Bulletin 65 - federace dětských domovů čr

Bulletin 65 - federace dětských domovů čr

Federace dětských domovů ČR
BULLETIN č. 65
Vychází na podzim 2004
V tomto bulletinu č. 65 jsou publikovány:
 Příspěvky referujících na semináři FDD konaném ve dnech 16. – 17.10.2003 v Nymburce na
téma „Význam osobnosti ve výchovně – vzdělávacím procesu v oblasti NRV. Syndrom
vyhoření. Tradiční a netradiční formy výchovného procesu“.
 Seznam členů na tomto semináři nově zvoleného výboru FDD.
 Stručný přehled činnosti výboru v roce 2004.
 Příspěvky referujících na semináři FDD konaném ve dnech 22. – 23.4.2004 v Uherském
Hradišti na téma „Krize autority ve výchově. Respektovat a být respektován“.
 Výsledky z 12. mezinárodního finále v atletice a míčových hrách, konaného v Trenčíně ve
dnech 17. – 19.9.2004 v .
 Příspěvky referujících na semináři FDD konaném ve dnech 21. – 22.10.2004 v Ústupkách na
téma „Uplatňování práv a povinností dětí při jejich výchově v zařízeních náhradní rodinné péče
(ústavní a ochranná výchova). Spolupráce s orgány sociálně právní ochrany, Kanceláří
veřejného ochránce práv, soudy a policií“.
 Vzory
 „Podnět ke stanovení vyţivovací povinnosti rodičů“
 „Rozhodnutí o výši příspěvku na úhradu péče poskytované mládeţi umístěné ve školských
zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo preventivní péče“
 Volně vloţená příloha
 seznam předsedů a místopředsedů členských států FICE
Bulletin setřídil a připravil do tisku Mgr. Jan Pavlas
© FDD ČR, vychází dne
2
Význam osobnosti ve výchovně vzdělávacím procesu v oblasti náhradní
rodinné výchovy
PhDr. Hana Palatová
Osobnost je historicky a geograficky podmíněný jedinec s osobitým a jedinečným ţivotním
stylem a určitým sociálním místem. Je výslednicí tělesných a psychických projevů a dějů, projevuje
se chováním. Osobnost tvoří zděděné a vrozené rysy, schopnosti, znalosti, dovednosti, návyky. Ke
specifickým vlastnostem osobnosti patří schopnosti (tj. úroveň, na jaké dokáţe člověk vykonávat
určité činnosti), charakter (tj. vyjádření vztahu k jiným lidem, věcem, práci, sobě samému),
temperament (tj. úroveň dynamiky, především v citové oblasti) a zájmy (tj. oblast činností, které
člověka mimořádně přitahují). Z hlediska typologie osobnosti existuje řada pojetí vypracovávaných
buď z převahy biologického postoje nebo z převahy sociálního postoje. Nejznámějším členěním je
rozdělení na typ melancholický, cholerický, sangvinický a flegmatický. Psychologové rozdílných
škol a směrů se však shodují v jednom: ţivot kaţdého z lidí se skládá z nepřetrţité řady problémů,
rozporů, překáţek. Neexistuje lidský ţivot bez nich. Jde jenom o to, jak se je naučit úspěšně
zvládat. K tomu je třeba zejména dvou vlastností, a to na jedné straně nebát se konfliktů a neutíkat
před nimi a na straně druhé umět čekat na odměnu, potěšení či radost. Hromadit konflikty a chtít
dosáhnout všeho ihned vede k neustálým frustracím, a to i u dětí.
Zhruba u sedmdesáti procent populace dospělého i dětského věku nenacházíme v běţném
chování výraznější či nápadné odchylky. Jejich chování dokáţeme přijímat, jsme s nimi schopni
bez větších obtíţí komunikovat, bez problémů probíhají i vzájemné vztahy. Jsou však dospělí lidé i
děti s osobnostními zvláštnostmi, k nimţ je třeba zaujímat speciální přístup. Jedná se o tzv.
náročné typy osobností. Jednání s nimi vyţaduje vyuţití určitých psychosociálních dovedností a
profesionálních znalostí. Abychom mohli správný způsob jednání s nimi zvolit, musíme si tyto
zvláštnosti uvědomovat a naučit se je včas rozpoznávat. Ve výčtu nejčastějších potíţí se objevuje
zejména úzkostnost, coţ je stav, kdy jedinec pociťuje ve zvýšené míře vnitřní napětí, neklid a
obavy a agresivita vyznačující se tendencemi k útočnému jednání vůči druhým i vůči sobě
samému. V současné době vystupují do popředí rovněţ další psychické obtíţe, například
nepřístupnost, pedanterie, sklony k hysterii nebo chorobná potřeba prestiže, které mohou být
příčinou poruch chování.
Poruchy chování a jejich zvládání
„Porucha chování vyjadřuje narušené sociální vztahy k druhým lidem, téţ vztahy k sobě, coţ je
zdrojem konfliktů a ztíţeného společenského souţití“ (Hartl). Podnětem pro vznik poruchy můţe
být mnoho skutečností i náhodných okolností, s nimiţ se lidé ve svém ţivotě, zejména pak
v dětství, setkávají. Chceme-li úspěšně působit na odstranění poruch nebo je alespoň částečně
zmírnit, musíme je diagnostikovat a určit příčiny jejich vzniku. V dětských domovech je taková
diagnostika na první pohled snazší, protoţe o dítě mohou pečovat psychologové, speciální
pedagogové a kvalifikovaní vychovatelé. Ve skutečnosti tomu tak být nemusí, protoţe dětem chybí
přirozené prostředí.
Současné výzkumy signalizují narůstající výskyt různých potíţí u dětí, ať jiţ zdravotních
(alergie, ekzémy, sniţující se imunita), ale i psychických (specifických poruch učení a specifických
poruch chování). Jednou z nejčastějších je ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder (dříve
lehká mozková dysfunkce) a s tím související další obtíţe, jako je agresivita, citová nestabilita,
impulsivnost, obtíţe v komunikaci, poruchy koncentrace pozornosti, nerovnoměrnost celkového
psychického vývoje. V důsledku těchto poruch dochází k narušení vnitřní rovnováhy dítěte, která
následně destabilizuje vztahy celého jeho vztahového rámce (rodinné i školní prostředí, vztahy
s vrstevníky a další). Zde také bývá nejčastější příčina vzniku dalších poruch chování, tj. takových
projevů dětí a mládeţe, jeţ narušují sociální vztahy a jsou překáţkou jejich úspěšnému zapojení
do školní práce – nápadná neukázněnost, vzdorovitost, přemíra fantazie a lhavost, ale na druhé
straně i nesmělost, strach, neprůbojnost, nepřiměřená submisivita, útěk od řešení problémů a
další.
3
Literatura:
Říčan, P.: Psychologie osobnosti. Orbis Praha 1975
Drapela, V. J.: Přehled teorií osobnosti. Portál, s.r.o. Praha 1997
Hartl, P.: Psychologický slovník. Budka, Praha 1993
Capponi, V., Novák, T.: Sám sobě psychologem. Grada, Praha 1992
Relaxační techniky:
Koncentrace. Sebevědomí. Pozitivní myšlení. Ţivot bez stresu. Scarabeus, Praha 1990
Vojáček, K.: Autogenní trénink. Avicenum, Praha 1998
4
Praktické zkušenosti se syndromem vyhoření
PhDr. Petr Šišák, Katedra pedagogické a školní psychologie, PdF v Ostravě
Vycházím z definice syndromu vyhoření (bur out), kterým „je stav vyčerpání, citového staţení a
ztráta důvěry v osobní výkonnost“. Člověk postiţený syndromem je vyčerpaný z kontaktu s okolím,
je to člověk s pocity vlastní neschopnosti, s neschopností proţívat uspokojení a radost z práce.
Syndromem vyhoření jsou ohroţeni jedinci, kteří pracují s lidmi, jako např. lékaři, učitelé, sociální
pracovníci a další. Vyskytuje se u lidí, kteří hledají smysl ţivota především v práci (workoholici,
perfekcionisté, pedanti, kompenzace rodinných problémů apod.).
U tohoto syndromu jiţ jedinec není s to snášet psychický stres své profese. Můţe dojít ke
změnám v jeho chování a také psychice. Symptomy tohoto postiţení jsou dostatečně známé:
deprese a úzkosti, poruchy paměti a soustředění, poruchy spánku, únava a pokles výkonnosti,
tělesné potíţe (trávicí trakt, dýchací systém, sexualita, kardiovaskulární systém …),
nespokojenost, náladovost, rozlady, neschopnost uvolnit se, tendence k návyku na psychotropní
látky (alkohol, tabák, káva, přejídání …), sníţení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních
vztazích. V pozadí těchto příznaků je určitý nepoměr mezi velkým pracovním nasazením, velkou
zodpovědností, potřebou co nejlépe zvládnout pracovní povinnosti na jedné straně a mezi
výsledky a mírou uspokojení z práce na straně druhé. U postiţených dochází k postupnému
odosobnění, k necitlivému aţ odtaţitému chování k lidem, o něţ se mají z hlediska své profese
starat. Dále také ke ztrátě důvěry ve vlastní výkonnost, k pocitům vlastní neschopnosti, k blokování
proţívat uspokojení z práce. Pokud pracovník tento stav jiţ není schopen zvládnout, dochází
postupně k tomu, ţe ho pak překonává pomocí nezainteresovanosti, stane se netečným, někdy aţ
cynickým a krutým. Je opotřebovaný nadměrnou snahou dosáhnout nerealistických cílů, které na
sebe klade sám.
Účinnými preventivními opatřeními je moţné znechucení profesí oddálit, předcházet. Změna
ţivotního stylu se zařazením pravidelného aktivního i pasivního odpočinku, pouţívání metod ke
zvládání stresu, dobrá organizace práce, kvalitní mezilidské vztahy a dostatek ocenění ze strany
nadřízených. Realita nezaměstnanosti však nutí pracovníky setrvávat v profesi i v čase, kdy jejich
skutečná pracovní činnost je fakticky kontraproduktivní.
Řešení nabízejí soukromé poradenské firmy, jejichţ péči si ovšem pedagogové s výší svého
platu zpravidla nemohou dovolit. Poradenství u nás nemá tradici, na trhu sluţeb nemá kredit velké
spolehlivosti ani diskrétnosti terapeutické práce. Po čtyřicetiletém vakuu absence sluţeb církevních
organizací, v atmosféře zneuţitelnosti osobních informací si lidé odvykli v naší společnosti
svěřovat se do rukou odborníkům. Naopak spoléháme na pracovní definitivu v organizaci škol a
pokud není pedagog přistiţen při krádeţi, pedofílii či jiné trestné činnosti, je jeho profesní
postavení prakticky neotřesitelné, zajištěné pracovní smlouvou na dobu neurčitou. Syndrom
vyhoření postihuje nejvíce vztahy mezi pedagogem a ţákem. Praktické zkušenosti s poradenstvím
hovoří jasně o účinnosti analýz psychiky postiţených jedinců.
Ke zváţení nabízím projekt vysokoškolského poradenství jak pro studenty, tak pro pedagogy.
Navazuje na přirozený vývoj vytváření důvěrného vztahu mezi učitelem a ţákem, který si musí obě
strany zaslouţit postupně se vytvářejícími vazbami vzájemných kontaktů. Měli by se cítit obdařeni
touto formou sluţby a je přirozené, ţe budou vyhledávat pomoc tam, kam je váţí pozitivní
vzpomínky na dobu studia. Znalec lidské povahy můţe částečně napravit chybnou volbu profese
pedagoga tím, ţe můţe směr studia zaměřit na jiný obor, pro studenta přijatelnější. Protoţe oba
mají zkušenosti ze vzájemné komunikace, kreditu odbornosti, pravděpodobnosti úspěšně pomoci
jsou přímo úměrné kvalitám dříve prověřených moţností spolupráce. Profesionální znalost
psychologů univerzit by měla být zárukou poradenských aktivit. Náhodné setkání klinického
psychologa neznalého problematiky s diagnózou bur out nemusí dopadnout vţdy příznivě ve
prospěch klienta.
Lze uspokojivě vyřešit i ekonomickou sféru hrazení těchto odborných sluţeb formou úvazků
psychologů, a to přispíváním školských organizací na udrţení duševního zdraví svých
zaměstnanců.
Zahraniční zkušenosti nabízejí bohatší menu v řešení problému vyhoření, zvláště v povoláních,
kde emergentní situace, do kterých se dostávají zaměstnanci při plnění kaţdodenních povinností,
mohou ohroţovat ţivoty lidí a velké materiální hodnoty. Záchranáři, policisté, lékaři, piloti
procházejí pravidelnými preventivními kontrolami psychické způsobilosti k výkonu povolání.
5
Závaţné situace, selhání lidského faktoru jsou předmětem seriózního výzkumu a především
nápravných opatření. V této souvislosti nelze opomenout ustanovení § 18 odst. 2 a následně § 42
odst. 4 zák. č. 109/2002 Sb., jenţ je sice v platnosti od srpna 2002, ale prováděcí vyhláška nemá
uzákoněnou legislativní podobu. Mnoho zaměstnanců školských zařízení pro výkon ústavní
výchovy je stresováno faktem povinného psychologického vyšetření bez upřesnění rozhodujících
podrobností o tomto jistě chvályhodném, ale zneuţitelném nařízení. Aţ příliš bolestivě si
uvědomují křehkost lidské psychiky a její podstatný vliv na profesní úspěšnost, kterou nezměnila
technická revoluce počítačové doby.
Náš problém se syndromem vyhoření můţeme systémově ošetřit s Vaší pomocí. Terénní
pracovníci školských zařízení budou skutečně vyţadovat vysoce profesionální pomoc v řešení
vlastních problémů. Univerzitní pracoviště se na tuto sluţbu připravují.
6
Členové výboru FDD ČR zvolení členskou základnou v řádných volbách
konaných v rámci semináře v Nymburce dne 16.10.2003
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
Heller Karel (79 hlasů)
Hart Jiří, Mgr. (73 hlasů)
Kurz Ivan, Mgr. (70 hlasů)
Kňazovčíková Věra (69 hlasů)
Pilná Jana, Mgr. (50 hlasů)
Čápová Marie (40 hlasů)
Faltýnek Vlastimil, Mgr. (39 hlasů)
Lacková Ivan, Mgr. (38 hlasů)
Pavlas Jan, Mgr. (33 hlasů)
1. jednání výboru FDD ČR, Přerov, 6. listopadu 2003
Na prvním společném jednání nového výboru, které se konalo dne 6. listopadu 2003 v Přerově,
se sešli všichni jeho nově zvolení členové. Jako host se jednání zúčastnila také paní Boţena
Hrazdírová, která ve výboru v minulém období pracovala ve funkci předsedkyně revizní komise.
Prvním bodem jednání bylo rozdělení funkcí předsedy, dvou místopředsedů, pokladníka,
matrikáře, zapisovatele a členů revizní komise mezi jednotlivé členy na základě hlasování.
Výbor poté projednal výši dotace na rok 2004, zahraniční příspěvek pro FICE Inter, formy
zahraniční spolupráce, přípravu a organizaci sportovních a kulturních akcí (mezinárodní sportovní
hry, turistický sraz a Nejmilejší koncert 2004), přípravu jarního semináře, další způsob vydávání
bulletinu a správu webových stránek. Výbor se rovněţ zabýval členskou základnou: na základě
vlastních ţádostí byly mezi členy FDD ČR přijaty Miluše Siničáková, vychovatelka DD Krásná Lípa
a Vendula Zajíčková, soc. pracovnice DDÚ Liberec. Výbor rovněţ projednal řadu organizačních
záleţitostí (např. převzetí funkce předsedy, změnu sídla organizace, změnu bankovní pobočky
apod.).
Seznam členů výboru FDD ČR s uvedením funkcí a s moţností kontaktu:
Hart Jiří, Mgr.
Jméno
Funkce ve výboru předseda, sportovní činnost
Adresa zaměstnání DDÚ, Homole 90, 370 01 České Budějovice
Telefon
387 203 491-2
Fax
387 203 490
Mobil
602 860 877
E-mail
[email protected]
Heller Karel
Jméno
Funkce ve výboru 1. místopředseda, turistické srazy, kontakt s FICE Inter
Adresa zaměstnání DD, Mariánská 570, 470 01 Česká Lípa
Telefon
487 825 109
Fax
487 521 613
Mobil
736 612 950
E-mail
[email protected]
Pavlas Jan, Mgr.
Jméno
Funkce ve výboru 2. místopředseda, bulletin, webové stránky
Adresa zaměstnání DD, Sušilova 25, 750 02 Přerov
Telefon
581 205 127, 581 205 126, 581 277 645
Fax
581 277 644
Mobil
603 529 682
E-mail
[email protected]
7
Kurz Ivan, Mgr.
Jméno
Funkce ve výboru pokladník
Adresa zaměstnání MěÚ Velvary
Telefon
315 761 023
Fax
315 761 046
Mobil
737 729 686
E-mail
[email protected]
Kňazovčíková Věra
Jméno
Funkce ve výboru matrikář
Adresa zaměstnání PPP, kpt. Vajdy 1, 700 30 Ostrava - Jih
Telefon
596 746 802 - 3
Fax
ne
Mobil
603 864 908
E-mail
[email protected]
Pilná Jana, Mgr.
Jméno
Funkce ve výboru předsedkyně revizní komise
Adresa zaměstnání ÚSP Červený Hrádek 45, 281 42 (okr. Kolín)
Telefon
321 796 046, 321 796 232
Fax
321 796 046
Mobil
603 885 726
E-mail
[email protected]
Faltýnek Vlastimil, Mgr.
Jméno
Funkce ve výboru člen revizní komise
Adresa zaměstnání DD, Zámecká 1, 471 25 Jablonné v Podještědí
Telefon
487 762 626
Fax
487 762 451
Mobil
606 757 383
E-mail
[email protected]
Lacková Ivana
Jméno
Funkce ve výboru členka revizní komise, kulturní akce (Nejmilejší koncert)
Adresa zaměstnání DD, Jiřího z Poděbrad 313, 686 01 Uherské Hradiště
Telefon
572 552 345
Tel. + Fax
572 554 608
Mobil
731 155 930
E-mail
[email protected]
Čápová Marie
Jméno
Funkce ve výboru zapisovatelka
Adresa zaměstnání důchodce
Telefon
ne
Fax
ne
Mobil
728 071 476
E-mail
ne
8
2. jednání výboru FDD ČR, Jablonné v Podještědí, 15. – 16. ledna 2004
Druhé společné jednání výboru FDD se konalo za přítomnosti všech jeho členů po dva dny
v krásném prostředí Dětského domova v Jablonném v Podještědí, který je umístěn v zámku a
přilehlých budovách. Po oficiálním přijetí na místní radnici a prohlídce městského centra zasedli
členové výboru ke svému jednání.
Zámecký areál Dětského domova v Jablonném v Podještědí.
Výbor projednával kromě závěrů z minulé výborové schůze řadu organizačních záleţitostí,
např. podání ţádosti o zaplacení poplatku do FICE Inter, ţádost o dotaci na činnost FDD na rok
2004, kalendář sportovních a kulturních akcí, přípravu krajských kol ve sportovních hrách,
pověření jednotlivým pořadatelům Nejmilejšího koncertu. Speciálním bodem byla příprava
organizace jarního semináře v Uherském Hradišti. V oblasti zahraniční spolupráce vzal výbor na
vědomí změnu ve sloţení výboru FICE Inter a informaci, ţe Conceil Féderal se bude v roce 2004
konat v Sofii (Bulharsko). Výbor dále zrušil členství ve FDD paní Olze Bačové (odchod do
důchodu) a přijal nového člena, pana Mgr. Miroslava Jirmana z DDŠ a SVP České Budějovice –
Šindlovy Dvory. Rovněţ jednohlasně schválil návrh jmenovat pana Dalibora Korejse čestným
členem FDD. Dále se výbor zabýval pokladní zprávou za rok 2003 (k 31.12.2003 činil zůstatek na
všech účtech 141 547,45 Kč), doporučil, aby pan Karel Heller jednal s paní Livií Klausovou o
moţnosti dotace z prostředků Nadace manţelů Václava a Livie Klausových, pověřil paní Janu
Pilnou, aby zabezpečila konání podzimního semináře FDD v hotelu Jezerka v Postupkách u Seče,
a to v termínu 21. – 22.10.2004.
3. jednání výboru FDD ČR, Uherské Hradiště, 21. dubna 2004
V pořadí jiţ třetí jednání nově zvoleného výboru FDD proběhlo den před konáním jarního
semináře v Uherském Hradišti. Po příjezdu do města se všichni jeho členové krátkodobě stali
hosty místního dětského domova, odkud se po obědě a prohlídce tohoto moderního zařízení vydali
na radnici k oficiálnímu přijetí. Na přátelské posezení s místostarostkou, během něhoţ se
seznámili s historií a současností města, navázala prohlídka radnice a poté alespoň centra
Uherského Hradiště s přilehlými náměstími, nově zbudovanou obchodní pasáţí, vinotékou apod.
K pracovnímu jednání zasedli členové výboru v prostorách salonku hotelu Grand. Výbor se
zejména seznámil s podrobným rozpisem následného dvoudenního semináře, jednotliví členové
byli pověřeni konkrétními úkoly. Dále se výbor zabýval konáním celostátního kola v lehké atletice
(DD Solenice, 4. – 6.6.), turistického srazu (DD Česká Kamenice, 21. – 27.6.) a zejména celostátní
přehlídkou Nejmilejšího koncertu (DD Chomutov, 28. – 30.5.), schválil přijetí nových členů FDD,
pana Pavla Macíčka, soc. pracovníka a vychovatele DD Nový Jičín a paní Jany Valentové, sociální
pracovnice DD Přerov, projednal návrh na zvýšení členských poplatků na 200,- Kč, zabýval se
9
pozváním na Koncert mladé Evropy v Maďarsku (účast 5 dětí z DD Uherské Hradiště a 5 dětí z DD
Uherský Ostroh) a ţádostí o podporu ředitele DD Vizovice v případě plánovaného sloučení dvou
školských zařízení. V neposlední řadě výbor pověřil Mgr. Jana Pavlase pořízením programu pro
tvorbu webových stránek a současně jejich aktualizací.
Členové výboru krátce před přijetím na radnici v Uherském Hradišti.
Odborný seminář v Uherském Hradišti, 22. – 23. dubna 2004
Téma: „Krize autority ve výchově. Respektovat a být respektován“
Místo konání: Střední zdravotnická škola, Uherské Hradiště
Počet účastníků: 111 + 6 lektorů
Přednášející:
 PhDr. Zdeňka Bezděková, psycholog PPP v Uherském Hradišti
 Mgr. Dagmar Pitnerová, ředitelka Střediska sociální prevence v Olomouci
 PhDr. Pavel a Taťjana Kopřivovi, PhDr. Jana Nováčková, PhDr. Dobromila Nevolová,
Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání
Účastníci semináře naslouchají přednášce Mgr. Dagmar Pitnerové.
10
Krize autority ve výchově - zamyšlení
PhDr. Zdeňka Bezděková, psycholog PPP Uherské Hradiště
Zadané téma mne velmi zaujalo. Ráda bych se s vámi nad mnoha otázkami, které mě v této
souvislosti napadají, zamyslela. Jiţ zpočátku musím otevřeně přiznat, ţe na spoustu z nich
neznám odpověď. V dnešní době, kdy se zprávy, které se na nás hrnou ze všech sdělovacích
prostředků, podobají spíše černé kronice, je mnohdy téměř nemoţné dopracovat se k objektivnímu
pohledu na věc. Mé úvahy vycházejí z mé dvacetileté praxe poradenského psychologa, který
pracuje s dětmi i jejich rodiči. Vy vlastně stojíte na místě rodičů a máte je zastoupit tam, kde jiţ
nejsou schopni výchovnou péči a vlastně jakoukoliv péči svým dětem poskytnout. Naše zkušenosti
mohou být odlišné. Dalším východiskem mých úvah je Terapie pevným objetím a rodinná terapie
podle Jiřiny Prekopové. Prošla jsem dlouhodobým záţitkovým výcvikem, který jako první v pořadí
uspořádala tato terapeutka u nás v Čechách a její myšlenky mne značně ovlivnily.
Vraťme se tedy k danému tématu. Pokusím se formulovat některé otázky, které by měly být
východiskem našich úvah. Moţná budou znít nelogicky a odpověď na ně je nasnadě. Např., jaký
význam má autorita ve výchově? Má vůbec autorita a její působení ve výchově význam? Nebylo
by v dnešní době lépe přistupovat k výchově bez autority, aby z našich dětí vyrůstali sebevědomí
jedinci? Existuje tedy vůbec krize autority?
Vztah k autoritě předávají rodiče svým dětem prostřednictvím vzorů chování od počátku jejich
vývoje. Prvními autoritami se tak stávají rodiče. Pokud jsou schopni dát dítěti proţít pocit jistoty a
bezpečí a vztah k dětem je bezvýhradně láskyplný, pak dítě autoritu rodičů přijímá. Rodičovská
autorita je přirozená a je dána oboustranným vztahem mezi rodičem a dítětem. Dítě do určitého
věku přejímá hodnoty, které uznává rodina, a někdy se s touto hierarchií ztotoţňuje po celý ţivot.
Ve vývoji člověka jsou období, kdy se proti autoritám přirozeně bouří, odmítá je. Dokud dítě není
schopno činit vlastní rozhodnutí, je odkázáno na vzory. Jenom pomocí vzorů si můţe vytvořit
základ pro své jednání. Proč se tedy stane, ţe tento přirozený vývoj nefunguje, a to i přes velkou
snahu rodičů? Jednou z cest, která by nás mohla dovést k odpovědi na tuto otázku, je skutečnost,
ţe ne vţdy respektujeme platné zákony veškeré existence.
1. zákon protikladů – polarita
Lze říci, ţe od doby velkého třesku, od prvopočátku existence světa a stvoření člověka existují
dvě protikladné polarity: + / -, ano / ne, dobro / zlo, světlo / tma apod. Tento zákon je základním
kamenem všech filosofií, a to jak např. křesťanské, tak také např. dialektického materialismu.
Tomuto zákonu polarity je podřízena kaţdá pozemská forma energie.
Člověk touţí po středu, ale je schopen jej dosáhnout pouze tehdy, pokud připustí protikladné
stránky své bytosti. Pak je schopen dosáhnout vyváţené osobnosti. Není to ţádný statický stav,
ale dynamický děj, neustálý střet protikladů. Zkusme zauvaţovat, jak můţe tento střet polarit
vypadat v praxi.
 vítězství negativního pólu – ze strachu před zklamáním nikdy nenaváţu blízký vztah a zničím
moţnost někoho milovat
 potlačení jednoho z pólů – nepřipouštím, ţe existuje něco negativního, nepříjemného (ten,
kdo nepoznal ţízeň, neví, jak chutná voda); jak se můţe cítit dítě, které zaţívá jen svobodu bez
omezení? Jak můţe toto dítě bez omezení vědět něco o svobodě? Jak můţe ocenit výhodu
obsaţenou ve slově ano, jestliţe nezná ne? Je-li zablokován jeden pól, je zablokován i druhý.
Pokud si nepřipustím nenávist, nemohu plně proţít lásku. Pak zůstávám v afektivní
ambivalenci, která je dlouhodobě nesnesitelná (matky hyperaktivních a těţce zvladatelných
dětí).
 vydělení z duality
+ pokud se nedokáţu prosadit a pouze se přizpůsobuji, stává se ze mne otrok vlastního já
- pokud se pouze prosazuji, jsem bezohledný, panovačný egoista
Dost často je toto postoj pokrytců, kteří vidí zlo jen ve druhých, a proto si myslí, ţe mají právo
je soudit.
 stírání protikladů – z kaţdého pólu máme jenom kousek. Nestojíme si ani za svým ano, ani
za svým ne. Jsme nejednoznační, ambivalentní. Neuvolněná energie nás ţene do neklidu, do
nejistoty (dost často zdroj neklidu u hyperaktivních dětí).
11
Díky protikladům dostává dětský svět obrysy a ty mu musí ukázat rodiče. Kdyţ tak neučiní,
je pro dítě obraz skutečnosti nejasný.
2. zákon pohybu – rytmický pohyb (rytmus je původně řecké slovo a znamená průběh hybné
síly), opakující se spojení mezi dvěma tóny.
Rytmus je pořádající síla pro ţivotní energii. Všechno ţivé je provázeno kosmickými rytmy. Noc
– den, tlukot srdce, vdech – výdech. Rytmický tlukot srdce je to, co dítě slyší jako první v lůně
matky. Dokud jsou tyto rytmické pohyby v harmonii, není si jich člověk vědom a cítí se dobře.
Teprve, kdyţ průběh vázne, uvědomí si onu nutnost rytmu. Průběh ţivota člověka je vloţen do
rozmanitých rytmů a ty jej zase včleňují do pozemského a kosmického řádu. Aby si dítě vytvořilo
vlastní biorytmus, musí se ve svém okolí s rytmem setkat, rodiče mu jej musí zprostředkovat.
Dojde-li k očekávanému rytmu, zakouší dítě pra-důvěru. Bezpečné zakoušení očekávaného vede
k pocitu bezpečí a rytmicky tělesně zakoušená rovnováha zase k rovnováze duševní. Rytmus
spojuje a vytváří vazbu. Rytmus je blahodárný, je-li zdrojem řádu, a zároveň tomu, co se má stát,
dává svobodu. Pokud tento rytmus dítě nezakouší, musí se samo uvést do pohybu, který mu
rytmus připomíná (kývání hlavou v postýlce ze strany na stranu, klátivý pohyb na kolínkách,
mávání rukama). Čím víc je dítě v zajetí svých náhradních rytmů, tím méně se umí přizpůsobit
vnějšímu okolí.
3. zákon růstu a zrání
Člověk ve svém vývoji prochází jednotlivými fázemi. První tělesné vjemy, které probíhají, jsou
prvními ţivotními zkušenostmi (hmat – tlak, vysoká teplota – bolest).
Pohyb a rovnováha – orientace v prostoru, vyrovnávání polohy těla.
V těle matky v hnízdě – teplo, měkko, rytmické pohyby první komunikace.
Porodem vazba na matku přetrvává, teprve kolem třetího roku je potřeba odpoutat se a projevit
vlastní vůli – „já“.
Pokud nerespektujeme zákon růstu a zrání u dětí, můţeme je nepřiměřeně zatěţovat tím, ţe
očekáváme, ţe dítě zvládne určité situace, ač na ně není zralé. Například v domnění, ţe
vychováváme samostatného jedince necháme dítě rozhodovat o tom, co by měli za něj měli
rozhodnout rodiče. Vede to k tomu, ţe dítě pak nerespektuje ţádné rodičovské rozhodnutí a stává
se z něj malý tyran nebo na druhé straně je neklidné, podráţděné, neurotické, nejisté, protoţe
necítí ze strany rodičů jistotu a bezpečí. Vzpomeňte si, kolikrát si v určité situaci, kdy člověk stojí
před závaţným rozhodnutím, přejeme: „kéţ by za mě rozhodl někdo, komu můţu bezmezně
důvěřovat!“. Pokud je člověk dospělý, je schopen rozhodnout a také nést za svá rozhodnutí
odpovědnost.
Druhým extrémem je situace, kdy rodiče nerespektují u svého dítěte proces zrání, rozhodují za
něj a neuvolní tak vazbu, která se stává pro takové dítě břemenem na celý ţivot. Důvody jsou
různé. Někdy rodiče vidí v dětech prostředníky k uskutečnění svých vlastních snů a nenaplněných
ambicí, jindy ze strachu z vlastního osamění připoutávají opuštěné matky své děti k sobě a
závislost si vynucují citovým vydíráním.
Trapková a Chvála uvádějí:
V rodinném systému se střetávají dva principy, mužský a ženský, dítě je musí rozeznávat. Dítě
mezi nimi jakoby osciluje. Pro dítě mateřský princip má vztah k vnitřnímu životu v rodině, mužský,
otcovský k vnějšímu světu.
Setkání v mateřském světě je čas ke zrání – ten nelze zvenčí urychlit a slouţí k synchronizaci
fyzických systémů
Setkání v otcovském světě vede k tréninku a otuţování. Konečným cílem je separace – nedostatek
času pro separační procesy vede k poruchám.
12
4. řád v rodinném systému
Ze zákona duality a ve vázanosti do rytmu a stupňů zrání vyplývá další zákonitost, a to je řád
v rodinném systému. Jedná se o archaické řády nepsané, ale prověřené zkušenostmi, které
upravují naše mezilidské vztahy. Dodrţování těchto řádů rozhoduje o tom, zda se naše vztahy
budou odehrávat v pokoji a lásce nebo se rozpadnou.
1) Kaţdá rodina vytváří svůj systém, kaţdý, kdo je přiveden do rodinného systému jej vytváří a
má nárok na své místo v něm. Jde a to, aby člověk nepopíral nebo nepotlačoval , ale smířil se
v plném vědomí situace, vzal do srdce. Nejde o hodnocení a odsouzení viny či neviny, nýbrţ o
ochotu chápat a milovat.
2) Vztah mezi muţem a ţenou vychází z jejich odlišností a jejich vztah musí být v rovnováze, brát
a dávat.
3) Rodičovství jako nová kvalita a jednota. Vzájemný vztah rodičů je primární a má přednost před
vztahem k dítěti.
4) Rodiče jsou zpočátku zralejší neţ dítě a jsou to oni, kdo ve vztahu k dítěti dávají (pocit bezpečí,
potrava, vzor …). Teprve v průběhu růstu se dítě učí přijímat také povinnosti.
5) Ve vázanosti do časového řádu má právo na první místo, kdo přichází první, pak druhý atd.
Kaţdé místo má svá vlastní práva a povinnosti.
6) První manţelské spojení si zachovává právo na první místo, coţ znamená, ţe mu náleţí
váţnost prvenství. To platí i o dětech, které z tohoto manţelství pocházejí.
Ztráta tradičních forem péče o dítě
Dříve byl člověk začleněn do společenství jako jsou širší rodina, církev, národ a byl na nich
závislý. Předcházející generace tvořila ochranné vrstvy nastupující generaci (slupky cibule), opak
(rychlený salát). V současné době můţe s nimi být spojen volně. V organizované společnosti si
stačí sám a má moţnost pěstovat nikdy nevídaný individualismus.
Pokud se chtěl člověk dříve něco dozvědět o cizích zemích, musel číst, cestovat, vyměňovat si
zkušenosti. Dnes má k dispozici počítač, internet. Počítač se nezlobí, kdyţ jsme hrubí, musíme jej
pouze umět obsluhovat. Technika změnila všechny tradiční hodnoty. S námahou, kterou musel
člověk vynakládat, aby dosáhl cíle, získávaly věci větší hodnotu. Dnes má cenu zejména to, co
přináší zisk, co se dá měřit, počítat a co je uţitečné. Vnitřní duchovní a náboţenské hodnoty mají
cenu daleko menší. V této souvislosti bych ráda uvedla rozdíl mezi účelem a smyslem.
Účel má začátek a konec – já potřebuji tebe a ty potřebuješ mě.
Smysl nebývá časově omezen, smysl jde za rámec účelu. Smysluplná činnost nemusí být
funkcionalizovaná (hudba, výtvarné umění). Například dítě nemá pro rodiče ţádnou funkci, vše je
ospravedlněno jeho bytím, jeho existence je dána láskou a milostí. Naše doba je zaměřena
výkonově a ztrácíme na lineární přímce času hloubku proţívání. Ve výchově je nutno investovat
bez ohledu na cíl a přínos. Je to láska bez podmínek.
Jaká je vlastně dnešní výchova?
Upustili jsme od autoritativní výchovy a sklouzli jsme k opačnému extrému. Je nasnadě tvrdit,
ţe pravda je někde uprostřed, a co je to uprostřed? Abychom tento střed nalezli, musíme
vyvaţovat kontrasty. Nelze ţít ani vychovávat děti v přesvědčení, ţe není třeba zaţívat
nepříjemnosti ţivota. Proti bolesti máme prášky, proti škodám způsobených poţárem pojištění
apod. Vlastní já svobodného člověka se rozvíjí aktivním proţíváním vlastní vůle, cítěním a
myšlením a k tomuto cíli vedou vzor, spontánní jednání a vedení. Paradoxem je, má-li být člověk
svobodný, aby byl nejdříve závislý (jistota hnízda). Výchova přijatelná pro dítě je taková, jejímţ
cílem je dovést dítě ke svobodě. Svoboda a láska jsou nejvyšší lidské hodnoty, které k sobě
neodmyslitelně patří.
Co znamená pojem autorita?
Podívala jsem se do slovníku, kde stojí: „Autorita – váţnost, jako výraz výjimečného postavení
jedince či instituce, obvykle stojí na znalostech, zkušenostech a výsledcích práce“.
13
Nejprimitivnější formou autority je fyzická moc. Formální autorita je daná místem v hierarchickém
uspořádání skupiny. Neformální autorita spočívá v dobrovolném uznání převahy jednotlivce
v určité oblasti. Autoritu charismatická osoba získává díky své výrazné osobnosti nebo
schopnostem. Pravá autorita spočívá v etickém principu ctít druhého, člověk zohlední podmínky a
skutečné potřeby druhého jedince. Nejbezpečnější ochranou proti falešné autoritě je, ţe rodiče
dodrţují stejná pravidla, jaká stanovili dítěti (Kdyţ chci, aby dítě zareagovalo na první zavolání,
musím se stejně chovat vůči němu).
Shrnutí:
Hovořili jsme jiţ o dvou extrémech - autoritativní a neautoritativní výchově. Kompromis mezi
nimi nic neřeší. Zde je nutno ctít zákon protikladů neboli zákon polarity. Orientovat se mezi dobrem
a zlem se dítěti daří, kdyţ je dobro spojeno s radostí a jasným ano, zatímco zlo se zlobou se
zřetelným ne.
Rodiče by měli dítěti podle stupně jeho vývoje a zrání v první fázi poskytovat pocit bezpečí a
jasných hranic. Teprve potom můţe dítě rozvíjet svou vůli a chuť k osamostatnění. Výchova bez
lásky by byla drezúrou. Vychovávat dítě znamená především přijmout je se všemi jeho
zvláštnostmi a milovat je. Výchova je záleţitostí srdce a trpělivosti.
Nejdůleţitějším předpokladem pro výchovu je vztah. V dnešní době však poznáváme čím dál
více opak vztahu – ztrátu kontaktu. Zpřetrhané nebo uvolněné vazby na matku jsou dítětem
proţívané jako trauma.
Ţijeme v době, kdy dle rčení s vaničkou vyléváme i dítě. Ţili jsme v nesvobodě a chceme proto
nyní zaţívat svobodu naprostou a také ji poskytnout našim dětem. Chceme a potřebujeme
z našich dětí vychovat nebojácné a tvořivé bytosti, které se budou umět prosadit v současných
tvrdých podmínkách konkurence. Je dobré, ţe se dnešní rodiče snaţí o uvědomělou výchovu
svých dětí. Dnešní děti vyrůstají v čase, kdy se vlastně vyostřuje boj mezi ničivými a tvořivými
silami. Měly by být proto dobře připraveny:
 aby uměly rozlišovat mezi dobrem a zlem
 aby měly cit pro hodnoty, které jsou jim předávány dědictvím, které má být zachováno
 aby silnou vůlí, odolností a ochotně snášely krize a zklamání
 disponovat optimistickým ţivotním postojem
 s ochotou otevřeně vyjádřit své pocity, řešit mezilidské konflikty, smiřovat se, být solidární
 projevovat úctu ke stvoření (vzdát se částí své svobody a výhod, aby šetřily např. přírodu před
negativními zásahy člověka – proţívaná ekologie)
 milovat jiné jako sebe sama
Jak uţ jsem na začátku uvedla, vy zastupujete rodiče. Zákonodárci by vám měli tedy umoţnit
mít ve výchově moţnost dávat svěřeným dětem zakoušet dualitu. Jednoznačně sdělované ano a
ne. Jak jsem zjistila, díky novému zákonu je vám tato moţnost odepřena. Jak se mají děti naučit
rozeznávat mezi dobrem a zlem, kdyţ je jim vlastně vše dovoleno. Jen pokud zakouším
nedostatek něčeho, pak můţu proţít dostatek. Dítě musí mít jasně stanovené hranice a jejich
překročení je vţdy spojeno s důsledným ne (omezení sankce). Pokud nerespektování hranic nic
neznamená, pak vám byla odebrána moţnost vychovávat a vaše poslání bylo okleštěno na
uspokojování potřeb a dohled nad dětmi. Jak jsou pak tyto děti připraveny snášet ţivotní krize a
omezování?
A jsem zase na počátku našich společných úvah. Jak se nám daří být autoritami pro naše
děti? Jsme pro ně těmi správnými vzory a přirozenými autoritami? Jednu ze svých knih nazvala
Jiřina Prekopová „Děti jsou hosté, kteří hledají cestu“. Buďme jim tedy po určitý čas dobrými
průvodci a pevnými ukazateli na rozcestích ţivota.
Pouţitá literatura:
Prekopová, J.: Kdyţ dítě nechce spát. Portál 1997
Prekopová, J., Schweizerová, Ch.: Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. Portál 1993
Prekopová, J., Schweizerová, Ch.: Neklidné dítě. Portál 1993
Prekopová, J.: Empatie. Grada 2004
Chvála, Trpková: Rodinná terapie psychosomatických poruch. Portál 2004
14
Respektovat a být respektován
Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání, Vinohradská 109, 130 00 Praha 3
PhDr. Pavel Kopřiva, Taťjana Kopřivová
Výzkumy ukazují, ţe tím nejlepším předpokladem vývoje morálního a zodpovědného chování a
určitou pojistkou proti tomu, aby námi druzí manipulovali a zneuţívali nás ke svým cílům, je vysoká
sebeúcta. Pouze člověk, který si váţí sám sebe, se dokáţe s úctou a respektem chovat také ke
druhým lidem. Za jeden z nejdůleţitějších výchovných úkolů proto povaţujeme pomáhat dětem
rozvíjet jejich sebeúctu a tím současně i úctu k druhým lidem a k veškerému ţivotu.
Sebeúctou (která neznamená totéţ co sebevědomí) rozumíme vědomí vlastní hodnoty a
jedinečnosti, pozitivní přijetí sebe sama, ţivotní pocit, který by se dal charakterizovat slovy „být
dobrý mezi dobrými“ (nikoliv být lepší neţ druzí). Vysoká sebeúcta otevírá cestu rozvoji tvořivosti a
iniciativy. Člověk s vysokou sebeúctou se necítí ohroţen druhými lidmi a novými situacemi, je
otevřený vůči změně, je připraven celoţivotně se vzdělávat a pracovat na sobě.
Jsme přesvědčeni, ţe nestačí mít děti jenom rád. Vedle lásky potřebujeme zakoušet
stejně bohatou měrou také úctu a uznání. Je proto nutné rozvíjet partnerské, na vzájemné
úctě a respektu zaloţené vztahy dospělých mezi sebou stejně jako dospělých a dětí.
Postupy při oprávněných poţadavcích vůči druhým lidem – dětem i dospělým
1. POPIS + SPOLUÚČAST DRUHÉ STRANY
 Popis toho, co vidíme:
„Tabule je popsaná.“
„Jirko, tvůj mokrý ručník zůstal na zemi.“
„Na podlaze jsou papírky.“
 Popis problému (po popisu můţe následovat otázka typu „Co s tím uděláme – uděláš?“)
„Jendo, za poslední týden jsi dvakrát nedonesl domácí úkol. Co s tím uděláš?“
„Oba si chcete hrát právě teď se stejnou hračkou. Co s tím uděláte?“
„Ráno jsme se dohodli, že večer umyješ nádobí. Co s tím uděláš?“
„Slíbila jsem, že půjdeme ven, ale začíná pršet. Co navrhujete?“
2. POSKYTNUTÍ INFORMACE
 O tom, co je právě potřeba:
„Děti, hledám nůžky.“
„Budeme potřebovat čítanku na str. 38.“
 O zvyklostech a pravidlech:
„Ve třídě se přezouváme.“
„Řekli jsme si, že nebudeme mluvit hrubě.“
„Boty patří do botníku.“
 O důsledcích:
„Když se mléko nedá do ledničky, může zkysnout.“
„O tašky v uličce se snadno zakopne.“
„Když si nečistíme zuby, mohou se nám začít kazit.“
 O postupu:
„Štětec se po skončení práce musí vymýt v ředidle.“
„Nejdřív je potřeba posbírat z podlahy hračky a potom vyluxovat.“
3. UMOŢNĚNÍ VÝBĚRU
 Co:
„Děti, můžete si vybrat cvičení A,B nebo C.“
„Vezmeš si svetr nebo mikinu?“
 Jak:
„Vykoupeš se nebo osprchuješ?“
„Chceš vyzkoušet ústně nebo písemně?“
15


Kdy:
„Vyneseš ten koš se smetím hned nebo až dočteš článek?“
„Uděláš ten zapomenutý úkol po vyučování nebo ho přineseš zítra?“
S kým:
„Uklidíš ty hračky sama nebo to uděláme spolu?“
„Mám tě vyzkoušet z těch slovíček já nebo řekneš strejdovi?“
4. JEDNA VĚTA (s oslovením)
„Děti, zuby.“
„Jirko, stránka 55.“
„Kubo, bunda.“
5. „JÁ – VÝROK“
„Opravdu mi vadí, že k sobě nejste slušní.“
„Zlobí mě opakovat něco dvakrát.“
„Mám vztek, když zakopnu o ty boty na schodech. Chci, abyste je dali do botníku.“
6. VZKAZ (cokoliv z bodů 1 – 5)
„Vadí mi, že se bavíte.“ (vzkaz, který učitel mlčky předá dvojici žáků)
„Jsem opravdu rozzlobená. Pomohlo by mi, kdybyste mě nechali půl hodiny v klidu.“
7. „ANALÝZA ÚSPĚCHU“ – OTÁZKY DÍTĚTI
 co mu uţ jednou (či vícekrát) pomohlo zvládnout situaci
„Minulý týden jste do školy odcházeli v pohodě. Čím to bylo?“
 co by se muselo změnit, aby bylo schopno situaci zvládat
„Co by muselo být jinak, abych ti nemusela připomínat, že si máš večer vyčistit zuby?“
Postupy při oprávněných poţadavcích – další souvislosti:
a) Z neefektivních způsobů komunikace, jakými jsou např. vyčítání a obviňování, vyhrožování,
příkazy, zákazy a pokyny, zesměšňování a shazování, nadávky, ironie, poučování, kázání a
moralizování, varování, „mučednické“ výroky a citové vydírání, srovnávání, prorokování, křik si
dítě vyvodí, ţe jej povaţujeme za málo schopné, špatné, nespolehlivé atd., coţ jeho chování
spíše jenom zhorší. Nabízené komunikační dovednosti naopak dítěti sdělují, ţe jej povaţujeme
za schopné, milé a ţe věříme, ţe jakmile si problém uvědomí, něco s ním udělá. posilujeme tak
jeho sebeúctu.
Dalším rizikem neefektivních způsobů je, ţe dítě pochopí situaci jako boj o moc. V té chvíli jiţ
nejde o oprávněnost poţadavku, o dodrţování pravidel, vše se soustředí na to, kdo vyhraje. Ať
vyhraje dospělý nebo dítě, dítě se učí, ţe to důleţité v ţivotě je vyhrát, ne spolupracovat.
b) Efektivní způsoby komunikace:
 POPIS umoţňuje koncentraci na problém, neútočí na charakter.
 INFORMACE pomáhá vidět smysl poţadavků a dává moţnost rozhodnout se. Pozor na rady
(„měl bys …“, „udělej to takhle“)! Informace bývají většinou formulovány v 1. osobě mnoţného
čísla nebo v 3. osobě obou čísel. Pokyn či rada jsou vyjadřovány v 2. osobě.
 VÝBĚR nespouští boj o moc, podporuje vnitřní motivaci a zodpovědnost.
 JEDNO SLOVO pouţíváme raději s oslovením, aby nezaznělo jako povel. Je vhodné
v situacích, kdy je dítěti zcela zřejmé, co se od něj očekává.
 „JÁ – VÝROK“ je komunikační dovednost, jak vyjádřit své negativní pocity, aniţ bychom
útočili na charakter druhého. Zároveň sdělujeme, ţe si váţíme sami sebe.
16
1. Sdělení o tom, co proţíváme, a to v 1. osobě jednotného čísla:
„Já mám vztek, když …“(NIKOLI: „Ty mě tak zlobíš!“)
„Nelíbí se mi, když …“
„Nechci, abys …“
„Je mi nepříjemné, když …“
„Rozčiluje mě, že …“ (NIKOLI: „Vy mě tak rozčilujete!“)
„Nejsem si jistá, jestli ti dobře rozumím.“ „Mrzí mě, že …“
2. Sdělení důvodu našich pocitů – pokud moţno popisem situace:
„Nelíbí se mi, když používáš tyto výrazy.“
„Vadí mi, že jste nedodrželi dohodu.“
Je důleţité nepokazit tuto část obviňováním.
3. Je-li to vhodné, můţeme sdělit svá očekávání, jak by se situace měla řešit nebo jak
by mělo vypadat přijatelné chování:
„Očekávám, že tato slova nebudeš používat, a ť už jsem u toho nebo ne.“
„Chtěla bych, abys mi řekl hned, žes něco zapomněl, a nečekal, až na to přijdu.“
„Očekávám, že se mi omluvíš.“
Někdy je vhodné po pouţití já - výroku odejít, aby nebyla situace vnímána jako nátlak a
boj „kdy z koho“.
Měli bychom děti učit pouţívat já – výroky.
Kdyţ jsme svědky konfliktu mezi dětmi (nebo děti na sebe ţalují), nabídněme jim, aby řekly o
svých pocitech útočníkovi:
„Nelíbí se mi, když mi tohle říkáš.“
„Nechci, abys mi bral bez dovolení moje věci.“
„Vadí mi, když mě pošťuchuješ.“
Pokud útočník reaguje negativně nebo posměšně, mělo by dítě já – výrok zopakovat a odejít.
„Ale mně to stejně vadí. Já to nechci …“
Pozor na pokyny a rady typu:
„Běž a řekni Jirkovi, jak se teď cítíš.“
Namísto pokynů poskytneme informaci:
„Možná by bylo dobré, kdyby Jirka věděl, jak ti je.“
 VZKAZ neprovokuje konflikt, protoţe neobsahuje útočný tón hlasu (tón hlasu je důleţitý u
všech předchozích způsobů – můţe pokazit i „správná“ slova).
 V mnoha situacích je dobré začít nejdřív empatií a aţ po ní pouţít další komunikační
dovednosti, které můţeme různě kombinovat:
„Jendo, vím, že máš nemocnou maminku a asi máš o ni starost (empatie), ale tento týden je to
už podruhé, co jsi se nenaučil.“ (popis) „Očekávám, že s tím něco uděláš.“ (já-výrok) „Zvládneš
to sám, nebo chceš, aby ti pomohl někdo ze spolužáků?“ (výběr)
17
4. jednání výboru FDD ČR, Jablonné v Podještědí, 1. a 2. června 2004
Čtvrté jednání výboru FDD ČR se jiţ podruhé uskutečnilo na základě pozvání Mgr. Vlastimila
Faltýnka a pro výhodné ubytovací podmínky v prostorách Dětského domova v Jablonném
v Podještědí. Tentokrát proběhlo bez jakýchkoliv oficiálních setkání v ryze pracovní atmosféře.
Nově zrekonstruované prostory pro rodinnou skupinu DD v Jablonném.
Po kontrole závěrů z minulé výborové schůze došlo na hodnocení jarního semináře. Ze zprávy
vyplynulo, ţe se díky účasti členské základny jednalo pouze o mírně ztrátový seminář. Všeobecně
byl seminář hodnocen kladně, a to zejména díky dobrému ubytování a ještě lepšímu, mimořádně
zdařilému společenskému večeru. S mírnými rozpaky se setkaly některé příspěvky, které, zdá se,
byly poněkud mimo běţnou realitu práce s dětmi v zařízeních pro výkon ústavní výchovy.
Výbor se dále věnoval hodnocení celostátního 13. kola Nejmilejšího koncertu, které proběhlo
28.5. aţ 30.5.2004 v Chomutově. Přípravě akce byla věnována bezesporu mimořádná péče, i kdyţ
pořadatelům se v jejím průběhu nevyhnulo několik organizačních obtíţí. Na základě řady
připomínek zástupců jednotlivých zúčastněných domovů přijal výbor FDD opatření, spočívající
jednak v budoucím dohledu zástupců výboru FDD nad přípravou celostátních kol, jednak v podobě
účasti delegátů FDD na regionálních kolech - dozor nad dodrţováním jednotných propozic, které
budou zaslány všem pořadatelům regionálních i celostátního kola v roce 2005.
Výbor poté projednal pořádání regionálních kol v lehké atletice v roce 2005, konstatoval, ţe
tato kola musí být ukončena do dubna, souhlasil s návrhem na převedení místa účtu do KB Kolín,
akceptoval návrh pokladníka na zvýšení pokladního limitu na 20.000,- Kč.
Speciálním bodem jednání byla příprava podzimního semináře, jehoţ organizací byla pověřena
Mgr. Jana Pilná; výbor s definitivní platností potvrdil jeho termín a místo konání, určil téma a
stanovil okruh hostů – přednášejících.
V oblasti zahraniční spolupráce bylo odesláno do FICE Inter hodnocení práce FDD, výbor vzal
na vědomí zprávu o konání CF v Dánsku a pozvání na příští CF do Skotska, které z důvodu
vysokých nákladů nemůţe být akceptováno.
V oblasti členské základny výbor souhlasil s přijetím nových členů, a to Jaroslava Dvořáka,
DDÚ Nový Bohumín a Věry Pukové, soc. pracovnice DD a SŠ Vrbno pod Pradědem a navrhl zrušit
členství u těchto členů: Babková Jana, Červenková Jaroslava, Čurda Jiří, Dunajčíková Věra,
Dvořáková Sophia, Grimová Eva, Hegedüsová Jindra, Horbasová Hana, Mužíková Eva, Nácovská
Božena, Němečková Eva, Nováková Alena, Parmová Eva, Pašková Jana, Picek Miroslav,
Sedláčková Jana, Staněk Jiří, Štulová Jarmila, Švarcová Hana, Toul Jan, Vejnarová Jana.
18
5. jednání výboru FDD ČR, Býchory (u Kolína), 2. září 2004
Ke svému dalšímu jednání se výbor FDD ČR sešel v Dětském domově se školou v Býchorech
nedaleko Kolína, opět v plném počtu. Části jednání se tentokrát účastnili i hosté, a to ředitel
hostitelského zařízení, pan Mgr. Aleš Bureš, který přítomné seznámil s historií zařízení a pozval je
na prohlídku areálu, a paní Alena Nováková, ředitelka DD Sázava, která na jednání přinesla návrh
na realizaci samostatného finále (malých) dramatických forem předváděných v rámci regionálních
kol Nejmilejšího koncertu, jeţ jsou vzhledem ke sloţitosti technického zabezpečení a mnohdy
delším časům vystoupení vyňaty z moţnosti postupu do jeho národního finále.
Na programu jednání byly zejména kontrola závěrů z minulé výborové schůze a podrobná
příprava podzimního semináře s aktualizací přehledu pozvaných přednášejících a organizačním
zabezpečením. Výbor se znovu seznámil s přehledem pořadatelů regionálních kol v lehké atletice
a se zabezpečením Mezinárodních závodů v lehké atletice v roce 2004, jejichţ pořadatelem jsou
slovenští kolegové 17. – 19.9.2004 (doprovodem 38 účastníků byli za FDD pověřeni pánové Hart a
Heller), vzal rovněţ na vědomí informaci, ţe pořadatelem turistického srazu v roce 2005 bude
Dětský domov v Čeladné.
V oblasti zahraniční spolupráce se výbor seznámil se zněním podrobné zprávy z FICE Inter
(mezinárodní kontakty na předsedy a místopředsedy členských zemí jsou samostatně vloţenou
přílohou tohoto bulletinu), vzal na vědomí informaci o jednání o nemoţnosti řady zemí účastnit se
mezinárodních jednání z finančních důvodů a přijal návrh na zjištění podmínek pro uspořádání CF
nebo kongresu v České republice.
V poměrně dramatickém jednání týkajícím se pořádní národního finále Nejmilejšího koncertu
v roce 2005 výbor zásadně nesouhlasil s návrhem uspořádat jej znovu v Chomutově, a to na
základě záměru převáţně mezinárodní účasti, kdy by ČR byla zastoupena pouze maximálně 40
účinkujícími, které by si vybral pořadatel. Přesto výbor FDD doporučil tuto akci „zaštítit“. Při
zachování termínu 27. – 29.5.2004 byl přijat návrh, aby uspořádáním národního finále byl pověřen
DDŠ Býchory.
Mezi členy FDD ČR byli přijati: Pavel Bukač, učitel DDŠ Býchory; Aleš Bureš, ředitel DDŠ
Býchory; Helena Fukalová, sociální pracovnice DD Slezská Ostrava; Vladislava Greifová, zástupce
ředitele DDŠ Býchory a Petr Kubíček, vychovatel DDŠ Býchory.
V rámci „různého“ se poté členové výboru zabývali např. přípravou bulletinu, provozem
webových stránek, moţností uspořádat národní finále Nejmilejšího koncertu na severu Moravy,
stanoviskem ANV a FDD ve věci „napadení“ Dr. Pilaře z MŠMT ČR v tisku, hodnotící zprávou
z republikového finále lehkoatletických závodů apod.
Z jednání výboru v prostorách DDŠ Býchory.
19
VÝSLEDKOVÁ LISTINA
XIII. ROČNÍKU MEDZINÁRODNÝCH ŠPORTOVÝCH SÚŤAŢÍ DĚTSKÝCH DOMOVOV
ČESKA, MAĎARSKA A SLOVENSKA
DETSKÉ MESTEČKO – DETSKÝ DOMOV RODINNÉHO TYPU TRENČÍN – ZLATOVCE
SLOVENSKÁ REPUBLIKA, 17. – 19. SEPTEMBRA 2004
kategória: staršie ţiačky
DISCIPLINA
beh na 60 m
beh na 800 m
štafeta 4x60 m
hod kriketkou
skok do výšky
skok do diaľky
volejbal
MIESTO
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
VÝKON
8:81
9:19
9:22
9:31
9:69
10:10
2:50,25
2:50,88
3:03,91
3:07,20
3:09,00
3:11,20
34:34
37:10
38:04
49:80 m
41,00 m
38,70 m
37,40 m
33,90 m
24,00 m
130 cm
125 cm
125 cm
125 cm
125 cm
100 cm
465 cm
438 cm
398 cm
381 cm
381 cm
335 cm
MENO A PRIEZVISKO
NÁRODNOSŤ
Szabo Petra
Maďarsko
Vavrová Gabriela
Česko
Pospíšilová Markéta
Česko
Szabová Zuzana
Slovensko
Búdová Mária
Slovensko
Polgár Agnes
Maďarsko
Bartizaová Romana
Česko
Vadúrová Barbora
Česko
Gyurácsová Monika
Slovensko
Varga Klára
Maďarsko
Šimočková Júlia
Slovensko
Onodi Renata
Maďarsko
Česká republika
Slovenská republika
Maďarská republika
Peknhausová Petra
Česko
Gáţiková Ingrid
Slovensko
Srbková Aneta
Česko
Varga Klára
Maďarsko
Szirotnyáková Veronika
Slovensko
Polgár Agnes
Maďarsko
Ruţecková Věra
Česko
Vrábelová Marie
Česko
Varga Erzsebet
Maďarsko
Petrovská Klaudia
Slovensko
Kubaliaková Veronika
Slovensko
Onodi Renata
Maďarsko
Szabo Petra
Maďarsko
Varga Erzsebet
Maďarsko
Vavrová Gabriela
Česko
Szabová Zuzana
Slovensko
Vrábelová Martina
Česko
Petrovská Klaudia
Slovensko
Slovenská republika
Česká republika
Maďarská republika
20
kategória: starší ţiaci
DISCIPLINA
beh na 60 m
beh na 1 200 m
štafeta 4x60 m
vrh guľou
skok do výšky
skok do diaľky
minifutbal
MIESTO
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
1.
2.
3.
VÝKON
8:00
8:22
8:38
8:51
8:53
8:93
4:00,93
4:09,25
4:17,76
4:22,20
4:31,70
33,40
34,80
36,39
10,10 m
9,16 m
9,10 m
7,76 m
140 cm
130 cm
125 cm
125 cm
115 cm
479 cm
468 cm
445 cm
436 cm
428 cm
-
MENO A PRIEZVISKO
NÁRODNOSŤ
Redai Antonín
Česko
Hudec Štefan
Slovensko
Palúchnik Patrik
Česko
Rátz Pál
Slovensko
Radič Bela
Maďarsko
Szabo Janos
Maďarsko
Šimčík Ivan
Česko
Kováčik Pavel
Česko
Mitru Peter
Maďarsko
Rátz Pál
Slovensko
Gombar Mihal
Maďarsko
Česká republika
Slovenská republika
Maďarská republika
Hodík Pavel
Česko
Hudec Štefan
Slovensko
Kováčik Pavel
Česko
Teru Robert
Slovensko
Hodík Pavel
Česko
Löwy Erik
Česko
Mitru Peter
Maďarsko
Bertovič Michal
Slovensko
Čerkes Miroslav
Slovensko
Palúchnik Patrik
Česko
Machač Michal
Česko
Hudec Štefan
Slovensko
Radič Bela
Maďarsko
Szabo Janos
Maďarsko
Maďarská republika
Slovenská republika
Česká republika
CELKOVÉ BODOVÉ HODNOTENIE:
1. Česká republika
2. Slovenská republika
3. Maďarská republika
127 bodov
72 bodov
60 bodov
21
6. jednání výboru FDD ČR, Ústupky, 20. října 2004
Šesté jednání výboru FDD ČR bylo na programu den před konáním podzimního semináře.
Členové výboru se sešli 20. října 2004 dopoledne v Chrudimi v budově Regionálního muzea.
Z organizačních důvodů byla z jednání uvolněna paní Ivana Lacková. Po fotografování před
sochou chrudimského rodáka Josefa Ressla bylo prvním důleţitým bodem společného programu
přijetí na radnici místostarostou města Chrudimi odpovědným za školství, panem Mgr. Petrem
Řezníčkem, který výbor seznámil s přehledem školství na území Chrudimska, zejména
s problémovou situací spojenou s řešením přemístění DDŠ a SVP v Hrochově Týnci. Po krátké
procházce centrem města členové výboru ještě navštívili unikátní Muzeum loutkářských kultur
sídlící v Mydlářovském domě a poté se jiţ přesunuli do místa konání podzimního semináře, do
hotelu Jezerka leţícího v centru krajinné oblasti Ţelezné hory v blízkosti obce Seč, v oblasti zvané
Ústupky.
Výbor zkontroloval závěry minulého jednání, vzal na vědomí, ţe příspěvek do FICE Inter byl
z MŠMT ČR odeslán a změna sídla byla nahlášena příslušným orgánům. Hlavním bodem jednání
byla poté konkrétní příprava nadcházejícího semináře. V rámci mezinárodní spolupráce byli
členové výboru seznámeni se zněním zprávy z kongresu ve Skotsku. Organizační záleţitosti se
týkaly zejména konání:
 celostátního finále Nejmilejšího koncertu (Kolín, 27. – 29.5.2005),
 mezinárodní přehlídky kulturních aktivit s názvem „Můj koncert“ (Chomutov, 3. – 5.6.2005),
 celostátního kola Sportovních her (Solenice, 10. – 12.6.2005),
 celostátního turistického srazu (Čeladná, 21. – 26.6.2005)
 přehlídky malých jevištních forem (Praha, říjen 2005).
Mezi členy FDD ČR výbor přijal Mgr. Drahoslavu Prollovou, zástupkyni ředitele DDŠ Šindlovy
Dvory a Jitku Tesařovou, sociální pracovnici ÚSP Červený Hrádek. Z evidence byli vyřazeni:
Bohuslav Mecner, Renata Ikriová (ukončení členství na vlastní ţádost k 20.10.2004).
Mgr. Pavlas poţádal, aby členové výboru ve svých regionech oslovili i zájemce o zveřejnění
přehledu akcí či autorských článků, popř. zajímavostí, které by mohly být zveřejněny v bulletinu.
V různém se výbor ještě zabýval např. propagačními materiály, pozváním zástupců FICE Inter na
týdenní pobyt v ČR, moţností získat pro děti – účastníky Sportovních her dresy na památku a
zejména moţností uspořádat jarní seminář ve Stráţnici (14. – 15.4.2005).
… ve stálé expozici Muzea loutkářských kultur.
22
Odborný seminář v Ústupkách (u Seče), 21. – 22.10.2004
Místo konání: Hotel Jezerka
Počet účastníků: 118 + 12 lektorů
Téma: „Uplatňování práv a povinností dětí při jejich výchově v zařízeních náhradní rodinné
péče. Spolupráce s orgány sociálně právní ochrany, soudy, policií a kanceláří
veřejného ochránce práv.“
Přednášející:
 JUDr. Hana Nová, soudkyně Obvodního soudu v Praze
 JUDr. Helena Svobodová, soudkyně Obvodního soudu v Praze
 PhDr. Pavel Janský, ředitel DDÚ v Hradci Králové
 Mgr. Jana Gürtlerová, vedoucí oddělení SPO, Magistrát města Hradce Králové
 Mgr. Dagmar Kubánková, náměstkyně, Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové
 PhDr. Lenka Průšová, odbor rodinné politiky a sociální práce, MPSV
 PaedDr. Pavel Bártík, školní inspektor – metodik, ČŠI
 plk. JUDr. Milan Kapek, velitel SKPV Středočeského kraje
 Mgr. Anna Šabatová, vedoucí kanceláře veřejného ochránce práv
 MUDr. Radim Uzel, CSc., sexuolog, předseda Společnosti pro plánování rodiny a sex. výchovu
Účastníci semináře postupně přijíţdějí …
Vše je připraveno k zahájení …
23
Práva a povinnosti dětí v zařízeních ústavní výchovy:
PhDr. Pavel Janský, ředitel DDÚ a SVP Hradec Králové
Práva a povinnosti dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné
výchovy jsou vymezena v § 20 zákona č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné
výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o
změně dalších zákonů. Konkrétní výklad a aplikace těchto práv musí být v souladu s nejvyšší
právní normou, tedy s Úmluvou o právech dítěte a Listinou základních práv a svobod. Práva dětí
vyjmenovaná v zákoně č.109 jsou uvedena v obecné rovině a způsob jejich konkrétní aplikace
v jednotlivých školských zařízeních je předmětem často velmi důrazných kontrol pověřených
subjektů, jejichţ pohled a výklad je často značně rozdílný.
Pokusím se proto tuto oblast pojednat v širším kontextu, tedy na základě popisu některých
relevantních charakteristik současné společenské situace, majících konkrétní vliv na problematiku
systému ústavní péče včetně krátké úvahy o možných příčinách. Na tomto základě zmíním některé
z důležitých principů a přístupů při výchově dětí, vztahujících se zejména k modelu výchovného
stylu, socializace a vývoji morálky včetně problematiky práv, svobod a odpovědnosti za jednání.
V tomto kontextu následně uvedu konkrétní požadavky a rozpory při aplikaci výkladu práv a
svobod dětí ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, pokusím se doporučit příslušné
formulace ve vnitřních řádech domovů a vhodný způsob jejich realizace. Na závěr se pokusím
ukázat vztah oprávněných zájmů dítěte respektující jeho práva i povinnosti k aktuálním
požadavkům a potřebám změn systému náhradní výchovné péče. Resume celého příspěvku, které
se pokusím vysvětlit a obhájit, je názor, že vývoj a socializace dítěte, zahrnující jak rozvoj emocí,
morálky, tak i výchovný přístup včetně hodnocení a vymezování práv i svobod, musí vždy
obsahovat i svůj intolerantní, tedy omezující rozměr.
I. Postavení ústavní výchovy v aktuálním společenském kontextu:
V současnosti stále častěji informují sdělovací média veřejnost o případech selhávání ústavní
výchovy a tato sdělení dokládají zločiny dětí, kterých se dopouštějí především na útěku z ústavů.
Pro větší srozumitelnost a razantnost často předkládají alarmující výroky například o tom, ţe
většina dětí z ústavů se ţiví zločinem.
Tyto společenské postoje a nálady ještě více prohlubují takzvaní „ochránci dětských práv“,
kteří pod tímto vznešeným cílem, ale bez schopnosti nebo ochoty vnímat realitu, popisují ústavní
výchovu jako společenský přeţitek, plodící deprivanty a zločince.
Je nutné si uvědomit, ţe problematika ústavní výchovy je celospolečenský problém a její
úroveň odráţí aktuální hodnoty, postoje, úroveň sociálního cítění, ekonomické moţnosti i politické
priority. Má vztah ke kvalitě školského systému, postavení rodiny včetně reálné moţnosti její
podpory. To vše ovlivňuje ve svém důsledku nejen rozsah a kvalitu poskytované péče, ale
současně i charakteristiky dětí do ústavní výchovy umísťovaných.
Přestoţe ústavní výchova prochází v posledních letech výraznými pozitivními změnami, má
stále mnoho nedostatků a rozhodně není ideálním místem pro výchovu dětí. Je ale nutné, aby si
kritici ústavní výchovy uvědomili, ţe se do ústavů dostávají děti, pro které je ústav často jediným
reálným řešením jejich situace. Děti z rodin kriminálních agresorů, alkoholiků, děti vrácené
z neúspěšné pěstounské péče nebo děti, o které nikdo nestojí.
Pokud tedy její kritika má být konstruktivní, musí nejen pravdivě, tedy objektivně informovat,
ale také hledat nápravu ve vztahu k celospolečenské realitě. Neboť je známo i z historických
souvislostí, ţe často právě nejvíce škody a zla způsobili lidé s krásnými myšlenkami a ideály, ale
bez vztahu k realitě a moţnostem jejich faktického uskutečnění. V tomto duchu je moţno chápat
zatracování ústavní výchovy a zdůrazňování potřeby lásky a harmonického vztahu v prostředí
rodin. Tato krásná představa se ale často potýká se zásadním názorovým omylem, ţe lepší je pro
výchovu dítěte i špatná rodina neţ dobrý ústav. Časté případy utýraných a zneuţívaných dětí
v rodinách jsou toho krutým důkazem.
24
Některé související charakteristiky vybraných oblastí:
1. Analýza současné situace: ( data získaná Výzkumným ústavem pro kriminologii)
a) celkově patrný nárůst antisociálních tendencí dětí a mládeţe
b) sniţuje se věková hranice dětí s asociálními projevy
c) asociální jednání dětí se častěji vyznačuje vysokým stupněm brutality a bezcitnosti, s
výraznou absencí veškerých norem, pravidel a sníţením chápání odpovědnosti za své
jednání (tj. anomický syndrom)
2. Charakteristika dětí umísťovaných ve školských zařízeních pro výkon ÚV a OV:
a) vzestup agresivního jednání, niţší odpovědnost, ovladatelnost a respektování autorit
b) vykazují niţší školní znalosti a zájem o vzdělání
c) u 70% časté absence ve škole (únik ze školy)
d) u 60% únik od rodičů a ţivot v partě (riziko vzniku kolektivní identity)
e) vysoký výskyt poruch v emociální sloţce osobnosti, včetně psychiatrických intervencí
f) stoupl počet dětí z rozvrácených, neúplných a kriminálně zatíţených rodin
3. Charakteristika rodin dětí umísťovaných do ústavní výchovy:
a) nízká sociokulturní úroveň spojená se závaţným zanedbáváním základních potřeb dítěte
(cca 70% rodin)
b) významné procento rodičů s psychickou zátěţí, zneuţíváním alkoholu nebo s delikvencí
c) opakované fyzické týrání dětí (cca 20% rodin)
d) pohlavní zneuţívání v rodině (5% rodin)
Sumarizace: nejvyšším rizikem v rodinách ve vztahu k poruchám chování dětí s agresivními
projevy se ukazuje:
 Fyzické násilí v rodině
 Alkoholismus
 Neúplná rodina
 Selhání výchovné autority muţe
II. Moţné příčiny vzestupu sociálně patologických projevů (agresivity a násilí) mezi dětmi:
O příčinách se vedou mezi odborníky i laickou veřejností časté diskuse a je zřejmé, ţe je jich
celá řada. Problémem ovšem zůstává shodnout se a vymezit základní reálná řešení, která by měla
šanci na konkrétní dílčí změnu současné kritické situace. Musíme se rozhodnout, zda chceme
opravdu situaci řešit a pak tedy pomocí fungujících ověřených metod a dostupných opatření, nebo
zda budeme nadále situaci pouze mapovat a sentimentálně vzdychat o jejích příčinách, jako je
například nedostatek zájmu a lásky v rodinách, nevýhodách a nákladnosti ústavů nebo existenci
mediálního a virtuálního násilí, které nemůţeme, bohuţel, reálně ovlivnit. Pokusím se nastínit
jeden dle mého názoru ze základních existujících modelů, majících vliv na příčiny vzestupu
sociálně patologického chování dětí včetně nárůstu jejich agresivity:
Po „listopadu 89“ došlo k výrazné změně společenské situace, ke změně sociálního klimatu,
kdy se naše společnost otevřela plně myšlenkám tolerance lidských práv a svobod. Tento
bezesporu pozitivní společenský vývoj bohuţel nebyl vţdy podloţen dostatečně silným a funkčním
právním rámcem, který by tyto změny zaštítil. Souvisejícím módním trendem se stala liberální,
svobodná, nestresová výchova, kladoucí si za cíl prostřednictvím neomezujícího přístupu vychovat
z dětí silné, sebevědomé a vyrovnané individuality.
Někteří psychologové i pedagogičtí pracovníci poté počali stále častěji poukazovat na negativní
dopady ve výchově dětí, kdy příliš liberální výchova bez potřebné dimenze řízení nestanovuje
zřetelné limity, neučí odpovědnosti, nevytváří potřebnou frustrační toleranci a vědomí, ţe
mezilidské vztahy mají své hranice a normy.
Absence reţimu a nízká strukturovanost této výchovy často bývá pro děti paradoxně frustrující,
postrádá jistoty, s nebezpečím rozvoje emočních poruch, včetně tendencí k rizikovému chování.
Nekriticky a nepodmíněně pozitivní vztah k dítěti, bez vyváţenosti práv a svobod s povinnostmi a
odpovědností, můţe reálně představovat podporu egoismu a sobectví.
25
Tyto dvě velmi významné charakteristiky současného vývoje, tedy společenský a výchovný
liberalismus se dostávají do prudkého nesouladu s výraznými aktuálními charakteristikami
současné vysoce výkonově zaměřené trţní společnosti, kladoucí vysoké nároky na individuální
schopnost prosadit se a vybudovat kariéru. V prostředí konkurence, soutěţe a vnějšího ocenění je
seberealizace jedince kladena na hodnotový vrchol a nadřazena výchově humanistických ideálů
jako je altruismus, ohleduplnost, skromnost nebo čestnost.
Ve výkonově zaměřených školách, které reflektují společenskou zakázku, se tento trend
projevuje přílišným důrazem na racionálně poznatkový aspekt výchovy bez dostatečně pevného
emočního hodnotového vztahu.
Výsledkem těchto výrazných antagonistických tendencí je nárůst emočních problémů dětí,
potažmo jejich problémového chování, neboť školní požadavky vnímají jako nepřijatelné, frustrující
a přinucení k námaze školní práce jako omezení své svobody. Tu chápou především jako možnost
jednat bez vnějšího omezení, pouze dle vlastní vůle, nikoliv jako jednání dle vnitřního poznání, co
je správné, potřebné a nutné (tedy vnímání svobody jako poznané nutnosti). Pro jejich osobnost je
typická krátkodobá motivace a netolerance ke všemu, co je omezuje. Dle svých osobnostních
dispozic hledají různé kompenzační nebo únikové mechanismy, ke kterým patří velmi často
záškoláctví, agrese nebo příklon k partě s reálným rizikem vzniku skupinové identity a asociálních
hodnot. K nejvíce ohroženým dětem patří zvláště děti výchovně zanedbané nebo intelektově
podprůměrné, neboť nestačí požadovanému tempu soutěže. Tím je bezprostředně ohrožen pocit
jejich vlastní hodnoty s reálným nebezpečím prožitku méněcennosti a opět sociálně nepřijatelnou
kompenzací.
III. Základní principy a přístupy při výchově dětí ( model socializace, vývoj morálky,
výchovný styl, práva, svoboda, odpovědnost)
K problematice práv a svobod dětí se úzce váţe také problematika výchovných metod,
výchovných opatření a přístupů. V tomto kontextu je dobré zmínit některá fakta, která by měla dle
mého názoru ve svém důsledku ovlivňovat naplňování a způsob realizace práv dětí v ústavní
výchově.
Chování dítěte je vţdy výslednicí genetických dispozic, které tvoří rámec potencionálních
moţností, prostředí a výchovy. Veškerý postnatální vývoj přestavuje formování genetického
základu, jinými slovy platí, ţe veškeré psychosociální vlivy jiţ od nejútlejšího dětství indukují
reorganizaci mozkových struktur na jejich mikroskopické úrovni.
Existují ranné vývojové etapy, tzv. kritická vtiskovací období, která jsou výjimečně citlivá pro
stimuly určitého druhu. Pokud se v daném vývojovém období dítěti nedostane těchto specifických
podnětů v náleţité kvalitě i kvantitě, jsou moţnosti rozvoje určitých funkcí mozku nenávratně
omezeny nebo ztraceny (př. zavázání očí u mláďat zvířat v ranné kritické vývojové etapě způsobí
nedostatek optických stimulů, coţ má za následek nevytvoření odpovídající mikroskopické
struktury optického kortexu s následkem jiţ celoţivotní slepoty, přestoţe zrakový analyzátor není
nikde poškozen). Podobné zákonitosti platí nejen pro vývoj řeči nebo některých dalších
kognitivních funkcí, ale například i pro rozvoj emocí a morálky. Tyto zákonitosti je třeba brát
v potaz při práci s těţce deprivovanými dětmi nebo naopak pro eliminaci rizik celoţivotních
následků deprivačního prostředí.
Dle současných poznatků je zjištěno, ţe morální vývoj má nejen své sociální, ale i biologické
kořeny. Je závislý v počátcích vývoje mnohem více na vizuálních neţ na verbálních vjemech (př.
oční kontakt s matkou a výraz jejího obličeje, dále doplněn taktilní a zvukovou stimulací tvoří
základy tzv. protokonverzace, která podmiňuje a vytváří základy emočního vztahu a současně také
mění hladiny neurotransmiterů a endogenních opiátů v mozku dítěte). Asi do 1. roku věku sestává
mateřské chování z 90-ti % z poskytování pozitivních vzruchů, lásky, péče, her atd. Po 1. roce
(kolem 16. -18. měsíce v období batolete) se chování matky začíná dramaticky měnit. Začíná dítě
častěji omezovat, vydává nutné příkazy, zákazy, dochází k nutné eliminaci osobní svobody (př.
počátek toaletního tréninku, zákaz experimentace s nebezpečnými předměty apod.). Socializace
začíná mít výrazné rysy intolerance. Za nedodrţování pokynů, příkazů a norem matka trestá dítě
emočním odpojením (někdy i symbolickým fyzickým potrestáním), které je pro dítě určitým
stresem. Dítě se učí postupně přizpůsobovat, zvládat a lépe rozumět svým negativním emocím.
Na tomto základě se u něj počíná vyvíjet pocit studu, který je tzv. primární (preverbální) emocí a
objevuje se ve věku kolem 14. – 16. měsíců (pocit viny vzniká aţ v období řečovém). Stud je tedy
26
primárním donucovacím mechanismem socializace a také nejobtíţněji zvládanou emocí. Za
společensky neţádoucí chování trestá matka dítě emočním odpojením, které má účinky
parasympatického šoku, spojené s negativními proţitky (je zajímavým poznatkem, ţe tento typ
podráţdění je zprostředkováván především mediátorem acetylcholinem, který má dle současných
poznatků výrazný vztah k paměti). Pocit studu a příslušné negativní emoce se tak výrazně podílejí
na vzniku podmíněných reflexů, na základě kterých jsou mechanismem zvnitřňování budovány
další morální pravidla a normy. Pro dítě je rozhodujícím faktorem, jak dlouho tato stresová reakce
trvá. Je-li emoční odpojení rychle nahrazeno opětovným emočním spojením, nenechává
neţádoucí následky, naopak je velmi adaptabilní a prospěšné (posiluje rozvoj vznikající frustrační
tolerance). Dítě si pak dobře pamatuje, co nesmí, a socializace probíhá bez problémů.
Z tohoto modelu vývoje morálky lze odvodit i model výchovného stylu, kdy platí, ţe musí
obsahovat jak dimenzi emočního vztahu, tak i dimenzi řízení a vymezovat zcela zřetelně nejen
práva dětí, ale i jejich nedílné povinnosti a odpovědnost za své jednání.
Dítě si tak postupně na základě konfrontace se sociálními normami vytváří vlastní individuální
normy, které jsou rozhodující pro vývoj jeho sebepojetí a sebehodnocení. Domnívá-li se, ţe se
chová konzistentně s normami, které uznává, proţívá pocit sebeuspokojení a sebeúcty.
Samozřejmě recipročně existuje i opačný vztah. Také platí, ţe způsob mravního usuzování a
úroveň přijatých hodnot ovlivňuje a má odraz v praktickém chování a jednání.
IV. Poţadavky a rozpory při aplikaci výchovného modelu práv, svobod a povinností dětí
v rámci ústavní výchovy:
Domnívám se, že teprve na základě těchto poznatků a souvislostí je dobré se blíže a
konkrétně zabývat problematikou chápání realizace práv, svobod a povinností dětí umístěných
v náhradní péči včetně chápání a rozumění termínu „oprávněný zájem dítěte“.
Nejčastější rozpory a neporozumění v tomto smyslu vznikají při konfrontaci představ některých
kontrolních subjektů s konkrétními ustanoveními vnitřních řádů školských zařízení v oblasti práv a
povinností dětí včetně způsobu jejich praktické aplikace v praxi. V tomto smyslu jsem také vyjádřil
v otevřeném dopise řediteli odboru speciálního školství, panu Dr. Pilaři nesouhlas se závěry a
stanovisky České školní inspekce v rámci některých provedených kontrol dětských domovů se
školou spádové oblasti DDÚ Hradec Králové.
Dle mého názoru jsou některá stanoviska inspekce výrazně ovlivněna razantním tlakem tzv.
„pseudohumanistů“ a „ochránců dětských práv“, usilujících o otevření a liberalizaci reţimu
školských speciálních zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Jsem přesvědčen, ţe tento
tlak nejen ţe není v zájmu výchovy, tedy i v zájmu dětí samotných, ale ţe se také projevuje velmi
kontraproduktivně ve vztahu k resocializačnímu programu těchto zařízení, potaţmo i k bezpečnosti
jejich provozu.
Pro názornost uvedu některá konkrétní stanoviska a poţadavky inspekce vůči školskému
zařízení v období, které těsně předcházelo tragickým událostem v Olešnici, kdy byli obviněni dva
svěřeni tohoto domova ze spoluúčasti na vraţdě důchodkyně.
V inspekčním protokolu je uvedeno, ţe ve vnitřním řádu zařízení a v rámci vyplývajících
realizovaných činností docházelo k porušování následujících práv dětí (kopie protokolu - viz.
příloha):
a) porušováno právo dětí na rozvíjení tělesných, duševních a citových schopností a sociálních
dovedností tím, že účast v kroužcích a zájmových útvarech ve městě nebo v zařízení je
podmiňována stupněm hodnocení v systému hodnocení,
b) porušováno právo dětí opustit samostatně se souhlasem pedagogického pracovníka zařízení
za účelem vycházky tím, že vycházky byly součástí praktikovaného systému hodnocení a byly
de facto poskytovány pouze za odměnu,
c) porušováno právo dětí na udržování kontaktu s osobami odpovědnými za výchovu tím, že
návštěvy u osob odpovědných za výchovu byly součástí systému hodnocení a byly
umožňovány v závislosti na chování dětí,
d) jako výtka bylo uvedeno, že poměr režimových řízených a volnočasových aktivit nebyl
v rovnováze.
Ve zprávě bylo konstatováno, ţe vnitřní řád v návazných kapitolách vztahujících se k právům
dětí a k opatřením ve výchově práva dětí omezuje a v některých oblastech porušuje, a přesto byl
Dětským diagnostickým ústavem schválen.
27
Stanovisko diagnostického ústavu:
Realizace zmíněných požadavků vyplývajících z inspekční zprávy v konkrétní situaci
speciálního školského zařízení může (mohla) vést k ohrožení zdárného vývoje dětí i k ohrožení
bezpečnosti provozu zařízení ve vztahu k dětem i občanům obce.
Zdůvodnění:
Systém hodnocení dítěte musí obsahovat výrazný motivační faktor v nutné návaznosti na
individuální charakteristiku osobnosti dítěte, jeho chování a jednání, ve vztahu ke konkrétním
specifickým situacím.
Opatření ve výchově, upravující volný pohyb dítěte (po zařízení i mimo něj), jeho návštěvy u
zákonných zástupců i míra řízených reţimových činností mají přímý vztah k realizaci zvoleného
reedukačního programu, souvisejícího s úpravou problémového chování i minimalizací rizika
ohroţení vývoje dítěte, včetně bezpečnosti jeho i okolí. Proto povaţuji rozhodování o těchto
reţimových opatřeních plně v kompetenci speciálního výchovného zařízení. Není možné je apriori
považovat za omezování či porušování nezadatelných práv dětí na volný pohyb a samostatný
výběr činností a programu bez vztahu k hodnocení jejich osobnosti, chování a souvisejících
potencionálních rizik.
Způsob výkladu realizace práv dětí Českou školní inspekcí by zcela znemoţnil uplatnění
jakéhokoliv efektivního reedukačního a resocializačního systému školských zařízení pro výkon
ústavní výchovy. Akceptace práva dítěte na volnou návštěvu svých zákonných zástupců mimo
školské zařízení a tím i mimo moţnou kontrolu výchovných pracovníků bez vztahu k hodnocení
chování dítěte, zohledňujícímu i odborně vyhodnocená rizika jeho selhání v podobných volných
situacích, povaţuji právě ve vztahu k často vysoce problémovým rodinám našich dětí za zcela
nepřijatelné. Takto chápána a uplatňována práva dětí by také znemoţnila potřebnou specifikaci
výchovného reţimu i příslušných školských zařízení ve vztahu k osobnosti umísťovaných dětí.
Současná situace v rozporu se stanovisky inspekce naopak zřetelně ukazuje potřebu více
uzavřeného reedukačního systému s nutností maximální diverzifikace opatření ve výchově ve
vztahu k diagnostice dětí a návaznému reţimu a hodnotícímu systému, který vţdy zachová
základní práva dětí, ale současně má schopnost konfrontovat s důsledky jejich chování a přijetí
povinností i odpovědnosti.
Domnívám se, ţe zřizovatel (potaţmo stát) musí jasně definovat zakázku pro svá speciální
zařízení, tedy ne jen odpovědnost za výkon činnosti, ale i jejich nezadatelné a nezpochybnitelné
kompetence (ve vztahu k zákonným právům dětí) a současně vyjasnit postoj i vůči podobným
poţadavkům, výkladům a stanoviskům inspekce včetně dalších subjektů.
Není přípustné, aby se v souvislosti s útěky dětí, páchajícími trestnou činnost, zastíral výchozí
systémový problém nedostatečných legislativních kompetencí lacinými medializovanými
proklamacemi o porušování práv dětí, vycházejícími ze závěrů veřejně dostupných inspekčních
zpráv (jako tomu bylo v případě tohoto zařízení).
V. Doporučení k formulacím některých ustanovení, týkajících se práv a svobod dětí ve
vnitřních řádech domovů a jejich realizace:
V rámci vnitřního řádu domova a jeho realizace je nutné zdůraznit i obhájit, ţe hodnotící
systém, mající vůči dětem srozumitelnou a motivující výstupní podobu v konkrétně uplatňovaném
systému odměn a „trestů“, vychází z komplexní diagnostiky osobnosti dítěte, analýzy jeho chování
a vyhodnocení příslušných potencionálních rizik selhání v reálných situacích. Nejde tedy o
mechanicky uplatňované odměny nebo sankce, například dle mnoţství získaných bodů a
související omezení práv dětí na volný pohyb a výběr činností, ale o promyšlená výchovná
opatření, mající samozřejmě podobu písemných záznamů i vyhodnocení v dokumentaci dítěte.
Nesprávnost apriorního chápání a uplatňování práv dětí bez přihlédnutí k jejich osobnostním
rysům a hodnocení je nejlépe moţno dokumentovat na extrémních případech nutného reţimu pro
nezletilé delikventy, dětské vrahy, děti závislé na drogách nebo výherních automatech, které
přestoţe nemají často nařízenou ochrannou výchovu, nemůţe je odpovědný a soudný ředitel
domova pustit na volnou vycházku nebo návštěvu rodiny v původním patologickém prostředí, kdy
je více neţ jasné, ţe i přes případné vzorné chování v domově velmi pravděpodobně mimo jeho
kontrolu selţou.
28
Podobně musí být přistupováno i k velmi často kontrolovanému naplňování práva a poţadavku
osobního volna dětí. To také nemůţe být pojímáno mechanicky bez přihlédnutí k individuálním
potřebám a osobnostním charakteristikám dětí. Jeho rozsah i způsob realizace musí být
individuálně diferencován a příslušné rozhodnutí je v odpovědnosti domova, který jediný dítě
dostatečně zná a aktuálně hodnotí.
VI. Aktuální potřeby v systému náhradní výchovné péče:
Závěrem svého příspěvku
bych rád zdůraznil, že zájem a práva dětí souvisí i
s charakteristikou a prioritami péče, která jim je poskytována. Pokud použijeme v zájmu
zjednodušení obecně model poruch chování jako hlavní důvod pro umístění dětí do speciálních
školských zařízení, je zřejmé, že v zájmu odpovídajícího odborného a efektivního zajištění nemůže
celý rozsah problémů a specifické péče zaštítit jeden resort.
Vzdělávání i výchova musí být vţdy poskytována prostřednictvím speciálních pedagogů ve
všech typech zařízení bez ohledu na zřizovatele, ale ta by se měla lišit dle svých specifik, metod a
prioritních cílů základní péče. Pokud je porucha chování dítěte ve svém těţišti podmíněná zejména
výchovným selháním a reálná prognóza úpravy je dosaţitelná především pedagogickými
prostředky, měl by být resort školství schopen ve svém speciálním zařízení poskytnout
odpovídající péči.
V mnoha případech je ale závaţný problém dítěte příznakem psychické poruchy nebo
onemocnění a pak by měl odpovídající ústavní péči i pro nezletilé bez ohledu na věk zajistit resort
zdravotnictví. Mediálně známým příkladem potřebnosti tohoto typu péče můţe být kauza
nezletilého „sexuálního vraha“ z Kladenska. V současné praxi se školská zařízení ještě potýkají
s určitým nevelkým procentem nezletilých dětí, které nejsou schopné zvládnout ani pomocí
speciálně pedagogických metod, u nichţ selhává terapeutické působení včetně nabízených odměn
nebo dostupných „trestů“. Jedná se o velmi nebezpečné nezletilé delikventy s asociálními
osobnostními rysy, kteří jiţ nejsou schopni soucitu ani navázání kvalitních sociálních vazeb. Svými
brutálními agresivními útoky ohroţují celé své okolí včetně pedagogů. V jejich úvahách a motivech
nehraje roli budoucnost ani obava z následků chování. Opět jako mediálně známý příklad můţe
být uveden nezletilý agresor z Příbramska, který dlouhodobě terorizoval obyvatele obce a
opakovaně utíkal ze všech typů ústavů.
Protoţe těţištěm péče v případě těchto nezletilých bude především ochrana společnosti a
náročná snaha o jejich resocializaci s reálně moţným dosaţitelným cílem pouhého dílčího
účelového přizpůsobení pravidlům a normám společnosti, domnívám se, ţe by vzhledem
k odpovídajícím kompetencím a nutným prostředkům neměl v těchto případech nést odpovědnost
resort školství, ale měl by jej převzít resort spravedlnosti na základě legislativní úpravy sníţení
hranice trestní odpovědnosti. Dle mého názoru teprve na základě efektivní součinnosti všech
zúčastněných resortů a příslušných speciálních zařízení za účinné spolupráce soudů bude moţné
nejen poskytovat problémovým dětem odpovídající péči s významným dopadem v oblasti sociální
prevence, ale současně se podaří výrazně sníţit dětský pocit beztrestnosti a neodpovědnosti za
své jednání, který v mnoha případech stojí v počátcích jejich problémů a je základem pozdějších
trvalých povahových změn.
29
Kontrolní činnost ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy
nebo ochranné výchovy ve školním roce 2004/2005
PaedDr. Pavel Bártík, školní inspektor – metodik
1. Kvalifikační předpoklady pracovníků
Plnění podmínek psychické způsobilosti a bezúhonnosti dané ustanoveními § 18 odst. 1 a 2, §
19 a § 42 odst. 4 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy
ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně
dalších zákonů.
2. Povinná dokumentace
Vedení povinné dokumentace ve smyslu § 34 zákona č. 109/2002 Sb., a § 16 vyhlášky č.
334/2003 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve
školských zařízeních
3. Práva a povinnosti dětí umístěných v zařízení
Dodrţování ustanovení § 20 zákona č. 109/2002 Sb.,
4. Opatření ve výchově
Dodrţování ustanovení § 21 a § 22 zákona č. 109/2002 Sb.,
5. Podrobnosti o organizaci a o zabezpečování výchovně vzdělávací činnosti v zařízeních
Dodrţování ustanovení § 3 a § 4 vyhlášky č. 334/2003 Sb.,
Poznámka k bodu č. 2
Při samostatných státních kontrolách bude kontrolována osobní dokumentace dětí, které jsou
v evidenčním stavu daného zařízení. Při inspekcích postačí vzorek, o jehož velikosti rozhodne
vedoucí týmu.
Nejčastější nedostatky zjišťované při inspekční činnosti (práva a povinnosti dětí):
 ve vnitřních řádech nejsou uvedena všechna práva dětí stanovená zákonem č. 109/2002 Sb.,
 ve vnitřních řádech jsou uvedeny povinnosti dětí nad rámec zákona (např. úhrada škody
způsobené na zařízení)
 jsou uţívána opatření ve výchově, která jdou nad rámec zákona (pobyt u osob odpovědných
za výchovu jako odměna nebo jeho zákaz jako trest)
 kolektivní tresty za prohřešek jednotlivce
 sniţování kapesného nad rámec zákona č. 109/2002 Sb., omezování jeho vyuţití pro osobní
potřebu dítěte
 plošné zákazy samostatných vycházek (např. v jednom zařízení nebyl po dobu 2 let nikdo
z chlapců na samostatné vycházce)
Ústí nad Labem 2004-11-01
30
Organizační záleţitosti probírá předseda FDD Mgr. Jiří Hart.
K netrpělivě očekávaným patřilo vystoupení Mgr. Anny Šabatové.
Bonbónek na závěr – přednáška sexuologa MUDr. Radima Uzla.
31
7. jednání výboru FDD ČR, Pardubice, 22. listopadu 2004
Sedmé jednání výboru FDD ČR se konalo v prostředí Dětského domova v Pardubicích a
zúčastnili se jej všichni členové. Jedním z prvních bodů jednání bylo zhodnocení podzimního
semináře. V této souvislosti vyslovil předseda FDD poděkování Mgr. Janě Pilné za jeho výbornou
přípravu a vlastní organizaci. Díky místu konání, kvalitě ubytování a stravy, skladbě
přednášejících, celkovému počtu účastníků a zejména poměru mezi výší vybraných seminárních
poplatků a náklady na konání semináře mohl být tento seminář vyhodnocen jako velmi úspěšný.
Výbor dále souhlasil s místem a termínem konání jarního semináře (Stráţnice, 14. – 15.4.2005),
za jehoţ hlavní téma zvolil „Právní aspekty činnosti zařízení pro výkon ústavní výchovy“. Podzimní
seminář by se poté měl konat jiţ podruhé v České Lípě 13. – 14.10.2005 a jeho tématem by mělo
být „Ukončení pobytu zletilých nezaopatřených osob v zařízeních pro výkon ústavní výchovy“.
Hovořit by se mělo o moţnostech získávání bydlení a zaměstnání mladých lidí opouštějících po
dosaţení zletilosti zařízení pro výkon ústavní výchovy, vyřizování dávek státní sociální podpory,
pomoc státu, obcí, nadací apod.
Výbor se dále zabýval nutností rozeslat dětským domovům – organizátorům regionálních kol
Nejmilejšího koncertu pověřovací dopisy konstatoval, ţe vzhledem k faktu, ţe se jedná o kola
regionální a nikoliv celostátní, nelze na jejich pořádání poţadovat od MŠMT ČR příspěvek. Vše je
na schopnosti jednotlivých organizátorů, zda na konání soutěţe získají prostředky např. z darů,
grantů či rezerv krajských úřadů … V oblasti zahraniční spolupráce pan Karel Heller seznámil
členy výboru s návrhem zvacího dopisu pro členy FICE Inter. Výbor ještě přijal za člena FDD ČR
paní Veroniku Bronczekovou, sociální pracovnici DD Melč.
Pohled do areálu Dětského domova v Pardubicích.
32
Název zařízení dle znění zřizovací listiny
Adresa (+ další údaje)
V …………………………. dne ……………………
Okresní soud v
adresa
PSČ + obec
VĚC: Podnět ke stanovení vyţivovací povinnosti rodičů
Nezl. dítě: ……………………………………………, nar.: ………………………………………..
Otec: ……………………………………………
Matka: ……………………………………………
Ústavní výchova nařízena rozsudkem OS:
pod spisovou značkou:
ze dne:
Rozsudek nabyl právní moci:
Do péče zařízení bylo dítě přijato dne:
Vedení Dětského domova (název dle ZL) je přesvědčeno, ţe rodič/e dítěte
pan:
a
paní:
má/mají dostatečné příjmy k tomu, aby plnil/i svoji vyţivovací povinnost ve smyslu ustanovení §
103 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině v platném znění, tj. aby platil/i na nezl. dítě výţivné nad rámec
příspěvku na úhradu péče („ošetřovného“). Navrhujeme proto, aby soud po provedeném šetření
stanovil rodiči/rodičům nezl. dítěte výţivné. Výši výţivného ponecháme na úvaze soudu.
ředitel/ka
33
Název zařízení dle ZL
RAZÍTKO: PRÁVNÍ MOCI NABYLO DNE
Adresa zařízení
telefon, fax, e-mail:
IČO, č. ú.
V ………………... : (datum)
Zn.(Č.j.):
Pan/í
jméno a příjmení
adresa
PSČ + obec
VĚC:
Rozhodnutí o výši příspěvku na úhradu péče poskytované mládeţi umístěné ve školských zařízeních
pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo preventivní péče
Ředitel Dětského domova …………… (název dle ZL) příslušný podle § 3 odst. 2 písm. i) zák. č. 564/90 Sb.,
o státní správě a samosprávě ve školství v platném znění vydává v souladu s § 27 odst. 1 a odst. 2 písm.
(a-d) zák. č. 109/02 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o
preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů a podle § 5 odst. 1 zák. č.
71/67 Sb., o správním řízení (dále jen správní řád)
rozhodnutí:
Pan/í ……………………….., otec/matka nezl. ………………..…… nar. ………..…., který/á je umístěn/a v
Dětském domově (dle ZL)………………., je povinen/na přispívat na úhradu péče poskytované zařízením
jeho/jejímu dítěti podle § 27 odst. 1 a odst. 2 písm. (a-d) zák. č. 109/02 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo
ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o
změně dalších zákonů měsíčně příspěvkem ve výši ……,- Kč, a to od ……., splatným nejpozději do 15.
dne následujícího kalendářního měsíce. Příspěvek bude zasílán zařízení na č. ú. ……………… pod
*)
variabilním symbolem ….. . Tímto rozhodnutím se ruší rozhodnutí zn. (č.j.) …..……… ze dne ………………
*)
nebude samozřejmě uvedeno při prvním rozhodnutí
Odůvodnění:
(např.:) Příspěvek se zvyšuje na 1450,- Kč v souladu s ustanovením § 27 odst. 2 písm. d) zák. č. 109/02
Sb., na základě dosaţení 15 let věku dítěte.
Pan/í ………………….. je podle ustanovení § 28 odst. 1 a 2 zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy
nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o
změně dalších zákonů povinen/na prokázat jednou za 6 měsíců potvrzením obecního úřadu obce s
rozšířenou působností, zda splňuje nárok na sníţení nebo prominutí příspěvku.
Protoţe pan/í ……………………. neprokázal/a, ţe po zaplacení příspěvku na úhradu péče jeho/jejímu dítěti
bude její příjem niţší neţ ţivotní minimum, a během osobní návštěvy zařízení dne 25.2.2004 a poté i
prostřednictvím Magistrátu města ………., odboru sociální pomoci doloţil/a výši svého příjmu (rozhodnutí
ČSSZ ze dne ………… o přiznání plného invalidního důchodu; sdělení zn. 1 Om …/.. ze dne ……….. včetně
přílohy č.j. ……………………... ze dne …………), který činí 5 867,- Kč měsíčně. Po odpočtu částek podle
ustanovení § 1 písm. e) a § 2 písm. a) nař. vlády č. 333/01 Sb., kterým se zvyšují částky ţivotního minima
činí zůstatek pouţitelný k platbě příspěvku (např.)1 500,- Kč. Pan/í ……………………… je proto povinen/na
měsíčně přispívat na péči poskytovanou jeho/jejímu dítěti v zařízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí mohou účastníci řízení podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému
úřadu v …………., a to pouze prostřednictvím Dětského domova ..…………………………….. (název dle ZL) .
KULATÉ RAZÍTKO
ředitel/ka
34