Zpravodaj 2_2012 - Místní akční skupina Posázaví

Transkript

spolupráce • projekty • lidé • dotace • granty • peníze
Zpravodaj
2/2012
Místní akční skupiny Posázaví
Sedmý ročník Čisté řeky Sázavy: odpadků konečně ubylo!
EDITORIAL
Máme za sebou další ročník Čisté řeky Sázavy. Jaký byl? Dočtete se o tom v rozhovorech s dobrovolníky, díky nimž se každoročně před turistickou sezonou stávají hladina
a břehy řeky Sázavy čistšími. Po sedmi letech
od zahájení projektu letos nasbíraných odpadků konečně poprvé ubylo!
Rozdělovali jsme další dotace ze Strategického plánu Leader. Pomůžou například místním podnikatelům zlepšit nabídku služeb,
v Kondraci díky nim opraví hasičskou zbrojnici, v Pravoníně vybudují Spolkový dům.
Přinášíme také novinky z posázavských mikroregionů.
Do svého života dala nahlédnout Slávka
Vieweghová, maminka spisovatele Michala
Viewegha. Věnuje se práci pro Nadaci Josefa
Viewegha Sklářská huť František. Nesmazatelné stopy v regionu zanechává i akademický sochař a restaurátor Daniel Talavera,
který mimo jiné vytvořil repliku legendární
sochy Samsona (Herkula) ve vlašimském zámeckém parku. V rozhovoru prozradil, jak se
dostal k práci s kamenem i to, na jakých dalších zajímavých zakázkách pracoval.
Luděk Procházka, majitel firmy CZECH
CARVING STUDIO s.r.o. zavede do světa
„gastronomických řezbářů“. Dokážou vdechnout život ovoci a zelenině, kterou většina
z nás zná jen z obchodních regálů, domácích
spíží nebo talířů.
Přečtěte si, jak se brána České Sibiře Votice
mění v moderní město. Pochlubit se může
novým obchodním střediskem, hřištěm,
autobusovým nádražím nebo náměstím.
O svou budoucnost se nemusí bát ani další
posázavská obec – Struhařov.
Po sedmi letech, kdy dobrovolníci každoročně
na jaře vyrážejí čistit hladinu a břehy řeky Sázavy, přišla konečně dobrá zpráva – odpadků
poprvé ubylo! Tedy alespoň v úseku mezi Kácovem a Pikovicemi, kde úklid organizuje společnost Posázaví o.p.s. Nákladní auta odsud
odvezla na skládky 29,2 tuny odpadků, loni jich
bylo 31,5 tuny. Potěšitelné je, že ubývá zejména
drobný odpad. Že by už konečně chataři, rybáři,
vodáci, pěší turisté i místní obyvatelé pochopili,
že plastové lahve, igelity, krabice a další podobně nepotřebné věci do přírody nepatří? Pokud
ano, pak můžeme s klidným svědomím říci, že
projekt Čistá řeka Sázava splnil svůj účel. Jeho
posláním totiž není, jak si někdo mylně myslí,
jen vyčistit po zimě řeku od nepořádku, ale především ukázat, jak se k ní chovat, aby přinášela
radost a potěšení. Nebo by se vám snad líbilo,
kdybyste na své dobrodružné dovolenkové plavbě naráželi na staré sporáky a lednice, pneumatiky, zrezivělé konstrukce nejistého původu,
kusy pletiva či staré židle vyčuhující z vody? A to
je jen zlomek z výčtu úlovků, které dobrovolníci
během svého třídenního putování našli. Nouze
letos kupodivu nebyla ani o občanské a řidičské
průkazy, kartičky zdravotní pojišťovny, peněženky nebo kabelky. Možná je jejich majitelé jen
z roztržitosti ztratili, možná se jednalo, řečeno
policejní terminologií, o předměty doličné, které někdo ukradl, a tímto způsobem se jich pak
zbavil. Vězte, že se je pokusíme jejich oprávněným vlastníkům vrátit.
Potěšitelné je, že zatímco nasbíraného odpadu
ubylo, rukou ochotných pomoci opět přibylo.
Do úklidu se na našem úseku zapojilo 1 012
dobrovolníků, loni jich bylo 850. Řada z nich
už patří ke skalním příznivcům čištění Sázavy
a dokázali pro něj získat své kamarády a přátele.
Společně se pustili do boje proti jednomu z civilizačních nešvarů – lidské lhostejnosti. Charakterizují ji třeba černé skládky staré i několik
desetiletí, o něž není při úklidovém putování
po Sázavě nouze. Rok co rok řada z nich díky
nekonečné píli dobrovolníků skončí na korbách
nákladních aut. Vyhráno ale pořád ještě není
– stačí jeden vydatnější déšť nebo velká voda,
které odkryjí nechtěné dědictví našich předků,
a uklízet se může nanovo. A protože odpadků,
které se v řece a jejím okolí každoročně nacházejí, je i přes mírný úbytek pořád dost, rozhodli
jsme se letos sami ještě více přispět k ochraně
přírody. Místo jednorázového nádobí, na němž
zásobovací týmy v minulosti servírovaly dobrovolníkům jídlo, se letos používaly omyvatelné
misky, kelímky a příbory. Byla to sice práce navíc, ale za těch několik ušetřených pytlů s odpadem, který jsme jindy během akce sami vyprodukovali, to stálo, ne?
Vedle dobrovolníků, kteří opět odvedli ohromný kus práce, se sluší poděkovat všem, kteří ten
velký kolotoč dokázali uvést do provozu a až
do konce ho udrželi v pekelném tempu. Vedoucí
úseků, zásobovači, instruktoři, řidiči, celý tým
Posázaví, sponzoři, dárci… DĚKUJEME! Děkujeme za odpadkové pytle, ochranné rukavice,
lodě, místa na skládkách, nářadí, zdravotnický
materiál, jídlo, ovoce, vynikající buchty a koláče, noclehárny, finanční příspěvky. A děkujeme
také někomu „tam nahoře“ za sluneční paprsky,
přes něž i ta špinavá práce, kterou bylo třeba odvést, se stala hned veselejší. ◆
Těšíme se zase za rok na shledanou!
Nejen příznivcům vodních sportů prozradíme, jak bude letos vypadat sezona na řece
Sázavě. Představíme jeden z prvních výrobků, který získal značku KRAJ BLANICKÝCH
RYTÍŘŮ regionální produkt®, a to zahradnický substrát z Trhového Štěpánova. Pokusíme se odpovědět na otázku, jestli zvoní
hrana vesnickým školám. A nezapomeneme
ani na další zajímavé informace z regionu.
jt
SPOLUFINANCOVÁNO EVROPSKOU UNIÍ EVROPSKÝM ZEMĚDĚLSKÝM FONDEM
PRO ROZVOJ VENKOVA: EVROPA INVESTUJE DO VENKOVSKÝCH OBLASTÍ
Čistá řeka Sázava
Řeka Sázava? To jsou kamarádi, zábava, adrenalin i láska
Na začátku byla jedna malá anketa. Snažila jsem
se zjistit, proč a pokolikáté dobrovolníci přijeli
řeku uklízet. Jestli proto, že se tímto způsobem
chtěli řece odvděčit za zážitky, které jim přináší
(vodáci i pěší turisté). Nebo se chtěli ulít z vyučování (žáci a studenti). Nebo se vydali za netušeným dobrodružstvím (nováčci, kteří přijeli
uklízet poprvé). Nebo si potřebovali „vyčistit
hlavu“ od povinností (pracující). Nebo se chtěli
znovu setkat s partou podobných nadšenců, pro
které není problém přiložit ruku k dílu pro dobrou věc (skalní příznivci). Co se jim tedy vybaví,
když se řekne Sázava?
je rok od roku čistší. Prostě Čistá řeka Sázava
má smysl. Každý rok se těším na nové lidi a letošní rok jich bylo opravdu mnoho. Překvapilo
mne, že na našem úseku bylo 308 lidí, tedy nejvíce. Je strašně fajn potkat lidi, které jsem viděl
naposledy před rokem, a je milé zavzpomínat
na začátky projektu.“
Tomáš: „Těším se na to, že se tu setkám s lidmi, které moc nevídám. Čistit budu poprvé, ale
práce se nebojím“.
Ondřej: „Sázava pro mě znamená hodně. Ob-
Jana: „Kamarádi. Jezdím s nimi vodu, a proto jsem i tady. Chci, aby byla řeka čistá, my
po sobě ale nepořádek nenecháváme.“
Jirka: „Sázava? To je řeka, vodáci. Znamená pro
mě moc, je to nejbližší řeka, kterou můžu sjíždět,
nemusím kvůli tomu nikam daleko jezdit. Uklízet ji jezdím pravidelně. Tenhle rok byl opravdu
nejčistší, myslel jsem si, že jsme toho posbírali
strašně moc, ale bylo to pouze psychické. Potěší
mě, když je vidět, že odpad mizí ze břehů a řeka
rovskou část dětství jsem strávil v Posázaví,
na Sázavě mám chatu. Úklidu řeky se účastním
asi popáté, člověk tady potká obrovské množství
lidí, nadšenců, kteří jsou ochotni nadchnout se
pro dobrou věc, kterou tento projekt podle mne
je.“
Markéta: „Sázava, to je adrenalin. Miluju sjíždění peřejí a jezů. Zbytečně ale neriskuju. Mementem jsou pro mě pomníčky a křížky u břehů, a musím říct, že jich není málo. Sjela jsem
už hodně řek, na Sázavu se ale pořád ráda vracím. Proto jí chci taky pomoct od nepořádku.“
David: „Sázava je moje láska, a nemyslím to ironicky. Mám k ní velice blízko, a to nejen místem
bydliště. Když je kvůli malému množství vody
řeka nesjízdná, stačí mi vyrazit po jejím břehu.
Trápí mě ale novodobí „rádobyvodáci“, kteří si
řeku pletou s barem. Vyjedou na ni posilnění alkoholem, hulákají, rozhazují kolem sebe odpadky, neberou ohled na ostatní. Při úklidu Sázavy
je ale neuvidíte.“
Daniel: „Na vodu jezdím, a proto jsem i tady.
Akce se účastním poprvé a nestačím se divit, co
všechno se v řece při úklidu najde. Vytáhli jsme
třeba dvě kola.“
Eva: „Sázava je krásná. Jezdím ke kamarádce
do Poříčí a občas se k řece vydáme na procházku, vodákem ale nejsem. Když mi řekla o úklidu, neváhala jsem ani na okamžik. Sbíraly jsme
spolu odpadky na břehu, na vodu se bojím. Z vyučování jsem se na dnešek omluvila, o písemku
z matematiky ale stejně nepřijdu, budu ji muset
napsat v náhradním termínu.“◆
Na slovíčko se skalními příznivci úklidu Sázavy
Soňa Křenová, Martin Moravec, Radim Hájek,
Zbyněk Hruška, Bára Obstová i Mirek Kratochvíl patří ke skalním příznivcům projektu Čistá
řeka Sázava. Rok co rok vyrážejí s dobrovolníky
do terénu, máloco je už proto dokáže překvapit.
Proč se do akce zapojili a co od ní očekávají?
Soňa Křenová se už tradičně účastní úklidu řeky
mezi Kácovem a obcí Malovidy. Je starostkou
Kácova, městyse, kterým řeka Sázava přímo
protéká. „Kácov je hodně navštěvován turisty,
máme tady dva vodácké kempy, jezdí k nám
hodně vodáků. Jsme rádi, když se celý tok vyčistí,“ říká. Kácovští ale nesedí s rukama v klíně.
Do úklidu se zapojují děti z místní školky, základní školy a hasičského kroužku i lidé, kteří
u vody bydlí. Letos bylo podle Soni Křenové
odpadků méně. „Asi pomohlo to, že se uklízí už
několik let,“ myslí si.
Martin Moravec se svým týmem pomáhal uklízet řeku mezi Týncem nad Sázavou a Pikovicemi. Uvítal by, kdyby se do akce zapojilo více
místních lidí. „Protože Sázavu čistíme i pro ně
a jelikož se na řeku nedostáváme tak často, tak
nám hodně pomůže, když všichni lidi, kteří
na řece žijí, bydlí, chataří, jezdí k ní za turistikou, nám pomáhali i v průběhu roku,“ řekl.
Dobrovolníci ochotní řece a jejímu okolí odlehčit od nepořádku, jsou podle něj stále potřeba,
2 / Zpravodaj Posázaví 2/2012
i když se situace lepší. „Už to není taková deprese, jako dřív bývala, sebrat pár PET lahví
je teď pro nás spíš radost. Práce je stále dost,
ale vypadá to zaplaťpánbůh líp,“ dodal Martin
Moravec. Vrásky na čele mu ovšem přidělávají
staré skládky. Například u vojenského muzea
v Lešanech zřejmě několik desítek let vyhazovali odpadky za bránu a plot. Když pak přijde déšť,
odkryje se další nepořádek. „To jsou tuny, které
neubývají,“ posteskl si Martin Moravec.
Pro Radima Hájka je „domácím prostředím“
úsek řeky mezi Zlenicemi a Týncem nad Sázavou, kam pravidelně vyráží se svými kolegy ze
společnosti Provident Financial s.r.o. „Myslím
si, že řeka je nás všech, takže není to jenom
o tom si ji užívat, chlubit se, jak je na ní krásně,
ale zamyslet se nad tím, jak ji udělat ještě krásnější a jak si to na ní zpříjemnit. Každý rok si
myslím, že je odpadu méně, ale potom mě překvapí, co se všechno najde. Byť jsme ten úsek
čistili v tomto složení už počtvrté, a myslím, že
snad zodpovědně, tak jsme zase vykopali jednu
zrezlou pramičku nebo dvoje těžké kovové schody. Možná toho malého nepořádku je míň, ale
tyhle velké věci se nacházejí vždycky. Asi díky
tomu, že opadla voda a je vidět víc než v předchozích letech,“ shrnul Radim Hájek. Získal i jeden kuriózní úlovek, a to kabelku své sousedky, s doklady
i platební kartou, v peněžence
ale byla pouhá koruna. Kabelku ženě zřejmě někdo ukradl
a pak ji zahodil u řeky.
Zbyněk Hruška je už několik
let členem týmu, který vyráží
na úklid řeky mezi obcí Malovidy a městem Sázava. „Tak 30
až 40 procent lidí si váží toho,
že tady uklízíme. Přijdou nám
to i říct, povzbudit nás, třeba
i něco přinesou a pomůžou.
V tom zbytku se ale najdou
více najdete na leader.posazavi.com
i tací, kteří nám vynadají, že jsme jim něco sebrali, přitom tam měli neidentifikovatelnou hromadu nepořádku. Zkušenosti jsou tedy rozporuplné,“ říká. Jako balzám na duši pak podle něj
zapůsobil loni jeden zážitek. Celý den jim tehdy
pomáhal jeden dobrovolník ze Sázavy. Když pak
odjížděl a Zbyněk mu děkoval za pomoc, muž jen
řekl: „To já děkuju vám, já tady bydlím.“
Z Malovid do Sázavy pravidelně vyráží čistit řeku
Sázavu i Mirek Kratochvíl. „Máme stálý tým
dobrovolníků, který s námi jel už v minulých
letech, nováčků mezi nimi moc nebylo,“ říká.
Odpadu podle něj bylo méně a nebýt tradičních
černých skládek, z nichž postupně už léta ukrajují, bylo by ho ještě méně. Nekonečným bojem
je třeba likvidace skládky skleněných střepů
u obce Přívlaky. „Zastavíme tam na půl hodiny,
a když naplníme všechno, co máme po ruce, tak
popojedeme dál, to se prostě nedá vybrat. Naštěstí jsou střepy dost vysoko, takže už nehrozí,
že když se řeka rozlije, že by je spláchla,“ poznamenal Mirek Kratochvíl. Skládky u řeky, které
likvidují, jsou podle něj staré i několik desítek
let. Letos například uklidili zbytky chatky, která shořela už před lety. Majitel se tam dobrých
deset let neukázal. Ohořelé trosky byly v těsném
sousedství řeky a hrozilo, že by je mohla spláchnout velká voda, dobrovolníci je proto uklidili.
Práci jim přidělali i obyvatelé a návštěvníci jedné chaty, která je ve svahu u Ledečka. Pořádají
prý bujaré mejdany a odpadky pak údajně sypou dolů ze skály. Nelíbí se to ani místním, přimět hříšníky k nápravě se jim ale dosud nepodařilo. A ještě na jeden nešvar Mirek Kratochvíl
upozornil – téměř každý chatař nechá listí a větvičky ze své zahrady na břehu řeky, takže větší
voda všechno spláchne, a koryto se tím zanáší.
Naopak velice příjemně ho překvapila patronka
projektu zpěvačka Aneta Langerová, která letos pomáhala uklízet právě tento úsek. „Aneta
pracovala po oba dva dny na plný plyn. Přijela s příbuznými a známými, včetně dětí, které
sbíraly odpadky ze břehu. I když je Aneta tváří
projektu, byla taky plnohodnotným účastníkem
úklidu,“ shrnul Mirek Kratochvíl.
Bára Obstová se s výjimkou jednoho ročníku
zúčastnila všech čištění řeky Sázavy. Jak by
zhodnotila to letošní? „Bylo jiné počasí, protože
vždycky jsme měli v pátek nejošklivěji a postupně se to zlepšovalo, tentokrát to bylo obráceně,“
začala. Na třetím úseku ze Sázavy do Zlenic, kde
byla vedoucí, pomáhalo už tradičně hodně dětí,
a to ze základních škol z Teplýšovic, Uhlířských
Janovic, Mnichovic a sázavského dětského domova. “Děti sbíraly odpadky ze břehu, byl to
velký přínos. Akce se většinou účastní ty, které
tady už v minulosti byly. Jsou to nadšenci, žádní
remcalové, kteří by okolí otravovali poznámkami typu: Kdy už tam budeme?, Mě to nebaví!,
Mě je zima… Vědí, do čeho jdou,“ dodala Bára.
Odpadu bylo podle ní méně, ubylo hlavně velkých předmětů, přesto našli třeba koloběžku
bez řídítek, pletivo nebo železná dvířka od kamen. „Naše zásobovačka Iva Danešová každoročně připraví nějaké překvapení, takže nás
letos na jedné ze zastávek přivítala v námořnickém obleku. Měla obrovský záchranný kruh
a my jsme zrovna našli ve vodě otvírák na lahve
ve tvaru malého záchranářského kruhu, takže
jsme jí ho darovali,“ vzpomněla. Pokud bude
mít Bára příští rok čas, ráda se úklidu Sázavy
opět zúčastní.
Nabídku tábořiště U Karla v Českém Šternberku
letos dobrovolníci využili poprvé, ale zdá se, že je
„zaděláno“ na dlouhodobou spolupráci. V dešti,
který se ten den snášel z oblohy, pozval dobrovolníky majitel vodáckého kempu Karel Kroupa
do velkého stanu u řeky. A po guláši, kterým je
pohostil, se doslova jen zaprášilo. „Podnikám
na řece, proto jsem je chtěl podpořit. Věřím
tradicím a v případě čištění Sázavy vidím, že to
funguje, proto jsem se k akci připojil,“ řekl Karel
Kroupa. Vodákům se snaží vyjít vstříc, loni například do tábořiště u vlakového nádraží pořídil
lůžkový vagon, který slouží jako ubytovna, letos
upravil samotné tábořiště. ◆
jt
Patronka projektu Aneta Langerová
že je to má srdeční záležitost. Paradoxně
jsem nikdy v mládí nejezdila na vodu,
a proto je pro mě každým rokem velké
dobrodružství sednout si do lodě a nechat se unášet proudem řeky. Příroda
je pro mě důležitá, a když je to v mých
silách, ráda jí odlehčím od návalu nepořádku, který je výsledkem lhostejnosti
některých lidí. Svou účastí v tomto projektu chci zároveň na toto téma upozornit, že některé věci do přírody zkrátka
nepatří, a myslím si, že si to lidé začínají uvědomovat. Mám pocit, že odpadků, které jsme letos sebrali, bylo daleko
méně, což mě příjemně překvapilo.
Čistá řeka Sázava je krásný projekt. Dá se říct, že
jsem své dětství částečně u Sázavy prožila, tak-
Tento rok jsem poprvé jela na druhém
úseku, z Malovid do Samopší, který je vyhlášený
černými skládkami. Tyto skládky jsou kolikrát
staré mnoho let, dobrovolníkům dalo pokaždé
velkou práci takto postižená místa vyčistit, jelikož odpadky jsou již zapadané hlínou a člověk
musí hledat i pod zemí. Na některých skládkách
je však vidět, že jsou nové, že je to otázka roku,
co tam někdo ten binec navozil a dokonce kolikrát zasypal, aby nebylo nic vidět. To je pro mě
v této době, kdy je na každém rohu popelnice,
naprosto nepochopitelné. Obdivuju píli a trpělivost všech dobrovolníků a jsem velmi ráda,
že můžu být jednou za rok mezi nimi a přiložit
ruku k dílu. Tímto je všechny zdravím a moc jim
děkuju, že se do projektu ČŘS zapojili. Třeba se
jednou budeme moct po krásné Sázavě jen vozit
a nebudeme muset nic uklízet, jen se kochat čistým prostředím kolem sebe. ◆
Díky, Anet
Zpravodaj Posázaví 2/2012 / 3
Řeka Sázava se uklízela i na Vysočině
Třetí ročník čištění řeky Sázavy na Vysočině,
od Havlíčkova Brodu po Chřenovice, je úspěšně za námi! Do akce se letos zapojilo na 550
lidí, kteří odvedli skvělou práci. Díky nim byla
vyčištěna řeka Sázava a některé její přítoky
v délce asi 60 km! Vypadalo to, že nám počasí
nebude přát. Ale nepršelo a proti zimě jsme bojovali pilnou prací. Nebyla ale nouze ani o zábavu a uvolnění. Sešlo se neuvěřitelné množství zapálených lidí, kteří po sobě zanechali
mnoho pytlů plných odpadu typu PET lahví,
obalů, sklenic, plechovek ale i pneumatik, kusů
nábytku, hadic a domácích spotřebičů. Ročník
2012 se uskutečnil díky pomoci partnerů akce
– státního podniku Povodí Vltavy, rekreačního
střediska Sluneční zátoka, půjčovny lodí Sam-
37,6
ba a MAS Královská stezka a mnoha dalších
sponzorů.
Místa, která byla loni a předloni čištěna, byla viditelně ve výrazně lepším stavu. Sbíral se v uvozovkách pouze odpad, který se nahromadil za uplynulý rok. Ale i tohoto odpadu bylo více než dost.
Bohužel nás, dobrovolníky, příroda každoročně
potřebuje. Letos byly do akce začleněny nové
úseky v centru Havlíčkova Brodu. Jejich znečištění všem vyrazilo dech. Zlikvidováno bylo také
několik černých skládek. Znečištěna byla tradičně
nejvíce okolí měst a přírodní rezervace Stvořidla.
V týdnu čistili okolí řeky Sázavy žáci škol. Zapojily
se světelské školy ZŠ Lánecká a ZŠ Komenského
a havlíčkobrodské školy SPŠ stavební akademika
Stanislava Bechyně, ZŠ V Sadech, ZŠ a MŠ Wolkerova, ZŠ Konečná a ZŠ Štáflova. V sobotu 14. dubna 2012 odstraňovali odpad dobrovolníci z místa,
regionu i celé republiky, kteří se sešli na pěti stanovištích. Vedle jednotlivců a rodičů s dětmi, kterým není stav řeky Sázavy lhostejný, se do akce zapojili také mladí fotbalisté z FC Slovan Havlíčkův
Brod, havlíčkobrodští skauti, ledečští a perknovští
hasiči, světelští rybáři a členové Klubu českých turistů. Všichni odvedli velmi dobrou práci!
Akce Čistá řeka Sázava na Vysočině se konala
rámci IV. ročníku akce Čistá Vysočina, kterou
Vaníček, Lávka
Na Marjánce
31,1
za dálničním mostem
Čerčany, tábořiště
Nespeky, u jezu
25,0
Chocerady, fotbalové kabiny
19,4
Začátek a konec úseku Zlenice – u Hotelu Kormorán
15,2
3. úsek
ZŠ Poříčí nad Sázavou
9,85
pod Zbořeným Kostelcem
Začátek a konec úseku BISPORT
mlýn Brejlov
Kamenný Přívoz, za mostem, Jarda Racek
Vojenské muzeum Lešany
ř. km 3,5
4. úsek
Žampach, hotel Troníček
Konec úseku
Pikovice – tábořiště
Pikovice, tábořiště
5. úsek
43,3
49,0
organizuje Kraj Vysočina. Do úklidu veřejných
prostranství, míst podél komunikací a přírodních lokalit se zapojilo přes 17 tisíc osob z Kraje
Vysočina.
Martina Hupková, dobrovolná organizátorka
Pod taktovkou Lípy pro venkov o.s. se uklízelo z Vlastějovic
do Chabeřic
Ve dnech 13. – 15. 4. 2012 se Lípa pro venkov
o.s. zúčastnila tradiční akce úklidu břehů řeky
Sázavy, který již několikátým rokem koordinuje
Posázaví o.p.s. MAS Lípa pro venkov již tradičně
zajišťovala sběr odpadu v úseku od Vlastějovic
(od železniční zastávky Chřenovice) až po Chabeřice (Holšice). Území obcí Vlastějovice a Horka
II uklízeli žáci ZŠ Potěhy (48 žáků), rozděleni
do tří skupin, které doprovázeli pracovníci OÚ
Vlastějovice. Ve Zruči nad Sázavou (od Damhoře
až po Chabeřický mlýn včetně části Hodkovského potoka) obstarali úklid žáci z tamní základní
a zvláštní školy (celkem 60 žáků). Úsek od Chabeřic až po Posadovský mlýn u Kácova čistili
žáci ze ZŠ Uhlířské Janovice (celkem 50 dětí)
s doprovodem pracovníků OÚ Chabeřice. V sobotu se úklidu účastnili další dobrovolníci - SDH
Soutice, Český rybářský svaz Soutice, občanské
sdružení Kalňáci, Český rybářský svaz Vlastějovice (celkem 62 účastníků). Všichni dohromady
sebrali 1,6 tuny odpadu.
ř. km
54,6
U Kroupů
Sportareál Samopše 60,4
tábořiště U Hrocha
Přívlaky
Ledečko – hotel Alex 67,2
2. úsek
Na Iváni
Začátek a konec úseku Sázava – proti klášteru
Malovidy – zastávka
54,6
Začátek a konec úseku 77,5
Český Šternberk – Tábořiště U Karla
Soběšín – sál v hostinci 82,1
Sporthotel Kácov 88,8
Pelíškův most
1. úsek
Kácov – u pivovaru
Kácov – Posadovský mlýn
Čížov
Černýš
Začátek a konec úseku 92,5
MO ČRS Soutice
ZRUČ n./S.
Chabeřice
Začátek úseku 101,2
Soutice
Svoz odpadu v úseku Vlastějovice – Zruč nad
Sázavou technicky zajistila firma LIMA-EKO
SLUŽBY, s.r.o. a úsek Chabeřice – Kácov firma
Roman Měkota. Náklady na svoz hradilo Povodí
Vltavy. Odpad byl bezplatně uložen na skládku
v Trhovém Štěpánově. Akci finančně nebo materiálně podpořila řada sponzorů. Společnost AVE
CZ odpadové hospodářství, s.r.o. se sídlem v Čáslavi poskytla odpadkové pytle, rukavice a autobusovou dopravu pro děti ze ZŠ Potěhy. Dopravu
ZŠ Uhlířské Janovice zajistila se slevou dopravní
společnost Krejza Václav – VAJA CAR. Společnost Charvát Group s.r.o. ze Zbraslavic poskytla
občerstvení pro děti, pytle a hygienické prostředky. Finanční částkou 3 000 Kč na zajištění akce
přispěly tyto obce: Chabeřice, Vlastějovice, Horka II a město Zruč nad Sázavou. Koordinaci celé
akce na úseku řeky od Vlastějovic po Kácov zajišťovali pracovníci MAS Lípa pro venkov.
Radek Tvrdík, manažer Lípa pro venkov o.s.
Mezi Chabeřicemi a Střechovem
uklidili řeku rybáři
Za MO ČRS Soutice se akce Čistá Sázava 2012
zúčastnilo 35 rybářů. Byl čištěn úsek Sázavy
od jezu v Chabeřicích až k jezu ve Střechově (zastávka ČD). Sebralo se 500 kg odpadu, převážně
lahví, plechovek, PVC obalů a ostatního drobného odpadu. Musíme konstatovat, že se čistota
Sázavy zlepšuje. Rok od roku se sebere méně
odpadu. Je to zásluha každoročního čištění.
Poděkování patří také Sboru dobrovolných
hasičů v Trhovém Štěpánově, kteří člunem sváží
odpad po řece na sběrná místa. Odpad odvezli
pracovníci Obecního úřadu v Souticích na skládku v Trhovém Štěpánově.
Za MO ČRS Soutice Václav Seidl, jednatel
Štěpánovský potok vyčistili hasiči
a dobrovolníci
Přítok Sázavy a zároveň přírodní rezervaci Štěpánovský potok už podruhé připravili na sezónu
nadšenci z Trhového Štěpánova a okolí. Akce se
tentokrát uskutečnila během dvou víkendů. Jarní
úklid koryta Štěpánovského potoka organizovali
v sobotu 14. dubna 2012 štěpánovští hasiči, kteří
ještě navíc s motorovým člunem pomáhali soutickým rybářům při čištění řeky Sázavy. Během
dalšího víkendu 21. dubna 2012 vyrazili ke Štěpánovskému potoku členové TJ Sokol Trhový
Štěpánov. Výsledkem je čisté koryto i břehy toku.
Uklízeli hasiči, Sokolové, děti, jejich rodiče i prarodiče a také členové místního golfového klubu.
„Začali jsme v 8 hodin u Hotelu Rabbit v Trhovém Štěpánově a vyčistili dva kilometry potoka
po proudu k Černé skále. Sešlo se asi 20 dobrovolníků. Lokalitu kolem trati, židovského hřbitova a proti proudu toku až ke studánce sv. Anny
u obce Rataje uklízeli manželé Voigtsovi. Byli jsme
mile překvapeni, protože odpadu se našlo výrazně
méně než loni – celkem 1 tuna. Nejvíce
znečištěných
částí
bylo v oblastech, kde
potok teče blízko silnice. Odpadky jsme
odvezli na skládku
EKOSO Trhový Štěpánov s.r.o., město nás podpořilo tím, že uložení
odpadu uhradilo. Asi nejvíce bylo PET lahví a igelitových tašek. Sesbírali jsme ale také hodně různých odhozených věcí, včetně mixeru nebo žehličky. Moc nás potěšilo, že se ke Štěpánovskému
potoku vracejí vodní ptáci – objevili jsme několik
hnízd divokých kachen,“ popisuje akci pro obnovu přírody starosta SDH Trhový Štěpánov Josef
Korn. Závěrem byli všichni účastníci odměněni
posezením u táboráku u Černé skály.
Další skupina dobrovolníků společně se Sokoly
uklidila o následující sobotě zbývající část Štěpánovského potoka. Postupovali proti proudu
od soutoku se Sázavou až ke Štěpánovské Lhotě.
Při sběru nepořádku kolem Štěpánovského potoka našli dobrovolníci novou studánku. Hasiči už
plánují její úpravu a zpřístupnění pramenu pro
milovníky přírody. Péče o studánky v širokém
okolí patří mezi pravidelné aktivity SDH Trhový
Štěpánov. ◆
Eva Vrzalová
Očima dobrovolníka
Bylo ráno, řeka zahalena mlhou, teplé kelímky
objímány zmrzlýma rukama, úsměvy na líci,
občasné pozdravy a polibky na tváře, které jsou
plné lásky a chuti pomoci přírodě. Sešli jsme se
zde jen z jediného důvodu, vlastně z více, ale jen
ten jeden nás dal kdysi dohromady – řeka Sázava. Sázava, řeka, která toho tolik zažila, řeka,
která protéká svým korytem a dopřává lidem
lásku a štěstí. Všechno si zaslouží úctu, nejen
člověk a zvířata, ale i hrady, zámky, lesy a řeky,
zkrátka vše, co nás obklopuje.
Každý si musíme uvědomit, že máme jen jednu
přírodu, ona by bez nás byla šťastnější, ale my
bychom bez ní nepřežili ani jeden jediný den,
a proto bychom ji měli chránit i takovou „obětí“, jakou je víkend strávený úklidem řeky. Je to
ale opravdu taková oběť? Vždyť tam nejde jen
o uklízení odpadků, je to spíše o příjemném pomáhaní, člověk se pobaví, sebere papírky a hned
je svět okolo nás mnohem čistější, i když jde jen
o jeden papírek. Proč vlastně musíme přírodu
vůbec čistit? Proč tam ty papírky házíme? Proč
je prostě nehodíme do popelnice a nepřestaneme vytvářet černé skládky, když u stromu, kde
kopeme díru, je nápis „Skládka zakázána“? Je vážně tak
nepochopitelné, že svět není
jen náš, ale měl by tu být i pro
další generace? Kde ti lidé
budou bydlet? Na skládce?
Tímto tempem asi ano, tak se
nad sebou zamysleme.
Vraťme se ale k tomu, proč
jsme vlastně tady. Posedáváme u řeky, pádlo v ruce,
vázání lodních uzlů se tu občas také hodí, a rozhodování
o tom, kdo bude háček a kdo
kormidelník, s úsměvem řeší
asi každý. Normální ráno,
které každý, kdo byl na řece, zažil. Loďky si
každý tahá pomalu, ale jistě k řece, pytle jsou
naházené na barelech a hrábě jsou ještě rychle
hledány a nacházeny. Poslední opozdilci se ještě odráží od břehu a už pomalu vyjíždějí vstříc
náročnému, ale nezapomenutelnému víkendu.
Vykládáme si příběhy, které jsme během toho
roku, kdy jsme se neviděli, zažili, smějeme se.
I když je tu spousta dospívající mládeže, od které byste něco takového, jako účast na Čisté řece
Sázavě nečekali, tak pomáhá a aktivně se účastní, protože pro ni něco příroda znamená. Někdo
možná byl skautem, další z nás sjíždějí řeku, ale
všichni máme jednu společnou věc – velké otevřené srdce plné chuti pomáhat.
Čištění je občas náročné, i když instruktoři nabádají své svěřence, aby jezdili systematicky.
Někdy je těžké zvládnout a zorganizovat tlupu
lidí, ale přesto se jim to většinou podaří, a myslím, že od všech jim patří velký dík. Dokážeme
tu řešit věci, které se vztahují k úklidu, jako jestli vezmeme železný sud, nebo ho tu necháme, až
po osobní a velmi pubertální záležitosti. Vždyť
kolik dospělých kolem nás prochází tímto obdobím po celý život, nebo ne?
Je tu spousta skládek a spousta z nás je má raději než poněkud nudnější sbírání papírků. Zní
to asi jako z jiného světa, ale lidé tady si užívají
pocit, že pomáhají a jen neradi opouští skládku,
která ještě nebyla vybrána, a se slovy instruktorů „Zase za rok“ a se smutným výrazem ve tváři
odnášíme naplněné pytle do lodi a odplouváme
do vzdálenějších krajů nebo spíš do dalších vrbiček, o které bychom se mohli zachytit a hravě skončit ve vodě. I když je voda studená a asi
každý se někdy zmáchal a zašpinil, přeci tu jen
vládne přátelská atmosféra.
A čím je vlastně Sázava tak výjimečná, že ji čistíme? Kvůli cestovnímu ruchu, kvůli touze být
nejčistší řekou světa? To asi ne, tady jde spíše
jen o ten princip, že jsme nějak pomohli přírodě. Na řece je celkem 5 úseků a během tří dnů se
seberou tuny odpadu. Asi každý z nás z toho má
dobrý pocit, aby taky ne, komu se v životě poštěstí říci, že uklízel nenuceně a ještě si k tomu
užil spoustu zábavy? Kdekomu asi ne, ale určitě
všem, kteří strávili alespoň nějaký čas na Čisté
řece Sázavě! ◆
Anežka Aubrechtová, 15 let
Z organizátorky dobrovolníkem
V letošním roce po čtyřletém organizování projektu a dvouleté pauze jsem se vypravila na řeku
v roli dobrovolníka. Mohla jsem tak prozkoumat různé motivace zúčastněných, posoudit
servis, který se jim dostává od Posázaví o.p.s.
a uvědomit si vzájemné vazby, bez kterých by
projekt nemohl existovat.
Dobrovolník je již dávno zažitý pojem, kdy jedinec vykonává nějakou konkrétní práci pro jiného jedince, pro určitou skupinu nebo organizaci
či v zájmu nějakého vyššího cíle a nedostává
za ni finanční odměnu. Druhů dobrovolnické
práce a počtu organizací, které se dobrovolnictvím zaobírají, je celá dlouhá řada. Kladu si
otázku, jak je možné, že projekt Čistá řeka Sázava, který je na dobrovolné práci založen, si udržuje trvale zájem tolika lidí. Dobrovolníci věnují
úklidu řeky nejen svůj čas, ale jsou ochotni brodit se studenou jarní Sázavou, zablátit si vlastní
boty a oblečení, snášet rozmary aprílového počasí a po dlouhém dni stereotypní a namáhavé
fyzické práce spočinout ve stanu nebo na zemi
v klubovně na karimatce.
Častou motivací dobrovolníků bývá naučit se
v rámci mezinárodních volunteerských programů cizí jazyk. Čistá řeka Sázava se však koná
v Čechách a až na malé výjimky se dobrovolníci
rekrutují z našinců. Tak co tedy? Pomoci přírodě? Dostat tričko? „Ulít se“ ze školy? Vykolejit
z každodenního stereotypu? Seznámit se s dalšími lidmi? Zažít pocit, že mi někdo poklepe
na rameno a pochválí za úspěšně vytaženou
traverzu z říčního bahna? Všechny jmenované a mnohé další osobní
motivace k účasti na projektu jsou relevantní. Je
tu však ještě jeden, který
jsem si záměrně nechala
na konec. Je to vybraná
(zdůrazňuji, že slovo „vybraná“ nepoužívám nikterak ironicky) společnost,
která se na řece schází.
A fakt, že do ní mohu patřit, neřku-li „zapadnout“
jako plátek puzzle do celého obrazu, je dost pádným
důvodem, kvůli kterému,
jak se domnívám, se lidé
vrací. Dobrovolníci pak
spolu prožijí něco, co každý sám v práci, ve škole, doma prožít nemůže.
Postupně se utváří jistá sociální skupina, chcete-li, parta nebo smečka, která jde za svým cílem
a ve které je funkce každého jednotlivce nesmírně důležitá.
Nechci se zde pouštět do sociologických úvah,
protože k tomu nejsem kompetentní, ale dovolte mi konkrétní příklad oné vybrané společnosti z 3. úseku (Sázava – Zlenice), do které jsem
měla při Čisté řece Sázavě 2012 tu čest patřit.
Bára Obstová – vedoucí úseku, věčně odbíhající
od jídla kvůli řešení neodkladných záležitostí,
Jarda – řidič nákladního auta se svým závozníkem, zjevující se tu na pravém, tu na levém
břehu řeky, vždy ochoten vytáhnout z lodi plný
pytel nepořádku či nějakou těžkou a neskladnou věc, když už síly docházely, Břeh a Wikk
– instruktoři stojící v ledové vodě a dohlížející
na sjíždění jezů, Ivanka Danešová a Petr Kovačka dodávající unaveným dobrovolníkům dobrou
náladu, dopravci lodí, pádel, vest, stanů, nářadí a dalšího, členové SPB, Eva Vrzalová a Katka Chobotová mající na starost přísun energie
v podobě dobrého jídla, všechny paní učitelky
z různých škol beroucí na sebe odpovědnost
za malý dobrovolnický potěr i v době mimo
školní vyučování a hlavně desítky dobrovolníků
pěšáků i vodáků, jejichž jména jistě budou zve-
řejněna v příslušném seznamu na závěrečném
letáku.
Za touto společností je však nutno vidět i organizaci, která uskutečnění projektu předcházela.
Stačí nahlédnout do seznamu partnerů projektu
a dalších pomocníků, se kterými bylo nejprve
třeba projednat, co mohou poskytnout, kolik
toho bude, kam to kdo dopraví, kdo a kdy si
to přebere atd. Servis, který na řece dostávají
dobrovolníci, jistě není levný a není lehké ho
zajistit, ale na druhou stranu je dobré, že to takto funguje. Lidé pracující na řece se tak mohou
soustředit jen na práci, kvůli které na řeku přijeli. Možná i proto je stále tolik vytažených obludných tun nepotřebných pozůstatků lidské ci-
vilizace. A milý úsměv a podaná ruka člověka ze
břehu je pomoc významnější, než by se na první
pohled zdálo.
Co na závěr? Chtěla bych říci, že mě doslova
hřeje u srdce, že projekt pokračuje dál i bez mé
manažerské maličkosti. Děkuji všem. Všem, neboť projekt by nemohl být úspěšný, pokud by
chyběla jakákoli ze tří jeho složek – organizační,
zásobovací a dobrovolnická. Zbavme se toho,
co do řeky nepatří, a ponechejme si, co jsme při
něm nalezli – přátelství. ◆
Barbora Čmelíková,
autorka a dříve manažerka projektu,
nyní dobrovolnice
Jarní úklid kolem Sázavy na vlnách Českého rozhlasu
„Dobrý den, chtěli bychom vás pozvat do rozhlasové besedy o jarním úklidu,“ ozvalo se
na druhém konci telefonního přístroje. Právě
finišovaly přípravy na letošní úklid řeky Sázavy. Následovalo pár slov na vysvětlení a projekt
Čistá řeka Sázava se ocitl na programu pořadu
Čaj pro dva, který vysílá Český rozhlas 2 Praha.
V týdnu, který následoval vzápětí po generálním
úklidu řeky Sázavy si moderátor Martin Ježek,
který mimochodem loni sám na vlastní kůži zažil atmosféru sázavského úklidu, k mikrofonu
pozval kromě mě ještě Jana Malsu, odborníka
na zeleň městské části Prahy 13. Otázky byly
nasnadě: Kde se odpadky v přírodě berou, kolik
máme černých skládek a hlavně – kdo to tam
všechno hází?
Odpovědět nebylo vždy snadné. Nebo snad víte,
co vede některé naše spoluobčany k tomu, že
nelení naložit starou lednici na vozík, odvézt ji
doprostřed lesa a tam ji složit do křoví (přitom
do sběrného dvora, kam většinou může podobné věci zdarma odkládat, to má o hodně blíž)?
Proč rodiče kojence nebo batolete „uložili“ igelitovou tašku plnou použitých papírových plen
do křoví na břehu řeky (že by pobývali v nedaleké chatové osadě a do města se jim ne příliš
voňavý obsah balíčku nechtělo vozit)? Kdo asi
odhodil do řeky pod mostem jízdní kolo? A kde
se pořád berou, a to nejen kolem vody, ty spousty starých pneumatik?
Řeka versus volná prostranství zeleně ve městě.
Na první pohled by se mohlo zdát, že najít společnou nit nebude tak jednoduché. Ale nakonec
zjistíte, že ve městě musí řešit úplně stejné problémy jako my u řeky. A tak stejně jako od Sázavy i z luk a lesů v okolí Prahy odjíždějí nákladní
auta s korbami plnými odpadků. Jsou na nich
prakticky stejné věci. Staré elektrospotřebiče,
kusy nábytku, matrace, igelity, krabice od různých nápojů, PET lahve ... Navíc vysloužilé oblečení, které se nehodí už ani bezdomovcům, kteří
v podobných městských zákoutích přebývají.
Lidé se prostě chovají k přírodě macešsky.
Shodli se na tom i účastníci telefonické a internetové diskuse, která onen živý hodinový
rozhlasový přenos provázela. A ještě jedno v ní
zaznělo – lhostejnost k životnímu prostředí je
prý důsledkem nedostatečné výchovy a osvěty.
Popel na hlavu by si prý měli sypat rodiče, školy
i média. Dovolím si s tím trochu polemizovat.
A uvedu pár příkladů. Obrovská skládka skleněných střepů ve strmém svahu nad Sázavou, z níž
dobrovolníci každoročně ukrojí obrovský díl, ale
i tak mají práce ještě na několik let dopředu, viditelně vznikla už před několika desítkami let.
Určitě není dílem dětské ruky. A není jím ani
hromada zrezivělých plechů, rozbitých pramic
a kánoí či starých pneumatik, které jsme letos
vylovili z vody.
O týden později rozhlasová diskuse na podobné téma pokračovala na stanici Český rozhlas
Leonardo. Před mikrofon kromě mě usedl také
Milan Havel z ekologického sdružení Arnika.
A o otázky opět nebylo nouze. Všechno se ale
točilo kolem známého rčení „Kam s ním“ (s odpadem). Jak snížit jeho množství, jak naučit lidi,
aby šetřili životní prostředí? Proč musí v obchodech kupovat balenou vodu nebo zeleninu,
proč nenahradí igelitové nákupní tašky třeba
textilními? Podle mého názoru je jednou z cest
dobrý příklad, který bychom měli dávat mladší
generaci.
Jsem optimista a věřím, že se blýská na lepší
časy. Stačí se podívat na množství dobrovolníků,
kteří se letos k čištění Sázavy přidali, a na jejich
věkový průměr. Vždyť mezi nimi byly i děti z mateřských center, školek, základních a středních
škol. Netroufla bych si je hodit do jednoho pytle
s jejich vrstevníky, kterým je osud přírody lhostejný. Protože těm „našim“ určitě není. Jinak by
se přece na Čistou řeku Sázavu nevraceli. ◆
jt
Poskytnuté finanční příspěvky
Subjekt
Provident Financial s.r.o.
Ferona, a.s.
Malé Posázaví
Jaroslav Dušek
Město Týnec nad Sázavou
Obec Hradištko
Obec Soběšín
Město Sázava
Obec Lešany
Obec Petrov
částka
33 000 Kč
30 000 Kč
30 000 Kč
24 000 Kč
6 000 Kč
6 000 Kč
6 000 Kč
5 000 Kč
5 000 Kč
5 000 Kč
Obec Krhanice
Městys Divišov
Obec Samopše
Obec Zbizuby
Obec Tichonice
Obec Drahňovice
Eckart Pelz
Zbyněk Hruška
Štěpán Zelený
Hana a Ivan Vondrákovi
Lucie Pečenková
4 000 Kč
3 440 Kč
3 000 Kč
3 000 Kč
3 000 Kč
2 000 Kč
1 707,51 Kč
1 500 Kč
1 500 Kč
1 000 Kč
1 000 Kč
Martin Šmíd
Jan Filip ml. (student)
Hanka Filipová
Jan Filip
Jiří Batěk
Vít Skála
Břeh – Vláďa Fořt
Zuzka Trnková
Tereza Svobodová
Viola Kašíková
600 Kč
500 Kč
500 Kč
500 Kč
500 Kč
500 Kč
200 Kč
200 Kč
200 Kč
150 Kč
Jména dobrovolníků
Jména dobrovolníků, kteří se zúčastnili úklidu
Adam Martin, Amerlingová Iveta, Aubrechtová Anežka, Aubrechtová Eliška, Bárta Tomáš,
Bartáková Jana, Bartoň Petr, Bednářová Jitka,
Bernold Jan, Bernoldová Dagmar, Binka Filip,
Blíha Jiří, Blíhová Radka, Bolechová Renata,
Borovan Aleš, Borovičková Lenka, Boušková
Adéla, Boušková Berenika, Boušková Bohumila,
Brachtlová Iveta, Brázda Vlastimil, Brunclíková
Jana, Březinová Monika, Buňata Tomáš, Burdová Gabriela, Bystřický Aleš, Bystřický Michal,
Cahák Vladimír, Cibulka Albert, Cibulka Janek,
Cibulka Oskar, Cibulka Vilém, Cibulková Denisa, Čapek Ondřej, Číhalíková Pavla, Čmelíková
Barbora, Danešová Ivana, Danešová Martina,
Davídková Petra, Divíšková Věra, Dřízhalová
Marie, Duriga Jakub, Dušek Jiří, Dvořák Radomír, Dvořák Václav, Fary Ivan, Felcman Martin,
Ferebauerová Radka, Fikejz Dominik, Firstová
Hana, Fořt Vláďa, Gryc František, Hájek Radim, Hájek Štěpán, Hák Jan, Havlová Kateřina,
Herková Petra, Herwigová Michaela, Holoubek
Ondřej, Holub Lukáš, Horáčková Iva, Hrdlička
Václav, Hroník Pavel, Hroš Petr, Hruška Zbyněk, Hrušková Martina, Husenica Josef, Husenica Josef ml., Husenicová Klára, Chobotová
Kateřina, Chrpa Jakub, Indra Ladislav, Jankovská Kristýna, Janovský Lukáš, Jelínek Ondřej,
Jilich Luboš, Jilichová Pavlína, Jíra Jaroslav,
Jirásková Lída, Jiroušková Kristýna, Just Pavel, Kahounová Šárka, Kaplan Ondřej, Karbula
Roman, Kašíková Viola, Kaška Josef, Kašková
Iva, Kašparová Veronika, Kiriazopulos Nikolas,
Kirpikin Roman, Klec Jan, Knoth Eva-Isabella, Kobrle Jiří, Kobzová Barbora, Kolek Pavel,
Kolouch Jindřich, Korecký Viktor, Kovář František, Králíková Kateřina, Kratochvíl Miroslav,
Kratochvíl Tomáš, Kratochvílová Nela, Krejčí
Josef, Krejčová Dominika, Krejčová Jana, Krejčová Jana ml., Krchová Zuzana, Křenová Soňa,
Kubánková Jana, Kubáš Petr, Kučera Jaroslav,
Kučerová Věra, Kuchlerová Žaneta, Kulčár Karel, Kulhavá Eva, Kulhavý Petr, Kunešová Marie,
Kůrka Richard, Kůrková Pavla, Kylián Jakub,
Kyselová Daniela, Labanc Richard, Laitl Martin,
Langer Nikola, Langerová Amálka, Langerová
Aneta, Lašková Eva, Laštovka František, Lemberk Josef, Loukota Milan, Lunga Petr, Lunga
Petr ml., Málková Dita, Marinov Petr, Mařík
Jan, Masnicová Klára, Mašek Jan, Mašek Miroslav, Mašková Argira, Mašková Kateřina, Mašková Kristýna, Matoušek Martin, Matoušková
Marie, Matoušková Zuzana, Měřička Bohuslav,
Michal Jan, Moravcová Kateřina, Moravec Martin, Moudrý Kamil, Müllerová Barbora, Nejedlo
Michal, Novosad Vojtěch, Novotný Jan, Novotný Vítek, Obselka Lukáš, Obst Roman, Obstová
Barbora, Padevět Daniel, Paligová Eva, Papánek Jiří, Papánková Eva, Paskerova Veronika,
Paulíčková Tereza, Pečenková Lucie, Pěčková
Markéta, Pěkná Lucie, Pessr Jiří, Plachý Tomáš,
Plavcová Kateřina, Plavec Miroslav, Podhorská
Tereza, Podoláková Lenka, Possum Mirka, Possum Tomáš, Pošmurná Eliška, Pošmurná Veronika, Pošmurný Václav, Přenosilová Renata,
Radil Václav, Rais Pavel, Roch Martin, Ryšavý
Dušan, Řehořek Roman, Sahula Vítězslav, Sedláček David, Sehnoutková Kristýna, Skála Vít,
Skopalíková Lenka, Skřivan Ondřej, Skuhravý
Martin, Smrkovský Michal, Soběslavská Kristýna, Svatoš Jiří, Svobodová Tereza, Šetina Martin, Šimůnková Jitka, Šípková Kristýna, Škvorová Anna, Škvorová Kateřina, Škvorová Marie, Šmejkal Petr, Šmíd Martin, Šolar Jáchym,
Šourek Petr, Špátová Olga, Štípková Marie,
Štokr Jiří, Štolla Jan, Štolla Václav, Švimberský
Zbyněk, Trantina Michael, Trdla Matěj, Tůmová
Jaroslava, Tyrpáková Tereza, Urban Jan, Vaigl
Martin, Vančický Vladimír, Varnušková Milena,
Vejmelková Ingrid, Vejmelková Kristýna, Veliká
Lenka, Vesecký Petr, Vít Pavel, Vnouček Stanislav, Vorel Jiří, Vrzalová Eva, Zágora Ondřej,
Zach Tomáš, Zajícová Martina, Zápotocká Ella,
Zelenková Michaela, Zelený Šimon, Zelený Štěpán, Zemanová Bohuslava, Zemanová Eliška,
Zemanová Klára, Zimová Anna, Zoblivá Aneta,
Žaba Michal, Žarko Petr.
Dětský domov Sázava, Jílovská unie kamarádů,
MC Motýlek, MO ČSSD Benešov (Klusoň Jaroslav, Semerád Vladislav, Žížalová Hana, Žížalová Inka), Obecní úřad Krhanice, Okrašlovací
spolek v Jílovém u Prahy, SDH Hvězdonice, TJ
Kavalier Sázava – oddíl vodní turistiky, ZŠ a MŠ
Sázava, ZŠ a MŠ Teplýšovice, ZŠ Čerčany, ZŠ
Divišov, ZŠ Kácov, ZŠ Krhanice, ZŠ praktická
a ZŠ speciální Uhlířské Janovice, ZŠ TGM
Mnichovice, ZŠ Týnec nad Sázavou. ◆
Poskytnutá materiální a organizační pomoc
Bisport s.r.o. – hlavní partner
zapůjčení lodí, doprovodná vozidla s řidiči
POVODÍ VLTAVY, státní podnik
odvoz odpadků na skládku
Rakovnicko o.p.s.
zapůjčení lodí
Aubrechtová Zdeňka
pečení buchet
Benecentrum, s.r.o., Benešov
voda a sušenky za výhodné ceny
Brzybohatý Vladimír, kemp Pod Vrbou
káva a poskytnutí zázemí
Bubeníková Jana
potraviny
Čtyřkolské maminky
pečení buchet
Danešová Ivana
organizační pomoc, potraviny
Danko Martin
poskytnutí zázemí U Hrocha
Divíšková Jana
pečení buchet
Doubková Tereza
pečení buchet
Hájek Radim
vedoucí 4. úseku
Havlíková Helena
potraviny
Hostinec Vranov, Pavel Šturc
stravování za zvýhodněné ceny
Hotel Alex, Ledečko
poskytnutí noclehu a večeře
Hotel Nad Řekou s.r.o.
Hotel Troníček s.r.o., Žampach
poskytnutí večeře a zázemí
Chocholová Dagmar
potraviny
CHOPOS – Miroslav Kratochvíl
organizační pomoc manažera, doprava
Jílovská unie kamarádů, Jílové u Prahy
poskytnutí noclehu
Jirovská Líba
potraviny, pečení buchet
Justová Marika
sekaná, pečené maso
Kapela SPB
hudba na závěrečném večeru
Karbula Roman
řidič servisního vozidla
Knitlová Petra
potraviny
Kocourková Majda
potraviny
Králová Míla
potraviny
Kratochvílová Ilona
pečení buchet
Křenová Soňa
vedoucí 1. úseku
Kuchlerová Žaneta
servisní pomoc
Kulhavá Eva
zásobovací tým
Kunešová Marie
pečení buchet
Kunešovi František a Iveta
(Hostinec U Pudilů)
poskytnutí noclehu
Lékárna U Zlatého orla,
Benešov
vybavení lékárničky
Macků Jana
slané pečivo
Malé Posázaví – Kateřina Chobotová
Marie Kotrbová – Koma Benešov
ochranné rukavice
Matoušek Martin – úklidové práce
pytle na odpad, ochranné rukavice
Matoušková Marie
zásobovací tým
Matoušková Monika
pečení buchet
Matoušková Zuzana
zásobovací tým
MC PUTTI
poskytnutí zázemí
Město Jílové u Prahy
uložení odpadků na skládku
Město Trhový Štěpánov
úhrada uložení odpadků na skládku
Mikroregion Český smaragd – Eva Vrzalová
Mikroregion Džbány, svazek obcí –
Eliška Zemanová
Moravec Martin
vedoucí 5. úseku
Němcová Martina
pečení buchet
Němec Miroslav
materiální zajištění, pečení buchet
Obec Poříčí nad Sázavou, ZŠ a MŠ Poříčí
nad Sázavou
poskytnutí noclehu
Obec Soběšín
materiální pomoc
Obec Teplýšovice
doprava dětí ze ZŠ Teplýšovice
Obstová Bára
vedoucí 3. úseku
Pekárna Sázava
poskytnutí pečiva
Pension Čtyřlístek – Jan a Hana Filipovi
Šternberské koláče
Petr Kovačka – půjčovna lodí, Sázava
zapůjčení lodí a vozidla s řidičem
Pošmurná Hermína
pečení buchet
Racek Jarda, Kamenný Přívoz
poskytnutí oběda a zázemí
Rádio Blaník
mediální partner
Sportareál SAMOPŠE
poskytnutí noclehu
Restaurace Na Marjánce, Stříbrná
Skalice
poskytnutí zázemí
Restaurace Pyšelka
poskytnutí oběda za zvýhodněné ceny
Restaurace U Libora s.r.o.,
Rostislav Rezek
SÁZAVA TOUR – Martin Sopr
zapůjčení lodí a vozidla s řidičem
Síbrtová Jana
pečení buchet
SK Chocerady – fotbalový klub
poskytnutí noclehu
Sporthotel Kácov – Jiří Pařízek
poskytnutí noclehu, stravování za zvýhodněné
ceny
Srbová Monika
pečení buchet
Stibůrek Pavel
vytvoření DVD za symbolickou cenu
Stibůrková Hana
pečení buchet
Šindelář Stanislav
ovoce pro dobrovolníky
Škvorová Marie
poskytnutí potravin, pečení buchet, zásobovací
tým
Tábořiště u Karla, Český Šternberk
poskytnutí oběda a zázemí
Technické služby Benešov
uložení odpadků na skládku
Tůmová Jaroslava
PR projektu
Václav Pošmurný a Bohunka Zemanová
doprava a snídaně
Van Gillern, s.r.o.
pytle na odpad
Vieweghová Veronika
potraviny
Vít Vrtiška – AV Servis
hygienický spotřební materiál
Vnouček Stanislav
doprava, zásobovací tým
Vojenský historický ústav Praha –
Vojenské technické muzeum Lešany
poskytnutí noclehu
Vondrákovi Hana a Ivan
zapůjčení várnice
Wrigley Confections ČR, kom. spol.
sladkosti
ZŠ Chocerady
poskytnutí noclehu
Žarka Petr
doprava, zásobovací tým
Žarková Ladislava
potraviny
Vývoj množství sebraného odpadu v letech 2006–2012
hmotnost sebraného odpoadu (t)
25
20
15
10
5
0
2006
2008
2007
2009
2010
2011
2012
Rakovnicko o.p.s.
zapůjčení lodí
hmotnost sebraného odpoadu (t)
roky realizace projektu Čistá řeka Sázava > porovnání na úseku Sázava – Pikovice
Rádio Blaník
mediální partner
35
30
25
20
15
10
5
0
2009
2008
2010
2011
2012
roky realizace projektu Čistá řeka Sázava > porovnání na úseku Kácov – Pikovice
Souhrn všech organizací, které čistily
úsek
km
počet dobrovolníků
množství sebraného
odpadu v tunách
Havlíčkův Brod – Chřenovice ČD
60
550
0,00
Chřenovice ČD – Chabeřice
30
158
1,10
MO Českého rybářského svazu Soutice
Chabeřice – Kácov – Střechov
8,7
35
0,50
Posázaví o.p.s
Kácov – Střechov až Pikovice
89
1 012
29,21
x
187,7
1 755
30,81
Sázava 21, o.s.
Lípa pro venkov o.s.
Celkem
Strategický plán Leader
MAS Posázaví rozdělí mezi 13 projektů dotace v celkové výši 17,9 milionu Kč
Leader (SPL) v celkové
výši 17,9 milionu korun.
Jedná se o celou sumu,
kterou měla ze SPL na letošní rok alokovánu. V 9.
výzvě k předkládání žádostí o dotaci ze SPL bylo
přijato 24 projektů. Celkové náklady na jejich realizaci byly téměř 52 milionů korun, požadovaná
dotace činila 30,7 milionu
korun.
Místní akční skupina (MAS) Posázaví rozdělí
mezi 13 projektů dotace ze Strategického plánu
Projekty k financování
doporučila
Programovému výboru Výběrová
komise složená ze zástupců samosprávy, neziskových organizací a podnikatelů. Většina jejích
členů letos poprvé osobně navštívila místa, která se o dotaci ucházela. „Tyto návštěvy naprosto
splnily naše očekávání. Jejich prostřednictvím
jsme zjistili vše potřebné, co se nevejde na fotky ani do textu žádostí. V případě pochybností
to mnohé z nás přesvědčilo a výsledkem bylo
hodně ‚žolíků‘, které jsme vybraným projektům
přidělili,“ řekl člen komise Miroslav Němec.
Podobného názoru byl i jeho kolega Jiří Zápal:
„Ve výběrové komisi jsem byl už podruhé. Tentokrát jsem ale projekty hodnotil s daleko čistším svědomím“.
Společnost Posázaví o.p.s., která v regionu
Strategický plán Leader administruje, rozdělila
na projekty od roku 2008 dotace v celkové výši
přes 80 milionů korun. Dalších 14 milionů korun plánuje rozdělit v roce 2013. ◆
jt
Projekty, které uspěly se žádostí o dotaci ze Strategického plánu Leader
Rekonstrukce outdoorového centra Bisport
V rámci projektu dojde k rekonstrukci ubytování, nákupu nového vybavení pokojů, a tím rozšíření počtu ubytovacích míst na 26. Po dokončení stavebních prací pod terasou Bisportu se také
zprovozní společenská a školící místnost, do níž
bude pořízeno základní vybavení nábytkem
a elektronikou potřebnou k provozu. Vznikne
tak společenský prostor v kombinaci s turistickým ubytováním, vše doplněné o odpovídající
sociální zázemí pro turisty, vodáky, cyklisty,
studenty, mládež, firemní i vzdělávací aktivity
a kulturní malé projekty s kapacitou do 30 osob.
Cílem projektu je podpora setkávání různých
skupin obyvatel města Týnec nad Sázavou, ale
i turistů a hostů tohoto města, a také podpora
aktivit týnecké mládeže.
Jan Filip – Rozšíření penzionu – vybudování apartmánu
Předmětem projektu je dokončení rekonstrukce penzionu vybudováním apartmánu pro
rodiny s dětmi v Českém Šternberku čp. 45.
Apartmán má svůj vlastní vstup, jehož technické dokončení je také součástí projektu. Po dokončení rekonstrukce bude apartmán kompletně vybaven zařízením. Tímto projektem bude
dokončena rekonstrukce objektu v ochranné
zóně národní kulturní památky hrad Český
Šternberk. Bude navýšena kapacita penzionu
o 4 lůžka a zvýšen komfort ubytovaných rodin
s dětmi.
Součástí projektu je vybudování několika míst
k setkávání návštěvníků areálu. Jednak je to
vybudování dřevěného přístřešku se stoly a lavicemi, který bude nejen východiskem a cílem
naučné stezky, ale bude se také moci využít jako
venkovní učebna. V areálu vznikne také terasovité posezení s lavičkami a venkovní šachovnicí
a ohniště.
Město Jílové u Prahy – Školní arboretum
a naučná stezka Stromy ve městě – aneb
život se stromy a mezi nimi…
Projekt Školní arboretum a naučná stezka „Stromy ve městě… život se stromy a mezi nimi“ je
součástí dlouhodobého Plánu revitalizace školního areálu Škola v zahradě – zahrada ve městě. Plán je postupně realizován podle účelových
nebo „volných“ finančních prostředků. Projektem je dotčen jednak školní pozemek, jednak je
situován do městských parků. Cílem projektu
je integrace školní zahrady do každodenního
života školy i města. Tato část školní zahrady
byla při svém vzniku před padesáti lety zakládána koncepčně, ve školním areálu se v současné době vyskytuje poměrně ucelená kolekce
původních dřevin. V první etapě revitalizace
byla provedena jejich pasportizace, v digitální
elektronické podobě je přístupná na webových
stránkách školy www.zsjilove.cz. Pasportizace
je prvním krokem k založení arboreta. Další aktivitou, kterou je třeba realizovat, je vytvoření
popisek dřevin a informačních panelů a jejich
umístění v areálu. Do této aktivity se zapojil
Okrašlovací spolek v součinnosti s Regionálním
muzeem Jílové u Prahy. Při plánování arboreta se nabízel další krok, vyplývající z celkové
vize areálu jako neoddělitelné součásti města,
a to vytvoření naučné stezky Stromy ve městě.
Cílem naučné stezky je představení původních
druhů dřevin, jejich ekologické nároky, vlastnosti a užitky, které představují pro ostatní živé
organismy a pro člověka.
Obec Kondrac – Rekonstrukce hasičské
zbrojnice v Dubu
Předmětem projektu je stavební úprava a přístavba stávající hasičské zbrojnice, která je
umístěna na návsi v Dubu, v místní části obce
Kondrac. Tato hasičská zbrojnice vytváří v podstatě centrum veškerého dění v Dubu. Nevyužívají ji pouze místní dobrovolní hasiči, ale
také téměř všech 115 obyvatel Dubu. Součástí
projektu bude i úprava veřejného prostranství
kolem hasičské zbrojnice, kde bude instalováno
posezení pro asi 20 osob a osázena vhodná zeleň. Tuto část projektu provedou místní hasiči
svépomocí a uhradí ji z příjmů své činnosti.
Obec Stříbrná Skalice – obecní knihovna
Stávající budova, ve které je umístěna obecní
knihovna, je ve špatném stavu. Zastupitelé proto rozhodli pro její potřeby upravit přízemní
domek čp. 71 z konce 19. století, který je na náměstí, a je v majetku obce. Kromě knihovny
v něm vznikne informační středisko s veřejným
internetem, klubovna pro místní spolky a přednáškovou činnost, místnost pro čítárnu nebo galerii. Rekonstrukce pomůže zachránit nevyužitou historickou budovu, která stojí v památkové
zóně na náměstí obce Stříbrná Skalice.
Obec Pravonín – Spolkový dům Pravonín
Projekt je zaměřen na rekonstrukci stávajícího chátrajícího objektu čp. 50 v centrální části
obce Pravonín, který je v současné době využíván jako klubovna a prodejna smíšeného zboží.
V tomto objektu jsou vzhledem k jeho stavu přístupné a využitelné pouze dvě místnosti. Přestavbou prvního nadzemního podlaží budovy
vznikne další víceúčelový prostor pro spolkovou
a další činnost. Realizací projektu vznikne jedno
pracovní místo, kromě spolkových aktivit bude
možné zajistit také hlídání dětí a péči o seniory.
Tento projekt je první etapou rekonstrukce celé
budovy.
Miroslav Němec – Společenské centrum
Týnec otevřené všem
Projekt řeší opravy tzv. srdce budovy v prvním
nadzemním podlaží v prostoru hlavního vstupu
do objektu, ve vnitřních přilehlých prostorách
a obnovu vstupního rizalitu. Vznikne důstojný
vstup do budovy, informační místo, veřejné WC,
salonek pro setkávání veřejnosti a spolkovou
činnost, cukrárna.
Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice – 1. etapa záchrany Velké
věže - dominanty hradu Zlenice
V návaznosti na výsledky Studie na záchranu
a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí bude v rámci projektu
1. etapy záchrany Velké věže, která je v současné
době v havarijním stavu, a které v případě absence nutného rozsáhlého statického a konzervačního zásahu hrozí částečný či dokonce úplný
zánik, přistoupeno ke dvěma zásadním krokům.
Prvním krokem bude zpracování potřebné koncepce záchrany Velké věže, doprovázené nezbytným archeologickým průzkumem. Druhým krokem bude základní statické zajištění havarijních
situací Velké věže.
Obec Postupice – Hasičské sportoviště
Plajchy
Obec Postupice ve snaze podpořit činnost mladých hasičů vybuduje nové sportoviště nejen
pro místní sbory, ale i okolní sdružené v okrsku
Struhařov. Dobrovolným hasičům bez rozdílu
věku poskytne kvalitní podmínky pro provozování hasičského sportu. Zapojením řady subjektů do připravovaného záměru došlo k rozšíření
využití sportoviště, které svou multifunkčností
splní parametry víceúčelové volnočasové zóny.
Projekt počítá s vytvořením dráhy s kvalitním povrchem pro běžecké disciplíny. Poblíž ní vznikne
jednoduchá tribuna pro diváky. Převážnou část
areálu bude tvořit travnatá plocha, budou na ní
dvě startovní základny pro cvičné útoky s hasičskou technikou, nebude zde chybět hydrant napájený cisternou. Projekt počítá i s vytvořením
zpevněné plochy pro příjezd hasičské techniky.
Prakticky bude možné k oběma základnám dojet
s hasičskou stříkačkou a velmi lehce s ní manipulovat. Na základě požadavku dětí, které se zúčastnily plánování, vznikne na hřišti plocha pro
míčové sporty a venkovní fitness. Sportoviště
bude dále vybaveno zahradním altánem, lavičkami, terči a herními pomůckami.
Město Jílové u Prahy – Zóna aktivního
odpočinku při ZŠ Jílové u Prahy
Projekt Zóna aktivního odpočinku při ZŠ Jílové
u Prahy vychází z dlouhodobého projektu Plán
revitalizace školního areálu Škola v zahradě, zahrada ve městě. Tento projekt probíhal v první
části v letech 2006–2008, nyní probíhá jeho
druhá část vymezená lety 2009–2013. Cílem
projektu je vytvoření areálu, který bude sloužit
jak ke vzdělávacím a výchovným účelům školy,
tak i k volnočasovému vyžití široké veřejnosti.“
V koncepci revitalizace je počítáno s více zdrojovým financováním úprav, a to dotacemi, městským rozpočtem, provozním rozpočtem školy,
sponzoringem.
hřiště na pétanque, prvky „přírodní posilovny“,
venkovní plocha pro hraní šachů nebo dámy,
a bludiště – labyrint s hmatovou stezkou. Nedílnou součástí projektu je i pořízení mobiliáře
– informačních tabulí, laviček a odpadkových
košů. Součástí projektu je také sociální zařízení
a oplocení pozemku.
Obec Krhanice – Víceúčelové hřiště Krhanice pro aktivní odpočinek
Projekt zahrnuje rekonstrukci stávajících
2 hřišť na 1 hřiště pro volejbal a badminton,
1 multifunkční hřiště pro míčové sporty (florbal,
malou kopanou, házenou a basketbal), 1 hřiště
pro stolní tenis a 1 hrací plochu pro pétanque.
V současné době je tento pozemek částečně
zatravněn a jsou na něm 2 hřiště s několika
sportovními prvky. Pro širší využití ze strany
veřejnosti je to ale nevyhovující. Cílem projektu
je tedy nově uspořádat celou plochu a vybudovat na ní 3 nová hřiště a hrací plochy. Vznikne
tak aktivně odpočinkové místo, které vzhledem
ke svému umístění v centru obce a v blízkosti základní a mateřské školy bude vítaným zázemím
pro sportovní využití mládeže a širokého spektra všech občanů.
Unie rodičů ČR - sdružení při Gymnáziu
v Benešově – Studentský klub při Gymnáziu v Benešově
Cílem projektu je výstavba a vybavení studentského klubu v půdním prostoru severního křídla budovy gymnázia, který budou moci využívat
nejen žáci školy, ale v rámci volnočasových aktivit i různá zájmová sdružení a jednotlivci. Klub
bude využíván ke vzdělávání, přednáškové činnosti, prezentaci studentské tvorby i primární
prevenci. Bude v něm také 3D klubové kino. ◆
Projekt bude realizován ve dvou sektorech školního areálu. V horní části, kde je zrekonstruována většina ploch sportoviště, vznikne skatové
hřiště, v sousedním sektoru budou instalovány lanovky pro mladší děti. V dalším sektoru,
klidové části areálu, bude zařízení pro aktivní
odpočinek „dospělejší“ veřejnosti, mimo jiné
Galerie projektů podpořených v rámci Strategického plánu Leader 2007–2013
Kulturní dům Blaník – Podblanické tvoření pro šikovná stvoření
Podaná žádost: 5. 5. 2010
Realizace projektu: 18. 1. 2011 – 14. 8. 2011
Popis projektu: V rámci projektu se uskutečnily 2 výtvarně-vzdělávací workshopy se
zaměřením na poznávání historie a přírodních
zajímavostí pomocí malby a fotografie s počtem
15 účastníků ve věku od 18 let. Uskutečnily se
2 výstavy pro veřejnost jako výstupy výtvarně-vzdělávacích workshopů, 7 kurzů lidové tvořivosti s počtem 15 účastníků ve věku od 18 let,
5 exkurzí na historicky a přírodně zajímavá místa regionu Posázaví. Projekt byl prezentován
v médiích regionálního i národního charakteru.
1) Kurz košíkářství II. – pedig a mořská tráva,
4) Kurz výroby loutek, 5) Kurz výroby smaltovaného šperku, 6) Kurz výroby panenek z ovčí
vlny, 7) Velký letní řezbářský kurz pro pokročilé,
8) Výtvarně-vzdělávací workshop Malováním
po stopách Anny Roškotové, 9) Výtvarně-vzdělávací workshop S fotoaparátem za zajímavostmi Podblanicka
Financování projektu:
Výše požadované dotace:
Spoluúčast žadatele:
Celkové náklady projektu:
2) Kurz malování na hedvábí pro pokročilé,
3) Kurz výroby Tiffany vitráží pro začátečníky,
Římskokatolická farnost Votice – Galerie
sv. Františka Votice
Popis projektu: Při realizaci byla provedena
kompletní obnova krovu a střechy objektu, obnova vnitřních a vnějších omítek, drobné stavební úpravy s cílem vytvoření důstojných prostor pro umístění expozice. Byly zrestaurovány
2 velkoplošné obrazy s náboženskou tématikou.
Podařilo se obnovit ucelenou část kulturní památky, zachovat historické dědictví regionu
Obec Bernartice – Živá obec Bernartice
Popis projektu: Cílem projektu byla obnova
a rozvoj prostorů a ploch občanské vybavenosti
využitelných také pro spolkovou činnost a zatraktivnění stávajícího veřejného prostranství.
Byla opravena víceúčelová budova a modernizováno dětské hřiště, byl opraven chodník,
osázeny návesní prostory venkovním mobiliářem a mladými stromky. Dětské hřiště využijí
a zvýšit nabídku cestovního ruchu zaměřeného
na religiozní tematiku. Do projektu se zapojila
veřejnost formou finanční sbírky a dobrovolné
práce.
1 799 802 Kč
315 302 Kč
2 115 104 Kč
zejména místní děti, ale také děti přijíždějící
na prázdniny nebo na víkendové pobyty, kulturní sál bude využívat široká skupina obyvatel,
dětí a spolků.
724 756 Kč
263 666 Kč
988 422 Kč
Louňovice pod Blaníkem – Včelařské
muzeum v Louňovicích pod Blaníkem
Popis projektu: Výsledkem projektu je zajímavé a interaktivní muzeum včelařství, které
zaujme také dětské návštěvníky a je využitelné
více způsoby (zázemí a klubové prostory pro
včelaře, badatelna, přednášková místnost, depozit pro dokumenty a knihovna, uskladnění
ALTUM HR s.r.o. – Nové pokoje v ubytovně
Popis projektu: Důvodem rekonstrukce je
především velká poptávka po ubytování, stálá
absence ubytovacích kapacit ve městě Týnec
nad Sázavou v kombinaci s dobrými podmín-
231 690 Kč
0 Kč
231 690 Kč
nepoužívaných úlů). V rámci realizace projektu
došlo ke stavební obnově nevyužívané budovy,
úpravám zahrady a prostoru před budovou a vydání propagační brožury.
1 001 788 Kč
324 637 Kč
1 326 425 Kč
kami pro rekreaci a turistiku a sportovní vyžití
na řece Sázavě. Po dokončení projektu má ubytovna 27 míst.
Spoluúčast žadatele: Celkové náklady projektu:
1 189 113 Kč
1 201 403 Kč
2 390 516 Kč
Mateřské centrum PUTTI – Pokračujeme
tam, kde jsme začali
Popis projektu: Výsledkem projektu jsou kromě jiného i měřitelné výstupy, jako je počet vyškolených účastníků jednotlivých kurzů, ruční
výrobky, např. z keramiky a šustí, odrátkované
předměty, fotodokumentace, propagace projektu (články v tisku a na webových stránkách).
V rámci projektu bylo pořádáno a organizováno
14 vzdělávacích řemeslných kurzů: 3 na sebe
navazující keramické kurzy (2 pro mírně po-
Tělocvičná Jednota Sokol Krhanice – Rekonstrukce a dokončení přístavby stávající klubovny TJ Sokol Krhanice
Popis projektu: Výstupem projektu je zrekonstruovaná stávající klubovna a rozšíření
její plochy na téměř dvojnásobek. Dále bylo
vybudováno nové venkovní veřejné prostranství s ohništěm, lavičkami a dětským hracím
kročilé a pokročilé), dále 2 kurzy košíkářství,
1 kurz drátkování, 1 kurz drátování, 1 kurz výroby šperků, 2 na sebe navazující kurzy vánoční
tvořivosti (vazba a výzdoba), 1 kurz velikonoční
tvořivosti, 1 kurz výrobků z kukuřičného šustí,
1 kurz savování a malování na látku a 1 vzdělávací a řemeslná exkurze – Rodinné muzejíčko
smaltu, Netvořice.
596 168 Kč
3 090 Kč
599 258 Kč
prvkem. Klubovnu i veřejné prostranství budou
využívat nejen členové TJ Sokol Krhanice, ale
všichni obyvatelé obce.
269 619 Kč
30 332 Kč
299 951 Kč
Obyvatelé Posázaví se vyjadřovali k dalšímu směru rozvoje regionu
Postaví se v obci
nové hřiště či
knihovna, opraví
náměstí nebo cesty, vznikne v regionu nová naučná
stezka? O tom
mohli rozhodnout
obyvatelé v anketě
organizované společností
Posázaví
o.p.s.
Prostřednictvím
dotazníkového šetření se snažila zjistit, do jakých oblastí by měly v regionu směřovat dotace
ze státních a evropských fondů po roce 2013.
Hlasování proběhlo v 67 ze 109 obcí Posázaví.
Bylo v nich umístěno 121 hlasovacích bedýnek,
anketní lístky mohli zájemci posílat i elektronicky. Nakonec se sešlo přes 3 500 přání obyvatel regionu. Vyjádřit se mohli také
podnikatelé, spolky, neziskové organizace nebo sdružení.
„Sesbíraná přání začínáme vyhodnocovat. Setřídíme je do jednotlivých oblastí, které ukážou, jaké
potřeby region má, co by se mělo
opravovat, stavět, čemu se věnovat,
co lidé potřebují ke zkvalitnění svého života,“ řekla ředitelka Posázaví
o.p.s. Bohunka Zemanová. Společnost Posázaví o.p.s. pak na základě zjištěných informací sestaví
strategii dalšího rozvoje regionu.
„Mělo by nám to pomoci zjistit,
jestli potřebujeme opravit konkrét-
ní silnice, rybníky, podpořit vesnické školy nebo
prodejny. Zjištěné informace musí zároveň
odpovídat výsledkům analýzy potřeb regionu,
která bude vycházet ze statistického šetření. Integrovaná strategie regionu, která by měla být
schválena v květnu 2013.
Údaje z ankety poslouží také jednotlivým obcím
a mikroregionům k tomu, aby zjistily konkrétní potřeby svých obyvatel. Jejich realizace pak
bude záležet na tom, zda se podaří sehnat dostatek peněz, ať už z obecních rozpočtů nebo
dotací.
První strategie rozvoje regionu Posázaví vznikla z podnětu místní akční skupiny na roky
2004–2007. Dokument pak byl aktualizován
v rámci přípravy na nové programové období Evropské unie 2007–2013. Vizí strategie
je zlepšení kvality života v regionu Posázaví.
Zaměřuje se na zachování a zhodnocení pří-
rodního a architektonického dědictví regionu,
na zvýšení přitažlivosti regionu, na zapojení
jeho obyvatel do veřejného života, na podporu rozvoje infrastruktury a na podporu aktivit dětí a mládeže. K jejímu naplnění výrazně
pomáhá program Leader, který administruje
MAS Posázaví a díky němuž „přitekly“ do regionu desítky milionů korun. Pomohly mimo
jiné postavit nová dětská hřiště, opravit kapličky a hasičské zbrojnice, vybudovat vesnická
muzea, otevřít naučné stezky. ◆
jt
Mikroregion Blaník
Kamberk žije bohatým společenským životem
Ukážeme to na několika příkladech. Místní
ženy, které nechtěly jen sedět doma, se minulý
rok rozhodly, že se budou pravidelně scházet,
proberou poslední novinky a zároveň ochutnají
něco z kuchyně sousedek. A protože o ženách je
známo, že nemají ve zvyku nechat ruce zahálet,
pozvaly si pána, který je učí pracovat s materiálem zvaným pedig, z něhož se dají vyrábět různé
hezké předměty, jako misky, košíčky apod. Již
téměř rok se pravidelně jednou za 14 dnů ženy
scházejí a zájem nepolevuje.
Hradiště
Veliš
místnost obecního úřadu a zřídit zde dětský
koutek, kde by se rodiče s dětmi pravidelně
scházeli, děti si hrály a maminky projednávaly
různé zajímavé záležitosti. Koutek se doplňuje
nábytkem, hračkami, dětskými knížkami. Doufejme, že i v budoucnu najde kvalitně a vtipně
zařízená místnost uplatnění.
Ostrov Kondrac
Vracovice
Louňovice
pod Blaníkem
Miřetice
Pravonín
Kamberk
Načeradec
Že máme hudbymilovné občany a skryté talenty,
se ukázalo o Štědrém dnu, kdy 60 lidí při doprovodu houslí a mírně posíleno svařeným vínem
zpívalo u vánočního stromku za kostelem koledy a jiné vánoční písně. Sice počasí příliš nepřálo a nenavozovalo vánoční atmosféru, stejně to
byl pro mnohé jeden z nejhlubších svátečních
zážitků, hlavně díky pospolité atmosféře.
Mladí lidé plní energie využívají prostor sálu
místní sokolovny a rovněž již téměř rok se každý týden scházejí a tančí zumbu. A protože se
podobná akce v okolí nekoná, přichází k nám
zájemci i z okolních obcí. Stane se, že zavítají
i mladí muži a potom je samozřejmě o legraci
postaráno. A tak to má být.
Protože poslední roky u nás přibývá dětí, rozhodli se aktivní jedinci využít společenskou
Místní knihovna je chloubou obce. Máme poslední knižní novinky a výbornou propagaci.
Akceptujeme všechny vyhlášené akce, a to díky
aktivní knihovnici zapálené pro věc.
Obecní úřad se rozhodl vydávat pravidelně
po zasedání zastupitelstva Zpravodaj, podrobně
informující o dění v obci. Dnes si nikdo z občanů ani rekreantů nemůže stěžovat, že není informován.
A co plánujeme a určitě uskutečníme v nejbližší
době? Dva zájezdy za poznáním krás naší vlasti.
To spíše pro starší generaci, která již nemá tolik
příležitostí vyrazit někam autem po vlastní ose.
Také letos chceme oslavit Den matek spojený
s účinkováním dětí, pro rodiče pak hudební odpoledne. I letos Vás zveme k návštěvě kamberského Muzea venkova s ojedinělými expozicemi
umístěnými ve dvou budovách v pěti místnostech. V minulém roce je navštívilo okolo 800
lidí a návštěvní kniha vypovídá, že nikdo snad
nebyl zklamán. Myslíme, že Kamberk se má
vždy čím pochlubit. ◆
Alena Jenšíková
Další ocenění pro obec Ostrov
Obec Ostrov již podruhé za sebou získala v krajském kole soutěže Zlatý erb významné ocenění,
a sice Cenu veřejnosti. Soutěže o nejlepší webové stránky a elektronické služby měst a obcí se
účastnila poprvé v minulém roce, kdy zvítězila
ve stejné kategorii a v tomto roce svůj úspěch
mezi celkem 51 soutěžícími zopakovala.
S nápadem zřídit webové stránky pro obec
s tehdejšími 60 obyvateli přišla místní kronikářka paní Alena Křížková. V roce 2008 se ve svých
dvaceti letech stala nejmladší kronikářkou v republice a v září 2009 začala pracovat na dosud
neexistujících webových stránkách. „V Ostrově
se děje spousta akcí a fotek z tak malé obce bylo
až až a lidé měli zájem si to někde prohlédnout.
V začátcích jsem požádala paní Jitku Jandovou
o první cenné rady a pak už to začalo ‚klapat‘,“
uvádí mladá maminka dvou dětí na mateřské
dovolené.
Kromě kronikářky a administrátorky webových
stránek je od loňského roku také v obecním zastupitelstvu, takže má veškeré informace přímo
z první ruky. Fotografie na web si fotí také sama,
ale nepohrdá ani příspěvky
od jiných. A to zejména
do obecní kroniky, kdy získává zejména od místních
obyvatel fotografie historické. Za poslední měsíc
umístila Alena Křížková
na webové stránky elektronický přepis kronik, sice
zatím jen pár let, ale postupně je bude doplňovat.
V současné době nemají
stránky svou vlastní doménu, jejich aktualizace
probíhá alespoň dvakrát
týdně, jinak dle potřeby.
Na webové stránky Ostrova se můžete podívat
na http://obec-ostrov.webnode.cz, obec Ostrov
najdete také na facebooku. ◆
EŠ
Mikroregion Český smaragd
„Expozice je v plánovaném obsahu a rozsahu
jediným obdobným počinem ve středoevropském prostoru. Projekt spojuje dva významné
prvky - prvním je představení atraktivního živo-
M
Ý S AR
ČE S
D
AG
Ve středu obce Hulice v budově bývalé školy
právě probíhá poslední část kompletace expozice. V červnu zde začne sezóna unikátního a nevšedního návštěvnického centra Včelí svět. Jeho
obsah bude velmi zajímavý – do života včel budete vtaženi prostřednictvím mnoha detailních
informací i několika interaktivních prvků. Součástí prostor bude také zážitková dílna, ve které
si návštěvníci budou moci ze včelích produktů
vyrobit svíčku nebo jiný dárek na památku.
ta včelstva, který při kvalitní prezentaci a možnosti vlastní práce se včelími produkty přináší
množství zajímavých informací i zážitků, druhým je významný výchovně-vzdělávací přínos
a propagace ochrany včelstev, která jsou důležitou součástí přírodního koloběhu a zároveň
ohroženým přírodním druhem se stále se snižujícími počty,“ vysvětluje koncepci muzea starosta Hulic Martin Kapek. Včelí
svět v Hulicích se připravuje
na návštěvy široké veřejnosti
– bude představovat atraktivKladruby
ní zážitkový prostor v rámci
turistických výletů. Lákadlem
a inspirací se stane také pro školy, které do muzea mohou vyslat své
žáky a studenty.
Rataje
K
Včelí svět v Hulicích
Tichonice
Trhový Štěpánov
Projekt za 15 milionů korun se podaChlum
řilo uskutečnit díky dotaci Evropské
unie v rámci Regionálního operačního
programu Střední Čechy. Obec Hulice
Zdislavice
bude zajišťovat provoz celého muzea a zaměstná také koordinátora, který bude
mít na starosti kulturní programy, zážitkové dílny, propagaci, správu webu a údržbu
stálé expozice Včelího světa. ◆
Hulice
Javorník
Kostnice ve Zdislavicích bude opravena a zpřístupněna
Vedení městyse Zdislavice se už několik let pokouší opravit a upozornit na nevšední památku
v obci – kostnici z roku 1810. Letos svitla naděje a na výjimečnou rekonstrukci se podařilo
sehnat peníze. Záměr podpoří z Fondu kultury
a obnovy památek Středočeský kraj.
Obnova kostnice u kostela sv. Petra a Pavla přijde na necelý milion korun. Její havarijní stav
dosud neumožňoval zpřístupnění objektu turistům a dalším zájemcům. Během následujícího
období ale proběhnou stavební práce a také
očištění a ošetření expozice z lidských kosterních pozůstatků. Lebky a kosti jsou z období
morové rány kolem roku 1772. Na záchraně této
významné funerální památky se budou podílet
restaurátoři a řemeslní umělci.
Zdislavická kostnice, která je opravdu unikátní – vždyť takovýchto památek není v České republice mnoho, bude tedy v další sezóně
otevřena veřejnosti a jistě se stane významným
turistickým cílem městyse Zdislavice. Zapojí se
také do projektu „Kraj blanických rytířů“, jenž
dlouhodobě pečuje o přírodní a kulturní dědictví v regionu.
Řadu z vás bude možná zajímat, za jakých
okolností zdislavická kostnice vznikala. Všichni jistě tušíme, že okolnosti to nebyly ledajaké. Na webu městyse Zdislavice se o kostnici
a historii místa leccos dozvíte: „V dobách šíření
moru na tom nejhůře byla v blízkosti Zdislavic Bolina, kde zemřely dvě třetiny tehdejšího
obyvatelstva. Morem byli nakaženi a umírali
mladí, staří, bohatí i chudí. Lidé se z obavy před
nákazou přestali stýkat a snažili se šíření této
zhoubné nemoci
zabránit.
Nikdo
netušil, jak se mor
šíří. Jeden mlynář
přehradil
mezi
Zdislavicemi a Bolinou cestu. Povozy, které převážely
mrtvé, musely používat cestu, která
končila ve Zdislavicích u čp.
139. Tato cesta je
dodnes nazývána
Umrlčí cesta.
Zápis o moru je
z roku 1772, kde
se píše: Tak velké
nemoci byly, že
funusů za den pět
až šest bylo, takže
při chrámu Páně zdislavickém přes sto osob
pochováno bylo, též u věže kostelní, a neměli
místa, kde klást a museli za městem půdu posvětit a tam je kladli. O tom, že hřbitov u kostela byl přeplněn, svědčí vyprávění, že u vchodu
do kostelní věže byly dva hroby, které se při
vstupu do věže musely přeskakovat.
Vlastního faráře dostaly Zdislavice roku 1787.
Byl to Jan Bonaventura Böhnisch, bývalý karmelitán z kláštera u sv. Havla v Praze. Farář
Böhnisch byl člověk rozhodný a podnikavý.
Při zhlédnutí neutěšeného stavu, který byl kolem kostela, se rozhodl uvolnit tuto plochu.
Nechával odstraňovat staré hroby. Vykopané
kosti třídil, dával je na hromadu, nevhodné balil
do bílého plátna a ukládal na novém hřbitově.
Potom následovalo čištění kostí. Podle vyprávění našich babiček dělaly tuto práci jejich babičky. Používaly přitom rukavice, na ústech měly
roušky, k čištění měly škrabky a kartáče. Farář
Böhnisch sám očištěné kosti vyvářel a odnášel
do márnice. O tom, že se nebál infekce, svědčí
skutečnost, že při práci i jedl.“
Po plánované rekonstrukci se na vás těšíme
v Zdislavicích. Třeba při prohlídce této pozoruhodné památky s pohnutou historií. ◆
Eva Vrzalová
Mikroregion Džbány
Co plánujeme a připravujeme
Jaké jsou plány Mikroregionu Džbány na letošní rok, jaké akce připravujeme a co se právě u nás děje, se vám pokusím krátce shrnout
v následujícím článku. V současné době máme
ukončena dvě výběrová řízení na realizaci projektů, které byly v loňském roce podpořeny
z programu Leader. Jedná se o rekonstrukci
sportoviště v Bystřici (Sejdeme se na hřišti –
centrum volnočasových aktivit v Bystřici) a rekonstrukci špýcharu ve Vojkově. Stavební práce na obou projektech by měly začít v průběhu
května a jejich dokončení se předpokládá v září.
Konkrétně slavnostní otevření hřiště v Bystřici
je plánováno na 15. 9. a bude spojeno s oslavami
80. výročí založení místního sportovního klubu.
To však není jediná významná akce, která se
v Bystřici v letošním roce chystá. V současné
době probíhá regenerace veřejného prostranství v okolí Družstevní ulice (úprava plochy, zeleně, mobiliáře), na kterou město získalo v roce
2011 dotaci ze Středočeského fondu rozvoje obcí
a měst. V průběhu roku proběhne rovněž díky
dotaci ze stejného dotačního fondu rekonstrukce budovy městského divadla v domě U Jelena. Tady mají své zázemí bystřičtí loutkoherci
a částečně i zdejší klasické ochotnické divadlo.
Všechny divadelní aktivity v Bystřici mají vel-
Bystřice
mi bohatou tradici (v minulosti zaznamenaly soubory
významné úspěchy na náVrchotovy
Janovice
rodních soutěžích a přehlídkách). V domě
U Jelena se nachází
Vojkov
unikátní kolekce marionet na dlouhých nitích, které se každoročně
prezentují při četných
loutkových
představeních
a během listopadových Dnů loutkového divadla. Předmětem projektu je rekonstrukce divadelního sálu a jeho úprava tak, aby
se v něm dalo hrát nejen loutkové divadlo, ale
i činohra (obě funkce a možnosti v rámci jedné
scény). Proto dojde k nutné úpravě jeviště a přípravě pro osazení nové osvětlovací techniky
a vzduchotechniky. V celém hledišti budou vyměněna sedadla. Dále
v rámci projektu
budou vybudovány šatny pro diváky i herce, bude
rekonstruováno
WC a vybudována
sprcha. Dále dojde
k rozšíření divadelního klubu (využití pro hereckou
přípravu, zkoušky,
zázemí
jednotlivých
souborů,
možnost posezení po představení). V nevyužitém půdním prostoru bude nově vybudován
sklad kulis, dekorací, loutek a kostýmů.
V červnu navštíví Ratměřice (Vesnici roku
2010) evropská hodnotitelská komise. Ratmě-
Olbramovice
Jankov
Ratměřice
Votice
Jankov
Zvěstov
Neustupov
Miličín
řičtí jistě nenechají nic náhodě a budou vzorně reprezentovat naši republiku v evropském
kole společně s Vesnicí roku 2011 ze Zlínského
kraje. Vyhlášení výsledků se bude konat v září
v rakouském Langeneggu, který je posledním
evropským šampionem soutěže. Podrobnější
informace z celého klání přineseme v dalším
čísle zpravodaje.
Mikroregion ve spolupráci s votickou restaurací
a penzionem U Modré kočky a Rádiem BLANÍK
bude 30. června pořádat druhý ročník Cyklotoulek. Jedná se o odpolední cyklistické putování
po trasách cyklomapy Votická kopretina, kterou
jsme loni při prvním ročníku akce pokřtili. Naše
plánované trasy jsou určeny pro slabší i silnější
cyklopovahy, které budou v cíli odměněny titulem Cyklotulák. Doufám, že v letošním roce objednáme lepší počasí, protože první ročník byl
touláním mezi kapkami deště. ◆
Zastupitelé z našeho mikroregionu se vzdělávali
Zastupitelé členských obcí Mikroregionu
Džbány se zapojili do projektu Vzdělaný zastupitel. Jedná se o projekt Svazu měst a obcí ČR
a společnosti Triton, který je spolufinancovaný
Evropskou unií. Jeho hlavním cílem je proškolit co největší počet obecních a městských
zastupitelů v České republice. Šestihodinový
školicí blok proběhl ve Voticích. Zastupitelé
se detailně seznámili s novinkami ve veřejné
správě a dalšími tématy, jako jsou role zastupitelů, finance, majetek, management obce nebo
vyjednávání v náročných situacích. Vzdělávací
akce se zúčastnily všechny členské obce, které
celkem vyslaly 44 zastupitelů. Z některých obcí
přišli nově zvolení zastupitelé, z jiných celé zastupitelské týmy (např. více jak polovina zastupitelů) i se starosty.
Pro velký zájem o tento bezplatný vzdělávací
kurz jsme takřka na poslední chvíli navyšovali
jeho kapacitu na dvojnásobek, abychom nemuseli organizovat náhradní termín a mohli
uspokojit všechny zájemce. Zastupitelé se školili v odpoledních a večerních hodinách v zasedacích místnostech votického městského
úřadu. Byli rozděleni do dvou skupin – jednu
skupinu tvořily menší obce, které nemají ustanovenu radu, druhá byla tvořena zástupci větších obcí a měst, kde funguje rada. Obě skupiny zastupitelů lektorovali zkušení a akreditovaní školitelé, Mgr. Květa Halanová (starostka
Jílového u Prahy) a Bc. Lukáš Vlček (starosta
Pacova). Seminář byl přínosem pro nově zvolené zastupitele a příležitostí pro dlouholeté
členy zastupitelstev k výměně zkušeností, dis-
kusi o společných starostech a vzájemnému
poznání. ◆
Eliška Zemanová
Mikroregion CHOPOS
Projekt „Rozhledna Špulka s naučnou stezkou“ se blíží do finále
Od první myšlenky vytvořit na území mikroregionu CHOPOS zajímavé místo, konkrétně rozhlednu s naučnou stezkou, uplynulo 32 měsíců.
V září roku 2009 jsme poprvé vyslovili myšlenku společně připravit projekt, do kterého bychom zapojili nejen obce, firmy, ale i obyvatele
z mikroregionu CHOPOS. Zdá se to nesmírně
dlouhá doba, ale významné a výjimečné záměry potřebují čas dozrát. Od té doby se mnohé
změnilo. Do plánování, příprav a projektování
se postupně zapojila řada lidí z území i mimo
něj. Původní myšlenka tak doznala konečné
podoby přetransformované do projektové dokumentace. Dnes už máme vybranou firmu,
která nejlépe vyhověla podmínkám zadávacího řízení. Záměrem bylo vybrat dodavatele
s důrazem na kvalitu a cenu konečného díla.
Z celé České republiky se hlásily firmy, které
projevily zájem postavit v republice rozšířenou,
ale přesto netradiční stavbu. Nakonec nejlépe obstála firma Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., která má bohaté zkušenosti se staticky
náročnými stavbami. Nyní už zbývá jediné,
zajistit dostatek finačních prostředků, kterých
není potřeba málo, ale ne zase tak moc. Dle
podané nabídky a dalších nezbytných nákladů
(zhotovení dílenské dokumentace, propagace
projektu a drobných úprav přístupové cesty až
na vrchol kopce Březák) lze odpovědně stanovit
částku na 7 000 000 Kč. Starostové z mikroregionu jsou s hodnotou ztotožněni a věří, že se
záměr podaří. Nyní hodláme oslovit všechny lidi
a firmy z mikroregionu, aby nám s tím pomohli.
Na konci letošního roku požádáme o dotaci,
která by mohla pokrýt téměř třetinu nákladů.
Přibližně druhou třetinu uhradí obce a zbytek
potřebujeme získat od partnerů projektu. V brzké době bude vytvořena digitální vizualizace,
kterou umístíme na webové stránky. Věříme, že
virtuální projekt každého zaujme.
zainteresovanosti. Na možných modelech se
již pracuje, přesto jsme ochotni jednat
Vranov
individuálně. Jedním ze způsobů je
Vodslivy
kovová destička se jménem dárce,
Ostředek
která bude umístěna na rozhledSoběhrdy
Xaverov
ně. Vede nás domněnka, že již odKozmice
Čakov
pradávna se lidé snaží vyniknout,
Drahňovice
Petroupim
zapsat se do povědomí ostatních,
zanechat po sobě nějaký záznam, jinak
Český
Teplýšovice
Šternberk
řečeno historickou stopu.
Jak už bylo před rokem řečeno, hodláme
do projektu zapojit každého, kdo má zájem
zúčastnit se netradiční a výjimečné akce. Hlavním mottem nejsou peníze, ale rádi bychom
do místa s rozhlednou soustředili co nejvíce
informací o lidech žijících v tomto území, a to
způsobem, který bude odpovídat výši jejich
Pokud vše půjde hladce, budeme se moci
kochat pohledy do naší malebné krajiny již
v roce 2013. Bližší informace: Miroslav Kratochvíl, e-mail: [email protected], tel:
777 193 556. ◆
Miroslav Kratochvíl
Divišov
Třebešice Litichovice
Starostové a lidé obcí sdružených
Struhařov
v mikroregionu CHOPOS si vyBílkovice
tyčili cíl vytvořit společné dílo,
určitou symboliku, která vtiskChotýšany
ne do povědomí všech, že zde
Postupice
existuje, možná s odstupem
času existovalo, sdružení obcí
usilující o společný rozvoj venkovského prostoru ležícího
Popovice
ve Středočeském kraji. Stejně
tak zde chceme vytvořit nekonečný seznam všech, co projekt podpořili. Potenciál projektu není zdaleka
jen o výhledu do okolní krajiny, ani o ješitnosti
několika jedinců, či zvýšení atraktivity zdejší lokality. Předkládaný záměr má mnohem širší sociální rozměr. Dnešní globalizací ovlivněná doba
s sebou přináší řadu vymožeností. To přirozeně nese i jistá negativa v podobě ztráty identity,
neochoty participovat na veřejném životě. Zejména mladá generace ztrácí schopnost vnímat
věci kolem sebe bez použití IT. Není ochotna se
aktivně zapojovat do života na venkově, nezná
historii svého sídla, natož přilehlého okolí. Chybí jistý druh patriotismu a zdravé hrdosti, která
se po staletí mezigeneračně předávala. Vztah
člověka k zemědělské půdě je pravděpodobně
nenávratně přetrhán, lze však vytvořit i jiné
symboly vhodné k identifikaci.
Všechlapy
Divišov
Psáře
Kopec Březák nabídne široký pohled do okolí
Kopec Březák
Mikroregion Malé Posázaví
Stříbrná Skalice dokončila první etapu rekonstrukce obecního úřadu
Obec Stříbrná Skalice dokončila první etapu
rekonstrukce obecního úřadu. Týkala se opravy havarijní asfaltové střešní krytiny a výměny
části fasádního pláště. Celkové náklady dosáh-
ly 3,343 milionu korun, z toho 2,883 milionu
korun pokryla dotace z rozpočtu Středočeského kraje. „Budova se začala stavět v roce 1980
a kolaudovala se o tři roky později. Po více
než 30 letech provozu byla v havarijním stavu. Opravu potřebovala zejména plochá střecha s asfaltovou krytinou, do které zatékalo,
a docházelo tak ke škodám
na stavebních konstrukcích.
Bez dotace bychom ale opraNespeky
vu nezahájili,“ řekl starosta
Jiří Procházka. Obec hospodaří s rozpočtem kolem 17 milionů
korun, z toho na investice má zhruba dva
miliony korun ročně.
Náklady na opravu byly proti původnímu rozpočtu o zhruba 320 000 korun vyšší, a to kvůli
výměně vzduchotechnického zařízení na střeše.
Ukázalo se totiž, že je ve špatném stavu, nebylo
ho proto možné demontovat a zpět namontovat
a muselo se pořídit nové. Jeho nákup zaplatila
obec z vlastních zdrojů. Součástí první etapy
rekonstrukce byla také oprava fasádního pláště,
včetně výměny 56 oken, to je ale pouze třetina
budovy. Obec chce v opravě pokračovat, požádala proto Středočeský kraj o dotaci na druhou
etapu prací.
Stříbrná Skalice
Senohraby
Kaliště
Čtyřkoly
Lštění
Hvězdonice
Chocerady
Čerčany Přestavlky
V objektu sídlí také dvě třídy mateřské školy,
její kapacita je už ale naplněna, obec proto připravuje rozšíření o další třídu. Stavební povolení na to už má, teď shání finanční prostředky
na realizaci. Jednu místnost v budově radnice využívají také policisté, kteří sem zajíždějí
z Kostelce nad Černými lesy.
Stříbrná Skalice má včetně tří spádových obcí
(Kostelní Střimelice, Hradové Střimelice a Hradec) 1 240 obyvatel. Jejich počet se za posledních 20 let zvýšil o třetinu. ◆
jt
V Nespekách zahájila provoz nová mateřská škola
proto rozhodla vybudovat vlastní školku. „Čtyřikrát jsme na stavbu mateřské školy žádali
o dotaci, ale nikdy jsme ji nedostali. Postavili
jsme ji proto za své,“ řekla starostka Miloslava
Myslivcová. Obec Nespeky současně vyšla vstříc
i okolním obcím, které řešily podobný problém.
Školka má proto dvě třídy, každá má kapacitu
28 dětí. „Děti jsou tady spokojené, a to je pro
nás odměnou i zadostiučiněním,“ dodala starostka.
O provoz školky se starají kromě paní ředitelky
čtyři učitelky, jedna provozní a jedna uklízečka.
Školka má i kuchyňku, která zatím slouží jen
jako výdejna a teplé jídlo pro děti se dováží ze
školy v Petroupimi. ◆
Kateřina Chobotová, jt
V dubnu zahájila provoz nová Mateřská škola Nespeky. Obec ji postavila a vybavila sama
bez dotací. O místo v předškolním zařízení se
ucházelo 93 dětí, přijato bylo 56, z toho 33 dětí
je z obce Nespeky. Místa v nové školce získaly
i děti z okolních obcí, jako jsou Pětihosty, Čtyřkoly, Lštění, Přestavlky u Čerčan a Václavice.
Obec Nespeky tak jejich starostům pomohla vyřešit problém s umístěním předškoláků. Kritériem výběrového řízení byl věk dítěte a zohledňovala se také jeho místní příslušnost.
V Nespekách mateřská škola nebyla, děti navštěvovaly předškolní zařízení v Poříčí nad
Sázavou. Jak ale předškoláků přibývalo, místa
ve školce se pro ně dařilo shánět hůř. Obec se
Mikroregion Želivka
Střítež má nové multifunkční centrum
Střítež je malá vesnička ležící pár stovek metrů
nad břehy přehrady Želivka. Přímo pod Stříteží
zůstaly na dně vodní nádrže bývalé Dolní Kralovice, prosperující a životem pulsující městečko s mnohasetletou historií. Do Kralovic to
bylo pěšky pár minut, v územních plánech se
počítalo se souvislým propojením prostřednictvím nové zástavby. S vybudováním vodního
díla Želivka původní Dolní Kralovice zanikly
a Střítež se najednou ocitla doslova „na konci světa“. Většina okolních vesnic se stejným
osudem se začala postupně vylidňovat, domy
skupovali chalupáři z větších měst a jako trvale
žijící zůstávali většinou jen důchodci.
Střítež v tomto byla světlou výjimkou. Snad
díky tomu, že krátce před stavbou přehrady
a související stavební uzávěrou zde byly vyty-
čeny na „zelené louce“ nové parcely, postaveno
asi 20 nových domů a hlavně se sem tak ke starousedlíkům přistěhovala mladá generace. A ta
zde žije dosud, no dnes už jsou to vlastně dvě
další generace. Začátkem 70. let si Střítežáci
v rámci tehdejší akce Z postavili svépomocí
malý, útulný kulturní dům, vesměs z materiálu
vybouraného v likvidovaných Dolních Kralovicích. Kulturní dům dlouhé roky sloužil podle
toho, jak byl vyprojektován a původně určen
– párkrát za rok taneční zábava, jednou za rok
ples, mikulášská nadílka.
Posledních deset roků mají ve správě kulturní
dům místní dobrovolní hasiči. S nastoupivší
mladší generací se rozšířil počet akcí, které
zde pořádáme. Známé jsou Střítežské heligonky (letos v květnu pořádáme již 7. ročník), kdy
se sjede kolem dvaceti amatérských muzikantů a koncertují od oběda až do večera. Každý
rok v sále proběhne žákovský šachový turnaj
za účasti až stovky mladých šachistů. Poslední
rok na sále probíhá téměř každou sobotu kondiční cvičení pro ženy ve stylu zumba.
S rozšiřováním aktivit se stále více projevovaly
nedostatky, plynoucí ze stáří stavby, technolo-
gií a vlastně i toho, že kulturní dům byl vybudován z pouHorka II
žitého materiálu. Za vydatné
finanční pomoci obce Dolní
Kralovice se hasičům v letech
2004–2010 podařilo svépoBernartice
Loket
Keblov
mocí zrekonstruovat ústřední
Mnichovice
topení a sociální zařízení. VyKuňovice
bouráním příček a propojením
Strojetice
Chmelná
Dolní Kralovice
Borovná
přísálí s chodbou a výčepem
Loket
vznikla útulná a moderně vyŠetějovice
hlížející společenská místnost
Tomice
Čechtice
pro cca 30 lidí. Na hlavní proKřivsoudov
Sněť
blémy stavby – střechu, okna,
Děkanovice Blažejovice
komíny, modernizaci sálu (obStudený
ložení, osvětlení) a hlavně dovybaDunice
vení pro další kulturní a sportovní využití však
obecní finance již stačit nemohly.
ších cílů projektu bylo rozšířit využití společenského sálu, a to pro další sportovní aktivity.
Proto byly instalovány ochranné sítě na okna
a na zakázku bylo vyrobeno modulové pódium,
které je možno sestavit nebo rozebrat doslova
během pár minut. Bylo pořízeno sportovní vybavení na stolní tenis a badminton. Pro společenské akce a k využití pro potřeby školení
a vzdělávání byl sál vybaven novými židlemi
a dataprojektorem s plátnem. Celý projekt rekonstrukce a dovybavení byl realizován v rámci Programu rozvoje venkova (dotace ve výši
1 114 047 Kč), spoluúčast 213 717 Kč pak hradí
SDH Střítež z účelové dotace od Obce Dolní
Kralovice.
Jelikož jsme (SDH Střítež) od roku 2004 členy Místní akční skupiny Posázaví, věděli jsme
o možnosti financování našich záměrů v rámci
Programu rozvoje venkova. Tak vznikl koncem
roku 2009 projekt „Multifunkční kulturní, společenské a sportovní centrum Střítež“. Na podzim roku 2011 jsme měli od obce Dolní Kralovice přislíbenou finanční spoluúčast, a tak mohly
stavební práce propuknout. Byla vyměněna
střešní krytina nad společenským sálem a zároveň položena na stropě
tepelná izolace. Proběhla
kompletní výměna oken
a vstupních dveří za plastová. Nově byl instalován
kotel na obnovitelné
zdroje (zplynovací kotel
na dřevo) a zároveň bylo
provedeno vyvložkování komínů nerezovými
rourami. Na sále je nové
obložení ze světlých smrkových palubek a nové
osvětlení.
Kompletní dodávku stavebních prací i vybavení realizovala Stavební firma Pazdera, s.r.o.
z Vlašimi v krátkém čase asi 4 měsíců, přičemž
bylo umožněno v průběhu realizace konání tradičních akcí, jako je mikulášská nadílka, oslava
silvestra nebo ples MS Loket. Po počátečním
nadšení ze stolního tenisu jsme „nalajnovali“
kurt na badminton. A tomuto akčnímu sportu značná část Střítežáků doslova propadla.
Na kurtu pravidelně propotí triko mladí i starší, kluci i holky, páni i dámy.
KD Střítež si obyvatelé osady postavili v rámci
akce Z v letech 1970–1972. Rozsáhlá rekonstrukce byla tak zároveň dárkem k 40. výročí
jeho prvního otevření. ◆
Jiří Mejzlík, SDH Střítež
Jedním z nejdůležitěj-
Osobnost regionu
Slávka Vieweghová našla druhý domov v Sázavě
ne jsme měli zkoušky, abychom byli upotřebitelní do všeho, dělali jsme komparz, hráli jsme
i menší role. Ale hlavně jsme tancovali, většinou
mezi jednotlivými obrazy, třeba v Lermontovově Maškarádě. Nebo ve hře Bitva na pochodu –
i když to byl politický kus, chodila na něj spousta mladých lidí, protože jsme v meziobrazech
hráli ‚zkaženou‘ moskevskou mládež a tančili
rokenrol,“ vzpomněla.
Její herecké kariéry si všimli i sázavští ochotníci. „Oslovili mě, jestli se k nim nechci přidat.
Měla jsem ale tehdy malé děti, v práci jsem byla
vytížená, jezdila jsem na služební cesty po celém
Československu, takže to bylo velice náročné.
Nedokázala už jsem si udělat čas na další aktivitu,“ posteskla si.
Slávka Vieweghová přišla do Sázavy před několika desítkami let se svým manželem Josefem,
který tehdy jako čerstvý absolvent Vysoké školy
chemicko-technologické, obor silikáty, dostal
umístěnku do zdejších skláren. „Nedalo se tomu
tenkrát vyhnout, měl na výběr buď Poděbrady,
nebo Sázavu. A Sázava nám byla blízká, protože
jsme rádi jezdili na vodu,“ shrnula vitální žena
výběr, který se nesmazatelně zapsal do historie
celé rodiny. A to i díky synovi Michalovi, který své dětství s rodiči v Sázavě barvitě popsal
v knize Báječná léta pod psa. „Kniha je autentická tak z 50 procent. Byla bych ale strašně ráda,
kdyby o mně Michal přestal psát,“ říká Slávka
Vieweghová.
A pak se pustí do vzpomínání. Stejně jako manžel pochází z Prahy. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. S Josefem, který byl
o dva roky starší, se vzali už za studií. Michal se
narodil jako první ze tří synů. V Sázavě Slávka
nastoupila ve sklárnách na místo podnikového
právníka, její manžel se tam postupně vypracoval na vedoucího technické přípravy výroby
a posléze vedoucí celé divize domácenského
skla. „Nikdy jsme ale do funkcí nebyli jmenováni, vykonávali jsme je jen v zastoupení, protože
jsme nesplňovali kádrové předpoklady. Měli
jsme proto malé peníze a se třemi dětmi to nebylo jednoduché,“ zavzpomínala.
Jejich prvním „bytem“ v Sázavě byla studená
veranda, kterou proslavila Michalova kniha
i stejnojmenný film. „Měla osm metrů čtverečních, jednoduchá okna a dřevěný strop, nad
kterým nic nebylo. Kapající vodu jsme při deštích chytali do deštníků… Pak jsme dostali jeden
pokoj v pánské ubytovně, kde jsme rok přežívali
s jedním synem, druhé dítě bylo na cestě. Když se v roce
1968 narodil Pepík,
přestěhovali
jsme
se do paneláku. Byli
jsme tam dost nešťastní, měli jsme byt
v sedmém patře, ale
dlouho tam nejezdil
výtah a netekla voda,
chodili jsme pro ni
přes koleje do studny na nádraží. V roce
1970 se nám narodil
Honza a zanedlouho
přišlo další stěhování. Naskytla se příležitost bydlet v podnikové vile v Budínské ulici, byla to vlastně chata,
která původně patřila řediteli plzeňské Škody,
takže měla opět jednoduchá okna, nebyla zateplená, ale byla na krásném místě se zahradou.
I díky ní jsme v Sázavě zůstali,“ dodala Slávka
Vieweghová. Další stěhování pak nastalo s příchodem nového ředitele skláren. Vieweghovi
mu vilu museli přenechat, postavili si proto
v Sázavě vlastní dům.
Slávka Vieweghová nezastírá, že přesun do Sázavy byl pro ni šok. „Ale bylo tady hezky,“ říká
s úsměvem. Přesto jí trvalo asi deset let, než si
na život mimo velkoměsto zvykla. „Tehdy se
pracovalo i v sobotu, vždycky jsme se dopředu
sbalili a hned po skončení směny jsme vzali tašky a jeli do Prahy. Do Sázavy jsme se vraceli až
posledním autobusem, který z hlavního města
jel. Bez Prahy jsem si to nedovedla představit,“
poznamenala. Od malička chodila do Dismanova rozhlasového dětského souboru, později, až
do promoce, vystupovala v Divadle Na Vinohradech, tehdy v Divadle československé armády.
„Strávila jsem tam hodně let, nejprve jsem hrála
dětské role, pak jsem byla členkou Hovorkova
mimického sboru. Bylo to báječné, během týd-
Ze skláren odešla v roce 1994 (po 28 letech)
a otevřela si advokátní kancelář, kterou provozovala do roku 2010. Ke sklu, s nímž spojila
prakticky celý svůj život, se pak oklikou vrátila.
Po manželově smrti se věnuje práci pro Nadaci
Josefa Viewegha Sklářská huť František, kterou manžel zřídil závětí a jejímž posláním je
záchrana nejstarší dochované sázavské sklářské hutě František, a realizaci projektu Centrum sklářského umění Huť František v Sázavě.
„Cítím to jako závazek a budu moc ráda, když
se to povede. Sklo jsem měla vždycky ráda a velice k němu inklinuju. Vždycky, když jsem byla
rozčílená nebo jsem měla nějaké trampoty, tak
jsem se chodila do provozu dívat na ruční výrobu, protože mi připadala jako koncert,“ vyznala
se.
Sázavu dnes vnímá jako svůj druhý domov.
„Mám ji velice ráda, i kvůli řece, která městem
protéká. Oblíbila jsem si taky část zvanou Havránka – s rybníky, které nechal nedávno jejich
majitel krásně upravit. V zimě se na nich bruslí,
v létě je tam krásné koupání. Jenom mě mrzí,
že si toho lidé neváží a dělají tam nepořádek.
Miluju taky procházky podél řeky a samozřejmě
zdejší lesy, kam chodíme na houby,“ říká Slávka Vieweghová. V posledních třech letech se ale
také pravidelně vrací do Prahy, kde se se sestrou
střídá v péči o osmadevadesátiletou maminku.
Nejvíce radosti má ze svých vnoučat. Je jich osm
a každým dnem se narodí deváté. ◆
Osobnost regionu
Daniel Talavera vrací krásu starým kamenným památkám
Herkulů a Atlasů, které zdobí některé městské
paláce. Po zhruba dvou měsících příprav se
pustil do výroby odlitku, která mu zabrala další
dva měsíce. Samotnou sochu pak vytesal do 3,5
metru vysokého a devět tun vážícího bloku hořického pískovce. „Kámen jsme za poměrně
dramatických okolností – byla zrovna sněhová
kalamita – převezli do bývalých kasáren v Benešově, kde jsem si na zhotovení sochy pronajal
prostor. Složité pak bylo taky dopravit hotovou
sochu do parku a umístit ji na místo. Stojí totiž
na strmém svahu,“ popsal Daniel Talavera.
Daniel Talavera je také autorem soch blanických
rytířů, jimiž neziskové organizace Podblanicka
každoročně odměňují osoby, které se zasloužily
o rozvoj kulturního a přírodního bohatství regionu. První sochy měly podobu stojících rytířů
a byly vytesány do přírodního kamene. V letošním roce autor cenu obměnil a dal jí tvar hlavy
rytíře vytesané do červeného pískovce.
Dokáže vdechnout život kusu kamene, dřeva
i ledu, vymodelovat postavu z hlíny, vrátit zašlou
krásu ornamentům ze starých oltářů. Všechno
dělá s úctou k tradici a řemeslu. Akademického
sochaře a restaurátora Daniela Talaveru práce
očividně baví. Natolik, že se mu stala i koníčkem. A respektuje ji i jeho rodina – manželka
a dvě malé dcerky. „Naše výlety jsou většinou
spojeny s prací, když jedu třeba na restaurátorský průzkum, beru je s sebou. Já pracuji, ony se
toulají po okolí,“ říká s úsměvem.
Rodák z Poděbrad přišel do Posázaví za manželkou. Seznámil se s ní během studií restaurátorství na Akademii výtvarných umění v Praze.
Po několika letech se vzali a odstěhovali do Vlašimi, v současnosti bydlí v Benešově. „Na doporučení učitelů lidové školy umění jsem se přihlásil na Střední kamenickou školu v Hořicích,
absolvoval jsem ji v roce 1987. S kamenem jsem
do té doby žádnou zkušenost neměl, ale během
studií jsem si k němu našel cestu. Chtěl jsem být
sochařem na volné noze, na vysokou školu jsem
se ale dostal až po několika neúspěšných pokusech v roce 1991,“ popsal začátky kariéry.
Po studiích s kolegy restauroval kamenné prvky a sochy na různých palácích. „Pracoval jsem
hlavně v Praze, východních Čechách, na Moravě. První zakázkou v Posázaví byla oprava sochy
Rolanda na Žižkově náměstí ve Vlašimi,“ vzpomněl. V Posázaví pak pomáhal při opravách
drobných sakrálních staveb, třeba dvou soch
u Ostředka a kamenné sochy Jana Nepomuckého v Chotýšanech.
Restaurování musí podle něj předcházet průzkum, který ukáže rozsah poškození památky,
její stáří i historii. Podle Daniela Talavery je to
mnohdy detektivní práce. „Pokud objektu chybí
nějaká část, ve spolupráci s památkáři hledáme
její optimální tvar. Nejprve se vytvoří předloha
z hlíny, podle ní se pak zhotoví chybějící část
z materiálu, který je identický s originálem. Baví
mě to, ale problém je v tom, že většinou máme
málo času, tlačí nás termíny,“ dodal. Opravoval
například sochu sv. Floriána před kostelem sv.
Anny na Masarykově náměstí v Benešově „Chyběla jí hlava, tak jsem podle fotodokumentace
vytvořil několik návrhů, vyrobil jsem model
z hlíny a podle něj pak zhotovil hlavu z kamene,
kterou jsem nasadil na torzo,“ dodal.
Nejčastěji restauruje kámen a dřevěné prvky sochařské výzdoby. Pokud se jedná o větší celek,
spolupracuje při tom s kolegy z dalších oborů.
Spolu s Michalem Blažkem a Václavem Frýdeckým byl členem týmu, který rekonstruoval
památník Woodrowa Wilsona před Hlavním
nádražím v Praze. Autorem původní třímetrové
bronzové sochy, která byla odhalena
4. července 1928, byl Albín Polášek.
V prosinci 1941 ale pomník Němci
strhli. Snahy obnovit sochu po druhé
světové válce zmařil politický vývoj
v tehdejším Československu. Podařilo
se to až po změně politického režimu
nevládní neziskové organizaci American Friends of the Czech Republic.
Daniel Talavera pomáhal také obnovit
sochu Samsona (Herkula) v zámeckém
parku ve Vlašimi. „Socha je stará pravděpodobně 250 let a byla v dost torzálním stavu. Podkladových materiálů
k ní jsme moc neměli. Nejstarší fotodokumentace byla z roku 1947 a už na ní
bylo vidět velké poškození. Na základě
průzkumu, který prokázal její havarijní
stav, se město rozhodlo vyrobit kopii
sochy a originál nechá zakonzervovat
a uloží do depozitáře,“ řekl Daniel Talavera. Soše ve tvaru mužské polopostavy házející kámen chyběla větší část
hlavy a ruka. Sochař ji rekonstruoval
na základě dochovaných fragmentů
a inspiroval se podobnými sochami
„Rád se také zúčastňuju sympozií a podobných
akcí, kde se mohu setkat s kolegy. Letos jsem
třeba kývl na nabídku účasti na ledovém sympoziu v Beskydech. S prací s ledem jsem dosud
neměl žádnou zkušenost a nikdy mě ani nenapadlo, že bych s takovým materiálem mohl dělat. Bylo to ale zajímavé,“ poznamenal. Hlavu lyžaře, kterou si vymyslel, by ale příště už nedělal.
Musí vymyslet jednoduchý motiv, který se dá
rychle zpracovat. A kromě mačety si musí vzít
i elektrickou pilu, s níž se ledové kvádry opracovávají mnohem rychleji.
I když se na svých cestách za prací dostane
do různých koutů republiky, vždy se rád vrací
do Posázaví. „Zdejší krajina se mi moc líbí, mám
rád oblast Voticka a Neveklovska, navštěvujeme
Konopiště i Vlašim,“ dodal sochař. Lituje jen
toho, že má na poznávání kraje kolem řeky Sázavy málo času. ◆
jt
Okénko starostů
Struhařov se o budoucnost bát nemusí, počet jeho obyvatel stoupá
Obec Struhařov se o svou budoucnost bát nemusí. Počet jejích obyvatel každoročně stoupne o 20 až 30 lidí a zřejmě brzy dosáhne čísla
800. V současnosti je k trvalému pobytu v obci
přihlášeno asi 750 lidí. Bytové výstavbě tady
nic nebrání – zasíťovány už jsou soukromé pozemky pro asi 20 domků, kde je možné stavět
okamžitě. „V Horním Podhájí vyrostlo už šest
nových domů a stavba dalších se připravuje.
A v projekční fázi jsou další stavební zóny soukromých investorů,“ říká starosta Libor Matoušek. Katastr Struhařova, včetně 15 místních
částí, má 2 195 hektarů.
Základy pro rozvoj Struhařova položilo podle
Libora Matouška už předchozí vedení obce,
když nechalo v 90. letech vybudovat vodovod.
Na něj po roce 2000 navázala stavba splaškové kanalizace. Uskutečnila se ve třech etapách
a skončila v roce 2009. Stála zhruba 28 milionů korun, z toho deset milionů korun pokryla
dotace ze Středočeského kraje, zbytek zaplatila
obec ze svých zdrojů. „Bylo to z našetřených peněz, ale ani teď nemůžeme
rozhazovat. Když na nějakou akci dostaneme dotaci,
vyžaduje to naši finanční
spoluúčast,“ poznamenal
starosta. Po výstavbě kanalizace nechali postupně
opravit také místní komunikace. „Můžeme říct, že
máme ve Struhařově víceméně 95 procent silnic
opraveno, teď se je snažíme
rekonstruovat i v místních
částech. Snažíme se tam
lidem usnadňovat život i jinak, například jim poskytujeme příspěvek na vybudování čistírny odpadních
vod, a to až do výše 60 procent pořizovacích
nákladů, maximálně 30 000 Kč,“ uvedl starosta.
Letos Struhařov zahájil výstavbu spolkového
domu pro občanská sdružení, v nějž se promění
bývalý obecní dům. Náklady se odhadují na 5,2
milionu korun a obec na to získala dotaci 1,8
milionu korun ze Strategického plánu Leader.
S iniciativou vybudovat zázemí pro spolky a dal-
ší neziskové organizace
přišly místní maminky,
respektive
občanské
sdružení Strouháček.
Poukazovaly na to, že
se nemají kde scházet.
Obec k jejich návrhu
přistoupila velkoryse
– nechá postavit dům,
v němž bude nejen klubovna, ale také obecní knihovna, veřejný
mandl, garáž sboru
dobrovolných hasičů
a sklad divadelních
masek. „Ochotníci měli
kdysi ve Struhařově
velkou tradici, věřím,
že se ji podaří obnovit,“
řekl starosta. Projekt
předpokládá i vznik jednoho pracovního místa – tento zaměstnanec se bude starat o provoz
a programovou náplň spolkového domu, který
se má otevřít už letos na podzim.
Spolková činnost v obci je bohatá.
Sdružení Strouháček například založilo novou tradici – rozsvěcení
vánočního stromu a adventní trhy.
Působí zde také úspěšný fotbalový
oddíl, sbory dobrovolných hasičů
jsou ve Struhařově i místních částech Jezero, Skalice, Bořeňovice
a Býkovice. „Obec žije, lidi mají
zájem něco dělat. Jsme jim nápomocni a snažíme se vyjít vstříc jejich nápadům. Například hasiči si
sami opravují techniku, pokoušíme
se jim na to sehnat prostředky. Vybudovali jsme nová dětská hřiště
ve Struhařově, Mysliči a Býkovicích, v Bořeňovicích jsme hřiště dovybavili. Už za našich
předchůdců se vybudovaly obecní domky, kde
se obyvatelé mohou scházet, a to ve Skalici, Bořeňovicích, Býkovicích a Věřicích. Většinou je
svépomocí postavili hasiči, obec jim na to dala
materiál,“ popsal starosta.
„Další plány už máme na papíru, projektů je
dost, ale chceme realizovat jen ty, u nichž bude
možnost získat dotaci nebo grant. Rádi bychom
vybudovali sběrný dvůr a kompostárnu nebo
odbahnili rybník v Mysliči,“ prozradil starosta.
V minulosti se obci také dařilo opravovat drobné sakrální objekty, třeba kapličku v Býkovicích,
Bořeňovicích nebo křížky v polích. „Myslíme
na všechno, samozřejmě nevyhovíme požadavkům všech lidí, ale snažíme se využít peněz, které jsou k mání z dotačních titulů, už jich ale moc
není a situace je horší,“ dodal starosta. „Nezanedbáváme ani péči o obecní lesy, kterých má obec
32 ha. Vlivem špatné péče minulého lesního
hospodáře máme však co napravovat. Od roku
2008 pod vedením nového lesního hospodáře
a také ve spolupráci s místním sdružením myslivců či jiných organizací vysazujeme ročně
v průměru kolem 10 000 stromků v různé druhové skladbě (smrk, jedle, borovice, dub, olše,
javor a buk). V tomto úsilí nám vydatně pomáhá
mechanizace, a to malotraktor s příslušenstvím,
získaná z dotačního titulu ze SZIF,“ uvedl Libor
Matoušek.
Výhledově plánují také postavit chodník ze Struhařova na křižovatku silnic II/111 a II/112, kde
je železniční a autobusová zastávka. „Chceme
to řešit ve spolupráci se Středočeským krajem,
který zamýšlel tuto křižovatku přestavět na kruhovou. Už jsme iniciovali změnu územního plánu, aby se to realizovalo jako veřejně prospěšná
stavba. Nyní bude záležet na tom, jestli se na to
seženou peníze,“ řekl starosta. Struhařov podle
něj obecně trápí dopravní zátěž, protože si přes
něj spousta řidičů zkracuje cestu z dálnice D1
na silnici I/3. Situace se částečně zklidnila poté,
co radnice v obci instalovala měřiče rychlosti.
Podle starosty je ale neukázněných řidičů stále
dost.
Roční rozpočet Struhařova se pohybuje v daňových příjmech kolem šesti milionů korun,
s dotacemi se zvýší zhruba na 12 až 13 milionů
korun. „I když realizujeme velké investiční akce,
snažíme se chovat rozumně a udržet vyrovnaný
rozpočet, nejdeme do velkých schodků,“ shrnul
starosta. Někdy je to ale podle něj složité lidem
vysvětlit. Například tehdy, když po nich chtějí
peníze za vodné a stočné. Vodovod a kanalizaci
si obec provozuje sama, což s sebou nese nemalé
náklady, obec je ale nemůže hradit v plné výši,
upozornil starosta. Plánů mají Struhařovští
dost, jejich realizaci ale mnohdy brání kromě
nedostatku peněz také velká byrokracie ze strany nadřízených orgánů. ◆
Okénko starostů
Votice – brána České Sibiře se před očima mění v moderní město
Nové obchodní středisko,
hřiště, autobusové nádraží, náměstí ... To je jen
stručný výčet investičních
akcí z posledních let, díky
nimž se bezmála pětitisícové Votice postupně mění
v moderní město. A vedení radnice už připravuje
další projekty, které by nejen zpříjemnily život
místním obyvatelům, ale také přilákaly turisty
do města, které je jednou z pomyslných bran
oblasti přezdívané Česká Sibiř.
„Město Votice se v uplynulém období hodně
změnilo a doufám, že i zpříjemnilo svou tvář.
Hned u sjezdu z komunikace E55 bylo vybudováno obchodní centrum a vznikla zde nová kruhová křižovatka. V největším sportovním městském zařízení – v areálu fotbalového stadionu
V uplynulém období byla dokončena kanalizace
v jihozápadní části města, opraveny místní komunikace a chodníky. „Změn je opravdu hodně,
nechci zapomenout ani na dotace z programu
LEADER, které jsme dostali na stavbu nové
hasičské zbrojnice v Martinicích, na zmapování drobných církevních památek v okolí města,
opravu kaple Panny Marie nebo vznik expozice
sakrálního umění v chodbě kostela sv. Františka
z Assisi, kterou vybudovala římskokatolická farnost. „V poslední době u nás soukromý investor
postavil novou tenisovou halu s bowlingovými
dráhami, takže mají důvod k návštěvě města
i sportovně založení návštěvníci. A v současnosti probíhá výběrové řízení na zhotovitele další
akce, na kterou se podařilo získat dotaci – rekonstrukci městské knihovny. Kromě stavebních úprav zde bude vybudován výtah a obnoví
se veškeré vnitřní vybavení včetně počítačového
systému,“ shrnula starostka.
– vzniklo s pomocí dotace nové fotbalové hřiště
s umělým povrchem, menší plocha na míčové
hry a skatepark,“ říká starostka Jana Kocurová.
Rekonstrukcí hospodářské budovy v areálu mateřské školy vznikly tři nové třídy, které zvýšily
kapacitu MŠ na 177 dětí. Původní čtyřtřídní budova byla navíc zateplena. V současnosti je zde
připravována také obnova školního hřiště a jeho
doplnění o nové herní prvky. Proměnil se i vzhled
základní školy – má nová okna i zateplenou fasádu. Kompletně opravena byla také základní umělecká škola, v jejích půdních prostorech vznikly
nové učebny a byl tam přistavěn výtah.
Chybí ale podle ní peníze na opravy infrastruktury, jako čističky odpadních vod, vodovodu
a kanalizace. Bylo by také potřeba rekonstruovat chodníky, místní komunikace, opravit a zateplit bytové domy. „Na to peníze z rozpočtu
nezbývají a vhodné dotační tituly zatím vypsány nebyly. Snad se to změní s koncem dotačního období 2007–2013. Město má projekty připraveny,“ uvedla Jana Kocurová. Ve Voticích
také scházejí pozemky pro rodinnou výstavbu.
I když v územním plánu města jsou vymezeny,
soukromí majitelé, kterým tyto parcely patří,
s nimi zatím nic nedělají.
Velkých změn doznalo také centrum města.
Nejprve bylo autobusové nádraží přemístěno
na bývalé tržiště, tím se uvolnilo místo na výstavbu nové kruhové křižovatky pod klášterem
a výstavbu dalšího obchodního zařízení. Loni
na podzim se revitalizovalo i náměstí Komenského a prostranství V Židech. Vzniklo tak důstojné prostředí pro akce pořádané městským
kulturním centrem, ať už se jedná o oslavy jara,
divadelní představení, trhy, Svatováclavské
slavnosti nebo rozsvěcování vánočního stromu.
„Všechny vyjmenované investiční akce byly realizovány díky dotacím. Největší část jsme získali
z Regionálního operačního programu Střední
Čechy, Státního fondu životního prostředí nebo
dříve ze SROPu,“ dodala Jana Kocurová.
Obrovskou výzvou pro město je další osud areálu kláštera sv. Františka, který stojí ve Voticích už skoro 400 let. Když se vlastníci – pro-
vincie bratří františkánů – klášter rozhodli
prodat, po dlouhých jednáních zastupitelé
schválili areál od nich za šest milionů korun
koupit. Smlouva by měla být podepsána v nejbližší době. „Máme zatím připravenu studii
pro využití kláštera – mělo by tu být muzeum,
protože sbírky Vlastivědného klubu jsou vystaveny pouze částečně v expozici na staré radnici
a další jsou zatím uložené v depozitu. Dále kavárna, expozice klášterní knihovny, další místnosti by mohly připomínat slavné votické rodáky, také koncertní a výstavní prostory, počítá
se i s opravou a oživením původní rajské zahrady. V současnosti mapujeme možnosti získání dotací, možná se zaměříme na tzv. norské
fondy. Nejdříve je ale třeba zpracovat projektovou dokumentaci,“ uvedla starostka. Velmi
aktivní při řešení tohoto úkolu je podle ní občanské sdružení Za záchranu františkánského
kláštera, které chce v areálu pořádat 1. června
Noc kostelů nebo ho plánuje mimořádně otevřít veřejnosti při Dnech evropského dědictví
v polovině září.
S návštěvou Votic ale případní zájemci otálet
nemusí. „Kulturní a sportovní akce pořádá
nejen městské kulturní a informační centrum,
ale i majitelé restaurací, místní farnost katolická i husitská, Ochrana fauny ČR, lukostřelci.
Ve městě je velmi zachovalý a opravený židovský hřbitov, na dalším hřbitově máme kopii
Božího hrobu ze 17. století, za návštěvu stojí
i kostely. Okolí města se dá velmi dobře projet
a poznat na kole. Návštěvník se může na cestu
vydat podle letáku s cyklotrasami a pěšími výlety, který vymyslel a podílel se na jeho přípravě majitel místního penzionu,“ shrnula Jana
Kocurová.
Ve Voticích bylo k 31. prosinci 2011 přihlášeno
k trvalému pobytu 4 559 obyvatel a jejich počet mírně narůstá. K městu patří pět místních
částí, které sdružují dalších 18 obcí. Roční rozpočet města je přes 120 milionů korun, z toho
na vlastní investice a nákup pozemků městu
zbývá kolem 12 milionů korun. Tyto peníze
letos půjdou například na spolufinancování
rekonstrukce městské knihovny, na přestavbu budovy na bývalém autobusovém nádraží,
v níž vznikne několik drobných provozoven.
Největším zaměstnavatelem ve Voticích je
místní potravinářská firma, dále se zde vyrábějí elektrosoučástky, chemické sklo nebo výrobky z plastu. Nezaměstnanost je dlouhodobě
pod celostátním průměrem, ale lidé za prací
často dojíždějí. ◆
jt
Regionální výrobky a služby
Kouzla a čáry s ovocem a zeleninou
popsal Luděk Procházka své soutěžní začátky.
O čtyři roky později si z této, pro kuchaře nejprestižnější akce, dokonce přivezl „zlatou medaili
s vyznamenáním“, což znamená zisk maximálního počtu bodů a celkové prvenství. V kategorii D1
bylo přitom vystaveno přes 140 výrobků.
Křehká krása růžových květů, které se
jako zázrakem vylouply
z melounu, bere dech.
Snažíte se zaslechnout
zpěv drobounkých bílých ptáčků sedících
na oranžové fontánce
– marně, jsou z ředkve.
Tak aspoň přivonět ke kytici zlatých klasů – je
však vyřezaná do obrovské dýně. Důkaz umění
zručných řezbářů, kteří dokážou vdechnout život ovoci a zelenině, kterou většina z nás zná jen
z obchodních regálů, domácích spíží nebo talířů. Uvidět v pokroucené dýni tvář muže, v mrkvi
poupátko květu nebo v kouzelném kořenu taro
třeba sovu neumí každý. Luděk Procházka z Benešova, majitel firmy CZECH CARVING STUDIO s.r.o., to dokáže. Právem se může pyšnit
vítězstvím na Světové kuchařské olympiádě IKA
2004 nebo pěti zlatými medailemi ze světových
kuchařských výstav.
Jak se vyučený kuchař-číšník stane průkopníkem, propagátorem a lektorem vyřezávání zeleniny a ovoce v Česku i na Slovensku? „V roce
1990 jsem si dodělal maturitu a učil se v hotelu
Ambassador Praha. Přijeli tam singapurští kuchaři, připravovali se na výstavu Gastroprag
a v rámci týdne singapurské kuchyně předvedli i vyřezávání zeleniny a ovoce. Pak jsem viděl
carving naživo v česko-čínské restauraci Vltava
na pražském Smíchově, kde jsem pracoval v letech 1993–1995. Tehdy jsem ještě netušil, že bych
něco podobného mohl někdy dělat, zajímal jsem
se spíš o to, jestli mají kuchaři uklizenou lednici,“
zavzpomínal Luděk Procházka. O pár let později
si z Německa přivezl knihu o vyřezávání a zkusil
to. První větší výrobek pak předvedl v roce 1999
na výstavě Gastro Hradec v Hradci Králové. „Odborná komise mi tam naznačila, že už čekala, kdy
s tím v Čechách někdo konečně přijde. Impuls
k podnikání to ale ještě nebyl. Chtěl jsem si to jen
vyzkoušet, začalo mě to ale bavit, vyřezával jsem
víc a víc, v dalším roce jsem se zúčastnil další
výstavy… Pak jsem dostal nápad jet na světovou
kuchařskou olympiádu, dnes to považuju za drzost. Přihlásil jsem se do kategorie kuchařská
a cukrářská artistika, jsou tam dekorace ze soli,
cukru, karamelu, čokolády, ledu a zeleniny. Vystavil jsem tam svůj první větší výrobek a dostal
jsem se s ním do nejlepšího, tzv. zlatého pásma,“
„Jsem samouk, učil jsem se podle knížek, jiná
možnost tehdy ani nebyla. Překvapilo mě to, protože jinak návody moc v oblibě nemám, hlavně
u elektroniky.“ přiznal. Úspěchy v carvingu ho ale
povzbudily a začal zkoušet náročnější dekorace.
„Učil jsem se z obrázků, ani jsem si nepřekládal
texty, některé kroky jsem jen domýšlel. Zpětně vidím, že tato cesta byla dlouhá, ale zase jsem u toho
musel víc přemýšlet, na některé věci jsem si přišel
sám, třeba i na nějaké odlišnosti. Možná kdybych
tehdy jel na kurz, nastartovalo by mě to rychleji,
ale zase jsem rád, že jsem si zvolil tuto cestu, která mě neodradila ani v případě prvních ne moc
úspěšných pokusů. Ne všechno se vždy podařilo,
taky jsem jednou končil s rozřezaným melounem
a pocitem, že se to v životě nemůžu naučit, ale
znovu jsem sedl, přemýšlel, zkoušel a u druhého
a třetího pokusu už to šlo,“ poznamenal.
Zkušenosti se snaží předat dál. Nejprve spolupracoval s časopisy, kde radil čtenářům, jak
mají vařit. Pro časopis Vlasta připravil speciální
magazín o vaření, v němž byly i ukázky vyřezávání zeleniny a ovoce. Magazín se setkal s velkým
úspěchem, který byl pro Luďka Procházku im-
pulsem k napsání první knížky Čarujeme se zeleninou I. Vyšla v roce 2002 a odstartovala nejen
jeho dlouhodobou spolupráci s vlašimským fotografem Antonínem Zelenkou, ale pomohla také
rozvoji carvingu. Luděk Procházka opustil práci
a naplno se začal věnovat vyřezávání zeleniny
a ovoce. Nejprve připravoval dekorace pro pražský hotel, později začal pořádat kurzy. Koníček se
mu tak stal povoláním. Vyrábět neotřelé dekorace učí nejen středoškoláky, ale také zájemce z řad
veřejnosti. Mezi jeho žáky jsou manažeři, úředníci, letuška i účetní. „Nerozhoduje to, jestli je člověk z gastronomie, ale jestli má výtvarné nadání
– buď o něm ví, nebo ho v sobě objeví. Znám ale
také řadu účastníků, kteří výtvarný cit nemají, ale
vyřezávání je hodně baví. Otázkou je, jestli svoje
dovednosti rozvinou, jestli to dělají jen pro rodi-
nu, nebo mají vyšší ambice,“ poznamenal Luděk
Procházka. Na kurzy k němu jezdí lidé z Čech,
Slovenska, Polska, Německa, Maďarska, byl tu
i účastník z Indie a Řecka.
Luděk Procházka také rád spolupracuje se školami. „Mladá generace má čas na sobě pracovat.
Dospělý člověk jde na kurz už s tím úmyslem, že
se to chce naučit kvůli práci nebo kvůli tomu, že
bude zdobit mísy na rodinných oslavách. Má ale
i jiné povinnosti, práci, rodinu a času mu moc
nezbývá. O carving se zajímají šikovní lidé, kteří
ale mají spoustu dalších aktivit,“ dodal. Carving
si podle něj získal popularitu i díky tomu, že se
nejedná o finančně náročný koníček. Největším nákladem je asi nákup nářadí – sada přijde
na 3 000 až 7 000 korun. „Zeleninu seženete
všude, pak stačí jen mít nářadí a můžete řezat.
Musíte být trpěliví, když se vám daří, okolí vás
chválí a většinou to povzbudí,“ poradil Luděk
Procházka. Sám dokáže dekoraci z melounu vyřezat za 15 minut, ale i pět hodin, záleží na tom,
jak precizně je motiv zpracovaný. Materiál shání
v obchodech i ve velkoskladech. „Nezdařených
výrobků naštěstí moc není. Odpad, který vzniká
při tréninku na soutěže nebo v kurzech, nevyhodím. Většinu rozřezaných surovin, které zbudou,
zpracuji v kuchyni. Na mladé generaci mi trochu
vadí, že i když si suroviny může odnést domů,
neudělá to a vyhodí je,“ posteskl si. Vniveč nepřijdou ani samotné dekorace. V roce 2004 vznikl
projekt, v rámci nějž se motivy vyřezané z ovoce
(hlavně z jablek) prodávaly a největší část výtěžku dostala Nadace Kapka naděje. Prodejem se už
vydělalo skoro 350 000 korun. Podobným způsobem si přivydělávají i odborné školy.
CZECH CARVING STUDIO s.r.o. organizuje
nebo pomáhá pořádat řadu soutěží, především
třebíčský Junior Carving Cup, ostravský Czech
Carving Cup a Gastro Hradec Carving Cup. Loni
se benešovské studio podílelo radami na přípravách a propozicích Mistrovství Evropy, které se
konalo v Německu. V roce 2009 v Praze organizovali historicky první evropský šampionát. Byl
zaměřen na melouny, od roku 2011 by měl být
šampionát na celkový carving. Další informace
o firmě najdete na www.carving-studio.eu. ◆
Kraj Blanických rytířů regionální produkt®
Zahradnický substrát z Trhového Štěpánova získal regionální značku
Mezi prvními 13 výrobky,
které mohou používat novou značku KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální
produkt®, je i zahradnický
substrát firmy EKOSO Trhový Štěpánov s.r.o. Jedná
se o univerzální hnojivo použitelné do květináčů i na zahrádce. Vyrábí se z bioodpadu, kte-
rý produkují domácnosti, obce, města i firmy
z Podblanicka. „Podle rozhodnutí Ústředního
kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského
Praha můžeme substrát nabízet zemědělcům
i zahrádkářům. Volně ložený je k odběru v podstatě v neomezeném množství, maloodběratelům ho prodáváme v pytlích po 20 kilogramech,
které zatím balíme ručně, plánujeme ale investovat do balicí linky,“ řekl jednatel společnosti
EKOSO Trhový Štěpánov s.r.o. Roman Farion.
Společnost EKOSO Trhový Štěpánov s.r.o. se
od roku 1995 zabývá aktivitami v oblasti odpadového hospodářství. Založil ji svazek obcí
EKOSO, který má v současnosti 47 členů. Firma
provozuje skládku odpadů a sběrný dvůr pro
odběr nebezpečných odpadů a vyřazených elektrozařízení. V roce 2005 otevřela kompostárnu,
v níž zpracovává bioodpad ze širokého okolí.
„Povolená kapacita kompostárny byla 1 000 tun
bioodpadu ročně, nyní je 2 000 tun,
ale protože se bioodpad třídí poměrně
intenzivně, požádali jsme krajský úřad
o navýšení kapacity na 2 300 tun,“ dodal Roman Farion.
„Provozujeme takzvanou polní kompostárnu, to znamená, že k výrobě
kompostu nepoužíváme žádné chemikálie ani přísady, které by pomohly
bioodpad rychleji rozložit. Základem
výrobního procesu je výhradně aerobní fermentace, tedy vhánění vzduchu do zakládky, kdy kompost vzniká
v průběhu 13–14 týdnů. Pak ho prosíváme, uskladňujeme a nabízíme ho k úpravě
terénů a rekultivacím. Není určen pro přímou
zemědělskou a lesnickou činnost. Vedle toho vyrábíme zahradnický substrát, který vzniká smícháním jednoho dílu kompostu a jednoho dílu
čisté zeminy,“ popsal Roman Farion.
do teplárny. Ze zbytku bioodpadu se vyrobí
300 až 400 tun kompostu ročně, po smíchání
se zeminou z něj může vzniknout 700 až 800
tun zahradnického substrátu. „S odbytem
máme trošku problém, protože substrát produkujeme v kraji se zaměřením na zemědělskou
výrobu, kde o substrát není tak veliký zájem.
Snažíme se ho prodat do Prahy a letos se nám
začíná dařit, je tam ale velká konkurence,“ poznamenal Roman Farion.
Zpočátku byl podle něj bioodpad přijímaný
ke zpracování znečištěný, v současnosti už je
kvalitní. Velkou měrou k tomu přispěl i způsob
sběru. Například ve Zruči nad Sázavou má každá domácnost v rodinné zástavbě kromě klasické popelnice i nádobu na bioodpad. Ve Vlašimi
jsou zase biokompostéry součástí sběrných ostrůvků. Podrobnosti o firmě i produktech, které
nabízí, jsou na www.ekoso.cz. ◆
Ze zhruba 2 000 tun přijatého bioodpadu je
100 až 150 tun větví a ořezů stromů, z nichž
se vyrábí štěpka, která se prodává jako palivo
Regionální producenti z Posázaví se představili na jarmarku Kampský krajáček
Na jarním jarmarku regionálních
značek Kampský krajáček, který se
uskutečnil na náměstí Na Kampě
v Praze, se poprvé představili také
výrobci z Posázaví. Novou značku
KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt® tam reprezentovala
keramika Ivany Syslové z Chotýšan,
koláče Jana Filipa z Českého Šternberka a biopotraviny z firmy Biovavřinec z Okrouhlic. Spolu s nimi
tam své aktivity propagovala i společnost Posázaví o.p.s., která se letos
chce zaměřit právě na propagaci regionálních výrobků a služeb. Spolu-
pracuje při tom s ČSOP Vlašim, která je koordinátorem značky KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ
regionální produkt®. V lednu bylo certifikováno
prvních 13 výrobků.
Kampský krajáček byl první veřejnou prezentací společnosti Posázaví o.p.s. v letošním roce.
V květnu se už tradičně zúčastní také zahájení
turistické sezony ve Vojenském technickém
muzeu v Lešanech, kde také představí regionální produkty. Místní producenty propaguje také
na svém webu www.posazavi.com v rubrice Tržiště. Na 1. září 2012 pak plánuje se společností
Rakovnicko o.p.s. trh regionálních produktů
v benešovském Pivovaru Ferdinand. ◆
Značku KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt® mohou získat i služby
Český svaz ochránců přírody Vlašim vyhlásil
druhé kolo udělování značky KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt®. Tentokrát
ji mohou získat nejen výrobky, ale i stravovací
a ubytovací služby. Zájemci mohou o značku požádat do 1. 6. 2012.
Mezi kritéria pro udělení značky výrobkům
a službám patří vedle jejich kvality a šetrnosti
k přírodě především jejich původ a vazba na region. V prvním kole získalo značku 13 produktů.
O značku KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt® mohou požádat velké i malé
firmy, živnostníci a dokonce i fyzické osoby nepodnikající z území v hranici působnosti MAS
Posázaví. Podrobné podmínky udělování značky včetně přihlášek jsou ke stažení na www.
csop.cz, www.posazavi.com a www.regionalni-znacky.cz/kraj-blanickych-rytiru.
Zájemci
o značku KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt® se mohou obracet na koordinátora Český svaz ochránců přírody Vlašim na e-mailové adrese [email protected] a telefonním čísle
777 800 461 (K. Červenková). ◆
jt
Partneři
Jaro v MC Hvězdička
Jaro je tady, tak jsme se
přeci jen dočkali. Na začátku března jsme si ve Hvězdičce zacvičili pro zdraví
s lektorkou zdravotního
cvičení Václavou Kubánkovou. Byli jsme na pohádce
O Smolíčkovi, která byla
velmi napínavá a hezká. Pak jsme se vydali
na návštěvu k hasičům v Benešově. A protože
k jaru neodmyslitelně patří i Velikonoce, tak
i ve Hvězdičce bylo Velikonoční tvořeníčko, kde
si maminky s dětmi vytvořily výrobky s velikonoční tématikou.
V dubnu se rodiče zúčastnili kurzu první pomoci. Vedla ho Bc. Laďka Kalašová, DiS, která pracuje u záchranné služby. Naučila nás, jak se zorientovat v kritické situaci, jak volat záchrannou
službu, jak poskytnout první, život zachraňující
ošetření, jak postupovat při dušení, křečích, popáleních a jiných úrazech, dopravních nehodách
atd. Výklad byl doplněn názornými fotografiemi
a promítáním prezentací. O seminář byl velký
zájem, a tak byly hned dva za sebou. Proběhla
i beseda na téma příprava k porodu, kde se nastávající maminky a tatínkové za účasti porod-
ních asistentek z nemocnice Rudolfa a Stefanie
a laktační poradkyně Mgr. Jitky Hřebecké dozvěděli vše, co je o porodu a kolem něj zajímalo.
V dubnu nechyběla ani pohádka, tentokrát byla
O perníkové chaloupce.
A máme tu poslední jarní měsíc. Ve Hvězdičce bude beseda na téma logopedická prevence.
A na konci května půjdeme do Konopiště na pochod za pokladem, který je spojený s plněním úkolů a budou ho provázet i pohádkové postavičky.
A co bude v létě? Na začátku června bude hrát
Hvězdička úplně novou pohádku O třech prasátkách. Proběhnou kroužky atletiky. A v půlce
června se rozloučíme s uplynulým školním rokem Sportovně zábavným odpolednem na sídlišti Spořilov. Děti si zasoutěží a v cíli dostanou
odměnu. Během prázdnin budou ve Hvězdičce
dva příměstské tábory spojené s atletikou, které
povede lektorka lehké atletiky Jana Kahounová.
Děti budou nejen sportovat, ale i podnikat různé
výlety a výtvarně tvořit. V rekreačním středisku
Blaník stráví rodiče s dětmi táborovou dovolenou s Hvězdičkou, a to ve dvou turnusech rozdělených pro malé a velké děti. Tábor je vždy
laděn do nějakého tématu. Malé děti budou mít
téma živlů ohně, vody a větru. A pro velké děti
bude téma překvapením.
V ostatních aktivitách bude mít Hvězdička během prázdnin letní přestávku, a to od 25. června do 12. září. Nový školní rok odstartuje jako
vždy zábavným odpolednem na Karlově na zahradě římskokatolické fary spojené s táborákem
a opékáním buřtíků, kde se všichni společně
rozloučí s létem. Pokud Vás zajímá přehled
nových i stávajících kroužků a aktivit ve Hvězdičce, najdete je na www.hvezdicka.info nebo
na tel. čísle 731 197 930. ◆
Blanka Škorpová
Novinky ze ZŠ a MŠ Kácov
Naše škola splnila certifikační kritéria značky
Rodiče vítáni. Certifikace se uděluje na 1 rok
a platnost značky kontrolují hlavně klienti
školy, kterými jsou rodiče. Naše škola je zapojena do výzvy Peníze do škol, od EU tak získá 579 266 Kč na vybavení počítačové učebny
na 2. stupni ZŠ a interaktivní tabuli s příslušenstvím na 1. stupeň ZŠ. Posílí také výuku
anglického jazyka, a to pomocí rodilého mluvčího a jazykového výukového softwaru na 1.
stupni.
První stupeň základní školy se zapojil do projektu Jeden den s Robinsonem, který je ukázkou
toho, jak se učivo přírodovědy může stát přirozeným jádrem, kolem kterého se koncentruje
učivo dalších předmětů. Cílem bylo seznámení
s podmínkami života Robinsona na pustém ostrově. Naše škola získala 2. místo v celokrajské
soutěži ve sběru papíru 2011. Každý žák školy
přinesl v průměru 217 kg starého papíru. Odměnou byl diplom od zástupců Středočeského kraje a společnosti EKO-KOM, a.s., poukazy na po-
jízdnou výstavu o zpracování a recyklaci odpadů
nazvanou Tonda obal na cestách a na 3 lavičky
z recyklovaného plastu.
Žáci se zúčastnili také lyžařského výcvikového
zájezdu do Velké Úpy v Krkonoších a zapojili se
do úklidu řeky Sázavy. V letošním školním roce
připravujeme ještě Běh naděje a Školní akademii – loučení s 9. třídou. Do 1. třídy od září nastoupí 13 nových žáků. ◆
ZŠ a MŠ Kácov
Zámecká barokní kaple v Kácově byla zpřístupněna veřejnosti
V dubnu byl po dohodě s památkáři otevřen
vchod do barokní kaple na zámku Kácov, která
byla nepřístupná od 50. let minulého století.
Od začátku turistické sezóny se kaple stane
součástí prohlídkového okruhu a bude přístupná za doprovodu průvodce. Návštěvníky
zámku čeká kromě unikátních maleb v kapli
a modrém salónku i další překvapení. Ministerstvo kultury ČR a sponzoři podpořili výstavu
fotografií a dobových pohlednic Kácova a Posázaví v rámci projektu Kulturní léto na zámku
Kácov. Výstava bude doprovázena i přednáškami o historii. V programu akcí nebudou ani
letos chybět oblíbené Zámecké slavnosti, tradiční jarmark, týden Evropského kulturního
dědictví (EHD) a Kácovský běh.
Zájemci o budoucnost kácovského zámku mohou zhlédnout obdobné barokní zrestaurované
malby například na zámku v Hostivici u Prahy
nebo porovnat osud zámku se zámkem v Horní Polici, který měl nejen stejnou majitelku
(kněžnu A. M. F. Toskánskou), ale později i obdobné využití. Tyto malby naznačují, že kácovský zámek má potenciál stát se vyhledávaným
architektonickým skvostem nejen Posázaví, ale
celého Středočeského kraje. Jeho unikátnost
podtrhuje i bohatá štuková výzdoba exteriéru
(včetně iluzivních oken), která nemá v okolí
konkurenci.
Věřím, že kácovský zámek stojí na prahu nového období, kdy končí jeho chátrání a devastace,
a že se podaří realizovat potřebné kroky k jeho
postupné a nepochybně náročné opravě. V letošním roce vedení Městysu Kácov připravuje
žádost o dotaci na opravu spojovací chodby
mezi zámkem a kostelem. Takto lze získat až
90 procent potřebných finančních prostředků. Informace pro návštěvníky zámku najdete
na www.kacov.cz v odkazu Muzeum zámek Kácov a ve fotogalerii. ◆
Jan Mühldorf
Partneři
Jak bude vypadat nastávající vodácká sezona na Sázavě
Když roztají poslední zbytky ledů, když se zazelená tráva a do studené Sázavy se začnou opírat sluneční paprsky, začnou vodáci netrpělivě
okukovat sázavské břehy. I my z Bisportu již
nespouštíme oči z břehů Sázavy a už se těšíme
na vás – naše milé hosty. Celou zimu jsme pečlivě připravovali nové služby a aktivity, abychom potěšili vaše vodácká srdíčka. Brouzdali
jsme po cestách kolem řeky a vyhledávali jsme
zajímavá zákoutí, ještě neobjevená cyklisty.
A upřeně sledovali lanový park na Sázavě, který smutnil po hostech, kterým by nabídl svou
náruč v korunách stromů.
Týnecký Bisport je pro všechny milovníky vodáctví a outdoorových aktivit. Vozíme vám vodácké vybavení nejen na Sázavu, ale i Vltavu,
Lužnici, Berounku, Ohři, Otavu a Hron. Vždy
byl a bude naším cílem spokojený host (práce
to nelehká, ale jsme za ni rádi). Vaše úsměvy
a to, že se k nám vracíte a ještě přivedete své
kamarády, je pro nás největším oceněním, kterého si nesmírně vážíme.
Zimní dlouhé večery nás vedly k zamyšlení - co
dál? Jak naši službu dělat ještě lépe? Co hosté potřebují? Pak to přišlo. Již devatenáct let
půjčujeme lodě na Sázavě, Bisport patří mezi
čtyři zakladatele Posázaví o.p.s. a na Sázavě
jsme doma. Není nám jedno, co se zde děje,
není nám lhostejný směr, kterým se vodáctví
ubírá a už vůbec se nám nelíbí některé chování
na řece a špatný vztah k přírodě některých turistů – neturistů. Co
s tím? Dá se to řešit?
Co s tím má Sázava
společného? Jak jsem
již psala – na Sázavě jsme doma, proto
jsme se rozhodli vykročit první. Bouchnout do stolu! Vstoupili jsme na cestu nelehkou a dlouhou, ale
pevně věříme, že jednou k cíli dojdeme.
Pro vás, pro rodiny
s dětmi i pro „pravé“
vodáky, kteří si vodu
chtějí opravdu užít.
Bez alkoholových orgií, bez nepořádku
zanechaného po sobě, bez zbytečného hlučení
a nebezpečného i riskantního splouvání. Prostě
Sázava v klidu, pohodě a vždy bezpečně. Spolupráce? Ano, pokud najdeme společný směr
a vizi s partnery na Sázavě, určitě půjde vše,
chce to jen chtít a věřit,
že to je možné.
vých kempů bude určitě přibývat. Slibujeme, že
uděláme vše pro to, aby tomu tak bylo.
Když jsme u spolupráce - proč návrat k Sázavě?
Právě kvůli spolupráci; hledali jsme dlouho,
ale čas se vyplatil. Na Vltavě v roce 2012 začala
naše firma úzce spolupracovat s Půjčovnou lodí
Titanic, která se pod naší značkou a v barvách
Bisportu bude starat o komfort našich hostů
na Vltavě a Lužnici. Podobně se o vaše pohodlí
postarají partneři na řekách Berounka a Ohře.
Naše kola se již nemohou dočkat, až je vyvedete z „depa“ na první jarní cyklovýlet. Čeká jich
na vás celá šedesátka, slušná „stáj“, že? Posázaví vám nabízí širokou škálu rozmanitých
tras okolo řeky. Pokud nechcete vyrazit na kolo
a láká vás jiný druh adrenalinu, pak právě pro
Vás bude otevřen lanový park. Ten se nachází
v samotném středu Týnce nad Sázavou. Dvě
lanovky nad řekou a šestnáct překážek ve dvou
patrech nad sebou dávají parku zcela jiný rozměr. A pokud nejste typ na spaní pod stanem,
máme pro vás bezva novinku. Nově otevřenou
turistickou ubytovnu, ze které je krásně vidět
na Sázavu i náš lanový park. Již od 145 Kč můžete v klidu, teple a bezpečí přenocovat v Bisportu.
No není toho málo, že? Těšíme se na vás. ◆
Ahoj vaši Bisporťáci
Příkladem
vzájemné
kvalitní spolupráce je
kemp Sázavský ostrov
vedený panem Petrem
Hozmanem.
Jeden
z mála kempů na řece,
který opravdu doporučujeme. Ochota, čistota, variabilní možnosti
ubytování s dobrou
nabídkou
aktivního
odpočinku a pestrým
občerstvením i profesionálními zaměstnanci.
To musíte zažít. A tako-
Studenti Gymnázia Benešov úspěšně reprezentují školu v soutěžích
Studenti Gymnázia Benešov se účastní různých
vědomostních, výtvarných, recitačních, literárních, sportovních či dalších soutěží. Pravidelně
se umisťují na předních místech v okresních
či krajských kolech, někteří se probojovali až
do kol celostátních. Například ve školním roce
2010/11 Ondřej Babka z tercie skončil na 2.
místě v celostátním kole Zeměpisné olympiády
a loni v létě pak reprezentoval ČR v USA na celosvětové soutěži školních týmů organizované
National Geografic. Na 2. místo v celostátním
kole Zeměpisné olympiády se ve své kategorii
probojoval i Karel Volf z primy. Anna Koucká
z primy vybojovala v soutěži Matematický klokan 1. místo v ČR v kategorii Benjamín.
Benešovské gymnázium organizuje výměnné
pobyty s partnerskými školami v Rakousku
a Dánsku, uspořádalo několik poznávacích zájezdů – například do Anglie, Švédska, Španělska, Švýcarska a do sídla orgánů Evropské unie
– Štrasburku. Pro žáky připravilo řadu přednášek, besed, kulturních a vzdělávacích pořadů,
organizovalo takřka pět desítek exkurzí v ČR
i sousedních zemích. Snaží se také udržet rozsáhlou nabídku nadstandardních aktivit v zájmové oblasti, například v programování a práci s informačními technologiemi, návštěvách
pražských divadel a koncertů.
Na konci školního roku 2010/11 na Gymnáziu
Benešov studovalo 534 žáků, z nichž 159 prospělo s vyznamenáním. Tradičním vyvrcholením práce gymnázia jsou maturitní zkoušky.
Nová maturita byla velmi náročná pro žáky
i pedagogy. Výsledky ale byly zajímavé: Z 89
maturantů 45 prospělo s vyznamenáním,
z nich 20 studentů vykonalo maturitní zkoušku se samými výbornými. Podle výsledků CERMATu skončili benešovští gymnazisté například v matematice na 3. místě mezi 28 gymnázii Středočeského kraje a na 21. místě mezi 300
gymnázii v ČR.
Ve Středočeském kraji se již třetím rokem projevuje výrazný pokles počtu žáků vycházejících
ze základních škol. Gymnázium Benešov proto druhým rokem nepořádá přijímací zkoušky
ve čtyřletém oboru vzdělání a budoucí studenty
přijímá pouze podle jejich výsledků na základní
škole. Počet uchazečů tím výrazně roste. Letos
škola přijímá do studia osmiletého 30 žáků,
do čtyřletého 60 žáků. ◆
jt
Z regionu
V Benešově se uskutečnilo setkání posázavských kronikářů
V Benešově se v dubnu uskutečnilo setkání regionálních kronikářů. Akci pořádal svazek obcí
CHOPOS, společnost Posázaví o.p.s., Městská
knihovna Benešov a Státní okresní archiv Benešov. Zúčastnilo se jí 31 lidí, kteří zaznamenávají
život v obcích a městech regionu Posázaví. Podle Michala Sejka ze Státního okresního archivu
Benešov jsou obecní kroniky jedinečným pramenem informací, který využívají celé generace.
K jejich psaní se proto musí přistupovat věcně
a zodpovědně a zaslouží si také patřičnou ochranu.
Bedřich Švejda začal psát kroniku obce Řimovice v roce 1999. „Požádala mě o to tehdejší
starostka. Neměl jsem ale na co navázat, obecní
ani hasičská kronika se v obci nedochovaly. Nevěděl jsem, kolik práce mi psaní zabere, ale už
jsem si vytvořil systém. Počasí zapisuju denně,
hlouběji se věnuji důležitým událostem. Někdy
mám na psaní míň času nebo mi chybí nálada,
na zápisu to ale nesmí být znát. Kroniku píšu při
zaměstnání, jsem svobodný, tak se tomu můžu
věnovat,“ řekl Bedřich Švejda.
Pro Martu Zajíčkovou se psaní kroniky obce
Hvězdonice stalo velkým koníčkem před dvěma roky. Psaní převzala po kolegovi, který život
v obci dokumentoval skoro 50 let a laťku prý
nasadil velice vysoko. „Dobře se zhostil popisu
politického charakteru daného období, moc ale
nezaznamenával obyčejný život lidí. Snažím se
to napravit, píšu třeba i o tom, proč a kdy se drží
posvícení. Doplňuji informace tak, aby se nezapomnělo na naše zvyky, na to, kam lidi chodili
do školy, jak se u nás žilo. A přidávám do kroniky fotografie, protože fotodokumentace se v ní
nevedla. Prosím staré lidi, aby mi věnovali nebo
půjčili staré fotky, nechám je zpracovat a dodám
je do kroniky. Moc mě to baví, mám v kuchyni
připravený diář a cokoli je potřeba, si do něj
zapíšu a potom to zaznamenám do kroniky,“
uvedla Marta Zajíčková. Nedávno dokázala pátráním v kronikách po 608 letech najít potomka
zbořených hradů a zámků v okolí Hvězdonic.
„Byl to obrovský adrenalin a přiznám se, že
jsem myslela, že to nerozdýchám,“ poznamenala s úsměvem Marta Zajíčková.
Setkání kronikářů mělo velký úspěch. Účastníci
se shodli na tom, že budou podobné akce opakovat. ◆
Sázavská huť František se promění v Centrum sklářského umění
Chátrající Huť František v Sázavě by se do dvou
let měla změnit v moderní Centrum sklářského
umění. Její přestavbu připravuje Nadace Josefa
Viewegha. V současnosti dokončuje podkladové
práce pro prováděcí projekt a začne připravovat
výběrové řízení na dodavatele stavby. „Dodavatel by měl být znám ve třetím čtvrtletí a v případě příznivého počasí by mohl stavbu zahájit
na podzim. Centrum sklářského umění se otevře na začátku roku 2014“, řekl hlavní manažer
projektu Ing. Jaroslav Krčmář. Náklady na projekt jsou kolem 130 milionů korun a nadace
na jeho realizaci získala dotaci z Integrovaného
operačního programu.
Podle Jaroslava Krčmáře v současnosti finišují
projektové práce. Nedávno proběhlo výběrové řízení na poradenské služby, proto i lidé, kteří jsou
součástí poskytování těchto služeb, se už aktivně
účastní tvorby prováděcího plánu. Významná
část se bude týkat výstavnictví, na kterém se podílejí i kurátoři Muzea skla a bižuterie v Jablonci
a pražského Uměleckoprůmyslového muzea.
Centrum soudobého sklářského umění nabídne sklářským výtvarníkům z České republiky
prostory a vybavení pro přípravu uměleckých
děl a poskytne jim také inspiraci a zdroj znalostí o sklářských technikách a postupech. Chce
přispět k prohloubení spolupráce mezi výrobci,
výtvarníky, studenty a vědci. Centrum nabídne
zájemcům rezidenční pobyty, semináře, vzdě-
lávací akce, výstavy, soutěže. Na jeho řízení se
budou podílet renomovaní sklářští výtvarníci
a odborníci z partnerských organizací.
Huť František postavil v roce 1882 Josef Kavalier a dal jí jméno po svém otci. Na svou dobu
moderní provoz byl vytápěný generátorovým
plynem. Vyrostl uprostřed sklářské osady
Na Kácku, v sousedství sídla Kavalierových –
mlýna Na Kácku, nedaleko nejstarší dávno již
zbořené Svatoprokopské nebo také Babiččiny
sklářské hutě. Po vybudování nových provozů
skláren a nových výrobních hal význam huti
František klesal a huť pomalu chátrala. V roce
2010 byla zapsána na seznam kulturního dědictví ČR jako nemovitá kulturní památka. ◆
Ve Vlašimi byli vyhlášeni Blaničtí rytíři
Ve Vlašimi byly tradičně na Velký pátek, který
letos připadl na 6. dubna, vyhlášeny výsledky
ankety Blanický rytíř. Ocenění se uděluje třem
fyzickým osobám, které se významně zasloužily o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního
dědictví Podblanicka. Letos tuto čestnou cenu
získali Věra Dudíková z Benešova za založení
a mnohaletou organizaci festivalu Podblanický
hudební podzim, Karel Kočí z Divišova, zejména za mnohaleté působení v oblasti regionálního
knihovnictví, dokumentaci a rozvoj kulturního
dědictví Divišovska, a Vlasta Kořínková z Miličína za přínos k udržení amatérské divadelní
scény na Podblanicku. Porota letos vybírala z 28
nominací.
Ocenění bylo uděleno už počtrnácté. Každý
z oceněných obdržel již tradičně kromě diplomu
také originální pískovcovou sochu blanického rytíře od akademického sochaře Daniela Talavery.
Anketu každoročně organizují neziskové or-
ganizace Podblanicka.
Současně s vyhlášením
výsledků
zveřejnily
výzvu k nominování na Blanické rytíře
za rok 2012. Nominována může být fyzická
osoba, a to za mimořádný čin v uplynulém
roce (popř. dokončený v uplynulém roce)
nebo za celoživotní dílo
(ve výjimečných případech může být ocenění
uděleno i in memoriam). Nominaci může
podat kdokoli, tedy
jednotlivý občan, obec,
zájmový spolek písemně na adresu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264,
258 01 Vlašim. Nominace musí obsahovat titul,
jméno a příjmení kandidáta, datum jeho naro-
zení, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací je na začátku března 2013. ◆
jt
Z regionu
Divišovská knihovna má nový dětský koutek
V divišovské knihovně byl letos otevřen dětský
koutek, který vznikl z bývalého skladu. Vybavení zajistil Městys Divišov za finanční podpory
49 104 Kč od Středočeského kraje (“Podpora
obecních knihoven”). Prostor je určen dětem
od batolecího věku po školáky. Nejmenší si mohou hrát na koberci a polštářích, a stejně tak pohodlně si tu starší mohou prohlížet a číst knížky
či časopisy. Koutek je vybaven schůdkem, který
slouží dle potřeby jako lavice na sezení nebo
stolek na malování, dále křeslem pro hosta, který vede besedu, vypráví nebo čte. Při besedách
můžeme promítat na diaprojektoru nebo pustit
CD či DVD v televizi. Na nový flipchart si děti
mohou kreslit. Jejich klasické obrázky pak zdobí
koutek díky závěsnému systému. Máme tu také
hračky, které se lehce uklidí do úložného boxu.
Cestu ke knihám je potřeba dětem ukázat už
od raného věku, proto spolupracuji s naší mateřskou školou na projektu “Čtení do postýlky”,
kdy nejmenším chodím číst před odpoledním
spaním. Se staršími si při odpoledním odpočinku o knížkách povídáme, čteme si a malujeme. Naopak děti s paní učitelkou často přijdou
do knihovny, dnes už do dětského koutku. Také
jsme s paní učitelkou děti z MŠ seznamovaly
s internetem. Spolupracuji i s dětmi ze základní
školy. Kromě již tradičního “pasování prvňáčků
na rytíře řádu čtenářského” pořádáme ve školní družině “Knihovnické okénko” a v knihovně
besedy podle domluvy s třídními učitelkami
především z nižšího stupně. Také spolupracuji
s dramaticko-literárním kroužkem. Oblíbenou
akcí je už tradiční “Hravé noční čtení”, kdy
za pochopení vedení ZŠ a pomoci několika spří-
zněných dospělých duší přespáváme ve školní
družině. Tady si k danému tématu čteme, hrajeme a snažíme se i vytvořit něco na památku.
Ráno posnídáme, ještě si zahrajeme a po úklidu
se rozejdeme.
Letos jsme se přihlásili k celorepublikové akci
Noc s Andersenem, která se opravdu vydařila.
Hostem „Andrsenky“ byla paní Hertlová, která
dětem přečetla svým nepřekonatelným přednesem Perníkovou chaloupku. V rychlém sledu následoval Míša kulička v cirkuse, pohádka O veliké řepě, Špalíček a ukázka z připravované knihy
Petry Braunové O chlapci, který spadl z nebe.
Četba byla prokládána výtvarnými dílnami, kde
děti tvořily jarní květy – tulipány, prostírání
z čajových sáčků, zasportovaly si a nechyběla
ani oblíbená ruleta dětských knih, které si děti
na „Andrsenku“ přinesly. Zpestřením byly há-
danky pohádkových dvojic. Děti byly v neustálém očekávání noční bojovky, a proto oddalovaly spaní na pozdější dobu. Pro nepřízeň počasí
se k velké nelibosti čtenářů noční bojovka nekonala. Děti se zapojily do noční soutěže, kdy měly
poznat pohádku podle pěti indícií, čtyři děti
poznaly při třetí nápovědě, že se jedná o Malou mořskou vílu, a nejrychlejší Anička Šustová
získala odměnu. Do „Andrsenky“
se zapojilo 24 malých čtenářů,
kteří si odnesli sladkou odměnu,
pamětní list, pohlednici z Noci
s Andersenem a výrobky, které si
vytvořili v průběhu noci. Poděkování patří maminkám, které přinesly moučníky ke snídani.
Velmi romantické je čtení u ohýnku, které probíhá v rámci tábora,
který pořádá Sdružení dětí a mládeže Divišáček. Čteme si i na další
akci Divišáčku, která se jmenuje
Putování s broučky. Láska ke knihám se nedá vynutit. Někoho
zvídavost přitáhne ke knihám
velice brzy, někdo si cestičku hledá dlouho a někdo ji nenajde vůbec. Ale určitě k nejkrásnějším
chvilkám patří společné čtení před spaním, ať už
čtou dětem rodiče nebo prarodiče. Jedním z celorepublikových projektů na podporu čtenářské
gramotnosti je Celé Česko čte dětem. Musím
pochválit naše maminky, protože přibývá těch,
které chodí do knihovny společně se svými i malinkými dětmi. ◆
Hana Marešová
Jarní setkávání v Hospici Dobrého Pastýře
Už jsme se na krásné jarní dny všichni těšili. My
v hospici i lidé, kteří chodí na naše akce. Benefiční koncerty, dětská divadla, soutěže, adventní
trhy, poutní koláče, výtvarné dílny…, tak to je
pel mel všeho, co jste v Hospici Dobrého Pastýře mohli v loňském roce okusit a co způsobilo
natěšené očekávání programu pro malé i velké
návštěvníky připraveného na rok 2012. A co
jsme tedy pro tentokrát připravili? První jarní
setkání se neslo v duchu blížících se Velikonoc.
Na odpoledni nazvaném Velikonoční pletení
pomlázek s aprílovým překvapením se děti naučily uplést si pomlázku a tak trochu netradičně „aprílově“ jsme si vyprávěli o Velikonocích
a tom, proč je vlastně slavíme. Teplý čaj a opé-
kání špekáčků všechny rozehřálo stejně pěkně
jako dobrý pocit z toho, že jsme se po zimě mohli zase setkat. Další dubnovou akcí byla Neděle
Dobrého Pastýře.
V tomto roce nás v hospici ještě čeká Dětský
den plný her (16. 6.), organizovaný ve spolupráci s občanským sdružením DRáČe, Výroční slavnost otevření Hospice Dobrého Pastýře
(1. 9.) a podzimně zimní Den otevřených dveří,
Lampionový průvod za pokladem Sv. Martina, Adventní koncert či předvánoční setkání
na již tradičním Betlémském světle. V Hospici
Dobrého Pastýře se ale lze setkávat pravidelně
– maminky s nejmenšími dětmi, rodiče a děti
na keramických dílnách nebo biblických hodinách. Každý si vybere dle svého gusta. Více informací o připravovaných akcích naleznete na
www.centrum-cercany.cz
Věra Ziková, Občanské sdružení TŘI,
provozovatel Hospice Dobrého Pastýře
Novinky z Klubu Dobrého Pastýře
Poslední zimní dny jsme prožili opravdu vesele, protože jak jinak vzdorovat škaredému
počasí než dobrou náladou? Největšími a nejveselejšími událostmi byly dvě kulturní akce.
Tou první byl koncert dvou úžasných harmonikářek z Ondřejova v naší restauraci. Díky paní
Marcele Bartákové, která nám jejich vystoupení
zprostředkovala, jsme se všichni dobře pobavili,
za což moc děkujeme! Druhou akcí byl masopust. Hospic byl plný bláznivých masek, zpívalo se, jedlo a veselilo, dokonce celým hospicem
prošel i masopustní průvod. Masky si pro tento
den oblékli nejen někteří pacienti, ale i zaměstnanci – dokonce i sestřičky z prvního patra se
na chvíli proměnily v exotická zvířata.
Jen co vysvitlo sluníčko a ve vzduchu už bylo
cítit jaro, začali jsme se na něj chystat i my.
Z kroucené vrby jsme pletli věnečky, které jsme
dekorovali suchými květy. Z keramiky jsme
vytvořili krásné ovečky a slepičky sloužící jako
misky na osení. To jsme zaseli a pečlivě zalévali.
Ozdobili jsme velikonoční vajíčka, vytvořili jsme
holubičky z látky a papíru a vše jsme navěsili
na zelenající se větvičky ve váze. Celý stacionář
provoněly velikonoční perníčky. Jaro je zkrátka
tady a my jsme na něj vzorně připraveni. ◆
Krásné jarní dny všem přejí pracovníci
a klienti Klubu Dobrého Pastýře v Čerčanech!
Klára Dvořáková z Centra denních služeb při
Hospici Dobrého Pastýře
Z regionu
Slavný architekt Michael Reynolds postaví v Posázaví dům z odpadu
zastánce alternativního bydlení sám postavil
hliněný domek. Stavba zemělodi, která bude
včetně pozemku sloužit jako informační a vzdělávací centrum soběstačného bydlení, bude stát
asi dva miliony korun. Záštitu nad projektem
převzalo Americké velvyslanectví v Praze.
Američan Michael Reynolds, který je považován
za nejvýznamnějšího světového architekta odpadu, postaví v Posázaví jednu ze svých „zemělodí“. Nazývá tak levné stavby ze starých pneumatik, plechovek, PET lahví a dalšího odpadu,
které jsou šetrné k přírodě. Provozní náklady
na chod zemělodi jsou prakticky nulové, protože disponuje vlastním zdrojem energie, tepla
i vody. Místo, kde bude první modelová česká
i evropská zeměloď stát, Reynoldsův tým tají. Ví
se jen, že to bude jihovýchodně od Prahy. Mezinárodní stavitelská dílna pod Reynoldsovým
dohledem se tu uskuteční v květnu.
Česká zeměloď bude stát na pozemku o rozloze 23 500 metrů čtverečních, který se bude
využívat také k ekologickému pěstování plodin
a drobnému chovu zvířat. S výběrem lokality
pomáhal herec Jaroslav Dušek, který si jako
Zeměloď z dílny vystudovaného architekta
a zastánce trvale udržitelného bydlení Michaela Reynoldse se dá postavit prakticky všude.
První energeticky soběstačný dům z materiálu
určeného pro smetiště postavil už před téměř
40 lety ve vysokohorské poušti Nového Mexika
a postupně je budoval v různých koutech světa.
Realizaci jeho vizí ale před lety zbrzdily v USA
byrokratické překážky a Reynolds kvůli tomu
dokonce přišel na čas i o licenci architekta.
V budoucnost svého konceptu ale nepřestal věřit a s týmem spolupracovníků jezdil na vlastní
náklady stavět zemělodi do oblastí postižených
přírodními katastrofami. Ojedinělé příbytky
naučil stavět například obyvatele Hondurasu,
Mexika nebo Haiti.
Na základě toho mu
byla profesní licence
navrácena a podařilo
se mu také prosadit
změnu stavebního zákona.
třeba k přežití, kdyby na Zemi došly neobnovitelné zdroje energie. V současnosti staví Michael Reynolds své zemělodě i na státní zakázku, ať
už v USA nebo Austrálii.
Příběh Michaela Reynoldse inspiroval britského
režiséra Olivera Hodge k natočení dokumentárního filmu Architekt odpadu. Snímek byl v Česku poprvé promítán v roce 2008 v rámci mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Poté, co se dostal k nejširší veřejnosti, získal
film řadu ocenění po celém světě, mimo jiné
i dvě ceny Ekofilmu 2009. Českou republiku
navštívil Michael Reynolds poprvé loni v rámci
svého prvního evropského přednáškového turné.
Další podrobnosti o činnosti a připravovaných
akcích o.s. Zeměloď najdete na webových stránkách www.zemelod.cz. ◆
Jako první na světě
dostal Reynolds povolení postavit testovací
základnu udržitelného
bydlení ve vysokohorské poušti nedaleko
Taosu v Novém Mexiku. Vedle tří starších
staveb tam postupně
vznikne 15 nových
zemělodí, které jsou
vybaveny vším, co je
Zvoní malotřídním školám hrana?
Základní školství v Posázaví má mnoho podob.
Vedle velkých škol plných dětí tu existují také
malotřídky nebo domácí vyučování, kdy si rodiče své potomky vzdělávají sami. Najít odpověď
na otázku, která forma je lepší, není snadné.
Každému dítěti vyhovuje něco jiného. Jedno se
cítí lépe v téměř rodinném prostředí vesnické
školy, další dává přednost anonymitě městských
školských zařízení. Ale všechno může být jinak,
pokud se uskuteční záměr ministerstva školství,
které ve snaze ušetřit chce stanovit optimální
počet žáků ve třídě. Pro mnoho vesnických škol,
které nebudou schopny tato kritéria dodržet, by
to mohlo být likvidační, protože obcím budou
na jejich provoz chybět peníze. Jak to vidí ti,
kteří stojí za jejich katedrami?
Libor Zeman: Malotřídky mají v systému
školství nezastupitelné místo
Libor Zeman učí na prvním stupni Základní
školy a Mateřské školy Louňovice pod Blaní-
kem. „Ze začátku jsem nevěděl, do čeho jdu,
protože jsem se s malotřídkou setkal poprvé až
ve chvíli, když jsem na ni přišel učit. Jsem z toho
nadšený, líbí se mi to,“ říká. Ve třídě má 11 dětí
různého věku. „V jednotřídce je jich až nad hlavu, myslím si, že když je ve třídě víc než 15 žáků,
tak učitel už potom není schopný k nim přistupovat individuálně,“ dodal.
Malotřídní školy mají podle něj řadu výhod.
Jsou většinou v místě bydliště dětí, které nemusejí dojíždět, navíc spolužáky ve třídě dobře znají. „Spojení různých věkových skupin, různých
ročníků do jedné třídy pomůže dětem, které
mají talent. Mohou pochytit spoustu informací a posouvat se dopředu, starší děti se naučí
mladším pomáhat, je mezi nimi obrovská spolupráce. U nás se to řeší pomocí projektů, na kterých pracuje skupina žáků a každý z nich plní
část úkolů podle svých schopností. Dětem, které
mají problémy s výukou, se dostane mnohem
osobnějšího přístupu, je na ně víc času a tím,
Aktuální téma: vesnické školy
že si látku mohou opakovat s menšími dětmi, si
učivo lépe zapamatují, “ říká Libor Zeman.
Eva Filipová: Zájem o chotýšanskou školu roste
Vesnickou školou rodinného typu je i MŠ a ZŠ
Chotýšany. „Druhým rokem máme otevřeny tři
třídy. O zápis do naší školy je takový zájem, že
jsme museli rozšířit kapacitu, máme 50 žáků,
což je v tuto chvíli maximální limit. Dva roky
nebudeme moci přijmout větší množství dětí,
naše potřeby plně pokryje naše mateřská škola.
Děti k nám dojíždějí z širokého okolí Vlašimi
i Benešova. Kritéria pro přijetí dětí máme stanovena tak, abychom zachovali vizi školy, tedy
přijímat i děti se zdravotním postižením. V každém ročníku je jedno nebo dvě
děti s postižením, v každé třídě
máme pedagogického asistenta,“ říká ředitelka školy Eva
Filipová.
V současnosti má samostatnou třídu první a druhý ročník,
kde je po 13 žácích, stejně jako
ve třetím ročníku. Ve čtvrtém
ročníku je jedno dítě a v pátém deset dětí, třídu mají proto
spojenou. „Vyučování kombinujeme, využíváme společné
herní prvky, didaktické hry,
některé předměty se nechají
velice dobře vyučovat společně.
Ale například angličtina probíhá odděleně, takže lektorka má
k dětem individuální přístup,“
popsala Eva Filipová. Zkušenosti ze spojeného vyučování jsou podle ní výborné. „Například žáci staršího ročníku mohou
při výuce pomáhat mladším, zároveň mladší
v rámci her a procvičování odchytávají učivo,
naposlouchají ho a vstřebají tak nějak mimochodem, dostane se jim pod kůži. Důležité jsou
také sociální vazby. Vyzrálejší děti si třeba víc
rozumí se staršími spolužáky, naopak pokud je
ve třídě někdo hravější, často si najde kamarády
v nižších ročnících. O přestávkách také mohou
všichni navštěvovat sourozence a kamarády
v mateřské škole, hodně dbáme na to, aby děti
měly možnost se tu cítit dobře. V roce 2011 jsme
získali ocenění Férová škola,“ poznamenala Eva
Filipová.
Důraz na individuální přístup k žákům vychází z metodiky programu Začít spolu, podle nějž
chotýšanská škola vyučuje. „Je jedno, jestli je
žák nadaný, se zdravotním postižením nebo
po nemoci. Každé dítě je jiné, proto respektujeme jeho osobnost, tempo práce i jeho potřeby.
Snažíme se rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní
i druhých. Výše uvedené priority se nám daří
naplňovat zejména díky projektovému vyučování, ve kterém je obtížnost úkolů diferencována
dle možností a schopností žáků. Uplatňujeme
rodinný přístup – žáci nám například tykají,
což se ne vždy setká s pochopením veřejnosti.
Děti ale nemají obavy, svěřují se nám se svými
trápeními, vznikají mezi námi pěkné vztahy.
Upevňovat je pomáhají i pravidla vzájemného
chování, která si děti sami nastaví a kontrolují
jejich dodržování. Snažíme se být otevření, rodiče se mohou kdykoliv přijít podívat na výuku
i se na ní podílet. Velký důraz je kladen na spolupráci základní školy se školou mateřskou.
Dvakrát ročně realizujeme tvořivé dílny, kterých se účastní všechny děti ze ZŠ a MŠ. Každá pracovní skupina se skládá z dětí MŠ a ZŠ
(od nejmladších po nejstarší), nejstarší je vedoucí a má na starosti všechny děti, učí se tak
zodpovědnosti i organizačním dovednostem.
Děti prochází budovu, ve které jsou připraveny jednotlivé tvůrčí aktivity. Již pravidlem se
stalo, že tvořivých dílen se účastní také rodiče,
kteří si pro žáky připravují netradiční techniky (zdobení perníčků, výroba svíček ze včelího
vosku apod.). Starší žáci pomáhají svým malým
kamarádům ze školky, vzájemně se učí respektu
a toleranci,“ dodala Eva Filipová.
Chotýšanská základní škola umožňuje také domácí vzdělávání a tuto formu výuky v současnosti využívá pět žáků. „Zkušenosti jsou vesměs
výborné, rodiče se dětem maximálně věnují
a nabízejí jim různé aktivity vzdělávacího charakteru, které my nejsme schopni jim zajistit,
třeba navštěvují výstavy v Praze. Tyto děti musí
každé pololetí přijít do školy na přezkoušení,
mohou sem ale docházet podle potřeby, třeba
jednou za týden, aby byly ve spojení se svými
vrstevníky. Účastní se také spolu s námi různých aktivit, například školy v přírodě, návštěvy
divadla nebo školních akcí jako vánočních nebo
velikonočních dílen,“ uvedla Eva Filipová.
Veronika Vieweghová je pro domácí výuku, dcery proto učí sama
Místo klasické třídy prostorný obývák nebo
zahrada. Místo lavice obrovský stůl, na který
se vejde spousta knih, sešitů, tužek i pastelek.
Sáru ani Barunku Vieweghovy školní zvonek
na začátek vyučování neupozorňuje. K učení je
svolává jejich maminka Veronika. Rozhodla se
totiž poskytnout svým dětem alternativní formu vzdělávání, a to domácí. „Prvním impulzem
k domácí výuce bylo to, že jsem nechtěla děti tak
brzo někomu dávat, aby mi je vychovával. Ze zá-
kona jsem já s manželem zodpovědná za vzdělávání dětí, a když jsme měli na výběr jenom jednu školu, bylo to těžké. Starší Sára navíc začala
poměrně brzy číst, každý nám říkal, ať ji k tomu
nenutíme, ale my jsme to nedělali, sama chtěla
taky psát písmenka a počítat, ještě jí ani nebylo
pět let. Nechtěla jsem ji tlumit, protože každé
dítě má nějaké období, kdy v sobě něco rozvíjí,
a kdybych to v ní potlačila, pak by třeba neměla dlouho chuť číst, učitelka by to musela lámat
přes koleno ... To podle mě třeba ve škole vůbec
neberou v potaz,“ zdůvodnila Veronika.
Sára je nyní ve třetí třídě, Barunka v první. Jak
vypadá jejich školní den? „Začínáme ráno, když
se probudí, není to pokaždé přesně na minutu.
Někdy výuku prodloužíme do půl páté odpoledne, někdy ji zkrátíme, někdy se
neučíme vůbec,“ popsala Veronika. Dcery učí podle programu
Začít spolu, který se jí líbí pro
svou hravost. „Je hodně komunitní, děti si hodně povídají,
sedí v kruhu, na zemi i píšou, je
to podle mě přirozenější,“ dodala. A jak se cítí v roli učitelky? Už je to prý mnohem lepší,
i díky tomu, že mladší Bára je
šikovnější, protože se v podstatě učila už se Sárou, která byla
jejím tahounem a vzorem.
Jednou za půl roku chodí obě
dívky na přezkoušení do školy. „V učebnicích, které používáme, je uvedeno, co by dítě
zhruba mělo umět. Zaměříme
se vždy na nějaké téma, když
bereme vodu, tak si z toho vyberu informace
od první po sedmou třídu a třeba dva měsíce to
probíráme. V klasickém školství mi vadí, že se
téma bere na přeskáčku, naučí se vesmír, pak
se přeskočí na jehličnaté stromy, pak na lidské
tělo, je to takové strašně pomíchané. Pamatuji
si to z dětství, není tam návaznost a souvislosti, teprve teď si je sama uvědomuju a přicházím
na chuť učení,“ řekla Veronika.
„Učíme se podle ročních období a podle toho,
co holky zrovna zajímá. Náš první projekt byli
dinosauři a pravěk, to se jim moc líbilo, běhaly
po zahradě v různých kostýmech, lovily oštěpem, měřily dinosaury,“ vzpomněla. Při výuce
hodně pracují s encyklopediemi, informace vyhledávají na internetu.
Doma se děti mohou vyučovat do páté třídy.
Vieweghovi proto začínají řešit, jak bude vypadat další vzdělávání jejich dcer. „Asi se budeme
muset přestěhovat ze Sázavy zpátky do Prahy,
holky jsou zvyklé pracovat jinak, než je běžné
v klasických školách. Líbí se mi třeba přírodní
gymnázium v Praze, je tam kolem 70 dětí, hodně pracují na projektech, jezdí na pobytové akce
i zahraniční stáže. Zajímavé je také montessori
gymnázium, je ale jednostranně zaměřené. Nepotřebuji, aby moje děti měly encyklopedické
vědomosti, ale aby byly schopny si je najít a použít, a hlavně aby měly pořád chuť se něco dozvídat,“ shrnula Veronika Vieweghová. ◆
jt
Zpravodaj Posázaví > Číslo 2 – Ročník 2012 < Tento informační materiál vydává Posázaví o.p.s. jako zpravodaj pro informování
všech subjektů zapojených do rozvoje regionu Posázaví. Za informace uvedené v článcích jsou odpovědní jejich autoři. Autory většiny
fotografií jsou zaměstnanci Posázaví o.p.s. Vedoucí vydání Bohuslava Zemanová, ředitelka společnosti Posázaví o.p.s. (tel.: 723 881 081,
e-mail: [email protected]). Šéfredaktorka PhDr. Jaroslava Tůmová (jt), tel.: 602 216 637. Posázaví o.p.s. • sídlo zámek Jemniště 1,
257 01 Postupice • kancelář Masarykovo náměstí 1, budova piaristické koleje, 256 01 Benešov. Své dotazy, připomínky a příspěvky můžete zasílat na
e-mail: [email protected]. MK ČR E 15860
31
38
Vojkov
Stranný
65
32
173
51
39
10
Miličín
200
Votice
11
238
8
62
Mrač
270
263 227
Dukelská
327
Neustupov
Jankov
64
ORP
Benešov
166
122
Ratměřice
Popovice
Jankov
49
Zvěstov
240
13
Ostrov
Hradiště
Kamberk
Načeradec
69
92
Pravonín
Vracovice
44
Rataje
Psáře
59
38
Chmelná
91
Čechtice
109
Borovnice
Miřetice Kuňovice
počet žáků
73
Šetějovice
Děkanovice Blažejovice Snět
Tomice
hranice kraje
hranice okresu
hranice ORP
2. stupeň
Středočeský kraj
Kraj Vysočina
Dolní Kralovice
91
1. – 9. třída
počet žáků
1. – 5. třída
počet žáků
gymnázium
1. stupeň
Loket
Studený
Dunice
Křivsoudov
Loket
Bernartice
Hulice
Keblov
Strojetice
Mnichovice
Javorník
29
ORP
Kutná Hora
Soutice
Kácov
Trhový Štěpánov
103
Tichonice
Chlum
47
Zdislavice
28 Řimovice
Pavlovice
Kladruby
Libež
Všechlapy Divišov
ORP
Vlašim
57
Vlašim
22
Kondrac
Vorlina
349
Ctiboř
Louňovice pod Blaníkem
Veliš
249
Sídliště
296
Radošovice
Bílkovice
71
okres
Kolín
okres
Kutná Hora
Český Šternberk
Drahňovice
Slověnice
Litichovice
Divišov
97
Čakov
161
Sázava
206
Choratice
Xaverov
Vodslivy
Ostředek
Chotýšany
50
70
Chocerady
95
27
Stříbrná Skalice
70
Třebešice
Teplýšovice
24
Kozmice
Struhařov
Postupice
60
5
Vranov
Petroupim
12
Soběhrdy
okres
Benešov
61
Hvězdonice
Přestavlky u Čerčan
Jiráskova
Karlov
Benešov
448
Chlístov
Bystřice
Olbramovice
45
207
46
114
135 Lštění
Kaliště
ORP
Říčany
Senohraby
98
Čtyřkoly
Čerčany
214
Poříčí nad Sázavou
129
Bukovany
Václavice
ORP
Votice
Chrášťany
125
160
Nespeky
okres
Praha-východ
Týnec nad Sázavou
119
Chářovice
Chleby
Maršovice
59
Vrchotovy Janovice
142
Neveklov
Netvořice
83
Lešany
23
74
Krhanice
75
Pohoří
Kamenný Přívoz
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
okres
Příbram
40
179
Jílové u Prahy
Krňany
Křečovice
okres
Praha-západ
ORP
Černošice
225
Základní vzdělávání na území Místní akční skupiny Posázaví

Zpravodaj 2_2012 - Místní akční skupina Posázaví

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák