46-47 Mushing – Paral[1]

Mushing – Pravidla
a členění závodů
ÁST
Výcvik – Aktivity pro tažné psy (a nejen pro ně)
4
Č
46
(Nome – style)
Jestliže vás musherské aktivity oslovily natolik, že chcete porovnat své
síly s ostatními, máte možnost zúročit své sportovní ambice na závodech. K účasti na závodech je nutné
členství v některém ze sportovních
musherských klubů, jejichž seznam
najdete na níže uvedených internetových stránkách. Další podmínkou
je získání sportovní licence, a to složením písemné zkoušky z pravidel.
Budete-li závodit se severskými psy
s průkazem původu, budete ještě
(v současné době pouze na význačnějších závodech) potřebovat tzv.
Racepas, doklad každého konkrétního psa, s tetovacím číslem nebo čipem. Tento pas potvrzuje, že fyzický
vzhled psa byl posouzen a odpovídá
standardu FCI.
V České republice se zhruba od
poloviny září do konce března koná
celá řada musherských soutěží. Není
prakticky víkendu, kdy by se nepořádal alespoň jeden závod. Pro nezasvěceného či začátečníka může být
členění jednotlivých závodů a kategorií zprvu ne příliš srozumitelné.

Vanda Kmochová, drobná dáma,
která to se psy neuvěřitelně umí.
Pes přítel člověka 4/2010

Závody rozdělujeme:
podle povrchu tratě na:
 závody na suchu
 závody na sněhu
podle délky a profilu trati do typů:
 krátké – sprintové do 25 km
 střední – midové 35 a více km bez zátěže
 dlouhé – longové 45 km a více se zátěží
 atypické – závody odlišující se od standardních dle SŘ A ZŘ
Odhlédneme-li od individuálních sled dog
sportů (Nordic – style), kterým se budeme
věnovat v dalších dílech, můžeme se na závodech setkat s těmito disciplínami (třídami):
na suchu – sprint
 tým do osmi psů (5 – 8) – kategorie A
 tým do čtyř psů (2 – 4) – kategorie C
na suchu – mid
 tým neomezený – kategorie MU
 tým do šesti psů – kategorie MB
na sněhu – sprint
 tým neomezený – kategorie U
 tým do osmi psů – kategorie A
 tým do šesti psů – kategorie B
 tým do čtyř psů – kategorie C
na sněhu – mid
 tým neomezený – kategorie MU
 tým do šesti psů – kategorie MB
na sněhu – long (se zátěží)
 tým neomezený (8 a více) – kategorie LU
 tým do osmi psů (5 – 8) – kategorie LA
 tým do čtyř psů (3 – 4) – kategorie LC
Pavel Kučera, hlavní organizátor Šediváčkova longu a velký fanda aljašských malamutů
Protože severská plemena se liší svojí
výkonností a především rychlostí, existují na
jednotlivých závodech tři skupiny kategorií:
 otevřená pro všechna plemena psy bez PP,
bez rozdílu – U, A, B, C, MU, MB, LU, LA, LC
 uzavřená pro sibiřské husky – U1, A1, B1,
C1, MU1, MB1
 uzavřená pro aljašské malamuty, grónské
psy, samojedy – U2, A2, B2, C2, MU2, MB2
 v longu jsou severská plemena s průkazem
původu (SH, AM, GP, SA) společně v kategoriích LU1, LA1, LC1
Pořadatel může v rámci svého závodu
také otevřít tzv. turistickou kategorii pro příchozí, což je obzvláště vhodné pro nováčky.
Tato kategorie nemusí být organizována
podle SŘ a neprovádí se u ní vyhlašování
vítězů. Úplné znění Soutěžního řádu naleznete na www.mushing.cz
www.manmat.cz
VŠE PRO SPORT SE PSY.
Výcvik
Jirka Krejčí, zřejmě služebně nejstarší aktivní musher, ikona sprintových závodů.
Osobnosti
Během takřka tři desítek let historie českého mushingu jeho dějinami prošla celá řada
osobností, které saňový sport silně ovlivnily,
případně ovlivňují, a především jej posunuly
kvalitativně dál. Je těžké jmenovat a přitom
na někoho nezapomenout. A tak jenom
namátkou bych zmínil Petra Hanzlíka, průkopníka mushingu u nás, ,,duchovního otce“
našeho národního plemene – českého horského psa, a Frantu Dolejše, propagátora
sibiřských husky i výrobce jedněch z prvních
kvalitních sání a kár.
Jsou i tací, kteří ač už aktivně nejezdí, převedli své zkušenosti nabité v mushingu do
jiných oblastí. Patří k nim například Jiřina
Lacinová, vlastnící spolu se svým partnerem,
Karlem Tůmou, kdysi jednu z nejznámějších
chovatelských stanic aljašských malamutů –
Rychlé sáně. S početnou smečkou svých
malamutů (!!!) byla u vzniku canisterapie
u nás. Radko Loučka byl zase u průkopnických začátků ježdění s českými horskými
psy. Když jej zdraví donutilo mushing opustit,
pomáhal aktivně přivést na svět české agility
a dnes patří k našim největším odborníkům
na pasení. Libuše Pečená začínala v raných
dobách se sibiřskými husky i alaskány, dnes
své bohaté zkušenosti zúročuje coby poradkyně chovu SH v Klubu severských psů a je
,,oporou seveřanů“ i na ústřední plemenné
knize ČMKU. Především je však autorkou
sice dvojnásobně rozebranného, ale do
dnešních dnů nepřekonaného vydání knihy
Sport psích spřežení od A do Z.
Pro změnu Jirka Krejčí s úspěchem vodí
své spřežení, v podstatě nepřetržitě, už třetí desetiletí. Zprvu to byli aljašští malamuti,
sibiřští husky, posléze alaskáni a v současné
době evropští saňoví psi. Patří tak jistě k nejzkušenějším musherům u nás. Je zakladatelem a do současnosti i prezidentem Asociace sportu psích spřežení, takže tento sport
velice dobře zná i z administrativní stránky.
Pavel Kučera zůstává svým malamutům věrný téměř stejně tak dlouho, i když měl možnost vyzkoušet i jiná plemena. Je neúnavným
propagátorem longového ježdění a organizátorem, dnes už legendárního, Šediváčkova
longu. Vanda Kmochová zase nedá dopustit
na své české horské psy. Její, v současné
době asi jediné, velké spřežení těchto impozantních psů už dlouhá léta budí oprávněný
rozruch všude, kam přijedou. Ovladatelnost
Vandiných psů je skutečně obdivuhodná
a hodně vypovídá o jejich vzájemném soužití. Honza Ochozka patří také bezesporu
k musherským pamětníkům a na své farmě
v Novohradských horách chová zřejmě nejpočetnější smečku sibiřských husky.
V některých rodinách vlohy pro špičkový
saňový sport už přechází z generace na
generaci.Takže dnes už místo kdysi úspěšného otce můžeme se sibiřskýmni husky potkávat sourozence Richarda a Anetu Kastnerovi. Také sourozenci Jiří a Gabriela Trnkovi
se ,,potatili“ a tátu Jřího v rodinném kennelu
evropských saňových psů pomalu ale jistě
střídají. To Krupičkovi Petr a Petr mladší se
spolu často setkávají na tratích prestižních
závodů.
Evropská i světová špička, i když si to
nerada připouští, musí v současné době už
velmi vážně počítat s tvrdou českou konkurencí. Platí to nejenom pro sprintové závody, kde už velice dobře znají jména jako
Dagmar Nešněrová, Martin Škoda, Sláva Pavlík či už zmíněné sourozence Trnkovi, Jirku
Krejčího nebo rodinný tandem Krupičků.
V midu nás výborně reprezentuje třebas
Roman Habásko nebo Michal Merhaut. Co
se týče longových a etapových závodů,
máme skvělé zastoupení v podobě spřežení
Radka Havrdy, Pavla Pfeifra, Jardy Fialy, Jiřiho
Vondráka, Jany Henychové, Romana Novotného a dalších.
Vladimír Páral 
Inzerce

Foto: Filip Chludil a Petra Anderlová
Pes přítel člověka 3/2010
47