárium. Máš nějaké, ne?“
„Já… ehm, ano. Jedno mám.“
Alespoň jí nelhal. „Může se tam jít podívat?“
Ztuhl. „Proč?“
„Mám ráda solária. Jsou to pěkné pokoje.“
Tabitha vyrazila z knihovny na druhou stranu
domu. „Je to touhle cestou?“
„Ne,“ řekl Valerius za ní. „Pořád nechápu, proč
chceš-“
„Jen pro mou zábavu. Jen na sekundu, jo?“
Valerius uvažoval. Něco s Tabithou nebylo
v pořádku. Cítil to. Navíc se už nechtěl schovávat
před svojí minulostí. A z nějakého důvodu, kterému
nerozuměl, před ní nic nechtěl skrývat.
Vznešeně k ní sklonil hlavu a udělal krok zpátky
ke schodům. „Pojď za mnou.“
Sherrilyn Kenyon
Vedl ji po schodech nahoru do místnosti vedle
jeho ložnice, které byly uzamčené zámkem. Tabitha
pozorovala, jak zadával kód. Zámek se otevřel.
Valerius se zhluboka nadechl, než doširoka rozevřel
dveře.
Tabithě pokleslo srdce, když uviděla sochu ve
středu místnosti. Byla to krásná mladá žena. Vedle
ní hořel věčný plamen. Otočila se na Valeriuse, ten jí
ale odmítal pohled oplatit. Zíral do země.
„Takže to je důvod, proč jsi tak vyšiloval kvůli
petroleji. Musel jsi jí vážně milovat.“
314
Zmocni se noci
KAPITOLA 11
Valerius se podíval na sochu. V uších mu zněla
Tabitina slova. Jako vždy se dívala tvář Agrippiny
do nicoty. Prázdné. Studené. Bezcitné.
Hruď ho bolela z kruté minulosti a i z jeho
vlastní hlouposti, když se snažil upnout k něčemu,
co pro něj bylo jako pro člověka dobré.
„Upřímně řečeno, ani jsem jí neznal,“ řekl tiše.
„Nejspíš jsem s ní během jejího života nepromluvil
víc, než pár slov a přesto, kdybych měl ženu, která
by mě milovala, byl bych vděčný za to, kdyby to
byla ona.“
Tabitha byla ohromená jeho doznáním.
„Nerozumím tomu. Proč ti tolik záleží na soše ženy,
kterou jsi neznal?“
„Protože jsem ubožák.“ Řekl hořce. „Ne, jsem
moc patetický i na průměrného ubožáka. Starám se
o její sochu, protože jsem nebyl schopný postarat se
o ni.“ Ucítila z něj hněv a bolest, které se dotkly
jejího srdce.
„O čem to mluvíš?“
Sherrilyn Kenyon
Celé tělo měl napjaté. Oči měl sklopené. „Chceš o
mě znát vážně pravdu, Tabitho? Opravdu?“
„Ano, to chci.“
Založil si ruce na hrudi a vzdálil se od ní, aby se
mohl podívat ven tmavým oknem na elegantní
nádvoří pod ním. „Byl jsem genetický omyl
gigantických rozměrů a nikdy jsem nepochopil
proč. Strávil jsem celý život tím, že jsem se to snažil
pochopit. Proč se sakra furt seru do záležitostí
jiných lidí, když všichni ostatní na mě kašlou.“
Jeho vulgární výrazy jí šokovaly. Nikdy takhle
nemluvil. To samo jí prozradilo, jak nestálá jeho
nálada byla. „Není přece nic zlého na tom, starat se
o jiné lidi.“
„Jo, to je. „Proč bych se měl o ně starat? Kdybych
teď zemřel, nikomu bych nechyběl. Naopak vím, že
by se z toho většina lidí spíš radovala.“
Krk se jí stáhnul, když jí došla pravdivost jeho
tvrzení a taky když si představila, jak umírá…
Působilo jí to nepředstavitelnou bolest. „Mě bys
chyběl, Valeriusi.“
Zavrtěl hlavou. „Jak bych mohl? Sotva mě znáš.
Nejsem hlupák. Viděl jsem tvé přátele. Žádný z nich
není jako já. Nikdo z nich se nechová nebo nemluví
jako jí. Tvůj druh nás nenávidí. Odmítáte nás. Jsem
bohatý a kultivovaný. Pocházím z ušlechtilé římské
316
Zmocni se noci
rodiny, proto se povyšuju nad všechny ostatní. Tak
je to normální. Musím zůstat zlý a chladný když
jsou kolem mě ostatní. Nemáme žádné city, které by
mohly být zraněny. Proč by měl mít římský šlechtic
zájem o obyčejného otroka? A ani ne o dva tisíce let
později tu stojím jako vznešený hlídací pes a dávám
pozor na otrokyni, která se bojí tmy jako malé dítě a
já jí dal kdysi slib, že jí nikdy nenechám spát ve
tmě.“
Jeho slova se jí dotkla tak hluboce, že se jí sevřela
hruď a téměř jí to vehnalo slzy do očí.
Pouhá skutečnost, že držel slib, který dal
obyčejné otrokyni…
„Proč se bála tmy?“
Napnul čelist. „Byla to dcera bohatého
obchodníka ve městě. Můj otec ho ale zničil. Odvezl
jí do Říma, kde jí chtěl prodat na trhu. Uviděla jí
moje babička a pomyslela si, že by z ní byla dobrá
společnice. Můj otec jí dal babičce jako dárek a
Agrippina žila celý život v hrůze, že někdo další
přijde v temné noci a znovu jí zničí celý svět.“
Jeho oči byly divoké. „Brzy ale zjistila tím
nejhorším způsobem, že světlo někdy nemůže
zahnat všechny příšery. Některým je jedno, kdo je
vidí.“
Tabitha se zamračila. „Tomu nerozumím.“
Sherrilyn Kenyon
Otočil se k ní s hrozivým pohledem. „Víš co je to
asterosum?“
„Ne.“
„Je to starobylá droga, která naprosto ochromí
tvoje tělo, ale nechá ti schopnost vidět, slyšet a cítit.
Římští lékaři to používali, když chtěli provést
amputaci.“
Trhl sebou, jako kdyby jím prošla nějaká bolest.
Cítila jeho utrpení ve své vlastní hrudi.
Valerius se objal pažemi, jako kdyby ho to mohlo
nějakým způsobem uchránit před hrůzou minulosti.
„Byla to droga, kterou mi mí bratři dali tu noc, co
přišli do mé vily. Právě jsem porazil keltské město
Angaracia. Místo toho, abych spálil jejich zem a
zabil každého, jak to dělal každý muž v mé rodině,
vyjednal jsem s Kelty jejich kapitulaci. Myslel jsem
si, že by bylo lepší, kdyby jejich děti nevyrůstaly
v nenávisti k Římu a nesnažily se potom pomstít
římskému lidu, jak se to stalo už mnohokrát
předtím.“ Trpce se zasmál. „Byla to moje osudová
chyba.“
„Jak by mohlo být milosrdenství chyba?“ zeptala
se zděšeně.
Až, když ta slova vyslovila, vzpomněla si na
pohled na jeho otce. Ve Valeriusově světě to byl
trestný čin.
318
Zmocni se noci
Valerius si odkašlal. „Většina z mé armády byla
ve vnějších provinciích a bojovala s Kelty. Byl jsem
jediný Říman svého času, který byl v boji proti nim
úspěšný. Bylo to hlavně proto, že jsem jim rozuměl.
Moji bratři mě za to nenáviděli. Pro ně byl jediný
způsob, jak dobýt město, zničit ho.
„Takže je napadlo, že tě zabijou?“
Přikývl. „Přišli do mého domu a omámili mě.
Ležel jsem na podlaze úplně bezmocný, zatímco oni
ničili všechno okolo mě. Potom, co vyplenili mojí
halu mě vzadu dozadu na nádvoří, aby mě zabili.
Tam ale našli sochu Agrippiny.“
Tabitha se podívala na bílou mramorovou tvář
jeho minulosti. „Proč jsi tam měl tu sochu?“
„Stejně jako moje babička jsem si myslel, že si
zaslouží být zachráněná. Zachovaná. Tak jsem jí dal
do mé soukromé zahrady nedlouho potom, co ke
mně přišla žít.“
Projel jí zlý osten žárlivosti. Možná tu ženu
nemiloval, ale zřejmě k ní cítil něco hlubokého.
Zejména proto, že strávil tisíce let tím, že držel slib,
který jí dal.
„Jak to, že nakonec skončila u tebe?“ zeptala se
tiše.
Zhluboka se nadechl. „Moje babička mě zavolala
domů z bitevního pole, protože věděla, že umírá a
Sherrilyn Kenyon
bála se o Agrippinu. Znala temperament svých
synů a vnuků a Agrippina byla velmi krásná a
jemná žena. Hodně pro ni znamenala. Byl jsem
jediný, koho nemusela odhánět od její postele. Tak
se mě zeptala, jestli bych jí nevzal do mého domu,
abych jí tak udržel v bezpečí před ostatními.“
Tabithě se stáhlo hrdlo nad jeho laskavostí. „Ty
ses do ní zamiloval?“
„Miloval jsem myšlenku na ní. Byla krásná.
Jemná a laskavá. To byly věci, které v mém světě
nikdy předtím neexistovaly. Pokaždé, když jsem
byl doma, strávil jsem hodiny pozorováním jí
z dálky, když si plnila své povinnosti. A často jsem
přemýšlel, jak by někdo tak nádherný mohl milovat
někoho tak odporného, jako já. Pak jsem se zase
kritizoval za to, že jsem chtěl, aby mě milovala
otrokyně. Byl jsem římský šlechtic a generál. Na co
jsem potřeboval otrokyni?“
Přesto po ní toužil. Věděla to. Cítila to.
Valerius zmlkl. Kdyby ho tak dobře neznala,
přísahala by, že viděla v jeho očích slzy.
„Znásilnili jí přede mnou a já jí nemohl pomoct.“
„Ach, Vale,“ vydechla.
Odstoupil od ní, když se ho snažila dotknout.
„Nemohl jsem ani zavřít oči, ani otočit hlavu. Ležel
jsem tam úplně bezmocný a díval se na tom, jak se
320
Zmocni se noci
ukájeli násilím na ní. Čím víc křičela, tím víc se
smáli, dokud jí Markus neprobodl mým mečem.“
Ta slova mu zachrčela v krku a v očích se mu
objevily slzy.
„K čemu jsem teda byl?“ zeptal se se zaťatými
zuby. Nozdry se mu rozšířily bezmocným vztekem.
„Co dobrého jsem pro ni na konci udělal? Kdybych
jí nevzal do svého domu, alespoň by mohla žít.“
Tabitha se zakuckala vlastními slzami a on jí
dovolil, aby ho objala. Snažila se nemyslet na to, co
se stalo potom, co zabili Agrippinu.
Viděla jizvy na jeho zápěstí a věděla, že ho
ukřižovali. Tu noc musel zažít něco strašného. Není
divu, že nechtěl vzpomínat na minulost.
A ona už se ho nikdy nebude na nic z toho ptát.
Několik sekund byl napjatý, než se uvolnil. Pak
kolem ní ovinul paže a přitiskl jí těsně k sobě.
„Co jsem to za člověka, když každé
milosrdenství, o které se kdy pokusím, skončí
ublížením právě těm, kterým jsem se snažil
pomoct?“
„Mě jsi neublížil, ani Marle a Gilbertovi.“
„Zatím,“ vydechl. „Agrippina bydlela v mém
domě skoro deset let, než jí Parcae ublížil.“
„Nikdo mi neublíží, Valeriusi. Věř mi.“
Sherrilyn Kenyon
S láskou přejel rukou po její zjizvené tváři. „Máš
v sobě tolik ohně. Zahřívá mě pokaždé, když tě
mám u sebe.“
„Zahřívá tě? Většinu lidí spaluje. Můj bývalý
říkal, že byl naprosto vyčerpaný, když jsem byla u
něj. Říkal mi, že ho vysávám a že pak vždycky
potřebuje nejméně dva nebo tři dny, než se
vzpamatoval z každé hodiny, kterou jsem s ním
strávila.“
Věnoval jí malý úsměv. „Mě nepřijdeš
vyčerpávající.“
„A ty mi nepřijdeš jako ubožák.“
Tohle prohlášení u něj vyvolalo výbuch smíchu.
„Co je to na tobě, Tabitho? Znám tě teprve pár dní,
ale mám pocit, jako kdybych ti mohl říct všechno.“
„Nevím, ale cítím to stejně.“ Natáhl ruku a
přitáhla si jeho hlavu dolů tak, aby ho mohla
políbit.
Valerius zasténal, když jí ochutnal. Když se jí
nadechl. V jejím náručí se necítil uboze a ztuhle.
Dovolila mu znovu se smát a radovat.
Ne, dovolila mu radovat se poprvé v jeho životě.
Nikdo kromě Tabithy se k němu nikdy nenatáhnul
a neobjal ho.
322
Zmocni se noci
Věděla, že byl trošku upjatý a brala to. Místo aby
se na něj vykašlala, si z něj jemně utahovala a
zpracovávala ho.
Nechtěla ho předělat.
V celé historii byla ona jediná, kdo se ho ujal. A
to z ní dělalo tu nejcennější ženu na světě.
Tabitha se odtáhla. „Kolik máme času, než se
sem dostane Otto s jídlem?“
Podíval se na hodinky. „Tak dvacet nebo třicet
minut. Proč?“
Usmála se. „To stačíme.“
Než z ní stačil dostat víc, sundala si tričko a dala
mu ho kolem krku. Pak na něj zakývala prstem, aby
jí následoval.
„Pojď se mnou, generále. Mám v plánu otřást
tvým světem.“
Kdyby jen věděla, že to dělala už od chvíle, kdy jí
poprvé spatřil při boji s démony a pokračovala s tím
až do teď.
...
Strykerovi se konečně podařilo uklidnit se.
Alespoň navenek.
Uvnitř něj to pořád vřelo.
Zatracená Ničitelka a její lži. A zatracený
Acheron Parthenopaeus a jeho poctivost.
Sherrilyn Kenyon
I kdyby to mělo být to poslední, co udělá, zbaví
svět jich obou. Ale musel to udělat opatrně.
Promyšleně.
Pokud se Ničitelka někdy dozví, že to byl on, kdo
dal Aimu Desideriusovi, aby mohl démon způsobit
Acheronovi zranění, jeho život skončí. Ne, musel jít
na to promyšleně, jestli je chtěl oba dostat. A taky je
dostane.
Nakonec.
Vzduch kolem něj zasyčel Desideriusovou
prosbou, aby ho ukryl. Aby se ten démon mohl
vrátit z New Orleans do říše Kalosis, do pekla
Atlantidy.
Nebylo tu žádné světlo. Bylo to tu stále temné a
ponuré. Až do noci, kdy zabil svého syna, ho to
netrápilo.
Teď ale ano. Stryker natáhnul ruku a otevřel
portál. Desiderius se vynořil v mlze.
Stryker nespokojeně zkřivil rty nad tímhle
neschopným démonem. Byly časy, kdy si tohohle
démona držel ve své armádě, ale Desideriusova
neschopnost vypořádat se s jedním Temným
lovcem a jeho lidskou milenkou, Strykera
znechutila.
Kdyby nebylo faktu, že se nechtěl dostat pod
palbu Ničitelky, nikdy by nedovolil Desideriusovi
324
Zmocni se noci
navrátit se zpátky do jeho tělesné schránky. Ale
výměnou za to, že Desiderius zranil Acherona, byl
Stryker ochotný Desideriuse reinkarnovat.
„Myslel jsem, že jsi-“
„Čemu čelím?“ zeptal se Desiderius. Jeho
beztvaré tělo se mihotalo ve špatně osvětlené
komoře.
„Víš, proti čemu stojíš.
„Ne,“ řekl Desiderius. „Co to bylo za věc, kterou
jsi mi dal, že jsem s ní dokázal skolit vůdce
Temných lovců?“
„Do toho ti nic není. Tvým jediným úkolem je
přinést mi to dítě.“
„Nechápu proč.“
Stryker se zasmál. „A nikdy ani nepochopíš.
Přineseš mi to dítě nebo tě vrátím do zapomnění.“
Pokud by ho neznal lépe, myslel by si, že se mu
duch vysmíval.
„Vystřelil jsem tělo té děvky z těla Acherona.
Teď ho střeží. Potřebuju jiné tělo.“
Stryker se zarazil, když uslyšel za dveřmi ječet
démonské hlasy. Není pochyb o tom, že Apollimy
Charonťani pořád hledají toho, kdo jí ukradl Aime.
Žádný z nich by nehledal u něj. To by se
neodvážili.
Sherrilyn Kenyon
Po pravdě řečeno, už neměl náladu dál si hrát.
Jeho matka, Ničitelka, řekla, ať počká.
Pořád čekal.
V den, kdy prolil krev svého vlastního syna, aby
uklidnil Ničitelku, si začal všímat různých věcí.
A když ho jeho matka vyzvala, aby jí přinesl dítě
bývalého Temného lovce a lidské čarodějky, došlo
mu to. To dítě bylo známé jako Marissa Hunter.
Měla v rukách rovnováhu vesmíru.
Ten kdo jí vlastnil, vlastnil i klíč k ovládání
většiny staré původní síly. Byl osud celého světa.
Ničitelka se pokoušela dostat dítě do svých rukou,
aby moc měla pod kontrolou ona.
Stryker spolkl svůj hořký smích. Marissu dostane
jenom přes jeho mrtvolu. Nakonec to bude on, kdo
bude mít v rukách osud světa. Ne Apollymi.
„Arodi, Tiber, Sirus, Allegra!“ zakřičel.
Čtyři démonští velitelé se zhmotnili před ním. Tři
muž a jedna žena. Stryker minutu přejížděl
pohledem po jejich dokonalých, krásných tělech.
Všem čtyřem démonům bylo víc, než dvacet sedm.
Stejně jako jemu. Allegra byla nejmladší ze skupiny,
ale i tak jí bylo neuvěřitelných 9000 let.
Byli vycvičeni zabíjet a zmocňovat se lidských
duší. Jeho vojsku nebylo rovno.
Bylo na čase, aby se s nimi lidstvo setkalo.
326
Zmocni se noci
„Volal jsi nás, akri?“ zeptal se Tibet.
Stryker přikývl. „Desiderius potřebuje tělo
k tomu, aby splnil mé příkazy.“
Čtyři démoni se na sebe nervózně podívali.
„Uklidněte se,“ řekl Stryker. „Neříkám nikomu
z vás, abyste mu nabídli to svoje. Ne, to ne.
Absolutně ne. Vy čtyři budete jeho osobní strážci.“
„Ale, akri,“ řekla Allegra tiše, „nemá tělo, které
můžeme chránit.“
Stryker ze sebe dostal pološílený smích. „Ano,
máte pravdu.“ Roztáhl ruce a uprostřed místnosti
se objevil obrázek muže. Byl oblečený celý
v černém. Temný lovec kráčel sám ulicemi New
Orleans.
„Tohle je tvoje tělo, Desiderusi,“ řekl. „A taky je
to tvoje vstupenka do domácnosti Hunterových.
Teď mi přineste to dítě nebo všichni zemřete… už
napořád.“
Když se začali vytrácet z místnosti, Stryker je
zastavil posledním příkazem. „Acheron mi vzal
jedinou věc, kterou jsem kdy miloval. Na památku
mého syna, kterého mi ukradl, vám přikazuju, aby
za to zaplatili lidé, které Acheron miluje. Chci vidět
téct ulicemi New Orleans krev. Rozumíte?“
Desiderius se zasmál. „Rozumím, akri. Naprosto
rozumím.“
Sherrilyn Kenyon
...
Valerius zavrčel nad tím, jak dobře se cítil, když
se na něj Tabitha tiskla. Byla úplně nahá v jeho
náruči. Vášnivě ho líbala, zatímco její ruka jemně
hladila jeho tvrdou chloubu od špičky, až dolů.
Černou košili měl rozepnutou. Na rozdíl od ní,
byl ještě z většiny oblečený.
„Otto je na cestě,“ vydechl, kdy sklonila hlavu,
aby mu olízla jeho ztvrdlé bradavky. Bylo těžké
myslet, zatímco ho její ruka tak zkušeně masírovala.
„Tak se dáme radši do práce,“ řekla se smíchem,
když se rozvalila na jeho posteli.
Valerius nemohl dýchat při pohledu na její nahé
tělo na jeho černé peřině. Díval se, jak rozevřela
nohy v tichém pozvání.
Položila mu kotníky na boky a přitáhla si ho
k sobě.
Zasyknul, když sáhla mezi jejich těla a stáhla mu
kalhoty natolik, aby do ní mohl vklouznout.
Vyklenula se v zádech a přitáhla si ho ještě blíž,
zatímco sténala a svíjela se proti jeho tělu. Valerius
se naklonil dopředu a opřel se o jednu ruku. Díval
se na to, jak se pod ním svíjí její nahé tělo. S oběma
328
Zmocni se noci
nohama ještě na zemi pronikl hluboko do jejího
teplého a vlhkého těla.
„To je ono, baby,“ vydechla, když mu vycházela
vstříc.
Valerius začal přirážet tvrději. Její dotek ho
uklidňoval. Vzal její prsa do rukou. Užíval si jejich
měkkou a pružnou strukturu. Sbíhaly se mu sliny
na to, aby je ochutnal.
Tabitha zasténala, když Valerius sklonil hlavu
dolů a vzala její prsa do pusy, zatímco dál
pokračoval v rytmickém tanci jeho boků. Milovala,
jak se cítila, když byl tenhle muž v ní. Způsob,
jakým vypadal – živočišně a nezkrotně.
Na tomhle muži bylo něco příšerně erotického.
Ztrácela nad sebou kontrolu pokaždé, když se jí
dotkl. Líbilo se jí, že nebyl tolik ve střehu, když
spolu byli sami.
Nesoudil jí.
Zavřela oči a sevřela dlaněmi jeho hlavu. Přirážel
pořád rychleji. Nebylo nic lepšího, než když do ní
tenhle muž znovu a znovu ponořoval. Než jeho
jazyk, který dělal na jejím prsu zázraky.
Nemohla to vydržet, takže když se odtáhl rty od
jejích prsou, políbila ho. Oči měl tmavé vášní. Jeho
tvář byla zrudlá z námahy.
Sherrilyn Kenyon
Vyklenula se proti němu. Zabořila ruku do jeho
dlouhých vlasů a jemně ho kousla do rtu.
Valerius zavrčel, když si její jazyk našel cestu
k jeho uchu, kde kroužil kolem lalůčku. Po celém
těle se mu rozlil mráz.
Ztratil nad sebou kontrolu. Chtěl v ní být ještě
hlouběji.
Vyklouzl z ní, převalil jí na břicho a nastavil jí
tak, aby byla ohnutá přes jeho postel a vystrčila na
něj zadeček.
„Vale?“
Odhrnul jí vlasy z krku, když se vnořil zpátky do
jejího těla. Vykřikla rozkoší, když do ní zajel celý.
Nějaká jeho vnitřní divoká část, se probudila
k životu. Vzal její prsa do dlaní, zatímco mu její
vůně plnila hlavu divokou vášní.
Tabitha nemohla dýchat, když Valerius převzal
kontrolu. Jednou rukou držel její prso, zatímco tou
druhou putoval po jejím těle. Přejel jí rukou po
piercingu a nakonec jí zabořil mezi její nohy.
„Ach, Vale,“ vzdychla. Byla rozbolavělá touhou
po slasti, kterou jí přinášely jeho doteky. Jeho prsty
se ponořily hluboko mezi její nohy. Hladil jí
v souladu s jeho přírazy.
Točila se jí hlava.
330
Zmocni se noci
Nikdy se necítila tak podivně žádoucí. Tak
potřebná.
„Miluju, jak voníš, Tabitho,“ vydechl jí Valerius
do ucha.
Cítila, jak jí jeho tesáky přejíždějí po krku. „Chceš
mě kousnout, Vale?“
Cítila, jak se jeden jeho tesák dostat nebezpečně
blízko k jejímu krku.
„Nikdy dřív jsem nikoho nechtěl kousnout,“
vydechl.
„A teď?“
Začal přirážet ještě rychleji. „Chci tě ochutnat.“
Tabitha vykřikla, protože v tu chvíli vyvrcholila.
Valerius zaťal zuby, když ucítil, jak se chvěje.
Cizí část jeho já ho pořád prosila, aby jí kousnul.
Prosil ho, aby se jí zmocnil.
Bylo to divoké a děsivé.
Kousl jí do krku, ale přinutil se neprokousnout jí
kůži. Bylo to těžké.
Skoro nemožné.
A když o minutu později vyvrcholil, slyšel cizí
část jeho já, jak triumfálně řve.
Držel jí pevně u sebe, dokud jím neprošel
poslední třes uspokojení. Úplně vyčerpaný ji obrátil
a pak před ní klesl na kolena.
Sherrilyn Kenyon
Tabitha byla ohromená pohledem na hrdého
římského válečníka, který před ní klečel. Objal jí
kolem pasu a opatrně jí položil hlavu na břicho.
Jemně ho pohladila rukou ve vlasech.
Odtáhl se a podíval se na ní pátravým pohledem,
který jí spaloval. „Nevím, proč jsi tady, Tabitho, ale
jsem za to vděčný.“
Usmála se na něj.
Jeho pohled se na ní pořád upíral, když jí začal
okusovat citlivou kůži pod piercingem. Kousla se
do rtu a zasténala, když přejel jazykem po měsíčku
na jejím piercingu a pak jí políbil na celý pupík, což
jí rozpálilo ještě víc.
A když do ní vnořil dva prsty, myslela si, že se
zhroutí.
„Jsi tak krásná, Tabitho,“ řekl a roztáhl jí nohy,
aby se mohl dívat na nejintimnější část jejího těla.
Nemohla dýchat, když ji vzal do úst a používal
svůj neuvěřitelný jazyk, aby jí mohl ochutnat na
důvěrném místě. Roztáhla nohy ještě víc, aby mu
umožnila lepší přístup, když jeho jazyk přejížděl
přes její záhyby.
Tabitha se na něj dívala. Zdálo se, že si užívá její
ochutnávání stejně, jako se jí líbí být ochutnávána.
A on si dával čas na to, aby jí celou prozkoumal.
„Hej, Valeriusi?“
332
Zmocni se noci
Trhl sebou při zvuku Ottova hlasu na chodbě.
Nechal v ní pořád jeden prst, čímž prodlužoval její
slast a dál ji prozkoumával.
Pomalu se zvedal na nohy a zajel do jejího těla i
druhým prstem. „Cos to se mnou udělala,
Tabitho?“ Přerývavě jí vydechl do ucha. „Otto je na
chodbě a všechno, na co dokážu myslet je to, že chci
být znovu v tobě. Lízat tě, dokud nevyvrcholíš.“
Jeho nečekaný komentář vyvolal v jejím hrdle
sten při představě toho, co jí popsal. „Zbav se Otta a
můžu být celou noc tvoje.“
Vášnivě jí políbil a pak jí pevně stiskl zadeček.
„Zůstaň nahá. Chci si z tebe sníst svojí večeři.“
Tabitha se kousla do rtu, když jí tělem prošlo
mrazení. „Máš to mít.“
Valerius se odtáhl a rychle si navléknul kalhoty a
košili. Věnoval jí ještě jeden vášnivý, žádoucí
pohled předtím, než vyklouzl z ložnice a nechal ji
samotnou.
Tabitha stáhla přikrývku a zabalila se do
hedvábného povlečení, na kterém pořád ulpívala
jeho divoká mužná vůně.
Objala polštář a zhluboka se nadechla.
„Co to dělám?“ zeptala se sama sebe. Doslova
trávila noci s nepřítelem a až moc se jí to líbilo.
Horší bylo, že nechtěla odejít.
Sherrilyn Kenyon
Nikdy.
„Moje životní prokletí,“ zašeptala. Zdálo se, že
měla ve zvyku propadávat mužům, které nikdo
nemohla mít.
Měla by odejít a jít se usmířit s Amandou a
Kyriánem, ale nedokázala se donutit přimět
k odchodu od Valeriuse. Co by bez ní dělal?
A ještě důležitější bylo, co by on dělal bez ní?
334
Zmocni se noci
KAPITOLA 12
Ash se zastavil, když uviděl pootevřenými
dveřmi Kyriána v jeho kanceláři. Byly asi čtyři
hodiny ráno, a i když někdy Kyrián zůstal
s Amandou dlouho vzhůru, nebylo obvyklé najít
bývalého Temného lovce o samotě. Naklonil hlavu,
když sledoval mezerou mezi dveřmi, jak se Kyrián
skláněl nad hromadou papírů a tahal se za vlasy.
Ash mohl cítit jeho frustraci.
Lehce zaklepal na dveře, aby ho nevyděsil.
Kyrián vzhlédl a sundal si brýle z obličeje. „Ach,
čau,“ řekl potichu, když Ash strčil do dveří a vešel.
„Myslel jsem, že jsi Amanda a jdeš mě prosit, abych
už šel do postele.“
„Ani za všechny peníze vesmíru,“ řekl Ash, když
vešel dovnitř a stoupl si před černý stůl od
Chippendala, který byl ve tvaru ledviny. Všude na
něm byly úřední listiny a ručně psané poznámky.
„Co tu děláš tak pozdě?“
„Nemohl jsem spát. Já…“ Kyrián zaskřípal zuby.
Sherrilyn Kenyon
„Co?“ zeptal se Ash. Bál se o jeho dlouholetého
přítele.
Kyrián vydal jeden dlouhý, unavený povzdech.
„Nemáš ponětí, jaké to je, Ashi. Jak těžký je každý
den. Vzpomínáš si na to, jaké to je, být člověkem?“
Ash položil na zem svojí tašku, když uslyšel
Kyriánovi myšlenky. Byli zmatené a plné paniky.
Za normálních okolností by mu Ash odpověděl na
jakékoliv otázky týkající se jeho minulosti, ale jeho
přítel potřeboval útěchu: a upřímně řečeno, po
všech těch událostech mezi Nickem, Simi, Zarekem,
Tabithou, Ničitelkou a Démony jí potřeboval i on.
„Jo, pamatuju si jaké to je být člověkem, ale ze všech
sil se k tomu snažím nevracet.“
„Jo, ale bez urážky, tys byl mladý, když jsi
zemřel. Nemáš představu o odpovědnosti, kterou
teď mám.“
Ash rychle zahnal hořký smích, který se mu dral
ven z krku. Kdyby jen Kyrián věděl…
V mžiknutí oka by si vyměnil s bývalým řeckým
generálem jeho osud a zodpovědnost.
„Podívej se na tohle,“ řekl Kyrián a ukázal mu
jeden list papíru. „Zapomeň na zatracené Démony,
nejstrašnější na téhle planetě jsou totiž právníci a
pojišťovací makléři. Můj Bože, znáš statistiky
dopravních nehod? Bojím se mojí ženu a dítě vůbec
336
Zmocni se noci
pustit do auta. Ve skříňce v koupelně, která předtím
obsahovala jenom zubní pastu a obvazy, teď leží
Advil, Sudafed, Bengay, Lipitor a Benicar. Mám
vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu-“
„Jasně že jo. Posledních čtyřicet let jsi ničil své
tělo nezdravým jídlem.“
„Byl jsem nesmrtelný!“ utrhl se na něj Kyrián.
Pak jeho obličej dostal popelavou barvu. „Moje žena
jednoho dne zemře a Marissa…“
„Nemysli na to.“
Kyrián na něj vyštěkl. „Nemyslet na to? To je
lehký říct. Ty nezemřeš. A smrt je všechno na co
můžu myslet teď, když má Amanda ty noční můry.
Jsem teď člověk. Nemůžu je chránit tak, jak jsem
mohl dřív.“
„To je důvod, proč jsem já a Kásim tady.“
Kyrián zavrtěl hlavou a pak sáhl po brýlích. „A
navíc nenávidím tyhle zatracené věci, které musím
nosit, abych si mohl přečíst noviny, které jsou ale
sepsány tak, aby mi ukradly duši ještě dřív, než to
stihne bohyně. Co se mi to stalo, Acherone? Ještě
nedávno jsem byl ta nejhorší věc, která chodila nocí.
Démoni se přede mnou třásli strachy. A co jsem
teď? Jsem takový ubožák, že jsem podplatil Nicka,
aby mi do domu propašoval krabici koblih, které
jsem dal do skříně a potají tam na ně chodím, aby
Sherrilyn Kenyon
mi na ně Amanda nepřišla. Špatně se mi dýchá.
Když se v noci špatně vyspím, bolí mě záda. Do
kolenou mi vystřeluje příšerná bolest a včera, když
jsem se sklonil k Marysse, abych jí pochoval, málem
jsem upadl. Stárnutí je vážně na hovno.“
Ash mu věnoval zkoumavý pohled. „Chceš tím
říct, že se chceš vrátit zpátky?“
Kyrián se rozpačitě odvrátil. „Občas se podívám
na svou ženu a pomyslím si, jaký sobecký bastard
jsem. Miluju jí tak moc, až mě to bolí hluboko
v místech, o kterých jsem ani předtím nevěděl, že je
mám. Pokaždé, když si jenom pomyslím, že by
mohla být ona nebo Marissa zraněná… nemůžu
dýchat. Nemohl bych bez nich žít. Nesnáším ten
pocit bezmoci. Nesnáším vědomí, že zestárnu a
zemřu.“
„Nezemřeš, Kyriáne.“
„Jak to víš?“ odsekl mu.
„Nenechám tě.“
Kyrián se mu vysmál. „Jako bys to mohl zastavit.
Oba víme, že až budu starý, nemám jinou možnost,
než zemřít… Když budu mít štěstí, nepotrvá to tak
dlouho a zemřu na infarkt, v autonehodě, na otravu
jídlem nebo na jednu z milionu dalších katastrof.“
Sklonil hlavu do dlaní.
338
Zmocni se noci
Ash opravdu cítil se svým přítelem. Bylo těžké
být člověkem. Do pekla, celkově bylo těžké žít.
Život rozhodně nebyl pro slabochy. Pokaždé, když
něco vypadalo, že se něco podařilo, minimálně tři
nebo další čtyři věci se musely pokazit. Byl to prostě
zákon přírody.
„Amanda je znovu těhotná,“ vydechl Kyrián po
malé pauze.
I přes katastrofální tón jeho hlasu z něj Ash ucítil
štěstí. A zároveň i jeho zděšení. „Gratuluju.“
Kyrián se podíval na hromadu papírů na jeho
stole. „Snažím se pro jistotu sepsat svojí závěť.“
Ash potlačil nutkání zasmát se svému
přehánějícímu příteli. „Nezemřeš, Kyriáne,“
zopakoval.
Věděl, že ho Kyrián neposlouchal. Byl příliš
zaměstnaný zkoumáním všech těch věcí, které by se
stát ne jen Amandě a dítěti, ale i jemu samotnému.
„Půjdeš mému dítěti znovu za kmotra?“ zeptal se
Kyrián tiše.
„Samozřejmě.“
„Děkuju. Teď, jestli ti to nevadí, musím dát tohle
do zítřka do pořádku, protože mám schůzku
s právníkem a s pojišťovnou.“
„Tak dobře. Dobrou noc, generále.“
„Dobrou, Acherone.“
Sherrilyn Kenyon
Ash si vzal tašku ze země a zavřel za sebou
dveře, když odcházel. Zastavil se v chodbě, když
uviděl Amandu stát ve dveřích ložnice. Byla
zabalená v krémovém županu. V očích měla slzy.
Ash rychle přešel k ní. „Jsi v pořádku?“
Pokrčila rameny. „Je to takhle se všemi, kteří
získají zpátky svojí duši?“
S povzdechem
přikývnul.
„Je
těžké
se
přizpůsobit. Strávíš stovky až tisíce let myšlením si,
že máš doslova veškerý čas na světě, kde se tě nic
nemůže dotknout a tvoje tělo se nezahojí déle než
za pár hodin, jen aby ses stal potom smrtelným a
uvědomil si, že ti zbývá třicet nebo čtyřicet let.
Když budeš mít štěstí. Teď jsi náchylná ke smrti i
k nemocem, stejně jako všichni ostatní. Není
jednoduché se s tím srovnat. První skutečné
pořezání o papír je skoro zabije.“
Po tváři jí stekla slza. Otřela si jí a popotáhla.
„Přeju si, abych ho opustila předtím, než to udělal.
A taky bych si přála, abys mi tenkrát řekl, že se
tohle stane.“
„Řekl ti co, Amando?“ zeptal se. „To, že strávíte
zbytek života tím, že se budete navzájem milovat?
Že uvidíte vaše děti vyrůstat? Ani jeden z vás nemá
ani nejmenší ponětí o tom, jak zázračný váš život je.
Kolik lidí by prodalo svojí duši za to, co máte vy
340
Zmocni se noci
dva. Zapomeň na Artemis a na nesmrtelnost. To co
máte je neuvěřitelně drahé a vzácné.“
Jeho srdce se vřelo hněvem na ně dva. Na
skutečnost, že pochybovali o svojí lásce a o tom,
jestli se rozhodli správně. „Vyměnil bych všechnu
svojí nesmrtelnost za to mít na jeden jediný den to,
co máte vy.“
Vzal její zjizvenou ruku do té své. Držel jí tak,
aby viděla spáleninu po Kyriánově duši, která se
vracela zpátky do jeho těla. „Jednou jsem se tě
zeptal, jestli ti to za to stojí. Vzpomínáš si, cos mi
řekla?“
„Že bych pro něj klidně zemřela a prošla ohněm
pekelným.
Ash přikývl. „A já bych klidně zemřel a prošel
ohněm pekelným, abych vás oba udržel v bezpečí.“
„Já vím.“
Sevřel jí ruku. „Opravdu si přeješ, abys ho tehdy
nechala jeho životu Temného lovce?“
Zavrtěla hlavou. „Zemřela bych bez něj.“
„A on by zemřel bez tebe.“
Přitáhla ho k sobě, aby ho mohla obejmout.
Ash sevřel za jejími zády ruce v pěst, když si
vychutnával laskavost jejího doteku. Pro každého
bylo vzácné, když se ho někdo dotýkal jako přítele a
pro něj to znamenalo všechno.
Sherrilyn Kenyon
„Miluju tě, Ashi,“ vydechla, než ho políbila na
tvář. „Jsi nejlepší přítel, jakého by si kdo mohl přát.“
Kromě Nicka…
Ash sebou škubl, když si vzpomněl na svůj
dřívější hněv. Neměl udělat to, c udělal. Nebylo
časté, aby dal průchod svému vzteku. Simi byla
jedna z mála spouštěčů, které v sobě měl. Dokud jí
Nick neposkvrnil, byla to ta jediná věc, která mu
zůstala z jeho původního života.
Část z něj Nicka nenáviděla za to, co udělal.
Ale ta rozumná a racionální část tomu rozuměla.
Ale i tak mu nemohl odpustit, co udělal. Měl strach
z toho, jak to ovlivní Simi. Z toho, co by se z ní
mohlo stát…
„Je Nick v pořádku?“
Amanda vypadala, že je jí tohle téma nepříjemné.
„Byl vážně hodně potlučený. Snažila jsem se ho
donutit jít do nemocnice, ale odmítl to. Řekl, že už
měl v životě zlomená žebra tolikrát, že ví jak je
ošetřit. Tak ho Kyrián a Talon ošetřili a poslali ho
domů.“
Ash přikývl. „Dávej na něj pozor.“
„A co ty? Nepůjdeš ho zkontrolovat?“
„Nemůžu. Alespoň chvíli ne. Potřebuju čas a
nemůžu ti teď zaručit, že bych mu znova neublížil.
342
Zmocni se noci
Bůh ví, že má Nick dar od Boha říkat v těch
nejhorších situacích ty nejnevhodnější věci.“
Viděl na její tváři souhlas. „Víš, že tě miluje,
viď?“
„Jo, ale emoce nemají mozek.“
„Ne, myslím si, že máš pravdu.“
Ash jí jemně postrčil k ložnici. „Jsi se vyspat.“
Amanda o krok ustoupila. Pak se zastavila a šla
pátky k němu. „Ashi?“
„Jo?“
„Proč jsi dal dohromady Valeriuse a Tabithu?“
„Ze stejného důvodu, proč jsem se rozhodl dát ti
Kyriánovu duši ve chvíli, kdy jsem tě poprvé
uviděl.“
„Musíš vědět, že mezi nimi dvěma nikdy nebude
klid. Nikdy. Tabitha nemůže přivést Valeriuse do
naší rodiny. To prostě ke Kyriánovi není fér.“
„Možná. Jenže skutečnou otázkou je: kdybys
potkala Valeriuse ještě před Kyriánem, měla bys
k tomu Římanovi stejné pocity, jako je máš teď? A
kdyby si Tabitha vzala Valeriuse předtím, než ty sis
našla Kyriána, jak by ses cítila, kdyby ti řekla, abys
ho nechala jít?“
Amanda se odvrátila.
Sherrilyn Kenyon
„Přesně tak, Amando. Abyste vůbec mohli mít
nějakou budoucnost, Kyrián se musí osvobodit od
své minulosti.“
...
Tabitha se ostře nadechla, když jí Valerius slíznul
z prsu slané česnekové máslo. Hravě se na ní usmál
a podíval se na ní s její bradavkou mezi zuby.
Odtáhl se jen na tak dlouho, aby namočil další
kousek krevety do másla předtím, než jí k ní
natáhnul a ona se do ní zakousla. Tabitha mu
smyslně olízla prsty, když mu jedna z ruky.
„Myslím, že jsme dosáhli rekordu pro nejdelší
jedení jídla v historii.“
Valerius se usmál a pak umístil na její pravou
bradavku další krevetu. Máslo jí teklo po straně
ňadra. Slízal jí ho z kůže předtím, než se vrátil pro
krevetu a snědl jí.
Tabitha mu odhrnula vlasy z tváře. „Vidíš,
vždycky jsem si myslela, že Římani byli v tomhle
druhu věcí hodně vášnivý. Měla jsem pravdu?“
„Měla jsi pravdu,“ řekl a vymáčkl jí na břicho
citronovou šťávu.
Zatnula prsty na nohou, když z ní slízával šťávu.
344
Zmocni se noci
Jeho vousy jí jemně škrabaly na břiše a tím jí
posílaly mrazení po celém těle. „Jsi úžasný,“ řekla
tiše.
Valeriuse její slova znehybněla. Nikdo mu nikdy
nic takového předtím neřekl.
Nikdo.
A v tu chvíli mu hlavou probleskla děsivá
myšlenka. Musel jí nechat jít.
Při té představě mu hrudí projela bolest, jako
kdyby ho do ní udeřila neviditelná bolest. Úplně
mu to vyrazilo dech. Život bez Tabithy. Jak ho tahle
myšlenka mohla tak ničit, když jí teprve potkal? A
přesto, když se pokusil představit si to, že se vrátí
do toho chladného, prázdného světa, kde ho lidé
ignorovali, zesměšňovali a přehlíželi, chtělo se mu
křičet nad tou nespravedlností.
Chtěl zůstat s ní.
Touha si jí k sobě nějak připoutat byla divoká a
bezdůvodná. Navíc to bylo sobecké a špatné.
Tabitha měla rodinu, která jí milovala a byla
významnou součástí jejího života. Byl toho
svědkem. Lásky. Péče.
Jeho rodina byla jenom noční můra plná
žárlivosti a krutosti. Ale ta její…
Nemohl jí od nich odtrhnout. To nebylo správné.
„Valeriusi? Děje se něco?“
Sherrilyn Kenyon
Věnoval jí úsměv. „Ne.“
„Nevěřím ti.“
Valerius ležel na ní a jen poslouchal její dech.
Držela ho v náruči a on si užíval pocit jejího těla na
tom jeho. Ruce a nohy měla ovinuté kolem jeho
nahého těla. Ale nebylo to jenom jeho tělo, co bylo
nahé. Byla to i jeho duše.
Dal by cokoliv na světě, aby mohl mít tuhle ženu.
Jenže ona byla jediná žena, kterou nikdy nemohl
získat. To nebylo fér.
Tabitha pohladila Valeriuse po zádech, když
ucítila jeho emoce. Byl plný zoufalství a vzteku a
ona neměla ani tušení proč.
„Zlato,“ zašeptala. „Mluv se mnou.“
„Proč mi říkáš zlato?“ Jeho dech jí lechtal na
prsou.
„Vadí ti to?“
„Ne, jen jsem ještě neměl nikoho, kdo by mi dal
najevo svojí náklonnost, když se mnou mluvil. JE
zvláštní to od tebe slyšet.“
Přejela mu rukou po jizvách na zádech. Bolelo jí
kvůli němu srdce. „Byl jsi někdy zamilovaný?“
zeptala se.
Zavrtěl hlavou. „Měl jsem jenom Agrippinu.“
„Ale nikdy ses jí nedotkl, ne?“
346
Zmocni se noci
„Ne, spal jsem s ostatními, které měli možnost
rozhodnout se, jestli se mnou chtějí být.“
Zamračila se. „Ale žádnou z nich jsi nemiloval,
viď?“
„Ne.“ Naklonil hlavu, aby se na ní mohl podívat.
„A co ty? Už jsi někdy byla zamilovaná?“
Povzdechla si, když si vzpomněla na minulost a
na jednu osobu, se kterou chtěla sdílet zbytek svého
života. „Milovala jsem Erika. Tak moc jsem si ho
chtěla jednou vzít, že když se se mnou rozešel,
myslela jsem si, že mě ta bolest zabije.“
Cítila, jak Valeriusem projela žárlivost. „Proč se
s tebou rozešel?“
Prstem sledovala jemnou linii jeho levého obočí a
pak mu rukou zajela do vlasů. Hrála si s nimi,
zatímco mu vysvětlovala, co se stalo. „Říkal, že jsem
ho úplně vyčerpávala.“
Oči se jí zalily slzami, když si vzpomněla na onen
letní den, kdy za ní Erik přišel a skončil ten jediný
slušný vztah, který kdy měla. „Řekl, že je těžké se
mnou držet krok. Že mu bylo dvacet pět a byl
vyděšený, jak by to se mnou zvládl třeba ve
čtyřiceti. Řekl, že kdybych se vzdala lovu upírů a
mého obchodu, pak by nám to možná mohlo vyjít.
Ale jak bych se mohla vzdát věcí, které pro mě tolik
Sherrilyn Kenyon
znamenají? Žiju, abych lovila. Dlužím to těm, kteří
nemůžou bojovat sami za sebe.“
Valerius se zvedl a jemně jí slíbal slzy z tváří.
„Erik byl idiot.“
Usmála se, když jeho štíhlé, svalnaté tělo smyslně
sklouzlo po tom jejím. Ach, byl dokonalý. Všechna
jeho síla a moc…
A ona se v duchu ptala, po kom vlastně šel, když
se stal Temným lovcem.
„Komu ses pomstil?“ zašeptala.
Ztuhl a odtáhl se od ní. „Proč to chceš vědět?“
„Byl jsem jenom zvědavý. Já Erikovi prořezala
pneumatiky, když mi dal kopačky.“
Tvářil se zděšeně. „Ne, tos neudělala.“
Přikývla. „Chtěla jsem mu udělat ještě něco
mnohem horšího, ale stačilo to na to, abych zahnal
svojí zlost. Měl fakt hezký pneumatiky – Pirelli,“
přiznala.
Zavrtěl hlavou a zasmál se. „Jsem vážně rád, že
nejezdím autem.“
„Ale vyhnul ses mé otázce,“ řekla a prstem mu
cvrnkla do nosu. „Řekni mi to, Valeriusi. V mých
očích nijak neklesneš. To ti přísahám.“
Valerius si lehl vedle ní, když se mu v hlavě
začaly vynořovat dávné vzpomínky. Nejlepší pro
něj bylo nevzpomínat na to, co se stalo těch
348
Zmocni se noci
posledních pár hodin jeho života. Nevzpomínat na
první noc jeho nesmrtelnosti.
Opřel se o loket, když prsty dělal kruhy kolem
Tabitiných ňader. Zbožňoval fakt, že Tabitha
nezahalovala své tělo. Její nahota jí ani v nejmenším
nevadila.
„Vale?“ naléhala.
Nechtěla ho nechat se z toho vyvléknout.
Zhluboka se nadechl a rukou se zastavil na jejím
piercingu. „Zabil jsem své bratry.“
Tabitha ho pohladila po linii čelisti, když ucítila
jeho bolest a pocit viny.
„Pili a užívali si se svými otrokyněmi, když jsem
přišel. Nikdy nezapomenu na výraz děsu na jejich
tvářích, když mě uviděli a uvědomili si, proč jsem
tam byl. Měl jsem je nechat jít, ale nemohl jsem.“
Odtáhnul se od ní. Jeho oči byly plné utrpení a
bolesti. „Co je to za člověka, co zabije svoje vlastní
bratry?“
Tabitha se posadila a chytila ho za ruku, když se
chystal odejít z postele. „Oni tě zabili první.“
„A jak říká jedno staré přísloví, dvě zla nedají
dohromady dobro. Byli jsme rodina a já je podřezal,
jako kdyby to byli cizí nepřátelé.“ Prohrábl si rukou
vlasy. „Dokonce jsem zabil i svého otce.“
Sherrilyn Kenyon
„Ne,“ řekla vážně a chytila jeho paži pevněji.
„Zarek zabil tvého otce, ne ty.“
Zamračil se na ní. „Jak to víš?“
„Ash mi to řekl.“
Jeho tvář se proměnila v kámen, když se na ni
díval. „A řekl ti taky, jak ho Zarek zabil? Probodl
mého otce mým vlastním mečem. Dal jsem mu ho
potom, co mě můj otec prosil, abych ho zachránil.“
Cítila jeho bolest a chtěla mu trošku ulevit. „Bez
urážky, ale tvůj otec byl bastard, který si zasloužil
zavraždit.“
„Ne,“ řekl. „Nikdo si nezaslouží to, co se stalo
jemu. Byl to můj otec a já ho zradil. To co jsem
udělal, bylo špatné. Moc špatné. Bylo to jako tu noc,
kdy…“
Tabitha nemohla dýchat, když z něj ucítila
obrovské břemeno viny. Posadila se na posteli. „Co
je zlato? Jakou noc?“
Valerius zaťal pěsti, když se snažil zahnat
vzpomínky na jeho dětství. Bylo to nemožné.
Znovu a znovu viděl to násilí, slyšel výkřiky a pláč,
které se mu ve vzpomínkách uchovaly napříč
stoletími až do teď. Nikdy nebyl schopný na to
zapomenout.
Předtím, než si uvědomil, co dělá, řekl jí to, co
předtím nikdy nikomu. „Bylo mi pět, když Kyrián
350
Zmocni se noci
umřel. Ten večer, co přijel vykonat pomstu na mém
dědečkovi, jsem tam byl. To byl důvod, proč jsem
věděl, že tu noc přišel Zarek zabít mého otce. Jak
jsem věděl, že mám zavolat Artemis, když jsem
zemřel. Já…“
Zavrtěl hlavou, aby si jí pročistil. Ale bylo to
těžké. Obrazy z minulosti byly pořád křišťálově
čisté a pronásledovaly ho. „Můj dědeček mě držel
vzhůru až pozdě do večera, aby mi řekl, jak skvělé
bylo jeho vítězství nad protivníkem, i když bylo
založené na zradě. Byl jsem s ním v hale, když jsme
z venku uslyšeli, jak se koně splašili. Mohla jsi cítit,
že tam bylo něco zlého. Drželo se to ve vzduchu.
Pak jsme uslyšeli, jak stráže křičí a následně umírají.
Můj dědeček mě strčil do skříně, aby mě ukryl.
Přesně v tu chvíli popadl meč.“
Valerius sebou trhl. „Ve dřevě byla díra, takže
jsem viděl přímo do haly. Viděl jsem, jak vešel
Kyrián s divokým výrazem v tváři a jak bojoval
s mým dědou. Nebyl pro jeho zuřivost žádným
protivníkem. Kyrián ale nebyl spokojený jenom
s jeho zabitím. Řezal do něj. Kousek po kousku mu
odřezával z těla maso, dokud z něj nezbylo něco, co
už se nepodobalo člověku. Držel jsem si uši a dusil
se vzlyky. Zvedal se mi žaludek a chtěl jsem
zvracet. Byl jsem ale vyděšený, že mě Kyrián uslyší
Sherrilyn Kenyon
a udělá se mnou to co s dědou. Tak jsem tam seděl
ve tmě jako zbabělec, odkud v hale nezavládlo
úplné ticho. Podíval jsem se ven a viděl jen červeně
zbarvenou podlahu a stěny.“
Promnul si rukou oči, jako kdyby se snažil
vymazat vzpomínky, které ho mučily. „Nikdy
nezapomenu na to, jak jsem vylezl ze skříně, a moje
sandály se obalily krví mého dědečka. Pak jsem
křičel. Tak dlouho, dokud jsem z té hrůzy neztratil
hlas. Celá ta léta jsem si myslel, že kdybych běžel
pro pomoc, možná bych ho zachránil. Že kdybych
vylezl z té skříně, možná bych mohl ovlivnit to, co
se stalo.“
„Byl jsi jenom dítě.“
Odmítl její útěchu. Věděl moc dobře, co byl.
„Nebyl jsem dítě, když jsem odešel a nechal jsem
svého otce umřít.“
Valerius uchopil její tvář do dlaní. Byla tak
krásná. Tak odvážná.
Na rozdíl od něj měla morálku a laskavost.
Neměl právo dotknout se něčeho tak nádherného
a neocenitelného. „Nejsem dobrý člověk, Tabitho.
Zničil jsem všechno, čeho jsem se kdy dotkl a ty…
ty jsi tak dobrá. Musíš odejít, dokud můžeš. Prosím.
Nemůžeš zůstat se mnou. Zničím tě taky. Vím, že to
tak dopadne.“
352
Zmocni se noci
„Valeriusi,“ řekla a vzala jeho ruku do těch
svých. Cítila jeho bolestnou potřebu dotýkat se jí.
Cítila jeho touhu udržet jí v bezpečí a ochraňovat jí.
Objala ho a tiše ho držela ve tmě. „Jsi dobrý
člověk, Valeriusi Magnusi. Jsi čestný a slušný a já
ublížím každému, kdo bude tvrdit něco jiného… i
tobě.“
Valerius zavřel oči a objal jí. Vzal její hlavu do
svých rukou a ochutnal její teplo a laskavost.
V tu chvíli si ale uvědomil něco, co ho vyděsilo
víc, než cokoliv jiného.
Zamiloval se do Tabithy Devereauxové.
Bezostyšné svůdnice, přemožitelky upírů a
naprosto neotesané a šílené ženy. Miloval jí.
A nebyl tu žádný způsob, jak by jí mohl mít.
Žádný.
Co bude dělat?
Jak by se mohl vzdát jediné věci, které kdy měl a
na které mu záleželo? Přesto, že jí miloval a chápal,
že to tak musí být. Patřila ke svojí rodině a on patřil
Artemis.
Přísahal, že bude bohyni sloužit už před
staletími. Jediný způsob, jak by se mohl Temný
lovec osvobodit z přísahy, byla láska někoho, kdo
by ho miloval natolik, aby přežil test Artemis.
Sherrilyn Kenyon
Amanda milovala Kyriána dost. Sunshine zase
milovala Talona a Astrid milovala Zareka.
Tabitha byla dost silná na to, aby přežila test. Ale
mohla žena jako ona, milovat někoho jako byl on
natolik, aby ho osvobodila?
I když se mu tam myšlenka jenom mihla hlavou,
uvědomil si, jak hloupý byl.
Artemis už nehodlala pustit žádného dalšího
Temné lovce na svobodu, a i kdyby k tomu nakonec
svolila, Tabitha by nikdy nemohla být jeho. Odmítl
se někdy postavit mezí jí a její rodinu.
Mohl jí sice potřebovat, ale nakonec je ona stejně
potřebovala mnohem víc. Byl zvyklý na to přežívat
sám. Ona nebyla.
Nebyl natolik krutý, aby jí donutil k volbě
nemožného. Ta volba by jí totiž mohla stát všechno,
co jí kdy bylo drahé.
354
Zmocni se noci
KAPITOLA 13
Další dva týdny bylo po setmění doslova peklo
na zemi. Zdálo se, že se Démoni baví tím, že si
s nimi hrají. Nikdo nebyl v bezpečí. Město se
dokonce na příkaz Acherona pokusilo zavést zákaz
vycházení, ale protože se New Orleans stalo
městem, kde se konají párty 24 hodin denně,
nedokázali si to od lidí vynutit. Počet mrtvých byl
ještě větší, než v kdejakém Hollywoodském bijáku,
který Tabitha viděla a Rada Panošů s Acheronem
mohli jenom těžko skrývat všechna ta úmrtí před
policií a médii. Ale nejvíc jí děsila skutečnost, že
těch pár démonů, které chytili, bylo skoro nemožné
zabít.
Každý večer, když se vracela do domu Valeriuse,
bolelo jí celé tělo. Věděla, že nechce, aby s ním
chodila na hlídky, ale přesto jí nikdy nic neřekl.
Valerius pokaždé strávil hodinu nebo dvě
zmírňováním její bolesti, vmasírováváním Icy Hot
do jejích pohmožděnin a ovazováním jejích ran.
Sherrilyn Kenyon
Bylo nespravedlivé, že on nikdy neměl bolesti, a
že i těch několik málo odřenin, které utržil, zmizely
za pár hodin.
Tabitha teď ležela nahá v bezpečí v jeho náruči.
Usnul, ale i tak jí držel pevně vedle sebe, jako kdyby
se bál, že jí ztratí. To ji zahřálo mnohem víc, než
cokoliv jiného předtím. Probudila se už před pár
hodinami. Byly už čtyři odpoledne, ale od chvíle,
kdy se nastěhovala k Valeriusovi, byla z ní oficiálně
noční sova. Hlavu měla položenou na jeho svalnaté
paži a pravou rukou jí objímal kolem pasu. Přejela
mu rukou po předloktí, zatímco studovala jeho
snědou kůži.
Valerius měl krásné ruce. Dlouhé a hubené, silné
a krásně vytvarované. Během několika posledních
týdnů jí dal tolik pohodlí a potěšení, že skoro
nemohla dýchat štěstím, které jí prostupovalo
kdykoliv na něj pomyslela.
Zazvonil jí telefon.
Tabitha se mu vymanila z objetí, aby ho mohla
zvednout.
Byla to Amanda.
„Čau, ségra,“ řekla trochu váhavě. Během
posledních dvou týdnů byl jejich vztah hodně
napjatý.
356
Zmocni se noci
„Čau, Tabby, napadlo mě, jestli bych nemohla na
chvíli přijít a promluvit si s tebou.“
Tabitha při tom pomyšlení obrátila oči v sloup.
„Nepotřebuju další přednášku, Mandy.“
„Přísahám, že to nebude žádná přednáška.
Jenom rozhovor dvou sester. Prosím.“
„Dobře,“ hlesla po krátkém vnitřním monologu.
Pak jí dala Valovu adresu.
„Uvidíme se za pár minut.“
Tabitha zavěsila a pak se vrátila k posteli.
Valerius ležel na boku. Vlasy měl rozhozené kolem
hlavy. Na tváři měl lehké strniště a vypadal jako
malý kluk, jak tam tak bezbranně ležel. I když spal,
jeho svaly byly viditelné a zřetelné. Jeho dokonalou
kůži mu místy pokrývaly tmavé chloupky, takže
jeho tělo vypadalo ještě mužnější a svůdnější.
Jí na něm ale nepřitahovala jenom jeho krása.
Bylo to hlavně jeho srdce. Způsob, jakým se o ni
staral bez toho, aby se nad ní nějak povyšoval.
Věděla, že neměl rád, když mu bojovala po boku a
přesto jí nikdy neřekl ani slovo. Jen stál a nechal jí
vybojovat její vlastní bitvy. Zasáhnul jenom, když
už toho měla až přes hlavu a nezvládala. Když už
se to stalo, zachránil jí bez zbytečných keců a ona se
necítila slabá ani neschopná.
Sherrilyn Kenyon
Tabitha se podívala na spícího Valeriuse a
usmála se. Jak pro ni někdo může za tak krátkou
dobu tolik znamenat? Zakroutila hlavou, když sahal
pro své šaty a vzpomněla si na Valeriusovu reakci,
když poprvé viděl její malé tetování na zádech –
keltský trojúhelník.
„Proč se necháváš úmyslně označit?“ zeptal se,
jako kdyby byl jenom tou myšlenku zděšený.
„Je to sexy.“
Stočil své rty do úsměvu a ráno, když se vrátili
z hlídky, jí s radostí tetování masíroval a líbal.
Impulsivně zvedla červnu hedvábnou košili
z podlahy a držela jí v rukách. Milovala jeho
kořeněnou mužskou vůni, která se držela na látce.
Způsob, jakým ulpívala na její kůži.
Natáhla si kalhoty a pak sešla dolů, aby tam
počkala na Amandu.
„Čau, Tab.“
Zastavila se nad schody a otočila se doleva, kde
se Otto schovával jako špion ve Valeriusově
studovně a pracoval na počítači. Byl to jediný kus
technologie, která byla v domě kromě Valovi
ohromné kolekce DVD, kterou měl v trezoru v jeho
kanceláři, což taky vysvětlovalo jeho znalost popu.
„Zdar Otto, na čem pracuješ?“
358
Zmocni se noci
„Snažím se sledovat vpády Démonů. Jako
vždycky. Používám Braxův program, abych zjistil,
jestli, v tom není nějaký vzorec, podle kterého
bychom mohli zjistit, kde zaútočí dneska večer.“
Přikývla. Otto si jí začal pomalu pouštět k tělu, a
když začali útoky démonů, vrátil se zpátky ke
svému černému oblečení. Dneska měl na sobě černý
rolák, svetr barvy dřevěného uhlí a černé kalhoty.
Musela přiznat, že mu to sluší, když se nesnažil
vypadat jako pobuda.
Už se dokonce vzal i IROCu a teď řídil svůj Jag.
Omlouval to tím, že od té doby, co byl Valerius tak
rozptylovaný Tabithou, přestal nadávat na Ottovo
žebrácké oblečení, a tak ho to přestalo bavit. Nebyl
tu ani Gilbert, aby mu za to mohl nadávat.
Přešla za ním do studovny a podívala se mu přes
rameno. „Přišel jsi na něco?“
„Ne, není v tom žádný vzorec. Já jenom nechápu,
co to způsobilo. Jestli chtějí Kyriána, proč po něm
teda nejdou?“
Podrážděně si povzdechla. „Hrají si s námi.
Nebyl jsi tu, když jsme měli dostaveníčko
s Desideriusem. Hraje na to, abychom se ho báli.
Hraje si s naší myslí.“
„Jo, jenže mě je pěkně zle z toho, že tu máme čím
dál tím víc a víc mrtvých. Včera v noci zemřelo
Sherrilyn Kenyon
deset lidí a Rada to jen těžko dokáže skrýt před
všemi státními orgány. Veřejnost se začíná bouřit a
to slyšeli jenom zlomek z toho, co se tu doopravdy
děje.“
Tabitha se zděsila. „Kolik démonů jsme včera
zabili?“
„Jenom deset. Čtyři jste sejmuli ty a Val. Ash jich
zabil pět a pak Janice, Jean-Luc a Zoe zabili každý
jednoho. Zbytek těch parchantů zdrhlo.“
„Sakra.“
„Jo. Nelíbí se mi být na straně poražených. Je to
na hovno.“
Tabitha se zamračila, když si v hlavě přehrávala
výčet zabitých démonů, který jí právě řekl. „Víš, je
celkem smutné, že jsem člověk a dokážu složit víc
démonů, než Temný lovec.“
Otto jí věnoval pobavený pohled. „Nejsi tam
sama.“
Tabitha mu věnovala opovržlivý pohled. „Pro
tvojí informaci, Valerius mi jenom pomáhá v boji.
Není to naopak.“
„Jóóóóó jasně.“
Tabitha se usmála jeho hravému tónu. Pak jí ale
něco napadlo. „A co Ulric?“
„Co je s ním?“
„Kolik jich zabil?“
360
Zmocni se noci
„Žádného, proč?“
Žádného? Tohle nebylo dobré. „Nezabil žádného
tuhle noc ani tu minulou, nebo jo?“
„Ne.“
Dostala špatný pocit. Ne, určitě se musela plést.
To přece nebylo možné, ne?
„Kde bylo tuhle noc nejvíc zabitých lidí?“ zeptala
se.
Otto stisknul tlačítko a na monitoru se ukázala
mapa francouzské čtvrti. Viděla v ní zvýrazněné
body
na
místech,
kde
někdo
zemřel.
V severovýchodní části byla velká koncentrace
červených skvrn.
„Kdo byl přidělený do téhle oblasti?“
Otto se podíval do jiné obrazovky. „Ulric.“
Přejel jí mráz po zádech. „A ani tak nezabil žádné
démony?“ zeptala se nevěřícně.
Otto se na ní podíval přes přimhouřené oči. „Co
tím chceš říct?“
„Desiderius potřebuje tělo… Valerius mi řekl,
když to všechno začalo, že pokud démon převezme
kontrolu nad Temným lovcem-“
„To sou kecy, Tabitho. Včera večer jsem Ulrica
viděl na vlastní oči. Byl v pohodě.“
„Ale co když mám pravdu? Co když ho teď
ovládá Desiderius?“
Sherrilyn Kenyon
„Pleteš se. Desiderius by nebyl schopný na něj
vztáhnout ruku. Byl to středověký válečník. Jestli
existuje nějaká věc, na kterou je Ulric fakt machr, je
to jeho ochrana.“
Možná.
Ozval se zvonek. „To by měla být moje sestra.“
Otto přejel na židli k malé obrazovce, která
ukazovala příjezdovou cestu. Byla to Amanda.
Omámeně jí pustil dovnitř.
Tabitha šla ke dveřím, i když se pořád nemohla
zbavit pocitu, že něco není s Ulricem v pořádku.
Navzdory tomu, co jí řekl Otto, chtěla nějaký důkaz,
že se vážně plete. Dneska večer se setká s tímhle
Temným lovcem a rozhodne, jestli je její strach
oprávněný a jestli ano, zbude z toho démona jenom
prach.
Otevřela dveře a uviděla Amandu, jak
vystupovala ze svojí Toyoty na příjezdové cestě.
Měla na sobě černé kalhoty, zelený hedvábný top a
černý svetr. Bylo fajn jí zase vidět.
Tabitha stála tiše ve dveřích a čekala na to, až
k ní přijde Amanda.
Amanda jí pevně objala, když se dostala až ke
dveřím. „Chyběla jsi mi.“
„Jsem jenom o pár bloků dál.“
362
Zmocni se noci
„Jo. Já vím, ale v poslední době jsme spolu moc
nemluvili.“
Tabitha jí vrátila objetí a pak jí pustila. „Já vím.
Zrovna teď je těžké mluvit.“
Amanda Tabithě mateřským způsobem odhrnula
vlasy z obličeje a usmála se. „Vypadáš až podezřele
šťastně. Jsi šťastná?“
Tabitha se zamračila. „Vážně mě děsíš.“ Podívala
se za Amandu a pohledem prohledávala ulici.
„Vyměnil někdo moje dvojče za tuhle divnou
osobu?“
Amanda se zasmála. „Ne, ty ňoumo. Jsem to já.
Jenom mám o tebe strach.“
„Ne, jak vidíš, jsem v pohodě. Ty jsi v pohodě.
Všechno je v pohodě. Takže co tě sem přivádí?“
„Chci se setkat s Valeriusem.“
Tabitha by byla asi míň překvapená, kdyby jí její
sestra vlepila facku. „Cože?“
„Ash mi před pár týdny řekl něco, co mě nutilo o
tom přemýšlet. A každý den, který uplynul bez
toho, aby si byla kvůli tomu chlapovi nešťastná a
vtrhla ke mně, aby ses vybrečela, až bude po všem,
jsem vážně přemýšlela. Trávíš s ním celé dny i noci,
viď?“
Tabitha pokrčila s nonšalancí rameny, i když se
tak teda vůbec necítila. „Jo, a co?“
Sherrilyn Kenyon
„A i přesto jsem ještě neměla ani jeden hovor od
mého vražedného dvojčete, které by mi řeklo, že
mu usekne hlavu a dá jí do tašky na bowling, když
řekne ještě jednou ´mě je to fuk´. Tohle je Tabby pro
tebe rekord.“
Tabitha se provinile zavrtěla. Byla to pravda.
Vždycky, když byla s nějakým chlapem, každou
hodinu hrozila, že ho kvůli nějakému příšernému
zlozvyku zabije.
Ale když byla s Valeriusem…
I když jí někdy štval, nebylo to tak špatné. A
pravda byla, že jí štval jenom málokdy. Mluvili o
všech možných věcech, a když s ní nesouhlasil,
vážil si jejího názoru.
„Miluješ ho, viď?“
Tabitha se od ní odvrátila.
„Ach Bože, Tabitho,“ Amanda vydechla. „Ty
prostě nemůžeš nic udělat jednoduše, viď?“
„Nezačínej, Amando.“
Amanda vzala její tvář do dlaní a otočila jí hlavu.
Jejich pohledy se setkaly. „Miluju tě, Tabby. Já ano.
Ze všech mužů jsi-“
„Já vím!“ odsekla vztekle. „Není to tak, že bych
se probudila a řekla si: Hmmm, jaký muž na téhle
planetě mě zaručeně navždy odcizí od mé rodiny?
364
Zmocni se noci
Ach, musím jít, najít ho a beznadějně se do něj
zamilovat.“
Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Bůh ví,
že jsem se nechtěla zamilovat do někoho, jako je
Valerius. Pořád si myslím, že jsi pro něj dokonalá
žena ty. Jsi elegantní, inteligentní. Sakra, vždyť ty i
víš, jakou vidličkou máš jíst, když jdeme někam
ven. Já jsem jenom idiot s titulem, která se napila
z mísy na oplachování prstů, protože jsem si
myslela, že je to nějaký vývar bez chuti.“
Tabitha se usmála svým vlastním slovům.
„Posloucháš můj slovník? Měla bych se ho bát, a
přesto se třesu, když se na mě podívá.“
Znovu a znovu jí hlavou probíhaly argumenty,
proč by neměla být s Valeriusem. Oni dva by měli
být úplně rozdílní, a přesto nebyli. Nedávalo to
smysl. Takhle to nebylo dobře.
Tabitha si povzdechla. „Jednu noc mě vzal do
Commander´s Palace. Seděli jsme u stolu, kde byla
uprostřed elegantní výzdoba. Skládala se ze všeho
exotického vegetariánského ovoce. Vypadalo to fakt
skvěle. Tak jsem jako největší idiot vzala nůž na
máslo a začala z toho ovoce uždibovat. Pak jsem se
ale podívala nahoru a viděla pohled na tváři našeho
číšníka. Došlo mi, že dělám něco špatně. Zeptala
jsem se ho, co má za problém a on řekl, že jen nikdy
Sherrilyn Kenyon
předtím neviděl nikoho jíst středovou ozdobu na
stole. Bylo mi tak trapně, že se mi chtělo umřít.“
„Ach Bože, Tabby.“
„Já vím. Valerius, Bůh mu žehnej, vůbec
nezaváhal. Natáhl se a začal jí jíst taky. Pak věnoval
číšníkovi jeden z jeho povýšených pohledů a on
utekl. Když byl pryč, Val mi řekl, abych se kvůli
tomu netrápila. Že už věnoval tomuhle místu tolik
peněz, že kdybych chtěla, mohla bych sníst klidně i
ubrus, kdybych chtěla. A jestli mi to udělá radost,
tak že tuhle restauraci koupí, abych mohla vyrazit
toho číšníka.“
Amanda se rozesmála. Tabitha se zasmála taky.
Jen vzpomínka na jeho laskavost jí zahřála u srdce.
Věnovala své sestře upřímný pohled. „Myslíš si,
že nevím, že k tomuhle chlapovi nepatřím? Protože
já opravdu, ale opravdu nepatřím. Pro mě je dobré
jídlo ústřice a lahvové pivo. Pro něj je to jídlo o
patnácti chodech, kde ti dá sluha ubrousek do klína
a otře ti stříbrné příbory před každým chodem.“
„A přesto jsi pořád tady.“
„Jo. Nechápu proč.“
Amanda se pousmála. „Všechno co jsem kdy
chtěla, byl hezký, normální život s pěkným a
normálním mužem. Místo toho teď mám manžela,
který býval kdysi nesmrtelný, a který má přátele
366
Zmocni se noci
bohy, démony a zvířata, kteří na sebe můžou vzít
lidskou podobu. A ani nevím, kam bych měla
zařadit Nicka. Přiznejme si to, jsem vdaná za muže,
který mi dal dceru, která umí mluvit se zvířaty jako
Dr. Dolittle a posouvat pomocí myšlenek všechny
věci v domě. A víš co?“
„Co?“
„Nevyměnila bych to za všechnu normálnost na
světě. Láska není snadná. Každý, kdo ti bude tvrdit
opak, bude lhát. Ale stojí za to o ni bojovat. Věř mi,
vím to a to je taky důvod, proč jsem tady. Chci
poznat toho muže a zjistit, jestli existuje nějaký
způsob jak uklidnit Kyriána natolik, aby dokázal
vyslovit jeho jméno bez toho, aby mu rupla nějaká
žíla.“
Když si Tabitha přitáhla sestru do objetí, z očí se
jí valily slzy. „Miluju tě, Amando. Vážně.“
„Já vím. Jsem prostě dokonalé dvojče.“
Tabitha se zasmála. „A já jsem zase to šílené.“
Ustoupila, vzala Amandu za ruku a vedla jí do
domu.
Amanda si tiše hvízdla, když vstoupila dovnitř a
rozhlédla se po elegantním interiéru. „Nádherné
místo.“
Sherrilyn Kenyon
Otto vešel do haly a zakroutil hlavou. „Kyriánovi
prdne cévka v mozku, jestli někdy zjistí, že jsi tu
byla.“
„A ty budeš kulhat, jestli mu to řekneš,“ odsekla
mu Tabitha.
„Neboj se. Já mu nic říkat nebude. Zas takovej
imbecil nejsem.“ Otto zamířil ke dveřím. „Jdu na
sraz s Kyr a Nickem. Chceme se spojit a večer
ohlídat nějaké území. Alespoň se pokusíme
nějakého toho bastarda poslat k zemi.“
Tabitha přikývla. „Buďte opatrní.“
„Vy taky.“ Naklonil k nim hlavu a pak odešel.
„Počkáš v knihovně?“ zeptala se Tabitha. „Půjdu
se podívat, jestli už je vzhůru.“
Amanda přikývla.
Tabitha utíkala nahoru po schodech a zamířila do
pokoje Valeriuse. Našla ho v jeho posteli. Pořád
spal.
Zvedla hedvábnou přikrývku a lehce ho kousla
zuby do boku.
Potěšeně vzdychnul a převalil se na záda.
Tabithě se zadrhl dech v krku, když se dívala na
jeho nahé tělo. Mohla by na toho muže zírat celý
den a noc. Zbožňovala hlavně část jeho těla, kde mu
od pupíku až k rozkroku rostly krátké tvrdé
368
Zmocni se noci
chloupky. Neschopná odolat pokušení se nad něj
naklonila a lehce ho tam kousla.
Jeho mužství okamžitě ztvrdlo. Něžně jí položil
ruku na hlavu. „Ty víš, jak probudit muže a
zároveň ho udělat šťastným, co?“
Zasmála se a znovu mu jemně skousla kůži. Pak
se odtáhla. „Potřebuju, abys vstal.“
„Já už jsem vstal,“ řekl a podíval se na část svého
těla, která byla v pozoru.
„Takhle jsem to nemyslela,“ řekla a obrátila oči
v sloup. „Moje sestra je dole a chce tě poznat.“
„Která sestra?“
Věnovala mu významný pohled.
Jeho tvář byla bílá jako stěna. „Ale já se s ní
nemůžu setkat.“
Tabitha odmítla poslouchat dál jeho argumenty.
„Obleč se a běž za ní. Bude to jenom chvilka. Pak
odejde.“
„Ale-“
„Žádné ale, generále. Budu čekat na schodech a
jestli tam nebudeš do pěti minut, přivedu jí sem.“
...
Amanda se posadila na vínovou židli vedle
zahaleného okna. Rozhlédla se po formálním,
elegantním panském sídle. Na rozdíl od jejího
Sherrilyn Kenyon
domova tu ale nebylo nic příjemného. Mluvilo to
spíš o muži, který byl přísný, hrozivý, domýšlivý a
povýšený. Chladný. Dokonce i trošku zlý a děsivý.
Všechno, co jí právě napadlo se dalo očekávat od
Valeriuse Magnuse.
Jak si mohla Tabitha začít něco s tímhle mužem?
Její sestra nebyla nic z těchhle věcí. No, dalo se o ní
říct, že byla zlá, ale v případě jejího dvojčete to bylo
spíš tím roztomilým způsobem. Zdálo se jí že
uplynula celá věčnost, než uslyšela Tabithu scházet
po schodech dolů.
„Tabitho!“ Tichý hlas byl přísný a autoritativní.
Když Tabitha nic rozhořčeně neodsekla
nazpátek, Amanda vstala, aby zjistila proč. Zůstala
skrytá ve stínu, aby mohla nerušeně sledovat
Tabithu a Valeriuse na schodech. Měl na sobě černé
kalhoty a černou košili. Z toho, co o něm slyšela
předpokládala, že bude ostříhaný nakrátko.
K jejímu překvapení mu padaly až na ramena. Jeho
tvář měla elegantní rysy. Byla perfektní.
Moc a kontrola vyzařovala z celého jeho těla.
Tohle rozhodně nebyl typ člověka, který by Tabithu
mohl přitahovat. Nikdy.
Podíval se na její sestru, jako kdyby jí chtěl
uškrtit. „Nemůžeš jí tady nechat. Musí hned odejít.“
„Proč?“
370
Zmocni se noci
„Protože Kyrián umře, jestli někdy zjistí, že jeho
manželka byla v mém domě. Zblázní se.“
„Vale-“
„Tabitho. Já si nedělám srandu. Je to vůči němu
kruté. Musím jí odsud dostat dřív, než to zjistí.“
Amanda byla šokovaná jeho slovy. Proč mu
nebylo jedno, jak to ovlivní Kyriána, když by ho
Kyrián nejradši viděl mrtvého?
„Amanda se chce s tebou setkat, Valeriusi.
Prosím. Jen na chvíli. Jsem si jistá, že potom půjde
domů.“
Zamračila
se
na
Tabithiným
klidným,
racionálním tónem. Normálně, když by všechno
nešlo tak, jak chce, přešla by k násilí. Nebo by
přinejmenším křičela.
Jeho tvář okamžitě změkla. Natáhl se a vzal
Tabithinu zjizvenou tvář do dlaně. „Nesnáším,
když se na mě takhle díváš.“ Přejel jí prsty po obočí
a něžně se na ní usmál. „Tak fajn.“
Vzal jí za ruku a pak jí zvedl k ústům k polibku.
Tabitha ho políbila na tvář předtím, než
ustoupila a zamířila ke knihovně.
Srdce jí bušilo z toho, čeho byla právě svědkem.
Amanda ustoupila do místnosti, aby nevěděli, že je
sledovala. Ale jak čekala, v její mysli se začaly
objevovat obrázky jejich setkání…
Sherrilyn Kenyon
...
Valerius nemohl uvěřit, že se chystá sejít se
s manželkou jeho nepřítele. Sestry Tabithy. S jejím
dvojčetem. Nikdy nebyl víc nervózní a nejistý.
Odmítl to ale dát na sobě znát. Narovnal se a vešel
do knihovny, kde se Tabitha zdravila se svojí
sestrou. Bylo zvláštní poslouchat, jak každá mluví
úplně jinak. Jediný způsob jak od sebe mohl rozlišit
jejich hlasy, byla rozdílná slovní zásoba. Tabitha
mluvila svým jedinečným způsobem, zatímco její
sestra byla výřečnější a spisovnější.
Když ho Amanda sjela pohledem od hlavy až
k patě, její oči se trošku rozšířily. Ať už si o něm
myslela cokoliv, nedala na sobě nic znát.
„Ty musíš být Valerius,“ řekla a vykročila
k němu. Nabídla mu ruku.
„Je pro mě čest poznat tě,“ řekl formálně, než jí
krátce potřásl rukou. Pak jí pustil a odstoupil o šest
kroků.
Podívala se na Tabithu. „Vy dva jste zvláštní pár,
viď?“
Tabitha pokrčila rameny a pak si strčila ruce do
kapes. „Díky bohu, že je hezčí, než Tony Randall a
nemá nos Jacka Klugmana.“
Valerius ztuhnul ještě víc.
372
Zmocni se noci
Tabitha mu přejela rukou něžně po paži.
„Uklidni se zlato. Ona nekouše. To dělám jenom já.“
Mrkla na něj. Problém byl v tom, že on nevěděl, jak
by se měl uklidnit. Zvlášť ve chvíli, kdy na něj
zíralo dvojče Tabithy, jako kdyby byl něco
zlověstného.
...
Amanda sledovala svojí sestru s římským
generálem, o kterém si myslela, že ho bude už od
prvního setkání nenávidět. K jejímu překvapení to
tak ale nebylo.
Nebyl moc přátelský. Stál tam s ostrým a
arogantním pohledem, kterým dával najevo, že je
odhodlaný čelit jejím urážkám. Ale když si ho
prohlédla víc zblízka zjistila, že to je jenom maska.
Čekal, až mu řekne něco urážlivého a jen sbíral
odvahu k tomu přijmout to. Ve skutečnosti ona ale
neměla nejmenší chuť říct mu cokoliv krutého. I
když vypadal nesvůj, jeho pohled změkl a zněžněl
pokaždé, když se podíval na Tabithu. A nebyl tu
žádný způsob, jak by mohla ignorovat to, jak
Tabitha reaguje na něj.
Ach, můj Bože, oni se vážně milují. To je noční
můra!
Sherrilyn Kenyon
„No,“ řekla Amanda pomalu, „můžu tu stát a
cítit se nepříjemně, nebo můžu jít domů. Stejně se
musím vrátit ještě, než se setmí. Takže-“
„Omlouvám se, paní Hunterová,“ řekl Rychle.
„Nechtěl jsem, abyste se tu cítila nepříjemně. Jestli
tu chcete zůstat a promluvit si s Tabithou, budu víc,
než šťastný, když se budu moct vzdálit.“
Usmála se nad jeho projevem laskavosti. „Ne, to
je v pořádku. Chtěla jsem tě poznat. Nikdy jsem
nebyla ten typ člověka, který si dělal názor na
někoho podle ostatních, tak jsem chtěla vědět, jestli
jsi vážně tříprstý rohatý démon. Ale ty kupodivu
vypadáš jako účetní.“
„Od ní je to kompliment,“ řekla Tabitha se
smíchem.
Vypadal ale ještě víc ztuhle.
„To je v pořádku,“ řekla Amanda. „Vážně. Jen
jsem cítila obrovskou potřebu vědět, kdo drží mojí
sestru jako rukojmí. Není to jen tak, když mi nevolá
třicet krát denně.“
„Nedržím jí tady jako rukojmí,“ řekl rychle, jako
kdyby ho to obvinění uráželo. „Může odejít
kdykoliv chce.“
Amanda se usmála. „Já vím.“ Podívala se na
Tabithu a zavrtěla hlavou. „To bude peklo na Den
díkuvzdání, co? A to ani nemluvím o hrůze Vánoc.
374
Zmocni se noci
A to jsme zazlívali babičce Flóře, že se hádá se
strýcem Robertem.“
Tabithě bušilo srdce nad slovy její sestry.
„Nevadí ti to?“
„Ach, samozřejmě, že mi to vadí. Radši bych se
zabila, než abych ublížila Kyriánovi, ale nemůžu
ublížit ani tobě a nejsem ochotná o tebe přijít kvůli
něčemu, co se stalo před dvěma tisíci lety. Možná
budeme mít štěstí a jeden z Démonů dostanu
Valeriuse ještě dřív, než tohle všechno skončí.“
„Amando!“ vyštěkla Tabitha.
„Dělala jsem si srandu, Tabby. Vážně.“ Vzala
ruku Valeriuse a vložila do ní Tabithinu. „Jeden
není stejný jako ten druhý, nepatří k sobě,“
zazpívala tiše.
Pak zvážněla. „Řekneš Ashovi o duši Valeriuse?“
Tabitha se zatvářila rozpačitě. „Ještě jsme se
nedostali tak daleko.“
„To vidím.“
Tabitha ztuhla, když Amanda použila mateřský
tón. „Co to mělo znamenat?“
Amanda se na ní podívala, jako kdyby neměla
ani tušení, o čem mluví. „Nic.“
„Jo, jasně,“ řekla Tabitha a její hněv se stupňoval.
„Znám ten tón. Myslíš si, že to s ním neberu dost
vážně, co?“
Sherrilyn Kenyon
Amanda si odfrkla. „To jsem neřekla.“
„Tos ani nemusela, Amando. Už jsem vážně
unavená z toho, jak se celá rodina baví na můj účet.
Nikdy jsem nepochopila proč jsem divná a šílená já,
když Tia tančí nahá v bažinách při voodoo
obřadech, Selena se poutá řetězy k plotu, Karma
připouští krávy, teta Jasmine se snaží zkřížit
mucholapku s kudzou, aby tak vytvořila rostlinu,
která zabíjí muže a pak jí mohla poslat na svého
bývalého-“
„Cože dělá?“ zeptal se Valerius.
Tabitha ho ignorovala. „A ty, drahá Amando, jsi
miláček všech. Nejdřív se taháš s polo Apollitem,
kterého poslal jeho otec, aby tě zabil kvůli tvým
schopnostem a pak si vezmeš upíra, kterého jsem se
naučila tolerovat, i když si o něm myslím, že je to
nadutý, arogantní, nudný idiot. Proč jsem po
tomhle všem šílenec zrovna já?“
„Tabitho-“
„Netabithuj mě, když víš, jak mě to příšerně
sere!“
Amanda na ní vykulila oči. „Dobře, chceš vědět,
proč ses šílenec? Protože lítáš od jednoho extrému
k druhému. Proboha, cos to měla na vejšce? Devět
společností?“
„Třináct.“
376
Zmocni se noci
„Vidíš? Seš beznadějná. Kdyby se o tebe pořád
jeden z nás nestaral, skončila bys jako jeden z těch
bezdomovců, které každý večer krmíš a ty to víš. To
je důvod, proč jim nosíš to jídlo.“
„Dokážu se o sebe postarat.“
„Jo, jasně. Kolik prací si vystřídala, dokud ti
Irena nenechala ten obchod? Nechtěla odejít. Táta jí
vyplatil, protože to byla jediná práce, ve které jsi
vydržela dýl, než jenom pár dní.“
„Ty mrcho!“ Tabitha se vrhla na svojí sestru, ale
Valerius jí chytil.
„Tabitho, uklidni se,“ řekl a přitáhnul jí zpátky.
„Ne! Jsem unavená z toho, jak se mnou všichni,
kteří tvrdí že mě milují, zachází jako s místním
bláznem.“
„Nezacházeli by, kdyby ses tak nechovala. Bože
můj, Tabitho, podívej se na sebe. Nediv se, že tě
Erik opustil. Miluju tě, vážně jo, ale tys celý svůj
život nedělala nic jiného, jenom si byla neustálou
příčinou hádek.“
„Jak se opovažuješ s ní takhle mluvit,“ zavrčel
Valerius a vzdálil se od Tabithy, aby mohl čelit
Amandě. „Je mi úplně jedno, kdo jsi. Vyhodím tě
ven. Nikdo s ní takhle mluvit nebude. Nikdo. Na
Tabithě není nic špatného. Nedělá nic jiného, jenom
je ke každému laskavá. Jestli nedokážeš vidět
Sherrilyn Kenyon
všechny její dobré vlastnosti, pak není nic špatného
s ní, ale s tebou.“
Na tváři Amandy se okamžitě ukázal úsměv.
„Přesně tohle jsem potřebovala vědět.“
„Ty sis se mnou hrála?“ vyprskla Tabitha.
„Ne,“ řekla Amanda tvrdě. „Tohle není hra. Ale
než způsobím, že se můj manžel bude cítit
absolutně mizerně, musím vědět, že to vy dva
myslíte vážně a že Valerius není další z tvých –
Dovol mi, abych použila rodinný výraz- úletů.“
Tabitha se na ní zamračila, když jí najednou
prošlo množství pocitů. „Jsou chvíle, Mandy, kdy si
myslím, že tě nenávidím.“
„Já vím. Přiveď ho dneska večer a zkusíme to
znova.“
„Nemůžu uvěřit tomu, že to pro nás děláš,“ řekl
Valerius.
Amanda se zhluboka nadechla. „Bez urážky, ale
nedělám. Dělám to pro Kyriána. Ash mi něco řekl a
já jsem tady, abych se ujistila, že je to vážně
pravda.“
Otočila se a zamířila ke dveřím.
„Mandy?“ zavolala za ní Tabitha dřív, než
odešla. „Máme příměří?“
„Ne. Jsme náladová, vraždící rodina. Ale aspoň
to nebude nuda. Uvidíme se večer.“
378
Zmocni se noci
Tabitha sledovala, jak její sestra odchází.
Hluboko v žaludku cítila silné tušení. Bylo ponuré a
zlé. Děsivé a chladné.
Bylo to skoro jako kdyby věděla, že tu noc jeden
z nich zemře…
Sherrilyn Kenyon
KAPITOLA 14
Oblečená celá v černé krajce, seděla Apollymi na
své pohovce. Vypadala jako krásný, éterický
blonďatý anděl. Dívala se ven ze svých velkých
francouzských dveří do zahrady, kde rostly černé
květiny na památku jejího jediného pravého syna,
kterého od ní brutálně odvedli. Dokonce i po všech
těch staletích se jí svíralo srdce matky nad ztrátou
syna. Cítila divokou stálou potřebu sevřít své dítě
v náruči. Cítit jeho teplý dotek.
K čemu jí bylo dobré být bohyní, když se jí
nemohlo vyplnit jediné přání, které v ní kdy
zahořelo?
Tenhle den byl nejbolestnější ze všech. Před
mnoha lety porodila svého krásného, dokonalého
syna. A taky to byl den, kdy ho od ní odvedly
navždy.
V očích se jí zaleskly slzy, když zvedla malý
černý polštář ze svého klína, přiložila si ho k obličeji
a vdechla jeho kořeněnou vůni. Vůni jejího syna.
Zavřela oči a představila si v mysli obrázek jeho
380
Zmocni se noci
nádherné, milované tvářičky. Slyšela zvuk jeho
velícího hlasu.
„Potřebuju tě zpátky tady, Apostolos.“ Ale její
šepot nikdy nemohl slyšet a ona to věděla.
„Je tady, Laskavá.“
Apollymi se zastavila, když za svými zády
uslyšela
hlas
Sabine.
Sabine
byla
její
nejdůvěryhodnější Charonte sluha od té doby, kdy
Xedric zmizel tu noc, kdy se jí bůh Dionýsos a
keltský bůh Camulus snažili osvobodit z vězení
v Kalosis. Apollymi vrátila polštář zpátky do svého
klína, když kolem ní prošla oranžová, okřídlená
démonka.
„Volalas mě, matko?“ zeptal se Stryker, když k ní
přišel.
Přinutila se neprozradit, že věděla o jeho zradě.
Myslel si, že je chytrý. Tomu se mohla jenom
zasmát.
Nikdo nemohl porazit Ničitelku. To byl důvod,
proč byla uvězněná tady. Mohla být zkrocená, ale
nikdy ne zničená. Hodně brzy dá Strykerovi lekci.
Ale ne dneska. Dneska ho potřebovala.
„Je čas, m´gios.“ Termín, který Atlanťané
používali pro ´Můj syn´ jí vždy trpkla na jazyku.
Byla to hodně slabá náhrada za chlapce, kterého
porodila. „Dneska v noci bude ideální čas k útoku.
Sherrilyn Kenyon
V New Orleans je úplněk a Temní lovci budou
rozptýlení.“
A ona chtěla to lidské dítě! Bylo na čase
skoncovat s jejím zajetím jednou pro vždy. Maryssa
Hunterová byla nepatrná oběť, kterou potřebovala
k návratu svého syna. Aby byl znovu skutečná a
živý. A ona použije veškerou Atlantskou moc na to,
aby ho vrátila zpátky k sobě.
Žádný život, ani její vlastní, nebyl moc velká cena
za ten jeho.
Stryker naklonil hlavu na stranu. „Ano, mami.
Už jsem do ulic vypustil své Démony, aby způsobili
krveprolití. Desiderius se vrátí s dítětem o půlnoci a
až dneska budou odcházet, nezůstane na živu ani
jeden Temný lovec.“
„To je dobře. Nezajímá mě kolik Spathi zemře.
Nezajímá mě smrt nikoho. Musím mít to dítě!“
Cítila, že se Stryker chystal k odchodu.
„Strykeriusi?“ zavolala na něj.
„Ano, mami?“
„Dobře mi služ a já tě za to štědře odměním.
Zraď mě a na světě nebude existovat nic, co by tě
ochránilo před mým hněvem.“
Strykem na bohyni přimhouřil oči. Ta se na něj
ale odmítla podívat. „Ani ve snu bych tě nezradil,
382
Zmocni se noci
matko,“ řekl a snažil se zamaskovat zášť ve svém
hlase.
Ne, on jí dneska večer nezradí.
On jí zabije.
Potom, co opustil její chrám, zavolal Stryker své
démony, než otevřel portál do New Orleans. Pak
tam přenesl své muže, zatímco on zůstal bezpečně
skrytý před Ničitelkou. Byl čas zastavit letitý
konflikt mezi lidmi a Apollity.
Pro lidstvo nastávala nová éra…
Bylo na čase naučit je, kde je jejich místo.
Pokud šlo o Acherona, už věděl, co byl ten chlap
vlastně zač. Věděl, jak ho může ochromit.
Koneckonců, ani velký Acheron nemohl být na
dvou místech zároveň. Nemohl zastavit útok, který
právě začínal.
...
Desiderius se zastavil u malého obchodu
s voodoo. Byl zvláštní a okouzlující a pro většinu
turistů vypadal jak každý jiný. Jediná věc, která ho
odlišovala od ostatních obchodů ve francouzské
čtvrti byl fakt, že tady byla cítit skutečná moc.
Zavřel oči a nadechl se bohaté, zatuchlé vůně. Jako
démon potřeboval duši, ale protože byl v těle
Temného lovce…
Sherrilyn Kenyon
Teď zabíjel jenom z prostého potěšení a ne proto,
aby přežil.
Usmál se sám pro sebe, když vstoupil dovnitř a
uviděl svůj cíl. Trvalo jen vteřinu, než došel k pultu,
kde čekala na turisty, kteří by si u ní koupili nápoj
lásky.
„Ahoj, Ulricu!“ řekla jeho oběť vzrušeně, když
jeden zákazník vyšel z obchodu a nechal je tam o
samotě. Ach, skvělé, znala toho Temného lovce.
Zabít jí bude jednoduší.
„Ahoj,“ řekl a přistoupil k pultu. „Jak se dneska
máš?“
„Zrovna jsem chtěla zavřít. Jsem ráda, es přišel.
Po tom všem, co se tady kolem děje, no… je dobré
vidět milou tvář.“
Desiderius se podíval za její rameno na malou
fotku, která visela u kalendáře s vonnými svíčkami.
Bylo tam devět žen. Dvě z nich okamžitě poznal.
Jeho pohled potemněl.
„Jak se má Tabitha a Amanda?“ zeptal se.
„Dobře. Celkem. Mandy se bojí vyjít z domu a
Tabby… tu si nejspíš potkal na ulici.“
Ano, Amanda se bála opustit dům a dostat se
dovnitř bylo skoro nemožné. Ale věděl o jednom
způsobu, jak vytáhnout tu čarodějnici z domu.
384
Zmocni se noci
Sevřel rty a věnoval ženě za pultem úsměv.
„Chceš, abych tě doprovodil domů?“
„To je tak sladké. Díky, to bude super. Dej mi
chvilku, jenom dám peníze do obálky a papírování
si udělám až doma.“
Desiderius si olízl rty. Už skoro cítil na jazyku její
krev…
...
Noc byla podivně klidná, když šel Ash sám přes
hřbitov St. Louis a hledal démony, kteří sem často
přicházeli žádat o duše mrtvých, kteří odmítali jít
dál. Původní obyvatelé New Orleans říkali tomuhle
impozantními
kamennému
hřbitovu
Město
mrtvých. Což celkem sedlo. Protože město bylo pod
hladinou moře, nikdo nemohl pohřbít tělo
s jistotou, že se někde neplánovaně neobjeví.
Úplněk vrhal stíny na sochy, cihlové, kamenné a
mramorové hrobky – některé z nich byly dokonce
větší než on. I když byly rozmístěné nahodile,
hroby byly uspořádané do bloků, které zvláštně
odrážely rozložení a vzhled města.
Každá hrobka byla elegantní a odrážela památku
toho, jehož ostatky obsahovala. Byly tam tři druhy
hrobů: zděné, rodinné a společenské, které byly
vyhrazené pro určité skupiny lidí, jako třeba pro
Sherrilyn Kenyon
italskou společnost. To taky byla největší hrobka
tam. Dominovala celému hřbitovu.
Na většině hrobů byl patrný zub času. Někde
chyběl kus omítky, nějaké byly šikmé, měly
propadlé střechy a nějaké byly pokryté plísní, která
rostla úplně všude. Vchod do většiny z nich tvořily
kované brány a ploty.
Bylo to tady krásné. Klidné. I když byly
v obvodových stěnách umístěné otvory, které
umožňovali zlodějům svobodně přicházet a zase
odcházet, budou stálou připomínkou toho, jak se
tady zabydleli různí obyvatelé.
Ash natáhl ruku a dotkl se hrobu Marie
Daveauxové. Slavné místní expertky na voodoo. Její
hrob byl označený mnoha X od těch, kteří jí tím
vzdávali hold. Byla to pozoruhodná žena a měla
dlouhý život. Byla jediná, kdo znala jeho pravou
identitu.
V dálce zazněly sirény, když polici zamířila na
nové místo činu.
Ash se odvrátil a ucítil, jak přes něj prošlo nějaké
vlnění. Bylo to jako rána, která mu vzala většinu sil.
Sykl bolestí, když ucítil, jak se křehké, zakázané
dveře otevírají. Ven se začínalo drát zlo.
Ilumináti odcházeli z Kalosis…
Najednou se mu zatmělo před očima.
386
Zmocni se noci
Nic neviděl. Byl jenom zahlcený obrazy a zvuky
duší křičících bolestí ve smrtelné agónii. Byl to
zvuk, který nemohli smrtelníci slyšet, ale do něj se
zařezával jako rozbité sklo.
Začínal se měnit pořádek ve vesmíru.
„Atropos!“ zavolal jméno řecké bohyně osudu,
která měla na starost stříhání nití lidského života.
Po jeho boku se okamžitě objevila vysoká
blondýna se zuřivýma očima. „Co?“
Ti dva spolu nikdy nevycházeli. Ve skutečnosti
ho nemohl vystát nikdo z Moiry. Ne, že by mu na
tom záleželo. Měl mnohem víc důvodů pro to, aby
je nenáviděl, než oni pro to, aby nenáviděli jeho.
Ash se opřel o jednu ze starých hrobek, když se
snažil zastavit bolest, která ho ochromovala.
„Co to děláš?“ zalapal po dechu.
„To nedělám já,“ řekla rozhořčeně. „Je to něco
z tvé strany, ne z té naší. Nemám nad tím žádnou
kontrolu. Pokud to chceš zastavit, zastav to.“
Zmizela.
Objal si rukou žaludek. Pak sklouzl na zem. Ta
bolest… ho pohlcovala ještě víc. Nemohl dýchat.
Nemohl myslet.
V jeho hlas se ozval křik, který mu vehnal slzy do
očí.
Sherrilyn Kenyon
Bez zavolání se Simi zhmotnila z tetování na jeho
ruce. „Akri?“ vykřikl a klekla si vedle něj. „Co tě
bolí, Akri?“
„Sim,“ lapal po dechu přes bolest, která ho
sužovala. „Já n-nemůžu...“ Jeho slova se změnila
v tichý sten. Najednou vyrostla. Měnila se z mladé
ženy do její démonské podoby. Její kůže i rohy byly
červené a vlasy i rty měla černé. Oči jí ve tmě zářily
žlutě.
Odtáhla ho od hrobky tak daleko, aby se vešla do
prostoru mezi něj a hrobky kolem. Pak se mu
ovinula kolem těla. Rozložila kolem nich svoje
křídla barvy půlnoci jako ochranný plášť. Ashovi
od bolesti cvakaly zuby a z očí mu tekly slzy. Měl
pocit, jako kdyby ho něco rvalo zevnitř. Musel
zablokovat ty výkřiky, ale jeho pokusy byly marné.
Simi si položila tvář na jeho hruď a broukala mu
starou ukolébavku, když ho konejšivě houpala.
„Simi už tě má, Akri, a ona udělá, aby hlasy
zmizely.“
Ash se nechal podepřít jejími pažemi a modlil se,
aby měla pravdu. Protože jestli ho brzy neuzdraví,
už ho nedá nikdo dohromady, protože ho něco
zevnitř roztrhá na kusy.
...
388
Zmocni se noci
Tabithu najednou naplnila taková bolest, že se
musela zastavit. Lapala po dechu a natáhla se po
Valeriusovi, který šel vedle ní.
„Tabitho? Stalo se něco?“
„Tia,“ zalapala po dechu. Srdce jí zaplavila
bolest. Byla tak hluboká a obrovská, že si nebyla
jistá, jestli se udrží na nohou. „Něco se jí stalo. Vím
to.“
„Tab-“
„Vím to!“ vykřikla a chytila ho za košili. „Můj
Bože, ne!“ Popadla telefon a začala vytáčet číslo Tiy.
Nikdo to ale nezvedal. Rozběhla se k obchůdku její
sestry. Byli jenom šest bloků od něj.
Vytočila číslo Amandy. Srdce jí bušilo v hrudi
z toho, jak rychle běžela. To nemůže být pravda.
Musela se plést.
Muselo to tak být!
„Tabitho?“ Slyšela v Amandině hlase slzy.
„Je to pravda? Cítíš to taky?“
„Kyrián mi nedovolí opustit dům. Říká, že je to
moc nebezpečné.“
„Neboj se, jsem na ulici a běžím k ní. Zavolám ti
hned, jak budu něco vědět.“
Tabitha sevřela telefon k ruce, když se blížila k
temnému obchodu.
Všechno vypadalo normálně…
Sherrilyn Kenyon
...
Valerius zpomalil, když ucítil smrt. Nad
obchodem visel zlý mrak. Byl Temný lovec dost
dlouho na to, aby to poznal. Na to nepotřeboval
žádnou psychickou schopnost.
Tabitha se snažila dostat se dovnitř předními
dveřmi, ale ty byly zamčené.
„Tio!“ zakřičela a mlátila do nich. „Jsi tady?“
Nikdo jí neodpověděl.
Sledoval jí dozadu na malé nádvoří. Zadní dveře
do prodejny zůstaly otevřené. Valerius zadržel
dech, když se mu potvrdily jeho obavy. Tabitha
zpomalila na opatrnou chůzi.
„Tio?“ zakřičela znovu.
Valerius jí dotáhnul od zadních dveří. „Drž se za
mnou.“
„Je to moje sestra!“
„A já jsem nesmrtelný. Zůstaň za mnou.“
Naštěstí přikývla.
Valerius otevřel dveře a opatrně se podíval
dovnitř, jestli v nich neuvidí nějaký pohyb. Nikdo
tam nebyl.
Zadní místnost vypadala normálně. Nic nebyla
rozházené. Vypadalo to jako před několika týdny,
kdy ho tu Tia ošetřovala.
390
Zmocni se noci
Ruku měl položenou na dýce u pasu a opatrně se
blížil ke dveřím obchodu, které byly pootevřené.
Strčil do nich a pak ztuhl, když uviděl pár bot, které
vyčuhovaly za pultem.
Jeho srdce se zastavilo.
„Zůstaň tady, Tabitho.“
„Ale-“
„Sakra, Tabitho, zůstaň!“
„Nejsem tvoje děvka, generále. Takhle se mnou
mluvit nebudeš!“
Věděl, že je naštvaná jenom kvůli svému strachu.
Nikdy se neuměla vyrovnat se silnými emocemi.
„Prosím, Tabitho. Zůstaň tady chvilku a já se
podívám dovnitř.“
Přikývla.
Valerius se odtáhl a šel opatrně k místu, kde
viděl boty. Když přišel blíž, uviděl zbytek těla.
Kurva.
Jeho hruď se stáhla a zabolela. Obrátil se k Tie,
která měla prázdný pohled, který upírala kamsi do
prázdna. Krk měla roztrhaný po útoku démona. Její
duše byla ale pořád tady. Cítil jí.
Proč si démon nevzal její duši?
Když se k ní natáhnul, aby jí zavřel oči, něco si
uvědomil. Tabitha tam s ním nebyla. Projela jím
vlna paniky. Nikdy ho neposlouchala. Rychle se
Sherrilyn Kenyon
zvednul a vyběhnul zpátky do skladu, kde jí našel,
jak sedí před obrazovkou s videem, na které blikal
černobílý obrázek mrtvé Tiy.
Tabitha seděla na zemi a z očí jí tekly slzy. Na
rtech si držela ruce. Tlumily její vzlyky, ale nemohla
je skrýt, protože otřásaly celým jejím tělem.
„Je mi to moc líto, Tabitho,“ zašeptal, než vypnul
televizi a vzal jí do náruče.
„Nemůže být mrtvá!“ vzlykla, když ho přitiskla
k sobě. „To není pravda. To není moje sestra. Není
mrtvá. Není!“
Nemluvil. Jenom jí něžně houpal v náruči.
Vykřikla bolestí předtím, než ho odstrčila a
rozběhla se ke dveřím.
„Tabitho, ne!“ zavrčel a zatáhl jí zpátky dřív, než
se dostala k těle Tyi. „Takhle jí nesmíš vidět.“
Obrátila se na něj a s výkřikem ho odstrčila.
„Proklínám tě! K čertu s tebou. Proč si prostě
nezabil mě? Proč sis vzal mojí sestru? Proč…?“
Její oči se rozšířily hrůzou. „Ach, Bože. Jdou po
mojí rodině.“ Vytáhla telefon a nebylo pochyb, že
znovu vytáčela číslo Amandy.
Zatímco obvolávala svojí rodinu, on vytáhl svůj
Nextel, aby všem řekl, co se stalo. „Červený kód pro
všechny,“ řekl a jeho hlas zněl pevně. „Tia
392
Zmocni se noci
Devereauxová byla zabitá ve svém obchodě. Každý
kdo musí, ať se stáhne a zabezpečí svojí rodinu.“
Jeden po druhém se mu ozývali Temní lovci a
Pobočníci: Otto, Nick, Kyr, Rogue, Zoe, Jean-Luc,
Ulric, Janice, Kásim, dokonce i Talon, Kyrián a
Julián. Ale po Acheronovi nebylo ani stopy.
Valerius se mu snažil dovolat.
Nikdo se ale neozval.
Ztuhla mu krev v žilách. Kdyby se démoni
dostali k Acheronovi, ublížili by mu znova?
„Miluju tě, Mandy,“ řekla Tabitha. Cukaly jí rty
zadržovanými vzlyky. „Dávej na sebe pozor, jo? Jdu
najít toho parchanta a ještě dneska večer ho zabiju.“
Valerius se podíval na teď prázdnou obrazovku.
„Víš, kdo jí zabil?“ zeptal se.
Tabitha přikývla. „Byl to Ulric a já ho teď
zabiju.“
...
Nick šel dolů po ulici Uršulinek. Zamířil ke
svému domu na Bourbon street, kde bydlel se svojí
mámou. Po vyslechnutí Valeriusova upozornění
ohledně Tiy, šel okamžitě zkontrolovat svojí mámu,
která pracovala dlouho do noci v Útočišti.
Poflakoval se kolem baru a čekal, dokud jeho máma
neskončí. Pak skoro vtrhnul do baru. Když se dostal
Sherrilyn Kenyon
ke dveřím, u kterých hlídal Dev Peltier, jeden
z medvědů, který vlastnil Útočiště, řekl mu, že jeho
máma odešla z práce dřív, protože se necítila moc
dobře.
Nic byl rozzuřený, dokud mu Dev neřekl, že
Ulric souhlasil, že jí doprovodí domů. Trošku ho
šťouchnul do žeber a řekl mu, že je jeho máma ve
větším bezpečí s Temným lovcem, než by byla
s ním. Stejně jí ale musel zkontrolovat. Chtěl vědět,
že je v pořádku.
Celý jeho život byli jenom oni dva. Otěhotněla se
zločincem, když jí bylo patnáct. Vyhnali jí z domu a
musela se postarat sama o sebe. Nevyčítal by jí,
kdyby ho odložila, ale ona to neudělala.
„Jsi jediná věc v mém životě, kterou jsem
nezapackala, Nicky. Každý večer děkuju Bohu za
to, že mi tě dal.“
To byl důvod, proč jí tolik miloval.
Nic se nikdy nesetkal s jeho prarodiči. Ani ze
strany mámy, ani ze strany otce. Do pekla, dokonce
i jeho otce viděl jenom párkrát, a z toho si jenom
jedno setkání vážně pamatoval. To by v době, kdy
bylo Nickovi deset a jeho otec potřeboval místo, kde
by se mohl ubytovat na období tří měsíců. Což byla
zároveň nejdelší doba, kdy byl venku na svobodě a
ne ve vězení.
394
Zmocni se noci
Ještě v tom roce se jeho táta odstěhoval, celý den
popíjel pivo a oba je mlátil, dokud ho jeden z jeho
zločineckých kamarádů nepřemluvil k bankovní
loupeži. Když se o to pokusili, jeho otec zastřelil
z nudy čtyři muže. Jeho otec byl rychle odsouzený.
O rok později mu nějaký vězeň během vzpoury
podříznul hrdlo a on zemřel.
Cherise Gautierová měla hodně špatný vkus na
muže, ale jako matka…
Byla dokonalá.
A Nick by pro ni udělal cokoliv na světě.
Slyšel zapraskání v Nextelu. Nejspíš se s ním
Otto snažil znova spojit. Jenže to nebyl Otto.
Najednou se ozval Valeriusův hlas s přízvukem.
„Nicku, jsi tam?“
Přesně tohle potřeboval. S úšklebkem vytrhnul
telefon z pásku. „Co?“ odsekl.
„Jenom jsem chtěl, abys věděl, že je Ulric
Desiderius. Už zabil Tiu. Nevím, kdo bude další, ale
myslím, žes šel zkontrolovat svojí mámu.“
Najednou se hlas Valeriuse změnil. Z tohohle mu
ztuhla krev v žilách.
„Ach, počkej…“ řekl Desiderius jízlivě, „ona už
je mrtvá.“ Mlasknul.
Sherrilyn Kenyon
„Hmmm.
O
negativní.
Moje
oblíbená.
Samozřejmě budeš rád, že její poslední myšlenky
patřily tobě.“
Nic na chvíli ztuhnul. Pak pustil telefon a rozběhl
se ke svému domu tak rychle, jak mohl.
Znovu a znovu viděl ve své hlavě obrázek jeho
mámy. Její něžné škádlení, když vyrůstal. Hrdost na
její tváři v den, kdy šel na vysokou školu.
Jeho potlučená žebra bolela a pulzovala, ale jemu
to bylo jedno. Ať mu klidně prasknou obě plíce.
Musel se dostat k ní.
Ve chvíli, kdy se dostal k bráně před příjezdovou
cestou, se třásl tak silně, že sotva zvládnul zadat
kód.
„Zatraceně, otevři se!“ zavrčel, když byl jeho kód
odmítnutý.
Zkusil to znova.
Brána se pomalu otevírala. Zlověstně.
Lapal po dechu strachem a úsilím. Běžel přes
příjezdovou cestu k zadním dveřím. Bylo
odemčeno. Nick vstoupil. Byl připravený bojovat.
Zastavil se v kuchyni a vytáhnul svojí Glock.31
z šuplíku u sporáku. Podíval se do zásobníku, aby
si byl jistý, že je všech 17 nábojů na svém místě.
„Mami?“ zakřičel, když zastrčil zásobník na své
místo. „Mami, tady Nick, jsi doma?“
396
Zmocni se noci
Všude bylo ticho.
Bušilo mu srdce. Nick se plížil po domě.
Prohledával místnost po místnosti a očekával útok.
Nic nenašel, dokud se nedostal do obývacího
pokoje v patře. Nejdřív to vypadalo, že jeho máma
jenom sedí ve svém křesle, jako to udělala už
milionkrát, když přišel domů pozdě a nachytal jí,
jak na něj čekala. Koupil tenhle dům hlavně kvůli
tomuhle pokoji. Jeho máma milovala čtení
romantických románů. Celý život snila o vlastním
domu, kde by mohla mít dokonalý pokoj s pěti
stěnami, kde by si mohla v klidu číst. Obývací pokoj
byl lemován policemi vyrobenými na zakázku
s knihami. Každý centimetr byl pokrytý knihami,
které si s láskou vybírala a opatrovala.
„Mami?“ řekl a jeho hlas se zlomil do tichého
vzlyku. Ruka, ve které držel zbraň, se mu třásla.
Zíral přes místnost na blond vlasy, které viděl přes
opěradlo koženého křesla. „Prosím, mluv se mnou
maminko, prosím tě.“
Ani se nepohnula.
Snažil se zatlačit slzy, když šel pomalu vpřed.
Alespoň dokud se jí nedotkne. Pořád mlčela. Nick
vykřikl žalem, když zabořil ruku do jejích jemných
vlasů a uviděl její bledou tvář. Pak mu pohled padl
na surovou ránu od kousnutí na krku.
Sherrilyn Kenyon
„Ne, maminko, ne!“ vzlykal. Kleknul si vedle ní.
„Sakra, mami, nemůžeš být mrtvá!“
Jenže teď už si nemohl užívat ten komfort jejího
doteku. Žádný jemný, milující hlas mu neříkal, aby
už neplakal. Neukazovali bolest.
Ale jak někdo může vydržet tak příšernou
bolest?
Tohle byla jeho chyba. Vyl idiot, kterého se ujal
Temný lovec. Kdyby jí někdo alespoň řekl pravdu…
na ale nedostala ani šanci.
„Maminko,“ vydechl proti její chladné tváři,
když jí houpal ve svém náručí. „Mrzí mě to. Mrzí
mě to. Nechtěl jsem ti ublížit. Nechtěl jsem. Prosím,
probuď se. Prosím, mami, neopouštěj mě.“
Pak na něj dopadl tíživý hněv. Proháněl se mu
žilami a narážela do něj ve vlnách, které ho trhaly
na kusy. „Artemis!“ vykřikl. „Volám tě ve tvé lidské
formě. Hned!“
Objevila se skoro okamžitě. Ruce měla v bok a
vypadala rozzuřeně.
Alespoň dokud neviděla mrtvé tělo jeho matky.
„Co je to?“ zeptala se a našpulila rty, jako kdyby
jí pohled na smrt znechucoval. „Ty jsi Acheronův
přítel Nick, ne?“
Nick položil tělo své matky na židli a hřbetem
ruky si otřel z tváří slzy. Pak se pomalu postavil na
398
Zmocni se noci
nohy. „Žádám o pomstu na démonovi, který tohle
udělal. A žádám to hned.“
Odfrkla si. „Můžeš žádat o co chceš, člověče, ale
nic z toho nedostaneš.“
„Proč ne? Nabízíš to každému idiotovi, který tě o
to požádá. Udělej mě Temným lovcem. Dlužíš mi
to.“
Naklonila hlavu a zvedla obočí. „Nic ti nedlužím,
človíčku. A jestli sis toho detailu nevšiml, musíš být
mrtvý dřív, než se staneš Temným lovcem.“
Znechuceně vydechla. „Copak ses od Acherona nic
nenaučil?“
Artemis udělal krok zpět. Měla v úmyslu vrátit
se zpátky na Olymp. Než to ale stačila udělat, ten
muž si klekl na zem a zvedl zbraň.
„Udělej ze mě Temného lovce,“ zavrčel na ní
okamžik předtím, než stiskl spoušť.
Artemis se ztuhla, když uslyšela hlasitý zvuk
výstřelu, který se rozezněl po místnosti. Nemohla se
dýchat při pohledu na mrtvého muže u jejích
nohou.
„Ale ne,“ vydechla. Rozbušilo se jí srdce.
Acheronův lidský přítel se právě zabil… přímo
před ní!
Co má udělat?
Sherrilyn Kenyon
Hlavou se jí honily myšlenky plné paniky. „Bude
mě z toho obviňovat.“ Nikdy jí to neodpustí. Nikdy.
I když to nebyla její vina, Acheron si najde nějaký
způsob, jak na ní svalit všechnu vinu. Řekne jí, že to
měla vědět, a že ho měla zastavit.
V hrůze se podívala na krev, která jí potřísnila
bílé šaty. Nikdy dřív nic takového neviděla.
„Ach, mysli, Artemis, mysli…“ Jenže ona myslet
nemohla. Všechno co slyšela, byl zvuk Acheronova
hlasu v její hlavě, když jí říkal, jak moc pro něj Nick
a jeho máma znamenají.
„Ty to nikdy nepochopíš, Artie. Neměli nic. Jen
jeden druhého. A místo vzájemného obviňování
z toho, že si navzájem zničili životy, což dělá
většina lidí, se jen pevněji semkli k sobě. Život
Cherise byl pěkně zpackaný a i tak je pořád laskavá
a dává lásku každému, koho potká. Jednoho dne se
Nick ožení a dá jí hromadu vnoučat, které bude
milovat. Zeus ví, že si to oba zaslouží.“
Jenže teď jí Nick ležel mrtvý u nohou.
Zabil se vlastní rukou. Byl to katolík.
Už mohla cítit síru okolo jeho těla.
„Acherone!“ zakřičela. Její hlas se rozezněl všemi
směry. Musela mu to říct dřív, než bude pozdě.
Jenom on to mohl napravit.
Neodpovídal.
400
Zmocni se noci
„Acherone!“ Zkusila to znovu.
Zase mlčel.
„Co mám dělat?“ Bylo zakázáno dělat Temné
lovce ze sebevrahů. Ale když nechá Nicka zemřít,
jeho duši si přivlastní Lucifer a on stráví celou
věčnost v pekle. Budou ho mučit.
Ať tak či onak, ona prohraje. Acheron jí bude
obviňovat z toho, že nechala jejího kamaráda trpět.
Myslel by si, že to udělala schválně jen kvůli tomu,
aby mu ublížila.
A jestli zachrání Nicka…
Nechtěla ani pomyslet na důsledky.
Ale jak tam tak nerozhodně stála, její myslí se
prohnala vzpomínka na Acheronovu tvář v den,
kdy se otočila zády k jeho bolesti.
To byla jediná věc v jejím životě, které
doopravdy litovala. Jediná věc, kterou by změnila,
kdyby měla tu moc. Neměla na výběr. Už nemohla
Acheronovi tak hrozně moc ublížit. Už nikdy.
Klekla si a přitáhla si k sobě Nickovo tělo. Vrátila
ho do stavu, v jakém bylo před výstřelem.
Odhrnula mu vlasy z obličeje a začala odříkávat
slova dávno mrtvé civilizace.
V její ruce se objevil kámen. Cítila teplo, když do
něj vstupovala jeho duše. O dvě vteřiny později
Nick otevřel oči. Už nebyly modré, ale černé jako
Sherrilyn Kenyon
uhel. Zasyčel bolestí, když ho najednou citlivých očí
zaštípalo světlo z místnosti.
„Proč jsi zavolal mě a ne Acherona?“ zašeptala
tiše.
„Byl na mě naštvaný,“ zašišlal mezi zuby, na
které si ještě musel zvyknout. „Řekl mi, že bych se
měl zabít a tak ho ušetřit neustálých problémů.“
Artemis sebou trhla, když uslyšela tahle slova.
Chudáček její Acheron. Tohle si nikdy neodpustí. A
ani jí nikdy neodpustí.
Nick se zvedl. „Chci pomstu.“
„Mrzí mě to, Nicku,“ zašeptala. „Nemůžu ti jí
dát. Ty jsi nedodržel průběh dohody.“
„Cože?“
Než stačil něco říct, zvedla ruku a poslala ho do
speciální místnosti v jejím chrámu.
„Kde jsi, Acherone?“ zašeptala. Svět se rozpadá
na kusy a po něm jako kdyby se slehla zem.
Tohle mu nebylo podobné. Nebyl neopatrný.
Ze strachu, že se mu stalo něco zlého, zavřela oči
a začala ho hledat.
...
Desiderius šel po ulici, jako kdyby byla jeho. A
proč vlastně ne? Taky že byla.
Zvedl ruce a zaklonil hlavu, když zaslechl křik
nevinných ve své hlavě.
402
Zmocni se noci
„Měl bys tu být, Strykere,“ řekl se smíchem. Jen
Stryker mohl ocenit krásu téhle noci.
Ale čas se krátil.
Musel se vrátit s dítětem Huntera před půlnocí,
nebo by ho Ničitelka připravila o tělo.
„Otče?“
Otočil se při zvuku hlasu jeho syna. „Ano?“
„Acheron je pryč. Přesně tak, jak to slíbil Stryker.
A my jsme našli cestu dovnitř.“
Desiderius se zasmál. Konečně se pomstí
Amandě a Kyriánovi.
A hned jak odevzdá to dítě, dokončí svojí hostinu
Tabithou. Sladká tečka na konec.
Sherrilyn Kenyon
KAPITOLA 15
Valerius se potácel mezi jeho loajalitou a jeho
povinnostmi. Temný lovec v něm chtěl najít
Acherona, ale muž uvnitř něj odmítl odejít od
Tabithy, která hlídala tělo svojí sestry, než přijede
koroner Tate.
Postupně kontaktovala celou svojí rodinu, aby se
ujistila, že jsou všichni v pořádku. Zaváhala
předtím, než vytočila poslední číslo. „Nemůžu
zavolat mámě a říct jí to,“ řekla a z očí tekly slzy.
„Nemůžu.“
Zazvonil jí telefon.
Když se podíval na její výraz, došlo mu, kdo
volal.
Valerius jí vzal telefon z ruky a otevřel ho.
„Tabitha Deverauxová,“ řekl tiše.
„Kdo je to?“ zeptal se ženský hysterický hlas.
„Já jsem…“ Zaváhal. Nechtěl říct svoje celé
jméno, protože by si kvůli jeho příjmení myslela, že
404
Zmocni se noci
je to nepřítel a byla by hysterická ještě víc. „Val,“
řekl pevně. „Jsem kamarád Tabithy.“
„Tady je její máma. Musím vědět, že je
v pořádku.“
„Tabitho,“ řekl něžně, když jí podával telefon.
„Tvoje matka chce vědět, jestli jsi v pořádku.“
Odkašlala si, ale telefon si nevzala. „Jsem
v pořádku, mami. Neboj se.“
Valerius si dal telefon zpátky k uchu. „Paní
Devereauxová-“
„Nic neříkej,“ řekla. Zlomil se jí hlas. „Už to vím.
Potřebuju mojí holčičku doma. U mě. Nechci, aby
byla sama. Mohl byste mi sem prosím přivést
Tabithu?“
„Ano.“
Zavěsila.
Valerius zaklapnul telefon a pak ho vrátil
Tabithě, která si ho hodila do kapsy.
Cítil se kvůli jejímu smutku úplně bezmocný.
Nenáviděl to. Nejspíš by mělo být něco, co by
v takové chvíli mohl říct, jenže z vlastní zkušenosti
věděl, že nic takového neexistuje.
Jediné co mohl udělat, bylo držet jí.
...
Sherrilyn Kenyon
„Hej lidi,“ ozval se Ottův hlas přes Nextel. „Jsem
v Nickově domě. Přední brána byla otevřená. Stalo
se něco příšerného. Potřebuju, abyste se mi hned
všichni ohlásili.“
Kyr se ozval hned, potom i Talon a Janice.
Vzápětí odpověděl Julián, pak Zoe a nakonec
Valerius.
Všichni čekali, kdo bude následovat.
Jenže bylo ticho.
„Nicku?“ zavolal Otto. „Seš tam? No tak,
kamaráde, řekni mi něco chytráckého.“
Nikdo neodpověděl.
Valeriusovi přejel mráz po zádech.
„Jean-Lucu?“ zeptal se Otto.
Zase nic.
„Acherone?“
Valeriuse zachvátil strach, když na něj Tabitha
vrhla panický pohled.
Došlo jim, kdo se ještě neohlásil ještě předtím,
než Otto promluvil. „Kyriáne? Kásime?“ Jediné co
se ozývalo, bylo statické praskání v Nextelu.
Valerius si vytáhnul od opasku Nextel a spojil se
jenom s Ottem. „Co se stalo u Nicka?“
„Cherise je mrtvá a po Nickovi není ani stopy.
Našel jsem tu zbraň. Ležela v kaluži krve jeho
406
Zmocni se noci
matky. Jeden náboj chyběl, ale jeho mámu nezabila
zbraň.“
Valerius zaskřípal zuby, když mu došlo, co tím
Otto myslel. „Útok démona?“
„Jo.“
Tabitha zaklela a pak se zvedla na nohy. „Musím
se hned dostat k Amandě.“
„Otto, setkáme se u Kyriána.“ Znovu se spojil
s celou skupinou. „Janice? Talone? Zoe? Můžete
začít hledat Jean-Luca?“
„Kdo ti přenechal velení, Římane?“ vyprskla Zoe.
Valerius neměl náladu na její kecy. Vydal se za
Tabithou. „Nech toho, Amazonko. Tady vůbec
nejde o mě. Jde o tvé bratry a o jejich životy.“
Julián se přidal k jejich rozhovoru. „Sejdeme se u
Kyriána.“
„Ne, prosím. Zůstaň s manželkou a s dětmi.
Ujisti se, že jsou v bezpečí.“
„Dobře. Dej mi vědět, co jsi zjistil.“
Tabitha už seděla na místě řidiče v jejím Mini
Cooperu. Valerius nastoupil a zabouchnul dveře.
Zařadila zpátečku a ani se neobtěžovala otevírat
dřevěnou bránu. Prorazila jí a se skřípějícími
pneumatikami vyjela na silnici.
Valerius se chytil palubní desky, zatímco ona se
hnala smrtícím tempem provozem k domu její
Sherrilyn Kenyon
sestry. Když tam dojela, nesnažila se ani zastavit
vysokou železnou bránu před Amandiným domem.
Valerius si držel ruku před obličejem jako štít, když
auto vytrhlo železnou bránu z kamenných pilířů.
Tabitha prudce zastavila přímo před dveřmi a
vyběhla z auta, aniž by na něj počkala.
Zvenku vypadalo všechno normálně. V domě se
svítilo a někde nahoře byla slyšet televize. Tabitha
vykopla přední dveře.
„Mandy?“ vykřikla pronikavým hlasem.
Její sestra ale neodpovídala.
„Hej, tati?“ zavolal někdo z patra. „Dorazil tvůj
dezert.“
...
Artemis se zastavila před hřbitovem, ze kterého
vycítila přítomnost Acherona. Otřásla se odporem.
Vždycky nenáviděla taková místa, i když se zdálo,
že je on preferuje.
„Acherone?“
zavolala,
když
procházela
kamennou bránou.
Tmavá zem byla nerovná, což jenom stěžovalo
její chůzi. Rozhodla se tedy pro vznášení.
„Acherone?“
Kolem hlavy jí prosvištěl záblesk ohně.
408
Zmocni se noci
Artemis se přikrčila a rozhodla se zaútočit taky,
když uviděla Acheronovo zvířátko. Ohrnula nad
démonkou rty. Pak ale uviděla Acherona, který jí
ležel v náruči. Vypadal příšerně. Svíjel se
v bolestech, jako kdyby ho někdo mučil.
„Cos mu to udělal?“ zakřičela Artemis na
stvoření nad ním.
Démonka na ní zasyčela. „Simi neudělala nic, ty
mrcho. Ty si tak, kdo ubližuje mému Akrimu. Já
ne.“
Kdykoliv jindy by se s ní Artemis hádala, ale
Acheron se svíjel, jako kdyby měl nepředstavitelné
bolesti.
„Co se mu stalo?“
„To ty duše, které jedí démoni. Křičí, když
umírají a dneska v noci je jich strašně moc. Simi je
nedokáže odehnat.“
„Acherone?“ zkusila Artemis znovu a klekla si
k němu. „Slyšíš mě?“
Odtáhl se od ní.
Snažila se ho znovu dotknout, ale démonka jí
odstrčila.
„Nedotýkej se mého Akriho!“
Čert ven Charonťany! Jediný, kdo měl nad nimi
kontrolu byl…
Ne, byli dva lidé, kteří je dokázali ovládat.
Sherrilyn Kenyon
„Apollymi?“ promluvila do mlhy, která jí
obklopovala. „Slyšíš mě?“
V přicházejícím větru se ozval ďábelský smích.
Atlantská bohyně nemohla přijít ze svého vězení
v těle, ale její síly byly tak obrovské, že i přes své
vězení dokázala na zem dostat svůj hlas i své síly.
„Takže se mnou mluvíš, ty děvko. Proč bych tě
měla poslouchat?“
Artemis se snažila zkrotit svůj hněv předtím, než
by starší bohyni urazila a ona by odešla. „Nemůžu
pomoct Acheronovi. Jeho démon mě nenechá.
Potřebuju tvojí pomoc.“
„A proč by mě to mělo zajímat?“
„Protože já…“ Artemis zaskřípala zuby, než
řekla to nejtěžší slovo, ve svém životě. „Prosím.
Prosím, pomoz mi.“
„Co mi dáš na oplátku za mojí pomoc? Vrátíš mi
moje dítě?“
Artemis při té představě ohrnula rty. Neexistoval
způsob, jak by ho mohla propustit. „Nemůžu to
udělat a ty to víš.“
Cítila, jak se Apollymi pomalu vzdalovala.
„Ne!“ řekla rychle. „Udělej to pro mě a já
uvolním Katru z mých služeb. Budeš jí poroučet a
ona už nebude muset ve své loajalitě váhat mezi
mnou a tebou.“
410
Zmocni se noci
Znovu uslyšela děsivý smích bohyně starověké
Atlantidy. Její smích skončil krátkou poznámkou.
„Stejně bych mu pomohla, ty naivko. Ale děkuju ti
za dárek.“
Červená, zvláštní mlha dopadla na zem, když
pomalu utichal hlas Ničitelky. Mlha vytvořila tvar
ruky, která pak objala tělo Acherona. Vykřikl, jako
kdyby se bolest ještě zvětšila a on už to nedokázal
unést. Celé jeho tělo se napjalo a ztuhlo.
„Akri?“ zakvílela démonka. Její tvář se stáhla
hrůzou.
Pak se mlha rozplynula a Acheronovo tělo
zůstalo bezvládně ležet na zemi.
Artemis pomalu vydechla, když jí pohltil strach,
že i přes to co řekla, Apollymi jenom zhoršila jeho
stav. Démonka ho jednou rukou držela kolem hrudi
a tou druhou mu odhrnovala černé vlasy z tváře.
Najednou se jeho hruď zvedla a zase pomalu
klesla.
„Sim?“ vydechl, když se na démonku něžně
podíval. Za ten pohled ho Artemis nenáviděla.
„Klid, Akri, musíš si odpočinout. Kvůli Simi.“
Prohrábl si rukou vlasy, když si všiml Artemis,
která stála před ním. Z jeho výrazu se vytratila
všechna něha. „Co tu děláš…“
Sherrilyn Kenyon
Jeho hlas se zlomil. Jako kdyby si najednou něco
uvědomil.
Okamžitě zmizel. Nechal jí a démonku samotné
na hřbitově.
Artemis naštvala jeho ignorace a založila si ruce
na prsou. „Děkuju ti, by stačilo, Acherone!“
Ale věděla, že už jí neslyšel. Měl pozoruhodnou
schopnost přestat jí vnímat, když se mu to hodilo.
Její jedinou útěchou byla démonka, která
vypadala úplně stejně zmateně. Najednou se jí
rozšířily oči a změnila se v lidskou ženu s rohy.
„Mají to dítě Marissu!“ vydechla démonka, než
taky zmizela.
...
Tabitha se vrhla na démona, který se smál.
Najednou ale udělal krok do strany a praštil jí pěstí
do zad. V zádech jí explodovala bolest.
Valerius zařval vztekem předtím, než vystřelil na
démona. Minul.
Démon se znovu zasmál. „Uvidíme, jestli římský
generál zemře pro svojí lidskou lásku stejně, jako to
udělal ten Řek.“
Tabitha nemohla dýchat, když uslyšela co řekl.
Kyrián nebyl mrtvý. Nebyl.
412
Zmocni se noci
„Lháři!“ zavrčela na něj.
Obrátila se a viděla, jak Valerius bojoval
s démonem, když ze schodů seběhli další. Rojily se
do místnosti jako vzteklí mravenci.
Dva z nich jí chytili. Tabitha je praštila, ale zdálo
se, jako kdyby její rány byly odražené ještě dřív, než
stačily dopadnout.
Valerius odstrčil svého soupeře. Podal jí jeden ze
svých nožů. Vzala si ho, a než se otočila, byli před
ní tři démoni. Bodla toho nejbližšího, ale on
neexplodoval. Místo toho se na ní usmál. „Nemůžeš
zabít služebníky bohyně, smrtelníku. Illumináti
nejsou obyčejní démoni.“
Polkla blížící se paniku dřív, než jí stačila pohltit.
„Valeriusi? O jaké bohyni to mluví?“
„Je tu jenom jedna bohyně, ty patetický blázne, A
není to Artemis,“ řekl Illuminát okamžik předtím,
než zanořil zuby do jejího krku.
Tabitha vykřikla bolestí.
Najednou jí od něj někdo odtrhl. Vzhlédla a
uviděla Valeriuse, jak držel démona pod krkem.
„Nedotýkej se jí.“
Démon si odfrknul. „Neboj se, Temný lovče, než
umře, všichni ochutnáme její krev. Stejně, jako jsme
to udělali s její sestrou.“
Sherrilyn Kenyon
Tabitha vykřikla bolestí, která jí svírala zevnitř.
„Proklínám tě!“
Další démon jí chytil zezadu. „My už jsme
prokletí. Aby ses stala Spathi, ani to jinak nejde.“
Praštil jí hřbetem ruky a srazil jí na zem.
Tabitha na rtech cítila krev, ale nechala se
zastrašit. Nenechá je, aby jim to prošlo.
Když se snažila dostat pryč od démona k jejímu
noži, který ležel na schodech, podívala se nahoru a
strnula. Ochromila jí hrůza.
Na vrcholu schodiště ležel Kyrián. Jeho tělo
leželo na podlaze, ale hlava mu padala na schod
pod ní. Pravou paži měl úplně rozervanou.
V polovině schodiště ležel krvavý řecký meč. Oči
měl potažené bílým posmrtným kalem a z úst mu
vytékal pramínek krve. Byla to ale zející rána v jeho
hrudníku, která jí ochromila.
Zabili ho.
Pár metrů od jeho těla uviděla dvě holé, ženské
nohy, které vykukovaly z pod lemu růžové noční
košile. Tělo leželo ve dveřích dětského pokoje.
Pak uviděla Ulrica, který překračoval tělo
Amandy a v náruči nesl plakající Marissu. Pomalu
začal sestupovat po schodech.
„Tati!“ kvílelo batole, když bojovalo proti
démonovi, který ho ale pevně svíral. Snažilo se
414
Zmocni se noci
dostat ke svému tátovi. Ze stěn odlétávaly obrazy a
narážely přímo do Ulrica. Ten si jich ale nevšímal.
„Tati, mami, vstávejte.“ Marissa zatahala démona
za vlasy. Kousla ho. „Vstávej!“
„Amando! Amando! Amando!“ Tabitha v hrůze,
která jí zaplavila nevěděla, kdo volal jméno její
sestry. Pak si ale uvědomila, že ty hysterické
výkřiky byly její. Kyrián pořád krvácel a jeho krev
tekla po schodech dolů.
Valerius jí chytil zezadu předtím, než by
ochromeně spadla sama.
„Běž, Tabitho,“ vydechl jí do ucha.
„Nemůžu. Tohle je moje neteř a ať se propadnu,
jestli se jí vzdám bez boje.“
Udělala od Valeriuse krok dopředu, když se
v místnosti zvedl záhadný vítr. Řítil se domem jako
pomsta. Shazoval lampy, rostliny a všechno
malého, co nebylo upevněné. Když se dotkl
démonů, jeden po druhém padaly k zemi. Nestačili
ani vydechnout.
Desiderius, který byl ještě pořád v těle Ulrica,
k sobě přitiskl Marissu ještě blíž a proběhl kolem
Tabithy a Valeriuse do obývacího pokoje.
Tabitha ho následovala. Měla v úmyslu dostat
svojí neteř zpátky.
Sherrilyn Kenyon
„Desi!“ vykřikl, když k zemi padl i jeho syn a
pak zmizel v nicotě. „Desi!“
„Bolí to, viď?“
Tabitha se obrátila čelem k hlasu, který tak dobře
znala.
Byl to Acheron.
Šel pomalu přes zničené dveře, jako kdyby se tu
nedělo nic divného.
Marissa přestala plakat hned, jak ho uviděla.
„Akri, Akri!“ volala a natahovala k němu ručičky.
„Co jsi sakra zač?“ zeptal se Desiderius.
Ash natáhl ruku a Marissa se najednou uvolnila
z Desideriusova sevření. Vznášela se místností,
dokud se nedostala až k Ashovi, který si jí přivinul
k hrudi.
„Jsem její kmotr (Boží otec), s velkým důrazem
na tu božskou část.“ Ash políbil Marissu na hlavu.
„Ryssa chce maminku a tatínka, Akri,“ řekla
Marissa a objala drobnýma ručkama Ashe kolem
krku. Pevně ho stiskla. „Vzbuď je.“
„Neboj se, ma komatia,“ řekl Ash konejšivě.
„Všechno je v pořádku.“
Desiderius zaječel a vrhnul se na něj. Narazil ale
do nějaké neviditelné zdi. Valerius si stoupnul blíž
k Tabithě, když se na Acheron obrátil.
416
Zmocni se noci
Ash natáhl ruku a do ruky mu vletěl Kyriánův
meč. Podal ho Tabithě. „Vezmi si ho, Tabby.
Desiderius je celý jenom tvůj.“
„Strykere!“ zakřičel Desiderius a vytáhl něco, co
vypadalo jako starožitný amulet. „Otevři portál.“
„Není tu žádný portál,“ odvětil mu Ash
s úšklebkem. „Ne pro tebe, ty zkurvysyne.“
Poprvé od začátku téhle noci, se Tabitha usmála.
„Žer ocel, ty zasranej bastarde.“
Rozběhla se k němu.
Valerius jí šel na pomoc. V rozpoložení, v jakém
právě byla, neměla čistou hlavu. Nechtěl, aby jí ten
hajzl zranil. Už byla zraněná dost.
Zatímco si Tabitha podávala démona, Acheron se
zastavil na schodech vedle těla Kyriána. „Zavři oči,
Marisso, a přej si, aby tě držel tvůj tatínek v náruči.“
Pevně zavřela oči. „Tatínku, drž mě.“
Valerius se zarazil, když se Kyrián zhluboka
nadechl a zamrkal. Řek vypadal stejně zmateně jako
Valerius, který se znovu vrátil k pomoci Tabithě
v jejím boji. Ash podal Kyriánovi jeho dceru.
Zapištěla štěstím, když uviděla, že je její táta
naživu. Pak Atlanťan pokračoval po schodech
nahoru. Valerius neměl čas přemýšlet o bizarnosti
téhle situace, protože se Desiderius vrhl na Tabithu.
Sherrilyn Kenyon
Chytil démona a škubnul s ním dozadu. „Na to
zapomeň,“ zavrčel.
Desiderius se snažil vymanit z jeho sevření.
Tabitha vítězně zakřičela a zabodla meč
Desideriusovi do srdce. Valerius uskočil zpátky
jenom sekundu předtím, než čepel prošla tělem.
Nechybělo moc a bodla by ho taky.
Tabitha vytáhla meč a usmívala se. Pak se ale
Desideriusova rána zahojila.
Zasmál se. „Jsem Temný lovec, děvko. Nemůžeš“
Jeho slova byla umlčena Valeriusovou ránou,
která by Temného lovce určitě zabila. Hlava se mu
skutálela z ramen.
„Nikdo jí nemůže nazvat děvkou a přežít to,“
zavrčel Valerius, když de Desiderius zhroutil
k zemi.
Tabitha byla úplně ochromená tím hrozným
pohledem. Měla by cítit pocit zadostiučinění. No,
necítila.
Nic nemohlo zmírnit bolest, kterou jí přinesla
tahle noc.
Valerius jí vzal do náruče a otočil jí zády k tělu.
Najednou se dírou po vyražených dveřích dovnitř
přiřítil Otto. Stál tam a rozhlížel se po způsobených
418
Zmocni se noci
škodách. Po troskách domu, který byl ještě nedávno
královstvím její sestry.
„Chci to vědět?“ zašeptal Otto.
Zavrtěla hlavou.
„Amando,“ vydechla zoufale a z očí jí znovu
začaly téct slzy. Jak mohlo být její dvojče mrtvé?
„Tabby?“
Tabithě se zadrhnul dech v krku, když se schodů
uslyšela hlas svojí sestry. Pomalu otočila hlavu.
Měla skoro strach, že to bude jenom přízrak.
Nebyl.
Amanda stála na nohách. Obličej měla bledý,
vlasy zacuchané a šaty nasáklé krví. Jenže žila!
Tabitha zaječela, rozběhla se k ní a vzala jí do
náruče. Pevně jí stiskla a z očí se jí znovu začaly
valit slzy. Tentokrát ale slzy štěstí.
Amanda je naživu! Znělo jí v hlavě.
„Miluju tě! Miluju tě! Miluju tě!“ vydechla svojí
sestře do krku. „A jestli mi ještě někdy umřeš,
zabiju tě tak, že už zůstaneš mrtvá!“
Stály tam a nechtěly jedna druhou pustit
z náruče. Valerius se usmál při pohledu na ně. Byl
rád kvůli Tabithě, že byla Amanda v pořádku. Jeho
úsměv ale rychle zmizel, když se setkal s pohledem
Kyriána. Řek k němu začal pomalu sestupovat.
Acheron mu byl v patách.
Sherrilyn Kenyon
V očích Řeka nebylo nic jiného, jenom
neskrývaná nenávist.
„Kde je Kásim?“ zeptal se Otto.
„Je mrtvý,“ řekl Ash unaveně. „Je nahoře
v dětském pokoji.“
Valerius i Otto sebou trhli.
Tabitha pustila Amandu, když zahlédla Kyriána.
„Byli jste mrtví,“ vydechla. „Viděla jsem to.“
„Oba byli mrtví,“ souhlasil Ash, když prošel
kolem dvojčat a zamířil do obývacího pokoje. Zvedl
ruku a sevřel jí v pěst.
Desideriusovo tělo okamžitě zmizelo.
„Ty jsi bůh?“ zeptal se Valerius, když mu
konečně došlo to, co Ash myslel tím, co řekl
předtím. Ash neodpověděl. Ani nemusel.
„Proč jsi nám to nikdy neřekl?“ zeptal se Kyrián.
Ash pokrčil rameny. „Proč bych měl? Zítra už si
stejně nikdo z vás nevzpomene, že jste se to o mně
dozvěděli.“
Tabitha se zamračila. „Tomu nerozumím.“
Ash se zhluboka nadechl. „Vesmír je
komplikovaná věc. Jediné co potřebujete vědět je to,
že jsou teď Amanda a Kyrián nesmrtelní. Nikdo už
je nebude moct nikdy zabít“
„Co?“ zeptala se Amanda a odstoupila od
Tabithy.
420
Zmocni se noci
Ash se podíval na Kyriána. „Řekl jsem, že vás
nenechám zemřít a já své sliby plním.“
„Počkej!“ vykřikla Tabitha. „Jsi Bůh. Můžeš
oživit Tiu!“
Ash zblednul. „Tia je mrtvá?“
„Ty to nevíš?“
„Ne,“ zašeptal Ash. Najednou měl nepřítomný
výraz, jako kdyby poslouchal něco velmi tichého.
„Ona dneska ale neměla zemřít.“
„Tak ji zachraň!“
Vypadal, že je mu stejně zle, jako Tabithě.
„Nemůžu pomoct, Tie. Její duše už prošla dál.
Nemůžu jí silou donutit vrátit se do jejího těla proti
její vlastní vůli. Duše Amandy a Kyriána odmítly
opustit jejich dceru, tak jsem se sem dostal včas,
abych je zachránil.“
„A co moje nenarozené dítě?“ zeptala se
Amanda. „Zranilo ho to?“
Ash zavrtěl hlavou. „Je v pořádku a velmi by
ocenilo, kdybys pila víc jablečného džusu.“ Ash
zvedl ruce a všechno v domě se vrátilo do stavu,
v jakém to bylo předtím, než tam vtrhli démoni.
Všechno bylo na svém místě.
„Ashi,“ řekla Tabitha a přešla k němu. „Prosím,
přiveď mi Tiu zpátky.“
Sherrilyn Kenyon
Vzal její obličej do dlaní. „Přál bych si to, Tabby.
Vážně. Vím, že na tebe teď dává pozor a tě moc
miluje.“
Při jeho slovech začala vidět rudě. „Tohle mi
nestačí, Ashi. Chci jí zpátky.“
„Já vím, ale zrovna teď musím jít zkontrolovat
ještě nějaké další lidi.“
„Ale moje sestra…“
Ash vzal Tabithu za ruku a položil jí do té
Valeriusovi. „Musím jít, Tabitho.“ Obrátil se
k Ottovi. „Jean-Luc je živý, ale je vážně zraněný.
Potřebuju, abys ho ty a Nick dostali zpátky na jeho
loď.“
„Nevíme, kde je Nick,“ zašeptal Otto. „Našel
jsem jeho mámu mrtvou.“
Ash okamžitě zmizel.
„Vážně nesnáším, když tohle dělá,“ řekl Kyrián a
zvednul spící Marissu do náruče.
Tabitha se ani nepohnula, když si její sestra sedla
na zem a začala brečet. Pak si sedla vedle ní a
přitáhla si jí k sobě.
„To je den,“ vzlykla Amanda. „Viděla jsem
zemřít svého manžela. Kásima… a navíc ještě Tia a
teď i Cherise.“
„Já vím,“ řekla Tabitha. „Nejsem si jistá, jestli
jsme to tentokrát vážně vyhráli my.“
422
Zmocni se noci
„Ne,“ řekl Kyrián a sedl si k nim na zem. „My
jsme stále tady a oni ne. Tohle je podle mě výhra.“
Přitáhla si k hrudi svojí ženu a vtisknul jí polibek na
hlavu.
Tabitha se otočila a uviděla Valeriuse, který šel
s Ottou ke dveřím.
Když je dohnala, už byli venku z domu.
„Co to děláš?“ zeptala se ho.
„Nechtěli jsme rušit vaší rodinnou chvilku,“
zašeptal. „Tvoje sestra tě potřebuje.“
„A já zase potřebuju tebe.“
Valerius byl šokovaný, když mu vešla do náruče.
Omotala kolem něj svoje ruce a přitiskla ho
k sobě. Otto vypnul motor jejího auta.
Nechám klíčky uvnitř a uvidíme se později.“
Nasedl do svého Jaguára a odjel.
„Děkuju,“ zašeptala Tabitha, když mu strčila
vršek hlavy pod bradu. „Nezvládla bych tuhle noc
bez tebe.“
„Mrzí mě, že jsem ti nedokázal víc pomoct a mrzí
mě to s Tiou.“
Cítila, jak mu košili máčí její slzy.
„Tvoje matka řekla, že tě chce mít u sebe doma.“
Tabitha přikývla. „Jo, musím jít za ní. Čerpá od
nás svoje síly.“ Odtáhla se od něj, když na verandu
vyšla Amanda. „Jdu za mámou.“
Sherrilyn Kenyon
Amanda přikývla. „Řekni jí, že dorazím hned
zítra ráno. Nechci, aby mě viděla takhle.“
Tabitha se podívala na Amandiny krvavé šaty.
„Jo, to je ta poslední věc, kterou potřebuje.“
Pak udělala Amanda tu nejúžasnější věc ze
všech: natáhla ruku a přitáhla si k sobě Valeriuse.
Pak ho objala. „Děkuju, žes přišel Valeriusi. Jsem
ráda, že je Tabitha v bezpečí. Vážím si toho.“
Políbila ho na tvář, než se od něj odtáhla.
Valerius ve svém životě ještě nikdy nebyl víc
ohromený. Na chvíli ucítil zvláštní pocit. Jako
kdyby konečně někam patřil. Bylo to tak cizí, že si
nebyl jistý, jak by se s tím měl vyrovnat.
„Bylo m potěšením, Amando.“
Pohladila ho po rameni a pak se vrátila zpátky
do svého domu.
Valerius pomohl Tabithě do jejího skoro
rozmláceného auta a snad poprvé si sednul na
místo řidiče. Neřekl ani slovo, když mu dávala
pokyny, jak se dostanou k její matce v Metairie.
Ani jeden z nich během cesty nemluvil. Bolelo ho
kvůli ní srdce. Vzal jí za ruku a tiše jí ve tmě držel,
zatímco ona se ze sedadla spolujezdce dívala ven
z okna.
Když dorazili k domu její matky, vystoupil a
otevřel jí dveře.
424
Zmocni se noci
Tabitha se trhaně nadechla, když jí došlo, že
bude muset čelit svojí matce. Pro jednou byla její
odvaha pryč. Valerius jí podal klíče.
Zamračila se, když od ní odstoupil. „Co to
děláš?“
„Chtěl jsem jet zpátky.“
„Neopouštěj mě, Vale. Prosím.“
Něžně jí pohladil po studené tváři a přikývl.
Položil jí ruce na ramena, když klepala na dveře.
Potřebovala cítit jeho dotek.
Otevřel její otec. Mračil se. Jeho chmurný pohled
zněžněl a oči se mu zalily slzami, když jí uviděl.
Přitáhl si jí do drtivého objetí. „Díky bohu, že jsi
aspoň ty v pořádku. Tvoje máma se mohla zbláznit
strachem o tebe.“
Vrátila mu objetí. „Jsem v pořádku tati. A
Amanda a Kyrián taky.“
Její otec jí pustil a pak se s přimhouřenýma očima
podíval na Valeriuse. „Kdo seš ty?“
„Je to můj přítel, tati, pak k němu buď prosím
milý.“
Laskavost byla ta poslední věc, kterou Valerius
očekával a tak byl ohromený, když mu její otec
potřásl rukou.
Valerius se otřásl a pak vkročil do domu, který
byl naplněný klanem Devereauxových.
Sherrilyn Kenyon
Když vstoupil do obývacího pokoje, ucítil
Valerius něco, co nikdy v životě necítil. Měl pocit,
jako kdyby přišel domů.
426
Zmocni se noci
KAPITOLA 16
Ash vstoupil bez vyzvání do chrámu Artemis na
Olympu. Ve středu velké hlavní místnosti, které
byla obehnaná sloupy, stál bílý trůn, který vypadal
spíš jako lehátko. Její Kori, kteří hráli na loutny a
zpívali, okamžitě spěchali pryč z místnosti. Když
kolem něj proběhla jedna vysoká blondýnka,
zastavil se a otočil se za ní.
„Co tady děláš?“ zeptala se Artemis váhavým
tónem.
Podíval se na ní a sundal si z ramena tašku.
„Chtěl jsem ti poděkovat za to, cos udělala dneska
večer. Ale rozmyslel jsem si to, protože mi došlo, že
od roku 1100 si pro mě nikdy nic neudělala bez
toho, abys chtěla něco na oplátku. Z toho faktu jsem
dostal celkem strach, takže jsem se rozhodnul jít za
tebou a zeptat se: Takže, co se děje?“
Artemis se objala pažemi a sedla si na bílý trůn.
„Bála jsem se o tebe.“
Hořce se tomu zasmál. „Nikdy se o mě nebojíš.“
Sherrilyn Kenyon
„Prostě jsem se bála. Volala jsem tě a tys mi
neodpovídal.“
„Skoro nikdy ti neodpovídám.“
Odvrátila pohled. Připomínala mu shrbené dítě,
které bylo chycené u nějaké špatnosti.
„Vybal to, Artemis. Musím po dnešku uklidnit
ještě hodně svinstva a nechci, abys mu vévodila ty.“
Zhluboka se nadechla. „Fajn. Není to tak, že bych
ti to chtěla tajit.“
„Tajit co?“
„Dnes v noci se zrodil nový Temný lovec.“
Jeho krev mu zmrzla v žilách. Doslova.
„Zatraceně, Artemis! Jaks to mohla udělat?“
Vstala z trůnu. Byla připravená se bránit.
„Neměla jsem na vybranou.“
„Jo. Jasně.“
„Ne, Acherone. Myslím to vážně. Neměla jsem
jinou možnost.“
Když mluvila, jeho mysl se spojila s tou její a on
před sebou uviděl její vzpomínky na dnešní večer.
„Nicku?“ vydechl. Jeho srdce se zlomilo.
Co to udělal?
„Pohádal ses s ním,“ zašeptala Artemis. „Je mi to
tak líto.“
Ash zaskřípal zuby, když ho začal sžírat pocit
viny. Věděl, že když byl naštvaný, měl radši mlčet.
428
Zmocni se noci
Jeho přání, i když nechtěné, se stalo realitou. Jen
jedno špatné slovo…
Byl to sakra jeho nejlepší přítel.
„Kde je?“
„V koupelně.“
Ash se už chystal odejít, když ho Artemis
zastavila. „Nevěděla jsem, co mám dělat, Acherone.
Nevěděla jsem to.“ Natáhla ruku, ve které se objevil
zelený kámen. Podala mu ho.
„Kolik ran bičem?“ zeptal se hořce. Myslel si, že
mu nabízela duši Valeriuse.
Po tváři jí stekla slza. „Nic po tobě nechci. Je to
duše Nicka a já na ní nemám právo.“ Vtiskla mu
kámen do dlaně.
Ash byl tak ohromený, že nevěděl, co by měl říct.
Dal ho do své tašky.
Artemis polkla, když viděla, jak opatrně ho
schovává. „Teď se budeš učit.“
„Učit co?“
„Jak těžké je nést břemeno duše.“
Věnoval jí ostrý pohled. „To jsem se naučil už
dávno, Artie.“
A s tím odešel a zamířil do vězení Nicka. Otevřel
dveře a našel svého přítele svaleného v klubíčku na
zemi.
„Nicku?“
Sherrilyn Kenyon
Nick vzhlédl. Jeho černé oči byly podlité krví.
Hněv a bolest, které Ash cítil z Nicka, ho zevnitř
trhaly na kusy. „Zabili mi mámu, Ashi.“
Projela jím nová vlna viny. V jednom záchvatu
vzteku změnil jen pouhou jednou větou jejich
osudy. Ukradl Nickovi a Tabithě dva lidi, které
neměli ztratit.
Všechno to byla jeho chyba.
„Já vím, Nicku. Mrzí mě to.“ Mrzelo ho to
mnohem víc, než si Nick dokázal představit.
„Cherise byla jedna z mála slušných lidí na tomhle
světě. Taky jsem ji miloval.“
Měl rád své lidi v New Orleans mnohem víc, než
by měl. Láska je cit, který je bezcenný. Nikdy mu
k ničemu nebyla. Jenom k utrpení.
Dokonce i Simi…
Ash si přejel dlaní přes své tetování, když se
bránil projevu svých emocí.
Oprostil se od věch pocitů a pak se natáhl
k Nickovi. „Pojďme.“
„Kam jdeme?“
„Beru tě domů. Máš se toho ještě hodně co učit.“
„V čem?“
„V tom, jak být Temný lovec. Všechno co si
myslíš, že víš o boji a o přežití, není nic. Ukážu ti,
430
Zmocni se noci
jak používat tvojí sílu a jak se očima dívat správně
na svět.“
„A když se to nechci naučit?“
„Pak umřeš a tentokrát už pro tebe nebude cesta
zpátky.“
Vzal Nicka za ruku a pomohl mu na nohy.
Ash zavřel oči a přenesl Nicka domů.
Nikdy neměl rád tréninky nových Temných
lovců, ale tohle…
Tohle bude bolet ze všeho nejvíc.
...
Valerius vyklouzl z domu Devereauxových
hodinu před svítáním. Tabitha konečně usnula a on
ji odnesl nahoru po schodech do jejího pokoje. Když
byla ještě dítě, bydlela tam spolu s Amandou.
Potom, co jí položil na postel, strávil hodně času
prohlížením jejich starých fotek, které visely na
stěně.
Na většině z nich byla se svými sestrami.
Jeho ubohá Tabitha. Nevěděl, jestli se z téhle rány
někdy vyléčí.
Zavolal si taxi a nechal se vysadit u jeho domu.
Byla v něm úplná tma. Nikdo tam nebyl. Uvědomil
si, jak moc se stal závislým na Tabithě.
Těch posledních pár týdnů…
Sherrilyn Kenyon
Byly dokonalé.
Ona byla dokonalá.
Teď byla ale jejich společný čas u konce.
Valerius otevřel dveře do svého domu a
zaposlouchal se do ticha. Zavřel a zamknul dveře.
Pak vyšel nahoru po schodech do solária, kde byla
socha jeho Agrippiny. Znovu dolil olej do lampy,
než si uvědomil, jak hloupý byl. Ne jenom jako
člověk, ale i jako Temný lovec.
Nebyl schopný ochránit Agrippinu a ani Tabithu
od bolesti, která jim naplňovala život. Stejně, jako
nedokázal ochránit sám sebe.
Ale možná, že jeho život nebyl o ochraně. Možná,
že byl o něčem úplně jiném. O něčem cennějším.
Byl o sdílení.
Nepotřeboval někoho, kdo by ho ochránil před
jeho minulostí. Potřeboval dotek ženy, jejíž teplo by
od něj vyhnalo jeho démony. Žena, jejíž pouhá
přítomnost najednou dělala z neúnosného únosné.
A ani během všech staletí, které už byl naživu, se
nenaučil to nejcennější ze všeho.
Jak někomu říct Miluju tě.
Ale alespoň teď chápal, co je to cítit.
Jeho srdce se roztříštilo, když se dotkl chladné
tváře Agrippiny. Bylo na čase oprostit se od jeho
minulosti.
432
Zmocni se noci
„Dobrou noc, Agrippino,“ zašeptal.
Udělal krok dozadu a sfouknul plamen. Pak
odešel z místnosti, která byla dosud jenom její a
vkročil do té, o kterou se naučil dělit s Tabithou.
...
Tabitha se probudila sama v její staré posteli.
Zavřela oči a přála si být znovu dítě. Vrátit se do
doby, kdy všechny její sestry bydlely v tomhle
domě. Zpátky do doby, kdy se nejvíc bála toho, že
nesežene doprovod na maturiťák.
Jenže čas plynul.
A už nebylo cesty zpět.
S povzdechem se překulila a uvědomila si, že s ní
nebyl Valerius. Okamžitě ucítila jeho nepřítomnost.
Vstala, oblékla si župan její mámy, který jí
musela nechat v pokoji. Když procházela kolem
prádelníku, něco na něm uviděla. Zastavila se. Ležel
na něm prstýnek.
Srdce jí bušilo, když poznala Valeriusův pečetní
prsten, který ležel na složeném kusu papíru.
Rozložila ho a přečetla si pár slov na něm.
Děkuju ti, má paní Tabitho. Za všechno.
Val
Sherrilyn Kenyon
Tabitha se zamračila. Mělo to být snad jeho
rozloučení? No jasně. Přesně tohle teď potřebovala.
A proč vlastně ne?
Když si to přečetla znova, byla skoro naštvaná,
že se nepodepsal Valerius. Už používal přezdívku,
kterou mu říkala.
On jí ale nenáviděl.
Stáhnul se jí krk, když si zastrčila dopis do kapsy.
Políbila prsten, který jí nechal. Nandala si ho na
palec a šla se vykoupat.
...
Valeriusovi se zdálo o Tabithě. Ležela pod ním a
smála se mu do ucha. Bylo to tak skutečné. Mohl by
přísahat, že ucítil na zádech její ruku…
Ne, teď mu dlaní vjela do vlasů. A pak zmizela.
Ucítil jí znovu na boku, pak na jeho stehnech,
odkud pořád sjížděla dolů, dokud ho nedržela
v dlani.
Zasténal a otevřel oči. Došlo mu, že to nebyl sen.
Tabitha ležela na boku vedle něj. „Čau, zlato,“
zašeptala.
„Co tady děláš?“ zeptal se. Pořád nemohl uvěřit
tomu, že byla skutečná.
434
Zmocni se noci
Natáhla ruku a ukázala mu jeho prsten. „Jak
bych mohla být někde jinde potom, co sem si
přečetla tvůj strohý vzkaz?“
„Můj vzkaz nebyl strohý.“
Ušklíbla se. „Skoro mě napadlo, žes tím chtěl říct,
Už mi dej pokoj.“
„Proč si to myslíš? Nechal jsem ti tam svůj
prsten.“
„Cena útěchy?“
Obrátil oči v sloup, nad jejími příšernými
dedukčními schopnostmi. „Ne, ten prsten znamená,
že ten, kdo ho nosí je cenný stejně, jako jeho váha ve
zlatě. Vidíš?“ Zvedl jí ruku před oči, aby na něm
viděla královskou pečeť.
Po tváři se jí pomalu rozlíval úsměv. „Moje cena
je teda tolik kila zlata, kolik vážím?“
Valerius si zvednul její ruku k ústům, aby jí na ní
mohl vtisknout polibek. „Ty pro mě znamenáš
mnohem víc, než jenom to.“
Oči se jí začaly plnit slzami, když se na něj
podívala. „Miluju tě, Valeriusi.“
Nikdy neslyšel nic vzácnějšího. „Já tebe taky,
Tabitho,“ řekl silným hlasem.
Její úsměv se rozšířil, než si ho přitáhla do náruče
a líbala ho do bezvědomí. Doslova ze sebe strhala
košili, než se vecpala pod něj.
Sherrilyn Kenyon
Valerius se na ní usmál předtím, než jí něžně
políbil na rty.
Na tohle ale neměla náladu. Milovali se vášnivě,
jako kdyby to mělo být naposled. Potom leželi
v objetí. Valerius si hrál s jejími vlasy a uvažoval o
jejich budoucnosti.
„Tak co budeme dělat teď, Tabitho?“
„Co tím myslíš?“
„Jak by mohl tenhle vztah fungovat? Kyrián mě
pořád nenávidí a já jsem pořád Temný lovec.“
„No,“ řekla tiše. „Řím taky nebyl postavený za
jeden den. Budeme to brát krok za krokem.“
I když věděla, že ty kroky budou děsivé.
...
Začalo to tím, že spolu jeli na pohřební hostinu
její sestry. Valerius jí odvezl k jejím rodičům. Brzy si
ale uvědomili, že je tam Kyrián, Amanda, Julián i
jeho manželka Grace. Nepřátelství bylo hmatatelné.
Tabitha chtěla zůstat celou dobu s Valeriusem, ale
její teta Zelda jí odtáhla pryč. „Hned se vrátím.“
Valerius přikývl a šel si pro něco k pití.
Julián a Kyrián ho zahnali v kuchyni do kouta.
Unaveně si povzdechl, když čekal, až se do něj
pustí. Položil hrnek. Kyrián ho popadl za ruku.
436
Zmocni se noci
Valerius mu chtěl něco odseknout, když si
uvědomil, že mu Kyrián neubližuje. Jenom mu
odhrnul rukáv, aby viděl jeho jizvy.
„Amanda mi řekla, jak si zemřel,“ zašeptal
Kyrián. „Nevěřil jsem jí.“
Valerius mu vyškubnul ruku ze sevření. Beze
slova obešel dva Řeky. Kyriánův hlas ho ale
zastavil. „Podívej, Valeriusi, musím říct, že mě
zabíjí vídat tě. Umíš si představit, jaké by to bylo,
kdybych měl tvář chlapa, co tě přibil ke kříži?“
Valerius se trpce zasmál té ironii. „Vlastně vím
přesně, jak se cítíš, generále. Pokaždé, když se
podívám do zrcadla, vidím svého kata.“
Jeho bratři nebyli jeho dvojčata, ale i tak si byli
dost podobní. Bylo těžké dívat se na sebe do
zrcadla, aniž by v sobě nepoznával je. To byl důvod,
proč byl tak zatraceně vděčný, že odraz Temných
lovců nebyl v zrcadle vidět, pokud to tak nechtěli.
Kyrián přikývl. „Jo, myslím že máš pravdu.
Nepředpokládám, že bych tě mohl podplatit nebo
tě násilím donutit držet se co nejdál od Tabithy,
viď?“
„Ne.“
„Pak se budeme muset chovat jako dospělí,
protože miluju svojí ženu až moc na to, abych jí
ubližoval. Ztratila už jednu sestru a já nedopustím,
Sherrilyn Kenyon
aby ztratila další. Potřebuje Tabithu.“ Kyrián se
zašklebil, jako kdyby ho něco bolelo a pak natáhl
k Valeriusovi ruku. „Mír?“
Valerius vzal jeho ruku do té své. „Mír.“
Kyrián ho pustil a pak mu nabídl dlaň i Julián.
„Jen pro tvojí informaci,“ řekl Kyrián předtím,
než odešel, „tohle z nás dělá jenom přátelské
nepřátele.“
Tabitha vešla do kuchyně přesně ve chvíli, kdy
odcházeli. „Jsi v pořádku?“
Přikývl. „Kyrián se rozhodl vyrůst.“
Vypadala dojatě. „Myslím, že s tím má co dělat
jeho nesmrtelnost.“
„Nejspíš.“
Oba dva tam zůstali až do půlnoci, kdy se
rozhodli jet domů Tabithy otlučeným Mini
Cooperem.
Když vešli do haly, zjistili, že tam na ně čeká
Ash.
„Co tady děláš?“ zeptal se Valerius.
Ash k nim přišel blíž a podal Tabithě malou
krabičku. „Víš, co s tím máš dělat. Jen si pamatuj:
nepouštěj to.“
Tabitha byla vyděšená, když v rukách sevřela
krabičku, ve které byla duše Valeriuse. „Rozhodli
438
Zmocni se noci
jsme se, že to neuděláme. Nechci vzít Valeriusovi
jeho nesmrtelnost.“
Ash si dlouze, unaveně povzdechl. „Dokud mu
nevrátíš jeho duši, bude ho vlastnit Artemis. Tohle
vážně chceš?“
„Ne.“
„No, pak víš, co máš dělat.“ Ash zamířil ke
dveřím. Pak se zastavil a ohlédl se na ně.
„Mimochodem, Tabby, teď jsi taky nesmrtelná.“
„Cože?“
Pokrčil rameny. „Nebylo by spravedlivé, aby tě
Amanda ve stáří ztratila.“
„Ale jak? Jak můžu být nesmrtelná?“
Ash jí věnoval ironický úsměv. „Je to vůle bohů.
Neptej se.“
Vyšel ze dveří a nechal je o samotě.
„Páni,“ vydechla Tabitha, když otevřela krabičku
a uviděla v ní kámen barvy nádherné královské
modři. Byl jako živý. Vířil barvami. Zavřela víko.
„No, co tomu říkáš?“
„Myslím, že bys to radši neměla pouštět.“
Tak s tím musela souhlasit.
...
Později večer, když přišlo na to, aby mu vrátila
jeho duši, došlo jí něco příšerného.
Ona to nedokázala.
Sherrilyn Kenyon
„No tak, Tabitho,“ řekl Valerius, když se
polonahý posadil na posteli. „Bodlas mě tu noc, kdy
jsme se poprvé setkali. Ani si u toho nemrkla.“
„Jo, tos byl ale pro mě ještě odpornej hajzl.“
„Myslím, že jsem se urazil.“
...
Týdny
ubývaly
a
naopak
přibývalo
nepodařených
pokusů
Tabithy
probodnout
Valeriuse. Vždycky se setkala s neúspěchem.
Dokonce se i snažila předstírat, že je démon.
Nefungovalo to. Nemluvě o skutečnosti, že ještě
nepřišli na to, co by ho na chvíli oprostilo od jeho
schopností lovce a udělalo z něj na chvíli člověka,
aby ho mohla zabít.
Takže spolu žili ve zvláštním druhu míru.
Tabitha se odstěhovala z bytu nad jejím obchodem a
nechala ho Marle, zatímco ona bydlela u Valeriuse.
Zůstávali spolu ve dne a v noci spolu lovili.
Pořád mu nemohla ublížit, ale jednoho
odpoledne odhalila jeho slabost: nedokázal jí
ublížit. Byla to nehoda. Natahoval se po meči a
nechtěně jí praštil loktem. Dvě hodiny byly jeho oči
čistě modré.
Jenže ani tak ho nedokázala bodnout.
440
Zmocni se noci
Bylo to beznadějné.
...
Dokud nenastalo léto. Zatímco Tabitha a Valerius
spolu cvičili v tělocvičně nahoře, nemyslitelné se
konečně stalo.
V jednu chvíli se pošťuchovala s Valeriusem a
v tu další dovnitř vtrhnul Kyrián. Valerius se leknul
a nechtěně jí doopravdy udeřil. Jeho oči okamžitě
zmodraly. Než si uvědomila, co má v úmyslu,
Kyrián popadl Valeriuse, hodil ho na zem a bodnul
mu kůl rovnou do srdce. Nechal ho tam jen tak
ležet.
„Co to děláš?“ zakřičela Tabitha a rozběhla se
k němu.
Amanda jí chytila. „To je v pořádku, Tabby,“
řekla a strčila jí do ruky krabičku, ve které byla duše
Valeriuse. „Svěřila ses mi, že to nedokážeš. Kyrián
se nabídnul jako dobrovolník.“
„Jo, a s troškou štěstí to třeba upustíš,“ řekl
Kyrián škodolibě.
Tabitha se na něj zamračila.
Popadla krabičku od své sestry a klekla si
k Valeriusovi.
Ležel na zemi a lapal po dechu. Tvář měl
pokrytou potem a jeho rána krvácela. „Neboj, zlato.
Nepustím to.“
Sherrilyn Kenyon
Věnoval jí rozechvělý úsměv. „Věřím ti.“
Tabithě se zastavilo srdce, když zemřel. Popadla
kámen a vykřikla, když já začala pálit dlaň. Kousla
se do rtu a položila Valeriusovu duši na značku na
jeho boku.
„Pst,“ konejšila jí Amanda. „Za chvíli to přestane
pálit. Mysli jenom na Valeriuse.“
Udělala to. I když každá její normální část chtěla
pustit hořící kus lávy, který jí spaloval dlaň.
A konečně začala jeho duše chladnout.
Valerius se ale ani nepohnul.
Tabitha začala propadat panice.
„To je v pořádku,“ řekla Amanda. „Trvá to
jenom chvilku.“
Po několika okamžicích Valerius otevřel oči,
které teď byly trvale modré. Jeho tesáky úplně
zmizely.
Tabitha se při pohledu na něj usmála. Byla
vděčná, že byl živý. „Nevypadáš moc dobře.“
Valerius vzal její obličej do dlaní. „Myslím, že jsi
nádherná.“
„Myslím, že bych ho měl probodnout ještě
jednou. Jenom pro jistotu,“ řekl Kyrián.
„Myslím, že musíme jít,“ řekla Amanda. Vstala
ze země a popadla za ruku svého manžela. Pak ho
rychle vedla k východu.
442
Zmocni se noci
„Ale no tak,“ fňukal z chodby Kyrián. „Nemůžu
ho prosím ještě jednou bodnout?“
„Ahoj, smrtelníku,“ řekla Tabitha předtím, než
ho políbila.
Pak se s výkřikem odtáhla, protože si něco
uvědomila. Teď byla nesmrtelná, ale on už nebyl
Temný lovec. Byl smrtelný.
„Ach, můj Bože,“ vydechla. „Co jsme to udělali?“
Ale odpověď byla jednoduchá. Odkázali jí
k tomu, žít už navěky bez něj.
Sherrilyn Kenyon
KAPITOLA 17
O čtyři měsíce později na Olympu
„Tvůj bratr se dneska žení, Zareku.“
Zarek se převalil na posteli a našel svojí
manželku Astrid, jak se na něj dívá se
znervózňujícím, pronikavým pohledem, který se
zdálo, že měla rezervovaný jenom pro něj a obdařila
ho s ním kdykoliv jí rozčiloval. „A to by mě mělo
zajímat proč?“
„On je poslední člen rodiny, který ti zbyl a já
bych chtěla, aby moje dítě znalo svojí rodinu ze
strany jeho mámy i jeho táty.“
Zarek otočil hlavu na stranu, když předstíral, že
jí ignoruje. Ale nešlo to. Za prvé proto, že jí moc
miloval na to, aby jí někdy ignoroval a zadruhé
proto, že jí prostě nešlo ignorovat.
Cítil její ruku ve vlasech. Něžně si s nimi hrála.
„Zareku?“
Neodpověděl. Potom, co se Ash vrátil s Tabithou
na zem, strávil hodně času v Peradomatiu a v Síni
minulosti.
444
Zmocni se noci
Astrid ho obměkčovala. Být ženatý s ní ho
naučilo hodně o spravedlnosti. Ne, to nebyla tak
docela pravda. Být s ní, dělalo jeho minulost
mnohem snesitelnější. A teď, když byla těhotná…
Nechtěl, aby se jeho syn narodil do světa, ve
kterém neexistuje slovo odpustit.
„Není snadné zapomenout na minulost, Astrid,“
řekl nakonec.
Políbila ho na rameno a jemu po těle přejel mráz.
„Já vím, Krásný princi.“ Převrátila ho na záda a
naklonila se nad něj.
Zarek položil ruku na její nafouklé bříško a pod
dlaní ucítil divoký pohyb jejich miminka. A to byly
jeho synovi teprve dva týdny.
„Tak, můžu se jít chystat na svatbu?“ zašeptala
Astrid.
Zarek jí odhrnul z obličeje dlouhé blond vlasy a
pohladil jí po tváři. „Dal bych přednost tobě nahé
v naší posteli.“
„Je to tvoje konečná odpověď?“
...
„Co se děje, Tabitho?“
Tabitha se otočila a uviděla za sebou stát
Valeriuse. Vypadal elegantně v černém obleku
Sherrilyn Kenyon
s kravatou, ale on byl přece vždycky elegantní. Na
rozdíl od ní, měl vždycky každý vlas na svém
místě.
Její tělo okamžitě zareagovalo, když přišel k ní.
Měla na sobě svatební šaty bez ramínek a byla bosa.
Lodiček se zbavila hned potom, co vyšli z katedrály.
„Nic se neděje,“ zalhala, protože nechtěla, aby
věděl, jak litovala všech nepříjemností, které mu
způsobila. A jak moc jí bude jednoho dne bolet jeho
smrt. Bodlo jí u srdce.
„Už ses mě rozhodl vyměnit za nějakou jinou?“
zeptala se hravě, i když měla stáhnutý krk.
„Nikdy. Ale venku na dvoře je velký dav lidí a
ptají se, kde je nevěsta.“
Pokrčila nos. „Fajn, už jdu,“ řekla a vzala ho za
ruku.
Vedl jí zpátky do davu lidí, který tvořila hlavně
její rodina. Zvolila si svatbu v kostele, aby se hosté
rozdělili do lavic a nebylo tak až bolestně zřejmé, že
ze strany ženicha tam nebyl nikdo. Dokonce i čtyři
ze sedmi mužských doprovodů, se museli půjčit
z její strany. Byl tam jenom Ash, Gilbert, Otto a pak
Valerius.
Ještě pořád byla naštvaná, že nepřišel žádný jiný
Temný lovec nebo jim alespoň neposlal žádné
blahopřání.
446
Zmocni se noci
Kyrián, Julián, Talon a Tad se nabídli, že doplní
počet mládenců pro její sestry, aby nebyly bez
doprovodu. Za to jim byla ohromně vděčná.
Teta Sophie jí popadla a odtáhla jí od Valeriuse
pryč.
Tabitha slíbila, že se hned vrátí, ale během chvíle
jí obklíčily sestry.
Valerius se při tom pohledu usmál a pak se
otočil, aby jim došel pro šampaňské. Z dvora se
ozýval smích a zvuky orchestru, který najali.
Tabitha chtěla, aby tam hrála Gotická kapela. Jenže
její máma si dupla a trvala na orchestru, protože
nechtěla, aby všem jejím hostům na svatbě praskly
ušní bubínky.
Rozhlédl se. Všude byl dav smějících se
štěbetajících lidí. Ash, Otto a dokonce i Gilbert stáli
stranou s ostatními doprovody. Toužil se k nim
připojit, ale ze zkušenosti věděl, že i když Kyrián a
Julián tolerují jeho přítomnost, moc jí raději
nevyhledávají.
Bylo divné, že se i na vlastní svatbě cítil jako
cizinec.
Vzal šampaňské a rozhlédl se po okolním davu.
Konečně uviděl svojí ženu s jejími sestrami. Usmál
se při pohledu na Tabithiny dokonalé kaštanové
vlasy, které jí padaly na ramena. Někdo jí dal do
Sherrilyn Kenyon
vlasů malé větvičky s malými kvítky a nastříkal je
třpytkami. Vypadala jako éterická víla, která ho
měla svést.
Svatební organizátor za ním přišel, aby ho
informoval, že se podává večeře. Valerius kývnul
na Tabithu a šel jí říct, že potřebuje, aby se všichni
posadili na svá místa. Nabídnul své ženě rámě a
vedl jí ke svatebnímu stolu.
Tabitha se potichu zasmála, když jí odsunul židli
a ona se na ní posadila bez jakékoliv nehody.
Dlouho se učila, jak to má správně udělat. Když jí
poprvé Valerius přisouval židli, skončilo to
naprostým fiaskem.
Posadil se po její pravici a místo po její levici
zaujal Gilbert.
Číšníci začali přinášet talíře a plnit jim skleničky.
Valerius vzal její ruku do té své a políbil jí na
klouby. Když ucítila jeho rty na kůži, projela jí vlna
vzrušení. Nikdy v životě nemohl být člověk tak
šťastný a zároveň tak vyděšený.
Když byli všichni obsloužení, Gilbert vstal, aby
pronesl přípitek.
Kapela přestala hrát.
Gilbert otevřel ústa, ale než stačil promluvit,
přerušil ho hluboký, důrazný hlas.
448
Zmocni se noci
„Vím, že je typické, aby se přípitku zhostil
ženichův svědek, ale myslím, že mi Gilbert odpustí,
když tu pronesu pár slov.“
Tabitha se snažila donutit se nezírat na Zareku,
když pomalu kráčel k jejich stolu.
Valerius jí chytil pevněji.
Zarek se zastavil přímo před nimi a významně se
díval na svého bratra. „Svatby pro mě byly vždycky
něco fascinujícího,“ řekl a jeho hlas se nesl davem.
„Je to chvíle, kdy si dva lidé pohlédnou navzájem
do očí a slíbí si, že nikdy nikomu a ničemu
nedovolí, aby je rozdělilo.
Ze dvou rodin se stává jedna, která vytvoří
samostatnou větev rostoucí ze společných kořenů.
Je to chvíle, kdy se spojí dvě rodiny kvůli srdcím
dvou lidí. Chvíle, kdy by měla zlost a všechny
negativní pocity zmizet spolu s minulostí.“
Zarek se podíval přes stůl a zastavoval se
pohledem na jednotlivých současných i minulých
Temných lovcích. „Svatby znamenají nový začátek.
Koneckonců, žádný člověk si nevybírá svojí
rodinu… Bůh ví, že já si tu svojí určitě nevybral.“
Usmál se na Valeriuse. „Ale jak kdysi napsal římský
dramatik Terence: Z mnoha špatných začátků
vznikají velká přátelství.“
Sherrilyn Kenyon
Zarek pozvedl směrem k nim sklenici. „Tady je
můj bratr Valerius a jeho manželka Tabitha. Ať oba
zažijete štěstí, které mi do života vnesla moje žena.
Přeju vám, abyste se navzájem milovali tolik, kolik
si zasloužíte.“
Tabitha si nebyla jistá, kdo z nich dvou byl jeho
slovy víc ohromen. Její rodina neměla nejmenší
tušení, jak moc nečekaná tahle chvíle byla a jak
potěšující byl Zarekův přípitek.
Oba dva byli v šoku, a tak ani jeden z nich nesáhl
po něčem k pití.
Zarek k nim přistoupil blíž a věnoval jim napůl
ironický a napůl uštěpačný úsměv. „Teď byste se
měli napít.“
Všichni to udělali, ale Valerius zaváhal.
Podezřele si čuchnul ke skleničce.
„Tys mě otrávil?“ zeptal se Zareka hlubokým
hlasem.
Zarek si prostředním prstem přejel po obočí.
„Ne, Valeriusi. Ani já nejsem tak krutý.“
„To je ambrózie,“ ozval se ženský hlas.
Tabitha se otočila a spatřila za sebou krásnou,
blonďatou těhotnou ženu.
Žena jí položila něžně ruku na rameno a políbila
jí na tvář. „Jsem Zarekova žena, Astrid,“ řekla
potichu, takže to mohli slyšet jenom oni dva.
450
Zmocni se noci
Obrátila se k Valeriusovi a i jeho políbila na tvář.
„Nemohli jsme se dohodnout, co vám dáme jako
svatební dar. Zarek nakonec vymyslel, že by
nejlepší dárek byl, kdybyste byli navěky spolu.“
„Jo,“ řekl Zarek mrzutým tónem. „To je zdvořilá
verze toho, co jsem řekl.“
Astrid mu věnovala naštvaný pohled, než se
podívala zpátky na ně. „Oběma vám moc
gratuluji.“
Podala Valeriusovi malou misku něčeho, co
Tabithě připomínalo želé. „Je to ambrózie,“ řekla
Valeriusovi. „Sněz jí a budeš moct vrhat blesky
zpátky na Zareka, kdykoliv si s tebou bude znovu
zahrávat.“
„Hej!“ prsknul Zarek. „S tím jsem teda
nesouhlasil.“
Astrid na něj vrhla nevinný pohled. „Myslela
jsem, že tímhle bude v budoucnosti hraní s tvým
bratrem zábavnější.“
Tabitha se zasmála. „Víš, myslím, že mám svojí
švagrovou fakt ráda.“
Astrid je opustila, aby se přidala k Zarekovi,
který nevypadal moc nadšeně. „Neboj se miláčku,
ujišťuju tě, že je tu spousta dalších věcí, kterými si
budeš moct krátit čas, místo štvaní Valeriuse.“
Sherrilyn Kenyon
Zarekův pohled změkl v okamžiku, kdy se ho
něžně dotkla.
Valerius se zvedl a obešel stůl. Zastavil se až
před Zarekem a Astrid. „Děkuju vám,“ řekl.
Natáhl ruku k Zarekovi, který se na ní
s opovržením díval. Tabitha napůl očekávala, že
ucukne, ale neudělal to.
Stiskl Valeriusovi ruku, a než ho pustil, poplácal
ho po zádech. „Tvoje žena tě miluje víc, než si
myslíš. Je to vážně pekelná dračice. Nejspíš sem ti
měl dát spíš něco neprůstřelného.“
Valerius se zasmál. „Doufám, že tu zůstanete na
hostinu.“
„Moc rádi,“ řekla Astrid dřív, než mu Zarek
stačil odpovědět.
Sedli si ke stolu vedle Seleny a Billa a Valerius se
vrátil zpátky na své místo.
„Dobrou chuť,“ řekla Tabitha a posunula před
něj ambrózii.
Snědl jí a pak jí políbil.
„Hmm,“ vydechla Tabitha, když vdechla vůni
svého manžela. „Pedicabo ego vos et irrumabo.“
Mám v úmyslu tě teď vzít nahoru a pomilovat tě.
Valerius se usmál. „A já mám v úmyslu ti to
dovolit.“ Jeho obličej zvážněl, když se na ní podíval.
452
Zmocni se noci
Jeho láska k ní ho celého pohltila. „Amo, Tabitha.
Amo.“
Sherrilyn Kenyon
EPILOG
„Podívej se na toho chudáka,“ řekl Kyrián, který
s Amandou, Grace, Juliánem, Billem a Selenou seděl
v kavárně Pontalba na večeři. „Měl jsem být k němu
hodný a zabít ho, když jsem měl k tomu
příležitost.“
Prosklenými dveřmi napravo mohli vidět
Tabithu a Valeriuse, kteří šli ke Katedrále St. Louise.
Ženy se na ně podívaly a zamračily se.
„Co?“ zeptala se Amanda.
„Je úplně v hajzlu,“ řekl Bill předtím, než se napil
piva. „Zajímalo by mě, co podělal tentokrát.“
„O čem to vy dva mluvíte?“ zeptala se Selena.
„Znám tuhle procházku Devereauxových,“ řekl
Kyrián a zavrtěl hlavou. „Je to ´Dneska večer nic
nebude, tak už neškemrej´ procházka.“
„To máš sakra recht,“ souhlasil Bill. „Buď rád, že
sis vzal jedinou sestru, která tě nemučí, když má
pořádnej vztek. Seš vážně dítě štěstěny, Kyriáne.“
„Prosím?“ Selena probodávala svého manžela
očima.
454
Zmocni se noci
Kyrián se zasmál.
„Být tebou, moc bych se nesmála,“ řekla Amanda
tiše. Podívali se ven a uviděli Tabithu, která natáhla
rozevřenou dlaň směrem k Valeriusovi, čímž mu
chtěla říct ´Mluv k mojí ruce´.
Pak se vydala cestou dál a Valerius za ní
popobíhal a snažil se s ní usmířit.
„Vážně nesnáším tuhle procházku,“ zamumlal
Bill.
„Myslím, že se vy oba s touhle procházkou ještě
dneska večer dostanete do velmi blízkého
kontaktu,“ řekl Julián a vytáhl svůj Nextel. Našel
v něm nějaké číslo a pak zmáčknul tlačítko VOLAT.
„Čau Otto, kde seš?“
„V Café du Monde. Proč?“
„Vidíš Valeriuse a Tabithu? Vypadá to, jako
kdyby mířili směrem k tobě.“
Otto vydal znechucený zvuk. „Jo, ty dva by si
měli vzít někde pokoj.“
„Cože?“ zeptal se Julián,
„Olizujou se tady jako dva nadržení teenageři.“
Amanda a Selena věnovaly jejich manželům
pobouřené pohledy.
„Nevěřím.“ Kyrián vstal a vyběhl ze dveří. Bill
byl jenom o krok za ním.
Sherrilyn Kenyon
Došli na konec bloku a viděli Tabithu a Valeriuse
před Seleniným obchodem.
Oni se tam doopravdy muchlovali.
„No teda…?“ řekl Bill. „Neznáte zákony
slušného chování?“
Tabitha se na Billa usmála. „Pamatuješ si, co se
stalo naposled, když ses snažil vysvětlit
Devereauxové městské zákony?“
Bill zbledl.
Tabitha se zasmála a pak se vrátila k činnosti, ze
které jí před chvíli Bill tak hrubě vyrušil.
456