PROBLEMATIKA PRAVOSLAVNÉHO SVĚDECTVÍ (MISIE) V PRAXI

Transkript

PROBLEMATIKA PRAVOSLAVNÉHO SVĚDECTVÍ (MISIE) V PRAXI
PREŠOVSKÁ UNIVERZITA V PREŠOVE
PRAVOSLÁVNA BOHOSLOVECKÁ FAKULTA
PROBLEMATIKA PRAVOSLAVNÉHO SVĚDECTVÍ
(MISIE) V PRAXI V NADČASOVÉM HORIZONTU
Disertační práce
Študijný program:
Pravoslávna teológia
Študijný odbor:
2.1.15 Pravoslávna teológia
Školiace pracovisko:
Katedra praktického bohoslovia
Školitel:
doc. ThDr. Štefan ŠAK. PhD.
Prešov 2011
Mgr. Marek Maxim ŠVANCARA
Čestné prohlášení
Čestně vyhlašuji, že jsem disertační práci vypracoval samostatně na základě svých
vědomostí a s použitím uvedené literatury.
Prešov, 15. srpen 2011.
_______________________________
2
ABSTRAKT
ŠVANCARA, Marek Maxim. Problematika pravoslavného svědectví (misie) v praxi
v nadčasovém horizontu [disertační práce]. Prešovská univerzita v Prešove (Prešov,
Slovensko). Pravoslávna bohoslovecká fakulta. Katedra praktického bohoslovia. Stupeň
odborné kvalifikace: philosophiae doctor (PhD.). Prešov: PBF PU, 2011. 190 s.
Disertační práce usiluje celostním přístupem postihnout praktickou oblast
pravoslavného svědectví resp. misie, a to v průběhu historie, jako i v současnosti, tak
s přihlédnutím k výzvám v blízké budoucnosti.
První kapitola uvádí do dané problematiky, akcentuje její aktuálnost, vytyčuje
postupy a cíle práce. Poté se přistupuje k vyjasnění terminologie a jsou uvedeny pramenné
zdroje, ze kterých se v oblasti pravoslavného svědectví čerpá a vychází.
Druhá kapitola přináší historický přehled vybraných demonstrativních příkladů
misijní praxe pravoslavného charakteru s přihlédnutím k dobovým determinantům způsobů
práce a uskutečnění misie. Usiluje se o podtržení homogenity metod, věroučnou kontinuitu,
nadčasovou platnost aplikovaných zásad, ve spojitosti s žitou duchovností. Průběžně jsou
analyzovány klady a zápory při realizaci jednotlivých misií.
Třetí kapitola sleduje změny, které nastaly v oblasti pravoslavného svědectví v 19. a
20. století, jež na jednu stranu v mnoha zemích přinesly svobodnější politické poměry, a nebo
naopak mocenské turbulence misijní činnost v jiných krajinách do značné míry paralyzovaly.
Je zde poukázáno, zda a jak toto období transformovalo samotné pravoslavné svědectví.
Čtvrtá kapitola se snaží shrnout metodiku pravoslavného svědectví v nadčasovém
horizontu, s vytyčením zásadních atributů vlastním danému fenoménu, s poukazem na
praktickou aplikaci metodiky.
V závěru práce jsou načrtnuty výzvy očekávající pravoslavné svědectví v lokálním a
globálním měřítku.
Klíčová slova:
Misie. Svědectví. Pravoslaví. Praxe. Metody. Historie pravoslavných misií. Pravoslavné
svědectví v moderní době. Metodika. Výzvy blízké budoucnosti vůči Pravoslaví.
3
ABSTRACT
ŠVANCARA, Marek Maxim. Issues of Orthodox Christian Witness (Mission) in Practice in
Timeless Horizon. [doctoral thesis]. Prešov University in Prešov (Prešov, Slovakia). Orthodox
Theological Faculty. Department of Practical Theology. Course degree: philosophiae doctor
(PhD.). Prešov: PBF PU, 2011. 190 p.
This thesis tries to catch the practical area of Orthodox Christian witness i. e. mission
in holistic approach, during the past, as in the present and also taking account the challanges in
the near future.
The first chapter introduces into the issues, accents its actuality, marks out the
procedures and goals of the work. Terminology is settled afterwards and primary sources
which are used in the area of the Orthodox Christian witness as the basis are mentioned.
The second chapter brings the historical account of selected demonstrative examples
of mission practice of Orthodox Christian character, taking in account temporal determinants
of the ways of the work and realisation of mission. It is aspired to stress the homogenity of
methods, continuity of belief, timeless validity of the aplicated basis, in connection with vivid
spirituality. There is a continuous analysis of positives and negatives during the realisation of
each mission.
The third chapter observes the changes which occured in the area of Orthodox
Christian witness in 19th and 20th century, which have brought in many countries more liberty
in political relations while in other countries the power turbulences paralysed the conduction
of mission in great extent. Whether and how this period have transformed the very Orthodox
Christian witness is mentioned.
The fourth chapter tries to summarize the methods of Orthodox Christian witness in
timeless horizon with pointing out the basic atributes typical for the phenomenon and also
taking in account the practical application of the methodics.
The challenges awaiting the Orthodox Christian witness in local and global scale are
scetched in the end of the thesis.
Key words:
Mission. Witness. Orthodoxy. Practice. Methods. History of Orthodox Christian missions.
Orthodox Christian witness in modern times. Methodics. Challenges in near future towards
Orthodoxy.
4
OBSAH
SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................. 9
ÚVOD ........................................................................................................................ 10
1. VÝCHODISKA PRÁCE
1. 1 UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY................................................................... 11
1. 2 AKTUÁLNOST TÉMATU............................................................................... 12
1. 3 POSTUP PŘI PRÁCI........................................................................................ 14
1.3.1 Dílčí cíle disertační práce................................................................................
14
1.3.2 Vytyčené metody a postupy práce..................................................................
14
1.4 STAV BÁDÁNÍ V DANÉ OBLASTI..............................................................
15
1.4.1 Odborná literatura...........................................................................................
17
1.5 TERMINOLOGIE.............................................................................................
18
1.5.1 Pojem misie.....................................................................................................
18
1.5.2 Pojmy evangelizace a pastorace......................................................................
20
1.5.3 Pojem svědectví...............................................................................................
21
1.5.4 Shrnutí..............................................................................................................
22
1.6 BIBLICKÁ VÝCHODISKA.............................................................................
22
1.6.1 Triadologie......................................................................................................
23
1.6.2 Christologie......................................................................................................
25
1.6.3 Pneumatologie.................................................................................................
26
1.7 PATRISTICKÝ POHLED.................................................................................
28
1.7.1 Spiritualita: askeze a svatost jako svědectví.....................................................
31
1.7.2 Církev jako léčebnice: tajemství terapie...........................................................
32
2. HISTORICKÝ PŘEHLED PRAVOSLAVNÉ MISIJNÍ PRAXE
2.1 PŘÍKLADY PRAVOSLAVNÉ KŘESŤANSKÉ MISIE
V PRVNÍCH TŘECH STOLETÍCH.........................................................................
36
2.1 Apoštolská doba...................................................................................................
37
2.1.1 Sv. apoštol Pavel...............................................................................................
38
2.1.2 Mučednictví.......................................................................................................
39
2.2 BYZANTSKÉ MISIE..........................................................................................
41
5
2.3 PRVNÍ BYZANTSKÉ MISIJNÍ OBDOBÍ.........................................................
41
2.3.1 Arménie a Gruzie..............................................................................................
42
2.3.2 Mnišstvo a misie...............................................................................................
43
2.3.3 Svatí otcové......................................................................................................
45
2.4 DRUHÉ BYZANTSKÉ MISIJNÍ OBDOBÍ.......................................................
47
2.4.1 Velká Morava....................................................................................................
48
2.4.2 Bulharsko...........................................................................................................
50
2.4.3 Srbsko................................................................................................................
51
2.4.4 Kyjevská Rus.....................................................................................................
53
2.5 OBDOBÍ ÚTLUMU MISIE - TURECKÁ NADVLÁDA...................................
55
2.5.1 Sv. Kosmas Aitolský..........................................................................................
56
2.6 PRAVOSLAVNÁ MISIE NA RUSKÉM ÚZEMÍ...............................................
57
2.7 POČÁTKY PRAVOSLAVNÝCH MISIÍ NA RUSI............................................
58
2.7.1 Sv. Stefan Permský.............................................................................................
59
2.8 PRAVOSLAVNÁ MISIE NA SIBIŘI..................................................................
60
2.8.1 Tobolsk...............................................................................................................
63
2.8.2 Irkutsk.................................................................................................................
63
2.8.3 Sibiř v 19. století – sv. Makarij Glucharev.........................................................
64
2.9 ALJAŠSKÁ MISIE................................................................................................
66
2.9.1 Sv. Herman Aljašský (1756-1837)......................................................................
68
2.9.2 Svt. Innokentij Veniaminov (1797-1878)............................................................
69
3. MODERNÍ DOBA
3.1 PRAVOSLAVNÉ SVĚDECTVÍ VE 20. STOLETÍ – OBNOVA MISIE..............
73
3.1.2 Pravoslaví v Československu................................................................................
74
3.1.2.1 Život a dílo sv. Gorazda (Pavlíka)(1879-1942).................................................
75
3.2 „PRAVOSLAVNÁ DIASPORA“...........................................................................
78
3.2.1 Historické souvislosti............................................................................................. 78
3.2.2 Severoamerická pravoslavná diaspora.................................................................. 81
3.3 OBNOVA MISIE V RUSKÉ PRAVOSLAVNÉ CÍRKVI...................................... 85
3.4 ZAMÝŠLENÁ PRAXE PRAVOSLAVNÉ MISIE V RUSKU............................... 86
3.4.1 Misijní služba věřících............................................................................................ 86
3.4.2 Novodobé misijní praktiky..................................................................................... 87
6
3.4.3 Misie mezi mládeží................................................................................................. 88
3.4.4 Těžkosti misijní práce............................................................................................. 90
3.5 ZAHRANIČNÍ MISIE.............................................................................................. 91
3.5.1 Anastasios Yannoulatos.......................................................................................... 92
3.6 AFRIKA.................................................................................................................... 96
3.6.1 Historické souvislosti.............................................................................................. 96
3.6.2 Moderní pravoslavná misie v Africe....................................................................... 97
3.6.3 Metody pravoslavné misie v Africe........................................................................ 101
3.6.4 Problematika filantropie......................................................................................... 105
3.7 ASIE.......................................................................................................................... 108
3.7.1 Historický úvod...................................................................................................... 108
3.7.2 Čína........................................................................................................................ 109
3.7.3 Korea...................................................................................................................... 110
3.7.4 Indonésie................................................................................................................ 111
3.7.5 Japonsko................................................................................................................. 112
4. NÁČRT METODIKY PRAVOSLAVNÉHO SVĚDECTVÍ
S PRAKTICKOU IMPLIKACÍ.................................................................................. 117
4.1 Církevní metody a pravda........................................................................................ 119
4.2 Christologický aspekt církevní metodiky................................................................. 121
4.3 Pneumatologický aspekt církevní metodiky............................................................. 122
4.4 Metodika svatosti...................................................................................................... 122
4.5 Liturgický a modlitební rozměr................................................................................ 124
4.6 Mystagogie................................................................................................................ 125
4.7 Ikona – typologie – symbol – jazyk.......................................................................... 127
4.8 Současný svět............................................................................................................ 129
4.9 Utrpení – půst............................................................................................................ 130
4.10 Praxe........................................................................................................................ 131
4.11 Jedinečnost – jednota – nadčasovost....................................................................... 132
4.12 Příklad praktické aplikace vhodných metod........................................................... 132
5. AKTUÁLNÍ VÝZVY V OBLASTI PRAVOSLAVNÉ MISIE.............................. 134
5.1 PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC...................................................................... 134
5.2 GLOBÁLNÍ ÚROVEŇ PRAVOSLAVNÉHO SVĚDECTVÍ.................................. 138
7
5.2.1 Diaspora – Pravoslaví v „západním“ světě............................................................. 138
5.2.2 „Pravoslavná civilizace“......................................................................................... 140
5.2.3 Africká kultura........................................................................................................ 141
5.2.4 Latinská Amerika.................................................................................................... 142
5.2.5 Islámská sféra vlivu................................................................................................. 143
5.2.6 Jižní Asie................................................................................................................. 144
5.2.7 Čína a Japonsko....................................................................................................... 144
5.2.8 Globální sféra........................................................................................................... 145
ZÁVĚR: ZHODNOCENÍ DOSAŽENÍ VYTYČENÝCH CÍLŮ................................ 147
SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ.............................................................148
SEZNAM PŘÍLOH..........................................................................................................162
8
SEZNAM ZKRATEK
ČR
Česká republika
N. Y.
New York
OCM
Odkaz sv. Cyrila a Metoda
OCMC
Orthodox Christian Mission Center
OCA
Orthodox Church of America
PBF
Pravoslávna bohoslovecká fakulta
PCO
pravoslavná církevní obec
P. G.
Patrologia Graeca
СПб
Санкт Петербург
PTZ
Pravoslávny teologický zborník
PU
Prešovská univerzita
SVS
St. Vladimir´s Seminary
UPJŠ
Univerzita P. J. Šafárika
USA
United States of America
WCC
World Council of Churches
9
ÚVOD
Tato práce usiluje reagovat na aktuální výzvy především na praktickém poli
pravoslavné misie. Uvedeme zde ukázku: „pro praktickou misijní činnost není naše církev
připravena... nemáme misijní službu organizovanou.“1 Tato citace se zde neuvádí jako
demonstrativní případ ignorace misie, ale jako poukaz na lokální problémy v oblasti misie, což
nelze chápat vždy negativně, ač se hovoří v záporu – jedná se konstatování dané situace a
skutečným negativem by bylo nehledat tvořivě odpovědi na tyto naléhavé otázky. Proto se zde
pokusíme průběžně aplikovat či „vtělit“ určité poznatky, ke kterým bude dospěno v této práci,
do reálných podmínek.
Nejednou bude nutné zmínit i historické okolnosti, za kterých probíhaly jednotlivé
misie, jimž budeme věnovat pozornost. Bylo by umělé extrahovat misijní činnost ze
soudobého kontextu, který často pomáhal formovat metody, což potvrzuje aktuálnost dané
misie, pokud se jí podařilo reagovat na otázky a výzvy doby a místa, ve kterých byla konána.
Zvláště v prvním tisíciletí zúžíme pozornost pouze na východní misie, čímž nechceme napadat
církevní jednotu do roku 1054, ale západokřesťanská metodika má svá specifika a nebylo by
vhodné, aby zde došlo byť i náhodné adopci misijních úspěchů Západu křesťanskému
Východu.
Pozornost v této práci nelze věnovat celému misijnímu záběru pravověrného
křesťanství, proto jsme nuceni postupovat selektivně a sumarizačně – pokusit se vybrat to
nejdůležitější a nejvíce specifické pro pravoslavnou misii, vycházejíc ze závěrů renomovaných
misiologů či badatelů věnujících se historii misie. Vzhledem k tomu je vhodné chápat později
uvedené příklady misijní praxe především jako demonstrující určitý typický přístup k misijní
činnosti. Důraz bude kladen také na autentičnost, kontinuitu metodiky, efektivitu způsobů
práce a dosažené výsledky. Hlavním záměrem této práce je obohacení stavu poznatků v oblasti
metodiky a praxe misie, s vytyčením zásadních faktorů určujících trvalou platnost určitých
zásad a zajišťujících tak nadčasovost a tím i určitou univerzalitu v dalším využití či inspiraci
v současnosti a blízké budoucnosti. Záměrem je komplexní až holistický pohled na
problematiku misie, spíše než dekonstruktivní postup v jejích jednotlivých aspektech.
1
HAUZAR, J. (uvedeny pouze iniciály): Pojetí misie v pravoslavné církevní tradici. In: Cyrilometodějský
pravoslavný český kalendář na rok 2005. Praha 2004, s. 106.
10
1. VÝCHODISKA PRÁCE
1.1 UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY
Pojem pravoslavná misie se může v našich končinách jevit jako cizí. Pravoslavní věřící
netvoří ani v České republice ani na Slovensku majoritu, ale naopak nejsou ani bezvýznamnou
minoritou.2 Globálně vzato jsou součástí statisticky řečeno pravoslavného církevního
„megabloku“3 a zároveň reprezentují tento křesťanský směr v místních podmínkách. Jistě
nelze hovořit o jakési rozsáhlé misii Pravoslavné církve na území Česka či Slovenska, ale
vzhledem k tomu, že misii lze zjednodušeně charakterizovat jako interakci mezi církví a
světem, ani místnímu Pravoslaví nemůže být tato oblast cizí, nakolik jde o registrovanou
církev4, která vyvíjí jí vlastní aktivity.
Místní pravoslavné církve jsou do různé míry zapojeny do Světové rady církví
(WCC),5 jejíž součástí je Komise světové misie a evangelizace.6 Pravoslavní teologové a
misiologové se tvořivě podílí nejen na činnosti této komise (za všechny lze vzpomenout
fenomenálního metropolitu albánského Anastasia Yannoulata). Také jsou vydávána společná
prohlášení v oblasti misie z pravoslavného úhlu pohledu.7
Spolupráce na poli ekumenické misie má ale i svou odvrácenou stránku: ačkoliv má
Světová rada církví ve svém podtitulu jako motto mimo jiné hledání společného svědectví,8
globální ekumenické pojetí misie začalo být od 60. let 20. století značně sekularizované.
Prioritou misie se stala podpora ideologií, které zápasily za mír a spravedlnost. Hlavním
problémem tohoto pojetí misie byla ale skutečnost, že prakticky vylučovalo jakékoliv jiné
2
Např. v ČR byla roku 2001 Pravoslavná církev co do počtu na 5. místě. Viz: Sčítání lidu, domů a bytů r. 2001
(online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na Internetu: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0000
3
Globálně jsou pravoslavní statisticky též čtvrtí s počtem přes 270 mil. věřících. Viz: Status of Global Mission,
2011, in Context of 20th and 21st Centuries. (online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na Internetu:
http://www.gordonconwell.edu/sites/default/files/StatusOfGlobalMission.pdf
4
V ČR viz: Rejstřík církví a náboženských společností. (online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na Internetu:
http://www3.mkcr.cz/cns_internet/
5
Viz http://www.oikoumene.org/en/member-churches/church-families/orthodox-churches-eastern.html
6
Commission on World Mission and Evangelism (CWME)-viz http://www.oikoumene.org/en/who-arewe/organization-structure/consultative-bodies/world-mission-and-evangelism.html
7
Tzv. „Orthodox Consultations on Mission“ – viz např. sborník Martyria/Mission, ed. BRIA, I. Geneva 1980, s.
221-248.
8
„A worldwide fellowship of 349 churches seeking unity, a common witness and Christian service.” Viz hlavní
webová stránka: http://www.oikoumene.org/
11
chápání míru a spravedlnosti kromě sekulárního.9 John Meyendorff považuje takový
sekularizovaný přístup v těchto otázkách za tragickou chybu: tato teologie nahrazuje modlitbu
akcí, místo toho, aby vkládala do akcí více modlitby.10 I v tomto směru bude tato práce hledat
možná řešení.
1.2 AKTUÁLNOST TÉMATU
Problematika misie rezonuje nejen v ekumenických kruzích, jak bylo poukázáno výše,
ale i celosvětové Pravoslaví jako celek si uvědomuje důležitost a aktuálnost tohoto svatého
poslání. Jako jeden stěžejní příklad za všechny (a právem), lze provést sumarizaci z Poselství
představitelů pravoslavných Církví:11
-1. bod: apoštol Pavel je uváděn jako vzor pastvě v současném svědectví dalekým i blízkým.12
-2. bod: důvěryhodné svědectví spasitelné Christovy zvěsti předpokládá i překonání vnitřních
rozdílů národů v pravoslavné Církvi, neboť jedině takto nalezne toto svědectví vhodnou
odezvu v současném světě.
-3. bod: inspirujíc se učením a dílem apoštola Pavla, se zdůrazňuje důležitost, kterou
představuje pro život Církve a především pro naše společné sloužení dluh misie, shodný
s posledním odkazem Pána: „budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judsku, i
v Samaří, a až do posledních končin země.“13 Dále se uvádí, že zvěstování Blahé zvěsti
Božímu lidu a také nevěřícím v Christa představuje nejdůležitější povinnost Církve, kterou
nelze vykonávat agresivně, pomocí jakéhokoliv proselytismu, ale v lásce, pokoře a úctě,
berouc na zřetel identičnost každého člověka a kulturní specifika každého národa. Všechny
místní pravoslavné Církve jsou povinny vnést svůj díl do této misijní činnosti.
-4. bod: Christova Církev koná svoji službu v stále a rychle rozvíjejícím se světě, kde narůstá
míra odcizení se, rozdílů a konfliktů, čehož původem je vzdálení se člověka od Boha. Žádná
modifikace společenských a sociálních struktur a pravidel chování není schopná vyléčit tento
stav, který lze napravit jedině spoluprácí člověka s Bohem.
9
Viz MEYENDORFF, J.:The Orthodox Church and Mission: Past and Present Perspectives. In: St. Vladimir´s
Theological Quarterly 16. Crestwood, N. Y. 1972, s. 59 n. (online).[cit. 2011-06-25]. Dostupné na Internetu
v ruském překladu: http://www.synergia.itn.ru/kerigma/katehiz/mission/stat/mis-mey.htm
10
Viz MEYENDORFF, J.: The Church and Social Issues. In: Witness to the World. New York 1987, s. 134.
11
Sestavené ve Fanaru roku 2008. Viz OCM 11/2008. Prešov 2008, s. 6-9.
12
Ef 2:17
13
Sk 1:8
12
-5. bod: za těchto okolností se současné svědectví Pravoslaví při neustále vzrůstajícím počtu
problémů člověka a světa stává stále více aktuálním, nejen kvůli konstatování příčin, které
způsobily tyto problémy, ale i z důvodu překonání z nich vyplývajících tragických důsledků.
Různé druhy problémů vytvářejí živnou půdu pro vznik nebezpečných pochybností o
ontologické jednotě lidstva, ale i ve vztahu k Božímu stvoření. Svatost a důstojnost lidské
osobnosti je potlačovaná na úkor jednotlivců a konzumní svévole.
-7. bod: všeobecnou tendencí v mnoha současných státech je pokus o izolaci církve od
společenského života; princip sekularizace státu je možné udržet, je však nepřijatelný jeho
výklad a pojetí tohoto principu jako vytlačení náboženství ze všech sfér života národa.
-12. bod: institut manželství a rodiny prodělává krizi, proto je Církev povinná podporovat a
posilňovat rodiny a mládež, kterou vyzývá mimo jiné k účasti na misionářské a sociální
činnosti Církve, aby jí mohli přinést svou starostlivost a očekávání. Mládež je nejen
budoucností, ale i současností Církve.
Výše uvedených sedm (ze třinácti) bodů přímo nebo nepřímo hovoří o misii resp.
svědectví vydávaném pravoslavnou Církví jako celkem. Aktuálnost této problematiky je zcela
zjevná, celé poselství je velkou výzvou. Ale zároveň je zřejmé, že si tato oblast vyžaduje
rozpracování nastíněných témat, a především jejich praktickou implementaci, která už však
záleží na každé místní Církvi, jak z Poselství vyplývá (bod 3).
Známý pravoslavný misionář a misiolog metropolita Anastasios Yannoulatos již v roce
1977 prohlásil: „Je neoddiskutovatelná potřeba více systematické mobilizace, imaginace,
entuziasmu, loajality tradici, ale zároveň i kreativní kontinuity, výměny myšlenek, plánů a
programů mezi námi, informací týkajících se zkušeností a úspěchů druhých.“14 I více než
třicet let poté, kdy byla pronesena tato zásadní slova, neztratila na aktuálnosti a zvláště
v našem jazykovém prostředí vybízejí o to více k aktivitě na tomto poli. Pro upřesnění lze
uvést ještě jeden citát z téhož autora (datován dokonce do roku 1964): „…nemůžeme hledat
pouze obsah, ale i prostředky a metody misijní práce.“15
Po absolutním zevšeobecnění by šlo výše uvedené shrnout takto: nejen co, ale i jak.
Budeme se snažit ukázat, že především v případě nepříliš zdařených misií se právě na tento
14
YANNOULATOS, A.: Confessing Christ Today. (řeč)(online). [cit. 2011-06-28]. Chambesy
1977. Dostupné na Internetu: http://www.syndesmos.org/content/en/texts/show_text_html.php?textid=112
15
YANNOULATOS, A.: Missionary Activity of the Orthodox Church. (řeč)(online). [cit. 201106-28]. Punkaharju 1964. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary
%20activity%20of%20the%20Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
13
zásadní princip pozapomnělo, a i přes to, že bylo hlásáno slovo Boží, právě nevhodné metody
a motivy mu znemožnily padnout při setbě na úrodnou půdu.16
Potvrzuje to i jedno z usnesení sedmého místního sněmu pravoslavné Církve
v Českých zemích a na Slovensku, které hovoří o nutnosti rozpracovat do hloubky teologické
principy a východiska pravoslavné církevní misie a její rozvinutí v praxi.17
1.3 POSTUP PŘI PRÁCI
Následující body shrnují cíle, metody a postupy při psaní této práce.
1.3.1 Dílčí cíle disertační práce:
- sledovat praxi pravoslavné misie v nadčasovém horizontu
- podtrhnout pojetí pravoslavné misie jako svědectví
- charakterizovat prvky typické pro pravoslavnou misijní praxi
- demonstrovat nevhodnost polarizace mezi tzv. vnitřní a vnější resp. zahraniční misií
- poukázat na autentické, ale i nevhodné motivy misie
- zdůraznit duchovní základy a obsah pravoslavné misie
- analyzovat předpoklady efektivity a úspěšnosti misie jako takové
- pokus o kritiku autonomní metodiky – náčrt vhodné metodiky s praktickou implikací
- vytyčit aktuální výzvy
1.3.2 Vytyčené metody a postupy práce:
- analýza současného stavu bádání v oblasti pravoslavné misiologie v našich jazykových
podmínkách
- vyjasnění a utřídění vhodné terminologie
- dohledání biblických východisek pravoslavného pojetí misie především jako svědectví
- hledání styčných bodů patristiky s misiologií
- práce s materiály různého druhu přinášejícími informace o povaze misijní praxe Pravoslavné
církve v různých historických etapách až po současnost
- používání tištěných publikací-monografií, sborníků a církevních periodik
16
17
Porovnej Mt 13:3 n.
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie I. Prešov 1994, s. 3.
14
- rozsáhlé využití elektronických zdrojů především z důvodu nedostupnosti tištěných
materiálů, ale i z příčin relativně malého počtu odborných publikací týkajících se oblasti praxe
a metodiky pravoslavné misie
- doklady z historických materiálů - prací církevních historiků patristické éry
- hagiografie – životů svatořečených misionářů
- pravoslavných bohoslužebných textů
- hledání a charakteristika rysů společných pro pravoslavnou misijní praxi ve všech
historických etapách
- snaha o analýzu determinantů autentičnosti a efektivity pravoslavné misie
- uvedení signifikantních výňatků z dostupných rozhovorů se známými pravoslavnými
misionáři, případně zajímavých okolností jejich misijního působení
- doložení dostupných statistických údajů ohledně počtu pravoslavných věřících
- pokus o nástin aktuálních výzev na praktickém poli pravoslavné misie globálně, ale i
vzhledem k činnosti místní Pravoslavné církve (v Českých zemích a na Slovensku)
1.4 STAV BÁDÁNÍ V DANÉ PROBLEMATICE
Misiologii lze jednoduše charakterizovat jako teologii misie nebo nauku o misii.18
Pravoslavná misiologie je i dnes považovaná za novější disciplínu, která postupně vyvolává
zájem v akademických kruzích.19 Misiologie ve svém komplexním a tedy širokém
badatelském záběru slučuje mnoho teologických disciplín (především eklesiologii, církevní
dějiny, praktické bohosloví, porovnávací bohosloví, katechetiku, homiletiku aj.),20 ale je i
hraničním oborem vzhledem k humanitním vědám (psychologie, sociologie, lingvinistika,
antropologie), nakolik toto vše sehrává významnou roli při přípravě i realizaci samotné misie
jako takové v praxi. Historická zkušenost kupříkladu ruských pravoslavných misionářů toto
pojetí jedině potvrzuje, což vyvolává zájem o pravoslavnou misii také mezi nepravoslavnými
misiology (např. Glazik).21
18
Viz ФЕДОРОВ, В.: Православная миссиология на пороге третьего тысячелетия. In: Православная
миссия сегодня. С-Петербург 1999. (online). [cit. 2011-07-01]. Dostupné na Internetu:
http://www.synergia.itn.ru/kerigma/katehiz/mission/stat/mis-fed.htm
19
Viz HATFIELD, CH.: Missiology: A New Academic Discipline. (online). [cit. 2011-06-29]. Dostupné na
Internetu: http://www.svots.edu/voices/on_our_minds/missiology-new-academic-discipline
20
Více viz ŠAK, Š.: Počiatky kresťanskej misie. Prešov 2007, s. 14-17.
21
Viz ФЕДОРОВ, В.: cit. dílo.
15
Ačkoliv dnes má téměř každá pravoslavná teologická fakulta zařazenou misiologii
mezi ostatní studijní předměty, v minulém století to nebyla vůbec samozřejmost. V Rusku
přerušila misiologické bádání revoluce, kdy nebylo možné na akademické půdě vůbec možné
hovořit o vztazích Církve a společnosti nebo kultury, natož o misii.22 Devadesátá léta přinesla
určitou změnu, kdy se konaly dokonce i sněmy Ruské pravoslavné Církve, na kterých byly
kvalitně rozpracovány otázky týkající se především pravoslavné misie na kanonickém
teritoriu. Roku 1995 byl založeno Misionářské oddělení Moskevského patriarchátu, které od
té doby teoreticky i prakticky rozvíjí otázky spojené s misií.23 Na akademickou půdu pronikla
misiologie až poněkud později.24
Prvními impulsy v Řecku po osvobození od turecké nadvlády byly v oblasti misie
vyvolány obranou proti proselytismu ze strany římských katolíků (včetně společenství v unii
s nimi) a reformovaných. Základy byly posléze položeny sestavením misijního díla pro místní
pravoslavnou Církev, které inicioval archimandrita a později archiepiskop athénský a celého
Řecka Chrysostomos Papadopoulos. Na tamních univerzitách nastal zlom až roku 1935, kdy
Leonidas Filipidis, profesor srovnávací teologie, zavedl předmět s misijním obsahem.25 Od té
doby začaly být publikovány i články misiologického charakteru. Rok 1953 (výročí 1900 let
od příchodu apoštola Pavla do Řecka) byl silným impulsem pro oživení misijní práce v řecké
pravoslavné Církvi a následující desetiletí byla opravdu svědkem založení takových
významných misijních organizací jako Syndesmos a Apostoliki Diakonia. Začala být vydávána
periodika věnovaná otázkám misie (Poreuqe,ntej, Pa,nta ta ev,qnh aj.).26
V Rumunsku byla roku 1922 založena první misiologická katedra v propojení se
sektologií v Bukurešti. Přednášel profesor Vasilij Ipsir, ale pouze do roku 1947, kdy po jeho
odchodu nebyla zachována kontinuita v tomto předmětu.27
V podmínkách místní pravoslavné Církve lze hovořit o seriózním přístupu k misiologii
pouze na půdě Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, kde je již téměř dvě desetiletí
zaveden tento předmět.28 Vzhledem k minoritnímu postavení pravoslavné Církve v ČR i na
22
Viz ФЕДОРОВ, В.: cit. dílo.
Viz oficiální webové stránky tohoto oddělení: http://www.portal-missia.ru.
24
Viz ФЕДОРОВ, В.: cit. dílo.
25
Viz ŠAK, Š.: cit. dílo, s. 11.
26
Viz ŠAK, Š.: cit. dílo, s. 12.
27
Tamtéž, s. 10.
28
Viz PRUŽINSKÝ Š., NADZAM M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie I. Prešov 1994, s. 3.
23
16
Slovensku, jsou otázky misie velmi živé a je možné nalézt dobře zpracované články a studie
ohledně misie u nás.
1.4.1 Odborná literatura
Avšak počet specializovaných monografií v dané oblasti je opravdu skromný. Dodnes
je jednou z nejznámějších a nejrozšířenějších (několik vydání) příruček kniha z pera Jamese
Stamoolise Eastern Orthodox Mission Theology Today, jejímž paradoxem je, že autor sám je
baptista.29 Přesto tento badatel v oblasti misiologie shrnuje natolik výstižně problematiku
pravoslavné misie, že se stal uznávaným a často citovaným odborníkem.30 V anglické
jazykové oblasti nelze nezmínit dva zástupce „pařížské teologické školy“, kterými jsou John
Meyendorff a Alexander Schmemann,31 a ačkoliv se první zabýval především církevními
dějinami a patristikou a druhý praktickým bohoslovím, hlavně liturgikou, oba si především
díky podmínkám diaspory uvědomovali aktuálnost rozvoje pravoslavné církevní misie, čemuž
ve svém působení zasvětili mnoho studií a článků.32
V ruském jazykovém prostředí vychází sice více knih, ale často jde o překlady
z anglického jazyka nebo sborníky kratších přeložených studií z oblasti pravoslavné
misiologie.33 Na ruských webových stránkách, věnovaných otázkám pravoslavné misie a
příbuzným oblastem, je však možné nalézt velké množství materiálů ruské provenience, často
od předních církevních osobností nebo známých ruských teologů.34 Za zmínku jistě stojí
aktivity Misionářského oddílu moskevského patriarchátu, který má mimo jiné sektor
metodologie a praxe misijní práce,35 a pod ním vedené Belgorodské seminarie s misijním
zaměřením, zvláště periodikum "Миссионерское обозрение."36
V Řecku prochází bádání v oblasti misiologie gradující dynamikou, největším
problémem ohledně využití publikovaných výsledků v oblasti misiologie je však adekvátní
29
Viz Dr. James Stamoolis Installed as Dean of Trinity College and Trinity Graduate Schoul. (online). [cit.
2011-06-29]. Dostupné na Internetu: http://www.tiu.edu/tiu/newsstamoolisinstallation
30
Viz Dr. James Stamoolis Installed as Dean of Trinity College and Trinity Graduate Schoul. (online). [cit.
2011-06-29]. Dostupné na Internetu: http://www.tiu.edu/tiu/newsstamoolisinstallation
31
Viz ФЕДОРОВ, В.: cit. dílo.
32
Viz webové stránky St Vladimir´s Seminary, kde oba působili. Dostupné na Internetu:
http://www.svots.edu/directory/faculty
33
Např. sborník prací Johna Meyendorffa: Православная миссия сегодня. SanktPetersburg 1999.
34
Viz Seznam bibliografických odkazů.
35
Viz http://www.portal-missia.ru/node/42 (online). [cit. 2011-06-29].
36
Dostupné také na Internetu: http://seminaria.bel.ru/pages/mo/mo.htm (online). [cit. 2011-06-29].
17
znalost novořeckého jazyka a horší dostupnost literatury. Stěžejní práce a přednášky
soudobého nejvěhlasnějšího misiologa řeckého původu metropolity Anastasia Yannoulata jsou
naštěstí dostupné v anglickém jazyce a často i online (v elektronické podobě).
Byly zmíněny tři největší sféry produkce materiálů souvisejících s pravoslavnou misií
a misiologií, což nutně neznamená, že se nepublikuje v jiných jazycích typických pro místní
pravoslavné Církve, pouze byly načrtnuty stěžejní zdroje literatury i pro tuto práci.
Ve slovenském jazyce vyšly dosud čtyři důležité monografie věnované otázkám
misie a misiologie: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie I. (1994), Teologické
východiská pravoslávnej cirkevnej misie II. (1995), autory kterých jsou prof. ThDr. Štefan
Pružinský, CSc. a Mgr. Marián Nadzam a jimiž byly položeny základy misiologického
bádání u nás, a dále Počiatky kresťanskej misie (2007) a Misijné štúdie I., obě z pera doc.
ThDr. Štefana Šaka, PhD. Vzhledem k tomu, že se jedná o jediné dosud vydané publikace
v dané publikace v našem (česko-slovenském) jazykovém prostředí, jistě budou nejednou
zmíněny.
Vzhledem k tomu, že tato práce se snaží postihnout především praktickou část misie,
zužuje se výrazně možnost využití literatury, nakolik oblast pravoslavné misiologie dosud řeší
především obsah a podmínky misie a ne tolik její praktické formy. Právě v tom spatřujeme
aktuálnost tohoto tématu, ale právě proto se postup při práci často podobá sestavování
mozaiky z malých kousků, protože je nutné vybírat často jen zlomky z misiologických studií,
článků a knih, a utvářet z nich obraz, jak byla pravoslavná misie uskutečňovaná v historii, a
jak by mohla vypadat dnes. Navíc je nutné dodat, že z praktického hlediska je mnoho
bibliografických zdrojů často nejdostupnějších na Internetu, což bude v práci zohledněno.
1.5 TERMINOLOGIE
1.5.1 Pojem misie
Pojem misie pochází z latinského missio, což znamená v překladu poslání.37 Tento
výraz je u nás běžně rozšířen a používá se i ve zkrácené podobě – mise (zvláště v diplomatické
a vojenské terminologii). V ruštině se také používá podobná forma tohoto slova – миссия.38
Řečtina tohoto původně latinského výrazu nepoužívá, ale 19. století byl zaveden jakýsi
37
38
Viz ŠENKOVÁ, S.: Latinsko-český slovník. Olomouc 1992, s. 213.
Viz ŠROUFKOVÁ, M. a kol: Rusko-český česko-ruský kapesní slovník. Praha 1998, s. 119.
18
překlad v podobě slova ierapostolh,, které sloužilo především k označení prozelytických
misionářů ze západu působících tehdy v Řecku, ale postupně se jím začala označovat i misijní
činnost pravoslavné Církve.39 Z výše uvedeného vyplývá jeden zajímavý fakt, že pojem misie
není ani biblický, ani patristický terminus technicus.
Pojem misie je velmi široký a často jím bývají označovány církevní aktivity různého
charakteru, které daný autor právě považuje za součást poslání Církve. Rozpětí sahá např. od
sociální činnosti až třeba po obnovu duchovního života jednotlivců v rámci církevní obce.
Vzhledem k tomu, že se jedná o aktuální a téměř až atraktivní pojem, bývá autory různých
článků často používán pro tu oblast činnosti Církve, kterou se právě v tu chvíli snaží zdůraznit
jako bytostně přináležející k poslání Církve, aniž by se přihlíželo k tomu, zda jde o označení
adekvátní či ne.
Výše uvedené vede k snaze rozlišit povahu dané misie, a proto se můžeme setkat
s polarizací na vnitřní a vnější, zahraniční misii, které je však do určité míry umělé, nakolik
jsou obě oblasti organicky a hluboce propojené – pouze vnitřně konsolidovaná Církev může
usilovat o šíření duchovních darů dále. A naopak žije často mnoho nevěřících a pochybujících
právě v takzvaných „křesťanských“ zemích. Proto se jedná spíše o dvě strany jedné mince.40
Svaté Písmo potvrzuje propojenost tzv. vnitřní a vnější misie: „Ale přijmete moc Ducha
svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v
Samaří, a až do posledních končin země.“41 Apoštolé byli povoláni sloužit jak ve své
domovině, tak za jejími hranicemi, kázat Evangelium celému stvoření.42 Podobně i Církev,
pokud má naplnit jeden ze svých základních atributů, a to že je apoštolská.43
Pojem vnitřní misie je převzatý z německého „inneremission.“ Evokuje skutečnost, že
pokud konáme uvnitř církve, tak se věnujeme misii dostatečně, ale pokud chceme doslovně
hovořit o opravdové misii, jde o snahu uvést do Církve ty, kteří v ní nejsou, ani nikdy nebyli,
konajíce tak mimo své vlastní kulturní prostředí.44 Často je zmiňovaný tzv. misijní imperativ::
39
Viz ŠAK, Š.: Počiatky kresťanskej misie. Prešov 2007, s. 36.
Viz YANNOULATOS, A.: Confessing Christ Today. (online). [cit. 2011-06-28]. Chambesy
1977. Dostupné na Internetu: http://www.syndesmos.org/content/en/texts/show_text_html.php?textid=112
41
Sk 1:8
42
Viz Mk 16:15
43
Viz YANNOULATOS, A.: Missionary Activity of the Orthodox Church. (online). [cit. 201106-28]. Punkaharju 1964. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary
%20activity%20of%20the%20Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
44
Viz ANASTASIOS (YANNOULATOS), Archbishop of Albania: Understanding Orthodoxy: How to
distinguish true mission from proselytism. In: SYNDESMOS News, Vol. XV / 2, Winter 2001/Spring 2002, s. 1140
19
"Protož jdouce, učte všechny národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého, učíce je
zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do
skonání světa. Amen. "
45
Z něho lze vyvodit, že by jsme se měli vyhýbat polarizaci misie na
vnitřní a vnější, protože jedna podporuje druhou. Univerzálnost misijní povinnosti je stále více
evidentní: celá Církev musí nabízet celé Evangelium celému světu, těm, kteří jsou blízko i
daleko, a zabývat se celým člověkem a celým jeho životem.46 Celostní pojetí je tedy dnes
nejen v oblasti misie velmi aktuální.
1.5.2 Pojmy evangelizace a pastorace
S tímto rozlišením se lze také setkat, ačkoliv není striktně a systematicky používáno.
Evangelizací47 se někdy myslí misie v prostředí, které již spadá do křesťanské sféry vlivu, ale
víra v něm není pevně ukotvena. Ale častěji se používá jako synonymum termínu misie, jak
ukazuje následující úryvek: "Evanjelizáciou sa problém misie prirodzene len otvára a ďalej
pokračuje, vyžaduje se ďalšie prehlbovanie viery, liturgického života a živého praktického
svedectva."48 Zde štafetu přebírá pastorace,49 která má za svůj cíl stabilizaci duchovního života
a upevnění ve výchově a růstu v Christu. 50
Jak je vidět můžeme se setkat s diferenciací a systematizací, ale např. v prostředí ruské
pravoslavné církve jsou všechny tyto stupně církevní aktivity často shrnuty pod pojmem misie
resp. vnitřní misie a rozlišení přichází teprve až při rozvedení jednotlivých druhů činností do
hloubky.51 Možná, že se jedná o šťastnější řešení, než hovořit o evangelizaci křesťanů, což je
samo o sobě pojmovým paradoxem.52
13. (online). [cit. 2009-02-02]. Dostupné na internetu:
http://www.orthodoxytoday.org/articles/AnastasiosMission.shtml
45
Mt 28:19-20
46
Viz YANNOULATOS, A.: Discovering the Orthodox Missionary Ethos. In: Martyria/Mission. Geneva 1980,
s. 24.
47
Z řeckého euvaggeli,zomai-hlásat evangelium, dobrou zprávu. Viz PRACH, V.: Řecko český slovník. Praha 1998,
s. 229.
48
PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie I. Prešov 1994, s. 93.
49
Z latinského pastoralis-pastýřský. Viz ŠENKOVÁ, S.: Latinsko-český slovník. Olomouc 1992, s. 243.
50
Viz ŠAK, Š.: cit. dílo, s. 14.
51
Viz např. КОНЦЕПЦИЯ МИССИОНЕРСКОЙ ДЕЯТЕЛЬНОСТИ РУССКОЙ ПРАВОСЛАВНОЙ
ЦЕРКВИ НА 2005-2010 ГОДЫ. (online). [cit. 2009-02-02]. Dostupné na internetu:
http://seminaria.bel.ru/pages/mis/conception.htm
52
Porovnej ŠAK, Š.: Súčasná vnútorná misia – evanjelizácia verných kresťanov Cirkvi na farnosti. In: PTZ
XXXIV/21-2010. Prešov 2010, s. 215-221.
20
1.5.3 Pojem svědectví
Vladyka Anastasios Yannoulatos uvádí, že byl v mládí nadchnut pro pojem misie, ale
později se přiklonil k výrazu „svědectví“ (martu,ria).53 Vzhledem k bohatým zkušenostem
tohoto věhlasného pravoslavného misionáře a misiologa se jedná o zajímavé tvrzení. Pojem
"svědectví" má v Pravoslaví velkou váhu, stejně jako v celém Svatém Písmu (zmiňuje se
mnohokrát ve Staré Smlouvě, v Nové dokonce 150x).54 Budování Církve je bez svědectví slovem i skutkem - nemožné a nemyslitelné, protože i ona sama je svojí existencí velkým
svědectvím o Bohu a spáse a je nepřemožitelná.55 Svědectví vyjadřuje aktivitu a životnost
víry, především však křesťanské lásky. Ve svědectví se ověřuje síla křesťanské víry a lásky,
věrnosti a zodpovědnosti.56 Svědectví má svůj původ v Bohu, Christos je také velkým Božím
svědkem, i my jsme povoláni k svědectví.57
Termín svědectví a z něho odvozené slovo svědek je na rozdíl od pojmu misie58
biblický. Používá ho sám Christos: „A budeť kázáno toto evangelium království po všem světě,
na svědectví všem národům, a tehdážť přijde skonání,” 59 nebo již citované: „Ale přijmete moc
Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem
Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.“60 Dále důležitý citát objasňující
pneumatologickou determinaci křesťanského svědectví: “Když pak přijde Utěšitel, kteréhož já
pošli vám od Otce, Duch pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví vydávati bude o mně.
Ano i vy svědectví vydávati budete, nebo od počátku se mnou jste.”
61
Mohlo by být uvedeno
mnoho dalších citátů, ale omezíme se na tyto exemplární příklady, nakolik pojem svědectví (a
jeho odvozeniny) má širší význam a často je uváděn i v juridickém kontextu.62
53
Viz ANASTASIOS (YANNOULATOS), Archbishop of Albania: cit. dílo.
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie II. Prešov 1995, s.
53.
55
Viz Mt 16:18
56
Viz Sk 1:8
57
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 49 n.
58
V Písmu je možné nalézt blízké významy tohoto slova jako: h- avpostolh,-poslání (ne ve smyslu misie), oapo,stoloj-vyslanec, apoštol. Viz PRACH, V.: cit. dílo, s. 81. Pojem misie tedy má jistě oporu v Písmu, ale není
přímo biblický.
59
Mt 24:14
60
Sk 1:8
61
Jn 15:26-27
62
Viz heslo witness. In: HORNBY, A. S.: Oxford Advanced Learner´s Dictionary. Oxford 1999, s. 1371.
54
21
Nepovažujeme za shodu náhod, že se tento termín a jeho deriváty tak často objevují
v Bibli, a z hlediska pravoslavné misiologie jsme také uvedli několik pádných argumentů,
hovořících pro využití tohoto pojmu. Nehledě na shodu panující ohledně něj v ekumenických
kruzích.63 Pokud bychom se snažili vyjádřit jeho výhodu oproti slovu misie, zřejmě půjde o
míru duchovního existencialismu: svědčit nelze o něčem, co někdo osobně neprožil, což
vyplývá z mnoha míst např. apoštolských listů.64 Navíc lze v Písmu nalézt mnoho pasáží, kde
je pojem svědectví dán do přímé paralely s Božím konáním.65 Také působení sv. Jana Křtitele
je nazýváno svědectvím.66
Nejde o zanevření na termín misie, ten bude v této práci též bohatě využíván, zvláště
už proto, že ho lze skloňovat bez významového posunu, což nelze tvrdit o slovu svědectví.
Pouze se budeme snažit akcentovat svědectví jako bližší duchovní realitě Pravoslaví a
vystihující jeho misii v plnosti a bez proselytických vazeb.67
1.5.4 Shrnutí
Z uvedeného vyplývá, že ve světě misiologie není striktně ustálená terminologie. Lze
vyvodit, že je vhodnější používat konkrétnější pojmy jako pastorace, spíše než vnitřní misie,
ale pouze pokud to situace dovoluje. Často jsou právě pojmy jako misie nebo vnitřní misie
chápány jako adekvátní shrnující termíny, které vyjadřují danou aktivitu jako specifickou pro
Církev, přičemž se může hovořit např. zároveň o katechizaci, šíření Evangelia, pastoraci,
liturgických obřadech, církevní kultuře, ale vše se shrne pod pojem misie, nakolik vše má jistý
efekt na určitou skupinu recipientů, čímž se fakticky naplňuje obsah tohoto pojmu. Autoři
takto často (možná i nevědomě) vycházejí z toho, že daná aktivita, kterou zahrnují do pojmu
misie, je bytostně vlastní Církvi, což vlastně maximálně vystihuje smysl tohoto termínu: misie
je ovocem plnosti bytí Církve.68
63
Viz VASSILIADIS, P.: Tradition from a Mission Theology Perspective. (online). [cit. 2011-07-02]. Dostupné
na Internetu: www.myriobiblos.gr/texts/english/vassiliadis_tradition.html
64
Viz 1 Kor 15:15, 2 Tes 1:10, 2 Tim 1:8 aj.
65
Za všechny uvedeme hned šest za sebou jdoucích veršů na toto téma: 1 Jn 5:6, 7, 8, 9, 10, 11
66
Viz Jn 1:7, 8, 15, 19
67
Viz ANASTASIOS (YANNOULATOS), Archbishop of Albania: cit. dílo.
68
PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1994), s. 117.
22
1.6 BIBLICKÁ VÝCHODISKA
Ve Svatém Písmu lze nalézt mnoho míst odkazujících k misii Církve resp. svědectví.
Některé pasáže již byly uvedeny vzhledem k terminologickým otázkám. Pro určitou
přehlednost, ale i kvůli zdůraznění pravoslavného chápání těchto biblických pasáží, budou
rozděleny z teologického hlediska na: triadologické, christologické a pneumatologické.
Ačkoliv je tato práce zaměřena na pravoslavnou misijní praxi, nelze opomenout tyto důležité
prameny, ze kterých pojetí pravoslavné misie vždy vycházelo, proto budou zmíněny
především stěžejní biblické texty a jejich chápaní z pohledu pravoslavného svědectví.
1.6.1 Triadologie
„Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři
jedno jsou.“69 V Písmu snad ani nelze nalézt vhodnější verš pro uvedení triadologické
problematiky v paralele vůči svědectví resp. misii.
Zvláště v Janově evangeliu sám Christos hovoří o svém poslání, které by bylo možné
sumarizovat takto: Otec posílá, poslaný je Syn, cílem poslání je spása lidí, která se dosahuje ve
Svatém Duchu.70 Podobně jako Otec posílá Syna, tak i On posílá své učedníky.71 Syn
oznamuje světu, co slyšel72 a viděl u Otce.73 Otec ho neopustil a Syn činí to, co je Otci libé.74
Syn nehledá své vůle, ale Otcovy.75 Vidíme zde silné zdůraznění společenství a jednoty Otce a
Syna, na kterém participovali i apoštolé: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož
bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.“76 Proto
pro každého misionáře zůstává zásadním problémem, jak si udržet tak blízký a živý vztah
v mystickém životě Svaté Trojice.77
69
1 Jn 5:7
Viz BANTSOU,,, X. K.: Ierapostolikh. Qessalonikh 1999, s. 33. Cit. dle ŠAK, Š.: Počiatky kresťanskej misie.
Prešov 2007, s. 37.
71
Viz Jn 20:21
72
Viz Jn 8:26
73
Viz Jn 8:38
74
Viz Jn 8:29
75
Viz Jn 5:30
76
Jn 13:20
77
Viz YANNOULATOS, A.: Missionary Activity of the Orthodox Church, s. 14. (online). [cit. 201106-28]. Punkaharju 1964. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary
%20activity%20of%20the%20Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
70
23
Dalšími zajímavými novozákonními místy jsou tzv. „pověření“ v závěrech Evangelií a
na začátku Skutků apoštolských,78 která jsou čtena často na největší pravoslavné svátky, jde
tedy o jakési liturgické zdůraznění církevní misie.79 Pozornost budeme věnovat zvláště
„velkému pověření“ v závěru Evangelia podle Matouše: „A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka:
Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte80 všecky národy, křtíce je ve
jméno Otce i Syna i Ducha svatého, Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám.
A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.”81
Misiologové opakovaně zdůrazňují význam této pasáže a ona opravdu sehrála
významnou roli při oživení zvláště tzv. zahraniční misie, kdy aktivovala svého času stovky
misionářů, kteří vykonali mnoho dobrého ve jménu Božím, ale přinesla i problémy v podobě
exkluzivity, která odmítala jiná vyjádření křesťanského svědectví. Přesto, že se „velké
pověření“ stalo snad nejčastěji citovaným biblickým textem v moderním ekumenickém hnutí,
nešlo vždy o misii založenou na Evangeliu, ale spíš vytrženou z triadologického kontextu, a
představovanou ne jako sdílení dobré zvěsti z lásky, ale konanou z poslušnosti Božímu
příkazu, čímž toto svědectví působilo spíše jako „svaté břemeno.“82
Zmiňujeme tyto okolnosti, protože měly praktický dopad, jak na pravoslavnou
misiologii, tak i sami pravoslavní byli tímto prizmatem nazíráni jako inferiorní. Podle Davida
Bosche bylo moderní misijní myšlení „velkého pověření“ silně ovlivněné západním
osvícenectvím 18. století, které se rozlišovalo mezi subjektem a objektem, mělo sebejistotu
vyřešit každý problém a pojetí autonomní individuality.83 To vše vedlo k nerealistickým
univerzalistickým předpokladům o schopnosti napravit všechny chyby celého světa a
podporovalo to individualismus a racionální relativistický přístup ke všem ostatním.84 Proto je
důležitá zakotvenost svědectví nejen v triadologii, ale je nutná i obezřetnost při hledání
inspirace v metodách mimo pravoslavné prostředí. Na závěr uvedeme pobídku sv. Grigoria
(Řehoře) Palamy: „Vždyť řekl nejen, ´křtěte´, ale také ´učte zachovávat vše, co jsem vám
78
Viz Mt 28:16-20, Mk 16:9-20, Lk 24:36-53, Jn 20:19-31
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo, s. 9.
80
maqhteu,sate bývá překládáno i jako: „čiňte mi učedníky“, kdy je patrnější dynamičtější, misijní rozměr oproti
pouhému „učte“, což působí spíše katecheticky. Viz PRACH, V.: Řecko český slovník. Praha 1998, s. 329.
81
Mt 28:18-20
82
Viz VASSILIADIS, P.: Tradition from a Mission Theology Perspective. (online). [cit. 2011-07-02]. Dostupné
na internetu: www.myriobiblos.gr/texts/english/vassiliadis_tradition.html
83
Viz BOSCH, D.: Transforming Mission. Paradigm Schifts in Theology of Mission. New York 1991. Cit. dle
VASSILIADIS, P.: Tradition from a Mission Theology Perspective. Dostupné na internetu:
www.myriobiblos.gr/texts/english/vassiliadis_tradition.html (online)[cit. 2011-07-02].
84
Viz VASSILIADIS, P.: cit. dílo.
79
24
přikázal.´ Takže k tomu, abychom z člověka učinili učedníka Evangelia, nestačí jen křest,
nýbrž je také třeba zachovávat všechna Boží přikázání.“85
1.6.2 Christologie
Christologii nelze chápat odděleně od triadologie, proto už byly některé zásadní
biblické texty související s touto oblastí uvedeny výše. Z pravoslavného úhlu pohledu vyniká i
ve spojitosti s praxí a metodami misie otázka pravdy, která je rozvinuta zvláště v Evangeliu
podle Jana: „A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“86 Konkretizaci přináší následující
verš: „…Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“87 V Christu
se zjevuje tajemství88 neviditelného Boha, ale též tajemství světa a jeho smyslu v čase i ve
věčnosti. Taktéž se v něm odhaluje tajemství Vtělení Boha a tímto i zbožštění člověka. Tato
cesta, ale i její metodika, je boholidská, a naopak způsoby misie, které nevedou k pravdě, k
Bohu, k Christu, a jsou zcela nezávislé, nemohou být spasitelné.89 V analogii s boholidstvím
Iisusa Christa jsou často připomínány otázka kenoze90 a inkarnační91 misijní přístup, obojí
velmi charakteristické pro pravoslavné svědectví.
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v
něho, nezahynul, ale měl život věčný.“
92
Tento verš odhaluje hloubku a povahu kenoze druhé
Osoby Svaté Trojice. Snad nejlepší explikaci této události v dějinách spásy lze nalézt u sv. ap.
Pavla: „Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. A v způsobu
nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.”93 Kenoze
však není něčím negativním, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale je způsobená láskou
k druhé osobě. Jejím výsledkem je podle učení více svatých otců jednota. 94
Majoritní většina pravoslavných misií měla kenotický charakter, kdy se misionáři stali
doslova jedněmi z místních obyvatel, i přesto, že byli zvyklí na jiný způsob života. Dobře to
85
Cit. dle HIEROTHEOS (VLACHOS), metropolita: Pravoslavná spiritualita. Prešov 2006, s. 73.
Jn 8:32
87
Jn 14:6
88
to, musth,rion
89
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie II. Prešov 1995, s.
82.
90
h- ke,nwsij-vyprázdnění: viz PRACH, V.: Řecko český slovník. Praha 1998, s. 299. Pozdější, biblický a
teologický význam je ponížení se: viz LOSSKY, V.: Dogmatická teologie. Praha 1994, s. 70.
91
Viz heslo incarnatio-vtělení. In: ŠENKOVÁ, S.: Latinsko-český slovník. Olomouc 1992, s. 158.
92
Jn 3:16
93
Filip 2:7-8
94
Viz ŠAK, Š.: Misijné štúdie I. Gorlice 2009, s. 9.
86
25
vystihují slova sv. ap. Pavla: „A učiněn jsem Židům jako Žid, abych Židy získal; těm, kteříž
pod Zákonem jsou, jako bych pod Zákonem byl, abych ty, kteříž pod Zákonem jsou, získal.
Těm, kteříž jsou bez Zákona, jako bych bez Zákona byl, (a nejsa bez Zákona Bohu, ale jsa v
Zákoně Kristu,) abych získal ty, jenž jsou bez Zákona. Učiněn jsem mdlým jako mdlý, abych
mdlé získal. Všechněm všecko jsem učiněn, abych vždy některé k spasení přivedl.“95
Jak jinak uvést otázku inkarnace než: „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi
námi …”96 V. Lossky tuto událost popisuje následovně: “Bůh “tělesně” vstupuje do těla dějin.
Dějiny jsou rizikem, Bůh se rozhodne riskovat. On, Plnost, sestupuje až do nejzazších končin
bytí, do hříchem rozežrané neplnosti, aby vrátil svobodným bytostem možnost spásy, aniž by
porušil jejich svobodu.“97 Vysvítá zde hned několik paralel s pokračováním spasitelného díla
Christova v misijním působení Církve, kdy se misie má doslova vtělit do života daného
národa, aniž by však potlačovala svobodnou vůli jeho příslušníků. Pokud se takto misii podaří
vtělit, přináší hojné, nejen duchovní plody, jak lze vidět třeba v případě Velké Moravy, ač na
krátkou dobu.98
Inkarnační přístup na poli misie má dva póly: ten, kdo chce vydávat křesťanské
svědectví, se nejprve sám musí vtělit do pravoslavné Tradice, kultury, jazyka, podobně jako
Christos ve své době.99 Nebo jednoduše žít v Christu.100 Druhým pólem je vtělení Slova
(Logu) Božího do jazyka a zvyků určité krajiny, což je prvořadý úkol každého pravoslavného
misionáře.101 Na závěr lze dodat, že tomuto „vtělení“ nemůže být nic více nápomocné, než
srozumitelné slovo Boží, tedy srozumitelné Svaté Písmo, čímž se dostáváme k neoddělitelné
spojitosti misie a překladů, typické pro pravoslavné svědectví ve všech dobách. Nejde tedy jen
o adaptaci, ale především o inkorporaci, nebo výše zmíněnou inkarnaci.102
95
1 Kor 9:20-22
Jn 1:14
97
LOSSKY, V.: cit. dílo, s. 65.
98
Viz STAMOOLIS, J. J.: Eastern Orthodox Mission Theology Today. Maryknoll, N. Y.,1986. Dostupné v
ruském překladu: Стамулис, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-0105]. Dostupné na Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc (Kapitola Byzanstké misie)
99
Viz MALAKYAN, P. G.: Christian Witness in the Orthodox Context: Examples and Methodology. (online).
[cit. 2011-07-05]. Dostupné na Internetu: http://en.center-religiousfreedom.org/art.php?id=161
100
Viz Gal 2:20
101
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo., s. 12.
102
Tamtéž.
96
26
1.6.3 Pneumatologie
Ve Svatém Písmu nacházíme mnoho míst, které zjevují důležitou paralelu mezi misií a
působením Svatého Ducha. Když sám Spasitel posílá své učedníky, posiluje je silou Ducha
Svatého: “Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás. A
to pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.”103 Dále Christos zjevuje, že Duch
Svatý sám o sobě svědčí: “Když pak přijde ten Utěšitel, kteréhož já pošli vám od Otce, Duch
pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví vydávati bude o mně.”104 Kontinuitu
spasitelného díla Syna Božího a Svatého Ducha jasně ukazuje tento verš: „Když pak přijde ten
Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli
uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. Onť mne oslaví; nebo z mého
vezme, a zvěstuje vám.”105 Pokud tedy chceme hovořit o autentické křesťanské misii, je zcela
patrná její determinace působením Třetí Osoby Svaté Trojice: sv. Grigorios (Řehoř) Palama
uvádí, že ten, kdo chce být věrným Božím svědkem, musí nejprve být Christovým svědkem
silou Svatého Ducha. Takovými svědky jsou věrní členové Jeho svaté Církve. Kdo je mimo
Církve, nebude nikdy skutečným Božím svědkem, i kdyby se tak sám nazýval.106
Věhlasný rumunský teolog D. Staniloae píše: „Misie je efektivní pouze, pokud síla
Svatého Ducha vyzařuje z toho, kdo hlásá Christa. Tato síla ho očišťuje tak, že Svatý Duch
může nerušeně zářit skrze jeho slova, která tak budou jasným a mocným potvrzením, že Duch
je v něm. Toto se stává, pokud se kazatel pevně drží pravdy zděděné od apoštolů, protože Duch
je spojený s pravdou (Jan 16:13), to je s Bohem, který se vtělil v Christu. Toto bylo známé
apoštolům a jimi hlásané neoslabeně a nezměněně, jak se tomu však nestalo u zakladatelů
nových křesťanských skupin.“107
Božská požehnání, která jsou nám darovaná Svatým Duchem, nejsou nic jiného než
vyzařování zbožšťujících energií nebo paprsků Božího vnitřního věčného života. Tato živoucí
zkušenost zbožšťujících energií Boha v Církvi patří do samotného jádra pravoslavného
svědectví a zůstává být jednou z největších obtíží a překážek pro západní scholasticky a
liberálně smýšlející křesťany.108 Naše křesťanská přítomnost a svědectví v tomto světě mají
103
Jn 20:21-22
Jn 15:26
105
Jn 16:13-14
106
Viz PRUŽINSKÝ, Š.: Skutky svätých apoštolov. Prešov 1996, s. 18-19.
107
STANILOAE, D.: Witness Through „Holiness“ of Life. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s. 47.
108
Viz BOBRIONSKY, B.: The Holy Spirit in the Church. In: The Legacy of St Vladimir, New York 1990, s. 201
104
27
být inspirovány Svatým Duchem, aby byly – zároveň - skryté i jasné (diskrétní i evidentní),
pokorné i smělé, obětující se i životodárné, „skryté tajemství“ i „opravdové a vroucné
očekávání všech těch, kteří budou spaseni.“109
Sv. Filaret Moskevský, za jehož podpory vzkvétala pravoslavná misie, vycházel
z toho, že jediným adekvátním prostředkem pro zápas s novým bezvěreckým a sekulárním
věkem může být nalezen v léčící síle Svatého Ducha, nejefektivněji zprostředkované askezí,
modlitbou a tichem.110 „Víra, horlivost ve víře, seběobětování ve službě Bohu a spasení těch,
kteří jsou vedle nás-toto musejí být prostředky, naše síly proti nepravoslavnosti, nevíře a
morálnímu zkažení, které jsou silně rozšířeny psaním i vzorem.“111
Sůl, o které hovoří Christos,112 je vykládána též jako blahodať (milost) Svatého
Ducha.113 Spasitel hovoří o svých učednících jako o soli země a dodává: „Jestliže sůl zmařena
bude, čím bude osolena?“114 Jistě to lze chápat jako případnou ztrátu slanosti, tedy síly
Svatého Ducha. A taková neslaná sůl se podle druhé poloviny téhož verše již k ničemu nehodí,
neosolí zemi. A naše služba světu spočívá právě v tom, že jsme odlišní od světa115 - takové
pravoslavné svědectví je dnes vyžadováno.116
Pouze člověk osvícený Svatým Duchem v jednotě Těla Církve může do hloubky
poznat správnou metodu vyznání a misie. Na základě synergie lidské svobody a energií
Svatého Ducha se v průběhu století formovala církevní metodika a realizovalo se svědectví
Církve ve světě, a proto musí právě tato synergie zůstat i nadále dynamickým principem
církevního života a služby světu.117 Nutným předpokladem pro osvícení Svatým Duchem je
však podle sv. Ignatije Brjančaninova očištění pravdou,118 tedy asketická orthopraxe, která
bude zmíněna později.
109
Viz LEMOPOULOS, G.: The Holy Spirit and Mission. In: The Holy Spirit and Mission, Geneva 1990, s. 6.
Cit. dle NICHOLS, R. L.: Filaret of Moscow as an Ascetic. In: The Legacy of St Vladimir, New York 1990, s.
83.
111
Viz NICHOLS, R. L.: cit. dílo, s. 89
112
Viz Mk 9:50
113
Viz СВЯТОЕ ЕВАНГЕЛИЕ ОТ МАРКА С ТОЛКОВАНИЕМ БЛАЖЕННОГО ФЕОФИЛАКТА
АРХИЕПИСКОПА БОЛГАРСКАГО. Москва 1997, s. 143.
114
Mt 5:13
115
Viz Jn 17:14
116
Viz MEYENDORFF, J.: On „Secular“ Christianity. In: Witness to the World. New York 1987, s. 41.
117
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo, s. 83.
118
Viz PRUŽINSKÝ, Š.: O umení. Spišská Nová Ves 2008, s. 11.
110
28
1.7 PATRISTICKÝ POHLED
Svatí otcové nežili v idylickém světě, jak by se dnes mohlo s odstupem staletí milně
zdát. Opak byl pravdou a jejich zápas byl velmi podobný tomu, který vedou dnes všichni
opravdoví křesťané, jimž není lhostejný osud všeho stvoření a jsou vedeni láskou k Bohu a
lidem k dobrému svědectví a snahu o proměnu světa ležícího ve zle.119 Nemá smysl zavrhovat
tento svět jako beznadějně špatný a zkažený, jako to dělali gnostici, manichejci, montanisté.120
Dnes, podobně jako tehdy, bylo mnoho lidí zasaženo nevírou, s čímž se snažili svatí otcové
bojovat - nesmířili se s tím, co berou mnozí v současnosti jako běžnou věc a to, že nevíra je
přijímána jako něco banálního, akceptovatelného, dokonce i institualizovaného, chladného a
„sebe-uspokojujícího“. Velikáni patristické éry se snažili své současníky vytrhnout ze spárů
indiferentnosti a neutrálnosti a uvědomovali si, že klasické argumenty nejsou v tomto boji
efektivní, a proto se obrátili od individuálních důvodů k argumentům na úrovni celého
lidstva.121
U církevních otců lze nalézt mnoho informací o misijním díle jejich doby. Návody,
příklady, ale i myšlenky a metody souvisejícími s misií lze nalézt především u sv. Jana
Zlatoústého, blaženého Augustina a jiných. Zásadním problém však je, že většina těchto děl
nebyla dosud podrobena důkladnému studiu.122 Vzhledem k výše uvedenému znamená
dohledat alespoň úryvky v patristické literatuře, které mají souvislost z misií, totéž co tzv.
„mravenčí práce.“ Uvedeme několik zajímavých pasáží z prací církevních otců a ke spisům
sv. Jana Chrysostoma se vrátíme později v historickém přehledu jednotlivých misií. Na tomto
místě se pokusíme posléze zdůraznit dvě zásadní paralely mezi misií a patristickým přístupem:
důležitost duchovního života (autentické spirituality, askeze) a pojetí spasení jako terapie
(Církev jako „léčebnice“).
Tertulián akcentuje participaci všech Christových učedníků na Jeho misii: „Během
svého pozemského působení sám Kristus prohlásil, kým je, kým byl, jakou Otcovu vůli je
pověřen vykonat, jaké úkoly dává lidem, ať už otevřeně zástupu lidí, nebo v ústraní svým
učedníkům, jichž si vybral dvanáct, aby mu stáli po boku a později aby byli „didaskaloi“
119
1 Jn 5:19
Viz TIMIADIS, E., metr.: The Missionary Dimension of Monasticism. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s.
40.
121
Tamtéž, s. 39.
122
Viz ŠAK, Š.: Počiatky kresťanskej misie. Prešov 2007, s. 8.
120
29
(učiteli) národů. Po odpadnutí jednoho z apoštolů nařídil Kristus zbývajícím jedenácti, aby šli
a učili národy. Apoštolové dostali pevné přísliby Ducha svatého, aby činili zázraky a mluvili
jazyky.V každém městě zakládali církve, od nichž si jiné církve poté půjčovaly výhonky víry a
sémě učení, aby se i ony samy staly církvemi…“123
Sv. Cyril (Kyrillos) Jerusalémský uvádí, že Církev se nazývá ekklhsi,a, protože Ona
zve všechny národy-sjednocuje je na jednom místě.124 Zajímavé je sloveso „zve“, které má
paralelu ve Filipově: „Poď a viz.“125 Jinými slovy, autentické křesťanské svědectví vychází
z úcty k člověku, jeho svobodě a z nevtíravého přístupu, je prosté jakéhokoliv proselytismu.126
U sv. Jana Zlatoústého nacházíme tuto větu: „Nevěřím ve spásu někoho, kdo se nesnaží spasit
druhé.“127 Jde o výtku vůči indiferentismu a individualismu, které se dnes doslova globálně
šíří, a jsou považovány za důsledky materialismu a ateizmu.128 Jde o jakýsi druhý extrém
oproti proselytismu nebo fanatismu, kdy lze připomenout slova sv. Maxima Vyznavače:
„Ctnost je středem mezi dvěma krajnostmi.“129
Podle sv. Maxima Vyznavače si křesťanská misie vyžaduje nové formy a nové
způsoby, jak přivádět lidi do Božího království, čímž se nemyslí přejímat je nekriticky ze
světa.130 Tentýž svatý otec uvádí, že „Církev je soustředěním celého světa, středem, ve kterém
se rozhoduje o jeho osudech. Všichni jsou pozváni vejít do Církve, protože pokud je člověk
mikroantropos, pak je Církev makroantropos.“131 Ale ohledně metod musíme uvést varování
sv. Simeona Nového Teologa, který uvádí, že dobro neučiněné dobrým způsobem, není
dobro.132 Zvláště na poli misie lze toto tvrzení postavit do ostrého protikladu přístupu: „účel
123
Cit. dle TIMIADIS, E. métropolite: Vous serez mes témoins. In: Contacts, n° 225/2009, s. 59-65. Viz český
překlad: TIMIADIS, E. metropolita: Vy budete mými svědky. In: Hlas Pravoslaví 4-5/2009, s. 6.
124
Viz ИОАНН, Архиепископ Белгородский и Староосколский: Миссиа Церкви в православном
понимании: екклезиологические и канонические обоснования. (online). [cit. 2011-07-02]. Dostupné na
internetu: http://www.portal-missia.ru/node/37
125
Jn 1:47
126
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie II. Prešov 1995, s.
41.
127
Viz BRIA, I.: Go forth in Peace. Geneva 1986, s. 29.
128
Viz АРТЕМИЙ (РАДОСАВЛЕВИЧ), епископ: Православие и вызовы нашего времени. (online). [cit.
2011-07-06]. Dostupné na internetu: http://www.srpska.ru/article.php?nid=10968
129
Tamtéž.
130
Viz PRUŽINSKÝ Š., NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie I. Prešov 1994, s.
6.
131
Viz ИОАНН, Архиепископ Белгородский и Староосколский: cit. dílo.
132
АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: Миссиа Церкви и ее методика. In: Основы православного
воспитаниа. Perm 2000. (online). [cit. 2011-07-05]. Dostupné na internetu:
http://www.synergia.itn.ru/kerigma/vosp-det/amfiloh/osn-vosp/amf-1.htm
30
světí prostředky,“ ke kterému se nelze nikdy snížit, pokud chceme, aby svědectví zůstalo
věrné pravdě.133
1.7.1 Spiritualita: askeze a svatost jako svědectví
Uvedení této problematiky přenecháme rozsáhlejšímu citátu sv. Jana Zlatoústého:
„Kristus poté, co ke svým učedníkům mluvil o pronásledování, pomluvách, nebezpečích a
bolestech, nechce, aby si mysleli, že jim tato protivenství mohou zavřít ústa a donutit je k
mlčení. Aby je uklidnil, slibuje jim, že jejich kázání nebude nejen zastíněno, ale že se navíc
rozzáří, aby osvítilo celý svět, takže se oni sami stanou známými a slavnými. Následujícími
slovy dává Kristus svým učedníkům na srozuměnou, jakou rozhodnost od nich očekává.
Skutečně poté, co řekl, „Nikdo nerozsvěcuje lampu, aby ji dal pod kbelec, ale dá ji na svícník,
aby osvítila všechny, kdo jsou v domě,“ dodává: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby
viděli vaše dobré skutky a oslavili vašeho Otce, který je v nebesích.“134 „Já sám jsem rozsvítil
lampu,“ praví jim, „a vy ji musíte hlídat, aby nezhasla. Uchovejte si její záři nejen pro sebe,
ale také pro ty, jimž máte být světlem, abyste je osvítili a přivedli na cestu pravdy. Nejtemnější
lidské pomluvy nebudou moci zatemnit vaše světlo, žijete-li podle zásad, jež vám dávám, a
způsobem hodným těch, kteří mají obrátit celou zemi. Hleďte, aby svatost vašeho života
odpovídala milosti, kterou rozdáváte, aby tak vaše síla přispívala k šíření hlásání víry a
zjevení slávy mého evangelia.”135
Jedná se o výklad stěžejních veršů v Evangeliu podle Matouše (5:14-16) z hlediska
pravoslavného svědectví: „Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Aniž
rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou. Tak
svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v
nebesích.“ Tento úryvek velmi charakteristicky demonstruje velmi typický jev v historii
pravoslavné misie: podle sv. Grigoria Theologa136 nemáme poučovat jinak, než svým životem,
jinak budeme přitahováním odpuzovat.137 Jedná se odpověď výtkám, že askeze je sobecká a
133
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo, 1995, s. 81.
Mt 5:16
135
Cit. dle TIMIADIS, E. metropolita: cit. dílo, s. 6.
136
V češtině častěji Řehoř Naziánský.
137
Viz PRUŽINSKÝ, Š.: O umení. Spišská Nová Ves 2008, s. 4.
134
31
nejeví zájem o okolní svět.138 Ale pravoslavná duchovní tradice má jiný náhled, zřejmě
nejlépe vyjádřený ve slovech sv. Serafíma Sárovského: spasujte se a tisíce okolo vás budou
spaseny.139
Jedná se o protikladný postoj vůči dnes často rozšířené „pouhé“ apologii, slovy již
zmíněného sv. Grigoria Theologa: „Je skvělé hovořit o Bohu; ale je mnohem lepší očišťovat
sám sebe v Bohu a pro Boha.“140 Vychází se zde ze skutečnosti, že svatost života byla pro
křesťany vždy nejpřesvědčivějším způsobem apelu na srdce jejich následovníků, na neofyty a
ty, kteří sice neuvěřili, ale měli křesťany ve velké úctě (Skut. 2:47).141 Misie je komplexním
jevem, na který má vliv mnoho faktorů, jako je autentická duchovnost, liturgický život, osobní
chování (etika), život modlitby a askeze, které jsou nejlépe pěstovány často v mnišských
komunitách, a právě proto tyto byly a jsou „zdrojem“ nejlepších a nejúspěšnějších
pravoslavných misionářů.142
Pokud hovoříme o spiritualitě, nemyslí se tím její pochybné formy, ale autentická
duchovnost, která podle otců předpokládá proměněný život, očištěný metanoiou.143 Musíme
stále myslet na to, že apoštolé, církevní učitelé a misionáři, kteří přinesli víru mnoha
generacím v mnoha krajinách nebyli aktivisté, ale světci.144 Slovy vladyky Anastasia
(Yannoulata): „Asketická tradice Pravoslavné Církve je kontinuálním existenciálním
protestem proti lehkému a pohodlnému křesťanství, které ústy chválí Kříž, ale ve skutečnosti se
mu brání nebo ho dokonce nenávidí (Filip 3:18).“145
138
Viz STAMOOLIS, J.: Eastern Orthodox Mission Theology Today. Maryknoll, N. Y. 1986. Viz ruský překlad:
Стамулис, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05].Dostupné na
Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc
139
Viz MEYENDORFF, J.: On the Mission of the Church. In: Witness to the World. New York 1987, s. 185.
140
GREGORIUS NAZIANUS: Homílie 53, PG 36, 581 A. Cit. dle: YANNOULATOS, A.: Discovering the
Orthodox Missionary Ethos. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s. 27.
141
Viz PRUŽINSKÝ Š., NADZAM M.: cit. dílo, 1994, s. 94.
142
Viz TIMIADIS, E., metr.: The Missionary Dimension of Monasticism. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s.
38.
143
Viz TIMIADIS, E. metropolita: cit. dílo (2009), s. 6.
144
Viz MEYENDORFF, J.: cit. dílo, s. 185.
145
YANNOULATOS, A.: Confessing Christ Today. (řeč)(online). [cit. 2011-06-28]. Chambesy
1977. Dostupné na Internetu: http://www.syndesmos.org/content/en/texts/show_text_html.php?textid=112
32
1.7.2 Církev jako léčebnice: tajemství terapie
Bůh “chce, aby všickni lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli.”146 Základní motiv
pravoslavného svědectví zůstává soteriologický. V pravoslavné misii proto nejde ani o
propagandu a získávání nových členů, ani o abstraktní předávání či šíření informací. Budeme
zde vycházet velmi realistického pravoslavného pojetí spasení jako léčby (terapie), kdy je sám
Christos lékařem, což je častý patristický přístup.147 Ale tato terapie se neděje u Jeho
následovníků pouze skrze askezi, o které bylo pojednáno výše, to by byl messaliánský
přístup.148 Naopak je, podobně jako pravoslavné svědectví a vše další v Církvi, pevně
ukotvená v liturgickém životě a zvláště ve svatých tajinách.149 Sv. Grigorios Palamas
zdůrazňuje právě nutné spojení tajinného a asketického života.150
Spasitel je v Evangeliích vyobrazen jako Ten, kdo léčí neduhy těla i duše:
„I
procházel Ježíš všecku Galilei, uče v shromážděních jejich a káže evangelium království a
uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. A rozešla se o něm pověst po vší Syrii. I
přivedli k němu všecky nemocné, rozličnými neduhy a trápeními poražené, i ďábelníky, i
náměsičníky, i šlakem poražené; a uzdravoval je.“151 Christos takto hovoří i o svém poslání:
„Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.“152 Zvláště podobenství o milosrdném
Samaritánovi153 bývá otci vykládáno v christologickém kontextu. Sv. Jan Zlatoústý ho
vykládá, tak, že člověk padl do rukou ďáblovi a jeho mocnostem a utrpěl mnoho hříchů.
Christos je Samaritán, který sestoupil z nebes, aby uzdravil poraněného člověka, kdy víno a
olej znamenají Jeho krev a sílu Ducha Svatého. Vzal člověka na ramena svého Božství a
donesl jej k Otci. Hostincem se pak myslí Církev, kde se léčí lidé ze svých hříchů,proto je
chápána jako léčebnice.154 I pozdější christologické spory, se soteriologický akcentem,
potvrzují ohledně lidské přirozenosti tento přístup, kdy sv. Grigorios Theologos říká: „Co není
přijato, nemůže být uzdraveno.“155
146
1 Tim 2:4
Viz LOSSKY, V.: Dogmatická teologie. Praha 1994, s. 79.
148
Viz HIEOROTHEOS (VLACHOS), metropolita: Pravoslavná spiritualita. Prešov 2006, s. 74.
149
Z pravoslavného hlediska adekvátnější termín než svátost.
150
Viz HIEOROTHEOS (VLACHOS), metropolita: cit.dílo, s. 74.
151
Mt 4:23-24
152
Mt 9:12
153
L 10:33-35
154
Viz HIEROTHEOS, bishop of Nafpaktos: Orthodox Psychotherapy. Levadia 1995, s. 27-28.
155
Cit. dle WARE, K.: Cestou orthodoxie. Praha 1996, s. 84.
147
33
Nová Smlouva i církevní otcové nás utvrzují, že práce Církve je terapeutická, kdy se
snaží vyléčit nemoci člověka, a to především duše, které ho trápí. Profesor Ioannis Romanidis
tvrdí: „Patristická tradice není ani sociální filosofií, ani etickým systémem, ani náboženským
dogmatismem: je terapeutickou léčbou…Otcové nekategorizují lidi jako morální a nemorální
nebo jako dobré a špatné na základě morálních zákonů. Takové dělení je umělé. V hloubce se
lidstvo rozlišuje na nemocné v duši, na léčící se a na vyléčené.“156 Sv. Maxim Vyznavač
v kontextu duchovní činnosti ostře napadá případnou neplodnou theologii: „vědění bez praxe
je theologie démonů.“157 Lze to chápat i tak, že pokud by křesťanské učení nevedlo
k praktické duchovní terapii, potom mu běda.
Nyní blíže k liturgicko-tajinnému rozměru pravoslavného svědectví, který není vůbec
vzdálený duchovní terapii, zmíněné výše. Liturgický život Pravoslaví se stává svědectvím
nejen na rovině oznamování spasení v Christu, ale především jako zjevení spasení skrze
Eucharistii a pozvání k účasti ve vysvobozujícím díle našeho Spasitele.158 Nic neodhaluje
vztah mezi Církví jako plností a Církví jako misií tak dobře jako Eucharistie, ústřední
bohoslužba Církve, tajina (svátost) Církve.159 Proto pravoslavní misiologové dnes hovoří o
pravoslavném svědectví jako o liturgii po liturgii, respektive pokračování liturgie.160 A zvláště
o svatých tajinách jako o pramenu i vyústění našeho misijního úsilí.161 Tajiny jsou totiž
pokračováním tajemství (musth,rion)162 Bohočlověka Christa, jak se vyjadřuje sv. Simeon
Soluňský,163 proto nemohou nebýt součástí pravoslavného poselství světu. Cílem pravoslavné
misie je proměnit náš svět skrze vzývání (evpi,klhsij) Svatého Ducha,164 a tato proměna
stvoření se nejlépe uskutečňuje právě ve svatých tajinách.
Svaté tajiny jsou zpřítomněním a tajemstvím Božího Království,165 což potvrzují i
úvodní ohlasy svatých tajin a Božské liturgie. Apoštolé byli pověřeni právě ohlašováním
156
Cit. dle HIEROTHEOS, bishop of Nafpaktos: cit. dílo, s. 29-30.
PG 91, 601 C, Dopis 20. Marinovi Monachovi. Cit. dle HIEROTHEOS, bishop of Nafpaktos: cit. dílo, s. 33.
158
Viz ANASTASIOS, bishop (YANNOULATOS).: cit. dílo (1977).
159
Viz SCHMEMANN A.: The Mission Imperative in the Orthodox Tradition. In: The Theology of Christian
Mission. Ed. by G. Anderson. N. Y. 1961, s. 255.
160
Viz BRIA, I.: The liturgy after the Liturgy. In: Martyria/Mission, ed. by I. Bria. Geneva 1990, s. 66-71.
161
Viz o liturgii: BRIA, I.: Go Forth in Peace. Orthodox Pespectives on Mission. Geneva 1986, s. 19.
162
Viz 1 Tim. 3:16: „A v pravdě velikéť jest tajemství zbožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu,
ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest ve slávu.”
163
Viz BELEJKANIČ, I.: Pravoslávne dogmatické bohoslovie II. Prešov 1996, s. 27.
164
Viz OSTATHIOS, M. G., Metropolitan.: Holy Spirit-Transform and Santify Us. In: The Holy Spirit and
Mission, ed. by G. Lemopoulos. Geneva 1990, s. 33.
165
Viz PRUŽINSKÝ, Š.: Byzantská teológia II. Prešov 2004. s. 226.
157
34
přiblížení se Království nebeského,166 proto je totéž úkolem i současného pravoslavného
svědectví.167 Nelze se však ohraničit pouze na duchovní život, ale konat podle sv. Jana
Chrysostoma tzv. “tajinu bratra,” duchovní oběť, filantropii, službu, kterou jsou křesťané
povinni poskytovat mimo bohoslužbu, na veřejnosti, na oltáři srdcí našich bližních.168
Právě společenství, kterému je podle sv. Nikolae Kavasily daný skutečný lidský život
v tajemství Boží Církve,169 může dnes být motivací pro mnohé ve světě, kde se šíří odcizení,
osamocení, uzavřenost, které vedou pouze k duchovnímu utrpení.170 Vyvstává nutnost hledat
příčiny tohoto duchovního odcizení, ztráty pojetí života jako určitého tajemství, ale i vhodné
způsoby nápravy, terapie a v tomto bodě dnes mnozí vidí řešení v pravoslavném přístupu při
záchraně člověka nejen před uvedenými fenomény.171 Ve svatých tajinách jde o kvalitativní
obnovu člověka zevnitř, která je diametrálně odlišná od pouhého moralistického chápání
křesťanského života, také hojně rozšířeného.172
Tuto kapitolu zakončíme slovy významného pravoslavného patrologa Johna
Meyendorffa, který akcentuje neoddělitelnou spojitost mezi misií a spiritualitou: „Církev může
být opravdovým kvasem pro lepší společnost, pouze pokud zůstane věrná slovy a činy své
skutečné přirozenosti: být Božím Královstvím, zásadně odlišným od všeho, co může svět
nabídnout; poskytovat zkušenost božské svobody a božské spravedlnosti, které sahají za
hranice lidské sociologie; pokračovat ve svědectví o radosti ze vzkříšení a věčného života.“173
166
Lk 10:9-19
Viz ANASTASIOS, bishop (YANNOULATOS).: cit. dílo (1977).
168
Viz BRIA, I.: cit. dílo (1990), s. 71.
169
NIKOLAOU KABASILA: Περί της εν Χριστώ Ζωής (P.G. 150,524A)
170
STANILOAE, D.: Witness Throuh „Holiness“ of Life. In: Martyria/Mission, ed. by I. Bria. Geneva 1990, s.
49.
171
Tamtéž, s. 46-47.
172
Viz ARGENTI, C. Fr.: Orthodox Mission in a Secular Society. In: The Holy Spirit and Mission, ed. by G.
Lemopoulos. Geneva 1990, s. 58.
173
MEYENDORFF, J.: On „Secular“ Christianity. In: Witness to the World. New York 1987, s. 41.
167
35
2. HISTORICKÝ PŘEHLED PRAVOSLAVNÉ MISIJNÍ PRAXE
2.1 PŘÍKLADY PRAVOSLAVNÉ KŘESŤANSKÉ MISIE V PRVNÍCH TŘECH
STOLETÍCH
První tři staletí existence Církve jsou dodnes úchvatnou ukázkou maximálního
misijního úsilí. V této době byl položen základ, bez něhož by nebylo možné dále stavět
pomyslný chrám Církve.174 Zvláště apoštolské období je věčným zdrojem inspirace. Vzhledem
k zaměření této práce není možné podrobněji rozebírat celou tuto epochu, avšak je nezbytné
vyzdvihnout charakteristické rysy a metody ryzího křesťanského svědectví do roku 313, který
je v historii křesťanství považován za konec raných časů křesťanství.175 Sami apoštolé si byli
vědomi nutnosti čistoty víry i zápasu za ni, nakolik od prvních chvil jejich působení čelili
mnohým nepravověrným a doslova heretickým, gnostickým skupinám a naukám.176 Ve druhé
polovině druhého století (n. l.) vidíme v díle sv. Irineje Lyonského,177 jakého rozsahu gnóze
dosáhla, čímž lze ilustrovat i jak těžké bylo raně křesťanské období i z hlediska zachování
orthodoxie.
2.1 Apoštolská doba
O misijní práci apoštolů nejlépe hovoří kniha Skutků apoštolských, a částečně i listy
apoštolů, zvláště Pavlovy. Jedná se ovšem pouze o působení v Jeruzalémě, zemích okolo
Judska a v případě „apoštola národů“ Pavla i v dalších oblastech Malé Asie, středomořských
ostrovech, ale už i na Peloponésu. O křesťanské misii v dalších oblastech Asie, Afriky a
Evropy se nám příliš mnoho zpráv nezachovalo, ale je znám výsledek: na konci 1. století bylo
křesťanství rozšířené po celém tehdy civilizovaném světě,178 v čemž lze spatřit naplnění
přítomnosti mnoha národů při sestoupení Svatého Ducha na apoštoly.179
Nejdůležitějším předpokladem misijní práce apoštolů bylo Sestoupení Svatého Ducha,
174
Viz 3. vize v Hermově Pastýři. In Třetí patristická čítanka (Teol. studie), ed. Novák, J., Praha 1985, s. 37-110.
(online)[cit. 2011-06-28]. Dostupné na Internetu: http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_herpas.htm#v3_1
175
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 18.
176
Viz 1 Jn 4:1
177
Viz KRAFT, H.: Slovník starokesťanskej literatúry. Trnava 1994, s. 241.
178
Viz ALEŠ P.: Cirkevné dejiny I. Prešov 1992, s. 180.
179
Viz Sk 2:9-11
36
protože bez Jeho působení není autentická křesťanská misie možná od prvopočátku, čehož si
byli vědomi i apoštolé, když čekali na oblečení z výsosti, tak jak jim přislíbil Spasitel.180 Až
potom mohli svědčit o spasitelném díle Iisusa Christa až do posledních končin země.181
Především Utěšitel, Duch Pravdy, vydává svědectví o Christu,182 podobně i jeho nositelé, zde
apoštolé.
Pro správné pochopení apoštolského svědectví vyvstává nutnost akcentu jeho
„úhelných kamenů“: „I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti,183 a v lámání chleba, a
na modlitbách.“184 To znamená, že apoštolé učili, kázali, přesně naplňujíc pověření jejich
Učitele.185 Zůstávali ve společenství s věřícími, které pokřtili.186 Vidíme zde zásadní principy
autentického křesťanského svědectví, vlastní všem dalším úspěšným misijním počinům.
Lámání chleba není ničím jiným než Eucharistií, alfa a omega celého církevního společenství,
ve které se čerpá blahodať (milost) Svatého Ducha, v ní je počátek, ale i cíl každé opravdové
misie.187 Nic neodhaluje vztah mezi Církví jako plností a Církví jako misií tak dobře jako
Eucharistie, ústřední bohoslužba Církve, tajina (svátost) Církve.188 A nakonec modlitba, která
je vzýváním189 Svatého Ducha, jenž posvěcuje věřící i jejich činy, proto misie a její metodika
musí být epiklesiálně-blahodatná, aby byla úspěšná.190 Tak konali apoštolé, a proto měli
obrovský úspěch, každý den se dle svědectví knihy Skutků apoštolských připojovalo až několik
tisíc věřících v Christa,191 ale nešlo jistě o kvantitu, naopak.
Další činnost apoštolů se dále odvíjela od těchto základů. Apoštolé konali zázraky,
čímž vydávali mocné svědectví o pravdivosti a síle křesťanské víry.192 Nebojácně kázali lidu a
vyznávali Christa před oponující elitou židovského národa.193 Mnohá osobní svědectví nejsou
z této doby jistě zaznamenána, ale zajímavý je „akční“ postup diákona Filipa v případě
180
Viz Lk 24:49
Viz Sk 1:8
182
Viz Jn 15:26
181
183
184
hv koinwni,a
Sk 2:42
185
Viz Mt 28:19
186
Viz Sk 2:41
187
Viz PRUŽINSKÝ Š., NADZAM M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie II. Prešov 1995, s.
95.
188
Viz SCHMEMANN A.: The Mission Imperative in the Orthodox Tradition. In: The Theology of Christian
Mission. Ed. by G. Anderson. N. Y. 1961, s. 255.
189
190
hv epi,klhj
Viz PRUŽINSKÝ Š., NADZAM M.: cit. dílo (1995), s. 86.
Viz Sk 2:41
192
Viz Sk. 4:33
193
Viz Sk 4:8
191
37
obrácení eunucha etiopské královny.194 Brzy přišel i čas, kdy víru v Christa začali křesťané
dosvědčovat vlastní krví a smrtí.195 Křesťanství se šířilo i do Samarie (hlavně díky diákonovi
Filipovi), Antiochie (především zásluhou apoštola Varnavy aneb Barnabáše) a dále mezi
pohany, což bylo pro mnohé Židy velkou novinkou.
196
Důležitým mezníkem byl v tomto
ohledu apoštolský sněm v Jeruzalémě, kdy se definovalo překonání zákona, čímž se otevřela
cesta k šíření křesťanství do celého světa.197 Poté se však nedovídáme o výrazné změně metod
ve vydávání svědectví.
2.1.1 Sv. apoštol Pavel
Dále činnost apoštolů v knize Skutků apoštolských ustupuje do stínu zřejmě
nejaktivnějšího misionáře všech dob, svatého apoštola Pavla. Jeho způsob práce se nelišil od
toho, který byl uveden výše, avšak jeho činnost se rozvinula do mohutného záběru,198 který
objímal snad všechny možnosti té doby. Jeho velkou předností byla vzdělanost,199 která ve
spojení s dary Svatého Ducha přinesla nemalé plody. Z hlediska přípravy na misijní činnost se
v životě tohoto apoštola objevují tři roky strávené v Arábii a Damašku,200 zahalené určitou
záhadou. Pravoslavní badatelé v tom spatřují období asketického zápasu, nutného předpokladu
pro osobnost každého zapáleného misionáře všech dob.201
Při pokusu o analýzu misijního díla apoštola Pavla vystupuje do popředí několik
důležitých faktorů úspěchu: apoštol se nejdříve obracel k těm, kdo byli způsobilejší k přijetí
Christa, tedy k Židům, teprve až potom k pohanům; snaží se co nejvíce přiblížit svým
posluchačům, ať už jazykově nebo z hlediska mentality; vybírá si schopné spolupracovníky,
kteří jsou mu oporou ve všech ohledech; mnoho cestuje a píše listy: to má za cíl buď zakládání
nových křesťanských společenství nebo utvrzení těch dříve založených.202 Apoštol Pavel se
cele oddal misijnímu dílu, vložil do toho všechny své schopnosti, možnosti, znalosti, celou
194
Viz Sk 8:26-39
Viz Sk 7:60
196
Viz ŠAK, Š.: Počiatky kresťanskej misie. Prešov 2007, s. 54.
197
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 16.
198
Viz Řím 15:19
199
Viz Sk 22:3
200
Viz Gal 1:17
201
Viz MAKARIOS (Tillyrides), Metropolitan: Apostle Paul and the Missionary Task. (online).[2011-06-25].
Dostupné na Internetu:
http://www.orthodoxresearchinstitute.org/articles/mission/makarios_zimbabwe_apostle_paul.htm
202
Viz ŠAK, Š.: cit. dílo, s. 49.
195
38
svou bytost, a to bylo základem úspěchu.203
Pokud bychom se závěrem snažili na základě dostupných informací nastínit eklesiálněmisijní strategii sv. ap. Pavla, ukázal by se přibližně následující model, který vylučuje
nahodilost v misijních aktivitách té doby a dodnes neztrácí na aktuálnosti:
1) zakládání misijních center v určité oblasti,204 která jsou schopná samostatně fungovat bez
jeho osobní přítomnosti a šířit tak křesťanství v daném regionu
2) ustanovit místní duchovenstvo,205 případně tam ponechat nebo vyslat na určitý čas ověřené
spolupracovníky
3) oba výše uvedené body směřovaly k formování vitálních eucharistických společenství resp.
místních Církví, které tvořily jakousi síť, v čemž lze jasně spatřovat neoddělitelnou
dichotomii místní a všeobecné (soborné) Církve patrnou již v této rané epoše křesťanství
2.1.2 Mučednictví
V prvních třech staletích bylo křesťanství zasazeno do poměrů vůči němu
nepřátelských a to především díky majoritní pohanské společnosti, praktikující různé formy
polytheistických kultů, která chápala křesťanství jako útok na tradiční společenská schémata,
což se prakticky projevovalo v přechodných obdobích pronásledování různého rozsahu.206
V tomto období aktivní misijní metody věrné odkazu apoštolů již nenabírají takové intenzity
jako v prvním století n. l. Křesťanství se často šířilo i přičiněním vnějších okolností nebo jinak
řečeno částečně pasivně. Nosnými prostředky byly jevy jako vyhoštění křesťanů do odlehlých
částí impéria, války a s nimi spojené zajetí či příchod do té doby ještě pohanských vojáků,
migrace obyvatelstva nebo obchod. Celkově je z tohoto období nízká evidence organizované
misie.207 Nelze hovořit o rozsáhlejších setkáních, jako například v době apoštolů v Jeruzalémě,
či o kázání před větším množstvím lidu. Ve druhém a třetím století šlo spíše o osobní svědectví
a z času na čas o veřejné svědectví vydané při mučení a popravách křesťanů. Relativně dlouhá
203
Viz MAKARIOS (Tillyrides), Metropolitan: cit. dílo.
Vzorem mohla být nejspíš Antiochie, která takto dobře prospívala.
205
Viz např. ustanovení Tita a Timothea na episkopy nově založených místních Církví.
206
Viz ALEŠ, P.: cit. dílo, s. 190.
207
Viz FOX, R. L.: Pagans and christians. New York 1987, s. 280.
204
39
doba katechumenátu nepřímo potvrzuje, že Církev se v této době soustředila na nově příchozí
věřící, a nemusela řešit otázky hromadnější konverze. 208
V mučednictví se jednalo především o vyznávání nebo svědčení o Christu před okolním
světem a čím jiným je pravoslavná misie než svědectvím.209 Apoštol a evangelista Jan nazývá
svědectvím210 celé spasitelné dílo Iisusa Christa, proto je celá Jeho Církev povolána ke
svědectví o Christu, ale předpokladem toho je, že musíme mít osobně o čem svědčit: sv.
Maxim Vyznavač učí, že nejprve musíme být opravdovými křesťany a pak teprve můžeme
vydávat autentické křesťanské svědectví.211 Spasitel vyzýval k nebojácnému veřejnému
vyznávání, které vede mimo jiné i k získání duchovních darů.212
A toto se naplnilo v případě mučedníků, kteří vydali nejlepší svědectví vlastní krví,
svým životem, což je nejvyšší možný projev lásky k Bohu a tím nemožnosti se za Něj stydět.
Tito svojí odhodlaností a hrdinstvím, vycházejících z pevné víry, a často i moudrostí213
ohromovali a mnohdy i přiváděli ke konverzi diváky jejich utrpení. Za všechny můžeme
vzpomenout veliko-mučednici Aikaterinu /Kateřinu/, která nejenže snášela nelidská mučení,
ale díky nebeské moudrosti překonala v disputacích zastánce pohanství, a tím vším přiměla
mnoho pohanů k vyznání Christa a následné mučednické smrti.214
Samotné řecké slovo „ma,rturoj,“ kterým jsou titulováni mučedníci, znamená svědek.
Zde je na místě vzpomenout slova sv. Kyrilla /Cyrila/ Jeruzalémského: mučedníci svědčí mocí
Svatého Ducha, protože o Christu není možné svědčit jinak než Svatým Duchem.215 Nejen na
úsvitu dějin křesťanství, ale i v následujících mnoha staletích, nastaly vůči křesťanství
nehostinné poměry, a vždy docházelo ať už ke „krvavému“ či „nekrvavému“ mučednictví,
které podle liturgických hymnů vždy napájí krví Církev a takto ji posiluje i o nové věřící.
Asketický zápas sám o sobě byl vždy chápán jako nekrvavé mučednictví, ke kterému jsou
208
Viz FOX, R. L.: cit. dílo, s. 315.
PRUŽINSKÝ Š., NADZAM M.: cit. dílo (1995), s. 97.
210
h- marturi,a
211
PRUŽINSKÝ Š., NADZAM M.: cit. dílo (1995), s. 58.
212
Viz Lk 12:8-12
213
Lk 21:15
214
Viz ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие и страдание святой великомученицы Екатерины. (online).
[cit. 2011-07-20]. Dostupné na Internetu: http://www.truechristianity.info/saints_11/saint_martyr_ekaterina.php
215
S. CYRIL, ARCHBISHOP OF JERUSALEM: The Catechetical Lectures (16:21). In: The Ages Digital
Library Collections. The Nicene and Post-Nicene Fathers, Second Series, vol. 7. AGES Software, Albany, OR
USA. Version 2.0, 1997. Str. 301.
209
40
povoláni všichni, kdo chtějí vejít do Božího království.216 Opět zde vyvstává silná paralela
mezi askezí a svědectvím.
2.2 BYZANTSKÉ MISIE
I přes rozvoj byzantologie ve 20. století není jistě stále plně doceněn význam ani
Byzantského impéria, ani pravoslavných misií, ačkoliv dílčí kroky pro to byly již učiněny.217
Franzouzský historik Simon Vaihle napsal, že studium byzantských misijních snah218
každému ukáže, že odlehlé regiony, kam pronikli západní misionáři, přijaly už kdysi dávno
Evangelium původně od řeckých kneží.219 Anastasios Yannoulatos rozlišuje v období trvání
Byzantského impéria220 dva klimaxy misijních aktivit, první v období 4. až 6. století vrcholící
za vlády Justiniána, a druhý mezi 9. a 11. stoletím.221
2.3 PRVNÍ BYZANTSKÉ MISIJNÍ OBDOBÍ
Zásadním zlom v dějinách šíření křesťanství jistě dodnes znamená vydání Milánského
ediktu,222 který byl jistě v určitém ohledu dvousečným, tak jako celé byzantské pojetí synergie
státu a Církve, vedoucí k povrchnímu obviňování z „cézaropapismu“ bez náležitého
pochopení tohoto konceptu.223 Na jednu stranu bylo umožněno bez zábran praktikovat
křesťanskou víru, ale naopak vstupovali do Církve lidé motivovaní nečestnými úmysly, kdy
spatřovali v křesťanství prostředek k všemožným výhodám. Křesťanství se mohlo volně šířit,
Církev se „otevřela“ světu, ale tím se snížila kvalita duchovního života některých jejích členů.
216
Viz např. Mt 16:24
Viz průkopnikou práci: DVORNÍK, F.: Byzanstké misie u Slovanů. Praha 1970.
218
Porovnej NEUPAUER, E.: Byzantská mise. In: Synergia 5-6, roč. III-IV. Prešov 2005-2006, s. 85-90.
219
Viz VAIHLE, S.: Constantinopole. In: Dictionnaire de Théologie Catholique, vol. III. Paris 1852, col. 1342.
220
Ačkoliv je název zavádějící, správně Východořímského impéria. Posun v sebepojetí východních Římanů jako
Byzantinců je až pozdější jev. Tato práce se však přidrží přístupu (nejen) pravoslavných misiologů označovat
všechny misie východořímské provenience jako byznatské.
221
Viz YANNOULATOS, A.: Missionary Activity of the Orthodox Church. (řeč)(online). [cit. 201106-28]. Punkaharju 1964. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary
%20activity%20of%20the%20Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
222
Viz anglický překlad: The Edict of Milan. In.: Translations and Reprints from the Original Sources of
European history, Vol 4: 1. Philadelphia 1907, s. 28-30. (online).[2011-07-02].Dostupné na Internetu:
http://gbgm-umc.org/umw/bible/milan.stm
223
Viz CHRISTOU, P.: The Missionary Task of the Byzantine Emperor. In: Buzantina,, t. 3. Qessaloni,kh 1971,
s. 279. (online). [cit. 2011-07-20]. Dostupné na Internetu: http://ftoub.ro/dmdocuments/P.%20Christou.pdf
217
41
Rok 313 jistě nelze brát tragicky, nakolik šlo o jednu z velkých výzev, které před Církví
povstávají stále, a často jde jen o to, jak se k tomu křesťané zachovají.224 Uvedeme zde praxi
misijní činnosti do 6. století včetně důležitých okolností, formujících do jisté míry způsoby
křesťanského svědectví.
2.3.1 Arménie a Gruzie
Jedná se o misii na pomezí antiky a byzance, ale vzhledem k vyústění je zařazena do
druhé éry. Ještě před tím, než bylo křesťanství uznáno v Římském impériu, došlo ke konverzi
Arménie, která se tak roku 301 stala prvním oficiálně křesťanským státem. Pod jejím vlivem a
díky téměř apoštolským počinům sv. Niny přijala víru v Christa o několik let později i Gruzie.
Nejen panovnické rody těchto zemí byly silně spojeny se sousední Perskou říší, která však
byla kolébkou a věrnou ctitelkou zoroastrismu a kultu ohně, což bránilo přijetí křesťanství
nejen v samotné Persii (pronásledování křesťanů si v této zemi ve 4. a 5. století vyžádalo
doslova desetitisíce mučedníků), ale nejprve i ve zmíněných dvou sblížených zemích, kde bylo
též prolita krev mučedníků za víru, ač v mnohem menší míře než v Persii.225
Obrácení Arménie i Gruzie nebylo dílem nějakých promyšlených misijních aktivit, ale
stalo se především díky Božímu působení a svatosti kazatelů křesťanské víry. Příběhy obou
zemí jsou podobné. Vládli zde panovníci původem z Persie, kteří sdíleli zmíněný kult ohně a
s ním spojenou víru. Nejprve se křesťanství zatvrzele bránili, ale díky tomu, že na ně za jejich
činy dolehly různé pohromy (nemoci, posedlost, slepota), museli svoji záchranu hledat u
křesťanů, v případě Arménie to byl sv. Grigorios a v Gruzii sv. Nina. Ti modlitbou odvrátili
Boží „hněv“ proti nevěřícím, čímž byly otevřeny pomyslné dveře ke kázání víry
v Trojjediného Boha.226 Sv. Grigorios pro svou víru dlouho strádal (14 let) v bahně temné
jámy, sv. Nina zase přijala obrovskou výzvu obrátit zemi, kam byl kdysi odnesen Christův
chiton, čímž musela podstoupit jakési nekrvavé mučednictví v nezměrné trpělivosti a
odvaze.227 První působil spíše na sklonku svého života, druhá strávila celý život hlásáním
224
Viz ALEŠ P.: Cirkevné dejiny I. Prešov 1992, s. 174 n.
Viz KURKIJIAN, V. M.: A History of Armenia. New York 1958, s. 102. (online). [cit. 2011-07-09].
Dostupné na Internetu:
http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Gazetteer/Places/Asia/Armenia/_Texts/KURARM/home.html
226
Viz МAKARIOS, Hieromonk: Synaxarion, vol. 1. Ormylia 1998, s. 235.
227
Viz "Life of Saint Nino." (online). [cit. 2011-07-09]. Dostupné na Internetu:
http://www.georgianweb.com/religion/stnino.html
225
42
Evangelia a pokání, ale jejich dílo bylo úspěšné především díky nezlomné odhodlanosti a
ctnostem, které u nich zářily jako světlo ve tmě pohanství. Lidé byli hluboce dotknuti jejich
duchovní silou, která se projevovala v modlitbě, ale i jejich asketickým zápasem, který jim
dával sílu k obrácení rozlehlých území k Christu.228 Podobně jako u apoštolů, ale i svatých
svědků Christových všech dob, zde platí slova sv. ap. Pavla: „Nebo evangelium naše k vám
nezáleželo toliko v slovu, ale i v moci, i v Duchu svatém, a v jistotě mnohé, jakož víte, jací jsme
byli mezi vámi a to pro vás.“229
Zbylou část misijního díla dokončili duchovní poslaní z Římského impéria. V Arménii
byl sám sv. Grigorios vysvěcen na episkopa v Kaisarei v Kappadokii a odtud vybral i schopné
misionáře-kněze, aby pokřtili a poučili ve víře arménský lid.230 Do Gruzie poslal
duchovenstvo, ale i bohoslužebné předměty apod. sám Konstantin Veliký na žádost tamního
panovníka.231
Zvláště
arménské
místní
Církvi
velmi
pomohly
překlady
Písma,
bohoslužebných textů a teologických knih do arménštiny, uskutečněné do sta let po obrácení
Arménie. Díky tomu tato země a její obyvatelé přestáli nápor dvou velkých sousedních říšířímské a perské.232
2.3.2 Mnišstvo a misie
Nesmírnou zásluhu v šíření Evangelia měli pravoslavní monaši, jejichž život byl
jedním velkým svědectvím o síle a pravosti křesťanské víry. Ať už šlo o poustevníky nebo
monachy, kteří žili mezi lidmi nebo ve městech, jejich odkaz byl podobný. Už u sv. Antonia
Velikého vidíme, že ačkoliv opustil svět, nezanechal starosti o lidi ze světa, kteří k němu
přicházeli pro radu i pomoc. Podobně tomu bylo u mnoha dalších více či méně známých
228
Viz TYRANNIUS RUFINUS: Historia ecclesiastica I,10. (online). [cit. 2011-07-09]. Dostupné na Internetu:
http://www.georgianweb.com/religion/stnino.html
229
1 Tes 1:5
230
Viz ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие и страдание святого священномученика Григория, епископа
великой Армении, и с ним тридцати семи дев. (online). [cit. 2011-07-16]. Dostupné na Internetu:
http://www.truechristianity.info/saints_09/saint_martyr_grigory_and_others.php
231
Viz ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие святой равноапостольной Нины, просветительницы
Иберии. (online). [cit. 2011-07-16]. Dostupné na Internetu:
http://www.truechristianity.info/saints_01/saint_nina_georgia.php
232
Viz СТАМУЛИС, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05].
Dostupné na Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc Kapitola Byzanstké misie.
43
asketů, kteří zářili svými činy a ctnostmi, získanými pomocí Boží a svým asketickým
přičiněním.233
Mnoho záznamů o misijním dopadu života dávných monachů nacházíme ve starých
patericích, ale i třeba v dílech svatých otců, např. sv. Ioanna Chrysostoma, jehož dopis č. 110
je adresovaný monachům ve Fénicii, kteří tam šířili Pravoslaví mezi pohany, a kde je velký
hierarcha nabádá především k vytrvalosti v započatém díle, a aby se nenechali nikým odradit a
neopustili kvůli těžkostem místo, kde začali působit. Nachází se zde zajímavé přirovnání
ohledně problémů v misijní práci: je to jako, když má někdo horečku; lékař ne, že by zanechal
pacienta napospas nemoci, ale naopak bdí u něho a předepisuje léky a všemožně se v této
kritické chvíli stará, aby teplota ustoupila. Tak je tomu i u misie, když přijdou těžkosti, je
potřebné ještě zvýšit úsilí, a ne utéct.234
U některých poustevníků můžeme hovořit o fenoménu „pasivní misie.“235 Avšak
pokud budeme chápat misii jako svědectví, což je v Pravoslaví velmi rozšířený přístup, pak
nemůžeme hovořit o pasivitě, protože svědectví je záležitostí výsostně aktivní. Druhým typem
monachů, resp. poustevníků byli ti, kteří rozdali svůj majetek, odcestovali tam, kde ještě
nebylo hlásáno slovo víry a ujali se práce evangelizátorů, když přijali čest kázání a kladli do
rukou nevěřících Božské Evangelia-takto se vyjadřuje církevní historik Eusevios.236
Ammonas, učedník sv. Antonia Velikého, dobře vyjádřil napětí mezi životem
v odloučení, kterým získávají poustevníci božskou sílu, a poslušností Stvořiteli, když chodí
učit lidi. Sv. Makários Egyptský zase v době svého pobytu ve vyhnanství na pohanském
ostrově kázal mezi místními obyvateli a konal zázraky ve jménu Christa, čímž postupně přijali
svatý křest a naučili se křesťanským pravdám.237
Dalším známým asketickým misionářem byl Appolos (Koinovita), který založil
monastýr v pohanské oblasti a nabádal své monachy k misijní činnosti, která vycházela ze
dvou předpokladů: každý člověk má svou důstojnost, neboť je stvořen na Boží obraz - to si
vyžaduje úctu a lásku, proto je nutné se i s pohany podělit o překypující Božskou lásku.
Druhým faktem bylo soustavné rozjímání nad Svatými Písmy, které nemůže nechat nikoho v
233
Viz HIEOROTHEOS (VLACHOS), metropolita: Pravoslavná spiritualita. Prešov 2006, s. 88.
Viz Svatý Jan Zlatoústý a misionáři. In: Nipsis 7. Prešov 2009, s. 31.
235
Viz VERONIS, L. A.: Missionaries, monks and martyrs: Making disciples of all nations. Minneapolis
(Minnesota) 1994, s. 34.
236
Viz YANNOULATOS, A.: Monks and Mission in the Eastern Church during the 4th century. In:
International Review of Mission 58 (4), 1969, s. 212.
237
Tamtéž, s. 112 n.
234
44
apatii. Toto ve spojení s liturgickým životem a hlavně velmi častou účastí na svaté Eucharistii
dávalo monachům v appolově monastýru sílu hlásat Dobrou zvěst mezi pohany.238
Isnspirativními
příklady
misionářsky
smýšlejících
organizátorů
orthodoxního
monašstva byli sv. Ilarion z Gazy a sv. Alexandros, zakladatel nespících. První založil svou
monašskou komunitu v Gaze jako misijní centrum a zmobilizoval 2000 monachů, kteří
v misijních skupinách cestovali skrze pohanské oblasti Palestiny a hlásali Evangelium. Druhý
zmíněný strávil 11 let na poušti a pak přijal výzvu podělit se o Christovu dobrou zvěst s těmi,
kam ještě nedosáhla. Poté kázal v regionech Mezopotámie a shromáždil následovníky. Nato
založil monastýr na Eufratu a další „cestující monastýr“ se 150 nejschopnějšími žáky a takto
vedl tuto misijní koinovii skrze Mezopotámii a v hraničních oblastech impéria, hlásajíc
Evangelium a vedouc lidi ke spasitelnému poznání pravdy.239
Na těchto několika nejznámějších případech z mnoha vidíme, jak nezastupitelnou roli
sehrálo pravoslavné mnišstvo při misii, ačkoliv se může „zřeknutí se světa“ jevit jako pasivní,
je to právě často naopak: neznamená to zanechání starostlivosti o Boží stvoření včetně
člověka.
2.3.3 Svatí otcové
Období 4.-6. století zaznamenalo rozkvět misie, s vrcholem za vlády Justiniána.240 Jak
bylo v úvodu zmíněno, mnozí církevní otcové psali o misii. Zahraniční misie byly však
vypravovány z centra impéria, s náležitou podporou.241 Ale i uvnitř říše bylo stále mnoho
pohanů. Snad jediný systematický přístup na poli misie se nám zachoval v dopisech sv. Jana
Chrysostoma,242 proto ho uvedeme jako příklad patristického pohledu na otázku praktického
svědectví, nakolik i doboví historici píší pouze o úspěších misie,243 ale ne o metodách.
Sv. Jan Zlatoústý chápal misii, tedy získávání lidí pro Christa, jako nejvznešenější
poslání, o čemž svědčí jeho slova: „Nic na světě se nevyrovná duši, ani celý svět, ani kdybys
rozdal chudým tisíce, neučiníš nic tak vznešeného, jako když někdo přivede jedinou duši ke
238
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 37.
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo (1969), s. 219-222.
240
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo (1964), s. 1.
241
Viz Svatý Jan Zlatoústý a misionáři, s. 26.
242
Viz List č. 51 (Migne P.G. 52, 636-637), č. 53 (P.G. 52, 637-638), č. 121 (P.G. 52, 732-733) a č. 123 (P.G. 52,
676-678).
243
Viz SOCRATES SCHOLASTICUS: Církevní dějiny, druhý díl. Praha 1990, s. 63.
239
45
Kristu.“244 Tento velikán církevních dějin, jako archiepiskop hlavního města, rozvinul svého
času ojedinělé, průkopnické misijní dílo, které se vyznačovalo velkým rozsahem, dynamickou
a realistickou rozpracovanou metodikou. Byl si vědom, že křesťanství nelze prosadit
nařízeními císaře, ale zvěstováním Evangelia skrze adekvátně připravené a zanícené
misionáře, kdy je nutné dobrovolné přijetí jejich svědectví. Proto se obklopil především
schopnými spolupracovníky, které všemožně povzbuzoval a podporoval.245
Když se snažil obrátit Góty k Pravoslaví,246 rukopoložil náležitě připravené duchovní
z jejich vlastních řad, kteří se naučili řecky, a proto mohli překládat důležité duchovní spisy.247
Také založil dva monastýry s gótskými mnichy, které se staly centry osvětitelské činnosti.
V Konstantinopoli přenechal tam usazeným Gótům jeden chrám, kde se konaly bohoslužby
v jejich jazyce. Také tento chrám často navštěvoval, za pomoci překladatelů zde kázal a
podařilo se časem přivést mnohé k Pravoslaví.248
V případě misie ve Fénicii ho požádal o pomoc sv. Porfyrios Gazský. V Gaze tehdy
žilo pouze několik set křesťanů a okolo padesáti tisíc pohanů! Z listů svatého hierarchy
vyplývá, že misionáři zde byli napadáni, což vedlo i k jejich skonu nebo těžkým zraněním.
Tehdy (405-406) je horlivě nabádal, aby se nezalekli, nezanechali díla a nezapomínali na
nebeskou odměnu, která je čeká. Především se zajímal, kolik bylo postaveno chrámů a jak
jsou zušlechťovány lidské duše. Byl přesvědčen, že misii lze vykonávat hladce, pokud je klid a
mír, a nic nestojí v cestě.249
Misijní činnost u sv. Jana Zlatoústého lze shrnout do tří bodů:
-
předpokladem je osobnost jako svatý archiepiskop: povzbuzující, určující směr a
metody;
-
nutnost dobré organizace a hmotného (ekonomického) zabezpečení
-
výběr vhodných misionářů, spíše mnichů a podpora jejich horlivosti
Svatý Jan Chrysostomos podobně vedl misie i mezi Skythy, Kelty, v Arménii, Kilikii a
Arábii.250
244
Svatý Jan Zlatoústý a misionáři, s. 26.
Tamtéž, s. 27.
246
Většina gótských křesťanů byla ariány. Pokud nebyli stále ještě pohani.
247
Šiřitel ariánství mezi Góty, episkop Vulfila, přeložil do gótštiny celé Svaté Písmo.
248
Viz Svatý Jan Zlatoústý a misionáři, s. 29.
249
Tamtéž, s. 30-34.
250
Viz Svatý Jan Zlatoústý a misionáři, s. 36-38.
245
46
2.4 DRUHÉ BYZANTSKÉ MISIJNÍ OBDOBÍ
Sedmé a osmé století bylo poznačeno vnitro-státními problémy, ba jakousi
společenskou krizí, k čemuž přispěl i ikonoklasmus, který vnitřně rozvrátil celou říši na 120
let, tedy poměrně dlouhé období, v porovnání s předchozími herezemi.251 To vše se odrazilo i
v církevním životě Pravoslaví, které opět vydalo nemálo mučedníků, vyznavačů, apologetů,
čímž projevilo svou vyznavačskou sílu, podobně jako na počátku tisíciletí. K tomu se připojily
i problémy se západní Evropou. To však nezabránilo rozvoji zahraniční byzantské misie v 9.
až 11. století.252
Podivuhodné je, že necelé století po ukončení ikonoboreckých sporů, spatřila světlo
světla jedna z nejvěhlasnějších misií všech dob - vyslání bratrů Methodia (neboli Metoděje) a
Konstantina (Kyrilla) na Velkou Moravu. Nejednalo se o jedinou misii té doby, která díky
spolupráci imperátora Michaila III. a patriarchy Fótia spatřilo více evangelizačních snah, ať už
k Chazarům (roku 860) a nebo později k Rusům, resp. Varjagům (r. 867 dle záznamů
Fótia)253.
Misijní oblastí plodící mnohé spory s Římem bylo i Bulharsko, kde nakonec našla své
úspěšné zakončení moravská misie v zakořenění církevního slovanského jazyka a následném
celkovém rozvoji církevního a tím i kulturního života.254 Bulharsko však díky své blízkosti
Byzanci nebylo typickou misijní oblastí, sehrávaly zde totiž velkou roli politické, ale i
jurisdikční zájmy ať už Východu, tak i Západu, čímž se stalo svého času jakýmsi třecím
kamenem, přičemž si samo usilovalo udržet nezávislost.255
Celkově lze shrnout, že se nám o misiích tohoto období zachovalo více záznamů než o
těch z raně byzantského období, a podstatným faktem je rozdíl v pojetí misií: zatímco
předchozí misie, jak je zaznamenáno u uvedených historiků, byly spíše nahodilé, inspirované
křesťanskými jednotlivci, tak nyní jde o věc organizovanou, vypravovanou samotným
251
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 31.
Viz YANNOULATOS, A.: The Missionary Activity of the Orthodox Church,, s. 1. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary%20activity%20of%20the%20
Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf (online)[2011-07-02].
253
Viz HUSSEY, J. M.: The Orthodox Church in the Byzantine Empire. Oxford 1990, s. 90 n.
254
Viz СТАМУЛИС, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05].
Dostupné na Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc Kapitola Byzanstké misie.
255
Viz KADLEC, J.: Byzantské křesťanství u slovanských národů. Praha 1946, s. 16 n.
252
47
byzantským císařem nebo konstantinopolským patriarchou, s patřičnou hmotnou podporou.256
Křesťanství je v této době již neodmyslitelně spojeno s kulturností a civilizovaností, po
kterých tak prahla většina barbarských etnik, a to též výrazně napomohlo k jeho širšímu
přijetí.257 V neposlední řadě podporovaly soudobou pravoslavnou misii takové faktory jako
vzdělanost, princip plurality, hluboká duchovnost, ale i zájem o podělení se o duchovní
bohatství, které Byzanc skýtala. Tyto kvality spatřujeme např. u patriarchy Fótia, ale i bratrů
Konstantina a Metoděje.258
2.4.1 Velká Morava
Činnost soluňských bratrů na Velké Moravě, ale i mimo ni, rozpoutala v historii
mohutnou vlnu, která vedla ke vzniku mnoha místních národních pravoslavných církví. To
vedlo k sepsání množství literatury, věnující se velkomoravské misii ze všech možných
aspektů. Nutnost vede k tomu, že se musíme omezit pouze na to nejpodstatnější. Předem je
vhodné upozornit na dvě skutečnosti: misie byla díky vnějším okolnostem de facto
neúspěšná259 a také, že dílo Konstantina a Metoděje nebylo detailněji rozebráno z perspektivy
misiologie, ač určitá snaha již vyvinuta byla.260
Životy Konstantina a Metoděje nám poskytují určité množství základních informací
k tomu, aby bylo možné analyzovat celou misii z praktického pohledu. Předpokladem u obou
bratrů byla vzdělanost a hluboká zbožnost (oba měli také zkušenost s životem v monastýru). U
Konstantina můžeme hovořit téměř o genialitě, která se projevovala ve výborné znalosti
Svatého Písma, filosofie, filologie a mnoha dalších nauk.261 Metoděj byl praktičtějšího ducha,
což se projevilo v jeho dosažení postu správce (archona) jedné z oblastí blízko Thessaloniki262
a později i hodnosti igumena (opata) monastýru Polychron.263 Navíc byli plní ctností, jak praví
ikos na jitřní bohoslužbě jejich svátku. Dobrý strom nesl dobré ovoce již před posláním na
256
Viz CHRISTOU, P.: The Missionary Task of the Byzantine Emperor. In: Buzantina,, t. 3. Qessaloni,kh 1971,
s. 279. Dostupné na Internetu: http://ftoub.ro/dmdocuments/P.%20Christou.pdf (online)[cit. 2011-07-20].
257
BEDNAŘÍKOVÁ, J.: Stěhování národů. Praha 2003, s. 42.
258
Viz EMILIAN, (Timiadis), metropolita: Jednota vo viere a pluralizmus v kultúre. In: PTZ XIII. Praha 1986, s.
46 n.
259
Viz YANULATIS, A.: Síla cyrilometodějského pravoslaví. In: PTZ XIII. Praha 1986, s. 44.
260
Viz VOULGARAKIS, E.: Lekce z evangelizace podle „životů sv. Cyrila a Metoděje. In: PTZ XIII. Praha
1986, s. 54.
261
Viz Život sv. Konstantina Cyrila, 4. kap. In: VAŠICA, J.: Literární památky epochy velkomoravské. Praha
1966, str. 185.
262
Viz ALEŠ, P.: Arcibiskup sv. Metoděj. In: Jubilejní sborník. Praha 1985, s. 14.
263
Život sv. Metoděje, 4. kap. In: VAŠICA, J.: cit. dílo (1966), s. 235.
48
Velkou Moravu, a to především v apologii křesťanské víry před muslimy (Saracény) a
Chazary, resp. Židy ze strany Konstantina. Zajímavá je poznámka při vyslání k Chazarům:
„On (Metoděj-pozn.) modlitbou je přemůže a filosof svými řečmi.“264
Když bratři přijali úkol velkomoravské misie, tak první co učinili, podobně jako kdysi
sv. ap. Pavel a sv. Barnabáš na počátku svého působení,265 oddali se modlitbě i s jinými
pomocníky.266 Základem požehnané a opravdové misie se opět jeví modlitba, resp.
bohoslužba. Poté započali s překladem stěžejních míst Nové smlouvy a nejdůležitějších
bohoslužeb.267 O čtyřiceti měsíčním působení na Velké Moravě, které začalo roku 863, oba
Životy k našemu zklamání mlčí, tehdy bylo totiž vykonáno základní misijní dílo. Národ se
podle Rastislavovy prosby k císaři již držel křesťanského zákona, ale jak vysvítá ze Života sv.
Konstantina, bylo nutné vyvrátit pozůstatky pohanských zvyků a mravů (viz 15. kap.). Spolu
s žáky, které bratři dostali k přípravě pro domácí duchovenstvo, pokračovali v překladech.
Byly slouženy bohoslužby v staroslověnském jazyce, které vedly ke kazatelské a učitelské
činnosti. Byla potřebná i apologie pravé víry (orthodoxie a orthopraxe) proti franskoněmeckému kléru, který již nehlásal pravoslavnou víru, podobně jako v Bulharsku. Největším
kamenem úrazu jim byl slovanský bohoslužebný jazyk a uvedené překlady, ale tento kámen se
stal nakonec kamenem úhelným, resp. základním, který vedl k upevnění pravoslavného
byzantského křesťanství na Velké Moravě. Toto bylo jedním z projevů správného
křesťanského pojetí misijní činnosti, které vychází především z pochopení místní kultury a
úcty k ní, ač je i skutečně méně hodnotná a může se jevit jako primitivní, ať už duchovně či
hmotně.268
Poselstvo vypravené se svatými bratry jistě napomohlo hmotnému základu misie
nakolik se předpokládá, že v něm byli zahrnuti stavitelé, ikonopisci a jim podobní
odborníci.269 Dosáhnout uceleného praktického obrazu misie vedené svatými Konstantinem a
Metodějem není jednoduché, protože se nám zachovaly jen zlomkovité zprávy v různých
literárních památkách té doby, které mohou po postupném sestavení vytvořit jakousi mozaiku
konkrétní misijní aktivity vedené na Velké Moravě v 60. a 70. letech 9. století. Toto však
přesahuje rámec této práce. Jako zásadní se jeví překlad Bible, bohoslužebných textů, výchova
264
Život sv. Metoděje, 4. kap. In: VAŠICA, J.: cit. dílo (1966), s. 235.
Viz Sk. 13:3
266
Viz Život sv. Konstantina Cyrila, 14. kap. Život sv. Metoděje, 5. kap.
267
Viz ALEŠ, P.: cit. dílo (1985), s. 30.
268
Viz YANULATIS, A.: cit. dílo, s. 43.
269
Viz ALEŠ, P.: cit. dílo (1985), s. 30.
265
49
domácího duchovenstva, ustálení práva (překlad Nomokánonu) a snaha o jurisdikční
nezávislost.270
Celá zmíněná misie měla v cestě mnoho překážek, jak vyjevují Životy obou bratří, ale i
soudobé události. Nepokoj a intriky vládly jak na Velké Moravě, tak v Římě nebo
Konstantinopoli, což jenom znesnadňovalo už tak nelehkou misijní práci. V případě
Konstantina, resp. Kyrilla (Cyrila) se to projevilo brzkou smrtí. Metodějovi to připravilo roky
plné utrpení a neuvěřitelné námahy.271 S odstupem času se však jejich dílo jeví jako epochální
co do metod, tak i do rozsahu, neboť se stalo přímým nebo nepřímým základem téměř všech
místních slovanských pravoslavných církví,272 což potvrzuje i jejich tropar, kde jsou nazýváni
„učitelé slovanských zemí.“273 I díky tomu se tito dva bratři honosí vzácným titulem
„apoštolům-rovní,“ kterým Církev korunuje nejúspěšnější misionáře všech dob.274
2.4.2 Bulharsko
Křesťanská misie v Bulharsku byla problematická. Bulharsko se skládalo z poddaných
Slovanů, kteří už často byli křesťany, a vládnoucí pohanské neslovanské vrstvy. Car Boris
(vládnul od r. 862) chtěl využít křesťanství jako nástroj státní politiky, což bylo nešťastné
spojení, jak se opět ukázalo. Byl však poražen Byzantinci a přímo na bitevním poli pokřtěn,
kdy se mu sám imperátor stal kmotrem.275 Při christianizaci Bulharska se ale projevil přílišný
byzantský patriotismus, který se nejen zde, ale později i v Srbsku a na Kyjevské Rusi
projevoval zaváděním řečtiny jako bohoslužebného jazyka276 a celkově malým pochopením
místních podmínek a mentality obyvatelstva.277 Na tom spatřujeme, že byzantská misie nebyla
vždy příkladnou, tak jako např. působení sv. Konstantina-Kyrilla a Metoděje.
Situaci v Bulharsku „zachránili“ až velkomoravští uprchlíci, žáci svatých věrozvěstů,
kteří byli přijati carem Borisem, ale byli však usídleni do oblastí okolo Ochridského jezera a
Makedonie, aby nepůsobili vedle byzantských misionářů. Díky jejich činnosti nastal za vlády
cara Symeona, nástupníka Borise, celkový rozkvět samostatného Bulharska. Tomu
270
Viz Стамулис, И.: cit. dílo.
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 75.
272
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo, s. 4.
273
Viz Великий сборник, часть вторая. Мукачево 1992, s. 51.
274
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo.
275
Viz SCHMEMANN, A.: The Historical Road of Eastern Orthodoxy. New York 1977, s. 260.
276
Viz reakce v podobě známé “Chrabrovy obrany.”
277
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 75.
271
50
předcházelo odstranění pro-byzantské šlechty (reakce na jejich vzpouru) a s nimi i
byzantského duchovenstva.278 Následně byla zavedena kyrillice (cyrilice) a pokračovalo se
v překladech bohoslužebných knih, životů svatých a patristických děl z řečtiny, vznikaly první
vlastní památky (agiografie). Velký díl na obrácení lidu ke křesťanství mělo jako všude
mnišstvo. Duch bulharské církve však zůstal byzantského rázu, a to i díky carovi Symeonovi,
který studoval v Konstantinopoli. Další osudy Bulharska nebyly jednoduché v napětí mezi
Východem a Západem a snahou o vlastní autonomii, jak státní, tak církevní, ale toto období již
nebylo typicky misijní.
Po žácích soluňských bratří (Kliment, Naum, Angelár, Sáva, Gorazd aj.) nenalézáme
v Bulharsku výraznějších osobností, které by se podílely na evangelizaci této země. Později
přispěl k duchovnímu rozvoji zvláště svatý poustevník Ioann Rylský, který se stal pomyslným
patronem Bulharska. Zřejmě i odpor k byzantskému duchovenstvu a přílišnému pro-řeckému
nátlaku vyústil do rozmachu hereze bogomilů, která byla právě v Bulharsku od 10. století
velmi rozšířená a tím přinesla problémy v šíření Pravoslaví v této zemi.279 Později se k tomu
připojily špatné vztahy s Byzancí, což vedlo roku 926 za vlády Symeona k zřízení vlastního
patriarchátu, který byl důvodem k ročnímu rozkolu s konstantinopolským patriarchátem.280
2.4.3 Srbsko
Podobné osudy jako Bulharsko čekaly i Srby, kteří přijali křesťanství okolo let 867874. I oni se rozhodovali mezi východní a západní podobou křesťanství a měli podobné
problémy s řeckým jazykem a byzantskou hierarchií. Křesťanství i sem rozšířili nejvíce
učedníci soluňských bratrů a později mělo mocenský i církevní vliv Bulharsko. Teprve Stefan
Nemanja povýšil Pravoslaví na státní víru, předtím měl velký vliv i Řím.281 Nejmarkantnější
změna nastala za působení sv. Sávvy, který upevnil Pravoslaví mezi širšími vrstvami, šířil
opravdovou duchovnost, stavěl chrámy a zasloužil se o místní hierarchii. Srbsko poté ovládlo i
Bulharsko a velmi vzkvétalo v církevním životě, což dokazují početní svatí, vlastní literární
278
Viz KADLEC, J.: Byzantské křesťanství u slovanských národů. Praha 1946, s. 47.
Viz RUNCIMAN, S.: A history of the First Bulgarian Empire. London 1930, s. 190 n. (online). [cit. 2011-0705]. Dostupné na Internetu: http://www.promacedonia.org/en/sr/index.html
280
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 76.
281
Tamtéž.
279
51
tvorba, architektonické skvosty a mnohé jiné dochované artefakty. Církev a zvláště monastýry
se silně angažovaly v charitativní práci.282
Pravoslaví zde převládlo oproti sousednímu Bulharsku až mnohem později, ale bylo
přijato poněkud uvědoměleji. Autokefalita byla získána až roku 1219 svatým Sávvou, jenž se i
nejvíce zasloužil o upevnění orthodoxního křesťanství v Srbsku jakožto jeho první
archiepiskop. Jeho život nám líčí, že zakládal monastýry, chrámy nebo vztyčoval alespoň
kříže, tam kde nebyla možnost postavit svatostánek.283 Jeho evangelizační284 metody nebyly
opět nějak výjimečné, nesly se v apoštolském duchu učení lidu pravdám Božím a také
v dávání příkladu vlastním hluboce duchovním životem, který si osvojil na Svaté Hoře.
285
Naplnil tak radu sv. apoštola Pavla Timotheovi: „hleď sebe i učení, a v tom trvej; nebo to čině,
i sám sebe spasíš, i ty, kteříž tebe poslouchají.“286
Ačkoliv bylo Pravoslaví mezi Slovany nejprve otázkou vládnoucích vrstev, později se
stalo velmi populárním, snad až lidovým. Vytvoření místních pravoslavných Církví však
v krajních případech vedlo až k příliš velkému ztotožnění Církve a národa a tím časem
přispělo k nezdravému nacionalismu287, který dobře demonstruje srbské rčení: kdo je Srb je
pravoslavný, a kdo je pravoslavný je Srb. Národnost tak již nezdravě převažuje nad
pravoslavnou „soborností.“
Z Byzance se nešířilo pravoslavné křesťanství pouze na Balkáně, ale i na severu.
Poloostrov Krym obývali pravoslavní Gótové, obrácení ke křesťanství již ve 4. století.288
Cherson byl navíc jakousi byzantskou kolinií, ze které pronikalo kérygma Evangelia dále mezi
barbary. Koresponedce patriarchy Nikolaa I. Mystika (901-907; 912-925)289 svědčí o tom, že
282
Viz KADLEC, J.: cit. dílo, s. 58.
Viz TEODOSIJE: Žitije Svetog Save. In: Žitija. Beograd 1988. (online). [cit. 2011-07-05]. Dostupné na
Internetu: http://www.rastko.rs/knjizevnost/liturgicka/teodosije-zitije_sv_save.html
284
Nelze hovořit o ryzí misii, neboť v Srbsku bylo již křesťanství učitým způsobem rozšířené, snad i díky
západním misionářům, proto je vhodnější hovořit o evangelizaci, tj. upevnění ve víře.
285
Viz ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие святого Саввы, архиепископа Сербского. (online). [cit. 201107-06]. Dostupné na Internetu:
http://www.truechristianity.info/saints_01/saint_savva_bishop_serbskiy.php
286
1 Tim 4:16
287
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 77
288
Viz BEDNAŘÍKOVÁ, J.: Stěhování národů. Praha 2003, s. 76. Dosvědčuje to i jeden z dopisů sv. Jana
Chrysostoma (okolo r. 400), který svědčí o konsolidaci církevních poměrů mezi Góty na Krymu.
289
Byl patriarchou v letech: 901-907 a 912-925
283
52
podporoval Petra, metropolitu Alanie v centrálním Kavkazu, a žádal pro něj i pomoc od
Abasgů.290 To svědčí o neustávající byzantské misijní aktivitě.
2.4.4 Kyjevská Rus
Šíření křesťanství v ruských oblastech bylo snad nejmírnější v dějinách Církve. Z dob
před přijetím křtu za sv. Vladimíra jsou známi pouze dva varjažští mučedníci Theodor a Ioann,
otec a syn, kteří odmítli účast na pohanském kultu.291 Už v dobách sv. kněžny Olgy však mělo
křesťanství na Kyjevské Rusi své přívržence, napomáhaly tomu čilé vztahy s Byzancí, ale i
Bulhary a ostatními Slovany, kteří měli přeložené nejen Svaté Písmo do staroslovenštiny.
Velmi zajímavou skutečností se jeví, že poté, co Rus přijala křesťanskou orthodoxii,
pomáhali řeckému duchovenstvu v misijní činnosti tzv. fótiovští episkopové, tedy hierarchové,
kteří byli spolu se svým duchovenstvem pokračovateli v díle archijereje, kterého vyslal k
„bezbožným Rusům“ sv. patriarcha Fótios v druhé polovině 9. století.292 To ukazuje, že na
Kyjevské Rusi se za více jak sto let upevnilo křesťanské duchovenstvo v čele s episkopy.
Prvními křesťany v oblasti Kyjeva byli Varjagové, původem Skandinávci, svého času
vládnoucí tam usídleným Slovanům. Otázkou je zda si ze své vlasti přinesli západní podobu
křesťanství nebo ji přijali až po příchodu či se seznámili s křesťanstvím v Byzanci, kam
putovali za obchodem. Názory badatelů se různí. Víme, že patriarcha Fótios poslal Varjagům
okolo roku 878 episkopa s poselstvem, ale co se dělo poté není blíže známo.293 Další
křesťanské komunity však vznikaly možná přičiněním Říma, s nímž knížata udržovala
styky.294 Není ani zcela jasné, kde byla pokřtěna první oficiálně křesťanská kněžna Olga,
nepanuje totiž plná shoda, že tomu bylo v Konstantinopoli, ač ji jistě navštívila.295 Její
pokračovatelé setrvávali v pohanství, a ačkoliv za vlády jejího vnuka Jaropolka byla již
křesťanská komunita v kyjevské oblasti početná,296 změna nastala až za jeho bratra Vladimíra,
který se stal roku 978 knížetem novgorodským.
290
Ep. 135, také Ep. 52, 134, 135 - viz HUSSEY, J. M.: The Orthodox Church in the Byzantine Empire. Oxford
1990, s. 116-117.
291
Viz MOURAVIEFF, A., N.: A History of the Church of Russia. Oxford 1842, s. 10.
292
Tamtéž, s. 356.
293
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 78.
294
Viz KADLEC, J.: Byzantské křesťanství u slovanských národů. Praha 1946, s. 20.
295
Viz HUSSEY, J. M.: The Orthodox Church in the Byzantine Empire. Oxford 1990, s. 117.
296
Svědčí o tom česká Kosmova kronika a též ruská Kronika Nikonova.
53
Známá legenda popisující, proč se Vladimír rozhodnul právě pro byzantskou
křesťanskou orthodoxii, bývá napadána pro nevěrohodnost, ale i tak svědčí o misijní síle
pravoslavného liturgického života. Velký vliv na pokřtění (okolo roku 988) svého příbuzného
Vladimíra měl zřejmě i sv. Olaf Tryggvason,297 který se vracel z Konstantinopole v doprovodu
řeckého episkopa Pavla a zastavil se v Kyjevě. Jelikož byli v císařské osobní stráži najati
Varjagové, přispělo to k tomu, že byl Vladimír imperátorem Vasileiem II. požádán o pomoc
při potlačení vzpoury Vardy Foky, což mu dalo možnost vzít si za manželku princeznu Annu,
což ho silně spojilo s Byzancí.298 Po návratu na Kyjevskou Rus se Vladimír rozhodl rozšířit
křesťanství mezi široké masy pohanského lidu. Přicestovali kněží, ostatky svatých, posvátné
nádoby a ikony byly dováženy. Lidé byli hromadně křtěni v Dněpru byzantskými duchovními,
ale i přes to zůstaly vesnické oblasti mimo městská centra někdy až do 15. století pohanské.299
V průběhu 11. století se ustálila byzantská hierarchie, zatímco vrstva „popů“ byla
domácího původu. Avšak díky malé početnosti Byzantinců a velké vzdálenosti od impéria
v ruském Pravoslaví nikdy nezavládl tak silný byzantský duch jako např. v Bulharsku nebo
Srbsku. Po pádu prvního bulharského carství (za knížete Jaroslava) se na Kyjevskou Rus
uchýlilo velké množství vzdělaných Bulharů, kteří s sebou přinesli také slovanskou literaturu a
vzdělanost,300 čímž se i Rusové stali dědici cyrilometodějského odkazu.
Kyjevská epocha Pravoslaví byla specifická i silným sociálním důrazem v různých
podobách. Kníže Vladimír často sytil chudé a nemocné, byl milosrdný k zločincům a podařilo
se mu postupně vytvořit prosperující stát.301 Podporoval školství a v Kyjevě a Novgorodu byly
založeny dokonce „semináře“ pro budoucí duchovenstvo.302 Kníže Vladimír Monomachos
(vládl 1113-1125) silně nabádal k filantropii a velmi zmírnil přejatý byzantský právní kodex a
dokonce úplně zrušil trest smrti. Jedná se o zásady ryze křesťanské, ale v té době v celé
Evropě velmi vzácné.303
Postup při christianizaci byl podobný jako v dříve uvedených slovanských zemích,
přičemž celé věci napomohla již jinde vykonaná překladatelská činnost do staroslověnského
297
Později norský král.
Viz RAUSCHENBACH, B.: The Christianization of ancient Russia: a millenium, 988-1988. Hamant 1992, s.
46.
299
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 78.
300
Viz KADLEC, J.: cit. dílo, s. 31.
301
Viz ZERNOV, N.: Eastern Christendom: a study of the origin and development of the Eastern Orthodox
Church. London 1961, s. 113.
302
Viz MOURAVIEFF, A., N.: A History of the Church of Russia. Oxford 1842, s. 16.
303
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 78-79.
298
54
jazyka. Započalo se ve stavění chrámů a duchovním centrem se stala Kyjevo-pečerská lávra,
která výrazně pozdvihovala úroveň duchovního života, utvrzovala v křesťanství živoucími
svatými vzory, které vynikaly hlubokou „christo-podobnou“ kenozí, a v neposlední řadě se
zde rozvíjela i kultura písemná. Kyjevská Rus, a později celé Rusko, se tedy podobně jako jiné
slovanské země stala pokračovatelkou orthodoxního byzantského bohatství včetně misijních
aktivit, které nejvíce vyvrcholily až v závěru existence carského Ruska. Ačkoliv Leskov v 19.
století říkal, že Rus byla pokřtěna, ale ne „prosvícena,“304 poté, co Byzantská říše a celý
Balkán padly do jařma Turků, zůstalo Pravoslaví v Rusku velkou oporou těžce zmáhaným
místním pravoslavným Církvím, tedy poté co se Rus vymanila z mongolské nadvlády, do
které upadla roku 1237, a která proměnila tuto zemi v pustinu bez měst a vesnic, kde byly
k vidění dle soudobého očitého svědka pouze ruiny a lebky.305
2.5 OBDOBÍ ÚTLUMU MISIE - TURECKÁ NADVLÁDA
Období před pádem Byzantského impéria do rukou Turků bylo neklidné: muslimská
výbojnost se zvyšovala, unie s Římem nepřinesla žádné plody, nastal odliv stoupenců antické
vzdělanosti, díky nimž nastala v Itálii renesance, a těmito poryvy zmítané byzantské
obyvatelstvo našlo svůj pokojný přístav často v Církvi, k čemuž přispěl i tzv. hesychasmus.
Opět se ukázalo, že především duchovní směr může lidem pomoci nejvíce.306
Muslimští autokraté se často stavěli do pozice ochránců Pravoslaví, nakolik islám v té
době nebyl vůči křesťanství tolik vyhraněný jako v současnosti. Ale šlo o jistou zástěrku, kdy
byli křesťané diskriminováni především sociálně: vysoké daně, zákaz vojenské služby,
separace jiným oděvem a další omezení měly demoralizovat a přesvědčit přijmout islám.
Církev nemohla oficiálně vykonávat žádnou misijní činnost. Křesťané byli prostě bráni jako
podřadní lidé, což vedlo k rostoucí negramotnosti, ale i konzervativnosti.307
Turci pojali Církev jako úřad, zastupující křesťany, které identifikovali s římským
národem-Rum Millet. Tento systém umožnil Církvi přežít dlouhá čtyři staletí, ale vedl k
silnému nacionalismu a zkorumpovanosti duchovenstva, zvláště nejvyššího episkopátu.308
Paradoxně však konstantinopolský patriarcha získal velký vliv, nakolik ho Turci chápali jako
304
Viz АНТОНИЙ, митрополит Сурожский: О встрече. СПб 1994, s. 60.
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 81
306
Viz ŠVANCARA, M.: Byzantský hesychasmus. In: Synergia I. Prešov 2003, s. 47.
307
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 88.
308
Viz KIDD, B. J.: The Churches of Eastern Christendom. London 1927, s. 304.
305
55
hlavu všech jim podřízených pravoslavných křesťanů. V Srbsku i Bulharsku byli na katedry
dosazováni „fanaroité,“309 církevní slovanština byla vytlačována řečtinou a probíhala silná
helenizace církevního života. To vedlo v 19. století při oslabení turecké moci k rychlému
ustanovení místních pravoslavných Církví a odmítnutí jurisdikce Konstantinopole.310
2.5.1 Sv. Kosmas Aitolský
V nejtemnějším období povstává pozoruhodná postava sv. ieromonacha Kosmy
Aitolského („Etolského“)(1714-1779). Původem byl prostý venkovan, který později získal
vzdělání a věnoval se učení. Poté studoval Athosskou akademii a nakonec přijal mnišství na
Svaté Hoře. Po 17ti letech opustil Athos a s požehnáním patriarchy začal působit jako putovní
misionář či spíše evangelizátor.311 Uvědomil si, že kdo opravdově miluje Boha a člověka,
nemůže žít s vědomím, že mnoho lidí duchovně hyne v neznalosti, ba až v barbarství.312
Jeho způsob činnosti byl prostý: 20 let cestoval po celém Řecku, přilehlých ostrovech a
Balkáně (pěšky, na oslovi, lodí) a takto vykonal tři velké „misijní“ cesty.313 Chodil od vesnice
k vesnici, aniž se tam déle zdržoval; vždy nechal uprostřed vsi postavit dřevený kříž, pod něj
dal lavičku, na kterou poté vystoupil a z ní kázal. Pal zůstal kříž pro připomínku jeho slov.
Poučoval jednoduše o základních pravdách Pravoslaví, podobně pádně argumentoval, konal
zázraky. Učil Iisusově modlitbě. Vysvětloval, že základem je láska k Bohu a člověku, která
vede ke spasení. Založil 200 škol, šířil knihy, spisy svatých otců, bojoval proti negramotnosti,
nakolik chápal její zhoubné důsledky.314
Vystupoval proti bohatství, bezpráví a ponižování žen. Nabádal ke studiu Svatého
Písma a káral duchovenstvo za neznalost Bible a tím i neschopnost vést lid
správným
směrem. Síla jeho osobnosti byla obrovská, jak zaznamenal jeden z přítomných: následovaly
ho tisíce lidí, obraceli se a káli ze svých i velmi těžkých hříchů, i dlouho nefungující
manželství se napravovala, znepřátelení lidé se usmiřovali. Obracel se především ke
309
Nazýváni podle čtvrti Fanar v Konstantinopoli, kde sídlil patriarcha, a kam se sdružovali bohatí obchodníci, ze
kterých občas také povstávali hierarchové.
310
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 88.
311
Viz CAVARNOS, C.: Modern Orthodox Saints: St. Cosmas Aitolos. Belmont (MA) 1985, s. 13.
312
Viz VERONIS, L. A.: Missionaries, monks and martyrs: Making disciples of all nations. Minneapolis
(Minnesota) 1994, s. 65 n.
313
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 101.
314
CAVARNOS, C.: cit. dílo, s. 15.
56
křesťanům, kteří zanedbávali svůj dar víry.315 Svojí činností si vzbudil i nepřátelé, kteří
nakonec přispěli k jeho mučednické smrti, vykonané úřady oběšením díky falešnému
obvinění. Ihned po smrti byl věřícími lidmi považován za svatého.316 Paradoxem je, že první
chrám zasvěcený sv. Kosmovi Aitolskému postavil muslimský vládce Albánie Ali Peša, čímž
se ukazuje úcta k němu i u ne-pravoslavných.317
2.6 PRAVOSLAVNÁ MISIE NA RUSKÉM ÚZEMÍ
Pravoslavná Církev nejprve na kyjevské a poté i na celé Rusi přejala z Byzance mnoho
vzorů a mezi nimi i úsilí o šíření křesťanské víry mezi dosud nevěřící národy.318 I knížata se
snažila přispět k upevnění svaté víry, nacházíme mezi nimi i světce a mučedníky. Šíření
Pravoslaví za jeho tradiční hranice nelze přičítat celému ruskému národu, protože zvláště
obchodníci s kožešinami už ve 14. století a později (na Sibiři a Aljašce) domorodé obyvatele
spíše vykořisťovali a udržovali v temnotě nevzdělanosti a nevíry, popř. je rusifikovali. Našlo
se i několik necitlivých misionářů, kteří usilovali o šíření víry násilím, ale ti upadli
v zapomnění.319
Christianizace rozlehlých území Ruska, sousedních krajů a nakonec i Sibiře a Aljašky
s přilehlými ostrovy trvala dlouho a její vyvrcholení nastalo až v 19. století.320 Působili zde
mnozí světci, vzdělanci, ale i prostí hierarchové, kněží a monaši. Často museli čelit
šamanským kultům, intenzivní lamaistické nebo fanatické muslimské propagandě.321 Z nich se
bude věnovat pozornost těm nejvýznamnějším, kteří reprezentovali autentické pravoslavné
misijní ideály a metody.
315
Tamtéž, s. 35.
Kanonizován byl až o 200 let později.
317
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 68.
318
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 83.
319
Viz GORODETZKY, N.: The Missionary Expansion of the Russian Church, s. 402. Cit. dle: СТАМУЛИС,
И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05]. Dostupné na Internetu:
http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc (Kapitola Ruské misie-pozn. 28)
320
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo (Kapitola Ruské misie)
321
Viz YANNOULATOS, A.: Missionary Activity of the Orthodox Church, s. 6. (online). [cit. 201106-28]. Punkaharju 1964. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary
%20activity%20of%20the%20Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
316
57
2.7 POČÁTKY PRAVOSLAVNÝCH MISIÍ NA RUSI
Kníže Vladimír po přijetí křtu horlivě podporoval šíření křesťanství v Kyjevě a jeho
okolí, poté i v Rostově, Novgorodě, Černigově a dále. Apoštolům-rovný kníže se později
osobně přičinil spolu s episkopy o konverzi suzdalské a volyňské oblasti, a též bojaři na Volze
a pečenžská knížata s poddanými (svého času úhlavní nepřátelé Rusů) přijali spasitelné
Evangelium a potěšili se možnosti přijmout sv. křest.322 Misie byla podpořena především
výstavbou chrámů, kázáním a katechizací, ale i zakládáním škol a monastýrů. Napomohl i
překlad řeckého Nomokánonu, který se tak stal úhelným kamenem ruského právního systému
a napomohl šíření spravedlnosti v nově osvícených oblastech.323
Hlavně mnišstvo mělo od prvopočátku nesmírnou zásluhu na misii v ruských državách
a poté i mimo ně. Podle tradice přebývali už za života sv. kněžny Olgy na ostrově Valaam na
Ladožském jezeře svatí poustevníci Sergej a German a odtud šel i sv. Avraamij kázat Christa
pohanům v rostovské oblasti, kde se však lidé i později drželi svých idolů.324 Někteří z
bratrstva Kyjevo-pečerské lávry se ujali misijního díla a kázali křesťanství, za což přijali
mučednickou smrt, např. Gerasim na severu nebo Kukša a Pimen na březích Oky.325 Podobně
takto působili později monaši z okruhu učedníků sv. Sergije Radoněžského, kteří odcházeli na
pustá místa a často tam tím přinesli víru.326 Především vznik dalších monastýrů, ať už se
jednalo o Trojicko-Sergijevskou lávru blízko Moskvy nebo o Solovecký, Pečengský a
Konevický monastýr na severu, silně podpořily misijní činnost jednak díky svědectví, které
monaši vydávali svým bohulibým životem, ale i jejich přímou účastí na získávání pohanů pro
Trojjediného Boha. Zvláště v oblastech finských kmenů mniši učili, křtili a ujímali se
zemědělství.327 Eremité ukazovali, jak čistit lesy, kultivovat zemi, stavět příbytky a kanoe,
plést sítě, chytat ryby, a takto přiměli divoké nomády usadit se. Monastýry postupně vytvořily
jakousi síť v rozsáhlých územích a staly se centry osvěty.328 Rozsáhlá území Sibiře byla velmi
často získána pro Pravoslaví právě poustevníky a mnichy-misionáři.329
322
Viz KADLEC, J.: Byzantské křesťanství u slovanských národů. Praha 1946, s. 16.
Tamtéž, s. 17.
324
Viz KADLEC, J.: 18.
325
Tamtéž, s. 23.
326
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 85.
327
Viz SMIRNOFF, E.: A short account of Russian Orthodox Missions. Welshpool 1986, s. 2.
328
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo (1964), s. 5.
329
OLEKSA, M.: Orthodox Alaska, A Theology of Mission. Crestwood, N. Y. 1992, s. 76.
323
58
Mongolský vpád se zpočátku jevil jako zcela bezbožný, avšak později se chánové
vládnoucí nad Rusí zasadili v tzv. jarlicích (iarlyk) o náboženskou toleranci a vymanili Církev
z daňové povinnosti, což se nelíbilo dokonce i některým ruským knížatům. Tak se stalo
období mongolské nadvlády časem upevnění a rozvoje Církve, a to nejen po stránce hmotné.
Noví pánové pouze očekávali, že se za ně budou pravoslavní modlit nebo i žehnat jejich
vojsku.330
2.7.1 Sv. Stefan Permský
První z význačnějších misionářských osobností na Rusi byl sv. Stefan Permský (13401396), který pocházel z oblasti severo-západní Sibiře, kde žil i kmen Zyrianů, kterým se měl
stát později apoštolem a osvětitelem, ale i ochráncem a patronem. Jako mladý se, ač Rus,
seznámil s jazykem a zvyky Zyrianů, a divil se, proč se nikdo nestará o šíření víry mezi těmito
mírumilovnými pohany. Jako syn kněze byl dobře obeznámen s církevními záležitostmi, a
poté co se stal diákonem, vstoupil do monastýru sv. Grigorije (Naziánského) v Rostově, kde
přijal monašské sliby.331 Věnoval mnoho času modlitbě a hlubokému studiu Svatého Písma.
Zmíněný monastýr měl navíc velkou knihovnu a igumenem byl řecký episkop, díky čemuž se
naučil dobře řecky, ale studoval i místní dialekty. Pobýval zde 13 let.332 Nikdy ho však
neopustila touha po misijní práci, a proto byl roku 1378 vysvěcen na kněze (ieromonacha) a
přijal od moskevského metropolity požehnání k misii v permské oblasti mezi Zyriany.333
Vzorem v misijní práci mu byli především svatí Kyrillos a Methodios (Cyril a
Metoděj), zahrnul mnoho z jejich myšlenek do misie u Permu. Navzdory protestům Rusů
vytvořil pro Zyriany vlastní písmo a přeložil do jejich jazyka části Bible a nejdůležitější
bohoslužby.334 Sv. Stefan se usídlil v jedné zyrianské vesnici a začal kázat dobrou zvěst.
330
HACKEL, S.: Under Presure from the Pagans? –The Mongols and the Russian Church. In: The Legacy of St.
Vladimir. Crestwood, NY 1990, s. 47 n.
331
VERONIS, L. A.: Missionaries, monks and martyrs: Making disciples of all nations. Minneapolis (Minnesota)
1994, s. 63
332
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 83.
333
. VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 64.
334
Očekávalo se, že použije alespoň slovanskou azbuku, když už ne církevně-slovanský jazyk, který byl
některými považován už v té době za jeden ze čtyř tradičních (po hebrejštině, řečtině a latině). Někteří si také
mysleli, že sv. Stefan bude mezi Zyriany šířit slovanskou kulturu a tím je otevírat ruskému vlivu, ale nestalo se
tak.
59
Zyriané byli překvapení pokorným a láskyplným životem335 tohoto ieromonacha, neboť jejich
zkušenosti s Rusy byly povětšinou negativní. Prokázal se i odvahou při zničení posvátného
stromu (podobně jako kdysi sv. Konstantin v Chersonu) a přemožením místního čaroděje.
Mnoho Zyrianů přijalo křesťanství i díky silným dojmům z chrámu vztyčeného sv. Stefanem,
který vyzdobil krásnými ikonami, a bohoslužbám v něm slouženým.336 Myslel na impresi
liturgické krásy již při jeho budování: zvědavost obyvatel mu dala možnost k dalšímu kázání
širšímu obecenstvu. Věnoval se též vzdělávání lidu v gramotnosti.337
Poté, co přibylo věřících, vznikla i potřeba místního episkopa, kterým byl ustanoven
sám sv. Stefan. Jeho poslední slova byla: „žijte božským životem, čtěte Písmo a poslouchejte
Církev.“338 Zyriané si vážili sv. Stefana pro jeho pomoc a ochranu, která se projevovala jak
duchovně, tak hmotně v době nouze, snahy o nadvládu bojarů, zvyšování daní. Ukazuje se zde
komplexní pojetí opravdové křesťanské misie, která se stará především o ducha, ale
nezapomíná ani na tělo. Dalším důležitým faktorem bylo i nepohrdání místní kulturou a
respektování svobodné vůle každého člověka. V neposlední řadě dbal na výchovu místního
duchovenstva. Sv. Stefan Permský se takto stal excelentním vzorem dalších ruských
misionářů. 339
2.8 PRAVOSLAVNÁ MISIE NA SIBIŘI
Tak jako na západě byla pro evropské země získány nová zámořská území, Rusko se
od 16. století začalo rozpínat do rozsáhlých oblastí Sibiře. Byly podniknuty oficiální
badatelské výpravy, ale Sibiř se nejvíce plnila různými dobrodruhy, lovci kožešin a vládní
kruhy sem pro upevnění moci vyslaly kozáky, kteří však nebyli vždy příkladnými
reprezentanty Ruska.340 Situace byla podobná jako později na Aljašce.341
Přesto, že byly na Sibiři brzy zřízeny první eparchie, misie se nerozvíjela závratným
tempem, čemuž napomohly především vnitro-církevní problémy, jako rozkol staroobřadců
335
Přívětivost, založená na lásce, pokoře a kenozi, je považována za jednu ze základních vlastností misionářů-viz
ПИВОВАРОВ, Б.: История миссионерcкой деятельности Русской Православной Церкви и современность.
In: Православная миссия сегодня. СПб 1999. (online).[2008-11-12]. Dostupné na Internetu:
http://missionerdona.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=80&Itemid=82
336
Vycházel z ideje nezjevovat Boha jen pravdou, ale i krásou.
337
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 84.
338
VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 66.
339
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo (1964), s. 6.
340
Viz MOURAVIEFF, A. N.: cit. dílo, s. 182-183.
341
Viz OLEKSA, M.: cit. dílo, s. 83.
60
v polovině 17. století,342 ale i úpravy zavedené Petrem Velikým a následně i Ekaterinou II.,
které přispěly mimo jiné i k zániku mnoha monastýrů, které byly centry duchovnosti a osvěty
v odlehlých oblastech, což následně vedlo u domorodých obyvatel k stagnaci ve víře a často i
návratu k pohanství.343 Navíc byla pravoslavná misie státem úmyslně omezována v zájmu
náboženské tolerance.344 Znatelná změna nastala až při obnově duchovního života v 18.století,
která se začala na Svaté Hoře Athos.
Rusko v tomto ohledu nejvíce ovlivnil sv. Paisij
Veličkovský, který z řečtiny přeložil Filokalii (csl. Dobrotoljubie) a mezi monachy upevnil
hesychasmus a ideály autentického mnišství, které byly vlastní mnoha misionářům, kteří dále
šířili hlubokou pravoslavnou duchovnost.345
Nejprve spadala nová teritoria pod katedru permského episkopa, která byla však příliš
vzdálená (Perm leží před Uralem v evropské části Ruska). Později vznikla tobolská eparchie a
o několik let později byl archiepiskop ustanoven i v Irkutsku. Až do 19. století nebyla
vytvořena žádná jiná eparchie, ačkoliv bylo podáno mnoho návrhů, přičemž důvodem byl
nejčastěji nedostatek financí.346
Dalším faktorem byl neustálý nedostatek kvalifikovaných misionářů, kteří se nejčastěji
rekrutovali z řad mnišstva nebo absolventů akademií. Farní kněží sloužící na Sibiři neměli
povinnost misijně působit mimo své církevní obce, ačkoliv je k tomu jejich hierarchové
opakovaně vyzývali. Svého času působili na celé Sibiři pouze dva misionáři, není tedy těžké si
domyslet, jak složitá situace zde z času na čas panovala.347
Otázkou bylo i pojetí misie a její metody. Velkým požehnáním bylo, že zde působili
vyjímeční archijerejové, kteří byli často zbavení předsudků své doby a jejich pojetí misie bylo
velmi „demokratické.“ Předkládané návrhy misijní práce byly od počátku podobné:
pozvednout gramotnost a tím i vzdělanost, používat místní jazyky, překládat do nich Bibli,
bohoslužby a knihy.348 Ale byla zde i opozice, která jednoznačně prosazovala rusifikaci, bez
níž neviděli možnost šíření Pravoslaví a žádali vládu o šíření víry silou a pomocí sankcí. Našli
342
Viz MOURAVIEFF, A. N.: cit. dílo, s. 208 n.
Viz SCHMEMANN, A.: The Historical Road of Eastern Orthodoxy. New York 1977, s. 331.
344
VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 76.
345
Viz ПИВОВАРОВ, Б.: cit. dílo
346
НАУМОВ, И. В.: АДМИНИСТРАТИВНО-ТЕРРИТОРИАЛНОЕ СТОРЕНИЕ РУССКОЙ
ПРАВОСЛАВНОЙ ЦЕРКВИ В СИБИРИ В XVI-ПЕРВОЙ ПОЛОВИНЕ XIX В. In: Исторические судьбы
православия в Сибири. Иркутск 1997, s. 12 n.
347
Viz ВАНИНА, И. Ю.: КАДРОВЫЙ СОСТАВ МИССИОНЕРОВ ИРКУТСКОЙ ЕПАРХИИ. In:
Исторические судьбы православия в Сибири. Иркутск 1997, s. 42 n.
348
Viz YANNOULATOS, A.: cit. dílo (1964), s. 6.
343
61
se takoví mezi hierarchy, ale mezi misionáři.349 Proti tomu rázně vystoupil, mezi jinými,
ieromonach Dionisij, který zdůrazňoval, že člověk nemá přijímat Pravoslaví pod vlivem vnější
autority, ale díky pochopení proč tak učinit. Všechny ostatní prostředky pokládal za
neslučitelné se základními principy Pravoslaví. Poukazoval i na to, že úspěch měly jen ty
misie, které sledovaly čistě duchovní cíle, a neměly spojitost s politikou. Šíření Pravoslaví
represemi považoval za religiózní fanatismus, následně vedoucí k odmítání všeho neruského a
nepravoslavného. V zákoně byla nakonec zakotvena svoboda vyznání domorodců a mírné
metody misie bez nejmenších náznaků přinucení, čímž se předešlo náboženským konfliktům,
použití násilí při misii a vedlo to k zachování původních kultur.350
Také je nutné zmínit náboženskou diverzitu na území Sibiře. Tradiční zde byl
nejčastěji šamanismus. Pronikal sem i lámaistický buddhismus spojený s tibetskou medicínou,
který později podporovala v šíření sama carevna Ekaterina II.351 Ze střední Ásie se šířilo
nestoriánství, které však nabíralo podobu synkretismu, protože slučovalo různé místní kulty.
Určitý vliv měl i islám. Některá sibiřská etnika přilnula pouze k jedné víře, jinde byla situace
smíšená nebo se místy vytvořily smíšené kulty, např. burchanismus (obsahující elementy
šamanismu, lámaismu, Pravoslaví a islámu).352 Pestrá religiózní mozaika nutila pravoslavnou
misii k dialogu a snahu o pochopení, úctu a toleranci, které byly pravoslavným misionářům
vlastní, jak se dozvídáme z jejich životopisů. Pravoslavná misie tak byla věrná svému
duchovnímu poslání, ale u ostatních křesťanských misií tomu tak v Asii nebylo, neboť
sledovaly i mocenské zájmy a neprojevovaly pochopení pro původní kuturu, což nakonec
vedlo na asijském kontinentu k mnoha povstáním (např. Boxerské povstání v Číně), která
negativně dopadla i na pravoslavné působení.353
349
Absence násilí je předpokladem autentické misie-viz ПИВОВАРОВ, Б.: cit.dílo.
Viz ГЛАВИЦКАЯ, Е. М.: МИССИОНЕРЫ О ХРИСТИАНИЗАЦИИ НАСЕЛЕНИЯ В XIX в. In:
Исторические судьбы православия в Сибири. Иркутск 1997, s. 34 n.
351
Viz ЕКИНЦЕВ, В.И.: ПРОБЛЕМЫ МИССИОНЕРСКОЙ ДЕЯТЕЛЬНОСТИ ПРАВОСЛАВНОЙ
ЦЕРКВИ В ЗАБАЙКАЛЬЕ. In: Исторические судьбы православия в Сибири. Иркутск 1997, s. 37 n.
352
Viz АБАЕВ, Н. В., АЛЕКСЕЕВА, Т. Ф.: РОЛЬ ХРИСТИАНСТВА В ДИАЛОГЕ И
ВЗАИМОДЕЙСТВИИ КУЛЬТУР ВОСТОКА И ЗАПАДА В СИБИРИ И СТРАНАХ ЦЕНТРАЛЬНОЙ
АЗИИ. In: Исторические судьбы православия в Сибири. Иркутск 1997, s. 44.
353
Tamtéž, s. 47.
350
62
2.8.1 Tobolsk
Tato eparchie se rozkládala od Arktického oceánu po Himaláje. Jedním
z nejznámějších hierarchů, který zde sloužil byl metropolita Filothej (Leščinskij)(1650-1727),
původně ženatý kněz z Ukrajiny, který se po smrti své manželky stal ieromonachem a r. 1702
byl ustanoven pro misijní dílo na Sibiři (namísto známého „agiografa“ svt. Dimitrije
Rostovského, který měl podlomené zdraví). Léta Páně 1703 poslal první pravoslavnou misii
na Kamčatku. Za 21 let založil na Sibiři 288 chrámů.354 Vykonal pět velkých cest po Sibiři355
a zastavoval všude, kde žili lidé, díky čemu pokřtil a poučil za pomoci dalších duchovních až
40000 domorodců. Dožil se 77ti let.356
Svt. Ioann (Maximovič)(1651-1715), který nahradil vladyku Filotheje, byl původně
archiepiskopem černigovským, kde založil eparchiální vysokou školu, psal357 a připravoval
pro tisk knihy.358 Z Tobolsku vyslal dobře vybavenou misii do Pekingu (Čína), posiloval
školská zařízení, zavedl ikonopisnou výuku, rád navštěvoval vězně a vedl velkou službu
chudým, přičemž nikdy nechodil k bohatým.359
2.8.2 Irkutsk
Zřízení irkutské eparchie r. 1727 velmi napomohlo šíření křesťanství na Sibiři. Pod
správu této eparchie spadalo rozsáhlé území Pobajkalí, Zabajkalí, poté i Jakutska a Kamčatky.
Nakonec byl připojen Kodiak a zpočátku i církevní obce na Aleutských ostrovech a Aljašce.360
Na této katedře působilo mnoho zajímavých osobností, můžeme vzpomenout třeba svt.
Innokentije (Kulčickij)(1680-1731), který byl ustanoven r. 1721, aby kázal slovo Boží a šířil
východní pravoslavnou víru a zbožnost tam, kde před tím nebyli žádní hierarchové - v
Irkutsku. Původně měl působit v Číně, ale nepodařilo se mu překročit hranici, a proto putoval
354
Viz Saint Herman Calendar 1999. Platina (California) 1999, s. 31. (Autor neuveden)
Viz ПИВОВАРОВ, Б.: cit.dílo.
356
Viz ВАНУЙТО, В.: Филофей Лещинский. (online). [cit. 2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://krotov.info/history/18/1720/filofey.html
357
Např. Iliotropion.
358
Viz НИКОЛАЕВ, С. И.: МАКСИМОВИЧ Иоанн. (online). [cit. 2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://www.pushkinskijdom.ru/Default.aspx?tabid=1009
359
Viz Saint Herman Calendar 1999. Platina (California) 1999, s. 45. (Autor neuveden)
360
ВАДИМ, ЕП. ИРКУТСКИЙ И АНГАРСКИЙ: ПРОБЛЕМЫ ВОЗРОЖДЕНИЯ ПРАВОСЛАВНОЙ
ЖИЗНИ В ИРКУТСКОЙ ЕПАРХИИ. In: Исторические судьбы православия в Сибири. Иркутск 1997, s. 6
n.
355
63
bez domova mezi Burjatskými a Mongolskými kmeny, čímž si vysloužil titul „apoštol
mongolských jazyků“ nebo „apoštol Sibiře.“ Byl obdarován mnoha ctnostmi, vzdělaný, znalý
jazyků, schopný kazatel a duchovní vůdce.361 Založil seminář, z něhož později vzešel i takový
velikán jako svt. Innokentij Venjaminov. Jeho ostatky byly nalezeny neporušené, pročež byl
brzy svatořečen a stal se patronem všech pravoslavných misií na dalekém Východě, včetně
celé Sibiře a Ameriky.362
Dalším zdejším archiepiskopem byl svt. Sofronij (1730-1791), který zdůrazňoval
nezastupitelnou roli každého křesťana v misijní práci, pro podporu svých slov stále citoval
Nový zákon; bojoval s idololatrií a šamanismem, vyžadoval od kněží precizní práci a
katechizaci, přičemž nabádal, aby nekřtili nikoho, kdo tak žádal bez upřímné touhy nebo kvůli
získání výhod.363 Často celé měsíce cestoval, učil a povzbuzoval. Zdůrazňoval význam
liturgického rozměru v misii a staral se o vzdělání dětí svých duchovních. Bránil použití násilí
vůči domorodému obyvatelstvu, ale nabádal k ostříhání se pohanského vlivu, zvláště u nově
obrácených, kteří proto často museli opustit své příbuzné a žít raději s křesťany - ovšem
dobrovolně. Vladyka žil přísným asketickým životem, často sloužil a v noci bděl na
modlitbách.364
2.8.3 Sibiř v 19. století – sv. Makarij Glucharev
Na rozsáhlém území Sibiře působilo mnoho misionářů, avšak zřejmě nejvýrazněji se
do dějin zapsal sv. Makarij Glucharev. Tento syn vesnického popa, křestním jménem Michail,
poté co dokončil seminář, nastopil na duchovní akademii v Petrohradě, kde studoval pod
vedením pozdějšího metropolity Filareta (Drozdova), který vedl duchovní obrození v Rusku
v 19. století. Michail vynikal především jako filolog, po dokončení studií učil na jednom ze
seminářů církevní historii a němčinu, nakonec se stal i rektorem semináře. Byl však velmi
ovlivněn západními autory a tímto i nakloněn k ekumenismu.365 Změnu u něj způsobilo až
setkání se skupinou monachů, učedníky Paisije Veličkovského, kteří ho seznámili
361
Viz DEVYVER, J. M.: Life of St. Innocent of Irkutsk. (online). [cit. 2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://www.firebirdvideos.com/saintslives/lifeofinnocentirk.htm
362
NESTOR, METR.: ST: INNOCENT (KULCHITSKY), ARCHBISHOP OF IRKUTSK. In: Saint Herman
Calendar 1999. Platina (California) 1999, s. 73.
363
Viz Saint Herman Calendar 1999. Platina (California) 1999, s. 18. (Autor neuveden)
364
Viz Софроний (Кристалевский). (online). [cit. 2011-07-20].Dostupné na Internetu: http://drevoinfo.ru/articles/9934.html#6 (autor neuveden)
365
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 86-87.
64
s hesychasmem a probudili v něm touhu po hlubším duchovním životě, což ho vedlo k přijetí
monašství. Poté vstoupil do poustevny Kyjevo-pečerského monastýru, ale pro nedostatek klidu
odešel do Glinské poustevny, centra ruského hesychasmu, kde žil čtyři roky v modlitbě, četbě
Písma a přeložil mnoho asketických otců Východu i Západu.366
Posvátný synod hledal dobrovolníky pro misijní práci na hranicích říše, kde byla silná
apostase mezi Rusy a křty domorodců se konaly hromadně, bez náležité katechizace. Synod se
usiloval o nápravu. Makarij přijal výzvu tobolského metropolity a odešel do Altajských hor,
drsné hornaté krajiny v centrální Asii.
367
Ačkoliv jeho fyzické dispozice nebyly pro tento
region ideální, touha sdílet Evangelium mu dodala potřebnou sílu a překonala nedostatek
formálního misionářského výcviku. Po příjezdu roku 1829 studoval místní kulturu a jazyk,
cestoval po táborech domorodců, kázal a učil s pomocí překladatele, ale odezva nebyla žádná.
Jsou zaznamenána jeho nezlomná slova: „neexistuje národ, ze kterého by si Hospodin
nevybral Svoje lidi; není takové hloubky nevědomosti a tmy, kam nemohl proniknout
Hospodin.“368 To ho donutilo k hledání druhých metod. Usoudil, že silnější než slova je
vlastní příklad, řídil se příkladem Christa v Jeho sebezapření a pokoře (kenoze). Makarij se
snažil pomoci místním lidem v oblasti medicíny a hygieny, a tímto zvýšit jejich životní
úroveň.369
Někteří lidé začali věnovat pozornost jeho činům a slovům a projevili touhu přijmout
svatý křest. Makárij však považoval za nevyhnutelnost, oproti běžné praxi, důkladnou předkřestní katechizaci, aby noví konvertiti později neodpadli od víry. Proto pokřtil za 14 let své
misijní praxe jen 675 věřících, zdůrazňoval, že křtem duchovní cesta teprve začíná. Poté je
potřeba věnovat neofytům ještě více pozornosti.370 Založil jakési křesťanské vesnice pro nově
obrácené, aby nebyli pod vlivem pohanů a byli příkladem pro okolí. K tomu přibyly dva
chrámy, tři školy, sirotčinec a nemocnice. Také přeložil Evangelia, Skutky apoštolské a části
listů a Staré smlouvy, k tomu i mnoho modliteb a katechismus. K překladu Božské liturgie se
necítil způsobilý, ale vždy když mohl vykládal její obsah v běžném jazyku.371 Makárij neměl
mnoho pomocníků, dva řídili nemocnici a sirotčinec, ale našli se další, kteří pokračovali v jeho
366
Viz ПИВОВАРОВ, Б.: cit.dílo.
Viz СТАМУЛИС, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05].
Dostupné na Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc (Kapitola Ruské misie)
368
STRUVE, N.: Macaire Gloucharev a Prophet of Orthodox Mission. In: International Review of Mission Vol.
54/215. 1965, s. 308-314. Cit. dle: Стамулис, И.: cit. dílo.
369
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 88.
370
Viz SMIRNOFF, E.: Russian Orthodox Missions. Welshpool 1986, s. 18.
371
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 90.
367
65
misijní práci, a tak ke konci 19. století bylo 25000 ze 40-ti tisíc Altajů přijalo Pravoslaví,
vytvořili 188 křesťanských vesnic, 67 chrámů s bohoslužbami v místním jazyce a 48 škol se
stejným učebním jazykem.372 Akcent filantropie vystihuje jejich rčení: „ty jim říkáš o nebi, a
oni se tě ptají nachleba.“373
Poté, co odešel Makarij do penze, byl ustanovený igumenem v jednom monastýru
v centrálním Rusku, kde chtěl založit společnost pro získávání nových misionářů.
Uvědomoval si, že ruské masy jsou pouze nominálně křesťanské a v tom tkví problém
neadekvátní připravenosti pro misijní činnost. Byla nutná hluboká duchovní obnova před
jakoukoliv misijní aktivitou. Proto otevřel igumen Makarij dveře svého monastýru všem, kteří
měli zájem o poučení a instrukce.374 Bližšího vztahu k Christu a lepšího chápaní své víry lze
dosáhnout podle sv. Makarije četbou Svatého Písma. Ale v té době nebyl dostupný žádný
soudobý překlad, proto začal sám překládat Starou smlouvu, ale posvátný synod nebyl jeho
práci dostatečně nakloněn, a proto ji nedokončil. Jeho celoživotní dílo bylo plně doceněno až
po jeho smrti a to především skutečnost, že byl jedním z prvních, kteří se zabývali teorií
misie.375 Sv. Makárij povzbuzoval všechny věřící k misii, v každém viděl svým způsobem
apoštola, každý měl v díle svědectví své místo, jak ukazují jeho slova: „pokud nemůžeš být
lovcem lidí, tak lov ryby, aby se nasytili lovci lidí.“ 376
2.9 ALJAŠSKÁ MISIE
Poté, co se Pravoslaví rozšířilo na Sibiři, povstal před Církví nový úkol. Vitus Bering,
vyslaný carem Petrem Velikým, jako první prozkoumal v první polovině 18. století oblast
mezi Asijským a Americkým kontinentem, především Kamčatku, poté i Aleutské ostrovy a
Aljašku. Po něm pokračovali další. Tito ruští dobrodruzi zvaní „promyšleniki“ pronikli na
ostrovy v dnešním Beringově moři a nakonec i na Aljašský poloostrov, kam je přivedla
především touha po zisku z vzácných zvířecích kožešin. V 18. století díky tomu nastala jakási
„kožešinová horečka.“377 Ti, kteří se vraceli, přinášeli zprávy o nových územích a jejich
obyvatelích, ač často zdeformované. Tak vyvstala otázka dalšího šíření křesťanství mezi
372
Viz BOLSHAKOFF, S.: The Foreign Missions of the Russian Orthodox Church. London 1943, s. 60.
ПИВОВАРОВ, Б.: cit.dílo.
374
Viz STRUVE, N.: cit. dílo.
375
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 92-93.
376
ПИВОВАРОВ, Б.: cit.dílo.
377
Více viz BLACK, L. T.: Russians in Alaska 1732-1867. Fairbanks 2004.
373
66
obyvateli nově objevených oblastí. Mělo to být spojené i s pastorací Rusů, kteří žili na tomto
teritoriu, ale domorodí obyvatelé se postupně ukázali jako mnohem lepší křesťané než příchozí
ruští dobrodruzi, a misionáři se jim dokonce stali jakýmisi ochránci před vykořisťováním ze
strany ruských obchodníků.378
Úspěchu této pravoslavné misie napomohlo několik skutečností. Jednou z nich byla
určitá blízkost pojetí vesmíru, stvořitele atd. mezi původním náboženstvím a Pravoslavím,
dokonce se traduje, že někteří šamani dokonce předem nabádali svůj lid k přijetí
křesťanství379. Někteří Eskymáci přijímali křesťanství lehce, jiní se více bránili. Trvalo
několik generací, než se původní pohanská víra plně přenesla do specifického orthodoxního
křesťanství, které do sebe přijalo určité prvky z původního světonázoru místních obyvatel,
které nebyly v rozporu s Pravoslavím.380 Opět se zde projevil autentický pravoslavný misijní
přístup, kdy se křesťanství inkarnuje do místní kultury, podobně jako Christos přijal lidskou
přirozenost i s jejími projevy (a ne jako pasivní součást).381 Aljašská misie projevuje mnoho
podobností s působením apoštolům-rovných svatých Kyrilla a Methodia /Cyrila a Metoděje/,
ať už se jedná o použití místního jazyka, misionáři byli monaši, později bylo jejich dílo
pronásledované, ale přečkalo a nyní vzkvétá.382
Dalším faktorem, který vedl k úspěchu byl ryze duchovní základ aljašské misie
reprezentovaný příkladnými valaamskými monachy, kteří byli zakořeněni v tradiční
pravoslavné spiritualitě a především hesychasmu.383 Jejich pokorné a trpělivé chování
naplněné opravdovou křesťanskou láskou bylo jakýmsi balzámem na křehké duše místních
obyvatel zasažených krutou nelidskostí ruských obchodníků. Někteří by v jejich misii rádi
viděli prosazování ruských mocenských zájmů nebo šíření ruského patriotismu, ale opak byl
pravdou. Jejich zájmem bylo šíření Království nebeského, hlásání Christa nevěřícím a poté i
starost o místní obyvatele, nejen duchovní, ale i v oblasti vzdělání, zemědělství, lékařství.384
První ruská misie byla na Aljašku vyslána roku 1794. Skládala se z deseti monachů a
ieromonachů pod vedením jediného teologicky vzdělaného archimandrity Ioasafa. Vyslání
misie vyvolal Grigorij Šelikov, ředitel Ruské Americké Společnosti, pod záminkou nutnosti
378
OLEKSA, M.: Orthodox Alaska, A Theology of Mission. Crestwood, N. Y. 1992, s. 81 n.
Tamtéž, s. 124.
380
OLEKSA, M.: cit. dílo, s. 100 n.
381
VAN DINTEREN, L.: Misia Cirkvi vo svete. In: PTZ XVIII (3). Prešov 1995, s. 119.
382
OLEKSA, M.: cit. dílo, s. 33.
383
VERONIS, L. A.: Missionaries, monks and martyrs: Making disciples of all nations. Minneapolis
(Minnesota) 1994, s. 77.
384
Tamtéž, s. 78.
379
67
duchovní správy pro příchozí Rusy na Aljašce a započetí misie mezi domorodci, kteří údajně
chtěli přijmout křest a pravoslavnou víru, avšak skutečnost byla odlišná - získání podpory
státu, Církve a celé společnosti, a to především finanční. Zmíněná společnost slíbila zajištění
důstojných podmínek pro fungování misie, ale realita byla zcela odlišná, časem až otřesná, jak
misionáři, tak domorodci strádali v rostoucí bídě. Ruská Americká Společnost vydírala místní
lid, misii bránila v působení a její zaměstnanci byli povětšinou krutí a nemorální.385
Po příjezdu začali misionáři cestovat a studovat místní kulturu a náboženství a Rusy
nabádali k nápravě. Kázali Evangelium mezi domorodci s pomocí překladatelů, přičemž
studovali jejich jazyk. Za rok po příjezdu pokřtili 7000 lidí, sloužili 2000 svateb. A další
domorodci čekali, hromadně se svědomitě odvraceli od pohanství a učili se pravoslavné víře.
Vůdce první aljašské misie píše, že místní lidé je (tj. misionáře) milovali a oni jim lásku
vraceli.386 Avšak nečekaná nešťastná ztráta vůdce misie (již vysvěceného na episkopa) a
pozastavení finanční podpory z vládních kruhů vedlo okolo roku 1800 téměř k rozpadu misie.
Jedním z mála, kdo zůstal na Aljašce působit, byl otec Herman,387 jehož život a dílo
reprezentuje všechny průkopníky aljašské misie.
2.9.1 Sv. Herman Aljašský (1756-1837)
Byl monachem od svých 16ti let, původně v poustevně poblíž Petrohradu, ale poté žil
na Valaamu, kde byl považován za jednoho z nejsvatějších otců v bratrstvu.388 Jak se později
ukázalo na Aljašce, byl asketou přísným k sobě a stále naplněným láskou a radostí k lidem a
všemu stvoření. Žil hesychastickým způsobem života v malé poustevně v lese na ostrůvku,
kde spravoval místní školu pro sirotky a jakožto prostý monach bez kněžského svěcení sloužil
bohoslužby dle daných možností. Ochraňoval místní lid před vykořisťováním a poučoval jej
ve víře, přičemž se za něj především modlil. Sám přebýval v téměř neustálém postě (živil se
nejčastěji pouze svými vlastními výpěstky), chodil za jakéhokoliv počasí pouze v omšelé rjase
a klobuku a v noci bděl na modlitbách. Pověst o něm se brzy roznesla mezi místním
obyvatelstvem a mnozí k němu přicházeli pro poučení, radu i modlitbu.389 Naopak většina
385
OLEKSA, M.: cit. dílo, s. 106 n.
VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 79.
387
Sv. Herman Aljašský.
388
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 79.
389
Viz OLEKSA, M.: cit. dílo, s. 120.
386
68
Rusů, dokonce včetně některých duchovních,
spojených s kožešinovou společností ho
považovala za zvráceného a nabádajícího místní lid k revoltě. Svědectví domorodců potvrzuje,
že otec Herman měl dar proroctví, a okolo jeho poustevny žila mnohá, jinak velmi plachá
zvířata. Už za života byl považován za svatého, domorodci mu říkali „appa“ (děda).390 Opět
zde vystupuje svatost života jako nejmocnější prostředek autentické pravoslavné misie. Jeden
z Rusů, kterému setkání s o. Hermanem zcela změnilo život dosvědčil, že nebyl oficiálně
vzdělaný, ale byl sečtělý ve svatých otcích a především měl Boží blahodať.391 Jeho jediným
zájmem bylo spasení druhých lidí, čemuž podřizoval vše. Dokázal jednoduchými argumenty
přesvědčit i velmi vzdělané lidi. Sám o. Herman psal, že jeho názory jsou založené především
na Svatém Písmu.392
V jeho životě, podobně jako u dalších průkopníků aljašské pravoslavné misie, se jasně
ukazuje hluboká moudrost, která se nesnaží změnit svět k lepšímu násilně, ale na základě
pochopení a úcty k druhým, které vyvěrají z opravdové pokory a odevzdanosti pomoci
bližnímu. Proto se pravoslavná misie postupně ujala v celé oblasti Aljašky, neboť měla dobrý
základ, do něhož spadalo i poznání a pochopení před-křesťanského pohledu na svět u
domorodců, které nakonec v syntéze s Pravoslavím přineslo plody v specifickém, avšak
křesťansky autentickém pojetí, které spojuje život člověka s celým světem a kosmem, a klade
tak na něj zodpovědnost nejen za sebe samého. Předpokladem toho samozřejmě bylo
odvrhnutí všeho původně pohanského, co nebylo v harmonii s křesťanským orthodoxním
učením, což trvalo u každého kmene po jiný čas.393
2.9.2 Svt. Innokentij Veniaminov (1797-1878)
Osobnost tohoto světce394 měla rozhodující dopad pro upevnění Pravoslaví na Aljašce
a to zvláště po jejím prodeji do vlastnictví Spojených Států. Původně ženatý kněz, o. Ioann,
který shodou okolností (diákonské svěcení) nešel na duchovní akademii, a nejprve sloužil jako
prostý farní duchovní a posléze jako jeden z největších misionářů, i přes původně zápornou
390
Viz OLEKSA, M.: Alaskan Missionary Spirituality. New York 1987, s. 72-80.
Tamtéž, s. 49 (dopis Simeona Janovského igumenovi Damaskinovi z Valaamu).
392
Tamtéž, s. 45.
393
Viz OLEKSA, M.: cit. dílo (1987), s. 47.
394
Více viz tyto monografie: GARRETT, P. D.: St. Innocent: Apostle to America. Crestwood New York, 1979.
USHIMARU, P. Y.: Bishop Innocent: Founder of American Orthodoxy. Bridgeport 1964.
391
69
odpověď na výzvu k misijní práci, díky rodinným důvodům.395 Po smrti své mátušky byl
vysvěcen na episkopa a nakonec byl zvolen moskevským metropolitou. Založil Pravoslavnou
misijní společnost, která výrazně nejen finančně přispěla k fungování ruské pravoslavné misie
na dálném východě a v Americe. Jeho všestranný praktický talent a zručnost snad ve všech
odvětvích spolu se skvělým pochopením opravdového smyslu pravoslavné misie nesmazatelně
zapsaly tohoto velkého misionáře do církevní historie.396
Jeho první tři kroky nejprve na Aleutských ostrovech byly prosté: 1) navštívit lidi na
okolních ostrovech (cestoval sám v koženém kajaku); 2) založit centrum, kde by mohli slyšet
slovo Boží; 3) naučit se jejich jazyk tak, aby mohl kázat.397 Tehdy ještě o. Ioann nakonec
ovládl jazyk natolik, že přeložil hlavní části Bible, bohoslužeb a napsal první knihu
v aleutštině-jakýsi malý duchovní katechismus (cca. 30 stran) Naznačení cesty do království
nebeského, který byl však natolik kvalitní, že byl vydán i v carském Rusku (nakonec několik
desítek reprintů). Mimo to sestavil o. Ioann i gramatiku a slovník aleutského jazyka.398 Navíc
studoval počasí, faunu a flóru, ale i populaci a její zvyky a mnohé jiné, čímž se projevoval
jeho všestranný vědecký talent. Jeho deník navíc zachoval dodnes cenné a kompletní
informace o místní kultuře.399
Od počátku se projevoval respektem k původní víře domorodců a pokud povstalo
nějaké nedorozumění, nevedl lid k správnému chování silou, ale poučením, aby si sami
uvědomili své pochybení. Po deseti letech byli všichni obyvatelé jeho rozsáhlé parochie
křesťany.400 Poté bylo misijní centrum přeneseno na Sitku, největší vencouverský ostrov, kde
žili už ne tak mírumilovní Thlingitové, kteří byli téměř nedotknutí civilizací, natož
křesťanstvím, a žili v primitivní víře a tradicích. Otec Ioann zde měl už i více
administrativních povinností, ale to jeho aktivnímu duchu nebránilo v další misii. Začal
horlivě studovat nový jazyk a místní kulturu včetně sociálního života. Poté začal působit a
k úspěchu mu dopomohla i Boží prozřetelnost, neboť místní Indiáni byli velmi zatvrzelí vůči
křesťanství, jednak díky odporu k dobyvatelům, ale i špatnému příkladu většiny Rusů, zde
395
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo.
Viz OLEKSA, M.: cit. dílo (1992), s. 127.
397
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 97.
398
Viz GORODETZKY, N.: Missionary Expansion of the Russian Orthodox Church. In: Internationa1 Review of
Missions vol. 31, 1942, s. 406.
399
OLEKSA, M.: cit. dílo (1992), s. 132.
400
VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 99.
396
70
žijících.401 O. Ioann si k Thlingitům postupně našel cestu, zval je na bohoslužby (přicházeli
v hojném počtu) a po večerech s nimi v jejich příbytcích hovořil a učil je. Opět se angažoval
v etnografickém studiu a zanechal autentické informace o legendách, přesvědčení, tradicích a
zvycích, které dodnes využívají sami tito Indiáni. Avšak uvědomoval si, že je potřeba založit
školy (pro které připravil učebnice) a též nové farnosti, pro které potřeboval nové kněze, proto
se rozhodl osobně celou věc předložit Posvátnému synodu.402
Po dlouhé cestě do Ruska okolo Afriky se dozvěděl o smrti své manželky. Poté, co
bylo postaráno o jeho děti, ho mohl metropolita Filaret uvést do mnišského stavu a vysvětit ho
na episkopa pro novou eparchii Kamčatky, Kurilských a Aleutských ostrovů. Po návratu k
pastvě byla jeho prvním počinem velká okružní cesta (14 850 mil) po celé jím spravované
oblasti. Zdůrazňoval tři cíle: upevnit zbožnost svého stáda, navrátit zpět odpadlé od víry a šířit
světlo víry mezi pohany. Poučoval duchovní i laiky, jak misijně působit. Ustanovoval
žalmisty, aby vedli bohoslužby bez kněze. Kladl důraz na pedagogickou a homiletickou
činnost, bez níž by byli podle jeho slov duchovní podobní pohanským kněžím, sloužícím
mystéria a rituály.403 Do konce první dekády ve službě episkopa založil přes 60 chrámů a kaplí
s počtem přes 23000 věřících a největším úspěchem bylo založení semináře pro budoucí
místní duchovní.404
Roku 1868, po 24 letech biskupské služby a 45 letech na misiích, se vladyka Innokentij
vrátil do Ruska, aby byl ustanoven moskevským metropolitou. Poté mohl uskutečnit svůj
dlouholetý sen-založení misijní společnosti, která měla misii podporovat především modlitbou
(tu sv. Innokentij považoval za základ misie) a také získáváním finančních prostředků pro
fungování misií na Sibiři, v Americe, Japonsku, Číně a Koreji. Do revoluce díky tomu byly
vyslány stovky misionářů.405
Život a dílo svt. Innokentije inspirovalo nejednu knihu a jeho sebrané spisy jsou
dodnes inspirativní četbou. Tento všestranný světec, některými nazývaný „renesanční člověk,“
je nazývaný apoštolům rovný, osvětitel Aleutů nebo apoštol Ameriky. Jeho celoživotní snaha
přivedla k Pravoslaví desetitisíce lidí.
401
OLEKSA, M.: cit. dílo (1987), s. 350.
Tamtéž, s. 355.
403
VERONIS, L. A.: cit. dílo, s. 101-103.
404
OLEKSA, M.: cit. dílo (1992), s. 135.
405
OLEKSA, M.: cit. dílo (1987), s. 362.
402
71
Sv. Herman a svt. Innokentij jsou považováni za pilíře aljašského Pravoslaví. Jedná se
o odlišné typy světců, jeden byl prostý monach, bez teologického vzdělání, který žil na
jednom místě hesychastickým životem. Druhý byl vědecký typ, všestranně nadaný, neustále
cestující a na konci života vedoucí celou pravoslavnou Církev v Ruském impériu. Oba však
spojovala láska k Bohu a lidem a tím i starost o spasení těch, kteří přebývali v pohanství. Oba
kladli za základ své misijní práce především modlitbu a takto naplněni Svatým Duchem
dokázali nalézt často originální, ale i přesto autentické, misijní postupy a metody.
72
3. MODERNÍ DOBA
3.1 PRAVOSLAVNÉ SVĚDECTVÍ VE 20. STOLETÍ – OBNOVA MISIE
Poslední století dvoutisícileté historie pravoslavné Církve přineslo v oblasti misie,
resp. svědectví nové možnosti. 20. století se svými zvraty změnilo postavení mnohých národů,
z nichž některé získaly svobodu (Řecko, Srbsko aj.),406 druhé ji zase především v duchovním
smyslu ztratily (Rusko a přilehlé oblasti). Církve, které získaly větší volnost působení se
vnitřně konsolidovaly, což bylo přípravou zvláště pro druhou polovinu 20. století, kdy nastal
větší rozvoj zahraniční pravoslavné misie zvláště díky přispění řecky-mluvících místních
Církví, které po dobu téměř pětiset let neměly příliš mnoho možností misijně působit. Naopak
věhlasná ruská misie umlkla.407
Další enklávou, která stojí za pozornost z hlediska šíření Pravoslaví, je tzv. diaspora,
tedy oblasti, kam se uchylovali emigranti pravoslavného vyznání a kde zapustili trvale kořeny
a začali zakládat církevní obce nebo dokonce celé eparchie. Působení pravoslavných věřících
v zemích, které byly sice tradičně křesťanské, ale neměly s Pravoslavím po velkém církevním
rozkolu téměř žádné kontakty, je nejvhodnější nazvat svědectvím. Takto probíhala i interakce
mezi domácími a příchozími, kteří svým náboženským životem spíše svědčili o Pravoslaví,
než aby aktivně šířili svou víru v nových oblastech.
Nakonec nemůžeme nechat bez povšimnutí rozvoj Pravoslaví v Asii, což už také není
misijní oblast v pravém slova smyslu-zvláště ruští misionáři zde působili na různých místech
již na konci 19. století, ale křesťanství a Pravoslaví zvláště je stále v mnoha zemích tohoto
kontinentu tak málo zastoupené nebo téměř nepřítomné a dokonce i tam, kde má starší „ruské“
kořeny, nemá na růžích ustláno. Pravoslavná církev v Asii, která jurisdikčně spadá pod různé
patriarcháty (konstantinopolský, alexandrijský, moskevský…) je však názorným příkladem
obětavosti a pracovitosti místních pravoslavných věřících, kteří i přes nekřesťanskou většinu
vytrvale pracují na rozvoji a zvelebení svých eparchií.
406
407
K svobodě často přispěl nacionalismus, který však dodnes brání některým pravoslavným v jejich misii.
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 188.
73
3.1.2 Pravoslaví v Československu
Historická cesta Pravoslaví na teritoriu Českých zemí, Slovenska a Karpatské oblasti
nebyla jednoduchá. Byla často naplněna strádáním a pronásledováním pravoslavných
křesťanů, jak tomu bylo nejednou i v historii jiných pravoslavných národů. Utrpení je pro
Pravoslaví specifické, tak jako provázelo pozemské působení Iisusa Christa, tak je spojené i
s jeho věrnými následovníky.408
Teprve konec 19. a především začátek 20. století přinesl částečnou svobodu pro
vyznávání Pravoslaví, ačkoliv situace v Československu nebyla mnohdy příliš odlišná od té,
jaká panovala za Rakouska-Uherska, ačkoliv byla už tehdy svoboda vyznání (jen ne pro
pravoslavné). Poválečný stav nepřinesl automaticky změnu zažitých předsudků vůči
pravoslavným, což dokazují překážky, se kterými se museli potýkat horlitelé za obnovu
Pravoslaví, ať už šlo třeba o sv. Alexije Kabaljuka v Zakarpatské oblasti409 nebo sv. vladyku
Gorazda v Českých zemích. V Zakarpatí mělo Pravoslaví dávnou tradici, kterou ani unie
s Římem nevykořenila a návrat k víře otců se stal mezi dvěma světovými válkami doslova
hromadnou záležitostí. I na východním Slovensku se křesťanská orthodoxie s pomocí srbské
jurisdikce upevňovala, ačkoliv v celém Československu panovala jurisdikční nejednota, která
rozdělovala i tak malý počet pravoslavných a oslabovala tak šíření Pravoslaví.410 Nejednota je
vždy překážkou svědectví vydávaného jak navenek, tak do nitra Církve.
Ve východní části Československa se především obnovoval pravoslavný liturgický
život, vykonávaly se svaté tajiny. Po dlouhé době je věřící mohli přijmout od pravoslavného
duchovenstva. Zvětšoval se počet kněží, většinou absolventů duchovenských kurzů, kteří
následně sloužili navrátivším se k Pravoslaví a práce měli hodně: na sto tisíc věřících
připadalo v určité době asi 100 kněží.411 Horlivost za víru otců byla motivována láskou
k Pravoslaví a též službou národu. Nezastupitelnou úlohu v upevnění Pravoslaví sehrál i
monastýr, založený v Ladomírové, který měl vlastní tiskárnu, nehledě na široký (i „misijní“)
dopad hluboké duchovnosti mnišstva, po které mimo jiné tolik toužil i sv. vladyka Gorazd
v Českých zemích, ale nestihl monastýr založit.
408
Jan 15:18-20
Viz ФЛОРОВ, К. А., РАЗГУЛОВ, В. М.: Апостол Карпатской Руси. (online). [cit. 2011-07-20]. Dostupné
na Internetu: http://www.pravoslavie.ru/put/podvizhnik/apkarpat.htm
410
Viz VOPATRNÝ. G.: Dědictví otců. Praha 1999, s. 94.
411
Viz ФЛОРОВ, К. А., РАЗГУЛОВ, В. М.: cit. dílo.
409
74
3.1.2.1 Život a dílo sv. Gorazda (Pavlíka)(1879-1942)
Jedinečná osobnost tohoto odhodlaného obránce a šiřitele Pravoslaví znamenala pro
obrozující se Pravoslavnou církev v Českých zemích velmi mnoho. Bez jeho snahy a
pracovitosti by zde dnes zřejmě nemohla být řeč o českém a moravském Pravoslaví. To, že
položil za svou víru a národ život dokazuje velikost jeho lásky k Bohu a bližnímu, která
motivovala jeho jednání po celý život. Díky jeho skvělému dílu a vhodným metodám práce je
velkým vzorem pro pravoslavné svědectví i dnes, proto mu bude věnováno více prostoru.412
Matěj Pavlík (občanským jménem) pocházel z česko-slovenského pohraničí, z rodiny
vzdělaného a společensky činného rolníka. Jeho otec byl prý energický a budoucí vladyka též
takový temperament zdědil. Láskyplná rodinná výchova a zbožné (ač římsko-katolické)
prostředí dobře ovlivňovaly rostoucího chlapce. Po ukončení gymnázia nastoupil na
bohosloveckou fakultu v Olomouci, kterou absolvoval s výborným prospěchem, a roku 1902
byl vysvěcen na kněze. Ujal se duchovní péče v menších osadách.413 Podle pozdějších slov
samotného vladyky, od počátku svého působení netoužil po nějakých významných funkcích,
snažil se vždy nést Christův kříž.414
S Pravoslavím se budoucí vladyka seznámil již za bohosloveckých let při cestě do
Kyjeva, ale už na gymnáziu se zajímal o cyrilometodějství a východní křesťanství. Ačkoliv se
rýsoval i jako nadějný historik, nadřízený biskup mu nepovolil další studium. Byl pověřen
vedením jednoho periodika a poté působil 15 let jako duchovní a vedoucí psychiatrické
léčebny v Kroměříži.415 Získal tak neocenitelné zkušenosti a znalosti, měl na toto téma
dokonce připravenou knihu.416
První světová válka a postoj k ní zaujatý římsko-katolickou církví (obhajoba napadení
Srbska) přiměla Matěje Pavlíka k rozchodu s touto církví. Navíc ho ranila těžká oční choroba.
V této době (1920) opustilo římsko-katolickou církev až půl milionu věřících a vzniká tak
československá církev. Matěj Pavlík přijímá Pravoslaví a později je v Srbsku uveden do
mnišství a vysvěcen na episkopa se jménem Gorazd. Nestalo se tak z jeho vůle, sám se tomu
412
Více viz monografie: ŠUVARSKÝ, J.: Biskup Gorazd. Praha 1979.
Viz ALEŠ, P.: Biskup Gorazd a jeho dílo. In: Biskup Gorazd, Z díla. Praha 1988, s. 13.
414
Viz LEIXNER, J.: Jaký byl vladyka Gorazd. In: Pastýř a martyr. Olomouc 1995, s. 114.
415
Viz ALEŠ, P.: cit. dílo, s. 13.
416
Viz LEIXNER, J.: cit. dílo, s. 113.
413
75
silně bránil,417 ale byl jediným vhodným kandidátem. Roku 1922 odjel vladyka do Ameriky
konsolidovat pravoslavné Čechoslováky a též získat finanční podporu. Jeho nepřítomnosti
využili radikálně smýšlející členové československé církve a věroučně se rozešli
s Pravoslavím roku 1924.418 Tím nastaly pro pravoslavné těžké časy, nakolik vystoupili
z Československé církve a bylo jich málo, čelili nepřející přesile a neměli žádnou finanční
podporu až do roku 1926, kdy se vladykovi Gorazdovi podařilo získat kongruu (kněžské
platy). Poté se navíc přidaly těžkosti jurisdikční, kdy začal na území Československa se
souhlasem státu na určitou dobu působit archiepiskop českého původu Savvatij, vysvěcený
v Konstantinopoli.
Tím
způsobil
těžkosti
nejen
vladykovi
Gorazdovi
a
jeho
spolupracovníkům, ale i Srbům působícím na Slovensku, a zřejmě i Rusům žijícím v Čechách.
Situace se změnila až roku 1929, kdy byl do čela pravoslavných legitimně zvolen vladyka
Gorazd, ačkoliv byl poté obviňován z kariérizmu.419
Osobnost vladyky byla naplněna mnoha ctnostmi, které velmi napomáhaly jeho
misijnímu dílu, jak sám tak svou práci nazýval a v takové fázi shledával obnovu místního
Pravoslaví. Vynikal v mnoha oblastech. Základem jeho činnosti byla obsáhlá erudice v mnoha
oborech, což se projevovalo v jeho literární práci, ale i v kázání a povzbuzování. Ovládal
historii, teologii, politiku, školství, hudbu, zdravotnictví a další oblasti. Stále povzbuzoval
pravoslavné svými slovy i články a bez jeho literární práce (zvláště Katechismus a Lidový
sborník) je rozvoj místní Pravoslavné církve nemyslitelný.420
Mezi jeho hlavní vlastnosti patřila skromnost, projevující se navenek v sebezapření a
štědrosti. Vladyka žil doslova asketickým životem, tak aby mohl pomáhat i finančně druhým a
to zvláště při stavbách chrámů, které považoval za prvořadé. Sám pro sebe nic nežádal, žil pro
slávu Boží, dobro Pravoslaví i bližních a celého národa.421 Byl velmi pracovitý, vstával brzy
ráno, pak vyřizoval administrativní záležitosti a korespondenci, přijímal a vykonával návštěvy
na úřadech, to pokud nesloužil a nenavštěvoval věřící; večer až do nočních hodin psal.
Dodržoval každý den přesný harmonogram, který si psal.422
Jeho práci lze rozdělit do tří hlavních odvětví: pastýřského, liturgického a
kazatelského, pomineme-li literární, již okrajově zmíněné.
417
Viz VOPATRNÝ. G.: cit. dílo, s. 90.
Viz ALEŠ, P.: cit. dílo, s. 14-16.
419
Viz VOPATRNÝ. G.: cit. dílo, s. 107.
420
Viz LEIXNER, J.: cit. dílo, s. 113-115.
421
Viz ALEŠ, B.: Několik slov k památce vladyky Gorazda. In: Pastýř a martyr. Olomouc 1995, s. 39-40.
422
Viz NOVÁK, J.: Apoštol. In: Pastýř a martyr. Olomouc 1995, s. 79.
418
76
Sám se snažil být vzorem pro všechny své duchovní, od nichž vyžadoval maximální
„profesionalitu,“ oddanost a znalost Pravoslaví, zbožnost, modlitebnost, vzdělanost, veřejnou
aktivitu. Nechtěl jen pohodlné služebníky „kultu.“ Vyžadoval ukázněnost, která se měla
projevovat i navenek tmavým šatem popř. rjasou (u bohoslužeb samozřejmě).423 Byl sám
archijerejem, který chtěl o všech všechno vědět, sám navštěvoval rodiny a věřící, snažil se o
maximálně individuální přístup, což se projevovalo i v rozhovorech s lidmi, kdy přecházel od
životních potřeb k věcem věčným. Pokud nemohl být přítomný osobně, radil a povzbuzoval
skrze dopisy. Kladl velký důraz na katechetickou práci, připravoval jak osnovy, tak materiál
vyučování náboženství, přičemž sám aktivně učil ve školách.424
Otázka liturgického života byla u věřících odrostlých v římsko-katolickém prostředí
velmi citlivá a i zde postupoval vladyka Gorazd s velkou moudrostí a opatrností, ale i určitou
důrazností. Sám si kladl cíl dosáhnout do 20ti let úrovně běžné v tradičně pravoslavných
národech.425 V tomto ohledu mu radil dokonce i velmi zkušený metropolita Antonij
Chrapovický, který znal specifika české mentality (individualisticky a rozumářsky naladěné
s nechutí nechat si něco vnucovat).426 Nově obrácení pravoslavní věřící měli těžkosti
s ikonostasem, bohoslužebným zpěvem, ani Liturgie sv. Jana Zlatoústého nemohla být
uvedena hned, byly vytvářeny bohoslužby postupně směrující k pravoslavným. Teprve až
Lidový sborník přinesl, ač ve zkrácené podobě, to nejpodstatnější z pravoslavného
liturgického bohatství v jeho originální podobě.427
Kazatelství svatého hierarchy bylo kapitolou samo o sobě, lidé ho měli velmi v oblibě.
Vladyka se v tomto ohledu poučil už jako mladý kněz: chtěl přednášet oslnivá kázání,
několikrát mu to vyšlo, ale pak došla látka, tak prosil Boha o pomoc a dostal vnuknutí, aby
kázal lidově, čímž získal do konce života mnoho posluchačů.428 Jeho homiletický styl byl
přímý, jednoduchý, přesvědčivý; kázal zpaměti, vysvětloval rozdíly mezi Pravoslavím a
římským katolicizmem (především kvůli původu posluchačů), zdůrazňoval a osvětloval
cyrilometodějskou tradici. Vykládal text Písma nejprve v historickém kontextu a poté vyvodil
aktuální poučení. Dbal nejen u sebe na důkladnou přípravu, pravidelnost kázání a jeho
423
Tamtéž. .
Viz ALEŠ, P.: Pastýřská činnost našeho světce. In: Pastýř a martyr. Olomouc 1995, s. 62-67.
425
Viz MUŽÍK, M.: Liturgická činnost svatého biskupa Gorazda, východiska, koncepce, cíle. In: Pastýř a
martyr. Olomouc 1995, s. 53.
426
Viz ALEŠ, B.: cit. dílo, s. 36.
427
Viz MUŽÍK, M.: cit. dílo, s. 55-58.
428
Viz NOVÁK, J.: cit. dílo, s. 82.
424
77
uplatnění např. i při pohřbech. Jeho pojetí obsahu i formy bylo hutné, čemuž odpovídal délka
promluvy 10-15 minut. Vladyka si byl vědom neadekvátního obviňování Pravoslaví z důrazu
na bohoslužbu a zanedbávání čtení Písma a jeho výkladu, i proto nabádal a šel příkladem, jak
kázat.429
V těchto základních bodech je možné shrnout velkolepé dílo svatého vladyky a
mučedníka Gorazda. Po dobu celého svého působení šel proti přesile, překonával tisíce
překážek, mnohá obvinění a to většinou zákeřná a nepravdivá, často bez možnosti obrany.
Selhávali i jeho spolupracovníci. Vedl malé „stádo“ pravoslavných věřících v Čechách a na
Moravě, proti kterému stál celý státní aparát, ale i většinové církve, tehdy dobře zajištěné a
„zavedené.“ Ale s pomocí Boží a s odvahou a houževnatostí sobě vlastní nakonec zvítězil
spolu se všemi pravoslavnými, kteří též nesli břímě nepřátelství, neochoty a jakéhosi
posměchu: co tu s tím Pravoslavím chcete? Vladyka se označil po 15-ti letech práce pouze
jako „misionář, který připravuje cestu.“430 Položil tak znovu základ podobný tomu, jaký
vybudovali apoštolům rovní Konstantin a Metoděj. Ten první byl fyzicky, ač ne duchovně,
zničen, ale ten druhý, vycházející z díla svatých věrozvěstů, trvá dodnes a stal se oporou
místní pravoslavné Církve.
3.2 „PRAVOSLAVNÁ DIASPORA“
3.2.1 Historické souvislosti
Pokud byla pravoslavná Církev v minulosti nazývána jako východní, dnes už tomu tak
není, a pokud se toto označení používá, nabývá již jiných než geografických konotací. Pojem
diaspora431 v sobě shrnuje všechny pravoslavné věřící mimo jejich tradiční prostředí, po
velkém schismatu tedy i v západní Evropě, americkém, australském a částečně i africkém
kontinentu.432 Pravoslavná diaspora se dnes nejvíce soustředí v severní Americe, jen v USA
tvoří pravoslavní nejméně 2% populace, což odpovídá přibližně sedmi miliónům obyvatel.433
429
Viz AXMAN, P. O.: Vladyka Gorazd kazatel. In: Pastýř a martyr. Olomouc 1995, s. 76-78.
ALEŠ, B.: cit. dílo, s. 36-39.
431
h- diaspora,-rozptýlení – viz PRACH, V.: Řecko český slovník. Praha 1998, s. 136.
432
Jde především o Jihoafrickou republiku, kde jde o spojení kolonialismu a emigrace, V Asii nezískala
pravoslavná diaspora větší vliv.
433
Viz U.S. POPClock Projection. (online). [cit. 2011-07-22]. Dostupné na Internetu:
http://www.census.gov/population/www/popclockus.html
430
78
Ačkoliv převažují Řekové a Rusové, jsou zastoupeni i Srbové, Bulhaři, Rumuni, Arabové,
Albánci, Gruzínci, Rusíni a další národy. Teprve až 20. století získalo Pravoslaví v těchto
oblastech větší vliv v rámci neortodoxní křesťanské majority, čemuž výrazně napomohla ruská
emigrace po Bolševické revoluci, která čítala elitu v mnoha oborech, nakolik dosud byli
přistěhovalci povětšinou dělníci.434
Ale revoluce v Rusku nepřinesla v diaspoře jen klady, nezáměrně zmařila nadějné dílo,
které nebylo dodnes dokončeno – jednotu pravoslavných křesťanů v Americe. První eparchie
v USA spadala pod ruskou jurisdikci,435 ale to nebylo podstatné. Jednalo se o „dobré ovoce“436
namáhavé práce misionářů na Aljašce, kdy byla pravoslavná biskupská katedra nejprve v Sitce
(Sitka), od roku 1872 pak v San Francisku a v roce 1903 byla přenesena do New Yorku.
Hlavní osobitostí této eparchie multinacionalita a multilingualita, sama sebe vždy nazývala
„misií.“ Rusové zde představovali minoritu, naopak se zde sdružovali obyvatelé Aljašky,
bývalí „uniaté“ z Rakouska-Uherska, ale i Arabové a další národy. Pomocným episkopem byl
vysvěcen dokonce Syřan Rafail (Hawaweeny). Imigrace z Ruska toto jedinečné společenství
zcela fragmentovala. Před tím, roku 1905 hovořil archiepiskop Tichon437 o možnosti
ustanovení samostatné438 místní pravoslavné Církve a v podobném duchu hovořil roku 1921
při uvedení na katedru konstantinopolský patriarcha Meletios (Metaxakis).439 Dnes Americká
pravoslavná církev (OCA)440 již existuje, ale není uznána všemi místními pravoslavnými
Církvemi, což stále udržuje roztříštěnost amerického Pravoslaví a oslabuje tak společné
orthodoxní křesťanské svědectví v USA, které více než co jiné potřebuje nabýt onu jedinečnou
„sobornost.“441
Oblast diaspory je specifická co se týče nejen jurisdikčních otázek, ale i misie, resp.
svědectví, nakolik není možné hovořit o misii v pravém slova smyslu, když si uvědomíme, že
většina zmíněných oblastí je již obydlena povětšinou právě křesťany jiných vyznání.
Negativní vliv měl, a místy stále má, nacionalismus, často ještě posílený příchodem do
434
Viz WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997, s. 172-173.
Založena r. 1840.
436
Viz Mt 7:17
437
Budoucí ruský patriarcha.
438
Tj. autokefální.
439
Viz MEYENDORFF, J.: The Orthodox Church and Mission: Past and Present Perspectives. In: St. Vladimir´s
Theological Quarterly 16. Crestwood, N. Y. 1972, s. 59 n. Viz ruský překlad: МЕЙЕНДОРФ, И.: Православная
Церковь и миссия: прошлое и перспективы нашего времени. (online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na
Internetu: http://www.synergia.itn.ru/kerigma/katehiz/mission/stat/mis-mey.htm
440
Orthodox Church of America.
441
Neboli katholicitu, všeobecnost, ale pojem „sobornost“ je natolik vystihující, že není ani v angličtině
překládán a je považován za velký přínos Pravoslaví západnímu myšlení.
435
79
neznámých končin. Pozitivním přínosem je tzv. „metoda pravoslavné přítomnosti,“442 kterou
je možné ztotožnit s vydáváním svědectví. Někteří pravoslavní bývají v souvislosti
s vydáváním svědectví o své víře považováni za poněkud neuvědomělé a nezajímající se o
věci misie vůbec. To se projevilo třeba v opozici vůči oživení zahraničních pravoslavných
misií, především v Africe, nakolik tito skeptici považovali už jen „misii“ v podmínkách
diaspory za natolik náročnou, že zahraniční pravoslavnou misii považovali za nemožnou.443
Ale historie sama potvrdila, že s pomocí Boží oboje utěšeně vzkvétá a Pravoslaví se pokojně
šíří i mezi národy, u kterých by to často nikdo nečekal.
Pravoslaví zaznamenalo ve 20. století největší teritoriální rozšíření v době celé historie
Církve. Nezasloužili se o to misionáři, ale bylo to důsledkem emigrace pravoslavných věřících
z jejich rodných zemí,444 podobně jako migrace byla kdysi příčinou šíření křesťanství ve
starých dobách.445 Byly takto zakládány nové pravoslavné chrámy na všech obydlených
kontinentech a svědectví o Pravoslaví tak začalo být často vydáváno tam, kde by to nikdo ještě
na konci 19. století netušil. Chrámy se staly středisky duchovního, sociálního a kulturního
života imigrantů.446
Nebylo a často ani dnes není možné hovořit vždy o pozitivním svědectví u všech
těchto pravoslavných, nejčastěji etnicky diferenciovaných skupin. Zpočátku byla překážkou
především národnostní uzavřenost pravoslavných věřících (ta naneštěstí přetrvala u některých
poněkud déle), špatné sociální postavení, nedostatek financí. Svou daň si však vybrala
asimilace, kdy se mnozí pravoslavní vzdali své víry,447 což má vždy důsledky i ad extra. To
všechno a jistě mnohem více faktorů demotivovalo nepravoslavné v zájmu o Pravoslaví.
Především materiální situace většiny přistěhovalců pravoslavného vyznání se ale postupem
času změnila, což přispělo k novým možnostem v oblasti vydávání svědectví o pravoslavném
duchovním životě v Christu. Tzv. druhá a třetí generace žila již v úplně jiných podmínkách
než jejich rodiče a prarodiče, vliv sehrála i smíšená manželství, která také vedla k širšímu
442
Viz HARAKAS, S. S.: Living the Orthodox Faith in America. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s. 155.
Viz „Activity Report 1961-1966“ In: Porefthendes 8 (1966), s. 52.
444
Vyvolané politickými změnami, nebude se dále rozvádět, nakolik to blízce nesouvisí s námětem práce.
445
Viz YANNOULATOS, A.: The Missionary Activity of the Orthodox Church,, s. 3. (online)[2011-07-02].
Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary%20activity%20of%20the%20
Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
446
Viz PAPAIOANNOU, G.: From Mars Hill to Manhattan: The Greek Orthodox in America under Patriarch
Athenagoras I. Minneapolis 1976, s. 28.
447
Viz PARASKEVAS, J. E., REINSTEIN, F.: The Eastern Orhtodox Church. Washington 1964, s. 113 n.
443
80
zavedení angličtiny jako bohoslužebného jazyka, hlavně u Řeků.448 Rusové akcentovali místní
jazyk v liturgickém životě, jak bylo vlastní jejich misijnímu duchu, mnohem dříve, na počátku
20. století.449 Budeme zde vycházet především ze situace v USA, nakolik např. pravoslavná
diaspora v Austrálii procházela velmi podobným vývojem450 a metody svědectví byly proto
také víceméně identické. Západní Evropa a Jihoafrická republika mají z hlediska orthodoxní
pravoslavné diaspory svá lokální specifika, avšak nezapsala se až tak významně do dějin
pravoslavného svědectví, proto jim nebude věnováno tolik pozornosti.451
3.2.2 Severoamerická pravoslavná diaspora
Zásadní etapou rozvoje Pravoslaví v USA bylo založení teologických škol, resp.
fakult.452 Takto byl zabezpečen kněžský „dorost“ již amerického původu a možnost studia i
pro nepravoslavné (až 40% studentů v St Vladimir´s Seminary v polovině 70. let 20. století
bylo nepravoslavného původu).453 Na církevních obcích začali převažovat již rodilí
Američané, proto i budoucí kněží měli jiné předpoklady než starší duchovní. Svou úlohu
sehráli i konvertité, ze kterých povstali nejen presbyteři, ale i archijerejové.454
Projevila se zde opět inkarnační metodologie, tolik specifická pro pravoslavné
prostředí a pravoslavnou misijní činnost. Uskutečnilo se vzájemné proniknutí kultur, jakési
vtělení Pravoslaví do americké kultury. Pocit jinakosti u pravoslavných začal slábnout a
naopak sílila skutečnost, že přítomnost Pravoslaví si začali uvědomovat rodilí Američané.455 I
sami pravoslavní přistěhovalci se začali časem cítit jako Američané, ale toto sebeuvědomění je
většinou opustilo, pokud překročili práh chrámu, kdy opět upadali do nevhodné „etnicity.“456
448
Viz Стамулис, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня (9. kap.). (online). [cit. 2009-0105]. Dostupné na Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc
449
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 182.
450
Viz CHRYSSAVGIS, M. Fr.: The Orthodox Church in Australia. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s. 162.
451
Tím se nemíní, že by tam byla pravoslavná Církev pasivní, pouze více vynikají zámořské jurisdikce.
452
St. Vladimir´s Seminary (ruská jurisdikce) a Holy Cross Theological School (řecká jurisdikce).
453
Viz: Rozhovor J. Stamoolise s prot. Johnem Meyendroffem, profesorem SVS. Podle: Стамулис, И.: cit. dílo,
kap. 9, pozn. 5.
454
Viz SYOSSET, N. Y.: Orthodox Church in America. New York 1975, s. 285.
455
Viz Стамулис, И.: cit. dílo, kap. 9.
456
Viz Metropolitan PHILIP (Saliba): The Orthodox Church in North America: Mission and Evanglism.
(online)[2011-07-23]. Dostupné na Internetu:
http://www.orthodoxresearchinstitute.org/articles/mission/saliba_mission_evangelism.htm
81
Z počátku se starost Pravoslavné církve soustřeďovala především na své věřící a příp.
jejich potomky,457 kteří už přestávali víru svých předků praktikovat, a šlo o jejich opětovné
živé zapojení do života pravoslavné Církve-tzv. „vocerkovlenie“ tedy „vcírkevnění.“ Postupně
si začali duchovní i pravoslavní věřící uvědomovat potřebu alespoň seznámit nepravoslavné,
často třeba své sousedy nebo kolegy, se svou vírou, k čemuž je často vedla naléhavá otázka:
pokud je naše víra pravdivá, je nutné se o ni podělit.458 Jedná se o upřímný a aktivní zájem o
svědectví o Pravoslaví mimo jeho rámec. Tady povstal nelehký úkol: zůstat věrnými svému
„sobornému sebepojetí“ v pluralistické společnosti a nestát se při tom ani denominací, ani
sektou.459 Zároveň s těmito otázkami povstávala i nutnost dobrého duchovního vedení v rámci
vlastních řad, především z důvodu velkého sociálního a intelektuálního tlaku vyvíjeného
většinovou americkou společností na pravoslavné křesťany, kteří se asimilovali.460
Snaha o kvalitní duchovní život vede v rámci Církve vždy k přijetí za své tzv.
misijního imperativu. Zvláště teologické prostředí tuto výzvu intenzivně reflektovalo. Na
pravoslavné fakultě s řeckými specifiky (Holy Cross Theological School) to vedlo k tomuto
rozlišení druhů misie:461
1) vnitřní misie, duchovní obnova, „re-christianizace křesťanů“
2) domácí misie – přesvědčení o pravdivosti pravoslavné víry brání možnosti
ukrývat jí „pod nádobou“462 – každá církevní obec má mít misijní směřování
3) zahraniční forma misie, kterou lze podporovat i finančně463
První bod přitom determinuje další dva.
Zajímavým jevem je na severoamerickém kontinentu přechod celých církevních
společenství k Pravoslaví. Roku 1972 se tak stalo v případě mexické Starokatolické církve,464
která nyní nese název Pravoslavná katholická církev Mexika. O tři roky později přijalo
Pravoslaví 34 členů Episkopální církve Vykoupení (stát Kansas), poté co nastaly změny
v anglikánství. Tyto hromadnější konverze nejsou sice výsledkem přímé misijní aktivity, ale
spíše nepřímého svědectví, vydávaného byť třeba „jen“ vydáváním kvalitní pravoslavné
457
Mohli bychom to definovat jako „vnitřní misii,“ ačkoliv jde o problematický pojem.
Viz PARASKEVAS, J. E., REINSTEIN, F.: cit. dílo, s. 94.
459
J. Meyendorff charakterizuje evropské prostředí jako „konfesionalistické“ a americké jako „denominalistické“
– viz MEYENDORFF, J.: cit.dílo.
460
Viz Стамулис, И.: cit. dílo, kap. 9.
461
Viz Viz HARAKAS, S. S.: cit. dílo, s. 157.
462
Viz Mt 5:15
463
Řekové v USA mají zvyk dělat sbírky na misii ve Velkém postě.
464
Založena r. 1926 jako protest proti španělskému kolonialismu.
458
82
literatury, která umožní duchovně hledajícím nalézt cestu k Pravoslaví.465 Tuto formu misie
někdy ruští badatelé označují jako „informační misii,“ která se jeví jako velmi aktuální zvláště
dnes, kdy je zvláště Internet představuje významný zdroj dat a také je nutné čelit zkresleným
informacím o pravoslavné Církvi.
O. Thomas Hopko466 vykresluje pestrý obraz soudobého amerického Pravoslaví,
který má silně misijní črty: prohlubují se edukační a katechetické aktivity, od univerzitní
úrovně až po církevní obce, čemuž výrazně napomáhá intenzivní publikační činnost.467 Tímto
se upevňuje a prohlubuje živá účast na liturgickém životě Církve, což pozitivně ovlivňuje
osobní i společný rozvoj věřících. Na církevních obcích nabírá liturgický rok na plnosti, více
se slouží ve svátky, ale i v postní obdobích. Začíná se realizovat praxe časté účasti na svatých
tajinách.468
Liturgie je pak životodárným pramenem i v charitativní a sociální oblasti, kdy díky
informační osvětě nabývají na aktuálnosti otázky filantropie a jsou kreativně prakticky
rozvíjeny. Pomoc nemocným, lidem v těžkých životních situacích, utiskovaným, chudým,
opomíjeným a seniorům má v americkém Pravoslaví dlouhou tradici, už od dob aljašské misie,
proto se její pokračování stává stále více přirozenou součástí každodenního života věřících, a
pokud tomu tak není, je to často považované za špatné a hodné nápravy.469
Širší zapojení věřících, včetně žen, v církevním, a tím i liturgickém životě má dobrý
vliv i na duchovenstvo, kdy jednak opadají určité formy klerikalismu, a utužuje se stmelenost
na církevních obcích.470 Zlepšuje se příprava a vzdělávání duchovních. Vznikla iniciativa za
větší jednotu především mezi hieararchy, nazvaná SCOBA,471 která velmi pomáhá setkávání
pravoslavných duchovních různých tradic a národností, tím jejich sblížení a výměně názorů,
čímž se, mimo jiné dobré důsledky, upevňuje jednota všech pravoslavných, nakolik se tímto
nesetkávají pouze duchovní.472 Eucharistická a duchovní jednota vedla k eliminaci snahy zřídit
organizaci jurisdikcí podle čistě sekulárních amerických modelů, čímž byla překonána
poněkud dualistická idea oddělení duchovního a materiálního v Církvi. Ne vše, co se jeví jako
funkční a produktivní z hlediska vedení, administrace, organizace a finančních záležitostí, je, i
465
Viz Стамулис, И.: cit. dílo, kap. 9.
Svého času děkan St. Vladimir´s Seminary.
467
Viz HOPKO, T.: The Orthodox Church in America. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s. 147.
468
Tamtéž, s. 148.
469
Tamtéž, s. 150.
470
Signifikantní se jeví vyváženost mezi hierarchickým a královským kněžstvem - viz 1 Pt 2:9.
471
Standing Conference of Canonical Bishops in the Americas-Stálá konference kanonických episkopů Ameriky.
472
Viz HOPKO, T.: cit. dílo, s. 148-149.
466
83
přes svůj demokratický a progresivní charakter, vhodné pro křesťany. Církev má být
spravována na základě křesťanských principů.473 Jak poučné pro další místní Církve.
Problematický je rozvoj mnišského života, vzhledem k tlaku materialistickému
americké společnosti ve všech podobách, který vede mladé lidi spíše opačným směrem než ke
kontemplaci. Americký důraz na sociální a duchovní aktivismus přehlíží život v ústraní a
deformuje i případné motivace, které by k němu mohly vést.474 Naproti tomu zapojení
pravoslavných v ekumenickém dialogu svým způsobem dozrálo a prohloubilo se, přičemž
byly překonány nemístné, až xenofobní obavy mnohých orthodoxních křesťanů. Často to
pravoslavné přivedlo k větší jednomyslnosti, nalezení správného místa v americké společnosti,
formulaci pro Pravoslaví esenciálních faktorů a uvědomění si nebezpečenství a chyb. Často
zde jde o uvědomění si bohatství Pravoslaví a jeho odhalení druhým, což chrání před
sektářskými sklony. I v tomto dialogu je však potřebné hledat orthodoxní cestu, což není tak
lehké jak se může na první pohled zdát, a může to trvat poněkud déle.475
Na otázku, co potřebuje americké Pravoslaví, metropolita newyorský Filip odpovídá,
že jsou to „misionáři a evangelizátoři,“ kteří budou schopní čelit těžké duchovní dekadenci, do
které upadá dokonce i mnoho amerických křesťanů. Musí jít o jedince, kteří znají tuto zemi,
její jazyk a historii, její ethos, její problémy a její náboženské směry. Jsou potřební
pravoslavní „misionáři,“ kteří umí s touto zemí (tj. USA) komunikovat. Musí jít o opatrnou,
promyšlenou a precizní mezi-kulturní komunikaci, která hovoří tak, aby biblická Dobrá zvěst
byla srozumitelná v rámci kultury a místního myšlení. Nemůže již více jít o umělou prezentaci
biblického křesťanství. Případnou absenci pravoslavných v tomto procesu neomluvíme
přinejmenším ani před vlastními věřícími.476 Úroda již čeká, žně nelze odložit.477
Vše má svůj čas, tzv. kairos, svoji chvíli příležitosti, podobně i Pravoslaví v
ekonomicky nejvyspělejších zemích. Ale pokud mají pravoslavní správně reagovat na svou
příležitost, musí více chápat i naslouchat: chápat své pravoslavné dědictví a pokorně
naslouchat tomu, co říkají naši západní současníci, ať už jsou věřící nebo ne.478 Takové jsou
formy interakce pravoslavné minority s majoritní, přinejmenším formálně křesťanskou
společností na Západě.
473
Tamtéž, s. 151-152.
Viz HOPKO, T.: cit. dílo, s. 150.
475
Tamtéž, s. 151.
476
Viz Metropolitan PHILIP (Saliba): cit. dílo.
477
Viz Jn 4:35
478
Viz WARE, T.: cit. dílo, s. 186.
474
84
3.3 OBNOVA MISIE V RUSKÉ PRAVOSLAVNÉ CÍRKVI
Podle oficiálních údajů WCC z roku 2009 měla pravoslavná Církev pouze v samotném
Rusku přes 113 miliónů věřících, pokud sečteme všechny pravoslavné pod jurisdikcí
Moskevského patriarchátu, dojdeme k úctyhodnému počtu okolo 164 miliónů pravoslavných
křesťanů, s téměř třiceti tisíci církevními obcemi ve 157 eparchiích, ve kterých slouží přes
třicet tisíc duchovních a více než 200 hierarchů.479 Pokus o shrnutí misijní činnosti v této
Církvi by zřejmě zabral několik objemných svazků, a provést na druhou stranu sumarizaci je
možné, ale záběr této místní pravoslavné Církve je tak obrovský, že by bylo těžké zachovat
objektivnost. Zvolili jsme tedy analýzu zásadních dokumentů, které nejen v Rusku udávají
směr misijní práce.
Ruská pravoslavná Církev má od roku 1995 již dobře zavedené Misijní oddělení,480
které udává směr a podporuje misijní aktivity. Konaly se již tři celocírkevní misionářské
sněmy481 a bylo zpracováno několik koncepcí obnovení misijní činnosti, přičemž se zde
přidržíme
té
dosud
nejaktuálnější
s názvem
КОНЦЕПЦИЯ
МИССИОНЕРСКОЙ
ДЕЯТЕЛЬНОСТИ РУССКОЙ ПРАВОСЛАВНОЙ ЦЕРКВИ НА 2005-2010 ГОДЫ.
482
Po
důkladné analýze celého inspirativního dokumentu jsme do následujících bodů shrnuli zásadní
otázky, které se týkají rozvoje misijní praxe nejen v Rusku. Specifikem této místní Církve je
široké pojetí misie, kdy jsou do ní zahrnovány činnosti, které by byly některými badateli spíše
spatřovány např. jako součást pastorace, ale budeme zde respektovat přístup vlastní této místní
pravoslavné Církvi.
479
Viz RUSSIAN ORTHODOX CHURCH. (online).[2009-05-01]. Dostupné na Internetu:
http://www.oikoumene.org/gr/member-churches/regions/europe/russian-federation/russian-orthodox-church.html
480
Viz jeho webové stránky: http://www.portal-missia.ru/
481
Na podzim tohoto roku se bude konat čtvrtý.
482
Zpracováno dle: КОНЦЕПЦИЯ МИССИОНЕРСКОЙ ДЕЯТЕЛЬНОСТИ РУССКОЙ ПРАВОСЛАВНОЙ
ЦЕРКВИ НА 2005-2010 ГОДЫ (По благословению архиепископа Белгородского и Старооскольского
Иоанна). (online).[2009-06-11]. Dostupné na Internetu: http://seminaria.bel.ru/pages/mis/conception.htm
85
3.4 ZAMÝŠLENÁ PRAXE PRAVOSLAVNÉ MISIE V RUSKU
3.4.1 Misijní služba věřících
Sehrává nezastupitelnou roli, nakolik věřící lid má mnohem větší potenciál co se týká
proniknutí misie Církve do všech sfér života společnosti. Je vhodné motivovat věřící k této
misijní službě prostřednictvím zapojení do vhodných úkolů. Důležitou roli zde sehrávají
knihovny církevních obcí, které se mohou stát centrem misie v dané oblasti a lze při nich
organizovat i výstavy zaměřené na důležité události církevního života. Vhodné je pomáhat
vybavit školní a veřejné knihovny knihami s misijní tématikou. Církevní obce by se také měly
zviditelnit i projevením se na Internetu.
Po bohoslužbách, zvláště po Božské liturgii, je důležité organizovat setkání
s pohoštěním (tzv. trapéza), kde lze mimo jiné vyřešit i mnoho otázek týkajících se života
dané parochie. Pro mládež by měly být zavedeny kluby a organizovány tábory, pochody a
výlety. Nelze opomíjet i problematické skupiny mladých lidí jako narkomany nebo
bezprizorní „děti ulice“. V Rusku se uvažuje i o určité katechetické či teologické přípravě
učitelů, lékařů, psychologů nebo vojáků z důvodu rozšíření misijní činnosti v životě sekulární
společnosti.
V rámci církevních obcí je dobré uvádět věřící do světa misie i ustanovením jakýchsi
misijních skupin nebo spolků, které mohou nabrat i rozměr sociální diakonie. Důležité je
představovat jako centrum celého života dané parochie Eucharistii a i tímto přivádět lidi blíže
k bohoslužbám, a celkově aktualizovat duchovní zkušenost Církve jako živou záležitost a ne
jen křehké dědictví minulosti. Navíc se bohoslužebný život jeví jako duchovní škola pro
(staro) nové členy Církve, která má mnohem více rozměrů, než často nabízí pouhé
intelektuální osvojení si obsahu víry. Poté se může začít tzv. liturgie po Liturgii, kdy neseme
duchovní dary, které jsme obdrželi zvláště při Eucharistii, dále do často neosvětleného světa.
Zvláště ve velkých církevních obcích, ale platí to i pro mnohé menší, se musí změnit
celá struktura daného společenství, kdy, pokud si byli věřící dříve odcizeni, musí tato apatie
skončit, a členové parochie mezi sebou obnoví živé vztahy, které spolu s duchovním naberou
obraz velké rodiny, kdy není nikdo nikomu lhostejný. Toto je nutný základ pro to, aby mohla
církevní obec nabrat i misijní charakter, protože není možné působit ad extra, pokud není
86
společenství vnitřně konsolidované. To se projevuje i aktivní účastí co největšího počtu
věřících na bohoslužbách, která nese následující rysy:
a) Časté přijímání svatých tajin, které lidi nejlépe zbavuje působení nečistých sil (sv.
Jan Zlatoústý), a tím je připravuje nejlépe na vydávání dobrého svědectví. Nelze
však přijímat často pouze „automaticky“, ale je nutné žít stále s čistým srdcem,
svědomím a nezahanbujícím životem, které jsou stálou přípravou na časté přijímání
(tentýž hierarcha).
b) Smysluplná modlitební a činná účast na bohoslužebném a domácím modlitebním
životě. Je také možné sestavit krátký modlitebník v jazyce, který je vlastní novým
členům Církve, který by vedl k modlitbě v jejích plnějších projevech.
c) „Posvěcením v Christu“ se začíná naše další služba-svědectví o Christu: dostali
jsme, měli bychom tedy i rozdávat dále.
d) Jednota a upřímné vztahy ve společenství církevní obce jsou neodmyslitelným
základem všech dalších dobrých snah a celého duchovního života.
e) Zodpovědný duchovní život, zahrnující stálé pokání, zkoumání sebe sama,
následování Christových přikázání, střízlivost a zdrženlivost.
Patriarcha Alexij II. však poznamenal na každoročním eparchiálním shromáždění
duchovenstva v roce 2004, že nelze zapomínat, že následování Tradice nesmí být mechanické
kopírování vnějších forem, ale živé smysluplné a tvořivé přetvoření přijaté zkušenosti do
života…ve všem musí být disciplína, ale i uspořádaná svoboda.
S výše uvedeným souvisí možnost pojmout i bohoslužby v misijním, resp.
katechetickém duchu, kdy můžeme osvětlovat smysl svatých tajin, ale i průběh bohoslužeb,
číst modlitby nahlas. Při takovýchto bohoslužbách nesmí být vybírány žádné finanční
prostředky (v souladu s poučením svt. Innokentije Venjaminova).
3.4.2 Novodobé misijní praktiky
Díky rozlehlosti Ruska a izolovanosti obyvatel vzdálených regionů se už delší dobu
využívá tzv. transportní misie, kdy se využívají lodě a vagóny upravené na chrámy, taktéž byl
i automobil upraven jako pojízdná kaple, kdy v druhém autě bylo pojízdné zázemí pro
misionáře.
87
Taktéž se jeví jako užitečné šířit bezplatně literaturu misijního charakteru v rámci
přepravy vzduchem, po moři i zemi (jde hlavně o železnici). Taktéž se v souvislosti s touto
ideou stavějí chrámy a kaple na letištích, v námořních i říčních přístavech, ale i u dálnic, kde
je vhodné zapojit do správy těchto objektů misijně uvědomělé a aktivní věřící. Dokonce se
uvažuje o zakládání tzv. modlitebních rohů (určitý roh se vybaví ikonami) v letadlech,
vagónech nebo autobusech a taktéž o katechetické práci mezi obsluhujícím personálem. Zde
vidíme, že misie v Rusku se snaží být opravdu všudypřítomná natolik, že je to pro
sekularizovaného Evropana až zarážející.
Organizování „misionářských stanů“ je dalším specifikem, a to velmi efektivním,
které lze nalézt v misijním působení Pravoslavné církve v Rusku. Tato praxe má jistě dávné
kořeny a na ruském teritoriu byla použita známým misionářem sv. Makarijem Glucharevem
v Altajské oblasti. Takovýto stan tvoří pomyslný „velitelský stan“ pro určitou oblast, kdy
zároveň slouží i v rámci humanitární pomoci, šíří literaturu a udržuje kontakty s dalšími
podobnými středisky misie, které mohou být menšího rázu. Tato metoda je logicky využívána
především v těžko dostupných a vzdálených regionech, kdy misionáři zůstávají na určitém
místě i po celkem dlouhou dobu, tak aby byla zaručena kontinuita evangelizační snahy.
3.4.3 Misie mezi mládeží
Mládež je jednoduše budoucnost Církve. Důležité jsou v tomto ohledu aktivity na
úrovni církevních obcí, kdy je nutné zabezpečit možnosti realizování tvůrčích nápadů a potřeb
mladých lidí, což předpokládá společenství vzájemnosti i mimo chrám, mimo dobu
bohoslužeb. Mohou proto být organizovány tábory, pochody, poutě nebo skupiny věnující se
péči o nemohoucí členy dané parochie a jistě i mnohé jiné aktivity. Takové druhy činnosti
povzbuzují mladé lidi vidět v Církvi spíše starostlivou matku, než jen přísného soudce. Také
se takto upevňují vazby se světskými institucemi, které mají za úkol výchovu mládeže. I
široká společnost může následně vnímat Církev v rozměru sociální diakonie. K tomuto cíly
by měla směřovat také práce nedělních škol, která tím nabírá rozsáhlou perspektivu a
kontinuitu.
V tomto ohledu je nejen v Rusku problémem širší dostupnost metodicky zpracovaných
projektů pro činnost s mládeží. Jistě záleží na tom, s jakou skupinou mládeže pracujeme,
nakolik jí nemůžeme považovat za pomyslný monolitický celek, metody práce je nutné
88
přizpůsobit tak, aby odpovídaly našemu auditoriu, dokonce je možné přizpůsobit i doposud
nepoužitou, ale vhodnou metodiku. Ruskou mládež je možné rozdělit do následujících skupin:
1) „Nevocerkovlenaja“ („nezcírkevněná“) mládež s pozitivním vztahem k Pravoslaví,
kterou je vhodné zapojit především do tvořivé činnosti v duchu pravoslavné Tradice.
2) Nevocerkovlenaja“ mládež s neutrálním postojem k pravoslavné víře, u které je
nutné nejprve odstranit stereotypní chápání Církve a další předsudky ohledně duchovního
života, a budovat místo toho nové pojetí, které by vedlo k motivaci a touze po duchovním
rozvoji. Jedná se o početně největší skupinu.
3) Neofyté, nedávno přijavší pravoslavnou víru za svou, ale stále málo znalí základů
Pravoslaví a také přeceňující svou kompetenci v různých oblastech církevního života (často
vychází i z jejich počáteční horlivosti). Jako nejefektivnější přístup se zde ukazuje
katechizace, založená na tradici církevní evangelizace a také uvedení této skupiny do
praktického života církevní obce pod vedením zkušenějších (a „vcírkevněných“) věřících.
4) „Vocerkovlenaja“ mládež, u které je důležité rozvinout různé formy účasti v službě
na úrovni Církve i společenství a také odstranit bariéru církevním povědomí-distance mezi
duchovními a věřícími, strach z iniciativy a zodpovědnosti, které brání účasti na výše
uvedeném díle. Potřebné je realizovat iniciativy této mládeže a probouzet v ní snahu o
projevení osobní aktivity.
5) Mládež, která se přiklání k jiným konfesím nebo vírám, ale mající úctu k Pravoslaví
a nebránící se dialogu s pravoslavnými křesťany. V této skupině lze realizovat naučné a
kulturní programy, které mají „prosvětitelský“ směr a jsou zaměřené např. na otázky ekologie
nebo protidrogové tématiky.
6) Mládež s negativním přístupem k Pravoslaví, která vyžaduje láskyplný a trpělivý
dialog, založený na spoléhání na Boží pomoc a svědectví osobním příkladem o naší víře,
vycházejíc z 1Tim. 2:4.
Celkově lze shrnout, že práce s mládeží musí mít povahu opravdovosti, upřímnosti
(otevřenosti) a trpělivosti, a ne až tolik na vnějších formách Pravoslaví. Podoby této činnosti
mohou mít různou povahu, měly by být přijatelné pro soudobou mládež, ale zároveň naplněné
křesťanským pojetím.
Největší pozornost si jistě zaslouží tzv. vcírkevněná mládež nebo ti mladí lidé, kteří
mají k Církvi relativně blízko, kterým je nutné věnovat důslednou péči zvláště v těchto
oblastech:
89
-
sblížení se s liturgickým životem
-
evangelizační činnost zaměřená na formování správné představy o hierarchii
křesťanských hodnot
-
zapojení mládeže do křesťanské služby v různých podobách: v sociální oblasti, službou
prací (včetně opravy chrámů a monastýrů), „posvětitelskou“ prací, které vedou různé
církevní obce (např. práce v dětských táborech, pomoc veteránům, důchodcům a
nemocným lidem, dopisování si s vězni…)
-
vytvoření křesťanského sociálně-kulturního prostředí, ve kterém by měli mladí
pravoslavní věřící (a nejen oni) možnost poznávat se a přátelit se, společně slavit
svátky i narozeniny, dělit se o životní zkušenosti a o zážitky ze sloužení v Církvi,
setkávat se s duchovními a lidmi, kteří jsou pro mládež zajímaví; k tomu všemu mohou
sloužit tábory, poutní výlety, vojensko-sportovní soutěže, vlastivědná práce-pochody,
práce v tvůrčích projektech aj.
-
specializovaná pomoc mladým lidem, kteří se dostali do těžké životní situace a různé
druhy závislostí; snaha pomoci nalézt odpovědi na otázky mládeže o víře, církevním
životě a též úsilí o vyřešení problémů rodinného, psychologického a dalšího
charakteru, k čemuž může sloužit třeba linka důvěry, internetové fórum s možností
podávat otázky, časté besedy, konzultace pravoslavného psychologa, programy
rehabilitace obětí alkoholismu, narkotik, ale i totalitně-destruktivních sekt
-
činnost s mladými lidmi je však nemyslitelná bez kontinuity v jejich vlastní rodině,
proto je vhodné věnovat se i rodičům mladých lidí, pokud to situace dovoluje
-
aktivní využití soudobých forem tvůrčí činnosti v misijní práci s tvůrčí činností
mládeže v hudební, literární, umělecké a dalších oblastech; sem spadá využití kupř.
rockové hudby (jejích odvětví i jiných žánrů), kdy vedeme mladé umělce k tomu, aby
stávající muzické formě dávali nový, křesťanství blízký obsah
-
v ruské Pravoslavné církvi se navíc klade důraz na důkladnou přípravu Dne
pravoslavné mládeže, který připadá na svátek Setkání (Sretenie)
3.4.4 Těžkosti misijní práce
V současné době je nutné využívat nestandardní řešení prakticky ve všech oblastech
církevního života. V tomto ohledu je potřebné, aby misie v praxi přinášela svato-otcovskou
90
zkušenost v podobě srozumitelné soudobým lidem. Je proto nutné stále znovu před lidmi
otevírat Christovo Evangelium - nejen obrazně! Stejně tak i upevňovat a obnovovat misii. Jako
velmi důležitá se jeví schopnost překonat indiferentnost, která dnes vládne společností ve
všech sférách. Obsahem misie nemůže být pouze předávání určitého souhrnu teologických
koncepcí, ale především osobní příklad následování Christa. Také nelze nově obrácené věřící
svazovat příliš mnoha vlastními radami - to může začít rychle hraničit s „pseudostarectvím,“483 které zcela protiřečí misijnímu imperativu. Patriarcha Alexij II. svého času
dobře objasnil tento fakt konstatováním, že duchovní vedení není manipulování lidmi, je to
síla lásky, a ne duchovního násilí.
Pravoslavná misie je často vykonávána v podmínkách krajních těžkostí. Proto se jeví
jako důležitá vlastnost všech, kteří se tomuto dílu věnují, trpělivost, ale ne sama o sobě, ale
spojená s oddaností Bohu a připraveností snést všechny těžkosti. V tomto ohledu selhává
mnoho duchovních, a proto nemají jimi spravované parochie misijního ducha, ale stávají se
z nich místa, kde se slouží bohoslužby, tajiny a „treby.“
Můžeme vyjádřit jen úctu k misijní práci v rámci Ruské pravoslavné Církve, pro
kterou je a bylo charakteristické silné misijní cítění vyúsťující do obětavé služby. Samotný
výše uvedený dokument čítá okolo dvaceti stran a uvedené body považujeme za zásadní a
inspirativní i v globálním měřítku, proto byly zpracovány s náležitou pečlivostí ve snaze
nevynechat nic fundamentálního a tím charakteristického pro silnou obnovu misijních aktivit
na rozsáhlém kanonickém teritoriu484 místní pravoslavné Církve.
3.5 ZAHRANIČNÍ MISIE
Podobně jako výše v případě misie v Rusku a okolí je tzv. zahraniční misie
pravoslavné Církve v globálním měřítku natolik pestrá a bohatá oblast pro bádání, že se
musíme omezit na úzký výběr, který by zůstal věrný námětu této práce. Pro se zaměříme na
osobnost snad nejznámějšího současného misiologa a misionáře v jedné osobě, který více než
jiní inspiroval obnovu pravoslavné „zahraniční“ misie. Poté nahlédneme do praxe pravoslavné
misie v Africe a Asii.
483
Псевдостарчество.
Více jak 17 miliónů čtverečních kilometrů – viz heslo Russia. In: Encyclopædia Britannica (online).[2011-0720]. Dostupné na Internetu: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/513251/Russia
484
91
3.5.1 Anastasios Yannoulatos
V první polovině 20. století nebyla pravoslavná misijní aktivita přílišná. Přispělo
k tomu hned několik faktorů. V Rusku přerušila zahraniční misii revoluce, Evropa byla
zmítána dvěma světovými válkami a místní Církve, které se vymanily z tureckého jařma, byly
více či méně zatížené nacionalismem, který bránil rozvoji misie mimo vlastní teritorium.
V Řecku se tato situace výrazněji změnila až po roce 1958, kdy skupina mladých teologů,
vedená Anastasiem Yannoulatem, začala volat po oživení misie.485
Tento současný metropolita albánský, se postupem času stal jakýmsi nestorem
novodobé pravoslavné misie i misiologie a je nazýván moderním apoštolem.486 Vzhledem
k aktuálnosti jeho práce mu bude věnována větší pozornost. Narodil se roku 1929, pocházel ze
zbožné rodiny a původně se věnoval matematice, ačkoliv se aktivně účastnil na církevním
životě. Jeho směrování ovlivnila 2. světová válka a občanská válka v Řecku, kdy si více začal
uvědomovat potřebu pokoje a míru a prohlubovala se jeho víra, proto se rozhodnul pro
studium teologie, které ukončil roku 1951.487
Poté se připojil k hnutí „ΖΟΗ,“ kde měl na starosti misii mezi mládeží v Řecku. Stal se
vůdcem studentských hnutí a táborů, které se snažily učinit pravoslavnou víru reálnou a
konkrétní, čímž si uvědomil důležitost těchto hnutí pro zachování Církve. Nato působil
v Syndesmosu, kde potkal další, kteří sdíleli nadšení pro hlásání Evangelia, a uvědomili si, že
tato aktivita pouze v rámci Církve není naplněním Christových slov. V této době (1965)
Anastasios napsal, že „Církev bez misie je kontradikcí, pokud je Církev indiferentní
k apoštolské práci, popírá sama sebe; statická Církev postrádající vizi a stálý zápal hlásání
Evangelia všem může být těžko rozeznána jako jedna, svatá, všeobecná a apoštolská Církev,
které Pán svěřil pokračování v Jeho díle.“488
485
Viz VERONIS, L. A.: Missionaries, monks and martyrs: Making disciples of all nations. Minneapolis
(Minnesota) 1994, s. 125.
486
Viz VERONIS, L. A.: Modern-day apostle. In: International Bulletin of Missionary Research 1995.
(online).[2011-07-22]. Dostupné na Internetu:
http://www.thefreelibrary.com/Anastasios+Yannoulatos%3A+modern-day+apostle.-a017162491
487
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s. 127.
488
VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s. 126.
92
Roku 1959 pomohl založit misijní hnutí „Porefthentes,“489 jehož cílem bylo probudit
misijní povědomí a ukázat ne-pravoslavným bohaté misijní dědictví pravoslavné Církve. Začal
být vydáván žurnál (řecky a anglicky490) stejného jména jako neslo hnutí. V témže roce napsal
A. Yannoulatos provokativní článek „Zapomenuté přikázání,“491 v němž osvětluje, že
Christova slova: „jdouce a učte všechny národy“ (Mt 28:19) nebo „kažte Evangelium všemu
stvoření“ (Mk 16:15), nejsou pouhou alternativou nebo něčím, nad čím se můžeme poklidně
zamýšlet, ale jasné přikázání našeho Pána Iisusa Christa. Pokud se podle něho neřídíme,
skrýváme světlo pod nádobou a zrazujeme jeden ze základních elementů pravoslavné
tradice.492
V následujících letech upevňoval povědomí o pravoslavné misii a usiloval se založit
centrum pravoslavné zahraniční misie, což bylo v pravoslavných kruzích přijímáno skepticky
a bylo dokonce označeno jako věc hodná zázraku, na což reagoval A. Yannoulatos tak, že
křesťané v zázraky věří.493 Jeho další práce byla právě ukázkou uskutečnění tohoto zázraku.
V roce 1960 přijal diakonské svěcení a čtyři roky poté i kněžské. Ihned poté odcestoval
do Ugandy, ale nakazil se malárií a musel se vrátit. Stále více si uvědomoval důležitost
misijního povědomí a hledal nové způsoby, jak naplnit Christova slova. Následně se rozhodl,
že bude působit na akademickém poli, a ukazovat cestu jiným, když už nemůže pracovat
přímo na poli misie. Studoval v Hamburgu a Marburgu (Německo) historii náboženství,
přičemž se zaměřil na africký region. Zároveň se zapojil do ekumenického hnutí, kde se chtěl
poučit v misii od druhých a zároveň představit bohatství pravoslavné misie.494
V sedmdesátých letech 20. století začalo být tomuto smělému misionáři v řecké
pravoslavné Církvi nasloucháno. V rámci „Apostoliki diakonia“ byla zřízena organizace pro
zahraniční misii. Nakonec byl Anastasios Yannoulatos vysvěcen na episkopa (1972) a učiněn
generálním ředitelem celé Apostoliki Diakonia, čímž se upevnilo její misijní směrování. I přes
své povinnosti se vladyka Anastasios nadále věnoval akademické činnosti, Univerzita
v Athénách ho zvolila za profesora historie náboženství. Tím se otevřela cesta pro zřízení
centra misiologických studií, což vedlo k vytvoření samostatné misiologické katedry.495 Tento
489
Řecké sloveso porefqende,j - „jděte (vpřed)“ – viz Mt 28:19
Anglická mutace: „Go Ye.“
491
Viz YANNOULATOS, A.: The Forgotten Commandment. In: Porefthentes 1 (1959), s. 2-3.
492
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1995).
493
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s.126-127.
494
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1995).
495
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s. 130.
490
93
hierarcha neustále nabádal k oživení misie: inertnost na poli misie je negací Pravoslaví,
sklouznutím do praktické hereze „lokalizmu.“496 Pokud vyznáváme o Církvi to, co stojí
v Symbolu víry, a jsme neteční k misii, pak je to pokrytectví.497 Slova o „apoštolské“ Církvi
nejsou pouze odkazem na apoštolskou sukcesi, ale především na jejich zápal hlásat
Evangelium všemu stvoření. Misie nebyla povinností prvních generací křesťanů, ale křesťanů
všech dob. Svědectví je vyjádřením vitality Církve a zároveň pramenem obnovení. Každý na
něm musí přímo či nepřímo participovat, je to vyjádření pravoslavného ethosu.498 Takto
vyzýval vladyka Anastasios k oživení misijního povědomí. Přispěl i k založení ženského
monastýru, který se soustředil na zahraniční misii.499
V 80. letech se projevily velké problémy u východoafrické pravoslavné misie, která
byla za posledních 20 let v rámci Pravoslaví snad nejaktivnější na celém světě a nyní se
nacházela na hranici kolapsu. Proto byl do jejího čela dosazen archiepiskop Anastasios, který i
nadále působil v institucích zmíněných dříve. V Africe se zaměřil na vytvoření silné
pravoslavné komunity vedené místními vůdci. Vycházel především z idey „vtělení“ Slova
(Logu) Božího do jazyka a zvyků určité země, jehož záměrem je založení a růst národní
Církve, samostatné a samosprávné, proměňující národní tradice na slávu Boží.500
V Keni byl rozestavěný pravoslavný seminář,501 který vladyka Anastasios rychle
dokončil a roku 1982 otevřel. Mnozí z místních obyvatel opustili pravoslavnou Církev, když
viděli její problémy, proto se nový hierarcha zaměřil na výchovu místních duchovních,
katechetů a vůdců. Každý rok přibývala padesátka absolventů, z nichž mnozí přijali svěcení,
což vedlo k obnově Pravoslaví ve východní Africe.502 Horlivý archijerej též podporoval
překlady, publikaci knih, stavbu chrámů a opravu stávajících. Zakládaly se školky, školy a
zdravotnická zařízení. Ale to vše nebylo fundamentem jeho činnosti, šlo mu především o
naprostou identifikaci s místním obyvatelstvem, se kterým se snažil sblížit vždy a všude, jak
jen to bylo možné. Toto dění vyvolalo celosvětovou pozornost a do východní Afriky přijížděli
496
Viz YANNOULATOS, A.: Initial Thoughts Toward an Orthodox Foreign Mission. In: Porefthentes 10
(1968), s. 19.
497
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1995).
498
Viz YANNOULATOS, A.: Theology - Mission and Pastoral Care. In: Greek Orthodox Theological Review 22
(1977), s. 162.
499
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s. 132.
500
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1995).
501
Stavba započata roku 1972 kyperským archiepiskopem Makáriem III.
502
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s. 134.
94
pomáhat misionáři z různých místních pravoslavných Církví.503 Hlavním cílem vladyky
Anastasia bylo přijetí Pravoslaví za vlastní u domorodců. V této době se začalo vydávat
oficiální misionářské periodikum Panta ta Ethni (Všechny národy). V této dekádě též
gradovala participace tohoto archiepiskopa v WCC, kde vydával dobré svědectví o
pravoslavné misii nejen mezi pravoslavnými, ale i v širokých ekumenických kruzích, což
ocenili i významní protestantští misiologové a teologové.504
Devadesátá léta (20. století) opět zavedla Anastasia Yannoulata do místní pravoslavné
Církve na pokraji zhroucení, do Albánie. Čtyřicet let krutého komunistického pronásledování
zde téměř zničilo všechny náznaky jakékoliv víry, Pravoslaví a odřízlo krajinu od zbytku
světa.505 Vladyka zde mohl zužitkovat celoživotní zkušenosti: tato země měla nadpoloviční
většinu věřících muslimů, přičemž vladyka Anastasios napsal mnoho prací právě o islámu. Na
politickou nejistotu si zase zvykl v Africe. „Záchranné práce“ začaly opět otevřením semináře,
který brzy zajistil vyšší počet duchovních.506 Poté se začal uskutečňovat dialog s jinými
vyznáními.507 Započalo se s opravami a stavbami chrámů, kterých zde bylo v ruinách okolo
1600.508
Postupně přibyly i školy, školky a mnohé jiné instituce zaměřené na starostlivost o
nemocné, chudé, bezdomovce, utečence. Všechny služby jsou poskytovány všem, kdo je
potřebují, bez rozdílu vyznání nebo stupně osobní nevíry.509 Obnova pravoslavné Církve
v Albánii pod vedením metropolity Anastasia je nazývána albánským vzkříšením, nakolik
bylo postaveno 80 nových chrámů, okolo 70ti pozvednuto z ruin a dalších 135 církevních
budov bylo opraveno. Od roku 1992 bylo vysvěceno nejméně 120 duchovních. Nachází se zde
několik škol, fungují letní tábory, festivaly pro mladé, církevní rádio a noviny, ikonopisecké a
restaurátorské studio, výroba svíček a tiskárna, vše založeno roku 1991. Zajímavostí je, že
„realizační tým“ spolupracovníků archiepiskopa nemá více než 20 lidí, a skládá se z různých
profesí.510
503
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1995).
Viz BOSCH, D.: Your Will Be Done? Critical Reflections on San Antonio. In: Missionalia 17 (1989), s. 127.
505
Viz GAGY, N.: The Story of Archbishop Anastasios. (online).[2011-07-25]. Dostupné na Internetu:
http://www.stmarkorthodox.org/archbishop_anastasios/anastasios1.html
506
Bylo zde 22 přestárlých kněží z původních 440.
507
Viz VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s. 136-137.
508
Viz FOREST, J.: Albanian Resurrection. (online).[2011-07-24]. Dostupné na Internetu:
http://www.incommunion.org/2004/12/11/albanian-resurrection/
509
Viz GAGY, N.: cit. dílo.
510
Viz FOREST, J.: cit. dílo.
504
95
Roku 1999 se místní pravoslavná Církev starala o 33000 uprchlíků z Kosova,
samozřejmě bez rozdílu vyznání, proto bývá vladyka Anastasios titulován „archiepiskop
albánský a všech ateistů,“ právě kvůli jeho pomoci všem, jak říká: „Nemáme nepřátele. Pokud
nás druzí vidí jako nepřátele, je to jejich výběr, ale my nemáme nepřátele. Odmítáme trestat
ty, kteří trestají nás.“511 Tento vladyka zde, přes všechny snahy vyhnat ho z Albánie nebo se
ho jinak zbavit, stále působí i přes blížící se osmdesátý rok jeho života. Shrnuje své působení
do slov: „Má teologická pozice vždy byla žít tajemství jedné, svaté, všeobecné a apoštolské
Církve. Žít misii církve s její náležitou univerzální a eschatologickou perspektivou.“512
3.6 AFRIKA
3.6.1 Historické souvislosti
Africký kontinent dal, ale i vzal kdysi křesťanskému světu mnoho, zvláště jeho severní
část, dnes tato reciprocita pokračuje v poněkud jiné podobě. Ale christianizace Afriky nebyla
nikdy jednoduchým procesem a i dnes jde o oblast plnou kontroverze. Kolébkou křesťanství
zde byl Egypt, požehnaný krátkou přítomností samotného Spasitele.513 Za zakladatele této
místní Církve v roce 62 je podle Tradice považován sv. Marek Evangelista. Do konce druhého
století se nám mnoho informací o dalších osudech zdejších křesťanů nezachovalo.514 Ve třetím
století nastal velký rozvoj alexandrijského patriarchátu515 i místní katechetické školy, jejíž
působení se projevilo i v oblasti misie, když byl kupř. její hlavní představitel Pantaenos,
současník Origena, vyslán patriarchou Dimitriem I. (188-230) jako misionář do Indie.516
V dalších letech třetího století došlo k masivnímu pronásledování křesťanů v Egyptě,
což přispělo skrze vyhnanství k dalšímu šíření křesťanství, např. do Libye. Egypt sám o sobě
byl jedním z prvních míst, kde se křesťanská víra rozšířila za hranice helénistické kultury
Středomoří a ujala se u místního, ne-řecky hovořícího obyvatelstva.517 Už v nejranějších
511
Citováno dle: FOREST, J.: cit. dílo.
VERONIS, L. A.: cit. dílo (1994), s. 138.
513
Viz Mt 2:14-15
514
Viz EL MASRI, I. H.: The story of the Copts: the true story of Christianity in Egypt. Book II. Cairo 1987, s.
429.
515
Indikuje to počet hierarchů, který vzrostl ze 3 na 20.
516
Viz ATIYA, A.: A history of Eastern Christianity. London 1968, s. 34.
517
Viz LATOURETTE, K. S.: A history of Christian missions in China. Taipei 1953, s. 91.
512
96
záznamech o Církvi v Egyptě se hovoří o užívání místních jazyků (dialektů) v překladech
Písma i bohoslužeb.518
Za vlády Justiniána působila pravoslavná misie v Nubii, tedy přibližně dnešním
Súdánu, konkrétně v království Makouria, nakolik v ostatních královstvích regionu se ujalo
nechalkedonské křesťanství.519 Později Pravoslaví v regionu převládlo a až do 14. století se
dařilo odolávat islámskému tlaku. Předpokládá se, že důvodem úpadku místní Církve byla i
absence školy pro výchovu duchovenstva, jelikož většina kněží pocházela ze zahraničí, což
bránilo dostatečné katechizaci a používání místních jazyků při bohoslužbách.520 Posléze i tato,
snad poslední oficiálně křesťanská země padla do rukou muslimů, což vedlo k islamizaci,
podobně jako se tomu stalo v severoafrických krajinách mnohem dříve. I přes vlivné
osobnosti, které zde působily, lze konstatovat, že křesťanská misie v severní Africe nebyla
příliš příkladná, protože se zde křesťanství především nezakořenilo mezi místním
obyvatelstvem.521 I z tohoto důvodu zde nebudeme věnovat severní Africe více pozornosti.
Jedinou víceméně trvale křesťanskou zemí na africkém kontinentu byla Etiopie, kde působila
původně pravoslavná misie ze Sýrie, ale po chalkedonském sněmu zde převážil vliv
monofysitů, kteří sem utíkali i z jiných zemí,522 čímž se vymyká zaměření této práce.
3.6.2 Moderní pravoslavná misie v Africe
Pravoslavná „zahraniční“ misie v Africe je někdy považována za jedinou pravou misii,
nakolik misijní působení na jiných kontinentech nesplňuje kritéria do jisté míry
abstrahovaného pojmu misie. Ale jak jsme se snažili ukázat v úvodu, toto dělení je poněkud
umělé. Pravoslavná církev působí v Africe na mnoha místech a v mnoha zemích, a proto se
nebudeme soustřeďovat na jednotlivé lokality, ale pokusíme se sumarizovat pestrou škálu
misijních aktivit, které jsou v jednotlivých zemích relativně podobné, jak uvidíme.
Pravoslaví se v některých afrických zemích rozvíjí tak dynamicky, že z našeho
pohledu „strnulých Evropanů“ je to až neuvěřitelné. Síla afrického Pravoslaví je obrovská a
518
Viz GROVES, C. P.: The Planting of Christianity in Africa, vol. 1. London 1948, s. 39.
Viz SHENK, C. E.: The demise of the Church in North Africa and Nubia and its survival in Egypt and
Ethiopia: a question of contextualization? In: Missiology: an international review, vol. 21 (2), s. 137.
520
Viz VANTINI, G.: Christianity in Sudan. Bologna 1981, s. 206 n.
521
Viz HAYES, S.: Mission as African initiative. Pretoria 1992. s. 18.
522
Viz KAPLAN, S.: The monastic holy man and the Christianization of early Solomonic Ethiopia. Wiesbaden
1984, s. 17.
519
97
někteří si troufají tvrdit, že bude požehnáním a radostí pro celý pravoslavný svět. 523 Zajímavě
se vyjadřuje i James Stamoolis, když píše, že ty Církve, které pomohly rozvoji křesťanství
Africe, „dostaly zpět více, než mohly dát a to v smyslu obnovení vlastního duchovního vidění
světa.“524
Afrika se opravdu stala jakýmsi úhelným kamenem pravoslavné zahraniční misie
v pravém slova smyslu-pod Saharou podle badatelů opravdu nebylo organizované křesťanství
trvale přítomné až do 18. století.525 Ačkoliv je na africké půdě sídlo jednoho z nejstarších
patriarchátů - alexandrijského, pod který z hlediska pravoslavné jurisdikce spadá celý africký
kontinent, pravoslavná misie se organizovaně, často z velmi pochopitelných důvodů, nekonala
až do uvolnění koloniálních pout, tedy druhé poloviny 20. století. Ačkoliv byly na africkém
kontinentu již před tím rozesety povětšinou řecké obchodnické komunity,526 první metropolie
pro jižní část Afriky byla alexandrijským patriarchou ustanovena roku 1958.527
První polovina minulého století byla jakousi předehrou přijetí Pravoslaví v mnoha
afrických zemích, a to zvláště v Ugandě, Keni, Tanzánii, Nigérii, Ghaně a i Jižní Africe.
Většinu Afričanů přivedla k Pravoslaví touha po pravdě, která je jim vlastní, jak potvrzuje o.
Theotimos, sám původem z Konga.528 Toto hledání pravdy je stále i v dnešních dnech hlavní
hybnou silou africké pravoslavné misie, jak potvrzují samotní tam působící misionáři.529
Afričané, zvláště z anglikánského prostředí, si už ve 20. a 30. letech 20. století uvědomovali
rozdělení křesťanstva a hledali tzv. „Mother Church.“ To mnohé nakonec opravdu přivedlo
k Pravoslaví, ale k plné a kanonické Orthodoxii jim byla mezistupněm „African Orthodox
Church.“530 Tato samozvaná církev neměla zpočátku s oficiálním Pravoslavím nic společného,
ale pomalu k němu směřovala, a její pozitivní úloha spočívala v tom, že sjednotila a
zkonsolidovala mnoho věřících, kteří se po roce 1958 sjednotili s Pravoslavnou církví pod
523
Viz ARCHBISHOP ANASTASIOS of Albania: Understanding Orthodoxy: How to distinguish true mission
from proselytism (online).[2007-02-13]. Dostupné na internetu:
http://www.orthodoxytoday.org/articles/AnastasiosMission.php
524
СТАМУЛИС, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05].
Dostupné na Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc Kapitola Pravoslavná církev
Afriky.
525
Viz: We Are Going to Live in Paradise: Orthodoxy in the Congo (Interview with Fr. Theotimos Tsalas). In:
Road to Emmaus Vol. V, No. 3 (#18), s. 5. (online).[cit. 2009-05-16]. Dostupné na Internetu:
"http://www.roadtoemmaus.net/back_issue_articles/RTE_18/We_Are_Going_to_Live_in_Paradise.pdf"
526
Nejevily misijní snahu.
527
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo. Kapitola Pravoslavná církev Afriky.
528
Viz: We Are Going to Live in Paradise: Orthodoxy in the Congo (Interview with Fr. Theotimos Tsalas), s. 29.
529
Rozhovor autora s o. Theologem ze Svaté hory Athos, působícím nyní v Kongu. Svatá hora Athos, 27.8.2008.
530
Viz WELBOURN, F. B.: East African Rebels: a study of some independent churches. London 1961 , s. 88.
98
jurisdikcí alexandrijského patriarchátu. Proto můžeme směle tvrdit, že africké Pravoslaví není
plodem čistě misionářské práce, ale Afričané k němu často po různých těžkostech dospěli
sami.531
Rozbroje mezi domorodým duchovenstvem a řeckou hierarchií pokračovaly po
sjednocení pro-orthodoxních Afričanů s kanonickou
Pravoslavnou církví, což bránilo
hladkému a tím i úspěšnému rozvoji misie, zvláště v Keni. Na obou stranách hrál svou roli
nacionalismus. Černé duchovenstvo bylo v praktickém duchovním a bohoslužebném životě
často velmi vzdáleno od standardních pravoslavných poměrů-biskup a kněží měli
protestantské návyky, nepoužívali pravoslavný bohoslužebný řád, neznali a zřejmě ani
neuplatňovali posvátné kánony. Ikonomii bylo možné zpočátku uplatnit, ale situace se zřejmě
nezlepšovala, vzhledem ke pokračujícím konfliktům mezi černým a řeckým duchovenstvem.
Řekové měli zase malé pochopení pro potřeby Afričanů, kteří toužili po svobodě a ukončení
nadvlády kolonialismu, také těžce nesli to, že Afričanům pomáhali cizinci z USA nebo
Finska.532 To však nemění skutečnost, že mnozí pravoslavní měli vůči černému
pravoslavnému duchovenstvu v Keni respekt.533
Ale toto je jen jeden z problémů typických pro Afriku - mnohé země jsou politicky
nestabilní, zmítané násilím. Pravoslavní považují minulé i současné nepokoje za dědictví
kolonialismu, který rozvrátil původní společenské struktury, aniž by nabídl kvalitní
náhradu.534 Uměle stanovené hranice jsou stálým ohniskem nepokojů mezi kmeny, které okolo
nich žijí, čímž propukají nové a nové vlny násilí, kterým trpí především civilisté.
„Kmenovost“ či tzv. tribalismus, tedy snaha o dominanci jednoho kmene nad jiným, je také
považován za důsledek kolonialismu.535 Chudoba a AIDS jsou jakýmisi spojenými nádobami,
z nichž se také na černém kontinentu rozlévá mnoho utrpení, ačkoliv sami Afričané vnímají
věc odlišně, k čemuž se později dostaneme.
Zmíněné skutečnosti se stávají pravoslavným misionářům vodítky, jak správně
koncipovat metodiku misie a filantropie, nakolik se jedná o neoddělitelné.
Proto je
pravoslavná misie v Africe všeobecně charakteristická tím, že nerozdává tolik materiálně, ale
531
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo
Viz LOUNELA, J.: Mission and Development. Abo 2007, s. 79.
533
Tamtéž, s. 81.
534
Viz An Interview with the Very Rev. Dr. Themistocles Adamopoulo, Apostle to the Poor and Oppressed. In:
Theandros (Vol. 3, No. 2, Winter 2005/2006). (online). [cit. 2009-03-15]. Dostupné na internetu:
http://www.theandros.com/themistocles.html
535
Tamtéž.
532
99
spíše duchovně-snaží se proměnit společnost zevnitř, položit „nový kvas.“ Až se budeme dále
detailněji věnovat zde aplikovaným misijním a filantropickým metodám, vyjde jasně najevo,
že Pravoslavní touží a úsilí o to, aby se sami Afričané stali „svými pány,“ nesnaží se z nich
vytvořit jedince závislé na vnější pomoci nebo jejich země skrytě zbavit přírodního bohatství,
jak to dělají dokonce někteří západní „křesťané,“ kteří působí v Africe.536
Pravoslavným nejde v Africe o počet získaných „duší,“ ale o především duchovní
blahobyt místního obyvatelstva, o čemž svědčí například dvou až tříletá doba důkladné
katechizace, která předchází svatému křtu, což má na zřeteli skutečnou proměnu života
každého člověka, který touží být pravoslavným věřícím, jak mimo jiné zdůrazňuje s. Grigorios
Theolog.537 Tato skutečnost má paralelu s dobou prvotního křesťanství, kdy se lidé nestávali
křesťany kvůli nějakým výhodám nebo kvůli tlaku okolí, ale pouze ze svého svobodného a
pádného rozhodnutí, a očekávala se od nich nekompromisní změna života směrem ke svatosti.
Čistota afrického Pravoslaví má zaklad jednak v duchovní povaze Afričanů, ale i ve
faktu, že u počátků zdejší pravoslavné misie stály osobnosti bez nadsázky svatého života, jako
např. archimandrita Amfilochios Tsoukos (považovaný Afričany za svatého muže, duchovní
syn jednoho z nejznámějších řeckých starců 20. století-o. Amfilochia Makrise) nebo všemi
milovaný otec Kosmas Aslanidis, který je již ctěný jako místní svatý.538 O rozvoj pravoslavné
misie v Africe se také velmi přičinil svou teoretickou i praktickou prací jeden ze současných
nejvýznamnějších misionářů a misiologů současnosti vladyka Anastasios Yannoulatos,
nazývaný novodobým apoštolem (nyní metropolita albánský).539 V Sierra Leone působí další
významný pravoslavný misionář o. Themistokles Adamopoulo, velmi vzdělaný a sociálně
orientovaný australský Řek, který se stará o rozvoj především školství programem Filantropie
skrze vzdělávání, čímž si získal „titul“ apoštol utiskovaných a chudých.540
Zmínili jsme pouze některé z mnoha zajímavých osobností, které se věnovaly nebo
věnují pravoslavné misii v Africe, a které nelze snad ani všechny vyjmenovat, ale to však
nevyjadřuje neúctu k nim. Afrika je velký kontinent s mnoha zeměmi, v nichž je různá situace,
536
Viz: We Are Going to Live in Paradise: Orthodoxy in the Congo (Interview with Fr. Theotimos Tsalas), s. 16.
viz ŠAK, Š.: Katechetická práca ako súčasť misijného diela a jej problémy v súčasnosti. In: PTZ XXVII (12).
Prešov 2004, s. 95.
538
Viz LEMOPOULOS, G. (ed.): You shall be my witness: mission stories from from Eastern and Oriental
Orthodox Churches. Thessaloniki 1993, s. 69.
539
Viz VERONIS, L. A.: Missionaries, monks and martyrs: Making disciples of all nations. Minneapolis
(Minnesota) 1994. s. 125 n.
540
Viz s ním: An Interview with the Very Rev. Dr. Themistocles Adamopoulo, Apostle to the Poor and
Oppressed. In: Theandros (Vol. 3, No. 2, Winter 2005/2006). (online).[cit. 2009-03-15]. Dostupné na internetu:
http://www.theandros.com/themistocles.html
537
100
v některých zemích je většina muslimů, jinde křesťanů, někde je mír, na druhém místě jsou
nepokoje. Proto nelze objektivně shrnout celkovou situaci pravoslavné misie v Africe, bylo by
nutné postupně rozebírat jednotlivé země. Pokusíme se však shrnout misijní metody, které
jsou Pravoslavnou církví v Africe využívány, což lze učinit plošněji.
V některých zemích je i přes to dynamika rozvoje Pravoslavné církve mnohem větší,
než v druhých, a proto se budeme věnovat resp. čerpat informace především z těchto oblastí.
Jedná se především o Demokratickou republiku Kongo (bývalý Zair, centra: Kolwezi a
Kananga), Tanzánii (od r. 1958 nejstarší „misijní“ eparchie v Irinoupoli a nová v Bukobě),
Ugandu, Keňu (kde je významný kněžský seminář v Nairobi).
3.6.3 Metody pravoslavné misie v Africe
Stephen Hayes ve svém příspěvku o pravoslavné misii v tropické Africe, ve kterém
mapuje minulé i současné (resp. nedávné) misijní počiny na tomto kontinentu, na závěr
shrnuje, že od roku 1980 nastal v pravoslavné misii rapidní rozvoj a to nejenom v Keni a
Ugandě, ale i ve střední a západní Africe. Tento nárůst pravoslavné misie je charakteristický
úžasnou škálou misijních aktivit a metod. V rámci pravoslavné misie v tropické Africe mohou
být nalezeny snad všechny metody a postupy, které byly již vyzkoušeny někde jinde.
541
Vzhledem k tomu, že praxe a metody pravoslavné misie jako celek jsou málo zmapované, o té
africké to platí ještě více. Proto se zde přidržíme jedinečných výsledků bádání výše uvedeného
misiologa.
Nejběžnější metodou je „povídání si o evangeliu.“ Tento způsob šíření křesťanské víry
bývá někdy označován jako „před-nikeiský,“ tedy běžně praktikovaný zvláště před prvním
všeobecným sněmem v Nikai (325). Lidé slyší od pravoslavných věřících o jejich vyznání a
takto se rodí zájem těchto posluchačů o Pravoslaví. Může se to dít na zcela odlišných
úrovních, ale princip je vždy stejný: např. africký voják prochází cvičením v Řecku nebo
africký dělník v továrně hovoří se svým kolegou.542
V souvislosti s touto cestou šíření
křesťanské orthodoxie je nutné podotknout, že vzhledem k tomu, že v Africe je stále velmi
541
Viz HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa. Originally published in Missionalia, the journal of the
Southern African Missiological Society. (online). [cit. 2002-05-16]. Dostupné na internetu:
http://www.freerepublic.com/focus/f-religion/1224274/posts
542
Viz HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa. Rozhovor S. Hayese s Thomasem Maritimem.
101
vlivné kmenové společenství, lidé často při volbě své víry prostě dobrovolně následují svého
vůdce, podobně jako tomu bylo třeba na Kyjevské Rusi za panování sv. Vladimíra.
Stává se také, že se k Pravoslavné církvi připojují věřící z jiných křesťanských
společenství. Učitel na střední anglikánské škole měl například problém se svými žáky, kteří
byli začarovaní (čemuž jsou na vině nejčastěji šamani) a charismatický pravoslavný kazatel
Charles Omuroka z Kakamegy v západní Keni přijel do školy a modlil se nad některými
studenty, kteří tak byli uzdraveni.543 Tento postup je spojován spíše s pentakostálními
protestanstskými, než s pravoslavnými misionáři.
Zjevné zázraky také přivádějí Afričany k Pravoslaví, díky tomu, že vidí jeho duchovní
sílu. O. Sosthenes Kiyonga přijel do vsi Konyabuguru blízko Bukoby v Tanzánii roku 1974
učit pravoslavnou víru. Tamní obyvatelé museli chodit pro vodu osm kilometrů, proto se
pomodlil a ve vesnici se objevil pramen, který od té doby nevyschnul. To přivedlo do
Pravoslavné církve mnohé pohany, ale i anglikány nebo římské katolíky.544 Podobné případy
jsou známé u keltských misionářů, spíše než v Africe ve 20. století.
Objevila se také obrácení díky četbě pravoslavných knih nebo studiu církevních dějin,
které studenty nebo čtenáře přesvědčily o tom, že Pravoslavná církev je ta pravá Boží Církev,
což by bylo možné nazvat jakousi „literární evangelizací,“ ale s tou výhradou, že často nebyla
vůbec záměrná. Je to známý případ Reubena Spartase a věřících v Ghaně, kdy nejen oni často
velmi daleko cestovali a museli kvůli tomu obětovat značné náklady.545 Rádi to učinili kvůli
pravdě, kterou Afričané tak rádi hledají. V „informační misii“ je zapojení i rádiové vysílání
provozované některými pravoslavnými misionáři v Africe.546
Svou roli sehrává i stěhování orthodoxních křesťanů a z toho vyplývající důsledky:
pravoslavná rodina se například v rámci státu přestěhuje do jiné jazykové oblasti a mezi tamní
obyvatele pozve posluchače pravoslavného semináře v Nairobi, neboť jeden z členů rodiny
tam studuje. Najde se místní obyvatel schopný překládat, čímž jsou lidé obeznámeni s vírou,
posléze jsou zájemci o Pravoslaví pokřtěni a začnou se sloužit bohoslužby, nejprve v těch
afrických jazycích, které jsou blízké danému regionu a jsou do nich přeloženy liturgické
543
Tamtéž, rozhovor S. Hayese s o. Charlesem Otienem.
Tamtéž, rozhovor S. Hayese s Paulem Kadomou.
545
Tamtéž, rozhovor S. Hayese s Thomasem Shuzou.
546
Rozhovor M. M. Švancary s architektem a pravoslavným misionářem o. Theologem ze Svaté hory, který
působí v Zaire (26. 8. 2008, Athos).
544
102
texty.547 Časem se začnou bohoslužby překládat do jazyka nově pokřtěných místních obyvatel,
čímž misie nabírá na dynamice a víra se šíří dál, třeba opět do jiného jazykového prostředí.
Takto bývají zdolávány jazykové bariéry, někde se zpočátku slouží třeba i francouzsky (tam,
kde byly francouzské kolonie) a postupně se překládá do místního jazyka celý liturgický
kruh.548 Vedle překladů zde sehrává velkou roli církev jako společenství, což je blízké
přístupu „lidé-skupina,“ který je hájený některými protestantskými misionáři.549 Pravoslavní
křesťané takto překonávají jistou uzavřenost, která je na misijním poli po staletí spoutávala, a
jasně ukazují, že samotné církevní společenství má velký evangelizační potenciál bez
záměrného využití speciálních misijních metod. Jako velmi pozitivní se v tomto ohledu jeví
skutečnost, že Pravoslavná církev v Africe je silně mnohonárodní, což je zcela protichůdné
nezdravým nacionalistickým jevům, které je možné v rámci pravoslavného světa nalézt, a
ukazuje to zakořeněnost v autentickém křesťanském přístupu, který nebere ohledy na původ
věřících. 550
Oproti jiným pravoslavným misiím v minulosti je na té africké pozoruhodný fakt, že není
organizovaně vedena pravoslavným mnišstvem, což neznamená, že zde nepůsobí monaši nebo
monašky, ale při celkovém pohledu nevychází africká misie z podnětu mnišstva resp. cílené
„zahraniční“ misie - Pravoslavná církev zde často pouze reaguje na hledání, prosby a potřeby
místních obyvatel, než aby se „vnucovala.“551
Za „klasické misijní metody“ římsko-katolické a anglikánské církve jsou považovány
služby v zdravotní a výchovné oblasti.552 Pravoslavná církev na tomto poli také působí, pouze
je potřeba vytknout, že je to nutné chápat buď jako výsledek úspěšné pravoslavné misie, kdy o
tuto pomoc stojí samotní pravoslavní konvertité, a nebo se jedná o nezištnou službu, prostou
proselytismu, což Afričané u Pravoslavné církve velmi oceňují, protože již často zakusili
skrytou misii, která je povětšinou západními církvemi skrytě prováděna právě pod rouškou
sociální pomoci.
Ohledně školství pomohli pravoslavní zvláště v Keni, kde se podíleli na projektu
Kikuyu Karing'a Educational Association, který pomohl místním lidem vymanit se ze spárů
547
Viz HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa. Rozhovor S. Hayese s episkopem Makariem z Riruty
(1995).
548
Rozhovor M. M. Švancary s architektem a pravoslavným misionářem o. Theologem ze Svaté hory, který
působí v Zaire (26. 8. 2008, Athos).
549
Např. McGavranem.
550
Viz HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa.
551
Tamtéž.
552
Tamtéž.
103
koloniálního školství, které Afričany spíše více spoutávalo, než osvobozovalo (pokud
vycházíme z myšlenky, že vědění osvobozuje). Ve stejné zemi, ale i v Tanzánii a Ugandě byly
postaveny kliniky a ošetřovny.553 Také nechyběly programy pro rozvoj společnosti.554 Model
agrární obnovy, který v Zaire zavedla a úspěšně provozuje Pravoslavná církev, se stal
respektovaným vzorem dalších podobných přístupů.555 V Ugandě zase pravoslavní představili
v roce 1988 ambiciózní rozvojový program po občanské válce a povstáních, které trvaly 25
let, ale zavedení těchto programů se podařilo pouze místy. Ve všech těchto oblastech byly
nejvíce nápomocné místní Pravoslavné církve z Finska, Řecka a Kypru a také Orthodox
Christian Mission Center556 z USA. Mimo finanční pomoc cestovaly do zmíněných zemí týmy
dobrovolníků-odborníků, které pomáhaly místním obyvatelům stavět kliniky, ošetřovny, školy
a chrámy.557
Afričané také oceňují Pravoslavnou církev jako často jedinou, která jim byla ochotná
efektivně pomoci i v dobách kolonialismu resp. stála na jejich straně při utlačování
koloniálními mocnostmi. Nejvíce evidentní byla tato forma misie jako osvobození v Keni, kde
mnoho Keňanů a také britské koloniální úřady vnímaly jedinou Pravoslavnou církev jako
církev uhuru, tedy svobody.558
Pravoslavná misie v tropické Africe je a byla vedena zcela různorodými lidmi, de facto
celým věřícím lidem, od hierarchů počínaje a prostými zemědělci a dělníky konče. Tato misie
je a byla více „dostředivá než odstředivá.“ Tedy více iniciovaná místními než misionáři.559 Je
charakteristická širokou škálou metod a přístupů, avšak z velké většiny byla výsledkem
iniciativy samotných Afričanů, čímž se zcela liší od mnoha západních misií, což potvrzuje i
fakt, že většina pravoslavného duchovenstva je místního původu, už od počátků těchto misií.
Mimo pravoslavný seminář v Nairobi a několik katedrál, postavených Řeky ve velkých
městech, chybí rozvinutější infrastruktura nebo masivní finanční investice do staveb a
553
Tím se nemíní, že v jiných zemích se toto neděje, zde jsou pouze zmiňována místa s největším rozmachem
těchto projektů, vedených pravoslavnými křesťany.
554
Tzv. community development programmes.
555
Viz životopis iniciátora tohoto projektu: History of the life of the late Father Cosmas (online). [cit. 2011-0702]. Dostupné na Internetu:
www.pigizois.net/agglika/word/IERAPOSTOLI_HISTORY_OF_THE_LIFE_OF_THE_LATE_FATHER_COS
MAS.doc
556
OCMC
557
Viz HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa.
558
Tamtéž.
559
Viz BOSCH, D. J.: Transforming mission: paradigm shifts in theology of mission. Maryknoll 1991, s. 207.
104
vybavení, které je možné nalézt u tolika západních misijních společností, což je zjevné třeba
právě v Nairobi.560
Velká část studentů zmíněného pravoslavného semináře a současných duchovních je
rolnického původu a často v této činnosti pokračují při svojí službě v prostředí, kde vždy žili,
což je velmi odlišné od speciálně vyškolených misionářů a kazatelů, kteří do Afriky zavítají ze
zcela jiných poměrů, po dobu svého poslání bydlí například v pěti-hvězdičkovém hotelu a pak
zase odjedou a nikdo je už nikdy v Africe neuvidí. Vidíme, že v době sbližování křesťanů
mohou být i misijní metody velmi podobné, ale pojetí a celkový duch misie je mnohdy i přes
vnější shody diametrálně odlišný, a právě na toto jsou nejen obyvatelé tropické Afriky velmi
citliví.
3.6.4 Problematika filantropie
Zajímavou skutečností je, že pravoslavní stáli často na straně Afričanů v době boje za
vymanění se ze spárů kolonialismu, a Pravoslaví bylo dokonce z tohoto důvodu místy
postaveno mimo zákon a tvrdě pronásledováno. Zřejmě nejznámější je v tomto ohledu případ
Keni, kterou vázalo silné pouto ke Kypru, který se chtěl, stejně jako Keňa, zbavit koloniální
nadvlády. Známý kyperský archiepiskop Makarios III. měl velmi přátelské kontakty dokonce i
s politiky v Keni, což vedlo i k posílení pravoslavné misie v tomto regionu. Také je potřeba
připomenout ještě jednu okolnost, a to že pravoslavní již brzy po příchodu do regionů Afriky a
po zajištění patřičného vzdělání světili místní duchovenstvo, což výrazně přispělo k rozvoji
pravoslavné misie.561
Nejhlavnější problémy Afriky jsou povětšinou všeobecně známé, ačkoliv je nemůžeme
plošně rozložit na celý kontinent. Situace se liší stát od státu. Některé země jsou zmítány
válkami a ozbrojenými konflikty, hladem a nedostatkem pitné vody, nemocemi, z nichž
mnoho obětí má AIDS. Příznačná je pro většinu Afriky chudoba, někde horší, jinde mírnější.
Toto vše má příčiny a hlavně důsledky i v duchovní oblasti. Někteří se stavějí k těmto
problémům laxně, jako by se jich to netýkalo. Jiní se snaží pomoci, ale jejich konání dále
prohlubuje závislost na vnějších zdrojích, a tak není z dlouhodobého hlediska efektivní. Již
zmíněný otec Themistokles vidí řešení ve správném vzdělávání, které může jedině vést k
560
561
Viz HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa.
Tamtéž.
105
proměně a soběstačnosti afrického kontinentu. Sám vede a uskutečňuje projekt “Charita skrze
vzdělání.” Tím však nelze opomíjet hmotnou pomoc chudým, která má základ v evangeliu,
kdy se Christos identifikuje s chudými.562 Afričané jsou životem v “ukřižovaných”
podmínkách svým způsobem bohatí-mají tak mnohem blíž k Christu, který nám nejlépe
ukázal, že utrpení se nemáme vyhýbat. Jejich pochopení křesťanství je pak mnohem více
bytostnější než u těch, kteří nežijí v nedostatku.563
Tím jsme dospěli k dalšímu důležitému a spornému bodu: filantropické, resp. sociální
aktivity někteří, dokonce i z pravoslavných řad,564 považují za misijní aktivity, ale spíše v
negativním slova smyslu-jako proselytismus, kdy slouží sociální práce nečestným způsobem
jako prostředek “získávání duší.” Jistě, že pokud jsou přítomné takové postraní úmysly, stává
se z pomoci něco hybridního, ba až morbidního. Nelze však generalizovat. Spasení má
zahrnovat celou lidskou bytost, tedy ducha i tělo. Jak tedy můžeme např. skrze katechizaci
vést lidi k duchovní záchraně a přitom opomíjet jejich hmotný stav? Od prvokřesťanských
časů, přes dobu patristiky až dodnes je sociální starostlivost přirozeným projevem starosti o
celého člověka (s duší i o tělo),565 ale musí být postavena na správných základech a
vykonávána čestně. Pokud tomu tak není, lidé postižení takovým konáním to rychle vycítí a to
podkopává celou misii.
Pravoslavná církev provozuje ve většině zemí základní a střední školy, školky, kliniky
i nemocnice, je zapojená v boji proti AIDS, který je často špatně chápán.566 Jinde pravoslavní
vedou projekty na obnovu společnosti postižené občanskými válkami. Důvodem provozování
školních zařízení je jejich nedostatek či naprostá absence (stát školy neprovozuje) a vyskytly
se případy, že pravoslavné děti nebyly diskriminačně přijímány do institucí jiných
věrovyznání, proto musely být založeny vlastní školy, které v současnosti napomáhají k
budoucí výchově vlastních specialistů v určitých oborech, kterým je v rámci mezinárodní
pravoslavné pomoci567 umožněno studovat dále v zahraničí a poté pomáhat v rodné zemi v
562
Viz Mt 25:35
Viz HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa.
564
Viz CHRYSOSTOMOS KONSTANTIDIS, Metropolitan of Myra: New Orthodox Insights in Evangelism. In:
Martyria Mission. Geneva 1980, s. 18.
565
Viz ZOZUĽAK, J.: Počiatky sociálnej práce. In: Ortodoxia a ortopraxia. Prešov 2007, s. 13-16.
566
Viz GESHEKTER, CH. L.: Myths and Misconceptions of the Orthodox View of AIDS in Africa. In: Etica &
Politica / Ethics & Politics, IX, 2007, 2, s. 330-370. (online).[2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://www2.units.it/~etica/2007_2/GESHEKTER.pdf
567
Např. OCMC – viz: www.ocmc.org.
563
106
rámci svého oboru ke zlepšení dané situace.568 Např. pravoslavná základní škola v Kolwezi
(Zaire), založená fenomenálním otcem Kosmou, se díky kvalitě výuky stala modelem i pro
další školy. Podobně tomu bylo i s farmou, kterou o. Kosmas vedl a kde učil místní lidi, jak
hospodařit.569
Pokud se zabýváme těmito otázkami, povstává určité pokušení vidět a chápat Církev
jako instituci, která má zajistit lepší společnost. To poté vede k pojetí, že tam, „kde je akce,
tam je Bůh,“ což vede k výraznému snížení významu modlitby a dalších duchovních rozměrů
a nastupuje často i umělý aktivismus.570 Všechny sociální aktivity mají pro Církev základ v
Božím království, které začíná už teď a tady, které přináší novou kvalitu, které umožňuje
přítomnost Boha mezi lidmi. Poté se mohou začít měnit i vnější skutečnosti, protože náš úkol
není v nějakém vylepšení stávajícího stavu, ale v proměnění věcí zevnitř. Pro opravdové
křesťany je velkým omylem hledat řešení problémů světa ve světě samotném. Autentické
řešení je v království nebeském a jeho spravedlnosti, proto byla v minulosti Pravoslavná
církev poněkud rezervovaná k pohotovým odpovědím a řešením na všechno možné. To nemá
vést k pasivitě, ale k většímu spoléhání na Boha, k tomu abychom do našich činů více vkládali
modlitbu.571 Totéž platí i o situaci v Africe, kdy jsou předkládána různá propracovaná řešení
problémů, ale otázkou zůstává zda jsou opravdu efektivní?
Afričané říkají, že Pravoslavná církev je ta, která nejprve staví chrám572 a poté koná
další věci. Pravoslavní jsou v Africe navíc známí jako ti, co nejedí ve středu a pátek. Hlavní
důraz spočívá na duchovním životě, na opravdové duchovní pomoci. Není to ale podivná
horlivost, která má jiný účel než čistě duchovní, a to finanční.573 Pravoslavná církev je
chápána pravoslavnými Afričany jako jejich vlastní, domácí církev, ne jako nějaký import. To
568
Např. situace v Tanzánii-informace dostupné na internetu: http://www.orthodoxytz.com/bukoba.asp
Viz jeho životopis: History of the life of the late Father Cosmas (online).[2011-07-02]. Dostupné na Internetu:
www.pigizois.net/agglika/word/IERAPOSTOLI_HISTORY_OF_THE_LIFE_OF_THE_LATE_FATHER_COS
MAS.doc
570
Viz YANNOULATOS, A.: The Missionary Activity of the Orthodox Church,, s. 15. (online).[2011-07-02].
Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary%20activity%20of%20the%20
Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
571
Viz: MEYENDORFF, J.: The Church and Social Issues. In: Witness to the World. New York 1987, s. 132134.
572
Zjednodušeně řečeno. Posloupnost je většinou následovná: pokud jsou zájemci o Pravoslaví, provede se
důkladná katechizace (trvající např. 1 rok), dále jsou pokřtěni a jestliže se vytvoří určité společenství a podaří se
obstarat dostatek finančních prostředků, je postaven chrám. Je to tedy výsledek určitého procesu a ne, že se staví
chrám pro „nikoho.“ Jde spíše o vyjádření centrálního místa modlitby v Pravoslaví.
573
Viz LABI, J. A. K.: We need to built up communities of communion. In: The Holy Spirit and Mission. Geneva
1990, s. 81-82.
569
107
vyplývá i z christianizace jejich vlastní kultury, což je pro Pravoslaví typické, jak říká metr.
Anastasios, že určitou část kultury můžeme bez problémů přijmout, něco musíme proměnit,
ale jsou i věci, které musíme jednoznačně odmítnout, protože jsou v naprostém protikladu s
Pravoslavím.574
3.7 ASIE
3.7.1 Historický úvod
Nejdále na východ se podařilo proniknout nestoriánským a monofysitským misiím,
kterým se však blíže věnovat nebudeme, nakolik nevycházely z pravoslavného základu. V 5.
století probíhala i v Persii intenzivnější misie, kdy se zdejší Církev skládala z 5 metropolií, 30
eparchií, měla vlastní literaturu v místních dialektech a vzkvétající mnišství.575 Nejznámějším
misionářem zde byl zřejmě Pythion, pracující s velkým úspěchem v Médii a Tygřím údolí.
Obrátil od pohanství mnoho přívrženců zoroastrismu, dokonce i vysoce postavené úředníky.
Postavil několik chrámů a svůj život zakončil mučednickou smrtí. Dokonce už na začátku 4.
století byla známa přítomnost křesťanů v Baktrii.576 Roku 478 našel perský imperátor Kawas
křesťany mezi Huny v Baktrii a Turky na řece Oxos.577 Také politické důvody vedly
k polarizaci perského křesťanství k nestoriánství, a proto zdejší pozdější rozvoj již nemůžeme
přičítat na vrub pravoslavné Církvi.578 Nestoriáni byli v misii úspěšní i na Ceylonu,
v Malabaru, Bengálském zálivu a dále, jak uvidíme.
Zmíníme zde pravoslavnou misii v Číně, Koreji a Indonésii. Detailnější pohled si
zaslouží Pravoslaví v Japonsku, nakolik tato misie byla podle všech ukazatelů jistě
nejúspěšnějším svědectvím o orthodoxním křesťanství na Dálném Východě.
574
Viz ARCHBISHOP ANASTASIOS of Albania: Understanding Orthodoxy: How to distinguish true mission
from proselytism (online).[2007-02-13]. Dostupné na internetu:
http://www.orthodoxytoday.org/articles/AnastasiosMission.php
575
Viz YANNOULATOS, A.: The Missionary Activity of the Orthodox Church,, s. 2. (online).[2011-07-02].
Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary%20activity%20of%20the%20
Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
576
Současný severní Afghánistán a jižní Turkmenistán.
577
Viz FOSTER, J.: The Triumphs and Failures of the Church of the East. In: Student World No. 1-2. Geneva
1960, s. 52.
578
Těsně před muslimskou invazí bylo v Persii 80 eparchií, nespočet chrámů, mnoho mučedníků, mnichů a
poustevníků. Viz COSMAS INDICOPLEUSTES: Cristianikh, topografi,a. P.G. 88, 169
108
3.7.2 Čína
Je nutno hned na začátku podotknout, že pravoslavní misionáři nebyli prvními, kteří
působili v Číně, těmi byli nestoriáni, kteří pronikli na teritoria východní Asie již v prvním
tisíciletí a měli až do 10. století v Číně nemalý vliv.579 Avšak v rámci Pravoslavné církve zde
působili jako první Rusové a to již v roce 1683, ačkoliv to nebylo zprvu možné chápat jako
misii v pravém slova smyslu, jednalo se totiž o ruské zajatce v čínských službách, mezi
kterými byl o. Maxim Leontjev,580 který dostal k úpravě buddhistický chrám. První Číňané
však přijali pravoslavný křest roku 1692.581
Poté se o šíření Pravoslaví v Číně zasloužil car Petr Veliký, který tam proto vyslal
delegaci duchovních, kterým Číňané svěřili pastoraci o Rusy žijící hlavně v Pekingu. Do roku
1737 byli misionáři považováni za služebníky císaře a až do roku 1858 byli podporováni
čínskou vládou. Členové misie zprvu pouze studovali východní jazyky, zabývali se výukou a
rozvojem misie. Většímu rozvoji pravoslavné misie bránila skutečnost, že skupina duchovních
byla chápána jako diplomatický sbor, a proto nastala změna až roku 1858, kdy byla
ustanovena samostatná diplomacie. Až po to tomto roce založil monach Isaia Polikin církevní
obec v Dun-Dinanu a začal se intenzivně věnovat přípravě budoucích čínských duchovních,
protože dosud nebyl nikdo z místních obyvatel vysvěcen na kněze.582 Roku 1880 vysvětil
japonský hierarcha Nikolaj Kasatkin prvního kněze čínského původu, otce Mitrofana, který
byl však i s rodinou umučen při boxerském povstání.583
Situace se výrazněji změnila až po příjezdu o. Innokentije Figurovského, který se
úspěšně vyrovnal s výzvami, které ho čekaly. Nejprve to byla hlubší katechazice Číňanů; poté
více práce s mládeží, což zahrnovalo i rozvoj systému výuky; třetím bodem byl tisk publikací
(jako první byl vydán rusko-čínský slovník) a poslední hlavní úkol spočíval ve všeobecném
rozšíření misijní činnosti a založení nových misijních center. Avšak všechny konkrétní
výsledky tohoto úsilí byly zmařeny při „boxerském povstání:“ tiskárna s knihovnou zničeny a
579
Viz YANNOULATOS, A.: The missionary Activities of the Churches of the East in Central and Eastern Asia.
In: Porefthendes 3 (1961), s. 26-31. Více viz: MOFFETT, S.: A History of Christianity in Asia, Vol. I. New York
1998.
580
Zamřel roku 1712 po dvaceti sedmi letech služby v Číně.
581
Viz СТАМУЛИС, И.: Восточно-православное богословие миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05].
Dostupné na Internetu: http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc (5. kap., pozn. 23)
582
Viz tamtéž.
583
Porovnej ŠAK, Š.: Svätý mučeník Mitrofan Ci-Sung a spolu s ním umučení svätí mučeníci Číny. In:, OCM č.
6. Prešov 2004, s. 32 – 34.
109
všechny chrámy až na jeden spáleny. Všichni křesťané při tomto převratu strádali, avšak
Pravoslaví utrpělo největší ztráty.584
Díky financím obdrženým náhradou za způsobené škody bylo možné částečně obnovit
chod misie. Důležité bylo, že nyní už vladyka Innokentij byl úspěšným inovátorem a zavedl,
zvláště pro věřící pracující na budování železnice (bylo jich několik desítek tisíc) kaple a
učebny vybudované ve vagónech, což mělo velký ohlas. Výrazně tomu pomohlo, že polovina
z jeho spolupracovníků byli řemeslníci a technici. Ačkoliv Pravoslavná církev v Číně „nabrala
znovu dech,“ statisticky byla mnohem menší než společenství římsko-katolická nebo
protestantská.585
Revoluce v Rusku poznačila pravoslavnou misii v Číně více způsoby: nastaly
problémy s financováním a do Číny zamířili někteří uprchlíci z Ruska, kteří se projevili dvěma
způsoby: někteří odborníci mimo jiné napomohli v Harbinu založení pravoslavné univerzity a
duchovního semináře, avšak jiní emigranté přispěli v misijním působení spíše negativně a to
nejvíce nezájmem o evangelizaci v cizí zemi a také formováním ghetta. Vedlejším výsledkem
přítomnosti běženců bylo, že duchovním zabrala činnost mezi nimi tolik času, že ho poté
neměli dostatek na misijní aktivity.586
I přes uvedené a další problémy (druhá světová válka a ujmutí se moci komunisty) byla
Pravoslavná církev stále přítomná v Číně. Roku 1950 byl vysvěcen první episkop čínského
původu a o sedm let později obdržela tato církev autonomii. Podle údajů z roku 1961 měla
Pravoslavná církev v Číně okolo 20 tisíc věřících. Po změnách ve vládě roku 1966, které
směřovaly k potlačení všech druhů kultů, 587 byla situace Pravoslaví v této zemi nejistá. I přes
svazky s Ruskem nestrádali pravoslavní křesťané v Číně o nic méně než ti druzí.588
3.7.3 Korea
Na konci 19. století přijalo hlavně zásluhou světitele Innokentije Veniaminova několik
Korejců v Rusku svatý křest, a aby bylo zabezpečeno jejich duchovní vedení po návratu do
rodné země a také dána možnost dalšímu rozšíření Pravoslaví v dané oblasti, bylo roku 1897
584
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo.
Tamtéž.
586
Tamtéž.
587
Tzv. Velká kulturní revoluce.
588
Viz MAC INNIS D.E.: Religious Policy and Practices in Communist China. London 1961, s. 226.
585
110
přijato rozhodnutí zřídit v Korei pravoslavnou misii. Avšak první misionáři do země dorazili
až o tři roky později díky problémům s vízy.589
Hlavou misie byl ustanoven archimandrita Chrisanf (Chrisanth) Ščetkovskij, který
intenzivně pracoval s pravoslavnými Korejci, kteří byli mnoho let bez svatých tajin. V tomto
ohledu, stejně jako v oblasti kazatelství, se setkal s nutností překladu hlavně božské liturgie,
katechismu a každodenních modliteb do korejštiny. Obrátil se s prosbou o pomoc na misii
v Číně, ale „boxerské povstání“ zmařilo případnou spolupráci. Proto se pozornost misie
v Korei soustředila na zřízení školy. Poté přišla rusko-japonská válka, která přerušila činnost
pravoslavné misie, nakolik všichni Rusové museli opustit Koreu, avšak hned po válce se
podařilo misii obnovit pod vedením archimandrity Pavla Ivanovského. Za šest let, kdy vedl
pravoslavnou misii, bylo přeloženo mnoho knih, včetně bohoslužebných, na kněze byl
vysvěcen první Korejec. Rozvoj přerušila revoluce v Rusku.590
Poté spadala malá korejská Pravoslavná církev pod japonskou jurisdikci. V období
občanské války zůstala zcela bez duchovních, když byl o. Alexij Kim vyhnán ze země. Jedině
s pomocí řeckých duchovních, kteří doprovázeli expediční vojska, Pravoslaví v Koreji téměř
zázrakem přežilo.591 Několik Korejců studovalo v Athénách a o. Daniil Na, působící v Soulu,
je zase absolventem teologické fakulty v Holy Cross v USA.592
3.7.4 Indonésie
Archimandrita Daniel Bambang Dwi Byantoro působí v této majoritně muslimské zemi
už přes 20 let593. Působit začal v kruhu své rodiny (učil např. péct prosfory a šít roucha),
později pořádal přednášky pro křesťansky orientované přátelé (sdružené ve společenství
„Siloam“). Také přednášel na Univerzitě Soho, přičemž svá vystoupení nahrával a distribuoval
tyto nahrávky po celé zemi. Tyto kazety představovaly pro mnohé Indonézany první kontakt
s Pravoslavím v jim srozumitelné řeči. Byl založen první domovní chrám.594
589
Viz СТАМУЛИС, И.:cit. dílo.
Tamtéž.
591
Porovnej ŠAK, Š.: Pravoslávne misie v zahraničí - Kórea. In: OCM č. 5. Prešov 2004, s. 33–36.
592
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo.
593
Od roku 1988 – viz: http://friendsofindonesia.org/fr-byantoro/arch-daniel-byantoro/the-mission-begins/
594
Viz Orthodox Mission Profile:Archimandrite Daniel Bambang Dwi Byantoro and the Indonesian Mission. In:
Road to Emmaus (2001/6). (online).[2011-07-02]. Dostupné na Internetu:
www.roadtoemmaus.net/back_issue...06/Orthodox_Mission_Profile.pdf
590
111
Postupně lidé přicházeli, aby přijali křest a misie o. Daniele se postupně rozrostla a
objímá mnoho vesnic a ostrovů. Všude se snaží zapojit indonéskou kulturu: bohoslužby
v místních jazycích, nenošení obuvi na bohoslužebných místech, nošení umírněného
tradičního domorodého oděvu. Denní bohoslužebný kruh je rozdělen do sedmi „bloků“
samostatných bohoslužeb, což zabezpečuje rituální kontinuitu pro konvertity z islámu, kteří
jsou zvyklí modlit se pětkrát denně. Při katechizaci a biblických hodinách používá o. Daniel
arabské a hebrejské fráze, aby nově příchozím ukázal blízkost Pravoslaví a semitských
náboženství, zdůrazňujíc východní původ křesťanství. V ikonografii a církevní architektuře se
také využívají indonéské aspekty.595
3.7.5 Japonsko
Poté, co se Japonsko otevřelo vnějším vlivům, přijel sem roku 1861 ieromonach
Nikolaj Kasatkin.596 Hluboce zbožný člověk, který již v mládí rozmýšlel nad misijním
posláním,597 ve kterém ho utvrdil sv. Innokentij (Veniaminov), v té době episkop kamčatský.
Ten mu také poradil, ať co nejlépe ovládne japonštinu, aby mohl přeložit Písmo a modlitby,
což mu později umožnily povinnosti na konzulátu, při kterém sloužil. Studoval také japonskou
historii a kulturu.598 Mladý misionář byl plný nadšení pro misii v Japonsku a vycházel
z předpokladu, že jinde se již rozšířili protestanti a římští katolíci, zatím co zde budou
možnosti stejné vzhledem k 200leté izolovanosti Japonska.599
Až po čtyřech letech v krajině vycházejícího slunce se vlastně začala rozvíjet misijní
činnost, když potkal samuraje a představeného šintoistického chrámu Takumu Savabe, který
přijal později ve křtu jméno Pavel.600 Zřejmě ne náhodou, nakolik byl horlivým zastáncem
japonských tradic a vzhledem k tomu, že západokřesťanská misie tehdy nesloužila ryzím
cílům, ale spíše politice, považoval i mladého ieromonacha za špióna a svého nepřítele. Dal se
s ním do rozhovoru, původně ze zákeřných úmyslů, ale Kasatkinův výklad křesťanství ho
595
Tamtéž. Porovnej ŠAK, Š.: Pravoslávie v Indonézii, OCM, č. 3. Prešov 2005 s. 32 – 34.
Žil v letech 1836-1912. Více viz sborník: REMONTEL, M. V. a CHANG P. (ed.): St. Nikolai Kasatkin and
the Orthodox Mission in Japan. California 2003.
597
Přihlásil se na duchovní akademii jako dobrovolník pro misii. Byl jedním z nejlepších studentů.
598
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo.
599
Od začátku 17. století se Japonsko uzavřelo vnějším vlivům, k čemuž přispělo i obrácení asi milionu obyvatel
k římskému katolicismu v 16. století, které však vyústilo do nepřiměřeného politického a ekonomického tlaku.
600
Viz ВЕРИНА, А.: МИССИЯ В СТРАНЕ ВОСХОДЯЩЕГО СОЛНЦА (online).[2011-07-15]. Dostupné na
Internetu: http://www.pravoslavie.ru/orthodoxchurches/39692.htm
596
112
zaujal natolik, že ho opakovaně vyhledával a nakonec přijal Pravoslaví, ke kterému přivedl i
okruh svých přátel.601 První pravoslavní křesťané si vytrpěli své, Savabemu spálili
pronásledovatelé dokonce dům.
Přijetí křesťanství bylo v té době v Japonsku protizákonné, až se to v praxi
nedodržovalo. Proto museli první tři konvertité přijmout jedné noci křest tajně v domě o.
Nikolaje. Avšak doba se měnila a Japonsko muselo věnovat pozornost důležitějším
problémům než pronásledování křesťanů a tehdy Nikolaj Kasatkin pochopil, že přišel čas, kdy
by bylo možné založit organizovanou misii, pročež se vydal do Ruska tuto myšlenku obhájit.
Osobní kvality tohoto výjimečného člověka a jeho myšlenka, že Pravoslaví mají hlásat místní
„misionáři,“ nakonec výrazně napomohly úspěchu celé budoucí misie.602
Otec Nikolaj jasně stanovil zásady fungování misie, o které se starali především tzv.
kazatelé, tedy již zkušení věřící, schopní předávat a vysvětlovat pravoslavnou víru. Byly
vytvořeny dvě skupiny věřících, jedna více pokročilá a druhá „začátečníků.“ Každá se
scházela jednou až dvakrát týdně, mimo nedělní bohoslužby, a četla Nový zákon spojený
s výkladem, dále se probíral Symbol víry, Otče náš a Desatero. Pokud „katechumeni“ přišli
oběma skupinami, byli představeni knězi, aby mohli být pokřtěni. Jakékoliv složitější otázky
taky řešil duchovní. Mimo to kazatelé měli aktivně vydávat svědectví o víře mezi případnými
zájemci a navštěvovat je doma kvůli besedám. Navíc byly o všem603 vedeny záznamy a
kazatelé byli povinni dělat zápisky, každý týden byly konány jakési porady, kde se probíraly
dosažené úspěchy a další plány.604
Byl veden jakýsi „farní žurnál,“ kam byly sdružovány informace o průběhu misie.
Byly také konány sbírky pro účely misie. Pokud se nashromáždila větší suma, byl vybrán
mladý člověk, který se naučil rusky a odešel studovat do Ruska. Poté, co se vrátil, měl založit
školu s křesťanskými učebními předměty a překládat duchovní literaturu. Pokud bylo peněz
více, šel vybraný studovat do Ruska medicínu, což vedlo k zakládání nemocnic a
medicínských škol. Pokud počet věřících stoupl nad pět set, byl jeden z „kazatelů“ vyslán do
Ruska z důvodu vysvěcení na kněze. Podobně se dělo u dalších pěti set. V případě množství
601
Viz CARY, O.: A History of Christianity in Japan. New York 1997, s. 379.
Viz CARY, O.: cit. dílo, s. 383.
603
Křty, svatby, pohřby apod.
604
Viz СТАМУЛИС, И.: cit. dílo.
602
113
pravoslavných křesťanů nad pět tisíc, bylo nutné požádat o ustanovení
episkopa. Tyto
instrukce byli zavázáni dodržovat všichni „kazatelé“ ve všech provinciích.605
Když se Nikolaj Kasatkin vydal orodovat za japonskou misii u ruského posvátného
synodu, vedl vše Pavel Savabe. Kazatelé věnovali šíření Pravoslaví všechen svůj čas a brzy se
rozešli do celého Japonska aktivně sdílet svou novou víru. Kasatkinovi byla nabídnuta
archijerejská katedra v Pekingu, což odmítnul a obhájil projekt misie v Japonsku, pro který se
mu podařilo získat dostatečnou finanční podporu i v podobě darů.606 Toto vše se odehrálo
ještě do ustanovení oficiální misie, kdy byli pravoslavní závislí pouze na svých prostředcích,
plni entuziasmu se sami Japonci starali o šíření víry mezi svými sousedy. Jen v Hakodate bylo
v té době okolo 50 věřících.607
Roku 1871 se otec Nikolaj vrátil zpět a o rok později bylo přesunuto centrum misie do
Tokia,608 kde mu ruský konzulát daroval pozemek, kde zřídil školu, přeměněnou poté
v seminář. Život misie se však neobešel bez problémů, Savabe a další z osnovatelů misie
Sakaj byli zatčeni a vězněni dva měsíce a pak dále, přičemž nebyli jedinými. Ale i v žaláři
šířili víru a jejich útrapám učinilo až zrušení protikřesťanských zákonů roku 1873.609 O dva
roky později přijel do Japonska ruský episkop a vysvětil Savabeho na presbytera a Sakaje na
diákona. Počet duchovních stále rostl, roku 1880 byl archimandrita Nikolaj v Rusku
rukopoložen na episkopa.610 Po návratu začal na zakoupeném pozemku s budováním
katedrálního chrámu Vzkříšení Christova, zvaný Japonci „Nikolai-do,“ tedy „chrám Nikolaje,“
který byl dokončený roku 1891. Na svěcení bylo přítomno 19 japonských kněží a více než
4000 věřících.611
Po propuknutí rusko-japonské války opustili vladyku Nikolaje dva ruští kněží, kteří
sloužili při konzulátu a pomáhali mu i v díle misie. Sám Kasatkin zůstal v zemi vycházejícího
slunce, ačkoliv se musel vzdát účasti na společných bohoslužbách, nakolik se nemohl modlit
za vítězství a pokoj pro japonského císaře, jak doporučil japonským věřícím, aby byli mimo
podezření ze zrady.612 Vidíme, že vladyka Nikolaj neopustil svou japonskou pastvu, ale
605
Tamtéž.
Viz CARY, O.: cit. dílo, s. 390.
607
Viz ВЕРИНА, А.: cit. dílo.
608
Do té doby bylo v Hakodate.
609
Viz CARY, O.: cit. dílo, s. 406.
610
Viz ВЕРИНА, А.: cit. dílo.
611
Viz MEYENDORFF, J.: The Orthodox Church. London 1962, s. 184. Chrám je v byzantském stylu a vladyka
Nikolaj pečlivě vybral pozemek tak, aby byla katedrála viditelná z celého Tokia.
612
Viz CARY, O.: cit. dílo, s. 418.
606
114
zachoval si přitom zdravý patriotický názor. Z jeho zápisků vyplývá, jak hluboce bědoval nad
špatným směrem Ruska, a již tehdy zřejmě tušil nadcházející hrozivé změny.613
Japonští pravoslavní duchovní se starali i potřeby ruských zajatců, kterých bylo v době
války na ostrovech okolo 73000.614 Vladyka Nikolaj se přitom věnoval také překladům,615
zvláště Nového zákona, kdy neuznával dobový protestantský japonský překlad jako příliš
hovorový.616 Roku 1906 byl jmenován archiepiskopem. O pět let později slavil 50 let své
přítomnosti v Japonsku, což byla událost celonárodního rázu, nakolik byl ohromně ctěnou
osobností nejen na poli církevním, ale také ve věcech diplomacie, vědy a širokém okruhu
otázek.617
Rok poté opustil tento svět nadobro. Tehdy bylo v Japonsku 33017 pravoslavných
věřících, 266 obcí, 35 místních duchovních, 22 diákonů a 106 katechetů.618 Jedinečné misijní
dílo Nikolaje Kasatkina je velmi kladně hodnoceno i nepravoslavnými křesťany, kteří mimo
jiné, již zmíněné aspekty, vyzdvihují jeho úctu k lidem, osobní vazby k nim a také soustředění
jeho misie na rodinu. Velkou pozornost věnoval vladyka Nikolaj ženám, jejich vzdělání a
zapojení v Církvi. Neméně zajímavým faktem zůstává, že západokřesťanské misie měly v té
době k dispozici až 15x více finančních prostředků než pravoslavná misie.619
Pravoslaví se v Japonsku šířilo mezi chudšími vrstvami, což dokazuje jeho
opravdovost, nakolik z toho neplynuly žádné výhody. Problémem však bylo přerušení finanční
podpory z Ruska po revoluci, což vedlo uzavření duchovního semináře a snížení počtu
duchovních.620 V započaté misijní službě pokračoval do roku 1945 metropolita Sergij
Tichomirov, kdy se místní Pravoslaví potýkalo s ekonomickými a politickými těžkostmi.
Místní pravoslavná Církev si prošla několika jurisdikčními změnami a má od roku 1970 statut
autonomie pod Moskevským patriarchátem.621
Prvním místním hierarchou byl metropolita Theodosij,622 který přispěl k vyřešení
problémů tížících zdejší pravoslavnou Církev: zavedl financování podle moderního vzoru
613
Viz ВЕРИНА, А.: cit. dílo.
Ti se odvděčili založením několika kaplí.
615
Přeložil také kruh nedělních bohoslužeb, poté obě Triodě.
616
Viz CARY, O.: cit. dílo, s. 421.
617
Viz ВЕРИНА, А.: cit. dílo.
618
Viz Стамулис, И.: cit. dílo.
619
DRUMMOND, R. H.: History of Christianity in Japan. Grand Rapids 1971, s. 354.
620
Viz Стамулис, И.: cit. dílo.
621
USHIMARU, P. Y.: The Orthodox Church in Japan. In: Martyria/Mission. Geneva 1980, s. 159.
622
Od roku 1970.
614
115
pravidelných příspěvků Církvi a ukotvil japonské Pravoslaví i kanonicky.623 Roku 1977 se
radovali i místní věřící ze svatořečení vladyky Nikolaje Kasatkina. O tři roky později
zaznamenáváme v Japonsku tři eparchie: východní sendaiskou, západní kjótskou, a tokijskou
jako hlavní. Jsou publikovány noviny. Scházejí se pravidelně sněmy a konference o otázkách
místní misie, přičemž nejčastěji se řeší japonský postoj ke křesťanství celkově. Řeší se rozvoj
vzdělávání budoucích duchovních a mnišství.624
623
624
USHIMARU, P. Y.: cit. dílo, s. 159.
Tamtéž, s. 160-161.
116
4. NÁČRT METODIKY PRAVOSLAVNÉHO SVĚDECTVÍ
S PRAKTICKOU IMPLIKACÍ
Dříve než se pokusíme vystihnout a shrnout metodiku pravoslavné misie resp.
svědectví, podíváme se na tuto problematiku z perspektivy chronologické vyúsťující do otázek
světonázoru, jakožto možných determinantů metodiky.
Mnoho metod využívaných v rámci pravoslavné misijní praxe lze nalézt i v misii
jiných křesťanů. Avšak stejné způsoby práce se v případě Pravoslaví liší jiným charakterem
využití, jiným přístupem a odlišnými východisky, které často vyúsťují z teologických a
eklesiologických základů. Jedná se jistě i o výsledek odlišného pohledu na svět. Tím se
dostáváme k otázce chronologie, kdy jsou pravoslavní křesťané vnímáni jako zastaralí nebo
dokonce zaostalí. Tento pohled vychází také od západních křesťanů často ovlivněných
modernismem. Pozastavíme se tedy v krátkosti nad otázkou premodernismu, modernismu a
postmodernismu a s tím spojených souvislostí v otázkách misie.
Premoderní misie konala ve světě, který neznal tisk, proto bylo důležitější kázání, ale i
učení, dodnes jistě nosné, ač již modifikované pilíře křesťanské misie. Misie tohoto období
byla často spojená s otázkou literárnosti, možnosti zapsat jazyk a umět číst, předpokladem to
dalšího rozvoje kultury a civilizace daného i takto „osvíceného“ národa.625 Premoderní misie
byla více otázkou společné než individuální konverze, šlo především o vytvoření místní
Církve. V tomto období vidíme i větší význam modlitby, léčení modlitbou, znamení kříže,
svatých ostatků a ikon, zázraků. Misie moderní doby je pochopitelně již více spojená
s lékařstvím, nemocnicemi a distribucí léků. V jistém ohledu byla premoderní misie více
holistická, což je jeden z typických determinantů pravoslavného přístupu jako takového, nejen
v otázkách misie, jak bylo naznačeno v úvodu této práce.
Pravoslaví
bylo
poznamenáno
modernizmem
mnohem
méně
než
většina
západokřesťanských církví, nakolik tento fenomén začal mít na východní křesťanství vliv
v 19. a často až ve 20. století, což souviselo především s urbanizací a opuštění rurálního
způsobu života. G. Kapenzi626 zajímavě konfrontuje premoderní a moderní typ misionáře:
první separuje otázky víry od sekulárních záležitostí státu a zajímá se především o věci misie,
625
Zjevné u mnoha pravoslavných misií, kdy byly sami misionáři těmi, kdo sestavil novou abecedu.
Viz KAPENZI, G.: The clash of cultures: Christian missionaries and the Shona of Rhodesia. Washington
1979, s. 18.
626
117
přičemž jeho život je často asketický. Druhý typ misionáře627 je produktem a mluvčím
progresivní, dominantně materialistické a často i rasistické kultury, a zároveň nese misijní
zvěst. Zjevně zde dochází v selhání v zásadním rozlišení dát císařovi císařovo a Boží Bohu.628
Tento rozpor vyúsťující do gradující sekularizace křesťanství se neprojevuje pouze v otázkách
politiky, ale i vědy a mnoha dalších oblastech lidského konání. Modernismus se projevuje
především odmítnutím tradice, proto je pro Pravoslaví těžko přijatelný, podobně jako jeho
výplody v podobě příruček sekularizovaných teologů, obsahujících čemu by moderní člověk
s jistotou neměl věřit a výčet těchto moderních „dogmat“ je někdy opravdu velmi zajímavý.629
K této teologické autonomii se vrátíme později.
Otázku modernismu a postmodernismu trefně načrtává A. C. Calivas,630 když
přirovnává jednotlivá údobí k terči se třemi kruhy: vnější představuje dominantní intelektuální
ideologii Západu a Francouzské revoluce až dodnes, přičemž typickými rysy této periody jsou
morální relativismus, narcistický hedonismus, naturalistický redukcionismus a autonomní
individualismus. Druhý, menší kruh definuje modernitu jako mentalitu nacházející se
především mezi určitou intelektuální elitou, která předpokládá chronologicky novější způsoby
poznávání pravdy jako „sebeevidentně“ nadřazené všem premoderním alternativám. Časově
nedávné lze vztáhnout i na geograficky blízké, z čehož lze postulovat vztah ke všem
společnostem, kulturám a hodnotám bez známky modernosti jako inferiorní, a proto jsou
chápány jako primitivní a necivilizované. Vnitřní, nejmenší kruh se projevuje zhroucením
modernity, začínajícím v 50. letech 20. století,631 a vyúsťuje do postmodernismu. Jednou
z charakteristik tohoto údobí byla obnova náboženského vědomí a větší docenění
náboženských tradicí. Proto by postmoderní svět mohl být otevřenější poselství Pravoslaví,
nakolik není natolik zasažené modernismem, a může mu tím pádem být v jistém ohledu
přístupnější. Proto se v současnosti jeví jako zpátečnické vracet se i v otázkách metod
k modernistickým tendencím za účelem jakési aktualizace našeho svědectví. Pokus o
„upgrade“ přitom už zastaralého „softwaru“ patrný u některých pravoslavných křesťanů
vyvolává tedy více otázek než odpovědí, nehledě na nevhodnost adopce metodiky cizí
Pravoslaví, jak bylo naznačeno v úvodu této práce a jak uvidíme dále.
627
Porovnání není evidentně založeno pouze na pravoslavné misii, uvádíme ho demonstrativně.
Viz Mt 22:21
629
Typické je popírání vzkříšení
630
Viz CALIVAS, A. C.: Approaching the 21st century: challenges and opportunities for evangelism. Paper
read at the International Orthodox Conference on Mission and Evangelism. Brookline (MA) 1994, s. 10.
631
Reakce na druhou světovou válkou – deziluze modernismu.
628
118
Musíme tedy hledat universální metody resp. postavit metodiku na nadčasových, ne-li
věčných, a tím neměnných principech, což zajistí „ochranu“ před determinacemi, které byly
naznačeny výše. Oblast metodiky pravoslavné misie není systematicky zpracována, až na malé
výjimky jakou je např. studie metropolity černohorského Amfilochie Radoviče, žáka
významného teologa 20. století sv. Justína Popoviče,632 Misie Církve a její metodika (v
historické perspektivě) dostupná v ruském překladu МИССИЯ ЦЕРКВИ И ЕЁ МЕТОДИКА
(В ИСТОРИЧЕСКОЙ ПЕРСПЕКТИВЕ),633 proto se zde vzhledem k nesporným kvalitám
tohoto autora i jeho práce přidržíme některých závěrů, ke kterým v ní dochází a rozvineme je
adekvátně dosaženým výsledkům bádání, nakolik praxe bez náležité metodiky se podobá
stavbě na písku.634
4.1 Církevní metody a pravda
Sv. Symeon Nový Theolog učí, že dobro, které není vykonané dobrým způsobem, není
dobro.
635
Tento princip je základem církevního života, nezměnitelnou pozicí celé misie
Pravoslaví, blízce souvisí s poznáním Pravdy, která osvobozuje a vede k pochopení
skutečného Dobra. Toto poznání však musí být prožito, vtělit se do našeho života, osobního i
společenského, ale proto, aby se to událo, musí být nalezena správná metoda. Tato metodická
otázka přenesení tajemství víry a života v Christu nemá pouze technický nebo naučný ráz, ale
je neoddělitelná od samotné Pravdy. Lze směle tvrdit, že metoda je vlastností Pravdy. K tomu
nabádá i etymologický význam řeckého slova me,qodoj jako cesty, která vede k pravdě.636
Hledání Pravdy však není něco, co by záviselo na našich schopnostech, protože ona
není abstraktní ideou, nečeká pasivně na své objevení, ale naopak sama osvěcuje cesty, kudy
se k ní dobrat. Metoda jejího hledání není tedy autonomním počinem člověka, nýbrž se jí
dosahuje s její pomocí, v bezprostředním společenství s ní. Pravda osvobozuje, a proto
musíme respektovat i její svobodu. Pravda osvobozuje od hranic a dává skutečnou svobodu
omezenému člověku a světu. Jestliže se budeme snažit podmanit Pravdu lidským autonomním
632
Viz MIDDLETON, H.: Precious Vessels of the Holy Spirit. Thessalonica 2003, s. 55.
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: МИССИЯ ЦЕРКВИ И ЕЁ МЕТОДИКА
(В ИСТОРИЧЕСКОЙ ПЕРСПЕКТИВЕ). (online).[2010-07-05]. Dostupné na Internetu:
http://www.pagez.ru/olb/401.php
634
Viz Mt 7:26
635
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
636
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie II. Prešov 1995, s.
81.
633
119
metodám poznání, pak se tím vůči ní dopustíme násilí, které nás odsoudí k otroctví vlastní
ohraničenosti a podmaní nás i okolnímu proměnlivému světu.637
Právě otázka násilí se jeví v duchovním životě, ale i v misii jako velmi zásadní. Výklad
stěžejního verše „Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti,
kteříž násilí činí, uchvacujíť je“638 byl a zajisté stále je východiskem zcela rozdílných přístupů
v praktických otázkách misie. V jistém ohledu lze otázku násilí přirovnat k pojetí džihádu,639
nakolik se jedná o aktuální a výstižnou problematiku: duchovní pojetí chápe džihád jako
především osobní vnitřní zápas, především duchovního charakteru, ale dnes více známý a
medializovaný přístup vidí džihád jako „svatou válku“ proti všem ne-muslimům. Toto dosti
výstižně koresponduje s doslova až protichůdným výkladem výše uvedeného verše: tradičně
se chápe jako násilí na sobě, duchovní aktivita, askeze, pozdvih.640 Můžeme zde vzpomenout
radu známého novodobého starce Amfilochia z Patmu (Patmos), který nabádal, aby se nikdo
ani v duchovním ohledu nedopouštěl násilí na druhém.641 Zvláště přístup některých západních
křesťanů642 v tomto směru vydal dodnes bolestivé svědectví, které mnohé odrazuje od
křesťanství, kdy nastal posun od tradičního chápání obranné války jako spravedlivé, k pojetí
také „svaté války“ jako spravedlivé, přičemž mohla být vedena i v zájmu misie mezi
nevěřícími. Kořeny tohoto přístupu vycházejí ze spisů bl. Augustina z Hippo.
Z výše uvedených důvodů je nepřijatelné západokřesťanské pojetí, podle kterého se
dopouští a je možné plné nebo částečné podřízení Pravdy všemožným novým světským
metodám. Tento mechanický způsob přijetí světských metod do církevní metodiky, vedoucí k
přizpůsobení obsahu Zjevení, rezultuje v bezbožném a nelidském principu: cíl ospravedlňuje
prostředky (resp. „účel světí prostředky“).643 Dalším výsledkem špatné metodiky je především
protestantský přístup, pramenící z učení o predestinaci, kdy člověk díky antropologickému
pesimismu není schopen hledat v synergii s Bohem Pravdu, ale případně ji přijímá pasivně.
Z Pravdy se tak stává pasivní objekt a připisuje člověku jakožto subjektu autonomní cestu
k postižení Pravdy, čímž je zbaven blahodatného (milostiplného) dynamismu a daru radostné
spolupráce s Pravdou. Obě tyto pozice vycházejí z nedostatečné nebo už ztracené zkušenosti a
637
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
Mt 11:12
639
Viz např. studii PETERS, R.: Jihad in Classical and Modern Islam. Princeton 1997.
640
O askezi již bylo pojednáno v úvodu, k otázce utrpení se dopracujeme.
641
Viz MIDDLETON, H.: Precious Vessels of the Holy Spirit. Thessalonica 2003, s. 48.
642
Viz CLASTER, J. N.: Sacred violence: the European crusades to the Middle East, 1095-1396. Toronto 2009,
s. xvii-xviii.
643
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 81.
638
120
zakoušení reálnosti společenství a blízkosti člověka a Boha, člověka a Pravdy.644 Proto je
v tomto ohledu optimismus v adopci neortodoxních křesťanských misijních metod u některých
pravoslavných badatelů poněkud naivní.645
4.2 Christologický aspekt metodiky
Věhlasný misionář („apoštol Altajů“) Makárij Glucharev psal: ačkoliv se mohou vnější
projevy, odkrývající duch Evangelia, měnit, samotný duch pravé Christovy Církve je vždy
jeden a ten týž – láska k Bohu a lidem v Iisusu Christu. Vnější projevy jsou historické formy
misie, proto jsou metody pravoslavné misie determinovány duchem Christovy lásky. Takto se
mohou formy misijní činnosti měnit, ale vždy musí být vykonávány v evangelním duchu.646
Tradiční evangelní pojetí, prověřené a potvrzené mnoha staletími zkušeností Církve, se
v otázkách metod a církevní metodiky, stejně jako hledání, přijímání a předávání Pravdy, vždy
řídilo slovy samotného Spasitele Iisusa Christa: „Já jsem cesta a pravda a život.“647 Takto je
sám Christos Cestou, Pravdou, kritériem celé lidského života a činnosti, a tímto i metodiky
veškeré lidského počínání, což vychází z Christova Boholidství: Pravda v Něm zjevená (resp.
odkrytá) je boholidská, stejně tak i cesta k ní a její metodika musí být nutně boholidského
charakteru, pokud ovšem chce zůstat autentickou.648 Takto vše, co není „christo-nosné“ a
oddělené od Christa, vše, co se stalo autonomním, co Jím není naplněno, k Němu nesměřuje,
přestává být pravdivým a ztrácí sílu formovat skutečně pravdivé, a tím jedině správné způsoby
lidského života a konání. Nejedná se zde však o abstraktní konstrukce, nakolik se Iisus
Christos vtělil a přebýval na zemi jakožto plnost pravdy a blahodati,649 čímž je ukázána jasně
viditelná a konkrétní cesta. V Evangeliích se často hovoří o cestě, ve Skutcích apoštolů jsou
Christovo učení i Církev nazvány cestou,650 svatou cestou. Takto je Christos mezi námi
viditelně jako Církev.651
644
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
Viz např. ФЕДОРОВ, В.: Православная миссиология на пороге третьего тысячелетия. (online).[2011-0701]. Dostupné na Internetu: http://www.synergia.itn.ru/kerigma/katehiz/mission/stat/mis-fed.htm
646
Viz ПИВОВАРОВ, Б.: История миссионерcкой деятельности Русской Православной Церкви и
современность. In: Православная миссия сегодня. СПб 1999. (online).[2008-11-12]. Dostupné na Internetu:
http://missionerdona.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=80&Itemid=82
647
Jn 14:6
648
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 82.
649
Jan 1:14
650
Viz Sk 16:17
651
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
645
121
4.3 Pneumatologický aspekt církevní metodiky
Církev jakožto boholidská jednota a „cesta svatých“ byla zjevena ve vší své plnosti až
v odkrytí tajemství Svatého Ducha,652 který uvádí do veškeré pravdy,653 to znamená, že také
ukazuje pravou Cestu vedoucí k životu věčnému. Skutečnost, že právě Třetí Osoba Přesvaté
Trojice uvádí do každé pravdy je nesmírně signifikantní i pro pochopení a hledání správných
metod a metodiky a to i v oblasti úspěšného rozvoje církevní misie ve světě. V radostné
synergii člověka a Boží blahodati, tj. působení Ducha Svatého, se po celé věky formovala
církevní metodika a tím i misie. Tato spolupráce má být věčným principem církevního života
a všech jeho projevů, a proto nejen otázkou historie! Pouze ten, kdo přijímá Christa jako
novou a živou cestu, a takto naplněn silou Ducha Svatého, je schopný vést druhé cestou Boží
pravdy a spasení.654 Autentická askeze je vždy silně christocentrická, a tedy konsekventně
pneumatologická, jak lze opět vidět u tolika misionářů – často je právě láska k Christu
pramenem jejich zápalu pro misii.
4.4 Metodika svatosti
Právě díky skutečnosti, že svatí si již ze pozemského života osvojili Christa jako Cestu,
Pravdu a Život, se stal boholidský a „ducho-nosný“ způsob života právě metodou svatých,
metodikou svatosti - následování Christa, Jeho apoštolů i všech svatých.655 Církevněslovansky řečeno „sobornou“ – sborovou, společnou – metodou, protože není založena na
různých domněnkách a myšlenkových konstrukcích, ale na prožívání, zakoušení jedné
všeobjímající a nevyčerpatelné Pravdy.656 Církev totiž neučí jen slovy nebo kázáním, ale
celým svým theantropickým bytím,657 vším bohatstvím „soborné“ Tradice. Osvojení si a
652
Viz Žid 9:8
Viz Jn 16:13
654
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
655
Viz 1 Kor 11:1
656
Důraz na duchovní existencialismus a ne empirismus je typický pro Pravoslaví. Viz YANNOULATOS, A.:
Confessing Christ Today. (online). [cit. 2011-06-28]. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/show_text_html.php?textid=112
657
A. Yannoulatos také upozorňuje na umělý aktivismus v misii a zdůrazňuje spíše metodiku „kvality“ bytí: „ne
jenom, čím být, ale i jak být živými svědky Boží přítomnosti ve světě.“ Viz YANNOULATOS, A.: Missionary
Activity of the Orthodox Church, s. 15. (online).[cit. 2011-06-28]. Dostupné na Internetu:
653
122
využití mnohověké zkušenosti svatých se i dnes stává zárukou správnosti metod, protože tomu
dosvědčuje celá Církev, která vyhlásila svaté jako vzory hodné následování. Taková metodika
může být vlastní pouze tomu, kdo žije, dýchá a myslí „sobornou“ Tradicí a životem Církve, a
takový se stává živoucím „pravidlem víry.“ Právě takovými byli svatí Boží, kterými byla vždy
nejlépe a nejefektivněji vedena církevní misie, protože z nich sama Pravda „září“ a to i po
smrti. Hagiografie takto nabírá širší rozměr, nezůstává jen opisem zázračného a udivujícího
života svatých, ale lze v ní najít nespočetné příklady sloužení svatých za všech možných
okolností; vedení lidmi, kteří kráčeli cestou spasení; blahodatné metody duchovního růstu.
Proto jsou životy svatých podle sv. Justína Popoviče organickým pokračováním Skutků
apoštolských, stejně jako ostatních knih Staré a Nové smlouvy, stejně jako se jejich „soborná“
metodika stává pokračováním metodiky proroků a apoštolů.658 Takto se akcentuje kontinuita i
v metodách misie, živá apoštolská sukcese, a ne pouze jakási „mechanická,“ často tolik
zdůrazňovaná.
V Církvi se učíme, zdokonalujeme se ve společenství a to i ve společenství se všemi
svatými,659 vždy přebývajícími v Církvi, což je hlavním pravidlem Církve a tím i jejím
posláním, misií. „Sobornost“ církevní metodiky je charakteristická tím, že se neohraničuje
určitou periodou života člověka, ale vede ho ke stálému růstu do zralého lidství, dle plnosti
Kristovy,660 proto spočívá smysl církevní misie právě v otevření každého člověka těmto
věčným horizontům na principu společného (soborného) růstu k Christu.661 U mnoha
pravoslavných misií nás překvapuje právě tento dynamismus, umocněný často vzděláním,
které je důležitým předpokladem růstu nejen jednotlivce, ale i širšího společenství, národa.
Pravoslavná „sobornost“ není něco automatického, právě současný stav určité
nejednoty to potvrzuje. Jako jeden z hlavních jmenovatelů je akcentován nacionalismus, který
vyúsťuje do pojetí: to naše pravoslaví je nejlepší, protože je např. „řecké, srbské, ruské,
ukrajinské“ apod. Mnozí badatelé a teologové upozorňují na tento nezdravý stav, který velmi
oslabuje pravoslavnou Církev jako celek a tím i její svědectví (misii). Nejedná se již o
pluralitu v jednotě, kterou by mělo být Pravoslaví typické, ale spíše o nejednotu v jednotě.
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary%20activity%20of%20the%20
Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%201964.pdf
658
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
659
Viz začátek druhé prosebné ektenie Božské liturgie sv. Jana Zlatostého (po proměnění Svatých Darů):
„Vzpomenuvše na všechny svaté, opět a opět k Hospodinu modleme se.“ In: Lidový sborník modliteb a
bohoslužebných zpěvů pravoslavné církve, Praha 1951, s. 179.
660
Ef 4:13
661
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 84.
123
Zvláště patrné je to v případě pravoslavných v Americe, ale i zde jde spíše o reprezentativní
příklad neshody tzv. mateřských Církví, jejichž „větve“ dosahují třeba až do USA.
Nacionalismus zřejmě mnohé pravoslavné křesťany činí pro věci „misie“ netečné, jak je
patrné např. v případě kyperských Řeků žijících ve Velké Británii.662 Materiální blahobyt
dostupný na Západě tuto inertnost často ještě více graduje.
4.5 Liturgický a modlitební rozměr
Na růst ve víře, dobrých činech a životu podobnému Christu, což můžeme shrnout i do
„soborného“ růstu, jednoznačně poukazuje bohoslužebný kruh církevního liturgického roku.
Jedná se o neustálé663 prožívání pravdy víry, pronikání do ní a o vrůstání do jedinečného
tajemství (tajiny) Christa a života v Christu. Bohoslužba je dýcháním Církve, její společná
(soborná) paměť, s tajinou Eucharistie v centru se stává živou přítomností Christa v životě
člověka a světa, čímž nastává skutečné proměnění stvoření a času, a odkrývá se tak cesta
Pravdě, jakožto i bezprostřední společenství s ní.664
Výše uvedené naznačuje, proč měl bohoslužebný život vždy tak významnou roli pro
církevní misii, neboť pravoslavná metodika měla vždy liturgický charakter. Bohoslužby jsou
blahodatnou školou, kde se vychovává nejen lidská mysl. Nejedná se pouze o empirické
poznání, ke kterému tolik lne evropský model, ale jde o formování člověka jako celostní
osobnosti. To vysvětluje fakt, že začátkem i koncem každé církevní misie nebylo nic jiného
než eucharistické shromáždění, jak potvrzuje bohatá historie pravoslavných misií.
Bohoslužby díky svým nestárnoucím metodám nesou obnovitelnou, proměňující sílu, jejíž
přirozeností je především modlitba, která je nazývána skutečným vychovatelem umu, srdce,
celé osobnosti a podle sv. Justína Popoviče je „jedinečnou metodou bytostného
sebepoznání.“665
Církevní a tím i misijní metodika musí tedy být jedině modlitební metodikou.
Fenomén „modlitebnosti,“ jakožto vnitřní vlastnost, odlišuje pravdivou, církevní misii od
každé jiné misie, nakolik modlitebnost formuje, přetváří člověka a buduje modlitební
662
Osobní pozorování autora v Coventry (Velká Británie).
Viz začátek „malých“ ektenií: „Opět a opět k Hospodinu modleme se.“ In: Lidový sborník modliteb a
bohoslužebných zpěvů pravoslavné církve, Praha 1951, s. 91.
664
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
665
Cit. dle АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
663
124
kulturu.666 Samotný pojem „kultura“ svědčí o organickém poutu s „kultem“, tedy bohoslužbou
a modlitbou. Vše skutečné hodnotné v každé kultuře je spojeno s kultem a založené na
modlitbě, což potvrzuje i sama historie, kdy se každá nemodlitební kultura projevila jako
bezduchá, povrchní, jednostranná, a v důsledku více nebo méně lživá. Podobně lze chápat
„nemodlitební“ osvícení, „nemodlitební“ etiku, vlastně každou lidskou činnost.667 Proto pouze
modlitební askeze může odhalit skryté hlubiny lidské přirozenosti a sebrat všechny lidské síly
k jedinečnému zdvihu namířenému k Věčnému, které vede k probuzení, kreativnosti a
proměnění člověka, přetvářejíc skrze něj a v něm jeho skutky, epochu i všechno stvoření.668
Především aljašská misie umožňuje vyzdvihnout ekologickou či dokonce až
kosmickou rovinu křesťanské misie, kde panuje jasná diference mezi světem a stvořením, kdy
příroda a země jsou chápány jako objekty lidské starostlivosti a ne zavržení. Hmota má být
posvěcena, ne zavržena. Nevyhnutelnost působení Svatého Ducha jasně ukazuje, že církevní
metodika i misie Církve dosahují svých cílů epiklesiálně-blahodatnou metodou. Jedná se o
boholidskou synergii, na které je založena jak historická misie Církve, tak Církev sama,
jakožto všeobjímající boholidský organismus. Epiklesiálně-blahodatná metoda nám umožňuje
odlišit církevní metodiku od metod tohoto světa, které jsou pouze lidským dílem, a přivádějí
každou církev k postupnému zesvětštění a její proměně v jednu z mnoha společenskoideologických organizací.669
Misie je vedena v tomto světě a pro tento svět, musí dokázat aktuálně reagovat na
alarmující otázky, ale nejde o nějakou pohotovost mít vždy připravené „instantní“ odpovědi na
všechny otázky doby, ale spíše o náležitý přístup k těmto otázkám. Jak je patrné u
pravoslavných misií a jejich úspěchu či „ujmutí se,“ dokázaly často kreativně reagovat na
skutečné potřeby daného národa, přehlížejíc vyvíjené politické nátlaky či jiné podobné faktory
vždy a všude deformující nejen způsoby, ale nutně i obsah misie.
4.6 Mystagogie
Spolu s výše uvedenými principy církevního života je nutné zmínit i mystagogickou
dimenzi, která má biblické kořeny, kdy Bůh postupně zjevuje (odkrývá) své věčné tajemství a
666
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 85.
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
668
Viz Řm 8:19-22
669
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 86.
667
125
uvádí do něho. Děje se tak v závislosti na schopnostech člověka toto tajemství přijímat, což
vidíme v dynamice Boží ikonomie: nejprve přichází Zákon, poté proroci, následuje Vtělení
Syna Božího, seslání Svatého Ducha, uvádějícího do každé pravdy ještě dokonalejším
způsobem, připravujíc člověka na setkání s Bohem „tváří v tvář“ ve věčnosti, ve společenství
s Christem v Jeho Království bez konce.670
Tato mystagogická metoda byla silně přítomná zvláště v ranně křesťanském období,
kdy byli zájemci o křest uváděni do tajné disciplíny a ti, kteří křesťanství přijali, byli i poté
postupně hlouběji a hlouběji uváděni do tajemství víry nejen za pomoci mystagogické
katecheze, ale i celým stylem a způsobem života, včetně myšlení i chování.671 Proto by bylo
těžkou redukcí, pokud by se ze současné katecheze stala jakási „pouhá“ pravoslavná
pedagogika, nakolik její smysl a poslání je, jak je vidět, velmi hluboký. Samotná Božská
liturgie dodnes živě svědčí o mystagogickém charakteru církevní metodiky, uzpůsobení
Liturgie totiž samo o sobě vyjadřuje vnitřní „architekturu“ Církve a jejího ducha, protože
právě tato Liturgie mystagogickým způsobem činí reálnou spasitelnou Boží ikonomii
v každém období a čase, shrnujíc v sobě stín a předzvěst proroctví Staré smlouvy, podávajíc
skutečnost Těla a Krve Christovy, odhalujíc jejich jednotu jako předobraz budoucích dober
(blah).672 Představuje se zde ucelenost přecházející až do nadčasovosti: pestrost metod
používaných v historii neznamená nutně jejich zavržení jako něčeho zastaralého. Nelze je jistě
bezduše kopírovat, ale díky jejich především duchovním kvalitám pro nás zůstávají trvalým
zdrojem inspirace. I to co působí na první pohled archaicky není nutně zastaralé.
Takto se pravoslavné bohoslužby, s Božskou liturgií v jejich pomyslném srdci, stávají
mocným svědectvím a misijním impulsem, což potvrzuje historie pravoslavné misie na mnoha
místech, kdy byl chrám jakýmsi magnetem přitahujícím pozornost a krása bohoslužeb v něm
„konaných“ často připomínala samotné nebe. Z toho pro současnost plyne nutnost
zodpovědného přístupu k bohoslužbám a starostlivost o chrám jako místa často prvního
kontaktu jakéhokoliv člověka s Pravoslavím, aby se neproměnil v místo „vykonávání zažitého
kultu,“ který by případnou bezduchostí těžko oslovil. Jedná se o výzvu pro každou PCO, jak
se tímto lze podílet na svědectví o Pravoslaví.
Všichni zkušení nositelé církevního ducha po celou dobu historie přijímali tuto do
tajemství uvádějící metodu v každodenním životě, když hlásali Evangelium a vtělovali ho
670
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
Viz КИРИЛЛ ИЕРУСАЛИМСЛИЙ: Огласительныя и тайноводственныя поучения. Victoria 1991.
672
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
671
126
v životě každého člověka, začínajíc s „mléčnou stravou“ a pokračujíc „tuhým pokrmem“ (Žid.
5:12-14). Mystagogická metoda je spojena především s praktickou stránkou lidského života,
nakolik uvádí v duchovní růst, nazírání a osvícení.673 Tímto způsobem zakoušíme zároveň
katafatickou i apofatickou stránku duchovní zkušenosti, když vše reálně prožíváme, ale při
tom jsme si vědomi nedostupnosti a nevýslovnosti tajemství. Tento fakt potvrzuje, že tento
způsob se jeví jako velmi vhodný pro misii ve světě: v hmatatelném, reálném životě, v
konkrétní praxi nacházet hlubinnou skutečnost (reálnost) a postupně do ní pronikat, od
viditelného a ve viditelném, na základě jejich reálného zakušení a poznání jejich smyslu,
odhalovat neviditelné, ukryté v jejich hlubinách a tím pro mnohé utajené.674
Otázka mystagogie a tajemství je v současnosti velmi aktuální, zvláště pokud vidíme,
jak na podobných principech profitují východoasijská náboženství, kulty či až sekty. Často se
jedná o prostou reakci na absenci „mystiky“ ve křesťanství a její hledání jinde, bez hlubšího
proniknutí do problematiky destruktivního charakteru mnoha takových společenství. Před
pravoslavnými povstává více a více výzva probádání těchto „kalných vod“ a také smysluplná
apologie orthodoxní křesťanské pozice,675 nakolik s nepřeberným bohatstvím duchovní praxe
Východu, tradicí hesychasmu a mnoha dalšími fenomény může dnes Pravoslaví být
protiváhou a alternativou východním náboženským směrům.676 Zvláště pravoslavná Církev
v Rusku chápe „boj“ především s destruktivními sektami jako součást své misie vůči
společnosti.
4.7 Ikona – typologie – symbol - jazyk
V rámci bohoslužebného života se užívá ikonická metoda, která může být také nazvána
jako symbolicko-typologická. Bohoslužby, podobně jako Svaté Písmo, nedávají racionálně
založené, jasně zformulované pravdy. Jazyk Zjevení, Bible i liturgie, tedy jazyk Církve je
jazykem ikony, symbolu a obrazu, protože jedině tímto způsobem je možné vyjádřit
nevyjádřitelné, skrze symboly a obrazy se takto činí dostupným Boží tajemství.677 Tento jazyk
v sobě nese něco obrazného, posvátného, ne-li okřídleného, ale přitom nemá nic společného
673
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 87.
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
675
Viz zajímavé poznatky a závěry v knize: ROSE, S. Fr. .: Orthodoxy and the Religion of the Future. Platina
1997.
676
Viz velký úspěch překladů Filokalie do cizích jazyků, především anglického. Viz KALLISTOS, Bishop of
Diokleia: The inner unity of the Philokalia and its influence in East and West. Athens 2004, s. 22.
677
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 87.
674
127
s romantickou fantazií nebo mlhavou nejednoznačností. Naopak je jasný, prostý,
bezprostřední, „zdravé mysli“ a povznášející. Sjednocuje dětskou prostotu s nevyčerpatelnou
moudrostí, vede od stínu k obrazu (ikoně), od obrazu ke skutečnosti, jejíž nahlížení se poté
dále prohlubuje. Takto poznáváme hlubší obsah reality, která je v nás a mezi námi, jako
Emmanuil („s námi Bůh“),678 tedy živou a zázračnou tvář Christa, Tvář, ve které se odkrývá
všechna plnost Božího tajemství, ale zároveň zůstává skrytou ve své apofatické, mysl
převyšující hloubce.679
Symbolicko-typologická metoda, využívajíc takový jazyk, se nestává pouhou alegorií,
ale liturgický symbol vyznává a svědčí o přítomnosti tajemství, ukazuje jeho skutečnou sílu,
uvádí do jeho neuchopitelné neohraničenosti a nedostupnosti. Na rozdíl od tohoto jazyka je
jazyk současné evropské kultury i racionalistické mělkosti povrchní a ohraničený. Jazyk
iracionální nereálnosti nebo abstraktní nejasnosti v opozici předešlému touží po něčem
vyšším, ale většinou zůstane u magického mysticismu, který místo světla a osvícení přivádí do
bezvýchodné tmy.680 Ačkoliv to může být pro některé náboženské systémy cíl jejich úsilí,
z pravoslavného pohledu to spíše samo o sobě potvrzuje škodlivost těchto směrů.
Vzhledem k otázce jazyka se relevantně váže problematika překladů, ke kterým se na
křesťanském Východě přistupovalo vždy s velkou poctivostí a bez předsudků. Mnohé místní
pravoslavné Církve dnes paradoxně řeší problém užívání spíše zastaralých, než
nesrozumitelných forem jazyka. Považují dané překlady nebo i originály za natolik jedinečné,
že je někdy až nechtějí podrobit „redukci“ překladu resp. jazykové úpravy do srozumitelnější
podoby. Hledají se pádné argumenty, proč to není vhodné a často se bazíruje na věrnosti
tradicionalismu. Dokonce panují obavy ze zesvětštění Pravoslaví, pokud by se užíval soudobý
jazyk, takže méně srozumitelná forma liturgických textů bývá stavěna do defenzivní úlohy
ochránce původnosti a protekci vůči duchu „tohoto věku.“ Určití pravoslavní křesťané se tak
částečně staví do pozice „trojjazičníků,“ když přehnaně akcentují tradiční formy především
bohoslužebného jazyka, ale přitom již všechna další činnost v Církvi se již koná v určitém
moderním jazyku resp. dialektu. Taková konzervace bohoslužebného života, i přes všechny
pádné argumenty, zcela protiřečí zásadám církevní metodiky s důrazem na misii, které zde
uvádíme.
678
Viz Mt 1:23
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
680
Tamtéž.
679
128
4.8 Současný svět
Církevní metodika, podobně jako celá misie pravoslavné Církve, závisí bezprostředně
na Pravdě. Proto všechno co zatemňuje lidský horizont, co ho vydává smrti a zahynutí, co
zatarasuje cestu k naplnění věčného povolání, jedním slovem vše, co ohraničuje a deformuje,
nemůže být nikdy přijato jako církevní metoda.681 Odráží to i výzva a princip práce ap. Pavla:
„Nepřizpůsobujte se tomuto věku…“682 Podřízení se, připodobnění se době a jejímu duchu
zakrývá horizonty věčnosti. Čas a život v něm se posvěcují a nabývají tak svůj smysl ve světle
věčnosti, ale nikdy tomu není naopak. Výše uvedený verš z listu Římanům pokračuje
poučením: „nýbrž proměňujte se obnovou své mysli…“ Což jinak řečeno znamená naplnit čas
věčností.683
Církev dobře ví, že každá doba nese své těžkosti, proto realizujíc svojí misii, se snaží o
to, aby se břemeno každého období stalo dobrým jhem Christovým684 skrze proměnění a
darování vnitřního smyslu době i jejím těžkostem. Stejně jako Christos přijal lidské tělo i
hříchy světa, taktéž i Církev je, na základě své Christu podobné přirozenosti a poslání (misii),
povolána vtělit se a nést na sobě hříchy a rány světa, převazujíce a léčíce je.685 Takto „přivtělená a raněná“ může uzdravovat a stávat se olejem pro svět, jakožto Christovo Tělo, které
nemůže konat jinak než jeho Hlava. Z uvedeného vyplývá, že tato metoda, stejně jako misie,
skrze kterou se realizuje, má soteriologický, spásonosný charakter, kdy není na světě, proto,
aby soudila,686 nebo aby se od světa nakazila jeho nemocemi, ale kvůli tomu, aby svět získal
ztracené zdraví, plnost a dokonalost.687
Terapeutický přístup byl již analyzován v úvodu, zde už lze jen zdůraznit i k výše
uvedenému jeho aktuálnost. Dezinformace bránící akceptaci křesťanství často zapříčinili
křesťané sami, jak si lze uvědomit jen při letmém ohlédnutí zpět. Proto je dnes namístě
představit křesťanství, a to platí i pro Pravoslaví, v adekvátních podobách. Nejde o
moralismus, láteření nad lidskou hříšností, strašení pekelnými mukami apod. Často byly
zdůrazněny určité aspekty, vytrženy z kontextu a později převážili nad vším ostatním.
681
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
Řm 12:2
683
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
684
Viz Mt 11:28-30
685
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 89.
686
Podobně jako Christos nepřišel soudit, ale spasit svět - Jn 3:17.
687
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
682
129
Pravoslaví bývá vzhledem k tomuto přístupu vnímáno např. jako „fousaté, nejlépe nosící
rubášku...“ Takovou pečeť může zanechat důraz na vnější formy, tradicionalismus hraničící
z konzervatizmem nebo nezdravým fundamentalismem, typickým zejména pro ty nejvíce
„horlivé“ pravoslavné, kteří už ani nechtějí mít nic společného se zbytkem pravoslavného
světa. Tradice mnoho dává, ale nezdravý přístup k ní také bere, a nejen pravoslavným, ale
díky jejich špatnému svědectví bere Církvi ty, kteří mohli být pro Pravoslaví získáni např.
představením Církve jako léčebnice, kde se probíhá léčba všech a nejedná se o skupinu
nadřazených, dokonalých, rigidních věřících. Posun také v tomto ohledu demonstruje věta:
v prvních dobách očekávali křesťané druhý příchod Spasitele, ale dnes už mnozí čekají spíše
na příchod antichrista. Nebezpečí deformace je ve věcech víry často skryté, ale o to silnější.
4.9 Utrpení - půst
Církev, naplněná Christovou vzkřísitelnou silou, se raduje s radujícími a pláče
s plačícími,688 přijímaje metodiku kříže a sou-strádající lásky. Metodikou kříže a obětující se
lásky tak přistupuje ke všemu: ke všem bytostem, obdobím i ideám. Do toho spadá i půst duše
a těla a zdrženlivost, protože post proměňuje celou filosofii života člověka, očišťujíc ho a
proměňujíc v chrám Svatého Ducha, což napovídá, že je chybou chápat půst zákonicky, jak
tomu bylo třeba v období Staré smlouvy nebo později v západní Evropě.689 Půst vychovává
vůli, mysl, smysly, člověk se jím upevňuje nejen ve víře v Boha a navíc tak může o Bohu začít
i svědčit: životem, slovem, krví (byť i v duchovním smyslu). Půstem zdrženlivostí se
odkrývají tajemství a člověka poté přivádějí k ohlašování vzkříšeného Spasitele. Církevní
misie je proto bez tohoto mocného prostředku proměnění a očištění nemyslitelná, nemůže bez
něj přinést kýžené plody, pokud se nepřerodí osobní i společenský život člověka.690
Síla svědectví utrpení překonává hranice lidských možností, jak potvrzuje krvavé i tzv.
nekrvavé mučednictví. Mnoho misionářů žilo ve velmi skromných a stísněných podmínkách,
často trpěli pro Christovu Pravdu velkou část života, ale jejich naděje nepohasla a mnohdy až
po několika desetiletích se dostavili výsledky jejich martyria, doslovně tedy svědectví, jak
vidíme třeba v případě sv. Niny, osvětitelky Gruzie, a sv. Grigoria, evangelizátora Arménie. I
Ruská pravoslavná Církev ztratila při krutém pronásledování ve 20. století miliony
688
Viz Řm 12:15
Viz PRUŽINSKÝ, Š., NADZAM, M.: cit. dílo (1995), s. 90.
690
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
689
130
duchovních a věřících, ale paradoxně vzešla očištěna a posílena a její současné svědectví tak
získává na větší naléhavosti i efektu, právě proto, že nejde o „prázdná slova,“ ale o Pravdu pro
níž bylo tolik lidí ochotno položit život. Ačkoliv zní poselství o přijetí utrpení paradoxně, je
vlastní pouze autentickému křesťanství, nakolik ostatní náboženské systémy se snaží z utrpení
všemožně uniknout.
4.10 Praxe
Praxe v sobě slučuje a sjednocuje všechny metody a prochází celou metodikou, praxe
odhaluje teorii (θεωρια−Boho-poznání, Boho-vidění). Hovoří o tom i svatý Grigorios
Palamas: „hlásáme slovo praxí, skutkem ho potvrzujeme, a praxi, činy hlásáme slovesně,“691
tedy pravdou prověřené, a proto smysluplné. Po všechny časy tedy skuteční nositelé
církevního ducha a misie dodržovali opravdu vážné a efektivní metodické pravidlo: nikdy
neradili druhým to, co sami nesplnili. Tento princip je mnohokrát prověřený i hagiografií:
misie Církve nezávisí na hovoření o Pravdě, ale nejvíce na samotném životě v Christu jakožto
věčné Pravdě. Čím více se Bohočlověk Christos stane životem našeho života (osobního i
společného), tím více my, shromáždění okolo Něho, budeme věrnými svědky a vyznavači
Jeho svatého Jména. Pravda v osobní zkušenosti prožitá a vtělená svědčí poté sama o sobě,
září z těch, kteří ji nesou, a osvěcuje jejich okolí, jak stojí v Evangeliu.692
Z uvedeného vyplývá, že pravoslavní křesťané se nemusí bázlivě strachovat, že jejich
misie nebo svědectví není moderně řečeno úplně „up to date.“ Pokud je vše v Církvi, tak jak
má být, netřeba mít obavy, svědectví si vždy jakoby samo najde aktuální cesty jak vypovídat o
Pravoslaví. Více by mělo pravoslavné křesťany trápit, co se děje, pokud vše v Církvi není
v pořádku. Pak dochází k paralýze jak svědectví, tak mnoha dalších oblastí, které také ztrácejí
na vitalitě. Nejednou bylo v práci zdůrazněno, že kvalitní misie je podmíněna konsolidací
poměrů především uvnitř Církve, a ne tolik hledáním nových, atraktivních a překvapivých
metod.
691
692
Cit. dle: Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
Viz Jn 1:5
131
4.11 Jedinečnost – jednota – nadčasovost
Při hledání metod a zpracovávání metodiky v rámci realizace boholidské misie ve světě
Církev vždy ctila různorodost a jedinečnost každé osobnosti, každého národa, nakolik je každý
člověk neopakovatelný. Podobně i každý národ má své dary, svoje osobité povolání, ať
historické či eschatologické. Církev si váží těchto darů a směruje jeho povolání za použití
jazyka, zvyků každého národa. Nesměřuje se zde k unifikaci, ale spíše k naplnění a sjednocení
všech lidí a národů jednotou víry a Ducha, proměňujíce je v Boží národ, lid.693 Takto
uskutečňovala Církev úspěšně svou misii v minulosti, tyto metody zůstávají efektivní i
v současnosti a takovými zůstanou až do konce časů, a to především proto, že jsou ve své
přirozenosti boholidské a tím věčné. Všechny mohou vyjádřeny v jednom všeobjímajícím
principu: žít a myslet v Iisusu Christu-v tom je shrnuta všechna metodika Církve, její věčná
misie a povolání.694
4.12 Příklad praktické aplikace vhodných metod
Zajímavá
je příhoda ze života sv. Siluána Svatohorského, kdy hovořil s jedním
ruským episkopem, který žil na východě, o praktických otázkách misijní činnosti. Vladyka byl
velmi přímý, až fanaticky. Starec Siluán se ho ptal, jakým způsobem se snaží přesvědčit a
obrátit ke křesťanství lidi okolo? On odpověděl, že jde do buddhistického chrámu a obrátí se
v řeči ke všem přítomným, říkaje jim: to, co vidíte, všechny ty sochy – to jsou idoly, kameny,
dřevo, nic; vyhoďte je, rozbijte je, uvěřte v pravého Boha! Sv. Siluán se ho zeptal: a co se v té
chvíli děje s Vámi? Misionář odpovídá: ti necitliví, hloupí lidé mě vyhazují z chrámu a bijí
mě! Tehdy mu starec řekl: víte, že byste mohl dosáhnout lepších výsledků, kdyby jste přišel
do jejich chrámu, podíval se s jakou zbožností se lidé modlí, jak ctí svou víru a pozval byste
několik z nich posedět bokem a řekl jim: povězte mi něco o svojí víře… A pokaždé, když by
něco říkali, a hodilo by se to, mohl byste jim odvětit: jak je krásné to, co jste mi řekli! Jestli by
k tomu bylo možné doplnit takovou myšlenku, aby to rozkvetlo do plné krásy… A takto byste
vnesl do jejich pohledu na svět tu a tam jednu nebo druhou myšlenku z Evangelia nebo
693
Viz АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: cit. dílo.
Mnozí pravoslavní autoři nazývali svoje práce prostě Život v Christu (sv. Nikolaos Kavasilas-P.G. 150, 493726) nebo Můj život v Christu (sv. Ioann Kronštadský).
694
132
z pravoslavné víry. Neobrátil byste je ihned, ale obohatil byste je tím, co Christos přinesl na
zemi.695
695
Viz АНТОНИЙ, митрополит Сурожский: О встрече. СПб 1994, s. 99.
133
5. AKTUÁLNÍ VÝZVY V OBLASTI PRAVOSLAVNÉ MISIE
Každý pokus byť jen o nastínění cílů v nejbližší budoucnosti brzy zastarává. Proto se
pokusíme omezit na vytyčení aktuálních výzev, z nichž jistě neztratí všechny najednou na
aktuálnosti, ale spíše se budou modifikovat podle vývoje v každé oblasti. Pomineme otázky
jednotlivce, nakolik spojitost misie a lidské osobnosti byla již nejednou zmíněna v této práci,
akcent na individualismus je dnes navíc dostatečný. Zaměříme pozornost spíše na posílení
společenství, které primárně představuje cíl pravoslavné misie více než pouhá izolovaná
konverze. Jedná se především o církevní obec, jako mikrokosmos celé Církve, s důrazem na
rodinu, jakožto domácí Církev, či základní stavební „jednotku“ nejen parochie. Nakonec se
pokusíme přiblížit jednotlivé oblasti misijního působení pravoslavné Církve v globálním
měřítku, nakolik před několika místními Církvemi často leží podobné výzvy a bylo by příliš
detailní probírat je postupně jednu po druhé, tedy pomyslný církevní makrokosmos.
5.1 PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC
Pravoslavná církevní obec (PCO) se jeví jako centrum celé služby a poslání Církve.696
Praxe potvrzuje reciproční vztah Církve jako celku a PCO: pokud se určité zásady v oblasti
misie nepodaří aplikovat na úrovni církevní obce, poté nedojde k žádné změně a naopak dobře
„fungující“ církevní obec dává mnoho i celé pravoslavné Církvi. Zde jistě leží velká výzva
v podobě překonání indiference hraničící s ignorací, která se projevuje u věřících nejen
vzhledem k hlubšímu duchovnímu životu, ale adekvátně též k aktivitám vyvíjeným na PCO.
Při hledání způsobů motivace nejen k aktivitám misijního charakteru však nelze hledat
jednoduchá řešení, kdy se přizpůsobíme duchu doby nebo slovy prof. Foundoulise nemůžeme
program činnosti a způsoby práce církevní obce určovat podle světských kritérií, ta musí mít
ryze duchovní základ.697
Bránit se potupující sekularizaci zesvětštěním metod práce za účelem přilákání
pozornosti věřících a jejich následného širšího zapojení v aktivitách PCO lze přirovnat
k časované bombě, která „tiká“ a vše se zdá v pořádku, kdy se opravdu může dařit probudit
věřící z pomyslného spánku, ale ne duchovního, kdy přes určité kvality těchto aktivit
696
Porovnej FOUNDOULI, I. M.: Možnosti misijných aktivít Cirkvi v cirkevnej obci (1). In: OCM 1/2006.
Prešov 2006, s. 22.
697
Tamtéž, s. 24.
134
nedochází k duchovnímu posunu nebo proměně, a pokud by měl charakter činnosti později
skrytě změnit k více duchovnímu, záludnost bude odhalena, „věřící“ odrazeni, nakolik toto
nebude splňovat jejich materialistické požadavky. Není lehké shrnout tuto vážnou
problematiku a již dříve bylo poukázáno, že metody církevní práce nemohou být sekulární,
protože nesplňují ani svůj zdánlivý účel a tím nepřinášejí reálný, především duchovní užitek.
Záměrem jistě není monofyzitský přístup přehlížející materiální rozměr našeho života,
ale pravoslavnou metodou je proměnění, „zduchovnění“ hmotného, ne přizpůsobení se mu
nebo dokonce podřízení se mu. Jde často o otázku kultury a vztahu k ní, kdy můžeme
v Pravoslaví zaznamenat různé přístupy, z nichž také misijně nejautentičtější je metoda
posvěcení kultury, ne její zavržení. I to je dnes velmi aktuální otázkou, nakolik stoupá kulturní
konzumnost, potřeba se bavit, vyúsťující v krajních případech do jakési „tele-narkomanie“
nebo „PC-narkomanie,“ která rozvrací nejen jednotlivce, ale i rodiny, právě z důvodu ztráty
prožívání společenství.698 Toto se pak odráží na úrovni církevní obce. Proto vyvstává akutní
nutnost hledání možných alternativ, ale v pravoslavném duchu, který má daleko od zavrhování
hmotného rozměru naší existence, ale rázně odmítá jakékoliv zesvětštění v církevních kruzích,
nakolik to nepřináší užitek, ale pouze další, často zbytečné problémy.
Již byla zmíněna otázka posílení společenství, a to nejen společenství PCO, ale i
společenství rodiny, jakožto domácí Církve,699 základní buňky celého církevního organismu.
Věnovat
maximální
pozornost
kvalitnímu
rodinnému
životu
je
v době
typické
individualismem a rozkladem více než aktuální, samo o sobě by to mohlo být
charakterizováno jako jeden ze zásadních bodů současného poslání,700 tedy misie, Církve.
Každá církevní obec musí stát na základech stabilních a pokud možno početnějších701 rodin a
paralelně pomáhat všem věřícím, kterým se toto nedaří realizovat.
Způsoby práce na PCO mají být plné „moci a Ducha,“702 pokojné, zbožné, mravní a
plné lásky, přičemž nečiní nad člověkem násilí a nezpochybňují úctu k němu. Jako zvláště
nevhodné se jeví snaha o inspiraci za „církevní ohradou,“ která vymezuje zdravé učení. Již
zmíněný prof. Foundoulis akcentuje Tradici, kdy varuje před ostychem za tradiční způsoby
698
Porovnej КУРЕНКОВ, А.: Миссия православной семьи. Proneseno na: III (VIII) Всецерковный съезд
епархиальных миссионеров. (online). [cit. 2011-06-28]. Dostupné na Internetu:
http://seminaria.bel.ru/pages/mo/2002/mo12_st_1.htm
699
Viz Řm 16:5
700
Porovnej KORMANÍK, P.: Pravoslávne dušpastierstvo. Gorlice 2009, s. 149 n.
701
Zvláště v Rusku se hovoří o tzv. demografické válce, kdy pravoslavní věřící mají málo dětí, a proto závratně
stoupá počet muslimů, pro které jsou typické mnohodětné rodiny. Alarmující je poměr blížící se 1:1.
702
1 Kor 2:4
135
činnosti a nabádá, že se v žádném případě nejedná o něco zastaralého, brzdícího rozvoj PCO.
Tradice je naopak pramenem života a věčné inspirace. Množství forem a obnovující učení
určuje vhodnou míru a způsoby, jak kráčet po správné cestě „před Bohem.“ Na druhou stranu
věrnost Tradici neznamená zavržení současných prostředků a forem,703 jak se domnívají
někteří až příliš horliví pravoslavní křesťané, ale použít je k dobrému účelu, a ne nechat špatný
účel diktovat prostředky naší práce.
Mezi aktuální výzvy v této oblasti parochiálního církevního života lze zahrnout
následující body:
1)
zdůraznění PCO jako eucharistického společenství, základní buňky Církve,
„konkretizace“ především duchovních souvislostí, aby se zabránilo abstraktnímu
vnímání Církve, které vede k sekularizaci, vnímání účasti na bohoslužbách jako
povinnosti nebo nutnosti a např. nedělní bohoslužby se poté mohou stát více
podobnými jen jakési „schůzi“ než živému společenství s Bohem
2)
v místních podmínkách deformovala doba komunismu pohled na Církev nejen u
nevěřících, ale často i u věřících, přičemž v současnosti tuto „formaci“ přebral sílící
materialismus, vyúsťujíc v sekularismus, se kterým se mnozí křesťané často bez
zaváhání a náznaků obrany rychle smiřují a praxe především jejich duchovního života
jasně ukazuje, že jeho zásady přijali za své a řídí se jimi; pokud se na PCO tento
„trend“ rozšíří, hraničí to se záhubou všech Pravoslaví vlastním principům, a proto je
nutné tomu vhodně bránit a předcházet
3)
širší zapojení věřících, posílení rozměru královského kněžstva,704 podpoří i kněžstvo
hierarchické, na kterém často leží zodpovědnost za veškerou činnost na PCO, kdy se
vychází z předpokladu, že jsou za to přece duchovní placeni, a věřící se přitom zapojují
bez nároku na odměnu, a na druhou stranu nemají dostatečnou erudici pro své větší
zapojení v aktivitách své církevní obce, což je vede k rezignaci hraničící s indiferencí,
které naprosto rozbíjejí úsilí o vytvoření živého nejen duchovního společenství
4)
v současnosti se hovoří o nezbytnosti obnovení formy „agapé,“ hostin lásky, které
umožňují setkání nejen „skalních“ věřících, ale i všech přítomných, třeba i náhodných
návštěvníků, zvláště po nedělních bohoslužbách, kdy se rozvíjí a prohlubuje formování
703
Viz FOUNDOULI, I. M.: Možnosti misijných aktivít Cirkvi v cirkevnej obci (2). In: OCM 2/2006. Prešov
2006, s. 24.
704
Viz 1 Pt 2:9
136
společenství, jde o pokračování liturgie po liturgii, nakolik nejen služba v chrámu je
posvátná, ale i všechno další konání v Církvi má nést „punc“ posvěcení
5)
pokud se hovoří o „agapé“ nelze nezmínit sociální rozměr každé PCO, která by se
měla usilovat o zapojení filantropie do svého běžného života,705 pomáhat nejen svým
členům v těžkostech, ale dokázat se „přenést“ za hranice církevní obce a napodobňovat
christologický vzor služby bližnímu, kterými jsou všichni bez rozdílu vyznání nebo
barvy pleti; i sebemenší vesnička by neměla být zbavena služby tohoto rozměru, která
předchází vzájemnému odsuzování a vede k vzájemnosti, a také předchází nezdravým
jevům „syslení“ do církevní pokladny pouze pro potřeby církevní obce, vedoucí
často naprostému přehlížení potřeb bližních, a tím k nekřesťanské lhostejnosti
6)
byl již zmíněn až morbidní rozvoj masmédií, Internetu, telekomunikace a s tím
související elektroniky, který je vhodné využít spíše jako prostředek „informační misie
o Pravoslaví“ nebo zefektivnění určité činnosti, než jako cestu k mediálnímu či
informačnímu „konzumismu“ nebo nahrazování osobních vztahů komunikací na dálku;
nutno přiznat, že soudobé trendy v této oblasti jsou velmi silné a často se o nich ani
nehovoří a přijímají se jako samozřejmost, ale to samo už vyvolává neodkladnou
potřebu tyto problémy odhalovat a řešit
Pojednali jsme o některých aktuálních výzvách, především vzhledem k lokálním
podmínkám Pravoslaví. Nebudeme zde hovořit o všech „vnitro-církevních“ problémech jako
je rozvoj liturgického života, homiletiky, katecheze apod.,706 nakolik ty nejsou pouze
záležitostí této doby, ale byly výzvou téměř vždy. Rozlišit hranici, co ještě považovat za
„vnitřní misii“ a co už ne, je značně subjektivní věc. Pokud hovoříme o určitých výzvách
vzhledem k misii, děje se tak především proto, že život každé PCO, ale i místní a celosvětové
pravoslavné Církve je sám o sobě nejsilnějším svědectvím. Všechno dění v pravoslavné Církvi
je neoddělitelně spjaté. Proto i ta nejmenší PCO nesmí zapomínat na sílu svého svědectví,
nakolik tím ovlivňuje všechny nejen pravoslavné křesťany i v globálním měřítku.
705
Např. v USA často už běžná praxe.
Porovnej FOUNDOULI, I. M.: Možnosti misijných aktivít Cirkvi v cirkevnej obci (2). In: OCM 2/2006.
Prešov 2006, s. 25.
706
137
5.2 GLOBÁLNÍ ÚROVEŇ PRAVOSLAVNÉHO SVĚDECTVÍ
V „globálu“ platí jistě rozšířeně i některé výzvy, které byly uvedené v „lokálních“
podmínkách vzhledem k PCO, nakolik jde v mnoha ohledech pouze o mikrokosmos a
makroskosmos, pro které platí stejná pravidla, ale přeci jenom nelze odvodit globální výzvy
analogicky těm lokálním. Proto se pokusíme nastínit vzhledem k poznatkům shrnutým v této
práci a aktuálnímu stavu problematiky misie některé z oblastí, ve kterých by pravoslavní
neměli zůstat neteční a realizovat v nich své svědectví.
Pokud budeme usilovat o vyjádření výzev relativně totožných pro určitou oblast,
naskýtá se hned několik vodítek, jak celý svět rozdělit. Otázkou zůstává, které z nich se jeví
jako nejadekvátnější. Nabízí se geografický model, kdy se vzhledem k jednotlivým
kontinentům přiřadí pro ně typické otázky, ale tím vzniká hned několik problémů najednou,
nakolik kontinenty nejsou homogenními „jednotkami,“ ale jsou vnitřně často silně
diferenciované. Dělení na tzv. „první, druhý a třetí“ svět se již nejeví ve 21. století jako příliš
adekvátní, ačkoliv se s ním můžeme setkat především vzhledem k africkým zemím, ale jde
spíše o politický náhled, který nemůže nereprezentovat diferenciovaně výzvy, jelikož jde o
značně generalizující přístup.
Jako nejlepší se z pohledu misie jeví model „civilizačně-religionistický“ či jak by ho
bylo možné vystihnout, který vychází z pojetí Huntingtona,707 který chápe civilizaci jako
kulturu typickou pro určitou oblast. Následně dělí svět na devět částí: západní (západní
křesťanství), islámskou, pravoslavnou, hinduistickou, buddhistickou, čínskou, japonskou,
africkou a latinsko-americkou. Tohoto modelu se přidržíme pro vyjádření konkrétnějších
závěrů, ale sloučíme zde určité oblasti, vzhledem k podobným podmínkám, které v nich pro
misii
panují, ačkoliv její východiska mohou být v jednotlivých okruzích zcela odlišná.
Nejprve zmíníme pro misii šťastnější oblasti, poté ty problematičtější.
5.2.1 Diaspora – Pravoslaví v „západním“ světě
Pravoslavným v diaspoře, konkrétně vladykovi Kallistovi Waremu, starec Amfilochios
z Patmu radil: nebojte se o své Pravoslaví, nebojte se, protože jako pravoslavní budete často
707
Porovnej HUNTIGTON, S. P.: The clash of civilizations and the remaking of world order. London 1998, s.
41.
138
izolovaní a vždy v malé minoritě. Nedělejte kompromisy, ale nenapadejte druhé křesťany;
nebuďte ani defenzivní ani ofenzivní, prostě buďte sami sebou.708 Toto je jedinečný příklad
podložený hlubokou duchovností, zdravě „asertivní“ a při tom realistický i v pohledu na misii
– jde především o svědectví, „být sami sebou.“ Potvrzuje to „sebepojetí“ Pravoslaví, které má
ve své plnosti všechny prostředky pro realizaci svědectví, tak aby dokázalo být aktuální,
autentické, efektivní... Otázkou již jen zůstává míra participace na tomto pokladu mnoha
misijních metod a cest a jeho kreativní rozvinutí v duchu Tradice.
Na mnoha místech dokáže Pravoslaví citlivě a „deprozelyticky“ vyplnit duchovní
vakuum, které vzniklo často značnou mírou sekularizace mnoha „západních“ křesťanů.
Nebezpečí nákazy touto „chorobou“ samozřejmě hrozí i pravoslavným, kteří se stali součástí
západní civilizace, ale Pravoslaví také disponuje mnoha způsoby, jak se tomuto fenoménu
úspěšně bránit, je to otázka volby. Lze však konstatovat, že sekularizovaní pravoslavní
křesťané už nemají „přesycenému“ Západu co dát, nakolik už je natolik zahlcen nesčetnými
vírami, kulty a duchovními dobrodruhy, že alternativa stát se jedněmi v nesčetné plejádě,
nejeví příliš mnoho možností pro realizaci a pochopení proměňujícího svědectví. Nechceme
zde posuzovat situaci pravoslavných na Západě, ale pouze nastiňujeme úskalí možných
způsobů „církevní seberealizace.“
Jako pozitivní jistě nelze shledávat motivaci některých západních křesťanů ke konverzi
k Pravoslaví z důvodu uspokojení svých konzervativních a kontra-kulturních potřeb, ale pro
pravoslavné svědectví jde o cennou zkušenost, jak může být pravoslavná Církev zvenčí
viděna, zvláště pokud je prizma nastavené v horlivém duchu pravoslavného fundamentalismu
a nezdravého konzervatismu, typického zvláště pro „starokalendářní“ hnutí. Není proto divu,
že zástupci tohoto směru vidí otázky pravoslavného svědectví globálně velmi temně, často
vycházejíce z nezdravých eschatologických závěrů.
Samo prostředí diaspory, pokud nepodlehnou Pravoslavní jeho „svodům,“ působí často
katarzně a místní Pravoslaví se tak zbavuje historických nánosů, které však nepatří k jeho
pravé podstatě, jde spíše o tradice s malým „t,“ ne vždy prospěšné. Druhým extrémem je
defenzivní přístup uzavření se před cizím, a proto jedině nepřátelským prostředím, a vytvoření
ghetta, těžko přístupného komukoliv „jinému,“ což se často pojí s nezájmem o otázky misie
celkově. Maximálně se jako misie chápe „vnitřní“ misie nebo propagace kultury své místní
Církve, ale v žádném případě ne interakce s okolním nepravoslavným prostředím.
708
Viz MIDDLETON, H.: Precious Vessels of the Holy Spirit. Thessalonica 2003, s. 55.
139
5.2.2 „Pravoslavná civilizace“
Není tak jasně vymezeným blokem jako Pravoslaví na Západě, nakolik jsou
pravoslavní křesťané na „typicky“ kanonickém území dnes rozdělení do mnoha států, s často
diametrálně odlišnými podmínkami k životu, a to i duchovnímu. Některé místní Církve
představují v dané zemi minoritu, jiné majoritu, často s odlišnými vazbami ke státu, což jsou
pouze jedny z mnoha faktorů determinujících působení pravoslavné Církve ve „výsostných
vodách“ nejčastěji východní Evropy, Balkánu, ale i Blízkého východu a Sibiře. Mnoho
tradičně kanonických území již dnes také spadá do islámské civilizace.
Mnoho výzev už bylo zmíněno, zvláště při rozboru koncepce misijních aktivit ruské
pravoslavné Církve. I přes určitá specifika ruského Pravoslaví leží mnohé z úkolů, vytyčených
touto nejpočetnější místní Církví, i před ostatními lokálními pravoslavnými Církvemi. Zvláště
„slovanské“ Pravoslaví se bude ještě určitý čas vypořádávat s negativním dědictvím
komunismu, především ve společnosti. I zde vyvstává potřeba především duchovně kvalitního
svědectví, které nejlépe přesvědčí neverbálně. Tím nechceme podceňovat důležitost nejednou
zmíněné „informační misie“ a apologie.
Komunismus, ruku v ruce s nastoupivším kapitalismem, utvrdil materialistický pohled
na svět, který infikoval nejen myšlenkový, ale i životní prostor mnohých věřících, což vedlo
k ochabnutí víry a následné vlažnosti v duchovní praxi, nebo naopak k sekularismu, který je
nebezpečnější skutečností, že může proniknout relativně hluboko do církevního organismu,
nakolik takoví věřící nepřestávají „praktikovat“ svou víru, ale tato praxe je znetvořená k
„obrazu svému,“ kdy život v Církvi přestává být celostním dobrovolně přijatým
„imperativem,“ ale stává se pozlátkem, umístěným v žebříčku hodnot zdánlivě na předním
místě, avšak ve vlastním životě takových věřících vládne sebeklam a redukce mystického
života v Christu se omezuje na (okázalou) návštěvu bohoslužeb vedoucí pouze k egoistickému
sebeuspokojení. Toto nebezpečí narůstá většinou úměrně s lepším materiálním zabezpečením,
a opět se opakuje situace, kterou prošlo nebo prochází Pravoslaví na Západě. Situace je
alarmující, protože i od nejvyšších hierarchů zaznívá kritika duchovních a věřících, kteří
dávají na odiv svou movitost, a ukazují tím, že věřící z nižších vrstev jsou na druhém místě.
Dalším velkým nebezpečím, zvláště na Balkáně, se jeví nacionalismus, který naprosto
paralyzuje křesťanské svědectví a deformuje vnější tvář, ale tím i „duši“ Pravoslaví, které
140
bývá ztotožňováno s národními zájmy, které jsou samy o sobě často problematické, natož
metody jejich prosazování. Xenofobie tohoto duchovního charakteru je sama o sobě
paradoxem a je neslučitelná s orthodoxním křesťanstvím, ne-li mu zcela protichůdná.
Postižené místní Církve budou muset vynaložit velké úsilí o vymýcení tohoto neduhu, nakolik
tím silně podrývají autoritu „soborného“ pravoslavného svědectví, dokonce i na globální
úrovní. Současná doba s často až nezdravě vyvinutými masmédii si libuje právě
v poukazování na slabosti určitých pravoslavných věřících, která vyúsťuje v bagatelizaci a
generalizaci těchto problémů na Pravoslaví jako celek.
Detailnější rozbor výzev by musel vyústit do pohledu na úrovni národů a státu, čemuž
se chceme ale vyhnout, nakolik se jedná o velmi rozsáhlou a delikátní až citlivou otázku, proto
jsme se omezili na výše uvedené především problematické oblasti, čímž se nechce naznačit, že
by nebyla žádná pozitiva. Naopak se pravoslavná misie, charakterističtější v tradičních zemích
spíše jako svědectví nebo pastorace, popř. „re-evangelizace,“ s již méně nebo déle nabytou
svobodou, postupně „probouzí“ k často zapomenutému životu, hluboce vlastnímu církevnímu
organismu, ale mnohdy dočasně paralyzovaného nepřízní doby a okolností. Odtud pramenící
názor, že Pravoslaví nemá zájem o věci misie, začíná být postupně vyvracen pravoslavným
svědectvím ne slovy, ale spíše činy. Pevně věříme, že konsolidace misijního rozměru
v „tradičních“ pravoslavných
Církvích, významně posílí i „soborné“ globální svědectví
Pravoslaví jako celku.
5.2.3 Africká kultura
Podobně jako ve výše uvedených celcích se zde omezíme na stěžejní otázky, nakolik
mnohé z toho, co bylo zmíněno při pohledu na pravoslavnou misii v Africe, neztrácí i nadále
na platnosti a zůstává aktuálním i v nejbližší budoucnosti. Misie v Africe aktivovala skryté
možnosti pravoslavných na celém světě a probudila spící misijní povědomí mnoha
pravoslavných křesťanů. Svým charakterem svědčí o neomezených možnostech a kreativitě
v rámci Pravoslaví.
Úspěch Pravoslaví lze mimo jiné přičítat i jeho promodernímu charakteru, který je
blízký místnímu obyvatelstvu a i západní křesťanství zde prošlo tzv. rekontextualizací, tedy
přizpůsobením premodernímu pohledu na svět. Křesťanská orthodoxie se svým holistickým
přístupem a širokým shrnutím mnoha aspektů byla často aktivně vyhledána samotnými
141
domorodými obyvateli. Hovoří se proto o dostředné misii, více než odstředivé, jak bývá misie
nejčastěji chápána. Iniciativa místního obyvatelstva sehrává v šíření pravoslavné víry
významnou roli, což je ke cti místním křesťanům, ale i Pravoslaví, nakolik je zjevné, že
neusiluje o kolonialismus, ani protekcionismus, ale většina aktivit pojících se s pravoslavnou
misií směřuje k samostatnosti a soběstačnosti místního obyvatelstva. Jedná se i o osvobození
z duchovního zajetí šamanismu a podobných spirituálně destruktivních hnutí, jejichž pravou
realitu odhalují mnohé zaznamenané příběhy, ve kterých se popisuje toto nejen obrazné
setkání světla a tmy a jeho výsledky.
V tomto ohledu bývá spatřováno jako prioritní nepodceňovat nebo neignorovat
duchovní rozměr místních lidí, který je pochopitelně odlišný a prošel jinou formací.
Protipólem se stává přeceňování všeho afrického a následná idealizace. Nelze také pohlížet na
věci typicky africké jako odlišné od záležitostí univerzálně lidských, ale pouze něco lokálního.
Přiblížení křesťanství místnímu obyvatelstvu, nazývané také jako „indigenizace,“ nesmí vést
k servilnosti, která podporuje dva nezdravé extrémy: africkému totalitarismu a naivnímu
africkému mesianismu.
Do budoucna bude vhodné přinejmenším ve stejné míře zachovat především edukační
podporu domorodému Pravoslaví a nejen jemu samozřejmě. Možnost studovat dává nejen
adeptům kněžství velmi mnoho možností a obohacuje rodící se africké Pravoslaví jako
specifikum po boku starých místních pravoslavných Církví, které opět naplňuje pojetí
orthodoxní křesťanské plurality, jednoty víry v mnoha podobách ve svobodném svazku
sobornosti. Na bohatších pravoslavných Církvích bude také jistě do budoucna záležet pokrytí
finančních nákladů spojených především s výstavbou škol, klinik a nemocnic, ale i farem. Bez
vlastního movitého majetku je chod misie na mnoha místech afrického kontinentu
nemyslitelný. I zde budou nabývat na síle masmédia, což v současnosti potvrzuje např. využití
pravoslavného rádiového vysílání i pro misijní účely.
5.2.4 Latinská Amerika
Případy konverze větších křesťanských společenství709 k Pravoslaví v hispánském
prostředí potvrzují skutečnost, že tato část země s převážně římsko-katolickým vlivem, není
709
Zřejmě nejzajímavější je přijetí více než půl miliónů guatemalských věřících do lůna pravoslavné Církve,
konkrétně pod jurisdikci konstantinopolského patriarchátu v roce 2010.
142
zcela uzavřená Pravoslaví, jehož misijní činnost zde má spíše sporadický, než organizovaný
charakter. Všechny země jižně od USA jsou zmítány hledáním národní identity a
spravedlivější společnosti, přičemž jsou k tomu často voleny nevhodné metody i postupy,
které nepřinášejí trvalejší pozitivní výsledky. Není jistě náhodou, že svého času věhlasná
„teologie osvobození“ pochází z těchto končin Zeměkoule, nakolik odráží touhu po skutečné
svobodě, jejíž pojetí je ale deformované. Hlavní příčinou problémů je příliš „pozemské“
zaměření těchto tendencí, které doslova zaprodávají duchovní pozemskému, až lze hovořit o
jakémsi pozemském mesianismu, realizovaném resp. vtěleném v charismatických vůdcích.
Především využívané metody však jasně ukazují zvrhlost tohoto násilného přístupu, který není
vlastní pravoslavné Tradici a je spíše výsledkem aplikace násilí v duchovních záležitostech,
což nikdy nepřineslo trvale hodnotné výsledky. Pravoslaví je bližší snášet utrpení než se
prosazovat násilím, proto možná nebude pro mnohé Hispánce příliš atraktivní, ale i přes to
neztrácí možnost být zdravou alternativou vůči duchovním krajnostem doby i v tomto „koutu“
světa.
5.2.5 Islámská sféra vlivu
Zřejmě nejproblematičtější oblast na světě vzhledem ke křesťanské misi, která
neumožňuje plné rozvinutí misijní práce a metod. Jako zajímavý se jeví fakt, že se jedná často
o bývalá „křesťanská“ území, která často neměla příliš velký problém s přijetím islámu, což
hovoří v neprospěch misie, která zde byla kdysi konána, a neměla zřejmě hlubší vliv na
obyvatele těchto oblastí. Islám v naprosté většině zemí neumožňuje šíření ani doslova
přežívání křesťanství jako takového. Velkou výhodou pravoslavných křesťanů zůstává, že žili
mezi muslimy po mnohá staletí nebo po jejich boku, což nebylo vždy idylické, ale potvrzuje to
určitou možnost soužití nebo dokonce kooperace, jak potvrzuje např. Sinajský monastýr.
Velkým problémem pro pravoslavné svědectví v těchto končinách se jeví emigrace
většiny křesťanů, včetně těch orthodoxních, kteří jsou jeho nejpovolanějšími iniciátory. Na
vlivu nabývá militantní islamistický fundamentalismus, který systematicky udupává i poslední
ostrůvky křesťanství na svém teritoriu. Nelze zřejmě očekávat zásadnější změny, nakolik
klade většina muslimských zemí pod vlivem práva Šaríja důraz na rodinou semknutost,
věrnost tradicím a případní konvertité jsou tvrdě pronásledováni, ne-li likvidováni, což brání
svobodě v úvahách o duchovních otázkách.
143
Ale jak potvrzuje úspěch misie mezi Tatary v 19. století nebo existence „místní“
pravoslavné misie v nejvíce muslimské zemi na světě, v Indonésii, nelze považovat realizaci
pravoslavného svědectví i mezi muslimy za nemožnou. Pouze si vyžaduje velmi obezřetný
přístup a také důkladné pochopení místních poměrů, zřejmě více než kde jinde na Zemi.
5.2.6 Jižní Asie
Zde sloučíme hinduistickou a buddhistickou civilizaci, protože se nejen prolíná, ale
často žije bok po boku, proto jsou zde vnější podmínky pro vedení misie podobné, i když
vnitřní principy dvou uvedených náboženských „megabloků“ jsou principiálně odlišné. Indie,
ale i jiné oblasti jižní Asie se již setkaly s křesťanstvím v prvním tisíciletí, ale až na výjimky
zde nezapustilo hlubší kořeny, což bylo jistě způsobeno odlehlostí těchto regionů.
V současnosti jsou mnohé prvky hinduismu a buddhismy velmi oblíbené dokonce
v globálním měřítku, dokonce i u mnohých křesťanů, což není nic překvapivého v této době
eklektismu a synkretismu, ale při hlubším pohledu to přináší zásadní problémy. Naivita
v dialogu a vzájemné recepci vlastní především západní straně je často založená na slabých
teologických základech, a mnozí badatelé upozorňují, že nebude tak jednoduché objevit
Christa ve východních náboženských směrech, tak jak by si mnozí přáli. I přes vnější
podobnosti s Pravoslavím jsou východiska asijských kultů zcela odlišná, ale na druhou stranu
to svědčí o možnosti větší blízkosti při rozvíjení dialogu s těmito náboženstvími či o větší
atraktivnosti orthodoxního křesťanství v tomto regionu, vzhledem k tzv. východnímu duchu a
chápání. Buddhismus je i přes odlišné pojetí především personálních otázek stále bližším
Pravoslaví než polytheistický hinduismus, který poslední dobou graduje ve své
nesnášenlivosti. Indická společnost je navíc silně strukturovaná a vzhledem k pevným vazbám
si zde také Pravoslaví bude hůře hledat své místo, podobně jako v islámském prostředí.
5.2.7 Čína a Japonsko
Dva sousedé a jistě i rivalové, u kterých v jistém období vzkvétala pravoslavná misie,
ale v Číně jí nepřál především politický vývoj, přičemž v Japonsku sehrály svou roly jak
záležitosti spojené se druhou světovou válkou, tak i určitá ztráta kontinuity apoštolského díla
sv. Nikolaje Kasatkina. Obě země se i přes určité těžkosti dynamicky rozvíjejí a musíme
144
doufat, že to napomůže i obnovení Pravoslaví v tomto koutu světa. Čína i Japonsko mají svá
specifika v oblasti náboženství, na kterých lze tvořivě budovat nejen dialog, ale i orthodoxní
křesťanské svědectví. V Číně jde nejvíce o taoistickou tradici a v Japonsku zase o
zenbuddhismus. První směr je svým pojetím tao často blízký pojmu logos, byla dokonce
napsána kniha z pera pravoslavného autora Christ the Eternal Tao. Zenový buddhismus má
zase určité podobnosti s pravoslavným hesychasmem, co se týká technik rozjímání a využití
modliteb (manter). Nenaznačujeme cestu k synkretismu, o který dnes i mnozí křesťané zvláště
na Západě usilují, ale naznačujeme styčné body, které mohou usnadnit vzájemné pochopení.
Vychází se jednak z předpokladu důkladného poznání místní víry a kultury, pokud zde
pomýšlíme na vydávání svědectví o Pravoslaví, a také jde o fenomén vtělení pravoslavné víry
do místní kultury, ze které se část vždy přijímá, část transformuje a část nutně zavrhuje jako
neslučitelná s křesťanskou orthodoxií. Mnozí Rusové si už v 19. století vážili např. japonské
kultury pro její zajímavé aspekty, ale historie potvrdila, že jde především o to, jakým
způsobem se tyto možnosti využijí, než o pouhou evaluaci těchto hodnot.
5.2.8 Globální sféra
Pravoslaví se nejčastěji vyznačuje nedůvěrou vůči globalistickým tendencím, které
jsou chápány jako rozvratné pro tradiční schémata a chystající půdu možným nebezpečným
tendencím. Určití pravoslavní autoři konzervativních sklonů vidí budoucnost světa velmi
černě a z toho odvozují omezené možnosti pravoslavného svědectví. Zde je vhodné
vzpomenout zajímavý postřeh, jak se posunulo vnímání křesťanů za dva tisíce let: prvotní
následovníci Christa očekávali vroucně jeho druhý příchod, ale mnozí současní horliví
křesťané hovoří více o příchodu Antichrista než Christa, což je tendence typická pro
„pesimistické“ reformované kruhy, jejichž dikci nekriticky přejímají i mnozí pravoslavní
křesťané, aniž by pátrali odkud „tento vítr vane.“
Ani pesimismus, ani naivita nejsou správnými přístupy k otázce globalismu. Pro
Pravoslaví skýtá současnost více možností než kdykoliv jindy, nakolik naprostá většina
pravoslavných křesťanů žije po mnoha staletích útlaku ve svobodných podmínkách a mnohou
tak zoceleni utrpením vydat silné svědectví o nezměněném křesťanství. Překážky, které tomu
brání, byly již nejednou zmíněny, a především jde o rozvoj potenciálních možností každé
místní Církve ve všech oblastech, který pak posilní i celosvětové Pravoslaví a zacelí jizvy na
145
těle církevního organismu, které zasely především nacionalismus a různá míra zesvětštění.
Takové společenství realizované a praktikované lásky, které nebylo díky historickým
okolnostem postiženo mnoha nezdravými jevy, kterými trpí druzí křesťané, bude nejlepším
svědectvím o křesťanské orthodoxii jaké může být. Právě pluralita v jednotě je tím, po čem
současný rozervaný svět tolik touží, ale nedokáže ji realizovat.
146
ZÁVĚR: ZHODNOCENÍ DOSAŽENÍ VYTYČENÝCH CÍLŮ
Dílčích cílů se podařilo dosáhnout, pouze se u některých historických misií
nezachovalo dostatečné množství informací o všech okolnostech rozvoje křesťanství v daném
regionu. Můžeme konstatovat, že čím novější misie, tím lépe byla zmapována, což výrazně
usnadňuje bádání. Metoda sumarizace vždy nemohla postihnout úplně všechny aspekty
daných misií, spíše šlo o vyjádření specifických rysů než o podrobný popis.
Podařilo se dodržet postup a metody práce, ačkoliv již při jejich definování bylo
zřejmé, že některé ohledy budou problematičtější, což potvrdila sama disertační práce. Jedná
se především o hledání styčných bodů patristiky s misiologií, což je málo probádaná oblast a
podařilo se dohledat zajímavé spojnice, ale šlo spíše o krátké zmínky v různých pracích o
pravoslavné misii, což neumožnilo systematický vhled do problematiky.
Mnohdy bylo nutné uchýlit se k využití elektronických dokumentů, které často
pocházejí od erudovaných autorů v oblasti, a přinášejí velmi zajímavé poznatky, ale nemají
údaje potřebné ke katalogizaci. Celkově lze zhodnotit, že naprostá většina prací o pravoslavné
misii, má spíše shrnující, všeobecný charakter, a zmiňuje jen určité aspekty daného fenoménu,
namísto hlubšího pohledu do problematiky.
Vše svědčí o skutečnosti, že oblast pravoslavné misiologie potřebuje ještě mnoho
badatelských počinů, aby byly položeny pevné a jasné zásady především praxe pravoslavného
svědectví, která bude v tomto století jistě velmi důležitou a reprezentativní součástí církevního
života. Proto by jí měla být věnována náležitá pozornost, což bývá někdy přehlíženo
s pocitem, že jde přece o něco jasného, ale sama zde sledovaná praxe ukazuje, že tomu tak
není, a úspěšná pravoslavná misie byla vždy podložena správnou teologií, duchovností,
vzdělaností a důkladnou znalostí prostředí, ke kterému byla namířena. Adekvátně tomuto je
nutná konsolidace všech oblastí církevního života, aby byly splněny požadavky na efektivní
pravoslavné svědectví. Tím se nemíní, že pokud toto nebude naplněno, dojde k rezignaci ve
věcech misie, nebo se situace zvrhne do alibismu tvrdícího, že problémů a těžkostí je příliš
mnoho, než aby se mohla misie realizovat, ale již toto samo o sobě je negativním svědectvím a
sama historie tento přístup vyvrací – právě nejturbulentnější doby spatřily často velmi
úchvatné pravoslavné svědectví.
147
SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ
Bible Kralická.
H AGIA GRAFH. A.qh,vnai 1998.
АБАЕВ, Н. В., АЛЕКСЕЕВА, Т. Ф.: РОЛЬ ХРИСТИАНСТВА В ДИАЛОГЕ И
ВЗАИМОДЕЙСТВИИ КУЛЬТУР ВОСТОКА И ЗАПАДА В СИБИРИ И
СТРАНАХ ЦЕНТРАЛЬНОЙ АЗИИ. In: Исторические судьбы православия в
Сибири. Издательтво Иркутского государственого технического университета,
Иркутск 1997, s. 44-52.
ALEŠ, B.: Několik slov k památce vladyky Gorazda. In: Pastýř a martyr. Detašované
pracoviště PBF v Prešove UPJŠ v Košicích, Olomouc 1995, s. 28-41. ISBN
neuvedeno.
ALEŠ, P.: Arcibiskup sv. Metoděj. In: Jubilejní sborník. Ústřední církevní nakladatelství,
Praha 1985, s. 7-98.
ALEŠ, P.: Biskup Gorazd a jeho dílo. In: Biskup Gorazd, Z díla. Ústřední církevní
nakladatelství, Praha 1988, s. 11-26.
ALEŠ, P.: Cirkevné dejiny I. Prešov 1992. 2. vydání. ISBN 80-7097-212-2.
ALEŠ, P.: Dary cyrilometodějské misie. In: Cyrilometodějský pravoslavný český
kalendář na rok 2005. Pravoslavné vydavatelství, Praha 2004, s. 107-116. ISBN 80901661-6-5.
ALEŠ, P.: Pastýřská činnost našeho světce. In: Pastýř a martyr. Detašované pracoviště
PBF v Prešove UPJŠ v Košicích, Olomouc 1995, s. 62-66. ISBN neuvedeno.
АМФИЛОХИЙ (РАДОВИЧ), Митрополит: Миссиа Церкви и ее методика. In:
Основы православного воспитаниа. Panagia, Perm 2000. (online). [cit. 2011-07-05].
Dostupné na internetu: http://www.synergia.itn.ru/kerigma/vosp-det/amfiloh/osnvosp/amf-1.htm
ANASTASIOS (YANNOULATOS), Archbishop of Albania: Understanding Orthodoxy:
How to distinguish true mission from proselytism. In: SYNDESMOS News, Vol. XV /
2, Winter 2001/Spring 2002, s. 11-13. (online). [cit. 2009-02-02]. Dostupné na
internetu: http://www.orthodoxytoday.org/articles/AnastasiosMission.shtml
АНТОНИЙ, митрополит Сурожский: О встрече. СПб 1994. ISBN 5-93313-004-4.
148
ARGENTI, C. Fr.: Orthodox Mission in a Secular Society. In: The Holy Spirit and
Mission. WCC Geneva 1990, s. 57-63. ISBN neuvedeno.
АРТЕМИЙ (РАДОСАВЛЕВИЧ), епископ: Православие и вызовы нашего времени.
(řeč)(online). [cit. 2011-07-06]. Dostupné na internetu:
http://www.srpska.ru/article.php?nid=10968
ATIYA, A.: A history of Eastern Christianity. London 1968.
AXMAN, P. O.: Vladyka Gorazd kazatel. In: Pastýř a martyr. Detašované pracoviště
PBF v Prešove UPJŠ v Košicích, Olomouc 1995, s. 76-78. ISBN neuvedeno.
BEDNAŘÍKOVÁ, J.: Stěhování národů. Praha 2003. ISBN 80-7021-506-2.
BELEJKANIČ, I.: Pravoslávne dogmatické bohoslovie II. Prešov 1996. ISBN 80-7097341-2.
BLACK, L. T.: Russians in Alaska 1732-1867. Fairbanks 2004. ISBN 1-889963-05-4.
BOBRINSKY, B.: The Holy Spirit in the Church. In: The Legacy of St Vladimir. SVS
Press, Crestwood, N. Y. 1990, s. 197-207. ISBN 0881410780.
BOLSHAKOFF, S.: The Foreign Missions of the Russian Orthodox Church. London
1943.
BOSCH, D.: Your Will Be Done? Critical Reflections on San Antonio. In: Missionalia
17 (1989), s. 126-138. ISSN 0256-9507.
BOSCH, D. J.: Transforming mission: paradigm shifts in theology of mission. Maryknoll,
N. Y. 1991. ISBN 0-883447-19-3.
BRIA, I.: Go forth in Peace. Geneva 1986. ISBN 2-8254-0861-1.
BRIA, I.: The liturgy after the Liturgy. In: Martyria/Mission. WCC, Geneva 1980, s. 6674. ISBN 2-8254-0628-7.
CALIVAS, A. C.: Approaching the 21st century: challenges and opportunities for
evangelism. In: Paper read at the International Orthodox Conference on Mission and
Evangelism. Brookline (MA) 1994.
CARY, O.: A History of Christianity in Japan. New York 1997. (reprint)
CAVARNOS, C.: Modern Orthodox Saints: St. Cosmas Aitolos. Belmont (MA) 1985. 3.
vydání. ISBN 0-914744-65-8.
CLASTER, J. N.: Sacred violence: the European crusades to the Middle East, 10951396. Toronto 2009. ISBN 978-1-4426-0058-4.
COSMAS INDICOPLEUSTES: Cristianikh, topografi,a. P.G. 88, 169
CYRIL, ARCHBISHOP OF JERUSALEM, S.: The Catechetical Lectures. In:
149
The Ages Digital Library Collections. The Nicene and Post-Nicene Fathers, Second
Series, vol. 7. AGES Software, Albany, OR USA. Version 2.0, 1997.
ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие и страдание святого священномученика
Григория, епископа великой Армении, и с ним тридцати семи дев. (online). [cit.
2011-07-16]. Dostupné na Internetu:
http://www.truechristianity.info/saints_09/saint_martyr_grigory_and_others.php
ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие и страдание святой великомученицы
Екатерины. (online). [cit. 2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://www.truechristianity.info/saints_11/saint_martyr_ekaterina.php
ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие святого Саввы, архиепископа Сербского.
(online). [cit. 2011-07-06]. Dostupné na Internetu:
http://www.truechristianity.info/saints_01/saint_savva_bishop_serbskiy.php
ДИМИТРИЙ, Ростовский, Св.: Житие святой равноапостольной Нины,
просветительницы Иберии. (online). [cit. 2011-07-16]. Dostupné na Internetu:
http://www.truechristianity.info/saints_01/saint_nina_georgia.php
DRUMMOND, R. H.: History of Christianity in Japan. Grand Rapids 1971.
DVORNÍK, F.: Byzanstké misie u Slovanů. Praha 1970.
DVOŘÁČEK, M.: Historie a současné řecké pravoslavné misie ve východním Kongu
(Zairu). In: Nipsis 8. Roč. IV/2009. Vydavateľstvo PU. Prešov 2009, s. 31-32. ISSN
1337-0111.
EL MASRI, I. H.: The story of the Copts: the true story of Christianity in Egypt. Book II.
Cairo 1987.
ЕКИНЦЕВ, В.И.: ПРОБЛЕМЫ МИССИОНЕРСКОЙ ДЕЯТЕЛЬНОСТИ
ПРАВОСЛАВНОЙ ЦЕРКВИ В ЗАБАЙКАЛЬЕ. In: Исторические судьбы
православия в Сибири. Издательтво Иркутского государственого технического
университета, Иркутск 1997, s. 7-11.
EMILIAN, (Timiadis), metropolita: Jednota vo viere a pluralizmus v kultúre. In: PTZ
XIII. Praha 1986.
ФЕДОРОВ, В.: Православная миссиология на пороге третьего тысячелетия. In:
Православная миссия сегодня. Апостольский город, С-Петербург 1999. ISBN 593112-004-1 / 5931120041 (online). [cit. 2011-07-01]. Dostupné na Internetu:
http://www.synergia.itn.ru/kerigma/katehiz/mission/stat/mis-fed.htm
150
ФЛОРОВ, К. А., РАЗГУЛОВ, В. М.: Апостол Карпатской Руси. (online). [cit. 201107-20]. Dostupné na Internetu:
http://www.pravoslavie.ru/put/podvizhnik/apkarpat.htm
FOREST, J.: Albanian Resurrection. (online). [cit. 2011-07-24]. Dostupné na Internetu:
http://www.incommunion.org/2004/12/11/albanian-resurrection/
FOSTER, J.: The Triumphs and Failures of the Church of the East. In: Student World No.
1-2. Geneva 1960, s. 52.
FOUNDOULI, I. M.: Možnosti misijných aktivít Cirkvi v cirkevnej obci (1). In: OCM
1/2006. Metropolitná rada Pravoslávnej cirkvi na Slovensku. Prešov 2006, s. 22-25.
ISSN 0139-9012.
FOUNDOULI, I. M.: Možnosti misijných aktivít Cirkvi v cirkevnej obci (2). In: OCM
2/2006. Metropolitná rada Pravoslávnej cirkvi na Slovensku. Prešov 2006, s. 22-25.
ISSN 0139-9012.
FOX, R. L.: Pagans and christians. New York 1987. (reprint)
GAGY, N.: The Story of Archbishop Anastasios. (online). [cit. 2011-07-25]. Dostupné na
Internetu: http://www.stmarkorthodox.org/archbishop_anastasios/anastasios1.html
GARRETT, P. D.: St. Innocent: Apostle to America. Crestwood, N. Y. 1979. ISBN 0913836-60-5.
GESHEKTER, CH. L.: Myths and Misconceptions of the Orthodox View of AIDS in
Africa. In: Etica & Politica / Ethics & Politics, IX, 2007, 2, s. 330-370. ISSN 18255167. (online).[2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://www2.units.it/~etica/2007_2/GESHEKTER.pdf
ГЛАВИЦКАЯ, Е. М.: МИССИОНЕРЫ О ХРИСТИАНИЗАЦИИ НАСЕЛЕНИЯ В
XIX в. In: Исторические судьбы православия в Сибири. Издательтво Иркутского
государственого технического университета, Иркутск 1997, s. 34-41.
GORODETZKY, N.: Missionary Expansion of the Russian Orthodox Church. In:
Internationa1 Review of Missions vol. 31, 1942. WCC, Geneva, s. 400-411.
GREGORIUS NAZIANUS: Homílie 53, PG 36, 581 A.
GROVES, C. P.: The Planting of Christianity in Africa, vol. 1. London 1948.
HACKEL, S.: Under Presure from the Pagans? – The Mongols and the Russian Church.
In: The Legacy of St Vladimir. SVS Press, Crestwood, N. Y. 1990, s. 47-56. ISBN
0881410780.
151
HARAKAS, S. S.: Living the Orthodox Faith in America. In:
Martyria/Mission. WCC, Geneva 1980, s. 153-158. ISBN 2-8254-0628-7.
HATFIELD, CH.: Missiology: A New Academic Discipline. (online). [cit. 2011-06-29].
Dostupné na Internetu: http://www.svots.edu/voices/on_our_minds/missiology-newacademic-discipline
HAUZAR, J.: Pojetí misie v pravoslavné církevní tradici. In: Cyrilometodějský
pravoslavný český kalendář na rok 2005. Pravoslavné vydavatelství, Praha 2004, s.
100-106. ISBN 80-901661-6-5.
HAYES, S.: Mission as African initiative. Pretoria 1992.
HAYES, S.: Orthodox Mission in Tropical Africa. In: Missionalia, the journal of the
Southern African Missiological Society. ISSN 0256-9507. (online).[cit. 2002-05-16].
Dostupné na internetu: http://www.freerepublic.com/focus/f-religion/1224274/posts
HERMAS: Pastýř. In Třetí patristická čítanka (Teologické studie), ed. Novák, J., Praha
1985, s. 37-110. (online)[cit. 2011-06-28]. Dostupné na Internetu:
http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_herpas.htm#v3_1
HIEROTHEOS, bishop of Nafpaktos: Orthodox Psychotherapy. Levadia 1995. ISBN
960-7070-27-5.
HIEROTHEOS (VLACHOS), metropolita: Pravoslavná spiritualita. Prešov 2006.
ISBN 80-8068-465-0.
HORNBY, A. S.: Oxford Advanced Learner´s Dictionary. Oxford 1999. ISBN 0-19431499-5.
HUSSEY, J. M.: The Byzantine World. London 1967.
HUSSEY, J. M.: The Orthodox Church in the Byzantine Empire. Oxford 1990. ISBN
978-0-19-826456-9.
CHRISTOU, P.: The Missionary Task of the Byzantine Emperor. In: Buzantina,, t. 3.
Qessaloni,kh 1971, s. 279. (online).[cit. 2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://ftoub.ro/dmdocuments/P.%20Christou.pdf
CHRYSOSTOMOS (KONSTANTIDIS), Metropolitan of Myra: New Orthodox Insights
in Evangelism. In: Martyria/Mission. WCC, Geneva 1980, s. 12-19. ISBN 2-82540628-7.
ИОАНН, Архиепископ Белгородский и Староосколский: Миссиа Церкви в
православном понимании: екклезиологические и канонические обоснования.
152
(online). [cit. 2011-07-02]. Dostupné na internetu: http://www.portal-missia.ru/node/37
KADLEC, J.: Byzantské křesťanství u slovanských národů. Praha 1946.
KALLISTOS, Bishop of Diokleia: The inner unity of the Philokalia and its influence in
East and West. Athens 2004.
KAPENZI, G.: The clash of cultures: Christian missionaries and the Shona of Rhodesia.
Washington 1979.
KAPLAN, S.: The monastic holy man and the Christianization of early Solomonic
Ethiopia. Wiesbaden 1984. ISBN 3515039341.
KIDD, B. J.: The Churches of Eastern Christendom. London 1927.
КИРИЛЛ ИЕРУСАЛИМСЛИЙ: Огласительныя и тайноводственныя поучения.
Victoria 1991. (reprint)
KORMANÍK, P.: Pravoslávne dušpastierstvo. Gorlice 2009. ISBN 978-83-928613-9-3.
KRAFT, H.: Slovník starokesťanskej literatúry. Trnava 1994. ISBN 80-7141-048-9.
КУРЕНКОВ, А.: Миссия православной семьи. Proneseno na: III (VIII) Всецерковный
съезд епархиальных миссионеров. (online). [cit. 2011-06-28]. Dostupné na
Internetu: http://seminaria.bel.ru/pages/mo/2002/mo12_st_1.htm
KURKIJIAN, V. M.: A History of Armenia. New York 1958. (online). [cit. 2011-07-09].
Dostupné na Internetu:
http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Gazetteer/Places/Asia/Armenia/_Texts/KURA
RM/home.html
LABI, J. A. K.: We need to built up communities of communion. In: The Holy Spirit and
Mission. WCC Geneva 1990, s. 79-88. ISBN neuvedeno.
LATOURETTE, K. S.: A history of Christian missions in China. Taipei 1953.
LEIXNER, J.: Jaký byl vladyka Gorazd. In: Pastýř a martyr. Detašované pracoviště PBF
v Prešove UPJŠ v Košicích, Olomouc 1995, s. 113-118. ISBN neuvedeno.
LEMOPOULOS, G. (ed.): You shall be my witness: mission stories from from Eastern
and Oriental Orthodox Churches. Thessaloniki 1993.
LEMOPOULOS, G.: The Holy Spirit and Mission. In: The Holy Spirit and Mission.
WCC Geneva 1990, s. 2-14. ISBN neuvedeno.
LOSSKY, V.: Dogmatická teologie. Praha 1994. 2. vydání. ISBN neuvedeno.
LOUNELA, J.: Mission and Development. Abo 2007. ISBN 978-951-765-395-4.
MAC INNIS D. E.: Religious Policy and Practices in Communist China. London 1961.
153
МAKARIOS, Hieromonk: Synaxarion, vol. 1. Ormylia 1998. ISBN 960-85603-7-3.
MAKARIOS (Tillyrides), Metropolitan: Apostle Paul and the Missionary Task.
(online).[2011-06-25]. Dostupné na Internetu:
http://www.orthodoxresearchinstitute.org/articles/mission/makarios_zimbabwe_apostle
_paul.htm
MALAKYAN, P. G.: Christian Witness in the Orthodox Context: Examples and
Methodology. (online). [cit. 2011-07-05]. Dostupné na Internetu: http://en.centerreligiousfreedom.org/art.php?id=161
MEYENDORFF, J.: Christ as Word: Gospel and Culture. In: The Witness of St
Methodius. Commission on World Mission and Evangelism 1985, s. 32 n. (Místo
vydání neuvedeno.)
MEYENDORFF, J.: On „Secular“ Christianity. In: Witness to the World. SVS Press,
Crestwood, N. Y. 1987, s. 40-41. ISBN 0-88141-069-1.
MEYENDORFF, J.: On the Mission of the Church. In: Witness to the World. SVS Press,
Crestwood, N. Y. 1987, s. 184-185. ISBN 0-88141-069-1.
MEYENDORFF, J.: The Church and Social Issues. In: Witness to the World. SVS Press,
Crestwood, N. Y. 1987, s. 132-134. ISBN 0-88141-069-1.
MEYENDORFF, J.: The Orthodox Church. London 1962. ISBN 0-913836-81-8.
MEYENDORFF, J.: The Orthodox Church and Mission: Past and Present Perspectives.
In: St. Vladimir´s Theological Quarterly 16. SVS Press, Crestwood, N. Y. 1972, s. 5971. (online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na Internetu v ruském překladu:
http://www.synergia.itn.ru/kerigma/katehiz/mission/stat/mis-mey.htm
MEYENDORFF, J.: The Orthodox Church and Mission: Past and Present Perspectives.
In: St. Vladimir´s Theological Quarterly 16. Crestwood, N. Y. 1972, s. 59-71.
Viz ruský překlad: МЕЙЕНДОРФ, И.: Православная Церковь и миссия: прошлое и
перспективы нашего времени. (online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na Internetu:
http://www.synergia.itn.ru/kerigma/katehiz/mission/stat/mis-mey.htm
MOFFETT, S.: A History of Christianity in Asia, Vol. I. New York 1998. ISBN
1570751625.
MOURAVIEFF, A., N.: A History of the Church of Russia. Oxford 1842. (reprint)
MUŽÍK, M.: Liturgická činnost svatého biskupa Gorazda, východiska, koncepce, cíle. In:
Pastýř a martyr. Detašované pracoviště PBF v Prešove UPJŠ v Košicích,
154
Olomouc 1995, s. 53-61. ISBN neuvedeno.
НАУМОВ, И. В.: АДМИНИСТРАТИВНО-ТЕРРИТОРИАЛНОЕ СТОРЕНИЕ
РУССКОЙ ПРАВОСЛАВНОЙ ЦЕРКВИ В СИБИРИ В XVI-ПЕРВОЙ
ПОЛОВИНЕ XIX В. In: Исторические судьбы православия в Сибири.
Издательтво Иркутского государственого технического университета, Иркутск
1997, s. 12-33.
NESTOR, Metr..: ST: INNOCENT (KULCHITSKY), ARCHBISHOP OF IRKUTSK.
In: Saint Herman Calendar 1999. Platina (California) 1999, s. 73. ISBN
neuvedeno.
NEUPAUER, E.: Byzantská mise. In: Synergia 5-6, roč. III-IV. Katedra byzantológie
PBF PU, Prešov 2005-2006, s. 85-90. ISSN 1336-2275.
NEUPAUER, E.: Charakter byzantskej misie a jej historické premeny. In: Pravoslávny
kalendár 2005. Metropolitná rada Pravoslávnej cirkvi na Slovensku. Prešov 2004, s.
129-131. ISBN 8080-968134-8-X.
NICHOLS, R. L.: Filaret of Moscow as an Ascetic. In: The Legacy of St Vladimir. SVS
Press, Crestwood, N. Y. 1990, s. 83-89. ISBN 0881410780.
НИКОЛАЕВ, С. И.: МАКСИМОВИЧ Иоанн. (online). [cit. 2011-07-20].Dostupné na
Internetu: http://www.pushkinskijdom.ru/Default.aspx?tabid=1009
NIKOLAOU KABASILA: Περί της εν Χριστώ Ζωής, P. G. 150,524A
NOVÁK, J.: Apoštol. In: Pastýř a martyr. Detašované pracoviště PBF v Prešove UPJŠ
v Košicích, Olomouc 1995, s. 79-82. ISBN neuvedeno.
OLEKSA, M.: Alaskan Missionary Spirituality. New York 1987. ISBN 0-881413-40-2.
OLEKSA, M.: Orthodox Alaska, A Theology of Mission. Crestwood, N. Y. 1992. ISBN
0-88141-092-6.
OSTATHIOS, M. G., Metropolitan.: Holy Spirit-Transform and Santify Us. In: The Holy
Spirit and Mission. WCC Geneva 1990, s. 25-37. ISBN neuvedeno.
PETERS, R.: Jihad in Classical and Modern Islam. Princeton 1997. ISBN 3-922968-775.
ПИВОВАРОВ, Б.: История миссионерcкой деятельности Русской Православной
Церкви и современность. In: Православная миссия сегодня. Апостольский город,
СПб 1999. ISBN 5-93112-004-1 / 5931120041 (online).[2008-11-12]. Dostupné na
Internetu:
155
http://missionerdona.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=80&Itemid=8
2
PRACH, V.: Řecko český slovník. Praha 1998. ISBN 80-7021-285-3.
PRUŽINSKÝ, Š.: Byzantská teológia II. Prešov 2004. ISBN 80-8086-286-0.
PRUŽINSKÝ, Š.: O umení. Spišská Nová Ves 2008. ISBN neuvedeno.
PRUŽINSKÝ, Š.: Skutky svätých apoštolov. Prešov 1996. ISBN 80-967655-2-3.
PRUŽINSKÝ, Š; NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie I.
Prešov 1994. ISBN 80-7097-279-3.
PRUŽINSKÝ, Š; NADZAM, M.: Teologické východiská pravoslávnej cirkevnej misie II.
Prešov 1995. ISBN 80-7097-315-3.
RAUSCHENBACH, B.: The Christianization of ancient Russia: a millenium, 988-1988.
Hamant 1992. ISBN 92-310264-2-9.
REMONTEL, M. V. a CHANG P. (ed.): St. Nikolai Kasatkin and the Orthodox Mission
in Japan. California 2003. ISBN 0971413916.
ROSE, S. Fr.: Blessed Augustine in the Orthodox Church. Platina 1996. ISBN 0-93863512-3.
RUNCIMAN, S.: A history of the First Bulgarian Empire. London 1930. (online). [cit.
2011-07-05]. Dostupné na Internetu: http://www.promacedonia.org/en/sr/index.html
SHENK, C. E.: The demise of the Church in North Africa and Nubia and its survival in
Egypt and Ethiopia: a question of contextualization? In: Missiology: an international review, vol. 21 (2),
s. 131-154. ISSN
0020-8728.
SCHMEMANN, A.: The Historical Road of Eastern Orthodoxy. Crestwood, N. Y. 1977.
ISBN 0-913836-47-8.
SCHMEMANN A.: The Mission Imperative in the Orthodox Tradition. In: The Theology
of Christian Mission. Ed. by G. Anderson. McGraw-Hill, N. Y. 1961, s. 250-257.
SMIRNOFF, E.: A short account of Russian Orthodox Missions. Welshpool 1986.
SOCRATES SCHOLASTICUS: Církevní dějiny, druhý díl. Praha 1990. ISBN
neuvedeno.
SOCRATES SCHOLASTICUS: Ecclesiastical History. In: The Ages Digital Library
Collections. The Nicene and Post-Nicene Fathers. Second Series, Volume 2. Books For
The Ages. AGES Software. Albany, OR USA 1997. Version 1.
SOZOMEN: Ecclesiastical History. In: The Ages Digital Library Collections. The
156
Nicene and Post-Nicene Fathers. Second Series, Volume 2. Books For The Ages.
AGES Software. Albany, OR USA 1997. Version 1.
STAMOOLIS, J. J.: Eastern Orthodox Mission Theology Today. Maryknoll, N. Y. 1986.
Dostupné v ruském překladu: Стамулис, И.: Восточно-православное богословие
миссии сегодня. (online). [cit. 2009-01-05]. Dostupné na Internetu:
http://rokim.org.ua/userfiles/pravoslavmiisiasegodna.doc
STANILOAE, D.: Witness Through „Holiness“ of Life. In:
Martyria/Mission. WCC, Geneva 1980, s. 45-51. ISBN 2-8254-0628-7.
STRUVE, N.: Macaire Gloucharev a Prophet of Orthodox Mission. In: International
Review of Mission Vol. 54/215. WCC, Geneva 1965, s. 308-314.
СВЯТОЕ ЕВАНГЕЛИЕ ОТ МАРКА С ТОЛКОВАНИЕМ БЛАЖЕННОГО
ФЕОФИЛАКТА АРХИЕПИСКОПА БОЛГАРСКАГО. Москва 1997. ISBN 57850-0031-8.
ŠAK, Š.: Katechetická práca ako súčasť misijného diela a jej problémy v súčasnosti. In:
PTZ XXVII (12). PU v Prešove, PBF, Prešov 2004, s. 91-96. ISBN 80-8068-233X.
ŠAK, Š.: Misijné štúdie I. Gorlice 2009. ISBN 978-83-928613-1-7.
ŠAK, Š.: Počiatky kresťanskej misie. Prešov 2007. ISBN 978-80-8068-661-1.
ŠAK, Š.: Pravoslávne misie v zahraničí - Kórea. In: OCM č. 5. Metropolitná rada
Pravoslávnej cirkvi na Slovensku. Prešov 2004, s. 33–36. ISSN 0139-9012.
ŠAK, Š.: Svätý mučeník Mitrofan Ci-Sung a spolu s ním umučení svätí mučeníci Číny.
In:, OCM č. 6. Metropolitná rada Pravoslávnej cirkvi na Slovensku. Prešov 2004, s. 32
– 34. ISSN 0139-9012.
ŠENKOVÁ, S.: Latinsko-český slovník. Olomouc 1992. ISBN 80-85572-20-6.
ŠROUFKOVÁ, M. a kol.: Rusko-český česko-ruský kapesní slovník. Praha 1998. ISBN
80-04-24400-9.
ŠUVARSKÝ, J.: Biskup Gorazd. Praha 1979.
ŠVANCARA, M.: Byzantský hesychasmus. In: Synergia I. PBF PU v Prešove, Prešov
2003, s. 44-48. ISSN 1336-2275.
TEODOSIJE: Žitije Svetog Save. In: Žitija. Beograd 1988. (online). [cit. 2011-07-05].
Dostupné na Internetu: http://www.rastko.rs/knjizevnost/liturgicka/teodosijezitije_sv_save.html¨
157
TIMIADIS, E.: Unity in Faith and Pluralism in Culture: A Lesson from the Byzantine
Missionaries. In: The Witness of St Methodius. Commission on World Mission and
Evangelism 1985, s. 23-31. (Místo vydání neuvedeno.)
TIMIADIS, E., metr.: The Missionary Dimension of Monasticism. In: Martyria/Mission.
WCC, Geneva 1980, s. 38-44. ISBN 2-8254-0628-7.
TIMIADIS, E. métropolite: Vous serez mes témoins. In: Contacts, n° 225/2009, s. 59-65.
ISSN 0045-8325. Viz český překlad: TIMIADIS, E. metropolita: Vy budete mými
svědky. In: Hlas Pravoslaví 4-5/2009. Pravoslavná církev v českých zemích,
Praha 2009, s. 6-9.
TYRANNIUS RUFINUS: Historia ecclesiastica I,10. (online). [cit. 2011-07-09].
Dostupné na Internetu: http://www.georgianweb.com/religion/stnino.html
USHIMARU, P. Y.: Bishop Innocent: Founder of American Orthodoxy. Bridgeport 1964.
USHIMARU, P. Y.: The Orthodox Church in Japan. In: Martyria/Mission. WCC,
Geneva 1980, s. 159-161. ISBN 2-8254-0628-7.
ВАДИМ, ЕП. ИРКУТСКИЙ И АНГАРСКИЙ: ПРОБЛЕМЫ ВОЗРОЖДЕНИЯ
ПРАВОСЛАВНОЙ ЖИЗНИ В ИРКУТСКОЙ ЕПАРХИИ. In: Исторические
судьбы православия в Сибири. Издательтво Иркутского государственого
технического университета, Иркутск 1997, s. 7.
VAIHLE, S.: Constantinopole. In: Dictionnaire de Théologie Catholique, vol. III. Paris
1852, col. 1342.
VAN DINTEREN, L.: Misia Cirkvi vo svete. In: PTZ XVIII (3). Rektorát Univerzity P. J.
Šafárika v Košiciach PBF UPJŠ v Prešove, Prešov 1995, s. 119-125. ISBN 80-7097330-7.
ВАНИНА, И. Ю.: КАДРОВЫЙ СОСТАВ МИССИОНЕРОВ ИРКУТСКОЙ
ЕПАРХИИ. In: Исторические судьбы православия в Сибири. Издательтво
Иркутского государственого технического университета , Иркутск 1997, s.
42-43.
VANTINI, G.: Christianity in Sudan. Bologna 1981.
ВАНУЙТО, В.: Филофей Лещинский. (online). [cit. 2011-07-20].Dostupné na
Internetu: http://krotov.info/history/18/1720/filofey.html
VAŠICA, J.: Literární památky epochy velkomoravské. Praha 1966.
ВЕРИНА, А.: МИССИЯ В СТРАНЕ ВОСХОДЯЩЕГО СОЛНЦА (online).[2011-07-
158
15]. Dostupné na Internetu: http://www.pravoslavie.ru/orthodoxchurches/39692.htm
VERONIS, L. A.: Missionaries, monks and martyrs: Making disciples of all nations.
Minneapolis (Minnesota) 1994. ISBN 1-880971-00-3.
VERONIS, L. A.: Modern-day apostle. In: International Bulletin of Missionary Research
3/1995, s, 122-128. (online). [2011-07-22]. Dostupné na Internetu:
http://www.thefreelibrary.com/Anastasios+Yannoulatos%3A+modern-day+apostle.a017162491
VOPATRNÝ. G.: Dědictví otců. Praha 1999. ISBN 80-902256-1-6.
VOULGARAKIS, E.: Lekce z evangelizace podle „životů sv. Cyrila a Metoděje. In: PTZ
XIII. Praha 1986.
WARE, K.: Cestou orthodoxie. Praha 1996. ISBN 80-901571-6-5.
WARE, T.: The Orthodox Church. London 1997. ISBN 0-14-014656-3.
WELBOURN, F. B.: East African Rebels: a study of some independent churches. London
1961.
YANULATIS, A.: Síla cyrilometodějského pravoslaví. In: PTZ XIII. Praha 1986.
YANNOULATOS, A.: Confessing Christ Today. (online). [cit. 2011-06-28]. Chambesy
1977. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/show_text_html.php?textid=112
YANNOULATOS, A.: Discovering the Orthodox Missionary Ethos. In:
Martyria/Mission. WCC, Geneva 1980, s. 20-29. ISBN 2-8254-0628-7.
YANNOULATOS, A.: Initial Thoughts Toward an Orthodox Foreign Mission. In:
Porefthentes 10 (1968). Athens 1968, s. 19-23.
YANNOULATOS, A.: Missionary Activity of the Orthodox Church. (online). [cit. 201106-28]. Punkaharju 1964. Dostupné na Internetu:
http://www.syndesmos.org/content/en/texts/files/Text_95%20The%20missionary
%20activity%20of%20the%20Orthodox%20Church,%20A%20Yannoulatos,%20
1964.pdf
YANNOULATOS, A.: Monks and Mission in the Eastern Church during the 4th century.
In: International Review of Mission 58 (4), 1969, s. 208-226.
YANNOULATOS, A.: The Forgotten Commandment. In: Porefthentes 1. Athens 1959,
s. 2-3.
YANNOULATOS, A.: The missionary Activities of the Churches of the East in Central
159
and Eastern Asia. In: Porefthendes 3 (1961). Athens 1961, s. 26-31.
YANNOULATOS, A.: Theology - Mission and Pastoral Care. In: Greek Orthodox
Theological Review 22 (1977), s. 162. ISSN: 0017-3894.
ZERNOV, N.: Eastern Christendom: a study of the origin and development of the
Eastern Orthodox Church. London 1961. (reprint)
ZOZUĽAK, J.: Počiatky sociálnej práce. In: Ortodoxia a ortopraxia. PU v Prešove, PBF,
Prešov 2007, s. 13-16. ISBN 978-80-8068-693-2.
Jiné dokumenty:
„Activity Report 1961-1966“ In: Porefthendes 8 (1966), s. 52.
An Interview with the Very Rev. Dr. Themistocles Adamopoulo, Apostle to the Poor and
Oppressed. In: Theandros (Vol. 3, No. 2, Winter 2005/2006). ISSN 1555-936X.
(online). [cit. 2009-03-15]. Dostupné na internetu:
http://www.theandros.com/themistocles.html
Dr. James Stamoolis Installed as Dean of Trinity College and Trinity Graduate Schoul.
(online). [cit. 2011-06-29]. Dostupné na Internetu:
http://www.tiu.edu/tiu/newsstamoolisinstallation
History of the life of the late Father Cosmas (online).[2011-07-02]. Dostupné na
Internetu:
www.pigizois.net/agglika/word/IERAPOSTOLI_HISTORY_OF_THE_LIFE_OF_TH
E_LATE_FATHER_COSMAS.doc
Lidový sborník modliteb a bohoslužebných zpěvů pravoslavné církve, Praha 1951.
КОНЦЕПЦИЯ МИССИОНЕРСКОЙ ДЕЯТЕЛЬНОСТИ РУССКОЙ
ПРАВОСЛАВНОЙ ЦЕРКВИ НА 2005-2010 ГОДЫ (По благословению
архиепископа Белгородского и Старооскольского Иоанна). (online).[2009-06-11].
Dostupné na Internetu: http://seminaria.bel.ru/pages/mis/conception.htm
"Life of Saint Nino." (online). [cit. 2011-07-09]. Dostupné na Internetu:
http://www.georgianweb.com/religion/stnino.html
Orthodox Mission Profile:Archimandrite Daniel Bambang Dwi Byantoro and the
160
Indonesian Mission. In: Road to Emmaus (2001/6). ISSN 1544-4856. (online).[201107-02]. Dostupné na Internetu:
www.roadtoemmaus.net/back_issue...06/Orthodox_Mission_Profile.pdf
Poselství představitelů pravoslavných Církví. Fanar 2008. Viz OCM 11/2008.
Metropolitná rada Pravoslávnej cirkvi na Slovensku. Prešov
2008, s. 6-9. ISSN 0139-9012.
Rejstřík církví a náboženských společností. (online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na
Internetu: http://www3.mkcr.cz/cns_internet/
Russia. In: Encyclopædia Britannica (online).[2011-07-20]. Dostupné na Internetu:
http://www.britannica.com/EBchecked/topic/513251/Russia
Saint Herman Calendar 1999. Platina (California) 1999. ISBN neuvedeno.
Sčítání lidu, domů a bytů r. 2001 (online). [cit. 2011-06-25]. Dostupné na Internetu:
http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0000
Софроний (Кристалевский). (online). [cit. 2011-07-20].Dostupné na Internetu:
http://drevo-info.ru/articles/9934.html#6 (autor neuveden)
Status of Global Mission, 2011, in Context of 20th and 21st Centuries. (online). [cit.
2011-06-25]. Dostupné na Internetu:
http://www.gordonconwell.edu/sites/default/files/StatusOfGlobalMission.pdf
Svatý Jan Zlatoústý a misionáři. In: Nipsis 7, roč. IV/2009. Vydavateľstvo Prešovskej
univerzity, Prešov 2009, s. 26-38. ISSN 1337-0111.
The Edict of Milan. In.: Translations and Reprints from the Original Sources of
European history, Vol 4: 1. Philadelphia 1907, s. 28-30. (online).[2011-07-02].
Dostupné na Internetu: http://gbgm-umc.org/umw/bible/milan.stm
U.S. POPClock Projection. (online). [cit. 2011-07-22]. Dostupné na Internetu:
http://www.census.gov/population/www/popclockus.html
Великий сборник, часть вторая. Мукачево 1992.
We Are Going to Live in Paradise: Orthodoxy in the Congo (Interview with Fr.
Theotimos Tsalas). In: Road to Emmaus Vol. V, No. 3 (#18), s. 5. (online).[cit. 200905-16]. ISSN 1544-4856. Dostupné na Internetu:
"http://www.roadtoemmaus.net/back_issue_articles/RTE_18/We_Are_Going_to_Live
_in_Paradise.pdf"
161
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1
HISTORIE ŽIVOTA ZESNULÉHO OTCE KOSMY
Příloha č. 2
VÝBĚR Z ROZHOVORU S DŮSTOJNÝM OTCEM
DR. THEMISTOKLEM ADAMOPOULEM,
APOŠTOLEM CHUDÝCH A UTISKOVANÝCH
Příloha č. 3
VÝBĚR Z ROHOVORU S O. THEOTIMEM TSALEM,
RODILÝM AFRICKÝM DUCHOVNÍM
Příloha č. 4
VLADYKA ANASTASIOS (YANNOULATOS),
ARCHIEPISKOP ALBÁNSKÝ,
HOVOŘÍ O ZÁLEŽITOSTECH SPOJENÝCH S MISIÍ
162
Příloha č. 1
PROLOG HISTORIE ŽIVOTA ZESNULÉHO OTCE KOSMY710
Bůh v rámci Jeho Božské ikonomie (ekonomie) povolával Své věrné a oddané služebníky
v průběhu věků a pokračuje v jejich vyzývání až do dnešního dne, aby zasévali Dobré Noviny
Evangelia v zemích, jejichž lidé se ještě nesetkali s učením Pravoslavné Církve o spasení.
Je mým přesvědčením, že v porovnání s druhými kontinenty je Afrika a Ásie pozadu ve věci
přijímání Božího Slova. Příčin pro tuto opožděnost je mnoho a jsou různé a nejsme schopni je
vyjmenovat v obzoru této knihy.
Ale v nedávných letech se pravoslavná misie stala svědkem opětovného obrození k velké
radosti všech věřících. Určití jedinci z Řecka a dalších zemí, nejčastěji nezávisle motivovaní,
se zavázali oznamovat Blahou Zvěst Spasení druhým lidem na této zemi.
V této knize se budeme snažit zaznamenat určité okolnosti podivuhodné práce pravoslavné
misie, dosažené pravoslavnými misionáři v Misijním centru v Kolwezi v Zaire v moderní
době.
Osobnost prvního misionáře. Otce Chrysostoma, je už dobře známá. Ve věku okolo šedesáti
opustil svou pastýřskou službu ve své domovině v Řecku proto, aby cestoval do centrální a
východní Afriky v roce 1960. Strávil tam dvanáct let věnujíc se své misionářské práci za velmi
těžkých podmínek, bez předchozí organizace a bez spolupracovníků nebo nějaké oficiální
podpory od Církve.
Na začátku zůstal a pracoval v Keni, Ugandě a Tanzánii, předm tím než nakonec přijel do
Zaire, přesně do Kolwezi, v srpnu 1972.
Zůstal v Kolwezi tři měsíce a učil asi sto katechumenů, které následně pokřtil. Podle
informací, mě daných od staršího Řeka z Kolwezi, si otec Chrysostom vybral přijmout
ubytování v řecké domácnosti a přizpůsobil jednu místnost z jejich bydliště v malý chrám.
710
Originál: History of the Life of the Late Father Cosmas (online). [cit. 2011-07-09].
Dostupné na Internetu:
www.pigizois.net/agglika/word/IERAPOSTOLI_HISTORY_OF_THE_LIFE_OF_THE_LATE_FATHER_
COSMAS.doc
163
Když skupina Zaiřanů z Kanangy v kraji západního Kasai zjistila, že pravá církev Boha je
Pravoslavná Církev, tak přišli, hledajíc ho, aby ho poprosili, aby navštívil i jejich společenství.
Otec Chrysostom šel do Kanangy v říjnu 1972. Pracoval tam pouze dva měsíce před tím, než
nakonec došel na konec svého života na zemi ke konci prosince 1972. Byl pohřben v Kananze.
Po jeho smrti dorazili dva noví misionáři, aby pokračovali v práci zanechané po otci
Chrysostomovi: otec Chariton Pnevmatikakis v Kananze a archimandrita Amfilochios
Tsoukos v Kolwezi. Druhý z nich byl z řeckého ostrova Patmu /Patmos/ a byl duchovním
synem otce Amfilochie Makrise. Strávil pět let pracujíc v Kolwezi.
Vrátil se do Řecka v létě roku 1977 a v práci bylo poté pokračováno po dvě léta
ieromonachem Serafimem Parcharidem. On byl naopak donucen opustit misii v srpnu 1978,
byv vážně zraněn v průběhu nepokojů, které toho roku povstaly v Kolwezi. Sedm dalších
Řeků přišlo o život v průběhu událostí.
V měsíci listopadu roku 1978 opustil otec Kosmas (Aslanidis) s požehnáním igumena otce
Georgie Monastýr svatého Grigoria /Řehoře/ na Hoře Athos a přijel do misie v Kolwezi, kde
pracoval do roku 1989. Byla to pro něj Boží vůle, aby žil pouze do toho roku, protože náhle
zemřel při tragické autonehodě ve věku 47 let.
Čtyřicet dní poté, v odpovědi na naléhavé modlitby a apely metropolity Timothea ze střední
Afriky, poslal Monastýr svatého Grigoria do Kolwezi ieromonacha otce Meletia jako jeho
nástupce a ten dosud pokračuje v práci jeho předešlých bratří s pomocí Boží moci a
požehnání.
Na následujících stránkách se budu snažit přátelům pravoslavné misie předložit zázračná
znamení, navštěvující historii misie v časech otce Kosmy a jeho současného nástupce.
Považuji za nutné zapsat to a tak to zachránit před zapomenutím různých faktů a epizod, které
vytvářejí nedávnou minulost naší misie, na slávu Boží a duchovní užitek těch, kteří to čtou, a
těch, kteří by mohli poskytnout finanční pomoc pro naši práci.
HISTORIE A ŽIVOT ZESNULÉHO OTCE KOSMY
1. Jak otec Kosmas zachránil chlapce od utonutí v jezeře.
V průběhu návštěvy našeho monastýru mi otec Kosmas vyprávěl příběh o jeho „potápění“
v jezeře, které se nachází blízko farmy naší misie v Kolwezi, aby zachránil chlapce, který se
tam utopil a jehož tělo leželo na dně jezera.
164
Bylo to v průběhu odpoledne. Když otec Kosmas míjel jezero, viděl velké shromáždění lidí
plakat. Když zjistil příčinu proč, poprosil je, aby se utišili: „Neplačte. Ponořím se tam a
vytáhnu ho,“ řekl jim. Udělal krok zpět, sundal si podrjasnik, takže zůstal v kalhotech. Ukázali
mu místo, kde dítě uklouznulo a spadlo zatímco rybařilo. On přikročil k potápění třikrát za
sebou tam, kde byla voda asi deset metrů hluboká. Na třetí pokus vytáhnul dítě z vody. Slzy
zástupu se změnily v písně a tance nepopsatelné radosti, aby tak ukázali svou vděčnost. A otec
Kosmas dodal: „Když jsem sloužil u řeckého námořnictva, byl jsem potápěč na hlubokém
moři. Nikdy bych poté nečekal, že o dvacet let později budu schopen využít takovým
způsobem to, co jsem se naučil u námořnictva.“
2. Pomoc poskytovaná otcem Kosmou na silnicích
Otec Kosmas byl pevného přesvědčení, že Bůh ho poslal do Afriky ne jenom jako
pravoslavného misionáře, ale jako člověka lásky, aby sloužil obětavě všem lidem nehledě na
rasu, národnost, barvu kůže nebo náboženství.
Kdekoliv se mu přihodilo být, tak pokud lidé potřebovali pomoc, nikdy nezastavil, aby se
zeptal, jestli jsou pravoslavní nebo k jakému náboženství náleží, ale pomohl jim, každému
podle jeho potřeb.
Jak mohu sám potvrdit podle poznámek jeho deníku, když byl otec Kosmas na cestě, tak
často zastavoval a používal jeho lano, aby tahal ruční vozíky chudých afrických venkovanů do
strmých stoupání do kopců a hor.
Když míjel na silnici porouchaný náklaďák, vždy se zeptal, jaký byl problém, natáhl si svůj
pracovní oděv a zasunul se pod auto, aby ho zpravil.
Pokud to byl případ nedostatku benzínu, spěchal zpět na misii, aby přivezl čerstvé zásoby
paliva.
Jednoho deštivého dne, když byl otec Kosmas pryč se svým otcem, otcem Dimitriem, v lese,
který hraničí s jezerem Lualaba, aby zkontroloval těžbu dřeva a zaplatil pracovníkům, potkal
po cestě dva rybáře obtěžkané rybami. Potom, co dokončil svou práci, zastavil, aby je svezl.
Když se přiblížili k městu, pasažéři se obávali vystoupit z auta ze strachu, že jim vojáci
vezmou jejich úlovek. Tak je otec Kosmas zavezl dalších pět kilometrů za město a vysadil je u
dveří jejich chatrčí.
Při další příležitosti, když byl se svým otcem v Lulumbashi, minuli člověka, který ležel na
ulici. Otec Dimitrios mu řekl, aby pokračoval dále bez zastavování. A tak pokračovali dukud
165
otec Kosmas o chvíli později náhle zastavil a otočil se. „Co se děje? Proč jedeš zpět?“ ptal se
jeho otec. „Ten člověk umírá hladem, “ odpověděl, „dejme mu něco k pití a jídlu a pomožme
mu vrátit se zpět na nohy. “ Pozvedli ho třesoucího se a dali mu peníze, aby si koupil něco
k jídlu v restauraci.
Poté objasnil otci Dimitriovi jeho pohled, že Bůh ho sem vzal kvůli prospěchu všech a ne jen
pravoslavných věřících. Takové scény se opakovaly téměř každý den.
Kdykoliv měl místo, vozil všechny chodce, které potkal, a kteří často chodili velké
vzdálenosti s balíky plodin na hlavách, a bral je do Kolwezi za nic. Když cestovali, často je
žádal, aby zpívali, a měl velké potěšení z poslechu jejich nádherných hlasů.
3. Jízdy po bahnitých cestách
V průběhu deštivého období, které trvá šest měsíců, se otec Kosmas vyhýbal podnikání cest.
Ale pokud byla naléhavá potřeba, žádné nebezpečí nebo přírodní překážky nebyly dostatečné
na to, aby ho odradily. V tomto období jsou zatopené cesty často proměněné do tekoucích
proudů a jeho automobil brzy zapadnul do bahna, v kterémž to případě přivázal auto ke stromu
a s použitím navijáku byl schopný vyprostit auto z bahna. V jiných případech bylo na cestě
mnoho písku a automobil zapadnul. Ale neohrožený misionář měl svoje nářadí vždy při sobě,
včetně nějakých speciálních pásů kovu opatřených dírami, které umožnily kolům záběr a
nalézt tak povrch a takto se mohlo auto dostat z písku.
4. Farní svátky
V průběhu jedenácti let, které otec Kosmas strávil v Africe, pokřtil asi 15 000 Afričanů a
založil téměř 55 farností. Při svátku, kdy se vzpomínal patron určité farnosti, byl zvyklý
darovat dva pytle kukuřičné mouky (na výrobu „bukari,“ což je africký ekvivalent chleba) a
celé prase. Kdykoliv mohl, navštěvoval svátek osobně. Požehnal jídlo a podílel se na jezení
bukari, k velké radosti Afričanů, kteří byli potěšeni vidět Evropana účastnícího se na jejich
jídle.
5. Posedlý démonem
Jeden z jeho předešlých katechetů, N…, rozpomenouc se na předešlý způsob svého života,
se odešel poradit s šamanem. Ale Bůh, který je Přítelem člověka a chce spásení svých
stvoření, dovolil, aby byl katecheta posedlý démonem. Zůstal v tomto stavu po dva dny,
166
dávajíc tak svým bratrům lekci o důsledcích návratu ke starým cestám a o zlu, které se
výsledkem navštěvování čarodějů a šamanů. Ale byla ta též příležitost, aby jim bylo ukázáno,
jak obrovská je Boží moc v této oblasti, protože hned jak nad ním přečetl otec Kosmas
modlitbu exorcismu, démon z něj vyšel.
6. Úcta místních úřadů k otci Kosmovi
Otec Kosmas byl v Kolwezi jediným misionářem, který otevíral své ruce všem, a navíc ke
své nevybíravé přízni ke všem se těšil zvláště přátelským vztahům s mítními státními úřady.
Proto každé Velikonoce nebo Vánoce je obdarovával prasetem ze své farmy, což jim
dovolovalo oslavovat sváteční dny s větším smyslem pro událost a znamenalo to, že důstojný
otec záskal jejich lásku a zájem o dobrý prospěch misie. Proto vždy, když se on osobně nebo
křesťané všeobecně setkali s nějakou těžkostí, státní zástupci jednali z vděčnosti vůči otci
Kosmovi, aby mu pomohli nalézt vhodné řešení.
7. Láska otce Kosmy k věžňům
Otec Kosmas se obzvláště staral o vězně v Kolwezi, stejně jako o nemocné, zestárlé a lidi
všemožně v nouzi.
Každý měsíc daroval jídlo a maso vězňům, stejně jako malomocným v Kenzezi, velké
vesnici 60 km vzdálené od města Kolwezi.
V centrálním vězení v Dilale, které slouží pro celou pod-oblast Kolwezi a ubytovává více
než stovku stálých vězňů v nelidských podmínkách, daroval vězňům postele vyrobené ze
dřeva, protože do té doby spávali na samotné betonové podlaze. Zasažený láskou k nim kvůli
jejich hroznému osudu jim také nabídl plastové hrnky a nějaké sudy, které ze vnitř vymaloval
pro skladování vody. A aspoň jednou za měsíc jim nosil jídlo: bukari, maso, zeleninu, fazole a
také léky, které se mu pro ně občas podařilo získat.
Tato humanitární práce se také vztahovala na nemocnice a hospice pro malomocné nebo pro
zestárlé, protože každý musí myslet na to, že stát distribuuje jídlo do těchto míst pouze dvakrát
za týden (bukari a vařenou zeleninu). Pomoc dnes pokračuje díky práci otce Meletia.
8. Překladání v misijním centru
Když otec Kosmas opustil svůj monastýr ve věku 37 let, aby cestoval do Kolwezi, neměl
tušení o těžkostech, se kterými se může setkat. Bůh před ním skryl obtíže a naplnil jeho srdce
167
láskou k jeho nekřesťanským bratrům a on hořel horlivostí, aby se jim přiblížil s Evangeliem.
Rychle si uvědomil, že bez knih, škol, ošetřoven, lékáren a chrámů by dokázal málo.
Ihned si vzal svůj papírový blok a napsal frázi ve svahilštině: „Co to je?“ a tak se pustil do
studia afrických jazyků a zvláště svahilštiny, začínajíc s touto frází.
Tím, že se každý den tázal Afričanů na množství otázek, a díky zapisování jejich odpovědí
do jeho poznámkového sešitu byl za několik měsíců schopný začít hovořit jejich jazykem
náležitě dobře a začal překládat církevní knihy.
S pomocí místních křesťanů přeložil bohoslužby Večerní, Jitřní, Malé povečeří (modlitby
před odpočinkem v noci), pořádek přípravy před Svatým přijímáním, Velké povečeří
(Apodeipnon), Paschální bohoslužbu, Malé svěcení vody (Agiasmos), bohoslužby Pohřbu,
Křtu a Svatby, Velký kánon sv. Andrea Krétského a Liturgii předem posvěcených darů
(Proagiasmeni), spolu s množstvím liturgických hymnů různých druhů.
Monastýr Simonopetras na Hoře Athos také zabezpečil hodnotnou pomoc pro vzdělávání
místního duchovenstva díky zapojení otce Timothea (ieromonacha), který je ze Zimbabwe a
zná svahilštinu. Ten připravil kázání ve svahilštině na sváteční dny Pánovy, Matky Boží a
svatých a poslal tuto sbírku na misii v Kolwezi.
V práci na překládání pokračují nástupci otce Kosmy, kteří doposud učinili tato vydání:
Božská liturgie (Kristo) v řečtině a místním dialektu svahilštiny, Evangelium (Evangelio) a
Knihu epištol (Apostolo), Paraklisis (Prosebný kánon) pro osm hudebních tónů, Synaxarion
(kalendář) všech svatých v roce, Liturgii sv. Basila (přeložená do francouzštiny) a bohoslužby
Velkého týdne (Ibada ya Juma Mkubwa), které jsou právě v přípravě. Postní trioď (Triodion),
Květná trioď (Pentekostarion), a dá-li Bůh Menaia (Minea) budou následovat.
9. Školy provozované pravoslavnou misií v Kolwezi
V průběhu deseti let otec Kosmas tvrdě pracoval na organizování různých projektů
provozovaných misií a před jeho nehodou se začal připravovat na založení základní školy
„Kristovo Světlo.“ Lidé se často ptají, jaké jsou u misií důvody pro stavění škol. Jaký užitek
Církev záskává z těchto škol? Nebo jinými slovy, jaký zájem má na těchto školách Církev,
vzhledem k tomu, že používané osnovy jsou ty, které dává stát a že děti, které docházejí do
těchto škol, přicházejí také z jiných křesťanských denominací? Můžeme odpovědět na tyto
168
otázky pravdivě a s plnou znalostí skutečností, protože jsme žili po dlouhý čas v Africe a jsme
dobře obeznámení se současnou situací.
Pravoslavná misie byla poněkud pozadu v počátku její apoštolské aktivity, která byla v roce
1972. Před tímto datumem sloužili řecké komunitě jiní kněží, a zároveň s tím šířili víru mezi
domorodce; ale před rokem 1972-73 zde nebyli žádní misionáři, jejichž jedinou službou bylo
evangelizovat Afričany ze Zaire.
Před příjezdem pravoslavných už pracovali římští katolíci jako kolonizátoři a misionáři
najednou. Horlivě stavěli školy, nemocnice, ošetřovny a další veřejná zařízení. V průběhu
130-ti let vytvořili padesát diecézí, rozpínajících se přes Republiku Zaire. Protestantské
skupiny začaly svou práci ve dvacátých letech 20. století a pracovali se stejně horlivým
přesvědčením.
Byli jsme udiveni shledáním, jak velký náboženský vliv měli všichni druzí misionáři na
Afričany nejprve skrze vzdělávání a poskytování lékařské starostlivosti a nakonec i díky
médiu náboženství samotného.
Pravoslavná misie poté následovala podobné postupy, imitujíc druhé misionářské skupiny a
obracela se k sociálně-ekonomické situaci v Zaire způsobem získávání duší.
Situace byla pro pravoslavné stále více akutně problematická, protože pravoslavným dětem
je zamítnut přístup do škol druhých denominací a ještě hůře, je jim dokonce zakázáno hrát si
před branami druhých škol.
Z tohoto důvodu otec Kosmas založil základní školu „Krisotovo Světlo.“ Tato škola začala
fungovat ve školním roce 1990-1991, navštěvována 250-ti chlapci.
Kvůli školním nákladům byla dána přednost pravoslavným dětem a zbývající místa byly
zaplněny druhými dětmi. Aby byl zajištěn určitý druh kontinuity ve vzdělávání, náhradníci za
otce Kosmu založili na podnět pravoslavných rodičů a jako odpověď na četné prosby věřících
také střední školu Technický zemědělský institut „Kristovo Světlo.“
Všeobecně u vesnických škol je pravdou, pokud řekneme, že děti na vesnicích se nacházejí
ve veliké nouzi nějakého druhu vzdělávání. Tam, kde je mnoho křesťanů, si lidé stavějí školy
pro sebe z cihel a slaměných střech, používajíc železniční pražce nebo pažení místo lavic. Platí
učitele ze svých bídných platů a žádají Misii, aby dohlédla na administraci a dodávky školních
potřeb.
169
Mělo by být vyjasněno, že od rozsáhlého drancování v září 1991 zastavila zairská vláda
platy učitelům kvůli nedostatku prostředků. Od té doby se rodiče radši někdy obešli bez jejich
denního chleba, jen aby mohli zaplatit tyto učitele pro výuku jejich dětí.
Pravoslavná misie platí učitele z peněz darovaných chrámy v Kilkii a Iannitsi v Řecku. Děti
musí zaplatit pouze zápisné, které jsou vynaloženy na koupi školních potřeb a opravy školních
budov. Takovým způsobem poskytujeme v Zaire velmi únosnou a bezplatnou výuku, ovoce
křesťanské solidarity a řecké kulturní tradice.
Po šest let byl provoz základní školy v rukou paní Efterpie Maftas-Ilias, středoškolské
ředitelky v důchodu z Piraeu v Řecku. Díky jejímu stálému zápalu, zkušenostem s výukou a
oragnizačnímu smyslu vedla naše školy tak dobře, že se staly modelem, který napodobují i
jiná vzdělávací zařízení v Kolwezi.
10. Náhlá smrt otce Kosmy
Z lidského pohledu zanechala smrt otce Kosmy velkou prázdou trhlinu v Pravoslavné misii
v Kolwezi. Avšak přijímáme to jako vycházející z vůle Boha, jehož starostí je především
zajistit spasení duší a až poté uskutečnit církevní plány.
Nehoda se stala takto: ke konci měsíce ledna 1989 odjel otec Kosmas s Moisem, Zaiřanem,
který mluvil dobře řecky, a s Kalengou do Lubumbashi, aby tam vykonal určité práce a
posloužil liturgickým potřebám tamní řecké komunity. Započal svou zpáteční cestu 27. toho
měsíce.
Bylo osm hodin večer, když se přiblížili k vesnici Sofumwango, 55 km na cestě
z Lubumbashi do Likasi. V té chvíli se objevilo staré nákladní auto jedoucí v protisměru,
naložené pytly se solenými rybami a vezoucí do Lubumbashi 34 mužů cestujících z Bukamy,
vzdálené 600 km. Kontejner na zádi tohoto náklaďáku přesahoval přibližně metr do každé
strany. Ve vysoké rychlosti minul Land Rover, který řídil sám otec Kosmas, a odtrhnul levou
stranu od pravé. Podle toho, co mi katechumeni řekli, zemřel otec Kosmas okamžitě. Měl
nevelkou jizvu na jeho levé tváři.
Okolo druhé hodiny ranní bylo jeho tělo převezeno do Lubumbashi v autě pana Hampa a
bylo umístěno do mrazicího boxu. Lékaři a sestry v nemocnici byli zasaženi skutečností, že
řez pod jeho okem stále krvácel. Tři hodiny před nehodou se stalo zázračné znamení. Zairský
obchodník míjel to místo a viděl vousatého kněze oblečeného v bílém stoupajícího do nebe.
Zastavil se a díval se na vidění společně s vesničany z Sufumwanga. Všichni byli udivení. A
170
dostatečně jistě si tito lidé tři hodiny po zázračném vidění uvědomili, že ten kněz, který
stoupal do nebes, byl očividně otec Kosmas.
11. Poutnické místo otce Kosmy
Na místě nehody otce Kosmy, která ponořila nejen zairské pravoslavné, ale i velký počet
členů civilní i vojenské správy do smutku, postavila Pravoslavná misie malý kruhový
proskynitari (kapličku), vyrobenou z kovu, ve které hoří olejová lampáda před ikonou Matky
Boží. Je to pravděpodobně jediná svatyně tohoto typu v Zaire a při záskání povolení pro ni od
příslušných úřadů se projevily těžkosti. Por všechny pravoslavné v jižním Zaire zůstane toto
místo navždy zastávkou, kde se zastaví, aby udělali znamení kříže, aby se pomodlili a
vzpomenuli na osobnost a apoštolskou službu jejich duchovního otce Kosmy, kterého považují
za světlo jejich života.
Osoba mající na starost zapalování této lampády každý večer je katecheta, který založil pro
Církev novou farnost v této oblasti, farnost svatého Jakuba, a všichni vesničané jsou
katechumeni Pravoslavné církve.
Každý, kdo míjí toto místo, se zajímá o to, proč zde hoří lampáda a takto poznává způsob
jakým pravoslavní ctí a uznávají ty, kteří obětovali svůj život pro spásení druhých; stalo se to
svědectvím jejich misie.
12. Oznámení otce Kosmy následující po jeho smrti
Čtyřicet dní po své smrti se otec Kosmas zjevil ve snu Michelovi, bývalému katechetovi,
který nyní pracuje v truhlářské dílně Misie, a řekl mu: „Micheli, zavolej otci Meletiovi a
pověz mu, aby jel na místo, kde jsem potkal svou smrt. Pokud se podívá do trávy a prachu,
nalezne tam lahvičku svatého myra, které jsem míval u sebe kvůli křtům, a také můj
epigonation („nabederník“-čtvercový kus látky, který kněz, jenž může učit, nosí na boku),
spolu s kopím na proskomidii.“ Otec Meletios a Michel spolu s dalšími bratry jeli na to místo
a nalezli opravdu tyto předměty. Kopí je v současnosti k nalezení v Monastýru Grigoriou (sv.
Grigoria-Řehoře) na Svaté Hoře.
.
13. Otec Kosmas žádá o navrácení lahvičky
Den po nehodě otce Kosmy jeden Zaiřan z té oblasti přišel, aby prohledal místo nehody a
zjistil, co by mohl nalézt a zjevně narazil na svaté myro. Věříc, že je to rostlinný olej, vzal si
171
to domů, aby si usmažil nějakou rybu. Následující noci se mu zjevil otec, když spal a řekl mu
přísným tónem, aby vrátil lahvičku na místo, kde ji nalezl, nebo aby vytrpěl vážné potrestání.
Velmi jistě ten muž o několik dní později vrátil lahvičku na místo, kde ji nalezl otec Meletios.
14. Pokračování katechistického poučení
Dokud byl otec Kosmas ještě na živu, skupina katechumenů zahrnovala jistého vojenského
důstojníka. Odrazený smrtí otce Kosmy se ten muž rozhodnul zanechat navštěvování
katecheze. Otec Kosmas se mu jedné noci zjevil a mile mu řekl: „Proč jsi přestal se svou
katechezí? Pokračuj v ní a nech se pokřtít.“ Ale on se nevrátil ke katechezi, ať už z lhostejnosti
nebo kvůli krajnímu smutku
15. Děti v internátní škole nám řekli následující…
Jednoho dne jsem se zeptal dětí v internátní škole, aby mi řekly něco zázračného o jejich
duchovním otci. Řekly mi, že jednoho dne, když šly sloužit povečeří (Apodeipnon), míjely
jeho hrob a slyšely zvuk kadidelnice, jako když kněz okuřuje v chrámě. A v jiné dny slyšely
blízko jeho hrobu zvuk malého zvonu.
16. Tento příběh nám byl vyprávěn zairskými kněžími
V poslední večer akademického roku našeho bohosloveckého semináře, 28. srpna 1991,
jsme všichni my kněží, katecheti a učitelé šli společně v osm hodin do chrámu, abychom
sloužili povečeří. Kněží byli před námi a katecheti za námi (a autor této knihy byl též vzadu za
všemi s jistými dalšími spolupracovníky). Když jsme přišli k hrobu otce Kosmy, kněží v úžasu
zvolali: „Co jsou ta světla?“ Ve skutečnosti viděli na vlastní oči světelné paprsky ve tvaru
duhy, stoupající vzhůru až přes výšku stromů. Ptal jsem se tří nebo čtyř kněží a všichni mi
potvrdili, že viděli stejnou věc.
17. Učitel Serafim Ilunga svědčí o následující příhodě
a) Serafim Ilunga, poctivý věřící a učitel na střední škole v Kamině, mi řekl následující:
„Dva roky po smrti otce Kosmy, roku 1991, jsem byl nemocný. Strávil jsem rok pryč
v Kaniamě. Jednoho dne se mi zjevil a řekl: ´Vidím tvé trápení a přišel jsem, abych tě vyléčil.´
Myslel jsem si, že jsem před chrámem sv. Georgia (Jiřího) v Kolwezi. Otec Kosmas mě
zavolal: ´Serafime!´ a požádal mě, abych zvednul svou košili. A nějaká něčistota, jako špinavá
172
voda, vytekla z mé hrudi. Probudil jsem se, abych shledal, že jsem zde opět při plném zdraví.
Řekl jsem své manželce Temelině to, co se stalo a od toho dne jsem nikdy netrpěl žádnou
chorobou.“
b) Při jeho poslední návštěvě v Lubumbashi pozdravil otec Kosmas naposledy Serafima
(který byl v té době studentem v Lubumbashi) a dal mu 1000 zairů. On použil ty peníze, aby si
koupil knihu, kterou má ještě dnes. Všichni navštívili poslední liturgii kněze. Otec Kosmas byl
mírný a vyjadřoval své pokání hojnýmil slzami. Vytrvale povzbuzoval přítomné Řeky, aby se
káli a řekl jim, že zemře.
Serafim pokračoval ve vyprávění: „Když jsem se dozvěděl o jeho smrti, plakal jsem.
V únoru 1989 jsem ho viděl ve snu a zeptal jsem se ho: ´Otče Kosmo, jsi mrtvý?´
´Ne-nejsem mrtvý; nyní jsem vzkříšený. Podívej se do mého hrobu, byl jsem vzkříšen.´ Ve
svém snu, pokračoval Serafim, jsem otevřel hrob a viděl jsem ho tam živého v hrobě.“
c) Serafim mi také řekl: „V srpnu 1989 má žena porodila. Čtyřicet dní poté jsem chtěl vědět,
jaké jméno dát svému dítěti (chlapci). Té noci ke mně přišel otec Kosmas a řekl: ´Měl by nést
jméno Kosmy Aetolského.´“
173
Příloha č. 2
VÝBĚR Z ROZHOVORU S DŮSTOJNÝM OTCEM
DR. THEMISTOKLEM ADAMOPOULEM,
APOŠTOLEM CHUDÝCH A UTISKOVANÝCH711
Dr. Nick Trakakis
Katedra filosofie
Univerzita Monash
Melbourne, Austrálie
Otec Themistokles je inspirací pro mnoho lidí v mnoha částech světa. Vedl vyjímečně pestrý a
bohatý život, který odráží jeho vlastní barvitou a vzestupnou osobnost. Naneštěstí je velmi
málo z jeho fascinujícího života známo lidem, kteří většinou vědí pouze o jeho současném
zapáleném odevzdání službě chudým a utlačovaným v Africe. Ale podkladem této
angažovanosti jsou bohaté zkušenosti a vědomosti, se kterými se může jen málokdo z nás
doufat srovnávat.
5. Keňa a Afrika
Byl jste po několik let až dosud zapojen do misijní práce v Keni, ale co vás na prvním
místě vedlo k tomu, že jste se podílel na práci v Keni?
Byl jsem tak zapojený do akademického světa v tomto období-ve skutečnosti jsem byl
zapojený v akademickém světě téměř celý svůj život. V Sydney jsem učil na St Andrew’s
(22), ale měl jsem také nějaká lektorská setkání na Univerzitě Macquarie a na Univerzitě
Sydney. Ale předpokládám, že věci v mém životě přicházejí v cyklech, kdy procházím skrze
711
Originál: An Interview with the Very Rev. Dr. Themistocles Adamopoulo, Apostle to the Poor and
Oppressed. In: Theandros (Vol. 3, No. 2, Winter 2005/2006). ISSN 1555-936X. (online). [cit. 2009-03-15].
Dostupné na internetu: http://www.theandros.com/themistocles.html
174
téměř vypálenou periodu, a v tomto případě jsem se začal tázat na účel a motivaci
akademického života, zvláště s ohledem na theologii. Zajímalo mě, zda být praktikem
theologie je lepší než být teoretikem theologie. Vzpomínal jsem si na slova Plutarcha, který ve
svém životě Alexandra píše, že Alexandr byl jednou dotázán: “Byl by si radši Alexandr,
Homér nebo Achiles?” A on odpověděl: “Nepochybně bych radši byl Achiles, protože zatímco
Homér o tom přemýšlel a psal o tom, Achiles to učinil.” Vybral jsem si tedy své achilovo
období, kdy to místo pouhého hovoření, psaní a dokonce i učení o tom bylo o čase, aby to
někdo udělal.
Byl jsem, musím se přiznat, ovlivněný matkou Terezou, která v žádném případě nebyla
akademickým nebo systematickým teologem, a i přes to nikdo z teologů, které znám, neměl
tak velký dopad na světovou historii tak jako ona. Byl jsem samozřejmě úplně ponořený do
teologického a zvlástě raně křesťanského bádání, ale dopad, který jsem měl díky své práci, byl
minimální. Proto jsem se stal nespokojeným se svou situací a rozhodl jsem se udělat radikální
zlom. Myslím si, že pro mě nebylo těžké dělat v životě radikální změny, protože od samotného
počátku jsem procházel obdobími dotazování a odmítání minulosti kvůli budoucnosti-stalo se
to v sedmdesátých letech, stalo se to v osmdesátých letech a nyní se to dělo v devadesátých
letech, kdy jsem potřeboval nový směr. Díky vlivu matky Terezy (ačkoliv jsem ji nikdy
nepotkal) jsem se rozhodnul aplikovat theologii v praktickém kontextu, stát se Achilem
theologie. A jelikož jsem se narodil v Africe, cítil jsem, že je to pro mě Boží záměr, abych se
tam vrátil. Vybral jsem si Keňu zvláště proto, že jsem věděl, že tam byl seminář v Nairobi a
myslel jsem si, že budu moci stejně dobře pokračovat se svou theologií, nyní pouze zasazenou
ve třetím světě. Zase tu byla potřeba identifikovat se s utiskovanými, ale teď už ve velkém
měřítku.
Můžete v krátkosti popsat druh práce, kterou nyní vykonáváte Keni?
Část mé práce, jakožto kněze, zahrnuje sloužení liturgií a kázání v různých farnostech v
Keni. Ale má práce také obsahuje boj s chudobou a to se děje posilováním místních lidí
školením-jinými slovy, charita skrze posílení, nebo jak říká staré klišé: “Můžeš dát člověku
rybu, ale je lepší naučit ho, jak rybařit.” Snažíme se tedy neopakovat chyby charity
imperialismu nebo neo-kolonialismu, podle které vám dám jídlo proto, abyste na mě mohli
záviset. Naším záměrem je spíše naučit lidi, jak získat své vlastní jídlo. Myslel jsem si tedy, že
175
proto, aby pravoslavná misie v Keni uspěla, musíme připravit struktury posilnění. A tak jsem
s pomocí Boží a požehnáním místního episkopa (Makaria) založil školu pro ženy, které byly
nezaměstnané, aby se naučily šít pánské i dámské šaty tak, aby nemusely prodávat samy sebe
kvůli tomu, aby uživily své děti. Po tomto následovalo založení počítačové školy pro
nezaměstnanou mládež, poté předškolní a základní školy, které se ujaly dětí z oblastí
chudinských čtvrtí (slumy) a daly jim zdarma vzdělání, jídlo a oblečení. Nakonec jsem také
založil vysokou školu pro učitele, kde školíme mladé lidi, kteří si dosud nemohou dovolit
navštěvovat univerzitu (kvůli znemožňujícím poplatkům), a bereme za to minimální nebo
vůbec žádné poplatky. A nyní jsem v průběhu vytváření opatrovatelské a lékárenské školy.
6. Chudoba a theologie
V brožuře vašeho filantropického programu v Keni (nazvané “Charita skrze vzdělání”)
píšete:
Depresivní strašák pronásleduje naši planetu. Tímto strašidlem je chudoba třetího světa. Je to
nejdestruktivnější, nejnaléhavější a nejmylnější paradox stojící před naší zaměkoulí. Zatímco
malá minorita lidí na planetě žije více nebo méně ve vysněném světě materiální prosperity a
komfortu, zdrcující většina zakouší život na základě nejisté a bolestivé existence ze dne na den.
Některé statistiky by mohly podopřit vaše stanovisko. Je odhadováno, že 30 000 dětí
umírá každý den díky chudobě. Světový obchod se desetinásobně zvýšil od roku 1970 a je
produkováno více jídla než kdy jindy; avšak počet hladovějících lidí v Africe je více než
zdvojnásobil. Tři nejbohatší lidi světa ovládají více bohatství než 600 milionů lidí v
nejchudších krajinách světa. Založit systém všeobecného základního vzdělání,
zajišťující, že všichni chlapci a dívky ukončí základní školu,by stál 10 milionů dolarů,
méně než utratí Spojené státy na zmrzlinu. (23) Výčet by mohl pokračovat dále a dále.
Vy jste samozřejmě svědkem takové nespravedlnosti a chudoby každý den vzhledem k
tomu, že vaše Filantropické centrum je situované v jedné z nejvíce ekonomicky
znevýhodněných oblastí v Nairobi. Co
si myslíte, že přineslo masivní chudobu do
Afrických zemí jako je Keňa?
176
Světová chudoba je rozsáhklé téma a co způsobuje chudobu v Africe může být úplně odlišné
od toho, co způsobuje chudobu např. v Asii. Při pohledu na historii moderní Afriky získáváme
určitá vodítka k tomu, co způsobilo, že se tento region stal jedním z nejvíce znevýhodněných
ekonomických regionů na světě. Je mnoho faktorů, které přispívají k chudobě v Africe.
Jedním je kolonialismus: kolonialisté rozdělili Afriku spíše podle zeměpisných, než podle
národopisných čar; vytvářeli politické jednotky, které nemohly podle geografických kritérií
fungovat. Bylo by to jako umístit Řecko, Turecko a Sýrii do jednoho celku a nazvat to “zemí,”
ale jestli budou nebo nebudou Řeci a Turci spolu vycházet nebo zda spolu budou či nebudou
vycházet Turci a Kurdové je považováno za irelevantní. Podobně i kolonialisté se zajímali
pouze o to, aby rozdělili území Afriky do úhledných zeměpisných částí. Mám podezření, že
jedna z příčin sociálních nepokojů v Africe v současné době je přímo spojená s umělými
hranicemi, které byly položeny v průběhu koloniálního období. Takže to je jedna z příčin,
kterou musíme vzít do úvahy při snaze o boj s chudobou.
Další příčinou je, naneštěstí, kmenovost (tribalismus) a korupce, objevující se v subsaharské Africe, a které jsou do určité míry přirozeným následkem koloniálního období.
Protože, pokud je jeden kmen v určitém regionu dominantnější než druhé, tak to může být
zaměněno za “politickou jednotu” (např. Uganda, Kamerun etc.), dominantní kmen se bude
snažit mít svého vlastního vůdce při moci a pomáhat pouze svým vlastním lidem. A toto vede
k problému tribalismu, který je do určité míry produktem kolonialismu. Takže Afričané by
mohli být nezávislí na bílém muži, ale dědicví kolonálního období je stále s nimi. Nezávislost
také přišla do Afriky pouze v posledních padesáti letech, a proto se hodně peněz dostalo do
rukou lidí, kteří dosud nezacházeli s velkými sumami peněz. Pokušením tedy je používat tyto
peníze spíše sobeckým, než altruistickým nebo patriotickým způsobem, upřednostnit své
vlastní zájmy před zájmy něčí krajiny.
Navíc v některých částech Afriky není přírodní terén a klima na jejich straně, jako třeba v
Čadu a Nigeru, které mají horké, suché klima. Většina afrických zemí má na druhé straně
velmi úrodnou půdu a jsou bohatí na nerosty - Kongo například. Ačkoliv Kongo je zatím ve
velmi vážné ekonomické a politické tísni.
V krátkosti je tedy množství faktorů zodpovědných za chudobu v Africe. Všechno, co
můžeme dělat, je postupně načas bojovat s chudobou vzděláváním. Protože je to díky
vzdělání, jak můžeme ustálit nový názor v lidech, jak můžeme ustálit pojetí fair play,
177
mravnosti a průhlednosti (transparentnosti) u malých dětí, které si to snad v sobě ponesou po
zbytek života. Vzdělávání je určitě jedním z nejdůležitějších způsobů proměny společnosti, ale
musí to bt vzdělávání s mravností. To je to, kde můžeme jako křesťané sehrávat velmi
významnou roli v transformaci Třetího světa do ekonomicky životaschopné společnosti, která
má zároveň zvučné mravní podchycení.
V rámci Globálního volání k aktivitě proti chudobě (Global Call to Action Against Poverty)
řekl Nelson Mandela na Trafalgarském náměstí v únoru 2005, že “Stejně jako otroctví a
apartheid, není chudoba přirozená. Je vytvořená člověkem a může být překonána a
vykořeněna konáním lidských bytostí.” Souhlasíte s tím, že stejně jako jsme učinili
otroctví a apartheid “minulostí” (více nebo méně), je správné očekávat, že chudoba může
být také učiněna věcí minulosti? Nebo je chudoba nevyhnutelným rysem lidského
predikátu?
Ježíšova perspektiva je v této záležitosti poněkud pesimistická, neboť řekl, že “Chudé
vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky mít budete” (Mat. 26:11, Mar.14:7, Jan. 12:8). Ale
nemyslím si, že by zde Jažíš měl na mysli národy, které jsou úplně chudé. Spíše si myslím, že
to, co mínil bylo, že v každé společnosti budou chudí lidé, ale ne nezbytně majorita. Můžeme
proto říct, že můžeme a měli bysme bojovat s chudobou, že to je součást učení samotného
Krista, který se identifikoval s chudými- “Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a
dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne” (Mat. 25:35). Řekl bych, že každý
křesťan, který vážně věří Kristovým slovům má morální závazek bojovat s chudobou. Takže si
myslím, že (masová) chudoba může být překonána a snad budeme schopni ji vykořenit; ale
teď nemohu říci kdy.
Imperativ vykořenit chudobu je samozřejmě jedním z velkých témat teologie
osvobození, která vyrostla z barrios a chudinských čtvrtí (slumů) latinské Ameriky.
Vzhledem k vaší minulosti spjaté s Novou Levicí, máte sympatie k teologii oscobození,
zvláště s jejím voláním k církvi, aby se angažovala v revolučním boji v prospěch
chudých?
Jsem do určité míry přitahován spisy Paula Freireho, brazilského pedagoga, který hovoří o
posilnění vyděděnců skrze vzdělávání. (24) Avšak nemohu souhlasit s myšlenkou násilného
178
svržení vlády-v této záležitosti jsem více pacifista, držící se slov Ježíše, že “všickni, kteříž
meč berou, od meče zahynou” (Mat. 26:52). Myslím si, že můžeme transformovat společnost
pomocí vzdělávacího systému. Ve skutečnosti Max Weber poznamenal, že když charismatický
vůdce revoluce odejde, jsme svědky “rutinizace” revoluce a poté se revoluce sama stane
statem quo a máte novou elitu. Můžeme to vidět například v Sovětském svazu a Číně. Protože,
aby revoluce byla úspěšná, musí být generační, musí transformovat celou generaci lidí a jejich
způsob myšlení, a ne jen jednu generaci, ale spíše dvě nebo tři. Takže transformace nějaké
společnosti pozitivním směrem by měla přicházet skrze vzdělávání a zvýšením uvědomění si
sociální nespravedlnosti, utlačování lidí, potřeby spravedlnosti a rovnosti, ale také potřeby
pochopení duchovních dimenzí lidské bytosti.
Tak zvaný “otec teologie ovobození” Gustavo Gutiérrez prohlásil, že zatímco ohniskem
západních teologů byla otázka, jak hovořit o Bohu v sekulárním a nevěřícím světě, tak
úkolem, kterému čelí teologové latinské Ameriky, je, jak hovořit o Bohu k “neosobě”
(nonperson), čímž myslí ty, kteří nejsou považováni plně za lidi současným společenským
řádem-např. vykořisťované vrstvy, přehlížené etnické skupiny a samozřejmě chudí. Jak
píše Gutiérrez, “Naší otázkou je, jak říct neosobě, nečlověku, že Bůh je láska, a že tato
láska z nás dělá bratry a sestry.” (25) Shledáváte sám sebe v této situaci v Keni?
Abych s tím začal, nemohu souhlasit s antropologickou kategorií “neosoby.” Upřednostnil
bych přistupovat k záležitosti z křesťanské antropologické perspektivy, že všichni lidé jsou
učiněni na obraz a podobu Boží a že není žádná taková věc jako “neosoba.” I přesto, že jsem
to řekl a akceptujíc nešťastnou realitu utiskovaných v našich společnostech, zvláště ve Třetím
světě, řekl bych, že Gutiérrez měl pravdu v tom smyslu, že se neobracíme k sekularizované
společnosti. Mnoho témat, kterými jsem se zabýval v australském semináři-jako třeba otázky
biblické archeologie, kde se snažíte podpořit historicitu Bible pomocí archeologických
artefaktů a údajů-se nejeví být tak důležitými seminaristům v Africe, pro které není historicita
Ježíše nebo Bible otázkou. Nejednáme tam s fenoménem sekularismu tolik jako v Prvním
světě. Určitě největším problémem, kterému čelíme, je kázat lidem, kteří trpí a jsou
znevýhodněni společností, a darovat jim pocit důstojnosti a posilnění.
Dalším tématem teologie osvobození je “Boží přednostní možnost pro chudé,” myšlenka,
že, ačkoliv Bůh miluje všechny lidi, identifikuje se a stojí při chudých zvláštním
179
způsobem. Tím se nechce říct, že chudí jsou mravně nebo duchovně lepší než ostatní, ale
že Bůh je vždy na straně chudých proti těm, kteří se je snaží vykořisťovat a znelidšťovat
(dehumanizovat). Je toto pohled, který zastáváte i vy, a pokud ano, jaké důsledky to má,
myslíte si, pro křesťanské misionáře v chudých krajinách-například, znamená to pouze
žít v solidaritě s chudými nebo to znamená něco silnějšího, jako třeba snahu
transformovat a revolucionalizovat společnost?
Myslím si, že všechna theologie musí být nakonec hodnocena ve světle Bible, zvláště Nové
smlouvy. A ukazuje se celkem jasně v Ježíšových slovech a spisech sv. Pavla, že v Boží lásce
je téměř vždy přednostní zacházení s chudými. Chudí sami o sobě však mohou být proti Bohu
nebo mohou vést život, který je daleko od Boha či se mohou odvrátit od Boha ve chvíli, kdy
dosáhnou ekonomické nezávislosti. I přes to zůstává faktem, že Boží láska k chudým je
pevným principem Nové smlouvy a v případě vykořisťování je z Nové smlouvy zřejmé, že
vykořisťovaní (nehledě na to, zda jsou zbožní nebo ne, křesťané nebo nekřesťané) jsou vždy
podporováni Bohem. Vzhledem k těmto teologickým principům je mým hlavním cílem v
projektech, které mi bylo umožněno provozovat v Keni, transformovat chudé, se kterými se
setkám, tím, že je posílím skrze dostupné a bezplatné vzdělání.
Myslíte si, že začas povstane v Africe opravdově autochtonní křesťanská theologie, která
bude poněkud odlišná od druhu křesťanství, které jste žil a zakoušel v západním světě?
Ano, ale ne úplně odlišná, protože křesťansví má určité nezměnitelné elementy. Učil jsem
však theologii jak v Prvním světě, tak ve Třetím světě, a jednen z hlavních rozdílů, kterého
jsem si všimnul v teologických institucích v těchto dvou regionech (a použiju zde příklad ze
semináře v Nairobi), může být zasazen do demografických okolností: typický africký student
theologie oproti studentům z Prvního světa nepochází ze zázemí střední třídy, pravděpodobně
v životě dost trpěl už od mala a zřejmě pochází z velmi chudého zázemí. A proto pochopit
ukřižování a bolest Krista není pro afrického studenta tak velkým skokem ve víře, jakým by to
bylo pro řeckého mladíka ze střední vrstvy z Melbourne nebo Sydney studujícího theologii
nebo pro anglo-saského prostestanta bílé pleti z Baltimore studujícího theologii na některém
newyorském semináři. Do takové míry má africká theologie výhodu před kolegy z Prvního
světa, protože žije v ukřižovaném kontextu, a proto je tato theologie kříže hodně existenciální
oproti pouze teoretické realitě.
180
Příloha č. 3
VÝBĚR Z ROHOVORU S O. THEOTIMEM TSALEM,
RODILÝM AFRICKÝM DUCHOVNÍM 712
Pro Afričany je velmi snadné stát se křesťany, když slyší pravdu. Orientace rodilé africké
duchovnosti zaměřená na onen svět je v určitých ohledech velmi blízká pravoslavné
spiritualitě.
Jiní křesťané toto dělají, ale my ne. Pravoslavní jsou především chudí. První věc, kterou
pravoslavní dělají, je, že staví chrám, a poté hovoří k ostatním o Pravoslaví. Pokud máme
dostatek jídla nebo peněz, rozšiřujeme lékařskou péči nebo postavíme malou kliniku pro
každého. Pokud jsou dárci, může být také postavena škola, ale není naším zvykem distribuovat
věci proto, abychom dostali lidi do církve.
Stejně jako Satan padl z nebes, jeho skutky jsou viditelné, protože Satan není osoba. Osoba má
kontakt s druhými lidmi, a to je to, co vytváří společenství, toto je způsob, jak ovlivněné
prostředí: prostředí, osoba, společenství. Satan není osoba, nemá žádné společenství, žádnou
komunitu, žádné prostředí. Ďáblovým životním prostředím je peklo. Mnoho křesťanských
misionářů je upřímných, ale je mi líto, že musím říct, že někteří přišli do Zaire, do Konga,
kvůli jejich vlastní prestiži z konvertování mnoha lidí a některé z těchto dobře známých církví
dokonce pomohly společnostem, které sponzorovaly jejich misie, ukrást naše přírodní zdroje.
Staví pro “nás” instituce, ale nejsou to naše instituce a oni je používájí k tomu, aby z nás něco
jiného. Tyto církve nemají žádnou personalitu, žádné společenství a žádné prostředí. Jsou
izolovaní. Vím, že to zní tvrdě, ale já sám jsem to viděl. Pravoslavní toto nedělají. Pravoslavný
misionář přichází jako osoba a vytváří komunitu. Ukazuje lidem, že “Vy a já budeme žít v
712
We Are Going to Live in Paradise: Orthodoxy in the Congo (Interview with Fr.
Theotimos Tsalas). In: Road to Emmaus Vol. V, No. 3 (#18), s. 5. (online).[cit. 2009-05-16]. ISSN 1544-4856.
Dostupné na Internetu:
"http://www.roadtoemmaus.net/back_issue_articles/RTE_18/We_Are_Going_to_Live_in_Paradise.pdf"
181
ráji.” Toto je skutečné prostředí pro život, opravdové společenství. Neříká: “staňte se
takovými jako my.” A díky tomu získávají pravoslavní duše.
Otázka: Jak zavádíte věci, které mohou být odlišné od běžných praktik kultury, jako
třeba vnější chování nebo oděv v chrámu.
Odpověď: Máme své vlastní obyčeje, avšak naši lidé také sledovali jiné křesťanské skupiny a
přijali jejich dobré zvyky. Co se týká oděvu žen, tak např. když jdou ženy poprvé do
pravoslavného chrámu, tak nosí šátek, protože vědí, že v jiných církvích se to také dělá. Toto
je dobrá věc. Je také mnoho mužů, kteří do chrámu nechodí v krátkých kalhotách, dokonce i
pokud je velmi teplo. Nosí dlouhé kalhoty. Často můžete vidět, jak někteří společně tleskají
rukama k modlitbě, protože viděli protestanty nebo katolíky, jak to dělají. To není špatné,
modlí se. Afričané také nikdy neříkají: „pšššt“ a kněží nikdy neříkají: „uklidněte se, ticho!“
Máme tabulku, na které je napsané „ticho“ a vždy, když je hluk, naše staré ženy se tiše přiblíží
s touto tabulkou. Lidé si přestanou povídat a modlitba pokračuje. Protestanté toto také dělají a
my jsme si to od nich vypůjčili. Je to dobrý postup.
Otázka: Jaké sociální aktivity máte mimo církevní svátky?
Odpověď: Jednou za měsíc po božské liturgii každý donese jídlo a hudební nástroje a jedí,
zpívají a tancují spolu až do noci. Toto je ochraňuje před pokušením, aby šli na jiná místa,
jako třeba magické tance, a pomáhá to našim mladým lidem potkat jeden druhého, tudíž si
takto mohou nalézt křesťany, které by si mohli vzít.
Počet pravoslavných v Kongu musí být blízký jednomu milionu. Není ale spolehlivé číslo pro
celou Afriku díky stálým hromadným křtům.
…Každý Řek, který přijel do Konga, vám může říct, že každý obyvatel Konga má malou
kapesní Bibli. Je nás 56 milionů lidí a padesát milionů z nás má malou Bibli. Ti, kteří kážou
Bibli, ji mají větší se zipem a chodí s ní pod paží. Pokud vidíte nějakého Afričana kráčejícího
s „diplomatkou,“ není to ve skutečnosti „diplomatka,“ ale je to Bible. Přijíždějící cizinci si
vždy všimnou našeho vysokého počtu chrámů. Každá ulice má většinou nejméně dva chrámy,
nejčastějí nepravoslavné. Pokud jdete v Zaire v sobotu věčer nebo v neděli ráno na návštěvu,
182
tak nenajdete nikoho doma. Dokonce i sektářské „křesťanské“ skupiny, které nemají chrámy,
konají bohoslužby pod širým nebem. Shromáždí dva, tři tisíce lidí. Umíte si představit, kdyby
se přesunuli do pravdy Pravoslaví?
V Kongu je téměř padesát miliónů nepravoslavných křesťanů, kteří věří v Christa. Mluví o
pokání, o Druhém příchodu, ale neučí plnost křesťanství. Včera jsem říkal sám sobě: „Pokud
by Bůh osvítil tyto lidi, kteří již věří v pokání, v Ukřižování a Vzkříšení, aby věřili v Boží
Matku a svaté, tak to by byla jiskra zápalce. Boží Matka má velkou sílu a já věřím, že Afrika,
a právě Kongo, je budoucnost křesťanství. Lidé možná nemají co k jídlu, ale mají Boží slovo.
Otázka: Je AIDS rozšířené v Kongu, jako třeba v jiných částech Afriky?
Odpověď: Ano, ale my se na to díváme poněkud jinak, než vy. Okolo jednoho milionu lidí
v Kongu je HIV pozitivní nebo má AIDS. Mnozí zemřeli. Ale v Africe vůbec není rakovina.
Rakovina je v Evropě a Americe. Pokud v Africe umírá milion lidí na AIDS, tak v Evropě
umírá milion lidí na rakovinu. Vše je v Božích rukou. Když říkali starci Paisiovi z Hory
Athos, že rakovina zabila mnoho lidí, on odpověděl: „Rakovina dovedla mnoho lidí do ráje.
Většina lidí, kteří mají rakovinu, se kaje a jde do nebe.“ A v Africe má AIDS také dobrý
morální efekt. Jediným důvodem, proč máme AIDS, je polygamie.
Nic jiného. Prostituce téměř neexistuje a nyní si lidé berou pouze panny. Lidé si uvědomují:
„Namísto dvou nebo tří manželek je lepší mít jednu a ovládat sám sebe.“ Díky AIDS se rodiny
stávají silnějšími a více sjednocenými. Musíme se na věci dívat theologicky, a ne ze světského
hlediska. Dokonce i nekřesťanští Afričané se dívají na věci duchovně.
V Africe je velká přirozená duchovnost. Na příklad, Afričan se nebojí smrti, protože díky jeho
přirozeně „druho-světskému“ názoru už ví, že smrt není konec. Ale Evropan se při smrti třese
a klepe, i přes to, že může být pravoslavný křesťan, který ví, že Christos vstal z mrtvých a
který věří v konečné vzkříšení. Stále se bojí, protože nemá vnitřní přesvědčení. Apoštol Pavel
říká: „Mně zajisté Kristus i v životě i v smrti ziskem jest… K obémuť se k tomu nakloňuji,
žádost maje umříti, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo…“ (Filip. 1:21, 23-pozn. př.).
Afričan zná tento pocit. Pro Afričana znamená smrt: jdu někam jinam pokračovat ve mém
životě, ale pro Evropana: „jdu opustit moje auto, můj dům..“ (smích)
183
A takto je Evropan zajatý a Afričan je svobodný. Smrt je pro Evropana těžká a je mi líto, že to
musím říct, ale vidím to často. Evropané nemají žijící tradici přítomnosti Svatého Ducha,
ačkoliv Rusové to mají. Svatý Ioann Kronštadský, například, a sv. Theofan Zatvorník a sv.
Serafím Sárovský o tomto učili, ale ne v Evropě. Západní lidé jsou připoutáni k materiálnímu
světu.
Nejprve, jako úvod, bychom měli říci, že jejich vírou (tj. Afričanů-pozn. př.) bylo uctívání
duchů, ale Afričané nebyli ctitelé idolů. Když toto říkám, míním tím, že neměli bohy jako
Řekové. Řekové měli dvanáct specifických bohů a toto je idololatrie. Tento koncept v africké
mysli neexistuje. Většina subsaharských Afričanů, Bantové, sdílejí stejnou filosofii,
zaměřenou především na nadpřirozené: na duchy, na věčnost a na lásku. Před-křesťanští
Afričané uctívají jak duchy svých předků, tak nejvyššího Ducha, který je Bůh. Filosoficky je
to jako „zárodeční semeno“ blaženého Augustina; impuls duše k Bohu a druhému světu, které
každá lidská bytost nese v sobě. Afričané také věří ve věčný život, smrt je pouze přechodem
od pozemského k věčnosti.
Setkání s křesťanstvím vyjasňuje existující zmatek a otevírá cestu k opravdové víře; věční
duchové jsou zjeveni jako duchové svatých a andělů a svrchovaný Duch je Trojjediný Bůh:
Otec, Syn a Svatý Duch. Bantu věří v duchy a ve všechny nebeské beztělesné síly jako věčné
bytosti. Také pozorují viditelnou přírodu ve vztahu s tou neviditelnou, takže se při svých
toulkách raději připojují k nadpřirozenému než k přirozenému. Podle tradice nezáleží řešení
jejich problémů na jejich schopnostech a zkušenostech, ale na božském zjevení. Následně se
postupně dostávají blíž k dlouho hledané pravdě. Toto se poněkud podobá Božímu zjevení
skrze apoštola Pavla Athéňanům. Stejně jako Athéňané přešli od idololatrie ke křesťanství,
Afričané dospěli ke křesťanství od uctívání duchů.
Afričtí lidé jsou přirozeně „jino-světští“ a to je opak průměrného Evropana. Evropané jsou
velmi zkušení ve vývoji, technologii, výrobě, dokonce i ve „výrobních“ myšlenkách, ale jsou
meterialisté, zatímco Afričan jde za hmotu. Nezajímá se o hmotné věci.
Nejdůležitější věcí jsou skryté kořeny křesťanství, které jsem zmínil výše, přirozeně
jinosvětská spiritualita africké kultury a mentality, která může snadno odpovědět plnosti
křesťanství. Poté jejich zklamání s jinými křesťanskými církvemi; pravoslavní nejsou zapojeni
184
do politiky, přicházejí pouze s Božím slovem. Lidé také jasně vidí, že křesťané v pravoslavné
církvi jsou chráněni před démonskými silami. Na konec, Afričané jsou schopni žít pravdu,
realitu Orthodoxie (Pravoslaví).
185
Příloha č. 4
VLADYKA ANASTASIOS (YANNOULATOS),
ARCHIEPISKOP ALBÁNSKÝ,
HOVOŘÍ O ZÁLEŽITOSTECH SPOJENÝCH S MISIÍ713
Opravdová misie a svědectví
Pojem vnitřní misie je převzatý z německého „inneremission.“ Evokuje fakt, že pokud
konáme uvnitř církve, tak děláme misii, ale v Bibli čteme o skutečné misii něco poněkud
odlišného: „Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v
Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.“ (Sk. 1:8) Pokud
chceme doslovně hovořit o opravdové misii, jde o snahu uvést do Církve ty, kteří v ní nejsou,
ani nikdy nebyli, konajíce tak mimo své vlastní kulturní prostředí.
Samozřejmě, že je důležité věnovat se pastorační činnosti a obnově křesťanského života
uvnitř Církve je jistě velmi důležité, ale nelze hovořit o misii v pravém slova smyslu.
Například v postkomunistických zemích je mnoho lidí bez víry a je nutné se o ně duchovně
starat a ukázat jim cestu do Církve, ale v tomto případě je vhodnější hovořit spíše o svědectví
než o misii. Sám archiepiskop Anastasios (Yannoulatos), snad nejznámější pravoslavný
misionář a misilog druhé poloviny 20. století, zmiňuje, že v mládí byl nadchnut pro pojem
misie, ale později se přiklonil k výrazu „svědectví“ (martyria).
Prozelytismus
Prozelytismus nastává tehdy, pokud jsou pro získání následovníků používány jiné prostředky
než je Evangelium. Samotný motiv tohoto jevu není upřímný, a proto ani tato aktivita nemůže
být upřímná. Stojí v protikladu lidské důstojnosti a je proti samotnému Evangeliu. Není na
místě mít obavy ohledně statistik nebo počtu věřících. Pravoslavné svědectví musí být volné
713
Originál: ANASTASIOS (YANNOULATOS), Archbishop of Albania: Understanding Orthodoxy:
How to distinguish true mission from proselytism. In: SYNDESMOS News, Vol. XV / 2, Winter 2001/Spring
2002, s. 11-13. (online). [cit. 2009-02-02]. Dostupné na internetu:
http://www.orthodoxytoday.org/articles/AnastasiosMission.shtml
186
svědectví, svědčení o tom, co máme a čemu věříme, sdílení daru, který jsme přijali. Je dobré,
pokud ho druzí přimou, ale pokud se tak nestane, je to jejich vlastní zodpovědnost.
Dáváme dar, který máme, je na druhých, zda ho přijmou. Pravoslavný křesťan má být jako
svíce zapálená paschální radostí a pokud bude někdo chtít vzít z našeho plamene, nebudeme
mu bránit.
Zapojení všech věřícících do misie
Je velkým omylem, pokud si někdo myslí, že jestliže není knězem či monachem, tak se ho
misie netýká. Každý, kdo je začleněný do mystického Těla Christova, tedy Církve, nese za
Církev odpovědnost. Každý má své povolání (csl. zvanie), ale každý ho musí pochopit
v hloubi svého srdce. To, že každý, kdo se chce podílet na misii, musí odejít do daleké země
v Arice nebo Asii, je romantická představa z 19. století. Při obrodě pravoslavné misie v druhé
polovině 20. století se v počátcích též někteří přikláněli k názoru, že misionář musí vzít kříž a
jít hlásat křesťanství někam do pralesa. Dnes se takto misie nevykonává. Každý má
v současnosti participovat na misii. Archiepiskop Anastasios např. uvádí, že „misijní tým“,
který mu pomáhá vést misii v Albánii, je nevelký-do dvaceti lidí, z nichž polovina je bez
svěcení nebo mnišských slibů, jde o profesory, katechety, zdravotní sestry, administrátory,
překladatele aj.
Misie a místní kultura
Otázka kultury patří mezi zásadní. Když se Evangelium setká s nějakou kulturou, stanou se
tři věci: 1) musí přijmout určité části kultury, např. její jazyk; 2) další věci je nutné odmítnout,
protože nejsou ve shodě s Evangeliem, patří sem třeba pomsta, snižování důstojnosti žen nebo
dalších členů společnosti; 3) jiné součásti místní kultury je potřeba transformovat, „pokřtít je,“
použít je a dát jim nový význam, což je přesně to, co se stalo v prvotní Církvi, která, když
vstoupila do světa řecké kultury, nešlo o jednoduchou proměnu, protože řecká kultura byla
velmi komplikovaná. Stejně tak i ostatní kultury mají svou důstojnost a svoje zájmy a musíme
je respektovat.
Respekt ke kultuře, respekt ke druhým, to je počátek, to je pravoslavné stanovisko. Svatí
Kyrillos a Methodios (Cyril a Metoděj) demonstrovali tento respekt, když přišli k Slovanům, a
187
Pravoslavná církev v Rusku zase prokazovala tuto úctu dalším lidem, a potud bylo
pravoslavné svědectví úspěšné. Pokud se však někdy zapomnělo na tento zásadní princip,
tradici respektu k důstojnosti druhých, byly výsledky misijní aktivity velmi obohé.
Afrika
Příkladem vztahu Evangelia a místní kultury jsou počátky pravoslavné misie v Africe v 60.
letech 20. století. Všichni si tehdy mysleli, že se jedná o primitivní, kmenové prostředí, kam je
nutné přinést evropskou kulturu. Avšak při hlubším studiu se ukázalo, že Afrika je
komplikovanější, než si myslíme. První překážkou byly stovky odlišných jazyků a ne pouze
dialektů. To, že Afrika ležela po staletí mimo křesťanskou sféru neznamená, že byla mimo
Boží zájem. Jak jí Bůh vydal své svědectví? Bylo nutné pokorně studovat africká náboženství,
symbolismus, způsob jejich vztahu k Bohu. To, že naše znalost o někom je primitivní ještě
neznamená, že i on sám je primitiv.
Uvědomění si své ignorance a pokornější přístup k druhým je velmi důležitý. Musíme
přijmout výrazy pocitů druhých a jejich způsob života a ne říkat: „toto není pravoslavné!“
Nepravoslavné je být nečistý, nečestný, být proti vůli Boží. Africká Církev je radostná,
Afričané jsou veselí lidé. Toto je pro Pravoslaví požehnáním.
Láska k nepřátelům a jejich víře
Když Christos hovoří o lásce k nepřátelům, mluví o osobách. To neznamená, že musíme
přijmout jejich názory a životní styl. Způsob, jakým myslí a jedná můj nepřítel, nemusím
přijímat, ale to neznamená, že k němu nemám dostatek lásky. Nerespektujeme všechny
myšlenky nepřítele jako osoby. Láska k osobě neznamená lásku k druhým náboženským
systémům. Musíme respektovat našeho nepřítele takového, jaký je, ale nemusíme kopírovat a
přijímat jeho myšlenky a chování.
O spasení nekřesťanů
Chápání druhých náboženství je extrémně důležitá teologická otázka: je v nich přítomný
Bůh? Nemyslím, že můžeme rychle odpovědět na tuto otázku. Dnes čelíme dvěma hlavním
188
teologickým problémům: první je eklesiologický, jde o komplexní problém, jak vnímat druhé
církve; druhá otázka je, jak vnímat jiná náboženství? Samozřejmě přijímáme, že Bůh má
prozřetelnost a zájem ohledně celého světa. Nevíme přesně, jak tato přítomnost manifestuje
sebe sama. Víme, jaká je jistá cesta ke spasení, kterou máme následovat. Tak daleko, jak se
druzí zajímají, máme zodpovědnost modlit se a vydávat ji naše svědectví, ale nemůžeme od
Boha odejmout poslední soud a již nyní říkat, jak by soudil druhé. Musíme být o něco
pokornější než někteří z našich bratří, kteří vědí všechno o Bohu a chovají se jako Jeho
mluvčí: „Bůh bude konat takto a takto.“ Přijměme fakt, že neznáme celé mystérium
(tajemství) Boha a nevíme o Jeho nekonečné lásce.
Musíme rozvíjet pochopení druhých náboženství z pravoslavného hlediska. Musíme na to
pohlížet ne jen z christologické, ale i z trinitární perspektivy. V některých protestantských
kruzích se stává, že na věc pohlížejí pouze v christologickém kontextu. Ale v Pravoslavné
církvi jsme toho mínění, že Boží smlouva se vždy rozšiřovala na další lidi, na celé stvoření.
Také rozeznáváme, že Duch koná ve svobodě, kterou neznáme.
189
Analytický list
Autor:
Marek Maxim Švancara
Názov práce:
Problematika pravoslavného svědectví (misie) v praxi
v nadčasovém horizontu
Podnázov práce:
-
Jazyk práce:
český
Typ práce:
Dizertačná práca
Akademický titul,
príp. hodnosť:
Philosophiae doctor
Počet strán:
190
Univerzita:
Prešovská univerzita v Prešove
Fakulta:
Pravoslávna bohoslovecká fakulta
Katedra:
Katedra praktického bohoslovia
Študijný odbor:
Pravoslávna teológia
Študijný program:
2.1.15 Pravoslávna teológia
Mesto:
Prešov
Vedúci DP:
Doc. ThDr. Štefan ŠAK, PhD.
Konzultanti DP:
-
Dátum odovzdania:
Dátum obhajoby:
Kľúčové slová v SJ:
Misie. Svědectví. Pravoslaví. Praxe.
Názov práce v AJ:
Issues of Orthodox Christian Witness (Mission) in Practice
in Timeless Horizon
Podnázov práce v AJ:
Kľúčové slová v AJ:
Mission. Witness. Orthodoxy. Practice.
190

Podobné dokumenty

diplomové práce

diplomové práce translation of the short stories and their translatological commentary. This work deals with the theme of Belgrade work of Kapor, which the author engaged in throughout his whole life and wrote in ...

Více

odpovedi na otazky - Ekumenická rada církví

odpovedi na otazky - Ekumenická rada církví prvkům posvěcení a pravdy, které jsou v nich přítomny[9], ale slovo „subsistuje“ může být připisováno výlučně samotné katolické Církvi, poněvadž se vztahuje právě na poznámku o jednotě vyznávané ve...

Více