Farní zpravodaj Teplice - Salesiánské středisko Štěpána Trochty

Komentáře

Transkript

Farní zpravodaj Teplice - Salesiánské středisko Štěpána Trochty
Farní zpravodaj Teplice
Foto: Palickap – wikimedia.org
březen 2016
Socha sv. Josefa v Chomutově
Uvnitř tohoto vydání:
Úvodník
2
Otec Benno Beneš SDB děkuje – Kostel sv. Valentina v Novosedlicích 4
Valentinská mše v Modlanech
6
Rodilý Tepličák
7
Farnost Křemýž
10
Bl. Metoděj Dominik Trčka, kněz a mučedník
12
Don Bosco karneval – První misijní klubko
14
Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty
15
Laudato si’ – Buď pochválen… (4.)
18
Svatý rok milosrdenství (3)
20
Březen – měsíc knihy
21
Orientační přehled Svatého týdne a Velikonočního tridua
21
Akce farnosti
23
Milí přátelé, sestry a bratři,
všichni jistě víme, že papež František vyhlásil loni 8. prosince Jubilejní – Svatý rok
s konkrétním tématem milosrdenství. V jednom rozhovoru to zdůvodňuje takto:
Přišel mi na mysl obraz církve jako polní nemocnice po bitvě;
je to pravda – kolik lidí je zraněných a zničených! Zraněné je
třeba léčit, pomáhat jim, aby se uzdravili, a nikoli je posílat
na vyšetření cholesterolu. Myslím, že toto je chvíle pro milosrdenství. Všichni jsme hříšníci, všichni si neseme nějakou vnitřní zátěž. Pocítil jsem, že Ježíš chce otevřít brány svého Srdce,
že Otec chce ukázat své milosrdné lůno. Je to rok odpuštění,
rok smíření. K této příležitosti napsal papež bulu Misericordiae
Vultus – Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Na začátku této postní doby z ní chci vybrat dvě témata: Svatou bránu
a skutky duchovního milosrdenství. Našim dětem dnes postavíme (jsme postavili) v Trnovanech bránu a také ony se budou až do Velikonoc svým
způsobem seznamovat se skutky duchovního milosrdenství. Můžeme je v tom tak
trochu následovat.
Svatá brána – možná v nás tento pojem vyvolá pocit něčeho středověkého, archaického (snad až zatuchlého). Bránu však používáme všichni, někteří skrze ni vstupují
do internetové sítě. Brána, portál, dveře, vstup, vchod, Eingang, entrate… Všichni neustále někam vstupujeme a vystupujeme. Už při narození byla maminka pro
každého z nás branou života. Dveře našeho domu oddělují veřejný prostor od soukromého, portálem kostela vstupujeme do domu Božího. Brána je symbolem přechodu, změny prostředí; něco končí, něco začíná. Do brány nemocnice vstupujeme
s touhou, že tam budeme uzdraveni. Dnes se mluví v medicíně o zlepšení kvality
života. Každý z nás jednou projde branou smrti do nové kvality života. Pevně všichni
věříme a doufáme, že to bude ve společenství samotného Boha. Na tento poslední
vstup, věčnou kvalitu, nás připravuje Jubilejní – Svatý rok; proto Svatá brána.
Papež ve výše zmíněné bule píše: Na slavnost Neposkvrněného početí budu mít to
potěšení otevřít Svatou bránu. V tomto případě půjde o bránu Milosrdenství, kde
bude moci každý, kdo vstoupí, zakusit lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dodává
naději.
Stanovuji, aby tuto neděli v každé místní církvi, v katedrále byla otevřena tato brána
Milosrdenství pro celý Svatý rok. Podle rozhodnutí ordináře ji bude možno otevřít
také v jiných svatyních, které jsou metou mnoha poutníků, kteří jsou na těchto posvátných místech často v srdci pohnuti milostí a nacházejí cestu obrácení.
2
Farní zpravodaj Teplice
O první neděli adventní jsme mohli slyšet v pastýřském listu našeho otce biskupa:
Osobním vrcholem Svatého roku milosrdenství pro každého z nás bude putování ke
Svaté bráně, která poprvé v dějinách bude z rozhodnutí papeže Františka otevřena
také v diecézích. V naší diecézi se otevřou Brány milosrdenství čtyři: v katedrále sv.
Štěpána v Litoměřicích, dále v Liběšicích u Žatce, v Jablonném v Podještědí a v Bozkově.
Sestry a bratři, brána je symbol. Není to nic kouzelného. Nebudeme procházet magickou zónou, která nás automaticky promění. Může to však být vnější znamení
mého vnitřního rozhodnutí:
• Chci zažít Boží milosrdný uzdravující dotyk, protože jsem sám zraněný,
• chci následovat Ježíše, chodit s ním a učit se být milosrdným.
Zbývá jen praktická otázka: budeme chtít putovat k bráně samostatně, nebo spíš
společně jako farnost? Ponecháváme k vašemu uvážení.
Foto: Karelj – wikimedia.org
Nyní ke druhému tématu. Opět citace z buly: Vroucně si přeji, aby křesťanský lid
během Jubilea přemýšlel o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství. To bude
způsob, jak probouzet naše svědomí často ukolébané pohledem na dramata chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, ve kterém jsou
chudí božským milosrdenstvím
upřednostňováni. Ježíšovo kázání nám tyto skutky milosrdenství prezentuje, abychom
mohli chápat, zda žijeme jako
jeho učedníci, či nikoli. Objevme znovu skutky tělesného milosrdenství: dávat najíst tomu,
kdo má hlad a napít žíznivým;
odívat toho, kdo nemá co na
sebe; přijímat cizince, pomáhat nemocným, navštěvovat
vězněné, pohřbívat mrtvé. Litoměřická katedrála s Bránou milosrdenství
A nezapomínejme na skutky
duchovního milosrdenství: radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky,
trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i mrtvé.
P. Václav Čunek SDB
březen 2016
3
Otec Benno Beneš SDB děkuje
všem, kdo na něj v těchto dnech myslí ve svých přímluvách a těší
se, že se s námi všemi v dohledné době shledá opět jako zdravý
a pohybu schopný.
Otec Benno Beneš byl dne 25. ledna 2016 po úrazu hospitalizován
a operován v nemocnici v Teplicích. V těchto dnech se mu již daří
dobře a úspěšně se zotavuje, nicméně jeho rehabilitace potrvá ještě několik týdnů.
Každý den mu přichází mnoho pozdravů a přání brzkého uzdravení
jak od zdejších přátel, tak od mnoha známých z celé ČR i ze zahraničí. Za všechna
tato přání a přímluvy všem aspoň touto cestou děkuje a těší se na shledání s námi
všemi.
Kostel sv. Valentina v Novosedlicích
Novosedlický kostel má gotické základy, je připomínán již r. 1384. V letech 1710
až 1711 byl zbarokizován. Tento farní kostel byl navštěvován občany z nedalekých
obcí Proboštov, Trnovany, Dubí a samozřejmě z Novosedlic. Na únorovou pouť se
sjížděli občané ze širokého okolí, aby uctili sv. Valentina. Prosili za zdraví, úrodu a dobytek, aby tak mohli Bohu lépe sloužit.
Tolik několik vět k historii (použito z farní kroniky Novosedlice, sepsané paní Mgr. Hanou Fílovou, současnou kostelnicí). Hanko, děkuji za propůjčení autorských práv.
Na pouť k sv. Valentinovi do Novosedlic jezdíme každý rok s manželkou velice rádi.
Poprvé jsem v kostele sv. Valentina přijal Pána Ježíše. Tajně jsme se tam scházeli za
totality s mládeží. Toto posvátné místo je našim srdcím velice milé.
Letošní 14. únor připadl na neděli. Slavnostní mše začala v plném kostele (poutníci
přijeli ze širokého okolí a nejdál, co vím, až Kolína) v 10.00 hodin. Hosty byli starostové a místostarostové z Novosedlic a z Dubí a paní starostka a místostarostka
z Proboštova.
Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup Jan Baxant, s ním celebrovali P. Jan Hurník SDB a místní administrátor P. Patrik Maturkanič. Ten v úvodu přivítal biskupa
Jana, otce Hurníka, světskou vrchnost, své farníky (kterým poděkoval za přípravu
4
Farní zpravodaj Teplice
slavnosti) a nás všechny poutníky. Otec biskup Jan se zmínil, že sv. Valentin je patronem zamilovaných právě proto, že miloval Boha a miloval lidi.
Liturgické čtení bylo z první neděle postní o pokušení Ježíše ďáblem. V promluvě
otec biskup Jan zdůraznil, že se zapomíná na přítomnost ďábla, původce zla a pokušení ve světě a v našich srdcích. Zpočátku na mě promluva působila trochu zvláštně – kázání jakoby z předminulého století, ale s odstupem času přicházím na to, že
člověk (já) se snaží na zlo nemyslet. Ale ono je potřeba si uvědomovat přítomnost
ďábla a jeho zlé působení. Tímto se otci biskupovi Janovi povedlo, že jsem neusínal – a o to jde: přemýšlet, rozvažovat.
Protipólem působení zla je láska k Bohu a lidem.
Na závěr mše svaté otec biskup Jan všem přítomným a všem, kteří se jakýmkoli
způsobem podíleli na přípravě a průběhu slavnostní bohoslužby, poděkoval. Zvláštní
poděkovaní vyslal na kůr, odkud eucharistii doprovázel několika zpěvy sbor Audite
Silete z Krupky. Jejich zpěv se otci biskupovi velice líbil a posteskl si, že zpěvu mohlo
být více; ale to bylo jen takové popíchnutí.
Foto: Petr Macek
Za sebe musím napsat, že sbor Audite Silete mám velice rád, rád je poslouchám
a nechám se povznášet jejich zpěvem – stačí zavřít oči a slavíte eucharistii spolu s temperamentními černochy třeba v Bostonu v USA. Audite Silete, děkuji. Na
varhany hrál a mešní píseň doprovázel za zpěvu (skoro) všech přítomných místní
dlouholetý varhaník Miroslav Růžička. Pokud jste slyšeli falešný tón (já jej neslyšel –
mám hudební hluch), tak to nebyla chyba varhaníka. V zákulisí jsem se dozvěděl, že
se varhany budou opravovat. Tak se máme na co těšit.
březen 2016
5
Po slavení eucharistie následovalo pro všechny přítomné agapé. Díky za přípravu
rodině Hujerů a všem těm, kteří přinesli své dobroty, aby se s láskou rozdělili.
Milá novosedlická farnosti, děkujeme a za rok opět rádi přijdeme i přijedeme. Na
přímluvu sv. Valentina ať vám všem Pán žehná. Mějte rádi Pána Boha i sebe navzájem.
Foto: Petr Macek
Milan Pekárek
Valentinská mše v Modlanech
Vzpomínka na sv. Valetina se konala také v Modlanech, i když v mnohem skromnějším měřítku. Již v sobotní podvečer v kostele sv. Apolináře se na mši svaté s nedělní
platností, kterou sloužil otec Jan Blaha SDB, sešlo celkem 13 věřících a to i s tříčlennou kytarovou skupinou Romana Zimy.
Dalo by se říct – normální mše svatá. Ale nebylo tomu tak. Manželé Iva a František
Růžičkovi pro nás připravili zajímavé zpestření. Na předem připravená papírová srdíčka jsme každý měli sám za sebe napsat to, co si myslíme, že je pro udržení manželského vztahu nejdůležitější. Tato srdíčka jsme odevzdali do „sbírkového“ košíčku
a na konci mše svaté jsme si opět každý z nás přítomných jedno z těchto srdíček
převzal a přečetl si svůj „valentinský vzkaz“.
Nepochybně by bylo zajímavé jednotlivé vzkazy prostudovat, ale o tom tento příspěvek není. Rozhodně to byla zajímavá forma upozornění na potřebu udržení stálé
pozornosti vůči svému partnerovi a pěstování vzájemného vztahu. Svatý Valentine,
prosíme, pomáhej nám.
6
Farní zpravodaj Teplice
Rodilý Tepličák
Jméno Norbert Krutský patří v teplické komunitě nepochybně k těm známějším. Aby
taky ne, když jde o osobu stále ještě tak aktivní, jakou pan RNDr. Norbert Krutský
i v devátém deceniu svého života nesporně je. Nejen že je stále
činným členem redakční rady Farního zpravodaje Teplice, do
něhož stále přispívá, ale je také autorem překladu knihy někdejšího bořislavského kněze P. Franze Sitteho An der sonnenseite des Milleschauers / Na slunné straně Milešovky. Tato
kniha byla vydána v roce 2011 v roce 51. výročí mučednické
smrti jejího autora násilně usmrceného komunistickými vězniteli dne 8. ledna 1960 ve věznici v Litoměřicích.
RNDr. Norbert Krutský je také pravidelným účastníkem našich
bohoslužeb, obvykle v kostele Božského Srdce Páně v Trnovanech a obvykle se také zúčastňuje i dalších akcí našeho farního
společenství. Tak stále aktivní člověk nám má určitě co říci. Požádali jsme ho o rozhovor a zde přinášíme jeho slova.
Jaký je Váš vztah s Bohem?
Myslím, že náš vztah k Bohu je určen dvěma základními skutečnostmi – modlitbou
a spojením mezi Bohem a člověkem ve svátostech. V katolické církvi, v níž jsem jako
dítě vyrůstal, patřila denní a hlavně večerní modlitba k samozřejmé součásti dne.
Od jednoduché dětské modlitby a formu modliteb dospělých až po různé formy
modliteb u stárnoucího člověka. Vždy bylo ovšem nutno dbát na to, aby modlitba
nesklouzla do formality, ale aby vyjádřila vnitřní přesvědčení člověka.
Vztah s Bohem jsem udržoval při bohoslužbách. V Teplicích jsem od dětství po celý
život chodil do děkanského kostela sv. Jana Křtitele na Zámeckém náměstí (pokud
jsem byl doma). Pamatuji na dlouhou řadu kněží, do roku 1945 německé národnosti, pak českých; sloužili u oltáře a vyučovali náboženství. Když mi bylo 13 let (1945),
nastala hlavní jazyková změna. Na německé kněze se moc nepamatuji, z českých
kněží mám v dobré paměti hned po válce P. Jelínka, který pak byl vězněný, dlouho
zde působil P. Ondrouch a P. Audy, a od roku 1990 zde působí salesiáni.
Spiritualita – co Vám v tom pomáhá?
Spiritualitu – duchovní život – jsem prožíval zpočátku jen formálně ve svátostech,
ale více až v pozdějších letech. Jako mladý člověk jsem spíše jen plnil zákon bez
hlubšího zážitku do podstaty života. Byl jsem především ve své profesi zaujat vědou
a událostmi ve světě.
březen 2016
7
Co mi nyní pomáhá, abych žil více duchovně než dříve? Musím přiznat, že jsem
k životu ve spojení s Bohem dospěl až kolem 60. roku, současně s odchodem do
důchodu a s příchodem salesiánů do Teplic, a opata Bernarda do kláštera v Oseku.
Do té doby jsem žil více svým
odborným životem. Nyní lépe
poznávám pořadí hodnot v životě a vidím, že to, co jsem dělal, není to nejdůležitější.
Jak jste se dostal k historické
problematice (jako přírodovědec)?
Musím říci, že přírodověda
a historie nejsou od sebe až
tak moc vzdálené; je mezi
nimi řada společných oborů.
Kromě svého geologického
oboru, který mi vydržel až do
důchodu, jsem už v minulosti tíhl k dějepisným tématům. RNDr. Norbert Krutský s manželkou cca před 10 lety
Jedním ze společných zájmů
bylo zpracovávání života slavných přírodovědců, mezi něž patří paleontolog Gustav
Laube z Teplic, zakladatel mineralogie v Čechách Franz Xaver Maxmilián Zippe z Kytlic, badatel vulkanitů Českého středohoří Josef Emanuel Hibsch z Homole, lékaři
a zakladatelé lázní Kyselka Reussové z Bíliny, polární badatel Julius Payer z Teplic, ale
i slavný Alexander von Humboldt, který se dostal do Čech i jako geolog. Chodil jsem
po archivech a sestavoval rodokmeny.
Druhým důvodem mé historické záliby je moje znalost němčiny. Z němčiny do češtiny a obráceně jsem překládal mnoho spisů a článků, a to nejen z přírodních věd, ale
i z historie kraje a v poslední době také s náboženskou tematikou.
Proč jste byl tak aktivní ve farním společenství (práce na faře, literární činnost)?
Časově je možno ztotožnit mou aktivitu ve farnosti v Teplicích s nástupem salesiánů
po roce 1990. V roce 1991 se rozběhla jejich činnost a já jsem byl osloven jejich činorodostí. Stejně tak to ale platí s mou činností v oseckém klášteře, kam v roce 1991
nastoupil opat Bernhard Thebes, který hned začal s obnovou starobylého cisterciáckého kláštera. Z obou stran jsem měl nabídky spolupráce.
V Teplicích se vytvořila salesiánská komunita, jejímiž prvními členy se stali P. Petr
Němec a P. Miroslav Maňásek. Postupně přicházeli další. Byl nedostatek lidí hlavně
8
Farní zpravodaj Teplice
na kancelářské práce, a tak jsem se toho ujal. Účetnictví se zpočátku vedlo jednoduchým způsobem – v knize byly dvě rubriky – dal a má dát. Kvalifikovaní účetní přišli
až později. Pak zde byly matriky – křty, sňatky a pohřby. Pustil jsem se do toho s chutí. Byly zde k vyřízení různé písemnosti – i v tom jsem se snažil otci faráři pomáhat.
Něco bylo k vyřízení v němčině, hlavně později při styku s farností Volkach. Začal
jsem psát farní kroniku. Práce mě bavila a cítil jsem se užitečný.
Hned druhý rok se začal vydávat Farní zpravodaj. Ten vychází stále spolu se zprávami
ze Salesiánského střediska mládeže. Snažil jsem se do něj přispět různými články
a tak podpořit redakci časopisu. Mým oborem byly články historické, seriály např.
o poutních místech, v poslední době o zbořených kostelech a kaplích na Teplicku. Na
faru jsem chodil dvakrát až třikrát týdně.
Současně jsem docházel do kláštera v Oseku, abych i tam pomáhal. Začalo to tím,
že otec opat potřeboval tlumočníka a překladatele. Tak jsem zbývající dny využil pro
práci v Oseku. Seznámil jsem se s životem v klášteře a s péčí o bezdomovce, které
otec opat živil ze svých prostředků, a oni mu za to při práci pomáhali. I tuto práci
jsem konal rád a časem jsem se cítil jako v druhém domově.
Jak byste si představoval další život ve farním společenství?
O dalším životě ve farním společenství v Teplicích se nemohu odpovědně vyjádřit,
protože pro svůj zdravotní stav tu nejsem stále. Pokud tu jsem, chodím s rodinou
většinou do trnovanského kostela. Abych pravdu řekl, líbí se mi mše s varhanami
a se zpěvem, a ne instrumentální mše s velkou hlučností. Člověk potřebuje přece
trochu klidu na rozjímání o obsahu bohoslužby. Jsem spíše tradiční katolík, který
se drží starých zvyků, jako je přijímání Těla Páně do úst. S ekumenismem a dalšími
novými aktivitami jsem se ještě nesžil. Církev bohužel není zcela jednotná. Ostatně
i na poslední synodě se v církvi projevily některé různosti v názorech na dnešní život
v církvi.
Je dobré, že se salesiáni starají především o mládež, která je budoucností církve
a proto je třeba jí věnovat hlavní pozornost. Neznamená to ovšem přehlížet starou
generaci, která svými zkušenostmi může přispívat ke zdárnému rozvoji těch mladších.
Pane doktore, děkuji Vám mnohokrát nejen za tato slova, ale především za všechnu práci, kterou ve farnosti děláte a přeji Vám jménem všech farníků pevné zdraví
a mnoho chuti do další práce mezi námi.
MUDr. Jan Ševčík
březen 2016
9
Farnost Křemýž
Historie dnešního kostela sv. Petra a Pavla je spjata s paní Kateřinou Alžbětou
z Bachonhayů, která byla od r. 1669 majitelkou panství Ohníč – Křemýž, a kostel nechala vybudovat na místě původního, jehož zbytkem je patrně podvěží
s apsidou dnešní barokní zvonice a také
připomínka v podobě chátrajících renesančních náhrobků ze 16. století na jižní
straně lodi kostela. Paní Kateřina Alžběta Zámek v Křemýži
z Bachonhayů byla po celý život svobodná
a zřejmě velmi zbožná paní, nechala také vybudovat jádro křemýžského zámku, který byl později v r. 1805 klasicistně upraven. Ještě před výstavbou dnešního kostela
však bohatě podporovala starý kostel, pro který nechala zhotovit nejméně dva zvony u pražského zvonaře Fridricha Schönfelda, a r. 1682 také oltářní obraz.
Stavitel kostela, jehož základní kámen byl položen v r. 1702, není znám; dle stylových rysů by jím pravděpodobně mohl být teplický stavitel Christian Lagler, který
vybudoval či přebudoval v první třetině 18. století řadu nejen sakrálních staveb na
teplickém panství Clary-Aldringenů. Kostel je jednolodní stavbou s lehce odsazeným, polygonálně zakončeným presbytářem a vtaženou věží na průčelí zdobeným
jednoduchými štukovými prvky, v interiéru je zaklenut valenými klenbami. Nad hlavním vchodem potom najdeme reliéfní erb původem uherského rodu Bachonhayů.
Kateřina Alžběta z Bachonhayů se dokončení kostela již bohužel nedožila, zemřela v r.
1713 a byla pohřbena do krypty právě vysvěceného kostela. Křemýžské panství zdědila její neteř Kateřina Magdalena Barbara Terezie z Woppingu provdaná za Jana Antonína Hýzrleho z Chodů. Právě jejich zásluhou kostel obdržel většinu dnešního vnitřního
vybavení. Zvláště zajímavé jsou dva protilehlé epitafy náležející zakladatelce kostela a Ferdinandu Ludvíkovi a Kryštofu Hellfriedu Wopingům, barokní kazatelna a dva
boční oltáře sv. Kříže a sv. Jana Nepomuckého. Zajímavostí je znázornění výjevu duší
v očistci v podstavci oltáře. Stylově poněkud odlišný hlavní oltář pochází dle erbů Hýzrlů z Chodů a Vratislavů z Mitrovic až z let 1727–1728, kdy se po smrti Kateřiny Magdaleny Jan Antonín Hýzrle podruhé oženil s Magdalenou Vratislavou z Mitrovic. Oltářní
obraz je starší – pochází z r. 1682 z oltáře původního kostela a znázorňuje na pozadí
neznámého města skupinu světců – patronů proti moru orodující u Panny Marie s Ježíškem. Tato tematika nepochybně souvisí s morovou epidemií, která zasáhla zdejší
kraj v r. 1680. Vzepjatou mariánskou úctu pak dokládá také replika drobné milostné
10
Farní zpravodaj Teplice
sošky Piety z nedalekého poutního místa Bohosudov v prosklené skřínce. Zajímavým
svědectvím o místním uchycení mariánského kultu je také olejomalba vyobrazení uctívaného obrazu Panny Marie Bolestné z kapucínského kláštera v Sušici, v rodném kraji
Hýzrlů z Chodů, jejichž prostřednictvím se do křemýžského kostela dostal. Z podhůří
Šumavy sem doputoval také kult blahosloveného poutníka Vintíře, jehož obrazy rovněž najdeme na stěnách presbytáře společně s kvalitním obrazem sv. Jana Nepomuckého. Interiér dále doplňují barokní lavice s bohatou řezbářkou výzdobou.
Do dnešních dnů se zachoval pouze jeden menší zvon umístěný v sanktusové věži,
ostatní vzácné zvony zmizely jako válečné rekvizice. A tak je dnes krásná samostatně
stojící zvonice prázdná. V nedávné době vznikl projekt na využití zvonice jako bytového prostoru a ateliéru, bohužel však nebyl realizován.
V roce 1787 byl z kapacitních důvodů zrušen hřbitov okolo kostela
a nový založen za obcí. Od počátku 19. století pak obec i s kostelním
patronátem přešla do držby rodu Ledebourů, mezi kterými bychom
našli spoustu významných osobností své doby, například Johann
Ledebour působil jako ministr zemědělství v rakousko-uherské vládě, a ač sám byl Němcem, zastával pročeské postoje. V r. 1864, když
byly do teplického děkanského kostela pořízeny nové varhany, zaJohann Ledeburkoupil hudbymilovný majitel hrabě Adolf Ledebour tamější staré ‑Wicheln
dvoumanuálové varhany z let 1798–1802 a nechal je přenést do
Křemýže. Hrabě také pořídil uniformy pro zdejší hudební chlapeckou gardu, kterou
řídil místní učitel. V roce 1902 pak byly také do věže pořízeny hodiny.
Jedinečnost kostela v rámci celých severních Čech spočívá
v jeho slohové čistotě; jednotný charakter interiéru si tak
zcela zachoval autentickou atmosféru zašlých dob.
Současnost dnešní farnosti již tak zajímavá není. Nejlépe
bychom ji mohli charakterizovat jako farnost s velice bohatou minulostí a skromnou přítomností. Dnes je jedná o tzv.
mrtvou farnost, tedy bez společenství a pravidelných bohoslužeb. O kostel se dnes s láskou a velkým zápalem stará
místní obyvatel pan Radovan Kyselka, který sice není členem církve, ale péči o historické dědictví obětuje nemálo
svého času a prostředků a za to si zaslouží obdiv a velké
poděkování nás, teplických farníků, kteří farnost máme ve
správě. V loňském roce byla velice povedenou akcí farní
pouť rodin v červnu s programem pro děti; možná i to je Křemýž na historické
jedna z cest, jak najít vztah k našim vesnickým farnostem. fotografii z r. 1930
březen 2016
11
Budoucnost křemýžské farnosti je tak otevřená – není zde žádné společenství, které
by dávalo smysl existenci farnosti, a tak zde máme „pouze“ krásný kostel. Na otázku
jak dál s našimi vesnickými farnostmi se můžeme pokusit najít odpovědět na dni
teplických farností v sobotu 13. března 2016.
Robert Kotyšan
Akce farnosti v roce 2016
27. 3.
Velikonoční mše svatá
23. a 30. 4. Farní brigáda
10. 6. Noc kostelů
26. 6. Farní pouť rodin ke
sv. Petru a Pavlu
25. 12.
Vánoční mše svatá
Každá akce je zakončena agapé.
Kostel sv. Petra a Pavla se samostatně
stojící zvonicí v popředí
Bl. Metoděj Dominik Trčka, kněz a mučedník
Dominik Trčka se narodil 6. 7. 1886 jako sedmé dítě v rodině Tomáše Trčky a Františky Štěrbové. Nejprve navštěvoval místní školu ve Frýdlantě nad Ostravicí a pak
v Místku. Šestou třídu gymnázia ukončil v roce 1903 na soukromém gymnáziu redemptoristů v Července. V roce 1902 požádal o přijetí do tohoto řádu, v srpnu roku
1904 složil řeholní sliby a v červenci roku 1910 se stal knězem. Do roku 1919 misijně
působil v Čechách a na Moravě (Praha, Svatá Hora, Plzeň a Brno). Během první světové války se staral o utečence z Východu a Balkánu.
V roce 1919 z pověření svých nadřízených přijal byzantský obřad a po krátkém zaučení ve Lvově začal působit mezi řeckokatolickými věřícími na Východním Slovensku. Plnil zde misijní a farní úkoly, zakládal kláštery redemptoristů a přijal řeholní
jméno Metoděj. Nějakou dobu byl představeným klášterů ve Stropkově a Michalovcích. V roce 1935 byl jmenován apoštolským vizitátorem sester basiliánek v Prešově a Užhorodu a krátce poté viceprovinciálem nově zřízené slovenské provincie
redemptoristů.
12
Farní zpravodaj Teplice
V roce 1949 komunistická vláda násilně zrušila michaloveckou provincii redemptoristů a o rok později násilně zabrala kláštery na území celého Československa
a řeholníky odvezla do koncentračních táborů. V roce 1952 byl Trčka obviněn ze
spolupráce s biskupem Gojdičem a 21. dubna byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 12 let za špionáž
a pokus o útěk za hranice. Byl vězněn v Ilavě, na Mírově
a nakonec v Leopoldově.
Tragickými se pro něj staly Vánoce v roce 1958. V tomto
posvátném čase lásky a pokoje si zpíval koledu, při zpívání ho však slyšel dozorce. Hned ho nahlásil představeným, a protože zpívaní bylo ve vězení zakázané, otec
Metoděj tak putoval do korekce. Dostal zápal plic a vysoké horečky. Přivolaný lékař konstatoval, že je potřebné
převést ho do nemocnice a upozornil dozorce, že berou
na sebe zodpovědnost za jeho stav, dokud nebude léčen
v nemocnici. Až na další den otce Metoděje přemístili, ale ne do nemocnice,
ale jen do samotky s dřevěnou podlahou. Vězeň mohl dostat i dvě deky. To však
pro otce Metoděje nemělo velký význam. Podle očitých svědků do cely přišel už
jen umřít. Zemřel 23. března 1959 a byl hned na druhý den po smrti pochovaný
na vězeňském hřbitově. Rodina se v dubnu 1959 pokoušela převést jeho tělesné ostatky do rodného Frýdlantu, ale tehdejší úřady jim dělaly potíže a nakonec
se jim to nepodařilo. Až po obnovení činnosti řeckokatolické církve v roce 1968
mohli redemptoristé požádat o převezení tělesných pozůstatků otce Trčky z leopoldovského vězeňského hřbitova do Michalovec.
Lékař, který otce Metoděje v Leopoldově ošetřoval, ve svém svědectví vzpomíná, že
když se omlouval otci Metodějovi, že mu nemohl pomoct, ten mu odpověděl, že se
na nikoho nezlobí a že všem odpouští. Podle tohoto lékaře bylo velké svědectví víry,
že i v momentě, kdy věděl, že je v nebezpečí smrti, odpustil.
Redemptorista otec Metoděj je zářným příkladem víry v Ježíše Krista – potvrdil to
svým životem a mučednickou smrtí. Církev uznala jeho svědectví víry a koncem dubna 2001 ho prohlásila za mučedníka. Svatý otec Jan Pavel II. jej společně s řeckokatolickým biskupem Pavlem Petrem Gojdičem v neděli 4. listopadu 2001 v Římě
vyhlásil blahoslaveným.
Martyrologium uvádí jeho památku v den smrti 23. 3., tedy v postní době, která má
významově přednost. Z tohoto důvodu byl pro jeho památku v našich zemích stanoven den, kdy složil řeholní sliby, tedy 25. srpna.
březen 2016
13
Don Bosco karneval
Don Bosco kladl důrazně svým
chlapcům na srdce, aby byli veselí
a tak získávali přátele.
Ve valdocké oratoři se často slavilo
a zpívalo. I děti z naší farnosti se
po roce sešly a masopust v „lesním
duchu“ pořádně oslavily.
Nejprve tedy musely ukázat svou
zdatnost a zdolat velkou překážkovou dráhu přes stromové kmeny,
kameny, studánky apod. Poté byl na řadě tanec mezi mizejícími pařezy a také tanec
Pod dubem, za dubem. Děti se pořádně se zadýchaly a zapotily – tekutiny proto doplnily v soutěži o rychlost pití lesního nápoje. V hlubokém lese se pak musely vyhnout
divokým zvířatům a dostat se na druhou stranu lesa do bezpečí. Tam je čekalo sbírání borůvek a malin. Nebyly to plody obyčejné, nýbrž kouzelné; skrývaly totiž v sobě
kousky obrázků. Když je děti složily dohromady, vznikl z toho jeden velký obraz s postavičkami kluků ve rvačce, s ovečkami a s tajemnou postavou v pozadí. Připomíná
vám tento výjev něco ze salesiánské historie? Dětem o tomto obrázku – svém snu
z devíti let – přišel vyprávět Don Bosco. Rozdal nám veselé odměny, plastelíny a bublifuk. Loučili jsme se mezi bublinami, tanečky a koblihami. Za rok se tu sejdeme zas!
První misijní klubko
Skupinka asi 15 dětí, od nejmenších až po největší, přijala pozvánku do misijního
klubka, které se poprvé uskutečnilo v pátek 19. února ve farním sále.
Děti nejprve shlédly krátké video o vzniku a činnosti Papežských misijních děl dětí
(PMDD). Osobně mě zaujala výpověď jednoho ze zakládajících kněží, který měl potřebu dát důvěru dětem – malým misionářům, kteří se mohou stát svědky Boží lásky
lidem na druhých kontinentech i ve svém okolí.
Po malé seznamovací hře s klubíčkem byla na řadě poznávací soutěž o zemích, ve
kterých PMDD pomáhá. Menší děti kreslily africký domek, učily se svahilská slovíčka, rozhodovaly se, na čem by si pochutnaly v Ugandě, či jaké zaměstnání by vykonávaly v Indii.
14
Farní zpravodaj Teplice
Větší děti zjišťovaly, ve kterých zemích (ze současných 17) česká
PMMD podporuje např. děti uprchlíků, indiánských a domorodých
kmenů, nemocné AIDS, zakládá
sirotčince, školy a farmy, stará se
o nemocné, a také, jaké jsou počty
podporovaných dětí. Možná vás překvapí, stejně jako překvapily mě. Na
prvním místě je to Guyana s počtem
16 912, na 2. místě Uganda s počtem
15 042 a na 3. místě Bangladéš s počtem 13 994. Zemi jménem Surinam si ještě
musím dohledat na mapě.
Soutěž byla po zásluze odměněna samolepkami do misijního pasu a nakonec slavnostním misijním koláčem, po kterém se jen zaprášilo.
V následujících schůzkách každý třetí pátek v měsíci budeme postupně poznávat
život dětí v chudých zemích, ale především vyrábět výrobky pro misijní jarmark. V té
březnové, která se koná 18. 3., plánujeme lucerničky ze zavařovacích sklenic. Děti,
jestli doma nějakou najdete, a s chutí na marmeládu vás popadne i chuť pro misie,
rádi vás uvítáme!
Věrka Gajdůšková
Zprávy ze Salesiánského
střediska Štěpána Trochty
http://teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze
Středisko Prosetice
Zdravíme vás, milí čtenáři, z Prosetického střediska. Nový rok jsme začali velmi akčně. Ve středisku jsme využívali poslední zbytky sněhu a chodili se vozit. Občas nám
bylo ku pomoci i bláto, ale to nám nevadilo, hlavně že to jelo. Trošku se zpožděním,
ale zato pořádně jsme oslavili Nový rok na silvestrovské diskotéce 8. ledna. Trochu
jsme se přenesli v čase a měli jsme možnost o půlnoci bouchnout i šampáňo a přiťuknout si, i když všude okolo bylo 5 hodin odpoledne. Naše středisko je prostě
originální.
březen 2016
15
A abychom tu originalitu předvedli i navenek, vystoupili jsme 22. ledna s dětmi na
vernisáži soutěže „Namaluj svého anděla“ ve Fontáně. Společně s dětmi z Luny jsme
zpívali písničku o andělech a děti plnily úkoly, ve kterých si zkusily, jaké je to být andělem pro ostatní. A protože nám mezitím nasněžilo pořádně, vydali jsme se s dětmi
na běžky. Následující sobotu ráno jsme se sešli na faře, seřídili běžky, zkontrolovali
vybavení a vyrazili. Na Cínovci nás čekala vánice, ale my jsme to nevzdali a bojovali
s běžkami i s přírodou. Největší odměnou byly teplé radiátory na faře a čaj.
Na konci ledna k nám do střediska zavítal samotný Don Bosco. Děti se pomocí her
dověděly, kdo to byl a co dělal,
a měly možnost si od něj vyslechnout rady a zkušenosti. Don Bosco
ocenil jejich snahu, a protože se
zrovna v ten den rozdávalo vysvědčení, nosily je děti kopírovat do
střediska a dostávaly za něj lízátko
a body.
O pololetních prázdninách jsme
uspořádali Bosco turnaj v ping-pongu, ve fotbálku a pexesu. Dopoledne měly možnost soutěžit
mladší děti a odpoledne se utkaly
starší. Únor nám začal jarními prázdninami, ale o tom se dovíte více v příštím zpravodaji. Přejeme vám příjemnou a klidnou dobu postní.
Z prosetického střediska Helena Janíková
Středisko Luna
Máme za sebou první pololetí tohoto
školního roku, a jako děti dostávají svá
vysvědčení, i my jsme hodnotili svoji práci. Z různých statistik vyplývá, že
jsme ve středisku na Luně nabídli dětem 38 kroužků (sportovních, hudebních i výtvarných), připravili jsme 40
různých akcí (nejvíc účastníků přišlo
na Míčový festival – 140), zapojili jsme
se do výtvarné soutěže Namaluj svého anděla, do vzpomínkové akce k 17.
16
Farní zpravodaj Teplice
listopadu i do Tříkrálové sbírky. Podle
statistik nám vyšlo, že k nám chodí
průměrně 47 dětí denně a nejvíce
je zastoupena věková skupina 13–26
let. Nové pololetí dětem začalo jarními prázdninami. Během nich odjelo pět mládežníků na lyžák a pak je
následně vystřídaly mladší děti. Obě
skupiny jely, tak jako každý rok, do
Jablonce nad Nisou. Mezitím se středisko na Luně proměnilo ve filmovou
školu – během tohoto týdne jsme
natočili tři scénky (k vidění na našem
facebooku) a v závěru týdne se naše
hvězdy prošly po červeném koberci
a obdržely filmové ceny – Boskary.
Mile nás překvapila snaha našich
hudebníků uspořádat Hudební akademii; tento nápad jsme uvítali a poskytli jim podporu a pomoc při realizaci. Na akademii se představily děti,
které pravidelně chodí na kroužek
zpívání, mládež, která tvoří hudební
skupinu a jako překvapení se představili ti, kteří se učí hrát na různé hudební nástroje. Akci jsme doplnili o soutěže
a tancování. Tato akce byla velmi povedená.
V nejbližší době nás čekají intenzivní přípravy na Velikonoce a několik menších akcí,
např. víkendovka nebo bowling.
Monika Janušová
Hledáme dobrovolníky
Naše salesiánské středisko opět snažně shání ochotné dobrovolníky na doučování.
Konkrétní nabídky:
Středisko v Trnovanech na Luně
• čtvrtek 15.00–16.00 – 12letý chlapec (čeština, matematika apod.)
• dle domluvy – 12letý chlapec – fyzika (v jednání)
• pondělí–čtvrtek ve 13.30–15.00 děti 6–12 let (podle aktuální potřeby dětí)
březen 2016
17
Středisko v Proseticích
• pondělí–čtvrtek ve 12.30–
15.00, příp. později – děti
6–12 let (podle aktuální
potřeby dětí)
• dle domluvy – angličtina –
12letá dívka
• dle domluvy – angličtina –
příprava naší dobrovolnice
na maturitu
Fara Řetenice
• úterý nebo čtvrtek 14.30–15.30 – děti 6–14 let (podle aktuální potřeby dětí)
Zájemci se mohou ozvat Janě Švecové ([email protected], 605 842 369).
Laudato si’ – Buď pochválen… (4.)
Druhá kapitola Františkovy encykliky o péči o společný domov se nazývá Evangelium stvoření. Uvádí, že „věda a náboženství, které poskytují odlišné pohledy na
realitu, mohou spolu vést intenzivní a pro obě strany produktivní dialog. Chceme-li doopravdy rozvíjet ekologii, která nám umožní napravit všechno, co jsme zničili,
pak nesmíme přehlížet žádné vědecké odvětví a žádnou formu moudrosti – ani tu
náboženskou, včetně jejího vlastního jazyka. Církev je navíc otevřena dialogu s filosofickým myšlením, což jí umožňuje vytvářet různé syntézy víry a rozumu.“ Papež
František zdůrazňuje, že „křesťané zvlášť vnímají, že jejich úkoly v rámci stvoření,
jejich povinnosti k přírodě a Stvořiteli tvoří součást jejich víry“.
V další části encykliky papež František poukazuje na moudrost biblických příběhů,
zvláště příběhů Starého zákona. – „Bůh viděl všechno, co udělal, a hle, bylo to velmi
dobré“ (Gn 1,31). Z těchto příběhů plyne, že lidská existence se zakládá na třech
úzce souvisejících základních vztazích: vztahu k Bohu, vztahu k bližnímu a vztahu
k Zemi. Narušení těchto vztahů je hřích, který pokřivil povahu příkazu podmanit si
zemi (Gn 1,28), obdělávat ji a pečovat o ni (Gn 2,15).
Tak se z původně harmonického vztahu člověka k přírodě stal konflikt (Gn 3,17–19).
Vzorem nápravy (řešení) tohoto vztahu nám může být sv. František z Assisi. Slova
knihy Genesis o podmanění země (Gn 1,28) neznamenají neurvalé vykořisťování přírody, ale její moudré využívání pro blaho všech. Také jsme povoláni uznat, že ostatní
18
Farní zpravodaj Teplice
živé bytosti mají před Bohem svou vlastní hodnotu. „Chválí ho a velebí už jen tím, že
existují,“ neboť Pán se těší ze svého díla (Žl 104,31).
Stvoření a příroda – pojmy takto vedle sebe postavené jsou si jakoby nesouměřitelné. Na jedné straně „stvoření“ jako výsledek Božího úradku, proti tomu „příroda“
jako současný výsledek tisíciletého vývoje … „Jeho slovem vznikla nebesa (Žl 33,6).
Tak se nám naznačuje, že svět pochází z rozhodnutí, nikoliv z chaosu či náhody,
a to jej činí ještě vznešenějším. Ve stvořitelském slově je vyjádřena svobodná volba.
Vesmír nevznikl jako výsledek svévole všemohoucnosti, jako projev síly nebo touhy po sebepotvrzení. Stvoření náleží do řádu lásky. Základním důvodem veškerého
stvoření je Boží láska: ,Vždyť ty miluješ všecko, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos
udělal; neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to‘ (Mdr 11,24). Každý tvor je tak
objektem něhy Otce, který mu přiděluje místo ve světě. Objektem lásky je dokonce
i prchavý život té nejvíce bezvýznamné bytosti.“ – Tak se vyjadřuje papež František
v kapitole Tajemství veškerenstva (odst. 77), když zdůrazňuje, že „stvoření souvisí
s plánem Boží lásky, v němž má každý tvor svoji hodnotu a svůj smysl. Stvoření může
být pochopeno pouze jako dar, který vychází z otevřené ruky Otce všech, jako
realita osvícená láskou.“ „Křehký svět spolu s člověkem, kterého Bůh pověřil péčí
o něj, apeluje na naši inteligenci, abychom poznali, jak máme orientovat, kultivovat
a omezovat svoji moc“ (odst. 78). Tak nás nabádá František ve své encyklice „O péči
o společný domov“.
Foto: Wikimoole – wikimedia.org
jš
březen 2016
19
Svatý rok milosrdenství (3)
Již potřetí se v našem Farním zpravodaji věnujeme tématu „Svatý rok milosrdenství“
a právě slovo milosrdenství se v našich úvahách vyskytuje takřka na každém řádku
těchto úvah, stejně jako v papežově poselství. Proč tomu tak je?
Začteme-li se pozorně do Františkova poselství, zjistíme velice záhy, že se této problematice, problematice skutečného žití křesťanského milosrdenství jako jednoho
ze základních projevů opravdové lidskosti věnovala valná část programu II. vatikánského koncilu již před více než padesáti roky. Stejně tak se této problematice
věnovali všichni pokonciloví papežové. Proč asi? – Určitě ne proto, že by tento církevní sněm, celosvětový sněm nejmoudřejších a nejvzdělanějších osob všeho křesťanstva (byli tam i představitelé ostatních křesťanských církví) neměl jiný program.
Naopak – svolavatelé tohoto sněmu museli rozhodovat o tom, jak a co promluvit
k lidstvu po dvou světových válkách odehrávajících se v první polovině 20. století, po
válkách, v nichž zahynulo téměř 100 milionů vzájemně se vyhlazujících a vraždících
lidských populací.
Co lidstvu nabídnout a zabránit tak
dalšímu vyvražďování?
„Potřebujeme neustále rozjímat o milosrdenství. Je zdrojem radosti, vyrovnanosti
a pokoje. Je podmínkou naší spásy.“ Tato slova z Františkova poselství určená „všem,
kdo čtou tento list“, jsou jediným možným východiskem z „krvavých dob 20. století“.
Jsou jediným východiskem a jedinou možností pro život lidstva v míru a pokoji.
Svatý rok milosrdenství má
být obdobím, v němž se
máme „svému milosrdenství“ učit, naučit se milosrdenství každodenně žít. „Byl
zahájen 8. prosince 2015
na svátek Neposkvrněného
početí liturgickou slavností,
která ukázala způsob, jakým
Bůh jedná již od počátku našich dějin. Bůh nechtěl ponechat lidstvo samotné a napospas zlu. Proto zamýšlel
20
František Kaván: Milosrdenství (1896)
Farní zpravodaj Teplice
a chtěl Marii svatou a neposkvrněnou v lásce, aby se stala Matkou Vykupitele člověka. Milosrdenství bude vždycky větší než každý hřích, a nikdo nemůže klást omezení
Boží lásce, která odpouští.“
Jubilejní rok milosrdenství bude zakončen liturgickou slavností Krista Krále 20. listopadu 2016. Naučíme se v této době opravdovému milosrdenství ke každému svému bližnímu tak, že „budeme naplněni pocity vděčnosti a díků k Nejsvětější Trojici,
že nám darovala tak mimořádný čas milosti“? Máme k tomu všichni jedinečnou
příležitost. Nepromarněme ji.
jš
Březen – měsíc knihy
V naší farní knihovně najdete krásné knihy o svatých, jako například: Milosrdenství, chudoba, radost – příběh sv. Alžběty Uherské, lantkraběnky durynské. oč
Orientační přehled Svatého týdne
a Velikonočního tridua
Květná neděle – připomínáme si při ní Ježíšův vjezd do Jeruzaléma a zároveň jsme
uváděni do tajemství jeho ukřižování, pohřbení a vzkříšení. V liturgii Květné neděle
tak vstupuje do popředí souvislost mezi triumfem a ponížením.
Žehnání ratolestí a průvod s nimi
Bohoslužba slova – při ní se letos čtou pašije podle sv. Lukáše
Slavení eucharistie
Čtvrtek Svatého týdne – mše se svěcením olejů – Missa chrismatis – tuto mši koncelebruje v katedrále v dopoledních hodinách biskup se svými kněžími za účasti věřících. Je tím zdůrazněno společenství mezi kněžími a biskupem v den, kdy si připomínáme ustanovení svátosti kněžství.
Úvodní obřady a bohoslužba slova
Obnova kněžských závazků
březen 2016
21
Slavení eucharistie
Svěcení olejů v průběhu liturgie
Zelený čtvrtek – při večerní liturgii, kterou začíná Velikonoční triduum, si připomínáme Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž umyl nohy svým apoštolům, ustanovení eucharistie a svátosti kněžství, zradu Jidáše, Ježíšovu modlitbu v Getsemanské
zahradě a jeho zajetí.
Úvodní obřady a bohoslužba slova
Mytí nohou
Slavení eucharistie
Přenesení svátosti oltářní
Velký pátek – při velkopátečních obřadech je v centru naší pozornosti Kristův kříž
jako zdroj odpuštění hříchů. Uvědomujeme si, že Ježíš podstoupil své utrpení za
každého z nás. Během dne se nikde neslaví mše svatá.
Bohoslužba slova, její součástí jsou pašije podle sv. Jana a slavnostní přímluvy
Obřad uctívání kříže
Svaté přijímání – přijímá se Eucharistie, která je uchovávána z večerní mše Zeleného čtvrtku.
Bílá sobota – uvažujeme o Ježíšově utrpení, smrti a o jeho sestoupení mezi mrtvé.
S výjimkou modlitby breviáře a obřadů bezprostřední přípravy na křest se žádná
jiná společná liturgie neslaví. V tento den je ze svátostí možné udílet pouze svátost
smíření a podávat Eucharistii umírajícím, tzv. viatikum.
Neděle Zmrtvýchvstání Páně – oslava Kristova vzkříšení
Velikonoční vigilie – noc ze soboty na neděli
Slavnost velikonoční svíce – požehnání ohně a příprava svíce, průvod, velikonoční
chvalozpěv (Exsultet)
Bohoslužba slova
Křestní bohoslužba – litanie ke všem svatým, žehnání vody, křest (biřmování) katechumenů, obnova křestního vyznání
Slavení eucharistie
Mše v den slavnosti – před evangeliem se zpívá sekvence.
JBŽ (dle Průvodce Svatým týdnem a Velikonočním třídením)
22
Farní zpravodaj Teplice
Akce farnosti
 2. 3.
 5. 3.
 6. 3.
10. 3. 12. 3.
 9.00 Setkání pletařek, děkanství
15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30
 9.00 při mši svaté II. skrutinium, kostel sv. Jana Křtitele
19.00 Ekumenické setkání žen, děkanství
 9.00Postní duchovní obnova farnosti, děkanství, přednáší R. D. Josef
Čermák
15.00 Den farností, děkanství
16.30 Mše svatá pro Romy, kostel sv. Jana Křtitele
13. 3.  9.30 při mši svaté III. skrutinium, kostel Božského Srdce Páně, Trnovany
18. 3. 19.00 Ekumenické setkání mužů, evangelická fara ve Sládkově ulici
18.–19. 3.
Diecézní setkání mladých, Litoměřice
19. 3. 15.00 Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 16.30 – P. Stříž
17.30Vzpomínková mše svatá na P. Aloise Švece, kostel sv. Apolináře,
Modlany
20. 3. 15.00 Křížová cesta pro rodiny s dětmi, Krupka
23. 3.  9.00 Setkání seniorů, děkanství
 2. 4. 15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30
Velikonoce
Budeme pokračovat v dobré tradici a prožijme Velikonoce opět společně jako farnost. Obřady Tridua, které bychom takto chtěli slavit, jsou níže zvýrazněny.
Pro ty, kterým by to opravdu nevyhovovalo, bude v děkanském kostele alternativa.
Zelený čtvrtek 24. 3.
 9.00 Missa Chrismatis – katedrála Litoměřice
14.30 Proč je Velký pátek svátek – OC Fontána, 3. patro
16.30 mše svatá – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké náměstí
18.00mše svatá na památku Večeře Páně – kostel sv. Alžběty, Šanov, následně
krátká adorace
březen 2016
23
Velký pátek 25. 3.
 8.00společná modlitba Četby a Ranních chval – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké
náměstí
15.00 velkopáteční obřady – kostel Nejsvětějšího Srdce, Trnovany
16.30 velkopáteční obřady – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké náměstí
Bílá sobota 26. 3.
8.00 společná modlitba Četby a Ranních chval – kostel sv. Jana Křtitele
8.30–10.00 a 11.30–14.00 tiché adorování u Božího hrobu – kostel sv. Jana Křtitele
9.00–12.00 tiché adorování u Božího hrobu – kostel Nejsvětějšího Srdce, Trnovany
20.00 obřady Velikonoční vigilie – kostel sv. Jana Křtitele, Zámecké náměstí
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 27. 3.
Mše svaté: sv. Jan Křtitel – 9.00, Božského Srdce Páně, Trnovany – 9.30 a 18.00, sv.
Alžběta, Šanov – 10.30 a sv. Petra a Pavla, Křemýž – 15.00
Pondělí velikonoční 28. 3.
Mše svaté: sv. Jan Křtitel – 9.00, Božského Srdce Páně, Trnovany – 9.30 a sv. Alžběta,
Šanov – 10.30.
K akci Proč je Velký pátek svátek – farnost a SSŠT v Teplicích chtějí přiblížit Velikonoce
Srdečně zveme děti i jejich rodiče či prarodiče. Formou drobných her si děti mohou
uvědomit, proč je letos Velký pátek státním svátkem. Akce se koná na Zelený čtvrtek
od 14.30 ve 3. patře OC Fontána. Program je vhodný i pro děti z mimocírkevního
prostředí, nebojte se pozvat další známé. Ty, kdo se nemohou s dětmi zúčastnit,
prosíme o modlitbu, abychom se všichni podíleli na vnášení duchovních hodnot do
našeho okolí.
Redakční rada: P. Jan Blaha SDB, RNDr. Norbert Krutský,
MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Ing. Miroslav Palíšek
Vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek.
Telefon: 417 531 041, e-mail: [email protected], http://teplice.sdb.cz/farnost
Číslo účtu: 315055313/0300

Podobné dokumenty

Novosedlický zpravodaj březen 2016

Novosedlický zpravodaj březen 2016 vás oslovit na stránkách Novosedlického zpravodaje a tak mi na úvod dovolte ještě jednou vám všem popřát do celého roku 2016 hodně zdraví a úspěchů v osobním i pracovním životě. Máme před sebou rok...

Více

20 let pomahame lidem v nouzi - Diecézní katolická charita Hradec

20 let pomahame lidem v nouzi - Diecézní katolická charita Hradec Na počátku 21. století dochází k velkému rozvoji činnosti Charit. V r. 2000 Charity v královéhradecké diecézi poprvé vysílají koledníky do ulic v rámci celostátní Tříkrálové sbírky. Diecézní charit...

Více

Okres Teplice 2 - Regionální muzeum v Teplicích, po

Okres Teplice 2 - Regionální muzeum v Teplicích, po zlomky železné štítové puklice a zlomky železného kování okraje štítu (přír. č. T 858-3,4/68, i. č. K 8483–8484, 8487, 8489, AT 6260–6261, přír. č. B 13-46 až 49, 321/76, i. č. K 8473 až 8482, 848...

Více

Aktualizovaný Program rozvoje obce

Aktualizovaný Program rozvoje obce 1) Charakteristika obce První písemná zpráva o Kostomlatech pod Milešovkou pochází z roku 1333. Obec Kostomlaty pod Milešovkou se nachází v Ústeckém kraji, v jihovýchodní části okresu Teplice. Z hl...

Více