Tajemstvi boje

TAJEMSTVÍ BOJE
(Verze 4.6)
ÚVOD
__________
Jmenoval jsem se Pavel Kastl. Kdysi dávno byla bojová umění velmi důležitou součástí hmotné
existence mé duše, neboť se jim věnovala v několika svých minulých životech.
Na světě existuje bezpočet bojových škol i umění, a každé z nich má svoji vlastní filozofii, částečně
podobnou a částečně odlišnou od těch ostatních.
Cílem této knihy je poukázat na skryté a mystické pozadí bojových umění, a na některá tajemství,
která se za těmito uměními ukrývají. A rád bych se též pokusil vysvětlit způsob, jakým mají být tato
umění správně praktikována.
Za vznik této knihy bych chtěl poděkovat duchům, kteří mě ji pomohli napsat, a také několika
lidem, jejichž duším bylo předurčeno pomoci mi v mé práci. S tvorbou fotografií pro tuto knihu mě
pomohli zejména Si-Fu Luděk Šulda a Mnich Šali.
Uvědomuji si, že kniha potřebuje být ilustrována více lepšími fotografiemi, nebylo však v mých
možnostech je pořídit.
Právní prohlášení: Informace uvedené v této vzdělávací knize nemusí být kompletně pravdivé. Jsou pouze osobním a
subjektivním úhlem pohledu autora, který se může mýlit. Z toho důvodu se autor zříká jakékoli právní odpovědnosti za přesnost,
pravdivost, kompletnost, bezpečnost či užitečnost jakékoli v této knize uvedené informace.
TAJEMSTVÍ BOJE
__________
V duchovních světech se duše nás všech milují a ve hmotných světech spolu často
bojují. Boj pomáhá prožít energetický opak lásky, soucitu a pomoci, což je pro naše duše z
určitých důvodů a v určité míře nutné. Také pomáhá udržet jistou míru agresivity,
obranyschopnosti a zvířecích kvalit hmotných bytostí.
Jestliže je lidský život transformací energie, pak boj mezi lidmi je to samé. Při pohledu do historie
lidstva bychom si ale měli uvědomit, že úloha boje, a tedy i bojových umění, byla přece jen více
negativní než pozitivní. A naším cílem je tuto skutečnost změnit.
Konflikty mezi lidmi a národy se vždy řešily cestou fyzického násilí, zejména bojem muže proti muži.
Proto také všechny lidské kultury vyvinuly své vlastní styly boje. Tak vznikl box, capoeira, judo, jiujitsu, kickbox, kuk sool wun, kung-fu, ninjutsu, pentjak silat, taekwondo, thajský box, wrestling a další
bojová umění.
Tato umění při svém vzniku neměla jen svoji fyzickou stránku, ale zejména v případě kung-fu i
stránku duchovní.
Staří mistři kung-fu provozovali své umění nejen pro účel obrany před útoky nepřátel, ale
především pro svůj duchovní růst a udržení svého zdraví v hlubším slova smyslu. Například bojové
styly zvířat, jako byl styl medvěda, opice, tygra, hada, orla, jeřába a další vyžadoval pochopení duše
zvířete a vcítění se do něj (podobně je tomu i s bojovými styly hmyzu, například styl kudlanky
nábožné). Tak člověk cvičící zvířecí styl boje poznal přírodu a zvýšil svoji citovou schopnost a
senzibilitu. Styly tai-čchi pak sloužily především k samoléčení a k vyjádření pocitů a potřeb duše
pomocí pohybů. Pohybová cvičení tak vlastně byla hlubokou meditací, která vedla cvičence k rozvíjení
jeho duševních schopností v kladném slova smyslu.
Na tyto aspekty bojových umění nikdy nezapomínejte. Je smutnou skutečností, že někteří lidé si
zvykli cvičit jen proto, aby byli fyzicky silnější než ostatní a mohli si svoji sílu dokázat například tím, že
někoho zmlátí. To však již nemá s původním duchem asijských bojových umění mnoho společného.
Z filozofického hlediska je fyzický boj vyřizováním Karmických účtů mezi lidmi a rozvíjením
negativních vlastností duše, která za své násilné činy bude pykat ve svých dalších životech. Každý
úder, který je zbytečně zasazen jinému člověku, se vrátí tomu, kdo jej dal, v jeho dalších životech.
Sám bude muset snášet rány, které uštědřil druhým lidem.
Při fyzickém boji nezáleží jen na tom, kdo z bojujících má lepší výcvik. Rozhodující je psychická
kondice, avšak největší váhu má Osud. Kdo má zakusit porážku, jeho boj bude vyššími silami řízen tak,
aby prohrál. A kdo má vyhrát, ten vyhraje, i kdyby na tom byl fyzicky hůře, než jeho soupeř.
Jedna věc je trénink v tělocvičně a něco úplně jiného je chvíle skutečného ohrožení a nebezpečí,
když jde opravdu o život. Pak může zklamat ten, kdo má výcvik, a může zvítězit ten, kdo trénovaný
není. Fyzický výcvik nezaručuje jisté vítězství, pouze zvyšuje jeho pravděpodobnost. Vždyť jsou známy
případy, kdy i trénovaný bojovník prohraje souboj s obyčejným netrénovaným člověkem.
Proto přistupujte k bojovým sportům tak, abyste trénovali pro zvýšení své obranyschopnosti, pro
zlepšení kondice a zdravotního stavu, a především proto, abyste udrželi v harmonii své tělo se svojí
duší. Berte bojová umění jako prostředek k sebezdokonalování a duševnímu růstu, nikoli jako
prostředek k nadvládě nad ostatními lidmi. Jen pak splní bojová umění svůj pravý účel, ke kterému
byla starými Mistry vytvořena.
LÁSKA A BOJ
__________
Láska a boj jsou zdánlivě dvě odlišné věci, z nichž jedna buduje, a druhá ničí. Přesto
však mají mnoho společného.
Nejprve si ale uvědomme podstatu lidské lásky, tedy proč se muž i žena vzájemně přitahují. A
povězme si, v čem se vzájemně liší.
Jako příklad si vezměme dva ideální partnery, muže a ženu. Jejich duše mají společný původ,
neboť obě vznikly rozdělením jedné bezpohlavní duše na duše dvě, mužskou a ženskou. Proto se jim
také říká “sesterské duše”.
Muž má převahu prvku mužskosti a žena má převahu prvku ženskosti. Muž má to, co chybí ženě, a
žena má to, co chybí muži. Oba podvědomě touží se vzájemně spojit a splynout spolu, což se
projevuje pohlavním pudem. Jejich pohlavní akt je ve skutečnosti pokusem o návrat do původního
stavu, kdy byli oba spojeni v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Jejich fyzická těla jim však
znemožňují tuto jejich duševní potřebu plně realizovat, avšak na konci existence vesmíru se mohou
jejich duše v duchovním světě opět spojit v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Tomuto spojení se
říká “mystická svatba”.
K tomu, aby se muž i žena milovali a vzájemně přitahovali, musí mezi nimi být určitý daný rozdíl. A
tento žádoucí rozdíl mezi nimi se udržuje zejména odlišným způsobem života jejich duší. A právě tato
jejich rozdílnost také pomáhá udržet i jejich lásku.
Muž je zdánlivě hrubý a touží po jemnosti ženy, zatímco žena je zdánlivě jemná a touží po hrubosti
muže. Ženě imponuje mužova mužnost a muži imponuje její ženskost. Muž je schopen většinou
intenzivněji prožít lásku, nežli žena, protože je podstaty Yang, což je aktivita, teplo a emoce. Žena je
podstaty Yin, což vyjadřuje chlad a pasivitu. Proto se muž snaží velmi aktivně získat lásku ženy, a žena
ji méně aktivně přijímá.
A nyní se podívejme na to, jak souvisí boj s udržením jejich sexuálního náboje a erotické
přitažlivosti mezi nimi, tedy s udržením jejich vzájemné lásky.
Vezměme to nejprve ze starých časů. Ideálem většiny starých národů byla představa, že muž má
být dobrý v boji a žena mu má porodit hezké a zdravé děti. Již celé věky opěvují staré balady chrabré
válečníky a jejich krásné ženy. Ano, taková je ideální představa starých časů* - láska a boj.
Bojem, tedy aktivním a násilným sebeprosazováním, v sobě muž rozvíjí svoji mužskost, tedy zevní
hrubost. Také ukazuje na odiv svoji schopnost prosadit se mezi ostatními muži a na to, že mezi nimi
zaujímá právoplatné postavení, které si vydobyl, či vybojoval. Jeho pozici též upevňovalo vůdčí
postavení v rodině, kterou byl povinen bránit. Jeho žena v něm tak viděla svoji oporu a dobrého
bojovníka, a cítila se být pod jeho ochranou.
Ženy nesměly vykonávat mužské práce, jen práce ženské, a podobně muži museli vykonávat jen
práce mužské. V moderní době se některé ženy chovají jako muži a vykonávají stejné profese, čímž se
porušuje rozdíl mezi nimi i jejich vzájemné prožití lásky.
Když žili manželé za starých časů v zemi, kterou každou chvíli zmítala válka, nikdy si nemohli být
jisti, kdy se vidí naposledy. A milovali se o to intenzivněji, oč blíže bylo vypuknutí války, která jim
hrozila. A když válka nastala, muž se odebral do boje a jeho žena plna napětí čekala, zda se z války v
pořádku vrátí. A když se z ní v pořádku vrátil, nejlépe ještě vyznamenaný v boji, tím více ho pak měla
ráda.
V ženách je zakódováno, že muž musí být chrabrý samec. Když je příliš něžný a hodný, většině žen
to vadí více, než kdyby k nim byl trochu hrubián. A stejně tak obráceně vadí většině mužům, když jsou
jejich ženy příliš hrubé a zmužštělé.
Bojovým uměním se mohou samozřejmě zabývat muž i žena, avšak mělo by platit pravidlo, že muž
by měl být vždy fyzicky silnější než žena, aby v něm ona viděla svého ochránce a autoritu, a on aby v
ní viděl slabšího, křehčího a něžného tvora, kterého má potřebu chránit a opatrovat. Pak nebude jejich
mužskost a ženskost porušena, a vztah mezi nimi zůstane zdravý.
(„Moc vám to spolu sluší, jste jako Drak a Fénix!“ Tak tahle věta, alespoň pokud si dobře vzpomínám, zazněla v jednom ze
slavných filmů o asijských bojových uměních, který se jmenoval “Zrada a pomsta”. Vyřkl ji starý Mistr, když viděl mladého
akčního hrdinu tohoto filmu trénovat společně s dívkou, jež mu učarovala.
Je pravdou, že společný trénink v bojových uměních a tai-čchi může být i jakýmsi flirtováním mezi milenci a dokonce i
přípravou na hlubší vzájemný dotek či spojení jejich duší.
Cvičí-li milenka tai-čchi styl Yin a milenec ve stejnou chvíli styl Yang, mohou se při společném cvičení energeticky lépe
připravit na chvíle milování. Společné provádění odpovídajících sestav tak může být i kvalitní milostnou předehrou milenců před
vlastním sexuálním aktem.
To je dalším příkladem pozitivní stránky bojových umění. Dají se s úspěchem používat i k probuzení lásky v mnoha jejích
formách. A konec konců i lásky přátelské, kdy katu či bojovou sestavu provádí tým přátel společně a každý z nich prožívá její
pohyby ve stejnou chvíli, jako ti druzí. To také posiluje jejich společnou energii, ovšem jen pokud se mají vzájemně rádi a
otevřou-li svá srdce.)
Jen když si zachovává muž svoji mužnost a sílu, a žena když si zachovává svoji ženskost a jemnost,
je vztah mezi nimi intenzivní a hoří láskou. A právě boj, tedy schopnost násilně se prosadit, zajistil
mužům obdiv a touhu jejich žen, a ženám silné a obdivuhodné ochránce, po jejichž boku chtějí zůstat
po celý svůj život.
*(Tato “ideální představa” starých časů má však jeden velký negativní aspekt: aby mohl být člověk dobrým bojovníkem,
musí porážet nepřátele = způsobovat bolest a porážku druhým, tedy způsobovat jim utrpení. A pokud by ženy milovaly jen
chrabré bojovníky = milovaly by ty, kdo ubližují druhým a udržují agresivitu v genofondu lidstva. Proto v počáteční i střední, tj.
starší fázi vývoje naší civilizace, platí to, co je v této kapitole popsáno jako ideál “Láska a boj”, zatímco v nejvyšší fázi vývoje
platí všeobecný mír a rovnocennost všech - nejvyšší cíl bojových umění: žádní nepřátelé, tedy žádní poražení a ponížení lidé.)
TAJEMSTVÍ ÚDERU
__________
Mozek vyhodnocuje situaci a vyšle prostřednictvím nervů signál do svalů ruky. Její
prsty se zavírají v pěst, svaly paži vymrští vpřed a pěst zasáhne cíl. Tak nějak vypadá úder.
Přišel jsem vám podat svědectví o pěsti, která zachovává lásku a čistí Karmu, o pěsti, která buduje
skutečné hodnoty a ze které září Světlo Ducha Svatého.
Když jsem žil ve svém předminulém životě ve Východní Asii, nějaký čas jsem strávil cvičením v
jednom z horských klášterů, kterých tam bylo ve středověku mnoho. Nácviky úderů při bojových
uměních, které se tam praktikovaly, byly nedílnou součástí života většiny z nás mužů. Tato umění
cvičilo za našich časů též mnoho žen. Umět udeřit bylo nedílnou součástí života, podobně jako je
přirozené dýchat a jako koluje krev v žilách člověka.
K tamější přírodě, k našim šikmým očím a slaměným kloboukům, k horám naší rodné země, k jejím
řekám a horským potokům i k její tradici patřil úder naprosto neodmyslitelně. Ženy obdivovaly muže
pro jejich fyzickou zdatnost při cvičení, též ale pro jejich náboženské znalosti, které k těmto bojovým
uměním neodmyslitelně patřily.
Jak je známo nám mystikům, duše každého člověka žije ve většině svých životů do jisté míry
podobně. Také její základní povahové vlastnosti jsou v každém jejím hmotném životě podobné. Z toho
důvodu je mnoho lidí podvědomě přitahováno asijskými bojovými uměními a jejich tradicí, protože
jejich duše ve svých minulých životech v Asii žily a techniky bojových umění tam cvičily.
Pro takové lidi je nácvik technik úderů vzpomínkou na staré časy, na minulé životy jejich duše, na
starou a neporušenou přírodu, na dobrodružství a lásky jejich minulých životů. Je také vzdáním pocty
staré tradici i vzpomínkou na dávnou rodnou vlast. V pohybu zaťaté pěsti i otevřené dlaně, která se
vymrští vpřed zasáhnout cíl, je vzpomínka na dávné staré Mistry i na moudrost klášterů ukrytých v
horách.
Úder, sloužící k obraně a vedený přímo duší, je hlubokou meditací. Vyjadřuje souznění duše s celým
vesmírem i její nesmrtelnost. Je vyjádřením skrytých tužeb a přání lidské duše a oživuje její dávno
zapomenutou energii z minulých životů. Je také modlitbou k Bohu, projevem toho, co je v člověku
dobrého i zlého.
Bůh a Stvořitel stvořili přírodu a všechna zvířata v ní žijící. Proto údery, které kopírují pohyby zvířat,
jsou vlastně projevem jejich Stvořitele, tedy i projevem Boha.
Úder, který je veden z pomstychtivosti, který chce zlomit slabšího člověka, je projevem Ďábelské
moci a zhoršuje Karmu duše. Týž úder, zevně stejně vypadající, sloužící jen k obraně a není-li veden s
nenávistí, obzvláště když doprovázen je ještě studiem duchovní moudrosti a veden je s láskou k Bohu,
nabývá nesmírných hodnot a slouží k pozitivnímu vývoji duše.
Važte si proto, prosím, vaší schopnosti udeřit. Je to posvátný dar. Nezneužívejte ho. Používejte
tohoto daru k osobnímu růstu a sebezdokonalení. Pak budete dělat čest těm, kdo váš úder stvořili a
vymysleli.
MEDITACE POMOCÍ BOJOVÝCH TECHNIK
__________
Vy, kdo toužíte poznat a pochopit vnitřní smysl bojových umění i jejich tradici starou
tisíce let, měli byste se pokusit prožít jejich techniky co nejhlouběji, tedy vlastní duší.
O takové prožití technik by se však měli pokusit jen ti lidé, kteří jsou natolik morálně a duchovně
vyspělí, že si uvědomují skutečnost, že bojové pohyby jejich těla jsou projevem postoje jejich duše k
celému vesmíru, projevem lásky k Bohu a způsobem existence duše. Také by měli vědět to, že bojové
pohyby spojují člověka, který je provádí, s celým světem se všemi jeho radostmi i strastmi, také s
přírodou, s věčností veškerého jsoucna a s celým duchovním světem.
Když tohle chápete, můžete se pokusit jít ještě hlouběji pomocí cvičení, s jehož podstatou vás nyní
seznámím.
Najděte si někde v lese volné prostranství, například lesní palouk nebo mýtinu. V okolí nesmí být
nikdo, kdo by vás rušil. Nejlépe je provádět toto cvičení na odlehlém místě, když v okolí není žádný
jiný člověk. Může to být i za jasné noci, když svítí Měsíc.
Postavte se do bojového postoje a chvíli se soustřeďte. Prožívejte skutečnost, že jste součástí lesa,
který vás obklopuje, že je vaší částí každý pták, jehož zpěv slyšíte. Snažte se cítit, že jste součástí
hvězd na nebi i Slunce a Měsíce.
Pomalu proveďte všechny techniky vašeho bojového umění rukama i nohama a vnímejte, jak se
vaše svaly pohybují. Snažte se cítit, jak do vašich nohou vstupuje energie Země a přes ně přechází do
vašeho trupu, který ji předává do vašich rukou, provádějících bojové techniky. Vnímejte, jak se energie
Země vašimi pohyby projevuje a jak se spolu s ní projevuje i ten všemocný Duch, který ji spolu s vámi
stvořil.
Po chvíli vašeho pomalého cvičení ustaňte a chvíli klidně stůjte. V duchu se rozpomeňte na všechny
vaše tužby a přání, po jejichž vyplnění vnitřně toužíte. Také si vybavte všechny vaše obavy a životní
zklamání. Vzpomeňte spolu s nimi i na nejkrásnější okamžiky vašeho života. Uvědomte si, že všechny
tyto vaše pocity vychází z vaší duše, která je dílem Stvořitele.
A nyní si představte, že tyto vaše pocity můžete vyjádřit jen pomocí technik a pohybů vašeho
bojového umění.
Pokuste se vložit vaše obavy do úkroku vzad a krytu nebo úhybu, vaši lásku do úderu otevřenými
dlaněmi ze kterých vzletí až ke hvězdám, nebo vyjádřete vaši radost a naději vykročením vpřed
doplněným úderem a kopem, symbolizujícími odvahu a chuť jít za svým ideálem i touhu po dosažení
cíle. Úkrokem stranou dejte najevo přání vyhnout se životním nástrahám, bočním kopem snahu o
zdolání té životní překážky, které se nechcete postavit čelem. Nechte promluvit vašimi pěstmi
zármutek i lásku, která je ve vás a po které toužíte.
Snažte se pomocí bojových pohybů vyjádřit pocity a touhy vaší duše, její spojení s Bohem a
vesmírem i její nekonečnou podstatu lásky. Tyto pohyby provádějte natolik pomalu a procítěně, abyste
mohli dostatečně hluboce prožít jejich vnitřní smysl, tedy pocit a stav duše, který tyto vaše pohyby
vyjadřují a demonstrují.
Když budete toto cvičení pravidelně provádět, začnete více chápat nejen své nitro, ale i okolní svět
a na vaše bojové umění začnete nahlížet jako na cestu k vývoji vaší duše i jako na cestu k samotnému
Bohu. A časem se ve vás možná otevře hlubší duchovní vědomí, jež vám umožní lépe chápat svět,
který vás obklopuje. Pak ve vaší osobě znovu ožijí staří Mistři, kteří vaše bojové umění stvořili a vy jim
budete dělat čest a nenecháte plamen jejich moudrosti a dovednosti nikdy vyhasnout, neboť bude
dále hořet uvnitř vás.
Snažte se takto hluboce a procítěně přistupovat k bojovým uměním. Kdyby totiž byla asijská bojová
umění praktikována tak, jak to bylo záměrem Mistrů, kteří je stvořili, bylo by na světě více lásky, dobra
i moudrosti. Lidé by se vzájemně více chápali a měli by se více rádi. Pak by tato bojová umění patřila
mezi největší klenoty nejen lidstva, ale i duchovního světa, protože by sloužila k pozitivnímu vývoji
lidských duší.
VNITŘNÍ PROŽITÍ BOJOVÉ SESTAVY
__________
Cvičení bojové sestavy má svoji fyzickou i duchovní stránku. Pokud se její nácvik
provádí jen po stránce fyzické, sestava ztrácí svůj pravý smysl.
V bojových sestavách jsou po dlouhé generace uchovávány správné techniky a postoje příslušného
bojového stylu. Sestava je odkazem těch, kdo příslušné bojové umění v potu krve a odříkání vytvořili.
Je také ukázkou ideálního souboje daného bojového stylu, a představuje jakousi miniaturní ideální
válku se svým daným počátkem, průběhem i koncem.
Každý pohyb v sobě ukrývá osobnosti starých Mistrů a jejich celoživotní dílo, kus přírody, jsou-li
tyto pohyby převzaty z říše zvířat, a mnohaletou tradici země, kde příslušné bojové umění vzniklo.
Kdo nacvičuje bojovou sestavu, musí se do ní hluboce ponořit. Musí si živě představovat
imaginárního soupeře, před kterým se kryje a na kterého zároveň i útočí. Při úderu musí vidět, jak
jeho ruka zasahuje tělo imaginárního protivníka a při provádění krytu musí krýt jeho imaginární úder.
Oči cvičence jsou tedy zaostřeny jen na vzdálenost tohoto imaginárního soupeře. Cvičenec se nesmí
soustředit na své okolí, například dívat se na jiné lidi a odvádět tak svoji pozornost od prováděné
techniky.
Tři příklady provedení bojové techniky:
Mnoho lidí, kteří nacvičují bojové sestavy, se zpravidla soustředí jen na jejich zevní, fyzickou
stránku. Ale každý kryt v bojové sestavě blokuje úder imaginárního soupeře, a každý úder tohoto
imaginárního protivníka zasahuje. Proto musí být techniky doprovázeny jasnou představou
imaginárního soupeře, a musí být prováděny opravdově a razantně.
Na druhé straně, příliš reálná představa vašeho imaginárního protivníka může mít škodlivý vliv na
váš mozek, budete-li s touto představou cvičit každý den a nebudete-li mít pravidelně skutečné živé
soupeře.
Staré Čínské přísloví říká: „Oživ namalovaného draka tím, že vložíš zřítelnice do jeho očí.“ Stejně
tak při cvičení bojové sestavy musí být duch cvičence oživen jejím duchem a musí se do ní plně vžít. A
také by se měl snažit provádět ji ideálním způsobem, který reprezentuje všechny, kdo ji stvořili a kdo ji
cvičili před ním.
Bojové sestavy je také občas vhodné nacvičovat s větším počtem soupeřů, kteří se postaví kolem
toho, kdo sestavu provádí, a útočí na něj tak, aby proti nim použil jen techniky jeho bojové sestavy.
Tím se zajistí, že budou techniky v bojové sestavě prováděny dostatečně razantně.
Duchovní podstata bojové sestavy je asi takováto: V případě bojové sestavy stylu tygra zasahuje
imaginárního protivníka bojující tygr, v případě stylu opice zasahuje imaginárního protivníka skutečná
bojující opice a podobně.
Cvičení bojové sestavy správně prováděné spojuje cvičence s duchem příslušného bojového umění
a razí mu cestu k jeho kořenu. A cvičenec nalézá toto jádro a přebírá do své osobnosti osobnost
bojového umění i s celou jeho historií. A bojová sestava ho doprovází na jeho cestě za nalezením a
prožitím jejího odkazu ze starých dob.
TAJEMSTVÍ SÍLY A SLABOSTI
__________
Téměř každý z nás touží být zdravý a silný. Někteří lidé chtějí být za každou cenu
silnější než ti ostatní, a z toho důvodu cvičí buď kulturistiku, aby měli velké svaly a sílu,
nebo bojové sporty, aby se stali bojeschopnými.
U některých jedinců dosáhla touha po síle a fyzické nadřazenosti nad jinými lidmi dokonce i
takových rozměrů, že tito lidé jsou schopni udělat takřka cokoliv, jen aby sami sobě i druhým dokázali,
že jsou silní. Svoji sílu si dokazují například fyzickým napadením jiného člověka, kterého zmlátí, což jim
přináší pocit sebeuplatnění a spokojenosti.
Málokdo z těchto lidí však ví, že touto svojí silou a agresivitou si do jisté míry chystá svoji budoucí
slabost.
Pokud duše žije několik životů nadměrnou touhou po fyzické síle a vědomě v sobě rozvíjí agresivitu,
pak si navykne na takový způsob života, a postupně v sobě vypěstuje silný sklon řešit všechny
problémy a konflikty fyzickou agresí.
Zákon Karmy nechá duši několik životů prožít tímto násilnickým způsobem, ale když v sobě duše
stále více a více agresivitu rozvíjí a počet lidí, kterým ublížila, stále vzrůstá, pak je tato negativní
nashromážděná Karma nucena se vybít (vyrovnat) nejméně jedním nebo dvěma životy, ve kterých
bude nucena taková duše trpět.
V těchto “vyrovnávacích životech” se duše opět narodí se svými násilnickými sklony, ale již bude mít
smůlu. Více lidí tomuto člověku během jeho života ublíží a on se jim nebude moci pomstít. Bude
nemocný, nebo jinak handicapovaný, a bude mu ublíženo třeba právě těmi lidmi, jejichž duším jeho
duše ublížila ve svých minulých životech.
Na tomto příkladu je jasně vidět, jak může vést síla ke slabosti. Stejně tak obráceně ale může vést i
slabost k síle.
Kdo je více životů slabý, nerozvíjí v sobě nepřiměřenou agresivitu a spíše lidé ubližují jemu, nežli on
jim, jeho duše tímto způsobem života odčiní (vyrovná) negativní Karmu a v následujících životech
může mít více zdraví a síly.
I když je pravda, že duše v každém svém životě žije do jisté míry podobně, jako ve svých ostatních
životech, přesto Zákon Karmy často zasahuje a vyrovnává jak přemíru slabosti, tak přemíru síly.
Pěstovat agresivní sílu lze jen v rozumné míře a činnost člověka má být zaměřena především na
uchování zdraví a síly jen do té míry, aby se mohl bránit a mohl pracovat, a tato zdravá míra se nemá
překračovat. Kdo chce být za každou cenu silnější a dravější než ostatní lidé, ubližuje tak nejen jim, ale
i sám sobě.
YIN A YANG V TRÉNINKU BOJOVÝCH UMĚNÍ
__________
Nejen lidský život, ale veškeré dění v celém prostoru jsoucna vůbec, se skládá z činnosti
prvků Yin a Yang. A v souladu s jejich principy by mělo být každé lidské konání, tedy i
bojový trénink.
Jak je všeobecně známo, prvek Yin je prvkem ženskosti a pasivity, zatímco prvek Yang je prvkem
mužskosti a aktivity. Obrana je charakteru Yin a útok je charakteru Yang. Cílem cvičence je rozvíjet v
sobě harmonicky tyto prvky, a v souladu s jejich principy vést nejen svůj soukromý život, ale také
bojový trénink.
Kdo je svojí přirozeností Yin, tedy většina žen nebo muži takříkajíc slabších povah, neměl by cvičit
bojový styl, který je vysloveně Yang. A naopak, kdo je svoji přirozeností Yang, tedy většina mužů nebo
příliš zmužštělé a tvrdé ženy, neměl by cvičit bojový styl, který je vysloveně Yin.
I když z hlediska tai-čchi se léčí nedostatek prvku Yin právě cvičením stylů Yin, a nedostatek prvku
Yang právě cvičením stylů Yang, platí to převážně jen pro cvičení tai-čchi a pro harmonizaci a léčbu
oběhu lidské čchi v těle. Z hlediska praktikování bojového umění je tomu však trochu jinak.
Když bude muž s převahou prvku Yin cvičit například kickbox, může mu to uškodit. kickbox je
bojový styl s nadbytkem prvku Yang, tedy tvořený především jen útočnými a tvrdými akcemi. Proto
lidé typu Yin se díky cvičení kickboxu mohou dostat do vnitřní disharmonie, neboť jejich citlivá duše,
která si utvořila tělo typu Yin, nemá bojovat stylem Yang. Je to jako by žena musela žít životem muže.
A proto může takový člověk z této disharmonie, vzniklé cvičením pro něj nevhodného bojového sportu,
časem onemocnět.
Když však bude cvičit kickbox pro změnu muž s převahou prvku Yang, pak u něj nemůže dojít k
disharmonii, jako kdyby měl převahu prvku Yin. Jeho duše si utvořila tělo s konstitucí Yang, protože to
odpovídá jejímu charakteru a tedy bojový styl typu Yang, v daném případě kickbox, je pro takového
člověka vhodný.
Jak se říká, vše souvisí se vším. Když někdo cvičí bojový styl Yang a vykonává například profesi
typu Yin, což může být kupříkladu určitá forma péče o nemocná zvířata, harmonizuje tímto svoji duši,
neboť svým cvičením prožívá Yang a svoji profesí prožívá Yin.
Harmonické bojové styly (to jsou ty, které obsahují aktivní útočné akce v kombinaci s pasivními
obrannými postoji a blokováním, údery různými plochami, chvaty i hmaty, bojové sestavy, nejen tvrdý,
ale i měkký nácvik technik) mohou být vhodné pro naprostou většinu lidí. V nich se střídá prožívání Yin
(zejména kryty a vyčkávání, až soupeř první zaútočí, hluboká filozofie, meditace pomocí bojových
technik) s prožíváním Yang (zejména tvrdé údery a kopy). Z toho důvodu se cvičením takového stylu
dostane do disharmonie jen velmi málo lidí.
[Každý bojový styl je orientován buď více Yin, či více Yang (vyjma “harmonických” bojových stylů). A nejen jednotlivé styly,
ale navíc dokonce i jednotlivé techniky, mají své Yin či Yang zaměření. Adept by měl tedy preferovat nejen ten styl, který
odpovídá jeho Yin/Yang konstituci, ale preferovat a více používat ty techniky stylu, jež jsou s jeho konstitucí v co možná
největším souladu.]
Obecně vzato je u muže žádoucí převaha prvku Yang a u ženy převaha prvku Yin. Má-li muž svoji
konstitucí převahu Yin, měl by sice rozvíjet Yang, ale jen do určité míry. A to tak, aby se u něj jeho
nedostatečný Yang bojovým cvičením trochu zvýraznil, ale jen do té míry, aby nebyl v přímém rozporu
s jeho konstitucí Yin. A stejně tak obráceně, má-li žena svojí konstitucí převahu prvku Yang, měla by
se snažit zvýraznit svoji ženskost, tedy svůj prvek Yin, ale jen do té míry, aby to nebylo v přímém
rozporu s její konstitucí Yang.
Pakliže žena, která je více Yang než Yin, v sobě rozvíjí po celý svůj život její nadměrný Yang, může
se to negativně projevit v jejích dalších životech, například snížením fyzické krásy, nebo nemocemi
ženských orgánů. A když muž typu Yin nechá spát své nedostatečné Yang, může se v něm jeho Yin
natolik rozvinout, že se v dalším životě narodí příliš zženštilý, nebo se stane bisexuálem.
Je vhodné poznat svoji konstituční převahu jednoho z těchto dvou univerzálních prvků, a v souladu
s ní si zvolit vhodný styl bojového umění i přiměřený způsob tréninku.
TAJEMSTVÍ PRÁZDNOTY
__________
Ve východních náboženských filozofiích, zejména v taoizmu, se často vyskytuje pojem
“prázdnota”. Tento pojem v sobě ukrývá velké tajemství a proto mu věnujme trochu
pozornosti.
Prázdnota je zdánlivě prázdná. Zdá se, že v ní nic není. Málokomu je však známo, že v prázdnotě je
vše. Prázdnota je sice opakem plnosti, ale protože v sobě má každý protiklad prvek svého protikladu,
je v prázdnotě i plnost, a v plnosti i prázdnota.
Metodou prázdnoty bojovalo mnoho velkých bojovníků. Cvičili tak dlouho, až byly všechny jejich
reakce natolik automatické, že na ně nemuseli ani myslet. Jejich fyzické akci tedy nepředcházela žádná
myšlenka. Vítězili bez myšlenky na vítězství, bez strachu z prohry i bez nenávisti ke svému soupeři.
Tak “ničím” přemohli vše.
Lidé, kteří se věnují meditacím, často metodou “prázdnoty” vyčistí svoji mysl, a to jim umožňuje
klidně a bez předsudků a rušivých myšlenek pohroužit se v meditaci ještě hlouběji.
Tak jako vakuum okamžitě nasaje vzduch, není-li uzavřeno ve vzduchotěsné komoře, podobně také
prázdnota může pohltit vše právě proto, že sama nic neobsahuje. Naopak plnost, opak prázdnoty,
může po proběhnutí všech dějů v ní se odehrávajících zmizet a změnit se v prázdnotu.
Stejně jako civilizace na planetě po dosažení vrcholu svého vývoje skončí katastrofou, při které
dojde ke zničení planety třeba výbuchem nějaké bomby, a z této planety i z této civilizace nezbude nic,
podobně se může z prachu a vesmírných plynů v kosmu utvořit nová planeta, na níž vznikne nová
civilizace a nový život.
Plnost předchází prázdnotu a prázdnota je předzvěstí plnosti. Tam, kde není nic, bude jednou
všechno, a tam, kde je všechno, jednou nebude nic.
Prázdnota byla, je a bude nedílnou součástí nejen plnosti, ale i všech dějů v ní se odehrávajících,
aby jednou mohla v nic proměnit vše, co existuje. A aby pak z ničeho mohlo opět všechno vzniknout.
BOJOVNÍK A JEHO OSUD
__________
Bojovník je ten, kdo bojuje, a Osud je to, co se má stát.
Bojovník má bojovat a zvítězit či prohrát, někdy i obojí najednou, protože takový je jeho Osud. A
jeho Osud je takový proto, že jej takovým určily Osudové síly, což je skupina vyšších duchů, kteří v
souladu s vůlí Stvořitele řídí život nás lidí na Zemi. A právě tyto vyšší Osudové síly byly v textech staré
Číny oněmi bájnými Světci, kteří tvořili Proměny a rozdělovali Osudy jednotlivým lidským duším.
Bez vítězů by nebylo poražených a bez poražených by nebylo vítězů. A bojovník by nebyl
bojovníkem, kdyby s nikým a s ničím nebojoval a nesnažil se překonat síly a překážky, proti kterým
bojuje.
Když má být někdo úspěšný v nějakém bojovém umění, musí být nejprve v jeho Osudu, tedy v
nebeských knihách o nastávajícím vtělení jeho duše napsáno, že úspěšný v bojovém umění bude. Jeho
duše se také musí vtělit do dobrého těla, které bude mít dostatečnou regeneraci svalů a dobrý
metabolizmus. Z toho důvodu se také musí budoucí úspěšný bojovník narodit pod odpovídajícími
astrologickými konstelacemi a s odpovídající genetickou výbavou.
Každý bojovník, stejně jako kterýkoli jiný člověk, dostává při svém narození strážného ducha, který
dopředu zná jeho Osud a ví, koho má kdy porazit, a s kým má kdy prohrát. Bojovník má tedy porazit
toho, kdo od něj má dle Osudu zakusit porážku, a má prohrát s tím, s kým je mu Osudem určeno, že
prohraje.
Před lety jsem se bavil s duchem jednoho bojovníka (respektive s bytostí, která o něm hodně
věděla a hovořila, jako kdyby to byl on). Hovořili jsme spolu o Osudu a bojových uměních, a on náhle
pronesl šokující větu: „Teprve až tady nahoře jsem pochopil, že všechno to mávání rukama a nohama
je k ničemu!“ Naznačil mi, že lidé trénují a myslí si, že si tím zajistí vítězství, avšak kdo má dle Osudu
vyhrát, ten vyhraje, a kdo má prohrát, ten prohraje. A to ať už se denně potí v tělocvičně nebo ne.
Když má bojovník vyhrát, Osudové síly řídí jeho boj tak, aby vyhrál. To znamená, že se částečně
zhmotní a brzdí bojové akce jeho soupeře takovým způsobem, aby nebyly zcela účinné, a aby prohrál.
Na první pohled vypadá boj zcela přirozeně (a on také do jisté míry přirozený je, protože Osud
bojovníků se většinou plní v souladu s jejich skutečnými schopnostmi). Avšak kdo vidí duchovním
zrakem, ten může spatřit, jak jsou kolem bojujících shromážděni duchové a jak zasahují do jejich boje
a jak jej řídí tak, aby vyhrál ten, kdo má vyhrát, a aby prohrál ten, kdo má prohrát.
Když kupříkladu někdo vystřelí z pistole na člověka, který nemá zemřít, duchové zapůsobí na ruku
střelce, hnou s ní a způsobí tím, že ve chvíli výstřelu se pistole v jeho ruce pohne tak, že nebude mířit
na dotyčného člověka a při výstřelu ho kulka mine. Nebo duchové ovlivní let kulky a mírně vychýlí její
dráhu letu, takže mine toho, na koho byla vystřelena.
Pokud jde o bojovníky a jejich boj, pak takovým malým bojovníkem je vlastně každý z nás.
Nemocní lidé musí bojovat s bolestí, chudí lidé se svoji chudobou a ti, kdo umírají a mají zemřít, bojují
svůj předem prohraný boj se smrtí. Kdo těžce pracuje na poli, bojuje zase pro změnu s žárem Slunce a
s únavou z té těžké práce. A který z těchto bojů je těžší a který z těchto bojovníků je statečnější?
Těžko lze soudit, protože, jak praví jedno přísloví, vše se rozplývá v relativitě.
Když prohráváme, pak proto, abychom odčinili negativní Karmu naší duše a zakusili porážku, a když
vyhráváme, pak proto, abychom prožili vítězství, a aby zakusil porážku a prožil slabost ten, nad kým
jsme zvítězili.
Stará moudrost praví: „Není vítězů a není poražených.“ Kdo vyhrál, ten získal vítězství a umožnil
duši člověka, kterého porazil, zakusit porážku a prožít slabost. Ale tím, že prožil roli silnějšího, v sobě
třeba rozvinul pocit, že je “víc” než ten, nad kým zvítězil, čímž rozvinul své negativní vlastnosti. Kdo
prohrál, ten sice zakusil porážku, ale prožil slabost a odčinil negativní Karmu své duše a umožnil tomu,
s kým prohrál, zažít vítězství. Takže oba dva, vítěz i poražený, prohráli i vyhráli zároveň. A každý z nich
získal i ztratil něco jiného, než ten druhý.
Kdo má bojovat, ten bojovat musí, protože byl k boji stvořen. A má vyhrát či prohrát, protože k
tomu byl předurčen. Vše, tedy také bojovník i jeho Osud, leží v rukou Stvořitele.
_______________________________________________
Z hlediska přízně či nepřízně Osudu lze jak adepty bojových umění, tak rváče různého kalibru, ale i
obyčejné lidi, rozdělit do tří základních typů:
Typ I. - lidé s výraznou přízní Osudu
Tito lidé vítězí a Osud je jim nakloněn. Patří mezi ně jak úspěšní adepti bojových umění, tak
úspěšní “hospodští rváči”. Když bojují, tak vyhrávají, a to i když neabsolvují žádný bojový výcvik.
Narodí se s vrozenými rváčskými sklony a všechny jejich boje jsou Osudovými silami řízeny takovým
způsobem, aby tito lidé vyhrávali.
Typ II. - lidé s částečnou přízní Osudu
Tito lidé vyhrávají i prohrávají. Někdy je Osud ochrání a jindy je nechá zakusit porážku.
Typ III. - lidé s nepřízní Osudu
Tito lidé prohrávají jak rvačky, tak sportovní utkání. Osudoví duchové brzdí jejich bojové akce a
pomáhají jejich soupeřům vítězit. I kdyby tito lidé cvičili sebevíce, v rozhodující chvíli střetu s jiným
člověkem je Osud zastaví a způsobí jejich porážku. Takoví lidé mají zažít nepřízeň Osudu, ponížení a
bití od jiných lidí. Ve chvíli ohrožení nebo napadení, když se tito lidé rozhodují, mají-li se bránit nebo
mají-li na někoho zaútočit, duchové je zastaví. To znamená, že se mírně zhmotní a sevřou těm lidem
prodlouženou míchu nebo vegetativní nervy. Pak ti lidé cítí strach, stres, mají pocit, že jim ztěžkly nohy
a ruce, a nejsou schopni žádné účinné fyzické akce proti soupeři. Pak také prohrávají, a nepomůže jim
ani dlouholetý výcvik v bojových uměních. V rozhodující Osudové chvíli vždy selžou.
_______________________________________________
Závěrečné ponaučení:
Bojovník má poctivě trénovat a doufat v přízeň Osudu. Věřit, že právě jeho poctivý trénink je
součástí Osudu, a že má vést k jeho zdokonalení, získání síly a životnímu úspěchu.
_______________________________________________
Kdysi mě jeden duchovní poradce učil, jak je to se sebevědomím. Ukázal mi velmi sebevědomého
člověka neznajícího strach, který vyhrával rvačky a nebál se ničeho ani divokých zvířat. Zvláštní bylo,
že ten člověk jednou vešel do jednoho místa, kde byl po dobu půl roku trvale umístěn velmi silný a zlý
pes. Půlhodina, kterou v tom místě ten velmi sebevědomý člověk strávil, byla paradoxně jedinou
půlhodinou za onoho půl roku, kdy tam ten pes nebyl, protože byl na tu chvíli odveden majitelem, což
ale ten sebevědomý člověk nevěděl. Nebo jel něco nebezpečného vyřizovat a zrovna na tom místě
nebyli v tu chvíli lidé, kteří by ho mohli ohrozit (což ale také ten člověk nevěděl) a tak dále.
Jednou jsem šel do malého domu a v něm seděl chlap, byla to hora svalů a dobrý kickboxer. A ten
se často pral a kdekoho vyzval k boji. Já jsem byl tenkrát ještě živý (bez zvětšených chrupavek v páteři
s nestlačenými nervy a normálním viděním pohybu, tehdy ještě trochu ve formě na rozdíl od živé
mrtvoly, kterou jsem dnes) a tak ten člověk se mnou chtěl bojovat. Hledali jsme chrániče, boxerské
rukavice atd. a nenašli jsme v tom domě vůbec nic takového a já bez toho bojovat nechtěl. Bál jsem
se. Tak z toho sešlo a náhle ke mě přistoupil duchovní poradce: „Počkej a dívej se.“
A ukázal mi toho velmi sebevědomého člověka, co se ničeho nebál, a pravil: „Co by se stalo, kdyby
zde byl místo tebe? Vůbec by se nebál, 100% by si věřil a šel by do toho boje i bez chráničů. Ten
kickboxer by ho rychle ubil a on by se začal bát a kleslo by mu sebevědomí. Ale protože si má úplně
věřit, má mít úspěch a je k tomu předurčen, musíme ho chránit tak, aby na nikoho skutečně silného a
nebezpečného nenarazil.“ Viděl jsem životní cestu toho člověka. Měl lehce nadprůměrné schopnosti a
do cesty mu byly stavěny jen průměrné překážky. Uvnitř něj, v jeho podvědomí, byla informace, že na
nikoho nemá tvrdě narazit. A to bylo jedním z důvodů pro jeho vnitřní pocit sebejistoty, pro velké
sebevědomí.
Na druhé straně mi Osud ukázal také i uměle vyrobené poražené. Ukázal mi člověka, který šel do
místa, jež nikdy nestřežil žádný pes, a zrovna v ten okamžik tam pes byl a jeden z nejhorších, a toho
člověka oddělal. Také mi ukázal někoho, kdo byl dobrý bojovník a nikdy ho nikdo neobtěžoval ani
nepřepadl. Nikdy až do chvíle, než měl úraz ruky a nemohl moc bojovat. Pak se mu to stalo dvakrát po
sobě. Další byl zase dobrý rváč a napaden byl skupinou výtržníků zrovna ve chvíli, kdy měl nejtěžší
chřipku a sotva se držel na nohou. Jiný, mistr boje, se rozešel se svou dívkou a strašně se opil, a
zrovna v tu chvíli byl přepaden a nedokázal se bránit. To jsou uměle vyrobení poražení a ještě Osud
vše hlídá tak, aby se jim v jejich nevýhodné pozici nemohlo nic povést. Mnohdy tyto vzhledem k situaci
handicapované lidi ještě více přidusí, mají-li prohrát, aby se jim náhodou přece jen nepodařilo se nějak
ubránit.
*********
Někdy jsou do cesty silným stavěny ještě silnější překážky a oni prohrávají, a někdy jsou do cesty
slabším staveny jen velmi malé překážky a oni vyhrávají. Člověk nemusí být silný, aby vyhrál, a nemusí
být slabý, aby prohrál. Osud rozhodne, co se stane.
Jsou nepřátelé a okolnosti, s nimiž si neporadí naprosto nikdo, a je-li nepřízeň Osudu, je člověk bez
šance. Cílem není dokonalý bojovník, žádný dokonalý neexistuje. Nikdo nemůže za všech okolností
zareagovat na vše včas a efektivně. Ideálu se lze jen blížit, nikoli jej plně dosáhnout. A je-li člověk
ničen největšími překážkami a nejnebezpečnějšími nepřáteli, jež poskytuje tento svět, nemůže vyhrát.
To vše proto, že někdo musí prožívat pocity poraženého a někdo vítěze, někdo se má bát a jiný se bát
nemá. Pravdou ale je, že někdy je Osud spravedlivý v tom slova smyslu, že vítězství i prohry, u
jednoho strach a u jiného naopak sebevědomí a vnitřní klid, dává některým lidem v souladu s tím, jací
skutečně jsou a co skutečně dokáží.
PREHISTORIE ASIJSKÝCH BOJOVÝCH UMĚNÍ
__________
Skutečnou prehistorii asijských bojových umění můžeme poznat nejen studiem historie
Asie, počínaje vznikem mongoloidní rasy, ale i zkoumáním toho, co jejímu vzniku
předcházelo.
Na počátku vzniku vesmíru byli nejprve stvořeni dávní bohové, tedy příslušníci nejstarších
vesmírných civilizací. A protože tito bohové znali celý vývoj lidstva dopředu, věděli také, kdy a k čemu
má v jeho vývoji dojít. A z toho důvodu znali asijská bojová umění ještě dříve, než vůbec vznikla.
Tito bohové přišli ze vzdálených galaxií stvořit planetu Zemi a na ni pak utvořit jednotlivé lidské
rasy. Jednou z lidských ras byla i rasa mongoloidní, tedy Východní Asiaté. A právě jim byla dána velká
duchovní moudrost a spolu s ní také návody na cvičení, ze kterých se postupně vyvinula některá
asijská bojová umění.
Jiná mimozemská humanoidní rasa se podílela na vzniku bílé rasy, a jiná na vzniku rasy
mongoloidní. Mimozemská rasa, která utvořila lidskou rasu mongoloidní, byla na vyšší úrovni, nežli
rasa, která stvořila bělochy. A z toho důvodu byli Asiaté svými znalostmi a náboženskými naukami na
vyšší úrovni, nežli ostatní pozemské lidské rasy.
Vybraní zástupci mimozemských civilizací stvořili mongoloidní rasu a některým jejím příslušníkům
odevzdali návod na zdravotní cvičení, podobné náboženskému čchi-kungu, které se dalo používat i v
boji. A tak vznikl první základ asijských bojových umění. Z těchto cvičení se postupně během historie
vyvinula celá řada bojových stylů. A ty ostatní vznikly přirozeným způsobem, nejčastěji odpozorováním
pohybů zvířat. Jen na vzniku mýtického stylu draka se podílela přítomnost prastarých tvorů a
mimozemských kosmických lodí, které létaly starou přírodou a vypadaly jako velcí draci, kterým z “úst”
sršel oheň.
V Číně, tedy v “Říši středu”, jak je Čína ve starých bájích nazývána, vznikla učení, částečně
obsahující moudrost dávných bohů. V Tibetu totiž dodnes existují zprávy, dle kterých byli někteří mniši
učeni tajemstvím jsoucna od mimozemšťanů, se kterými jsou dodnes v úzkém kontaktu. Jeden z
nejznámějších popisů těchto kontaktů tibetských mnichů s mimozemskými civilizacemi pochází od
jezuity Alberta D’Orville, který na svých cestách Asií spatřil u jednoho z tibetských klášterů zajímavý
úkaz: „Podivná věc, mající tvar dvou čínských klobouků obrácených proti sobě, se tiše vznášela, jakoby
byla nesena křídly větru.“ Lama onoho kláštera mu pak sdělil, že v těchto létajících plavidlech je
navštěvují mimozemšťané již celé věky a učí je tajemstvím lidského bytí.
A proto jestliže chceme porozumět kořenu asijských bojových umění i jejich filozofii, musíme se
vydat na mnoho milionů let trvající pouť prostorem a časem. A skrze tuto historii se musíme dostat
nejen na počátek vzniku naší planety a nejen na počátek vzniku vesmíru, ale ještě mnohem dál. Neboť
prapůvod všeho, co v našem světě existuje, tedy i prapůvod asijských bojových umění, musíme hledat
v nejvyšších sférách duchovního světa, kde dlí Duch Boží a Duch Stvořitelův. V těch duchovních
světech, ze kterých vzešly duše dávných bohů, kteří dali vzniknout původním stylům asijských
bojových umění.
TAJEMSTVÍ BÁJNÝCH HRDINŮ STAROVĚKU
__________
Staré legendy a mýty hovoří o dávných bohatýrech, kteří konali podivuhodné hrdinné
činy a vládli nadlidskou silou. A pro mnohé lidi může být až neuvěřitelné, že jsou tyto staré
legendy a mýty pravdivé.
Báje a pověsti starověku hovoří o několika mužích, kteří dokázali holýma rukama zabít lva, zvedat
obrovské balvany, trhat silné řetězy a přemoci všechny ostatní lidi.
Mezi tyto staré hrdiny a siláky patřil tolik známý Herkules, a také Samson. O obou těchto silácích se
traduje, že nepřišli na svět normálním způsobem. Jejich matky byly údajně oplodněny bohy a těmto
jejich synům se také říkalo synové boží. A právě ze strany svých božských otců zdědili tito slavní
mužové starověku nadpřirozenou sílu a výjimečné schopnosti.
V Bibli Svaté, první knize Mojžíšově a šesté kapitole, se píše: “Že vidouce synové Boží dcery lidské,
any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž obdivovali. Obrové pak byli na zemi v těch dnech,
ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodili jim. To jsou ti mocní, kteříž
zdávna byli, muži na slovo vzatí.” Tento citát hovoří o křížení synů božích, tedy příslušníků starobylých,
Stvořitelem utvořených civilizací, s lidmi.
Některé mimozemské rasy dosahovaly většího vzrůstu než my lidé, protože pocházely z větších
planet, než je naše Země, a na kterých byla mnohem větší gravitační síla. A proto také měli příslušníci
těchto mimozemských ras mnohem větší fyzickou sílu oproti nám lidem. A když se zkřížili s lidmi, dali
tak vzniknout jedincům, kteří měli nadlidskou sílu.
Na planetách, kde je dvacetkrát větší gravitační síla, je dvacetkrát těžší se pohybovat a také
veškerá hmota tam váží dvacetkrát více. Když se příslušník civilizace žijící na takovéto planetě zkřížil s
člověkem, dítě z takových rodičů vzešlé mělo sílu sice menší než jeho mimozemský otec, avšak stále
ještě několika násobně větší než obyčejný člověk. Tedy v daném případě asi desetinásobnou. A pokud
měly převahu geny otce, pak ještě větší. To znamená, že takový jedinec by zvedl v tlaku v leže tunu, a
jelikož měl celkově odolnější a silnější tělo, mohl v boji beze zbraně přemoci i medvěda nebo lva
holýma rukama. Dokázal jej chytit do rukou, pevně sevřít a uškrtit, nebo mu zlámat vaz.
Mýty a legendy hovoří o tom, jak Herkules zabíjel obludy a bestie, které ubližovaly lidem.
Mimozemšťané tehdy prováděli genetické experimenty se zvířaty i s lidmi. Například stvořili
několikahlavou šelmu, které implantovali umělou inteligenci. Nebo zkřížili člověka s koněm, z čehož
vznikl známý kentaur.
Cílem některých genetických experimentů bylo vytvořit inteligentní a fyzicky téměř nepřemožitelné
tvory, tedy živou armádu neporazitelných vojáků. Řada těchto experimentů se však nepovedla, po
Zemi se množily zrůdy a situace se mimozemšťanům vymkla z rukou. Nakonec byla tato nepovedená
civilizace ukončena potopou světa. Po ní již dostali mimozemšťané od vesmírného velení zákaz tímto
způsobem zasahovat do evoluce na Zemi. Avšak k některým křížením člověka s mimozemšťany
docházelo výjimečně i po potopě, i když ne v takové míře, jako před ní.
U bájných hrdinů starověku je popisováno, jak jejich matky navštívila bytost, kterou považovaly za
anděla či posla Božího. A za nějaký čas po návštěvě té bytosti zjistily, že jsou těhotné. A když se jim
narodilo dítě, mělo ve srovnání s jinými dětmi mimořádné schopnosti. Vynikalo silou i vzrůstem.
Matky Herkulese i Samsona otěhotněly dle dochovaných zpráv bez pohlavního styku s mužem,
protože mimozemšťané je uvedli v umělé těhotenství. A pravděpodobně tehdy docházelo v některých
případech i k početí přirozenému.
Matka Samsona byla neplodná, avšak jednoho dne ji navštívil “posel Boží” a řekl jí (Bible Svatá,
kniha Soudců, kapitola 13): „Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna.“ A ona
pak řekla svému muži: „Přišel ke mně muž Boží, vypadal jako Boží posel, tak byl hrozný.“ Pak
otěhotněla a porodila Samsona. A ten byl tak silný, že dokázal holýma rukama přemoci lva, sám pobít
tisíc mužů a vytrhnout i se závorou městskou bránu Gázy, položit si ji na ramena a odnést ji na důkaz
své síly na vrchol hory.
Faktem zůstává, že existence bájných hrdinů starověku je skutečností. Takoví siláci na Zemi
skutečně byli. A kdyby některý z nich žil v dnešní době, vyhrál by všechny silácké soutěže a na
mistrovství světa ve vzpírání by stanul na prvním místě.
SI-FU Z ŘÍŠE MRTVÝCH
__________
Na osamělých místech této planety, nejčastěji v neobydlených horách či pustinách, žili
lidé, kteří zasvětili svůj život nejvyšší formě bojových umění.
Tito bojovníci měli nejlepší učitele, jaké si jen lze přát. Byli jimi duchové, kteří mají na starost mistry
bojových umění. A proto tito bojovníci dosahovali nejvyšší možné úrovně jejich bojových dovedností a
byli téměř dokonalí.
Jednou z forem jejich bojového tréninku byl boj s duchy bojových umění. Stávalo se, a dodnes se
stává, že s člověkem, který se bojovým uměním oddal celou svoji duší, vstoupí do kontaktu tito
duchové a začnou jej učit. Dělají to však jen na osamělých a odlehlých místech, která jsou skryta
zrakům jiných lidí.
Tito bojovníci si zavazovali oči a učili se vidět duchovním zrakem. Viděli, co si soupeř myslí a
dopředu věděli, kdy i jak zaútočí. Při tréninku s takovými duchy se bojová úroveň těchto adeptů rychle
zvyšovala.
Boj s duchy je relativně bezpečnější oproti boji s lidmi, neboť duchové se jen částečně zhmotní a
zasahují údery, které jsou sice cítit, ale protože se jedná o “polohmotu”, nezanechají zranění ani
následky. Adept je jen cítí, ale nemohou mu ublížit (samozřejmě jen v případě, že je adept cvičen
dobrými duchy, kteří mu nechtějí ublížit a zasahují jen lehkými údery; naproti tomu zlí duchové jsou
schopni adepta úplně zlikvidovat). Duchové postupně zvyšují rychlost svých útoků i razanci boje, a
jejich svěřenec se tomu přizpůsobuje a tím se i zlepšuje. Vzhledem k tomu, že je rychlost duchů
absolutní, musí být relativně absolutní i rychlost jejich svěřenců.
Duchové se zhmotňují a předvádějí svým adeptům, jak mají vypadat techniky boje. Také jim je ale
mohou ukázat na jejich vlastním těle.
Adept se uvolní a přestane ovládat své tělo. Do jeho těla vstoupí duch boje a začne s ním provádět
bojové techniky, což adept vnímá. Postupně, po nějakém čase, přebírá kontrolu nad svým tělem opět
adept a duch snižuje sílu, kterou tělo adepta vede až v té době, když si adept techniky osvojí a jeho
tělo si na ně zvykne. Tak mohou duchové naučit svého svěřence bojovým stylům, které zanikly již před
dávnými věky.
Pokud se člověk, vedený těmito mistry duchy a žijící v pustině zcela oddá jen bojovým cvičením a
meditacím, může se stát, že pronikne natolik hluboce do duchovní moudrosti, že ho touha po boji s
jinými lidmi zcela opustí, neboť pozná do hloubky nesmyslnost násilí. A tak se jednoho dne může stát,
že se z takového dokonalého bojovníka stane nebojovník. Pronikne tak hluboko do vědění a pozná tak
hluboce duchovní svět, že se přiblíží Bohu a pozná Jeho Lásku. Pak skrze tuto Boží Lásku začne milovat
i ostatní lidi, a již s nimi netouží bojovat.
Ovšem člověk, který je vyučován bojovými duchy, je vzácnou výjimkou. Pokud tedy cvičí adept
bojových umění jen fyzicky s jinými lidmi a bez meditací, může dosáhnout vysoké úrovně převážně jen
pravidelným podstupováním boje s plným kontaktem, protože při praktikování bezkontaktních soubojů
se kazí účinnost technik, odolnost adepta i odhad vzdálenosti soupeře.
Ale zpět k duchům vedoucím Mistry. Žijí s vámi a cvičí s vámi dál. Lze je občas spatřit, jak pomáhají
některým lidem cvičícím bojové sporty a lze je spatřit, jak se na ně během jejich tréninku občas dívají.
A jsou rádi, že bojová umění, na jejichž tvorbě a tradici se podíleli, žijí dál vámi všemi, co je
praktikujete. A jsou také rádi, když vidí někoho, kdo je nejen dobrým bojovníkem, ale zároveň i
dobrým člověkem.
Dnešní svět skýtá již jen málo klidných míst, kde lze vyvolávat duchy boje a učit se od nich. Ale
ještě taková místa jsou, například v Tibetu a všude tam, kde je zachovalá příroda a vzdálenost k
nejbližším lidem desítky až stovky kilometrů. A kde je takový klid, že mohou ze světa mrtvých vyjít
dávní duchové boje, třeba i těch nejlepších bojovníků z chrámu Shao-lin a procházet se neporušenou
přírodou, aniž by je, s výjimkou jejich svěřence, zahlédlo lidské oko.
[Každého člověka vedou nějaké bytosti, ať již o tom ví, nebo ne. A Mistři bojových umění jsou vedeni duchy boje a když se
vyvolá duch zemřelého Mistra, zpravidla se objeví bytost, která ho za jeho života vedla a s ním byla propojena, a může vypadat
i jako on. Nebo to může být klam vyvolaný nečistými bytostmi. Já jsem vždy psal duchové Mistrů, ale spíše se jedná o duchy
boje než přímo o osobnost zemřelého Mistra tak, jak byla tady na zemi, když Mistr žil.]
Zde je jednoduchý návod, jak (vstoupit do kontaktu a) začít trénovat s duchy boje:
Nalezněte sobě klidné místo, kde je přítmí či ještě lépe tma a žádný očitý svědek, a kde kolem sebe
máte prostor několik desítek metrů. Nejvhodnější je volné prostranství v hlubokém lese uprostřed noci,
co nejdále od lidí.
Vzpomínáte na staré Mistry a prosíte duchovní svět, aby vám pomohl se s nimi spojit. Pak si
nasadíte pásku na oči, abyste nic neviděli, a pomalu provedete do vzduchu techniky vašeho bojového
umění. Pak se uvolníte, znovu pomyslíte na duchy boje a snažíte se cítit je ve vašem okolí - ve
vzduchu v okruhu několika metrů kolem vás.
Náhle ucítíte, jak vzduch zhoustl a jakoby ožil. A i když vás možná přepadne strach, nesundavejte
pásku z vašich očí! Zaútočte a pokuste se do toho zhoustlého vzduchu kopnout nebo udeřit. Je to
strašně rychlé a mrštně to uhýbá. Bleskově vás to oběhne a náhle to do vás udeří. Ten úder je cítit,
trochu svým způsobem i bolí, přesto se vám ale nic nestane. Možná i vykřiknete strachy, ale časem si
na ten divný pocit zvyknete. Požádáte Mistra, aby bojoval pomaleji. Zpravidla vám vyhoví, a pak s ním
můžete bojovat. Během vícero tréninků se vzduch více a více zhmotňuje, a jednoho dne pak můžete
sejmout pásku z vašich očí. Nakonec budete cvičit bez ní a časem začnete zhmotnělého ducha boje
nejen cítit, ale i vidět.
Tento způsob tréninku však může být nebezpečný kvůli kontaktu s duchy jako takovému a velkému
náporu na psychiku adepta, a proto jej nelze vysloveně doporučit. Je samozřejmě lepší trénovat s
živými lidmi než s duchy, protože když k vám duchové jako takoví získají bližší přístup, mohou pak
možná na některé z vás sáhnout i ti negativní.
[S tímto návodem je tomu jako se zaklínadly: někomu (za určitých okolností) fungují, a někomu ne.]
TAJEMSTVÍ MYSTICKÉ STŘELY
__________
Mystická střela, podobně jako mystický úder, patří k vrcholným projevům lukostřelby a
bojových umění vůbec. Tam, kde místo šípu letí k cíli kus duše lukostřelce a tam, kde
místo pěsti zasáhne cíl zhmotnělá myšlenka, leží vrchol dovednosti starých asijských
Mistrů.
Pravdivé legendy, hovořící o šípu bez šípu, o letícím “nic”, které zasáhne cíl, patří mezi svědectví o
teoretické možnosti člověka překonat sebe sama, dosáhnout nedosažitelného a stanout na relativním
vrcholu svého duševního vývoje v oblasti bojových umění.
Příběhy o zázračných lukostřelcích, kteří odložili hmotný luk a hmotné šípy, uchopili imaginární luk a
do něj místo šípu vložili zhmotnělou myšlenku, namířili na nebe a tímto mystickým šípem skolili letícího
orla, jsou pravdivé.
Dřívější doby poskytovaly více možností této úrovně dosáhnout, než doba dnešní. Rušivé civilizační
vlivy, kterými jsou vibrace satelitů, radarů, únik radioaktivního záření, úbytek ozónu a snížení síly
pulzního magnetického pole Země, škodlivě působí na buňky cvičencova těla, a brání mu v dosažení
hlubší harmonie mezi duší a tělem. A také ztěžují spolu s přelidněním planety možnost bez vyrušení po
dlouhá desetiletí trénovat a dosáhnout dokonalého uvolnění duše, která posléze plně ovládne tělo, a
dosáhne souladu mezi svými duševními schopnostmi a fyzickými schopnostmi těla. Proto je v této době
jen těžko možné probudit v sobě tyto schopnosti a uchovat si přitom dobré zdraví.
Lukostřelec, který chtěl střílet bez luku a bez šípů, a bojovník, který chtěl udeřit soupeře, aniž se ho
dotkl, museli podstoupit cestu plnou odříkání a meditací. Museli se naučit využívat sexuální energie,
kterou shromažďovali v období sexuálního půstu, museli umět soustředit své myšlenky a přání do
jediného bodu, na zasažení cíle a dosažení hmotného projevu své duševní touhy.
Úder, podobný mystickému, tedy obdařený vysokou energií schopnou přenosu na jiného člověka s
cílem ovlivnit různé pochody v jeho těle včetně myšlenkových, může při zásahu určitého speciálního
bodu lidského těla výrazným způsobem ovlivnit jeho činnost. Mezi tyto speciální údery patřily i tzv.
“údery smrti”, které způsobily energetickou blokádu v určité části lidského organizmu a za několik dnů
po zasažení takovým úderem dotyčný člověk zemřel na selhání některého orgánu svého těla. Jiné
speciální údery dokázaly (zlepšit či) zhoršit psychický stav udeřené osoby. Tato nižší forma mystického
úderu zasahující tělo člověka s fyzickým kontaktem místo vzdáleného cíle, byla používána celou řadou
tajných bojových sekt a skupin. Pokud jde i o vyšší formu této mystické dovednosti, jsem přesvědčen,
že někteří členové temných bojových sekt, provozujících černou magii v kombinaci s bojovým uměním,
zcela jistě používají k zasažení cíle mystickým úderem nebo střelou Ďábelskou moc.
V dnešní době je téměř nemožné této úrovně dosáhnout přirozeným způsobem, jen na několika
místech této planety, kde je ještě relativní klid a neporušená příroda, žije pár zasvěcenců, kteří dokáží
zasáhnout cíl mystickým úderem a mystickou střelou. Ale i oni ubývají spolu s degenerující přírodou a
degenerujícím lidstvem. A ubývat budou dále, dokud se lidé nenaučí žít v harmonii s přírodou a
nenavrátí se k duchovně-přirozenému způsobu existence, k tomu způsobu života, kterým žili ve
starších dobách.
POUŽITÍ BOJOVÉHO UMĚNÍ V PRAXI
__________
Je relativně v pořádku, když někdo pomocí svého bojového umění zastaví nějakého
opravdu zlého člověka v jeho dalším páchání zla. Ale kdo dokáže skutečně dobře
odhadnout, je-li dotyčný člověk opravdu zlý a zda chce bez příčiny ubližovat jiným lidem?
Prakticky nikdo!
Kupříkladu na ulici udeří muž ženu. Ale co když je onen muž v právu, protože mu ta žena velmi
ublížila, a prostě mu jen momentálně ujely nervy a dal jí facku? Co když by si zasloužila něco ještě
horšího?
Nebo někdo vezme kámen a ve městě s ním rozbije výlohu nějakého obchodu. Ale co když je to
hodný člověk, který se právě proto, že je hodný a důvěřivý, nechal okrást svým zaměstnavatelem,
zároveň ho opustila žena a onemocnělo mu jeho jediné dítě? A co když právě tento hrůzný tlak
okolností musel z toho člověka nějak ven a vhození kamenu do výlohy toho obchodu bylo pro toho
chudáka jediným momentálně dostupným způsobem, jak se vybít a dále pak již klidněji snášet trpký
úděl svého života?
Jak praví stará asijská moudrost, někdy je lépe do běhu věcí nezasahovat. Traduje se, že když
kdysi jeden z mnichů jistého asijského kláštera vyhnal výběrčí daní z blízké vesnice ve snaze pomoci
tam žijícím vesničanům a zmírnit jejich chudobu, způsobil tím pravý opak toho, co chtěl. Místo aby
vesničanům tímto svým činem pomohl, velmi jim ublížil. Panovník té provincie se o činu mnicha
dozvěděl a poslal do té vesnice armádu vojáků. Ti mnicha přemohli a vesničanům od té doby nařídili
platit ještě větší daně, než jaké platili před “pomocí” toho mnicha. Tak se snaha o dobro ve zlo
obrátila.
Proto je tak důležitou součástí filozofie bojových umění i znalost relativity veškerého dění, zejména
vztahu mezi dobrem a zlem. A právě z toho důvodu by měl být každý správný adept bojových umění
nejen dobrým bojovníkem, ale také filozofem a knězem.
PRAKTICKÉ RADY PRO ZVÝŠENÍ BOJOVÉ PŘIPRAVENOSTI
__________
1. Trénujte nácvik technik nejen do vzduchu, ale především do lap a bouchacích pytlů, a čas od
času podstupte souboj s kontaktem.
Chrániče a boxerské rukavice, obvyklé vybavení pro nácvik souboje s kontaktem:
2. Nenacvičujte údery a kopy do tvrdé překážky. Lidské tělo není ani zeď ani tvrdé dřevo. Postačí
nácvik technik do měkčích bouchacích pytlů a do středně tvrdé lapy. Nepřehánějte ani posilování s
činkami. Pro udržení bojové kondice zcela postačí cvičení s vlastní vahou, tedy shyby, kliky,
sklapovačky, dřepy a běh.
3. Je nutné přizpůsobovat klouby, šlachy a svaly podávání maximálního výkonu bez předchozího
rozcvičení. Proto je občas vhodné trénovat sparing bez předchozí rozcvičky. Dále je vhodné pověsit si
doma bouchací pytel a ihned po probuzení, bez rozcvičky, vyskočit z postele a několik minut do něj
mlátit. Tělo si tak zvykne udeřit soupeře plnou silou nejen bez předchozího rozcvičení, ale dokonce
ihned po probuzení.
Když vás někdo přepadne na ulici, také vám nedovolí, abyste si roztáhli uvolňovacími cvičeními
všechny svaly a šlachy. Těžko budete prosit útočníka o dvacetiminutovou pauzu na rozcvičku. Vaše
tělo musí být schopno naplno udeřit a kopnout kdykoli.
4. Trénovat se nemá příliš často, tedy každý den. Tělu je třeba poskytnout odpočinek, aby se mohlo
dobře zregenerovat. Daleko efektivnější je krátkodobý nácvik úderů do lapy nebo krátký souboj s
kontaktem jednou či dvakrát týdně, než vyčerpávající nácvik technik do vzduchu několik hodin každý
den.
5. Trénujte sparing nejen ve cvičebním úboru, ale také v civilním oblečení, nebo když je léto, klidně
třeba jen v plavkách. Lidé, cvičící jen ve cvičebním úboru, mají podvědomou vazbu svých fyzických
výkonů na cvičební úbor, a v civilním oblečení se již necítí zcela ve své kůži.
Trénink v civilním oblečení v nočních ulicích a městských parcích je velmi užitečný:
(Při skutečném střetu s protivníkem ve tmě je ale většinou lepší udržovat si od něj odstup a
zasahovat spíše kopy, protože ve tmě můžete přehlédnout, je-li ozbrojen – v ruce může držet
například nůž.)
Je třeba mít stále na paměti, že když s někým budete bojovat o život, pravděpodobně na sobě
nebudete mít cvičební úbor, ale civilní oděv.
6. Ať již cvičíte jakákoli bojová umění, zejména ta, co jsou plná úderů a kopů, je vhodné cvičit - pro
případný boj tělo na tělo – rovněž dostatečnou fyzickou sílu, použitelnou pro boj zblízka, nejčastěji při
uchopení a sevření soupeřem. Je velmi důležité umět nejen udeřit, ale též umět se, je-li to alespoň
trochu možné, vyprostit ze sevření. Důraz na dostatečnou fyzickou sílu je zde kladen proto, že
samotná technika (páčení, chvaty) nemusí být bez dostatečné fyzické síly účinná. Z toho důvodu je
praktické a užitečné pravidelně procvičovat krátký silový zápas bez úderů a kopů, spojený s nácvikem
vyprošťování se ze sevření soupeřem. A také trochu posilovat - převážně jen s vlastní vahou. Takováto
cvičení je možné aplikovat i jako rozcvičku - tzv. “zahřátí” - před vlastním tréninkem bojového umění.
Pamatujte, že i špičkový karatista nebo kickboxer mohou být uchopeni soupeřem a sevřeni, a proto se
musí umět vyprostit a uvolnit sevřený trup či končetiny, aby s nimi opět mohli volně udeřit.
7. K tomu, aby člověk mohl plně využít svých fyzických schopností, nesmí být psychicky
zablokovaný. To znamená, že cvičenec musí prožít skutečnou situaci opravdového ohrožení a vítězný
boj s někým, kdo mu chtěl opravdu ublížit. Sebelepší výcvik v tělocvičně není dostačující bez praktické
zkušenosti ze skutečného boje.
8. Nikdy se nenechte udeřit jako první. Jsou lidé, kteří se s vámi klidně baví a mezi řečí vás z ničeho
nic praští. Kdo se nechá překvapit a dostane první ránu, již napůl prohrál dříve, než začal vlastní boj.
Proto si vždy zachovávejte od svého potenciálního soupeře několikametrový odstup.
9. Když máte silného, nebezpečného a odolného soupeře, nikdy nekončete u prvního úderu. Když
ho jednou udeříte, může se po chvíli vzpamatovat, rozzuřit se, vrhnout se na vás a přemoci vás. Proto,
podaří-li se vám udeřit takového soupeře dříve, než on stihne udeřit vás, nekončete u první rány.
Zasaďte mu více ran, abyste ho vyřadili z boje.
10. Nikdy nezneužívejte vaší síly. Nikdy nenapadejte slabší lidi proto, abyste si dokázali, jak jste
silní. Napadněte jen toho, kdo vám chce ublížit. A pokud vás napadne někdo slabší, než jste vy,
použijte vaší sílu jen k tomu, abyste ho třeba jen odstrčili nebo jednou lehce udeřili. Nic víc mu
nedělejte. Výjimkou je pouze, jedná-li se o bezcitného a velmi zlého člověka.
POVÍDÁNÍ O AGRESIVITĚ
__________
Co se týče agresivity, je většinou nevhodná a špatná, a jen méně častěji vhodná a dobrá.
Nadměrná agresivita zpravidla bývá všeobecně a víceméně i jednoznačně odsuzována. A jedním z
hlavních cílů lidské společnosti je globálně se nadměrné agresivity zbavit.
Položme si nyní otázku: „Jaké jsou vlastně příčiny agresivity?”
Když pomineme duchovní a energetické důvody, a podíváme se na věc ryze prakticky a lidsky, pak
jako hlavní příčinu agresivity označíme zejména potřebu sebeochrany a sebeprosazení.
Důvodem agresivity bývá nebezpečí, které dotyčnému hrozí buď bezprostředně (napadení), nebo
třeba jen potenciálně (když bude moc hodný, lidé ho mohou připravit o družku, o peníze a tak dále), a
agresivita je použita k jeho eliminaci a zažehnání.
Já osobně bych agresivitu rozdělil na tyto dva hlavní druhy:
1) Agresivita defenzivní - agresivita sloužící k obraně, tedy k odvrácení bezprostředně hrozícího
nebezpečí.
2) Agresivita expanzivní - vyhledávání konfliktů a útok na druhé kvůli sebeprosazení, a kvůli
odvrácení pouze potenciálně hrozícího nebezpečí.
A nyní bych chtěl poukázat na to, jakým způsobem může úplné potlačování agresivity paradoxně
škodit, a jak dokáže nepřímo způsobit, respektive vynutit si, agresivitu leckdy i mnohem horší, než
jakou byla ta potlačovaná.
Například někdo je omezovaný a šikanovaný jinými lidmi, potlačuje svoji agresivitu k nim, ustupuje
jim a nebrání se, ale potlačovaná agresivita se uvnitř něj usazuje a hromadí, a začne mu postupně
škodit (někdy se to výrazněji projeví až za dlouhé roky). Pozvolna nabourá jeho zdravotní stav, a vede
k vnitřnímu emočnímu přetlaku, kvůli němuž pak dotyčný může “vybuchnout” a náhle napadnout – i z
malicherného důvodu - třeba rodinného příslušníka, domácí zvíře, či nějakého nevinného člověka. V
takovém případě rozdává rány nevinnému, a jsou to rány, které si zaslouží nebo zasloužil někdo úplně
jiný, který často, a paradoxně, nedostal ránu ani jedinou. Tím může dotyčný nakonec způsobit
mnohem více zla, než kolik by ho býval způsobil, kdyby svoji potlačovanou agresivitu vůči svým
skutečným agresorům nepotlačil, vybil ji na nich, a udržel si zdraví, dobré nervy i dobré chování k těm,
kteří si to zaslouží.
Takže komu je ubližováno a nebrání se, ten prožívá bezmocnou nenávist, a potlačuje svoji
agresivitu. A časem buď onemocní a způsobí tak trápení nejen sobě, ale i svým blízkým, kteří ho mají
rádi, nebo ten emoční přetlak ze sebe dostane tím, že zmlátí někoho víceméně nevinného. Anebo
obojí. A pokud by mu úplné potlačování agresivity a totálně submisivní role vůbec nevadily, pak by
vlastně ani nebyl v pravém slova smyslu mužem, protože v každém správném muži musí ta trocha
energičnosti, osobní důstojnosti a latentní agresivity být.
Pokusme se nyní vyčíslit pozitivní a negativní dopad potlačování sebeobranné agresivity, a naopak
jejího uplatnění:
Řekněme, že zmlátit agresora, který vás napadá, má relativně kladnou hodnotu, a mlátit toho, kdo
vás nenapadá, má relativně zápornou hodnotu. Nyní si uděláme na jednoduchém příkladu výpočet
toho, jak to může vypadat, když se někdo nechá napadat, nebrání se a nechá si ubližovat, a svůj vztek
si pak vylévá na nevinných:
Někdo je třikrát napaden agresorem, a nechá si to líbit a nebrání se, čímž toho agresora víceméně
podporuje v jeho nedobrém chování. Takže bychom to mohli započítat jako –3 body. Ale nikdo není
jen zlý, a ten agresor je zlý třeba ze dvou třetin, takže to započteme jako –2 body. Napadený v sobě
potlačuje agresivitu a vybuchne pak třeba doma, a tam se kvůli tomu 10x ostře pohádá a ublíží tím
svým blízkým. A oni byli třeba ze dvou třetin hodní, takže každou hádku s nimi započteme jako mínus
dvě třetiny bodu, tedy – 0,66. A když těch deset hádek sečteme, vyjde nám 10 x -0,66 = –6,6 bodů. A
když k tomu ještě přičteme to, že se nebránil agresorovi, který ho napadl, vyjde nám -2 + - 6,6 = 8,6 bodu. Čili tím, že se napadený nebránil, vykonal zlý čin v hodnotě -8,6 bodu.
Kdyby se však dotyčný naopak hned při prvním útoku toho “ze dvou třetin zlého agresora” bránil, a
přemohl ho a zmlátil, tak by vykonal čin v hodnotě +0,66 bodu. A ten agresor by se pak možná zalekl
a přestal napadat jiné lidi (další plus), nebo by si na nich naopak vyléval svůj bezmocný vztek (mínus).
[Pokud by však napadený toho agresora úplně umlátil, což ale není legálně skoro nikdy možné, protože to zákon skoro nikdy
nedovoluje, pak by ten agresor již nemohl nikoho dalšího napadnout (velké plus), ale způsobilo by to bolest těm, kteří měli toho
agresora rádi (mínus). Ale násilné agresory většinou lidé zase tak mnoho rádi nemají.]
Takže to číslo by nakonec mohlo být trochu jiné, ale nechme ho pro zjednodušení tak, jak je. A
navíc, napadený by si tím, že se bránil a zmlátil agresora, vybil svůj hněv, zachoval dobré zdraví a ke
svým blízkým by se pak třeba choval nějaký čas o trochu lépe, než normálně (když si člověk vybije
svoji agresivitu, obvykle je pak chvíli laskavější a vlídnější). Čili tím, že by se napadený účinně bránil,
by vykonal dobrý čin v hodnotě několika bodů.
Samozřejmě, že jsou tato čísla velmi zjednodušená a částečně i chybná vzhledem k všudypřítomné
relativitě, ale naznačují, co je jakoby lepší, a co je jakoby horší.
Ovšem aby mohl člověk ve zdravé a rozumné míře používat zdravou a rozumnou, sebeobrannou
agresivitu, musí být v určité životní pozici a okolnostech, které mu to umožňují – dovolují:
1) Musí být fyzicky i mentálně nadprůměrně silný = dostatečně zdravý a se základním výcvikem v
bojových uměních nebo se základními zkušenostmi z rvaček.
2) Nesmí být vysloveně chudý a finančně závislý na druhých, kteří ho pak “mají v hrsti”, a on se
od nich eventuálně musí nechat ponižovat.
3) Musí mít přízeň Osudu ve svém konání.
Poučení:
Když skutečně bezcitnému agresorovi ustupujete, tak bude vás i jiné lidi dále napadat. Když ho
jenom trochu zmlátíte, naštve se a bude se mstít – ať už na vás nebo na druhých. Když ho ale zmlátíte
úplně - ušlapete a ukopete, tak ho zlomíte, zničíte, a on přestane napadat druhé.
Proto jednáte-li se skutečně zlým, bezcitným a velmi agresivním člověkem, bylo by vhodné ho
úplně vyřídit – zlikvidovat. Pamatujte: „Po dobrém to jde jen s někým, za to po zlém to jde se všemi!“
Ovšem k tomu, abyste poznali, že je dotyčný agresor skutečně velmi zlý a bezcitný, byste museli
vidět jeho auru a mít vlastně i dostatek času a moudrosti na to ho prozkoumat, což v praxi zpravidla
není tak úplně možné, a to ze dvou hlavních důvodů:
1) V rychle probíhajícím konfliktu na to není dostatek času.
2) Málokterý bojovník je knězem, filozofem, senzibilem i lidoznalcem v jedné osobě, takže jen
málokterý je schopen posoudit, zda narazil na skutečně bezcitného a zlého agresora.
A navíc, zákon ve většině situací a okolností nedovoluje násilnou likvidaci násilných agresorů.
Jak se smířit s případnou porážkou aneb nikdo nemůže pořád jenom vyhrávat:
Dále je vhodné pracovat na sobě v tom smyslu, abyste se dokázali vyrovnat s případnou prohrou a
jinými neblahými životními okolnostmi či křivdami, neboť nikdo nemůže pořád jenom vyhrávat.
Pokud při sebeobranně a střetu s agresorem prohrajete a neubráníte se, nebo když vám někdo
prostě udělá něco, za co jste se mu nepomstili, a stále na to myslíte a chováte v sobě nenávist a zášť,
což vás udržuje ve vnitřním neklidu až emočním přetlaku, pak se musíte naučit nemyslet na to, uklidnit
se, brát dotyčnou křivdu co nejpozitivněji, jak to jen jde, a zužitkovat ji ve svůj prospěch:
1) Vzít si z ní poučení, takže budete moudřejší, než dříve.
2) Tím, že se vám stala křivda, jste odčinili nějakou tu negativní Karmu vaší duše.
Každopádně vám v takovém případě poskytuje tři důležité rady pan profesor Josef Velenovský:
1) V záchvatu hněvu a rozčilení nikdy nic nepodnikej, neboť může ti čin tvůj býti osudným.
Postihne-li tě neštěstí, utrpíš-li škodu na majetku, na rodině, zasáhnou-li tě jedovaté šípy
nepřátelských pomluv a provokací, spokoj se pouze vykonanou škodou a ostaň nebo vrať se co
nejdříve ve stav obvyklého klidu, abys trvalou starostí a zármutkem škodu tu ještě ztrátou na zdraví a
zdárném rozvoji ducha nerozmnožoval.
2) Čím více kdo zachovává klidnou mysl a rozvahu ve chvílích těžkých a nebezpečných, tím jest
dokonalejším a tím snáze čelí každému nepříteli a každému nebezpečí.
3) Jsem-li napadán útoky nepřítele, snažím se nejprve vlídností a přátelskou pozorností útoky jeho
odraziti a nenávist přátelskou službou zmírniti a vůbec vše učiniti, abych jej o vlastní lásce a
shovívavosti přesvědčil a jej od zločinění odvrátil. Když však nepřítel všechny mé snahy odmítá a v
pokusech mne ničiti pokračuje, pak musím přikročiti k důkladné obraně, abych sebe zachránil nebo dílo
dobré, které podnikám a jež k pokroku a blahu všeobecnému slouží, dokonal.
Nesmyslnost expanzivní agresivity:
Po věky věků se opakuje tentýž pošetilý scénář:
Nějaká duše ubližuje duši jiné, a pak ta jiná duše pro změnu zase té, která ubližovala jí. Jednou je
duše slabším, po druhé silnějším člověkem, a takhle pořád dokola, přičemž žádná síla ji nezachrání od
toho, aby po té, co byla tím silnějším, nemusela jindy být zase tím méně silným.
Je jediné řešení, jak se zbavit této opakující se a stále se vracející slabosti: „Nikdy nebýt ani tím
nadmíru silným, ani tím příliš slabým. To je možné jedině tak, že na tom budou všichni podobně a
všichni si budou rovni. A to jde jedině tak, že se my všichni vzdáme jakékoli expanzivní agresivity i
touhy po fyzické nadřazenosti nad ostatními lidmi.“
Potlačení expanzivní agresivity:
S potlačováním a nepotlačováním agresivity tomu má být tak, že se má potlačovat pouze
expanzivní agresivita a nemá se potlačovat jen agresivita defenzivní.
Z důvodu minimalizace vlastní expanzivní agresivity je vhodné, aby se bojovník vyhýbal prostředí,
kde ke konfliktům dochází nejčastěji, a netoužil po boji s ostatními lidmi. Ať je tak silný, aby když už se
něco proti jeho vůli semele, aby si dokázal poradit, ale zároveň ať se tomu vyhýbá, dokud to jenom
jde. To znamená vyhýbat se “agresivním místům” - policii, armádě, bezpečnostním službám, některým
“ostřejším nočním klubům” a podobně. Prostě všemu, kde adept vědomě a aktivně vstupuje do
agresivní role.
*******
Agresivní jednání lidí, a to zejména ve formě fyzického útoku na jiného člověka, mají na svědomí
tyto tři hlavní faktory:
1) Duševně i fyzicky zděděná agresivita
2) Špatný výchovný vliv, tedy především rozvinutí agresivity jinými lidmi
3) Vliv zlých duchů
Vliv jak zděděné agresivity tak špatný výchovný vliv lze usměrnit přetvořením lidské společnosti, ve
které se minimalizují projevy agresivity a tak se postupně zmenší.
Horší je tomu ovšem s vlivem zlých duchů, jejichž působení mívá katastrofální následky. Tak
například osobně znám jednoho z těch duchů, kteří zařizují vznik záchvatů zuřivosti, napadení a
zmlácení jiného člověka. Říkám mu “Mlátič”, protože vstupuje do lidí, aby se jejich prostřednictvím a
skrze ně na někoho vrhnul, a zmlátil ho či úplně umlátil, nejčastěji údery pěstmi do obličeje. Je šedý,
bez vlasů i bez vousů, se zuřivým výrazem ve svém primitivním zlém obličeji i v očích. On je záchvat
vzteku, výbuch zuřivosti, a strašné rány pěstmi.
Pro změnu jiný zlý duch, jemuž říkám “Rozdmíchávač”, do vás vstoupí a nadechne se ve vás, a vy
se náhle rozhněváte a můžete být agresivní, nebo “Kazitel”, který vás přiměje nemít druhého rád a
vidět na něm jenom to špatné. Takovýchto zlých bytostí existuje celá řada.
Když se jednou bude lidská společnost přetvářet tak, aby z ní zmizela nadměrná agresivita, musí se
zároveň zničit i vliv těch zlých duchů, kteří skrze jedny napadají druhé. A toho lze docílit dvěma
způsoby:
1. Přímo = zaútočit na jejich negativní paralelní svět a zlikvidovat ho Svatou Energií – postupně
spálit. To ale zatím prakticky není možné, protože bychom museli a) ten paralelní svět vidět, b)
disponovat Svatou Energií a c) mít to povoleno od všemocného Osudu.
2. Nepřímo = vytvořit uvnitř lidí takové prostředí, aby v nich nebylo místa pro vstup těchhle zlých
duchů, a to a) rozením se pod astrologickými vlivy omezujícími agresivní chování (lidé by se nesměli
rodit pod některými negativními konstelacemi – řízené těhotenství; pokud by u někoho byly prokázány
výrazné, geneticky přenosné agresivní vlohy, nesměl by mít děti), b) uspáním těch lidí, kteří v sobě
výrazné agresivní vlohy mají (před smrtí by toho měli litovat a umírat s knězem, aby se tyto jejich
vlohy snížily do dalších životů jejich duší) a c) globálním spojením s nejvyšším pozitivním duchovním
světem, aby lidem dodal lásku a mír, a omezil vliv těch zlých duchů, vzbuzujících v lidech agresivní
chování.
Udržování defenzivní agresivity:
Jestliže vyřadíme expanzivní agresivitu a ponecháme jen defenzivní, měli bychom se postarat o to,
aby byla účinná. K tomu si nejprve musíme připomenout její hlavní slabinu:
Defenzivní agresivita se zpravidla nechá udeřit či pevně uchopit jako první, a teprve pak se začne
bránit - často až když už je příliš pozdě. Proto je nutné procvičovat následující:
- odolnost proti úderu (zvyšuje pravděpodobnost vydržet úder útočníka)
- udržování výhodné, obranné pozice za všech okolností, zejména odstup od potenciálního útočníka
(minimalizovat pravděpodobnost, že budete nečekaně udeřeni; také vám umožní vykrýt úder útočníka
nebo uskočit, bránit se nebo utéci)
- lidoznalství (odhad na lidi, respektive na nebezpečí útoku, které z jejich strany eventuálně hrozí)
Závěrem pár slov o globální minimalizaci agresivity:
Řešení globální minimalizace agresivity tkví především v globálním odstranění nebezpečí, jež lidem
hrozí ze strany ostatních lidí, a to ať již bezprostředně nebo pouze potenciálně. Kdyby toto nebezpečí
zmizelo, spolu s ním by zmizel i důvod k agresivitě (s výjimkou genetických vloh pro agresivitu – ty by
však časem v lidské populaci také poklesly, neboť by se globální snižování agresivity zaneslo do
genofondu lidstva).
PRAKTICKÝ NÁCVIK TEHNICKY NÁROČNÝCH STYLŮ
__________
Je mi smutno, když vidím, jak někteří moderní “bojovníci kung-fu” nejsou schopni použít ve
skutečném boji téměř žádné tradiční techniky. Připadá mi, že dnešní kung-fu na soutěžích, kde se
bojuje s kontaktem, už většinou není kung-fu v pravém slova smyslu, ale jakási více či méně povedená
napodobenina kickboxu.
Co vlastně takoví bojovníci chtějí? Jen se předvádět líbivými technikami při provádění forem
(bojových sestav), ale ve skutečném boji používat jen špatnou napodobeninu kickboxu? To se mohli
vykašlat na kung-fu a začít trénovat rovnou kickbox!
Když tradice, tak tradice. A když tradiční techniky určitého specifického stylu, tak tradiční techniky
určitého specifického stylu. Já si myslím, že je lepší bojovat jen pomocí těch technik, které váš styl
zahrnuje, byť by byly poněkud složité a dokonce i prakticky hůře použitelné. Jak praví jedno z mých
přísloví: „Lépe je být na nižší bojové úrovni a hluboce prožívat techniky bojového umění v duchu jeho
tradice, než být například špičkovým kickboxerem, bojujícím bez hlubšího vnitřního prožití technik.“
Co je pro vás podstatnější: za každou cenu nejvyšší výkonnost v boji s plným kontaktem, nebo
celková harmonie tréninku vašeho bojového umění v duchu jeho tradice? Mám na mysli takovou
harmonii, kde je celkem slušný bojový potenciál, i když ne zrovna ten největší a nejúčinnější, za to
však i ostatní cenné komponenty, kterými jsou hlubší vnitřní prožití technik, udržování staré tradice a
harmonizace vaší čchi.
Chcete-li praktikovat nějaký složitější technický styl, pak jediné techniky, které byste měli
nacvičovat, jsou ty, které váš styl zahrnuje. A to cvičením ve dvojici, třeba následujícím způsobem:
1. Pomalu prováděný nácvik technik bez kontaktu (jen dotyk těla soupeře úderovou plochou).
2. Pomalý souboj bez kontaktu (adept musí za všech okolností použít jen techniky svého stylu; to
znamená, že zpočátku bude při pomalých pohybech tohoto boje přemýšlet nad tím, kterou techniku a
jak použije, a teprve časem se jeho reakce natolik zautomatizují, že budou samovolné a nebude na ně
muset myslet).
3. Rychlý souboj bez kontaktu (zde se již techniky používají rychle, automaticky a bezmyšlenkovitě;
adept se učí rychle a správně reagovat).
4. Rychlý souboj s lehkým kontaktem (adept nejen rychle a správně používá tradiční techniky, ale
již se učí dát do nich trochu síly a čelit úderům, které jsou již trochu razantní).
5. Rychlý souboj s plným kontaktem (adept na sobě má chrániče a prstové ochranné rukavice,
které mu umožní používat všech technik jeho stylu a dát do nich plnou sílu; a zpracovávat techniky
soupeře, které jsou také vedeny plnou silou).
Každé z výše popsaných cvičení by se mohlo provádět třeba jeden rok (nebo by se mohla tato
cvičení popřípadě i různě kombinovat). To znamená, že v plné bojové připravenosti by měl být adept
po pěti letech svého výcviku.
Při nácviku souboje s plným kontaktem používejte jen ty chrániče, které vám umožní použít
veškerou techniku vašeho stylu, což znamená, že například boxerské rukavice jsou nežádoucí u těch
stylů, které používají převážně údery otevřenou dlaní a prsty. Nejvhodnější jsou ty rukavice, jaké nosil
Bruce Lee, doplněné samozřejmě ochrannou přilbou a chrániči nohou, rozkroku i trupu.
BOJOVÁ UMĚNÍ V MODERNÍ DOBĚ
__________
Bojových umění existuje celá řada. Podívejme se nyní letmo na několik z nich:
Allkampf-jitsu
Výhodou je pestrá technika, teoreticky řešící téměř všechny sebeobranné situace – jak boj s údery
a kopy, tak boj tělo na tělo. Nevýhodou je příliš velké množství technik, které se dají naučit a
zvládnout jen velmi obtížně.
Obrana proti útoku nožem:
Obrana proti útoku pistolí:
Box
Ruce jsou obecně vzato nebezpečnější než nohy, a nejjednodušší a zároveň i nejtvrdší boj rukama
je box. Výhodou jsou tvrdé pěstní údery a vysoká odolnost proti úderům. Nevýhodou je absence boje
nohama, boje tělo na tělo a hlubšího duchovního prožití technik, též riziko nadměrného rozvinutí
agresivity.
Sparing:
Judo
Výhodou jsou účinné chvaty pro držení, páčení, porazy a přehozy soupeře, nevýhodou je, že hůře
vzdoruje úderům a kopům.
Demonstrace některých chvatů:
Karate
Výhodou je pestrá technika všech končetin, celkově však náročná na přesné a účinné provedení.
Výhoda při odstupu od soupeře, slabší při boji tělo na tělo.
Bezkontaktní souboj v karate:
Kumite s částečným kontaktem v chráničích:
Nácvik kopů na bouchací pytel:
Kickbox
Jedná se o jeden z nejúčinnějších systémů fyzického boje. Nevýhodou je nadměrné a neharmonické
rozvíjení agresivity, též absence hlubšího duchovního prožití technik.
Techniky na bouchacím pytli a lapě:
Blokování nohy a odhození soupeře při kopu na hlavu v souboji:
Souboj v ringu:
Kung-fu
Jedná se o technicky náročné, někdy poněkud méně efektivní bojové styly, kterých existuje velké
množství. Výhodou je dlouhodobá tradice, kořeny převzaté z přírody a hluboká životní filozofie.
Nácvik technik:
Obrana proti útoku holí:
Souboj:
Taekwondo
Dokáže rozvinout pohyblivost cvičence a zejména má pestré akce nohou ve výskoku. Tyto techniky
jsou velmi náročné na dech a výdrž - jsou vyčerpávající. Cvičenec se při boji s použitím technik ve
výskoku rychle unaví.
Zápas
Výhodou je, že rozvíjí fyzickou sílu a schopnost boje tělo na tělo. Nevýhodou je, že hůře vzdoruje
úderům a kopům při odstupu od soupeře.
Zápasníci při tréninku:
Bojových sportů, umění či stylů je skutečně obrovské množství a myslím si, že by bylo zbytečné si
je tu všechny vyjmenovávat. Dle mého názoru je jich totiž až příliš mnoho.
TRÉNINK V PŘÍRODĚ
__________
Příroda je tím nejlepším místem, kde lze trénovat bojová umění i meditovat. Je vhodné, když mají
jednotlivé bojové oddíly či spřátelení adepti bojových umění zařízené cvičiště někde v lese, kde visí
bouchací pytel, kde jsou zatlučeny kůly pro nácvik postojů a podobně.
Nácvik bojového postoje a techniky na překážku:
Nácvik technik na bouchací pytel:
Nácvik jednotlivých technik ve dvojici:
Nácvik použití technik v pomalém pohybu:
Nácvik úderů na lapy:
Nácvik pěstních technik za použití boxerských rukavic:
Navzdory tomu, že má většina adeptů bojových umění přístup do skvěle vybavených moderních
tělocvičen, přece jen je dle mého názoru z více důvodů vhodnější dávat přednost tréninku v přírodě,
zejména u zvířecích stylů boje.
MOUDROST BOJE
__________
• Je zbytečné snažit se být nejlepším bojovníkem, který všechny ostatní přemůže a tím si zajistí, že
od nikoho nikdy nedostane přes hubu. Kdo umí slušné základy jakéhokoli bojového umění, s trochou
přízně Osudu projde svým životem a bude mu to stačit. Kdo je sebesilnější, stejně se mu stane, že ho
někdo zmlátí, je-li to Osudem dáno.
• Nepřítel vás učí bojovat, překonávat překážky a motivuje vás k výkonu. Bez nepřátel by nebyli
žádní opravdoví bojovníci. A proto buďte nepřátelům vděční. Bez nich byste nebyli tím, kým se snažíte
být. Bojovníkem.
• Styl Yang zvýrazňuje mužskou energii, vyzdvihuje rozdíl mezi mužem a ženou, a pomáhá jejich
lásce.
•
Souboj s duchovním kontaktem má dvě hlavní formy:
1) Cvičenec část své energie používá na to, aby si představil svého soupeře. A tím používá svoji
energii proti sobě. Cvičenec není svým soupeřem, kterého si představuje, překvapen, neboť ví, co jeho
soupeř udělá. Vždyť si to sám ve své mysli dopředu naplánoval.
Tato forma duchovního kontaktu rozvíjí schopnost adepta bojových umění jen ve velmi malé míře.
Adept není ničím překvapen, na nic neočekávaného nemusí reagovat. Učí se jen pasivně reagovat na
vlastní představu či energii.
2) Cvičenec bije do částečně zhmotnělých duchů a svoji energii používá k boji proti nim a ke své
obraně. Cvičenec neví, kdy a jak duchové zaútočí, a proto musí bleskurychle reagovat na jejich
nepředvídanou akci. Je tomu podobně jako při boji s živým soupeřem. Tím se adept rychle a aktivně
zlepšuje.
• Nácvik na bouchací pytel provádějte nejen ve dne, ale i v noci. To samé platí i o sparingu, který by
měl být také praktikován v různých nočních hodinách. Vždyť k přepadením dochází nejčastěji právě v
noci.
• Trénink stranou od lidí, uprostřed přírody, je sice přínosný, ale postrádá rušivé vlivy přelidněného
města a dále blízkost jiných lidí, před kterými by adept mohl mít trému. Proto po dosažení vysoké
úrovně boje v přírodních podmínkách je také zapotřebí podstupovat souboje ve městech a před zraky
jiných lidí. Tím se odstraní eventuální psychické zábrany adepta, zejména tréma.
• Kdysi jsem viděl dům, kterému se přezdívalo “Dům u sedmi koček”, a ty kočky tam skutečně žily. A
také se tam cvičila bojová umění.
Jeden z těch, kdo tam léta cvičil, přijal nového studenta, a začal ho vyučovat prazvláštním
způsobem:
Vyšel s ním do lesa a vzal s sebou jeden pár boxerských rukavic. Když se svým žákem došel na
poněkud volnější místo mezi stromy, vyházel z toho místa borové šišky a klacíky, které překážely, a
svého žáka na takto připravené místo uvedl.
Pak mu nařídil, aby si oblékl ty boxerské rukavice, a aby do něj vší silou mlátil - bez jakékoli
techniky, prostě tak, jak mu ruce narostly. Žák se divil a měl zábrany, ale učitel důrazně trval na svém,
přičemž žákovi přislíbil, že se nebude bránit.
Žák se tedy nechal přemluvit a nejprve lehce, a teprve až po opakovaném napomenutí nakonec vší
silou, útočil na svého učitele, který téměř všem ranám mrštně uhnul, ale přesto se několikrát schválně
nechal svým žákem udeřit do hlavy.
Když se žák mlácením svého učitele unavil, učitel mu dal pokyn, aby přestal, a nechal ho
odpočinout. Pak žáka dovedl k onomu domu plnému koček a nechal upoceného žáka, aby se opláchl
vodou (bylo ten den opravdu velké horko).
Pak svému žáku objasnil, proč tímto zvláštním způsobem začal jeho výcvik. Vysvětloval, že chce-li
být člověk úspěšný v opravdovém boji, musí nejprve ztratit zábrany - musí se naučit kohokoli vší silou
udeřit. Zdůraznil, že až když nemá bojovník psychické zábrany, teprve pak může plně využít svých
bojových schopností.
Až v dalších lekcích se žák začal učit filozofii boje a techniku, a mnoho se v tom zvláštním domě
naučil. Ale na onu zajímavou první lekci od svého učitele nikdy nezapomněl.
Na soutěži se na vás dívá řada jiných lidí a vy musíte bojovat nejen s vaším soupeřem, ale také s
eventuální trémou z přihlížejícího a často i skandujícího davu:
• Nikdy nelitujte porážky! Každá porážka je totiž těžce nabitou zkušeností, díky které se adept vždy
naučí něco nového. Adept se například nechá někým překvapit a dostane od něj neočekávaně drtivou
ránu. Tím se naučí příště se nenechat tak snadno překvapit a dá si větší pozor.
• Slunce má převahu Yang a Měsíc má převahu Yin. Proto nácvik technik v noci za svitu Měsíce
posiluje Yin a trénink ve dne posiluje Yang.
• Když někoho slabého bijí jiní lidé, tak tím, že si je najde jeho silnější kamarád a zmlátí je, aby již
dali tomu slabšímu pokoj, situaci nevyřeší nadlouho. Říká se: „Když dáš člověku rybu, má potravu na
den. Když ho naučíš lovit ryby, má potravu na celý život.“ A podobně je tomu i s uměním boje. Kdo je
slabý, nejvíce mu pomůžete tím, že ho naučíte bojovat. Pak se již bude moci bránit sám.
• Jsou vzácné typy duší (je jich opravdu jen velmi málo), které se ve svých hmotných životech rodí
nejen jako úspěšní adepti bojových umění, ale navíc i jako dobří i zdraví lidé (vážnější nemoci či úrazy
se jim vyhýbají). Mají dobrou výkonnost, dobrý charakter, vyšší inteligenci a ochotu pomáhat jiným
lidem. Po prožití plnohodnotného života odchází z tohoto světa rychlou a důstojnou smrtí. Vyplatí se
jim žít. Žijí dobře, silně, spravedlivě, zdravě i šťastně. A když se budete snažit, možná přijdete na to,
jak se stát jedním z nich.
•
Pro zvýšení efektivity a úrovně boje musíte praktikovat sparing jako:
- souboj jen s nohama
- souboj jen s rukama
- souboj s rukama i nohama
Dále byste měli střídat soupeře a bojovat s:
a) boxerem
b) kickboxerem
c) karatistou
d) zápasníkem
e) judistou
f) s tím, kdo cvičí jiný styl zvířecího boje, než jaký případně cvičíte vy, atd.
• V budoucnu se bude k tréninku bojových umění používat i robotů a hologramů. Ale není nad
živého soupeře, neboť při vzájemném souboji spolu komunikují duše bojujících a vyměňují si určitý
druh energie.
• Jednou z nejvyšších dovedností v bojových uměních byla schopnost bojovat bez fyzického těla.
Někteří Mistři seděli v meditační poloze a místo fyzického tréninku na boj jen mysleli a představovali si,
jak jejich tělo provádí bojové techniky. Tito Mistři také dokázali opustit své tělo a částečně se zhmotnit
mimo něj, a bojovat pouze svým duchem. Mohli někoho udeřit svým duchovním tělem, a přitom jejich
fyzické tělo se ani nepohnulo. Neopustili místnost, ve které byli, navzdory tomu však bojovali někde
úplně jinde, třeba i kilometry daleko.
Když se dva takoví Mistři sešli mimo svá těla a trénovali spolu “jen” svými duchy, nebo dokonce i
přímo s duchy boje, praktikovali tak vlastně “mystické kumite”.
Avšak pamatujte, že umělé napodobování mystického kumite pomocí “virtuální reality” je něco
úplně jiného a je krajně nevhodné.
• Nejsou žádní tvrdí chlapi. To se jen tak říká. Kdybyste “tvrdým chlapům” poničili jejich tělo a
způsobili jim maximální možnou bolest, všichni by se okamžitě zhroutili. Tvrdý chlap může být jen ten,
kdo má dobré tělo a přízeň Osudu, tedy jest dáno, že ho nikdo a nic nezlomí. Jen pak může být tzv.
“tvrdý”.
• Pravým bojovníkem-světcem se může stát zejména ten, kdo v sobě nejprve prožil slabost a
pokoření, a teprve potom získal sílu. O to lépe s ní pak bude umět zacházet.
• Lépe je být na nižší bojové úrovni a hluboce prožívat techniky bojového umění v duchu jeho
tradice, než být například špičkovým kickboxerem, bojujícím bez hlubšího vnitřního prožití technik.
• Nápřah k úderu a zaujmutí postoje mohou někdy být ve skutečném boji jen ztrátou času. Jsou
však pro vás důležitou akcí v případě, když cvičíte bojovou sestavu, jejíž techniky hluboce prožíváte.
• Kdo je napaden, zpravidla dostane první ránu. Ideální je, když ji vydrží a ihned vykoná
sebeobrannou akci – protiútok. Ovšem aby měl co největší šanci neočekávaný úder vydržet, musí být
na údery zvyklý. A být zvyklý na údery, toho lze docílit jedině praktikováním sparingu s plným
kontaktem.
• Je vhodné, aby při nácviku souboje jeden soupeř útočil na druhého i po té, co jej třeba srazí k
zemi. Adept si musí zvyknout umět se bránit, i když je na zemi. Je totiž obvyklé, že když vás někdo
srazí na zem při skutečném boji, ještě na vás šlápne nebo do vás kopne. Je třeba naučit se uhnout,
krýt se a kopat do útočníka.
• U lidí, kteří místo mnohaletého chození do tělocvičen prožívali “jen” skutečné konfliktní situace,
například ve válce, se časem rozvinul tzv. “zabijácký instinkt”.
Když techniky cvičíte jen na teoretické úrovni, pak se ve vás tento instinkt nemůže nikdy plně
rozvinout. Ale kdybyste neznali ani jednu techniku a museli stále bojovat o holý život, učit se
automaticky využívat momentu překvapení, muset neočekávaně bleskurychle reagovat a překonávat
strach, pak byste se dostali na vyšší bojovou úroveň, než kdybyste bojová umění cvičili celý život
pouze v tělocvičně. Tělocvična a život jsou totiž dvě odlišné věci. Ideální je, když má člověk solidní
teoretický výcvik a k tomu ještě zkušenosti z opravdových bojů. Pak se může stát skutečným
zabijákem.
•
Mozek jako mocná zbraň:
Normální lidé jsou naprosto bezbranní tvorové. Máločeho si všimnou, leckdo je snadno obelstí nebo
nečekaně překvapí. Adept se musí umět nejenom dobře prát, ale hlavně mu to musí myslet. Musí být
všímavý a podezřívavý, a umět si dát věci do souvislosti. Fyzický výcvik může být k ničemu, není-li
taktika, podezřívavost a strategie. Je třeba si všechno stále hlídat a být připraven na to, že auto které
jede za vámi do vás náhle úmyslně narazí, že ten kdo vás míjí při chůzi po ulici vás něčekaně bodne
nožem, že ten, kdo se s vámi již nějakou tu chvíli klidně baví, vás z ničeho nic udeří a podobně. Klíč k
možnosti použití umění boje včas a ne když už je pozdě je tento: za všech okolností si udržovat
výhodnou pozici a odstup od potenciálního útočníka a stále být připraven na to, že kdokoli může
zaútočit.
Jak nám řekla předcházející poučka, myšlení je velmi důležité. Bez ohledu na to, jak dobří jste v
nějakém bojovém umění, prohrajete, pokud nepoužíváte váš mozek. Existují triky, které zničí téměř
každého bojovníka a některé teď vyjmenuji:
- někdo vás osloví a vy se k němu otočíte a v tom momentě vás někdo jiný zezadu udeří (tzv. "útok
na slepo")
- někdo bude dělat uprostřed noci v blízkosti vašeho domu hluk, předpokládajíce že otevřete dveře
a vyjdete se ven podívat, co se tam děje, a pak vás zasáhne elektrickou pistolí a potom eventuálně
přerazí vaše končetiny tyčí, pokud si ho na to někdo najal (pokud by na vaše dveře uprostřed noci
zaklepalo pár ozbrojených chlápků, pravděpodobně byste jim asi neotevřeli - podívali byste se
kukátkem nebo z okna a kdybyste je viděli, nevyšli byste z vašeho domu, takže hluk v blízkosti je pro
tyto zlé chlápky lepší taktikou, jak vás přimět vyjít ven)
• Přestože zdůrazňuji nutnost praktické zkušenosti ze skutečného boje, neznamená to, že adept
bojových umění si musí najít záminku k tomu, aby zmlátil někoho nemocného a slabšího - snadnou
kořist. Má vyčkat na vhodnou příležitost (setkání s relativně zlým člověkem), nebo se má pohybovat v
takovém prostředí, kde dojde ke konfliktu s někým, kdo není ani silnější, ani moc dobrý.
• Ve chvílích strachu a ohrožení se organizmus chová jinak, než když podává výkony v tělocvičně v
kruhu přátel. Posunuté nervosvalové impulsy a křečovitění či ztuhlost končetin často provázejí situace
skutečného ohrožení. Adept musí tento fyzický handicap překonat, tedy překonat svůj vlastní strach.
• Je častým jevem, že někteří mnohdy i vysloveně silní a zdatní lidé mívají někoho, na koho si prostě
netroufnou - koho se bojí. A to někdy dokonce i v případě, když jsou fyzicky stejně silní či dokonce
ještě silnější, než jimi obávaný člověk, který však nad nimi někdy může mít jen mentální převahu.
Nejčastěji se tato “strachová fixace” na nějakého člověka v někom vyvine v té době, kdy byl dotyčný
buď slabý nebo měl prostě smůlu, a v nějakém konfliktu s tím člověkem prohrál, a od té doby se ho
bojí.
Pokud se chcete zbavit takového strachu, je vhodné se s vámi obávaným člověkem na čas přestat
stýkat, a mezitím na sobě pracovat a rozvíjet se, bojovat a sílit, a znovu se s ním setkat až později, a
porazit ho. Vzhledem k negativní a omezující strachové fixaci na toho člověka je vhodné svůj první
vítězný konflikt absolvovat před někým, kdo dodá sebedůvěru - trenér, silnější kamarád a podobně.
•
Otázka strachu:
Obecně vzato, nadměrný strach paralyzuje a znemožňuje akci. Na druhé straně, určité formy
strachu vedou ke zvýšení výkonu, ale zároveň též zpravidla i k chaotickému a panickému chování. A
úplně naopak, naprostá absence strachu vede k podcenění protivníka, k sebepřeceňování a k
podstupování nadměrného rizika.
Cílem bojovníka je tedy zbavit se jakéhokoli nadměrného strachu a minimalizovat svůj strach na
nutné, rozumné, a zdravé minimum. Když tedy označíme za nežádoucí jak naprostou absenci strachu,
tak nadměrný strach, vyjde nám zhruba následující: „Správný bojovník nemá mít z nepřátel vyslovený
strach, má k nim cítit pouze respekt.“
A nyní pár slov o těch, kteří se ničeho nebojí:
Tak například někteří lidé tvrdí, že se nikoho či ničeho nebojí – to jsou ti nejsebevědomější ze
sebevědomých, tedy alespoň pokud o své nebojácnosti nelžou.
Skutečnost je ovšem taková, že kdo se takříkajíc ničeho nebojí, ten ve skutečnosti nic neví, a je též
zpravidla i velmi naivní. Jsou místa, bolesti, okolnosti a tvorové, kterých se člověk nemůže nebát. A
pokud se jich nebojí, tak jen proto, že je nezná, že o nich neví, že si je neumí představit a že je nikdy
nezažil. Takže ve skutečnosti se nebojí převážně jen proto, že vůbec nezná to, čeho se nebojí. Kdyby
to totiž poznal, tak by se bát začal. Z výše uvedeného tedy vyplývá následující poučení: „Kdo se ničeho
nebojí, ten nic neví.“
• Seznámím vás s metodou, jak procvičit každou končetinu zvlášť. Tuto metodu mohou využít jak
sparing partneři, kteří jsou zhruba stejně silní (oba spolu bojují jen jednou končetinou – ruka proti
ruce, noha proti noze), tak partneři, z nichž jeden je výrazněji silnější, než ten druhý (silnější používá k
boji jen jednu končetinu, kdežto slabší všechny končetiny).
Tento nácvik může být v praxi užitečný proto, že se bojovník může v životě dostat do situace, kdy
je třeba ve stísněném prostoru nebo prostě v takových okolnostech, ve kterých nemůže použít všechny
své končetiny najednou - naopak jen dvě či dokonce jen jednu z nich (u stolu v hospodě, v autě s
nepřáteli a podobně).
• Kvůli opičímu prvku v nás lidech a starým genetickým vlohám pro šplhání a udržení vlastní váhy na
větvích stromu a podobně, by od mládí měla být prováděna - a při tréninku bojových umění obzvláště
- převážně jen cvičení s vlastní vahou (a to na úkor ne zcela nutného posilování s různými závažími):
lezení po čtyřech (nikoli se skrčenýma, ale s téměř narovnanýma nohama - hlava je níže než zadek a
dojde k procvičení zejména ramenních kloubů), lehsedy, dřepy bez výskoku i s výskokem (koleny se
dotknout prsou), kliky, shyby, ručkování, šplhání po provaze (s přírazem i bez přírazu) a podobně
(nadměrné posilování s činkami není zcela přirozené a navíc, může být i nebezpečné - hrozí natrhnutí
svalů či úraz páteře).
Pokud jde o fyzickou, respektive svalovou sílu, dostatečnou k provedení silného a razantního
úderu, pak - podle mého názoru - je schopen opravdu silného úderu každý člověk, který v benchpressu
zvedne alespoň 60 kg. Zdá se vám to málo? To nevadí! Pamatuji lidi – dobré bojovníky, kteří neměli
moc velkou sílu, avšak přesto velmi rychlý i velmi tvrdý úder.
• Dovolte mi nyní položit nám všem důležitou otázku: „Bojují adepti bojových umění proti
skutečnému zlu?” Jak dobře vím(e), mnozí skutečně zlí lidé bývají často Osudem chráněni. Snad
mnoho nepřeženu, když řeknu, že vládci Osudu (jsou do jisté míry zlí!) posílají bojovníky a rváče
většinou na toho, kdo si být zmlácený a poražený buď vůbec nezaslouží nebo jen trochu (prostě si to
má prožít, a to ať už si to zaslouží nebo ne), a jen méně často na toho, kdo si to opravdu hodně
zaslouží.
Existují lidé, kteří jsou relativně bezcharakterní - zlí, velmi sebevědomí a takřka nebojácní, a nikdo
je za celý jejich život nijak citelněji nepokoří nebo chcete-li, neporazí. Jednou z příčin absolutního
sebevědomí člověka je podvědomá znalost Osudu, kdy dotyčný (respektive jeho duše), podvědomě ví,
že ho nikdo nemá porazit. Ti lidé, kteří mají nejhorší charakter a zároveň přízeň Osudu, ubližují
druhým a přitom jsou absolutně sebevědomí – bez výčitek svědomí i beze strachu z trestu, jsou právě
těmi, kteří by si ze všech nejvíce zasloužili pokoření a porážku. Ale Osud je chrání a nikoho, kdo by je
oslabil, pokořil a zničil, na ně nepošle. Na druhou stranu, jsou bezcharakterní lidé, které Osud zasáhne,
a někoho silného a bojeschopného na ně pošle. Jenže duše těchto lidí podvědomě věděly, že je má
někdo potrestat, a proto byli dotyční lidé přece jen v něčem měkčí a snad se dá říci i méně zlí (než ti
nejzlejší s ochranou Osudu), neboť nevědomě/podvědomě věděli, že nakonec prohrají a budou
potrestáni.
Znovu zdůrazňuji:
Největší zlo, respektive v daném případě nejzlejší lidé, často bývají chráněni a nelze proti nim
úspěšně bojovat. Naopak, úspěšně lze bojovat jen proti tomu zlu – těm lidem, kteří jsou méně zlí a
méně chráněni. K čemu tedy úspěšně bojovat jen proti těm méně zlým, když to proti těm nejzlejším
nejde?
Ať se vám to líbí či nikoli, ať chcete nebo ne, můžete a musíte bojovat (většinou) jen proti méně
zlým lidem, a ignorovat či “nechávat na pokoji” ty nejzlejší, a tím je vlastně nepřímo podporovat.
Úspěšný boj proti zlu vyžaduje tři věci:
1)
Moudrost, aby mohlo být zlo rozpoznáno.
2)
Sílu, aby mohlo být zlo přemoženo.
3)
Přízeň Osudu, aby mohl být boj proti zlu úspěšný.
Jen pokud by všichni bojovníci kromě touhy po konání dobra disponovali i značnou moudrostí, silou
a přízní Osudu, jen pak by se mohli postavit proti skutečnému zlu, a úspěšně je přemoci a zničit.
• Každý správný bojovník by měl dbát na etiku a opravdu velmi pečlivě zvažovat, používá-li své
bojové umění, ať již v osobním životě nebo v zaměstnání, v souladu s jeho morálními principy.
Příklady:
- je vyhazovačem a udržuje pořádek v nějakém velmi prosperujícím nočním podniku, ale co když
největší zisk z toho podniku jde do rukou nějakých sobeckých lidí a on tyto boháče, respektive jejich
majetek, svojí činností chrání?
- vyučuje své bojové umění, ale co když jsou někteří jeho žáci špatného charakteru a budou své
bojové schopnosti zneužívat?
- je osobním strážcem lidí, kterým je vyhrožováno a jsou v nebezpečí. Ale co když se jedná o
bezcharakterní lidi, kteří druhým více škodí než prospívají a nejlepší by bylo, kdyby jejich nepřítel uspěl
a zabil je?
• Některé bojové styly nám mohou vnutit špatné a nebezpečné návyky - chybnou fixaci, jakými
může být například nápřah k úderu s výrazným vysunutím lokte za trup. Pokud by za vámi byla ve
chvíli, kdy napřahujete k úderu, tvrdá zeď, a vy byste stáli těsně u ní, tak byste si o ní loket poranili
nebo i roztříštili, a zmrzačili se tak sami, ještě než by se vás útočník stačil vůbec dotknout.
Z toho důvodu je vhodné cvičit sparing eventuálně i s chrániči loktů a v malé místnosti (2,5 x 2,5
metru), kde se procvičí jak boj “tělo na tělo”, tak schopnost používat techniky v poněkud stísněném
prostoru a “se zdí za zády”.
•
Lze být bojovníkem i světcem zároveň?
Vezměme si nejprve, jaký je bojovník, a jaký je světec. Bojovník je relativně bezcitný a
bije/přemáhá/zabíjí své nepřátele. Světec je naopak mírný jako beránek – citlivý a moudrý. Jak lze být
obojím - bojovníkem i světcem – v jedné osobě?
Já osobně bych doporučoval “trénovat obojí”, a to tak, že adept střídá údobí fyzického a
mystického tréninku. Adept si například vyhradí týden na to, aby přemýšlel a meditoval, a snaží se v
sobě rozvíjet soucit s trpícími, a vidět Světlo Ducha Svatého a spojovat se s ním. A další týden cvičí jen
fyzicky. Až rozvine obojí (vědění se soucitem i fyzickou bojeschopnost), může postupně cvičit obojí
najednou ve stejné dny a to tak, že se postupně naučí “kdykoli se naladit” na obojí – jak na fyzickou
agresi, tak na myšlenku soucitu spojeného s moudrostí. Adept tedy musí být schopen “rychle přejít od
jednoho k druhému”, kdykoli toho bude potřeba.
• Jsou situace, kdy musí i silný bojovník ustoupit. A to tehdy, když narazí na velkou přesilu
(například se na něj navalí větší počet rozzuřených lidí na těsném prostoru při hospodské rvačce).
Když vycítíte, že se na vás chystá velká přesila, je vhodné rychle utéci. A pak máte dvě možnosti: buď
to nechat plavat, nebo si zapamatovat dotyčné agresory, a pak je vyhledat a jednoho po druhém
zmlátit. Dost často bývá veliký rozdíl mezi chováním člověka ve skupině lidí, kteří ho podporují, než
když je úplně sám. Pak se mnozí “hrdinové” promění ve zbabělce. Pokud se chystáte k takovéto akci,
je vhodné napadnout nejprve vůdce skupiny, protože když se ostatní členové skupiny dozví, že jste ho
přemohli, většinou dostanou strach.
• Když jednáte se silnějším člověkem, než jste sami, máte dvě možnosti: buď mu ustoupit (to tehdy,
když vám tím hrozí jen nevelká, únosná ztráta), nebo ho překvapivě napadnout jako první a získat tak
výhodu prvního úderu.
• Z hlediska pestrosti a univerzálnosti transformace životní energie by bylo vhodné vyřadit jak
extrémní Yin, tak extrémní Yang styly, a praktikovat jen “sexuálně” průměrně orientované, univerzální
styly. Ty by měly dle mého názoru obsahovat následující:
- údery pěstí, dlaní i lokty
- veškeré základní kopy do výše pasu
- nácvik technik do vzduchu
- bojové sestavy pro fyzicko-spirituální trénink
- nácvik měkkého (bezkontaktního) sparingu
- nácvik tvrdého (full kontaktního) sparingu
- nácvik technik do poloměkké/polotvrdé překážky
- nácvik chvatů pro vyproštění ze sevření soupeřem při boji tělo na tělo, též základy boje na zemi
- nácvik boje se základními zbraněmi (nůž, meč, tyč)
[Ať již cvičíte jakýkoli bojový styl, lze zkvalitnit použití jeho techniky při boji se silnými zápasníky a rváči, a to jednoduchým
způsobem: k tréninku si jako pomocníka přizvete někoho, kdo trénuje styl jako je wrestling, a ten vás postupně uchopuje do
různých držení a chvatů, a vy máte ze úkol se vyprostit pouze za použití technik vašeho bojového stylu. Dotyčný zápasník na
sobě má samozřejmě chrániče, do kterých vy bijete při vyprošťování, a pustí vás pouze tehdy, jsou-li vaše údery (či jiné
techniky) dostatečně silné.
Kopy doporučuji jen do výše pasu, protože při kopání na hlavu hrozí ztráta rovnováhy a snad je i větší riziko chycení nohy
soupeřem. Kopy do nohou soupeře nedoporučuji kvůli riziku nárazu kopající nohy na eventuálně nastavené koleno bránícího se
soupeře. Dále doporučuji preferovat převážně techniky rukama, protože ruce jsou nebezpečnější než nohy.]
• Když je bojovník příliš štíhlý, nemusí mít dostatečnou fyzickou hmotu pro boj se silnými a odolnými
soupeři. A když je naopak příliš tlustý, jeho akce jsou pomalejší a zejména váha jeho břicha ho táhne k
zemi. Proto si myslím, že pro většinu bojových umění je ideální plnoštíhlá postava.
• Bojové styly typu judo/jiu-jitsu (chvaty, páky a držení soupeře) mohou být účinné v boji proti
jednomu protivníku, ale v boji proti více protivníkům jsou úspěšnější ty bojové styly, které používají
převážně údery a kopy.
• Přikláním se k názoru, že bojová umění by se měla praktikovat převážně jen rekreačně. Špičkové
sportovní výkony stále hnané do maxima mohou přetížit organizmus a nadělat více škody, než užitku.
A navíc, abyste snížili pravděpodobnost své prohry na minimum, museli byste se stát nejsilnějším
bojovníkem na světě, což ale není prakticky možné. Jak to kdysi duchové nazývali “propast rozdílu,
kterou nelze překonat”:
Když jste silní jako kojot, přijde vlk a roztrhá vás. Když jste silní jako vlk, přijde levhart a roztrhá
vás. Když budete silní jako levhart, přijde indický tygr a roztrhá vás. A když budete silní jako indický
tygr, přijde sibiřský tygr nebo medvěd kodiak a roztrhá vás také. To je tak velká propast rozdílu, že ji
nelze překonat, protože vždycky se najde někdo silnější. A pokud se nenajde někdo silnější, tak pak se
najde něco silnějšího - nemoc, stáří, přírodní katastrofa...
• Pozor na nácvik přerážecích technik na tvrdé překážky! Je zbytečné i zdraví nebezpečné, hnát do
maxima výkon při přerážecích technikách, protože ve skutečném boji s jiným člověkem se bije do jeho
těla - “poloměkkého” či chcete-li “polotvrdého” a pohybujícího se cíle, a nikoli do stojící tvrdé překážky
(cihly, kusu ledu, dřevěného trámu a podobně).
• Zajímavě si počínají některé tajné bojové společnosti, když se jejich členové na veřejnosti tváří
jako slabí lidé a ke svému umění se nehlásí. Jejich okolí je pak lehce podcení, a oni toho časem mohou
v případě potřeby využít.
• Jak říká tolik citované “Mizu-No-Kokoro”, přirovnávající bojovníka k hladině oceánu: když je
bojovník klidný, je jako klidný oceán. Ale stejně jako se na oceánu náhle objeví bouře a vlny, tak i
bojovník musí být schopen ze stavu klidu a míru bleskově přejít k drtivé a destruktivní agresivitě.
Když je potřeba bojovat, ze všeho nejdůležitější je umět bleskově vybuchnout a ve zlomku vteřiny
– bez zaváhání - přejít z klidu do smrtící útoku. Ze všeho nejdůležitější je tedy v daném případě start –
bleskurychlá akce v neočekávané situaci, a to bez předchozí přípravy.
Na jedné straně jsou lidé, kteří když trénují, tak se pořádně rozproudí a “rozagresivní” až během
několika či více minut - dostanou jakýsi pomalý, pozvolna vzestupující bojový záchvat. A na druhé
straně jsou lidé, kteří “z vteřiny na vteřinu” dokáží bojovat úplně naplno, a to je podstatné.
Je tedy důležité naučit se co nejrychleji přecházet z nuly do maxima, a stejně tak naopak - po boji
umět rychle vychladnout a uklidnit se.
• Kdo zvládne zvířecí styl boje a ve chvíli střetu se promění ve skutečné zvíře, zastraší soupeře,
neboť přestává mít lidskou podobu. Jeho soupeř pak již nebojuje s člověkem, ale s úskočnou a dravou
šelmou.
• Bojové styly zvířat jsou jediným přírodním způsobem boje. Umožňují prožití nádherného a uctivého
vztahu ke zvířatům. Když adept zvířecího stylu boje jde lesem a vidí orla kroužícího po obloze, vzdává
poctu tomuto živému Mistru stylu orla. Pak uzří Mistra stylu jelena v každém jelenu, pohled na každý
strom mu připomene “pozici stromu”. V každém hadu pak spatří žijícího Mistra stylu hada a pokloní se
mu. Rozhlédne se v přírodě kolem sebe a všude vidí jen samé Mistry a velké učitele. Klaní se jim a
miluje je.
• Člověku se vyplatí cvičit bojová umění jen tehdy, pokud je bude moci ve zdraví a po dlouhá léta
užívat ke své spokojenosti. Naučí-li se člověk nějakému bojovému umění a vzápětí na to onemocní, a
nemůže již své umění dále praktikovat, o to více jej pak bolí jeho slabost, čím větší byla jeho ztracená
síla.
•
O člověku, který ztratil svoji sílu:
Není to, co bývalo, ale chraň Pán Bůh, kdyby bylo! (Václav Hynek)
• Aby mohl člověk důstojně žít, nesmí být nadmíru ponižován ani haněn. Pokud jde o důstojnost,
existuje jak důstojnost obecná, platící pro obě pohlaví – pro každého člověka, tak důstojnost mužská,
a důstojnost ženská. Nám jde ale nyní o důstojnost bojovníka:
Správný muž - bojovník má být v této pozici:
Dostatečně silný - tedy zároveň i zdravý, aby mohl chránit své blízké (zejména svoji ženu a děti).
Musí být fyzicky silnější než jeho žena, aby pro ní mohl být opravdovým mužem. Jeho osobnost jako
celek by měla být přitažlivá pro nějakou alespoň trochu hezkou ženu.
Správná žena bojovníka má být v této pozici:
Měla by být fyzicky slabší než její muž a alespoň trochu krásná, a měla by v zájmu udržení zdraví i
genetických vloh jejích dětí praktikovat cvičení Yinového a měkkého zaměření.
Apeluji na ženy:
Nenechávejte se “sbalit” takovými muži, kteří, ač bohatí a vysokého či úspěšného společenského
postavení, jsou slabé fyzické konstituce a bojeneschopní.
Když cítíte, že jste potkaly pravého muže, oddejte se mu, i kdyby byl chudší a nižšího
společenského postavení. A když cítíte, že jste potkaly slabocha, odvraťte od něj svoji tvář, i kdyby
měl milióny a mohl finančně skvěle zajistit vaše děti. Bůh ví, za co by stály, kdyby v sobě měly geny
muže, který vlastně ani nebyl (v pravém slova smyslu) muž.
Pokud bojovník stále prohrává, je povinen – v zájmu udržení své důstojnosti, změnit svého učitele
a popřípadě i styl, a dále pracovat na zvyšování své bojeschopnosti a síly – stále se snažit o své
zlepšení a odčinit to, že mnohokrát prohrál tím, že jindy zase pro změnu nad někým zvítězí.
Pakliže je rozhodujícím způsobem porušena důstojnost bojovníka, dotyčný by měl mít právo
zemřít, protože žít ve velkém ponížení (nebo s jeho nesmazatelnými následky), je horší než rychlá
smrt.
Muž má být zdravý a silný, a žena má být zdravá a krásná. Pakliže jsou jejich vzhled a zdraví
porušeny (muž je nemocen a nemůže bránit svoji rodinu – je slabý a musí ustupovat jiným lidem; žena
přišla o svoji krásu), mají volit smrt a nikoli pokračovat oslabeni a poníženi v méně hodnotném životě.
Já pravím: „Buď žít pořádně a dobře, nebo raději nežít vůbec.“
Lidská společnost s legalizovanou euthanasií by měla mezi indikace k euthanasii zahrnout i
takovouto ztrátu důstojnosti.
• Pokud je bojovník (vícekrát) ponížen a zmlácen před svoji ženou, a tím u ní klesne a ona v něm
přestane vidět silného muže, možná by bylo vhodné zauvažovat o rozchodu a o nové partnerce, která
v něm silného muže (znovu) uvidí a bude ho uctívat.
• Jsou lidé, kteří jsou schopni se zamyslet (zvážit možnost změny svých názorů, ústupu či uzavření
kompromisu s vámi) teprve až tehdy, když cítí silnou bolest, kterou jste jim způsobili. Tito lidé nejsou
přístupni logickým, slovním argumentům. Jedinou možností, jak k těmto lidem pro ně srozumitelně
promluvit, jak je k zamyšlení, ústupku či kompromisu donutit, je způsobit jim silnou bolest. A pokud
jste jim tuto bolest nezpůsobili, tak jste jim vlastně ani nic neřekli, když mluveným slovům nerozumí
ani rozumět nechtějí. A proto fyzické násilí je jediný způsob komunikace s těmito lidmi, který vám na
základě svých osobních zkušeností mohu doporučit.
• Násilí nemá cenu, jenom to největší (malé násilí je k ničemu, protože plodí zase násilí, avšak
největší násilí je ke všemu, neboť totální likvidací veškerého života způsobí, že už nikdo živý nebude
trpět; to znamená, že je hřích někoho mlátit, ale není hřích vyhodit do povětří celou planetu, aby se
živé bytosti dále netrápily).
•
Nejtěžším bojem je boj s vlastními špatnými vlastnostmi a s touhou bojovat.
•
Rada pro ty, kteří se bojí:
Překonejte váš strach! Ten jediný úder, ten jeden jediný pohyb ruky toho tolik změní, aneb
neodvážit se je Osudné. A odvážit se je Osudné také.
• Učitel bojových umění nemusí být skutečným Mistrem boje, tedy nemusí být “neporazitelný” nebo
“dokonalý”. Může být dokonce slabší než jeho žák.
Učitel předává především techniku, filozofii a teoretickou podobu bojového umění svému žákovi.
Ten však musí být učitelem i sám sobě. Učí se techniku zužitkovat, a může ji dokonce umět použít s
větší silou, než jeho vlastní učitel. Tedy může být v boji lepší, než jeho Mistr.
Úkolem učitele je tedy poskytnout žákovi teoretickou podobu umění a ukázat mu cestu, jak jít
dále.
Příklad:
Učitel naučí žáka nějakou pěstní techniku. Vysvětlí mu, jak vykonat pohyb ruky správně. Ale:
a) žák může vykonat tuto techniku - úder pěstí - pod dohledem svého Mistra například jen 50x za
měsíc, nebo:
b) může cvičit tuto techniku třeba každý druhý den 100x - dohromady 1500x za měsíc (jak se
traduje, student zvládne techniku prý až tehdy, když ji procvičil nejméně deset tisíckrát).
Kromě toho, žák může techniku procvičovat jak na překážky, tak v soubojích, a přitom si udržet i
její teoretickou a ideální podobu, a k ní navíc ještě získat velkou razanci, která může být nakonec třeba
i mnohem větší než razance toho, kdo ho té technice naučil - než razance techniky jeho vlastního
Mistra.
• Kořist predátora má zpravidla rychlou smrt. Je jím totiž obvykle rychle zabita. Avšak smrt
samotného predátora bývá dost často pomalejší i bolestivější, než jaká bývala smrt jeho vlastní kořisti.
• Není možné shromáždit obrovský bojový potenciál a přitom ho nevyužít. Tygr by byl Stvořitelem
souzen, kdyby nepoužil svých tesáků a drápů k lovu a zabíjení.
____________________________________________________
• Když při tréninku pozorujeme více adeptů se stejným technickým stupněm, nutně si musíme
povšimnout velkých individuálních rozdílů ve výkonu, který podávají v boji.
Pravidlem bývá, že:
1) Není rozhodující výše technického stupně, ale kvalita a razance technik, a umění použít je v
praxi. Několik základních bojových technik poctivě a s kontaktem nacvičených udělají více práce, nežli
sebevětší počet technik neprováděných dostatečně razantně a bez praxe v boji s kontaktem. Kvalita
technik je tedy důležitější než jejich kvantita.
2) Čím více technik adept zná, tím delší dobu trvá jeho mozku zvolit tu nejvhodnější z nich pro
danou situaci. To platí také pro lidi, kteří trénují více bojových stylů najednou. Každý z těchto stylů má
vlastní filozofii i techniku, odlišnou od těch ostatních. A proto v okamžiku skutečné konfliktní situace
může mít adept, s trochou nadsázky, v hlavě zmatek: “Kterou z těch mnoha technik a který z těch
mnoha stylů, které znám, mám v tuto rozhodující chvíli použít?”
3) To samé platí o bojových sestavách. Opravdově a razantně prováděné základní bojové sestavy
mohou dát více, než ty složitější, jen povrchně cvičené.
Z výše uvedeného vyplývá:
Kdo se nechce stát skutečným mistrem a není ochoten udělat pro své bojové umění takříkajíc vše,
není pro něj nic lepšího, než se naučit základní techniky jednoho stylu a neustále je procvičovat
pravidelným opakováním, a tak si je časem zcela osvojit a zautomatizovat.
U technicky náročných bojových stylů jsou jen dvě možnosti: Buď je praktikovat do hloubi duše,
nebo je raději nepraktikovat vůbec. Zvládnout je do hloubky je totiž skutečně velmi obtížné.
____________________________________________________
• Meč, hůl a podobné zbraně, které “prodlužují ruku”, se mohou stát součástí osobnosti člověka,
který s nimi velmi často cvičí. To je důvodem úzkého spojení mezi bojovníkem a jeho zbraní, dříve
například mezi samurajem a jeho mečem. Když se meč zlomil, samuraj, jeho majitel, to na sobě mohl
pociťovat dokonce i fyzicky.
Duše bojovníka si vyměňuje energii s dušemi ostatních lidí používáním zbraně při boji nebo
tréninku s nimi, tedy při jejich vzájemné komunikaci. V daném případě je zbraň prostředníkem výměny
energie mezi bojujícími.
•
Trénink v přírodě má dvě hlavní výhody:
1) Adept se dostává k užšímu spojení s přírodou.
2) Adept není rušen rušivými vlivy města a proto se může více uvolnit i soustředit na vlastní
trénink.
• Úcta ke zvířatům, staré tradici, zakladatelům jednotlivých stylů, dokonce i hluboká filozofie, pestrý
výběr technik, které (jsou-li správně praktikovány s hlubokým vnitřním prožitkem) harmonicky rozvíjí
cvičence a upevňují jeho vztah k přírodě, to všechno dělá z kung-fu nejlepší bojové umění na celém
světě.
• Myslím si, že je zásadní chybou, když se technický stupeň uděluje jen za předvedení technik do
vzduchu. Adept by měl prokázat, že je schopen všechny techniky, které jeho technický stupeň
zahrnuje, použít i v praxi.
• Adept je povinen uctívat zvíře, jehož styl praktikuje, a spolu s ním uctívat také staré Mistry, kteří
pohyby toho zvířete převedli do lidské formy.
•
Je to síla hvězd a Osudu, která vyhrává. Nikoli poctivý trénink.
• Tak jako se dravec musí mít na pozoru před jiným dravcem, podobně i silný bojovník či pověstný
rváč se musí mít také na pozoru. Dříve či později se může objevit někdo silnější či úspěšnější a srazit
jej z jeho vydobyté pozice. Pak se objeví mnoho nepřátel, které si rváč za dob “své moci” nadělal a
kteří se ze strachu před ním drželi v ústraní.
• Když dostane do držky obyčejný člověk, má jen malou ostudu, kdežto když dostane přes hubu ten,
o kom je známo, že cvičí bojová umění nebo má pověst tvrdého rváče, pak má ostudu mnohem větší.
• Právo nosit pistoli by měli mít jen ti, kdo jsou fyzicky handicapovaní, tedy měli úraz či onemocněli
tak, že jim jejich fyzický stav brání podávat přirozené výkony v boji beze zbraně.
• Ideální je, když spolu lidé bojují (tj. prožijí své Yang i nutný prvek agresivity), ale přitom si
neublíží. Jak toho lze ale docílit? Zeptejme se Staré Asie!
• Abys mohl někoho hladit, tak musíš umět mlátit druhé, aby ti nevzali toho, koho hladíš. (Michal
Höfer)
• Dle mého názoru je nejvhodnější trénovat “univerzální bojové styly”, které používají jak údery
pěstí, tak prsty i otevřenou dlaní, protože se při používání různých úderových ploch dostává ke slovu
větší část lidské čchi i lidské duše, než když se bije například jen pěstí (při použití každé úderové
plochy proudí energie jinak, než když se bije jinými plochami).
• Ačkoli mnoho pasáží této knihy vychvaluje souboje s plným kontaktem, z hlediska harmonie Yin a
Yang by se měl prožívat též občasný pomalý nácvik technik do vzduchu, a souboje jen s lehkým či
žádným kontaktem.
Pokud by se totiž všechny techniky cvičily jen “na ostro”, byly by nadmíru Yang, a pokud by se
cvičily jen “na prázdno”, byly by nadmíru Yin.
Bojovník s harmonickou čchi by proto tedy měl střídavě procvičovat techniky jak na teoretické
úrovni (bojová sestava, bezkontaktní souboj, nácvik ideálního provedení do vzduchu, meditace pomocí
bojových technik), tak s kontaktem. Obojí je nutné pravidelně střídat, aby došlo k harmonickému
rozvoji energie čchi.
Velmi zjednodušeně řečeno: Yang = plný kontakt, Yin = nácvik technik do vzduchu, bezkontaktní
souboje a meditace. Adept by měl preferovat více to, co je blíže jeho konstituci.
• Bojový potenciál je dar, který má být použit ke konání dobra a ochraně skutečných lidských hodnot
- smíchu dítěte, v jehož těle je dobrá duše; stromů, lesů, zvířat; lásky, jež zplodit má dobro a jíž stojí
za to žít...
• Jste silní a chcete chránit vaše ženy. To je okay. Ale nenechte se některými ženami (jejich
přetvářkou, pomluvami a překrucováním skutečnosti) zmanipulovat k tomu, abyste mlátili někoho, kdo
si to nezaslouží.
Příklad:
Nějaká žena se kdysi zakoukala do muže, který ji odmítl. Vnitřně si uchovává k tomu muži zášť, a
před svým milencem, kterého (mezitím) získala, brečí, jak jí ten muž, co jí odmítl (to samozřejmě
nepřizná nebo překroutí), kdysi ublížil, a přiměje svého milence k tomu, aby toho muže zmlátil.
Správný bojovník by měl být, jak jsem psal v kapitole “Použití bojového umění v praxi”, i filozofem
a knězem, a proto by měl znát i vrtochy, komplexy a přetvářku žen, a vědět, že ne vždy je situace
taková, jakou ji některé ženy malují. A proto by se měl odhodlávat k činům, k němuž se ho svojí
kamufláží snaží tyto ženy přimět, jen s tou největší rozvahou.
•
S kýmkoli jdete válčit, válčíte se sebou.
• Kdo vám dal dobrou techniku, dal vám tím i prostředek ke komunikaci s celým vesmírem a snad i
způsob, jak vstoupit do (nebeské) “řeky lásky” ještě dříve, než opustíte tento svět. Také vám ukázal
cestu, jak řešit problémy a jak ventilovat váš vnitřní emoční přetlak a projevovat pocity, o které se
nechcete či nemůžete podělit s druhými. Když jste se naučili bojové technice, je to jako kdybyste se
naučili nové řeči (těla i duše), díky které se budete moci bavit s těmi, se kterými se jiní lidé bavit
nemohou.
• Nacvičujete-li technicky náročné bojové postoje, v každém ujděte alespoň jeden kilometr dopředu i
dozadu. Tak se váš postoj hluboce procvičí. Ale nedělejte to příliš často, abyste nadměrně nezatěžovali
klouby.
• Kdo neustále nacvičuje určitý úder a vždy jej doprovází určitou myšlenkou (ať pozitivní či
negativní), tak si ten úder natolik zautomatizuje, že si při jeho provedení automaticky pomyslí i tu
myšlenku (automaticky vyšle speciální druh energie do udeřeného cíle). Takto po dlouhá léta
nacvičované údery pak mohou působit jako kouzlo: Zasaženou osobu “magický úder” změní (k lepšímu
či k horšímu) - může se jí zlepšit paměť, zdraví, změnit nálada, chování a tak dále.
Tento magický úder (nižší forma mystického úderu s fyzickým kontaktem) má zpravidla výraznou
polaritu, kterou by měl adept pravidelně kompenzovat polaritou opačnou, tedy nějakým cvičením,
které má opačný náboj. Adept tak může nejen zcela automaticky, dokonce i metodou prázdnoty,
kohokoli kdykoli udeřit a jednostranným tokem energie ze svého úderu změnit, ale zároveň se
kompenzací polarity svého úderu udržet i v harmonii a dobrém zdraví.
• Kdyby všichni cvičili tai-čchi a stimulovali si svoji energii akupunkturou a akupresurou, tak by čchi
potomků těchto lidí mohla během generací začít (geneticky) vyžadovat umělou a vědomou stimulaci
(své vlastní energie). Proto je pro zachování zdraví lidstva vhodné smíšení ras, a také geny těch, kdo
na svoji životní energii vůbec nemyslí (nijak ji vědomě nestimulují), ale přitom jí mají na rozdávání.
• Všechny ty techniky všech možných stylů teoreticky řeší jakoukoliv bojovou situaci. A jestliže je
technika použitelná teoreticky, měla by být také použitelná prakticky. Je jedno, o jaký bojový styl se
jedná, ale správně, tvrdě a dlouhá léta praktikovaný nácvik technik stejně nakonec vede u všech stylů
ke schopnosti jejich praktického a účinného použití.
• Jestliže selže vaše technika, pak neselhala ona, ale selhali jste vy. Prostě jste tu techniku
nedokázali použít v praxi.
• Kryty mohou být rizikové, protože se nemusí včas stihnout. Proto je úhyb v zásadě lepší než kryt.
Kdo uhne, toho totiž úder nemůže zasáhnout, neboť se v místě, kam úder dopadá, nenachází. Je
jinde. Sebelepší zvládnutí krytů by tedy mělo být méně efektivní než schopnost rychlého úhybu či
úskoku (výjimka: když úspěšně vykryjete úder útočníka, v tu chvíli ho máte na dosah ruky a proto ho
můžete snadněji udeřit - je blíže, než když před ním uskočíte).
Následující cvičení je vhodné k tomu, aby se adept naučil krýt se před údery a kopy. Za jeho zády
je zeď, která mu znemožňuje uskočit před útočící končetinou útočníka, a donutí ho tak provést buď
kryt, úhyb stranou, nebo jejich kombinaci:
• Při boji je daleko lepší držet zuby pevně zaťaté, než nechat otevřená ústa (například při bojovém
výkřiku) a uvolněné čelistní svaly, protože v tu chvíli je čelist (a částečně i část obličeje) snáze
zranitelnější (vydrží menší ránu).
• Všimněme si určité podobnosti všeho se vším (zákon akce a reakce) a promítněme si to do světa
bojových umění:
Reakce na zjevnou akci: černý mrak na nebi a pak déšť = napínání luku a pak výstřel šípu =
nápřah k úderu a pak úder (třeba oi-tzuki v karate).
Reakce na skrytou akci: dlouhotrvající přítomnost velkého množství sněhu na hoře (jež je zdánlivě
nehybný) a náhlé zřícení sněhové laviny = úder bez nápřahu (třeba direkt v boxu).
• Když cítíte, že vám vadí plný kontakt, že vám nesedí, tak ho přestaňte cvičit a spokojte se s
lehkým kontaktem. Vždyť nemusíte být žádní mistři boje, stačí, když vám vaše umění dělá radost a
udržuje vás v harmonii; tak jako tak, stejně trochu zlepší vaši kondici i bojovou připravenost.
• Váš bojový styl je zároveň způsobem vašeho života i myšlení, způsobem chování i oblékání, a
uměním žít určitým způsobem podle určitých pravidel.
• Pár slov útěchy pro poražené (vítězové to nepotřebují): Jak se říká: „Sláva vítězům a čest
poraženým.“ Nezáviďte příliš vítězům, jste-li poraženi. Naučte se brát to sportovně a uvědomte si, že
jste se každou vaší porážkou zlepšili, neboť jste se naučili něco nového. Pamatujte, že pokud nejste
úplně poslední, tak jste vyhráli! Čili pokud je v nějaké soutěži například padesát zúčastněných a vy jste
čtyřicátí devátí, tak jste pořád ještě vítězi! Vždyť jste přece jednoho porazili!
A pro ty úplně poslední: Kromě toho, že jste prohráli, jste také vyhráli tím, že jste jako jediní
dokázali stanout na posledním místě, vydržet tu ostudu, a zvednout se a jít i žít dál. Nevadí, že jste
poslední. Zkoušejte to znovu a znovu, až jednou poslední nebudete!
A když se znovu a znovu pokoušíte uspět, a ono to pořád nejde, a tréninková příprava na soutěže
je pro vás příliš velkým stresem a nadměrnou zátěží, se kterou máte problémy se vypořádat, a když
ještě k tomu všemu stále vnitřně cítíte, že jsou pro vás soutěže v bojových uměních něčím, co je nad
vaše síly, tak na ně přestaňte chodit a již se jich nezúčastňujte! Takový člověk, jak řekl Michal Höfer,
vyhraje tím, že pochopí, že tam nepatří, a že tam vlastně nemá co dělat.
UMĚNÍ VÁLKY
__________
Během řady let se umění války značně změnilo. Přirozené lidské schopnosti a síly musí
čelit stále modernějším a účinnějším zbraním.
Dříve se tasil meč, dnes se tasí pistole:
Když na silného a vycvičeného muže padne bomba, kterou odpálil stiskem tlačítka muž slabý, jež by
při fyzickém střetu s tím silným mužem rychle prohrál, děje se z hlediska přírodních zákonů
nespravedlivá věc. Bomba roztrhá silného muže na kusy, a slaboch, který ji odpálil, je nespravedlivým
vítězem v předem vyhrané “válce”. Vyhrává dle umělého a nespravedlivého zákona moderní lidské
společnosti.
Umělé zbraně, proti kterým nemá ten, kdo bojuje jen holýma rukama a nohama, žádnou šanci:
Berte na vědomí, že pokud by se technika stále rozvíjela a vojáci i obyčejní lidé by se přestali cvičit
v boji muže proti muži, kterýžto by časem vymizel ze života lidí, vedlo by to k likvidaci mužskosti jako
takové, respektive k rozhodujícímu poškození genetické výbavy mužů.
Kdyby lidstvo žilo v míru, kdyby mělo jakkoli vyspělou zbrojní a válečnou technologii, díky které by
bylo v bezpečí před jakýmkoli eventuálním nepřítelem, přesto by měli muži v určité míře cvičit bojová
umění a silové sporty, a ženy by měly pěstovat lehký a jemný tělocvik. Pamatujme na to, že muž musí
zůstat mužem a žena musí zůstat ženou. A bojová umění jako jeden z hlavních faktorů pomohou
žádoucí odlišnost mužů a žen i charakter a podstatu jejich pohlaví udržet.
Díky penězům a moderní technice se může prosadit a rozmnožit slabý jedinec, neschopný fyzického
boje či obrany. Dle původních přírodních zákonů měl právo na družku a děti jen zdatný muž, nikoli
slaboch, a zdatný muž se množil a předával svoji zdatnost dalším generacím. Množí-li se slaboch,
předává svoji slabost svým potomkům. A navzdory tomu, že právě díky těm slabým mohou vynikat ti
silní, pravdou zůstává, že kdyby byli všude jen slabí, nadmíru slušní a jemní muži bez trochy agresivity,
vedlo by to ke kolapsu lidstva a zániku mužskosti jako takové.
Fyzický boj je krutý. Ale pamatujme, že kromě ničení také oklikou pomáhá budovat i udržovat
prastaré hodnoty a pravou mužnost mužů.
NEJVYŠŠÍ CÍL BOJOVÝCH UMĚNÍ
__________
Abychom mohli dosáhnout nejvyššího cíle bojových umění, musíme absolvovat dlouhou cestu:
trénovat, poznat historii i smysl těchto umění, jejich souvislost se vším ostatním, a nakonec z nich
vybrat to nejlepší a nejrozumnější, a použít to k našemu osobnímu růstu i jako opěrnou berli na cestě
k Bohu.
Bojová umění lze praktikovat jak z pozitivních, tak z negativních důvodů, a duchovní růst člověka
mohou jak podpořit, tak zabrzdit. A my se na cestě k nejvyššímu cíli bojových umění musíme zbavit
všech jejich vysloveně negativních aspektů a praktikovat jen jejich lepší stránku. Poznejme tedy
nejprve hlavní příčiny toho, proč lidé, a to zejména muži, praktikují bojová umění, a poznejme příčiny
těchto příčin. A povězme si také, jak by to vypadalo, kdyby pominul důvod k praktikování bojových
umění:
Příčina praktikování
bojových umění
Příčina této příčiny
Odstranění příčiny
praktikování bojových
umění
Potřeba zajištění vlastní
bezpečnosti - získání
schopnosti bránit se před
útoky jiných lidí
Potřeba prožívání energie
pocitu vlastního bezpečí a
schopnosti aktivně a násilně
si ho udržet
Překonstruování lidské
společnosti takovým
způsobem, aby v ní nebyl
nikdo, kdo chce dotyčného
napadnout, a on pak už
nebude mít potřebu se před
nikým bránit
Násilně si vydobýt určitou
výhodnou pozici
Potřeba prožívání energie
aktivního, agresivního a
násilného sebeprosazení
Utvoření takové lidské
společnosti, ve které by na
cestě k úspěchu nebylo
nutné se násilně prosazovat
Pomocí násilí si získat a
udržet lásku ženy
Potřeba prožívání Yangové
energie z agresivněaktivního získání Yinu a jeho
udržení pro sebe
Působení na ženy tak, aby
netoužili po agresivních
mužích, a dodržování
globálního respektu mužů k
k ostatním mužům, jejichž
ženy se nebudou snažit
získat, ale bez boje jim je
ponechají
Získat fyzickou sílu
Prožívání pozitivní emoce z
pocitu fyzické síly
Vychovávat lidi tak, aby
necítili potřebu cítit se
fyzicky silní, respektive
silnější než ti ostatní
Proč jsme mlátili druhé, proč jsme se toužili násilně prosazovat? Protože nám to přinášelo pozitivní
emoce – rozkoš. A řešení? Najít tu rozkoš jinde! Chceme-li se povznést ve vývoji, musíme se změnit
tak, aby nám místo agresivního chování přinášely rozkoš dobré mezilidské vztahy, získávání moudrosti
a přiblížení se Bohu.
Při cestě za nejvyšším cílem bojových umění si musíme uvědomit, že i zde platí vševládnoucí zákon
spolupráce, střídání se a zápolení protikladů, který říká, že vše se po dosažení svého vrcholu - své
nejzazší hranice - přeměňuje ve svůj protiklad. To znamená, že bojovník se nejprve stává
dokonalejším a dokonalejším bojovníkem, ale nakonec se přemění ve svůj vlastní protiklad – v
nebojovníka.
Po prožití a dosažení dokonalosti v používání násilí nastupuje cesta bez násilí, plná míru a lásky. A
kde se původní porážení nepřátel přeměňuje “pouze” ve fyzicko-spirituální cvičení, jako je tai-čchi nebo
čchi-kung.
V přítomné době je relativně nejvhodnější přístup k bojovým uměním zhruba tento:
Adepti by se měli cvičit v umění boje, aby si poradili s případnými nepřáteli, ale měli by vždy
pamatovat na to, že fyzický boj jednou přestane být nutnou součástí životů jejich duší, a proto by je již
nyní měli připravovat na vstup do budoucího dokonalého světa všeobecného míru a lásky bez násilí, k
jehož nastolení jednou dojde, ať již na Zemi nebo v Nebi.
ZÁVĚR
__________
Mým přáním je, aby Duch bojových umění dále žil a aby ho nezlikvidovala tato stále se rozvíjející
civilizace. Věřím, že bojová umění budou dále správně praktikována těmi, kdo je chtějí zachovat v
jejich původní podobě. Udržujte tyto staré klenoty stále se třpytící a leštěte je svojí pílí, houževnatostí i
láskou k nim. A hledejte v nich tak dlouho, až v nich naleznete Lásku a Světlo Ducha Svatého.