Zpravodaj č. 62 - Klub skalničkářů Brno

SKALNIČKÁŘŮV ROK
Klubový zpravodaj
číslo 62 (2-2010)
___________________________________________________________________________
OBSAH
NAŠE AKCE:
Přednášky a členské schůze ………….……………………………………………………...
Výstava 2010 …………………………………………………………..……………………
Burzy rostlin ……………………..……………………………………….………………….
Zájezd ………………………………………………………………………………………..
Výměna semen …………………………………………………………..…………………..
Fotosoutěž ……………………………………………………………..…………………….
PĚSTITELSTVÍ:
Arisaemy záhad zbavené II. (O. Navrátil) ………………..……………………………………
O Delospermách I. (J. Niederle) ...…
Alles gute aus Deutschland (O. Navrátil) ….........……………………………………………..
Armeria trojana (P. Holík) ……………………………………………..…………………........
Nevšedné slamienky (R. Roth) ...................................................................................................
CO NÁS ZAJÍMÁ:
O chvále instinktů a hřejivé ekologii (M. Doležal) ……………………………..………………
Soumrak beskydských pastvin (O. Navrátil)……..…………………………………………….
INFORMACE Z KLUBU:
Z členské základny ……………………………………………………………….…………
Drobné zprávy a informace ………………………………………………………….….…..
Inzerce ………………………………………………………………………………………
Kalendář akcí klubu na 2. pololetí 2010……………………………………………….……..
NAŠE AKCE
PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE
Scházíme se v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí první čtvrtek v měsíci. Pozor, od října
se vracíme k pozdějšímu termínu zahájení členských schůzí, což bude v 16:30. Případné
změny programu naleznete na našich internetových stránkách www.cmail.cz/kasvo. Žádáme
vás, abyste se po vstupu do přednáškového sálu podepsali do prezenční listiny a zaplatili
příspěvek na pronájem sálu ve výši 10 Kč.
Čtvrtek 2. září 2010, 16:15
Ladislav Souček, Lysice
Video z našich zájezdů
Na našich zájezdech můžete vidět přítele Součka neustále pobíhat s kamerou. Výsledky
jeho snažení shlédneme v podobě dvou čtyřicetiminutových ozvučených filmů.
Čtvrtek 7. října 2010, 16:30
Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka
Patagonie
Skupinka moravských a českých skalničkářů se letos v zimě vydala do dalekých krajů
Jižní Ameriky. Jedním z účastníků byl i přítel Baláž, který se s námi podělí o své zážitky a
představí tamní horskou květenu. A věřte, bude se nač dívat.
Čtvrtek 4. listopadu 2010, 16:30
Pavel Holík, Blížkovice
Bajkal a Sajany, aneb co jsme cestou potkali
Přednáška našeho člena, znalce rostlin ze západního cípu Znojemska a pilného pisatele
čtivých článků o jeho cestě do vzdálených končin Asie. Promítat se budou zdigitalizované
fotografie.
Čtvrtek 2. prosince 2010, 16:30
Robert Roth, Kremnica, SR
Kavkaz
Loni tato přednáška odpadla, ale jak vidíte, nepřijdeme o ni.
Po Novém roce se sejdeme na Výroční členské schůzi, která se uskuteční v sále na
Křenové ulici 67 v sobotu 22. ledna 2011 v 9:00. Případná změna termínu či místa VČS
bude včas oznámena na prosincové schůzi a na internetu, případně na korespondenčním
lístku.
VÝSTAVA 2010
Navzdory různým problémům, které jsme museli těsně před výstavou řešit, dopadla letošní
nejvýznamnější akce našeho klubu k naší spokojenosti a doufám, že i ke spokojenosti
návštěvníků. Těch bylo letos 1029. V areálu bylo naaranžováno ve skalkách, nádobách,
korytech a v klenotnici téměř 300 exponátů od 24 vystavovatelů. Atraktivitu výstavy zvýšila
expozice v tzv. pavilonu, která byla věnována Jižní Americe. Byly zde k vidění kaktusy,
kameny a fotografie. Návštěvníci mohli obdivovat patagonské horské krásky (např. rosulátní
violky), i když jen na fotografiích. Výstava byla doplněna kresbami dětí z MŠ Dubová (Brno-
Jundrov, obrázky na téma slunce a květiny), řezanými květinami ve vázičkách, suchými
vazbami atd. Fotografie z výstavy budou umístěny na našich klubových stránkách
www.skalnicky-brno.cz, prezentace z výstavy pak bude promítnuta na VČS v lednu 2010.
Přehled exponátů:
Marie Ostřížková, Brno-Žebětín, číslo vystavovatele 2
Phlox sp., Pulsatilla sp. 4x, Viola sp.
Růžena a Karel Vlčkovi, Brno-Žebětín, číslo vystavovatele 3
Androsace sp., Aquilegia (Fl.Pl.) 2x, Arisaema sp. 2x, Armeria sp., Bonsaje: Acer palmatum,
Syringa meyeri ´Palibin´, Crataegus, Tilia, Larix, dále Carex sp., Delosperma sp.(bílá),
Hakonechloa macra ´Aureola´, Iberis sp., Lathyrus vernus, Lilium pumilum, mísa velká,
Phlox sp., Potentilla verna, Uvularia grandiflora
Mojmír Martan, Brno, číslo vystavovatele 4
Ajuga reptans ´Jungle Beauty´, Carex atrata ssp.medwedewii, Carex fraseri
(syn.Cymophyllus fraserianus), Carex ornitopoda, Convallaria majalis ´Albostriata´,
Heucherella ´Viking Ship´, Iris sp., Luzula sylvatica ´Tauern Pass´, Luzula sylvatica
´Wintergold´, Tulipa ´Red Hunter´
Karel Rozehnal, Brno, číslo vystavovatele 5
Antennaria sp., Asperula arcadiensis, Aubrieta ´Paula´, Daphne cneorum, Fritillaria davisii,
Gentiana verna v.angulosa v misce, Iris pumila ssp.taurica, Iris reichenbachii, Iris sp.
(graminea?), Polygonatum latifolium, Potentilla sp., Sempervivum v pařezu, Tulipa sylvestris
Jiří Doskočil, Brno, číslo vystavovatele 6
Caltha palustris ´Multiplex´, Draba sp.(bílá), Omphalodes verna 2x (bílý+modrý), Potentilla
sp., Primula denticulata
Věra Fabiánková, Letovice, číslo vystavovatele 7
Delosperma congestum, Fritillaria acmopetala, Fritillaria lutea, Fritillaria meleagris
´Aphrodite´, Fritillaria montana, Fritillaria nigra, Fritillaria verticillata, Primula hirsuta,
Tulipa pulchella ´Little Beauty´
Josef Hadač, Syrovice, číslo vystavovatele 8
Anemone nemorosa ´Vestal´, Corydalis flexuosa, Corydalis wilsonii, Lathyrus vernus
´Albus´, Sanguinaria canadensis ´Multiplex´, Uvularia grandiflora
Zdeněk Hlavoň, Syrovice, číslo vystavovatele 9
Calceolaria darwinii, Dionysia involucrata (2x - růžová+bílá), Lewisia rediviva x pygmaea
2x, Oxalis sp., Ranunculus montanus ´Miss Austria´
Květoslava Stodůlková, Brno-Žebětín, číslo vystavovatele 10
Andromeda polifolia, Asperula arcadiensis, Aubrieta (Fl.Pl.), Muscari (sv.modrý),
Rhodohypoxis baurii, Veronica aphylla, Wulfenia carinthiaca
Eva a Josef Holzbecherovi, Lelekovice, číslo vystavovatele 11
Anthyllis hermanniae, Arabis kellereri 6x, Armeria juniperifolia ´Bevan´, Armeria
juniperifolia ´I´ (nový krásný kultivar nazývaný „jednička“, vyznačuje se kompaktním
růstem, sytě zeleným olistěním a bohatým kvetením něžně růžových květů, které časem uvnitř
tmavnou), Asperula boissieri, Asperula daphneola 3x, Asperula nitida, Bergeranthus jamesii,
Brunerra macrophylla ´Looking Glass´, Carex siderosticha ´Island Brocade´ 2x, Centaurea
pindicola, Cortusa matthiolii 2x, Daphne cneorum, Delosperma ´White Nugget´, Dianthus
haematocalyx ssp.pindicola, Dianthus myrtinervius ssp.caespitosa 3x, Edraianthus
graminifolius (Gran Sasso) 2x, Edraianthus serpyllifolius, Globularia cordifolia ´Alba´,
Helichrysum confertifolium, Helichrysum sessiloides, Helichrysum trilineatum 3x (30-40cm
keřík s šedozelenými listy a malými žlutými květy v květenstvích. Dobře roste a zimuje, ale
potřebuje více prostoru), Lewisia cotyledon 8x, Polygala calcarea ´Lillet´ , Primula halleri,
Ranunculus alpestris ´Flore Pleno´ 2x, Raoulia australis 2x, Ruschia putterillii 3x, Salix
helvetica ´Oberdonau´, Saponaria ´Bressingham Hybrid´ 4x, Saxifraga ´Cockscomb´ 3x,
Saxifraga ´Red Cap´, Saxifraga cochlearis ´Major´ 3x, Saxifraga cochlearis ´Minor´ 3x,
Saxifraga crustata 3x, Saxifraga cherlerioides rebuchiensis 2x, Saxifraga x arendsii ´Harder
Zwerg´ 2x, Saxifraga x arendsii ´Scarlet´, Sempervivum (červené) 6x, Teucrium aroanium,
Veronica oltensis 3x
Moravcovi, Vísky, číslo vystavovatele 13
Androsace jacquemontii, Ranunculus alpestris ´Flore Pleno´ v misce, Sempervivum v misce
6x, Veronica v misce
Raimund Hedbávný, Vyškov, číslo vystavovatele 14
Delosperma sp., Orostachys 2x (jeden kristátní), Rosularia sp., Sempervivum 9x, expozice
kaktusů z J. Ameriky
Ladislav Souček, Lysice, číslo vystavovatele 17
miska 3x, osázený travertinový kámen
Josef Sedláček, Brno, číslo vystavovatele 17
Allium neapolitanum, Ornithogalum nanum, Pleione limprichtii
Bohumil Martinek, Letovice, číslo vystavovatele 18
Fritillaria meleagris, miska 3x, Primula sp. v truhlíku 3x, Trillium sp. 2x, Uvularia
grandiflora
Marta Ruttkayová, Brno-Jundrov, číslo vystavovatele 19
osázená mísa
Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka, číslo vystavovatele 21
Campanula tridentata, Cypripedium formosanum, Erigeron aureus ´Canary Bird´, Gentiana
clusii, Ophrys apulica, Ophrys bertolonii, Ophrys biscutella, Ophrys delphinensis, Ophrys
fusca, Ophrys lutea galilea, Ophrys sp., Ophrys tentredinifera, Ophrys vernixia, Orchis
purpurea, Oxalis adenophylla
Miroslav Doležal, Tišnov, číslo vystavovatele 22
Lewisia 4x, Sempervivum 13x
Miroslav Řičánek, Brno, číslo vystavovatele 23
Saxifraga pubescens ssp.irathiana, Primula auricula ssp.albocincta, Primula auricula,
Daphne collina, Saxifraga ´Miroslav Kraus´, Iris mellita 2x, Pulsatilla turzaninovii 3x
Ladislav Křivánek, Brno, číslo vystavovatele 24
Iris sp. (sk. Oncocyclus) 2x, Orchis militaris (Silná rostlina - 7 bohatých květenství růžových
květů krytých světlejšími „přilbami“. Zprvu jsme váhali, jestli tento exponát vůbec přijmout,
protože vypadalo, že do konce výstavy nerozkvete. Nakonec ale na výstavě zůstal a ke konci
plně nakvetl.), Sempervivum - miska 2x
Jiří Nedělka, Brno, číslo vystavovatele 26
Aubrieta x cultorum, Potentilla ´Goldraush´, Sempervivum v misce 2x
Marie Kleinová, Brno-Líšeň, číslo vystavovatele 27
Deutzia gracilis, Ipheion uniflorum, Saxifraga sp.
Horymír Merta, Brno-Mokrá Hora, číslo vystavovatele 28
Abies sp., Acer palmatum, Delosperma cf.spalmanthoides, korýtko s tufovou miniskalkou,
Mukdenia rossii, Oxalis sp., Picea ´Laurin´, Picea glauca ´Blue Wonder´, Silene araratica
Hana Dundálková, Rousínov, číslo vystavovatele 29
dřevěná bednička s miniskalkou, mísa s miniskalkou
Pořadí oceněných exponátů 2010
Vítězné exponáty:
1.-2. Orchis purpurea - př. Baláž, 44 b.
1.-2. Delosperma ´White Nugget´- př. Holzbecherovi, 44 b.
3.
Helichrysum confertifolium - př. Holzbecherovi, 42 b.
4.
kolekce Ophrys - př. Baláž, 40 b.
Nejvíce bodů přidělila výstavní porota vstavači Orchis purpurea. Byl umístěn v klenotnici a
měl až neskutečně krásné květy. Nedokážu ty tvary a barvy ani popsat, raději se podívejte na
jeho obrázek v barevné příloze. Stejný počet bodů získala novinka Delosperma ´White
Nugget´. Bochánek naducaný bílými květy, které se otevírají na slunci.
Helichrysum confertifolium, které se umístilo na 3. místě, je rostlina zahalená řadou záhad.
Přítel Niederle, který se docela vážně zabývá botanikou (ne jako my amatéři), tvrdí, že se
jedná o Helichrysum retortoides. A je pravda, že na internetu zveřejněné obrázky pod názvem
Helichrysum retortoides se naší vystavované slaměnce podobají jako vejce vejci. Stříbrný
bochánek posetý velkými růžovými poupaty. A jsme u druhé záhady. Ta poupata se za celou
dobu výstavy neotevřela, takže její květy nikdo neviděl. Měly by být dosti velké, vně růžové,
uvnitř až bílé se žlutým terčem.
Kolekci tořičů (Ophrys), která se umístila na 4. místě, jsme mohli obdivovat v klenotnici.
Kolekce zahrnovala 9 tořičů (jejich výčet najdete výše).
Majitelé všech výše uvedených vítězných exponátů budou na VČS v lednu 2011 odměněni
keramickým kachlem s logem klubu.
Exponáty ze širší nominace:
5.-6. Iris, sekce Oncocyclus - př. Křivánek, 39 b.
5.-6. Cypripedium formosanum - př. Baláž, 39 b.
7.
Edraianthus serpyllifolius - př. Holzbecherovi, 37 b.
8.-10. Erigeron aureus ´Canary Bird´ - př. Baláž, 35 b.
8.-10. Tulipa ´Red Hunter´ - př. Martan, 35 b.
8.-10. Delosperma congestum - př. Fabiánková, 35 b.
11.
kolekce Fritillarií - př. Fabiánková, 34 b.
12.-13.Ornithogalum nanum - př. Sedláček, 31 b.
12.-13.Tulipa pulchella ´Little Beauty´- př. Fabiámková, 31 b.
14.
Gentiana clusii - př. Baláž, 26 b.
Po druhém kole porota vybrala ještě Tulipa ´Red Hunter´ - př. Martana, který také obdrží
kachli. Tulipa ´Red Hunter´ je nová sorta skalkového, asi 15 cm vysokého tulipánku se svítivě
červenými květy. Vydržel kvést po celou dobu výstavy. Navíc byl tento tulipán zasazen na
dominantním místě (na vrcholu vápencové skalky), takže budil obdiv mnoha návštěvníků.
Samostatná kategorie „Mísy, misky, korýtka“
1.-2. hnědá miska s travertinem a Drabou - př. Souček, 12 b. (obdrží kachli)
1.-2. betonové korýtko - př. Merta, 12 b. (obdrží kachli)
3. kolekce plochých misek s netřesky - př. Moravcovi, 11 b.
4.-5. dřevěná bedýnka - př. Dundálková, 8 b.
4.-5. mísa s borovicí a Primula juliae - př. Martinek, 8 b.
Porotě se nejvíce líbila menší hnědá miska s travertinovým kamenem, na němž byly dvě plně
rozkvetlé žluté chudiny (Draba) a betonové korýtko s miniskalkou - bohatě osázené různými
skalničkami (lomikameny, Primula auricula, Degenia velebitica, Sempervivum, bílé
Taraxacum, Gentiana verna v modré a fialové barvě aj). Tyto dva exponáty získaly nejvíce
hlasů.
Celkem bude na VČS v lednu předáno 7 kachlí - př. Baláž 2, př. Holzbecherovi 2, př. Martan
1, př. Merta 1, př. Souček 1.
Příští výstava bude opět na stejném místě ve Čtyřlístku ve dnech 30.4. až 7.5.2011.
MM
BURZY ROSTLIN
Naše letošní hlavní jarní burza ve Čtyřlístku, i druhá květnová burza v Arboretu, nabídly
zajímavý sortiment rostlin. Na 1. květnové burze bylo k prodeji nabídnuto 13386 rostlin,
prodalo se jich 7294. Uspokojivé výsledky přinesla i 2. květnová burza. Ještě máme před
sebou podzimní burzu rostlin, která se uskuteční v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy
univerzity ve dnech 1. až 4. října 2010. V té době zde bude probíhat tradiční podzimní
výstava „Barvy podzimu“. Návštěvníci zde naleznou široký sortiment skalniček, okrasných
travin, cibulovin a hlíznatých rostlin, ale možná i něco navíc.
Podzimní burza rostlin se tedy uskuteční v říjnu 2010 v areálu Botanické zahrady a arboreta
Mendelovy univerzity v Brně - Černých Polích v prostoru garáží pod správní budovou. Vchod
(i vjezd) bude horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. V době výstavy bude
možno do areálu vstoupit i dolní branou z Drobného ulice, před níž lze pohodlně parkovat.
Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů trochu
složitější příjezd.
Příjem zboží:
Prodej:
čtvrtek 30. 9. 9 - 15 h, 17-18 h
pátek
1. 10.
9 - 18 h
sobota 2. 10.
9 - 18 h
Likvidace:
neděle
pondělí
pondělí
úterý
3. 10.
4. 10.
4. 10.
5. 10.
9 - 18 h
9 - 17 h
17:00 - 18:30 h
8 - 10 h
Prosíme prodávající, aby striktně dodržovali uvedené časy. Ve čtvrtek 30. 9. v 16:30 bude
slavnostní zahájení výstavy, v době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do
areálu! Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00
je určena hlavně pro členy, kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou. Na
přebírací protokoly prosím připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe mobilního telefonu.
Případné dotazy směřujte na přítele Vlčka nebo na předsedu či místopředsedy klubu (viz
adresář členů výboru klubu ve zpravodaji č. 60).
Na základě ohlasu zákazníků a připomínek členů výbor rozhodl zkrátit o 10 cm nohy u regálů,
aby lidé menšího vzrůstu mohli pohodlně vybírat i z horních regálů. Rostliny do burzy bude
možné přejímat nejen podle názvu, ale i podle ceny. Na každé výstavě a burze bude vážným
zájemcům k dispozici několik letáčků se stručným popisem činnosti klubu pro případné
zájemce o členství.
MM
ZÁJEZD
Zájezd do jižních Čech 29. a 30. května 2010
Odjíždíme od Bohémy dle plánu a první zastávku máme v Plandrech u př. Kopeckého,
který se nás ihned ujímá a provádí nás svojí zahradou. Zahrada leží hned u domku a je porostlá
již vzrostlými stromy, které poskytují příjemný polostín právě kvetoucím rododendronům a
azalkám, petrklíčům a dalším druhům pro polostín. Celá zahrada je vlastně jedna skalka a
zvláště jsme manželům Kopeckým záviděli bystrý potůček protékající napříč zahradou. Za
solidní ceny zde také nakupujeme.
Další zastávka byla u manželů Doskočilových v Ostrovci. Jedná se o bývalý mlýn, rodiště
př. Doskočila, nyní používaný jako chalupa. Mlýn leží u rybníka (t. č. vypuštěného) a právě na
jeho hrázi i s využitím přírodní skály př. Doskočil vytvořil velkou přírodní skalku. V horní
části se samovolně vysévají koniklece, v dolní se daří primulím a dalším skalničkám, kterých
je zde bohatý sortiment (bohužel stále znovu ochuzovaný některými nenechavci z okolí). Je to
zde velmi krásné místo (až na vzdálenost od Brna) a vzdáváme hold manželům Doskočilovým
za velkolepé dílo, které zde vybudovali.
Zahrada př. Odvárky ve Zdešově je impozantní výsledek práce skalničkáře. Nachází se
sice na rovině, ale je důkazem toho, že i tam lze skalku vybudovat. Zahrada s rybníkem přiléhá
k lesu a je protkaná umělými potůčky a kolem nich vybudované skalky poskytují příznivé
prostředí pro spoustu skalniček, to celé je orámované dřevinami různých tvarů a barev. Právě
kvetou lewisie, primule, lýkovce a další. Sbírka lýkovců ale už byla odkvetlá. Je zde co
obdivovat a fotografovat, a pak už jenom nákupy (bohužel málo urostlých rostlin) a jedeme
dál.
Následuje prohlídka zámku Žirovnice. Před zámkem nás zaujalo sedm rohatých soch v
pláštích a pak návštěva expozice šicích strojů od začátku až po současné moderní. Interiér
zámku je zajímavý, zajímavá je také expozice výroby knoflíků z perleti, která zde v Žirovnici
má dlouholetou tradici. Na konci prohlídky pěkná vyhlídka z věže zámku na okolní rybníky.
Další návštěva je u Klímů v Dolní Pěně. Provázel nás zaměstnanec, který manžele Klímovy
omluvil a věnoval se nám při prohlídce a také při nákupu velmi rozsáhlého sortimentu. Dost
zde nakupujeme za solidní ceny.
V Českých Budějovicích nejprve navštívíme významného pěstitele kaktusů a sukulentů.
Obdivujeme malé i obrovské kaktusy i zvláštní „tlustonohé sukulenty“.
Potom už jedeme do motelu Dlouhá Louka. Máme zde ubytování ve 2 a 3 lůžkových
chatkách, které zde tvoří několik řad v prostředí lesoparku. Jsme překvapeni čistotou a
vybaveností ubytování (televize, soc. zařízení). Na večeři jdeme přes areál motelu do nedaleké
restaurace. S večeří jsme spokojeni, i když někteří z nás na jídlo dost dlouho čekali a museli se
jej velmi důrazně dožadovat. Po večeři jdeme někteří na krátkou procházku po lesoparku a
zajdeme až k velkému regulovanému rybníku. Mají zde na vycházky opravdu krásné prostředí.
Další den po snídani jedeme za mírného deště přes město k panu Malíkovi, známému
pěstiteli okrasných dřevin, zvláště jehličňanů. Za těch pět let, co jsem zde nebyl, vybudoval
pan Malík obrovský areál z tisíci krásných rostlin, včetně kompletního sortimentu a včetně
mnoha novinek, hlavně čarověníků. Vše pěkně pod závlahou a stíněné zelenou stínovkou prostě ráj každého dřevíčkáře! My ale vstupujeme starší částí zahrady se skalkami a vzrostlými
dřevinami a zde nás také p. Malík vítá osobně, a pak nás celým areálem provází. A odpovídá
na dotazy a také nabízí. A tak nakupujeme za přijatelné ceny, hlavně mladší rostliny, já osobně
zakrslé cedry a jedli korejskou WB. Bohužel toto vše pod deštníky, což trochu pokazilo dojem
z návštěvy.
Pak jedeme do Újezdce u Vodňan k paní Zíkové. V prostoru bývalého zemědělského dvora
vybudovala majitelka krásnou soustavu skalek po jeho obvodu, střed tvoří trávník. Ten je
bohužel za stálého deště nasáklý jakou houba a vesele promáčí naše boty. I přesto nakupujeme
a loučíme se s paní Zíkovou, která je členkou Klubu skalničkářů Brno.
Další zastávka je v Záhoří u př. Bartůňka. Stále prší, a tak polovina účastníků zájezdu čeká
v nedaleké restauraci a druhá polovina jde přes ulici k Bartůňkům. Je zde pěkná skalka také
v areálu dvora a pan Bartůněk nás vítá jako staré známé. Po prohlídce nakupujeme - bohužel
pro mne nemá pan Bartůněk žádné kručinky (snad mu všechny uhynuly).
Po rozloučení jedeme krásnou krajinou (již bez deště) a za pěkného počasí do Sedlčan k př.
Staňkovi, který má zahradu a skalky na svahu za domem se spoustou kvetoucích azalek a
rododendronů - také některé skalničky právě kvetly. A tak za přísného dohledu Staňkovic
rodiny (snad pro špatné zkušenosti s předchozí návštěvou) prohlížíme skalky a také
nakupujeme. Sortiment nabízených rostlin je velký, rostliny ale neurostlé, malé, ceny dost
vysoké. Já zde nakupuji některé lýkovce.
Po této poslední návštěvě odjíždíme za krásného počasí směrem k domovu. Do Brna
přijíždíme (značně rozdrncaní z dálnice) po 18. hodině.
Myslím si, i když nám trochu pršelo, že se zájezd vydařil, a proto vřelé díky organizátorům,
paní Utinkové a př. Rozehnalovi, kteří také na závěr zájezdu sklidili zasloužený děkovný
potlesk od všech účastníků.
Ladislav Souček, Lysice
VÝMĚNA SEMEN
Dobře vyčištěná semena prosím zasílejte (letos již naposled) na adresu:
Dr. Vít Hrabě, Hajany 106, 664 43 Želešice
email: [email protected]
tel. 721 734 596
Uzávěrka příjmu semen do akce je 4. 11. 2010, semena můžete ještě ten den odevzdat
osobně na členské schůzi. Vyhotovený seznam semen budeme automaticky zasílat pouze
dárcům, ostatním zájemcům jen na požádání. Aby rozesílání seznamu bylo co nejrychlejší,
sdělte nám prosím, pokud máte, vaši e-mailovou adresu.
Prosíme dárce, aby dodaná semena sami neporcovali a neuzavírali v sáčcích
kancelářskou sešívačkou. Sáčky označené názvem druhu očíslujte v abecedním pořadí. Dbejte
na správné označení a porovnejte, zda se obsah sáčků shoduje s přiloženým abecedně
řazeným seznamem darovaných semen (písmeno CH zařazujte do seznamu jako písmeno C).
Přítel Hrabě organizuje výměnu semen letos naposledy. Děkuje všem dárcům i
kunčoftům za přízeň. My zase děkujeme příteli Hraběti za aktivní přístup ke klubové činnosti
a za každoroční rychlé vyřízení všech objednávek.
Výměna semen Klubu skalničkářů Brno bude pokračovat i v dalších letech. Pomoc
s organizací nám přislíbili manželé Pospíšilovi z Rosic. Sběratelé semen, zachovejte nám
prosím přízeň i do budoucna.
FOTOSOUTĚŽ
Vyhlašujeme již 4. ročník Soutěže o nejkrásnější digitální fotografii. Výsledkem
budou dvě vítězné fotografie. Jednu použijeme na leták pro příští ročník jarní výstavy a druhá
získá „cenu diváka“.
3. ročník fotosoutěže o nejkrásnější digitální fotografii proběhl na výroční členské
schůzi 23. ledna 2010. Do soutěže bylo přihlášeno celkem 24 snímků od 12 autorů.
Hlasováním diváků pomocí anketních lístků získal cenu diváka vítězný snímek Gentiana
clusii ´Alba´ přítele Josefa Hadače. Snímek byl pořízen 25. dubna 2009 v 15 hodin na skalce
u rodinného domu.
Přítel Hadač nám napsal, že se Gentiana clusii vyskytuje v přírodě nejblíže od nás
v rakouských Alpách a slovenských Karpatech. Hořec vyžaduje na skalce, v našich
podmínkách jižní Moravy, odklon od poledního slunce, místo stále mírně vlhké, substrát
humózní s přídavkem říčního písku a trochou vápencové drti.
Na plakátku naší letošní výstavy byla Saxifraga ´William Shakespeare´ přítele
Martana.
Připomínáme, že soutěže o nejkrásnější digitální fotografii se může zúčastnit pouze
člen klubu skalničkářů Brno (řádný nebo čestný) s fotografiemi, které sám pořídil.
Současně by měly být splněny následující podmínky a doporučení.
1. Od jednoho autora bude do soutěže přijímáno maximálně 10 kusů digitálních fotografií.
2. Aby bylo možné použít fotografii na leták, musí mít orientaci „na šířku“.
3. Motivem snímků by měly být skalničky nebo skalkové partie.
4. Snímky mohou být do soutěže podány
- mailem na adresu [email protected], do předmětu prosím napište heslo
fotosoutěž
- na CD příteli Doležalovi nebo kterémukoli členu výboru, nejlépe na členské schůzi
osobně
- na CD poštou: MUDr. Miroslav Doležal, Koráb 137, 666 01 Tišnov
- z vašeho „flash disku“ do klubového notebooku na členské schůzi 7. 10. 2010 nebo
4. 11. 2010
5. Soutěžící musí seřadit seznam svých snímků - první na seznamu bude ten snímek, který
autor pokládá za nejzdařilejší, poslední snímek za nejméně zdařilý.
6. Termín podání je nejpozději do 4. 11. 2010 (pozor na prodlevu při odesílání poštou).
Vyhodnocení soutěže bude probíhat následujícím způsobem. Snímek pro použití na
propagační leták jarní výstavy vyberou členové výboru hlasováním. Ze zbývajících fotografií
bude sestavena kolekce a ta bude promítnuta na výroční členské schůzi. Při výběru se bude
přihlížet k pořadí snímků v průvodních seznamech, což znamená, že budou promítnuty ty
obrázky, kterých si autoři nejvíce cení. Účastníci výroční členské schůze pak vyberou
vítěznou fotografii hlasováním pomocí anketních lístků. Další podrobnosti budou sděleny na
schůzi. Autora vítězného snímku čeká drobná odměna.
MM
Doplněk k fotosoutěži
Podle nárůstu účastníků fotosoutěže je o tuto část naší aktivity docela zájem. To je
potěšitelné. Jen tak dál, přátelé. A aby nepřišli zkrátka ani ti, kteří spoušť digitálního aparátu
nechtějí nebo nemohou mačkat, přidáme do scénáře fotosoutěže další bod. Takovou soutěž
v soutěži. Na výroční členské schůzi budou dána do osudí jména těch přítomných, kteří
hlasovali pro snímek, jež se stal celkovým vítězem. Z nich bude jeden vylosován. Dostane na
památku zvětšenou reprodukci vítězného snímku. Z technických důvodů to pochopitelně
nebude hned na výroční schůzi, ale na nejbližší schůzi členské. Minule tuto cenu vyhrál
př. Dundálek z Rousínova.
MD
PĚSTITELSTVÍ
Arisaemy záhad zbavené II.
Technika kultivace většiny arisaem je při pravidelném sklízení hlíz k přezimování do
sklepa (ideální je suchá místnost s teplotou -1 až 5 °C) zcela bezproblémová. Přesto se již
dlouho pokoušíme se střídavými úspěchy o přezimování těchto rostlin v zahradě.
Poměrně dobře přezimuje ve volné půdě dostatečně hluboko zasazená Arisaema flavum a
také její sírově žlutá forma s většími květy, Arisaema flavum tibeticum, přivezená z Číny.
Arisaema flavum je často pěstována a vytváří řadu forem lišících se odstínem barvy květů,
jejich tvarem i celkovým vzrůstem. Vedle obrovských rostlin, výškou přesahujících 1 metr,
jsou známy i varianty, jež dorůstají necelých 15 cm. Rostliny bez jakékoliv ochrany pouze
pod vrstvou spadaného bukového listí v obyčejné zahradní zemině pěstuji již mnoho let.
Solidně pěstovatelná a odolná je také Arisaema jacquemontii. Má světle žlutozelené až
tmavozelené toulce s bílými proužky, nahoře helmovitě zahnuté a protažené v dlouhou tenkou
špičku. Na stvolu, jenž bývá často rozdělen ve dvě lodyhy, jsou zpravidla pětičetné listy, které
jsou dosti široké (okolo 5 cm) a dlouhé asi 10 cm. Podobají se poněkud listům druhu
A. triphyllum. Část rostlin ponechávám přes zimu venku, přezimují bez problémů. V květu je
předcházejícímu druhu hodně podobná Arisaema consanquineum se zeleným toulcem a
bílými pruhy, může však mít toulec i s purpurovým zbarvením. Na vysoké lodyze dorůstající
až výšky 1 metru je mnohočetný list s úzkými dlouhými lístky ve tvaru deštníčku, podobný
jakési palmě. Rostlina je vyobrazena ve Zpravodaji ostravského klubu č. 48 pod názvem
A. jacquemontii, popis zde uvedený obrázku přesně odpovídá. Při určování jednotlivých
druhů nelze spoléhat pouze na zbarvení toulce, ale je zapotřebí si vždy povšimnout většího
počtu morfologických znaků, neboť arisaemy jsou v květu jako řada jiných rostlin ve zbarvení
velmi variabilní. Některé tyto rostliny jsou samozřejmě pěstovány teprve krátce a jejich
rozpoznávání se časem stane jistě rutinou. Arisaema consanquineum není spolehlivě
mrazuvzdorná.
Mezi často pěstované a velmi oblíbené patří Arisaema candidissimum, která bývá
také občas přezimována venku. Dříve uvedenou „bramboru“ jsem v hajní partii pěstoval
několik let až do zimy 2002. Extrémní podmínky v tomto roce způsobily úhyn všech rostlin,
přežily pouze zcela malé hlízky. Od té doby sklízím část arisaem tohoto druhu do sklepa. V
poslední době se vedle klasicky zbarvených druhů v odstínech růžové až červené objevily
raritně zbarvené formy: bílá se zelenavými pruhy a bílo-žlutá. Zespodu polokulovitá a shora
zploštěná hnědá, růžová nebo žlutá hlíza vytváří po obvodu vždy několik mladých, na podzim
snadno oddělitelných rostlinek. Pro zdárné pěstování a případné přezimování je potřeba hlízy
zasadit nejlépe na mírně přistíněné, vlhčí a větry chráněné stanoviště do výživného,
humusovitého, avšak dobře propustného substrátu, v dostatečné hloubce asi 15 cm. Tyto
podmínky vyhovují většině venku pěstovaných druhů. Bohužel nesnáší holomrazy kolem
-20 °C, zejména v kombinaci s vlhkem.
Za jeden z nejodolnějších druhů lze považovat Arisaemu fargesii. Při zvolení
správné polohy a výběru dobře otužilého klonu této rostliny ji lze pěstovat bez problémů i ve
volné půdě, zejména při dobrém krytí pilinami, kůrou, popřípadě smrkovým chvojím. Je
přitom potřeba dbát na dostatečnou hloubku výsadby a rozumnou míru drenážování a
propustnosti substrátu. Přesto může dojít k uhnití, a to zejména větších hlíz, při extrémně
nepříznivých výkyvech počasí v zimním období, kdy se deště střídají s holomrazy. Mladé
hlízky jsou zcela bezproblémové, ale část starších raději sklízím do sklepa, abych se v dalším
roce mohl opět těšit z nádherných květů této velmi atraktivní rostliny. Její veliké, temně
hnědé až červenohnědé toulce s bílými proužky a na konci přehnuté do stříšky jsou opravdu
nádherné. Nedávno jsem získal také rostlinu s toulcem téměř zářivě červeným. Na asi
půlmetrových stvolech jsou veliké, třídílné, světle zelené listy, připomínající vzdáleně list
banánovníku. Mladé rostliny mají jen jeden list. Dospělé hlízy jsou téměř ploché, hnědě nebo
krásně červenorůžově zbarvené a vytvářejí velké množství mladých hlízek. Pro pěstování je
vhodný substrát složený z dílu bukové hrabanky, dílu zahradní hnědozemě a dílu křemičitého
písku. Lesní zemina může být nahrazena kompostem, který však musí být zcela vyzrálý. V
opačném případě může dojít k napadení hlíz plísněmi a k hnilobným procesům.
Za tuto velmi rozšířenou rostlinu bývá často zaměňován nepříliš pěstovaný japonský
druh Arisaema ringens, který je přitom od předešlé rostliny snadno odlišitelný. Odchylky
jsou v souměrně rozdělených stvolech (zbarvených většinou šedě nebo sytě modrozeleně) s
třídílnými lesklými listy, které jsou na konci silně protáhle zašpičatělé, a výrazný rozdíl je pak
především ve zcela odlišném tvaru a zbarvení toulce. Ten je mnohem více přehnutý příkře
dolů, dále je téměř ruličkovitě stočený a na konci ještě zahnutý vzhůru, zatímco u A. fargesii
je pouze kápovitě přehnutý a u A. triphyllum je takřka vzpřímený. Barva toulce je z vrchní
strany většinou bílozelená a uvnitř temně purpurová až černá, vyskytují se však i formy čistě
bílo-zeleně pruhované nebo naopak bílohnědé. Také doba kvetení je odlišná, u mě kvetla v
průběhu července, téměř nejpozději ze všech arisaem. Jelikož však mi rostlina zakvetla dosud
jen jednou, mohlo to být způsobeno různými klimatickými vlivy či jinými okolnostmi. Doba
květu různých druhů může být ovlivněna též pěstováním ve skleníku, ve volné půdě nebo
zimováním ve sklepě v kontejnerech či jinak. Druh je pravděpodobně vzhledem k areálu
rozšíření (Japonsko, Korea a východní Čína) choulostivý na mráz. Nejvhodnější pro kultivaci
by snad mohly být korejské rostliny. Přirůstá mi velmi neochotně.
Většina výše uvedených druhů je známa již delší dobu a mezi pěstiteli se těší značné
oblibě. Jejich pěstování není náročné a přes dosud značně vysokou cenu se relativně snadno
rozmnožují, takže se stávají novým nepřehlédnutelným okrasným prvkem hajních partií,
vřesovišť i větších skalek.
Oldřich Navrátil, Ostrava
O Delospermách I.
Delosperma sphalmanthoides versus Delosperma luckhoffii 'Beaufort West'
K napsání tohoto příspěvku mě přemluvil náš předseda a redaktor. Podle mých
zkušeností nemají podobné články žádný účinek, lidé setrvávají ve svých omylech rádi a
nedají se jenom tak zviklat. Stačí projít mé dávné příspěvky a porovnat výsledky na burzách a
ve výměnách semen.
Zimovzdorná či alespoň mrazuvzdorná delospermata pocházejí ze dvou oblastí jižní
Afriky. První oblastí je nejvyšší partie Dračích hor kolem 3000 m v Lesothu a příhraniční
oblasti Jihoafrické republiky. Ta patří do oblasti letních dešťů, a tak rostliny vyžadují sucho v
zimě a zálivku zjara a v létě. Druhou oblastí je horský hřeben 1600 až 2400 m oddělující
Velké a Vysoké Karrú od Komsbergu na západě po Sneeuberg na východě. Ta patří do oblasti
smíšených dešťů a mrazů do -10 stupňů. Vyznat se ve jménech druhů je v podstatě nemožné.
Podle fotografií herbárních položek nelze nic určovat. Už N. E. Brown napsal o
Mesembryanthemum v širokém smyslu:
„Descriptions of species of this genus, with perhaps a few exceptions, cannot properly be
made from dried material, for distinctive characters which may be very apparent on living
plants often absolutely disappear when the specimens are dried, so that they cannot
possibly be correctly identified.“
V kultuře je asi téměř všechno pojmenováno chybně. Je mnohem lepší používat
zahradnická jména než jména úplně jiných druhů. Z mnoha chybných určení jsem si pro
dnešek vybral to, které z rostliny na skalkách nepěstovatelné zdánlivě udělalo jednoduchou.
Na jarní výstavě 2010 pod jménem Delosperma sphalmanthoides vystupovala úplně odlišná
rostlina. Zatímco pravá Delosperma sphalmanthoides je kompaktní polštářek se vzpřímenými
sivými tupými lístky dlouhými asi 1 cm a velkými růžově purpurovými květy, vystavovaná
rostlina předváděla drobné růžové kvítky se světlejšími prostředky na prořídlé rohožce
větviček a neuspořádané řídké větší a špičatější listy. Shodnou rostlinu nabízí zahradnictví v
Ředhošti s fantastickým jménem Delosperma sphalmanthus. Porovnáním na internetu mi
vyšlo určení Delosperma 'Beaufort West'. Tento kultivar patří podle Schrödera druhu
Delosperma luckhoffii. Důležité botanické znaky na rostlině původně pěstované přítelem
Škorpilem a teď v ošetřování přítele Merty opravdu ukazují na Delosperma luckhoffii. Od
Delosperma 'Beaufort West' množené přítelem Holzbecherem se v podstatě neliší. Přestože
určení Delosperma luckhoffii vypadá velice věrohodně, doporučuji používat opatrnicky
zahradnické jméno Delosperma 'Beaufort West'. Co kdyby.
Delosperma sphalmanthoides pochází z Komsbergu a určitě nemiluje trvalý mráz.
Navíc potřebuje mírné vlhko i v zimě. Zapomeňte na ně, pokud nemáte temperovaný skleník.
Pěstování na skalce je iluzorní, výborně prospívá v Arizoně, Kalifornii a Utahu. Delosperma
'Beaufort West' pochází z hor v blízkosti Sneeubergu a s jistými ztrátami je přezimovatelná i
venku. Původ Delosperma luckhoffii je neznámý, ale na jednom ze syntypů Delosperma
karrooicum je několik rostlin, které by mohly patřit Delosperma luckhoffii. Rostly spolu s
Delosperma karrooicum v dobré vlhké půdě v křoví na vrcholu hor lemujících Valley of
Desolation u Graaff Reinet. Města Beaufort West a Graaff Reinet nejsou nijak vzdálena, takže
lze předpokládat, že jde o jeden druh.
Louisa Bolusová napsala, že Delosperma luckhoffii kvete v létě. Obrázek kvetoucího
holotypu byl ovšem pořízen v listopadu, což odpovídá našemu květnu. Takže jenom chtěla
říci, že nekvete v zimě.
Slovo delosperma je odvozeno ze slova sperma, takže se skloňuje shodně s ním a
jinými řeckými slovy končícími -ma. Pokud v české literatuře najdete lepší jméno než
nicneříkající souhrnné kosmatec, sem s ním.
Další nesmysly na skalkách jsou Delosperma alpinum, Delosperma basuticum, Delosperma
congestum, Delosperma deleeuwiae, Delosperma lineare. Ale o tom někdy jindy.
Josef Niederle, Brno
Alles gute aus Deutschland
Tímto nadpisem v němčině nechci za každou cenu tvrdit, že vše, co pochází ze SRN musí
být bezpodmínečně prvotřídní kvality, avšak o některých kultivarech podzimních hořců ze
sekce Kudoa to můžeme říci s naprosto klidným svědomím. Ve šlechtění těchto rostlin máme
opravdu co dohánět a osobně si myslím, že nám trochu ujel vlak. Přestože v poslední době
začínáme těmto rostlinám věnovat pozornost, kterou si díky své nesporné kráse, podzimní
době kvetení a vysoké ozdobné kvalitě jistě zaslouží. V současnosti již i v České republice
vznikají z výsevů nové atraktivní kultivary. Vzhledem k nepřebernému množství vzájemně
jen minimálně se odlišujících soret, panuje v určování těchto rostlin již nyní pravděpodobně
značný chaos a v budoucnu se při masivním generativním množení asi bez kvalitní selekce a
katalogizace nevyhneme velkým zmatkům. Snad i proto bych se chtěl v tomto pojednání
věnovat především těm opravdu nejatraktivnějším, nejkrásnějším a nejzajímavějším
kultivarům. Mám na mysli především „emigranty“ ze SRN, kteří se u nás objevili teprve v
posledních letech, a i když se tady solidně zabydleli, zatím o nich nebylo mnoho napsáno, ani
jejich fotografie zpravidla nebyly v odborné literatuře zveřejněny. Jestli tento článek povede k
jejich dalšímu rozšíření a popularizaci, případně i ke snaze českých šlechtitelů o veřejnou
prezentaci jejich (a tedy našich) úspěchů, tím lépe. Vždyť i ve svých vlastních výsevech mám
mezi „normálně“ zbarvenými rostlinami také neobyčejně atraktivní sinoornátu: bílo-žlutou, s
velmi bohatým a celoplošně sytě modrým plikátováním.
Budeme-li se snažit hledat tu opravdu nejúžasnější a nejvydařenější rostlinu, můžeme se
orientovat i podle jejího kultivarového názvu. Výpěstek šlechtitele Eugena Schleipfera
Gentiana ´Eugens Allerbester´ je opravdu ten ze všech nejlepší. První plnokvětá forma
podzimního hořce sinoornata se jejímu autorovi vyloženě podařila. Přestože patřím spíše mezi
konzervativněji zaměřené skalničkáře a různé přehnaně barevně zdeformované hybridy a
plnokvěté formy rostlin s obřími, téměř zdegenerovanými květy mi vůbec neučarovaly, v
tomto případě se jedná o výjimku zcela vyvracející výše uvedené pravidlo. Květy tohoto
hořce jsou souměrné, krásně kompaktní a efektně tvarované, dostatečně velké, avšak nikoliv
příliš přerostlé, pevné a dlouho trvanlivé, pěkně vzpřímené na konci poléhavých lodyh. Bez
problému snášejí působení deště, mrazíků i krátkodobé přikrytí sněhem. Výška rostliny v
květu nepřesahuje 10 cm. Přes velmi bohaté kvetení s mnoha květy si rostlina udržuje půvab
pravé vysokohorské skalničky. Barva květů je zářivě blankytně až sytě modrá, vně s bílými,
tmavě modře lemovanými pruhy. Olistění je husté, bujné a sytě zelené, na podzim žloutnoucí.
Na plazivých lodyhách se tvoří množství zakořeňujících listových růžic. Růst je velmi vitální
a množení dělením nebo řízkováním na jaře či na podzim je snadné. Snad i proto se před
několika lety velmi ceněný výpěstek (50 €) stal cenově dostupným a začíná být i u nás hojně
rozšířen. Rostliny pěstuji v hlinitopísčité propustné půdě ve vřesovišti na mírně přistíněném
stanovišti, ale také v obyčejné zahradní zemině s jílovitým podílem na vlhčím místě na plném
slunci v zápoji s jinými, o něco vyššími rostlinami. Dle mých dosavadních zkušeností se jedná
o zcela nenáročný druh, nevyžadující žádné speciální podmínky.
Další „chuťovkou“ je hořec, jehož semena se již v loňském roce díky příteli Grulichovi
objevila ve výměně pražského klubu skalničkářů. Klíčení rostlin proběhlo úspěšně, a tak se
můžeme jen těšit, jaké překvapení nám dobře rostoucí klíčenci přinesou, až vykvetou. Hořec
Gentiana x vetchiorum ´NOSTRADAMUS JP´, uvádím celý název převzatý z internetu, byl
vyšlechtěn v roce 1997 a jedná se tedy opět o relativní novinku. Rostliny s úzce kopinatým,
temně zeleným, dosti robustním olistěním mají kompaktní, poléhavý až mírně vzpřímený
vzrůst. Lodyhy nesou velké, souměrně zvonovité, temně modré až modrofialové květy zevně
se širokými bílými, černomodře lemovanými pruhy, uvnitř hrdla s tmavým až černavým
stínováním, pruhy pak uvnitř s modrými tečkami. Na šlahounech se jen zřídka objevují
zakořeňující růžice, přesto však k zakořeňování dochází. Hořec navíc celkem dobře
prosperuje v normální těžší zahradní zemině s přídavkem rašeliny a jeví se jako značně
odolný. Jestliže se tento výpěstek svým habitem, tvarem i zbarvením květů podobá svému
rodiči, Gentiana vetchiorum, pak tedy charakterové vlastnosti zjevně svědčí o jeho
příbuznosti s Gentiana sinoornata. Na rozdíl od přírodních druhů snad nebude příliš
choulostivý na zimní přemokření, jež je asi největším problémem u většiny botanických hořců
sekce Kudoa.
Věřím, že oběma výše uvedeným „emigrantům“ bude poskytnut azyl a stanou se trvalou
ozdobou našich skalek, vřesovišť a zahrad.
Oldřich Navrátil, Ostrava
Armeria trojana
„Támhle to malý, růžový … jestli nemáte. To musí růst skoro všude, když tady to máte v
kamení.“ Tuhle větu vyřkla jedna z návštěvnic mého zahradnictví při prohlídce skalky. Laici
tak reagují vždycky. Pojem vrchní drenáž jim nic neříká, tak soudí, že veškeré rostlinstvo žije
jen v kamení a štěrku, tak říkajíc z podstaty. Když jim vysvětluji účel zaštěrkování, nevěřícně
na mě koukají. Správný záhon se přeci musí okopávat. A tak, popravdě, nic moc nevysvětluji.
Tady jsem ale musel. Kytka, která paní tak zaujala, byl jeden z druhů nepříliš bohatého a
mnohotvarého rodu Armeria. Všichni známe druhy Armeria maritima, vulgaris, alpina,
pungens a ostatní druhy a jejich kultivary, stejně jako ježatou Armeria caespitosa se všemi
jejími kultivary s Lelekovicemi v čele. Kytička, která zaujala, ale patří ke druhu, který se na
našich alpínech teprve zabydluje. Armeria trojana. Semínka pochází ze sběrů na tureckém
Kaz Dagu, kde má být endemitním druhem. Tahle drobnička je opravdu poněkud odlišná od
ostatních druhů trávniček. Tvoří tvrdé, husté a kompaktní bochánky složené z listových růžic
tuhých, tmavě zelených, matně lesklých listů s hladkými okraji. Květenství je typické kulovité
a je složeno z velkého množství světle růžových kvítků. Nejvíc rozkvétá na jaře, ale prokvétá
až do zámrazu sem tam vyrostlými bambulkami květů. Celkem bohatě tvoří semínka a jimi se
pak, v podobě samovýsevu, šíří do okolí. Nikterak intenzivně a navíc k dobru věci, neboť
nastane-li dlouhodobější vlhké období, dochází k uhnívání starších trsů v kořenovém krčku,
drenáž nedrenáž. To se pak samovolně vyseté semenáčky hodí k udržení populace na skalce.
Jednak je můžeme přesadit na místa námi zvolená, jednak se usadí na místech, která si
vybrala naprosto sama. Ta jsou pak pochopitelně pro ni nejlepší. A tak se můžeme setkat s
pěkným bujným trsíkem v bažince jezírka na dně rokle, kde si roste jen tak mimochodem a
spokojeně, zatímco na suchém, drenážovaném svážku, kam jsme ji v dobré víře vysadili,
uhyne po prvním větším letním dešti. S touhle vlastností ostatně není zdaleka sama. Řekl
bych, že se tak chová většina kytek a že za to může matička příroda, aby nám jen tak
mimochodem ukázala, že si nenechá do svého díla kecat ani na zahradě.
Podobným způsobem, i když ne tak rozsáhle, jsem tedy paní vysvětlil, cože je to za
rostlinku a proč to kamení a tak. Jen horlivě pokývala hlavou a vrátila se k pařeništím, aby
pokračovala v nakupování, neboť horské túry nejsou už pro ni, jak konstatovala. „A tu
kytičku teda nemáte?“ Musel jsem ji zklamat, ale současně jsem slíbil, že snad letos. No,
uvidíme.
Pavel Holík, Blížkovice
Nevšedné slamienky
Každému z nás sú veľmi dobre známe tak trochu starodávne kvety dedinských záhrad,
ktoré zdobia letničkové záhony cez horúce letné dni. Ich astrovité kvety majú širokú škálu
farieb od bielej cez žltú, oranžovú, červenú, až po hnedú a fialovú. Jednotlivé kvety sú buď
jednofarebné, alebo kombinované viacerými farbami. Kvetné úbory pri dotyku šuštia a po
usušení si dobre zachovávajú tvar a farbu, čo sa využíva pri aranžovaní do suchých kytíc.
Takto teda väčšina z nás pozná bežné slamienky, ktoré patria k druhom Helichrysum
monstrosum, H. bracteatum ich záhradným kultivarom. Okrem týchto pestro kvitnúcich
druhov sa niekedy v záhradách používa plstnatým olistením okrasné Helichrysum petiolare.
Všetky tieto dobre známe záhradné kvety sa pestujú výlučne ako letničky.
My skalničkári však vieme, že slamienok je viac druhov a viaceré z nich sú vytrvalé
s veľmi nevšednými tvarmi a farbami. Poďme sa lepšie zoznámiť s týmto rodom a ozrejmiť si
niektoré skutočnosti, lebo dostupná literatúra je dosť skúpa na údaje o tejto skupine rastlín.
Patria do čeľade Asteraceae a botanický názov rodu Helichrysum je odvodený od gréckych
slov helios - slnko a chrysos - zlato. Niektoré druhy majú totiž lesklé, svietivo žlté kvety
pripomínajúce slnko a od toho je odvodený názov rodu. Botanicky je opísaných okolo 500
druhov, z ktorých mnohé majú ďalšie poddruhy, variety a formy.
Areál rozšírenia je v Európe, kde sa vyskytuje okolo 20 druhov, hlavne v Stredomorí,
ďalej v západnej časti Ázii, na Arabskom poloostrove, v južnej Indii, v Austrálii a na
ostrovoch Tasmánia a Nový Zéland. Najpočetnejšie zastúpenie má tento rod v Afrike, a to
hlavne v hornatých oblastiach na východe a juhu kontinentu. Z tohto všetkého je jasné, že sú
to rastliny osídľujúce hlavne extrémne stanovištia v alpínskom vegetačnom stupni, prípadne
sa vyskytujú na skalách nižších polôh, v stepných a polo púštnych formáciách. Celkovým
tvarom vegetačných orgánov sú prispôsobené týmto podmienkam. Často sú pokryté plsťou,
listý majú zredukované na minimum a vyznačujú sa kompaktným plazivým, prípadne
poliehavým rastom. Napriek tomu, že tieto rastliny majú zaujímavé, atraktívne a rôznorodé
tvary, stretávame sa s nimi v kultúre len sporadicky. Nepoznám nikoho, kto by sa vážnejšie
zaoberal týmto rodom. Väčšinou sa pestujú ako skalničky v tzv. studených skleníkoch a naše
európske druhy voľne v skalkách na najslnečnejších stanovištiach.
Bližšie opíšem niekoľko druhov, ktoré s väčším či menším úspechom pestujem, prípadne
rozmnožujem. Pre skalničkárov sú atraktívne druhy pochádzajúce z južnej Afriky, konkrétne
z horstva Drakensberg (Dračie hory), ktoré sa nachádza v kráľovstve Lesotho.
Helichrysum aureum, syn. H. scopulosum
Pod týmto názvom sa nesprávne rozširuje pravdepodobne nejaký Európský, alebo
Ázijský druh, ktorý tvorí súkvetie drobných kvetov. Subalpínsky až alpínsky druh s širším
areálom výskytu v nadmorských výškach 2000 - 3000 m n. m. Listy sú kopijovité a vlnaté
v ružiciach. Kvety jednotlivé s priemerom 20 - 40 mm, žlté na 10 - 30 cm vysokých stvoloch.
Tento druh je najlepšie udržateľný v alpínkovom skleníku, alebo ako kvetináčová kultúra
chránené pred zimným mokrom a silnými mrazmi. Zatiaľ s ním nemám dlhodobé skúsenosti.
Helichrysum basalticum
Vyskytuje sa do 2400 m n. m., kde osídľuje alpínske lúky a skalnaté spoločenstvá. Listy sú
podobné ako na predchádzajúcom druhu, ale kvety sú v hustých sploštených hlávkach, kde
ich je 10 – 25, a sú len 3 - 4 mm široké, zaujímavej žltohnedej farby. V skalke vytvára
nádherné, nie veľmi rozsiahle koberce, široké do 30 cm. Cez zimu vyžaduje kryt z ihličia
a pre istotu je dobré pár rastlín prezimovať v studenom skleníku. Množí sa spoľahlivo
výsevom, odrezkami a delením.
Helichrysum ecklonis, syn. H. calocephalum , H. lamprocephalum, H. scapiforme
Má široký areál rozšírenia v južnej Afrike od nížin až po alpínsky stupeň do 2700
m n. m. Listy vyrastajúce z ružice sú oválne až podlhovasté, voľne pavučinaté, výnimočne
z vrchu lysé a na spodku vždy vlnaté. Kvetné úbory sú jednotlivé 20 - 30 mm široké. Tento
variabilný taxón sa v kultúre málo vyskytuje a najideálnejšie je pestovanie v studenom
skleníku v priepustnej kamenistej pôde.
Helichrysum marginatum
Názov sa často uvádza ako synonymum pre H. milfordiae. Tento druh je však
zreteľne odlišný. Z ružice vyrastajú 5 - 7 cm dlhé kopijovité tmavozelené listy z výrazným
bielym okrajom. Žľazy na listoch vylučujú už pri slabom dotyku veľmi intenzívnu sladkastú
vôňu. Kvety sú jednotlivé na krátkych stvoloch a v tmavých listoch dobre vynikne ich
snehobiela farba. V kultúre kvitne zriedkavo, ale staré exepláre, ktoré mi dorástly pekne
kompaktne do priemeru 40 cm, kvitnú celkom obstojne a dávajú aj semená. Najjistejšie je
pestovanie v studenom skleníku, lebo neznáša nadmernú zimnú vlhkosť a silné mrazy.
Pokusy aj v dobre drenážovanej skalke skončili zle a nepomohlo ani prekrytie tabulou skla pri
snehovej prikrývke 20 – 40 cm. Rozmnožuje sa pomerne ľahko delením, ale výťažnosť je
slabá.
Helichrysum milfordiae, syn. H. marginatum
Pochádza z pohoria Drakensberg, kde sa nachádza nad 2500 m n. m. v alpínskom
stupni. Rastlina tvorí nádherné, kompaktné, strieborné vankúše, ktoré sú zložené z drobných
ružíc. Elipsovité listy sú zašpicatené, celé husto pokryté hodvábnymi chlpami. Koncom jari
vyrastajú z ružice okolo 2 -4 cm vysoké kvetné stvoly, ktoré nesú nápadne sfarbené
načervenalé puky. Neskôr sa z nich rozvinú biele úbory s priemerom 3 cm, ktoré citlivo
reagujú na počasie a sú otvorené len cez slnečné dni. Túto vlastnosť si zachovávajú dlho po
usušení v naaranžovaných kyticiach. S touto slamienkou mám dlhodobé skúsenosti
a takpovediac som ju vyradil zo svojej „červenej knihy “ ohrozených rastlín. V skalke je
bežným druhom, a tak sa stala predmetom pre experimentovanie. Je to jedna z mála
slamienok z južnej pologule, ktorej nevyhovuje skleník, v ktorom sa ružice vyťahujú, strácajú
sivé sfarbenie a takmer nekvitnú. Najlepšie sa mi osvedčilo umiestnenie v skalke. Vyhovujú
jej širšie štrbiny, alebo šikmé políčka na slnečnom stanovišti s odklonom. Cez horúce letné
dni si vyžaduje doplnkovú závlahu 1 - 2 krát do mesiaca, ako ostatné skalničky, medzi ktoré
dobre zapadá. Pôda musí byť dobre drenážovaná, stačí bežná záhradná s prímesou piesku
a kamennej drte. Tá je dôležitá aj na povrchu, kde pôsobí esteticky, ale aj ako tzv. povrchová
drenáž proti zahnívaniu ružíc. Na vápnik je tolerantná, ale najlepšie vynikne jej farba pri
tmavých sopečných horninách (andezit, ryolit, čadič a pod.). Cez zimu najlepšie vyhovuje
mierne zakrytie čečinou a prirodzená snehová vrstva, ktorá je súvislá cez celú zimu. V nižších
polohách, bez snehovej vrstvy je možné použiť kryt zo skla, ktorý slamienku chráni pred
zimnými dažďami.
Rozmnožuje sa jednoducho delením, alebo odrezkami, ktoré spoľahlivo korenia.
Výsevy sú možné len z exportného osiva, lebo v našich podmienkach semená nevytvára.
A aká spoločnosť jej v skalke vyhovuje? Samozrejme nie veľmi expanzívne skalničky
menšieho vzrastu ako napr. lomikamene zo sekcie Ligulatae, ďalej rody Asperula, Crassula,
Draba, Edraianthus, Rosularia, menšie Delosperma, Sedum, Sempervivum, ktoré tiež
vyžadujú podobné podmienky. Pestovatelia však niekedy pri myšlienkach - slamienka, Afrika
- vysadia rastlinu medzi suchomilnú a sukulentnú kvetenu na priamy úpal, takmer bez
zálievky, čo im nevyhovuje a uhynú. Treba si však uvedomiť, že je to druh z vysokohorských
polôh, kde je neustále prúdiaci vzduch, stála vlhkosť a cez zimu snehová prikrývka.
Helichrysum pagophilum
Druh z Drakensbergu 2700 – 3100 m n. m., kde sa vyskytuje na skalách alpínskeho
vegetačného stupňa. Vytvára malé vankúše a ružice, ktoré sú podobné H. milfordiae. Kvety sú
jednotlivé a nenápadné na krátkych stvoloch, slamovožltej farby. V kultúre sa pestuje
ojedinele. Mne sa však každoročne darí z odrezkov namnožiť viac rastlín, ktoré sú pre ďalších
záujemcov a ostatné poslúžia na experimentovanie. V skleníku si zachováva kompaktný
vzrast, ale najkrajšie exempláre mám v prístrešku, kde je dobré prúdenie vzduchu
a regulovaná závlaha. Vonku v skalke je to celkom spoľahlivé len v kolmých štrbinách,
takmer v previse, alebo na úpätí slnečných previsov. Rastliny v prírode tiež osídľujú takéto
extrémne stanovištia a vieme to z prednášky p. Holzbechera o Dračích horách. Do budúcna by
bolo potrebné druh viac rozšíriť a experimentovať, aby sa mohla využiť vlastnosť
atraktívneho vzhľadu.
Helichrysum sessiloides, syn. H. sessile, H. ernestianum, H. laevigatum
Vzhľadom je podobný H. marginatum. Ružica listov je však podstatne menšia a ich zhluk
pôsobí tesným a pevným dojmom. Jednotlivé kvetné úbory sú prisadené v ružici a výška
rastliny neprevyšuje 4 – 5 cm. Kvitne spoľahlivo, ale rastlina nevylučuje intenzívnu vôňu ako
H. marginatum. Stručný opis prezrádza, že je to atraktívna rastlina, vyžadujúca si väčšie
rozšírenie u pestovateľov. V zbierkach sa sporadicky vyskytuje, ale pravdepodobne sa nestane
bežným druhom. Vonku jej vadí hlavne nadmerná zimná vlhkosť a silné mrazy. V skleníku ju
napádajú častejšie ako iné slamienky cicavý a žravý škodcovia.
Ďalšie významné lokality rodu Helichrysum sú na Novom Zélande, kde sa vyskytuje
niekoľko desiatok druhov, ktoré majú prevažne krovinatý charakter s veľmi exotickým
výzorom. Týmto chcem ale hneď naznačiť, že pestovanie je problematické a napodobniť
klímu protinožcov nie je jednoduché. Vertikálne je na ostrovoch niekoľko vegetačných
stupňov, výrazne sa prejavuje oceánska klíma, ale výnimkou nie sú ani oblasti so zrážkovým
tieňom pod mohutným horstvom. Ak sa nám aj darí rastliny v kultúre udržať, nie vždy majú
charakteristický kompaktný rast, vyfarbenie a väčšinou ani nekvitnú.
Helichrysum coralloides, syn. Ozothamnus coralloides
Skaly a skalné sute subalpínskeho stupňa na južnom ostrove Nového Zélandu sú domovom
tejto nevšednej slamienky, ktorá má vždy zelený, vzpriamený krovinatý vzrast do 50 cm. Na
stonkách sú úhľadne usporiadané strechovité tmavozelené listy so striebristým okrajom.
V kultúre iba výnimočne vytvára jednotlivé žlté kvety. Vyžaduje si umiestnenie v studenom
skleníku, kde je dobre chránená pred nadbytočnou vlhkosťou a cez zimu aj pred extrémnymi
mrazmi.
Helichrysum selago, syn. Ozothamnus selago
Výskyt v prírode je podobný ako u predchádzajúceho druhu. Má redší krovinatý a širší rast
s mierne poliehavými stonkami s priemerom do 50 cm. Šupinovité tmavozelené listy sú
pravidelne štvorradovo usporiadané a tesne priliehajú k stonkám. Kvety sú jednotlivé,
svetložltej farby, ale v kultúre je kvitnutie vzácnosťou. Najspoľahlivejšie je pestovanie
v studenom skleníku, kde sa dá spoľahlivo chrániť pred nadbytočnou vlhkosťou. Vyžaduje
kyslú pôdu ako väčšina novozélandskej flóry. Krovinaté slamienky rozmnožujeme koncom
leta odrezkami a začínam ich vysádzať na rôzne stanovištia. Uvidíme, ako sa osvedčia.
Zámerom tohto článku bolo v krátkosti opísať niektoré exotické slamienky z južnej
pologule, ktoré sa zatiaľ len vzácne vyskytujú v zbierkach. Nedá mi na tomto mieste
nespomenúť jeden európsky druh, ktorý svojim nevšedným výzorom pripomína krovinaté
druhy z Nového Zélandu.
Je to Helichrysum frigidum zo skál Korziky a Sardínie. Má krovinatý poliehavý vzrast, celá
je strieborne chlpatá a na stonkách sú drobné špicaté listy. Kvety sú jednotlivé s priemerom
1,5 cm, svietivo bielej farby. V kultúre bohato kvitne každý rok typickými slamienkovitými
kvetmi. Aj keď je to európsky druh naša kontinentálna klíma tomuto stredomorskému druhu
nevyhovuje a spoľahlivo sa dá udržať len v studenom skleníku, kde ho môžeme dobre chrániť
pred prílišným mokrom a silnými mrazmi. Rozmnožovanie je možné výsevom, odrezkami,
alebo delením.
Otázka na záver by mohla byť, či na území Čiech a Slovenska rastie voľne v prírode
nejaký druh slamienky. Áno. Je to vytrvalé Helichrysum arenarium, ktoré má centrum
rozšírenia v Stredomorí, ale zasahuje až do Malej Ázie a na Kaukaz. V oboch štátoch rastie
roztrúsene najmä v poriečí väčších tokov a na piesčitých pahorkoch. Svojim nie exotickým
výzorom prirodzene harmonizuje s našou domácou kvetenou. Ale to už je o niečom inom.
Róbert Roth, Kremnica
CO NÁS ZAJÍMÁ
O chvále instinktů a hřejivé ekologii
Znáte to, předjaří vás nemilosrdně vytahuje do zahrady a nutí s radostí dělat úkony, které
by určitě pár dní nebo týdnů počkaly a v jinou roční dobu jsou nám spíš na obtíž. Jsem na tom
v tuto roční dobu stejně - vytrhávám plevel, který skoro není vidět, míchám substrát
z mokrého bláta a stříhám uschlé listy skalniček a trvalek. Patří mezi ně i moji oblíbenci kultivary Miscanthus sinensis. Tyhle kytky mám opravdu moc rád. Mám je vysazené na
zahradě, na dvoře i před domem. Nejhezčí jsou na podzim, když kvetou, ale i suché listy
v zimě dodávají zahradě krásnou atmosféru. Jenže na začátku sezony musí staré listy pryč. A
jejich stříhání je pro mě tak trochu symbolem nastávajícího jara. Práce to sice není úplně
nejpříjemnější, ale dělám ji rád. Její výsledek je totiž hodně vidět. Po jejím dokončení všechna
místa zřetelně prokouknou a zahrada přestává mít zimní vzhled. Taky na kompostu se
nahromadí značné množství suché biomasy jako základ pro novou várku substrátu. Mám pak
příjemný pocit, že jsem toho udělal tak nějak víc a rychleji. Jenže jaro nezačíná podle
kalendáře nebo podle toho, že Doležal ostříhal okrasné trávy. Tohle si rozhodne až příroda a
bezpochyby dobře ví, co dělá a kdy to má udělat. To jen my jsme její harmonogram
nedokázali úplně dopodrobna prokouknout. Tak se často stane, že po krásných slunečných
dnech v předjaří přijdou zase mrazy a někdy i trocha sněhu. Onoho roku, kdy se odehrává můj
příběh, to bylo podobné. Začátkem března jsem přitlačoval skalničky, plel pidiplevely,
kontroloval, šmejdil s foťákem a jak jinak, stříhal okrasné trávy. A za týden přišla změna.
Mokro, lehce mrzlo a pro mlhu bylo vidět jen na pár metrů. Byla sobota a já měl naplánováno
tolik práce! Jenže při pohledu z okna jsem se přinutil jenom vybrat popel z kamen a vynést ho
ven. V zimě si totiž přitápíme v krbových kamnech a příprava dřeva a topení vůbec je mým
dalším koníčkem. Jsem pyšný na své bukové dřevo důkladně vyschlé, pěkně nařezané na
stejně dlouhá polínka a vyskládané do úhledných vrstev. Radost pohledět. A co teprve to teplo
a zážitek z krásných plamenů v kamnech… A protože topíme jen tvrdým dřevem, tak jako
správný zahrádkář a ekolog vím, že takový popel je škoda vyhodit a že patří zpátky do půdy.
Dávám ho proto do kompostu. A tak vymetení kamen a cesta ke kompostu byla ten den moje
jediná pořádná práce. Stále jsem ještě doufal, že se mlha zvedne a budu moct vyrazit na
zahradu aspoň „vytahovat kytky očima“, ale ani za hodinu se pohled z okna moc nezměnil. A
tak jsem jen bezcílně bloumal a nemohl se nějak rozhodnout, jestli jít přece jen ven, nebo
zůstat doma, obléct se do pracovního, nebo zůstat v domácím. A chodil jsem tak říkajíc od
ničeho k ničemu. To manželka takovou váhavostí netrpěla. Sociologové říkají, že mnohé naše
zvyky pochází ještě z dávných dob, kdy muži byli lovci a ženy sbíraly lesní plody, žvýkaly
kůže a vůbec hromadily zásoby na horší časy. Dnes zůstal mužům z lovu zřejmě jen fotbal
v televizi, ale ženy hromadí zásoby se stejným zápalem jako dřív. Alespoň ta moje v tom
vyniká. Každou sobotu ráno vyráží do terénu – supermarketu, aby v potu tváře přivlekla na
další týden zásoby, které by našim předkům vydržely nejmíň měsíc. Jenže tentokrát neměl její
odchod obvyklý hladký průběh. Chvilku poté, co za ní zaklaply dveře, jsem slyšel, že se zase
vrací a volá na mě. Na zahradě je prý kouř, asi něco hoří. Hlavou mě bleskově prolétla
analýza sdělených informací a setřídil jsem je podle počtu pravděpodobnosti:
1. Žena nerozezná mlhu od kouře – nejpravděpodobnější, prakticky jisté.
2. Soused bude vařit maso pro své dva vlkodavy a zapálil na zahradě oheň pod kotlem –
méně pravděpodobné, ale možné.
3. Popel v kompostu začal doutnat – velmi nepravděpodobné, téměř nemožné.
Ale abych dal manželce najevo, že její obavy neberu na lehkou váhu, vyšel jsem na zahradu
tak, jak jsem byl. Oblečený ani pracovně ani v domácím, to znamená ve spodním prádle a
pantoflích, a volným krokem jsem mířil do zadní části zahrady, odkud se šířila ta mlha, o
které si žena tak roztomile naivně myslela, že je to kouř. Po pár krocích jsem zjistil, že je ve
vzduchu opravdu cítit něco jako kouř. „Tak mlha to nebude“, řekl jsem si, asi varianta č. 2 maso pro psy. Udělal jsem ale pár dalších kroků a bylo jasné, že správná je varianta č. 3.
Jenže kompost nedoutnal, ale šlehaly z něj plameny asi 3 metry vysoké! Pak už to šlo ráz na
ráz. Můj volný krok ve spoďárech a pantoflích se na příštích 20 minut změnil v průběžný úprk
s kbelíky vody a hašení. Hromada suchých listů Miscanthus sinensis jako zápalná směs
fungovala zřejmě velice spolehlivě, a protože ohrazení kompostu bylo z prken a jednu stěnu
mělo společnou s přístřeškem na to báječně vyschlé a pečlivě vyskládané tvrdé dřevo, oheň
přímo praštěl nadšením. Naštěstí všechno dobře dopadlo a dnes to zní jako komická historka.
A den dovolené a pár stovek, co mě stál materiál na opravu dřevníku, taky nevypadá na
žádnou tragédii. Tedy pokud hodnotím to, co se opravdu stalo. Jinak už to vypadá, když
uvážím, co se stát mohlo. Došlo mi to až po zásahu a požár byl pod kontrolou, jak říkají
hasiči. Stál jsem tam, zíral na doutnající spoušť, a přestože jsem měl triko a zmíněné spoďáry
úplně promočené a na zemi byla pořád jinovatka, bylo mi docela horko. Zahřály mě jednak
opakované sprinty s kbelíkem plným vody a taky to dřevo bylo fakt krásně vyschlé, dobře
hořelo a plameny hřály. Ale když jsem se nakonec vydýchal a rozhlédl se kolem, docela jsem
se rozklepal. Kompost mám totiž až na hranici pozemku, za plotem roste statný tis s větvemi,
které mírně přesahují k nám nad kompost. Tenhle krásný strom stojí jen několik metrů od
skladovací haly sousední továrny. A špička stromu končí v místech, kde má střecha skladu
dřevěné podbití. Takže nebýt toho, že manželka po předcích zdědila to instinktivní a
nepřekonatelné puzení a navzdory špatnému počasí vyrazila hromadit zásoby, mohl o své
zásoby přijít místní vlivný továrník. A jak říkají současní mladí: to by teda bylo hustý!
Poslední velký požár byl v Tišnově někdy v polovině 18. století. Já bych se zřejmě s
výsledkem svého ekologického přístupu zařadil hned vedle něj.
Epilog: několik dní po napsání tohoto článku jsem v televizi zahlédl reportáž o tom, že
zemědělci někde na jižní Moravě budou pěstovat na poli trávy rodu Miscanthus jako
biopalivo. Zjistilo se prý, že dobře hoří…
Miroslav Doležal, Tišnov
Soumrak beskydských pastvin
Po staletí probíhal každodenní boj obyvatel beskydských hor o přežití. Jejich cílem bylo
vykácet lesy a na jejich místě vytvořit pastviny pro stáda ovcí, koz a hovězího dobytka a
mnohdy neúrodnou, jalovou a kamenitou půdu přeměnit na skromná políčka. Vznikl tak
velmi unikátní fenomén druhotně vytvořených horských luk a pastvin, ideální životní
prostředí pro mnoho druhů vstavačů i dalších lučních květin. V období totalitního režimu
došlo k rapidní změně strategie ve vztahu k využívání horského prostředí. Velké plochy,
udržované dříve drobnými hospodáři, byly znárodněny, resp. nedobrovolně odprodány či
pronajaty zemědělským družstvům a státním lesům, a následně došlo zejména ve vyšších
horských polohách k masivní výsadbě smrkových monokultur. Staletá usilovná dřina našich
předků tak přišla vniveč. Na družstvy obhospodařovaných plochách pak docházelo k
nadměrné pastvě obecních stád hovězího dobytka a v následné snaze zvýšit produkci pícnin k
hnojení průmyslovými hnojivy. Došlo tak k tzv. eutrofizaci (nadměrné obohacování půdy
živinami). Vlivem tohoto jevu jsou ještě dnes, 20 let po pádu komunismu, velké plochy
porostlé bujnou trávou a vyššími bylinami bez jakýchkoliv květin a s minimální druhovou
diverzitou. V současné době pak, oproti původním státům EU, výrazně nižší podpora
soukromého zemědělství nedostatečně motivuje majitele pozemků k obnovení chovu
hospodářských zvířat, a tak nadále dochází k zarůstání původně obhospodařovaných luk
plevelem a křovinami. Přidáme-li k výše uvedeným skutečnostem ještě absolutní absenci
ekologického myšlení u většiny „domorodého“ obyvatelstva, je jasné, že kromě výjimečných
případů a chráněných území, udržovaných orgány státní správy či ekologickými
organizacemi, dochází v CHKO Beskydy opravdu k jakémusi pozvolnému zániku květnatých
luk a pastvin. Paradoxně tato skutečnost kontrastuje s celkově se zlepšující situací, kdy lesáci
již pochopili potřebu obnovit původní přirozenou skladbu beskydských lesů a lovci se
pozvolna smířili s přítomností dravců a šelem a uznávají i jejich leckdy prospěšnou funkci na
zdraví populací lovné zvěře na území CHKO. Charakteristickou vlastností některých
ochranářů je naopak snaha vytvořit přírodní prostředí bez jakéhokoliv vlivu člověka. V
pralesích či na rašeliništích to za určitých okolností a pod dohledem odborníků může být
ideální stav, avšak pro přežití vstavačovitých rostlin je tento přístup životně nebezpečný. Jsou
většinou přímo závislé na podmínkách uměle vytvořených člověkem. Bez pravidelného,
správně načasovaného sekání luk a likvidace náletových dřevin by v krátké době došlo k
jejich úplnému zániku.
CHKO Beskydy byla vyhlášena v roce 1973 na ploše 1160 km čtverečných na území tří
horských celků: Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a Vsetínské vrchy. Na rozdíl od
centrálního masívu, jenž je momentálně převážně silně zalesněn, se zachovaly zejména v
oblasti tzv. Valašska velké plochy zkulturněné krajiny, sloužící i v současnosti k pastvě
omezených stád koz, ovcí i dobytka. Jsou tu rovněž přírodní rezervace s unikátní flórou,
charakteristickou pro tento typ krajiny. Na loukách se hojně vyskytuje ocún jesenní
Colchicum autumnale a na jaře je místy hojný šafrán bělokvětý. Odborníci se dosud neshodli
na jeho botanickém původu ani zařazení, většinou jej považují za bílou formu šafránu
heuffelova Crocus heuffelianus. Klasicky zbarvená modrá forma vykvétá masově na loučce
poblíž obce Zubří a je chráněným nalezištěm. Pamětníci tvrdí, že kdysi rostl v celém údolí
Zuberského potoka. Zdravé valašské louky s vtroušenými porosty jalovce obecného Juniperus
communis v období vegetace doslova hýří barvami. Našli bychom tu vedle obvyklých květin
(kopretiny, kohoutky, rozrazily, zvonky rozkladité, jestřábníky aj.) též mnoho méně běžných
rostlin, jako např Hieracium aurantiacum, Campanula glomerata, Cardamine pratensis,
Gladiolus imbricatus, Stachys alpina, Aquilegia vulgaris, Campanula rapunculus, mochnu
Pottentilla aurea, Lilium martagon a kriticky ohrožený hořec Gentiana pneumonanthe, na
který můžeme výjimečně narazit přímo na ovčím chodníčku. Silnější populace tohoto hořce se
dosud zachovala na územní bývalého vojenského prostoru v Oderských vrších. Na sušších
loukách se hojně vyskytuje někdy i na skalkách pěstovaná Carlina acaulis, kociánek
Antennaria dioica a občas mateřídouška Thymus alpestris, téměř vyhynulý je hořec křížatý
Gentiana cruciata, sporadicky se vyskytující i ve slezské části Beskyd.
Největšími poklady těchto oblastí jsou ovšem naše orchidejovité rostliny. Kriticky
ohrožený je střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus, jenž se pozvolna ztrácí ze všech
beskydských nalezišť, včetně nejbohatší valašské lokality. O něco optimističtěji to vypadá s
krásně žlutě kvetoucím vstavačem Orchis pallens, který je zákonem chráněn v několika
rezervacích. Občas dochází k záměně se žlutě zbarvenou formou prstnatce bezového
Dactylorhiza sambucina. Tento vzácný, byť i ve slezské části Beskyd místy rozšířený druh
roste na místech výskytu společně s purpurovou formou a občas vytváří i vnitrodruhové
křížence v oranžových odstínech (Galovské louky). Velmi vzácné jsou rovněž: vstavač
vojenský Orchis militaris a vstavač kukačka Orchis morio. O něco běžnější je vstavač
mužský Orchis mascula, který roste roztroušeně po celém území CHKO a místy vytváří i
početné kolonie. Z kruštíků je běžný Epipactis latifolia, o něco neobvyklejší je nález kruštíku
modrofialového Epipactis purpurata a zřídka narazíme na vlhkých loukách a rašeliništích na
Epipactis palustris. Na chráněném nalezišti „Pod Juráškou“ bychom jej mohli vidět společně
s prstnatcem Dactylorhiza incarnata. Kruštík tmavočervený Epipactis atrorubens se
ostrůvkovitě objevuje na celém území ČR na půdách s karbonátovým a vápencovým
podkladem. Jeho výskyt v údolí Krásné pod Lysou horou byl pro mne překvapením. Přátelé z
ČSOP, provádějící v dané oblasti botanický výzkum v rámci programu Natura 2000 nechtěli
mému nálezu uvěřit a zpočátku se domnívali, že jde o růžovou formu Epipactis purpurata. Na
vlhčích místech je dosud hojný prstnatec fuchsův Dactylorhiza fuchsii, jenž se objevuje v
mnoha formách a barevných variantách. Pro laika je od něj špatně odlišitelný vzácnější
prstnatec plamatý pravý Dactylorhiza maculata. Občas narazíme na pětiprstku žežulník
Gymnadenia conopsea a nebo na loukách ve větší nadmořské výšce na kriticky ohroženou
hlavinku horskou Traunsteinera globosa. Relativně hojně roste dosud na vlhčích, někdy i
přistíněných místech a v prameništích na okrajích smrčin dosti nenápadný bradáček vejčitý
Listera ovata. Základním předpokladem přežití všech výše uvedených nádherných zástupců
našich orchidejí je přísná a zároveň uvážlivá ochrana lokalit těchto rostlin, jakož i zachování
poměrů, které na těchto lokalitách dlouhodobě existují. Bohužel na mnoha místech jejich
výskytu dochází i nadále k negativním jevům. V 80. letech jsem objevil podmáčenou louku v
údolí Krásné s výskytem několika druhů vstavačovitých včetně Orchis morio, Traunsteinera
globosa, Gymnadenia conopsea a masově zde rostl též Gladiolus imbricatus. V té době byl již
areál surově narušen zásahem společnosti těžící v Beskydech zemní plyn a provádějící
průzkum naftových ložisek. Když jsem na tehdejší Krajské správě ochrany přírody v Ostravě
požadoval zastavení prací a zřízení chráněného naleziště, považovali mne asi dílem za blázna
a dílem za nepřítele socialistického zřízení. Mezitím došlo k částečnému vyhynutí vzácných
druhů jednak průmyslovou činností a jednak změnou druhové skladby podmáčené louky (část
zarostl tužebník jilmový a velkou plochu tvoří houština z olší a podobných křovin). O
současném upřednostňování ekologických hodnot před ekonomikou si však rovněž nedělám
velké iluze. V těsné blízkosti loučky s bohatě kvetoucí Traunsteinera globosa byl v roce 2006
ze dvou stran vysázen smrkový les (a to i na louce s tisícovkou hořců Gentiana asclepiadea,
mečíky a vstavači) a na vrtné plošině uprostřed rašelinné louky se po ukončení těžby surovin
chystala obec s pomocí fondu EU vybudovat jakýsi sportovně-rekreační komplex s bufetem a
parkovištěm. Obec Krásná konzultovala výstavbu sportovního zařízení se správou CHKO a
stavba byla naštěstí zastavena.
K této problematice se musím ještě dodatečně (rok po sepsání článku) vyjádřit. V létě
2009 jsem na rekultivované ploše po vrtné plošině objevil několik jedinců kriticky
ohroženého živočicha vzácnější horské formy žáby kuňky žlutobřiché. Po jednání všech
zúčastněných stran byla na podzim (k mému značnému překvapení) na uvedené lokalitě
vyhlášena rezervace a nyní je zde prováděno kácení a likvidace náletových dřevin. „Jó, boží
mlýny melou pomalu…!“
Kdysi jsem se pokusil o přesazení několika vstavačů z pastviny zarůstající smrkovým
lesem. Dnes je tam všude 25-letá smrková monokultura a po rozlehlé louce s jalovci nezůstalo
téměř nic. Dvě rostliny vemeníku dvoulistého Platanthera bifolia vytvořily ve svém novém
domově po 18 letech životaschopnou kolonii, každoročně tu kvete 10-25 rostlin. Počet
kvetoucích jedinců rok od roku kolísá pravděpodobně v závislosti na změnách počasí v
jednotlivých letech a na dalších, dosud neprozkoumaných jevech. Úspěšné bylo též přesunutí
Dactylorhiza fuchsii, jež se rozmnožila neuvěřitelným způsobem a ve skalkách se stala téměř
plevelem. Bezproblémové bylo rovněž přemístění Epipactis latifolia a Listera ovata.
Naprostým neúspěchem skončilo naopak přesazení prstnatce bezového, rostliny se po zatažení
již neobjevily. Celkově relativně úspěšný byl experiment zřejmě z důvodu v podstatě stejně
orientovaného, nepříliš vzdáleného místa introdukce, jehož půdní i klimatické poměry
odpovídaly původnímu místu výskytu. Pěstování vstavačů je dosti nesnadná záležitost, a
navíc se jedná o zákonem chráněné rostliny, jejichž svévolné vyrývání a přesazování do
zahrad k okrasným účelům je zakázáno. Zajímají-li vás zákonné normy a ustanovení
související s ochranou, respektive množením těchto rostlin v kultuře, a chcete-li se zároveň
blíže seznámit s jejich životními požadavky, doporučuji knížku „Plejonky a další
chladnomilné orchideje“ autorů Sekerky, Obdržálka a Ponerta (nakladatelství Grada, 2007).
Jelikož se po beskydských kopcích toulám již mnoho let, musím bohužel s politováním
konstatovat, že vstavačovité rostliny z naší přírody někdy z objektivních příčin, jindy zdánlivě
nepochopitelně a nenápadně, avšak přesto zcela soustavně a jak se zdá i nezadržitelně mizí.
Tímto poněkud smutným a pesimistickým konstatováním by mnělo skončit naše společné
putování moravskou přírodou. Nemám však příliš v oblibě tragické konce, takže kdo ví.
Oldřich Navrátil, Ostrava
Použitá literatura:
Mališová, V.: Chráněná příroda okresu Frýdek-Místek. Okr. vlastivědné muzeum F-M, 1988.
Procházka, F., Velíšek, V.: Orchideje naší přírody. Academia, 1983.
INFORMACE Z KLUBU
Z členské základny
Stav k 1. 1. 2010
Přírůstky
Úbytky
Stav k 31. 7. 2010
149 členů
4 členové
14 členů
139 členů
Přírůstky:
Černochová Jarmila - Brno
Ďuriník Jozef - Žilina
Tichomirovová Eva - Brno
Vyklická Ivana - Brno
Úbytky:
Jedličková Věra, MUDr.
Němečková Marie
- na vlastní žádost
- na vlastní žádost
Bařina Petr
Čermák Jiří
Dvořáková Antonie
Koblížek Jaroslav, Doc. Ing.
Marešová Stanislava
Milata Antonín
Peterková Jana
Poláček Richard
Stopka Jan
Surovec Jan
Švaříková Hana, MUDr.
Kakos Josef
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- neplnění členských povinností
- zemřel 12. 7. 2010
Upozorňujeme všechny členy, že členské příspěvky na rok 2011 se platí od 1. 1. 2011 do
31. 5. 2011. Nezaplacení do tohoto termínu bude pokládáno za nezájem o další členství
v klubu a bez dalšího upozornění vede k vyloučení.
Nejvýhodnější placení je na členských schůzích, kde si členové současně odeberou příslušný
zpravodaj.
Pro zaslání zpravodajů číslo 62 a 63 je rozhodná platba poštovného v roce 2010.
Členové, kteří nedocházejí na členské schůze a požadují zaslání zpravodaje poštou, musí
mimo členského příspěvku (150 Kč) zaplatit ještě poštovné 35 Kč v ČR a ve SR 70 Kč.
V lednovém zpravodaji, který bude odesílán poštou, bude přiložena poštovní poukázka na
zaplacení členského příspěvku a poštovného na rok 2011.
Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu nahlásili nové údaje co
nejdříve na adresu: Marie Servisová, Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob.
608 502 916, nebo Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno, tel. 530 315 666 nebo
mob. 732 522 841.
Marie Servisová
Inzerce
■ Kúpim publikácie o skalničkách:
1. Múckovy praktické příručky – Kapesní atlas rostlin alpských /Telč, 1905, Vydavatel:
Šolc./
2. Vaněk Josef: Alpinum v zahradě , I. a II. díl. /Chrudim, 1941/
3. Halda J., Haldová J.: Primulaceae I. – III. díl. /KSP, Praha,1975/
4. Tokárová Ľ., Tokár O.: Skalka v záhradke /Bratislava, 1973/
5. Prúvodce odbornými názvy rostlin /Plzeň, ZO ČZS Alpinky, 1987/
6. Luňáčkova V.: Jehličnany v zahradě a alpinu /1980/
7. Motejlek L.: Skalky a skalničky /Praha,Atypo,2006,14s.,edice:Nápady do kapsy/
8. Bohm Č.: Trvalky ozdoba záhrady a bytu /1991/
9. Staré i nové vydania časopisov: Skalničky /KS Praha/, Skalničkářův rok/KS Brno/,
Skalkař /KS Gottwaldov-Zlín/, Zpravodaj klubu /Ostrava, Bruntál, Děčín a iných
Klubov skalničkárov/, prílohy časopisov a monografie.
Ponúknite staré publikácie o skalničkách, rôzne brožúry, ponukové katalógy firiem a iné
materiály o skalničkách.
Kúpim i farebné /xeroxované, skenované/ kópie publikácií č. 1 a 2 /po dohode na
podmienkach/.
Spracovávam prehľad /bibliografiu/ skalničkárskych publikácií vydanýchv ČR a SR od r.
1905. Na požiadanie zašlem bližšie informácie.
Informácie s cenovou ponukou na: Ing. Roland Baranovič, Ždiarska 6, 949 01 Nitra,
Slovensko, tel.: + 421 37 73 326 02, mobil: + 421 903 927 113,
e-mail: [email protected].
■ Chryzantéma, organizace jižní Morava, pořádá v Ivančicích
jubilejní 25-tou IVANČICKOU VÝSTAVU CHRYZANTÉM.
Koná se dne 22. až 24. října 2010, denně od 9 do 17 hodin v sále Besedního domu.
Po dobu konání výstavy je zajištěn prodej chryzantém. Na výstavě lze získat informace
o pěstování chryzantém na zahrádce i v bytě.
Drobné zprávy a informace
-
ve dnech 17. - 19. 9. 2010 se předseda spolu s místopředsedy našeho klubu zúčastní
tradičního Setkání skalničkářských organizací, které organizují skalničkáři ze Žiliny
naše další jarní výstava skalniček se uskuteční ve Čtyřlístku od 30. 4. do 7. 5. 2011
připomínáme adresu našich internetových stránek: www.skalnicky-brno.cz
uzávěrka 63. čísla časopisu Skalničkářův rok je 3. 1. 2011, časopis bude k dispozici na
lednové VČS
pište prosím články, veškeré příspěvky posílejte na adresu: Ing. Mojmír Martan, Úvoz
7, 602 00 Brno nebo na e-mail: [email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171
klubová knihovna je stále mimo provoz, půjčují se pouze aktuální čísla objednaných
časopisů (Naše krásná zahrada, Knihovnička zahrada, pražský časopis Skalničky a
anglický časopis), kontakt na naši knihovnici: Marta Ruttkayová, tel. 541 220 160
Kalendář akcí klubu v 2. pololetí 2010
2. 9.
30. 9.
1. 10.
2. 10.
3. 10.
4. 10.
4. 10.
5. 10.
7. 10.
4. 11.
2. 12.
3. 1. 2011
22. 1. 2011
16:15
9:00 - 15:00
17:00-18:00
9:00 - 18:00
9:00 - 18:00
9:00 - 18:00
9:00 - 17:00
17:00 - 18:30
8:00 - 10:00
16:30
16:30
16:30
9:00
členská schůze s přednáškou (Křenová)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
podzimní burza - prodej (Arboretum)
podzimní burza - prodej (Arboretum)
podzimní burza - prodej (Arboretum)
podzimní burza - prodej (Arboretum)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
členská schůze s přednáškou (Křenová)
členská schůze s přednáškou (Křenová)
nejzazší termín předání semen do výměny
uzávěrka fotosoutěže 2010
členská schůze s přednáškou (Křenová)
uzávěrka zpravodaje č. 63
výroční členská schůze (Křenová)
Nepředvídatelné události mohou způsobit změny v programu, čase i místě konání těchto akcí.
Neprodejný výtisk
Pro své členy vydal v září 2010
Klub skalničkářů Brno
www.skalnicky-brno.cz
Připravil Ing. Mojmír Martan
Jazyková úprava Mgr. Jana Hájková
Příloha zpravodaje
Orchis purpurea - jeden z oceněných exponátů letošní výstavy skalniček
Foto M. Martan
Gentiana clusii ´Alba´ - vítězný snímek Fotosoutěže 2009
Foto J. Hadač
Arisaema flavum
Arisaema flavum tibeticum
Arisaema jacquemontii
Arisaema candidissimum
Arisama candidissimum yellow
Arisaema fargesii red
Fotografie O. Navrátila k článku Arisaemy
záhad zbavené II.
Delosperma ´Beaufort West´
Delosperma sphalmanthoides
Foto M. Martan
Gentiana sinoornata ´Eugens Allerbester´
Foto O. Navrátila k článku Alles gute aus Deutschland
Armeria trojana
Foto P. Holík
polštáře Helichrysum pagophilum
Helichrysum selago
Foto R. Rotha k článku Nevšedné slamienky
Helichrysum frigidum
Raoulia x Helichrysum - přírodní hybrid
Foto R. Roth
Epipactis atrorubens - kruštík tmavočervený
Traunsteinera globosa - hlavinka horská
Foto O. Navrátila k článku Soumrak beskydských pastvin
Orchis mascula ssp. signifera - vstavač mužský znamenaný na lokalitě Krásné
Fotografie O. Navrátila k článku Soumrak beskydských pastvin
Orchis mascula ssp. signifera - bílá forma
Platanthera bifolia - vemeník dvoulistý