1/2012 - Jednotný informační a komunikační systém ochrany přírody

ZPRAVODAJ
¡
OCHRANY PRÍRODY
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
Modrásek bahenní
Abeceda zkamenelin
¡
Štramberského krasu
Geopark Podbeskydí
Hlušinové odvaly
oèima botanika
1/2012
Vážení ètenáøi,
na konci ledna uplynuly již dva roky, kdy jsme se, jako státní podnik Lesy Èeské republiky, stali partnerem projektu LIFE+ „Jednotný
informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko“. Jsme rádi, že nám byla dána možnost podílet se na
informovanosti veøejnosti v oblasti ochrany pøírody spolu s ostatními partnery projektu.
Èasto jsme kritizováni, že nám jde jen o døevo a nic jiného nás nezajímá. Není tomu tak. Ochrana
pøírody je pro nás neménì dùležitá, stejnì jako ekonomická stránka vìci, a každoroènì nás jen
v Moravskoslezském kraji stojí øádovì desítky milionù korun.
Dnes už snad nikdo nepochybuje o nutnosti využívání pøírodních zdrojù trvale udržitelným
zpùsobem. Døevo je obnovitelná surovina a hospodáøský les je jeho nejdùležitìjším zdrojem. Dobøe
víme, že udržení a podpora biodiverzity (druhové pestrosti) je nejen nutná z pohledu ochrany
pøírody, ale je prospìšná i z pohledu stability a vývoje vlastního hospodáøského lesa. Na druhou
stranu je nutno si uvìdomit, že žijeme v kulturní krajinì a ta bez dalších lidských zásahù není
schopna existovat v podobì, jakou známe. Proto také, když se kácí jednotlivé stromy nebo i èást
lesa, tak se hned nejedná o devastaci životního prostøedí a drancování pøírodních zdrojù.
Naše zejména hospodáøské aktivity se i díky tomuto èasopisu snažíme postupnì pøiblížit široké
veøejnosti. Jako, dovolím si napsat, nejvýznamnìjší hospodáøi v krajinì se nìkdy dostáváme do
sporù s požadavky ochrany pøírody, a to nejen v chránìných krajinných oblastech, v územích
systému Natury 2000 nebo maloplošných zvláštì chránìných územích, ale i pøi našem bìžném
hospodaøení mimo tato území. Proto spolupráce a zejména otevøená komunikace „ochranáøských“
organizací s „hospodaøícími“ subjekty je nanejvýš žádoucí a nutná. Je pøece
v zájmu nás všech, aby naše lesy byly co nejvíce zdravé a stabilní a zároveò nám poskytovaly
dostatek kvalitního døíví – obnovitelné suroviny. To jde ruku v ruce s podporou biodiverzity a trvale
udržitelným hospodaøením. O to více si vážíme naší spoluúèasti na tomto projektu.
Václav Langer
LÈR, s.p. - KØ Frýdek-Místek
Rubrika -
NATURA 2000
Evropsky významná lokalita Èervený kámen
Rozloha: 250 ha
Nadmoøská výška: 319–629 m n. m.
Datum vyhlášení: 26. 10. 2009
Polská republika
Krnov
PL
Pøedmìt ochrany:
- Extenzivní seèené louky nížin až podhùøí
(biotop T 1.1 Mezofilní ovsíkové louky)
- Petrifikující prameny s tvorbou pìnovcù
(R 1.3 Lesní pìnovcová prameništì)
- Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích
a v roklích (biotop L 4 Suové lesy)
Ostrava
EVL Èervený kámen
Olomoucký kraj
Nový Jièín
Zlínský kraj
Èlenitý lesní komplex s mozaikou nelesních spoleèenstev (louky, vápnomilná skalní
vegetace) a výskytem øady vzácných rostlinných a živoèišných druhù nacházející se
v Šostýnských vrších (cca 1 km od mìsta Kopøivnice).
Biota
vázáno množství hmyzu, z nìhož si pøi procházce územím nelze
nepovšimnout zejména hojného výskytu dnes již z pøírody stále
více mizejících motýlù.
Pùvodními lesními porosty na Èerveném kameni byly suové
buèiny s javorem a lípou. I když velké plochy tìchto porostù byly
v minulosti vytìženy a pøevedeny na „výnosnìjší“ smrkové
monokultury, naštìstí zùstalo na území této evropsky významné
lokality zachováno i dostatek ploch s porosty pùvodních
smíšených buèin. V jejich bylinném patøe pak lze dodnes objevit
nìkteré zajímavé lesní rostliny, které vypovídají o zastoupených
lesních typech porostù v minulosti - z buèinných prvkù zde rostou
Území evropsky významné lokality skýtá mozaiku rùzných
typù stanoviš – kombinace pestrých a zachovalých luèních
spoleèenstev, køovinatých lemù a lesních porostù vytváøí
jedineèné prostøedí pro výskyt široké škály rostlinných
a živoèišných druhù.
Na zachovalých obhospodaøovaných loukách se vyskytují
vzácné orchideje (napøíklad vstavaè mužský, bradáèek vejèitý
a vemeník dvoulistý). Vlhká a podmáèená stanovištì provázejí
prstnatec májový a prstnatec Fuchsùv. Na bohaté bylinné patro je
2
Foto: D.Kvita
všechny tøi druhy kyèelnic, dále jeèmenka evropská, rozrazil
horský, šalvìj lepkavá. Pøítomnost suových lesù pak potvrzují
napø. mìsíènice vytrvalá, kapradina Braunova, árón východní,
kerblík lesklý a samorostlík klasnatý. V zaøíznutých údolích jsou
vyvinuty fragmenty olšovojasanových luhù s ostøicí øídkoklasou
a ostøicí pøevislou, které provází øada vlhkomilných lesních druhù,
napøíklad øeøišnice køivolaká, pøeslièka lesní aj.
V neposlední øadì je pak potøeba zmínit i biotop, který byl pro
své kvality a význam na lokalitì zaøazen mezi jeden z pøedmìtù
ochrany – zastínìná lesní pìnovcová prameništì. Pìnovcová
prameništì se vyznaèují srážením uhlièitanu, pøípadnì síranu
vápenatého z prameništní podzemní vody na zemském povrchu
a vegetaci. Na povrchu pùdy, na kamenech, vìtvièkách
a rostlinkách mechù se pak vytváøí bílá krustièka vysráženého
uhlièitanu vápenatého (tzv. pìnovce). Pìnovcová prameništì
však poznáme i podle rostlin, které zde rostou a jež jsou
specializovány na zvýšené množství vápníku ve vodì, èasto jsou
velmi bohatì pokryty zejména mechorosty.
Zjara kvetoucí kyèelnice devítilistá
Foto: D.Kvita
Ohrožení
Zajímavosti
Mìsíènice vytrvalá
Celé území je pod mírným vlivem turistického ruchu
a sportovního vyžití obyvatel pøilehlého mìsta Kopøivnice a okolí
(bìžná turistika podpoøená vybudovanou nauènou stezkou).
Vrcholová kóta Èerveného kamene je známým startovacím
místem paraglidistù. Luèní spoleèenstva je potøeba pravidelnì
udržovat extenzivní pastvou nebo seèí tak, aby byly zajištìny
pøíhodné podmínky pro výskyt vzácných druhù. V rámci lesního
hospodaøení je potøeba dbát zejména na zachování pùvodních
cenných porostù a nedopustit jejich pøemìnu na lesy s vyšším
podílem smrku.
Území evropsky významné lokality Èervený kámen a její okolí je
pro návštìvníka velmi atraktivní, a to tím, že je zde na pomìrnì
malé ploše koncentrováno velké množství pøírodovìdných,
kulturních a historických zajímavostí a hodnot. Velmi dobrým
prùvodcem návštìvníka v tomto pozoruhodném území mùže být
známá Lašská nauèná stezka s 16 zastaveními, která prochází
nejatraktivnìjšími místy v Kopøivnici a jejím blízkém okolí a která
pøibližuje návštìvníkovi poutavým zpùsobem zajímavosti
z historie, zoologie, botaniky, lesnictví, mykologie, dendrologie,
geologie a hydrologie tohoto území.
Lenka Øondíková
Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství
Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Modrásek bahenní patøí svým zpùsobem života mezi nejzajímavìjší druhy
živoèichù u nás. Tento pomìrnì nenápadný motýl žije na vlhkých loukách, ale
i v pøíkopech podél silnic èi železnièních tratí. Podmínkou pro výskyt druhu je
pøítomnost živné rostliny krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) a kolonie
mravencù žahavých (Myrmica rubra).
První dospìlí motýli se objevují na lokalitách zaèátkem èervence a jsou
témìø ihned pøipraveni se páøit a klást vajíèka. K tomuto vyhledávají ty
nejvìtší a nejvíce rozvinutá kvìtenství totenu. Po vylíhnutí se larvy zavrtávají
do jednotlivých kvítkù a živí se zpoèátku na kvìtech a pozdìji na rozvíjejících
se semenících. Na jednom kvìtenství je schopno pøežít 3 – 6 larev. Okem
sotva viditelné housenky vážící jen nìco málo pøes jeden miligram (tj. 2 – 3 %
z finální hmotnosti housenky pøed kuklením) se po uplynutí 2 – 3 týdnù
vydávají na nebezpeènou pou do nitra mravenèí kolonie. S pøíchodem veèera
malé housenky modráskù opouštìjí kvìty, padají na zem a èekají, až budou
objeveny dìlnicemi mravencù žáhavých, což trvá nejèastìji okolo pìti minut.
Bìhem této „èekací doby“ vyluèují larvy feromony velmi podobné tìm, které
produkují mravenèí larvy. Tvar a vùnì larev motýla natolik mravence zmate,
že je adoptují a odnesou je mezi své vlastní potomstvo do mraveništì.
V mraveništi se pak larvy modráska živí larvami hostitelských mravencù
a zároveò jsou dokrmovány mravenèími dìlnicemi. Bìhem jara následujícího
roku získávají housenky modráska svou koneènou velikost, a tak se zaèátkem
léta mohou, stále ještì v mraveništi, zakuklit a o 2 – 3 týdny pozdìji opustit
své hostitele jako dospìlí motýli.
3
Foto: A. Czernik
Modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
Modrásek bahenní na kvìtu krvavce totenu
Ohrožení a ochrana
Foto: Archiv AOPK
Pøestože tento druh není u nás v souèasné dobì ohrožen,
jsme povinni jej chránit jako èlenský stát Evropské unie pro
zachování pøírodního evropského dìdictví. V západní Evropì se
totiž za posledních 50 let jeho stavy snížily o 20 – 50 %. Tìžištì
evropského výskytu modráska bahenního je v dnešní dobì ve
støední Evropì, nejvíce recentních populací pøežívá v Èeské
republice, jižním Polsku a v Nìmecku. Bìhem posledních let
bohužel zaèaly lokality ubývat i u nás. Napø. donedávna bohaté
populace v údolí øeky Opavy se zmìnily v izolované malé
mikrokolonie èítající nižší desítky jedincù. A èím ménì pøežívá
jedincù na lokalitì, tím je populace náchylnìjší k zániku.
Rubrika -
Hlavním dùvodem vedoucím k ohrožení druhu na bytí jsou
zmìny ve zpùsobu obhospodaøování vlhkých luk, pøedevším
odvodòování a následnì pøehnojování nebo rozorávání
stanoviš. Na druhé stranì jsou to i sukcesní zmìny po zanechání
luèních ploch ladem – zarùstání náletem køovin a døevin, èasto
také nástup invazních druhù rostlin. Ohrožujícím faktorem bývá
i aplikace insekticidù v okolí lokalit.
Z pohledu zemìdìlského obhospodaøování luk je modrásek
schopen pøežít jen tam, kde jsou louky
obhospodaøovány extenzivnì. Jsou
koseny v první seèi nejpozdìji do 15. 6.
tak, aby se do doby letu dospìlých
jedincù dostateènì vyvinuly kvìty
krvavce totenu, druhá seè je
provádìna teprve zaèátkem podzimu,
kdy je vìtšina housenek již bezpeènì
ukryta v mraveništích. Je však lepší
druhou seè úplnì vynechat. Vhodné je
také provádìt mozaikovitou seè èi
pastvu v pruzích nebo ještì lépe
šachovnicovì.
V souèasné dobì probíhá mapování
modráska bahenního na území celé
ÈR. Pokud se vám podaøí na toulkách
pøírodou v èervenci a srpnu pozorovat
modráska bahenního na kvìtech
krvavce totenu, budeme velice vdìèní,
pokud nám pošlete lokalizaci vašeho
Biotop modráska bahenního
nálezu tak, abychom mohli následnì
lokalitu provìøit. Zprávu mùžete zaslat na emailovou adresu:
[email protected].
Ivona Kneblová
Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR,
Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí
a Krajské støedisko Ostrava
Zajímavosti z kraje
Hlušinové odvaly v OKR oèima botanika
Poèty druhù cévnatých rostlin na sledovaných lokalitách
4
se v pùvodní
zemìdìlské krajinì nevyskytovaly.
Uvedený fakt se
pokusím demonstrovat na
pøíkladu hlušinových odvalù,
a to vèetnì nastínìní jejich
m o ž n é h o b u - Obr.2. Pùvodem asijský merlík hroznovitý na termicky aktivním
doucího vývoje.
odvalu Dolu Heømanice.
Pøedstavu o druhové diverzitì odvalové kvìteny poskytují práce
FILIPOVÉ (2007) a KOUTECKÉHO (2011), kteøí na území OKR
provádìli botanická šetøení celkem na 21 lokalitách. Na všech
sledovaných územích dohromady zaznamenali 506 druhù vyšších
rostlin, z èehož 103 druhù tvoøily døeviny. Poèty druhù na
jednotlivých lokalitách jsou zobrazeny na grafu, z nìhož je
zøejmé, že druhovì nejbohatší byly rozsáhlé odvaly (odval Dolu
Hedvika, odval Dolu Doubrava a odvalový komplex Dolu Petr
Bezruè).
Pestrost odvalové kvìteny však není determinována zdaleka
jen velikostí odvalu, ale také rozmanitostí stanovištních pomìrù,
charakterem a stáøím vegetaèního krytu a samozøejmì i okolní
krajinou.
Druhové spektrum je znaènì rùznorodé, pøièemž nejvìtší
zastoupení mají euryekní taxony. V iniciálních sukcesních stádiích
jsou èasté ruderály, pøièemž na plochách bez døevinného patra je
Foto: T. Koutecký
Èeská republika patøí mezi zemì s velmi bohatou historií
hornictví. Právì nerostné bohatství bylo prakticky bìhem celého
historického vývoje Èeských zemí jedním z urèujících parametrù
ekonomického rozvoje. Zatímco v døívìjších dobách pøevažovala
tìžba rud a drahých kovù, od prùmyslové revoluce se do popøedí
dostala fosilní paliva, zvláštì èerné a hnìdé uhlí.
Vedle relativní ekonomické prosperity tìžba pøinesla také výraznou
devastaci krajiny a životního prostøedí v zasažených oblastech. V ÈR
je hornickou èinností devastováno pøibližnì 0,9 % území státu.
Na Ostravsku je historie dobývání uhlí dlouhá víc než 200 let.
Uhlí zde bylo objeveno roku 1763, k rozvoji tìžby však došlo až v 30.
letech 19. století. Pùvodnì zemìdìlská krajina se postupnì
promìnila v sídelní konurbaci, charakteristickou vysokou
koncentrací tìžkého prùmyslu a znaèným podílem ploch, jež musely
být vyèlenìny z bìžného užívání. Jedná se zvláštì o odvaly hlušin,
kalové nádrže a zvodnìlé poklesové kotliny.
Z pøírodovìdného
hlediska však tìžba
nepøinesla pouze
rozsáhlou devastaci
zasahující snad
všechny složky krajiny, ale také zapøíèinila vznik nových
a èasto velmi cenných lokalit, jaké by
Foto: T. Koutecký
charakteristický vyšší podíl nepùvodních druhù
èeské flóry. Pod staršími porosty døevin se
naopak objevují typické lesní druhy.
Na hlušinových odvalech se také mùžeme
setkat s rostlinami zaøazenými do regionálního
i celostátního èerveného seznamu a v ojedinìlých pøípadech i s druhy zvláštì chránìnými.
Nìkteré taxony se dokonce mimo odvaly na
Ostravsku prakticky nevyskytují. Pøíkladem mùže
být zástupce flóry suových lesù kapraï
laloènatá, teplomilná strdivka sedmihradská,
v Ostravské pánvi dlouho nezvìstná divizna
švábovitá nebo zvláštì chránìný kruštík
tmavoèervený. Významné jsou rovnìž nálezy
zvláštì chránìných orchidejí – okrotice
dlouholisté, vemeníku dvoulistého a kruštíku
bahenního. Zvláštností holých hlušinových
pøekryvù vè. termicky aktivních odvalù je
pùvodem asijský merlík hroznovitý.
Zajímavé poznatky o vývoji vegetace lze získat
na základì rozboru fytocenologických snímkù. Srovnání diverzity
bylinného patra 20–75 let starých porostù døevin vzniklých buï
pøi rekultivacích, nebo
pùsobením spontánní
sukcese na 17 odvalech
OKR zpracoval
KOUTECKÝ (2011).
Jako nejvýznamnìjší
faktor ovlivòující
složení odvalových spoleèenstev se ukázaly
s v ì t e l n é p o m ì r y,
podmínìné zápojem
døevinného patra. Jeho
hustota je podmínìná
nejen døevinnou
skladbou, ale také
vìkem porostu. Ve
spontánních náletech
do vìku pøibližnì 50 let
dominuje bøíza, pod níž
se postupnì objevuje
nárost lesních døevin,
které se postupnì
dostávají také do hlavní
úrovnì. Vznikají tak
bohatì strukturované
porosty s pestrou
Kruštík tmavoèervený se na Ostravsku vyskytuje
døevinnou skladjen na odvalu Dolu Doubrava a odvalu Hraneèník.
bou. Rekultivaèní
výsadby jsou naopak stejnovìké a mezi 20 až 40 rokem
obvykle kompaktnì zapojené (zvláštì v pøípadì druhù
s hustými korunami, jako jsou napø. javory, lípy, buk, dub
èervený aj.).
Zatímco u svìtlých náletových porostù se v bylinném
patøe vyskytuje rùznorodá smìs druhù s velkou druhovou
diverzitou (od zástupcù raných sukcesních stádií až po druhy
lesní), zapojené rekultivaèní výsadby hostí chudší bylinné
patro tvoøené pøevážnì druhy stinnìjšími, s vyššími nároky na
vlhkost a živiny.
Z hlediska dalšího vývoje je potøeba poèítat s výraznými
zmìnami fyziognomie zejména nynìjších náletových porostù.
Hodnotíme-li aktuální sukcesní zralost odvalových
spoleèenstev na podkladì velkého vývojového cyklu lesa, lze
konstatovat, že nejstarší sukcesní porosty (obvykle okolo
padesáti let) již opouštìjí typ lesa pøípravného a postupnì se
stávají lesem pøechodným s pestrým døevinným patrem
a pøíznivou prostorovou strukturou. V horizontu dvaceti let do
tohoto stavu dospìje velká èást dnes hojných tøicetiletých
Termicky aktivní temeno odvalu Dolu Heømanice
bøezových náletù a není nejmenší dùvod tomuto vývoji jakkoliv
bránit.
Také øada rekultivaèních výsadeb má potenciál nabýt pøírodì
blízký charakter a vytvoøit ekologicky stabilní vegetaèní kryt. Je
však tøeba aplikovat vhodnou pìstební péèi, pøi které nedojde
k provádìní schematických zásahù bìžnì využívaných
v hospodáøských lesích (jak se bohužel v souèasnosti èasto dìje).
V tomto smìru se jako ideální fytotechnika jeví pozitivní výbìr
cílových stromù (postupné uvolòování perspektivních jedincù),
který umožní prostorovou i vertikální diferenciaci porostu
(uvedené samozøejmì platí i pro spontánní nálety). Další
možností je ponechat i rekultivaèní výsadby samovolnému vývoji.
Že i tato cesta by mohla pøinést uspokojivé výsledky, mùžeme
pozorovat napøíklad na odvalu Jámy Hlubina u Karviné. Najdeme
zde spontánnì se vyvíjející, avšak nejspíš umìle založený
sedmdesátiletý porost s pestrou døevinnou skladbou s duby,
habry a kleny a bohatým bylinným patrem, které si svým
složením nijak nezadá s opravdovým lesem (obr. 5).
Za úspìšnì rekultivované nech je považováno takové území,
kde si ani pøírodovìdec není jistý, jestli právì studuje výsledek
sukcese nebo rekultivaèních prací. Pøejme si, aby v OKR bylo
takových pøíkladù co nejvíce.
Foto: T.Kooutecký
Foto: T.Kooutecký
Tomáš Koutecký
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF
MENDELU v Brnì
70 let starý smíšený porost charakteru dubohabøiny na odvalu Dolu Hlubina v Karviné II – Dolech.
Znamenitá ukázka možné budoucí podoby odvalových spoleèenstev.
5
Inspirace pro vznik loga geoparku - øez zkamenìlým amonitem
hradù (napø. Šostýn v Kopøivnici, Starý Jièín, Hukvaldy,
Štramberk), ve štramberské mìstské památkové rezervaci si
mùže prohlédnout pøes sto tøicet chránìných staveb,
v jednotlivých mìstech geoparku má
mož nos t navš tívi t
expozice nìkolika
muzeí. Geoparkem
prochází dvanáct
nauèných stezek,
naleznete zde rovnìž
nìkolik zámkù,
rozhleden èi koupališ,
svlažit se mùžete napø.
ve štramberském minipivovaru. Možnosti ubytování jsou více než
pøíznivé, informaèní centra jsou dennì otevøená. K vidìní je toho
samozøejmì mnohem více. Pro výèet všech lákadel geoparku
bychom však potøebovali samostatné èíslo èasopisu. Proto nám
nezbývá nic jiného, než Vás k návštìvì Geoparku Podbeskydí
srdeènì pozvat, abyste si tak mohli sami prohlédnout právì to, co
Vás nejvíce zajímá.
Eva Arnošt, Dalibor Kvita
O. s. Hájenka
Foto: D.Kvita
V minulém èísle jsme Vás krátce informovali o zøizovaném
geoparku v Podbeskydí. Nyní Vás s ním blíže seznámíme
a øekneme si, co se vlastnì pojmem geopark rozumí.
Jako geopark oznaèujeme geologicky cenná území, na nichž
jsou za spolupráce místních obyvatel a organizací (státních,
neziskových i soukromých) vyvíjeny aktivity na podporu
udržitelného využívání geologického dìdictví dané oblasti,
šetrného rozvoje území a na podporu návštìvnosti a vzdìlanosti.
Vznik geoparku tak není èistì geovìdním projektem. Kromì
významných geologických objektù a jevù jsou pøedmìtem zájmu
také další zajímavosti daného území – kulturní a ekologické
fenomény, archeologické a historické památky apod. Geoparky
jsou u nás definovány Ministerstvem životního prostøedí Èeské
republiky. Pokud se nejedná o území mající již nìjaký ochranný
status (CHKO, národní parky a další chránìná území), neomezuje
definování geoparku lidskou èinnost na dané lokalitì.
Geopark Podbeskydí nalezneme v centrální èásti
Podbeskydské pahorkatiny na území tøiceti ètyø katastrálních
území, celková rozloha geoparku je 530 km2. Na severu je
geopark ohranièen sníženinou Oderské brány, na východì
úboèím Palkovických vrchù, z jihu prvním høebenem
Moravskoslezských Beskyd a ze západu úboèím Kojetínských
vrchù. Celá plocha je geologicky velmi pestrá. Hlavním cílem
geoparku je prezentovat široké veøejnosti problematiku
karpatských pøíkrovù na jejich severozápadním okraji a ukázat
tak, jak pestrý a komplikovaný geologický podklad pøedurèuje
pøírodní i kulturní rozmanitost lokality.
Na území geoparku se nachází
velké množství
lokalit, díky
kterým mohou
návštìvníci poznat
geologickou minulost geoparku
od prvohor po
ètvrtohory. Nalezneme zde napø.
jeskynì, lomy, pískovny, vývìry minerálních vod èi bludné
balvany. Mnohé z tìchto lokalit jsou maloplošná chránìná území,
z nichž nìkterá jsou území geologicky velmi významná (napø. PP
Polštáøové lávy u Straníka, PP Pikritové mandlovce u Kojetína, PP
Kamenárka, NPP Šipka, PP Travertinová kaskáda a další). Oblast
v pøedpolí Moravskoslezských Beskyd je díky svému znaènì
rozrùznìnému a pestrému geologickému podkladu velmi
hodnotná i po stránce botanické, zoologické i kulturní.
V rámci geoparku nalezne návštìvník také nìkolik zøícenin
Foto: D.Kvita
Geopark Podbeskydí
Polštáøové lávy u Straníku
6
Myslíkovské Lurdy
Rubrika -
Lesní okénko
Management lesních maloplošných
zvláštì chránìných území (MZCHÚ):
Lesy obhospodaøované: hospodáøské
zpùsoby
dospìlého porostu na jaøe namrzat. Po dostateèném odrostení
zmlazených døevin je zmýcen mateøský porost opìt v pruhu
o maximální šíøi na výšku prùmìrného stromu starého porostu.
Na dobøe oslunìné holinì pak odrùstají na svìtlo nároèné
døeviny. Náseèným HZ lze tedy obecnì obnovovat lesy smíšené
z druhù s rozdílnými požadavky na svìtlo.
Vzhledem k tomu, že pøi HZ náseèném je obyèejnì využívána
maximální povolená velikost holé seèe (1 ha), nelze tento HZ
obecnì doporuèit pøi obnovì lesù v MZCHÚ. Naopak ve
velkoplošných zvláštì chránìných územích (VZCHÚ) je tento HZ
mnohdy velmi vhodný.
Foto: M. Žárník
Jak bylo vysvìtleno v minulých dílech, rozlišuje hospodáøská
úprava lesù obhospodaøované lesy podle toho, jestli vyrostly ze
semene, obražením (zmlazením) z paøezù anebo kombinovanì
na „vysoké, nízké a støední“. Jedná se o tzv. tvary lesa.
Podle toho, jak je les obhospodaøován, tzn. jak a kdy je kácen
a jakým postupem je zajištìn vznik (obnova) nového lesa,
rozlišuje souèasná èeská hospodáøská úprava lesù 4 tzv.
hospodáøské zpùsoby (HZ) – holoseèný, náseèný, podrostní
a výbìrný.
HZ holoseèný – Pøi tomto zpùsobu hospodaøení je dospìlý
les mýcen jednorázovì na souvislé ploše. U nás mùže mít holá seè
v bìžných podmínkách rozlohu do 1 ha a nesmí být širší než
dvojnásobek prùmìrné výšky stromu v mýceném porostu. Za
holinu se považuje paseka o rozloze již od 0,04 ha.
V MZCHÚ je obecnì pøípustné použití pouze nejjemnìjší
formy holoseèe, a to tzv. maloplošné skupinové holé seèe
(obr. 1). Jedná se obyèejnì o oválnou èi kruhovou holou seè
o délce (šíøce) odpovídající maximálnì prùmìrné výšce stromu
v mýceném porostu. Tento zpùsob hospodaøení je vhodné
aplikovat v tìch MZCHÚ, kde chceme zajistit i v následující
generaci lesa pøítomnost (alespoò malého množství) na svìtlo
nároèných døevin, napø. dubù, modøínu opadavého a borovice
lesní. Mikroekologické pomìry na takto malé holinì nejsou nijak
extrémní a vyhovují i mnohým na vlhkost nároènìjším èistì
lesním druhùm bioty.
Obr. 2: Hospodáøský zpùsob náseèný
Foto: M. Žárník
HZ podrostní (obr. 3) – Pøi tomto zpùsobu hospodaøení je les
mýcen na celé obnovované ploše postupnì, bez vzniku holiny –
starý les je postupnì proøeïován. Nový les tak vzniká pod
ochranou starého. Mateøský les je proøeïován obyèejnì ve 2 – 3
tìžebních zásazích (posledním zásahem jsou odtìženy i poslední
stromy), takže nové generaci lesa je pøísun svìtla navyšován
postupnì. Tento obnovní postup má tu výhodu, že omezuje
v poèátcích obnovy lesa konkurenci na svìtlo nároènìjších trav,
bylin a keøù.
V MZCHÚ je ze seèí podrostního hospodaøení obecnì
nejvhodnìjší použití nejjemnìjší formy, a to tzv. maloplošné
skupinové clonné seèe. Této seèe lze optimálnì použít pouze pro
obnovu lesa složeného ze stín snášejících druhù døevin. Použitím
clonných seèí lze také pøevádìt lesy „vysoké“ na „støední“.
HZ výbìrný (obr. 5) – Zatímco lesy obhospodaøované
Obr. 1: Hospodáøský zpùsob holoseèný – forma: maloplošná skupinovitá holá seè
Foto: M. Žárník
HZ náseèný (obr. 2) – Jedná se de facto o formu
holoseèného HZ, protože les je zde taktéž mýcen jednorázovì na
souvislé ploše. Šíøe holé seèe zde ale nesmí pøesáhnout
prùmìrnou výšku stromu v mýceném porostu. Hlavní rozdíl oproti
holoseènému HZ je v tom, že nová generace lesa zde vyrùstá
nejen na holinì, ale souèasnì i tìsnì vedle pod starým (až pozdìji
mýceným) lesem pøiléhajícím k holinì. Protože nový les odrùstá
pod starým lesem (v zástinu) pomaleji než na holinì, je postup
mýcení a obnovy nového lesa obecnì daleko pomalejší než u HZ
holoseèného. Výhodou náseèného HZ ale je, že pod starým
porostem (v zástinu) lépe odrùstají na svìtlo ménì nároèné
døeviny, jako napø. jedle bìlokorá nebo buk lesní, které mohou na
holinì špatnì snášet sušší roky, a navíc mohou bez ochrany
Obr. 3: Hospodáøský zpùsob podrostní
7
ostatními HZ jsou nanejvýš dvouetážové, v lesích
obhospodaøovaných výbìrným zpùsobem rostou na malých
plochách souèasnì stromy rùzného stáøí – od semenáèkù až po
dospìlé stromy. Zatímco pøi aplikaci pøedchozích HZ dochází
zmýcením mateøského porostu k dramatické zmìnì celého
ekosystému, výbìrné hospodaøení zajišuje stále stejné
Foto: archiv ÚHÚL
ekologické pomìry. Tato bohatá (mnohoetážová) struktura lesa
tak umožòuje nepøetržitou tìžbu omezeného množství stromù.
Tento HZ je nástrojem (i výsledkem) nejjemnìjšího
(nejdetailnìjšího) možného managementu lesù ve støedoevropských podmínkách.
HZ výbìrný je nejlepším zpùsobem, jak co nejrychleji
pøizpùsobit „typický hospodáøský les“ podobì pùvodních
podhorských a horských pøirozených lesù. Postupy HZ výbìrného
by mìly být povinnì aplikovány ve vybraných MZCHÚ po dobu až
nìkolika desetiletí pøed nástupem režimu samovolného vývoje.
Hospodáøské zpùsoby jsou hospodáøskými postupy urèenými
pøedevším pro lesy s primárnì døevoprodukèní funkcí.
Dlouhodobì je lze aplikovat jen ve vybraných (národních)
pøírodních památkách a ve VZCHÚ mimo nejcennìjší lokality.
V 1. zónách NP a (N)PR urèených primárnì pro ochranu
pøirozených procesù by mìly být tyto metody aplikovány pouze
doèasnì po dobu obyèejnì maximálnì nìkolika desítek let, pøed
pøechodem na režim samovolného vývoje.
Milan Žárník
Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù,
poboèka Frýdek-Místek
Obr. 5: Hospodáøský zpùsob výbìrný
Ochrana lesa pøed hospodáøsky
škodlivými druhy hmyzu
které nepøedstavuje
významné
hospodáøské
škody a velkoplošné odumírání smrkových porostù.
K tomu
využíváme naší
každoroèní evidence kùrovcového døíví,
Požerek lýkožrouta smrkového
ze které poèítáme nastavení poètu obranných opatøení pro jednotlivé porosty a ohniska
výskytu tìchto škùdcù. Lýkožrouty lákáme od jara do podzimu
v zásadì dvìma zpùsoby. Prvním zpùsobem je lákání lýkožrouta
na pokácené stromy pøikryté chvojím – to jsou tzv. lapáky. Tady
napodobujeme pøírodu (zlomy a vývraty) a po nalétnutí lapáky
odvezeme k dalšímu zpracování z lesa pryè, odkorníme nebo
v nejnutnìjším pøípadì asanujeme chemicky.
Druhou variantou jsou tzv. lapaèe – feromonová odchytová
zaøízení, kde využíváme zpùsobu komunikace kùrovcù mezi
sebou. Jejich tvar mùže být rùzný. Základem je odparník se
synteticky vyrobeným feromonem, který brouky do lapaèe
pøiláká, my je pak ze záchytné èásti pravidelnì vybíráme
a likvidujeme. K tìmto dvìma základním zpùsobùm èasto
pøidáváme i kombinaci obou opatøení, napøíklad umístíme
feromonový odparník i na lapák nebo stojící strom a máme stojící
lapák. Nenahraditelnou
èinností lesníkù je
systematické vyhledávání
napadených stromù v lese
a jejich následná asanace.
Musíme si uvìdomit, že
žijeme v kulturní krajinì,
o níž je nutno se starat.
V Evropì už dnes nemáme
žádné èlovìkem neovlivnìné
území, kde stále plnì fungují
pøirozené autoregulaèní
procesy, a bylo by možné
ponechat pøírodu samu sobì.
Exhaláty z továren a dopravy
se dlouhá desetiletí dostávají
i na ta poslední dosud
Foto: V.Langer
Foto: archiv O.s.Hájenka
Vážení milovníci pøírody a návštìvníci lesa,
v minulém èísle jsme se Vám pokusili vysvìtlit èinnosti, které
provádíme za úèelem ochrany mladých lesních porostù proti lesní
buøeni a proti zvìøi. V tomto èísle se zamìøíme na starší porosty
a jejich ochranu proti podkornímu hmyzu, zejména proti
kùrovcùm.
Broukù z èeledi kùrovcovitých u nás žije nìkolik desítek druhù
a vìtšina z nich je z hospodáøského hlediska nevýznamných.
Výjimku tvoøí nìkolik druhù, z nichž nejvìtší hrozbu pro naše
smrkové hospodáøské lesy pøedstavuje lýkožrout smrkový
a v posledních letech stále èastìji se vyskytující pøivandrovalec ze
severské tajgy lýkožrout severský.
Lýkožrout smrkový (Ips typographus), lidovì bìžnì zvaný
kùrovec, je 4,5 až 5,5 mm velký brouk, jehož larvy se živí lýkem
pøedevším smrku ztepilého. Každé jaro sameèci nalétávají
zejména na vývraty
a zlomené èásti
starších smrkù,
ale také na
fyziologicky
oslabené stojící stromy
a v jejich kùøe
vyhlodávají tzv.
snubní komùrky, do
kterých lákají svými feromony samièky. Ty po
oplodnìní vykousávají v lýku mateèné chodby, ve kterých kladou
po stranách vajíèka, ze kterých se líhnou larvièky. Ty se živí lýkem
a dotváøejí tak charakteristický požerek. Celkový vývoj trvá
v závislosti na poèasí 6 až 10 týdnù. V našich podmínkách má
lýkožrout smrkový nejèastìji dvì generace a ve vyšších polohách
generaci jednu. Pøi pøíznivém, teplém poèasí mívá celkovì o jednu
generaci více.
Lýkožrout smrkový je nejvážnìjším škùdcem smrkových
porostù v Evropì. Zprávy o jeho kalamitních pøemnoženích
v pùvodních lesích støední Evropy pocházejí již ze sedmnáctého
a osmnáctého století. Ve dvacátém století pak nalezl pøíhodné
podmínky pro svùj vývoj zvláštì ve smrkových monokulturách,
jimiž byly nahrazeny pùvodní smíšené lesy. Pøemnožení tohoto
škùdce je spojeno se zdravotním stavem porostù, dostupným
materiálem pro jeho namnožení a s prùbìhem poèasí. Proto
lesníci proti kùrovcùm každoroènì provádìjí obranná opatøení.
My, Lesy Èeské republiky, s. p. máme jasnou koncepci
ochrany lesa proti kùrovcùm. Naším cílem není vyhubit tyto
brouky, ale udržet je v základním stavu, tedy takovém množství,
Feromonový odchytový lapaè
8
nepøístupná místa a fyziologicky oslabují stromy, èímž narušují
pøírodní rovnováhu ve prospìch škodlivých organismù, jako je
napø. lýkožrout smrkový. Na námi spravovaném území máme jen
v Moravskoslezském kraji desítky rezervací ohrožených kùrovci.
Samozøejmì rozumíme zvláštnímu poslání rezervací, ale s úplným
zákazem likvidace kùrovcových ohnisek se nemùžeme smíøit ani
v národních pøírodních rezervacích. Jsme lesníci, chápeme
Rubrika -
význam mrtvého døeva v lese, ale stále je pro nás normální barva
lesa zelená. I nedávná historie nám ukázala, jak rychle se dokáže
kùrovec pøemnožit a zpustošit tisíce hektarù lesa. Nemyslíte, že
právì stromy v rezervacích staré mnohdy pøes dvì stì padesát let
si zaslouží pomoci v dnešním, díky èlovìku nevyrovnaném boji?!
Václav Langer
Lesy Èeské republiky, s.p.
KØ Frýdek-Místek
Geologické zajímavosti
Abeceda zkamenìlin Štramberského korálového útesu
Bílé vápence tìžené na Kotouèi u Štramberka již 130 let se staly proslulé bohatstvím jurských zkamenìlin. Svým zpùsobem jde
o „jurský park“, který však na rozdíl od toho filmového neobývali dinosauøi, ale bohatá fauna korálového útesu. Vápence se totiž usazovaly
na okraji oceánu Tethys nìkde na jihovýchod od Èeského masívu.
Druhová rozmanitost uchovaná ve štramberském vápenci je úctyhodná a udává se kolem 1000 druhù zkamenìlin. Pøesnì nikdo poèet
druhù nezná a bude nepochybnì vìtší. Ekosystémy korálových útesù patøí k druhovì nejbohatším na Zemi a i v juøe tomu jistì nebylo
jinak. Problém je v tom, že mnohé skupiny fauny dosud èekají na odborné zpracování. Trochu to pøipomíná problém poznání druhového
bohatství tropického deštného pralesa. S tìžbou døeva mizí nenávratnì druhy, které žijí tøeba jen na jediném svahu nebo rokli, a vìdci je
už nikdy nepopíší. Ve Štramberku je druhové bohatství jurského korálového útesu zase pohlcováno tìžbou vápence. Naštìstí alespoò
v posledních letech probíhají záchranné sbìry zkamenìlin s podporou tìžební spoleènosti.
Pro laiky, kteøí neholdují paleontologii ani moøské biologii, bývá problém poznat pøi nálezu zkamenìliny, jakému zvíøeti zbytky patøí.
Spokojí se zpravidla s oznaèením „mušlièka“ apod. Jako struèný prùvodce na pomoc všímavým laikùm uvádím níže abecednì seøazené
nejèastìjší skupiny jurské fauny. Tato abeceda není zdaleka kompletní a nezbývá než doufat, že budoucnost pøinese podrobnìjší poznání
o obyvatelích zaniklého korálového útesu u Štramberka.
Amoniti – schránky amonitù pøipomínají ploše vinutou ulitu plže velkou zpravidla nìkolik centimetrù a obvykle rùznì
žebrovanou. Ve skuteènosti jde o vyhynulé hlavonožce, kteøí stejnì jako jejich dnešní vzdálení pøíbuzní aktivnì plavali a byli
vybaveni chapadly.
Belemniti – z belemnitù se nacházejí ve vápencích vøetenovité útvary z tmavého vláknitého kalcitu pøipomínající
projektil. Rovnìž šlo o hlavonožce, jejichž nejbližšími pøíbuznými jsou dnešní sépie a olihnì.
Desetinožci – za tímto názvem se skrývají obecnì známí raci a krabi. Zejména krabi jsou ve štramberských vápencích
místy èastí. Snadno je pøehlédnete, nebo jejich krunýøe jsou nejèastìji do 2 cm v prùmìru (navíc chybí klepeta a nohy,
které po smrti snadno upadnou).
Houby – moøské (živoèišné) houby jsou ve štramberském vápenci èasté a jedná se o typy s vápnitou kostrou. Nejèastìjší
jsou drobné kyjovité nebo válcovité tvary.
Ježovky – kostry ježovek se v zásadì neliší od tìch, které známe z dnešních moøí. Pomìrnì èasté jsou ve
Štramberku typy s robustními kyjovitými ostny charakteristické pro útesové prostøedí (adaptace na silný pøíboj,
který by tenké ostny polámal).
Koráli – koráli jsou pro štramberské vápence snad nejtypiètìjší. Vždy se taky jedná o korálové vápence. Vyskytují se
rùzné tvary vìtevnatých, plástevných a „mozkových“ korálù, jak je známe ze souèasných tropických moøí.
Lilijice – lilijice jsou ostnokožci pøipevnìní k podkladu stvolem, na jehož konci je kalich s pìti chapadlovitými rameny. To
vše se skládá z jednotlivých vápnitých „souèástek“. Po smrti lilijice se kostra rozpadne na tyto jednotlivé souèástky
charakteristických tvarù.
Mlži – lastury nejrùznìjších mlžù (høebenatek, ústøic, datlovek aj.) jsou ve vápencích hojné. Obzvláštì
charakteristické jsou však schránky dicerasù. Byli to velcí robustní mlži, jejichž misky s protaženými a šroubovitì
zakroucenými vrcholy pøipomínají beraní rohy.
Plži – rozmanitost tvarù ulit je charakteristická pro prostøedí korálového útesu. Specialitou jurských útesù oceánu
Tethys jsou nerineidní plži s vysoce vìžovitou ulitou. Teprve po podélném rozøíznutí vyniknou komplikované záhyby
a lišty uvnitø závitù ulity.
Ramenonožci – zdánlivì pøipomínají mlže, ale mají blíže ke kroužkovcùm. Na rozdíl od mlžù je jedna miska vždy vìtší
a z otvoru v jejím vrcholu vycházel stvol, kterým byl živoèich pøipevnìn k pevnému podkladu.
Sedivci – jsou kroužkovci obývající drobné vápnité rourky pøitmelené na korály, lastury aj. Žijící zástupce jste nejspíše
potkali u moøského pobøeží, kde vystrkují do vody pestrá chapadélka tvaru kvìtiny a pøi vyrušení je bleskovì zatáhnou do
své rourky.
Miroslav Bubík
Èeská geologická služba
9
Rubrika - Aktuality
Narozeninový dort s dvaceti svíèkami
Je mu dvacet, fandí mu všechny vìkové kategorie, a kde se
objeví, pøíroda zajásá. Málokoho by napadlo, že øeè je o finanèním
nástroji Evropské komise pro podporu projektù v oblasti životního
prostøedí, o programu, jehož výstižné jméno je LIFE.
Mezi prvními
žadateli o dotaci
z tohoto programu
byl v Èeské republice
Moravskoslezský
k ra j . P ro j e k t ov é
návrhy do programu
LIFE mohou podávat
soukromé i veøejné
subjekty, a to nejen
samostatnì, ale i ve
spolupráci s dalšími partnery. A to je pøípad i Moravskoslezského
kraje, který je v souèasnosti úspìšným držitelem grantu od
Evropské komise v rámci programu LIFE už podruhé.
Nejenže spolu s partnery, Ministerstvem životního prostøedí,
Agenturou ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky, Lesy Èeské
republiky, s.p., Základní
organizací Èeského svazu
ochráncù pøírody
Salamandr, Obèanským
sdružením Hájenka
a Actaeou, spoleèností pro
pøírodu a krajinu, realizuje
projekt zamìøený na
zvýšení povìdomí
o ochranì pøírody, na
implementaci soustavy
Natura 2000, na posílení
úèinné komunikace
a šíøení informací k øešení
vybraných problémù souvisejících s ochranou pøírody (název
projektu: Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany
pøírody v NUTS II Moravskoslezsko), ale dosud sklízí plody
pøedchozího projektu zamìøeného na potlaèení výskytu invazních
rostlin, zejména køídlatek, na ploše 350 ha biologicky
a geomorfologicky cenného území v povodí Morávky (název
projektu: Záchrana lužních stanoviš v povodí Morávky).
Na svou dobu a svým
rozsahem ojedinìlý
projekt byl realizován
v letech 2007 – 2010
a partnerství s Agenturou
ochrany pøírody a krajiny
Èeské republiky, Základní
organizací Èeského svazu
ochráncù pøírody
Salamandr, Lesy Èeské
republiky, s.p., Povodím
Odry, s.p., a Plzeòským
Prazdrojem, a.s., posílilo
jeho pøínosné výsledky.
E v ro p s k á ko m i s e
vyhodnotila tento projekt
jako jeden z nejlepších
projektù (Best Nature
Projects 2011) a vyzvala
Moravskoslezský kraj
k osobnímu pøevzetí
èestné plakety u pøíležitosti oslav 20. výroèí programu LIFE na
slavnostním ceremoniálu 23. 5. 2012, uspoøádaném v rámci tzv.
Zeleného týdne (Green Week) v Charlemange Building
v Bruselu. Tak se stal projekt, jemuž realizátoøi pracovnì
neøeknou jinak nežli LIFE (pøíp. Morávka), nositelem již
druhého prestižního ocenìní. V roce 2010 byl totiž
vyznamenán národní cenou Energy Globe Award.
A protože dvacáté výroèí si zaslouží svùj narozeninový
dort, Moravskoslezský kraj se rozhodl toto jubileum
podpoøit uspoøádáním mezinárodní konference na téma
20 let programu LIFE v konferenèních prostorách hotelu
VISTA v Ostravì dne 21. 5. 2012. Pøínosem pro všechny
úèastníky byla nejen vzájemná výmìna zkušeností
z oblasti realizace LIFE projektù v Èeské republice, na
Slovensku i v Polsku, ale také inspirace pro další práci na
poli ochrany životního prostøedí.
Bylo mu dvacet, fandí mu ženy stejnì jako muži a pouze ten,
kdo ho nezná, nevyhledává jeho spoleènost …
Roxana Macháèková
Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Krnovany do pøírody lákají akce kampanì "Krnov – mìsto v pohybu"
Která zvíøátka žijí v lese? Co do lesa nepatøí? Znáš zdejší studánku a víš, jak o ni
peèovat? Poznáš podle této vìtvièky, z kterého je stromu? I na takové otázky
odpovídaly dìti, které se se svými rodièi zúèastnily na konci bøezna krnovské
poznávací vycházky Putování po studánkách. Trasu pøímìstským lesem dlouhou dva
a pùl kilometru vedoucí
k Jelení studánce a zakonèenou na lesním
odpoèívadle Ježeèkùv palouèek zdolalo dvì stì
úèastníkù. Kromì toho, že se
prošli probouzející se jarní
krajinou a dozvìdìli se øadu
informací o pøírodì a její
ochranì, se také zapojili do celomìstské kampanì "Krnov – mìsto v pohybu
2012".
„V kampani jsme se zamìøili na zdravý životní styl, pohyb, pøírodu, rozvoj
mìsta i sociální aspekty. Kampaò zaèala v lednu novoroèními výstupy na Pradìd
a Šelenburk, pokraèovala sportovními podniky, Putováním po studánkách,
10
oslavami Dne Zemì, turistickými pochody nebo pøírodovìdnou soutìží pro žáky
základních škol a osmiletých gymnázií Betula pendula. A øadu akcí máme ještì pøed
sebou. Nejvíce jich smìøujeme k záøijovému Evropskému týdnu mobility a Dni bez aut,“
uvedla koordinátorka kampanì Jana Vágnerová z odboru životního prostøedí
Mìstského úøadu v Krnovì.
Kampaò "Krnov – mìsto v pohybu" navazuje na své dvì úspìšné pøedchùdkynì.
První z nich byla v Krnovì zahájena v roce 2008 po vítìzství v celostátní soutìži "Mìsto
stromù" a vìnovala se zvyšování zájmu obèanù nejen o životní prostøedí mìsta.
Následující kampaò "Krnov – mìsto mezi øekami 2010/2011" probíhala od záøí 2010 do
srpna 2011 a její organizátoøi prostøednictvím pøednášek, besed, soutìží a jiných akcí
seznamovali obèany Krnova s krnovskou vodou – podzemní i povrchovou. Cílem
kampanì bylo, aby lidé poznali, že
vodní živel mìstu pøináší nejen
øadu problémù zejména v podobì povodní, ale je pro mìsto také velkou devizou,
významným prvkem pro rekreaci èi aktivní odpoèinek a podstatnou podmínkou jeho
rozvoje. O pokraèování v nastoupeném trendu bylo rozhodnuto na shromáždìní
partnerù na podzim loòského roku pøi hodnocení právì ukonèené kampanì "Krnov –
mìsto mezi øekami". Argumentem partnerù bylo, že spoleèné akce stmelují rùzné
generace Krnovanù, inspirují je k tomu, aby se zajímali o život ve mìstì, v nìmž žijí
nebo studují, a zároveò vychovávají dìti k aktivnímu obèanství, uvedla Jana
Vágnerová.
Na kampaních se podílí celá øada partnerù: mateøské, základní a støední školy,
zájmové organizace a sdružení dìtí i dospìlých, Mìstský úøad v Krnovì, Mìstské
informaèní a kulturní støedisko Krnov, Místní agenda 21 Krnov, Lesní správa mìsta
Krnova, Lesy ÈR, Moravskoslezský kraj a další. Více informací najdete na
www.krnov-mpz.cz.
Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR
SPRÁVA CHRÁNÌNÉ KRAJINNÉ OBLASTI POODØÍ
HLEDÁ
dobrovolné strážce pøírody
partnery pro zajištìní lepší ochrany pøírody
Stráž pøírody je tvoøena dobrovolníky, kteøí pomáhají státním
úøadùm chránit naši pøírodu. Strážce sleduje dìní v pøírodì
a informuje pracovníky CHKO o vìcech, které by jim jinak mohly
uniknout. V terénu napomíná neukáznìné návštìvníky, zastavuje
èinnosti, pøi nichž hrozí poškození pøírody, a mùže také udìlovat pokuty
za porušování zákonù a vyhlášek. Jeho hlavní funkce však spoèívá v pozici rádce, který informuje
a pomáhá návštìvníkùm chránìných území.
Pøedpoklady pro zájemce:
- kladný vztah k pøírodì
- chu trávit èas v terénu
- èistý trestní rejstøík
Máte-li vážný zájem, hlaste se elektronickou poštou na adrese [email protected] nebo písemnì na
adrese Trocnovská 2, 702 00 Ostrava. Ve své žádosti uveïte Vaše pøedpoklady pro práci strážce a Vaši
motivaci k této èinnosti.
Více informací na webových stránkách www.poodri.nature.cz
nebo mob. tel. +420 725 044 049
¡
SOUTEŽ
èi exotický druh. Musí však jít o døevinu esteticky nìjak
zajímavou. Mùže jít také o strom s nìjakým zvláštním
pøíbìhem nebo osudem.
Ètyøi vítìzné fotografie, které vybere porota složená
ze èlenù redakce a redakèní rady, budou otištìny v pøíštím
Zpravodaji a tøi nejlépe ohodnocení fotografové budou
odmìnìni.
Fotografie posílejte pouze v elektronické podobì nejpozdìji do 31. 10. 2012 na adresu [email protected].
Vážení soutìžící,
z došlých odpovìdí, kterých bylo mimoøádnì hodnì, jsme
vylosovali tøi výherce. Jsou jimi Marek Janík, Jana Kasanová
a Jindøich Hrbáè. Výhercùm gratulujeme a posíláme drobné
výhry. Všem ostatním dìkujeme za odpovìdi a reakce na èasopis.
V tomto èísle nenajdete vìdomostní minisoutìž jako
v èasopisech minulých, ale zasoutìžit si mùžete jinak.
Tentokrát pùjde o zkoušku dovedností fotografických.
Pošlete nám fotografii zajímavé døeviny ve Vašem
okolí. Nemusí být zvl᚝ starý, ani nemusí jít o zvláštì chránìný
Velikost fotografie nesmí pøesáhnout 3MB.Zasláním fotografie do
soutìže souhlasíte s jejím pøípadným uveøejnìním a potvrzujete Vaše
autorství.
11
Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis)
Šikoušek zelený je druh mechu rostoucí na tlejících padlých kmenech a paøezech zejména po jehliènatých døevinách. Nejèastìji jde o smrky nebo jedle
ležící podél bøehù lesních potokù nebo prostì jen tlející ve stinných lesních porostech. Bez tobolek zùstává tento druh - vzhledem ke své velikosti a barvì lidskému oku neviditelný. Redukované lístky na prvoklíèku jsou velké maximálnì milimetr a jejich hnìdé zbarvení splývá s barvou døeva. Protože rostlinky
nejsou zelené a nemohou se vyživovat fotosynteticky, pøežívají díky symbiotickému vztahu
s houbami, které rozkládají døevo. Èím menší je však rostlinka, tím nápadnìjší je tobolka.
Tvarem je naprosto unikátní, a nedá se tudíž zamìnit s jinými epixylickými (na døevì
rostoucími) mechorosty. Tobolky mùžeme najít – v rùzném stádiu vývoje – po celý rok,
nicménì nejlépe vyvinuté jsou v podzimních mìsících. Na témìø centimetr vysokém,
èervenohnìdém, bradaviènatém štìtu se nachází vzpøímená zelená tobolka. Výtrusnice je
dlouhá kolem 7 mm a má výraznì vydutou svrchní stranu (viz foto). Dozráváním se postupnì
zbarvuje žlutohnìdì a lehce se nakloní na stranu. Na špièce tobolky je soustava zoubkù, tzv.
obústí, které se za pøíznivých podmínek otevírají a umožòují tím vyprášení výtrusù. Tìch je
až kolem 5 milionù. Prázdná tobolka se poté rozpadá, ale štìt je schopen pøetrvat na tlejícím
døevì i nìkolik let.
Rozšíøení
Z hlediska celkového rozšíøení jde o holarktický druh, vyskytující se na území Severní
Ameriky, Asie a Evropy nejèastìji v oblastech s kontinentálním klimatem. V ÈR byl šikoušek
zelený pozorován na více než 80 lokalitách (stav k r. 2012), pøièemž nejvíce lokalit se nachází
na Moravì, a to v Jeseníkách a Beskydech. Tento mech je považován za bioindikátor
pøirozených horských smíšených lesù
a klimaxových smrèin. Nicménì
obèas bývá nalezen i v hospodáøsky
využívaných lesích. Podle údajù
AOPK ÈR se 56% lokalit nachází na
území EVL (Evropsky významné
lokality) a 62% lokalit se nachází
v lesnicky využívaných lesích.
Foto:V. Plášek
Foto:V. Plášek
Ohrožení a management
Buxbaumia viridis vykazuje
obrovskou nadprodukci spor, která je
øádovì 4-5x vyšší než u jiných
epixylických mechù. Nicménì
problémy s nízkou klíèivostí
a nedostatek vhodného substrátu
v našich lesích silnì ztìžují úspìšnou
distribuci tohoto druhu. I z tohoto
dùvodu je šikoušek zelený hodnocen v ÈR jako EN [silnì ohrožený] a je i souèástí Èervené knihy;
v rámci Èerveného seznamu Evropských mechorostù je v kategorii V [ohrožený] a byl také zaøazen do
sítì NATURA'2000. Pro pøežívání mechu Buxbaumia viridis a obsazování nových lokalit není vhodné tzv.
„èisté hospodaøení“ v lesích, kdy se z lesního porostu odstraòuje veškerá ležící døevní hmota. Je tøeba
i rozumnì a citlivì kácet, aby nedošlo ke zmìnám ve vlhkostním režimu stanovištì. Optimální je vhodný
lesnický management, který nechává èást tlejícího døeva v lese, což zvyšuje druhovou diverzitu nejen
mechorostù, ale i hub, hmyzu a dalších organismù.
Pozn.: U nás je možné se setkat ještì s jedním šikouškem, a to bezlistým (Buxbaumia aphylla). Je
velmi podobný, ale má hnìdou (nikoliv zelenou) tobolku a hlavnì nikdy neroste na tlejícím døevì.
Mùžeme jej najít na obnažené pùdì v lesích nebo na bøezích lesních cest. Také není nijak hojný, v ÈR je
øazen do kategorie VU [ohrožený, zranitelný druh].
Vítìzslav Plášek
Ostravská univerzita
Radka Dlouhá
O. s. Hájenka
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje vychází v rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody
v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj s finanèní podporou programu Evropské unie LIFE+.
Vychází 2x roènì nákladem 1000 výtiskù. Toto èíslo vyšlo 15.7. 2012.
NEPRODEJNÉ
Vydává: O. s. Hájenka, Janíkovo sedlo 36, Kopøivnice, 74221,IÈO: 64629881
Editor: Petr Arnošt, e-mail: [email protected], www.hajenka.koprivnice.org
Redakèní rada: Roman Barták, Jan Filgas, Ivona Kneblová, Tomáš Kotyza, Dalibor Kvita, Roxana Macháèková
Jazyková úprava: Eva Arnošt
Tisk: Zeman Art
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje je periodickou tiskovinou evidovanou pod è?slem MK ÈR E 19580