Výzkumná témata na UP Olomouc 2014-2015

 Vyhlášená výzkumná témata pro doktorský studijní program 2014/2015 Klinická psychologie: Prarodičovská role v kontextu resilience a mezigeneračních vztahů Výzkumná oblast: Vývojová psychologie a psychologie rodiny Školitelka: doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc. Otázky stárnutí a stáří jsou velmi aktuální. Patří k nim i problematika prarodičovství, která skýtá značný potenciál pro výzkum. Kolem 70 % lidí ve středním a starším věku se stává prarodiči. V této roli zůstávají průměrně 25 let nebo více, což je asi jedna třetina jejich života (Smith, 1991). Prarodičovská role je podstatnou součástí života a osobní identity starších lidí (Crosnoe, Elder, 2002; Lusso, 2011; Werner et al., 2007). Někteří prarodiče dokonce přebírají výchovnou a pečovatelskou funkci místo rodičů dítěte, což je spojeno se specifickými nároky danými vyšším věkem, ubývajícími silami, zdravotními potížemi, ale i prožívanou nejistotou ohledně budoucnosti, případnými pocity viny za selhání vlastních dětí v roli rodičů aj. (Hayslip, Smith, 2013). Prarodičovství je tedy mnohorozměrný fenomén formovaný historickými, kulturními a společenskými faktory, rodinnou i individuální zkušeností. Jeho psychologické aspekty budou předmětem disertační práce, která by měla přinést nové vědecké poznatky o zralosti pro prarodičovskou roli, o jejím výkonu v souvislosti s osobní resiliencí, o prožívání této role v kontextu různé kvality mezigeneračních vztahů, o specifických nárocích na prarodiče vychovávající svá vnoučata a o různých aspektech zvládání těchto nároků. Výzkumná zjištění budou příspěvkem do vývojové psychologie, psychologie rodiny a klinické psychologie. Předpokládáme, že nejvhodnější bude kvalitativní varianta výzkumu, která umožní zachytit jedinečnou lidskou zkušenost, prožitky a významy. Důraz bude kladen také na praktickou využitelnost výsledků výzkumu v psychologickém poradenství. Literatura: Crosnoe, R., & Elder, G. H. (2002). Life course transitions, the generational stake, and grandparent-­‐grandchildren relationships. Journal of Marriage and the Family, 64, 1089-­‐1096. Hayslip, B. (Jr.), & Smith, G. C. (Eds.). (2013). Resilient grandparent caregivers: A strengths-­‐based perspective. New York: Routledge. Lusso, V. C. (2011). Prarodiče, rodiče a vnoučata: O emočních, vztahových a komunikačních úskalích. Praha: Portál. Smith, P. K. (Ed.). (1991). The psychology of grandparenthood: An international perspective. London: Routledge. Werner, P., Buchbinder, E., Lowenstein, A., & Livni, T. (2007). Grandmothers´, mothers´ and granddaughters´ perceptions of grandparenthood: A qualitative analysis of congruence across generations. Journal of Intergenerational Relationships, 5(3), 7-­‐25. Prožívání nedobrovolně bezdětných žen a mužů a jeho souvislost s výsledky léčby neplodnosti Výzkumná oblast: Vývojová psychologie a psychologie rodiny Školitelka: doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc. Poruchami plodnosti dnes trpí asi 15 až 20 % párů v Evropě. Většina z nich se o pomoc obrací do center asistované reprodukce. Léčba neplodnosti stejně jako samotná situace nedobrovolné bezdětnosti představují pro většinu párů velkou psychickou zátěž. Prožívání nedobrovolné bezdětnosti se u nás výzkumně zkoumá především 1 kvalitativními metodami (např. Konečná, 2009; Řežábek, 2008). Považujeme proto za přínosné, aby se začaly objevovat i kvantitativní studie, a aby do českého prostředí byly pro ně zavedeny vhodné nástroje, ve světě již hojně pro tento typ výzkumu využívané, např. Fertility Problem Inventory či The Infertility and Strain Scale. V zahraničí jsou široce zastoupeny studie možných souvislostí úzkosti a deprese s výsledky léčby neplodnosti (Lintsen et al., 2009; Matthiesen et al., 2011), výsledky jsou ovšem značně rozporuplné. Dále jsou pomocí kvantitativních metod často zkoumány strategie zvládání stresu a životní spokojenost (Bayley et al., 2009; BenYamini et al., 2008; Peterson et al., 2006). Pravděpodobné ovšem je, že skutečnost a budoucí představa bezdětného života ohrožuje spíše smysl života u těchto párů než jejich životní spokojenost. Zaměřit badatelský záměr tímto směrem – na zkoumání možné frustrace životní smysluplnosti – by bylo nejenom originální (výzkumy na toto téma v našem prostředí chybí zcela a ve světě je nalézáme jen zřídka), ale hlavně nosné pro následnou poradenskou praxi. Dále považujeme za potřebné pro praxi zjišťovat, nejenom jakým způsobem se muži a ženy vyrovnávají se stresem způsobeným infertilitou, ale také které ze zvládacích strategií jsou pro situaci neplodnosti adaptivní a které nikoli. Velmi užitečné by bylo dále prozkoumat, jak se způsoby zvládání neplodnosti jednoho z partnerů odrážejí v prožívání druhého z nich. Výzkum by probíhal ve spolupráci s embryology z kliniky asistované reprodukce. Literatura: Bayley, T. M., Slade, P., & Lashen, H. (2009). Relationships between attachment, appraisal, coping and adjustment in men and women experiencing infertility concerns. Human Reproduction, 24, 2827-­‐2837. BenYamini, Y., Gefen-­‐Bardarian, Y., Gozlan, M., Geula, T., Shoshana, S., & Kokia, E. (2008). Coping specificity: The case of women coping with infertility treatments. Psychology and Health, 23, 221-­‐241. Konečná, H. (2009). Na cestě za dítětem. Dvě malá křídla. Praha: Galén. Lintsen, A. M. E., Verhaak, C. M., Eijkemans, M. J. C., & et al. (2009). Anxiety and depression have no influence on the cancellation and pregnancy rates of a first IVF or ICSI treatment. Human Reproduction, 24, 1092-­‐1098. Matthiesen, S. M. S, Frederiksen, Y., Ingerslev, H. J., & Zachariae, R. (2011). Stress, distress and outcome of assisted reproductive technology (ART): a meta-­‐analysis. Human Reproduction, 26, 2763-­‐2776. Peterson, B. D., Newton, Ch. R., Rosen, K., & Schulman, R. (2006). Coping processes of couples experiencing infertility. Family Relations, 55, 227-­‐239. Řežábek, K. (2008). Léčba neplodnosti. Praha: Grada. Homoparentalita Výzkumná oblast: Vývojová psychologie a psychologie rodiny Školitel: PhDr. Marek Kolařík, Ph.D. Téma homoparentality, tedy výchovy dětí osobami stejného pohlaví, je v současné době velmi živé, aktuální, s mezinárodním přesahem, velmi kontroverzní a spise ideologizované, než vědecky zkoumané. Výzkum bude zaměřen na srovnání současné situace v ČR se zahraničím (kdy například ČR čelí několika žalobám těchto párů, sezdaných v zahraničí, kdy vstupem na naše území ztrácí svá, domovským státem daná, rodičovská práva, apod.), důraz bude kladen na zmapování vlivu výchovy rodiči stejného pohlaví na jejich děti se zacílením na výzkum v rámci homoparentálních rodin, v nichž už děti v současné době vyrůstají. Dílčím cílem výzkumu bude také přispění do diskuze, zda a z jakých důvodů je/není vhodná adopce nebiologických dětí páry stejného pohlaví. Prostor pro realizaci výzkumu je dán napojením na vztažné občanské a jiné iniciativy (PROUD apod.), praktická poradenská pracoviště pro páry stejného pohlaví (například Centrum MEDIOL aj.). Zahraniční výzkum bude realizován pravděpodobně ve spolupráci s Nova Southeastern University, Florida – ústně byla přislíbena spolupráce s bývalou absolventkou Katedry psychologie FF UP v Olomouci, která na výše uvedené univerzitě nyní působí. Literatura: BERMAN, M. Gay and lesbian parenting. Journal of Marriage and Family. 2002, vol. 64, is. 3, 815-­‐818. CLARKE, V. Sameness and difference in research on lesbian parenting. Journal of Community & Applied Social Psychology. 2002, vol.12, no. 3, 210-­‐222 2 Garner, A. (2005). Families Like Mine: Children of Gay Parents Tell It Like It Is. 1st edition. New York: HarperCollins Publishers. Himl, Pavel, Jan Seidl, Franz Schindler (eds.). 2013. "Miluji tvory svého pohlaví" (Homosexualita v dějinách a společnosti českých zemí). Praha: Argo. JANOŠOVÁ, P. Dívčí a chlapecká identita : Vývoj a úskalí. 1. vyd. Praha : Grada, 2008. ISBN 97-­‐8802-­‐4722-­‐84-­‐9. Katz, Jonathan Ned (1995). The Invention of Heterosexuality. New York: Dutton Books, 83 –112. Dostupné z http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/assault/context/katzhistory.html Katz, Jonathan Ned (2002). „The Invention of Heterosexuality”. In Kathy Peiss (ed.): Major Problems in the History of American Sexuality (Documents and Essays). Boston: Houghton Mifflin, 349-­‐356. Rupp, Leila (2001). Vytoužená minulost: Dějiny lásky a sexuality mezi osobami stejného pohlaví. Praha: OWP. Snow, J.E. (2004). How it feels to have a gay or lesbian parent: A book by kids for kids of all ages. New York: Harrington Park. Pedagogická psychologie: Metoda Second step – výzkum efektivity metody v českých podmínkách Výzkumná oblast: Protektivní a rizikové faktory ve školním prostředí Školitelka: PhDr. Eleonora Smékalová, Ph.D. Metoda Second step pochází z amerického prostředí, nositelem licence je Commitee for Children, Seattle, USA. Zaměřuje se na podporu rozvoje sociálního a emocionálního vývoje dítěte. V roce 2009 získalo licenci k používání této metody také Slovensko – díky slovenským kolegům, především prof. Gajdošové jsme měli možnost se s touto metodou seznámit na naší katedře. Několik kolegů získalo základní výcvik pro užívání této metody, zakoupili jsme pro naši katedru také nákladnou sadu karet pro využití metody v 1. – 3. ročníku ZŠ. S ohledem na zájem škol o podporu v oblasti rozvíjení sociální a emocionálního vývoje dětí se jeví jako vhodné tuto metodu, která se osvědčila v řadě zemí světa, přeložit a výzkumně ověřit také v našich podmínkách. Cílem výzkumu bude vstoupit do v kontaktu s výše uvedenou organizací, získat povolení k vývoji české verze metody a následně ji výzkumně ověřit v našich podmínkách. Předpokládáme návaznost tohoto výzkumného tématu na výzkumnou oblast prevence rizikového chování. Jde o výzkum směřující k využití v praxi, lze předpokládat zapojení školních psychologů spolupracujících s naší katedrou a studentů vyšších ročníků. Velmi vhodné by bylo zapojení výzkumné aktivity doktoranda, který by se věnoval v teoretické části své práce východiskům preventivních metod rizikového chování a ve výzkumné části ověřování efektivity této metody na výzkumném vzorku škol české republiky. Literatura: Cartledge, G., Milburn, J. F. (1966). Cultural Diversity and Social Skills Instruction: Understanding Ethnic and Gender Differences. Champaign. IL: Research Press. Comitee for Children (1992). Second Step: A Violence Prevention Curriculum, Grades 1-­‐3. Seattle. Gajdošová, E., Herényiová, G. (2006). Rozvíjení emoční inteligence žáků. Praha: Portál. Goleman, D. (1997). Emoční inteligence. Praha: Columbus. Heidbrink, H. (1997). Psychologie morálního vývoje. Praha: Protál. Krejčová, L., Mertin, V. a kol. (2010). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Česká republika: Wolters Kluwer . Miovský, M. a kol. (Ed.) (2010). Primární prevence rizikového chování ve školství. Praha: Univerzita Karlova, Sdružení SCAN. Stuchlíková, I. A kol. (2005). Zvládání emočních problémů žáků. Praha: Portál. Shapiro, L. E. (2009). Emoční inteligence a její rozvoj. Praha: Portál. 3 Potenciální Procesy a prvky učící se organizace a jejich odraz v prožívání, chování a osobním rozvoji pracovníka Vazba k výzkumnému tématu katedry: Individuální a skupinová zkušenost s pracovním prostředím Výzkumná oblast: oblast psychologie práce, organizace a řízení Školitel: doc. PhDr. Zdeněk Vtípil, CSc. Téma vychází z oblastí pedagogické psychologie, psychologie učení, psychologie/sociologie práce a organizace, teorie a praxe managementu, psychologie organizačního chování, psychologie organizačního učení, psychologie organizační kultury. Teoretická část bude zahrnovat současné pojetí managementu (Vodáček, Vodáčková, 2009), systémový přístup k výkladu individuálního a organizačního chování (Cejthamr, Dědina, 2010, Bedrnová, 2011, Wagnerová, 2012), pojednání k současnému pojetí organizační kultury (Lukášová, 2011, Schein, 2010, Armstrong, 2010, Hofstede, Hofstede, 2006)), výklad koncepce učící se organizace ve vztahu k individuální, skupinové a organizační efektivnosti (Senge, 2OO7, Tichá, 2005), pasáž k dosavadním výzkumům v dané oblasti. Empirická část bude obsahovat charakteristiky studovaných organizací, analýzy organizačních kultur (Hofstede, 1990, Barrett, 2006, 2008), analýzu stavu úrovně učící se organizace (Brooks, 2003, Beneš, 2013), komparace mezi organizacemi, resp. se žádoucími stavy, výstupy z měření relací proměnných organizační kultury, učící se organizace k vybraným proměnným efektivnosti, náměty k personální strategii zkoumaných organizací. Formulace vědeckého cíle práce bude vycházet z relací a komparací mezi vybranými proměnnými organizační kultury, stavu učící se organizace a proměnnými individuálního, resp. skupinového charakteru. Literatura: Armstrong, M. (2010). Řízení lidských zdrojů. Nejnovější trendy a postupy. Praha: Grada. Barrett, R. (2006). Building a Values-­‐Driven Organization: A Whole Systém Approach to Cultural Transformation. Oxford: Butterworth-­‐Heinemann. Barrett, R. (1998). Liberating the Corporate Soul: Building a Visionary Organization. Oxford. Butterworth-­‐Heinemann. Bedrnová, E. et al. (2011). Management osobního rozvoje. Praha: Management Press. Beneš, M. (2013). Andragogika. Praha: Grada. Brooks, I. (2003). Firemní kultura. Jedinci, skupiny, organizace a jejich chování. Brno: Computer Press. Cejthamr, V., Dědina, J. (2010). Management a organizační chování. Praha: Grada. Hofstede, G. et al. (1990). Measuring organizational cultures: a qualitative and quantitative study across twenty cases. Administrative Science Quarterly, 35, p. 286-­‐316. Hofstede, G., Hofstede, G. J. (2006). Kultury a organizace. Software lidské mysli. Praha: Linde. Lukášová, R. (2011). Organizační kultura a její změna. Praha: Grada. Schein, E. H. (2010). Organizational Culture and Leadership. San Francisco: Jossey-­‐Bass. Senge, P. M. (2007). Pátá disciplína – teorie a praxe učící se organizace. Praha: Management Press. Tichá, I. (2005). Učící se organizace. Praha: Alfa Publishing. Vodáček, L., Vodáčková, O. (2009). Moderní management v teorii a praxi. Praha: Management Press. Wagnerová, I. (2012). Psychologie práce a organizace. Nové poznatky. Praha: Grada. Vývoj efektivní screeningové diagnostiky faktorů vedoucích k rizikovému chování u žáků základních škol Výzkumné oblasti: a) Diagnostika rizikových a protektivních faktorů a prevence rizikového chování u adolescentů b) Dobrá praxe konstrukce testů obecných studijních předpokladů, znalostních testů a psychodiagnostických nástrojů Školitel: Mgr. Miroslav Charvát, Ph.D. Projekt je zaměřen na vývoj včasné a efektivní screeningové diagnostiky osobnostních, sociálních, behaviorálních a jiných charakteristik u žáků základních škol, na základě kterých je možné vyhledat žáky se zvýšenou pravděpodobností či tendencí ke vzniku a rozvoji rizikového chování. Hlavním východiskem je analýza doposud 4 používaných českých i zahraničních psychodiagnostických nástrojů zaměřených na screening protektivních a rizikových faktorů, rizikového chování adolescentů a dalších souvisejících proměnných, které mohou mít prediktivní potenciál. Identifikace těchto proměnných a vztahů mezi nimi vychází z ucelených teoretických přístupů věnujících se rozvoji rizikového chování u adolescentů (Jessor, 1998; Fergus, & Zimmerman, 2005; Charvát, & Nevoralová, 2012). Specifický důraz bude kladem na závislostní chování. K tomuto účelu budou využita data a znalosti z již proběhnuvších výzkumů na Katedře psychologie FF UP, čímž se naváže na dosavadní týmovou práci (např. Dolejš, 2010; Čablová, Šťastná, Charvát, Maierová, Endrödiová, & Dolejš, 2011). Dále budou do projektu zahrnuty zkušenosti klíčových pracovníků z oblasti školství (školní psychologové, školní metodici prevence, pracovníci pedagogicko-­‐
psychologických poraden a pracovníci z neziskových organizací zaměřených na primárně preventivní programy) ze spolupracujících škol a partnerských organizací. Na základě těchto analýz se budou další výzkumné snahy orientovat na vývoj nové originální metodiky zachycující celou škálu klíčových faktorů, které mají vliv na vznik sledovaného rizikového chování. Pro tento účel bude mimo jiné využit i potenciál počítačového adaptivního testování (Jelínek, Květoň, & Vobořil, 2011) a též fuzzy přístupu zaměřeného na vytěžování a systematizaci odborných úsudků a rozhodovacích procesů (Talašová, 2003). Dále se projekt zaměří na pilotní ověření funkčnosti takto navržené metody na dostatečně velkém výběrovém souboru žáků druhého stupně základních škol. Detailní rozbor takto získaných dat se posléze zaměří na psychometrické vlastnosti vyvíjené metody za využití postupů klasické testové teorie (CTT), teorie odpovědi na položku (IRT) popřípadě jiných vhodných metod posuzujících reliabilitu a validitu (Urbánek, Denglerová, & Širůček, 2011). Využití může tato metoda nelézt zejména v oblasti selektivní a indikované prevence rizikového chování ve školním kontextu, anebo též ve školním a výchovném poradenství (EMCDDA, 2009). Literatura: Dolejš, M. (2010). Efektivní včasná diagnostika rizikového chování u adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého Čablová, L., Šťastná, L., Charvát, M., Maierová, E., Endrödiová, L., & Dolejš, M. (2011). Preventure–metoda krátké cílené intervence. Adiktologie.(11), 2, 92-­‐98. European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (2009). Preventing later substance use disorders in at-­‐risk children and adolescents: a review of the theory and evidence base of indicated prevention. Thematic papers. Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg Fergus, S., & Zimmerman, M. A. (2005). ADOLESCENT RESILIENCE: A Framework for Understanding Healthy Development in the Face of Risk. Annual Review Of Public Health, 26(1), 399-­‐419. Charvát, M., & Nevoralová M. (2012). Faktory protektivní a rizikové. In: Miovský, M. a kol. (2012). Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga. Jelínek, M., Květoň, P., & Vobořil, D. (2011). Testování v psychologii. Teorie odpovědi na položku a počítačové adaptivní testování. Praha: Grada. Jessor, R. (1998). New perspectives on adolescent risk behavior. In Jessor, R. (ed.). 1998. New Perspectives on Adolescent Risk Behavior. New York: Cambridge University Press Talašová, J. (2003). Fuzzy metody vícekriteriálního hodnocení a rozhodování. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Urbánek, T., Denglerová, D., & Širůček, J. (2011). Psychometrika. Měření v psychologii. Praha: Portál. 5