CeR Magazin 3_04.indd

MAGAZIN
Česká rafinérská
podzim 2004
obsah / table of contents
04
07
aktuálně
03
Tři otázky pro Ivana Součka, předsedu
představenstva a generálního ředitele
Three questions for Ivan Souček, chairman of the board of directors and CEO
petroleum
18
16
08
04
Kde tluče srdce kralupské rafinérie
Where the heart of Kralupy’s
refinery beats
06
Vážíme si zákazníků i životního prostředí
We esteem our customers as well as the
environment
07
08
Proč není Norsko členem EU
Why is Norway not a member of the EU?
10
Mozaika
Mosaic
Portrét Henka Reijnaerta: Z Curacaa do
Litvínova
Portrait of Henk Reijnaert: From Curacao to the Litvínov
fokus
11
12
16
Kaleidoskop
Kaleidoscope
Kralupy nad Vltavou: dva roky poté
Kralupy nad Vltavou: two years after
Kdo to byl… Ferdinand Porsche
Who was it… Ferdinand Porsche
forum
Magazín
Informační čtvrtletník České rafinérské, a. s.
Vydává:
Česká rafinérská, a. s.
Předseda redakční rady:
Ing. Aleš Soukup, CSc., vedoucí sekce vztahů s veřejností
Redakce:
AC&C Public Relations, s. r. o., Korunovační 7, 170 00 Praha 7
Šéfredaktor:
RNDr. Michal Urban, CSc., tel.: 233 375 364, e-mail: [email protected], www.accpr.cz
Sazba, zlom, lito:
Studio Marvil, s. r. o.
Vydáno v Praze dne 5. 10. 2004, Registrace MK ČR pod číslem E 81 03
Magazín vychází čtyřikrát ročně a je distribuován zdarma.
Pro přetisk fotografií a celých článků nebo jejich částí je nutné písemné svolení redakce.
17
Kateřina Trojanová:
Pánové pozor! Jede Katka
Kateřina Trojanová: Gentlemen,
attention please! Kate is driving
18
Amerikou křížem krážem (3)
All over America (3)
aktuálně
2–3
Tři otázky pro
Ing. Ivana Součka
předsedu představenstva
a generálního ředitele České rafinérské, a. s.
Už rok je Česká rafinérská tzv. přepracovací
rafinérií. Jak byste těch uplynulých 12 měsíců
zhodnotil?
V novém režimu jsme začali pracovat
1. srpna 2003. Českým obchodním afilacím
našich akcionářů od té doby zpracováváme ropu a dodáváme jim hotové výrobky,
s nimiž oni sami obchodují. Předpokládalo
se, že období do konce roku 2003 bude
dostatečné k tomu, aby se doladily vztahy
a nastavily nezbytné komunikační, technické a obchodní vazby. Jsem přesvědčen,
že přechod na processing splnil očekávání,
i když „krystalizace“ vztahů mezi námi
a procesory pokračuje dodnes.
Za zmínku jistě stojí, že se nám podařilo
stabilizovat organizační strukturu a že jsme
schopni dále nabízet atraktivní zaměstnání.
Že naše společnost dostala sice trošku jiný
plášť, ale pořád patří k nejvýznamnějším
v České republice, a to jak podle velikosti
obhospodařovaného majetku, tak z hlediska
svého ekonomického významu. Nadále
významně a stabilně přispíváme do státního
rozpočtu zejména prostřednictvím platby
spotřební daně. V této souvislosti je potřeba
ocenit platební disciplínu a fungování všech
čtyř procesorských organizací.
V neposlední řadě bych rád připomněl, že
rafinérie funguje na relativně vysoké úrovni
řízení a bezpečnosti práce. To právem vyvolává respekt našich konkurentů i ostatních
průmyslových subjektů, s nimiž sdílíme
průmyslový areál v Kralupech i v Litvínově.
Za prvních šest měsíců jste letos zpracovali
více než 2,7 milionu tun ropy. Vzrostla výroba
surovin pro petrochemický průmysl, ale
snížila se produkce finálních produktů. Čím to
bylo způsobeno?
Produkci ovlivnila odstávka obou rafinérií.
Rafinérie v Kralupech absolvovala „velkou
odstávku“, tedy inspekci a údržbu technického zařízení prováděnou v čtyřletých
cyklech, a rafinérii v Litvínově jsme částečně odstavili v souvislosti s dokončením
projektu Čistá paliva. Přes tyto objektivní
důvody jsme podle neauditovaných výsledků dosáhli zisku 232 milionů korun před
zdaněním a obratu 4,4 miliardy korun.
Už nyní bychom ale měli připomenout,
že ve druhém pololetí bude muset být tento
výsledek korigován vzhledem k účetním
operacím souvisejícím s přehodnocením
stavu zásob a s dopady vypořádání starých
pohledávek.
Jak byste charakterizoval projekt
Čistá paliva?
Zavedení výroby tzv. čistých paliv (tj. pro
rok 2005 motorových paliv s obsahem síry
nižším než 50 mg/kg) je dáno evropskou
legislativou, resp. její transpozicí do legislativy české. Už v letech 2002–2003 jsme
v litvínovské rafinérii provedli první úpravy umožňující výrobu benzinu s nízkým
obsahem síry. Letos jsme upravili výrobní
soubor hydrogenace plynového oleje v Kralupech, takže koncem června byla úspěšně
uvedena do provozu rekonstruovaná
jednotka. Počátkem července proběhly její
ověřovací a garanční testy. Tato jednotka
tak umožňuje vyrábět v Kralupech motorovou naftu splňující s dostatečnou rezervou
náročné požadavky legislativy jak pro rok
2005, tak i pro rok 2009, kdy se maximální
limit obsahu síry sníží na 10 mg/kg. V Litvínově byla podobná jednotka rekonstruována následně a do provozu byla uvedena
letos v srpnu.
Projekt Čistá paliva však dále pokračuje.
Koncem roku 2004 dostavíme a na přelomu roku 2004/2005 uvedeme do provozu
jednotku, která umožní vyrábět i v Kralu-
pech benziny s kvalitou požadovanou pro
rok 2005. Celý projekt Čistých paliv pak
bude dokončen instalací jednotky selektivní
hydrogenace krakového benzinu v kralupské rafinérii (umožňující výrobu benzínu
s obsahem síry pod 10 mg/kg), na kterou již
byla pořízena licence a začali jsme zpracovávat úvodní projektovou dokumentaci.
(ks)
Three questions for Ivan Souček, Chairman
of the Board of Directors and CEO
Since August 1, 2003, Česká rafinérská has been
newly operating as a so-called crude oil reprocessing company. The organisational structure was stabilised and operating rules were ‚tuned up‘ at the
initial processing stage. In spite of our company’s
new appearance, it is still one of the most important
entities in the Czech Republic in terms of both the
amount of managed assets and its economic importance. The refinery works at a relatively high safety and management level. Thus our competitors as
well as other industrial entities rightly respect us.
According to non-audited results for the first six
months of 2004, the company showed a pre-tax
profit of CZK 232 million on a turnover of CZK 4.4
billion (to be corrected by stock re-evalution and recievables impact in 2H.2004); we processed more
than 2.7 million tonnes of crude oil. The feedstock
production for the petrochemical industry rose while
the production of final products dropped. Production
was affected by the temporary shutdown of both refineries of the company.
Over the summer, we completed another stage of the
Clean Fuels project. In Kralupy and Litvínov, we put in
operation reconstructed middle-distillate hydrogenation units, enabling to produce diesel fuel that easily
meets strict ecological and qualitative requirements
for both 2005 and 2009. We will also put in operation
a unit that will enable to produce automotive petrols
meeting required quality standards in Kralupy.
Kde tluče srdce
kralupské rafinérie
1
Velín je místo, odkud operátoři ovládají
výrobní zařízení, místo, odkud má směnový
manažer přehled o stavu technologie, místo,
kde začíná každý pracovní den techniků
a kontraktorů (dodavatelů prací), místo, kde
v případě nutnosti zasedá havarijní štáb,
i místo, kde se potkávají lidé.
Srdcem velínu je prostorný sál se třemi
sekcemi řídicích pracovišť. Je ponořen do
polotmy, což pracovníkům vytváří příjemný
kontrast k svítícím obrazovkám nad jejich
stoly. Každé pracoviště je osazeno několika displeji, na nichž se střídají schémata
technologií, křivky grafů a další informace
se záběry z několika kamer snímajících rozhodující místa v areálu. Skladba pracovišť
v sále odpovídá třem základním úsekům
rafinérie: první řídí vlastní zpracování
ropy, druhý má na starosti mísení, sklady
a expedici výrobků a ze třetího se provozuje
vysoce moderní jednotka FCC.
Ve velínu pracuje ve čtyřech směnách
celkem 120 operátorů pod vedením šesti
směnových manažerů – Tomáše Hejdy,
Jiřího Čemuse, Jaroslava Šejby, Miroslava
Pinky, Jiřího Čadka a Kamila Klempta, který
nás provázel od jednoho operačního pultu
ke druhému a podával základní informace.
„Základem řízení rafinérského procesu
je jeho regulace,“ začíná vyprávět Kamil
Klempt. „Ty provádíme především elektronickou formou, částečně přes pneumatickou
regulaci a některé situace řešíme manuálně
zásahem vnějšího provozního operátora,
s nímž se spojíme telefonicky nebo vysílačkou na vlastní frekvenci.“
Provoz je sice plně automatizovaný, to ale
neznamená, že nevyžaduje stálou kontrolu.
Operátoři u jednotlivých panelů ve velínu
soustavně sledují jednotlivé kroky řízeného
procesu, který probíhá podle zadaných
parametrů, a řeší odchylky od standardu.
Na první pohled běžná
přízemní budova uprostřed
kralupské rafinérie.
Pozornému kolemjdoucímu
však těžko unikne několik
odchylek od běžné stavby.
Do budovy se sbíhá pavučina
kabelů, chybí zde okna, zato
se vstupuje pancéřovými
dveřmi. Pod slupkou
nenápadnosti béžovomodré
budovy se skrývá betonový
bunkr, v jehož útrobách
je umístěn řídicí systém
a velín rafinérie.
„Jsme sice napojeni na vnitřní počítačovou síť podniku, ale vlastní řízení
výrobního procesu obstarává samostatný
systém Foxboro. Je zcela nezávislý na
vnějších sítích, a nemůže být proto zavirován nebo jinak ohrožen třeba z internetu,“
říká Kamil Klempt.
Řízení je nastaveno na tzv. alarmovací
limity. Alarm se projevuje vizuálně a akusticky, potom následuje zásah, blokace,
změna – akce. Ve zlomku okamžiku se
musí operátor rozhodnout – a správně. To
vyžaduje nejen znalosti a zkušenosti, ale
také specifické schopnosti. Částečně jsou
vrozené, částečně vypěstované tréninkovými programy i silnou vůlí. Důležitou roli
hrají také osobnostní rysy, odpovědnost
vůči firmě i lidem v okolí. A bez nadsázky
můžeme konstatovat, že takové vlastnosti
operátoři mají. Svou každodenní činností
ovlivňují nejen výrobu a ekonomické
petroleum
4–5
Centrální velín v kralupské rafinérii byl uveden do provozu v roce 2001 spolu s jednotkou fluidního katalytického krakování (FCC). Chrání provozní
pracovníky a řídicí systém, aby byli schopni reagovat i za extrémních vnějších podmínek jakékoli povahy. Řídicí systém FOXBORO je naprosto autonomní.
Nový velín nahradil řídicí pracoviště rozptýlená po celém areálu rafinérie včetně hlavního řídicího „panelu“ ze 70. let.
1) „Zabývám se souborem atmosférické
destilace, což je zpracování ropy na primární
frakce. S prací jsem spokojený,“ sděluje Antonín
Podšer, který řídí provoz 1.
2) Na řízení provozu FCC se podílí také Radek
Špaldoň, který právě domluvil vysílačkou
s operátorem v terénu: „Průběžně je potřeba
kontrolovat několik set položek. Jsem tady už
devět let, přišel jsem jako vodohospodář a udělal
si rekvalifikaci. Líbí se mi, že je to tvůrčí práce, že
je třeba u ní přemýšlet, není monotónní a člověk
se stále něco učí.“
3) Jedním z dvaceti tzv. venkovních operátorů
je Libor Mikulka. „Dělám tuhle práci už deset let
a rád. Je pestrá, rozsáhlá, zajímavá, vyžaduje
znalosti, manuální zručnost i fyzickou kondici,“
říká.
4 ) „Jsem v rafinérii třináct let, z toho deset let
pracuji jako operátor u panelu. Mám to tady rád,
protože mě baví počítače. Je to zajímavá práce,“
říká Jiří Faifr, který řídí část 2.
5 ) „Hlavně a především jsem moc rád, že
tuto práci mám,“ konstatuje Miroslav John (na
fotografii se stojícím směnovým manažerem
Kamilem Klemptem).
výsledky společnosti, ale i to, jak společnost
vnímá její okolí.
(ks)
Where the heart of Kralupy’s refinery beats
A new central control room, which replaced the
control rooms that had been scattered throughout
the enterprise until then, was opened in Kralupy’s
refinery in 2001, when also a fluid catalytic cracking (FCC) unit was put in operation. Operators
working in the control room control production machinery and monitor equipment. It is a place from
which they can react even under extreme exterior conditions of any kind. The work of the central
control room operators is very difficult and responsible because not only company’s economic results but also the effects on the surrounding environment depend on it. The operators have to know
the processes and equipment, foresee possible
deviations and their consequences, and have to
be able to make independent and quick decisions.
2
4
3
5
Jak se člověk stane operátorem? Profese operátora je velmi náročná, a uchazeči proto – jak
vysvětluje Ing. Josef Krch, vedoucí výrobní sekce rafinérie Kralupy – procházejí procesem výběru,
jakýmsi konkurzem. „Požadujeme po nich středoškolské vzdělání, zkoušíme jejich základní znalosti, zkušenosti, zájem a chuť pracovat v rafinérském průmyslu. Odhadujeme jejich schopnost rychle
se orientovat a uvažovat v reálných dimenzích. Po zaškolení, většinou v dvouleté zkušební době,
uchazeč pozná, jestli nás chce, a zároveň i my poznáme, jestli chceme jeho.“
A když se dohodnete? V takovém případě operátor začíná u obsluhy venkovních zařízení. Na základě jeho schopností a dovedností se dohodneme na profesním růstu. Může se dostat k panelu,
eventuálně se stane směnovým manažerem.
Dny, týdny, měsíce, roky bedlivě sledovat obrazovku v místnosti bez oken je možná stresující. Jak
sledujete psychiku operátorů? Nemáme indicie, že by psychická zátěž překračovala únosnou
mez. Ostatně tato hranice je velmi individuální a závisí jak na osobních dispozicích, tak na tréninku. Tuto situaci však nepodceňujeme a máme program zaměřený na potenciální rizika. Spolu
s rafinérií v Litvínově realizujeme pro směnové pracovníky protistresový relaxační program. Firma
vše platí, ale účast je dobrovolná.
Jaké jsou charakteristické vlastnosti operátora? Především dobrý zdravotní stav. Znalost
procesů a zařízení je nezbytný základ. Dále je nutná předvídavost možných odchylek a jejich
následků a z toho vyplývající schopnost samostatně a rychle rozhodnout. Rychlé rozhodnutí není
otázka statečnosti, ale bleskurychlého použití získaných znalostí i naučených stereotypů. Operátor
tedy musí být psychicky vyrovnaný a také manuálně zručný. Přirovnal bych jej k řidiči auta: řídí, je
trvale ve střehu, analyzuje dopravní situaci, reaguje na změny, má zodpovědnost za druhé. Co je
důležité: pečuje o svůj majetek a, obrazně řečeno, svého čtyřkolového miláčka hýčká.
Vážíme si zákazníků i životního prostředí
Proslulý auditor Lloyd’s Register Quality Assurance letos v létě opět vydal certifikát, který dokládá,
že Česká rafinérská znovu splnila přísné požadavky mezinárodní normy ISO 9001:2000 pro systém
řízení kvality a ISO 14 001:1996 pro systém řízení ochrany životního prostředí.
Splnit požadavky celosvětově uznávaných norem ISO (International Standard
Organisation) nás nikdo nenutí, dokonce
se za to platí a nikoliv malé sumy. Závisí to
jen na dobrovolném rozhodnutí jednotlivé
firmy. To je sice pravda, ale za ní následuje
velké ALE!
„Ale udělení certifikace zvyšuje prestiž
společnosti, je to jedno z měřítek úspěšnosti a doklad toho, že si firma váží svých
zákazníků, zaměstnanců, občanů okolních
měst a obcí a životního prostředí,“ řekla
nám Ing. Michaela Freyová, vedoucí sekce
bezpečnosti práce, pracovní hygieny a řízení
kvality, která je z titulu své funkce gestorem
certifikace a recertifikace podle norem ISO.
Česká rafinérská se rozhodla hned
v roce 1996, tedy při svém vzniku, že budou
certifikovány jak rafinérie v Litvínově, tak
v Kralupech. Chtěla tím dát jasně najevo,
že plně odpovídá za jakost svých produktů
a poskytovaných služeb, že soustavně
pečuje o životní prostředí a že chce zákazníky nejen získat, ale i udržet. Pracovníci
na všech úrovních museli vyvinout nemalé
úsilí ke splnění náročných podmínek, ale
dobrá věc se podařila. Dne 27. července
2001 byly oba certifikáty pro obě rafinérie
uděleny s tím, že platí tři roky.
Plnění normy ISO se soustavně sleduje,
a kdyby firma časem standardy přestala
plnit, snadno by mohla o certifikaci přijít.
Snad bychom měli zdůraznit, že není
certifikován výrobek, ale celý systém. Ostatně produkty České rafinérské byly velmi
kvalitní od samého počátku. Hodnotí se ale,
jak jsou nastaveny jednotlivé procesy, jak je
lze hodnotit, ovlivňovat a zlepšovat.
Základem systému řízení jakosti je spokojenost zákazníka. Norma nepředepisuje,
jak ji zjistit. Česká rafinérská při hledání
vhodné zpětné vazby zvolila dotazníkovou
metodu. Odběratelů bylo do loňského roku
několik desítek. Nyní se situace zjednodušila, protože v novém režimu jsou zákazníci
jen čtyři. Ale i oni odpovídají na podrobné
otázky, z nichž vyplývá, jak jsou spokojeni
s produkty a službami.
Základem systému řízení ochrany životního prostředí je provádět všechny činnosti
s ohledem na životní prostředí a plnit legislativu dané země.
Odpovědi se analyzují a na základě
výsledku se přijímá plán opatření, jak
spokojenost zvýšit. Na konkrétní otázky
přicházejí konkrétní odpovědi. Týkají se
například způsobu jednání, obsluhy, systému řízení reklamací a podobně. V případě,
že si zákazník stěžuje, všechno musí být
přesně zaregistrované. Řízená dokumentace
se vyžaduje na všech úrovních a ve všech
oblastech, ať se jedná o výrobu, plánování
nebo údržbu. Například při atestaci je
vzorek uschován, a kdyby došlo k reklamaci, poslouží jako podklad pro nezávislou
laboratoř.
Normy dále vyžadují stanovit nápravná a preventivní opatření, tedy opatření
sloužící k odstranění nedostatků a zejména
zajištění prevence tak, aby se chyby neopakovaly.
„Už čtyři roky u nás pracuje tým interních auditorů,“ říká Ing. Freyová. „Je to
celkem pětadvacet lidí v různých profesích,
kteří kromě své práce ještě navíc pomáhají
jednotlivé systémy udržovat, kontinuálně
je kontrolují a zlepšují. Dvakrát ročně nás
navštíví velmi pozorní auditoři certifikační
agentury a zkoumají vždy určitou část
společnosti a projdou určitou část systému.
Letos nám skončila platnost certifikátu,
a proto poslední týden v červnu vyvrcholily
průběžné audity kontrolou všech procesů
v České rafinérské. Uspěli jsme a certifikát
nám byl opět udělen.“
Tím ale celá akce nekončí. V České rafinérské se nyní buduje integrovaný systém
řízení, který zahrnuje péči o kvalitu i o životní prostředí, bezpečnost práce a ochranu
zdraví. Je to nikdy nekončící proces péče
o zákazníka i životní prostředí.
(ks)
We esteem our customers as well as the environment
In the summer of this year, Lloyd’s Register Quality
Assurance again granted a certificate which proves
that Česká rafinérská again met the strict requirements of the ISO 9001:2000 quality management
and ISO 14 001:1996 environmental management international standards.
petroleum
6–7
ky hrozilo, že dojde k úplnému zastavení
norské produkce, což by mělo celosvětové
následky. Vláda však po osmi dnech vyjednávání nařídila ukončit stávku.
„Konflikt je pryč a my jsme velmi spokojeni,“ prohlásila mluvčí asociace zaměstna-
Objevem velkých zásob ropy se
Norsko stalo třetím největším
vývozcem ropy ve světovém měřítku.
Odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Tato konstituční monarchie
s 4,3 milionu obyvatel má hodně ropy, a může si proto dovolit
zůstat nezávislá. V roce 1972 a opakovaně v roce 1994 zaznělo
v lidovém hlasování o vstupu do Evropské unie jasné NE! Ale už
v roce 1949 vstoupilo Norsko do Severoatlantické aliance a v roce
1959 se stalo členem sdružení EFTA. Ve skutečnosti je však Norsko
politicky i ekonomicky neformálně členem evropských struktur.
vatelů OLF Maiken Imsová. Nařízení vlády
respektovali i zástupci odborů. Zaměstnavatelé přislíbili lepší pracovní podmínky
a dělníci si uvědomili, že každý den stávky
snižuje ekonomickou prosperitu země, což
by se brzy projevilo také na jejich výplatních páskách a později i na výši důchodů.
S ukončením protestů tak zmizela z trhu
také část podnětů, které ropu zdražují.
Podle zprávy Norges Bank vykázal za
loňský rok Ropný fond, tvořený zisky ze
státních ropných a plynařských společností
a daní soukromých firem z tohoto odvětví,
ziskovost 12,6 %. Norsko vykázalo loni zisky
z těžby ropy ve výši 19,53 miliardy eur. Z této sumy byly asi 4,75 miliardy eur použity
na krytí rozpočtového deficitu. Takže žádný
div, že Norsko není členem EU.
(ks)
Proč není Norsko členem EU?
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let
byla prozkoumána první naleziště zemního
plynu a ropy v Severním moři. První ropu
vydal vrt Ekofisk v norském sektoru v roce
1969 a brzy následovaly desítky dalších. Už
v roce 1973 se zde vytěžily 2 miliony tun
ropy. Byly také vybudovány první podmořské plynovody – plynovod do Teeside
ve Velké Británii byl dlouhý 360 km a do
německého Erudenu měřil 430 km.
Objev velkých zásob ropy přinesl
velice silný impuls pro ekonomický rozvoj
Norska, které se stalo třetím největším
vývozcem ropy ve světovém měřítku.
V roce 2002 představoval export ropy
a zemního plynu 40 % celkového vývozu
Norska. To vedlo i k výstavbě největších
těžebních plošin a k celkovému průmyslovému rozvoji. Severní moře se tak stalo
v mnoha ohledech laboratoří pro výzkum,
vývoj a testy nových těžebních i zpracovatelských technologií.
Začátkem letošního léta však Norsko
vyvolalo vrásky na čelech světových politiků
a ekonomů, protože těžaři vstoupili do
stávky. Požadovali lepší penzijní pojištění
a zajištění větší bezpečnosti práce. Společnost Statoil kvůli stávce musela přerušit
těžbu na ropných polích Snorre a Vigdis.
Norská denní produkce tří milionů barelů
ropy se snížila o 375 tisíc barelů a vývoz se
téměř zastavil. V případě pokračování stáv-
Why is Norway not a member of the EU?
Given its vast crude oil deposits, Norway can
afford to be outside the European Union. The first
oil was taken from the Ekofisk field in the Norwegian sector of the North Sea as early as 1969.
However, the daily output of three million barrels
of oil fell by 375,000 barrels and exports almost
halted this summer, as oil workers were on strike
to improve their working and pension conditions.
The Government terminated the strike after eight
days because the economic consequences would
have been disastrous. The strikers accepted the
decision. Norway showed a EUR 19.53 billion
profit from oil exploitation last year. Approximately
EUR 4.75 billion of this sum was used on financing
the budget deficit.
náš portrét
Z Curacaa
CESTOVÁNÍ SE SHELLEM
Henk Reijnaert, který dnes pracuje jako starší technolog
v litvínovském závodě České rafinérské, má značně exotický původ.
Jeho otec byl holandský Indonésan a během druhé světové války,
kdy Indonésie byla stále ještě součástí Holandska, se odstěhoval na
Nizozemské Antily. Matka je španělského původu, ale na Antilách
se už narodila. Tam – na ostrově Curacao – se narodil i Henk,
který za nejdůležitější v životě považuje rovnováhu mezi pracovním
a rodinným životem. Bez toho nemůžete být šťastní, tvrdí. On sám
se za šťastného považuje, protože se mu této rovnováhy podařilo
dosáhnout. A právě to mu umožnilo zajímavou kariéru expatriota.
Po absolvování střední školy odešel Henk
z Curacaa do Holandska studovat chemické
inženýrství. Bakalářského titulu dosáhl
v době, kdy vypukla ropná krize. Z obavy,
že později nedostane práci ve svém oboru,
studium přerušil a nastoupil u firmy Shell.
A jako její pracovník se vrátil téměř na tři
roky na Curacao do tamní rafinérie. To už
byl ženatý a otcem dcery.
Na obě fáze svého života na Curacau vzpomíná Henk rád. Je to sice malý ostrov, ale je
tam příjemně – teplo (okolo 30 oC) a přitom
sucho. Fouká neustále vítr, a proto tam
Holanďané přenesli indonéskou architekturu
s domy chlazenými proudícím vzduchem.
Podmínky přejí vodním sportům a Henk si
oblíbil zejména plavání a plachtění.
Henk nicméně nemínil zůstat na ostrově
natrvalo. Rozhodl se pokračovat v Holandsku ve studiu na Technické univerzitě a dosáhnout magisterského titulu. Poté se opět
vrátil k firmě Shell, ale tentokrát nastoupil
na její ústředí v Haagu. Po dvou letech byl
vyslán do rafinérie Puala Bukom v Singapuru. Odjel tam s celou rodinou, mezitím se
mu narodil syn.
Singapur byl pro něj zajímavá destinace,
protože mohl poznat rodnou zemi svého
otce a setkal se zde také poprvé s životem
v komunitě expatriotů. Právě tam se manželé Reijnaertovi naučili hrát bridž, který
se stal jejich celoživotním koníčkem. „Bridž
totiž není jen společenská záležitost, ale
také výborně aktivizuje mozek,“ říká Henk.
V roce 1985 se kvůli vzdělání dětí rodina
vrátila do Holandska a zůstala tam téměř
deset let. Začali se věnovat cyklistice
a o víkendech jezdili na výlety. A pokračovali v bridži, dokonce se dodnes zúčastňují
různých holandských turnajů. Zatímco ale
v Singapuru hráli American Standard, doma
hrají ACOL, což je podstatný rozdíl.
Další změna přišla v roce 1994, kdy Henk
odjel s manželkou do rafinérie Al Jubail
v Saúdské Arábii, studující děti zůstaly
v Holandsku. „To bylo obtížné období
zejména pro mou paní, protože ženy mají
v arabských zemích dosti omezená práva,“
vysvětluje Henk. Ale naučili se pamatovat
si jen pěkné stránky země, kde zrovna
byli – třeba cestovat pouští je fantastický
zážitek.
petroleum
8–9
do Litvínova
O šest a půl roku později následovala
Česká republika. Henk byl vyslán do
litvínovského závodu České rafinérské, ve
které je Shell jedním z akcionářů. Tentokrát
ovšem přijel sám. Na otázku po důvodech
uvádí neznalost jazyka a vzdálenost od
Prahy. „Litvínov je krásné město, ale kdyby
manželka nemohla komunikovat s lidmi,
cítila by se osamělá,“ vysvětluje Henk.
Ostatně vzdálenost mezi Českou republikou
a Holandskem není tak velká, takže Henk se
na víkendy vrací domů. Několikrát do roka
přijede manželka za ním.
RODINNÁ SHODA
„Mám skvělou rodinu a bez její podpory
bych nebyl tím, čím dnes jsem,“ říká Henk.
S manželkou, která je Holanďanka narozená
také na Nizozemských Antilách, se seznámil
jako mladík ještě na Curacau. Dnes je však
jejich domovem město Woerden, které leží
uprostřed Holandska.
V Holandsku žijí i obě jejich děti. Syn
dokončil přípravu na profesi pilota, dcera
vystudovala cestovní ruch, ale pracuje
v pojišťovnictví. Je vdaná a má synka.
„Kdysi jsem vyčítal svým rodičům, že nám
rozmazlují děti, a teď se chovám k vnukovi
stejně,“ říká s úsměvem Henk. Dobrý vztah
s dětmi považuje Henk za nesmírně důležitý, protože „děti – to je naše budoucnost“.
Česká republika je pro manžele Reijnaertovy atraktivní, a to díky rozmanitosti krajiny
a historickým památkám. V uplynulých třech
letech procestovali především západní a jižní
Čechy, líbily se jim zejména České Budějovice a Český Krumlov. Nedávno strávili několik
dní v okolí Devíti skal ve Žďárských vrších,
které důkladně prochodili.
ŽIVOT MEZI ČECHY
V Litvínově žije Henk jako slaměný vdovec.
Většinu času tráví v kanceláři a domů se
vrací až večer. Jedním z jeho mála rozptýlení
bývá návštěva mosteckého golfového hřiště.
Sám příliš vařit neumí, a chodí proto do
restaurací, moc mu třeba chutná dršťková.
„Když jsem přijel a vysvětlili mi, z čeho je,
odmítal jsem ji,“ vzpomíná. „Ale pak jsem ji
jednou zkusil a zachutnala mi.“ A oceňuje
české pivo, které je podle jeho názoru nejlepší. Zároveň však Henk připouští, že absolutní
špičkou je pro něj indonéská kuchyně, snad
proto, že tak vařila jeho maminka.
V České rafinérské pracuje Henk jako
starší technolog. Má-li srovnat své současné
působení s minulostí, vidí určité odlišnosti.
Zatímco všechny předchozí rafinérie patřily
firmě Shell a byly víceméně stejné, tady jde
o společný podnik, takže „všechny procesy
nejsou Shell“, s výjimkou visbreakeru.
Překvapilo ho i stáří některých zařízení,
například hydrokrakovací komory pocházejí
z období druhé světové války.
Další rozdíl vidí v komunikaci s lidmi.
Na jeho předchozích pracovištích se běžně
mluvilo anglicky, ale tady se mluví česky.
A tak přestože se začal češtinu učit, práci
mu to poněkud komplikuje. Přes jazykovou
bariéru však cítí, že spolupracovníci jsou
k němu velmi přátelští a snaží se, aby se tu
cítil jako doma. Všude tomu tak prý nebylo.
Svůj tým spolupracovníků považuje Henk
za skvělý a dobře se mu s nimi pracuje. Oceňuje zejména jejich odborné znalosti. Proto
prý nemusí být jejich koučem v pravém
smyslu slova. Spíše je stimuluje k účasti na
zahraničních kurzech či konferencích, kde
se setkávají se zahraničními kolegy a nutí je
to osvojit si cizí jazyky. „Já osobně považuji
networking za velmi důležitý,“ konstatuje
Henk. „Znáte-li lidi z jiných rafinérií, můžete jim zavolat, když máte problém, a poradit
se.“ Je hrdý na to, že všichni jeho kolegové
byli nejméně jednou v zahraničí. Na druhé
straně se tu i on hodně naučil: „V poslední
době jsem se toho hodně dozvěděl o tzv.
čistých palivech a biopalivech.“
Za svůj hlavní přínos pro Českou rafinérskou ovšem považuje Henk svůj podíl
na centralizaci a digitalizaci provozních
informací, i když projekt centrálního velínu
byl zahájen už za jeho předchůdce. „Ze
svého počítače mohu sledovat, jak jednotky
fungují a co se kde děje.“ To podstatně
usnadňuje práci všem zúčastněným. Přitom
ale zdůrazňuje, že dosažené výsledky jsou
prací celého jeho týmu.
(hp)
From Curacao to the Livínov
Henk Reijnaert was born on the island of Curacao
(Dutch Antilles) and, after his studies in the Netherlands, started to work for Shell. At first he worked
in a refinery in Curacao, later in the Haag’s head
office. His first mission was Singapore but the family returned to the Netherlands for almost ten years
because of children. Another mission was Saudi
Arabia and, a few years later, the Czech Republic.
The Czech Republic is attractive for them, because
of its landscape and historic sights. Henk works
in Česká rafinérská as a senior technologist in
Litvínov. He considers his participation in the centralisation and digitalisation of operational information as his main contribution, and appreciates
the qualities of his team. Henk believes that his
mission benefits both sides. He brought his foreign
experience but also learnt a lot here.
petroleum
OPRAVDU PESTRÉ ODPOLEDNE
Už posedmé se letos uskutečnilo odpolední setkání zaměstnanců České rafinérské a členů jejich rodin.
Poslední květnová sobota zalila areál koupaliště v Kralupech příjemnými slunečními paprsky. Program byl
skutečně pestrý a přilákal více než
1300 lidí.
Ing. Aleša Jakub, ředitel pro všeobecné události, který setkání zahájil,
popřál jménem vedení firmy zaměstnancům k významnému úspěchu –
k odpracování jednoho milionu hodin
bez úrazu s následnou pracovní neschopností. Byla také vyhlášena soutěž „Přestaň a vyhraj“, která chce napomoci snížit počet kuřáků a zlepšit
pracovní prostředí. Ti, kteří se zbaví
mozaika
tohoto škodlivého návyku, mohou vyhrát příspěvek na zájezd v hodnotě
10 tisíc korun a další věcné ceny.
A potom se už roztočil kolotoč
atrakcí a soutěží pro malé i velké.
S velkým úspěchem se setkalo vystoupení legendární skupiny Mefisto
s Viktorem Sodomou a Pavlem Sedláčkem i staropražské písničky skupiny Šlapeto. K dokreslení atmosféry a posléze i k tanci zahrál soubor
Fragment. Každé dítě dostalo dárek
na památku – nafukovací míč s logem firmy.
The afternoon meeting of Česká rafinérská employees and their families
took place for the seventh time this
year. The eventful programme attracted more than 1,300 people.
NOVÁ TĚLOCVIČNA VE CHVATĚRUBECH Poté, co občané Chvatěrub zvládli následky povodní před dvěma lety, pustili se do dalšího ambiciózního projektu. Sál vedle místní hospody, který byl po desetiletí užívání v katastrofálním stavu, přestavěli na obecní tělocvičnu. Tak získali možnost sportovat
nejen členové oddílu TJ Vltavan a ženy věnující se aerobiku, ale i další sportovní nadšenci. Důležité je, že nové prostory může využívat také místní škola pro hodiny tělocviku.
Stavební práce začaly na jaře loňského roku, kdy byla zrekonstruována podlaha, strop, kompletně nově bylo vystavěno sociální zařízení a šatny. Celý objekt, který je v provozu od ledna, má dálkové teplovodní vytápění
(z Kaučuku) a splňuje přísné hygienické požadavky. K úspěšné rekonstrukci přispěla i Česká rafinérská – z celkových nákladů 1 300 000 Kč pokryla
formou finančního daru 800 tisíc korun.
Na hezký výsledek se přišel podívat také generální ředitel České rafinérské Ing. Ivan Souček (na obr. zcela vpravo). Při této příležitosti instaloval
starosta Chvatěrub František Derfl (na obr. vlevo) na zdi tělocvičny pamětní
tabulku jako výraz upřímného poděkování.
Česká rafinérská participated in the reconstruction of the municipal gymnasium in Chvatěruby. Of the total costs of CZK 1,300,000 the company paid
CZK 800,000 as a financial gift.
ATRAKTIVNÍ PARKUR V MOSTĚ Na mosteckém Hipodromu se 27. června
konala Velká cena České rafinérské v parkurovém skákání stupně obtížnosti
ST. Velká cena byla součástí víkendu parkurového skákání, jehož osmi
soutěží se po dva dny zúčastnilo 187 koní se 124 jezdci z celé republiky.
Velký počet koní a jezdců pořadatele překvapil, ale celý program zvládli
a potvrdili tradičně vysokou úroveň organizace jezdeckých akcí v Mostě.
Do nejdůležitějšího a nejvýše dotovaného dostihu nastoupilo 35 koní
a obtížné, až 150 cm vysoké překážky překonávali koně i jezdci se střídavými
úspěchy. Do finále nastoupilo šest nejlepších, kteří absolvovali parkur bez
trestného bodu. Vítězem Velké ceny České rafinérské se stal Ondřej Pospíšil
na koni Sheron. Cenu jim předal předseda dozorčí rady JUDr. Zdeněk Černý.
On June 27, Ondřej Pospíšil with horse Sheron won the show-jumping Česká
rafinérská Grand Prix, which took place on the horse-race course in Most in late June.
stranu připravil (ks)
kaleidoskop
POHYB CEN ROPY: VELKÁ NEZNÁMÁ Od začátku roku do poloviny srpna
vyskočily světové ceny ropy o třetinu. Podle předního britského investičního
poradce Michaela Gifforda mohou růst ještě výše. „Překročení hranice
50 dolarů za barel je snadno dosažitelné,“ řekl začátkem srpna. V závěru
měsíce, v době uzávěrky našeho časopisu, sice ceny zřetelně klesly, jejich
další vývoj je však stále nejistý.
Situace na trhu začíná připomínat velkou ropnou krizi ze 70. let. „Padesát
šedesát dolarů za barel si dokážeme představit poprvé od roku 1979. Ale
od té doby se toho hodně změnilo, takže ceny mohou jít ještě výš, než
se poptávka trochu sníží,“ řekla Debora Whiteová, vrchní ekonomka SG
Commodities v Paříži.
Za vysokou poptávkou po ropě ve světě stojí především oživení hospodářství
Spojených států a překotný hospodářský růst v Číně. K tomu se přidávají
obavy o osud ruského ropného obra Jukosu a trvající napětí na Středním
východě. Světová ekonomika denně potřebuje zhruba 80 milionů barelů
ropy, těžba ale tento objem překračuje sotva o dva miliony. Pokud se tedy
někde ve světě objeví výpadek těžby nebo zásobování, může to podle
analytiků způsobit další růst cen.
ZVÝŠÍ SE SPOTŘEBNÍ DAŇ? Český stát vybírá od letošního ledna kromě
DPH z každého litru benzinu spotřební daň 11,80 koruny, což představuje
zvýšení o korunu, a u nafty zhruba 9,90 koruny, tedy téměř o dvě koruny
více než loni. Další úpravy daní u pohonných hmot se však podle ministerstva financí minimálně do roku 2006 nepřipravují.
Výše daně za benzin a naftu se v zemích Evropské unie odvíjí od minimální
stanovené hranice, která byla letos v lednu zvýšena na 9,70 koruny za litr
u nafty, u benzinu zůstala spodní hranice na úrovni 11,50 koruny za litr.
Další zvýšení sazby pro naftu schválila Evropská unie od roku 2010, Česká republika však požádala o přechodné období do roku 2012. Minimální
sazba za litr nafty se má v EU zvýšit zhruba na 10,60 koruny.
V porovnání s ostatními státy EU je v Česku spotřební daň z pohonných
hmot spíše nižší, mezi novými zeměmi je však průměrná. Vyšší daně platí
například Slováci či Maďaři, naopak pobaltské země platí daň o polovinu
nižší než Češi, v případě nafty jsou níže i Poláci.
fokus
SAÚDSKÁ ARÁBIE SE SNAŽÍ
Saúdská Arábie přislíbila, že
uspokojí jakoukoliv dodatečnou
poptávku po ropě. Její ministr
ropného průmyslu Alí Naimí potvrdil, že země v uplynulých třech
měsících prudce zvýšila těžbu,
aby ochladila vysoké ceny ropy.
Země může v případě potřeby
okamžitě použít rezervní produkční kapacitu přesahující 1,3
milionu barelů denně. Saúdská
Arábie je velmi nakloněna americké vládě George Bushe a spekuluje se o tom, že chce zvýšením těžby přispět ke snížení ceny
ropy, a podpořit tak prezidentovu
kampaň za znovuzvolení.
10–11
PETROBRAS SE VRACÍ Brazilská
státní ropná společnost Petróleo
Brasileiro SA (Petrobras) podepsala s íránskou státní firmou National
Iranian Oil Company (NIOC) of Iran
kontrakt na těžbu ropy v hodnotě 35 milionů USD. V rámci smlouvy by během tří až čtyř let měl být
proveden průzkum a seismický výzkum a následně zahájena těžba
v sektoru Tosan v Perském zálivu.
Petrobas se tak vrací na Střední východ, kde byl velmi aktivní v sedmdesátých letech. Působil v Egyptě
a především v Iráku, kde investoval
180 milionů dolarů. Když se v roce 1978 uchopil moci Saddám Husajn, koncern se z oblasti stáhl.
RUSKO ZVYŠUJE TĚŽBU Rusko vytěžilo za prvních sedm měsíců letošního
roku 263 milionů tun ropy. Oznámil to ministr průmyslu a energetiky Viktor
Christěnko. Předpokládá se, že v roce 2004 vytěží Rusko celkem 450
milionů tun ropy, což bude o 30 milionů tun víc než v předchozím roce.
Export by měl letos činit 260 milionů tun ropy, což by jistě světový trh uvítal.
Intenzivně se připravuje stavba tranzitního ropovodu z Tajšetu v Irkutské
oblasti do Nachodky, přístavu na západním pobřeží Japonského moře, asi
90 km východně od Vladivostoku. Uvažuje se o roční kapacitě 80 milionů
tun, náklady se odhadují na 12 miliard dolarů. Ministr Christěnko začátkem
srpna také oznámil, že baltský ropovod Baltic Pipeline System (BPS) dosáhl
kapacity 50 milionů tun ropy ročně a cílem je přepravovat 62 milionů tun
ropy v roce 2005 nebo 2006.
stranu připravil (ks)
Kralupy nad Vltavou:
Setkali jsme se 12. srpna, venku bylo
nebe bez mráčku a Vltava se líně valila
svým korytem v třicetistupňovém vedru.
Přesně dva roky předtím však byla situace
naprosto jiná. Na Kralupy nad Vltavou
se hnala nejtragičtější pohroma od
náletu v březnu 1945 a nejhorší živelní
katastrofa jejich historie vůbec. Povodně
2002. Jak to bylo tehdy a co se od té
doby změnilo, o tom jsme si povídali
s Mgr. Pavlem Ryntem, který už od roku
1990 zastává funkci starosty města.
Jak na srpen 2002 vzpomínáte?
Vzpomínám především na ohromné nasazení lidí, na jejich obrovskou vzájemnou
solidaritu, na pomoc dobrovolníků z různých částí republiky. Člověk poznal, co lidé
v krizových podmínkách dokážou.
Když se voda blížila, bylo to hrozné,
hladina stoupala každou chvíli, Vltava
město rozdělila na dvě části, kolem Komenského náměstí byly domy zatopeny až do
výše prvního patra, Kralupy byly odříznuté
od elektřiny. Nejdramatičtější byla situace
13. srpna, den před kulminací. Bylo třeba
rychle rozhodovat o evakuaci lidí, o záchraně majetku, nespali jsme, bylo to jako na
vojně. Lidé, kteří pracovali v povodňovém
štábu, měli často různé názory, na mně jako
starostovi bylo, abych dal konečné rozhodnutí. Objevily se samozřejmě diskuse, jestli
všechna rozhodnutí byla nutná, například
jestli bylo třeba odstřelit loď s pískem, která
hrozila poškozením mostu, ale po bitvě je
každý generál.
Dnes už naštěstí prakticky nic nepřipomíná, jak moc byly Kralupy postiženy. Snad
jen na některých domech je ještě vidět, kam
až dosahovala hladina, která vystoupila až
osm metrů nad normál. Škody na majetku
města byly opraveny, už krátce po povodni
jsme byli jedním z prvních měst, kterému
se podařilo uklidit největší skládky. Rozsah škod však byl obrovský, celkově byly
vyčísleny na 845 milionů korun, domovy
muselo opustit na 6000 obyvatel, tedy
třetina města. A co víc, bohužel byla i jedna
oběť na životě.
Z jakých zdrojů se vám podařilo škody
odstranit?
Samotné škody na městském majetku představovaly 153 milionů korun, kolem padesá-
BILANCE POVODŇOVÝCH ŠKOD
oběti: 1 utonulý škody na majetku na území města: 845 mil. Kč * škody na vlastním majetku
města: 153 mil. Kč počet zaplavených objektů: 354 počet objektů určených k demolici: 16
*) mohou být ještě vyšší, dosud se například místy propadají komunikace
ti milionů jsme přitom získali jako plnění od
pojišťovny, ministerstvo pro místní rozvoj
poskytlo 22 milionů na obnovu komunikací
a osmnáct milionů jsme obdrželi z fondů
EU. Opravy však byly financovány také z peněz, které formou sbírek a darů přicházely
od mnoha občanů i podniků. Například jen
Česká rafinérská věnovala městu na odstranění škod 1,5 milionu korun a záchranářům
poskytla zdarma pohonné hmoty v hodnotě
půl milionu korun.
Kdyby se hnala na město povodňová vlna
dnes, jak by o ní byli lidé informováni?
Především jsme vybudovali unikátní bezdrátový vyrozumívací a varovací systém, který
podle odborníků nemá v ČR, co do rozsahu
a technického vybavení, obdoby. U zrodu
tohoto systému byla Česká rafinérská, která
původně zřídila za dva miliony korun síť
šesti moderních sirén, které lze používat
i k šíření mluvených zpráv, a ty poté
darovala městu. My jsme tuto síť rozšířili
o systém VISO 2002 (vyrozumívací a informační systém obyvatelstva), který zahrnuje
46 venkovních bezdrátových hlásičů s 123
reproduktory nainstalovaných i v místech,
fokus
12–13
dva roky poté
10.15: Povodňová komise města vyhlašuje III. stupeň povodňové aktivity, rozhoduje o uzavření příjezdových
POVODŇOVÉ MINUTY Pondělí 12. 8.
komunikací, mostu TGM. 18.00: Hejtman Středočeského kraje vyhlásil nouzový stav. 19.55: Vltavská ulice je pod vodou, vypíná se elektrický proud.
8.00: Povodňová komise rozhodla provést evakuaci obyvatel z ohrožených oblastí. 11.00: Povodňová komise v souladu s nařízením
Úterý 13. 8.
5.00: Ve
hejtmana Středočeského kraje rozhodla o potopení lodě s pískem, aby zabránila hrozícím škodám (odstřel proveden v 17.05). Středa 14. 8.
městě nefungují žádné pevné telefonní linky. 8.20: Voda neustále stoupá, je nařízena další evakuace. 18.10: Povodeň dosáhla svého kulminačního
ráno: Na kruhovém objez8.00: Pokles vody o 75 cm. Povodňová komise zajišťuje prevenci proti rabování. Pátek 16. 8.
bodu. Čtvrtek 15. 8.
Další nabídky
du u Kaučuku objeven utonulý muž. v průběhu dne: Voda rychle klesá, do města začíná proudit materiální pomoc. Sobota 17. 8.
17.00: Okresní povodňová komise odvolapomoci – finance, pitná voda, potraviny, čluny, technika, ubytování, dopravní prostředky aj. Neděle 18. 8.
7.00: Okresní krizový štáb Mělník odvolává II. stupeň povodňové aktivity na Vltavě.
la III. stupeň povodňové aktivity na Vltavě. Úterý 20. 8.
která dříve nebyla pokryta, například
v Zeměchách nebo Minicích. Kromě toho
jsme umístili ještě 55 domovních hlásičů ve
školách, ubytovnách, hotelech, na nádraží,
tedy v místech, kde se shromažďují lidé.
Důležité je, že systém dokáže varovat i děti
a starší lidi. Je ovládán ze služebny městské
policie, kde pracuje nepřetržitá služba.
Přijali jsme ale i další opatření. Například jsme dokoupili megafony, abychom se
nedostali do podobných problémů jako před
dvěma lety, kdy nešel proud. Služební vozy
městské policie jsou vybaveny ampliony,
máme možnost zařadit důležité vstupy do
vysílání místní soukromé kabelové televize,
která je dostupná pro dvě třetiny občanů.
A u Vltavy jsme také zřídili místní hlásné
profily, na kterých je vidět, o kolik voda
stoupla za určitý čas. Dřív jsme vycházeli
z údajů z Malé Chuchle, ty však pro Kralupy
nebyly úplně přesné.
Čím žijí Kralupy dnes? Jaké akce probíhají
nebo se chystají?
Pokud jde o investice, které ještě souvisejí
s předloňskými povodněmi, chceme dokončit systém varování občanů, zvažujeme také
možnost pořízení mobilních povodňových
stěn, jejichž rozmístění by se opíralo o nový
počítačový model vypracovaný Povodím
Vltavy. Je rovněž třeba, abychom měli vybavení pro rychlé přemístění cenných věcí
a vybavení například z knihovny či nemocnice mimo dosah přímého ohrožení. Vše
bude pochopitelně záviset i na finančních
možnostech, například jeden metr i té nejlevnější povodňové stěny stojí tisíc korun.
Celkový roční rozpočet města se pohybuje kolem 250 milionů korun, ale na investiční akce nám z této částky zbývá jen asi třicet
čtyřicet milionů. Největší letošní akcí bude
zahájení výstavby dalšího domu s pečovatelskou službou pro sedmdesát lidí s rozpočtem kolem 70 milionů korun, stát by nám
přitom na tento projekt měl přispět čtyřiceti
miliony. Stavba už je projekčně připravena,
trochu se ale zpozdila kvůli státní dotaci,
měla by začít v září.
S čím bychom také letos chtěli začít, je
vybudování městského centra, které městu,
díky jeho historickému vývoji, schází. K tomuto účelu by podle usnesení zastupitelstva
měly sloužit prostředky, které Kralupy
získaly prodejem většiny svých akcií Unipetrolu a jsou dnes uložené na zvláštním účtu,
celkem jde zhruba o sto milionů korun. Už
jsme zakoupili objekt bývalého pivovaru,
vydražili jsme hotel Praha, uvažujeme
o koupi budovy pekáren. V těchto místech
by pak v budoucnu měla sídlit radnice, kde
by obyvatelé na rozdíl ode dneška mohli
vyřídit všechny věci na jednom místě, měly
by zde být obchody, parkoviště, plánujeme
i parkové úpravy a zklidnění dopravy. Na
rekonstrukci centra sice zatím není jednotné stanovisko, do dvou let bychom ji ale
chtěli zvládnout.
Kralupy nad Vltavou: two years after
Kralupy nad Vltavou experienced its worst natural
disaster ever in August two years ago. The swollen Vltava river flooded the town, often as high as
the first floor of buildings, causing a damage of
CZK 845 million. Town Mayor Pavel Rynt remembers these hard times in particular as the times of
people’s enormous effort and their huge mutual
solidarity. Kralupy has already recovered from the
consequences of the flood, and is planning a substantial reconstruction of the town centre.
V okouzlení krásnou hudbou
V letošním roce, právem označovaném za Rok české hudby, si připomínáme
celou škálu významných českých skladatelů. Přední místo mezi nimi zaujímá
Antonín Dvořák (1841–1904), od jehož úmrtí letos uplynulo sto let. Hudba
tohoto génia už celou dekádu otevírala brány nelahozeveského zámku
a zlonického chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Letos se festival Dvořákova
hudební Nelahozeves koná – po obnovení na počátku devadesátých let – již
pojedenácté, ve Zlonicích se ale zřejmě bude koncertovat naposled.
Letošní ročník se od těch předchozích lišil
především počtem koncertů a úzkým zaměřením na tvorbu nelahozeveského rodáka
Antonína Dvořáka. Od března do 10. října,
kdy bude poslední, jich je na programu
devatenáct. Kromě klasických děl, zejména
Dvořákových, zařadili pořadatelé do nabídky rovněž díla Mozartova, Haydnova, Martinů, ale také například jazzové melodie, dvě
operní jednoaktovky mladých současných
skladatelů a bratrů Marka a Michaela
Keprtových. Do repertoáru zahrnuli rovněž
baskické písně či klavírní trio současného
hudebního skladatele Leona Juřici. Dramaturgie byla žánrově otevřena všem druhům
hudebního umění. Ostatně tato koncepce se
již řadu let setkává s příznivým ohlasem.
„Z Dvořákových děl jsme letos nabídli
opravdu hodně,“ konstatuje ředitel festivalu
Dvořákova hudební Nelahozeves Milan
Svoboda. „Záběr byl široký, od komorních
Zámek v Dvořákově
rodišti Nelahozevsi se
může pochlubit i druhým
největším hudebním
archivem v ČR, větší
už má jenom stát. Je
tu například kopie
Händelova Mesiáše,
kterou opravil Mozart, což
stvrdil svou rukou. Jsou
zde i díla od Ludvíka van
Beethovena či originální
partitura od Glucka,
slavného skladatele
18. století, kterého při
studiích podporovali
majitelé zámku,
rodina Lobkowiczů.
Biblických písní, přes čtyřruční provedení
obou cyklů Slovanských tanců, až po díla
oratorní a liturgická, prováděná ve zlonickém chrámu. Výjimečný byl i večer, který
představil v koncertní podobě Dvořákovu
operní pohádkovou tvorbu. Ve zlonickém
chrámu zazněla 4. září také Dvořákova
1. symfonie a jeho koncert pro housle
a orchestr v podání Lukáše Kuty a Karlovarského symfonického orchestru.“
Koncerty pro zlonické zvony mají už
pětiletou tradici. Ale v souvislosti se změnou
duchovního správce chrámu bylo nutné
sérii zdejších koncertů přerušit a koncert
plánovaný na 25. září přesunout do kostela
svaté Kateřiny ve Velvarech.
„Je obtížné sladit jednání se sponzory
a současně vytvářet dramaturgii tak, aby se
plány nás organizátorů dostaly do souladu s finančními možnostmi,“ říká ředitel
Svoboda. „Už tradičně festival podporuje
obec Nelahozeves a letos poprvé také
Středočeský kraj, každoročně firma Unilever a především akciová společnost Česká
rafinérská, které patří náš upřímný dík za
dlouholetou vynikající spolupráci a podporu
vážné hudby v „Dvořákově kraji“.“
Přípravu XI. ročníku festivalu trochu
poznamenala jedna nepříjemná událost.
„V souvislosti s letošním Rokem české hudby vyhlásilo ministerstvo kultury grant a my
jsme požádali o finanční podporu jediného
festivalu, který je Antonínu Dvořákovi
zasvěcen. Šokoval nás ministerský dopis,
jenž nám sděloval, že komise podpořila především novátorské a mimořádně kreativní
projekty, a náš festival tudíž nebyl vybrán.
Moc se nám líbila reakce nelahozeveského
starosty, jenž ministru Dostálovi odvětil, že
mu to připomíná časy Zdeňka Nejedlého,
kdy byl Dvořák tabu. Výsledek? Festival se
nakonec koná i bez ministerských peněz,“
posteskl si Milan Svoboda.
V říjnu, na závěrečném koncertu v Rytířském sále zámku, bude klavíristka Haruko
Watanabe z Japonska doprovázet sopranistku Jitku Burgtovou a mezzosopranistku
Nadju Ladkany, jež zazpívají Dvořákovy
Moravské dvojzpěvy. Umělecký zážitek tedy
zprostředkuje mezinárodní trojlístek. A to je
nejlepší doklad toho, jak Dvořákova nádherná hudba i po stu letech překonává hranice
i jazykové bariéry a svým kouzlem spojuje
lidi na celém světě.
In Fascination by a beautiful music
This year, the Year of Czech Music, we are commemorating a number of noted Czech composers. One of the leading names in this field, Antonín
Dvořák (1841–1904), who was born in Nelahozeves, died exactly one hundred years ago this
year. For the eleventh time his birthplace will be
host to this year’s Nelahozeves Dvořák Music Festival, where audiences will have a chance to hear
both Dvořák’s famous and less well known compositions. The festival has traditionally been support
by the joint stock company, Česká rafinérská.
představujeme
fokus
14–15
Mezinárodní energetická agentura
Ropná krize v roce 1973 zasadila těžkou ránu energetické politice západních zemí. Ropné embargo
odhalilo nebezpečnou závislost průmyslových zemí na ropných dovozech, nedostatečné energetické
rezervy a nadměrnou spotřebu a plýtvání energetickými zdroji. Hluboká ekonomická recese, která
následovala bezprostředně po ropné krizi, přiměla západní státy hledat preventivní řešení, která by
zabránila opakování krize. S tímto cílem vznikla v roce 1974 Mezinárodní energetická agentura (IEA).
Mezinárodní energetická agentura je
autonomní mezinárodní organizace zřízená v rámci Organizace pro ekonomickou
spolupráci a rozvoj (OECD) a v současné
době sdružuje 26 členských států. Hlavním
úkolem agentury byla obrana před ropnými
krizemi a zabezpečení soběstačnosti účastnických zemí v zásobování ropou. Spolu
s tím, jak členské země prohlubovaly svojí
spolupráci, se rozšiřoval i její záběr. Agentura se dnes už nesoustředí pouze na hrozbu
ropné krize, ale angažuje se ve výzkumu,
ekologii, legislativě a dalších oblastech,
které souvisejí s energetikou.
Základními podmínkami pro bezpečné
zásobování energií jsou diverzifikace,
účinnost a pružnost v celém odvětví. Právě
zaměření průmyslových zemí na jeden
energetický zdroj, jeho neúčinné využívání
a neschopnost celého systému rychle se
přizpůsobit novým podmínkám zhoršily
dopady ropného embarga. Nefosilní paliva,
zejména jaderné palivo a vodní elektřina,
představují významný příspěvek k diverzifikaci zásobování energií členských států IEA
a snižují jejich závislost na dovozech ropy.
Důležitou kapitolou v agendě IEA je
ekologie a ohled na životní prostředí. Členské
státy se v roce 1993 shodly na základních
principech, na kterých by měl vztah energetiky a ekologie stát. V první řadě jde o vývoj
nových technologií umožňujících účinnou
a efektivní výrobu energie, jež přímo přispívá
ke snižování dopadů na životní prostředí.
Orgány přijímající rozhodnutí v otázkách
energetické politiky by se měly snažit minimalizovat dopad energetických aktivit na životní
prostředí, stejně jako si uvědomovat důsledky
ekologických rozhodnutí pro energetiku.
V zájmu členských zemí IEA je průhledné tržní prostředí, jistota investic a odstraňování překážek pro obchod s energiemi.
Návrat České republiky mezi západní
liberální ekonomiky znamenal i postupné
zapojování země do mezinárodních struk-
tur. Energetická politika nebyla výjimkou
a v roce 1994 se Česká republika stala
kandidátem na členství v IEA a s agenturou
začala úzce spolupracovat zejména v problematice zásob ropy.
Otázka strategických ropných zásob je
v České republice řešena zákonnou úpravou
o nouzových zásobách ropy. Plnění tohoto
opatření je sledováno nejen v IEA, ale
i v EU, která požaduje státní ropné rezervy ve výši devadesátidenní spotřeby. Na
základě výjimky je pro Českou republiku až
do konce roku 2005 stanovena úroveň 75
dní průměrné denní spotřeby. Udržování
nouzových zásob ropy v ČR zajišťuje Správa
státních hmotných rezerv.
(mm)
International Energy Agency
The International Energy Agency originated in
1974 as an autonomous international organisation
functioning within the framework of the Organisation for Economic Cooperation and Development
(OECD) and at present unites 26 member states.
The agency’s main task was to secure the protection of participating countries from oil crises and
self-sufficiency in oil supplies. Today, however, the
agency no longer focuses on the threat of oil crises and is more involved in research, ecology, legislation and other energy-related issues. The Czech
Republic became a member of the IEA on February 5, 2001.
fokus
kdo to byl
Ferdinand Porsche
Konstruktér s broukem v hlavě
Výjimečně nadaní lidé nemívají jednoduchý život. To by mohl potvrdit i vynálezce a konstruktér
Ferdinand Porsche, jehož jméno se stalo symbolem krásného designu a vysoké rychlosti. Málokdo
přitom ví, že se narodil v Čechách, strávil zde své mládí a až do svých 59 let měl naše občanství.
Porsche se narodil roku 1875 ve Vratislavicích nad Nisou v severních Čechách. Své
první technické zkušenosti získal na Strojní
průmyslové škole v Liberci, kde však tamní
profesoři měli na jeho technické znalosti negativní názor, což se odrazilo na vysvědčení.
Jeho vrozený talent ale na sebe nenechal
dlouho čekat. Porsche se začal zajímat také
o elektrotechniku a v pouhých 15 letech
elektrifikoval rodný dům. V osmnácti odjel
za prací do Vídně, kde tajně, tedy zadarmo, docházel na večerní kurzy Technické
univerzity.
V roce 1897 se objevil ve vídeňské
dvorní kočárovně Ludvíka Lohnera.
A výsledek? Elektrifikace kočáru, kterou
s velkým úspěchem představil v roce
1900 na světové výstavě v Paříži. Tento
elektromobil, poháněný elektromotory
vestavěnými přímo do předních kol, mu
přinesl skutečný věhlas. Zanedlouho
se objevily verze s pohonem předních,
zadních i všech kol!
O osm let později navrhl na podnět
generála von Pragenau a rytmistra Rechla
motorizaci přepravy těžkých polních děl,
která umožňovala překonávat stoupání
horských cest i v Alpách. Výsledkem byl
motorový silniční vlak s generátorovým
vozem a deseti jednonápravovými přívěsnými podvozky.
Porsche získal uznání odborníků, a tak
není divu, že se stal technickým ředitelem
a od roku 1917 dokonce generálním ředitelem rakouské pobočky Daimler Motoren KG
(Austria-Daimler), kde v roce 1923 zkonstruoval první kompresorový motor. Po dvou
letech v automobilce Steyr si v roce založil
1931 založil konstrukční kancelář ve Stuttgartu a již o dva roky později vytvořil pro
Auto Union závodní vůz, který byl řadu let
nejúspěšnější ve všech automobilových závodech a vytvořil rychlostní rekord 252 km/h.
Ferdinand Porsche nemohl uniknout
nacistické propagandě, která se rozhodla
využít jeho slávy ve svůj prospěch. V souvislosti s výstavbou dálnic dostal rozkaz
vyvinout automobil pro široké vrstvy. Na
přípravu výroby dohlížel sám Hitler. Porsche, který měl vůdcovu naprostou důvěru
a patřil k jeho zbrojním poradcům, představil již v roce 1936 první tři testovací vozy.
Měly vzadu umístěný, vzduchem chlazený
čtyřválcový boxer (motor s protilehlými
písty) o výkonu 22 koňských sil. Tyto lidové
vozy Volkswagen-Porsche dostala v roce
1937 za úkol vyrábět firma DAF (Deutsche
Arbeitsfront) ve Wolfsburgu. Výrobní linky
byly postaveny podle amerického vzoru,
přesněji podle továrny River Rouge automobilky Ford v Detroitu, kterou Porsche
navštívil. Začátkem války se zde však začala
vyrábět vojenská auta, pancéřová vozidla
a lehké tanky, které také konstruoval
Porsche. Začal zaměstnávat válečné zajatce
a vězně z koncentračních táborů. Byl dokon-
ce vyznamenán Německou národní cenou
za umění a vědu.
Po porážce Německa byl Porsche za svou
spolupráci s nacisty vězněn ve Francii.
Během výkonu trestu působil jako poradce
při projektování Renaultu 4CV s motorem
vzadu. Po propuštění v roce 1947 se usadil
v rakouském Gmündu, kde zkonstruoval
svůj první sportovní model – Porsche 356,
který byl vybaven čtyřválcovým motorem
Volkswagen s protilehlými válci o objemu
1086 cm3.
Teprve po 2. světové válce se rozjela
masová výroba levných lidových vozů
Volkswagen, lidově zvaných brouk. Do roku
1985 jich bylo prodáno více než 20 milionů.
Poslední brouk sjel z montážní linky v Mexiku dne 30. července 2003.
Koncem ledna 1951 Ferdinand Porsche
zemřel, ale jeho sláva roste dál. Firma se
stala světovou díky závodním a sportovním
vozům a modely legendární řady 911 s přídomkem Carrera dodnes připomínají
původní design z roku 1909.
Ferdinand Porsche: A designer who had
a bee in his bonnet
Ferdinand Porsche was born in Vratislavice nad
Nisou, Bohemia, in 1875. As early as 1900 he
achieved success with his electrically-powered
carriage at the international exhibition in Paris.
In 1923 he created the first blower engine and
in 1933 he designed a racing car, which broke
a speed record of 252 km/h. Porsche was completely trusted by Hitler, to whom he presented
a people’s car prototype in 1936. During the war,
Porsche designed military vehicles, for the production of which he used captives and concentration
camp prisoners. When the war was over, Porsche
was imprisoned in France and participated in designing Renault 4CV. He was released in 1947 and
designed his first sports car – Porsche 356. He
contributed to the mass production of cheap people’s cars from Volkswagen, called Beetle. Ferdinand Porsche died in January 1951.
náš host
forum
16–17
Pánové pozor! Jede Katka
Čas od času se v automobilovém sportu objeví ženy, které dokážou být mužům nejen rovnocennými
soupeřkami, ale často jim dají okusit hořkost porážky. Za všechny jmenujme Michele Moutonovou, Juttu
Kleinschmidtovou, Ellen Lohrovou a nesmíme zapomenout ani na slavnou Elišku Junkovou, která patřila
mezi první představitelky něžného pohlaví, před níž i ti největší závodníci smekali.
Ještě dřív než jsme pořídili fotografii s jejím
miláčkem, se bleskově převlékla do pracovního,
protože tak, jak přijela z Mezinárodní školy, kde
pracuje a kde jí vycházejí maximálně vstříc, se
v žádném případě vyfotografovat nechtěla.
V jejich, i když pochopitelně v trochu
odlišných šlépějích, jde Kateřina Trojanová,
kterou znají diváci automobilových soutěží.
Ptát se štíhlé blondýnky, jak se dostala k závodům, by bylo nošením dříví do lesa. Její
Právě tato soutěž se pro vás stala zřejmě
osudnou v dalším závodnickém životě.
Máte pravdu. Tam si mě všiml italský tým
Abace Motori a nabídl mi startovat se sériovým Daewoo Lanos v italském šampionátu
a Mitropa Cupu. Podmínkou bylo, že vedle
mě musí sedět rovněž žena. Díky tomu, že
mě navigovaly zkušené spolujezdkyně jako
Mirka Cvrčková, Líba Fadrná nebo Zdeňka
Rajchmanová, se nám podařilo v Mitropě
vyhrát Dámský pohár i juniory do 23 let.
Během poměrně krátké kariéry jste vystřídala
řadu vozů. Na které vzpomínáte nejvíc?
Určitě nejvíce na začátky s favoritem. Je
těžké říct, který vůz je lepší, protože vývoj
techniky jde neustále kupředu. Kromě
felicie, která patřila mezi upravené vozy
skupiny A („áčko je prostě áčko“), jsem startovala výhradně se sériovými auty. Loňský
Renault Clio určitě nebyl špatný, jinak bych
s ním neskončila pátá ve třídě dvoulitrových
vozů. Sice jsme s ním s Janou Pluhařovou
nevyhrály, ale dvě třetí místa patřila rozhodně k těm nejlepším výsledkům.
Bez koní bych závodit s autem nemohla. Každodenní jízdou na koni si udržuji
fyzickou kondici. Se zvířaty jsem vyrůstala a kvůli nim jsem také utekla z Prahy
otec Karel byl v 70. letech desetinásobným
mistrem republiky, úspěšně závodil také
strýc Zdeněk a o dva roky starší bratr Karel
patří už mnoho let k naší absolutní špičce.
Kateřina ale dokáže zkrotit koně nejen pod
kapotou, ale i ty čtyřnohé.
Kdy jste se poprvé ocitla v soutěžním voze?
Bylo to vyloženě z hecu. Při dvou menších
rallye mi otec a syn Vodičkové, kteří spolupracovali s bratrem, nabídli, ať si s nimi
vyzkouším pocity spolujezdce. To mě však
moc nebralo. Pořád jsem jim chtěla mluvit
do řízení, a tak jsem se rozhodla, že zkusím
vzít volant do ruky sama. Při Rallye Šumava
v roce 1999 už seděl vedle mě Pavel Šlemín,
dlouholetý spolujezdec mého otce.
A pak přišlo vytoužené vítězství.
Letos jsem přijala nabídku týmu Honda
Hasík na model Civic R-Type. Změna byla
velká, oproti cliu je honda větší a také se
úplně jinak ovládá. První start jsme nestihly, ale pak už přišlo třetí místo v Rallye
Matador a hlavně prvenství v Rallye Seat
Český Krumlov, ačkoliv jsme byly po první
etapě až čtvrté. Ke konci jsem byla strašně
nervózní, abych neudělala nějakou chybu.
V závěru jsem se jí přece jen nevyvarovala,
ale všechno dobře dopadlo.
(Českokrumlovská rallye Trojanové
vůbec sedí, neboť vítězství předcházelo třetí
a druhé místo v minulých letech, pokaždé
s jiným vozem. V úspěšné sérii pokračovala
druhým místem v Rallye Bohemia, kde
v konkurenci 105 posádek dojela celkově
28. V době uzávěrky byla ve skupině N pátá
a ve třídě N3 do dvou litrů třetí; pozn. red).
Zpočátku si mnozí mysleli, že budete spíš závodit na koních. Máte na ně dnes ještě čas?
Bez koní bych závodit s autem nemohla.
Každodenní jízdou na koni si udržuji
fyzickou kondici. Se zvířaty jsem vyrůstala a kvůli nim jsem také utekla z Prahy
a přestěhovala se na chalupu do Českého
krasu. V důchodu se k nim určitě vrátím, ale
k autům asi jen těžko.
Jak vidíte svoji budoucnost?
Zatím o ní moc nepřemýšlím. Všechno je
jednak o financích a také o založení rodiny,
po které hodně toužím. Vždyť na to mám
i věk. Závodění mě sice baví, ale není to
všechno.
(jl)
Gentlemen, attention please! Kate is driving
The winner of this year’s Rallye Seat Český Krumlov, Kateřina Trojanová, is another member of the
Trojan family who is a successful car racer. In the
1970s, her father Karel was a national champion ten times. Uncle Zdeněk was also a successful
racer, and her two years older brother Karel has
been Czech Republic’s top-notch racer for years.
However, Kateřina can tame not only horses under
the bonnet but also the quadruped ones.
Amerikou
křížem krážem (3)
V Americe se všechno točí kolem aut. Jedním z pozitivních aspektů tohoto způsobu života jsou pracovní
místa v automobilovém průmyslu, který na sebe nabaluje další dodavatelské a servisní firmy. Mnoho
pracovních příležitostí skýtá i výstavba a údržba silnic a také produkce a distribuce pohonných hmot.
Čerpacích stanic je všude opravdu dost, jsou
snad doslova na každém kroku a vždy jich
je několik pohromadě s konkurenční nabídkou. Platí se zásadně kreditními kartami,
hotovost bere obsluha nerada. Čerpadláři
totiž nechtějí mít u sebe mnoho peněz, aby
nelákali zloděje a pobudy. Dokonce jsem
viděl cedulku: akceptujeme nanejvýš dvacetidolarové bankovky. To byl zase důsledek
strachu z padělků.
JAK SPRÁVNĚ NATANKOVAT
U většiny pump je samoobslužný provoz. Už
se ani nechodí platit do pokladny, ale přímo
u výdejových stojanů je automat na kreditní
či firemní kartu. Když se zasune, objeví se
na displeji návod, jak postupovat: zvolit
druh benzinu či nafty a čerpat. Jakmile se
pistole vrátí do stojanu, automat vše spočítá,
z bankovního účtu odečte odpovídající
sumu, vydá kartu i doklad o zaplacení.
Tento způsob platby natolik urychluje
a zlevňuje celou operaci, že distributorské
firmy dokonce oželely trik, jímž v Evropě
nutí řidiče projít k pokladně celou samoob-
sluhou s různým lákavým zbožím. Doufají,
že si zákazník k benzinu ještě něco koupí
a většinou mají pravdu. V Americe jsou
samozřejmě také u čerpacích stanic samoobsluhy, které však řidiči navštěvují dobrovolně a rádi. Nabídka studeného i teplého
občerstvení je většinou široká a dokonce
bývá k dispozici zdarma i mikrovlnná trouba, v níž si člověk může ohřát, co si přinesl
z domova. A někde dokonce nabízejí kávu
gratis. Pravda, poněkud slabší kvality, ale
i černá voda zažene žízeň.
Ale v Americe nelze nic zevšeobecňovat.
To platí i pro čerpací stanice. Například ve
státech Oregon a New Jersey je samoobslužný způsob prodeje benzinu zakázán.
Stát chce zajistit co nejvíc pracovních míst,
a proto u každé stanice pracuje pět šest lidí
navíc. Řidič z auta nevystupuje, obsluha
sama natankuje požadované množství
a nakonec až do vozu přinese terminál pro
placení kreditní kartou. Je to sice postup
dost pomalý, ale soucitní řidiči proti němu
neprotestují, protože nikoho nechtějí připravit o práci.
VOZEM MEZI CYKLISTY
V Coloradu jsme si to jednou šinuli po
dvouproudové silnici směrem na Canon
City. Po levé straně tekla řeka plná peřejí
a raftařů. Najednou jsme si uvědomili, že
předjíždíme stále hojnější skupiny cyklistů.
Upoutali nás nejen pestrobarevnými dresy
a zpětnými zrcátky na přilbách, ale také
startovními čísly. Byly jich snad stovky. Pak
jsme zabočili na postranní, méně komfortní
silnici směřující strmě vzhůru do parku
Royal Gorge Bridge. Kolaři zůstali kdesi
v dálce u občerstvovací stanice. Oddechli
jsme si. Ale jen na chvilku. Po krátkém čase
jsme začali dojíždět a předjíždět další zpocené závodníky. Les ustoupil trní, pak zůstalo
jen kamení. Proplétali jsme se mezi cyklisty,
z nichž někteří už leželi vyčerpáni podél
prašné cesty, jiní hrozili pěstí a ti nejzdatnější nám dokonce kopali do auta. Jeli jsme
krokem, abychom nikomu neublížili. Cesta
byla tak úzká, že jsme nemohli ani zastavit,
ani se otočit a jet zpět dolů proti pelotonu.
Nezbývalo než nasadit masku nechápavosti
a dojet až na vrchol. Tam jsme teprve pocho-
forum
vypuštěni po ocelovém laně. Sloupy jsou
vysoké asi třicet metrů, ale nad propastí letí
odvážlivci ve výšce 400 metrů rychlostí až
50 mil za hodinu, tedy až 90 km! Adrenalin
slaví posvícení.
AUTO VE STROMĚ
pili, že jsme autem dojeli do cíle jedné etapy
cyklistického závodu „Šest dní přes Skalisté
hory.“ Zúčastnilo se jej šest tisíc lidí.
Výsledek ale stál za to. Hlava se nám
zatočila při pohledu do více než 300 metrů
hluboké a 400 metrů široké Královské
soutěsky Royal Gorge, jíž protéká vířivá
řeka Arkansas. Hlavní atrakcí je Royal
Bridge, údajně nejvyšší závěsný most na
světě. S jeho stavbou se začalo 5. června
1929 a dokončen byl už v listopadu téhož
roku. Náklady tehdy činily 350 tisíc dolarů,
ale v dnešních cenách by tato historická
památka přišla na 20 milionů. Most je
dlouhý 384 metrů, široký pět metrů, rozpětí
činí 268 metrů, lana váží 300 tun, ocelová
konstrukce sama má hmotnost 1000 tun.
Atrakcí je však tady víc. Kdo chce na
dno soutěsky, může sjet kolejovou lanovkou
z let 1930 – 1931.Trať je dlouhá 473 metry,
připomíná spíš výtah, protože stoupá a klesá
téměř kolmo a jedna cesta trvá pět a půl minuty. Neméně přitažlivá je závěsná lanovka
nad propastí, jež byla postavena v roce 1968
nákladem 350 tisíc dolarů. Nad hladinou
řeky se pohybuje ve výšce 359 metrů rychlostí 11 mil za hodinu a její kabina pojme 35
statečných cestujících.
A korunu všemu nasadila v roce 2003
pozoruhodná horská dráha. Jeden až tři
odvážní cestující jsou upnuti vleže do jakéhosi „hnízda“ z kožených popruhů a potom
Autoturistům jsou přizpůsobeny i všechny národní či státní parky a rezervace. Nejkrásnější
a nejznámější jsou asi Velký kaňon (Grand
Canyon), Yellowstonský nebo Yosemitský
park. Ale jsou jich desítky. Vstupné se většinou platí za auto, nikoliv za počet lidí v něm.
Všude uvítá turisty Návštěvnické centrum, kde každý obdrží mapku autotrasy se
zakreslenými odpočívadly a vyhlídkami.
To ovšem neznamená, že by Američané
neradi chodili pěšky. Naopak, rádi vystoupí
na doporučeném místě z vozu a podnikají
výstupy a pěší túry. Někdy mají na baťohu
připevněný zvoneček, který díky otřesům
zvoní a plaší medvědy. To není legrace, to
je doporučení strážců parků. Zvláště když
pěšinka prudce zabočí, vyplatí se vyluzovat
zvuky, aby se medvěd odpočívající za zatáčkou nelekl. Kdo zvoneček ztratí, jak se stalo
nám, tomu se doporučuje před nepřehlednou zákrutou zpívat. Ostatně naše oblíbená
Chodíme, chodíme… měla u amerických
turistů úspěch. Smáli se na nás a srdečně
nás zdravili proslulým „Hi“.
Po prohlídce nějaké přírodní zajímavosti
nasednou turisté do svých plechových
miláčků a jedou dál. Jedna z nejkrásnějších
vyhlídkových silnic je stará Highway číslo
jedna. Je krásná ze San Franciska přes Los
Angeles až do San Diega, ale stejně tak
18–19
úžasná je z Friska na sever až k Oregonu.
Můžeme obdivovat 320 kilometrů dlouhé
tichomořské pobřeží s příkrými útesy, bouřlivými vlnami a sekvojovými lesy. Sequoia
sempervirens, čili sekvoja vždyzelená, mívá
v průměru asi osm metrů, dorůstá 90 i více
metrů, pochází z doby dinosaurů a tvoří
základ přírodní rezervace o rozloze větší než
20 tisíc hektarů. K pozoruhodným přírodním
jevům patří Cathedral Tree, kde z jednoho
kořenového systému vyrostlo devět stromů,
které vytvářejí strašidelný kruh. Atraktivní je
také strom Chandelier Drive Thru Tree, jímž
lze projet. Samozřejmě autem.
(ks)
All over America (3)
Fuel stations usually work as a self-service. A credit card machine is often located right at the fuel
stand. However, self-service petrol selling is prohibited in Oregon and New Jersey. The state wants
to provide people with as many jobs as possible,
and thus approximately five to six extra people
are employed at each fuel station. Driving tourists should be careful to avoid impeding a road cycling race. This happened to the author, and thus
he drove his car as far as the end of one stage
of the Six Days across Rocky Mountains cycling
race. Then he was dizzy, looking at more than 300
metres deep and 400 metres wide Royal Gorge,
through which the swirling river Arkansas flows.
The main attraction there is Royal Bridge, alleged
to be the highest suspension bridge.
A sequoia reserve at the Pacific coast, on the way
from San Francisco to Oregon, is another point of
interest. One of the biggest attractions is the Chandelier Drive Thru Tree, which you can drive through.