Ukázka z knihy Ola Lama

OLA LAMA
Jižní Amerikou od rovníku
k tučňákům
Eva Palátová
2
3
© Eva Palátová, 2011
Fotografie © Tomáš Paleček (129), Eva Palátová (77), Petr Přemyslovský (12), Jiří Valášek (2), 2011
Ilustrace © Jana Rutrlová, 2011
© Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2011
ISBN 978–80–7217–804–9
4
5
Obsah
Úvod......................................................................................... 11
Krůček zpátky...................................................................................... 13
Jižní Amerikou od rovníku k tučňákům........................................ 14
8 000 kilometrů.................................................................................... 15
Bylo nás pět.......................................................................................... 17
Malý průvodce batůžkáře – I. díl
„…aneb Povídání převážně o batůžku“........................... 21
Ponožky, které nesmrdí.................................................................... 22
Chodící batoh....................................................................................... 23
„Www“ a „vvv“ přípravy na cestu................................................... 24
Na kraj světa sám? V páru? Či ve skupině?.................................. 25
Ekvádor – oblečený, neoblečený............................................ 29
Za velikým ptákem............................................................................. 32
Začněte kurzem španělštiny........................................................... 34
Knedlo, zelo, morče............................................................................ 35
Údolí, kde lidé neumírají................................................................... 36
V džungli do kina? . ............................................................................ 38
Život v andském mraku..................................................................... 40
Galapágy – expedice do pravěku............................................ 43
Nejnebezpečnější město Ekvádoru................................................ 45
Drncne to o rovník!............................................................................. 47
Létající leguán...................................................................................... 49
Do hlubin podmořského kráteru.................................................... 51
Necpi se jak kormorán!...................................................................... 53
Želvy jako slon..................................................................................... 54
6
Žijí snad v Amazonii Amazonky?.......................................... 57
Okradeni v Quitu................................................................................. 60
Dvanáct divoženek............................................................................. 61
Tarantule v gumáku............................................................................ 62
Kyklopovy dlaně.................................................................................. 64
Anakonda na palubě.......................................................................... 67
Lov na piraně........................................................................................ 69
Za šamanem......................................................................................... 71
Kde se dějí zázraky............................................................................. 74
Na nejvyšší vulkán světa........................................................ 77
H.A.S.S. /High altitude shitting syndrom/.................................. 79
Lávové pyramidy pod Cotopaxi ..................................................... 81
Na kole, na býku, na Chimborazu................................................... 82
Peru, indián, Inka a Inti......................................................... 87
Přišli snad indiáni do Jižní Ameriky z Austrálie?...................... 89
Láska na cestách................................................................................. 92
Jihoamerické krásky.......................................................................... 94
Průšvihářská země............................................................................. 96
Ola, lama!.............................................................................................. 97
Tibet Jižní Ameriky............................................................................ 99
Předkolumbijskou stezkou.............................................................. 99
Bolívie bolí!............................................................................ 105
Porod v autobuse..............................................................................109
Titicaca a záhada draka..................................................................111
Kam chodí slunce spát?...................................................................113
Klíč k duši............................................................................................114
Hlavní město, co není hlavní..........................................................117
Stali jsme se drogovými pašeráky koky......................................120
Bolívii zkoumá NASA i ufoni!.........................................................120
Curva peligrosa.................................................................................123
Výlet na Mars.....................................................................................125
Kde leží bolivijské moře?................................................................127
Výklad snů po bolivijsku.................................................................132
Do středu Země ................................................................................137
Jak ozdobit dynamitem vánoční kaktus?...................................139
Vinné lázně............................................................................ 143
Mé první „dva metry vína“..............................................................144
Mendoza – vinařská Mekka Argentiny........................................146
Čilé pití nejen v Chile........................................................................147
Buena Argentina................................................................... 151
4D autobusy Argentiny....................................................................154
Čím víc masa jíš, tím víc miluješ?..................................................155
Zákaz spadnutí do kráteru!...........................................................156
Argentinská „Paříž–Dakar“ vyžaduje náhon 6 x 6...................158
Stůj! Pozor! Náhoda!.......................................................................159
Nahuelito – lochneska Jižní Ameriky..........................................161
Mýty Patagonie..................................................................................165
Švindl je vlastním výsměchem.......................................................169
Trojboj, Fitz, já a Roy ......................................................................170
Padá ledovec......................................................................................172
Nejdelší trek světa............................................................................187
Tučňák magellanský.........................................................................187
„Vzpomínaní“ mrtví a „skutečně“ mrtví.....................................189
Slavní Češi v Jižní Americe.............................................................191
Dlouhé ledové prsty Chile...............................................................192
Jasoň a Drsoň v Antarktidě............................................................195
Bobr na konci světa..........................................................................197
„Uš?“.....................................................................................................199
Roste jetelíček, roste u moře..........................................................201
Malý průvodce batůžkáře – II. díl
„…aneb Povídání převážně o člověku“.......................... 207
Když se zamilujete do obou zároveň ..........................................209
Až bych tě láskou snědl...................................................................211
Ultratajný recept na absolutní zdraví na cestách...................213
Jak poznáte batůžkáře?.................................................................215
Diagnóza „cestovatel“.....................................................................218
Jak vybrat a udržet cestovní tým?...............................................218
Jak se vynořit z ponorkové nemoci?............................................221
Závěrem................................................................................. 229
Kterak jsme nový indiánský kmen „Membu“ objevili..............230
Poděkování
aneb „To nejkrásnější si nekoupíš, ani neprodáš“.............233
Buen viaje!...........................................................................................235
Vyzývavá Chile...................................................................... 177
Robinson Crusoe a Čtvrtek............................................................180
Dvě věže...............................................................................................181
Voděodolné housky..........................................................................185
7
Mámě a tátovi, ...už jiná nebudu
8
...a každému, kdo umí vidět nebe na Zemi
9
Úvod
10
11
Krůček zpátky
Místo předmluvy krůček zpátky. Možná totiž nejkurióznějším zamyšlením z tohoto dlouhého putování „kamsi vpřed“ pro mne bylo, že:
Mnohdy „zastavit se“, či udělat krok zpět je větší osobní pokrok než krok kupředu.
Z podobného pramínku nápadů poplynou mnohé řádky před vámi a způsobí
tak mírně „neřízený tok“, nebo spíše „neřízený žánr“, který jsem si dovolila nazvat „paličatý cestopis“. Popírá totiž pár zažitých předpokladů o tom, o čem by
„cesto-pis“ snad měl být. Zdaleka pouze nepopisuje cestu, jak jeho slovní základ
napovídá. Cesta je pro mne provázaný komplex nejen objektů před očima. Ty jsou
vlastně až poslední v žebříčku důležitosti z toho, co si z dálek přivezete a co byste
nějak toužili předat dál. Cesta je příběh – krajiny, emocí a lidí, s nimiž ji sdílíte.
„Polidštěnou náladu místa“ nelze dohledat, fakta ano. Proto považuji za zdvořilé,
podat vám navzájem s tímto dílkem ruku. Neprozradím mnoho, vždyť o každém
člověku, místu, textu či třeba jen šálku maté je nejlepší udělat si obrázek sám.
Seznamte se prosím jen zlehka:
Ola Lama – je příběh, jehož děj, napětí, váhu, výšku i šířku bohatě kazili
všichni moji báječní spolucestující – vskutku kořeněným moravským ostrovtipem.
Mé poznámky vydatně zcenzurovali kajmani, vzdušná vlhkost, patagonský uragán, laviny a rozlitý rum s čajem. Proto věřím a doufám, že zbylo jen to nejlepší.
Salát si odnesl pasát.
Malý průvodce batůžkáře – drobounký přívažek, nešel ke knížce přišpendlit
sichrhajskou, což by tak asi nejlépe vystihovalo jeho zařazení. Směle totiž strká
nos hluboko pod pokličku batůžkářského bytí. Zvesela i vážně dává ochutnat i ten
ukrytý celer jinak báječně vonící cestovní polévky. Zakuckání pravděpodobné!
12
13
Už na rovníku začaly podivuhodné překážky na cestě
V dalekém cíli nás vítali tučňáci
Jižní Amerikou od rovníku k tučňákům
Napříč Andami od rovníku do subantarktické zóny celou délkou jihoamerického kontinentu jsme se vydali každý s jedním batůžkem na
zádech. Kdo by taky nosil dva… Raneček o rozměrech krosny se měl
stát našim domovem na půl roku v naprosto všech klimatických podmínkách. A že se tu matička Země docela rozvášnila! Nejsušší poušť světa
Atacama, nejhlubší džungle Amazonie, nejvyšší vulkány světa, nejmohutnější ledovce, nejoprsklejší tučňáci, nejochočenější hroznýši… Příroda se s námi často nelítostně přetahovala. Nedali jsme se a s radostí vám
dnes můžeme předložit knížku, jejíž pupeční šňůra vede přes celičký
Atlantik k mamince vskutku výstřední! Máma je trochu kolohnát, míry
7 000 metrů nad mořem, dalších 7 000 metrů pod mořem oceánského
příkopu a 8 000 kilometrů pobřeží Pacifiku. Jižní Amerika má velkou
náruč!
S tak smělým předsevzetím vyrazila parta Moraváků na půl roku dobývat jižní kontinent „od rovníku k tučňákům“. Dvě dívky, tři chlapi,
dva veliké fotoaparáty. To je 0,6 drahocenné dívky a 0,6 drahé kamery na
chlapa, to už je dost na starání! Nic víc nebereme! Putovali jsme pokud
možno pěšky, hřebenem And, nejdelším horským pásmem světa, pohořím
po němž probíhalo osídlování Ameriky, po jehož páteři prošli postupně
hlouběji na jih jak lidé, tak zvířata. A tak se přihodilo, že se dnes kuriózně
vyskytují medvědi kolem deštných pralesů, opice naopak daleko na jihu
a Češi všude uprostřed.
Ku svému badatelskému nadšení jsme vystopovali, že na poli objevů je
ještě v Jižní Americe tolik bílých míst jako sněhu na andských velikánech!
Neblafujeme! Objevili jsme údolí, kde lidé neumírají a našli zaručený recept na absolutní zdraví! Budeme bádat, proč vítr v Patagonii fouká i za
rohem a nabídneme vysvětlení, proč úchvatná modř jižních ledovců trpí
zeleným zákalem. Prozradíme, jak se pijí „dva metry vína“ či co je to hrozba H.A.S.S /High altitude shitting syndrom/.
Pro ještě otrlejší podáme živou reportáž o porodu v autobuse či intimně nahlédneme, jak je to s poddajností jihoamerických krásek. Zkusíme
vypátrat vzácný gen „XYbééé“ vlastní všem indiánským dětem – ony totiž,
14
maminky, držte se, nebrečí a nevztekají se! Nejen děti tu spadly z višně,
i páni tvorstva! Považte – takový táta albatros, co ztratí ženu, na ni čeká
ještě několik let! Trochu nemoderní, ne? Zdá se, že je stále z čeho se učit,
co zkoumat a čemu se divit…
Ovšem nebudeme se šťourat jenom v záhadách, ale i v lidech! Věděli
jste, že Robinson Crusoe v Jižní Americe opravdu žil a dokonce poustevničil dobrovolně? A kolik našich Kubů a Vojtů změnilo dějiny Jižní
Ameriky?
Trumf v rukávu máme ve zvyku tasit až nakonec. Trumfům často okolí
nechce věřit. A možná to i vám bude znít neuvěřitelně – ve 21. století jsme
měli to veliké štěstí a podařilo se nám objevit zcela nový, na planetě dosud neznámý indiánský kmen Membu. Zveme vás k bádání jako za časů
Kolumba!
Ne, nejsme vědmy, co vám chtějí „otvírat oči“, naopak, na chvíli je zavřete a vězte, že jediné, co si touto knihou dovolujeme a přejeme vůči vám
je – inspirovat, pobavit a potěšit.
8 000 kilometrů
8 000 kilometrů byl vysněný cíl, který jsme chtě nechtě museli drobátko ošidit. 8 000 kilometrů je vzdálenost od nejsevernějšího cípu And
k nejjižnějšímu, tedy celá délka jihoamerického kontinentu. My naši pouť
začali přesně na rovníku v Ekvádoru. Vynechali jsme tak dva jihoamerické
andské státy severně od rovníku – Venezuelu a Kolumbii. Pročpak?
Našli se srabi, co sabotovali Kolumbii a nepřesvědčil je ani argument,
že Kolumbie již dávno není země s největším počtem unesených bílých
tváří. Vždyť dnes už je „až druhá v pořadí“! I zmeškaná Venezuela mě
dodnes mrzí, neboť rčení: „že nejkrásnější ženy světa pocházejí z Venezuely“ mě okamžitě teleportovalo z houpacího balonu, protože, holky,
tohle přece náleží Moravě! To musíme jet okamžitě vyvrátit!
Bohužel do snů začaly nad mapami brblat i racionální povahy, jež
moudře rozhodly, že už tak hrozí „závodění s časem“ na úkor „zažití
atmosféry místa“. Přestali jsme být nenasytní a jako startovní čáru jsme
15
Andy se staly páteří naší výpravy
Bylo nás pět
opravdu „skromně“ vyhlásili až ekvádorský rovník. Ovšem k cíli to není
jen tak, co by melounem dohodil! Ať vylezu třeba na fikus, co je tu jak lípa
vysoký, vidím, že cíl nevidím – že k polárnímu kruhu daleko! Jen špičky
And nám ukazovaly směr cesty na daleký jih. Jméno Andy přejaly velmi
romanticky – z „Anti“, jež v kečuánštině znamená „kde vychází slunce“.
A netrvalo dlouho, tyto hory nás přijaly i do své ložnice – v Bolívii staneme na hmatatelném místě „kam chodí slunce i spát“.
Kdybychom Andy změřili ode dna oceánského příkopu, kam se tyto
hory takřka u břehu ještě propadají, vyšla by nám z toho hromada horniny
o straně asi 14 000 m, která si navíc bezostyšně a vesele pluje! Dobře jí to
totiž klouže. A kdo že se to opovážil troufale „podmazat“ celý kontinent?
Matička příroda je hravé děvče, posunuje Pacifickou desku Tichého oceánu směrem na východ a naopak celou desku Jižní Ameriky strká na západ.
Tato karetní hra se tříská přesně na dně oceánského příkopu pod Andami,
tedy v poměru vesmíru, kousíček pod naším stanem „na Andách“. Občas
to trochu třese, a aniž to víme, i my, tak jako Andy, driftujeme rychlostí
pět centimetrů ročně do boku a o něco málo méně navrch! Ano, Andy
rostou! Vlastně kdybychom v tom stanu dokázali spát pár set milionů let,
uděláme prvovýstup úplně zadarmo a vleže! Stačí si lehnout na „podmázlé“ místečko. Holt, kdo maže, ten jede! Tak jsme namazali a vyrazili!
Bylo nás pět
Mám „dlouhý vedení“, a tak jsem musela pár světadílů projet, než mi
došlo, že sedmdesát procent celkového pocitu z každé navštívené země
neplyne z jejích mešit, Mont Blanců, mrožů a tchořů… Exotika záchodového prkénka s vodotryskem je vám houby platná, když na vás za dveřmi
čeká spolucestovatel, co neumí „splachovat“ a zírá poněkud „přeplněně“.
Dojem ze země dělají z veliké části lidé, ti místní nebo ti vedle vás.
Ten mocný moment sdílení jakéhokoliv zážitku s veselým parťákem je
tisíckrát cennější než zážitek samotný. Volba spolucestujících pěšáků je
asi nejstrategičtějším tahem na šachovnici plánování, kdo bude hrát koně,
kdo vola, kdo šach, kdo Mat a kdo je Pat.
16
A já upřímně děkuji všem níže uvedeným spolupachatelům, že oné
štětky v pomyslné míse napětí nebylo třeba. Ono to chtělo občas spíš koště a dvakrát o osobu přerazit!
Knížkou vás tak budu provázet nejen já, ale také ti nejdůležitější – kamarádi vedle mě. Bez nich by tenhle příběh byl o něčem úplně jiném. Jiná
knížka. Jejich komentáře budou početné a na žádost žádného redaktora
bych je nevymazala. Člověka nejde smazat. Jednou jsme vyrazili v pěti,
a tak tito lidé k tomuto příběhu neodmyslitelně patří. Jejich osobnosti
zákonitě dávaly věcem okolo „tu jedinečnost“ vnímání, kterou s někým
jiným a někdy jindy zažijete docela jinak.
Bylo nás pět. Bystrému oku neunikne šest tváří na této straně, ano,
máte pravdu, jenže neustále někdo chyběl. Tom chyběl v Ekvádoru, Víťa
se zdržel naopak jen na Ekvádor a Mamut nám dočasně prchl vprostřed
výletu objevovat místní domorodé krásy a krásky.
Z kterého konce to vzít? Co naplat, „kamarádsky/nekamarádsky“ řadím pěchotu podle abecedy přezdívek. Víťo, za bramborářské místo děkuj
rodičům! Koukej na naše! Ti to vymysleli přímo premiantsky!
17