Editorial - Blues Alive

Editorial
Vážení milovníci dobré muziky,
festival Blues Alive letos slaví patnácté narozeniny, to je jistě důvod k symbolické oslavě. Za dobu své dosavadní existence akce získala vynikající postavení
nejen mezi hudebními festivaly v Olomouckém kraji, ale i na celostátní a středoevropské scéně. Na blues a příbuzné žánry se zkrátka každoročně jezdí do
Šumperka do tamního kulturního domu.
Vyjmenovávat hvězdy, které se za uplynulých čtrnáct ročníků na Blues Alive
vystřídaly, přesahuje možnosti mého úvodního slova. Proto se omezím pouze
na konstatování, že jsem jako hejtman na festival patřičně hrdý a považuji jej za
obrovskou reklamu pro Olomoucký kraj. Zároveň bych na tomto místě rád poděkoval organizátorům akce v čele s Vladimírem Rybičkou za patnáct let poctivé
práce, která přináší své ovoce.
Martin Tesařík
hejtman Olomouckého kraje
Vážení a milí návštěvníci festivalu, milí přátelé!
Dovolte mi, abych vás všechny přivítal v Šumperku, který opět na několik dní
ožije - letos již 15. ročníkem festivalu Blues Alive. Tato jedinečná přehlídka bluesové hudby pravidelně přivádí do města nejlepší muzikanty, ale také nejlepší
publikum, což společně vytváří skvělou atmosféru v sále, předsálí i na všech
ostatních místech, kde se hraje.
Letošní ročník bude trochu jiný než všechny předcházející. Jednak proto, že
slavíme půlkulaté jubileum, ale také proto, že jsme si při této příležitosti dovolili
propojit Blues Alive s dalším oblíbeným šumperským „festiválkem“ Město čte
knihu. Letos jsme se rozhodli na počest 15. výročí Blues Alive vydat a číst knihu
s příznačným názvem ...a to je blues. Takže letos poprvé bude Šumperk blues
poslouchat nejen ve formě hudební, ale i jako zajímavé čtení, jehož malý kousíček můžete slyšet i v průběhu Blues Alive.
Přeji nám všem, aby ten letošní ročník byl zase o něco lepší než všechny předchozí, což je vždy snahou obětavých pořadatelů, kteří pro nás po celý rok zajímavou nabídku připravují.
Užijte si hudby, užijte si Šumperka a bude pro nás velkým potěšením, když se
budete rádi vracet i v dalších letech!
Zdeněk Brož
starosta města Šumperk
Vážení a milí,
tak je to tady. Patnáct let! To už člověk začíná dospívat, festival by dospělý měl
být určitě. K jubileu si nadělil několik novinek.
V Galerii Jiřího Jílka si můžete prohlédnout výstavu našich fotografů, kteří se svými snímky vracejí k předchozím ročníkům. Bonusové CD Vám letos nabízí desky
dvě. Jedna je z loňského ročníku, druhá se ohlíží do minulosti Blues Alive.
Náš festival se letos spojil s dalším šumperským festivalem Město čte knihu,
a díky tomu je vám k dispozici kniha s názvem ...a to je blues. Netradiční je
i čtvrteční večer sestavený z kapel ze zemí Visegrádské čtyřky, pátek nabízí účinkující, kteří se vám líbili při předchozích ročnících. A v sobotu si užijete nejen
hlavní hvězdu Johnnyho Wintera.
Těší mě, že vás můžu přivítat na „půlkulatém“ ročníku festivalu a popřát vám,
jako každoročně, hodně skvělé muziky, báječnou atmosféru a třeba i setkání
s lidmi, které máte rádi. Pěkné bluesové dny v Šumperku!
Vladimír Rybička
ředitel Domu kultury Šumperk
Město Šumperk
Město Šumperk bylo založeno v druhé polovině 13. století německými kolonizátory na místě zvaném Krásný vrch, odkud také pramení název (Schönberg
– Šumperk). Město se zpočátku orientovalo na těžbu drahých kovů, postupně
se však rozkvět hospodářské síly města začal zakládat na řemeslné práci s textilem.
V průběhu vrcholného středověku a raného novověku se město dostávalo
z rukou moravského markraběte do držav předních českých a moravských
šlechtických rodů včetně nám nejznámějšího rodu Žerotínů, avšak v roce 1562
se šumperští měšťané z poddanství vykoupili a král Ferdinand I. jim udělil svobody královského komorního města.
17. století se neslo v duchu katastrof a pohrom, které začaly prohranou bitvou
na Bílé hoře. Za účast na stavovském povstání Šumperk upadl do lichtenštejnského područí. Následující třicetiletá válka znamenala několik vpádů švédských
vojsk do města, která ho vyplenila a vypálila. Sotva se Šumperští vzpamatovali
z válečných útrap, město roku 1669 zachvátil velký požár; popelem lehlo téměř
celé město. Hrůzy 17. století byly poté dovršeny nechvalně proslulými čarodějnickými procesy v letech 1679 – 1694. Za oběť jim tehdy padlo 25 obyvatel
Šumperka a 56 osob z velkolosinského panství.
V 18. století se ve světě obnovil věhlas šumperského textilu. Nastupující manufakturní výroba a následující průmyslová revoluce nastartovaly nebývalý rozkvět
šumperské ekonomiky. V průběhu 19. století se do Šumperka přistěhovalo
mnoho významných průmyslnických vídeňských rodin, které s sebou zvaly
přední rakouské architekty. Ti město proměnili do takové výstavní podoby, že si
Šumperk vysloužil přídomek „malá Vídeň“.
Po peripetiích v období první republiky, druhé světové války a odsunu drtivé
většiny německy mluvícího obyvatelstva Šumperk v druhé polovině 20. století
stagnoval. Textilní průmysl ztrácel na významu, místo něj se do města nastěhoval těžký průmysl a původní zástavba ustoupila prefabrikované výstavbě
panelákových sídlišť.
Polistopadová doba však znamenala obrat. Šedé, nevzhledné a zubem času
nahlodané budovy a zákoutí města se postupně opravami měnily. Šumperk se
probudil do opětovné krásy a v tomto trendu nadále pokračuje.
Svým občanům i návštěvníkům město nabízí nepřeberné množství kulturních,
společenských, turistických i sportovních aktivit. K dispozici je profesionální
herecký soubor divadla, stálé expozice i různé výstavy Vlastivědného muzea,
moderními technologiemi nabité kino Oko, které nově umožňuje digitální
projekci v systému 3D, kulturní dům proslul mnoha významnými akcemi,
za všechny můžeme jmenovat festival BluesAlive. Město potom každoročně
pořádá Slavnosti města Šumperka připomínající nejvýznamnější událost v jeho
dějinách, koná se tu Mezinárodní folklórní festival a další zajímavé akce. Pro
turisty i obyvatele Šumperka jsou v letní turistické sezóně připraveny tři tematické procházkové okruhy městem s průvodcem, rozhledy z radniční věže a nově
otevřená stálá expozice Čarodějnické procesy v takzvaném Geschaderově domě.
Řada sportovišť a sportovních zařízení se nabízí k nejširšímu aktivnímu využití,
stejně tak ve městě působí mnoho sportovních klubů.
Ti, kteří hledají pouze odpočinek, si jistě najdou v Šumperku místo. Rozlehlé
a krásně upravené městské sady a parky lákají k promenádám a k posezení
ve svých stinných zákoutích; stejně tak láká i velké množství restaurací, které
nabízejí široký výběr z nejrůznějších českých i světových kuchyní.
Ze Šumperka vede cesta k mnoha turistickým cílům, mezi nejbližší patří
rozhledna na Háji a Městské skály, nedaleké Velké Losiny nebo přečerpávací
vodní elektrárna Dlouhé Stráně. Avšak Šumperk je hlavně ideálním výchozím
bodem pro celý masiv Hrubého Jeseníku, ne nadarmo se Šumperku říká „Brána
Jeseníků“.
Regionální a městské informační centrum
Hlavní třída 22, 787 31 Šumperk
tel./fax: 583 214 000, e-mail: [email protected]
www.infosumperk.cz
Text: B. Vondruška, DiS.
ihablues
Novteáxtůkbln
ues a o
antologie
ajnšmekry!
f
o
r
p
en
j
a to ne
Editoři, hudební publicista a dramaturg Blues Alive Ondřej
Bezr a spisovatel Michal Šanda, se prostřednictvím antologie
o 250 stranách pokusili postihnout, co znamená fenomén blues v hudbě i literatuře, nahlížený ze všech možných úhlů. Posloužily jim k tomu nejen písňové texty, mezi nimiž najdeme
jak překlady americké bluesové klasiky (R. Johnson, Ch. Patton
a spol.), tak klasiku i modernu českou (od E. F. Buriana a Voskovce & Wericha přes J. Suchého až po I. Hlase, J. Spáleného
či P. Kalandru), tak příspěvky literární.
Ty byly vybrány z americké (J. Kerouac,
T. Williams, L. Hughes) i české literatury (V. Nezval, J. Kainar, V. Hrabě). Podstatnou část knihy pak tvoří příspěvky,
napsané předními autory přímo pro
tuto antologii. Mezi autory najdeme jak
texty současných předních spisovatelů
(mj. P. Šabach, J. Novák), tak hudebníků
(V. Mišík, I. Hlas, O. Konrád, P. Streichl).
Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi (I. Prokop, T. Turek ad.) z historie
festivalu Blues Alive.
Město Chorzów
Chorzów, který v letošním roce slaví už 753 let od první zmínky o městě, leží
v samém centru tříapůlmilionové aglomerace. Ještě před několika lety patřil
mezi průmyslová centra typická pro Horní Slezsko. Proměny v Polsku a patnáct
let obrozené samosprávy měly vliv na změnu charakteru Chorzówa.
Město zkrásnělo, vyvíjí se a využívá možnosti dané centrálním umístěním v regionu, vhodným cestovním spojením a přímým sousedstvím s Katovicemi – hlavním městem Slezského vojvodství. Těží i z toho, že má na svém území Vojvodský
park kultury a oddechu se Slezským stadionem a jinými atrakcemi.
V Chorzówě funguje více než devět tisíc hospodářských subjektů. Mezi nimi jsou
firmy se zahraničním kapitálem, výrobní, obchodní podniky, firmy poskytující
služby pro veřejnost a banky. Nejdelší obchodní pasáž v regionu je pravě chorzówská ulice Wolności s mnoha obchody, restauracemi a galeriemi. Svou atraktivitou přitahuje obyvatele okolních měst. Na území Chorzówa jsou dvě městské,
jedna vojvodská a tři soukromé nemocnice.
Chorzów je známý také díky skvělým muzikálům Divadla Rozrywki a Chorzówského kulturního centra. Důležitou kulturní institucí je muzeum, které má
bohaté numismatické sbírky.
Během několika posledních let se stal Chorzów také důležitým studentským centrem. Své sídlo tady má fakulta Vysoké bankovní školy z Poznaně, Vysoká škola
správní Slezské univerzity, Hornoslezská vysoká škola podnikání pod záštitou
Vysoké ekonomické školy v Katovicích, Hornoslezská vysoká pedagogická škola, Vysoká neveřejná škola informatiky a Fakulta rádia a televize Slezské univerzity. V síti chorzówských vzdělávacích zařízení jsou veřejné a soukromé základní
školy, gymnázia, školní soubory a státní hudební škola 1. a 2. stupně.
Obyvatelé mohou využít moderních rekreačních zázemí, koupališť otevřených
a krytých, tenisových kurtů a sportovních hal. V poslední době vzniklo několik
sídlištních a školních hřišť z umělým povrchem. Staví se gymnastické haly a moderní sportovní objekty.
Největší atrakcí pro turisty je Vojvodský park kultury a oddechu. Na jeho území
se nachází Hornoslezský etnografický park, lunapark, zoologická zahrada, planetárium a astronomická observatoř, soubor letních koupališti a Slezský stadion.
Stojí zato také zmínit mezinárodní spolupráci města. Chorzów spolupracuje
se šesti partnerskými městy v oblasti kultury, sportu, turistiky a v rámci studijních
návštěv. S Ózd v Maďarsku a se Zlínem v České republice bude v tomto roce slavit
desetiletí partnerských vztahů. Kromě spolupráce organizací a škol s organizacemi
partnerských měst pořádáme akce v rámci vzdělávacích evropských programů.
Chorzów je známý také jako Město Blues. Vychází tu čtvrtletník TWÓJ BLUES,
jediný polský časopis, jehož celý obsah je věnovaný bluesové muzice, a pořádá se tu několik bluesových festivalů: Bluestracje, Gala Blues Top, Front Porch
Blues czyli... Lauba Pełno Bluesa, Śląskie Brzmienie a Festiwal im. Ryśka Riedla
Ku przestrodze. V Chorzówě se koná také poslední z hlavních koncertů šumperského festivalu Blues Alive a jsou tu taky vynikající bluesové kluby: Szuflada 15
a Sztygarka, kde se hraje blues celý rok.
Všechno o nás je na internetové stránce www.chorzow.eu.
Profily
ZVA 12–28 BAND (SK)
Už bylo mnohokrát řečeno, že „Zetvéáčka“ jsou (zřejmě) nejlepší slovenská bluesová kapela. Pravidelní návštěvníci BLUES ALIVE o tom vědí své, čtveřice kolem
kytaristy a zpěváka Nora Červenáka v Šumperku hrála několikrát, poprvé na sedmém ročníku v roce 2002. Od originálního pojetí bluesových standardů se dopracovala k původní tvorbě, osobité jak hudebně, tak textově. Tu
zachycují tři dosud vydaná „oficiální“ alba Hrubá múka, Za fúzy
ma poťahaj a čerstvé letošní Z ruky zobať. Po výměně foukací
harmoniky za housle získal ZVA 12-28 Band další svérázný prvek,
který vnáší do groovové stavby písní specificky dřevní rozměr.
Skupina je ozdobou klubové nabídky, ale i všežánrových festivalů
na Slovensku i v České republice a na BLUES ALIVE patří pokaždé
ZVA 12-28 Band
k naprostým posluchačským jistotám.
Ondřej Konrád & Gumbo (CZ)
Harmonikář a zpěvák Ondřej Konrád patří k veteránům domácí scény, podílel se jako člen Blues Bandu Luboše Andršta
a Petera Lipy na nahrávání vůbec prvního československého
bluesového alba Blues z lipového dřeva (1984). Prošel mimo Ondrej Konrad
jiné kapelami Union Blues, Binder-Konrád Blues Band či Šavle
meče, v současné době hraje i v kapele Blues Session a Visegrád Blues Band, je
vyhledávaným studiovým hudebníkem. Na konci 90. let minulého století postavil
z mladých jazzových hudebníků kapelu Gumbo, se kterou poprvé vystoupil na V.
BLUES ALIVE v roce 2000. Tehdy se ještě kapela zabývala takřka výhradně interpretací převzaté tvorby. V současné době většinu jejího repertoáru tvoří původní
skladby s Konrádovými českými texty, které byly i základem debutového alba
Aspoň jednu krásu světa (2008). Pro Gumbo je typické prolínání žánrů, vedle
samozřejmých bluesových prvků v jeho písních najdeme i odkazy k jazzu, rocku,
funky či šansonu.
Boogie Boys (PL)
Polské hosty Boogie Boys jsme viděli na X. ročníku
BLUES ALIVE v roce 2005 a řada tehdejších návštěvníků
na jejich divoké vystoupení stále s nadšením vzpomíná.
Trojčlenná kapela, která u našich severních sousedů patří
k nejpopulárnějším a ostruhy už si vysloužila i koncertováním po celé Evropě i zájezdy do bluesové pravlasti
USA, se věnuje hudbě, kterou na šumperském pódiu
s
Boy
gie
Boo
slýcháme pohříchu zřídka. Kapela, hrající v značně neobvyklé sestavě dvě piana a bicí, vznikla před osmi lety
a čtenáři prestižního magazínu Twój Blues ji ve své výroční anketě už několikrát
nominovali na její přední příčky. Ideálem Boogie Boys je typická hudba zakouřených černošských náleven, kterou si vepsali do názvu, ale i hudba duchovní
– gospel. Nespokojují se ale jen s převzatým materiálem, nýbrž aplikují klasické
postupy i na vlastní autorskou tvorbu v polštině. Vystoupení Boogie Boys bude velkým návratem velké (byť početně skromné) kapely.
Karen Carrol & Mississippi Grave Diggers (HU, USA)
Kapela, ve které se sešlo hned několik mimořádně zajímavých hudebních osobností. Skupinu The Mississippi Grave Diggers založil v roce
1999 frontman i u nás dobře známé maďarské
revivalové party Dr. Valter & The Lawbreakers,
harmonikář Andor Oláh. Angažoval do ní mimo
Karen Carrol
Profily
jiné houslového virtuóza Frankieho Látó, muzikanta, který bral ve Francii pět let
hodiny jazzových houslí od fenomenálního Didiera Lockwooda a který do stávajícího projektu vnáší prvky svého nejmilovanějšího hudebního žánru, gipsyswingu. The Mississippi Grave Diggers pět let doprovázeli zpěváka Big Daddyho
Wilsona, od roku 2007 v jejich „přední linii“ stojí americká zpěvačka a kytaristka
Karen Carrol, umělkyně, o které se sami její kolegové neváhají vyjadřovat jako
o „černé čarodějnici“ – přičemž bluesová muzika je nejspíš jediný obor lidského
konání, kde takový přídomek značí ten největší obdiv a nevyvolává podezření
z „politické nekorektnosti“.
Ladě (CZ)
Jedni z vítězů letošního ročníku vyhledávací soutěže BLUES
APERITIV tradiční bluesovou škatulku překračují všemi směry, ale přitom paradoxně snad nikoho nemůže napadnout, že
by jejich účast na scéně, zasvěcené na celý večer bluesové
Lade
muzice, byla nepatřičná: právě kapely jako Ladě totiž posouvají žánry kupředu a dávají jim punc osobitosti. Přesvědčili
o tom ostatně nejen ve zmíněné soutěži, ale i na letní části BLUES ALIVE, která
se letos poprvé odehrála v rámci festivalu v Boskovicích, kde patřili k nejlépe
přijatým účinkujícím. Ladě se dají ve zkratce označit třeba jako „jam session
Toma Waitse s Billem Frisellem“. Oním „Waitsem“ je v tomto kvartetu, hrajícím
s občasnými dalšími hosty, charismatický zpěvák Michael Kubesa, „Frisellem“
kytarista Petr Uvíra.
Gary Lucas (USA)
Vystoupení kytaristy Garyho Lucase je
jedním ze splacených dluhů festivalu
BLUES ALIVE. Ač není ryzím bluesmanem, nýbrž typickým hudebníkem
crossoverovým, ke kořenům americké hudby má mimořádně blízko, což
prolíná prakticky celou jeho kariérou.
Lucas proslul jako někdejší spoluhráč
alternativního guru – ale také zásadního bluesového inovátora – Captaina
Beefhearta. Jeho následná kariéra se
odvíjela po několika liniích – s jeho
vlastní rockovou kapelou Gods And
Monsters, v rámci sólových projektů, při kterých bohatě využívá elekGary Lucas
troniky, a naopak při spolupracích
v rámci tak či onak „kořenné“ hudby,
mimo jiné s již zemřelým kultovním
písničkářem Jeffem Buckleym nebo slavnou zpěvačkou Joan Osborne. Lucas
má v oblibě hudbu bluesovou, jazzovou, country, stejně jako takové kuriozity,
jako je starý čínský pop. Patří k nemnoha hudebníkům, které posluchač pozná
po několika tónech, zejména při hře na elektrickou kytaru. Lucasův specifický
zvuk a výraz, stejně jako vyloženě „osobní“ hráčské prvky, se vinou celou jeho
diskografií bez ohledu na to, zda hraje zrovna blues, alternativní hudbu, tvrdý
rock nebo komornější žánry.
K Česku má Lucas velmi přátelský vztah – není divu, část jeho předků pocházela
právě ze střední Evropy. Už za totality navázal tvůrčí partnerství s undergroundovými legendami Plastic People Of The Universe, Půlnoc a Dg 307, v 90. letech
se podílel spolu s britským zpěvákem Patem Fulgonim, českou freejazzovou
zpěvačkou Mirkou Křivánkovou a dalšími hudebníky na projektech studiové alternativní skupiny Urfaust Pražská strašidla a Faust And Margaret. Do České
republiky rád zajíždí koncertovat, několikrát tu představil mimo jiné i svůj stěžejní opus, živě hranou scénickou hudbu k německému expresionistickému filmu
z 20. let Golem, ztvárňujícímu známou pověst z pražského židovského ghetta.
Zatím naposledy v Česku Lucas koncertoval vloni v rámci projektu Chase The
Devil, ve kterém se zpěvákem Deanem Bowmanem představoval vlastní vizi gospelu a blues. Program, se kterým se představí na letošním BLUES ALIVE, bude
připraven přímo pro tuto příležitost a měl by potěšit jak ctitele „dřevních“ podob
žánru, tak ty, kteří si libují v experimentování s bluesovým idiomem.
Louisiana Alley (USA, CZ)
Jedni z vítězů letošního BLUES APERITIVU jsou seskupeni
kolem amerického zpěváka a kytaristy Davida Gorea, bývalého frontmana známých The Cell, se kterými objel kus
Evropy i USA a zahrál si před několika hvězdami světových
jmen. Pro kapelu je příznačná směs energického a drsného
elektrického blues rocku přes jižanské boogie až po nápadité a citlivé balady. Působivé a ostré vokály v jižanském
David Gore
stylu, kytarové dvojhlasy, hammondky a nekompromisně
šlapající basa s bicími dodávají Louisiana Alley plný zvuk,
který zvedl ze židlí už nejedno hlediště – a to šumperské jistě nebude výjimkou.
St. Johnny & The Sinners (CZ)
Kvarteto českých muzikantů, kteří se zaměřují na různé hudební
styly Ameriky padesátých let, především na blues, rock & roll
a rockabilly, vloni jednoznačně přesvědčilo porotu BLUES APERITIVU a stalo se jedním z jeho vítězů. Kromě kytaristy a zpěváJohny &
ka Jana Stehlíka a rytmiky kapelu tvoří foukačkář Charlie Slavík, St.
The Sinners
šumperskému publiku dobře známý z kapely Highway 61 a dua
s Lubošem Beňou. Kapela čerpá jak z arzenálu známých černošských bluesmanů (Mississippi John Hurt, Big Bill Broonzy, Lightnin’ Hopkins, Muddy Waters,
Little Walter, Jimmy Rogers), tak z repertoáru jejich bílých kolegů (Hollywood
Fats, Carl Perkins, Elvis Presley) a ve stejném duchu psané vlastní tvorby. Kapela
pod tímto názvem debutovala vloni zdařilým albem Picture Of My Life.
RETRO XV.
Zatímco při „běžných“ ročnících BLUES ALIVE se festivalová dramaturgie snaží do programu zařazovat zahraniční umělce neokoukané, tedy takové, kteří
na festivalu – a nejlépe ani v České republice – ještě nehráli, pro jeden večer
patnáctého ročníku se rozhodla učinit výjimku z tohoto pravidla, ba přímo toto
pravidlo postavit na hlavu. Během pátečního večera se vám tak naopak znovu
představí pět umělců a kapel, které už jste na BLUES ALIVE v minulých letech
viděli a podle tehdejších reakcí se dalo soudit, že jejich bloky patřily k příjemným okamžikům toho kterého ročníku. Při výběru
těchto účinkujících bylo nicméně přihlíženo
k tomu, aby letošní vystoupení nekopírovalo
to minulé – a věříme tedy, že páteční večer
bude pro vás sice setkáním se „starými známými“, ale ve většině případů ve zcela odlišném kontextu.
Pat Fulgoni
& Lukáš Martinek Band (GB, CZ)
Historie bluesového projektu britského zpěváka Pata Fulgoniho je úzce spjata s festivalem
BLUES ALIVE. Byl totiž historicky prvním, připraveným přímo pro tuto akci, a to už na tře-
Pat Fulgoni
Profily
tím ročníku v roce 1998, o dva roky později se opakoval. Mezitím stačil Fulgoni,
jinak frontman známé britské kapely Kava Kava, jež se zabývá směsí funky, dubu
a psychedelie, natočit v pražském studiu Faust Records čistě bluesové album
The Dark Side Of The Blues s českými hudebníky. Fulgoni má ostatně k české
scéně velmi blízko, podílel se i na dvou albech alternativní studiové kapely Urfaust (Pražská strašidla a Faust And Margaret), na kterých si kromě českých
muzikantů zahrál i americký kytarista Gary Lucas, jeden z dalších hostí letošního
ročníku BLUES ALIVE. Pat Fulgoni vystoupí letos opět s kapelou kytaristy Lukáše Martinka, který v době zpěvákova „nárazového“ vstupu na českou bluesovou
scénu zastával pozici „zázračného dítěte“. Dnes je Lukáš Martinek etablovaným
hudebníkem, jedním z nejuznávanějších bluesových kytaristů, co česká scéna
má. Kromě toho se vypracoval i ve velmi vyhledávaného studiového zvukaře,
jehož jméno čteme na řadě významných alb zejména z oblasti jazzové hudby.
Johnny Mars & Michael Roach (USA)
Pravidelný návštěvník BLUES ALIVE nejspíš
nad tímto spojením překvapeně kroutí hlavou. Johnny Mars, svého času přezdívaný
„Jimi Hendrix foukací harmoniky“, byl na
III. ročníku festivalu v roce 1998 historicky
prvním známým Američanem, který v Šumperku vystoupil – a jeho show, postavená na
hypermoderním zvuku nástroje, proháněného elektronickými efekty, do jisté míry předurčila jednu z dramaturgických linií festivalu
na léta dopředu. Kytarista Michael Roach,
Mars and Roach
který hrál na BLUES ALIVE poprvé o rok později, je Marsovým pravým opakem. Vyznává
tzv. piedmontský bluesový styl, postavený na
virtuózní hře na kytaru, v níž jsou velmi podstatné ragtimové prvky, a celkovým
stylem svého projevu budí spíš iluzi 20. let minulého století než žhavé současnosti. A přesto se oba umělci už před několika lety ustavili v duo, které s velkým
úspěchem míchá oba přístupy, Roachův revivalový a Marsův hledačský, ve prospěch jediného společného jmenovatele: ve prospěch blues.
Corey Harris (USA)
Na tom, že je Corey Harris skutečnou celebritou současné bluesové scény, se
shodují kritici renomovaných odborných časopisů, pořadatelé nejdůležitějších
žánrových festivalů, stavějící jej do hlavních časů, ale i fanoušci bluesové hudby
a představitelé souvisejících uměleckých oborů. I když by mohly některé jeho
zvláště rané nahrávky svědčit o opaku,
Corey Harris není žádný lidový umělec
z lůna bavlníkové plantáže – takoví už
se dávno nerodí. Je naopak v nejlepším
slova smyslu „bluesovým intelektuálem“, což však v jeho případě ani zdaleka neznamená učeneckou zatuchlost
a profesorský přístup k věci. Vystudoval antropologii, na několika cestách
do Kamerunu se zabýval africkými jazyky, ale i tamní hudbou ve společenském kontextu, a jak se zdá, životním
posláním se mu stalo uvádění svých
výzkumů do praxe. V posledních letech do svého arzenálu výrazně přibral
i nakažlivé karibské rytmy.
Corey Harris
Corey Harris se narodil v roce 1969 v Denveru, na kytaru začal hrát ve dvanácti letech jako samouk, inspirován deskami Lightnin´ Hopkinse, které milovala
jeho matka. Renomé mu nejprve přineslo pozvání do prestižních klubů v New
Orleans, do kterého se přestěhoval, a následně podpis smlouvy s jednou z nejrenomovanějších bluesových vydavatelských firem Alligator. Debut Between Midnight And Day (1995) sklidil značný ohlas – i proto, že se přesně strefil do doby,
která po letech opět přála akustickému bluesovému revivalu, představovanému
dále osobnostmi, jako jsou Keb´ Mo´, Eric Bibb, Guy Davis či Alvin Youngblood
Hart. Další album Fish Ain´t Bitin´ (1997) se neslo v podobném duchu, Harris
však zvýšil důraz na vlastní tvorbu a v několika skladbách ke své resofonické
kytaře trochu kuriózně přidal neworleanskou dechovou sekci. Zásadním zlomem
v jeho kariéře bylo o dva roky později album Greens From The Garden. S kapelou
5x5 (Victor Brown - baskytara, Johnny Gilmore - bicí), s níž se poprvé představil
na IX. BLUES ALIVE v roce 2004, začal směřovat k eklekticismu, který je od té
doby pro jeho tvorbu příznačný dodnes: již tak široce prezentovaný bluesový
idiom je obohacen o prvky karibské a africké hudby. Pro Alligator natočil Corey
Harris ještě v roce 2000 poněkud klasičtější, i když opět výborné společné album
s neworleanským pianistou Henrym Butlerem Vü-Dü Menz, a s dalším projektem přestoupil k dalšímu význačnému vydavateli Rounder. Na albu Downhome
Sophisticate (2002) došel ve své „všežravosti“ ve smyslu komplexního chápání
černé hudby zatím nejdále – vedle akustických i plně elektrických bluesovek zde
slyšíme i písně ve stylu afrického „pouštního blues“, houpavé karibské rytmy,
funkové figury, ba i elektronický experiment.
Práce na Scorseseho dokumentárním filmu Feel Like Going Home, součásti
slavné bluesové série, přivedla Coreyho Harrise na myšlenku natočit album, které by výmluvně vykreslilo souvztažnost amerického blues a západoafrické lidové
hudby. Za spolupracovníka na projektu Mississippi To Mali si vybral malijského
kytaristu Aliho Farku Toureho, hvězdu world music, dobře známou např. ze společného alba s Ryem Cooderem Talking Timbuktu (oceněného Grammy 1995).
Společné jamy obou kytaristů s dalšími muzikanty jsou nejen jasným svědectvím o společném kořeni geograficky značně vzdálených žánrů, ale také silným
posluchačským zážitkem.
Poslední album pro Rounder neslo název Daily Bread (2005) a vykazovalo jasné znaky Harrisova stále silnějšího příklonu k fenoménu reggae, v němž kytarista spatřuje paralelu k bluesovému výrazu. Tato tendence se potvrdila i na
posledních dvou albech, natočených pro další „lahůdkářský“ label Telarc: Zion
Crossroads (2007) a blu.black (2009). Na letošní „vzpomínkový“ koncert BLUES
ALIVE ovšem nepřijíždí Corey Harris jako nový vyslanec jamajské hudby, nýbrž –
a pořadatelé festivalu věří, že to stálé návštěvníky potěší dvojnásob – se sólovým
programem, stavícím naopak na jeho vlastních kořenech a blížícím se obsahu
jeho prvních dvou, podle některých kruhů dosud nepřekonaných alb.
No Blues (ISR, NL, USA)
Vystoupení mezinárodní skupiny No Blues bylo pro většinu návštěvníků XII. BLUES ALIVE v roce 2007 naprostým šokem.
Kapela potvrdila, že blues je ideální prvek
pro míchání stylů, žánrů a výrazů. Soubor
patří k nejzajímavějším představitelům
současné world music, je platformou pro
jindy neslýchané křížení blues, country
a arabské lidové hudby.
U zrodu kapely stál holandský kytarista Ad
van Meurs, jeho krajan s kontrabasem Anne-Maarten van Heuvelen a v Holandsku
žijící palestinský virtuóz na arabskou lout-
No Blues
Profily
nu oud Haytham Safia, posléze se základní trio rozrostlo o súdánského bubeníka
Osamu Maleegi a zpěvačku a producentku Ankie Keultjes. Pro styl, který „mičurinským“ křížením vypěstovali, používají název „Arabicana“, skládají v něm vlastní písně i do něj upravují známé bluesové songy, spirituály či americké lidovky.
U prestižního vydavatelství Rounder vydali No Blues zatím tři alba: Farewell Shalabiye
v roce 2005, Ya Dunya roku 2007 a o rok později zatím poslední Lumen. Všechny
desky sklidily nadšené recenze v celém světě, ba i u nás. Recenzent českého časopisu
UNI o předposledním albu mimo jiné napsal: „Do arabských melodií se krásně zadírají
skluzy Meursova dobra, v bluesových písních zase úžasně perlí Safiův mistrovský
oud, ale nejde o účelovou ,hudební kuriozitu´. Nemám tušení, jak tenhle nápad vznikl,
ale působí přirozeně jako sofistikovanější výsledek jam sessionu v obýváku některého ze zúčastněných. Variace na zlidovělé bluesovky Rambling On My Mind či Hard
Time Killing Floor, původní countryovky typu Hardened World či Black Cadillac, hodně
arabské instrumentálky Shurooq nebo Longa Shahnaaz – to všechno drží neuvěřitelně pohromadě, bez ostentativních proklamací. Skvělé, sežeňte si to.“
Film: Blues Brothers (1980)
Jeden z nejvtipnějších hudebních filmů všech dob má na
svědomí herecko-muzikantská dvojice John Belushi a Dan
Aykroyd spolu s režisérem Johnem Landisem. Snímek inspirovaný zčásti starými groteskami, má kořeny v původně
kabaretním programu obou protagonistů, k nimž Belushiho –
a teď pravidelní návštěvníci BLUES ALIVE zbystří – inspiroval
v 70. letech jeho tehdy mladinký přítel Curtis Salgado, ano, týž,
Blues Brothers
který byl jednou z hlavních hvězd našeho festivalu v roce 2008.
Právě podle něj se také ostatně jedna z hlavních postav, ztělesněná swingovou legendou Cabem Callowayem, jmenuje Curtis. Ve filmu ve větších či
menších rolích figuruje řada velmi slavných osobností z oblasti bluesové a soulové
muziky: James Brown, Aretha Franklin, Ray Charles či John Lee Hooker. Nemluvě
o doslova „dream teamu“, který tvoří doprovodnou kapelu Blues Brothers, ve které
hraje třeba kytarista Steve Cropper nebo basista Donald „Duck“ Dunn. Film Blues Brothers v českých kinech nikdy nebyl nasazen, jeho projekce v rámci BLUES ALIVE bude
tedy jednou z mála příležitostí vychutnat si tuto absolutní klasiku na velkém plátně.
Tematické odpoledne - Písničkářky
Nikým zprvu nepozorována, začala se někdy po roce 2000 vzdouvat na české
hudební scéně „nová vlna“ mimořádně zajímavých písničkářek. Autorek a interpretek písní, které nespojuje ani tak tvůrčí rukopis, hudební styl či instrument,
na který se doprovázejí, jako spíš snaha jít až na dřeň osobní výpovědi. Čtyři
písničkářky, které se představí v rámci tradičního Tematického odpoledne BLUES ALIVE, patří k nejzajímavějším zástupkyním této scény. Každá je úplně jiná,
každá je nezaměnitelná a každá stojí za bedlivou pozornost.
Jana Šteflíčková (CZ)
Jedna z nejvýraznějších současných českých písničkářek a herečka Studia Ypsilon začala sice svou hudební dráhu před čistě
folkovým publikem, o čemž svědčí její vítězství v soutěži největší přehlídky tohoto žánru Zahrada v roce 2006, v posledních
letech se ale její tvorba stále patrněji oprošťuje od klasických
va
licko
Jana Stef
žánrových vymezení a zcela volně se dotýká i blues, jazzu, šansonu a rocku. Písně Jany Šteflíčkové jsou postaveny na netradiční hře na kytaru, zajímavých harmoniích, textech plných originálních obrazů
i slovních hříček. Mezi českými písničkářkami patří i k nejlepším zpěvačkám, na
jejím širokém výrazovém rejstříku jsou znát i bohaté zkušenosti s příležitostným
zpěvem jazzových standardů, v komunikaci s publikem se zase nezapře herecká
zkušenost. V současné době Šteflíčková pracuje na svém druhém albu.
Žofie Kabelková (CZ)
Písničkářka Žofie Kabelková vydala na podzim loňského roku
svou druhou autorskou desku Peřiny z vody, za které byla
v rámci žánrových cen nominována na cenu Anděl 2009. Ačkoli má písničkářka za sebou minulost v ryze folkové oblasti
Zofie Kabelkova
(včetně účasti na festivalech Porta či Zahrada), její současná
tvorba tuto škatulku daleko přesahuje. „Peřiny z vody jsou
vynikajícím příkladem toho, že český folk vykročil - alespoň v případě těch nejzajímavějších osobností - z umělého ghetta,“ píše server iDNES.cz. A týden.cz
jej doplňuje: „Písničky, které se z alba linou, mají stejně tak blízko k islandské
nezávislé scéně jako k tomu, co třeba u nás prezentuje Lenka Dusilová s Eternal
Seekers nebo na svých starších nahrávkách nabízeli slovenští Longital.“
Terezie Palková (CZ)
Patří mezi nejoriginálnější tváře písničkářské scény, jejíž vlna se po
roce 2000 vzedmula. Ve svých písních, v nichž se doprovází střídavě
na klavír a akordeon, provází posluchače s hlubokým ponorem, ale
zároveň znatelným nadhledem a svérázným vtipem nejintimnějšími
zákoutími ženského světa. Její projev má hodně blízko k šansonovému „divadlu světa ve třech minutách“ a je výrazně poznamenán
bohatou hereckou, ale i klaunskou zkušeností.
Terezie Palkova
Martina Trchová Trio (CZ)
Pražská písničkářka si připsala několik festivalových vítězství
(Folkový kvítek, Porta, Zahrada). V roce 2005 vydala debutové album Čerstvě natřeno, na němž se podílela plejáda výMartina
znamných hostů, mj. Vít Sázavský, Zdeněk Vřešťál nebo Žofie Trchova Trio
Kabelková. Přes nejrůznější personální změny vykrystalizovala současná podoba skupiny, v níž Trchovou doprovází kytarista Patrik Henel
a kontrabasista Radek Polívka. Trio letos vydalo album Takhle ve mně vyjou
vlci v produkci Michala Němce (Jablkoň). K jeho potemnělému ladění recenzent
říká: „Trchová netrpí intelektuálními depresemi, na ty je v sedmadvaceti už pubertě odrostlá a není ani zdaleka žádná ´stará mladá´. Její nejistota je postojem
vnímavého člověka, který ví, že ne všechno se ve světě jeví takové, jaké to ve
skutečnosti je. A že je ideální se (k) tomu postavit bez póz.“
Kŕdel’ divých Adamov (SK)
Mladá kapela si dala neobvyklý název podle literární trilogie
slovenského spisovatele Ladislava Ťažkého. Vznikla v roce
2006 v Trnavě, místě s nepochybně největší hustotou bluesových hudebníků na metr čtvereční na celém Slovensku. Kapela
většinou hraje bluesrock, ale „není to jediný styl, se kterým se
její členové ztotožňují“, říká o sobě sama kapela na webových
stránkách a přidává hrůzyplný zápis zážitků z prvních štací
Krdel divych
Adamov
své kariéry. Od té doby se mnohé změnilo a Kŕdeľ divých Adamov dokázali natolik zaujmout
mezinárodní porotu letošního Blues Aperitivu, že
je vybrala k zahájení finálového koncertu letošního půlkulatého BLUES ALIVE.
The Roosevelt Houserockers (AT)
Pověst o BLUES APERITIVU jako soutěži, které
má smysl se zúčastnit, zjevně putuje už celou
střední Evropou. Z loňských dvou přihlášených
kapel z Rakouska porota vybrala právě tuto, trio,
které se zvukem inspiruje u těch nejsyrovějších
The Roosevelt
Houserockers
Profily
hudebníků z Chicaga: Hound Doga Taylora, Elmorea Jamese a dalších podobných „výtečníků“. Nejen zvukově, ale i vizuálně skupina působí, jako by ji přesadil přímo z chicagské ulice, v lepším (či horším?) případě z laciné nálevny, kde
vyhrává za pár drobných nebo aspoň panáka whisky. Muzikanti s rozkošnými
přezdívkami Mud (kytara, harmonika, zpěv), Blindfinger (kytara, zpěv) a Ty (bicí,
harmonika) už vloni ve foyer nabídli vrchovatý kopec zábavy, o jaké se asi většině
bluesových posluchačů zdá v těch nejodvázanějších snech. Letos se totéž pokusí
(jistě úspěšně) zopakovat na hlavním pódiu.
Juwana Jenkins & The Mojo Band (USA,CZ)
Nový, speciálně pro BLUES ALIVE připravený
projekt v Praze žijící zpěvačky, pocházející z americké Philadelphie, a našeho předního harmonikáře Charlieho Slavíka (ten vystoupí na letošním
ročníku festivalu už podruhé, po pátečním bloku
s kapelou St.Johnny & The Sinners). Charismatická a velmi atraktivní zpěvačka je obklopena
Juwana Jenkins
„old school bluesovou“ kapelou, která klade důraz
na autentický zvuk, ale také energii a průraznost
nekompromisního swingujícího buldozeru. Za tím
účelem obsadil Slavík novou dvougenerační kapelu vesměs špičkovými domácími muzikanty kytaristou Marcelem Flemrem počínaje a bubenickou legendou
Petrem Eichlerem zdaleka nekonče.
The California Honeydrops (USA)
Leader kapely, zpěvák, kytarista a trumpetista
Lech Wierzynski má sice polské jméno a jako
místo rodiště v pasu uvedenu Varšavu, už
od dětských let ale žije ve Spojených státech
a lze prohlásit, že je čistokrevným Američanem. Minimálně co se týče muzikantského
projevu, do kterého se promítá skoro všechno, co za něco stojí z odkazu americké hudební tradice: blues, gospel, jazz, zydeco,
rhythm´n´blues. Jeho pětičlenná kapela
The California
vznikla v roce 2007, nejprve jako pouliční
ps
ro
yd
Hone
sdružení, vyhrávající na nárožích a stanicích
metra v kalifornském Oaklandu. Během usilovného koncertování si vypracovali The California Honeydrops vlastní styl, který
jim umožnil stále častěji hostovat v klubech a dalších oficiálních scénách. Šířící
se dobrá pověst otevřela skupině posléze i prostor mimo původní domácí působiště. Mají na kontě zatím tři alba B Sides, Soul Tub a Spreadin´ Honey. Zatím
největšího úspěchu se bezpochyby kapele dostalo koncem loňského roku, kdy
byla nominována v kategorii Debut roku v nejprestižnější světové žánrové anketě
Blues Music Awards. Po nějakém čase tedy na BLUES ALIVE budeme svědky
vystoupení zatím relativně neznámé kapely, o které možná za pár let budeme
slýchat superlativy.
Justin Lavash (GB)
Američtí a irští předkové zřejmě předurčili britského kytaristu, zpěváka a písničkáře Justina Lavashe k citlivému vnímání klasických hudebních zdrojů současné
hudby, zejména blues a folku. Ve vlastní autorské tvorbě dokáže nejen využívat
klasických prvků těchto kořenů, ale také je obratně přetvářet k obrazu svému.
Lavash, který žije v Česku, avšak pravidelně vyjíždí na turné po celé Evropě,
je v posledních zhruba dvou letech ozdobou mnoha festivalů různých žánrů
i programové nabídky prestižních
klubových pódií. Na Lavashově
tvorbě je oceňována nejen písničkářská osobitost, ale i jeho bravurní hra na kytaru a zpěv. Není divu,
své kvality zoceloval v Anglii i USA
coby sideman a aranžér v řadě
projektů všech žánrů, při častých
návštěvách Francie zase pronikl
k specifické emocionálnosti šansonů, kterou lze z jeho tvorby také
vycítit. Rozhodně se jedná o jednu
z nejzajímavějších a nejkomplexnějších osobností, na které lze na současné scéně v Česku narazit.
Justin Lavash
Johnny Winter (USA)
„Vidina toho, že jednou na BLUES ALIVE vystoupí Johnny Winter, kterého obdivuji už od svých puberťáckých let, byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem
nabídku stát se členem týmu tohoto festivalu před dvanácti lety přijal,“ říká
dramaturg BLUES ALIVE Ondřej Bezr. Přestože je slušné přiznat, že šumperské
pódium není první v Česku, které tohoto slavného kytaristu a zpěváka hostí, festival je pyšný na to, že jej může letos obsadit do pozice hlavní hvězdy. S takovým
jménem je oslava půlkulatého výročí skutečně plnohodnotná.
Johnny Winter je totiž jedním z těch, kteří definovali moderní bluesovou kytarovou hru, na jeho jméno přísahají tisíce následovníků po celém světě – ale žádnému z nich se nepodařilo dosáhnout takového věhlasu. Už proto, že Winterův
hráčský styl je naprosto originální, nenapodobitelný a snadno rozpoznatelný po
prvních tónech. A nejde jen o obdivuhodnou techniku a rychlost jeho pověstných „okovaných prstů“, ale především o stoprocentní prožitek žánru, přímé
spojení s jeho kořeny a soulad mezi stylem hry, zpěvu a výběrem repertoáru.
Johnny Winter je rodilý Texasan, narodil se v Beaumontu v roce 1944 a už odmalička muzicíroval s mladším bratrem Edgarem, klávesistou a saxofonistou,
který si vydobyl velkého uznání zejména v 70. letech. Oba sourozenci se k sobě
v různých etapách kariéry nadále vraceli. Výborné debutové album, nazvané
stroze Johnny Winter, vydal kytarista v roce 1969, téhož roku, kdy jeho hvězda
zazářila i na nejvýznamnějším hudebním festivalu všech dob ve Woodstocku.
Postupem času se Winter od ortodoxního elektrického blues, na kterém vyrůstal, mírně odklonil k písničkovějšímu rocku, který hrál s kapelou, jež dala jméno
jeho albu z roku 1970 – Johnny Winter And.
Divoká doba, divoká hudba a divoký životní styl kytaristu vehnaly do náruče
drog, ze které se dokázal vymanit a natočit v roce 1973 comebackové album
s příznačným názvem Still Alive And Well, z jeho „nebluesových“ jedno z nejlepších. Ve druhé polovině 70. let Johnny Winter znovu nalezl svoje bluesové kořeny díky producentské a hráčské spolupráci na čtyřech albech génia klasického
chicagského blues Muddyho Waterse, z nichž všechna obdržela cenu Grammy.
S Watersovou kapelou také natočil roku 1977 vlastní desku Nothin´ But The
Blues, jež byla jakýmsi „programem“ pro cestu, již si zvolil, jak se zdá, na celý
zbytek kariéry.
Zcela zásadním okamžikem pro jeho bluesovou tvorbu byl podpis smlouvy
s prestižním chicagským labelem Alligator, u něhož vydal v letech 1984 – 1986
postupně tři vynikající alba Guitar Slinger, Serious Business a Third Degree,
která patří bez nadsázky k tomu nejlepšímu na poli elektrického blues druhé
poloviny 20. století.
V souvislosti s narůstajícími zdravotními problémy se Winterova činnost v 90.
letech poněkud zpomalila, ještě na začátku dekády nicméně stačil natočit další
Profily
Johnny Winter
perlu své diskografie Hey, Where´s Your Brother?. Nepříliš dobrá tělesná kondice se bohužel podepsala i na kytaristově první pražské návštěvě v roce 2002.
Album, vydané o dva roky později a nesoucí další výmluvný název I´m A Bluesman, nicméně slibovalo jisté naděje, které vycítila i americká hudební akademie, jež je nominovala na Grammy.
V posledních dvou letech Johnny Winter doslova překopal od základu svůj osobní
i profesní život: po roztržce s dlouholetým manažerem vystřídal produkční zázemí
a změnil i lékařský tým. V posledních letech je na pódiích celého světa jako vyměněný
a hodnocení jeho výkonů v odborném tisku často hovoří v superlativech. „Překvapením bylo už to, že se vzápětí po nástupu Johnnyho Wintera na scénu odporoučel
druhý kytarista jeho kapely do zákulisí, a téměř celý koncert pak kapela odehrála jen
v triu, kde zvuk Winterovy kytary byl zcela dominantním prvkem. To svědčilo o navráceném frontmanově sebevědomí. Co se odehrávalo následující bezmála dvě hodiny,
bez nadsázky mnohým divákům (mezi nimiž byla dlouhá řada známých zejména bluesových muzikantů z Moravy i Slovenska, kteří zážitek oslavili dlouhým jamsessionem
po skončení) vehnalo slzy do očí. Při jejich zavření totiž velmi často z pódia znělo
přesně to, co znali z nejlepších Winterových nahrávek,“ napsal recenzent vystoupení
Johnnyho Wintera v roce 2008 v Uherském Brodě. Nepochybujme o tom, že i o jeho
vystoupení na závěr patnáctého BLUES ALIVE se bude ještě dlouho hovořit u bluesových „táborových ohňů“. 
k 2011
na ro
te si do kalendáře
nezapomeňte a Zapiš
18. 03. Echo Blues Alive
18. 06. Blues Aperitiv
Šumperk
17. - 19. 11. Blues Alive
ów
orz
Ch
20. 11. Blues Alive
Ryzí Blues ...
www.holba.cz
NA STÁNCÍCH VŽDY PRVNÍ DEN V MĚSÍCI!