Stáhnout - Festival Smetanova Litomyšl

festivalové noviny 1
Titulek titulek titulek
58. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 9. června 2016
titulek titulek
Titulek titulek titulek
titulek titulek
Smetanova Litomyšl 2016
Opět s vámi a v plné kráse
Pohybujeme se v sítích. Sociálních, svého
vlastního života, dobrých i špatných
vztahů, v sítích věku nejistoty, jak o něm
mluví sociolog Bauman. V sítích, které nás
někdy spoutávají a škrtí, strnulí jak v kokonu sotva popadáme dech, ztrácíme víru,
že se nám ještě kdy podaří nadechnout.
Přesto jsou východiska. Můžeme přece
věci měnit. Síť je flexibilní, má mnoho
podob. A jednou z nejkrásnějších je varianta utkaná z notové osnovy. Pět linek,
čtyři mezery, spousta černých teček – zakuklených tónů, které rezonují prostorem,
víří v našich hlavách, tančí s námi, v nás,
dovolí nám zažít pocit, kdy se na chvíli
sami stáváme... hudbou.
Hudba. Uklidňuje, uvolňuje, přináší radost,
harmonizuje duši.
Hudební síť radosti se každý rok, a letos už
to bude popadesáté osmé, rozprostře
nejen nad nádherným litomyšlským renesančním zámkem, nad Zámeckým návrším, ale i nad celou Litomyšlí. V červnu
prostě mívá město dokonalé pokrytí…
Zkusme se jí dotknout, kdekoli, rozezní se
operou, slavnými áriemi, uslyšíme klavír,
podmanivé housle i úderné tympány, ponese nás časem daleko, daleko do minulosti, aby se náhle zhoupla v rytmu rocku,
jazzu a vrátila se ke klasice. Skrývá se v ní
příběhů jak z pohádek Tisíce a jedné noci.
I když…
„Ať vám napovídali, co chtěli o tom, co
která hudba znamená, zapomeňte na to.
Smyslem hudby nejsou nějaké příběhy.
Hudba není nikdy o něčem. Hudba prostě
je – sama o sobě. Tvoří ji spousta nádherných tónů a zvuků sestavených tak dobře,
že je potěšení je poslouchat,” napsal
americký dirigent a skladatel Leonard
Bernstein s dodatkem, že „je-li k hudební
skladbě připojen nějaký příběh, nic proti
tomu. Svým způsobem to dává hudbě
ještě další význam. Ale je to něco přidaného, jako hořčice k vašemu párku.
Hořčice není jeho součástí. Je navíc.
Právě tak ani příběh není součástí hudby.
A hudba ve skutečnost nikdy nepopisuje
příběh, dokonce ani když je s ním spjata.”
Tahle Bernsteinova slova by se ovšem dala
vyložit i takto: hudba nemá žádný „obecný”
příběh, ale můžeme do ní vložit bezpočet
svých soukromých, intimních příběhů,
které nás naplní štěstím, radostí a pohodou. Ostatně pojďme si to vyzkoušet přímo
na Bernsteinově díle. Jeho Mši, legendární
kontroverzní, žánrově komplikovaně zařaditelnou skladbu, uvede Vojtěch Dyk. Sdělí
nám svou představu. Uvidíme, jaká bude
ta naše.
Už z pouhého nahlédnutí do programu letošního ročníku Smetanovy Litomyšle je
zřejmé, jak se festival mohutně nadechl,
síť velkoryse rozepjala křídla. A hudba
trpělivě čeká. V Litomyšli už mnohem víc
než půl století. Připravena nás přijmout,
obejmout, rozveselit, utěšit.
Vítejte opět na Smetanově Litomyšli,
přátelé!
Proč rádi jezdíme do Litomyšle?
Bez pomoci regionu by se festival Smetanova Litomyšl neobešel. Ale nejedná se jen o přízeň „profesní”, vrcholní představitelé
Pardubického kraje mají k Litomyšli i jiný vztah – osobní, niterný, přirozeně lidský.
MARTIN NETOLICKÝ
ROMAN LÍNEK
hejtman Pardubického kraje
Do Litomyšle se opakovaně rád
vracím nejen na Smetanovu Litomyšl, která je jednou z nejvýznamnějších
akcí
kulturní
sezony v našem kraji, ale také při
celé řadě dalších příležitostí,
mezi které již pět let patří zahájení sezony Lázní ducha. Litomyšl je pro mne městem
s neopakovatelnou atmosférou,
dlouhou a bohatou tradicí, jež je
spojena s celou řadou nádherných kulturních památek a významných osobností, jejichž
věhlas daleko přesahuje hranice
našeho regionu.
I samotná Smetanova Litomyšl
se může pyšnit dlouholetou tradicí vyšperkovanou kouzlem samotného místa. Ostatně i její
podtitul říká, že se jedná o festival s geniem loci. Ten spočívá
v mimořádně atraktivní a unikátní lokalitě areálu Státního
zámku Litomyšl, jenž je jedinou
hmotnou památkou zařazenou
na listině světového kulturního
dědictví UNESCO na území našeho kraje. Pro mne jako pravidelného
návštěvníka
není
atraktivní pouze atmosféra místa
samotného. Velkou roli hraje
také umělecká stránka, tedy
program festivalu, jehož dramaturgie je dlouhodobě připravována a promýšlena tak, aby se
festival posouval stále kupředu
a zároveň plně využíval kulisu
nádherného rekonstruovaného
předseda správní rady
Smetanovy Litomyšle
a 1. náměstek hejtmana
Pardubického kraje
zámeckého areálu a jeho blízkého okolí. Náplň samotného
programu je pak každoročně velkým lákadlem, kvůli kterému
stojí za to do Litomyšle dorazit,
což ostatně tisíce návštěvníků
každý rok činí. Na své si vždy přijdou nejen milovníci klasické
hudby, ale také příznivci jiných
žánrů, včetně celé populární
hudby. Ta nabývá v zámeckých
zahradách nových rozměrů, což
potvrzují i samotní interpreti.
Druhou akcí, která mne vždy bez
ohledu na další pracovní program do Litomyšle přitáhne, je
zahájení zdejší lázeňské sezony.
Lázně ducha mají své neopakovatelné a nezaměnitelné kouzlo,
které dokáže nahradit i absenci
skutečných léčivých pramenů.
Vždy si zde rád připomenu doby
minulé a užívám si plnými doušky atmosféru doby našich
předků.
Avšak i sebekrásnější a okouzlující místo se neobejde bez lidí,
kteří v něm žijí a udávají tak také
jeho charakter. Za celou řadu let,
kdy do Litomyšle pravidelně jezdím nejen jako hejtman kraje,
ale dříve jako běžný návštěvník,
školák či student, jsem zde poznal spoustu lidí, které mohu
označit za své přátele. Proto je
pro mne vždy příjemné a inspirující Litomyšl navštívit, jelikož se
právem řadí mezi nejkrásnější
místa v našem kraji.
Rád bych se dnes zmínil o jednom
orchestru, který je pro Smetanovu Litomyšl zřejmě nejzásadnější. Možná by se dalo říci, že je
to přímo rezidenční orchestr.
Jmenuje se Organizační štáb
Smetanovy Litomyšle. Má svého
dirigenta, uměleckého vedoucího, ekonoma, sekretariát
i marketing. V průběhu roku ho
tedy tvoří jenom pět lidí (ano,
čtete správně, pouze pět lidí),
s postupujícím jarem se rozrůstá
až na 120 „hráčů” pro dobu konání festivalu. Podle toho, jak jim
to společně ladí, jste vy, diváci
a návštěvníci festivalu, spokojeni.
O tom, že ředitel festivalu Jan
Pikna diriguje celou festivalovou
mašinerii výborně, svědčí i prestižní ocenění Manažer roku 2015
v oblasti kultury, které letos obdržel. Zároveň získal i ocenění
Vynikající manažer ve společnosti do 50 zaměstnanců. To dodává glanc i celému festivalu.
Smetanova Litomyšl má po Pražském jaru druhý nejvyšší počet
prodaných vstupenek, v procentuální obsazenosti míst mezi festivaly v České republice dokonce
vede.
Nedávno jsme spolu se správní
a dozorčí radou festivalu tvořili
strategii, jak by se měl tento hudební svátek v Pardubickém kraji
vyvíjet v dalších osmi letech. Naší
metou se stal Smetanovský rok
2024, kdy si připomeneme 200 let
SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY
Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací!
Stahujte zdarma na Google Play a App Store.
2
od narození Bedřicha Smetany.
Smetanova Litomyšl by měla být
hlavním nositelem projektu Rok
Bedřicha Smetany a snad dojde
i na nastudování smetanovských
oper ve vlastní produkci přímo
pro tento festival.
Nechceme, aby se festival rozrůstal do šířky, ale aby více kvetl
a fanouškům kvalitní hudby voněl
různými vůněmi. Vzhledem k rozpočtu nebudeme sázet pouze na
zahraniční hvězdy, ale především
na to nejlepší u nás. K novinkám
by měly patřit třeba zajímavé
kombinace hudby a výtvarného
umění, exkluzivní komorní pořady, varhanní dostaveníčka a pokračovat bude také uvádění děl
s uměleckým přesahem z dalších
žánrů.
Živý koncert, atmosféra na místě,
okamžité výkony hudebníků i reakce publika, to nenahradí žádné
sebelepší video či audionahrávka. A práce našeho organizačního „orchestru” směřuje
především k tomu, abyste si z Litomyšle či z dalších doprovodných míst odnesli delikatesní
zážitky nejen pro vaše uši, ale
hlavně pro vaši duši.
A tak jako hudebníci v orchestru
vyjadřují své uznání poklepáním
smyčcem o stojan s notami, tak
já nyní děkuji tomu našemu sehranému ansámblu organizátorů
a posílám jim na úvod jedno komorní a'.
EXALTATIO – CHRÁMOVÉ NOKTURNO
Červí dírou s Tiburtinou
Jako jeden z mála u nás se Tiburtina Ensemble věnuje interpretaci gregoriánského
chorálu. Správně bychom měli napsat – jako jedny z mála u nás – protože se
jedná o vokální soubor ženský, a přestože je hudebním uskupením velmi mladým,
a to jak z hlediska věku jeho členek, tak co se doby vzniku týče (2008), patří
mezi evropskou špičku v oblasti tzv. autentické interpretace staré hudby.
Upřesňovat musíme dál, neboť sdělením, že
se Tiburtina soustřeďuje pouze na gregoriánský chorál, bychom její činnost značně
okleštili. Dodáváme proto, že ansámbl věnuje pozornost i jiným obdobím staré hudby,
například středověkému vícehlasu, světské
hudbě či hudbě soudobé. Důkazem toho
bude koncert, který umělecká vedoucí Tiburtiny, muzikoložka a skvělá sopranistka Barbora Kabátková, sestavila „na zakázku”
dramaturgie Smetanovy Litomyšle. Pro
úplnost ještě informace, že na gregoriánský
chorál se už od osmdesátých let minulého
století specializuje Schola Gregoriana Pragensis, která na festivalu vystoupí také.
Jedná se však o soubor mužský.
Hudební červí díra
Červí díra je zkratka v prostoru, díky níž lze
cestovat časem. S teorií červí díry přišel už
Einstein, současná fyzika se ji snaží dokázat.
O něčem podobném musela nejspíš uvažovat
i Barbora Kabátková, když přemýšlela, jak litomyšlské zadání naplnit: „Dramaturgovi
Vojtěchu Stříteskému se líbil náš program,
který prezentuje mši Françoise Couperina
pro varhany a vokální scholu. Požádal mě,
jestli bychom z toho nemohli vyjít a nepřipravili koncert k 700. výročí Karla IV. Já jsem
tuto možnost odmítla, protože Couperin je
baroko a ke středověku se podle mých uší
nehodí, tohle spojení se mi proto nezdálo
úplně ideální, ovšem spojení vokální a var-
hanní mi naopak ideální přijde. Výsledkem
byla dohoda, že na tomto principu sestavím
speciální program.” Brána času se začala
pomalu otvírat. Nakonec se zrodil koncert
s názvem Exaltatio – Mystika svatého kříže
v chorálním repertoáru středověku a Oslavená těla Oliviera Messiaena. Tiburtina ho
provede v chrámu Povýšení sv. Kříže.
Speciální program, speciální místo
„Moc ráda připravuju koncerty pro konkrétní
místo. Chrám Povýšení sv. Kříže znám velmi
dobře, byla jsem v něm nepočítaně už jako
členka Kühnova dětského sboru, a když jsem
zjistila, že koncert bude právě tady, napadlo
mě, že východiskem pro sestavování programu se může stát tematika kříže. Středověkou hudbu jsem se rozhodla spojit s velmi
působivou skladbou Oslavená těla Oliviera
Messiaena, který byl výraznou osobností
francouzské hudby. Jde o zralé, mistrovské
dílo z roku 1939, čerpající ze známých a oblíbených Messiaenových inspiračních zdrojů:
ze zpěvu ptáků, z indických rytmů a gregoriánského chorálu.”
A jaká je souvislost kříže a Karla IV.? Tento
mimořádný panovník na českém trůně, rytíř
každým coulem, proslul též svou láskou ke
svatým ostatkům, což ovšem bylo pro jeho
dobu typické. Do Prahy nechal přinést různé
relikvie, mimo jiné kousek kříže, na němž byl
ukřižován Kristus. Tradice svatého kříže byla
ve středověku výrazná, hudbu nevyjímaje.
Co znamená Tiburtina
Souborů, jako je Tiburtina Ensemble, sice radikálně nepřibývá, zato ale roste zájem posluchačů. Lidé jako by teprve nyní objevili
hudbu, která s námi žije staletí. „U nás je to
asi proto, že teprve před nedávnem mnohým
došlo, že něco takového vůbec existuje,”
vysvětluje Barbora Kabátková, „ona to za
komunismu také nebyla hudba nijak podporovaná, protože je hodně spojená s vírou,
s křesťanstvím. Ale od doby, co se otevřely
hranice, lidé víc cestují a mají možnost získávat nahrávky různých zahraničních ansámblů, se zájem zvýšil. Také Facebook je
v tomhle směru geniálním médiem.”
Tiburtina, která přijala jméno nejvýznamnější křesťanské věštkyně středověku, má
deset stálých členek, z nichž některé též hrají
na historické hudební nástroje. Čistě středověkou hudbou se jejich činnost neomezuje,
individuálně spolupracují s různými uskupeními, která se věnují interpretaci hudby barokní či renesanční, ale i velmi moderní.
Chrámové nokturno
Jedenáctého června ve 21.30 se v litomyšlském chrámu Povýšení sv. Kříže na chvíli
otevře červí díra a umožní přítomným plout
časem a prostorem. Průvodcem jim budou
krásné ženské vokály a varhany Evy Bublové.
„Messiaen, kterého Eva bude hrát, je náročný, hudebně i posluchačsky. Je to hudba
trochu temná, ale myslím, že k tématu
a k chrámu patří,” říká Barbora Kabátková
a dodává, „ta z doby Karla IV. je velmi srozumitelná, ale také mystická, mystika kříže je
v ní velmi patrná, takže jsem velmi ráda, že
koncert začíná až v tak pozdní hodinu.”
Exaltatio znamená vzrušení, povznesení, povýšení. Všichni, kdo na koncert přijdou,
budou jednoznačně na správném místě.
3
POHLED DO BUDOUCNOSTI
Smetanova Litomyšl v digitálním čase
Pavel Kysilka je úspěšný bankéř, ve vysokých manažerských funkcích působil
například v České národní bance či v České spořitelně, jako expert Mezinárodního
měnového fondu se podílel na zavádění národních měn v některých východoevropských zemích. To jsou informace, které si běžně přečteme na internetu.
Už méně se ale ví, že miluje vážnou hudbu a město Litomyšl. Ideální konstelace
pro to stát se prezidentem. Festivalu Smetanova Litomyšl pochopitelně.
Kdy jste byl na Smetanově Litomyšli poprvé?
Jako Boskovičák jsem do Litomyšle jezdil už
na gymnáziu, na festival i na Mladou Smetanovu Litomyšl. V Boskovicích a v okruhu Brňáků jsem měl a dodnes mám spoustu
přátel z řad muzikantů. Moje rodina také byla
muzikantsky aktivní.
A vy?
Hraju na housle, kdysi jsem hrával v boskovickém symfoňáčku, teď už jen sám před
sebou, ale sestra i otec byli výborní muzikanti, sjezdili celý svět. Dokonce vystupovali
i na Smetanově Litomyšli. Moje vazba
k městu, ke kraji, k muzikantům, ke spoustě
lidí s festivalem spojených je dlouhodobá.
Logicky se to všechno propojilo, těší mě, že
můžu pro festival něco udělat, ale zároveň si
uvědomuju, že to bude hodně práce.
Jste workoholik?
Jen v případě, že mě něco baví.
A festival vás baví, zdá se.
Festival má výbornou organizaci a dramaturgii, vyšplhal se na špičku minimálně středoevropských festivalů, o úspěchu svědčí ohlasy
fanoušků i médií a to, že lístky jsou během několika hodin vyprodané. Produkt je výborný
a má na tom zásluhy tým, který v Litomyšli
funguje. Řekl jsem si, že na téhle základně je
možné postavit další patro, potvrdit, že Smetanka vyzrála v národní kulturní festival,
a podtrhnout tuto jeho roli. Smetanova Litomyšl má velmi úzkou vazbu na Smetanovu výtvarnou Litomyšl a na společenskohistorické
události a děje, které probíhají v Česku, Evropě
či ve světě. Často si festival našel nosné téma
a my bychom rádi v této tradici pokračovali.
A zároveň udělali pro festival něco, co nebude
žít „jenom” čtyři až pět týdnů, ale bude těšit
návštěvníky nejen města a kraje celoročně.
To zní zvláštně, z hlediska tradiční podoby Smetanovy Litomyšle určitě.
Ale dá se to realizovat. Jednak chceme zachovat a rozvíjet to, jak festival dnes funguje,
jednak bychom rádi, aby vkročil do kyberprostoru a zabydlel se v něm. Aby tam
i mladá generace našla atraktivní obsah,
protože, přiznávám, chceme se cíleně zaměřit na mladé a vychovávat si budoucí fanoušky festivalu.
A jak by se měl festival v kyberprostoru
prezentovat?
Kyberprostor má to kouzlo, že nezná hranice.
4
Ani časové, ani teritoriální, a toho chceme využít, třeba využitím materiálu, který během
festivalu vznikne. Myslím tím například
videa, rozhovory s umělci a podobně, máme
v úmyslu zaktivovat fanoušky, kteří by pracovali na sociálních sítích, kde můžou sdílet
svoje zkušenosti, zážitky, doporučení, fotografie… My pak zase můžeme pořádat soutěže, kvízy, budovat jakousi vzdělávací větev,
prostě využívat všech kreativních věcí po celý
rok. Chceme, aby festival byl v online prostoru dvanáct měsíců, aby se z něj lidé mohli
těšit i v předfestivalové a pofestivalové době.
Zvládne to současný festivalový tým,
nebo se bude muset rozšířit?
Našli jsme si lidi zevnitř i zvenku, kteří
s novou koncepcí, přijatou správní radou,
velmi výrazně pomáhají. Řekli jsme si, že by
bylo fajn, kdyby fungoval člověk, který by ji
zastřešil, reprezentoval festival navenek,
oslovoval širokou veřejnost, média, partnery,
pro něž bude tento obsah dostatečně reprezentativní a kteří budou chtít s festivalem
spojit síly, třeba i síly finanční.
A ten člověk, to je prezident festivalu.
Ano. Je to neexekutivní role, spíše poradně
koncepční. Novou vizi máme zformulovanou
na dlouho, včetně roku 2024, kdy uplyne dvě
stě let od narození Bedřicha Smetany.
Proč jste tu funkci vzal? Nedomnívám se,
že byste nevěděl, co s volným časem.
U festivalu jsem v různých rolích od 90. let, jako
zástupce generálního partnera, člen správní
rady, patřím k jeho fandům a propagátorům.
S čím bude práce nejvíc?
Dramata tam nejsou, práce to bude radostná,
ale bude jí, jak říkám, dost. Mým úkolem je
pomáhat realizovat zmíněnou novou koncepci, posilovat pozici Smetanovy Litomyšle
jako skutečně národního festivalu. Každý rok
se na něm musí návštěvník setkat se Smetanou, s českými operami, ale festival už je daleko víc. To, že se ho lidé naučili vnímat jako
integrální součást genia loci, architektonicky
krásného města, do něhož hudba přináší obrovské oživení, to, že sem rodiny jezdí za multikulturními zážitky, za Smetanovou výtvarnou
Litomyšlí, a to vše mohou vnímat ve městě, do
kterého se výrazně promítly české dějiny, je
bonus, s nímž je potřeba dál pracovat. Festival
má svoje kořeny, o něž je třeba systematicky
pečovat. Má to být pravý svátek české hudby,
která se stala hudbou světovou. Pracujeme na
tom, abychom ty nejlepší nápady uvedli co
nejrychleji v život, což se ještě pochopitelně
při letošním ročníku nemůže projevit. Ale
první vlaštovky už ano.
Můžete naznačit?
Nechte se překvapit.
Velký problém Litomyšle je ubytování.
Sehnat ho během festivalu je téměř nemožné.
Festival skutečně trochu přerostl možnosti
města a tohle je téma na velké řešení, a to
samozřejmě nedáme dohromady bez komerčního sektoru v regionu. Chceme, aby
lidé přijížděli na víc dnů, na rodinné víkendy.
Hledáme cesty, jak zapojit okolní obce, jak je
s městem dopravně propojit, uvažujeme
o možnostech modelů, jako je airbnb, čili
o bydlení v soukromí. A tyto myšlenky plánujeme uvést do života.
První výraznější otisky nové koncepce
tedy najdeme už v příštím ročníku?
Ano. Ale ještě v letošním kalendářním roce
lidé, kteří si otevřou stránky Smetanovy Litomyšle, naleznou nový obsah, zážitek a informace.
PARTNERSKÝ FESTIVAL V RAKOUSKU
Happy Birthday Grafenegg!
V tomto roce otevře Grafenegg již podesáté brány velkým orchestrům, sólistům
a dirigentům z celého světa, jakož i hudebnímu dorostu. Při vstupu do zámeckého
areálu se před návštěvníkem objeví zcela jedinečné místo. Pohled klouže
od futuristického jeviště ve stylu open air, zvaného Wolkenturm, k historickému
zámku. Zdá se, jako by hudba zněla ze všech zákoutí.
V rozlehlém parku si návštěvníci
užívají pikniku, ve vinotéce a v zámecké taverně se podávají různé
druhy Veltlínského zeleného od
sousedících vinařů i regionální
speciality. V Grafeneggu se zdánlivě samozřejmě snoubí tradice,
moderna, architektura, příroda,
kultura a kulinářské umění
v jeden celek.
Jak se sen mění v realitu
Od roku 1972 byl zámek dějištěm kulturních
akcí v malém měřítku. V létě 2007 bylo při
pořádání prvního ročníku započato s realizací
vize, která předpokládala zapojení celého
areálu a jeho ozvučení hudbou na nejvyšší
úrovni. Tehdy si ještě nikdo netroufal snít
o velkém úspěchu festivalu, a přesto je dnes
tento sen realitou: „Díky velkolepým hudebníkům a našemu nadšenému publiku se zámecký park promění po celé léto v zahradu
plnou tónů,” řekl Rudolf Buchbinder, vynikající klavírista a umělecký vedoucí Festivalu
Grafenegg.
Všichni hudebníci, kteří již v Grafeneggu byli,
se opět chtějí vracet. K nim patří i Bryn Terfel, který nadchl publikum při vůbec prvním
zahajovacím Gala Noci svatojánské. „Nejra-
ději bych si Grafenegg zabalil
s sebou do kufru,” líčí basbarytonista z Walesu. Tento rok přicestuje
opět – letošní Gala noci svatojánské
se bude konat 16. a 17. června –
a Bryn Terfel zahájí společně se
sopranistkou Olgou Pereyatko, Rudolfem Buchbinderem a dolnorakouským symfonickým orchestrem
Tonkünstler-Orchester (šéfdirigent
Yutaka Sado) desáté léto v Grafeneggu.
Začne osmi Letními koncerty a 19. srpna se
přehoupne do Festivalu Grafenegg.
Špičkový program
Až do 11. září prezentuje Festival Grafenegg
špičkový a rozmanitý program: hostovat zde
budou mimo jiné Concertgebouworchester
Amsterdam a jeho nový šéfdirigent Daniele
Gatti a cellistka Sol Gabetta, Cleveland
Orchestra s Franzem Welserem-Möstem
a Staatskapelle Dresden s Christianem Thielemannem.
V posledních letech se v Grafeneggu vedle
provozování koncertů etabloval rovněž Campus Grafenegg, který leží na srdci zejména
Rudolfu Buchbinderovi: „Prostřednictvím
programu Campus Grafenegg poskytujeme
hudebnímu dorostu domov v srdci Evropy.
Zkoušky orchestru a kreativní dílny mladých
hudebníků v rámci programu Campus Grafenegg vytvářejí naprosto osobitý šarm našeho festivalu.” Campus Grafenegg zahrnuje
mimo jiné kreativní dílnu pro skladatele zvanou INK STILL WET, vedenou pozvaným rezidenčním umělcem, kterým je v tomto roce
Christian Jost.
Jubilejní ročník festivalu zakončí Rudolf Buchbinder a Vídenští filhamonici, kteří v jeden den
uvedou veškeré klavírní koncerty Ludwiga van
Beethovena. „Je fascinující, co se v průběhu
tak intenzivního dne všechno stane,” uvažuje
Rudolf Buchbinder, „v trvajícím dialogu s hudbou bude člověk doslova omámen – ano,
začne se v té hudbě rozplývat.”
O všech sobotách a nedělích se na zámeckém nádvoří konají tzv. Preludiové koncerty,
a to již odpoledne coby předehra k večernímu
programu. Před hlavními koncerty je možno
navštívit ouvertury, které návštěvníky připraví
na večerní koncert a milovníkům klasické
hudby pohladí duši.
Informace a vstupenky:
Kartenbüro Grafenegg und Tonkünstler
MuseumsQuartier Wien
Museumsplatz 1/e-1.5, 1070 Wien
Tel.: +43 (0)1 586 83 83
Mail: [email protected]
www.grafenegg.com
Vstupné od 10–144 €
Místa na trávě na koncertech u Open Air
Wolkenturm: 10 €
50% sleva pro mladé do 26 let
5
SLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT
Důležité je mít čistou hlavu
Působí, jako by přišel z jiného času, a přinesl s sebou hudbu
tak širokého repertoárového rozpětí, až se ani nechce věřit,
že je možné ji v takovém rozsahu pojmout a interpretovat.
V Litomyšli zahraje Ivo Kahánek, jeden z nejlepších
klavíristů současnosti, Beethovena. A to jako člen Dvořákova
tria sólistů, kteří však spolu hrají dlouhodobě. Paradox?
Nechte se na slavnostním zahajovacím koncertu překvapit.
Bolí vás ruce, když celé hodiny hrajete na
klavír?
Když by mě bolely, něco bych dělal špatně.
Pokud člověk cvičí a hraje správným způsobem, a pokud má, a to je velmi důležité, čistou hlavu, tak by bolest rukou měla být
vyloučena. Pianista by měl být schopen, a teď
se bavíme o profesionálech, hrát klidně dvanáct hodin denně bez bolesti.
A jak se čistí hlava? Meditací, disciplínou,
sportem?
To je individuální. Někdo medituje, někdo si
zajde na pivo a všechno z hlavy vypustí, je to
o typu člověka, jak o tom přemýšlí. Jsou lidé,
pro které je hudba naprosto přirozeným vyjadřováním, ale často ji berou natolik vážně,
že to může způsobovat různé bloky v hlavě.
Můžete mít taky horší období, méně se vám
daří, můžete mít obavy před koncertem, naskakují vám otázky, jak se uživíte… Velmi
často se takové věci dějí za studií. Jsou však
i pianisté, kteří kvůli bolesti rukou museli
přerušit kariéru.
To ale dělali něco špatně, ne?
No, ona ta matérie, tedy svaly, a to nehmotné, co máme v hlavě, je daleko víc provázané, než se běžně soudí. I takový Horowitz
přerušil dráhu, a ten asi nedělal nic špatně,
takže proto jsem na začátku zdůrazňoval, že
nejenom správné používání fyzična, ale
i čistá hlava je strašně důležitá. Jenže víme,
že život málokoho je záležitostí čisté hlavy.
A abych to ještě zesložitil, tak k uměleckému
6
vyjadřování nějaké životní komplikace a nějaké peripetie potřebujete, protože dokonale
vyrovnaný a harmonický člověk nemá důvod
něco vyjadřovat. Ze zkušenosti se svými studenty vím, že bolest rukou přichází, když člověk není v nějakém směru v pohodě. Buď má
osobní problémy, nebo jeho ambice nejsou
v souladu s jeho výsledky. Mnoho lékařů by
mi oponovalo s tím, že je tady jasný zánět, ale
já se ptám – proč tam je?
Vám se něco podobného stalo?
Moc problémů jsem s tím neměl, ale párkrát se mi to stalo. Když o tom přemýšlím,
bylo to v počátcích studia na AMU, tehdy
jsem trochu měnil způsob hry a techniku,
takže třeba po pěti šesti hodinách cvičení
mě ruce trochu bolely. Jak říkám, souviselo
to se změnou techniky hraní, což ve dvaceti
už není tak jednoduchá věc, ale i tak se bolest dostavovala většinou v době, kdy jsem
měl před něčím, čeho jsem se bál. Takže
opět záležitost hlavy.
Jak relaxujete?
Když můžu, odjíždím z Prahy, a většinou
někam do hor. To je pro mě nejlepší čistič,
jaký může být.
Lezete?
No, nemohu to nazvat lezením, ale spíš horskou až vysokohorskou turistikou všeho
druhu. Strašně rád jezdím na horském kole,
většinou v Beskydech, tam jsem doma, tam
se odstřihnu se od všech vlivů. Docela rád
jsem sám se sebou. Ale někdo to má jinak –
zaklapne klavír a jde do hospody, jiný si bude
číst. Způsoby jsou různé, jde o to, aby člověk
pořád nežil v tom svém úzkém obzoru. Hudbou samotnou je možné žít stále, protože nás
v různých podobách neustále obklopuje.
Dokážete hudbu zcela vypnout?
Hudba je pro hudebníka tak důležitá věc
a natolik zásadní vyjadřovací prostředek, že
vám stejně pořád hraje většinu času. Někdo
medituje, ale, a to je zase podstatné, je potřeba čistit hlavu průběžně, nehromadit v ní
věci, které nejsou potřebné, nebo vám dokonce škodí.
Ale co ego, náš pomocník a ničitel zároveň, jak snáší takové vyhazování „nepotřebných” věcí?
Muzikanti mají s ambicemi a vlastním egem
často problém, protože ono na jednu stranu
musí být trochu přebujelé, abyste na pódium
vůbec vylezli, ale na druhou stranu si rádo
vybírá daň v podobě různých frustrací, které
pak zpětně, pokud je neřešíte, straší jak kostlivci ve skříni a můžou ve výsledku způsobit
onu zmíněnou bolest rukou nebo i horší choroby. Takže je důležité i ty věci, které se nepovedou, vidět pozitivně a nemít pocit, že
jsem nejdůležitější osobou na světě a že se
mi tohle a tohle musí podařit, a když se nepodaří, tak že je to špatně. Říkám vždycky, že
se snažím být životním surfařem. Neovlivním, jak ta vlna poteče, ale ovlivním, kam se
v rámci té vlny mohu dostat.
Měl jste psychickou krizi?
Byl jsem trémista, což souviselo s mými ambicemi. Ke konci konzervatoře a na počátku
AMU jsem měl pocit, že teď je ta doba, kdy
musím něco dokázat. Od osmnácti do pětadvaceti je pro muzikanta exponované období,
musíte vyhrát nějakou soutěž, mít dobré
koncerty, protože ve čtyřiceti už to nedoženete, čili v tomhle věku se rozhoduje, jak kariéra poplyne, a samozřejmě když člověk má
ambice a má výsledky, nebo předpokládá, že
se od něj očekávají, tak si na sebe trochu
plete bič. Pod dojmem absolutní zodpovědnosti jsem trpěl trémou, což bylo jenom převlečené to, co jsem na sebe nakládal sám,
a v momentě, kdy jsem to pochopil a začal
pracovat s myšlenkou, že když mi nevyjde sólová dráha, nebudu horším člověkem a svou
životní cestu mohu naplnit jinak. Čím dál víc
se mi ulevovalo a ulevovalo, až to dopadlo, jak
to dopadlo.
Trémou tedy už netrpíte.
Mám ji, ale neparalyzuje mě, spíš mě inspiruje.
Říkal jste, že relaxujete na kole. Ještě ke
všemu na horách. Máte pojištěné ruce?
Mám pojistku, která je v rámci toho, co náš
trh nabízí, dobrá, ale nechat si pojistit jenom
ruce, to u nás snad ani není možné. Vyplatí
se to lidem, jako je třeba krasobruslař Jevgenij Pljuščenko, který si dá pojistit nohy. Ale
to je globální celebrita, tam je to něco jiného.
Stačí však zdravý rozum, nepřeceňovat se,
nechtít si nic dokazovat. Taky jsem sebou
párkrát fláknul, ale nikdy to nebylo tím, že
bych riskoval. Když jdu na kolo, tak s tím, že
si chci zajezdit, a ne že se budu snažit nezranit se. To by člověk snad ani nemohl žít.
Život je prostě z principu nebezpečný…
Zdá se mi, že se tady vytváří takový mýtus, že
by život měl být bezproblémový, a že když
není, je v něčem chyba.
Docela by mě zajímalo, kdo na to přišel.
Meta snadnosti je dneska modlou, devadesát
procent spotřebičů nám usnadňuje už tak
snadné věci, a přesto nám je chtějí učinit
ještě snadnějšími. Zdá se mi, že je to trošku
honění se za nesmyslem.
V Litomyšli hrajete Beethovenův Koncert
pro housle, violoncello, klavír a orchestr.
V triu. To není tak úplně obvyklé, většinou
hrají tři sólisté, nebo ne?
Abych pravdu řekl, musel bych to zjišťovat,
ale možná je varianta tří sólistů pravděpodobnější. Tria bývají buď dlouhodobě hrající
soubory, pro jejichž členy je to hlavní činnost,
a potom jsou tria složená ad hoc na nějakou
akci, CD a podobně, ze tří sólistů. A my se
snažíme o symbiózu obou principů – jsme
v první řadě sólisty, náš houslista Jan Fišer
je navíc koncertním mistrem PKF – Prague
Philharmonia, ale trio je pro nás důležitým,
velmi vážně braným a dlouhodobě stavěným
doplňkem hlavní činnosti. Snažíme se být
trio tří sólistů, kteří spolu hrají dlouhodobě.
Kolikrát jste spolu Beethovenův Trojkoncert hráli?
Už několikrát. Vyzkoušeli jsme si ho i s dirigentem Petrem Altrichterem, s nímž ho provedeme i v Litomyšli.
Tenhle koncert je vcelku známý, častěji
hraný. To proto, že je snadný na provedení?
Spíš bych řekl, že je efektní. Efektní skladby
posluchače zaujmou, a pokud už je zná, jde
na ně opakovaně. Budu-li hrát třeba Čajkovského b moll a zahraju-li ho dobře, mám výhodu. Publikum bude nadšené. To vím. Když
zahraju skvěle modernu z 20.–21. století,
ocení to pár odborníků, u zbytku publika
mohou být reakce různé, často i velmi protichůdné. Ale tím, že jsou některé skladby
efektní, tudíž známé, očekává od nich každý
něco jiného. Někdo třeba má své oblíbené interpretace, jenže vy to můžete interpretovat
jinak. Úskalí je v tomto smyslu mnoho. Čím
víc interpretů efektní skladu hraje, tím ostřejší je konkurence.
Je ten koncert v něčem záludný?
Je hodně dlouhý, dosti záludný je cellový
part, technicky obtížně napsaný a těžký na
interpretaci. Někteří cellisté se ho obávají.
Klavírní part byl psán pro arcivévodu Rudolfa
- na jednu stranu si asi Beethoven hlídal, aby
nepsal technicky extrémní věci, na druhou
stranu, když si představím, že by dnes skladatel napsal skladbu této úrovně pro nějakého špičkového politika, tak se mi to zdá
dost neuvěřitelné, stále se bavíme přibližně
o obtížnosti Beethovenových klavírních koncertů.... Jako trio musíme být perfektně sehraní, ale zároveň si musíme zachovat
schopnosti sólistů. Je to skladba průhledná,
všechno je slyšet, je těžká na intonaci a nástroje mají většinou témata po sobě, málokdy
vám pomůže orchestr tím, že by vás takzvaně
přikryl. Jde o dialog orchestr – sóla. Je to
prostě takové „nahaté”, a to je hlavní úskalí
tohoto koncertu.
7
SLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT
Váš způsob interpretace je to, co myslel
dirigent Berlínské filharmonie Sir Simon
Rattle, když řekl, že jste speciální osobnost?
Nemohu hodnotit, co tím myslel, ale je fakt,
že jsem vždycky usiloval o to, aby vše, co
hraju, promlouvalo. Aby klavír mluvil, aby
hraní bylo dějové a aby vynikl vnitřní obsah
díla. Možná je dnes trend opačný, možná
mladší generaci pianistů víc zajímá čistota
formy, krásná barva zvuku sama o sobě, dokonalost toho, jak to řeknu, víc než toho, co
řeknu. Pro mě je ale to, o čem hraju, klíčové.
Možná Simon Rattle myslel tohle. Ale
nevím.
Co je to interpretace?
Definici vám neřeknu. Skladatel napíše notopis, tedy hudební představu, kterou slyší
v duchu. Zapíše ji do not, a tím za sebou
nechá nějaký kód. To, co napsal do not, je
a není přesně tím, co má zaznít. A to v tom
smyslu, že tam jsou všechny noty, určité penzum znamének atd. Ale mezi tím existují
vnitřní vztahy, které zapsat nejdou, které jsou
natolik abstraktní, že jen hudba je může vyjádřit. A vy dostanete tenhle kód a je na vás,
abyste a) splnili to, co je tam předepsáno, ale
b), a to je ta interpretace, abyste té skladbě
vdechli život. Abyste odhalili všechny skryté
smysly, které skladatel zamýšlel, nebo
možná někdy i nezamýšlel, veškeré pocity
a myšlenky, které vyvstanou vám a jsou
v souladu s celkovým světem dané skladby.
Každé geniální dílo, ať hudební nebo nehudební, se vyznačuje tím, že tam tvůrce vtělil
věci, které v jeho původním záměru nebyly,
o nichž sám možná ani nevěděl. Takové dílo
obsahuje tajemství a vlastně tak svého tvůrce
překračuje. Čím zajímavější vazby a vztahy
člověk ve skladbě odhalí a čím přesvědčivěji
je podá, aniž by porušil to, co je tam explicitně skladatelem napsáno, tím je lepším interpretem.
Stojíte na velmi vysokém stupni interpretačního umění, jak vaše představy souzní
s představami dirigentů?
Pokud se bavíme o klavírním koncertu, měl
by mít sólista cosi jako právo veta. Měl by být
dominantní osobou a dirigent by se měl stát
prostředníkem mezi ním a orchestrem. Jsou
samozřejmě dirigenti, kteří neuhnou, a pak
je otázka, jak se k tomu člověk postaví. Většinou to vyplyne ze situace. Hrál jsem třeba
s Jakubem Hrůšou, a to byla symbióza. Já si
hrál, co jsem chtěl, tedy svoji představu,
a jeho představa byla té mojí natolik blízká,
že jsme se sešli. Když taková situace nastane, vyhráli jste v loterii.
Na jaký klavír budete v Litomyšli hrát?
Pokud vím, bude to koncertní Steinway,
model D. V Litomyšli jsem už hrál v jízdárně,
ve Smetanově domě, v galerii, ale na zámeckém nádvoří ještě ne. Moc se na to těším...
SOUTĚŽTE SE ŠKODA AUTO
Vyhrajte na jeden týden nový Superb
Stejně tak jako každým rokem mohou návštěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutěžit i letos o hodnotné ceny.
Stačí správně zodpovědět otázky na soutěžním letáku a vyplněný vhodit do připraveného
boxu. Otázky vás prověří jak ze znalosti
programu festivalu, tak i automobilového průmyslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ten je tradičním partnerem Smetanovy Litomyšle.
Losování proběhne 3. července 2016 v Klášterních zahradách.
Soutěží se o následující hodnotné ceny:
1. Zapůjčení vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI
na týden.
2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu
Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě
5 000 korun.
3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu
Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě
3 000 korun.
8
KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA
Divadélko pro pana hraběte
„Zámecké divadlo je jednou z nejkrásnějších místností na litomyšlském zámku, a navíc je to
prostora nejautentičtěji zachovaná. Vypadá to tady přesně jako na konci 18. století,” rozplývá se
kastelánka Zdeňka Kalová poté, co odemkla dřevěné dveře v přízemí severního křídla.
Přímo zpod arkád jsme pak vstoupili do prostoru, který má zvláštní magické kouzlo,
takové, jaké už divadla mívají. Citlivý pozorovatel tu v prachu stále cítí vůni šminky, barev
na kulisy i parfémy dam, a před očima jako
by se mu zjevovaly stíny těch, kteří se tu
smáli, plakali, flirtovali, prostě bavili se. „Původně to byly dvě místnosti, které sloužily
jako solnice a mandlovna,” pokračuje zasvěceně moje průvodkyně, „a když Jiří Josef
hrabě Valdštejn-Vartenberk hledal nejvhodnější místo pro provozování zámeckého divadla, padla jeho volba právě na tyto
prostory. Nechal zbourat dělící příčku
a rázem tu měl velkou místnost. V ní pak bylo
jeho rodinné divadlo dokončeno roku 1797.”
Zázrak, že se nám ta krása dochovala
Jedná se tedy na rozdíl od slavného barokního divadla na zámku v Českém Krumlově
už o prostor klasicistní, čemuž odpovídá i výmalba od rodinného malíře hraběcí rodiny
Dominika Dvořáka. Rozhlížím se po hledišti,
které má – jak odhaduji – zhruba deset krát
deset metrů a nabízí parter i balkony s lóží
pro pana hraběte uprostřed. Stoupáme po
dřevěných schůdkách nahoru a Zdeňka Kalová vypráví: „Hlediště bylo přísně rozdělené
podle stavu. Tady na balkoně byla všechna
místa vyhrazená pro vrchnost a urozené
hosty. Dole, v předních řadách parteru, sedávali nejvýznamnější litomyšlští měšťané
a v zadních řadách zámecké služebnictvo,
které během představení zajišťovalo obsluhu, podávalo pohoštění a konalo i jakousi
požární službu. Vše je tu totiž z hořlavých
materiálů.” Zázrak, že se nám ta krása dochovala do našich dnů!
O nejcennější sbírce na zámku
Nejvíce ovšem pozornost poutají kulisy na jevišti. „Jedná se o nejvzácnější část vybavení divadla,” říká s pýchou kastelánka, „a současně
o nejvzácnější původní sbírku na našem
zámku. Tyto kulisy byly vyrobeny přímo na
míru pro naše divadlo ve Vídni a jejich autorem
je slavný malíř a jevištní výtvarník Josef Platzer. Tento syn sochaře Ignáce Františka Platzera se proslavil jako tvůrce scén pro opery
Ch. W. Glucka, inscenované ve vídeňském
Burgtheatru, a vytvářel kulisy i pro hraběcí
Nosticovo, pozdější Stavovské divadlo v Praze.
Jeho návrhy dekorací bychom našli ve sbírkách vídeňské Akademie anebo v některých
amerických sbírkách. Toto je ovšem jediný dochovaný soubor jeho kulis na světě. Proto je to
naše veliká chlouba, které si vysoce cení
všichni divadelní historikové.”
Cenná je i vzácně dochovaná divadelní mašinérie. Hlavní rumpál, kterým sloužící ovládali vše na scéně, se nachází pod jevištěm
a sestupuje se k němu po opravdu strmých
schůdkách. A kdy a co se v rodinném divadle
na zámku Litomyšli hrávalo? „Většinou to
bylo při různých rodinných oslavách a dávaly
se tu hlavně tehdy oblíbené konverzační komedie,” říká kastelánka. „Tyto humorné kusy
bývaly ovšem upravovány a kráceny přesně
na míru hercům, kterými byli zpravidla členové hraběcí rodiny, jejich přátelé, ale i někteří sloužící. A je zajímavé, že takto se pro
zdejší provozování upravovaly třeba i hry
Williama Shakespeara.”
P.S. Dnes se v zámeckém divadle hrává jen
zřídka, ale je to vždy, i po více než dvou stech
letech, opravdu výjimečný zážitek.
9
GIUSEPPE VERDI: LA TRAVIATA
Krajina Giuseppe Verdiho
Když si prohlížíte v atlasu sever Itálie,
velkoměsto Miláno vám padne do oka
hned. Najít jihovýchodněji tři lokality
patřící k Verdiho životu však asi
nedokážete. Objeví se až při mnohem
důkladnějším zvětšení měřítka. Nejsou
daleko od sebe. Vesnice Roncole,
kde se narodil, městečko Busseto,
kde strávil mladé roky, a Sant´Agata,
kde prožil celou druhou polovinu
století, místo, kam se vracel z cest
a kde tvořil. Když mezi Piacenzou
a Parmou správně odbočíte z dálnice,
dostanete se do souřadnic Verdiho
života už snadno.
Skláním hlavu v nízkém dveřním otvoru. Dubové dveře jsou lety zčernalé. Na zemi nerovná dlažba, okna bíle omítnuté místnosti
nabízejí pohled směrem ke kostelu. Ve světnici Verdiho rodičů je pouze prosté dvojlůžko
a na slamníku leží kytice sedmadvaceti růží.
Přesně tolika květin, kolik je Verdiho oper –
počítáno i s Requiem a bez těch, které jsou
jen verzemi původních. Appassionati Verdiani
Parma – Verdiho příznivci. Název jejich klubu
je na celofánu kolem suché kytice. Je jich
přesně sedmadvacet, jsou to samí muži
a pouť do rodiště svého Mistra podnikají od
roku 1958. Nápis obkružuje tři notové linky
s prvními dvanácti tóny Verdiho nejslavnější
melodie, sboru z opery Nabucco.
Poutní místo v Roncole
Casa natale, rodný dům, je cílem řady návštěvníků. Právě se jím prohnala povykující
školní výprava, potom tu prochází čtyřicet
brebentících seniorů z dalšího autobusu.
Roncole je evidentně pro Italy poutním místem. Hnědá, doširoka rozložitá, nevysoká
a trochu bizarní stavba stojí u hlavní silnice
už víc než dvě století. Giuseppe Verdi tu přišel
na svět do chudých poměrů. Narodil se
10. října 1813 večer. Otec hostinský, matka
přadlena. A protože tato oblast tehdy patřila
pod Napoleonovou kontrolou, je křestní list
napsán francouzsky.
Dům sloužil jako hostinec, prodejna potravin
a poštovní stanice. Není zde expozice, působí
Dům v Roncole,
kde se 10. října
1813 Verdi
narodil
sám o sobě. Z komůrky, kde vyrůstal Giuseppe, vede okno do zastřešené hospodářské části, kde měli stáj a kde se skladovalo
víno a sýry. V místnosti, kde přespávali pocestní, je nyní vyvěšena italská národní
vlajka. A venku plaketa vyjadřuje názor rodiny Pallavicino, tehdejší regionální šlechty,
že je třeba toto místo zanechat pro budoucí
generace. Před domem je Verdiho busta.
A i když je mimo sezonu a k polednímu, ke
vchodu se scházejí další a další návštěvníci.
Míjím pamětní desku připomínající, jak se
Verdiho matka s ročním chlapcem musela
ukrýt ve zvonici před vojáky, kteří ovládali region po porážce Napoleona. A pak vstupuji do
kostela. Tady se Verdi pod dohledem kněze
i varhaníka postupně stával hudebníkem.
Brzy se u varhan zapojoval do liturgie. Náhle
však zhasíná světlo, oltář se noří do šera.
Přichází kostelník a výmluvně haraší klíči. Je
poledne, zavírá se. Bude siesta. Za chvíli už
sedím v rázovité restauraci v Bussetu nedaleko náměstí. Zní tu hudba. Ovšem žádné
rádio, natož komerční. Tlumený hovor a cinkání příborů podbarvují známé sborové
scény z Verdiho oper.
U Barezziho v Bussetu
Busseto je jediné na světě, pravé a jediné
Verdiho město – a ví o tom. Je to sem z Roncole pár kilometrů. V městečku z 16. století
je hned několik míst spojených se skladatelem. Je siesta, a tak jako po vymření. Jen
moderní Verdiho národní muzeum, umístěné
v renesanční vile Pallavicino, je otevřené
i přes poledne. Nikde nikdo. Mohu se úplně
sám opájet Verdiho hudbou. Co místnost, to
několik oper. Každý pokoj má jiné tapety,
10
na stěnách zvětšeniny scénografických návrhů, k tomu pár informací. Jinak vás nic
neroz-ptyluje – je tu přítomna jen znějící
operní hudba. Jak přecházíte z místnosti do
místnosti, hudba se přelévá a vás to svádí
k tomu, abyste chodili sem a tam a nechali
se proměnami prostoupit.
Muzeum podává Verdiho jako světově nejhranějšího operního autora a Busseto jako rozhodující místo jeho života. Ředitel zdejší
hudební školy a kůru Ferdinando Provesi
rozpoznal Verdiho talent. A byl tu Antonio Barezzi, obchodník a hudební nadšenec, zakládající člen místní filharmonické společnosti,
Verdiho mecenáš. V Barezziho domě si uvědomíte, že bez tohoto muže by se Verdi
nestal tím, čím se stal. Přijal chlapce téměř
za svého. Později se Giuseppe stal učitelem
klavíru jeho dcery a nakonec i jeho zetěm.
Jeden ze světově nejproslulejších operních
domů La Scala
v Miláně v polovině 19. století
Rozhodující léta života
Dívám se z okna. Takhle nějak se díval
i Verdi. Nevysoké renesanční paláce a na
protilehlé straně mohutnou stavbu s věží.
Nyní je to radnice. Co mladičký hudebník
ovšem nemohl vědět, bylo, že v pravém
křídle upravené budovy bude ještě za jeho života zřízeno Verdiho divadlo a že před radnicí
bude stát jeho pomník.
Verdi tu prožil rozhodující léta, byla odsud jeho
žena. Rodinné štěstí však trvalo jen pár let. Jejich dvě děti i Margerita zemřely. Skladateli nebylo ani třicet. Jeho druhou životní partnerkou
se stala pěvkyně Giuseppina Strepponiová,
umělkyně – a navíc s nemanželskými dětmi.
Roky spolu žili neoddáni. Vztah Busseta k Verdimu dostal trhlinu. Liberální poměr se zpěvačkou mu nemohli odpustit. A tak se nakonec
Verdi se Strepponiovou přestěhovali do vily
mimo Busseto. Když otvírali nové divadlo,
které pojmenovali po něm, nepřišel. Vzniklo
s jeho finanční pomocí, ale skladatel do něj nevkročil. Opravdu nikdy, zdůrazňuje průvodkyně.
Vydat se po stopách Verdiho v Milánu není
složité. Navštívíte divadlo La Scala, podíváte
se k jeho hrobu. Studoval zde, mělo tu premiéru několik jeho oper včetně první a po-
slední a včetně opery Nabucco, jeho prvního
opravdového úspěchu. Jezdil sem pravidelně, v zimě i na delší dobu. V Milánu
v lednu 1901 zemřel. Avšak skutečně doma
u Verdiho, to je pouze v Sant´Agatě.
Vila a farma Sant´Agata
Vila Sant´Agata stojí na samotě, nepřestavěna, obklopena zahradou a starými stromy,
ztracena v rozlehlé nížině. Tak jako za časů
Giuseppe Verdiho, zdejšího hospodáře. Průvodkyně vykládá nejen o autentickém zařízení
místností a o zvycích Giuseppa a Giuseppiny,
ale třeba i o jejich psíkovi a papouškovi. Stojím
pak na štěrkem vysypané cestičce, vedle
oken, z nichž Verdi vyhlížel do zahrady. Ve vile
se v současnosti provádí právě jen těmito několika pokoji v přízemí. Navštívíte mimo jiné
soukromý pokoj Giuseppiny, místnost, kde
Verdi pracoval, i pokoj, který je replikou
úmrtního místa v milánském hotelu. A je tu
vchod do maličké soukromé kaple. Verdi dostal výjimku a směly se tu sloužit mše. Za
rohem jsou pak v přízemí vily prostory, kde
skladoval víno, s nímž prý mimochodem do-
Plakát k premiéře opery La Traviata v divadle La Fenice v roce 1853
cela zdatně obchodoval. Zbylá větší a tajemná
část domu je dosud v soukromém držení dědiců. Jak se zdá, vztahy tu panují trochu
opatrné, ale turisté jsou za kovanou branou
a v části domu trpěni.
Dům a pozemky v Sant´Agatě nedaleko Busseta koupil Verdi už jako docela úspěšný
autor v roce 1848. O tři roky později, to už
měl napsaného Rigoletta a Trubadúra, zde
začal hospodařit a žít. V ústraní tu komponoval, ale také se staral o majetek, o investice
a výnosy… Čím byl starší, tím víc se vedle
hudby věnoval i své farmě. Byl jistě zámožný.
Však také vedle podpory sociálních projektů
v Miláně stojí rovněž za postavením nemocnice v nedaleké obci Villanova d´Arda.
Slunce se pomalu kloní k západu, poslední
prohlídka tohoto dne skončila. Skupinka návštěvníků odchází, tři průvodkyně zavírají obchůdek se suvenýry a branku. Cestou k autu
a pak i na silnici mezi poli si uvědomuji, že
Verdi už pro mě bude jednou provždy někým
jiným. Ne mužem z knihy o dějinách hudby,
Petr Veber
ale živým člověkem.
psáno pro Týdeník Rozhlas
Devatenáctá z Verdiho oper, jejíž
název se překládá jako Zbloudilá,
se odehrává v současnosti a je
první významnou operou s tak soudobým dějem. Vznikla na námět
nedávno vydaného románu Alexandra Dumase mladšího Dáma
s kaméliemi, podle hry, kterou
Verdi viděl v Paříži.
Premiéra na jaře 1853 v benátském
divadle La Fenice nebyla úspěšná,
sólisté na své role vesměs nestačili
a představitelka hlavní postavy
údajně vizuálně neodpovídala ani
představám o kurtizáně, ani představám o ženě, která trpí souchotinami. Navíc byl i sám námět
kontroverzní. Hlavní postavou pro-
fesionální společnice? A vzbuzující
soucit? Další nastudování v jiném
benátském divadle však bylo průlomem. Verdi, do té doby autor oper
s historickými náměty, se definitivně
stal celebritou. Traviata spolu s Rigolettem a Trubadúrem se už za
autorova života dostala mezi jeho
nejoblíbenější a nejhranější opery –
a zůstává jí stále. Její komponování
spadá do doby, kdy už se skladatel
s Giuseppinou Strepponiovou přestěhoval do Sant´Agaty. Nejednoduchý vztah obou umělců, komplikovaný neshodami s Verdiho rodiči
i se spoluobčany v Bussetu, se určitě odrazil ve volbě ženských postav Verdiho oper z těch let. (veb)
11
Cizinci na Litomyšl slyší
K obdivovatelům Litomyšle, té historické i současné, patří i ředitelka České centrály
cestovního ruchu - CzechTourism Monika Palatková.
Kdybyste si měla vybrat tři její dominanty, které by to byly a proč?
Musím se tedy vrátit k litomyšlskému zámku,
který je výjimečným dílem renesančních stavitelů. Kolem zámku je navíc příjemný park,
kde může návštěvník vstřebat zážitek z prohlídky. Protože mám ráda procházky místy,
kam nedoléhá ruch města, vybrala bych jako
druhou dominantu Klášterní zahrady, které se
podle mého názoru podařilo velmi zdařile obnovit. Ze staveb moderní architektury mě
potom svou netradiční podobou zaujal krytý
městský bazén.
Budeme předpokládat, že se dá cestovat
v čase. S kterou historickou osobností, a že
jich v Litomyšli žilo, byste se chtěla setkat?
Výběr je to opravdu složitý.
Ačkoliv bych se ráda potkala
s Bedřichem Smetanou či
slavnou kuchařkou Magdalenou Dobromilou Rettigovou, volba tentokrát padne
na osobnost, která souvisí
s mou prací. Ráda bych se
tedy setkala s cestovatelem
Josefem Kořenským, který
v Litomyšli tři roky vyučoval.
Svými zápisky přispěl k rozšíření obzorů tehdejší české
společnosti, líbí se mi ale
také jeho názor, že dobrý pedagog by měl
hodně cestovat, seznámit se s poměry ve
světě a poznatky tak předávat dětem na základě vlastní zkušenosti.
Foto Pavel Radosta
V čem je podle vás Litomyšl jedinečná?
Potenciál Litomyšle spatřuji
především v úspěšném propojení moderních prvků
a historie. Vedle sebe tu stojí
stavby s tisíciletou historií
i výtvory soudobé architektury, které jsou citlivě zapracovány do městské krajiny.
Jedinečný je renesanční
zámek, který do města každoročně láká tisíce návštěvníků, i Smetanovo náměstí
s půvabným podloubím. Nezapomeňme ani
na kulturní život – jen málokde se koná tolik
zajímavých akcí jako v Litomyšli.
Už dlouho pracujete v cestovním ruchu.
Čím myslíte, že Litomyšl dokáže nadchnout
návštěvníky z jiných zemí světa?
Jedním z motivů zahraničních turistů k návštěvě České republiky je poznání historie
a místních památek. Litomyšl je moderní historické město, věnující se rozvoji a rekonstrukci
svých dominant, a kromě toho má památku
UNESCO – na to také cestovatelé často slyší.
Navštívila jste někdy festival?
Bohužel mi zatím pracovní povinnosti nedovolily se Smetanovy Litomyšle zúčastnit. Program ale každý rok sleduji a doufám, že si ho
v dohledné budoucnosti budu moci také vychutnat osobně přímo v Litomyšli.
(1Ċ6' 5&ª.',6' .#,-7,6'69''67,6'
,'&01&7i'5'<#21,6'#7ä+,6'5+10.+0'
018+0-;.'61i0ª*1('56+8#.7
,' O0 .
'
0
+
<CRQLVGUGFQHQVQUQWV÷åGPCVÆOC
5OGVCPQXC.KVQO[wNVXÚOCQéKOC
JNGFGLVGMCåFÚXÊMGPF5OGVCPW
CPGDQUGUVCÿVGPCwKOKHCPQWwM[
CUNGFWLVG\CLÊOCXQUVKMCåFQFGPPÊJQ
åKXQVCHGUVKXCNW<MT¾VMCDWòVG
XQDTC\G
12
Vážná hudba
v šesti otázkách
Je potřeba mít speciální znalosti, abychom jí porozuměli?
A je potřeba mít speciální znalosti o rocku,
popu nebo jazzu, abychom rozuměli téhle
hudbě? Ne. Stačí poslouchat. S vážnou hudbou je to totéž. Síla hudby je v emocích, ne ve
znalostech o ní. Nechme ji na sebe prostě jen
působit.
Je klasická hudba nudná?
Myslíte, že ji skladatelé komponovali, ať to bylo
v jakémkoli století, aby se při ní posluchači nudili? Ne. Lidé se vždycky chtěli radovat, smát,
chtěli při ní tančit, nechat se jí unášet. Od toho
tady hudba byla a je. Už staletí.
Lze během koncertu jíst a pít?
Ehm… kinokavárny existují, to ano. Kavárny
- koncertní sály zatím ne. Naštěstí. Nikdo vás
tudíž nemůže vyrušovat chroupáním popcornu. Co se pití týče, vezmete-li si malou
lahev s pitnou vodou, nikdo vás nebude
kárat. Hodí se stejně jako cucavé bonbony
v případě náhlého záchvatu kašle, což se přirozeně a běžně stává.
Proč se muzikanti strojí stále stejně
„nudně” – černobíle?
Kdepak, tyhle časy jsou dávno pryč! Outfit
dam a pánů s hudebními nástroji v rukách se
velmi proměnil. Zvláště sólisté častokrát zažité mýty dramaticky zboří. Uvidíme, co přinese festival…
Kdy je možno tleskat?
Tak tohle je vskutku otázka s velkým
O. Stránky by se tématu daly věnovat…
Stručná odpověď je asi taková: nechte se vést
okolím. Když všichni tleskají, volají bravo,
přidejte se.
Co si vzít na sebe?
Můžete přijít v čemkoli, nikdo vás nebude
kritizovat, ale pár překvapených pohledů asi
zachytíte, vezmete-li si například oblek,
v němž se ženil prastrýc, či dáma po vašem
boku obleče šaty, v nichž bude imitovat efekt
diskotékové koule. Roztrhané džíny, byť z luxusního butiku, taky nezaujmou. Etiketa má
svá pravidla a je dobré se jí držet, aniž bychom ovšem za róby museli vyhazovat tisíce.
Lístky na Chrámové
nokturno ještě v prodeji
Hudba a chrám, to je synergie, jež slibuje
mimořádný, až mystický zážitek. Tiburtina
Ensemle je špičkový vokální soubor, který si
vydobyl mnohá uznání doma i v zahraničí,
a Litomyšl mu nabídla neopakovatelný prostor, kde může prezentovat své umění.
Chrámové nokturno – Exaltatio
Kostel Povýšení sv. Kříže
Sobota 11. června, 21.30
POSLOUCHEJTE S NÁMI
Festivalový playlist
Současnost je náročná, jako bychom seděli
na vahách, které naši individualitu kalibrují
hodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”.
Ploužíme se pak životem s antidepresivy po
kapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jak
je to bezpečné, účinné a fajn. Není našim
cílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný koktejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá,
udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost.
Hudba může snadno nastavit rytmus našeho
běžného dne, dovolíme-li jí to, stane se nám
nevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitu
do setmění. S technikou, kterou máme k dispozici, není žádný problém naprogramovat si
vlastní rádio a každý den s jinými melodiemi
přirozeně harmonizovat duši i tělo.
A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejí
na přípravě či propagaci festivalu?
Eva Piknová
ředitelka komunikace
Smetanovy Litomyšle
Hudba je moje životní láska, provází mě ve
všech důležitých momentech a mám obrovské štěstí, že je také spjata s mým profesním životem. Díky úkolu podělit se o „svůj
ideální playlist” jsem se v hektickém čase
příprav festivalu zastavila a uvědomila si,
jak málo se ke klidnému poslechu v poslední době dostávám a jak moc se mi po
něm stýská. Už se mi nestává, že bych se
mohla úplně uvolnit, poslechnout si oblíbené cédéčko třeba dvakrát po sobě
a opravdu pořádně si ho vychutnat… Příležitosti k poslechu hudby se vlastně redukovaly do přesunů autem. Na čtyřech kolech si
hudbu opravdu užívám a nejraději bych
pořád jenom jela dál a spojila hudbu se svou
další vášní – s cestováním. Hudba mě naplňuje energií, uklidňuje mě a hladí, když je to
potřeba… Hudba je radost a štěstí a bylo pro
mě obrovskou relaxací připravit pro čtenáře
festivalových novin playlist pro jeden všední
den. A na tolik srdcovek se nedostalo…třeba
ještě Pink Floyd nebo Coldplay!
anca
o & Gar
Netrebk
Diwanpüppchen
Jonas Kaufmann & Julia Kleiter
Asi si budu playlisty sestavovat častěji. Tedy
k první písni!
Spolehlivě probere, svěží sprška, která optimisticky naladí a zejména když se přidám
a zahulákám si, cítím jak natěšeně a plná sil
vstupuji do nového dne.
Mike Oldfield – Man in the Rain
A to je přesně ono, už u první písně… Oldfield
nedělá písničky, jeho alba jsou promyšleným
uměleckým dílem, copak to jde, zůstat jen
u jedné skladby? Nechce se mi ven z auta,
čapne mě toulavá a chci poslouchat všechny
jeho nahrávky a jet dál a dál a dál… Máme ale
všední den a práce volá.
Kdyby to šlo, (ale nejde, protože nesedím
sama v kanceláři), tak pro dopolední tvůrčí
pohodu mám dvě favoritky a ideálně celá
úchvatná cédéčka, když jenom ochutnávku,
tak alespoň takto:
Jana Kirschner: Moruša biela a píseň Promenáda
Aneta Langerová: Na Radosti a třeba nádherná Tragédie u nás na vsi
Je to ideální playlist v ideálním dni, tedy dopoledne mi šla práce pěkně od ruky a po
tomto skvělém výkonu se s kolegy vydávám
na zasloužený oběd do některé z nedalekých
restaurací. Vychutnávám si cestu tam
i zpátky prosluněnými litomyšlskými zákoutími a do práce se vracím svěží a nabitá,
avšak s trošku roztěkanými myšlenkami. Po
návratu do kanceláře tedy pouštím ideálně
směs oblíbených a pohodových stálic, které
se v létě skvěle hodí třeba i k práci na zahradě:
Hradišťan – Velkomoravský chorál a Hradišťan s Vlastou Redlem !!! Pecka!
Václav Neckář – Tomu kdo nás má rád
Vladimír Mišík – Proč ta růže uvadá
Zuzana Michnová – Příště se Ti radši vyhnu
A nakonec, když už je načase nechat si
v práci také něco nazítra, POHODA!
Frank Sinatra – New York a už „tančím” domůůůůůůů.
V autě hraje Oldfield od rána, čemuž se nebráním. A jsem přemístěna… To vyžaduje
monumentální střih a s dokonalým zvukem.
Skladba, která se mi nikdy neoposlouchá:
Led Zepellin – Stairway to Heaven
A je tu večer, uklidnění a usebrání se. Dostávám se ke klasice a obdivuhodným hlasům,
které mě odzbrojují svou samozřejmostí,
přirozeností, barvou, šarmem. Začneme
zlehka…
Jonas Kaufmann a Julia Kleiter – Diwanpüppchen
Pro mne nejlepší Rusalka: Gabriela Beňačková – Měsíčku na nebi
Fenomální Flower duet – Netrebko-Garanča
a ještě jeden prosím … Barcalora
A tečka? Vrchol té nejpřirozenější přirozenosti, čistá příroda, jak ona prostě nemůže
jinak… Nekonečně krásné!
Maria Callas – Casta Diva
Dobrou noc!
13
LEONARD BERNSTEIN: MASS
Dva a půl roku života se Mší
Tak to už měl na starosti Oskar Rosza, který
je skvělý. Čím dál tím víc jsem přesvědčený
o tom, že ten člověk se pro tohle dílo narodil… no, asi ne, narodil se asi z jiného důvodu, ale myslím si, že jak Bernsteinova Mše
dělá Oskarovi hrozně dobře, Oskar dělá
dobře jí. Je multiinstrumentalista, zároveň
hraje jazz, skládá vážnou hudbu, takže
všechny ty prvky, které jsou ve skladbě obsaženy, naprosto přesně ovládá a myslím si, že
i to je na našem provedení dost znát. Hodně
často se stává, že Mši diriguje klasický dirigent, který vidí noty, ale nečte moc jazzový
ground, což Oskar má v sobě zakořeněné až
někde v patě, takže je to ideální spojení.
Už jste s ním někdy spolupracoval?
Ještě nikdy. Byl to intuitivní výběr, oslovil
jsem ho napřímo, a ani mě nenapadl někdo
jiný. Jednou jsem ho viděl dirigovat, do té
doby jsem ho znal jen jako muzikanta a ne
osobně, a aniž bych si o něm cokoli dál zjišťoval, oslovil jsem ho. Teprve potom jsem si
Smetanova Litomyšl letos rozvinula svůj mohutný potenciál do tří rozsáhlých
projektů. Na tři sta účinkujících se sejde při provedení Mahlerovy Symfonie tisíců,
název koncertu Sólo pro 100 smyčců mluví sám za sebe, a pak je tady Mass.
Tedy Bernsteinova Mše. V minimalistickém provedení, přesto kolem stovky účinkujících. S Vojtěchem Dykem v roli Celebranta.
Proč ten minimalismus a ne velká verze
Mše?
Neustále jsme se nad tím zamýšleli, jakou
verzi udělat. Ale protože naším velkým cílem
je dostat se s ní do zahraničí, těžko by se
nám velká verze Mše přenášela, dala by se
hrát jen na velkých festivalech. Takže proto
jsme zvolili komornější variantu, a i tak je
tam asi stovka lidí.
Kdy jste Bernsteinovu hudbu slyšel poprvé, pamatujete si to?
Asi v jedenácti, ve dvanácti.
Co to bylo?
Mše. Ale dřív jsem to tak podrobně nevnímal,
lépe řečeno, co ke mně mohlo v té době
nějak dolehnout, byla West Side Story, ale ta
mě chytla později. Takže co si z Bernsteina
opravdu pamatuju poprvé, byla Mše.
Dvanáct let, to je dospívání, proto na vás
asi tak zapůsobila, ne?
Působilo to na mě mocně, paradoxně hlavně
hudebně, i když, upřímně řečeno, na první
dobrou to vůbec není zpěvná hudba, možná až
na druhou, na třetí, ale všichni, kdo jsme v dětském sboru byli, jsme si ty melodie pořád zpívali. Byl to tenkrát monstr projekt, ta velká
verze měla tři sta účinkujících, bylo pro mě
něco naprosto neuvěřitelného vidět, že se tolik
lidí může sejít na jednom jevišti. A pak hudba,
ta mě uchvátila. Byl to asi můj první obrovský
hudební zážitek, asi jako když jsem před pár
14
lety šel na koncert Stinga. Jsou to prostě obrovské zážitky, které se do vás zapíšou…
Už jste vystoupili v několika městech, jak
reaguje publikum?
Zvláštně… reakce jsou skvělé, nadšené, ale
zároveň diváci někdy nevědí, co si o tom myslet, takže nějakým způsobem to na ně působí. Hudba je komplikovaná, není to West
Side Story, není to ale na první dobrou ani
vážná hudba pro klasické publikum.
dohledal, co všechno má za sebou, a jsou to
kvanta věcí. Funguje to náramně a já jsem
neuvěřitelně šťastný, že tenhle člověk u tohoto projektu je, protože má velmi bernsteinovský způsob dirigování.
Zdá se, že to je ideální představení pro
publikum litomyšlské, které je na náročné
projekty zvyklé.
To jsem rád. Já už v Litomyšli hrál, to publikum jsem zažil a za takové publikum děkuju.
Takže je trochu… tyran?
Právě že Bernsteina muzikanti milovali!
Dobří muzikanti ho milovali… To víte, že asi
někdy trochu tyran byl, ale když někomu
něco nejde, tak jste tyran taky!
Jak jste sestavovali Orchestr Mass?
Je tam několik hráčů z B-Side Bandu, protože to celé dával dohromady jeho lídr Josef
Buchta, potom tam jsou členové brněnské
filharmonie, ostravské filharmonie… točí se
to prostě kolem Moraváků, což pro mě jako
pro Pražáka je krásné, že i v Asii se dá dělat
krásná muzika.
Jak dlouho jste Mši připravovali?
Já v tom ležel asi dva a půl roku, ale s tím, že
jsem to dlouho nosil v hlavě, nepracoval jsem
na tom soustavně. Soustavně jsme na tom
pracovali tak rok, rok a půl. Posledních šest
měsíců byla Mše hlavní náplní naší práce.
Já to tam napíšu…
Napište to. Já si z nich vždycky dělám legraci
a oni ze mě, my máme to svaté právo do sebe
šťouchat.
Ve skladbě se střídají hudební styly, což
muselo být dost náročné na nastudování.
Pokolikáté jste v Litomyšli?
Strávil jsem tady krásné tři dny, když jsme tu
před pár lety hráli, prošli jsme se trochu po
městě, koupali se na místním koupališti, protože byla zrovna ta šílená vedra… Vzpomínám
na to rád. Takže když se mě někdo zeptá,
jaká Litomyšl je, moc nevím, ale všem ji doporučuju proto, že je tam hrozně hezká
atmosféra.
MANAŽER ROKU
Bernstein
mezi klasikou,
rockem, jazzem
a muzikálem
Kněz tančící na oltáři? Pokud někdo
takovou scénu považuje za svatokrádežnou, má na
to právo. Leonard
Bernstein, bostonský rodák, absolvent Harvardu,
skladatel a dirigent a neméně
geniální propagátor hudby, byl nonkonformní
umělec. Jeho legendární scénická Mše,
která měla premiéru v roce 1971, ještě stále
může pobuřovat a šokovat.
S odstupem let však asi stále více chápeme,
že šlo o vyhrocenou výpověď o době a o jejích
duchovních a sociálních vzpourách, proměnách a napětích i o osobní vyrovnání
skladatele s náboženskými tradicemi. Kontroverzní, naprosto osobitá a výlučná
skladba, něco mezi obřadem, koncertem
a divadlem, je nicméně přes veškeré vyhrocení smířlivě uzavřena zklidněním, smírem
a snad i nadějí. Předtím se ovšem pro tradičně orientovaného křesťana v průnicích
profánnosti do liturgického rámce dostává
asi až na hranici snesitelného. A Bernstein
je radikální nejen v ideové a vizuální stránce,
ale i v uplatnění různých hudebních stylů.
Bravurně a nekompromisně totiž osciluje
mezi klasikou, rockem, jazzem a muzikálem, případně je mísí, a tohle vše přesně
v intencích dramaturgie díla a jeho výrazu,
v souladu s potřebou co nejúčinnější a nejvýstižnější charakteristiky.
Bernsteinova Mše obsahuje strhující rytmické davové scény, bluesová vyznání,
rockové pochybnosti i avantgardní instrumentální meditace a vše stmeluje do jednoho logického a přesvědčivého celku. Jsou
v něm přítomny pasáže vycházející z moderního symfonismu, je v něm však stejně tak
obsažena invence, která jako kdyby z oka vypadla muzikálu West Side Story, je tu i rockový sound. Na nahrávce dirigenta Kenta
Nagana, kterou považujme za referenční,
podává vynikající výkon v klíčové úloze Celebranta, tedy kněze, americký tenorista Jerry
Hadley. Jeho repertoár sahá od Mozarta
přes Janáčka k muzikálům. Je obsazen
vhodně. Zůstává stále kultivovaný, ale s jistotou a v širokém výrazovém rejstříku se
vedle klasičtějších kantilén vyrovnává i s popovou dikcí, s dramatičtější deklamací či
naléhavě zbarveným mluveným slovem.
Bernsteinova Mše, v originále Mass, vzbudila při premiéře při otevření Kennedyho
centra velké emoce. Berme ji dnes však už
klidněji – především jako součást toho nejlepšího, co ve 20. století v hudbě vzniklo.
Petr Veber
Prestiž – inspirace – úspěch
Takové bylo motto letošní soutěže Manažer roku, která se pravidelně koná
už třiadvacet let s cílem vyhledávat a představovat významné reprezentanty
managementu České republiky.
Sedmdesát finalistů vybrala Hodnotitelská
komise a hned dvě významná vítězství si odnesl ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna
– Manažer roku 2015 v odvětví Služby pro veřejnost a Vynikající manažer malé firmy do
50 zaměstnanců.
Hlasování bylo anonymní, výsledek do poslední chvíle nejasný. Všichni finalisté jsou
vždy výraznými osobnostmi, které ve svém
oboru a oceňovaném odvětví dosáhly velkých
úspěchů, viditelných bez ohledu na soutěže
a ceny. „Když jsem zjistil, že v mém odvětví
do finále postoupil také generální ředitel
České filharmonie David Mareček, kterého
sám považuji za nejlepšího manažera v české
kultuře, nedělal jsem si žádné naděje,” přiznal Jan Pikna.
Organizátoři soutěže si jsou
velmi dobře vědomi renomé
finalistů, proto se řídí precizně vypracovaným systémem objektivního hodnocení,
jinými slovy, kritéria výběru
jsou nesmírně přísná. Sleduje se přínos manažera
k úspěchu a rozvoji firmy,
kvalifikace v oboru, metodika
řízení firmy, ale i etika nebo
schopnost motivovat zaměstnance. Nominovaní jsou hodnoceni dvoukolově, dvěma
nezávislými komisemi. Poněkud skromně proto znějí
slova Jana Pikny, když soutěž
hodnotí: „Nemyslím, že bych
přesahoval manažerské kvality ostatních,
nejspíš se i členové komise nechali okouzlit
festivalem, který se koná v nádherném prostředí památky UNESCO.”
Co se genia loci festivalu týče, má ředitel
Smetanovy Litomyšle jistě pravdu, v tom je
Litomyšl jedinečná jaksi sama o sobě.
Ovšem bez ochoty lidí rozvíjet dědictví
předků, a myslíme nejen festivalový tým jako
celek, ale i příkladně spolupracující město,
by Smetanka do krásy nevyrostla. I takové
zázemí ale potřebuje výborné manažery.
A jaké je krédo dvojnásobného Manažera
roku 2015 ve výše uvedených kategoriích?
„Všechno jde, když se chce. Každá situace
má několik řešení, jde jen o to, vybrat nejlepší.”
Ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna získal prestižní ocenění Manažer roku 2015 v odvětví Služby
pro veřejnost a Vynikající manažer malé firmy do 50 zaměstnanců.
15
VÝROČÍ SLAVNÉHO SKLADATELE
Mozart by byl jistě potěšen
Joannes Chrysostomus Wolfgangus
Theophilus Mozart. Jak uchopit
jeho osobnost? Zázračné dítě,
skladatel, jemuž nebylo rovno,
ale též muž frivolní a rozmarný,
gambler, který odešel na věčnost
předčasně, teprve v pětatřiceti.
Dodnes uchvacuje, fascinuje, a to jak hudební vědce, tak širokou posluchačskou veřejnost. Dvě stě šedesát let letos uplynulo od
jeho narození, sluší se věnovat mu vzpomínku.
Bella mia fiamma, addio, zazní z úst Marie
Fajtové na zahajovacím koncertu 9. června,
a Mozart by byl, věřme, potěšen, jak tato vynikající sopranistka interpretuje jeho dílo.
Další jeho skladatelský opus, Symfonii č. 38
D dur „Pražskou”, následně provede renomovaná PKF – Prague Philharmonia za řízení Petra Alrtichtra a snad by s provedením
skladby byl spokojen i Bedřich Smetana,
který měl Mozarta ve velké úctě.
Wolfganga Amadea připomene 16. června
i koncert Trojhvězdí vídeňských klasiků
(Symfonie č. 2 D dur, op. 36 a Requiem
d moll). Své umění tentokrát předvede Česká
Sinfonietta pod taktovkou Radka Baboráka.
Malá noční hudba pak zazní ve Svitavách
29. června, a nejen Mozarta tam uslyšíme
v provedení Komorního orchestru Leopoldinum Wroclaw.
Mohlo by se zdát, že o Mozartovi je známo
prakticky vše. Nasvědčovaly by tomu letité
výzkumy, jejichž výstupem jsou stovky
a stovky knih, odborných článků, příspěvků
na všelikerých konferencích…
Víte ale, že Mozart:
• Měřil jen 152 centimetrů.
• Byl svobodný zednář a na šlechtu pohlížel
velmi kriticky.
• Amadeus je překlad jeho čtvrtého křestního jména Theophilus (česky Bohumil).
• Topil se v dluzích, přestože jeho příjmy byly
na svou dobu nadstandardní. Příčina?
Gamblerství.
• Oženil se proti vůli svého otce, který se bál,
že se bude místo hudby věnovat manželce.
• Napsal pět symfonií jindy, než se doposud
předpokládalo. Jedná se o 24.,26.–28. a 30.
symfonii z let 1773 až 1774. Alespoň to tvrdí
britský vědec John Arthur, který je přesvědčen, že jeho zjištění změní dosavadní chápání Mozartovy tvůrčí práce tohoto období.
• Měl mnoho nepřátel. V zednářské lóži, mezi
šlechtici i kolegy skladateli. Ale nepatřil
mezi ně Salieri.
• Zemřel za dosud neobjasněných okolností.
Ze 140 možných příčin, o nichž výzkumníci
spekulují, jsou nejpravděpodobnější dvě:
revmatická horečka a selhání ledvin. Ku
prospěchu nebyla ani obezita, k níž se na
sklonku života dopracoval.
V souvislosti s Mozartem zmíníme pro zajímavost ještě jednu souvislost, která je víc
psychologická než hudební, a to takzvaný
Mozartův efekt: poslech jeho hudby prý zvyšuje výkonnost mozku. Po té, co slyšeli desetiminutovou ukázku ze Sonáty pro dva
klavíry D dur (K488), dosáhli američtí vysokoškoláci o 8 až 9 bodů lepších výsledků při
testu prostorové inteligence. Prokázala to
psycholožka Frances Rauscherová. Nikomu
se bohužel nepodařilo její pokus zopakovat.
Inu, mozek je složitý, ale hudba, pokud nás
jakkoli potěší, nemusí nutně zvyšovat jeho
výkonnost.
Novinky, rozhovory a hudbu
z festivalu Smetanova Litomyšl
uslyšíte ve vysílání ČRo Pardubice
104.7 FM | 102.4 FM | 101 FM | 98.6 FM
Těšte se na příště
Příští číslo festivalových novin vychází
ve čtvrtek 16. června
• Rozhovor s Ondrejem Lenárdem
• Jak se stěhuje orchestr
• Symfonie tisíců
• Hudba českých piaristů
• Trojhvězdí vídeňských klasiků
...a mnoho dalšího
Generální partner festivalu
Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kultury
Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmana
Pardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodního
operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj,
Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění
Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem,
Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.
Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 4000 ks vydala
© Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl