Zajímavosti a krásy Číny
Transkript
Zajímavosti a krásy Číny
2 /2012 D Zajímavosti a krásy Číny O CRI Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI) je státní rozhlasovou stanicí, která jako jediná z čínských stanic vysílá do ce lého světa. CRI zahájil svoji činnost 3. prosince 1941 a od té doby tuto činnost neustále rozšiřuje. V současné době má v zahraničí 32 zpravodajských kanceláří a vysílá v 61 jazycích, stal se tedy mezinárodní mediální organizací, která disponuje obrovskou informační sítí. Cílem CRI je seznámit svět s Čínou i Čínu se světem a posílit vzájemné poznání a porozumění. Česká sekce CRI funguje od roku 1968. Kromě vysílání na krátkých vlnách začala v březnu 2004 vysílat i na střed ních vlnách. Od prosince 2003 byly oficiálně uvedeny do provozu také webové stránky v českém jazyce, kde najdou čtenáři spoustu zajímavých článků o kultuře, tradicích, umění a také o aktuálním dění v Číně i v zahraničí. 2 http://czech.cri.cn Editorial OBSAH 4Čínská bojová umění Wude: příběhy slavných bojovníků 8Grafické umění – čínská kaligrafie 12 Symbolika stromů 14 Chrámové stavby v Tibetu 16Qufu – rodiště myslitele Konfucia 18 Chrám nebes v Pekingu 20 6 míst, která stojí za to vidět 24 10 nejkrásnějších vodopádů 27 Obchodní čtvrtě v Pekingu 28 České značky v Číně 30 Doporučení, rady, tipy 31 Slovníček pro cestovatele DUHA/zajímavosti a krásy Číny Vydává:Čínský rozhlas pro zahraničí (CRI), http://czech.cri.cn, ve spolupráci s M-Phoenix, s. r. o. Adresa: Czech service, 16A Shijingshan Road, Beijing 100040 China Výroba: Mladá fronta a. s., divize Klientské tituly Foto: archiv CRI, archiv M-Phoenix, shutterstock.com http://czech.cri.cn Stejně jako se nám líbí evropská archi tektura, zařizujeme si byty v evropském stylu, nebo rádi používáme evropské výrobky, tak je to často i naopak. Mno ho přátel ze zahraničí si odsud odnáší na památku kaligrafie, učí se tradiční čínskou medicínu nebo čínská bojová umění a mnoho turistů jezdí do Číny za exotikou a obdivují to, co je pro nás samozřejmostí. Naše světy se začínají postupně prolínat a naše kultury se za čínají vzájemně ovlivňovat. Protože zájem o čínskou kultu ru a tradice roste, chtěli bychom pro střednictvím časopisu Duha tento zá jem podpořit a také přispět k bližšímu porozumění našich kultur. V tomto čís le se dozvíte více o významu etiky v čín ských bojových uměních, o symbolice nejoblíbenějších stromů v Číně, nebo o tom, že čínská kaligrafie není pouze krásným písmem. Pochopitelně nebu dou chybět ani tipy na výlety za památ kami nebo do přírody. Věřím tedy, milí čtenáři, že Vám tato Duha přinese pestrobarevnou pa letu zajímavostí a krás z Číny, a že se Vám stane možná i inspirací k Vašim cestám do světa. Moli ředitelka české sekce CRI 3 Tradice Čínská bojová umění Wude: příběhy slavných bojovníků Co vlastně wude (武徳) neboli etika boje znamenala v praxi, si můžeme ilustrovat na příbězích několika významných bojovníků, kteří díky svému bojovému umění a odvaze vstoupili do dějin. Neužívali své schopnosti pro vlastní prospěch, ale proto, aby po dobách nepokojů v zemi zavládl opět klid a mír. Takové jednání je přesně v duchu starého čínského přísloví, které říká, že když v podnebesí (rozuměj na zemi) umírá radost, každý muž má svůj díl zodpovědnosti (天下兴亡, 匹夫有责). Qin Qiong Jedním z těchto slavných bojovníků byl ge nerál Qin Qiong, který žil na počátku 7. stol. n. l., v bouřlivé době výměny dynastií Sui 4 a Tang. Tento výjimečně statečný a nepora zitelný voják se v povědomí lidí stal až mytic kou postavou a bývá zobrazován na křídlech vstupních dveří chrámů jako strážce. O jeho http://czech.cri.cn Tradice životě před zahájením vojenské kariéry his torické prameny mlčí, takže ani nevíme jmé no mistra, u kterého se bojovému umění učil. Jisté však je, že se nakonec dal do služeb syna zakladatele dynastie Tang, vlastním jménem Li Shimin, ve kterém rozpoznal silnou osob nost. S jeho pomocí se Li Shiminovi podařilo sjednotit zemi zmítanou rolnickými povstá ními, porazit všechny své konkurenty a upev nit moc dynastie. Li Shimin, který pak vládl pod jménem Taizong, je pokládán za jednoho z největších čínských císařů vůbec a jeho vlá da za „zlatý věk“ čínské historie. Li Shimin Císař Li Shimin figuruje ještě v dalším příbě hu, který stojí za zmínku v souvislosti s bo jovým uměním. V historii slavného šaolin ského kláštera se traduje, že byl Li Shimin, tehdy ještě jako mladý voják ve službách svého otce, císaře, osaměle prchající z ne úspěšné bitvy, zachráněn třinácti šaolinský mi mnichy s holemi, kteří odrazili celý oddíl pronásledovatelů. Za to bylo později klášte ru Šaolin uděleno privilegium držet si svou vlastní armádu o síle 500 mužů, což bylo u klášterů v té době dosud nemyslitelné. Chang Yuchun a Zhu Yuanzhuang Dalším slavným bojovníkem, který se vý razně zasloužil o obnovení stability země, byl Chang Yuchun ve 14. stol. Bylo to obdo bí mongolské nadvlády, čínské obyvatelstvo se potýkalo se záplavami, epidemiemi a hla domorem a po celé zemi propukala proti mongolská povstání. Chang Yuchun, jehož schopnosti mu vynesly pověst muže, který sám vydá za 10 tisíc bojovníků, podpořil schopného a energického vůdce povstalců jménem Zhu Yuanzhuang a stal se gene rálem jeho armády. Především díky němu Zhu Yuanzhuang, původem chudý rolník vy chovaný v klášteře, nakonec zvítězil, vyhnal mongolské dobyvatele a založil novou dy nastii Ming. Vláda této dynastie trvala 270 let a po tuto dobu se Čína těšila relativnímu klidu a prosperitě. http://czech.cri.cn Shi Dakai V první polovině 19. stol., v době mandžuské dynastie Qing, žil další pověstný bojovník – Shi Dakai, který kromě svých nevšedních bo jových schopností vynikal i ušlechtilou po vahou. Ovládal jedno ze starých taoistických vnitřních bojových umění s názvem liuhe quan (六合拳), kterému se učil ve Wudang ských horách. Shi Dakai byl znechucen po měry ve státě a přebujelou korupcí a zasvětil svůj život boji proti dynastii Qing. Veřejně dokázal své mistrovství v kung-fu na tržni ci v Nanjingu, kde před zraky početných di váků rozrazil pěstí kamennou stélu a začal verbovat do dobrovolnické armády. Stal se jedním z nejvýznamnějších vůdců známého povstání Taipingů. Povstání bylo po 13 letech potlačeno a sám Shi Dakai byl nucen se ještě před jeho koncem vzdát a byl popraven. Jeho vzor se však stal mocnou inspirací pro dal ší odpůrce dynastie Qing. Tento odpor dále sílil, což vedlo až k pádu císařství a vzniku republiky v roce 1912. Všechny tyto příběhy ukazují, že původní wude bylo spojeno především s nějakou vel kou myšlenkou a přesvědčením o fungování země. Na jeho základě se bojovník angažo val v boji „pro blaho všech“. Teprve v dal ší rovině můžeme o wude uvažovat tak, jak se chápe převážně v současnosti, totiž jako o způsobu etického jednání v každodenním životě. Etika všedního dne Etika boje, čínsky wude (武徳), po bojovní cích žádala, aby nebyli lhostejní k veřejnému dění. Proto se bojovníci často stávali strůjci velkých historických změn. I v běžném ži votě se však bojovník musel chovat podle jistých zásad. Měl vždy a všude napravovat bezpráví, jehož se stal svědkem, a zastávat se slabších. Neměl se však nikdy nechat vypro vokovat k tomu, aby své převahy nad obyčej nými lidmi zneužil. To je také důležitý aspekt wude a povíme si k němu jeden příběh. Bo jovník kráčí po úzké kládě přes řeku a střetne se na ní s rolníkem, který nese přes rame no na holi dva džbery plné hnoje. Vyvstane 5 Tradice otázka, kdo z nich ustoupí a nechá druhého projít. V právu je bojovník, neboť na lávku vkročil první, ale rolník nechce jeho nárok uznat. Bojovník by ho mohl lehce přemoci, ale cítí, že je to pod jeho úroveň, a tak s rolní kem jedná. Rolník však dál trvá na svém. Oba tedy proti sobě stojí a čekají, kdo vydrží déle. Po nějaké době si rolník, již značně unaven, stěžuje na tíhu svého břemene a nerovnost podmínek. Bojovník od něho tedy džbery převezme a tak tam oba stojí dál. Rolníka opět po čase začnou bolet nohy. Vidí ale, že bojovník pořád nejeví známky únavy, a tak nabere ze džberu hrst hnoje a hodí ji bojovní kovi rovnou do tváře. To bojovníka rozzlobí. Mohl by rolníka rozmáznout jako mouchu, ale přesto přemůže svůj hněv a neudělá to. Čas plyne a rolník už se sotva drží na nohou, a tak si na lávku obkročmo sedne. A tu bojov ník odloží vědra a rolníka přeskočí. Školy bojovníků Aby bojovník dosáhl požadované mravní integrity, musel své chování zdokonalovat stejně usilovně jako umění boje. Každá škola bojových umění měla stanovená vlastní pra vidla, mengui (门规), která museli její čle nové dodržovat, a tím měli postupně získat důležité charakterové vlastnosti. Tato praxe trvá dodneška. Někdy se pro soubor těch to pravidel používá nesprávně výraz wude, ale my už víme, že wude je postoj srdce, a ne předepsaný kodex chování, který má jedince kultivovat a k wude teprve vychovává. Jiný 6 mi slovy mengui je prostředek, wude je cíl. Jako příklad si uvedeme pravidla školy, která si říkala Wudang taiji men (武当太极门), to znamená „Škola wudangského taiji“, z blíže neurčeného období dynastie Qing (1644– 1911). Kdo chtěl být studentem této školy, musel přísahat před vyobrazením zaklada tele wudangských stylů, taoistického mnicha Zhang Sanfenga, že bude dobrovolně a přís ně dodržovat všech 12 pravidel školy. Mezi ně patřila povinná úcta k Mistru zakladateli a úcta k mistrům školy, slušné chování v rám ci hierarchie školy (to znamená, že mladší má ctít staršího a starší má být vzorem mlad šímu), neustálá snaha se zlepšovat pilným cvičením, zákaz si bojovým uměním přivy dělávat (např. účastí na pouličních předsta veních a vyučováním vlastních žáků), zákaz styku se zločineckými organizacemi, skrom né vystupování na veřejnosti, příkaz zacho vávat techniky školy v tajnosti a zdržovat se hodnocení jiných škol. K původu bojových umění Pokusme se odpovědět na otázku, proč právě v Číně vzniklo tak velké množství bojových stylů a škol a které byly ty první. Původ všech bojových umění musíme hledat v běžném životě. Nutnost cvičit se v boji vyplývala zcela přirozeně z lidské po třeby opatřovat si potravu lovem a hájit svou existenci před nepřáteli. Tak lidé odedávna rozvíjeli své schopnosti například v luko střelbě a v používání různých bodných a seč http://czech.cri.cn Tradice ných zbraní. V Číně se pro rozvoj bojových umění vytvořily zcela specifické podmínky. V první řadě to byl velmi dlouhý a souvis lý kulturní vývoj. Zároveň však tento vývoj probíhal na pozadí historie velmi bouřlivé. O hluboké minulosti z doby před naším le topočtem nejsou pochopitelně k dispozici přímé písemné záznamy. Až z pozdějších pramenů si můžeme udělat představu, jak mohl tento vývoj probíhat. Lidé žili v sou držných rodinných klanech, mezi nimiž se často uzavírala příměří, ale často také vedly války. Každý klan si proto vychovával vybra né zdatné jedince a cvičil je v boji. Došlo-li k vyhlazení jednoho klanu druhým, přeživší příslušníci poražené strany utíkali na opuš těná místa, kde se skrývali, museli se brá nit před lidskými nepřáteli i před v té době hojnými dravými šelmami. Přitom se stále zdokonalovali v boji a jejich hlavním moti vem byla pomsta. Princip, který tak dobře známe z kung-fu filmů. Vnitřní styly Základním předpokladem úspěchu v boji, ať už beze zbraně, či se zbraní, byla vždy tě lesná síla. Nejvýraznější to bylo v armádním výcviku. Starověká čínská vojenská výzbroj byla totiž extrémně těžká ( jen meče vážily desítky kilogramů) a už jen unést ji, natož s ní bojovat, vyžadovalo značnou sílu. Dá se říci, že základní taktikou bylo drtit nepřítele „hrubou“ silou. Ubránit se takto vedenému útoku lze jen silou srovnatelnou. Lidská síla však má své hranice. Její účinnost se zvyšuje, teprve když je použita chytře. V Číně došlo k tomu, že byly pro účely boje využity po znatky filozofie. Takovým bojovým stylům se říká vnitřní styly – neijiaquan (内家拳) – a jsou pro Čínu typické. Taoismus Myšlenkový proud, který bojové umě ní v Číně mocně inspiroval, nebyl vnesen odnikud zvenčí, ale zrodil se prokazatelně na území Číny. Je prastarý a teprve pozdě ji byl označen jako taoismus (daojia 道家). Vznikl dávno před tím, než žil legendární http://czech.cri.cn Laozi – Starý mistr (老子), oficiálně poklá daný za zakladatele taoismu, a jeho kořeny sahají až ke Knize proměn (Yijing 易经), do doby 2000 let př. n. l. Celá taoistická fi lozofie je výsledkem přemýšlení o jevech, ke kterým dochází v kosmu i v lidském těle. Konkrétně přiblížit některé základní taois tické pojmy se pokusíme příště. Taoismus poskytl mimo jiné teoretický rámec čínské medicíně a navázal na sebe i náboženské praktiky a lidovou zbožnost. Avšak bojové techniky založené na taoistických princi pech nebyly nikdy určeny pro široké masy. Typický taoista byl samotář žijící v nepří stupných horách, kde se oddával cvičení a meditacím, později byly taoistické praktiky studovány a pěstovány mnichy v klášterech. Pro „normální smrtelníky“ však zůstávala bojová umění utajená a po většinu trvání čín ské historie bylo jejich veřejné praktikování dokonce zakázáno, protože byla pokládá na za společensky potenciálně nebezpečná. Změna nastala až s nástupem poslední dy nastie Qing (1644–1911), která kvůli získá ní lidové podpory nastolila celkově volněj ší režim. V té době vzniklo velké množství škol a byly pořádány veřejné soutěže, které se rychle staly populárními. Ti, kteří nechtěli zůstat řadovými žáky, odcházeli, zakládali vlastní školy a vydělávali si tím na živobytí. Bojové umění se tedy na jedné straně stalo přístupným a mezi lidmi se rozšířilo, na stra ně druhé se však z něho mnohdy do jisté míry vytratil původní obsah. 7 Tradice Grafické umění Čínská kaligrafie Kaligrafie, doslovně „krásné psaní“, je jedno ze čtyř tradičních čínských umění, datovaných do počátků čínské historie. Kaligrafie, starobylé umění psaného slova, není pro Číňany pouhým způsobem komunikace, ale je také prostředkem k vyjádření dynamických sil přirozeného světa. Čínské kaligrafické nástroje – stejně jako ty, které jsou potřebné k malování – patří ke čtyřem základním předmětům, jež tvoří tzv. „čtyři poklady studia“, což je štětec, tuš, kámen na roztírání tuše a papír. Dnes i v minulosti byla kaligrafie pova žována za jedno z konvencemi nejpřísněji svázaných, individualistických grafických umění. Kdysi v císařské době to byl důležitý kritický standard pro čínské literáty a dneska se udržuje nejenom v Číně, ale jako unikátní odnož umění se vyučuje po celém světě. Schopnosti umělců Na rozdíl od jiných uměleckých technik jsou kaligrafické tahy pevně stanoveny, vyžadu 8 jí pečlivé plánování a přesvědčivé prove dení. Všechny tyto schopnosti se vyžadují od umělce-kaligrafa. Přestože se musí při způsobit přesně stanovené struktuře slov, samotný výraz, který vyprodukuje, může být mimořádně kreativní. Stát se umělcem nebo odborníkem v kaligrafii, to vyžaduje nekonečné procvičování a psaní slova za slo vem, tahu za tahem, až se plody každoden ního cviku a praxe dostanou do vědomí člo věka. Tak jako tomu bylo v případě nedávno zesnulého slavného čínského kaligrafa Qi Gonga, čínská kaligrafie může člověka při vést do stavu, kdy se pak podvědomí získané každodenní praxí upotřebí k tomu, aby mohl kontrolovat koncentraci tuše, kompatibili http://czech.cri.cn Tradice tu tloušťky tahů a velikosti psaného slova. Sledováním koncentrace tuše, tloušťky tahů a nasávání papíru a poddajnosti štětce umě lec může vyprodukovat nekonečné variace stylů a forem. Na rozdíl od západní kaligrafie, kaňka nebo tah skoro vyschlým štětcem jsou v čín ské kaligrafii shledávány jako přirozená im provizace výrazu a ne chybný nebo nepove dený tah. V případě západní kaligrafie, kde se často prosazuje pravidelnost, jistá uni formita a homogenita znaků, je výsledkem umělcova snažení spíše řemeslná dovednost, zatímco pro čínského kaligrafa je to men tální cvičení, u kterého musí koordinovat mysl a tělo, aby nalezl nejlepší styl výrazu. Stále je to jedna z nejnáročnějších oddecho vých disciplín, která udržuje v dobré kondi ci mentální a fyzický stav jedince. Mnoho kaligrafů v čínské historii bylo známo svou dlouhověkostí. čínských malířů od nejstarších dob vyvinu ly komplex jednobarevných technik psaní a malování čínskou tuší. Tuš a rozvoj kaligrafie Malování štětcem je asymetrické a vznikají tam velké plochy volného prostoru, který má pozitivní význam v čínském umění a čínské filozofii. Proces výroby štětců, jež se v kali grafii používá dokonce i dnes, zůstává tajem stvím čínských řemeslníků. Je ale známo, že hlavní surovinou vysoce kvalitní tuše jsou Číňany po staletí trvale fascinovala tuš. Mnoho obdivovatelů tradiční čínské kali grafie si možná myslí, že tuš nebyla víc než jen prostředkem, který staří Číňané využí vali k psaní, malování a kaligrafii. Ale bez tuše, tohoto unikátního materiálu, by bylo nemožné vytvořit tyto okouzlující umělec ké koncepce a hluboce tak ovlivnit tradiční čínská umění. Neví se přesně, kdy vznikla tuš ani z čeho se původně vyráběla. Víme však, že někdy ve 4.–5. století se běžně používala tuš ze sazí smíchaných s lepidlem. Taková tuš se lisovala do tyčinek, povrch se zdobil kres bami a kaligrafickými nápisy. Saze se i dnes nejčastěji získávají neúplným spalováním pryskyřic a rostlinných olejů a vmíchají se do roztoku šelaku s boraxem nebo arabské gumy s kafrem. Ke psaní byl ještě potřeb ný třecí kámen. Do jeho prohloubeniny se dalo pár kapek vody a tyčinkou tuše se po ní jezdilo, tuš se roztírala, až byla dostatečně hustá ke psaní. Tisíce let tuš sehrávala velice výraznou roli v rozvoji čínské civilizace a generace http://czech.cri.cn Tuš a historie Psaní čínských znaků nebo ideogramů štět cem a tuší se stalo uměním poté, co byl ko lem roku 200 objeven papír. Číňané vždyc ky vysoce hodnotili psané texty a estetické aspekty ideogramů v jejich písemném pro jevu. Malování tuší vzkvétalo za dynastie Song (960–1279) a rozvinulo si zvláštní propoje ní s hanskou sektou buddhismu, na západě známou spíše pod jejím japonským názvem, zen-buddhismus, který zdůrazňuje jednodu chost, spontánnost a seberealizaci. Malování tuší bylo značně ovlivněno taoismem, který zdůrazňuje živelnost, přirozenost a harmo nii s přírodou. Štětce a nejlepší tuše 9 Tradice lampové saze a klih. Nejlepší lampové saze se získávají spalováním rostlinných olejů. Nejkvalitnější lampové saze nebo saze vůbec vznikaly ve starověku spalováním peč livě vybraného borovicového nebo smrkové ho dřeva v tzv. tušových pecích. Tam byly nad plamenem umístěny keramické nádoby, kte ré zachytávaly saze, jež se pak pozorně sesbí raly péřovým smetáčkem. Saze se nakonec smíchaly s klihem, vyrobeným ze zvířecího paroží nebo kůže. Podle starobylých knížek o výrobě tuše patřil mezi nejkvalitnější klih, který se vyráběl z paroží mladých jelenů, protože se vyznačoval vysokou čistotou. Historické důkazy a záznamy Důkazy o nejranějším použití tuše ve staré Číně byly nalezeny v hrobkách v Litongu, v provincii Shanxi, na severozápadě Číny. Jsou datovány do období neolitické kultury Yangshao, před 7000 až 6000 lety. Čínští archeologové našli v hrobce sadu nástrojů určenou k malování, včetně kamene na roztí rání tuše a kamennou rukojeť, pomocí které se pravděpodobně vybrušoval štětec a zbyt ky štětců. Historické záznamy ukazují, že čínskou tuš používali také starověcí kouzelníci k věš tění. Rituály věštění se konaly buď na císař ských dvorech, nebo na veřejnosti. Kouzel ník svou předpověď vyryl a pak vepsal tuší do želvího krunýře, který nakonec nechal shořet v plamenech. Pak pozorně studoval tvar a linie ohořelých zbytků krunýře a hle dal šťastná a zlověstná znamení vztahující se k vyrytým výrokům. Nejlepším důkazem jsou orákula na zví řecích kostech z Yinsu z dynastie Shang (1600–1046 př. n. l.), v dnešním Anyangu ve středočínské provincii Henan. Vykopána byla před sto lety a datována 3000 let zpát ky. Na jejich povrchu byly nalezeny zbytky tuše. Vědci se domnívají, že starobylé čín ské znaky se ryly buď na želví krunýře, nebo na lopatku hovězího dobytka směsí tuše a ru mělky, aby bylo vše dobře čitelné. Existují také záznamy o použití tuše při psaní hanlivých a ponižujících znaků 10 na tváře těžkých zločinců jako forma trestu. Tyto zmínky se vyskytují v „Knize Shangů“ a o použití starobylé tuše jako značkovače pro čínské výrobce koberců se zase dozví dáme z „Knihy obřadů“. „Kniha Shangů“, známá i jako „Kniha historie“, je jednou ze šesti klasických knih, které, jak se traduje, kompiloval a komentoval Konfucius. „Kniha obřadů“ je jednou ze čtyř svazků, pojedná vajících o rituálech dynastie Zhou (1046– 256 př. n. l.). Za dynastie Shang (16.–11. století př. n. l.) s vyspělým starověkým čínským písmem a široce přístupným přírodním grafitem se použití tuše stalo velice populární. Tuš se nejprve rozetřela na kamenné destičce (nebo v kamenné misce či na kusu vypálené hlíny) a takto vzniklou tuší se pak na bambu sové laťky štětcem psaly čínské znaky. Ale až do dynastie Han (206 př. n. l. až 220 n. l.) se jenom zřídka používala tuš vyrobená lidskou rukou. S technickým vylepšením se tuš zača la buď tvarovat rukou, nebo později se dávala do různých formiček. Za dynastie Východ ní Han (25–220) se většina tuše vyráběla na severu a severovýchodě Číny, v dnešních provinciích Shanxi, Shaanxi a Hebei. V té době byla nejznámější tuš z okresu Qian yan, kde byly obrovské plochy borovico vých lesů. V 6.–10. století, kdy v Číně vládla nej dříve dynastie Sui (581–618) a pak Tang (618–907) se výroba tuše prosadila naplno i proto, že císařský dvůr uplatňoval prefe renční politiku vůči tomuto hospodářské mu odvětví. V tangské době se už vyráběla tuš několika barev, jako červená nebo žlutá. Podle Análů dynastie Tang se žlutá tuš na příklad široce používala k redigování knih. Podstatně se zlepšil i vzhled tuše, protože se nechala tvarovat v různých formách. V dů sledku zdokonalení výroby a kvality došlo i k výraznému zlepšení tuše, která byla vý jimečně tvrdá a odolná. Proces výroby tuše má několik kroků. Mezi ně patří i příprava forem na tuš, které se vyráběly v různých tvarech, čtvercovém, ku latém, oválném, šestihranném nebo nepra http://czech.cri.cn Tradice videlném. Ozdoby vytlačené do forem vyža dovaly také vysoké mistrovství a dovednost. Některé tuše se prodávaly bez ozdob, jiné se zase, dříve než dorazily na trh, nalakovaly nebo posypaly zlatým práškem. Ke konci dynastie Tang, když na severu probíhaly boje a války, mnoho rodin ze se verní a severovýchodní Číny zabývajících se výrobou tuše odjelo na jih a přivezlo s sebou i technologii výroby tuše. Tuš jako umělecký předmět Velká poptávka byla po tuši zejména za dy nastie Song (960–1279), kdy nastal rozvoj zkouškového systému a vrcholu dosáhla ka ligrafie a malování. To vše výrazným způ sobem stimulovalo rozvoj odvětví výroby tuše. Za dynastie Song produkce tuše do sáhla neobyčejně vysoké úrovně. V té době se vyráběla parfémovaná tuš nebo se do ní dokonce přidávaly léčivé byliny. A platí to do dneška. Například tuše, které vyrábí et nická menšina Huiů, používají lékaři tra diční čínské medicíny. Na počátku dynastie Song byly velice populární tuše ze syrových sazí, a to podle historických záznamů vedlo k devastaci a vymizení borovic na mnoha místech Číny. Od dynastie Song si mnozí čínští literáti našli nového koníčka. Začali sbírat kvalitní http://czech.cri.cn tuše, což vyústilo ve skutečnost, že tuš se ze spotřebního předmětu změnila v umělecký předmět. Jemně vypracované a pečlivě za balené sady tuší se v polovině dynastie Song stávají vděčnou kořistí sběratelské vášně znalců a fajnšmekrů. Na povrchu byly tuše bohatě zdobené výjevy a postavami z čín ských románů. Také dřevěné lakované kra bičky, do kterých se sady drahých tuší uklá daly, měly na povrchu bohatou dekoraci. Ve sbírkách Zakázaného města v Pekingu mohou dneska návštěvníci vidět některé staré sady tuší v luxusních krabicích nebo pouzdrech. Na povrchu série tuší, věnované císaři dynastie Qing (1644–1911) Qianlongovi je vyrytých deset obrázků. U každého z nich je krátká císařova báseň o deseti nejkrásněj ších místech Západního jezera v Hangzhou ve východočínské provincii Zhejiang. Obráz ky jsou vybarvené přírodními minerálními barvami v jasně červené, žluté, zelené, mod ré, hnědé a bílé a jsou věrnou kopií toho, jak Západní jezero vypadalo před 200 lety. Za předposlední čínské dynastie Ming (1368–1644) a poslední dynastie Qing ruku v ruce s technickým pokrokem došlo k vy lepšení jak výroby, tak jednotlivých surovin pro výrobu tuše, která se stávala stále kva litnější. 11 Tradice Symbolika stromů Číňané již odpradávna považovali sami sebe za součást přírody a nesnažili se nad ni vyvyšovat. Člověk byl součástí všech věcí, které mezi sebou tvořily harmonii a pořádek. Číňané si byli tohoto pořádku věcí vždy vědomi a uctívali jen takové hodnoty, které byly nadčasové. Velmi si cenili dlouhověkosti, krásy a projevů přírody, ve kterých spatřovali odrazy lidského charakteru. Není proto náhodou, že právě velké úcty se dostalo takovým stromům, jako je borovice, bambus a slíva. Tyto tři stromy mají název „tři dlouhověcí přátelé v mrazu“, čínsky 岁 寒三友 (Sui han san you). Pojďme si společ ně poslechnout něco více o každém z těchto tří přátel. Začneme třeba borovicí. Borovice Borovice v čínské kultuře symbolizuje pře devším dlouhověkost a vitalitu. Borovice je nenáročná na prostředí, ve kterém roste. Nebojí se ani kruté zimy, ani silného větru. Dokáže přežít i v těch nejhorších podmín kách a přitom dává svému okolí tolik krásy a pohody. Právě pro tyto vlastnosti je boro vice často uctívána a ceněna. Borovici může me spatřit téměř ve všech čínských parcích, ale především v chrámových prostranstvích nebo v blízkosti hrobek. Bambus Dalším velmi ceněným stromem je bam bus. V čínské kultuře zaujímá mezi sym boly stromů snad nejvyšší místo. Často je přirovnáván k duši ušlechtilého člověka. Číňané jej považují za něco mezi rostli nou a stromem. Bambusové výhonky raší ještě za těch nejtvrdších mrazů, v ročním období, které je pro ostatní tak nepříznivé. 12 http://czech.cri.cn Tradice Je vzpřímený, tak jako páteř ušlechtilého muže. Je však ohebný a pružný. Bambus má kolínka, která v tradiční konfuciánské spo lečnosti symbolizovala dobré mravy. Navíc je bambus dutý, což se čínsky řekne, že má prázdné srdce (tj. čistá mysl). Bambus byl vždy obdivován vzdělanými lidmi, básní ky a malíři. Jeden z nejkrásnějších esejů o bambusu se nám dochoval od tangského básníka Wang Weie z osmého století na šeho letopočtu. Wang Wei v tomto eseji opěvuje bambus a vyzdvihuje jeho podo bu s ušlechtilým člověkem, čínsky Junzi. Bambus byl i častým námětem tušových maleb čínských mistrů. Jak bambus, tak borovice jsou tradič ními surovinami pro výrobu čínských léků. Bambus je dokonce i lahodnou pochoutkou, a to právě bambusové výhonky, které se dají upravovat na mnoho způsobů. Čínská meruňka Posledním ze „tří dlouhověkých přátel v mrazu“ je slíva, jinak také nazývaná čínská http://czech.cri.cn meruňka. Slív je mnoho druhů od červených až po bílé. Všechny ale mají jedno společné. Jako jedny z prvních stromů nasazují květy již na začátku jara. Nebojí se zimy stejně jako bambus a borovice. Slíva představuje zno vuzrozenou vitalitu přírody po období ne vlídné zimy. Právě pro tuto vlastnost je velmi ceněna. Dokáže jako vůbec první strom dát lidem mnoho radosti z přicházejícího jara. Rozkvetlý slívový sad nebo i jen osamocený strom dovede velmi zkrášlit okolí. Slíva byla a je taktéž častým námětem maleb a básní. Nejeden malíř či básník ji vychvaloval a zpo dobňoval ve svých uměleckých dílech. Cypřiš Na závěr se zmíníme ještě o jednom stromě, a tím je cypřiš. Ten je podobně jako borovi ce často vysazován v okolí chrámů a hrobek. Číňané totiž věří, že cypřiš a borovice jsou naplněny životodárnou energií čchi, která prospívá všem živým tvorům a je obsažena ve všech věcech. A právě stromy jsou jedním z dárců této pozitivní energie lidem. 13 Pamětihodnosti Chrámové stavby v Tibetu Tibetský buddhismus (lámaismus) je základem tradiční tibetské kultury a má hluboký vliv na různé stránky společenského života v Tibeťany obývaných oblastech. Tento vliv se šířil a šíří především prostřednictvím chrámů. Stejně jako v mnoha jiných oblastech svě ta existují také v Tibetu náboženské stavby. Z hlediska množství, rozsahu, vlivu a archi tektonického charakteru stojí za zmínku chrámy bönismu (původní předbuddhistic ké animistické náboženství Tibetu) a kláš tery tibetského buddhismu. Mezi nejstarší dochované stavby v Tibetu patří zřejmě lá maistické kláštery. V Tibetu, kde se náboženství „šíří i vzdu chem“, jsou všude vidět kláštery a chrámy. Podle statistiky je jich více než 1700. Mezi nejproslulejší se řadí Potala, Jokhan, Dre pung a Gandän. Známé jsou také Tashilu npo, Samye, Tsupu, Sagya. Stavební styly těchto klášterů se kvůli místním rozdílům 14 http://czech.cri.cn Pamětihodnosti a odlišným skupinám tibetského buddhis mu poněkud liší, ale celkovým vzhledem se velice podobají. Chrámové a klášterní komplexy Nejstarší tibetský klášter (Samye) vznikl v osmém století našeho letopočtu. Dochova né lámaistické kláštery byly většinou posta vené podél hor. Chrámový komplex obvyk le tvoří centrální svatyně se sochami, dále pak sál s buddhistickými knihami, institut buddhistických studií, ubytovna mnichů, sál Živého Buddhy atd. Do architektonického umění tibetských lámaistických klášterů jsou integrovány stavební styly etnického národa Han (Chan), Indie a Nepálu. Kláštery jsou impozantní také kvůli je jich velkému rozsahu. Klášterní komplex obvykle tvoří modlitební síň, hala zasvě cená Buddhům, rezidence Živého Buddhy, ubytovny lámaistů a další objekty. Například stavba kláštera Drepunk má rozlohu 280 ti síc čtverečních metrů. Některé kláštery zabí rají každý zvlášť plochu celé hory a vypadají jako město. nachází ještě mnoho dalších náboženských plastik. Modlitební mlýny a mlýnky Věřící v tibetském buddhismu označují otáčení modlitebního mlýnku za účinnou cestu k meditaci a povznesení ducha. Pro to u vchodů do chrámů stojí buď obrovské modlitební mlýny, nebo zde v řadách najdete pečlivě zdobené menší mlýnky. Ty jsou ob vykle ze zlata, stříbra nebo bronzu a vypada jí jako soudek s osou připevněnou na obou koncích. Přepychově zdobená architektura Impozantnost klášterů spočívá i v luxusní a velkolepé architektuře. Střechy těchto sta veb, zejména významných sálů s buddhistic kými sochami, jsou obvykle pokryty obrov skými taškami z pozlacené oceli a nádherně se třpytí na slunci. Hřbet střechy je zdobený Bronzovým ptákem, Kouzelnou láhví, Zla tým jelenem a Kolem dharmy. Čtyři rohy hřbetu vysoko ční a visí na nich bronzové zvonky, které krásně zvoní ve větru. Na stře chách některých chrámů jsou vytvořeny rov něž zlaté atiky a altány. V paláci Potala je vidět například tři pozlacené haly a pět pozlacených pagod. V chrámových sálech s obrovskými zasvě cenými buddhistickými sochami jsou na zdi namalovány různé portréty buddhů a také ornamenty, nákresy a nástěnné malby spo jené s buddhismem. Uvnitř sálů i mimo ně se http://czech.cri.cn V tibetských klášterech je zachováno velké množství artefaktů a vzácných his torických předmětů. Jako příklad uveďme buddhistické sochy, nástěnné malby, deko rační předměty, jakož i buddhistické knihy a písemnou dokumentaci o tibetské litera tuře, historii, geografii, filozofii, lékařství, astronomii, kalendářním systému atd. Lze říci, že každý klášter představuje muzeum tibetské historie, kultury a umění. 15 Pamětihodnosti Qufu rodiště myslitele Konfucia Konfucius byl jeden z nejvýznamnějších starověkých myslitelů na světě, byl zakladatel školy takzvaných konfuciánů. Za poslední dva tisíce let po sobě jdoucí čínské dynastie obdivovaly Konfuciovo učení a učinily z něj vzor a vládnoucí doktrínu. Proto má Konfucius a jeho učení nezastupitelné místo v čínské a celé východoasijské kultuře. Největší architektonický komplex Konfuciova svatyně v Qufu se nazývá „Prv ním chrámem v Číně“ a je to nejposvátnější konfuciánské místo. Svatyně byla vybudo vána roku 478 před naším letopočtem, dva roky po Konfuciově smrti. Panovník státu Lu, který se tehdy v Shandongu nacházel, nechal přebudovat Konfuciovo bydliště a udělal z něj svatyni. Ve svatyni umístil Kon fuciovo obřadní roucho, úřednický klobouk a rituální předměty. Z původních tří místností se později, jak škola konfuciánů začala nabývat na důleži 16 http://czech.cri.cn Pamětihodnosti tosti, stal velký komplex staveb. V 18. století za dynastie Qing během vlády císaře Yongz henga byl celý komplex přestavěn, rozšířen a dostal dnešní podobu. Od severu k jihu je komplex přes jeden kilometr dlouhý a zaujímá rozlohu přes 100 000 metrů čtverečních. Je zde celkem 500 komnat a místností. Vedle Zakázaného města v Pekingu se Konfuciův chrám v Qufu řadí k největším zachovaným starým kom plexům a je modelovým příkladem čínského tradičního stavitelství. Stavba s výsadou pěti bran Konfuciův chrám je typickou ukázkou vr cholného feudálního stavitelství. Jeho hlav ním charakteristickým rysem je severojižní orientace s přilehlými budovami po stra nách. V celém komplexu se nachází devět hlavních chrámových lodí, devět dvorců a devět velkých hal. Devítka je speciální čís lo, které v čínské kultuře mělo velmi vysoké postavení. Ve feduální společnosti byla de vítka výsostným císařským číslem, ostatní stavby nemohly tuto devítkovou symboliku používat. Prohřešení proti tomuto úzu bylo trestáno setnutím hlavy. Konfuciův chrám však byl výjimkou. Před hlavní halou je cel kem pět bran, podle dřívější etikety bylo pět bran opět vyhrazeno pouze pro císaře. Pouze Zakázané město má pět bran a Konfuciův chrám tuto výsadu také obdržel. Uvnitř ce lého chrámového komplexu se nachází jeden z největších lesů kamenných stél. Celkem je tu přes dva tisíce stél, které pocházejí z růz ných časových údobí a dynastií. k veřejným akcím a v zadní části dvorce trá vila svůj soukromý život početná rodina. Rozsáhlé pohřebiště Konfuciův les je místo, kde jsou umístěny ro dinné hrobky Konfuciových potomků a celé rodiny. Je zde pohřbíváno po více než dva a půl tisíce let. Jde tak o jedno z nejdéle vyu žívaných pohřebišť na světě. Jsou zde ulože ny hrobky a stély z dynastie Han, která vládla na přelomu letopočtu. Konfuciův les před stavuje pro odborníky a historiky, kteří se zabývají čínskými dějinami, kulturou a folk lorem, nenahraditelný studijní materiál. Konfuciův chrám, les a dvorec jsou svě tově proslulými památkami s prvořadou dů ležitostí, které nám představují čínskou his torii, kulturu a tradice. Ne náhodou se v roce 1994 dostaly na seznam památek pod patro nací UNESCO. Konfuciův dvorec Místo, kde přebývali Konfuciovi potomci, se nazývá Konfuciův dvorec. Hned po palá cích císařů dynastií Ming a Qing, které vládly od 14. století až do století dvacátého, to byl největší dvorec v Číně. Jeho výstavba začala ve dvanáctém a třináctém století za dynastií Song a Jin. Dvorec je typickým příkladem paláců aristokracie. Jeho rozloha je okolo 50 tisíc metrů čtverečních a je zde celkem 500 komnat a místností. Přední část sloužila http://czech.cri.cn 17 Pamětihodnosti Chrám nebes v Pekingu Výstavba Chrámu nebes začala roku 1420. Chrám je situován jižním směrem od Zakázaného města, tedy paláce císařů dynastie Ming a Qing. Celý komplex zaujímá plochu o rozloze 2 700 000 metrů čtverečních. Oproti Zakázanému městu je 4x větší. Ar chitektonicky se však jedná o stejný styl spa dající do dynastie Qing. Nejmarkantnějším rysem těchto staveb je tradiční severojižní orientace. Celý areál je posvátné a slavnost ní místo. 18 Spojení země a nebes Chrám nebes byl místem, kam se císařové dynastií Ming a Qing, které v Číně vládly bezmála 550 let, chodili každoročně mod lit za dobrou úrodu. Místo pro chrám bylo vybráno tak, aby korespondovalo s tradič http://czech.cri.cn Pamětihodnosti ními představami Číňanů o vztahu člověka s nebesy. Chrám nebes se rozděluje na dvě části, vnější a vnitřní. Zdi, které ohraničují jižní část, mají čtvercový půdorys, který má sym bolizovat zemi. Severní část má pak kruhový půdorys a má symbolizovat nebe, této zdi se také někdy přezdívá nebeská zeď. Tento pů vodní plán celého komplexu představuje sta rodávné představy Číňanů o kosmologickém uspořádání světa, kdy nebesa jsou tvořena kruhem a země čtvercem. Dvě nejvýznamnější místa komplexu Největší dominantou celé stavby je Hala motliteb za úrodu. Tato budova má taktéž kruhový půdorys a má symbolizovat nebe. Císař zde obětoval nebesům za bohatou úro du a dostatek srážek. Celá hala je postavená výlučně ze dřeva. V prostředku stojí hlavní nosný sloup, který má na výšku 20 metrů a symbolizuje jeden rok a čtyři roční doby. Okolo stojí dalších dvanáct pilířů, které představují dvanáct měsíců a dvanáct den ních dob. Celá hala je postavena na třístup ňové terase z bílého mramoru. Dalším důležitým místem je Kruhový vrcholek, kde císař konal ceremonie na po čest nebesům. Vrcholek má podobu třístup ňové kruhové terasy, která je opět postavená z bílého mramoru. Po vystoupení na vrcho lek se císař rozhlédl do čtyř stran a z tohoto vyvýšeného místa všude viděl jen nebeskou modř, pod sebou pak běloskvoucí mramor. Vypadalo to, jako kdyby stál uprostřed ves míru. posvátná nebesa. Všechny významné stavby v celém komplexu jsou tak pokryty nebesky modrými taškami. Stavby v Chrámu nebes také vynikají mnohými architektonickými zvláštnostmi. Jde především o jejich tvar s přihlédnutím k akustickým jevům. Například z vrchu Kruhového vrcholku se line dokonale čistý a jasný zvuk do všech stran. Pokud se císař postavil do středu a promluvil, tak se jeho hlas šířil všemi směry. Bylo to, jako kdyby hovořil k celému „podnebesí“. Další zvlášt ností je stěna ozvěn, která perfektně nese zvuk po délce okolo třiceti metrů. Pokud se k ní postavíte a budete k ní mluvit, tak vás na druhém konci bude slyšet. Harmonie soužití Chrám nebes, čínsky Tiantan, svou rozma nitostí a bohatou kulturou ročně láká stati síce turistů. Je to určitě také tím, že Chrám nebes symbolizoval harmonii mezi člově kem, přírodou a vesmírným řádem. Chrám je tak mimo jiné dobrým svědectvím o tom, jaký měli lidé a učenci ve staré Číně pohled na svět a jeho uspořádání. Po právu se tak řadí mezi památky s nevyčíslitelnou histo rickou a kulturní hodnotou a patří mezi svě tové dědictví. Architektonické zvláštnosti Celý komplex Chrámu nebes se svou oje dinělou architekturou a kruhovou podobou budov představuje vrchol řemeslného a ar chitektonického umění konce šestnáctého století. Kromě vnější podoby staveb zde dů ležitou roli hrály i barvy. Tak jako žlutá barva symbolizovala moc dynastie Qing a byla vý sadní barvou císaře. Tak v Chrámu nebes je dominantní modrá barva, která symbolizuje http://czech.cri.cn 19 Cestopis 6 míst, která stojí za to vidět Při pohledu na ohromné čínské teritorium najdete tisíce zajímavých míst, která se chlubí kulturními památkami, zajímavou architekturou, přírodou a krásami venkova. Nevíte, které z nich si vybrat? Pak si nechte některá z nich doporučit… Nový letní palác, Yiheyuan Nový letní palác, Yiheyuan, což znamená Za hrada zachování harmonie, je jedním z nej krásnějších míst v Pekingu. Byl stejně jako Starý letní palác poničen nájezdem západ ních vojsk, na rozdíl od Starého letního pa láce však byl v roce 1888 přebudován a opra ven na příkaz císařovny Cixi. Není žádným tajemstvím, že na opravu této zahrady pad ly peníze určené na obnovu a modernizaci čínského námořnictva. Yiheyuan se rozklá dá na ploše asi 290 hektarů. Na jižní straně leží rozlehlé Kunmingské jezero a na seve ru ohraničuje zahradu hora Wanshou, tedy hora Dlouhého věku. Před nástupem dynastie Yuan v roce 1271 byla tato hora známá jako Weng-shan a stej nojmenné bylo i tehdy malé jezero, napájené 20 několika prameny. Jeden z císařů dynastie Jin zde okolo roku 1153 postavil „cestovní palác“ či „dočasnou rezidenci“. Za dynastie Yuan bylo jezero vysuše no a voda z pramenů dovedena do řeky Tonghui. V době panování dynastie Ming (1368–1644) bylo celé místo kultivováno, prameny naplňovala lotosová jezírka a ryb níčky s vodními kaštany. Vznikla zde scene rie, která bývá srovnávána s velmi známým a krásným Západním jezerem v Hangzhou, které se stalo předmětem opěvování v mno ha básních. Císařská rezidence byla pře stavěna a celá plocha získala jméno Hao shanyuan, Zahrada nádherných hor. Jeden z velkých básníků a velmi známý malíř Wen Zhengming, který žil mezi lety 1470 a 1559, o této zahradě napsal tyto verše: „Jarní je http://czech.cri.cn Cestopis zero v zapadajícím slunku, orchideje pohu pující se v mírném vánku; stavení ve stínu nebes, věže nad nimi a pod nimi.“ Jelikož tato zahrada začala být srovná vána se Západním jezerem, není překvape ním, že qingský císař Qianlong (1736–1796), který rád cestoval na jih a který za své vlády uskutečnil šest inspekčních cest do jižních krajů, vyslal mnoho zahradníků, aby se na učili jižnímu stylu zahradní architektury a vybral si toto místo pro svou novou zahra du. V roce 1749 začaly práce na Qingyi Yuan, při kterých bylo zvětšeno jezero, a byly vy budovány hory. Jezero bylo přejmenováno na Kunming, což bylo jméno legendárního jezera blízko Xi'anu v době vlády mytického císaře Yao, který údajně vládl ve 3. tisícile tí př. n. l. Rovněž hora byla přejmenována na Wanshou. Budovy, které zde byly posta veny, čítaly 3000 místností a celá stavba byla dokončena až v roce 1764. Jména hor a jména mnoha budov byla vybrána na počest šedesátých narozenin císařovy matky. Věk šedesáti let byl teh dy úctyhodný. Bohužel většina těchto bu dov a pavilonů byla zničena v roce 1860 britskými a francouzskými jednotkami ve stejné době, kdy byla zničena i zahra da na západě známá jako Starý letní palác. Jediné, co zůstalo zachováno, je Bronzový pavilon a chrám Moře vědění. V roce 1886 se císařovna Cixi rozhodla, že nechá tuto zahradu přestavět a opravit. Dala jí nové jméno – Yiheyuan. Po jejím druhém zni čení v roce 1900 byla ještě jednou opra vena v roce 1902. Císařovna tuto zahra du mnohokrát navštěvovala, trávila zde léto, a to mnohem vícekrát a raději než v letní rezidenci v Chengde. 14. listopa du 1908 zde umřel císař Guangxu a dru hý den po něm zemřela i císařovna Cixi. Po pádu dynastie Qing v roce 1911 zůsta la zahrada v majetku posledního císaře, nicméně byla otevřena veřejnosti za malý poplatek. V roce 1924 byla prohlášena ve řejným parkem, nicméně díky válečné si tuaci byla plně otevřena až po osvobození v roce 1949. http://czech.cri.cn Krajinná oblast Taoyuan Xiangu Krajinná oblast Taoyuan Xiangu (Broskvová zahrada v údolí nesmrtelných) je malebnou turistickou oblastí vzdálenou 90 kilometrů od centra Pekingu a přibližně 8 kilometrů směrem na východ od vodní nádrže Miyun na úpatí hory Guanfengtai. Celková plocha činí 16 kilometrů čtverečních. Údolí této malebné krajiny pokrývají husté lesy, nad nimi ční vysoké impozantní vrcholky hor. Nechybějí zde ani početné rybníky a vodo pády a mnoho známých jezer. V zimě se tato oblast stává zasněženou zemí zázraků s více než 80 turistickými atrakcemi. Všechny pří rodní scenerie společně vytvářejí přírodní krajinný koridor připomínající ráj uprostřed rušného světa. Rybník Qinglong patří k jedněm z nej krásnějších této oblasti. Když se vyšpl háte na „nebeský žebřík“ v oblasti kolem rybníka, zahlédnete ohromující vodopády Taoyuan. Kampusy Pekingské univerzity a Univerzity Qinghua Pekingská univerzita a Univerzita Qinghua jsou známé nejenom kvůli vysoké úrovni stu dia a výzkumu, ale také proto, že mají nejpů sobivější kampusy v Číně. Pekingská univerzita byla založena v roce 1898 a je jednou z vysokých škol s nejdelší historií v Číně. Její univerzitní kampus, který 21 Cestopis se původně nacházel v centru Pekingu na se veru od Zakázaného města, byl v roce 1952 přestěhován do bývalého kampusu Univer zity Yanjing. Jeho hlavní část leží na severo západě Pekingu, mezi Novým a Starým let ním palácem, na místě, kde se rozprostíraly nejslavnější pekingské zahrady. Dodnes se zde zachovalo mnoho zákoutí s tradičními pavilony, zahradami, pagodami a mnohými historickými budovami. Do kampusu vede několik bran, Východní, Západní a Jižní, při čemž Západní brána s bohatými nástěnnými malbami je nejznámější. Stejně i Univerzita Qinghua, která leží v sousedství Pekingské univerzity na území bývalých císařských zahrad dynastie Qing, zachovává tradiční čínské scenerie i archi tekturu, i když mnohé budovy jsou posta vené v moderním západním stylu. V roce 2010 byl kampus této univerzity označen porotou architektů v časopisu Forbes za je den z nejkrásnějších univerzitních kampu sů na světě. městí. Původní tovární haly se staly rájem pro umělce z domova i ze světa. Umělci zde otevřeli galerie, umělecká studia a kavárny a pořádají zde různé kulturní akce. Vytvo řili z tohoto místa ojedinělou uměleckou oblast. Původní zóna 798 byla v 50. letech prů myslovou zónou vlastněnou státem. Podni kové haly byly na konci 90. let opuštěné. Čín ští umělci, inspirovaní oblastí SOHO, která v New Yorku v 60. a 70. letech poskytla záze mí mnohým umělcům, se nastěhovali v roce 2000 do loftů zóny 798. Levné nájmy a klid né okolí se rychle měnilo na místo zaslíbené umělcům. Mnoho z nich se do těchto míst stěhuje a zakládá zde velké množství studií, galerií, kaváren, restaurací a knihoven. Umě lecká zóna 798 nemá ani bránu, ani oplocení. Pokud uvidíte velký červený nápis obsahující tři číslice „798“, víte, že jste dorazili do ráje umělců. Když procházíte cestou, kresby na spodních cihlách vám naznačí, na jakou atmosféru se máte připravit. Ve vzdálenosti asi 200 metrů od vstupu na vás čeká hlavní část umělecké zóny. Nebyla by to umělecká oblast, kdyby se zde nenacházelo mnoho ka váren a restaurací. Nemusíte se bát, že ne najdete volnou židli, v 798 je takových míst hodně. Můžete strávit několik hodin čtením knih nebo si jen tak povídat s přáteli v pří jemné umělecké kavárně. Pekingská umělecká zóna 798 Pokud se zajímáte o současné čínské umění, je zde místo, které určitě musíte navštívit. Je jím Pekingská umělecká zóna 798 leží cí na severovýchodním pekingském před 22 http://czech.cri.cn Cestopis Hora Yunmeng Hora Yunmeng je jednou z nejznáměj ších malebných hor na předměstí Pekingu. V tomto unikátním lesoparku rostou ohrom né vysoké stromy, údolí a rokle jsou strmé a hluboké, vrcholky a skály jsou podivně tvarované a protkané množstvím vodopádů a pramenů. Jednou zahalují krajinu plnou záhad mraky a mlha, jindy ji pestrobarev né květy a tráva rozzáří. Protože toto místo připomíná nejslavnější hory Číny – Žluté hory, přezdívá se jim také „Malé Žluté hory Pekingu“. Národní přírodní park hory Yunmeng se nachází na severozápadě oblasti Miyun, brána parku se nachází ve vzdálenosti 81,5 kilometru od Jingfengu na trase Peking– Fengning. Národní přírodní park s bohatou faunou a flórou zaujímá celkovou plochu 2,208 hektaru a převýšení vrcholu před stavuje 1,414 metru. Roste zde více než 700 druhů rostlin. Od dubna do října tvoří keře a kvetoucí rostliny oslňující obrázek. Podle statistiky počasí se teplota na hoře Yunmeng pohybuje o 6–7 stupňů níže než na planině. Obsah záporného iontu ve vzdu chu je 6–12krát větší než ve městech a vlh kost vzduchu a proudění jsou příznivé. Malebná oblast Shidu Malebná oblast Shidu se nachází 96 kilo metrů od měst Shidu a Zhangfang v okre se Fangshan. Je to největší typické kraso vé údolí na severu Číny. Zelené hory a řeka, 100 Li Art Gallery a dalších 12 geologických http://czech.cri.cn úkazů včetně Létající skály, čínského Budd hy v Dračí skále a Skály ve skále jsou nej proslulejšími úkazy této oblasti. Řeka Juma se táhne podél jako nefritový pás kolem vr cholků. Krajina kombinuje majestátnost severu a půvab jihu Číny. Rozhodně stojí za to vi dět Zahradu Juma, horskou vesnici Pudu, hřbitov Martys v Ping Xi z dob protijaponské války, Jeskyně pohádkového obydlí, Údolí Donghu, Údolí Xihu a mnoho dalších míst. Turisté si mohou užít nejrůznější rekreační aktivity jako bungee jumping, skoky na pa dáku, lanovou dráhu, lezení po skále, let na kluzáku, drift, plavení se na kolesových parnících, splavování na kajaku, surfování, plavení na motorových loďkách, opalování se na pláži, jízdu na koni a další. 23 Příroda 10 nejkrásnějších vodopádů Stát vedle vodopádu a slyšet šumění vody odrážející se od skal je bezpochyby silný zážitek. Zveme vás k návštěvě deseti nejkrásnějších vodopádů Číny, kde pocítíte na vlastní kůži sílu přírody. Vodopády Huangguoshu, provincie Guizhou (贵州黄果树瀑布) Vodopády Huangguoshu jsou umístěny na řece Baihe u města Anshun a jsou největ ší a nejhezčí v Číně. Jsou vysoké 77,8 me tru a široké 101 metrů. Hlavní vodopád je 67 metrů vysoký a 83,3 metru široký. Za vo dopády vyhloubila voda za dlouhá tisíciletí nespočet jeskyní. Okolo hlavního vodopádu se nachází dalších 18 menších, které vytvá řejí mohutnou vodní masu. Tato přírodní památka byla zapsána do Guinnessovy kni hy rekordů jako největší shluk vodopádů na světě. Nejlepší období k návštěvě: léto a podzim, období dešťů. 24 Vodopády Chishui, provincie Guizhou (贵州赤水瀑布) Vodopády Chishui, doslova „Červená voda“, ležící jižně od města Chishui v provincii Guizhou se krásou přibližují vodopádům Huangguoshu. Voda padající ze 76metrové výšky dopadá na červenou skálu do hluboké tůně a vytváří tak nádherně zbarvenou sce nerii. Za vodním závěsem se skrývá jeskyně hluboká kolem 10 metrů. Nejlepší doba k návštěvě: duben až říjen. Vodopády Hukou na Žluté řece, provincie Shanxi (山西黄河壶口瀑布) Vodopády Hukou ležící mezi provinciemi Shanxi a Shaanxi jsou největší vodopády http://czech.cri.cn Příroda Říše divů okolo vodopádu Magu v horách Heng, provincie Hunan (湖南衡山麻姑仙境瀑布) na Žluté řece a druhé největší vodopády v Číně, hned za vodopády Huangguoshu v provincii Guizhou. Přírodní vodopády Hukou jsou snad nej divočejším místem na Žluté řece, kde se asi 300 metrů široký tok za ohromného huče ní náhle zužuje na 50 metrů a zároveň padá z dvacetimetrové výšky do třicet metrů ši rokého kaňonu. Kolem zní burácení připo mínající dusot tisíce koní a vypadá to, jako by mohutní draci bojovali ve vlnách. Šířka vodopádů se v průběhu jednotlivých ročních období mění. Obvykle jsou široké 30 metrů, ale během období dešťů se mohou zvětšit až na 50 metrů. Nejlepší doba k návštěvě: duben až květen a září až říjen. Vodopády Detian, provincie Guangxi (广西德天瀑布) Vodopády Detian se nacházejí v oblas ti Daxin v Zhuangské autonomní oblasti Guangxi, rozprostírají se na čínsko-viet namských hranicích. Jsou to čtvrté největší vodopády na světě, hned za vodopády Igua zu, Viktoriinými vodopády a Niagarskými vodopády. Burácející vodopády jsou rozděleny ska lami a stromy do třípatrových vodopádů pa dajících z výšky více než 70 metrů. Maximál ní šířka dosahuje 200 metrů. Tyto vodopády představují největší pří rodou vytvořené vodopády v jihovýchodní Asii a i díky tomu jsou jednou z nejnavštěvo vanějších turistických destinací. Nejezdí se sem však pouze za vodopády, ale také proto, že zde žije etnická skupina Zhuang s velice bohatou kulturní tradicí. Nejlepší doba k návštěvě: červenec až listopad. http://czech.cri.cn Říše divů okolo vodopádu Magu leží na úpatí hory Heng v provincii Hunan. Rozkládá se okolo tří vodních ploch. Podle legendy sem chodila víla Magu každý rok třetí den třetího měsíce lunárního kalendáře, aby zde nasbí rala zázračné houby lingzhi, ze kterých pak připravovala likér. Poté vždy vyletěla do ne bes, aby královně matce Západu, Xiwangmu, blahopřála k narozeninám. Nejlepší období k návštěvě: září až říjen a prosinec až leden. Vodopády Jiulong v oblasti Luopan, provincie Yunnan (云南罗平九龙瀑布群) Vodopády Jiulong byly v roce 2005 v prů zkumu veřejného mínění organizovaném časopisem Chinese National Geography zvoleny jako jedny ze šesti nejkrásnějších čínských vodopádů. Je to celá skupina širo kých vodopádů na deseti úrovních v oblasti Luopan v provincii Yunnan. Pohled na vodo pády se mění z úrovně na úroveň, vzájemně jsou spojeny mělčinami a bazénky, které vy tvářejí fantastický vodní svět. Yunnan je dvojníkem „Náhorní plošiny Rudé země“, protože více než polovina plo chy půdy je pokryta červenou hlínou. Díky zemině se vodopády Jiulong během období dešťů zbarví doruda. Nejlepší období k návštěvě: léto a podzim, především červen a červenec. Vodopády a jezírka Černého draka v horách Tai, provincie Shandong (山东泰山黑龙潭瀑布) Tyto vodopády jsou součástí posvátné hory Taishan, která byla již v dávných dobách uctívána mnohými císaři, proto zde s obli bou stavěli chrámy a svatyně. Dodnes je to velice oblíbené turistické místo. Vodopády Černého draka se nacházejí na srázu vyso 25 Kultura a zábava kém 100 metrů a představují jednu z nejpři tažlivějších částí hory Tai. Průzračná voda z bazénků a zrcadlově hladké kameny vy tvářejí vzrušující pohled pro oči, zatímco uši uklidňuje zvuk tekoucí vody. Nejlepší období k návštěvě: duben až listopad. Vodopády Zhaga, oblast Mounigou, provincie Sichuan (四川阿坝牟尼扎嘎瀑布) Vodopády Zhaga jsou snad nejkrásnějšími vodopády údolí Zhaga, které je součástí ob lasti Mounigou v provincii Sichuan. Zhaga v tibetštině znamená „bouřlivý tok na bílém kameni“. Tyto kaskádovité vodopády začí nají v nadmořské výšce 3270 metrů, jsou vysoké 93,7 metru a široké 35–40 metrů, jsou to tedy nejvýše položené travertinové vodopády Číně. Nad vodopády, které padají dolů do kaskádovité nádrže, se rozkládá roz sáhlé jezero. Když vodopády dopadají dolů z kaskád, voda se všude rozstřikuje a vydává ohlušující zvuk. Nejlepší období k návštěvě: březen až červenec a září až listopad. Vodopády Shuzheng v údolí Jiuzhaigou, provincie Sichuan (四川九寨沟树正瀑布) Když půjdete pár kilometrů proti proudu směrem od jezera Shuzheng v údolí Jiuzhai gou, najdete vodopády 20 metrů vysoké a 50 metrů široké. Vodopád padá přes staré stromy a tím se proud vody tříští na nespočet pramenů. I když tyto vodopády nejsou tak široké a velké jako jejich známější protěj šky Pandí vodopády nebo vodopády Perlová mělčina, přesto svojí elegantností a krásou zanechávají hluboký dojem. Nejlepší období k návštěvě: říjen. Pandí vodopády v údolí Jiuzhaigou, provincie Sichuan (四川九寨沟熊猫海瀑布) Projdete-li kolem vyhlídkové plošiny k se veru Pandího jezera v údolí Jiuzhaigou, naleznete valící se Pandí vodopády. Tyto úzké vodopády měří 78 metrů a díky kame nům a skalistým terasám vytvářejí kaskádu zvanou „Jezera pěti květů“. Dřevěné lávky umožňují návštěvníkům sestoupit dolů po dél vodopádů. V polovině zimy se vodopády mění na zmrzlé ledové koule a vytvářejí tak nádhernou podívanou. Nejlepší období k návštěvě: říjen. 26 http://czech.cri.cn Kultura a zábava Obchodní čtvrtě v Pekingu Každý cestovatel si, kromě svých zážitků a fotografií, rád doveze nějaký ten suvenýr či hodnotnější tradiční předmět. Abyste nalezli to, co hledáte, je dobré vědět, kam jít, jinak se v Pekingu lehko ztratíte. Proto vám zde nabízíme několik užitečných tipů. Hedvábný trh (Xiushui) Hedvábný trh je rájem pro milovníky náku pů. Je to spíše obrovské obchodní centrum skládající se z několika poschodí, na návště vu tohoto centra si vyhraďte až několik hodin. Kromě oblečení, bot nebo kabelek a doplňků zde můžete nakoupit i typické čínské výrobky, jako hedvábí, perly, por celán, kaligrafii nebo nejrůznější suvený ry, takže pokud jste na cestách zapomněli koupit dárky pro blízké, jedna návštěva to hoto trhu vše vyřeší. Je zde potřeba výrazně smlouvat. Adresa 8 Dongxiushui Jie (Xiushui Dongjie), Jianguomenwai Dajie, Peking Metro: linka 1, zastávka Yong'anli Nákupní zóna Dongsi Hutong Tato nákupní zóna se nachází v oblasti hu tongů. Na rozdíl od velkých obchodních cen ter zde můžete brouzdat uličkami a nakupo vat v samostatných obchodech postavených ve stylu staré pekingské architektury. Co se týče zboží, i zde nakoupíte nejrůznější oble čení a doplňky, suvenýry nebo domácí potře by a i zde je nutné smlouvání. Adresa severně od Wangfujing, obvod Dongcheng, Peking Metro: linka 5, zastávka Dongsi http://czech.cri.cn Ulice Yandai Xiejie Na oblast barů kolem jezera Houhai na vazuje jedna z nejstarších obchodních uli ček v Pekingu. Na konci dynastie Qing až do 30. let 20. století se v této uličce prodá valy především suché i vodní dýmky a různé kuřácké potřeby, starožitnosti, knihy, obrazy a psací potřeby. V současné době se zde nabí zí spíše drobné místní speciality a suvenýry etnických národností. Adresa severovýchodně od Shishahai, před Bubnovou věží na ulici Di’anmen Waidajie, Peking 27 Zpravodaj České značky v Číně Na jedné straně Čína ležící na Dálném východě, na straně druhé Česká republika ve střední Evropě – tyto dvě krajiny dělí bezmála deset tisíc kilometrů. Přesto na čínských silnicích zahlédnete důvěrně známé logo značky Škoda, ve vitrínách čínských domácností se čím dále tím častěji objevuje české křišťálové sklo a minerální voda z českých pramenů, která udržuje štíhlou linii, získává na oblibě nejenom ve světě čínského modelingu. Mohli bychom zmínit také Becherovku, která kdysi poctila rakouský císařský dvůr a dnes se objevuje v nápojových lístcích mo derních pekingských barů, nebo přírodní kosmetiku značky Botanicus, kterou najde te v čínských obchodech s luxusním zbožím. Jinými slovy, Česká republika, kterou kdy si starší generace Číňanů znala přes příbě 28 hy dobrého vojáka Švejka, se dnes dostává do povědomí mladých lidí prostřednictvím různých českých výrobků. Škoda Počátky Škody v Číně bychom mohli vysto povat až do roku 1952, kdy tehdejší vládní představitelé Československa darovali štáb http://czech.cri.cn Zpravodaj ní model auta této značky čínskému pod předsedovi vlády Zhu De. Tento model je do dnes ve sbírce Čínského armádního muzea. V roce 2005 podepsala Škoda se společností Shanghai Volkswagen s. r. o. dohodu o spolu práci a tímto začala její oficiální cesta v Číně. V roce 2007 vyšly první modely a ve velice krátké době se značně rozšířilo i povědomí o této značce, přičemž modely jako Fabia, Octavia a Superb pokryly trhy s nejvyšším spotřebním potenciálem. Za posledních pět let se objem prodeje zvýšil oproti roku 2007 celkem sedmkrát a v současnosti tvoří prodej této značky v Číně jednu pětinu z jejího celo světového prodeje. Jelikož je čínský trh pro Škodu nejvýznamnějším mimoevropským trhem, má Čína na vývoj modelů nemalý vliv. Když totiž na trh vstoupil první model Škody vyrobený v Číně – Škoda Octavia – používal motor TFSI vyrobený nejnovějšími techno logiemi, takže vznikl model, který byl pů vodem z Evropy, ale měl lepší vybavení než jeho evropská verze. Kromě toho se modely určené pro čínský trh přizpůsobily požadav kům čínských spotřebitelů, takže využívají modernější technické vybavení při zachová ní příznivé ceny a praktičnosti. V roce 2013 se v Číně plánuje zavedení výroby dalších dvou modelů – Škoda Yeti a Rapid. Protože je design Škody blízký čínskému vkusu, zís kává si tato značka mezi čínskou veřejností čím dále tím větší oblibu. Zaječická hořká V roce 2010 získala minerální voda Zaje čická hořká na Čínském mezinárodním ve letrhu prestižních značek pitné vody zlatou medaili a od té doby se její popularita v Číně zvyšuje. Od roku 2006, kdy Zaječická hoř ká vstoupila na čínský trh, se pořád prodá vá v modrých láhvích, proto se jí mezi lidmi lidově říká také „modrá šlechtična“. Dnes ji najdete v luxusních obchodních domech, hotelích, kosmetických salonech nebo klu bech, a i když prodejní cena tohoto druhu minerální vody není v Číně nejnižší, má své věrné zákazníky, mezi kterými nechybí ani světoznámé hvězdy. http://czech.cri.cn Křišťálové sklo BOHEMIA Výroba porcelánu a keramiky má v Číně několikatisíciletou historii, a spotřeba vý robků tohoto druhu má tedy svoji dlouho letou tradici. I z tohoto důvodu mají Číňané k českému křišťálovému sklu velice blízko a dokážou ocenit jeho krásu. Každý kus je jedinečným uměleckým dílem, za kterým stojí nějaký příběh, nebo za kterým se zr cadlí kus historie a není těžké podlehnout jeho kouzlu. České sklo je ve světě velice známé. Na čínském trhu se poprvé objevilo v roce 1994. Konkrétně to bylo v pekingském ob chodním domě Yansha, který byl jedním z prvních obchodních domů v Číně, kde se prodávaly světoznámé zahraniční značkové výrobky. Tehdy byla ale cena křišťálového skla velice vysoká a mohli si ho dovolit pou ze ti nejbohatší. Byla to velice luxusní zále žitost. Se zvyšováním životní úrovně a také standardu bydlení se ale tato skutečnost po stupně mění a křišťál se stává součástí ne jedné čínské domácnosti, která je zařízená v evropském stylu. 29 Infoservis Doporučení, rady, tipy Základní údaje Oficiální název: Čínská lidová republika (čín. Zhonghua Renmin Gongheguo, angl. People‘s Republic of China) Kód země: CHN Hlavní město: Peking, 17,4 mil. obyvatel (2007) Poloha: východní Asie Plocha: 9 596 960 km2 Počet obyvatel: 1,3 miliardy (2007) Čas: středoevropský +7, v létě +6 (v Číně je pouze jedno časové pásmo, letní čas není zaveden) Telefonní předvolba: +86 Národní internetová doména: cn Státní svátek: 1. 10. (1949), Svátek založení Čínské lidové republiky Nezávislost: 221 př. n. l. (spojení země pod jednou dynastií), 1. 12. 1912 (vyhlášení re publiky), 1. 10. 1949 (vyhlášení lidové re publiky) Nejdůležitější zdroje informací o zemi: http://czech.cri.cn www.xinhuanet.com www.china.com.cn www.chinadaily.com.cn www.people.com.cn www.cntv.cn www.youth.cn www.ce.cn Cestování Cestovní doklady: cestovní pas, vízum, podrobnosti o cestování po Číně najdete na stránce MZV ČR – www.mzv.cz v sekci Encyklopedie států Celní předpisy: standardní 30 Velvyslanectví ČR: Embassy of the Czech Republic, 2 Ritan Lu, Jianguomenwai, 100600 Peking, tel. 008610/85329500, internet: www.mzv.cz/beijing Zastupitelský úřad země v ČR: Velvysla nectví ČLR v Praze, Pelléova 18, 160 00 Praha 6, tel. 233 028 888, fax 233 028 845, www.chinaembassy.cz Očkování: povinné očkování proti žluté zim nici, pokud přicházíte ze země s endemic kým výskytem této nemoci, doporučené oč kování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu Ideální doba pro cestování: celoročně v závislosti na regionu Měna: čínský jüan (CNY), oficiální název čínské měny je renminbi (také žen-min-pi) a často se pro ni používá zkratka RMB Jazyk: čínština Doprava Letiště Hongkong, letiště www.hongkongairport.com Lhasa, letiště www.lsairport.cn/web/ui1/index.asp Macau, letiště www.macau-airport.gov.mo Peking, letiště http://en.bcia.com.cn Šanghaj, letiště – www.shairport.com Doprava železniční Chinese Railway Timetable, stránky v ang ličtině s jízdním řádem – www.chinatt.org Hongkong Mapa tratí čínských drah – www.johomaps. com/as/china/chinarail.html Railways of China, mapy, jízdní řády – www.railwaysofchina.com Vyhledávač vlakového spojení – www.travel chinaguide.com/china-trains/index.htm http://czech.cri.cn Infoservis Slovníček pro cestovatele Při nákupech se vám znalost základních číslic určitě hodí. Kdybyste si nezapamatovali slovíčka, můžete si pomoct alespoň posunky. Ale pozor, při počítání se používají jiné posunky, než jsme zvyklí. jeden ji dva er tři san čtyři s‘ pět wu jedenáct, dvanáct atd. sto, dvě stě atd. tisíc, dva tisíce atd. deset tisíc Kolik stojí …? Jednotky čínské měny: yuan (hovorově „kchuaj“) jiao (hovorově „mao“) fen 一 šest liou 二 sedm čchi 三 osm pa 四 devět ťiou 五 deset š‘ š‘-ji, š‘-er, š‘-san… ji-paj, liang-paj, san-paj… ji-čchien, liang-čchien, san-čchien… ji-wan, liang-wan, san-wan… … tuo-šao čchien? jüen ťiao fen 六 七 八 九 十 十一,十二,十三 一百,两百,三百 一千,两千,三千 一万,两万,三万 … 多少钱? 元 角 分 „e“ ve slabice „er“ nebo „fen“: čte se jako neurčitý člen „a“ v angličtině „w“ ve slabice „wu“ nebo „wan“: čte se měkce, spíše jako „u“ „čch“ ve slabice „čchi“ nebo „čchien“: hřbet jazyka se opírá o tvrdé patro, vyslovuje se jako šišlavé „č“ Poznámka • V čínštině se obvykle mezi číslovku a podstatné jméno dává zvláštní kategorie slov, tzv. měrová slova. Patří do ní měrové jednotky, měrová jména a tzv. numerativy. Stojí-li číslovka „dva“ před měrovým slovem, používá se číslovka „liang“, např. liang-paj (dvě stě), liang-čchien (dva tisíce) apod. • Jeden jüan má deset jiao a sto fenů (podobně jako má česká koruna halíře), feny se ale již téměř nepoužívají. Nejvyšší bankovka je 100jüanová. http://czech.cri.cn 31 Vysílání do éteru České vysílání CRI zachytíte denně na krátkých vlnách SEČ 20:00–20:30/SELČ 21:00–21:30 na frekvenci: 7325 kHz, 7415 kHz, 9515 kHz SEČ 20:30–21:00/SELČ 21:00–21:30 na frekvenci: 7305 kHz/43.27m, 7415 kHz/25.48m SEČ 12:00–13:00/SELČ 13:00–14:00 na frekvenci: 13685 kHz, 15225 kHz/19.7m, 17570 kHz/17.07m na středních vlnách SEČ/SELČ 21:00–22:00 na frekvenci: 963 kHz SEČ/SELČ 23:30–00:30 na frekvenci: 1458 kHz Czech service 16A Shijingshan Road Beijing 100040 China tel. 0086-010-68892324 0086-010-68892387 fax 0086-010-68892322 e-mail: [email protected] http://czech.cri.cn