čtenářský deník

ČTENÁŘSKÝ
DENÍK
Magda Pekárková
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
Počátky nejstarší literatury – ústní slovesnost, orientální hebrejská, řecká, římská literatura
Nejstarší písemné památky na našem území ,staroslověnská vzdělanost, legendy, kroniky
Literatura rozvinutého feudalismu v Čechách, lit. Doby Karla IV
Husitská literatura a vzdělanost
Evropská renesanční literatura
Česká renesance, Veleslavínova, Blahoslavova doba
Barokní literatura v Čechách, dílo J. A. Komenského
Literatura klasicismu a osvícenství v Evropě
Národní obrození v české literatuře – 1. a 2. Období
Preromantismus a romantismus v evropské literatuře
Česká literatura 30. – 50. Let 19. Století
Realismus ve světové literatuře
Česká literatura 60. – 70. Let, májovci
Česká literatura 70. – 80. Let – ruchovci, lumírovci
Realismus v české literatuře – vědecký, vesnický, historický, naturalismus
Moderní básnické směry přelomu 19/20 století
Moderní česká poezie přelomu 19. – 20. Století
Světová próza 1. Poloviny 20. Století
Česká próza 1. Poloviny 20. Století
Světová poezie 1. Polovina 20. Století
Česká poezie 1. Poloviny 20. Století
Světová poezie 2. Poloviny 20. Století
Světová próza 2. Poloviny 20. Století
Česká próza po roce 1945, žánry, tendence
Česká poezie po roce 1945, žánry, tendence
1) Počátky nejstarší literatury
4000-1000 př. n. l.
Orientovaná lit. – Mezopotámie
Epos o Gilgamešovi (12/1)
Gilgameš – polomytický vládce sumerského města Ur, cestuje za nesmrtelnosti
tragický konec, Gilgameš nachází rostlinu mládí ➙ ztrácí ji
• rozsáhlá epická báseň, oslavující hrdinu
Text:
• veršovaná forma, er-forma
• přímá řeč, opakování slov
Motiv:
• Kůzle sněhobíle
• Kůzle hnědé ➙ obětní dar, nevinnost
• Rozhovor Gilgameše s bohem – žádost o spojenectví
• srdce – sídlo citu
• jména
• anafora – Tam, kde jméno…
Idea:
Jsem odsouzen k smrti jako každý člověk, ale můj život se zachytil v mých skutcích, nad mými
skutky nevládně smrt
Potopa světa
• ne boží trest pro člověka, „tu sami bozi se potopy lekli“
• psáno v ich-formě
Loď
• pátý dne navrhnul rozměr (6 střech, 7 pater, vnitřek z 9 částí)
Náhled
• zlato, stříbro, příbuzní, zvířata
• Gilgameš opatření činí sám, ne na cizí příkaz
• 7. den se potopa zastavila – „lidstvo v bahno se proměnilo“
• přistál u ostrova – za 2 dny
7 den vyslal holubici z ostrova
havrana
Potopa světa – Bible (18/1)
Bible:
a) Starý zákon (12.-2.stol.př.n.l.)
• pochází z hebrejské literatury
• Tóra – Knihy Mojžíšovy
• Knihy Proroků – vyprávění z dějin Izraele a výroky a skutky proroků
• Soubor svatých spisů – modlitby, přísloví
b) Nový zákon (1.-2.stol.n.l.)
• křesťanská část Bible
• 4 evangelia /Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo)
• Skutky apoštolů – učedník, žák Ježíše Krista
• Polomytický spis o konci světa a posledním soudu – Apokalypsa
•
boží trest na člověka „a vyhladím ze svrchu země všelikou
podstatu, kterou jsem činil“
•
psáno v er-formě
Loď:
• Noe + zvířata a ptáci
• Potopa za 7 dní bude „dštíti na zem“ – pršet?
• 40 dní bude trvat potopa
• Bůh přikáže Noemu učinit opatření
• 40 den – „i umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi“
• 150 dní trvala potopa
po celý příští rok voda opadávala
Epos o Gilgamešovi
x
(Potopa světa)
V 1. páděNoe vzal řemeslníky, drobnou zvěř i větší zvěř
Promlouvá více bohů
sucho už za 2 dny
holubice vylétla až po 7 dnů + s havranem
konec byl za 7 dní a 7 nocí
Promlouvá jen 1 bůh
• Noe vzal celou svou rodinu a veškerou zvěř
• konec byl za 150 dní
Společné znaky: loď, potopa, zvěř na lodi, holubice, opadávání vody
ŘECKÁ LIT.
Bible
Homér (34/1)
„Ilias“ (8.-6. stol. př. n. l. – období archaické)
• nejstarší památky evropského písemnictví
• obrovský vliv na řeckou literaturu, i pozdější
• dílo bráno za historicky hodnověrné
Homér – slepý básník, spor o autorství Homéra, rozborem autorství potvrzeno
Dílo:
Ilias – Homér nebyl u současných událostí v Trojské válce ➙ zveličuje, začleňuje do děje i
bohy
• Barvité líčení v díle
• Živé popisy okolí Tróje ➙ nemohl být slepý
• Homér vychází z ústní lidové slovesnosti – historie měst, válek, hrdinství válečníků
• Trojská válka nebyla dokázána ➙ šlo o básníkův výmysl
Děj – 4 bitevní dny – poslední, 10 rok války
• S ním Heleny a trójský kralevicem Pardem
• Řekové prohrávají, brání jen své lodě ➙ jednotlivým bojovníkům pomáhají bohové
Postavy – a) bohové – účastní se i boje
b) Achilleus, Agamnennón, Hektor, Nestor, Patrokles, Paris
Závěr – veršovaná skladba – do zpěvů
• bohové zasahují do děje, vzájemně se podvádějí, svádějí
• Zeus – všem vládne
• Bohové symbolem špatnosti lidí
Hrdinové – podobní bohům – sílou, skutky
• ovládání osudem, který předurčují bohové
Scény – válečné a ukrutné
• líčení krásy, loučení
Jednotka času, místa a děje ➙ typické pro řeckou tragedii
2. překlad do češtiny 1801, znalost od 16. – 17. století v originále
Další Ezop, Sapfó – milostné básně
ŘECKÁ LITERATURA – ATICKÉ OBD. – 5.-4. STOL. PŘ. N. L.
Aristofanés (44/1)
•
komedie
„Jezdci“
Forma – dialog – postaven na lži, přetvářce, podlézání, lsti ➙ z dialogu se stává hádka, vyčítání
• zvolání, řečnické otázky
• nadsázka
• monolog postav – argumentace
• forma veršů – jakoby slavností, pompézní
Postavy: a) běžné – nízké (voják, politik – Paflagon)
b) obchodník – jelitář
c) symbolické postavy – lid
Paflagon – hovorová mluva, neotesanost, přetvářka, lest
• slouží lidu tím, že ho tyranizuje
Lid – nechá se ovlivnit jelitářem
• podplatí ho (polštářem) ➙ lichotka
Ironie, satira:
a) přetvářka – „a nebráním-li já jediný prospěchu tvého, chci pojít, chci na cucky roztrhán
být“
b) nadsázka – „až jsem rozetřen s česnekem, solí a pepřem!“
c) ironie – Paflagon miluje lid, protože, „…na zájem občanů nedal jsem nic…“
d) lichotka – „tys bojoval s Peršany za naši vlast (lid), …ale já jsem ti polštářek uši… muž
vstaň a sedni si měkce“
e) kritika – lidu – lid volí to, co je mu prospěšné = „diety sněmovní“
f) aktualizace
➢ ZESMĚŠNĚNÍ + KRITIKA
Idea:
LID – „Já bloudil dlouho, klamat jsem se dal a zestárl jsem v podvodu a lsti a prospěchářství.
Tys mě omladil…“
Satira, ironie:
Lid se nechá lichotkou ovlivnit jelitářem ➙ myslí si, ale že jelitář jedná čestně ➙ je opět přelstěn
a slouží dalšímu prospěcháři
Anakreón (38/1)
•
psal lyriku, psal básně oslavující ženy, víno, a životní radosti
TRAGÉDIE
Aischylos (40/1)
„Oresteia“ – je povinen pomstít smrt svého otce, zabít matku
Sofoklés (41/1)
„Král Oidipus“ – hlavní hrdina je trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky ➙ zavraždil
svého vlastního otce a oženil se s vlastní matkou, Oidipus si vypíchne oči
Euripidés (42/1)
„Médea“ – téma nevěrné lásky, podvedená žena zabije snoubenku i své vlastní děti
ŘÍM – období staré (3.-2.stol.př.n.l.)
•
hlavně překlady z řečtiny, postupně podle řeckých vzorů vzniká v Římské komedii
Plautus
„Vychloubačný voják“ „Komedie o hrnci“
• jsou to příběhy z denního života
•
•
hlavní postava: zamilovaní vojáci, nevěsty, otroci
vzniká náhrobních nápisů „Za živa jsem si rád popil, pijte vy, kdo žijete!“
OBDOBÍ KLASICKÉ (1. STOL. PŘ. N. L.)
•
řečnictví – Cicero
Vergilius
Ovididius – nejvýznamnější básnická knížka Proměny, která obsahuje 250 řeckých a římských
bájí
Horatius – napsal Ódy – oslavná báseň
2) Nejstarší písemné památky na našem území
•
období dočasného vítězství latiny a postupné pronikání češtiny – 12.-13.stol.
I. literatura Staroslověnská 9. stol.
II. soupeření staroslovenčtiny s latinou (10.-11.stol.)
III. období dočasného vítězství latiny a postupné pronikání češtiny (12 – 1/2 13. stol.)
IV. vznik česky psané lit. (od 13. stol.)
I.
PROGLAS (96/1)
•
veršovaná předmluva v překladu bible, autorem je pravděpodobně Konstantin a najdeme zde
poslání Konstantina a Metoděje na našem území
III.
STYL KOSMOVY KRONIKY – KOSMAS (101/1)
• kronika slouží k zápisu dějů v časovém sledu, postihuje rozsáhlejší časové období
3 části:
a) Bájná vyprávění starců
b) Vyprávění od hodnověrných svědků
c) Vlastní doba
• obhajuje církev a Přemyslovce
• vychází z řeckých a římských dějin
• autor cituje římské spisovatele, užívá vtip, obecné úvahy, verše, bohemika )ojedinělá česká
slova v cizím textu)
Přemysl a Libuše
• pověst (čerpá z minulosti národa, většinou o hrdinských skutcích, váže se k určitým místům)
Slovní zásoba:
…že jaksi, neznajíce cesty, váhají…
…tu cestu najednou šlapal…
…kuropění…přistoupivši…
…poslové moudře neučení…putují…
…vědomě nevědomi…za koněm…
…jako mají sedláci ve zvyku…plnou hubou opakují…
…otka – prut k pohánění vola…
…vetkl…pustiv…
…jeďte tam, odkud jste přišli…ti, než, to dořekl, z očí zmizeli a nikdy více se neobjevili mluví
k volům ne k poslům
…jako holubi…
Humor:
a) slovní
b) dějový
c) vtipná přirovnání
d) aktuální glosy
Kompozice:
• chronologická
• častá přirovnání, přímá řeč (oslovení, zvolání, otázky dialogického rázu)
• komentář textu – děje …Co dáte?…, …tomu však „Ať Žid Apella věří“
er-forma
• pohled z nadhledu - …Kráčejí poslové…
• zázračnost děje (kůň zná cestu, otka se zazelená – „s listím a ořechy“, 2 větve zmodrají 3
větve se zazelená ➙ věštba
• moudré úvahy – střevíce, otka, bída z bohatství
Motiv:
Střevíce – motiv rovnosti lidí, původu Čechů ➙ „poněvadž všichni jsme si od přírody rovni“
Otka – symbol českých králů – budoucnosti
Idea:
Rovnost lidí od přírody (ne od Boha)
„chudoba překonaná ctností, neskrývá se pod vlčí koží,…nýbrž povznáší k hvědzám…“
IV.
ALEXANDREIS (105/1)
•
•
•
•
•
nejvýznamnější dílo české světské epiky z přelomu 13/14. století
určeno náročnému publiku
autor je neznám, byl jím pravděpodobně šlechtic evropského rozsahu
z původně rozsáhlého díla (asi 8500 veršů) se dochovaly dvě pětiny
skladba zpracovává oblíbené téma ve starověkých a středověkých evropských literaturách –
osudy makedonského krále Alexandra Velikého
děj – báseň vypráví o tom, jak byl Alexandr připravován na vladařské řemeslo filozofem
Aristotelem, který mu radí, jak vládnout. Varuje, aby nebral ke svému dvoru neurozené „chlapy.
• skladba má především velkou uměleckou hodnotu
• děj je zpomalován pasážemi, ve kterých autor vyjadřuje své názory
• často je vkládá i do úst jednajících postav
DALIMILOVA KRONIKA (107/1)
•
je to 1. česky psaná veršovaná kronika
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
autor neznámý, Dalimil se k ní dostal náhodou, říká se jí kronika tzv. Dalimila
důležitým rysem této kroniky je vlastenectví
není historicky spolehlivá
autor vychází z různých kronik, zejména z Kosmovy, ale v předmluvě se zmiňuje i o
kronikách boleslavské, pražské, břevnovské,…
chce zdůraznit své přesvědčení o tom, že státní zájmy by měly převyšovat zájmy jednotlivce.
tento autorův názor vyslovuje Libuše ve 4. kapitole
nechtěl se smířit s přívalem němců do státní i církevní správy, je mu blíž český sedlák než
německý měšťan nebo šlechtic
pro svůj prostý vypravěčský styl a přístupný jazyk se stala Dalimilova kronika velmi
oblíbenou, pro jiné kronikáře inspirací, a dokonce byla ve 14. a 15. stol. přeložena do
němčiny.
snaží se držet daného příběhu, příliš neodbočovat
hlavní postavy charakterizuje jejich jednáním často však zařazuje své úvahy, rady či kritiky
vypomáhá si fantazií a nerozlišuje historické události od pověsti
Dalimilova kronika se stala významným dílem, který v dobách těžkých přinášelo českému
národu naději, lidé ji četli, opisovali i citovali
SROVNÁNÍ KOSMOVY A DALIMILOVY KRONIKY
čas:
autor:
jazyk:
historicky:
význam:
Kosmova kronika
vítězství latiny, postupné pronikání
češtiny 12.-pol.13. stol
Kosmas
latinský
je to historický pramen
je to historické dílo
Dalimilova Kronika
česky psané literatury od 13. stol
neznámý
český
nemá historický význam
3) Literatura rozvinutého feudalismu v Čechách, lit. doby Karla IV.
(demokratizace literatury – 2. polovina 14. století – 15. století)
KAREL IV. – VITA CAROLI (110/1)
•
•
nauková lit.
psána latinky, životopis Karla IV:
Forma:
• ich-forma – plurál majestatikus – my
Karel IV
a) úcta k otci – „jeho zájem o válku, odjel pro jakousi válku…“
b) skromnost – reálné sebehodnocení – „jsme odmítli, čeho bychom nemohli zastati se ctí…“
c)
d)
e)
f)
g)
osamocen ve světě – „nenalezli jsme…aniž koho známého…“
vzdělanost – umí česky, německy, francouzsky, italsky, latinsky
dobrý vladař a politik – „dali jsme vystavěti…nový palác s velikým nákladem“ (Praž. hrad)
úcta k druhým – „když pak otec šlechetných mužů Čech“
sebedůvěra – „a království prospívalo den ode dne…spravedlnost dostatek vládla
v králoství“
h) úklady na Karla IV. – „tehdy zlí a lstiví rádcové zvítězili nad námi u našeho otce…“ – jeho
otec proti Karlu IV. (zbaven titulů a funkcí)
i) pobožnost – „poznamenané se svatým křížem ve jménu Kristově spali jsme…“
Hodnocení:
• reálnost pohledu
• skromnost k vlastní osobě
• vytříbenost stylu – myšlenková jasnost
• vyrovnanost osoby
• vedle základní hodnocení i osobní skutečnosti, prožitky, příklady (záhadný sen, příběh číší)
HRADECKÝ RUKOPIS (124/1)
•
•
•
•
•
satira – sociální
autoři jsou neznámí
v tomto díle se poprvé objevuje kritika světských i církevních nedostatků
satirické skladby vznikly kolem r. 1340
má 3 části
2.
•
•
•
•
•
•
Satiry o řemeslnících a končelých
kde autor kritizuje, jak řemeslníci šidí lidi, končelých – nechávají se podplatit
každá má kolem 100 veršů
kritizují ševce, městské radní, kováře, sladovníky, řezníky, lazebníky a pekaře
nehodným řemeslníků hrozí peklem
využívá při svém líčení hojně dialogu, humoru a grotesknosti
první a poslední báseň cyklu tvoří určitou protiváhu, neboť v první je napomínám za své
hříchy sám řemeslník, v poslední řemeslníkova žena
• společným znakem všech satir je okrádání zákazníků, ale objevuje se zde i kritika konšelů a
nedbalé práce řemeslníků
3. Desatero kázání boží
• je veršované kázání
• autor kritizuje hříšníky, kteří se provinili proti jednotlivým přikázáním – zejména nejrůznější
přestupky, šizení a okrádání
• patrné je jeho stanovisko na straně chudých, bohatým dokonce zastřeně hrozí možností
sociální vzpoury
• je to poprvé, kdy byl v české literatuře uveden postoj drobného měšťanstva a chudiny
• kritika není jen pouhým výčtem přestupků, ale své vyprávění autor prokládá různými
historkami, názornými příklady, nechybí ani smysl pro humor a jemnou ironii, někdy pro své
vyprávění využívá i anekdotu či satirickou povídku
• snaží se přiblížit hovorové řeči
4. Bajka o lišce a džbánu
• = příklad, krátké vyprávění s mravním posláním, které ukazuje, že na svou chytrost může
doplatit i chytrák
ŽÁKOVSKÁ POEZIE – PÍSEŇ VESELÉ CHUDINY (124/1)
•
•
z 2. pol. 14. st.
tato satirická skladba, námětem blízká satiře podkoní a žák, líčí bídu středověkého
studentského života
• je plná sebeironie, ale také optimismu uprostřed starostí o živobytí i oblečení, které nastávají
chudým studentů s přicházející zimou
„Jižť nám zima příšla,
slyštěž, odrání!
Zle sme se přioděli
a šatuov nenie!
Zlý vietr věje!
sychravice jdú
jedna za druhú.
činiť nám túhu.
Milí chudí, těšmy se,
radost se nám stala!
Šaty s nás opršaly,
hlava oblínala!
Milí chudí,
núze nás pudí.
Kterak učiniti?
Nelze jinak býti
než Bohu poručiti“
4) Husitská lit. a vzdělanost
MISTR JAN HUS – KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ (1431-15. STOL) (131/1)
•
•
•
kritika církve z hlediska křesťanské chudoby, církvi chybí pokora, křesťanská služba člověku
zdám svými kázáními (výklad Bible a jeho mravní dopad na posluchače)
odráží se sem hluboká krize ve společnosti, hluboký ekonomický úpadek, morální úpadek
církve, která se vzdala ideálu Bible
Obsah:
Hříchy kněží
a) krmí pochlebníky
b) vydržují si sluhy
c) nakupují mnoho zbytečných věcí
d) stavějí nákladné domy
e) chovají drahé koně a psi
➢ tato činnost je proti slovu Krista = činí svazky s ďáblem
Forma:
• er-forma
• citace z Bible
• kritika
a) konstatování
b) kontrast, srovnávání s Biblí
c) doklady z osobní zkušenosti
d) příklad ze současnosti
Idea:
„a tak jsou ty ďáblovi sluhové poražení duchovní slepotou“
činy ✖ duchovnu
slasti těla ✖ duší
pozemský život ✖ věčná mravnost
ďábel ✖ Bůh
Postup literatury:
Induktivní – od konkrétního příkladu k obecnému závěru ➙ hromaděním příkladů – synonym –
vzniká napětí mezi ideálem a skutečností
Základní stavební prvek:
ROZPOR, kontrast, napětí
Pohled Husa:
• více optimistický než Chelčický
• dobro je mimo církev, v prostotě člověka
• hříchy církve chápe jako souboj pokušení, hříchu, ďáblu s Bohem
• posláním církve (podle Bible) ➙ spíše filosoficko-politický pohled
• dopad činů církve, jejich hříchů na prosté věřící
JAN HUS – O CÍRKVI
•
•
•
•
•
•
•
•
hlavní zásady díla O církvi se staly na kostnickém koncilu podkladem obžaloby proti Husovi
spis je psán latinsky a samostatně zpracovává některé otázky a názory
Hus zde vyslovil názor, že se církev odchýlila od učení a praxe prvních křesťanů
Papež žijící v hříchu není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem
tak je mož o odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu
jediný znak příslušnosti k církvi pokládal vzorný život
hlavní příčinou úpadku církve je podle něho hromadění majetku
základem křesťanské nauky je pouze Bible, a co v ní není obsaženo, je výmyslem kněží
O pravopise českém
• velmi zjednodušil pravopis
• nahradil spřežkový pravopis za diakritický (rozlišovací)
• zavedl nabodeníčka – tečky a čárky (czas = čas)
Význam Husa
• v charakteru – hájil svůj názor i za cenu smrti
• jeho učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí – Husitství – příjímání podobojí, svobodné
hlásání slova božího, život církve bez přepychu
JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA
• vůdce husitských vojsk
Petr Chelčický
• nejvýznamnější Husův pokračovatel
názor:
1. tvrdil Neodpírat zlému násilí – odmítal i spravedlivou válku, odmítal i boj husitů
2. všichni lidé jsou si rovni
3. odmítal rozsáhlejší vzdělání
dílo:
O trojím lidu – odmítl učení církve o rozdělení společnosti, říkal, že všichni jsou si rovni
Síť víry pravé – sítí rozumí církev, kterou se loví spravedliví lidé určení ke spálení
Postila – sbírka kázání
PETR CHELČICKÝ – SIET VIERY PRAVÉ (15. ST.) (142/1)
•
odráží jeho názory neodporovat zlu, odmítá válku a násilí, odmítá rozsáhlejší vzdělání
Obsah:
• církev je přirovnávaná k síti ve které uvízly dvě ryby – císař a papež, spojili se (rozedraly) a
od nich vzešlo mnoho špatného ➙ mniši, studenti, farářové, erbovní stavy, měšťané = ti
všichni kněží ➙ mezi sebou si rozdělují svět…“jedni jsem páni duchovní a druzí světští“,
církev však ovládla svět, šlechta nemá pak komu vládnout, hledá cizího krále, který by jim
dával majetek
Forma:
• er-forma
• alegorie (jinotaj) – síť, ryby
• konstatování stavu
• kritika
Idea:
Světská svět ✖ duchovní čistota
Svět ✖ církev, víra
Pohanská vláda ✖ víra
Zlo ✖ dobro (spíše nadpozemské)
Literární postup:
• alegorie – podobenství, skrytý význam
• přechází v otevřenou kritiku
• podobně jako Hus – synonymičnost
• induktivní postup – od konkrétních příkladů k zobecnění
Pohled Chelčického:
• spíše politický pohled
• vědomí vzdělanosti mezi světskou a církevní mocí ➙ obě jsou špatné, dobro se jaksi vytrácí
• od alegorie k otevřené kritice
• v čele špatného stojí církev
• zlo ➙ spíše všemocné
• dobro ➙ nedosažitelné, mimo svět
TOMÁŠ ZE ŠTÍTNÉHO – KNÍŽKY ŠESTERY O OBECNÝCH VĚCECH KŘESŤANSKÝCH
•
svými díly přiblížil lidu složité náboženské a filosofické otázky a díky tomu je považován za
prvního klasika české naučné prózy
• sborník traktátů (učené pojednání o nějaké náboženské otázce), které pojednávají o
dokonalém životě
• je zde podáno poučení o věcech, jež jsou nezbytné ke křesťanské praxi, k potřebám denního
života
• důkazem toho je např. traktát o hospodáři nebo hospodyni a čeledi
• dává rady také například pánům, jak mají vládnout, aby jejich vláda byla spravedlivá
5) Evropská renesanční literatura
WILLIAM SHAKESPEARE - ROMEO A JULIE (14.-17.) (174-181/1+DEF)
•
•
postavy jsou renesanční lidé žijící naplno svůj život a samy si určují svůj osud
kladou důraz na svůj život, věří ve své schopnosti a rozum
Romeo
• vede monolog sám se sebou a poté dialog se Sluncem a Měsícem s Julií
• kontrast Slunce (jasné) a Měsíce (bledý, zmírající závistí)
• touha dotknout se Julie – „být na těch jejích prstech rukavicí, abych se jí směl dotknout“
Motiv julie
• světlo v okně…
• Slunce tu vychází
• vstaň slunce, uhas měsíc
• záříš více nežli slunce
• nesluž Slunci
• „dvě nejjasnější hvězdy prosí její oči, ať na čas v nebi září místo ní“
• Julie = slunce – setkání v noci
Motiv Romea
• „Kdo nemá šrámy, vysmívá se jim“
Julie
= světlo, Slunce v kontrastu s okolním světem (měsícem)
• láska k Romeovi
• „sliby milenců jsou nebi k smích“
• větší skeptik, realista než Romeo („ale z úmluvy…radost nemám. Je tak náhlá, nerozvážná a
prudká – jako blesk, jenž zhasne dřív, než řekneš: blýsklo se…“)
• spojena s prostředky noci – setkání ve tmě – city, obrazotvornost, fantazie
• Romeo – jeho jméno – nešťastné jméno Montek – „co sejde na jméně?“
• „a kdy růži nazval jinak, bude vonět stále stejně“
Romeo
• jméno – „tvé jméno…odhoď je, vezmi za své jméno mě!“
• více naivnosti, sentimentu, dětinskosti („Slunce tam vychází – má Julie…“)
Struktura:
• forma monologu, mění se v dialog se Sluncem, Měsícem a Julií
• otázky, zvolání
Jazyk
•
hovorový od nejnižších dvorských vstev, jazyk řemeslníků,…
znaky
• obraz pozemského života, ukazuje kladné a záporné vlastnosti lidí – žárlivost, věrnost = ženy
(samostatné si rozhodují o svém životě)
• verš se střídá s prózou
• komické prvky jsou striktně odděleny od tragických
• neomezenost místa a času
význam
• vytvořil nový typ dramatu
• člověk se řídí svou vůlí
• zobrazuje pozemský život ve všech radostech a konfliktech
Francois Villon (157/1)
• básník – jeho básně jsou plné Renesanční touhy po plném životě
• Malá závěť – komická přání a odkazy svým přátelům i nepřátelům
• Velká závěť – jsou to básně o bídě lidského života, o lítosti z promarněného mládí, o
nespravedlnosti ve světě
Francois Villon – VILLONOVA BALADA (160/1DEF)
idea – o svém životě, jaký by ho chtěl mít jaký ho nemá
kompoziční princip – kontrast
villonova balada – lyrická báseň, která má 3 delší sloky + poslání, pravidelně se opakující rým –
poslední verš každé sloky se opakuje
Dantes Alighieri – BOŽSKÁ KOMEDIE(150/1)
•
•
nejvýznamnější dílo
má 3 části – peklo, očistec, ráj
námět
• hlavní postavou je Dante sám, vyhnanec, který prochází třemi záhrobními říšemi, při čemž
peklem a očistcem ho provází Vergilius – symbol lidského vědění a rájem milovaná Beatrice
symbolem dokonalé ženy.
• Dante zde kritizuje svoji dobou, vyřizuje si zde účty se svými politickými odpůrci, který ho
poslali do vyhnanství a stíhá je krutými tresty v pekle.
•
básník zabloudil ve svých 35 letech v temném lese, kde jej ohrožují 3 šelmy představující 3
lidské vlastnosti: pardál – smyslnost, lev – pýchu a vlčice – lakotu. Málem se zřítí do propasti.
Jediným východiskem z nebezpečí je sestup do pekel a cesta očistcem k ráji.
• peklo je líčeno velmi realisticky – řada politických odpůrců známých i přátel, vladařů
• očistec má podobu ostrova s hrou a opět musí projít různými pásmy odpovídajícími sedmi
hlavních hříchům. Na konci očistce je rajský les, kde básníka opouští Vergilius, protože jako
pohan nesmí vstoupit. Danta se ujímá sama Beatrice a putují spolu dalšími, tentokrát
blaženými pásmy, za nimiž leží sídlo Boha.
Giovanni Boccaccio (154/1)
• psal příběhy s milostnou tematikou
• ve stáří ho představy posmrtné odplaty dovedlo k zavržení děl
dílo – Dekameron – sbírka 100 novel, které zachycují vyprávění několika mladých lidí, kteří
za velké morové epidemie opustili město a na venkově si krátí čas vyprávěním nejčastěji
milostných příběhů
Francesco Petrarca (156/1)
dílo – Zpěvník – 400 lyrických milostných básní opěvující Lauru, ideál milované ženy –
všechny básně mají formu sonetu – znělky – lyrická
6) Česká renesance, Veleslavínova, Blahoslavova
čas: 1620 – 1700
Jan z Rabštejna
• napsal latinský spis Dialog – postihuje situaci Českého státu v době vlády Jiříka z Poděbrad
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovi (202/1)
• napsal traktát O lidské ubohosti
• napsal báseň O čsských mravech
JAN BLAHOSLAV – FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM (205/1)
filipika = polemický spis, označení pochází z antiky, kdy řecký řečník Démosthenes mluvil
proti makedonskému králi
misomusové = nepřátelé umění a vědy, je název pro ostrou polemickou rozpravu, která byla
namířena proti stoupencům Jana Augusty
Přeložil nový zákon do češtiny
• na tento překlad navázala skupina vzdělanců z jednoty bratrské
• přeložili celou Bibli – byla vydána v bratrské tiskárně v Kralicích na Moravě, říká se jí bible
kralická
• výborný překlad
• patří k vrcholným hodnotám české literatury
• jazyk tzv. bibličtina – fungovala jako spisovný jazyk u nás i na Slovensku až do 19. st.
Viktorin Kornel ze Všehrad (pocházel z Chrudimi) (203/1)
• byl to právník a překladatel
• vyjádřil program českého humanismu, kde řekl, že český vzdělanec má psát Česky
• chtěl, aby se Čeština vypracovala na úroveň latiny
• je autorem jednoho významného spisu O právech, soudech a deskách země České, knihy
devatery
Václav Hájek z Libočan (203/1)
•
•
•
napsal kroniku Kronika Česká
byla to velmi oblíbená četba, jsou zde poutavě zpracovány české dějiny
co nevěděl, tak si přimyslel ➙ hájkování
DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA – KALENDÁŘ HISTORICKÝ (204/1)
jedná se o památné příběhy, které
7) Barokní literatura v Čechách
J. A. Komenský (207/1 - 215)
• biskup jednoty bratrské, spisovatel, myslitel, zakladatel moderního školství = učitel národů
• roku 1628 emigrace do Polska, Anglie, Švédska, Uhry, zemřel v Holansku
dílo:
nábožensko-filosofické spisy – Labyrint světa a ráj srdce, Hlubina bezpečnosti
pedagogické práce – Velká didaktika, Moudrost starých čechů, Svět v obrazech, Brána
jazyků otevřena, Informatorium školy mateřské
encyklopedie – úkolem bylo shrnout veškeré vědění v jednu soustavu – většina mu shořela
jako připravovaný slovní
význam
• je zakladatelem moderní školy
• byl předchůdcem snah osvícenců, když se pokusil uspořádat veškeré vědění v jednotnou
soustavu
• bojoval za světový mír
J. A. Komenský – LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
•
odráží se charakter doby (nicotnost a pomíjivost pozemského života ve srovnání se životem
věčným, člověk upíná svůj zrak k Bohu, pozemský život je příprava na život posmrtný)
Obraz světa = chaos
Ryňk světa
• „nesčíslené zástupy jako mlha“
• „předivné jejich sem tam motání jako při rojení včel“
• „jiní běhali, jiní jezdili, jiní stáli, jiní seděli, jiní leželi, jiní se rozličně vrtěli“
„A tu jsem již začínal běhu světa toho vyrozumívali, ale mlčel jsem“
„Naposledy spatřil jsem smrt mezi nimi všudy se procházející…aby se smrtelnými býti
pamatovali, napomínala. Ale jejího volání žádný neposlouchal“
Monotónnost života
• řetězce synonym, opakování slov
• opakování začátku vět „I dí můj…“
Přetvářka člověka
• „každý v houfu mezi jinými chodě, barvu na tváři nosí“
Fyzická ošklivost
• „…prašiví či malomocní,…některý měl svinský pysk, jiný psí zuby, jiný volové rohy, jiný oslí
uši…“
Nesmyslnost lidských činů
• „ale kteréž práce nic nebyly než aneb hříchy dětinské…“
• „někteří i svým stínem hráli, jej měříce, honíce, lapajíce“
Východiska
• „Navrať se, odkuds vyšel, do domu rdce svého a zavři po sobě dvěře“
Slovní zásoba díla:
• dí, ryňk, hledě, odejda – zastaralá slova, ale je zde pestrost a bohatost SZ
• opakování začátku vět – monotónnost života
• opakování slov – zdůraznění
• komentář díla
• častá přirovnání
Forma:
• er-forma – poutník = autor
• ich-forma + er-forma – komentář textu, postav, subjektivní pocity
Literární postup:
• dialogičnost – otázka – odpověď
• základem je podrobné pozorování – poopisnot, rozbor situace – řazení, řetězec synonym
Ironie:
• „tu, hle máš to ušlechtilé pokolení lidské, ten rozkošný, rozumem, nesmrtelností obdaření
vzor…tu jako v zrcadle spatříš důstojnost pokolení svého“
• z díla vyplývá schopnost Komenského popsat chaotičnost života, hrdina nachází útěchu ve
víře v Boha
J. A. Komenský – VELKÁ DIDAKTIKA
•
•
•
•
nejvýznamnější Komenského pedagogický spis přeložený do všech evropských jazyků
navrhl nové vyučovací soustavy v Didaktice české, kterou dále rozpracoval do latinské verze
jsou zde předloženy moderní pedagogické zásady, které platí dodnes
zdůrazňoval, že vyučování má být názorné, přiměřené dětskému chápání, učitel má
postupovat do jednoduššího ke složitějšímu, nemá být zanedbávána výuka cizích jazyků na
základě jazyka mateřského a nemělo by se zapomínat ani na odpočinek a hry.
• celkovou výchovu člověka rozdělil Komenský do 4 stupňů podle věkových období, kterým
by měli odpovídat i školské instituce:
1. mateřská škola (rodina) od 1 do 6 let, upozorňuje na nezastupitelný význam rodiny
v tomto věkové období
2. obecná škola (v obci) – od 7 do 12 let, zde by se žáci měli učit ve své mateřštině
3. latinské školy (gymnázia) – od 13 do 18 let, tyto školy by měly být v každém větším
městě
4. akademie, univerzity (školy odborné) – od 19 – 24 let, měly by být v každé zemi,
popř. může student odjet za studiemi do země cizí.
Bedřich Biebl (216/1)
• báseň Co Bůh? Člověk?
• kontrast ukazuje nicotnost člověka ve srovnání velikosti boha
Adam Michna z Otradovic (217/1)
• básník a hudební skladatel
• jako skladatel je znám koledou Chtíc, aby spal
• jako básník Loutna česká – báseň
BOHUSLAV BALBÍN – ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
(220/1)
• v tomto spise preferuje nárok národa na vlastní jazyk
• působí pak na obrozenské spisovatele a na jejich obrany českého jazyka
• Balbínova láska k vlasti je nejpůsobivěji vyjádřena v závěru jeho obrany v prosbě určené
svatému Václavu:
„ty z patronů české země nepřednější a největší, Václave!
Vratislavem buď a Čechám svým navrať dávnou slávu! Opět postav
nás na to místo, z něhož jsme padli nezaslouženě, vlastní
netečností a zločinnou zlobou jiných a pochlebnictvím mnohých,
nejvěrněji až po skonání sloužíce Tobě i nejsvětější víře, i králům!
Zahyneme-li, Tobě zahyneme…Tudíž v pokoře prosíce,
toto opakujeme: Nedej zahynouti nám i budoucím!“
8) Literatura klasicismu a osvícenství v Evropě
klasicismus
Moliére
• syn zámožného měšťana
• herec, režisér
• ředitel herecké společnosti
• psal komedie
• pracoval v královských službách
• naspal 33 her – otázka postavení žen ve společnosti
Škola žen – muž vychovává schovanku do podoby vlastní ženy
Tartuffe
Don Juan [chuan] – je to pokrytecký šlechtic, střídá ženy a je nakonec pohlcen zemí
Měšťák šlechticem – měšťák napodobuje šlechtu
Lakomec – člověk, který je ochoten pro peníze obětovat všechno
Zdraví nemocný – je to o Hypochondrovi
Moliére – TARTUFFE (231/1)
•
•
hra namířená proti církvi, byla zakázána
do rodiny se vetře člověk, získá si důvěru rodiny, ale pak rodinu ničí, usiluje o ženu měšťáka,
ale ničí ji i ekonomicky
• důsledná a nekompromisní analýza pokrytectví a svatouškovstí
Jaen Racine
• hlavními postavami jsou většinou ženy, milostné vášně je vedou ke zkáze
• Faidra – matka miluje nevlastního syna, on ji odmítá a ona ho zabije
PIERCE CORNEILLE – CID
•
je to podle španělské předlohy, Cid bojuje proti Turkům za španěl. samostatnost, zabíjí otce
své milé, protože on urazil jeho otce
Nicolas Boilean (baló)
• zakladatel klasicismu
• důraz na jednoduchost, jazykovou přesnost, dodržení stylu, souměrnost
osvícenství
Voltaire (238/1)
• Francie – klas.
• filosof, básník, prozaik, dramatika a novinář
filosof. povídka – Candide neboli Optimismus
• je o morálně čistém mladíkovi, který putuje světem a hledá lidské štěstí
• hrůznému světu je nutno čelit tvořivou prací
Prosťáček – příběh prostého člověka jehož názory a zdraví rozum se dostávají do rozporu
s předsudky a fanatismem
Denis Diders (236/1)
• hlav. redaktor
• je i autor několika románů
Jeptiška – vyprávění dívky přinucené žít v klášteře
• odhaluje tabu tématu jako lesbická láska
Jakub Fatalista
Anglie
DANIEL DIFOE – ROBINSON CRUSOE
•
•
o osudech ztroskotance na opuštěném ostrově
dobrodružný
JONATHAN SWIFT – GULLIVEROVY CESTY (241/1)
•
•
filosofický román
je to 4 dílný utopický román cestopis. Líčí cesty kapitána Gullivera na utopické (fiktivní)
ostrovy
• v 1. díle přijíždí mezi trpaslíky – dívá se tam na hemžení lidí – připadá mu to malicherné,
•
•
•
•
titěrné
ve 2. díle přijíždí mezi obry – líčí lidi s hnusem a odporem
ve 3. díle přijíždí na ostrov s nesmrtelnými obyvateli, zde se zabývá duševní stránkou
člověka, jeho znalostmi – všechno co udělal člověk je na nic
ve 4. díle přijíždí na ostrov, kde jsou vyměněny role mezi koňmi a lidmi. Koně a lidi
srovnává a vyznívá to v neprospěch člověka
ostrá kritika lidí
Rusko
Lomonosov
• umělec, zakladatel univerzity v Moskvě, básník a reformátor jazyka a veršů
• filosof. román – autor zde prezentuje své filosofické stanovisko
9) Národní obrození v české literatuře – 1. a 2.fáze
Obranná fáze
Josef Dobrovský (1753-1829) (260/1)
• studium na gymnáziu, filosofie, teologie, kněžské povolání nevykonával, stal se
vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci, studijní cesty do Švédska
a Ruska
Jazykověda – Podrobná mluvnice češtiny – 1. vědecká mluvnice, navázal na humanistickou
češtinu Kralické bible
slovníkářství – Německo-český slovník
literární historie – Dějiny české řeči – dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, oslava
českého jazyka doby veleslavínské
význam:
• položil základy obrozeneckého hnutí a literatury
• položil základy novočeského spisovaného jazyka, ustálení jazykové normy
• položil základy české moderní vědy – odmítl např. pravost Rukopisů
• položil základy slavistiky
2. fáze ofenzivní(útočná)
Josef Jungmann (1773-1847) (265/1)
• jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny
Slovník česko-německý – 5 dílný, čerpal z literárních památek, z řeči lidu, vytvářel novotvary
Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč.
19. st.
Josef Jungmann – O JAZYKU ČESKÉM (267/1)
•
•
pro pochopení jeho celoživotního úsilí mají velký význam jeho články v Hlasateli – první a
druhé rozmlouvání, které jsou napsány formou dialogu mezi přáteli a nepřáteli češtiny
v prvním dialogu mezi sebou vedou vzdělaný Čech Jungmannovy současnosti a Daniel Adam
z Veleslavína, významná osobnost době předbělohorské
•
•
v druhém dialogu se vysvětluje, že český jazyk je prvořadným znakem českého národa.
Jungmann odmítá zemské vlastenectví, jeho myšlenky působily na názory dalších
představitelů druhé generace národního obrození
František Palacký (1798-1876) (268/1)
• zemský historiograf, jako politik – liberál, zastánce federalistické koncepce rakouského státu
= austroslavismu
dějiny národu českého v Čechách a v Moravě
•
základní historické dílo do r. 1529, výklad dějin jako zápas němectví a slovanství = principu
feudálního a demokratického, vyzdvihuje dobu husitskou, vysoká epická kvalita textu,
inspirace pro Smetanu, Jiráska
František Ladislav Čelakovský (1799-1852) (282/1)
• ✳ Strakonice, po studiích vychovatel, profesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze
básník – Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky – inspirace ruskou lidovou
slovesností, ruské byliny přetváří, dokresluje, anafora, epifora, rusismy
Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého života
Rukopisné padělky – podvrhy:
Rukopis královédvorský
Rukopis zelenohorský
10) Preromantismus a romantismus v evropské literatuře
PREROMANTISMUS
Jean Jacques Rousseau
• tvrdil, že člověk je od přírody dobrý, ale špatná společnost ho kazí, proto hlásal návrat
k přírodě
• říkal, že nerovnost mezi lidmi je způsobena majetkem
• Francie
Jean Jacques Rousseau – EMIL ČILI O VÝCHOVĚ (244/1)
•
•
•
•
filosofický a pedagogický román (18. stol.)
zdůrazňuje myšlenkové poslání, řeší otázky spojené s lidskou existencí
nejde o román klasické podoby – život, výchova dítěte + názory na výchovu a společnost
charakterizuje osvícenství (klade důraz na lidský rozum, vyzdvihuje lidskou důstojnost,
všichni lidé jsou si rovni a jejich další vývoj závisí na vzdělání)
Idea:
b) „všichni se rodí nazí a chudí, všichni podrobeni životnímu neštěstí…konečně všichni jsou
odsouzeni k smrti“
c) „Začněte tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od té přirozenosti neodlučitelné, to
nejlépe působí pravou humanitu.“
d) „strasti vidět a necítit jich není ještě znát je…“
e) „Tak povstane soucit, první pocit vztahující se k jiným“ a ten vzniká tak, že „vystoupíme sami
ze sebe a že se ztotožníme s trpícím živočichem, že zanecháváme vlastní bytost a přijímáme
bytost jeho...“
f) „netrpíme v sobě, nýbrž v ní“ (ve 2. bytosti)
Myšlenkové znaky:
• důraz na skutečnost, rovnost lidí (=a)
• zdůraznění přírodní stránky člověka (=a,b)
• důraz na cit, soucit, prožitek (=d)
• výchova je aktivní ovlivňování člověka jiným člověkem (ne boží záměr, soud…)
• omezenost člověka, není posmrtný život – smrt (=a)
• cit zdůrazněn před rozumem (=c)
• humanita = přirozený stav člověka (=b)
Vypravěč
• er-forma přechází do du-formy
Johann Wolfgang Goethe – Faust
Děj:
• zpracování pověsti ze 16. st. (1. 1/2 18. st.)
• doktor Faust prodá duší ďáblu za cenu poznání světa, při uspokojení se životem propadne
duše peklu, omládne a zamiluje se do Markétky, stává se favoritem císařského dvora,
zestárne, ale plný dalších plánů umírá – jeho duše je spasena
• veršovaná tragédie
• smysl lidského života spočívá ve službě jedince jiným lidem
• navazuje na starou pověst, podle níž učený dr. Faust v rouhavé touze po poznání prodal svou
duši ďáblu a tím propadl zkáze, aby Faust dosáhl spokojenosti převede mu ďábel Markétku,
lásku končí nešťastně, poté híská jeho vděk od císaře za vynález papírových peněz kus
bahnité půdy, kterou se snaží přeměnit na úrodnou půdu a v tom najde smysl života, to
znamená smrt, ale že konal v dobru celého lidstva zachrání svou duší před peklem
• důraz na city, fantastičnost (preromantismu)
Faust
- „Nice není sláva. Čin je vším.“
- „k odvážné práci sílu má můj duch“
- „co o lidské ty touze víš?“
Mefisto
- snaží se Faustovi vysmívat pro nesplnitelnost jeho cílů
- „chceš slávu získat?“
- považuje F. za snílka, blázna
„a bláznem bláznové se vznítí“
JOHAN WOLFGANG GOETHE – UTRPENÍ MLADÉHO WERHERA (247/1)
•
•
•
•
byl psán formou dopisů, je to o mladém muži, který řeší své citové problémy sebevraždou
(zastřelí se)
knížka měla velký literární úspěch
rozrostla se tzv. „wertherovská horečka“ – velké množství sebevražd v Německu po vydání
této knihy
německo - preromantismus
ROMANTISMUS
Francie
Viktor Hugo (26-29/2)
• jeden z největších francouzských autorů 19. stol.
• odpůrce Ludvíka Bonaparte
• psal poezii, prózu a drama
peozie – Legenda věků – básník zde zobrazil vývoj lidstva, vyjadřuje zde víru v lepší budoucnost vliv na básníka Vrchlického
próza – Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci (Bídníci)
Viktor Hugo – CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI (KONEC 18. – POČ. 19. ST.)
•
projevují se zde znaky romantismu důraz na ideál (rozpor ideálu a reality), důraz na city
smutku, pocity, touha po svobodě
Charakter postav:
Quasimodo – a) kladné – dobrosrdečný, budí v Esmeraldě lítost, snaží se pomoct, upřímnost,
citová otevřenost
b) záporné – fyzická ošklivost (nenávist ostatních lidí), naivita, slepá oddanost
Esmeralda – dobrosrdečná, plach, soucítí s Quasimodem, fyzicky krásná a statečná
Rozpor:
Krása ✖ ošklivosti
Styl autora:
• popis, vyprávění, úvahy, komentář
• dobře čtivý děj
Forma:
• er-forma (umožňuje autorovi zasahovat více do děje)
• nezúčastněnost autora
Stendhal (31/2)
• jeho tvorba představuje přechod mezi Romantismem a Realismem
• psal hodně psychologickou prózu
• jeho hrdinové prožívají vášnivé lásky, jsou v rozporu se společností, navenek se přizpůsobují,
stávají se pokrytci a vzbouří-li se proti společnosti, tak hynou
Červený a černý
Kartouza parmská
ALFRED DE MUSSET – ZPOVĚĎ DÍTĚTE SVÉHO VĚKU (33/2)
•
•
rozbor citové a morální situace mladého francouze ve společnosti po revoluci
hlavní hrdina žije v atmosféře bez naděje, ničemu nevěří, není schopen upřímné lásky, pozná
vyrovnanou ženu, která by ho mohla zachránit, ale svojí žárlivostí ji ztrácí
Rusko
Alexandr Sergejevič Puškin
• básník, prozaik, dramatik
•
lyrickoepická skladby – Kavkazský zajatec, Kapitánská dcerka, Boris Godunov
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – EVŽEN ONĚGIN
román ve verších
Kompozice:
• převládá chronologie
•
začleněn popis – bezprostřední prožitek, větší vliv na čtenáře
Forma:
• ich-forma – úvodní část Oněgin a Taťána
• ve skutečnosti jde o rozhovor (du-forma)
•
množství forem umožňuje vtáhnout čtenáře do děje
Slovní zásoba:
• spisovnost, zastaralá slova („Já píši Vám“)
• upravený slovosled (že máte právo sice)
• opakování slov – jejich zdůraznění
• položení otázek – autor si na ně odpovídá sám
• zpočátku vykání (ostych) pak přechází na tykání (intimnější zařazení)
• personifikace (živé malby)
• anafora (opakem epiforam – opakování jednoho nebo několika slov na konci po sobě
jdoucích veršů)
•
Smysl veršů:
• vyvolat v čtenáři pocit
Nálady:
Oněgin – zaskočen, zaražen
Taťána – smutek, bezmoc, zoufalství, bezmezná oddanost
Vztah:
• Oněgin je vysněn a idealizován a neopětuje lásku Taťána
Michal J. Lermontov (54-58/2)
• básník, prozaik, dramatik
psych. román Hrdina naší doby – první psycholog. román v Rus. lit
• mladý šlechtic hledá smysl života, ale nenachází ho ani
v lásce, ani v přátelství, postava zbytečného člověka
USA
Edgar Alan Poe
• básník a prozaik
• měl velmi pohnutý život (přišel o oba rodiče, s otčínem si nerozuměl a utekl, ze školy ho
vyhodili, zůstal zcela bez prostředků, nastěhoval se k příbuzným, vzal si jejich dceru, jeho
žena zemřela, pokusil se o sebevraždu
Havran, Vraždy v ulici Morgue, Grotesky a aravesttky, Jáma a Kyvadlo
• zakladatel detektivky a hororu
Edgar Alan Poe – HAVRAN (42-46/2)
příčinou napsání tohoto díla byla smrt spisovatelovy manželky
Dojem:
•
•
•
•
tajemno, úzkost, strach, zmatenosti, pocit osamění, strach
nesrozumitelnost – chybí místo, čas, pojmenování postav
nevíme zda se událost stala nebo zda to byl sen, nebo poblouznění z nemoci
•
symbol nesrozumitelnosti, strachu a smrti je Havran
Prostředí:
•
zima, chlad, noc, tmavý pokoj, samota
Refrén:
• opakuje se určitá část textu
„dál už ne“
„pak už ne“ – má navodit pocit strachu
„a už ne“
Forma:
•
ich-forma, ve stylu monologu
Slovní zásoba
• smysl přímé řečí – dramatičnost, snaha o překonání strachu a samoty, vtažení čtenáře do děje
• rým je nepravidelný (znak moderního básnictví)
• verš je nestejně dlouhý, ale je zde rytmus
• přirovnání (pták ve svém černém zjevu)
• kontrast: bílá Pallas Athény ✖ černý havran
• oxymóron (spojení dvou významově protichůdných slov) – život, láska ✖ smrti
•
personifikace zosobnění, přenášení lid. vlastností na zvířata, věci – havran symbol smrti
Hrdina
• citlivost, pesimismus, nostalgie (smutná vzpomínka)
• pasivita, bezmocnost
George Gordon Byron
• představuje romantismus revolučního zaměření = byronismus
GEORGE GORDON BYRON – CHILDE HOROLDOVA POUŤ (14/2)
•
•
•
hrdina se rozchází se svou společenskou vrstvou v nichž není lásky a skutečných lidských
vztahů, opouští vlast a vydává se na cestu Evropou
je uchvácen krásnou přírodou vzpomínkami na slavnou minulost, uvádí to do kontrastu
s nesvobodou a tyranstvým své současnosti.
rozsáhlý lyrickoepický básnický epos, skládá se ze 4 zpěvů, obsahuje řadu auto-biografických
prvků
Percy Bvysshe Shelley (18/2)
„Odpoutaný Prométheus“
Walter Scott (19/2)
• zakladatel historické povídky a his. románu
„Ivenhoe“
11) Česká literatura 30-50 léta
J. K. Tyl (75-81/2)
• novinář, povídkář a dramatik, organizátor českého života
J. K. Tyl – STRAKONICKÝ DUDÁK
•
láska Dorotky a Švandy, Švanda odchází do světa za penězi, tam se do něj zamiluje princezna
Zulika, nakonec je uvězněn ženichem princezny a pak je zachráněn Dorotkou, vrací se domů,
do Čech
charakteristika:
Švanda
• podnikavost
• špatné vlastnosti vznikají z mládí a nezkušenosti
• kolísavost ve vztahu s Dorotkou
• jeho charakter se vyvíjí v průběhu hry k dobrému
jazyk
• lidový
• záměrem autora byla oslava českého lidu
• obětavost, láska, schopnost prosadit se, vlastenectví
KAREL JAROMÍR ERBEN – VODNÍK (1830) (82/2)
•
•
z textů vyplývá, že literární směrem je romantismus
z Kytice z pověstí národních (vlastenecké dílo, cílem je zaznamenat způsob myšlení a života
Slovanů)
Vlastnosti hrdinů
a) Vodník – sobecký, trestající, lstivý, přístupný k prosbě, chybí cit k ženě, k synovi
b) Matka – milující, víra v osud, předtuchu, v závěru chybí porozumění pro lásku dcery
k synovi
c) Dcera – neposlušná, nedůvěra, nenávist vůči Vodníkovi, milující matku
Hodnoty hrdinů
Vodník – zlo
Matka – láska, dobro
Dcera – láska k dítěti, provinění
Příčina problémů – neuposlechnutí snu – série tragických událostí
Chybí řešení situace – matka ✖ láska k dceři
dcera ✖ láska k dítěti
nenávist Vodníka ✖ nechuť dcery vrátit se
Slovní zásoba
• pravidelný verš, rým (zpočátku), dále se pravidelnost ztrácí
• častá zvolání, přímá řeč
• existence refrénu – rytmický, smyslem je navození strachu
• urychlení děje – větší napětí + popis prostředí
Forma:
• ich-forma – du-forma – Vodní
•
rozhovor matka a dcera – er-forma
KAREL HYNEK MÁCHA – HOJ, BYLA NOC (87-97/2)
Forma:
• ich-forma – sám autor
• 1. sloka – monolog – ich-forma – popis, prožitky
• 2. sloka – dialog – du-forma – děj, přímá řeč
Autor:
• šílený, zoufalý, nešťastný, osamělý
Symbol:
• hora Blatník – otec, symbol záchrany země
• Země česká – matka
• úpadek české země
• myšlenka – „Můj otec neslyší – a matka umíra!“
Jazykové prostředky:
• novotvary – zšílenec, lůn ✖ strůna
• básnická slova – lkání
• rým není dodržen ve 2. sloce – méně veršů
• přirovnání – rovina zelená jako moře
• zvolání – dramatizuje děje, bezmoc, zoufalství
• barevnost, zvuky – tmavá moc, zelené moře, zelené světlo, zlaté hvězdičky
• tichou hudbu tu zpívaje, zvolání a lkání, pláče hlas
• ticho + vyváženost = příroda
• příroda ✖ společnost – volání, křik
• volba takových hlásek nebo slov napodobující určité zvuky
KAREL HYNEK MÁCHA – MÁRINKA
•
•
•
•
•
•
•
•
novela – krátká povídka s básnickým stylem s překvapivým koncem, zachycuje část života
hrdiny
z Obrazy ze života mého (autobiografie) + Večer na Bezdězu
ich-forma
milostná tématika
krásné děvče ✖ nemoc, město
básnický styl textu
potlačení děje, zachycení prožitků – příroda
popis spojeny s líčením (citově zabarvený popis)
KAREL HYNEK MÁCHA – MÁJ
dějiště – odehrává se okolí Doks (SV Čechy)
charakter hlav. hrdinů:
•
strašný pán lesů – miloval Jarmilu, před smrtí uvažuje o smyslu života
děj:
• několik tragédií – tragédie Jarmily, Viléma, tyto tragédie slouží jako východisko k úvahám o
smyslu života
• celá skladba vyznívá jako silná kritika společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost)
• Vilém očekává svojí popravu za čin, který spáchal
• Konfrontuje (porovnává) tragický lidský) úděl s krásnou přírodou
umělecké prostředky
• obraz přírody je velmi barvitý
• personifikace „o lásce šeptal tichý mech“
• básnické přídavky – tichý mech, vonný zdech, večerní břeh
• kontrast: života a smrti
Vilém – „strašní lesů pán“
• mstí ke svému otci (nevěděl, že ten svůdce je jeho otec) za svedení jeho dívky
• Jarmila
• vyhnán otcem, musí loupit
Máj
• lyricko-epická báseň, básnická skladba
• přirovnání, , metafora, oxymóron
• lyrika – líčení, prostředí, příroda, jezero, vězení, jaro
• pocity hrdinů, láska, smutek, neštěstí – rozvrácená rodina
• pocit zrady v lásce, nenávist ke svůdci
• otázka spravedlnosti, vlastenectví
• epika = děj
Kompozice – I. úvod
II, 1. mezihra
III. 1. zpěv (Vilem je mrtev
• retrospektivní (vrácené)
• prolínání časů a vypravěčů
II.
vypravěč – autor
III.
vypravěč – hostinský
IV.
vypravěč – přítel Viléma . O smrti Viléma
• Vilém – vzpomínky na dětství
MÁCHA – FERDINAND PEROUTKA
•
Mácha vidí svět a prožívá ho jako věřící v Boha
MÁCHA – F. X. ŠALDA
•
•
•
modernost – srovnává Máchu se Scotem, Baudleirem
buřič, kritik spolčenosti, jazykově moderní
počátky realismu – satira
Borovský
• novinář, básník, prozaik
novinář – založil Národní noviny
cestopisy – Obrazy z Rus
epigram – Epigramy
satira – král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ – KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA (99-111/2)
Idea:
• zesměšnění Boha, církve a hlouposti
• parafráze na epos Peruna a Vladimíra (legenda)
• parafráze – záměrné napodobení cizího díla nebo stylu
Prostředky satiry:
• slovní zásoba (vulgarismy, směšná přirovnání)
• slovní humor (čekuláda)
Postavy:
• záporné, zesměšněny
• prolínání er a du-formy
venkovský realismus
Němcová
• zachycuje život českého venkova
pohádky – Národní báchorky a pověsti
národní studie – Obrazy z okolí Domažlického
BOŽENA NĚMCOVÁ – BABIČKA (112-122/2)
•
•
•
vznik po smrti syna Hynka, hmotný nedostatek, hledá útěchu ve vzpomínkách na dětství
cíl – ukázat harmonický život obyčejných lidí
postavy: babička, rodiče Barunky (Panklovy), panovačná matka, srdečný otec, Barunka, Jan,
Vilém, Adélka, panský svět - kněžna
12) Realismus ve světové literatuře
EMILIE ZOLA – ZABIJÁK (2. POL. 19. ST.) (135/2) FR
•
•
představitel naturalismu, popisuje nechutné scény, zájem o nižší sociální vrstvy, hrdina se
nemůže vymanit z vlivu prostředí
příběh pokrývače, který po úraze ztratí zaměstnání, propadá alkoholu, dochází k rozpadu
rodina a poté umírá
Vlastnosti hrdiny:
• alkoholik, agresivní, vulgární (ovlivněn blouzněním)
• halucinace, neschopnost se ovládat
Forma:
• er-forma
• přímá řeč
• neutrální postoj autora k hrdinovi a k tématu
• autor pociťuje pohrdání s hrdinou
• detailní popis prostředí, situace
Slovní zásoba:
• vulgarismy, běžná řeč
Slohový útvar
• popis + vypravování
HONORÉ DE BALZAC – LIDSKÁ KOMEDIE (130/2)
•
•
•
•
1.
2.
3.
otec realismu
je to cyklus 100 povídek
líčí zde život francouzské společnosti po fran. revoluci a líčí různé společenské vrstvy
nejvýznamnější jsou 3 romány
Otec Goriot – příběh otce, který dal veškeré jmění dcerám a byl jimi po té opuštěn
Ztracené Iluze – historie venkovského básníka a vynálezce v Paříži
Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím
FJODOR MICHALJOVIČ DOSTOJEVSKIJ – ZLOČIN A TREST (160/2)
Děj:
• Chudý petrohradský student provede vraždu lichvářky. Zahladí stopy, ale přestože svůj čin
racionálně odůvodnil, uvědomuje si jeho hrůzu. Seznámí se Soňou, prostitukou a svěří se jí.
Soňa mu poradí, aby se přiznal a přijal trest. On to událá a jako trest dostane nucené práce. Na
Sibiř ho doprovází Soňa, která svou nesobeckou láskou způsobí jeho přerod.
Forma:
• er-forma
• vypravěč má dobrou znalost psychiky postav, prostředí
Slovní zásoba:
• detailní popis citového rozpoložení, sugestivní pocit
• převládá líčení popis – děj jde do ústraní
• převládá souvětí
Hrdina:
• úzkost, bezvýchodnost
• student vysoké školy – chudoba – spáchá vraždu
• odpovědnost vůči Soně, podpora Soni
• tajemno, zmatenost
• postava ve známém prostředí
• nelogicky jedná (jeho jednání je ovlivněno vnitřními problémy)
• popis vnitřní prožitcích, jeho myšlenek
• nedokončená výpověď = zmatek, zvažování autora, čtenář dotváří
Roviny textu:
2. anekdoticky – absurdita, komično
3. psychologický – dobrá studie psychologie postav
4. mravní – zločin a zasloužený trest
Gustav Flaubert – ve své tvorbě zobrazoval lidské vášně a city (132/2)
„Paní Bovaryová“
Guy de Maupassant – Kulička, Miláček (137/2)
Ivan Segejevič Turginěv – Lovcovi zápisky (153/2)
Lev Nikolajevič Tostoj – Vojna a mír, Anna Kareninia (157/2)
Ivan Alexandrovič Gončaro – Oblovmov (155/2)
Anton Pavlovič Čechov – Tři sestry, Višňový sad (162/2)
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL – REVIZOR
•
hlavní hrdina Chlstakov přijíždí do malého městečka, kde právě očekávají revizora. Měšťané
považují mladého povaleče za váženého úředníka. Chlestakov nic nedělá, jen se chvástá a
bere úplatky. tím utvrzuje představu o své moci.
• kritika úplatkářství, hlouposti a podlézavosti
Mrtvé duše
Charles Dickens (139/2)
• vliv autora na dílo, protože sám autor si musel od 11 let sám vydělávat na živobytí. Jeho
romány útočí na sociální nespravedlnost, často se zabývá osudy dětí bez domova a rodiny
román – Oliver Turist, Malá Doritka, Kronika Pizkwikova klubu
William Mahepearce (tehery) (141/2)
• velký kritik a satirik na anglickou společnost
román – Kniha o snobech
Henryk (šenkjevič) – Quavadis – Polsko
Henrik Ibsen – Peer Gynt, Nepřítel lidu, Nora – Norsko
Hanz Christian Anderesen – Pohádka mého života – psal pohádky – Dánsko
Mark Twain – Dobrodružství Toma (sojera), Princ a chuďas (181/2)
13) Česká literatura 60-70 – májovci
Jan Neruda (197-220/2)
• za svého života nebyl doceněn, za lepšího básníka byl považován Hálek, přitom Neruda byl
umělecky všestrannější
Hřbitovní kvítí – je plná pesimismu = vliv básníkovi chudoby, nešťastné lásky a národní
situace, kritikou byla tato sbírka přijata nepříznivě
Kniha veršů – má 3 části
1. sociální balady (báseň dědova mísa – vnuk použil otce, že se chová k dědovi
bezcitně)
2. lyrické básně – cyklus, který se věnuje otci, matičce a Anně
3. básně příležitostné – báseň Vším jsem byl rád – bilanční báseň – hodnotí zde
svůj dosavadní život ➙ hodně proher ale i výher
Písně kosmické – o vztahu člověka a kosmu – optimismus, vliv vědy
Balady a romance – nejlepší sbírka, náměty čerpal z bible a měl národní náměty
Romance o Karlu IV. – pokusil se o charakteristiku českého člověka a srovnává ho s vínem
Balada dětská – líčí zde smrt malého dítěte
Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika – proměny přírody porovnává s proměnami lid.
života
Zpěvy páteční – byla vydána posmrtně
Arabeska – prozaický žánr nevelkého rozsahu, zachycují zajímavé postavy z lidového prostředí
Prahy
Povídky Malostranské
JAN NERUDA – HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1860-1870)
•
•
•
•
•
sociální témata, ovlivněno novými básnickými styly
pesimismus – první i druhé část
hřbitovní – záporné pocity
kvítí – kladné pocity
patří k Májovcům – almanach Máj
Téma:
• smrt, hrob, smutek
• melancholie, zklamání ze života
Slovní zásoba:
• zastaralá, přechodníky, poetismy (charé, zemdlené)
• metafory, přirovnání
• personifikace „živá myšlenka“
• oxymóron „hrobův myšlenka“
• užití přímé řeči, básnické přívlastky
Forma:
• ich-forma
Idea:
•
pomíjivost života je součástí přírodní cyklu
JAN NERUDA – KNIHY VERŠŮ
• má 3 části
3. část – sociální balady např. báseň dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k dědovi
bezcitně)
4. lyrické básně – cyklus, který se věnuje otci, matičce a Anně
5. básně příležitostné – báseň Vším jsem byl rád – bilanční báseň – hodnotí zde svůj dosavadní
život hodně proher, ale i výher
JAN NERUDA – TRHANI
Prvky realismu:
•
•
•
sociální problémy (dělníci na stavbě železnice a jejich životní podmínky – bída)
realistický popis prostředí a postav – dobrá znalost prostředí
hrdina sociálně slabý
Slovní zásoba:
• obecná čeština, slang
• postoj autora k tématu je neutrální
• vypravování, popis + píseň, zamyšlení
Forma:
• er-forma + oslavuje čtenáře formou dialogu
•
tématem je práce, chudoba, stavba železnice
JAN NERUDA – ŠKODLIVÉ SMĚRY
•
•
•
•
žádný směr není pro literaturu škodlivý, každý má své klady a novoty
morální ideály je nutné budovat spolu s blahobytem společnosti
nezávislost hodnocení literárního díla nesmí být ovlivněn nikým a ničím
pravda je v celém lidstvu, člověk se součástí celé prvky
Vítězslav Hálek – Večerní písně
Téma:
vlast, Bůh, láska
Vypravěč:
er, du-forma
Motivy:
láska, Bůh, národ, pěvci
SZ:
spisovnější uhlazenější
Pocit:
naděje, očekávání, východný vliv zveličuje
(pompérnost)
Jan Neruda – Hřbitovní kvítí
smrt, hrob, zklamání ze života
ich-forma
smrt, spánek, stín
zvláštní, méně typická + nová básnická slova
pesimismus, zdrcenost
JAKUB ARBES – NEWTONŮV MOZEK (229/2)
Prvky fantastična:
• operace mozku – výměna mozků
• cestování časem
• dobrodružný děj
Forma:
• ich-forma
• autor = hrdina = účastník děje
Styl:
• jazykově srozumitelné, častá přímá řeč
• nedokončená výpověď (…) – zamyšlení čtenáře
Slovní zásoba:
• spisovná, odborná slova – vazba na odborné poznání
Slohový útvar:
• úvaha, vypravování (líčení), popis
• romeneto (prozaický epický útvar vysvětlující rozumově nějakou záhadu) ich-forma
Myšlenka:
• autor se zamýšlí na darwinismem. Tuto teorii nepřímá, ale přiznává její fungování ✖
respektuje darwinismus
• autor kritizuje náboženství
• dvě koncepce: náboženská, darwinovská
Oxymóron ➙ zásady humanity můžou zvítězit nad darwinismem
Téma
Žánr
Kompozice
Idea
SZ
Ruchovec (škola národní)
Svatopluk Čech – Písně otroka
kritika otroctví, poníženosti
poezie – lyrika politická
děj potlačen, prvky zamyšlení,
popis, líčení, er-forma, satirická
kompozice
kritika otroctví, poníženosti
zkracování slov, spisovnost
básnická slova (poetismy),
hovorovost (dědouš), verše bez
sloves, zvolání oslovení čtenáře,
grafika textu – MY poníženost
Lumírovec (škola kosmopolitní)
Jaroslav Vrchlický – Spartakus
kritika otroctví, poníženosti
epika
chronologická, vyprávění s prvky líčení
svoboda ✖ pomsta, boj o svobodu
rým, poetismy, slova přejatá
Hálek
• byl přítel Nerudy
• novinář – působil v Národních listech
básník – Večerní písně, V přírodě
prozaik – Na vejminku, touha po majetku, Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce
VÍTĚZSLAV HÁLEK – VEČERNÍ PÍSNĚ (222/2)
•
•
•
•
•
•
hlavním tématem je šťastná láska, krásná příroda, vznešené poslání básníka = radost ze života
sbírka obsahuje 65 krátkých básní, kterou jsou bez názvů, jsou pouze číslovány.
jsou jednoduché a melodické
oproštěné od náboženských a společenských předsudků
sloky jsou tvořeny čtyřmi verši, krátkými a pravidelnými
jazyk – hovorový, přirozená hovorovost větné stavby i slovníku byly ve své době
novátorským činem a sbírka tím významně přispěla k vývoji české lyriky
K. Světlá (225/2)
• autorka venkovské prózy
• pro smrti jediné dcery se odstěhovala z Prahy do Světlé pod Ještědem
Pražská tvorba – Černý Petříček
Ještědské prózy – Vesnický román, Kříž
14) Česká literatura 70-80. – ruchovci, lumírovci
Lumírovci
J. Zeyer
• básník, prozaik, dramatik
• hodně cestoval, při svých cestách poznal světovou cizí lit., měl zájem o cizí látky a historii
poezie – Vyšehrad, Čechův příchod
próza – Jan Maria Plojhar, Dům u tonoucí hvězdy
drama – Radúz a Mahulena
• silné prvky vlastenectví v jeho díle
Julius Zeyer – TŘI LEGENDY O KRUCIFIXU (251-257/2)
Samko pták
Styl – přirovnání:
• „temná noc jako osud slovanského kraje“
• „bouře duněla jako litý vztek mongolské hordy“
• „nebe plné rudého blesku jako poklad zlata a rubínů“
• „oči jako kus blankytného nebo“
• „srdce se rozbřesklo jako vonná řůže“
• „oči jako hvězdy“
• častá přirovnání k přírodním jevům
• záhadnost – složitější přirovnání ve výkladu
• melancholie, citový dopad
Charakteristika hrdiny:
• mladý muž, samotář, chudoba
• poznamenán předešlým životem
• hluboce citově založený
• prostší povaha
• dovedl se vcítit do situace (ptačí řeč, situace Krista)
Julius Zeyer – JAN MARIA PLOJHAR
•
•
psycholog. román s autobiografickými prvky (netýkají se osudů hrdinů, ale vnitřního života
hrdinů)
tragický příběh snílka, který trpí národní malostí i zklamanou láskou. Potom odchází do
Itálie, aby se zotavil z úrazu, který utrpěl při souboji s německým důstojníkem. Teprve láska,
kterou zde poznává mu dává smysl života, ale nakonec umírá
Vrchlický
• společně s Máchou a Nerudou největší český básník 19. stol.
• byl to velmi plodný básník, vytvořil nejbohatší, nejvšestrannější dílo
poezie – Okna v bouři, Za trochu lásky šel bych světa kraj
vlastenecká lyrika – Má vlast
epika – Zlomky epopeje, Selské balady
drama – Noc na Karlštejně
překlady – přeložil do češtiny – V. Huga, E. A. Poe
význam: - překlady
• přinesl nám nové lit. pojmy
• obrazný jazyk, užívá metafory, přirovnání, nadsázku
•
předchůdce impresionismu a symbolismu
Jaroslav Vrchlický – OKNA V BOUŘI (258-266/2)
•
•
•
sbírka je svědkem krize Vrchlického manželství
v básních vrcholí jeho těžké osobní zklamání, jeho rodinné štěstí se zhroutilo a básně jsou
žalostnými výkřiky žalu zraněného člověka a muže, který si je vědom své porážky, který už
nedoufá v žádnou změnu
bolest a zklamání budou pak převažujícím tónem skoro všech dalších jeho sbírek, později
rezignace
Sládek (247-250/2)
• je to zakladatel poezie pro děti
• tvorba – typické je prostý výraz, inspiroval se v lidové poezii, často v poezii je smutný tón
• ovlivněn potlačování indiánů v USA, ztráta první ženy
básník – Jiskry na moři, Světlou stopou, Sluncem a stínem
poezie – Sluncem a stínem
básník pro děti – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK – Selské písně
•
•
•
•
•
•
nejzralejší umělecký projev
vznikly během několika dní ve stavu básníkova tvůrčího vzrušení
nalezl hodnoty, které hledal – mravní sílu a mužný životní postoj
stylizuje se do životního postoje pracujícího rolníka, jehož prostřednictvím se vyznává ze
svého vztahu ke světu
zachycuje rolníkův vztah k půdě, kterou sice těžce, ale s láskou obdělává
jsou zde představeny dvě základní jistoty, životodárnost země a lidské práce, které se
vzájemně doplňují a splývají
Ruchovci
Čech
lyrika – Písně otroka
epika – historická – Husita na Baltu, venkovská – Ve stínu lípy, satirická – epos Hanuman
próza – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do
15. stol. – ostrá kritika českého měšťáka
Svatopluk Čech – VE STÍNU LÍPY (259/2)
•
•
7 povídek podávaných různými vypravěči – venkovany, kteří se sešli pod lípou u hostince a
svými zážitky si krátí nedělní odpočinek
po lyrickém vstupu, v němž básník se steskem vzpomíná na krásné chvíle svého dětství, jsou
představeni jednotliví účastníci besedy a dále následuje vlastní vyprávění. Pravidelně se
střídají příběhy vážné a úsměvné
vypráví – sedlák, krejčí, kantor, vysloužilý voják
15) Realismus v české literatuře – vědecký, vesnický, historický,
naturalismus
Alois Jirásek (280-285/2)
• jeho dílo představuje vrchol české historické prózy 19. stol.
• Vrchol našich dějin viděl v husitství
• Vliv Palackého koncepce dějin
Próza : Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král, z Čech až na konec světa, Temno,
F.L.Věk, U nás, Staré pověsti české, Filosofská historie, Psohlavci, Skaláci
Dramata : J. Hus, J Žižka =historické, Lucerna=pohádkové, Otec=současné
Význam : tvůrce realistického historického románu
• ve své tvorbě se opíral o studium historických pramenů
• jazyk oživoval archaismy
• podal nejucelenější umělecký obraz českých dějin
ALOIS JIRÁSEK – F.L.VĚK (HISTORICKÝ)
•
obraz počátku NO, počátky českého divadla, básnictví, vědy=vystupují zde postavy: V. Šhán,
Kraméruis
ALOIS JIRÁSEK – PROTI VŠEM
•
•
•
•
•
•
román – husitské revoluční hnutí v letech 1419-1920
převládá spisovnost, přímá řeč, zvolací věty, zastaralá slova
prvky z historie – bitva na Vítkově
popis a líčení – zdlouhavé
vazba na historii – trochu idealizuje (úprava)
postavy – pozitivní, vlastenecké, nositelé ideálů (smyšlené + historické)
Václav Beneš Třebížský – Bludné duše
Josef Václav Sládek – Paměti katovské rodiny Midlářů v Praze
ZIKMUND WINTER – MISTR KAMPANUS (286/2)
(R HISTORICKÝ)
Slovní zásoba:
• přechodníky, zastaralá SZ, básnická vyjádření
• přídavné jméno řadí až za podstatné jméno – archaismus (šneku tmavého)
• rým, rytmus – zdůrazňuje situaci
• úsečné věty, zvolání, hromadění otázek – dramatičnost děje
• nedokončená výpověď – zamyšlení
• přejaté výrazy
Vypravěč:
• er forma
• popis místa
• nezaujatost, objektivnost
• v úvodní části se prolíná er forma s ich formou
Závěr:
• sebevražda – Kampanus chtěl zůstat katolík, zachránit univerzitu od jezuitů a neúspěch neunesl
Hrdina:
• citlivost, bezmocnost, rezignace proti společnosti x věrnost principům
3 vrstvy děje : zprávy o událostech, úvahy Kampa, vlastní děj
naturalismus
JOSEF KAREL ŠLEJHAR – PTÁČE (NATURALISMUS) (308/2)
•
•
•
•
•
•
•
dynamický spád – působivost textu
popis s líčením – vyprávění x není přímá řeč
zastaralá slova
zaměněné pořadí slov
tématem je bezmocnost hrdiny – vnitřní zlo, neštěstí, nemoc
hrdina dítě a jeho rodiče – nemoc touží po ptáčkovi – konec smrtí dítěte
motiv – klec – pták je v kleci, dítě (v kleci)
J.K.ŠLEJHAR – KUŘE MELANCHOLIK
•
•
•
•
•
dítě – malé- umírá mu matka
otec na dítě zapomíná, dítě si najde přítele – kuře
dítě slabé, zapomenuté – kuře
dítě onemocní s kuřetem se schovají do ústraní
dítě s kuřetem zemřou a nikdo si jich nevšimne
KAREL MATĚJ ČAPEK – CHOD (KAŠPAR LÉN MSTITEL) (306/2)
• detailní popis postav, žádný popis prostředí
• postavy jsou v zajetí svých pudů (Kašpar se mstí)
• špatný konec – soud- smrt kašpara
• Čapkův naturalismus je jemnější než Šlejharův nebo Zolův, není tak vystupňován
Slovní zásoba:
• básnické výrazy, obecná čeština
• zastaralá, dlouhá souvětí
• převládá vypravování, které je roztříštěné (zmatenost popisu)
JÁN BOTTO – SMRŤ JÁNOŠÍKA (SROVNÁNÍ S MÁJEM)
Kompozice:
• zpěvy 9 (u Máchy 4), mezihry
Prostředí:
• příroda (Mácha taky)
Hrdina:
• loupežník x společnost, vlastenec, špatný konec (Mácha taky)
SZ:
• AA ( Mácha podobné), užívá přímou řeč, větší vlastenectví, víc pohádkovosti
Realismus v dramatu
BRATŘI MRŠTÍKOVÉ – MARYŠA (303/2)
Problém:
• manželství z donucení (Maryša) x láska skutečná
Slovní zásoba:
• nářečí (mnó, tetó)
• důraz na vystižení situace, nálady, pocity
• vystihnout vnitřní boj postav
Vávrová – klade otázky – vyjadřují nejistotu
Rozhovor:
• vzrušený, vystrašený – Vávrová
• větší rozhodnost – Francek
Hodnocení postav:
• Francek má snahu obhájit svůj cit ,své přesvědčení
• Váhavost Maryšy a její jednání (vražda manžela
• Problém rozhodování (morálka, osobní láska – Shakespeare)
Venkovská próza
KAREL VÁCLAV REIS (291/2)
• Ukazuje život poddaných na vesnici
Povídkové soubory – Výminkáři, Pantáta Bezoušek
Romány – Zapadlí vlastenci, Západ
T. Nováková – román JIŘÍ ŠMATLÁN, JAN JÍLEK, DRAŠAR
Stašek – BLOUZNIVCI NAŠICH HOR
J.Holeček – NAŠI
J.Herben – román- DO TŘETÍHO A ČTVRTÉHO POKOLENÍ
16) Moderní básnické směry přelomu 19. a 20. Století (moderna 90. let)
A)
•
•
•
MANIFEST FRANCOUZSKÉHO SYMBOLISMU
proniká do nitra společnosti a člověka
věci jsou pouhé smyslové znaky
cílem symbolismu je zachytit skutečnost, odhalit hlubší souvislosti, zdůrazňují prožitek
FRANCIE –
Paul Verlaine
• známost s Rimbaudem – pokus ze žárlivosti o vraždu, byl odsouzen a věnoval se alkoholu
•
prvky symbolismu – básnické sbírky Písně beze slov, Galantní slavnosti
PAUL VERLAINE - BÁSNICKÉ UMĚNÍ (13/3)
•
•
•
•
•
•
„ vol slova nečekaná až matoucí smyslem“
„v poezii dej přednost všemu, lichému, nestrojenému“ – aby se dívali na svět jiným pohledem
„především hudbu, ta buď vším
„chceme básnit odstínem, ne barvou“ – neopakovat se, zdůraznění prožitku
„dej uzdu rýmu“ – neupřednostňovat první myšlenku
píše ve stylu symbolické dekadence, odmítá klasické pojetí krásy, zdůrazňuje hodnoty, které
společnost opovrhuje, důraz na umělecké prostředky a cit
Arthur Rimbaud
dílo – básnická sbírka – Sezóna v pekle
ARTHUR RIMBAUD – ALCHYMIE SLOVA (15/3)
•
•
•
•
•
•
•
měl jsem rád blbé malby – líbilo se mu staré umění
chemie slova – míchání slov
autor bere báseň jako obraz – vymyslel barvu samohlásek
zapisovateli světa zaznamenával nevyslovitelné – jiný pohled na svět
básnická veteš má podíl na alchymii slova – inspirace v běžných věcech
zachycoval jsem závrati – rozhraní snu a skutečnosti, výjimečné stavy
„Já je někdo jiný, špatně se to říká: Myslím mělo by se říct, myslí to ve mně“
on je on, tvoří někdo jiný
vidí jinak, cítí jinak
ARTHUR RIMBAUD – OPILÝ KORÁB
Autor:
• opilý koráb – bloudící – opuštěnost
• zosobňuje koráb – koráb jsem JÁ
Já:
a)
b)
c)
d)
zabloudilá loď
fantazijní zvíře
prkno posetá žhavými půlměsíci
koráb z mlhovin
Forma:
• ich forma
Slovní zásoba:
• metafora,personifikace(Já,koráb z mlhovin)
• anafory(opak stejného slova na začátku, opak epifora)
•
•
použití dynamických (dějových)sloves
zvláštní pozici ve větě než běžnou –subjetivní pořádek
Cíl:
• postavit vlastní prožitky,smysl života,básnický nádherný jazik
Charles Baudelaire
• má dluhy, účastnil se revoluce 1848, překládá Poe do francouštiny
Dílo: Květy zla, umělé ráje
CH.BAUDELAIRE - ZDECHLINA (9/3)
•
•
•
•
prvky naturalismu – není cílem
tvůrčí princip – protiklad (zamilovaní lidé x zdechlina)
cílem je živý obraz,prožitek
filosofické vyznění-chybí tradiční témata
Myšlenka:
• koloběh života-jednota
• je o přirozený princip
• v ošklivém lze nalézt krásu
Vyznění:
• přirozenost
• víra v přírodní principy ne v Boha
Slovní zásoba:
• básnický jazyk,dialogický ráz,základem je oxymorón a kontrast
• přirovnání-„prázdně zněl hudbou,jako v délce peřeje nebo vítr zní“
• metafory odraz zdechliny
• protiklady v SZ – vulgarismy v textu „a přece jedenkrát budete, není zbytí, jak tohle svinstvo plné
much“
• zživotňuje přírodu
• barvy – černá, zelená malířské plátno, slunce, květ, vlna
• zvukomalba (mouchy bzučely, perlilo se praskajíc, peřej, vítr)
Kompozice:
• popis, líčení, nenadálý zlom
Základ:
• rozpor ošklivosti a krásy, ošklivosti scény a krásy jazyka
• podobný s Poe – Havran – podobnosti: symbolika, motivy smrti, postavy – muž, žena, zvíře
filozofující myšlenka, snaží se vyvolat pocity
CHARLES BAUDELAIRE – Ó, JÁ TĚ ZBOŽŇUJI (11/3)
Téma:
• láska (fascinující)
• láska vyjádřená dekadentně
• láska neopětovaná – „tím více tě miluji, čím víc mě unikáš“
•
láska k smrti
Obrazový dojem:
• „zbožňuji jak noční nebe v dáli
ty velké mlčení, ty vázo temná žáby
tím více tě miluji, čím víc mě unikáš“
RUSKO
Alexandr Alexejovič Blok (28/3)
• jednoduchý až primitivní verš, úsečnost
• využívá zvláštních výrazů – rusismy
• tématem je politika, zamyšlení nad politickou situací
• grafika textu, zkratky – hesla na plakátu
• neosobní, studený přístup
• kritika bídy
• sociální problematika (láska k vlastenectví)
• osobní přístup : vypravěč er-forma =snaha o hodnocení kritika – nejsou osobní pocity
Idea= ponurost – chybí zde cit – odmítnutí revoluce, kritický postoj
Kompozice:1. Sloka – zima večer – navozuje atmosféru
2. sloka – zima večer – navozuje atmosféru
prostřední část – téma revoluce
závěr – zima, osobní pocity
Verš: volný verš, nepravidelnost počtu ve sloce, nepravidelně dlouhý
• konce veršů neukončené, vykřičníky, otazníky
Metoda střihu – sloky v textu tematické ( babička, večer, revoluce), skoky v detailu – vítr fičí
S blízka, z daleka
Rusismy- přesný význam slova – vytváří atmosféru ruskou
A . BLOK
• častým tématem společenské problémy – revoluce, bída, vlastenectví, ale i láska
dílo – poema (oslavná báseň) DVANÁCT
ANGLIE
Oscar Wilde (21/3)
• díla – Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa
NĚMECKO
Rainer Maria Rilke
• narozen v Praze, přecitlivělá výchova matky – plachost, samotář X vojenské vzdělání
• později filozofie a umění
Díla – jsou meditativní, filozofické, citově zabarvené, častým motivem je láska a smrt – Sonety
Orfeovi, Durinské elegie
17) MODERNÍ ČESKÁ POEZIE (přelom 19/20. století)
A) Manifest české moderny
• myšlenky – stavěli se proti nacionalismu
•
moc se nevěnovali literatuře, ale dost politice a veřejnému životu
•
chtěli: bojovat za své předsvědčení, volnost slova, bezohlednost, od umělce „buď
svým a buď to ty“
• „buď svým a budeš čechem“
• sociální požadavky, posílení kritiky = je lit. Vědou a je rovnocenná, požadavek
samostatnosti
• být lidmi v pravém smyslu slova = zrovnoprávnění lidí
OTOKAR BŘEZINA – MRTVÉ MLÁDÍ (45/3)
• řadí se do české moderny
Slovní zásoba:
• nové tvary, složeniny
• moderní výrazy (vibrující)
• oxymórony
• verše delší, rým na konci
• atypický způsob spojování slov – obtížné čtení, těžký text
Atmosféra:
Pesimismus, smutek
A. SOVA – U ŘEK (41/3)
• impresionismus – Květy intimních nálad, Zpěvy domova
• próza – Ivův román= pokouší se o experimentální impresionistický román – potlačen děj
• Antonín Sova – U řek
• Impresionista, symbolista
Pocity:
• nostalgie, smutno, klid, snění, monotónnost
• barvy (červánky, bílá pěna, modravá pára, šedé rysy)
• zvukomalba : modravou parou z vod jež stoupá
• originalita, barvivost nálady (ponurost, melancholik – uzavřenost)
• metafora – lodička líná – (jede pomalu)
• elipsa – vynechává se určité slovo („u řek mám břízy nejraději a dál se do nichž stín dere, a
cvrčků šum a vášek roj.
Účel : naladit atmosféru
Forma: ich forma
Cíl:
• zachytit náladu, pocit – imprese, potlačen děj
KAREL HLAVÁČEK – HRÁL KDOSI NA HOBOJ (49/3)
•
•
moderní revue (čisté umění)
„kdosi“ – hrál na hoboj
•
•
•
hrál několik dní
osamocen, samotář
špatné prožitky
pobřeží:
• moře – naděje
• moře – vzpomínky (ztráta milované osoby)
• tajemnost této osoby
Charakter situace:
• tma, silný vítr, šum moře, opuštěnost
• nejistota, statečnost (více pocitů)
• bet děje, rozhraní fantazie, snů a skutečnosti
• zvukomalba – touž píseň mollovou
Petr Bezruč
• samotářské povahy, obdržel titul – národní umělec
• o autorství jeho díla řada pochybností a sporů
• kritika společnost, využívá všech moderních směru, patetičnost (přehání to), slezský dialekt
(nářečí), písňová forma
PETR BEZRUČ – ŠKAREDÝ ZJEV (61/3)
Forma: ich forma
Bezruč vystupuje v textu:
a) jako soukromá osoba
b) jako představitel slezského národa
2) Bezruč
3) Fantóm
4) Ahasver (nesmrtelný prorok, hledá smysl života)
5) Svědomí Čechů
6) Podrobeného národa bard (lidový pěvec)
Autor:
• kritizuje Prahy
• pyšný na svůj původ (Těšín)
• příslušník vymírajícího národa
• celkový dojem pesimismus
Témata:
• vlastí osoba
• národ – útlak
• bída hornictva
• politika
Slovní zásoba:
• méně srozumitelný (barda, Ahasver)
• slezsko–polské nářečí
• užití přímé řeči
• množství vlastních jmen
• výkřiky, vsuvky, závorky, pomlčky
• zvolací věty
• sociální balada (spojuje b. prostř. 90. Let s aktuální sociální tématikou)
Umělecké prostředky:
• prvky naturalismu
• častá přirovnání
• opak veršů (částí, slok)
• ve verších chybí slovesa ( v některých)
Fráňa Šrámek (58/3)
• anarchista, buřič – Života líto, přec tě mám rád, Modrý a rudý
• vitalismus – Splav, Stříbrný vítr, měsíc nad řekou = oslava lásky, přírody, mládí, prvky
impresionismu – Léto – divadelní hra
• Závěr: silný smysl a cit. Prožitek, impresionismus + vitalismus – osoba základních lidových
hodnot
VIKTOR DYK (52/3)
Díla: Zmoudření Dona (kichota), Krysař
FRANTIŠEK GELLNER (66/3)
• novinář, kreslíř
dílo: užívá ironii a satiru, častým tématem láska, společnost, využívá obecné češtiny a písňové formy
• Po nás ať přijde potopa, Radosti života
STANISLAV KOSTKA NEUMANN (69/3)
•
•
•
•
Zájem o dekadenci, satanismus – Satanova sláva mezi námi
Období přírodní a milostné poezie = vitalismus = Kniha lesů, vod a strání
Proletářská poezie – Rudé zpěvy, Třicátá léta, Srdce a mračna
Próza – dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce
18) Světová próza 1. 1/2 20. století
76/3 - směry
Franz Kafka
• vazba na matku
• povídky : Proměna, Ortel
• romány – Proces, Zámek, Nezvěstný (Amerika)
FRANZ KAFKA – ZÁMEK(FILM) (98/3)
Režie:Balabanov
• Rusko- francouzský film
Děj:
Do neznámé vesnice přijede zeměměřič K., který má úkol na zámku. Hrabě je velmi tajemná
osoba.
• tajemnost, neosobní vzhled krajiny, kritika byrokracie, absurdní prvky
Hrdina:
• mladý, na pokraji společnosti, bez přátel
• sám neví nic, okolí o něm ví vše (informace, udavačský systém)
• možné tresty shora, ze zámku – strach z vyšší moci (Kafka byl Žid v předválečné Praze)
• platí zde absurdní tvrdé předpisy – musí se dodržovat řád
• milostné scény – nedokonalý sexuální život Kafky
FRANZ KAFKA – PROMĚNA
Téma:
• smrt
• proměna člověka v hmyz
• smrt člověka je bezvýznamná, má stejnou hodnotu jako hmyz
• proměna normálního člověka v hnusnou bytost – symbol hmyzu
• hmyz – ztráta lidství vlivem civilizace
Slohový útvar:
• podrobný popis – ztráta děje
• monotónní popis
• prvky zamyšlení, líčení
• prolínání hrdiny a autora(3. os. + 1. os)
Forma:
• er- forma – neutrální vztah k hrdinovi, lhostejnost
Hrdina:
• mladší muž, žije s rodiči – je svobodný ( chybí partnerka), vazba na sestru
• neutrální povaha
• na okraji společnosti, osamocen – chybí nejbližší vztahy
• přizpůsobuje se – pasivita
• vlastní hodnocení – hodnotí se jako hmyz – nestvůra.
• odcizuje se svému tělu – cizí objekt
• aktivita – změny místa (překulí se, podrbe se)
• chybí řeč, city = hrdina osamocen – opuštěnost lidmi i sebou
FRANZ KAFKA – AMERIKA
Hrdina:
• Karel – symbol lidskosti, slabosti
Děj:Karel odjíždí z prahy do Ameriky za svým bohatým strýce. Začne pro něj pracovat – je statický
• barvy – střídá se světlo tma (černá – bílá)
• střih – detaily
• zvuky – vážná situace = prostředí = technika, odličtění město
• děj přeskakuje, útržky
• osudovost, tušení špatného konce
•
•
změna role Karla, ve vztahu k Tereze – pasivita, skepse
člověk X byrokracie – absurdní situace – 5 dolarů – stojí proti strýci, městu, je svázán, technika
MICHAL BULGAKOV (RUSKO)
•
•
lékař, divadelní herec, textař, libretista
román – Bílá garda, Mistr a Markétka
D)
•
•
•
MICHAL BULGAKOV – MISTR A MARKÉTKA (113/3)
Změna vypravěčů – změna osob, které vypravují
Text bez básnických prostředků, jednoduchost
Biblické prvky, děj ji situován do tehdejší Moskvy (na Goethovo dílo Faust)
E. M. Remargue
• dobrovolník v 1. sv. válce
• hodně zaměstnání – novinář, odchází do Švýcarska, emigrace do USA
Romány – Na západní frontě klid,Vítězný oblouk, Čas žít, čas umírat, Černý obelisk, Tři kamarádi
E.M. REMARQUE – NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID (93/3)
•
•
•
•
•
•
•
z I. Světové války
určitá heslovitost, úsečnost, krátké věty
ich- forma v množném čísle, 3. Osoba mn.č.
francouzské věty
popisnost
přímá řeč
dějové zvraty
E.M. REMARQUE – TŘI KAMARÁDI
• děj – vzpomínky na 1. Sv. válku)
• vypravěč – autor – Ich- forma
• přátelství 3 bývalých vojáků – po válce provozují autoopravnu
• změna – láska 3 k 1 ženě
• dochází k lásce 1 z nich s Patricií – nemoc teburkulózou
• Gotfrid zastřelen + hledání vraha
• Prodej bazaru, Patricie do sanatoria
• Smrt Patrície
• Časté prostředí – vliv války
• Zdůrazněná láska, přátelství – rozpad těchto hodnot
Kompozice:
• z počátku retrospektivní, pak chronologická, znalost prostředí = vliv na slovní zásobu
• znalost prostředí = vliv na slovní zásobu
• hodně děje – dějové zvraty
ANTOINE DE SAINT – EXUPÉRY – MALÝ PRINC
• Prvky humanismu (vyzdvihuje člověka), částí úvahy, časté lyrické pasáže
• Kvalitní jazyk
• Čerpá z leteckého prostředí
Děj: pilot se potká s malým princem v poušti, nakreslí mu beránka
• vypravování pilota a prince o svých domovech
• malý princ se setkává s obchodníkem, opilcem, králem
• na zemi nachází přítele – lišku
• jediná cesta zpět je uštknutí hadem – vrátí se na svou planetku
ANTOINE DE SAINT – EXUPÉRY –CITADELA (87/3)
•
•
•
pevnostní věž
děj: zachycuje rodinu vládce a jeho syna, život na poušti v pevnosti
základní téma přátelství, láska
FRANCIE
Marcel Proust – Hledání ztraceného času (80/3)
Romaind Rolland – Petr a Lucie, Dobrý člověk ještě žije, Okouzlená duše (85/3)
Henri Barbusse – Oheň
ANGLIE
George Shaw – komedie Pygmalion, historické hry – Caesar a Kleopatra, Svatá Jana
James Joyce – Odysseus (89/3)
Herbert George Wells – román Válka světů
NĚMECKO
Thomas Mann – Buddenbrookovi, Josef a jeho bratři (92/3)
RUSKO
Maxim Gorkij – Bosácké povídky, div.hry – Měšťáci, na dně (108/3)
Michail Šolkov – romány- Tichý don, Rozzuřená země, novela – Osud člověka
USA
Ernest Hemingway – novinář v Paříži (119/3)
Povídky – Muži bez žen, Vítěz nebere nic
Romány – Sbohem armádo, Komu zvoní hrana
Novela – Stařec a moře
John Steinbeck – novela – Plán Tortilla, O myších a lidech, román – hrozny hněvu (121/3)
William Faulkner – Absolone, absolone! (117/3)
19) Česká próza 1. 1/2 20 století
Jaroslav Hašek
• účastnil se 1. sv. války
•
•
•
problémy s alkoholem, policií
člen anarchistů a buřičů
díla:Osudy…., Můj obchod se psy, Trampoty pana Tenkráta
JAROSLAV HAŠEK- OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY
(131/3)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Humoristický protiválečný román, zcela neobvyklý pohled na válku
Kritizuje ji tím, že ji zesměšňuje a ne tím, že líčí její hrůzy
Román má 4 díly, poslední je nedokončený, existuje pokus o dokončení(Vaněk), ale není
příliš úspěšný
Celý román se skládá z jednotlivých epizod
Začíná těsně po Sarajevském atentátu na následníka trůnu, když se Švejk rozhodne přes své
zdravotní problémy vstoupit do armády, je tam vylíčena jeho služba u polního kněze Katze,
který je opilcem a Švejka nakonec prohraje v kartách, Švejk se tak ocitne u nadporučíka
Lukáše a po několika průšvizích (krádež psa) je se svým nadřízeným poslán na frontu, tam se
setkává s poručíkem Dubem(dříve gymnaziální profesor)
Kniha končí tím, že se Švejk dostává do zajetí, někdy je Švejk vykládán jako naprostý
hlupák, jindy jako vychytralý člověk, který hloupost jenom předstírá, často bývá označován
jako geniální idiot.
Všechny problémy řeší v klidu a s humorem
Jeho chování údajně charakterizuje typicky českého člověka, Švejk takřka doslovně plní
všechny příkazy a tím vychází najevo jejich nesmyslnost a smělost
Švejkova postava se objevila už v povídkách, román vycházel původně v sešitové podobě,
všechna vydání jsou ilustrována Josefem Ladou, byl několikrát zfilmován(Saša Rašilov,
Rudolf Hrušinský), existuje i loutkový animovaný film(Jiří Trnka), kreslený film (využíval
Ladovy kresby)
Jazyk – běžně nespisovná čeština, výrazy z vojenského slangu, zkomolená němčina, vulgární
slova, vše bylo záměrem, aby jazyk působil věrohodně
Ivan Olbracht
• pracuje jako novinář levicového tisku, člen KS, vězněn za politickou činnost
• kvalitní vypravěč, dobrá znalost prostředí, psychologie postav, kvalitní jazyk + nářeční prvky,
mezi hodnoty patří láska, příroda, život
psycholog. román –O zlých samotářích, Žalář nejtemnější, Anna proletářka
30. léta – nejkvalitnější práce – Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí
IVAN OLBRACHT – NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK (145/3)
Vypravěč: er- forma
Hrdina:- částečně smyšlený – má pohádkové vlastnosti (chudým dává, bohatým bere, kouzelný
nápoj, po kterém se Nikolaj stává nesmrtelným
• zrada Nikolaje z řad přátel – jeho smrt
Slovní zásoba:
• nářeční prvky, spisovnost („ohavník nalezl poběhlici“)
• básnické obraty, znalost prostředí (mluva regionu)
Slohový útvar:
•
•
vypravování + popis, líčení
do textu je zařazena i vyhláška – grafika textu
Vladislav Vančura
• hrdinové jsou renesanční (vášně, vystupují proti celku – jiné jednání, jiné národy)
• květnatý a básnický jazyk (archaismy, složitá souvětí, přirovnání)
• práce s vypravěčem
Román: Pekař Jan Marhoul, Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Konec starých časů, Obrazy
z dějin národa českého
Pohádky. Kuba Kubula a Kuba Kubikula
VLADISLAV VANČURA – ROZMARNÉ LÉTO (142/3)
Děj:Odehrává se v bezstarostném prostředí malého městečka, které je jednoho letního dne
vyrušeno ze své pohody příjezdem kouzelníka Arnoštka a jeho krásné partnerky Anny. A tak po
tři dny a po tři noci se rozbouří klidný život hlavních hrdinů : kanovníka Rocha, upovídaného
majora Huga a lidově moudrého a se vším srovnaného správce plovárny Antonína Důry a jeho
žárlivé manželky.
Slovní zásoba:
• používání přechodníků, grafika textu – částečně užití nadpisů (nadpisy charakterizující další
vývoj událostí)
• užití básnických zastaralých slov
• přídavná jména dosazuje před podstatná jména – archaické
• použití dlouhých souvětí
• častá přirovnání, nepřímá charakteristika
• častá přímá řeč – pomáhá charakterizovat postavy ( hrdina – renesanční člověk)
• výsměch maloměšťanství
Karel Čapek
•
•
•
•
•
humanismus – vazba na rodiče, otec lékař
zaměření filosofie, literatura, dějiny – téma: obyčejný hrdina ( dřevorubec, princezna, pošťák,
lékař)
příjemně píše, dá se to číst, srozumitelné
sklon idealizovat svět prostých lidí
život : dětství prožívá v Úpicích, vystudoval gymnasium v HK, později v Praze, získává
doktorát filosofie, později novinář, spisovatel, vystupuje proti fašismu
Znaky:
• představuje vypravěčský typ – postavy, vypravěč, řada příběhů, silný myšlenkový podtext =
reaguje na problémy doby, kvalitní čeština a styl, humanismus (lidství), pochopení prostého
člověka, pestré dílo žánrově – pohádky, noviny, divadlo, cestopisy
Hry:
• Loupežník, R.U.R.
Cestopisy: Anglické listy, Italské listy, Výlet do Španěl
Povídky: Povídky z jedné, z druhé kapsy, Apokyfy
Romány: Krakatit, Válka s Mloky, Továrna na absolutno, Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
Pohádky – Devatero pohádek, zahradníkův rok, Jak se to dělá
KAREL ČAPEK – O sobě a svém díle (162-173/3)
Vlivy na autora:
a) otec – lékař, buditel, spisovatel
b) matka – romantika, fantazie, citovost
c) babička – vtip a lidové zvyky
• záliby otce a jeho svět bolesti (zahradničení, truhlaření)
• vášnivý hudební svět sestry
• malířská objektivnost bratra
„dílo nezmění svět, ale jsou to kapky medicíny poznání“
• lidství, humanismus, protiválečný postoj
KAREL ČAPEK – Hordubal
Hordubal:
• strašpytel
• u země/sedlák
• bez názoru – ovlivněn Polanou
• odjíždí do ciziny vydělat peníze
Polana:
• láska k čeledníkovi
• využívá Hordubala
• nevěrná
• touha po Hordubalově smrti – odsouzena spolu s čeledníkem
Příběh
• psychologický příběh s detektivní zápletkou
• za jakou cenu Hordubal získal majetek – odcizení rodiny, ženy, vesnice
• otázky Polaniny viny – je špatné se zamilovat
• láska ✖ majetek
• muž se vrací domů s penězi, zjistí, že žena byla nevěrná a zabije toho muže
KAREL ČAPEK – Povětroň
• vypravují se zde 3 příběhy jak mohl ztroskotat s letadlem jsou hodnověrné
• vypravěčský typ – postavy, vypravěč, řada příběhů
• silný myšlenkový (filosofický) podtext ➙ reaguje na problémy doby
• kvalitní čeština a styl
• humanismus (lidství), pochopení prostého člověka
• pestré dílo žánrově – pohádky, noviny, divadlo, cestopisy
KAREL ČAPEK – VÁLKA S MLOKY
•
kompozice – děj je složen z řady vypravování, novinových zpráv, filmový scénář, fotografie,
nálezy
Božena Benešová – Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášková
Jarmila Glazarová _ Vlčí jáma, Advent (182/3)
Marie Majerová .- Siréna, Havířská balada,Robinsonka (150/3)
Marie Pujmanová – Pacientka doktora Hegla, Lidé na křižovatce (156/3)
Eduard Bass – Klabzubova jedenáctka, Cirkus Humberto (177/3)
Karel Poláček – Bylo nás pět, Muži v ovsidu, Okresní město, Hostinec u kamenného stolu
(175/3)
Václav Řezáč – Poplach v Kovářské uličce, Nástup, Bitva, Černé světlo, Svědek (160/3)
Jakub Deml – Hrad smrti, Tanec smrti, Zapomenuté světlo (186/3)
Jaroslav Durych – Boží duha, Bloudění (187/3)
20) Světová poezie 1. 1/2 10. století (1918 – 1938)
Guillaune Apollinaire
• dobrovolnost ve válce – zjišťuje nesmyslnost války
poezie: Alkoholy, Pásmo, Kaligramy
Prsy Théresiovy – experimentální hra. Důraz na hudbu, pocity, rytmus, děj je vedlejší. Žena
odmítá plnit svou roli
GUILLAUME APOLLINAIRE- ALKOHOLY (199/3)
Téma:
• Paříž
• Ulice
• Antika X křesťanství X současnost
• Žena
• Praha
• Více témat (polytematická), prolínání témat, 1 verš 1 téma
Forma:
• ich- forma
• oslovení – čtenáře, neživé předměty
• osobní pocity, postřehy
Verš:
• bez rýmu
• bez interpunkce
• bez pravidelnosti
Princip tvorby:
Princip cesty – volné spojování (chybí logika) – alkoholy – opilost – nesouvislost- básník je opilý
životem (vychutnává život)
Pásmo – volné spojování myšlenek – asociace
Fantazie X skutečnost
Pocit času – problém futurismu
Vl. Majakovskij
• malíř, literát, herec, filmový scénárista
• přívrženec levicové strany, je aktivní politik, sebevražda
• zakladatel futurismu v Rusku, vliv symbolismu, píše peomy
peomy: V. I. Lenin, 150 000 000, Správná věc
Hry – Mystéria – buffa
VLADIMÍR MAJAKOVSKIJ – PLNÝM HLASEM (206/3)
• odraz tehdejší doby (hosp. krize, fašismus, zakládání komunistických stran)
Téma:
• buřičství v literatuře, v politice
• autor opovrhuje, bezmocnost
Forma:
• ich- forma, subjektivní pocity, zdůrazňuje své osoby, sociálně zaměřený
Slovní zásoba:
• metafora, hyperbola (nadsázka)
• častá zvolání – zlepšení pocitů
• cizí slova – rusismy
• chybí pravidelná verš – chaos a roztržitost
• užívá zkratek
• převládá spisovnost X hovorové výrazy (šlápl, kašlu)
• básnická slova – poetismy (jeseň, psot, strov, rov- hrob)
Grafika:
• stupínkový verš (každý verš je zdůrazněn, vypíchnut, smyslem je zdůraznění)
• osvobozená slova – zdůraznění
Provokace:
• grafikou, opakováním, neobvyklým spojením( soudruzi potomci, mramorový hnus)
Sergej Alexandrovič Jesenin
• častým tématem venkov, příroda, náboženské motivy
• zakladatel imažimismu =image= obraz – zdůrazňuje obraznost v poezii
Krčemná Moskva = období bohémské, Anna Sněgina = poema
SERGEJ ALEXANDROVIČ JESENIN – PLNÝM HLASEM (208/3)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
objevují se náboženské motivy (svíčka, kadidelnice)
motivy smrti (zádušní mše)
vyznění je smutno
v motivech spíše k Majakovskému
klasický verš s rýmem
častá přirovnání – originální, netradiční
motivy přírody, lidu, rovnováhy
odmítá civilizační zásahy
jedním ze základních prvků je personifikace ( zosobňuje přírodní jevy)
zvukomalba – shromažďuje slova s dlouhou slabikou
prvky refrénu – opakování
obraz – vesnice, kostel
vyznavač tradičních hodnot = vesnice= klasická forma básně
FEDERICO GARCIA LORCA (213/3)
Poezie : Cikánské romance, divadlo – Krvavá svatba, Dům Bernardy Albové
21) ČESKÁ POEZIE 1. 1/2 20. STOLETÍ
JIŘÍ WOLKER – TĚŽKÁ HODINA (221/3;224/3)
• představitel proletářského umění (ovlivněno kolektivním uměním)
Motiv srdce:
a) chlapce – touha, sen, mládí, později pohřeb srdce – dospělost
b) muže – realita, tvrdý život, srdce – ruce a mozoly
c) rozpor chlapce a muže – jeho srdce pohřbívá a druhé ještě nemá
• důležitost přeměny chlapce v muže
• použití metafor
• základem je sociální soucítění (sociální balady)
JIŘÍ WOLKER – POŠTOVNÍ SCHRÁNKA
-srdce – čekající na dopis
• blizna červená – cit
metafora- srdce – blizna červená
psaníčka jako pel
personifikace – schránka kvete modře
Závěr:lyrická poezie- cílem je vyjádřit pocit, prožitek
Jaroslav Seifert
• Skromné životní poměry, později novinář – levicový tisk, spoluzakladatel Devětsilu
• Podpis Charty 77, 1984 Nobelova cena, proletářská literatura – Město v slzách
• Poetismus – Na vlnách TSF
• 30. Léta proti fašismu – Vějíř B. Němcové, Světlem oděná
• po r. 1945 – Přilba hlíny
• 60. Léta – Halleyova komata,Zápas s andělem
JAROSLAV SEIFERT – PÍSEŇ (131/3)
• představitel poetismu (důraz na život, fantazii)
Slovní zásoba:
• spisovnost
• skromnost výrazu
• běžná mluva
Téma
• rozloučení
Motiv:
• čas
Postoj autora:
• nostalgie, touha po tom, co odchází – upřímnost
JAROSLAV SEIFERT – NA VLNÁCH TSF
Počítadlo
• opěvuje techniku
Slovní zásoba:
• spisovnost
• běžná mluva
• skromnost básnických výrazů
Téma:
• žena – milenka/láska
Motiv:
• čas, posloupnost
Postoj autora:
• touha
Počítadlo – forma kaligramu, spojuje grafiku s textem
MAMINČINO ZRCÁTKO
• Humanismus, citovost, osobní prožitky (dětství), skromný ve výrazech
Slovní zásoba:
• spisovnost, běžná mluva
• skromnost básnických výrazů
Téma:
• žena – matka
Motiv:
• čas
Postoj autora:
• nostalgie – vzpomínka na matku, upřímnost
Vítězslav Nezval
• zakladatel Devětsilu
• pestrá umělecky, vlivy moderního umění, žánrová pestrost, kvalitní básnický jazyk – pestrost,
květnatost – experimenty
• nejkvalitnější období 30. –30. Létá , nekvalitní po r. 1945 – vliv politiky
• poetismus- Pantomima, Básně noci
• surrealismus – Žena v množném čísle, Praha s prsty deště
• konec 30. Let – Pražský chodec, Matka naděje
• po r. 1945 – Stalin, zpěv míru
• hry – Manon Lescaut, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou
VÍTĚZSLAV NEZVAL – PODIVUHODNÝ KOUZELNÍK (235/3)
Poetismus
Kompozice:
• podobnost se symfonickou skladbou, termíny z hudby
• genese – zrození
Forma:
• ich forma
• prochází městem – záznam prožitků
Motivy:
• noci – lampy/odstíny barev
• klášter, město
• ženy – zrození květiny (symbol přátelství, lásky)
• kouzelník – básník Nezval
Slovní zásoba:
• chybí rým, volný verš
• netypická slovní zásoba
• zvláštní slovosled
Princip textu:
• popis, líčení
• volný tok pocitů – pásmo(podobnost s Apollinairem)
Vladimír Holan
• ovlivněn přátelstvím s mnichy, ovlivněn studiem češtiny, Březinou
• filosofující a meditativní, převládají pocity melancholie a smutku
• experimentuje v jazykové rovině – zastaralá slova, nová slova
• určitá nezávislost na společenském dění – politickém
30. léta – Triumf smrti
ohrožení fašismem – září 1938, Zpěv tříkrálový
po r.1945- Rudoarmejci
pozdější tvorba – láska, smutek – Noc s Hamletem, noc s Ofélií, Bolest
VLADIMÍR HOLAN – PRVNÍ TESTAMENT, TEREZKA PLANETOVÁ (245/3)
•
představy konkrétní se mísí s abstraktními, představy jsou protikladné ( neodpovídá konveční
logice)
• ovlivněn Březinou
Slovní zásoba:
• přímá řeč, nedokončené věty
• interpunkce, poetismy
• spojuje básnický jazyk s obecnou češtinou (koukaj, fotr)
• slova zachycující zvuky
• zvukomalba (vratký kráčivec)
• práce s významem slov – přehazuje jejich pořadí ve verši
„ kdo propůjčí mi sílu něh- kdo propůjčí mi něhu síly“
• netradiční spojení slov
• využívá zkrácených slov, cizích slov
• vytváří slova nová (Je člověk sám, když osamí?)
VLADIMÍR HOLAN – RUDOARMEJCI
• prozaický text
Hrdina:
• vnímá je jako obyčejné lidi, ne jako zabijáky
• neutrální postoj – sympatie, odstup, pochopení
• chápe hrdiny
Kontrast:
• kytice X tanky
František Hrubín
Tvorba:
• láska a dětství, krajina, příroda, kontrast život – smrt, láska – smrt, filosofické problémy,
problémy života
• ženy, příroda – Krásná po chudobě
• láska – Až do konce lásky, Romance pro křídlovku
• politika, válka – Hirošima
• dětská poezie – Říkejte si abecedu, hrajte si s námi
• hry – Srpnová neděle, Křišťálová noc
FRANTIŠEK HRUBÍN – Romance pro křídlovku
Pomatený děda – jeho fiktivní svět, ve kterém potkává své mrtvé známé – vnuk se o něj stará a je
pro něj (pro dědu) pan Berka
Děj:
• červen 1930, Posázaví – Lešany
Motiv:
• cesty domů
• děvče svádí hrdinu – láska fyzická
• Terina – láska citová
• Viktor – sok v lásce
• Motivy lásky, přírody (řeka, léto)
• Břitvy – symbol dospívání (únik, samostatnost)
•
Zlom v životě, vazba na otce
• důraz na zvuky, symboly, vzpomínky
• volný verš, užití zkratek
Slohový útvar:
• romance – závěr baladistický ( Terinu nezíská ani Viktor ani Vojta – umírá totiž v další
vesnice
• forma deníku, záznamy dní, dat
• prvky divadelního scénáře
Osoby:
a) Terina – Všechno, co naráz svazuje srdce, a přece to není smrt
Milenka ještě ne, na to je jí mnoho – je příliš vznešená, než aby ji poskvrnil sexem
c) Tonka- Ze zaprášených nohou a snědých lýtek, vytryskla andělsky bílá stehna –fyzično
d) Já – Stále jen obletuje vlastní srdce – Vojta
e) Viktor – symbol tajemna – čepice (stín v obličeji), divoká tvář
Idea:“ Ten dar je nad tvé síly“ – břitva, dospělost, láska, život
Mechanismus tvorby textu – deníková podoba, každá sloka má svůj nadpis, prvky scénáře,
volný verš ( lyrizovaná próza), stojí na hranici mezi prózou a básní
Bohuslav Reynek (253/3)
• autor křesťansky zaměřený
• motivy boha, osamění, trestu, smrti, úzkosti + příroda, krajina
překládá – francouzštinu, Rybí šupiny, Podzimní motýli, Sníh na zápraží
BOHUSLAV REYNEK – RYBÍ ŠUPINY
•
•
•
•
zdůraznění pocitů, prožitku – barevnost, básnické obrazy
motivy ryb – bezbrannost, bezmoc, oběti
krása hledaná až po smrti ryb (ne v celku, ale v šupinách) – zpětně si uvědomuje krásu
skromnost tématu, jazykového výrazu
BOHUSTAV REYNEK – KOČKY
•
•
•
•
•
společnice, přítel, faleš, první milenka
kočka je osobnost – nelze ji zastrčit
vzpomínky na dětství
sen, spánek
proměnlivost symbolu kočky
František Halas – Kohout plaší smrt, Staré ženy (240/3)
Konstantin Biebl – Nový Ikaros, S lodí jež dováží čaj a kávu
Jiří Ortel – Červená modrá, žíhaná kniha, Mládí, Cesta k mrazu, Ohnice, Elegie, Jeremiášuv
pláč (299/3)
21) ČESKÉ DIVADLO 20. – 30 LET 20. STOLETÍ
VOSKOVEC A WERICH – RUB A LÍC (336/3)
•
•
•
b)
c)
kritika společnosti a fašismu
základem je naivita, hloupost (výbušná konzerva), stejné založení
postavy Krev a Mlíko – jsou symboly, protiklady
situační humor – záměna granátu za konzervu
slovní rovina – skrytý humor za slovem
EMIL FRANTIŠEK BURIAN – VOJNA (241/3)
Syntéza:
• poezie – píseň rekruta + hudba
•
tanec- sbor chlapců a dívek
•
mluvené slovo
• hudba – rytmus + slovo = bubeník
Téma:
• 1 Sv. válka X láska a domov – vesnice ( prvky lidové slovesnosti)
•
prvky lidové slovesnosti, lidová zábava – rituál odvodů
Slovní zásoba:
• lidové tvary, obecná čeština, nářečí
• mluva bubeníka – spisovnost
• 2. Část hovorovost, nářečí
Nálada :
• melancholie, zmatek, lítost
22) Světová poezie 2 1/2 20. Století
FRANCIE
RAYMOND QUENEAN (KINÍ)
• zdůrazňuje experimenty s jazykem, častá ironie, smysl pro humor
Stylistická cvičení, Sto tisíc miliard básní
RAYMOND QUENEAN –STYLISTICKÁ CVIČENÍ (12/4)
•
•
pokus vyjádřit více způsoby jedno téma
experimenty
JACQUES PRÉVERT – PRO TEBE MÁ LÁSKO (10/4)
Slovní zásoba:
• pozitivní vztah k přírodě
• láska jako pouto (láska jako těžké řetězy)
• prvky melancholie (Hledal jsem tě, ale nenašel)
• grafika, posloupnost = logika
• jednoduchost, opakování verše
• anafora
• pointa až ke konci
Forma:
• ich forma a přechází do du- formy
Symboly:
a) svobody – pták, květiny, láska
b) vlastenectví – koupě, řetězy, otroci
Význam básně:
1) ztracená láska
2) láska není otrok, je svobodná
JACQUES PRÉVERT- JAK UDĚLAT PODOBIZNU PTÁKA (11/4)
Forma:
• er- forma – prolínání vypravěče
Slovní zásoba :
• jednoduchost sdělení verše
• volný verš
• posloupnost – pointa v závěru = logika
Problém:
Svoboda – pták, malování X nesvoboda – klec
JACQUES PRÉVERT – POHÁDKY PRO NEHODNÉ DĚTI
Kůň na ostrově
• problém svobody a nesvobody
• jednoduchost, srozumitelnost
• snaha o rozhovor
• základem je metafora, obraz
• text je postupně logicky zúžen v pointu
Forma:
• er- forma – ich- forma – prolínání vypravěče
RUSKO
JEVGENIJ JEVTUŠENKO – TANKY JEDOU PRAHOU (16/4)
•
•
•
relativnost, rozporuplnost světa
vyjadřuje nesouhlas s touto událostí
vliv konce 2 sv. v. , Pražského jara 1968, vznik socialistických zemí, války (Korea, Vietnam,
Afganistan)
Vypravěč:
- 1/3 je er-forma, vnější prostředí
změna v du-formu – z pozorovatele účastníka události a rozhovoru, základem rozhovor je střet
názoru, střet je v er- formě.
Závěr v ich- formě – vyjadřuje osobní názory, pocity – sugestivní pocity
Slovní zásoba:
• nepravidelný verš
• častá interpunkce, přímá řeč
• využití grafiky – stopy pásů tanků
• vulgarismy X spisovná, básnická
• rusismy
• = rozporuplnost slovní zásoby
Motivy:
Praha – strach, hroby, bič, most(spojuje)
Hus – svoboda, pravda
Puškin – svoboda, odpor
Petefi(maďar. Básník) – vazba na maďarský podzim (1956 – okupace Maďarska)
Personifikace:
• „ strach se honí“
• tank kýval dětem“
Metafora:
• „ tanky jedou po vojácích, co sedí uvnitř“ – obrací s proti samotným vojákům, nevědí, co
dělají, jednají proti své vůli
VLADIMÍR VYSKOCIJ – NEMÁM RÁD (17/4)
•
metoda postupného nabalování
• rozvíjení představ
• písňová forma – opakování – rytmus
• anafora
• chybí kladné hodnocení – vytváří si ho čtenář sám
Vypravěč:
• ich forma
• možnost ztotožnění s autorem (jeho myšlenkami) – morální a filosofické otázky
USA
Allen Ginsberg
• vliv Starého zákona + budhismu+průkopník (andergrandové) poezie, aktivní zájem o politiku
ve světě
Kadish, Kvílení a jiné básně
ALLEN GINSBERG – MÍR V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ (28/4)
• zájem o moderní směry (postmoderna), smutek, hrůza ze života
• spíš reportáž, dokument než báseň
• osobní zkušenost, citové prožitky, přesnost faktů, subjektivní, osobní zpověď autora
Pocity:
• bezmoc, zoufalost – chybí řešení, pointa
Idea:
• předat pocit zoufalosti, kritika války
Obsah:
• popis důsledků války
Grafika:
• zpřeházenost, zdůraznění slov komu, kdo- neznalost řešení
Slovní zásoba:
• verš volný, chybí rým, verš zakončen otazníky
• bez básnických prostředků – nelze popsat válku krásnými jazykovými prostředky
It. Cesar Pavese – Přijde smrt a bude mít tvé oči, Ďábel a kopcích
Eugenio Montale – Konec světa
SSSR – Anna Achmatovová – Poema bez hrdiny,
Boris Pásternak – Doktor Živago, Básně Julie Živaga
Chile – Pablo Neruda – Veliký zpěv
23) Světová próza 2 1/2 20 století
WILLIAM STYRON – SOPHIINA VOLBA
•
•
román líčí osudy polské židovky, která se po válce zotavuje v Americe
v jejích vzpomínkách se ale pořád vracejí otřesné zážitky z války, kde ztratila všechny své
blízké a sama prošla koncentračním táborem, není tak vlastně schopna normálního života a
končí sebevraždou (mnohokrát v životě byla přinucena volit mezi dvěma řešeními, například
v koncentračním táboře musela rozhodnout, které z jejích dvou dětí půjde okamžitě do plynu
FRANCIE
Albert Camus
• Nobelova cena, život končí autonehodou, novinář, bojovník za práva arabů
• Filosofující dílo, žánrově pestré
• Esej – Mýtus o Sisifovi
• Hry – Caligula, Běsi
• Román – Cizinec
ALBERT CAMUS – CIZINEC
Duševní stav hrdiny:
• vnitřní vyrovnanost, klid
• stav vyššího poznání – smrt jako vysvobození
• úžeh, horečka, úpal, pot, pálivé slunce = všímá se více sebe a okolí než zabití
• zabití – určitá zamlženost, na půl při vědomí
• hrdina osamocen – pláž, vězení – nikdo za nim nejde
• hrdina řeší přežití – soubor s arabem, jestli mu dají milost – vězení
• smrt – smrt jako vysvobození (smrt matky), Blízkost smrti – vzpomínky na matku, dětství,
štěstí
Hrdina:
• pasivní – nebrání se obžaloby za vraždu Araba a dostává se do vězení
• zabití je pro něj překonání překážky, není to pro něj nic hrozného
• prvky rasismu
• vzpomínkami se vrací do dětství
Prostředí.
2. pláž – písek, teplo, nekonečno, samota, slunce – odpovídá duševnímu stavu hrdiny
3. vězení – oknem obloha(nekonečno), spánek, vzpomínky, vězení – spíše úvahy, vzpomínky,
zvuky moře – odpovídá duševnímu rozpoložení
motiv smrti prolíná textem jako pocit nekonečna, svobody, uvolněnosti
Vypravěč:
• ich – forma
• citově zabarvený popis, líčení, úvahy
• málo přímé řeči, vnitřní monolog
• důraz a vzpomínky
• přes vyhrocený děj autor používá dlouhá souvětí
Styl:
• slohové postupy – popis, prvky úvahy, líčení
Děj:
Nulový děj
G. MARQUEZ – KRONIKA OHLÁŠENÉ SMRTI (KOLUMBIE)
Napětí:
• častá přímá řeč, barvitý popis, prostředek je téma
Naturalismus:
• cíl zachytit hrůzu
• prvky natural. Prostředkem napění
vypravěč:
• není jednotný – ich, du, er
• změna vypravěče zvětšuje napětí
• vypravěčský styl – vyprávěno, co bylo vyprávěno
Slovní zásoba:
• vulgarismy – odpovídají prostředí, charakteru postav, je to také výraz tragiky
• naturalistický popis celé vraždy – naturalismus je prostředek k vyjádření situace, ne cílem
• spojení básnických prostředků s naturalistickým – užívá kontrastu, zvyšuje se účinnost
Napětí:
• dáno napětím, velkým množstvím vypravěčů, podrobný popis, přímá řeč
• vzpomínka se kombinuje s přímým dějem, komentářem účastníků
USA
VLADIMÍR NABOKOV – LOLITA
Téma:
• láska (až posedlost) staršího muže k 14. Leté dívce
• situace zachycena krásným popisem
• rozpor mezi perverzním tématem a uměleckými prostředky
vypravěč:
• hlavní hrdina
• obrací se ke čtenáři
• komentuje svoje jednání – střídání ich s er formou + du forma
• forma – má podobu divadelního scénáře – hlavní postava, čas, místo
• prolínají se motivy lásky (jablko, slunce, Venuše) s motivy kontrastními (dítě X muž –
nevinnost X sexuální posedlost)
•
•
•
•
•
užívá metodu komentáře
smysl pro detail, začíná koncem
metoda obrazů – mozaika
humor – situační, černý humor
psychologický film, milostný
•
•
balancování vztahy spratek X žena
manipulace, zahrávání : ona s mužem, on s manželkou, Lolita se psem
FRANCIE
Jean Paul Sarte – fil. Úvaha – bytí a nicota, divadlo – Špinavé ruce
Román- Cesty svobody
ANGLIE
A. Christie
George Orwell – Farma zvířat
William Golding – Pán much
Salman Rashdie – Satanské verše
ITÁLIE
Umberto Eco – Jméno růže
Alberto Moravia – Římanka
RUSKO
Solženicyn – Souostroví Gulag, Rakovina
NĚMECKO
Gunter Grass
USA
Joseph Heller – Hlava XXII.
William Styron – Sophiina volba
Poetismus – Nabokov, John Irwing – Svět podle Garpa
Beatníci – William Burrought – Feťák, Teplouš
Charles Bukovski – Všechny řitě světa i ta má, Hollywood
Henri Miller – Obratník raka
Sci-fi – Ray Bradbury – 451 Fahrenhaita, Marťanská kronika
Světové divadlo
ITÁLIE
Federico Fellini – Amarcord
24) Česká próza, divadlo 2/2 20 století
1. období (1945-1948)
Julius Fučík
• zájem o proletářské umění, socialis. Realismus – levicová orientace, kvalitní novinář a
literární kritik
• V zemi milované, V zemi, kde zítra znamená již včera, Reporráž
ADOLF BRANALD – Stříbrná paruka, Vizita, Dva muži v jedné válce
MILOŠ VÁSLAV KRATOCHVÍL – Mistr Jan, Život Jana Ámose, Evropa v zákopech!
EGON HOSTOVSKÝ – Černá tlupa, Nezvěstný
Jan Drda
• talentovaný autor, redaktor lidových novin
• postavy – obrací klasické postavy dobra zla – lidovost postav
• zápletka dobra X zla
• lidová čeština, slang, nářečí
román – Městečko na dlani, Němá barikáda, Vyšší princip, Panceřová pěst
pol. Drama – Hrátky s čertem, Dalskabáty, Hříšná ves
JAN DRDA – NĚMÁ BARIKÁDA(FILM – VYŠŠÍ PRINCIP)
Doba: protektorát – atentát 1942
• bez úvodu – skočily jsme do děje
• přes hudbu, vojáky, černobílosti – seznamuje s atmosférou – pocit strachu
• metoda střihu – přeskakujeme
postavy
ředitel – strach, nervozita, strach o maličkot
němčinář – brýle, přísnost, nelidský
pedagogický sbor – lidský, normální
latinář – je mimo dobu a strach – nadčasový, klidný, morální dobro, nekompromisní
R. Hrušinský – udavač, záletník, hrubost k synovi, neplatí daně, jaký otec takový syn
Student Ryšánek – kladná postava, nadaný, matka pradlena, citlivý
•
•
válka jako vnější prostředí
láska nadčasová, studentský humor
2. období 1948 – 1/2 50 let
Reportáž:
• živé hodnocení, poutavé přiblížení situace, atmosféry
• dobrá znalost problémů, prostředí, dostatek informací
• autentická zkušenost
• v ich formě
• kontakt se čtenářem
• pestrá SZ, dějový spád
• jazykově přizpůsobit tématu
J. MAREK – Panoptikum města pražského
ANTONÍN ZÁPOTOVKÝ – romány – Vstanou nový bojovníci, Rudá záře nad Kladnem
JAN OTČENÁŠEK – Romeo, Julie a tma, Kulhavý Orfeus, Když v ráji pršelo, Občan Brych
Vladimír Neff
• představitel historické literatury – spojuje historická fakta s výmyslem
• dobrá znalost dobové atmosféry, dobrý vypravěč, historii spojuje s výmyslem, užívá
• prvky detektivky, trileru, milostného románu
Sňatky z rozumu, Zlá krev, Královny nemají nohy
3. období – 2. Polovina 50. Let –1968
Arnošt Lustig
• autobiografické prvky, židovství, válka, existenciální prvky
• novela Nemilovaná, román a film Dita Saxová
ARNOŠT LUSTIG – MODLITBA ZA KATEŘINU HOROVITZOVOU
•
•
•
•
hrdinou je běžný člověk, ale objevuje se v mezních situacích
prvky existencionalismu
dobrá znalost prostředí
propracovaná psychologie postav
Příběh : Kateřina Horovitzová je polská Židovka, na začátku války se snaží skupina Židů
uprchnout přes Itálii na západ – jsou chyceni, KH se mezi ně dostává až v koncentračním táboře
– Němci vytuší obrovský majetek této skupiny Židů – vzniká dohoda (bezpečná cesta Židů
z koncentračního tábora – plynová komora – Kateřina těsně před smrtí zastřelí bezvýznamného
důstojníka – smrt všech Židů
• sugestivní text, zvyšuje se hodnověrnost
• do příběhu zařazeno hlášení
• převažuje popis a líčení, úvahy, děj je potlačen a roztříštěn (vzpomínky)
• základem popisu jsou naturalistické prvky (mrtvoly) až laboratorní popis( detaily)
• chybí přímá řeč
Postava rabína:
• sleduje popravy – opatruje mrtvé
• duševně trýzněn
Postava německého důstojníka
• symbol záludnosti, falešnosti dobra
• upřednostňuje svoji práci bez ohledu na zlo které přináší
Kateřina – morálně převyšuje, statečná
Ladislav Mňačko
DÍLA: román – Smrt si říká Endelchen, Jak chutná moc
LADISLAV MŇAČKO – JAK CHUTNÁ MOC (216/4)
• kritika kultu osobnost ( osvobození politických vězňů) a politických chyb 50 let
• dobrý vypravěč, kritik
Hrdina:
• vůdčí osobnost
• revoluce
• bez citu
• zdánlivá (formální) dokonalost
• jednoduchost v myšlení, v slovní zásobě
• zrůdnost „stroj, mašina na drcení lidí“
• despotický typ vůdce
• podlézavost
• dokonalost v schopnosti ovládat se , neprojevovat city
• Galovič = mocenský princip
Téma:
Hlavní téma – moc a její udrření
Dílčí téma – charakteristika Galoviče (mocenské ambice)
Slovní zásoba
• heslovitá, úsečná
• časté otázky, zvolání
• ve větách chybí básnické prostředky
• informačně jenoznačná
• věty vypadají jako hesla, fráze
4. období 70-80 léta – normalizace
Bohumil Hrabal
• vystudoval VŠ – filosofická fakulta, mnoho povolání – ocelárny, sběr papírů, výpravčí,
evropská světová kvalita
povídky – Pábitelé, Perlička na dně
novela – Ostře sledované vlaky
romány – Postřižiny,Městečko, kde se zastavil čas, Halekýnový milióny
Nejkvalitnější – Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota
• způsob tvorby – motoda koláže – volné působení vzpomínek, příběhů z podvědomí=nůžky
• střih + slepování povídek = metoda automatických textů
BOHUMIL HRABAL – JARMILKA
• ovlivněn moderní francouzskou poezií, filozofií
• silný vliv slangové, lidové mluvy (pivovar, hutě, nádraží)
• hrdina na pokraji společnosti, je něčím výjimečný (zjev, úchylka), ale umí prožít život
• zvláštní styl psaní (metoda, koláže, střihu)
• silný autobiografický vliv (rodina, povolání, dětství)
Charakteristika:
• přímá řeč (vulgarismy, slang, nářečí), vypravování + přímý popis
Slovní zásoba:
• nespisovnost, slang, nářečí, vulgarismy, hovorovost
• vypravěčský typ
• důraz na přímou řeč
• využívá metody koláže (nůžky, lepidlo)
• souvětí
• prolínání ich, er, du formy
• znalost prostředí i mluvy
film. Skřivánci na niti
vypravěčství:
• základem je vyprávěný příběh hrdinky autorem
• vypravuje Jarmila, květinářka, Vašek – koleg z práce = vypravování ve vypravování
• základem je autorem vyprávěný příběh čtenářům
podobnost: O. Pavel, Hašek, Čapek ➙ vypravěči
Vladimír Páral
Dílo: 60. Léta – Soukromá vichřice, Katapult, Profesionální žena
70. léta- Mladý muž a bílá velryba
VLADIMÍR PÁRAL – SOUKROMÁ VICHŘICE
• píše dlouhá souvětí
• užívá jiný typ písma – citáty z jiných autorů, odborné chemické názvy
• čtenář skládá příběh
• převládá spisovnost, užití přechodníků
• nespisovnost, obecná čeština v rozhovoru=odpovídá situaci
postavy
• běžní lidé, běžný styl života
• spíše optimistické, žijí svými starostmi
• chybí hrdinský čin
• spíše než děj v popředí popis jednání postav, hodnocení postav
Ladislav Pecháček
• prvky recese, humoru, autobiografický prožitky, satirická kritika společnosti, dobrý vypravěč
• hrdina – odlišuje se od ostatních – nevýrazný smutný tip – prožívající hrdina – často
neúspěšný
• povídka – Amatéři (film – Jak svět přichází o básníky)
• romány – Dobří holuby se vracejí, Vážení přátelé, ano
DIVADLO
Jaroslav Diedl
• Tři chlapy a cestách, Tři chlapy v chalupě, Nemocnice na kraji města, Synové a dcery Jakuba
Skláře
Jiří Hubač
• psychologické hry – Nezralé maliny, Ikarův pád, Sanitka
Josef Škvorecký
Dílo: Zbabělci, povídková kniha – Prima sezóna, TV film – Tankový prapor
Román : Příběh inženýra lidských duší, Případy pro pátera Knoxe, Případy detektivní kanceláře
ostrozrak
JOSET ŠKVORECKÝ – ZBABĚLCI
•
dobrý vypravěč, smysl pro humor, znalost atmosféry, prostředí, prvky autobiografie, postava
běžné vlastnosti, někdy tragikomický, lidskost
styl:
• užívá líčení, podrobný popis
• krátké věty
• hovorová, obecná čeština
• děj spíš potlačen (pocity, představy) je popisován, není vyprávěn
• ich forma vypravěč + komentuje události
Milan Kundera
• dílo : filosofující autor, dobrý vypravěč, děje jsou promyšlené, postavy také, výborná
psychologie, kritika totality, hrdina běžné problémy, chyby
povídky: Směšné lásky
divadelní hra – Majitelé klíčů
román – Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, Život je jinde
MILAN KUNDERA – ŽERT
•
zfilmováno, děj v 50. Letech, filosof. Román, více vypravěčů, retrospektivní kompozice, do
textu vkládá noty, písně, vědecké pojednání a písní
děj : student VŠ obrací v legraci dopis své dívce, je vzat rázně politicky, vyloučen ze strany VŠ,
práce v dolech, snaha pomstít se, pomstít se, pomsta po letech – svede kamarádovi manželku,
v závěru zjistí, že kamarád má milenku, že mu pomohl zbavit se ženy
Ivan Klíma
• román: Zámek, Milostné léto, Moje první lásky
Václav Havel
Dílo: představitel absurdního divadla, prvky autobiografie, filosofující autor ( svoboda, lidskost,
jedinec X totalita)
• divadelní hry :Audience, Vernisáž, Pokušení, Žebrácká opera, Zahradní slavnost, Dopisy
Olze
• hrdina často intelektuál – odmítá společnost, hledá vyšší smysl života
VÁCLAV HAVEL – ZAHRADNÍ SLAVNOST
•
absurdní divadlo, prvky autobiografie, filosofující autor (svoboda, lidskost, jedinec ✖ totalita)
hrdina často intelektuál – odmítá společnosti, hledá vyšší smysl života
prvky absurdního divadla
• hlavní hrdina (Plzák) si protiřečí (fráze, dlouhé řeči – nemá rád, ale užívá je)
• promluvy tajemník – tajemnice = mluví, aby řeč nestála, - mluví o nesmyslech, o nesmyslné
věci, - jejich rozhovor vede spíše k zamlžení než k odhalení skutečnosti
hrdina – Plzák – organizátor, uvaděč
• absurdní povolání
prostředí
• sál kulturního domu – podoba – zahradní slavnost
• smyslem slavnosti – potlačit oficialitu pracoviště, polidštit se
• atmosféra je hraná, uměle vytvořená
Hrdina ✖ společnosti
• hrdina – vlezlost, nebezpečný funkcionář, falešnosti, přizpůsobivost
• tajemník, tajemnice – nemají svůj názor, nuda, nejsou tvůrčí, souhlasí na všechny strany
• nezájem jeden o druhého = fráze
• postavy formálně respektují skutečnost
• chybí upřímnost osobní prožitky
• postavy se skrývají za fráze, určitá lhostejnost k prostředí
• vztah k prostředí nelze přesně definovat, postavy se neodhalují
Slovní zásoba
• „Jazyk Zahradí slavnosti je jazykem frází, idiomů, frazeolegismů, přísloví, slangů, rčení, jež
ovšem nepomáhají hlubšímu porozumění světu a zpřesnění komunikace, ale naopak jsou
nástrojem nedorozumění a odcizení. Protože mají ovšem také podobu jazykových gagů a
hříček, jsou zdrojem groteskního a absurdního humoru.“
• hra se slovy „A von i von musí mít nějaký ty lidský vady – vony i vony k němu nějak jako
patřej!“
závěr:
• autor často využívá prostředí byrokracie, úředního jednání, hrdina (antihrdina), je součástí,
kterou nelze ovlivnit
5. období r. 1989-90
JAN NOVÁK – Samet a pára, Valmont
VLADIMÍR MACURA – píše z období NO – Znamení rodů, z R-U – Informátor
Michal Viewegh
Dílo: začíná psát na gymnaziu, vypravěčský typ
Román : Názory na vraždu, Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Zapisovatelé
otcovský lásky, Nápady laskavého čtenáře, Účastníci zájezdu
MICHAL VIEWEGH – BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA
•
•
•
autobiografické prvky – autor je připouští – částečně
z části příběh dotváří, vymýšlí
prvky grotesky – jednání otce, příběhy se psem, život rodiny na balkóně
MICHAL VIEWEGH – VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (FILM)
• první postmoderní román
• více vrstevnatý příběh
• „pohádka o smutné princezně“
• satira na školství, milostný román
• román o psaní románu
• více vypravěčů – sám autor , autor coby učitel, autor coby rodič
• časté (cizí) citáty
• psycholog. román X pohádka X erotika X milostný román
hrdina:
•
•
komentuje svoje jednání, ironický, srandovní
dělá si srandu ze sebe
MICHAL VIEWEGH – ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU
Hrdinové : běžní účastníci zájezdu do letoviska v Itálii
• autor vypravěč
• do textu řazeny citáty, komentáře, úvahy – problém rasismu (ukrajinec), homosexualita,
mezilidské vztahy, partnerství
• experimenty, odbočuje od příběhu (vzpomínky) + pohled přes filmovou kameru
Slovní zásoby:
• vulgarismy – ironický
• zdůrazňuje absurdní situace
• autor umí vystihnout atmosféru a pocity účastníků
• potlačen děj – roztříštěn do množství epizod
• autor sleduje jednotlivé účastníky – chybí jeden příběh
25) Česká poezie po r. 1945
1. období – 1945-1948
Josef Hiršal
• učitel, redaktor, experimentální tvorba
• - Job-boj, Experimentální poezie, vrh kostek
JOSEF HIRŠAL – Z TECHNOLOGIE TEXTŮ (124/3)
• konec 2. Sv. války, 1948- politický převrat
automatický text:
• vytvořen ze smyšlených slov – výklad pomocí podvědomí, pocitů
• slova mohou nebo nemusí mít význam
• vliv citových prožitků, využívá fantazii
otevřený text
• umožňuje libovolně navazovat, logickou vazbu je asociace (př. Řeči štěky – haf, haf)
• slova se vybavují na vnitřních souvislostech
• variační – obměňování prolínající přísloví
závěr:
čtenář se stává vlastním tvůrcem poezie, snaží se odkrýt vlastní tvorbu slov – prvopočátky
Jan Zahradníček
• patří mezi nejkvalitnější autory
• Pokoušení smrti, La Saletta, Čtyři léta
JAN ZAHRADNÍČEK- ZNAMENÍ MOCI (132/4)
Forma textu:
• jedna dlouhá věta
• forma výzvy, dopisu, prosby
vypravěč:
• ich forma
• zoufalost autora, převládá pesimismus
• určitá nesrozumitelnost textu, chaotičnost
• řešení problémů ve společnosti – víra v Boha
téma:
• středověk, biblické motivy,
• kritika, odsouzení společnosti
• postoj autora k tématu je kritický, patetický (požehnání)
• není konkrétně časově určeno
• řešení nalézá ve víře v Boha, ve vládě Boha nad světem
Slovní zásoba
• spisovnost, biblická slova
• volný verš – chybí interpunkce, chybí rým
• chybí klasické členění slok, různá délka veršů
• využití anafory
• jeden verš významově přechází do verše dalšího dokončení myšlenky=metoda přesahu
• chybí sloky
• chybí logika, kriticky zveličuje
• osvobození slov 1 verš = 1 slovo
• anafora= opakování slov ve verši na začátku
• verš odpovídá změně vypravěče – roztříštěnost, nejednotnost=pocity nejistoty, pesimistu
• svět=kritizuje, kritika světského světa, lidstva, protikladem Bůh
Josef Kainar
BÁSNICKÉ SBÍRKY – Nové mýty, Člověka hořce mám rád, Český sen
Texty písní – Moje blues
Tvorba divadelní – Divadlo satiry Brno
JOSEF KAINAR – STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA (118/4)
• písňová forma, spojení epiky a lyriky
• využívá hovorovou češtinu
• baladičnost, lidství, všednost
slovní zásoba:
• převládá spisovnost, slang, nespisovná slova
• zdrobněliny
• kombinace spisovnosti a nespisovnosti
• použití refrénu
prvky existenciální filozofie
• železná židle – nesvoboda
• kadeře – symbol odcházejícího mládí
• kabáty – symbol oběšence
• pohřeb – motiv hrobu
• hlavní hrdina zařazen po společnosti proti své vůli
2. období – 1958 – 1/2 50 let
3. období – polovina 50. Let –1968
Pražské jaro 68, vlna emigrace
Václav Hrabě
Díla: Korunovační blues, Blues v modré a bílé
• hovorová čeština, slang, vulgarismy
VÁCLAV HRABĚ- BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU (199/4)
•
•
•
•
podobnost s Kainarem
autobiografické prvky – změna zaměstnání
snaha zlidštit socialismus + historické události 20. Století
blues – hudební forma, melancholie, USA, černoši, tématy je svoboda, těžký život, je
založeno na zvolání a na skandované výpovědi
• věnování částečně běžným lidem
Symboly:
. Bláznivá holka – jeho láska, radikální změna jeho chování, naučil se hrát jazzu, dříve byl
spokojený, nyní je nespokojený
Betonář – bída drsný život
Žena s koncentráku, prodavač limonád – představitelé chudoby
Slovní zásoba:
Není to běžný básnický text
Užití anafory
Argot, slang, lidové výrazy
Použití přímé řeči
Přesah
„pasáci poezie“ – kazí poezii, zneužívá ve svůj prospěch
„kaštéři metafor“- autor, čtenář
Postoj autora:
• silné lidství, protiválečný postoj, střet vlastního života s životem politickým
Myšlenka- autor je naladěn protiválečný sociální pohled = lidství
4. období – 70.-80. Léta – normalizace
• normalizace, Charta 77, návrat k reálnému socialismu
Jiří Žáček
Básnické sbírky – Okurková sezóna, Ptákoviny
Pro děti – Slabikář, Aprílová škola
JIŘÍ ŽÁČEK – REPUBLIKA (245/4)
•
•
báseň – nápodobna života
replika – nápodoba, výstižná myšlenka
JIŘÍ ŽÁČEK – DÍVKA VE STUDOVNĚ (246/4)
•
•
•
•
přemýšlivý autor
smysl pro vtip jazykový cit
rytmus
odpovídající SZ
Karel Kryl
DÍLA:Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina, Maškary
KAREL KRYL – PÍSEŇ NEZNÁMÉHO VOJÍNA (294/4)
SZ: hovorová čeština + vulgarismy (nasrat, kašlu na to, s děvkama…)
Časté otázky
Citová vzrušenost, rozlišení
Rozkazy- nasrat, jo nasrat!
•
•
•
•
vyznění básně – pesimismus, naštvanost, smutno
vyprávění banálního příběhu – uvádí filozofické závěry – o smrti, o smyslu života
epika X lyrika
)oslovuje určitou vrstvu, zdůraznit skutečnost, vyjádřit svůj postoj, kontrast s formou písně,
básně, s prostředím
Vypravěč:
• er forma, mění se v 1.os, 2. Os,
• velice skromně užité umělec. Prostředky = odpovídá situaci pohřbu, smutečního obřadu
Verš:
• chybí čárky, rým, volný verš
postoj autora:
• kritičnost
• nechuť k přetvářce, naštvanost
• má snahu pochopit mrtvého, odmítá falešnou morálku
Jaroslav Hutka
Klíč pluhu – verše
Požár v Bazaru=fejetony
6. období – čas 1989-90.
ZDENĚK ROTREKL – divadelní tendence
ANTONÍN PŘIDAL – divadelní hry – Půl domu bez ženicha, Sáňky na zvonci, básnické sbírky
Smrt na ostrově
JÁCHYM TOPOL- Miluji Tě k zbláznění, T úterý bude válka
Název: Mladý muž a Bílá velryba
Autor: Vladimír Páral
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: Praha 1985
Počet stran: 312
Stručný obsah: V knize je zachycen příběh lidí pracujících v chemickém průmyslu. Příběh je psán z pohledu Vika –
bývalého velmistra chemie, Edity – Vikova milenka a laborantka. Nadi – Editina laborantka a Břéti – mladého
chemika který bydlí s Vikem. Vik odejde z práce, ztratí Editu a je se sebou spokojen. Edita ho vyhledá, protože
potřebuje vymyslet chemický provoz. Vik se zamiluje do Naďi a Edita i s Naďou se zamilují do Břéti, který miluje
Editu. Nakonec Brěťa umírá v chemičce u provozu který vymyslel.
Bohumil Hrabal - Slavnosti sněženek
Kniha Slavnosti sněženek je sbírkou povídek z kerského polesí. Jsou to imaginativní portréty obyvatel tohoto lesního městečka, s
nimiž se autor setkal ve své zvláštní, měnlivě protichůdně symbióze. Ta se čas od času projeví v tvůrčím objevování lidí žijících
ve zdánlivě banálním, klidném prostředí, v nalézání tvůrčích podnětů této znovu se rodivší životní energie a síly, klíčící pod
povrchem rezignace. Na tomto základě se rodí nový styl výpovědi, jenž vychází z autentického autobiografického zážitku.
K podstatě se nesnaží proniknout cestou extatických scén, nýbrž výraznou kresbou charakterů. Jejím jádrem je prostota a zdánlivě
samozřejmá přítomnost lidství („myslím, že moje povídky se podobají dennímu chlebu, který je smíšen z obilí, které je na zemi
od nepaměti, že však vedle pecnu jsem položil i užitečný nůž, který je potřebný nejen chlebu, ale i lidským osudům, a tedy i
psaní.“)
Základním tématem Hrabalovy tvorby je zázrak všednosti, snaha proniknout do reality
a popřít panující banalitu. Pokora a prostota příběhů ze života, zklidnění stylu, zachycujícího přítomnost, však neznamená
„harmonizaci“, ztrátu výraznosti. Slavnosti sněženek objevují zázrak nejvšednějších okamžiků pozorným zahleděním do vnitřního
světa druhých lidí. Hrabal všední okamžiky běžného života dokáže přenést na papír neobyčejným způsobem. Všímá si banálních
věcí – jako věcích nevšedních, které vyzdvihne, až hyperbolicky zobrazí. A právě proto mají Hrabalovy povídky humoristický
tón. Humoristický tón v zobrazování lidských typů a charakterů:
„… A vyšla paní Vlašťovková, pořád v dobré náladě, naše paní vedoucí v bílém plášti a zvolala, Ale to je dobře, pane Junek, že
jdete, hele, moje dcera se bude vdávat, prosím vás, nemáte doma nějaký nepovedený obraz? Ale pan Junek se rozkatil… Ale já
žádný nepovedený obraz nemám! Ale paní vedoucí, snědá jak cikánka, řekla, Ale jen kdybyste se podíval, já myslím takovej
vobraz, kterej byste chtěl zahodit, tak… A pak Junek se durdil… Ale co si vo mně myslíte? Já, kterej jsem udělal slabikář, deset
let se děti učejí podle mýho slabikáře, tak já žádný nepovedený obrazy, nebo dokonce vobrazy k zahození nedělám!“ ….,,Pane
Junek, mistře, řekla, když tedy nemáte pro mě nějaký obraz, kterej se vám nepovedl, tak prosím vás, nemohl byste mi spravit tady
toho přelomenýho andělíčka, slepit tu prdýlku? Panu Junkovi se zatmělo v očích
a zakřičel a odtahoval se… Ale já jsem vám řekl, já žádný nepovedený obrazy nedělám! a navíc, já žádný rozbitý prdýlky
andělům neslepuju…“
„…ale taky zálibou v dobrém jídle, já vždycky jsem rád jedl fajnový věci… a hodně!“ ….„ Ježíši, já to dneska mám hlady… s
jakou ohromnou chutí já ještě dneska sním celou štangli turistickýho salámu, salámu, který školím ve větráku
na záchodě, ale ten salám nikdy nedoškolím, protože ho sežeru hned tu noc, co jsem si tu štangli na školení koupil“….
„…domovník ve svěráku má velikej kus salám a pilkou na železo krájí kousky, hned podle barvy jsem poznal, že se tam krájí
uherák, tak hned dolů, a povídám, já mám plnou hubu slin, kolik za ten salám, a řekl si dva tisíce, tak jsem je dal, ale ten salám
byl vopravdu tak tvrdej, že se dal krájet jen pilkou na železo, tak jsem mu přidal ještě dvě stě korun, a von to pilkou nakrájel na
kolečka, a já jsem se zapomněl a ty kolečka jsem stačil, tak jak to krájel, sežrat, až jsem nakonec sežral i ten provázek…“
CHARAKTERISTIKA POSTAV
Hlavními hrdiny se stávávají obyčejní lidé, protože jsou životodární pro Hrabalovu tvorbu. Zároveň to jsou ale lidé originální,
kteří v sobě uchovali zbytky očistných rituálů, kteří jsou naplněni radostným viděním života a naplňují jej citem a nadšením. Jsou
to „směšnohrdinové“, citově odevzdaní s pokorným přístupem ke světu. Hrabalovy figury nejsou psychologicky ani sociálně
charakterizovány. Autor je označuje obecně jako příslušníky „čtvrté vrstvy“.Hrdinové všech povídek vynikají svou lidovostí a
hlavně uměním sáhodlouze vyprávět o obyčejných věcech.
FORMÁLNÍ STRÁNKA
Slavnosti sněženek, stejně jako většina Hrabalových děl, nejsou poutavé pro svůj děj, který je ve většině případů nevýrazný.
Hrabal poutá svým jazykem. Svým vtipným jazykem, který je založen na hovorové češtině, obecné češtině, vulgarismech. Na
jazyku lidí z periferie, z ulice, z hospody („…ale ten salám tou krásou mě tak láká, že si říkám, školíš ho pro kamarády, školíš ho
pro kamarády, ale najednou vstanu a řeknu, hovno!, a jdu na záchod, uříznu půlku, a tak ten salám žeru, až ho sežeru v posteli, a
manželka mi jen ze spaní jen řekne, Neumasti peřiny…“…..“…tak jsem si hluboce oddychnul
a manželka se zdvihla a řekla mi, Karle, nemuč se a sežer ten salám…“).
Na nekonečných souvětích, zdůrazněných adresovaným monologem, kombinovaným s monologem ostatních („….To už mám,
pane, za sebou, já jsem taky jatej touhou, co je za obzorem lidskejch cest, ale jen na útraty těchhle nohou, já jsem taky jatej
touhou bojovat, ale už jen sám proti sobě, jasem taky jatej touhou žít, ale skoro na útraty sebe sama a beru si jen, co mi kdo dá, a
nechci víc než se najíst nebo šaty po mrtvým za to zreju lidem zahrádky a pokosím loučku, já jsem teďka taky jatej touhou
vraždit, ale zabít všechno to, co je ve mně ještě špatný, ale nejvíc jsem jatej touhou umenšit zlo, kterého je na světě víc než dost, a
proto neškodím nikomu, a když, tak jen sám sobě, jděte mi do Mekky s Alexandrem Velikým, takhle byl malej, když umíral na
zápal plic, ani mu nepomohl Homér, kterýho mu daroval jeho učitel Aristoteles… to víte, vo mně říkají lidi, že jsem blázen, ale já
to mám lidsky v hlavě v pořádku… tak spánembohem, já jdu jatej touhou navštívit paní Jaruškovou a naštípat jí dříví…“)
Styl vyprávění také doceňuje prostou a přirozenou krásou metafory, její konkrétnost, která už nemá nic z vlastnosti „křečovité
krásy“. Metafory, čerpané z bedlivého
a pozorného zahledění do světa kolem nás, se stávají kvalitou Hrabalovy prózy („… Karel má krásné a tak husté a kučeravé vlasy,
jako mají negři, kučeravý drátek za drátkem přilehlý k hlavě jako kučeravá přílba.“, „…a já jsem naslouchal, jaký krásný zvuk
vydává jen tak prstem strhávaný lůj, suchý zvuk, jako když jdete čerstvým suchým sněhem zasypanou mrazivou dubinou,
dubovým lese, když vaše šlépěje suše sviští a boty chrupají ve sněhem zasypaném dubovém listí…)
Pro Hrabala je také typická groteskně hyperbolická linie vyprávění, která vychází z konkrétní životní situace, která se liší od
banality a pravděpodobnosti jen nepatrným posunutím úhlu pohledu („ a tam na začátku závodiště vystoupil spisovatel Gel a jeho
mladá žena, a tu uviděl Nelse a mladá žena na ten kilometr zavolala, Nelsi! A Nels viděl, že to je jeho paní, ta, kterou miloval, a
rozběhl se a zabral, aby byl tam co nejřív. Bratranec Heinrich měl vmotané kožené vodítko tak pevně kolem zápěstí, že nejdříve
utíkal, pak Nels zabral a bratranec letěl vzduchem jako prápor a Nels běžel kolem dvaceti stolků, kde sedělo sto a víc přísežných
znalců psích ras a rodokmenů, a znalců psích předností a vad… a bratranec Heinrich, jak letěl nad těmi stoly, jednou rukou tažen
za zápěstí, stačil, že zvedl švarcemberský klobouček a zdravil komisi psích soutěží… avšak komisaři byli zděšeni tím úkazem a
předseda všech předsedů řekl pohoršeně, když kolem něho vzduchem proletěl bratranec Heinrich, tažený bernardýnem Nelsem:
,Hrůza! Dopoledne, a už opilí…´ A Nels zatím se položil na záda nabídl své paní svoje slabiny, svoje nejslabší místo, a bratranec
Heinrich sundal švarcemberský klobouk a představil se: ,Heinrich Kocian, levoboček hraběte Lánského z Růže…´ a oprašoval si
trávou a prachem zamazanou budu…“)
SROVNÁNÍ
Hrabal sám o sobě napsal: „Jsem dědic Jaroslava Haška. Ovšem současně se považuji za žáka Franze Kafky, který mne ohromuje
svým vzděláním a svojí existenciální úzkostí a svým směřováním k transcendentu. Myslím, že styl mého psaní je rytmizace těchto
dvou světů, které tvoří základ pražské ironie“
Hrabal i Hašek ve své tvorbě se ve druhé polovině století dotkli téhož fenoménu – pražské ironie. Týká se historie i mentality
národa, který žil po staletí ve stísněném prostoru. Pražská ironie sahá od každodenní banality až k nejvyšším duševním ideálům.
Oba se vlivem okolností stali výrazem českosti, mentality a dramatického osudu obyčejného člověka, obyvatele malé země
uprostřed Evropy. Hospodské prostředí se
pro ně stalo tvůrčí dílnou. Černý výraz „hospodský kec“ je hlavním rysem, který Haška
a Hrabala spojuje. Jde o „hospodskou historku, pejorativní kec“, formu městského folklóru humorného charakteru. Vypravuje se
tedy proto, aby se vyvolal smích. Chápání smíchu jako výrazu lidové pravdy, staví Haškova a Hrabalova díla do „smíchové
kultury“, jak ji Michail Bachtin nazval. Ta vznikla právě v pivnici. Tam padají veškeré zábrany,mluví se původním jazykem, jenž
se liší od vrchnosti, uniforem, oficiální kultury.
Hašek, jako i Hrabal, proslavil pražské lidové prostředí ve světě svým nesmrtelným typem Švejka, v němž vyzdvihl anonymní
vyprávění, historku a anekdotu, a uvedl je
do literatury dvacátého století. Hašek ale zaujímá v českém životě postavení prokletého básníka, neboť jeho ironie je zžíravá,
kritická, satirická. Byla provázena vidinou přeměny společenských poměrů, neboť jen s touto představou může být kritika
skutečně důsledná
a podstatná. Jeho vztah ke světu byl sice komplexní, dotýkal se i mravů, i psychiky lidí, ale byl ideologický, revoluční. Hrabal
naproti tomu nechce svět měnit, už proto, že jeho pohled je spíše introvertní než extrovertní. Jeho doménou je poezie, zvnitřelý
pocit, jenž vychází z rozeklanosti moderního člověka. S tím souvisí i rozličný vztah k banalitě, jež je realitou každodenního života
člověka. Hašek banalitu viditelně nenávidí, chápe ji jako součást maloměšťácké malosti a přízemnosti. Hrabal naproti tomu
banalitu tajně miluje
a obdivuje, jeho stále zamilovaný vztah ke světu se stává zdrojem nečekaných objevů.
Stejně jako Hašek směřuje Hrabal k zobrazování anonymního lidského typu, stejně jako u Hrabala jsou to postavy plebejské,
směšní antihrdinové.
KAREL ČAPEK
Bílá nemoc (1937)
Na světě se objevila nemoc postihující jen lidi starší 45let. Na tuto nemoc neexistoval žádný lék a nemoc byla smrtelná. Bez
výjimky postihovala chudé i bohaté, zaměstnané i nezaměstnané. Začala se projevovat vždy zcela stejně. Na těle nakaženého se
objevila bílá necitlivá skvrna. Proto byla také veřejností nazvána „Bílou nemocí". Nemoc byla velmi bolestivá a mohla se táhnout
mnoho let, ale vždy se stejným výsledkem. Je zcela samozřejmé, že na celém světě se intenzivně pracovalo na léku, ale jediné, co
se vymyslelo byly přípravky, které jen utlumovaly bolest nebo jen zmírňovaly příznaky. Tato nemoc byla věcí celého světa,
hrozbou všech lidí. Do jedné slavné nemocnice přišel doktor Galén s prosbou, zda by mohl léčit nakažené. Všichni se na něj
koukali trochu jako na blázna, neboť v této nemocnici pracovali nejlepší doktoři z celého světa a pacienty byli převážně lidé ze
zámožných vrstev. I nejvyšší šéf nemocnice, dr. Sigelius se zpočátku domnívá, že se jedná jen o dalšího mastičkáře. Galénovi se
nakonec podaří umluvit vedení nemocnice, také díky tomu, že Galén byl asistentem Sigeliova tchána , zakladatele nemocnice. Má
povoleno léčit ty, kteří nemají dostatek financí na zaplacení drahého léčení. Během nedlouhého léčení se všichni Galénovi
pacienti postupně uzdraví a o Dr. Galéna začínají mít ostatní veliký zájem. Úspěch léčení však nepadá na dr. Galéna, ale na
nemocnici jako celek. Před novináři prohlásí dr.Galén, že předá lék světu jen když všechny státy přislíbí trvalý mír. Nebudou-li
však jeho podmínky splněny, bude se věnovat jen léčbě chudých, prostých lidí. Je samozřejmé, že to vyvolá vlnu nevole hlavně u
odpovědných lidí , u iniciátorů válek a u lidí jež z nich mají zisk. I když už onemocní mnoho vlivných lidí, jejich vliv není přeci
jenom tak veliký, aby to byl důvod pro zastavení válečného úsilí a nastolení období trvalého míru. A tak není divu, že když
onemocní hlavní zbrojař baron Krüg a Galén ho odmítne léčit, neboť ho i v přestrojení pozná a iniciátor války kvůli tomu nechce
zastavit boje, tak se baron zastřelí. Přestože iniciátor války - maršál na sobě nalezne onu nemoc signalizující skvrnu, stále
fanaticky vyzývá k dalším výbojným tažením. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga je ochoten uzavřít mír a splnit tak
Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén chce dostát svému slibu a jde léčit maršála, ale před jeho domem je fanatickým
davem, provolávajícím slávu válce, zabit a jeho lék rozdupán. Maršál se tak svého léku nedočkal.
V Galénovi Karel Čapek ztvárnil hrdinu toužícího po vyšších ideálech. Je až neskutečné, jak většina jeho děl dokonale
předpověděla budoucnost. Bohudík zatím se po světě nešíří bílá nemoc, ale jí velice podobná - AIDS. Bílá nemoc měla být
vlastně pomocníkem, jež by uvolnil místo mladým, kdežto AIDS hlavně postihuje ty, kteří nežijí „správným" životem. Měli
bychom se trochu sami nad sebou zamyslet, neboť lidské problémy bychom si měli umět vyřešit sami, nebo příroda zasáhne
pomalu ale jistě a nějakým způsobem udělá to, co bylo naším úkolem, ale rozhodně přitom nebude brát ohled na lidské utrpení.
HLAVNÍ POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA:
Doktor Galén :jeho hlavním rysem je laskavost a šlechetná obětavost.Často vypadá trochu bezbranně
a naivně,proto se mu říká také doktor „Dětina“. Prokazuje však neobyčejnou charakterovou pevnost a
statečnost, která vrcholí ve střetu s Maršálem.
Baron Krüg, maršál - touží oba po moci, nadvládě, jsou bezohlední, nelidští a zbabělí, jsou posedlí
vírou ve spasení
Hlavní myšlenka díla: varování před nebezpečím fašismu, projevuje se konflikt demokracie a
diktatury. Konflikt jedince
a společnosti.
KAREL ČAPEK
Bílá nemoc (1937)
drama o 3 dějstvích
1. blíže neurčené místo, autorova současnost
2. epidemie nebezpečné ”bílé nemoci” (přízrak fašismu) – podle malé bílé skvrny, která se zvětšuje; do tří měsíců
se tělo zaživa rozpadá; účinný lék vynalezl jen dr. Galén, ale odmítá léčit ty, kteří ohrožují mír, připravují válku; léčí
jen chudé; nemocí postižený zbrojař baron Krüg spáchá sebevraždu; když onemocněl i maršál, splnil Galénovu
podmínku, aby mohl být vyléčen, ale bylo už pozdě – zfanatizovaný dav lidí volajících po válce lékaře ušlapal a lék
zničil
3. dr. Galén – představitel individuálního odporu (požadoval zastavit válku), jako lékař brání život; humanista,
charakterově pevný a statečný; protiválečný postoj, neústupný, rozhodný, důsledný obránce míru; přezdívka
”doktor Dětina”; neoblomný, laskavý a člechetný
zbrojař Krüg (symbolické jméno) a maršál – strůjci války, touha po moci, nadvládě, bezohlednost, nelidskost,
zbabělost, neústupnost; nejvyšší cíl – fanatická víra ve své poslání
4. autorovo varování před nebezpečím fašismu
konflikt ideálů demokracie a diktatury, konflikt jedince a společnosti
paradox: Galén přesvědčil vůdce války × ušlapán těmi, za něž bojoval
5. živé dialogy, stejné promluvy – charakterizují postavy
fantastický motiv
Gabriela Preissová – Její Pastorkyňa
Preissová je autorkou dvou velice známých dramat: Gazdina roba a Její pastorkyňa, které později zhudebnili Josef
Bohuslav Foerster a Leoš Janáček. Jedním z hlavních témat, které se snažila ve svých knihách vystihnout, byla
láska dvou mladých lidí..
Tak je tomu i v knize Její pastorkyňa, kterou původně napsala jako divadelní hru, která však dostala prozaickou
formu. Hlavním cílem této autorky, bylo upoutat čtenáře a zobrazit svět a lidovou skutečnost volbou nové látky. Tou
se pro ni stal život korutanských Slovinců.
Děj se odehrává na sklonu 19. století v malé dědině Bystrance. Hlavní postavu této knihy představuje Petrona
Buryjovka, zvaná kostelnička. Za mlada se provdala za vdovce Tómu Buryju, který už měl malou dcerku Jenůfku.
Petrona se tak stala její pěstounkou a Jenůfka je nazývána její pastorkyní.. Později se ale ukázalo, že manželství s
Tómou nebylo zrovna to nejšťastnější. Tóma byl lehkomyslný a bezcharakterní mladík, který všechny své peníze
prohrával v kartách a o domov se už vůbec nestaral. Po tom, co Tóma zemře, Buryjovka zůstává sama a rozhodne
se tak Jenůfce všechno vynahradit a stát se tou nejlepší matkou. To se jí i daří a ve vesnici je velice obdivována.
Tak jak Jenůfka rostla a dospívala stávalo se z ní velmi pohledné a veselé děvče. Nedaleko od jejich chalupy, žijí v
mlýně dva nevlastní bratři Laco a Štefa. Jenůfka zde pracovala jako služebná a oba chlapci se do ní zamilují.
Jenůfce se zprvu více zamlouvá Laco, ale po té co je odveden na vojnu, Jenůfa se zamiluje do Štefy. Po dvou letech
se Laco vrací z vojny a zjišťuje, že Jenůfka už ho nemá ráda. Má proto na Štefu obrovskou zlost. Zná ho totiž až
moc dobře a ví, že to s Jenůfou nemyslí vážně a že na ní obdivuje jenom její krásu. Úmyslně proto zraní Jenůfku na
tváři a jí zůstává jizva.
Štefovi se Jenůfa nezdála už tak hezká a přestává ji milovat. Lacovi se vyplnilo přesně to, co předpovídal. Po čase
Jenůfa zjistí, že čeká se Štefem dítě. Ona i matka se to snaží na vesnici utajit, a tak se Jenůfa schovává v komoře,
aby lidé nevěděli, že je těhotná. Matka kostelnička tak všem říká, že Jenůfa odjela za prací do Vídně. Když Jenůfka
porodí chlapečka je velmi šťastná, ale kostelnička v něm vidí překážku v Jenůfčině životu. Rozhodne se ještě
promluvit se Štefou a přesvědčit ho, aby si Jenůfku vzal. Ten však odmítne.
Laco se stále o Jenůfku zajímá a dokonce ji přijde i znovu navštívit. Jenůfa ho přesto nechce. Kostelnička mu řekne
pravdu i když ne úplně celou. Po té co Laca zjistí, že Jenůfa čeká se Štefou dítě, ulekne se, a kostelnička zjišťuje, že
by se to mezi nimi tím dítětem celé pokazilo. Namluví mu proto, že dítě již zemřelo.
Protože však chce, aby Jenůfka byla ve svém životě šťastná a provdala se za Lacu, rozhodne se k hroznému činu.
Uspí Jenůfku a její narozené dítě odnese do lesa a hodí ho pod led. Jenůfě pak sdělí, že dítě v době, co spala,
zemřelo, a že ho pochovala na hřbitově. Jenůfa je z toho velmi nešťastná, ale zase tak trochu cítí jistou naději ve
svém životě.
Časem se Jenůfa opět zamiluje do Laca a chystají spolu svatbu. Na jejich svatbě, ale vyjde vina kostelničky najevo.
Celá vesnice se tak dozví pravdu a kostelnička je odsouzena na tři roky do vězení. Nakonec se ale Jenůfa s Lacem
vezmou a chystají se na příchod jejich společného dítěte. Po té, co se kostelnička vrátí z vězení, všichni tři odjedou
pryč, založit nový domov.
Myslím si, že Gabriela Preissová v této knize dokázala velice dobře vystihnout chování a povahy hlavních postav. Ať
už to byl Laca, kterému šlo o upřímnou lásku k Jenufě, nebo Štefa, který na ní viděl pouze její krásu. Postava
Petrony Buryjovky měla ztvárnit láskyplnou matku, která pro svojí nešťastnou dceru byla schopná udělat cokoli, jen
aby byla ve svém životě spokojená.
Tato kniha se mi velice líbila, ať už svým dějem ale i malým napětím, které se v něm vyskytlo. Všem vám ji můžu
jen vřele doporučit
Willam Shakespeare
Zkrocení zlé ženy ( The Taming of The Shrew )
Rok vydání: 1975
Překladatel: Břetislav Hodek
Stručný obsah: V Padově v Lombardii, žil Baptista Minola, který měl dceru Biancu a Kateřinu. Jelikož byla Bianca
milá , klidná a hezká, měla plno nápadníků. Ale její otec ji nechtěl provdat dříve, než-li bude provdána jeho nejstarší
dcera Kateřina. A tak sa nápadníci Bianci rozhodli, že najdou Kateřině ženicha.
Mezitím však Baptista sháněl pro Biancu učitele. I proto se Gremio a Hortenssio nabídli, že jí ty učitele seženou. Při
cestě domu se Grumio setkal s Lucentiem z Pisy, převlečeným za Cambia, a ten se nabídl, že by šel Biancu učit
poezii a dějiny.
Stejně tak jako Grumio, se i Hortensio snažil najít učitele, až přišel na nápad, že by toho učitele mohl dělat on sám.
Po nějakém čase se všichni Biančiny nápadníci sešly na svatbě Kateřiny a Petruchia. Po svatbě už měli Gremio,
Hortensio a Lucentio ( Cambio ) větší možnost dvořit se Biance. Ze všech těchto nápadníků si však Bianca nejvíce
oblíbila Lucentia.
A nyní k novomanželům: Petruchio s Kateřinou se odstěhovaly do Petruchiova sídla, kde Kateřina dostávala od
Petruchia do těla. Používal na ni stejné zbraně, jaké používala ona na ostatní. Když něco řekla, Petruchio ji
přesvědčil o pravém opaku. Za nějaký čas, když už Kateřina byla hodná jako beránek, konečně konala vytoužená
svatba Bianci a Lucentia.
Hlavní postavy - charakteristika: Kateřina- tvrdohlavá, panovačná, hádavá.
Petruchio- tvrdohlavý, vždy dosáhne svého cíle, přátelský, veselý.
Vedlejší postavy: Lucentio, Tranio, Baptista, Bianca, Gremio, Hortensio, Biondello, Grumio, Curtis, Vincentio,
učitel, Mik
Hlavní myšlenka knihy: Napravení tvrdohlavosti.
Karel Jaromír Erben
Kytice
Rok vydání: 1948
Stručný obsah:
Kytice- pověst o prvopočátku Mateřídoušky, v níž se zesnulá matka vrací na svět v podobě mateřídoušky, aby měli
její sirotci památku.
Poklad- balada vypráví o vdově a dítěti. Na Velký pátek šla vdova do kostela a po cestě , při zpěvu pašijí, spatřila
vchod do země. Vstoupila a spatřila poklad. Oslepena bohatstvím odložila dítě a začala nabírat poklad. S plnýma
rukama se rozhodla nechat dítě na místě a později se pro něj vrátit. Ale, když se pak vrátila, cesta k pokladu byla
zavřena a dítě ztraceno. Tak se vdova celý rok modlila a prosila boha o odpuštění. Přesně za rok na Velký pátek šla
vdova opět do kostela, když spatřila opět vchod do podzemí. Bez rozhodování se vrhla do podzemí a na tom samém
místě, kde ho před rokem nechala, našla svého syna. Tak ho odnesla domu o pořád děkovala Bohu.
Svatební košile- pana čeká svého milého a prosí Panu Marii, aby se jí vrátil. Když tu najednou někdo zatluče na
dveře. Pana otevře a tam stojí její milý lákajíc ji, aby šla s ním. Dívka šla a na cestu si vzala modlu, růženec a křížek.
Tyto věci jí však milí po cestě zahodil se slovy, že je už nebude potřebovat. Na konci cesty došly ke hřbitovu, kde ji
její milí lákal, aby sním šla do hrobu. Děvče se však uleklo a uteklo do kaple, kde setrvalo až do úsvitu.
Polednice- matka, rozzlobená na své zlobivé dítě, ho chce postrašit a vyhrožuje mu polednicí. Když tu se otevřou
dveře a v nich stojí polednice, že jsi jde pro dítě. Matka se strachem tiskne dítě a padá do mdlob. Když přijde otec ,
podaří se mu matku vzkřísit, dítě však nikoliv. “ Matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě zalknuté. ”
Zlatý kolovrat- jednoho dne zastavil u opuštěné chalupy král a spatřil krasavici. Hned si ji chtěl vzít za ženu, ale
dívka namítala, že se musí dovolit nevlastní matky. Druhý den přijel král znovu a nabízel maceše zlato a stříbro za
její nevlastní dceru. Macecha mu nejprve nabízela dceru vlastní, ale pak svolila. Druhý den při cestě na zámek
zatáhla macecha s dcerou Doru do lesa, kde ji uťaly údy a zbavili ji očí. Vše vzali s sebou a pokračovali na zámek.
Král je vřele přivítal a s tím, že si bere Doru se oženil. Za týden odjel král do války a jeho žena měla příst na
kolovrátku.
Doru mezitím našel stařeček a jeho syn měl jít na zámek a vyměnit zlatý kolovrat za nohy, zlatou přeslici za ruce a
zlatý kuželík za oči. Chlapec se se vším vrátil a stařeček dal části těla k sobě a pokropil je živou vodou.
Na zámek se mezitím vrátil král a manželka mu měla zahrát na kolovrat, který ji však udal. A tak si odjel král pro
svou pravou nevěstu , s kterou se pak oženil. A jak to dopadlo s macechou a její dcerou?
“A což ta matka babice?
A což ta dcera hadice?Hoj! Vyjí čtyři vlci v lese,
každý po jedné noze nese
ze dvou ženských těl
Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prvé panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
v lese hlubokém."
Štědrý den - před Štědrým dnem sedí pany a předou. Najednou se od kolovrátku dozví, že o půlnoci v jezírku, kde
se sklání vrba uvidí svou budoucnost. I jdou dvě pany k jezírku. První pana, Hana, poklekne a vidí chlapce a svatbu.
Tu poklekne druhá pana, Marie, a vidí kostel a rakev.
Druhý den si bere Hana chlapce, kterého viděla v jezírku a po třech měsících má Marie pohřeb.
Holoubek- truchlila žena, protože ji zemřel manžel. Šla po cestě, kde ji potkal panic a hned ji nabídl, že se s ní ožení.
Truchlila žena po tři dny, čtvrtý den však smutek zmizel a do měsíce byla svatba.
Mezitím na nebožtíkově hrobě vyrostla tráva a u jeho hlavy vyrostl doubek, kde po třech letech začal žalostně pět
bílý holoubek. Vdova to nemohla psychicky unést a vzala si život skokem do potoka.
Záhořovo lóže- Krajinou se ubírá poutník. Lidé ho zvou k sobě, on se však beze slova ubírá za svým cílem. I dojde
do lesa, kde má své sídlo lesní muž. Ten se ho nejprve chystá zabít a sníst, avšak po vyslechnutí poutníka, ho nechá
žít pod přísahou, že mu přinese z pekla zprávy.
Uplynul rok a poutník pořád nikde. Lesní muž si začíná vyčítat že poutníka nechal jít, když se za jeho zády ozve
poutníkův hlas, který mu sděluje nejžhavější novinky z pekla. Po chvilce ticha začne poutník lesního muže kárat a
slibovat mu, že když se nezačne kát, bude uvržen v Záhořovo lóže ( nekrutější trest všech dob ). Lesní muž se zalekl,
poklekl a začal spitovat své hříchy. Když to poutník viděl, slíbil mu, že se vrátí.
Po devadesáti letech se poutník, nyní už stařec, vrací zpět k lesnímu muži doprovázen mladíkem. I došli k místu, kde
stařec před lety zanechal lesního muže, ale na tomto místě je jen jabloň plodící zlatá jablka a starý ohromný pařez.
Když se učedník snažil utrhnout zlaté jablko, pařez se pohnul a proměnil se v lesního muže, který v tom mladíkovi
zabránil. Když však lesní muž patřil starce, podíval se na něj a čekal na verdikt. Stařec mu sdělil že mu bylo
odpuštěno, že může v klidu odejít. Po těchto slovech se lesní muž proměnil v hromádku popela a stařec se sesunul
k zemi mrtev.
Vodník- pana ráno vstala, a že jde k jezeru prát prádlo. Ale matka se jí snažila zabránit, ale dceru to pořád táhlo
k jezeru. Došla k jezeru, lávka praskla a dívku pohltily vlny.
A byla svatba. Vodník si bral panu. Po nějaké době, když už měli syna, dívka prosila, aby ji vodník dovolil navštívit
matku. Po nějaké době vodník svolil, ale pod podmínkou, že se pana do klekání vrátí.
Přišla dcera domu, radovala se s matkou, ale když začalo zvonit klekání, matka zamkla a dceru nepustila zpět.
Když tu najednou vodník začal klepat na dveře, aby už šla žena domu,. Že má hlad, ale matka ho poslala pryč.
V půlnoci přišel vodník znovu, aby šla jeho žena domu, že mu nemá kdo ustlat lože. I tentokrát ho matka poslala
pryč. Nad ránem přišel vodník do třetice, že má dítě hlad. A tentokrát mu matka řekla, že ho má donést před práh. I
vrátil se vodník po chvíli a něco hodil ne zem. Když šla matka otevřít strnula co nespatřila:
“Dvě věci tu v krvi leží mráz po těle hrůzou běží.
Dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy. ”
Vlastní názor na knihu: Kniha Kytice od Karla Jaromíra Erbena je velmi zajímavá a velice dobře se čte. Proto se
k této knize jednou velmi rád vrátím.
Ernest Hemingway
Stařec a moře
Vydavatelské poznámky: : Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako
svou 4348. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1985.
ISBN: 13/34. 01-025-85
Překladatel: František Vrba
Doba a místo děje: Časově přesně neurčeno, patrně autorova současnost(1952) na pobřeží na
Kubě a na moři v okolí Kuby (Sargasové moře).
Hlavní postavy:
Santiago - stařec, nezdolný a zkušený rybář; v poslední době smolař; miloval baseball
Manolin - chlapec; přítel a někdy i společník Santiagův
DiMaggio - slavný baseballista, kterého Santiago obdivoval a s kterým se pořád srovnával
Obsah díla: Původně jezdil chlapec se starcem, ale po čtyřiceti dnech, kdy neulovili ani rybu,
mu to rodiče zakázali; musel lovit s jinou lodí. Dnes je to 84 dní, co stařec nechytil ani rybu.
Pořád jsou s chlapcem přátelé a večer si povídají - hlavně o baseballu - jejich velký koníček.
Chlapec dal starci sardinky jako návnady a popřál mu na další den dobrý lov. Šli spát. Brzy ráno
se vydal stařec na lov. Ze začátku se nic nedělo - pozoroval oceán. V poledne mu však na
tuňáka zabrala nějaká velká ryba. Držel šňůru a nechal se rybou táhnout. Nemohl lanko jen tak
připevnit k lodi, protože v případě, že by ryba sebou škubla, lanko by se přetrhlo. Ryba vytrvale
táhla po celé odpoledne i noc. Dopoledne si k němu na loďku sedl ptáček, který s ním zůstal do
té doby, než sebou ryba trhla. Začínala zpomalovat. Stařec snědl na posilněnou tuňáka, kterého
měl v zadu na lodi. Dostal do levé ruky křeč - nadával ruce, že ho neposlouchá. Levička se
nakonec zbavila křeče. Ryba začala vyplouvat na hladinu. Stařec byl překvapen - tak velkou
rybu nikdy neviděl. Na její lov byl sám, ale říkal si, že to musí zvládnout. Měl velmi pevnou vůli.
V průběhu doby, po kterou se nechal táhnout, přemýšlel o všem možném - o své minulosti a
budoucnosti, o rybách, baseballu - slavném DiMaggiovi. Ulovil menší ryby - něco snědl a zbytek
si nechal na ráno. V noci spal asi dvě hodiny; pak začala ryba prudce tahat a vzbudila ho;
zároveň mu provaz velmi popálil ruce a záda. Snědl rybu, co mu zbyla od večeře. Ryba začínala
kroužit - to bylo dobré znamení - byla unavená. Při třetí obrátce ji již viděl. Připravil si harpunu.
Přitáhl jí lanko, co to šlo. Když už byla blízko lodi,snažil se ji převrátit na bok. Dlouho se mu to
nedařilo a několikrát málem omdlel. Nakonec se mu to povedlo. Jak plula ryba po boku, vrazil jí
harpunu přímo do srdce. Ryba stihla ještě vyskočit vysoko do vzduchu, pak padla mrtvá do
moře. Přivázal ji k lodi a vydal se na zpáteční cestu. Asi za hodinu se objevil první žralok. Zabil
ho harpunou. Začali se objevovat další žraloci - zničil si na nich i pádlo a nůž, ale nakonec ryba
v noci podlehla převaze. Nad ránem se vrátil domů už jenom s kostrou ryby. Šel spát. Ráno se
všichni divili, co to přitáhl - ta kostra totiž měřila 5,5 metru.
Myšlenky: Člověk se nesmí nikdy vzdávat; nutnost bojovat až do smrti. Nesmí se podlehnout
panice, ani skepsi z neúspěchu. Závist okolních tvorů ze zisku něčeho velkého je vždy větší než
radost z dané věci.
Jazykové zpracování: Psáno velmi stručným a hutným jazykem. Autor zde používá mnoho
španělských slov.
Ukázka:
❷ Stařec pustil šňůru, stoupl na ni nohou, zdvihl harpunu, jak jen mohl vysoko, a veškerou
silou, kterou v sobě právě zburcoval, ji vrazil rybě přímo do boku těsně za ohromnou hrudní
ploutev, která trč• ela do vzduchu do výše jeho hrudníku. Cítil, jak železo vniká dovnitř, a
nalehl na ně, aby jej vrazil hlouběji, a potom se na ně vrhl celou svou vahou.
• Tu ryba ožila, cítíc v sobě smrt, a vyhoupla se vysoko z vody a vystavila se na odiv v celé
nesmírné délce a šířce a ve vší své mohutnosti a kráse. Zdálo se, že visí ve vzduchu nad
starcem v loďce. A pak dopadla do vody s drtivým plesknutím, které postříkalo starce i celou
loďku vodním popraškem.
• ...
• Pluli dobře a stařec si máč• el ruce ve slané vodě a snažil se udržet si jasnou hlavu. Vysoko
nad nimi se hromadily oblač•
né kupy a táhly lehké beránky, takže stařec věděl, že
bríza vytrvá celou noc. Díval se v jednom kuse na rybu, aby se ujistil, že je to všechno
pravda. To bylo hodinu před tím, než ho napadl první žralok.
Romain Rolland
Petr a Lucie
Rok vydání: 1985
Stručný obsah: Při náletu roku 1918 se v Pařížském metru náhodně setkávají Petr a Lucie. Petr má být za půl roku
odveden na vojnu. Během jedné procházky potkává Petr na seinském nábřeží potkává opět s Lucií. Když se jejich oči
setkají, přeskočí mezi nimi jiskra lásky. Petr a Lucie se společně sblíží a zamilují se do sebe. Tento vztah je velmi
romantický, i když ve světě zuří válka. Oni se to však nepřipouštějí. Žijí jen sami pro sebe. Jejich vztah vyvrcholí
svatbou na Velký pátek v pařížském chrámu sv. Gervaisa. Jejich štěstí však netrvá dlouho, neboť při jednom nočním
náletu zasáhne jedna z bomb zasáhne jejich dům. Oba milenci se běží schovat pod nedaleký most. Avšak zamřeli
opřeny o jeden mostní pilíř, když je zasypali jeho trosky.
Hlavní postavy: Petr Autier – 18-ti letý mladík, syn pařížského soudce a silně nábožensky založené matky.
Nenávidí válku, ale zato miluje Lucii.
Lucie – mladá dívka, která umí velmi dobře malovat. Její matka byla dělnice v továrně na výbušniny. Mezi Luciiny
koníčky patří vytváření kopií vzácných obrazů. Od malinka se musela starat sama o sebe.
Hlavní myšlenka knihy: Tato kniha je psychologického rázu. Autor v ní popisuje nesmyslnost a zmatenost války a
poukazuje na to, že i ve velké celonárodní krizi je možno vypěstovat velmi silný a krásný lidský vztah.
Můj názor na knihu: Tato kniha je povedená a výborně vystihuje dobu, v které se odehrává, ale není to můj žánr.
Ernest Hemingway
Komu zvoní hrana
Rok vydání: 1993
Překladatel: Miloslav Jirda
Stručný obsah: Příběh se odehrává ve Španělsku během občanské války. Místní učitel španělštiny Američan Robert
Jordan se zapojil do občanské války a spolu s republikánskými partizány chce zabránit přísunu nepřátelským silám
na území. Po mnoha nevydařených pokusech shledalo vedení partizánu jako jediné východisko zničení železničního
mostu a tím zabránit možnosti nepřátel využít železnici.
Mezitím Robert potká velkou lásku, dceru zavražděného starosty Marii Sanchezovou, se kterou prožije mnoho
šťastných chvil a na nějakou dobu zapomene na strasti a útrapy války. Když Robert odchází do akce, slibují si
s Marii věčnou lásku.
Po dlouhém plánování akce se partizánům most podaří zničit, ale při ústupu dojde k přestřelce a Robert dostane
zásah do nohy, což mu znemožní ústup do nebezpečí.Tak se Robert rozhodne spolu s několika dalšími partizány
zůstat na místě a trochu zpomalit nepřítelův postup. Tato hrstka lidí si dobře uvědomuje svou nulovou šanci na
přežití, ale nepodává se depresím, protože věří, že umírají pro správnou věc.
Hlavní postavy: Robert Jordan – mladý učitel španělštiny, který se bez strachu vrhá do nebezpečí, i když si je plně
vědom rizika, které postupuje. Je to typický příklad kladného hrdiny.
Marie Sanchezová – dcera brutálně zavražděného starosty, která bezmezně miluje Roberta a zprávu o jeho smrti
přijímá velice těžce.
Hlavní myšlenka knihy: Autor se snaží čtenáře seznámit s občanskou válkou ve Španělsku. Dále zde ukazuje víru a
oddanost temnějších partizánů ve věc které věří a že se za ni nebojí zemřít.
Můj názor na knihu: Kniha je to velmi povedená a výborně vystihuje dobu španělské občanské války