zde

MASARYKOVA UNIVERZITA
PĜírodovČdecká fakulta
Geografický ústav
Lukáš HERMAN
MAPY PIRIHO REISE
Seminární práce
Historie kartografie
V BrnČ 2010
ÚVOD
V prĤbČhu stĜedovČku vznikla Ĝada map znázorĖující rozliþné území po celém svČtČ.
Množství vznikajících kartografických produktĤ se zaþalo rapidnČ zvyšovat pĜedevším ve
þtrnáctém a patnáctém století v souvislosti s množstvím zámoĜských objevĤ té doby. Do
tohoto období zapadá i život a kartografická tvorba Piriho Reise. PĜestože v této dobČ vzniklo
mnoho map i prvních atlasĤ, jen málo z nich je tak diskutováno jako mapa, respektive þást
mapy, která je dílem Piriho Reise.
PIRI REIS
Životu Piriho Reise se vČnují McIntosh (2004) a pĜedevším Tekeli (2005). Piri, celým
jménem Piri ibn Hadži Mehmed se narodil pravdČpodobnČ mezi lety 1465 a 1470 v Galipoli.
Pocházel z námoĜnické rodiny, jeho otec se jmenoval Hadži Mehmed. Jeho strýcem byl
Kemal Reis, pirát pĤsobící v patnáctém století v celém StĜedomoĜí. Tureckému sultánovi se
nedaĜilo jej dopadnout, postavit pĜed soud a odsoudit. Proto zmČnil své plány a povolal ho do
státních služeb. PĜestože Kemal Reis tuto nabídku pĜijal, i nadále se vydával na obþasné
loupežné výpravy. V roce 1481 vzal Kemal na jednu takovou pirátskou plavbu i svého
mladého synovce Piriho. U Valencie pĜepadli sedm španČlských plachetnic. O deset let
pozdČji pĜišel Kemal pĜi ztroskotání své lodČ u Naxu o život. Synovec Piri se podobnČ jako
jeho strýc stal námoĜníkem. Úþastnil se bojĤ proti BenátþanĤm, JanovanĤm a ŠpanČlĤm.
V letech 1512 až 1520 podporoval sultána Selima I. a poté Sulejmana I.
V roce 1516 získal Piri hodnost kapitána lodi. V letech 1516 a 1517 se v této funkci úþastnil
tažení proti Egyptu. V roce 1522 se pak podílel na porážce loćstva Ĝádu johanitĤ u ostrova
Rhodos. KromČ toho, že se v tČchto letech úþastnil námoĜních bojĤ, se zabýval také vČdou.
VČnoval se jak kartografii, tak i geografii, praktické navigaci a meteorologii. Je napĜíklad
autorem práce o využití plachet vČtru. KromČ své mateĜštiny plynnČ hovoĜil Ĝecky,
portugalsky, italsky a španČlsky.
V roce 1547 dosáhl až na hodnost reise (admirála) a stal se velitelem osmanské flotily
v Indickém oceánu a egyptské flotily s velitelstvím v Suezu. 26. února 1548 vytlaþil
portugalskou posádku z pĜístavu Aden. V roce 1552 dobil pĜístav Maskat a ostrov Kish, který
Portugalci okupovali od roku 1507. Poté zamíĜil na východ a obsadil i ostrovy v Hormuzském
prĤlivu, tak ovládal vjezd do Perského zálivu. PozdČji, když Portugalci zamČĜili svou
pozornost na Perský záliv, obsadil také Katarský poloostrov a ostrovy v dnešním Bahrajnu,
aby je pĜipravil o vhodná místa k budování základen. Po složitých vyjednáváních se obyvatelé
Hormuzských ostrovĤ z osmanské okupace vykoupili. Bylo zapotĜebí tĜí lodí, aby bylo možné
odvézt tuto bohatou váleþnou koĜist.
TČsnČ pĜed návratem do vlasti zastihly Piriho Reise špatné zprávy. DovČdČl se, že se mu
portugalská flotila chystá odĜíznout cestu. BleskovČ zareagoval, osmadvacet ze svých
jedenatĜiceti lodí poslal nazpČt do Basry a se tĜemi lodČmi naloženými poklady vyplul k
Suezu. Lstí se mu podaĜilo prolomit portugalskou blokádu, pĜišel však o jedno ze tĜí plavidel.
1
Po návratu do Egypta ho však neþekalo triumfální uvítání. Jeden z jeho intrikánských
protivníkĤ totiž oznámil sultánovi, že Piri Reis vyplul s 31 lodČmi, ale vrátil se s pouhými
dvČma. Za tento naprostý nezdar nesl jako velitel flotily plnou odpovČdnost a musel být tudíž
potrestán. Sultán Sulejman I. Nádherný se rozzuĜil a nechal Piriho Reise ve vČku 84 let
popravit.
PěEHLED KARTOGRAFICKÝCH DċL PIRIHO REISE
Kitab-i Bahriye (navigaþní knihy)
Jejich problematice se vČnuje pĜedevším Goodrich (2004). Kitab-i Bahriye vytvoĜená Piri
Reisem je jedna z nejrozsáhlejších starých navigaþních knih. Kniha obsahuje nejen podrobné
informace o hlavních pĜístavech, zátokách, prĤlivech a ostrovech ve StĜedozemním moĜi, ale
také další informace jako jsou popisy navigaþních technik nebo astronomická data. RovnČž
jsou zaznamenány geografické informace, jako jsou popisy mČst, zemí a jejich obyvatel. První
verze Kitab-i Bahriye vznikala v letech 1511 a 1521. I v pozdČjších letech však byla dále
rozšiĜována a revidována, aby mohla být v roce 1525 darována sultánu Sulejmanu I.
Nádhernému. Rozsah této druhé verze byl 434 stran. Piri Reis zaþal s tvorbou map
obsažených v této knize pĜi plavbách se svým strýcem Kemalem.
ObČ verze Kitab-i Bahriye se skládají ze dvou þástí. První þást obsahuje informace o druzích
bouĜí, návody k používání kompasu a portolánových map, údaje o pobĜežní þáĜe a pĜístavech,
metody urþení smČru pomocí hvČzd a popisy zemí a moĜí zobrazených na mapách. Jsou zde
zmínČny i objevy Kryštofa Kolumba a cesty portugalských moĜeplavcĤ do Indie.
Druhá þást obsahuje vždy portolánové mapy a cestovní itineráĜe. První verze z roku 1521
obsahovala 132 portolanových map, zatímco druhá verze z roku 1525 obsahovala už více jak
dvČ stČ portolánových map. Druhá sekce zaþíná popisem Dardanel a pokraþuje popisy
Egejského, Jónského, Jaderského, Tyrhénského a Ligurského moĜe, Francouzské riviéry,
Baleárských ostrovĤ, pobĜeží ŠpanČlska, Gibraltarského prĤlivu, Kanárských ostrovĤ, pobĜeží
severní Afriky, Egypta, Ĝeky Nil, pobĜeží Levanta a Anatólie. Tato þást obsahuje také nákresy
a popisy známých staveb a budov v dĤležitých pĜístavech a mČstech.
Kopie první verze navigaþní knihy se nachází v paláci Topkapi, v dalších dvou knihovnách
v Istanbulu, v univerzitní knihovnČ v Boloni, v národní knihovnČ ve Vídni, ve Státní knihovnČ
ve Vídni, Národní knihovnČ Francie v PaĜíži, Státní knihovnČ v Drážćanech v Britském
muzeu v LondýnČ, v BodleinovČ knihovnČ v Oxfordu a ve WaltersovČ muzeu umČní
v Baltimoru. Kopie druhé verze jsou uloženy v paláci Topkai, ve dvou knihovnách
v Istanbulu a Národní knihovnČ Francie v PaĜíži. Kopie nČkterých map z navigaþních knih
jsou k dispozici také na internetu. (napĜíklad:
http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Maps_by_Piri_Reis)
2
První mapa svČta – základní údaje
Základní údaje o této mapČ shrnuje více autorĤ, napĜíklad McIntosh (2004). Z první mapy
svČta Piriho Reise se zachovala jen asi tĜetina. Tato þást zobrazuje západní þást Afriky,
Atlantský oceán a východní þást jižní Ameriky. RozmČry tohoto fragmentu jsou pĜibližnČ 87
centimetrĤ na výšku a 63 centimetrĤ na šíĜku (údaje se v rĤzných zdrojích mírnČ liší). Mapa je
nakreslená na gazelí kĤži. Celá mapa svČta by dosahovala pravdČpodobnČ rozmČrĤ 140
centimetrĤ na výšku a 165 centimetrĤ na šíĜku. Na zachovalé þásti mapy je zmínČno 117
toponym. Celkový charakter mapy odpovídá portolánovému stylu.
Mapa obsahuje kromČ samotné kresby a popisu také asi tĜicet doprovodných textových
marginálií. Všechny jsou v turecko-osmanském jazyce. Na mapČ je zmínČno i datum jejího
vytvoĜení. Mapa je datována do mČsíce muharrem roku 919, což zahrnuje období mezi 9.
bĜeznem a 7. dubnem roku 1513. KromČ toho jsou zde uvedeny i další tirážní údaje jako
samotné jméno autora nebo výþet a popis použitých kartografických podkladĤ. Celá mapa
byla pĜedvedena v roce 1517 sultánu Selimu I. Její reprodukce je pĜiložena jako 1. pĜíloha.
Druhá mapa svČta
Druhé mapČ svČta se vČnuje pĜedevším Tekeli (2005). Tato mapa vznikla rozšíĜením a
zpĜesnČním první mapy v roce 1528. Zachoval se jenom malý zlomek. Jde o roh mapy, na
kterém je zobrazena Severní Amerika od Labradoru a New Foundlandu na severu po Floridu,
Kubu, Haiti a þást StĜední Ameriky na jihu. NČkteré z vyobrazených topografických prvkĤ
jsou zde popsány. Dále jsou zde vyobrazeny smČrové rĤžice a obrázky plachetnic. RovnČž
kopie druhé mapy je pĜiložena jako pĜíloha.
HISTORICKÉ SOUVISLOSTI
PĜed samotnou analýzou toho, co je skuteþnČ zakresleno v mapČ, je nutné se zamČĜit na
nČkteré události odehrávající se pĜed vytvoĜením studované mapy. DĤležité je pĜedevším
shrnutí zámoĜských objevĤ a znalostí o zobrazovaných územích. Významné události jsou
shrnuty v pĜiložené tabulce. Piri Reis žil v dobČ, kdy za pomČrnČ krátkou dobu došlo k ĜadČ
zámoĜských objevĤ. KromČ toho je to také období rozšiĜování (þehož se sám aktivnČ jako
voják a námoĜník úþastnil) a prosperity Osmanské Ĝíše.
3
Tab. 1. ZámoĜské objevy a historické události (podle KěIVSKÝ, P., 1999)
1453 Turci dobyli CaĜihrad, poþátek sto padesáti let expanze Osmanské Ĝíše
1488 dosažen Mys Dobré nadČje (Bartolome Diaz - Pt.)
1492 Bahamy, Kuba, Haiti (K. Kolumbus - Šp.)
1494 Toresillaská smlouva (rozdČlení sfér vlivu mezi ŠpanČlsko a Portugalsko)
1497 dosažena Severní Amerika (Giovanni Caboto – Br.)
1498 údajnČ dosažena Jižní Amerika (Duarte Pacheco Pereira - Pt.)
1499 obeplutí Afriky (Vasco da Gama - Pt.)
1500 dosažena Brazílie (v lednu Vincent Pinzón - Šp., v dubnu Pedro Alvares Cabral - Pt.)
1513 pĜekroþena Panamská šíje (Vasco Nunez de Balboa - Šp.)
1522 návrat Magalhãesovy (Šp.) výpravy z cesty kolem svČta
VysvČtlivky: Šp. – ŠpanČlsko, Pt. – Portugalsko, Br. – Britské království
ANALÝZA OBSAHU 1. MAPY SVċTA
Na úvod této þásti se pokusíme shrnout všechny více þi ménČ uvČĜitelné teorie a hypotézy
spojené s touto mapou. Existuje jich celá Ĝada. Mohli bychom zaþít u názoru, že mapa vznikla
na základČ snímání ZemČ z vesmíru. Mapa také údajnČ zobrazuje topografii Antarktidy,
respektive Grónska, v obou pĜípadech bez ledovcĤ. Existují i domnČnky, že na mapČ mají být
zobrazeny energetické linie.
Podklady
Podklady, které Piri Reis použil pĜi tvorbČ mapy, shrnuje McIntosh (2004). V jednom z textĤ
na mapČ je uvedeno, že mapa vnikla na základČ dvaceti rĤzných pĜedloh. KonkrétnČ je
vyjmenováno osm map Ptolemaiovských, vzniklých v dobČ Alexandra Velikého, jedna
arabská mapa Indie, þtyĜi mapy portugalské, znázorĖující dnešní Pákistán, Indii a ýínu, a
mapa západních zemí, vytvoĜená buć pĜímo Kryštofem Kolumbem, nebo na základČ jeho
cest.
Mezi odborníky existují spory, jestli tČchto 14 map zapoþítat do celkového poþtu dvaceti
zmiĖovaných pĜedloh, což by znamenalo, že bylo použito ještČ šest neuvedených podkladĤ.
Zatímco nČkteĜí autoĜi zaujali tento názor, jiní tvrdí, že bylo použito þtrnáct zmínČných map a
navíc dvacet dalších. ýíslo dvacet by pak udávalo poþet blíže nespecifikovaných pramenĤ a
celkový poþet zdrojĤ je tedy tĜicet þtyĜi. Existuje rovnČž možnost, že jako podklady sloužily
napĜíklad nČkteré mapy uložené ve starovČku v Alexandrijské knihovnČ a pĜevezené pozdČji
do Istanbulu (napĜíklad onČch osm map z doby Alexandra Velikého).
4
Interpretace kresby
Rozboru samotné kresby se vČnují Dutch (2009) a Coughi (2004). Co se týká samotných tvarĤ
jednotlivých kontinentĤ, ostrovĤ a oblastí na mapČ, je zĜejmé, že nČkteré þásti lze velmi
jednoduše rozeznat. ýást západní Afriky a Evropy, Kapverdy, Azorské a Kanárské ostrovy,
jsou znázornČny pĜesnČ a dají se tedy snadno identifikovat. V západní þásti mapy se rozkládá
kontinent, tvarem podobný Jižní Americe. Jednotlivé ostrovy, Ĝeky a pohoĜí však buć
jednoznaþnČ identifikovat nejde, nebo je to znaþnČ obtížné.
Evropa
PobĜeží Francie a Pyrenejského poloostrova je vykresleno velmi pĜesnČ, lze rozpoznat þtyĜi
výrazné vodní toky. Ze severu k jihu, do Atlantiku, teþou Tajo a Guadalquivir. Na severu
poloostrova teþe k východu Ebro. Na jihu teþe podobným smČrem další tok, ten však nelze
jednoznaþnČ urþit, ve skuteþnosti se v této oblasti vyskytuje nČkolik menších Ĝek. U ústí Ĝeky
Tajo o Atlantiku lze rozeznat Lisabon. Na horním toku Ĝeky Tajo se však ve skuteþnosti
nevyskytuje žádná smyþka jako na mapČ. A protože z významných Ĝek v této oblasti schází
Duero, mohlo dojít k chybné interpretaci skuteþnosti a spojení tČchto dvou vodních tokĤ.
Afrika
Samotné africké pobĜeží i blízké ostrovy jsou opČt vykresleny se znaþnou pĜesností, a to i
vzhledem k mČĜítku. Ve vnitrozemí západní Afriky je výrazných zakresleno vČtší množství
Ĝek. Ve skuteþnosti existuje nČkolik menších Ĝek v Maroku, Senegal a Gambie a k jihu tekoucí
Ĝeka Sassandra v PobĜeží Slonoviny, které by mohly odpovídat nČkterým Ĝekám na mapČ.
PrĤbČh Ĝek ve vnitrozemí a zdejší jezera, však realitČ pĜíliš neodpovídají. NejvČtší jezero by
mohlo být ve skuteþnosti vnitrozemskou deltou Nigeru. NČkteré názory Ĝíkají, že Ĝeky jsou
zakresleny na základČ jejich prĤbČhu v pleistocénu. Tehdejší moĜeplavce však zajímalo
pĜedevším, kde mohou naþerpat þerstvou pitnou vodu a ne to, kde snad mohli nabírat vodu v
pleistocénu.
Severní Amerika
Jak vyplývá z pĜedchozí kapitoly, o Severní Americe bylo v roce 1513, kdy mapa vznikla,
známo pouze velmi málo informací. Jediné známé údaje pĜinesla výprava Johna (Giovanni)
Cabota, a nČkteré španČlské výprav do severní þásti karibské oblasti. Fakt, že o tak velkém
celku jako je Severní Amerika, jsou na mapČ pouze kusé informace, spíše vyvrací rĤzné
fantastické teorie o mimozemském snímkování a podobnČ. VždyĢ tak velký kontinent by
pĜece nebylo možné pĜehlédnout nebo zanedbat. A naopak dokazuje, že mapa vychází z
reálných dat, známých v dobČ vzniku mapy. Velký trojúhelníkový ostrov na severozápadČ by
mohl být New Foundland. Jeho zákres pĜibližnČ odpovídá skuteþné poloze a tvar je vystižen
také pomČrnČ zdaĜile.
Byly také publikovány práce (Bywater, R., 2004), které pokládají tuto oblast, za asijské
pobĜeží. Vycházejí z pĜedpokladu, že v dobČ vzniku mapy (až do 1. obeplutí ZemČ) nikdo v
EvropČ nevČdČl o pacifické oblasti a sám Kryštof Kolumbus se domníval, že doplul do Asie.
Tuto teorii nelze jednoznaþnČ vyvrátit.
5
Jižní Amerika
Nyní se zamČĜíme na výrazný výbČžek pobĜeží na jihozápadní þásti mapy. Již na první pohled
se podobá pobĜeží Jižní Ameriky. Existují dva možné pĜístupy, jak pĜiĜadit vybrané objekty na
mapČ ke skuteþným topografickým útvarĤm. Zatímco se body v oblasti dnešní Venezuely a
severní Brazílie v obou variantách shodují, body v jižní þásti se liší. Patrné jsou delty Ĝek
Orinoko (na obrázku þ. 1 dvojice D-d) a Amazonky (B-b). Byl identifikován také ostrov
Trinidad (E-e) nebo záliv MoskytĤ u severního pobĜeží dnešní Panamy (F-f). V jižní þásti se
v obou variantách vyskytuje podobný vodní tok – snad ústí La Plata (body P).
Obr. 1. Varianty rozmístČní vlícovacích bodĤ na mapČ a ve skuteþnosti (upraveno podle: DUTCH, S.,
2009)
Druhá varianta rozmístČní bodĤ je pak stĜízlivČjší, což více odpovídá známým objevĤm a
plavbám evropských moĜeplavcĤ v této oblasti. Evropané totiž zanechali zprávy o doplutí jen
do tČchto míst (záliv La Plata). Žádné záznamy o tom, že by pĜed rokem 1513 byla dosažena
Patagonie, jak pĜedpokládá první varianta uvedená na pĜiloženém obrázku, nejsou. NČkteĜí
badatelé napĜíklad Hapgood identifikovali v nejjižnČjší þásti mapy (kolem bodu k) pobĜeží
Antarktidy. Více o tČchto hypotézách je uvedeno dalších kapitolách.
Obsah textĤ na mapČ
PĜeklad z tureþtiny do angliþtiny uvádí Hare (2001).
6
1. Zde se vyskytuje þervené barvivo zvané vakami, které jsi nevidČl, protože vzdálenost …
hory jsou bohaté na rudy … nČkteré ovce mají velmi jemnou vlnu …(útržky vČt) 1
2. Tato zemČ je obydlená. Všichni obyvatelé chodí nazí.
3. Tato oblast je známá jako Antilie. Leží tam, kde zapadá slunce. ěíká se, že zde žijí þtyĜi
druhy papouškĤ bílí, þervení, zelení a þerní. Lidé tyto ptáky jedí a jejich odČvy jsou
vyrobeny z peĜí. Zdejší skály vypadají jako þediþ. (patrnČ obsidián) Lidé tyto kameny
používají k výrobČ seker. (dále neþitelné)
4. Tuto mapu nakreslil Piri Ibn Hadži Mehmed, známý jako synovec Kemala Reise, v
Galipoli, v mČsíci muharrem v roce 919. (mezi 9. bĜeznem a 7. dubnem v roce 1513)
5. V této þásti je popsáno, jak byly tyto ostrovy objeveny. Tyto ostrovy se nazývají Antilie.
Byly objeveny v roce 896 arabského kalendáĜe. O jejich objevení se zasloužil janovský
bezvČrec, zvaný Colombo (K. Kolumbus). Ten našel knihu, která popisovala, že za
Západním moĜem (Atlantikem), leží ostrovy a pobĜeží, kde se nachází všechny druhy kovĤ
a také drahé kameny. Na základČ studia této knihy požádal Kolumbus jednoho z
významných JanovanĤ o dvČ lodČ, s kterými by se plavil do tČchto oblastí. Dostal
zamítavou odpovČć, se slovy že v tČchto konþinách, na konci Západního moĜe, je jen
mlha a temnota. Po tomto odmítnutí odcestoval Kolumbus ke španČlskému králi a požádal
ho o to samé. Musel krále dlouho pĜesvČdþovat, až požadované dvČ lodČ dostal. PozdČji
mČl Gazi (strýc) Kemal španČlského otroka, která vyprávČl: "NejdĜíve jsme se plavili na
západ. Po þtyĜech tisících mil jsme koneþnČ uvidČli ostrov, ale zvČtšili se vlny a pĜestala
být vidČt Polárka. Po pĜistání na ostrovČ na nás místní lidé stĜíleli šípy s hroty,
vyrobenými z rybích kostí. Všichni lidé byli nazí. PozdČji jsme vidČli þluny, osádka þlunĤ
vezla mrtvá tČla lidí, které ulovili a pak pojídali. Kolumbus také vidČl ostrov, kde žili
obrovští hadi. Lidé z tohoto ostrova byli pĜátelští, nabízeli ryby. Ty jsme mČnili za
sklenČné korálky. Jednoho dne jsme uvidČli ženu, která mČla na ruce zlatý náramek. Když
jsme se ptali, jestli mají ještČ nČjaké zlato, pĜinesli spoustu zlata. Zdálo se, že v horách
musejí být zlaté doly. Jednoho dne jsme také vidČli þlovČka, co nesl velké perly. Ty se dají
najít na pobĜeží tČchto ostrovĤ. Na lodČ jsme naložili drahé dĜeva a také dva zdejší
ostrovany, které jsme dovezli španČlskému králi. Ten do této zemČ poslal knČží, aby
obrátili tamní obyvatele na kĜesĢanství.“ Názvy míst pocházejí od Kolumba. Kolumbus
byl také dobrý astronom a pĜesnČ zamČĜil toto pobĜeží. PobĜeží a ostrovy na této mapČ tak
pocházejí z Kolumbovy mapy.
6. V tomto století není žádné podobné mapy, jako je tato. Tato mapa byla zkonstruována na
základČ dvaceti námoĜních map a Mappae Mundi. Bylo použito osm map z doby
Alexandra Velikého, jedna arabské mapy Indie, þtyĜi portugalské map, které znázorĖují
Pákistán, Indii a ýínu a také mapa západních oblastí kreslené Kolumbem.
7. Podle PortugalcĤ trvá v tČchto místech nejkratší noc a den dvČ hodiny a nejdelší dvacet
dva hodin. Je zde velmi horko a noc je bohatá na rosu.
1
Kurzívou jsou v této kapitole doplnČny vysvČtlivky
7
8. Po cestČ do Indie se Portugalci setkali s vČtrem, který foukal od pobĜeží. Poté co je bouĜka
odnesla k jihu, uvidČli místa vhodné jako kotvištČ. Po zakotvení a vystoupení na bĜeh
uvidČli nahé lidi. Ti stĜíleli šípy, jejichž hroty byly vyrobené z rybích kostí. Obchodovali s
tČmito lidmi a dorozumívali se pomocí posuĖkĤ. Do Portugalska se tak vrátili, aniž by
dopluli do Indie. Popsali pobĜeží velmi podrobnČ.
9. Toto je zemČ, kde patrnČ žijí bČlovlasé monstra a šestirohý dobytek. Portugalci to uvádČjí
na svých mapách.
10. Tato zemČ je pustá, všechno je zniþené a Ĝíká se, že zde žijí velcí hadi, proto tu Portugalci
nepĜistáli. ěíká se, že je zde velmi horko.
11. Tyto þtyĜi plavidla jsou portugalské lodČ. Jejich tvar je popsán dole. Pluli ze západního
pobĜeží zemČ do Habeše. ěíkali, že smČrem do Shuluku. Vzdálenost pĜes tento záliv je
4200 mil.
12. Pouhé útržky vČt, je zmínČno napĜíklad slovo zlato.
13. Janovská plachetnice vyrobená ve Flandrech. Díky bouĜi dorazila k ostrovu, který tak byl
objeven.
14. Z pradávných þasĤ pochází legenda o mnichu zvaném Sanvoldrandan (Svatý Brendan)
cestujícím po sedmi moĜích. Ten údajnČ pĜistál na velké rybČ, když ji pokládal za
ostrĤvek. Když se ryba po chvíli zaþala noĜit zpátky do hloubky, nalodil se zpČt do své
lodi.
15. Tento malý ostrĤvek je nazýván Jedenáct panen.
16. Tento ostrov se nazývá Antilia. Žije zde mnoho pĜíšer a papouškĤ, ale žádní obyvatelé.
17. Tento þlun byl vleþen podél pobĜeží bouĜí. (dále neþitelné) Jeho jméno bylo Nicola di
Guivan. Na jeho mapČ je zakresleno, že na dnech místních Ĝek se nachází zlatý písek a
valouny. (dále neþitelné)
18. Toto je þlun z Portugalska, který po bouĜi dorazil do této zemČ. (viz text þ. 8)
19. Portugalci nepluli západnČ odsud. Tato þást patĜí ŠpanČlsku. UzavĜeli smlouvu, že linie
dva tisíce mil západnČ od Gibraltaru tvoĜí hranici. PortugalcĤm náleží zemČ východnČ od
této linie a Indie.
20. Tato karavela po bouĜi dorazila k ostrovu Nicola Guivan. Na tomto ostrovČ žije množství
jednorohého dobytka. Proto je ostrov nazýván jako Dobytþí ostrov.
21. Kapitán této karavely zvaný Anton z Janova, se plavil ve službách PortugalcĤ. Jednoho
dne jej bouĜe zanesla k ostrovu. Na ostrovČ narazil na množství zázvoru. Zanechal o tom
zprávu.
22. Toto moĜe se nazývá Západní, ale franþtí námoĜníci jej nazývají jako ŠpanČlské moĜe.
Poprvé toto moĜe pĜeplul Kolumbus a také portugalští námoĜníci plující do Indie. Ti jej
nazvali Ovo Sano (pravdČpodobnČ oceán). PĜedtím vládl názor, že na druhém bĜehu je
temnota, teć je známo, že druhé pobĜeží jej obklopuje jako jezero.
8
23. V tomto místČ žijí dobytþata s jedním rohem a také pĜíšery.
24. Tyto pĜíšery jsou sedm stop vysoké. Mezi jejich oþima je rozestup jedna stopa. Jsou ale
neškodné.
Obr. 2. RozmístČní jednotlivých textových polí na mapČ (sestaveno podle: HARE, J. B., 2001)
Kartografické zobrazení
NČkolik teorií souvisí také s kartografickým zobrazením použitým na mapČ, vČtšinu z nich
vyvrací Dutch (2009). Autorem jedné z nich je i známý „záhadolog“ Erich von Daniken. Ten
v jedné ze svých knih tvrdil, že v mapČ je použito azimutální ekvidistantní zobrazení se
stĜedem v KáhiĜe, popĜípadČ v jiném místČ Blízkého Východu. Na obrázku þ. 3 je vidČt, že
kresba pĜíliš neodpovídá reálné situaci pĜi použití tohoto zobrazení. Tuto teorii také spíše
vyvrací fakt, že na mapČ jsou linie, které lze považovat za rovnobČžky a ty mají rovnobČžný
prĤbČh, což neodpovídá prĤbČhu rovnobČžek pĜi zmínČné situaci.
V pĜípadČ, že by bylo použito stejného azimutálního zobrazení ale se stĜedem v prĤseþíku
rovníku a nultého (Greenwichského) poledníku, dostaneme výsledek, který by byl
pĜijatelnČjší. TémČĜ pĜesnČ odpovídají pozice Pyrenejského poloostrova, Afriky a þásti Jižní
Ameriky. Slabinou této teorie je, že v dobČ vzniku mapy se Greenwichský poledník
nepoužíval jako základní a tedy není žádný racionální dĤvod, proþ by tomu tak mnČlo být
v pĜípadČ této mapy. Protože jedna z domnČnek zmiĖuje, že mapa vznikla na základČ nČjaké
formy „snímkování“ z vesmíru. Byla tak testována možnost, že mapa používá ortografickou
9
projekci. Výsledek je také zobrazen na obrázku þ. 3. Jisté shody v tvarech existují, nicménČ je
otázkou jak by mohlo probíhat družicové snímkování na poþátku 16. století.
NejpravdČpodobnČjším závČrem této þásti je, že zabývat se v pĜípadČ této mapy je velmi
problematické. DĤvodem je jednak fakt, že se zachovala jen menší þást mapy, a dále závČry
pĜedchozích kapitol, ze kterých vyplývá, že autor mnČl o nČkterých zemích je kusé nebo
zkreslené informace.
Obr. 3. Srovnání kresby na mapČ Piriho Reise s tvarem pobĜeží pĜi použití azimutálních zobrazeních a
ortografické projekce (upraveno podle: DUTCH, S., 2009)
Rozbor použitých toponym
Rozboru geografických jmen na mapČ se vČnuje McIntosh (2004). Jak jsme už zmínili, mapa
obsahuje celkem 117 toponym. Názvy míst nacházejících se v EvropČ a Africe, jsou snadno
identifikovatelné. Toponyma na pobĜeží Jižní Ameriky odpovídají názvĤm z dob prvních
portugalských cest do této oblasti. Názvy v severozápadní þásti mapy, lze snáze identifikovat,
pokud je srovnáme se soudobými prameny. PravdČpodobný ostrov Portoriko je nazván jako
Sanjuwano Bastido, což je zkomolené San Juan Bautista, název, který použil K. Kolumbus
v prĤbČhu své první cesty, kdy tento ostrov objevil.
10
ěetČzec malých, jednotlivČ nepojmenovaných, ostrovĤ byl díky svému tvaru, velikosti a
vzájemné poloze identifikován jako dnešní Panenské ostrovy. Na mapČ je toto souostroví
popsáno jako Undiziverjine, což odpovídá italským slovĤm „Jedenáct Panen“. Kolumbus tyto
ostrovy pojmenoval jako Jedenáct Tisíc Panen, tento název tedy vznikl také zkomolením
Kolumbova názvu.
U nejvČtší ostrova nacházejícího se v této þásti mapy je uvedeno nČkolik geografických jmen.
Název celého ostrova na mapČ je velmi podobný slovu Cipangu, takto nazýval Japonsko
napĜíklad Marco Polo. Tvar a orientace tohoto ostrova odpovídá zákresu Japonska
v soudobých kartografických dílech. PĜesto je v tČchto místech na mapČ uveden i tehdejší
název ostrova Hispaniola (zkomolenina pĤvodního názvu La Isla Española – ŠpanČlsý
ostrov). Na mapČ je nazván Espanya. Šlo tedy o zkomolení pĤvodního španČlského názvu,
k þemuž došlo pravdČpodobnČ pĜi pĜepisu názvu z podkladových materiálĤ.
Jiné jméno popisující þást velkého ostrova je Paksin Vidad, což je zĜejmČ zkomolenina názvu
Navidad, první osady, kterou založil Kolumbus na severním pobĜeží tohoto ostrova. KromČ
této mapy je tato osada zmínČna jen na malém množství jiných map. Jméno Bribinish, což je
jméno menšího ostrĤvku u jižního pobĜeží Hispanioly, je pravdČpodobnČ bir binish (turecky
dlouhý závoj). Jde tak o Piriho pĜeklad názvu ostrova Alto Velo. Další název Barbura je jedno
ze španČlských pojmenování ostrovy Turks a Caios.
Mapa Piriho Reise tedy zĜejmČ sluþuje Hispaniolu a Cipango (Japonsko) do jednoho ostrova a
naznaþuje tak pĜejatí názoru Kryštofa Kolumba, který byl až do své smrti pĜesvČdþen, že
doplul do Asie. Kolumbus tak pokládal napĜíklad Kubu za þást pobĜeží ýíny.
VÝZKUMY A TEORIE
Výzkumy a teorie související s Piriho mapou shrnují Hoye a Lunde (2004). Tato mapa byla
objevena v roce 1929 nČmeckým teologem Adolfem Deissmannem, který pracoval v
istanbulském paláci Topkapi. Jeho úkolem bylo studovat staré mapy a doporuþovat je ke
katalogizaci v knihovnČ muzea. Devátého Ĝíjna 1929 obdržel od Ĝeditele instituce zaprášený
balík starých map, které nikdo celé stovky let nepoužíval. PozdČji vyšlo najevo, že mezi nimi
byla i mapa, kterou nakreslil Piri Reis v roce 1513. TémČĜ ve stejném okamžiku, kdy byla
objevena, však upadla znovu do zapomnČní.
Až v roce 1956 narazil M. J. Walters z ÚĜadu pro hydrografii pĜi americkém námoĜnictvu na
faksimile této mapy. Kapitán ve výslužbČ a profesionální kartograf Walters, odborník na
sestavování map A. Millery a P. R. Linehan, seismolog a pracovník Boston College,
nalezenou mapu dĤkladnČ zkoumali. DospČli k závČrĤm, že tato mapa je v nČkterých
oblastech velmi pĜesná.
O tomto výzkumu se doslechl profesor Charles H. Hapgood z Keene State College. S
nČkolika svými studenty zkoumal nález sedm let. Na první pohled se jim zdálo, že mapa je
naopak znaþnČ nepĜesná. Nakonec se však ukázalo, že mapa Piriho Reise, studovaná pomocí
speciálních kartografických prostĜedkĤ, je kupodivu až neuvČĜitelnČ pĜesná. Došli k závČrĤm,
že þást znázornČného pobĜeží se znaþnČ podobá pobĜeží Antarktidy bez ledového pĜíkrovu.
11
Tvar tohoto pobĜeží byl urþen v roce 1957, kdy v rámci tzv. Roku geofyziky probíhal výzkum
tohoto pobĜeží pomocí echolokace.
V þásti mapy, kde by se mČlo být zakresleno pobĜeží Antarktidy, se totiž leze doþíst, že tato
zemČ je pustá a že zde údajnČ žijí obrovští hadi, což jsou dĤvody, proþ se tu Portugalci
nesnažili pĜistát. Dále se zde píše: „O této zemi se Ĝíká, že v ní panuje velké horko." To pĜíliš
neodpovídá dnešnímu klima Antarktidy, které se pĜíliš nelišilo ani v dobČ vzniku mapy Piriho
Reise.
PĜesto existuje i Ĝada dalších sice zajímavých, nicménČ nepĜíliš reálných hypotéz. Podle
nČkterých z nich mČl Piri Reis využívat „nadsmyslových" schopností a dokázal tak
jasnovidecky „nazírat" polární oblast bez ledu. Nebo pĜi znázorĖování tČchto oblastí využívat
starší mapy, které v podstatČ jenom okopíroval. Takové pĜedlohy by ovšem musely být
nesmírnČ staré. Síla ledu v této þástí Antarktidy totiž pĜesahuje jeden kilometr.
Tyto fakta však nezabránili vzniku dalších teorií. V roce 1989 vystoupili spisovatelé Thomas
Riemer a Fritz Nestke na veĜejnost s tezí, že v AntarktidČ ležela bájná Atlantida. A to pĜed
vytvoĜením souþasného ledového pĜíkrovu. Podle nich tak mČl Platón pĜi svém popisu
Atlantidy skuteþnČ na mysli Antarktidu. Tato teorie vznikla na základČ urþitých indicií, které
byly odhaleny na základČ doslovného pĜekladu jeho díla. PodobnČ jako u jiných textĤ totiž
platí, že nikdy neexistuje pouze jediný správný pĜeklad. Podle Platonova dialogu Timaios se
tak dovídáme, že moĜe u Atlantidy už nebylo po zmizení záhadného kontinentu splavné,
protože podle jednoho pĜekladu, tam bylo „obrovské množství bahna" nebo podle jiného
„moĜe bylo zamrzlé". V souvislosti s Atlantidou tak narazili na zmínku, které podle jejich
názoru popisovaly, jak se mytická zemČ ponoĜila pod vČþný led.
Další hypotézy tvrdí, že na mapČ jsou zakresleny podmoĜské útvary. NapĜíklad pokládají þást
mapy za zobrazení podmoĜské topografie Bermudského trojúhelníku. Nebo by v textových
polích u západního okraje mapy mČly být zašifrována síĢ jihoamerických komunikací.
12
ZÁVċR
Po provedení stĜízlivého a kritického rozboru obsahu první mapy svČta Piriho Reise
docházíme k závČru, že vČtšinu nastínČných domnČnek a teorií spojených s touto mapou,
mĤžeme vyvrátit. Je jasné, že nČkteré z nich pĤsobí tak neuvČĜitelnČ, že se daly vyvrátit již
pĜed provedením podrobnČjšího rozboru. U jiných je jejich vylouþené obtížnČjší. Asi nejvíce
známou domnČnku, že þást mapy, která údajnČ zobrazuje Antarktidu, mĤžeme vylouþit. Jedná
se nejspíše o zdeformované pobĜeží Jižní Ameriky. Tato deformace je nejspíše výsledkem
použití portugalských zdrojĤ, které mohli obsahovat tuto chybu, z dĤvodu posunutí co
nejvČtší þásti Jižní Ameriky za demarkaþní linie urþenou Toresillaskou smlouvou a tedy do
portugalské sféry vlivu. VždyĢ sám Piri Reis území StĜední a Jižní Ameriky témČĜ jistČ nikdy
nenavštívil.
I pĜes všechny vyvrácené teorie, zĤstává jeho mapa velmi pĜitažlivá nejen pro amatérské ale i
pro profesionální badatele. Objevuje se dokonce i na tureckých bankovkách. JistČ by bylo
velmi zajímavé, kdyby se do dnešní doby zachovala první mapa svČta Piriho Reise celá nebo
kdybychom mČli k dispozici vČtší þást z jeho druhé mapy svČta. Samotný Piri Reis zĤstává i
nadále významnou a zajímavou osobností nejen turecké kartografie a námoĜní vČdy. I dnes
témČĜ po pČti stech letech se na nČj nezapomnČlo a je po nČm pojmenováno i nČkolik
tureckých lodí a ponorek.
13
ZDROJE
Literatura
KěIVSKÝ, P.: Slavní moĜeplavci. 1. vyd., FRAGMENT, Praha, 1999. 64 s. ISBN80-7200321-6
Internetové zdroje
BYWATER, R.: East Asian Shorelines on the Piri Reis Map of 1513 [on-line]. 2004, [duben
2010]. Dostupné z WWW: <http://www.shodb.gov.tr/pirireis/cvler/cv_robert_bywater.htm>
CUOGHI, D.: The mysteries of the Piri Reis map [on-line]. 2004, [duben 2010]. Dostupné z
WWW: <http://xoomer.virgilio.it/dicuoghi/Piri_Reis/PiriReis_eng.htm>
DUTCH, S.: The Piri Reis Map [on-line]. 2009, [duben 2010]. Dostupné z WWW:
<http://www.uwgb.edu/dutchs/PSEUDOSC/PiriRies.HTM>
GOODRICH, T. D.: The 5658 maps of the Kitab–i Bahriye of Piri Reis [on-line]. 2004,
[duben 2010]. Dostupné z WWW:
<http://www.shodb.gov.tr/pirireis/oturumlar/piri_reisin_kitab_i_bahriyesinic_5658_haritasi.ht
m>
HARE, J. B.: Key to the Piri Re'is Map [on-line]. 2001, [duben 2010]. Dostupné z WWW:
<http://www.sacred-texts.com/piri/pirikey.htm>
HOYE, P. F., LUNDE, P.: Piri Reis and the Hapgood Hypothese [on-line]. 2004, [duben
2010]. Dostupné z WWW:
<http://www.saudiaramcoworld.com/issue/198001/piri.reis.and.the.hapgood.hypotheses.htm#
piri.reis.and.the.columbian.theory>
Maps by Piri Reis [on-line]. 2009, [duben 2010]. Dostupné z WWW:
<http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Maps_by_Piri_Reis>
McINTOSH, G. C.: Columbus and the Piri Reis map of 1513 [on-line]. 2004, [duben 2010].
Dostupné z WWW: <http://www.shodb.gov.tr/pirireis/oturumlar/kolomb_ve_pirireis.htm>
TEKELI, S.: The Map of America by Pîrî Reis [on-line]. 2005, [kvČten 2010]. Dostupné
z WWW: <http://www.muslimheritage.com/uploads/piri.pdf>
14
PěÍLOHY
PĜíl. 1.
(pĜevzato z: http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Maps_by_Piri_Reis)
PĜíl. 2.
(pĜevzato z: http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Maps_by_Piri_Reis)