martin scorsese

Komentáře

Transkript

martin scorsese
ovládá svou krutostí a lstivostí ètvr Five Points
(která už dávno zanikla) a nic netuše pøijme
Amsterdama, vracejícího se po šestnácti
letech ze sirotèince, témìø otcovsky. Oba
však nakonec proti sobì stanou v okamžiku, kdy o jejich osudu už rozhodují události
mimo nì samé. Mladý muž musí bìhem
dramatických situací stále uvažovat o cti,
o pøátelství, o odvaze a o zloèinu. Navíc
prožívá první milostný vztah ke zkušené
zlodìjce Jenny. – Amsterdam je vypravìèem pøíbìhu, jenž se po krvavém prologu z roku 1846 odehrává v letech 1862-63. Vcelku jednoduchá dìjová linie
slouží jen jako „pozadí“ pro strhující popis dobové atmosféry, v nìmž Scorsese
a jeho spolupracovníci znovu prokazují nejen své mistrovství, ale i inspiraci rùznými
díly svìtové kinematografie (Fellini, Kurosawa…). Film vznikal v kulisách, postavených
v øímských studiích Cinecitta. Získal øadu ocenìní, avšak byl skandálnì opominut
pøi Oscarech, aèkoliv mìl deset nominací. Lze jej mj. považovat za protikladný pandán ke Scorseseho Vìku nevinnosti. Známý filmaø v nìm opìt pøipomíná svùj tvùrèí
leitmotiv: že totiž život dnešní Ameriky je vykoupen krutostí, násilím a zloèinem, jež se
vinou dìjinami Spojených státù od minulosti do souèasnosti.
POSLEDNÍ VALČÍK (The Last Waltz) 1978
Celoveèerní dokument renomovaného režiséra Martina Scorseseho je kromobyèejnì hlubokou sondou do „duše“ skupiny The Band, která se z pùvodnì doprovodné kapely Boba Dylana stala zcela svébytným hudebním tìlesem s øadou
výrazných tvùrèích osobností v èele s kytaristou Robbiem Robertsonem a zpívajícím
bubeníkem Levonem Helmem. Jejich rozluèkový koncert má v sobì poøádnou dávku pozitivní nostalgie a výpovìdi jednotlivých èlenù jdou skuteènì „na døeò vìci“
a rozhodnì nejsou jen propagaèní rutinou hudebníkù povinovaných „odplkat si“ svùj
rozhovor. Slavnostní vystoupení z roku 1976 signifikantnì poøádané na Den díkuvzdání v sanfranciském Winterandu navíc obohatila plejáda významných hostù, mezi
nimiž nechybí ani charismatický básník Lawrence
Ferlighetti, bluesový veterán Muddy Waters, popový
idol Neil Diamond, legendární kytarista Eric Clapton
èi folková zpìvaèka Joni Mitchell. Za speciální zmínku stojí dokonale rozevláté vystoupení Neila Younga
v jeho slavné skladbì Helpless a pøedevším závìreèná I Shall Be Released za osobní úèasti jejího tvùrce
Boba Dylana, kytaristy Rolling Stones Rona Wooda
a Ringo Starra za bicími. Nesmírnì pùsobivá je
i coda, kde se The Band pøi vskutku „posledním
valèíku“ jakoby vytrácejí do nenávratna. A skuteènì nìkteøí èlenové tento rozchod
opravdu nepøežili. Film byl s velkým úspìchem reprizován ve Spojených státech
pøed pìti lety pøi pøíležitosti dvacátého výroèí od vzniku. A rozhodnì i dnes po ètvrtstoletí patøí právem mezi klasická díla daného žánru.
WOODSTOCK 1970
asistent režie Martin Scorsese
Blízký pohled legendární hudební festival
ve Woodstocku, který se uskuteènil v roce 1969,
kdy kvìtinové hnutí hippies zachvátilo celé
Spojené státy a jeho myšlenky se rychle šíøily i do
jiných koutù svìta. Tento dokument zachycuje
prùbìh celého festivalu od pøíprav až po úklid,
s historicky cennými pohledy do zákulisí, ukázkami živých koncertních vystoupení. Film ukazuje negativní i pozitivní aspekty festivalu
(z nichž nìkteré jsou aplikovatelné i obecnì na celé hnutí hippies), užívání drog,
nazí fanoušci klouzající v bahnì, prolomení ochranných bariér neèekaným návalem návštìvníkù, surrealistický pøílet helikoptér Národní gardy s jídlem a zdravotním
materiálem pro nepøipravené sídlištì pro 500 tisíc lidí.
Mezi jinými se ve filmu objevují Jimmi Hendrix, Janis Joplin, Joan Baez, Joe
Cocker, The Grateful Dead, The Who a další osobnosti (nejen) šedesátých let.
M A R T I N
S C O R S E S E
Martin Scorsese vzešel z první generace amerických režisérù, kteøí nebyli
“vychováni” v ateliérech, nýbrž se øemeslu nauèili na univerzitách. Byli odhodláni
provìtrat zatuchlý systém velkých hollywoodských studií, chtìli navázat na klasická
díla i na tehdejší evropskou modernu - a co bylo nejdùležitìjší, film nade vše milovali
a toužili mu prostøílet jen tu nejzáøivìjší budoucnost. Scorsese možná nedosáhl takového komerèního úspìchu jako jeho vrstevník Steven Spielberg, nicménì dokázal
natoèil snímky zaøazované dnes do zlatého fondu svìtové kinematografie, jen málokdy se dopustil kompromisù na úkor své autorské vize a svou lásku k filmu prokazoval
èastìji a úèinnìji než mnozí jiní.
Narodil se 17.11.1942 v New Yorku, mìstì, které se stalo neodmyslitelným pozadím mnoha jeho filmù. Kvùli tìžkému astmatu strávil dìtství za oknem rodièovského
bytu, odkud závistivì sledoval poulièní život drsné
ètvrti zvané Malá Itálie, a v biografech, kde hltavì
vstøebával stovky filmù; jako filmaø pak obì zkušenosti dokonale zúroèil.
Pevnì rozhodnutý stát se knìzem odešel
do katolického semináøe, ale po roce zbìhl
a vystudoval film na New York University.
V druhé polovinì 60. let o sobì dal poprvé vìdìt nìkolika krátkometrážními snímky, po nichž
pøesídlil do Hollywoodu, kde spolupracoval na
hudebních dokumentech - støíhal napøíklad slavný
záznam z Woodstocku. Používání hudby evokující
rùzné epochy se pozdìji stane pevnou souèástí
jeho režijního rukopisu.
Po “béèkovém” celoveèeráku Boxcar Bertha
(1972) se Scorsese vrátil do New Yorku a natoèil
Špinavé ulice (1973). Kolekce autobiografických
pøíbìhù s gangsterskou tematikou a religiózním pøesahem jednak pøinesla první
ukázku “typického” Scorseseho (vnitøní konflikty antihrdinù, neobvyklé úhly kamery,
dynamický støih), jednak znamenala režisérovu vstupenku do širšího povìdomí. Šlo
také o jeho první setkání s hercem Robertem De Niro, s nímž pozdìji spolupracoval
na dalších sedmi titulech.
Úspìch pøineslo i pro Scorseseho netypické ženské melodrama Alice už tu
nebydlí (1974), ale byl to až Taxikáø (1976), kterým se Scorsese poprvé zapsal do
encyklopedií. Temné drama o asociálním veteránovi z Vietnamu dokonale zachytilo deziluzivní atmosféru Ameriky konce 70. let, získalo Zlatou palmu z Cannes
a Robertovi De Niro pøineslo jednu z jeho životních rolí. Týž herec se objevil i v neveselém muzikálu New York, New York (1977), jenž však zaznamenal jen prùmìrný
ohlas. Scorsese si poté snímkem Poslední valèík (1978) pøipomnìl svou minulost hudebního dokumentaristy a na kritické výsluní se vrátil Zuøícím býkem (1980), strhující
charakterovou studií boxerského šampióna Jakea LaMotty (opìt Robert De Niro).
Jakkoliv je dnes Zuøící býk považován za nejlepší americký film 80. let,
Scorsesemu po tomto opusu magnum nastala léta bojù s hollywoodskými producenty. Ti zrušili výrobu filmu s novozákonní tematikou, o kterém Scorsese snil od
svých deseti let, pouhé ètyøi dny pøed zahájením natáèení, kvùli èemuž byl režisér
nucen z existenèních dùvodù natoèit èernou komedii Po zavírací dobì (1985),
po Králi komedie (1983) svou druhou a zøejmì poslední. Další “vynucený” projekt,
Barva penìz (1986) s Paulem Newmanem a Tomem Cruisem, se však naštìstí
stal Scorseseho prvním skuteèným kasovním trhákem a autor se tak mohl vrátit
ke svému biblickému snu. Adaptace kontroverzního románu Nikose Kazantzakise
Poslední pokušení Krista (1988) sice v církevních kruzích vyvolala oèekávatelné
pobouøení, Scorsesemu však vynesla druhou nominaci na Oscara za režii (první
získal za Zuøícího býka).
Koncem 80. let Scorsese natoèil dvì reklamy pro Armaniho, klip pro hit
Michaela Jacksona Bad a jeden segment snímku Povídky z New Yorku (1989), aby
v roce 1990 opìt ohromil kritiky i diváky gangsterskou ságou Mafiáni. Po nich se
Scorsese koneènì ocitl v situaci cenami ovìšeného “zasloužilého umìlce”, který si
mùže toèit, co chce. Obrovský komerèní úspìch pøinesl remake thrilleru Mys hrùzy
(1991), po nìmž následovalo výpravné kostýmní drama Vìk nevinnosti (1993), popisující spoleèenské milieu New Yorku 70. let 19. století. V roce 1995 se Scorsese pokusil
navázat na Mafiány tematicky i herecky pøíbuzným snímkem Casino. Kundun (1997),
popisující formativní léta ètrnáctého Dalajlámy, znamenal pomìrnì neèekaný odskok do Tibetu, zatímco drama Poèítání mrtvých (1999), pøi nìmž Scorsese opìt spojil
síly se scenáristou Taxikáøe a Zuøícího býka Paulem Schraderem, se odehrávalo zase
ve “starém dobrém” N.Y. Další poctu rodnému mìstu režisér vzdal svými epickými
Gangy New Yorku (2002); jednu z klíèových rolí v nich hrál Leonardo DiCaprio, který
se pøedstaví i ve Scorseseho nejnovìjším projektu Aviator. Film, líèící osudy leteckého prùkopníka, hollywoodského mogula a playboye Howarda Hughese, bude mít
premiéru v roce 2004.
Vedle režie se Martin Scorsese filmu vìnuje také jako jeho neúnavný popularizátor, oddaný propagátor snah o zachování kinematografických klenotù pro
budoucí generace a nadšený sbìratel filmových memorabilií. V roce 1990 napøíklad spoluzaložil organizaci The Film Foundation, která slouží jako prostøedník mezi
filmovými studii a archivy, a bìhem 90. let spolupracoval na mnoha dokumentech
a televizních poøadech mapujících dìjiny
filmu.
Kuriózní je, že Scorsese, o nìmž klišé øíká,
že filmy netoèí, nýbrž že jimi žije, sám nikdy nezískal Oscara - jakkoliv zejména hercùm jeho
snímky vynesly akademických sošek nespoèet.
Scorsese se tak dostává do spoleènosti klasikù
jako byli Orson Welles, Alfred Hitchcock nebo
Stanley Kubrick, což je pro èlovìka, jemuž se
filmaøina stala svého druhu náboženstvím, ta
nejvìtší pocta.
P R O G R A M
23. po
18.00
P Ø E H L Í D K Y
Kino AERO uvádí pøehlídku filmù:
Kundun
USA 1997, režie Martin Scorsese
(153 min, anglicko-tibetská verze / èeské titulky)
21.00
Taxikáø (Taxi Driver) DVD projekce
USA 1976, režie Martin Scorsese
(113 min, anglická verze / èeské titulky)
24. út
18.00
Mafiáni (GoodFellas) DVD projekce
USA 1990, režie Martin Scorsese
(146 min, anglicko-italská verze / èeské titulky)
21.00
Boxcar Bertha DVD projekce
USA 1972, režie Martin Scorsese
(88 min, anglická verze / simultánní pøeklad)
25. st
18.00
Alice už tady nebydlí
(Alice Doesn´t Live Here Anymore)
USA 1974, režie Martin Scorsese
MARTIN
SCORSESE
(112 min, anglická verze / simultánní pøeklad)
20.30
26. èt
18.00
Mafiáni - viz 24.2.
New York, New York
USA 1977, režie Martin Scorsese
(153 min, anglická verze / simultánní pøeklad)
21.00
Gangy New Yorku (Gangs of New York)
USA 2002, režie Martin Scorsese
(168 min, anglická verze / èeské titulky)
27. pá
18.00
After Hours
USA 1985, režie Martin Scorsese
(97 min, anglická verze / simultánní pøeklad)
20.00
22.30
Taxikáø - viz 23.2.
Poslední valèík (The Last Waltz) DVD projekce
USA 1978, režie Martin Scorsese
23. - 28. 2. 2004
(117 min, anglická verze / simultánní pøeklad)
28. so
17.30
Král komedie (The King of Comedy) DVD projekce
USA 1982, režie Martin Scorsese
(109 min, anglická verze / simultánní pøeklad)
20.00
Zuøící býk (Raging Bull)
USA 1980, režie Martin Scorsese
(125 min, anglická verze / èeské titulky)
22.30
Woodstock DVD projekce
USA 1970, režie Michael Wadleigh,
asistent režie Martin Scorsese
(216 min, anglická verze / èeské titulky)
Pøed každým filmem bude jako pøedfilm uvádìn videoklip
Michaela Jacksona Bad, který režíroval Martin Scorsese.
Za texty k této brožuøe dìkujeme Vojtovi Ryndovi
Kino AERO
Biskupcova 31
Praha 3 130 00
tel. 271 771 349
e-mail: [email protected],
rezervace vstupenek:
www.kinoaero.cz
BOXCAR BERTHA 1972
Druhý celoveèerní film režiséra Martina Scorseseho
(tím prvním se stalo poulièní drama Who‘s That
Knocking at My Door? z roku 1969) není než jednou
z vlny kopií slavného dramatu Arthura Penna Bonnie
a Clyde - vèetnì toho, že obsahuje „povinné“ brutální pøestøelky, sexuální otevøenost, honièku v autech
a dramatické finále. „Bonnie“ tu zastupuje mladièká
Bertha, která se po smrti svého otce setká s odborovým
pøedákem Billem (David Carradine, mimochodem pozdìjší Bill z Tarantinova Kill Bill). Poté, co Bertha Billa osvobodí z vìzení, milenecký pár rozpoutá na pozadí boje
odborù s mocnou železnièní spoleèností sérii vlakových
loupeží a nevyhnutelnì dospìje až k tragickému konci,
nabitému ponìkud prvoplánovitou symbolikou.
Scorsese byl na realizaci „Berty“ najat legendárním producentem béèkových
bijákù Rogerem Cormanem. Podle pamìtí skuteèné Boxcar Berthy Thompsonové
natoèil film, který stojí nad vìtšinou Cormanem zaštítìných titulù, ale zároveò dodržuje
jeho obvyklé poèty: z celkové stopáže se musí pøesnì daný poèet minut „obìtovat“
nahotì a násilí, jakkoliv pøíbìh dotyèné scény nijak zvl᚝ nevyžaduje. Boxcar Bertha
Scorsesemu posloužila jako odrazový mùstek: když snímek zhlédl herec a režisér
John Cassavetes, doporuèil mu, aby toèil osobnìjší filmy. Výsledkem byly Scorseseho
prùlomové - a napùl autobiografické - Špinavé ulice (1973), které navazují právì na
Who‘s That Knocking at My Door. V obou navíc hraje Harvey Keitel, který se Scorsesem
natoèil celkem pìt titulù. Boxcar Bertha byla pro Scorseseho klíèová ještì z jednoho
dùvodu: pøi jejím vzniku mu pøedstavitelka titulní role Barbara Hershey vìnovala knihu
Nikose Kazantzakise Poslední pokušení Krista, podle níž režisér pozdìji natoèil svùj
vysnìný film o Ježíšovì životì.
ALICE UŽ TADY NEBYDLÍ
(Alice Doesn´t Live Here Anymore) 1974
Dnes, kdy je Scorsese spojovaný zejména s maskulinními filmy plnými násilí, chlapáckých gangsterù a rozervaných mužských figur (èasto ztvárnìných Robertem De
Niro), se zdá být skoro podivné, že na úsvitu své kariéry natoèil poklidné melodrama
s ženou v hlavní roli. Impulzem k tomu se mu staly kritické hlasy, které na základì jeho
pøedchozího titulu Špinavé ulice (1973) tvrdily, že by nezvládl vyrobit film s ženským
vidìním svìta.
Titulní Alice je typická hospodyòka støedního vìku z jihozápadu USA, která se
nedokáže osvobodit z manželství bez lásky a splnit si svùj sen - stát se zpìvaèkou.
Po neèekané smrti manžela proto vyrazí se svým jedenáctiletým synem na cestu za
nezávislostí. Skuteèný svìt jí však staví do cesty pøekážky,
a tak Alice znovu zabøedne do trablí s muži a je nucena
pracovat jako servírka, než koneènì najde sebeúctu
a hlavnì toho pravého.
Scorsesemu se podaøilo natoèit film prostý pøehnané sentimentality a naopak plný dobøe odpozorovaných detailù a postav. Oproti jeho pozdìjšímu
dynamickému režijnímu stylu vypadá Alice už tu nebydlí
pomìrnì krotce, ale už zde Scorsese napøíklad èasto
spoléhá na evokativní úèinky populární hudby (Alicina
nového nápadníka zde ostatnì hraje countryový zpìvák Kris Kristofferson). Mezi vedlejšími postavami figurují
Jodie Foster a Harvey Keitel, kteøí mají významné role ve
Scorseseho následujícím opusu magnum Taxikáø (1976).
Ellen Burstyn získala za roli Alice Oscara.
TAXIKÁŘ (Taxi Driver) 1976
Když se na zaèátku filmu z mlžného oparu vynoøí jedovatì žlutý taxík
a chodci zpomalenì procházejí rudì nasvícenou párou, je jasné, že tohle mìsto
se stalo peklem. A od chvíle, kdy se na plátnì objeví Travis Bickle, šestadvacetiletý
veterán z Vietnamu, není pochyb o tom, že v nìm tiká nastražená èasovaná bomba.
Travis, trpící nespavostí, ve svém taxíku projíždí ulicemi vykøièených ètvrtí New Yorku
a èím dál více se propadá do osamìlosti. Každý mezilidský kontakt, o nìjž se pokusí,
však skonèí fiaskem. Když jej odmítnou i dvì dívky, které si zidealizoval (nìžná Betsy,
spolupracující na prezidentské kampani, a dvanáctiletá prostitutka Iris), stane se
z Travise pochodující arzenál...
Taxikáø tvoøí se Zuøícím býkem (1980) a Mafiány (1990) trojici absolutních
vrcholù režiséra Martina Scorseseho a patøí k filmùm, které nejlépe popisují deziluzi post-vietnamské Ameriky 70. let. Zatímco Robert De Niro pøedvádí v jedné
ze svých životních rolí ten nejmrazivìjší portrét duše naprosto utopené v osamìlosti a vlastním pokøiveném vidìní svìta, Scorsese ve spolupráci s kameramanem Michaelem Chapmanem (stál i za kamerou Scorseseho Zuøícího býka)
a autorem hudby Bernardem Herrmannem tenhle svìt zobrazují: a není to hezká podívaná. Od onoho infernálního úvodu pøes Travisùv nezastavitelný sestup do vlastního
psychotického nitra až po krvavé finále s nejednoznaèným epilogem Taxikáø ohromuje
skvìle napsaným scénáøem z pera Paula Schradera, Scorseseho výbušným režijním sty-
lem a zejména úspornou sevøeností, která divákovi témìø znemožòuje dýchat. Taxikáø, zaøazený Americkým
filmovým institutem mezi sto nejvýznamnìjších amerických filmù, se zapsal i do mimofilmové historie: scéna,
v níž Travis Bickle pøed zrcadlem trénuje své „To mluvíš
se mnou?!“ vstoupila do kolektivního povìdomí; úèes,
který Robert De Niro v Taxikáøi nosí, si pøivlastnilo punkové hnutí; a zejména fakt, že jistého Johna W. Hinckleyho
dovedla posedlost mladièkou Jodie Fosterovou v roli Iris
až k pokusu o atentát na Ronalda Reagana, dokazuje
nemilosrdnou trefnost Taxikáøe naprosto výmluvnì.
Taxikáø ze ètyø oscarových nominací (nejlepší film,
hudba, De Nirùv herecký výkon a ženská vedlejší role
Jodie Foster) nepromìnil jedinou a pøi udílení sošek
prohrál s ponìkud optimistiètìjším Rockym. Zajímavé
je, že když se „boxerský“ film - Zuøícího býka - rozhodl natoèit i Scorsese, finanènì jej
podpoøili právì producenti Rockyho.
ná precizními speciálními efekty: Scorseseho oblíbeným
zpomalováním filmu, zvíøecími skøeky a zvuky úderù do
melounù ve zvukové stopì, explodujícímí fotografickými
blesky a cákanci krve, potu a slin v obraze atd.
Zuøící býk zachycuje postupný rozpad Jakeovy
bijící a bité duše a stává se tak pravým opakem heroického modelu Rockyho. Je výpovìdí o ztracené duši,
která, pohánìná smìsí animální zuøivosti, paranoiy, strachu, adrenalinu a testosteronu, hledá únik pøed vlastní
sebedestruktivní agresivitou. Je v nìm místo pro všechna
tøi obvyklá témata režiséra Martina Scorseseho (násilí, New
York a køesanská symbolika), ale i pro kritiku maskulinního
uchopování svìta, zachycení zpùsobu života první generace Italoamerièanù, psychoanalytický výklad a další roviny. Jakkoliv Zuøící býk z osmi
oscarových nominací promìnil jen dvì (za De Nirovo herectví a za støih), byl pozdìji
v nejrùznìjších anketách zvolen nejlepším americkým filmem 80. let a jedním z nejvýznamnìjších snímkù vùbec.
NEW YORK, NEW YORK 1977
KRÁL KOMEDIE (King Of Comedy) 1983
New York, New York, film, který oslavuje Scorseseho milované mìsto už
v názvu, je režisérovou další typickou charakterovou studií. Na muzikálovém
pùdorysu analyzuje vztah saxofonisty Jimmyho Doyla (Scorseseho dvorní herec
Robert De Niro) a zpìvaèky Francine Evans (Liza Minnelli), kteøí se poprvé setkají v den skonèení druhé svìtové války, kdy shánìjí angažmá. Zatímco na pódiu spolu tihle dva vytváøejí nádhernou hudbu, v soukromí projdou obvyklými
peripetiemi sblížení, sòatku, odcizení, rozchodu, opìtovného shledání a druhé
šance. Kámen úrazu spoèívá v tom, že De Nirùv Jimmy je bytostný improvizátor
v hudbì i v životì, zatímco Francine do všeho, co dìlá, vnáší poøádek
a strukturu.
Na jedné stranì New York, New York vzdává poctu klasickým americkým
muzikálùm 40. a 50. let, pod nìž se èasto režijnì podepsal otec Lizy Minnelli
Vincent a v nichž nezøídka vystupovala její matka Judy Garland. Na stranì druhé tento neobvyklý žánrový hybrid pøedkládá realisticky vidìnou historii vztahu
dvou umìlcù, kde základní tezí je otázka, zda dvì vyhranìné individuality dokáží zvládnout zároveò lásku i úspìch. Pro Scorseseho, který svou umìleckou dráhu
proložil pìti manželstvími, mimo jiné s hereèkou a modelkou Isabellou Rossellini,
patøí toto téma pochopitelnì k nejosobnìjším - a není ostatnì divu, že se New
York, New York po neškodnì muzikálovém zaèátku stáèí do temnìjších vod a na
výše zmínìnou otázku odpovídá zápornì.
Kromì charakteristických hudebních
èísel se New York, New York vyznaèuje
i zámìrnì nepøirozeným svícením kameramana Laszla Kovacse, které odkazuje
jak k teatralitì muzikálù, tak i k osudovosti
a expresivitì filmu noir. Po nijak zvl᚝
úspìšném uvedení v roce 1977 se New
York, New York vrátil na plátna o ètyøi
roky pozdìji v prodloužené verzi, která
obsahuje Francininy komediální výstupy
z fiktivní show Happy Endings.
ZUŘÍCÍ BÝK (Raging Bull) 1980
Jakkoliv je Zuøící býk v obecném povìdomí zafixován jako „boxerský film“, box
v nìm pøedstavuje jen prostøedí, ne téma. Tím je pøíbìh muže, který dokázal poslat
k zemi všechny vèetnì sebe samotného - pøíbìh zoufalého zápasu chlapa, jenž se
svými démony neumí bojovat jinak než pìstmi.
Zuøící býk je brutální charakterovou studií skuteèného boxerského šampióna Jakea LaMotty (*1921): vìnuje se jeho životu osobnímu i profesionálnímu a pomocí flashbackù popisuje jeho cestu od skromných zaèátkù
v roce 1941 pøes vzestup a pád až po scénu sebereflexivního vykoupení v roce 1964.
Než se pustil do Zuøícího býka, byl Scorsese na dnì. Kokain, deprese z neúspìchu
muzikálu New York, New York a krize manželství ho pøivedly do nemocnice, kam mu
jeho dvorní herec Robert De Niro pøinesl LaMottovu autobiografii. Scénáø napsali Paul
Schrader (mj. scenárista Scorseseho Taxikáøe) a Mardik Martin (Špinavé ulice, režie
opìt Scorsese). Co se mìlo stát jeho posledním filmem - a proto v nìm taky režisér
zavrhl jakékoliv kompromisy - pro Scorseseho nakonec znamenalo terapeutickou zkušenost a autorské znovuzrození.
Tìlem i duší Zuøícího býka je Robert De Niro, který se do LaMotty doslova pøevtìlil: nabral a shodil tøicet kilo, pomocí maskérù vìrohodnì zestárl
o tøiadvacet let, nauèil se boxovat... Vynikající hereckou podporu mu na plátnì
ovšem poskytují i Joe Pesci jako LaMottùv bratr a manažer Joey a zejména debutující (!) Cathy Moriarty v roli LaMottovy druhé manželky Vickie. Nelze opomenout
ani syrovou, naturalistickou, ale pøitom èernobílou kameru bývalého dokumentaristy
Michaela Chapmana, který zde funguje v dokonalé souhøe se støihaèkou Thelmou
Schoonmaker (od Zuøícího býka - svého prvního celoveèeráku! - støíhala všechny
Scorseseho filmy). Jejich spolupráce triumfuje ve scénách z ringu, kde je korunova-
Neúspìšný a nezamìstnaný mladík Rupert Pupkin (Robert De Niro) je posedlý
pøedstavou svého talentu a sám sebe vidí jako budoucího slavného televizního
komika. Své skeèe ve sklepì trénuje ve spoleènosti celebrit vyøezaných z pøekližky
a vìøí, že jediný výstup ve veèerní talk show moderátora Jerryho Langforda (Jerry
Lewis) pro nìj bude znamenat vytoužený výtah ke slávì. Rupert se proto do
Langfordovy pøítomnosti neustále vnucuje, a když to nejde po dobrém, zkusí to po
zlém...
Velmi èernou komedii na téma idiotismu moderního zábavního TV prùmyslu,
v níž si Scorsese vystøihl i malou rolièku televizního režiséra, èásteènì inspiroval incident, kdy se John W. Hinckley pod vlivem Scorseseho majstrštyku Taxikáø pokusil
o atentát na Ronalda Reagana. Film je hlavnì
pøíležitostí pro De Nirovy další virtuózní herecké kreace (jde o jeho pátou spolupráci se Scorsesem),
ale zároveò funguje jako rok od roku aktuálnìjší
a pøípadnìjší vhled do bizarního svìta médií
s fenomény jako jsou celebrity, fanouškovství nebo
touha po (pochybné) slávì za každou cenu. Ani
zde se Scorsese nevzdává své touhy po vizuální
dokonalosti: zatímco reálný dìj se odvíjí v plochém „televizním“ svícení a jednoduchém støihu,
Rubertovy fantazie jsou vylíèeny pomocí podstatnì bohatších výrazových prostøedkù.
AFTER HOURS 1985
After Hours pøedstavují jednu ze dvou komediálních výjimek v díle Martina
Scorseseho (tou druhou je o dva roky mladší Král komedie). Kafkovsky absurdní dìj vypráví sérii èím dál bizarnìjších pøíhod a nedorozumìní, která se dìjí Paulu Hackettovi
(Griffin Dunne), osamìlému poèítaèovému operátorovi a typickému pøedstaviteli
støední tøídy z upjatého Manhattanu.
Jeho utrpení zaène ve chvíli, kdy se rozhodne navštívit atraktivní Marcy (Rosanna
Arquette), s níž se pøedtím seznámil v kavárnì. Cestou taxíkem do bohémské ètvrti
Soho pøijde o peníze, setká se s øadou zvláštních existencí, které pokrývají spektrum
od podivínù až po naprosté psychopaty, uvízne v papírové soše, stane se svìdkem
vraždy, sebevraždy i sadomasochistických praktik, je pronásledován rozhoøèeným davem, který ho pokládá za lupièe, a hlavnì se za žádnou cenu nemùže dostat domù.
Katastrofální noc, zapoèatá jedním nevinným rande, se stá-vá zbìsilým úprkem...
Scénáø After Hours pùvodnì vznikl jako školní cvièení. Scorsese se
ho ujal poté, co studio Paramount zrušilo jeho rok a pùl pøipravovaný projekt Poslední pokušení Krista jen ètyøi dny pøed natáèením („Pokušení“ se
Scorsesemu podaøilo realizovat až o další tøi roky pozdìji). Režisér proto
k postavì Paula, bezmocného vùèi libovùli
osudu, cítil silné sympatie a obohatil jeho noèní
odyseu èetnými narážkami na hollywoodskou
mašinérii. Velmi èerná komedie After Hours
ve své dobì v kinech nezaznamenala vìtší
úspìch, pozdìji se však stala vyhledávaným
kultem. Scorsese ji pod tlakem studia natoèil
bìhem ètyøicet dnù za pouhých 5.5 milionu dolarù, èímž se After Hours staly jeho nejefektivnìji
vyrobeným filmem od dob Berty z dobytèáku.
Odmìnou se mu stala mimo jiné cena za režii
z festivalu v Cannes.
MAFIÁNI (GoodFellas)
1990
Mafiáni jsou považováni za nejlepší „mafiánský“ film režiséra Martina
Scorseseho - a spolu s tøídílným Kmotrem Francise Forda Coppoly i za nejlepší
„mafiánský“ film vùbec. Pokrývají skuteèný životní pøíbìh Henryho Hilla, který se po
tøicetiletém pùsobení v organizovaném zloèinu
odevzdal vládnímu programu na ochranu
svìdkù a stal se informátorem FBI. Hill (Ray
Liotta), dítì sicilsko-irských rodièù a New Yorku,
nikdy netoužil po nièem jiném než stát se gangsterem. Díky pøízni bosse Paulieho Cicera (Paul
Sorvino) a poslušnosti pravidlùm mafie vyšplhá
s kumpánem Tommym (Joe Pesci) a mentorem
Jimmym (Robert De Niro) v klanové hierarchii
pomìrnì vysoko, aby nakonec ta samá pravidla zradil - a za zradu zaplatil.
Scorsese ve svém dvouapùlhodinovém eposu bezezbytku naplòuje ambici ukázat mafii zevnitø: její zpùsob života, její pravidla, její svìt. Mafiáni jsou pro nìj osobním
filmem - protože on sám kdysi v neworské italské ètvrti podobnì jako mladý Henry
Hill pozoroval ty, kterým policie nikdy nic neøekla, a chtìl být jako oni. V Mafiánech,
kteøí tepají ve stejnì zbìsilém tempu jako Hillovy kokainem nasáklé žíly ke konci jeho
„kariéry“, spoléhá na detailní evokaci prostøedí a doby (napøíklad pomocí hudby,
peèlivì vybrané od 50. až po 80. léta) a zejména na brilantní herce. Ray Liotta zde
podává svùj daleko nejlepší výkon, stylový Robert De Niro je jako obvykle pøesný
a Joe Pesci za postavu psychotického Tommyho získal naprosto zaslouženého
Oscara. Scorsese všechny hlavní role ne náhodou obsadil lidmi, kteøí s vyrùstáním
v prostøedí, jaké Mafiáni zobrazují, mìli vlastní zkušenosti - podobnì jako jeho vlastní
matka Catherine, již obsadil do role Tommyho matky. Film se od témìø idylických
retro zaèátkù brzo stáèí do èím dál šílenìjší sestupné spirály násilí, drog a paranoiy.
Katolicky vychovaný Scorsese Mafiánùm kromì jejich témìø paradokumentárního
rozmìru dodává také pøesah v podobì meditace nad povinností, høíchem a vinou
a zamìøuje se i na kritiku takzvaného amerického snu. Režisér se na veleúspìšný
film pokusil o pìt let pozdìji navázat snímkem Casino s podobným obsazením,
scenáristou i tematikou.
Mistr vedlejších rolí Joe Pesci byl jediný, kdo jednu z šesti nominací Mafiánù na
Oscara promìnil ve vítìzství. Scorseseho vytoužené Oscary za nejlepší film a režii
tehdy shrábl režijnì debutující Kevin Costner se svým Tancem s vlky. Ironií osudu
se tak opakovala situace, kterou Scorsese zažil se Zuøícím býkem - v té dobì totiž
Akademie dala s obìma soškami pøednost Obyèejným lidem Roberta Redforda,
jenž tehdy stál za kamerou rovnìž poprvé.
KUNDUN 1997
Jakkoliv Martin Scorsese už pøedtím zfilmoval život Ježíše Krista, jeho rozhodnutí
natoèit životopisný historický film o osudech duchovního a svìtského vùdce Tibetu
mohlo znít dost pøekvapivì. Kundun (v èeském pøepisu správnì kundün) je jiným pojmenováním pro Dalajlámu a znaèí „pøítomnost“
- pøítomnost Buddhy, jehož je Dalajláma podle
Tibeanù pøevtìlením.
Dìj snímku se odehrává v rozmezí let 19371959 a zachycuje nalezení 14. Dalajlámy jako
dvouletého chlapce v zapadlé vesnièce, jeho
uvedení do funkce v hlavním mìstì Tibetu Lhase,
jeho dìtství v paláci Potala èi v Letním paláci a
koneènì historické události ètyøicátých a poèátku
padesátých let, zahrnující pøedevším okupaci
zemì Èíòany. Dalajláma (který je nositelem Nobelovy ceny za mír) celý projekt osobnì podpoøil a vyznamenal Martina Scorseseho øádem Svìtla nadìje.
Tvùrci pøibližují vzdálenou zemi západnímu divákovi jakoby oèima rùznì starého chlapce. Hudba Philipa Glasse a nìkteré sugestivnì symbolické zábìry pøipomínají dílo Godfreyho Reggia. Freska na téma východního nazírání na svìt vyvolala
svým politickým aspektem velkou nevoli èínské vlády; a i když studio Disney najalo
samotného Henryho Kissingera, aby rozbouøenou situaci uklidnil, Martin Scorsese
byl v prosinci 1996 pøesto uveden na seznamu pouze padesáti lidí, kterým je vstup
do Èíny zakázán.
V Tibetu se ze zøejmých dùvodù nesmìlo natáèet; film byl proto realizován v
Maroku, v Britské Kolumbii a v Idahu. Martin Scorsese vìnoval dílo památce své matky
Catherine, již do svých filmù èasto obsazoval. Snímek získal Cenu kruhu newyorských
filmových kritikù a Cenu americké Národní spoleènosti filmových kritikù za nejlepší
kameru, Cenu Asociace losangeleských filmových kritikù za nejlepší hudbu a byl nominován na Oscary v kategoriích nejlepší kamera, výprava, kostýmy a hudba.
GANGY NEW YORKU (Gangs of New York) 2002
Ve snímku Gangy New Yorku realizoval Martin Scorsese další ze svých velkých
pláten. Dotýká se v nìm málo známé kapitoly z amerických dìjin, totiž velkých obèanských nepokojù, jež se odehrály v New Yorku 11. až 13. èervence 1863. Ty však
byly jen vyvrcholením výbušné situace ve mìstì, sužovaném zloèinem, korupcí,
bídou a pøívaly irských imigrantù. Režisér zamýšlel natoèit film už od sedmdesátých
let. Inspirovala ho stejnojmenná kniha Herberta Asburyho z roku 1928. Scenáristé
však do dobových kulis zasadili fiktivní pøíbìh mladíka Amsterdama, rozhodnutého
pomstít smrt otce, který zahynul ve velké poulièní bitce jako vùdce irských pøistìhovalcù, bojujících o území s gangem Starousedlíkù. Boss tohoto gangu Bill Øezník

Podobné dokumenty

Fádní odpoledne a Intimní osvětlení: komika a lyrika banality

Fádní odpoledne a Intimní osvětlení: komika a lyrika banality také za projev hrabalovského pábitelství, kterým je nadán zejména děda. Efekty komunikačních šumů vznikají také v konfrontaci skutečného průběhu situace a její posunuté interpretace, jak dokládá sc...

Více

„Kam? No... Snad na pusu, ne?“ „No ne! A co bys udělal pak

„Kam? No... Snad na pusu, ne?“ „No ne! A co bys udělal pak Ale Eliana se obrátila jinam, na Gregora, a jako Nemesis na nìj ukázala prstem: „Jak mi vysvìtlíte, pane ministøe, že severozápadní dálnici, o jejíž budoucnosti jsme tu už mluvili, má stavìt firma,...

Více

aktuální informátor

aktuální informátor dìkujeme. Ve zvláštì chránìném území „Pískovina“, se svými mokøady ten nepoøádek a odpadky èolkovi velkému asi vùbec nevadily. Je neuvìøitelné, jaké „poklady“ v lese nakonec myslivci našli… Spoustu...

Více