Krvavá hraběnka, Elizabeth Bathory Když se řekne hrabě Dracula

Krvavá hraběnka, Elizabeth Bathory
Když se řekne hrabě Dracula, každý si vybaví mrtvolně bílého muže s dlouhýmy špičáky, krvavě
rudýmy rty, zapadlýma očima a dlouhýmy nehty, který smí ze svého posmrtného vězení vylézt jen
v noci, aby rozšířil svůj rod Nosferatu o další krvežíznivé bestie a ukojil tak alespoň na chvíli svůj
hlad jejich krví. Ale o Vladu až přístě, teď bych se chtěla věnovat někomu, kdo po karpatském
hradě chodil mnohem dříve a v krutostí se mu Dracula nemohl vyrovnat...
Transylvánský upír, jak jí titulují dějiny se narodila někde v rozmezí roků 1560 - 1561.
Elisabeth se proslavila tím, že brutálně zabila, utrápila nebo umučila přes 600 děvčat. Někde
uprostřed Slovenska, nedaleko Malacek se nachází malebná vesnička Sološnica a nad ní se tyčí
trosky kdysi hrdého hradu - Pálavy.
Do klanu Bathoryových patří politici, králové, princezny, soudci. Velmi urozený a vznešený
je klan Bathoryů. Jenže, pro jejich rod jsou typické svatby mezi sebou v rodině, a tak nastává
degenerace rodu. Nejsou tu výjimky záchvatů, psychózy, ale také notorický sadismus.
Byla krásná, absolutně dokonalé tělo, zdravá, vysoká, křehounká a už od dětství aktivní.
Sama byla pyšná na svou krémovou pokožku. Bohužel její sociální statut nikdy nedorostl jejího
těla. Její duše byla zatížená krutostí, mstivostí a zcela bez citu, tož taková byla komtesa Bathory.
V 15-ti letech ji provdali za Františka Nádašdyho, stalo se tak 8.5.1575. Tento sňatek ji dostal
ještě výše na politickém a aristokratickém žebříčku. Po svatbě se z ní stává lady z hradu Csejthe
(Čachtice), který je postaven hluboko v Karpatech (dnešní Rumunsko). Místo je dnes známé pod
názvem Transylvánie!
Lady se stěhuje na hrad hluboko v Karpatech. Hrad je ponurý, temný a chladný, místo samo
je zcela zapomenuté. Jen dole v podhradí je malá vesnička, jenže její obyvatelé jsou naštěstí pro ni
negramoti. Manžel se věnuje svému povolání politika a vojevůdce. Mladá a krásná Elizabeth se
počíná nudit a podléhat depresím. Hledá náplň svých dlouhých, nudných
dnů. Začíná podporovat pochybné umění, různé čarodějnictví, alchymisty, okultisty...
V zemi probíhá krutá válka, sténání a řev raněných je rajskou hudbou pro ouška hraběnky.
Pohled na krev v ní probouzí vášeň. Miluje bičování tváří v tvář týranému, aby mohla sledovat
bolestivý výraz tváře. Začíná pociťovat i silnou sexuální rozkoš, kterou v ní nikdy neprobudili
muži.
Roku 1604 její manžel umírá, hraběnka neotálí a ihned si nalézá milence. Dnes už je jí 43 let, čas
pomalu, ale jistě zanechává na její sametové pokožce stopy stárnutí. Se svým umem 4 jazyků a
dokonalým diplomatickým vystupováním je skvělou adeptkou stát se královnou Polska.
U Elizabeth se začínají projevovat morbidní ješitnost a sexuální zvrácenost, se kterou se vůbec
netají. Miluje noc, kdy se oddává neřestným orgiím, aby zapomněla na kruté stárnutí. Při svých
toulkách hradem přistihla jednu služku jak se prohlíží v zrcadle, závistí zaťala do jejího krku nehty
a s úžasem pozorovala jak se dívka dusí a jak po jejích prstech kane červená tekutina.
Sama sobě přísahá, že tam, kam dopadla krev je její pokožka mladší. Emforie z nalezení elixíru
mládi nezná mezí. Chce se vykoupat v krvi, nebo jí i pít a je zvědavá na účinek. A tak započíná lov
za pannenskou krví, ve kterém ji ochotně pomáhají její služky Dorotha Szentes a Helena Jó.
Každá nová várka dívek na hrad je zavěšena v temném sklepení na řetězy. Je jim podříznuto
odborně hrdlo a všechna krev zachycena pro krvavou lázeň. Šílenství Elizabeth dostupuje vrcholu.
Už jí nestačí dívat se na mučení a zneuctěné dívky, na jejichž tělech řádí ty nejhorší vyvrhelové
armády. Sama si lehá na zmučená, přesto ještě živá těla a vykusuje z nich maso, pije krev a celá od
krve prožívá silný
orgasmus, který přechází v záchvat až do bezvědomí. Ale všechno jednou končí a tak při jedné
obzvlášť hnusné orgii vyhazují 4 zohavená těla, zbavená všech znaků ženy a zcela bez krve dolů z
hradu, kde je nachází vesničané.
Matyáš II. ihned nařizuje proces s Elizabeth a jejími kumpány. Uši soudců doposud neslyšely
tolik krutosti a bestiality, když chladnokrevně líčí Alžběta svoje činy a popisuje způsoby, kterými
mučila své oběti. Dostali se až k číslu 600. Elisabeth si je svou nevinností naprosto jista, vždyť ona
je příbuzná krále!
Rozsudek padl 7.1.1611 - Helena Jó a Dorothy Szentés byly odsouzeny k upálení zaživa, před
tím jim kat železnými kleštěmi uštípal prsty u nohou.
Jána Ujváryho - Ficka, svým znetvořeným tělem neměl u dívek v životě šanci, tak tady se
vyžíval v bizardním znásilňování a mučením svázaných dívek. Byl popraven a poté hozen na
hranici k čarodějnicím.
Samotná countess Elizabeth Bathory k smrti odsouzena nikdy nebyla. 17.4.1611 jí král Matyáš
odsoudil k doživotnímu vězení na jejím hradě.
Alžběta umírá v jedné hluboké noci 21. srpna 1614 na čachtickém hradě, který už nikdy neopustila.
Dne 25.11.1614 (tak dlouho po smrti!!!) je pochována v čachtickém kostele. Podle deníku Juraje
Závodského zemřela náhle...
Je ale zajímavé, že pozůstatky ani rakev Alžběty Bathoryové se NIKDY nenašly!
Není ani bez zajímavostí, že ač roku 1658 vymírá celý rod, přesto se v Maďarsku objevil zcela
neznámý spisovatel Andrász Bartoldy, který napsal knihu o životě Elizabeth. Kniha jde do takových
podrobností a drží se neuvěřitelně detailních faktů, že je zarážející, odkud čerpá spisovatel
informace, jenže rodinná kronika rodiny Bathoryových se nikdy nenašla a nikdy nebyla svěřena
nikomu, kdo nebyl členem této rodiny......
Pokud Vás toto téma zaujalo, zde máte nejlepší knihy jenž jsou věnovány její památce:
Čachtická paní- Jožo Jižňanský
Čachtická paní II.- Andrasz Bartoldy
Čachtická paní ve vězení a na svobodě- Štiavnický Andrej
Čachtická paní před Božím soudem- Štiavnický Andrej