jak úspěšně podnikat v příhraničních regionech jihovýchodní moravy

Transkript

EVROPSKÝ POLYTECHNICKÝ INSTITUT, s.r.o. KUNOVICE
1. SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA NA MORAVĚ
SBORNÍK
„JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH
REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“
III. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2007
11. květen 2007, Kunovice, Česká Republika
PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com
Kolektiv autorů
III. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE
„JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ
MORAVY“
Vydavatel, nositel autorských práv, vyrobil:
(C) Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2007
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
Za obsahovou správnost odpovídají autoři
ISBN 978-80-7314-111-0
“JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH
JIHOVÝCHODNÍ MORAVY”
III. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2007
Organizován
EVROPSKÝM POLYTECHNICKÝM INSTITUTEM, s.r.o. KUNOVICE
ve spolupráci s
Ruskou ekonomickou akademií Plechanova v Moskvě,
Moskevskou podnikatelskou akademií v Moskvě,
Akadémiou policajného zboru v Bratislave,
Vysokou školou ekonómie a manažmentu v Bratislave,
Univerzitou Mateja Bela v Banskej Bystrici,
Trenčianskou univerzitou Alexandra Dubčeka v Trenčíne,
Žilinskou univerzitou – Fakultou riadenia a informatiky v Žiline,
Vysokou školou v Sládkovičove,
Vysokou školou Mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.
Předseda programového výboru konference:
Honorary professor, Ing. Oldřich Kratochvíl, Dr.h.c.
PROGRAMOVÝ VÝBOR KONFERENCE
Honorary professor, Ing. Oldřich Kratochvíl, Dr.h.c. – rektor, EPI, s.r.o. Kunovice
Mgr. Josef Slovák – náměstek hejtmana Zlínského kraje
prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA – rektor, Vysoké učení technické v Brně
prof. Dr. Vitaly Ivanovič Vidyapin, Dr.Sc. – rektor, REA Moskva
prof. Zw. Dr. hab. Krystyna Duraj-Nowakowa – rektorka, Akademia Swietokrzyska, Kielce
plk. Doc. JUDr. Jozef Kuril, CSc. – rektor, Akadémia policajného zboru, Bratislava
prof. Ing. Karol Polák, Dr.Sc., Dr.h.c. – rektor, VŠ Sládkovičovo
doc. Ing. Juraj Wágner, Ph.D. – rektor, Trenčianska univerzita A. D. v Trenčíne
prof. PhDr. Beata Kosová, CSc. – rektorka, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Dr. Bohuslava Šenkýřová – rektor, VŠFS Praha
doc. Ing. Viera Cibáková, CSc. – rektorka, VŠ ekonomie a manažmentu verejnej správy v
Bratislave
prof. Dr. Genadij N. Smirnov, Dr.Sc. - Ruská Ekonomická Akademie, Moskva
Mgr. Iveta Matušíková – prorektorka, EPI, s.r.o., Kunovice
Ing. Jozef Habánik, Ph. D. – štátný tajomník ministerstva školstva SR
prof. Ing. Helena Strážovská, Ph.D. – prorektorka VŠ ekonomie a manažmentu verejnej
správy v Bratislave
prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D. – Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
prof. Ing. Wlodzimierz M. Baranski, Ph.D. – Ústav kybernetiky Wroclawské univerzity
OPONENTNÍ RADA
prof. PhDr. Karel Lacina, Dr.Sc. – vedoucí ústavu veřejné správy a práva, Univerzita
Pardubice
JUDr. Dušan Korgo, Ph.D. – Akadémia policajného zboru, Bratislava
prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc. – Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice
prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc. - Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice
prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D. – UMB, Banská Bystrica
Sekce 1: Rozvoj lidských zdrojů v regionech
Moderátor: prof. PhDr. Karel Lacina, Dr.Sc.
Sekce 2: Přímé zahraniční investice
Moderátor: Ing. Jaroslav Kavka, Ing. Juraj Dubovec, Ph.D.
OBSAH
ÚVODNÍ SLOVO ......................................................................................................................................... 11
SEKCE 1
MANAŽMENT TECHNICKEJ PRÍPRAVY VÝROBY
KAROL POLÁK, MICHAL KOŠŤÁL ................................................................................................................ 17
JAZYKY PRE KOMUNIKÁCIU ZO SVETOM
KAROL POLÁK, MICHAL KOŠŤÁL ................................................................................................................ 19
VÝZNAM PROFESIONÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ VEŘEJNÉHO A SOUKROMÉHO
SEKTORU: EVROPSKÉ SOUVISLOSTI
KAREL LACINA ........................................................................................................................................... 21
POSTAVENIE A POBYT SLOVENSKÝCH OBČANOV NA ÚZEMÍ ČESKEJ REPUBLIKY
A ČESKÝCH OBČANOV NA ÚZEMÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY
STANISLAV MRÁZ....................................................................................................................................... 25
VYVÁŽENOST ROZVOJE LIDSKÝCH ZDROJŮ A KONKURENCESCHOPNOST PODNIKŮ
ANTONÍN MALACH ..................................................................................................................................... 29
VYBRANÉ SÚVISLOSTI FORMOVANIA ĽUDSKÝCH ZDROJOV V REGIÓNE ŽILINA
TATIANA ČOREJOVÁ, MÁRIA ROSTÁŠOVÁ ................................................................................................... 37
ROZVOJOVÉ PROBLÉMY A POTREBY ČR A SR V RÁMCI CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE
ALENA PAULIČKOVÁ .................................................................................................................................. 43
VÝKLAD AKO SÚČASŤ KOMUNIKAČNÉHO MIXU
JAROSLAV ĎAĎO, JURAJ DUBOVEC ............................................................................................................. 47
KORUPCIA – NEGATÍVNY FAKTOR PODNIKANIA
DUŠAN KORGO ........................................................................................................................................... 53
TVORBA A UDRŽATEĽNOSŤ DOBREJ POVESTI V PODNIKANÍ
HELENA ČIERNA ......................................................................................................................................... 59
INTEGROWANIE EDUKACJI REGIONALNEJ Z GLOBALNA
KRYSTYNA DURAJ-NOWAKOWA ................................................................................................................. 65
HODNOTENIE PRACOVNÍKOV
LADISLAV NIŽNÍK....................................................................................................................................... 69
ENVIRONMENTÁLNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU
ŠTĚPÁNKA BOUŠKOVÁ................................................................................................................................ 75
BUSINESS PROFESSIONALISM & CUSTOMER SATISFACTION
PAVEL MRÁČEK, LUKÁŠ VOLŠA .................................................................................................................. 79
ETIKA V PODNIKÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM
KLÁRA NESVADBOVÁ ................................................................................................................................. 85
„JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“
III. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2007, EPI Kunovice, Česká republika, 11. Květen, 2007
7
PROFESIONALITA MANAŽERŮ V PODNIKÁNÍ
PETR NOVÁK .............................................................................................................................................. 89
REGIONÁLNY MANAŽMENT A CREATIVE BUSINESS IDEAS
JURAJ DUBOVEC, IVETA MATUŠÍKOVÁ ........................................................................................................ 93
PEDAGOGICKÉ ASPEKTY HODNOCENÍ TESTOVACÍHO SYSTÉMU EPI
JINDŘICH PETRUCHA ................................................................................................................................... 97
RACIONÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ VEDOUCÍCH PRACOVNÍKŮ
ROBERT JURČA, ANTONÍN BUREŠ .............................................................................................................. 103
MIGRACE A ROZVOJ – ŠIRŠÍ EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI
JIŘÍ NOVOSÁK, ROBERT STOJANOV ........................................................................................................... 109
DOTACE A ÚVĚR V PODNIKÁNÍ
ZDENKA HUDCOVÁ................................................................................................................................... 113
VEŘEJNÉ FINANCE A VNĚJŠÍ VLIVY - DOPAD NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ
PAVEL MATOUŠEK, JURAJ DUBOVEC ......................................................................................................... 119
VÝZNAM MANAŽÉRSKEJ ETIKY V PODNIKÁNÍ
MARTINA MINÁROVÁ ............................................................................................................................... 125
KONCEPCIA CONTROLLINGU V PODNIKU
DUŠAN BARAN ......................................................................................................................................... 131
PRÍSTUPY K TRANSFERU POZNANIA Z AKADEMICKÉHO DO PODNIKATELSKÉHO
PROSTREDIA
TATIANA ČOREJOVÁ, MÁRIA ROSTÁŠOVÁ ................................................................................................. 139
ELECTRONIC EDUCATION IN MATHEMATICS AS A NEW QUALITY OF MATHEMATICS
VISUALIZATION WHILE EMPHAZING NEW TEACHING METHODS
DANIELA HRICIŠÁKOVÁ, LÍVIA HASAJOVÁ ................................................................................................ 145
VZDĚLÁVÁNÍ ADMINISTRATIVY ČESKÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY JAKO SOUČÁSTÍ EUROSPRÁVY
LADISLAV RÝZNAR ................................................................................................................................... 149
REGIÓN AKO SOCIÁLNOEKONOMICKÁ SIEŤ
ŠTEFAN VOLNER....................................................................................................................................... 159
SPOLOČNÝ VZDELÁVACÍ A VÝSKUMNÝ PRIESTOR V RÁMCI EUROREGIÓNU BBK,
SPOLUPRÁCA S PRAXOU. SKÚSENOSTI A POZNATKY
JURAJ WAGNER ........................................................................................................................................ 163
SMEROVANIE VÝSKUMU A VÝVOJA V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
JOZEF HABÁNIK ........................................................................................................................................ 167
SEKCE 2
ALOKÁCIA PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ V SLOVENSKEJ A ČESKEJ REPUBLIKE
MÁRIA ĎURIŠOVÁ .................................................................................................................................... 173
INVESTIČNÉ STIMULY A ICH VPLYV NA ROZVOJ REGIÓNU
ALŽBETA KUCHARČÍKOVÁ, JOZEF ŠUJANSKÝ ............................................................................................ 179
8
ZDROJE FINANCOVANIA MALÉHO A STREDNÉHO PODNIKANIA V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
ANNA JACKOVÁ........................................................................................................................................ 187
ZAHRANIČNÉ INVESTÍCIE A ROZVOJ VIDIEKA – POROVNANIE MEDZI ČR A SR
JURAJ DUBOVEC, IVETA MATUŠÍKOVÁ ...................................................................................................... 191
ASPEKTY CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE MORAVY A SLOVENSKA AKO EUROREGIÓNU
ĽUBOŠ MAXINA ........................................................................................................................................ 195
MSP V TROCH SLOVENSKÝCH REGIÓNOCH – VÝSKUM
HELENA STRÁŽOVSKÁ .............................................................................................................................. 201
EKONOMETRICKÉ MODELOVANIE INVESTICIÍ V REGIONÁLNYCH PODMIENKACH
LUCIA PANČÍKOVÁ ................................................................................................................................... 207
NĚKTERÉ AKTUÁLNÍ PROBLÉMY HROMADNÉ DOPRAVY, SOUVISEJÍCÍ SE VZÁJEMNOU
SPOLUPRÁCÍ REGIONŮ
JINDŘICH KLAPKA .................................................................................................................................... 211
AMERICKÁ HYPOTÉKA – NEÚČELOVÝ ÚVĚR
JURAJ DUBOVEC, TIBOR HLAČINA, PŘEMYSL MICHÁLEK ........................................................................... 215
THE USE OF ARTIFICIAL INTELLIGENCE FOR THE SOLUTION OF WASTE DISPOSAL
PETR DOSTÁL, STANISLAV ŠKAPA, RADEK DOSKOČIL................................................................................ 223
SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST FIREM
IDA KNESLOVÁ ......................................................................................................................................... 229
VANĚKOVCI A ICH PODIEL NY ROZVOJI MEDZIREGIONÁLNÉHO PODNIKANIA MEDZI
ČESKOM, RAKÚSKOM A SLOVENSKOM (NA PRÍKLADE ČESKÉHO PODNIKATEĽA
FRANTIŠKA VANĚKA)
JOZEF KRÁLIK .......................................................................................................................................... 233
ČIAASTKOVÝ VÝSKUM PRE POTREBY HOSPODÁRSKEHO A SOCIÁLNEHO ROZVOJA MESTA
NOVÉ ZÁMKY
ĽUBOMÍRA STRÁŽOVSKÁ .......................................................................................................................... 241
APPLYING THE EXTREME VALUE THEORY IN FINANCE
ALEŠ KOZUBÍK ......................................................................................................................................... 245
PODNĚT K ZAHÁJENÍ STAVBY PRŮPLAVU „DUNAJ – ODRA – LABE“
BOHUMÍR BLÍŽKOVSKÝ............................................................................................................................. 251
VYBRANÉ PROBLÉMY IDENTIFIKÁCIE RIZÍK
ZUZANA KOZUBÍKOVÁ.............................................................................................................................. 253
VLIV ZAHRANIČNÍCH INVESTIC NA ROZVOJ REGIONŮ NA MORAVĚ
LADISLAV OBDRŽÁLEK, PETR PANÁK........................................................................................................ 259
VÝBER DODÁVATEĽSKEJ ZÁKLADNE A KRITÉRIA JEHO HODNOTENIA
EVA POLIAČIKOVÁ, ZDENKA MUSOVÁ ..................................................................................................... 263
PODNIKÁNÍ V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH REGIONU SLOVÁCKA
MILAN BŘEZINA, KAMIL TŘOS .................................................................................................................. 269
MOŽNOSTI PODNIKÁNÍ V RAKOUSKU
JAN PRACHAŘ ........................................................................................................................................... 275
9
PRÁVNA ÚPRAVA LEGÁLNEHO PRISŤAHOVALECTVA V EURÓPSKEJ ÚNII
LUCIA HURNÁ .......................................................................................................................................... 285
EURÓPA REGIÓNOV
ĽUDMILA LIPKOVÁ, STANISLAV MRÁZ ...................................................................................................... 293
AKTUÁLNY STAV A PERSPEKTÍVY ROZVOJA SLOVENSKO-UKRAJINSKEJ CEZHRANIČNEJ
SPOLUPRÁCE V EKONOMICKEJ OBLASTI
HALINA MARTYNIV .................................................................................................................................. 297
ČESKO – SLOVENSKÁ CEZHRANIČNÁ SPOLUPRÁCA PO ROKU 1992
ROMAN JURÍK........................................................................................................................................... 301
JMENNÝ REJSTŘÍK ................................................................................................................................ 305
10
ÚVODNÍ SLOVO
Vaše magnificence, honorabiles, spektabiles, pane státní tajemníku, vážení hosté,
dovolte, abych mezi námi přivítal státního tajemníka ministra školství SR, pana Ing. Jozefa Habánika, Ph.D. Je
mně ctí mezi námi přivítat rektory vysokých škol:
• jeho magnificenci, pana Dr.h.c. doc. Ing. Juraja Wagnera, Ph.D., rektora Trenčianské Univerzity A.
Dubčeka v Trenčíně
• jeho magnificenci, pana prof. Ing. Karola Poláka, Dr.Sc., Dr.h.c, rektora Vysoké školy v Sládkovičově
• její magnificenci, paní doc. Ing. Vieru Cibákovou, Ph.D., rektorku Vysoké školy ekonómie a
manažmentu verejnej správy v Bratislavě.
Dovolte, abych zastoupil pana prof. Vitalyje I. Vidyapina, Dr.Sc., který mě jako čestného doktora REA
v Moskvě pověřil, abych zastupoval tuto univerzitu, a současně pana prof. Vladimira V. Tabolina, Ph.D., rektora
Moskevské akademie podnikatelství, která dnes slaví 10. výročí své existence.
Dále mezi námi srdečně vítám prorektory vysokých škol:
• prorektora Akademie policajného zboru v Bratislavě, prof. JUDr. Jozefa Králika, CSc.
• prorektora Moravské vysoké školy Olomouc, o.p.s., RNDr. Ing. Miroslava Rösslera, CSc.
• prorektora Vysoké školy finanční a správní, o.p.s. v Praze, prof. PhDr. Vladimíra Čecháka, CSc., který je
zárovně předsedou Asociace soukromých vysokých škol v ČR
Mám radost, že mohu mezi námi přivítat děkany vysokých škol:
• paní děkanku Fakulty prevádzky ekonomiky, dopravy a spojov Žilinské univerzity v Žilině, prof. Ing.
Tatianu Čorejovou, Ph.D.
• pana děkana Podnikohospodárskej fakulty Ekonomické univerzity v Košicích, prof. RNDr. Michala
Tkáče, CSc.
• paní děkanku fakulty Medzinárodných vzťahov Ekonomické univerzity v Bratislavě, prof. Ing. Ľudmilu
Lipkovou, CSc.
• pana děkana Fakulty sociálno ekonomických vzťahov Trenčianské univerzity A. Dubčeka v Trenčíně,
doc. Ing. Miroslava Mečára, CSc.
Dovolte, abych mezi námi co nejsrdečněji přivítal naše partnery z akademické obce Česka, Slovenska, Polska a
Ruska, především zástupce spolupořádajících vysokých škol - Žilinské univerzity - Fakulty řízení a ekonomiky
v Žilině, Vysoké školy v Sládkovičově, Univerzity M. Bela v Banské Bystrici, Trenčianské univerzity A.
Dubčeka v Trenčíně, Vysoké školy ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislavě, Akademie policajného
zboru v Bratislavě, Plechanovy ruské ekonomické akademie v Moskvě a Ruské podnikatelské akademie
v Moskvě, Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.
Dnešní konference se zúčastnili akademičtí pracovníci z 15 vysokých škol - Vysoké školy v Sládkovičově,
Univerzity T. Bati ve Zlíně, Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, Ekonomické univerzity
v Košicích, Žilinské univerzity v Žilině, Vysokého učení technického v Brně, Trenčianské univerzity A.
Dubčeka v Trenčíně, Vysoké školy ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislavě, Moravské vysoké
školy Olomouc, o.p.s., Ekonomické univerzity v Bratislavě, Vysoké školy ekonomické v Praze, REA v Moskvě,
MOSAP v Moskvě, Univerzity v Pardubicích.
Osobně mezi námi vítám pana profesora W. M. Baranského, Ph.D. z Ústavu kybernetiky z Wrolavské
technologické univerzity, který nechyběl téměř na žádné naší konferenci.
Scházíme se již potřetí v krásném prostředí Luhačovic. Našim hlavním cílem je hledat cesty, jak může
akademická obec pomoci našim regionům v dalším rozvoji.
Domnívám se také, že bude velice užitečné, aby měli páni rektoři čas na setkání s panem státním tajemníkem
ministerstva školství SR panem Ing. Jozefem Habánikem, Ph.D., protože tady, v neformální atmosféře, můžeme
promyslet mnoho otázek, na které hledáme odpovědi.
11
Je mně ctí, že se na setkání účastní 9 starostů z našeho regionu. Jsou to zkušení lidé a navíc lidé v první linii,
kteří vědí, co region potřebuje. Nabízíme jim specializovanou přednášku ke konkrétní problematice grantů z EU.
Domnívám se, že naše spolupráce se starosty regionů nese ovoce. Starostové začínají studovat na naší vysoké
škole. Průkopníkem v této oblasti byl pan Jiří Prášek. Paní místostarosta Mgr. Zuzana Domesová je zase
patronkou našeho pracoviště v Hodoníně, kde otevíráme nový kampus. Stejně jako v minulých letech mezi nás
přišel pan Ing. Břetislav Ošťádal, předseda Asociace malých a středních podniků ČR. Přijeli mezi nás
předsedové Okresních hospodářských komor z Uherského Hradiště pan Ing. Jiří Zezulák a z Hodonína pan
Luděk Šebesta. Účast, stejně jako v minulých letech, přijal také generální ředitel Mesitu pan Ing. Josef Hudeček,
generální ředitel Z-groupu pan Ing. Vladimír Vojkovský, pan ředitel ČSAD pan Ing. František Kyncl a další
kapitáni průmyslu. Vítám i zástupce generálního konzula Slovenské republiky pana Ing. Ivana Nejezchlebu.
Jsem rád, že zde mohu přivítat i zástupce firmy Philips pana Tomáše Jursu.
Vážení přátelé,
dopoledne proběhne společná část konference. Moderovat ji bude pan Ing. Jaroslav Kavka.
Po obědě budeme jednat ve dvou sekcích:
• Rozvoj Lidských zdrojů
Tuto sekci bude moderovat pan prof. PhDr. Karel Lacina, Dr.Sc.
a
• Přímé zahraniční investice, kterou bude moderovat pan Ing. Juraj Dubovec, Ph.D.
Na příspěvky i závěry obou sekcí se velice těším.
Naše vzájemná setkání mají svůj význam ve třech rovinách. V oblasti vědecké se informujeme o nových
skutečnostech a možnostech našich vědních oborů. V oblasti profesní hledáme cesty, jak pomoci těm, kteří nás
financují. Domnívám se však, že stejně významnou je i oblast společenská. V této místnosti se sešla elita
společnosti, a proto bych nerad omezil naše jednání jen na předepsaná témata. Naopak, snažme se promyslet a
prodiskutovat to nejdůležitější, co nás a naše okolí trápí.
Významná je příležitost naší vzájemné komunikace. Přivítal bych, kdybychom se dohodli, že si budeme
vzájemně v tomto globalizujícím se vzdělávacím trhu pomáhat. Pro naši akademickou obec vidím mnohé
příležitosti:
• Vzájemné výměny studijních textů. My i jiné vysoké školy vydávají pravidelně studijní texty. Za naši
školu sděluji, že bych okamžitě dal otevřenou objednávku, která zajistí, že když vyjde na kterékoliv
partnerské škole učební text, pošle nám jej vysoká škola do knihovny a my bychom dělali přesně to samé.
• Dále si myslím, že již dochází doba společného výzkumu v České republice a snažíme se propojit některé
vysoké školy i na Slovensku. Dnes máme několik výzkumných programů s Akademií policajného zboru
v Bratislavě. Máme dobrý výzkumný program s Žilinskou univerzitou.
• Vidím veliký význam také v oblasti citací. Započali jsme jednání s některými institucemi v Anglii, kde by
certifikovaly naše studijní programy a používaly.
• Pro nás je důležitá mobilita studentů a učitelů. Doposud jsme do této oblasti vstoupili s Univerzitou M.
Bela, se Žilinskou univerzitou a pravidelně vyměňujeme studenty s oběmi ruskými vysokými školami.
Chceme, aby se studenti učili ruský jazyk a daří se nám to. Ruština si vydobyla dobré místo na naší škole.
Studenti ji chtějí studovat a my budeme usilovat o to, abychom měli akreditovaný program, kde budeme
přednášet v ruštině i v angličtině.
• Můžeme také společně promyslet dvojdiplomové studium.
• Byl bych rád, kdyby z našeho jednání mimo konkrétní opatření nás akademiků vyšly i konkrétní návrhy
na podporu podnikatelských subjektů a veřejné správy v regionech. Nabízíme zadávání bakalářských
prací podnikatelské sféře. Můžeme také zahraničním vysokým školám zprostředkovat zpracování
bakalářský prací v České republice. Šlo by o společné bakalářské nebo diplomové práce. Myslím, že
bychom mohli nabídnout podnikatelské sféře i výzkum na zakázku. V současné době řešíme množství
12
problémů, o které si zažádá písemně firma. Je to pro ni levné, protože zatím jsme nikdy za tyto práce nic
neúčtovali. Čas, kdy začneme účtovat za tyto práce se pomalu blíží. Můžeme nabídnout konkrétní
výchovu pracovníků i občanů našeho regionu v celoživotním vzdělávání. O tom všem budeme diskutovat.
Vážené dámy a pánové,
děkuji Vám všem, že jste na konferenci přijeli i přesto, že máte tak málo času. Přeji Vám, aby naše společná
práce byla pro každého z Vás přínosná. Bylo by mně velikou ctí, kdyby jste přijali Vy všichni mé pozvání na
příští konferenci dne 16. května 2008.
Ještě jednou Vás srdečně vítám a přeji krásný den.
Oldřich Kratochvíl
Honorary professor, Ing., Dr.h.c.
rektor
13
14
SEKCE 1
15
16
MANAŽMENT TECHNICKEJ PRÍPRAVY VÝROBY
Karol Polák, Michal Košťál
Vysoká škola v Sládkovičove
Jazyky sú najvýznamnejším znakom ľudí, ktorými sa odlišujú od zvierat. Reči dali podnety pre vznik vedy,
umenia, náboženstva a vôbec celej kultúry. Ľuďom, ako jedinému biologickému druhu sa podarilo rozpútať
kultúrnu evolúciu. Človek sa presadil na zemi, ako „malý boh“, ako pôvodca a tvorca kultúrnych systémov.
Tieto systémy sa tvoria vo vnútri usporiadanej živej prírody, ktorú poškodzujú priživovaním na nej. Jedná sa o
prestavbu prírody na ľudské neusporiadané kultúrne účely. Aby sa toto udialo museli začať ľudia hovoriť.
Pritom reč nenahrádza staršiu reč tela ani pudy, ale ich prekrýva a je kvalitatívne novým produktom sociokultúrnej evolúcie. Človek získava socio-kultúme informácie z usporiadanej vonkajšej prírody pomocou
etnického jazyka vysávaním z neživých a živých štruktúr, do ktorých bola prirodzenou evolúciou zabudovaná.
Reč je interpretatívny duchovný jav používania jazyka. Jazyk sa tvorí zo slov príslušného etnického jazyka.
Slová sú mená pojmov, ktoré majú vlastnostný, funkcionálny a procesný charakter. Interpretujú prírodu
(usporiadanosť) a kultúru (neusporiadanosť) a pokúšajú sa ju meniť pre pozície rôznych druhov sebeckých
záujmov ľudstva. Menia sa len časti prirodzených štruktúr prírody pre technologické ovládanie tou, ktorou rôzne
rozvinutou kultúrou pre zisk látok, energií a poznatkov pre budovanie a udržiavanie vlastného nebiologického
sveta - pre svoje vonkajšie neorganické telo (neživá umelá civilizácia).
Významné úlohy plní písomná forma reči, lebo ukladá informácie do umelej pamäti a človek sa pasivuje
spoliehaním sa na písomné záznamy, knihy a obrazové médiá - filmy - televízia. Mnohé nálady, emócie a
skúsenosti sa len ťažko zaznamenávajú a zostanú pre ďalšie generácie mŕtve. Preto by malo každé ľudské
embrio prežiť minulosť predchodcov v skrátenej forme, ktorú vypracuje učiteľ a škola.
Najvážnejšou uloženou informáciou sú uložené písomnosti kníhtlačou (od 15. stor.) a masmediálnymi
záznamami. Zrak je, ale objektívnym zmyslom pre pravdivé vytváranie kultúry (publikácie, knihy, učebnice,
AO, PV a i.), ktorá plynulo vstrebáva a reprodukuje ľudské znalosti, skúsenosti, hodnoty, nálady a city. Tento
smer dnes zatieňujú exponenciálne prírastky poznanie, ale aj všade prítomnej informačnej techniky (čo sú
informácie na úkor znalosti). Preto človeku v minulosti vystačil aj so zdravým rozumom so svojim základným a
stredným vzdelaním, aby svetu nezaburinených znalostí v informáciách rozumel (t. č. vzniká silikónová slepota).
Do tohto modelu tzv. prvej strojovej a druhej technologickej vlny industriálnej spoločnosti sa v duševnej
informačnej vlne votrela televízia a informatika pre ešte prirodzenou cestou nevyzretých občanov. Preto sa
múdrosť priemerného človeka znižuje t. j. priemerná populácia intelektuálne a fyzicky stagnuje.
Hlavnou príčinou stagnácie je neadekvátna štruktúra základného a stredného vzdelania, ale aj nedostatok čítania
a štúdia odbornej a krásnej literatúry. Ide tu o nízky stupeň osvojenia si minulostných poznatkov starej generácie
novou celoživotným učením sa. V knihách je všetko len ich treba čítať!
Televízia je tu, ale vlastné naučenie sa, je funkciou počúvania a pochopenia v hovorovej formálne jednoduchšej
a etnickej diferencovanej reči. Pre jednoduchý ľud (čo je 80% až 90%), ktorí si komplikujú pochopenie
sledovaním televízie a informačnej techniky treba prejsť v učení na hovorovú reč a názornú informatizáciu
nosných pojmov. Okrem toho súčasné masmédia prinášajú obrazy a informácie neprimerané skúsenosti mladých
ľudí, kaziaju a ona uteká do sebarealizácie v úzkych a jednoduchých profesných štúdiách s cieľom rýchlo sa
zmocniť spotrebného užívania života, ktoré ponúka slobodná občianska spoločnosť. Pretože na zložité štúdie nie
je času ani vôľových vlastností dostavuje sa polovičatosť.
Pozor na nerovnováhu aktívnych (nadobudnutého) a pasívno (nenadobudnuteľného) socio-kultúmeho genómu
(úzkej generačnej pamäti). A práve nerovonováha do genómovej pasivity stále viac potláča tradičnú ľudskú
múdrosť potrebnú pre formovanie vlastnej budúcnosti, ktorá je toho času slepá.
Naše školy stoja pred problémom prijať inú základnú ideu vzdelávania. Protiprírodné hľadisko treba nahradiť
proprírodným hľadiskom filozoficky pochopeného sveta a vytrvalého budovania mozaiky kultúry do jedného
celku s rehabilitáciou všetkého prírodného a prirodzeného. Spájanie filozofie evolúcie živej a neživej prírody
17
spolu s uznesením pozemskej evolúcie kultúry sa vytvorí už v škole elastický obraz prirodzeného z sociokultúmeho poznania. To sa dá docieliť pri udržiavaní rovnováhy medzi hovorenou rečou, písaného slova a pri
rovnováhe proprírodnych - sociokultúmych hľadísk v prevažne etnických jazykoch štátov sveta EU. V národnom
jazyku sa učíme rýchlejšiemu vzdelávaniu a rozvoju ľudskej múdrosti.
LITERATÚRA:
[1]
ŠMAJS, J. Ohrozená kultúra. B. Bystrica : PRO, 2006.
[2]
VIŠŇOVSKÝ, E. Filozofia ako problém? Bratislava : 2006.
[3]
ŠUVALÍKOVÁ, B.; VIŠŇOVSKÝ, E. Ľudská prirodzenosť a kultúrna identita. Bratislava : IR1S,
2006.
[4]
IVANIČKA, K. Globalistika. Bratislava : Ekonómia, 2006.
ADRESA:
prof. Ing. Karol Polák, DrSc. et Dr. h. c. h.
Fučíkova 269
925 21 Sládkovičovo
Slovenská republika
Tel.: 031 78 81 711
Fax: 031 78 81 710
Doc. Dipl. Ing. Michal Košťál
Fučíkova 269
Tel.: 031 78 81 711
Fax: 031 78 81 710
18
JAZYKY PRE KOMUNIKÁCIU ZO SVETOM
Karol Polák, Michal Košťál
Technická príprava výroby (TPV) obsahuje časti účinkové a časti manipulačno-dopravné. Účinkové časti TPV
spôsobujú zmeny vlastností, tvarov a rozmerov od polotovaru k výtvorkom v technologických procesoch, časti
manipulačno-dopravné zabezpečujú zmeny polôh, miest a dopravu vo výrobných procesoch. Pomer
technologických a výrobných úkonov je 110.
Významnú úlohu v technologických procesoch majú účinky pre zmeny a vo výrobných procesoch pohyby a
polohovanie. Techniku pre technológie tvoria výrobné stroje, nástroje a prípravky v optimálnej usporiadanosti a
väzbách. Techniku pre výrobu tvoria naviac stroje pre manipuláciu a dopravu na báze optimalizovanej logistiky.
Počet krokov od polotovaru k výtvarku závisí od podobnosti polotovaru k výtvorku. Ak sú vlastnosti tovaru a
rozmery polotovarov blízke k výtvarku, účinková technológia má málo krokov t.j. je lacná.
Polotovary sa vyrábajú tzv. hutníckej treťovýrobe zo žrdi a plechov, alebo hutníckej druhovýrobe z odliatkov,
alebo hutníckej prvovýrobe z tekutej fáze alebo kovových práškov, tak vznikli na báze znalostí technológie
kovania z predtvarkov, kovania z odliatkov, kovania z tekutej fáze alebo kovania z práškových výliskov.
Je to len jeden z mala príkladov, čo robia znalosti odvodené zo strojov v metalurgii tzv. generatívnym procesom
výroby s dobrou organizáciou a riadením výrobným manažmentom. Ešte jeden príklad odvodenia znalostných
technológií z elektroskove pretavených ocelí, predvarených periodickým valcovaním a dohrevom s tuhnutím
magnetickom poli kde sa kov pred kovaním predkove v magnetickom poli.
A tu je príklad tzv. teoretickej pripravenej technológie vyčistenia pod roztavenou troskou, tuhnutia magnetickom
poli pri riadenom ohreve a vychladzovaní zo spoločnosti, výrobno-technologického manažmentu metalurgickej
technológie.
A tu je výzva na spájanie TPV s výrobným manažmentom. Bez nových alebo inovovaných technológií nebude
pokrok, ale ani bez organizácie výrobného manažmentu.
Je to len otázka výchovy géniov - tí čo nové vytiahnu z vlastnej múdrosti, ale aj géniovia, čo nové pochopia a
aplikačne využijú pre inovačný rozvoj výrobkov a technológií.
Táto výchova sa musí opierať o štúdie prirodzenosti z minulosti predkov zeme v skrátenej forme, ktorú formu
pripravujú múdri učitelia v učebniciach a nové si naštuduje poslucháč z vedeckej literatúry sám a aplikácie opäť
projektové robí s múdrim učiteľom - konzultantom.
K základným vlnám priemyselnej revolúcie patria:
1. strojová - nahrádza svaly
2. technologická - uhrádza remeselné remeselné účinky
3. informačná - nahrádza pamäť.
Posledná vzhľadom na explóziu znalostí prerastá do znalostnej ekonomiky. Vstupom do podniku sú znalosti aké
a koľko to určí všeobecne pripravený vedec - manažér „shussa“ (slovo z Japonska), ktorý zodpovedá za svet
znalostí a za nový druh, alebo dokonca rod novej industrie.
Ako vyrastajú „shussovia“? Prejdú každé oddelenie podniku kde pobudnú asi 0,5 - 1 rok a zbierajú znalosti pre
činnosti v nich. Vytrvale chodia na konferencie, výstavy, veľtrhy, súťaže proste všade, kde sa niečo deje. Má
silný kolektív rešerzistov, tlmočníkov a prekladateľov z cudzích jazykov pričom on sám ovláda minimálne 5
svetových jazykov slovom aj písmom.
19
Shussa - berie na seba napríklad výrobu nového automobilu od nuly - po čistku po úspešný koniec. Pritom
garantuje úspech svojou kariérou aj osobným majetkom. Preto má osobný účet a on rozhoduje o všetkých
finančných tokoch a akciách pri tvorbe prototypu - nultej série - výrobnej série, ale aj o predaji - ceny,
vybavenosti, garanciách, životnosti a pod.
A. Einstein povedal „keby pridali vedy o riadení a ekonomike ľudstvo by užívalo svoje výtvory celé stáročia”.
Prírodné a technické vedy sú teda v predstihu. Poďme ich doplniť vedomostným manažmentom a pri rozumnej
dostatočnosti na spotrebu nastane obdobie relatívneho pokoja a stability rozvoja ľudstva.
K riadnemu vedeckému vzdelaniu pre priemysel patrí prirodzený komplex vedomostí - nosných pojmov z vied a
filozofii prírody a techniky z kybernetiky, manažmentu, sociokultúry, ekonomiky a nových materiálov a
technológií.
LITERATÚRA:
[5]
POLÁK, K. Technická príprava výroby. Trnava : MtF, 2007.
[6]
POLÁK, K. Automatizácia II. – tvárnenie. Trnava : MtF, 2007.
[7]
POLÁK, K. Sociálna práca v priemysle. Sládkovičovo : VŠS, 2006.
[8]
POLÁK, K. Ďalšie vzdelávanie vysokoškolákov. Sládkovičovo : VŠS, 2007.
ADRESA:
prof. Ing. Karol Polák, DrSc. et Dr. h. c. h.
Fučíkova 269
Tel.: 031 78 81 711
Fax: 031 78 81 710
Doc. Dipl. Ing. Michal Košťál
Fučíkova 269
Tel.: 031 78 81 711
Fax: 031 78 81 710
20
VÝZNAM PROFESIONÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ VEŘEJNÉHO A
SOUKROMÉHO SEKTORU: EVROPSKÉ SOUVISLOSTI
Karel Lacina
Univerzita Pardubice
V současné době zejména v rámci implementace cílů tzv. Evropské strategie zaměstnanosti patří k jedněm z
klíčových problémů našeho kontinentu jednak dlouhodobá orientace na růst kvality pracovní činnosti v
jednotlivých profesích podnikatelského sektoru, jednak rychle se zvyšující potřeba systematického prohlubování
profesních znalostí a dovedností potřebných pro zajišťování efektivního rozvoje veřejného sektoru
reprezentovaného především úřady veřejné správy.
V celoevropském měřítku se v první řadě upřednostňuje zaměření na zkvalitňování znalostí a dovedností
v informačních technikách a technologiích a v cizích jazycích. V dané souvislosti není náhodné, že se nejen
v dokumentech, nýbrž i v každodenní činnosti Evropské komise a dalších orgánů Evropské unie profesní
vzdělávání založené na výsledcích implementace vědeckého výzkumu všeobecně jednak v soukromém, jednak
ve veřejném sektoru označuje za jeden velmi dynamických rozvojových faktorů. Současně je charakterizováno
jako jeden z nejdůležitějších úkolů personálního managementu.
Zmíněná orientace se prosazuje zhruba od druhé poloviny osmdesátých let minulého století, kdy byl v rámci
integrované regionální politiky Evropských společenství schválen strategický Cíl č. 3 nazvaný “Program
ADAPT“. Tento stále platný dlouhodobý program byl a nadále zůstává zaměřen na zvyšování adaptability a
flexibility evropské pracovní síly tak, aby v nejrůznějších oblastech lidské činnosti byla konkurenceschopná
hlavně v porovnání s kvalitou pracovní síly ve Spojených státech amerických, Kanadě, Japonsku a v některých
dalších průmyslově vyspělých státech.
Na úrovni Evropské unie pozornost zaměřená ke zkvalitňování vzdělávacích systémů byla ještě výrazněji
posílena po roce 1996, kdy byl vyhlášen “Evropský rok celoživotního učení“. Uvedenou aktivitu je možno svým
způsobem chápat i jako jednu z reakcí na situaci projevující se v evropské ekonomice v první polovině
devadesátých let, která byla v první řadě charakterizována prohlubováním strukturální nezaměstnanosti.
O dva roky později Evropská komise ještě důrazněji v tzv. Hlavních liniích zaměstnanosti (anglicky:
Employment Guidelines) zvýšila důraz kladený na ocenění přínosu celoživotního učení pro zaměstnanost. Její
postup plně schválil Evropský parlament přijetím závěru, že “celoživotní učení je klíčem k zajištění sociální
integrace a k dosažení rovných příležitostí“.
Rozhodující dlouhodobý strategický přístup k této velmi závažné problematice byl následně schválen na
zasedání Evropské rady konaném v březnu roku 2000 v hlavním portugalském městě Lisabonu, na němž byla
přijata známá “Lisabonská deklarace“. V ní byl určeny hlavní směry politiky Evropské unie pro první desetiletí
21. století zaměřené zvláště na podstatné zvýšení ekonomického a kvalifikačního potenciálu členských států EU.
Právě v Lisabonu bylo zdůrazněno, že “posun k celoživotnímu učení musí doprovázet úspěšný přechod
k ekonomice a společnosti založené na znalostech“.
Na již vzpomínaném jarním zasedání Evropské rady z března 2000 se dále konstatovalo, že “se přístup k
aktuálním informacím a znalostem, spolu s motivací a dovednostmi uvážlivě využívat ….zdroje ve svůj
prospěch i ve prospěch společenství jako celku stává klíčem k posílení konkurenceschopnosti Evropy a ke
zlepšení zaměstnatelnosti a adaptability pracovních sil“. Současně bylo podtrženo, že “lidé jsou hlavním
bohatstvím Evropy a měli by být centrem politiky Evropské Unie“. V neposlední řadě Evropská komise
konstatovala, že “všichni lidé, kteří žijí v Evropě, bez výjimky, by měli mít stejné příležitosti k tomu, aby se
přizpůsobili požadavkům sociálních a ekonomických změn a aby se aktivně podíleli na utváření budoucnosti
Evropy“. Takto formulované myšlenky mají aktuální platnost nejen v celokontinentálním a národním, nýbrž i
v regionálním a místním rozměru.
21
Evropská komise zdůraznila, že rozsah současných ekonomických a sociálních změn uskutečněných na
evropském kontinentu si přímo vyžaduje nový přístup ke vzdělávání. Pokud jde o hodnocení role celoživotního
učení, účastníci zasedání dospěli k závěru, že “celoživotní učení je základním nástrojem rozvoje občanství,
sociální soudržnosti a zaměstnanosti. Zasedání Evropské rady konané ve Feiře pak vyzvalo “členské státy, Radu
a Komisi, aby v rámci oblastí své působnosti formulovaly dlouhodobé strategie a praktická opatření, která by
zpřístupnila celoživotní učení všem“(materiál Evropské komise “Celoživotní učení – čas jednat“, listopad 2000).
V návaznosti na rozhodnutí Evropské rady Evropská komise v listopadu roku 2000 schválila závažný pracovní
materiál nesoucí označení „Celoživotní učení – čas jednat“. V něm podtrhla skutečnost, že “celoživotní učení
se musí stát vůdčím principem pro poskytování a účast na vzdělávání v jakémkoli jeho kontextu“a že v
nadcházejícím desetiletí musí dojít k uskutečnění této vize“. Současně Evropská komise ve zmíněném pracovním
materiálu oznámila úkol vypracovat do podzimu následujícího roku zprávu o výsledcích debaty k problematice
celoživotního učení, k jejímuž zahájení vyzvala v listopadu roku 2000.
V pracovním materiálu “Celoživotní učení – čas jednat“ se mimo jiné konstatovalo, že dnešní Evropa zažívá
změny v rozsahu srovnatelném s průmyslovou revolucí. Digitální technika přeměňuje všechny aspekty lidského
života, zatímco biotechnologie může jednoho dne změnit samotný život. Obchod, cestování a komunikace ve
světovém měřítku rozšiřují kulturní horizonty lidí a mění způsoby, jimiž si ekonomiky navzájem konkurují. Lidé
mohou svobodně přijímat různé životní styly, zároveň však mají odpovědnost za utváření svého vlastního života.
Více lidí zůstává ve vzdělávání déle, prohlubují se však rozdíly mezi těmi, jimž kvalifikace umožňuje udržet se
na trhu práce, a těmi, kdo neodvolatelně končí na okraji cesty. Evropská populace také rychle stárne. To změní
skladbu pracovních si a charakter požadavků na sociální, zdravotnické a vzdělávací služby.
Strategický přístup Evropské komise spočívá i v důrazu kladeném na aplikaci zásady “partnerství a budování
sítí“ (anglicky: partnership and networking) mezi klíčovými partnery nejen v oblasti vzdělávání, nýbrž současně
celkového rozvoje evropského kontinentu jako celku. Daný princip má být v první řadě implementován cestou
posilování zásady Public – Private – Partnership - a to jak na celostátní, tak na regionální a na místní
úrovni.Výše uvedený přístup byl potvrzen rovněž v již vzpomínaném dokumentu “Celoživotní učení – čas
jednat“. V něm se konstatuje, že „klíčem k úspěchu bude pocit společné odpovědnosti za celoživotní učení u
všech partnerů - členských států, evropských institucí,,sociálních partnerů a světa podnikání, regionálních a
místních úřadů, lidí pracujících ve vzdělávání všeho druhu, organizací občanské společnosti, asociací a sdružení
a v neposlední řadě i samotných občanů.Našim společným cílem je vybudovat Evropu,v níž bude mít každý
příležitost plně rozvíjet svůj potenciál tak, aby pociťoval, že je pro ni prospěšný a že do ní patří“ (tamtéž).
Akcent položený na prohlubování partnerství byl podtržen rovněž následujícími slovy: “Ačkoliv ve většině
členských států ještě nebyly vyvinuty komplexní a promyšlené strategie, všichni uznávají, že spolupráce
v různých partnerstvích je základním prostředkem k uvedení celoživotního vzdělávání do praxe. Tato
partnerství zahrnují spolupráci mezi ministerstvy a veřejnými úřady, zaměřenou na vypracování koordinované
koncepce. Systematicky začleňují sociální partnery do procesu její tvorby a realizace, a to spolu s veřejnými a
soukromými iniciativami“. Výše uvedená orientace je podporována programy Evropské unie pro vzdělávání a
pro mládež.Mimořádná pozornost systematicky zejména od počátku 21. století soustředěná ke zvyšování
kvalifikační úrovně pracovníků je založena především na dvou základních poznatcích:
• přesvědčení o tom, že se v mezinárodním měřítku všeobecně zvyšuje důraz kladený na
konkurenceschopnost jak v jednotlivých profesích, tak - ve veřejném sektoru - na uskutečňování
reforem veřejné správy, což klade zvýšené profesní a etické nároky, které je nezbytné
systémy profesního vzdělávání objasňovat a upevňovat
• skutečnosti, že v době, kdy se Evropská unie jako celek stále více poměřuje s členy NAFTA a
s Japonskem, profesní vzdělávání ve veřejné správě je vnímáno jako integrální součást celkového úsilí o
zvýšení flexibility, adaptability a mobility evropské pracovní síly (vyjádřené především v programu EU
majícím označení ADAPT).
Vycházejíc z takto formulovaných premisí Evropská rada na svém lisabonském zasedání – v odstavcích 11, 25,
26, 29, 37, 38 a 41 – schválila následující cílené celoevropské iniciativy:
1. Rozhodla o tom, že ve spolupráci s Evropskou komisí Rada pro vzdělávání dostala za úkol vypracovat do
jara následujícího roku první zprávu o společných zájmech a prioritách evropských vzdělávacích systémů
počítajících s perspektivní budoucností, v níž byl zvýšený důraz položen na podtržení významu
celoživotního učení. Uvedený dokument byl na jaře 2001 za švédského předsednictví posouzen a schválen.
2.
Evropská rada podtrhla význam e-learningového vzdělávání jako širší součástí tzv. Iniciative Europe.
22
Akcentovala hlavně potřebu orientace na zvyšování úrovně digitální gramotnosti a na vybavování škol
nezbytným materiálem, profesními dovednostmi a technickou podporou.
3.
Bylo navrženo vytvářet tzv. “bránu do oblasti evropského vzdělávání“, jež má společně s databází EURES
umožnit občanům Evropské unie snadný přístup k informacím o pracovních a vzdělávacích příležitostech v
celé Evropě.
4.
Evropská komise byla pověřena vypracováním návrhu společného vzoru tzv. “evropského curriculum
vitae“, jež má usnadnit šíření poznatků a pracovních zkušeností.
5.
Evropská komise předložila návrh dvou dokumentů: „Doporučení k podpoře mobility“ a “Akčního plánu
pro mobilitu„.
6.
Bylo přijato rozhodnutí požadující, aby Evropská komise spolu s Evropským fórem pro transparentnost
kvalifikací a s dalšími agenturami pokračovala v aktivitách zaměřených na rozvíjení celoživotního učení.
7.
Evropská rada v neposlední řadě rozhodla o pokračování implementace “Akčního plánu na podporu
podnikatelství a konkurenceschopnosti“ (BEST), jež zahrnuje i potřebné vzdělávací aktivity potřebné pro
podnikatelský sektor.
Strategický význam materiálu Evropské komise “Celoživotní učení – čas jednat“ spočívá především ve
zdůraznění vzájemného propojení (interdependence) mezi podporou aktivního občanství (projevující se mimo
jiné i v individuálních a kolektivních snahách o zvyšování kvalifikace) a podporou zaměstnanosti. V této
souvislosti ve čtvrtém oddílu pracovního materiálu Evropská komise akcentovala šest klíčových přístupů,které
tvořily jádro zmíněné debaty. Jde o následující:
1. Zabezpečení všeobecného a stálého přístupu k učení zaměřeného na osvojování a obnovování dovedností
potřebných pro účast ve společnosti znalostí.
2. Zvýšení objemu investic do lidských zdrojů.
3. Rozvoj účinných metod výuky a učení a kontextu pro kontinuitu celoživotního učení.
4. Zkvalitňování způsobů hodnocení účasti jednotlivých pracovníků na vzdělávání a jimi dosahovaných
výsledků.
5. Zajištění snadného přístupu občanů ke kvalitním informacím a k poradenství v průběhu celého jejich života.
6. Poskytování příležitostí k celoživotnímu učení co nejblíže k lidem tak, aby se jeho jednotlivé formy
uskutečňovaly přímo v jejich obcích.
Vzhledem k významu problematiky zaměstnanosti, k níž Evropská unie soustřeďuje takovou pozornost, je sféra
profesního vzdělávání regulována jak právními předpisy jednotlivých členských států EU, tak i některými
obecněji koncipovanými legislativními úpravami vycházejícími z acquis communautaire. V evropském kontextu
do popředí vystupuje skutečnost, že se členské státy EU již v devadesátých letech minulého století zejména
přihlásily ke konvenci Mezinárodní organizace práce známé pod označením ILO 140. Její jednou z hlavních
priorit je vytváření předpokladů pro rozvoj profesního vzdělávání. Výše zmíněná právní norma vychází z
poznatku, že systematicky zvyšovaná flexibilita pracovníků státní správy a územní samosprávy nezbytná pro
moderní pro výkon správní činnosti by byla nespornou komparativní výhodou pro Evropu jako celek. Konec
konců problematika zkvalitňování profesního vzdělávání se stala i součástí posuzování efektivity aktivit
začleněných do plnění úkolů Evropské problematiky zaměstnanosti, k němuž prakticky dochází na všech
zasedáním Evropské rady.
Pokusíme-li se o postižení jisté evropské dimenze stávajících a předpokládaných systémů vzdělávání, lze
konstatovat, že k opatřením, která mají za cíl zajistit kvalitu vzdělávací činnosti, patří jak snahy o standardizaci
kvalifikačních požadavků na výkon povolání, tak úsilí o standardizace programů profesní přípravy.
Jako jedny z primárních úkolů bývají často charakterizovány:
1. stanovování jednotných nároků na certifikáty o absolvování příslušných kurzů a seminářů (což by mělo
zaručit kvalitu získaných znalostí a dovedností a případně i oprávnění k výkonu povolání nebo funkce v jiné
zemi EU než v mateřském státu pracovníka). Vydávání certifikátů s celoevropskou platností se doporučuje
nejen pro výuku v oblasti veřejné správy. Za zvláště potřebné se pokládá v případě výuky cizích jazyků, a ve
výuce zaměřené na zvyšování znalostí a dovedností potřebných pro řízení, využívání nejmodernějších
technologií, a pro aktivity spojené as aktivním využíváním volného času.
2. Tzv. evropská způsobilost pedagogů spojená s doškolováním učitelů pro potřeby vzdělávání dospělých.
23
3.
4.
5.
Právě v této oblasti se podle mého názoru dlouhodobě vytváří významný prostor pro aktivity našich
veřejných i soukromých vysokých škol.
Nová média a telekomunikace.
Rozvoj distančních forem vzdělávání.
Vytváření sítí (networking) mezi členskými státy, které je nutno v oblasti vzdělávání dospělých naplnit
konkrétními projekty a dále stabilizovat.
Vzhledem k akcentu kladenému na zvyšování adaptability, flexibility a mobility evropské pracovní síly tudíž
nepřekvapuje skutečnost, že profesní vzdělávání je v Evropské unii všeobecně pokládáno za důležitou integrální
součást vzdělávání dospělých. V tomto systému se za klíčové považuje výuka:
• cizích jazyků (s tím, že výuka předpokládá možnost nabídnout získání jazykové kvalifikace všech
úrovní - od počátečních až po mezinárodně uznávaný certifikát)
• tzv. občanského a zájmového vzdělávání majícího přispívat k dalšímu sbližování národů evropského
kontinentu
• profesních znalostí a dovedností potřebných pro zvyšování kvalifikace v jednotlivých oblastech
pracovní činnosti Evropanů, specifickou problematiku veřejné správy nevyjímaje.
V této souvislosti se nemalá pozornost přikládá:
• poznávání vzdělávacích systémů aplikovaných v členských státech Evropské unie
• novým formám propagace a motivace pro vzdělávání dospělých
• novým formám a metodám výuky
• vytváření a zkvalitňování potřebné terminologie
• výměně informací
Stanoviska orgánů Evropské unie jsou přitom poměrně nekompromisní i v otázkách certifikace takto pojatého
vzdělání - a to zdaleka nikoli pouze v rámci veřejného školství. I zmíněná skutečnost dokládá, že otázky kvality
vzdělávací činnosti celkově stojí v Evropské unii jako celku ve středu pozornosti.
Soudobá koncepce profesního vzdělávání - z důvodů, jež byly nastíněny - má nezbytně decentralizovanou
podobu. Celkově se v členských státech Evropské unie v této sféře projevuje důraz na to, aby tato forma
výukových aktivit odpovídala jednak specifickým vzdělávacím tradicím (které se samozřejmě v měřítku 27 států
různí), jednak potřebám konkrétního řešení problémů v konkrétních úřadech. Dalším příznačným rysem
takovýchto vzdělávacích programů je skutečnost, že stát svými nástroji (finanční nevyjímaje) podporuje
distanční formy výuky. Ta je charakterizována nejen jako “sekundární“, nýbrž stále častěji i jako “primární
vzdělávací cesta“.
ADRESA:
Prof. PhDr. Karel Lacina, Dr.Sc.
Studentská 95
532 10 Pardubice
Tel.: 466 036 111, 467 311 111
24
POSTAVENIE A POBYT SLOVENSKÝCH OBČANOV NA ÚZEMÍ ČESKEJ REPUBLIKY
A ČESKÝCH OBČANOV NA ÚZEMÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY
Stanislav Mráz
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Po zániku ČSFR a konštituovaní dvoch samostatných suverénnych štátov Slovenskej republiky a Českej
republiky sa stala otázka právnej regulácie vzťahov medzi týmito štátmi, ich občanmi, justičnými a štátnymi
orgánmi jednou z najaktuálnejších úloh. Dvojstranné medzinárodné zmluvy sa javia ako optimálna forma úpravy
širokého okruhu spoločenských vzťahov, ktoré existujú medzi týmito štátmi a ich občanmi. V relatívne krátkom
čase bol vypracovaný a schválený komplex medzinárodných zmlúv, ktoré výrazne ovplyvnili právnu reguláciu
vzťahov medzi týmito subjektmi vo veľmi širokom okruhu vzťahov. Vzhľadom na desiatky rokov života
v spoločnom štáte, prepojenia v oblasti osobných, rodinných, majetkových, hospodárskych, kultúrnych,
sociálnych a iných vzťahov sa forma dvojstranných medzinárodných zmlúv ukázala ako nevyhnutná.
V kontexte vyššie s uvedeným bolo prijatých mnoho zmlúv, ktoré aktuálne riešili postavenie občanov jednej
zmluvnej strany na území druhej zmluvnej strany. Dovoľujem si tvrdiť, že výrazne uľahčili vzájomné slovenskočeské vzťahy, hlavne však u radových občanov umožnili riešiť rad problémov, ktoré rozdelením federácie
vznikli.
Pre ilustráciu uvádzam niektoré zo zmlúv:
• Zmluva medzi ČR a SR zo dňa 23. novembra 1992 o dobrom susedstve, priateľských vzťahov
a spolupráci č. 235/1993 Zb.
• Zmluva medzi ČS a SR zo dňa 29. októbra o vzájomnom zamestnávaní občanov č. 227/1993 Zb.
• Dohoda medzi vládou ČR a SR zo dňa 29. októbra 1992 o zrušení vízovej povinnosti č. 149/1993 Zb.
Pozn. Táto dôležitá dohoda zohrala veľmi významnú úlohu v decembri r. 1999.
Týchto skutočne nepostrádateľných zmlúv medzi oboma subjektmi bolo uzatvorených viac a každá z nich má
svoj špecifický význam pre vzťah medzi Slovenskou republikou a Českou republikou a značne uľahčuje
postavenie právnických a fyzických osôb na území druhého štátu. Postavenie slovenských občanov v Českej
republike (a opačne) naprosto oprávnene prekračuje postavenie ostatných cudzincov. A myslím, že môžem
tvrdiť, že postavenie slovenského občana s trvalým pobytom v ČR je takmer zhodný s postavením občana
Českej republiky. Slovenskí občania nemôžu vykonávať funkciu sudcu, štátneho zástupcu, nemajú volebné
právo na území Českej republiky. Ale pozor, za určitých okolností (tzv. dvojité občianstvo) môžu slovenskí
občania, ktorí sú zároveň českí občania, vykonávať základnú vojenskú službu. Umožňuje to Európska zmluva
o štátnom občianstve zo dňa 9. novembra 1997. Pokiaľ by chcel „čistý“ Čech vykonávať vojenskú službu na
Slovensku, či „čistý“ Slovák v Čechách, musel by však tento krok povoliť prezident Slovenskej, resp. Českej
republiky.
Zmluvy medzi ČR a SR poskytujú niektoré oprávnenia i občanom druhej zmluvnej strany s trvalým pobytom na
území druhej zmluvnej strany. Občan SR, zamestnaný na území ČR, nemusí na rozdiel od ostatných cudzincov
žiadať úrad práce o povolenie k zamestnaniu (článok 2 Zmluvy o vzájomnom zamestnávaní občanov, č.
227/1993 Zb.). Občanovi SR, ktorý nemá trvalý pobyt na území ČR, možno poskytnúť dávky a služby sociálnej
starostlivosti v naliehavých prípadoch ohrozenia života alebo zdravia vyžadujúce okamžité riešenie (čl. 19
zmluvy o sociálnom zabezpečení, č. 228/1993 Zb.). Obecné postavenie cudzincov mal sprísniť z. č. 326/1999
o pobyte cudzincov na území ČR a o zmene niektorých zákonov.
Do konca roku 1999 bolo ale nutné stanoviť pravidlá pre pobyt slovenských občanov na území ČR. Dopredu
bolo celkom jasne definované, že občania SR budú prechodne pobývať na území ČR a to do 90 dní i nad 90 dní
napr. za účelom zamestnania, štúdia či stáže bez víz. Tým došlo k naplneniu Dohody o zrušení vízovej
povinnosti č. 149/1993 Zb. Pre úplnosť uvádzam, že zákonom č. 326/1999 Zb. bol na území ČR zrušený
dlhodobý pobyt, ktorý bol nahradený práve prechodným pobytom do 90 dní a nad 90 dní. Zákon teraz pozná
i iné druhy pobytu, ale tento príspevok sa dotýka iba pobytom prechodným a trvalým a to z pohľadu na občanov
SR. Pretože zákon stanovuje, že o pobyt sa bude žiadať na ktoromkoľvek zastupiteľskom úrade v zahraničí, bolo
25
opäť zrejmé, že takto nemožno postupovať voči občanom Slovenskej republiky. Ak má byť zachovaná zásada
reciprocity, kedy občan ČR môže v SR požiadať o dlhodobý pobyt (pozri z.č. 73/1995 Zb. o pobyte cudzincov
na území SR) na ktoromkoľvek oddelení cudzineckej polície, muselo byť takto zo strany českých orgánov
postupované voči slovenským občanom. Pretože je vôľa oboch štátov o zachovanie nadštandardných vzťahov,
bolo nutné nájsť i v tomto prípade riešenie. Z pokynu policajného prezídia Českej republiky zo dňa 31. decembra
1999 jednoznačne vyplýva úľava pre slovenských občanov v tom, že môžu podať žiadosť o prechodný pobyt na
území Českej republiky. Samozrejme, že zostala zachovaná možnosť podania žiadosti na zastupiteľskom úrade.
V podstate sa v ňom hovorí:
• Občan Slovenskej republiky pobývajúci na základe Zmluvy medzi Českou republikou a Slovenskou
republikou o vzájomnom zamestnávaní – oznámenie č. 227/1993 Zb. a občan SR, ktorý nepobýva na
základe Zmluvy medzi ČR a SR o vzájomnom zamestnávaní na území Českej republiky, môže žiadosť
podávať na zastupiteľských úradoch Českej republiky v cudzine alebo orgánom služby cudzineckej
a pohraničnej Polície Českej republiky pri svojom pobyte na území Českej republiky.
• Tým bola pozícia slovenských žiadateľov o pobyt na území Českej republiky značne uľahčená a je
úplne v súlade s postupom slovenskej cudzineckej polície voči českým občanom na území SR.
• A aby tento postup získal i zákonný rámec, prijala vláda ČR dňa 8. 3. 2000 uznesenie k návrhu
nariadenia vlády o vydávaní potvrdenia o prechodnom pobyte štátnym občanom Slovenskej republiky.
Ako veľmi závažná sa ďalej v praxi ukázala:
a) Zmluva medzi ČR a SR o sociálnom zabezpečení (ďalej iba Zmluva)
b) Správne dohodnutie o vykonávaní Zmluvy medzi ČR a SR o sociálnom zabezpečení (ďalej len Správne
dohodnutie)
c) Dohoda medzi Českou správou sociálneho zabezpečenia a Národnou poisťovňou – Správou Fondu
nemocenského poistenia, Správou dôchodkového poistenia (ďalej len Dohoda).
V zmluve, koncipovanej ako prezidentská zmluva, teda schvaľovaná najvyššími zákonodarnými orgánmi
zmluvných štátov, sú obsiahnuté štyri základné kategórie:
a) nemocenské poistenie
b) dôchodkové zabezpečenie
c) štátne sociálne dávky
d) dávky a služby sociálnej starostlivosti
Správna dohoda potom konkrétne rieši niektoré otázky ako napr. spôsob úpravy dávok, priemerný dôchodok
a pod. Dohoda rieši vzájomné vzťahy medzi nositeľmi zabezpečenia Národnej poisťovne Bratislava a Českou
správou sociálneho zabezpečenia.
Veľmi dôležitá bola taktiež Zmluva medzi Českou republikou a Slovenskou republikou o generálnom
vymedzení spoločných štátnych hraníc. Možno už bola zabudnutá kauza “Sabotů“, ale i tá ukázala, aké zložité
boli rokovania o hranici, ale i to, ako dobrou vôľou možno ku konsenzu dospieť. Pretože platilo pravidlo, že
kraje sa delia na okresy a okresy sa delia na obce, boli hranice medzi obidvomi republikami vymedzené
hranicami priamo susediacich obcí patriacich jednak do Slovenskej či Českej republiky. Po rozdelení ČSFR
a vytvorení dvoch medzinárodných subjektov Slovenskej a Českej republiky bolo potrebné vytýčiť, zamerať
a vyznačiť spoločné štátne hranice. A to tak, aby zodpovedali zásade medzinárodného práva a štandardu štátnych
hraníc s ostatnými susednými štátmi. Hranice medzi Slovenskou a Českou republikou boli v podstate iba
administratívno-správne. Prakticky posledné vytýčenie bolo vykonané pri vytvorení Protektorátu Čechy
a Morava a Slovenského štátu. Ako je známe i táto neľahká úloha sa podarila úspešne nakoniec prekonať.
LITERATURA
[1]
MRÁZ, S. Základy medzinárodného práva verejného. Bratislava : Akadémia PZ SR, 1996, ISBN 8088751-66-7.
[2]
MRÁZ, S. Základné dokumenty k štúdiu medzinárodného práva a medzinárodných vzťahov. Banská
Bystrica : Právnická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, 1996.
[3]
MRÁZ, S. Mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o generálním vymezení
společných státních hranic, Praha : CODEX Bohemia, 1995, ISBN 80-901683-3-7.
[4]
MRÁZ, S.; POREDOŠ, F.; VRŠANSKÝ, P. Medzinárodné verejné právo. Bratislava : Univerzita
Komenského v Bratislave, 2003.
[5]
Dohoda medzi vládou ČR a SR zo dňa 29. októbra 1992 o zrušení vízovej povinnosti č. 149/1993 Zb.
26
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
Dohoda medzi Českou správou sociálneho zabezpečenia a Národnou poisťovňou – Správou Fondu
nemocenského poistenia, Správou dôchodkového poistenia (ďalej len Dohoda).
Správne dohodnutie o vykonávaní Zmluvy medzi ČR a SR o sociálnom zabezpečení (ďalej len Správne
dohodnutie).
Zmluva medzi ČR a SR zo dňa 23. novembra 1992 o dobrom susedstve, priateľských vzťahov
a spolupráci č. 235/1993 Zb.
Zmluva medzi ČS a SR zo dňa 29. októbra o vzájomnom zamestnávaní občanov č. 227/1993 Zb.
Zmluva medzi ČR a SR o sociálnom zabezpečení (ďalej iba Zmluva).
ADRESA:
Doc. JUDr. Stanislav Mráz, CSc.
Právnická fakulta
Národná 12
974 01 Banská Bystrica
tel. +421-48-446 11 11, 412 32 95
fax: +421-48-415 31 80
27
28
VYVÁŽENOST ROZVOJE LIDSKÝCH ZDROJŮ A KONKURENCESCHOPNOST
PODNIKŮ
Antonín Malach
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Brno
Abstrakt: Evropský polytechnický institut (EPI) věnuje již řadu let pozornost myšlence působení
vysoké školy jako facilitátoru rozvoje společnosti a regionu. Studenti EPI se podíleli také na
rozsáhlém průzkumu pracovníků řemeslných profesí ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.
Jedná se o jeden ze segmentů lidských zdrojů, který se může stát úzkým profilem
konkurenceschopnosti podniků a může přinést značné komplikace, jako se děje např. ve Francii.
V České republice signalizují strategie rozvoje regionů nesoulad mezi potřebami trhu práce a
nabídkou odborných škol. Přicházející zahraniční firmy i naše rozvíjející se podniky postrádají
schopné, kvalitní řemeslníky, některé nahrazují Ukrajinci nebo Vietnamci. V našem průzkumu
v rámci projektu, začleněném v Evropském sociálním fondu docházíme ke zjištění, že nejde jen o
neschopnost škol reagovat na potřeby trhu práce. Např. pro chybějící zámečníky je připraven tento
obor, ale neotvírá se pro nezájem rodičů a mládeže. Z technicko-organizační otázky se tak stává
vážný celospolečenský problém, nad nímž se tento příspěvek zamýšlí.
Klíčová slova: celoživotní vzdělávání, průzkum potřeb pracovníků, nabídka vzdělávání
1. EVROPSKÝ, NÁRODNÍ A REGIONÁLNÍ KONTEXT ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Současné orgány Evropské unie usilují o to, aby vzdělávací systémy a instituce v Evropě byly
konkurenceschopné a aby navzájem spolupracovaly. Zároveň by měly přispívat k budování sociálně soudržné
znalostní společnosti. Zdůrazňuje se, jak důležité je zvyšování kvality vzdělávání a odborné přípravy pro
realizaci cílů lisabonské strategie a pro konkurenceschopnost Evropy: „Kvalitnější vzdělávání a odborná
příprava … přispívá k trvale udržitelnému hospodářskému růstu, k sociální soudržnosti a k vytváření nových a
výhodnějších pracovních míst“1. Na tomto místě je patřičné upozornit na významnou publikaci, vydanou
Evropskou komisí - „Vzdělávání a odborná příprava v Evropě: různé systémy, společné cíle do roku 2010“ 2.
Mimořádně závažným mezinárodním programovým dokumentem pro rozvoj celoživotního učení zejména v
dospělém věku je Memorandum o celoživotním učení Evropské komise z listopadu 2000.
Na úrovni České republiky je problematice celoživotního učení a dalšího vzdělávání věnována pozornost
zejména v „Národním programu rozvoje vzdělávání – Bílá kniha“ a v dokumentu „Dlouhodobý záměr
vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR 2007. Vytvoření systému uznávání výsledků
neformálního vzdělávání a informálního učení je součástí projektu UNIV v sítích škol poskytujících vzdělávací
služby dospělým. Je úzce propojen s projektem Národní soustava kvalifikací, který řeší Národní ústav odborného
vzdělávání s MŠMT ČR. Pro jednotlivé obory se vytvářejí hodnotící standardy, které jsou chápány jako soubor
kritérií pro hodnocení toho, zda žák, dospělý nebo kdokoli jiný disponuje příslušnými kompetencemi
požadovanými kvalifikačním standardem oboru vzdělání resp. uznávanou kvalifikací nebo její dílčí částí.
Hodnotící standard tedy obsahuje cílové a dílčí kompetence, které se vážou k danému oboru vzdělání, a kritéria,
na základě kterých budou posuzovány uchazečovy kompetence.
V programu rozvoje Jihomoravského kraje (JMK) se vztahují k dané problematice opatření v rámci zpracované
Strategie rozvoje včetně posílení funkce podnikatelské samosprávy. Z Dlouhodobého plánu rozvoje vzdělávání
JMK jsou směrodatné dále otázky kurikulární reformy, kariérového poradenství, zvyšování profesionality a
společenského postavení pedagogických pracovníků, a změna struktury vzdělávacích příležitostí.
1
Konference ministrů školství. Závěrečné komuniké o výsledcích diskuze ze 17. března 2006
Překlad z anglického originálu „Education and training in Europe: diverse systems shared goals for 2010”, Luxembourg, 2002. Další
informace lze získat na adrese: http: //europa.eu.int.
2
29
2. PROJEKT DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ ŘEMESLNÝCH PROFESÍ
Projekt je zaměřen na sladění existujících a budoucích potřeb podniků v Jihomoravském kraji v oblasti profesní
struktury a úrovně znalostí jejich zaměstnanců řemeslných profesí s nabídkou vzdělávacích institucí s důrazem
na další vzdělávání. Projekt řeší Regionální hospodářská komora v Brně spolu s Masarykovou univerzitou a
dalšími sociálními partnery. Výsledkem je několik analýz, publikace, setkání odborníků a tvorba
experimentálních programů. Přístup ke zpracování jedné ze studií a základní zdroje, které byly při zpracování
aplikovány ukazuje obr. 1.
VÝSLEDKY ANALÝZ Z ROKU 2006
LEGISLATIVNÍ VÝCHODISKA
ŠKOLSKÝ ZÁKON Č. 561/2006 SB.
ANALÝZA POTŘEB PRŮZKUMEM
V ČESKÝCH FIRMÁCH V JMK
ZÁKON Č. 179/2006 SB. O UZNÁVÁNÍ
KVALIFIKACÍ
ANALÝZA POTŘEB PRŮZKUMEM
V NĚMECKÝCH A RAKOUSKÝCH FIRMÁCH
ANALÝZA NABÍDKY PRŮZKUMEM VE ŠKOLÁCH
JMK
STUDIE
NÁVRH ZMĚNY ZÁVAZNÉ STRUKTURY
KVALIFIKAČNÍCH OBORŮ
ŘEMESLNÝCH PROFESÍ
ZADÁNÍ
PROJEKT
ZÍSKÁNÍ TVŮRČÍCH A OBJEKTIVIZAČNÍCH
PODNĚTŮ
STUDIUM DOKUMENTŮ
WORKSHOPY
EVROPSKÝCH
Data ČSU,
EUROSKOP
RÁMEC KVALIFIKACÍ, MEMORANDUM CŽV
EVROPSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ AJ.
KONFERENCE
PROJEKTŮ
VLASTNÍ
A
PŘÍBUZNÝCH
NÁRODNÍCH NAVÁZÁNÍ NA SYSTÉMOVÉ
PROJEKTY ČR
NÁRODNÍ SOUSTAVA KVALIFIKACÍ (NSK)
UZNÁVÁNÍ NEFORMÁLNÍHO A
INFORMÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (UNIV)
ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA, PILOT S,
KVALIFIKACE I, PORADENSTVÍ aj.
STUDIJNÍ NÁVŠTĚVY A KONZULTACE
DOPLŇKOVÉ ŘÍZENÉ ROZHOVORY VE FIRMÁCH,
ŠKOLÁCH A PROFESNÍCH SVAZECH
REGIONÁLNÍCH
STRATEGIE ROZVOJE JMK
DLOUHODOBÝ ZÁMĚR VZDĚLÁVÁNÍ JMK
Obr. 1. Postup při tvorbě studie
Výzkumné šetření bylo realizováno v 866 českých firmách a ve 41 zahraničních firmách a ve 40 vzdělávacích
institucích. Jedná se o střední školy s maturitní zkouškou a střední školy s výučním listem. Zde můžeme jen
naznačit některé výsledky. Jednou z otázek bylo zjištění, které profese chybí. Největší poptávka u českých
firem je po zámečnících, údržbářích, obráběčích kovů (47%). Další skupinu nedostatkových řemeslných profesí
v rozsahu 14 % zaujímá poptávka po stavebních profesích jako je zedník, kamnář, což odpovídá současnému
stavebnímu rozmachu. Pak následují montážníci strojů a zařízení (11,3 %), obsluhy strojů a zařízení (8 %).
30
Tabulka 1 - Přehled skupin respondentů ve výzkumném šetření
poř. soubor podsoubor dotazník č.
počty respondentů
1
české
1
866
907
firmy
2
německé
1 v německém jazyce
28
41
3
rakouské
13
4
2
40
školy
947
Německým firmám v současné době nejvíce chybí např. obráběči kovů - konvenční i CNC, dále zámečníci a
strojní mechanici a nástrojáři. Nechybí zedníci. Lze to vysvětlit tím, že tyto firmy využívají zakoupených,
pronajatých nebo poskytnutých staveb v rámci podpory přílivu zahraničních investic. Rakouské podniky
postrádají v 50 % pracovníky ve stavebnictví, dále pak v dřevařství, strojírenství a také chybí truhláři
Paradoxně tyto odbornosti školy většinou nenabízejí. Je to způsobeno nezájmem rodičů a mládeže o řemeslné
profese. Průzkum nabídky ve školách ukazuje, že střední odborné školy a učiliště mohou rozšířit přípravu
v oborech provoz obchodu, servis a opravy strojů a zařízení, zemědělská a lesnická technika, provoz, organizace
a ekonomika dopravy, prodavač. Chybí však profese, které podle průzkumu ve firmách jsou nedostatkové.
Podobný závěr vyplývá také ze SWOT analýzy JMK ke strategii rozvoje lidských zdrojů, tj. nesoulad mezi
profesní orientací mládeže a potřebami trhu práce.
Idea znalostní společnosti, jak jsme uvedli v předchozí kapitole, je v integrované Evropě považována za základ
rozvoje konkurenceschopnosti i kvality života. V posledních letech však byla někdy chápána zúženě převážně
jen na zvyšování počtu vysokoškoláků. Úroveň služby, spolehlivost stavby nebo hodnota výrobku je však dána
nejen plánem, projektem, zajišťovaným vysokoškolsky vzdělaným pracovníkem. Záleží i na včasnosti a kvalitě
řemeslného provedení, jak nás o tom dramaticky přesvědčují např.nedávné havárie střech sportovních stadionů. I
přes vysoké možnosti automatizace a informatiky potřebujeme tedy nezbytně také schopné pracovníky
řemeslných profesí. Spoléhání na dovoz pracovních sil se v zemích EU neosvědčilo. Otázkou je také to, zda se
tím neubírá práce naší skupině pracovníků ze sektoru Gaussova rozložení s nižším IQ.
3. STUKTURÁLNÍ ZMĚNY V ČR
Změny ve struktuře řemeslných profesí zásadně ovlivnily výrazné společensko ekonomické přeměny koncem
minulého a začátkem tohoto století. Transformace společenských i ekonomických poměrů po roce 1989
spočívala v postupném nastolení tržního hospodářství, které nahradilo socialistické centrálně řízené
hospodářství. To umožnilo rozmach soukromého sektoru včetně vzniku podnikatelů mnoha řemeslných profesí.
Vstupem ČR do Evropské unie v roce 2004 dochází k nebývalému rozšíření trhu, k volnému pohybu kapitálu,
zboží i osob. Jsme svědky nebývalé mobility osob, zejména mládeže, a to za studiem, prací i turismem.
K podpoře žádoucích strukturálních změn působí velký objem strukturálních fondů EU, počínaje předvstupním
obdobím, obdobím v letech 2004 – 2006 až po současné období v etapě, zahrnující roky 2007 – 2013.
Obtížně ovlivnitelný dlouhodobě působící faktor v zajištění potřebného počtu pracovníků je demografický
pokles populace. Jestliže v roce 2000 byl počet žáků, přijatých do středních škol 134 258, v letošním roce
poklesl na 125 613 žáků a v roce 2020 je odhad počtu této skupiny už jen na 105 526. Tím vznikají nevyužité
kapacity výukových prostorů i učitelských sil. Již v roce 2007 jsou v ČR využity kapacity gymnázií na 91,6 % u
středních odborných škol na 71,7 % a u středních odborných učilišť na 52,5 %. Jak ukazuje tabulka, předpoklad
v roce 2020, proces pokračuje. Tento zjednodušující pohled je však nutno očistit od stárnutí a investic do budov,
odchody učitelů do důchodu apod.
Tab. 2 Využití kapacit středních škol (v %)
rok
gymnázia
Střední odborné školy
2000
88,4
72,1
2007
91,6
71,7
2020
108,5
59,4
Zpracováno autorem podle Dlouhodobý záměr vzdělávání 2007, příloha 1 d
Střední odborná učiliště
57,9
52,5
28,4
V současné době i přes působení řady institucí, v jejichž náplni je rozvoj a regulace lidských zdroj, přetrvává
varovný stav v nedostatku stovek a desítek řemeslných profí v jednotlivých krajích, které jsou důležité jak
pro ekonomický růst, tak i pro spotřebu domácností. Jsou to strojní profese, jmenovitě obráběči kovů, zámečníci,
brusiči, svářeči, stavební profese jako jsou zedníci a elektroprofese silno i slaboproudé.
31
Čím je tento stav způsoben? Výraznými změnami v technologiích výroby i služeb, které zvyšují produktivitu
práce. Je to např. využívání NC strojů ve strojírenství, internetu a počítačové techniky. To se promítá do změny
profesí i do potřebných počtů řemeslníků. Přibližně se dá odhadnout, že vědeckotechnický rozvoj nahradí
snížené počty vlivem úbytku populace.
V ČR došlo k předimenzování středoškoláků s maturitou ve srovnání s průměrem EU asi o 10 %,
V Dlouhodobém plánu rozvoje vzdělání a vzdělávací soustavy nebavíc předpokládaný pokles ze současného
30,3 % podílu absolventů středního vzdělávání bez maturity nebo s výučním listem na 15,4 % v roce 2020.
V tomto roce 2020 se předpokládá dosažení přibližně stejného – asi 42 % podílu absolventů všeobecného a
odborného vzdělávání s maturitou3.
45,00%
40,00%
35,00%
30,00%
25,00%
20,00%
15,00%
10,00%
5,00%
0,00%
Všeob. s mat.
Odb. smat.
Stř. bez m, V.L.
Konzervatoř
Obr. 2 Předpokládaný vývoj struktury a počtů absolventů středního vzdělávání v roce 2020
Zmíněný, poměrně rozsáhlý průzkum v roce 2006 ukázal na relativně slabou roli úřadů práce v opatřování
řemeslníků potřebných profesí pro firmy a v zaměstnávání absolventů škol. Jistou reakcí orgánů veřejné správy
na zhoršující se stav je poslední opatření ve zřízení nových útvarů institutů trhu práce v pěti krajích. Je
nákladným, ale ne zrovna šťastným řešením. Stávající struktura společenských státních a nestátních organizací
tak tvoří již málo přehlednou, vzájemně neprovázanou a málo efektivní síť
Pokles společenské prestiže dobrých řemeslníků způsobuje to, že rodiče nedávají své děti do středních
odborných učilišť i za situace, že nemají studijní předpoklady. Nastává odchod části kvalitních řemeslníků do
sousedních států, zejména do Rakouska a do Německa. Pro přehlednost se pokusíme o názorné vyjádření
působení hlavních vlivů na změnu struktury pracovníků řemeslných profesí.
3
Příloha č. 1e. V ní je dokumentováno, že podíl absolventů středního vzdělávání bez maturity nebo s výučním listem v roce 2000 čin 60,1 %.
32
Vlivy na změny struktury pracovníků řemeslných profesí
Pozitivní vlivy
Negativní vlivy
nevyužité kapacity prostorů a učitelů škol
demografický pokles populace
odchod řemeslníků do zahraničí
vědeckotechnický rozvoj
strukturální fondy EU
Převážně subjektivní vlivy
Obr.3 Vlivy na vývoj struktury pracovníků řemeslných profesí
Mezi převážně subjektivní vlivy lze zahrnout efektivnost monitoringu a regulaci veřejnou správou včetně
vzdělávací politiky regionu, ekonomické a legislativní páky státu, vliv médií a společenského prostředí, působení
poradenských útvarů, možnosti opatření firem, působení vzdělávacích institucí, činnost specializovaných
organizací trhu práce a další.
4. ZÁVĚR
Myšlenku vzdělanostní společnosti nelze rozvíjet jen z kvantitativního hlediska. Disproporce vznikly
v předimenzování ekonomického a manažerského vzdělání, spory se vedou o proporce všeobecného a odborného
vzdělávání. Rozvoj lidských zdrojů by měl být vyvážený z více hledisek včetně nižších stupňů vzdělání a
vzdělávání dospělých, rozvoje technických oborů, zaostalejších regionů.
Návrhy a doporučení, které zde uvádíme vyplývají převážně z názorů oslovených firem a škol v dotazníkovém
průzkumu, ze zpracovaných případových studií, z konané konference a semináře v roce 2006, z analýzy
relevantních národních a regionálních dokumentů i z obecných tendencí rozvoje odborného vzdělávání v ČR a v
Evropě.
Hlavním poznatkem z průzkumu je potvrzení nesouladu mezi nabídkou dalšího vzdělávání pro řemeslníky a
mezi potřebou firem. Ten lze eliminovat jen celým souborem podpor (motivačních, materiálních, finančních,
morálních, mediálních) k vyvážení potřeb chybějících profesí, předpokládaných strategií rozvoje společnosti a
ekonomiky. K tomu využít plně zákon o uznávání kvalifikací včetně umožnění získat kvalifikaci cestou dílčích
kvalifikací v přístupné síti místních centrech dalšího vzdělávání, jejichž zřízení se v některých krajích připravuje.
33
NÁRODNÍ POLITIKA CŽV
Krajské koordinační centrum
MCV1
MCV2
Příprava společné vzdělávací nabídky
podle národní metodiky
MCV 3
ÚŘADY PRÁCE
V KRAJI, SOCIÁLNÍ
PARTNEŘI
MCV 4
Síť místních
center CŽV
KRAJSKÝ ÚŘAD
STRATEGIE RLZ
GLOUHODOBÝ ZÁMĚR
VZDĚLÁVÁNÍ
Studijní
informační
centrum
Poradenské
centrum
UNIV
Projekty profesního
vzdělávání
Regionální informační
systém
Obr. 4 Předpokládaná organizace dalšího vzdělávání v kraji
Dalším problémem je kvalita pracovníků, která byla požadována podniky v provedených průzkumech. Na
prvním místě je to řemeslná dovednost, která v některých případech vázne na nedostatku praxe, vzniklé zrušením
učilišť při bývalých velkých závodech a nedůsledným zajištěním praxe žáků na středních školách s výučním
listem. Německé a rakouské firmy se vyjadřují velmi kriticky k praktickým dovednostem našich absolventů a
doporučují jejich duální systém.
Na druhém místě jsou to osobnostní vlastnosti jako je odpovědnost, flexibilita v pracovní době a v přechodu na
jinou práci, schopnost týmové práce. Tento požadavek se kryje i s požadavkem firem. Jeho oprávněnost je dána
současnou technologií, často složitou dělbou práce, potřebou samostatného jednání a spolehlivosti pracovníků
dodržet termíny a odvést kvalitní práci. Na druhé straně výchova osobnosti není jednoduchou záležitostí a
vyžaduje zamyšlení při aktuální tvorbě školních vzdělávacích programů v intencích rámcových vzdělávacích
programů, které se v současné době tvoří. Na tomto místě je však záhodno připomenout, že výchova charakteru,
návyků a vlastností není jen věcí školy, ale zejména rodiny, médií a celé společenské atmosféry.
K těmto otázkám připravujeme konferenci v Brně začátkem října 2007, seminář ve sněmovně parlamentu ČR
s podvýborem pro malé a střední podnikání, soutěž success stories k hledání vzorů vyučených, kteří to v životě
někam dotáhli, vydání publikace Řemesla dnes apod. K těmto aktivitám uvítáme vaše poznatky a připomínky.
LITERATURA
[1]
Berufsbildung in Wissenschaft und Praxis. Bundes Institut fuer Berufsbildung. Berlin : 2007.
[2]
Concrete future objectives of education and training. COM. 2001.
[3]
Education at a Glance. Statistical Indicators. 2005.
[4]
MALACH, A. a kol. Jak podnikat po vstupu do EU. Praha : GRADA, 2005. ISBN 80-247-0906-6.
[5]
MALACH, A. Nový školský zákon a rozvoj vzdělanosti. NEWTON College, 2005. ISBN 80-96883-523.
[6]
MALACH, A.; VITURKA, M. Odborné vzdělávání. Brno : MU Brno, 2003. ISBN 80-210-3207-3.
[7]
MALACH, A. a kol. Analýza nabídky dalšího vzdělávání řemeslných profesí. Brno : OHK Brno, 2006.
[8]
MALACH, A. a kol. Analýza potřeb dalšího vzdělávání řemeslných profesí. Brno : OHK Brno, 2006.
[9]
MALACH, A. a kol. Analýza kvalifikační struktury zaměstnanců řemeslných profesí u zahraničních
firem V ČR. Brno : OHK Brno, 2006.
[10]
MALACH, J.; ZAPLETAL, B. Vybrané problémy andragogiky. Ostrava : Ostravská univerzita, 2005.
34
ADRESA:
Doc. Ing. Antonín Malach, CSc.
Lipová 41a
602 00 Brno
549 495 892
[email protected]
35
36
VYBRANÉ SÚVISLOSTI FORMOVANIA ĽUDSKÝCH ZDROJOV V REGIÓNE ŽILINA
Tatiana Čorejová, Mária Rostášová
Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Abstrakt: Článok približuje závery dôležitej analýzy, ktorá bola uskutočnená v Žilinskom regióne
v oblasti riadenia ľudských zdrojov. Jej úlohou bolo získanie obrazu o zamestnaneckom profile
a stupni rozvoja ľudských zdrojov, ako základ akčných plánov zamestnanosti a prehĺbenia procesu
spolupráce podnikateľskej sféry, regionálnych autorít a štátnej správy, vrátane vzdelávacích
inštitúcií v regióne.
Kľúčové slová: Zamestnanec, vzdelávanie, zamestnanecký profil, riadenie ľudských zdrojov.
Súčasťou celého strategického procesu, ktorý má viesť k úspešnosti podnikania je formovanie ľudských zdrojov
v podnikateľských subjektoch. Ide o širokospektrálny proces získavania zamestnancov, ich výberu, prijímania
a adaptácie, ale aj uvoľňovania zamestnancov, vzdelávania, motivovania, pracovných vzťahov, knowledge
manažmentu a pod.
V podstate ide o cestu úspešnosti v podnikaní prostredníctvom komplexného vnímania zamestnanca z pohľadu
ľudských zdrojov. Existencia a chápanie trojuholníka vzťahov je založená na skutočnosti, kedy pozeráme na
zamestnanca podniku súčasne ako na vykonávateľa pracovných úkonov a ako na významnú a špecifickú
osobnosť (obr. 1).
Zamestnanec
(štrukturálnoriadiaca rovina)
Pracovník
(rovina
výkonu)
Jednotlivec
ako
osobnosť
Osobnosť
(rozvojová
rovina)
Obr. 1 Vnímanie zamestnanca z pohľadu ľudských zdrojov
Pokiaľ bude podnikateľský subjekt napĺňať všetky súčasti tohto modelu, pravidelne ich rozvíjať, analyzovať,
obohacovať, prispôsobovať novým trendom, bude zaručený úspech nielen u zákazníka a konkurencie, ale aj
u samotných zamestnancov. Práve títo budú motivovaní k podávaniu maximálnych výkonov s lojalitou
a dôverou v spoločný úspech celej firmy.
Správne nasmerovanie činností, ktoré patria do formovania ľudských zdrojov, musí vychádzať z poznania
súčasného stavu v tejto predmetnej oblasti. Pravdivému pohľadu „do zrkadla“ v podmienkach žilinského regiónu
37
napomohli aj regionálne autority a to tým spôsobom, že v jednotlivých regiónoch Slovenska bola zo strany
samosprávnych krajov spracovaná podrobná analýza a bol vytvorený zamestnanecký profil podnikov podľa
jednotlivých odvetvových činností. Analýzou sa vytvoril pohľad na situáciu v riadení ľudských zdrojov a stala sa
základom pre tvorbu akčných plánov zamestnanosti vo všetkých regiónoch Slovenskej republiky.
Analýza zamestnaneckého profilu a rozvoja ľudských zdrojov v Žilinskom regióne bola realizovaná v zmysle
schváleného postupu riešenia, metódou dotazníkového prieskumu zamestnávateľov, ktorý bol uskutočnený
v roku 2006. Celkovo bolo oslovených 194 podnikov a inštitúcií v žilinskom regióne. Prieskum bol v konečnej
verzii uskutočnený na vzorke 143 podnikov a inštitúcií. Výberová vzorka bola proporčne vybraná na základe
stanovených kritérií a územne pokrývala celé územie kraja.
Výsledky prieskumu možno zhrnúť nasledovne:
a) Profil z pohľadu zamestnanosti
• v celkovom počte zamestnancov (37 990) prevládali tí, ktorí boli zamestnaní na plný úväzok (36
448, t.j. 96%) prevládali muži (19 218), vzorka žien dosiahla počet 17 230, na čiastočný úväzok
pracovalo 1 334 zamestnancov (404 mužov a 940 žien), brigádnicky bolo zamestnaných 1 172
zamestnancov (604 mužov a 568 žien), iná forma zamestnania bola zaznamenaná u 102
zamestnancov – 91 mužov a 11 žien. Sezónne bolo zamestnaných 313 zamestnancov (244 mužov
a 69 žien). V priebehu roka sa u respondentov zamestnalo 313 iných sezónnych zamestnancov (78
mužov a 22 žien) a na miesta obsadené zmluvami so SZČO bolo zaradených 149 zamestnancov
(127 mužov a 22 žien).
• najviac zamestnancov momentálne pracuje vo výrobe/službách (25 453, t. j. 69,4 %), približne
rovnakú vzorku tvorí distribúcia (1 717, t. j. 4,7%), riadenie (1 543, t, j. 4,2%) a financie (1 186, t. j.
3,2%). Cca 1-2% zamestnancov je zamestnaných v ostatných deklarovaných oblastiach (marketing,
zásobovanie, výskum a vývoj, ľudské zdroje).
• robotníci a remeselníci tvoria dominantnú zložku zamestnancov (17 026, t. j. 48,4%), najmenej
zamestnancov tvorí vyšší manažment (604, t. j. 1,7%).
• najväčší segment zamestnancov dosiahol SŠ vzdelanie (15 998 – t.j. 41,5%), 13 283 – t. j. 34,5%
zamestnancov má stredné odborné a odborné vzdelanie (SOU, OU) a základné vzdelanie, resp.
neukončené ZŠ má 3 129, t. j. 8,1% zamestnancov. Vysokoškolsky je vzdelaných 15,9%
zamestnancov (6 142).
• zamestnanci v 83,3%, t.j. v počte 32 643, patria do vekovej kategórie 25-54 rokov. Približne 8%
tvoria zamestnanci mladší a rovnaké percento tvoria zamestnanci starší.
• posledných 12 mesiacov odišlo a bolo nahradených v 51 organizáciách 1-5% zamestnancov, v 25
firmách k zmene nedošlo vôbec a v 10 firmách došlo k pohybu u viac ako 25 % zamestnancov.
Ostatných 22 firiem vykazuje zmenu 6-10 % a 23 firiem 11-25% zamestnancov.
• v okrese sídla firmy býva 83,3% (27 459) zamestnancov, mimo okresu žije a dochádza do
zamestnania 4 503 (13,7%), z iných krajov dochádza 2,5% (816) a zo zahraničia 0,6% (192)
zamestnancov.
• Na podporu mobility neprijíma žiadne opatrenia takmer polovica firiem. U ostatných firiem sa
objavili nasledujúce stimuly: príspevok na cestovné zo sociálneho fondu (cca 20%), jednania
s dopravnými podnikmi o prispôsobení cestovného poriadku, vhodnom umiestnení zastávky (15%),
zabezpečenie vlastného autobusu (8%), vlastné ubytovanie alebo platenie ubytovania v cudzích
ubytovniach, výnimky z pracovnej doby, pružná pracovná doba a pod.
b) Prijímanie nových zamestnancov a rozvoj ľudských zdrojov
• prevažná väčšina respondentov prijíma nových zamestnancov ad hoc podľa aktuálnych potrieb
a situácie (74,1%). V súlade so strategickým zámerom/podnikateľským plánom rozvoja ľudských
zdrojov postupuje iba 23,1% zamestnávateľov.
• najčastejšie využívajú podniky pri prijímaní nových zamestnancov vlastnú databázu záujemcov
o zamestnanie a pozitívne hodnotia aj efektívnosť tohto spôsobu. Obľúbené sú aj inzeráty. Najmenej
sú využívané súkromné sprostredkovateľské agentúry, vzdelávacie inštitúcie a internet. Odporúčania
zamestnaných rodinných príslušníkov, úrady práce, sociálnych vecí a rodiny ako aj iné spôsoby sa
vyskytujú v každom spôsobe u cca 10% firiem.
• v podstatnej väčšine organizácií sa výkonnosť firmy nezmenila (cca 50%), zvýšila sa v približne
30% a iba asi 1% zaznamenalo zníženie výkonnosti. Štvrtina respondentov však túto otázku
odmietla zodpovedať. K zvýšeniu výkonnosti došlo vplyvom zvýšenia zručností a schopností
z oblasti počítačovej gramotnosti, tímovej práce, manažérskych techník a jazykových znalostí.
38
•
•
•
•
•
•
•
•
c)
Nezmenené zostali väčšinou prezentačné schopnosti a právne povedomie. Respondenti vyjadrili
veľkú rozdielnosť v definovaní profesií/odborných zručností, u ktorých sa zmenila ich výkonnosť
vzhľadom na potreby organizácie. Vo všeobecnosti sa významne a mierne zvýšila výkonnosť pri
robotníckych kategóriách a zníženie bolo zaznamenané len v ojedinelých prípadoch napr.
u odborníkov na financie a stredného zdravotníckeho personálu.
firmy pociťovali najväčšie problémy najmä v úrovni schopností uchádzačov o zamestnanie v oblasti
jazykových znalostí a manažérskych zručností. Strednú úroveň problémov zaznamenali hlavne
v počítačovej gramotnosti a využívaní informačných a komunikačných technológií a v tímovej
práci. Mierna úroveň problémov bola zaznamenaná hlavne pri právnom povedomí a prezentačných
schopnostiach. Významná úroveň problémov bola zaznamenaná u profesie projektantov, manažérov,
učiteľov cudzích jazykov, najmiernejšia u robotníckych profesií (pekár, maliar, ...)
poradie problémov pri prijímaní nových zamestnancov možno vytvoriť nasledovné (od najväčších a
najčastejších problémov po najmenej vyskytujúce sa): nedostatok záujemcov s požadovanou
kvalifikáciou/vzdelaním, nedostatok požadovaných zručností a skúseností, ostatné firmy ponúkajú
vyššie platy, nedostatok záujemcov o prácu, možnosť lepšieho zárobku v iných regiónoch,
nedostatočne atraktívne prostredie a výhody poskytované firmou, nedostatočná infraštruktúra v
regióne z hľadiska mobility.
najčastejšie riešili firmy problémy pri nedostatku vhodných zamestnancov rekvalifikáciou
existujúcich zamestnancov (20,7%) alebo prijatím zamestnancov s nižšou kvalifikáciou a následne
ich zaškolením priamo vo firme (19,5%) alebo využitím nových technológií znižujúcimi potrebu
pracovnej sily (11%). Niektoré firmy (15,4%) riešia túto situáciu zvýšením nadčasov. Najmenšie
percento firiem v tejto situácii znižuje produkciu (0,8%) alebo obmedzuje rozvojové plány (1,6%).
najväčší záujem firiem je o zamestnávanie absolventov škôl (49%) a najmenší záujem je o osoby
s nízkou kvalifikáciou/bez vzdelania (47,6%). Firmy najviac využívajú nástroje aktívnej politiky
trhu práce pri osobách so zníženou pracovnou schopnosťou (13,3%) a najmenej u osôb bez
vzdelania (4,2%).
nárast v počte zamestnancov predpokladá 14% firiem, ostane približne rovnaká úroveň u 71,3%
firiem a až u 13,3% firiem bude počet zamestnancov klesať.
medzi najčastejšie vyskytujúce sa prekážky pri tvorbe pracovných miest patria: finančné problémy
firiem a nedostatok práce pre väčší počet ľudí, resp. nízky dopyt po ich výrobkoch a službách.
Významnejší výskyt v odpovediach mali aj racionalizačné opatrenia (zoštíhľovanie podnikov).
Slabá kúpna sila a zdĺhavá spolupráca s úradmi práce mali výskyt v odpovediach najnižší.
vo firmách respondentov je v súčasnosti 211 voľných pracovných miest, z toho 81 je vhodných pre
absolventov. Ide o množstvo profesií, predovšetkým robotníckych.
v potrebách profesií, či už do 1 roka alebo do 3 rokov, zo širokej škály výrazne vyniká profesia
tesár, vodič, krajčír a čistiaci servis.
Ďalšie vzdelávanie
• rozvoj ľudských zdrojov ako súčasť podnikateľského plánu deklarovalo 75,5%, t.j. 108 firiem, v 32
firmách (22,4%) rozvoj ľudských zdrojov nie je súčasťou podnikateľského plánu.
• potreby vzdelávania analyzuje takmer 85% firiem. Najčastejšie túto činnosť uskutočňujú na základe
požiadaviek vyplývajúcich z novej legislatívy. Pravidelné stretnutia, nepravidelné stretnutia
i rozhodnutia manažérov v prieskume vykazujú približne rovnaké percento výskytu – cca 15-21%.
• pomer tých firiem, ktoré zostavujú ročný plán vzdelávania a tých, ktoré plán nezostavujú, je cca
60:40. Oslovené firmy deklarovali investície do ďalšieho vzdelávania spolu vo výške 34 783 tis. Sk.
Približne 4 754 odborných kurzov sa zúčastnilo 50 636 zamestnancov. Pozitívny prínos zaznamenali
hlavne školenia zamerané na nové legislatívne úpravy súvisiace s účtovníctvom, finančníctvom
a daňami. Neutrálny prínos je vykazovaný len vo veľmi málo prípadoch.
• v ďalšom období plánujú firmy zamerať kurzy a vzdelávanie svojich zamestnancov najmä na tieto
oblasti: ekonomika, dane, jazyková príprava, práca s počítačmi, manažment kvality a pod.
• najviac firiem (40,4%) využíva služby súkromných vzdelávacích inštitúcií, 16,9% využíva školy
a univerzity, 15% firiem má vlastné vzdelávacie zariadenie, v 12,4% podnikov pôsobia konzultanti
v oblasti manažmentu a 4,9% firiem sa obracajú na zahraničné vzdelávacie inštitúcie.
• oslovené firmy využívali na zabezpečenie vzdelávania hlavne zdroje z Európskeho sociálneho fondu
vo výške cca 5,6 mil. Skk, Phare vo výške cca 3,6 mil. Skk a z Úradu práce, sociálnych vecí
a rodiny.
39
d) Firmy v pozícii členov formálneho alebo neformálneho partnerstva
•
firmy v počte 31 (21,7%) sú členmi predmetného partnerstva, 97 firiem (67,8%) nemá členstvo
v takomto partnerstve.
e)
Konkrétne aktivity, očakávania a oblasti spolupráce s regionálnymi autoritami
Firmy deklarovali množstvo oblastí, ktoré očakávajú rozvíjať v partnerstve so Žilinským
samosprávnym krajom pre rozvoj Žilinského kraja, pre smerovanie k dlhodobej spolupráci a k riešeniu
nezamestnanosti. Medzi najčastejšie vyskytujúcimi oblasťami sú:
1. zosúladenie potrieb zamestnávateľov s ponukou vzdelávacích inštitúcií, a to čo do kvality, tak i čo
do kvantity
2. pomoc pri získavaní dotácií
3. podpora firiem v regióne
4. spolupráca pri predkladaní žiadostí o podporu zo štrukturálnych fondov EÚ
5. vypracovanie jasnej koncepcie podpory konkrétnych priemyselných odvetví
6. podpora dobudovaniu diaľničnej siete
7. vytvorenie stimulov - motivovanie k zamestnávaniu absolventov
8. iniciovanie zlepšenia práce Úradov práce, sociálnych vecí a rodiny
9. pomoc pri realizácii ekologických stavieb
10. spolupráca pri realizácii cezhraničnej spolupráce
11. spolupráca pri podpore regionálneho rozvoja, atď.
Z pohľadu vzdelávacej inštitúcie, ktorá bola poverená spracovaním predmetnej analýzy sa stalo uskutočnenie
analýzy a jej výsledky východiskovou základňou predovšetkým pre oblasť, ktorú môžeme významne ovplyvniť.
Vzdelávanie je totiž hodnota. Znamená širšie vedomosti, komplexnejší pohľad na dianie v podniku
i v spoločnosti, lepšiu prispôsobivosť, viac samostatnosti a v konečnom dôsledku vyššiu výkonnosť. Vzdelaný
personál je ako dobre pripravená pôda. V podnikateľskom prostredí prináša konkurenčnú výhodu. Celosvetové
skúsenosti poukazujú na ekonomickú nevyhnutnosť pravidelne vkladať 5-10% investícií do rozvoja kvalifikácie
zamestnancov.
Úlohou vzdelávacieho a univerzitného prostredia je rozvinúť v úvode predstavený model vnímania zamestnanca
na profesionálny pyramidálny model personálu (obr. 2), pri ktorom sa v náplni vzdelávacieho procesu rozvinú tri
základné moduly:
• riadiaco-kompetenčný,
• funkčne-výkonový a
• aplikačno-lokalizačný.
Riadiaco-kompetenčný
modul:
manažérske zručnosti
pracovné
kompetencie
riadiace kompetencie
Všeobecný trigon
modelu rozvoja
jednotlivca
Funkčno-výkonový
modul:
profesionalita
vedomosti, zručnosti,
postoje
Aplikačno-lokalizačný modul:
odvetvové dimenzie
regionálne dimenzie
ekodimenzie
nové zmeny a trendy
Obr. 2 Profesionálny pyramídový model personálu
40
Všetky zložky predstaveného modelu sú základom úspešnosti v oblasti rozvoja ľudských zdrojov v regiónoch
a ich dôsledné zaradenie do procesu vzdelávania sú štartovacou základňou pre rast úspešnosti podnikania.
POUŽITÁ LITERATÚRA:
[1]
Správa z prieskumu, uskutočneného v rámci projektu: Tvorba regionálnych akčných plánov
zamestnanosti a budovania partnerstva na regionálnej, subregionálnej a miestnej úrovni, Žilina : VÚC,
2006.
[1]
TKÁČIKOVÁ, J. Personálny manažment, RAABE, 2001, ISBN 80-968206-2-1.
[1]
MAIER, G.; TÖDTLING, F. Regionálna a urbanistická ekonomika 2 – Regionálny rozvoj a regionálna
politika. ELITA, 1998, ISBN 80-8044-049-2.
ADRESA:
Prof. Ing. Tatiana Čorejová, PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Univerzitná 1
010 26 Žilina
tel.: 00421 41 5133050, fax: 00421 41 5131527
e-mail: [email protected]
prof. Ing. Mária Rostašová, PhD.
Univerzitná 1
010 26 Žilina
tel.: 00421 41 5133050, fax: 00421 41 5131527
41
42
ROZVOJOVÉ PROBLÉMY A POTREBY ČR A SR V RÁMCI CEZHRANIČNEJ
SPOLUPRÁCE
Alena Pauličková
Právnická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave
Abstrakt: Cezhraničná spolupráca je dôležitou súčasťou integračných procesov. Fungujúca
spolupráca môže vyústiť do cezhraničných integračných procesov. Hlavný zámer spoločného
rozvojového procesu je podporovať spoločný rozvoj regiónu. Globálnym cieľom je utvárať funkčnú
sieť spolupracujúcich orgánov. Nakoľko kontakty medzi oboma stranami existujú, je potrebné
vytvoriť stabilné kooperačné siete.
Kľúčové slová: cezhraničná spolupráca, integračné procesy, formovanie regiónov euroregióny,
miestna a regionálna správa, inštitucionálna báza
ÚVOD
Najefektívnejším nástrojom na postupné zoslabovanie vplyvu hranice sa stáva cezhraničná spolupráca, ktorá je
v Európe zároveň dôležitou súčasťou integračných procesov. Je podporovaná prostredníctvom viacerých
medzinárodných zmlúv a dokumentov. Jej rozvoj najpodstatnejšie ovplyvnil Európsky rámcový dohovor
o cezhraničnej spolupráci medzi územnými celkami alebo orgánmi. Za cezhraničnú spoluprácu sa v ňom
považujú všetky aktivity zamerané na posilnenie a podporu susedských vzťahov obyvateľov prihraničných
území na oboch stranách spoločnej štátnej hranice. Tieto aktivity sú podľa Rady Európy základom pri napĺňaní
jej hlavného cieľa, ktorým je čo najväčšie zjednotenie európskych štátov a ich obyvateľov.
Fungujúca cezhraničná spolupráca môže v konečnom dôsledku vyústiť do cezhraničných integračných procesov
na regionálnej (lokálnej) úrovni a formovaniu regiónov prekračujúcich štátnu hranicu – v Európe nazývaných
euroregióny.
Euroregióny nemôžeme považovať za akúsi novú úroveň miestnej a regionálnej správy, ale za miesto stretnutia
existujúcich orgánov verejného a súkromného sektora a vyvážením nerovnakých kompetencií existujúcich na
rôznych stranách hranice.
Zo strany EÚ je cezhraničná spolupráca podporovaná prostredníctvom viacerých programov a iniciatív.
Dôležitým predpokladom pre úspešné fungovanie cezhraničnej spolupráce je inštitucionálna báza. Inštitúcie
vstupujúce do tohto procesu môžeme rozdeliť na normatívne a reálne. Normatívne inštitúcie majú na starosti
celkový rámec a pravidlá, vyjadrené predovšetkým v právnych normách a smerniciach, ktoré podstatnou mierou
definujú podmienky a formy realizácie. Reálne inštitúcie zahŕňajú existujúce subjekty, organizácie a združenia
priamo realizujúce cezhraničnú spoluprácu. Systém ani jedného typu inštitúcií nie je u nás v súčasnosti
dostatočne rozvinutý, presnejšie povedané nie sú presne a jednoznačne vytýčené ich kompetencie.
Rozdelenie ČSFR a vznik SR a ČR v roku 1993 a tvorbu novej hranice možno brať z hľadiska vytvárania
predpokladov pre cezhraničnú spoluprácu ako istú brzdu na niekoľko rokov a po redukcii rakúskej bariéry
vytvárania novej bariéry. K definitívnej podobe hranice sa podarilo dospieť až v roku 1996 po doriešení
sporných úsekov (niekoľkoročná práca rozhraničovacej komisie). Zároveň však sústava nových právnych noriem
ako aj pomerne hustá sieť colných priechodov vytvorila dobrý predpoklad pre cezhraničné väzby a cezhraničnú
spoluprácu. Je pravda, že v prvých rokoch existencie novej hranice prišlo vo viacerých ukazovateľoch k zníženiu
intenzity väzieb a kontaktov, postupne sa však situácia zlepšovala, dokonca v niektorých formách väzieb sa
priblížila k stavu pred vytvorením štátnej hranice.
Výrazným medzníkom v cezhraničnej spolupráci v Slovenskej republike bolo podpísanie Európskeho
rámcového dohovoru o cezhraničnej spolupráci medzi územnými celkami alebo orgánmi. Podpísanie tohto
dohovoru bolo logickým zavŕšením niekoľkoročného úsilia o jasné vymedzenie právneho rámca pre rozvíjanie
cezhraničnej spolupráce. Po tejto zásadnej zmene sa začali iniciatívne prípravy na vznik viacerých euroregiónov.
43
Ďalším medzníkom je vstup do Európskej únie v roku 2004, čím sa otvárali ďalšie možnosti na rozvoj
cezhraničnej spolupráce.
SPOLOČNÁ CEZHRANIČNÁ STRATÉGIA
Hlavným zámerom spoločného rozvojového procesu v programovacom období 2007 – 2013 je podporovať
spoločný rozvoj regiónu v rámci spoločného Schengenského priestoru. Súčasťou tohto cieľa je zabezpečovanie
takých podmienok, ktoré budú podporovať rozvoj spoločného regiónu. Globálnym cieľom je rast kohézie a
konvergencie cezhraničného regiónu. Utvárať funkčnú sieť spolupracujúcich orgánov s cieľom podporovať
udržateľný, integrovaný ekonomický, environmentálny, sociálny a kultúrny integrovaný rozvoj cezhraničného
regiónu prostredníctvom zlepšenia dostupnosti, rozvoja informatizácie, turizmu, zachovaním a rozvojom
kultúrnych tradícií. Celkový strategický zámer sleduje zabezpečenie plnenia základných strategických cieľov
európskych a národných strategických dokumentov prostredníctvom spoločných projektov a aktivít
v prihraničnom regióne. Tým sa zabezpečuje aj jedna zo základných tendencií EÚ a to integrácia a kohézia
v medzinárodných súvislostiach. Priority tohto spoločného programového dokumentu smerujú aj k vytvoreniu
spoločných vízií rozvoja vo vybraných oblastiach, ktoré budú využívať potenciál a možnosti cezhraničného
regiónu pri spoločnom riešení hlavných problémov. Preto je nevyhnutné zabezpečiť nepretržitú koordináciu
rozvoja a výmenu pohľadov na spoločné aktivity v rámci cezhraničného regiónu. V záujme zabezpečenia
celkového strategického zámeru navrhuje programový dokument podporovať dosiahnutie nasledujúcich
špecifických cieľov rozvoja cezhraničného regiónu:
• Podpora
rozvoja
hospodárskych
a
sociálnych
cezhraničných
štruktúr
zvyšujúcich
konkurencieschopnosť a zamestnanosť v regióne.
• Zvyšovanie dostupnosti a kvality cezhraničnej infraštruktúry, ktorá podporuje kohéziu cezhraničného
regiónu.
Oba špecifické ciele podporujú aktivity, ktoré v cezhraničnom efekte v súlade s národnými stratégiami budú
prispievať k plneniu cieľov Lisabonskej a Göteborskej stratégie.
Pri zabezpečovaní špecifických cieľov rozvoja cezhraničného regiónu je potrebné mať v pozornosti tvorbu
spoločných vízií integrovanej regionálnej ekonomiky, sociálnej kohézie, ochrany prírodného a kultúrneho
dedičstva a dobrých susedských vzťahov.
ŠPECIFICKÉ CIELE
Slovensko-české cezhraničie má veľký potenciál pre rozvoj socio-kultúrnej a hospodárskej spolupráce a dobré
podmienky pre rozvoj turizmu, životného prostredia a dopravnej infraštruktúry.
Vzhľadom na objem alokovaných finančných prostriedkov boli pre podporu z programu cezhraničnej spolupráce
určené dve rozvojové prioritné osi regiónu a samostatná prioritná os pre zabezpečenie riadenia, kontroly a
monitoringu programu. Podpora je poskytovaná formou nenávratnej finančnej pomoci.
PODPORA CEZHRANIČNÉHO REGIÓNU A SPOLUPRÁCE
Na česko-slovenskej hranici existujú spoločenské väzby, ktoré majú dlhú tradíciu, a to aj napriek tomu, že tieto
väzby utrpeli rozdelením republík v 90-tych rokoch. Jedným z dôvodov je fakt, že táto hranica nie je limitovaná
jazykovou bariérou a tiež to, že tradičné aktivity Čechov a Slovákov sú si prirodzene blízke. V súčasnej dobe
a predovšetkým od vstupu oboch štátov do EÚ sa ich väzby s využitím inštitucionálnych štruktúr obnovujú,
upevňujú a získavajú novú kvalitu. V regióne existuje množstvo spoločenských, umeleckých a kultúrnych aktivít
a akcií, ale ich želanému rozšíreniu bránia nedostatočné kapacitné a finančné prostriedky a tiež nevyhovujúca
technická vybavenosť infraštruktúry.
Cezhraničné územie poskytuje možnosti rozvoja predovšetkým na báze spolupráce a sieťovania. To je
nevyhnutnou podmienkou k cielenému a efektívnemu socio-kultúrnemu a hospodárskemu rozvoju. Vzhľadom k
tomu je tiež potrebné odstraňovať prekážky v komunikácii, budovať a rozvíjať spoločný informačný
a komunikačný priestor predovšetkým medzi inštitúciami, samosprávami, podnikateľmi, záujmovými
združeniami a v neposlednom rade obyvateľmi na oboch stranách hranice. Súčasťou tohto cieľového zamerania
je preto tiež vytvorenie podmienok pre vzdelávanie v záujme naplnenia obsahu a vyškolenie ľudí vo využívaní
informačných technológii.
44
Okrem hospodárskych, kultúrnych, spoločenských a ekonomických otázok spoločného rozvoja cezhraničného
regiónu sa dostávajú do popredia otázky kvality životného prostredia a jeho väzby na trvalo udržateľný rozvoj
spoločného regiónu. Stále významnejšími sa stávajú spoločnej ochrany pred prírodnými katastrofami a
technologickými haváriami. V spoločnom záujme rozvoja kvalitatívneho rozvoja cezhraničného regiónu
s kvalitným životným prostredím je preto potrebné riešiť otázky spoločnej ochrany pred prírodnými katastrofami
a technologickými haváriami. Je potrebné vytvoriť a rozvíjať prostredie, ktoré umožní takýmto udalostiam
predchádzať, resp. pri ich výskyte ich efektívne a rýchle eliminovať. K tomu by mala prispieť aj podpora rozvoja
spoločných záchranných systémov. Ďalším dôležitým aspektom je eliminácia, resp. zmierňovanie vplyvov
ekonomických činností a ich podpory na životné prostredie. V tomto kontexte programu sú podstatné
predovšetkým oblasti rozvoja turizmu, dopravy, multifunkčného poľnohospodárstva vo vidieckych oblastiach a
v neposlednom rade environmentálneho vzdelávania a výchovy.
Spoločným menovateľom všetkých aktivít tejto prioritnej osi je nepriamo podporiť rozvoj podnikateľského a
inovačného prostredia a to hlavne orientáciou na využitie vysokého potenciálu cezhraničného regiónu pre
vytváranie cezhraničných regionálnych klastrov predovšetkým v oblasti služieb s vysokou pridanou hodnotou
rozvoj (najmä turizmu) a inovatívnych odvetví priemyselnej výroby.
CIELE:
• posilnenie vzájomnej spolupráce a sieťovania
• obnova a zachovanie regionálnych kultúrnych tradícií
• spoločné prístupy k rozvoju ľudských zdrojov a vzdelanosti
• zlepšenie cezhraničných rozvojových aktivít v oblasti hospodárstva
• využitie potenciálu turizmu pre nárast jeho ekonomického významu v cezhraničnom regióne,
• podpora tvorby spoločných produktov cestovného ruchu
Kontakty v súčasnej dobe medzi českou a slovenskou stranou existujú, nie sú však vytvorené stabilné
kooperačné siete. V tejto oblasti je potrebné podporiť tvorbu nových a upevnenie existujúcich väzieb na základe
spolupráce medzi subjektmi politického, ekonomického a občianskeho sektora. Dôsledkom bude vytvorenie
regionálnych rozvojových štruktúr vedúcich k dlhodobo udržateľnej integrácii, a ekonomickému rastu
cezhraničného regiónu. Predmetom podpory kooperačných štruktúr bude budovanie a rozvoj spolupráce v takých
oblastiach ako sú verejné služby, turizmus, hospodárska spolupráca, informatizácia, výchova a vzdelávanie,
kultúra a občianske aktivity.
ZOZNAM POUŽITEJ LITERATÚRY
[1]
Operačný program. Program cezhraničnej spolupráce Slovenská republika Česká republika 2007 –
2013. Návrh znenia aktualizované 9.10.2006.
[2]
www.fns.uniba.sk
ADRESA:
Doc. JUDr. Alena Pauličková, PhD.
Právnická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave
Katedra správneho práva, práva životného prostredia a finančného práva
Hornopotočná 23
918 43 Trnava
Tel.: +421335446536
[email protected]
45
46
VÝKLAD AKO SÚČASŤ KOMUNIKAČNÉHO MIXU
Jaroslav Ďaďo1, Juraj Dubovec2
1
2
Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice
Fakulta riadenia a informatiky, Žilinská univerzita v Žiline
Abstrakt: Rozvoj trhovej ekonomiky vyžaduje, aby podniky aj na Slovensku venovali vyššiu
pozornosť jednotlivým formám marketingovej komunikácie. Vo sfére obchodnej činnosti získava
nové postavenie v rámci komunikačných prostriedkov výklad. Aké požiadavky sú kladené na
efektívne využitie výkladov v marketingu obchodných podnikov uvádza prvá časť nášho príspevku.
Aká je situácia v tejto oblasti na ukázal marketingový prieskum, ktorý sme robili
v Banskobystrickom kraji na vybranej vzorke obchodov, prezentovaný v druhej časti príspevku.
Výskum ukázal, že aj napriek svojmu významu a množstvu výkladov sa tejto forme marketingovej
komunikácie v literatúre ani v praxi nevenuje dostatočná pozornosť. Prezentovaný výskum vnímania
výkladu ako súčasti marketingovej komunikácie dokazuje, že výklad má pevné miesto vo vedomí
spotrebiteľov. Výklad má vplyv na ich nákupné rozhodovanie. Spotrebitelia vnímajú obsah a formu
výkladu kriticky. Preto je potrebné tejto forme marketingovej podpory venovať pozornosť zo strany
manažérov i profesionálov v tejto oblasti.
Kľúčové slová: výklad, reklama vo výklade, výskum vnímania výkladov
Výklad, využívaný predovšetkým v podnikoch vykonávajúcich maloobchodnú činnosť, je známy niekoľko
storočí. Z teoretického hľadiska by sme ho mohli zaradiť do oblasti podpory predaja. Podpora predaja má
množstvo špecifických foriem a výrazových prostriedkov.
Obsah pojmu podpora predaja definujú viacerí autori. Pre naše potreby sme vychádzali z definície R. Coxa (1995,
s. 110 – 111), ktorý definuje podporu predaja ako akúkoľvek nepriamu aktivitu spojenú s propagáciou predaja. Cieľ
podpory predaja je možné vystihnúť týmito heslami:
1. Zastav sa a vojdi - zákazníci, ktorí nemajú v úmysle vstúpiť, ale práve prechádzajú okolo obchodu, môžu
byť povzbudení k vstupu výrobkami vystavenými vnútri obchodu alebo vo výkladnej skrini.
2. Prehliadni si a kúp – po presvedčení zákazníkov o tom, aby vošli do obchodu, je potrebné ich prinútiť, aby
si niečo kúpili napríklad tým, že je tovar vystavený takým spôsobom, aby v nich vyvolal prianie kúpy.
3. Kúp viac - počas nakupovania môže podpora predaja pomôcť presvedčiť zákazníka, aby kúpil buď väčšie
množstvo toho istého tovaru alebo nejaké výrobky naviac, napríklad znížením ceny u väčších nákupov alebo
ponukou nižšej ceny u združeného nákupu.
4. Zopakuj nákup - konečným cieľom je presvedčiť zákazníka, aby sa do obchodu vracal znovu a znovu,
pretože na základe predchádzajúcich nákupov a služieb má o danom obchode dobrú mienku a bude mu
verný.
VÝKLAD AKO PROSTRIEDOK MARKETINGOVEJ KOMUNIKÁCIE
Obsah pojmu výklad budeme vnímať podľa Peglera (Store windows No. 15, 2006, s. 7) ako osobitnú oblasť
umenia. Umenie z pohľadu pôsobenia na spotrebiteľa a umenie ako oblasť realizácie osôb zodpovedných za
obsahové a technické riešenie výkladu.
Viestová (in Obchod, marec 2006, s 18) definuje výklad ako „prostriedok reklamy na mieste predaja. Z hľadiska
priestoru predajne je to zasklený priestor určený na predvádzanie a vystavovanie ponúkaného tovaru. Môže byť
súčasťou interiéru, ale aj oddelený od zákazníka, prístupný spredu, zboku, zozadu, a takisto môže byť
poschodový. Do výkladov sa vkladajú aj rôzne dekoračné prvky, ktoré zvýrazňujú atraktívnosť prezentovaných
tovarov.“ Podľa jej názoru výklady by nemali chýbať v predajniach, ktoré ponúkajú luxusný tovar a taktiež
v centrách miest, na peších zónach a v najatraktívnejších nákupných zónach.
Cyprichová, vedúca marketingu OD Dunaj (in Obchod, marec 2006, s 18) upozorňuje, že „ešte stále je veľa
obchodníkov, ktorí si neuvedomujú, že výklad je vizitkou ich predajne.“ Tento môže byť silným magnetom ako
47
prilákať, ale aj odlákať mnoho zákazníkov.
R. Cox (1995, s. 88) hovorí, že tradičným zmyslom výkladu je ukázať reprezentatívnu vzorku tovaru
predávaného v obchode, vystaviť propagované a sezónne druhy tovaru a ponúkaný tovar predviesť.
Výkladná skriňa podľa Schwalbe (1994, s. 71) „ponúka rozmanité možnosti pôsobenia na zákazníkov. Oslovuje
ich písmom, obrazom, svetlom a farbou.“ Výklady by podľa neho nemali iba informovať, ale aj prebúdzať
prianie, to znamená túžbu vlastniť prezentovaný produkt. „Majú vysoký stupeň účinnosti na pozornosť a pamäť.
Pre mnohých chodcov sú výklady dôvodom pre vstup do obchodu.“
VÝKLADY A ICH NAJČASTEJŠIE NEDOSTATKY
Vo všeobecnosti sa traduje, že výklady v súčasnosti v prevažnej miere nespĺňajú základné kritériá, ktoré sú na ne
kladené. Nevkusný, nevhodne usporiadaný alebo nevýrazný výklad nedokáže okoloidúcich upútať a prilákať na
kúpu vystaveného tovaru.
Böhm (1991, s. 41) uvádza nasledovné hlavné a časté nedostatky výkladov:
• výklad je príliš vysoký a úzky,
• osvetlenie je umiestnené vysoko a tiež vzdialenosť osvetľovacích telies od tovaru je veľká,
• osvetľovacie telesá sú slabé, takže osvetlenie nie je efektívne,
• pozadie výkladu neumožňuje pohľad do predajne,
• výstavná plocha je až príliš nízko pri zemi a pre niektoré drobnejšie sortimenty nevhodná,
• výklad nemá v horných častiach zariadenie na zavesenie dekorácií.
Hlavnou zásadou umenia aranžovania výkladov je podľa H. N. Cassona (1996, s. 53) postupovať plánovite, nie
chaoticky. V prvom rade je potrebné si ozrejmiť, ktorý tovar chce maloobchodník vystavovať. (Casson, H. N.,
1996, s. 54)
Uvedenú skutočnosť vyzdvihuje aj autor R. Burstiner (1994, s. 721). Podľa neho maloobchodníci pri
vystavovaní tovaru vo výklade dávajú prednosť novým značkám alebo obľúbeným výrobkom a tovaru, ktoré
bolo predmetom reklamy v novinách alebo v televízii. Veľa maloobchodníkov si vyberá tovar, ktorý prináša
nadpriemernú obchodnú prirážku, a ktorého predaj prispeje k zvýšeniu hrubého obchodného rozpätia.
Veľmi dôležité je umiestnenie tovaru vo výklade. R. Cox (1995, s. 88) píše, že podobné výrobky by mali byť vo
výklade usporiadané vedľa seba. Podľa neho vystavenie v blokoch určitých druhov tovaru, významne prispeje
k získaniu zákazníkov. Hoci nie je možné meniť celý výklad často, mali by sa vymieňať častejšie aspoň tovary v jeho
prednej časti. Ak si zákazníci uvedomia, že vo výklade je niečo nové, je väčšia pravdepodobnosť, že sa zastavia
a vojdú do obchodu. Obmena tovaru je dôležitá aj preto, lebo niektoré tovary po kratšom čase vo výklade vyblednú.
Pri vystavovaní tovaru by sa podľa R. Burstinera (1994, s. 722 - 725) mali zachovávať nasledovné princípy
akými sú jednota použitých prvkov, vyváženosť kompozície, obsahová proporcionalita, dominantnosť
vybraného prvku alebo vlastnosti produktu, tematická aktuálnosť, kontrast prezentácie a výrazových
prostriedkov (farba, osvetlenie, tvar, pohyb a pod.).
Vchádzajúc z uvedeného sme si zvolili za predmet skúmania prieskum výkladov v Lučenci a v Banskej Bystrici
v predajniach papiernictvách, obchodoch s darčekmi, v obchodoch s odevmi a obuvou.
Cieľom výskumu bolo analyzovať a následne posúdiť prístup k využívaniu výkladu ako účasti marketingovém
podpory v rámci ich marketingovém komunikačnej stratégie a overiť reakcie zákazníkov na výklady. Predmetom
výskumu bolo celkom 20 výkladov a 112 respondentov občanov. Údaje sa sme získavali formou
štruktúrovaných rozhovorov, pozorovaním a z dotazníkov.
ČO UKÁZAL VÝSKUM?
Prístup manažérov k výkladom ako prostriedkom marketingovej komunikácie patrí výklad k prioritám ich
marketingovej komunikácie. Vo výklade zohľadňujú sezónnosť tovaru. Prostredníctvom neho chcú upozorniť
hlavne na nový tovar. Obsahovo a esteticky sú výklady na vyššej úrovni v obchodoch umiestnených v shoping
centrách.
48
Ich hlavným cieľom pri aranžovaní výkladu je upútanie záujmu zákazníkov. Viaceré predajne (50 %) si aranžujú
výklad vlastnými silami – predavačmi. Málo z nich využíva profesionálnych aranžérov (len 20 %) na úpravu
výkladov. Pri výbere tovaru do výkladu sa orientujú hlavne na kvalitu, následne na pestrosť ponuky, respektíve
šírku sortimentu. Výklady upozorňujú svojim obsahom aj na zľavy a akcie. Najväčší dôraz kladú pri aranžovaní
výkladu na usporiadanie tovaru. Menej ako polovica predajní (45 %) má zostavený ročný tematický plán obsahu
výkladu. V obsahovom zameraní dominuje snaha upútať zákazníkov a zvýšiť návštevnosť predajne a následne aj
tržby (90 %).
Šesťdesiat percent výkladov obsahovalo aj údaje o cenách prezentovaného tovaru. Pri tvorbe obsahu výkladu
predajne kládli dôraz hlavne na usporiadanie tovaru, farebné riešenie výkladu a jeho osvetlenie. V obsahu
dominovala prezentácia cenových zliav. Až 80 % predajní neskúma účinnosť a efektívnosť marketingovej
komunikácie formou výkladu. Paradoxne nepovažujú výklad za faktor, ktorý ovplyvní rozhodnutie zákazníka
o vstupe do predajne.
Podniky, ktoré majú širšie územné pokrytie, majú jednotný tematický plán obsahu výkladov. Takmer polovicu
skúmaných predajní mení obsah výkladu minimálne raz za dva týždne. Tridsaťpäť percent predajní mení výklad
pod vplyvnom sezónnosti. Dominujú sviatky ako Vianoce, Veľká noc, Valentín a pod. Inšpiráciou pre obsah
výkladu je skoro na 90 % vlastná fantázia vedúceho predajne alebo pracovníkov. V zdrojoch nápadov sa objavilo
aj odpozorovanie konkurencie, námety z časopisov alebo z návštev v zahraničí. Pozornosť venujú osvetleniu
výkladu. Snažia sa zamestnancov viesť k tomu, aby bol výklad čistý, aktuálny a upravený. Výklad vnímajú ako
jednu zo zložiek marketingovej komunikácie (popri letákoch, reklame v časopisoch, podnikových novinách,
oblečení zamestnancov, vizitkách predajne a pod,). Vyše päťdesiat päť percent predajní uviedlo, že výklad je ich
dominantnou formou marketingovej komunikácie. Ostatní vnímajú výklad ako významnú zložku komunikácie
s okolím.
V obsahovom zameraní dominuje snaha prezentovať vo výklade nový tovar (60 %). Výdavky vynaložené na
aranžovanie výkladu za rok sa pohybovali maximálne do 15 tis. Sk. Len dva podniky prekročili hranicu 20 tis.
Sk ročne. Údaje o výdavkoch stanovovali odhadom, nakoľko tieto osobitne nesledujú.
Pozorovaním sme zistili, že nie vždy sú uvedené zásady aj realitou. Viaceré výklady neboli čisté, sklo i interiér
obsahoval zvyšky starých lepiacich pások, na rámoch bola opadaná farba, výklady neboli aktuálne, tovar bol
vyblednutý, osvetlenie bolo nefunkčné, niektoré texty boli nečitateľné a pod.
Druhú časť výskumu sme zamerali na vnímanie výkladov zákazníkmi. Vnímanie výkladu prezentujú údaje
v grafe č. 1
Percento, ktorí si všimnú výklad v uvedenej frekvencii, keď prejdú
okolo predajní
Často
30
41
Niekedy/Občas
Nikdy
Vždy
3
26
Graf č. 1: Prameň: Vlastné spracovanie
Respondentov na výklade najviac zaujme je uvedený na graf č. 2. Poradie je zostavené na základ bodového
hodnotenia. Celkovo za výberový súbor respondentov najviac zaujme vo výklade zaujímavo a esteticky
naaranžovaný tovar, na druhom mieste informácie o znížení cien, na treťom mieste farebné riešenie, na štvrtom
mieste informácia o výpredaji, na piatom informácia o novinkách, na šiestom osvetlenie, siedmom netypicky až
šokujúco naaranžovaný tovar a na ôsmom mieste Iné. Medzi odpovede Iné patrili nasledovné: predavačka vo
výklade a keď respondenta zaujme konkrétna vec vo výklade. Pozitívne vnímali respondenti osvetlenie výkladov
49
večer. Osemdesiat % výkladov bolo osvetlených.
77 % respondentov si všimne výklad, keď je v ňom niečo nové, keď je v ňom zmena. Graf č. 3 uvádza
frekvenciu vstup zákazníka do predajne pod vplyvom upútania výkladu. Štyri percentá zákazníkov uviedlo, že
ich nákup je motivovaný vnímaním výkladu. Šesťdesiat deväť percent zákazníkov by uvítalo, aby tovar vo
výklade bol označený cenovkou. Pritom 80 % výkladov touto informáciou disponovalo. Dve tretiny zákazníkov
uviedli, že občas kúpia pod vplyvom vnímania výkladu. Ku vstupu do predajne zákazníkov najviac odradí
špinavý výklad, vyblednutý tovar a starý obsah výkladu. Rovnako dvom tretinám utkvie pekný a zaujímavý
výklad v ich pamäti tak, že si naň vedia spomenúť. Podobne si pamätajú aj výklad s negatívnymi
charakteristikami. Takmer polovica respondentov si plánuje prechádzky po meste, aby si prehliadlo výklady.
Poradie možností, ktoré vo výklade najviac zaujmú respondentov, pričom možnosť z NAJNIŽŠOU
hodnotou je tá, ktorá vo výklade NAJVIAC upúta
760
800
700
600
480
500
370
400
335
299
300
487
377
232
200
100
0
Zaujímavo a
esteticky
naaranžovaný
tovar
Informácia o
znížení cien
Farebné
riešenie
Informácia o
výpredaji
Informácia o
novinkách
Osvetlenie
Netypicky až
šokujúco
naaranžovaný
tovar
Iné
Súčet bodov, ktoré jednotlivé možnosti získali v hodnotení respondentmi
Rozdelenie respondentov podľa frekvencie ich vstupu do predajne po tom,
ako ich niečo upúta vo výklade
2
6
3
34
Nevyjadrili sa
Často
Niekedy/Občas
Nikdy
Vždy
55
Štatistické údaje získané dotazníkmi sme doplnili pozorovaním správania sa ľudí idúcich okolo výkladu.
Pozorované boli predajne na frekventovaných miestach. Pri pozorovaní sa zaznačoval počet ľudí, ktorí prejdú
popri predajni a okolo výkladu. Zároveň sa pozorovalo, koľko z uvedených 100 ľudí, ktorí prešli popri obchode,
50
sa pozreli do výkladu predajne, koľkí zo 100 sa pozreli do výkladu, zastavili sa, bližšie si popozerali výklad a išli
ďalej, koľkí zo 100 vstúpili do predajne po tom, ako ich zaujal tovar vo výklade a koľkí zo 100 vstúpili do
predajne bez toho, aby sa pozreli na výklad, to znamená cielene. V priemere si výklad všimlo menej ako tretina
okoloidúcich. A pod týmto vplyvom vstúpilo do predajne maximálne 5 % okoloidúcich. Asi každý desiaty postál
pri výklade tak, že ho aranžovaný tovar zaujal.
Na základe prezentovaných zistení sa javí ako nutné, aby vlastníci obchodov pracovali s výkladmi ako formou
marketingovej komunikácie systematicky. Nielen z hľadiska obsahu, ale aj formy prezentácie. Skvalitnenie tejto
oblasti by mali „zobrať“ do rúk profesionálni aranžéri. Iní odborníci, spolu s majiteľmi/vedúcimi predajní by
mali venovať pozornosť výskumu výkladov. Pritom už aj slovenský trh disponuje dostatočnou ponukou
technických prvkov vhodných na aranžovanie výkladu.
LITERATÚRA:
[1]
CASSON, H. N. Aranžovanie výkladov. Žilina : ajfa + avis, s. r. o., 1996, ISBN 80-88813-07-7.
[2]
COX, R. Jak dobře vést svou vlastní prodejnu. Praha : MANAGEMENT PRESS, Ringier ČR, a. s.,
1995, ISBN 80-85603-87-X.
[3]
PEGLER, M. M. Store Windows No. 15. New York : Visual Reference Publications, Inc., 2006, ISBN
1-58471-108-6.
[4]
SCHWALBE, H. Praktická reklama. Praha : GRADA Publishing, spol. s r. o., 1994, ISBN 80-7169112-7.
[5]
OBCHOD, marec 2006. Trendy na trhu : Výklady a výkladová tvorba : Výklady predajú aj ležiaky. (s.
18 – 19). Bratislava : SANOMA MAGAZINES SLOVAKIA, s. r. o., 2006, ISSN 1335-2008.
SUMMARY:
Presented results about perception of shop windows in marketing communication showed important rule in
consumer awareness. Shop window has strong influence to consumer decision process in purchasing behavior.
Consumer percepts shop window critically. Marketing managers and owners of shops must to use professionals
in this sphere in higher volume.
ADRESA:
Prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D.
Evropský polytechnický institut, s.r.o.
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Tel.: +420 572 548 035
Email: [email protected]
Ing. Juraj Dubovec, PhD.
Fakulta riadenia a informatiky
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
51
52
KORUPCIA – NEGATÍVNY FAKTOR PODNIKANIA
Dušan Korgo
Akadémia Policajného Bratislava
Abstrakt: Obsahom príspevku je poukázať na jeden z negatívnych faktorov, ktoré ovplyvňujú
priebeh riadneho a čestného podnikania v Českej aj Slovenskej republike. Cieľom príspevku nie je
podrobne rozoberať túto všeobecne známu skutočnosť negatívneho vplyvu korupcie
v podnikateľskom prostredí, ale poukázať, ako je v oboch republikách v trestnoprávnych normách
riešené úplatkárstvo a korupcia a aké sú rozdiely v jednotlivých Trestných kódexoch.
Kľúčové slová: Korupcia, úplatkárstvo, úplatok, vec všeobecného záujmu, prijatie úplatku,
žiadanie úplatku, prijatie sľubu, poskytnutie úplatku, ponúknutie úplatku, sľúbenie úplatku,
nepriama korupcia, zahraničný verejný činiteľ.
Motto: „Korupciu musíme nenávidieť a musíme byť čestný od prírody“
Erasmus Roterdamský
V súvislosti s rozvojom podnikania a zlepšovania podnikateľského prostredia v Čechách i na Slovensku, je
potrebné spomenúť i faktory a javy, ktoré v tejto oblasti pôsobia negatívne, podnikaniu skôr bránia a dokonca ho
čiastočne aj znemožňujú, aspoň čo sa týka podnikania poctivej skupiny podnikateľov. Jedným z takýchto
negatívnych faktorov je úplatkárstvo – korupcia.
V podvedomí občanov sa korupcia spája predovšetkým s výkonom verejnej moci. Korupčne správanie ma však
dve stránky, a to stránku dopytu, ale aj ponuky. Práve na strane ponuky sa často nachádzajú podnikatelia v snahe
ovplyvniť, resp. urýchliť rozhodnutie organov verejnej moci. Podľa prieskumu verejnej mienky uskutočneného
agentúrou Focus pre Transparency International Slovensko v marci 2006 až polovica respondentov (50 %) je
presvedčená že väčšinou býva iniciátorom korupčného správania ten, kto potrebuje niečo vybaviť. Na tejto
strane sa pri korupcii týkajúcej sa verejného sektora nachádza súkromný sektor, teda občania a podnikateľské
subjekty. Z uvedeného dôvodu preto k zníženiu korupcie vo verejnom sektore môže významne prispieť aj
samotný súkromný sektor.1/
Podľa prieskumu v podnikateľskom prostredí, vykonanou na Slovensku v marci 2003 organizáciou
Transparency International, sa korupcia podľa názoru oslovených podnikateľov štatisticky najčastejšie vyskytuje
v týchto oblastiach:
Privatizácia
38 % vždy;
36 % často
rozhodovanie súdov
18 ˇ% vždy
44 % často
získavanie oprávnení a povolení 18 % vždy
38 % často
kataster nehnuteľností
14 % vždy
35 % často
štátne dotácie
10 % vždy
52 % často
dane - podľa názoru prieskumnej skupiny takmer vôbec sa v tejto oblasti nevyskytuje korupcia.
S korupciou je nerozlučne spätý organizovaný zločin, ktorý sa postupne stáva hrozbou pre spoločnosť. Takéto
trestné správanie zahŕňa nielen kontrolu jednotlivých konaní, ale aj organizácií, ktoré vo všeobecnosti
korumpujú rôzne zložky občianskej spoločnosti. Kriminalita sa organizuje progresívne, a to v nadnárodnej
podobe, pričom využíva slobody voľnej cirkulácie tovaru, kapitálu, služieb a osôb. Nové technológie, ako
napríklad Internet alebo elektronické bankovníctvo sa menia na extrémne užitočné nástroje na páchanie trestných
činov, ako aj na prevádzanie ziskov pochádzajúcich zo zdanlivo legálnych činností. Podvody a korupcia
dosahujú obrovské rozmery a útočia na obyvateľov, ako aj na samotné inštitúcie.
Pre overenie vyššie uvedeného stačí, ak si prečítame prvé odseky Akčného plánu boja proti organizovanému
zločinu schváleného Radou Európy dňa 28. apríla 1998, kde sa na tento jav odkazuje nasledovnými
53
presvedčivými slovami: V krajinách, ktoré v súčasnosti prebiehajú procesom integrácie do EÚ, nachádzame
priestor nielen pre korupciu na vysokej úrovni, ale stretávame sa tu tiež s ďalším druhom korupcie, ktorú by sme
mohli označiť ako „menšiu korupciu“, avšak rozšírenú do všetkých oblastí spoločnosti. Toto spôsobuje, že
takmer všetci obyvatelia týchto krajín už mali konkrétnu skúsenosť s neoficiálnymi, avšak povinnými platbami
v rôznych oblastiach, ako napríklad v zdravotníctve, školstve, súdnictve a pod. Z tohto dôvodu je index vnímania
korupcie obzvlášť vysoký a ďalším problémom je, že boj proti korupcii je veľmi zložitý, keďže mnohí
zamestnanci orgánov činných v trestnom konaní, ktorí by mali byť za tento boj zodpovední, sú tými, ktorí sú
korupciou najviac ovplyvnení. Vzhľadom na závažnosť javu tu môžeme hovoriť o potrebe reštrukturalizácie
štátu za účelom účinnejšieho boja proti korupcii.
Pod korupciou sa rozumie „Skazenosť, predajnosť, úplatkárstvo, teda prijímanie úplatku i podplácanie, ale aj
akékoľvek správanie k osobám, ktorým sú zverené kompetencie vo verejnom alebo súkromnom sektore, ktoré
odporuje povinnostiam vyplývajúcim z ich postavenia a ktoré smeruje k získaniu nenáležitých výhod“.
Korupcia je jav rovnako starý ako dejiny ľudskej spoločnosti. Dokladom toho sú napr. “protikorupčné zákony” z
najstarších štátov sveta, ako je napr. Chaldejská alebo Babylonská ríša. Podľa nájdených starobylých
chaldejských pisárskych tabuliek približne z roku 700 p. n. l., v ktorých sa podáva výpočet protiprávnych konaní
vladárov a vysokých hodnostárov, ako aj sankcie za ne, medzi takéto činy patrí aj úplatkárstvo a nespravodlivé
rozsudky proti občanom, za ktoré nasledoval trest v podobe bohom zoslaného nepriateľského vojska, ktoré
porazí takéhoto vladára.2/
Aj na našom území (ČR a SR) má korupcia svoje pevné miesto a v každom Trestnom zákone sú preto i
ustanovenia, ktoré ju definujú ako trestnú činnosť. V povojnovom období i v zákone č. 86/1950 Zb. boli uvedené
trestné činy prijímania úplatku, podplácania, nepriameho úplatkárstva a úplatkárstva pri voľbách. Podľa tohto
zákona bol možný zánik trestnosti podplácania formou špeciálnej účinnej ľútosti.3/
Zákon č.140/1961 Zb. - Trestný zákon, (ktorý platil v spoločnom Československu, v Čechách platí stále a na
Slovensku bol nahradený až 1. 1.2006 rekodifikovaným Trestným zákonom) prevzal tieto trestné činy s výnimkou
špeciálneho úplatkárstva pri voľbách, takmer bezo zmeny.
Zaujímavý legislatívny pokus ako bojovať s korupciou bol na Slovensku uskutočnený zmenou trestného zákona
v roku 1995 (zák. č. 102/1995 Z. z.) kedy došlo k zrušeniu trestnosti podplácania, ako i ustanovenia o účinnej
ľútosti. Dôvodom bola nereálna, idealistická predstava, že v prípade beztrestnosti podplácateľov, títo budú
hromadne oznamovať všetky prípady podplácania a štát po potrestaní prijímateľov úplatkov sa takto zbaví
korupcie, alebo ju aspoň obmedzí. Potom, čo sa takáto právna úprava v praxi neosvedčila, sa v roku 1999 (zák. č.
10/1999 Z. z.) znovu zaviedla i trestnosť podplácania. Dá sa povedať, že vec uviedla do pôvodného stavu. Avšak
už v tom istom roku, od l. septembra 1999, nadobudla účinnosť ďalšia novela Trestného zákona č. 183/1999 Z.
z., kde došlo k zásadným zmenám i v oblasti tejto protiprávnej činnosti. Zákonodarca zmenil i názov tento
skupiny trestných činov. Z predchádzajúcich trestného činu úplatkárstva sa po novele stala na Slovensku
trestnou korupcia.
V nasledujúcej časti príspevku bude uvedený výber z právnych úprav trestných činov úplatkárstva a korupcie
uvedených v trestných kódexoch v Čechách a na Slovensku a ich komparácia.
Česká republika
V Trestnom zákone č. 140/1961 Zb. v znení neskorších právnych predpisov sú tieto trestné činy uvedené
v treťom oddiely tretej hlavy osobitnej časti pod názvom Úplatkářství.
Sú tu zaradené trestné činy přijímání úplatku, podplácení, nepřímé úplatkářství celkom v troch základných
skutkových podstatách, ako aj společné ustanovení týkajúce sa týchto skutkových podstát.
§ 160 Přijímání úplatku
Kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Maximum trestu odňatia slobody v kvalifikovaných skutkových podstatách je osm let.
§ 161 Podplácení
Kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude
potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem. Maximum - pět let
54
§ 162 Nepřímé úplatkářství
1/ Kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele,
nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
2/ Kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok.
Trestné činy korupcie sú zakotvené v treťom diele ôsmej hlavy osobitnej časti Trestného zákona, celkom
v deviatich skutkových podstatách.
Prijímanie úplatku
§ 328
Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa pre seba alebo pre inú osobu prijme, žiada alebo si dá sľúbiť úplatok,
aby konal alebo sa zdržal konania tak, že poruší svoje povinnosti vyplývajúce zo zamestnania, povolania,
postavenia alebo funkcie, potrestá sa odňatím slobody na dva roky až päť rokov. Maximum - dvanásť rokov.
§ 329
Kto v súvislosti s obstarávaním veci všeobecného záujmu priamo alebo cez sprostredkovateľa pre seba alebo pre
inú osobu prijme, žiada alebo si dá sľúbiť úplatok, potrestá sa odňatím slobody na tri roky až osem rokov.
Maximum - pätnásť rokov
§ 330
Kto ako zahraničný verejný činiteľ priamo alebo cez sprostredkovateľa pre seba alebo pre inú osobu prijme,
žiada alebo dá si sľúbiť úplatok v súvislosti s výkonom úradných povinností v úmysle, aby sa získala alebo
zachovala neprimeraná výhoda pri realizácii medzinárodného obchodu, potrestá sa odňatím slobody na päť
rokov až dvanásť rokov. Maximum - pätnásť rokov.
§ 331
Kto ako člen zahraničného parlamentného zhromaždenia, sudca alebo úradník medzinárodného súdneho orgánu
uznaného Slovenskou republikou alebo zástupca, či zamestnanec medzinárodnej, nadnárodnej, medzivládnej
organizácie alebo orgánu, s ktorým je Slovenská republika v zmluvnom vzťahu, alebo ako osoba v obdobnej
funkcii priamo alebo cez sprostredkovateľa pre seba alebo pre inú osobu prijme, žiada alebo si dá sľúbiť úplatok
v súvislosti s výkonom svojej funkcie, potrestá sa odňatím slobody na päť rokov až dvanásť rokov. Maximum
pätnásť rokov.
Podplácanie
§ 332
Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa poskytne úplatok alebo ho sľúbi inému, aby konal alebo sa zdržal
konania tak, že poruší svoje povinnosti vyplývajúce zo zamestnania, povolania, postavenia alebo funkcie, alebo
z tohto dôvodu priamo alebo cez sprostredkovateľa poskytne alebo sľúbi úplatok inej osobe, potrestá sa odňatím
slobody až na tri roky. Maximum desať rokov.
§ 333
Kto inému v súvislosti s obstarávaním veci všeobecného záujmu priamo alebo cez sprostredkovateľa poskytne,
ponúkne alebo sľúbi úplatok, alebo z tohto dôvodu poskytne, ponúkne alebo sľúbi úplatok inej osobe, potrestá sa
odňatím slobody na šesť mesiacov až tri roky. Maximum dvanásť rokov.
§ 334
Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa zahraničnému verejnému činiteľovi alebo inej osobe poskytne, ponúkne
alebo sľúbi úplatok v súvislosti s výkonom úradných povinností zahraničného verejného činiteľa v úmysle, aby
sa získala alebo zachovala neprimeraná výhoda pri realizácii medzinárodného obchodu, potrestá sa odňatím
slobody na dva roky až päť rokov. Maximum dvanásť rokov.
§ 335
Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa členovi zahraničného parlamentného zhromaždenia, sudcovi alebo
úradníkovi medzinárodného súdneho orgánu uznaného Slovenskou republikou alebo zástupcovi, či
zamestnancovi medzinárodnej, nadnárodnej, medzivládnej organizácie alebo orgánu, ktorých je Slovenská
republika členom alebo s ktorými je Slovenská republika v zmluvnom vzťahu, alebo osobe v obdobnej funkcii
poskytne, ponúkne alebo sľúbi úplatok v súvislosti s výkonom jeho funkcie, alebo z toho dôvodu poskytne,
55
ponúkne alebo sľúbi úplatok inej osobe, potrestá sa odňatím slobody na dva až päť rokov. Maximum - 12 r.
§ 336 Nepriama korupcia
(1) Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa pre seba alebo pre inú osobu prijme, žiada alebo dá si sľúbiť úplatok
za to, že bude svojím vplyvom pôsobiť na výkon právomoci osoby uvedenej v § 328, § 329, § 330 alebo § 331,
alebo za to, že tak už urobil, potrestá sa odňatím slobody až na tri roky.
(2) Kto priamo alebo cez sprostredkovateľa inému poskytne alebo sľúbi úplatok za to, že bude svojím vplyvom
pôsobiť na výkon právomoci osoby uvedenej v § 332 alebo § 333, alebo za to, že tak už urobil, alebo z tohto
dôvodu poskytne, ponúkne alebo sľúbi úplatok inej osobe, potrestá sa odňatím slobody až na dva roky.
KOMPARÁCIA SKUTKOVÝCH PODSTÁT
Ustanovenia základných skutkových podstát § 160, 161 a 162 Českého Trestného zákona sú prakticky totožné
s ustanoveniami § 329, 333 a 336 Slovenského Trestného zákona. V Slovenskom TZ navyše od Českého sú
uvedené ďalšie tri skutkové podstaty týkajúce sa prijímania úplatku a tri týkajúce sa podplácania. Veľké rozdiely
je možné vidieť v sankciách za tieto trestné činy v oboch trestných kódexoch. Páchateľ trestného činu prijímania
úplatku v ČR môže byť za základný trestný čin, podľa prvého odseku potrestaný odňatím slobody na dva roky
a pri použití najprísnejšej kvalifikovanej skutkovej podstaty až na osem rokov, páchateľovi postihovanom podľa
Slovenského TZ za rovnaký trestný čin hrozí trest odňatia slobody za základný čin 3 až 8 rokov a pri
najprísnejšom posúdení až 15 rokov. Zahraničný verejný činiteľ môže za prijatie úplatku v základnej podobe byť
potrestaný trestom odňatia slobody od 5 do 12 rokov, maximálne do 15 rokov. Podobne je to i pri páchateľovi
podplácania. V Českom Trestnom zákone hrozí sankcia za základný čin do jedného roku maximálne
u kvalifikovaných okolnostiach do 5 rokov odňatia slobody, pokiaľ podľa Slovenského trestného zákona je to do
3 rokov maximálne do 12 rokov a pri podplácaní zahraničného verejného činiteľa za základné podplácanie môže
byť trest do 5 rokov odňatia slobody maximálne do 12 rokov.
KOMPARÁCIA POJMOV
ČR - Úplatkem podle § 162a se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo
jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na
kterou není nárok.
SR - Úplatkom podľa § 131 ods. 3 je vec alebo iné plnenie majetkovej či nemajetkovej povahy, na ktoré nie je
právny nárok.
V oboch štátoch je úplatkom vlastne akákoľvek neoprávnená výhoda, spočívajúca v priamom majetkovom
obohatení alebo iné zvýhodnenie, ktoré sa poskytne podplatenej osobe alebo ktoré sa má poskytnúť podplácanej
osobe alebo s jej súhlasom inej osobe a na ktoré nemá táto ani iná osoba nárok. Úplatok môže spočívať v
priamom majetkovom plnení (peniaze, vec, iné naturálne plnenie), alebo vo výhodách iného druhu, (vzájomná
protislužba, výhodné prenajatie bytu a pod.). Prostriedkom úplatku môže byť aj prospech, ktorý nemá majetkovú
povahu (napr. prednostné vybavenie veci, vykonanie súlože). Pojmy sú takmer totožné.
ČR - Za obstarávání věcí obecného zájmu se podle § 162a považuje též zachovávání povinnosti uložené
právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímž účelem je zajistit, aby v obchodních vztazích nedocházelo k
poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.
SR - Vecou všeobecného záujmu sa podľa § 131 ods. 1 rozumie záujem presahujúci rámec individuálnych práv
a záujmov jednotlivcov, ktorý je dôležitý z hľadiska záujmov spoločnosti.
Ide obstarávanie všetkých úloh, na splnení ktorých má záujem celá naša spoločnosť, právnické osoby, alebo
aspoň väčšia skupina ľudí, ktorí ani nemusia byť našimi občanmi. Ide o činnosť na úseku všetkých orgánov
verejnej moci. Naproti tomu sem nepatria činnosti občanov, ktoré vyplývajú z ich osobných práv alebo
povinností, (napr. zvýhodnenie najvyššej ponuky pri prenajatí bytu, predaji nehnuteľností, pri zmene
zamestnania).
Obstarávaním vecí všeobecného záujmu je nielen samotné rozhodovanie o nich, ale aj ďalšie činnosti, ktoré
rozhodnutie môžu ovplyvniť (napr. vypísanie takých podmienok pri konkurze, ktoré jednoznačne zvýhodňuje
jedného uchádzača).
56
V slovenskom Trestnom zákone, je tento pojem prepracovanejší, ale výklad v praxi je prakticky rovnaký.
ČR - Veřejným činitelem podle § 160 až 162 se vedle osoby uvedené v § 89 odst. 9 rozumí též jakákoliv osoba
zastávající funkci
a) v zákonodárném nebo soudním orgánu nebo v orgánu veřejné správy cizího státu, nebo
b) v podniku, v němž má rozhodující vliv cizí stát, nebo v mezinárodní organizaci vytvořené státy nebo
jinými subjekty mezinárodního práva veřejného, pokud je s výkonem takové funkce spojena pravomoc
při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí.
SR - Páchateľom trestných činov podľa § 330 môže byť iba zahraničný verejný činiteľ, ktorým podľa § 128 ods.
2 je osoba, ktorá zastáva funkciu v
a) zákonodarnom orgáne, súdnom orgáne alebo orgáne verejnej správy cudzieho štátu, vrátane hlavy štátu,
alebo
b) v právnickej osobe, v ktorej má rozhodujúci vplyv cudzí štát, alebo v medzinárodnej organizácii
vytvorenej štátmi alebo inými subjektmi medzinárodného práva verejného, ak je s výkonom takej
funkcie spojená právomoc pri obstarávaní verejných záležitostí a trestný čin bol spáchaný v súvislosti s
touto právomocou.
Páchateľom trestných činov podľa § 331 môže byť iba člen zahraničného parlamentného zhromaždenia, sudca
alebo úradník medzinárodného súdneho orgánu uznaného Slovenskou republikou alebo zástupca či zamestnanec
medzinárodnej, nadnárodnej, medzivládnej organizácie alebo orgánu, s ktorým je Slovenská republika v
zmluvnom vzťahu, alebo ako osoba v obdobnej funkcii.
V Českom TZ sa skutkové podstaty týkajúce sa podplácania aj prijímania úplatku, podľa spoločného
ustanovenia týkajú i vymenovaných tzv. zahraničných činiteľov. V slovenskom TZ sa korupcia týchto osôb
upravuje v špeciálnych skutkových podstatách.
PRIJÍMANIE ÚPLATKU
O prijatie úplatku ide vtedy, keď sa páchateľovi s jeho vedomím, priamo alebo cez sprostredkovateľa, dostane
úplatok do dispozície (nevyžaduje sa tu predchádzajúci výslovný súhlas alebo dohoda) a to i v prípade, ak je
páchateľom prijatý pre inú osobu. Prijatím úplatku a tým ani podplácaním nie je poskytnutie a prijatie tzv.
všimného (tringeltu) na miestach, kde je to obvyklé, pretože nie je spojitosť s vecou všeobecného záujmu a nejde
ani o porušenie povinností vyplývajúcich zo zamestnania (napr. v pri platení v reštauráciách) To isté platí pri
poskytnutí i prijatí drobného darčeku poskytnutého z vďačnosti (napr. pri odchode z nemocnice pacient obdaruje
kyticou a balíčkom kávy zdravotnícky personál /sestričky/ za milé a ochotné profesionálne správanie).
Páchateľ si dá sľúbiť úplatok, ak neodmietne ponuku úplatku a berie ju ako záväzný sľub a to i v prípade, ak je
tento úplatok sľúbený pre inú osobu. Nezáleží na tom, či neskôr dôjde k splneniu sľubu a úplatok bude
poskytnutý. Už samotné prijatie sľubu je dokonaným trestným činom. V tomto prípade je príprava povýšená na
dokonaný trestný čin.
O žiadanie úplatku pôjde vtedy, ak páchateľ zreteľne, výslovne, písomne alebo inak prejaví svoju vôľu získať
pre seba alebo pre inú osobu úplatok. Pri „žiadaní“ sa nevyžaduje, aby páchateľ o úplatok žiadal výslovne, stačí
akékoľvek konanie z ktorého je zrejmé, že páchateľ úplatok očakáva a chce (R 46/1983). Nejde však o žiadanie
úplatku, ak niekto navodí takú situáciu, pri ktorej popisuje aj zveličuje svoje ťažkosti (finančné, zdravotné a iné)
v úmysle vzbudiť súcit a tak primeť osobu aby úplatok ponúkla. Podmienkou je, že pritom priamo ani nepriamo
a ani konkludentne nevyjadrí žiadosť o úplatok.
V trestných kódexoch oboch krajín je použitie týchto termínov totožné a aj ich výklad je totožný.
PODPLÁCANIE
Poskytnutím úplatku sa rozumie skutočné odovzdanie predmetu, ktorý tvorí úplatok ale taktiež poskytnutie inej
nemateriálnej výhody. Úplatok bude poskytnutý, ak osoba ktorej je určený, ho priamo prevezme, alebo je si
vedomá toho, že jej bol iným spôsobom prevedený do dispozície alebo vlastníctva, napr. bankovým prevodom.
Nepôjde o poskytnutie úplatku, ak podplácaná osoba o úplatku nevie, napr. je mu nebadane zanechaný
v kancelárii.
Sľúbenie úplatku je poskytnutie záväzného sľubu, že v budúcnosti bude úplatok fakticky odovzdaný.
57
Ponúknutie úplatku znamená, že podplácateľ sám, bez iniciatívy druhej strany ústne, písomne alebo inak úplatok
ponúkne. V tomto prípade podplácania je považované za dokonaný trestný čin i konanie páchateľa, ktorý sa iba
snaží v súvislosti s obstaraním veci všeobecného záujmu podplatiť a za tým účelom úplatok ponúkne.
V trestných kódexoch oboch krajín je použitie týchto termínov totožné a aj ich výklad je totožný
Na záver uvediem menný zoznam právnych noriem okrem trestnoprávnych zaoberajúcich sa korupciou. Sú to
Zákon o verejnom obstarávaní; Zákon o slobodnom prístupe k informáciám; Ústavný zákon o ochrane verejného
záujmu; Zákon o štátnej službe colníkov; Zákon o preukazovaní pôvodu majetku; Zákon o poskytovaní právnej
pomoci; Zákon o politických stranách; Zákon o správcoch; Zákon o konkurze a reštrukturalizácií; Novela zákona
o obecnom zriadení; Antidiskriminačný zákon; Ústavný zákon o ochrane verejného záujmu pri výkone funkcií
verejných; Zákon o výkone práce vo verejnom záujme funkcionárov; Zákon o súdnych úradníkoch; Zákon o
zodpovednosti za škodu spôsobenú pri výkone verejnej moci; Novela Občianskeho zákonníka - spotrebiteľské
zmluvy; Zákon o zriadení Špeciálneho súdu a Úradu špeciálnej prokuratúry; Zákon o obchodnom registri;
Občianskoprávny dohovor o korupcii; Zákon o samospráve vyšších územných celkov (zákon o samosprávnych
krajoch); Uznesenie vlády SR k návrhu legislatívneho zámeru opatrení v oblasti boja proti korupcii; Zákon o
verejnej službe; Zákon o štátnej službe; Národný program boja proti korupcii; Zákon o obecnom; Zákon o
štátnom podniku zriadení.
[1]
Protikorupčný manuál podnikateľa, Transparency International Slovensko, Bratislava : 2006.
[2]
KLÍMA, J. Zákony asýrie a chaldeje. Praha : Academia, 1985, s.124-127/.
[3]
KRSKOVÁ, A. Kapitoly z dejín európskeho politického a právneho myslenia. Bratislava : Vydavateľské
oddelenie PF UK Bratislava, 1997, s. 57.
ADRESA:
Doc. JUDr. Dušan Korgo, PhD.
Akadémia Policajného zboru Bratislava
mobil-00421 905 437222
E-mail: [email protected]
58
TVORBA A UDRŽATEĽNOSŤ DOBREJ POVESTI V PODNIKANÍ
Helena Čierna
Univerzita Mateja Beľa Banská Bystrica
Abstrakt: Organizácie sa odlišujú od svojich konkurentov povesťou, ktorá je prvotným zdrojom
konkurenčnej výhody. Povesť sa buduje roky, ale môžeme ju stratiť cez noc. Povesť podniku,
spoločnosti sa buduje na tom, čo si ľudia myslia alebo hovoria o podniku, spoločnosti. Ľudia si
utvárajú názory na základe osobných skúseností, podľa toho čo čítajú, počujú alebo vidia.
Kľúčové slová: etika, povesť, budovanie, podnik, organizácia, ľudia, zákazník, zamestnanci.
V súčasnej dobe sa podniky pozerajú na svoje meno ako na súbor hodnôt a presvedčení, prípadne jasne
definovaný charakter, ktorý má schopnosť zaujať zákazníkov a inšpirovať ich k oddanosti a lojalite. Úspech
podniku môže závisieť od vnímania vlastností značky a príťažlivosti, oproti porovnávaným konkurenčným
značkám. Tým sa zvýrazňuje potreba pestovať, riadiť, udržiavať a chrániť značku.
Veľa podnikov, spoločností, má dnes silné meno podporené poslaním, víziou a vyhlasovanými hodnotami. Ale
medzi tým, čo sa hovorí a, ako podnik funguje, môže byť veľký rozdiel. Sú dobre známe prípady, kedy
spoločnosti nedokázali zlúčiť svoje meno so strategickými cieľmi a hodnotami a ich povesť zničili obvinenia z
pokryteckého a vykorisťovateľského, či neetického správania.
Spoločnosti môžu minimalizovať ohrozenie povesti zlepšením podnikového riadenia, publikovaním etických
kódexov o správaní, stanovením a revíziou sociálnych, etických a environmentálnych štandardov. V mnohých
prípadoch je tento proces vyvolaný „z von dovnútra“. Často sa kladie otázka: Aké hodnoty by mali komunikovať
naše produkty, ak chceme pritiahnuť viac zákazníkov?
Tvorba udržateľnej povesti je prvotne proces „z vnútra von“. Vtieravé „publick relation” a reklamná činnosť
môžu viesť ku krátkodobému zlepšeniu povesti, ale nepresvedčia skeptickú tlač a čoraz sofistikovanejších
investorov, zákazníkov a zamestnancov. Udržateľnú povesť je potrebné začať vybudovať z vnútra. Začať s tým,
čo podnik je, aká je jeho úloha, v čom spočíva jeho podnikateľská činnosť; aké sú ich ciele a hodnoty. Keď má
podnik v nich jasno, môže sa zamerať na predefinovanie svojho mena, ktoré ho bude odrážať. Na začiatku by
mal podnik získať konkurenčnú výhodu definovaním svojej značky spôsobom, ktorý zohľadňuje jeho silné
stránky a odlišuje ho od konkurentov.
Niekoľko väčších prieskumov odhalilo vplyv zreteľných cieľov a hodnôt na výkony spoločnosti. Napríklad
James Collins a Jerry Porras viedli na Stanfordskej univerzite šesťročnú štúdiu o vizionárskych spoločnostiach,
ktorú publikovali v diele Build to Last. Skúmajúci zistili, že vizionárske spoločnosti ako Hewlett - Packard,
Procter & Gamble a Ford sa odlišujú:
• zdôrazňovanie spojitosti medzi hodnotami,
• investovanie do ľudí,
• existenciu aj iných cieľov ako cieľov zameraných na zisk.
Od roku 1926 do roku 1990 akcie týchto a podobných vizionárskych spoločností prekonali americký trhový
priemer šesťnásobne.
V rokoch 1993 až 1995 uskutočnila RSA vo Veľkej Británii národný prieskum pomenovaný Spoločnosti
zajtrajška. Prieskum vyvodil záver, že úspešné spoločnosti budúcnosti by mali byť komplexné, budujúce
dlhotrvajúci pozitívny vzťah so zákazníkmi, zamestnancami, akcionármi a spoločnosťou. Mali by jasne vyjadriť
a dôsledne komunikovať svoje ciele a hodnoty.
59
BUDOVANIE UDRŽATEĽNEJ POVESTI
Povesť je to, čo sa vo všeobecnosti myslí, alebo hovorí o jednotlivcovi alebo organizácii.
Oxfordský vreckový slovník
Organizácie sa odlišujú od svojich konkurentov povesťou, ktorá je prvotným zdrojom konkurenčnej výhody.
Povesť sa buduje roky, ale možno ju stratiť cez noc.
Povesť organizácie sa buduje na tom, čo si ľudia myslia alebo hovoria o spoločnosti. Ľudia si utvárajú názory na
základe osobných skúseností so spoločnosťou, toho, čo čítajú, počujú alebo vidia. Bežne sa ľudia prvýkrát
dozvedia o novom produkte cez reklamu, ústnym podaním alebo cez média, čo pomáha vytvoriť určitý súbor
očakávaní. Zákazníci, ktorí si produkt kúpia, stavajú na tom, či sa produkt po posúdení blíži k ich predstavám.
Udržateľná povesť sa buduje na základe opakovaných transakcií a skúseností so spoločnosťou, čo vedie
k vzťahu medzi zákazníkom a spoločnosťou.
Podľa teórie je proces budovanie udržateľnej povesti jednoduchý. V praxi je však, spoznanie jednotlivcov
a skupín, ktorí môžu mať vplyv na povesť spoločnosti, zložitou úlohou. Povesť podniku, organizácie sa buduje
na názoroch stoviek, či dokonca tisícok jednotlivcov. Takže, koho názory by sa mali ovplyvňovať? Z hľadiska
histórie podniky sústreďovali svoju pozornosť na ovplyvňovanie názorov akcionárov. Počas deväťdesiatych
rokov minulého storočia sa ich pozornosť obrátila na zákazníkov a zamestnancov, ktorí začali byť vnímaní ako
dozorcovia nad podnikovým menom a povesťou. V poslednej dobe medzinárodné spoločnosti na vlastnej koži
spoznali, že pohľady všetkých dôležitých podnikových záujmových skupín - zamestnancov zákazníkov,
akcionárov a investorov, riaditeľov, miestnych spoločnosti, dodávateľov - môžu mať v rôznych časoch dôležitý
vplyv na ich povesť.
PRIRADENIE STRATEGICKÝCH CIEĽOV A HODNÔT K PODNIKOVEJ ZNAČKE
Tak ako mikrochirurgia „cez kľúčovú dierku“ nahrádza niektoré významnejšie, agresívnejšie chirurgické
techniky, tak aj podniky rozvíjajú rafinovanejšie cesty k priradeniu kľúčových cieľov a hodnôt značke.
Udržateľná povesť sa budujú z vnútra von prepojením vžitých cieľov a hodnôt organizácie s každou stránkou
riadenia a fungovania organizácie, ktorých kombinácia vytvára podnikovú značku.
Väčšina očakávaní ľudí o podniku sa riadi cez značku. Podniková značka sa komunikuje prostredníctvom ľudí
a produktov, podnikovým oblečením a balením, podnikovými priestormi a internetovou adresou. Keď značka
komunikuje ciele a hodnoty podniku, očakávania ľudí o výrobkoch a službách podniku budú zhodné alebo
prevýšené ich vlastnými skúsenosťami.
Ak sa skúsenosti ľudí s podnikom rovnajú ich očakávaniam, potom by značka mala byť vonkajším prejavom
strategických cieľov a hodnôt podniku. Tento vzťah však nie je priamočiary. To, čo transformuje vnútorné ciele
a hodnoty na to, čo značka symbolizuje, je podnikové know - how, plány, postupy a procesy. Každá stratégia
prepojenia podnikového mena s jeho strategickými cieľmi a hodnotami musí zasiahnuť všetky štyri úrovne ako
je zrejmé z obrázku číslo1.
60
Webová stránka
Východiská
Podnikateľské plány
Corporate
identity
Zákazník
Trh
Kód
správania
Odborník
Hlboko
zakorenené
Marketingov
ý plán
Know-how
Informačný
systém
Etiketa
obliekania
Plány, politiky, a
procesy
Balenie
tovaru
Značky (logo)
Obrázok 1 Udržateľná povesť
Prvá úroveň nad kľúčovými cieľmi je know - how, ktoré je v novej ekonomike rozhodujúce. Podnik má štyri
druhy know - how rozšírené medzi jej zamestnancami, a to v dokumentoch a počítačových systémoch.
Technický a profesionálny: softvérové a systémové vedomosti, ktoré tak veľa podnikov dnes potrebuje alebo
profesionálne znalosti profesionálnych servisných firiem, ako sú právnici, účtovníci a stavební architekti.
Zákazníci a klienti: maloobchodné znalosti o podrobných nákupných zvyklostiach a záujmoch zákazníkov alebo
znalostí profesionálnych servisných firiem o klientoch.
Trh: konkurencia, cenotvorba, noví účastníci trhu, nové výrobky a služby.
Manažérske zručnosti a schopnosti: podnikavosť, iniciatíva, tímová práca a etická spôsobilosť, ktorým môže
trvať roky, kým sa vyvinú u zamestnancov. Bez nich sa spoločnosti len ťažko môžu prispôsobiť zmenám
a prepojiť svoje značky s cieľmi a hodnotami.
Podniky sa už viac nemôžu spoliehať na pravidelné strategické revízie na úrovni manažmentu a správnej rady.
Zamestnanci by mali neustále zbierať informácie, sledovať zmeny a prispôsobovať ich oblasť podnikania
trhovým zmenám. To platí predovšetkým pre organizácie profesionálnych služieb a spoločnosti novej
ekonomiky, ktoré musia riešiť rýchle zmeny trhu a okamžite sa im prispôsobovať.
Druhá úroveň sú plány, politika a procedúry. Je pomerne dobre opísaná v rôznej manažérskej literatúre.
Vonkajšia úroveň tvorby značky - loga teraz už zahŕňa akékoľvek internetové adresy, ktoré spoločnosť má, tak
ako aj všetky ostatné oblasti podnikania, prostredníctvom ktorých zákazník, investor a širšia verejnosť môže
prísť do styku so spoločnosťou.
TRI KROKY Z „VNÚTRA – VON“ PRÍSTUPU
Každý podnik musí prejsť tromi štádiami (pozri obrázok 2):
1. Vysvetliť ciele a hodnoty vo vzťahu k riadeniu a fungovaniu podniku.
2. Odhadnúť súčasnú povesť vo vzťahu k cieľom a hodnotám.
3. Definovať a uskutočniť stratégie pre zlepšenie povesti.
61
Ujasniť si ciele a
hodnoty
Definovať
a implementovať
stratégie na zlepšenie
reputácie
Prístup k terajšej
reputácii
Ľudia boli vybratý zo všetkých
skupín stakeholderov na to aby:
- sa zhodli na vyhlásení
hlavných
cieľov
a hodnôt
spoločnosti
- dali príklady ako sú tieto ciele
a hodnoty ukázané v správaní
a operáciách spoločnosti vo
vzťahu
k daným
stakeholderovím skupinám
Vyhlásenie
bolo
testované
(vyskúšané) cez výskum trhu
hlavných stakeholderov:
Ako spĺňajú naše skúsenosti ako
stakeholderov
s obchodným
správaním a s očakávaniami.
Vytvorenie priorít na:
- know - how
- plány, podnikovú politiku
a procesy
- logo / značka
spojiť ciele a hodnoty s logom
pre
každú
stakeholderovu
skupinu.
Obrázok 2 Trojfázový proces
VYSVETLENIE CIEĽOV A HODNÔT
Cieľom tohto procesu je dať do súladu prehlásenie o podnikových cieľoch a hodnotách spolu s bežnými
situáciami týkajúcimi sa každodenného chodu spoločnosti, ktoré ukazujú ciele a hodnoty v činnosti.
Obrázok 3 vyjadruje typický proces, ktorý sa môže týkať 20 až 200 ľudí v závislosti od veľkosti podniku.
HODNOTY
CIELE
DOHODA
Aké hodnoty demonštrujú podniky
ktoré rešpektujete?
Identifikujte ciele podnikov ktoré
rešpektujete?
Opiera sa váš podnik o ciele
a hodnoty Národného Fóra?
Ktoré hodnoty by boli dôležité vo
vašom podniku?
Aké ciele by mal váš podnik?
Mate iné ciele a hodnoty?
Dnešné skúsenosti
v našich podnikoch.
s hodnotami
Dnešné
skúsenosti
v podnikoch.
s cieľmi
Aké skúsenosti s touto firmou
demonštrujú tieto hodnoty a ciele?
Obrázok 3 Ujasnenie cieľov a hodnôt
62
Závery britského Národného fóra z roku 1999hovoria o cieľoch a hodnotách. Za základ považuje Národné
Fórum tri základné skupiny:
Výhodne obchodovať - vytváraním výnosu pre akcionárov, splácať dlh a poskytovať financie pre budúce
investície podniku.
Odmeňovať podnikanie - produkciou a zásobovaním tovarom a službami v cenách ktoré sú ľudia môžu dovoliť
a sú ochotný zaplatiť.
Odmeňovať úsilie - platením zamestnancov za ich prínos k úspechu podniku a vytváraním a poskytovaním
pracovných miest ako priamo, tak aj nepriamo.
Ale ľudia môžu taktiež očakávať, že podniky budú počítať aj so záujmami širšej spoločnosti a nasledujúcimi
hodnotami:
• Čestnosť - pravdovravnosť, integrita, transparentnosť, otvorenosť, dodržiavanie štandardov, obmedzení
a práva, dodržiavanie dohôd ako právnych, tak aj v duchu dohody.
•
Dôvera - byť spoľahlivý a dôveryhodný a vytvárať obojstranne dôveryhodné vzťahy s akcionármi.
• Úcta - seriózne prijímať názory iných ľudí, oceňovanie ľudí, starostlivosť, rešpektovanie ľudskej
dôstojnosti.
•
Zodpovednosť - byť zodpovedný za svoje činy, produkty a pod., a reagovať pozitívne ak sú zistené
nedostatky.
• Poctivosť - reagovať spravodlivo a snažiť sa pomôcť, skôr než sa striktne pridŕžať právnych predpisov.
• Inovácie - vymýšľanie nových spôsobov ako robiť veci lepšie k úžitku všetkých zainteresovaných.
Tento zoznam pomôže podniku objasniť jeho ciele a hodnoty. Ale na čom záleží je, ako ich dokážu zaviesť do
praxe. Snaha o zainteresovanie malých skupín z rôznych oblastí, ktorých sa naše podnikanie dotýka, má viacero
výhod, vrátane:
• zlepšenia rozvoja etického uvažovania zamestnancov i vedúcich pracovníkov,
• zlepšenia výcviku a vzdelávania v oblasti najdôležitejších cieľov a hodnôt,
• prínosu porozumenia a väčších vedomostí o očakávaniach a skúsenostiach zainteresovaných skupín ako
aj bližší osobný vzťah,
• vyslania pozitívnej správy zainteresovaným skupinám, že spoločnosť ich chce zatiahnuť ako do
definovania, tak aj dosahovania najdôležitejších cieľov a hodnôt.
Veľa podnikov v súčasnosti vykonáva prieskumy medzi zákazníkmi a zamestnancami pravidelne. Tieto môžu
byť vhodne použité aj na meranie cieľov a hodnôt deklarovaných podnikom, ale musia byť rozšírené na meranie
vzťahov so všetkými zainteresovaným skupinami.
DEFINOVANIE A ZAVÁDZANIE STRATÉGIÍ ZLEPŠOVANIA POVESTI
Stratégia na zjednocovanie cieľov a hodnôt s potrebami značky sa musí začať s analýzou, ktoré rozhodnutia
a operácie majú najväčší dopad na prioritne zainteresované skupiny a ktoré zmeny v riadení činnosti môžu
sprostredkovať ciele a hodnoty najefektívnejšie.
Každá stratégia by mala zainteresovať riadiacich pracovníkov, ako aj zamestnancov v identifikovaní potrieb
zmien. Proces spoznávania rôznych pohľadov a očakávaní každej zo zainteresovaných skupín môže pomôcť
zmeniť prístup a správanie zamestnancov aj riadiacich pracovníkov a tým aj znalostí vedenia. Avšak, musí to
byť podporené politikou a predpismi, ktoré posilnia prístup a správanie, ktoré chce spoločnosť podporovať.
ZMENY Z VNÚTRA NAVONOK
Niekoľko príkladov, čo by stratégia z vnútra navonok mala obsahovať:
• Manažérske know - how
Partneri sa budú musieť naučiť pracovať v tímoch, delegovať prácu na asistentov, podeliť sa o klientov s ďalšími
partnermi. Podstatné budú workshopy zamerané na budovanie tímu, takisto ako príležitosti na tréning
a rozvíjanie ich zručností.
• Plány, politika a postupy
Informačné systémy príznačné pre prechod od individuálnych písomných záznamov k záznamom informujúcich
o práci tímu a fakturovaní klientov.
63
Systém odhadov a odmien, partneri budú vzostupne odmeňovaný na základe ich schopností budovať tím
a výkonov celého tímu. To bude zahrnuté do každého systému odhadov a odzrkadlí sa aj v systéme odmien.
• Politika vývoja a uplatnenia značky
Ako môžeme uspokojiť našich zákazníkov? Prečo by sme to isté nemohli urobiť pre našich dodávateľov?
Prieskumy ukazujú, že všetky potreby zainteresovaných skupín vytvárajú akúsi skladačku a všetky sú
komponentmi, ktoré musíme poskladať. V skutočnosti sme sa na podnikanie nikdy takto nepozerali.
Čo niekedy vyzeralo v konflikte s našou základnou filozofiou je teraz výzvou pre vyššiu kreativitu v pozitívnom
smere. Jedným z príkladov tejto zmeny je aj náš prístup k dodávateľom. Predtým sme potrebovali flexibilné
riešenia pre našich klientov to znamená, že naši zamestnanci mali na mieste možnosť využiť akéhokoľvek
dodávateľa. Vedeli sme, že ak chceme byť ziskovejší musíme zúžiť základňu našich dodávateľov.
Zistili sme, že exkluzívny prístup nám prinesie lepšie výsledky. A tak vyzbrojený výsledkami prieskumu sme
boli schopný spustiť proces, ktorý mal viac zapojiť zainteresované skupiny, v princípe našich ľudí, klientov,
dodávateľov a aj niekoľko akcionárov. Vytvorili sme pracovné skupiny zo zástupcov vyššie spomenutých skupín
a zadali sme každej skupine úlohu, aby vyriešila daný problém. Výsledkom bola snaha o zníženie „bolesti“ z
úkonu a výrazný nárast rýchlosti procesu, ktorý sa mal vykonať.
ZÁVEROM
Keď má podnik jasné hlavné ciele a hodnoty a zosúladí s tým svoju obchodnú značku pravdepodobne bude via:
• priťahovať a udržiavať talentovaných ľudí,
• redukovať neefektívnosť a stres spôsobený konfliktami medzi cieľmi, hodnotami a obchodnou značkou,
• priťahovať a udržiavať si klientov a zákazníkov, ktorí budú uspokojovaní tým, že ich očakávania sú
plnené v organizácii každodennými rozhodnutiami a operáciami,
• priťahovať a udržiavať si dodávateľov, ktorí dodávajú tovary a služby v tej istej kvalite a pri tých istých
štandardoch.
[1]
ČIERNA, H. Budovanie udržateľnej povesti. In. KVALITA, roč.XIV, č. 1-2006 Str. 36-40. ISSN 13359231.
[2]
MALÁ, D. Assurance quality of educational process. In. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie
s medzinárodnou účasťou E-manažment. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta UMB, 2004. ISBN 808083-031-2.
[3]
KOKAVCOVÁ, D. Etické princípy multikultúrneho prostredia. In. Acta oeconomoca, vedecký časopis
EF UMB No.18, 2005. Banská Bystrica. ISBN 80-8083-126-2.
[4]
POLIAČIKOVÁ, E. Marketing I. Banská Bystrica : Ekonomická Fakulta UMB. 2007. ISBN 978-808083-363-3.
[5]
MUSOVÁ, Z. Podstata a význam marketingu v službách. In Sborník z mezinárodní konference
„Progressive Methods and Tools of Management an Economics of Companies“. Brno : Faculty of
Business and Management 2005. ISBN 80-214-3099-0.
[6]
MINÁROVÁ, M. Vplyv podnikovej kultúry na kvalitu riadenia podniku. Príspevok na VII. vedeckú
konferenciu s medzinárodnou účasťou. Multidimenzionálne aspekty kvality. 26. - 27. 05. 05. ISBN808080-082-7.
ADRESA:
Ing. Helena Čierna, PhD.
Ekonomická fakulta
UMB Banská Bystrica
Tajovského 10
97590 Banská Bystrica
Tel. 00421484462727
e- mail: [email protected]
64
INTEGROWANIE EDUKACJI REGIONALNEJ Z GLOBALNA
Krystyna Duraj-Nowakowa
Akademia Świetokrzyska im. Jana Kochanowskiego
Abstrakt: Uwarunkowania transgraniczne edukacji, Transwersalne blaski i cienie globaiizacji
systemu spoteczno-oświatowego, Szanse i przeszkody integracji dla identyfikowania się jednostki w
toku edukacji regionalnej, europejskiej i globalnej.
Kluczowe słowa: integracja, edukacja regionalna, edukacja giobalna
WSTEP
Zalosżeniem wyjściowym dla dalszego toku rozumowania jest przyjęcie za podstawę globaiizacji jako
czynników integracji edukacji regionalnej z europejską, i swiatową. Wychodząc od takiej przeslanki prześledzimy
wybrane trzy aspekty problemu, o których mówi streszczenie artykulu.
1. CZYNNIKI GLOBAIIZACJI MIĘDZYREGIONALNEJ ZJAWISK PEDAGOGICZNYCH
Globalizacja współczesnych zjawisk świata kultury, w tym i pedagogiki ma bezspornie swoje pierwotne podłoże
w polityce, ekonomice i technice. One są więc czynnikami globaiizacji. Giobalna wioska Marshalla McLuhana
(1977), jakkolwiek odniesiona do sfery komunikowania masowego, jest najjaskrawszym wyrazem tej tendencji
także w jej uniwersalistycznym ujęciu. To ogólniejsze ujęcie w odniesieniu do całokształtu organizacji
działalności wytwórczej wyraża zjawisko opisane przez Alvina Tofflera (1997) pod terminem giobalna wioska
elektroniczna w toku konstruowania nowej cywilizacji, polityki tzw. trzeciej fali (A. i H. Toflerowie, 1996).
Wspołezesna kultura wykazuje silną tendencję do globaiizacji, uniwersalizacji i natężania procesów
naskórkowej lub głebszej dyfuzji, czyli przenikania idei. Istotnymi ich źródłami i jednocześnie czynnikami są
rozległe konteksty politycznych przemian, coraz bardziej jednolita w skali regionów świata i niekiedy całego
globu ziemskiego technologia wytwarzania dóbr materialnych, rozpowszechnione techniczno-materialne środki
zaspokajania potrzeb, mass media oraz społeczna ruchliwość przestrzenna (międzyregionalna, międzykrajowa i
międzykontynentalna) związana z pracą zawodową i czasem wolnym, a nade wszystko edukacja na kazdym
szczeblu jej systemu (Ch. Taylor, 2001).
Przy tym jednak zauważa się inną, skrajnie odmienną tendencję do partykularyzacji, a niekiedy nawet do
trybalizacji i fundamentalizacji. Trybalizacja jest tu rozumiana jako wsteczna tendencja do powtórnego
budowania społeczeństwa zamknietego na wzór dawnych społeczeństw plemiennych, zaś fundamentalizacja
oznacza uruchomienie procesów totalnej indoktrynacji opartej na tradycyjnej ideologii, która użyta zostaje jako
jedyny czynnik budowania wspólnoty i regulowania działalnośi ludzkiej, któej z kolei podłożem jest najczęśiej
fundamentalistycznie interpretowana religia (D. Jankowski, 1999; 26).
Gdyby sporządzić historyczno-liniowy układ czynników globalizacji zjawisk spoleczno-kulturowych, to
znalazłyby się w nim kolejno następujące ogniwa: upowszechnienie wynalazku Gutenberga (otwierającego
drogę pozaśrodowiskowej teorii wiedzy i literatury), pojawienie się i rozwój kolei (co stanowiło rewolucję w
transporcie na dalckie przestrzenie) i telegrafu (jako środka łączności na odległość), wystąpienie masowego
przetwórstwa (zapoczątkowanego taśmą produkcyjną), a pózniej (wraz z sublimacją i umasowieniem technik
elektronicznych) rozwijanego przez automatyzację oraz miniaturyzację (por. K. Duraj-Nowakowa, red., 2006)
terminu i znaczna swoboda posługiwania się nim prowadzą, do chaosu socjologicznego i kulturowego oraz w
następstwie tego W XXI wieku proces globalizacji nie obejmuje juź tylko ekonomii, techniki i informatyki,
jednak te dyscypliny objał w pierwszym rzędzie i w szczególności. Globalizacja to stan (sytuacja, zjawisko i
proces) kurczenia się czasu i przestrzeni. Funkcjonowaniejednostek i instytucji opiera się, z jednej strony, na
ostrej rywalizacji (której jednym z desygnatów może być przykład Microsoftu), z drugiej zaś na potrzebie ścisłej
współpracy (por. K. Duraj-Nowakowa, 2003, s. 75 - 85).
65
Aktualnie ten termin globalizacji posiada jeszcze bardziej uniwersalne znaczenia i treści. Oznacza homogenizację
(jak w chemii: wymieszanie, lub w filozofii: przynależność do tego samego rodzaju, posiadanie cech
rodzajowych) w skali świata wartości cywilizacyjnych, kulturowych, etycznych i in. (por. np. L. H. Haber,
2001). Tendencje do takiego poszerzania znaczenia procesu globalizacji budzą jednak sprzeciw części
społeczeństw, które obawiają się podziału świata na bogatych i mądrych oraz biednych i głupich. Wyraźnie
bowiem dostrzeżono zróżnicowanie społeczeństw po zakończeniu „zimnej wojny”. Mimo pozomego ustania
globalnego zagrożenia ludzkości przez wojnę totalitarną, konflikty lokalne nie zanikły, a wręcz przeciwnie ustawicznie następuje ich eskalacja (por. P. Martin, H.Scumann, 1999).
Pedagogika, edukacja i pedeutologia stają wobec problemu „bycia globalizowanym” i życia we współczesnej
megapolis. Terminy globalizacja, uniwersalizacja i partkularyzacja zostały zaczerpnięte z książki zatytułowanej
„Globalizacja” autorstwa Z. Baumana (2000). Ten ostatni termin stał się w ostatnich latach nie tylko i nie tyle
modnym, używanym przez wielu w różnych kontekstach, co wywołujęcym ponadto - szczególnie wiele
sprzecznych emocji. Pochwały i oskarżenia globalizacji podzieliły rzesze ludzi na zdecydowanych
przeciwników i równie zdecydowanych zwolenników procesów globalizacyjnych.
2. TRANSGRANICZNE ECHA GLOBALIZACJI W PEDAGOGICE I EDUKACJI
Obecnie można mówić o różnych odmianach globalizmu. Zaś wieloznaczność tego - do licznych konfliktów w
społeczeństwie oraz róźnych innych nieprawidłowości w jego funkcjonowaniu (por. J. Turner, S. Turner, 1993).
W zasadzie możemy wyróżnić dwa rodzaje globalizmu: globalizm ograniczony i globalizm uniwersalny. W
praktyce i życiu społeczeństw, w których rozpowszechnia się ideologia globalizmu, faza początkowa jego
funkcjonowania przybiera zwykle postać globalizmu uniwersalnego. Globalizm ten jest też widoczny obecnie w
Polsce. Dlatego poznanie jego podstaw ideologicznych jest imperatywem dnia dzisiejszego skierowanym do
społeczeństwa polskiego.
Zaś globalizm uniwersalny opiera się na innej triadzie idei niż dotychczasowe formacje społeczne. Wysuwane są
w nim trzy hasła: 1) liberalizmu. 2) pluralizmu, 3) tolerancji - omawia je krótko np. S. Nalaskowski (2001: 1516).
Liberalizm - to podmiotowa niezależność jednostki od wszelkich form bytowania wspólnotowego oraz wszelkiej
etyki i moralności o zasięju społecznym. Ta niezależność, czyli wolnoáć jest możliwa wtedy, jak twierdzą,
globaliści, gdy w społeczeństwie przestaną istnieć, lub stracą ważność społeczne struktury bytowania (tj.:
rodzina, naród, ojczyzna, kościół i państwo) oraz ulegnie zanikowi społeczna ważność i wartość moralnośći i
etyki. Liberalizm globalistyczny głosi, że człowiek wolny, to człowiek niezależny egzystencjonalnie (bytowo) i
aksjologicznie (etycznie). Tak jest w polityce, technice, sztuce, kulturze i pedagogice jako nauce i obszarzejej
praktyk edukacyjnych.
Natomiast hasło pluralizmu odnosi się do działcinia człowieka. Określa bowiem społeczne warunki aktywności
właściwe jednostce twórczej. Globaliści twierdzą, że warunki te tkwią w społeczeństwie, które nie wiąże
zyjących w nim jednostek wartosciami naczelnymi: obiektywną prawdą uniwersalnym dobrem, ani idealnym
pieknem. Jezeli zas w zbiorowym zyciu jednostek te wartosci wystąpią, naleźy je pozbawić możliwości
społecznego funkcjonowania (np. przez media). Tak więc w globalizmie uniwersalnym miejsce obiektywizmu,
moni-zmu i idealizmu zajmują: subiektywizm, relatywizm i pragmatyzm. Idee te implikują powstanie i
funkcjonowanie nieograniczonego pluralizmu jako podstawy twórczego i autonomicznego działania jednostki,
co niesie zu-pelnie odmienne konsekwencje dla pedagogiki i edukacji (por. J. Delors, 1998).
Zaś hasło tolerancji wysuwane przez globalistów, to imperatyw określający postawę jednostki wobec innych
jednostek. Charakterystyczną, cechą, tej postawy jest nieodroznianie dobra od zła, a w skrajnych przypadkach
prawdy od fałszu, piękna od brzydoty, a więc właściwość o charakterze aksjologicznym.
Choć kategoria “tolerancji” moze odnosic się do nieodróżniana różnych jakościowo odmienności (np.
narodowych, regionalnych itp.), to dla globalizmu uniwersalnego największe znaczenie ma tolerancja
aksjologiczna. Globaliści są zdania, że tolerancja aksjologiczna gwarantuje bezkonfliktową „koegzystencję”
jednostek w kazdej zbiorowosci (K. Duraj-Nowakowa, 2003 b, s. 167 - 177).
Realizacja idei globalistycznych występuje w sposób wyrazny w formach dzialania zwanych skrótowo,
“demokratycznymi”. Rozpowszechniane w nich poglądy i postawy są niczym innym jak socjotechnicznym
środkiem globalistyczńej ideologizacji spoleczeństwa. Przy czym na naszą uwagę zasługuje prawidłowość, iż
66
pojęcie „demokracji”, które powstaje w sposób spontaniczny i niekontrolowany w społeczeństwie, znajdującym
się w stanie rozkladu strukturalnego i w procesie transformacji politycznej, ma na ogół charakter nihilistyczny.
Zdarzenia potwierdząjące taki sposób pojmowania demokracji można niemal codziennie obserwować w
autobusach, pociajach, na ulicach, na stadionach, a coraz powszechniej nawet w szkolach. Ten typ demokracji
zaczyna wkraczać nie tylko nawet do nauki, techniki, kultury i sztuki, lecz także do parlamentu, rzadu i
sądownictwa.
Zaś w kontekście społecznym, pedagogicznym i edukacyjnym budowanie demokracji bez odpowiedzialności
morałnej człowieka byłoby ze wszech miar ułomne. Odpowiedzialność bowiem jest wartością nader cenną dla
demokratycznego styłu współżycia.
4. PERSPEKTYWY TRANSREGIONALNEGO INTEGROWAAIA EDUKACJI DLA TOŻSAMOŚCI
OSOBY
W kwestii pojmenowania i odbioru pózucia odpowiedzialności, widoczny jest jego niedostatek powszechne są
postawy nieodpowiedzialności, jej rozpraszania i przerzucania na innych ludzi. Można ocenić te zjawiska jako
niedorastanie człowieka do sytuacji i warunków, które sam stworzył. Slusznie zatem naszą liberalną epokę
kończacą stare i rozpoczynającą nowe stulecie, a nawet tysiąclecie, nazywa się znamiennie „wiekiem
nieodpowiedzialności” (J. Kozielecki, 1995), czy też postmodemistycznie „erączasu wolnego wieku”.
W fenomenie przyjmowania i ponoszenia odpowiedzialnosci przez człowieka tkwi istota procesów wychowania i
poznania naukowego tych procesów adekwatnie do rzeczywistósci. Odpowiedzialność jawi się zatem jako
conditio sine qua mm przezwycięzania globalnego kryzysu moralnego w odpowiedzi na pytanie o współczesną
etykę. Diatego postuluję przedstawić drogi i wyniki poszukiwań argumentów przemawiających za tak znaczną
funkcją odpowiedzialności w życiu człowieka w globalnym świecie, człowieka w roli zawodowej nauczyciela, w
świecie moralnej ambiwalencji, w którym cieszymy się niespotykaną wcześniej wolnością wyboru, a
jednocześnie w sposób podmiotowy i etyczny nie potrafimy z niej skorzystac.
Zs, jeśli tak, to warto zadać sobie kilka pytań związąnych z ową globalizacją z perspektywy teorii edukacji i
praktyki wychowania: co oznacza „być globalizowanym”? czy jest i jaka alternatywa dla „bycia
globalizowanym” jakie są zadania tej edukacji i tegoż wychowania oraz w ogólności życia na globie w obliczu
„bycia globalizowanym”, np. w skali megapolis? czy i w jakim zakresie wspó1czesna edukacja/wychowanie
może pomóc, a w jakim przeszkadzać “globalizowanym” podmiotom edukacji? Zadanie sobie takich pytań w
edukacji obliguje do szukania na nie odpowiedzi w naukach pedagogicznych.
W erze globalizacji szczególnego znaczenia nabiera problem odpowiedzialności. Jeśli ludzkość chce kierować
swoim przeznaczeniem, musi przezwycięzyć globalny kryzys moralny. Dzieje się tak za sprawą dynamiki,
zwłaszcza w sferze polityki, ekonomii, cywilizacji technicznej i informacyjnej. Paradoksalnie w okresie
wymagającym zwiększonej w każdym wymiarze odpowiedzialności wielu współczesnych myślicieli upatruje
swoistego panaceum na zagrożenia wynikające z postępującej globalizacji we wszystkich jej obszarach
(globalizacja finansow i własności kapitału, stylów życia i modelów konsumpcji, rządzenia i regulacji prawnych
...).
KONKLUZJE
Powstaja liczne pytania wokoł naszego problemu, np. Czy globalizacja zatem w pedagogice nie wymagałaby
naszej uwagi w wymiarze nie tylko uniwersalnym, lecz także partykularnym z zachowaniem między nimi
stosownych proporcji, z uwzględnieniem ich pozytywnych i negatywnych wydzwięków? Czyż jednak nie jawi
się to zadanie zarazem jako nieprzeciętnie trudne w ujęciu teoretycznym, obecnie dopiero częściej opisywane i
jeszcze bardziej w ujęciu praktycznym, w kontekstach praktyk edukacyjnych i wychowawczych, np. właśnie
etycznych?
Tytułem konkluzji tu poprowadzonych analiz można sformutować szczególnie istotne pytania nowe dla
wspąłczesnej edukacji. Czy i w jakim zakresie wspołczesna edukcja/wychowanie może pomóc, a w jakim
przeskadzać “globalizowanym” podmiotom edukacji? Czy globalizacja w pedagogice nie wymagałaby naszej
uwagi w wymiarze nie tylko uniwcrsalnym, lecz także partykularnym z zachowaniem między nimi proporcji, z
uwzględnieniem ich pozytywnych i negatywnych wydżwięków? Czyż nie jawi się to zadanie jako nieprzeciętnie
trudne w ujęciu to globalnych wymiarów wielce zlożonego przedmiotu poznania?
67
LITERATURA
[1]
BAUMAN, Z. Globalizacja: i co z tego dla ludzi wynika? Warszawa : PIW, 2000.
[2]
DELORS, J. Nauczyciele w poszukiwaniu nowych możliwości W: J. Delors (red.) Edukacja -jest w niej
ukryty skarb: raport Międzynarodowej Komisji do Spraw Edukacji dla XXI wieku. Warszawa :
Wydawnictwa UNESCO, 1998.
[3]
DURAJ-NOWAKOWA, K. Teoria systemów a pedagogika. Kraków : WN WSP, 1992.
[4]
DURAJ-NOWAKOWA, K. Modelowanie systemowe w pedagogice. Kraków : WN WSP, 1997.
[5]
DURAJ-NOWAKOWA, K. Nauczyciel w okowach czasu globalizacji. W: A. Karpińska (red.):
Edukacyjne problemy czasu globalizacji w dialogu i perspektywie. Wyd. “Trans Humana”', Biatystok
2003.
[6]
DURAJ-NOWAKOWA, K. Tożsamość osoby nauczyciela. W: K. Duraj-Nowakowa (red.):
Modernizowanie pedeutologii akademickiej. Kielce : Wyd. KTN, 2003.
[7]
DURAJ-NOWAKOWA, K. (red.): Integrowanie komponentów dydaktyki szkoły wyższej z
pedeutologią, “Studia, Pedagogiczne AŚ” 2006. t. 16. Kielce : 2006.
[8]
GOLKA, H. Kultura jako system. Poznań : Ośr. Wyd. Nauk. PAN, 1992.
[9]
HABER, L. H. Mikrospołeczność informacyjna: na przykładzie Miasteczka lnternetowego Akademii
Górniczo-Hutniczej w Krakowie. Krakow : Wyd. AGH, 2001.
[10] HABR, J.; VEPŘEK, J. Sytemowa analiza i synteza: nowoczesne podejście do zarządzania i
podejmowania decyzji. Warszawa : PWE, 1976.
[11] JANKOWSKI, D. Autoedukacja wyzwaniem wspłczesności. Toruń : Wyd. Adam Marszałek, 1999.
[12] KOZIELECKI, J. Koniec wieku nieodpowiedzialności. Warszawa : Wyd. J. Santorski, 1995.
[13] MARTIN, P.; SCHUMANN, H. Pułapka globalizacji: atak na demokracje i dobrobyt. Wroclaw : Wyd.
Dolnośląskie, 1999.
[14] MCLUHAN, M. Niesmiertelny McLuhan. “Forum” 1977, nr 48.
[15] NALASKOWSKI, S. Globalizm - odniesienia edukacyjne. “Wychowanic na Co Dzień” 2001, nr 9.
[16] TAYLOR, CH. Żródło podmiotowości: narodziny tożsamości nowoczesnej. Warszawa : PWN, 2001.
[17] TOFFLER A, I. H. Budowa nowej cywilizacji: polityka trzeciej fali. Poznań : Wyd. Zysk i S-ka, 1996.
[18] TUNER, J.; TUNER, S. Socjologia amerykańska w poszukiwaniu tożsamości. Warszawa : Wyd. IFiS
PAN. 1993.
ADRESA:
Prof. Zw. Dr. hab. Krystyna Duraj-Nowakowa
ul. Roweckiego 21 m. 33
30-348 Kraków
Poland
tel./fax 012/2 66 24 22
68
HODNOTENIE PRACOVNÍKOV
Ladislav Nižník
Katedra makro a mikroekonomiky, FRI ŽU v Žiline
Abstrakt: Hodnoteniu zamestnancov je v procesoch riadenia ľudských zdrojov pripisovaná
významná úloha. Tento proces napomáha podnikom pracovať s najväčším bohatstvom – ľuďmi, ich
potenciálom. Tento proces pozostáva z množstva náročných úloh, na ktorých spolupracujú viaceré
zaangažované strany. Ich podiel na úspešnom priebehu hodnotenia je charakterizovaný
v nasledujúcom príspevku. Dôležitým predpokladom je pôsobenie ľudských zdrojov ako strategické
partnera v podniku. Manažment viacerých podnikov verí, že ľudia sú najvýznamnejšou hodnotou
podniku, no nedokáže pochopiť, ako funkcie ľudských zdrojov transformujú túto víziu na realitu.
Časť príspevku sa rovnako venuje tejto otázke. V závere sú zadefinované rámcové oblasti, na ktoré
sa je potrebné sústrediť s cieľom zvýšiť efektivitu procesu hodnotenia zamestnancov.
Kľúčové slová: Hodnotenie pracovníkov, ľudské zdroje, skupiny hodnotenia
ÚVOD
„Firma sú ľudia: Podnikanie je hra s ľuďmi, hrajme fér!“ S cieľom zadefinovať úlohu, ktorú v moderných
spoločnostiach zohrávajú zamestnanci, dovolím si odcitovať titulok článku uverejneného na stránkach eTrendu.
Do popredia sa dostáva človek, či už ako člen vedenia spoločnosti, líniový manažér, alebo zamestnanec. Každý
z nich je iný, má svoje sny, ciele, predstavy. Zladiť tieto individuálne očakávania s cieľmi podniku je náročná
úloha. Pri jej plnení môže manažér ako podporný nástroj v rozhodovacom procese využiť hodnotenie
zamestnancov. Predpokladom úspechu je voľba vhodnej metódy, zaangažovanie všetkých zainteresovaných
a v neposlednom rade vyhodnotenie výsledkov.
VÝZNAM HODNOTENIA ZAMESTNANCOV PRE ÚSPEŠNÉ FUNGOVANIE PODNIKU
Hodnotenie je jedným z najdôležitejších procesov vo všetkých oblastiach súvisiacich s prácou s ľuďmi. Je
charakteristické svojim prierezových charakterom. S hodnotením sa človek stretáva už v čase prvých kontaktov
so zástupcami svojho potenciálneho zamestnávateľa, čiže je obsiahnuté aj vo výberovom procese. Rovnako sa
s ním stretávame pri hodnotení komplexného pracovného výkonu. „Hodnotenie komplexného pracovného
výkonu predstavuje nepretržitý proces získavania a využívania informácií o dosiahnutom pracovnom výkone pre
vytváranie podmienok vyššej motivácie a efektívnejšieho formovania zamestnancov a podniku v budúcnosti.“1
Motivačnú úlohu hodnotenia vo svojej definícii zdôrazňuje aj Hroník,, ktorý podotýka, že v prístupe
k hodnoteniu došlo k významným zmenám. “Od registrovania toho, čo sa stalo a hodnotenia minulosti s precízne
vychytanými chybami sa efektívne hodnotiace systémy zameriavajú na budúcnosť prostredníctvom motivovania
a riešenia problémov. Cieľom je predovšetkým zlepšiť výkon v budúcnosti, no a to sa nemôže diať
byrokratickým spôsobom.“2
V čase, keď sa ľudské zdroje (ĽZ) stávajú strategickým partnerom v podniku, stretávame sa s tendenciou tlaku
na zvyšovanie efektivity procesu hodnotenia, ktorý bol často v povedomí manažérov, ale aj zamestnancov
chápaný ako administratívne náročný proces, ktorého výstup nepredstavoval pre zúčastnené strany želaný prínos.
Významnú zmenu a zvýšenie efektivity prináša so sebou rýchly rozvoj informačných systémov. Tie napomáhajú
pri znižovaní administratívnej náročnosti procesu a manažérom ponúkajú potrebné informácie, ktoré využívajú
v procese.
Prístup Balanced Scorecard predstavuje strategický systém na meranie výkonnosti podniku. Manažérom
poskytuje súbor nástrojov a prostriedkov pre vyhodnotenie rôznych aspektov vyplývajúcich z činnosti podniku
a jeho ekonomického prostredia. Umožňuje sledovať, ako podnik postupuje pri dosahovaní stanovených cieľov.
BSC je označovaná ako systém vyvážených ukazovateľov, ktorých meranie napomáha k efektívnosti
1
2
Blašková, M.: Riadenie a rozvoj ľudského potenciálu. EDIS – vydavateľstvo ŽU. 2003 s 127
Hroník, F.: Hodnocení pracovníků. Grada Publishing. Praha. 2006 s 18
69
manažérskeho rozhodovania. Aplikáciu BSC do riadenia ľudských zdrojov sa v publikácii The HR Scorecard:
Linking People, Strategy, and Performance venujú autori Brian E. Becker, Mark A. Huselid a Dave Ulrich.
Vychádzajú z predpokladu, že ľudia sú najväčšou hodnotou podniku, no zároveň konštatujú, že najhoršie je, že
napriek tomu, že vo väčšine moderných spoločností je vízia ĽZ zameraná na strategické partnerstvo, manažment
má vo väčšine firiem veľmi skeptický pohľad na podiel ĽZ na úspechu podniku. Manažment verí, že ľudia sú
najvýznamnejšou hodnotou podniku, no nedokážu pochopiť, ako funkcie ľudských zdrojov transformujú túto
víziu na realitu. Príčinou je, že prínos ĽZ na výkonnosť podniku je veľmi ťažko merateľná. Základnou otázkou
súčasnej ekonomickej reality je tlak na ľudské zdroje, aby opustilo zameranie na administratívnu rolu, ktorá mu
bola obvykle prisudzovaná a sústredilo sa na strategické úlohy vyplývajúce zo stratégie.
Pod strategickým riadením ľudských zdrojov M. Armstrong rozumie prístup k rozhodovaniu o zámeroch
organizácie, týkajúci sa ľudí ako podstatnej zložky podnikateľskej stratégie organizácie. Ide o vzájomné vzťahy
medzi riadením ľudských zdrojov a strategickým riadením organizácie. Strategické riadenie ľudských zdrojov sa
dotýka celkového zamerania organizácie, pokiaľ ide o zabezpečovanie jej cieľov pomocou a prostredníctvom
ľudí. Analýzy ukazujú, že sú to práve ľudia, ktorí realizujú strategický plán. Vrcholový manažment by mal tento
kľúčový faktor plne brať do úvahy pri vypracovávaní svojich stratégií. [1]
Manažéri si musia uvedomiť, že bez kvalitného procesu hodnotenia zamestnancov nemôžu mať správne
nastavený systém odmeňovania, stratégiu rozvoja a vzdelávania, identifikovať talenty. Zamestnanci musia
pochopiť, že v procese hodnotenia majú možnosť „predávať“ svoju prácu a zabezpečiť si tak náležitú odmenu,
kvalitné vzdelávanie a rozvoj. No a oddelenia ĽZ by mali hodnotenie vnímať ako nástroj, ktorým napomáhajú
rozvoju podniku. Znalosť strategických cieľov im napomáha v spolupráci s manažérmi nastaviť proces
hodnotenia tak, aby prinášal merateľný výstup. Ten „predáva“ ich prácu voči top manažmentu, ktorý si
uvedomuje, že v ĽZ má silného strategického partnera.
ZAANGAŽOVANÉ SKUPINY
Zaangažovanosť strán na procese hodnotenia závisí od zvolenej metódy. Pri niektorých metódach sa v procese
hodnotenia priamo stretáva iba zamestnanec s jeho nadriadeným – líniovým manažérom. Nie je to tak však vždy.
V ústraní stojí ďalšia zúčastnená strana, ktorá je tvorcom systému hodnotenia v podniku a túto skupinu
reprezentujú zamestnanci ĽZ. Ak však má byť proces hodnotenia úspešný, tak účasť ĽZ musí byť aktívna.
Nemusia sa priamo zúčastňovať na hodnotiacom rozhovore, no musia tento proces zabezpečovať ako gestor tejto
činnosti, ktorý dôsledne dbá na všetky čiastkové činnosti procesu – ako napríklad voľba metódy, časový
harmonogram, distribúcia všetkých podkladov, informovanie a zaškolenie manažérov, komunikácia vo vzťahu
k zamestnancom, zber a vyhodnocovanie výsledkov hodnotenia. V prípade využívania metód, ako napríklad
Development Centre (DC) sa zamestnanci ĽZ aj aktívne zúčastňujú ako hodnotitelia. V poslednom období do
procesu hodnotenia veľmi často vstupujú aj externé poradenské organizácie. Ich pôsobenie môže mať viaceré
formy. Môžu byť v roli hodnotiteľa v niektorej pre podnik kľúčovej hodnotiacej akcie, alebo sa môžu podieľať
na tvorbe systému hodnotenia v spolupráci so zamestnancami ĽZ, no stretávame sa už aj so situáciou, kedy celý
proces hodnotenia zamestnancov je plne v kompetencii externej poradenskej spoločnosti. Dôležitú úlohu v tomto
procese hrá aj top manažment, ktorý musí podporovať úsilie svojho strategického partnera ĽZ apelovaním na
dôležitosť hodnotenia pre podnik. Veľmi dôležitý je angažovaný prístup zamestnancov. V procese totiž
významnú rolu hrá aj sebahodnotenie a zamestnanec už nie je len subjektom, ale stáva sa zároveň aj objektom
v procese hodnotenia, ktorý patrí medzi najdôležitejšie v práci s ľuďmi v podniku.
Trh práce sa v posledných rokoch vykryštalizoval a dnes si už mnohé spoločnosti uvedomujú, že je oveľa
efektívnejšie zamestnanca si udržať, ako ho nahradiť. A preto do popredia vstupuje práve riadenie pracovného
výkonu zamestnancov, ktoré je vo svete chápané ako prostriedok pre otvorenú diskusiu medzi nadriadeným
a zamestnancom, kde obe strany jasne a zreteľne formulujú svoje ciele a predstavy o budúcom vývoji. Je to
veľmi jednoduchý spôsob, ktorým skúsení manažéri dokážu stabilizovať zamestnanca. Významným
predpokladom je partnerský vzťah medzi oboma stranami. Líniový manažér vo svete už nie je len fundovaným
odborníkom v oblasti svojej pôsobnosti, no je veľký tlak, aby poznal kultúru organizácie a bol zároveň aj zručný
v personálnych činnostiach. Len tak dokáže motivovať svojich kolegov k vyšším výkonom. V zahraničí sa
striktne vyčlenila manažérska úroveň od odbornej, čo bolo základom pre úspešnú aplikáciu nových trendov.
Rovnako u nás sa v tejto oblasti veľa zmenilo. Hlavne spoločnosti so zahraničným kapitálom sa zamerali na
manažérske vzdelávanie. V tejto oblasti je však u nás stále priestor pre zlepšenie. Veľmi často sa aj v súčasnosti
stretávame s faktom, že vedúce miesta v podnikoch zastávajú najlepší odborníci v danej problematike, ktorí však
veľmi často nemajú čas a hlavne vzťah k práci s ľuďmi. Odborná línia ešte nie je vyčlenená od manažérskej.
Vyskytuje sa to hlavne v spoločnostiach, ktoré rýchlo vyrástli a v ich riadení dominuje zásluhovostné riadenie.
70
Manažérske pozície zastávajú ľudia, ktorí stáli pri zrode spoločnosti a aj keď nemajú potenciál na výkon
manažérskych funkcií, ich pozícia je neotrasiteľná. Takéto prostredie pôsobí demotivačne na zamestnancov
a často vedie ku krachu, resp. k vstupu zahraničného partnera, ktorý prináša do spoločnosti nové ovzdušie.
Aplikácia postupov zahraničných spoločností v lokálnom prostredí však so sebou nesie aj určité riziká. Často sa
stáva, že v kultúre organizácií sú veľké rozdiely, ktoré bránia úspešnej implementácii metód hodnotenia, ktoré sú
zabehnuté v zahraničnom prostredí. Lokálne špecifiká treba pri posudzovaní vhodnosti metód veľmi citlivo
posúdiť. Špecifické pre našu kultúru je, že sa viac karháme ako chválime a toto je vryté vo väčšine ľudí. Ľudia –
zamestnanci nie sú naučení chváliť svoje prednosti, no skôr ospravedlňovať sa za svoje chyby. Ak sa tento fakt
spojí s manažérom, ktorý nie je dostatočne empatický a vyškolený v systémoch práce s ľuďmi, výsledok
hodnotenia určite nepredstavuje prínos ani pre jednu zo strán v organizácii, a to môže byť v procese využitá aj
najmodernejšia metóda.
Zamestnanec vo svete sa na svoje hodnotenie teší. Vidí v ňom priestor pre svoju prezentáciu, poukazuje na svoje
úspechy a od výsledku rozhovoru si veľa sľubuje. Detailne totiž pozná význam hodnotenia, výstupy tohto
procesu, či už vo väzbe na systém odmeňovania, manažérsky, či odborný rozvoj. U nás sa dostatočná pozornosť
nevenuje poskytovaniu informácií o procese hodnotenia a možnostiach, ktoré sú výstupom tohto procesu. Vo
väčšine podnikov je k dispozícii veľké množstvo smerníc, ktoré v separátnych dokumentoch popisujú systém
hodnotenia, odmeňovania, či vzdelávania v spoločnosti. Chýba tu však jednoduchá grafická prezentácia, ktorá by
informovala hodnoteného o tom, čo môže od výsledku hodnotenia očakávať. Jednoduchosť v tejto oblasti určite
bude znamenať účelnosť a zvýšenie motivácie hodnotených.
Naplnenie cieľov spoločnosti je v rukách všetkých pracovníkov. Najdôležitejšími hráčmi v oblasti riadenia
pracovného výkonu sú nadriadení – manažéri. Tí prichádzajú do každodenného kontaktu so zamestnancom, a tak
majú možnosť pôsobiť na vytváranie dobrého pracovného prostredia, ktoré je jedným z predpokladov pre dobrý
pracovný výkon zamestnanca. Zároveň tvorivé vedenie s motivačným akcentom pozitívne vplýva na kvalitu
práce. Manažér má všetky predpoklady, aby mohol podnietiť svojich podriadených ku nadštandardným
výkonom. Sú tu však určité determinanty, ktoré bránia jeho úspešnému pôsobeniu. Predpokladom toho, aby
mohol ľudí motivovať je fakt, že aj on sám musí byť motivovaným. Preto motivujúce vedenie je nevyhnutnou
podmienkou dosahovania nadštandardných výkonov, musí byť uplatňované vo všetkých sférach podniku. Ide
o veľmi náročnú úlohu, ktorá vyžaduje nielen poznať motivačné profily jednotlivých zamestnancov, no zároveň
využívanie týchto poznatkov a premieňanie tohto spôsobu práce s ľuďmi na konkurenčnú výhodu, ktorá môže
podniku napomôcť k dosiahnutiu cieľov.
Koubek pri určovaní významu riadenia pracovného výkonu hovorí, že „pracovný výkon zamestnancov bol a je
hlavným zmyslom personálnej práce“4. Bližšie to špecifikuje v definícii riadenia pracovného výkonu:
Riadenie pracovného výkonu predstavuje integrovanejší prístup založený na princípe riadenia ľudí na základe
ústnej dohody alebo písomnej zmluvy medzi manažérom/nadriadeným a pracovníkom o budúcom pracovnom
výkone a osvojovaní si schopností potrebných k tomuto pracovnému výkonu. Na základe spomenutej dohody
alebo zmluvy teda dochádza k previazaniu definície pracovných úloh, vzdelávania a rozvoja pracovníka,
hodnotenia pracovníka (hodnotenie pracovného výkonu pracovníka) a jeho odmeňovania. Ide v podstate
o vyjadrenie zvyšujúceho sa podielu každého pracovníka na riadení. [2]
Dôraz pri riadení pracovného výkonu kladie na vedúceho pracovníka a za dôležité označuje práve motivujúce
vedenie a priebežné poskytovanie spätnej väzby zamestnancom o ich pracovnom výkone. Tento pohľad na
riadenie pracovného výkonu je zobrazené aj na obrázku 1.
4
Koubek, J.: Řízení lidských zdrojů (Základy moderní personalistiky), Management Press, Praha. 2005
71
Dohoda o pracovnom
výkone, vzdelávaní a
rozvoji
Motivujúce vedenie
Pracovný výkon
pracovníka v priebehu
roka a jeho sledovanie
Hodnotenie
pracovného výkonu
pracovníka
Odmeňovanie
pracovníkov
Vzdelávanie a rozvoj
pracovníkov
Obr. 1 Riadenie pracovného výkonu [2]
Teoretické pramene v riadení ľudských zdrojov kladú dôraz na činnosti vykonávané priamymi nadriadenými. Ich
úlohou je zabezpečiť, aby podmienky na pracovisku, vzťahy v pracovnom kolektíve a motivujúce prostredie boli
predpokladom pre zvyšovanie pracovného výkonu zamestnancov. Manažér tu musí využiť svoje danosti, no
nesmie v tejto úlohe zostať osamotený. Musí byť podporovaný zamestnancami ľudských zdrojov a nadriadeným
manažérom. Častým nedostatkom podnikov je, že manažér mnohokrát využíva autoritatívne vedenie, pri ktorom
je motivačný akcent väčšinou potláčaný. Druhým frekventovane sa vyskytujúcim prípadom je, že manažér je
natoľko zaťažený úlohami, ktoré musí plniť, že mu neostáva čas na činnosti, ktoré z neho robia manažéra, a to na
prácu s ľuďmi a ich riadenie. ĽZ v podniku ako strategický partner v podniku si musí medzi svoje priority
začleniť práve rozvoj manažérskeho potenciálu.
PREDPOKLADY ÚSPEŠNÉHO A EFEKTÍVNEHO HODNOTENIA
Stratégia riadenia ľudských zdrojov, ak má byť úspešná a prospešná, musí vychádzať zo stratégie organizácie.
Prvý predpoklad úspechu je uvedomenie si hodnoty a významu ľudských zdrojov, uvedomenie si toho, že
predstavujú najväčšie bohatstvo a že ich riadenie rozhoduje o tom, či bude podnik úspešný alebo nie. Ak chcú
manažéri niečo riadiť, musia to aj vedieť merať a vyhodnocovať, a to platí aj o ľudských zdrojoch, nech je to
niekedy akokoľvek ťažké a spôsobuje to veľa problémov a starostí. [3]. Základné predpoklady úspešného
a efektívneho hodnotenia v podniku:
• Proces hodnotenia zameraný na podnikové ciele.
• Aktívna účasť oddelení ĽZ (zastrešenie procesu po organizačnej stránke – informačná kampaň
zameraná na deklarovanie prínosu pre podnik, manažérov, no zároveň aj zamestnancov; školenie
hodnotiteľov, spracovanie výsledkov, meranie efektivity procesu ako nástroj na predaj práce ĽZ vo
vzťahu k manažmentu podniku). Veľmi dôležitá je aj spätná väzba od zamestnancov, ktorá bude merať
kvalitu hodnotiteľa. Predpokladom je, že hodnotený pozná náležitosti hodnotenia. Oddelenie ĽZ
pripraví jednoduchý dotazník zacielený na kvalitu hodnotiteľa a odošle ho vybranej vzorke
zamestnancov. Veľmi často sa totiž stáva, že ľudské zdroje majú proces nastavený veľmi precízne, no
úspech padá na hodnotiteľoch.
• Jednoduchá grafická prezentácia výsledkov hodnotenia s motivačným akcentom s cieľom poukázať na
význam tohto procesu pre všetky participujúce strany.
• Využitie informačných systémov na zvýšenie efektivity procesu.
72
ZÁVER
Nie každá zmena musí nevyhnutne viesť k okamžitému pozitívnemu výsledku. Na ceste k cieľu číhajú častokrát
mnohé prekážky, nad ktoré je potrebné sa povzniesť, prekonať ich a kráčať ďalej. A pri práci s ľuďmi to platí
dvojnásobne. Každý z nás je totiž iný, svojský a v tom treba hľadať príležitosť. Veľký význam tu zohráva
otvorená komunikácia a viera v schopnosti tých, ktorí sa podieľajú na spoločnom úspechu celého podniku.
Predpokladom úspechu je harmonizácia procesov v spoločnosti. Jedným z nich je aj hodnotenie zamestnancov,
ktoré patrí do skupiny procesov riadenia ľudských zdrojov. Harmonizovať, znamená zefektívňovať, zveľaďovať,
vytvárať prostredie poskytujúce pre všetky zúčastnené strany vhodné podmienky na dosahovanie požadovaných
výkonov – plnenie cieľov.
POUŽITÁ LITERATÚRA
[1]
ARMSTRONG, M. A. Řízení lidských zdrojů. Praha : Grada Publishing, 2002.
[2]
KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů (Základy moderní personalistiky). Praha : Management Press,
2005.
[3]
VODÁK, J.; KUCHARČÍKOVÁ, A. Stratégia rozvoja ľudského potenciálu pri uplatňovaní moderných
prístupov k vyhodnocovaniu vzdelávacích programov. Žilina : HQ Štúdio, 2005.
[4]
BLAŠKOVÁ, M. Riadenie a rozvoj ľudského potenciálu. EDIS – vydavateľstvo ŽU, 2003.
[5]
HRONÍK, F. Hodnocení pracovníků. Praha : Grada Publishing, 2006.
[6]
BECKER, B. E.; HUSELID, M. A.; ULRICH, D. The HR Scorecard: Linking People, Strategy, and
Performance.
ADRESA
Ing. Ladislav Nižník
Katedra makro a mikroekonomiky FRI ŽU v Žiline
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
Email: [email protected]
73
74
ENVIRONMENTÁLNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU
Štěpánka Boušková
Fakulta podnikatelská, VUT v Brně
Abstrakt: Článek pojednává o důležitosti a vlivu ochrany životního prostředí na podnikání v České
republice. Obsahuje stručný přehled a popis právních norem vztahujících se k ochraně životního
prostředí, základní principy ochrany životního prostředí z hlediska podnikatelského a základní
zásady procedury posuzování vlivů podniku na životní prostředí.
Klíčová slova: Životní prostředí, management, environmentální účetnictví
ÚVOD
Jakákoli ekonomická činnost se nutně dotýká životního prostředí. Tento vztah má několik základních forem.
Životní prostředí poskytuje:
• vstupy pro ekonomickou činnost - obnovitelné i neobnovitelné přírodní zdroje (rostliny, zvířata, paliva,
nerostné suroviny),
• stanoviště pro průmysl, zemědělství, komunikace i obytná sídla,
• místo pro zbytkové látky z výroby a spotřeby (emise, odpady, teplo, hluk),
• spotřební materiální i imateriální statky (vodu, čistý vzduch, estetické hodnoty).
Člověk životní prostředí využíval a ovlivňoval od nepaměti. Po celá staletí však tento vztah nebyl společností
vnímán jako konfliktní nebo negativní. K zásadnímu obratu dochází s růstem počtu obyvatelstva a zejména s
růstem potřeb. Ukazuje se, že zatímco potřeby rostou neomezeně (ať jsou již vyvolávány skutečně či uměle),
stávají se statky životního prostředí stále více omezenými, a tím stále více v ekonomickém smyslu “vzácnými”
(ekonomický zákon vzácnosti říká, že statky jsou vzácné, když neexistuje dostatek zdrojů k produkci všech
výrobků a služeb, které lidé chtějí spotřebovávat). Proto je potřeba z hlediska veřejné správy mít tyto činnosti
právně ošetřeny.
1. PRÁVNÍ ÚPRAVA PROCESU POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V ČESKÉ
REPUBLICE
Základní prameny právní úpravy v České republice jsou následují:
• zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí,
• zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí,
• vyhláška Ministerstva životního prostředí ČR č. 499/1992 Sb., o odborné způsobilosti pro posuzování
vlivů na životní prostředí a o způsobu a průběhu veřejného projednání posudku.
Základem pro zavedení procedury posuzování vlivů na životní prostředí jsou především ustanovení § 17 a §§ 20
- 26 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
Z ustanovení § 17 odst. 2 zákona o životním prostředí vyplývá pro každého, kdo využívá území nebo přírodní
zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, povinnost takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich
vlivů na životní prostředí v rozsahu stanoveném zákonem o životním prostředí a zvláštními předpisy (konkrétně
zákonem ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí).
Obdobně ukládá § 17 odst. 2 zákona o životním prostředí každému, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či
spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet, povinnost zabezpečit, aby splňovaly podmínky
ochrany životního prostředí a aby v případech stanovených zákonem o životním prostředí a zvláštními předpisy
(zákonem ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí) byla posouzena hlediska jejich
možných vlivů na životní prostředí.
75
Konkretizace takto obecně formulované povinnosti je pak obsažena v samostatné části zákona č. 17/1992 Sb., o
životním prostředí věnované výslovně problematice posuzování vlivů činností na životní prostředí.
Odpověď na otázku, které zvažované aktivity konkrétně podléhají posouzení prostřednictvím speciální
procedury posuzování vlivů na životní prostředí, je třeba hledat v přílohách jak zákona č. 17/1992 Sb., o
životním prostředí, tak v přílohách (č. 1 a 2) zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.
Z hlediska územního rozsahu (vlivu) posuzovaných činností obsahuje platná právní úprava následující
základní klasifikaci posuzování vlivů činností:
• posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí přesahující státní hranice;
• posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí v rámci ČR;
• posuzované v rámci působnosti MŽP,
• posuzované v rámci působnosti okresních úřadů.
Po 1. lednu 1993 jsou vzájemné vazby zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a zákona ČNR č. 244/1992
Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí dány novou státoprávní situací. Reakcí na ni je především novela
zákona ČNR č. 2/1969 Sb., realizovaná zákonem ČNR č. 21/1992 Sb., z jehož ustanovení § 19 odst. 2
jednoznačně vyplývá, že Ministerstvo životního prostředí je mj. ústředním orgánem státní správy pro posuzování
vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí včetně těch, které přesahují státní hranice.
Z hlediska předmětu posuzování se právní úprava týká:
• posuzování vlivů na životní prostředí připravovaných:
• staveb, jejich změn a změn v jejich užívání (dále jen stavby),
• činností,
• technologií,
• rozvojových koncepcí a programů (dále jen koncepce),
• výrobků.
Těmto hlediskům členění odpovídají i specifika procedury a náležitosti požadované dokumentace.
2. ZÁKLADNÍ ZÁSADY PROCEDURY POSUZOVÁNÍ VLIVŮ
Přímo zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí stanoví základní zásady a hlediska, které musejí být podle
povahy předmětu posuzování respektovány při přezkoumávání připravovaných záměrů.
Posuzující orgány přezkoumávají záměry zejména z hlediska:
• ekologické únosnosti dotčeného území,
• důsledků běžné činnosti a možných havárií,
• kumulativních a synergických (zmnožovacích) jevů, a to v různých časových horizontech a s uvážením
nevratných jevů,
• prevence, minimalizace, popř. kompenzace účinků záměrů na životní prostředí,
• způsobů nakládání a realizovaným výsledkem záměrů po jejich dožití nebo upotřebení (možnosti
zneškodnění, recyklace apod.),
• použitých metod hodnocení a úplnosti informací,
• srovnání s dostupnými nejlepšími technologiemi.
Zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí tato hlediska blíže upřesňuje pro jednotlivé
druhy posuzování (tj. posuzování staveb, činností a technologií, posuzování koncepcí a posuzování výrobků).
3. ZÁKLADNÍ PRINCIPY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Mezi základní principy ochrany životního prostředí z hlediska podniku patří následující:
• ekologický management podniku musí být uznán za společnou prioritu podniku a za klíčový nástroj
trvale udržitelného rozvoje.
• ochrana životního prostředí musí být plně integrována jako základní prvek managementu do všech jeho
funkcí a podnikových činností.
• politika podniku, programy, efektivnost z hlediska ochrany životního prostředí v souladu s technických
76
•
rozvojem, vědeckým poznáním, potřebami společnosti a očekáváním veřejnosti musí procházet
neustálým procesem zdokonalování
podnik musí neustále vzdělávat, školit a motivovat zaměstnance k tomu, aby prováděli své činnosti
ekologicky odpovědným způsobem,
Každý podnik funguje v určitém ekonomickém a právním prostředí, kterým je vytvořen rámec, pravidla, určitá
omezení, jimiž se musí řídit. Tato pravidla jsou nejrůznějšího druhu, týkají se mnoha oblastí společenského a
ekonomického života a některá z nich mají ekologický charakter.
Podnikatel má teoreticky několik možností, jak se těmto ekologickým pravidlům chovat:
• může je ignorovat, alespoň po určitou dobu, a za určité společenské situace může být i tato taktika
dokonce i úspěšná (pokud ze strany veřejné správy a veřejnosti neexistuje kontrola dodržování
ekologických pravidel.
• může tato pravidla dodržovat, přičemž většina z nich znamená pro podnik svým způsobem jakousi
zátěž, která ho omezuje v jeho základních aktivitách a snižuje jeho ekonomickou efektivnost
• může těchto pravidel za určitých předpokladů využít ke svému ekonomickému prospěchu.
Obecné povinnosti podnikatele v ochraně životního prostředí v České republice vyplývají:
• z Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod,
• ze zákona o životním prostředí a z ostatních právních norem vztahujících se k životnímu prostředí jako
celku,
• z právních předpisů souvisejících s územním plánováním, stavebním řádem a dalších pravidel
souvisejících s investiční výstavbou.
Za nejdůležitější z výše jmenovaných předpisů považuji zákon o životním prostředí, což je obecná právní norma,
která určuje základní pravidla a principy chování k životnímu prostředí. Co se týče podnikatelské činnosti,
vyplývají z něj pro její provozovatele především následující povinnosti:
• každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje možného narušení nebo poškození životního
prostředí, předcházet jeho znehodnocení nebo minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti
• každý, kdo užívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo likviduje stavby, je povinen
takové činnosti provádět až po zhodnocení jejich vlivu na životní prostředí
• takovémuto posouzení podléhá i výroba, spotřeba, dovoz stanovených technologií, výrobků a látek
• každý, kdo znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, je povinen na vloastní náklady zajistit
sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky
• podnikatelské subjekty mají povinnost v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy
poskytovat informace o svém působení na životní prostředí
• každý, kdo zjistí hrozící poškození životního prostředí nebo poškození, ke kterému již došlo, je povinen
zasáhnout a učinit opatření k odvrácení nebezpečí a oznámit neprodleně tuto situaci příslušným úřadům
• každý, kdo svým protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené
funkce narušeného ekosystému nebo tuto újmu nahradit jiným způsobem.
Kromě vymezení těchto základních, obecných povinností je pro podnikatelské subjekty ze zákona o životním
prostředí důležitá i ta část, která upravuje posuzování vlivů činnosti na životní prostředí. Činnosti podléhající
hodnocení podle tohoto zákona jsou uvedeny v přílohách, stejně jako obsah požadované dokumentace.
Co se týče sankcí za poškozování životního prostředí, mohou podle tohoto zákona orgány ochrany životního
prostředí uložit pokutu:
• za způsobení ekologické újmy právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která při své
činnosti porušením právních předpisů takovou újmu způsobí
• za neučinění opatření k nápravě či neupozorněnístátních orgánů, jestliže hrozí nebo již nastalo
poškození životního prostředí.
Uložením těchto pokut zároveň nejsou dotčeny obecné předpisy o náhradcě způsobené škody.
Vedle těchto obecných povinností podnikatele existují specifické povinností dle oborů jednotlivých oblastí
životního prostředí. Tyto specifické povinnosti můžeme rozdělit do následujících skupin:
• povinnosti podnikatele v ochraně vod
• povinnosti podnikatele v ochraně ovzduší
77
•
•
•
•
•
povinnosti podnikatele v ochraně půdy
povinnosti podnikatele v odpadovém hospodářství
povinnosti podnikatele v ochraně přírody
povinnosti podnikatele v ochraně lesa
povinnosti podnikatele v ochraně nerostného bohatství
ZÁVĚR
Současná etapa vývoje lidské společnosti je ve svých důsledcích natolik spjata s problémy životního prostředí, že
není možné je ignorovat v žádné formě lidské aktivity, zejména ne v aktivitě výrobní.
Před podnikatelskou sférou proto dnes stojí úkoly, které jsou spojené s potřebou řešit rozvoj výrobních aktivit v
souladu s potřebami ochrany a zachování životního prostředí ve všech jeho funkcích nezbytných pro zachování
kvalitního života.
LITERATURA
[1]
HYRŠLOVÁ, J. Manažerské účetnictví pro potřeby environmentálního řízení. Praha : Ministerstvo
životního prostředí, 2003.
[1]
HADRABOVÁ, A. Ekologické aspekty podnikání. Praha : VŠE, 1996, ISBN 80-7079-415-1.
[1]
KRAMER, M.; URBANIEC, M.; OBRŠÁLOVÁ, I. a kol. Mezinárodní environmentální management.
Část I: Ochrana životního prostředí jako podnikový rozhodovací problém. Praha : Beck Verlag, 2004.
ADRESA:
Ing. Mgr. Štěpánka Boušková
Fakulta podnikatelská
Kolejní 4
612 00 Brno
78
BUSINESS PROFESSIONALISM & CUSTOMER SATISFACTION
Pavel Mráček, Lukáš Volša
Fakulta podnikatelská Vysokého učení technického v Brně
Abstract: The paper has two topics. First of all it deals with business professionalism which is
specifically defined. The evaluation of professionlism and its criteria are analyzed. These criteria
are proficiency, quality, experience, reliability, justice, ethical behaviour and personal approach
towards customers. The effort to respect and apply all these criteria is a proof of a firm´s
orientation and its satisfied customers. Second part of the paper concerns customer satisfaction. At
the end of the paper the contemporary situation of customer satisfaction is evaluated. This matter is
a result or a feedback of firm professional behaviour and via this creates an advantage in
competition.
Key words: Business, professionalism, creativity, satisfaction, loyalty, satisfied customer.
INTRODUCTION
The term „professional“ is used very often nowadays but though the term encompasses many different meanings.
Professionalism is one of main factors which constitutes a component of customer satisfaction. The term will
therefore be discussed in this paper. How can professionalism be understood and explained in different
branches? We assume that being professional should encompass a certain degree of honor and also a guarantee
that man is credited with proper characteristics, skills, education and other important things and not only job
performance. The area of customer satisfaction is significantly influenced by the professionalism of managers,
sellers, and other firm employees whose approach, behavior and dealings affect the degree of customer
gratification.
1. PROFESSIONALISM DEFINED
The term professionalism is used frequently in everyday life. But what range of possibilities might this term
envelop? Professionalism is in its essence, an abstract conception. To be sure when one reads that a firm has a
„professional approach“ he or she cannot actually understand what that approach might mean. Many customers,
in spite of company pledges, finish by being disappointed by their professional guarantees. Such customers
become disillusioned, contrary to what a firm might hope for from an ideal client.
Nowadays society requires a higher degree of specialization. In these circumstances, people should realize that
as a part of this system, in order to maintain proper perspective they must communicate intensively with one
another. From this follows a indicative broadening of the term professionalism. It is therefore not enough to
develop an understanding of this term within one specific field. Professionalism’s components must include the
ability to look into the eyes of customers and opponents alike and to accept criticism in the pursuit of program
enrichment.
According to the international definition, a professional is someone who recieves an income for any kind of
specialization in the workplace. Professional is a generally focused, non-amateur and a skilled workplace
perfectionist. For a proper understanding of the word professional, it is convenient to examine the word
„amateur“. An amateur, according to the international definition is someone who is not paid for their vocation.
Often their focus is referred to as a hobby and not a job, however, an amateur might still possess professional
background in their area of expertise.
From the above mentioned explanations it is clear that a professional is a paid specialist in their field. Of course
it should be so but how should it be so for those who are solely tradesmen with no empathy for their customers?
A proper professional should perform their trade with sympathy and empathy for all those with whom they
interact, most particulary, consumers.
79
1.1 PROFESSIONAL CRITERIA
Professionalism, as an isolated term is difficult to describe. From the above mentioned explanations, it is clear
that the definition is not often enough considered. For customers, the most important criteria for determining an
appropriate degree of professionalism are as follows:
• Proficiency
• Quality
• Experience
• Hard work
• Reliability
• Justice
• Creativity
• Ethical behaviour
Professionalism of course, encompasses many more components specific to individual fields. These components,
from the customer’s point of view are in substance unimportant. Each contributing characteristic of
professionalism listed has its own group of particulars.
Proficiency in the eyes of the customer
The level of proficiency reached by the professional is of key importance. Under the term proficiency, one can
imagine all that might pertain to this field. Proficiency can be developed through courses, in the classroom,
various schooling methods and of course, practice. It is possible to assess proficiency with the help of written
confirmation or certification which can provide proof of a claimed professional’s proficiency. Such confirmation
may take the form of reports, certificates, or liscences to perform. However, personally we often assume that
there exist significant differences among holders of these documents. To be sure, there are cases where the
individual holding a great quantity of these documents with high values or grades attached might not be the ideal
professional. These are cases where theory and practice do not coincide producing a less-than-desirable
workplace professional. Proficiency can be proved for customers by showing the certificate at the place where
the contact with customers is made (for example a framed certificate on the wall of a shop)
Quality in the eyes of the customer
Quality is the next very important factor in the evaluation of professionalism. However this component of
professionalism is quite difficult to define and its criteria are significantly dependent on the branch of business
with which evaluation is concerned. What one might use to evaluate proper quality, another might consider
average or even weak or poor performance. Everything depends on product expectations, what the customers
expect from the provided goods/services, and the customer’s personal needs and demands. There are areas in
which quality is easily measured. On the other hand, there also exist fields in which quality can at best be only
predicted, leaving much space for variation in qualitative evaluation.
Quality, therefore, consitutes another characteristic that should not be omitted from the determination of
professionalism. Quality should become a vital component of each company, firm or individual’s focus.
Professionals should remain constantly aware of the fact that product and service quality is one of the most
important factors contributing to customer satisfcation.
Firm experience and its impact on customer perspective
Experience is another area which significantly influences professionalism. Experience is gained throughout life.
However, how can it be recognized whether an individual or business truly has the experience to which they
might lay claim? Even here there exist differences of perspectives and approaches. What is more, experience is
often most difficult to recognize in first-time dealings between a customer and a firm.
Work for customer should be „from the heart“
Working „from the heart“ is something that should not be unfamiliar to professionals. The proper professional
works from the heart is very important. The customer always feels a seller’s or manager’s relationship to their
work. A lack of such a relationship may often lead to the loss of a customer. Nowadays, working from the heart
may lead to a loss in professionalism due to the perspective that amateur producers are not „tough businessmen“.
However, the customer will feel the heartfelt approach and it can be a crucial factor in their decision for or
against seeking the services of a specific firm.
80
Reliability
The term reliability can be explained in a different way. Generally reliability is understood as the ability to keep
your commitments. As a component of professionalism, reliability should be indispensable. However, many
businessmen think that reliability is not so important and that a customer is only a source of money. It is
common with many firms, for a customer not to recieve that for which they have paid or what they expected.
However, reliability is crucial for customer satisfaction. If the customer is provided with proper service, it is
presumed that his satisfaction will increase and that his loyalty and trust will be earned. This reality can affect
the future functioning of the firm.
Dishonesty vs. The satisfied customer
Honesty should be understood from the point of view of a satisfied customer such that everything should be
provided in good quality with no evidence of customer fraud.
Creativity
Creativity is generally considered as skill to create. According to E. Ulrich (1987) creativity is the ability to
recognize objects in new relations and in an original ways (originality, a new combination), use them in unusual
ways, see the problems where seemingly none exist, divert from habitual schemes of thinking and do not take
anything for granted and develop new ideas even against resistence of the society, find something new what
represents enrichment of culture and society.
For entrepreneurs, who want to be more interesting, creativity can be real advantage. That is why it is necessary
to avoid barriers which represents obstacles to creativity.
Barriers:
• Prejudice, bad habits (to resent playfulness, humour, underestimate feelings, fantasy, intuition, worries about
changes and inovations, dogmatism)
• Conservatism, non flexibility, refusal of new ideas, rigidity, stereotype,
• Prevention in seeing problems, inability to change perspective, to much information, wrong definitions of
problems, inability to redefine the problems.
• inappropriate attitudes, thinking, professional blindness
• emocional barriers, fear to make mistakes, worries about failure, no courage to risk, inability to tolerate,
safety, a quick success, satisfaction, border between reality and fantasy. [2]
Creativity should be viewed as a possible gain of new customers and should have top most importance.
According to Albert Einstein: „Imagination is more important than knowledge“. It is good to realize that
everyone is creative but they are afraid to show their creativity.
Ethical behavior
This term is often defined in many ways depending on how convenience a particular definition might be in a
certain situation. There should be an ethical code for all professionals according to which they should conduct all
business. For anyone to be successful, they should realize that ethics, in addition to finance, should be a prime
consideration.
Ethical behavior should be the best business strategy. However, this does not mean that ethical behavior comes
without some cost. Nor does it mean that ethical behavior will always be immediately rewarded or that nonethical behavior is always sanctioned. Unfortunately, it is clear that non-ethical behavior can at times be
successful and that ethical behavior may be connected with business losses. If we define ethical behavior as the
best long-term business strategy, we mean that in the end, business will be most beneficial for those who give
greatest consideration to ethical rules and regulations.
Ethical behaviour towards a customer should be habitual and as a result, the satisfied customer will show
continued loyalty to the firm. Proper adherence to ethical regulations can assure a firm’s success on the market.
2. THE TERM CUSTOMER SATISFACTION
Now we progress from the definition and problematics of professionalism, to the ensuing and connected term,
customer satisfaction. We can understand customer satisfaction as feedback indicative of professional behavior.
81
2.1 DEVELOPMENT OF THE FIRM’S APPROACH TOWARD CUSTOMER SATISFACTION
The problematics of creating, measuring and evaluating customer satisfaction have been dramatically improved
in the Czech Republic since the late 20th century. The improvements accompanied the major political
transformations in Czech government at that time. As a result of these changes, there was a bridging between
directive economics and a more capitalist approach. This transition, lead to the development of a more freemarket economic infrastructure. With these changes, growth in the private business sector lead to the emergence
of rivalry in the business-world. This situation was beneficial for the customer sector which, in comparison with
past years, were more capable of obtaining quality goods and services in greater quantity.
Rivalry in the Czech business sector started to assert itself more significantly and proved itself to be useful in
terms of producing better quality and quantity of goods and services in the name of customer satisfaction.
Customer satisfaction however, remained a key focus for all firms offering goods and services in the business
world. A firm‘s ability to compete is still most influenced by their professionalism, experience, reliability and
last but not least, the personal approach of each individual manager and employee. All these characteristics
define professionalism though nowadays we also hear the terms customer satisfaction and loyalty included in the
discussion.
2.2 SATISFACTION AS A COMPANY VALUE
When speaking of developing customer satisfaction and its influence on the existence of a firm, it is first
important to define the meaning of the word. Customer satisfaction through purchasing does not have to be
influenced by objective criteria which could be easily measured but will depend on the subjective opinions and
feelings of individual customers. The satisfaction greatly depends on the customer’s gratification or lack thereof
and the realization of their initial expectations. From this, we can reason that if the real value of a product is
higher than expected, feelings of satisfaction will increase and the probability of their future purchases increases
concurrently.
The key to attaining maximum customer satisfaction and subsequent loyalty is offering maximum value. The
firm has to develop an excellent competitive ability and distributive system. The question of value, is not solely
presentation of one characteristic of a product. It is a proclamation of what use the customer might gain from the
offered goods and from his relationship with the company. The supply of the company’s brand must be
accompanied by a guarantee that the customer will not be disappointed in their expectations. The ability of a firm
to fulfill their promises depends on in what measure the firm is able to control their value distribution system.
This encompasses all professional behavior through the communicative means which partake in supply and
delivery.
2.3 SATISFACTION VS. DISSATISFACTION
The term customer satisfaction is in many cases misunderstood. For example, an answer to the question: „How
can a firm find out if they have or do not have satisfied customers?“ is often assessed through evaluation of
quantity and quality of customer complaints. Many researches confirm that official complaints are solely a
reflection of the tip (4%) of the dissatisfaction iceberg because the majority of dissatisfied customers could not
be bothered with making an extra effort to report their complaints.
Futhermore, many dissatisfied customers do not complain officiallly and only express their dissatisfaction within
personal circles.
3 ENTREPRENEURS VS. CUSTOMERS
All those, who buy products and receive services, create customer´s market. There are approximately 10 million
customers at this market in the Czech Republic. Besides Czech customers or consumers we must take into
cosideration foreigners who purposely visit our country or just pass by. These foreigners are potential customers
as well and therefore it is necessary to adjust services for them too.
Czech entrepreneurs should be interested in foreign customers because more and more foreigners have been
visiting our country. Of course we cannot forget on Czech customers. Foreign customers potential and their
positive evaluation significantly influences loyalty of customers and can also convince native customers to use
Czech market. To attract foreign customers means to offer extra services with high quality. However, there are
barriers between foreigners and native firms which should be overcome. The biggest problems are language
82
barriers, lack of information centres and information for turists, lack of roads and quality of roads within EU
standard. The above barriers are not removeable but it is important to mention them. According to statistics
employees of firms should improve especially in German. The reason for that is the big number of German and
Austrian people doing some business not only in Prague but also at border regions. Others are Slovaks and Poles
who have similar language. It is convenient to attract customers on high quality products and services in a proper
way. We can attract customers in a different way on different products and services, especially via creative ideas
and original supply which is different from standards and their attention will be aimed at this supply. The
entrepreneurs operating on others market should think in a similar way. It is useful to find out what the
customers request and then try to offer them more with higher quality.
CONCLUSION
Nowadays and in the future as well, when firms compete on an overloaded market, their ability to gain and keep
satisfied customers will help obtain customer loyalty. Firms must target customers with a professional approach
to their needs and requests and they must react or adjust to changing market conditions. Last but not least, they
must also strengthen their relationship with the public.
A highly satisfied, and consequently, loyal customer, will become the primary target for marketing departments
and their employees. We can understand customer satisfaction as a product of a particular firm if its employees
behave professionally toward the public and their target consumers.
Marketing managers must discover key factors in gaining and maintaining customer satisfaction and their future
loyalty. Primarily, it is important for the firm to search for new possibilities of influence and configuration of
customer satisfaction. The firm’s key efforts will comprise the complexity of their customer care, and this via
above-average levels of customer service. Affording these additional services will be a pillar of building longlasting customer satisfaction which will bring a long-term competitive advantage for the firm in the business
world.
The primary challenge for Czech businesses in the recent past was the accompanying difficulties with the
nation’s entry into the European Union. This entry faciliated the expansion of home firms into foreign markets,
offering significant opportunities to prove their compatibility in international business circles. On the other hand,
the entry allowed for the entry of foreign competitive businesses into the Czech market causing additional
competition in the striving for the recruitment of customer satisfaction and loyalty. This is the reason for which it
is more important now, than before, to maintain current clientele within a firm and to gain new customers. For
strengthening entrepreneurs´ positions it is necessary to satisfy customers with the highest quality together with
creative thinking.
LITERATURE
[1]
NENADÁL, J. Měření v systémech managementu jakosti. 2. vyd. Praha : Management press, 2004. 335
s. ISBN 80-7261-054-6.
[2]
POKORNÝ, J. Myslet kreativně. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2004. 124 s. ISBN 807204-324-2.
ADRESA:
Ing. Pavel Mráček, DiS.
Ústav managementu
Vysoké učení technické v Brně,
Kolejní 2906/4
612 00 Brno
Tel.: 541143378
[email protected]
www.fbm.vutbr.cz
83
Ing. Lukáš Volša
Ústav managementu
Vysoké učení technické v Brně,
Kolejní 2906/4
612 00 Brno
Tel.: 541143378
[email protected]
www.fbm.vutbr.cz
84
ETIKA V PODNIKÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM
Klára Nesvadbová
Abstrakt: Článek se dotýká problematiky podnikatelské etiky v chování malých a středních firem.
Definuje a rozebírá oblasti, na které by se měly malé a střední firmy zaměřit, pokud chtějí podnikat
v rámci etických dimenzí. V textu jsou dále zmíněny nejčastější problémy vyplývající z
nedostatečného uplatňování podnikatelské etiky na území ČR.
Klíčová slova: podnikatelská etika, společenská odpovědnost firem, oblasti podnikatelské etiky
ÚVOD
V současné době podnikání přebírá stále důležitější úlohu ve společnosti.
Dochází k tzv. ekonomizaci společnosti. Tato společnost klade velký důraz na racionální hlediska ve všech
oblastech života. Firmy chtějí maximalizovat svoji tržní hodnotu, spotřebitelé chtějí maximalizovat svůj užitek,
který nejčastěji spojují s konzumem.
Podnikání však začíná být spojováno i s jinými pojmy, jako je etika a sociální odpovědnost.
Etické chování podniku by mělo zasahovat do všech oblastí podnikání a mělo by se také týkat lidí, kteří jsou
s podnikem nějak spojeni. Ať už se jedná o zaměstnance, management či vlastníky.
Pokud se chce podnik chovat eticky, musí se tak chovat jako celek.
PODNIKATELSKÁ ETIKA
„Podnikatelská etika vychází z obecných morálních norem společnosti.“ „Je poplatná době i geografickému
prostředí.“ [2, str. 8]
Podnikatelská etika je jako disciplína často považována za něco nového. Mnoho filosofů a ekonomů se však již
v minulosti zabývalo otázkou spojení hospodářství a etiky. Kořeny podnikatelské etiky proto sahají do období
vzniku tržního hospodářství. Již Adam Smith zdůrazňoval, že každé tržní hospodářství je schopno fungovat
pouze na základě všeobecně platných a uznávaných morálních představ, jako je důvěra, platební morálka, úcta a
respekt k partnerům.
Podnikatelská etika je jedním z předpokladů dlouhodobě úspěšného podnikání.
Společenská odpovědnost firem neboli Corporate Social Responsibility (CSR) je koncept, který zahrnuje
odpovědné chování firem v oblasti ekologie, etiky podnikání, zaměstnaneckých práv či diskriminace.
Podstata CSR je u velkých nadnárodních firem až po drobné živnostníky stejná. Jde o to přinést společnosti něco
navíc. Nesledovat pouze svůj prospěch. Zaměřit se nejen na vztahy s dodavateli či odběrateli, ale také na vztahy
se zaměstnanci, s konkurencí a také s okolím, které nijak nesouvisí s obchodními vztahy.
CSR představuje nejen společenský přínos, ale také přináší konkrétním firmám řadu výhod. Z hlediska
sociálního přínosu se zaměstnanci firmy, která uplatňuje CSR, s firmou lépe identifikují. Dochází k odstranění
bariér mezi oddělením a zlepšení výkonnosti. Firma má také obvykle lepší vztahy s prostředím, ve kterém
podniká.
CSR se tedy zdá být výhodný pro všechny strany. Pro interní prostředí firmy i pro vnější okolí.
85
OBLASTI PODNIKATELSKÉ ETIKY
Podnikatelská etika může být zacílena do mnoha různých oblastí. Většinou se však nestává, že by se firmy
chovaly eticky pouze v jedné či několika oblastech. Firmy obvykle přijmou etické chování zcela za své, nebo je
naopak nepřijmou vůbec.
Obecně by měla etika směřovat vždy do všech oblastí. Existují však rozdíly mezi tím, jakým způsobem, a na
které oblasti by se měly více zaměřovat malé a střední podniky, a na které by se měly zaměřovat podniky velké.
Zdrojem rozdílu je především to, na jak velkém trhu se firmy pohybují, kdo jsou cíloví zákazníci, jak a kde jsou
rozmístěny výrobní faktory apod.
U velkých korporací může být problémem např. etika v reklamě, kdy nadnárodní společnosti musejí řešit otázku,
co je v dané zemi přijatelné a co už ne. Dále je to etika ve výrobě, týkající se především drancování přírodních
zdrojů. Může se také jednat o sponzoring při velkých mezinárodně sledovaných akcích.
Malé a střední podniky se zaměřují spíše na to, jak jsou vnímány bezprostředním okolím, ve kterém podnikají.
Oblasti podnikatelské etiky, na které by se měly malé a střední podniky zaměřit především jsou:
• etika ve vztahu k zákazníkům
• etika v konkurenci
• etika ve vztahu k dodavatelům a odběratelům
• etika ve vztahu k blízkému okolí firmy
• etika ve výkaznictví
• etika ve výrobě a službách
Etika ve vztahu k zákazníkům
Důležitou oblastí vzhledem k úspěšnosti malých a středních podniků je etika ve vztahu k zákazníkům. Pokud se
podnik nechová k zákazníkům eticky, aniž by měl nějaký významný atribut, pro který je zákazník nucen
využívat jeho služeb či kupovat jeho zboží, obvykle o zákazníky přijde.
Nutnost pečovat o zákazníky vychází také z velikosti a umístění zákaznické skupiny. Malé a střední podniky
mají obvykle určitý počet zákazníků, kteří se pohybují v daném teritoriu či v daném regionu. Nemohou si tedy
dovolit o ně přijít, jelikož se ne vždy podaří získat nové, případně může být získání nových zákazníků zcela
nemožné.
Zásadními projevy etického chování, které by podniky měly uplatňovat, jsou slušnost a úcta k zákazníkovi,
poctivost v jednání, spolehlivost a podobně. Podnik, který se chová dle těchto zásad, tím zvyšuje svoji šanci
získat věrné zákazníky. Nikoli noví, ale věrní a loajální zákazníci jsou hlavním zdrojem příjmů podniku.
Etika v konkurenci
Další zásadní oblastí je etika v konkurenci. Konkurence je v tržní ekonomice velmi důležitým nástrojem
ekonomického růstu. Je také velmi důležitým činitelem technologického pokroku či zkvalitňování služeb.
Aby si podniky udržely své postavení na trhu, případně své postavení ještě zlepšily, sklouzávají často k tvrdému
konkurenčnímu boji. Pokud je konkurenční boj veden s ohledem na etické zásady, může být nositelem pokroku
ve vývoji lepších služeb či zboží. Pokud však zcela zanedbává etickou dimenzi, uchylují se podniky k nekalým
praktikám, jako je pomlouvání, rozšiřování lží, vydírání čí dokonce fyzická likvidace majitelů či managementu.
U malých a středních podniků, které obvykle nemají monopolní postavení je chování vůči konkurenci životně
důležité. Neetické praktiky, které uplatňují konkurenti mezi sebou, mohou ohrozit existenci samotných firem.
Tyto praktiky mohou také v konečném důsledku destabilizovat samotné konkurenční prostředí.
Bohužel i dnes některé firmy namítají, že se nemohou chovat eticky, protože by to ohrozilo jejich postavení.
V konkurenci ostatních podniků, které se eticky nechovají, by dle jejich názoru neobstály. Není však přípustné
chovat se neeticky jen proto, že to „dělají všichni“.
Etika ve vztahu k dodavatelům a odběratelům
Etika ve vztahu k dodavatelům a odběratelům se týká především budování dobrých vztahů. Naprostou
samozřejmostí by měly být včasné dodávky či včas splácené faktury. Jsou však známy případy, kdy podniky
86
zkrachovaly jen proto, že odběratelé produkci odebírali, ale již neplatili své závazky.
Projevy neetického chování, jako je bezdůvodné odstoupení od smluv či bezdůvodné nepřebrání dodávky,
mohou tyto vztahy také váženě poškodit. Podnik, který je nucen hledat nového dodavatele či odběratele se může
dostat až do vážných existenčních problémů.
Etika ve vztahu k blízkému okolí firmy
Neméně důležitou oblastí, na kterou by se malé a střední podniky měly zaměřit, plně koresponduje s okruhem
konceptu společenské odpovědnosti firem. Jedná se o vytváření pozitivního vztahu s blízkým okolím firmy.
Tento vztah může být utvářen pomocí podpory místních neziskových organizací, chráněných dílen či celkovým
zapojením do zvelebení regionu. Pozitivní vztahy lze také vytvářet pomocí komunikace s občanskými
sdruženími. Jedná se například o komunikaci při projednávání záměrů či investic firmy, které se mohou dotýkat
místních občanů. Dále se může jednat také o podporu kultury či vzdělávání v daném regionu. Podniky, které
poskytují například sponzorské dary, nebo podporují vzdělání a vědeckou činnost, tak vylepšují svou dobrou
pověst a důvěryhodnost.
Etika ve výkaznictví
Požadavek etického chování, který platí obecně pro všechny podniky je etika ve výkaznictví. Etika ve
výkaznictví se týká především správnosti účetnictví či statistik. Pokud audit prokáže vážné nedostatky
v účetnictví či dokonce stopy trestné činnosti, nejedná se jen o porušení etických zásad, ale také o porušení
právních norem.
Etika ve výkaznictví může být problémem u malých a středních podniků obzvláště tehdy, pokud tyto podniky
nemusí mít účetní závěrku ověřenou auditorem a nemají povinnost zveřejňovat výroční zprávy. V těchto
případech se stává, že majitelé či management lehce pozmění či zmanipulují účetnictví. To může mít za následek
nejen ztrátu důvěryhodnosti či „krach“ podniku, ale také trestní stíhání kompetentních osob.
Etika ve výrobě a službách
Etika ve výrobě by měla být zcela zásadní pro všechny výrobní podniky, tedy i pro malé a střední firmy.
Zde by měly podniky jednat v rámci již zmíněné společenské odpovědnosti firem. Každá firma by měla klást
důraz na to, aby její výroba byla co možná nejekologičtější, aby její produkty nepoškozovaly zdraví, aby
nedocházelo ke zneužívání pracovní síly a podobně.
V současné době na trhu existuje mnoho produktů, které nejsou vyrobeny v souladu s etickými zásadami.
Kupodivu se tyto produkty ještě stále dobře prodávají. Ovšem vzhledem k rostoucímu trendu ve společnosti,
kterým je ekologičtější a zdravější život, mohou být tyto výrobky brzy nahrazeny právě „etickou produkcí“.
Firmy dodržující etiku ve výrobě pak mohou hodně získat. Již dnes se mnoho spotřebitelů zaměřuje na výrobky
recyklovatelné, či s recyklovatelnými obaly, na výrobky přírodní bez chemické úpravy a podobně. Zákazníci se
začínají více než kdy jindy zajímat o to, jakým způsobem byl produkt, který si zakoupí vyroben, jaký bude mít
vliv na jejich zdraví a jakým způsobem je možné jej likvidovat. Podniky vyrábějící takové výrobky si budují
dlouhodobě dobré jméno a získávají věrné zákazníky.
Dodržování etických zásad u podniků poskytujících služby je stejně důležité, jako jejich dodržování u výrobních
podniků. Zde se nejedná pouze o etiku ve vztahu k zákazníkovi, která byla již výše popsána. Jedná se také o to,
jakým způsobem jsou služby poskytovány. Služby by měly být vždy poskytovány s náležitou odborností, aby
nebyl zákazník poškozen například na svém zdraví nebo na svých právech.
CHOVÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM V ČR
Bohužel i dnes se stále mnoho firem domnívá, že etika a sociální odpovědnost jsou pouze překážkami na cestě
k dosažení co nejvyšších zisků a neuvědomují si přínosy, které mohou díky uplatňování etických principů získat.
U českých firem se stále můžeme setkat s porušováním etiky ve všech zmíněných oblastech.
Mnohé malé a střední podniky dosud nepochopily, že poctivost v jednání se zákazníky není pouhý přežitek,
ale cesta, jak získat věrné a loajální zákazníky. Některé firmy se stále domnívají, že není důležité si zákazníky
udržet, ale spíše jim prodat „co se dá“. Na druhé straně však existují firmy, které se naopak snaží udržet
zákazníky za každou cenu formou smluv, znevýhodňujících klienta, který od takové smlouvy odstoupí.
87
České firmy také zatím neprojevují dostatečnou úctu ke svým dodavatelům a odběratelů. Dá se říci, že je to
velmi rozšířený problém, který často přivádí podnikatele do existenčních problémů. Jedná se především o již
zmíněné nesplácení faktur či zdržování plateb. Vzniká tak určitá spirála, kdy se podnikatelé ne vlastní vinou
dostávají do velmi vážných problémů a sami pak nejsou schopni plnit své závazky.
Konkurenční boj je v naší zemi dle výsledků průzkumů nezávislých sdružení poměrně nečestný. Nejčastěji jsou
normy podnikatelské etiky na úrovni malých a středních firem porušovány formou korupce. Výběrová řízení
obzvláště na regionální úrovni jsou často neprůhledná. Často také nebývá dostatečně zamezeno střetu zájmů a
etika jde v těchto případech stranou.
Etika ve výkaznictví také nebývá vždy zcela transparentní. Statistiky a účetnictví bývají upraveny tak,
aby vyhovovaly požadavkům a ne skutečnému stavu.
Oproti tomu etika ve výrobě je na vyšší úrovni, než je tomu u mnoha jiných států. Je to však dáno z velké části
legislativou a činností kontrolních orgánů. U kvality poskytovaných služeb to již tak jednoznačné není.
ZÁVĚR
Pro malé a střední firmy, podnikající obzvláště v menších regionech, je možné formulovat alespoň několik
důležitých doporučení.
V zahraničí trend etického podnikání nabírá stále více na důležitosti. Spotřebitelé se seznamují s tzv. etickým
nakupováním a podniky začínají vyžadovat po obchodních partnerech dodržování standardů společenské
odpovědnosti. Aby české firmy byly schopny dostát těmto požadavkům, měly by se více seznámit s konceptem
CSR (Corporate Social Responsibility).
Firmy by se také měly více zaměřit na budování pozitivního vztahu k blízkému okolí. Měly by s okolím více
komunikovat, vést dialog s občanskými sdruženími a vycházet si více vstříc. Z historického hlediska není tento
přístup pro české firmy typický, ale zkušenosti např. z USA dokazují, že se jedná o výhodný konsenzus pro obě
strany.
Obecně se dá říci, že české firmy ještě stále nemají zakořeněný smysl pro etiku v podnikání a společenskou
odpovědnost. Podnikatelské prostředí v České republice však již prodělává určité změny. V poslední době
přicházejí pozitivní signály. Některé firmy se začínají certifikovat dle mezinárodních standardů. Začínají zde
také vznikat asociace sdružující podnikatele, jejichž cílem je obeznámení se s etickými principy podnikání
a převedení podnikatelské etiky do praxe.
Pokud mají české firmy zájem expandovat na zahraniční trhy, měly by se o etiku v podnikání a společenskou
odpovědnost více zajímat.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
[1]
KÁRNÍKOVÁ, J. Etika v podnikání a řídící práci. 1. vydání. Praha : VŠE, 1997. 136 s. ISBN 80-7079524-7.
[2]
PUTNOVÁ, A. Sociální odpovědnost a etika podnikání. Brno : Skriptum pro KS FP VUT v Brně, 2004.
57 s. ISBN 80-2141-784-1.
[3]
ROLNÝ, I. Etiketa v podnikové strategii 1. vydání. Boskovice : ALBERT, 1998. 123 s. ISBN 8085834-00-0.
ADRESA:
Ing. Klára Nesvadbová
Vysoké učení technické v Brně
Kolejní 4
612 00 Brno
Tel: +420 541 143 378
88
PROFESIONALITA MANAŽERŮ V PODNIKÁNÍ
Petr Novák
Fakulta podnikatelská Vysoké učení technické v Brně
Abstrakt: Článek pojednává o profesionalitě manažerů v podnikatelské oblasti, o kritériích činnosti
manažera profesionála vhodného pro vedení malých a středních podniků. Zaměřuje se především
na úroveň vrcholového managementu podniku.
Klíčová slova: Profesionalita, profesionál, manažer, management, podnikání.
ÚVOD
V současnosti je v podnikatelském prostředí kladen velký důraz nejen na vysokou odbornost manažerů na všech
úrovních managementu. Především malé a střední podniky se musí maximálně snažit, aby získaly konkurenční
výhody před ostatními podniky na trhu a nejen přežily konkurenční boj, ale i nadále se mohly dobře rozvíjet.
Nespornou výhodou mohou být například nové technologické postupy výroby, vlastnictví jedinečných patentů a
licencí, používání nejnovějších technických zařízení při výrobě, kvalifikované lidské síly, dostatečný kapitál pro
chod a rozvoj podniku nebo výhoda dobrého a známého obchodního jména či obchodní značky. Aby podnik
uspěl v silné konkurenci v tržním prostředí, musí být v první řadě kvalitně odborně řízen a to nejenom na té
nejvyšší úrovni, ale i na středních a nejnižších úrovních řízení celého podniku.
Prakticky každý den se setkáváme s pojmem „profesionální management“, který by měl vyjadřovat management
firem jako maximální vrchol toho nejlepšího co do odbornosti, preciznosti a kvality vedení firmy, jedinečného
zdravého konvenčního i nekonvenčního myšlení. Pojem „profesionální“ bývá velmi často používán, ale ne každý
člověk si pod ním dokáže představit jeho konkrétní vymezení. V souvislosti nepřesným vymezením
profesionality může dojít k rozdílnému pochopení a výkladu profesionálního managementu.
Pod pojmem management si lidé ve většině případů představují osobu vysoce postaveného manažera, který
odpovídá za správný ekonomický chod celého podniku, jeho prosperitu a budoucí expandující strategický rozvoj.
Tato pozice s sebou přináší nemalé profesní požadavky jak na výkon povolání na dané pozici tak i na osobnost
manažera. Před obsazením konkrétní pozice manažerem je pro optimální výběr nutné znát přesné vymezení
všech činností, přičemž nespornou nezbytností je sestavení profesiogramu, který by měl sloužit k výběru
osobnosti na danou pozici ve firmě.
1. PROFESIONALITA
Profesionalita je pojem, kterým se v České republice „ohání“ mnoho firem a lidí. Ale co se dá pod tímto pojmem
ve skutečnosti představit? Profesionalita je ve své podstatě značně abstraktní pojem. Například při sportu je brán
jako profesionál ten, kdo se sportem živí a je to jeho hlavní činností, podobné je to například i v umění. Jiným
příkladem profesionála mohou být vojáci.
V těchto všech oblastech se dá tento pojem snadněji popsat a pochopit. Jak je tomu však v podnikové sféře či ve
sférách obchodu? Vždyť když někde vidíme, že má firma profesionální přístup, vlastně ani nemůžeme tušit,
o jaký přístup se jedná. Právě pro tyto odlišnosti v oblasti chápání profesionality je velmi vhodné určit si kritéria,
která budou v různých oblastech „profesionalitu“ charakterizovat. Tím by mělo být umožněno všem pomoci
poznat, zda se skutečně jedná o profesionalitu, či zda pod tímto pojmem si pokouší firma tzv. udělat lepší jméno
před veřejností. Dnešní společnost vyžaduje stále větší míru specializace a ruku v ruce s tímto faktem by si lidé
měli uvědomit, že jsou součástí tohoto systému a chtějí-li si udržet přehled, musí mezi sebou více a intenzivně
vzájemně komunikovat.
Vyplývá z toho značné rozšíření pojmu profesionalita. Už ho nelze chápat pouze jako perfektní znalost vlastního
oboru a s ním souvisejících technologií. Její součástí musí být i schopnost nazírat na problémy očima oponentů a
přijímat věcnou kritiku, jako obohacení vlastního pohledu. Může se zdát, že ambice a silné sebevědomí nejsou
89
žádoucí, jenže opak je pravdou. Omezení těchto vlastností je pouze v tom, že nás nesmí v žádném případě
ovládnout. Každý člověk by se měl snažit využít tyto vlastnosti k prosazení svého názoru bez nežádoucího vlivu
na ostatní. Profesionalita je úzce spjata s pojmy jako úspěšnost, kompetence, vzdělání, výkonnost, odpovědnost,
odbornost, kvalita, zkušenosti, vize, kreativita, rozhodnost, empatie a důležitou součástí je etické smýšlení a
chování i znalost etikety a dalších pravidel všeobecně uznávaných mezi lidmi. Profesionalita může znamenat pro
každého něco zcela jiného. Co někdo považuje za zcela normální, může být pro druhého profesionální a naopak.
Existují také oblasti, kde takzvaní profesionálové dosahují horších výsledků nežli „amatéři“, ale přesto jim přijde
normální, že se označují jako profesionálové.
2. PROFESIONALITA MANAGEMENTU
Jedním z možných výkladů managementu je chápání ho jako nástroje pro řízení lidských a materiálních zdrojů
nutných pro správný chod a rozvoj podniků. K tomu využívá především podle současného vnímání
managementu základní procesy, kterými jsou plánování, organizování, kontrolování a motivování. Management
si musí umět poradit s nejrůznějšími vlivy a to nejen ekonomickými, aby nedošlo ke zhoršení situace v podniku,
ale podnik se mohl dále rozvíjet. Malé a střední podniky musí využívat veškeré zdroje maximálně efektivně, aby
nedocházelo k nehospodárnosti a tím se brzdil jejich ekonomický rozvoj. Na managementu podniku je tento úkol
přímo závislý.
Profesionalitu managementu tedy lze také chápat jako jedinečný přístup každého manažera k řešení jednotlivých
úkolů ve spojení s vedením podniku. Představuje ho tvůrčí zdravé nekonvenční myšlení, které manažerovi
dovoluje a umožňuje přicházet neustále s novou strategií rozvoje drobných podniků pro budoucnost.
Profesionální manažeři musí být schopni analyzovat a porozumět dění v podniku v minulosti, aby se mohli
vyvarovat případných chyb a především se z nich poučit. Musí efektivně řídit chod podniku v současnosti. A čím
se musí především vyznačovat je připravenost do budoucnosti, musí být připraveni na možné varianty vývoje a
vytvořeny scénáře pro jejich řešení. Ne každý je však schopný takovéhoto vizionářského smýšlení. Prakticky
založený manažer sice dokáže odhadnout možný budoucí vývoj a připravit tak vhodný strategický plán pro
budoucnost, ale už postrádá takovou tu schopnost se nade vše povznést a zamýšlet se nad věcmi více než
komplexně.
Profesionální manažer nedosahuje jen dobrých, skvělých nebo výborných výsledků, ale jedinečných,
výjimečných až geniálních výsledků ze svých rozhodnutí a činností, které přináší nejlepší možný užitek všem
ostatním, maximalizuje výnosy z vložených zdrojů a lidské síly.
3. MANAŽER PROFESIONÁL
Ve svém článku pojímám vymezení profesní pozice manažera profesionála více obecně, ale myslím si, že je
vhodné blíže specifikovat konkrétněji oblast, v níž působí manažer. Pro toto vymezení jsem si zvolil oblast top
managementu malých až středních podniků, u nichž spatřuji v profesionálním vedení podniku jednu z možných
konkurenčních výhod na trhu. Pro vymezení profesionála budu vycházet ze systému kritérií manažera
profesionála v posloupnosti produkt činnosti, charakter činnosti, podmínky činnosti a předpoklady činnosti.
3.1 PRODUKT ČINNOSTI MANAŽERA PROFESIONÁLA
Předpokládám, že na vrcholové úrovni managementu nebude produktem například materiálový výrobek či
služba věcem, zvířatům či lidem. V první řadě jde především duševní produkt, můžeme to nazvat jako „tvůrčí
nekonvenční manažerské myšlení“, které přinese podniku především jeho dynamický růst a rozvoj do
budoucnosti, zlepšení a vývoj nové technologie, získání patentů. Produktem v tomto smyslu může být geniálně
navržený strategický plán do budoucnosti nebo určitá doposud nepoužitá nekonvenční inovace v řízení podniku.
Manažer dnešní doby žije spíše přítomností či krátkodobou budoucností. Oproti tomu u manažera profesionála je
kladen důraz na jeho schopnost nekonvenčního myšlení a vizionářství a odprostění se od každodenních činností.
Výsledným produktem u něj se předpokládá jedinečná až geniální myšlenka nebo nápad.
3.2 CHARAKTER ČINNOSTI MANAŽERA PROFESIONÁLA
U manažera se předpokládá poměrně vysoký stupeň pracovní zátěže, z čehož lze usuzovat na silné vysílení a
opotřebení organismu a to zejména s ohledem na psychické zatížení při tvůrčí činnosti. Mezi jeho primární
činnosti spojené s funkcí v podniku patří především plánování, organizování, kontrolování, rozhodování a
90
motivování, což jsou a měly by být základní činnosti každého manažera. U profesionální manažera je podstatné,
aby nezůstával u klasického pojetí základních činností, ale pokoušel se neustále dynamicky tyto činnosti
inovovat s ohledem jak na vnitřní tak i vnější prostředí podniku.
Manažer podstupuje velká rizika spojená s výkonem svého povolání a je na něj kladena vysoká míra
odpovědnosti za případný neúspěch jak jeho tak i jemu podřízených zaměstnanců. Od profesionálního manažera
se očekává zejména optimální delegování jak rozhodovacích pravomocí tak i odpovědnosti na své podřízené.
Profesionál musí být „týmovým hráčem“, umět komunikovat se všemi lidmi, mít přirozenou vůdčí autoritu a v
pozitivním slova smyslu mít schopnost přesvědčit a nadchnout lidi pro své myšlenky a vize.
3.3 PODMÍNKY ČINNOSTI MANAŽERA PROFESIONÁLA
Pracovní podmínky činnosti manažera jsou dány přírodními podmínkami v místě výkonu profese, kulturněsociálním a ekonomickým prostředím v oblasti působnosti podniku. Na jedné straně vymezením prostoru a na
druhé straně omezující překážkou pro činnost manažera se stává legislativní rámec platný v daném regionu
činnosti. Pro možnost dostatečného časového a tvůrčího prostoru u profesionála je nezbytné, aby měl k dispozici
vysoce odborný tým specialistů, schopných mezi sebou výborně komunikovat a spolupracovat na dosažení
vytyčených cílů.
3.4 PŘEDPOKLADY ČINNOSTI MANAŽERA PROFESIONÁLA
Základním předpokladem pro výkon povolání je získané odborné vzdělání, v první řadě zejména z oblastí
ekonomie, personalistiky a práva. Neméně důležitým vzděláním či spíše schopností je umět se domluvit více
jazyky než jenom rodným jazykem. Nadarmo se neříká, že: „Kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem“. Obecně s
jazykem (jak cizím tak rodným) u profesionála musí být spojena výřečnost, schopnost správně, jasně a stručně
formulovat a umět podat své myšlenky.
Profesionál se nesmí specializovat pouze na úzkou oblast spojenou s činností podniku, musí mít poměrně široký
všeobecný rozhled, aby dokázal včas a dokonce i s předstihem reagovat na dění ve společnosti byť zdánlivě
neovlivňuje chod podniku a tak získat výhodu oproti jiným. Profesionála „nedělá“ objem teoretických znalostí,
které má. Profesionála „dělá“ schopnost brilantně umět využít teoretické znalosti v každodenní praxi. Musí mít
schopnost poučit se z drobných i větších neúspěchů, nenechat se jimi odradit, získat z nich poučení a do
budoucnosti jim předcházet a vyvarovat se jejich opakování. Říká se: „I mistr tesař se utne.“, avšak něco
podobného se profesionálovi nesmí stát.
Pro výkon povolání musí být profesionál „obdařen“ určitými vlastnostmi a schopnostmi. Mezi ně můžeme
zařadit inteligenci, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost, spolehlivost, schopnost koncentrace, inteligenci,
vysokou fyzickou a psychickou odolnost a stabilitu, důkladnost, komunikativnost, schopnost adaptace,
kreativitu, schopnost nekonvenčního uvažování, loajalitu, spontánnost, schopnost rychle rozhodovat, rozlišovací
schopnosti, předvídavost, schopnost odhadnout povahu jiného člověka, odhodlanost, poctivost, hrdost, schopnost
umět přijímat oprávněnou kritiku, zdravou skromnost a hlavně také aktivnost. Nezbytností k výkonu povolání,
bez něhož by ani některé profese nemohly existovat, je talent.
Nedílnou složkou k výkonu povolání manažera profesionála je silná motivace k činnosti, taková láska k
povolání, která žene člověka neustále vpřed a umožňuje mu tvořit nové a nové věci. Bez ní by byl člověk pouze
„tupým nástrojem“ pro výkon určité činnosti.
ZÁVĚR
Nespornou výhodou malých a středních podniků oproti velkým a nadnárodním společnostem může být obsazení
managementu manažery profesionály, kteří jak se říká: „dokáží možné i nemožné věci“. Ve svém článku se
zabývám obecně kritérii činností důležitých pro profesi manažera profesionála, působícího ve vrcholovém
managementu malých až středních podniků, u nichž kvalitní profesionální vedení může přinést podniku
nespornou konkurenční výhodu oproti ostatním. U profesionálního manažera je kladen důraz především na jeho
kreativitu a schopnost určitého nekonvenčního myšlení, které mu umožňuje pohlížet na problémy s dostatečným
odstupem a nadhledem.
Samozřejmě manažera profesionálním manažerem nedělá pouze jeho tvůrčí myšlení, ale je to celý soubor
vlastností, schopností, znalostí a dovedností, které dokáže v praxi jedinečně až geniálně použít. A tím
91
maximalizuje výsledný výkon svého povolání.
LITERATURA
[1]
NENADÁL, J. Měření v systémech managementu jakosti. 2. vyd. Praha : Management press, 2004. 335 s.
ISBN 80-7261-054-6.
[2]
POKORNÝ, J. Personální management. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2006. 64s. ISBN 80214-3204-7.
ADRESA:
Ing. Petr Novák
Kolejní 2906/4
612 00 BRNO
Tel. +420 541 143 378
92
REGIONÁLNY MANAŽMENT A CREATIVE BUSINESS IDEAS
Juraj Dubovec1, Iveta Matušíková2
1
Fakulta riadenia a informatiky, Žilinská univerzita v Žiline,
2
Abstract: This article describes basic problems of regional management in relation to
,,Development of country” program in the fourth axis of decentralized activities (LEADER
program). The objective of partnership expansions and teamwork is to join in the nets. By solving
this problem, we what to describe the Creative Business Ideas (CBI) method. This way we can
increase the effectivity of proposing projects.
Key words: expansion of countries, regional management, projects
ÚVOD
Politika rozvoja vidieka definuje svoje priority a ciele v rámci štyroch osí v súlade so Strategickými
usmerneniami Spoločenstva pre rozvoj vidieka, Lisabonskou a Goteborskou stratégiou. Program rozvoja vidieka
na programovacie obdobie 2007 – 2013 zahŕňajúci celé územie SR, ktorého súčasťou je Národný strategický
plán. Program rozvoja vidieka implementuje stratégiu rozvoja vidieka SR prostredníctvom jeho opatrení, v
ktorých sa zohľadnia národné i regionálne potreby SR v nasledovných oblastiach:
• zlepšenie konkurencieschopnosti s cieľom zvýšiť konkurencieschopnosť agropotravinárskeho a
lesníckeho sektora,
• zlepšenie životného prostredia a krajiny s cieľom zabezpečiť ochranu životného prostredia a
biodiverzity vidieka pri udržateľnej využiteľnosti zdrojov vidieka,
• zlepšenie kvality života na vidieku s cieľom zvýšiť zamestnanosť na vidieku a podporiť rozvoj obcí,
stratégia pre LEADER
Na alokáciu finančných prostriedkov je potrebné založenie Európskeho poľnohospodárskeho garančného fondu
(EAGF) a Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka (EAFRD).
Program LEADER je určený pre vidiecky priestor, vidiecke komunity a vidiecke partnerstvá na zabezpečenie
udržateľného integrovaného rozvoja vidieka za účasti všetkých miestnych aktérov, riešenie individuálnych a
konkrétnych potrieb regiónov a realizácie stratégií miestneho rozvoja.
Podpora financovaná v rámci tejto osi je zameraná na implementovanie miestnej vidieckej stratégie prístupom
Leader, za účelom dosiahnutia cieľov osi 3 – Kvalita života vo vidieckych oblastiach a diverzifikácia vidieckeho
hospodárstva definovaných v nariadení EAFRD miestnymi akčnými skupinami (MAS).
Miestna akčná skupina je zoskupenie (vytváranie partnerstiev) miestnych súkromných subjektov (ekonomické,
sociálne a kultúrne partnerstvá a inštitúcie), ktorých zastúpenie predstavuje najmenej 50% a zástupcovia
verejného sektora, ktorých zastúpenie predstavuje najviac 50%.
NAVRHOVANÝ POSTUP PRI PRÍPRAVE NA PROGRAM LEADER
Rozvojové partnerstvo sa vytvorí na pôde Regionálnej rozvojovej agentúry ako neformálne združenie samospráv
a subjektov aktívnych v regionálnom rozvoji na území mikroregiónu konkrétneho Združenia miest a obcí. Jej
cieľom je koordinácia spoločného postupu pri zabezpečovaní úloh v oblasti regionálneho rozvoja na danom
území. Významnou súčasťou aktivít partnerstva je aj prevádzka komunikačného systému medzi jednotlivými
členmi a vzájomná výmena informácií a skúseností.
Program LEADER je veľmi zjednodušene povedané v podmienkach Slovenska nový, netradičný prístup k
rozvoju vidieckych oblasti. Novosť spočíva v tom, že mikroregión si sám vytvorí potrebné inštitucionálne
zázemie pre definovanie programu rozvoja a jeho realizáciu. K tomu sa dajú cez program LEADER získať
finančné zdroje o použití ktorých sa rozhoduje v mikroregióne na základe vlastných kritérií. Jediným
93
obmedzením je výška financií a to, že podporované aktivity musia byť v súlade s Programom rozvoja vidieka SR
na roky 2007-2013, čo sa zabezpečuje už v procese prípravy rozvojového plánu pri definovaní podporovaných
aktivít. Zaradenie do programu a tým aj dostupnosť finančných zdrojov je však podmienená kladným posúdením
žiadosti (projektu) ktorý predkladá mikroregión po zverejnení výzvy. Úspešné budú tie projekty, kde žiadateľ
preukáže existenciu dostatočne silného inštitucionálneho zázemia na realizáciu programu a tiež jasnú predstavu o
rozvoji mikroregiónu. Aj keď sa zverejnenie výzvy predpokladá v druhej polovici roku 2007, prípravné kroky na
úspešné uchádzanie sa o finacie z programu LEADER sú nanajvýš aktuálne.
Regionálna rozvojová agentúra je založená na báze verejno-súkromného partnerstva (členovia zastupujú
samosprávu, podnikateľskú sféru a tretí sektor) čím spĺňa základnú podmienku pre pozíciu vedúcej organizácie
pri príprave a realizácii programu LEADER na území ZMOÚB. Disponuje dostatočnými odbornými kapacitami
a skúsenosťami na realizáciu prípravy mikroregiónu na úspešné uchádzanie sa o zaradenie do programu
LEADER.
Prípravná fáza zahrňuje 3 hlavné oblasti:
• Vytvorenie funkčných verejno-súkromných partnerstiev
• Vypracovanie detailného Rozvojového plánu mikroregiónu
• Príprava žiadosti o podporu z programu LEADER
a) Vytvorenie funkčných vereno-súkromných partnerstiev
Rozvoj tejto oblasti je nevyhnutný jednak pre zvládnutie realizácie Rozvojového plánu a tiež pre zabezpečenie
potrebných vlastných zdrojov na jeho realizáciu. Za rozvoj obce a mikroregiónu je v zmysle Zákona o podpore
regionálneho rozvoja samospráva. Jej úloha je v zmysle zákona predovšetkým v oblasti strategického plánovania
a vytvárania podmienok. Samotná realizácia rozvojových aktivít (okrem výnimiek) je však záujmom
podnikateľských subjektov, ktoré vytvárajú pridanú hodnotu a pracovné príležitosti. Tieto subjekty radi prispejú
do prípravy rozvojových dokumentov a do aktivít vytvárajúce vhodné podmienky na rozvoj v prípade, že budú
zohľadnené aj ich ekonomické záujmy. Na druhej strane Program rozvoja v ktorom nie sú zohľadnené aj záujmy
podnikateľskej sféry je v praxi ťažko realizovateľný, lebo celá ťarcha jeho realizácie potom leží na samospráve,
ktorá mená možnosti na vytváranie pridanej hodnoty a pracovných príležitostí. Aj z uvedeného praktického
dôvodu sa vo vyspelých krajinách vytvárajú tzv. verejno-súkromné partnerstvá (privat-public partnership,
označované tiež PPP), ktorých úlohou je koordinovaným postupom a koncentráciou zdrojov podporovať rozvoj
obcí a regiónu. Z tohto procesu nie je možné vynechať ani neziskové organizácie, predovšetkým profesné
záujmové združenia právnických osôb a občianske združenia zamerané na rozvoj obce a regiónu.
b) Vypracovanie detailného Rozvojového plánu mikroregiónu
Tento program obsahuje analýzu mikroregiónu, identifikáciu slabých a silných stránok , príležitostí a ohrození.
Takisto obsahuje určenie prioritných oblastí rozvoja a návrh stratégie rozvoja pre mikroregión. Je to dobrý
východiskový materiál pre prípravu Rozvojového plánu . Pre potreby programu LEADER je ešte potrebné
pripraviť nasledovné podklady:
• Zásobník projektov (Investičná mapa)
• Zoznam investičných možností
• Vypracovanie Rozvojového plánu mikroregiónu v súlade s plánom hospodárskeho a sociálneho
rozvoja.
• zásobník projektov je zoznam pripravovaných investičných (ale aj neinvestičných) projektov z
jednotlivých obcí rozpracovaných do projektových zámerov v predpísanej forme. Tento zásobník
tvorí základný podklad pre určenie podporovaných oblastí a požadovaných finančných
prostriedkov v rámci programu LEADER. Poslúži tiež ako východiskový materiál pri príprave
rozvojových dokumentov samosprávneho kraja. Zásobník projektov jednotlivých obcí je dobrý
podklad pre strednodobé finančné plánovanie obce a pre zostavovanie rozpočtu obce na príslušný
kalendárny rok.
• zoznam investičných možností je zoznamom objektov a oblastí vhodných na podnikanie. V každej
obci existujú nevyužívané alebo slabo využívané objekty buď vo vlastníctve obce alebo
súkromných osôb, ktoré je možné predať alebo prenajať na podnikateľské účely. Umožňuje to
vytvorenie nových pracovných príležitostí a pridanej hodnoty. Následne prostredníctvom
miestnych a podielových daní sa vytvára príjem do obecného rozpočtu. RRA Moldava
prostredníctvom Integrovanej siete RRA a ďalších partnerov má možnosť spracované objekty a
lokality ponúknuť pre potenciálnych domácich a zahraničných investorov.
• rozvojový plán mikroregiónu je základným dokumentom pre prípravu žiadosti o financovanie v
rámci programu LEADER.
94
ZÁVER - TVORBA NÁMETOV PRE PROJEKTY
Creative Business Ideas představuje koncepci „tvůrčích podnikatelských nápadů“, která vnáší revoluční změnu
do pojetí využití podnikatelského prostoru, a stylu její spolupráce se zákazníky.
Hlavní náplní je vyhledávání nových podnikatelských příležitostí a jejich transformace v inovace přinášející
zisk. Dostává se jim i mocného inspiračního podnětu ke „skoku“ – k odvaze myslet „jinak“. Její význam pro
podnikatelský úspěch výstižně vyjádřil William C. Taylor, zakladatel magazínu Fast Company: „Jedinou
udržitelnou formou podnikatelského prvenství je myšlenkové prvenství – schopnost vytvářet větší množství
vynikajících nápadů mnohem rychleji než konkurenti“. Nebojte se proto skočit...
Vedoucí projektů obvykle rozvíjejí podnikatelskou strategii na základě dosavadních finančních výsledků
a očekávané ziskovosti a potom tuhle strategii podpoří tvůrčími reklamními kampaněmi. V minulosti se ovšem
již mnohokrát potvrdilo, že některé z nejúčinnějších programů vznikly jako výsledek spolupráce při přípravě
podnikatelské strategie, jejímž ústředním prvkem je velký tvůrčí nápad – Creative Business Idea (CBI), jak se
těmto převratným myšlenkám vedoucím ke „skokovým“ změnám říká.
Logika dosahování přijatelných finančních výsledků a tvorba úspěšné podnikatelské strategie nemusí být
v rozporu.
Skutečným úkolem školy je pomáhat novým podnikům při aplikování tvůrčího myšlení na jejich klíčové
podnikatelské strategie ještě před tím, než zahájí všechny aktivity související s budováním a prosazováním
projektu.
Klíčovým tématem je vytváření silných a perspektivních podnikatelských strategií, které jsou zároveň tvůrčí,
neotřelé a vzrušující.
Musíme se učit, jak navázat vztah s klienty a jak jim naslouchat a jak porozumět jedinečným a podstatným
určujícím znakům jejich podniku a produktu.
Školy mohou být nápomocni svým klientům při tvorbě mimořádných, převratných nápadů, které povedou
k transformaci jejich podniků a nastal čas, aby podniky učinily tento skok, v němž se slučují podnikatelské
činnosti s tvořivostí, a začaly tak naplno sklízet zasloužené plody ziskových inovací.
Faktory, ktoré určujú úspech projektov LEADER:
• inovácie
• flexibilita
• tvorivosť
Inovácie sú špecifickým nástrojom manažérskeho rozhodovania, prostriedkom, pomocou ktorého využívajú
zmeny ako príležitosti pre podnikanie alebo poskytovanie služieb.
Inovácie spočívajú v cieľavedomom vyhľadávaní zmien a systematickej analýze príležitostí, ktoré tieto zmeny
môžu vytvárať. Inovačné príležitosti rozdeľujeme podľa ich príčin nasledovne:
• nečakané udalosti,
• rozpory - medzi predpokladom a realitou.
• inovácie vychádzajúce z potreby určitého procesu.
• zmeny štruktúry oboru alebo trhovej štruktúry.
• demografia.
• zmeny pohľadu na svet.
• nové znalosti.
Flexibilitu môžeme skúmať ako reakciu manažérov firmy na neistotu, najmä z hľadiska zmeny dopytu ako aj
nedokonalosti trhov. Ekonomickou analýzou flexibility sa zaoberalo viac ekonómov. Jedným z prvých bol
Stigler (1939). Z flexibility vyplýva niekoľko výhod, ktoré sa týkajú:
• škály možných výberov (počiatočná flexibilnejšia činnosť umožňuje väčší výber možných činností
v priebehu nasledujúcich období),
• očakávanému zisku (flexibilnejšia firma dosiahne viac ziskov, alebo menej strát pri presune do novej
polohy).
Tvorivosť je schopnosť poznávať predmety v nových vzťahoch a zmysluplne ich používať neobyčajným
95
spôsobom, odchyľovať sa od naučených schém myslenia a vytvárať nové myšlienky.
LITERATÚRA:
[1]
DUBOVEC, J. „The changes in Slovak business enviroment“ medzinárodná vedecká konferencia,
„Vysoká škola jako facilitátor rozvoje společnosti a regionu“ European Polytechnical Institute
Kunovice : ČR, 2005.
[2]
DUBOVEC, J. Mikroekonómia. Žilina : EDIS, ŽU Žilina, 2004.
[3]
SCHMETTERER, B. Skok do budoucnosti. Praha : Management Press, 2004.
[4]
MELICHAR, V.; DRAHOTSKÝ, I. Vliv kvality dopravní infrastruktury na rozvoj regionu. Referát na
„Konferenci o dopravě v západní části Moravskoslezského kraje“. Opava : 29. 4. 2004.
[5]
www.rramoldava.sk
[6]
www.euractiv.sk/strukturalne-fondy
ADRESA:
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
Mgr. Iveta Matušíková
Osvobození 699
686 04 Kunovice
96
PEDAGOGICKÉ ASPEKTY HODNOCENÍ TESTOVACÍHO SYSTÉMU EPI
Jindřich Petrucha
Abstrakt: Článek popisuje možnosti použití datových zdrojů, které jsou výstupem testovacího
systému EPI. Jednotlivá data jsou očištěna a dále zpracována analyzačními nástroji tak, aby bylo
možné vyhodnocovat výsledky testů z pedagogického hlediska. Graficky jsou znázorněné křivky
rozložení výsledků z jednotlivých testů.
Abstract: The paper deals about possibility of using data sources from EPI testing system. The data
are clearing and proceeding by analyzing tools to make decision and results. The graph’s of
distribution of result for every test’s are showing on the screen.
Klíčová slova: Testování dat, hledání výsledků, analytické nástroje
Keywords: Testing of data, finding of results, analytical tools
1. ÚVOD
Testovací systém EPI dovoluje realizovat testy, které jsou spouštěny z webového rozhraní a jsou umístěny na
serveru školy. Webové rozhraní je výhodné pro komunikaci s jednotlivými studenty, protože dovoluje
zpracovávat testy v systému klient server a dovoluje zpracovávat testy více studenty současně. Testy jsou po
ukončení zpracovány a výsledky uloženy do databáze, která slouží pro další vyhodnocení z různých hledisek.
Pro sledování výsledků testů slouží webové rozhraní, které je navrženo podle struktury výsledků testů.
Celý systém je provázaný přes webové rozhraní a dovoluje nejen vytvářet různé sestavy tak i vytváření banky
testů a její údržbu. Tuto část má na starosti správce systému, který dohlíží nad správností zadávaných údajů do
systému.
2. PEDAGOGICKÉ ASPEKTY
2.1 MOŽNOSTI SLEDOVÁNÍ VÝSLEDKŮ TESTŮ
Důležitým krokem v celém systému je průběžné sledování výsledků okamžitě po jejich uskutečnění. Tím je
možné sledovat postupný zájem jednotlivých studentů o jednotlivé předměty a připravenost jednotlivých
studentů provádět testování v daných předmětech. Testovací systém EPI je připraven pro většinu předmětů ve
všech ročnících a tak studenti všech ročníků se s tímto systémem seznámí. Velmi významné je to, že tento
systém je také pro studenty individuálního studia a ti mohou provádět testy libovolnou sobotu nebo neděli,
případně v týdnu. Časové hledisko je důležité, aby bylo možné sledovat připravenost. Další možností je
sledování výsledků podle tříd, které provádějí stejné testy, ale jsou studenty jiného oboru. Pro jednotlivé
pedagogické pracovníky je významné vyhodnocovat tyto testy tak aby byli schopni stanovit, jaké rozložení
výsledků je pro určenou skupinu testů. Pro technické obory bývají problémem testy, které jsou zaměřeny na
ekonomickou oblast mikroekonomie a makroekonomie, a pro studenty finančního a ekonomického oboru jsou
problémem testy zaměřené na informatiku.
2.2 TVORBA TESTOVACÍCH OTÁZEK
Celý systém je založen na co nejjednodušší tvorbě testovacích otázek, které by mohl připravit vyučující externě
na svém počítači. Pro tuto formu je vhodné vypracovat jednotlivé otázky ve wordu a dále zpracovat programy,
které zkontrolují správnost. Pro testovací formu byl zvolen textový výstupní formát otázek, který je založen na
výběru jedné ze čtyř otázek. Otázka začíná tečkou a dovoluje napsat libovolně dlouhý text. Špatná odpověď je
označena dvěma tečkami na začátku řádku a správná odpověď třemi tečkami na začátku řádku. Délka
jednotlivých otázek není omezena a záleží jen na pisateli jak dlouhý text zvolí. Z pedagogického hlediska jsou
důležité formulace otázek tak, aby student přesně pochopil význam otázky.
97
Příklad ukázky otázek:
.zápis textu AHOJ do souboru s přiřazenou proměnnou f se provede příkazem
..writel('AHOJ',f);
..writeln(f,"AHOJ");
...writeln(f,'AHOJ');
..writeln(f,AHOJ);
.Do elasticity nabídky nepatří výraz:
...minimálně elastická
..dokonale elastická
..jednotkově elastická
..neelastická;
Obr. 1. Zobrazení kontroly testu s otázkami zda neobsahuje syntaktické chyby
V každém systému se objevují chyby, které produkuje uživatel při tvorbě testu, proto jsou důležité nástroje, které
tyto chyby naleznou a dovolí je odstranit. V testovacím systému je zabudována funkce pro kontrolu syntaktické
správnosti zobrazující správné odpovědi. Tento aspekt vytváří zpětnou vazbu, která dovoluje pedagogickému
pracovníku soustředit se na významné rysy testu stím, že určité chyby budou nalezeny v procesu zavádění testu
do praxe.
2.3 DIAGNOSTICKÉ A SEMESTRÁLNÍ TESTY
Důležitou částí testovacího procesu je rozdělení testů do dvou skupin, které se od sebe liší použitím.
• Diagnostické testy – slouží pro sledování průběžné práce studenta, zda prostudoval určitou látku a byl
schopen porozumět do té míry, že je schopen projít diagnostickým testem. V tomto testu se zobrazují
správné odpovědi ve formě barevného označení a ve formě textu na formuláři testu. Tento test má
z pedagogického hlediska význam autodiagnostiky, protože student se touto formou učí pracovat
s testem a může tento test vícekrát opakovat s tím, že sleduje postupné zlepšování svých znalostí.
Diagnostický test vybírá většinou 50 otázek z banky testů, kde jsou jednotlivé testy vloženy v textové
podobě. Program běžící na serveru EPI vybírá náhodně jednotlivé otázky a vytváří z nich HTML
soubor, který je zaslán studentovi. Po ukončení testu je zapsán výsledek do tabulky, kterou si může
student kdykoliv zobrazit nebo vytisknout.
98
Obr. 2. Zobrazení přehledu možnosti spuštění testu pro určenou dobu a čas.
Významným prvkem diagnostických testů je možnost nastavení spuštění testu pro určenou dobu a čas. Tím je
ohraničen časový interval spuštění testu a studenti jsou nuceni si naplánovat, kdy budou test provádět. Tento test
je možné provádět také z pracoviště doma nebo kdekoliv v prostorách školy.
• Semestrální testy – tyto testy mají stejnou vizuální formu jako diagnostické testy, a proto studenti již
nemají problém z jejich ovládáním. Semestrální testy se liší od diagnostických testů ve dvou směrech.
V prvé řadě studenti nevidí správné odpovědi po zodpovězení otázky a dozví se hodnocení testu až po
ukončení testu, kdy jsou odpovědi studenta porovnány se vzorem, který je uložen v bance testů.
Jednotlivé výsledky jsou uloženy do databáze pro další zpracování. V druhé řadě, tyto testy je možné
provádět pouze z certifikovaného pracoviště v prostorách školy.
Obr. 3. Zobrazení diagnostického testu ve formě WWW stránky.
99
3. GRAFICKÁ ANALÝZA TESTŮ
Významnou částí testovacího systému je hodnocení rozložení výsledků testů, které ukazuje na náročnost testu a
jeho sestavení z pedagogického hlediska. Smyslem hodnocení je rozdělení studentů do klasifikačních tříd, které
jsou stanoveny hodnotícími tabulkami. Na EPI se používá tabulka hodnocení rozdělující studenty do pěti tříd A,
B, C, D, E a F-neprospěl. Tento systém je respektován při vyhodnocování testů.
3.1 GRAFICKÁ ANALÝZA TESTŮ
Samotná grafická analýza testů je zpracována přes WWW stránky tak aby každý pedagogický pracovník mohl
sledovat vývoj svých testů v průběhu jejich nasazení ve zkouškovém období. Programové řešení spočívá ve
výpočtu a sumarizaci jednotlivých prováděných testů a rozdělení do požadovaných skupin. Následně je
zobrazena tabulka ve formě sloupcového grafu, kde jsou zobrazeny jednotlivé počítané skupiny tak aby vizuálně
odpovídaly procentuálnímu hodnocení. Pro kontrolu je pod grafem zobrazena tabulka s výsledky jednotlivých
studentů v sestupném pořadí jejich procentuálního hodnocení. To dává možnost hodnotit studenty s nejlepšími
výsledky a s nejhoršími výsledky. Na obr č. 4 je vidět zobrazení, které je možné získat pro kterýkoliv test, který
byl realizován v určeném období. Obrázek ukazuje, že tento test je z pedagogického hlediska postaven velmi
dobře, protože rozložení výsledků představuje gausovu křivku ke které je vhodné se při klasifikaci přiblížit. Tato
zpětná vazba je velmi dobrá také pro sestavovatele testu, který může ovlivnit další výsledky dodáním
obtížnějších otázek do banky testů.
Obr. 4. Grafické zobrazení výsledků pro analýzu testů.
4. ZÁVĚR
Z příkladu, který byl postupně prezentován v předcházejících odstavcích je zřejmé, že pro kvalitní analýzu je
velmi důležité mít připravena data, která jsou očištěna od různých výkyvů a dovolující provést na jejich základě
rozhodovací proces. V testovacím systému EPI jsou jednotlivé výsledky testů uloženy do databáze, která splňuje
požadavky pro analýzu dat a obsahují všechny potřebné údaje.
Z pedagogického hlediska testovací systém EPI je postaven tak, aby dovoloval vytvářet zpětnou vazbu, která
ovlivňuje pedagogický proces směrem k jeho zkvalitnění. Poskytuje dostatečné prostředky pro sledování
výsledků dosažených testů a použít tento systém jakou součást kriterií hodnocení studenta v průběhu
100
pedagogického procesu.
Velmi zajímavým prvkem by bylo podrobit data analýze s využitím prvků umělé inteligence jako jsou neuronové
sítě pro předpověď výsledků v průběhu testování dat nebo například pro předkládání různých typů otázek
v případě diagnostického testu. K tomuto systému se chce testovací systém EPI přiblížit, a proto buduje datovou
základnu, která bude později využívána těmito nástroji zkvalitňující jak pedagogický tak i rozhodovací proces.
POUŽITÁ LITERATURA:
[1]
KALHOUS, Z.; OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha : Portal, 2002. s. 448. ISBN 80-85931-79-6.
[2]
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6.
[3]
LACKO, L. Datové sklady analýza OLAP a dolování dat s příklady v Microsoft SQL Serveru a Oracle.
1. vyd. Brno : Computer Press, 2003. s. 486. ISBN 80-7226-969-0.
[4]
PETRUCHA, J. Technologie analýzy dat – OLAP systémy v prostředí DBPROVE. ACTA
UNIVERSITATIS AGRICULTURAE ET SILVICULTURAE MENDELIANAE BRUNENSIS, 2000,
ročník XLVIII, číslo 2, s. 149-155. ISSN 1211-8516.
ADRESA:
Ing. Jindřich Petrucha, Ph.D.
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Tel.: +420572549018
e-mail [email protected].
101
102
RACIONÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ VEDOUCÍCH PRACOVNÍKŮ
Robert Jurča1, Antonín Bureš2
1
Evropský polytechnický institut, s.r.o.,
Soukromá střední odborná škola, s.r.o.
2
Abstrakt: V jakémkoliv podniku je nutno klást důraz zejména na zkvalitnění systému řízení a
zapojení pokud možno nejnovějších vědeckých poznatků do tohoto systému. Přitom mezi hlavní
články vyskytující se v systému řízení je rozhodování, na jehož kvalitě je závislá úroveň a dobré
fungování jakéhokoliv systému. Rozhodování patří mezi důležité a neoddělitelné součásti každého
řídícího pracovníka. Rozhodováním se určuje budoucí vývoj. Abychom však byli schopni
zdokonalovat rozhodování a tím i následně řízení, musíme postupně zkvalitňovat jeho jednotlivé
základní složky, to je informace, metodiku rozhodování a také úroveň lidského faktoru. Zejména
těmto složkám je dle našeho názoru třeba věnovat zvláštní péči.
Klíčová slova: Rozhodování, složky rozhodování, rozhodovací postup, využití případových studií
v rozhodování, rozhodování jako hlavní článek v systému řízení, zkvalitnění systému řízení, uzly
informačního systému, informační systém
Rozhodovací proces je možné v jednoduchosti definovat jako nenáhodný výběr možného řešení nastalého
problému, v určitých podmínkách za předpokladu splnění dopředu stanoveného cíle. Mezi základní předpoklady
správného rozhodování patří dobře fungující tok informací. Podle mnoha autorů patří rozhodování mezi
nejdůležitější třídu událostí probíhajících v podniku. Základním principem rozhodování je racionálnost, tj. výběr
realizovatelné alternativy chování vyhodnocené v rámci nějaké stanovené hodnotící soustavy, prostřednictvím
které je možné důsledky chování po rozhodnutí ocenit. Jak jsme v úvodu naznačili, prvním předpokladem
správného rozhodování je dobře fungující tok informací, jehož zevšeobecněný model je znázorněn na obr. 1.
Obr. 1 - čtyři základní uzly informačního systému a spoje mezi těmito uzly
Spoje mezi uzly IS, R, P a T vytvářejí informace, opatření, prvotní doklady a data. Vliv vnějšího okolí na tyto
čtyři základní uzly informačního systému se projevuje jako vstup do systému a ovlivňuje uzly informačního
systému. Výstupem jakéhokoliv systému je vždy provedení akce. Dalším důležitým předpokladem
rozhodovacího procesu je zvolení vhodné metodiky. Struktura rozhodovacího procesu je tvořena tyto prvky:
1. informacemi o problému včetně stanovení cílů, které jsou ovlivněny vnějším okolím (vazba IS-R viz obr. 1)
2. kritéria a pravidla rozhodování, která podmiňují dokonalost rozhodovací metodiky
3. vlastní rozhodnutí formulované do příslušného opatření (vazba R-P viz. obr. 1)
Vhodné metodiky rozhodovacího procesu jsou založeny na algoritmizaci, která následně dovoluje provádět
programování rozhodovacích postupů. Je to pochopitelné, jelikož se jedná o rozhodnutí velmi složitá a bez
použití výpočetní techniky nemyslitelná. Program vhodné metodiky rozhodování musí zajišťovat:
1. návrhy alternativ řešení
2. zhodnocení užitku jednotlivých alternativ
3. volbu nejvýhodnější alternativy
103
V současnosti se výběr vhodné alternativy často určuje na základě dřívější zkušenosti. Zkušení řídící pracovníci
jsou přesvědčeni, že nejlepším způsobem výběru nejvýhodnější alternativy je zejména již zrealizované dřívější
rozhodnutí i s poučením z dřívějších chyb. Čím větší zkušenosti řídící pracovník má a čím vyšší pozici zastává,
tím bývá tento způsob výběru častější. Je samozřejmé, že zkušenosti jsou jistě dobrým ponaučením. Je však také
pravdou, že mnoho řídících pracovníků obvykle nevyvozuje závěry z nesprávných dřívějších rozhodnutí. Proto
nová rozhodnutí se neopírají o jejich dřívější možné omyly.
Protože při rozhodování se jedná zejména o dynamické závislosti je vhodné používat modelu rozhodovacího
stromu (viz. obr. 2). Graf rozhodovacího stromu se skládá z určité množiny uzlů, ve které je uzel (i) prvkem
množiny grafu. Spojnice mezi dvěma uzly (i, j) nám znázorňují časově orientované úsečky, jejichž posloupnost
vyjadřuje alternativy rozhodovacího procesu, jehož struktura je tedy v podstatě jimi modelována.
Obr. 2 – model rozhodovacího stromu
Při konstrukci modelu určujeme nejprve základní alternativy, které vyjadřují věcnou problematiku rozhodování.
Je třeba podotknout, že rozhodování v manažerském rozhodování se týká zejména rozhodování o nedobře
strukturovaných problémech. Proto při řešení takovýchto problémů se vyžaduje zejména tvořivý přístup,
využívání rozsáhlých poznatků, zkušeností, intuice a uplatňují se tu zejména heuristické a empirické přístupy
včetně týmové práce. Po určení základních alternativ, vytvoříme z těchto základních alternativ odvozené
alternativy, které vyjadřují časovou strukturu problému charakterizovaného základní alternativou. Takto
sestavený soubor alternativ vytvoří rozhodovací prostor řešení případu. K volbě alternativy, která nejlépe
zajišťuje dosažení stanovených cílů, slouží kritéria rozhodování. Těmito kritérii je soubor faktorů, které mají
dosahovat buď maximální, nebo minimální hodnoty, eventuelně v určitých případech nesmějí určitou hodnotu
překročit. Pravidla metodiky rozhodování udávají způsob, jak budou informace sestaveny v rozhodující faktory a
jak budou soubory faktorů posouzeny kritérii rozhodování pro výběr nejvýhodnější alternativy. Výběr alternativy
(varianty) v procesu rozhodování lze znázornit obecným schématem na obr. 3.
104
Obr. 3 – výběr varianty (alternativy) v rozhodování [1]
Třetí složkou v rozhodování je lidský činitel, který je složitým psychologickým a sociologickým hlediskem
problému. Musí zvládnout první dvě již zmíněné složky rozhodování, aby byl efekt jeho činnosti, to je dobře
fungující systém řízení, maximální. Jeho jednání je posloupností rozhodovacích procesů které by vždy měly
směřovat k dosažení určitého cíle. Rozhodování je výběrem průběhu činnosti z několika možností a je jádrem
plánování. Specifikum rozhodování manažera je v tom, že rozhoduje o chování jiných - podřízených pracovníků,
nebo celých organizačních celků [8]. Není snadné osvojit si umění správného a včasného rozhodování.
Rozhodovací problém je problém, který má několik možností řešení. A je buď dobře nebo obtížně
strukturovatelný.
OBECNÝ ROZBOR
Téměř každý ekonomický problém, který vedoucí pracovník rozhoduje, obsahuje kromě faktorů ocenitelných
v penězích i složky nehmotné, které se obtížně kvantifikují a srovnávají. I při nákupu zboží se setkáme s tímto
problémem, kdy se rozhodujeme mezi různými druhy a to cenou a kvalitou. Někdy nedovedeme rozhodnout, zda
přírůstek jakosti je úměrný cenovému rozdílu, nebo nikoliv. Bohužel při rozhodování ekonomických problémů
se zpravidla setkáváme ne s jednou, ale s celou řadou nehmotných složek. Při rozhodování o investicích,
strojovém vybavení provozu či způsobu výroby jsou tyto faktory mnohdy rozhodující. Teoreticky máme pro
rozhodování celou řadu matematických modelů, ale bohužel nedovedeme všechny veličiny, které bychom pro
výpočet potřebovali, hodnotově vyjádřit. V těchto případech se doporučuje ocenit všechny faktory, tzn. i takové,
které můžeme hodnotově vyjádřit, určitým bodovým systémem. Bodování může být jednoduché a můžeme tak
sečíst, kolik výhod přináší jedna varianta rozhodnutí a kolik další. Podrobnější popis problémů lze dostat
oceněním jednotlivých faktorů podle jejich důležitosti.
U problému, který máme rozhodnout musí být nejprve charakterizována výchozí situace, tzn. minulost. Úkolem
je rozhodnout o daném postupu, jak se dostat do určité výsledné situace, tzn. budoucnosti. Rozhodováním
musíme provést určitou transformaci faktorů daných informacemi o výchozí situaci, na faktory výsledné situace,
které musí být adekvátní cílům případu. Při rozhodování má obvykle vedoucí pracovník přesnou představu o
tom, co pro podnik znamená například úspora pracovních sil, prodloužení návratnosti finančních prostředků a
tyto své představy porovnává aniž by je kvantitativně vyjadřoval. Právě číselným vyjádřením se některé
informace mohou ztratit. Obtíže s matematickým popisem situace máme u mnoha modelů, určených pro
rozhodování zejména ekonomických problémů. Například všechny zásobovače trápí nepřesné odhady spotřeby,
přestože teorie zásob popisuje desítky modelů, které mají pomoci vypočítat budoucí vývoj, stanovit optimální
pojistnou zásobu a jiné potřebné veličiny. Na následujícím příkladu si můžeme ukázat simulaci určitého
obecného problému řízení organizační složky. Výchozí situaci této organizační jednotky agregujeme v rámci
analýzy informací do rozhodujících faktorů. U těchto faktorů jsme schopni určit užitek. Výsledná situace
105
představuje cíle řešeného případu, které musí být následně formulovány a formalizovány jako rozhodující
faktory výchozí situace viz. obr. 4. Transformace faktorů musí vycházet ze získaných informací. Získanými
výchozími informacemi o situaci případu nám začíná transformace faktorů rozhodování. Další fází je nutnost
stanovení určitého rozhodovacího prostoru a vypracování modelu. Tento prostor jsme zobrazili na obrázku 2, ve
formě rozhodovacího stromu. Tento rozhodovací strom se v odborné literatuře doporučuje zpracovat v určitém
stanoveném měřítku. V našem případě jsem si pro ukázku zvolili měřítko jednoho roku. Nic však nebrání toto
měřítko rozdělit například na měsíce. Stanovením měřítka se lépe oddělí skupiny odvozených alternativ od
základních. Graf nám také dobře vystihuje celou strukturu rozhodovacího procesu. Skoro konečným krokem se
stává vlastní rozhodnutí, což znamená výběr alternativy (varianty). Říkáme „skoro konečným“, jelikož je nutné
vlastní rozvedení zvolené alternativy rozhodnutí do konkrétní formy, které na obr. 4 představuje dokumentaci
případu a jeho zhodnocení. Jakýkoliv postup řešení případů musí mít charakter určitého logického sledu,
sestávajícího z konkrétních na sebe navazujících instrukcí. V našem případě, pokud vycházíme z obr. 4 se jedná
o sběr informací, analýzu informací a rozhodnutí. Sběrem informací se snažíme porozumět případu o kterém
máme rozhodnout, včetně formulace faktorů determinujících výchozí situace a cíle včetně charakteristik
přechodů z jedné situace do druhé. Účelem analýzy informací je zpracování soustavy alternativ (variant) řešení a
určení užitku každé alternativy (varianty). Musíme také stanovit kritéria a pravidla rozhodování. Jednoduše
můžeme říci, že v tomto kroku se jedná o vypracování plánů možných řešení případu. Třetím krokem je vlastní
rozhodnutí, které spočívá ve výběru alternativy (varianty), která nejlépe odpovídá stanoveným cílům a dosahuje
největšího užitku. Na toto rozhodnutí pak navazuje rozvedení a dokumentace zvolené alternativy (varianty).
Obr. 4 – obecná simulace určitého problému řízení organizační jednotky
ZÁVĚR
Závěrem se domníváme, že hlavním úkolem vedoucích pracovníků je mít především ty znalosti, které mu
umožní efektivní řízení a dosahování stanovených cílů. Kromě vrozených vlastností a schopnosti práce s lidmi je
nezbytnou podmínkou kvalitní přehled o dostupných metodách a postupech, které mu mohou jeho rozhodování
ulehčit. Vyžaduje to ovšem neustálé vzdělávání v různých oborech a vytrvalou práci. Jednou z nejvýznamnějších
aktivit vedoucích pracovníků je umět se správně rozhodnout. Kvalita a výsledky manažerského rozhodnutí totiž
ovlivňují fungování a prosperitu jednotlivých společností a firem a právě nekvalitní rozhodování může být
příčinou jejich neúspěchů. Daná rozhodnutí se mohou týkat jak výrobního programu, tak kapitálových investic,
uvedení výrobku na trh a jeho marketingové strategie nebo organizace a uspořádání firmy. Pro efektivní
fungování organizace není ovšem jen postačující pouhá analýza dat, důležitá je tu i schopnost rozpoznat
spolehlivost informací, jejich odpovídající interpretace a jejich účelné seřazení tak, aby výsledkem bylo
kvalifikované, kvalitní a dostatečně strukturované rozhodnutí.
[1]
HITTMÁR, Š. Rozhodovanie v manažmente. In: sborník „Vysoká škola jako facilitátor rozvoje
společnosti a regionu“. Kunovice : Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2007, str. 36. ISBN 80-7314107-8.
[2]
Kolektiv autorů Vysoká škola jako facilitátor rozvoje společnosti a regionu. Kunovice : Evropský
polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN 80-7314-052-7.
[3]
GROS, I. Kvantitativní metody v manažerském rozhodování. Praha : Grada, 2003, ISBN: 80-247-0421-8.
106
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
WISNIEWSKI, M. Metody manažerského rozhodování. Praha : Grada Publishing, 1996. ISBN 80-7169089-9.
NOVOTNÁ, M.; FALTOVÁ LEITMANOVÁ, I.; KRUTINA, V. Manažerské rozhodování v podniku
s použitím informačních technologií. Agrární perspektivy IV (Znalostní ekonomika). In: Sborník prací z
mezinárodní vědecké konference, ČZU PEF Praha : 20.-21.9.2005, s.863-867. ISBN 80-213-1372-2, grant
FRVŠ č. 3519.
RYTÍŘ, V.; STŘÍŽ, P. Manažerské rozhodování v riziku a nejistotě. Zlín : Univerzita Tomáše Bati, 2005.
ISBN 80-7318-309-9.
PALMER, S.; WEAVER, M. Úloha informací v manažerském rozhodování. Praha : Grada Publishing,
2000.
BLAŽEK, L. Úvod do teorie řízení podniku. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1999.
ADRESA:
Ing. Robert Jurča
Osvobození 699
686 04 Kunovice
tel.: 572 549 018
fax: 572 548 788
Bc. Antonín Bureš
Soukromá střední odborná škola, s.r.o.
Osvobození 699
686 04 Kunovice
tel.: 572 549 018
fax: 572 548 788
107
108
MIGRACE A ROZVOJ – ŠIRŠÍ EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI
Jiří Novosák, Robert Stojanov
Abstrakt: Česká republika se řadí svou současnou ekonomickou výkonnosti mezi nejvyspělejší země
světa. Témata nastíněna v tomto krátkém přehledu souvislostí mezi migrací a rozvojem v obou
směrech jsou proto pro Českou republiku mimořádně důležitá a aktuální. Mezinárodní migrace se
stává stále častěji prvkem, který ovlivňuje Českou republiku jednak jako zemi původu a jednak jako
cílovou destinaci. Diskuse týkající se odchodu mladých kvalifikovaných odborníků (brain drain),
respektive lákání podobných odborníků do České republiky, integrace cizinců do společnosti včetně
jejich uplatnění na trhu práce a vytváření komunit mezinárodních migrantů plní stránky knih
i periodik, stejně jako obsah televizního vysílání a dalších elektronických médií. Takto se poznání
souvislostí mezí migrací a rozvojem stává vysoce žádoucí. A právě diskuse vybraných vztahů mezi
migrací a rozvojem s důrazem kladeným na ekonomické měřítko je hlavním cílem tohoto příspěvku.
1. ÚVOD
Migrace a rozvoj patří mezi mimořádně aktuální společenská témata současného světa. Koncept rozvoje se řadí
velmi vysoko v uvažování prakticky na všech geografických úrovních, což se odráží ve vysokém počtu teorií
usilujících o vysvětlení komplikované povahy konceptu rozvoje. Přehled rozvojových teorií v tomto směru
podává v českém prostředí např. DANĚK (2000). Podobně migrace představuje jeden z nejvýznamnějších
dynamických znaků současné společnosti. Takto např. ZLOTNIK (1999) popisuje jak rostoucí počet
mezinárodních migrantů, tak rovněž rostoucí počet vysílajících zemí a cílových destinací a United Nations
Population Fund odhaduje počet světových migrantů na více než 175 miliónů (UNFPA 2004). Obě témata,
migrace a rozvoj, jsou zpravidla zkoumány nezávisle, přičemž takto poskytují celou řadu důležitých témat
výzkumu jako je integrace migrantů do společnosti nebo interní faktory lokálního rozvoje. Ve skutečnosti ovšem
existují rovněž úzké vztahy mezi těmito tématy a to v obou směrech. A právě diskuse vybraných vztahů mezi
migrací a rozvojem s důrazem kladeným na ekonomické měřítko je hlavním cílem tohoto příspěvku.
Česká republika se řadí svou současnou ekonomickou výkonnosti mezi nejvyspělejší země světa. Témata
nastíněna v tomto krátkém přehledu souvislostí mezi mezinárodní migrací a rozvojem v obou směrech jsou proto
pro Českou republiku mimořádně důležitá a aktuální. Mezinárodní migrace se stává stále častěji prvkem, který
ovlivňuje Českou republiku jednak jako zemi původu a jednak jako cílovou destinaci. Diskuse týkající se
odchodu mladých kvalifikovaných odborníků (brain drain), respektive lákání podobných odborníků do České
republiky, integrace cizinců do společnosti včetně jejich uplatnění na trhu práce a vytváření komunit
mezinárodních migrantů plní stránky knih i periodik, stejně jako obsah televizního vysílání a dalších
elektronických médií. Takto se poznání souvislostí mezí migrací a rozvojem stává vysoce žádoucí.
2. GLOBALIZACE A MIGRACE
Ve srovnání s minulostí se příčiny současných trendů světové migrace výrazně proměnily a již nejsou
charakterizovány pouze zvýšenou mírou stálého přesídlení do zahraničních regionů, ale také nesčetnými typy
dočasných, cyklických migrací různé délky spojené s řadou důvodů (POKU, GRAHAM 2000). Zásadní změnu
zaznamenala Evropa, která historicky byla dominantním migračním zdrojem pro některé regiony Asie, Afriky a
Latinské Ameriky. Od konce 60. let minulého století se naopak (především západní) Evropa stává centrem
masivního nárůstu imigrace z rozvojových zemí, především Afriky, Asie, Středního východu a zemí Karibiku.
Podobné trendy zaznamenávají i ostatní hospodářsky rozvinuté oblasti a tím se jejich společnosti stávají
multietnickými. Tím se tak fenomén mezinárodní migrace stává jedním ze základních strukturálních rysů téměř
všech industrializovaných zemí (MASSEY et al. 1997).
Globalizační procesy stimulují migraci a naopak. Rozvoj dopravy a dopravních sítí (především levné letecké
dopravy) umožňuje rychlý masový přesun osob a rozvoj globálních komunikačních sítí (především
elektronických médií a mobilních telefonů), umožňuje srovnání jednotlivých regionů v mnoha dimenzích
(ekonomické, sociální, politické, kulturní) a zároveň i spatření „modernizačních lákadel“ a kulturních vzorců
109
bohatých společností (GRAHAM 2000). Naopak přísun levné pracovní síly umožňuje výrobu levného zboží,
které tak může být exportováno na globální trh.
Proč se lidé stěhují? Odpověď není jednoduchá, což se odráží v neexistenci jednotné, koherentní teorie
mezinárodní migrace. Vytvořeny byly pouze fragmentované teorie a to často v izolaci jedna od druhé
segmentovány interdisciplinárními hranicemi. V tomto směru MASSEY et al. (1997) poskytli přehled
migračních teorií následovně. Neoklasická ekonomie se zaměřuje na rozdíly v úrovni mezd a podmínkách
zaměstnanosti mezi zeměmi a současně na náklady migrace. Teorie vnímá migraci jako individuální rozhodnutí
za účelem maximalizace zisku (blíže viz další kapitola). Nová ekonomie migrace naopak zohledňuje podmínky
na různých trzích, ne pouze na trhu pracovním. Takto vidí rozhodnutí migrovat ne pouze jako rozhodnutí
individuální, ale jako rozhodnutí většího počtu osob, typicky rodin, domácností a komunit, kde osoby jednají
kolektivně s cílem nejen maximalizovat očekávaný zisk, ale rovněž minimalizovat riziko prostřednictvím práce
na více trzích (MASSEY et al. 1997).
Teorie duálního trhu práce a teorie světového systému obecně ignorují mikro-úroveň rozhodování, zaměřujíce se
místo toho na síly operující na vyšším stupni agregace. Obě teorie vidí imigraci jako přirozený důsledek
ekonomické globalizace a prostupování trhu napříč národními hranicemi. Zastánci teorie duálního trhu práce
zdůrazňují význam chronické a nevyhnutelné poptávky po migrujících pracovnících v cílových destinacích jako
zásadního pull faktoru migrace. Tvrdí, že příjmy nejen reflektují podmínky nabídky a poptávky, ale rovněž
statusu, prestiže a sociální kvality občana v kontextu různých typů zaměstnání. Většina lidí pracuje nejen s cílem
výdělku, ale rovněž s cílem zvýšit sociální status. Obecně lidé věří, že příjem by měl reflektovat sociální status a
mají jasnou představu o korelaci mezi zaměstnaneckým statusem a odměnou. Akutní motivační problémy pak
vznikají vespod pracovní hierarchie s ohledem na chybějící pobídky k zachování sociálního statusu a na
omezený počet cest směrem nahoru. Problém je přitom strukturální, protože spodek hierarchie nemůže být
odstraněn z pracovního trhu. A právě tento spodek hierarchie je často spojen s imigranty. Konečně, teorie
světového systému tvrdí, že migrace je přirozený následek vytváření kapitalistického trhu v rozvojových zemích.
Prostupování globální ekonomiky do periferních regionů je katalyzátorem pro mezinárodní pohyb a mezinárodní
migrace osob následuje tok zboží a kapitálu ovšem v opačném směru (MASSEY et al. 1997).
3. ROZVOJ A MIGRACE – VYBRANÉ SOUVISLOSTI
Rozvoj vždy ovlivňoval migraci. V neoklasické ekonomické teorii je migrace vysvětlována na bázi
nedostatečného rozvoje a nedostatku ekonomických příležitostí v jednotlivých regionech, které stimulují osoby
hledat své štěstí ve vyspělých zemích světa. Na základě této argumentace je ekonomický rozvoj v hlavních
zemích původu, který přispívá k odstranění příčin migrace (JOLY 2000), nejvhodnější cesta, jak kontrolovat
mezinárodní migraci (MASSEY 1988). Nicméně, toto je skutečností pouze z dlouhodobého hlediska.
Krátkodobě se vynořuje fenomén známý jako migrační hrb, spojený s nárůstem intenzity migrace v důsledku
prostupování kapitalistických socioekonomických vztahů do tradičních společností (viz tvrzení teorie světového
systému), původně charakterizovaných následujícími znaky (MASSEY 1988):
• dominance usedlého, venkovského zemědělství,
• pracovně intenzivní produkce s cílem poskytnout obživu a práci všem,
• zdůraznění sociálních vztahů včetně společného vlastnictví.
Tato organizace společnosti poskytla minimum pobídek pro migraci. Teprve rozpad předindustriálních struktur
vytvořil podmínky pro masovou migraci. Tento rozpad byl spojen s nahrazením práce kapitálem (nové
technologie), s nahrazením společného vlastnictví konsolidací vlastnictví a s tvorbou a šířením tržních
mechanismů. V tomto směru, tradiční společenské vztahy v rurálních oblastech byly oslabeny a urbánní oblasti
jako centra akumulace kapitálu (mechanizace, dělba práce) s nabídkou pracovních příležitostí se staly magnetem
pro lidi bez další perspektivy v tradičních rurálních komunitách. Takto byla spuštěna masivní rurální-urbánní
migrace s dopady na rostoucí úroveň urbanizace. Poznamenejme rovněž, že rovněž psychologické faktory hrály
významnou roli vzhledem k rostoucím očekáváním (NYBERG-SORENSEN et al. 2002).
V případě spuštění migračních proudů je v řadě případů možné pozorovat samo-posilující se procesy, které
zvyšují celkový objem mezinárodní migrace z jednotlivých zemí bez ohledu na charakteristiky ekonomického
rozvoje. Tyto tendence jsou způsobeny několika faktory, přičemž MASSEY (1988) zdůrazňuje následující tři:
• Trans-národní sítě založené na sociálních vztazích mezi migranty a jejich příbuznými a známými
v zemích původu, což výrazně snižuje cenu a riziko migrace (např. informace o bydlení a práci
v cílových destinacích, psychické náklady). Pokud jsou vytvořeny, umožňují nadnárodní sítě využití
110
•
•
úspor z rozsahu migrace.
Emigrace mladých mužů, jako nejčastěji migrující skupiny osob, významně mění charakteristiky
zemědělské produkce v důsledku nižší intenzity výroby a klesajícím poptávce po pracovní síle.
Nedostatek pracovních příležitostí pak nutí mnoho lidí opustit své tradiční rurální komunity.
Dodatečný příjem zasílaný migranty svým známým a rodinám v zemích původu mění redistribuci
bohatství v komunitě. Rostoucí sociální status domácností v důsledku migrace představuje silný motiv
následovat tuto strategii pro mnoho ne-migrantů v komunitě.
4. MIGRACE A ROZVOJ – VYBRANÉ SOUVISLOSTI
Vztahy migrace a rozvoje jsou tradičně spojeny s debatou točící se kolem „vytvoření se“ migranta, remitencí a
návratu migranta (NYBERG-SORENSEN et al. 2002). Podle klasické ekonomické teorie, migrace může snížit
ekonomický, sociální a environmentální tlak vznikající z přelidnění v zemích původu a tím přispět k rozvoji.
Nicméně, selektivní charakter migrace (brain drain), s mladými a kvalifikovanými jako nejčastěji migrující
skupinou, působí v opačném směru (JOLY 2000). Takto brain drain představuje vážnou hrozbu rozvojovým
příležitostem v rozvojových zemích. Příchod migrantů pochopitelně ovlivňuje rovněž rozvoj cílových destinací
s existencí výhod a nevýhod. Potenciál řešit stárnutí populace nebo zaplnit určité niky pracovního trhu jsou
vnímány jako pozitivní aspekt mezinárodní migrace. Naopak otázky socio-kulturní integrace a dopady na
nezaměstnanosti či výši mezd domácí populace patří mezi kontroverzní otázky mezinárodní migrace.
Remitence zasílané migranty do své země původu jsou dalším nástrojem relevantním pro jejich rozvoj.
Remitence mohou poskytnout zdroje nezbytné pro spuštění rozvoje prostřednictvím rostoucí agregátní poptávky
nebo jejich využitím k podnikatelským či vzdělávacím aktivitám. Nicméně JOLY (2000) varuje před vznikem
syndromu závislosti s odložením nezbytných strukturálních reforem a současně zdůrazňuje význam endogenního
rozvoje jednotlivých zemí a regionů. Podobně otázkou zůstává, zda remitence způsobují zvýšení disparit ve
společnosti. Konečně, za vážnou hrozbu je třeba považovat remitence směřované skupinám aktivně
participujícím v občanských válkách či jiných konfliktech (NYBERG-SORENSEN et al. 2002).
Návrat migrantů představuje přirozený konec migračního cyklu. Vzhledem k rozvoji je zásadní otázkou, kdo
jsou migranti vracející se domů. Jeden z pohledů tvrdí, že staří a neúspěšní jsou nejčastější skupina osob, která se
vrací do země původu. Opačný pohled zdůrazňuje význam schopností a kapitálu, které vracející se migranti
přináší sebou, jako spouštěče rozvoje. Která z možností převáží závisí na hodnocení případ od případu. Jako
dobré indikátory v tomto směru je možné označit dobu strávenou v nové destinaci a existencí příležitostí pro
aplikaci nových schopností v zemích původu (NYBERG-SORENSEN et al. 2002).
Kromě tři výše uvedených souvislostí migrace a rozvoje je potřeba zmínit rovněž trans-národní přístupy
zdůrazňující sociální relace mezi zemí původu a cílovou destinací migrace (NYBERG-SORENSEN et al. 2002).
S využitím trans-národního pohledu může migrace ovlivnit rozvoj v původní i cílové destinaci zejména
prostřednictvím podnikatelských aktivit svázaných s migračními sítěmi (trans-národní podnikatelé) se stimulací
pravidelné podnikatelské migrace. Produkce zaměřená na diaspory migrantů mohou být významným spouštěčem
rozvoje v cílových zemích. Naopak firmy z rozvojových zemí mohou směřovat svou produkci právě do těchto
diaspor a takto přispět k rozvoji zemí původu. JOLY (2000) spojuje tento trend se sociální exkluzí imigrantů a
klesající role kulturní asimilace.
5. ZÁVĚR
Krátký přehled vybraných relací mezi migrací a rozvojem jasně ukázal, že toto téma je mimořádně komplexní.
Existuje řada konfliktních otázek, které musí být brány v úvahu při snahách integrovat migrační a rozvojovou
politiku. Takto může být návrat migrantů vnímán jako positivní prvek rozvoje vzhledem k přílivu znalostí a
kapitálu. Nicméně, tento krok je vždy spojen se zastavením remitencí. Podobně brain drain může být vnímán
jako negativní prvek rozvoje vzhledem k odchodu mladých a kvalifikovaných osob. Nicméně remitence se
opětovně vynořují jako faktor působící v opačném směru. Dále koncept migračního hrbu jasně ukazuje, že není
možné očekávat okamžité snížení migrace v důsledku rozvoje tak, jak tvrdí klasické ekonomické teorie. Naopak
je potřeba se připravit na krátkodobé zvýšení celkového objemu migrace.
111
POUŽITÉ PRAMENY
[1]
DANĚK, P. Nerovnoměrný rozvoj světa: kolonialismus, neokolonialismus a diskurz rozvoje. In Stát,
prostor, politika – vybrané otázky politické geografie. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2000, pp. 2858.
[2]
GRAHAM, D. T. The people paradox. Human movements and human security in a globalising world. In
Migration, Globalisation and Human Security. London : Routledge, 2000, pp. 186-216.
[3]
JOLY, D. Some structural effects of migration on receiving and sending countries. International
Migration, 2000, vol. 38, no. 5, pp. 25-38.
[4]
MASSEY, D. S. Economic development and international migration in comparative perspective.
Population and Development Review, 1988, vol. 14, no. 3, pp. 383-413.
[5]
MASSEY, D. S. et al. Causes of migration. In The Ethnicity Reader. Nationalism, Multiculturalism and
Migration. Malden: Blackwell, 1997, pp. 257-268.
[6]
NYBERG-SORENSEN, N.; VAN HEAR, N. V.; ENGEBERG-PEDERSEN, P. The Migrationdevelopment nexus: Evidence and policy options. State-of-the-art overview. International Migration,
2002, vol. 40, no. 5, pp. 3-43.
[7]
POKU, N.K.; GRAHAM, D. T. Population movements and human (in)security. In Migration,
Globalisation and Human Security. London : Routledge, 2000, pp. 2-4.
[8]
YAO, S. Economic growth, income inequality and poverty in China under economic reforms. The Journal
of Development Studies, 1999, vol. 35, no. 6, pp. 104-130.
[9]
UNFPA. State of World Population 2004. The Cairo Consensus at Ten: Population, Reproductive Health
and the Global Effort to End Poverty. New York : United Nations Population Fund, 2004, 124 pp.
[10] ZLOTNIK, H. Trends of international migration since 1965: What existing data reveal. International
Migration, 1999, vol. 37, no. 1, pp. 21-61.
ADRESA:
Mgr. Jiří Novosák
Institut pro výzkum migrace a rozvoje
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Tel.: +420 572 549 018
Fax: +420 572 548 788
Mgr. Robert Stojanov
Institut pro výzkum migrace a rozvoje
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Tel.: +420 572 549 018
Fax: +420 572 548 788
112
DOTACE A ÚVĚR V PODNIKÁNÍ
Zdenka Hudcová
Univerzita Palackého v Olomouci
Abstrakt: Příspěvek si klade za cíl provést analýzu institutů dotace a úvěr. Důraz je kladen na
právní úpravu, podstatu obou pojmů i jejich daňové zařazení. Teoretické vymezení dotace je
aplikováno na konkrétní program, který v roce 2007 vypisuje Jihomoravský kraj, a to s ohledem na
téma konference. O úvěru je pojednáno stručně a obecně bez použití konkrétního příkladu. Ačkoliv
tyto dva instituty nelze porovnávat a hodnotit je, lze konstatovat, že dotace nevylučuje úvěr a
naopak. Zatímco předloženou dotaci lze poskytnout pouze začínajícím podnikatelům – fyzickým
osobám, o úvěr může požádat kterýkoliv podnikatel, splňuje-li poskytovatelem vypsané požadavky.
U daňového zařazení nelze zapomenout na fakt, že dotace je předmětem daně z příjmů fyzických
osob, který je ovšem od daně osvobozen, zatímco úvěr není předmětem daně z příjmů fyzických osob
vůbec.
Klíčová slova: finanční podpora,dotace, úvěr, podnikání
V souvislosti s dnešní neutěšenou situací na poli zaměstnanosti, zejména v problémových oblastech České
republiky, kterou bezesporu příhraniční oblast Jihomoravského kraje je, a tématem pořádané konference,
předkládám tuto stručnou analýzu některých z možných způsobů „pomoci“ a rozvoje podnikání ve zmíněné
oblasti. Není účelem tohoto příspěvku popisovat způsob podávání žádostí projektu níže uvedeného, ale spíše
přiblížit jejich podstatu.
Chtěla bych podotknout, že nejen podnikatelské záměry, ale také činnost neziskových organizací či školských
institucí mohou, podle mého názoru, zvednout úroveň a tím rozšířit možnost přílivu financí do regionu. U
subjektů jmenovaných jako druhý a třetí považuji za primární spolupráci, ať již v rámci republiky či mimo ni.
Může jít o rozvoj vědy, výzkumu či pedagogickou spolupráci, jež vyústí v konkrétní výstup – např. v podobě
publikace, konference.
Pro podnikatelské záměry jsou vedle „know how“ nejpotřebnější finance. Tento všeobecně známý fakt může být
a často bývá v počátcích odrazujícím faktorem a v průběhu podnikání problémem. Kromě půjček či úvěrů lze
v současné době požádat o finanční podporu český stát, popř. Evropskou Unii (prostřednictvím jejích orgánů).
Jaká je podstata dotací a úvěrů? Jaké jsou jejich výhody či nevýhody?
Pro rok 2007 bylo vypsáno množství podpor, ze kterých jsem si dovolila vybrat jednu, která se vztahuje přímo
na oblast Jihomoravského kraje a na oblast podnikání. Jde o dotační program Jihomoravského kraje pro
začínající podnikatele (dále jen Dotační program)1.
Dotační program vypisuje samotný Jihomoravský kraj v rámci Programu rozvoje Jihomoravského kraje. Cílem
dotačního programu je rozvíjet podnikatelské prostředí na území Jihomoravského kraje, podpořit drobné
podnikatele v regionu v počáteční fázi podnikání pomocí dotace a tím napomoci rozvoji podnikání v území, kde
je vysoká míra nezaměstnanosti.
Jedním z jeho konkrétních cílů je zvýšení zaměstnanosti a zkvalitnění nabídky pracovních míst. Lze
předpokládat, že v rámci započaté podnikatelské činnosti, ačkoliv ji zpočátku může vykonávat pouze jedna
fyzická osoba, najde uplatnění větší počet osob s různým zaměřením. Domnívám se, že právě tento faktor je
zamýšleným účelem vypisovaného Dotačního programu.
Maximální výše dotace na jeden projekt činí 50.000,- Kč do 50 pct. celkových uznatelných nákladů. Minimální
výše dotace činí 20.000,- Kč. Minimální podíl příjemce dotace z vlastních prostředků je 50 pct. celkových
1
http://www.businessinfo.cz/cz/podpory-a-dotace/?tema=10
113
uznatelných nákladů projektu. Přitom kriteriem je lokalizace podnikatele, tedy místo podnikání fyzické osoby –
podnikatele. Obecné, popř. zvláštní podmínky, které musí fyzická osoba splňovat, aby mohla být podnikatelem,
stanoví živnostenský zákon2.
Jak jsem však uvedla výše, podstatou tohoto příspěvku nemá být popis možných způsobů podpory podnikání či
regionu. Důležitým shledávám fakt, že formou finanční pomoci je dotace. Tento pojem je v českém právním
řádu definován zákonem o rozpočtových pravidlech3. Za dotaci se tedy považují finanční prostředky státního
rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na
stanovený účel. Co se Dotačního programu týče, ten je zařazen do výdajů rozpočtu kraje podle ustanovení § 10
odst. 1 písm. i) zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
Dotaci je však nutno odlišovat od jiných zákonem o rozpočtových pravidlech upravených institutů, kterými jsou
„návratná finanční výpomoc“ a „jiné peněžní prostředky státu“. Jak ze zákona o rozpočtových pravidlech
vyplývá, za návratnou finanční výpomoc se považují prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo
Národního fondu poskytnuté, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, bezúročně právnickým nebo fyzickým osobám
na stanovený účel, které je povinen jejich příjemce vrátit do státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo
Národního fondu, a za jiné peněžní prostředky státu peněžní prostředky státních finančních aktiv, příspěvkových
organizací, státních fondů a fondů organizačních složek státu.
Dotace se od návratné finanční výpomoci liší tím, že je nenávratná a pro úroky zde tím pádem není místo. Režim
hospodaření s dotací je ovšem přísný a je třeba dodržovat daná pravidla, jinak nastoupí vůči dotčenému subjektu
sankce (viz níže).
Jak jsem již výše uvedla, s dotací je spojen určitý, poněkud přísný režim. V případě, že tento režim, resp.
vypořádání dotace nebude dodrženo, nepřijde dotčená osoba pouze o prostředky z dotace, ale bude mít povinnost
zaplatit sankci za nedodržení či porušení stanovených pravidel. Dovolím si tvrdit, že jde především o dodržení
stanoveného účelu. V případě Dotačního programu nespatřuji v naplnění vymezeného účelu větší problém.
Pojmy podnikání a podnikatel (o které jde v rámci Dotačního programu především) jsou vymezeny obchodním
zákoníkem4).
Za podnikání se považuje soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní
odpovědnost za účelem dosažení zisku. A podnikatelem se rozumí podle obchodního zákoníku následující
kategorie osob:
a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku,
b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění,
c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů,
d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.
Co se hodnoty poskytované dotace z Dotačního programu týče (viz výše), nelze si nevšimnout, že žadatel musí
disponovat poměrnou částí finančních prostředků, jinak by mu dotace nemohla být poskytnuta. Pokud tedy
žadatel nedisponuje požadovanou sumou financí, nezbude, než si půjčit jinde – jako možnost se nabízí forma
úvěru (viz dále).
Nicméně, v ideálním případě, kdy budoucí podnikatel splňuje požadavky kladené Dotačním programem a dotace
mu je přiznána, je nutné si uvědomit následující fakta…
Dotace poskytnutá fyzické osobě je předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů5.
Jde však o speciální příjem, který byl zákonodárci shledán jako vhodný pro zařazení do režimu osvobození od
daně z příjmů fyzických osob. Proto jsou tedy dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtů obcí, krajů, státních fondů,
Národního fondu, atd., podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů, od daně osvobozeny.
Dotace z dotačního programu poskytovaná z rozpočtu Jihomoravského kraje splňuje podmínku pro osvobození
od daně z příjmů.
Výše uvedený fakt znamená, že při zpracovávání daňového přiznání musí mít poplatník na paměti, že dotaci je
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, resp. ustanovené § 6 a § 7
Zákon č. 218/2000 Sb., o o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších
předpisů.
4
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
5
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
2
3
114
nutno zahrnout do základu daně s tím, že ji zařadí mezi příjmy osvobozené od daně z příjmu. Zjednodušeně lze
říci, že dotace se poplatníkovi do daně z příjmů promítne; v konečném efektu z ní však poplatník daň nezaplatí,
neboť dotace je od daně z příjmů fyzických osob osvobozena.
Kromě toho, že dotaci je nutno zaúčtovat, požaduje zákon o účetnictví6 dodržování a zachovávání všech zásad a
pravidel pro vedení účetnictví. V případě, že by tomu tak nebylo, vystavuje se subjekt postihu podle zákona o
účetnictví. Vede-li totiž účetnictví nesprávné, bude mu uložena pokuta do výše 3 % hodnoty aktiv celkem.
Vedle tohoto postihu ovšem může nastoupit také sankce vztažená pouze k nakládání s poskytnutou dotací. Při
hospodaření s jakýmikoliv finančními prostředky ze státního rozpočtu, rozpočtů obcí, krajů atp. je nutné provést
tzv. finanční vypořádání. Tento pojem upravuje zákon o rozpočtových pravidlech a rozumí se jím přehled o
čerpání a použití prostředků a vrácení nepoužitých prostředků. Finanční vypořádání probíhá mimo účetnictví,
resp. z účetnictví se vyjmou pouze položky výdajů (nákladů) vztahující se k dané dotaci.
Na tomto místě bych chtěla podotknout, že výdaje jsou uznatelné pouze, pokud opravdu souvisejí s příjmem a
pokud splňují podmínky vypsané v Dotačním projektu. Subjekt je povinen toto sledovat a sám nese odpovědnost
za splnění daných podmínek. V případě, že tuto svou povinnost neunese, nastupuje sankce.
Sankční režim se řídí rovněž zákonem o rozpočtových pravidlech a zákonem o rozpočtových pravidlech
územních rozpočtů, které používají termín neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných
peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního
fondu, Národního fondu a rozpočtu krajů či obcí (dále jen neoprávněné použité peněžních prostředků). Jde o
výdej uvedených peněžních prostředků, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním
předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých
byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní
prostředky použity.
Je-li naplněna, dalo by se říci, skutková podstata zmíněného neoprávněného použití peněžních prostředků, je
nutno poskytnuté peněžní prostředky vrátit všechny, popř. v lepším případě jejich poměrnou část. Nestane-li se
tak, hovoří zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů o porušení rozpočtové kázně v územních
rozpočtech. Jde o každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků patřících či svěřených
územnímu samosprávnému celku. Územní samosprávný celek uloží osobě, která se tohoto porušení kázně
dopustila, odvod do svého rozpočtu ve výši částky neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků svého
rozpočtu spolu s povinností zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených
prostředků, nejvýše však do výše této částky. Povinná osoba musí uložený odvod spolu s penále odvést do
rozpočtu územního samosprávného celku ve stanovené lhůtě. Právě toto ustanovení se vztahuje na dotace
poskytnuté z Dotačního programu.
Pojem „územní samosprávný celek“ je pojem velmi obecný, proto je nutno se podívat do zákona o správě daní a
poplatků5. Ten vymezuje svou působnost tak, že upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a
odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem
a) státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu,
b) rozpočtů územních samosprávných celků, nebo
c) státních fondů nebo Národního fondu.
Vymezená působnost zákona o správě daní a poplatků je důležitá z hlediska kontrolních orgánů. Stanoví totiž, že
podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož
i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní, daňové subjekty, jakož i
třetí osoby stanovené v tomto zákoně. Podle zákona o územních finančních orgánech6 soustavu územních
finančních orgánů tvoří finanční úřady a finanční ředitelství. Konkrétně lze tedy předpokládat kontrolu ze strany
finančních úřadů, které mají k poplatníkům – podnikatelům-fyzickým osobám – nejblíže.
Nenastane-li však katastrofický scénář (viz výše), lze konstatovat, že dotace začínajícím podnikatelům mohou
být impulzem pro zahájení podnikatelské činnosti, nebo v případě, že je osoba již rozhodnutá podnikat
„třešničkou na dortu“. Vzhledem k tomu, že se jedná o nevratné (za splnění daných podmínek) peněžní
Viz poznámka č. 5
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
6
Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů – ustanovení § 2
6
5
115
prostředky, nabízí se otázka: „Proč nevyužít této možnosti?“ Problém ovšem spatřuji v tom, že ne každý rok ten
který kraj či obec vypisuje podobný Dotační program, jak pro rok 2007 učinil Jihomoravský kraj. Rozhodnutí,
zda začít podnikat, proto musí být rychlé, což ve většině případů není nic jednoduchého.
V každém případě se naskýtá jiná možnost získat finance, není-li na obzoru výhodný dotační program. A tou je
úvěr. Ten se ovšem od dotace podstatně liší, ať jde o právní úpravu, podstatu či daňový režim.
Co se právní úpravy týče, úvěr je zakotven v obchodním zákoníku, resp. v Díle V., ustanovení § 497 an. –
Smlouva o úvěru. Ačkoliv obchodní zákoník vymezuje právní úpravu, konkrétní podmínky úvěrů, výši úroků,
lhůty splácení apod. pak stanovují jednotlivé subjekty. Proto bych doporučila, aby si zájemci prostudovali jak
zákonná ustanovení, tak úvěrové podmínky u vybraných subjektů, a teprve poté se rozhodli pro konkrétní
produkt.
Úvěr je založen na smlouvě o úvěru, kterou se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho
prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a
zaplatit úroky. Na první pohled je tedy jasné, že na rozdíl od dotace jde u úvěru o předem nedefinovanou částku
(ta se stanoví až u konkrétního subjektu), která musí být v předem stanovené lhůtě vrácena věřiteli a navýšena o
stanovené úroky. Kromě úroku může poskytovatel, jehož podnikatelskou činností poskytování úvěrů je,
požadovat i úplatu za poskytnutí úvěru. Je tedy nutno předem počítat s nutnou investicí, než budou prostředky
z úvěrové smlouvy vůbec vyplaceny. U dotace je nutné, aby osoba disponovala poměrnou částkou vlastních
peněžních prostředků, aby měla na dotaci nárok. Výši úplaty i úroků si stanoví poskytovatel úvěru sám.
Jak z textu vyplývá, úvěr může poskytnout soukromý i státní subjekt, fyzická i právnická osoba, a to jak v rámci
své podnikatelské činnosti, tak pouze výjimečně (několikrát) nebo jedenkrát. Zřejmě nejvyhledávanější jsou tzv.
bankovní úvěry, kdy na straně věřitele stojí banka, u které poskytování úvěrů představuje její základní činnost
podle zákona o bankách7. Úvěrem se zde rozumí v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky.
Jde především o to, že rozhodne-li se podnikatel pro úvěr, musí si uvědomit, že v konečném efektu zaplatí
podstatně více, než si od subjektu půjčí. Ačkoliv se to nemusí jevit jako výhodné, mám zato, že za rychlý přísun
peněžních prostředků, které může podnikatel (splňuje-li podmínky např. banky) získat jak na začátku své
podnikatelské činnosti, tak v průběhu jejího provozování, a to v případě, že se mu daří lépe či hůře, v určité
situaci každý podnikatel rád zaplatí.
Za důležité považuji zmínit daňový režim. Na místě je totiž položit si otázku: Promítnou se peněžní prostředky
z přijatého úvěru do základu daně z příjmů fyzických osob? Jak se promítnou a zda vůbec…
Musím konstatovat, že v případě úvěru je situace jednodušší, než je tomu u dotace. Dotace totiž předmětem daně
je, ale je od daně z příjmů fyzických osob osvobozená (viz výše). Úvěr podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. b)
zákona o daních z příjmů není předmětem daně z příjmů fyzických osob vůbec. To znamená, že úvěr se
nepromítne do základu daně a není nutné jej uvádět v daňovém přiznání.
Závěrem si dovolím shrnout, že podnikání v současné době není vůbec jednoduché. Nicméně jako takové může
být jednou z možných variant pokusu o snížení nezaměstnanosti v regionu. Vzhledem k tématu konference
pořádané Evropským polytechnickým institutem, s.r.o., jsem si na vyhlášeném Dotačním programu
Jihomoravským krajem dovolila zanalyzovat problematiku dotace, jakožto možné finanční podpory pro
začínající podnikatele.
Vzhledem k faktu, že dotace takového charakteru nejsou vypisovány na každý rok, resp. každoročně pro stejný
region, předkládám také další variantu možného financování, a tím je úvěr. Úvěr nemusí být použit pouze
v začátcích podnikatelské činnosti, ale také v průběhu podnikání, a to jak za situace, kdy se podnikateli vede
dobře, tak v situaci, kdy potřebuje vyřešit finanční problém.
Kromě toho, že se dotace od úvěru liší právní úpravou i svou podstatou, odlišné je i jejich daňové zařazení.
Zatímco dotace je předmětem daně z příjmů fyzických osob, ale zákonodárce ji zahrnul do institutu osvobození,
úvěr není předmětem daně z příjmů fyzických osob vůbec.
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů – Ustanovení § 1 říká, že bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí
právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které - a) přijímají vklady od veřejnosti, a - b) poskytují
úvěry, a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci.
7
116
Zhodnotit, která finanční podpora je výhodnější, nelze. Jak už sama podstata analyzovaných institutů napovídá,
nelze je porovnávat. Zatímco na fakt, zda dotace pro daný region bude vypsána, se spolehnout nedá, úvěrů je
v současné době na trhu mnoho – zejména, hovořím-li o bankovních úvěrech pro podnikatele. Dotace se – při
splnění stanovených podmínek – nevrací. Úvěr poskytuje věřitel tak, aby mu byly peněžní prostředky vráceny
v určité době, a to, pokud jde o jeho podnikatelskou činnost, včetně úroků.
Obě finanční podpory se nevylučují. Zatímco dotaci z Dotačního programu je možné poskytnout pouze
začínajícímu podnikateli – fyzické osobě, o úvěr může podnikatel žádat kdykoliv při výkonu podnikatelské
činnosti.
ADRESA:
JUDr. Zdenka Hudcová, Ph.D.
Právnická fakulta
tř. 17. listopadu 8
771 00 Olomouc
tel.: +420585637504
fax.: +420585637613
117
118
VEŘEJNÉ FINANCE A VNĚJŠÍ VLIVY - DOPAD NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ
Pavel Matoušek1, Juraj Dubovec2
1
2
Univerzita Palackého v Olomouci,
Fakulta riadenia a informatiky, Žilinská univerzita v Žiline
Abstrakt: V článku jsou analyzovány vnější vlivy v oblasti veřejných financí státu a veřejné správy
působící rušivými vlivy na optimalizaci rozpočtových procesů, v kontextu historie a současnosti.
Klíčová slova: veřejné rozpočty, veřejná správa, rozpočtový proces, politická strana, Evropská
unie, regionální politika.
Evropský model vše zajišťujícího, štědrého sociálního státu, tak populární v Evropské unii v posledních
desetiletích, se postupem času ukazuje, jako příliš finančně náročný. Ukazuje se, že i státy s vysoce rozvinutou
ekonomikou, jako je Německo a Francie, nejsou schopny dlouhodobě zajistit systém státních financí s takovou
výnosností, aby tento typ sociálního státu byl ufinancovatelný bez vzniku státního dluhu. V současné době oba
tyto státy trpí dlouhodobou ekonomickou stagnací, což se projevuje nejenom vnitřními problémy těchto států, ale
promítá se tato skutečnost i do vývoje celé Evropské unie, jejíž současný vývoj taktéž můžeme označit po všech
stránkách za stagnující, setrvačný, bez známek výrazné akcelerace.
Ve zcela obdobné situaci se nachází i financování České republiky. Ekonomický vývoj sice má dlouhodobé
růstové indexy, ale současně se stát dlouhodobě potýká s vysokou úrovní zadluženosti. Zaklínadlo minulých vlád
– sociální solidarita, sociální dávky, sociální přístup a pohled přestávají fungovat. Boj se státními dluhy typu
vyrážení klínu klínem státních půjček se začíná nerentabilně prodražovat. Spletitá síť státních sociálních dávek,
příspěvků vyžaduje stále víc a víc státního úřadování, více státních úředníků, provoz státu se stává dražším a
dražším. Financování státu, veřejné správy, vyžaduje stále více a více financí. Kam až spirálový vývoj se
stoupající tendencí finanční náročnosti u financování státu povede? Jak zvrátit tento nežádoucí trend?
Máme-li problém a máme-li ho řešit, je třeba v duchu vědecké logiky pomocí vědeckých metod postupné
analýzy, dopracovat se k jádru problému a od něj odvíjet jednak vyhledání příčin, jednak možná řešení.
Z hlediska hospodaření a financování státu, z hlediska organizace státu, organizace veřejné správy a jejího
financování jde o řízený organizovaný systém, který není postaven na své vlastní ziskové hospodářské činnosti.
Jde o systém, který má svou činností vytvářet optimální podmínky pro ziskovou činnost
soukromohospodářských subjektů a jejich rozvoj. Má vytvářet prostředí se stanovenými pravidly chování,
podnikání, individuální a kolektivní svobody. Prostředí bezpečné pro podnikatelskou činnost, výrobu, obchod,
chráněné obranou proti vnějšímu ohrožení. Prostředí se zabezpečeným systémem sociálních a zdravotních služeb
pro obyvatelstvo, ať v produktivním věku, tak i pro skupiny v předproduktivním či postproduktivním věku.
Prostředí umožňující získání vzdělání a odborných kvalifikací potřebných pro zapojení do produktivního
prostředí. Prostředí, ve kterém v případě sporů řešení nachází soudcovská pravomoc a v případě nezbytnosti dle
soudních rozhodnutí u jedinců porušujících dohodnutá pravidla stát vytváří i prostředí donucující, případně i
trestající. Všechny tyto činnosti zabezpečované veřejnou správou slouží nikoliv samoúčelně státu, ale, jak již
bylo řečeno, vytváří optimální prostředí pro činnost soukromohospodářských subjektů, pro ekonomiku státu, pro
její růst, ziskovost, maximální tvorbu národního produktu. Za toto zabezpečení jako reciprocitu požaduje stát od
soukromohospodářských subjektů ve stanovené dohodnuté výši prostředky na provoz státního systému.
Stát má cestou veřejné správy k dispozici všechny údaje nezbytné ke stanovení jak příjmové, tak i výdajové
stránky státního rozpočtu včetně rozpočtů samosprávných celků a obcí. Statistická data i prognostické údaje
umožňují vysokou přesnost výpočtů při sestavení rozpočtů s potřebným časovým předstihem i časovým
výhledem . Podle ekonomických údajů lze stanovit potřebnou hranici daňové únosnosti, výtěžnost a provést
nezbytné korekce připravovaných rozpočtů, stanovit rozpočtové rezervy. Počítačová technika umožňuje vysokou
rychlost výpočtů s obrovským rozsahem logických kontrolních vazeb umožňujících vnitřní vzájemnou
provázanost dat v sestavovaném rozpočtu. Proč tedy vzniká v rozpočtech vnitřní napětí mezi rozpočtovými
119
kapitolami, schodkové hospodaření, nežádoucí rostoucí zadluženost, když objektivně dané podmínky k těmto
nežádoucím jevům podmínky nevytvářejí.
V současné době můžeme analyzovat tři skupiny nejsilnějších vnějších vlivů, které na veřejné finance působí
rušivě a vnáší komplikace do rozpočtového procesu tvorby veřejných financí:
• vliv politických stran
• vliv ekonomických subjektů a uskupení
• vliv Evropské unie
VLIV POLITICKÝCH STRAN
Kromě podmínek objektivně daných potřebami veřejné správy v rámci zajištění její činnosti a jejího
kvalitativního rozvoje v souladu s jejími úkoly (nikoliv rozvoje ve formě jen kvantitativního nárůstu úředníků
veřejné správy) ovlivňují tvorby veřejných rozpočtů i vlivy politické, vlivy politických stran. Tyto vlivy lze
považovat za velmi nebezpečné, protože poslanci se podílejí na přímém rozhodování o záležitostech celého státu
a stranická deformace jejich nejlepšího vědomí a svědomí, podle kterého se mají ve své poslanecké činnosti
rozhodovat se pak může přímo odrazit v nikoliv rozumově uváženém, ale stranicky ukázněném rozhodování ve
věcech dopadajících nikoliv jen na příslušnou stranu, ale dopadající na celý národ. Vlivy jednotlivých
parlamentních politických stran, jejichž poslanci se na schvalování, případně pozměňování, veřejných rozpočtů
podílejí ať již na úrovni parlamentu, krajů či obcí nejsou nijak zastírané a utajované. Právě vnitřní zájmy těchto
parlamentních politických stran prosazované prvořadě za účelem prospěchu politické strany vnáší nekoncepční
prvky do jinak logicky, matematicky, statisticky i prognosticky podloženého a propracovaného procesu
veřejných financí.
Tato skutečnost není nijak nová a objevná. Je s podivem, jak dlouho je tento neblahý vliv známý a přesto
v podstatě nedošlo k jeho zmírnění, již vůbec ne k odstranění. Dokumentuji tuto skutečnost historického
povědomí o nežádoucím vlivu politických stran na fungování státu, na veřejné finance v textu citováním z díla
Dr. Karla Engliše „Malá finanční věda“, napsaného v roce 1929, kde Dr. Karel Engliš tuto situaci velmi
jednoznačně a otevřeně popsal a již v té době tento vliv považoval za problém.
Tvorba veřejných rozpočtů je zásadně ovlivňována vzájemnou propojeností, souvztažností a souladem
rozpočtové strany příjmové a strany výdajové. Pro zamýšlené výdaje je třeba zajištění potřebných příjmů, podle
zajištěných příjmů lze stanovit rozsah výdajů.
V posledních letech v řízení státu převládá tendence schodkového hospodaření, hospodaření se soustavným
narůstajícím státním dluhem. Dochází k nežádoucímu jevu, že za výchozí se při tvorbě rozpočtu považuje
nadřazenost rozpočtových výdajů nad rozpočtovými příjmy. Tento jev se projevuje zejména při tvorbě státního
rozpočtu, jako rozpočtu nejvyššího, který se vymyká běžným kontrolním systémům, které jinak fungují na
úrovni krajů a obcí, takže tento nežádoucí jev se v rozpočtech krajů a obcí neobjevuje a rozpočty jsou
sestavovány převážně jako vyrovnané.
K výdajům Dr. Karel Engliš (Oddíl druhý – Část zvláštní, kapitola B – Hospodářství státní, bod I - Státní správa
jako hospodářství, písm. c – hospodářství výdajové, odraz 1 – rozsah výdajů, str. 75-81) se vyjadřuje takto:
„Rozsah výdajů státní správy závisí především na poměru státu k národnímu hospodářství. V komunistickém
státě pohltily by veřejné svazky celé hospodářství národní, kdežto v individualistickém právním řádu mají
veřejné svazky pouze úkol doplňovací, totiž zabezpečiti určitý stupeň národního a lidského ideálu, který
iniciativou soukromou není zabezpečen. Uskutečňují částečný solidarismus.“
Každá z politických stran má vytvořen určitý stranický ideál podoby společnosti, který zpracovává do podoby
programu strany, do podoby volebních programů strany a v okamžiku, kdy se dostane k moci a stane se vládní
stranou se snaží prosadit tento stranický ideál, jako ideál celého státu, ideál, který má uskutečňovat a tudíž,
kterému má sloužit i veřejná správa. Přičemž s přihlédnutím k počtu členů jednotlivých politických stran je tento
stranický ideál menšinovým. Je tedy zřejmé, že sám tento ideál k vítězství ve volbách nestačí. Právě toto volební
vítězství je podmínkou pro prosazování stranického ideálu na celostátní úrovni. Stranický ideál je přikrášlován
populistickými přídavky zajišťujícími přízeň nerozhodných voličů, nestraníků, z cílem zajistit volební výsledek
cca 30% voličských hlasů potřebný k vítězství ve volbách. Velmi časté a populární ve volebních programech
politických stran je právě navyšování solidarismu. Štědrost sociálního systému sice pomáhá politickým stranám
vyhrávat volby, ale formou povinných zákonem stanovených mandatorních výdajů trvale zatěžuje rozpočet bez
120
možnosti operativní regulace a přeneseně neprospívá i národnímu hospodářství, neboť nepodporuje uživatele
sociálního systému k pracovní aktivitě. Navíc každé rozšíření solidárního systému s sebou přináší zkomplikování
řízení v rámci tohoto systému a nese s sebou další nehospodárný nárůst úřednického aparátu veřejné správy.
„Činnost výdělečná nenáleží do působnosti státních úkolů. …Vedoucí myšlenkou veřejné působnosti není
výdělečnost, nýbrž zajištění veřejného zájmu a veřejného blaha. Je známo, že hospodářství státní trpí všude tím,
že nedbá v takové míře úspornosti a hospodárnosti, jak tomu je v podniku soukromém.To je především odtud, že
výnos peněžní není vedoucím hlediskem jeho. …Druhý kořen nedostatečné ekonomie v hospodářství veřejném
je nedostatek osobního zájmu u těch, kdož ho spravují.“
Rozhazovačnost a nehospodárnost je synonymem státního hospodářství. Státní kontrolní systém je těžkopádný.
Nedostatky v rámci velmi rozšířené kolektivní odpovědnosti jsou nepostižitelné, osobní odpovědnost minimální.
Výchova úředníků veřejné správy není systémová, jednotná a jejich výchova k hospodárnosti v podstatě
neexistuje. Určitá automatika v rámci kariérního postupu úředníka odvíjející se od odsloužených let působí
nivelizačně, nepodporuje iniciativu pracovníků veřejné správy, nehodnotí výkonnost, zásluhovost, nemotivuje
nikoho k hospodárnému výkonu služby, nečiní ho za to odpovědným.
“Ve státě, kde obstarávají vládu exponenti politických stran, pak jednak se nedostává správě odbornosti, jednak
se mění představa o veřejném blahu v představu o blahu příslušníků té které politické strany. Princip politické
demokracie nesvědčí hospodářství. …Ti, kdož spravují ústřední úřady a státní podniky, jsou zodpovědni svým
voličům a musí se vykazovat činností, která by prospěla těmto voličům (politické straně) nikoliv státu, správě,
podniku, protože by jinak nebyli voleni. …A tak náleží ku podstatě státní správy určitá neekonomie, plynoucí
z faktu, že jest spravována politicky, což znamená v důsledku: neodborně a se zřetelem ke stranickým zájmům.“
(Psáno v roce 1929!!!)
Politické vlivy na fungování státu, na veřejnou správu, na vytváření státního rozpočtu a tím na financování státu,
financování veřejné správy s dopadem do místních rozpočtů, někdy s dopadem až na určité regionální a místní
subjekty je nade vší pochybnost. Jako příklad lze uvést tzv. parlamentní „porcování medvěda“ – nesystémové
rozdělování části rozpočtových prostředků dle individuálních návrhů jednotlivých poslanců parlamentu ve
prospěch jejich místních voličů zcela mimo záměry státu a způsobem dohody mezi poslanci, zcela mimo
politickou příslušnost, na základě principu tento rok podpořím já tebe, příští rok pomůžeš ty mě. Toto
nesystémové jednání je úplatkem vládních politických stran svým stranickým poslancům, aby si mohli prosadit
své napůl soukromé, napůl zájmy svého volebního okrsku, za stranickou kázeň a loajalitu při poslanecké činnosti
ve sněmovně po dobu poslaneckého mandátu. Politické vlivy existují, ale za důsledky ve veřejné správě
vyplývající z akceptace těchto politických vlivů zůstává na úrovni poslanců pouze politická odpovědnost, etická
odpovědnost a v žádném případě odpovědnost skutečná, osobní, trestně-právní. I odpovědnost poslance voličům
je spíše formálního rázu než skutečná. Nemůže být totiž realizovaná neprodleně po pochybení, po chybném
rozhodnutí, po vzniku škody, neboť poslanecký mandát je neodvolatelný, takže po zvolení nemůže být poslanec
voliči odvolán. Odpovědnostní efekt se tak může dostavit až v následujících volbách ve formě nezvolení
chybujícího poslance. Čtyřleté volební období je natolik dlouhé, že mnohé excesy poslanců v plynoucím čase
zmizí tak, že odpovědnost v době následujících voleb již není realizována, neboť není aktuální.
VLIV EKONOMICKÝCH SUBJEKTŮ A USKUPENÍ
Dalším vlivem působícím na fungování státu, veřejné finance, výkon veřejné správy je vliv ekonomických
subjektů a uskupení, někdy též označovaný jako ekonomický lobbing. Mnohé ekonomické subjekty zájmově
ovlivňují rozhodování parlamentu, státu, veřejné správy ve prospěch svých plánů, svých rozvojových záměrů.
V této oblasti velmi nahrává tomuto lobbingu veřejně známá skutečnost, že do dozorčích rad, správních rad a
dalších funkcí ve vedení významných firem jsou dosazováni politici, vysoce postavení zástupci státu, takže
dochází velmi často k zájmovému prorůstání firem, politiky a státu. Prostředky přesvědčování užívané v této
oblasti se velmi často blíží až na pomyslnou hranu dělící zákonnost a nezákonnost. Pozornosti, odměny, úplatky,
večírky, dovolené, společenské akce pouze pro zvané, které se u stranického vlivu výrazně nevyskytují, v této
oblasti jsou velmi časté. Jsou však účinně užívány i přesvědčovací nátlakové prostředky ne individuálního, ale
celospolečenského rozsahu. Stávkové pohotovosti, stávky, publikování informací o připravovaném nezbytném
omezení provozu, zrušení provozu a s tím spojeným propouštěním pracovníků v důsledku připravovaného
státního opatření, krácení dotací, omezení výdajové skladby státního rozpočtu pro určitou oblast, nebo jiného
připravovaného rozhodnutí státu, jsou velmi účinným prostředkem vedoucím ke změně názorů politiků i
představitelů státu a státních úředníků, totéž se děje i na úrovni krajů a obcí.
121
VLIV EVROPSKÉ UNIE
Dalším vlivem působícím na fungování státu, financování veřejné správy, který by bylo možno označit za vliv
politický, je vliv Evropské unie jako celku působící na členské státy. Evropská unie se z ekonomického uskupení
stává stále více politickou institucí. Její vývoj po mohutném rozšíření počtu členských států v roce 2004 měl
spíše extenzivní charakter. Jednalo se o zvětšení co do počtu a rozlohy, nikoliv však co do zvýšení funkčnosti a
řízení systému Evropské unie. Evropská unie se svou velikostí a rozsahem, dle mého názoru, dostala na hranice
možností rentabilně řiditelného systému. Operativní manažerské řízení je v podstatě nemožné díky
dohadovacímu systému mezi členskými zeměmi zavedenému v Evropské unii. Dostatečné rychlosti řízení je
zatím dosahováno díky masivnímu použití výpočetní techniky a informačních technologií. Jinak se však jedná o
tradiční řízení prováděné administrativním systémem vydávání obrovského množství předpisů EU, ve všech
jazycích evropského Společenství. Předpisy EU zasahují do všech oblastí činností nejen členských států EU, ale i
soukromohospodářských, podnikatelských subjektů vyvíjejících svou činnost v těchto členských státech EU.
Mnohé z těchto předpisů EU mají přímou komunitární platnost na celém území EU, některé musí být
transponovány nebo implementovány prostřednictvím národních předpisů jednotlivých členských zemí, některé
představují jen doporučení pro zaměření budoucích národních předpisů v rámci harmonizace právních řádů
členských států v rámci celé Evropské unie.
Tímto rozvětveným systémem předpisů Evropská unie svými nařízeními, pokyny, směrnicemi vyžaduje
v jednotlivých členských státech odezvu ve veřejné správě členských států EU na tyto předpisy, zejména
vyžaduje dohled a kontrolu nad dodržováním těchto předpisů, což lze označit jako jeden z výsledných efektů
vlivu EU na veřejnou správu členských států.
Evropská unie vývojem inklinuje ke stále stoupajícímu přerozdělování většího a většího objemu financí v rámci
EU a mezi členskými zeměmi EU dle potřeb EU. Na rozdíl od tradičních zemí EU má Česká republika ze sebou
vývojovou etapu totalitního socialismu, kdy byly přerozdělovány všechny finance na úrovni státu dle potřeb
státu a o úspěšnosti tohoto systému se dá s úspěchem pochybovat. Evropská unie by se měla poučit i z historie
svých nových členských států.
Evropská unie vyvolala komplikovaným systémem součinnostního styku s Evropskou unií vytváření
specializovaných pracovišť veřejné správy se zaměřením na součinnost s EU, vyžaduje nové specializované
úředníky, vyžaduje nárůst veřejné správy. Komplikovaný mechanismus podávání, schvalování projektů
realizovaných s přímou spoluúčastí Evropské unie, nebo v režimu spolufinancování z evropskounijních fondů
nestačí vykrýt jen specializované útvary veřejné správy, ale této situace využívají i některé soukromé poradenské
firmy specializující se na tuto problematiku a jejich konzultačních a poradenských služeb využívá i sama veřejná
správa.
Jako politický vliv Evropské unie do veřejné správy a jejího financování, lze jako příklad uvést regionální
politiku, problematiku rozvoje regionů. Region, územní oblast společného specifického zájmu se vymyká
běžnému správnímu uspořádání správy v České republice. Příhraniční region sdružující obce několika států,
krajů vyžaduje zvláštní řešení organizace a řízení, zřizování speciálních rad a komisí pro společné projekty.
Rozdílnost v účetních systémech jednotlivých členských států vyžaduje zavedení samostatného společného
účetního pořádku a systému pro společné finance z fondů regionálního rozvoje EU a jejich zúčtování.
Takže EU nejen ovlivňuje svými předpisy veřejnou správu a zasahuje do její organizační struktury, ale přes
spolufinancování společných projektů členských států a EU má nepřímý vliv i na financování veřejné správy.
Dochází dokonce i k převrácenému efektu, kdy obce v příhraničních oblastech, nemohou-li se dovolat
potřebného zájmu státu, vytváří regionální činnost v této zájmové oblasti a protože se z toho stane mezistátní,
regionální záležitost je jí věnována pozornost na úrovni EU a následně se dostává i do pozornosti státu, který jí
původně nevěnoval vůbec pozornost.
SHRNUTÍ
Všechny uvedené vlivy v podstatě představují nesystémové zásahy do procesu tvorby zajištění financování státu,
veřejné správy, do rozpočtového procesu, který se díky jim stává nepřehledným a lze říci, že v důsledku
neřízených přehnaných politických vlivů došlo k zavedení schodkových rozpočtů a k opakovanému vzniku
státního dluhu.
Použil bych opakovaně citace Dr. Karla Engliše z jeho díla „Malá finanční věda“: „…Princip politické
demokracie nesvědčí hospodářství. …“. Jenže co dělat, když lidstvo, přes všechny vady a nedostatky
122
demokratického systému, nic lepšího v celém průběhu dějinného vývoje nevymyslelo. Je nutno demokratické
principy ctít, ale stálo by za úvahu zvážit určitá právní ošetření k zajištění rozhodovací samostatnosti státu, aby
se stát nestal pod politickými vlivy, soukromoekonomickými firemními vlivy, nesvéprávným subjektem o
kterém rozhodují politické strany či Evropská unie.
Především by měla ze strany státu být ctěna zásada – cituji z díla: „Spisy Dra. Albína Bráfa – nástin přednášek
univerzitních – finanční věda“ z roku 1915 „aby soukromohospodářský život nebyl příliš obmezován
zakročováním a kontrolami výroby i spotřeby apod.“. Doplnil bych ještě citátem z díla Dr. Karla Engliše: „… v
individualistickém právním řádu mají veřejné svazky pouze úkol doplňovací, totiž zabezpečiti určitý stupeň
národního a lidského ideálu, který iniciativou soukromou není zabezpečen. Uskutečňují částečný solidarismus.“
Závěr by měl z těchto myšlenek být v tom, že stát by neměl být všudepřítomným organizátorem, kontrolorem,
dohlížitelem, všestranným zabezpečovatelem. Stát by měl prioritně vytvářet podmínky, aby každý člen státu
dobrovolně se mohl svobodně a bezpečně postarat sám o sebe, zabezpečit sebe i své blízké i ostatní lidi potřebné.
Tento svébytný postoj u svých občanů by měl stát oceňovat a zvýhodňovat. Teprve až když z nějakých důvodů
selže soukromý vzájemný svépomocný systém měl by stát mít připravenu záchytnou sociální síť podpůrných
opatření, ale jen s omezenou solidaritou. Stát by neměl svou štědrostí sociálního systému odrazovat občany od
práce. Tato zásada by měla být realizována i v celé Evropské unii.
Princip politické demokracie, zejména zájmů politických stran, by měl být v přímém řízení státu, veřejné správy
omezen. Měl by být zdůrazněn, okamžikem vstupu občana do zákonodárné sféry, vládní funkce, mravní
imperativ prospěchu celého státu, celé společnosti a ne jen politické strany. Mohlo by se tak stát v poslaneckém
a senátorském slibu dle článku 23, Ústavy České republiky, kde na závěr „…že svůj mandát budu vykonávat
v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ by se doplnila slova – „bez ohledu na zájmy a
cíle politických stran.“. Ku prospěchu věci – kvalitního výkonu poslance, i zvýšení demokratického principu, by
mohla být i odvolatelnost poslance z jeho mandátu voliči, v případech kdy poslanec neplní své povinnosti.
Stálo by i za úvahu obrátit sled rozhodování celostátních záležitostí na úrovni vlády a parlamentu. Současný
systém, kdy odborné sekce, komise odborníků připraví návrh zákona, rozhodnutí vlády, opatření státu, které jsou
předloženy parlamentu ale nikoliv ke schválení, nýbrž k projednání, kde na neodborné politické úrovni se
vytvoří pozměňovací návrhy, do kterých odborníci již nemohou zasáhnout protože jsou již parlamentem
schváleny. Výsledkem je rozhodnutí, u kterého se ještě před publikací rozhodnutí již projednává novela tohoto
rozhodnutí. Nestálo by za úvahu přejít u tvorby rozhodnutí na úrovni parlamentu k systému, že návrh připraví
odborníci, pak se k němu vyjádří politici včetně podání pozměňovacích návrhů, konečné zpracování včetně
zapracování či nepoužití pozměňovacích návrhů se svěří opět odborníkům. Konečné znění návrhu zákona,
opatření, rozhodnutí se vrátí do parlamentu ale s tím, že již nelze na návrhu nic měnit a parlament rozhodne jen o
jeho přijetí nebo nepřijetí. Tento způsob byl za první republiky používán a výrazně přispíval ke kvalitě právních
předpisů.
ZÁVĚR
Při pročítání starých vědeckých děl a spisů, univerzitních prací společenských věd, při řešení současných
právních problémů, se opakovaně objevuje skutečnost, že není žádných převratných novinek na jevišti
společenského vývoje. Vše už někdy ve společnosti bylo, vše se již ve společnosti stalo, mění se pouze kulisy, ve
kterých se děj odehrává a mění se obleky herců účastníků, mění se barvy reflektorů osvětlujících jeviště, právě
tak, jak se mění barvy politických stran. Chceme-li řešit současné problémy a problémy v budoucnosti, je dobré
znát řešení problémů v minulosti.
[1]
BAKEŠ, M. a kol. Finanční právo. Praha : C. H. Beck, 2006.
[2]
BRÁF, A. Spisy Dra. Albína Bráfa – Nástin přednášek universitních – Finanční věda. Praha : Vydavatel
Bursík a Kohout, 1915.
[3]
ČAKRT, K. Základní pojmy obecného finančního práva – Kritická studie. Praha : Nakladatelství Orbis,
1934.
[4]
ENGLIŠ, K. Malá finanční věda. Praha : Nakladatelství Fr. Borový, 1946.
[5]
MARKOVÁ, H.; BOHÁČ, R. Rozpočtové právo. Praha : C. H. Beck, 2007.
[6]
TÝČ, V. a kol. Právo Evropské unie. Ostrava : Jiří Motloch-Sagit, 2004.
123
ADRESA:
JUDr. Pavel Matoušek
Právnická fakulta
Katedra finančního práva, národního hospodářství a ekonomie
Tř. 17. listopadu 8
771 11 Olomouc
tel: 585 637 702
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
124
VÝZNAM MANAŽÉRSKEJ ETIKY V PODNIKÁNÍ
Martina Minárová
Univerzita Mateja Beľa Banská Bystrica
Abstrakt: Morálne otázky boli a sú v obchodných vzťahoch zastúpené denne. Čo je to podnikateľská
či manažérska etika? Ide o súbor princípov, ktoré regulujú chovanie podnikov a rozhodovanie
manažérov. Významnú rolu tu zohrávajú individuálne hodnotové systémy. Pritom však rozhodnutia
manažérov sa dotýkajú práve všetkých stakeholderov, teda tích, ktorí sú v nejakom vzťahu
k organizácii. Všetci očakávajú, že organizácia či ktorýkoľvek podnik sa bude správať racionálne
a eticky – teda čestne.
Kľúčové slová: etika, etické aspekty, manažér, manažérska etika, komunikácia.
Jedným z hlavných subjektov podnikov či organizácií je manažér. Manažér je zamestnanec organizácie, ktorý
v mene jej vlastníkov vykonáva kontrolu nad činnosťou organizácie. Manažér sa vo svojej činnosti stretáva
s úlohami ako riadiť prácu a organizáciu, ako riadiť ľudí, a ako riadiť produkciu či operáciu. Pri vykonávaní
týchto úloh sa od manažéra požaduje veľké množstvo odborných, komunikačných a iných zručností, schopností.
V súčasnosti sa však kladie veľký dôraz na etiku a sociálny charakter rozhodnutí manažéra. Etika v práci
manažéra zohráva dôležitú úlohu a zvyšuje hodnotu nielen podniku, ale aj samotného manažéra. Existujú rôzne
názory na to, že manažérska činnosť by mala byť vykonávaná v súlade s etickými princípmi: Vysoká morálka
a etické princípy vystupujú ako neoddeliteľná súčasť profesionálnej činnosti manažéra. Minimálne predpoklady
manažéra 21. storočia: vysokoškolské vzdelanie, interdisciplinárny a celosvetový rozhľad, predvídať budúce
trendy, iniciovať zmeny, stále inovovať, rýchle rozhodovať, vedieť riadiť v turbulentnom prostredí, motivovať
zamestnancov a nadchnúť ich pre náročné úlohy, mať autoritu založenú na znalostiach a výsledkoch, byť
príkladom, byť priebojný, ale dodržiavať zákony a etické princípy, ovládať minimálne dva svetové jazyky,
chápať možnosti využitia informačnej technológie a byť psychický a fyzicky odolný voči stresu. Ak sa však
manažér rozhodne, že vo svojej práci bude dodržiavať etické postoje, musí sa najprv zoznámiť a vnútorne
stotožniť s obsahom pojmu etika a uvedomiť si, prečo sa v súčasnej dobe uplatňovanie etiky v manažérskej praxi
stalo nevyhnutnosťou. Morálka predstavuje súhrn noriem, požiadaviek, pravidiel. Morálka je spôsob normatívnej
regulácie správania sa človeka k sebe samému, k spoločnosti, ku skupine, ale aj k okolitému prírodnému svetu.
Pojem etika označuje vednú disciplínu, ktorá sa zaoberá skúmaním morálky ako spoločenského fenoménu.
Dominantným cieľom etiky je nájsť taký základný princíp, ktorý by ľuďom umožnil jednoznačne a navždy
presne odlíšiť dobro od zla, morálne od nemorálneho, správne od nesprávneho. Inými slovami, predpisuje
ľuďom, ako by sa mali správať. Pod pojmom podnikateľská etika rozumieme aplikovanú integrovanú
normatívnu etiku, ktorá sa zaoberá skúmaním interakcie medzi etikou a ekonomikou. Podnikateľská etika sa
zaoberá analýzou morálnych noriem a princípov vo všetkých sférach hospodárskeho systému, skúmaním
etických predpokladov pre funkčné podmienky moderného trhového hospodárstva. Podnikateľskú etiku
nechápeme len ako etiku podnikateľov, t. j. ako špeciálnu etiku pre činnosť podnikania, ale ako spojenie etiky
a ekonomiky na všetkých úrovniach ekonomiky. Z uvedeného vyplýva, že existujú tri roviny podnikateľskej
etiky a to mikroúroveň, mezoúroveň a makroúroveň. Manažérska etika sa vyprofilovala z podnikateľskej etiky
a chápeme ju ako jeden z typov profesijnej etiky. To znamená, že na činnosť manažéra sa pozeráme nielen ako
na povolanie, ale ako na profesiu. V odbornej literatúre sa však nie vždy jednoznačne prijíma názor, že
povolanie manažér sa zaraďuje pod pojem profesia. Existujú mnohé úvahy o tom, či povolanie manažér je
profesiou alebo nie. Čo však nemožno poprieť je, že povolanie manažér sa transformuje na inštitúciu profesie
a tak sa profesionalizácia manažérskeho povolania stáva skutočnosťou a preto aj my budeme manažérsku etiku
vnímať ako profesijnú etiku. Vychádzajúc z jednotlivých rovín podnikateľskej etiky chápeme pôsobenie
manažérskej etiky ako profesijnej etiky na mezoúrovni a na mikroúrovni.
PODSTATA MANAŽÉRSKEJ ETIKY
Manažérska etika sa dnes považuje za skutočne významný faktor rozvoja podniku a treba ju chápať v kontexte
manažmentu ako komplexného riadiaceho a rozhodovacieho procesu v podniku. Na otázku „čo je manažérska
etika“, uvádzam výroky niektorých autorov: Za manažérsku etiku považujeme také úsilie zamestnancov, ktoré
125
premieta zásady etiky do všetkých fáz rozhodovania a do riadenia práce. Manažérska etika je predovšetkým
etika riadenia, ktorej úroveň ovplyvňuje nielen kvalitu rozhodovania, ale aj kvalitu rozvoja medziľudských
vzťahov. Manažérska etika je etika riadenia, ktorej centrálnym problémom je vzťah medzi predstavenými
a podriadenými, t. j. medzi riadiacimi pracovníkmi a ostatnými pracovníkmi firmy alebo podniku. Uvedení
autori sa v podstate zhodujú na tom, že „riadiť treba eticky, t. j. s ohľadom na všetky zúčastnené strany“, a to
možno považovať za hlavnú podstatu, myšlienku manažérskej etiky. Za základné etické východiská manažérskej
etiky sa považujú: konsenzové uznanie vzťahov v podniku, humanizmus a zodpovednosť. Konsenzové uznanie
vzťahov v podniku znamená akceptovanie myšlienky, že všetky väzby a vzťahy v hierarchizovanej štruktúre
riadenia sú založené na zmluvnom základe, ktorý má záväzný charakter pre všetky zúčastnené strany. Inými
slovami, právomoci, pôsobenie a disponovanie mocou nie je osobnou záležitosťou jednotlivého manažéra, ale
záležitosťou zmluvy ako konsenzu. Humanizmus v manažérskej etike vyjadruje nedotknuteľný status každého
človeka ako subjektu. Inými slovami, manažéri by si mali byť vo svojej práci vedomí, že v podnikoch pracujú
ľudia, nie funkcie alebo roly. Na pracovníka sa treba pozerať ako na osobu, ktorá má osobité postavenie
v podmienkach výrobných činiteľov a nie ako na prostriedok na dosahovanie cieľov. Ak podnik takto pristupuje
k svojim zamestnancom, hovoríme o etickom riadení podniku a to je základom pre uplatnenie manažérskej etiky.
Viac humanizmu v riadená znamená predovšetkým: 1. pristupovať ku každému zamestnancovi ako k bytosti
hodnej úcty, 2. dodržiavať základné ľudské práva na pracovisku, 3. nezneužívať ľudí ako nástroj na dosiahnutia
svojich cieľov, 4. nestotožňovať ľudí s rolami, ktoré im prislúchajú, ale vidieť za nimi osobnosti s konkrétnymi
ľudskými potrebami, túžbami, hodnotami, problémami. Zodpovednosť v práci manažéra patrí k hlavným
kategóriám modernej manažérskej etiky. Odráža morálnu povinnosť manažéra uvažovať o dôsledkoch svojho
konania, a to nielen z aspektu profesijného, odborného, z hľadiska vplyvu na vlastnú kariéru, ale aj z hľadiska
morálneho, so zreteľom na všetky zainteresované strany, ktorých sa jeho konanie dotklo. Princíp zodpovednosti
ako kľúčový etický princíp manažérskej etiky je determinovaný predovšetkým týmito troma faktormi: 1.
manažér je permanentne v situácií, v ktorej sa rozhoduje, hľadá určité riešenie problémov a pri týchto
problémoch, dilemách sa často dostáva do konfliktu - zodpovednosť ako manažéra ↔ zodpovednosť ako občana,
2. rozhodnutia manažéra sa väčšinou týkajú veľkého počtu ľudí, 3. manažér akceptuje teóriu stakeholderov ako
teóriu sociálnej zodpovednosti podnikov voči všetkým zúčastneným stranám (teória stakeholderov predstavuje
určitý tlak na manažérov tým, že preferuje takú manažérsku etiku, ktorá je postavená na princípe zodpovednosti
za ekonomické aktivity). Preto manažér ako kvalifikovaný profesionál by si mal vo svojich rozhodnutiach
zachovať vecnosť, nepredpojatosť, riadiť sa zásadou „neškodiť iným“.
ÚLOHA, VÝZNAM MANAŽÉRSKEJ ETIKY
Významnou úlohou manažérskej etiky je získavanie zamestnancov pre plnenie podnikových cieľov. To
v podstate spočíva v stimulovaní pracovnej motivácie celého pracovného kolektívu. Podnikové ciele nezahrňujú
iba riešenia operatívnych problémov, ale aj riešenie stratégie podniku, ktorá by dlhodobo určovala hlavné ciele,
podmienky a predpoklady efektívneho rozvoja podniku. Práve preto by mala byť strategickým cieľom manažéra
účinná stimulácia zamestnancov k tvorivej práci a spolupatričnosti so zamestnávateľom a podnikom, aby sa
zamestnanci cítili povinní podieľať sa na prehlbovaní etiky ako v riadení, tak aj pri plnení úloh. Jednota
manažérov a zamestnancov a spoločné presvedčenie, že sú „na jednej lodi“, prispeje nielen k rastu podniku, ale
aj k rastu jeho postavenia v ekonomickom okolí. Z tohto pohľadu môžeme povedať, že manažérska etika plní
dvojakú funkciu: poskytuje manažérom normatívnu orientáciu vo vzťahu k ostatným ľuďom (podriadení) a
poskytuje manažérom návod na sebareflexiu, sebakontrolu a samoreguláciu vlastného správania.
ETICKÝ MANAŽÉR
Ekonomická činnosť je priveľmi zložitá na to, aby si manažér vystačil len s odbornými znalosťami
a skúsenosťami. V priebehu jeho profesionálnej činnosti sa manažér dostáva do situácií, keď sa jeho morálne
presvedčenie dostáva do konfliktu s jeho ekonomickým úmyslom, keď vzniká rozpor medzi túžbou po úspechu
a túžbou konať čestne, keď vzniká konflikt medzi kariérou a svedomím a pod. Etické sa pričasto dostáva do
nesúladu s ekonomickým. Každý manažér však môže inak vnímať a uznávať miesto etiky v podnikaní.
Literatúra rozlišuje štyri typy manažérov podľa ich vzťahu k etike.
Neetický manažér – manažér, ktorý popiera, ignoruje existenciu etiky, je nezaťažený etickými úvahami alebo
dilemami.
Manažér pragmatista – manažér, ktorý síce uznáva etiku, ale iba ako prostriedok na zvýšenie efektivity
a produktivity podniku, t. j. etika je dobrá vtedy, ak podniku nezvyšuje náklady, naopak je neprípustná, ak
ohrozuje zisk podniku.
Manažér legalista – manažér, ktorý stotožňuje etiku s pojmom legalita, t. j. ak je niečo legálne, je to etické,
126
v inej forme o etike neuvažuje.
Etický manažér – manažér, ktorý vedome akceptuje integráciu ekonomiky a etiky, t. j. nesúhlasí so ziskom, ktorý
by spôsoboval škodu iným. Manažér musí byť na jednej strane kvalitným odborníkom v predmetnej oblasti
svojej manažérskej činnosti a na strane druhej rešpektovať záujmy všetkých priamo zainteresovaných
(podnikateľov, záujmových skupín, zamestnancov, konkurencie, klientov,....), ale i nepriamo zainteresovaných
(súčasná a budúca svetová populácia, životné prostredie, zdroje surovín,....).
ETICKÉ MINIMUM MANAŽÉRA
Pri hľadaní odpovede na otázku, čo by malo obsahovať tzv. etické minimum manažéra, zhodli sa mnohí
odborníci na tom, že by to mali byť elementárne pravidlá slušnosti, ktoré svojím obsahom zasahujú do všetkých
úrovní spoločenských vzťahov, v centre ktorých sa nachádza manažér. Osoba manažéra predstavuje akýsi
integrujúci subjekt, zohľadňujúci záujmy a potreby rôznych subjektov, ktoré sú vlastné: jemu ako osobe,
indivíduu, jeho zamestnávateľom, jeho spolupracovníkom, zákazníkom, ostatným záujmovým skupinám,
manažérskemu „stavu“, ľudstvu samotnému.
ETICKÝ PROFIL MANAŽÉRA
Vyprofilovať manažéra, ktorý by sa správal a konal eticky, sa pokúšali mnohí odborníci. Treba, aby tento profil
odrážal mnohodimenziálnosť manažérskej práce, pretože manažér je svojráznym prienikom spoločenských,
podnikových, vlastníckych, ako aj interpersonálnych väzieb a osobnostných charakteristík. Uvádzame „model
profilu etického manažéra“, ktorý však nemusí byť úplný, tento profil možno považovať za otvorený, s ktorým
sa dá ďalej pracovať a rozširovať ho. Tento model je akýmsi ideálom, ktorý by mal slúžiť manažérom pri ich
sebapoznávaní a sebakontrole. Ďalšie štúdie, práce a skúsenosti z manažérskej práce v oblasti etiky nám stále
môžu dopomáhať k ešte dokonalejšiemu vyprofilovaniu etického manažéra. Model profilu etického manažéra tento model tvoria tri etické dimenzie manažéra (obrázok 1)
MANAŽÉRSKA ETIKA A JEJ INŠTITUCIONALIZÁCIA V ORGANIZÁCII
Mať teoretické vedomosti z oblasti etiky je prvým krokom organizácie, aby sa etika stala jej súčasťou. Lenže
omnoho zložitejšie a určite aj dôležitejšie, je tieto vedomosti aplikovať do praxe, t. j. zaviesť, implementovať
etické princípy a normy do konkrétnych organizácii. Veľa krát sa stretávame s názormi, že etika je pre bohatých,
na etiku ešte nedozrel čas, etika je ilúziou a pod. Preto predtým ako sa rozhodneme etiku implementovať do
organizácie je potrebné, aby daná organizácia etiku prijala ako potrebnú súčasť podnikovej kultúry a nie ako
nutné zlo, aby bola presvedčená o tom, že za pomoci etického správania síce zložitejšie, ale na dlhú dobu vytvorí
svoje dobré meno. Inštitucionalizovať etiku do organizácie znamená, že daná organizácia zavedie etiku do
systému riadenia, resp. zavedie konkrétne etické opatrenia. A akú úlohu tu hrajú manažéri? Manažéri sa
v organizácii nachádzajú na exponovanom mieste. Neustály kontakt s internými a externými záujmovými
skupinami ich núti k permanentnému zdokonaľovaniu podnikovej kultúry, vrátane dodržiavania manažérskej
etiky. Práve preto je dôležitá ochota manažérov angažovať sa v aplikácií etických zásad, hľadať vhodné nástroje,
ktoré by vytvorili premyslený etický program a umožniť dialóg pre hľadanie konsenzu pri vytváraní,
presadzovaní a monitorovaní etického programu. Ak by to tak nebolo, vystavoval by sa vážnemu riziku, že
čoskoro stratí dôveru týchto záujmových skupín a na základe starého múdreho príslovia „príklady priťahujú“
demoralizoval by aj ostatných.
Tab. 1: Etické dimenzie manažéra
Princípy správania sa k sebe
samému
Sebapoznanie
Sebaúcta
Sebadôvera
Sebaovládanie
Vyrovnanosť
Integrita osobnosti
Interpersonálne
etické
princípy správania
Tolerancia
Čestnosť, férovosť
Dôveryhodnosť
Humánnosť
Empatia
Taktnosť
Zdvorilosť
Spravodlivosť
Priateľskosť
Nebyť povýšenecký
Eticko-profesijné princípy
Stavovská česť
Zodpovednosť
Rozvaha
Rozhodnosť
Flexibilita
Schopnosť motivovať
Dodržiavať sľuby
Dochvíľnosť
Objektívnosť
Cieľavedomosť
Vytvárať pocit spolupatričnosti
127
Vedomie vlastného príkladu
Vytrvalosť
Dôslednosť
Tvorivosť
FORMY INŠTITUCIONALIZÁCIE ETIKY V ORGANIZÁCIÍ
Základným poslaním jednotlivých foriem inštitucionalizácie etiky je napomáhať morálnej orientácií
pracovníkov, utvrdzovať tie spôsoby správania, ktoré sú eticky správne a vylučovať, resp. odsúvať do ústrania
tie, ktoré sú v rozpore s etickými hodnotami.
K základným formám inštitucionalizácie etiky v organizácii a k základným prvkom etického programu patria:
etický kódex, etický leitmotív, riaditeľ pre etiku, ombudsman pre etiku, komisia pre etiku, etické okrúhle stoly,
seminár o etike, seminárna časť o etike, etický workshop, etické diskusné fórum, etické horúce linky, etické
bilancovanie, etický audit, osobný rozhovor o etike a iné.
KOMUNIKÁCIA Z POHĽADU MANAŽÉRSKEJ ETIKY
Nech by manažér zastával akúkoľvek funkciu, nech by sa zaoberal akoukoľvek manažérskou špecializáciou,
nepretržite musí komunikovať s inými. Komunikácia je súčasťou všetkých manažérskych aktivít, či ide
o plánovanie, organizovanie, vedenie alebo kontrolu. Je zrejmé, že význam komunikácie v manažmente
nepretržite narastá a že jej miesto v manažérskej práci je nezastupiteľné. Pojem komunikácia je možné odvodiť
z latinského slova „communicare“ a znamená „vytvoriť spoločné s niekým“, dať iným myšlienku, poznanie. Za
pravú komunikáciu v oblasti manažmentu možno považovať len efektívnu komunikáciu, ktorou sa rozumie
odoslanie správy takým spôsobom, aby prijatá správa bola svojím významom veľmi blízka zamýšľanej správe.
V literatúre sa uvádza, že vyše 75% všetkej manažérskej komunikácie má práve podobu interpersonálnej
komunikácie, ktorá sa uskutučňuje v dvoch podobách: verbálnej a neverbálnej. Za predpokladu, že manažér
dokáže v interpersonálnej komunikácií aplikovať etiku, vytvára všetky predpoklady pre zdravú, t. j. efektívnu
komunikáciu. Môžeme teda povedať, že etika manažéra je jedným z faktorov, ktoré z veľkej miery ovplyvňuje
komunikáciu v organizácii a vytvára efektívnu komunikáciu.
ETICKÁ STRÁNKA KOMUNIKÁCIE
Etická stránka komunikácie na individuálnej úrovni je vyjadrená tým, že partneri si vzájomne venujú: čas (Čas je
najvzácnejší tovar. Ak mi niekto z neho venuje určitý kúsok, tak je to vzácny dar.), pozornosť (Ak mi niekto
venuje pozornosť, tak mi „hovorí“, že ma považuje za človeka.), úctu (rešpekt) (Uznáva moju hodnotu,
s kameňom by sa nebavil. Som pre neho najdôležitejší.), priateľstvo (Je ochotný so mnou hľadať riešenia, a to už
je forma spolupráce.), priestor vo svojom myslení a cítení (empatia), dôveru (Nedôveryhodnému človeku
nenačúvam. Dôvera je dokladom toho, že ma má rád.), príležitosť „odovzdať“ niečo, čo považuje za dôležité
(Rozdeliť sa navzájom o radosť a starosť.).
PREJAVY ETIKY V MANAŽÉRSKEJ KOMUNIKÁCIÍ
Manažér je zodpovedný za vybudovanie efektívnej „etickej“ komunikácie. Jedným z dôležitých momentov je
poznať, akým spôsobom sa vyhnúť konfliktom v medziľudských vzťahoch, čím by sa predišlo negatívnej
manažérskej komunikácii a následne i morálnej devastácií organizácie.
Vypracovali sme zoznam návrhov, ktoré by mal manažér dodržiavať, pokiaľ chce udržať etickú stránku
komunikácie:
1. Mal by využívať diskurzný štýl riešenia konfliktov.
Diskurzný štýl riešenia konfliktov znamená, že konflikt sa rieši pomocou diskurzu, na ktorom sa zúčastňujú
všetky zainteresované strany, s cieľom dôjsť ku konsenzu. Tento spôsob riešenia konfliktov obsahuje dva
kľúčové elementy:
• prezumpcia schopnosti zdôvodňovania, t. j. protagonista vychádza z toho, že všetci zainteresovaní
konajú zodpovedne,
• participácia, t. j. všetci zainteresovaní sú rovnoprávny pri riešení a spolurozhodovaní.
Tento štýl komunikácie sa považuje za eticky optimálny spôsob riešenia konfliktov.
128
2.
Mal by vytvoriť otvorené komunikačné prostredie.
Otvorené komunikačné prostredie podporuje pochopenie toho, čo chce každý člen tímu vykonať
a podporuje spoločné úsilie zamerané na dosiahnutie spoločných cieľov. V otvorenom prostredí nadobúdajú
ľudia väčší pocit vlastnej hodnoty a dôležitosti a cítia, že môžu hovoriť voľne, bez strachu. Otvorenosť
v komunikácii a vytvorenie atmosféry dôvery medzi manažmentom a zamestnancami je základom
zachovania noriem etického správania a formovania tvorivého etického prostredia.
3.
Mal by byť otvorený.
Otvorenosť v komunikácii je nevyhnutným predpokladom pre to, aby sa manažér so svojimi
spolupracovníkmi dohovoril. Manažér sa správa tak, že motivácia aj vlastné prejavy sú mu jasné a rovnako
ich vnímajú aj ostatní.
4.
Mal by byť asertívny.
Asertivita sa v komplexnom poňatí týka tvorivej komunikácie. Asertivita je vlastne návod, ako sa primerane
presadiť a pritom nebyť agresívny, drzý, resp. nikomu neublížiť. Jedná sa o zdravé a zodpovedajúce
presadzovanie svojich pocitov, názorov, potrieb a postojov tak, aby sa neporušovali práva iných
a neznižovali ich dôstojnosť. Asertivita umožňuje: jednať a vyjednávať, mierniť hnev a rozčúlenie,
informovať o nepríjemných rozhodnutiach, realizovať kontroverzné opatrenia, neopustiť svoje stanovisko,
riešiť problémy, vysvetľovať žiaduce postupy, verejne vyslovovať hodnotenia a ocenenia, vytvárať kolektív.
5.
Mal by mať schopnosť aktívne počúvať.
Pochopiť človeka znamená venovať mu pozornosť tým, že ho počúvate a vnímate. Umenie vypočuť si
názory iných, znamená nadviazať kontakt a dať najavo záujem nielen o to, čo hovorí, ale zároveň aj o jeho
osobu. Kto dobre počúva, môže získať cenné informácie, profitovať zo skúsenosti partnera, lepšie ho
poznať. Počúvať aktívne je prejavom obojstrannej komunikácie, ktorá je základom efektívnej komunikácie.
6.
Mal by vedieť ovládať a analyzovať prvky neverbálnej komunikácie.
Medzi základné prvky neverbálnej komunikácie zaraďujeme: vzhľad človeka, štýl, obsah reči, očný kontakt,
držanie tela, výraz tváre. Ak chceme vytvoriť priaznivú atmosféru a zároveň vytvoriť správnu predstavu
o svojom partnerovi, je dobré sústrediť sa na neverbálne prejavy a vedieť ich správne a vhodne používať.
7.
Mal by vedieť akceptovať kritiku.
8.
Mal by sa zameriavať na celý kolektív a jeho výsledky.
9.
V odmeňovaní by mal presadzovať princíp zásluhovosti.
10. Mal by sa zaujímať nielen o potreby firmy, ale aj o potreby spolupracovníkov.
11. Mal by mať organizačné schopnosti, t. j. dokázať organizovať a viesť ľudí.
Osobnosť manažéra je integrovaný komplex zručností, ktoré ho charakterizujú, odrážajú jeho postoj k práci
i vnútorné presvedčenie. Ak hovoríme o manažérskej etike a komunikácii je potrebné zdôrazniť, že etické normy
a korektné správanie sú predpokladom účinnej a dobrej spolupráce v každej organizácii. To znamená, že
predovšetkým manažér musí poznať, rešpektovať a dodržiavať zásady a predpisy, ktoré sú znakom jeho
profesionality.
[1]
ČIERNA, H. Podnikateľská etika. Banská Bystrica : Ekonomická Fakulta UMB. 2001. ISBN 80-8055475-7.
[2]
BLÁHA, J. Podnikatelská etika – předpoklad úspešného rozvoje organizace. Ostrava : VŠB – TU. 2001.
[3]
BLÁHA, J.; DYTRT, Z. Manažérska etika. Praha : Management Press. 2003. ISBN 80-7261-084-8.
[4]
HORÁKOVÁ, I.; STEJSKALOVÁ, D.; ŠKAPOVÁ, H. Strategie firemní komunikace. Praha :
Management Press. 2000.
[5]
LUKNIČ, A. S. Štvrtý rozmer podnikania - etika. Trenčín : SAP. 1994.
[6]
MUSOVÁ, Z. Podstata a význam marketingu v službách. In Sborník z mezinárodní konference
„Progressive Methods and Tools of Management an Economics of Companies“. Brno : Faculty of
Business and Management 2005. ISBN 80-214-3099-0.
129
[7]
[8]
[9]
[10]
POLIAČIKOVÁ, E. Marketing I. Banská Bystrica : Ekonomická Fakulta UMB. 2007. ISBN 978-808083-363-3.
PUTNOVÁ, A. Podnikatelská etika se mně netýka? Hospodářske noviny, 27. 11. 2000.
PUTNOVÁ, A. a kol. Etika podnikání jako faktor úspešného začlenení ČR do EÚ. Záverečná zpráva
GAČR č. 402/98/1084, 2000.
REMIŠOVÁ, A. Podnikatelská etika v praxi – cesta k úspechu. Bratislava : 1999.
ADRESA:
Ing. Martina Minárová, PhD.
Ekonomická fakulta
UMB Banská Bystrica
Tajovského 10
974 01 Olomouc
130
KONCEPCIA CONTROLLINGU V PODNIKU
Dušan Baran
Slovenská technická univerzita Bratislava
Abstrakt: Controlling môže byť funkčný iba vtedy, ak sa orientuje na ciele podniku. Základným
cieľom vnútropodnikového controllingu je napomáhať riadeniu zisku. Výšku zisku podniku
bezprostredne ovplyvňujú náklady, pretože zisk je daný rozdielom medzi výnosmi a nákladmi.
Náklady sa vo všeobecnosti vymedzujú ako vynaloženie ekonomických zdrojov na určitý výkon, od
ktorého sa očakáva pozitívny ekonomický efekt. Úlohou vnútropodnikového controllingu je teda
vybudovanie nákladového a kalkulačného systému, poskytujúceho informácie o štruktúre nákladov
podľa miesta a príčin vzniku v podniku.
Klúčové slová: controlling,náklady, výnosy, zisk, kalkulácie, ekonomický efekt, systém riadenia
podniku, vitálny podnik, regulácia, sekundárne podsystémy, stratégia, monitorovanie podniku,
vízia, životný cyklus,management
ÚVOD
Pre stanovenie pôsobenia controllingu v podniku je nevyhnutná vzájomná koordinácia so systémom riadenia
podniku. Ak vnímame controlling ako nástroj systematického monitorovania a riadenia podniku, má náhľad do
systému, ktorý má tvoriť a riadiť, základný význam.
1. PODNIK AKO SYSTÉM
Podnik ako systém môžeme charakterizovať nasledujúcimi vlastnosťami:
• podnik je sociálno-ekonomicko-technický systém, v ktorom prvky podniku sú ľudia a vecné prostriedky,
• medzi prvkami existujú väzby vo forme komunikačných a výrobných štruktúr,
• podnik je otvorený a komplexný systém, ktorý je neustále vo vzťahu s okolím,
• podnik je dynamický a na pravdepodobnosti založený systém, ktorý musí byť flexibilný na základe
prebiehajúcich vonkajších i vnútorných zmien stavu,
• podnik je cieľovo zameraný a cieľ vyhľadávajúci systém, ktorý sa primerane prispôsobí meniacemu sa
okoliu,
• ako hospodársky sebestačný systém musí byť podnik výnosný, aby udržal svoju existenciu,
• podnik ako multifunkčný systém plní funkcie pre rôzne skupiny: investorov, pracovníkov, partnerov,
• všetky procesy zmien, ako reakcií na vonkajšie a vnútorné vplyvy, sú pre živý systém súčasne procesmi
učenia sa.
Celkový podnikový systém možno rozdeliť na systém procesný a systém riadiaci. Procesný systém sa zaoberá v
procese výroby použitím produktov a osôb, zahŕňa všetky primárne podsystémy podniku (nákup, výrobu, odbyt,
výskum, vývoj).
K riadiacemu systému patria aj sekundárne podsystémy, ktoré prekrývajú primárne podsystémy.
Rozlišujeme nasledovné sekundárne podsystémy:
• hodnotový systém,
• plánovací a kontrolný systém,
• informačný systém,
• organizačný systém,
• systém personálneho riadenia.
Kvalita systémového modelu určuje kvalitu riadiacich opatrení. Premyslenie funkcií a štruktúr podniku v jeho
okolí vedie ku kvalitatívnemu zhodnoteniu tvorby a riadenia. [1]
131
2. VITÁLNY PODNIK
Všetky druhy manažmentu a ich prístupy majú spoločný cieľ: získanie, respektíve obnova dlhodobej existencie
podniku. Dlhodobá schopnosť existencie – vitalita, vyžaduje schopnosť prispôsobenia sa a schopnosť
akceptovania pokroku. Schopnosť prispôsobenia sa je nutná na udržanie rovnováhy s dynamickým okolím.
Akceptovanie pokroku vyžaduje orientáciu v príležitostiach, čo predstavuje aktívne vyhľadávanie nových
obchodných možností. Dôležitá je aj citlivosť pre budúci vývoj.
Vitálny podnik sa vyznačuje symbiózou stability a premeny. Prvok stability poskytuje podniku istotu a poriadok,
dovoľuje efektívne zavedenie rutinných činností bez akýchkoľvek prekvapení. Premena znamená prispôsobenie
sa zmeneným pomerom alebo otvorenie nových možností prostredníctvom inovácie. Charakteristickým znakom
premeny je predbežné určenie zmien pomocou vízie, pričom postup premeny bol vyvolaný a riadený vedením
podniku.
Rovnováhu medzi premenou a stabilitou dosahuje vitálny podnik pomocou súčasného zachovávania, vznikania a
odstraňovania.
Zachovávanie základného stavu sa zameriava na zdravý základný chod podniku. Jeho úlohou je priebežné
vylepšovanie a racionalizácia produktov a procesov, pričom to, čo bolo zachovávané v minulosti, má byť aj v
budúcnosti zachované a posilnené.
Cieľom odstraňovania je uvoľnenie viazaných zdrojov a zoštíhlenie podniku, aby sa odstránili časti ohrozujúce
prežitie. Treba však pritom zvážiť, či je zvyšná časť po zmene dostatočne veľká a výnosná, aby dokázala pokryť
fixné náklady.
Vznikanie smeruje k otvoreniu nových obchodných oblastí a vývoj nových kľúčových kompetencií.
Ak riadenie podniku nepresadzuje aktívnu zmenu, dochádza v dôsledku pribúdajúcej rovnováhy ku stagnácii.
Neuskutočnenie zmeny vedie ku kríze podniku, ktorá sa dá zvládnuť už len hlbokým zásahom a to vedie často k
zániku podniku.
Vitálne podniky sú teda schopné meniť svoje konanie na základe potenciálnych kríz, prípadne šancí
ponúkajúcich sa do budúcnosti.
Problém pri vytváraní a riadení podniku spočíva v tom, že nielen jednotlivé podnikové úseky žiadajú rôzne
stratégie vývoja, ale aj obchodné úseky prechádzajú počas svojho životného cyklu štádiami vzniku, zachovania a
zániku. Preto sa musí opakovane meniť štruktúra, kultúra a systémy vedenia strategickej jednotky, ale zároveň sa
zvyšujú požiadavky na zodpovedných pracovníkov.
Realizácia vitálneho podniku vyžaduje vzájomnú zhodu stratégie, štruktúry, systému a kultúry (vnútorný “fit”) a
tiež podmienok trhu a konkurencie (vnútorný “fit”). Tieto súvislosti znázorňuje obr. 1.
132
okolie
PODNIK
vonkajší
"fit"
štruktúra/
systémy
stratégia
vnútorný
"fit"
vonkajší
"fit"
kultúra
okolie
Obr. 1: Vonkajší a vnútorný fit stratégie, štruktúry/ systémov a kultúry
Zdroj: [2]
Úlohou riadenia podniku je uviesť parametre tvorby stratégie, štruktúry, systému a kultúry navzájom do súladu s
podnikovým okolím.
3. DOPLNENIE SYSTÉMU RIADENIA CONTROLLINGOM
Potreba systému doplňujúceho riadenie podniku vyplýva z vlastností systému podniku a z aktuálnych
požiadaviek na riadenie podniku. Potreba controllingu vyvolaná okolím vyplýva z otvorenosti systému podniku
voči dynamickému a komplexnému okoliu a tiež z nevyhnutnosti vonkajšej harmonizácie. Podnikom vyvolaná
potreba controllingu je na jednej strane dôsledkom dynamiky okolia, na strane druhej vyžadujú systémové
vlastnosti orientáciu na výnosy. Treba však zdôrazniť, že potreba doplnenia riadenia závisí najmä na stupni
vnútornej a vonkajšej komplexnosti. Vnútorná komplexnosť je určená veľkosťou a medzinárodným charakterom
podniku, štruktúrou tvorby a zhodnocovania jeho výkonov (šírka sortimentu, štruktúra zákazníkov a
odberateľov). Vnútorná komplexnosť je určená hlavne dynamikou a intenzitou odvetvovej konkurencie,
zmenami okolia v oblasti politiky, práva, technológie.
Odvodenie potreby controllingu z cieľa vytvoriť a riadiť vitálny podnik znázorňuje obr.2.
133
ŽIVOTASCHOPNOSŤ
VITALITA
•
vonkajšia
harmonizácia
•
vnútorná
harmonizácia
schopnosť
prispôsobenia sa
schopnosť pokroku
Potreba controllingu
Potreba controllingu vyvolaná okolím
na základe:
• dynamiky
• vonkajšej komplexnosti
Potreba
controllingu
vyvolaná
podnikom na základe:
• diferencovanosti
• vnútornej komplexnosti
Koncepcia controllingu
"Controllingová" filozofia
riadenia
Funkcia a inštitúcia
controllingu
Obr. 2: Odvodenie potrieb controllingu
Zdroj: [2]
Podnik môže bežnú rovnováhu s turbulentným okolím udržať iba vtedy, ak diferencuje vlastnú štruktúru a
vytvára rozmanitosť nevyhnutnú pre vývoj. To kladie vysoké požiadavky na koordinačné schopnosti podniku.
Zvládnuť túto úlohu vyžaduje od vedenia podniku presadzovať a sledovať pravidlá, kontroly a plány – vytvárať
sekundárne podsystémy.
Nevyhnutné je koordinovať jednotlivé riadiace činnosti s ohľadom na nadradené ciele. Týmto sa stáva schopnosť
koordinácie popri schopnosti pokroku a schopnosti prispôsobenia sa tretím predpokladom životaschopnosti. Z
tejto potreby koordinácie systému riadenia vyplýva samostatný účel controllingu, ktorý nemôže byť splnený
inými podsystémami riadenia.
Koncepcia controllingu doplňuje riadenie podniku:
• controllingom ako filozofiou riadenia,
• funkciami controllingu doplňujúcimi riadenie,
• inštitúciami a nástrojmi controllingu.
Controllingová filozofia riadenia smeruje k tvorbe a riadeniu vitálneho podniku. Základnou myšlienkou je
riadenie založené na plánovaní, riadení a regulácii (spätnej väzbe). Riadenie podniku vyhovuje podmienkam
controllingu iba vtedy, ak spĺňa nasledovné kritériá:
• je cieľovo orientované,
• je založené na plánovaní a kontrole,
• je adaptabilné,
• je flexibilné a rýchle (decentralizované).
Cieľom riadenia podniku je zaistenie životaschopnosti podniku a jeho schopnosti vytvárať hodnoty. Controlling
podporuje uskutočnenie týchto cieľov riadenia špecifickými funkciami controllingu, ktoré sú poskytované
systémami a nástrojmi controllingu.
134
Predpokladom koordinácie systému riadenia je zodpovedajúce zabezpečenie riadenia informáciami, čím sa
informačná funkcia stáva druhou dôležitou funkciou controllingu. Manažéri musia realizovať a presadzovať
mnoho podnikových rozhodnutí pri neúplných informáciách a časovej tiesni. Preto sa má zachovať deľba práce
medzi manažérom a controllerom. Úloha controllera spočíva v pokrývaní informačných a koordinačných potrieb
manažmentu. Prínosy controllerov môžu zlepšiť kvalitatívne a kvantitatívne problémy riadenia.
4. CIELE CONTROLLINGU
Ciele controllingu sú základom a dôvodom pre vybudovanie systému a funkcií controllingu. Vzhľadom k
riadeniu podniku je všeobecným cieľom controllingu prispieť k zabezpečeniu životaschopnosti podniku.
Zabezpečenie životaschopnosti zahrňuje nasledujúce ciele riadenia:
a) zabezpečenie schopnosti adaptácie,
b) zabezpečenie schopnosti reakcie,
c) zabezpečenie schopnosti koordinácie.
Ciele controllingu v systéme riadenia znázorňuje bližšie obr. 3.
OKOLIE
Systém riadenia
Hodnotový
systém
Organizačný
systém
Systém
plánovania
Systém controllingu:
• adaptácia
• reakcia
• koordinácia
Systém
plánovania
Systém
kontroly
Systém poskytovania
informácií
Systém výkonov
Obr. 3: Ciele controllingu v systéme riadenia
Zdroj: [1]
a) zabezpečenie schopnosti adaptácie:
controlling má zabezpečiť, že budú vytvorené predpoklady na prispôsobenie sa. Stará sa o poskytnutie
informácií o už existujúcich zmenách okolia, respektíve o sprostredkovanie dôležitých údajov o možných
budúcich zmenách okolia,
b) zabezpečenie schopnosti reakcie
príspevok controllingu na zabezpečenie schopnosti reakcie spočíva v zavedení informačného a obzvlášť
kontrolného systému, ktorý ukazuje vedúcim pracovníkom vzťah medzi plánovaným a skutočným vývojom a
umožňuje cieľovo zamerané korektúry vnútorných a vonkajších porúch,
c) zabezpečenie schopnosti koordinácie
koordinácia pomocou manažmentu sa vzťahuje na systém výkonov podniku. Úlohou controllingu je zaručiť
koordináciu vytvorením predpokladov na zladenie aktivít jednotlivých podsystémov riadenia v podniku.
135
Zaistenie uvedených schopností si vyžaduje určité kultúrne a štruktúrne predpoklady v podniku. Jednak musí byť
podniková kultúra v zhode so snahou o neustálu flexibilitu, prispôsobenie sa a decentrálnu koordináciu. Na
druhej strane nesmú neustále zmeny poškodiť štruktúru vývoja a chodu podniku. [1]
5. FUNKCIE CONTROLLINGU
Controlling je podsystémom systému riadenia podniku. Preto je možné objasniť účel, úlohu a inštitúciu
controllingu pomocou nasledovných funkcií riadenia podniku:
• plánovania,
• rozhodovania,
• koordinácie,
• motivovania,
• informovania
• kontroly.
Za uvedenými aktivitami riadenia podniku stoja tri základné funkcie manažmentu – lokomócia, súdržnosť a
motivácia. Pod pojmom lokomócia chápeme súbor akcií, ktoré zaisťujú tvorbu, presadzovanie a zabezpečovanie
vôle vedúcich pracovníkov. K tomu je nevyhnutná motivácia zamestnancov systému a ich súdržnosť. V rámci
toho vykonáva controlling výkony a služby pre riadenie a podporuje manažment pri plnení uvedených úloh.
5.1 PODPORA RIADENIA SLUŽBAMI PRE VEDENIE
Služby pre vedenie sú klasické služby, ktoré podporujú manažéra pri plnení jeho úloh. Controlling pritom
preberá zodpovednosť za vecne správnu, včasnú a primeranú podporu. Manažér má zodpovednosť za
rozhodnutia, rady controllerov buď berie do úvahy, alebo sa nimi neriadi.
Služby riadenia zahrňujú:
• informácie pre vedúcich pracovníkov,
• podporu riadenia pomocou informácií feed-back a feed-forward,
• podnikové ekonomické poradenstvo v špeciálnych otázkach.
Jednotlivé služby môžu byť zahrnuté pod spoločným názvom informačné funkcie. Controlling má v tejto oblasti
informačnú a poradenskú zodpovednosť a zodpovednosť za transparentnosť v ceste za dosiahnutím cieľa. Do
akej miery môže, alebo chce manažér túto podporu využiť závisí na veľkosti podniku, na jeho hospodárskom
postavení, personálnom vybavení a na systéme riadenia. V extrémnych prípadoch, ako sú napríklad malé
podniky, neexistuje žiadna inštitúcia controllera. Vedúci pracovníci si tu musia ekonomické funkcie služieb
zabezpečovať sami, alebo využívajú ponuku služieb z externého prostredia. [1]
5.2 DOPLNENIE RIADENIA ĎALŠÍMI VÝKONMI PRE VEDENIE
Služby pre vedenie spočívajú v aktívnej spolupráci na riadení podniku ako aj na spoluvytváraní podnikových
štruktúr. Za toto doplnenie riadenia nesie controller zodpovednosť za obsah aj realizáciu.
Controller dopĺňa riadenie tým, že vykonáva riadiace výkony zahrňujúce:
• vybudovanie a ošetrovanie podnikového ekonomického systému a nástrojov,
• systémovú koordináciu, systém riadenia,
• pri aktívnom spoluvytváraní rozvoja a obnovenia podniku vnášanie myšlienkového vlastníctva
controllingu do podnikových rozhodnutí (inovačná funkcia).
Podstatnou úlohou controllingu je koordinácia celého systému riadenia. Konkrétne ide o formovanie koordinácie
spájajúcej a tvoriacej systém. Controlling je pritom zodpovedný za ciele a spôsob plnenia týchto koordinačných
výkonov.
Controllingový systém zaručuje v rámci koordinácie budovanie, ošetrovanie a zladenie metód a nástrojov, ktoré
sa používajú v jednotlivých podsystémoch riadenia. Zodpovednosť controllingu spočíva v tom, že dokáže
potrebu rozvoja systému, vyvolá jeho splnenie a poskytne prípadne odbornú pomoc pri odstraňovaní deficitov. V
praxi sa funkcia tvorby sústredí najmä na podsystémy riadenie blízke controllingu, informačný, plánovací a
kontrolný systém.
136
Rozsah a spôsob doplnenia riadenia prevzatím riadiacich úloh pomocou controllingu závisí na spôsobe a
veľkosti podniku, štýle riadenia a historickom vývoji controllingu v podniku. [1]
Doplnenie manažmentu výkonmi a službami controllingu znázorňuje obr. 4.
Manažment
- plánovať
- rozhodovať
- kontrolovať
- koordinovať
- motivovať
Riadenie
Podpora
riadenia
Doplnenie riadenia
ďalšími výkonmi pre
vedenie
- koordinácia
vytvárajúca a
prepojujúca systém
Podpora riadenia službami pre vedenie
- informácie pre vedúcich pracovníkov
controlling
Obr. 4: Doplnenie manažmentu výkonmi a službami controllingu
Zdroj: [2]
ZÁVER
Controlling doplňuje a integruje manažment ako v koncepčnom a funkčnom zmysle, tak aj v personálnom
zmysle. Pomocou controllingovej filozofie a infraštruktúry možno dostať pod kontrolu komplexnosť riadenia
podniku, čo vysvetľuje mimoriadny úspech a veľký dopyt po controllingu v hospodárskej praxi.
LITERATÚRA:
[1]
BARAN, D. Aplikácia controllingu v podnikovej praxi. Bratislava : STU. 1. vyd. 2002. ISBN 80-2271666-9.
[2]
ESCHENBACH, R. Controlling. Praha : Aspi Publishing. 2. vyd. 2004. ISBN 80-7357-035-1.
[3]
FOLTÍNOVÁ, A.; KALAFUTOVÁ, Ľ. Vnútropodnikový controlling. Bratislava : Elita. 1. vyd. 1998.
ISBN 80-8044-054-9.
[4]
KUPKOVIĆ, M. Podnikové hospodárstvo. Bratislava : SPRINT. 7.vyd. 2003. ISBN 80-88848-71-7.
ADRESA:
Prof. Ing. Dušan Baran, Ph.D.
Slovenská technická univerzita Bratislava
Radlinskeho 9
812 37 Bratislava
137
138
PRÍSTUPY K TRANSFERU POZNANIA Z AKADEMICKÉHO DO PODNIKATELSKÉHO
PROSTREDIA
Tatiana Čorejová, Mária Rostášová
Abstrakt: Článok približuje závery analýzy, ktorá bola uskutočnená v rámci niekoľkých projektov
koordinovaných Žilinskou univerzitou a Vedecko-technologickým parkom Žilina v oblasti transferu
technológií a poznania. Ich cieľom bolo identifikovanie problémových miest vo vzájomnom
prepojení akademického a podnikateľského prostredia a návrh opatrení pre zlepšenie procesov
transferu poznania.
Kľúčové slová: Transfer poznania, SWOT analýza, podnikateľské prostredie, univerzity.
Svetová deklarácia a rámec UNESCO pre prioritné činnosti pri zmenách a rozvoji vysokého školstva [11]
zdôrazňuje význam partnerstva a strategických aliancií medzi vysokoškolskými inštitúciami a zainteresovanými
skupinami zo sveta práce, význam získavania podnikateľských zručností u študentov v súvislosti so zmenami na
trhu práce a vnímania zmyslu spoločenskej zodpovednosti, ako aj význam rozvíjania nových schém spolupráce
medzi vysokoškolskými inštitúciami a rôznymi sektormi spoločnosti. Článok 7 je venovaný posilňovaniu
kooperácie so svetom práce a analyzovaniu a anticipovaniu sociálnych potrieb. V článku 17 sa osobitne uvádza:
„Partnerstvo a aliancie medzi zainteresovanými – národnými a inštitucionálnymi politikmi, učiteľmi,
výskumníkmi a študentmi, a administratívnym a technickým personálom v inštitúciách vysokoškolského
vzdelávania, svetom práce, skupinami – je skutočnou silou v riadení zmeny. Tiež, neštátne organizácie sú
kľúčovými aktérmi v tomto procese. Odteraz, partnerstvo, založené na spoločnom záujme, vzájomnom
rešpektovaní a dôvere, musí byť prvoradým princípom pre obnovu vysokoškolského vzdelávania.“
Aplikácia strategického cieľa Európskej únie vytvoriť z Európskej únie najkonkurencieschopnejšiu a
najdynamickejšiu ekonomiku na svete založenú na vedomostiach, schopnú trvalo udržateľného rozvoja s novými
s lepšími pracovnými príležitosťami a väčšou sociálnou súdržnosťou je rozčlenená do troch rovín:
• Pripraviť podmienky pre ekonomiku i spoločnosť založenú na znalostiach – cestou štrukturálnych
reforiem podporujúcich rast konkurencieschopnosti, inovácie a dokončenie vnútorného trhu.
• Modernizácia európskeho sociálneho modelu, investície do ľudského kapitálu.
• Dosiahnuť makroekonomickú stabilitu a priaznivé ekonomické perspektívy s predpokladom 3%
priemerného rastu ročne [12].
Pre oblasť vzdelávania a tréningu boli v nadväznosti na Lisabonskú stratégiu vymedzené tri strategické ciele:
• zlepšovanie kvality a efektívnosti vo vzdelávacích a tréningových systémoch v krajinách EÚ,
• uľahčenie prístupu k systému,
• otvorenie systému k prostrediu.
Bezprostrednou súčasťou definovaných strategických cieľov vo vzdelávaní a tréningu v rámci krajín EÚ je
rozvíjanie „ducha podnikania“. Podpora vzdelávania pre podnikateľstvo a samo zamestnávanie je tiež cieľom
zahrnutým v materiáloch EÚ orientovaných na zamestnanosť. Význam rozvoja nových foriem práce
a podnikania je spojené s novými formami kooperácie medzi akademickými a priemyselnými partnermi, ako aj
s novým vnímaním významu a zmyslu podnikania a kreatívneho potenciálu mladých vedeckých pracovníkov
a študentov [13].
Problematika prepojenia dvoch prostredí, univerzitného prostredia a praxe, problematika transferu poznatkov v
oboch smeroch s cieľom lepšieho zhodnotenia tohto potenciálu nie je jednoduchá. Kľúčom k úspechu transferu
poznatkov prípadne nových technológií z akademickej pôdy do podnikateľského prostredia je zo strany univerzít
predovšetkým poznanie skutočnej potreby podnikov v oblasti nových technológií, nových poznatkov a orientácia
výskumu (na fakulte a jednotlivých katedrách) tak, aby mohol byť využiteľný v konkrétnych výstupoch pre
139
potreby okolia univerzity, pre potreby konkrétnych firiem.
Čo sa očakáva od podnikateľského prostredia? Tieto kroky je možné vyjadriť v niekoľkých rovinách. Snáď
najprístupnejšími v zintenzívnení procesu vzájomnej komunikácie sú:
• využitie všetkých tradičných dostupných foriem vzájomných kontaktov (zadávanie diplomových prác,
účasť na štátnych záverečných skúškach, účasť na konferenciách, obhajobách dizertačných prác,
výskumných projektov a pod).
• zapojenie sa do procesu formovania študijných programov, kde práve podnikatelia a firmy by mali byť
zdrojom impulzov pre ich inováciu, ako aj zdrojom podnetov pre zameranie výskumu.
Prospech z efektívneho transferu technológií a know-how majú vždy obidve strany – pôvodca, ako predávajúci
na jednej strane a používateľ (podnik) ako zákazník na druhej strane.
Súčasný stav je však taký, že univerzity SR, disponujúce potrebným inovačným potenciálom nie sú dostatočne
aktívne k podnikateľskému prostrediu najmä v oblasti pomoci inovačnému rozvoju podnikov. Podľa prieskumov
Národnej agentúry pre rozvoj malého a stredného podnikania je to len nepatrné percento. Na druhej strane sú tu
podnikateľské subjekty, ktoré akoby nemali záujem, nepotrebovali ľudí schopných pre inovácie svojich
procesov. Je preto nevyhnutné tento, pre ďalší úspešný rozvoj oboch strán, nedobrý stav, čo najskôr zmeniť.
Predstavitelia krajín Európskej únie sa v marci r. 2000 dohodli na ambicióznom cieli, označovaným ako
„Lisabonská stratégia“. Predstavuje obnovu základov konkurencieschopnosti, zvýšenie rastového potenciálu a
produktivity a posilnenie sociálnej súdržnosti tak, aby sa EÚ stala do roku 2010 najkonkurencieschopnejšiu a
najdynamickejšiu poznatkovo orientovanú ekonomiku sveta, ktorá je schopná trvalo udržateľného rastu s väčším
množstvom pracovných miest a väčšou sociálnou previazanosťou.
Pre oživenie ekonomickej výkonnosti EÚ sa kladie dôraz najmä na znalosti, inováciu a skvalitňovanie ľudského
kapitálu. Ďalšou dôležitou strategickou oblasťou, je zatraktívnenie Európy pre investície a prácu, čo je
podmienené dokončením vnútorného trhu a zlepšením podnikateľského prostredia, najmä odbúravaním
neefektívnej administratívy, zlepšovaním infraštruktúry a liberalizáciou služieb. Táto stratégia je pre Slovensko
rozpracovaná v Stratégii rozvoja konkurencieschopnosti Slovenska do roku 2010, pod gestorstvom Ministerstva
financií SR. Zameriava sa na rozvoj vedy a vzdelávania, vyššiu kvalitu v školstve, podporu celoživotného
vzdelávania, viac inovácií v ekonomike, t.j. na rozvoj znalostnej ekonomiky. Priority sú jasné: vzdelávanie,
zamestnanosť, informatizácia, veda a výskum a tiež podnikateľské prostredie. Zdravé podnikateľské prostredie,
ktoré motivuje ľudí k podnikaniu, je jednou z podmienok pri zabezpečovaní dlhodobej konkurencieschopnosti
tej ktorej krajiny. Podnikateľské prostredie, podpora podnikania a vytvorenie vhodnej investičnej klímy musí
umožniť efektívnu súťaž podnikateľom, ktorá je základným motorom ekonomiky každého štátu.
Stratégia je založená najmä na úspešnom dokončení a udržaní výsledkov štrukturálnych reforiem a systematické
napĺňanie rozvojovej časti Lisabonskej stratégie. Slovensko sa má stať krajinou mimoriadne vzdelaných a
tvorivých ľudí, s prekvitajúcou vedou a technikou, odkiaľ neustále prichádzajú inovatívne výrobky a služby
vynikajúcej kvality. Slovensko sa musí stať nie len znalostnou ekonomikou, ale aj znalostnou spoločnosťou.
V kontexte napĺňania stratégie sa na otázky budovania vzájomných vzťahov medzi akademickým
a podnikateľským prostredím za účelom komercionalizácie výsledkov vedecko-výskumnej činnosti najmä
mladých vedeckých pracovníkov a študentov a za účelom zvýšenia podielu inovačných riešení v hospodárskej
sfére bolo spracovaných viacero projektov. Z riešenia projektov a prezentovania základných výsledkov
v jednotlivých častiach a kapitolách publikácie vyplynuli viaceré výzvy a aspekty pre riešenie foriem prepojenia
akademického a podnikateľského prostredia, ich účinnosti, primeranosti, pre rozvíjanie myšlienok uplatnenia
výstupov vedecko-výskumnej práce i pre samotné smerovanie univerzít a ich súčastí – fakúlt, katedier, inštitútov
- do budúcnosti.
Analýza súčasného stavu v oblasti transferu poznatkov/technológií vychádza z diagnostikovania kvality
vedeckovýskumnej práce na vysokých školách a v kvantifikovaní aktuálnosti tém výskumných a doktorandských
prác, vo vzťahu k potrebám podnikateľského prostredia. Takto spracovaná analýza slúži ako východisková
základňa pre návrh indikátorov kvality výsledkov riešení mladých vedcov v zmysle ich využiteľnosti
v podnikateľskej praxi ako aj vhodných legislatívnych úprav pre podporu transferu technológií, pre vznik
medzičlánkov medzi univerzitami podnikmi.
140
Analýza súčasného stavu vo väzbe na stupeň dosahovaného transferu technológií, resp. hľadanie ciest na jeho
zintenzívnenie a skvalitnenie bola založená na rozsiahlom prieskume, ktorý bol uskutočnený prostredníctvom
elektronického dopytovania na viacerých slovenských univerzitách a SAV a na dostatočne veľkej vzorke malých
a stredných podnikateľov, ktorí podnikajú na území Slovenskej republiky v rokoch 2004-2006. Na základe
prieskumu bola spracovaná aj SWOT analýza prepojenia univerzitného a podnikateľského prostredia a je možné
definovať nasledujúce silné a slabé stránky, príležitosti a hrozby.
Silné stránky:
• Prevládajúca aktuálnosť tém kvalifikačných prác z pohľadu akademickej sféry
• Ústretový prístup podnikateľských subjektov pri existujúcich prepojeniach medzi akademickou
a podnikateľskou sférou
• Pozitívna odozva na preberanie doterajších existujúcich výsledkov riešenia kvalifikačných
a výskumných prác do praxe
Slabé stránky :
• Teoretické a praktické výsledky riešení prác sú iba čiastočne využiteľné v praxi
• Kontakt medzi riešiteľmi prác a podnikateľským prostredím vzniká iba z dôvodu získania potrebných
údajov
• Nedostatočná informovanosť podnikateľských subjektov o možnosti spolupráce medzi výskumnou,
univerzitnou sférou a sférou podnikania
• Odtrhnutosť tém prác od praxe z pohľadu podnikateľských subjektov
• Neexistencia systému overovania aktuálnosti tém prác v praxi
• Výsledky riešení prác nedostatočne prispievajú k zlepšeniu inovačných aktivít
Príležitosti:
• Záujem mladých vedeckých pracovníkov vytvoriť si novú firmu, ktorá by mala charakter high-tech
agentúry so zameraním na podporu transferu technológií a podpora ich vzniku zo strany akademickej
obce
• Možnosť absolvovania „výskumného tréningu“, zameraného na výskumné metodológie
• Ochota k spolupráci pri zadávaní a riešení prác zo strany podnikateľských subjektov
• Prevládajúci záujem podnikateľských subjektov o zamestnanie alebo spoluprácu s riešiteľmi prác
• Podpora založeniu novej firmy zo strany mladého vedeckého pracovníka
• Vznik a činnosť technologických a podnikateľských inkubátorov v blízkosti univerzitného prostredia
Hrozby:
• Nedostatočná podpora transferu technológií z univerzitného do podnikateľského prostredia v legislatíve
SR
• Nedostatočný počet inovatívnych firiem, ktoré sú otvorené transferu poznatkov z univerzitného do
podnikateľského prostredia.
Využitím doterajších silných stránok, elimináciou zistených slabých stránok, využitím príležitostí a pripravením
sa na hrozby vznikli nasledujúce odporúčania:
• zintenzívniť kontakt s praxou pri zadávaní tém výskumných a kvalifikačných prác,
• overovať aktuálnosť zadávaných tém projektov a prác v praxi,
• zvýšiť kvalitu riešenia smerom k zintenzívneniu inovačných prvkov a aspektov vo výsledkoch riešenia,
• vytvoriť efektívnejší systém informovanosti podnikateľských subjektoch o riešených a vyriešených
výskumných prácach,
• znížiť neznalosť a nedôveru k vedecko–výskumným kapacitám univerzít a vedeckých pracovísk a to
vyššou mieru propagácie tejto časti aktivít, s osobitným zameraním na prácu mladých vedcov
a študentov;
• vydať zo strany Ministerstvo školstva účelovú odbornú publikáciu o výsledkoch vedecko–výskumných
aktivít univerzít a SAV, opätovne s výrazným upozornením na výsledky prác mladých výskumníkov;
• zintenzívniť spoluprácu univerzít a SAV s médiami pre zvýšenie informovanosti o výsledkoch
vedecko–výskumných aktivít, ktorých nositeľmi sú mladí vedeckí pracovníci a študenti,.
• organizovať výcvikové tréningy pre mladých vedeckých pracovníkov smerom k nadobudnutiu
praktických skúseností s podnikateľskými aktivitami,
• podporiť vznik high-tech agentúr (napr. pri fakultách a univerzitách), ktorých podnikateľskou aktivitou
141
by bol rozvoj a aplikácia najnovších poznatkov vedy a výskumu do praxe v malom a strednom
podnikaní.
Uskutočnený prieskum na univerzitnej a podnikateľskej pôde predstavuje kritické zhodnotenie súčasnej úrovne
spolupráce univerzitného a akademického prostredia a z toho vyplývajúci návrh opatrení na zlepšenie
existujúceho stavu a informovanosti môže napomôcť pri vytváraní ďalších zlepšení v predmetnej oblasti. Zistila
a potvrdila sa ochota k zlepšeniu vzťahov medzi akademickou pôdou a podnikmi na základe uvedomenia si
z toho vyplývajúcich obojstranných výhod spolupráce. Potvrdila sa podpora vzniku firiem zameraných na
transfer poznatkov z univerzitného prostredia do podnikateľskej praxe. [1]
Uchádzanie sa o štatút výskumnej univerzity je bezprostredne spojené s kvalitou výstupov vedeckej činnosti, ich
uplatnením, či už formou vytvárania univerzitných spin-off firiem, uplatnením patentov, licencií, predajom
know-how. Zároveň nie je možné zabúdať na poslanie univerzít – výchova nových generácií vzdelaných ľudí či
už v technických, ekonomických, prírodovedných, sociálnych atd. vedách. Vzdelávanie na univerzitách musí byť
založené na vede a prostredníctvom vedy a výskumu, vzdelávanie v oblasti podnikania a osobitne podnikania
s novými produktmi, technológiami, inováciami a pod. je výzvou pre vysoké školy. Znalostná ekonomika nie je
mysliteľná bez rozvoja informačných a komunikačných technológií a zdravého podnikateľského prostredia.
Ako už bolo konštatované, jednou z možností budúceho efektívneho uplatnenia absolventov štúdia v praxi je
založenie vlastnej firmy. Súčasné školské systémy sú zamerané na prípravu zamestnancov (odborníkov, ktorí sa
zamestnajú vo veľkých firmách, štátnych službách), nie na prípravu podnikateľov, živnostníkov a pod. Ako
vyplýva z mnohých porovnaní Američania sú podnikavejší ako Európania. Je to tým, že v USA je lepšie
podnikateľské prostredie, čo je jedna z hlavných príčin zaostávania EÚ za USA. Podnikanie prispieva
k vytváraniu nových pracovných miest a k hospodárskemu rastu, prispieva k technickému a technologickému
pokroku, k rozvoju nových technológií, zvyšuje sa konkurencie schopnosť.
Výchova k podnikaniu predstavuje sledovať vo vzdelávacom procese aj nasledovné ciele:
• rozvíjanie osobných vlastností relevantných k podnikaniu
• formovanie u študentov povedomia možného založenia samostatnej podnikateľskej firmy založenej na
princípe transferu poznatkov.
Vo viacerých štátoch EÚ sa výchova k podnikaniu už začína realizovať, Vo Francúzku bola troma
ministerstvami zriadené Observatórium výchovy k podnikaniu na stredných a VŠ. V širšom ponímaní sa pod
výchovou k podnikaniu rozumie formovanie takých schopností ako je:
• iniciatívnosť,
• tvorivosť
• ochota podstúpiť riziko,
• zodpovednosť,
• nezávislosť.
V užšom chápaní je to predovšetkým výcvik ako založiť a viesť nejaký podnik, firmu.
Expertná skupina EÚ pre výchovu k podnikaniu zdôrazňuje, že výchovu k podnikavosti nemožno stotožňovať so
vzdelávaním napr. v ekonomike. Odporúča zapracovať do učebných plánov a osnov na všetkých stupňoch
vzdelávania výchovu k podnikaniu. Túto schopnosť nie je možno zvládnuť učením sa. Je potrebné vytvoriť
podmienky pre výcvik k podnikavosti, napr. aj zakladaním rôznych typov firiem, centier, kurzov a pod.
V prípade SR a niektorých univerzít sú to napr. VYCEN – výcvikové centrum pri Vedecko-technologickom
parku Žilina, centrá doktorandov EkF UMB Banská Bystrica, STAR pri DF TU Zvolen, VYCEN Stavebnej
fakulty ŽU, centrá výskumu a transferu poznania na Fakulte PEDAS ŽU v Žiline, či Ústav
konkurencieschopnosti a inovácií (ÚkaI ŽU). Ďalšie aktivity Žilinskej univerzity v oblasti transferu poznania
smerovali k vytvoreniu výcvikového centra pre mladých vedeckých pracovníkov, študentov i širšiu verejnosť
VYCEN pri Vedecko-technologickom parku Žilina a vytvorenie, vybudovanie Technologického inkubátora VTP
Žilina s cieľom podporiť vytváranie spin off a start up subjektov založených na najnovších poznatkoch
a výsledkoch vedecko-výskumnej činnosti na Žilinskej univerzite (obr. 1).
142
Študenti, doktorandi, vedeckí
pracovníci, katedry, atď.
Centrá doktorandov (VYCEN
SvF, CVTP F PEDAS, ÚKaI ŽU)
Kurzy inovačného podnikania
a špeciálny tréning
orientovaný na spracovanie
podnikateľských plánov atď.
VYCEN pri VTP Žilina
Technologický inkubátor, prístup
k rizikovému kapitálu atď.
Technologický inkubátor VTP
Žilina
- spin-off a start-up subjekty
Udržateľné
podnikateľské
subjekty a pod.
Nové myšlienky, nápady, koncepty
Nové produkty alebo služby atď.
Výstupy vedeckovýskumnej
činnosti na pracoviskách ŽU
Obr. 1 – Kroky od nových myšlienok k vytvoreniu udržateľných
podnikateľských subjektov – aktivity ŽU
Systematické rozvíjanie vzťahov medzi univerzitami a praxou je náročným procesom, ktorý je spojený so
zmenou vnímania oboch strán, so zmenou kultúry, organizácie a vnútorného manažmentu univerzít,
manažmentom znalostí v inštitúciách i nazerania na proces podnikania.
Na druhej strane podnikateľské prostredie je nutné zo strany akademických inštitúcií, či výskumných ústavov,
laboratórií, centier, alebo vysokých škôl, neustále oslovovať s možnosťou spolupráce pri riešení ich vedeckovýskumných či vývojových problémov. Invencie, inovácie, inovačné riešenia plynúce z akademického prostredia
predstavujú výzvu pre jednotlivé inštitúcie. Zároveň sa významným prvkom pri potvrdzovaní formulovaných
teoretických a laboratórnych riešení.
[1]
ČOREJ, J. a kol. Univerzity, priemysel a partnerstvo. Doktorandské štúdium a transfer poznatkov. In:
EDIS ŽU, v edičnom rade Odborná publikácia Žilina : 2006, ISBN 80-8070-526-7.
[2]
Business environment in the Slovak Republic, SMEs White Book, 2004, NADSME, www.nadsme.sk
[3]
Conference proceedings ICEE 2005, Gliwice, Poland, ISBN 1562-3580.
[4]
GREGOROVÁ, E. „Úloha ľudského faktoru vo zvyšovaní podnikovej produktivity a efektívnosti”. In:
Produktivita. ŽU – Žilina, 2005, č. 5, str. 10-11. ISSN: 1335-5961.
[5]
MAIER, T. Regionálna a urbanistická ekonomika 2 – Regionálny rozvoj a regionálna politika. ELITA,
1998, ISBN 80-8044-049-2.
[6]
ROSTASOVÁ, M. Uloha univerzit v inovacnych procesoch podnikatelskej sfery. In: Academia, r. XV, c.
4/2004, p. 3-7.
[7]
SHANE, S. Academic Enterpreneurship. University Spinoffs and Wealth Creation. Edward Elgar, 2004,
ISBN 1 84376 454 7.
[8]
Správa z prieskumu, uskutočneného v rámci projektu: Tvorba regionálnych akčných plánov zamestnanosti
a budovania partnerstva na regionálnej, subregionálnej a miestnej úrovni, VÚC Žilina 2006.
[9]
TUREK, I. Formovanie podnikavosti žiakov a študentov – jeden z hlavných cieľov vzdelávacej politiky
EÚ. Pedagogické rozhľady 4/2005 – príloha.
[10] TKÁČIKOVÁ, J. Personálny manažment. RAABE, 2001, ISBN 80-968206-2-1.
[11] World Declaration on higher education for twenty-first century: vision and action.
http://www.unesco.org/education/educprog/wche/declaration_eng.htm
[12] www.europa.eu.int
143
[13]
DG for EDUCATION and CULTURE. Education and training in Europe: diverse systems, shared goal for
2010. Luxembourg: Office des publications officielles des Communautés Europeénes, 2002. 39 p. ISBN
92-894-3682-4.
Príspevok vznikol na základe riešenia výskumných projektov VEGA 1/1265/04 Výskum sieťových procesov v
rámci odvetvových zoskupení firiem v SR, VEGA1/2548/05 Kvalita služieb vnímaná zákazníkom, VEGA
1/4573/07 Možnosti, ohraničenia a vývojové tendencie koncepcie univerzálnej služby v pošte
a telekomunikáciách v procese globalizácie a projektu ŠPVV 2003 ŠP 20 02805 03 Rozvoj osobnosti a talentu
doktorandov a mladých zamestnancov výskumu a vývoja do 35 rokov – Zlepšovanie spoločenského postavenia
vedy a techniky a budovanie vedeckej kariéry.
ADRESA:
Prof. Ing. Tatiana Čorejová, PhD.
Univerzitná 1
010 26 Žilina
tel.: 421 41 5133050
fax: 421 41 5131527
Prof. Ing. Mária Rostášová, PhD.
Univerzitná 1
010 26 Žilina
tel.: 421 41 5133050
fax: 421 41 5131527
144
ELECTRONIC EDUCATION IN MATHEMATICS AS A NEW QUALITY OF
MATHEMATICS VISUALIZATION WHILE EMPHAZING NEW TEACHING
METHODS
Daniela Hricišáková, Lívia Hasajová
Alexander Dubček University of Trenčín
Abstrakt: Článok pojednáva o dôležitosti zobrazenia, simulácie procesov v matematike. Dôraz sa
kladie na ich nevyhnutnosť pri vyučovaní matematických javov. Cieľom je zvýšiť kvalitu a efektivitu
výučovania matematiky prostredníctvom vytvoreného pomocného pedagogicko-vzdelávacieho
materiálu, založeného na princípoch kreativity, flexibility, na samostatnej aktívnej činnosti
študenta, postupným prechodom od metód postupného odovzdávania informácii, k metóde
odovzdávania znalostí a tvorivých schopností uplatnenia nadobudnutých poznatkov.
Abstract: The paper describes and presents the importance of Mathematics Simulations. They are
emphasized while teaching mathematical phenomena. The objectives are to improve the quality and
effectiveness of teaching Mathematics by means of a newly developed set of teaching materials that
are based on principles of creativity, flexibility and student’s independence in learning. The
teaching methods are based on a slow change of dissemination the information into gaining
experience.
Kľúčové slová: Komunikácia, informačné a komunikačné technológie,synchronická komunikácia,
videokonferencie, ISDN linky, Netmeeting, MSN, Windows Messenger, First Class, VR VS, Skype,
web kamera, mikrofón, slúchadlá, e-learning, Acrobat, Matlab, Mathematica, Derive, MS Power
Point, Macromedia Flash, Internet,
Key words: Communication and information technology, synchronic communication, videoconference, ISDN, lines, Net-meeting, MSN, Windows Messenger, First Class, VR VS, Matlab,
Mathematics, Derive, MS Power Point, Macromedia Flash, Internet
The LMS Moodle in Mathematics learning and teaching, ability virtually mathematical communicate and consult
with accentuation at the visual phenomena mathematic
The internet and new technologies offer great benefits and learning and teaching opportunities but it is important
that skill in the use of new technologies is not confused with an ability to perceive the Mathematics effects.
EUROPEAN ASPECTS
There is still no comprehensive view regarding the use of ICT in education in Europe, a European vision for elearning has to be developed further. The linkage between e-learning efforts in universities and the overtaking of
goals described in the Bologna process documentation should be more visible. E-learning allows students to
embrace virtual mobility and in doing so to benefit from the advantages of a culturally and linguistically-rich
educational experience. (from the Report on the Consultation workshop “The 'e' for our universities - virtual
campus”, 2/2005).
INTRODUCTION
In the recent years we are witnessing noticeable upheaval in the modern didactic technologies due to emergence
of new information and communication media enabling to sense knowledge through more senses. To some
extent it is also caused by an enormous quantity of new information we are flooded with, and as a direct
consequence of it, we are forced to achieve higher effect in learning. Accordingly, there is a need to apply new
forms, methods and also study support tools that are able to collect, deal with and portray a wide range of data.
145
At the moment, learning management systems (LMS) stand for the most versatile way of contemporary learning.
However, to take a complete benefit of them a new way of learning is considered necessary.
“Virtual studio” represents the moment of realization the studio of distance-education, conducted at various
mathematical places, applied at more universities with more students and professors and employing the ICT for
communication, consultations, data, image and sound transfer, evaluation and project´s presentation. Virtual
studio enables long distance cooperation and consultation during the studio work. It does not matter where the
student is at the moment. If the project details are digitally adjusted and accessible through Internet for
pedagogical process, students and professors can virtually communicate and consult their work at various stages
of elaboration, present it online via videoconferencing tools and data transfer.
It may precede and/or extend physical mobility and thus offer new opportunities for students, who do not want or
cannot benefit from physical mobility.
BASELINE MOLDS ICT
Communication has a substantial function in electronic education and supplies the loss of immediate
conversation, present in classical form of education. From the chronological point of view the communication
can be either synchronous – happens at the same time or asynchronous – occurs at different time intervals.
The most common tools of asynchronous communication, which are realized through the ICT, are e-mail, web
discuss forums and discuss groups. Synchronous communication (like telephone, chat, as an interchange of small
text messages, and various types of videoconferencing) provides the basic favor of immediate response.
Videoconference is the most sophisticated form of synchronous communication using ICT tools. It supplies the
real time communication with the simultaneous projection and sound transfer. Videoconference implemented
between two points is called two-point videoconference. Multipoint videoconference connects more than two
participant points. According to the technology of implementation, there can be two essential forms of
videoconferences: videoconferences through ISDN links (Integrated Services Digital Network) – are relatively
cost demanding for the basic equipment and for the service (the payments for ISDN call), but are very credible
for good sound and image transfer, videoconferences through computer nets and Internet (Net-meeting, MSN,
Windows Messenger, First-Class, VRVS, Skype etc.) – require the minimum of technology equipment (web
camera, headsets or microphone and loudspeakers), and provide the low cost services (only the payment for
nets). „The specific time delay of the image and sound transfer, due to the data overload of computer nets, is
their disadvantage.“ (Kočíková, 2006) Videoconferencing enables the visual presentation of design in real time.
In the mathematical education it represents the method for verification of design quality. On the other hand,
professors and students have an opportunity to join the design process even if they are on abroad station. By the
means of videoconferencing tools the education converges to practice and therefore could represent the
important methodology tool in mathematical education.
THE VISUAL GRAPHICS REPRESENTING MATHEMATICAL PHENOMENA
From a didactic point of view ICT at classes math enable exchange: visual display abstract ideate - make easier
ideate given thought process, by directly abbreviate by herself learning process mathematics. Simulation process,
with alteration entrances parameters ideate, as soon as maybe representing action, create adequate model
mathematical and catch hierarchy. “Nowadays already we can state, that the computer representing the best
version representation ideates, or the procedures in material form. Electronic world in computer, created from
text, data base, mathematical model alternatively another accessible means, enable and doubtless zest to action
classes”. (Fulier, 2005) Graphic possibilities routines (dynamic geometry and brand CAS), they help to get
development graphical geometric concept about child objects. For create easy text us sufficient help whatever
text editor. Results text is in actual format txt, html, doc alternatively pdf. That format serves barely on the
chance, if we want to give the students bald static text by your leave picts and chart. For picture complicated
mathematical functions at plane alternatively at area as soon as maybe. Apply program system for example
Mathematica, Derive, Matlab, programs GW-BASIC. Second alternative is text in dhtml version, where we get
smaller, transparent document in Internet Explorer, but also at used design picture are coming delimited limit
html standard, what Internet uses. Next alternative is agenda Macromedia Flash. This heavy program, require
help operator, doesn't work by your leave individually images, but with time ax, where we track function. Ascent
there out agenda be packed animate, interactive classes, that thanks decision thereof SW already mustn't afford
school-book matters linear about. Their have character learn CD-ROMOM, that give students piece of
knowledge, students choose the way cognition. Analogical agenda is also Authoware.
146
THE LMS MOODLE IN LEARNING MATHEMATICS
Open Source Learning Management System (LMS) Moodle as a software package to help teachers create quality
on-line courses. “The use of ICT in mathematics courses is intended not only as a tool for dynamic information
and increasing the self-study potential of courses, but also as an opportunity to involve students in meaningful
and creative interaction with real goals in real context.” (Kočíková, 2006) The ICT-based static and visual,
dynamic materials included in the courses try to replace or to reduce the amount of lecturing as a means of
delivering information, to transform mathematical application into a learner-driven self- Access learning, and to
create more classroom time for student-centered activities. The e-learning support is particularly important in
blended learning, a form of teaching and learning which is a transition between traditional classroom teaching
and distance learning.
LITERATURE
[1]
BETÁKOVÁ, J.; BILČÍK, B.; MICHALKO, J. J.; POLÁK, J. Riadenie nákladov založené na hodnotení
aktivít v rámci univerzitného informačného systému In: Inovačné procesy v obsahu vysokoškolského
vzdelávania v sociálnych a ekonomických vedách. Trenčín : TnUAD, 2006. 251s. 185-188 s. ISBN 808075-139-0.
[2]
FULIER, J.; MICHALIČKA, P. Informačné a komunikačné technológie vo vzdelávaní v matematike In:
IKT vo vyučovaní matematiky, UKF Nitra, Edícia Prírodovedec č. 199, Vydavateľstvo Michala Vašku,
Prešov, 2005, 11-12 s. ISBN 80-8050-843-7.
[3]
HRICIŠÁKOVÁ, D.; TOMANOVÁ, M. Matematika v inžinierskom a bakalárskom štúdiu na FM TnUAD
v Trenčíne, Leitva, Acta mathematica 6, 2003, str.287-294, ISBN 80-8050-755-4.
[4]
PRIGANC, S.; BAHLEDA, F. Zosilňovanie betónových prvkov. 1. vyd. Košice : SvF TU, 2006. 155s.
ISBN 80-8073-589-1.
[5]
STANKOVIČ, D.; BETÁKOVÁ, J.; MICHALKO, J. Alternatívy k súčasnému modelu výroby a spotreby
podporujúce smerovanie k udržateľnému rozvoju. Scientific Articles Ecology, 2006, ISBN 954- 9368-165.
[6]
KOČÍKOVÁ, E. Kombinovaná forma výučby riadená pomocou LMS systému. In: Celoživotné
vzdelávanie na Slovensku a v Českej republike. Bratislava : STU, 2006. 40-44 s. ISBN 80-227-2374-6.
ADRESA
Doc. RNDr. Daniela Hricišáková, CSc.
Vedúci katedry
Katedra matematiky ÚPHV TnUAD
Študentska 1, 911 01 Trenčín
hricišá[email protected]
PaedDr. Lívia Hasajová
Odborný asistent
Katedra matematiky ÚPHV TnUAD
Študentska 1, 911 01 Trenčín
[email protected]
147
148
VZDĚLÁVÁNÍ ADMINISTRATIVY ČESKÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY JAKO SOUČÁSTÍ
EUROSPRÁVY
Ladislav Rýznar
Abstrakt: Česká republika je již řádným členem Evropské unie a v prvním pololetí roku 2008 bude
Unii předsedat. V praxi to znamená připravit na tuto činnost nejen ústřední státní administrativu,
ale také správu regionální. Právě tento stupeň veřejné správy bude nositelem uskutečňování
jednotlivých politik v konkrétní každodenní praxi. Avšak nejen to. Bude daleko intenzivněji jednat se
svými evropskými partnery v interkulturním evropském prostředí. Jedním z úkolů vysoké školy, jako
facilitátora rozvoje společnosti a regionu, je také zprostředkování orientace, znalostí a dovedností
v této oblasti a připravit tak pracovníky územních samosprávných celků k výkonu jejich nových
speciálních kompetencí.
Klíčová slova: Vzdělávání zaměstnanců územních samosprávných celků, kvalifikační,osobnostní a
speciální kompetence, dovednosti, ekonomické, sociální a kulturní tradice, eurospráva, evropská
dimenze vzdělávání
ÚVOD
Zaměstnanci veřejné správy jsou vysoce kvalifikovanými úředníky se specifickými a diferencovanými
požadavky na výkon této profese podle:
• Organizační úrovně (hierarchie)
• Druhu práce (koncepční, rutinní)
• Základní odbornosti (profese, specializace)
• občanské spolehlivosti a bezúhonnosti
• osobních předpokladů (týmová práce, zvládání stresových situací, práce s problémovými klienty apod.)
Z toho všeho pak jasně vyplývá základní koncept kompetence úředníka veřejné správy. Jedním z problémů
vzdělávání státních zaměstnanců, který však v již současnosti z hlediska času pomalu mizí je, že současná česká
veřejná správa ještě pořád disponuje úředníky, kteří byli vychování v jiné době a pro jiné úkoly, mnohdy se
vzděláním a praxí, které jen málo souvisí s jejich dnešní funkcí. V žádném případě je však nechceme kritizovat.
Ba naopak jejich bohaté praktické zkušenosti mají co říci i dnešním novým a mladým úředníkům. Ale reálná
situace byla taková.
K tomu ještě jednu poznámku: Role státního úředníka je náročná na čas a z hlediska vztahu a očekávání okolí
velmi složitá. Pokud není dostatek informací k řešení problémů je i frustrující. Pokud jde o top manažery správy,
je to role plná problémů vyvolávajících konflikty. Nejednou je vynucována loajalita příslušné politické strany,
ale současně působí vědomí zodpovědnosti vůči společenským normám.
1. JAKÁ JE SOUČASNOST
Příprava na povolání úředníků veřejné správy bylo před rokem 1989 tradičně realizováno na právnických
fakultách. Téměř na všech vysokých školách byly zavedeny kurzy týkající se různých aspektů veřejné správy a
byly rovněž realizovány rozmanité formy postgraduálních studií. Po roce 1989 byla do učebních osnov mnoha
vysokých škol a univerzit zavedena studia veřejné správy a regionální studia.
V současné době územní samosprávný celek zajišťuje povinné vzdělávání svých zaměstnanců vykonávajících
správní činnosti prostřednictvím akreditovaných institucí a to dle zákona 312/2002 Sb., o úřednících územních
samosprávných celků. Průběžné vzdělávání jako je např. účast úředníka na prohlubujících, aktualizačních a
specializačních aktivitách je rovněž zaměřeno na výkon správních činností. Zvláštní odborná způsobilost
obsahuje souhrn znalostí a dovedností, které jsou nezbytné pro výkon činností stanovené vyhláškou č. 512/2002.
Obsahuje část obecnou (základy veřejné správy) a zvláštní (znalosti nezbytné k výkonu konkrétních správních
149
činností). Vzdělávací program pro vedoucí úředníky a vedoucí úřadů zahrnuje rovněž část obecnou
(problematika řízení včetně výuky dovedností v oblasti řízení) a část zvláštní (informace o jednotlivých
kompetencích a jejich řízení).
Z hlediska cíle vzdělávacích programů v oblasti přípravy pro práci ve veřejné správě by proto měla být
především motivace ke změně a obnově.
V současnosti se vzdělávání úředníků řídí a realizuje podle zákona 312/2002 Sb. O úřednících územních
samosprávných celků a o změně některých zákonů. Nelze diskutovat o tom, že to v dané době byl velký přínos a
zcela nepochybně užitečná věc. Dnes jsme však již o čtyři a bezmála pět let dále. A proto mi dovolte následující
zamyšlení.
2. TŘI ZÁKLADNÍ DIMENZE VZDĚLÁVÁNÍ
Vzdělávání pracovníků veřejné správy má v současnosti, kdy je Česká republika členem Evropské unie, tři
základní dimenze:
• dimenze mobility úředníků, čímž chápeme proces příchodů (odkud přicházejí noví úředníci) a odchodů
(kam jdou zapracovaní úředníci)
• dimenze úrovně veřejné správy ve smyslu národní, regionální a místní
• dimenze přípravy českého úředníka veřejné správy na „euroúředníka“
Od těchto tří dimenzí se musí také odvíjet kvalitativně vyšší úroveň vzdělávání české veřejné administrativy. Od
toho se odvíjí charakter, formy a obsahová struktura jak „základního“ vzdělávání, tak vzdělávání celoživotního.
Od toho se odvíjí potřeba či jinak – nutné penuzum znalostí, vědomostí a dovedností pro výkon profese
kvalitního a efektivního úředníka veřejné správy. To vše však také vzhledem nejen k potřebám společnosti, ale
také vzhledem k osobnosti, vykonávající tuto profesi.
2.1 DIMENZE MOBILITY ÚŘEDNÍKŮ
Cílové skupiny dalšího profesního vzdělávání v této dimenzi lze charakterizovat ve třech rovinách. V rovině
pracovníků nastupujících do služeb, v rovině stávajících zaměstnanců a v rovině odcházejících z veřejné správy.
Vzdělávání předcházející nástupu do veřejné správy může být realizováno dvěma způsoby. Prvním způsobem je
vlastní příprava na povolání, kterou by zabezpečovat státní vzdělávací soustava (pregraduální vzdělávání).
Druhý způsob spočívá ve vzdělávání těch, kteří již absolvovali pregraduální studium, ale v jiném odborném
zaměření a mají zájem vstoupit do veřejné správy. Tento způsob jakožto přechod z jedné kariéry do druhé může
být také zabezpečován státním vzdělávacím systémem, nebo může jít o využití vzdělávacích kapacit již
existujících. Ale to za předpokladu, že jejich možnosti budou zhodnoceny a bude shledáno, že jejich nabídka je
v souladu s potřebami veřejné správy.
Vzdělávání při nástupu do veřejné správy má za cíl integrovat nové zaměstnance do příslušných pozic a
odborných útvarů a jde více méně o „aklimatizační“ proces.
150
Viz. schéma č.1
zaměstnanci
veřejné správy
předcházející z jedné
veřejné zprávy do druhé
stejného zaměření
pracovníci
z jiných než
správních orgánů
předcházející z jedné veřejné správy
do druhé odlišného zaměření
VEŘEJNÁ
SPRÁVA
střední
školy
absolventi škol
vysoké školy správního zaměření
vysoké školy jiného než správního poměru
Vzdělávání během služby má za cíl průběžné zvyšování kvalifikace a získávání nových odborností v souladu
s potřebami veřejné správy v oblasti znalostí a dovedností.
Tato dimenze byla právě výše uvedeným zákonem více méně vyřešena. Vyřešena v tom smyslu, že všichni kdož
přicházejí do služeb veřejné správy musí projít vstupním kurzem a dále vzděláváním v obecné části vzdělávacího
cyklu a poté i části speciální. Prozatím však není řešena otázka přechodu z jednoho orgánu veřejné správy do
druhého (někdy i vyššího stupně řízení) či přechodu z veřejné správy do ústředního orgánu státní správy (a státní
správa je přece součástí veřejné správy, či nikoliv?)
Viz. schéma č.2
organičtí
úroveň
druh
práce
koncepční
top
střední
rutinní
nižší
VEŘEJNÁ
SPRÁVA
absolventi škol
schopnost
komunikace
profese
zvládnutí konfliktů
specializace
základní
odbornost
týmová práce
osobní
předpoklady
Vzdělávání při odchodu z veřejné správy (služby) je chápán buď jako odchod do důchodu nebo jako přechod do
jiné pracovní kariéry. Pokud jde o přechod do jiné pracovní kariéry, pak jde o rekvalifikační vzdělávání, které na
151
rozdíl od ostatních složek vzdělávání dospělých (mimo studia na školách), má svou legislativní podobu,
odvozenou ze zákona č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti a předpisů navazujících, včetně jeho novelizovaných podob.
Viz. schéma č.3
pracovníci přecházející z jedné
veřejné služby do jiné stejného
zaměření
jiná veřejná
správa
pracovníci přecházející z jedné
veřejné služby do jiné odlišného
zaměření
VEŘEJNÁ
SPRÁVA
s rekvalifikací
bez rekvalifikace
v zájmu
zaměstnavatele
2.2 DIMENZE ÚROVNĚ VEŘEJNÉ SPRÁVY VE SMYSLU NÁRODNÍ, REGIONÁLNÍ A MÍSTNÍ
V žádném případě nelze oddělit vzdělávání zaměstnanců, vedoucích úředníků a vedoucích územních
samosprávných celků od kompetencí. Pokud jsou kompetenční požadavky zasazeny do rámce cílů veřejné
správy, má tato skutečnost pozitivní dopady na všechny zainteresované. Význam pro klienta veřejné správy
spočívá v tom, že kompetence jsou definovány a směrovány k uspokojování potřeb klientů a veřejnosti. Pro
veřejnou správu jako instituci mají kompetence význam v tom, že vzniká jasná představa o tom, jaké
kompetence jí přiřazovány. Kompetence z hlediska zaměstnance veřejné správy mají význam proto, že vzniká
jasná představa o tom, jaké kompetence jsou požadovány a je evidentní, že získání a udržení místa je založeno
spíše na dosažených kompetencích, než na zastávané pozici či funkci. Význam kompetencí pro ústřední orgán
státní správy spočívá v tom, že má k dispozici výchozí základnu pro stanovování a určování kompetencí. Má
k dispozici nástroj, jehož prostřednictvím mohou řídit a usměrňovat rozvoj jedinců potřebným směrem. Význam
kompetencí pro společnost spočívá v tom, že kompetence zaměstnanců veřejné správy zviditelňují, a že vznikají
standardy pro řízení lidských zdrojů.
3. KOMPETENČNÍ PROFIL PRACOVNÍKA VEŘEJNÉ SPRÁVY
Stanovení kompetenčního profilu pracovníka veřejné správy vychází z expertního posouzení stávajícího stavu a
jeho konfrontace s postupně se měnícími potřebami. Neznalost profilujících obecných i specifických znaků
nedovoluje volbu adekvátního obsahu, forem a metod přípravy na povolání a dalšího vzdělávání veřejné
administrativy. Jsme přesvědčeni o nezbytnosti vypracování modelových charakteristik spolu s kvalifikačními
požadavky, které jsou na zaměstnance veřejné správy kladeny. Není logické přizpůsobovat pozici (funkci) ve
veřejné správě určité reálné osobnosti, ale naopak je zapotřebí hledat osobnost, která daným požadavkům
odpovídá. Případně i najít takovou osobu, kterou je možné těmto požadavkům přizpůsobit, či ji na ně připravit.
Proto byla také realizována expertiza, které se zúčastnili pracovníci veřejné správy různých funkčních úrovní a
zabezpečující různé správní činnosti. Cílem bylo především nalezení a určení podstatných profilujících znaků
pracovníka veřejné správy.
152
Viz. schéma č.4
vědomosti
významné pro
činnost
znalosti
nezbytné pro
výkon činnosti
požadavky
na další
vzdělanostní
rozvoj
personální
chování
vlastnosti
osobnosti důležité pro
výkon
KOMPETENCE
ÚŘEDNÍKŮ
VEŘEJNÉ SPRÁVY
volní
vlastnosti
osobnosti
technickopro činnost
ekonomické
administrativní pro řízení
činnosti
schopnosti
a dovednosti
morální
vlastnosti
Obecný kompetenční profil pracovníka ve veřejné správě
Obecné znaky (charakteristiky) pracovníka ve veřejné správě v České republice jsou společné pro různé správní
činnosti. Základní charakteristiky jsou formulovány ve čtyřech úrovních: kvalifikační kompetence, osobnostní
kompetence, schopnosti a dovednosti a nakonec kompetence speciální.
3.1 KVALIFIKAČNÍ KOMPETENCE
Mimo absolvování příslušného stupně vzdělání ve smyslu přípravy na výkon profese, které by mělo absolventa
vybavit potřebnými odborně teoretickými vědomostmi, je pro veřejnou administrativu nezbytně nutná: znalost
legislativních a právních norem vztahujících se přímo k výkonu činnosti v příslušném orgánu veřejné správy a
znalost základů správního práva, pravidel a postupu správních činností.
Jako žádoucí znalosti pro výkon činností nebo funkcí ve veřejné správě jsou prioritně zařazovány:
• Regionální rozvoj, řízení měst a obcí
• Činnost a legislativa Evropské unie
• Fondy EU a možnosti jejich získávání a použití pro rozvoj regionu
• Organizační a evidenční pravidla a postupy
• Bezpečnost a ochrana dat
• Zákoník práce a předpisy související
Dále je to skupina oborů jako je pedagogika, psychologie, sociologie, marketing, management, ekologie, audit a
nechybí ani světové jazyky. Z hlediska požadavků na další rozvoj osobnosti zaměstnance veřejné správy je
nezbytně nutné další sebevzdělávání. Za žádoucí jsou, dle samotných pracovníků, považovány různé formy
vzdělávacích aktivit, především pak speciální kurzy, zahraniční stáže a systém atestací.
3.2 OSOBNOSTNÍ KOMPETENCE, BYLY VNITŘNĚ A PRACOVNĚ DIFERENCOVÁNY NA
OSOBNÍ DISPOZICE, VOLNÍ VLASTNOSTI AMORÁLNÍ VLASTNOSTI.
Dle expertů jsou pro výkon činností (funkcí) ve veřejné správě je v oblasti osobních dispozic nezbytně nutná
schopnost jednat s lidmi jako absolutně dominantní dispozice a dále pak svědomitost, kritičnost k výsledkům
činnosti, sebekritičnost a odolnost vůči zátěži a stresu. Jako žádoucí vlastnost byla uváděna ve všech oblastech
veřejné správy především sociální přizpůsobivost, tvořivost a zdravá ctižádostivost.
153
Za nezbytně nutné volní vlastnosti experti správních úřadů označili především rozhodnost, jako prioritní
vlastnost a dále: cílevědomost, samostatnost, sebeovládání a sebekázeň. Žádoucími vlastnostmi pak jsou
statečnost, dominantnost a schopnost prosazovat svoji vůli.
Nezbytně nutný morální profil je experty charakterizován takovými vlastnostmi jako jsou: čestnost,
pravdomluvnost, zásadovost, nestrannost, pracovitost a nevydíratelnost. K tomu se ještě připojuje
nekompromisnost a obětavost.
3.3 ÚROVEŇ POŽADAVKŮ NA SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI SE DIFERENCUJE NA
INDIKÁTOR REALIZACE VLASTNÍ ČINNOSTI, SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ PRO ŘÍZENÍ A
PRO SPRÁVNÍ A ADMINISTRATIVNÍ ČINNOSTI.
Nezbytně nutné schopnosti a dovednosti pro řízení se soustřeďují na koordinaci činnosti druhých
spolupracovníků a podřízených a na schopnosti přijímání nových poznatků a zkušeností.
Pokud jde o nutné schopnosti pro vlastní činnost veřejného činitele má dle expertů dominantní postavení
dovednost řešit konkrétně nastalé situace. Dále pak následuje schopnost prakticky uplatňovat požadavky
právních norem, plnit mimořádné úkoly, samostatné rozhodování a pohotové reakce na nastalé změny.
Ze schopností a dovedností pro technicko-ekonomické, správní a administrativní činnosti pro výkon funkce ve
veřejné správě je nezbytně nutné: ovládat osobní počítač a mít vyjadřovací schopnosti.
3.4 ÚROVEŇ SPECIÁLNÍCH KOMPETENCÍ BYLA PRACOVNĚ DIFERENCOVÁNA NA OSOBNÍ
PROJEV PRACOVNÍKA VEŘEJNÉ SPRÁVY, NÁROKY NA JEHO PERSONÁLNÍ CHOVÁNÍ A NA
SPECIFICKÉ DOVEDNOSTI.
Nezbytně nutným požadavkem na osobní projev úředníka (manažera) orgánu veřejné správy je především
adekvátní vystupování a ukázněnost.
Nároky na personální chování obsahují několik nezbytně nutných požadavků. Zjevnou dávku dominance mají,
dle vyjádření expertů, především: pochopení pro druhé, sociální otevřenost, ovládání způsobů motivace,
diferencovaný přístup k podřízeným, schopnost sebehodnocení, tolerance, schopnost iniciovat další vzdělávání
pracovníků .
Nezbytně nutnou specifickou dovedností pracovníka veřejné správy je především spolehlivost charakterizovaná
zejména jako dodržování termínů, samostatnost ve smyslu organizační a dispoziční schopnosti, iniciativy,
přebírání odpovědnosti a v neposlední řadě i chování vůči třetí straně ve smyslu vystupování, způsobu
jednání,zastupování navenek a dodržování pravidel etikety.
Poznatky o jednotlivých kompetencích jsme získali sondou u pracovníků obecních a krajských úřadů, finančních
úřadů, celních úřadů a vybraných expertů z ústřední státní správy.
Jistě by bylo vhodné opakovat sondáž v současnosti, kdy je Česká republika již řádným členem EU a pokusit se
vytvořit základní kompetenční profil „euroadministrátora“ na úrovni orgánů veřejné správy.
4. DIMENZE PŘÍPRAVY ČESKÉHO ÚŘEDNÍKA VEŘEJNÉ SPRÁVY NA „EUROÚŘEDNÍKA“
Dimenze vzdělávání české administrativy veřejné správy a její „přerod“ na „euroúředníka“ bezprostředně souvisí
s novými kompetencemi správy ve vztahu k Evropské unii.
„Na předsednictví České republiky v Evropské unii, které se plánuje na léta 2008 či 2009, se bude jazykově
připravovat 350 úředníků. Plán ministerstva zahraničí schválila vláda 11. ledna 2006. Úředníci budou muset
prokázat znalost angličtiny na úrovni malé státnice a schopnost komunikovat, číst a rozumět ve francouzštině…..
Není myslitelné, aby ti, kteří budou předsedat, byli pouze pasivními přijímateli informací. Musí koordinovat a
řídi. Kromě znalosti obou jazyků bude po zaměstnancích úřadů také vyžadována znalost základních smluv EU,
dokumentů a pravidel legislativního procesu v unii a základní dovednost vyjednávat, upozornil šéf diplomacie
Cyril Svoboda. Dalších zhruba 3000 úředníků bude chodit na školení, kde se dozví potřebné základní
minimum…“ (LN 12. 1. 2006 a MFD 12. 1. 2006)
154
Evropský institut veřejné správy (EIPA) byl již v roce 1998 vyzván, aby poskytl svůj názor na dopad evropské
integrace na českou veřejnou správu. Cílem bylo definovat specializované znalosti a dovednosti, které budou
čeští státní úředníci muset mít, aby mohli efektivně plnit své úkoly. V zájmu jednoduchosti byly určeny čtyři
skupiny s doporučeným rozsahem znalostí a dovedností, které se s každou z nich pojí. Pracovně byly tyto
skupiny definovány jako:
• řadoví pracovníci
• manažeři
• poradci na vytváření politik
• účastníci fungování EU
4.1 ŘADOVÍ PRACOVNÍCI, OPERATIVA
Jde o velký počet zaměstnanců veřejné správy zapojených do rutinních úřednických či jiných povinností což
z hlediska praxe představuje operativní činnosti. Jedná se o nejnižší úroveň kategorie pracovníků správy, která je
schopná fungovat bez přímé nebo hluboké znalosti politik nebo postupů Evropské unie za předpokladu, že tito
pracovníci budou vybaveni direktivami, pokyny, předpisy apod., které se budou vztahovat k jejich činnosti.
Základními kvalifikačním požadavkem je znalost nařízení Evropské unie, pokynů EU a směrnic EU. Dále je
nezbytná znalost institucí a orgánů EU, jejich fungování jakož i procesů rozhodování a legislativy, která se jich
týká.
Novou základní dovedností by měla být schopnost komunikace s protějšky v jiných členských státech o
každodenních provozních záležitostech. Netýká se to však pouze jazykové vybavenosti, ale rovněž znalosti
jejich kulturního prostředí, tradic a etikety.
4.2 MANAŽEŘI
jsou pracovníci, kteří již budou muset řešit složité případy ve vlastní oblasti a budou moci dávat pokyny nižším
úředníkům. K tomu budou potřebovat dostatečnou znalost politik Evropské unie a jejich aplikaci v českých
podmínkách v rámci sektoru politiky, ve kterém pracují. Na této úrovni není nutné mít hlubokou znalost toho,
jak byly politiky EU vytvářeny, ale je třeba znát, jak musí být aplikovány v českém prostředí.
Základními kvalifikačními předpoklady tedy bude znalost příslušné odvětvové politiky a politik souvisejících,
národních charakteristik a okolností členských zemí EU, procesů rozhodování a legislativy v oblasti, která se jich
týká, institucí Evropské unie a jejich činnosti.
Nezbytnou dovedností bude komunikace a znalost jazyků na pracovní úrovni spolu se znalostí sociokulturního
prostředí zemí Evropské unie a jejich specifik ve společenském styku.
4.3 TVŮRCI POLITIK – PORADCI NA VYTVÁŘENÍ POLITIK
Jde o poradce na vytváření politik reprezentující menší skupinu úředníků na všech ministerstvech a ostatních
orgánech, které jsou zapojeny do otázek EU. Jejich úloha je velmi náročná – formulace českých politik.
Základními kvalifikačním předpokladem bude muset být znalost :
• politik a jejich fungování v jednotlivých členských státech
• národní okolnosti – administrativní, právní, ekonomické a sociální tradice členských států EU
• specifické politiky příslušného odvětví
• evropské právní systémy a evropské právo
• instituce a orgány EU, jejich funkce a činnost
• rozhodovací procesy v EU.
Mimo podrobných znalostí politik EU majících dopad na jejich sféru odpovědnosti, budou tito pracovníci
potřebovat důkladnou znalost „systémů EU“, což zahrnuje takové otázky, jako je: fungování zákonů EU ve
vztahu k národním zákonům, role a odpovědnost různých institucí EU, politika organizací a fungování ostatních
členských států v odpovídajících sektorech.
Na kvalitativně vyšší úroveň bude nutno u této skupiny pracovníků postavit vzdělávání na národních
okolnostech především v ekonomických, sociálních a kulturních tradicích, formách a způsobech jednání a
společenského styku jednotlivých členských států EU.
155
4.4 ÚČASTNÍCI FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE
Jde o skupinu úředníků, kteří se budou přímo podílet na fungování EU a to formou, která je přímo zapojí do
diskusí, jednání a spolupráce se zástupci evropských institucí a ostatními členskými státy. Tato skupina by měla
zahrnovat: české vyjednavače a poradce účastnící se práce Rady, členy stálé české delegace v Bruselu, české
odborníky jmenované do odborných pracovních skupin EU, české úředníky přiřazené do vyjednávacích výborů,
české úředníky pracující v Komisi nebo ostatních evropských institucích.
V tomto případě musí být „odborná“ znalost politik a postupů EU doplněna řadou speciálních znalostí a
dovedností tak, aby byla efektivní v prostředí evropského vyjednávání. Novou nezbytnou dovedností v jejich
systému vzdělávání bude muset být znalost přírodního, historického, politického, sociálního prostředí spolu se
sociální stratifikací, náboženstvím a v neposlední řadě se specifickými znaky společenského chování.
5. JAK DÁLE VE VZDĚLÁVÁNÍ?
Po určité době uplatňování současného systému vzdělávání zaměstnanců veřejné správy se zdá, že je to problém
spíše rozšíření a zlepšení kvality stávajícího vzdělávání než problém zavedení systému nového. Jde o to, že
stávající vzdělávání je založeno spíše na stávajících, než na budoucích potřebách. Je to však logické neboť
současně fungující systém vzdělávání začal být realizován jako příprava na vstup České republiky do Evropské
unie.
Efektivní příprava české veřejné správy v období, kdy již jsme členy EU podmiňuje nutnost dalšího vývoje
moderní a profesionální veřejné správy, orientované na založení odpovídajících struktur a kapacit správy
srovnatelnými s těmi, které existují v členských státech Evropské unie, a to se zvláštním zřetelem na efektivitu,
výkonnost a profesionálnost. Je zapotřebí dosáhnout vyváženého, komplexního a multicisciplinárního a
multikulturního přístupu k daným problémům. Proto mimo nutného vzdělávání v oblasti legislativy, struktur,
správních postupů a technologie je třeba zdůraznit naléhavost a nutnost vzdělávání v oblasti tzv. „měkkých
dovedností“ jako je správní kultura, etika, motivace apod. Je nezbytné uskutečnit další formy vzdělávacích
aktivit neboť zaměstnanci správních orgánů ve všech částech správy budou čelit značně rozšířeným,
pozměněným a někdy zcela novým úkolům. Určitá novelizace systému vzdělávání by dle mého názoru měla
navazovat na zvláštní části povinného i průběžného vzdělávání pracovníků. Neměla by se vyhnout ani
vzdělávacímu programu pro vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů. Jde o specifické vzdělávání, kde
mnohé aspekty jsou společné všem cílovým skupinám.
Administrativa veřejné správy zastává celou řadu rolí, které se vzájemně prolínají. Přitom každá z nich má určitá
specifika, která je nutno si osvojovat nikoli pouze teoretickými základy, ale především praktickým nácvikem
dovedností. Jde o trénink, který má svá pravidla. Teoretická východiska, přístupy a informace jsou meritorní
náplní současného systému vzdělávání veřejné správy. Nyní musí přijít druhá etapa a to je nácvik dovedností na
základě skupinového vzdělávání.
Primární kompetencí regionální veřejné správy je hluboká znalost své vlastní oblasti práce v evropském kontextu
a komunikační dovednosti. Z hlediska nové evropské dimenze vzdělávání veřejné správy by na primární
kompetenci v tzv. „formálních“ oficiálních či tvrdých informací (jako je např. základní znalost cílů, institucí,
nařízení, pokynů a směrnic, evropských právních systémů a evropského práva nebo dovednosti využívat
informační zdroje EU) měly navazovat vzdělávací aktivity v rozvíjení specifických sociálních dovedností jako
např.:
• společenská diplomacie a diplomatický protokol
• osobní prezentace a vystupování
• práce s veřejností
• jednání v konfliktních situacích a jednání v krizích
• jednání vůči třetí straně
• negociační dovednosti
• ovlivňování a lobbování
• etiketa pracovníka veřejné správy, chování při významných událostech
• přijímání zahraniční návštěvy z členských zemí EU
• příprava a realizace zahraniční cesty do zemí EU
• korespondence s partnery z členských zemí EU
• nácvik relaxačních technik
• práce v mezinárodním týmu
156
•
•
•
veřejná vystoupení, rozhovory, spolupráce s médii
národní okolnosti, kulturní rozdíly a specifika členských států EU ve smyslu znalosti přírodního,
historického, hospodářského, politického, sociálního a společenského prostředí
a z toho vyplývající dovednosti prakticky uplatňovat specifická pravidla a zvyklosti chování při jednání
i společenském styku vně i uvnitř členských států EU
Témat bychom našli ještě daleko více.
Nicméně jde o rozdíl, který existuje ve francouzštině mezi „savoir etre“ – „dovednostmi žíti“ vztahujícími se
k osobnímu chování a vystupování a „savoir faire“, schopnostmi vztahujícími se více k odborným znalostem a
dovednostem.
Formy vzdělávacích programů diferencované dle pozic pracovníků
PERSONÁLNÍ DOVEDNOSTI
KONCEPČNÍ DOVEDNOSTI
TOP
SPECIÁLNÍ
WORKSHOPY
MANAŽERSKÝ PROGRAM
PRO VEDOUCÍ
PRACOVNÍKY
ORGANIZACE
MANAŽERSKÝ PROGRAM VYŠŠÍ ÚROVNĚ
PRO MANAŽERY PODŘÍZENÝCH JEDNOTEK
MANAŽERSKÝ PROGRAM PRO
DRUHÝ ŘÍDÍCÍ STUPEŇ
ÚROVEŇ ODBORU
ODBORNÉ A NIŽŠÍ MANAŽERSKÉ PROGRAMY PRO
PROVOZNÍ MANAGEMENT (VEDOUCÍ ODDĚLENÍ)
ZÁKLADNÍ ODBORNÉ PROGRAMY (PRO MANAŽERY TÝMU)
…FINANCE …PLÁNOVÁNÍ …MARKETING …PRÁVO
ODBORNÉ DOVEDNOSTI
ZÁVĚREM
Jednání v evropském kontextu vyžaduje specifický aktivní a dynamický přístup. A to nejen v rámci vlastního
správního úřadu, ale i mimo něj. Česká administrativa veřejné správy bude i nadále dostávat nejrůznější role,
z nichž každá má své specifické požadavky na kompetence. I do budoucna poroste důležitost horizontálních
otázek v níž se veřejná správa hraje dominantní roli.
Vysoká škola jako facilitátor angažující se při zajišťování průchodnosti určitého navrženého přístupu či řešení
může aktivně pomoci při rozvoji požadovaných znalostí a dovedností a to na základě akreditace, kterou uděluje
ústřední orgán státní správy, kterým pro oblast vzdělávání úředníků územních samosprávných celků je
Ministerstvo vnitra. Požadavky jsou logicky odvozeny od role a postavení zaměstnanců veřejné správy a
stanovení jejich kompetencí.
Rozvoj požadovaných znalostí a dovedností může vysoká škola realizovat různými způsoby. Může jít o formální
vzdělávání, pořádání školení, kurzů, seminářů, panelových diskusí apod. a to především v oblasti
zprostředkování informací, v jazykové výuce zaměstnanců, při vzdělávání tlumočníků a překladatelů apod.
Další možnou formou vzdělávání je výcvik (trénink) speciálních sociálních dovedností nutných a žádoucích pro
činnost regionální veřejné správy v evropském prostoru.
157
V neposlední řadě může vysoká škola pomoci svojí vědeckou činností jako např. realizací již výše zmiňované
expertizy znalostních a dovednostních kompetencí na různých úrovních veřejné správy, která by zcela jistě
přispěla k preciznějšímu formulování vzdělávacích potřeb zaměstnanců územních samosprávných celků různého
odborného zaměření a různých stupňů řízení.
Autor je lektorem pro evropské záležitosti Institute for Legal Education and Information a lektorem Ministerstva
zahraničních věcí ČR v oblasti EU pro ústřední orgány státní správy ČR.
ADRESA:
PhDr. et Mgr. Ladislav Rýznar, Ph.D.
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Tel.: 00420 572 548 035
158
REGIÓN AKO SOCIÁLNOEKONOMICKÁ SIEŤ
Štefan Volner
Abstrakt: V súčasnosti rastie význam a úloha regiónov. Osobitne dôležité (z teoretického
i praktického) je ich skúmať ako dynamické systémy i ako celky, teda z holistického a sieťového
prístupu. Sieťový prístup nám umožňuje vidieť a skúmať všetky dynamické prepojenia – site – ktoré
tvoria kvalitu a „život“ regiónu, ktoré zaisťujú jej vnútornú a vonkajšiu komunikáciu, teda vývoj.
Kľúčovými a „najdôležitejšími“ podsystémovými sieťami v regióne sú ekonomické a sociálna. Dnes
ich nie je možné oddeliť preto je vhodnejší skôr pojem sociálnoekonomcká sieť.
Kľúčové pojmy: región, sociálnoekonomická sieť regiónu, sociálna sieť, ekonomická sieť, štát,
sieťový prístup, uzol, sieťové spojenia, štruktúra,
Rast významu regiónov a ich dynamický vývoj (rovnako ako celého spoločenského vývoja) si posledné roky
vynútil nové metodologické prístupy, nové paradigmy jeho vnímania a skúmania. Osobitne prínosným sa
ukazuje aj sieťový prístup, na ktorý chcem v článku stručne poukázať.
V dynamických systémovo-sieťových prepojeniach (pri sieťovom prístupe) si oveľa viac uvedomujeme - na
rozdiel od „statických“ systémovo-štrukturálnych vzťahoch - existenciu, prioritu a význam všetkých sociálnych
a ekonomických sietí. Sieťový vzťah nie je pevný hierarchický vzťah, kde sa ako u pyramídy (napríklad štátneho
systému) budujú nadradené vzťahy, kde moc smeruje len z hora nadol. U sieťového vzťahu nie je isté, trvalo
určené, čo je „nad“ a čo „pod“, nie je „mocnejší“ a „slabší“, ale sú úrovne, kde sú všetky body, uzly, elementy
„rovnocenné“, neoddeliteľné od siete, systému. V sieťovom systéme, aj „menšie“ sieťové spojenia nadobúdajú
„významnejšie“ miesto a úlohu. V dynamickom sieťovom systéme sú uzly, prepojenia a vzťahy sieti v procese
neustáleho pohyby, vývoja a zmeny. Niektoré sociálne a ekonomické siete si dokonca v priebehu pohybu
a vývoja regionálneho a širšieho národného systému menia svoje miesto, význam, funkcie a kvality. Práve táto
sieťová paradigmy nám umožňuje postrehnúť, že dochádza k zmene významu úlohy a miesta medzi štátnou
a ekonomickou sieťou, ako i medzi sociálno-štátnou a súkromno-ekonomickou sieťou. Ukazuje sa, že rastie sila
a tendencia súkromno-ekonomickej siete v porovnaní so štátnou a sociálno-štátnou sieťou. Súkromné firmy
a jednotlivci (podnikatelia) čoraz výraznejšou mierou ovládajú štátu sieť a sociálno-štátnu sieť v regiónoch.
Sociálnoekonomická sieť regiónu je výsledkom aktivity ľudí a sociálnoekonomických štruktúr, sietí. Siete
predstavujú aktivity a spojenia všetkých jej elementov a uzlov, ktoré dávajú regionálnemu systému „život“, ktoré
mu umožňujú sa vyvíjať a komunikovať s vonkajším prostredím. Siete zaisťujú vnútorný život (fungovanie)
regiónu. Vďaka ním sa stávajú otvorené a dynamické, vďaka ním sa zasieťovávajú do širšej národnej, alebo
kontinentálnej siete (napríklad Európskej únie). Vďaka ním sa vie región prispôsobovať zmenám, ďalej sa
samoorganizovať a rozvíjať. Previazanosť a pevnosť regionálnej siete je zaisťovaná uzlami, bunkami. Práve tu
vidím obrovský význam skúmania regiónu ako spoločenskej sieti.
Regióny s pevnou vnútornou sieťou a vzťahmi sú stabilnejšie, bezpečnejšie a majú väčšiu šancu na prežitie
a rozvoj, než sociálne systémy bez takýchto sietí, resp. len s formálnymi a „nanútenými“ sociálnymi elementmi,
normami a vzťahmi. Sociálne systémy, ktoré sa utvárajú na základe skutočných zmien, sú zasieťované. Ak sú
dynamické a pevné, potom reagujú rýchlejšie ne zmeny, ale nie deštrukčné, resp. spomaľujú deštrukciu
regionálnej siete. Oficiálne a formálne vzťahy (ktoré sú väčšinou deklarované, ktoré oficiálne poznáme) nemusia
vyjadrovať skutočné sociálne siete v spoločnosti. Pri sieťovom prístupe nemôžeme prehliadnuť, že tu fungujú
nielen oficiálne, legálne elementy, štruktúry a vzťahy, ale aj nelegálne siete a uzly, ktoré sú (z rôznych dôvodov)
organickou súčasťou regiónu. Napriek tomu sa najčastejšie stretávame (v oficiálnych štátnych dokumentoch
a správach len) s predstavovaním (s predkladaním) legálnych, oficiálnych sociálnych a ekonomických
podsystémov, v ktorých sa však reálne existujúce siete (napríklad čierna a šedá ekonomická sieť, kriminálna sieť
atď.) vôbec „nenachádzajú“, „ignorujú“. Pričom z ekonomického (finančného) hľadiska je objem ich finančných
tokov značný, nezanedbateľný a mimo oficiálnych (napríklad colných a daňových príjmov regiónov).
159
V sociálnej sieti môže existovať niekoľko druhov a „tvarov“ podsietí, ako napríklad: paralelné siete, siete
v diagonále, skrížené siete, viacvrstvové siete, horizontálne, vertikálne atď. Takéto sieťové spojenia - podľa nás
– majú všetky regióny, len ich ako sieťové spojenia menej (alebo vôbec) vnímame a poznávame. Z prísne
exaktného a epistemologického hľadiska je v tejto súvislosti irelevantné, či z hľadiska reálnych politických
mechanizmov, existujúcich sociálnych, ekonomických, právnych atď. noriem a záujmov je takýto prístup
akceptovateľný, možný (asi nie). Nás by mal zaujímať reálny a dynamický mechanizmus utvárania a fungovania
sociálnoekonomickej siete regiónu, so všetkými (teda i nezákonnými, neoficiálnymi, nedeklarovanými) sieťami,
prvkami a uzlami. Sieťový (holistický) prístup by mohol „eliminovať“ existujúcu „schizofréniu“: skúmať
budeme (vedeckí pracovníci) reálne (objektívne existujúce) deje a siete, ale popisovať budeme (štátne inštitúcie)
len oficiálne „uznávané“ a deklarované štruktúry, kde nemajú miesto napríklad nelegálne siete (sieť čierneho
obchodu, sieť produkovania a točenia čiernych peňazí, sieť čiernej práce, nelegálna migrácia atď.). Závery
a riešenia budú nepoužiteľné. Potom to čo reálne existuje a to čo chceme aby bolo videné, resp. to čo
predkladáme sa dostanú do protikladu.
Z hľadiska horizontálneho rezu je možno sociálnoekonomickú sieť regiónu „rozdeliť“ na štyri prepojené sieťové
podsystémy: štátnu, verejnú, súkromnú a doborvoľnú. Teda, aj keď budeme svoju pozornosť sústreďovať na dva
sieťové podsystémy (z hľadiska oblastí spoločenského života) – sociálnu a ekonomickú, nezabúdame však, že
v týchto sieťach sú aj sieťové prepojenia ako z legálnych aj nelegálnych sietí, tak aj zo sieti štátnych,
súkromných, verejných a dobrovoľných, ale aj zo sietí duchovných, vedecko-technických, informačných,
kybernetických, vojenských atď.). Pričom región chápeme ako sieť, ktorá je súčasťou oveľa širších sietí (ČR,
SR, V4 a EÚ).
V záverečnej časti len ukážeme na niekoľko existujúcich sociálnoekonomických sietí, ktoré tvoria región.
Zámerne sa vyhnem explicitnému vytypovaniu a pomenovaniu nelegálnych sietí (tu sú na ťahu štátne inštitúcie).
Súčasťou sociálnej siete je sieť:
• Zdravotníctva a hygieny (nemocnice, polikliniky, zdravotné strediská a ambulancie, hygienické stanice,
lekárne, sieť zdravotníckej pomoci, vrátane inštitúcii zodpovedných za kontrolu tejto siete,
epidemiologická sieť atď.),
• Školstva, vedy a kultúry (školy, vzdelávacie inštitúcie a agentúry, výskumné centrá, divadlá, kiná,
knižnice, galérie, zábavné centrá, kultúrne spolky, sieť masmediálnej komunikácie atď.)
• Demografická sieť (počet obyvateľov, veková štruktúra, rodiny, profesionálna sieť, kvalifikačná sieť,
pracovný trh (aktívny i potenciál), migrácia obyvateľstva atď.)
• Sociálneho systému (starostlivosť o deti, dôchodcov, asociálnych jednotlivcov, nezamestnaných,
sociálne ústavy, sieť sociálnej pomoci a starostlivosti atď.)
• Bezpečnostno-záchranná a varovná (ochrana obyvateľstva, zaistenie poriadku, varovné a záchranné
systémy v prípade kalamity, ekologických katastrof, klimatických zmien, ochrana teritória, hasičský
zbor atď.)
Súčasťou ekonomickej siete je sieť:
• Výrobná a spracovateľská (výrobné a spracovateľské spoločnosti s celou svojou sieťovou
infraštruktúrou, montážne a opravárenské firmy až dielne)
• Obchodno-marketingová (obchodná sieť až po individuálny predaj, marketingová sieť, skladovacia sieť
a výstaviská atď.)
• Finančná (banky, sporiteľne, finančné inštitúcie, daňové a colné úrady, dôchodkové a správcovské
spoločnosti, akciový trh atď.)
• Komunikačno-spojovacia (telekomunikácie, pošta, internet, mobilná operačná sieť, televízne spojenie,
satelitná a GPS sieť atď.)
• Komunikačno-dopravná (železničná, diaľničná a cestná, vodná a riečna, letecká atď.)
• Informačná a kybernetická (Internet, informačná sieť, regionálna kybernetická sieť atď.)
• Rekreačná a cestovný ruch (športová, oddychová, turistická, hotelová služba, pohostinstvá atď.)
• Služby (vzdelávacie, právne, ochranné, obchodné, energetické, športové, relaxačné, meteorologické
atď.)
• Energetická, surovinová a vodná (pre výrobné a spracovateľské odvetvie, ropovody, plynovody, dovoz
a spracovanie surovín, výroba a distribúcia elektriny, tepla, vody atď.)
• Ekologická a likvidovania odpadov (ochrana životného prostredia, protipovodňový systém, kanalizácie,
odvoz a likvidácia odpadov atď.)
• Poľnohospodárska (starostlivosť o poľnohospodársku pôdu, vodu, lesy, rybníky, potravinová výroba,
160
•
veterinárna sieť atď.)
Stavebná, bytová a trh z nehnuteľnosťami (stavebné firmy a inštitúcie,
z nehnuteľnosťami, stavebné úrady a inšpekcie, geodézia a kartografia atď.)
bytový
trh
a trh
ZÁKLADNÁ LITERATÚRA:
[1]
MATURANA, HUMBERTO-FRANCISCO VARELA. The Tree of Knowledge. Boston : Shambhala,
1987.
[2]
MRÁZ, S. Jednotlivec a medziprávna subjektivita, Almanach 2003, s. 120 – 126, ISBN 80 – 225 – 1770 –
4.
[3]
MRÁZ, S. Princíp neporušiteľnosti m hraníc - záruka stability a bezpečnosti, Medzinárodné otázky,
Slovenský inštitút medzinárodných štúdií, roč. 5, č. 21/1996, str. 54 – 56.
[4]
MRÁZ, S. Mezinárodní smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou, 1. vyd. Praha : CODEX Bohemia
1995, 335 str., ISBN 80 – 901683 – 3 – 7.
[5]
VARELA, F.; THOMPSON, E.; ROSCH, E. The Embodied Mind. MIT Press, Cambridge, Mass, 1991.
[6]
VOLNER, Š. Základy geopolitiky. Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja
Bela v Banskej Bystrici, Banská Bystrica : 2003, 120 strán. ISBN: 80-8055-881-7.
[7]
VOLNER, Š. Česko – integrácia – bezpečnosť. Sborník Policejní akademie ČR, č. 4, 2005, s. 45- 53.
[8]
VOLNER, Š. ČR a SR v európskom geopolitickom priestore. Mezinárodní politika, č. 1/2004. Ústav
mezinárodních vztahu, Praha : 2004. s. 15 – 18.
[9]
VOLNER, Š. Nová geopolitika. Teoreticko-metodologické východiská. Zvolen : Bratia Sabovci, 2004.
ADRESA:
Doc. Dr. Štefan Volner, CSc.
Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov
Národná 12
974 01 Banská Bystrica
Tel.: +421-48-446 11 11
Fax: +421-48-415 31 80
161
162
SPOLOČNÝ VZDELÁVACÍ A VÝSKUMNÝ PRIESTOR V RÁMCI EUROREGIÓNU
BBK, SPOLUPRÁCA S PRAXOU. SKÚSENOSTI A POZNATKY.
Juraj Wagner
Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne
Abstrakt: Príspevok sa zaoberá problematikou spolupráce v rámci Euroregiónu Bílé – Biele
Karpaty, spoluprácou medzi vysokými školami v ČR a SR a možnosťami jej rozširovania
a skúsenosťami so spoluprácou Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka s podnikmi
a organizáciami v trenčianskom regióne.
Kľúčové slová: Euroregión Bílé – Biele Karpaty, univerzita, región, priemyselná prax, spolupráca,
Európska únia, vzdelávanie, celoživotné vzdelávanie, veda a výskum, európsky vzdelávací
a výskumný priestor.
Hovorí sa, že Európa je Európou regiónov. A v európskych regiónoch sú univerzity, ktoré sú vážené, regionálne
vlády si ich ctia a pomáhajú im, aby mohli poskytovať kvalitné, moderné vzdelanie, zodpovedajúce rýchlemu
vývoju vo svete. Tento prístup je zreteľný aj preto, že mestá a regióny sú si vedomé, že len silným
intelektuálnym vysokoškolským kapitálom a zázemím budú aj oni silní.
Aj Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne (TnUAD) vznikla z iniciatívy orgánov štátnej
správy, samosprávy a priemyslu pôsobiaceho v regióne. Filozofiu vzniku univerzity možno charakterizovať
sloganom: „Podniky pre univerzitu, univerzita pre podniky“. Spolupráca s podnikmi a firmami sa orientuje na
výchovu odborníkov pre priemysel, celoživotné vzdelávanie, riešenie konkrétnych vedecko-výskumných úloh
podľa zadania podnikov, spoločné riešenie štátnych programov vedy, výskumu a vývoja, atď.
Spolupráca sa uskutočňuje formou dvojstranných zmlúv, formou spoločných laboratórií (VILA), občianskeho
združenia (MATCEX) či spoločnej firmy (BOST – TnUAD). Cieľom týchto organizácií je vzájomná kooperácia
vo výskume materiálov, výskum a vývoj v oblasti bezbárnatého skla, či vývoj nedeštruktívnych diagnostických
metód, meracích systémov a zariadení, alebo spoločné vzdelávacie programy napr. v oblasti CNC technológií.
Významným medzníkom pri rozvoji univerzity bola dohoda o spolupráci medzi Mestom Trenčín a univerzitou.
Táto dohoda je zároveň dôkazom pochopenia významu univerzity pre rozvoj mesta, pre rast jeho vzdelanostnej
úrovne, kvality života občanov, ale i pre podnikateľskú sféru, ktorej je plne k dispozícii aj naša vedecká
a výskumná kapacita.
Spolu s ostatnými predstaviteľmi mesta a regiónu nesieme spoluzodpovednosť za udržanie si postavenia regiónu
na ekonomickej mape Slovenskej republiky a za prípravu kvalitne univerzitne vzdelanej mladej generácie
odborníkov. Na druhej strane však rozvoj vzdelanosti v meste, či regióne nie je mysliteľný bez spätnej väzby. To
znamená bez podpory mesta, či regiónu.
Európska únia je, okrem iných pilierov, založená na poznaní a špičkových vedeckých a technických výsledkoch.
Tento moment vnímame ako dokorán otvorené dvere aj pre náš vzdelávací dom, do ktorých sme už aj prakticky
vstúpili. Máme uzatvorené dohody s viacerými univerzitami v zahraničí a všetky si vážim.
Impulzom pre rozvoj trenčianskeho regiónu je aj projekt 6. RP EÚ „Regionálna inovačná stratégia“, ktorú
riešime v spolupráci s Trenčianskym samosprávnym krajom (TSK), regionálnou pobočkou Slovenskej
obchodnej a priemyselnej komory, Mestom Trenčín a ďalšímí partnermi. V rámci tohto projektu spoločne
hľadáme cesty ďalšieho rozvoja regiónu pre budúcich 20 – 30 rokov.
Už dnes sa presviedčame, že vytváranie Európskeho priestoru vysokoškolského vzdelávania je podmienkou pre
zvýšenie atraktívnosti a konkurencieschopnosti európskych vysokých škôl. Potvrdzuje sa, že vysokoškolské
vzdelávanie je verejný majetok a že je a aj v budúcnosti zostane verejnou zodpovednosťou. Len európska
163
spolupráca a solidarita nám môže zabezpečiť kvalitu a vyrovnávanie rozdielnej ekonomickej vyspelosti
jednotlivých regiónov. A to, môžem otvorene konštatovať, je aj náš problém. Ale i na tomto poli sa opäť môže
zaangažovať v treťom tisícročí mimoriadne dôležitý fenomén - vzdelávanie. Aj to je dôvod, prečo únia žiada
posilnenie európskej dimenzie vo vysokoškolskom vzdelávaní. Správa Európskej komisie dokonca zdôraznila
potrebu investovania do ďalšieho vzdelávania zamestnancov v záujme zlepšenia ekonomickej situácie
spoločnosti a vyzvala ku založeniu Európskeho priestoru celoživotného vzdelávania.
Rozsah súčasných ekonomických a sociálnych zmien, rýchly prechod k spoločnosti, založenej na poznatkoch
ako aj demografický tlak sú výzvy, ktoré si žiadajú nový prístup ku vzdelávaniu a výučbe v rámci celoživotného
vzdelávania. Tento prístup zdôrazňuje potrebu nárastu investícií do ľudí a poznatkov, presadzuje získanie
základných zručností, vrátané digitálnej gramotnosti, rozšírenie príležitostí pre inovácie, viac flexibilnejších
foriem vzdelávania. Jeho cieľom je poskytnúť všetkým osobám, bez ohľadu na vek, rovnaký a otvorený prístup
ku kvalitným vzdelávacím príležitostiam. Celoživotné vzdelávanie zahŕňa všetky fázy učenia, od predškolského
po podôchodkové a pokrýva plné spektrum formálneho a neformálneho učenia. Ďalšie vzdelávanie a
pokračujúce školenia sú odpoveďou na narastajúcu súťaživosť a na používanie nových technológii. V našich
podmienkach organizujeme vzdelávanie pre malých a stredných podnikateľov. Okrem toho pripravujeme aj
rôzne druhy kurzov a štúdií.
Bez rozpakov možno povedať, že celoživotné vzdelávanie je jedným z významných prístupov ako dosiahnuť
strategický cieľ Európy, stať sa najvýkonnejšou a konkurencieschopnou ekonomikou, založenou na poznatkoch.
Univerzity sa takto stávajú centrami reformy systému vzdelávania v Európe, ktorej zámerom je zmodernizovanie
ako aj zatraktívnenie európskych vysokých škôl. Bezprostredne sa to dotýka aj TnUAD, aj našich partnerských
vysokých škôl v Českej republike a osobitne v euroregióne Bíle-Biele Karpaty. Je to zodpovedné a vážne
poslanie. Ak ho premietneme do rozmerov trenčianskeho kraja, opäť sa dostávame k záveru – spomenutý zámer
možno dosiahnuť len v spoločnom dialógu univerzity, mesta, kraja, ale i priemyselnej a podnikateľskej sféry
vôbec.
Druhým pilierom spoločnosti založenej na vedomostiach je Európsky výskumný priestor, v ktorom ide
o bezhraničnú výskumnú politiku v Európe založenú na spolupráci vedcov a výskumníkov členských štátov EÚ.
Naše aktivity, ktoré možno považovať aj za napĺňanie poslania univerzity pri rozvoji regiónu, sú orientované aj
do činnosti spojenej s našim členstvom v Euroregióne Bílé-Biele Karpaty. V rámci nich spolupracujú vyššie
územné celky, mestá a univerzity v prihraničnej oblasti česko-slovenskej hranice. ktoré už splynuli v rámci
zjednotenej Európy do jedného prirodzeného regiónu, ktorý má historicky mnoho spoločných prírodných,
etnografických, sociálnych aj ekonomických čŕt. Naša univerzita je prakticky od svojho vzniku v roku 1997
členom združenia regiónu Biele Karpaty a prostredníctvom neho aj Euroregiónu Bíle-Biele Karpaty. Cieľom
euroregiónu je najmä rozvoj ľudských zdrojov, rozvoj územia euroregiónu, cezhraničná spolupráca a cestovný
ruch.
Významným počinom v rámci euroregiónu je program Vitrum pro futurum – euroregión skla, ktorý sa začal
v roku 2003. Tento program je zameraný na zachovanie a rozvoj sklárstva a sklárskeho priemyslu v euroregióne,
rozvoj stredného (Lednické Rovne, Valašské Meziříčí) a vysokého školstva (TnUAD, UTB), vedy a výskumu
(univerzity, Centrum kompetencie skla Vitrum Laugraricio Trenčín - VILA, Glass Ateliér Morava Vizovice)
a sklárskeho priemyslu ( RONA Lednické Rovne, Skloobal-Vetropack Nemšová, STV Glass Valašské Meziříčí,
Crystalex, atď).
V podmienkach nášho euroregiónu je samozrejmá spolupráca vo vede, výskume a vzdelávaní s našimi
geograficky najbližšími partnermi UTB Zlín a EPI s.r.o. Kunovice. Samozrejme, že máme bohaté vedecké
kontakty a spoluprácu vo vzdelávaní aj s ďalšími univerzitami v ČR ako sú VUT Brno, UO Brno, TU Liberec,
OU Ostrava, VŠB – TU Ostrava, Opavská univerzita VŠCHT Praha, UK Praha, ČVUT, Univerzity
v Pardubiciach, v Plzni, v Hradci Králové. Ide najmä o mobility študentov a učiteľov, spoluprácu vo vede
a výskume. Rozsiahle možnosti rozšírenia kooperácie, vzhľadom na tradície a jazykovú blízkosť, vidím
v akreditovaní spoločných študijných programov, vo vstupe do 7. Rámcového programu EÚ a nových
programov únie, orientovaných na východo a juhoeurópske štáty.
164
ADRESA:
Dr.h.c. doc. Ing. Juraj Wagner, PhD.
Študentská 1
911 50 Trenčín
tel.: 00421 32 7400 101
fax: 00421 32 7400 102
165
166
SMEROVANIE VÝSKUMU A VÝVOJA V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Jozef Habánik
Fakulta sociálno – ekonomických vzťahov TnU AD v Trenčíne
Abstrakt: Vedomostná spoločnosť a ekonomika, jej budovanie bude základným predpokladom
dlhodobej konkurencieschopnosti. Dôležité je preto urobiť konkrétne kroky, aby sme k takejto
spoločnosti smerovali. Východiskovým predpokladom bude nová politika vzdelávania
a celoživotného vzdelávania vo väzbe na dynamické zmeny na trhu práce, vedná a technická
politika a inovačná stratégia. Výskum a vývoj sú parametre a zároveň piliere vedomostnej
spoločnosti, zárukou inovatívnych riešení a zdrojom konkurencieschopnosti. Základným problémom
slovenského výskumu a vývoja sú nízke výdavky na výskum a vývoj. Úroveň verejných a súkromných
výdavkov na výskum a vývoj dlhodobo patrí medzi najnižšie v Európskej únii. Výkonnosť výskumnovývojového potenciálu je nedostatočná a výskum a vývoj je rozdrobený a relatívne uzavretý voči
zahraničiu. Úroveň infraštruktúry výskumu a vývoja je dlhodobo nedostatočná z kvalitatívneho aj
kvantitatívneho hľadiska. Financovanie výskumu a vývoja bolo v minulých rokoch hlboko
poddimenzované. Medziročný nárast výdavkov na výskum a vývoj nebol stabilne zabezpečovaný,
naopak od roku 2000 dochádzalo k poklesu podielu výdavkov zo štátneho rozpočtu vo vzťahu
k HDP. Výdavky na výskum a vývoj vo vzťahu k HDP dosiahli v roku 2006 podiel len 0,47 %
z HDP.
Klúčové slová: Veda, technika, výskum, vývoj, priority, výskumný priestor, vedomostná spoločnosť,
financovanie, štátne programy.
ÚVOD
Bez rozsiahlejšieho hodnotenia si dovolím povedať, že globálna ekonomika so sebou prináša zvýšenú
konkurenciu a s ňou aj veľké množstvo zmien. Viaceré činnosti sa regionalizujú a decentralizujú. Predpokladom
týchto premien je voľný pohyb tovarov, kapitálu a pracovnej sily. Efektívnosť zhodnotenia kapitálu si vyžaduje
jeho presun do rôznych lokalít a pripravenú vzdelanú, kvalifikovanú a zručnú pracovnú silu. Výchova
a vzdelávanie, výskum, vývoj a inovácie sú piliere vedomostnej spoločnosti. Takej spoločnosti, ktorej cieľom je
rast životnej úrovne prostredníctvom efektívnejšieho využitia obmedzených zdrojov a úrovne poznania. Práve
úroveň poznania, ktorá sa odráža v technickom a technologickom pokroku a v informačných technológiách,
považujem za jej ďalší pilier. Európska únia na Lisabonskom summite v marci 2000 schválila cieľ stať sa
v priebehu desiatich rokov prvoradým, ekonomicky významným spoločenstvom. Nástrojom, ktorým to chce
docieliť, je dobre organizovaný a financovaný výskum a vývoj. Finančné parametre podpory vedy, výskumu a
vývoja sa kvantifikovali na Barcelonskom summite, kde sa členské krajiny Európskej únie zaviazali
systematicky zvyšovať výdavky na výskum, vývoj a inovácie tak, aby v roku 2010 dosiahli 3% HDP, pričom 1/3
výdavkov majú predstavovať verejné výdavky a 2/3 výdavky podnikateľského sektora. Slovenská republika sa
modifikáciou tohto cieľa zaviazala v roku 2010 dosiahnuť objem celkových výdavkov na výskum a vývoj na
úrovni 1,2% z HDP. V tejto súvislosti treba konštatovať, že z hľadiska verejných financií v posledných rokoch
veda, výskum a vývoj neboli prioritnou oblasťou.
PRIORITY VÝSKUMU A VÝVOJA
Nástup novej ekonomiky je veľmi razantný a miera konkurencie v tejto oblasti významne narastá. Kým v roku
1970 vo vyspelých ekonomikách dovoz hotových výrobkov z rozvojových častí sveta bol menší než 10 percent
ich dovozu, dnes je to už takmer 50 percent. Samozrejme, najmä nástup a rast Číny a Indie, ale aj ďalších
ázijských, postupne aj východoeurópskych ekonomík bude tento trend ďalej prehlbovať. V tejto súvislosti je
kľúčové, aby sme sa nespoliehali len na konkurencieschopnosť komparatívnej výhody lacnej pracovnej sily.
Jedinou istotou do budúcnosti je, že bude narastať miera neistoty a miera konkurencie. Veľa štátov má oveľa
lacnejšiu pracovnú silu ako Slovensko a nikto nepochybuje o tom, že montážne haly budú postupovať ďalej na
východ. V tejto súvislosti dôležitosť nebude stáť na výške tempa ekonomického rastu, ale na jeho kvalitatívnej
štruktúre založenej na postupnom prechode od energeticky, surovinovo a pracovne náročných odvetví
k odvetviam inovačne a technologicky orientovaným, ktoré sú založené na efektívnom zvyšovaní produktivity
167
s vysokou pridanou hodnotou. Stále väčšie uvedomovanie si podstatnej úlohy vedomostí pri ďalšom zabezpečení
konkurencieschopnosti a formulovanie tézy posunu spoločnosti informačnej k spoločnosti vedomostnej nás
vedie k novým odlišným trendom manažmentu, ktorej odborníci na túto oblasť nazývajú manažment znalostí.
Manažment znalostí definujú ako sústavný, systematický proces komunikácie a prezentácie vedomostí, ktorý
výsadným spôsobom napomáha cez vlastné skúsenosti a schopnosti zvyšovať organizačnú úroveň v podniku.
V záujme zmeny nášho postavenia v oblasti vednej a technickej politiky bol pripravený v pomerne krátkom čase
podľa môjho názoru celkom slušný koncepčný materiál a to Dlhodobý zámer štátnej vednej a technickej
politiky, v rámci ktorého sa stanovil nárast intenzity výdavkov na výskum a vývoj do roku 2015 na 1.8% HDP.
Z vecného hľadiska je dlhodobý zámer orientovaný na systémové priority, témy štátnych programov, na obnovu
a budovanie technickej infraštruktúry výskumu a vývoja, podporu sietí excelentných pracovísk, transferu
poznatkov výskumu, vývoja a technológií do praxe a podporu ľudských zdrojov, zamestnancov výskumu
a vývoja. V predloženom zámere dôležitosť prikladám koordinácii vednej a technickej politiky na úrovni
orgánov štátnej správy, územnej samosprávy a organizácií výskumu a vývoja, ľudským zdrojom výskumu
a vývoja a zdrojovému zabezpečeniu v sústave verejných financií a súkromných zdrojov. Nemenej dôležitá je
podpora vytvárania technologických inkubátorov vo väzbe na podnikateľský sektor, posilnenie systému učiacich
sa regiónov a rastúca tendencia účelovej podpory výskumu a vývoja zo štátneho rozpočtu pred inštitucionálnym
financovaním. Témy štátnych programov navrhujem smerovať najmä do oblastí využívania obnoviteľných
zdrojov energie, materiálov šitých na mieru, inteligentných materiálov a progresívnych technológií.
Jednoduchým príkladom ako náš život menia nové technológie sú mobilné telefóny. Kto by si pred desiatimi
rokmi povedal, čo budú znamenať mobilné telefóny pre vzájomnú komunikáciu. Možno sme si ani nestihli
všimnúť, že z nášho okolia sa vytratili telefónne automaty v rozbitých búdkach. Ale úprimne, kto z nás by bol
ochotný vymeniť mobil za často nefungujúci automat. Podobne o niekoľko desaťročí skonštatujeme, že lietanie
na Mars nebude sci-fi, ale realitnou témou, morská voda slúži ako zdroj pre výrobu energie prostredníctvom
héliových reaktorov a mnohé ďalšie dnes vzdialené témy.
Sektor vysokých škôl, štátny sektor výskumu a vývoja a rezortné príspevkové a rozpočtové organizácie výskumu
a vývoja sú hlavným generátorom poznatkov (výsledkov výskumu a vývoja), ktoré nemôžu zostať nevyužité, ale
musia byť poskytované odberateľom z hospodárskej alebo spoločenskej praxe. Preto bude potrebné zvýšiť dôraz
na to, aby tento poznatkový potenciál bol z dôvodu ochrany duševného vlastníctva licencovaný. Vo všetkých
ekonomikách EÚ sa od verejného sektora výskumu a vývoja očakáva, že zabezpečí výraznejší transfer
poznatkov do spoločnosti vzhľadom na skutočnosť, že je veľmi slabé premostenie napr. medzi “poznatkovo
hnaným výskumom na univerzitách” a inováciami. Hlavným zámerom preto bude vyžadovať od verejného
sektora výskumu a vývoja, aby zvýšil úsilie prenášať výsledky výskumu a vývoja do hospodárskej alebo
spoločenskej praxe a podnikateľský sektor výskumu a vývoja v súlade s požiadavkou Lisabonskej stratégie
spoluparticipoval na celkovej podpore výskumu a vývoja dvoma tretinami. Od vysokých škôl sa očakáva, aby
pre transfer svojej poznatkovej bázy do praxe vytvárali organizácie špeciálneho typu ako sú spin off a start up a
aby boli podporované centrá transferu technológií a technologické inkubátory.
Hospodárska prax a dosiahnuté výsledky, resp. aplikácia poznatkov získaných prostredníctvom štátnych
programov ukázala že, jednoznačne treba pochopiť, že sa musí sa musí veľmi intenzívne podporovať aj
infraštruktúra výskumu a vývoja, či už technická alebo podpora ľudských zdrojov. Tak malá ekonomika ako
Slovensko nie je schopná financovať na zodpovedajúcej úrovni výskum a vývoj vo všetkých oblastiach, preto 10
štátnych programov výskumu a vývoja bolo príliš veľa a túto skutočnosť je treba zobrať do úvahy pri
koncipovaní a príprave nových štátnych programoch výskumu a vývoja na ďalšie obdobie. Celkové výdavky na
vedu a techniku v roku 2015 v zmysle Dlhodobého zámeru budú 1,8 % z HDP a podiel výdavkov
z podnikateľských zdrojov v roku 2015 dosiahne hodnotu 2/3 z celkových výdavkov, ich výška by mala byť
1,2% z HDP. Štátne programy výskumu a vývoja sú jedným z nástrojov na dosiahnutie tohto cieľa v zmysle
Lisabonskej stratégie. Konkurencieschopná ekonomika založená na vedomostiach a ich aplikácii v praxi
prostredníctvom inovácií výrobkov, technológií a služieb je zárukou makroekonomickej stability a udržateľného
hospodárskeho rastu, zároveň eliminuje hroziace riziko migrácie investorov za lacnou pracovnou silou.
Zvyšovanie produkcie v perspektívnych oblastiach priemyslu a služieb si vyžaduje nepretržité inovačné aktivity
zohľadňujúce predovšetkým globálne trendy. Vzhľadom na obchodnú bilanciu SR je treba zvýšenú pozornosť
sústrediť na inovácie zabezpečujúce rozšírenie exportnej schopnosti našej ekonomiky. Inováciou je nový
zdokonalený výrobok alebo služba, uvedený na trh, nový alebo výrazne zdokonalený postup, založený na
výsledkoch výskumu a vývoja, na novej kombinácii zavedených technológií, ich modifikácii alebo využití iných,
získaných znalostí, ako aj na trhu realizovaná nová pridaná hodnota dosiahnutá uplatnením poznatkov
zahŕňajúcich súbor výskumných, technických, organizačných, finančných a obchodných aktivít. Inovácie sa
majú orientovať predovšetkým do tých strategických oblastí ekonomiky, pre ktoré je charakteristická významná
168
pridaná hodnota a potenciál zvyšovania produktivity práce a zároveň potenciál v oblasti odstraňovania
regionálnych rozdielov. Osobne za mimoriadne dôležité v tejto súvislosti považujem:
a) rast objemu investícií v systéme viac zdrojového financovania, ako aj efektívnosť týchto investícií
smerom ku kapitálovému vybaveniu a obnovy výskumnej infraštruktúry,
b) vytvorenie legislatívneho a zákonného rámca, ktoré by stimulovalo verejno – súkromné partnerstvá
a investície do výskumu a vývoja s ohľadom na princíp daňovej neutrality,
c) tvorbu programov na zvyšovanie povedomia o význame a vplyve vedy a výskumu na rozvoj
spoločnosti (prostredníctvom vzdelávacieho systému, médií a špeciálnych aktivít),
d) zoskupovanie existujúcich vedeckých projektov do integrovaných (spolupracujúcich) vedeckých
programov (spolupracujúce centrá excelencie) s cieľom vytvorenia medzinárodne uznávaných
a konkurenčných centier excelencie, ktoré sú schopné vstúpiť do európskej siete vedcov a podnikov,
e) vzdelávanie mládeže v duchu kreativity, zvedavosti a túžby po dosahovaní nových vedomostí, a to
obzvlášť u absolventov stredných škôl, postgraduálnych a najtalentovanejších študentov vysokých škôl,
f) tvorbu finančných nástrojov na povzbudenie spolupráce medzi výskumníkmi a inštitúciami vedy
a výskumu a verejným a podnikateľským sektorom,
g) aktívna podpora tvorby a prevádzkovania národných technologických platforiem a ich integrácia do
európskych technologických platforiem,
h) problematiku zvyšovania povedomia a dôvery vo vedu a techniku vo verejnosti.
Súčasne poznajúc odvetvovú skladbu našej ekonomiky a podiel pridanej hodnoty treba rozlišovať rozdiel medzi
výskumom a vývojom produktu a výskumom a vývojom technológií a technologických riešení a procesov. Dnes
sa výskum a vývoj nekoncentruje na jednom mieste, ale podobne ako subdodávateľsky riešená výroba, je
subdodávateľský riešený aj výskum a vývoj. Nutnou podmienkou zapojenia slovenských výskumných pracovísk
však bude konkurencieschopnosť.
VÝZVY EURÓPSKEHO VÝSKUMNÉHO PRIESTORU
Nové perspektívy v európskom výskumnom priestore a ich zapracovanie do podoby Zelenej knihy v zmysle
koncepcie schválenej v Lisabone v roku 2000 sú aktuálnymi otázkami, ktoré sú predmetom diskusie na pôde
Európskej komisie. Výskumný priestor a potenciál jednotlivých členských štátov by mal byť orientovaný
z hľadiska priorít do nasledovných oblastí:
• podpora mobilít zamestnancov výskumu a vývoja bez administratívnych a ekonomických prekážok,
• vytváranie znalostných a inovačných spoločenstiev a partnerstiev, napr. vo forme spolupráce medzi
verejným a súkromným sektorom,
• ochrana duševného vlastníctva, vrátane systému patentov,
• podporu komunikačných kanálov prostredníctvom ktorých by v náučno – populárnej a informačnej
podobe mala prístup k vedeckým výsledkom široká verejnosť,
• definovanie požiadaviek na verejné zdroje určené na podporu výskumu a vývoja a vývoja na
nadnárodnej úrovni, na projekty, ktoré nie je možné zabezpečiť na úrovni jednotlivých členských
ekonomík.
Posilnenie vedomostného trojuholníka Vzdelávanie – výskum – inovácie bude úlohou tvoriaceho sa Európskeho
technologického inštitútu (ETI), ktorý by podľa súčasných predstáv komisie mal vytvárať sieť „znalostných
a inovačných “ spoločenstiev. Činnosť ETI má byť financovaná:
a) zo zdrojov Spoločenstva (7. RP),
b) externých zdrojov (zdroje členských štátov, súkromné zdroje, únikový kapitál).
Celkové výdavky do roku 2013 sa odhadujú na 2,4 mld. EUR, pričom na naštartovanie by EÚ prispela sumou
cca 300 mil. EUR. Jeho úlohou by malo byť najmä:
• podporovať interdisciplinárny výskum v oblastiach vopred definovaného spoločného záujmu,
• posilňovať synergiu, resp. zabraňovať duplicite s inými politikami a programami EÚ vo vzdelávaní
a výskume,
• vytvoriť šesť znalostných a inovačných spoločenstiev zameraných na strategické dlhodobé výzvy
(predstava EK je na začiatku v dvoch oblastiach, obnoviteľné zdroje a klimatické zmeny.
Medzi otvorené a diskutované otázky patrí spôsob a rozsah vzdelávacích aktivít, ich stupeň, doktorandské
štúdium, alebo magisterské a doktorandské štúdium, ďalej udeľovanie titulov a diplomov. Je potrebné jasne
upraviť ako sa bude postupovať pri udeľovaní uznávaní spoločných titulov vzhľadom na to, že súčasťou každého
169
Znalostným a inovačným spoločenstvom bude univerzita, napr. viac univerzít, čo znamená v preklade jeho
multidisciplinárne zameranie.
LITERATÚRA
[1]
PLAVČAN, P. Vedomostná spoločnosť v Slovenskej republike. Bratislava : Merkury, 2006. ISBN 8089143-32-6.
[2]
Stratégia popularizácie vedy a techniky v spoločnosti. Bratislava : MŠ SR, 2006.
[3]
Dlhodobý zámer vednej a technickej politiky. Bratislava : MŠ SR, 2007.
ADRESA
Ing. Jozef Habánik, PhD.
Katedra mikro a makroekonómie
Fakulta sociálno – ekonomických vzťahov
Študentská 1
911 50 Trenčín
170
SEKCE 2
171
172
ALOKÁCIA PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ V SLOVENSKEJ A ČESKEJ
REPUBLIKE
Mária Ďurišová
Abstract: Nowadays foreign direct investments are the head indicators for international economic
relations. Importance of the foreign trade have fallen down to the second position. Main holders of
foreign direct investments are multinational corporations. Assets of foreign direct investments for
the domestic economy are shown mainly in entrancing new technologies, know-how, in cutting
amount of trade and credit balances, in effects of load. Negatives of foreign direct investments
manifest oneself in influence to the economic structure, in vulnerability of economy, in elimination
competitive advantage and in raising dependability of trades and production. Czech Republic
overrun Slovak Republic in inflow foreign direct investments severalfold.
Key words: foreign direct investments, positives and negatives of foreign direct investments inflow,
Czech Republic, Slovak Republic
1. ÚVOD
Priame zahraničné investície sú kategóriou medzinárodných investícií. Pri ich vymedzení je potrebné
rešpektovať devízový zákon ale aj ich vymedzenie medzinárodnými inštitúciami.
Priamou zahraničnou investíciou je také vynaloženie peňažných prostriedkov alebo iných peniazmi oceniteľných
majetkových hodnôt, alebo iných majetkových práv, ktorého účelom je založenie, získanie alebo rozšírenie
trvalých ekonomických vzťahov investujúceho tuzemca alebo tuzemcov na podnikaní v zahraničí alebo
investujúceho cudzozemca alebo cudzozemcov na podnikaní v tuzemsku, a to niektorou z týchto foriem:
1. vznik alebo získanie 100% podielu na podnikaní,
2. účasť na podnikaní, ak investor vlastní alebo získa najmenej 10 % podiel na základnom imaní obchodnej
spoločnosti alebo najmenej 10 % podiel na čistom obchodnom imaní obchodnej spoločnosti, alebo
najmenej 10 % hlasovacích práv,
3. prijatie alebo poskytnutie finančného úveru investorom na podnikanie, ak má investor na tomto
podnikaní účasť podľa predchádzajúcich dvoch bodov, alebo ak je finančný úver spojený s dohodou
o podiele na rozdelení zisku alebo je spojený s vplyvom na riadení spoločnosti, ktorý je porovnateľný
s vplyvom podľa bodu 1 alebo bodu 2,
4. použitie výnosu z existujúcej priamej investície do tejto investície, t.j. reinvestícia výnosu z priamej
investície.
Podľa OECD v súlade s EUROSTATom a MMF priama zahraničná investícia odráža zámer rezidenta jednej
ekonomiky (priamy investor) získať trvalú účasť v subjekte, ktorý je rezidentom v ekonomike inej než
ekonomika investora (priama investícia). Trvalá účasť implikuje existenciu dlhodobého vzťahu medzi priamym
investorom a priamou investíciou a významný vplyv na riadení podniku. Priama investícia zahŕňa pôvodnú
transakciu medzi oboma subjektmi, ako aj všetky nasledujúce kapitálové transakcie medzi nimi a medzi
afilovanými podnikmi, zapísanými i nezapísanými v obchodnom registri.
Podnik priamej investície je definovaný ako podnik zapísaný nebo nezapísaný v obchodnom registri, v ktorom
zahraničný investor vlastní 10 a viac percent akcií (podielu) alebo hlasovacích práv zapísaného podniku alebo
ekvivalent nezapísaného podniku v obchodnom registri.
Priama investícia zahŕňa priamo a nepriamo vlastnené afilácie, ktoré sa podľa percenta podielu investora na
základnom kapitále alebo hlasovacích právach delia na dcérske spoločnosti (viac ako 50% podiel), pridružené
spoločnosti (10 – 50% podiel) a pobočky (100% vlastnené trvalé zastúpenia alebo kancelárie priameho investora,
pozemky a stavby priamo vlastnené nerezidentom; mobilné zariadenia operujúce v ekonomike aspoň 1 rok).
173
Súčasťou priamych zahraničných investícii je podiel na základnom kapitále (majetková účasť), reinvestovaný
zisk a ostatný kapitál, zahŕňajúci úverové vzťahy s priamym investorom.
Zloženie priamej investície vyjadruje vzťah:
priama investícia = základný kapitál + reinvestovaný zisk + ostatný kapitál
•
•
•
(1.1)
Základný kapitál zahŕňa vklad nerezidenta do základného imania spoločnosti (základný kapitál v
pobočkách, všetky podiely v dcérskych a pridružených spoločnostiach).
Reinvestovaný zisk je podiel priameho investora (v pomere k priamej majetkovej účasti) na výsledku
hospodárenia nerozdelenom formou dividend.
Ostatný kapitál zahŕňa prijaté a poskytnuté úvery, vrátane dlhových cenných papierov a dodávateľských
úverov medzi priamymi investormi a ich dcérskymi spoločnosťami, pobočkami a pridruženými
spoločnosťami. Tieto úverové vzťahy sú zachytené v medzi podnikových pohľadávkach a záväzkoch.
Priame zahraničné investície plynú do Slovenskej republiky a Českej republiky (ale aj väčšiny krajín strednej a
východnej Európy) predovšetkým ako nákladovo a trhovo orientované.
Nákladová orientácia spočíva tom, že investor hľadá pri umiestnení najnižšie peňažné vyjadrenie spotreby
výrobných faktorov a ostatných výdavkov spojených s činnosťou (spotreba materiálu, energií, mzdové náklady,
spotreba služieb, odvody - povinné poistné z miezd zamestnancov, dane). Tento faktor zohráva úlohu pri
priamych zahraničných investíciách, ktoré sú zamerané na výrobu, ale aj na export. Nízka cenová hladina
výrobných faktorov v Slovenskej republike, ale aj v Českej republike, predurčuje uvedené krajiny ako krajiny
pre alokáciu priamych zahraničných investícií. V nezanedbateľnej miere sú to aj mzdové náklady, vzhľadom na
udržiavanú nízku cenu práce, najmä v Slovenskej republike.
Pri trhovej orientácii investor skúma polohu hostiteľskej krajiny vzhľadom ku krajine umiestnenia exportu.
Česká republika a Slovenská republika ležia uprostred Európy, čím dobíjajú miesto strategického centra
umiestnenia výrobných i exportných priamych zahraničných investícií.
2. VPLYV ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ NA OBCHODNÚ A PLATOBNÚ BILANCIU
Vplyv priamych zahraničných investícií na platobnú bilanciu je úzko prepojený s vplyvom na obchodnú
bilanciu, ktorá sleduje celkovú hodnotu vývozu a dovozu spravidla za 1 rok, bez ohľadu na termíny platieb.
Dopad na obchodnú bilanciu determinuje v úvode spomenutá trhová orientácia zahraničných investorov v
Slovenskej a Českej republike. Prejav je pozitívny, nakoľko prevažná časť produkcie podnikov sčasti alebo
úplne vlastnených zahraničnými investormi je predmetom vývozu. Prostredníctvom obchodných kontaktov
materskej spoločnosti sú výrobky s pôvodom na Slovensku alebo v Čechách, vyvážané do krajín, kde by sa
domáci výrobcovia neetablovali. Zahraniční investori odstraňujú vývozné bariéry, pôsobia proexportne,
umožňujú zapojiť sa do globálneho obchodu, čo je pre malé otvorené ekonomiky, akou je aj ekonomika
Slovenskej republiky a Českej republiky, nevyhnutné.
Priame zahraničné investície ovplyvňujú stav tak bežného ako aj kapitálového účtu platobnej bilancie. Bežný
účet zachytáva platby v podobe úrokov, dividend, reinvestovaného zisku, kapitálový účet platby za fúzie,
akvizície a úvery, ako výdaje platby za dovážané výrobné faktory a služby, platby za manažment a know-how,
technológie, licencie.
Platobné bilancie Slovenskej republiky a Českej republiky sú vzájomne porovnateľné, nakoľko obe krajiny sú
členmi Medzinárodného menového fondu, ktorý od svojich členov vyžaduje unifikovanú štruktúru položiek
platobnej bilancie, čo dokumentuje tab. č. 1 a 2.
174
Zahraničné investície - platobná bilancia Slovenskej republiky
Investície mil. USD
Položka
Priame
investície
celkom
V zahraničí (priamy
investor = rezident
Majetková účasť a
reinvestovaný zisk
Ostatný kapitál
V SR (podnik priamej
investície)
reinvestovaný zisk
Ostatný kapitál
Portfóliové investície
Ostatné investície
Tab. 1
2001
2002
2003
2004
2005
1 460,32
4 130,05
1 913,38
3 051,78
1 950,53
-14,94
- 11,05
- 246,59
21,15
-156,84
-41,99
- 8,05
- 53,15
- 161,19
-123,77
27,05
-3,00
- 193,44
182,34
- 33,07
1 475,25
4 141,11
2 159,97
3 030,63
2 107,37
1 179,12
4 093,83
2 568,52
2 775,39
2 005,31
255,25
866,38
858,16
102,06
- 982,00
4 244,85
296,13
-228,76
398,22
47,27
- 408,55
551,93
- 558,27
506,53
1 558,15
Zdroj: NBS
Zahraničné investície – platobná bilancia Českej republiky
Investície mil. USD
Položka
Priame
investície
celkom
V zahraničí (priamy
investor = rezident
reinvestovaný zisk
Ostatný kapitál
V ČR (podnik priamej
investície)
reinvestovaný zisk
Ostatný kapitál
Portfóliové investície
Ostatné investície
Tab. 2
2001
2002
2003
2004
2005
5 476,00
8 276,20
1 895,40
3 960,00
10 135,10
-165,40
- 206,50
- 206,000
- 1 014,30
- 856,10
-153,80
- 164,30
- 110,70
- 788,30
- 474,90
-11,60
- 42,20
- 95,30
- 226,00
- 381,20
5 641,40
8 482,70
2 101,40
4 974,30
10 991,20
4 889,40
8 249,70
2102,60
4 726,80
10 973,90
752,00
916,40
-1 763,60
233,00
- 1,20
- 1 428,00
- 1 265,40
3 907,80
4 798,60
Zdroj: ČNB
247,50
2 310,40
1 000,40
17,30
- 3 006,70
- 1251,80
3. PRÍLEV A ODLEV PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ
Prílev priamych zahraničných investícií predstavuje budovanie výrobných kapacít v hostiteľskej krajine.
Predstavuje zásadný faktor štrukturálnych reforiem, prieniku slovenských firiem na zahraničné trhy, rozvoja
regiónov, tvorby nových a novovytváraných pracovných miest, ako i zvyšovania kvalifikácie zamestnancov,
zníženie deficitu obchodnej bilancie, zvýšenie exportnej schopnosti krajiny, prínos nových technológií do
krajiny a celkové skvalitňovanie slovenského podnikateľského prostredia. Hodnoty prílevu - odlevu priamych
zahraničných investícií v prípade jednotlivých krajín, patria medzi dôležité indikátory konkurencieschopnosti a
transparentnosti jednotlivých ekonomík.
PZI však môžu na trhu spôsobiť zánik domácich firiem, ktorým nízka hladina produktivity, plynúca z nedostatku
finančného kapitálu, neumožní adaptáciu na nové konkurenčné podmienky, s následným negatívnym dopadom
na trh práce.
175
Prílev priamych zahraničných investícií
Obdobie
Tab. 3
Prílev priamych zahraničných investícií v mil. SKK
Česká republika
99 561
240 526,4*
61 448
283 896,4
185 594
372 659,3
38 970
75 568,7
33 022
162 105,7
20 123
365 169,4
Zdroj: [5,9,10], ČNB
* údaj prepočítaný priemerným kurzom za príslušný rok CZK ku SKK.
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Odlev priamych zahraničných investícií
Obdobie
Tab. 4
Prílev priamych zahraničných investícií v mil. SKK
Česká republika
2000
975
2 067,25
2001
3 441
8 320,61
2002
364
9 070,98
2003
664
7 409,20
2004
1 693
33 053,34
2005
2 249
-587,29
Zdroj: [5,9,10], ČNB
* údaj prepočítaný priemerným kurzom za príslušný rok CZK ku SKK.
Česká republika v príleve priamych zahraničných investícií niekoľkonásobne predstihla Slovenskú republiku.
Priame zahraničné investície plynúce do oboch krajín v jednotlivých rokoch sa prejavujú kolísavou tendenciou
z dôvodu privatizačných transakcií. V Slovenskej a Českej republike zhodne, v období jednotlivých rokov 2000
– 2005, najvyšší prílev priamych zahraničných investícií bol v roku 2002, čo bolo zásadne spôsobené
privatizáciou, v Českej republike akciovej spoločnosti Transgas a v Slovenskej republike Slovenského
plynárenského podniku, Západoslovenskej a Stredoslovenskej energetiky.
Depreciácia priamych zahraničných investícií do Slovenskej republiky sa prejavila v roku 2005, pričom prílev
majetkového kapitálu bol výlučne neprivatizačný, to znamená, neboli realizované žiadne podiely z privatizácie
na príleve priamych zahraničných investícií podľa údajov Národnej banky Slovenska.
Aktuálny stav prílevu priamych zahraničných investícií na územie Slovenskej republiky nepriaznivo ovplyvňuje
spomalenie výstavby diaľnic. Logistické náklady si investor vykalkuluje hneď v úvodných analýzach, spolu s
výrobnými nákladmi prestavujú základné kritériá pre hodnotenie ekonomickej efektívnosti investície pre jej
majiteľa. Typickým príkladom pre Slovenskú republiku je oblasť Bratislavy.
4. PODPORA VSTUPU PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÍ V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Ministerstvo hospodárstva SR v roku 1999 vypracovalo materiál „Stratégia podpory vstupu zahraničných
investícií do Slovenskej republiky“ ktorý vláda SR svojim uznesením č. 198 z 9. 3. 1999 vzala na vedomie.
Vláda SR svojím Uznesením č. 1217 zo dňa 17. decembra 2003 schválila „Národnú stratégiu podpory
investícií“, ktorej hlavným zámerom je zefektívnenie inštitucionálneho rámca podpory priamych zahraničných
investícií, ako aj existujúcich podporných mechanizmov. Od 1. mája 2004 poskytovanie štátnej pomoci
schvaľuje Európska komisia, pričom Slovenská republika je povinná dodržiavať právne predpisy Európskych
spoločenstiev pre štátnu pomoc priamo a v plnom rozsahu. Príslušné ústredné orgány štátnej správy Slovenskej
176
republiky venujú uvedenej problematike pozornosť. Podporné nástroje je možné zhrnúť do nasledujúcich
okruhov:
• právny rámec podpory priamych zahraničných investícií,
• investičné stimuly,
• podpora budovanie priemyselných parkov,
• štátna pomoc na rozvoj regiónov,
• aktivity Ministerstva hospodárstva Slovenskej republiky v oblasti podpory prílevu priamych
zahraničných investícií a transparentnejší systém udeľovania individuálnej štátnej pomoci.
5. ZÁVER
Cieľom príspevku bolo poukázať na výsledky porovnania alokácie priamych zahraničných investícií do Českej
a Slovenskej republiky, pričom sa vychádzalo jednotného vymedzenia ekonomických kategórii ako sú majetková
účasť, základný kapitál, reinvestovaný zisk a ostatný kapitál. Faktory, ktoré v súčasnosti najviac ovplyvňujú
prílev investícií sú všeobecný legislatívny rámec podnikania, investičné stimuly, kvalifikácia ľudských zdrojov,
kvalita a cena pracovnej sily, stav v rozvoji dopravnej a ostatnej infraštruktúry, kvalita služieb poskytovaných
agentúrami SARIO a CzechInvest. Pred Slovenskou a Českou republikou stojí riešenie problémov v uvedenej
oblasti, medzi ktoré patrí predovšetkým objem prílevu priamych zahraničných investícií, ich kvalita (investície
s vysokou pridanou hodnotou), regionálne rozdiely pri alokácii (Bratislavský kraj, Praha a okolie), hodnota
reinvestovaného zisku a podiel zisku vyplateného v podobe dividend do zahraničia, tvorba systému jasných
pravidiel pre investičné stimuly, dopravná dostupnosť, kvalita pracovnej sily, pripravenosť priemyselných
parkov.
LITERATÚRA:
[1]
KALÍNSKÁ, E. Přímé zahraniční investice a jejich úloha v regionu střední a východní Evropy.
Aktuální otázky světové ekonomiky č. 5/1999, Praha : VŠE Praha, 1999.
[2]
LISÝ, J. a kol. Ekonómia. IURA EDITION. Bratislava : 1999.
[3]
ŠÍBL, D. Medzinárodné ekonomické vzťahy na prelome tisícročí. Bratislava : EUROUNION, 1996.
[4]
ŽÁK, M. a kol. Veľká ekonomická encyklopédia. Praha : LINDE, 1999.
[5]
Štatistický úrad SR, Bulletin 1/2006.
[6]
Devízový zákon č. 202/1995 Z. z.
[7]
internetová adresa: www.economy.sk
[8]
internetová adresa: www.fini.sk
[9]
internetová adresa: www.nbs.sk
[10]
internetová adresa: www.cnb.cz
Príspevok bol vypracovaný v rámci riešenia grantového projektu VEGA 1/2588/05 Zvyšovanie konkurenčnej
schopnosti a meranie výkonnosti podnikov.
ADRESA:
Ing. Mária Ďurišová, PhD.
Katedra makro a mikroekonómie
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
tel: 041/513 1422
177
178
INVESTIČNÉ STIMULY A ICH VPLYV NA ROZVOJ REGIÓNU
Alžbeta Kucharčíková, Jozef Šujanský
Abstrakt: Priame zahraničné investície prispievajú významnou mierou k hospodárskemu rastu tejktorej krajiny. Jednou z možností na prilákanie zahraničných, ale i domácich investorov do
zaostalejších regiónov s nižšou úrovňou HDP na obyvateľa, nižšou produktivitou práce a vysokou
nezamestnanosťou, je aj poskytovanie investičných stimulov.
Kľúčové slová: štátna pomoc, investičné stimuly, priame zahraničné investície, trh práce, rozvoj
regiónu
1. ÚVOD
Slovensko v roku 2006 dosiahlo rekordný rast hrubého domáceho produktu (HDP). Index rastu HDP
v porovnaní s predchádzajúcim rokom bol 8,2 %. Uvedený vývoj bol vyvolaný predovšetkým zahraničným
obchodom a rastom investícií, čo je pre ekonomiku pozitívnym javom. Rast investícií v súčasnom období totiž
vytvára predpoklady a základ pre ďalší rast produkčných možností i HDP v budúcnosti. K uvedenému vývoju
v oblasti tvorby hrubého fixného kapitálu prispievajú i zahraničné investície plynúce na naše územie. Pri
rozhodovaní o tom, kde zahraniční investori nasmerujú svoje investície, rozhoduje okrem iných faktorov i výška
poskytnutej štátnej pomoci zo strany cieľovej- hostiteľskej krajiny.
Cieľom príspevku je poukázať na možnosti a pravidlá platné v Slovenskej republike pri poskytovaní
prostriedkov vo forme investičných stimulov s cieľom prilákať významných investorov a poukázať na ich vplyv
na trh práce a rozvoj regiónu.
2. PRAVIDLÁ POSKYTOVANIA ŠTÁTNEJ POMOCI A INVESTIČNÝCH STIMULOV V SR
Vymedzenie pojmu štátna pomoc a kompetencie súvisiace s jej poskytovaním obsahuje zákon č. 203/1999 Z. z.
o štátnej pomoci v znení neskorších predpisov. Za štátnu pomoc sa považuje pomoc v akejkoľvek forme, ktorú
poskytuje na podnikanie alebo v súvislosti s podnikaním poskytovateľ priamo alebo nepriamo zo štátneho
rozpočtu, zo svojho rozpočtu alebo nepriamo z vlastných zdrojov. Štátna pomoc sa môže poskytnúť na podporu
hospodárskeho rozvoja regiónov s nízkou životnou úrovňou alebo vysokou nezamestnanosťou, na uskutočnenie
významného projektu európskeho záujmu, rozvoj určitých hospodárskych činností alebo oblastí i na rozvoj
kultúry a zachovania kultúrneho dedičstva. Koordinátorom procesu poskytovania štátnej pomoci vo vzťahu
k vláde Slovenskej republiky (SR) i vo vzťahu k Európskej únii je Ministerstvo financií SR.
Jednu z foriem poskytovania štátnej pomoci predstavujú investičné stimuly, ktoré označujeme ako všetky
merateľné ekonomické výhody poskytnuté vládou hostiteľskej krajiny investorom na účely motivácie
podnikateľskej činnosti. Zákon č. 565/2001 Z. z. o investičných stimuloch vymedzuje investičné stimuly ako
štátnu pomoc určenú na počiatočné investície, teda na obstaranie dlhodobého hmotného a nehmotného majetku
potrebného na začatie výroby alebo začatie poskytovania služieb alebo i na rozšírenie výroby. Ďalej sa
investičné stimuly týkajú príspevku na nové pracovné miesta vytvorené v súvislosti s týmito investíciami.
Investičné stimuly sa môžu poskytnúť vo forme úľavy na dani (daňový úver až po dobu 10 rokov), príspevku na
vytvorenie nového pracovného miesta a príspevku na rekvalifikáciu zamestnancov. Podmienkou na získanie
dotácie je okrem iného i vynaloženie minimálne 400 mil. Sk na obstaranie majetku, z čoho minimálne 200 mil.
Sk musí byť krytých vlastným imaním. Žiadosti o poskytnutie stimulov a rozhodnutie o pridelení prostriedkov
vydáva Ministerstvo hospodárstva SR.
Okrem vyššieuvedených zákonov, sa pri realizácii procesu poskytovania investičných stimulov vychádzalo zo
Zákona o dani z príjmu a Zákona o službách zamestnanosti, čím sa celý proces stal neprehľadný, komplikovaný,
nejednoznačný, postavený na individuálnom prístupe, čím neposkytoval potenciálnym investorom dopredu jasnú
informáciu o možnostiach podpory a odrádzal ich od rozhodnutia umiestniť investície na území SR.
Zmena nastala prijatím jednotných Pravidiel v oblasti poskytovania individuálnej štátnej pomoci investorom,
179
ktoré boli schválené vládou SR dňa 26. 10. 2005. pravidlá vychádzali zo základnej požiadavky vyrovnávať
regionálne rozdiely a prilákať investorov predovšetkým do ekonomicky zaostalejších oblastí, do odvetví
s vyššou pridanou hodnotou, s možnosťou uplatnenia ľudí s vysokou úrovňou ľudského kapitálu, a prispievať tak
k budovaniu znalostnej ekonomiky.
Pre účely poskytovania investičných stimulov boli jednotlivé regióny Slovenska rozčlenené do 3 zón podľa
výšky nezamestnanosti nasledovne. V červenej zóne sa nachádzali okresy s mierou evidovanej nezamestnanosti
do10%. Do žltej zóny boli zaradené okresy, v ktorých sa miera nezamestnanosti pohybuje v rozpätí od 10 do
15%. V zelenej zóne sa nachádzali okresy s mierou nezamestnanosti nad 15% (tmavšie zelená – pre okresy
s mierou nezamestnanosti nad 20%)
Na základe tohto členenia bola vypracovaná tzv. Mapa zón SR, ktorá sa bude pravidelne vždy k 15. 1. b. r.
aktualizovať. Keďže prioritným záujmom vtedajšej vlády bolo budovanie znalostnej ekonomiky, investičné
projekty boli rozdelené do troch typov na základe toho, či išlo o projekty s vysokou pridanou hodnotou, o oblasť
služieb alebo rozvoja informačných technológií. Typ A predstavovali projekty spracovateľského priemyslu (nová
výroba a montáž komponentov a finálnych produktov, opravy) a distribučné a logistické centrá. V type B sa
nachádzali strategické investície v high-hech sektoroch so sieťovými externalitami (IKT, bio a nanotechnológie,
atď.) a centrá strategických služieb (zákaznícke centrá, oblasť ľudských zdrojov, call centrá a pod.). Do typu C
boli zatriedené výskumné a vývojové centrá, technologické centrá a centrá technologického rozvoja.
V pravidlách boli pre jednotlivé zóny a typy projektov stanovené minimálne výšky investičných nákladov
investora a maximálne výšky limitov štátnej pomoci. Spojnicou medzi žiadateľom o štátnu pomoc a
Ministerstvom hospodárstva ako gestora tohto procesu, bola Slovenská agentúra pre rozvoj investícií a obchodu
(SARIO). Agentúra okrem iných činností v rámci procesu poskytovania investičných stimulov vykonávala
monitoring záujmu investorov na základe dotazníka k poskytnutiu štátnej pomoci, posúdila nárokovateľnosť
projektu, zabezpečila vypracovanie investičnej zmluvy a pod. Nespornou výhodou a pozitívom takéhoto prístupu
bola skutočnosť, že pravidlá i kompetencie zúčastnených strán boli jasné a prehľadné s prioritným zameraním na
prilákanie či už domácich alebo zahraničných investorov, ktorí sú schopní využiť a budovať kvalitný ľudský
kapitál občanov Slovenska a zároveň majú dlhodobý záujem o fungovanie vo vybranom regióne.
Zmena vlády po mimoriadnych parlamentných voľbách v roku 2006 priniesla i zmenu v pravidlách poskytovania
štátnej pomoci a investičných stimulov. Vládnym uznesením zo dňa 29. 11. 2006 bola prijatá Schéma
regionálnej pomoci pre veľké podniky, ktorá bola schválená i Európskou komisiou a platila do konca roka
2006. schéma vychádzala s menšími úpravami (bol zrušený typ projektov C) z pravidiel prijatých v roku 2005.
Od 1. 1. 2007 je v platnosti Usmernenie pre národnú regionálnu pomoc na roky 2007 – 2013 a Regionálna
mapa pomoci na roky 2007 – 2013. Usmernenie i regionálna mapa boli schválené jednak vládou SR, jednak
Európskou komisiou. Cieľom národnej regionálnej pomoci je napomáhať rozvoju najviac znevýhodnených
regiónov prostredníctvom podpory počiatočných investícií a vytvárania nových pracovných miest. Za
počiatočnú investíciu sa považuje investícia do hmotných alebo nehmotných aktív, ktorá sa týka založenia
nového podniku, rozšírenia existujúceho podniku, diverzifikácie výroby na nové výrobky a zásadnej zmeny
výrobného programu. Oprávnenými nákladmi potrebnými pre výpočet výšky regionálnej pomoci sú oprávnené
investičné náklady (náklady na zakúpenie hmotných aktív - pozemkov, budov, strojov a zariadení a na zakúpenie
nehmotných aktív – licencií, know-how, patentových práv a pod.) a oprávnené mzdové náklady. Ide o dvojročné
mzdové náklady, vrátane odvodov, na novoprijatých zamestnancov, ktorí boli prijatí najneskôr do 3 rokov od
ukončenia prác na projekte.
Žiadosť o poskytnutie investičných stimulov sa podáva na Ministerstvo hospodárstva SR, odborný posudok
k žiadosti vypracúva SARIO. Výška pridelených stimulov závisí od typu a výšky investície, počtu novoprijatých
zamestnancov, ich vzdelanostnej štruktúry a hospodárskej úrovne regiónu a miery nezamestnanosti v tom
regióne, do ktorého investícia smeruje. Pre Stredné a Východné Slovensko (HDP na obyvateľa je menej ako
45% priemeru EÚ25) je intenzita pomoci max 50% oprávnených nákladov, v Západnom Slovensku (HDP na
obyvateľa je menej ako 60% priemeru EÚ25) je to max 40% a pre Bratislavu (len okresy Bratislava II., III., IV.,
Malacky, Senec a Bratislava - Čunovo, Bratislava - Jarovce, Bratislava - Rusovce) max 10% oprávnených
nákladov. Uvedené stropy je možné zvýšiť o 10% pre stredné podniky a o 20% pre malé podniky, ale len
v prípade, že výška oprávnených nákladov nepresahuje 50mil. EUR.
Regionálna pomoc sa neposkytuje pre sektor rybného hospodárstva, uhoľného, oceliarskeho a lodiarskeho
priemyslu, dopravy, výrobu poľnohospodárskych produktov a syntetických vlákien. Je dôležité, aby regionálna
180
pomoc mala stimulačný účinok pre investície, ktoré by sa inak v podporovaných oblastiach neuskutočnili.
Ministerstvo hospodárstvo pripravilo návrh zákona o investičnej pomoci, ktorý by mal vstúpiť do platnosti k
1. 7. 2007. Navrhované formy pomoci sú: dotácia na obstaranie hmotného a nehmotného majetku, úľava na dani
z príjmu, príspevok na vytvorenie nových pracovných miest, príspevok na vzdelávanie zamestnancov, prevod
nehnuteľného majetku vo vlastníctve štátu, obce alebo VÚC za zvýhodnenú cenu. Žiadateľom môže byť domáca
aj zahraničná PO alebo FO, ktorá má záujem realizovať investičný zámer. (Prakticky ide o zrovnoprávnenie
podnikateľských subjektov). Poskytovanie dotácií na obstaranie hmotného a nehmotného majetku sa navrhuje
poskytovať pre tieto oblasti: priemyselná výroba, technologické centrá a centrá strategických služieb, novinkou
je oblasť cestovného ruchu.
V rámci priemyselnej výroby by sa malo podporovať: vybudovanie nového podniku, rozšírenie existujúceho
podniku, diverzifikácia výroby podniku na nové výrobky, zásadná zmena sortimentu alebo výrobného procesu,
kúpa podniku od podnikateľa v ťažkostiach (alebo kúpa časti takého podniku), obstaranie výrobného
a technologického zariadenia v hodnote najmenej 60% obstaraného DHM a DIM, minimálna hranica investície
je 400 mil. Sk, z toho najmenej 50% musí byť krytých vlastným imaním, v okresoch, kde miera nezamestnanosti
je vyššia ako celoslovenský priemer, sa limit znižuje na 200 mil. Sk, v okresoch, kde miera nezamestnanosti je
najmenej o 50% vyššia ako celoslovenský priemer, sa limit znižuje na 100 mil. Sk.
Pre technologické centrá a centrá strategických služieb sú navrhované výrazne nižšie sumy a limity v súlade
s podporou inovácií a znalostnej ekonomiky: minimálna výška investícií do technologických centier je 40 mil.
Sk, z toho najmenej 50% musí byť krytých vlastným imaním, minimálne 60% zamestnancov má vysokoškolské
vzdelanie, minimálna výška investícií do centier strategických služieb je 35 mil. Sk, z toho najmenej 50% musí
byť krytých vlastným imaním, minimálne 30% zamestnancov má vysokoškolské vzdelanie.
V oblasti cestovného ruchu je podmienkou poskytnutia pomoci to, aby išlo o zavedenie komplexných služieb
na vybudovanie komplexného strediska cestovného ruchu. Financovať sa môže aj kúpa zariadenia CR, ktoré by
inak ukončilo svoju činnosť (firma v ťažkostiach). Minimálna výška obstaraného investičného majetku v oblasti
CR je 300 mil. Sk, z toho najmenej 50% musí byť krytých vlastným imaním. V okresoch, kde miera
nezamestnanosti je vyššia ako celoslovenský priemer, sa limit znižuje na 150 mil. Sk, v okresoch, kde miera
nezamestnanosti je najmenej o 50% vyššia ako celoslovenský priemer, sa limit znižuje na 75 mil. Sk.
3. PRIAME ZAHRANIČNÉ INVESTÍCIE V SR
Poskytovanie investičných stimulov je, okrem iných faktorov, významným lákadlom pre prílev priamych
zahraničných investícií (PZI) na Slovensko. Na základe klasifikácie Medzinárodného menového fondu sa
investícia považuje za PZI, ak v nej zahraničný investor vlastní minimálne 10%-ný podiel. MMF definuje PZI
ako také investície, ktoré odrážajú trvalý záujem rezidentského subjektu jednej krajiny (priamy investor)
v rezidentskom subjekte inej krajiny (podnik s PZI), ktorý zahŕňa všetky transakcie realizované medzi priamym
investorom a podnikom s PZI.
Podľa Organizácie OSN pre obchod a rozvoj (UNCTAD) sa PZI definujú ako investície založené na dlhodobom
vzťahu k podniku a odrážajúce trvalý záujem a kontrolu rezidentským subjektom jednej krajiny (zahraničný
investor alebo materská spoločnosť) v podniku rezidenta inej krajiny, ktorým môže byť podnik s PZI alebo
filiálka zahraničného podniku.
PZI predstavujú významný fenomén súčasnej doby, sú sprevádzajúcim znakom globalizačných ekonomických
i politických a sociálnych procesov. Prispievajú k rýchlejšiemu ekonomickému rastu, rastu produktivity práce, a
sú teda zároveň považované za významný katalyzátor ekonomického rozvoja.
Stav PZI v SR k 31. 12. b.r. [mld. Sk]
Stav k 31. 12. b.r.
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
78,6
96
177
234,4
319,2
350,1
378,5
394
[SARIO]
Tabuľka 1
181
Do roku 1998 v dôsledku politiky vtedajšej vlády, ktorá nebola naklonená myšlienke podporovať príchod
zahraničných investorov na územie Slovenska a úsilie vynakladala na podporu rozvoja „slovenskej
kapitálotvornej vrstvy“, sa nachádzalo Slovensko v objeme PZI na poslednom mieste v rámci krajín V4. Zmena
nastala po voľbách v roku 1998, kedy nová pravicovo orientovaná vláda prijala rôzne opatrenia a zákony, ktoré
mali zmeniť pokles podielu investícií na hrubom domácom produkte, otvoriť sa svetu a vytvoriť podmienky pre
prílev PZI do krajiny.
Aj keď vláda SR v súčasnosti deklaruje podporu prílevu PZI predovšetkým do zaostalých regiónov Slovenska,
charakterizovaných nižším HDP a vysokou nezamestnanosťou, pri porovnaní stavu PZI podľa krajov zistíme, že
skutočnosť je diametrálne odlišná a najväčší objem PZI k 31. 12. 2006 smeroval práve do najrozvinutejšieho
regiónu Bratislavského kraja (až 67% stavu PZI v SR). Uvedená skutočnosť je spôsobená hlavne teritoriálnou
blízkosťou a výborným dopravným napojením na krajiny Západnej Európy, vybudovanou diaľnicou, vysokou
úrovňou ľudského kapitálu, ktorá je daná a ovplyvňovaná veľkým počtom vysokých škôl na území Bratislavy
Prílev PZI (majetkový kapitál) v SR k 31. 12. 2006 podľa krajov
Názov kraja
Bratislavský kraj
Trnavský kraj
Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj
Žilinský kraj
Banskobystrický kraj
Prešovský kraj
Košický kraj
Spolu
mil. Sk
318 931
26 265
23 164
14 484
35 088
12 414
7 858
37 730
475 934
[SARIO]
mil. USD
12 151,6
1 000,7
882,6
551,9
1 336,9
473,0
299,4
1 437,6
18 133,6
%
67,0
5,5
4,9
3,0
7,4
2,6
1,7
7,9
100,0
Tabuľka 2
Najväčší záujem o investovanie na Slovensku mali a majú investori z Holandska, Maďarska, Rakúska, Nemecka,
Talianska, Francúzska, Švédska a Južnej Kórei. PZI smerujú predovšetkým do odvetví elektrotechnického,
strojárskeho, automobilového, gumárenského, kovospracujúceho, drevárskeho, nábytkárskeho a papierenského
priemyslu i veľkoobchodu. Významné investície plynuli v nedávnej minulosti na Slovensko v rámci
reštrukturalizácie bankového sektora do oblasti bankovníctva. Najväčší počet investorov v minulom roku 2006
privítali v Nitrianskom kraji. Prelomila sa tak bariéra prieniku PZI mimo Bratislavský kraj.
4. PRIAME ZAHRANIČNÉ INVESTÍCIE V ŽILINSKOM KRAJI
Žilinský kraj obsadil tretie miesto v rámci Slovenska v stave objemu PZI k 31. 12. 2006 po Bratislavskom
a Košickom kraji. Agentúra SARIO k 31. 12. 2005 zrealizovala v Žilinskom kraji 13 projektov zahraničných
investícií. Takýmto spôsobom sa vytvorilo 4 630 nových pracovných miest. Najviac projektov smerovalo do
strojárskeho a automobilového priemyslu. Na podporu a zvýšenie atraktivity územia boli niektorým investorom
poskytnuté investičné stimuly. Prehľad poskytnutých stimulov je uvedený v tabuľke 3.
Investičné stimuly poskytnuté v Žilinskom kraji v rokoch 2002 - 2006
Názov spoločnosti
Sídlo
spoločnosti
Oblasť
pôsobenia
Účel pomoci
Výška pomoci
[mil. Sk]
KIA Motors, s.r.o.
(2004)
Žilina
Automobilový
priemysel
5 415
Mobis
Slovakia,
s.r.o. (2004)
Žilina
Automobilový
priemysel
1 425
930
Eltek
Energy
Slovakia, s.r.o.
(2006)
Donghee Slovakia,
s.r.o. (2006)
Liptovský
Hrádok
Elektronika
Regionálna
pomoc,
vzdelávanie
Regionálna
pomoc,
vzdelávanie
Regionálna
pomoc
Vytvorené
pracovné
miesta [osoby]
2 391
35
255
Strečno
Automobilový
priemysel
Regionálna
pomoc
107
189
[MH SR]
Tabuľka 3
182
Najvýznamnejšími zahraničnými investormi v Žilinskom kraji je spoločnosť KIA Motors Slovakia, s.r.o.
a Mobis Slovakia, s.r.o., ktoré sú členmi juhokórejskej spoločnosti Hyundai Business Group. Manažéri
a vlastníci automobilky KIA Motors sa pri rozhodovaní o lokalizácii spoločnosti na území Európy nechali
najviac ovplyvniť vynikajúcim teritoriálnym umiestnením Žiliny ako významného dopravného uzla,
dostupnosťou vysokokvalifikovanej pracovnej sily, infraštruktúrou umožňujúcou rýchly kontakt
s dodávateľskými organizáciami (v roku 2008 sa očakáva dostavba dodávateľského závodu Hyundai, ako
významnej zahraničnej investície na území Českej republiky v blízkych severomoravských Nošoviciach).
Pravdou je však i skutočnosť, že významným faktorom, ktorý rozhodol o výstavbe závodu KIA pri Žiline,
boli vládou SR prisľúbené a poskytnuté investičné stimuly.
Podpísaním investičnej zmluvy dňa 18. 3. 2004 v Bratislave (slovenská strana bola zastúpená Ministerstvom
hospodárstva SR a mestom Žilina), sa vláda SR zaviazala poskytnúť dotáciu na nákup dlhodobého investičného
majetku, príspevok na vytvorenie nových pracovných miest a príspevok na rekvalifikáciu zamestnancov vo
výške 5 415,1 mil. Sk, čím príspevok na jedného zamestnanca činil 2 264,8 tis. Sk. Investor sa zároveň zaviazal
vytvoriť 2 391 nových pracovných miest a výška jeho investície tvorí 11 661,1 tis. Sk na jedno pracovné miesto.
Mobis Slovakia, s.r.o. je druhým veľkým zahraničným investorom, ktorý sa v investičnej zmluve zaviazal
investovať 6 793,3 tis. Sk na jedno pracovné miesto a vytvoriť 930 nových pracovných miest. Poskytnuté
investičné stimuly sú vo výške 1 532,0 tis. Sk na jedno pracovné miesto. Mobis Slovakia je najvýznamnejším
subdodávateľom spoločnosti KIA Motors, vyrába až 50% komponentov pre automobily KIA.
Pre objektívnosť treba dodať, že okrem uvedenej finančnej dotácie, sa vláda SR zaviazala vybudovať stredným
a top manažérom firiem rodinné domy vrátanie vybudovania relaxačných zón v Krasňanoch pri Žiline
a v Bratislave a dobudovať diaľničný úsek Považská Bystrica – Žilina, čím je výška finančnej dotácie vyššia, ako
oficiálne čísla deklarované v tabuľke 3 a 4.
Poskytovanie investičných stimulov nepredstavuje jedinú formu podpory pre investorov prichádzajúcich na
územie Slovenska. Vláda i mestá a obce môžu prispieť i dotáciou na vybudovanie priemyselných parkov. Za
priemyselný park sa v zmysle zákona č. 193/2001 Z. z. o podpore na zriadenie priemyselných parkov považuje
územie, na ktorom sa sústreďuje priemyselná činnosť (výroba) alebo služby najmenej dvoch podnikateľov.
Podľa uvedeného zákona štát poskytne obci dotáciu vo výške 70% nákladov vynaložených na vybudovanie
priemyselného parku.
V Žilinskom kraji bol pomocou dotácie zo štátneho rozpočtu a Fondu národného majetku vo výške 178,35 mil.
Sk zriadený priemyselný park Kysucké Nové Mesto. Spoločnosti – investori so záväznými stanoviskami sú INA
Kysuce, a.s. a KLF – Kinex, a.s., obe so sídlom v Kysuckom Novom Meste a pôsobiace v strojárenskom
priemysle. Spoločnosti vytvoria v priemyselnom parku 4 040 pracovných miest.
Okrem uvedených investorov postavil na území priemyselného parku svoju výrobnú halu i podnik ArvinMerito,
ktorý bude pôsobiť ako subdodávateľ pre automobilový priemysel. V blízkej budúcnosti sa očakáva príchod
niekoľkých ďalších subdodávateľov spoločnosti KIA Motors Slovakia.
Od roku 2006 je možné na účely vybudovania priemyselného parku žiadať podporu z eurofondov v rámci
Sektorového operačného programu Priemysel a služby, pričom zo štátneho rozpočtu príslušnej krajiny a fondov
EÚ je možné uhradiť až 95% nákladov.
5. INÉ FORMY A NÁSTROJE PODPORY ROZVOJA REGIÓNOV
Okrem priamych zahraničných investícií možno za najvýraznejšiu formu podpory rozvoja regiónov označiť
predovšetkým financovanie rozvojových projektov prostredníctvom príspevkov zo štrukturálnych fondov EU.
V skrátenom programovacom období r. 2004 - 2006 mala táto forma podpory regiónov skôr doplnkový význam
oproti priamym zahraničným investíciám, predovšetkým z hľadiska objemu celkových zdrojov (63 502 mld. Sk).
Vzhľadom na charakter PZI bola podpora zo ŠF EU zameraná hlavne na zlepšenie možností regiónov na vstup
a vytvorenie podmienok pre tieto investície (infraštruktúra, dopravná obslužnosť, kvalifikácia pracovnej sily).
Celkový vývoj v rámci EU a vstup nových dvoch členov (Rumunsko a Bulharsko) s nerozvinutými
ekonomikami a výrazne lacnejšou pracovnou silou dávajú predpoklad, že značná časť priamych investícií
veľkých firiem bude smerovať práve do týchto regiónov. Vstupom týchto dvoch krajín do EU sa regióny
Slovenska automaticky vyradili zo zoznamu najzaostalejších regiónov EU, kde ich nahradili práve regióny
týchto nových krajín (napr. niektoré regióny Rumunska dosahujú úroveň len 24% priemeru EU). Mnohé krajiny
183
sa tiež snažia o zavedenie rovnej dane pod úrovňou slovenskej, takže z dlhodobého hľadiska sa budú podmienky
Slovenska pri získavaní nových investícií zhoršovať. Veľkí investori v regiónoch Slovenska tiež začínajú
pociťovať nedostatok kvalifikovanej pracovnej sily.
V týchto súvislostiach je možné predpokladať, že význam podpory rozvoja regiónov prostredníctvom
štrukturálnych fondov EU v najbližších rokoch výrazne stúpne na úkor práve priamych zahraničných investícií,
predovšetkým pre menej rozvinuté regióny bez avizovaného vstupu veľkých investorov. Možno tak
predpokladať aj z celkovej alokácie zdrojov EU, ktoré sú pre Slovenskú republiku k dispozícii na programovacie
obdobie rokov 2007-2013. (11 360 619 650,- EUR).
Uvedené zdroje však budú okrem priamych investícií do priemyslu a výrobnej sféry využité predovšetkým na
zlepšenie infraštruktúry regiónov, dopravnú obslužnosť, zlepšenie životného prostredia a stupňa informatizácie
spoločnosti. Do pozornosti sa tiež dostáva široká podpora cestovného ruchu a jeho rozvoja na úrovni regiónov
predovšetkým prostredníctvom rozsiahlych a ucelených projektov zameraných na zvýšenie turistického
potenciálu regiónov (rozvoj služieb, obnova pamiatok, komplexné programy pre turistov). V porovnaní
s priamymi zahraničnými investíciami smerujúcimi do výroby, priemyslu a prípadne technologických centier,
bude na rovnaké účely zameraný predovšetkým Operačný program Konkurencieschopnosť a hospodársky rast
s celkovou alokáciou 772 mil. EUR a čiastočne tiež Operačný program Výskum a vývoj s celkovou alokáciou
1 209 415 373,- EUR.
Operačný program Konkurencieschopnosť a hospodársky rast si kladie za úlohu rozvoj predovšetkým
podporu nových a inovatívnych technológií, rast konkurenčnej schopnosti domáceho priemyslu a rast pridanej
hodnoty a zamestnanosti. Operačný program Výskum a vývoj sa zameriava na modernizáciu a zefektívnenie
podpory výskumu a vývoja a podporu vzniku inovatívnych malých a stredných podnikov. Predovšetkým tieto
dva operačné programy by mali prispieť k rozvoju domáceho priemyslu a celkovej miery inovácií tak, aby sa
ekonomika Slovenska čo najviac priblížila rozvinutým priemyselným krajinám a vytvoriť základy pre ďalší
stabilný rozvoj ekonomiky v budúcnosti.
Operačný program Vzdelávanie a OP Zamestnanosť a sociálna inklúzia si kladú za cieľ zvýšiť adaptabilitu
a kvalifikáciu pracovnej sily, aby zodpovedala potrebám pracovného trhu a požiadavkám na ďalší rozvoj
hospodárstva. V rámci všetkých operačných programov vzhľadom na charakter regiónu a jeho ekonomickú silu,
špecifické postavenie zaujíma Operačný program Bratislavský kraj.
Oproti programovaciemu obdobiu 2004-2006, kedy bola podpora poskytovaná plošne, sa v nasledujúcich rokoch
výrazne zmení tiež charakter poskytovania podpory. Tá bude prioritne smerovaná do tzv. pólov rastu – miest
a obcí s najväčším potenciálom rozvoja, ktoré majú najväčšie predpoklady pre efektívne využitie získaných
prostriedkov tak, aby ich hospodársky rast zasiahol čo najširšie územie a napomohol rozvoju celého regiónu.
Výrazná pozornosť sa bude tiež venovať dobudovaniu dopravnej infraštruktúry a zlepšeniu dostupnosti
regiónov. Naďalej sa tiež počíta s podporou budovania priemyselných parkov a spoločných služieb pre
podnikateľov za účelom rozvoja priemyslu v regiónoch.
6. VPLYV PZI NA ROZVOJ REGIÓNU A TRH PRÁCE
Od roku 2002, teda od roku založenia agentúry SARIO, do konca roku 2005 bolo v Žilinskom kraji schválených
13 veľkých investičných projektov (tabuľka 3), niektoré z nich s finančnou podporou (tabuľka 4).
Miera evidovanej nezamestnanosti (z disponibilného počtu uchádzačov o zamestnanie) k 31. 12. b. r.
Kraj
Bratislavský
Trnavský
Trenčiansky
Nitriansky
Žilinský
Banskobystrický
Prešovský
Košický
SR
1999
7,2
16,3
13,5
21,5
17,7
23,1
26,0
26,0
19,2
2000
6,4
14,9
12,7
21,7
16,8
21,8
22,1
24,4
17,9
2001
5,8
15,5
12,7
23,1
16,4
23,6
24,0
25,6
18,6
2002
5,2
13,0
10,9
21,5
14,7
23,8
23,0
24,3
17,4
2003
4,0
11,1
9,9
19,1
13,2
22,8
19,6
22,2
15,6
2004
3,4
8,8
8,1
14,8
11,1
19,5
17,5
18,9
13,1
2005
2,6
7,1
6,8
11,4
9,3
18,3
15,8
17,5
11,4
2006
2,3
5,2
5,2
9,1
7,03
16,1
13,7
15,2
9,4
[ÚPSVaR]
Tabuľka 5
184
V roku 2006 boli poskytnuté investičné stimuly dvom spoločnostiam. Investori sa zaviazali vytvoriť 5074
nových pracovných miest, čo významným spôsobom ovplyvní stranu dopytu po práci na trhu práce v Žilinskom
kraji a zároveň i výšku nezamestnanosti.
Z tabuľky 5 je zrejmé, že miera evidovanej nezamestnanosti sa v Žilinskom kraji znížila od roku 2002 do roku
2006 na polovicu. Výraznou mierou k tejto skutočnosti prispeli práve noví investori. Zlepšenie situácie na trhu
práce nastalo aj v dôsledku vzniku nových subdodávateľských firiem automobilového priemyslu.
Rezervy sú však stále v zamestnávaní znevýhodnených uchádzačov o zamestnanie. V investičnej zmluve sa totiž
zahraniční investori zaviazali vytvoriť nové pracovné miesta, tie však neboli konkrétne vymedzené, a tak na
jednej strane sa do KIE i Mobisu zvážajú ľudia zo širokého okolia, deklaruje sa už nedostatok na strane ponuky
kvalifikovaných ľudí v okolí Žiliny a na druhej strane nevznikajú prioritne miesta pre napríklad zdravotne
postihnutých občanov, pre absolventov, pre starších ľudí v produktívnom veku a pod.
7. ZÁVER
Bývalé krajiny socialistického spoločenstva sa po zmene politického i ekonomického systému stali kapitálovo
poddimenzované. Dôsledkom bola nízka úroveň investičného rozvoja a s tým súvisiaci nízky ekonomický rast.
Východiskom z tejto situácie sa stali priame zahraničné investície. Vláda SR sa ich snaží hlavne po roku 1998
prilákať poskytovaním investičných stimulov.
Nespornou výhodou PZI, a to nielen pre žilinský región, je oživenie a zároveň zvýšenie zamestnanosti v odvetví
stavebníctva, rozvoj služieb a obchodu, rozmach dopravy, rozvoj malého a stredného podnikania. Po nedávnom
spustení výroby v KIA Motors sa očakáva výrazný nárast exportu a zlepšenie stavu platobnej bilancie, rast HDP,
znižovanie regionálnej nerovnosti v rozvoji, produktivite, zamestnanosti. Výhody sa onedlho budú
transformovať z regionálnej úrovne na úroveň makroekonomickú.
[1]
CHODASOVÁ, Z. Aký je význam priemyselných parkov pre Slovensko. Zborník zo 4. Medzinárodného
vedeckého sympózia Ekonomické a riadiace procesy v stavebníctve a investičných projektoch, SvF STU
Bratislava, 16. - 17. 9. 2003, 170 s. ISBN 80-227-1929-3.
[2]
LEPÁČEK, P. Diplomová práca, FRI ŽU 2006.
[3]
www.sario.sk
[4]
www.economy.gov.sk
[5]
www.upsvar.sk
ADRESA:
Doc. Ing. Alžbeta Kucharčíková, PhD.
Katedra makro a mikroekonomiky
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
Tel.: 00421/41/5134422
Ing. Jozef Šujanský
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
Tel.: 00421/41/5134422
185
186
ZDROJE FINANCOVANIA MALÉHO A STREDNÉHO PODNIKANIA V SLOVENSKEJ
REPUBLIKE
Anna Jacková
Abstrakt: Small and medium enterprising has an important function in all countries with free trade
market. It’s dynamic development is one of the main components of “healthy” economic
development. Their high compatibility and creativity can fullfil all the latest trends in demand and
satisfy customers needs and expectations at the top level. Target od this presentation is to estimate
conditions of small and medium enterprising in Slovakia, possible domestic and foreign financial
sources and the forms of support.
Kľúčové slová: malý a stredný podnik, externé a interné prekážky, finančné zdroje, podpora,
priame zahraničné investície.
ÚVOD
Jedným zo základných predpokladov priaznivého ekonomického vývoja každej krajiny je dynamický rozvoj
všetkých podnikateľských subjektov nevynímajúc malé a stredné podniky.
VÝZNAM MALÝCH A STREDNÝCH PODNIKOV V EKONOMIKE ŠTÁTU
Rozvoj malopodnikateľskej sféry je výsledkom transformácie ekonomiky v Slovenskej republike, vzniku
súkromného vlastníctva, v nemalej miere aj reštrukturalizácie priemyslu a trhového mechanizmu dopytu, ponuky
po niektorých tovaroch a službách. Malé podniky pre svoju flexibilitu a adaptabilitu novým podmienkam sú
často považované za hlavný prvok revitalizujúcej sa ekonomiky. Pripisuje sa im kľúčový význam ako zdroja
nápadov, nových produktov a hlavne nových pracovných príležitostí. Malé podniky sú jedným z významných
faktorov transformujúcej sa ekonomiky a iniciatívy vedúcej k ich tvorbe a rozvoju sú veľmi rozmanité a zložité.
Okrem pozitívnych výsledkov, ktoré malé a stredné podniky dosiahli, brzdia rozvoj podnikov mnohé finančné,
legislatívne a informačné prekážky.
Zmena vlastníckych vzťahov, odštátnenie veľkých podnikov a ich následná privatizácia mali za následok vznik
a rozvoj malých a stredných podnikov. Ich významná úloha v oživení ekonomiky spočíva najmä v tom, že:
• formujú veľkú skupinu podnikateľov,
• formujú postoje občanov a ich vzťah k trhovej ekonomike,
• formujú utváranie konkurenčného prostredia v ekonomike,
• vytvárajú nové pracovné príležitosti v službách, obchode a remeslách,
• vedú k účelným štrukturálnym zmenám podnikateľských subjektov v závislosti od dopytu domáceho
a zahraničného trhu.
PREKÁŽKY V ROZVOJI MALÝCH A STREDNÝCH PODNIKOV
V ceste rozvoja malých a stredných podnikov stojí množstvo externých a interných prekážok. Externé prekážky
sú dané podnikateľským subjektom zvonku. Z hľadiska vzniku a rozvoja malých a stredných podnikov
v Slovenskej republike sem patria:
• nestabilné makroekonomické podmienky,
• získavanie finančných zdrojov,
• vysoké finančné zaťaženie, ktoré je spojené najmä s vysokým daňovým a odvodovým zaťažením
podnikateľov,
• legislatívne bariéry,
• bariéry informačné, pri ktorých v malých a stredných podnikoch chýba informačný systém najmä
v oblasti marketingu a kooperačných vzťahov.
187
Najlepšie prostredie pre malé a stredné podniky je slobodný trh, pretože poskytuje podnikateľom rovnaké
príležitosti. Nestabilné makroekonomické podmienky spôsobuje nezamestnanosť, zmena úrokovej miery,
menové kurzy, inflácia, čo zvyšuje podnikateľské riziká. Vysoká miera inflácie ohrozuje podnikateľov
nestabilným cenovým vývojom. To znamená, že ceny výrobných faktorov sa zvyšujú, rastú ceny surovín
a materiálov, energií, ceny technológií, strojov a zariadení v konečnom dôsledku aj zamestnanci požadujú rast
miezd. Takýto vývoj je pre podnikateľov nepriaznivý. Preto je potrebné zabezpečiť stabilitu meny, vyrovnaný
štátny rozpočet, rozvíjať proexportnú politiku, podporovať predaj slovenských výrobkov na domácom trhu [1].
Z hľadiska prístupu malých a stredných podnikov k finančným zdrojom prevláda financovanie vlastným
kapitálom. V podstate sa využívajú tri základné zdroje financovania aktivít malých a stredných podnikov (ak nie
je zohľadnená podpora zo strany štátu) a to vlastný zisk, úverové zdroje a navýšenie kapitálu.
Financovanie rozvoja podnikov z vlastných zdrojov bolo dlho obmedzené vysokou sadzbou dane z príjmov,
ktorá je aj dnes vo výške 19 % pre fyzické osoby a malých podnikateľov vysoká. Úverové zdroje predstavujú
cudzie externé zdroje predstavované rôznymi úvermi. Pre podnikateľov sú často nedostupné najmä z dôvodu, že
nedisponujú potrebnými bankovými zárukami. Úvery sú návratná forma financovania založená na dlžníckom
vzťahu medzi veriteľom a dlžníkom. Malé a stredné podniky pre nízky stav svojho majetku nie sú schopné plniť
podmienky požadované poskytovateľmi úverov, a to aj preto, že úrokové miery z úveru dosahujú výšku, ktorá je
na podmienky malých a stredných podnikov neakceptovateľná. Malé a stredné podniky najčastejšie využívajú
obchodný úver, ktorý poskytujú dodávatelia v tovarovej forme a nevyžadujú záruky iba platbu v dohodnutom
termíne. V prípade prechodného nedostatku finančných prostriedkov môžu čerpať kontokorentný úver do
dohodnutej výšky určenej bankou. Je to krátkodobý úver a čerpať sa môže viackrát za sebou. Prevádzkový
splátkový úver sa poskytuje na krytie prevádzkových nákladov, určený je najmä na nákup zásob, financovanie
pohľadávok a krytie prevádzkových nákladov. Pomáha preklenúť krátkodobý nesúlad medzi príjmami
a výdavkami podnikateľa. Okrem uvedených úverov banky poskytujú aj ďalšie formy úverov, vychádzajúc
z konkrétnych podmienok podnikania a potrieb na ďalší rozvoj alebo založenie podniku.
Vysoké finančné zaťaženie podnikateľov súvisí s výškou sadzieb daní, ktoré sa nepriaznivo dotýka najmä
podnikateľov fyzických osôb. Jednotná daň z príjmov pre fyzické aj právnické osoby vo výške 19 %
v skutočnosti znamená, že sa rovnako zdaňuje každý podnikateľ bez rozdielu, teda aj začínajúci podnikateľ
v malom podniku i veľký privatizovaný podnik, ktorý je kapitálovo zabezpečený. Pre malého podnikateľa, ktorý
začína s obmedzenými vlastnými zdrojmi a s úverom, pôsobí daň z príjmu ako platba štátu za niečo, čo ešte
nevlastní. K vysokému finančnému zaťaženiu tiež prispievajú vysoké odvody do poistných fondov.
Legislatívne bariéry vyplývajú z prijatých zákonov, ktoré sú často novelizované, dopĺňané alebo menené, čo
spôsobuje problémy najmä malým a stredným podnikateľom, pretože si ekonomické, administratívne, účtovné
a daňové činnosti vykonávajú v podniku poväčšine sami. Vytvorenie vhodného podnikateľského prostredia
súvisí preto aj so zjednodušením a sprehľadnením legislatívy. Jedným z faktorov, ktoré ovplyvňujú vznik
nových malých podnikov, je aj administratívna náročnosť. Ak tento proces nie je rýchly, jednoduchý a lacný,
nemožno očakávať, že zakladanie nových malých a stredných podnikov bude masové.
Interné prekážky vychádzajú zo samotnej podstaty podnikateľského subjektu, ktoré môže podnikateľ vhodným
spôsobom riešiť. Najčastejšie sa vyskytujú tieto interné prekážky:
• nedostatočná motivácia, ktorá je spôsobená hospodárskou politikou,
• obava z rizika s jeho existenciou,
• nízka úroveň odborných znalostí, ako je využívanie internetu, znalosť cudzích jazykov,
• nedostatok vlastného kapitálu, ktorý bráni realizácii aj perspektívnemu projektu.
Motivácia je pre rast súkromného podnikania významným činiteľom. Motivačná úroveň môže byť zvyšovaná
alebo znižovaná opatreniami hospodárskej politiky. Motivácia malých a stredných podnikateľov sa môže
zvyšovať rastúcimi príležitosťami na realizáciu vlastných ziskov, predstáv, ale aj medzerami v neprehľadnej
legislatíve.
Každá podnikateľská aktivita je spojená s určitou mierou rizika. Preto podnikatelia musia počítať s rizikom, a to
tak vonkajším ako aj vnútorným. Úspech alebo neúspech podnikania určujú obyčajne tri kategórie rizika. Po
prvé je to ekonomické riziko spojené s ekonomikou, opatreniami vlády, medzinárodnou situáciou a podobne,
v ktorej sa daný podnik nachádza, po druhé je to odvetvové riziko a po tretie riziko spojené so samotným
podnikaním vo zvolenom odbore. Odstránenie niektorých faktorov vonkajšieho rizika znamená vytvoriť pre
188
podnikateľov vhodné podnikateľské prostredie, odstránenie vnútorných faktorov rizika znamená pripravenosť
podnikateľov na podnikanie.
Podnikateľ, ktorý chce v konkurenčnom boji prežiť, musí mať dostatočné znalosti, a to odborné v danej
podnikateľskej činnosti, ale aj znalosti z marketingu, manažmentu, personálnej práce, práce s počítačom, ako aj
ovládať cudzie jazyky. Nedostatočné vedomosti a skúsenosti, neznalosť prostredia a podnikateľských rizík môžu
byť potom príčinou ťažkostí a finančných strát.
Nedostatok vlastného kapitálu patrí k najdôležitejším interným prekážkam. Podnikateľ je obmedzený a pri
súčasnom stave finančného systému nemožno realizovať ani sľubný projekt, ktorý by prinášal efekt nielen pre
neho, ale aj ekonomiku daného regiónu. Z toho dôvodu viazne v Slovenskej republike záujem o výrobnú sféru,
ktorá je viac spojená s vyššími finančnými výdavkami ako sféra obchodu, prípadne služieb. Nedostatok
vlastného kapitálu a finančných zdrojov je aj hlavnou príčinou, prečo malé a stredné podniky zanikajú skôr ako
dosiahnu želateľné hospodárske výsledky.
Okrem uvedených prekážok existuje množstvo ďalších, ktoré sú špecifické pre jednotlivé oblasti podnikania.
Rozvoj malých a stredných podnikov je jedna z priorít rozvoja hospodárstva Slovenskej republiky. Podmienky
rozvoja závisia od vytvorenia podnikateľského prostredia, zjednodušenia a sprehľadnenia legislatívy, zníženia
administratívneho, finančného a daňového zaťaženia, posilnenia podporovej infraštruktúry a zlepšenia prístupu
k finančným zdrojom.
Pri odstraňovaní prekážok a poskytovaní pomoci malým a stredným podnikom musí pomáhať množstvo
subjektov a inštitúcií, ktoré boli vytvorené na tento účel.
PODPORA MALÝCH A STREDNÝCH PODNIKOV
Tak ako neexistuje všeobecne platný model úspešnej a efektívnej malej firmy, neexistuje ani univerzálny model
účinnej podpory vládnej politiky vo vzťahu k malému a strednému podnikaniu. Politika vlády pôsobí na malé
a stredné podniky dvomi smermi:
• má hlavný vplyv na prostredie, v ktorom podniky fungujú,
• poskytuje rôzne špecifické druhy pomoci hlavne tam, kde trhové služby zlyhávajú.
V Slovenskej republike oblasť podpory a pomoci malým a stredným podnikom upravuje zákon o štátnej
pomoci. Štátnou pomocou na účely tohto zákona sa rozumie každá pomoc v akejkoľvek forme, ktorú poskytuje
na podnikanie alebo v súvislosti s ním poskytovateľ priamo alebo nepriamo z prostriedkov štátneho rozpočtu, zo
svojho rozpočtu alebo z vlastných zdrojov podnikateľovi. Priamou formou štátnej pomoci sú najmä:
• dotácie a subvencie,
• návratná finančná pomoc,
• úhrada úrokov alebo časti úrokov z úveru poskytnutému podnikateľovi,
• nenávratné úvery, resp. úhrada ich časti,
• realizácia štátnej alebo bankovej záruky.
Nepriamou formou štátnej pomoci sú najmä:
• poskytnutie poradenských služieb,
• prevzatie štátnej alebo bankovej záruky,
• poskytnutie úľavy na penále, pokute, úroku alebo iných sankciách,
• predaj nehnuteľného majetku štátu alebo obce za nižšiu cenu, ako je cena trhová.
Medzi inštitúcie, ktoré podporujú rozvoj malých a stredných podnikov na národnej, regionálnej a miestnej
úrovni patrí Národná agentúra pre rozvoj malých a stredných podnikov, ktorá prostredníctvom regionálnych
centier zabezpečuje realizáciu podporných programov pre malé a stredné podniky v jednotlivých regiónoch
Slovenskej republiky a zároveň zabezpečuje napojenie na existujúce informačné siete a databanky
v podnikateľskej činnosti. Ďalej sem patria finančné inštitúcie so svojimi podpornými programami a ostatné
podporné inštitúcie pre rozvoj malého a stredného podnikania ako Slovenská obchodná a priemyselná
komora, Slovenská živnostenská komora, Slovenská agentúra pre rozvoj investícií a obchodu, Združenie
podnikateľov Slovenska, Slovenský živnostenský zväz a Slovenská asociácia malých podnikov.
189
Pred vstupom Slovenskej republiky do Európskej únie mohli malé a stredné podniky čerpať finančné prostriedky
z predvstupových fondov, ktoré boli po vstupe do Európskej únie nahradené štrukturálnymi fondmi.
Štrukturálnymi fondmi nazývame tieto štyri hlavné fondy Európskej únie: Európsky fond regionálneho rozvoja
(European Regional Development Fund), Európsky sociálny fond (European Social Fund), Európsky
poľnohospodársky usmerňovací a garančný fond (Guidance-European Agriculture Guidance and Guarantee
Fund) a Finančný nástroj na usmerňovanie rybolovu (Financial Instrument for Fishies Guidance). Európsky
fond regionálneho rozvoja financuje investície do rozvoja infraštruktúry, do tvorby pracovných príležitostí,
podporuje rozvoj malých a stredných podnikov, miestny ekonomický rozvoj, opatrenia na zlepšenie životného
prostredia a cezhraničnú spoluprácu. Európsky sociálny fond je orientovaný na opatrenia zamerané na zníženie
nezamestnanosti a zvyšovanie úrovne vzdelávania. Európsky poľnohospodársky usmerňovací a garančný
fond podporuje farmárov na vidieku. Zameraný je na pomoc poľnohospodárskej infraštruktúre, rozvoj vidieka
a obnovu lesov. Finančný nástroj na usmerňovanie rybolovu slúži na podporu podnikania v rybárstve.
Strategickým dokumentom na čerpanie pomoci zo štrukturálnych fondov je Národný rozvojový plán, ktorý
poskytuje prehľad o súčasnom stave jednotlivých regiónov Slovenska a na základe toho sa vypracúvajú operačné
programy pre jednotlivé sektory, ktoré majú záujem čerpať prostriedky z jednotlivých fondov.
ZÁVER
Pre ekonomiku Slovenskej republiky sú najvýhodnejšie priame zahraničné investície, pretože neprispievajú
k zvýšeniu zahraničného zadĺženia. Ako poskytovatelia kapitálu pre naše malé a stredné podnikateľské subjekty
prichádzajú do úvahy zahraniční podnikatelia a v menšej miere aj zahraničné komerčné banky. Úspech našich
malých, ale najmä stredných podnikateľov na zahraničných trhoch si vyžaduje prechod od pracovne
a surovinovo náročnej produkcie na produkciu s vysokou pridanou hodnotou. To si zase ale vyžaduje investície
do nových techník a technológií a do zmeny pracovných postupov. Značný počet zahraničných podnikateľov
vstupuje u nás do podnikov s malým počtom pracovníkov z dôvodu mapovania trhu a nie z dôvodu pomoci
našim malým a stredným podnikateľom. Zo strany štátu je preto potrebné vytvoriť stabilné ekonomické a právne
prostredie, ktoré bude podnikateľsky priaznivé, zjednodušiť administratívnu náročnosť vstupu týchto investorov
a poskytnúť im daňové úľavy, ak by investície smerovali do tých regiónov, ktoré sú z hľadiska ekonomických
aktivít poddimenzované a kde je vysoká miera nezamestnanosti. Problém nedostatku priamych zahraničných
investícií v Slovenskej republike je potrebné riešiť komplexne, nielen nástrojmi na jeho podporu (napr. novelou
zákona o dani z príjmov), ale aj cielenými nástrojmi na podporu jeho prílevu do činností s vysokou mierou
pridanej hodnoty. A zo strany našich malých a stredných podnikateľov si to vyžaduje v prvom rade zmenu
podnikovej kultúry, etiky a zodpovednosti.
Vstup Slovenskej republiky do Európskej únie zvýšil záujem zahraničných investorov o našu krajinu a začlenil
ju do európskeho realitného trhu. Je preto predpoklad, že v nasledujúcich rokoch vzrastie podiel zahraničných
investícií hlavne do malých a stredných podnikov, ktoré preukázateľne vytvárajú podstatnú časť hrubého
domáceho produktu.
LITERATÚRA
[1]
CHODASOVÁ, A.; BUJNOVÁ, D. Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava : EKONÓM,
2001.
[2]
MAJTÁN, Š. a kol. Podnikové hospodárstvo. Bratislava : Sprint, 2005.
[3]
PAVLÍČKOVÁ, A. Podnikanie malých firiem. Bratislava : Eurounion, 2001.
[4]
SYNEK, M. Manažérska ekonomika. Praha : Grada, 2003.
ADRESA
Ing. Anna Jacková, PhD.
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
tel: 041/513 1422
190
ZAHRANIČNÉ INVESTÍCIE A ROZVOJ VIDIEKA – POROVNANIE MEDZI ČR A SR
Juraj Dubovec1, Iveta Matušíková2
1
2
Žilinská univerzita v Žiline,
Abstract: Príspevok popisuje základné programy rozvoja vidieka v SR a ČR, ktorých realizáciou sa
zlepšia podmienky zahraničných investorov v menej rozvinutých regiónoch. V závere je porovnanie
východiskového stavu pre realizáciu uvedených programov.
Key words: rozvoj vidieka, poľnohospodárstvo, konkurencia, turistika
Abstract: This article describes basic programs of developing the SR and ČR countries. Realization
of these programs will improve conditions for foreign investors in less developed regions. In the
ending is also the comparison of initial status for realization of described programs.
Key words: development of country, farming, competition, tourism
ÚVOD
Rozvoj vidieka zohráva stále významnejšiu úlohu od reformy spoločnej poľnohospodárskej politiky. Jej cieľom
je pomôcť vidieckym oblastiam vysporiadať sa s hospodárskymi, sociálnymi a environmentálnymi výzvami 21.
storočia. Vidiecke oblasti tvoria 90 percent územia rozšírenej EÚ a nový právny rámec zreteľnejšie smeruje k
podpore rastu a vytváraniu nových pracovných miest v týchto oblastiach. Budúca politika rozvoja vidieka v
období 2007 - 2013 sa bude sústreďovať na tri oblasti zodpovedajúce trom tematickým osiam stanoveným v
novom nariadení: zlepšenie konkurencieschopnosti poľnohospodárstva a lesníctva, zlepšovanie životného
prostredia a krajiny, zlepšovanie kvality života vo vidieckych oblastiach a diverzifikácia hospodárstva vidieka.
Štvrtá os, ktorá má názov „Leader” otvára možnosti pre miestne prístupy k rozvoju vidieka, ktoré vychádzajú z
praxe.
ROZVOJ VIDIEKA - SITUÁCIA V SR
V marci 2007 schválila vláda Program rozvoja vidieka (PRV) SR na roky 2007 – 2013 z dielne Ministerstva
pôdohospodárstva SR. Ide o druhý dokument po Národnom strategickom pláne rozvoja vidieka SR na
programovacie obdobie 2007 – 2013 (NSPRV) SR, ktorý Slovensko musí vypracovať, aby smelo čerpať peniaze
z ďalšieho z Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka (EAFRD). NSPRV schválila vláda ešte
decembri 2006 a dokument je oficiálne zaslaný Európskej komisii.
Program vychádza z viacerých legislatívnych dokumentov na európskej úrovni. Základným rámcom pre jeho
vypracovanie je NSRPV SR 2007 – 2013. Ide o dokument, ktorým sa vykonáva stratégia rozvoja vidieka
prostredníctvom opatrení zoskupených podľa štyroch osí: zvýšenie konkurencieschopnosti sektoru
poľnohospodárstva a lesného hospodárstva; zlepšenie životného prostredia a krajiny; kvalita života vo
vidieckych oblastiach a diverzifikácia vidieckeho hospodárstva a štvrtou osou je Leader.
Program rieši také kapitoly, ako komunikačný plán, prípady vyššej moci, výpočet platieb pre konkrétne
opatrenia (napr. znevýhodnené oblasti, integrovanú produkciu, platby pre agroenvironmentálnu podporu, platby
pre životné podmienky zvierat), minimálne požiadavky pre používanie hnojív a prípravkov na ochranu rastlín,
dobré poľnohospodárske a environmentálne požiadavky, kombinovateľnosť agroenvironmentálneho opatrenia,
prepočítavací koeficient pre dobytčiu jednotku a požiadavky krížového plnenia.
Program zohľadňuje výsledky rokovaní pracovných skupín vytvorených za účelom prípravy jednotlivých
opatrení programu, ako i programu ako celku. Na dopracovanie ostáva SEA Direktíva Európskej komisie ktorá
radikálnym spôsobom povýšila enviromentálne aspekty na kritérium v plánovaní výstavby, investícii a rozvoja.
Programu chýba ešte záverečné stanovisko, ktoré ukončí strategické environmentálne hodnotenie programu.
191
Program rozvoja vidieka SR 2007 – 2013 počíta s 2,56 mld. eur, z toho je 1,97 mld. príspevok z Európskeho
poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka. Zvyšok, takmer 600 miliónov eur predstavujú nárok na štátny
rozpočet SR ako formu spolufinancovania v zmysle ustanovení nariadenia Rady (ES) č. 1698/2005. Veľký
objem z peňazí, až 40% pôjde na environmentálne kompenzácie v osi 2. Najmenej, 2,9% dostáva Leader.
Minister pôdohospodárstva nie je spokojný, že “relatívne chudobnejšie obce”, ktoré čerpajú v programe rozvoja
vidieka si nemôžu uplatniť DPH ako oprávnený náklad, pretože to nedovoľujú európske nariadenia. Problém sa
má ešte počas roka riešiť a od roku 2008 režim pri DPH zmeniť. Podľa ministra tento náklad bude kompenzovať
štát.
Program šiel do vlády bez rozporov, no k jeho pôvodnej verzii počas pripomienkového konania mali námietky
MF SR, MVRR SR a MŽP SR. Hromadné pripomienky environmentálnych MVO sa týkali predovšetkým
sústavy NATURA 2000 a tu viedlo MP SR rozporové konanie so Slovenskou ornitologickou
spoločnosťou/BirdLife Slovensko.
Sprostredkovateľský orgán pre program bude obdobne ako pri SOP Poľnohospodárstvo a rozvoj vidieka 2004 2006 vládna Poľnohospodárska platobná agentúra (PPA).
Program bude predložený na posúdenie Európskej komisie. Až po jej súhlasnom stanovisku bude definitívne
jasné, ako sa presne začnú využívať peniaze z EFPRV.
Spolu s modernizáciou, inováciou a podporou vzdelanosti bude dôraz kladený aj na zlepšenie životného
prostredia a krajiny s cieľom zachovania biodiverzity, kvality a kvantity vody a zmiernenia klimatických zmien.
Ďalej to budú aktivity, ktoré prispejú k zvýšeniu kvality života vo vidieckych oblastiach, ktoré prispejú k
diverzifikácií vidieckeho hospodárstva a znižovaniu regionálnych rozdielov vidieka na Slovensku. Hlavnou
prioritou bude snaha tvorby pracovných príležitostí a podpora aktivít zameraných na obnovu a rozvoj samospráv
(využívanie alternatívnych obnoviteľných zdrojov energie, vzdelávanie, podporné aktivity miestnych akčných
skupín).
Štvrtá os zameraná na tvorbu a mobilizáciu miestnych akčných skupín vychádza zo skúseností získaných v
programe Leader, ktorá prináša možnosti lokálnych prístupov v oblasti rozvoja vidieka s dôrazom na miestne
potreby (oblastné stratégie – vypracovávanie a vykonávanie miestneho rozvoja, verejno-súkromné partnerstvá,
inovačné prístupy, projekty spolupráce, budovanie sietí miestnych partnerstiev).
Pomoc z Programu rozvoja vidieka na roky 2007 – 2013 bude poskytovaná na celom území Slovenskej
republiky vrátane Bratislavského kraja, ktorý bude mať odlišné percento spolufinancovania ako oblasti
Konvergenčného cieľa.
Predpoklad prerozdelenia finančných zdrojov z Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka na
roky 2007 – 2013 predstavuje cca 1,7 mld EUR, ročne je to 242,85 mil EUR.
Na zlepšovanie konkurencieschopnosti poľnohospodárstva a lesného hospodárstva by malo na Slovensku
smerovať 20 % vyčlenených zdrojov. Dôraz sa bude klásť na podporu agropotravinárstva a lesného hospodárstva
(os 1), čo má napomôcť konkurencieschopnosti jednotlivých regiónov. Na zlepšenie životného prostredia a
krajiny dokonca až 63 % (os 2), na kvalitu života vo vidieckych oblastiach 12,5 % (os 3), Leader 2,5 % (os 4) a
technickú asistenciu 2%.
Ministri schválili aj návrh na zriadenie orgánu auditu v súvislosti s kontrolným systémom pre programové
obdobie rokov 2007 až 2013. Pôjde o orgán vykonávajúci následnú finančnú kontrolu všetkých programov,
nástrojov a projektov štrukturálnych fondov, Kohézneho fondu a iných nástrojov finančnej pomoci zo
zahraničia. Úlohy orgánu auditu bude vykonávať rezort financií.
ROZVOJ VENKOVA - SITUACE V ČR
Národní strategický plán bude v České republice realizován prostřednictvím Programu rozvoje venkova ČR na
období 2007 - 2013. V ČR bude uskutečněn jeden Program rozvoje venkova na období 2007 - 2013 platný pro
venkovské oblasti celé ČR. Program je centrálně řízen s výjimkou osy IV - Leader. Regionální potřeby jsou
zohledněny v rámci rozsahu jednotlivých opatření. Některá opatření mají geografická omezení.
192
Horizontální - průřezové priority (pro všechny osy): soustředit se na aspekt lidského kapitálu (znalosti, školení,
informace a podnikavost) a na zapojení specifických skupin, jako jsou ženy a mladí/staří lidé, vzhledem k
specifické roli, kterou hrají v rozvoji venkova; zvýšená integrace venkova do informační společnosti (používání
širokopásmových technologií a ICT); zlepšené řízení (koherentní programování, integrovaný přístup, integrace
regionálních a subregionálních strategií rozvoje a zvláště Leader přístupu do celkového programování). Pro
podmínky České republiky je v této souvislosti specifická potřeba rozvíjet lidský kapitál zejména směrem k
diverzifikaci ekonomických aktivit na venkově a hledání jiných ekonomických příležitostí mimo zemědělství. To
plyne z dlouhodobého poválečného vývoje v ČR, intenzifikace zemědělství a výrazného úbytku pracovních
příležitostí vázaných na agrární sektor.
Priority spojené s konkurenceschopností (osa 1): cílem evropské politiky je zejména přenos znalostí a inovací
při produkci potravin se zaměřením zvláště na malé a střední podniky; prioritní sektory pro kapitálové investice
se zřetelem na cíl restrukturalizovat agrární sektor tak, aby se zvýšila jeho konkurenceschopnost.
Z rozborů struktury podnikání na venkově vyplývá, že velikostní struktura a specializace zemědělských podniků
již v období devadesátých let naplnila některé dlouhodobé evropské cíle. Přetrvávají však problémy v oblasti
kapitálového vybavení těchto podniků a modernizace některých částí technologií tak, aby podniky plnily
celoevropsky platné normy zejména v oblasti ochrany životního prostředí. Cílem a prioritami osy I. pro Českou
republiku tedy je i modernizace a inovace v oblasti malých a středních podniků, zejména se zaměřením na plnění
norem společenství.
Priority spojené s ekologickým obhospodařováním krajiny (osa 2): ochrana přírodních zdrojů a ochrana
životního prostředí ve venkovských oblastech je prioritou, která prostřednictvím přiměřeného obhospodařování
krajiny, přispívání k již schváleným národním i EU strategiím a legislativě pro životní prostředí (Natura 2000,
Rámcová směrnice o vodě, Kjótský protokol), zvláště v souvislosti se změnami biodiverzity, vod a klimatu. Cíle
a ukazatele jsou v národní strategii stanoveny tak, aby měřily, jak osa 2 přispívá k omezování zhoršování
biodiverzity, dosahování cílů WFD a zmírňování klimatických změn (snižování emisí, obnovitelné zdroje).
Specifikem České republiky, které vyplývá z polohy tohoto státu na rozvodí tří moří a plné závislosti zdrojů
vody na objemu srážek, je v této oblasti také ochrana a čistota vody a vodních zdrojů.
Priority spojené s širším rozvojem venkova (osa 3): jsou zejména vytváření příležitostí pro zaměstnání
diverzifikací činností včetně služeb pro obyvatelstvo a hospodářství. Kromě toho je širší prioritou dosahování
vyšší kvality života venkovského obyvatelstva a zajištění rozvoje základní venkovské infrastruktury. Cíle a
ukazatele jsou určeny tak, aby měřily, jak osa 3 přispívá k Lisabonskému akčnímu programu Společenství
počítáno počtem pracovních míst a druhů nových činností prostřednictvím diverzifikace.
Priority pro LEADER (osa 4): hlavním smyslem metody Leader je vytváření a rozvoj místních partnerství a
místních rozvojových strategií na principu decentralizovaných aktivit vedených zdola nahoru; pro tuto osu platí
všechny výše uvedené priority s tím, že jsou přizpůsobené pro místní, nebo regionální strategie, místní
partnerství a spolupráci.
STRATEGIE PRO INICIATIVU LEADER
Proto jsou podopatření typu Leader začleněny do programů, v nichž vytvoří specifickou čtvrtou osu a očekává
se, že na místní i regionální úrovni budou definovány místní akční skupiny a opatření, která mají být
podporována, včetně rozvoje kapacity partnerství, uskutečňování místních strategií, spolupráce, zapojování do
sítí a osvojování si dovedností. Na tuto část programu bude rezervováno minimálně 7 % celkových objemu
prostředků a počítá se s ní v každé ze tří os podpory programu EAFRD.
U této iniciativy založené na existenci místních akčních skupin (MAS) a místních rozvojových strategií se
předpokládá její využití ve všech osách Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), s tím, že
největší využití se očekává ve vazbě na osu 3 (Diverzifikace venkovské ekonomiky a kvalita života na venkově).
Při komplexním pojetí rozvoje venkova napomáhá iniciativa Leader vyrovnat se s novými situacemi, které
vyplývají ze změn v zemědělství v důsledku reformy Společné zemědělské politiky a z rostoucích nároků
spotřebitelů na kvalitu zboží, dále z rostoucího obecného povědomí o problematice životního prostředí ve vztahu
k zabezpečení cílů Agendy 21, NATURY 2000 a z požadavku využívání nových technologií.
193
Při řešení rozvoje venkovských oblastí bude nutné respektovat i dílčí regionální specifika a jedinečnosti, které
povedou k naplňování cílů jednotlivých os EAFRD tak, aby venkovské oblasti mohly představovat
životaschopné, živoucí sociální a ekonomické prostředí.V přípravě na realizaci metody Leader bude nezbytné
budovat životaschopná partnerství, připravovat místní rozvojové strategie a vycházet z územních plánů obcí a
zavádět územní plány venkovských mikroregionů, jako základních nástrojů pro naplňování cílů v rámci EAFRD.
ZÁVĚRY:
Ve SR takto subsidiárně celý proces neprobíhal, letité podceňování systematického budování venkovské
infrastruktury přineslo své negativní ovoce, jmenujme alespoň nejzávažnější důsledky:
• úpadek obcí a venkova na Slovensku se prohlubuje,
• nepochopitelné zanedbání programu Leader na Slovensku v letech 2004-6 (na rozdíl od ČR, kde již v
roce 2006 fungovalo 163 MAS),
• apatičtí občané k veřejně prospěšné činnosti, zapojení a zájem místních obyvatel o dění v regionu byl a
je téměř nulový,
• sociální izolovanost a vylidňování venkovských obcí v důsledku cestování za prací, za vzděláním,
dlouhodobé neřešení symptomů demografických změn (stárnutí, neřešené aktivity třetího věku, nízká
podpora zodpovědného rodičovství, celoživotního multifunkčního vzdělávání a z toho důvodu často i
chaotické přístupy na místní úrovni),
• nefunkční subsidiarita a tím i narušený princip solidarity,
• sociální izolace venkova,
• nízká konkurenceschopnost venkovské ekonomiky (chybí podpora regionální kultury, využitelnosti
místních energetických obnovitelných zdrojů, podpora výjimečných talentů, atd.),
• rozvojové předpoklady jsou ve městech, jejich lídři nejsou ale solidární k pomoci satelitním obcím,
• destabilizace venkovské infrastruktury a jejího obyvatelstva vede k tomu, že venkov není z uvedených
důvodů schopný akceptovat počty zájemců o turistiku do venkovských oblastí.
Cesta k nápravě i za pomoci peněz z EAFRD (Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka)
spočívá ve změně myšlení, k návratu a k úctě hodnotám.
LITERATÚRA:
[11] DUBOVEC, J. „The changes in Slovak business enviroment“ medzinárodná vedecká konferencia,
„Vysoká škola jako facilitátor rozvoje společnosti a regionu“ European Polytechnical Institute Kunovice,
ČR, 2005.
[12] DUBOVEC, J. Mikroekonómia. Žilina : EDIS, ŽU, 2004.
[13] www. gov.sk _Program rozvoja vidieka (PRV) SR na roky 2007 – 2013.
[14] www. vláda.cz_ Program rozvoje venkova ČR na období 2007 – 2013.
ADRESA:
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
Mgr. Iveta Matušíková
Osvobození 699
686 04 Kunovice
194
ASPEKTY CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE MORAVY A SLOVENSKA AKO
EUROREGIÓNU
Ľuboš Maxina
Trnavská univerzita v Trnave
Abstrakt: autor príspevku sa zaoberá niektorými aspektami cehraničnej spolupráce regiónov
v podmienakch EÚ. Problematiku je rozoberá z niekoľkých hľadísk. Uvádza jednotlivé oblasti
možnej spolupráce, systém financovanie týchto aktivít z úrovne EÚ a možnosti finančnej podpory
v roku 2007 z rozpočtových zdrojov.
Kľúčové slová: euroregión, Interreg, cezhraničná spolupráca, transnacionálna spolupráca,
interregionálna spolupráca, systém podpory euroregionálnych aktivít
EUROREGIÓN V JEDNOTNOM EURÓPSKOM PRIESTORE
Cezhraničné regióny sú geopolitické oblasti tvorené určitými európskymi štátmi, presahujúce ich štátne hranice.1
Euroregióny majú nezastupiteľné miesto v procese vytvárania jednotného európskeho priestoru a podľa nášho
názoru sú zároveň najefektívnejším nástrojom odstraňovania negatívnych dôsledkov štátnej hranice.
Hlavné ciele euroregiónu možno zhrnúť do nasledovných cieľov spolupráce:
• rozvoj v oblasti hospodárstva a cestovného ruchu (turistiky)
• rozvoj vzťahov v oblasti školstva a vedy
• ochrana životného prostredia, prírody, vodných zdrojov, odvrátenie živelných udalostí
• rozvoj dopravy
• humanitárna a sociálna oblasť
• zachovanie spoločného kultúrneho dedičstva
• financovanie spoločných projektov
• vzájomná výmena informácií
• návrhy a vypracovanie spoločných projektov
• zvyšovanie príťažlivosti regiónov
Euroregióny ako špecifické cezhraničné štruktúry v rámci ktorých spolupracujú rôzne subjekty práva z rôznych
sektorov majú obojstranný záujem riešiť spoločné alebo rovnaké problémy. Jedným zo subjektov, prípadne aj
účastníkom tejto spolupráce býva často aj orgán verejnej správy, či už na úrovni štátnej správy alebo územnej
samosprávy.
Z hľadiska spolupráce euroregiónov je v popredí úzka spolupráca s Radou Európy a vlastnou asociáciou Združením európskych hraničných regiónov (ďalej AEBR). Na národnej úrovni zastupuje väčšinu
euroregionálnych združení Fórum euroregiónov Slovenska (FERS). Na európskej úrovni úzko spolupracujú
s Radou Európy a vlastnou asociáciou. Viaceré euroregióny v Európe plnia prenesené úlohy v rámci
implementácie programov, hlavne malých projektov, cezhraničnej spolupráce financovaných z prostriedkov
Európskej únie. Úlohou sprostredkovateľov zdrojov EÚ pre cezhraničnú spoluprácu v našom prihraničí sú
poverené samosprávne kraje. Euroregióny sa v období rokov 200 - 2006 zapájali do hodnotenia projektov výziev
programov INTERREG IIIA, v minulosti mohli vysielať na vlastné náklady hodnotiteľov do programu PHARE
CBC (predchodca INTERREG). Spolu s regionálnymi rozvojovými agentúrami (RRA) a niektorými
občianskymi združeniami sú súčasťou poradenských štruktúr pre regionálny rozvoj a cezhraničnú spoluprácu
priamo v prihraničných oblastiach. Obracajú sa na ne najmä zakladateľské, ale aj iné orgány samosprávy či iní
záujemci, ktorí majú záujem realizovať projekty spolu s cezhraničným partnerom.2
1
2
Euroregióny na Slovensku: http://www.euractiv.sk/regionalny-rozvoj/analyza/euroregiony-na-slovensku
www.euractiv.sk/verzia-pre-tlac/clanok/pokracovanie-podpory-pre-euroregiony-dostalo-zelenu
195
SPOLOČENSTVO INTERREG
Komisia Európskeho spoločenstva v roku 2000 začala iniciatívu transeurópskej spolupráce na podporu
harmonického a vyváženého rozvoja európskeho prietoru nazývanú INTERREG III a na obdobie rokov 2000 2006 bolo vyčlenených 4,8 mld. eur. Táto iniciatíva nadväzovala na ciele predchádzajúcej spolupráce v rámci
spolupráce INTERREG II v tom, že národné hranice by nemali byť bariérami pre vyrovnaný rozvoj a integráciu
európskeho teritória. Financovanie programu INTERREG bolo zamerané hlavne na podporu spoločného rozvoja
malých a stredných podnikateľov, vzdelávanie, školenia a kultúrne výmeny, zdravotníctvo, ochranu a zlepšenie
životného prostredia, energetické zdroje a telekomunikácie. Implemantácia programu INTERREG mala tri
zamerania:
A – cezhraničná spolupráca
(podpora integrovaného regionálneho rozvoja medzi susediacimi príhraničnými regiónmi)
B- transnacionálna spolupráca
(prispieval k harmonizovanej integrovanej územnej integrácie celej únie, ako aj členských štátov EU
a susedných krajín)
C – interregionálna spolupráca
(zdokonalenie regionálneho rozvoja a politiky a techniky súdržnosti prostredníctvom národnej-interregionálnej
spolupráce)
SYSTÉM PODPORY EUROREGIONÁLNYCH AKTIVÍT (SPERA)
Systém podpory euroregionálnych aktivít (SPERA) je vládny grantový program Ministerstva výstavby
regionálneho rozvoja SR zameraný na podporu cezhraničnej spolupráce a inštitúcii euroregiónov. Prvý raz
začala vláda podporovať grantovým či dotačným spôsobom euroregióny v roku 1999. Metodicky a legislatívne
spolupracujú s euroregiónmi ministerstvá výstavby, zahraničných vecí a vnútra. Ministerstvo vnútra garantuje
činnosť spoločných medzivládnych komisií pre cezhraničnú spoluprácu. Vládny grantový program čerpajú pre
svoju činnosť napríklad aj rozvojové agentúry zaradené do integrovanej siete regionálnych rozvojových agentúr.
Ďalšie zdroje na takéto menšie projekty sa dajú využiť aj z grantov ďalších ministerstiev - MZV SR, MK SR,
MV SR, MF SR, ale aj zo súkromných či komunitných zdrojov (napr. Karpatská nadácia).
Systém podpory euroregionálnych aktivít pokrýva dve oblasti:
I. oblasť - projekty zamerané na zintenzívnenie cezhraničnej spolupráce.
Ide o podporu projektov na zintenzívnenie cezhraničnej spolupráce, projektový rozvoj, hľadanie partnerov
a zároveň prehĺbenie spolupráce s vyššími územnými celkami alebo regionálnymi rozvojovými agentúrami
v Integrovanej sieti regionálnych rozvojových agentúr:
a) príprava projektov - hľadanie a definovanie vhodných tém a námetov na vytváranie nových spoločných
projektových zámerov s cieľom vypracovania cezhraničných projektov,
b) hľadania partnerov, a to organizovaním podujatí, propagačných aktivít, workshopov, seminárov,
konferencií, prezentácií a služieb zameraných na nadväzovanie vzájomnej spolupráce a vytváranie
vhodných partnerstiev k prehĺbeniu cezhraničnej spolupráce,
c) spracovanie spoločných programových dokumentov.
Na projekty zamerané na zintenzívnenie cezhraničnej spolupráce môže byť čerpaných v roku 2007 celkom 9
mil.,-Sk.
II. oblasť - podporu činnosti regionálnych združení.
Cieľom je podporiť základnú administratívno-organizačnú funkciu regionálnych združení v Slovenskej
republike. Zmluva sa podpisuje po odsúhlasení ročného plánu činnosti regionálneho združenia a podpisuje sa na
obdobie 1 kalendárneho roka. Na podporu činnosti regionálnych združení môže byť čerpaných 3 mil. Sk. Pre rok
2008 na základe aktuálnych potrieb určí minister výstavby rozdelenie finančných prostriedkov na definované
oblasti podpory. Účelová dotácia na projekty je limitovaná výškou 0,3 mil. Sk na jeden projekt. Pre všetky
projekty musí byť zabezpečené spolufinancovanie najmenej vo výške 10% celkových nákladov, z vlastných
zdrojov žiadateľa o dotáciu.
SLOVENSKÉ EUROREGIÓNY
Žiadateľom v systéme podpory euroregionálnych aktivít môže byť slovenská časť euroregiónu zaregistrovaná
na území SR. K takým združenia patria:
• Regionálne združenie Váh-Dunaj-Ipeľ (Euroregión Váh-Dunaj-Ipeľ),
• Región Beskydy (Euroregión Beskydy),
196
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Ipeľský Euroregión (Ipeľ – Ipoly Euroregion),
Región Biele Karpaty (Euroregión Bílé-Biele Karpaty),
Región Neogradiensis (Euroregión Neogradiensis),
Podunajsko-Dolnovažské regionálne združenie (Euroregión Podunajského Trojspolku,
Región Tatry (Euroregión Tatry),
Únia Slanej a Rimavy (Euroregión Slaná-Rimava),
Karpatský euroregión (Karpatský euroregión),
Euroregión Kras (Euroregión Kras),
Združenie obcí – Južný región (Euroregion Ister-Granum).
Za euroregión považuje na Slovensku Rada Európy v svojom zozname euroregiónov Euroregión Pomoravie,
resp. Euroregión Weinviertel-Jižní Morava-Záhorie. Registrujeme aj viaceré iniciatívy a pracovné zoskupenia
chápané ich účastníkmi ako „euroregión“ – Zemplínsky euroregión, ARGE Donauländer / Pracovná skupina
Dunajské štáty, CENTROPA Euroregión (Metropolitný región Bratislava-Wien-Györ-Brno).
Všetky euroregionálne združenia uchádzajúce sa o štátny grant musia spĺňať nasledovné kritériá:
• registrácia združenia slovenskej časti štruktúry euroregiónu,
• stanovy združenia,
• zápisnica posledného valného zhromaždenia,
• podpísaná dohoda o cezhraničnej spolupráci.
PRÍKLADY ANALÝZ CEZHRANIČNÝCH VÄZIEB NA SLOVENSKO - ČESKEJ HRANICI3
Na príklade prípadových štúdií je možné ukázať možné prístupy, analýzu viacerých väzieb a foriem spolupráce.
Výskum sa pritom aplikoval na viacerých hierarchických úrovniach – na celom úseku hranice, na regionálnej
úrovni ako aj na úrovni jedného mesta a okolia.
ANALÝZA SLOVENSKO – ČESKEJ HRANICE
Príklady analýz celých úsekov hraníc dvoch štátov nájdeme v našej literatúre veľmi málo. Jednou z výnimiek je
práca Mariána Halása (2005), ktorý sa už viacero rokov zaoberá slovensko-českou hranicou a viacerými
formami cezhraničnej spolupráce na tejto hranici. Autor dospel k regionalizácii (mapa) ako aj k vytvoreniu
schematického grafického modelu slovenskej časti slovensko-českého pohraničia (mapa)
nízka
stredne vysoká
vysoká
veľmi vysoká
Intenzita cezhraničných väzieb s ČR
(syntetický ukazovateľ)
0
50 km
Zdroj: HALÁS, Marián, 2005
3
Slávik, V.: Cezhraničná spolupráca, UK v Bratislave, 2007,s. 4
197
Na základe dosiahnutých výsledkov vyčlenil pri regionalizácii 4 základné kategórie regiónov. Severo-južná
polarizácia pohraničia preukazujúca sa v teoretických aj reálnych prepokladoch sa odzrkadlila aj vo výslednej
regionalizácii. Prvá kategória s veľmi silnými cezhraničnými väzbami sa takmer stotožnuje v severnej časti s
okresom Čadca a v južnej časti s okresom Skalica. Druhú kategóriu s vysokou intenzitou väzieb tvoria okresy
susediace s najvyššou kategóriou (na severe okresy Kysucké Nové Mesto a Bytča, na juhu Senica). Posledné dve
kategórie (stredne vysoká a nízka intenzita väzieb) sa týkajú celého stredného Považia, kde je však významným
faktorom prírodná bariéra.
Obr. 3
Schematický grafický model slovenskej časti slovensko-českého pohraničia
Česká
republika
Slovenská
republika
?
Zdroj: HALÁS, Marián, 2005
Podľa schematického modelu rozdelil autor slovenskú časť slovensko-českého pohraničia na tri hlavné regióny:
Región Kysúc s dominantou dochádzkovou väzbou na Ostravsko a potenciálom pre cestovný ruch, Región
Stredné Považie s najmenšími súčasnými väzbami na moravskú stranu a koncentráciou hlavných aktivít popri
hlavnej komunikačnej línii a Región Záhorie s najrozvinutejšími cezhraničnými väzbami komplexného
charakteru.
Euroregión Záhorie-Weinviertel-Jižní Morava je jedným z troch súčasných euroregiónov na slovensko-českej
hranici a zároveň jedným z príkladov trilaterálneho euroregiónu vďaka rakúskej spoluúčasti. Vznikol oficiálne
v júni 1999. Za slovenskú stranu sa členmi stali okresy Skalica, Senica a Malacky, čiže fakticky celý región
Záhorie, za českú stranu 4 moravské okresy (Hodonín, Břeclav, Znojmo, Brno-venkov) a rakúsku stranu tiež 4
okresy (Gänsendorf, Mistelbach, Hollabrun, Korneuburg). Zo všetkých doteraz existujúcich euroregiónov na
území Slovenska z hľadiska spektra aktivít, polohového potenciálu ako aj tradícií spolupráce má najlepší
potenciál na rozvoj cezhraničných väzieb a spolupráce.
Už na začiatku transformačného obdobia (v roku 1992) vznikol Spolok pre podporu Pomoravia s hlavným
cieľom splavnenia rieky Morava a vybudovania kanála Dunaj-Morava-Odra-Labe. Ďalším významným
predpokladom bola bohatá činnosť Združenia obcí Záhorskej oblasti (ZOZO), ktoré vzniklo ako jedno z prvých
v SR (1990) a stalo sa reprezentantom historického regiónu Záhorie. Okrem toho existuje aj združenie
INFOREG (sídlo v Zohore) orientované na organizovanie cezhraničných aktivít. Všetky tieto aktivity doslova
nahrávali snahám o vytvorenie euroregiónu.
Proces vzniku tohto euroregiónu je vzorovým príkladom nedostatočných právnych noriem v tejto sfére. Inak by
sa nemohlo stať pri oficiálnom zakladaní euroegiónu, že za slovenskú stranu podpisoval dohodu dovtedy
neznámy subjekt Regionálne združenie Záhorie (RZZ), ktorý v čase podpisu nereprezentoval žiadne obce
198
a mestá Záhoria. Po istom čase, keď sa takýmto reprezentantom stal, bola táto inštitúcia oslovená ponukou na
spoluprácu (využitie výsledkov výskumov autora príspevku), o ktorú však neprejavila záujem.
Manažment Weinviertel podporuje koordinovaný a trvalý regionálny rozvoj regiónu Weinviertel so
zainteresovaním obcí, malých regiónov, lokálnych a regionálnych iniciatív ako aj hospodárstva. Regionálny
manažment je informačným zdrojom EÚ a poskytuje cezhraničné poradenstvá a informácie v rámci EUREGIO
Weinviertel – Južná Morava – Západné Slovensko. 110 z celkového počtu 123 obcí regiónu Weinviertel
podporuje úrad v rámci regionálneho spolku Europaregion Weinviertel.4
ZÁVER
Ako bolo doteraz uvedené, najdynamickejšia a najrozvinutejšia spolupráca v podmienakch cezhraničnej
spolupráce medzi Českou a Slovenskou republikou je práve oblasť južnej spoločnej štátnej hranice. Pre roky
2007-2013 vypracovala Slovenská republika Národný strategický referenčný rámec v rámci projektu „Posilnenie
regionálnych a lokálnych kapacít pre riadenie a realizáciu pomoci zo štrukturálnych fondov“. V súčasnosti
je možné reálne očakávať schávelenie programu orgámni EÚ, čo v súbehu z národnými zdrojmi z podopory
„SPERA“ vytváre predpoklady pre ešte dynamickejší rozvoj v ďaľšom období ako v rokoch 200-2006.
ZOZNAM POUŽITEJ LITERATÚRY:
[15] SLÁVIK, V. Cezhraničná spolupráca. Bratislava :UK v Bratislave, 2007, s. 4.
[16] Euroregióny na Slovensku: http://www.euractiv.sk/regionalny-rozvoj/analyza/euroregiony-na-slovensku
[17] www.euractiv.sk/verzia-pre-tlac/clanok/pokracovanie-podpory-pre-euroregiony-dostalo-zelenu
[18] www.euregio-weinviertel.org
[19] www.edis.sk/ekes/interreg.htm
ADRESA:
Mgr. Ing. Ľuboš Maxina
Právnická fakulta, Katedra správneho práva, práva životného prostredia a finančného práva
Trnavská univerzita v Trnave
Hornopotočná 23
918 43 TRNAVA
tel.: 033/5939 111, fax.: 033/5511 129
4
www.euregio-weinviertel.org
199
200
MSP V TROCH SLOVENSKÝCH REGIÓNOCH – VÝSKUM
Helena Strážovská
Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave
Abstrakt: Článok je čiastkovým výstupom výskumnej úlohy. Poukazuje na podnikanie malých
a stredných podnikateľov v prihraničnej oblasti. Analyzuje sa v ňom predmet podnikania, bariéry
rozvoja a spolupráca.
Kľúčové slová: Malý a stredný podnikateľ, prihraničná oblasť, strategické plánovanie
Cieľom výskumu bolo
• analyzovať totožné vývojové črty a osobitosti v rozvoji malého a stredného podnikania na južnom
Slovensku v súvislosti s prehĺbením procesu prihraničnej a cezhraničnej spolupráce.
• analyzovať hlavný predmet činnosti malých a stredných podnikateľov, formu vlastníctva, kontakt so
zahraničím, komunikačné technológie, bariéry zavedenia nových komunikačných technológií, ľudské
zdroje, nedostatky pracovnej sily z pohľadu podnikateľov, vypracovanie strategických plánov rozvoja
regiónu, návrhy zlepšenia podnikateľskej sféry v regióne.
Podstatné časti výskumu sú zosyntetizované.
Z hľadiska rozvoja ekonomiky je veľmi významné, či región rozvíja tú oblasť činnosti, ktorá je perspektívna,
a je významná nielen pre samotný región, ale aj pre krajinu ako celok. Z tohto hľadiska vo viacerých regiónoch
Slovenska nenachádzame uspokojivú odpoveď. V nami skúmanom súbore šlo o nasledovné predmety
podnikateľskej činnosti:
• Orientácia na obchod a služby, cca 50 % respondentov, miestami až 70 %.
• Chýba v regiónoch výrazná výrobná činnosť z dostupných miestnych surovín.
• Chýba spracovateľský priemysel.
• Výrazné rezervy sú v rozvoji poľnohospodárstva ako podnikateľského priestoru.
• Málo sa podniká v oblasti finančníctvo, poisťovníctvo, výskum a sociálne služby.
Slovenské podniky najmä pokiaľ ide o malé a stredné podniky sú viac než 92 % súkromným vlastníctvom. Toto
sa potvrdilo aj v našom súbore troch regiónov.
Prevláda súkromné vlastníctvo.
Možnosti odpovedí
štátne
komunálne
súkromné
zmiešané
SPOLU
Nové Zámky
%
2,1
2,1
93,8
2,1
100,0
Štúrovo
Šurany
%
0,0
8,3
83,3
8,3
100,0
%
0,0
9,5
85,7
4,8
100,0
Od skončenia výskumu sa uvedené regióny vyvíjajú výrazne progresívnejším spôsobom a miera súkromného
vlastníctva v regiónoch Štúrovo i Šurany sa blíži k celoslovenskému priemeru.
Po vstupe SR do Európskej únie, očakávali všetci podnikatelia lepšie podnikateľské prostredie a priaznivejšie
podmienky na výkon svojej činnosti. Jedným zo spôsobov, ako uvedené možno dosiahnuť je aj významná
spolupráca so zahraničím.
V našom výskume, zameranom na tri regióny južného Slovenska ide predovšetkým o rozvoj podnikateľskej
činnosti s podnikateľmi v Maďarsku. K tomuto účelu sme preskúmali kontakty malých a stredných podnikateľov
201
so zahraničím.
• 30 až 50 % podnikateľov nemá vybudované obchodné vzťahy so zahraničím.
• Pokiaľ áno ide hlavne o dodávateľov zo zahraničia, menej už predstavuje orientácia MSP ako
vývozcov.
• Môže to znamenať viac skutočností:
a) produkty nižšej kvality, než sú zahraniční odberatelia zvyknutí,
b) môže to znamenať nedostatočne vybudované obchodné meno v zahraničí,
c) ale môže to znamenať nedostatočný marketing, alebo nie dostatočnú podporu predaja,
d) môže to znamenať nie dostatočnú podporu malých a stredných podnikateľov pri exporte ich
výrobkov.
Pri ostatných rozhovoroch s podnikateľmi je evidentné, že podnikatelia v súčasnosti rozmýšľajú skôr o prostredí
po zavedení Eura. Do novej Európy treba vstupovať okrem iného s vyspelou komunikačnou technológiou.
Čiastkový výskum poukazuje na nasledovné:
Z výskumu vyplýva, že informačné technológie nenašli ešte to miesto v našej podnikateľskej sfére, ktoré im svet
pripisuje.
Využívanie info-komunikačných technológií v podnikaní
60,0
50,0
podiel v %
40,0
30,0
Nové Zámky
Štúrovo
20,0
Šurany
10,0
0,0
Internet
Vlastná
Mobil
internetová
stránka
EFibre
commerce optické
vlákna
Iné
Žiadne
Predmetný výskum sa vykonáva permanentne približne 10 rokov. Po ukončení tohto publikovaného materiálu sa
prirodzene výrazne zvýšila komunikácia cez internet, možno povedať, znásobila sa. Rovnako pokračuje rast
komunikácie formou e-business, v súčasnosti možno hovoriť o približne 20-30 % podiele práce s e-commerce.
Pri uskutočňovaní výskumu i pri následných početných rozhovoroch s podnikateľmi je evidentné, že malí
a strední podnikatelia vyvíjajú veľké úsilie pri výkone svojej činnosti. Nemožno im tiež uprieť určité pozitívne
návyky a potrebné zručnosti. Napriek tomu, je treba vidieť bariéry zavedenia nových komunikačných
technológií, ktoré sú vždy spojené s pripravenosťou na podnikanie, resp. s ostatnými prvkami vývoja
podnikateľského prostredia. Treba však veľmi významne podčiarknuť, že negatívne prvky vývoja každým dňom
nadobúdajú na zmene v pozitívnom slova zmysle.
Bariéry zavedenia nových komunikačných technológií
• V súčasnosti ešte vysoké náklady, ktoré sú predmetom obáv skôr podnikateľov menších miest – Šurany
31.4% respondentov, Štúrovo až 43,9% respondentov. Nižšia počítačová vzdelanosť najmä u starších
podnikateľov sa prejavuje. V odpovediach na otázku – prečo – odpoveď ...užitočnosť novej technológie
nepovažujem za istý prínos... priemerne sa podiel týchto odpovedí vyskytuje asi u 10% respondentov.
202
Možnosti odpovedí
Nedostatočná telekom. infraštruktúra
Príliš vysoké náklady
Nedostatok skúseností
Nedostatok informácií
Nedostatok príležitostí na školenie zamestnancov
Efektívnosť a užitočnosť techn. nie je istá
Som príliš zaneprázdnený/á
Iné
Žiadne dôvody
SPOLU
Nové
Zámky
%
6,3
25,4
9,5
4,8
1,6
14,3
11,1
3,2
23,8
100,0
Štúrovo
Šurany
%
7,0
43,9
8,8
3,5
1,8
8,8
10,5
5,3
10,5
100,0
%
5,9
31,4
9,8
5,9
2,0
11,8
9,8
3,9
19,6
100,0
O malých a stredných podnikoch sa traduje, že sú prostriedkom odčerpávania voľných pracovných síl. Napriek
tomu, že rast počtu malých a stredných podnikateľov vykazuje pozitívne zmeny, nedá sa jednoznačne povedať,
že malé a stredné podniky sú ako jediné schopné plniť túto významnú národohospodársku funkciu.
V texte uvádzame len výsledky troch regiónov južného Slovenska, avšak aj celoslovenský priemer ukazuje na
skutočnosť, že na Slovensku je veľa malých a stredných podnikateľov, ktorí nezamestnávajú nikoho, resp.
zamestnávajú svoju rodinu. V rámci Európskej únie sa vykazuje, že v priemere malí a strední podnikatelia
zamestnávajú približne šesť zamestnancov. Slovenskí priemer je nižší a v našom výskume podnikatelia
zamestnávajú v priemere troch – štyroch pracovníkov.
Počet zamestnancov, ktorých podnikatelia zamestnávajú
• Na Slovensku približne 20% podnikateľov nezamestnáva nikoho. Tento výsledok bol potvrdený
v Nových Zámkoch, Štúrove a Šuranoch a ďalších 10 – 13% zamestnáva jedného pracovníka.
Priemernú veľkosť podnikov podľa počtu pracovníkov je možno uviesť v rozpätí 3 – 4 pracovníci.
• Do kategórie MSP s počtom zamestnancom do 50 patrí v našich lokalitách viac než 90 % podnikov.
• Za stredných podnikateľov sa považuje v skúmaných troch lokalitách asi 6 % podnikateľov.
Tento výsledok výskumu zodpovedá aj európskemu priemeru pokiaľ ide o stredných podnikateľov.
Prirodzene každý malý a stredný podnikateľ chce aby jeho zamestnanci odvádzali dokonalú prácu. V niektorých
prípadoch očakáva od nich možno viac, než sám od seba. V súčasnosti badať určitú nespokojnosť so
zamestnancami, ktorú možno definovať nasledovne:
• Vo všeobecnosti podnikatelia vyžadujú špecifické vzdelanie šité na svoj vlastný podnik.
• Sú toho názoru, akoby pracovníci pracovali bez motivácie a ochoty, taktiež u svojich pracovníkov
badajú nedôslednosť, ťažkopádnosť a neochotu.
• Podnikatelia by očakávali vyššiu ochotu pracovať, prekáža im vysoký vek pracovníkov, vyžadujú
vyššiu odbornú prax, požadujú zručnosti a sú toho názoru, že pracovníci svoje ekonomické problémy
prinášajú na pracoviská, sú málo nezávislí a samostatní pokiaľ ide o rozhodovanie.
Charakter výskumu vyžadoval zaradiť okrem bežných otázok aj také otázky na respondentov, ktoré sa týkajú
okolia podniku v širšom slova zmysle. V tejto súvislosti je iste významné zamyslieť sa nad tým, do akej miery
podnikatelia poznajú strategický plán ekonomického rozvoja regiónu. Skúsenosti z mnohých oblastí
hospodárskeho života ukazujú, že ako podnikatelia, tak i ostatní obyvatelia málo aktívne sa zapájajú do
verejného diania. V tejto súvislosti bola položená otázka znalosti o existencii strategického plánu rozvoja
regiónu.
• Podnikatelia sú veľmi silno zameraní na vlastnú podnikateľskú činnosť a akosi prirodzene očakávajú,
že región sa bude automaticky rozvíjať, a že to zabezpečí niekto iný bez toho, aby sa oni museli silne
angažovať v tejto oblasti.
• Takmer 31 až 41% si myslí, že takýto strategický plán nejestvuje a takmer polovica respondentov bola
prekvapená touto otázkou, že by sa ňou mala zaoberať
203
Možnosti odpovedí
áno
nie
neviem
SPOLU
Nové Zámky
%
22,9
31,3
Štúrovo
Šurany
%
22,2
28,9
%
10,3
41,4
45,8
100,0
48,9
100,0
48,3
100,0
Na základe konzultácie s podnikateľmi sme prišli k záveru, že rozvoj podnikateľskej sféry v regióne očakávajú.
Rozvoj skutočne nastáva, i keď sa domnievame, že takmer všetky regióny na Slovensku by potrebovali
rýchlejšie tempo rozvoja. Podnikatelia vidia rozvoj podnikateľskej sféry cez rozvoj zahraničných investícií.
Domnievajú sa tiež, že znovu by bolo potrebné znížiť dane. Ostatne otázka daní patrí trvale k bariéram rozvoja
podnikateľskej činnosti, nech už hovoríme o výsledkoch ktoréhokoľvek výskumu.
Z výsledkov výskumu vyplýva, že menej bolo návrhov na rozvoj regiónu (resp. rozvoj regiónu bol pochopený
tak, že región potrebuje viac pracovných miest, čo však je možné považovať za paradox, pretože malí a strední
podnikatelia sú tým prvkom podnikateľskej činnosti, ktorí by mali nové pracovné miesta vytvárať), viac bolo
pripomienok k prekážkam, ktoré bránia rozvoju podnikania v regióne.
Aké prekážky bránia rozvoju podnikania v regiónoch
• Podnikatelia sú jednotní v stanovisku, že v sledovaných regiónoch nie sú príliš dobré podmienky na
podnikanie a ako príčiny uvádzajú nezamestnanosť ako dôsledok rozpadu veľkých podnikov a s tým
súvisiacu menšiu kúpyschopnosť obyvateľstva.
• Podnikatelia uvádzajú do 25 rôznych prekážok
Možnosti odpovedí
Úvery
Nestanovené úlohy rozvoja
Vzdelanostná úroveň
Nezamestnanosť
Nefungujúce veľké podniky
Slabá kúpyschopnosť
Zlé podmienky pre podnikanie
Neochota znášať riziko podnikania
Financie
Dane
Privatizácia
Legislatíva
Infraštruktúra
Byrokracia
Nedostatok zahraničných investícií
Propagácia regiónu
Štátna podpora
Nízky dopyt po službách
Poľnohospodárstvo
Odvody
Nenáročný trh
Strach z nového
Klientelizmus
Vysoká kriminalita
SPOLU
Nové Zámky
%
4,0
4,0
2,7
10,7
12,0
10,7
8,0
4,0
2,7
6,7
2,7
8,0
10,7
6,7
2,7
4,0
100,0
Štúrovo
%
1,9
13,5
19,2
5,8
11,5
9,6
7,7
7,7
3,8
5,8
5,8
1,9
5,8
100,0
Šurany
%
3,6
9,1
7,3
7,3
9,1
5,5
3,6
9,1
9,1
1,8
1,8
12,7
7,3
3,6
3,6
5,5
100,0
204
Dlhodobo sa ukazuje, že vstup na trh malým a stredným podnikateľom sťažuje ešte stále nedostatok kapitálu.
Napriek všetkým pozitívnym zmenám v podnikateľskom prostredí, nefunguje ešte dostatočne spolupráca
v sieťach. Ani stanoviská podnikateľov jednotlivých regiónov nie sú vo všetkých prípadoch totožné. Vysoká
nezamestnanosť v Štúrove, ktorá bola v pôvodnom výskume uvádzaná, je v súčasnosti riešená spoluprácou
s cezhraničnými regiónmi v Maďarsku.
ZÁVER
1. Ukazuje sa pozitívne smerovanie vývoja malých a stredných podnikov v jednotlivých regiónoch. V tomto
majú všetky tri regióny spoločné črty.
2. K spoločným črtám vývoja vo všeobecnosti patrí:
• Globalizácia javov a procesov
• Prvoradá úloha rastu produktivity práce, pričom máme na mysli takú produktivitu práce, kde je
využívaná špičková technológia na báze najnovších vedeckých poznatkov.
3. Výsledky našich výskumov poukazujú tiež na skutočnosť, že malé a stredné podniky sa rozvíjajú pod
vplyvom harmonizácie kultúr EÚ a tento fenomén bol osobitne významný pri našom výskume.
4. Spoločnou črtou všetkých troch regiónov už po niekoľko rokov zostáva skutočnosť, že hlavným predmetom
činnosti malých a stredných podnikateľov je obchod a služby. V minulosti tento podiel predstavoval až 50%
obsahu činnosti malých a stredných podnikateľov. V súčasnosti sa táto orientácia významne prehĺbila
s ohľadom na skutočnosť, že sa zintenzívnila obchodná spolupráca najmä medzi regiónom Štúrovo
a Ostrihom, pričom túto intenzitu chápeme tak, že maďarskí malí a strední podnikatelia otvárajú svoje
prevádzky v Štúrove a slovenskí podnikatelia prenikajú na trhy v regióne Ostrihom a Komárno. V tejto
súvislosti napríklad región Štúrovo výrazne zásobuje maďarské prihraničné oblasti s rozvinutým
priemyslom pracovnými silami zo Slovenska.
5. V oblasti formy vlastníctva sa zvýšil podiel súkromného vlastníctva. To je osobitne dôležité vo vzťahu
k cezhraničným obchodným aktivitám, kde je súkromné vlastníctvo takmer 100%.
6. Ak hodnotíme obchodné vzťahy so zahraničím, v našich predchádzajúcich výskumoch sme poukazovali na
skutočnosť, že vzťahy so zahraničím boli vybudované s využitím približne 1/3 kapacity podnikateľov.
V súčasnosti osobitne v regióne Štúrovo a Nové Zámky takmer 2/3 malých a stredných podnikateľov
spolupracuje hlavne s maďarskými malými podnikateľmi, ale výrazne stúpol aj podiel spolupráce aj s
českými malými a strednými podnikateľmi.
7. Využívanie informačných technológií speje stále k vyššej miere využívania špičkových informačných
technológií, avšak nejednotne v jednotlivých regiónoch a nejednotne podľa jednotlivých podnikateľov.
8. V tejto súvislosti sú významné bariéry zavádzania nových komunikačných technológií, kde pretrváva ešte
stále nižšia počítačová vzdelanosť u podnikateľov s vyšším vekom. Mikro a malí podnikatelia zavádzanie
špičkových informačných technológií považujú za príliš nákladné.
9. Počet zamestnancov, ktorých malí a strední podnikatelia zamestnávajú vykazujú najväčší počet v kategórii
mikropodniky.
10. Malí a strední podnikatelia považujú za dlhodobý problém nedostatočnú odbornú pripravenosť svojich
zamestnancov na podnikanie, ale prejavuje sa aj ich vlastná menšia pripravenosť. Tu výrazne pôsobí
skutočnosť, že prevažne podnikatelia disponujúci primeraným kapitálom nemajú príslušné ekonomické,
právne resp. obchodné vzdelanie.
11. Vo výskume sme sledovali schopnosť strategického plánovania malých a stredných podnikateľov a tvorbu
Business plánov. Aj v tejto oblasti sme sa dopracovali ešte k početným nedostatkom a následne
k odmietnutiu poskytnutia úveru. Ide o nasledovné nedostatky:
12. Podnikatelia pracujú s nepresnými informáciami, tvorcovia Business plánov nepoužívajú dostatočne exaktné
nástroje na prognózu vývoja. Podnikatelia vytvárajú svoje plány skôr optimisticky s predpokladom na
dosiahnutie vysokého zisku.
13. Z dosiaľ uvedeného výberu výsledkov výskumu vyplýva, že sa ešte stále prejavujú početné prekážky pri
rozvoji podnikania v regiónoch. Uvedené tri regióny južného Slovenska, ktoré sú dlhodobo predmetom
nášho výskumu, sú špecifické tým, že ide o pomerne vysokú nezamestnanosť spojenú s rozpadom podnikov,
ktoré v minulosti zamestnávali až do 5000 osôb. Významné sú však všeobecné bariéry rozvoja podnikania
v regiónoch, ku ktorým patrí stále ešte vysoká miera byrokracie, nedostatok štátnej pomoci, klientelizmus
a kriminalita.
K ďalším skutočnostiam patrí, že malé a stredné podniky sa ešte stále musia podriaďovať veľmi tvrdej finančnej
disciplíne. V tejto súvislosti má mimoriadny význam novelizácia Živnostenského zákona a to v oblasti vydania
platných dokladov k podnikaniu. Na základe výsledkov výskumu je možné uviesť niektoré návrhy na rozvoj
podnikateľskej sféry v regiónoch južného Slovenska. Možno ich formulovať nasledovne:
205
•
•
•
•
•
•
Je žiaduce, aby regióny a v nich pôsobiaci podnikatelia vykonávali business inováciami, možno až
neobvyklými prostriedkami mali jedinečné nápady podnikateľské, aby podnikali novým spôsobom
obvyklým v ostatných štátoch EU. Pre zdokonalenie podnikateľskej činnosti neexistuje obmedzovanie
rýchlosti, preto hlavne manažment malých a stredných podnikov by mal túto skutočnosť postaviť do
centra diania. Veľmi intenzívne je treba sa zaoberať v analyzovaných regiónoch s problematikou
znalostnej ekonomiky a s efektívnením činnosti ľudských zdrojov založených na vzdelanosti.
Podnikatelia by tiež mali vo významnejšej miere využívať rizikový kapitál.
Významným prvkom sú investície do vedy a výskumu. S týmto fenoménom sme sa u skúmaných
malých a stredných podnikateľov nestretli. S osobitnou stratégiou navrhujeme pracovať začínajúcim
malým a stredným podnikateľov v regiónoch, kde zjavne využívanie špičkových informačných
technológií vyžaduje dlhší čas. Malým a stredným podnikateľom v regiónoch južného Slovenska je
potrebné pripomenúť prijatie ochrany a rozvoja životného prostredia ako významnú prioritu.
V súvislosti s vlastníctvom a využívaním moderných informačných technológií je potrebné zaoberať sa
skutočnosťou, že už od roku 2008 bude verejná správa poskytovať väčšinu svojich služieb cez internet.
To výrazne zvýši produktivitu práce podnikateľských subjektov ale zároveň zvýši nároky na
vzdelanosť. Pri pretrvávajúcich prekážkach podnikateľskej činnosti je potrebné veľmi významne
pripomenúť, že absentuje podnikateľská etika a je nevyhnutné sa s ňou veľmi intenzívne zaoberať.
V zmysle absencie všestrannej pomoci novým začínajúcim malým a stredným podnikateľom je vhodné
vytvoriť veľmi úzku spoluprácu a nadväznosť medzi vysokými školami a výskumnými centrami
a malými a strednými podnikateľmi. V tejto súvislosti navrhujeme vytvoriť pre uvedené tri regióny
konzultačné centrum, ktoré by pracovalo na báze dištančnej formy a poskytovalo by podnikateľom
nevyhnutné informácie.
K osobitným problémom na Slovensku patrí získavanie bankového úveru. Úver získavajú stabilní
a overení malí podnikatelia. Pretrváva určitá nedôvera.
Chýba dlhodobé plánovanie
Silná závislosť od jedného dodávateľa resp. obchodného partnera môže byť dôvodom pre neposkytnutie
úveru. Objavuje sa požiadavka zo strany bánk priložiť k Business plánu životopis. Možno si predstaviť,
že od začínajúcich podnikateľov niektoré banky nebudú vyžadovať ručenie. Ručenie postupne stráca na
význame, začiatočníci nemajú dobre fungujúce firmy. Ručenie sa postupne nahrádza notárskou
zápisnicou. Významná je životaschopnosť firmy a sila osobnosti. Pozitívne skúsenosti s poskytnutím
úveru majú úspešní podnikatelia, ktorí chcú pôsobiť v inej oblasti než v minulosti.
Uvedené skutočnosti i námety sú diskutovateľné, a preto zostáva aj pre oblasť teórie aj pre oblasť výskumu ešte
rozsiahle pole úloh a možnosti zdokonaľovania podnikateľských procesov.
ADRESA:
Prof. Ing. Helena Strážovská, PhD.
Karloveská 64,
841 04 Bratislava
tel.: 0907 /890 399
206
EKONOMETRICKÉ MODELOVANIE INVESTICIÍ V REGIONÁLNYCH PODMIENKACH
Lucia Pančíková
Abstrakt: Ekonometrické modelovanie je nástrojom analýzy vzťahov ekonomických veličín,
hľadania ich oprávnených vzájomných väzieb a ich kvantifikácie na základe známych odhadových
metód. V článku je zameraná pozornosť najmä na špecifiká podmienené regionálnymi rozdielmi
v rámci Českej republiky.
Kľúčové slová: ekonometrické modelovanie, región, investície, priame zahraničné investície
Našou snahou je popísať čo najvernejšie skutočnosť, poznať a kvantifikovať ekonomický vývoj. Prostriedkom
tohto poznania je práve zjednodušený obraz skutočnosti, samozrejme s podmienkou hľadania čo najvernejšieho
zobrazenia. Presnosť vytvoreného modelu je podmienená znalosťou ekonomickej teórie, matematických
a štatistických metód, no v neposlednom rade práve kvalitným posúdením vstupov, v našom prípade z pohľadu
regionálnych disparít.
Tento príspevok nemá ambíciu vytvoriť najvhodnejší komplexný ekonometrický model hospodárskeho vývoja
Českej republiky, resp. Juhomoravského kraja, vyžadovalo by si to dlhodobejšiu analýzu venovanú štatistickému
spracovaniu časových radov ekonomických veličín. Skutočnosť je podmienená sledovaním vnútornej štruktúry
jednotlivých radov, posúdením následne sezónnych vplyvov, odhadu jednotlivých endogénnych veličín
simultánneho ekonometrického modelu, čo, zdôrazňujem, nemožno na tomto priestore zodpovedne posúdiť.
Chcela by som poukázať najmä na faktory podmieňujúce v tomto prípade výšku, smerovanie investícii do
daného regiónu, stručne porovnať prílev zahraničných investícii v rámci štátu a v podmienkach kraja.
Pri skúmaní ekonomických dejov zohráva dôležitú úlohu tak časové, ako i priestorové vymedzenie. Z hľadiska
času hovoríme o krátkodobých a dlhodobých časových radoch, čo vplýva na posúdenie jednotlivých zložiek
časového radu a následnú metódu jeho vyrovnania. Takisto treba brať ohľad na rozdielnosť modelovania
v dlhom a krátkom období sledovania, posúdenie vzťahov makroekonomických veličín v prostredí dlhodobej
rovnováhy a krátkodobých výkyvov, čomu sa venuje kointegračná analýza s príslušným testovaním
integrovanosti a vzájomnej kointegrácie veličín.
Priestorové vymedzenie je určujúcim faktorom z hľadiska posúdenia vstupov a výstupov modelu.
V ekonomickej výkonnosti stále sledujeme prehlbovanie medziregionálnych rozdielov. K hlavným príčinám
nerovnovážneho rozvoja regiónov a vzniku regionálnych nerovností možno začleniť:
• výrazný pokles výroby a zamestnanosti v ťažkom priemysle,
• pokles výroby textilného a elektrotechnického priemyslu,
• znižovanie počtu pracovníkov v poľnohospodárstve,
• rozvoj terciálneho sektora,
• nerovnomerný rozvoj súkromného podnikania,
• kvalita ľudských zdrojov a miestnej samosprávy,
• vybavenosť územia infraštruktúrou,
• úzka medziregionálna mobilita pracovných síl,
• rozdielna geografická poloha.
Z pohľadu Juhomoravského kraja treba spomenúť hlavné zameranie hospodárstva. Podnikanie v regióne je
rôznorodé, najvyšší podiel predstavujú spoločnosti so zahraničnými vlastníkmi a malé a stredné podniky.
Ekonomika v regióne je založená hlavne na službách a výrobe. Tieto skutočnosti zdôrazňujú potrebu zisťovania
výšky, charakteru zahraničných investícií do regiónu, ich vplyv na makroekonomické ukazovatele, ako je výška
nezamestnanosti v kraji, zvyšovanie počtu kvalifikovanej pracovnej sily, vplyv na hrubý domáci produkt,
v neposlednom rade vplyv na rozvoj a technologické zmeny v podnikoch domáceho investora, ale i zmenu
v kvalite života obyvateľstva tohto kraja i zmenu demografickej štruktúrz. Preto je nevyhnutné sledovať nielen
207
výšku zahraničných investícií, ale aj ich smerovanie a hľadať možnosti ich ovplyvňovania. Tento kraj vytvára
podmienky pre prílev nových investorov, pričom získavanie nových investorov je uvádzané ako jeden z jeho
strategických cieľov. Za pozitívne ovplyvňovanie a hľadanie nových možností považujem realizáciu niekoľkých
projektov, napríklad prostredníctvom Regionálnej rozvojovej agentúry južnej Moravy, s cieľom prispievať
k rozvoju stredoeurópskeho regiónu nadväzovaním spolupráce v rôznych oblastiach. Za dôležité považujem
rozlíšenie z hľadiska smerovania, čo znamená zmenu podielu v zameraní, nie sú to len „haly na zelenej lúke“.
Teda zvyšuje sa podiel vyžadujúci si kvalifikovanú pracovnú silu, spomeňme oblasť high technológií, výrobu
elektroniky, vývoj software. Stále prevláda oblasť strojárstva, podľa získaných zdrojov každá štvrtá investícia
smeruje práve sem. V posledných rokoch patrí Brno k najatraktívnejším cieľom pre novo vyvinuté technológie
v Českej republike.
Na pozadí týchto zmien a vývoja z hľadiska prílevu zahraničných investorov dokumentujem výšku vybraných
makroekonomických ukazovateľov v nasledujúcej tabuľke a ich vývoj zobrazuje obrázok č. 1. Bolo by
zjednodušené tvrdiť, že podstatný vplyv na vývoj týchto ukazovateľov má práve výška zahraničných investícií,
o čom svedčí už spomínaný fakt komplexnej ekonometrickej analýzy a posúdení naplnenia ekonomických
hypotéz na dátach, ktoré sú k dispozícií. Nevyhnutnosťou by bolo dlhodobejšie sledovanie týchto ukazovateľov
v rámci kraja, v porovnaní s inými krajmi, ako i v celej republike. Nie je možné zostaviť a kvantifikovať
regresný model, posúdiť významnosť a hodnovernosť ekonometrických modelov na základe obdobia šiestich
rokov. Možno v jednoduchosti predpokladať smerovanie vývoja a hľadať ďalšie možnosti ovplyvňovania
ekonomických výstupov.
Tabuľka č. 1: Vybrané makroekonomické ukazovatele juhomoravského kraja v období rokov 2000 - 2005
Rok
HDP (v mil. Kč) HDP na obyv.
Nezamestnaní Miera nezamestn. (v %) Priem. hrubá mzda
2000
2001
2002
2003
2004
2005
225131
241596
251430
264721
283352
302309
198059
214378
223939
234532
250877
267463
54003
55139
63777
65454
66207
63692
9,35
9,73
11,20
11,45
11,56 (10,69)
10,21
12088
13101
14076
15188
16229
16984
Zdroj: Český štatistický úrad
Pozn.: Miera nezamestnanosti bola od roku 2004 počítaná na základe novej metodiky, preto sú v tabuľke uvedené dve hodnoty.
Z uvádzaných hodnôt v tabuľke č. 1 vyberám ukazovatele hrubého domáceho produktu na obyvateľa, na základe
ktorého možno hodnotiť regionálne disparity v ekonomickej výkonnosti, ďalej vývoj miery nezamestnanosti
v percentuálnom vyjadrení, kde je ale problematické hodnotenie vzhľadom k zmenenej metodike výpočtu, ako
uvádza Štatistický úrad Českej republiky. Posledný graf zobrazuje vývoj priemernej hrubej mzdy v regióne,
ktorý je pre mňa zaujímavý tak na pozadí Českej republiky, ale najmä v porovnaní so Slovenskom. Samozrejme
v príslušných prepočtoch.
HDP na obyvateľa
290000
270000
250000
230000
210000
190000
170000
2000
2001
2002
2003
2004
2005
rok
208
18000
priem. hrubá mzda
17000
16000
15000
14000
13000
12000
11000
10000
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2004
2005
rok
12
miera nezamestnanosti
11,5
11
10,5
10
9,5
9
8,5
8
2000
2001
2002
2003
rok
Obrázok č. 1: a) Vývoj HDP na obyvateľa Juhomoravského kraja v sledovanom období, b) Vývoj miery
nezamestnanosti v tomto období a kraji, c) vývoj priemernej hrubej mzdy.
Z hľadiska získaných analýz, rozborov a na základe vlastného spracovania ma trošku prekvapil stagnujúci vývoj
z hľadiska podielu výšky stavu zahraničných investícií do tohto regiónu k výške investícií smerovaných do
Českej republiky, čo prezrádza rýchlejší rast celkových investícií. Nie je venovaná pozornosť tohto vývoja
z rozčlenení na jednotlivé druhy.
Tabuľka č. 2: Stav priamych zahraničných investícií do Českej republiky a Juhomoravského kraja k 31. 12.
daného roka (v období rokov 1998 – 2005, v tis. Kč.)
Rok
Česká republika
Juhomoravský kraj
1998
201492924
40452710
1999
304802317
45355477
2000
818411658
51409480
2001
982334954
58517791
2002
1165529093
59042876
2003
1161783672
70444403
2004
1280594768
90946941
2005
1491563988
58965713
Zdroj: Český štatistický úrad
Nasledujúci graf vychádza z údajov tabuľky č. 2. Znázorňuje vývoj podielu hodnoty stavu priamych
zahraničných investícií do Juhomoravského kraja na tomto stave v rámci republiky.
209
0,25
podiel
0,2
0,15
0,1
0,05
0
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
rok
Obrázok č. 2: Podiel stavu priamych zahraničných investícii k 31. 12. daného roka v Juhomoravskom kraji
k Českej republike v období rokov 1998 - 2005
Uskutočnená analýza vybraných ekonomických veličín, ktoré tvoria endogénne i predeteminované veličiny
vstupujúce do simultánnych ekonometrických modelov komplexnej ekonometrickej analýzy, poukazuje na
dôležitosť posudzovania empirických dát z hľadiska územného členenia, tradícií daného regiónu i ďalších
regionálnych disparít.
ZÁVER
Len kvalitné zhodnotenie podmieňujúcich faktorov, zohľadnenie časového a priestorového hľadiska popri
známej ekonomickej teórii môže zabezpečiť priblíženie modelom odhadovaných veličín skutočnosti. Vtedy
možno ekonometrický model využiť ako prostriedok analýzy javov prebiehajúcich na území daného regiónu,
uskutočňovať žiadúce opatrenia, vytvárať krátkodobé prognózy. Očakávať naplnenieprognóz bez dostatočného
venovania pozornosti regionálnym špecifikám nie je reálne. Rovnako uskutočnenie analýzy a zhodnotenia jedine
prostredníctvom ekonometrických metód by nenaplnilo naše očakávania.
LITERATÚRA
[20] MARČEK, D. Ekonometria. Žilina : Žilinská univerzita, 1999, ISBN 80-7100-557-6.
[21] DORNBUSCH, R.; FISCHER, S. Makroekonomie. SPN a Nadace Economics, 1994, ISBN 80-04-255566.
[22] www.ohkbrno.cz/k-k2004/cz/region/jm.php
[23] www.cnb.cz/en/research/research_publications/mp_wp/download/vp34radkovsky.pdf
[24] www.rrajm.cz/zahranicni-investice-v-roce-2005.html
[25] www.cpkp.cz/regiony_old/nrp/analyt.cast_07_13/
[26] www.zelenapromoravu.cz
[27] www.rrajm.cz/reference-zahranicnich-investoru.html
ADRESA:
Ing. Lucia Pančíková
Katedra Makro a mikroekonomiky
Fakulta riadenia a informatiky v Žiline
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
tel.: 0415134424
210
NĚKTERÉ AKTUÁLNÍ PROBLÉMY HROMADNÉ DOPRAVY, SOUVISEJÍCÍ SE
VZÁJEMNOU SPOLUPRÁCÍ REGIONŮ
Jindřich Klapka
Abstrakt: Formulace problémů operačního výzkumu z oblasti dopravy, k výuce na vysokých školách
a ke strategickému rozhodování ve veřejné správě by měla přispívat k podpoře ekologicky
příznivých forem dopravy. Článek přináší rozbor některých skutečností, které v současné době brání
efektivnímu využívání železniční dopravy jako meziregionálního pojítka a faktoru pro zvyšování
integrity území státu, a naznačuje možné cesty k jejich odstranění.
Klíčová slova: Železniční doprava, osobní vlaky, tvorba jízdních řádů, spádové oblasti krajů,
optimalizační problémy operačního výzkumu
Součástí ekologického chování člověka je vhodná volba dopravních prostředků, umožňujících jeho přesun
z jednoho místa na druhé. Jednou z cest, podporujících trvale udržitelný rozvoj, je taková dopravní politika, která
zvyšuje atraktivitu elektrické železniční dopravy ve srovnání s motorovou trakcí, a z obecnějšího hlediska
preferování efektivní veřejné dopravy před dopravou individuální. Touto cestou lze omezovat nadměrné
exhalace a dopravní zácpy a doprava se může stát dynamičtější.
Tohoto cíle by bylo možno dosahovat těmito prostředky:
a) Investicemi do železniční dopravy (do konstrukce železnic a vozidel a jejich údržby)
b) Daňovou politikou (odstupňované poplatky za používání jednotlivých druhů dopravy)
c) Účelnou tvorbou jízdních řádů
d) Školní výchovou k ekologickému chování ve výběru a využívání dopravních prostředků. Zde je otevřené
pole působnosti i pro hromadné sdělovací prostředky.
Všechny tyto oblasti vedou k formulaci odpovídajících důležitých optimalizačních problémů operačního
výzkumu, k jejichž praktickému řešení máme u nás v dnešní době zatím hodně daleko.
Železniční doprava osobní i nákladní, místní i dálková, tuzemská i mezinárodní, by měla tvořit dopravní kostru
každého vyspělého státu. Na tuto kostru by měly navazovat autobusové linky a kamionová doprava, které by
zabezpečovaly dopravní obslužnost těch částí území, v nichž železnice nebyly zavedeny. Osobní auta pro
individuální dopravu by se měla používat pouze tam, a v těch případech, kde je to opravdu nezbytné.
V poslední době se pro cestující vytváří zbytečná psychologická bariéra proti užívání osobních vlaků na delší
vzdálenosti. Existovaly již od 19. století například zastávkové osobní vlaky Brno–Přerov, Brno–Německý Brod,
Břeclav–Brno–Česká Třebová–Praha. Dnes je však v těchto tazích zavedeno povinné přestupování v Brně, ve
Vyškově, v České Třebové, ve Žďáru na Sázavou, a v Letovicích. Dokonce byly zrušeny jízdy osobních vlaků
mezi Křenovicemi a Vyškovem, a nahrazeny autobusy. Jako důvod se uvádí, že ty vlaky nejsou dostatečně
vytížené a že je autobusová doprava levnější.
Za současného nedostatku peněz se zřejmě nic jiného udělat nedá. Ale bylo by dobré, kdyby se dalo říci, že je to
dočasné opatření. Když se tážeme mnoha cestujících, proč si na cestu např. z Brna do Ivanovic na Hané berou
auto, odpovídají: Kdyby tam jel přímý osobní vlak, jak tomu bylo ještě nedávno, a i za starého Rakouska, jel
bych vlakem. Např. invalida, který za první republiky jezdil z Ivanovic na Hané do Brna přímo vlakem, bude
muset od března absolvovat dva přestupy. Řadu stížností na vznik nadměrných přestupů slyšíme
i z Karlovarského kraje.
V těchto záležitostech by nabídka železnice měla být vždy alespoň krůček vpředu před poptávkou. My však, jak
se zdá, spíše vychováváme cestující k tomu, aby si zvykali používat individuálních osobních aut, i když nejsou
vůbec vytížená, jezdí v nich většinou jeden člověk. Kdežto u vlaků nám každá ne zcela úplná vytíženost vadí,
211
proto ty vlaky rušíme.
Jak toto všechno souvisí s veřejnou správou? Velice úzce. Zatímco rychlíková doprava je u nás na poměrně
vysokém stupni rozvoje, na druhé straně však v oblasti zastávkových osobních vlaků máme co dohánět.
Iniciativa pro náměty k tvorbě jejich jízdních řádů byla dnes dána krajům. Každý kraj má zájem o dobré
dopravní spojení uvnitř kraje, dále o spojení s hlavním městem a případně též o spojení se zahraničím, což platí
zvláště o krajích příhraničních. Toto jsou samozřejmě snahy chvályhodné, byly zde dosaženy různé dobré
výsledky, lze poděkovat i za integrované dopravní systémy. Kraje však mají malý zájem o přímé spojení
s nerychlíkovými stanicemi jiných, např. sousedních krajů. Vzhledem k tomu, že kraje vzniklé po roce 1948,
včetně těch, které u nás existují dnes, mají poměrně malou velikost ve srovnání s velikostí historických zemí, je
to desintegrační faktor, jehož následkem je velký počet přestupů ve srovnání s historií a tradicemi Českých drah.
Osobní zastávkové vlaky by měly být integračním faktorem, podporujícím vzájemnou spolupráci mezi
jednotlivými regiony České republiky. Vyšší územně správní celek má a do budoucna bude mít tím větší
svébytnost a prosperitu a tím větší právo na svébytnost, čím více bude přirozeně spolupracovat se svým okolím,
a nebude se vůči němu uzavírat. Co však vidíme? Po zavedení povinných přestupů ve Žďáru nad Sázavou přišel
Jihomoravský kraj o mnoho pracovníků, bydlících v přirozené spádové oblasti severozápadně od Žďáru a
dojíždějících odtud do práce, a na druhé straně kraj Vysočina přišel o mnoho svých pracovníků, dojíždějících
např. z Tišnovska. Takže namísto přirozeně se navzájem prolínajících spádových oblastí se nastoluje krajský
izolacionismus. Ten se projevuje i v tom, že každý kraj chce obhospodařovat vlastní krajské soupravy osobních
vlaků, které se pohybují z velké části pouze v blízkosti krajského města a tím se z osobních vlaků, které dříve
byly i dálkové, stává příměstská doprava.
Jedním z argumentů, který bývá užíván pro zavádění těchto dříve neznámých přestupů, je skutečnost, že pro
osobní vlak, který dříve projížděl dvěma kraji, některý kraj žádá používání menšího počtu vozů, aby „ušetřil
peníze“. Poněvadž se pak kraje nemohou na počtu vozů dohodnout, výsledkem je povinné přestupování z jedné
soupravy do druhé, čímž se vytváří zmíněná psychologická bariéra u mnohých cestujících vůči užívání
železnice, a jejich preferování těch forem dopravy, které mají negativní dopad na životní prostředí. To by se
samozřejmě dalo v některých případech řešit efektivněji odpojováním vozů ve stanici, přičemž by souprava
mohla pokračovat dále ve stejném směru, aniž by musela lokomotiva v této stanici objíždět soupravu a
připojovat se k ní z druhé strany pro zpětnou jízdu.
To je tedy ukázka ilustrace celostátně žhavého problému na konkretním případě Jihomoravského kraje a jeho
okolí.
Uveďme však jeden pozitivní příklad z jízdního řádu, platného od 10. 12. 2006, který ukazuje, že se dobrou
spoluprací čtyř krajů – Jihomoravského, Zlínského, Olomouckého a Moravskoslezského podařilo vytvořit jeden
pár dálkových zastávkových osobních vlaků 2909/2902 Břeclav–Přerov–Bohumín–Čadca a zpět. Jediný vlak zde
urazí vzdálenost 253 km. Je to světlý příklad přispění železnice k integraci území. Přejme, aby takových příkladů
bylo v budoucnu více.
Vzhledem ke zmíněnému nedostatku peněz lze pro začátek doporučit např. obnovu alespoň jednoho páru
osobních zastávkových vlaků Brno–Havlíčkův Brod, alespoň jednoho páru osobních vlaků Brno–Přerov, a
ponechat i po březnu 2007 v provozu alespoň jeden pár osobních vlaků Brno–Česká Třebová. Podobná opatření
lze doporučit i v jiných krajích, a hlavně zvýšit spolupráci v železniční dopravě mezi jednotlivými kraji.
V nákladní dopravě je třeba co nejrychleji převést kamiony na nákladní železniční vozy a převážet je po
kolejích. Neustále se hovoří o rozšíření dálnice D1 o další dva pruhy, ale mnohem levnější by bylo rozšířit trať
Český Brod–Česká Třebová o jednu (třetí) kolej. Bylo by méně komplikací s výkupem pozemků, pomohlo by to
životnímu prostředí a při rozumném postupu by se v celostátní dopravě dosáhlo mnohem lepších výsledků.
V současné době probíhá u nás snižování počtu pracovníků Českých drah. Toto snižování by se však nemělo dít
na úkor kvalitního plnění úkolů železnic. Nejprve je třeba zodpovědně stanovit tyto úkoly, včetně úkolů
železnice v oblasti trvale udržitelného rozvoje, její konkurenceschopnosti vůči jiným druhům dopravy a její
uživatelské přívětivosti. Z toho pak odvodit počty pracovníků, potřebných k plnění těchto úkolů, a pak je teprve
možno začít propouštět ty pracovníky, kteří jsou v jednotlivých skupinách činností nadbyteční. Dosud to tak
neděláme, což lze dokumentovat řadou příkladů. Například zkracování doby přístupnosti čekáren v některých
stanicích z důvodu nedostatku dozorujícího personálu, nebo zhoršení čistoty v některých vlacích nebo
železničních objektech následkem propuštění pracovníků, zajišťujících čistotu.
212
ZÁVĚRY
1.
Doporučujeme, aby stát více upřednostňoval ekologickou železniční dopravu oproti dopravě silniční.
V současné době je u nás bohužel neúměrně preferována silniční doprava jak z hlediska investičního, tak i
daňového, ve srovnání s železniční dopravou.
2.
Nehodnoťme vše pouze okamžitými peněžními úsporami. Doprava, která svými exhalacemi devastuje
životní prostředí, bývá levnější. Berme proto v úvahu dlouhodobý dopad každého druhu dopravy na
životní prostředí i z hlediska výdajů na zdraví obyvatel.
3.
Před snižováním počtu pracovníků na železnicích stanovme nejprve pečlivě úkoly železnice, včetně jejích
úkolů v oblasti trvale udržitelného rozvoje životního prostředí, její konkurenceschopnosti vůči jiným
druhům dopravy, a její uživatelské přívětivosti.
4.
Doporučujeme zvážit, zda by hlavní část iniciativy k tvorbě jízdních řádů zastávkových osobních vlaků
neměla vycházet z větších územních celků, než jsou dnešní malé kraje, pokud by současná praxe i nadále
omezovala vzájemnou spolupráci ve využívání pracovních sil mezi jednotlivými kraji, nebo pokud by
vedla cestující k preferování těch forem dopravy, které mají negativní dopad na životní prostředí.
5.
K podpoře zvyšování integrace území České republiky přispívá obnova provozu zastávkových osobních
vlaků na větší vzdálenosti.
6.
Doporučujeme zvýšit počet dvousystémových elektrických hnacích vozidel jejich výrobou nebo nákupem,
k efektivnějšímu plnění úkolů bodu 5.
7.
Nabídka ekologické železniční dopravy by neměla pouze pasivně kopírovat současnou poptávku, ale měla
by být alespoň o krok před ní. Bylo zjištěno, že nabídka má v této oblasti z dlouhodobého hlediska silnou
zpětnou vazbu na poptávku.
LITERATURA
[1]
KLAPKA, J. On Some Ethic Aspects of Operations Research. In EURO 2001 : The European
Operational Research Conference. Rotterdam, The Netherlands, 2001. s. 117–119.
[2]
KLEMEŠ, I.; KLAPKA, J. Železnice může obstát, ale jen když zlepší svou nabídku. Rovnost, 16. 5.
2002. s. 6.
Článek je součástí řešení projektu MŠMT České republiky čís. 1M06047 Centrum pro jakost a spolehlivost
výroby.
ADRESA:
Doc. RNDr. Jindřich Klapka, CSc.
Fakulta strojního inženýrství
Ústav automatizace a informatiky
Technická 2
616 69 Brno
tel. +420 541 143 331
fax +420 541 142 330
e-mail [email protected]
213
214
AMERICKÁ HYPOTÉKA – NEÚČELOVÝ ÚVĚR
Juraj Dubovec, Tibor Hlačina, Přemysl Michálek
Abstrakt: Tento referát je výsledkem práce řešení výzkumného úkolu katedry Finance a daně na
Evropském polytechnickém institutu, s.r.o. v Kunovicích. Výstupem předložené práce jsou možnosti
využití americké hypotéky na trhu v ČR.
Klíčová slova: Americká hypotéka, úvěr, financování, půjčka, nemovitosti, podnikání, spoření,
banka, ručitel, úroky, hypoteční úvěr, anuita, vinkulace, rekonstrukce, modernizace.
1. ÚVOD
Americká hypotéka je novinkou na českém trhu. Jedná se o úvěr, kterým můžete financovat cokoli a nemusíte
uvádět účel použití prostředků. Pro zajištění úvěru slouží nemovitost vlastní nebo i cizí. Prostřednictvím
hypotéky můžete uskutečnit nákupy většího rozsahu, jako opravy nemovitosti, koupi auta, chaty, financování
prostředků do podnikání. Americkou hypotéku je také možno využít na splacení dříve poskytnutých půjček. To
vše za historicky nízký úrok a možností splácení s rozložením až na 15 let. Ke schválení stačí doklad totožnosti a
ostatní doklady zajistí banka. Půjčku je navíc možno kdykoliv splatit bez sankcí a úroků.
ÚČEL AMERICKÉ HYPOTÉKY
Hypoteční banka nezjišťuje, k jakému účelu klient peníze potřebuje.
V jaké výši lze získat americkou hypotéku
• Americká hypotéka je poskytována až do výše 70 % zástavní hodnoty nemovitosti
• minimální výše je 200 tis. Kč
• maximální výše je 5 mil. Kč
• výše americké hypotéky je současně limitována schopností klienta splácet (výší příjmů)
Čerpání americké hypotéky
• jednorázové
Čerpání je bezhotovostní a provádí se na Vámi určený bankovní účet.
Splácení americké hypotéky
• dobu splatnosti americké hypotéky si lze zvolit v rozmezí 3 – 20 let
• úvěr musí být splacen nejpozději do 65-ti let věku žadatele
• dle volby klienta:
• formou pravidelných měsíčních splátek (tzv. anuit). Anuita je konstantní platba zahrnující úrok a
jistinu
• formou degresivních splátek
• americká hypotéka spadá pod režim zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání
spotřebitelských úvěrů, lze tedy kdykoliv během splácení uskutečnit mimořádnou splátku části nebo
celého úvěru poplatků
ÚROKOVÁ SAZBA
Je možné zvolit mezi fixní sazbou a sazbou P plus.
fixní sazba
• dle volby klienta na 1 rok, 3 roky nebo 5 let
• po dobu zvolené fixace je garantována platnost smluvně sjednaných úrokových podmínek
• po uplynutí této doby jsou s klientem sjednány úrokové podmínky na další období
215
sazba P plus
• tvořena roční sazbou PRIBOR (je vyhlašována ČNB) a odchylkou, kterou stanoví banka. Každý rok je
sazba upravena bankou dle aktuální výše sazby PRIBOR
• odchylka pevná vždy na dobu 5 let
• po uplynutí této doby klient může požádat o přechod na fixní 5-ti letou sazbu
Zajištění americké hypotéky
• vždy formou zástavního práva ke zkolaudované nemovitosti (tj. rodinný dům, bytová jednotka či
bytový dům) ve vlastnictví dlužníka (případně jeho rodičů nebo dětí), zapsané v katastru nemovitostí a
ležící na území České republiky (lze zastavit i více nemovitostí)
• nemovitost, která je předmětem zajištění, nesmí být k datu čerpání zatížena zástavním právem třetí
osoby a ani její převod nesmí být omezen s výjimkou zástavního práva, kterým je zajištěn úvěr
poskytnutý stavební spořitelnou
• nemovitost, která je předmětem zástavního práva, musí být nejpozději před čerpáním úvěru pojištěna a
pojistné plnění musí být vinkulováno ve prospěch Hypoteční banky
Výhody americké hypotéky
• možnost získat okamžitě zdroje na cokoliv bez nutnosti dlouhodobě spořit
• výhodná úroková sazba oproti spotřebitelským úvěrům
• u žadatele o americkou hypotéku není vyžadováno sjednání životního pojištění
• není nutné mít veden běžný účet u Hypoteční banky sloužící k platebnímu styku
• nemovitost s americkou hypotékou lze kdykoliv během doby splatnosti prodat
• poplatek za zpracování úvěru je hrazen jen v případě, že je úvěr schválen
• možnost výrazného snížení výše měsíční splátky rozložením splácení úvěru do delšího časového období
až 20-ti let
• garance úrokové sazby po dobu 30 dnů. Pokud by v době platnosti garance úrokové sazby došlo ke
snížení úrokové sazby, bude klientovi poskytnut hypoteční úvěr za nižší úrokovou sazbu
STATISTIKA ZNALOSTI OBYVATELSTVA O HYPOTEČNÍCH ÚVĚRECH
Prostřednictvím statistiky, ve které jsme se tázali náhodných obyvatel, jsme chtěli zjistit znalost obyvatel
různého věku (nejmladší 15 let a nejstarší 82let) v oblasti hypotečních úvěrů, stavebního spoření a jejich
rozhodnutí vzhledem k jejich finanční situaci o pořízení rodinného domu.
Pozn. Tabulka pro zjištění znalosti obyvatel v oblasti hypoteční úvěry , stavební spoření.
Statistika:
věk
do 30let
30-40let
40-50let
nad 50let
vzdělání
ZŠ
SOŠ
SŠ
VŠ
SOS
ŠŠ
VŠ
SOŠ
SŠ
VŠ
SOŠ
znalost HU
50
190
10
10
30
10
10
20
10
20
neznalost
10
20
20
10
10
10
30
216
Graf:1.1
Statistika znalosti obyvatelstva v oblasti hypotečních úvěrů
6%
3%
3%
3%
6% 0%
13%
8%
3%
3%
52%
do 30let ZŠ
do 30let SOŠ
do 30let SŠ
do 30let VŠ
30-40let SOS
30-40let ŠŠ
30-40let VŠ
40-50let SOŠ
40-50let SŠ
40-50let VŠ
nad 50let SOŠ
Z grafu 1.1. můžeme zjistit, že nejvíce znalostí v oblasti hypotečních úvěrů a stavebního spoření mají zejména
lidé do 30 let se středoškolským vzděláním.
Chtěli bychom ovšem upozornit, že tento průzkum je pouze obecný neboť dotazovaný počet respondentů byl
nízký.
Modelový příklad:
Chcete si koupit rodinný dům za 1 500 000,- Kč, jakou zvolíte formu financování koupě?
120
60
190
70
30
za hotové
spoření
úvěr
úvěr+hotové
úvěr+spoření
Graf: 1.2.
modelový příklad
15%
6%
26%
13%
40%
za hotové
spoření
úvěr
úvěr+hotové
úvěr+spoření
217
Modelový příklad nám ukázal jaký způsob či formu financování by si zvolila většina obyvatel. Pokud se pozorně
podíváte na graf: 1.2., zjistíte, že většina tázaných lidí by dalo přednost poskytnutí úvěru bankou, ovšem
můžeme také z grafu vyčíst, že hned v zápětí jsou lidé (většinou podnikatelé), kteří si mohou dovolit financování
koupě rodinného domu v hotovosti.
STATISTIKA, KTERÁ BANKA POŽADUJE PO KLIENTOVI PRO POSKYTNUTÍ HYPOTEČNÍHO
ÚVĚRU NEJVÍCE INFORMACÍ V ČR
Prostřednictvím této statistiky jsme se zaměřili z pohledu klienta samotného na to, která banka vyhovuje
klientovi nejvíce z hlediska vyplnění formuláře na poskytnutí účelového hypotečního úvěru.
Název
údaje osobní údaje
datum narození/r.č.
dosažené vzdělání
rodinný stav
zaměstnání
státní příslušnost
OSVČ
příjem
údaje o nemovitosti
spoření či jiné výdaje
spolužadatel
ručení
jiné potřebné údaje
Shrnutí
název
KB
HVB
Reiffeisen
ČS
ŽB
ČMHB
KB
1
1
1
1
1
0
1
1
1
1
1
1
1
12
HVB
1
1
1
1
1
0
0
1
0
0
0
1
0
7
Reiffeisen
1
1
1
1
1
0
0
1
1
1
0
0
1
10
ČS
1
1
1
1
1
0
0
1
1
0
0
0
0
7
ŽB
1
1
1
1
0
1
0
0
1
1
1
0
0
8
ČMHB
1
1
1
1
1
0
0
0
1
1
0
1
1
9
množství informací ve formuláři
12
7
10
7
8
9
Graf: 1.3.
12
10
8
6
4
KB
Reiffeisen
HVB
ČS
ŽB
ČMHB
2
0
Bylo zjištěno, že nejvíce údajů na poskytnutí účelového hypotečního úvěru požaduje jak již můžeme vidět
z grafu KB a Reiffeisen bank. Tudíž musíme také konstatovat, že formuláře těchto bank jsou rozsáhlé,
nepřehledné a požadují od klienta mnoho někdy zbytečných údajů. Což naopak nemůžeme říct o ČS, ČMHB,
HVB a ŽB, jejichž údaje jsou věcné, přesné , tudíž i jejich formuláře jsou v kratší verzi a přehledné.
218
Ptáte se, na co nejčastěji si lidé (obyvatelé) berou úvěr?
My vám na tuto otázku velmi rádi odpovíme. Po menším průzkumu jsme zjistili:
graf: 1.4.
Účel použití úvěrů poskytnutých v roce 2006 (dle objemu úvěrů)
12%
38%
20%
30%
rekonstrukce a modernizace
koupě bytu nebo rodinného domu
nové byty a rodinné domy
ostatní bytové potřeby
Z grafu můžeme vidět, že nejčastějším důvodem pro použití úvěru (z roku 2006) byla rekonstrukce a
modernizace obydlí a následně po ní koupě bytu či rodinného domu.
ÚROKY
Úrok ze spoření bez úvěru:
Úročení se pohybuje od 1,00 % - 2,50 % u většiny spořitelen.
Úrok ze spoření s úvěrem:
Úročení se pohybuje od 1,00% - 2,50% u většiny spořitelen.
219
Úročení běžného úvěru:
U většiny spořitelen se úročení pohybuje od 3,00% do 5,30%.
Minimální úročení překlenovacího úvěru:
Od 3,90% - 5,30%
Maximální úročení překlenovacího úvěru:
Od 6,00% - 7,75%.
3. ZÁVĚR
a) Průzkumem jsme zjistili, že nejvíce znalostí v oblasti hypotečních úvěrů a stavebního spoření mají zejména
lidé do 30 let se středoškolským vzděláním.
b) Modelový příklad nám ukázal, že většina tázaných lidí by dala přednost poskytnutím úvěru bankou, na
druhém místě jsou lidé (většinou podnikatelé), kteří si mohou dovolit financování koupě rodinného domu
v hotovosti.
c) Bylo zjištěno, že nejvíce údajů na poskytnutí účelového hypotečního úvěru požaduje KB a Reiffeisen bank.
Musíme konstatovat, že formuláře těchto bank jsou rozsáhlé, nepřehledné a požadují od klienta mnoho
někdy zbytečných údajů. Což naopak nemůžeme říct o ČS, ČMHB, HVB a ŽB, jejichž údaje jsou věcné,
přesné, tudíž i jejich formuláře jsou v kratší verzi a přehledné.
d) Použití úvěrů bylo ze 2/3 použito na rekonstrukci, modernizaci bytů a koupi bytu nebo rodinného domku.
e) Úročení oproti jiným typům úvěrů je také na nižší úrovni a pro domácnosti i podnikatele je stimulací
k pořizování americké hypotéky.
Americká hypotéka se stává i v ČR velice zajímavou a žádanou nejen z hlediska financování bydlení a zařízení
domácností, ale také alternativou pro financování různých projektů v rámci podnikání.
SUMMARY
• The research shows that mainly people at the age about 30 with secondary education have got the
widest knowledge about mortgages and savings for building house.
• The research sample showed that many of interviewees would prefer a bank loan followed by those
(mostly entrepreneurs) who can afford to buy the family house in cash.
• We have found out that the Commercial Bank and the Reiffeisen Bank require most information for
providing the mortgage. We have to declare that the questionnaires of these banks are complicated,
poorly structured, and frequently require many unnecessary information about the client. The opposite
is valid for ČS, ČMHB, HVB and ŽB whose enquiries are factual, precise which results in a shorter and
more consistent questionnaire.
• Two thirds of loans were used for reconstruction, furnishing and fitting of flats and purchase of family
houses.
• Comparing to other types of loans the interest rate for mortgage is lower and it stimulates the
households and entrepreneurs to consider the American mortgage.
American mortgage is becoming more interesting and required in the Czech Republic as well, not only for the
first buyers or household furnishing but also as being another alternative for financing of various projects in
business.
SEZNAM INFORMAČNÍCH ZDROJŮ
Prameny 1. řádu:
[1]
Zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb.,
[2]
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách,
[3]
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
[4]
Zákon o spotřebitelském úvěru (č. 321/2001 Sb.),
[5]
Nařízení vlády č. 249/2002 Sb., o podmínkách poskytování příspěvků k hypotečnímu úvěru osobám
mladším 36 let.
220
Prameny 2. řádu:
[6]
DUBOVEC, J. Makroekonomie, Kunovice : EPI, s.r.o., 2005.
[7]
HLAČINA, T. Veřejné finance, Kunovice : EPI, s.r.o., 2004.
[8]
SYROVÝ, P. Financování vlastního bydlení, Praha : Grada, 2006.
Prameny 3. řádu:
[9]
http://www.finance.cz
[10]
http://www.raiffeisenbank.cz
[11]
http://www.csas.cz
[12]
http://www.hypovereinsbank.cz
[13]
http://www.gecapital.cz
[14]
http://www.kb.cz
[15]
http://mesec.cz
ADRESA:
Žilinská Univerzita Žilina
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
Ing. Tibor Hlačina
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Česká republika
JUDr. Přemysl Michálek
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Česká republika
221
222
THE USE OF ARTIFICIAL INTELLIGENCE FOR THE SOLUTION OF WASTE
DISPOSAL
Petr Dostál, Stanislav Škapa, Radek Doskočil
Brno University of Technology
Abstract: This paper deals with the use of artificial intelligence that can solved many cases in
entrepreneurial and economic field. The artificial intelligence includes the fuzzy logic, artificial
neural network, genetic algorithms, etc. These methods can solve many problems from practice. The
transport and logistics problems belong among them. The logistic problem of waste disposal can be
solved by means of genetic algorithms. The correct optimization of such problems enables us to
minimize the cost, save time and nature. This method can be used for other similar cases and
various places.
Keywords: Waste disposal, transport and logistics problems, optimization, artificial intelligence.
1. INTRODUCTION
They are problems that are necessary to solve in practice. The transport and logistics problems belong among
them. The correct optimization of such problems enables us to minimize the cost, save time and nature. The
genetic algorithms can help us with these problems.
2. GENETICS ALGORITHMS
The genetic algorithms provide a computerized solution and they can be applied to the problems which can be
compared to the process of evolution of an animal species population. The surviving selected individuals and the
offspring of parents of other selected individuals form a new generation while the past generation becomes
extinct. This process reoccurs in series of hundreds or thousands generations.
The repeating reproduction process is called a generation and consists of the three following steps: selection,
crossover and mutation. See picture 1.
223
Start
Initialization
Selection
Crossover
Mutation
End?
No
Yes
End
Picture 1: Reproduction process
Selection:
Two chromosomes are selected for the reproduction process according to their strength. Stronger chromosomes
are more likely to take place in reproduction.
01111010
>
00100010
122
>
34
Table 2: Selection
Crossover:
During the crossover a chromosome couple is matched with a new chromosome couple. The crossover consists
in a mutual exchange of identically long sections of the two bit chains.
parents
offspring
011|0010
0111001
011|1001
0110010
Table 2: Crossover
Mutation:
The chromosome mutation produces a new chromosome. There is a little probability of bits changing into their
components.
before
after
0110010
0010110
Table 3: Mutation
224
3. APPLICATION
It is necessary to set up the input parameters for calculation. It means to set up a fitness function (the fitness
function is optimized to minimum in our case), the cells where the coordinates are placed, the type of
chromosomes, the restriction of solutions by the ranges, constraints and functions, the population size, the
chromosome length and the evolution parameters - crossover rate, mutation rate and generation gap.
The presented case is solved by means of GeneHunter® program of Ward System Group, Inc. The genetic
algorithms will be used in the process that is called cluster analysis. It is the manner when the program splits the
pick-up places into clusters and it calculates their mediums. The input data are presented by the coordinates X, Y
of pick-up places. It is possible to define any amount of collection mediums, i.e. the number of clusters. The
fitness function presents the sum of squared of distances among pick-up and collection mediums. The
coordinates X, Y of these three pick-up places A, B, C are changed. The program assigned pick-up places to
their collection mediums. The whole process is repeated until the condition of optimum of fitness function is
reached. The process of optimization warrants that the defined coordinates X, Y of collection mediums and
assigned pick-up places have the minimum transport distances. See table 4.
Note:
There are areas where the collection mediums are not possible to build, such as protected area „Luhačovice“. It
is not the problem to set up the restrictions that exclude such areas.
Pick-up places
1. Kyjov
2. Veselí n. Mor.
3. Uherský Ostroh
4. St. Město
5. Kunovice
6. Uh. Hradiště
7. Napajedla
8. Otrokovice
9. Uh. Brod
10. Luhačovice
11. Zlín - a
12. Zlín - b
13. Vizovice
14. Slavičín
Coordinates
X
Y
0
35
76
0
87
34
79
65
112
47
104
63
114
109
117
131
149
48
183
81
143
126
191
132
210
130
225
74
Collection places
C
C
C
C
C
B
A
A
B
B
A
A
A
B
Table 4: Pick-up places
The picture 2 shows the pick-up places and collection mediums which solve the mentioned problem that
minimize the costs and time.
225
A• ×11
×7
×10
×4
×14
×6
•B
×5
×1
×9
×3
•C
x2
Picture 2: The pick-up places and collection mediums A,B,C
The final coordinates of collection mediums are presented in table 5.
Pick-up places
A
B
C
Coordinates
X
143
154
84
Y
126
55
35
Table 5: Collection mediums
4. CONCLUSION
The genetic algorithms enable us to solve complicated logistics and traffic problems. The correct optimization
and application of results in practice enables us to minimize the costs, increase the profit and save our
environment. Genetic algorithms can be successfully applied in many traditional areas of the operations research
where only deterministic models are used. This method can be used for other similar cases and various places.
LITERATURE
[1]
DAVIS, L. Handbook of Genetic Algorithms, Int. Thomson Com. Press, USA : 1991, 385p., ISBN 1850-32825-0.
[2]
DOSTÁL, P. Moderní metody ekonomických analýz – Finanční kybernetika, Zlín : UTB Zlín, 2002,
110s., ISBN 80-7318-075-8.
[3]
DOSTÁL, P.; RAIS, K. Genetické algoritmy a jejich využití v modelování, In Odborná konference
Firemní management v praxi úspěšných, Kunovice : EPI s.r.o, 2002, s.41-44, ISBN 80-7314-004-7.
[4]
DOSTÁL, P.; RAIS, K. Operační a systémová analýza II. Brno : VUT – FP – Brno, 2005, Skripta,
160s., ISBN 80-214-2803-1.
[5]
DOSTÁL, P. Vybrané metody rozhodování v podnikové sféře, Brno : VUT-FP, Brno, 2005, Habilitační
práce, 22s., 188 s. ISBN 80-214-3083-4, ISSN 1213-418X.
[6]
DOSTÁL, P.; SOJKA, Z. Financial Risk management, Zlín : 2005, 60 s., ISBN 80-7318-343-9.
[7]
DOSTÁL, P.; RAIS, K.; SOJKA, Z. Pokročilé metody manažerského rozhodování (The Advanced
Methods of Manager Decision Making), Praha : Grada, 2005,168s, ISBN 80-247-1338-1.
[8]
DOSTÁL, P.; SOJKA, Z. Nejkratší cesta, Ekonom č. 2., 2006, s. 46., ISSN 1210-0714.
226
[9]
OŠMERA, P. Evolution of Complexity, In Integration of Fuzzy Logic and Chaos Theory, Springer,
New York : 2006, 625p., ISBN 3-540-26899-5.
ADDRESS:
Petr Dostál, MSc Ph D., Associate Profesor of Economy and Management.
Faculty of Business and Management, Department of Informatics
Kolejní 4, 612 00 Brno
Tel. +420 541 143 714, Fax. +420 541 142 692
[email protected], [email protected],
www.fbm.vutbr.cz, www.iqnet.cz/dostal
Stanislav Škapa, MSc., Ph D.
Tel. +420 541 143 741, Fax. +420 541 142105
[email protected]
www.fbm.vutbr.cz
Radek Doskočil, MSc.
Tel. +420 541 143 717, Fax. +420 541 142 692
[email protected]
www.fbm.vutbr.cz
227
228
Ida Kneslová
Abstrakt:Příspěvek v první části pojednává o základních pojmech etika, morálka, etický kodex. Ve
druhé části je více rozpracované téma společenské odpovědnosti firem. Jaké má být postavení
managementu, jeho role. Dále jsou zmíněny teorie neviditelné ruky, ruka vlády a ruka
managementu.
Klíčová slova: Etika, morálka, etický kodex, podnikatelská etika, společenská odpovědnost firem
ÚVOD
Podnikatelská etika se stává důležitým prvkem podniků a celého ekonomického prostředí. Její dodržování
upevňuje image firmy a vzbuzuje důvěru obchodních partnerů i zaměstnanců. Čím dál více firem si uvědomuje,
že etika je důležitým výchozím předpokladem dlouhodobě úspěšného podnikání a přináší prospěch podniku i
celé společnosti.
1 ZÁKLADNÍ POJMY
1.1 ETIKA
Etika je nauka o mravnosti, o původu a podstatě morálního vědomí a jednání. Etika je filozofická disciplína –
dříve nazývána mravověda. Etika je souhrn norem a pravidel vyjadřující názory společnosti na chování a jednání
lidí z hlediska dobra a zla, správnosti a nesprávnosti. [3]
1.2 MORÁLKA
Morálka představuje společenskou instituci složenou z množiny standardů uznávaných členy dané kultury.
V tomto chápání se morálka týká způsobů či praktik definujících dobré a špatné. Tyto praktiky spolu s jinými
druhy zvyklostí, pravidel a způsobů jsou předávány uvnitř kultury z generace na generaci.
Morálka jako soubor principů pro individuální jednání má potom objektivní status. Morálka nepostihuje různé
aspekty morální reflexe povahy a ospravedlnění správného konání. Morálka sestává z toho, co by člověk měl
dělat, aby jednal ve shodě se společenskými normami chování.
Řada morálních principů je již vtělena do veřejné morálky, ale obvykle ve vágní formě. Dobrým příkladem toho
může být třeba spravedlnost. Často se o ní hovoří, ale analýza principů spravedlnosti se obvykle neprovádí a vše
zůstává jen v intuitivní rovině bez podložené argumentace. [1]
1.3 ETICKÝ KODEX
Kodexem obecně rozumíme systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, které vymezují vztahy mezi
členy komunity. Etický audit je stále oblíbenější formou.
Nicméně existují námitky proti etickým kodexům:
• První typ námitek spočívá v tom, že je to mrhání časem a že průmyslová výroba je regulována
zákonem, který tvoří postačující rámec podnikání. Tvrdí se, že etické kodexy, jsou jen cvičením v
„public relations“ a mají malý praktický vliv na změnu chování podniků.
• Druhý typ námitek říká, že je to až druhá nejlepší možnost, jak zajistit morální integritu podnikání.
Chování jednotlivců, ať ve vedení nebo na nejnižší úrovni, je určováno hodnotami, které si osvojili
v dětství a ne psanými kodexy. Dokonce někteří kritikové jdou tak daleko, že tvrdí, že takové kodexy
podkopávají právo jedince na pracovišti zaujímat morální stanoviska.
229
Obě uvedené námitky vypadají na první pohled přijatelně.
První argument, že postačují zákony, naznačuje, že normy lidského chování i normy pro podnikání mohou být
ponechány na vůli státu. Ve skutečnosti právní řád poskytuje zaměstnavatelům jen slabé vodítko, jak řešit
legitimní konflikty zájmů mezi různými zájmovými skupinami, které se objevují v každodenní podnikatelské
praxi. Kromě toho zákon nemůže – a ani by se neměl pokoušet – řešit všechny podrobnosti etického chování
v rychle se měnícím světě. Je obecnou zkušeností, že intence zákona mohou být překrouceny šikovnými a
bezostyšnými manipulátory. A konečně, protože zákon musí ze své podstaty být univerzální, postrádá pružnost
potřebnou k řešení komplexních situací a jeho vedlejší účinky mohou být někdy škodlivé.
Druhá námitka tvrdí, že vedení se může spolehnout na své zaměstnance, že se budou chovat za všech okolností
eticky. Ač je toto očekávání chvályhodné, je nerealistické. Nelze se vždy spolehnout, že rodinná a školní
výchova naučila lidi morálním postojům a morálnímu jednání. Navíc, pro vytvoření soudržné kultury čestného
jednání v každé organizaci jsou zapotřebí uznané a závazné normy chování společnosti jako celku i jednotlivce.
Ty nemají nahradit individuální morální hodnoty, ale minimalizovat nejistotu v morálních úsudcích a chránit
před tlakem, aby zaměstnanci jednali proti etickému postoji organizace. Není-li organizace dost explicitní
v otázce praktické realizace své politiky, je mezera až příliš často vyplněna různým vlastním pojetím. Podrobný
kodex dává jasné a užitečné vodítko pro každodenní rozhodování.
Přesto praxe potvrzuje, že podnikové etické kodexy jsou nejrozšířenějším nástrojem ovlivňování podnikové
kultury zejména v USA. Zvláště v krizových situacích je pro ty, kteří rozhodují, velmi důležité a efektivní mít
v ruce jistě kriteriální vodítko, jasně formulované morální zásady, o které se lze opřít. Etický kodex poskytuje
detailnější rozpracování, konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi.
Z hlediska vedení podniku může kodex pomoci:
• eliminovat nežádoucí praktiky, které způsobují pokles přízně zákazníků, zaměstnanců, investorů,
veřejnosti atd. a které ve svém důsledku mohou vést k dlouhodobým ekonomickým ztrátám,
• objasnit politiku firmy v morálně problematických otázkách, jakými je například zacházení s důvěrnými
informacemi, přijímání „pozorností“ od jiných subjektů na trhu,
• zjednodušit zavádění inovací, pomoci při restrukturalizaci, hledání nových partnerů, posílit
vnitropodnikovou disciplínu, snížit potřebu donucovacích a restriktivních opatření pro odhalení
neetického chování,
• zamezit nadřízeným zneužívat svého postavení vůči ostatním zaměstnancům,
• být vodítkem pro všechny řídící články podniku při rozhodování,
• pozitivně motivovat všechny zaměstnance posílením jejich vědomí, že pracují v etickém prostředí
s jasnými pravidly, která platí pro každého bez výjimky.
Z hlediska podnikového managementu kodex pomáhá:
• řešit morální problémy a dilemata, které se vyskytují v práci podnikových manažerů
• čelit neetickým požadavkům zákazníků, dodavatelů, ale i nadřízených a podřízených
• obhajovat svá rozhodnutí jak uvnitř, tak vně podniku
• zjednodušit vnitropodnikovou komunikaci
• zdůvodnit návrhy na disciplinární opatření při porušování etických zásad ze strany zaměstnanců
• urychlit identifikaci problémových praktik a odhalení případných podvodů.
Při formulování obsahu etického kodexu podniku by měla být respektována zásada postupu od obecného ke
konkrétnímu. Úvodem by měl být jasně vymezen závazek podniku k etickému chování a prioritní mravní
hodnoty, které chce naplňovat. Pak je vhodné vymezit konkrétní mravní závazky vůči jednotlivým subjektům
(zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům, konkurenci, akcionářům atd.). Dále je nutné postihnout dlouhodobé
cíle a zájmy podniku, zejména ve vztahu ke způsobům jejich realizace. To znamená vymezit konkrétní
požadavky na způsoby jednání řadových pracovníků, managerů a řídících pracovníků do podoby určitých zásad.
Jasně formulované zásady jednání musí mít kriteriální charakter, aby se podle nich dalo kdykoliv posoudit určité
konkrétní chování (postihem nebo odměnou). Závěrečnou částí etického kodexu by mělo být sestavení
jednoduchého a srozumitelného metodického postupu pro mravní rozhodování, které by byl praktickou
pomůckou každého zaměstnance při řešení konkrétních etických problémů. [1]
230
1.4 PODNIKATELSKÁ ETIKA
Podnikatelskou etiku je možné chápat jako vědní disciplínu na straně jedné a na druhé straně také velmi
praktickou záležitost firmy.
Podle amerického ekonoma Amartya Seny lze rozlišit zásadní přístupy k ekonomickým aktivitám:
1. První přístup je etický. Bere v úvahu etické souvislosti. Zahrnuje problémy motivace, sociální problémy,
klade si otázku jam máme žít, co je to spravedlivá společnost apod. Etika v tomto případě není chápána jako
něco vnějšího, ale je to součástí vnitřního systému, který ovlivňuje systém.
2. Inženýrský (=technický) přístup se zrodil až s rozvojem průmyslové éry. Klade důraz na logické,
matematické či technické postupy. Etické otázky pro něj nejsou důležité. Ústředním problémem zůstává
otázka v hledání prostředků, jimiž lze dosahovat cíle.
Jestliže porovnáme tyto dva přístupy, pak lze najít rovinu, ve které se tyto přístupy významně odlišují. Je to
rovina motivace. Motivace k maximalizaci užitku nebo maximalizaci vlastního zájmu.
Úrovně podnikatelské etiky:
Makroúroveň (= hospodářská etika) se zabývá otázkami ekonomického systému jako celku. Zabývá se otázkami
vztahů – byznys – stát – společnost.
Jedná se o ekonomický systém jako celek, o utváření obecných podmínek pro podnikání. Tato dimenze by měla
podle Sekničky vycházet ze tří základních principů:
• Respektování lidských práv
• Rovnost příležitostí
• Solidarita občanů
• Morálka tržního systému zahrnuje svobodu volby, spravedlivé rozdělování, osobní odpovědnost,
transparentní tržní systém a důvěru k ekonomickým systémům.
Na mezoúrovni (= podnikatelská etika, etika v podnikání) se zaměřujeme především na ekonomické organizace,
firmy. Z tohoto pohledu je rozhodování zaměřeno na firemní úroveň, tj. dovnitř firmy vůči svým zaměstnancům,
managementu, vlastníkům, tak i blízkému okolí – investorům, dodavatelům, ale i konkurenci či místní komunitě.
Na mikroúrovni se jedná o rozhodování jednotlivce. Každý má ve své pozici prostor pro volbu rozhodnutí.
Je třeba říci, že tyto úrovně s vzájemně prostupují a doplňují. Pro potřeby klasifikace a užšího vymezení je
vhodné pohybovat se v omezeném pásmu. [4]
1.5 SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST FIREM
Z hlediska firemní úrovně se jeví odpovědnost jako klíč k rozhodování v duchu etických principů. Podle
Kreikebauma (2000) je nutný dialog mezi manažery, top managementem a všemi členy organizace včetně
externích zájmových skupin. taková shoda může přinést návod na řešení problémů.
Názory na postavení managementu ve firmě z hlediska podnikatelské etiky nejsou jednotné. Liší se mírou
odpovědnosti, která je jím připisována.
Role managementu ve firmě je zcela zásadní, protože je nositelem odbornosti, ale také vzorem chování pro
ostatní zaměstnance. Steinmann a Löhr (1995) dokonce hovoří o dvojí roli managementu – a to dosahování zisku
a udržování klidu ve společnosti. Je to role vůdčího hráče, hráče, který slouží společnosti.
Zsolnai (2000) dokonce hovoří o třech typech odpovědnosti manažerů – ekonomické, právní a morální.
Známá teorie „neviditelné ruky“ je nejčastěji spojována s Miltonem Friemanem. Podle této teorie je
odpovědností manažerů vytváření zisku. Zkráceně formulována
„The business of business is business.“ Morálka a svědomí je v neviditelných rukou, nikoli v rukou manažerů.
Za těchto předpokladů to logicky vede k závěru, že manažeři nemají žádné etické závazky mimo ty, které mají k
akcionářům. A důvodem je tvrzení Moltony Friedmana, že „existuje jedna a jediná společenská odpovědnost
podnikání – používání zdrojů a zavázání se k aktivitám vedoucím ke zvýšení zisku dokud se stále pohybujeme
v pravidlech hry“. Friedman tvrdí, že je úkolem vlády určit pravidla a „business“ by se měl držet těchto
předepsaných pravidel, totiž maximalizace společných zisků.
231
Teorie „ruka vlády“ je spojována se jménem J. K. Galbraitha, který zdůrazňuje právní odpovědnost manažerů.
Firmy sledují cíle ekonomické, ruka regulátora a politický tlak vyvíjí právo a politický tlak více než neviditelná
ruka, které sledují obecné dobro. To je systém centrálních pravidel nebo systém centrální koncepce.
K. E. Goodpaster a B. Matthew rozvinuli třetí pohled, zvaný „ ruka managementu“, teorie zdůrazňuje morální
odpovědnost manažerů. Přijetí morálního pohledu znamená racionální zohlednění rozhodování budoucnosti,
potlačení impulsivnosti, jasnost cílů a pozornost věnovanou detailům. Tato teorie vychází z mravního imperativu
I. Kanta.
Chtějí-li manažeři jednat odpovědně, musejí si odpovědět na 4 základní, pro firmu existenčně důležité otázky:
1. Kteří akcionáři působí na naše rozhodování?
2. Jaké jsou hodnoty těchto akcionářů:
3. Jaký komunikační způsob by měl být vytvořený pro rozvíjení vnímání?
4. Jak můžeme propagovat a vyvažovat různé hodnoty akcionářů?
ZÁVĚR
Příspěvek pojednává o společenské odpovědnosti firem. Pro všechny firmy by bylo dobré, kdyby se chovali
eticky a dodržovali základní pravidla. Dále by bylo dobré, kdyby všechny firmy měly vypracovaný etický kodex
a řídily by se jím. Pro firmu je velmi důležité, aby se chovala eticky, podle toho se k ní budou chovat zákazníci,
obchodní partneři apod.
LITERATURA
[1]
BOHATÁ, M. Základy hospodářské etiky. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, fakulta
národohospodářská, 1997, 126 s., ISBN 80-7079-428-3.
[2]
KÁRNÍKOVÁ, J. Etika v podnikání a řídící práci.1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze,
fakulta financí a účetnictví, 1997, 120 s., ISBN 80-7079-524-7.
[3]
PUTNOVÁ, A. Sociální odpovědnost a etika podnikání. 2. vyd. Brno : Vysoké učení technické v Brně,
fakulta podnikatelská, 2004, 57s., ISBN 80-214-2784-1.
[4]
PUTNOVÁ, A. Sociální vztahy a etika podnikání. 1. vyd. Brno : Vysoké učení technické v Brně,
fakulta podnikatelská, 2003, 67 s., ISBN 80-86510-73-5.
ADRESA:
Ing. Ida Kneslová
Ústav managementu
Kolejní 2906/4
612 00 Brno
Tel.: 541143378
[email protected]
www.fbm.vutbr.cz
232
VANĚKOVCI A ICH PODIEL NY ROZVOJI MEDZIREGIONÁLNÉHO PODNIKANIA
MEDZI ČESKOM, RAKÚSKOM A SLOVENSKOM (NA PRÍKLADE ČESKÉHO
PODNIKATEĽA FRANTIŠKA VANĚKA)
Jozef Králik
Akadémia Policajného zboru v Bratislave
Abstrakt: Odborná štúdia demonštratívne prezentuje presuny populácie v stredoeurópskom
priestore v uplynulých historických obdobiach a ich dôvody. Osobitne a prednostne poukazuje na
ekonomicky motivované sťahovanie sa obyvateľstva za obživou a na spoločenský vzrast jednotlivcov
v prípade dosiahnutia primeraného podnikateľského úspechu. Metódou výkladu deklaruje dosiaľ
nepublikované pôvodné archívne pramenné informácie o životnom a podnikateľskom osude Čecha
Františka Vaněka a jeho rodiny, ktorý naposledy na začiatku druhej polovice 20. storočia pôsobil v
Bratislave. Vo svojom obsahu sústreďuje aj autentické výpovede niektorých príslušníkov jeho
rodiny, žijúcich dosiaľ na Slovensku. Stáva sa tak originálnou výpoveďou o rozvíjaní konkrétnej
formy podnikania na Slovensku, mäsiarstva, importovaným českými živnostníckym živlom na územie
Bratislavy, najmä prostredníctvom ich sofistikovanej podnikateľskej expanzie z Viedne po 1.
svetovej vojne. Súčasne umožňuje čiastočne identifikovať aj zástoj a podiel malopodnikateľského
resp. živnostenského stavu na rozvoji iných odvetví a oblastí slovenského spoločenského života.
Kľúčové slová: podnikanie, spoločenský vzostup, spoločenský prelom, podnikateľ, živnostník,
dirigistické podnikateľské ovzdušie, buržoázny živel, kapitalista, mäsiar, násilné vysťahovanie,
František Vanek, Kolín, Viedeň, Bratislava, Mlyňany, František Vaněk, továrňa údenárskych
výrobkov a mäsových konzerv, Bratislava,
ÚVOD
Ľudská spoločnosť sa počas svojho mnohotisícročného umného prepletania osudmi a prevliekania medzierkami
vytváranými nebezpečnými vírmi dejín sústavne zdokonaľovala, vyvíjala, premieňala. Menili sa ale prirodzene
aj jednotliví ľudia. Jedni smerovali nahor, iní nadol. To však vždy záviselo nielen od nich samotných, ale často i
od vonkajších okolností, i od ich postoja k nim. Mnohé generácie žili, často nepochopiteľne, v trvalej biede, iní
jedinci i celé spoločenské skupiny sa vyšvihli vlastným umom, odvahou a vlastnou prácou až na špičku
spoločenskej elity. Blahobyt a spoločenské postavenie sa totiž odrazu prestalo dediť. Na čelo pokroku sa
napokon predsa len predralo ľudské rácio. Správne! I preto sa, akoby z ničoho nič, stali mnohí dovtedajší
opovrhovaní plebejci úspešnými politikmi, štátnikmi, umelcami, vojakmi, vedcami, ale i majetnými
podnikateľmi. Osobitne zdravé podnikateľské aktivity zaručovali v prípade ich úspechu súčasne aj osobný
a spoločenský vzostup, uznanie, pretavené na závidenia hodný materiálny vzlet podnikateľa a jeho podniku.
Nejeden spomedzi nich však neuniesol ťarchu popularity, blahobytu, teda úspechu, ktorú mu načas dopriala
Šťastena. Zaspal na vavrínoch, zakrpatel a... zanikol. Väčšina rozumných aktérov podnikania však neľahké
osobné bremeno podnikateľského majstrovstva a vari i umenia znáša nielen dobrovoľne, ale predovšetkým
s nádejou. Očakávajúc predovšetkým svoje hospodárske a spoločenské pozdvihnutie, ktoré po určitom čase
prenesie na svojich potomkov. Nie vždy sa ale takéto očakávania napĺňajú. Najmä ak dochádza k hlbokému
spoločenskému prelomu, ktorého následkom sa stáva radikálna zmena postoja k inštitútu vlastníctva a k majetku.
O svoj majetok, ba o celú svoju dedovizeň tak v histórii revolučných sociálnych a politických pohybov prišli
mnohí. Hoci nie vlastnou vinou, vlastným zavinením. Ale v dôsledku spoločenského rozvratu, transformácie
ustálenej stupnice hodnôt, korekcie dejinných udalostí. Mnohé z rodín a rodov, ktorých rozsah a sústavné
zhodnocovanie ich vlastníctva dlhodobo držal na žiarivom výslní spoločenského a hospodárskeho života sa po
čase stratili v prepadlisku dejín. Naozaj, iba poniektoré mená sprevádzajú bohaté hospodárske dejiny ľudstva
dosiaľ a sú nimi skloňované ako stálice podnikateľského neba dokonca už niekoľko storočí. Väčšinou však
v tuzemských podmienkach osobnosti podnikateľov a rezultáty ich diela iba zažiarili ako kométa a veľmi rýchlo
aj vyhasli. Vďaka ich neprispôsobeniu sa novej realite, vďaka subjektívnym nedostatkom vlastnej tvorivej
podnikateľskej invencie. Ale tiež aj vďaka prirodzeným dôvodom, determinovaným radikálnou nežiadúcou
zmenou existujúceho podnikateľského prostredia, sa najmä tí najschopnejší a najdravší, ako napr. Baťa,
ponáhľali opustiť neželajúce im dusné dirigistické podnikateľské ovzdušie a začali rozvíjať svoje podnikateľské
233
úspechy v iných končinách sveta. Tam, kde bola klíma na ich aktivity vhodnejšia, isto omnoho zdravšia,
čistejšia. Tieto historické vývinové procesy však možno zaznamenávať nielen dnes, ale už v minulosti a isto i v
budúcnosti. Dejiny potvrdzujú ale, že tiež i do strednej Európy sa za prácou svojho času hrnuli vedci,
remeselníci a iní odborníci. Buď priťahovaní do tohto prostredia vidinou sebarealizácie alebo blahobytu, ale tiež
aj hľadajúci azyl pred prenasledovaním za svoje náboženské či politické presvedčenie. Slovenské banské mestá
tak osídlili nemeckí kolonisti. Na slovenskú zem prichádzali nemeckí baníci, lesníci, uhliari, talianski kamenári,
rumunskí pastieri, bulharskí zeleninári a ovocinári. Exulanti z českých krajín hľadali svoje osobné šťastie a
prosperitu tiež na území Slovenska. V jeho určitých oblastiach sa usídľovali najmä pracovití a morálni habáni.
Unikali pred náboženskou perzekúciou. Slovensko a jeho prostý a pracovitý ľud tiež prichýlilo mnohých
českých bratov aj po bielohorskej porážke v roku 1620, hľadajúcich spásu v jeho slobodomyseľnej duchovnej
atmosfére, v náboženskej tolerantnosti. Prúdy českého obyvateľstva sa ale na Slovensko tiahli aj v neskoršom
období. Česi poskytli Slovákom prvú pomoc, morálnu, materiálnu a nacionálnu transfúziu najmä po roku 1918.
Veď slovenský národ v tom čase už stál prakticky na prahu katastrofy, hroziacej jeho bezprostredným
biologickým, nielen kultúrnym zánikom. Vyše storočie trvajúca krutá a bezohľadná maďarizácia totiž už žala
svoje zrelé plody. Isto, slovenský národ mal podobné osudy svojho vysťahovalectva. Avšak z hľadiska jeho
kvantity ani Republika Čechov a Slovákov nezlepšila jeho reálne vyhliadky presťahovania sa ako celku za tzv.
Veľkú mláku, do Spojených štátov amerických, do Kanady, do Argentíny, do Brazílie, do Austrálie, do
Francúzska. Tam, kde bol dostatok pracovných príležitostí pre skromných, pracovitých, slušných a sporovlivých
ľudí. A Slováci v tých časoch nesporne takýto boli. Nový svet ich vítal z otvorenou náručou, a vari i preto sa zo
Slovenska vysťahovala viac ako tretina celej jeho populácie. Exodus pokračoval ale aj po skončení druhej
svetovej vojny. Slováci odchádzali do pohraničných Sudet. Napriek tomuto pohybu však neustále aj na územie
Slovenska prichádzali noví ľudia, príslušníci iných národov. Celé ich rodiny. Takýmito boli aj českí Vaněkovci,
ktorí sa na polstoročie výrazne zapísali do hospodárskych dejín Slovenska, ale osobitne Bratislavy. A nebyť
spoločenského zlomu spôsobeného februárovými udalosťami v roku 1948, určite by dodnes patrili
k podnikateľskej špičke Slovenskej republiky a jej hlavného mesta, Bratislavy. Ich pôsobenie bolo a dosiaľ je
príkladom aj pre napĺňanie cieľov zhmotnených v súčasnej vízii dynamického rozvoja slovenského
živnostníctva, teda vlastne spoločensky vždy mimoriadne osožného malopodnikateľského stavu.
I.
František Vaněk bol rodený Čech. Narodil sa v roku 1888 v rímsko – katolíckej rodine v českom Kolíne, ale
detstvo často trávil v Bačiciach neďaleko Brna. U babičky, spolu s bratmi Jozefom, neskorším mäsiarom –
údenárom v jeho bratislavskom podniku, ktorý sa narodil v Kolíne v roku 1891, a najmladším Antonom. Z tejto
oblasti chodili celé zástupy ľudí za prácou do Viedne. Aj mladý Frantík dorastal. Získal základné vzdelanie
vychodením piatich tried ľudovej školy a absolvovaním mäsiarsko – udenárskych a konzervárskych odborných
škôl. On sa chcel totiž stále učiť. Nuž a keď ho začali svrbieť ruky od nedostatku vhodnej práce, pobral sa tiež
bez váhania do hlavného mesta, do cisárskej Viedne. Veď už bol takmer vyučeným mäsiarom. Tak rozšíril
početnú, svojráznu, prosperujúcu a vplyvnú českú kolóniu, žijúcu v jej hraniciach. Darilo sa mu tam. Najprv sa
zamestnal v mäsovej továrni u prosperujúceho viedeňského mäsiara Júliusa Neumana. U neho si aj zarobil
základný kapitál, umožňujúci mu postaviť sa na vlastné nohy. K tomu mu ešte sám šéf požičal peniaze na to, aby
sa stal úspešným podnikateľom v tejto branži. Otvoril si totiž najprv malý obchodík, ktorý mu však slušne
vynášal. Stal sa ekonomicky nezávislým, slobodným človekom. To mu umožnilo postaviť si vo Viedni vlastný
dom, oženiť sa a založiť si vlastnú rodinu. Za manželku si tam vzal Julianu Palátovú z Bačíc. (1) Prečkal
v pokoji búrlivé vojnové časy, aj peňazí mal nadostač, aby sa porozhliadol po nových možnostiach
expandujúceho podniku. Pozdávala sa mu Bratislava. Metropola Slovenska, rozvíjajúca sa veľmi sľubne najmä
po rozpade habsburskej monarchie a po vzniku nového nástupníckeho a štátno - politicky moderne vedeného
štátu s republikánskym zriadením, Československa. Neváhal. Vo Viedni predal dom i obchod. Do novej
republiky sa dostal v roku 1919 na tzv. dobytčí pas. Príslušníci československej hraničnej kontroly totiž našťastie
písmom neovládali nemčinu. Aj v novej vlasti si ihneď kúpil dom. Všetko mu išlo hladko, veď každý si
o mladom úspešnom živnostníkovi myslel, že je milionárom. Budúcnosť, ako sa zdalo, mu šla po ruke,
s otvorenou náručou v ústrety. V Bratislave sa 23. septembra 1919 manželom Vanekovcom narodil druhorodený
syn Miloš. Aby rozrastajúca sa rodina netrpela núdzou, preto Franto Vanek už v roku 1920 otvoril v Bratislave
prvý moderne vybavený a spravovaný obchod. Mäsiarstvo, z ktorého sa postupne vyvinula továreň na mäso a
konzervy. Týmto činom tak vlastne založil bratislavskú vetvu mäsiarskeho rodu Vaněkovcov, hlásiaceho sa však
už k slovenskej národnosti, z ktorého mohla za určitých priaznivých historických okolností naozaj vzniknúť
dynastia. Totiž aj jeho starší syn Jozef, ktorý sa narodil ešte vo Viedni, šiel v otcových stupajách a v Bratislave si
tiež otvoril mäsiarstvo, ktoré mu neskôr, v roku 1948, spolu s otcovým podnikom znárodnili.
234
Priezvisko Vanek pôsobilo v medzivojnovej i v povojnovej Bratislave ako zaklínadlo. Nebolo vari človeka, čo
by nepoznal meno tohto mäsiara. Dokonca ešte v 60. rokoch 20. storočia sa bežne hovorilo o nákupoch mäsa
buď u Vaňka, alebo u Ráčeka, či u Manderlu. Zažil som tieto situácie nespočetne mnohokrát osobne. A to sa štát
už nejaký čas nazýval Československá socialistická republika. Vtedy však do mäsiarstva s takýmto archaickým
označením stačilo prísť na slušný nákup s dvadsaťpäťkorunovou bankovkou.
O mimoriadnej popularite Františka Vaneka v Bratislave svedčí aj v rodinnom archíve Vanekovcov zachovaná
obálka listu odosieľatela zo Spojených štátov amerických (Mr. Janek V. Rajnuš Box 2537 Rt 7, Sacramento,
California, America) z 23. januára 1939 nadpísaná a tak i odoslaná adresátovi až pozoruhodne nedokonale,
neúplne (Pan František Vaňek šef v Bratislavě Czechoslowakei), ktorá bola poštou bez problému doručená. (2)
Vanekovci prežili aj udalosti druhej svetovej vojny v podstate bez ujmy. Rovnako, ako predchádzajúcu svetovú
vojnu. Hoci prišli o značné množstvo zlata, ktoré mali cez vojnu schované na rozličných miestach, a ktoré zo
strachu pred rabovaním zo strany vojakov sovietskej Červenej armády zakopali v roku 1945 vedľa svojej chaty
v Lamači pri potoku, a ktoré viac nenašli, väčšie vojnové škody neutrpeli.
Tzv. ľudovodemokratický prerod vtedajšej československej spoločnosti Vanekovcom a ich podnikateľským
ambíciám vôbec neosožil, ba naopak. Spolu s ďalšími známymi mäsiarskymi rodmi, Manderlovcami
a Ráčekovcami, ale aj inými živnostníkmi, ako bol napr. majiteľ chýrneho holičstva a kaderníctva na Vajnorskej
ulici Uher, brat slávneho futbalistu 1. ČsŠK Bratislava, prišli o všetko, vari okrem svojho života. Františka
Vaneka ale ešte predtým, ako ho znárodnili, strčili „preventívnovýchovne“ do „basy“. Zavreli ho bezdôvodne
a protiprávne v tmavej, vlhkej, nevetranej a potkanov plnej pivnici bratislavského národného výboru, kde na
zavšivavených handrách niekoľko dní smutne ale pokorne očakával svoj ďalší neľahký osud. Z temnoty väzenia
ho vyslobodil až jeho veľký osobný priateľ, advokát dr. Telek, jeden z nemnohých neohrozených a čestných
právnikov tej doby, Slovák židovského pôvodu. Na svojom aute ho dokonca sám odviezol až domov. Jeho
podnik úradne „vymazali“. (3) To však ešte nebolo všetko.
Starý pán František Vanek, označený politickými konjukturalistami za buržoázny živel, za kapitalistu, a preto
i nepriateľa ľudu a ľudovodemokratického zriadenia sa musel dokonca v roku 1953 aj s rodinou v rámci tzv. B –
akcie nútene vysťahovať z mesta, ktoré ho pôvodne tak ochotne k sebe privinulo. Nepomohli ani fakty, ani
argumenty, že všetko čo dosiahol, dosiahol prácou svojich vlastných rúk a svojou vlastnou hlavou, vlastným
umom a vôľou. So skromnými uzlíkmi v ruke sa 20. januára 1953 Vaněkovci poberali zo svojej bratislavskej
vily do neznáma. Na juh Slovenska, do poľnohospodárskej výroby. Do obce Mlyňany v okrese Zlaté Moravce.
Budovať socializmus, teda lepší život na dedine. Tam žilli vyše jeden a pol roka. A odtiaľ ich neskôr vysídlili do
Komárna. Nuž, čo mali napokon robiť!? Prvý následok tohto aktu násilia na poctivých, pracovitých ľuďoch,
nezapadajúcich však do schémy nadiktovanej nežičlivou ideológiou a zvlčilou dobou, ale nenechal na seba príliš
dlho čakať. Od žiaľu, vyvolaného subjektívne nepochopiteľným a neodôvodneným príkorím tzv. sociálnych
novátorov dokonca ešte v tom istom roku starý pán František Vanek po ťažkej chorobe zomrel. (4)
Dovtedy stále pracoval, staral sa o svoj i o rodinný majetok dňom i nocou. Drel, ak chcel vidieť ovocie svojej
každodennej práce také, aké si predstavoval a predsavzal. Rozširoval prevádzkové budovy, modernizoval
strojový park, nakupoval nehnuteľnosti. Podnik však zveľaďoval nie na úkor svojich štyridsiatichpiatich
zamestnancov, ktorých naopak všestranne podporoval. Aj materiálne. Svojim ženatým zamestnancom
poskytoval bezplatne vždy na záver týždňa jeden kilogram mäsa a iné mäsové výrobky. Slobodný zamestnanci
podniku bezplatne od zamestnávateľa dostávali polovicu tejto materiálnej provízie a navyše ešte i určité
množstvo hovädzieho mäsa. Samozrejme, že všetko popri riadnej mzde.
František Vanek, mäsiar – ľudomil, však svoju pozornosť obrátil aj na iné nemajetné vrstvy bratislavského
obyvateľstva. (5) Tak aj na spravidla dočasných Bratislavčanov, na vysokoškolských študentov. Vzdelanie si
totiž mimoriadne vysoko cenil a viedol k tomu aj svoju rozvetvujúcu sa rodinu. Osobitné miesto však v jeho
srdci zaujali študenti medicíny, vzdelávajúci sa na bratislavskej Lekárskej fakulte Univerzity Komenského. Nie
však preto, že by mäsiarstvo malo mnoho spoločného s medicínou. Ale azda preto, že ho na dobrú myšlienku
zapojiť sa svojim osobným podielom do charity v prospech vzdelávajúcich sa adeptov lekárstva nakriatol jeho
osobný priateľ, riaditeľ nemocnice MUDr. Štumbál z ortopedickej kliniky na Hlbokej ulici v Bratislave. Preto sa
rozhodol, že desiatim študentom, medikom, poskytne zadarmo každodenne jeden výdatný obed. Samozrejme, že
po splnení určitých „kvalifikačných“ kritérií. Napokon, študenti ani nebývali ďaleko od hlavnej prevádzky
mäsiarskeho podniku situovanej na Štefánikovej ulici, ktorej budova tam stojí dodnes. Ich domovom bol internát
Horský park na bratislavskej Kalvárii, odkiaľ za chutným sústom ľahko zbehli dolu Hlbokou ulicou. Nielen
univerzitní študenti sa ale radi zastavili v chýrnej jedálni Františka Vaneka na prvom poschodí. Pochutnať na
235
širokom sortimente jedál a mäsových výrobkov, pripravených naozajstnými majstrami kulinárskeho remesla, si
prišli aj významní páni z blízkeho i vzdialenejšieho okolia podniku. Majiteľ bratislavského Park hotela
a kaviarne, stojacej na Hviezdoslavovom námestí neďaleko budovy Národného divadla, a aj Park hotela na
Donovaloch pán Hliva bol jej vítaným a pravidelným hosťom, nevediac, že ich oboch raz stihne rovnaký osud.
Násilné vysťahovanie z mesta, ktorému tak pomáhali, zažil tiež v roku 1953. Hlivovcov totiž postihol obdobný
spoločenský zvrat ako Vanekovcov a túto rodinu tiež vysťahovali do Mlynian. V Mlyňanoch sa stretli aj
s Hasičkom, pôvodne riaditeľom jednej z bratislavských poisťovní a jeho manželkou, ako aj s rodinou Antona
a Justíny Solčianskovcov a s ich dcérkou Júliou .
Každodenne si na vanekovských mäsových lahôdkach prišiel zamaškrtiť aj vychýrený majiteľ bratislavského
pánskeho krajčírstva situovaného vedľa policajného riaditeľstva U dvoch levov pán Anton Pokorný. Do tohto
okruhu zákazníkov a súčasne i priateľov rodiny patril aj pán Virt. Vlastnil špeditérsku firmu na bratislavskom
Tehelnom poli. V jeho objektoch na dnešnej Robotníckej ulici, uprostred dnes už neexistujúcej vilovej štvrte,
mal František Vanek situované aj garáže pre svoj autopark, a na rohu s Vajnorskou ulicou tiež i výrobňu a
obchod s mäsom a mäsovými výrobkami. Ušný lekár MUDr. Rajtek mal u svojho priateľa Frantu Vaneka obedy
vždy zdarma. Pri stoloch radi sedeli aj iní známi ľudia, ako napr. lekár MUDr. Révay, prokurista Jahodka,
majitelia Bratislavčanom dôverne známeho sklenárskeho a zasklievacieho podniku Přibík a Fischer, hoteliér
Janderla, ba i poslanec Ján Bečko. Do okruhu priateľov rodiny patril aj bratislavský staviteľ Fajtr s manželkou
Helenou. Preslávený Manderla, objednávateľ stavby bratislavského „manderláku“, svojho času najvyššej obytnej
budovy na Slovensku, bol samozrejmým a vítaným Vanekovým hosťom. I keď sa vzhľadom na to, že bol
Nemec, príliš s Čechoslovákom Vanekom nestýkal. Bol však tiež mäsiarom, podnikateľom a spájalo ich neskôr
aj niečo iné. Na ich podniky bola svojho času uvalená tzv. milionárska daň.
František Vanek sa ale so svojimi priateľmi a obchodnými partnermi stretával prevažne vo vlastných
administratívnych priestoroch a vo vlastných pohostinských zariadeniach, ako bola napr. jedna z jeho reštaurácií
vo vládnej budove, v budove dnešnej Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, čo dokumentuje
aj fotografia vo Vídenských ilustrovaných novinách. Stretával sa s nimi však aj inde, napr. pri pravidelných
večeriach v reštaurácii Podrum na Špitálskej ulici, ktorej majiteľmi boli Juhoslovania.
Vaněkovci, ktorí si začali medzičasom písať svoje priezvisko bez mäkkčeňa na „e“ ako Vanekovci, chcejúc
splynúť s okolitým svetom a národným živlom, zúčastňovali sa významných spoločenských podujatí.
Samozrejmosťou v ich spoločenskom programe bol i pravidelný ples v Redute. Avšak holdovali i prírode,
turistike, poľovníctvu, kultúre, umeniu a automobilizmu. Osobitne s autami zažili Vanekovci všeličo. Napokon,
mali ich mnoho v úžitkových variantoch ako súčasť podniku. Veď mäsové produkty a mäso bolo treba nielen
vyvážať do obchodných prevádzok na predaj konečným spotrebiteľom, ale jeho zdroje bolo nevyhnutné aj
získavať v okolitých hospodárstvach formou nákupu jatočných zvierat. S „panskými“ vozidlami to ale bolo inak.
Tie im slúžili na dopravu k partnerom, ale i na zábavu. Vystriedali fúru továrenských značiek, ale osobitne si
obľúbili nemecké mercedesy a BMW. Stávali v bratislavských garážach na Leškovej ulici. Mladý Miloš Vanek,
ktorý neskôr pracoval ako úradník v n. p. Plastika v Nitre, kde sa aj usadil, bol ako mladík do áut celý „paf“.
Napokon, láska k rýchlym a elegantným oceľovým tátošom ho držala až do smrti. Nerád však spomínal na jeden
svoj kabriolet BMW, ktorý od neho „odkúpil“ vysoký brniensky komunistický funkcionár súdruh Šling. Videl
totiž náhodou mladého Miloša Vaneka preháňať sa na novučkom nablýskanom „bavoráku“ na Masarykovom
okruhu v Brne s takým vytržením, pôžitkom a zanietením, že vari až živočíšne zatúžil po takomto pocite aj on.
Nuž, a o dva týždne už bol Vanekov bavorák Šlingovým bavorákom. Milošova manželka s ťažkým srdcom
poskytla kľúče od obľúbeného manželovho automobilu dvom neznámym mužom v kožených kabátoch, ktorí naň
čakali, aby ho odovzdali jeho novému majiteľovi. Bála sa, že manžela uväznia, ak im kľúče neodovzdá. Tak, ako
to bolo v čase vtedajších revolučných zmätkov bežné. Akoby čosi tušila. S vynúteným obchodom ale boli
napokon vari obe strany nanajvýš spokojné. Vytušený osud sa takmer do roka naplnil. Spečatil sa životný osud
brnianskeho komunistického pohlavára Šlinga, i jeho nového auta. Muža, ktorý sa krvavo podpísal na
perzekúciách 50. rokov 20. storočia totiž zahynul. Ale nie pri autohavárii, ale ako „zradca
ľudovodemokratického zriadenia“, ktoré tak vehementne a bezohľadne pomáhal budovať, na šibenici. Napokon,
výrečne o tom hovoria zachované súdne dokumenty o procese vedenom proti členom tzv. protištátneho
sprisahaneckého centra vedeného Rudolfom Slánským. (6) A so Šlingom asi zahynul aj Vanekov ročný
bavorák... Viac ho totiž nikdy neuvidel.
Rozsiahle pozemky, ktoré Vanekovci skúpili v okolí Bratislavy, vtedajšieho vidieka a dnešného mesta, vytvárali
podmienky na podnikanie v budúcnosti, i na pestovanie koníčkov. O veľké, rozsiahle pozemky však prišli
rovnako, ako o ostatné nehnuteľnosti v Bratislave. Na ich zemi stojí napr. celý komplex vysokoškolských
internátov Mladá garda. V ich mäsiarskych a jedálenských prevádzkach sú dnes iní, ktorí sa dostali k ich majetku
236
opäť vďaka spoločenskému zlomu. Tzv. malej privatizácii a dieram v právnych predpisoch.
František Vanek zomrel v Mlyňanoch v stredu 12. augusta 1953 vo veku 65 rokov. Tam je i pochovaný.
II.
Starší syn Františka Vaneka, Jozef, sa narodil vo Viedni v roku 1914. Jemu neskôr zveril v Bratislave aj svoj
mäsiarsky a údenársky obchod, pričom si naďalej ponechal iba jedáleň.
Mladší syn Františka Vaneka, Miloš Vanek, sa narodil v Bratislave 23. septembra 1919. Otcovmu remeslu sa na
rozdiel od staršieho brata Jozefa nevenoval, i keď sa tiež vyučil dôkladne v dedičnom remesle mäsiara - údenára.
Viac ho ale zaujímali hospodárske knihy, vedomosti generácií akumulované v nich. Absolvoval preto nielen
štúdium na obchodnej akadémii, ale aj ďalšie profesijné kurzy, aby mohol neskôr úspešne zvládnuť neľahkú
funkciu prokuristu v otcovom podniku, firme „ František Vaněk – továrňa údenárskych výrobkov a mäsových
konzerv Bratislava“, a neskôr po znárodnení nakrátko aj funkciu technického vedúceho. (7) V otcovom podniku
pritom pracoval od roku 1939 a poberal btto mzdu vo výške 7 000 Kčs a príslušné naturálie, ako to uvádza
zachovaný záznam uložený v rodinnom archíve Vanekovcov. Vanekovcom znárodnený podnik k 26. januáru
1949 vykazoval 35 zamestnancov, pričom František Vanek v ňom vykonával funkciu vedúceho výroby, jeho
mladší brat Jozef funkciu údenára a jeho mladší syn Miloš funkciu prokuristu. (8) Štruktúru zamestnancov
okrem uvedených osôb tvorili podľa zachovaného archívneho dokladu tieto profesie: mäsiari, mäsiar – preberač
na bitúnku, údenári, miešač - údenár, údiarensky – konzerv., pomocníci, praktikant – údenár, zatváračka
konzerv, pomocníčka pri konzervovaní, umývačky, šoféri, skladník, vedúca obch. pokladníčka, vysekávači,
predavačky, polievkáreň – obsluha, polievkáreň – pomocnica, kuchárka Z. K., pomocnica v Z. K., upratovačka,
sociálny referent a účtovníci.
Kým sa ale Miloš stal prokuristom v otcovom znárodnenom podniku, včleneného do národného podniku
Slovenské mäsové závody so sídlom v Trenčíne, pretieklo ešte veľa vody dolu Dunajom. Jedno obdobie
pracoval na Povereníctve potravinárskeho priemyslu, a to v čase, keď funkciu povereníčky vykonávala
Jankovcová. (9) Po prevrate a znárodnení mal s prácou už problémy. Pracovať totiž potom opäť začal najprv iba
ako robotník v mäsiarskom podniku RAM v Zlatých Moravciach. Toto miesto dostal vďaka známosti so
Zlatomoravčanom Jenisom, ktorý pôvodne pracoval na Povereníctve potravinárskeho priemyslu, avšak neskôr
nastúpil za šéfa tohto podniku a mladého a šikovného Miloša tam veľmi potreboval. Hoci politicky
nespoľahlivého, avšak ľudsky dôveryhodného, poveril Miloša dokonca svojim zastupovaním. Odtiaľ ho viedli
cesty do komárňanských lodeníc. Aj tam mu pomohla známosť s Bordáčom, ktorý v Paríži vyštudoval
medzinárodné právo a patril tiež medzi obete B – akcie. Výhodou tohto nového zamestnania bola súčasná
ponuka bytu. Miloš Vanek ho potreboval veľmi súrne, keďže sa ešte 6. októbra 1945 oženil. Za manželku si vzal
Jarmilu Emíliu Hauskrechtovú, narodenú 14. januára 1924 v Račištorfe. (10) Pôvodne pracovala v predajni,
obchode U Brouka v Bratislave, kde predávala v oddelení parfumérie.
Postupne vystriedal viacero zamestnaní, až napokon zakotvil v národnom podniku PLASTIKA v Nitre, kde
pôsobil v oblasti obchodu a marketingu. Bol všestranne nadaný, šikovný, ambiciózny, podnikateľsky
mimoriadne skúsený a zdatný, avšak revitalizácie obchodného života na Slovensku sa už nedožil. Odišiel do
starobného dôchodku a venoval sa svojim záľubám, osobitne vinohradu. Zo sídliskového bytu na nábreží v Nitre
sa presťahoval do záhradného domu na Zobore. Miloš Vanek zomrel v Nitre 16. mája 1988.
Mal syna Juraja, narodeného v Bratislave v roku 1948 a dcéru Sylviu, narodenú v roku 1953. Sylvia po
vyštudovaní Pedagogickej fakulty v Nitre sa tam aj vydala za Ing. Juraja Mečára. Je učiteľkou na základnej škole
v Nitre.
Syn Juraj emigroval do Švajčiarska a do vlasti sa vrátil až po zmene režimu na Slovensku v roku 1990. Ide
v šľapajách svojho otca, venuje sa obchodu. Je teda evidentné, že tradičné remeslo, mäsiarstvo a udenárstvo,
v rodine Vanekovcov azda natrvalo zaniklo. A to vari práve v dôsledku nie žiadúcich revolučných
spoločenských zmien, ktoré postihli Slovensko a jeho obyvateľstvo po 25. februári 1948.
ZÁVER
Na osudoch všetkých troch a najmä predchádzajúcich dvoch generácií rodu Vanekovcov možno identifikovať
nielen ekonomickú imigráciu osôb v prihraničných regiónoch stredoeurópskeho priestoru, avšak aj ich vplyv na
rozvoj podnikateľských aktivít na týchto územiach. Nie je podstatné, že tieto štátne útvary boli pôvodne jediným
a jednotným monarchistickým súštátím, Rakúsko – Uhorskom, a neskôr tiež Československom, resp. následne
237
počas druhej svetovej vojny Slovenskou republikou pod patronáciou Nemeckej ríše na jednej strane, a na druhej
strane Protektorátom Čechy a Morava. V roku 1945 bola opäť obnovená Československá republika, ktorá po
uchopení moci Komunistickou stranou Československa nebola naklonená rozvoju nielen žiadnej prihraničnej
spolupráce budovanej na trhových princípoch, ale vlastne ani žiadnej inej spolupráci, s výnimkou takej, ktorá sa
vtesnala do relácií internacionálnych vzťahov v duchu marxizmu – leninizmu. Následne tak bola vlastne úplne
extrahovaná spolupráca s Rakúskom, a obmedzená s Poľskom a Maďarskom. Osobitý rozvoj prihraničnej
spolupráce regiónov možno zaznamenať po roku 1990 a osobitne po vstupe Slovenska a Česka do Európskej
únie v roku 2004.
Osudy podnikateľského rodu Vanekovcov, majúceho internacionálne korene, však na dobových udalostiach
prezentujú skutočnosť, že stav demokracie v spoločnosti a rozvoj slobodného podnikania, či pohybu tovaru,
osôb, kapitálu a služieb nemusia byť za určitých okolností vždy úplnou samozrejmosťou. Dejiny tohto rodu v 20.
storočí musia byť preto poučením pre všetkých a výstrahou všetkým.
POZNÁMKY
(1)
Legitimácia č. 1682 vydaná 1. března 1920 v Bratislave Ministrom Československej Republiky s plnou
mocou pre správu Slovenska deklaruje, že Julie Vaňková, choť restauratéra úrednicke zmeny ve vládní
budově je úradníkom, kancelárskym pomocníkom, kancelárskou pomocnicou ministerstva s plnou
mocou pre Slovensko. (Rodinný archív Vanekovcov v Nitre). V súčasnosti tento rodinný archív
Vanekovcov v Nitre spravuje zať Miloša Vaneka Ing. Juraj Mečár, nar. 1952 v Nitre, manžel jeho dcéry
Sylvie.
(2)
Obálka je súčasťou rodinného archívu Vanekovcov v Nitre.
(3)
Pozri úradný dokument o výmaze podniku Františka Vaneka. In: Súdny ústredný oznamovateľ, XI, č.
4, Bratislava dňa 27. januára 1949, I. diel – Oznamovací, s. 5 – VÝMAZY, bod. 986.
(4)
Zachované úmrtné resp. smútočné oznámenie o úmrtí Františka Vaneka v Mlyňanoch. (Rodinný archív
Vanekovcov v Nitre).
(5)
Samaritánske skutky Františka Vaneka boli známe už v časoch jeho pobytu vo Viedni. Sociálne cítenie
tohto živnostníka a podnikateľa dokumentuje aj zachovaný novinový výstrižok - fotografia
a sprievodný text „Majitel restaurace ve vládní budově v Bratislavě František Vaněk s personálem,
bývalý restauratér „Rudolfshuglu“ v X. okrese vídeň., který daroval 1000 K ve prospěch škol spol.
Komenského ve Vídni“. Bol uverejnený v č. 1. Vídeňských ilustrovaných novin. (Výstrižok - rodinný
archív Vanekovcov v Nitre)
(6)
Pozri Proces s vedením protištátneho sprisahaneckého centra vedeného Rudolfom Slánským. 1. vyd.
Bratislava : Pravda, 1955, s.
(7)
Firm 1144 – 13 / 49, A XI 4183. Usnesenie. Vo firemnej veci firmy „František Vaněk továrňa
údenárskych výrobkov a mäsových konzerv Bratislava“ doručuje sa inzertný doklad Súdneho
ústredného oznamovateľa v ktorom bolo uverejnené usnesenie o výmaz firmy a zo zálohy na inzertny
poplatok Kčs 100 .- zaučtovanej pod. pol. peň. Knihy I 11 / 48 poukazuje sa Kčs 85,- Súdnemu
ústrednému oznamovateľovi a zvyšok Kčs 15 poukazuje sa firme „Slovenské mäsové závody národný
podnik, závod Vaněk v Bratislave, Štefánikova č. 12 /a. Okresný súd v Bratislave, odd. XXV., dňa 9.
novembra 1949. Štefan Štrdík Za správnosť vyhotovenia vedúci kanc. odd. (podpis). (Rodinný archív
Vanekovcov v Nitre).
(8)
V období tzv. národnej správy firmy Františka Vaneka, pracovalo podľa dokumentu z 10. mája 1948
v podniku od 1.januára 1946 do 18. mája 1948 tridsaťšesť zamestnancov. Okrem národného správcu to
potvrdili ako predstaviteľ závodnej rady, tak aj predstaviteľka odborovej organizácie. Prehlásenie bolo
adresované oblastnému riaditeľstvu Slovenského potravinárskeho priemyslu v Bratislave na
Gunduličovu ul. č. 4. (Rodinný archív Vanekovcov v Nitre).
(9)
Táto informácia, ako aj nadväzujúce informácie, boli získané na základe písomne zaznamenaného
ústneho rozhovoru s pani Jarmilou E. Vanekovou, nar. 1924, našou kľúčovou žijúcou informátorkou.
(10)
Sobášny list bežné číslo 1493. vystavený v okrese Bratislava bratislavským matrikárom – Štátnym
matričným úradom v Bratislave dňa 13. 2. 1947. (Rodinný archív Vaněkovcov v Nitre). Podľa neho je
mladucha uvádzaná ako domáca, dcéra Jána Hauskrechta a Kláry Kolár. Svedkami boli František Ivák
a Ján Bečko. V dokumente sa súčasne uvádza „Zapísané na základe zápisnice spísanej o cirkevne
uzavretom manželstve pred Dr. Karolom Martinim r. kat. farár. u Sv. Alžbety v Bratislave. A.
Okoličány v. r. matrikár. F. Geguš v. r. zapisovateľ.
238
ADRESA:
plk. prof. JUDr. Jozef Králik, CSc.
Akadémia Policajného zboru
Sklabinská 1
835 17 Bratislava
239
240
ČIAASTKOVÝ VÝSKUM PRE POTREBY HOSPODÁRSKEHO A SOCIÁLNEHO
ROZVOJA MESTA NOVÉ ZÁMKY.
Ľubomíra Strážovská
Abstrakt: Mesto Nové Zámky sa dlhodobo zaoberá otázkou ako zvýšiť kvalitu životnej úrovne
obyvateľstva a ako urobiť mesto príťažlivým pre domácich a zahraničných návštevníkov. V tejto
súvislosti bol niekoľkokrát uskutočnený výskum
Kľúčové slová: Ekonomická aktivita, infraštruktúra, podnikateľské prostredie, vzdelávacia
a sociálna oblasť, ekonomika
Výskum bol uskutočnený medzi obyvateľstvom dotazníkovou metódou, pričom odpovede boli hlavne získané od
238 respondentov. Respondenti v dotazníku uvádzali okrem iného dosiahnuté vzdelanie a dĺžku pobytu v meste.
Pokiaľ ide o vzdelanie respondentov, dve tretiny z nich dosiahli stredoškolské vzdelanie s maturitou.
Významná však bola dĺžka pobytu v meste, nakoľko v závislosti od dĺžky pobytu možno očakávať od
respondentov kvalifikované odpovede.
Dĺžka bývania v meste
• do 5 rokov
• 6 – 10 rokov
• 11 – 20 rokov
• 21 – 39 rokov
• 40 rokov a viac
• prechodný pobyt
– 22 respondentov
– 10 respondentov
– 35 respondentov
– 96 respondentov
– 13 respondentov
– 62 respondentov
Dĺžka pobytu v meste
9%
26%
4%
do 5 rokov
15%
6 – 10 rokov
11 – 20 rokov
21 – 39 rokov
5%
40 rokov a viac
prechodný pobyt
41%
Najväčšie zastúpenie z hľadiska dĺžky bývania v meste malo 96 respondentov (40,3%), ktorí žijú v Nových
Zámkoch jednu až dve generácie, teda ide o obyvateľov s trvalým dlhodobým pobytom.
9% respondentov žije v Nových Zámkoch veľmi krátko (do 5 rokov) ide zrejme o obyvateľov, ktorí zostali
v Nových Zámkoch po skončení štúdia resp. presťahovali sa z okolitých dedín kvôli zamestnaniu do Nových
Zámkov. Približne taký istý záver možno urobiť o skupine respondentov, ktorí v Nových Zámkoch žijú od 6 do
10 rokov t.j. 4% respondentov. 15% respondentov už možno považovať za usadlíkov s trvalým bydliskom
v Nových Zámkoch.
241
Domnievame sa, že počet obyvateľov Nových Zámkov rastie s dôvodov imigrácie za prácou z okolitých obcí.
Naopak odlev predstavujú mladí ľudia študujúci v Bratislave resp. mimo územia Slovenska, ktorí tam postupne
nachádzajú zamestnanie a zakladajú si rodinu.
Viac než štvrtinu respondentov predstavujú ľudia s prechodným pobytom. Väčšinu z nich tvoria študenti
vysokoškoláci resp. stredoškoláci. V Nových Zámkoch je veľmi dobre vybudovaná sieť stredných škôl
a v súčasnosti tu pôsobia 4 vysoké školy. Inú skupinu prechodne ubytovaných predstavujú mladí ľudia, ktorí
trvale žijú u rodičov mimo Nových Zámkov ale v Nových Zámkoch sú zamestnaní.
Ekonomická aktivita
• zamestnanec v súkromnom sektore
• zamestnanec vo verejnom sektore
• súkromný podnikateľ
• v domácnosti
• nezamestnaný
• študent
• dôchodca
– 53 respondentov
– 42 respondentov
– 18 respondentov
– 5 respondentov
– 7 respondentov
– 110 respondentov
– 3 respondenti
Ekonomická aktivita
1%
22%
46%
zamestnanec
v súkromnom sektore
zamestnanec vo
verejnom sektore
súkromný podnikateľ
v domácnosti
18%
nezamestnaný
študent
3%
dôchodca
8%
2%
Najpočetnejšiu skupinu (46,2%) tvorili z hľadiska ekonomickej aktivity študenti, ktorí ako je známe sú len
čiastočne ekonomicky aktívni. Významnejšie je sa zaoberať dvomi hlavnými skupinami ekonomickej aktivity.
Jednou z nich sú zamestnanci v súkromnom sektore, ktorí predstavujú 22,3% podiel na respondentoch. Druhá
skupina zamestnanci vo verejnom sektore, ktorí predstavujú 17,7% respondentov.
Okrem zamestnancov, ktorých sme uviedli v predmetných dvoch skupinách dotazník vyplnilo 18 súkromných
podnikateľov. Možno predpokladať, že ich stanoviská a názory budú rozdielne od stanovísk zamestnancov resp.
študentov. K tomuto záveru nás privádza skutočnosť, že súkromní podnikatelia veľmi smelo vyjadrujú nielen
svoj názor ale aj svoje očakávania (podrobnejšie sa to prejavuje v otázkach o SWOT analýze ako to uvedieme
neskôr avšak najodvážnejšie sa vyjadrujú študenti).
Počet respondentov v domácnosti a dôchodcov je veľmi nízky (3+3). Sedem nezamestnaných sa tiež vyjadrilo
k problematike plánu hospodárskeho a sociálneho rozvoja mesta.
Významnú časť sme zamerali na infraštruktúru, životné prostredie, podnikateľské prostredie, vzdelávanie, rozvoj
poľnohospodárstva a vidieka.
INFRAŠTRUKTÚRA
Úlohou respondentov bolo ohodnotiť infraštruktúru od nedôležitých záležitostí ako ich vidí respondent až
k najdôležitejším resp. uviesť inú možnosť. Respondenti považovali za najvýznamnejšie nasledovné časti
infraštruktúry:
242
a) Modernizáciu a rozvoj dopr. infr. za najdôležitejšiu považuje 97 respon. = 40,8%
b) Modernizáciu infraštruktúry verejnej dopravy a jej ekologizáciu považuje za najdôležitejšiu 105 resp. =
44%
c) Rozvoj a modernizácia technickej infraštruktúry považuje za najdôležitejšiu 111 resp. = 46,6%
d) Zvýšenie napojenia obyvateľstva na kanalizačnú sieť a zabezpečenie účinného čistenia odpadových vôd
považuje za najdôležitejšie 103 resp. = 43,3%
e) Zvýšenie napojenosti obyvateľstva na plyn za najdôležitejšie 84 resp. = 35,3%
f) Rozvoj informačno-komunikačných technológii a širšie využívanie internetu považuje za najdôležitejší
94 resp. =39,5%
ŽIVOTNÉ PROSTREDIE
Respondenti považovali životné prostredie za jeden z najdôležitejších prvkov existencie. Výsledky výskumu sú
nasledovné.
a) Ochrana ovzdušia – znižovanie emisií do ovzdušia považuje za najdôležitejšie 92 resp. = 38,8%
b) Enviromentálne koncepcie pre rozvoj územia Nových Zámkov (realizácia rekreačných zón, detských
ihrísk a verejne prístupných športovísk) považuje za najdôležitejšie 107 resp. = 45,2%
c) Ochrana povrchových a podzemných vôd považuje za najdôležitejšie 110 resp. = 46,4%
d) Minimalizácia tvorby odpadov, materiálové a energetické zhodnocovanie odpadov (separácia odpadov)
e) Rozvoj chránených častí prírody, obnova poškodeného životného prostredia považuje za najdôležitejšie
115 resp. = 48,5%
PODNIKATEĽSKÉ PROSTREDIE
Jadrom zlepšenie kvality človeka v meste je zlepšenie podnikateľského prostredia. Respondenti túto otázku vidia
nasledovne:
a) Zlepšenie podnikateľského prostredia (zvýšenie prístupu k finančným zdrojom a finančným podporným
programom, podpora rozvoja komplexných služieb pre podnikateľov) považuje za najdôležitejšie 96
resp.= 40,3%
b) Zvýšenie využitia intelektuálneho a inovačného potenciálu (najmä prostredníctvom fondov EÚ)
c) Podpora konkurencieschopnosti malých a stredných podnikov (podpora propagačných aktivít malých a
stredných podnikov, poradenské služby) považuje za najdôležitejšie 113 resp. = 47,5%
d) Projekty na zriadenie inkubátorov pre začínajúcich podnikateľov považuje za najdôležitejšie 97 resp. =
40,8%
e) Rozvoj cestovného ruchu (najmä v prímestských oblastiach) považuje za najdôležitejšie 93 resp. =
39,1%
f) Oživenie a prezentovanie tradícií (folklór, tradičné remeslá, ľudová architektúra) považuje za
najdôležitejšie 74 resp. = 31,1%
VZDELÁVANIE A SOCIÁLNA OBLASŤ
Viac než polovica respondentov považuje vzdelávací proces a sociálnu oblasť a ich rozvoj za najdôležitejšie
v pláne mesta.
a) Rozvoj vzdelávacích služieb (podporovať rozvoj základnej – štandardnej školskej sústavy, podpora
a rozvoj doplnkového vzdelávania a rekvalifikácie) považuje za najdôležitejšie 101 resp. = 42,4%
b) Prepojenie vzdelávania, vedy, výskumu a vývoja s praxou považuje za najdôležitejšie 116 resp. =
48,8%
c) Rozvoj a podpora doplnkového vzdelávania a rekvalifikácie (využívanie materiálno-techického
vybavenia škôl v čase mimo vyučovacieho procesu, podporovanie partnerstva štátnych a neštátnych
inštitúcii vo vzdelávacom systéme, podporovanie rozvojových zámerov študentského výskumu)
d) Uchovanie, zveľaďovanie a sprístupnenie kultúrno – historického dedičstva považuje za najdôležitejšie
91 resp. = 38,2%
e) Podpora modernizácie a reštrukturalizácie zdravotníckych a sociálnych zariadení považuje za
najdôležitejšie 88 resp. = 37%
f) Podpora národnostných menšín, kultúrnych tradícií a zachovanie národnostnej identity v území
243
g) Podpora služieb zameraných na posilnenie postavenia rodiny v spoločnosti považuje za najdôležitejšie
117 resp. = 49,2%
h) Podpora rozvoja bývania (výstavba nájomných a sociálnych bytov) považuje za najdôležitejšie 90 resp.
= 37,8%
ROZVOJ POĽNOHOSPODÁRSTVA A VIDIEKA
a) Zlepšenie agrosektoru (zvýšenie efektívnosti poľnohospodárskej výroby, podpora pestovania a výroby
zdravie podporujúcich potravín, reštrukturalizačné projekty poľnohospodárskych a spracovateľských
podnikov) považuje za najdôležitejšie 97 resp. = 40,8%
b) Rozvoj vidieka a uchovanie jeho tradícií (agroturistika, vidiecka turistika) považuje za najdôležitejšie
86 resp. = 36,1%
c) Podpora rozvojových príležitostí na vidieku (cestovný ruch, návrat k tradičným remeslám a ich využitiu
v cestovnom ruchu) považuje za najdôležitejšie 97 resp. = 40,8%
d) Ochrana vidieckej krajiny (rekultivačné projekty, projekty zalesňovania, projekty zabraňujúce erózii,
využitie prírodného potenciálu bez zníženia kvality životného prostredia) považuje za najdôležitejšie 98
resp. = 41,2%
V oblasti rozvoja poľnohospodárstva a vidieka rozhodovanie respondentov nie je rovnomerné. Dokonca možno
povedať, že ani jednu časť v bode a až d nehodnotí ako najdôležitejšiu ani 50 % respondentov. Podpora
rozvojových príležitostí na vidieku (cestovný ruch, návrat k tradičných remeslám a ich využitiu v cestovnom
ruchu) považuje za najmenej dôležité. Ochrana vidieckej krajiny (rekultivačné projekty, projekty zalesňovania,
projekty zabraňujúce erózii, využitie prírodného potenciálu bez zníženia kvality životného prostredia) považuje
väčšina respondentov za oblasť, ktorej je potrebné sa venovať v prvom rade.
V texte sme uviedli iba vybrané stanoviská respondentov, aj z nich však vyplýva skutočnosť, že obyvatelia mesta
Nové Zámky majú veľký záujem o zdokonaľovanie podmienok v ktorých žijú.
LITERATÚRA:
[1]
MRÁZ, S. Jednotlivec a medziprávna subjektivita. Almanach 2003, s. 120 – 126, ISBN 80 – 225 –
1770 – 4.
[2]
STRÁŽOVSKÁ, H.; Strážovská, Ľ. Ekonomické analýzy. Bratislava : Merkury 2006, ISBN 80-8914338-5.
[3]
STRÁŽOVSKÁ, Ľ. Malé a stredné podnikanie a rodinné podnikanie. Nové Zámky : Secos 2007, ISBN
80-969389-5-7.
[4]
STRÁŽOVSKÁ, H.; Strážovská, Ľ. Obchodné podnikanie. Bratislava : Sprint vfra 2000, ISBN 8088848-64-4.
[5]
STRÁŽOVSKÁ, H. a kol. Ekonomika obchodného podniku. Bratislava : Sprint vfra 2005, ISBN 8089085-39-3.
[6]
[7]
VOLNER, Š. ČR a SR v európskom geopolitickom priestore. Mezinárodní politika, č.1/2004. Ústav
mezinárodních vztahu, Praha 2004. s. 15 – 18.
ADRESA:
Doc. Ing. Ľubomíra Strážovská, PhD.
Karloveská 64,
841 04 Bratislava
tel.: 0907 /890 399
244
APPLYING THE EXTREME VALUE THEORY IN FINANCE
Aleš Kozubík
Žilinská Univerzita v Žilině
Abstract: Extreme value theory (EVT) has been broadly applied in such fields as hydrology,
environmental studies, pollution concentration and insurance. In general, it is a tool for analyzing
the statistical data with presence of the so called heavy tail phenomenon. This is frequently present
also in financial data, mainly in return rates. In this paper is illustrated the application of the EVT
to the extremes in the rates of returns in exchange rates between Czech and Slovak. It is shown, that
traditional approach leads to the overestimation of the reserves needed to overlive the unexpected
shocks in the exchange rates, with given level of probability.
Keywords: extreme value theory, generalized Pareto distribution, exchange rates, value at risk,
expected shortfall,
1. INTRODUCTION
The study of extreme events, like the crash of October 1987 and the Asian crisis, is at the centre of investor
interest. Extreme event risk is present in all areas of risk management. Whether we are concerned with market,
credit, operational or insurance risk, one of the greatest challenges to the risk manager is to implement risk
management models, which allow for rare but damaging events and permit the measurement of their
consequences.
The typical question one would like to answer is: “If things go wrong, how wrong can they go?” The problem is
then how can we model the rare phenomena that lie outside the range of available observations. In such a
situation it seems essential to rely on a well-founded methodology. Extreme value theory (EVT) a firm
theoretical foundation on which we can build statistical models describing extreme events. As most of the
observed data are naturally concentrated toward the centre of the distribution, EVT is unique among all areas of
statistics intrinsically about extrapolation.
The essential difficulties in considering this problem are:
• There are only a few observations in the tail of the distribution.
• The standard techniques of density estimation are biased when estimating the tail probabilities. They fit
well in the intervals with sufficient density of sampled data.
• We frequently require estimates for values larger than the observed maximum.
The EVT can be applied in a many fields. Among others, let us note some concrete examples:
• The sea and river
• Wind speeds;
• Rainfall; snowfall
• Pollution concentrations;
• Traffic in networks (transport or data);
• Finance
This paper is organized as follows. Section 2 introduces some theoretical results concerning the estimation of the
asymptotic distribution of the extreme observations. Section 3 describes some data sampling problems, the
choice of the threshold (or beginning of the tail), and parameter and quantile estimation. Section 4 estimates an
extreme VaR and Section 5 describes the limitations of the theory. Section 6 provides a complete example of
EVT techniques applied to a series of daily exchange rates of Canadian/U.S. dollars over a 5-year period (1995–
2000). Section 7 concludes.
245
2. FINANCIAL DATA
When studying financial risky assets, the processed values are returns of those assets. But all public resources of
data provide only records of their prices. The first question we have to answer therefore is: ”What is return?”
Let us assume {Si } is the stochastic process representing the price of a speculative asset (stock, currency,
± by
derivative security, commodity etc.) at the i-th measurement time. Then we define the return process R
i
formula
± = ( Si − Si −1 ) ,
R
i
Si −1
that is, the process gives the relative difference of prices. In the case of small returns we can apply the
continuous compounding and for the returns we get
0,08
0,06
0,04
0,02
-0,06
-0,08
-0,1
Figure 1 - Daily returns from the SKK-CZK exchange rate from 16-th Oct. 1995 till the 12-th Apr. 2007.
Calculations based on data source [10]
Ri = ln
Si
= ln Si − ln Si −1 .
Si −1
Let as note some of the reasons, why we work with returns rather than prices:
• Returns have more attractive statistical properties than prices, namely the stationarity
• Returns are scale free and independent on units and size of the initial investment.
± . Here are some reasons:
The other question is, why we prefer to work with {Ri } rather than R
i
• The process {Ri } is additive over time, so it is more convenient to construtct the models for additive
phenomena;
± are bounded R
± ≥-1 and it is unnatural to model data being lower bounded by –1;
• The daily values of R
i
i
• Certain economic facts are easily explained by means of {Ri }. If Si represents the exchange rate of the
CZK against SKK and Ri=ln(Si/Si-1). Than 1/Si is the exchange rate of Slovak crown to Czech crowns
and the return from point of view of the Slovak investor is
1 Si
S
S
ln
= ln i −1 = − ln i ,
1 Si −1
Si
Si −1
• which is minus the return of Czech investor.
Figure 1 shows the graph of 2872 daily returns in period from 16. Octobre 1995 to the 12-th April 2007
computed from the data taken from the web page of the Slovak central bank [10].
The standard measure of the extreme risk in finance is the Value at Risk (VaR), representing the extreme
quantile of the profit-loss density, once it is estimated. VaR can be in general defined as the risk capital sufficient
246
1.1.07
1.7.06
1.1.06
1.7.05
1.1.05
1.7.04
1.1.04
1.7.03
1.1.03
1.7.02
1.1.02
1.7.01
1.1.01
1.7.00
1.1.00
1.7.99
1.1.99
1.7.98
1.1.98
1.7.97
1.1.97
1.7.96
1.1.96
-0,04
1.7.95
-0,02
1.1.95
0
in most instances to cover losses from portfolio over a holding period. Mathematically we define the VaR as
follows: Suppose the loss distribution is F and let 1>q≥0,95 say. Value at Risk is the q-th quantile of the
distribution F
VaRq = F −1 ( q ) ,
where F-1 is the inverse of the distribution function.
Another informative measure of risk is the expected shortfall (ES), sometimes reported as the tail conditional
expectation, which estimates the potential size of the loss exceeding the corresponding VaR. Mathematically it
can be expressed as
(
)
ESq = E X | X > VaRq .
These theoretical quantities, as well as the distribution function F itself are never known. Therefore one of the
·
· of these measures.
most important steps is stating the estimates VaR
and ES
q
q
3. GENERALIZED PARETO DISTRIBUTION
EVT has two significant results. First, the asymptotic distribution of a series of maxima (minima) is modelled
and under certain conditions the distribution of the standardized maximum of the series is shown to converge to
the Gumbel, Frechet, or Weibull distributions. A standard form of these three distributions is called the
generalized extreme value (GEV) distribution. The second significant result concerns the distribution of excess
over a given threshold, where one is interested in modelling the behaviour of the excess loss once a high
threshold (loss) is reached. This result is used to estimate the very high quantiles (0.999 and higher). EVT shows
that the limiting distribution is a generalized Pareto distribution (GPD).
Let {X1,....,Xn} be a sequence of independent and identically distributed (iid) random variables. The maximum
Xn=Max(X1,....,Xn) converges in law (weakly) to the following distribution:
 −( 1+ξx )−1 ξ
e
Hξ ( x) = 
−x
 e− e

if
ξ ≠0
if
ξ =0
while
1 + ξx > 0.
This distribution is known as the generalized extreme distribution. Setting ξ=α-1 the Frechet distribution is
obtained and for ξ=-α-1 we receive the Weibull distribution. The limit case ξ=0 is interpreted as the Gumbel
distribution.
To analyse the exceedances over given threshold we introduce the conditional excess distribution function Fu by
formula
Fu ( y ) = P( X − u ≤ y | X > u ), 0 ≤ y ≤ xF − u,
where X is the analysed random variable, u is the threshold, y=u-x are the excesses and xF is the right endpoint of
the distribution F. The conditional excess distribution function can be written in terms of the original distribution
function F as
F( x ) − F( u )
Fu ( y ) =
.
1 − F( u )
As most of the observation of the X lies between 0 and u, it can be difficult to estimate the Fu, because in general
we have only a very few observations in this area. EVT provides a powerful result, which enables to
approximate the conditional excess distribution function Fu(y) by generalized Pareto distribution function given
by
247
(
)
−1 ξ

ξ
1- 1 + σ y
Gξ ,σ ( y ) = 
 1- e− y σ

for y ∈ 0,( xF − u ) if ξ≥0 and y ∈ 0, − σξ
if
ξ ≠0
if
ξ =0
if ξ<0.
3. ESTIMATING TAILS OF DISTRIBUTIONS
Setting x=u+y and combining the expressions for conditional excess distribution function and GPD we see that
for x>u holds
F( x ) = ( 1 − F( u ))Gξ ,σ ( x − u ) + F( u ).
Our aim is now to construct a tail estimator expressed in terms of GPD and F(u). The distribution function F(u)
we replace by the estimate ( n − Nu ) n , where n is the total number of observations and Nu is the number of
observations exceeding the threshold u. So we have
F( x ) = 1 −
Nu
n
ξ


 1 + σ ( x − u )


−1 ξ
.
Inverting the last expression for a given probability level q we receive
−ξ


σ   n
·
VaRq = u + 
(1 − q )  − 1 .

ξ   Nu



·
Now we must find estimate for the expected shortfall. It is related to VaR
q by
ESq = VaRq + E  X − VaRq | X > VaRq  ,
where the second term is the mean of the excess distribution over the threshold VaRq. It is known that the excess
distribution function for the GPD is
e( z ) = E [ X − z | X > z ] =
σ + ξz
, σ + ξz > 0.
1− ξ
Substituting in this result z=VaRq-u we get
ESq = VaRq +
σ + ξ(VaRq − u )
1− ξ
,
and for the estimator we can write
·
· = VaRq + σ − ξu .
ES
q
1− ξ
1− ξ
Two more parameters must be estimated to bring in practice the presented theoretical model. The parameters σ
and ξ of the GPD are estimated by the maximum likelihood method. For a given sample {x1,…,xn} we take the
log-likelihood function for the GPD, which is a logarithm of the joint density of the n observations. We have
n

ξ
−n ln σ − ξ1 + 1 ∑ ln 1 + σ xi

i =1
L ( ξ ,σ | x ) = 
n

1
ln
−
n
σ
−
x

σ∑ i
i =1

( )
(
)
if
ξ ≠0
if
ξ =0
248
The estimated values of the parameters σ and ξ are then computed to maximize this log-likelihood function.
4. The choice of the threshold
A useful graphical tool for the selection of the threshold u is the sample mean excess plot. If {x1,....,xn} is a
sequence of ordered observations, it is defined by
u,en ( u )  , x1 < u < xn ,
and where the sample mean excess function is defined as
n
en (u ) =
∑ ( xi − u )
i=k
n−k +1
, k = min {i | xi > u} ,
where n-k+1 is the number of observations exceeding the threshold u. This sample mean excess function is an
estimate of the mean excess function e(u). For GPD it was defined in the previous section and is linear.
Figure 2 - Sample mean excess plot for the daily returns of the SKK/CZK exchange rates. It is easy to see it is
roughly linear for u from 0,003 to 0,013.
Figure 2 shows the sample mean excess plot corresponding to the data set of daily returns from the SKK-CZK
exchange rate from 16-th October 1995 till the 12-th April 2007. Inspection of this plot shows, that we can
suggest the value u=0,004 and u=0,013 for the threshold as they are located at the beginning of a portion of the
sample mean excess plot, which is roughly linear.
Once we stated the threshold value, we can continue with the estimation of the MLE parameters of the
distribution. Unfortunately, deriving the log-likelihood function we receive the system of equations, which can
not be solved in closed form. That means, some numerical algorithms are necessary to solve this system.
Exploring our data set of 2873 observations of the exchange rate between Czech and Slovak crowns with
threshold u=0,004, we found estimates of ξ$= 0,002 and σ$= 0,00325 . Now we can evaluate also the VaR
values. The results of the EVT are compared with the results of the traditional approach based on the assumption
of the normal distribution and presented in the table 1.
Probability level
Normal distribution
Generalized Pareto distribution
Q
VaRq
VaRq
ESq
0,9
0,006155
0,00449
0,007747
0,95
0,007894
0,006745
0,010007
Table 1 - Point estimates of VaR and ES for different probability levels with assumption of normal and
generalized Pareto distributions, for a dataset of the SKK-CZK exchange rates.
249
5. CONCLUSIONS
We have illustrated how extreme value theory can be applied to model tail-related risk measures such as value at
risk and expected shortfall. From results summarized in the table 1 we can see, that assumption of normal
distribution leads for extreme losses to the overestimation of the VaR because of the presence of the fat tail
phenomenon. EVT techniques make it possible to concentrate on the behavior of the extreme observations. On
the other hand, the EVT applying is joined with the problem of stating the appropriate threshold. If it is too high,
we have insufficient number of observations, if too small, the results are affected by “average” values. This gives
limitations for using this supplementary method of measuring risk.
Acknowledgement: This work has been supported by the grant VEGA 1/2630/05
REFERENCES
[1]
EMBRECHTS, P.; KLUPPELBERG, C.; MIKOSCH, T. Modelling Extremal Events for Insurance and
Finance. Berlin : Springer Verlag, 1997.
[2]
HORÁKOVÁ, G.; HUŤKA, V. Probability Theory I (In Slovak: Teória pravdepodobnosti I). Bratislava
: EKONÓM, 2002.
[3]
HORÁKOVÁ, G.; KOZUBÍK, A. Calculation of the Expected Claims for the Catastrophical Events.
Journal of Information, Control and Management Systems Vol. 1 (2005), No. 2, pp.9-16.
[4]
KOZUBÍK, A. An Application of the Large Deviations Principle in the Risk Theory, Proceedings of the
9-th scientific conference “Riešenie krízových situácií v špecifickom prostredí”, Žilina 2004, pp.301306.
[5]
KOZUBÍK, A. Insurance Risk Model with Subexponential Distributions, Journal of Information,
Control and Management Systems, Vol. 2 (2004), No. 2, pp.163-172.
[6]
KOZUBÍKOVÁ, Z. Management of the Financial risk in the Relation between Assets and liabilities,
Journal of Information, Control and Management Systems, Vol. 2 (2004), No.2, pp. 173-180.
[7]
KOZUBÍKOVÁ, Z. Vybrané metódy hodnotenia investícií (In Slovak), Krízový manažment Vol. 5
(2006), No. 1, pp. 53-55.
[8]
RESNICK, S. I. Heavy-Tail Phenomena, Probabilistic and Statistical Modeling. New York : Springer
Verlag, 2007.
[9]
SLEPECKÝ, J. Ekonomická opatření za mimořádných událostí (In Czech), Jihočeská univerzita v
Českých Budějovicích, České Budějovice : 2006.
[10]
www.nbs.sk
ADRESA
RNDr. Aleš Kozubík
Katedra Matematických metód
FRI ŽU Žilina
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
Slovenská republika,
tel.:++421/41/513 42 80
e-mail:[email protected]
250
PODNĚT K ZAHÁJENÍ STAVBY PRŮPLAVU „DUNAJ – ODRA – LABE“
Bohumír Blížkovský
Abstrakt: Střední Evropa nemá Evropu dělit, ale spojovat. Autor proto doporučuje bezodkladné
zahájení stavby strategicky významného průplavu „Dunaj-Odra-Labe“ propojujícího moře Severní,
Baltické, Černé, (perspektivně i Středozemní), Evropu západní, východní, severní i jižní. Stavba by
měla být definitivně schválena nejpozději počátkem roku 2009 během předsednictví ČR v EU.
Klíčová slova: Vodní průplav „Dunaj-Odra-Labe“ je akutní celoevropsky významnou strategickou
prioritou.
ČR nemá dosud dlouhodobější koncepční strategické priority pro 21. století náležitě ani definované, natož
realizované. Po vstupu do EU patříme proto k zemím, které mají s využíváním příslušných unijních podpůrných
fondů největší potíže. Našim projektům chybívá především perspektivnější širší nesporný význam, dostatečné
zdůvodnění i náležitá konkretizace; předkládáme je zhusta na poslední chvíli a jejich nepřipravená realizace
vázne někdy tak, že musíme dotace vracet.
Poslední velkou šanci získat značné podpory z EU má ČR v letech 2007 - 14, pak již nemáme být zemí
podporovanou, ale podporující. Ve zbývajících necelých 7 letech máme tudíž vzácnou neopakovatelnou
historickou příležitost využít naší jedinečné středoevropské pozice a role k zahájení strategické stavby
celoevropsky významného průplavu „Dunaj-Odra-Labe“. Nemalá důkladná projektová příprava, přečetné
osvědčené analogické evropské zkušenosti i bohatý potenciál žádoucí plodné spolupráce všech kooperujících
evropských zemí a společná povznášející perspektiva zcela mimořádných hodnot plynoucích z obecně
užitečného propojení moře Severního, Baltického, Černého, (perspektivně i Jadranu v moři Středozemním) jsou
pádné důvody pro bezodkladné zahájení tohoto společného díla střední i celé Evropy. Dokážeme této jedinečné
historické šance využít? Pokročíme konečně v díle Tomáše Bati, nebo zůstane jeho kanál věčným torzem? Start
tak významné priority již nelze odkládat! Máme nejvyšší čas prozíravé, ohleduplné, moudré uskutečňování
„našeho“ průplavu začít!
Aspoň některá podnětná fakta připomenu.
Kdo procestoval západní Evropu, ví jak bohaté, důmyslné a užitečné je její umělé vodní propojení nejen
v nížinách. Málokdo ví, že nejnovější inspirativní velké vodní dílo, průplav „Mohan-Rýn-Dunaj“, překonává
předěl o několik desítek metrů vyšší, než zbývá zvládnout u nás, u České Třebové. Málokdo též ví, že náš
nejzkušenější ekolog – nešťastně zahynulý J. Vavroušek, splavnění řeky Moravy, navazující na kanál Tomáše
Bati, doporučoval. Uvažoval totiž systémově, nikoliv jednostranně. Věděl, že ekologie má vztahy lidí a jejich
životního prostředí optimalizovat, nikoliv blokovat. Primitivní omezené absolutizace kdejakých okrajových
„mokřadů“ či zájmů úzce privátních, které u nás často převládají, uskutečňování obecného dobra znemožňují.
Přemáhání a zdolávání této mediálně pěstované duchovní bídy mnohých ultraradikálních pseudoekologů i
pseudoochránců „lidských práv“ je u nás nyní bariérou nejobtížnější. Právě tato duchovní bída, tento extrémní
zřetel k nepodstatným jednotlivostem a ustavičné konfrontace vyvolávají „křeče v našich svalech“, impotentní
přešlapování, neschopnost pohnout se z místa i sebezáhubné zaostávání.
Kdyby takto uvažovali a jednali naši čelní předchůdci, J. Á. Komenský, T. G. Masaryk, M. R. Štěfánik, E.
Beneš, Tomáš Baťa aj. nedokázali by nic velkého. Mnozí jejich dnešní pokračovatelé dosud bohužel naši pozici
a roli v Evropě nezvládají, neuvědomují si, že střední Evropa nemá Evropu dělit, ale spojovat. Kdyby např.
česká diplomacie hájila zájmy naše a středoevropské důsledněji a více než zájmy cizí, bylo by pro ni získání
celoevropské podpory průplavu „Dunaj-Odra-Labe“ obecně záslužnou i relativně snadnou záležitostí.
Předsednictví ČR v EU počátkem roku 2009 utváří ke konečnému schválení projektu „Dunaj-Odra-Labe“
unikátní příležitost!
Potřebu otevřenějších, celistvějších řešení prioritních problémů znázorňuje následující příklad. Žijeme na střeše
Evropy, s každou kapkou vody musíme dobře hospodařit. Není divu, že přečasté povodně oživily projekty
251
záchytných nádrží. Ty jsou však tak nákladné, že nemohou být jednoúčelové, ale víceúčelové. Mohou např.
navíc zavlažovat, vyrábět elektřinu i zásobovat vodní cestu evropského významu, spojující moře severní
s jižními i evropský západ a východ.
Rakousko i Jihomoravský kraj projekt podporují a Evropská komise právě požaduje lepší splavnost našeho Labe
výstavbou jezu u Děčína. Dlouho připravovaná, postupná i ekologicky ohleduplná realizace takového
středoevropského projektu by skoncovala i s našimi ostudnými potížemi během využívání příslušných fondů EU;
podpořila by zaměstnanost, přinesla by hlavně užitek celé Evropě a nám navíc trvalé zúročení naší výhodné
polohy. Budeme-li ovšem vycházet z nekonečných disfunkčních konfrontací úzkých specialistů i
pseudoodborníků, nejen že se nehneme z místa, ale můžeme upadat hlouběji a hlouběji. Moudřejší širší rozhled,
vyšší nadhled i hlubší vhled je přirozeně náročnější. Podaří-li se však dát pár moudrých hlav dohromady, bohatě
se to vyplatí všem.
ADRESA:
Univ. Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc.
Milénova 12
638 00 Brno
tel. 548 528 295
252
VYBRANÉ PROBLÉMY IDENTIFIKÁCIE RIZÍK
Zuzana Kozubíková
Abstrakt: Hlavným cieľom identifikácie rizík je odhalenie možných neželaných udalostí a javov
(zisťuje príčiny, dôsledky, tendencie), ktorým je podnik vystavený. Tento článok je zameraný na
metodický postup identifikácie rizík (východiská a väzby tohto procesu) a s tým súvisiace problémy.
Aktuálnosť tejto problematiky potvrdzuje skutočnosť, že systematická identifikácia rizík je
významným nástrojom predchádzania ekonomických krízových situácií.
Kľúčové slová: jav, rizikový faktor, riziko, identifikácia rizika.
1. ÚVOD
Podnikateľské prostredie priamo alebo nepriamo ovplyvňuje chovanie podniku a preto je nevyhnutné toto
prostredie analyzovať do takej miery, aby bolo možné prispôsobiť sa súčasnému aj očakávanému vývoju. Vo
všeobecnosti je možné stanoviť oporné body a označiť ich ako faktory (ekonomické, politické, technologické,
prírodné, demografické a kultúrne faktory), ktoré vplývajú na makroprostredie, napríklad sledovaním inflácie,
stability meny, v ktorej bola uzatvorená podstatná časť kontraktov daného podniku, prípadne sledovať stav
hospodárstva krajiny s eventuálnym dopadom na uvedenú oblasť podnikania a pod.
Pri skúmaní vplyvu inflácie je dôležitá samotná identifikácia tohto faktora. Môže ísť o tzv. nákladovú infláciu,
kde je inflačný pohyb vyvolaný rastom nákladov spotreby jednotlivých výrobných faktorov, alebo o dopytovú
infláciu, kde kúpyschopnosť prevyšuje reálnu ponuku a vyvoláva rast cien. V prípade neočakávanej inflácie –
prejavujúcej sa rastom, podnik spláca svoj dlh znehodnocujúcimi sa peniazmi, ak je inflácia očakávaná, rastie aj
úroková miera na úveroch, čím sa kompenzuje očakávaný pokles reálnej hodnoty istiny úveru (ak úver nie je
zmluvne viazaný na pevne stanovenú úrokovú mieru). Teoreticky môže nastať aj situácia, keď v priebehu
splácania dlhu dôjde k neočakávanému výraznému poklesu inflácie.
Ďalším aspektom skúmania vplyvu inflácie je sledovanie tempa rastu inflácie. Inflácia so sebou prináša celý rad
nepriaznivých dopadov. Jednoznačne má nepriaznivý vplyv na investičné rozhodovanie podnikov. Vplyvom
inflácie sa znižuje spoľahlivosť odhadu investičných nákladov aj očakávaného zisku, najmä pri investičných
projektoch s predpokladanou dlhou dobou životnosti. Rastúca inflácia má prerozdeľovací účinok na majetok
subjektov, jej dôsledkom je rast ceny jednotlivých výrobných faktorov, ale aj podnikových produktov má vplyv
na nominálnu úrokovú mieru, ktorá má tendenciu rásť a pod. Pri analyzovaní prostredia by sa nemal opomenúť
vplyv monetárnej politiky centrálnej banky a iniciované zmeny v ponuke peňazí. Zmeny v ponuke peňazí majú
vplyv na pohyb úrokovej miery, čo sa odráža vo výdavkoch na investície.
Mikroprostredie podniku je pod vplyvom smerovania strategického riadenia podniku. Na efektívne strategické
riadenie podniku a zvýšenie konkurencieschopnosti sa často používa metóda Balanced Scorecard (BSC);
stanovené ciele a ukazovatele vychádzajú z vízie a stratégie podniku. Aby manažment podniku mohol neustále
sledovať a vyhodnocovať vplyvy prostredia na podnikateľskú činnosť a z toho plynúce riziká, musí mať
vybudovaný informačný systém a spôsob získavania potrebných informácií.
Manažéri firiem sa intenzívne zaoberajú rizikovými faktormi, ktoré negatívne alebo pozitívne ovplyvňujú
ekonomické procesy. Pre potreby podnikania je nevyhnuté vymedziť hlavné rizikové faktory, ktoré sú určené pre
identifikáciu rizík súvisiace s podnikaním. Hlavné rizikové faktory sú:
1.
finančné rizikové faktory,
2.
odvetvové rizikové faktory a
3.
ekonomické rizikové faktory.
253
2. RIZIKO AKO SÚČASŤ PODNIKANIA
Vzhľadom na podnikanie, žiadny podnikateľský subjekt nie je vo svojej činnosti dokonale chránený pred
rizikom. Riziko nie je definované jednoznačne. Definovanie rizika záleží od samotnej problematiky, odvetvia,
ale aj odboru podnikania. V ekonómii je pojem riziko spájaný s nejednoznačnosťou priebehu reálnych
ekonomických procesov a nejednoznačnosťou ich výsledkov.
Pod pojmom riziko je možné prezentovať:
• variabilitu možných výsledkov,
• nebezpečenstvo chybného rozhodnutia alebo strát,
• nebezpečenstvo negatívnej odchýlky od cieľa,
• pravdepodobnosť, akéhokoľvek výsledku odlišného od výsledku očakávaného,
• možnosť vzniku straty alebo zisku.
Riziko je možné chápať aj ako určitý stupeň neistoty, ak nie je známe, aký stav okolia skutočne nastane. Pri
rozhodovaní v podmienkach rizika sa vychádza z pravdepodobnosti výskytu každého z možných stavov okolia.
Zdrojom rizika sú pozitívne aj negatívne odchýlky. Rozlišujeme tri typy postojov vo vzťahu k riziku:
• averzia,
• neutrálny postoj,
• vyhľadávanie rizika.
Manažér, ktorého postoj k riziku je možné charakterizovať označením averzia k riziku, odmieta riziko, prejavuje
sa pasívnym postojom k investovaniu a k realizácii rizikových operácií. Pri zaujatí neutrálneho postoja,
manažérova averzia a sklon k riziku sú v rovnováhe. Ak vyhľadáva riziko, zvýšené riziko kompenzuje vyššími
výnosmi.
O negatívnom dopade je možné hovoriť vtedy, ak aspoň jeden zo sledovaných výstupov znamená pre
podnikateľa stratu. Manažér si je pri svojom rozhodovaní vedomý nutných rizík, ktoré musí podstúpiť, lebo
podnikanie sa bez určitého rizika nezaobíde a tiež vníma riziko ako subjektívnu záležitosť. Subjektívne vnímanie
rizika sa prejavuje v postoji k riziku pri rozhodovaní a ochote akceptovať väčšiu, či menšiu mieru rizika. Mierou
tejto ochoty je tzv. prémia za riziko.
Rozhodovanie bez ohľadu na stupeň riadenia a mieru zodpovednosti manažéra sa opiera o jasne formulovanú
stratégiu a víziu podniku. Vo všeobecnosti sa pod pojmom stratégia rozumie formulácia dlhodobých cieľov
a stanovenie rámcových postupov, ako tieto ciele dosiahnuť. Vízia podniku zachytáva budúce smerovanie
podniku, t.j. javy, trendy a faktory, ktoré majú vplyv na budúcnosť podniku. Od toho sa odvíja:
• celé spektrum externých a interných rizík podnikania,
• vnímanie rizikovosti podnikových aktivít,
• riešenie problému rizika v oblasti financovania podniku.
Manažment rizika je zameraný na odhaľovanie rizík pôsobiacich na majetkovú, finančnú, príp. výnosovú
podstatu podniku, konštituovanie manévrovacieho priestoru, ako aj zabezpečenie budovania dlhodobých
potenciálov ochrany v záujme trvalo udržateľného a zdravého rastu podniku. Jednotlivé riziká môžu pôsobiť
samostatne, alebo vo vzájomnej kombinácii, pričom ich účinok sa môže násobiť alebo naopak znižovať.
3. IDENTIFIKÁCIA RIZIKA
Východiskom pre identifikáciu rizika sú informácie a informačný systém podniku. Informácie vedúce
k identifikácii rizika by mali byť aktuálne, úplné, spoľahlivé a dostupné. Tieto predpoklady kladú nemalé nároky
na informačný systém podniku, a to hlavne:
• zabezpečiť adekvátne a komplexné údaje z jednotlivých oblastí činnosti príp. procesov v podniku,
• s prihliadnutím na aktuálny stav upraviť a zosúladiť manažérsky informačný systém podniku,
• udržiavať efektívne komunikačné toky medzi jednotlivými článkami riadiacej štruktúry,
• trvale zabezpečiť vytvorenie spätnej väzby pre návrh a realizáciu nápravných opatrení v systéme
riadenia rizík na úrovni vrcholového manažmentu,
• nevyhnutnou podmienkou je zabezpečenie informácií pred neoprávneným prístupom alebo zničením.
Základným predpokladom pre identifikáciu finančného rizika je identifikácia javov, ktoré majú vplyv na
dosiahnutie stanovených cieľov. Nastavenie cieľov zodpovedá strategickým zámerom a zároveň sú zosúladené
254
s mierou ochoty manažmentu podniku akceptovať riziká. Predpokladom identifikácie finančného rizika je
rozlíšenie pozitívnych a negatívnych dopadov, kde jav s negatívnym dopadom je identifikovaný ako riziko. Jav
je možné popísať ako súhrn skutočností zobrazujúcich ucelenú alebo určitú časť objektívnej reality.
V súvislosti s vyhľadávaním rizika so strany manažéra sa nejedná o neuvážené riskovanie. Únosnosť rizika
závisí od rizikovej tolerancie, čo je pojem označujúci maximálnu stratu, ktorú je podnik vzhľadom na danú
kapitálovú štruktúru ešte schopný uniesť.
Manažér pri svojom rozhodovaní rozlišuje:
• riziko nutné (ktoré musí podstúpiť), je obsiahnuté v každom strategickom variante a žiadna činnosť
týkajúca sa budúcnosti sa bez určitého rizika nezaobíde,
• riziko únosné, ktoré si môžeme ešte dovoliť a
• riziko neúnosné, presahujúce možnosti, ktoré si už dovoliť nemôžeme.
Problémom identifikácie rizika je neexistujúci univerzálny systém jeho klasifikácie. Pri klasifikácii rizika podľa
vplyvu rizík na podnik sa v literatúre najčastejšie stretneme s jednoduchým členením na ovplyvniteľné
a neovplyvniteľné. Ak rozšírime túto klasifikáciu aj o členenie podľa významu na podnik sú to:
• nevýznamné riziká,
• riziká pôsobiace krátkodobo s malým vplyvom,
• riziká pôsobiace krátkodobo s významným vplyvom,
• strategické riziká s dlhodobým pôsobením,
• riziká ohrozujúce existenciu podniku.
Pojem čisté riziko sa používa na označenie takých situácií, ktoré znamenajú iba možnosť straty alebo žiadnej
straty (napríklad vlastníctvo majetku - vlastníme ho, ale zároveň je tu možnosť odcudzenia, poškodenia prípadne
môže dôjsť k úplnému zničeniu). Na rozdiel od čistého rizika pri špekulatívnom riziku existuje iba možnosť
straty alebo zisku.
Identifikácia rizík spočíva v odhalení možných neželaných udalostí a javov nachádzajúcich sa (príp.
existujúcich) v rôznej forme a podobe v určitom (sledovanom) prostredí. Pri identifikácií rizík zisťujeme príčinu
udalostí, ich dôsledky a tendencie. Na posúdenie závažnosti možných rizík sa používa analýza rizík. V analýze
rizík sa najčastejšie využívajú kvalitatívne a kvantitatívne metódy prípadne kombinácia týchto dvoch metód.
Vyhodnotenie rizík závisí od úrovne rizikovej tolerancie a nastavenia priorít rizík. Nakoniec sa vypracuje tzv.
mapa rizík, ktorá je zdrojom informácií o výstupoch hodnotenia závažnosti (významnosti) rizík a sú z nej
čitateľné priority riadenia rizík v podniku. Celý postup identifikácie rizík a s tým súvisiace väzby sú ilustrované
na obr. č. 1.
255
Informácie, informačný systém
IDENTIFIKÁCIA JAVOV, KTORÉ MAJÚ VPLYV NA STANOVENÉ CIELE
Pozitívny dopad
Negatívny dopad
RIZIKÁ
POSÚDENIE
RIZÍK
Kvalitatívna
analýza
Kvantitatívna
analýza
⇒
Odhad závažnosti
finančných rizík
⇒
nastavenie priorít, mapa rizík
Obr. 1 Východiská a väzby identifikácie rizík
4. ZÁVER
Manažér vníma riziko ako súčasť podnikania. V popredí identifikácie rizika je jeho subjektívne vnímanie, ktoré
sa prejavuje v postoji manažéra k riziku. Na základe svojich vedomostí a zručností identifikuje možné
nebezpečenstvo a následne aj s tým súvisiace riziká. Identifikácia príčin vzniku rizík vytvára podmienky na
odhadnutie možných dôsledkov na existenciu podnik. Častým problémom je skutočnosť, že manažér nemôže
riziko numericky popísať a iba vie, či existuje, alebo neexistuje. Problémom sú aj neznáme nebezpečenstvá (tie,
ktoré sme neidentifikovali), z ktorých pochádzajú tzv. zvyškové riziká. Tie sa nedajú matematicky vyjadriť, ale
bežne sa k nim prihliada napríklad v rozpočtových rezervách. Ich hodnota môže byť natoľko významná, že
prevýši hodnotu identifikovaných rizík. V neposlednom rade je nevyhnutné zdôrazniť úlohu a význam
identifikácie rizika ako nástroja prevencie ekonomických krízových situácií v podniku.
Oznam: Táto práca je podporovaná grantom VEGA 1/2630/05
LITERATÚRA
[1]
ČUNDERLÍK, D. Podnikateľské riziko. 2. vydanie, vydala HEUREKA engineering, Ivánka pri Dunaji,
1996.
[2]
ELLER, R. Handbuch derivater Instrumentu – Produkte, Strategien, Risikomanagement. SchäfferPoeschel, Stuttgart, 1999.
[3]
KOZUBÍKOVÁ, Z. Finančné rozhodovanie manažmentu podniku v podmienkach rizika. Krízový
manažment, vydala FŠI ŽU v Žiline, č. 1/2007 (v tlači).
[4]
KOZUBÍKOVÁ, Z. Riadenie finančného rizika na úrovni podniku. Veda a krízové situácie, FŠI ŽU
v Žiline, 2004.
[5]
KRÁĽOVIČ, J.; VLACHYNSKÝ, K. Finančný manažment. vydala Ekonomická univerzita, Bratislava
2001.
256
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
SLEPECKÝ, J.; REITŠPIS, J. Hodnotenie rizika v komerčnom prostredí. Bezpečnostní teorie a praxe, PA
ČR, 2003, s. 459 – 462.
SMEJKAL, V.; RAIS, K. Řízení rizik. Praha : Grada Publishing, 2003.
TICHÝ, M. Ovládanie rizika: analýza a manažment. Praha : vydalo C. H. Beck, 2006.
VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování, 1. časť, vydala VŠE, Praha, 1994.
VODÁK, J. Performance Management – Critical Success Factors and Balanced Scorecard, acta
academica karviniensia No.2/2006, SU OPF Karviná.
ADRESA:
Ing. Zuzana Kozubíková
Katedra makro a mikroekonomiky FRI
Univerzitná 8215/1
010 26 Žilina
tel. ++421/41 5134423
e-mail [email protected]
257
258
VLIV ZAHRANIČNÍCH INVESTIC NA ROZVOJ REGIONŮ NA MORAVĚ
Ladislav Obdržálek, Petr Panák
Abstrakt: Česká republika hraje v poslední době velmi důležitou roli v přílivu přímých zahraničních
investic. Příliv zahraničních investic do naší republiky má blahodárný vliv na rozvoj regionů,
regionů na Moravě nevyjímaje. Článek se zabývá problematikou zahraničních investic mířících do
České republiky, včetně regionů Moravy, objasňuje hlavní důvody, proč je ČR oblíbeným místem
investorů, popisuje vliv investic na naši ekonomiku a bariéry bránící vstupu zahraničních investic
do ČR.
Klíčová slova: Zahraniční investice, investiční pobídka, rozvoj, region, investor, ekonomika
ÚVOD
Od roku 1998, kdy byl spuštěn program investičních pobídek, je Česká republika lídrem ve střední Evropě
v přílivu přímých zahraničních investic (FDI) na obyvatele. Tyto zahraniční investice pak napomáhají rozvoji
regionů v Čechách a na Moravě. Problematikou zahraničních investic se u nás zabývá Agentura pro podporu
podnikání a investic CzechInvest, jejíž cílem je hlavně informovat a nalákat do České republiky zahraniční
firmy, poradit jim a vybrat s nimi vhodné místo pro jejich nový závod. Pro to, aby ČR zahraniční investory
přilákala, poskytuje při splnění stanovených podmínek investorům tzv. investiční pobídky – např. slevy na
daních z příjmů, převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu, hmotnou podporu vytváření nových
pracovních míst, hmotnou podporu rekvalifikace nebo školení zaměstnanců či převod pozemků. Cílem je
stimulovat firmy, aby určité typy investičních projektů, které jsou pro ekonomiku výrazným přínosem, byly
realizovány v ČR a nikoli v konkurenčních zemích. Těmito pobídkami se tedy stát snaží „zpříjemnit“
zahraničním firmám jejich investice. Nutno podotknout, že v poslední době velmi úspěšně.
ZAHRANIČNÍ INVESTICE V ČR
Je třeba se zamyslet nad tím, jaké přednosti má Česká republika oproti okolním státům a čím je tedy pro
zahraniční investory tak přitažlivá. Mezi hlavní faktory úspěšnosti našeho státu můžeme zařadit tyto body:
• geografická poloha
• dobře rozvinutá infrastruktura (doprava, technika, IT)
• vysoce kvalifikovaní a technicky zkušení zaměstnanci
• relativně nízké náklady
• stabilní hospodářské a legislativní prostředí apod.
Přímé zahraniční investice do České republiky zahrnující jak kapitálové vstupy do podnikání, tak zakládání
nových firem. Mezi nejvýraznější zahraniční investory investující do České republiky patří podle údajů České
národní banky Nizozemí, Německo, Rakousko, Japonsko či USA.
Podle odvětví se dlouhodobě nejvíce investuje do dopravy, dopravního zařízení a spojů (automobilový průmysl),
elektronického průmyslu, dále do stavebnictví či bank. Hlavně můžeme v poslední době pozorovat poměrně
masivní budování průmyslových zón, a to převážně v místech se zvýšenou nezaměstnaností. To je případ i
v poslední době nejznámějších a nejvýznamnějších investic v regionech na Moravě, o kterých bude zmínka
později.
Je třeba si uvědomit příznivý vliv zahraničních investic na ekonomiku státu. Přímé zahraniční investice jsou v
současné době jedním z hlavních faktorů růstu ekonomiky ČR. Ekonomové se shodují na tom, že zahraniční
investice mají pozitivní vliv na růst produktivity práce v české ekonomice. Podniky vlastněné zahraničním
kapitálem totiž dosahují vyšší produktivity na jednoho pracovníka, než je tomu u domácích firem. Zahraniční
kapitál s sebou totiž přináší technologické i manažerské know-how, které umožňuje efektivnější fungování
podniku. Dalším velkým pozitivem, které investice přinášejí, je vytváření nových pracovních příležitostí. Díky
259
investičním projektům zprostředkovaným agenturou CzechInvest takto v České republice vzniklo od roku 1993
více než 140 tisíc pracovních míst.
Velkou zásluhu na zahraničních investicích mají právě investiční pobídky, které zvyšují objem přímých
zahraničních investic a zlepšují jejich strukturu. Tyto pobídky jsou v globálním pohledu na ekonomiku nedílnou
součástí tržního prostředí. Samozřejmě se vyskytují názory, že investiční pobídky narušují hospodářskou soutěž.
Nutno přiznat, že pokud se budeme dívat pouze na českou ekonomiku, pak tomu tak částečně je, ale musíme si
uvědomit, že toto narušení vyvažují přínosy z těchto investic. Z globálního pohledu je velmi těžké hovořit o
narušení hospodářské soutěže, protože i jiné státy lákají zahraniční investory tím, že nabízejí různé podobné
pobídky. Proto musíme být vděčni zahraničním investorům, kteří se rozhodnout vložit své peníze právě do
našeho státu.
Při rozhodování zahraničního investora o tom, do které země bude investovat, hrají důležitou roli určité faktory.
Mezi nejčastější bariéry bránící vstupu zahraničních investic do určité země a určitého regionu může patřit
například:
• špatné legislativní a daňové prostředí
• ekonomická situace státu
• nekompetentní vláda
• nedostatek pozemků připravených k investicím
• špatná dopravní infrastruktura
• nedostatek kvalifikovaných pracovníků apod.
Na tyto faktory se musí stát (i samotný region) zaměřit s cílem odstranit je, popřípadě alespoň minimalizovat
jejich vliv a snažit se tak vytvořit dobré podmínky pro případný vstup zahraničního investora. Musí si být
vědomi toho, že případná zahraniční investice s sebou přinese výhody, které v drtivé většině případů převýší
náklady na získání této investice.
ZAHRANIČNÍ INVESTICE NA MORAVĚ
Pokud se zaměříme na zahraniční investice směřující do regionů na Moravě, bylo v poslední době nejvíce
investováno do Moravskoslezského a Jihomoravského kraje.
Tab.1 Zahraniční investice na Moravě
Kraj
Jihomoravský kraj
Moravskoslezský kraj
Olomoucký kraj
Zlínský kraj
CELKEM
Počet
projektů
Výše investice
(mil. CZK)
Výše investice
(mil. USD)
Pracovní
místa
100
91
39
26
256
38 205
66 862
24 574
15 876
145 517
1 423
2 589
792
545
5349
18 144
17 027
8 930
3 451
47 552
Mezi největší a nejznámější zahraniční investice do regionů na Moravě posledních let můžeme zařadit investice
firem LG. Philips Display (Nizozemí), Hyundai (Jižní Korea), Continental AG (Německo) či SUNG WOO
HITECH (Jižní Korea).
Hodně se napsalo například o zahraniční investici nizozemské společnosti LG. Philips Display, která se rozhodla
postavit v Hranicích na Moravě továrnu na výrobu televizních obrazovek a zaměstnat postupně více jak 3200
lidí. Tato investice nebyla proslavena pouze svou velikostí, ale též problémem, který nastal již při vykupování
pozemků, na kterých měla být továrna postavena. Problémům se ale nevyhnula i v pozdější době, kdy nastaly
určité problémy, výroba musela být zastavena a hrozilo propouštění zaměstnanců. Už ale začátkem roku 2006
bylo zřejmé, že i přes všechny problémy se tato investice regionu a České republice vyplatila. Zatímco náklady
státu na získání projektu dosáhly zhruba 1,5 mld. Kč, zisky České republiky z působení společnosti v ČR jsou ve
výrazné převaze. Největší podíl na tomto přínosu mají kontrakty pro české dodavatelské firmy a dále mzdy
vyplácené zaměstnancům po dobu téměř pěti let a příslušné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Navíc za
dobu působení LG. Philips v ČR stát ušetřil další finance na sociálních dávkách pro nezaměstnané z regionu a
jeho okolí.
260
Jedním z úkolů státu po „přilákání“ zahraničního investora je také zabezpečit, aby při případných problémech s
nedodržením smlouvy ze strany investora týkající se například investovaných částek, počtu zaměstnaných lidí
apod. nedošlo pro stát k velkým finančním ztrátám. Tak tomu je i u investice firmy LG. Philips Display. V
případě, že by investor nesplnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí veřejné podpory, je pak
povinen poskytnuté dotace a půjčky vrátit.
I z příkladu této konkrétní investice do regionu na Moravě je patrné, že každá investice napomáhá rozvoji
dotyčného regionu, ale samozřejmě obecně i státu.
ZÁVĚR
Všichni bychom si měli uvědomit, že zahraniční investice do České republiky jsou velkým přínosem pro stát,
region i jednotlivé obyvatele. Platí to samozřejmě i o regionech na Moravě. Je proto třeba dělat vše pro to, aby
situace se zahraničními investicemi v budoucnu byla minimálně stejná jako v posledních letech, v ideálním
případě ještě lepší. Tak se zajistí rychlejší rozvoj regionů a lepší životní úroveň jejich obyvatel. Jinak se totiž žije
například v regionu s relativně velkou nezaměstnaností před zahraniční investicí a jinak poté, co zahraniční
investor v takovém regionu postaví závod, ve kterém najde práci několik stovek (nebo i více) obyvatel a díky
investorovi získají zakázky čeští dodavatelé. Je tedy na samotných regionech a samozřejmě hlavně státu, aby
dělaly vše pro získání zahraničních investic. Platí totiž, že pokud je nezískáme my, získá je někdo jiný.
POUŽITÉ ZDROJE
[1]
www.czechinvest.cz
[2]
www.mpo.cz
[3]
www.cnb.cz
[4]
www.czech.cz/cz/ekonomika-podnikani-veda/investice
ADRESA:
Ing. Ladislav Obdržálek
Osvobození 699
686 04 Kunovice
tel.: +420 572 548 035
fax: +420 572 548 788
Bc. Petr Panák
Osvobození 699
tel.: +420 572 548 035
fax: +420 572 548 788
686 04 Kunovice
261
262
VÝBER DODÁVATEĽSKEJ ZÁKLADNE A KRITÉRIA JEHO HODNOTENIA
Eva Poliačiková, Zdenka Musová
Univerzita Mateja Beľa
Abstrakt: Základným faktorom úspešnosti výrobných podnikov, ale aj podnikov služieb je poznanie
potrieb zákazníkov. Dodávateľ je preto jeden z najdôležitejších článkov zaisťovania potrieb
zákazníkov. Prvotným predpokladom a požiadavkou efektívneho nákupu založeného na
marketingových princípoch je dobrá znalosť dodávateľa, jeho slabín a predností, zámerov,
problémov a chýb, ktorých sa dopúšťa. Dôležité je poznanie jeho povesti ako výrobcu či dodávateľa,
jeho imidžu a značky. Rozhodovanie o voľbe dodávateľa má mimoriadny vplyv na výsledky
hodnotenia každého podniku.
Kľúčové slová: dodávateľ, dodávateľská základňa, výber, hodnotenie, kritériá
NÁKUPNÉ KRITÉRIÁ
Pri nakupovaní musia podniky zvažovať kľúčové kritériá, ktoré sa zameriavajú ako na objektívne vlastnosti
produktov a služieb, ktoré sú ponúkané, tak aj na schopnosti samotného dodávateľa. Tieto kritériá slúžia na
rovnaký účel ako hodnotiace kritériá, ktoré používajú spotrebitelia. Existuje množstvo nákupných kritérií, ktoré
berieme do úvahy pri každom nákupe. Medzi najpoužívanejšie kritéria patrí:
1. cena,
2. schopnosť uspokojiť požiadavky na kvalitu,
3. schopnosť dodávateľa vyhovieť požadovanému termínu dodania,
4. technické parametre produktu,
5. možnosť reklamácie v prípade nekvalitného prevedenia,
6. predošlé skúsenosti pri uzatváraní zmlúv a realizácii dodávok dodávateľom,
7. kapacita, kvalita a technologická úroveň výrobného zariadenia dodávateľa.
Význam jednotlivých kritérií je podľa druhu nakupovaných výrobkov alebo materiálov rôzny.
ROZHODOVANIE O DODÁVATEĽOVI
Rozhodovanie o dodávateľovi je proces, ktorému predchádza náročná fáza získavania pomerne veľkého súboru
informácií a po ňom nasleduje ďalšia nákupná komunikácia s dodávateľom. Súčasťou výberu dodávateľa nie je
len rozhodovanie „od koho nakúpiť“, ale aj rozhodovanie “ako nakúpiť”, to znamená rozhodovanie o
podmienkach dodávky.
Pri rozhodovaní o dodávateľovi je potrebné zvažovať veľa kritérií, ktoré sa týkajú ponúkaných výrobkov a
služieb, najmä ich kvality, ceny, kontraktačných podmienok, ako aj úroveň, povesť a správanie samotného
dodávateľa. Dôležité je voliť kritériá z hľadiska ich váhy, ktoré má každé z nich v konkrétnych podmienkach.
Nákupcovia podniku uprednostňujú tie, ktoré ovplyvňujú ekonomické a obchodné výsledky podniku (náklady,
zásoby, predajnosť finálnych výrobkov). Nákupné rozhodnutie môžu významne ovplyvniť aj predchádzajúce
skúsenosti s dodávateľom a vzájomne dobré vzťahy.
Proces výberu nových dodávateľov prehľadne znázorňuje vývojový diagram (obrázok 1). Zachytáva jednotlivé
kroky a jeho obsahové náležitosti.
263
Obrázok 1: Postup procesu výberu nového dodávateľa
Vývojový diagram
Krok
Začiatok
1.
Podnetom pre výber dodávateľov sú prípady:
•
potreba úplne nového dodávateľa
•
závažné zmeny charakteru výroby
dodávaného produktu
•
závažné
zmeny
kvalitatívnych
parametrov nakupovaného produktu.
2.
Vytipovať potenciálneho dodávateľa
dodávky požadovaného produktu
•
výrobku alebo služby z trhu.
3.
Získať informácie o potenciálnom dodávateľovi
z trhu
od
iných
zákazníkov/odberateľov
uvedeného dodávateľa – skúsenosti s ním.
4.
Zaslať potenciálnemu dodávateľovi kontrolný
dotazník k výberu a hodnoteniu dodávateľa za
účelom zistiť úroveň plnenia požiadaviek vyžadovaných systémom riadenia kvality u dodávateľa.
Podnet pre výber dodávateľa
Vytipovať potenciálneho
dodávateľa
Získať informácie o
potenciálnom dodávateľovi
Zaslať kontrolný dotazník
potenciálnemu dodávateľovi
Nevrátený
dotazník
Vyhodnotiť
vyplnený a
vrátený dotazník
Vyhodnotiť vyplnený a vrátený kontrolný
dotazník podľa definovaných kvantifikovaných
kritérií.
6.
Podľa výsledku vyhodnoteného kontrolného dotazníka, informácií o potenciálnom dodávateľovi
z trhu, dôležitosti nakupovaného produktu –
výrobku alebo služby a stratégie v oblasti nákupu rozhodnúť o potrebe vykonať fyzicky
audit u potenciálneho dodávateľa.
7.
Pokiaľ sa zákaznícky audit u potenciálneho dodávateľa nebude realizovať a na základe výsledkov z kontrolného dotazníka bolo rozhodnuté pokračovať v procese výberu nového dodávateľa,
objednať skúšobnú dodávku.
8.
V prípade kladného rozhodnutia vykonať a
následne vyhodnotiť zákaznícky audit u potenciálneho dodávateľa podľa definovaných pravidiel a kritérií. Ak bol audit vykonaný, do výsledkov a výberu nového dodávateľa sa berú výsledky zistené pri audite. Kontrolný dotazník sa berie
len ako informatívny.
9.
Dokumentovane objednať a vyhodnotiť skúšobnú dodávku podľa definovaných pravidiel a
kritérií.
Je potrebné
vykonať audit?
Áno
Vykonať a
vyhodnotiť
zákaznícky audit
Objednať,
zrealizovať,
vyhodnotiť
skúšobnú
dodávku
pre
5.
Rozhodnúť o
vykonaní
zákazníckeho
auditu
Nie
Popis činnosti
Záznamy
z auditu
1
264
Vývojový diagram
Krok
Popis činnosti
1
Rozhodnúť o
novom
dodávateľovi
Dodávateľ
vyhoduje?
Nie
10.
Na základe výsledkov z vyhodnotenia kontrolného dotazníka alebo výsledkov zo zákazníckeho
auditu a skúšobnej dodávky rozhodnúť o novom
dodávateľovi. Výsledky výberu a hodnotenia sa
dokumentujú v práve o skúške prvej vzorky.
11.
V prípade, že na základe výsledkov nový
dodávateľ nevyhovuje požiadavkám organizácie,
zdokumentovať to a zamietnuť ďalšiu spoluprácu
s týmto dodávateľom.
12.
Evidovať a archivovať výsledky výberu nového
dodávateľa
v organizácii
podľa
zásad
definovaných dokumentáciou organizácie.
Archivácia
Áno
Koniec
Zaradiť do zoznamu
kvalifikovaných
dodávateľov
Zoznam
kvalifikovaných
dodávateľov
13.
V prípade, že nový dodávateľ vyhovuje
požiadavkám organizácie v nadväznosti na
splnenie požiadaviek, prianí a očakávaní
zákazníkov
organizácie,
zaradiť
nového
dodávateľa do zoznamu kvalifikovaných,
spôsobilých dodávateľov organizácie.
14.
Na základe zaradenia nového dodávateľa do
zoznamu
kvalifikovaných,
spôsobilých
dodávateľov uvoľniť dodávateľa pre sériové
dodávky.
Uvoľniť pre sériové
dodávky
Zaviesť pravidelné
hodnotenie dodávateľov
Informovať dodávateľa,
požadovať zlepšenie
15.
Zaviesť pravidelné hodnotenie dodávateľov.
16.
O výsledkoch hodnotenia informovať dodávateľa.
V prípade zistenia slabších miest dodávateľa,
požadovať realizáciu nápravy a zlepšovanie.
17.
Evidovať a archivovať výsledky hodnotenia
dodávateľov
v organizácii
podľa
zásad
definovaných dokumentáciou organizácie.
Archivácia
Koniec
265
Existuje celý rad členení a variant usporiadania kritérií, ktoré sa líšia nielen počtom vybraných kritérií, ale aj ich
poňatím a označením. Často využívaným členením je členenie na:
• kritériá, ktoré sa týkajú výrobkov a služieb k nim (servisné služby),
• kritériá, ktoré sa týkajú ceny a kontraktačných podmienok (dodacích, platobných a pod.),
• kritériá, ktoré sa týkajú dodávateľa, jeho imidžu, ako aj správania (predzmluvné aj tie pri realizácii
dodávok).
Na základe posúdenia kritérií je možné vybrať jedného alebo viacerých dodávateľov. Všeobecne sa odporúča
výber viacerých dodávateľov, čo umožňuje nakupovať výrobky alebo materiál z viacerých zdrojov a tak
eliminovať závislosť. Zároveň umožňuje vybraných dodávateľov porovnávať a týmto spôsobom získať
argumenty pre ďalšie vyjednávanie vhodnejších nákupných podmienok.
Nákup systematicky hodnotí svojich dodávateľov podľa kritérií, ktoré berú do úvahy vo fáze ich voľby a ktoré
boli pre rozhodovanie najdôležitejšie. Dodávateľ sa hodnotí aj podľa toho, ako boli splnené očakávania
odberateľa. Ide napríklad o možnosť získať diskont za väčšie odberné množstvo, o ochotu dodávateľa dodať
podľa potreby aj veľmi malé množstvá výrobkov, o poskytovanie rabatu za celkový objem nákupu za určité
obdobie, o požadovanie primeranej provízie za uskutočnenie mimoriadne rýchlej dodávky, o ochotu dohodnúť sa
na časovom pláne dodávok s prijateľnou presnosťou a na dostatočne dlhé obdobie, o predávanie včasných
informácií o uskutočňovaných zmenách výrobkov a služieb, o garantovanie potrebnej technickej podpory, o
možnosť realizovať nie príliš zložité procedúry pri predkladaní objednávok a ich administratívnu pružnosť, o
operatívnosť pri informovaní a okamžitom prejednávaní nebezpečia neplnenia zmluvy, o informovanie o celom
sortimente produkovaných výrobkov a poskytovaných služieb dodávateľa, o poskytovanie vhodných platobných
podmienok, o jasných a úplných informáciách o balení výrobkov a logistických podmienkach dodávok, o
pružnom a serióznom prístupe k prípadným reklamáciám, o ochotu pristúpiť na výnimočné platobné podmienky
v prípade vzniku platobnej neschopnosti a o zjavné úsilie o dlhodobú spoluprácu.
Súčasťou hodnotenia dodávateľov je aj hodnotenie ich životaschopnosti, či bude dodávateľ schopný plniť si
svoje záväzky voči odberateľovi. Základom vzťahu medzi odberateľom a dodávateľom je ich vzájomná
výhodnosť pre obidve strany. Pri hodnotení dodávateľov často hrajú určitú úlohu aj emocionálne vzťahy
nakupujúceho podniku k jednotlivým dodávateľom, ktoré vychádzajú predovšetkým zo skúseností z minulého
obdobia (najmä vzťah k stálym dodávateľom). Na získanie podkladov pre hodnotenie dodávateľov sa využíva aj
kontrola dodávok. Samotné hodnotenie dodávateľov je ovplyvnené momentálnymi prioritami každého podniku,
ale aj jeho dlhodobými záujmami.
[1]
CHRISTOPHER, M. Logistika v marketingu. Praha : Management Press, 2000. ISBN 80-7261-0074.
[2]
TOMEK, J.; HOFMAN, J. Moderní řízení nákupu podniku. Praha : Management Press, 1999. ISBN
80-85943-73-5.
[3]
MINÁROVÁ, M.; ČIERNA, H.; MOJŽIŠOVA, S. How customers evaulate and perceive quality
attributes. In. Zborník zo sympózia Globalisation Influences on Local Markets. Roháče, 2006. s. 216221. ISBN 80-8083-262-5.
[4]
MINÁROVÁ, M. Balanced scorecard ako nástroj controllingu. In. Zborník z mezinárodní
konference „Progressive methods and tools of management and economics of companies“, Brno:
Fakulty of Business and Management, 2005. ISBN 80-214-3099-0.
[5]
ČIERNA, H. Ekonomika kvality. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta, UMB. 2006. ISBN 80-8083186-6.
ADRESA:
Ing. Poliačiková Eva, PhD.
Ekonomická fakulta
Tajovského 10
Banská Bystrica
Tel.: 048/446 27 24,
Fax: 048446 66 66
266
Ing. Musová Zdenka, PhD.
Ekonomická fakulta
Tajovského 10
Banská Bystrica
Tel.: 048/446 27 24,
Fax: 048446 66 66
267
268
PODNIKÁNÍ V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH REGIONU SLOVÁCKA
Milan Březina, Kamil Třos
Městký úřad Veselí nad Moravou, Sdružení zdravotně postižených občanů a jejich přátel
Abstrakt: V příspěvku jsou analyzovány základní nástroje strategie programu podpory a rozvoje
regionu Slovácka. Zpracování strategických dokumentů, zabývajících se podporou a rozvojem
jednotlivých regionů, je povinností regionálních samospráv. Základním dokumentem strategie
regionální podpory a rozvoje je Program podpory a rozvoje regionu Slovácka.
Abstrakt: In this focus are analysed basic instruments of strategy programme, subsidy and
development of Moravian Slovakia region. Processing strategy documents go into details in subsidy
and development is on duty of regional autonomy. Fundamental document strategy regional subsidy
and development is Programme of subsidy and development of Moravian Slovakia region.
Klíčová slova: Evropská unie, Slovácko, strategie, region, program, infrastruktura, investice,
veřejná správa, příhraniční oblast, doprava, komunikační technologie, cestovní ruch, turistika,
ekonomika, podnikání, životní prostředí, zemědělství, lesnictví, lidské zdroje, vzdělávání.
Key words: European Union, Moravian Slovakia, strategy, region, programme, infrastructure,
investment, public administration, border area, transport, communication technology, turist trade,
tourism, economy, business enterprise, environment, agriculture, forestry, manpower, education.
STRATEGICKÁ VIZE REGIONU SLOVÁCKA
Slovácko chce být “regionem bohatým, založeným na přírodním a kulturním dědictví předchozích generací,
respektující jeho začleňování do Evropské unie, který dosáhne úrovně vyspělých regionů členských států
Evropské unie”. Nenaplnění této vize by při volném pohybu výrobních faktorů v rámci Evropské unie mělo za
následek rychlý růst meziregionálních disparit a nežádoucích migračních toků, jejichž negativní projevy by
zaznamenal nejen region a kraj, ale i Česká republika. Význam Programu podpory a rozvoje regionu Slovácka je
mimo jiné také v tom, že vytváří základní rámec pro formování regionální politiky Slovácka s ohledem na
regionální politikou Evropské unie. To umožní skloubení vlastních zájmů a potřeb jednotlivých mikroregionů s
naplňováním konvergenčních kritérií Evropské unie a také účinnou kombinaci aktivovatelných zdrojů regionu,
státu a fondů Evropské unie s vnitřními i zahraničními zdroji soukromých investorů.
STRATEGICKÉ CÍLE REGIONU SLOVÁCKA
Učinit region přitažlivý pro “evropskou turistiku” při využití jedinečností jižní Moravy v jejich přírodním i
urbanistickém charakteru. Vytvořit infrastrukturu, která se stane předpokladem pro zapojování regionu do
globálního světa. Umožnit strategickým investorům vstup do regionu a k tomu jim vytvářet podmínky. Rozvíjet
předpoklady pro malé a střední podnikání, obzvláště pak v příhraničních oblastech regionu, k odstranění jejich
zaostávání a vysídlování. Usměrňovat zemědělství a lesnictví v orientaci podpory ostatních cílů při zohledňování
zemědělské politiky Evropské unie s akcentem na krajinotvorbu a další ekologické aspekty. Vytvořit sociální,
zdravotnickou, vzdělávací a vědeckou soustavu odpovídající věkovým, sociálním a profesním potřebám regionu,
legislativě a standardům Evropské unie.
Vize a cíle Programu podpory a rozvoje regionu Slovácka:
• Infrastruktura (dopravní, komunikační a informační)
Dopravní dostupnost v příhraniční oblasti Slovácka je charakteristická s dopravními vazbami na Slovensko.
Parametry stávající silniční sítě v této příhraniční oblasti neodpovídají současným požadavkům kladeným na
integraci a rozvoj území. Postupné zhoršování technického stavu dopravních sítí, především nižší třídy, omezuje
rozvoj potenciálu v oblasti hospodářství a cestovního ruchu v podporovaném území. Rychlý nárůst silniční
dopravy v příhraničí vyžaduje podstatné investice a zlepšení infrastruktury. V současné době zde převažují
místní komunikace a na mnoha místech je překročena jejich životnost a únosnost. Dopravně-technický stav
269
neodpovídá současným podmínkám silničního provozu. Zanedbávána je modernizace a rozvoj místních
komunikací, vč. silnic I. třídy. Neuspokojivý stav dopravní infrastruktury je bariérou a má nepříznivé dopady
nejen na kvalitu životního prostředí, ale omezuje i hospodářsko-společenský rozvoj území. Tento stav vyžaduje
podstatné investice z veřejných zdrojů. Skutečnost, že více než 60 % celkové mezinárodní dopravy se v československém příhraniční oblasti uskutečňuje po silnicích, má negativní vliv na životní prostředí. Jedním z
důsledků vstupu České republiky a Slovenska do Evropské unie je i výrazný nárůst dopravní zátěže, a to
zejména u nákladní automobilové dopravy. Existuje potřeba výstavby obchvatů měst s cílem odstranit dopravní
závady na intenzivně využívaných silnicích v obytné zástavbě. Železniční síť se vyznačuje nízkými technickými
parametry a neelektrifikovanými a jednokolejnými úseky. K největším problémům patří zanedbaný technický
stav a zastaralé sdělovací a zabezpečovací zařízení. Současný stav zvyšuje riziko nehod a kolizí na křížení
železničních tratí se silniční dopravou. Postupná modernizace železniční infrastruktury posílí význam železnice,
zvýší bezpečnost, zlepší dopravní dostupnost příhraničního území a podpoří regionální snahy o tvorbu
společných integrovaných dopravních systémů s propojením všech forem veřejné dopravy.
V celém česko-slovenském příhraničním území došlo v uplynulých letech k rozvoji informačních a
komunikačních technologií (ICT). Především mladá generace aktivně využívá všech výhod, které pokrok v
oblasti moderních technologií přináší. Díky liberalizaci trhu v ICT dochází k postupnému zlepšování dostupnosti
související infrastruktury i služeb. V periferních částech příhraniční oblasti jsou nadále nedostatečné základy
infrastruktury pro rozvoj ICT. Je potřeba rozšířit dostupnost těchto moderních technologií všem skupinám
obyvatelstva jako veřejnou službu, a tím zvýšit atraktivitu prostředí pro investice, práci a život obyvatel.
Strategická vize:
• region využívající významnou dopravní polohu (silnice I. třídy a železniční uzly) na standardu
Evropské unie a napojení na hlavní evropské dopravní trasy. Region nabízející a využívající mimořádné
přírodní bohatství, které bude dále zušlechťováno. Region zásobovaný všemi druhy energií s
přiměřenou ekologickou zátěží, umožňující trvale udržitelný rozvoj a využívající obnovitelné zdroje
energie. Region s kvalitní telekomunikační a informační infrastrukturou nabízející moderní
komunikační, informační a správní služby využívající úzkou spolupráci veřejného, neziskového i
podnikatelského sektoru a občanů.
Strategický cíl:
• vytvořit infrastrukturu, která umožní zapojení regionu do Evropské unie a okolního světa, dosažení
moderních standardů, rozvoj potenciálu regionu, pokrytí potřeb jeho obyvatel, návštěvníků i
podnikatelských subjektů, úzkou spolupráci veřejného, neziskového i podnikatelského sektoru a
občanů, ale také trvale udržitelný rozvoj s přiměřenou ekologickou zátěží.
CESTOVNÍ RUCH A TURISTIKA
Význam a postavení cestovního ruchu v ekonomice regionu Slovácko je velký. Přírodní, krajinné a kulturní
podmínky vytvářejí velmi příznivé prostředí pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace na Slovácku, které se
nachází v příhraniční oblasti. Mezi hlavní atraktivity oblasti patří rozmanitost a rozsah přírodních
pozoruhodností, ekologicky hodnotná, relativně málo poškozená krajina, kulturní a historické dědictví s živými
tradicemi a kulturou. Turisticky zajímavá a environmentálně cenná horská území Bílých Karpat poskytují velmi
dobré podmínky pro rozvoj zimních sportů a letní turistiky na obou stranách hranice. I přes dobré fungování
malých středisek zimních sportů, v lyžování není přírodně rekreační potenciál příhraniční oblasti ještě dostatečně
využíván. Funkční integrace turistických středisek na obou stranách hranice umožní vytvořit zajímavější nabídku
zaměřenou i na letní sezónu. Region má hluboké kulturní a historické tradice, což také ovlivňuje jeho atraktivitu
pro cestovní ruch. Rozmanitost a rozsah přírodních atraktivit, vysoká kvalita životního prostředí, zvýrazněná
existencí chráněných oblastí, vytváří dobré předpoklady pro rozvoj venkovské turistiky. Příhraniční území také
disponuje širokým potenciálem pro rozvoj městské turistiky. V příhraniční oblasti se na mnoha místech pořádají
kulturní a společenské akce mezinárodního významu.
Potenciál cestovního ruchu není dostatečně využíván. Schází společná propagace historického, přírodního a
kulturního potenciálu na obou stranách hranice. Kromě toho má na nedostatečné využití potenciálu cestovního
ruchu, zejména na slovenské části pohraničí, vliv nízká kvalita stávajících přístupových komunikací k
turistických střediskům a atraktivitám Slovácka, chybějící základní obecní infrastruktura a v neposlední řadě i
špatný stav památek a nedostatečně rozvinutá infrastruktura kultury. Je zapotřebí zlepšit kvalitu základní i
doplňkové infrastruktury a úroveň poskytovaných služeb a rozšířit nabídku o nové produkty. Je nezbytné
usilovat o rozvoj lidských zdrojů. Překážkou, která brání efektivnějšímu rozvoji v česko-slovenské příhraniční
270
oblasti, je absence společných sítí a struktur, realizace společných projektů a marketingových strategií
zaměřených na přilákání nových návštěvníků, provázené nedostatkem finančních prostředků. Pro maximální
využití potenciálu je proto nutné posilovat spolupráci a koordinaci subjektů veřejného a soukromého sektoru při
plánování, přípravě a realizaci jak koncepčních dokumentů, tak jednotlivých aktivit či projektů.
Globálním cílem priority rozvoje udržitelného cestovního ruchu je zkvalitnit podmínky pro rozvoj cestovního
ruchu v regionu podporou infrastruktury, koordinace rozvojových aktivit, marketingu a lidských zdrojů.
Podporované aktivity v rámci oblasti podpory rozvoje infrastruktury pro cestovní ruch budou zaměřeny
především na výstavbu či modernizaci infrastruktury spojené s rozvojem perspektivních forem cestovního ruchu
a nosných tématických produktů v regionu Slovácka.
Strategické vize:
• region využívající potenciálu významné geografické polohy, zachovalého přírodního bohatství,
historických a kulturních památek, tradice místního folklóru a lidových řemesel k vytvoření prostředí
atraktivního pro zahraniční i české návštěvníky, vhodného pro sportovní aktivity, aktivní odpočinek,
kulturní vyžití a vzdělávací akce, co nejvíce otevřený všestranné spolupráci se zahraničím, se
sousedními regiony a integrovaný do evropských struktur.
Strategický cíl:
• ve spolupráci s veřejnou správou, soukromými podnikateli a občanskými iniciativami vytvořit funkční
organizační a finanční systém, který povede k naplnění strategické vize.
PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ (PODPORA A ROZVOJ PODNIKÁNÍ KLADENÝ DŮRAZ NA
ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ)
Významným kritériem pro srovnání prosperity regionů a zejména pro určení způsobilosti pro čerpání podpory
poskytované prostřednictvím politiky soudržnosti Evropské unie je regionální hrubý domácí produkt (dále HDP)
na jednoho obyvatele přepočtený k paritě kupní síly. Odvětvová struktura na Slovácku a její dynamika je
výrazně diverzifikovaná. Na tomto území se historicky nacházejí oblasti a podniky strategického významu.
V příhraničí se nachází např. zemědělství, lesnictví, textilní průmysl, strojírenská výroba, potravinářský a
stavebnický průmysl. Zvyšuje se podíl služeb na tvorbě HDP a zaměstnanosti, výrazný potenciál představuje
rozvoj cestovního ruchu. Velkou část regionu Slovácka zaujímají typicky zemědělská území. Zemědělství prošlo
zásadní restrukturalizací, která ovlivnila vlastnické a organizační struktury. Ze zemědělství odešlo velké
množství pracovníků v důsledku snížení produkce a tlaku na růst produktivity práce. Výsledkem je relativně
vysoký počet obyvatel, kteří ztratili na venkově zaměstnání. Pokles koupěschopné poptávky se odrazil ve snížení
nabídky služeb. Rozšíření spektra ekonomických aktivit, rozvoj služeb a cestovního ruchu, včetně venkovské
turistiky, nebo aktivit na podporu péče o přírodu a krajinu přispěje k udržitelnému rozvoji venkovského prostoru
a posilování zaměstnanosti.
Rozvoj podnikatelských aktivit brzdí nedostatečná spolupráce mezi podnikatelským sektorem a výzkumnými
institucemi a školami, neuspokojivá podpora rozvoje aplikovaného výzkumu, nedostatečná úroveň znalostí
spojených s moderními metodami řízení a marketingem, slabá spolupráce mezi hospodářskými komorami a
podnikatelskými svazy. Rovněž nedostatečný počet poradenských center pro zakládání firem a stimulaci
inovačního potenciálu, transfer know-how, nedostatečné zavádění nových technologií a nízké využívání
specializovaných internetových aplikací, nedostatečná spolupráce podnikatelských subjektů s úřady práce a
nedostatečná provázanost vzdělávacího systému a podnikání nepřispívají k zahajování a rozvoji podnikatelských
aktivit.
Strategické vize:
• region přitažlivý pro investory s účelnou strukturou středních a malých podniků a odvětvovou
strukturou podnikání, odpovídající charakteru a specifickým přednostem regionu. Trvale udržitelný
rozvoj produkčních a mimoprodukčních funkcí zemědělství a lesnictví v souladu se sociálněekonomickými aspekty a regionální politikou České republiky a Evropské unie.
Strategický cíl:
• umožnit strategickým investorům vstup do regionu a k tomu jim vytvářet podmínky. Rozvíjet
předpoklady pro malé a střední podnikání, obzvláště pak v příhraničních oblastech regionu, k odstranění
jejich zaostávání a vysidlování. Využívat přírodní, surovinové a vodní zdroje regionu k ekonomickým
271
aktivitám, které jsou v souladu se zásadou trvale udržitelného rozvoje. Usměrňovat zemědělství a
lesnictví k podpoře výroby, zaměstnanosti a zajištění příjmů venkovského obyvatelstva při
zohledňování zemědělské politiky České republiky a Evropské unie se zřetelem na trvale udržitelný
rozvoj krajiny a venkova.
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A PREVENCE RIZIK
Slovácko je příhraniční oblast charakteristická řadou přírodních atraktivit a druhovou rozmanitostí s výrazným
potenciálem zasluhujícím jeho ochranu. Na druhou stranu v průmyslových oblastech a velkých aglomeračních
centrech došlo ke snížení přírodních a krajinných hodnot území. Nicméně kvalita životního prostředí se v
příhraniční oblasti od roku 1990 všeobecně výrazně zlepšila ve všech jeho složkách, především vlivem poklesu
produkce průmyslových odvětví s nejvyššími exhalacemi a v důsledku investic do infrastruktury na ochranu
životního prostředí. Velká část příhraniční oblasti patří mezi území, v nichž jsou chráněny cenné části přírody a
krajiny, jak např. CHKO Bílé Karpaty. Přetrvávajícím problémem všech regionů, ale zejména jejich
venkovských oblastí, je nedostatečně rozvinutý systém kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod, což je i
nadále příčinou vysokého stupně znečištění vodních toků. Podíl napojených osob na kanalizaci je pod průměrem
Evropské unie. Dlouhodobě se snižuje intenzita zemědělské výroby a narůstá význam mimoprodukčních funkcí
zemědělství. Zejména silně poklesla spotřeba pesticidů a minerálních hnojiv, snížily se atmosférické depozice,
což zčásti zmírnilo rizika kontaminace půd rizikovými prvky.
Přestože se míra znečištění ovzduší v posledních letech výrazně zlepšila a celkové emise hlavních znečišťujících
látek (tuhých znečišťujících látek, 502, NOx, CO, prach atd.) se snížily, stále výrazně převyšují průměr Evropské
unie. Zásadním problémem se v posledních letech stává lokální nárůst znečištění ovzduší oxidy dusíku, oxidem
uhelnatým a prachem ve velkých městech a v blízkosti zatížených komunikací v důsledku rostoucí intenzity
automobilové dopravy, což má negativní důsledky pro životní prostředí a bezpečnost dopravy. Z důvodu absence
optimálně vedených kvalitních dopravních komunikací a z důvodu nízké kvality stávajících spojů se tedy
zvyšuje zatížení životního prostředí narůstajícím provozem (hluk, emise). Podstatný je rozvoj integrovaného
monitoringu a uskutečňování (realizace) aktivit zlepšujících kvalitu ovzduší (spojené mj. s výskytem
průmyslových center).
Pozitivní vztah zemědělství k oblasti životního prostředí se projevuje zejména podporou agroenvironmentálních
opatření (např. ekologické zemědělství, péče o krajinu) a výroby bioenergetických paliva biomasy pro
energetické použití. Z hlediska kvality životního prostředí je důležitá otázka hospodaření s přírodními zdroji a
nakládání s odpady. Území má dobré předpoklady pro rozvoj obnovitelných zdrojů energIe (biomasa, energie
slunečního záření, voda, vítr nebo geotermální energie). Kromě rozšířeného využívání neobnovitelných zdrojů
energie je třeba intenzivněji využívat obnovitelné zdroje. Rychlost obnovy je vzhledem k rychlosti exploatace
zanedbatelná, a proto je jejich šetrné využívání nezbytné. Výzkum a vývoj v oblasti zlepšení prevence a ochrany
přírody má růstový potenciál, ale není dosud plně využíván. Velmi důležitým aspektem ochrany životního
prostředí je environmentální vzdělávání, ekologická výchova a osvěta.
Strategická vize:
• pečovat o přírodní potenciál regiona a kraje a jeho jedinečnost v evropském kontextu v duchu trvale
udržitelného rozvoje.
Strategický cíl:
• udržovat, chránit a vytvářet esteticky vyváženou, ekologicky stabilní a trvale produkční krajinu, pečovat
o cenná území a tím se i podílet na zajišťování podmínek pro fyzicky a duševně zdravý život obyvatel.
ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ (VZDĚLÁVÁNÍ A ŠKOLSTVÍ)
Kvalita a zaměření systému vzdělávání a nepříznivá vzdělanostní struktura obyvatel na Slovácku v příhraničních
oblastech jsou faktory přispívající k nezaměstnanosti. Nejvíce jsou totiž nezaměstnaností postiženy osoby se
základním vzděláním nebo osoby vyučené (bez maturity), jejichž pozice na trhu práce se neustále zhoršuje.
Podle údajů je pro vzdělanostní strukturu obyvatel příhraničí charakteristický nižší podíl vysokoškolsky
vzdělaných osob na celkovém počtu obyvatel než v zemích Evropské unie. Celková úroveň dosaženého vzdělání
obyvatel v příhraničním regionu se postupně zlepšuje, výrazné je to především u mladé generace, která si více
uvědomuje důležitost vzdělání.
Vážným problémem celého vzdělávacího systému v příhraničních oblastech je výrazný nesoulad mezi
272
poptávkou na trhu práce a učebními i studijními obory, což se projevuje nedostatkem osob s technickým
vzděláním na všech úrovních, vč. učňovských oborů. Těch je v dnešní době největší nedostatek. Na některé
učňovké obory se již žáci ani nehlásí, takže pomalu „vymírají“. Studenti preferují spíše společenské a humanitní
obory, význam technických a přírodovědně zaměřených směrů spojených s rozvojem inovací a moderních
technologií není dostatečně zdůrazňován. Podíl absolventů těchto oborů je zhruba třetinový a tedy nedostatečný.
Přetrvávajícím problémem zůstává nedostatečně rozvinuté a málo efektivní jazykové vzdělávání, které vážně
brzdí nejen mezinárodní spolupráci v oblasti podnikání, výzkumu a vývoje, inovační a marketingovou úspěšnost
- podniků, ale také omezuje možnosti pracovního uplatnění obyvatelstva v rozšířené Evropské unii.
Nedostatečný objem veřejných a soukromých zdrojů vynaložených na rozvoj a adaptaci infrastruktury v oblasti
vzdělávání způsobuje zaostávání pohraničních oblastí za jinými regiony a zeměmi Evropské unii.
Strategická vize:
• vytvořit ucelenou soustavu základního, středního, vyššího odborného, vysokoškolského a celoživotního
vzdělávání, které budou odpovídat rozvoji regionu (v oblasti kulturní, sociální i podnikatelské) a
zajišťovat dodržování zásad trvale udržitelného života. Vytvořit “Koncepci rozvoje tělovýchovy a
sportu v regionu”, která bude zaměřena na zvyšování účasti obyvatel kraje ze všech věkových kategorií
na nejrůznějších pohybových a sportovních aktivitách a v souladu s Evropskou chartou sportu, bude
postupně stále výrazněji přispívat ke zdravému způsobu života obyvatel kraje.
Strategický cíl:
• vytvořit sociální, zdravotnickou, vzdělávací a vědeckou soustavu, odpovídající věkovým, sociálním a
profesním potřebám regionu, trhu práce, legislativě a standardům Evropské unie. Vytvořit funkční,
navzájem propojený systém tělovýchovných a sportovních aktivit (včetně společenských i materiálnětechnických podmínek a celokrajské informační databáze), který bude obsahovat školní tělovýchovu a
sport, tělovýchovná a sportovní občanská sdružení, přípravu sportovních talentů a sportovní
reprezentaci kraje. Dále podnikatelskou činnost v tělovýchově a sportu i možnosti neorganizovaných
pohybových a sportovních aktivit na otevřených sportovištích i v přírodním prostředí.
ZÁVĚR
Závěrem chceme konstatovat, že ekonomika území regionu Slovácka prošla zásadní restrukturalizací
zemědělství, lesnictví a průmyslu, a tím i k sociální proměně regionu. Ekonomický potenciál česko-slovenského
příhraničního území disponuje velkými rozvojovými možnosti, které jsou podpořeny rozvojem moderních
odvětví. Podpora podnikatelského prostředí zaměřená na vytváření podmínek pro rozvoj drobných, malých a
středních podniků přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti tohoto území, ovlivňuje jeho atraktivitu a
především v sektoru služeb umožní další nárůst zaměstnanosti. Rozvoj regionu Slovácka tak přispívá k tvorbě
nových pracovních míst a zároveň zmírňuje problémy na trhu práce v příhraniční oblasti.
Cestovní ruch tradičně zaujímá významné místo v ekonomice podporované oblasti regionu Slovácka, s ohledem
na mnohaleté tradice tohoto území, přírodní podmínky a také jeho zeměpisnou polohu. Cestovní ruch je zejména
pro česko-slovenskou příhraniční oblast významným faktorem stimulujícím hospodářský rozvoj a přispívá ke
zlepšení jeho rozvojových příležitostí. Vytváření sítě přeshraničních vazeb (spolupráce) v různých sektorech
ekonomiky a také mezi podniky a výzkumnými institucemi přispívá k hospodářskému rozvoji tohoto území a
zlepšuje jeho lokalizační atraktivitu.
Ve vazbě v oblasti ochrany životního prostředí reaguje na úsilí o udržitelném využívání přírodního potenciálu a
krajiny v oblasti cestovního ruchu. Dále přispívá k praktickému uplatnění envirónmentálních inovací a šetrných
technologií, snižování energetické, surovinové a materiálové náročnosti, emisí a tvorby odpadů.
[1]
Hospodářská strategie České republiky do roku 2010. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Pracovní
materiál. Praha 2006.
[2]
Analýza vývoje české ekonomiky a odvětví v působnosti Ministrestva průmyslu a obchodu ČR. Praha
2006.
[3]
Program rozvoje Jihomoravského kraje. Brno 2006.
[4]
Internetové stránky.
273
ADRESA:
Ing. Bc. Milan Březina
Městský úřad Veselí nad Moravou
Třída Masarykova 119
698 13 Veselí nad Moravou
Mobil: 00 420 603 363 876
Tel.: 00 420 518 670 181
www.veseli-nad-moravou.cz
Ing. Bc. Kamil Třos
Sdružení zdravotně postižených
Občanů a jejich přátel
Mitušova 83
700 30 Ostrava 30
Mobil: 00 420 732 860 782
Tel.: 00 420 732 860 782
274
MOŽNOSTI PODNIKÁNÍ V RAKOUSKU
Jan Prachař
Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice
Abstrakt: Příspěvek pojednává o možnostech spolupráce v podnikání mezi Rakouskem a ČR.
Klíčová slova: Investor, joint venture, bilance vzájemné výměny služeb, podmínky zaměstnávání
cizinců a místních sil, organizační složka zahraniční společnosti (Niederlassung)
1. OBECNĚ
Je třeba vyjít ze struktury rakouské ekonomiky. Ekonomika, která je do značné míry v subdodavatelském
postavení vůči ekonomice německé, se mění jen pozvolna a z ní vyplývající poptávka po dovozech
(„subdodávky subdodavatelům“) rovněž. Nelze však spoléhat na tradiční, do značné míry surovinovou a
polotovarovou strukturu českého vývozu, zde jsou možnosti prakticky vyčerpány. V rámci těchto produktů bude
docházet k dílčím změnám, ale celkový dlouhodobý pokles se zdá být nevyhnutelný.
Je rovněž nutno vzít v úvahu pokračující oživení rakouské ekonomiky, kde se předpokládá zvýšení investiční
aktivity firem, průmyslové výroby, zvýšení spotřeby, zejména předmětů dlouhodobého charakteru včetně
automobilů, a pokračující boom ekologie, zejména obnovitelných zdrojů energie včetně biopříměsí do PHM.
Šíře stávající zbožové struktury českého vývozu je značná a jistě zde i nadále najdou uplatnění tradiční komodity
českého exportu. K těmto položkám, z nichž většinu lze zařadit do SITC 6 – 8, je jako perspektivní nutno
připočíst potraviny. Jejich uplatnění na rakouském trhu sice nebude jednoduché, ale naskýtá se zde velká šance
na úspěch.
Obecně lze jako o perspektivních hovořit o produktech vysoce kvalitních a s vysokou přidanou hodnotou na
jedné straně, a o produktech, kde je stále ještě možné dosahovat cenové konkurenční výhody vzhledem k situaci
na rakouském trhu na straně druhé. Dodávky vysoce kvalitních výrobků však zpravidla vyžadují užší vzájemné
vztahy, výrobní a technologické kooperace, apod.
Při zvážení výše uvedeného se nám jako perspektivní jeví následující odvětví:
• automobily, automobilové díly a příslušenství
• nejrůznější obory strojírenství
• technologie zpracování biomasy, bioplynu, metylesteru řepkového oleje, biolihu
• alternativní domácí systémy vytápění
• izolační materiály
• elektronika a elektrotechnika
• stavební materiály
• informační technologie, software
• průmyslové chemikálie
• léčiva a farmaceutika
• zařízení pro telekomunikace
• zdravotnická zařízení, zařízení pro laboratoře
• bezpečnostní zařízení
• potraviny a potravinářské zboží.
275
2. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ FIRMY A JOINT-VENTURES VE VZÁJEMNÉM OBCHODU
V roce 2006 vystupovaly ve vzájemném česko – rakouském obchodě nejvýznamněji tyto firmy:
vývoz ČR do Rakouska
METALIMEX, a.s., Praha
ŠKODA AUTO, a.s.,Mladá Boleslav
EUROPEAN DATA PROJEKT s.r.o.,Praha
UNIPETROL RAFINERIE a.s., Záluží
FELTEN&GUILLEAUME, s.r.o., Praha 9
Panasonic AVC Networks Czech,s.r.o.,Plzeň
PACKARD ELECTRIC s.r.o.,Bakov n.Jizerou
K+K General Corporation, s.r.o., Ostrava
BOSCH DIESEL JIHLAVA, Jihlava
Stora Enso Timber Ždírec,s.r.o., Ždírec n.Doubr.
PRAKAB a.s., Praha
DU PONT-CONOCO CS s.r.o., Praha
TAMOIL, s.r.o., Praha
BONATRANS, a.s., Bohumín
dovoz ČR z Rakouska
OMV Praha,s.r.o.,Praha
FELTEN&GUILLEAUME, s.r.o.,Praha 9
BAUMAX ČR, a.s., Praha
ŠKODA AUTO, a.s., Mladá Boleslav
European Data Projekt, s.r.o., Praha
TRV – CARR Řepov
Siemens Kolejová vozidla,s.r.o.,Praha
JC AUTOMOB.SOUČ., Česká Lípa
Schwarzmüller Tschechien, s.r.o., Žebrák
BOSCH DIESEL JIHLAVA, Jihlava
MAN NUTZ,s.r.o., Brno
CATIS s.r.o., Valtice
PLATINUM LEAF s.r.o., Brno
HENKEL ČR, Praha
Již sám fakt, že ve výše uvedeném přehledu se objevují stejné firmy na straně dovozců i vývozců, svědčí o
vzájemných kooperacích. Což je koneckonců příznivý vývoj. Je zde patrný i vliv přímých zahraničních investic.
Faktem také je, že směr aktivního vystupování firem na trhu druhého státu je v relaci ČR – Rakousko dosti
jednokolejný. I když do vzájemného obchodu jsou zapojeny řádově tisíce firem (oboustranně), lze počet aktivně
vystupujících rakouských firem na našem trhu počítat na stovky až tisíce (Obchodní oddělení rakouského
velvyslanectví v Praze uvádí, že na českém trhu je nějakým způsobem činných kolem 4 000 rakouských firem.
Naše firmy, přímo vystupující na zdejším trhu, lze řádově počítat na desítky. Po složitém dotazování na
rakouském firemním registru jsme dospěli k počtu 130 českých firem, které působí přímo na zdejším trhu (je
v nich registrován český společník resp. osoba s bydlištěm v ČR). OEÚ ZÚ Vídeň má snahu zajistit jejich
evidenci, ale vzhledem ke zdlouhavým jednáním s firemním registrem je to dlouhodobější záležitost. Většinou
naši dodavatelé využívají místní distribuční sítě.
Rakousko je třetí největší zahraniční investor v ČR. Z uvedených cca 4 000 rakouských firem, které v ČR
nějakým způsobem investovaly, je 700 – 800 skutečně významných projektů. ČR se stala v době nedávno
minulé důležitou cílovou zemí rakouských investorů a v přepočtu na hlavu byla ČR v některých letech i
největším příjemcem rakouských investic. Velmi silně jsou zastoupeny rakouské banky a pojišťovny, služby,
realitní kanceláře, konzultantské firmy, rafinerie OMV, která má u nás síť mnoha desítek čerpacích stanic,
obchodní řetězce, ale i firmy v průmyslu, strojírenství a stavebnictví. Rakouské investice u nás jsou ovšem také
charakteristické zapojením malých a středních investorů. To vše by mělo být jakousi „zárukou“ trvalého rozvoje
vzájemného obchodu.
Nejvýznamnější rakouští investoři v České republice:
Investor
Sektor
Erste Bank Sparkassen
bankovnictví
Bank Austria Creditanstalt
bankovnictví
Raiffeisenbank
bankovnictví
Bramac Dachsysteme
stavební materiály
Duropack
papírenství a obaly
Franz Haas Waffelmaschinen Industrie
strojírenství
Greiner Extrusion
strojírenství
Holzindustrie Schweighofer
zpracování dřeva
Kronospan
zpracování dřeva
Orsil
stavební materiály, sklo
Voest Alpine
zpracování kovů
Wienerberger Ziegelindustrie
stavební materiály
Baumax
obchodní řetězec
Česká pobočka nebo partner
Česká spořitelna
Bank Austria Creditanstalt
Raiffeisenbank
Bramac
Bupak
Haas Profile
Greiner nástrojárna
Holzindustrie Schweighofer Ždírec
Kronospan Jihlava
Orsil ČR
Voest Alpine Stahl
Wienerberger cihlářský průmysl
Baumax
276
Investor
Billa
Julius Meinl
OMV
Strabag (Bau Holding Development)
VA Tech (Voest-Alpine)
Česká pobočka nebo partner
Billa
Julius Meinl
OMV Praha
Strabag ČR, a.s.
VA Tech EZ Praha
Sektor
obchodní řetězec
obchodní řetězec
čerpací stanice
stavebnictví
elektroinstalace
Postavení Rakouska mezi zahraničními TOP-10 investory (80 % celkového přílivu investic za uvedené období)
v ČR dokumentuje následující tabulka porovnání přílivu PZI do ČR za období 1993 – 2005:
Země
Německo
Nizozemí
Rakousko
Francie
USA
Švýcarsko
Belgie
Velká Británie
Japonsko
Švédsko
Celkem
Kumulovaný příliv 1993 – 2005 v mil. EUR
12 973
8 495
4 640
3 434
3 072
2 295
2 088
1 907
710
686
50.236
Podíl na celku v %
25,8
16,9
9,2
6,8
6,1
4,6
4,2
3,8
1,4
1,4
100,0
3. VYHODNOCENÍ POPTÁVEK NA ZÚ PO ČESKÉM ZBOŽÍ A VÝROBNÍ KOOPERACI
Za rok 2006 zpracoval OEÚ ZÚ Vídeň zhruba 700 písemných poptávek, nabídek a dotazů. Tento pokles o cca ¼
proti počtu, uvedenému za rok 2004, je pochopitelný. Komoditní poptávky jsme předávali přímo ZK agentury
CzechTrade ve Vídni. Tato agentura má lepší podmínky pro dovedení určitých případů až do zdárného konce.
Dotazy z české a rakouské strany lze rozdělit v procentním poměru přibližně na polovinu. Počet dotazů
z rakouské strany se oproti loňsku snížil pravděpodobně v důsledku předávání poptávek ZK agentuře
CzechTrade.
V důsledku dělby práce s agenturou CzechTrade vyřizuje OEÚ ZÚ Vídeň převážně dotazy spojené
s přechodným obdobím na volný pohyb pracovních sil, otázku značení zboží, dopravní problematiku – zkrátka
dotazy a poptávky, které se vztahují k podmínkám působení na rakouském trhu. Charakter těchto dotazů je dvojí
– buď obecnějšího charakteru nebo také (a ty v poslední době převažují) jsou to dotazy detailní, které z naší
strany vyžadují asistenci právní kanceláře.
V důsledku pořádání kontaktních burz na ZÚ Vídeň poměrně častým návštěvám pracovníků OEÚ na veletrzích
v Rakousku i v ČR, na seminářích v obou zemích, při společných akcích se ZK agentury CzechTrade ve Vídni a
při dalších podobných příležitostech byl poskytnut bezpočet informací při přímém styku s podnikateli. Popřípadě
došlo k následným schůzkám, především na OEÚ ZÚ Vídeň. Různých typů těchto konzultací se v průběhu roku
2005 uskutečnilo minimálně 50.
Nabídky a poptávky z obou stran představovaly velmi širokou škálu obchodovatelného zboží. Nejvýrazněji se i v
roce 2005 z rakouské strany profilovala poptávka po dřevě a veškerých výrobcích dřevozpracujícího průmyslu
(dveře, okna, nábytek, palety, ale i palivové dříví, dřevěné montované domky, atd.), chemických výrobcích zejména plastech a obalových materiálech, skle - stolním, dekorativním i stavebním, porcelánu, papíru a
papírenských výrobcích, ale i po pracovních silách (obor cestovní ruch, pohostinství). Výrobní kooperace nebo
výroba podle vlastních plánů byla hledána hlavně v textilním průmyslu, kovodělném průmyslu, ve stavebnictví,
konstrukcích a službách, zejména v dopravě. České firmy nabízely zejména nářadí a nástroje, keramiku a
porcelán, chemické výrobky, výrobky dřevařského průmyslu, textilní výrobky, různé spotřební zboží, potraviny
a výrobní kapacity, včetně pronájmu průmyslových objektů.
277
ZK agentury CzechTrade ve Vídni zaznamenává zvýšenou poptávku rakouských subjektů po obnovitelných
zdrojích energii jako jsou například dřevěné peletky či brikety. Čeští výrobci těchto produktů zaznamenali
obrovský úspěch na veletrhu Energiesparmesse v městě Wels v březnu 2006. Velice dobře mohou uspět i
výrobci kotlů na spalování biomasy; českým výrobcům se zde velice daří a meziročně se jim objem prodejů
v Rakousku zvyšuje. Kromě toho rakouské firmy poptávají dopravní a spediční služby, tiskařské služby a
stavební materiály. Žádaným artiklem je i tradiční české sklo.
Samostatnou oblastí příležitostí je kovoobrábění a spolupráce ve výrobě. CzechTrade se této oblasti detailně
věnoval a ačkoliv nedostává velký počet poptávek z této oblasti (většina rakouských firem má své nákupčí, kteří
si možné dodavatele oslovují sami), pokusil se přímo poptávky vygenerovat, tím že oslovil nákupní oddělení
rakouských výrobních firem. Výsledkem byla celodenní akce kontraktačních jednání. Svědčí to o tom, že
poptávka na rakouské straně v této oblasti existuje, potenciál je velký, ale musí se aktivně vyhledávat, protože
konkurence je opravdu veliká.
4. ROZVOJOVÁ POMOC POSKYTOVANÁ TERITORIU OD ČR
České republice není ze strany Rakouska poskytována žádná rozvojová pomoc. Stejně tak ani Česká republika
neposkytuje tuto pomoc Rakousku.
5. VZÁJEMNÁ VÝMĚNA V OBLASTI SLUŽEB
1. Bilance vzájemné výměny služeb
2001 2002 2003 2004 2005 2006 (I. pol.)
Příjmy 9 597 7 223 9 834 10 715 8 796
5.500
Výdaje 11 631 9 864 13 119 13 858 13 985
5.819
Obrat
Saldo -2 034 -2 641 -3 285 -3 143 - 5 189
-319
Zdroj: ČNB, údaje v mil. CZK
Z tabulky je patrný dlouhodobý trend: český vývoz služeb s menšími výkyvy stagnuje, zatímco dovoz postupně
narůstá, což vede k prohlubování českého pasivního salda. Pro Rakousko má vývoz služeb podstatně větší
význam než pro ČR. Zatímco v rakouských příjmech v rámci vývozu zboží a služeb do ČR představovaly služby
v r. 2005 16,1%, v případě ČR to bylo pouze 7,7%. V obou případech jde však o hodnoty podprůměrné –
v případě Rakouska dosahuje podíl služeb na příjmech z vývozu zboží a služeb více než 30%, u ČR je to asi
11%, což naznačuje oboustranný značný potenciál růstu. Výsledky za I. pololetí 2006 jsou zatím výrazně lepší
než za stejné období roku 2005 (deficit se snížil o 1,5 mld. Kč), a to jak díky vyššímu exportu, tak snížení
importu.
6. STRUKTURA EXPORTU A IMPORTU SLUŽEB, NEJVÍCE VYVÁŽENÉ A DOVÁŽENÉ SLUŽBY
Podrobnější strukturu vzájemného obchodu se službami ukazuje následující tabulka s hodnotami za rok 2005,
v mil. Kč, s vybranými nejdůležitějšími oblastmi poskytování služeb:
Příjmy Výdaje Bilance
3 405,0 1 085,7 2 319,3
Doprava, z toho:
- železniční nákladní
1 281,7 123,4 1 158,3
- silniční nákladní
1 850,9 494,4 1 356,6
3 380,6 6 755,8 -3 375,2
Cestovní ruch, z toho:
- soukromá turistika
2 678,3 5 889,2 -3 210,9
62,0
365,4
-303,4
Telekomunikační služby
110,9
228,9
-118,0
Služby ve stavebnictví
15,1
793,9
-778,8
Pojišťovací služby
261,3
879,4
-618,1
Finanční služby
20,1
474,5
-454,4
Služby výpočetní techniky
1 378,2 2 926,3 -1 548,1
Ostatní služby obch. povahy, z toho:
- různé obch., odborné, technické, z toho: 1 136,5 2 773,4 -1 636,8
- poradenství, PR
22,5
290,2
-267,7
278
- architekt., inženýrské, technické
- ostatní obch. služby
Celkem
65,8
233,3
-167,5
740,7 2 004,1 -1 263,4
8 795,4 13 984,7 -5 189,3
Zdroj: ČNB
ČR dosahuje významného aktiva pouze v nákladní dopravě, které postupně narůstá. Na rozdíl od řady
západoevropských zemí však v případě Rakouska ČR zaznamenává významné pasívum v cestovním ruchu, na
čemž se rozhodující měrou podílí soukromá turistika, která je pro Rakousko zdaleka největším zdrojem příjmů
ve vzájemném obchodě službami. Toto pasívum má navíc mírně rostoucí tendenci. Hlavním faktorem
způsobujícím celkové hluboké pasívum ČR jsou však všechny služby finanční a obchodní povahy. Obchod
s nimi je spojen především s přímou aktivitou firem na trhu druhé země, s jejich investicemi a akvizicemi.
Rakouské firmy jsou v ČR mnohem aktivnější než je tomu naopak (viz kap. 7.5.), což s sebou nese i do značné
míry jednosměrný obchod s obchodními a finančními službami.
7. ČESKÉ FIRMY PŮSOBÍCÍ V OBLASTI SLUŽEB, VYHODNOCENÍ ZÁJMU ČESKÝCH
POSKYTOVATELŮ SLUŽEB O TERITORIUM
Na rakouském trhu působí (jak je patrné už z uvedené statistiky) především firmy z oboru dopravy, méně
cestovního ruchu (jde např. o ČSA, ČD, Čedok, Moravia Trade Trans). Značné množství dotazů nejrůznějšího
druhu se týká dopravy (často zprostředkovaných přes ČESMAD). ZÚ dále zaznamenává velký zájem zejména ze
strany stavebních firem a příbuzných odvětví, zde však musí upozorňovat na existenci přechodného období na
volný pohyb pracovních sil a služeb, která fakticky znemožňují export těchto služeb do Rakouska. Rostoucí
zájem zaznamenáváme o informace k možnostem založení vlastního maloobchodního prodeje. Zájem
poskytovatelů služeb o rakouský trh je však celkově zatím podstatně menší než u výrobců zboží.
8. VYHODNOCENÍ POPTÁVKY PO ČESKÝCH SLUŽBÁCH
Obdobně jako v případě nabídky českých firem je ze strany rakouských subjektů největší zájem o služby ve
stavebnictví a příbuzných oborech a v dopravě. Velký zájem je rovněž o služby polygrafické, zdravotnické,
zaznamenali jsme rovněž zájem o opravárenství, catering, projekční, konstrukční a inženýrské služby.
Samostatnou kapitolou je domácí péče o nemocné a přestárlé, po níž je velká poptávka, dosud však je
uspokojována polo- a nelegální cestou.
9. PŘEKÁŽKY A BARIÉRY BRÁNÍCÍ ČESKÝM POSKYTOVATELŮM SLUŽEB PRONIKNOUT NA
TRH
V Rakousku nelze hovořit ani o obchodních ani o administrativních překážkách poskytování služeb jako
takových. Ovšem skutečnou bariérou jsou v rámci přístupové smlouvy vyjednaná přechodná období na volný
pohyb pracovních sil a služeb.
10. PERSPEKTIVY ČESKÝCH FIREM V OBLASTI SLUŽEB
Perspektivním oborem pro české firmy je především stavebnictví a příbuzné obory a montážní práce, reálně
bohužel však až po uplynutí zmíněných přechodných období. Možnosti určitě nabízí oblast cestovního ruchu, a
to jak s využitím rostoucího zájmu českých občanů o Rakousko (zejména v zimní sezóně), tak při
předpokládaném růstu zájmu rakouských turistů o ČR, kde je značný potenciál. Rostoucí možnosti v oblasti
dopravy jsou českými firmami dobře využívány, další impuls nepochybně přinese ukončení přechodného období
na kabotáž (nejpozději v r. 2009). Ve větší míře než dosud by mohly být poskytovány zdravotnické služby.
V současnosti v Rakousku připravovaná výjimka z přechodného období na volný pohyb pracovních sil pro
pečovatelky by rovněž mohla být šancí pro české firmy poskytující sociální služby. Obecně platí, že perspektivu
mají rovněž ty služby, kde nemusí docházet k pracovnímu výkonu na území Rakouska – jedná se o služby
technických, inženýrských, projekčních a konstrukčních kanceláří, služby výpočetní techniky apod.
11. ZÁKLADNÍ PODMÍNKY PRO UPLATNĚNÍ ČESKÉHO ZBOŽÍ NA TRHU
11.1 DISTRIBUČNÍ A PRODEJNÍ KANÁLY, DALŠÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PRODEJ
Potencionálními dovozci zboží do Rakouska jsou výrobní podniky, velkoobchody, nákupní centrály a
specializované dovozní firmy. Většinou to jsou menší a střední podniky s omezenými finančními zdroji a často
pracují s úvěry. I toto je důvod, proč požadují přesné dodržování sjednaných podmínek, termínů, parametrů a
279
jakosti. Důležité místo v obchodní činnosti zaujímají výhradní dovozci, kteří dovážejí zboží od jediné nebo od
několika málo firem stejného oboru (takto funguje např. prodej vozů Škoda nebo piva Budvar). Výrobní
spotřebitelé často dávají přednost nákupu od rakouských dovozců, protože je považují za spolehlivého garanta
termínů, jakosti a za partnery, kteří dobře znají domácí zvyklosti. Některé naše firmy začínají v poslední době
zakládat a využívat vlastních zastoupení v Rakousku, které zde pečují o jejich obchodní zájmy.
V praxi je využívání místních zástupců českými firmami sice časté, ale nikoliv převažující. Řada našich velkých
vývozců má své vlastní kanály nebo využívá vlastních zastoupení (Vítkovice). Menší firmy si často rovněž
najdou partnera, který zde jednak firmu zastupuje, pomáhá hledat další zákazníky a zprostředkovává tak také
přímá jednání.
Klasickou snahou české firmy, která v Rakousku začíná, je najít přímo odběratele a ušetřit tak v kalkulaci
prodejní ceny marži importéra, eventuelně dealera (Händlera). Tato obchodní strategie, tedy vývoz bez zástupce,
funguje úspěšně spíše u položek surovinového charakteru, (dříví, uhlí, železo, ocel), kde je však iniciativa
obvykle na straně rakouského odběratele. Ten se snaží ušetřit na nákladech a najít přímější odbytové resp.
nákupní cesty. Takovou cestu hledá například i takový kolos, jakým jsou Rakouské spolkové dráhy, kterému ve
spolupráci s agenturou CzechTrade v tomto hledání nových dodavatelů asistujeme. Toto schéma, kdy si
odběratel najde dodavatele, by mohlo být vhodným řešením i pro jednorázové dodávky malých a středních
podniků (umělecké, upomínkové předměty, keramika, dřevěné hračky apod.).
Pro záměr trvale působit na trhu se však doporučuje přímé zpracování trhu, byť zpočátku i přes zástupce,
importéra, distributora, ať na vlastní jméno nebo na provizi, s exkluzivitou nebo bez ní. Pravdou je, že náklady
jsou zde vysoké a český vývozce je překvapen, že finální detailní ceny na rakouském trhu, po zahrnutí
dopravného, skladného, marketingových nákladů, marží dovozce a dealera, DPH a dalších nákladových položek
do kalkulace, jsou u běžného spotřebního zboží 3 až 4 násobkem jeho exportní ceny. V důsledku toho má český
vývozce snahu obejít zástupce a dodat konečnému prodejci za lepší cenu. Tento postup však v řadě případů není
možný a často také končívá nezaplacenou fakturou a sporem.
V Rakousku hraje významnou roli Hospodářská komora a lze požádat o zveřejnění nabídky české firmy v jejím
Informačním týdeníku, který je rozesílán na předplatitele-členy komory a je zveřejněn na internetu. Pravdou
však je, že nabídka musí být stylizována tak, aby přinesla potenciální možnosti dodávek také rakouské firmě
(což se dá prakticky uskutečnit pouze v případě hledání kooperačního partnera – klasické zbožové nabídky zde
neuspějí).
Rakouská hospodářská komora má však také sekci obchodní, která sdružuje zástupce, agenty, importéry a
velkoobchodníky. Zde je možné prezentovat záměr na zabezpečení tohoto druhu služeb. Postup je následující:
Firma si může podat placený inzerát v časopise Handelsagent. Zájemce může podat přímo přes webové stránky
http://www.wirtschaftsverlag.at/ireds-987.html online- inzerát nebo se obrátit na adresu:
Österreichischer Wirtschaftsverlag GmbH, Wiedner Hauptstraße 120 – 124, 1054 Wien, tel: +431/54664-346, 9;
fax: +431/54664-225; E-mail: [email protected].
Kromě toho mají zájemci z řad rakouských i zahraničních podniků následující možnost, jak najít přímý kontakt
ke Spolkovému grémiu rakouských obchodních agentů (Bundesgremium der Handelsagenten, Wiedner
Hauptstraße 63, 1045 Wien, tel.: +4305/90900-3200, fax: +43105/90900-287, E-mail: [email protected],
kontaktní osoba paní Katharina Gangl)
• bezplatné vyhledávání v nabídce zprostředkovatelské databáze tohoto grémia prostřednictvím
www.commercial-agent.at. Pokud této možnosti využijete, je potřeba se zapsat do rubriky „Freie
Vertretungen / Firmen-Angebote“
• na spojení (link) „Freie Vertretungen / Handelsagenten Angebote“ jsou zveřejněny nabídky obchodních
agentů, kteří mají zájem o převzetí zastupování. Tito mohou být vyvoláni podle branží a/nebo podle
hesla
• dále se zainteresovaní obchodní agenti dobrovolně zařazují do webových stránek grémia, kde mohou
být vyvoláni na „Verzeichnis österr. Handelsagenten (link: Österreichische Handelsagenten) podle
branží a/nebo hesla a spolkových zemí a přímo kontaktováni.
11.2. PODMÍNKY ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ A MÍSTNÍCH SIL
Rakousko si velmi intenzivně chrání svůj trh pracovních sil. Nezaměstnanost je zde v porovnání s ostatními
zeměmi Evropy poměrně nízká (viz kapitola 4.1.). Aktuální údaje představují okolo 250 tisíc nezaměstnaných,
280
což je samozřejmě nejen problém lidský a sociální, ale také finanční a především politický (obzvláště
v předvolebním a volebním roce). Hospodářská sféra však upozorňuje na skutečnost, že v mnoha oborech má
Rakousko akutní nedostatek pracovních sil a podle demografického vývoje nelze očekávat do budoucna zlepšení
z vlastních zdrojů pracovních sil. Nicméně Rakousko oficiálně prodloužilo přechodné období na volný pohyb
pracovních sil o další tři roky. Je třeba naprosto jasně říci, že v současné době nejsou rakouští představitelé
ochotni k jakýmkoliv kompromisům v této oblasti.
Pokud jde o „vlastní“ nezaměstnané, je věnována pozornost zejména mládeži a věkové skupině nad 50 let.
Hospodářská komora Rakouska společně se Spolkovým ministerstvem hospodářství a práce přijímají a financují
podpůrná opatření, a to zejména na přelomu let 2005/2006. Rakousko vyniká vysokou úrovní mezd a vysokým
stupněm sociálního zabezpečení. To je v podstatě hlavní důvod, proč si svůj trh chrání a snaží se zaměstnat
především Rakušany.
Ve vztahu k občanům EU – 15 nemůže Rakousko uplatňovat žádná omezení.
Ve vztahu k třetím zemím je situace složitější. Z dřívějších dob zde ovšem pracuje poměrně značný počet Turků
a občanů bývalé Jugoslávie (zde podalo Rakousko pomocnou ruku při událostech počátkem 90. let minulého
století). I přes tuto skutečnost (nebo možná i částečně i kvůli tomu) jsou jak rakouští politikové tak i veřejnost
velmi kritičtí k eventuálnímu vstupu Turecka do EU. Nyní se zde objevuje další „fenomén“ – zaměstnaní Němci,
kteří co do počtu již začínají převyšovat Turky. Rakušané šli vždy za prací do Německa – nyní je tomu obráceně.
Zbývají tedy nové členské země EU (NČZ). Ve vztahu k osmi z nich (bez Malty a Kypru) uplatňuje Rakousko
od počátku rozšíření EU přechodné období na volný pohyb pracovních sil, jehož podmínky byly potvrzeny
v přístupové smlouvě. Upřímně řečeno, pokud nyní srovnáme podmínky pro občany třetích zemí a občany NČZ,
je rakouská strana schopna při konzultacích argumentovat jedinou výhodou pro občany NČZ: v případě
uchazeče ze třetí země a uchazeče z NČZ o totéž místo (tedy rozuměj: po překonání různých „bariér“) má
uchazeč z NČZ přednost.
11.3. PODMÍNKY ZŘÍZENÍ KANCELÁŘE, REPREZENTACE, SPOLEČNÉHO PODNIKU
Českým firmám nabízí rakouské právo následující možnosti řešení při výběru vhodné formy svého zastoupení
(výběr hlavních obchodních společností):
• organizační složka - Niederlassung
• společnost s ručením omezeným – Gesellschaft mit beschränkter Haftung, GmbH
• akciová společnost – Aktiengesellschaft, AG
• veřejná obchodní společnost – Offene Handelsgesellschaft, OHG
• komanditní společnost – Kommanditgesellschaft, KG
• tichá společnost – Stille Gesellschaft, stGes
• registrovaná výdělečná společnost – Eingetragene Erwerbsgesellschaft, EEG
• sdružení – Gesellschaft nach bürgerlichem Recht, GesbR
• družstvo (společenství) – Genossenschaft.
Druhy společností jsou v Rakousku upraveny jednak v obchodním zákoníku, avšak mnohé a právě ty z našeho
pohledu důležité, jsou upraveny zvláštními zákony, což je případ společnosti s ručením omezeným a akciové
společnosti.
Mimo to lze v Rakousku podnikat i na základě zákona o živnostenském podnikání.
Organizační složka zahraniční společnosti (Niederlassung), jak se odborně podle práva nazývá „reprezentační
kancelář nebo pobočka“, nemá v Rakousku právní subjektivitu. Kancelář si může založit v zásadě každá firma se
sídlem v zahraničí. Organizační složka musí však být zapsána v obchodním rejstříku. Pro zápis je nutné předložit
společenskou smlouvu zahraniční společnosti nebo její ověřenou a do němčiny úředně přeloženou kopii.
Kancelář zůstává součástí zahraničního podniku, který odpovídá za všechny její závazky. K vlastnímu založení
není potřeba žádný základní kapitál. Nicméně k fungování organizační složky je nutné dát určitý kapitál
k dispozici. Z něho se odvádí daň (1% základního jmění). Z hlediska daňového je takováto pobočka považována
za samostatný subjekt, musí vést účetnictví podle rakouských předpisů a odvádět daň z případného příjmu; při
pořizování zboží nebo služeb, za pronájem v Rakousku platí DPH, spotřební daň, apod.
281
Česká firma musí při zřízení a provozování organizační složky v Rakousku jmenovat stálého zástupce, který zde
má pobyt. Stálý zástupce zastupuje svoji mateřskou firmu navenek a jakékoliv vnitřní omezení jeho pravomocí
vůči třetím osobám je právně neúčinné. V Rakousku může být organizační složka zastupována i několika stálými
zástupci; to je rozdílné od ustanovení českého Obchodního zákoníku.Výhodou vlastní kanceláře v Rakousku je
bezprostřední kontakt se zákazníkem a s místními úřady při relativně nízkých nákladech.
Organizační složka zahraniční společnosti se řídí paragrafy 13 a 14 rakouského obchodního zákoníku.
Společnost s ručením omezeným (GmbH), je i v Rakousku nejvíce používaná forma společnosti. Základní
kapitál GmbH je tvořen vklady společníků, kteří neručí za závazky společnosti. Společnost může být založena i
jediným společníkem, který formou notářského zápisu učiní prohlášení o založení společnosti. Při větším počtu
společníků je nutné uzavřít společenskou smlouvu. Za úkony notáře se platí podle tarifu a výše základního
kapitálu. Společnost může být založena i třetí osobou na základě plné moci. Společenská smlouva musí
obsahovat minimálně údaje o názvu a sídle firmy, o předmětu činnosti, o výši základního kapitálu a o výši
vkladů společníků. Společnost vzniká ke dni zápisu do obchodního rejstříku u soudu v příslušné spolkové zemi.
Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí obsahovat: společenskou smlouvu nebo prohlášení o založení,
jmenování jednatelů (notářsky ověřené), podepsanou listinu společníků se všemi osobními údaji s uvedením
výše vkladů a splacených částek, podepsanou listinou jednatelů s osobními údaji a způsobem jednání za
společnost, ověřené podpisové vzory jednatelů, potvrzení finančního úřadu o splacení společenské daně,
potvrzení rakouské banky o splacení vkladů v požadované výši, prohlášení jednatelů o splacení vkladů, případně
posudek Hospodářské komory o přípustnosti obchodního jména, rozhodnutí dozorčí rady o volbě předsedy a
jeho zástupce, případně povolení příslušného státního orgánu, pokud zákon na některé činnosti povolení
vyžaduje. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že je potřebné i pro založení GmbH asistence zkušené místní právní
kanceláře. Neúplné nebo vadné podání znamená vždy odmítnutí zápisu do rejstříku a ztrátu času.
Předmětem činnosti GmbH může být v principu cokoliv. Některé oblasti podnikání podléhají speciálnímu
povolení, ale to se netýká obchodování. Obchodní jméno firmy musí odkazovat na předmět činnosti nebo na
jméno společníka a je následováno označením GmbH. Sídlo společnosti musí být na území Rakouska.
Minimální základní kapitál činí u GmbH 35.000 EUR - je tvořen vklady společníků. Minimální vklad jednoho
společníka je 70 EUR. Výše vkladů jednotlivých společníků se mohou lišit. Minimálně 50% základního kapitálu
musí být splaceno. Ve výjimečných případech lze základní kapitál tvořit nepeněžitým vkladem. Každý společník
musí splatit nejméně jednu čtvrtinu svého vkladu, minimálně 70 EUR. Společenská smlouva má stanovit
podmínky splácení nesplacených částí vkladů. Pokud nedojde ke splacení jednotlivého vkladu, mají zbylí
společníci povinnost nesplacenou část proporcionelně podle výše svých vkladů uhradit. Obchodní podíl
společníka je převoditelný.
Základními orgány GmbH jsou: jednatel, valná hromada a dozorčí rada. GmbH musí mít alespoň jednoho
jednatele. Pro českého podnikatele je důležité, že to nemusí být osoba s rakouským občanstvím a ani s trvalým
bydlištěm v Rakousku. Jednatel je ustanoven do funkce rozhodnutím společníků nebo to vyplývá přímo ze
společenské smlouvy. Působení českého občana je však omezeno zákonem o zaměstnávání cizinců a z toho
vyplývající povinnost získat pracovní povolení.
Valná hromada je základním orgánem společnosti a rozhoduje o zásadních otázkách. Valná hromada se má
konat minimálně jednou ročně a svolávají ji jednatelé. Mimořádná valná hromada může být svolána dozorčí
radou nebo „menšinovými“ společníky. Valná hromada je usnášeníschopná při účasti společníků držících
minimálně 10% základního kapitálu. Rozhoduje se prostou většinou, výjimečně kvalifikovanou většinou (kupř.
při změně společenské smlouvy, zvýšení kapitálu).
Zřízení dozorčí rady je povinné jen v případech stanovených zákonem (základní kapitál přesahuje 70.000 EUR a
počet společníků je nad 50 osob nebo společnost přímo nebo nepřímo zaměstnává více než 300 pracovníků.
Dozorčí rada má funkci kontrolního orgánu a může si vyžádat kdykoliv zprávu o hospodaření a nahlížet do
obchodních dokumentů společnosti. Nemůže jmenovat ani odvolávat jednatele společnosti. V dozorčí radě jsou
nejméně 3 členové, jmenovaní společníky. Podniková rada, pokud je vytvořena, má právo vyslat člena dozorčí
rady.
V Rakousku jsou přímo v zákoně upravena práva menšinových společníků, kteří se mohou obrátit i na soud a
vyžadovat některé úkony chránící jejich zájmy vůči dalším společníkům, jednatelům nebo i dozorčí radě.
282
Společnost zaniká likvidací a výmazem z obchodního rejstříku, pokud ze zákona nevyplývá jiná povinnost.
Zániku společnosti předchází zrušení společnosti. GmbH může být zrušena z důvodů stanovených ve
společenské smlouvě nebo z důvodů stanovených v zákoně.
K právním aspektům zakládání podniků v Rakousku existuje celá řada publikací, ve kterých lze získat
podrobnější informace i návod k využití různých forem podpor a výhod, které jsou v Rakousku nabízeny při
zakládání nového podniku. Doporučujeme následující zdroje:
• Austrian Business Agency (ABA), Opernring 3, 1010 Wien, E-mail: [email protected], www.aba.gv.at.
ABA je vládní agentura pro asistenci zahraničním firmám při investicích a zakládání firem v Rakousku.
• Wirtschaftskammer Österreich – Gründer-Service, Wiedner Hauptstrasse 63, 1045 Wien,
www.gruenderservice.net. Je útvarem Hospodářské komory Rakouska.
• OHK Brno vydala ve spolupráci s mnoha partnery, zejména s advokátní kancelář Czerwenka&Partner,
publikaci Podnikání v Rakousku. Kontakt: www.ohkbrno.cz, [email protected]. Jsou zde obsaženy
odpovědi na nejčastější dotazy ohledně podnikání v zemi našeho jižního souseda.
• také další advokátní kanceláře (se sídlem jak v ČR, tak i v Rakousku) vydaly poměrně značné množství
příruček a rad k dané problematice. Seznam těchto kanceláří je uveden v příloze č. 3.
11.4. POŽADAVKY NA PROPAGACI, MARKETING, REKLAMU
Pokud hovoříme o marketingu, pak je vhodné připomenout, že rakouský trh je velice vyspělý, působí zde
špičkové světové firmy a přístup na něj by měl být skutečně marketingový. V zásadě lze konstatovat, že správně
a v přiměřeném objemu na zdejší poměry prováděná propagace a reklama výrobků, stejně jako marketingová
příprava je předpokladem trvalejšího úspěchu na rakouském trhu, podobně jako je tomu ve všech vyspělých
trzích.
Náklady na propagaci jsou obecně v Rakousku vysoké a samozřejmě vyšší než v ČR, zejména v nejmasovějších
mediích jako je televize a tisk. To je i jeden z důvodů, proč je o českých výrobcích v Rakousku málo slyšet.
Dalším důvodem je skutečnost, že většina našich podniků není připravena, a snad i podceňuje důležitost
propagace a reklamy na rakouském trhu.
Informace o příslušných tiskovinách, vydavatelích a cenách inzerce je možné zjistit přímo u Svazu rakouských
vydavatelů novin - Verband Österreichischer Zeitungen, Wipplingerstr. 15, 1013 Wien, www.voez.at, tel.:
+431/5337979-0, fax: +431/5337979422, E-mail: [email protected]. Svaz vydává katolog Pressehandbuch
(www.pressehandbuch.at). Informace o televizní reklamě je možné obdržet u ORF-Enterprise GmbH & Co. KG,
Würzburggasse 30, 1136 Wien, www.enterprise.at, tel.: +431/87077-15000, E-mail: [email protected].
Doporučujeme při úvahách o zavádění výrobku na rakouský trh kontaktovat jak OEÚ ZÚ tak i ZK agentury
CzechTrade ve Vídni a záležitosti s nimi konzultovat. Zejména ZK agentury CzechTrade může pomoci firmě
s jejím marketingovým plánem a jeho přípravou za dohodnutých podmínek. Kontakt: CzechTrade, agentura pro
podporu obchodu, Mariahilfer Straße 123/3, 3.patro, 1060 Wien, www.czechtrade.at, ředitel Ing. Ivan Papoušek,
tel.: +431/59999180, fax: +431/59999181, mobil +43/6644/123882, E-mail: [email protected].
11.5. ZPŮSOBY ŘEŠENÍ OBCHODNÍCH SPORŮ
U každého, zejména nového zákazníka, je důležitá opatrnost a prevence, i když rakouští partneři bývají
spolehlivější a serióznější než v některých jiných zemích. Doporučuje se před uzavřením smlouvy prověřit
partnera, smlouvu pečlivě naformulovat, prosazovat český právní řád pro řešení případných sporů a místo
příslušného soudu také v ČR. Pro české firmy je to levnější a jednodušší řešení, i když často těžko dosažitelné.
Nicméně množí se případy insolvence rakouských partnerů a ověřením bonity partnera lze předejít mnohým
nedorozuměním.
Obchodní spory se v Rakousku často řeší soudní cestou, což je poměrně nákladné. Mezinárodní spory se však
běžně řeší u Mezinárodního rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory (ICC Austria – Internationale
Handelskammer, Wiedner Hauptstraße 63, 1040 Wien, www.icc-austria.org, tel +431/50105-3716, E-mail:
[email protected].
V této souvislosti upozorňujeme na „Dohodu o spolupráci mezi Hospodářskou komorou ČR, Agrární komorou
ČR a Hospodářskou komorou Rakouska na úseku obchodního rozhodčího řízení“ z 27. 5. 1999. Tato je dobrým
283
základem pro řešení sporů našich a rakouských firem. Její znění lze získat u Rozhodčího soudu Hospodářské
komory ČR a Agrární komory ČR na www.soud.cz zvolením nabídky „hledání“ a zadáním hesla Rakousko.
V poslední době se množí případy platební insolvence rakouských firem. České firmy se na nás obracejí již ve
značně pokročilé fázi případů, kdy lze jen stěží již něco podniknout. Doporučujeme proto získat co nejvíce
informací o budoucím partnerovi. Je možno použít služeb rakouské instituce Kreditschutzverband 1870 (KSV
1870), www.ksv.at, kde lze získat informace zčásti zdarma a u detailnějších si je potřeba zaplatit přístup. Na
webových stránkách Spolkového ministerstva justice www.edikte.justiz.gv.at lze zjistit, zda určitá firma je
v konkurzu resp. v jakém stadiu se konkurzní řízení nachází.
Doporučujeme také využít např. služeb společnosti Coface Czech, Credit Management Services, spol. s r.o.,
Seifertova 9, 130 00 Praha 3, tel.: +420/246 085 411, fax: +420/ 222 540 446, E-mail:
[email protected] (bývalá firma Intercredit) nebo společnosti Komerční úvěrová pojišťovna EGAP,
a.s., Vodičkova 34/701, 111 21 Praha 1, tel. +420/222 862 281, e-mail [email protected], www.kupeg.cz nebo
dalších společností s podobným předmětem činnosti. Je možno rovněž využít služeb ZK agentury CzechTrade ve
Vídni. Obstarat si co nejvíce informací o budoucím partnerovi je zkrátka potřeba.
11.6. REŽIM ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK
Dnem 01. 02. 2006 vstoupil v Rakousku v platnost nový zákon o zadávání veřejných zakázek
(Bundesvergabegesetz, BVerG) uveřejněný ve sbírce zákonů pod označením BGBl I 17/2006. Zákon je velmi
rozsáhlý. Kompletní text lze nalézt na www.bka.ris.gv.at. V dalším textu se zabýváme maximálními (tzv.
mezními, hraničními) hodnotami, které předurčují různé postupy.
[1]
Internetové zdroje www.czechtrade.cz
[2]
Hospodářská komora ČR – internetový portál
ADRESA:
Ing. Jan Prachař
Osvobození 699
686 04 Kunovice
Tel./fax.: 572 549 018, 572 548 788
284
PRÁVNA ÚPRAVA LEGÁLNEHO PRISŤAHOVALECTVA V EURÓPSKEJ ÚNII
Lucia Hurná
Ekonomická univerzita v Bratislave
Abstrakt: Prisťahovalectvo má veľký význam pre ekonomický, sociálny a kultúrny vývoj Európy.
S istotou sa dá povedať, že prisťahovalci boli a sú prospešní pre členské krajiny Európskej únie
v rôznych oblastiach. Otázky súvisiace s prisťahovalectvom sú odlišne vnímané aj medzi členskými
štátmi únie, a to pre ich hospodársku, sociálnu a kultúrnu rozdielnosť, ale tiež kvôli rozmanitým
historickým skúsenostiam. Na základe uvedených skutočností bolo a je obtiažne rozvíjať právny
rámec spoločenstiev v oblasti legálneho prisťahovalectva. Zámerom tohto článku je objasniť
historický vývoj a najdôležitejšie právne nástroje upravujúce problematiku legálneho
prisťahovalectva v Európskej únii.
Abstrakt: Migration poses fundamental issues for the economic, social and cultural development of
Europe. Certainly migrants have made substantial contributions of every kind to European Union
Member States trough history and continue to do so today. There are sharp differences between
member States on the issues related to the migration, not only because of economic, social and
cultural divergences but also because Member States´ different historical experience. As a result, it
has proved difficult to develop a Community legal framework for legal migration issues. The aim of
this article is to describe history and the most important measures concerning legal migration in the
European Union.
ÚVOD
Cezhraničná mobilita je jednou z charakteristických čŕt dnešnej modernej doby a dá sa predpokladať, že bude
nielen pokračovať, ale sa stane ešte oveľa viditeľnejšou a dynamickejšou. Integračný proces v Európskej únii
(ďalej aj „EÚ“) má priamy dopad na vnímanie pojmov ako napríklad „migrácia“ či „občania tretích krajín“.
Budúcnosť európskeho migračného priestoru je priamo spojená s procesom politickej integrácie EÚ
a pokračujúcim predefinovaním vonkajších hraníc EÚ v nadväznosti na proces rozširovania.1
Prisťahovalci zvyšujú rôznorodosť a prinášajú aj odlišné vnímanie a spôsob života do tradičných spoločností.
Uvedené tendencie sú v európskom priestore čoraz viditeľnejšie a Európa sa stáva pestrou z hľadiska kultúrneho,
etnického, náboženského i jazykového. Tento vývoj je potvrdený aj Zmluvou o založení Európskych
spoločenstiev (ďalej aj „ES“), ktorá v článku 151 odseku 4 uvádza, že európske spoločenstvo bude rešpektovať a
podporovať rozmanitosť jeho kultúr.2
Na druhej strane prisťahovalectvo ostáva kontroverznou témou, pretože existujú obavy z veľkých migračných
tokov, ktoré by mohli spôsobiť škody národným ekonomikám, ohroziť sociálny systém a narušiť zaužívané
národné hodnoty.
Politické reformy v Európe vo významnej miere prispeli k transformácii právneho stavu prisťahovalcov, a to
prostredníctvom zmien v legislatívnom rámci týkajúcom sa prisťahovalectva ako aj v donucovacích politikách.
V päťdesiatych, šesťdesiatych a sedemdesiatych rokoch dvadsiateho storočia prisťahovalectvo v západnej
Európe bolo spojené s aktívnym prijímaním zamestnancov alebo to bol dôsledok vzťahov európskych krajín
s ich bývalými kolóniami. Väčšina prisťahovalcov prichádzala do Európy legálne, išlo najmä o pracovných
migrantov alebo migráciu za účelom zlúčenia rodiny. V uplynulých rokoch prevláda prisťahovalectvo, ktorého
príčinou sú vojnové konflikty, občianske vojny a prudký proces ekonomickej a kultúrnej transformácie
v krajinách tretieho sveta. Imigrácia je chápaná ako sociálny, ekonomický, politický a trestno-právny problém,
ktorý je výsledkom sociálno-politických a ekonomických zmien vo východnej Európe, a tiež otvorenia
1
Balzacq, T., Carrera, S.: Migration, Borders and Asylum – Trends and Vulnerabilities in EU Policy. Centre for European Policy Studies
2005, s. 7.
2
2005, s. 8.
285
prednedávnom prísne strážených a kontrolovaných hraníc medzi krajinami západnej a východnej Európy.
V súčasnosti je príchod osôb z tretích krajín do EÚ vnímaný skôr ako čosi ilegálne alebo status týchto osôb je
neistý, ak ide o žiadateľov o azyl, utečencov, či tolerovaných migrantov, ktorí sa musia podrobiť prísnym
administratívnym previerkam a v prípade neúspechu pri týchto kontrolách čeliť závažnej hrozbe kriminalizácie
svojej osoby. 3
Dnes vládne zhoda v tom, že je potrebné spoločne a efektívne reagovať na uvedené výzvy. Vývoj spoločnej
prisťahovaleckej politiky je do budúcna jednou z hlavných priorít EÚ. Odkedy sa vonkajšie hranice EÚ stali
spoločnými hranicami, prisťahovalecká politika je potrebná pre dosiahnutie dohody o tom, koho vylúčiť a koho
prijať ako prisťahovalca a aké práva a povinnosti majú prisťahovalci v spoločnom imigračnom priestore. Chyby
v dlhodobom plánovaní a pri vytváraní komplexného legislatívneho rámca, ktorý by prispieval k integrácii,
rovnosti, spravodlivému zaobchádzaniu a sociálnej súdržnosti, a tým by zároveň bojoval proti sociálnemu
vylúčeniu, diskriminácii, rasizmu a xenofóbii, by mohli viesť k vzniku neudržateľnej a vážnej situácie.4
Za posledné desaťročie krajiny EÚ zvýšili svoje aktivity smerom k prijímaniu prisťahovaleckej legislatívy
a rozvíjaniu s ňou súvisiacich politík. Medzi jej základné črty patrí:
• obmedzenie možností stať sa legálnym prisťahovalcom;
• obmedzovanie prístupu na trh práce, zapojenia do sociálneho systému a k ďalším službám;
• zmeny v trestnom práve, ktoré zahrňujú zvýšenie trestov za nelegálne prisťahovalectvo, čiernu prácu
a organizovanie a sprostredkúvanie prisťahovalectva;
• dôraznejšie vynucovanie imigračnej legislatívy prostredníctvom rozšírenia možností na zadržanie,
vyhostenie a odsun osôb;
• zvýšenie kapacity zaisťovacích zariadení, v ktorých je možná aj kontrola fyzického pohybu ilegálnych
migrantov;
• prepojenie správneho a trestného práva v nových oblastiach.5
1. HISTORICKÝ VÝVOJ
Pre rozvíjanie prisťahovaleckej politiky v rámci EÚ malo význam podpísanie Maastrichtskej zmluvy dňa 7.
februára 1992. Podľa článku K.1 Maastrichtskej zmluvy sa vecou spoločného záujmu, v rámci tretieho piliera
EÚ, stala aj prisťahovalecká politika týkajúcu sa štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorá bol rozdelená na tieto
tri časti:
• podmienky vstupu štátnych príslušníkov tretích krajín na územie členských štátov a ich pohybu na
tomto území;
• podmienky pobytu štátnych príslušníkov tretích krajín na území členských štátov, vrátane spájania
rodín a možnosti zamestnania;
• boj proti nelegálnemu prisťahovalectvu, pobytu a práci štátnych príslušníkov tretích krajín na území
členských štátov.
Potom, čo prisťahovalecké otázky boli koordinované v rámci tretieho piliera, členské štáty sa vo všeobecnosti
zhodovali v názore, že prisťahovalectvo z nečlenských štátov EÚ je potrebné obmedziť v najväčšom možnom
rozsahu. Okrem prípadov žiadostí o zjednotenie rodiny či azyl sa členské štáty snažili vylúčiť, aby príslušníci
tretích krajín získali na území EÚ právo trvalého pobytu okrem vysoko kvalifikovaných osôb alebo možností
veľkých investícií v Európe.6
Rovnako ako pri azylovej politike, ani pri imigračnej politike nebolo pre členské štáty ťažké dosiahnuť dohodu
v otázke reštriktívnych opatrení. Okrem toho, že nástroje tretieho piliera mali výsostne nezáväzný charakter, bola
viditeľná snaha členských štátov udržať si výlučnú právomoc v oblasti prisťahovaleckého práva i politiky.
Členské štáty však plne využívali nové možnosti spolupráce v boji proti nelegálnemu prisťahovalectvu
a zamestnanosti. Prakticky sa neurobilo veľa zmien v prospech zlepšenia postavenie osôb s právom dlhodobého
pobytu ako napríklad priznanie práva na prístup k zamestnaniu či práva slobodne sa pohybovať v rámci EÚ.7
3
Crawford, A.: Crime and Insecurity. Willian Publishing 2002, s. 170-171.
2005, s. 8.
5
Crawford, A.: Crime and Insecurity. Willian Publishing 2002, s. 180-181.
6
Denza, E.: The Intergovernmental Pillars of the European Unoion. s. 210.
7
Denza, E.: The Intergovernmental Pillars of the European Unoion. s. 213.
4
286
V náväznosti na ustanovenia Maastrichtskej zmluvy, Rada prijala niekoľko opatrení spadajúcich pod tzv. soft
law, ktoré sa týkali migrácie. Išlo najmä o právnu úpravu práva na zlúčenie rodiny, vstup a pobyt zamestnancov,
samostatne zárobkovo činných osôb a študentov či štatút osôb s povolením na dlhodobý pobyt. Jediným „hard
law“ predpisom, ktorý bol prijatý v predamsterdamskom období bola jednotná akcia z 16. decembra 1996 prijatá
Radou na základe článku K. 3 Zmluvy o Európskej únii týkajúceho sa jednotného formátu pre povolenia
na pobyt. 8
Amsterdamskou zmluvou, podpísanou dňa 2. októbra 1997, boli prisťahovalecké otázky presunuté z tretieho do
prvého piliera EÚ a to tak, že do Zmluvy o založení ES bola vložená nová hlava IV s názvom „Vízová, azylová,
prisťahovalecká politika a iné politiky, ktoré sa týkajú voľného pohybu osôb“. Kľúčovým z hľadiska politík
súvisiacich s prisťahovalectvom sa v období po prijatí Amsterdamskej zmluvy stalo ustanovenie článku 63
odseku 3 Zmluvy o založení ES, v zmysle ktorého Rada do piatich rokov od nadobudnutia platnosti
Amsterdamskej zmluvy, t. j. do 1. mája 2004, prijme opatrenia prisťahovaleckej politiky v týchto oblastiach:
a) podmienky vstupu a pobytu a pravidlá o postupe členských štátov pri udeľovaní víz a povolení na
dlhodobý pobyt, vrátane takých, ktoré sa vydávajú za účelom opätovného spojenia rodiny;
b) nelegálne prisťahovalectvo a nelegálny pobyt, vrátanie repatriácie osôb, ktoré sa nelegálne zdržujú v
členskom štáte.
Článok 63 odsek 4 Zmluvy o založení ES umožnil prijať opatrenia na vymedzenie práv a podmienok, za ktorých
štátni príslušníci tretích krajín s riadnym pobytom v členskom štáte sa môžu zdržiavať v iných členských štátoch.
Ustanovenia hlavy IV Zmluvy o založení ES nie sú obsahovo zamerané iba na opatrenia, ktoré majú za cieľ
prevenciu nelegálneho prisťahovalectva, ale umožňujú aj etablovanie aktívnej imigračnej kontrolnej politiky.
Na zasadnuté Európskej rady v Tampere v októbri 1999 boli stanovené základné princípy spravodlivého
zaobchádzania s príslušníkmi tretích krajín ako aj manažment migračných vĺn. V nasledujúcich rokoch bolo
prijatých viacero legislatívnych aktov upravujúcich jednotlivé aspekty prisťahovalectva, ale za cenu oklieštenia
pôvodných návrhov Komisie.
Nečakaný úspech kandidáta Francúzskeho národného frontu Jean-Marie Le Pena v prvom kole francúzskych
prezidentských volieb v máji 2002 výrazným spôsobom napomohol tomu, že prisťahovaleckým otázkam bola
venovaná ešte väčšia pozornosť v rámci jednotlivých politík EÚ. Dôkazom toho bolo aj zasadnutie Európskej
rady v Seville v júni 2002, kde boli odsúhlasené viaceré reštriktívne azylové a prisťahovalecké opatrenia
a zvýraznená potreba spolupráce s tretími krajinami.9
Skutočnosť, že prijímanie legislatívy v oblasti legálneho prisťahovalectva je politicky veľmi zložité ukázal aj
Haagsky program prijatý na zasadnutí Európskej rady v dňoch 4. – 5. novembra 2004, ktorý nepožadoval
okamžitú zmenu spôsobu rozhodovania. Po 1. januári 2005 je otázka legálnej migrácie jedinou z celej
problematiky migrácie, o ktorej rozhoduje Rada jednomyseľne a Európsky parlament má právo konzultácie.
Rada ešte stále nemá právo rozhodovať kvalifikovanou väčšinou so spolurozhodovaním Európskeho
parlamentu.8
V náväznosti na rozdielny proces rozhodovania, ktorý sa uplatňuje v rámci jednotlivých ustanovení hlavy IV
Zmluvy o založení ES o prisťahovalectve, je nevyhnutné rozlišovať medzi legálnou a nelegálnou migráciou. ES
majú právomoc prijímať legislatívu týkajúcu sa legálnej migrácie, a to konkrétne pravidlá upravujúce získavanie
a stratu štatútu legálneho migranta. Právomoc v otázkach nelegálneho prisťahovalectva zahŕňa prijímanie
pravidiel vzťahujúcich sa na osoby, ktoré nie sú oprávnené na vstup alebo pobyt na území členských štátov EÚ
alebo ktoré právo na vstup alebo pobyt stratili s konečnou platnosťou. Tento článok je venovaný práve otázkam
legálnej migrácie.
2. OSOBY S DLHODOBÝM POBYTOM
Jednou z oblastí, ktorá si vyžaduje spoločný postup členských krajín EÚ je integrácia štátnych príslušníkov
tretích krajín s povolením na dlhodobý pobyt v členských štátoch únie. Hlavným kritériom na získanie právneho
postavenia osoby s dlhodobým pobytom by mala byť dĺžka pobytu na území členského štátu. Pobyt by mal byť
8
Peers, S.: EU Justice and Home Affairs Law. Oxford University Press 2006, s. 183.
Monar, J.: Cooperation in the Justice and Home Affairs Domain: Characteristics, Constraints and Progress. In: Journal of European
Integration December 2006. s. 496.
8
9
287
oprávnený a zároveň nepretržitý, aby sa preukázalo, že osoba sa v krajine usadila.
Rada za týmto účelom prijala smernicu 2003/109/ES z 25. novembra 2003 o právnom postavení štátnych
príslušníkov tretích krajín, ktoré sú osobami s dlhodobým pobytom s cieľom priznať prisťahovalcom v EÚ právo
slobodného pohybu a pobytu, ktoré sú porovnateľné, ale nie rovnaké s právami občanov EÚ. Veľká Británia,
Írsko a ani Dánsko nie sú smernicou viazané. Členské štáty boli povinné zosúladiť vnútroštátnu právnu úpravu s
touto smernicou najneskôr do 23. januára 2006.
Smernica podľa článku 1 upravuje:
• podmienky na priznanie a odňatie postavenia osoby s dlhodobým pobytom, ktorý udeľuje členský štát s
ohľadom na štátnych príslušníkov tretích krajín, oprávnene sa zdržiavajúcich na jeho území, ako aj k
tomu sa vzťahujúce práva;
• podmienky na pobyt v členských štátoch, iných ako je ten štát, ktorý priznal postavenie osoby s
dlhodobým pobytom štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí požívajú toto postavenie.
Členské štáty priznajú postavenie osoby s dlhodobým pobytom štátnym príslušníkom tretích krajín, ktorí sa
zdržiavajú oprávnene a nepretržite na ich území päť rokov bezprostredne pred podaním príslušnej žiadosti
(článok 4 odsek 1 smernice). Medzi ďalšie podmienky na získanie postavenia osoby s dlhodobým pobytom
patria podľa článku 5 smernice dôkazy o tom, že štátni príslušníci tretích krajín majú stabilné a pravidelné
zdroje, ktoré sú postačujúce pre nich a členov ich rodiny, bez zaťaženia systému sociálnej pomoci dotknutého
členského štátu ako aj nemocenské poistenie. V súlade s článkom 11 smernice majú osoby s dlhodobým
pobytom s určitými výnimkami a obmedzeniami nárok na rovnaké zaobchádzanie ako štátni príslušníci vo
vzťahu k prístupu k zamestnaniu a samostatnej zárobkovej činnosti, všeobecnému vzdelávaniu a odbornému
vzdelávaniu, uznávaniu profesionálnych diplomov, osvedčení a iných kvalifikácií, sociálnemu zabezpečeniu,
sociálnej pomoci a sociálnej ochrane, daňovým výhodám, poskytovaniu tovarov a služieb dostupných pre
verejnosť a k postupom pre získanie ubytovania, slobode združovania a voľnému prístupu na celé územie
príslušného členského štátu, vrátane obmedzení určených vnútroštátnymi právnymi predpismi z dôvodov
bezpečnosti.
Prijatie tejto smernice treba považovať za úspech, pretože so sebou priniesla väčšiu právnu istotu v pobytových
otázkach, spravodlivom zaobchádzaní a slobodnom pohybe štátnych príslušníkov tretích krajín v porovnaní
s predchádzajúcou právnou úpravou spoločenstiev. Na druhej strane, obmedzenia obsiahnuté v smernici vrátane
podmienok potrebných na získanie dlhodobého pobytu a práva slobodne sa pohybovať medzi jednotlivými
členskými štátmi EÚ, predstavujú negatíva, ktoré neprispievajú k zabezpečeniu rovnoprávneho postavenia medzi
príslušníkmi tretích krajín s dlhodobým pobytom v EÚ a štátnymi príslušníkmi členských štátov.9
3. ZLÚČENIE RODINY
Právo na súkromný a rodinný život patrí medzi ľudské práva a jeho ochrana je garantovaná aj vo vzťahu k
legálnym migrantom. Ochrana týchto práv je obsiahnutá vo viacerých medzinárodno-právnych dokumentoch
a dohovoroch.
Zlúčenie rodiny je nevyhnutný spôsob na umožnenie rodinného života. Pomáha vytvárať sociálno-kultúrnu
stabilitu, ktorá uľahčuje integráciu štátnych príslušníkov tretích krajín v členskom štáte, čo slúži aj na podporu
ekonomickej a sociálnej súdržnosti. Členské krajiny EÚ vyjadrili potrebu prijať opatrenia týkajúce sa zlúčenia
rodiny v súlade s povinnosťou chrániť rodinu a rešpektovať rodinný život, ktorá je zakotvená v mnohých
nástrojoch medzinárodného práva. Na ochranu rodiny a vytvorenie alebo zachovanie rodinného života je zároveň
nevyhnutné stanoviť materiálne podmienky na uplatnenie práva na zlúčenie rodiny na základe spoločných
kritérií.
Rada prijala smernicu 2003/86/ES z 22. septembra 2003 o práve na zlúčenie rodiny s cieľom určiť podmienky na
uplatňovanie práva na zlúčenie rodiny štátnymi príslušníkmi tretích krajín, ktorí sa oprávnene zdržiavajú na
území členských štátov. Smernica vytvára predpoklady pre to, aby osoby, ktoré nie sú občanmi krajín EÚ
a oprávnene sa zdržiavajú na ich území, boli spojené s ostatnými členmi svojej rodiny, ktorí tiež nemajú
občianstvo žiadneho z členských štátov únie. Veľká Británia, Írsko a ani Dánsko nie sú smernicou viazané.
Členské štáty boli povinné prijať zákony, iné právne predpisy a správne opatrenia potrebné na dosiahnutie súladu
s touto smernicou najneskôr do 3. októbra 2005.
9
288
“Zlúčenie rodiny” je vstup a pobyt rodinných príslušníkov štátneho príslušníka tretej krajiny, ktorý sa oprávnene
zdržiava v danom členskom štáte, s cieľom zachovania rodinnej jednotky v členskom štáte bez ohľadu na to, či
rodinný vzťah vznikol pred alebo po jeho vstupe.
Smernica sa uplatňuje v prípade, keď je garant držiteľom povolenia na pobyt vydaného členským štátom na
obdobie jedného roka alebo dlhšie a má dostatočné vyhliadky na získanie povolenia na trvalý pobyt (článok 3
odsek 1 smernice). „Garantom” sa rozumie štátny príslušník tretej krajiny oprávnene sa zdržiavajúci v členskom
štáte, ktorý žiada alebo rodinní príslušníci ktorého žiadajú o zlúčenie rodiny, aby s ním boli spojení. Smernica sa
neuplatňuje, ak garant žiada o uznanie postavenia utečenca alebo je oprávnený zdržiavať sa v členskom štáte na
základe dočasnej ochrany alebo je oprávnený zdržiavať sa v členskom štáte na základe doplnkovej formy
ochrany.
Medzi rodinných príslušníkov, ktorým členské štáty povolia vstup a pobyt podľa tejto smernice patrí manželský
partner garanta a maloleté deti garanta a jeho manželského partnera vrátane osvojených detí. Povolenie vstupu
a pobytu pre ďalšie kategórie rodinných príslušníkov je v právomoci jednotlivých členských štátov.
Smernica ďalej obsahuje ustanovenia o postupe pri podávaní a posúdení žiadosti, právnu úpravu zlúčenia rodiny
utečencov, vstup a pobyt rodinných príslušníkov, ako aj sankcie.
V porovnaní s pôvodným legislatívnym návrhom Komisie predstavuje prijatá smernica pomerne oklieštenú
právnu úpravu. Táto skutočnosť viedla Európsky parlament k podaniu žaloby o neplatnosť proti Rade, pretože
niektoré ustanovenia smernice porušujú ľudské práva. Súdny dvor však rozsudkom zo dňa 27. júna 2006 žalobu
vo všetkých jej bodoch zamietol (prípad C-540/03 Európsky parlament proti Rade Európskej únie).
4. EKONOMICKÁ MIGRÁCIA
S cieľom zvýšiť počet výskumných pracovníkov v EÚ a naplniť tak ciele Lisabonskej stratégie bolo prijatých
viacero legislatívnych návrhov. Globalizácia ekonomiky vyzýva k väčšej mobilite výskumných pracovníkov.
Za týmto účelom bola prijatá smernica Rady 2005/71/ES z 12. októbra 2005 o osobitnom postupe prijímania
štátnych príslušníkov tretích krajín na účely vedeckého výskumu stanovuje podmienky pre prijímanie
výskumných pracovníkov z tretích krajín do členských štátov na viac než tri mesiace na účely vykonávania
výskumného projektu podľa dohôd o hosťovaní s výskumnými organizáciami. Jej zámerom je teda zatraktívniť
Spoločenstvo pre výskumných pracovníkov z celého sveta a povýšiť jeho postavenie ako medzinárodného
strediska pre výskum.
Členské štáty boli povinné zosúladiť svoje vnútroštátne predpisy s touto smernicou do 12. októbra 2005. Veľká
Británia ani Dánsko nie sú smernicou viazané. Írsko prejavilo vôľu podieľať sa na uplatňovaní tejto smernice.
Táto smernica sa vzťahuje na štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí žiadajú o prijatie na územie členského
štátu na účely vykonávania výskumného projektu.
Podľa článku 5 smernice, každej výskumnej organizácii, ktorá chce byť hostiteľom výskumného pracovníka na
základe prijímacieho postupu stanoveného v tejto smernici príslušný členský štát najprv udelí súhlas na tento
účel.
V súlade s článkom 6 smernice, výskumná organizácia, ktorá chce byť hostiteľom výskumného pracovníka, s
ním podpíše dohodu o hosťovaní, ktorou sa výskumný pracovník zaväzuje vykonať výskumný projekt a
organizácia sa zaväzuje byť hostiteľom výskumného pracovníka na tento účel.
Ďalšie ustanovenia smernice podrobne upravujú procedúru prijímania výskumných pracovníkov aj ich práva.
Členské štáty udelia povolenie na pobyt na dobu minimálne jedného roka a obnovia ho, ak sú stále splnené
podmienky uvedené v smernici. Ak je výskumný projekt naplánovaný tak, že má trvať menej ako jeden rok,
povolenie na pobyt sa udelí na dobu trvania projektu.
5. MIGRÁCIA ŠTUDENTOV
Jedným z cieľov únie oblasti vzdelávania je podpora jednotnej Európy ako svetového centra pre štúdium a
odborné vzdelávanie, čo zahŕňa aj odporu mobility štátnych príslušníkov tretích štátov do členských krajín EÚ
za účelom štúdia. Aproximácia vnútroštátnych právnych predpisov členských štátov týkajúcich sa vstupu a
289
pobytu je jej súčasťou. V roku 2004 bola prijatá smernica Rady 2004/114/ES z 13. decembra 2004 o
podmienkach prijatia štátnych príslušníkov tretích krajín na účely štúdia, výmen žiakov, neplateného odborného
vzdelávania alebo dobrovoľnej služby. Členské štáty mali smernicu transponovať do 12. januára 2007. Smernica
nie je záväzná pre Veľkú Britániu, Írsko a Dánsko.
Účelom tejto smernice je stanoviť:
• podmienky prijatia štátnych príslušníkov tretích krajín na územie členských štátov na obdobie
presahujúce tri mesiace na účely štúdia, výmen žiakov, neplateného odborného vzdelávania alebo
dobrovoľnej služby;
• pravidlá o postupoch prijímania štátnych príslušníkov tretích krajín na územie členských štátov na tieto
účely.
Smernica sa podľa článku 3 uplatňuje na štátnych príslušníkov tretích krajín, ktorí žiadajú o prijatie na územie
členského štátu na účely štúdia. Štátny príslušník tretej krajiny je podľa tejto smernice prijatý iba vtedy, ak sa na
základe preskúmania podkladov preukáže, že spĺňa stanovené všeobecné podmienky uvedené v článku 6
smernice, ako napríklad predloženie platného cestovného dokladu, povolenie rodičov u maloletých osôb či
nemocenské poistenie. Okrem všeobecných podmienok platia podľa článku 7 smernice osobitné podmienky pre
študentov, a to prijatie na štúdium zariadením vyššieho vzdelávania a povinnosť predložiť na požiadanie
členského štátu dôkaz, že počas svojho pobytu bude mať študent dostatočné zdroje na pokrytie svojich
výdavkov. Ak to členský štát vyžaduje, musí príslušník tretieho štátu, ktorý žiada o prijatie na účely štúdia
predložiť aj dôkaz o dostatočnom ovládaní jazyka, v ktorom má štúdium absolvovať, a tiež predložiť dôkaz
o zaplatení poplatkov účtovaných zariadením. V zmysle článku 8, smernica počíta s mobilitou študentov, keďže
umožňuje, aby štátny príslušník tretej krajiny, ktorý už bol prijatý jedným členským štátom ako študent, sa
uchádzal o absolvovanie časti už začatého štúdia alebo jeho doplnenie v príbuznom študijnom smere v inom
členskom štáte EÚ.
Podľa článku 17 smernice sú študenti v hostiteľskom štáte oprávnení zamestnať sa a môžu vykonávať
samostatnú zárobkovú činnosť. Túto výhodu oslabujú ustanovenia o možnosti členských štátov určiť maximálny
počet hodín, počas ktorých môže študent z tretej krajiny vykonávať zárobkovú činnosť ako aj obmedziť prístup k
zárobkovej činnosti počas prvého roku pobytu.
6. JEDNOTNÝ FORMÁT POVOLENÍ NA POBYT
Zasadnutie Európskej rady v Tampere zdôraznilo potrebu harmonizácie prisťahovaleckej politiky najmä z
hľadiska ustanovení zmluvy týkajúcich sa vstupu a pobytu štátnych príslušníkov tretích krajín. V tejto súvislosti
je dôležité, aby jednotný formát povolení na pobyt obsahoval všetky potrebné informácie a spĺňal veľmi vysoké
technické normy, najmä pokiaľ ide o ochranu proti falšovaniu. To tiež prispeje k cieľu predchádzať a bojovať
proti nelegálnej imigrácii a nelegálnemu pobytu.
Za týmto účelom bolo prijaté nariadenie Rady 1030/2002/ES z 13. júna 2002, ktorým sa stanovuje jednotný
formát povolení na pobyt pre štátnych príslušníkov tretích štátov nahradilo pred tým platnú jednotnú akciu Rady
97/11/SVV z 16. decembra 1996 prijatú Radou na základe článku K. 3 Zmluvy o Európskej únii týkajúcu sa
jednotného formátu pre povolenia na pobyt.
Povolenia na pobyt vydané členskými štátmi štátnym príslušníkom tretích krajín sa vyhotovia v jednotnom
formáte a poskytnú dostatok miesta na informácie stanovené v prílohe k tomuto nariadeniu. Jednotný formát sa
môže použiť ako nálepka alebo ako samostatný dokument. Každý členský štát môže doplniť na príslušnom
mieste jednotného formátu dôležité informácie, ktoré sa týkajú charakteru povolenia a právneho postavenia
dotknutej osoby, najmä informácie o tom, či táto osoba má alebo nemá pracovné povolenie.
V náväznosti na udalosti z 11. septembra 2001 nariadenie stanovuje, že ak je povolenie na pobyt vyhotovené ako
samostatný doklad, má obsahovať aj fotografiu jeho držiteľa.
V súlade s článkom 9 nariadenia, členské štáty mali začať vydávať jednotný formát povolení na pobyt od
augusta 2003 a začlenenie fotografie do povolenia na pobyt štátneho príslušníka tretej krajiny má byť zavedené
najneskôr do 14. augusta 2007.10
10
290
ZÁVER
Prijímanie európskej legislatívy v oblasti legálneho prisťahovalectva je stále veľmi problematické. Únia sa len
veľmi mierne priblížila k dosiahnutiu tamperských cieľov v oblasti spravodlivého zaobchádzania so
štátnymi príslušníkmi z tretích krajín a garantovania rovnakých práv osobám s dlhodobým pobytom. Kľúčovým
nástrojom, ktorý by zlepšil súčasné procesy integrácie prisťahovalcov na pracovné trhy členských štátov, by bola
európska legislatíva upravujúca podmienky a pravidlá prijímania migrantov na ekonomické účely. Treba len
dúfať, že v budúcnosti sa nájde politická vôľa vylepšiť súčasnú právnu úpravu.
POUŽITÁ LITERATÚRA
[1]
ANDERSON, M.; APAP, J. Police and justice co-operation and the new European borders. Kluwer
Law International 2005.
[2]
ANDERSON, M.; APAP, J. Striking a Balance between Freedom, Security and Justice in an
Enlarged European Union. Centre for European Policy Studies 2002.
[3]
APAP, J. Justice and Home Affairs in the EU. Edward Elgar Publishing 2004.
[4]
BALZACQ, T.; CARRERA, S. Migration, Borders and Asylum. Centre for European Policy Studies,
Brussels 2005.
[5]
CRAWFORD, A. Crime and Insecurity. Willian Publishing 2002.
[6]
DENZA, E. The Intergovernmental Pillars of the European Union. Oxford University Press 2002.
[7]
FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno : 2003.
[8]
HAILBRONNER, K. Immigration and Asylum Law and Policy of the European Union. Kluwer Law
International 2000.
[9]
MONAR, J.; WESSELS, W. The European Union after the Treaty of Amsterdam. Continuum 2001.
[10]
MONAR, J. Cooperation in the Justice and Home Affairs Domain: Characteristics, Constraints and
Progress. Journal of European Integration December 2006.
[11]
MRÁZ, S.; POREDOŠ, F.; VRŠANSKÝ, P. Medzinárodné verejné právo. Bratislava : 2003.
[12]
MRÁZ, S. Dodržiavanie ľudských práv vo svete - Ľudské práva na prahu 21. storočia. Slovenská
spoločnost' pre medzinárodné právo pri SAV, Bratislava : 2002.
[13]
MRÁZ, S. Základné pojmy a zvláštnosti medzinárodného cudzineckého práva. Policejní akadémie
ČR, Praha : 2004.
[14]
MRÁZ, S. Jednotlivec a medziprávna subjektivita. Almanach 2003, s. 120 – 126, ISBN 80 – 225 –
1770 – 4.
[15]
MRÁZ, S. Princíp neporušiteľnosti m hraníc - záruka stability a bezpečnosti. Medzinárodné otázky,
[16]
MRÁZ, S. Mezinárodní smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou. 1. vyd. Praha : CODEX
Bohemia, 1995, 335 str., ISBN 80 – 901683 – 3 – 7.
[17]
PEERS, S. EU Justice and Home Affairs Law. Oxford : University Press 2006.
[18]
PIKNA, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční
spolupráce). Praha : Linde Praha, 2006.
[19]
RUSIŇÁK, P. Päť priorít novej Európskej komisie. Zborník z vedeckej konferencie „Vedecké aspekty
vstupu SR do EÚ“. EUBA a Slovenská asociácia európskych štúdií, Bratislava, 19.11.2004.
Bratislava: Ekonóm 2005.
[20]
VOLNER, Š. Nová geopolitika. Teoreticko-metodologické východiská. Bratia Sabovci, Zvolen :
2004, 176 strán. ISBN: 80-89029-81-7.
[21]
VOLNER, Š. Európska únia geopolitický aktér 21. storočia. Hlohovec : Efekt Copy, 2006, 258 strán.
ISBN: 80-969573-9-2 (financované z projektu MZV SRs).
[22]
VOLNER, Š. Základy geopolitiky. Banská Bystrica : UMB, FPVaMV, 2003, 120 strán. ISBN: 808055-881-7.
[23]
Mezinárodní politika, č.1/2004.Ústav mezinárodních vztahu, Praha 2004. s. 15 – 18.
[24]
www.eur-lex.europa.eu
291
ADRESA:
JUDr. Lucia Hurná
Fakulta medzinárodných vzťahov
Dolnozemská cesta 1
852 35 Bratislava
292
EURÓPA REGIÓNOV
Ľudmila Lipková1, Stanislav Mráz2
1
2
Ekonomická univerzita v Bratislave,
1. CHARAKTERISTIKA REGIÓNOV EURÓPSKEJ ÚNIE
Dnešných 27 členských štátov Európskej únie je v súlade s členením nomenklatúry územných štatistických
jednotiek (NUTS II Nomenclature des unités territoriales pour les statistiques s počtom obyvateľov od 800 tisíc
do 3 miliónov) rozdelených na 268 regiónov.
Súčasné štáty Európskej únie sú rozdelené na regióny (NUTS II) nasledovne: Belgicko (11), Bulharsko (6),
Cyprus (1), Česká republika (8), Dánsko (1), Estónsko (1), Fínsko (5), Francúzsko (26), Grécko (13), Holandsko
(12), Írsko (2), Litva (2), Lotyšsko (1), Luxembursko (1), Malta (1), Maďarsko (7), Nemecko (41), Poľsko (16),
Portugalsko (7), Rakúsko (9), Rumunsko (8), Slovensko (4), Španielsko (19), Švédsko (8), Taliansko (20),
Veľká Británia (37).1
Regióny – NUTS II - sú predmetom osobitného záujmu Európskej únie, ktorá na rozvoj chudobných regiónov
vyčleňuje viac ako jednu tretinu svojich výdavkov.2
Pri svojom vzniku si Európskej hospodárske spoločenstvo vytýčilo ako jeden z cieľov vyrovnávanie dosiahnutej
ekonomickej úrovne medzi členskými štátmi a medzi jednotlivými regiónmi.
Komisia Európskej únie identifikovala hlavné determinanty regiónov, ktoré potrebujú naliehavú pomoc. Komisia
vyčlenila nasledujúce typy problematických regiónov:
1. zaostalé regióny – vyznačujúce sa nedostatkom infraštruktúry, nízkymi príjmami, tradičnou
poľnohospodárskou výrobou a nízko-kvalifikovanou pracovnou silou;
2. regióny poznamenané recesiou určitých odvetví priemyslu;
3. periférne regióny, ktoré trpia geografickou izoláciou, a teda aj zhoršeným prístupom na trhy
4. pohraničné regióny nachádzajúce sa na vonkajších hraniciach Spoločenstva, ale kedysi i oblasti na
hraniciach spoločného trhu, kde bol pohyb tovarov poznačený hraničnými kontrolami a obmedzeniami.
5. regióny poznamenané urbanistickými problémami, kde pôsobia negatívne sociálne a environmentálne
efekty veľkých aglomerácií;
6. vidiecke regióny, v ktorých je poľnohospodárska produkcia závislá na klimatických podmienkach.3
Osobitnú pozornosť venuje Európska únia chudobným regiónom. Chudobným regiónom v rámci EÚ je región,
v ktorom príjem na jedného obyvateľa je nižší ako 75% priemerného príjmu EÚ. Tento ukazovateľ – príjem na
jedného obyvateľa v parite kúpnej sily - však vykazuje vysokú mieru subjektivity vzhľadom k migrácii
obyvateľstva. Z väčšiny regiónov členských štátov Európskej únie vykazovaných ako najchudobnejšie
obyvateľstvo migruje za prácou do zahraničia. Ich príjem sa nezapočítava do príjmu regiónu, ktorý je ich
trvalým bydliskom, ale v mieste ich pracovnej aktivity, čo skresľuje dané ukazovatele, v mieste bydliska znižuje
reálny príjem a v mieste pracovnej aktivity zvyšuje príjem na obyvateľa. Aj keď treba určite súhlasiť s názorom,
že imigrujúci pracovníci pochádzajúci z chudobných regiónov poväčšine nepracujú v zahraničí na najlepšie
platených pracovných miestach, takže nezvyšujú priemernú hodnotu príjmu na obyvateľa v bohatých regiónoch,
kde sa spravidla nachádza najviac pracovných príležitostí. Na druhej strane v bohatších regiónoch nových
členských štátoch je nezanedbateľný počet pracovných miest – vysokých manažérskych postov, ktoré obsadzujú
– pracovníci - migranti zo „starých členských štátov“. Táto skutočnosť rovnako skresľuje reálnu situáciu
v príjme na jedného obyvateľa s trvalým bydliskom v regiónoch v nových členských štátov, ktorý sa mierne
navyšuje v neprospech obyvateľstva s trvalým bydliskom.
Iný ukazovateľ, ktorý skúma sociálno ekonomické rozdiely medzi jednotlivými regiónmi, sú príjmy domácností.
1
Eurostat
Tamtiež
3
Tamtiež s. 444
2
293
Do príjmov domácností sa započítavajú aj príjmy migrujúcej pracovnej sily do iných regiónov. Napriek tomu sa
i v príjme na domácnosť trvalo udržiava na prvej priečke - všeobecne najbohatší región Európskej únie Centrálny Londýn, ktorý vykazuje 11 násobne vyšší príjem v parite kúpnej sily ako najchudobnejších regiónov
dnešnej Európskej únie a to Severovýchod Rumunska.4
V súčasnosti k bohatým regiónom Európskej únie patria regióny s príjmom na hlavu vyšším ako 125% priemeru
EÚ. Takýto príjem dosahuje každý siedmy región, t. j. 37 regiónov. 37 najbohatších regiónov je rozdelených
geograficky medzi členské štáty nasledovne: Nemecko (7), Taliansko (6), Veľká Británia (6), Holandsko (5),
Belgicko (5), Fínsko (2), Česká republika (1), Španielsko (1), Francúzsko (1), Írsko (1), (Švédsko (1),
Luxembursko (1). Z 37 bohatých regiónov sa v posledných dvanástich nových členských štátov nachádza iba
jeden a to región Praha, ktorý dosahuje 138% priemerného príjmu EU5, ktorá obsadila v celkom poradí regiónov
19. miesto. Praha však predstavuje medzi regiónmi v nových členských štátoch výnimku. Regióny dosahujúce
spravidla vysokú ekonomickú úroveň zaznamenávajú aj vysokú hustotu obyvateľstva - ako napríklad Londýn,
Viedeň, Hamburg, Praha, Luxemburg na rozdiel od chudobných regiónov, ktoré zaznamenávajú nízku hustotu
obyvateľstva. K chudobným regiónom patrí každý štvrtý región. Na konci rebríčka chudobných regiónov sa
nachádza 14 regiónov Bulharska (6) Rumunska (8). Pred vstupom posledných dvoch členských štátov 10
najchudobnejších regiónov sa nachádzalo na území Maďarska, Poľska, Slovenska, a Lotyšsko. Bratislavský kraj
obsadil až 53. miesto s 25 190 euro, čo je 116 %, Cyprus obsadil 180. miesto s 17 377 euro (80%), Slovinsko
190. miesto so 16 527 euro (76%), Malta 194. miesto s 15 797 euro a 73% priemeru EÚ .6
2. REGIONÁLNA POLITIKA EURÓPSKEJ ÚNIE
Zabezpečiť rovnomerný rozvoj regiónov je úlohou Regionálnej politiky Európskej únie. Regionálna politika
predstavuje jednu z najvýznamnejších politík Európskej únie. Jej konečným cieľom je vytvorenie podmienok pre
rovnomerné osídlenie jednotlivých regiónov a rovnomerný rozvoj ekonomických aktivít v menej rozvinutých
oblastiach.
Rozdiely medzi jednotlivými regiónmi sa s rozširujúcim počtom členov v únii prehlbovali. V dôsledku
rozširovania Európskej únie sa toto integračné zoskupenie stáva stále viac heterogénnym celkom a musí čeliť
vážnym problémom v rozvoji jednotlivých regiónov. Niektoré rozšírenia dnešnej Európskej únie znamenali jej
významné „schudobnenie“. Druhé rozšírenie Európskeho spoločenstva v roku 1981 o Grécko a následne tretie
rozšírenie ES o Španielsko a Portugalsko znamenalo zvýšenie podielu hospodársky zaostalých regiónov na
území spoločenstva. Iba rozšírenie Európskej únie v roku 1995, keď sa jej členmi stali tri hospodársky rozvinuté
štáty – Fínsko, Rakúsko a Švédsko - viedlo k zvýšeniu ekonomickej úrovne únie ako celku. Takisto piate
rozšírenie k 1. 5. 2004 o desať nových členských štátov znamenalo pokles priemerného príjmu na jedného
obyvateľa. Posledné šieste rozšírenie Európskej únie k 1. 1. 2007 o Rumunsko a Bulharsko znamená ďalšie
výrazné schudobnenie únie, pretože všetkých 14 nových regiónov sa nachádza na konci rebríčka
najchudobnejších regiónov únie. Severovýchodný región Rumunska je absolútne najchudobnejším regiónom
EÚ.
Slovenská republika je rozdelená podľa klasifikácie NUTS 2 na 4 regióny – Bratislavský kraj, Západoslovenský,
Stredoslovenský a Východoslovenský región. Tri zo štyroch slovenských regiónov sú chudobné regióny, t. j.
regióny, ktoré nedosahujú ani 75% priemerného príjmu na obyvateľa v Európskej únii. Preto Slovensko patrí
k významným účastníkom realizácie Regionálnej politiky. Je významným prijímateľom finančných prostriedkov
venovaných na politiku ekonomickej a sociálnej kohézie.
Regionálna politika Európskej únie zostane zrejme ešte dlhé obdobie významnou aktivitou v rámci spoločenstva.
Dôvodov na toto konštatovanie je niekoľko. Ako už bolo uvedené, rozširovaním únie o nové členské štáty
dochádza k prehlbovaniu heterogenity medzi jednotlivými regiónmi. Do budúcnosti možno počítať s tým, že
novými členskými štátmi únie sa stanú ďalšie štáty, ktoré sa geograficky nachádzajú na periférii Európskej únie
a ich ekonomické postavenie zatiaľ nedosahuje ani priemer EÚ - ako napríklad Chorvátsko, Srbsko, Turecko,
prípadne v budúcnosti Ukrajina či Albánsko. Na európskom kontinente sa k dnešnému dňu nachádzajú iba štyri
bohaté štáty, ktoré by mohli pozdvihnúť priemernú ekonomickú úroveň Európskej únie a to: Švajčiarsko,
Nórsko, Island a Lichtenštajnsko. Tieto štáty však zrejme v dohľadnej dobe členskú základňu dnešnej Európskej
únie nerozšíria, aj keď v mnohých oblastiach ekonomicky spolupracujú oveľa tesnejšie s EÚ, ako mnohé nové
4
Eurostat
Lipková, Ľ: a kol.: Európska únia, Sprint, Bratislava, 2006. ISBN 80 – 89085 – 65 – 2.
6
Eurostat
5
294
štáty.
Keď odhliadneme od prípadného ďalšieho rozširovania Európskej únie aj medzi dnešnými regiónmi v Európskej
únii nebude zrejme v dohľadnej dobe vyrovnaná ekonomická úroveň. Rozdiely sú k dnešnému dňu priepastné.
Treba konštatovať, že ani nedochádza k ich výraznejšiemu vyrovnávaniu, okrem výnimiek, ako je napríklad
Írsko. V prípade Írska boli nástroje Regionálnej politiky EÚ - štrukturálne fondy - boli iba jedným z mnohých
faktorov, ktoré napomohli rýchlemu ekonomickému napredovania Írska ako takého a jeho dvom regiónom.
Rozdiely medzi bohatými a chudobnými regiónmi sa zvyšujú. Investície v bohatých regiónoch, pre ktoré je
imanentná i vysoká úroveň vzdelania obyvateľstva, hustá sieť vzdelávacích inštitúcií a výrobné kapacity
používajúce najmodernejšie technológie, sú využívané spravidla oveľa efektívnejšie ako v zaostalých regiónoch.
A preto sa tieto regióny rýchlejšie rozvíjajú, zaznamenávajú vyšší rast produktivity práce, vyššie prírastky
príjmov obyvateľstva i HDP p. c.
Jednou z najefektívnejších metód využitia nástrojov Regionálnej politiky Európskej únie okrem dobudovania
materiálno – technických podmienok rozvoja regiónov v súlade s Lisabonskou stratégiou je zvýšenie investícií
do vzdelania. Práve tento cieľ napomôže napĺňať Európsky sociálny fond.
Mnohí prijímatelia finančných prostriedkov z Kohézneho fondu i z ostatných európskych fondov potvrdzujú
skutočnosť, že mechanizmus čerpania zo štrukturálnych fondov a z Kohézneho fondu sú administratívne príliš
náročné, zbyrokratizované a časovo dosahujú značné sklzy. Táto skutočnosť je jednou z prekážok pre
efektívnejšie využívanie finančných prostriedkov politiky sociálnej ekonomickej kohézie Európskej únie.
Napriek mnohým kritikom Regionálnej politiky Európskej únie, ktorí prezentujú názor, že finančné prostriedky
venované zaostalým regiónom predstavujú „premrhané miliardy“, Regionálna politika Európskej únie je
dôkazom toho, že Európska únia hoci je ekonomickým integračným zoskupením, jej hlavným poslaním nie
vytváranie zisku, ale zabezpečovanie vyrovnaného sociálno – ekonomického rozvoja všetkých jej členských
štátov a jednotlivých regiónov, ktoré tieto štáty tvoria. Ide o zabezpečenie harmonického rozvoja celého
spoločenstva, ktoré má svoj ekonomický, politický, bezpečnostný a v neposlednom rade i sociálny rozmer.
LITERATÚRA:
[1]
Communication from the Commission COM (2006) 281: The Growth and Jobs Strategy and the
Reform of European cohesion policy (Fourth progress report on cohesion). Brusel, 2006.
[2]
EUROSTAT: Regions: Statistical Yearbook 2006. Luxembourg: Office for Official Publications of
the European Communities, 2006. 165 s. ISBN 92-79-01799-3.
[3]
FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. s.
443-444 ISBN 8073250152.
[4]
MILICEVIC, I.; GAREIS, K. Disparities in ICT Take-up and Usage Between EU Regions. 14 s.,
dostupné na: http://www.biser-eu.com/resultsdoc/3%20-%20Nesis_paper.pdf
[5]
WILEN, H. Regional concentration of S&T labour force in the EU. Luxembourg: European
Comunities. 2006. 7 s. ISSN 1609-5995.
ADRESA:
prof. Ing. Ľudmila Lipková, CSc.
E mail: [email protected]
doc. JUDr. Stanislav Mráz, CSc.
Právnická fakulta
E mail: [email protected]
295
296
AKTUÁLNY STAV A PERSPEKTÍVY ROZVOJA SLOVENSKO-UKRAJINSKEJ
CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE V EKONOMICKEJ OBLASTI
Halina Martyniv
Abstrakt: V počiatocnom obdobi rozvoja slovensko- ukrajinských vzťahov im chybala patričná
dynamika a cieľavedomost. Terajšia etapa rozvoja slovensko-ukrajinskych vzťahov je
charakteristicka pozitivnou dynamikou a ich posunom na úroveň konštruktívneho partnerstva vo
všetkých oblastiach politickej, hospodárskej a humanitárnej spolupráce. Cezhranična spolupráca je
jedným z prioritných smerov slovensko-ukrajinských vzťahov a dôležitou zložkou integračného
smeru Ukrajiny.
Abstrakt: In the beginning period of development relations between slovak and ukrainian absented
relevant dynamics and resolution. Actual phase of development relations between slovak and
ukrainian is characteristics positive dynamics and advance to level constructive partnership in the
all direction of political, economic and humanitarian cooperation. Cross-border cooperation is the
one of the preferred course of relation between slovak and ukrainian and important element of
integration course of Ukraine.
Kľúčové slova: cezhraničná spolupráca, euroregióny, pohraničné územie, investície, Medzivládna
Komisia pre cezhraničnú spoluprácu.
Medzinárodnoprávnym základom rozvoja spolupráce medzi susedskými štátmi je Európska Rámcová Dohoda
o základných princípoch cezhraničnej spolupráce medzi územnými celkami alebo organmi vlády, ktorá
predpokladá najmä možnosť podpísania dohôd o cezhraničnej spolupráce medzi miestnymi a regionálnymi
organmi vlády. V praxi takáto spolupráca sa rozvíja ako na bilaterálnej úrovní, tak aj cestou vytvorenia
multinacionálnych asociácií- euroregiónov.
Slovensko-ukrajinská cezhraničná spolupráca na bilaterálnom a multilaterálnom základe má za úlohu podporu
ekonomického rozvoja pohraničných regiónov susedských štátov a prehĺbenie spolupráce v iných oblastiach.
Realizácia Noržského finančného mechanizmu, ktorého prostriedky boli vyčlenené pre realizáciu cezhraničnej
a medziregionálnej spolupráce novým členom Európskej Únie, najmä Slovensku, otvárajú nové možnosti pre
intenzívnu slovensko-ukrajinskú cezhraničnú a medziregionálnu spoluprácu (uskutočňujú sa práce medzi
slovenskou a ukrajinskou stranami o začlenení Ukrajiny do realizácií programov cezhraničnej
a medziregionálnej spolupráce v rámci uvedeného finančného mechanizmu).
Cezhraničná spolupráca je odzrkadlením dvojstrannej ekonomickej spolupráce. Tradičným partnerom Slovenska
sú východne regióny Ukrajiny, najmä Zakarpatský región. Podľa objemov priamych zahraničných investícií,
ktoré smerovali do ekonomiky Zakarpatského regiónu Slovensko obsadilo 8 miesto po takých štátoch ako USA,
Japonsko, Maďarsko, Rakúsko, Nemecko, Poľsko a Holandsko.
K 01. 01. 2007 do podnikov v Zakarpatskom regióne investovali slovenské subjekty 11 907,91 tis. USD, čo tvorí
4% z celého obsahu priamych zahraničných investícií, ktoré smerovali do ekonomiky regiónu.
Najväčší záujem majú slovenský investori o mesta Užhorod a Mukačevo a Užhorodský a Mukačevský okresy.
Viac ako 80% slovenských investícií smerovalo do výrobného sektoru a boli rozdelené do týchto odvetvi:
• Obrana- 69,9 %,
• Textilný priemysel- 30,3%,
• Drevovýroba- 20,9%,
• Stravovaciu- 9,5%,
• Výroba strojov a zariadení- 3,7%,
297
•
•
•
•
•
•
Iná výroba- 5,5%,
Ťažný priemysel- 1,5%,
Veľko a maloobchod- 9,1%,
Stavebníctvo- 9,6%
Poľnohospodárstvo, poľovníctvo a lesné hospodárstvo- 2,4%,
Doprava a komunikácie- 7,0%1.
Súčasne s rozvojom bilaterálnej cezhraničnej spolupráce sa funguje aktívna spolupráca pohraničných regiónov
štátov v rámci medzinárodnej asociácie „Karpatský euroregión“ a príprava spoločných projektov pre
financovanie prostredníctvom európskych fondov (programy PHARE a TACIS).
Európska Únia na roky 2007-2013 pripravuje nový komplexný program podpory rozvoja pohraničných okresov
Karpatského regiónu, ktorý predpokladá financovanie rozvoja regiónu z prostriedkov EU vo výške približne 500
mil. Eur, z ktorých 10% by sa malo použiť pre ukrajinskú časť Karpatského regiónu.
V priebehu roku 2003 v rámci Medzivládnej komisie pre obchodno-hospodársku a vedecko-technickú
spoluprácu medzi Slovenskou republikou a Ukrajinou, sa uskutočnili dve zasadnutia Pracovnej skupiny pre
cezhraničnú spoluprácu. Na druhom zasadnutí bola vyriešená otázka transformácie tejto skupiny na SlovenskoUkrajinskú Medzivládnu Komisiu pre cezhraničnú spoluprácu. Uvedená transformácia podporovala rozvoj
pohraničných regiónov Slovenska a Ukrajiny a vyriešenie aktuálnych problémov rozvoja slovenských
a ukrajinských pohraničných krajov.
6. – 7. mája 2004 na Zemplínskej Šírave sa uskutočnilo prvé zasadnutie Medzivládnej komisie pre cezhraničnu
spoluprácu, na ktorom sa prehodnotil stav spolupráce medzi pohraničnými regiónmi Slovenska a Ukrajiny
a zároveň prerokovaná otázka ďalšieho rozvoja cezhraničnej spolupráce. V zápisnici z tohto zasadnutia Komisie
bolo uvedené, že bilaterálne hospodárske vzťahy sa nachádzajú v novej etape historického rozvoja
a zodpovedajú európskym štandardom.
Ohľadne ďalších perspektív slovensko-ukrajinských vzťahov aktuálnou otázkou je väčšie aktívne zapojenie EU
do bilaterálnej a multilaterálnej cezhraničnej spolupráce, nakoľko obidva štáty majú obmedzené možnosti
ohľadne finančnej podpory projektov spolupráce medzi pohraničnými regiónmi. V prijatej Spoločnej stratégii
EU (december 1999) je zdôraznené, že EU bude podporovať rozvoj iniciatív regionálnej a cezhraničnej
spolupráce, osobitná pozornosť sa bude venovať otázkam pohraničnej infraštruktúry, vrátane technickej
modernizácie hraničných prechodov na štátnej hranici medzi Slovenskom a Ukrajinou a rozvoju programov
TACIS (INOGATE A TRACECA), ktoré majú za cieľ ďalší rozvoj infraštruktúry dopravných sieti pre zlepšenie
ekonomickej spolupráce v regiónoch.
V súčastnej etape pozornosť slovenskej strany smeruje k ukončeniu projektu teritoriálneho rozvoja pohraničného
územia „Slovensko-Ukrajina“, ktorý obsahuje viacero nástrojov, týkajúcich sa komplexného rozvoja a prestavby
infraštruktúry pohraničných regiónov. Projekt územného rozvoja bol predložený počas druhého zasadnutia
slovensko-ukrajinskej Medzivládnej komisie pre cezhraničnu spoluprácu, ktoré sa konalo na začiatku decembra
2005 v dedinke Huta, v Ivano-Frankovskom kraji.
Predseda slovenskej časti komisie informoval o prijatí vládou SR vyhlášky č. 854 zo dňa 26. 10. 2005
o poskytnutí SR pomoci Ukrajine pri vykonaní Plánu činnosti „Ukrajina- EU“. Bolo dohodnuté prehodnotiť
počas III zasadnutia komisie informáciu o realizácií konkrétnych krokov ohľadne pomoci SR Ukrajine pri
realizácií Plánu činnosti „Ukrajina- EU“.
Ďalšie, tretie zasadnutie slovensko-ukrajinskej Medzivládnej komisie pre cezhraničnú spolupráce sa konalo v
máji 2006 v Humennom. Na predmetnom zasadnutí bolo zhodnotené vykonanie odporúčaní prvého a druhého
zasadnutí Komisií, posúdený stav rozvoja cezhraničnej spolupráce, prerokované problematické otázky a určený
aktuálny smer a perspektíva ďalšieho bilaterálneho dialógu. Následne, 13 mája bol podpísaný Memorandum
o spolupráci pohraničných regiónov Slovenska a Ukrajiny.
V rámci vykonania odporúčaní tretieho zasadnutia Medzivládnej komisie, v priebehu novembra 2006 boli
uskutočnené bilaterálne slovensko-ukrajinské stretnutia predstaviteľov Ministerstva dopravy, pôšt a
1
Určené z celkového objemu priamych zahraničných investícii všetkých štátov
298
telekomunikácií SR a Ministerstva dopravy Ukrajiny. Cieľom týchto stretnutí bolo prerokovanie a odsúhlasenie
ustanovení Dohody medzi vládou SR a kabinetom ministrov Ukrajiny o medzinárodnej kombinovanej preprave
a Medzivládnej dohody o výstavbe nového hraničného prechodu “Solomonovo-Čierna“.
V období 7. - 8. decembra 2006 na Ukrajine sa uskutočnilo štvrté zasadnutie Medzivládnej komisie pre
cezhraničnú spoluprácu. Vedúcim slovenskej delegácie tejto Komisie bol štátny tajomník Ministerstva vnútra V.
Čečot. Počas zasadnutia boli prezentované slovensko-ukrajinské projekty: „Výskum použitia biomasy
v spoločnom pohraničnom regióne“ a medzinárodný umelecký projekt „Varhol-fest“.
O termínoch piateho zasadnutia Medzivládnej Komisie pre cezhraničnú spoluprácu sa slovenská a ukrajinská
strany dohodnú koncom mája 2006.
[1]
MRÁZ, S.; POREDOŠ, F.; VRŠANSKÝ, P. Medzinárodné verejné právo. Bratislava : 2003.
[2]
MRÁZ, S. Dodržiavanie ľudských práv vo svete - Ľudské práva na prahu 21. storočia, Slovenská
spoločnost' pre medzinárodné právo pri SAV, Bratislava : 2002.
[3]
MRÁZ, S. Základné pojmy a zvláštnosti medzinárodného cudzineckého práva. Policejní akadémie
ČR, Praha : 2004.
[4]
MRÁZ, S. Jednotlivec a medziprávna subjektivita, Almanach 2003, s. 120 – 126, ISBN 80 – 225 –
1770 – 4.
[5]
MRÁZ, S. Princíp neporušiteľnosti m hraníc - záruka stability a bezpečnosti, Medzinárodné otázky,
[6]
MRÁZ, S. Mezinárodní smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou, 1. vyd. Praha : CODEX
Bohemia 1995, 335 str., ISBN 80 – 901683 – 3 – 7
[7]
VOLNER, Š. Nová geopolitika, Teoreticko-metodologické východiská. Zvolen : Bratia Sabovci,
2004, 176 strán. ISBN: 80-89029-81-7.
[8]
VOLNER, Š. Európska únia geopolitický aktér 21. storočia, Hlohovec : Efekt Copy, 2006, 258 strán.
[9]
[10]
Mezinárodní politika, č. 1/2004. Ústav mezinárodních vztahu, Praha 2004. s. 15 – 18.
[11]
VOLNER, Š. Ukrajina z pohľadu geopolitiky. Mezinárodní politika, č. 1/2005. Ústav mezinárodních
vztahu, Praha 2005, s. 33 – 36.
[12]
www.ukrembasady.sk
[13]
www.mfa.gov.ua
KONTAKT:
Mgr. Halina Martyniv
[email protected]
299
300
ČESKO – SLOVENSKÁ CEZHRANIČNÁ SPOLUPRÁCA PO ROKU 1992
Roman Jurík
Abstrakt: After 1992 when The Czech and Slovak Federal Republic have been splinted, two new
sovereign states, Czech Republic and Slovak Republic have keeped very well relationships as two
„brothers nations“. For good relationships is important not only friendship between the highest
states representatives, but as well cooperation between citizens, entrepreneurs and regions. Legal
frame for this cooperation provides several Council of Europe treaties which help promote the
transfrontier co-operation. Tranfrontier co-operation allows national laws of Slovak and Czech
Republics as well. According to this treaties and laws as clear evidence of interest for co-operation
have been based three euroregions, with associate subjects from Czech and Slovak (however, not
only from this twos states). There are Euroregion Beskydy, Euroregion Bíle – Biele Karpaty and
Moravian euroregion.
Abstrakt: Po roku 1992, kedy sa rozpadla Česká a Slovenská Federatívna Republika, dva nové
štáty, Česká republika a Slovenská republika, si zachovali veľmi dobré vzťahy ako dva „bratské
národy“. Pre dobré vzťahy sú však dôležité nielen priateľstvo medzi najvyššími predstaviteľmi
štátov, ale aj spolupráca medzi občanmi, podnikateľmi a regiónmi. Právny rámec pre túto
spoluprácu vytvárajú niektoré dohovory Rady Európy, ktoré pomáhajú vykonávať cezhraničnú
spoluprácu. Cezhraničnú spoluprácu umožňujú tiež národné zákony v Českej aj Slovenskej
republike. Na základe týchto zmlúv a zákonov, ako jasný dôkaz záujmu o spoluprácu, boli založené
tri euroregióny, ktoré združujú subjekty z Česka a Slovenska (no nielen z týchto dvoch štátov). Sú to
Euroregión Beskydy, Euroregión Bílé – Biele Karpaty a Euroregión Pomoravie.
Zánik Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky a vznik dvoch nových nezávislých štátov, Českej republiky a
Slovenskej republiky, predstavoval výzvu pre pokračovanie dobrých vzájomných vzťahov dvoch bratských
národov a pre hľadanie prostriedkov pre vzájomnú spoluprácu1. Dobré vzťahy sa však musia budovať nielen na
úrovni najvyšších ústavných činiteľov. Dôležitá je spolupráca medzi občanmi, podnikateľmi a regiónmi.
MEDZINÁRODNOPRÁVNA ÚPRAVA CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE A PRÁVNA ÚPRAVA
PODĽA KOMUNITÁRNEHO PRÁVA
Pre cezhraničnú spoluprácu medzi českými a slovenskými regiónmi sú dôležité výsledky normotvornej činnosti
Rady Európy, ktorej sú oba štáty členmi od roku 1993. Na pôde Rady Európy došlo k podpísaniu viacerých
medzinárodných zmlúv, ktoré sa týkali územnej samosprávy a aj cezhraničnej spolupráce orgánov územnej
samosprávy. Môžeme spomenúť napríklad Európsku chartu miestnej a regionálnej samosprávy z roku 1985.
Európska charta miestnej a regionálnej samosprávy v čl. 10 dáva orgánom miestnej a regionálnej samosprávy
právo združovať sa vrátane spolupráce s podobnými orgánmi v iných krajinách. Rada Európy tiež vypracovala
Európsky rámcový dohovor o cezhraničnej spolupráci medzi územnými celkami a orgánmi z roku 1980. Tento
rámcový dohovor spolu s dodatkovými protokolmi zaväzuje členské štáty Rady Európy uľahčovať orgánom
miestnej samosprávy cezhraničnú spoluprácu a ustanovuje aj pravidlá pre vytváranie spoločných orgánov pre
cezhraničnú spoluprácu2.
Okrem mnohostranných zmlúv uzavretých na pôde Rady Európy, ktoré majú za cieľ podporovať cezhraničnú
spoluprácu, existuje aj dvojstranná Dohoda medzi vládou Českej republiky a vládou Slovenskej republiky o
cezhraničnej spolupráci3. Z hľadiska budúcej cezhraničnej spolupráce prestavuje výzvu aj nové programovacie
obdobie v rámci rozpočtového výhľadu Európskej únie 2007 – 2014. Komunitárne právo v súvislosti s novým
1
Mráz, S. Vršanský, P, Poredoš, F. Medzinárodné verejné právo. Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2005. ISBN 807160-202-7. s. 212 – 213.
2
Informačná kancelária Rady Európy v Bratislave: http://www.radaeuropy.sk/?1438.
3
Oznámenie Ministerstva zahraničných vecí Slovenskej republiky č. 164/2001 Z. z.
301
programovacím obdobím totiž prinieslo pre regionálne orgány nariadením Európskeho parlamentu a Rady (ES)
č. 1082/2006 o európskom zoskupení územnej spolupráce (EZÚS)4 novinku v podobe osobitnej formy združenia
orgánov miestnej samosprávy – európskeho zoskupenie územnej spolupráce. EZÚS má pomôcť regiónom čerpať
prostriedky zo štrukturálnych fondov EÚ5.
VNÚTROŠTÁTNA PRÁVNA ÚPRAVA V ČESKEJ REPUBLIKE A V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
V zmysle všetkých týchto záväzkov aj vnútroštátne právo oboch republík umožňuje svojím orgánom miestnej
samosprávy spoluprácu s obdobnými orgánmi v zahraničí. Na Slovensku je sú to predovšetkým zákon
Slovenskej národnej rady č. 369/1990 Z. z. o obecnom zriadení, ktory v § 21 umožňuje obciam spoluprácu s
územnými a správnymi celkami alebo s úradmi iných štátov vykonávajúcimi miestne funkcie. Obce sa podľa
uvedeného zákona môžu stať členmi medzinárodného združenia územných celkov alebo územných orgánov.
Obec pritom musí rešpektovať, že dohoda alebo členstvo v medzinárodnom združení nesmie by v rozpore s
Ústavou Slovenskej republiky, ústavnými zákonmi, so zákonmi a s medzinárodnými zmluvami, ktorými je
Slovenská republika viazaná, alebo s verejným záujmom. Obce môžu zriadiť aj spoločný orgán, ten však môže
mať len súkromnoprávnu povahu. Obec zasiela rovnopis uzatvorenej dohody alebo dokladu o členstve v
medzinárodnom združení krajskému úradu, ktorý vedie ich evidenciu. Krajské úrady takto vykonávajú v mene
štátu dohľad nad činnosťou obcii v rámci cezhraničnej spolupráce. V súvislosti s pripravovaným zrušením
krajských úradov sa tato ich kompetencia zrejme prenesie na iný organ statnej spravy6.
Podobným spôsobom upravuje zákon č. 302/001 Z. z. o samospráve vyšších územných celkov (zákon o
samosprávnych krajoch) cezhraničnú spoluprácu, ktorú vykonávajú samosprávne kraje. Pravna úprava
cezhraničnej spolupráce samosprávnych krajov je obsiahnutá v § 5 zákona, pričom možno skonštatovať, že
úprava je veľmi podobná zákonnej úprave podla zákona o obecnom zriadení, vrátane dozornej úlohe krajských
úradov. Zákon c. 302/2001 Z. z. Okrem toho v § 7 ods. 4 uvádza, že „štátne orgány podporujú spoluprácu
samosprávneho kraja s územnými a správnymi celkami alebo s orgánmi, alebo s úradmi iných štátov
vykonávajúcimi regionálne funkcie“ a „dbajú na to, aby samosprávny kraj bol informovaný o možnostiach tejto
spolupráce“.
V Českej republike sú to najmä zákon 128/2000 Sb. obciach (obecné zriadenie). Zákon v § 55 ustanovuje, že
obce majú právo spolupracovať s obcami z iných štátov, byť členmi združení miestnych orgánov a obce ako aj
zväzy obcí môžu uzatvárať zmluvy o vzájomnej spolupráci s obcami a zväzmi obcií z iných štátov. Zákon ďalej
ustanovuje, aký má mať takáto zmluva obsah. Podľa § 55 ods. 5 právnická osoba môže na základe zmluvy medzi
českými a zahraničnými obcami alebo zväzmi obcií vzniknúť len ak to dovoľuje medzinárodná zmluva. Aj český
zákon o obciach ustanovuje dohľad štátu nad činnosťou obcií v rámci cezhraničnej spolupráce. Dohľad
vykonáva ministerstvo vnútra a ministerstvo zahraničných vecí. Podľa § 55 ods. 6 zákona o obciach zmluva o
spolupráci, ktorými sa zakladá právnická osoba alebo ktorou vzniká obci členstvo v už existujúcej právnickej
osobe podlieha súhlasu ministerstva vnútra po predchádzajúcom prerokovaní s ministerstvom zahraničných vecí.
Bez takéhoto súhlasu zmluva nemôže nadobudnúť účinnosť.
Podľa zákon č. 129/2000 Sb. o krajoch (krajské zriadenie) majú prakticky rovnaké práva v cezhraničnej
spolupráci ako obce aj kraje. Zákon o krajoch § 28 umožňuje krajom spolupracovať s územnými samosprávnymi
celkami iných štátov, byť členmi ich medzinárodných združení a uzatvárať s nimi zmluvy o spolupráci, ktoré
musia mať zákonom stanovený obsah. Právnickú osobu môžu kraje na základe zmluvy o spolupráci vzniknúť len
ak to dovoľuje medzinárodná zmluva (zákon o krajoch ustanovuje v § 28 ods. 3 túto možnosť negatívnym
spôsobom, teda že právnická osoba na základe zmluvy o vzájomnej spolupráci nemôže vzniknúť, ibaže tak
ustanovuje medzinárodná zmluva, ktorou je Česká republika viazaná a ktorá bola vyhlásená.) Presne rovnako,
ako v prípade obcií, aj v prípade krajov podlieha zmluva o spolupráci s územnými samosprávnymi celkami
súhlasu ministerstva vnútra po predchádzajúcom prerokovaní s ministerstvom zahraničných vecí.
Z hľadiska zákonov Českej republiky stojí za zmienku, že možnosť vytvárať právnické osoby vyplývajú pre
české obce a kraje vo vzťahu k slovenským obciam a samosprávnym krajom vyplýva z už citovanej
medzivládnej česko – slovenskej dohody o cezhraničnej spolupráci, konkrétne jej čl. 7 ods. 1. Ďalej to umožňuje
4
Ú. v. EÚ L 210, 31. 7. 2006.
Hurná, L.: Európska únia v roku 2005. Zborník príspevkov zo 4. medzinárodnej konferencie „Ekonomické, politické a právne otázky
medzinárodných vzťahov“, Bratislava, 2005, s. 43.
6
Podľa vládneho návrhu zákona, ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony v súvislosti so zrušením krajských úradov má táto
kompetencia prejsť na obvodné úrady v sídle kraja. To isté platí, pokiaľ ide o obdobnú kompetenciu dnešných krajských úradov voči
cezhraničnej
spolupráci
samosprávnych
krajov;
pozri:
http://www.nrsr.sk/exeIT.NRSR.Web.Webclass/SSLP.ASP?WCI=SSLP_NZWorkitem&WCE=OpenDoc&WCU=264094.
5
302
čl. 3 Dodatkového protokolu k Európskemu rámcovému dohovoru o cezhraničnej spolupráci medzi územnými
celkami alebo orgánmi, podľa ktorého „dohoda o cezhraničnej spolupráci uzatvorená územnými celkami alebo
orgánmi môže ustanoviť orgán cezhraničnej spolupráce, ktorý môže ale nemusí byť právnickou osobou“. Pre obe
republiky je navyše teraz už bezprostredne záväzné spomínané nariadenie č. 1082/2006, v zmysle ktorého môžu
miestne orgány z najmenej dvoch členských štátov vytvárať EZÚS, ktoré je právnickou osobou. Nariadenie má
prednosť pred vnútroštátnymi zákonmi.
PRÍKLADY CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE MEDZI ČESKOM A SLOVENSKOM
Medzinárodné zmluvy a zákony by však neboli ničím, ak by neexistoval skutočný záujem spolupracovať.
Záujem o spoluprácu však zjavne existuje a možno povedať, že cezhraničná spoupráca je pomerne čulá.
Dôkazom toho je existencia tzv. euroregiónov. V súčasnosti existujú tri euroregióny, ktoré združujú subjekty na
slovenskej a českej strane. Sú to:
Euroregión Beskydy, založený v roku 2000 vo Frídku Místku (Česká republika). Euroregión Beskydy združuje
predovšetkým obce a mestá zo Slovenska, z Česka, ale aj z Poľskej republiky. Euroregión Beskydy združuje
celkom orgány, ktoré zahŕňajú územie s rozlohou 4 905 km2 a 961 491 obyvateľov v uvedených troch štátoch7.
Euroregión Bílé – Biele Karpaty založený v roku 2000 v Lubini. Euroregión Bílé – Biele Karpaty združuje
subjekty prevažne zo Zlínskeho kraja a z Trenčianskeho samosprávneho kraja. Členovia euroregiónu pôsobia na
území s rozlohou 8 465,5 km2 a celkovým počtom obyvateľov 1 190 5288.
Euroregión Pomoravie, ktorý združuje subjekty na území Slovenskej republiky, Českej republiky a Rakúska s
rozlohou 1 521 km2 a počtom obyvateľov 1 054 8059
LITERATÚRA
[1]
HURNÁ, L. Ratifikácia Zmluvy o Ústave pre Európu Slovenskou republikou. Zborník príspevkov
z konferencie „Vedecké aspekty vstupu SR do EÚ“, Bratislava, 2004, s. 65.
[2]
HURNÁ, L. Európska únia v roku 2005. Zborník príspevkov zo 4. medzinárodnej konferencie
„Ekonomické, politické a právne otázky medzinárodných vzťahov“, Bratislava, 2005, s. 43.
[3]
GOGOVÁ, M. K niektorým otázkam Európskeho správneho práva. Zborník príspevkov z konferencie
„Vedecké aspekty vstupu SR do EÚ“, 19.11.2004 Bratislava, ISBN 80-225-1974-4, Ekonóm,
Bratislava 2005. s. 42 – 49.
[4]
GOGOVÁ, M.; BUDJAČ, M. Základy správneho práva. Trenčín : FSEV TnUAD 2006. s. 181. ISBN
80-8075-162-5.
[5]
MRÁZ, S. Úloha, postavenie a ciele Organizácie spojených národov v procese supresie terorizmu.
Medzinárodné vzťahy, 2005, roč. 3, č. 2, ISSN 1336-1562. s. 18 – 29.
[6]
MRÁZ, S.; VRŠANSKÝ, P.; POREDOŠ, F. Medzinárodné verejné právo. Univerzita Komenského
v Bratislave, Právnická fakulta, 2005. 379 s. ISBN 80-7160-202-7.
[7]
MRÁZ, S. Princíp neporušiteľnosti hraníc, Právny obzor, č. 6/1984, 16 s.
[8]
Mráz, S.; Poredoš, F.; Vršanský, P. Medzinárodné verejné právo. Bratislava : 2003.
[9]
Mráz, S. Základné pojmy a zvláštnosti medzinárodného cudzineckého práva. Policejní akadémie ČR,
Praha : 2004.
[10]
Mráz, S. Jednotlivec a medziprávna subjektivita, Almanach 2003, s. 120 – 126, ISBN 80 – 225 – 1770
– 4.
[11]
Mráz, S. Mezinárodní smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou, 1. vyd. Praha : CODEX
Bohemia 1995, 335 str., ISBN 80 – 901683 – 3 – 7.
[12]
RUSIŇÁK, P. Právo Európskej únie. Bratislava : Vydavateľstvo Ekonóm, 2006. 235 s. ISBN 80-2252244-9.
[13]
RUSIŇÁK, P. José Manuel Durao Barrso – nový predseda Európskej komisie. Osobnostný a politický
profil. Současná Evropa a Česká republika, 2005, č.5, ISSN-1211-4073, s.73-97.
[14]
VOLNER, Š. Nová geopolitika, Teoreticko-metodologické východiská. Zvolen : Bratia Sabovci,
2004, 176 strán. ISBN: 80-89029-81-7.
7
http://www.tise.sk/index.php?zobraz=twebeditor&id_kategorie=7&katalog=75.
http://www.erbbk.sk/?id=175.
9
Ministerstvo vnútra SR, http://195.49.189.66/p03/p03-01-05-05-01.shtm.
8
303
[15]
[16]
[17]
[18]
[19]
[20]
[21]
[22]
[23]
[24]
[25]
[26]
VOLNER, Š. Európska únia geopolitický aktér 21. storočia. Hlohovec : Efekt Copy, 2006, 258 strán.
Mezinárodní politika, č.1/2004.Ústav mezinárodních vztahu, Praha 2004. s. 15 – 18.
VITTEKOVÁ, A.; BUDJAČ, M. Vybrané otázky medzinárodných investičných zmlúv. Zborník
príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v
krajinách EÚ - Investičný rozvoj a jeho vplyv na znižovanie disparít regiónov“, 5 – 6.12.2006
Trenčín. Trenčín, 2006.
Euroregión Beskydy: http://www.tise.sk
Euroregión Bílé – Biele Karpaty: http://www.erbbk.sk
Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky: http://www.minv.sk
Jaspiweb (Jednotný automatizovaný systém právnych informácii): http://jaspi.justice.gov.sk
Vláda Českej republiky: http://www.vlada.cz
Eur – Lex: http://eur-lex.europa.eu
Rada Európy: http://www.coe.int
Informačná kancelária Rady Európy v Bratislave: http://www.radaeuropy.sk
ADREDA:
JUDr. Roman Jurík
[email protected]
304
JMENNÝ REJSTŘÍK
MARTYNIV, H. ............................... 297
MATOUŠEK, P. ............................... 119
MATUŠÍKOVÁ, I. ..................... 93, 191
MAXINA, Ľ. .................................... 195
MICHÁLEK, P. ................................ 215
MINÁROVÁ, M. .............................. 125
MRÁZ, S. ................................... 25, 293
MRÁČEK, P. ......................................79
MUSOVÁ, Z. ................................... 263
B
BARAN, D. ...................................... 131
BLÍŽKOVSKÝ, B. ........................... 251
BOUŠKOVÁ, Š. ................................. 75
BŘEZINA, M. .................................. 269
BUREŠ, A. ....................................... 103
C, Č
ČIERNA, H. ....................................... 59
ČOREJOVÁ, T. ...........................37, 139
N
NIŽNÍK, L. .........................................69
NESVADBOVÁ, K. ...........................85
NOVÁK, P. ........................................89
NOVOSÁK, J. .................................. 109
D, Ď
ĎAĎO, J. ........................................... 47
DOSKOČIL, R. ................................ 223
DOSTÁL, P. ..................................... 223
DUBOVEC, J. ....... 47, 93, 119, 191, 215
DURAJ-NOWAK, K. ......................... 65
ĎURIŠOVÁ, M. ............................... 173
O
OBDRŽÁLEK, L. ............................. 259
P
PANÁK, P. ....................................... 259
PANČÍKOVÁ, L. .............................. 207
PAULIČKOVÁ, A. .............................43
PETRUCHA, J. ...................................97
POLÁK, K. ................................... 17, 19
POLIAČIKOVÁ, E. .......................... 263
PRACHAŘ, J. ................................... 275
H, CH
HABÁNIK, J. ................................... 167
HASAJOVÁ, L. ............................... 145
HLAČINA, T. ................................. 215
HRICIŠÁKOVÁ, D. ......................... 145
HUDCOVÁ, Z. ................................. 113
HURNÁ, L. ...................................... 285
J
JACKOVÁ, A. ................................. 187
JURČA, R. ....................................... 103
JURÍK, R. ......................................... 301
R
ROSTÁŠOVÁ, M. ...................... 37, 139
RÝZNAR, L. .................................... 149
K
KLAPKA, J. ..................................... 211
KNESLOVÁ, I. ................................ 229
KOŠŤÁL, M. ............................... 17, 19
KORGO, D. ........................................ 53
KOZUBÍK, A. .................................. 245
KOZUBÍKOVÁ, Z. .......................... 253
KRÁLIK, J. ...................................... 233
KUCHARČÍKOVÁ, A. .................... 179
S, Š
STRÁŽOVSKÁ, H. .......................... 201
STRÁŽOVSKÁ, L. ........................... 241
STOJANOV, R. ................................ 109
ŠKAPA, S. ........................................ 223
ŠUJANSKÝ, J. ................................. 179
L
LACINA, K. ....................................... 21
LIPKOVÁ, Ľ. ................................... 293
V
VOLŠA, L. .........................................79
VOLNER, Š. ..................................... 159
M
MALACH, A. ..................................... 29
W
WAGNER, J. .................................... 163
T
TŘOS, K. .......................................... 269
305
306
Název:
Sborník „Jak úspěšně podnikat v příhraničních regionech jihovýchodní Moravy“ III.
Mezinárodní konference
Autor:
Kolektiv autorů
Vydavatel, nositel autorských práv, vyrobil:
Osvobození 699, 686 04 Kunovice
Náklad: 100 ks
Počet stran: 306
Vydání: první
Rok vydání: 2007
ISBN 978-80-7314-111-0
ISBN 978-80-7314-111-0
9 788073 141110

jak úspěšně podnikat v příhraničních regionech jihovýchodní moravy

Transkript

Podobné dokumenty

Souhrnná teritoriální informace Rakousko

12 _01_01_Zahradni nabytek DURIAN_MC s DPH

Program kina - Ivanovice na Hané

DIFISEK+ NÁVRH OCELOVÝCH A OCELOBETONOVÝCH