etika je bezhraničná odpovědnost vůči všemu živému.

etika je bezhraničná odpovědnost vůči všemu živému.

Psi a veganská
strava
„ETIKA JE BEZHRANIČNÁ
ODPOVĚDNOST VŮČI VŠEMU ŽIVÉMU.“
(A. Schweitzer)
Kateřina Sapíková, 2015
ÚVOD
VEGANSKÁ STRAVA SE STÁVÁ Z MNOHA DŮVODŮ STÁLE POPULÁRNĚJŠÍ. MEZI NEJČASTĚJŠÍ
PŘÍČINY, PROČ SE LIDÉ ROZHODNOU KONZUMOVAT POUZE ROSTLINNOU STRAVU, PATŘÍ
PŘEDEVŠÍM ETICKÉ A ZDRAVOTNÍ DŮVODY.
A PRÁVĚ ETICKÉ DŮVODY VEDOU MNOHÉ PSÍ „MAJITELE“
K OTÁZCE, ZDA JE MOŽNÉ SE ZCELA VYHNOUT POUŽÍVÁNÍ ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ I V SOUVISLOSTI S KRMENÍM SVÝCH
ČTYŘNOHÝCH PŘÁTEL. OBAVY SE MOHOU NA PRVNÍ POHLED JEVIT JAKO OPRÁVNĚNÉ. VŽDYŤ PSI BYLI VYŠLECHTĚNI Z VLKA,
KTERÝ JE MASOŽRAVCEM A DRTIVÁ VĚTŠINA JEHO POTRAVY POCHÁZÍ ZE ŽIVOČIŠNÝCH ZDROJŮ.
CÍLEM TOHOTO TEXTU NENÍ PŘESVĚDČIT ČTENÁŘE O TOM, ŽE PES JE OD PŘÍRODY VŠEŽRAVEC ČI DOKONCE BÝLOŽRAVEC A
ŽE VEGANSKÁ STRAVA JE PRO PSY PŘIROZENÁ A TA „NEJVÍCE SPRÁVNÁ“.
NEPOPIRATELNÝM FAKTEM JE, ŽE TRÁVICÍ
SOUSTAVA PSA (POPŘ. I JINÉ FYZIOLOGICKÉ ZNAKY) ODPOVÍDÁ TOMU, ŽE PES JE PŘEDEVŠÍM MASOŽRAVEC. PES SI VŠAK
POSTUPNOU DOMESTIKACÍ NAVYKL NA ŽIVOTNÍ STYL I STRAVU LIDÍ. KLÍČOVÝM KROKEM V DOMESTIKACI PSŮ BYLA JEJICH
SCHOPNOST EFEKTIVNĚ STRÁVIT JÍDLO NA BÁZI ŠKROBU (NA ROZDÍL OD ŠPATNÉHO TRÁVENÍ ŠKROBU MASOŽRAVÝMI VLKY).
DOMESTIKACÍ A „OCHOČOVÁNÍM“ UDĚLALI LIDÉ ZE PSŮ NĚCO NAPROSTO ODLIŠNÉHO OD JEJICH PŘEDKŮ. ROZDÍLY MEZI
PSI A VLKY JSOU NEJEN NA ÚROVNI CHOVÁNÍ, ALE ROVNĚŽ FYZICKÉ. NAVÍC O PŘIROZENOSTI ŽIVOTA NAŠICH PSÍCH
KAMARÁDŮ UŽ V DNEŠNÍ DOBĚ NEMŮŽE BÝT ANI ŘEČ.
AČKOLI NENÍ V ČESKÉ REPUBLICE OBVYKLÉ KRMIT PSY ROSTLINNOU STRAVOU, V ZAHRANIČÍ JE TENTO TREND MNOHEM
BĚŽNĚJŠÍ A ZE ZKUŠENOSTÍ MNOHA LIDÍ PO CELÉM SVĚTĚ PŘEKVAPIVĚ VYPLÝVÁ, ŽE PŘI KRMENÍ PSA ZCELA ROSTLINNOU
STRAVOU LZE VYHOVĚT VŠEM JEHO VÝŽIVOVÝM POŽADAVKŮM, A TO VE VŠECH FÁZÍCH PSÍHO ŽIVOTA.
NĚKDO MOŽNÁ NECHÁPE, PROČ SI VLASTNĚ TAKTO SMÝŠLEJÍCÍ LIDÉ VŮBEC „POŘIZUJÍ“ PSY. ASI NENÍ TĚŽKÉ UHODNOUT,
ŽE DRTIVÁ VĚTŠINA TZV. ETICKÝCH VEGANŮ NEPODPORUJE CHOVATELE A MNOŽITELE ZVÍŘAT A POSKYTUJE DOMOV
ZVÍŘATŮM ZE ŠPATNÝCH PODMÍNEK ČI Z ÚTULKŮ.
OTÁZKOU JE, CO SI MYSLÍME, ŽE JE PRO ZVÍŘE LEPŠÍ, POPŘ. CO BY SI
SAMO VYBRALO - STRÁDÁNÍ V ÚTULKU, KDE BUDE DOSTÁVAT MASO NEBO DOMOV A MILUJÍCÍ RODINU, KTERÁ MU BUDE
DÁVAT CHUTNOU A PLNOHODNOTNOU ROSTLINNOU STRAVU? KAŽDÝ SI NA TUTO OTÁZKU MUSÍ ODPOVĚDĚT SÁM… ALE
DŮVOD, PROČ TITO LIDÉ NĚJAKÉ ZVÍŘE ZACHRÁNÍ A TO, PROČ NECHTĚJÍ ANI KVŮLI NĚMU KUPOVAT ŽÁDNÉ ŽIVOČIŠNÉ
PRODUKTY JE ÚPLNĚ STEJNÝ – LÁSKA KE ZVÍŘATŮM…
-2-
1 PŘEDSTAVENÍ PSÍHO PŘEDKA - VLKA
Pes domácí patří mezi psovité šelmy a stavbou těla je podobný svým nejbližším divokým příbuzným,
vlku obecnému, indickému a himalájskému a dále šakalovi obecnému.
1.1 Obecné znaky masožravců
Zuby jsou špičaté, zaostřené. Čelisti neumožňují téměř žádný pohyb do stran, proto masožravci
potravu nedokážou žvýkat. Střihavým pohybem jí ostrými zuby nařežou a zhltnou relativně velká
sousta vcelku. Díky tomuto způsobu přijímání potravy neprodukuji slinné žlázy masožravců enzymy,
které pomáhají štěpit polysacharidy (škroby), jenž by zabezpečily nastartování trávicích procesů co
nejdříve. Na druhé straně jsou však sliny masožravců kyselé a jsou tak mnohem lépe přizpůsobené na
rozklad masité potravy. Prostředí v žaludku je velmi kyselé. Zatímco např. u člověka je pH v žaludku 2
až 5, u masožravců je to velmi silná kyselina s pH 1 až 2, což je nevyhnutelné pro efektivní rozklad
bílkovin. Masožravci jsou díky této silné kyselině, v porovnání s trávicím systémem všežravce,
připraveni na mnohem lepší využití koncentrovaného zdroje energie a bílkovin – masa. Jsou také
přizpůsobeni na nepravidelný přísun velkého množství potravy plné masa a tuků. Pro masožravce je
přirozená a zdravá méně častá, zato ale na bílkoviny a tuky velmi vydatná a hutná strava s menšinovým
podílem těžko stravitelných látek (škroby, vláknina, apod.). Tenké střevo je mnohem kratší, než u
všežravců či býložravců. Dosahuje troj až pětinásobku délky jejich těla, protože na štěpení látek
potřebuje mnohem kratší čas. Tlusté střevo je velmi jednoduché a krátké. Játra jsou největší
zásobárnou vitaminu A a dokážou se vypořádat i s takovým množstvím, které by bylo pro člověka
toxické. Ledviny masožravců produkují mírně kyselejší moč. Masitá strava posouvá moč směrem ke
kyselejšímu prostředí, vegetariánská strava posouvá pH moči víc k zásaditému.
1.2 Přirozená strava vlků
Vlci jsou predátoři. Protože loví ve skupině, mohou zabíjet i větší zvířata, než jsou oni sami. Hladová
smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona nebo pižmoně. Nejčastěji však loví srny, divoká
prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné druhy plazů. Na některých
místech se zaměřují na vodní ptactvo a jeho vejce. Potravou vlka je také spousta drobných savců a
hlodavců, s nimiž (protože je konzumuje vcelku) pozře i množství natrávených semen, různých plodů a
množství bezobratlých živočichů, především hmyzu, larev či měkkýšů, kteří jsou cenným zdrojem
proteinů a dalších látek. Zabíjejí i menší konkurenční predátory – lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké
psy aj. Je-li nouze, nepohrdnou ani hmyzem či mršinami a svou stravu občas doplní také o bobuloviny,
ovoce (např. hroznové víno či jablka), trávu, luční byliny a kořínky.
-3-
Vlci se nejdříve vrhnou na zažívací trakt ulovené zvěře i s obsahem, který je jim zdrojem natrávené
rostlinné potravy, tedy vitaminů, stopových prvků a minerálních látek. Potom sežerou další vnitřnosti
a teprve nakonec maso, šlachy, kosti a kůži. Při loveckém „nezdaru“ jedí vlci občas také trus, protože
ve výkalech býložravců jsou pro psy potravinové doplňky. Např. koňské výkaly jsou bohaté na obsah
vlákniny a minerálů z nestráveného krmení. Stejně tak divoká kočka získává minerální látky, stopové
prvky a vitaminy snědením hlodavce s natrávenými zrny, nebo ptáka s hmyzem a peřím, které pomáhá
obalit kosti v žaludku. Je to vlastně to, co se dodává ve vařených přílohách a co psovitá šelma nedokáže
jednodušeji získat.
Z výše uvedeného výčtu potravinových zdrojů vyplývá, že vlk ke své výživě potřebuje pestrou paletu
rozličných živočišných i rostlinných živin, které jí syrové. V případě, že není k dispozici dostatek velkých
býložravců, pokud vlci žijí mimo smečku nebo mají odlišnou specializaci, je jejich potrava jiná. Udává
se, že vlk může najednou sníst až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je přibližně 1,5–2 kg
masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by ho to nějak
oslabilo či omezilo jeho aktivitu. Ačkoli se přirozená strava masožravců ve skutečnosti neskládá jen ze
živočišných zdrojů, pro udržení jejich zdraví musí být tyto zdroje většinové.
2 DOMESTIKACE PSA
Pes je největší domestikovaná šelma. K domestikaci psů došlo zhruba před 10 tisíci lety v jihovýchodní
a západní Asii. Během domestikace byl vyšlechtěn nespočet psích plemen rozdílných velikostí,
proporcí, délky a struktury srsti i povahy. V současnosti Mezinárodní kynologická federace uznává 343
plemen. Nejmenším je čivava (s ideální hmotností 1,5 až 3 kg) a obecně největším psem je irský
vlkodav1 (s kohoutkovou výškou minimálně 71 cm). Nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif,
kteří mohou přesahovat i 100 kg. I přes značné rozdíly jsou všichni psi příslušníci jednoho živočišného
druhu a jejich vnitřní anatomie je do značné míry totožná.
Domestikací psů však došlo nejen k prodloužení trávicího traktu, ale také k tomu, že se psi přizpůsobili
stravě založené na větším podílu škrobů.
Během posledních několika desítek let došlo v chovu psů k mnoha zásadním změnám. Jednou z těch
nejvýznamnějších je zavedení suché a konzervované stravy, což vneslo do naší společnosti úplně nový
pohled na „správné“ stravování psů.
1
Rekordmanem je však německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 m.
-4-
3 PES VS. VLK
Ačkoli jsou mezi psem a vlkem neoddiskutovatelné podobnosti, dnešní pes domácí není už dávno totéž
co vlk. Není volně žijící šelmou a nemusí si obstarávat potravu sám. Nehladoví několik dní jako vlk v
přírodě, než najde vhodnou a tučnou kořist, za kterou se musí honit a vydávat mnoho energie. Netrpí
chladem a stresem a i když má dostatek pohybu, nedá se to s volným pohybem v přírodě srovnávat.
Přešlechtěná domácí plemena psů, jako jsou čivava či irský vlkodav, jsou od svých předků natolik
vzdálená, že tyto odlišnosti nelze zohlednit pouhým množstvím předložené stravy.
3.1 Rozdíly mezi vlky a psy
Rozdíly mezi vlky a psy lze obecně rozdělit do dvou skupin - fyzické rozdíly a rozdíly v chování (etologii).
Mezi rozdíly fyzické patří zejména:

trávicí trakt vlka je kratší než u psa

většina vlků má klešťový skus, zatímco většina plemen psů má skus nůžkový

vlci nosí ocas volně svěšený dolů, psi většinou nosí ocas zdvižený a často bývá zakroucený

vlci mají na rozdíl od psů ocasní pachovou žlázu

vlci se páří pouze jednou do roka, zatímco většina psů dvakrát ročně

psi mají větší počet štěňat v jednom vrhu (u velkých plemen není 12 štěňat výjimkou)

čenich většiny psů je širší a kratší než čenich vlků

vlk má odlišnou „tvář“ díky dlouhým chlupům pod ušima, které rostou směrem dolů a ven

pes má oproti stejně velkému vlku až o 30 % menší hmotnost mozku2

pes má menší a kulatější tlapy než stejně velký vlk

pes má různou strukturu a délku srsti u jednotlivých plemen

vlk je typický masožravec a domestikovaný pes něco mezi všežravcem a masožravcem
Rozdíly v chování spočívají především v tom, že:

psi jsou mnohem méně agresivní než vlci

pes je velmi fixovaný na člověka při každé těžké činnosti, naproti tomu vlk se na člověka vůbec
nespoléhá

2
pes se lépe přizpůsobí lidem
Snížení hmotnosti nemá vliv na inteligenci psa, ale je zapříčiněno dlouhodobým soužitím s
člověkem. Změna hmotnosti nastala v důsledku závislosti psa na člověku a postupné ztráty jeho
samostatnosti. U psa tak došlo ke zmenšování smyslových center.
-5-

hlasový projev psa jako dorozumívací prostředek s lidmi je štěkání, vlci neštěkají, pouze kňučí
a vyjí

psi používají hlasové signály častěji

vlci mají silné instinkty pro život ve smečce

psi nemají tak kompletní repertoár vizuálních signálů jako vlci

spolupráci při lovu velké kořisti lze pozorovat jen u vlků

vlci se společně podílí na péči o mláďata
3.2 Je pes masožravec nebo všežravec?
O tom, zda je pes masožravec či všežravec, se vedou relativně velké spory. Pes patří svým biologickým
zařazením mezi masožravce a tomu odpovídá i stavba jeho trávicího traktu. Jeho zuby jsou typické zuby
masožravce - jsou přizpůsobené k trhání živočišných tkání a ne ke žvýkání rostlinných pletiv. Trávicí
trakt psa je, ve srovnání s býložravci i pravými všežravci, poměrně krátký a málo objemný. Jeho
nejobjemnější částí je žaludek, který dokáže pojmout naráz velké množství potravy. Žaludeční šťávy
mají díky vysokému obsahu kyseliny chlorovodíkové nízkou hodnotu pH, což usnadňuje trávení bílkovin
a napomáhá při ochraně před patogenními bakteriemi, které se mohou nacházet v potravě. Střevo psa
je kratší než u pravých všežravců, zvláště tlusté střevo je velmi krátké a jednoduché, slepé střevo je
zakrnělé a nefunkční. Ve slinách psů se (jako u všech masožravců) nenachází ptyalin, enzym, který štěpí
rostlinný škrob. Tato skutečnost pravděpodobně vedla k naprosto mylné domněnce, že pes nedokáže
dobře trávit škrob a jiné sacharidy. To ale zdaleka není pravda. Pes sice netráví sacharidy v dutině ústní,
ale v počátečním úseku tenkého střeva se u něj vylučuje účinná pankreatická amyláza3, která dokáže
škrob rozštěpit. Stejně tak se u něj ve střevní šťávě nachází maltáza, sacharáza a další enzymy, které
tráví štěpné produkty škrobu a jednodušší sacharidy, jako je řepný cukr (sacharóza). Poslední výzkumy
dokonce ukazují, že právě schopnost trávit efektivně škrob a jiné sacharidy byla jedním z klíčových
znaků, který urychlil proces domestikace a oddělil psa od vlka. Počátkem roku 2013 vydal
mezinárodní vědecký časopis Nature studii, v níž je uvedeno, že v genomu psa a vlka se nachází odlišné
oblasti, které kódují produkci amylázy a maltázy, dvou klíčových enzymů při trávení škrobu. Pes má ve
srovnání s vlkem několikanásobně vyšší aktivitu genů kódujících oba enzymy. Schopnost trávit rostlinné
složky se ukázala v raném prvopočátku domestikace jako výhodná, protože takoví jedinci dokázali lépe
využívat zbytky lidské potravy. Ve světle těchto nových vědeckých poznatků je zřejmé, že trávení psa
a vlka je odlišné, domácí pes už zdaleka není vlk. Potřeby psů jsou sice v některých ohledech podobné
jako u vlků, byly ale formovány jejich dlouhodobým vztahem s lidmi. Ve srovnání se svými divokými
předky mají psi slabší čelisti, menší zuby a delší střevo. V žádném případě psi nepatří mezi tzv. pravé
3
Enzym produkovaný slinivkou břišní.
-6-
masožravce, kam řadíme kočky nebo fretky. To mimo jiné znamená, že mají plně funkční metabolismus
sacharidů (podobně jako všežravci). V průběhu domestikace se navíc trávicí trubice částečně
prodloužila na 5-6:1 v poměru k tělu (oproti divokým předkům, kde délka trávicí trubice je 4:1). Toto
prodloužení umožňuje trávení krmiv i rostlinného původu. Také mohou využívat některé rostlinné
zdroje esenciálních látek, např. rostlinný beta-karoten, který umí, na rozdíl od koček, přeměnit na
aktivní vitamin A. Přesto, že je trávicí trakt psů uzpůsoben k příjmu především masité potravy, nejsou
na příjmu živočišné potravy životně závislí. Navíc z masa a jiných živočišných produktů získá pes
obrovské množství bílkovin a energie, jejichž dlouhodobý nadbytek pro něj může být velmi škodlivý
(může způsobovat např. přílišné zatěžování ledvin, jater apod.).
Proto můžeme říct, že dnešní pes domácí se nachází někde na hranici mezi masožravci a všežravci a z
hlediska výživy může být dokonce považován za všežravce, i když jeho schopnost zpracovávat rostlinné
složky je přece jen menší než např. u člověka nebo prasete.
4 PŘIROZENOST
Ačkoli pes pochází z vlka (masožravce), bylo by velmi ukvapené automaticky usuzovat, že mají obě tyto
šelmy stejné potřeby. Mnoho lidí se domnívá, že nejpřirozenější strava pro psa je pouze maso. Z výše
uvedeného textu je však patrné, že tomu tak ve skutečnosti není.
Pokud bychom chtěli být v uplatňování přirozenosti důslední, měli bychom si uvědomit, že samotné
každodenní krmení psů rozhodně není přirozené. Přirozené je, aby si psi potravu hledali (popř. lovili)
sami. Stejně tak pro psy není přirozená konzumace granulí či konzerv, které by v přirozeném prostředí
jen těžko našli. V této souvislosti se zdá být velmi úsměvné, když veganské krmení psů striktně zavrhují
ti, kteří krmí své psy granulemi. V zájmu co nejlevnější výroby obsahuje většina krmiv velké množství
rostlinných produktů a z těch živočišných jsou to pak především levné odpadní moučky. Vzhledem
k množství a kvalitě masa v typických granulích, jejichž hlavní složkou jsou v drtivé většině obiloviny,
je tedy otázkou, zda je z pohledu prosazování masité stravy u psů vůbec nějaký rozdíl mezi těmito
granulemi a těmi čistě rostlinnými. Průmyslová krmiva také obsahují různé doplňkové látky (umělé
konzervanty, barviva aj.), které mohou představovat zdravotní rizika. Při procesu výroby krmiv dochází
k poměrně razantnímu tepelnému opracování, které má za následek snížení využitelnosti některých
živin. Granulemi je od jejich zavedení v 50. letech minulého století krmeno stále více psů. Zřejmě
nebude daleko od pravdy tvrzení, že strava založená na granulích či konzervách tvoří v současnosti
drtivou část jídelníčku většiny dnešních domácích psů. Spousta pejsků se však i na této stravě (i přes
její naprostou nepřirozenost) těší relativně dobrému zdraví a dlouhému životu.
-7-
Rovněž by bylo velmi naivní se domnívat, že naši předkové krmili psy (ještě před existencí suchých a
konzervovaných krmiv) masem, neboť bylo vzácné i pro lidi. Psům dávali nejčastěji brambory s
otrubami, možná kozí mléko, chleba a pro lidi nevhodné zbytky. Je známo, že v Indii přežívají pouliční
psi na potravinách, jež jsou bohaté na sacharidy (zbytky chleba, sušenky, rýže atd.).
Další otázkou také je, zda je přirozené krmit psy druhem masa, které by si sami nedokázali ulovit. Vlci
si sice v přírodě dokážou ve smečce ulovit podstatně větší zvíře, ale automatické přiřazení této
dovednosti všem psům je více než sporné. Mnohdy není výjimkou, že někteří naši psí přátelé nejsou
úspěšní ani při konfrontaci s hmyzem .
V psím světě se díky člověku objevuje stále více nepřirozeností. Zdá se být proto pokrytecké vypichovat
nepřirozenost veganské stravy u psů a zapomínat na jiné nepřirozenosti, které navíc psům skutečně
škodí. Psi často nemají dostatek pohybu či čerstvého vzduchu. Proč většinu lidí nepobuřuje např. to, že
spousta psů tráví většinu dne zavřená v bytě, často navíc osamocení? Proč jim nevadí nezodpovědnost
lidí, kteří jim dávají naprosto nevhodné přesolené jídlo od stolu? Bohužel dnes už není vzácné potkat
na ulici obézního psa, a to často velmi mladého. Mnohdy také chybí pochopení „psí duše“ ze strany
jejich „majitelů“, kteří jim velmi rádi přiřazují lidské vlastnosti, což může pejsky často dostat do
nepříjemných situací. Někteří si psa například dokonce zaměňují s hračkou či dítětem a podle toho
k němu i přistupují. S polidšťováním psů také souvisí nedobrovolné přejímání životního stylu jeho
rodiny. Z tohoto pak pramení i nebývale vysoký výskyt tzv. civilizačních onemocnění, které byly
donedávna typické spíše pro lidi (nadváha, cukrovka, alergie, problémy se srdcem, rakovina apod.) a
které jsou způsobeny především nevhodnou stravou a nedostatkem pohybu. A kdo může za všechny
tyto psí problémy? Samozřejmě člověk.
Přirozené by bylo nechovat psy v zajetí. Nedržet je na vodítku. Neurčovat jim, kdy a kam mohou jít, co,
kdy a kolik mohou jíst. Nekastrovat je. Neočkovat je. Nepečovat o ně v nemoci či ve stáří. Neoddělovat
štěňata od matek. Nestříhat je. Nedávat jim v zimě či dešti psí „oblečky“. Přesto většinu těchto věcí
dělají i ti, kteří se snaží pejskovi dopřát co nejvíce přirozený způsob života.
Naprosto nepřirozené je přešlechťování psů, kteří následkem toho trpí výraznými genetickými
poruchami či zdravotními problémy již od narození. Vrcholem nepřirozenosti je potom vyšlechtění
takové rasy psa, která je závislá na člověku i v takových, pro zvířata zcela intuitivních situacích, jako je
třeba porod (například pro velmi drobné čivaví fenky může porod vzhledem k jejich „velikosti“
představovat velmi reálné ohrožení života).
A co samotný proces domestikace? Je vůbec ochočování divoce žijících druhů ve své podstatě
přirozené?
-8-
Je vhodné si také položit otázku, zda přirozené znamená automaticky správné. V přírodě se vyskytuje
celá řada přirozeného chování, které nám lidem z různých důvodů „správné“ nepřipadá a mnohdy se
my lidé do této „přirozenosti“ nepřirozeně vměšujeme (např. péčí o samicí zavrhnutá mláďata, o
zraněná či stará zvířata apod.).
V dnešní nepřirozené době se jednoduše jakékoli argumenty o nutnosti brát v potaz „přirozenost“ (ať
už se jedná o jakoukoli problematiku) nezdají být úplně na místě. Zvláště pak, když se jedná o rozpor
přirozenosti s morálními zásadami člověka.
5 SPRÁVNOST
Lidé, kteří se z etických důvodů stravují vegansky, tak činí proto, aby nepodporovali zbytečné trápení
a smrt zvířat. Většina z nich také prosazuje, aby společnost přestala zvířata rozlišovat na tzv.
„hospodářská“, „pokusná“, „domácí“ aj. a brala všechny druhy zvířat jako rovnocenné. V souvislosti se
stravováním jejich „domácích mazlíčků“ však mnozí na tyto zásady zapomínají. Najednou
nepochopitelně někteří z nich staví psa na „vyšší“ úroveň než některé ostatní druhy zvířat a
argumentace ohledně respektování psích potřeb má v tomto případě větší váhu.
Je správné, aby kvůli jednomu zvířeti umíraly desítky či stovky jiných (stejně krásných) zvířat (zvláště,
když to není pro jeho přežití nutné)?
Otázkou také je, proč tedy vůbec mají psy ti, kteří jsou přesvědčeni o nesprávnosti krmení psa
vegansky, avšak nemají dobrý pocit z toho, že ve své kuchyni mají výrobky z masa. Je intuitivní se
domnívat, že lidé, kteří se z etických důvodů stravují vegansky, mají k problematice ochrany zvířat velmi
blízko, a to nejen, pokud se jedná o zvířata „hospodářská“. Lze tedy předpokládat, že jsou tito lidé z
mnoha důvodů proti tzv. chovným stanicím a množírnám psů a pejsek se k nim tedy zpravidla dostane
jako opuštěný a bez domova. Už jen tím, že se opuštěného pejska někdo ujme a dá mu domov a lásku,
může udělat tu nejsprávnější věc. Asi není těžké uhodnout, zda by si pejsek vybral pobyt v útulku, kde
bude dostávat maso4, nebo by byl raději členem milující rodiny, která mu sice maso „nedopřeje“, zato
od ní bude dostávat veškerou lásku a péči, kterou bude potřebovat.
Ti, kteří se rozhodnou nedávat svému psovi maso (v jakékoli podobě), jsou často napadáni, že rozhodují
za své psy a že to, co dělají, není správné a přirozené. Na druhou stranu ale tito „bojovníci za psí práva“
záměrně přehlíží skutečnost, že vzhledem k dnešnímu přístupu ke psům (i ke zvířatům obecně), je
člověk vždy ten, kdo rozhoduje, ať se jedná o výběr stravy či o cokoli jiného. Ať dáváme psovi jakoukoli
4
Abstrahujeme-li od faktu, že krmení psů kvalitním syrovým či vařeným masem v útulcích je holá
utopie.
-9-
stravu, vždy o tom rozhodujeme my a v konečném důsledku je to vždy člověk, kdo má poslední slovo.
Rozumný člověk psovi nedá např. hranolky, slanou tyčinku nebo čokoládu, i když je pes chce, protože
ví, že by mu tyto potraviny mohly ublížit. Stejně tak většina z těch, kteří (na rozdíl od psa ví a dokážou
pochopit), jaké hrůzy se skrývají za živočišným průmyslem, se na nich jednoduše nechtějí podílet.
Pojem „správnost“ je však velmi subjektivním faktorem, a je proto na uvážení každého člověka a jeho
morálním přesvědčení, aby určil, co je podle něj správné a co ne. Pokud ale člověk kvůli své lásce ke
zvířatům zachrání zvíře z útulku, ale nechce kvůli pokrytecké snaze o „přirozenost“ zbytečně obětovat
životy jiných zvířat, lze tohoto člověka (od)soudit? Zvlášť, když ví, že v očích krávy, prasete, kuřete nebo
jiného „hospodářského“ zvířete je tolik podobného tomu, co vidí v očích právě svého psa.
6 PLNOHODNOTNÁ PSÍ STRAVA
Kompletní a vyvážená strava je důležitá pro zajištění zdraví, kondice a celkové pohody pejska. Přitom
je vždy třeba vycházet z individuálních potřeb každého zvířete, jeho věku, aktivitě a prostředí, ve
kterém žije. Rozhodujícím ukazatelem správného krmení je dobrý zdravotní stav, aktivita, kvalitní srst
a absence jakýchkoliv trávicích či jiných zdravotních problémů.
Obecně pes potřebuje přijímat v krmné dávce vyvážený poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Celkový
obsah energie by měl být rozložený tak, aby přibližně 30 % celkové energie pocházelo z bílkovin, 30 –
60 % z tuků a 10 – 40 % ze sacharidů. Kromě toho musí z krmiva získávat esenciální živiny, které jsou
pro něj životně důležité, ale nedokáže si je sám vyrobit v dostatečném množství. Uvádí se, že u psa je
těchto esenciálních živin celkem 37 a patří k nim kromě minerálních látek a vitaminů také esenciální
aminokyseliny z bílkovin a esenciální mastné kyseliny z tuků. Bílkoviny jsou základní stavební látky, ze
kterých se skládá každý živočišný organismus a jsou důležité pro stavbu tkání a buněk. Potřeba bílkovin
závisí na řadě faktorů, zejména na jejich kvalitě, stravitelnosti, obsahu aminokyselin a také na
energetické hodnotě krmiva. Obecně platí, že čím kvalitnější bílkoviny jsou, tím jich stačí méně, protože
dokážou lépe pokrýt potřebu aminokyselin. Existuje 10 esenciálních aminokyselin z bílkovin5, které psí
organismus nedokáže syntetizovat a musí být do organismu dodávány s potravou. Požadavky na
všechny tyto esenciální aminokyseliny mohou být uspokojeny i pomocí rostlinné stravy. Tuky (oleje)
jsou nezbytné pro zdravou kůži a kožich, a také pro správnou biologickou činnost. Jsou pro psy hlavním
a nejbohatším zdrojem energie, zvyšují chutnost krmiva a patří k nejlépe stravitelným živinám, jejichž
stravitelnost se pohybuje přes 90 %. Tuky jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin omega-3 a
omega-6. I když se mnohdy uvádí, že sacharidy nejsou pro psy zcela nezbytné, protože umí účinně
5
Arginin, histidin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenalalanin, threonin, tryptofan a valin.
- 10 -
využívat aminokyseliny z bílkovin pro syntézu glukózy v játrech, je obsah přiměřeného množství
sacharidů v krmivu pro psa z řady důvodů výhodný. Sacharidy jsou rychlým zdrojem energie a pomáhají
psům významně šetřit bílkoviny. Jejich metabolické zpracování je jednodušší než u bílkovin a dochází
při něm k menšímu zatížení jater a ledvin. Trávení sacharidů v tenkém střevě také představuje menší
zátěž na slinivku než trávení velkého množství tuků a bílkovin.6 Nejvýznamnějším sacharidem je škrob
obsažený v obilovinách, luštěninách a hlízách některých rostlin. Zatímco jednoduché cukry, jako je
glukóza nebo sacharóza, dokážou psi trávit syrové, škrob je nutné pro dobrou stravitelnost tepelně
upravit. Vařením nebo jinou tepelnou úpravou (např. extruzí při výrobě granulí) dochází k rozrušení
škrobových zrn, škrob bobtná a mazovatí (želatinizuje). Postupně se rozkládá na nižší sacharidy dextriny, které jsou dobře stravitelné a mají sladší chuť. Konečným produktem rozkladu škrobu je
sladový cukr - maltóza, který se štěpí v tenkém střevě enzymem maltázou na glukózu. Na základě
experimentálních výsledků je prokázáno, že vařený škrob je 2 - 12krát lépe stravitelný než syrový.
Vláknina pomáhá pejskům s trávením a vitaminy společně s minerály zajišťují správnou buněčnou a
tělesnou činnost. Pro psy jsou důležité vitaminy A, D, E a K (rozpustné v tucích) a B1, B2, B3, B5 (kyselina
pantotenová), B6, B127, C, kyselina listová a karnitin (rozpustné ve vodě). Pro zdraví pejska mohou být
přínosné rovněž fytochemikálie, což jsou chemické látky obsažené v rostlinných pletivech (např.
flavonoidy, isoflavonoidy, steroly aj.). Díky moderním způsobům zpracování potravy (včetně vaření)
jsou však často zničeny. Z minerálů jsou pro psa důležité vápník, fosfor, draslík, sodík, chlorid, hořčík,
železo, zinek, měď, mangan, selen, jód, kobalt, bor a chróm. Rostlinná strava sice vždy nemusí
obsahovat veškeré živiny, které psi potřebují, avšak i tyto látky lze spolehlivě doplnit synteticky. Ve
skutečnosti se většina těchto živin uměle přidává i do masových granulí, neboť během výrobního
procesu je většina živin z masa zničena. Každá živina, kterou pes ke svému zdravému životu potřebuje,
může být buď přirozeně pokryta rostlinnými produkty, anebo doplňky.
6.1 Veganská psí strava
Studie a zkušenosti prokázaly, že psům vegetariánská či veganská strava nejen neubližuje, ale dokonce
jim prospívá a pomáhá vyléčit některé nemoci, např. dermatitidu a různé druhy alergií. Je to zejména
z toho důvodu, že veganská psí strava neobsahuje žádné jateční odpady, konzervanty a umělá barviva.
Podstatné je, aby strava obsahovala všechny důležité látky a byla vyrobena z přírodních produktů.
Rostlinná strava může být obecně pro všechny pejsky obrovským přínosem zejména v pozdějším věku
(8 let a více u malých a středních plemen, 6 let a více u velkých plemen). Psi v tomto věku mají totiž
6
Vyšší potřeba sacharidů je u březích a kojících fen, které mají zvýšené nároky na přísun glukózy
pro syntézu mléčného cukru.
7
Pes se zdravými střevy si údajně umí vitamin B12 vytvořit v těle sám.
- 11 -
nižší potřebu bílkovin a jejich nadměrný přísun potravou jim zbytečně a nadměrně zatěžuje ledviny i
játra. Pohyb střev může být v pokročilejším věku pejska již zhoršený, a proto je vhodné zařadit větší
množství vlákniny pro jejich správnou funkci. Z toho důvodu někdy využívají pro své psy veganské
granule či konzervy i „nevegani“.
Navzdory mylným představám některých skalních příznivců masité stravy tráví většina zdravých psů
obiloviny velmi dobře, musí být ale dobře tepelně upravené. Negativní vlastností obilovin je, že jejich
bílkoviny (gluteny) mají nízkou biologickou hodnotu a mohou vyvolávat potravní alergie. Nejčastěji se
vyskytují alergie na pšeničný lepek, ale jsou známé i případy alergií na kukuřičnou nebo rýžovou
bílkovinu. U psů trpících alergií je třeba tyto obiloviny vysadit. Vhodnou alternativou zdroje škrobu pro
ně mohou být brambory8 (i sladké) nebo tzv. nepravé obiloviny jako jsou pohanka, amarant nebo
quinoa (merlík). Některé druhy obilovin mají významné dietetické působení. Vařená bílá rýže se pro
svou vysokou stravitelnost používá při průjmových onemocněních, není však vhodnou přílohou pro
diabetiky, protože má vysoký glykemický index. Vařené nebo spařené ovesné vločky mají díky
vysokému obsahu slizovitých látek (mukopolysacharidů) ochranný vliv na sliznici trávicího traktu a
mírně projímavý účinek. Proto jsou prospěšné při zácpách, nehodí se ale při akutních průjmech.
Zelenina se může psům dávat v syrovém i vařeném stavu. Syrová zelenina má význam jako zdroj
vlákniny a některých vitaminů. Působí příznivě na udržování střevní peristaltiky a je sytící složkou
krmné dávky. Kvůli dobré stravitelnosti by však měla být vždy dobře rozmělněná (postrouhaná,
rozmixovaná). Syrovou kusovou zeleninu pes netráví nebo jen velmi špatně. Vařením zeleniny se ničí
nebo ztrácí ve vodě především některé vitaminy skupiny B a vitamin C. Na druhou stranu ale vaření
zvyšuje stravitelnost všech rostlinných produktů.
Z jednotlivých druhů zeleniny je velmi vhodná mrkev9, která se může dávat vařená i syrová. Vařenou
mrkev je možné s úspěchem použít také při průjmu. Okurky, cukety nebo dýně mají výrazný alkalizující
účinek a jsou bohatým zdrojem draslíku a hořčíku. V dýňových jádrech je navíc obsažené velké
množství zinku.
Z dalších druhů kořenové zeleniny je vhodná červená řepa, o něco méně celer a petržel.
Mrkev a červená řepa obsahují hodně beta-karotenu, cukry a rozpustnou vlákninu – pektiny. Jsou
bohatým zdrojem draslíku, rizikem bývá ale vyšší obsah dusičnanů. Celer a petržel obsahují éterické
oleje, jsou výrazně aromatické a působí močopudně. Jsou zdrojem draslíku, vápníku a vitaminu E.
8
Škrob z brambor je nejlépe stravitelný u čerstvých brambor, po vychladnutí jeho stravitelnost
klesá.
9
V případě, že má pejsek problém s játry, není mrkev příliš vhodná.
- 12 -
Často se vedou diskuse o vhodnosti brambor pro psy. Syrové brambory jsou nevhodné, protože mohou
obsahovat toxický alkaloid solanin. Kromě toho je také syrový bramborový škrob prakticky
nestravitelný. Avšak vařené brambory je možné použít, protože ty je pes schopen strávit.
Dále se mohou podávat i různé druhy listové zeleniny (salát, špenát, mangold, čínské zelí). Listová
zelenina je zdrojem kyseliny listové, beta-karotenu, draslíku a hořčíku. Špenát, mangold a rebarbora
obsahují šťavelany (oxaláty), které brání využití vápníku a představují rizikový faktor pro vznik
močových kamenů. Proto by se tyto druhy zeleniny měly u psů používat jen omezeně.
Méně vhodná je také zelenina z čeledi brukvovitých (zelí, kapusta, kedluben, květák či brokolice),
protože má nadýmavé účinky a obsahuje některé rizikové látky (glukosinoláty, hemolytické
aminokyseliny). Jejich nepříznivé působení lze zmírnit jejich povařením. Z dalších druhů se mohou
dávat pouze příležitostně a v malém množství zralá rajčata nebo paprika. Nezralá rajčata jsou
nebezpečná, protože obsahují toxický alkaloid tomatin.
Zdroje bílkovin: quinoa (merlík), čočka, slunečnicová a lněná semínka10, mandle, různé druhy fazolí,
popř. sója (pokud na ni není pejsek alergický), rýže, cizrna, špenát, brokolice aj.
Zdroje tuků: kokosový, cedrový, řepkový, lněný11, olivový, konopný, slunečnicový, kukuřičný, pšeničný,
sójový či jiný rostlinný olej, důkladně rozdrcená semínka (např. lněné) atd.
Zdroje sacharidů: celozrnná rýže, ovesné vločky, ječmen, loupaný a půlený hrách, pšenice, quinoa,
špalda a jiné druhy obilovin.
Zdroje vlákniny, vitaminů a minerálů: např. různé druhy ovoce a zeleniny (dle chuti pejska).
Jako tzv. „superpotraviny“ bývají pro psy doporučovány např. quinoa, melasa, petržel či pšeničné
klíčky. Quinoa je ceněná především jako výborný zdroj vysoce stravitelných bílkovin, hořčíku, fosforu a
manganu. Melasa je bohatá na vitamin B6, selen, vápník, železo, magnézium, draslík, mangan a měď.
Petržel je doporučována jako skvělý zdroj bílkovin, thiaminu, ribloflavinu, niacinu, vitaminu A, B6, C a
K, kyseliny panthotenové, fosforu, zinku, vlákniny, vápníku, železa, manganu, draslíku a mědi. Pšeničné
klíčky jsou skvělým zdrojem vlákniny, bílkovin, vitamíinu B6, hořčíku, mědi, thiaminu, fosforu, zinku,
10
Semínka nutno je před podáváním důkladně rozdrtit či namlít, jinak projdou neporušeně trávicím
traktem pejska, aniž by mu do těla přinesla cenné látky. Drcená či namletá lněná semínka je
nutno podávat čerstvé. Tuky, vč. omega-3 mastných kyselin, se velmi rychle ničí při styku se
světlem, vzduchem (kyslíkem) i teplem a může dojít i k jejich oxidaci (žluknutí).
11
V oleji z kyseliny listové se nachází nejvíce kyseliny alfa-linoleové (která patří do skupiny tzv.
omega-3 mastných kyselin).
- 13 -
manganu a selenu. Do krmiva je rovněž možné přidat lahůdkové droždí, a to zejména kvůli vitaminům
B a chuti.
Při různých zdravotních problémech se u mnoha psů osvědčilo podávání řasy chlorella či zeleného
ječmene (lze podávat i preventivně u starších pejsků). U nemocných jater je vhodné do jídelníčku psa
přidat ostropestřec (např. ve formě tablet) nebo kustovnici čínskou (tzv. goji), kterou lze díky její sladké
chuti použít i jako pamlsek.
Za zmínku rovněž stojí doplněk stravy VegeDog12, který je vhodný zejména pro ty pejsky, kteří jsou
krmeni především domácí vařenou stravou, neboť v ní by mohly některé důležité vitaminy chybět.
Obsahuje živiny, vitaminy a minerály, které pejsci potřebují. Jedná se především o L-karnitin, vitamin
B12 a taurin13, jež se doporučuje do stravy suplementovat v případě, že v granulích a konzervách nejsou
obsaženy. Dále obsahuje riboflavin (B2), kyselinu pantotenovou (B5) a cholin (B8).
Psi by se měli zcela vyhnout konzumaci kakaa (tzn. i čokolády)14, syrové i vařené cibuli a
česneku15, makadamovým ořechům16, chmelu17, rozinkám18, avokádu a houbám!
Nevhodné jsou také všechny kořeněné a solené potraviny. Ty mohou způsobit trávicí potíže,
onemocnění jater a ledvin, záněty análních váčků nebo zhoršení kvality srsti. Pro psy je nebezpečné také
umělé sladidlo xylitol19, které bývá součástí různých cukrovinek, bonbónů a žvýkaček.
12
V ČR zatím není k dostání.
U vitaminu B12 (viz pozn. pod čarou 7) a u taurinu nepřevažuje jednotný názor v tom, zda je jeho
suplementace u psů nutná. Vitamin B12 je nicméně součástí drtivé většiny veganských granulí. U taurinu
údajně velmi záleží na velikosti, popř. i rase psa.
14
Vyvolává zejména poškození ledvin a při vyšších dávkách může způsobit smrt v důsledku srdečního
a respiračního selhání.
15
Obsahují N-propyldisulfid a alylpropylsulfid, které způsobují hemolytickou anémii.
16
V makadamových oříšcích se nachází toxin, který může poškodit trávicí a nervový systém a svaly.
17
Ve chmelu je obsažena látka způsobující dušnost, zrychlení srdeční činnosti, zvýšení teploty,
záchvaty a smrt.
18
Obsahují dosud neznámý toxin, který může poškodit ledviny (totéž se údajně týká rovněž hroznů).
19
Stimuluje slinivku, která do krve vyloučí velké množství hormonu inzulínu, což vyvolá prudký
pokles koncentrace krevního cukru. Otrava nastupuje v průběhu několika málo minut za příznaků
slabosti, poruch koordinace, někdy i křečí.
13
- 14 -
6.2 Výživové požadavky v jednotlivých stádiích života a různých životních
stylech
S věkem psa se mění i jeho nutriční potřeby. Obecně potřebují psi vyšší příjem energie v období
růstu, březosti a laktace a také velmi fyzicky aktivní psi.
Pro správný vývoj štěněte je důležité mateřské mléko, které poskytuje nejen všechny důležité živiny,
ale rovněž chrání pejska před různými škodlivými patogenními látkami. Odborník na zvířecí chování
James O´Heare se ve své knize o veganské výživě psů (viz odkaz v poslední kapitole) zmiňuje o tom, že
pokud je fenka krmena veganskou stravou, může to mít pro štěně výhodu v tom, že bude
predisponováno k tomu, aby jedlo rostlinnou stravu. Později bude pravděpodobně spíše preferovat
suroviny, které jedla jeho matka. Okolo 3. až 4. týdne se obecně doporučuje obohacovat jídelníček
štěněte pevnou stravou. Ideálně je nejlepší začít s kašovitou stravou a udává se, že okolo 7. týdne může
být štěně úplně odstaveno. Energetické požadavky štěněte jsou přibližně dvojnásobné v porovnání
s dospělým psem. Velká plemena by ale neměla být krmena vysokoenergetickou potravou, neboť to
by mohlo urychlit jejich růst a představovat tak možnou hrozbu pro jejich kosti. Bílkoviny by měly tvořit
přibližně 25 až 29 % a tuky asi 17 % z celkové přeměněné energie. V dospělém věku se doporučuje
zastoupení bílkovin v rozmezí 15 až 30 % (ideálně bývá doporučováno 18 %) a tuky 10 až 20 %.
Pokud je pejsek fyzicky velmi aktivní a podává vysoký výkon, potřebuje ze své stravy přijímat větší
množství energie. Bílkoviny by v tomto případě měly tvořit 25 až 30 % energie a tuky 20 až 30 %. Mezi
vhodné zdroje energie jsou v tomto případě doporučovány kukuřičný olej, tofu či sójové boby.
Období stáří začíná u psa mezi 5. a 7. rokem, ale velmi záleží na aktivitě, rase a velikosti psa. Menší psi
mají obecně tendenci dosahovat „stáří“ v pozdějším věku. Ve starším věku se přirozeně mění potřeby
pejska, a to včetně těch výživových. Pes má obvykle méně pohybu a často také pomalejší
metabolismus. Energetické nároky se u většiny starších pejsků sníží o 30 a 40 %.
7 GRANULE NEBO DOMÁCÍ STRAVA?
Mnoha lidem se nelíbí představa, že by měl jejich pejsek jíst po celý svůj život (pouze) granule. Je jistě
možné připravovat pejskovi jídlo doma a má to hned několik výhod: víte, co přesně váš pes jí, znáte
kvalitu a poměr jednotlivých látek, jídlo je čerstvé a bez zbytečných konzervantů. Takový způsob
krmení má ovšem také celou řadu (zcela zásadních) nevýhod a může být mnohdy pro zdraví pejska
dokonce nebezpečný, a to ať se jedná o stravu masitou či bezmasou. U stravy připravované doma je
totiž zapotřebí, aby „kuchař“ znal dokonale všechny nutriční potřeby pejska. Vzhledem ke složitosti
této problematiky (navíc pokud je pejsek krmen výhradně rostlinnou stravou) se tak snadno může stát,
- 15 -
že ve stravě chybí nějaké důležité živiny. Pokud se tedy rozhodnete i přes všechna rizika připravovat
pro svého pejska domácí stravu, je nanejvýš vhodné si zjistit co nejvíce informací o správné veganské
výživě psa, o všech makro a mikroživinách, které pejsek potřebuje, včetně jejich množství a především
nezapomenout na ty látky, u nichž se doporučuje suplementace.20
Je také vhodné pečlivě sledovat zdravotní stav pejska, jeho váhu a aktivitu, kvalitu srsti apod. a chodit
s ním pravidelně na krevní testy, abyste se ujistili, zda v jeho těle něco nechybí.21
Při zohlednění náročnosti na sběr informací a přípravu domácí stravy se zdá být jako nejvhodnější
použití veganských granulí (konzerv), které jsou nutričně vyvážené a obsahují pro psa všechny důležité
živiny. Pro některé je ideálním řešením kombinace obojího.
V dnešní době je na trhu celá řada čistě veganských granulí a konzerv, které pejskům nejen chutnají,
ale také zajišťují plnohodnotnou, lehce stravitelnou a vyváženou stravu. Na škodu není doplňovat
takovou stravu o rozličné druhy dobře uvařených obilovin (např. merlík), nastrouhanou zeleninu (např.
mrkev, paprika aj. dle individuální chuti každého pejska), rozdrcených semínek či pár kapek rostlinného
oleje, který pejskovi chutná. Každý pejsek jistě ocení také občasné dochucení granulí lahůdkovým
droždím, které je bohaté na bílkoviny. V rámci zajištění vyváženosti stravy by však tyto „příkrmy“
neměly přesahovat 10 % z celkové denní dávky.
*** TIP NA DOMÁCÍ VEGANSKOU PSÍ „PAŠTIKU“ ***
NA NOC NAMOČÍME HRST CELOZRNNÉ RÝŽE A ŽLUTÉHO HRACHU, KTERÉ POTÉ UVAŘÍME SPOLEČNĚ DO MĚKKA. MEZITÍM
NASTŘÍHÁME KOUSEK MOŘSKÉ ŘASY KELP, NASTROUHÁME PŮLKU BATÁTU NEBO VĚTŠÍ BRAMBORY, ČTVRTKU JABLKA,
PŮLKU MRKVE A ČTVRTKU CUKETY. DO UVAŘENÉHO HRACHU A RÝŽE NEJDŘÍVE PŘIDÁME ŘASU, BATÁT (BRAMBORY) A 10
MINUT VAŘÍME, POTÉ PŘIDÁME ZBYTEK NASTROUHANÉHO OVOCE A ZELENINY A VAŘÍME JEŠTĚ 5 MINUT. PODLE POTŘEBY
DOLÉVÁME VODU.
ODSTAVÍME A NECHÁME VYCHLADNOUT. SMĚS ROZMIXUJEME SPOLEČNĚ SE 2-3 KS DATLÍ ČI 15-20
KOUSKY KUSTOVNICE ČÍNSKÉ. PŘIDÁME MENŠÍ HRST MLETÝCH OŘECHŮ (MANDLE, KEŠU, LÍSKOVÉ OŘECHY AJ.) A PEČLIVĚ
ROZDRCENÁ SEMÍNKA (SLUNEČNICOVÁ, LNĚNÁ A JINÁ DLE CHUTI). ZAKAPEME KOKOSOVÝM (DÝŇOVÝM, OLIVOVÝM)
OLEJEM, PŘIDÁME LAHŮDKOVÉ DROŽDÍ A PEČLIVĚ PROMÍCHÁME, ABY SE SPOJILY VŠECHNY CHUTĚ. V LEDNICI SMĚS VYDRŽÍ
KLIDNĚ I NĚKOLIK DNÍ, ALE JE NEJLEPŠÍ, KDYŽ JE „PAŠTIKA“ CO NEJVÍCE ČERSTVÁ. JEDNOTLIVÉ DRUHY LUŠTĚNIN, ZELENINY
20
Vhodný je např. již zmíněný doplněk stravy VegeDog.
21
Jako dobrý zdroj informací a tipů na přípravu domácí veganské stravy pro pejsky poslouží celá
řada zahraničních internetových portálů, je však velmi důležité se ujistit o věrohodnosti
informací.
- 16 -
A OSTATNÍCH SUROVIN LZE SAMOZŘEJMĚ OBMĚŇOVAT DLE CHUTI KAŽDÉHO PEJSKA, DŮLEŽITÉ JE ZACHOVAT VYVÁŽENÝ
POMĚR MAKROŽIVIN 
7.1 Druhy veganských krmiv dostupných v ČR
V České republice je na trhu několik firem, které nabízí komplexní vyváženou veganskou psí stravu, a
to zejména v podobě granulí, u některých značek i konzerv. V obecném porovnání s tradičními
„masovými“ granulemi a konzervami (u nichž může být skutečný obsah a kvalita masa velmi sporná)
pochází převážná část surovin z tzv. ekozemědělství. Tyto produkty jsou navíc v drtivé většině hypoalergenní, bez umělých barviv, aromat či geneticky modifikovaných surovin a často se také pyšní
mnohými eko certifikáty. K dostání jsou zatím ve většině případů pouze přes internet (s výjimkou Prahy
a Brna). V Praze je mnoho prodejen, které nabízí veganská psí krmiva, zejména zdravé výživy. V Brně
můžete v současné době sehnat např. krmivo Benevo (www.bioobchod.cz) a Perro.
Vegetariánské/veganské22 granule či pamlsky Perro lze na stránkách www.krmivo-perro.cz objednat
s tím, že po Brně a Břeclavsku je rozvoz zdarma bez ohledu na hodnotu objednávky. Na těchto
stránkách najdete také konzervy Ami Dog (popř. i veganské krmivo pro kočky Ami Cat). Granule Ami
Dog jsou často považovány za nejžádanější a mezi pejsky nejoblíbenějšími. Další veganské granule,
které lze v Česku lze sehnat, jsou např. granule V-Dog (www.veganz.cz) či granule konzervy Yarrah.
AMI DOG
Složení: Rostlinné proteiny, obilniny, oleje a tuky, deriváty rostlinných látek, kvasnice, minerály,
konzervováno vitaminem E, obsahuje také kyselinu linoleovou (4,24 %).
VÝHODY:

vhodné i pro velmi malé pejsky (řada Ami Dog mini)

nabízí také konzervy Ami Love

jsou zcela bez obsahu umělých barviv a konzervantů

neobsahují geneticky manipulované suroviny

hypo-alergenní složení

jsou ekologické

žádná ze surovin nebyla testována na zvířatech
22
Tyto granule mají sice označení „vegetariánské“, podle tvrzení výrobce však neobsahují žádné
živočišné složky.
- 17 -
BENEVO-ORIGINAL
Složení: sója, kukuřice, rýže, přečištěný slunečnicový olej, hrách, cukrová řepa, kvasnice, zeleninový
extrakt, frukto-oligosacharidy (FOS), minerály, vitaminy.
BENEVO-ORGANIC
Složení: sója, rýže, ječmen, oves, slunečnicový olej, cukrová řepa, minerály, vitaminy.
VÝHODY:

balení po 2kg a 15 kg

obsahuje yuccu vážící amoniak, která snižuje zápach výkalů

k dostání i konzervy (obsahují např. taurin, hnědou rýži, borůvky, brusinky, sušené pivovarské
kvasnice či ovesné kroupy a jsou vhodné i pro kočky)

2 druhy granulí (verze Organic- z kontrolovaného ekozemědělství)

hypoalergenní složení

bez obsahu pšenice, geneticky modifikovaných surovin, umělých barviv a aromat

obsahuje prebiotika pro podporu trávení

k dostání i speciální krmivo pro štěňata
PERRO VEGETARIAN
Složení: Kukuřičný lepek (min. 25 %.), rýže (min. 22 %), kukuřice (min. 19 %), ječmen (min. 15 %), mouka
z rýžových otrub (min. 9%), minerální látky, kukuřičný olej, lněné semínko, řepné řízky, kvasnice,
hydrolyzovaný kvasnicový extrakt, inulin.
VÝHODY:

k dostání různé druhy balení (2,5 kg, 3 kg, 10 kg, 20 kg)

výhodná cena

krmiva Perro nejsou v průběhu vývoje ani v průběhu výroby testována na zvířatech

nejsou použity pšenice ani lepek

neobsahují barviva, konzervační látky či aromata

u prodejce www.krmivo-perro.cz rozvoz zdarma po Brně a Břeclavsku
YARRAH VEGETARIAN
Složení: obilniny (pšenice, kukuřice), vedlejší rostlinné produkty (slunečnicová semínka, pšeničná
krupice), kvasnice, sójové boby, minerály.
- 18 -
VÝHODY:

nabízí i konzervy (malé balení - praktické pro malé pejsky)

krmivo neobsahuje zbytky antibiotik, herbicidů ani pesticidů

neobsahuje přídavky chemických barviv, dochucovadel nebo aromat

neobsahuje umělé konzervační látky

krmivo neobsahuje geneticky pozměněné organismy

100 % biologické, se známkou EKO, výroba a zpracování podle standardů EU

žádné produkty Yarrah nejsou testovány na zvířatech
V-DOG
Složení: sušený hrášek, hnědá rýže, hrachový protein koncentrát, oves, čirok, čočka, kanolový olej,
arašídy, slunečnicová semínka, bramborový protein, sušené pivovarské kvasnice, moučka z vojtěšky,
lněné semínko, přírodní rostlinné aroma, quinoa, proso, uhličitan vápenatý, fosforečnan vápenatý, sůl,
chlorid draselný, rostlinná drť (mrkev, celer, řepa, petržel, hlávkový salát, řeřicha, špenát), taurin,
vitaminy (vitamin E, vitamin B3 (niacin), D-pantothenát vápenatý, vitamin A, vitamin B7 (biotin),
vitamin B12, vitamin D2, vitamin B2 (riboflavin), vitamin B1 (thiamin mononitrát), vitamin B6
(pyridoxinhydrochlorid), kyselina listová, vitamin B8 (cholin)), minerály (síran zinečnatý, síran železnatý,
síran měďňatý, oxid manganatý, seleničitan sodný, jodičnan vápenatý), DL-methionin, L-Lysin, Lkarnitin,petrželové vločky, L-askorbyl-2- polyfosfát (zdroj vitaminu C), sušené brusinky, sušené borůvky,
konzervováno kyselinou citronovou a směsí tokoferolů (forma vitaminu E).
Postupně se k nám dostávají nové druhy granulí, ovšem jen některé jsou skutečně veganské. Např.
vitamin D může být buď v podobě D2 (vždy rostlinný) nebo D3, který může být buď synteticky vyroben,
nebo může pocházet ze živočišného zdroje (nejčastěji z ryb či vlny). Mnohdy pochází ze živočišného
zdroje rovněž vitamin A a B12. Bližší informace o tom, které granule jsou skutečně veganské a které se
tak pouze tváří, lze nalézt v doporučované publikaci na konci textu „Vegan Dogs“ od Jamese
O´Heareho.
7.2 Veganské pamlsky
O různé druhy pamlsků nejsou v dnešní době ochuzeni ani ti pejsci, kteří jsou krmeni výhradně
rostlinnou stravou. Psí pochoutky bez živočišných složek totiž nabízí relativně mnoho firem. Například
Ami má ve své nabídce několik druhů rostlinných kostí, které díky obsahu FOS fruktooligosacharidů
údajně působí na posílení imunity, jsou vhodné po léčbě antibiotiky a zlepšují vstřebávání živin. Benevo
má ve své nabídce měkké žvýkací proužky, které se snadno trhají a jsou ideální jako odměna. Navíc
- 19 -
neobsahují kromě živočišných složek ani sóju. Yarrah nabízí Bio Multi Dog sušenky, složené z obilovin
(pšenice, kukuřice), glukózového sirupu, slunečnicového oleje, minerálních látek, špenátu, sladu,
kvasnic, mořských řas a spiruliny. Virbac Animal Health vyrábí chutné žvýkací plátky VeggieDent
vhodné pro ústní hygienu pejska, které je možno sehnat i v kamenných prodejnách. Značka Perro nabízí
rostlinné psí pamlsky PERRO Zoologika, které jsou ve formě zvířecích motivů. Někteří pejsci mohou
jako pamlsek ocenit již zmiňovanou chlorellu či kustovnici. Výbornou odměnou je také lžička
kokosového oleje, který navíc prospěje i zubům a dásním.
*** TIP NA DOMÁCÍ VEGANSKÉ PSÍ SUŠENSKY ***
POTŘEBUJEME 150 G CELOZRNNÉ MOUKY, 75 G JEMNÝCH OVESNÝCH VLOČEK, NASTROUHANÉ JABLKO, PŮL LŽIČKY
SKOŘICE,
1 LŽÍCE KOKOSOVÉHO OLEJE, HRST NAMOČENÝCH A ROZMIXOVANÝCH BRUSINEK A PŘIBLIŽNĚ 40 ML VODY.
VŠECHNY INGREDIENCE POŘÁDNĚ PROMÍCHÁME, VYVÁLÍME TĚSTO NA ASI 4 MM ŠIROKÝ PLÁT, ZE KTERÉHO VYKRÁJÍME
TVAR DLE LIBOSTI (VELIKOST JEDNOTLIVÝCH SUŠENEK JE NEJLEPŠÍ PŘIZPŮSOBIT VELIKOSTI PEJSKA).
DÁME PÉCT NA
180 °C DO ZLATOVA (CCA 8 - 15 MINUT) A PO VYCHLADNUTÍ MŮŽEME PODÁVAT 
DODATEK 1: Syrová strava (BARF)
V poslední době se stávají velmi populární syrové diety (BARF), které se snaží přizpůsobit výživu domácích
psů složení potravy volně žijících psovitých šelem. Krmná dávka se skládá ze 70 – 80 %, někdy dokonce i z
většího množství živočišných komponent, mezi kterými převládají tzv. masité kosti, jako jsou drůbeží křídla,
hřbety a krky, hovězí a vepřová žebra apod. Masité kosti představují podle různých doporučení 30 – 60 % z
celkové dávky, zbytek tvoří svalovina, vnitřnosti, mléčné výrobky a vejce. Rostlinný příkrm je obvykle
zastoupen pouze zeleninou a ovocem v množství 20 - 30 % celkové dávky. V některých případech se dokonce
nedává vůbec a pokrm se skládá pouze z masa, kostí a vnitřností (tzv. prey model). Obiloviny se nedávají
žádné nebo jen ve velmi omezeném množství. Vše (s výjimkou obilovin) se podává syrové, tedy bez jakékoli
tepelné úpravy.
Výhodou syrových diet je především to, že jsou v nich zachovány všechny obsažené živiny v nezměněné
podobě. Syrová krmiva mohou obohatit krmnou dávku o biologicky plnohodnotné živiny. Na druhou stranu
však jejich větší prospěšnost oproti vařeným dosud nebyla dostatečně prokázána. Syrové maso má
zachovány všechny obsažené živiny včetně enzymů, jejichž význam ve výživě je ovšem sporný.23 Ve srovnání
s vařeným masem má vyšší výživnou hodnotu a vyšší obsah energie. Stravitelnost syrového masa je vysoká.
23
Díky velkému množství žaludečních kyselin však údajně dochází v těle psa ke znehodnocování
enzymů ze syrové stravy (viz výše).
- 20 -
U většiny svalových bílkovin vařením klesá jejich stravitelnost, s výjimkou bílkovin pojivové tkáně (kolagen,
elastin), u kterých se naopak zvyšuje. Pejsci krmení syrovou stravou mají údajně krásnou lesklou srst a zuby
bez zubního kamene (což mnohdy vede k mylnému závěru, že tento způsob stravování je pro zdraví psů
nejvhodnější).
Rizikovou stránkou syrových diet bývají vysoké dávky kostí, které mohou způsobit zácpu, poranění nebo
omezení průchodnosti trávicího traktu a mohou obsahovat těžké kovy, fluoridy a jiné toxické látky, které se
v nich usazují. Dále jsou to hygienická rizika spojená s podáváním syrových živočišných produktů, výskyt
zbytků hormonů, antibiotik, přítomnost patogenních bakterií24, parazitů, případně i virů či jiných zdraví
škodlivých látek. Syrové diety bývají také často živinově nevyvážené (zejména v obsahu vápníku, fosforu a
dalších minerálních látek). Podle studií chyběly v syrových dietách nejčastěji hořčík, měď, zinek a mangan,
v některých případech i železo a jód. Obsah vápníku a fosforu závisel na množství podávaných kostí a
vyskytoval se v nedostatku i v nadbytku. Problémem může být také nadbytek tuků a bílkovin, neboť syrové
maso má vyšší obsah tuku než vařené, protože při vaření tuk přechází do vývaru. Tento problém je
nejvýraznější u již zmíněného prey modelu, který je bez jakékoliv rostlinné přílohy. Vysoké dávky tuku však
neodpovídají potřebám většiny domácích psů. Také koncentrace bílkovin v mase a dalších živočišných
produktech je pro ně příliš vysoká, což představuje zvýšenou zátěž zejména pro játra, ledviny a slinivku.
Podle mnohých veterinářů je tato strava z dlouhodobého hlediska naprosto nevhodná právě kvůli velmi
často se vyskytujícímu selhání ledvin a jater. Velmi nebezpečné je údajně také podávání syrových ryb, které
mohou (kromě parazitů) obsahovat enzym thiaminázu, který rozkládá vitamin B. Jeho nedostatek může vést
např. k nechutenství či dokonce k neurologickým poruchám.
Je proto otázkou, zda podávání syrové (převážně) živočišné stravy (s cílem přiblížit stravu co nejvíce
k přirozenosti), je pro dnešní domácí psy opravdu tak zdravotně přínosné, jak její skalní příznivci tvrdí.
Zvláště vezmeme-li v úvahu fakt, že psi nejsou „praví“ masožravci jako jejich předchůdci (jejichž jídelníček
se však také neskládá 100 % ze živočišných složek). Psi mají navíc jiné složení mikroflóry než vlci. Také je
nutno si uvědomit již zmíněnou skutečnost, že v přírodě vlci nejdříve konzumují zažívací trakt uloveného
zvířete (i s jeho obsahem) a až poté konzumují zbylé části těla (vnitřnosti, maso atd.).
24
V našich podmínkách je nejpravděpodobnější výskyt bakterií Salmonella, Campylobacter, Listeria
a Escherichia coli.
- 21 -
DODATEK 2: Kočky a veganská strava?
Podle některých názorů lze i kočkám podávat vegetariánskou či veganskou stravu, a to i přes to, že nejsou
přirozenými býložravci, ale masožravci. Převažují však názory, které tento typ stravování u koček
nedoporučují.
Obecně je u koček velmi důležité dbát zejména na to, aby strava obsahovala všechny životně důležité látky.
Kočkám je třeba zajistit ve stravě aminokyselinu taurin, která je součástí svaloviny. Kočky díky dostatečné
přístupnosti syrového masa (na rozdíl od jiných živočichů v době své evoluce) ztratily schopnost vytvářet si
tuto aminokyselinu ve vlastním těle. Krmením výhradně tepelně upravené stravy (při výrobě komerčních
krmiv) bez dodatečného doplnění taurinu se tak zlehka dostávají do tzv. taurinového deficitu, které mohou
vyústit ve vážné zdravotní komplikace. Nedostatek taurinu u koček způsobuje nevratnou destrukci sítnice
oka s následkem oslepnutí či ještě závažnější onemocnění srdečního svalu kočky – dilatační kardiomyopatii.
Jeho nedostatek může vést rovněž k nervovým poruchám až smrti. Následkem tlaku veřejnosti začali od
konce 80. let minulého století výrobci uměle přidávat taurin do krmiva. Tato aminokyselina se v současné
době již běžně syntetizuje a přidává se i do většiny běžných druhů kočičí výživy.
V širokém povědomí veřejnosti převládá nepochopitelný názor, že pro kočky je přirozené pít kravské či kozí
mléko, a to i v dospělém věku. Tento přístup může být však pro zdraví kočky velmi nebezpečný. Ačkoli může
být mléko zdrojem proteinů a vápníku, pro kočku není vůbec vhodné. Obsahuje totiž laktózu (mléčný cukr),
na který není organismus koček enzymaticky vybaven, protože nedisponuje takovým množstvím laktázy25 v
zažívacím traktu, aby si s ním dokázal poradit. Nestrávená laktóza je pak příčinou průjmu. Mláďata ještě
mají ve střevě enzym, který dokáže laktózu štěpit, ale dospělý jedinec tuto schopnost ztrácí.
Pokud se tedy člověk rozhodne podávat kočce výhradně rostlinné jídlo, je v tomto případě nanejvýše
žádoucí poradit se s odborníky a pečlivě sledovat její zdravotní stav.
Více informací ohledně bezmasého stravování koček je možné nalézt v publikaci odborníka na nutriční
výživu zvířat Jamese A. Pedena či v knize od Jeda Gillena (viz odkazy v doporučované literatuře na poslední
straně).
25
Enzym nezbytný ke štěpení laktózy.
- 22 -
ZÁVĚR
ZE ZKUŠENOSTÍ LIDÍ PO CELÉM SVĚTĚ VYPLÝVÁ, ŽE PSI MOHOU ŽÍT DLOUHÝ A PLNOHODNOTNÝ ŽIVOT A BÝT ZDRAVÍ,
AKTIVNÍ, ŠŤASTNÍ I NA VEGANSKÉ STRAVĚ. JE VŠAK TŘEBA MÍT NA PAMĚTI, ŽE KAŽDÝ PES JE JINÝ, KAŽDÝ MŮŽE MÍT ODLIŠNÉ
POTŘEBY ČI CHUTĚ A STRAVA BY PROTO MĚLA BÝT PŘIZPŮSOBENA KAŽDÉMU JEDNOTLIVCI ZVLÁŠŤ (NAPŘ. VÝBĚR A
MNOŽSTVÍ KONKRÉTNÍ ZNAČKY KRMIVA APOD.). DŮKLADNÝM POZOROVÁNÍM ZDRAVOTNÍHO STAVU, KVALITY SRSTI APOD.
MŮŽE JEN SAMOTNÝ „MAJITEL“ NEJLÉPE POZNAT, JAKÁ STRAVA JE PRO JEHO ČTYŘNOHÉHO PŘÍTELE TA NEJVHODNĚJŠÍ A
PŘIZPŮSOBIT JI TAK JEHO POTŘEBÁM.
PŘESTOŽE HRAJE VYVÁŽENÁ STRAVA V ŽIVOTĚ PSA VELMI DŮLEŽITOU ROLI, PODSTATNÉ JE ROVNĚŽ DBÁT NA TO, ABY MĚLO
ZVÍŘE NEUSTÁLÝ PŘÍSTUP K ČERSTVÉ PITNÉ VODĚ, DOSTATEK POHYBU, ČERSTVÉHO VZDUCHU A ODPOČINKU. DOSTATEČNÁ
A PRAVIDELNÁ FYZICKÁ AKTIVITA (NEJLÉPE NĚKDE V PŘÍRODĚ) JE ZE STRANY MNOHA LIDÍ BOHUŽEL VELMI PODCEŇOVÁNA,
AVŠAK PRO ZDRAVÍ PEJSKA A ZACHOVÁNÍ VITALITY I V POZDĚJŠÍM VĚKU JE KLÍČOVÁ. ŽÁDOUCÍ JE PODPOROVAT PŘIROZENOU
IMUNITU PEJSKA (CHOZENÍ NA PROCHÁZKY ZA KAŽDÉHO POČASÍ APOD.). VHODNÉ JE DBÁT NA TO, ABY PEJSEK ZBYTEČNĚ
NEDOSTÁVAL RŮZNÉ MEDIKAMENTY ČI JINÉ CHEMICKÉ PREPARÁTY, KTERÉ ZATĚŽUJÍ JEHO ORGANISMUS.
PSYCHICKOU
POHODU A „DOBROU NÁLADU“ KAŽDÉHO ZVÍŘETE SAMOZŘEJMĚ OVLIVŇUJE I ROZPOLOŽENÍ JEHO „PÁNÍČKŮ“ A CELKOVÁ
DOMÁCÍ POHODA .
NA DRUHÉM ODKAZE UVEDENÉM NA NÁSLEDUJÍCÍ STRANĚ JE PŘEHLED 100 PSŮ Z CELÉHO SVĚTA, KTEŘÍ JSOU KRMENI
VÝHRADNĚ VEGANSKOU STRAVOU. JEDNÁ SE O PSY RŮZNÉHO VĚKU A VELIKOSTÍ, VĚTŠINOU ZACHRÁNĚNÉ PŘED VELMI
NEPŘÍZNIVÝM OSUDEM. Z CELKOVÉHO VZHLEDU, SRSTI I VÝRAZU PEJSKŮ JE ZŘEJMÉ, ŽE NIJAK NETRPÍ, JSOU SPOKOJENÍ A
(NĚKTEŘÍ I PŘES SVŮJ POKROČILÝ VĚK) V DOBRÉ KONDICI  JAKO INSPIRACE MŮŽE SLOUŽIT HLAVNĚ FENKA BORDER KÓLIE
BRAMBLE Z VELKÉ BRITÁNIE - JEDEN Z NEJSTARŠÍCH PEJSKŮ NA SVĚTĚ, KTERÁ SE DOŽILA 25 LET (DLE NĚKTERÝCH ZDROJŮ
DOKONCE AŽ 27 LET) A V ROCE 2002 BYLA DOKONCE ZAPSÁNA DO GUINESSOVY KNIHY REKORDŮ JAKO NEJSTARŠÍ PES NA
SVĚTĚ.
OD SVÉHO VEGANSKÉHO „PÁNÍČKA“ NIKDY NEDOSTALA MASO A PO CELÝ SVŮJ ŽIVOT (KDY BYLA FYZICKY VELMI
AKTIVNÍ) BYLA KRMENA VÝHRADNĚ ROSTLINNOU STRAVOU (ZEJMÉNA RÝŽÍ, ČOČKOU A BIOZELENINOU).
ONA A DALŠÍCH
TISÍCE PSŮ PO CELÉM SVĚTĚ JSOU DŮKAZEM TOHO, ŽE „TO JDE“. CHCE TO JEN NEBÁT SE JÍT PROTI PROUDU, PROTOŽE JAK
VŠICHNI VÍME, TO, ŽE NĚCO DĚLÁ VĚTŠINA, JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE JE TO SPRÁVNÉ A ŽE TO NEJDE JINAK.
HODNOTA ŽIVOTA KAŽDÉHO ZVÍŘETE BY MĚLA MÍT STEJNOU CENU A ŽÁDNÉ ZVÍŘE NA SVĚTĚ SI NEZASLOUŽÍ ZEMŘÍT
ZBYTEČNĚ…
- 23 -
ZAJÍMAVÉ ODKAZY, PUBLIKACE A KONTAKTY
 Online publikace Vegan Dogs: Compassionate Nutrition od Jamese O´Heareho, dostupná
zde: http://www.behavetech.com/vegandogs.pdf (zde jsou mj. k dispozici odkazy na řadu
knih, výzkumů a článků, které se týkají vegetariánského/veganského stravování psů)
 Encyklopedie 100 veganských pejsků: http://thevegantruth.blogspot.cz/2013/01/dogs-thateat-vegan-directory.html
 Vegetariánstvím psů a koček se zabývá kniha významného odborníka na nutriční výživu
zvířat, Jamese A. Pedena: Vegetarian Cats and Dogs
 Kniha od Jeda Gillena: Obligate carnivore cats dogs & what it really means to be vegan
 Veterináři, kteří se zabývají vegetariánským (veganským) stravováním pejsků (a své psy tak
sami stravují): např. Dr. Andrew Knight (autor webové stránky vegepets.info) nebo Dr. Ernie
Ward, emailový kontakt: [email protected] (rozhovor s ním k dispozici např. zde:
http://www.vetstreet.com/our-pet-experts/to-feed-or-not-to-feed-meat-one-vets-take-onvegetarian-dog-diets)
POUŽITÉ ZDROJE
MECH, L. a L. BOITANI. Wolves: behavior, ecology, and conservation. Chicago: University of Chicago
Press, 2003, 448 s. ISBN 02-265-1696-2.
MILLS, Milton R. The Comparative Anatomy of Eating. Vegsource.com [online]. 2012 [cit. 2014-02-03].
Dostupné z: http://www.vegsource.com/articles2/anatomy_mills.htm
O´HEARE, James. Vegan Dogs: Compassionate Nutrition [online]. 2013 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z:
http://www.behavetech.com/vegandogs.pdf
Pes domácí. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation, 2012
[cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pes_dom%C3%A1c%C3%AD
Správné krmení psů a koček: 1.-5. díl. In: Bora z Milotiček: chovatelské stanice leonbergerů a přátelé
welsh
corgi
[online].
[cit.
2014-02-03].
Dostupné
z:
http://borazmiloticek.net/clanky/vyziva/spravne_krmeni_psu/spravne_krmeni_psu1.htm
ŠTERCOVÁ,. Eva. Výživa psů podle jejich potřeb. In: Krmiva Erpemos [online]. 2013 [cit. 2014-02-03].
Dostupné z: http://www.krmiva-erpemos.cz/clanky.html
Vlk obecný. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation, 2012
[cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlk_obecn%C3%BD
Základy fyziologie psa. In: Cz-pes [online]. 2001-2013 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.czpes.cz/literatura-veterina-fyziologie.php
- 24 -