Myšlenky do kázání během DID

Myšlenky do kázání během DID
Volání (Jon 1, 1-2; 3, 1-4.)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Bůh má pro člověka svůj plán.
Bůh mluví s člověkem.
Bůh volá každého člověka k určitému úkolu.
Bůh volá podle jména - každého zvlášť.
Bůh nikdy nerezugnuje na volání člověka.
Bůh vidí v nás partnery v ovládání světa.
Bůh volá k různým prácím - existuje mnoho povolání, každý má jiné talenty, které mohou sloužit
komunitě.
8. Poselství proroka Jonáše - "Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno" (Jon 3,4). Překvapivý je fakt, že
poselství se nesplňuje.
9. Kniha obsahuje paradox - pohani, kteří chtějí konvertovat; prorok, který nerozumí Bohu.
Útěk (Jon 1, 1-11)
1. V historickém kontextu Jonáš měl právo se vzbouřit proti Božímu plánu (Asyřané způsobili Izraelitům
velké škody)
2. Ninive - hlavní město Asýrie, která byla nepřítelem Izraele. V roce 720 před naším letopočtem Asyřané
krutě porazili Izraelské království. Uvěznili krále, zničili Jeruzalém a deportovali lidi.
3. Prorok dobře zná Boží laskavost (Abrahám v Sodomě a Gomoře) a obává, že Asyřané ve skutečnosti
prokážou pokání a Bůh nespáchá vůči nim hrozby. Myšlenka o Boží milosti rozvinuté nad velkým
nepřítelem je pro Jonáše nesnesitelná. A proto nevyrazil na cestu do Ninive, ale utekl na západ do Taršíše.
Město bylo považováno za nejvzdálenější bod na mapě světa. Prorok chce být co nejdále od Boha.
Dokonce když vstoupil na loď, sešel na dolní palubu, aby se schoval.
4. Jon 1,1-2 – Zdává se, že poslání není schopné se splnit. Jonášovo poslání připomíná poslání Mojžíše, který
byl poslán Bohem do Egypta, nebo Abraháma poslaného do Sodomy a Gomory. Má jít do velkého města a
kázat Pánovo slovo.
5. Jon 1,5-6 – Námořníci byli pohané. Oni napomínají proroka! Bůh dokonce promluví prostřednictvím
pohanů. Používá ty, o kterých bychom nikdy nepomysleli, že jsou nástroje v rukou Božích
6. Jon 1,7 – Metání losů bylo obecným způsobem poradění se s božstvem.
7. Jon 1,12 – Židé věřili, že v hlubinách vod žijí démoni. Jonáš se rozhodl skočit moře a tím přiznává, že
zhřešil proti Bohu, a proto si zasloužil na věčné zatracení. Nevidí pro sebe příležitost k Božímu
milosrdenství.
8. Jon 1,15 – Neexistuje žádný jiný Bůh kromě Boha Hebrejů. Pouze On odpovídá na modlitby námořníků a
uklidňuje bouři.
9. Jon 1,16 – konverze námořníků, stali se ctiteli Boha Hebrejů. Jejich chování je předpovědí toho, co se
stane v Ninive. Tento obraz byl velmi šokující pto Židy - mysleli, že jenom oni jsou hodní velebit Boha.
10. Jonáš závidí obyvatelům Ninive Boží milosti - hřích volající o pomstu do nebe.
11. Bůh věří, že každý člověk se může změnit. Dává šanci každému.
12. Ninive i Sodoma a Gomora – Biblické obrazy zla. Bůh projevuje milost k největším hříšníkům.
13. Bůh používá obyčejné lidi - Jonáš, stejně jako my, často nerozumí Bohu
14. Boží milosrdenství a lidská spravedlnost? - Nyní je čas milosti (čas k pokání). Po smrti bude jen
spravedlnost. Není důležité, kolikrát upadneš – kolikráít se zvedneš, jste vítězem!
15. Před Bohem jsme si všichni rovni, všichni jsme Božími dětmi - bez ohledu na státní příslušnost (Židé a
Asyřané)
16. Jonáš nechtěl vyplnit Boží vůli a utíká před Ním. Vzdaluje od Boha. Vstupuje na loď , sestupuje na dolní
palubu a upadá do hlubokého spánku - obraz duchovní letargie, prázdnoty, duchovní lenosti, touhy po
Bohu.
17. Často jako Jonáš utíkáme před Bohem, pak v životě prožíváme "bouři".
18. Máme právo se podívat na svět podle svého názoru a nevždy rozumíme, o co jde Bohu.
19. Někdy, když se příliš soustředíme na naš vlastní názor, ve skutečnosti se od Boha odvrátíme.
20. Dokonce utíkáme uražení a hledáme místa kde Bůh neměl by být.
21. Každý z nás má nějaký prostor, do kterého nechce vupstit Boha a jeho plán.
22. Každý má svůj Taršíš, do kterého utíká před Bohem: svojé plány, vize, hříchy, zlozvyky
Jdu, protože musím (Jon 2, 1-12)
1. Kdo jsem? Cítítm, že chce mě Bůh, kostel, anebo jsem tady protože tak jsem byl vychován, protože je
taková tradice.
2. Věřím v sílu modlitby svátostí, v sílu působení Boha v mém životě?
3. Mám někdy pocit, že jsem tady, protože mám divný smysl povinnosti, nutnosti, přinucení, protože vím, že
Bůh je veliký a moje spasení je v jeho rukou
4. Pokud máš takový pocit, je to dobrým výchozím bodem pro setkání s Pánem - Jonáš nebyl přesvědčen, ale
ve smyslu povinnosti šel a viděl Boží milost.
5. Důsledek slíbení může nás vést k spasení Jon 2, 10b
Jon 2, 1 – Velká ryba je symbolem Božího milosrdenství. Bůh chrání Jonáše před démony žijícími v
hlubinách moří (Izraelité věřili, že v hlubinách vod žijí démony). Tři dny a tři noci - to není hodinový čas. Je
to symbol času, který Bůh dává člověku k obrácení. Ve vnitřnostech ryby Jonáš prožívá obrácení.
Jon 2,3-10 – Pravděpodobně Žalm vkomponovaný do příběhu v pozdější době. První část Žalmu je
lamentace - lítost nad hříchy, nevěra a zrada Boha. Druhá část žalmu je díkuvzdání - Jonáš je jistý Boží
intervence. Děkuje Bohu, když ještě nezískal pomoc. Možná trochu ukázaná pýcha Izraelitů, ale i jistota
Božské Prozřetelnosti.
6. Jon 2,10 – Spasení je u Pána – Mimo Boha nenajdeme klid a štěstí. Jonáš se o tom přesvědčil, když se
snažil působit jak chtěl.
Spasení je u Pána. (4, 1-11)
1. I když známe Boží milosrdenství, ne vždy s ním souhlasíme - někdy chceme pro bližního více spravedlnosti
než milosti.
2. Pro Boha svět je důležitý, ale důležitější je člověk.
3. Bůh každému chce dát šanci, dokonce i tomu nejhoršímu, podle našeho názoru, člověkovi.
4. Bůh ukazuje svou lásku v milosrdenství - Bůh bohatý v milosrdenství
5. Jon 4,2-4 – Jonáš stojí před Bohem v pravdě. Vyvolává vzpomínky na Abrahama poslaného do Sodomy a
Gomory a říká: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a milosrdný.
6. Jon 4,5 – Jonášova postava byla srozumitelnější pro Izraelity než Boží milosrdenství. Jonáš chtěl s
uspokojením sledovat zničení nepřátelského mu města Ninive. Doufá, že Bůh své rozhodnutí změní, a
pravděpodobně proto šel na kopec, aby viděl z dálky, co se stane s městem.
7. Jon 4,6-11 – Skočec je olejnatá a dekorační rostlina, která má velké listy a pěkně, červené květy. Bůh
používá příkladu se stromem a učí Jonáše, že se stará o každého člověka, bez ohledu na původ.