K památkám Etrusků do Toskánska. Muzeum Ferrari

Transkript

Cestování s motoklubem
Přes střechu Evropy k památkám Etrusků do Toskánska. Museo
Ferrari di Maranello e Museo Ducati di Bologna
Termín:
Místo a čas startu:
Trasa:
1. Den
2. Den
3. Den
4. Den
5. Den
6. Den
7. Den
8. Den
9. Den
10.Den
11. Den
12.Den
Sobota 2.7.2016- Středa 13.7.2016
benzínka SHELL Slavkov u Brna, v 7.00 hodin
11. etap – 3477 km
Slavkov - Mariazell
Mariazell – Tessenberg
Tessenberg – Riva
Riva - Volterra
Pisa – Cécina
Massa – Siena
Populónia
Volterra – Rosolina
Rosolina – Dovje
Dovje – Mariazell
Mariazell - Slavkov
Rezerva
Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz
408 km – 6:06 h jízdy
399 km – 5:23 h jízdy
366 km – 5:45 h jízdy
399 km – 6:52 h jízdy
214 km – 3:47 h jízdy
208 km – 3:36 h jízdy
261 km – 4:09 h jízdy
336 km – 5:31 h jízdy
336 km – 5:26 h jízdy
344 km – 5:30 h jízdy
247 km – 4:02 h jízdy
1. strana
02/2016
2
První Den:
Mapka první etapy
2. strana
02/2016
3
Trasa prvního dne vede přes Českomoravskou vrchovinu, silnicí plnou zatáček s pěkným
asfaltem. Projedeme Českou Kanadu a republiku opustíme ve Slavonicích, kde je možno
naposledy natankovat za české ceny. Po zbytek dne, až do místa prvního noclehu, se budeme
nacházet na jezdecky atraktivních silnicích Dolního Rakouska (Waldviertel) a v předhůří Alp.
Za městem Grein (leží na řece Dunaji a je tu velmi malebný) přejedeme na druhý břeh a vydáme
se proti Alpám, které se objeví na obzoru. Přes město Amstetten vjedeme do části Rakouska
zvané Eisenwurzen Mostviertel (země moštů). Moc dobře se tu jí a pije, a zastávka na oběd v
Gasthofu Brückenwirt na břehu říčky Ybbs není zvolena náhodně. Zdejší tafelspitz, tradiční
pokrm Rakouska-Uherska se tu dneska považuje za rakouské národní jídlo a dělají ho tu snad
nejlépe.
Tafelspitz – Je kus do měkka dušeného hovězího, podávaný ve vývaru se zeleninou v hlubokém talíři. Do vývaru
si rozmáčkneš brambor, se šťávou do sebe nasaje všechny chutě, a ani nemusíš polykat. Ta sousta se ti sama
rozplynou na jazyku.
3. strana
02/2016
4
Občerstveni obědem budeme pokračovat. Zatáčkovité pasáže kolem řeky Ybbs nás dovedou až
před vápencové soutěsky a vodopády přírodního parku Ötscher-Tormäuer (mnozí jej znají z
návštěvy lyžařského střediska Lackenhof) Projet tímto pohořím se nám možná kvůli času
nepodaří, ale možná je to pozvánka na příště.
Vrcholy Ötscher mají dějiny spojené s námi. Slovany byl uctíván jako „Ocàn“ – otec hor. Císař
Rudolf II tu hledal zlato a o pohoří se věčně vedli boje pro nerostné bohatství. Den zakončíme
v kempu u jezera Erlausee.
Camping Erlaufsee Mariazell. Cena za motorku a stan je tu 12,-€.
Zbytek dne strávíme koupáním v jezeře, relaxováním a ochutnáváním dobrot z kuchyně bistra na
břehu jezera.
Pstruh na bylinkovém másle je pýcha kuchaře Wolfganga a sklenka bílého k tomu..
Bistro u jezera Erlaufsee…
Celá trasa prvního dne je jezdecky záživná, při večerním hodnocení dne bude o čem povídat…
4. strana
02/2016
5
Druhý Den:
Mapka trasy druhého dne
5. strana
02/2016
6
Trasa druhého dne vede údolím řeky Salza, kterou dobře znají všichni vodáci. Jede se prakticky
přírodním okruhem mezi rozeklanými vápencovými stěnami nad peřejemi řeky. Na trase nejsou
skoro žádné obce, je to prakticky přírodní silniční okruh.
Za městečkem Hieflau vjedeme na silnici proti proudu řeky Enns silnicí 149, v Admontu
přejedeme hřeben Eisenerz Alpen a zatáčkami kopců Nízkých Taur vjedeme do údolí řeky Mur a
vyrazíme proti proudu řeky Po silnici silnicí 97 přes průsmyk Turrach. V tomto úseku se sinice
trochu napřimuje, alespoň si odpočinem od náklonů v utažených zatáčkách, než přejedeme
kopce Gurktaler Alpen do Korutan. Korutany jsou gurmánský ráj: jehněčí, ryby, hovězí, sýry
všeho druhu, vyhlášený med... Nejlépe tu dělají bramborové taštičky.
Korutanské taštičky (kärntner kasnudeln)plněné tvarohem a cibulí. MMŇŇÁÁÁM!!
Za městem Spittal se budeme držet západním směrem silnice 100, vedoucí údolím řeky Drau
(Drávy). Z údolí v Oberdrauburgu odbočíme na silnici č. 110.
Gailtal, zážitková silnice.
6. strana
02/2016
7
Silnice překonává průsmyk Gailberg do údolí Gailtal, které se táhne krásnými zatáčkami až do
oblasti východního Tyrolska. Tady je domov gailtalského špeku a jeho bezpočet variací (jako
třeba vinný špek). Tož co takhle dát si svačinku cestou v některé z horských hospod?
Der Gailtaler Speck…
Cesta proti proudu řeky Gail (silníce č. 111) nás přivede do cíle etapy. A bude stát za to. Asi
70km úsek, levá tu střídá pravou na celkem úzké silnici s výborným povrchem. Zakempujem
v kempu Lienzen Dolomiten.
Camping Lienzen Dolomiten. Cena za motorku a stan 12.-€
Kemp je poměrně vysoko a položen částečně ve stínu. Pod stanem nebude horko. Má základní
vybavení. Čistota, vybavení sociálek a sprch je v pořádku. Ale nevaří se tu. V kempu je automat
na kávu, pivo a bagety.
7. strana
02/2016
8
Výborně se dá najíst v restauraci Nonna Emma. Je to asi 4km daleko od kempu, v městečku
Sillian. Dát si tam cokoliv s houbama (rostou všude kolem), nebo něco sladkého, to je zážitek.
Vaří tam Ital, umí Tyrolská i Trentinská jídla. Ke všemu podávají italská vína, ke každému jídlu
pasuje jiný druh…
8. strana
02/2016
9
Třetí Den:
Mapka třetí etapy
9. strana
02/2016
10
Celý třetí den se bude jezdit italskými dolomity a přejedeme několik vysokých Alpských průsmyků
s nadmořskou výškou nad 2500mnm. Prázdninový provoz nevadí, silnice se vinou volně po kopci
a do zatáček před sebou máš perfektní výhled. V těchto výškách totiž není vegetace.
Na střeše Evropy svačina přijde k chuti…
Crostini – opečené toasty pokapané olivovým olejem a s různými dobrotami, voňavé, čerstvé famózní…
Sjedeme z kopců dolomit do kraje Trentino. Výborně se tu daří vínu, zdejší kuchyně je hutná,
maso přikusují k masu, zajídají ho voňavými sýry a zapíjí výborným vínem.
Vepřové kolínko s nakrájenou cibulí a slaninou, s trochou vývaru s bramborami a jalovcem
10. strana
02/2016
11
Zakempujem v Riva del Garda na břehu jezera. Jezero má nadmořskou výšku kolem 63 metrů a
je hluboké asi 346m. Navíc je dlouhé, úzké a obklopeno horami s výškou kolem 2000mnm. Díky
tomu všemu je teplota vody stálá a kolem jezera není horko. Pod stanem bude dobře. Ovšem
dále na jih, přes italské nížiny a rozpálené apeninské kopce už budeme hledat nocleh v chládku.
Camping Maroadi cca 16,-€ na noc pod stanem, v chatce to přije jednou tak draho…
Do večeře času dost na procházku městem, na koupání v jezeře, na ochutnávku zmrzliny
Gelato misto
K večeři ribollita – kapustová polévka s fazolemi a zeleninou. Plus opečený chléb. Kéž by byl talíř bezedný!!
11. strana
02/2016
12
Čtvrtý Den:
První polovina mapky…
…. a druhá půlka denní trasy
12. strana
02/2016
13
Podél břehu jezera Lago di Garda vyrazíme na jih směr Verona. Verona je velké město na řece
Adige, byla kolébkou západní civilizace, věd umění křesťanství atd. Místní chrámy a paláce jsou
prošpikovány obrazy Tiziána, Tintoretta, Pisanella. Svoje texty tu psal Dante Alighieri, Emilio
Salgari, William Shakespeare do města umístil děj slavné tragédie Romeo a Julie.
Zde bydleli Cappellettiovi (nedaleko Piazza Erbe) a čtrnáctiletá slečna Julie měla pokoj s tím balkónem vlevo na
obrázku. Romeo Montecchi bydlel nedaleko v ulici Via Arche Scaligere (fotku jeho domu nemám).
Bazilika San Zeno Maggioreje, na druhém konci městského centra, je zajímavá tím, že ji světil
v roce 983 sám svatý Vojtěch. Svatý Zeno byl první veronský biskup 365-380. Uvnitř baziliky je
Impozantní interiér trojlodí a krypta se Zenonovými ostatky.
Dveře do katedrály jsou ukázkou slévačiny románské doby.
13. strana
02/2016
14
Z Verony je to něco přes hodinku do Modeny, pak do Maranella k firemnímu muzeu Ferrari.
Vstupenka do muzea stojí 15,- €. Je možnost kombinovt vstupenku se vstupem i do muzea Enza
Ferrariho v Modeně. Stojí 26,- €. Zatím jsem nebyl tam ani tam. Vstupné mne vždy odradilo a
zákusek ke kávě v hrníčku s koníkem mne přilákal více.
Po návštěvě muzea bude chvilka na oběd. Posilnění před jezdecky náročným dokončením etapy
serpentinami Toskánských Apennin. Než přijde horko, rychle vyrazíme přes pohoří Monti della
Calvana na jih. S výškou ubývá vedro, přibývá zatáček a odkrývají se panoramata. Někde kolem
Abetone, známého lyžařského střediska, v blízkosti hranic s Lombardií, přijde k chuti něco
lehkého, třeba milánské rizoto. Tož cameriere, dovrò risotto per acqua da tavola e caffè, per
favore!
Risotto alla Milanese (risotto giallo) – žluté rizoto, je v tom hovězí morek, víno, cibule, šafrán a parmezán není
hanba vylízat pod stolem zbytky z talíře…
Honem do hor, je tu příjemněji než dole v horku.
14. strana
02/2016
15
Sjezd z hor ukončíme v Pistóii, na kávu a prohlídku města trochu času zbude. Bude třeba
svléknout teplé svršky a pokračovat jižanským teplem do kopců k městečku Vinci. Ano, Vinci,
tady se narodil slavný Leonardo, zvaný da Vinci. Zastavíme se u jeho rodného domku.
Anchiano, Vinci, Rodný dům Leonarda da Vinci
Do cíle dnešní etapy usedlosti Santa Bruna, asi 8km od Volterry, je to asi hodinka jízdy. Ve městě
se pro pokročilou dobu asi nebudeme zastavovat. Domácí chodí spát se slepicemi a je zvykem
převzít ubytování kolem 18H00.
Santa Bruna Agroturismo, cena asi 16,50€ za osobu a noc. Do supermarketu asi 1,5km
S ubytováním v tomto kraji není velký problém. Každá usedlost disponuje volnými pokoji, které
jsou připraveny pro sezónní zemědělské dělníky. Přes prázdniny je pronajímají pocestným. Určitě
15. strana
02/2016
16
by se dalo i spát pod stanem, nebo na divoko, ale tady na jhu panuje velké horko a není nad
chladivý kamenný příbytek s bazénem přede dveřmi.
Tento způsob přenocování zdá se být poněkud nešťastným…
Tož honem se zabydlet, složit bágly, stihnout nákup pitné dávky v supermarketu (tam se musí
zajet na motorce) pak sprcha a bazén. Zbývá jen pěšky vyrazit ochutnat místní dobroty do
hospůdky Nuovo Trinciatoio. Bývá zvykem večeřet až kolem deváté večer, za chládku. Všechna
před jídla se zapíjí stolním vínem (vino da tavola) a vodou. K hlavnímu chodu je dobré nechat si
doporučit domácí víno (vino da Cassa) a řádně ho pochválit. Zdejší kraj Chianti je pověstný
červeným vínem stejného jména. Tmavé, suché, kulaté víno s ovocnou vůní servírují z lahví
balených do slámy (fiasco). Ráno žádný spěch nebude, následující etapy se pojedou nalehko,
můžeme si přispat. Nulová tolerance policajtů (Carabinieri ) tu neplatí, při měření projde řidiči 0,5
promile. Kromě státní policie mají v Itálii i městské, provinční nebo místní strážníky (Polizia
Municipale, Provinciale e Locale).
Casseruola alla fiorentina – Florentský hrnec, dušené maso se zeleninou.
16. strana
02/2016
17
Pátý den: nový život v Lucca a šikmé myšlenky v Pise
Mapka trasy pátého dne.
17. strana
02/2016
18
Lucca (LU), je jedno z provinciálních měst oblasti Toskánska. Byla založena dávno před
letopočtem Etrusky a už tehdy obehnána 12m vysokými hradbami (celková délka 4,2km). To
jsme my, Slavkováci, ještě lovili mamuty v Oboře. Ve městě jsou samé jednosměrky, orientace
ve středu města je složitá, trefit k cíli je spíš náhoda. Narodil se zde Giacomo Puccini a sochař
Mateo Civitali. Město si koupilo od Karla IV svobodu za 100.000 Zlatých dukátů.
San Michele in Foro
Basilica di San Frediano s mumifikovanými ostatky svaté Zity, patronky města, sluhů a ztracených klíčů.
Dům Giacoma Pucciniho
Italové mají smysl pro detail
18. strana
02/2016
19
Pisa (PI) provinciální město leží na břehu řeky Arno, téměř na úrovni hladiny moře. Blízké
Ligurské moře pro nás znamená velká vedra. Neznámější místo je Piazza dei Miracoli (Náměstí
Zázraků). Stojí tu čtyři vyhlášené stavby, čtyři sněhobílé mramorové budovy na zeleném trávníku.
To vyrazí dech: šikmá věž, baptisterium, hřbitov Camposanto a Duomo. Je tu na posezení dost
draho, pivko za 6,-€ pizza za 16,-€
Piazza dei Miracoli Třeba biletářka v Baptistériu zazpívá, aby předvedla perfektní akustiku budovy. Prohlídka
Duomo a povalování se na trávníku s focením…
Na Torre Pendente (šikmou věž) se dá
vystoupat po 294 schodech. Stavěl ji v
roce 1173 architekt Bonann Pisano.
Problém byl se statikou, začala se
naklánět, když věž stavěli na nestabilním
podloží. Třetí a páté patro při stavbě
odklonili, nesymetrickou tloušťkou zdiva
se snažili posunout těžiště věže do svislé
osy a navíc ještě zpevnili základ na
straně náklonu. Výsledkem bylo, že
postavili věž ve tvaru banánu. A co byste
neřekli, později se začala naklánět na
druhou stranu, na jih, kde nebyl základ
zpevněn. Když dosáhl náklon 5°30´ od
svislé osy, někdy v osmdesátých letech,
hrozilo, že se zřítí. V roce 1992 věž
obepnulo osmnácti zpevňujících obručí.
K základu byl přibetonován ztužující prstenec. Na severní straně prstence uložili 870 tun olova.
Věž se vrátila k severu o 2,5 centimentry. Pak odebírali na severní straně zeminu, aby si sedla
dolů. Věž se srovnala zase o jeden centimetr, nasadili napínání lan, ukotvených k prstencům,
celkovou silou 300tun. V průběhu dvou let se věž vrátila o půl metru zpět na správnou stranu.
2001 věž otevřeli pro turisty. Náklon zmírnili na dnešních 4°58´ nominálně 3,97 metru. Stoupat
po křivém schodišti je náročné, hází to s vámi ze zdi na zeď, ani není nutno přebrat Cianti,
chloubu zdejších vinic.
Ne, že by šikmá věž byla v Itálii něčím výjimečným. Naopak sami uvidíte, že věž stojící rovně je
tu v Appeninách spíše rarita. Holt geologicky aktivní oblast, samé zemětřesení a Italský ležérní
přístup ke stavění…
19. strana
02/2016
20
Takhle rovnali věž.
Náměstí Zázraků
Pohled z věže.
Kousek od Piazza dei Miracoli ulicí Via Santa Maria dojdeme před dům astronoma, filosofa a
fyzika Galilea Galilei. Narodil se v tomto domě 15. února roku 1564. Vynalezl dalekohled a dal se
do pozorování měsíčních kráterů, hvězd v Mléčné dráze a objevil fáze planety Venuše. (Eppur si
muove!)
20. strana
02/2016
21
Galileo pečlivě sepsal mnoho pozorování nebeských těles okulárem svých přístrojů. Stal se
zakladatelem moderní fyziky, ve které se planety (příroda) řídí přírodními zákony, to znamená
společným a jednotným principem. Stará Aristotelovská fyzika předpokládala, že planety (příroda)
se řídí vlastní inteligenci.
Z jeho záznamů pak vycházel Jan Kepler při formulaci svých tří zákonů nebeské mechaniky:
1. Zákon: Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném
ohnisku je Slunce.
2. Zákon: Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný
čas jsou stejně velké.
3. Zákon: Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích
mocnin jejich hlavních poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).
Dalekohled Galileo prezentoval 25. srpna 1609 v Benátkách a přístroj mu vynesl nemalé jmění.
Hlavní využití dalekohledu, spolu s katalogem poloh hvězd, bylo pro námořní navigaci. Zviditelnily
ho zejména myšlenky o rotaci Země, které vydedukoval ze slapových jevů (přílivu a odlivu).
Vlastně ho proslavil spor o Zemské rotaci s představiteli církve.
Princip Galileova (námořního) dalekohledu spojka je objektiv a rozptylka je okulár
V tomto gotickém kostele Santa Maria della Spina je uložen trn z Kristovy koruny a dobře se u něho parkuje
21. strana
02/2016
22
Tohle 3D zobrazení umělo i iluzorní baroko.
Vedro Pisy vyvětráme na klikatých silničkách hor Monte Vaso. Z kopců sjedeme na pláž v zálivu
Baratti, v Ligurském moři.
Výhled na moře v zálivu Baratti, poblíž Ceciny je báječný
Na pláži zbude chvilka na relaxaci, koupání a něco na zub. Nebude od věci si pod slunečníky dát
osvěžující rajčatovou polévku a při kávě pozorovat život.
Pappa al pomodoro - Hustá rajčatová polévka
Espresso lungo
22. strana
02/2016
23
Volterra(!). Město bohaté na etruskou historii a známé místními výrobky z alabastru. Žije se tu
v příjemném stínu budov, z jejich kamene sálá příjemný chlad. Nic tu nemodernizují, kontaktní
zateplení polystyrénem tu neuvidíš. Křivolaké uličky jsou plné života, vůní a nevím čeho všeho.
Baptisterium San Giovani a kostel Santa Maria Assunta (Duomo) stojí určitě za zastávku. Každý
třetí obchod nabízí výrobky z alabastru.
Město leží prakticky v centru Toskánska a budeme tu často návštěvou, protože je odtud kamkoli
blízko.
Ve stinných uličkách Volterry
V podvečer, v chládku mezi kamennými zdmi úzkých uliček, na zahrádce Ristorante Etruria, je
vhodná chvíle na zaplnění žaludku a chuťových receptorů. Chvíle pro hledání toho nejlepšího
v místních vín…
Ossobuco e gremolata – Telecí maso uprostřed s morkovou kostí dělají v Toskánsku na česneku a dalších
ingrediencích. Vidličkou vytáhni ten upečený morek ze středu kosti, polož ti ho na jazyk. Chuť tě vystřelí na Měsíc
a budeš litovat, že ta chvíle netrvá věčnost…
23. strana
02/2016
24
Šestý den: Energie matky Země
Vyrazíme na jih a v Saline di Volterra odbočíme doleva vyhlídkovou silnicí do kopců Colline
Metallifere. Po pár kilometrech zastavíme u mostu přes říčku. Dnešní ranní hygiena bude v říčce
Cécina (fiume Cécina). Snídani si dáme po pár kilometrech ve vesničce Pomarance. Je odtud
výhled na mohutnou pevnost Rocca di Sillano.
Toskánská ribollita - Zelennová polévka co dům dá, una barkchetta e espresso lungo…
Údolí řeky Cécina pod Colline Metallífere (neboli Rudnými Kopci) je geologicky aktivní. Vrchovina
je známá nalezištěm železné rudy, pyritu, chalkopyritu, kamence, antimonu, sfaleritu, galenitu
gejzírů horkých pramenů. Silnička v krajině jako vystřižené z Islandu kroutí v parádních
zatáčkách. Kolem potrubí a chladící věže, jakoby typická krajina Toskánska zmizela. Poblíž
městečka Larderello je geotermální elektrárna. První elektrárna tu stála už v roce 1904. Původní
24. strana
02/2016
25
byla zničena při válečných operacích v roce 1944. Po rekonstrukci je v elektrárně instalováno
740MW výkonu. Je to suverénně největší geotermální elektrárna v Evropě. Jenom v Americe jsou
větší, postavené v geologicky aktivním tzv. ohnivém kruhu na západním pobřeží Pacifiku.
Geotermální elektrárnu Larderello provozuje Enel.
Zdrojem energie jsou vrty hluboké asi 6km, podmínkou je dobrá tepelná vodivost hornin. Do vrtů
se trubkami čerpá voda, na druhém konci se vytlačuje pára o teplotě 200°C a tlaku 0,7MPa. Další
cesta páry jde jako v tepelné elektrárně, roztáčí turbínu a generátor proudu. Po kondenzaci
v chladicích věžích se voda vrací zpátky do země.
U nás jsou také geotermální elektrárny. V Děčíně, Litoměřicích. Vrty v Litoměřicích sahají do
hloubky 5000 m. Zdaleka nejsou tak vydatným zdrojem energie jako zde, v Larderellu. Z vrtů
vystupuje přehřátá voda, z ní se ve výměníku bude získávat pára pro výrobu elektřiny nebo pro
vytápění. Náklady na elektrárny dosáhnou asi 1,11 miliardy Kč. Eletrárna dosáhne tepelného
výkonu 50 MW a vyrobí i 5 MWe elektrické energie. Na elektrárnu budou navazovat další
investice celkem asi nad 14 miliard korun.
Geotermální zdroj Děčín funguje od roku 2002
25. strana
02/2016
26
Mapka trasy šestého dne.
Massa Marítima hornické městečko na naší cestě. Existovalo už za Etuských dob. Dnes se tu už
netěží, jezdí se sem za perlou architektury, katedrálou San Cerbone na Garibaldiho náměstí.
Oproti San Zeno je bazilika proporčně dynamičtější s ohromující akustikou. A uvnitř? Mramorový
oltář, travertinová křtitelnice a sarkofág s ostatky San Cerboneho… samé umělecké skvosty
jedné z nejstarších staveb v Toskánsku.
Katedráloa San Cerbone
26. strana
02/2016
27
Taverna Vecchio Borgia, zdejší grilované vepřové se zeleninou nebo s lanýžovým krémem (Tartufo) nemá chybu!
Cestou navštívíme opatství svatého Galgána (Abbazi San Galgano) pro odpočinek od horka
v chládku jeho kamenných zdí. Nedaleko je i zajímavé kamenné městečko Roccastrada. Vinné
sklepy tu mají vytesané do skály
Abbazi San Galgano
Bagni di Petriolo poskytují osvěžení v čisté říční vodě. Koupat se dá hned pod mostem silnice SS
223 na cestě SP 4. Jsou to přírodní termály, minerální teplá voda odtéká rovnou do potoka..
27. strana
02/2016
28
Ve vodě Bagni di Petriolo je fajn.
Siena je středověké město se zachovalým historickým centrem. Všechno je tu laděné do červeno
hněda a stavěné z pálených cihel (siena pálená=cihlově hnědá). Dříve bohaté město pro zisky
z těžby rud a stříbra, bylo samostatnou republikou.
Piazza del Campo, Palazzo Pubblico
28. strana
02/2016
29
Během války spojenci Sienu nikdy bombardovali, proto jsou středověké památky tak zachovalé.
Bělostná gotická katedrála Santa Maria Assunta stojí za podívanou.
Piazza del Campo,Torre del Mangia, Duomo Santa Maria Assunta
Kašna Fonte Gaia
Asi 10km východně od Sieny je zatravněná měsíční krajina zvláštního kouzla, Crete Senesi. Vine
se tudy silnička jako stužka. Parádní poježdění a rozhledy. Speciality z ovčího sýra mají u
opatství Monte Oliveto Maggiore.
29. strana
02/2016
30
Monteriggioni je mohutně opevněné středověké město se 14 věžemi na naší spáteční cestě do
Volterry.
Vstupné na hradby Monteriggion nevím kolik stojí, ale se vyplatí se pro nádherný výhled po okolí. S domácí
zmrzlinou v ruce, samozřejmě.
San Gimignano (toskánský Manhatan). Zaparkovat u brány Porta san Giovani, vyrazit vzhůru do
křivolakých uliček, sednout do nějaké Trattorie na místní držďkovou.
Lampredotto a Trippa alla fiorentina - Dršťky s kořenovou zeleninou a rajčatovým pyré. Silný konkurent naší
držďkové. …E una birra al signor casa! Grazie di cuore!
30. strana
02/2016
31
Sedmý den: Sladký život na Ligurské pláži a konečně ti Etruskové!
Mapka trasy sedmého dne.
31. strana
02/2016
32
Sedmý den je odpočinkový, sedmého dne odpočíval i stvořitel. Trasa kopíruje vinnou stezku
etruského pobřeží (La Strada del Vino Costa degli Etruscchi). Silnice kličkuje mezi stříbrnými
olivovníky a vinicemi těch nejušlechtilejších odrůd. Je to ráj vína. Bohatství je na kraji znát, Nejen
statky, ale i vinice jsou navrženy nejslavnějšími architekty. Zdejší olivový olej platí v Italii za
nejlepší.
Cílem celkem krátké vyjížďky je poloostrov Monte Mossoncello, Populonia v zálivu Baratti.
Populónia byla Etruským. Jsou tu bohaté
vykopávky dosažitelné pěšky, přímo z pláže.
Etruské památky a koupání v moři je na
programu celého dne. Dejte si k tomu cokoli
v hospůdce Il Lucomone (dveře jsou samá
nálepka Michelin), je to báseň procházející
žaludkem. Zaplatíte cca 50,-€ za jídlo, plus
italské ristretto na závěr je v ceně. No a po
jídle můžete v klidu zemřít s pocitem, že jste
nežili zanadarmo…
V kopcích nad pláží je to samá Etruskái
památka. Sleduj mapku vpravo. Etruské
stavebnictví značně ovlivnilo římské. Právě
od nich se Římané naučili stavět silnice,
vodovody, kanalizace a převzali užití klenby.
Typický etruský chrám byl postaven na
vysoké podstavě, nebo na kopci. Měl obdélníkový půdorys a schodiště v průčelí orientované k
32. strana
02/2016
33
jihu. Předsíň chrámu lemovaly většinou dvě řady sloupů. Svatyně měla tři cely, pro tři hlavní
etruská božstva: Tinia, Uni a Menrva.
Město s typickými znaky Etruského původu.
Etruská historie (klenba 8.stol př.n.l)
Etruská současnost (klenba léto 2014)
33. strana
02/2016
34
Osmý den: Firenze, David, DAVID a zase DAVÍÍÍDD !!!
Skončíme s ubytováním v srdci Toskánska u „Svaté Studny“, naložíme bágly a vhůru do sedel.
Od toho okamžiku se už budeme přibližovat zpátky na Moravu. První zastavení je Firenze.
Předtím ještě něco na snídani. Máte rádi mortadelu?
Mortadela – Měkký salám, nevím z čeho to dělají, ale řezník maso krájí na průsvitné plátky, kleštičkama každý
plátek načechrá a přeloží… Voní to tak, že všechno sníš cestou od řezníka, než dojdeš na konec ulice zůstanou ti
jen suché housky…
Nebo snídáte raději něco teplého?
Sformato – Omeleta se špenátem udělaná jako bábovka.
Nejznámější florentskou sochu vytvořil v letech 1501-1504 renesanční umělec Michelangelo
Buonarotti na objednávku florentské Signorie. Původně byla umístěna před Pallazzo Vecchio, ale
později byla přemístěna do Accademia di Belle Arti (Akademie „krásného“ umění) a na její místo
postavili repliku. Socha je z mramoru, váží 18 tun a s podstavcem měří 517 cm, bez podstavce
410 cm. Jak velký by asi musel být Goliáš ?! Michelangelo za sochu dostal zaplaceno 900
dukátů, což z něj udělalo na dnešní poměry mnohonásobného milionáře. Dneska už sochařství
tolik nesype.
34. strana
02/2016
35
Originál Davida v muzeu
Most zlatníků
Kopie, na nádvoří knihovny, kde stával originál
Pohled na střed města
Pollo alla fiorentina - Kuře. Po Florentinsku. Směs kuřecího masa, parmazánu, špenátu, cibule, česneku, sýru,
papriky a bylinek.
35. strana
02/2016
36
Mapka trasy osmého dne
36. strana
02/2016
37
Tož měj se, Davide, my popojedem. Než se docela rozloučíme, ještě by to chtělo posilnění na
jezdecky náročnou cestu na druhou stranu Appenin (Appenino Tosco Emiliano).
Pici – tlusté špagety a omáčka z drcených rajčat.
Během přejezdu Appenin nám ani nepřijde, že ve skále hluboko pod horami je prokopán 98 km
dlouhý tunel vysokorychlostního vlaku mezi Boloňou a Florencií. Vlak se tunelem řítí rychlostí asi
300 km/h. Rekord prý má 362km/h! Trať je celkem dlouhá 182 km a stála 6,9 miliard Euro. Vlak
jezdí na elektriku: 25 kV 50Hz. Lístek stojí 33,30 € a doba jízdy trvá 51minut.
My však nespěcháme, samotná cesta je nám cílem. Po celé trase je silnice č.65 značena jako
spektakulární. Těšte se tedy na kochačku a přitom budeme brousit gumy zleva, zprava.
Koneckonců na trase těsně mineme okruh Mugello, slavná Imola je trochu stranou.
Kemp u Mugello Circuit
Druhé zastavení je muzeum Ducati v Boloni (Museo Ducati di Bologna). Ducati letos slaví 90let,
muzeum se bude před oslavami upravovat od konce března do června. Tož doufám, že bude
otevřeno, až přijedeme. Nikdy jsem tam nebyl, ale na netu píšou, že vstupné je 10,-€. Otevřeno je
ve všední dny jako ve fabrice. Akorát přes siestu od 11H00 do 14H00 mají zavřeno.
37. strana
02/2016
38
Fotka exponátu rekordního speciálu Ducati, co mi poslal borec z muzea.
Předpokládám, že po prohlídce vytráví a nebude od věci posedět nad talířem lehké svačiny,
vyměnit si dojmy z muzea desmodromických ventilů a spláchnout dobrým mokem prach v krku.
Z Boloně nás čeká rozpálená Pádská rovina. Pitný režim bude třeba utužit.
Prosciutto – sušené vepřové, podává se na žlutém melounu.Nejlíp se do toho pustit po chvíli rukama, až maso
nasaje šťávu z melounu.
Cíl dnešní etapy je na pobřeží Jadranu, kemp Rosaspineta nebo v Rosolina Mare. Za kemp se tu
platí asi 16,50€. Dá se spát i volně, mezi kempama a mořem, v borovém hájku, jen ve spacáku.
To se pak do kempu chodí zadarmiko osprchovat, nebo na WC-ko, nakoupit chlazená pivka nebo
povečeřet v kempové restauraci. Nebo se projde kempem a sednete si do restaurace na
promenádě.
Kempování na divoko vyžaduje dobrodružnou duši
38. strana
02/2016
39
Kempová restaurace vaří obvykle univerzální jídla, nebo rovnou meníčka pro kempaře a plážové
dovolenkáře. Zato na promenádě jsou normální hospody a dají se vybrat i krajové dobroty. Biftek
přijde k chuti vždycky.
Costata alla Fiorentina – biftek i s kostí, jen málo propečený, s citronem a balzamikovým octem.
Anebo ochutnáme něco z moře? Když už tam budem?
Cozze arrosto – grilované slávky s bílým chlebem. Sníš slávky, pak chleba namáčený v polívce ze slávek. Nikdo
se nediví, když nakonec olížeš i mastné prsty.
Dojezeno, dopito? Tož na kutě a ráno brzy vyrazit…
39. strana
02/2016
40
Devátý den: Kouzlo Benátských lagun
Ne, dělám si srandu, do Benátek se nepojede, to by bylo na samostatnou výpravu. Benátky
mineme a ponecháme stranou trasy. Hned zrána však navštívíme město Chioggia, říká se mu
malé Benátky. Sleduj fotku dole a je jasné proč…
Chioggia, skoro jako Benátky, že?.
Prohlídneme si město, posnídáme, popijeme kávu a nadrobíme pannini vodnímu ptactvu. Pak
vyrazíme přes silnici nad lagunou na sever.
Fettunta – Bílý italský chléb s olivovým olejem.
40. strana
02/2016
41
V Chioggii jsou taky fabriky a loděnice, kde spravují lodě. Možná je tam i vyrábí. Na fabriku se
nechá dívat z nadjezdu nad plavebním kanálem.
Mapka trasy devátého dne
Trochu jako na příjmu v autoservisu, kdo nebo co Gladiátorovi tak pomačkalo fasádu?
41. strana
02/2016
42
Mestre je přístavní kolos, doprava je hustá a nepřehledná. Chce to udržet koncentraci a směr
Aeroporto Marco Polo. Za letištěm už čeká jen přesun nekonečnými rovinami kolem řeky Piave.
Údolí je hodně zemědělsky využívané. Podnebí tu střídá jaro, léto podzim a zase jaro. Příznivé
klima, úrodná pole a systém závlahových kanálů nebývale prospívají zemědělství: sena tu dělají
třikrát do roka a mají dvě úrody pícnin. Během krátké zastávky bychom mohli okusit něco z místní
produkce.
Panzanella – Salát z chleba, olivového oleje, rajčat, česneku a všeho možného.
Cesta nížinou Piave ničím nepřipomíná těžké bitvy a válečnou hrůzu z doby 1. Světové války.
Řeka Piave byla frontovou linií mezi Italy a Rakušany. Nejtvrdší boje se vedly o masív Monte
Grappa. Však stačí zastavit u jednoho z mnoha hřbitovů kolem cesty a počet českých jmen
vyrytých na náhrobcích překvapí. Když na jaře 1918 Italové mohutnou ofenzívou vytlačili
Rakušany a mělo dojít k podpisu kapitulace, nebylo kdo by ji za Rakousko-Uherskou stranu
podepsal. Tento stát již neexistoval.
Kolem Benátek, S. Dony a Portogruara dělají výborné černé rizoto.
Risotto nero – Rizoto, jsou v tom sépie, citrón dělá se to na víně a do černa je to zabarvené inkoustem sépií Jídlo
je návykové, lidi chodí z restaurace se začernalým úsměvem od ucha k uchu….
42. strana
02/2016
43
Poznámka. Asi 100km proti proudu Piave v horách, stojí prázdná Vajmontská přehrada (Diga del Vajmont).
Postavili ji někdy v padesátých letech, byl to tenkostěnný šperk z betonu vklíněný do skalní soutěsky a zvedal se
do výšky 261m. V neděli 22.9.1963 ve 22H39 se odtrhl skalní masiv nad přehradou a 800 milionů kubíků zeminy
se zřítilo do přehrady. Sesuv vytlačil vodu z jezera přes hráz a údolím se řítila vlna vysoká 200m, která smetla
všechno živé. Hráz to vydržela a dones zadržuje sesunutou zeminu, je plná suti…
Diga del Vajont - sesuv v přehradě
Impozantní hráz 261m vysoká
Po pobřežní rovinaté silnici, deltami řek Piave a Tagliamento, míříme na Slovinskou hranici. Za
městem Nova Gorica se opět dostaneme do jezdecky atraktivní lokality, do údolí řeky Soči
(Italsky Isonza). NA pokoření čeká sto kilometrů krásného asfaltu a rychlých protahováků. Teprve
vstupem do Triglavského pohoří, cestou na Vršič se silnice zůží. Zbývajících padesát kilometrů
se budeme pohybovat po úzké cestě mezi kolmými stěnami Julských Alp. Sjezd z Vršiče do
Kranjske Gory po Ruské cestě bude náročný.
43. strana
02/2016
44
Sedlo Vršič, Triglavski Narodni Park
Ruská cesta dolů z Vršiče
Cílem dnešní etapy je Camp Kamne ve vesničce Dovje. Je přímo naproti údolí Vrata, vedoucímu
k Aljaževu Domu pod Triglavem.
Camp Kamne, cena asi 8,-€ za noc. Nevaří se, v recepci jsou k dostání jen nápoje a bagety
44. strana
02/2016
45
Desátý den: Alpami na housenkové dráze
Z kempu je třeba vyjet brzy. Etapa dne není dlouhá, zato vede po spektakulárních silnicích. Zprvu
zamíříme na jihovýchod do města Bled. Šálek dobré kávy si vychutnáme na břehu romantického
Bledského jezera s masivem Triglavu v pozadí.
Bledsko jezero
Pokračování proti proudu řeky Sava Bohinjka. Romantickým údolím vjedeme do Bohinjskej
Bistrice, kde odbočíme směrem na Bohinjske Sedlo. Zamíříme malebnými kopci Jelivica do Kranj
(Kraň), hlavního města stejně pojmenované Slovinské občiny (něco jako u nás kraj). Odtud
rovnou na sever, do průsmyku mezi Karavankami (Karawanken Alpe), Kamnickými a Slovinskými
Alpami (Kamniško-Savinjske Alpe). Průsmyk se jmenuje Jezerski vrh, německy Seebergsattel
(1215mnm). Za průsmykem je Rakousko. A pak napříč alpskými hřebeny do Koflachu, přes
Stubai do údolí řeky Mur, a Hochswab do kempu u jezera Erlaufsee u Meriazellu.
Přes střechy Evropy
45. strana
02/2016
46
Mapka trasy desátého dne
46. strana
02/2016
47
Bruck, město na řece Mur bylo založeno v roce 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II.
Zatáčkovitá silnice B 20 je součástí rakouské Via Sacra, cesty do poutního místa svatyně v
Mariazell. Skutečný začátek trasy se nachází ve městě Mödling. Odtud do Mariazell je mnoho
poutních svatyní a klášterů i hostinců sloužící poutníkům. Bazilika je na obrázku dole.
Bazilika uchovává sošku Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska).Je nejvýznamějším poutním místem
Rakouska a jednou z nejvýznamnějších mariánských svatyní střední Evropy.
Večer v kempu bude co rozebírat. Na zatáčky, krajinu a panoramata tohoto úseku se hned tak nezapomíná …
47. strana
02/2016
48
Jedenáctý den: Zpátky na rodnou hroudu
Mapka trasy jedenáctého dne
Na poslední etapě žádný spěch nebude třeba. Domů jeto, co by kamenem dohodil. Z kopců se
vydáme kolem úzkorozchodné dráhy Mariazel - Sankt Pölten. Záčkovité pasáže vápencovými
soutěskami a vodopády pohoří Ötscher-Tormäuer. Zatáčky jsou vykrouženy na prvotřídním
asfaltu a jsou jezdeckou lahůdkou.
48. strana
02/2016
49
Nedojedeme až úplně do Sankt Pöltenu, ale v Obergrafendorfu odbočíme směrem na Melk. V
Melku překročíme Dunaj a po jeho levém břehu romantickou silnicí mezi vinicemi dorazíme do
Krems. Odpojíme se od Dunaje a zamíříme rovnou na sever, domů.
Z Krems do Hornu bude poslední zážitkový jezdecký úsek výpravy
Údolím říčky Kamp
Trasa Horn – Znojmo – Pohořelice – Židlochovice - Slavkov a jsme z výpravy doma. Že vám
v počtech etap chybí jeden den?
Den dvanáctý:
Dvanáctý den výpravy nemá v itineráři stanovenou žádnou trasu. Je prostě rezervním dnem pro
případ že se po cestě zdržíme, že se nám někde zalíbí a zůstaneme nad rámec plánu. Ze
zkušenosti plyne, že plánovat dvanáctidenní výpravu je jedna věc, dodržet však přesně takový
plán je skoro nemožné. Do itineráře jsem vložil pouze zlomek všeho zajímavého a
pozoruhodného, co nás na cestě potká a čím budeme obklopeni. Celá trasa je dlouhá přibližně
3.500km. Tenhle itinerář by měl být hlavně vodítkem jak si cestu užít. Jezdecké zážitky z cesty
49. strana
02/2016
50
jsou prioritní, proto kromě přejezdu rozpálených italských nížin je trasa téhle výpravy vedena po
klikatých silnicích, které jsou na mapách Bedekeru či Marco polo označeny zelenou linkou.
Mapka Toskánska
50. strana
02/2016
51
Tož a na co jsem ještě zapomněl? No, bylo toho dost, co jsem měl na jazyku, chtěl zařadit do
programu výpravy a nakonec zapsat zapomněl. Dochází mi slova, tak přikládám alespoň obrázky
svých myšlenek:
Arista di maiale alla fiorentina - vepřová na pepři a rozmarýnu
Cacciucco – Bujabéza z drcených rajčat, feferonek s masem, s rybou nebo s tím, co právě vyloví z moře
Fegatelli - Játra na špejli s kostičkou chleba.
51. strana
02/2016
52
Cantucci – Mandlové sušenky máčí se ve sladkém víně.
Pollo alla fiorentina - Kuře. Po Florentinsku. Směs kuřecího masa, parmazánu, špenátu, cibule, česneku, sýru,
papriky a bylin.
Tak to je k letní výpravě všechno a těším se na cestu
52. strana
02/2016

K památkám Etrusků do Toskánska. Muzeum Ferrari

Transkript

Podobné dokumenty

expedice itálie 2015

KoPREtina č. 7

Projekt „Můj obor za hranicemi České republiky“

EXCLUSIVE