Text

Obnova a využití krajiny po těžbě uhlí na příkladu Chomutovska a Lužice
Václav Poštolka, RNDr. Ph.D.
Technická univerzita v Liberci
Fakulta pedagogická
Katedra geografie
[email protected]
Abstrakt:
Při plánování a postupné realizaci obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí na
Chomutovsku je potřebné vycházet nejen z technologických možností, ale také z vlastností
mizející nebo zmizelé krajiny, sídel a území v minulosti, a to v širším kontextu i s jejím
funkčním a těžbou méně dotčeným okolím. Krajinu po těžbě uhlí je třeba formovat nejen pro
návrat přírody a přírodě blízkých složek, ale také pro návrat člověka a s člověkem spojených
a dynamicky se měnících aktivit. Významnými faktory pro plánování a přípravu návratu
funkční krajiny na Chomutovsku je zde přítomnost výrazně odlišných krajinně-sídelních
prostorů jakými jsou Krušné hory, Doupovské hory, okraj Mostecké pánve s výraznými
údolními liniemi Ohře s Nechranickou vodní nádrží, Chomutovky a bývalé Bíliny. Do
plánování nové a co nejdříve funkční krajiny je již nyní důležité promítat stávající a
předpokládané budoucí potřeby obyvatel, uživatelů a návštěvníků území. Území
Chomutovska bylo postiženo likvidací mimořádně velkého počtu sídel, a to představuje jeden
z důvodů velké sociální nestability a pocitu vykořeněnosti v tomto prostoru. Tvorbu nové
funkční krajiny je tak nutné vidět také jako příležitost pro posílení a vytvoření pozitivních
vztahů nových generací místních obyvatel a uživatelů území k svému okolí. Plánování a
vytváření nové krajiny po těžbě uhlí v kontextu s její minulostí a novými potřebami, novými
názory na její funkční využití, se musí stát součástí vzdělávacích a výchovných programů
orientovaných na všechny skupiny obyvatel. Významnou inspirací může být přitom příklad
probíhající revitalizace a tvorby nové krajiny po těžbě uhlí v Lužici v SRN / Sasku a
Braniborsku.
Jedním z důležitých faktorů obnovy a využití krajiny po těžbě uhlí jsou vlastnosti a
hodnoty jejího okolí. Na území Chomutovska, pokud jej chápeme jako prostor mezi
Klínovcem v Krušných horách a Nechranickou vodní nádrží na Ohři, okrajem
Doupovských hor a Českého středohoří, je identifikováno 10 krajinných typů
z celkového počtu 19 krajinných typů na území celé České republiky (viz
http://geoportal.cenia.cz). Díky výškovému gradientu, který na krátké vzdálenosti
představuje rozdíl nadmořských výšek 1000 metrů, jsou na malé rozloze zastoupeny
velmi rozdílné krajinné typy s rozmanitými přírodními podmínkami /Poštolka 2006, 9/.
Blízkost a kontrasty různých přírodních a krajinných podmínek představují zcela
specifickou a výjimečnou příležitost pro plánované budoucí využití krajiny po těžbě
uhlí, která se zde s nimi stýká a je jimi obklopena. Významné krajinotvorné útvary
tvoří linie úpatí a svahů Krušných a Doupovských hor, výrazné údolní zářezy vodních
toků na jejich svazích, a údolní linie Ohře, Chomutovky a bývalé Bíliny v krajině
poznamenané těžbou uhlí. Na jedné straně území teplomilné stepní a místy
slanomilné vegetace podmíněné nadprůměrnými teplotami a extrémně nízkými
srážkami v dešťovém stínu, zatímco na druhé straně území horských vrchovištních
rašelinišť odpovídající naprosto odlišné subpolární vegetaci. Na krátké vzdálenosti
tak lze demonstrovat klimatické a vegetační (biotické) rozdíly jižní a severní Evropy,
ale také je nutné využít této skutečnosti při plánování budoucího využití krajiny. Tato
jedinečná příležitost by neměla být promarněna /Poštolka 2006, 10/.
Součástí krajiny jsou nejen přírodní a přírodě blízké prvky / systémy, ale rovněž
kulturně historické dědictví v podobě staveb, technických zařízení, antropogenních
zásahů do krajiny a lidskou činností vzniklých nebo poznamenaných míst a krajin.
Součástí plánů obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí musí být proto také
uchování a využití takového dědictví, jež tvoří paměť krajiny. V krajině po těžbě uhlí
bychom se měli setkávat se stavbami, areály, místy, technikou, a stroji, jež mají
dokumentovat její minulost a vývoj, a jež jsou dokladem technické a kulturní
vyspělosti /Poštolka 1997, 6/. Krajina na Chomutovsku k tomu nabízí opět jedinečnou
příležitost v kombinaci památek a dědictví těžby uhlí povrchovým a hlubinným
způsobem a jeho využití pro výrobu elektrické energie, benzínu, ale i kamence a
hnojiv, s historií významné těžby a zpracování dřeva, železa a vzácných kovů, a
rozvoje řemeslných a průmyslových výrob jak v Krušných horách, tak
v Podkrušnohoří, a to z obou stran česko – saské (německé) hranice /Rak 2003, 13
a Lahl a Kugler 2005, 3/.
Výhledové využití a atraktivita krajiny pro obyvatele a návštěvníky musí být založeny
na ochraně, záchraně a novém využití kulturně historického dědictví území.
Příkladem jsou projekty a realizace parků (muzeí) technických a jiných památek,
návštěvnických míst a naučných tras s využitím dobývacích a zakládacích
(velko)strojů, jiné techniky a technických památek jakými jsou důlní železnice,
lanovky, staré úpravny uhlí, elektrárny, ale i obytných budov, náhonů, cihelen,
skláren, mlýnů, textilních a jiných manufaktur apod., známé např. z Walesu, Skotska,
Francie, Belgie, a SRN (v Porúří, Rýnském hnědouhelném revíru, v okolí Lipska a
v Lužici). Na Chomutovsku se nabízí jedinečná příležitost k vytvoření např. naučné
trasy energetiky zahrnující ukázky nejstarších i moderních zařízení a procesů na
výrobu elektrické energie a tepla z uhlí, vody, větru, biomasy, odpadů, slunce, a
geotermálních zdrojů. Chomutovsko má velmi vhodné až výjimečné předpoklady pro
reálné využití všech uváděných zdrojů výroby energie a tepla – Krušné hory pro
větrnou energii, malé vodní elektrárny, biomasu (dřevní štěpky), Podkrušnohoří pro
uhlí, biomasu (rychle rostoucí dřeviny a sláma z rekultivovaných ploch), solární
články, komunální a jiné odpady (spalovna či bioplyn) a geotermální. Další možnost
představuje vodní energie z přečerpávací elektrárny, která by podobně jako je tomu
na německé straně Krušných hor, měla využívat výrazný výškový gradient, zde i
s využitím zbytkových jam po těžbě uhlí.
Příkladem úsilí o využití technických a jiných památek je např. také zavedení nového
studijního oboru Průmyslová archeologie (Industriearchäologie) na Technické
univerzitě – Hornické akademii v blízkém Freibergu /Albrecht 2001, 1/, ale i
z Freibergu iniciovaný projekt přípravy zařazení Krušných hor (včetně našeho
Podkrušnohoří) na seznam světového kulturního dědictví UNESCO /12/. Tyto
příklady a zkušenosti bychom měli více propagovat a také více využívat při úvahách,
plánování a vlastní realizaci obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí v našich
podmínkách.
Vhodným příkladem je proces obnovy a nového využití krajiny po těžbě uhlí
(Bergbaufolgenlandschaft) v německé Lužici. Těžba hnědého uhlí zde byla zahájena
v polovině 19. století, když vůbec první pokusy byly učiněny na české straně u
Hrádku n.N. v souvislosti s rozvojem průmyslu v Liberci. Za období 1922 až 1990 zde
bylo kvůli těžbě přesídleno více než 29000 obyvatel /Schulz 2000, 16/. Území
označované jako Lausitzer Seenland (lužická jezerní země) představuje v současné
době největší krajinářské dílo, resp. staveniště (Landschaftsbaustelle) v Evropě.
V roce 1993, kdy byly zahájeny s tím spojené rozsáhlé investice, bylo na území
Lužické pánve (resp. Dolnolužické a Hornolužické pánve) 167 starých důlních děl,
2
z toho 150 hlubinných a 17 povrchových, 12 výsypek, 335 zbytkových jam, 21
briketáren a 14 důlních elektráren /Schulz 2000, 16 a 14 a 17/.
Již v roce 1991 bylo zde organizováno 1. mezinárodní bienále pro krajinu a tvorbu
krajiny v lomu Cottbus – Nord, byla založena Vysoká odborná škola pro Lužici a její
revitalizaci (zřizovatel Zemská vláda Braniborska) a připraven návrh na vytvoření
vodního muzea v hnědouhelném lomu Gräfendorf poblíž Cottbusu. Od té doby se
pravidelně pořádají mezinárodní bienále zaměřená na tvorbu nové krajiny a nového
využití krajiny v Lužici. V roce 1994 bylo otevřeno Hornické muzeum Lužice v bývalé
briketárně v Knappenrode a zahájen zde také provoz pro turisty na důlní železnici.
V roce 1999 byl pro veřejnost v Lichterfeldu poblíž města Finsterwalde zpřístupněn
odstavený dobývací velkostroj F 60 z lomu Klettwitz – Nord prohlášený za technickou
památku symbolizující uhelný průmysl Lužice. Stal se vyhledávanou atrakcí pro
obyvatele i návštěvníky území a bývá proto označován jako „maják Lužice“
(Leuchtturm für die Lausitz) a též jako triumf nad lhostejností k tradicím /Albrecht
2001,1 a Schulz 2000, 16/.
Právě v našich podmínkách, kde v důsledku tří v krátkém sledu probíhajících vln
vysídlení obyvatel, došlo nejen k již nenahraditelným ztrátám na kulturně historickém
dědictví, ale tím i ke ztrátě důležitého vztahu k území a jeho místním tradicím, je
velmi potřebné posilovat vytváření ztracené nebo oslabené identity obyvatel k území.
Právě Chomutovsko, pokud jej vymezíme jako prostor mezi Karlovými Vary a
Mostem, bylo postiženo likvidací anebo naprostým úpadkem téměř 150 sídel v letech
1945 – 1990 !! /Poštolka 2004, 8/. Lze říci, že nikde jinde nedošlo během relativně
krátké doby k tak rozsáhlému a ničivému zásahu do osídlení a tradic území /Anděl
2004, 2 a Poštolka 2004, 7/. Na této likvidaci hodnot a vztahů na území
Chomutovska se podílela především těžba uhlí, dále vodohospodářské stavby,
nedosídlení a postupný zánik řady sídel a vytvoření velkého vojenského prostoru
/Poštolka 1993, 5/. Pro porovnání v Lužici bylo do roku 1993 postiženo likvidací
v souvislosti s těžbou uhlí 77 sídel a 44 částí sídel (!), ale na výrazně větším území
než tomu bylo na Chomutovsku /Albrecht 2001, 1/.
Součástí plánování obnovy a nového využití krajiny zvláště na Chomutovsku musí
být stabilizace a posilování obytných funkcí sídel a obcí, které jsou na dotyku
s územím poznamenaném těžbou uhlí. Tato sídla a jejich obyvatelé představují
předsunutá centra revitalizace a nového využití území a mají fungovat podobně jako
biocentra pro ekologickou stabilitu /Poštolka 1992, 4/. Z těchto sídel jakými na
Chomutovsku jsou Březno, Spořice, Černovice, Málkov apod. by se měly stát
„výchozí a nástupní body“ pro nové využití krajiny. Čím silnější a konsolidovanější
budou tato sídla a jejich obce (samosprávy), tím také budou silnějším partnerem pro
všechny orgány a instituce, jež se zabývají a budou zabývat plánováním nového
využití krajiny po těžbě uhlí /Říha 2006, 15/.
Plánování a vytváření nové krajiny po těžbě uhlí v kontextu s její minulostí a zároveň
novými potřebami, novými názory na její funkční využití, se musí stát také součástí
výchovných a vzdělávacích programů orientovaných na všechny skupiny obyvatel.
Významnou součástí těchto programů by měla být propagace a inspirace v podobě
pozitivních příkladů nového využití krajiny po těžbě uhlí, kterých se již nabízí celá
řada, včetně výměny odborných a osobních zkušeností souvisejících s tvorbou a
novým využitím krajiny . Revitalizace přírodních hodnot krajiny musí být provázena
tzv. resocializací území a vztahů k území po těžbě uhlí. Právě Chomutovsko bylo a je
postiženo celou řadou sociálně nepříznivých až patologických jevů, které představují
další významnou zátěž v území a ovlivňují široce chápanou kvalitu, ale i problémy
jeho životního prostředí /Poštolka 2007, 11/. Z tohoto hlediska jsou velmi významné
3
„územně ekologické limity těžby“, které ochraňují sídla a krajinu, a vytvářejí
předpoklady pro resocializaci a revitalizaci území v nejbližším kontaktu s prostory po
těžbě uhlí /Poštolka 1992, 4/. Zároveň představují „limity využití území“ jako důležitou
součást územně plánovacích nástrojů a plánování nového využití krajiny
Jedním z důležitých a nových nástrojů pro plánování nového využití krajiny jsou tzv.
územně analytické podklady (ÚAP) pořizované obcemi s rozšířenou působností
(ORP) a kraji v souvislosti s novým zákonem o stavebním řádu a územním plánování
s účinností od 1. ledna 2007. Podle tohoto zákona mají ÚAP za správní obvody ORP
a krajů sloužit jako podklady pro tzv. rozbor udržitelného rozvoje území (RURÚ),
jehož součástí jsou mj. stanovení hodnot území a krajiny, a návrh cílového
uspořádání území a krajiny. Zcela nová agenda ÚAP představuje velmi náročný úkol
pro jejich zpracovatele na úrovni ORP (zde Chomutov a Kadaň) a kraje (zde
Ústecký), a zároveň bude vyžadovat účinnější zapojení dotčených orgánů státní
správy a dalších poskytovatelů údajů a informací o území, a také jednotlivých obcí
jako členů nově vytvářených Rad obcí pro udržitelný rozvoj, jež budou ÚAP a RURÚ
projednávat. Katedra geografie na Technické univerzitě v Liberci ve spolupráci
s Krajským úřadem Libereckého kraje (odborem územního plánování a stavebního
řádu) proto připravily a zahájily projekt „Profesní vzdělávání pracovníků pro
zavádění, správu a aktualizaci ÚAP“ (více http://esfuap.tul.cz). Jedním z cílů projektu
má být zajištění kvalitnější přípravy ÚAP a RURÚ, jejichž prostřednictvím bude
možné také lépe a účinněji ovlivňovat plánování obnovy a nového využití krajiny po
těžbě uhlí.
Použité a doporučené prameny:
/1/ Albrecht, H., Fuchsloch, N. (Eds.): Industriearchäologie. Erfassung, Bewahrung und Präsentation
technischer Denkmale aus dem Bereich der Braunkohlenindustrie. Sächs.Industriemuseum Chemnitz,
Deutsche Bergbau-Museum Bochum, IWTG TU Bergakademie Freiberg 2001, 77 s.
/2/ Anděl, J., Jeřábek, M., Oršulák, T. a Poštolka, V. : Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva
pohraničních okresů Ústeckého kraje. Acta Univ. Purkynianae 88 (Studia Geographica IV). Ústí n.L.
2004, 229 s.
/3/ Lahl, B., Kugler, J.: Alles kommt vom Bergwerk her. Das grosse Buch vom Bergbau im
Erzgebirge. Chemnitzer Verlag 2.Aufl. 2005, 192 s.
/4/ Poštolka, V. : Limity ekologicky únosné zátěže území a obnova životního prostředí v Severočeské
hnědouhelné pánvi z hlediska obytné a stabilizační funkce sídel a osídlení. Výstavba a architektura,
38, 4, VÚVA Praha 1992, s. 25 – 29.
/5/ Poštolka, V. : Obyvatelstvo a osídlení Doupovských hor – minulost, současnost a budoucnost.
Sborník České geografické společnosti 98, 2, Academia Praha 1993, s. 87 – 101.
/6/ Poštolka, V. : Revitalizace území a krajiny po těžbě uhlí – příklady z Dolnorýnského revíru
v Německu. In: Sborník ze semináře Revitalizace a možnosti využití krajiny, UJEP Ústí n.L. 1997,
s.102 – 106.
/7/ Poštolka, V. : Chomutovsko. In: Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohraničních okresů
Ústeckého kraje. Acta Univ. Purkynianae 88 (Studia Geographica IV). Ústí n.L. 2004, s. 97 – 105.
/8/ Poštolka, V. : Disappeared and Disappearing Settlements – Environmental and Historical Links,
Consequences and Impacts in the Chomutov Region of the North-West Bohemia. Kommunal- und
regionalwirtschaftliche Arbeiten (KrAo), Nr. 9. Chemnitz 2004, 17 s.
4
/9/ Poštolka, V.: Krušné hory – jejich jedinečnost versus stereotypy (Jak a proč překonat, ale i využít
zatížení minulostí). 2006 online www.ecn.cz/regionalni rozvoj (Econnect) zařazeno 25.07.2006
/10/ Poštolka, V.: Nové pohledy na problematiku prostorového rozvoje a územního plánování v České
republice v kontextu Evropské Unie. In: Sborník ze semináře „Prostorový rozvoj a plánování jako
společné téma regionální politiky, územního plánování a evropské integrace“ MMR ČR a VŠE Praha
2006, s. 25 – 32.
/11/ Poštolka, V.: Zátěže a kvalita životního prostředí. In: John, K.D., Rübbelke, D. (Eds.)
Europäische Umweltpolitik. Evropská politika životního prostředí. Chemnitzer Studien Bd.10, Shaker
Verlag Aachen 2007, s. 145 – 165.
/12/ Projekt UNESCO Welterbe Montanregion Erzgebirge. Förderverein Montanregion Erzgebirge
e.V., Saxonia GmbH Freiberg 2005 (CD-ROM).
/13/ Rak, P.: Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku. MK Městské
knihy 2003, 287 s.
/14/ Regionalplan Region Oberlausitz – Niederschlesien. Regionalplanungsverband Oberlausitz –
Niederschlesien Bautzen 2002, 147 s. + mapové přílohy
/15/ Říha, M.: Kam kráčí dosud mučená krajina Podkrušnohoří a východního Krušnohoří ? In:
Proměny sudetské krajiny. Antikomplex 2006, s. 116 – 127.
/16/ Schulz, F.: Drei Jahrhunderte Lausitzer Braunkohlenbergbau Illustrierte Zeittafel. Lusatia Verlag
Bautzen 2000. 192 s.
/17/ Skizzen aus der Lausitz. Region und Lebenswelt im Umbruch. Inst.für Europ.Ethnologie der
Humboldt Univ. zu Berlin, Sorb.Inst.Bautzen. Böhlau Verlag 1997. 312 s.
Landscape Restoration and Reuse after Coal Mining
- the Case of the Chomutovsko Region and Lusatia Region
Summary:
Planning and feasibility in favor of landscape restoration and reusing after coal mining in the
Chomutovsko region have to be determined not only by technological measures, but as well
by features from disappearing and disappeared landscape, settlements and cultural heritage
within broader context to its adjacent and less affected surroundings. Landscape after coal
mining is to be formed not only in favor of nature and biodiversity comeback, but as well in
favor of people and rapidly changeable human activities. Essential principles and values
towards planning and comeback fully functioning landscape in the Chomutovsko region there
are in the presence of very diversified landscape – settlement (sub)regions such as the
Krušné hory Mts., Doupovské hory Mts., Mostecká pánev (coal) basin with landscape
forming river valleys (the Ohře River with large water reservoir of Nechranice, Chomutovka
and Bílina Rivers). Planning new and as much as soon functioning landscape has to also
reflect both existing (known) and future (forecasted) demands its local communities /
municipalities, neighbors, users and visitors of the region. This region has been deteriorated
due to disappearance of extraordinary number of settlements during very short time and this
is one of the reasons very high social instability and very low embededness in the region.
Making of new functioning landscape is to be therefore chance in favor of making and
strengthening positive attitudes in new generations of local population and other users to its
surroundings and its region. Planning and making new landscape after coal mining in context
with its history as well as new demands, new views on its conversion and reusing must be
vital part in education and reclamation programs focused on all groups of population and
5
public. Significant inspiration could be the case Lusatian Brown Coal Region in Germany and
its ongoing conversion and reuse landscape after coal mining.
Příloha:
Krušné hory - jejich jedinečnost versus stereotypy
(Jak a proč překonat, ale i využít zatížení minulostí)
Václav P o š t o l k a
Přemýšlím-li o Krušných horách a jejich nejbližším okolí, uvědomuji si, jak právě toto území
je zatíženo řadou jednostranných a často zkreslených názorů a pohledů. Jejich kořeny jsou v
celkem přirozené tendenci vedoucí jak ke zjednodušování, tak i k přejímání a šíření
stereotypů. Domnívám se, že právě na příkladu Krušných hor a Podkrušnohoří (tyto regiony
a krajiny lze sice od sebe oddělit, ale jen společně je možné interpretovat a řešit jejich
problémy) bychom mohli demonstrovat nejen původ takových stereotypů, jejich souvislosti a
důsledky, ale především bychom je měli podrobit věcné kritice a vyvrátit.
Často si vzpomínám na setkání a rozhovory se svými českými i zahraničními přáteli a také
kolegy, kdy jsme se shodli na tom, že jedním z velmi důležitých úkolů a cílů, k nimž bychom
se měli snažit přispět, je nejen vysvětlování příčin a interpretace důsledků, ale především
odstraňování stereotypů, které se značnou setrvačností ovlivňují uvažování a postoje někdy
celých generací vůči jiným nebo některým národům, zemím, ale i regionům.
Velmi často jsme slýchávali a dosud slyšíme, že Krušné hory jsou a budou i nadále málo
nebo méně přitažlivé pro cestovní ruch, že nemají zdaleka takové předpoklady a nemohou
tudíž přilákat tolik pozornosti a návštěvníků jako např. Krkonoše s Jizerskými horami nebo
Šumava. Krušné hory a s nimi beprostředně spjaté Podkrušnohoří, které je jejich vstupní
bránou, mají letitý cejch území „měsíční krajiny a zničených lesů“. To není dobrá vizitka k
investování do cestovního ruchu ani vhodná pozvánka k návštěvě a nikdo se tedy pak ani
příliš nediví, že v pořadí oblíbených, preferovaných a skutečně navštěvovaných míst jsou
tam, kde jsou.
Měli bychom si však položit otázku, zda je to nezvratné, jak je to možné a v čem vězí ten
pravý důvod opomíjení až odmítání Krušných hor a Podkrušnohoří ? Jen málokteré území a
nejen v České republice může totiž nabídnout tolik zajímavých a naprosto výjimečných až
unikátních míst a zážitků. Na relativně malém prostoru mezi Děčínem a Chebem, resp. např.
mezi Chomutovem a Klínovcem čeká návštěvníka úžasná přehlídka krajiny kontrastů.
Není podle mého názoru jiné takové území v Čechách, kde na tak malé vzdálenosti lze
uvidět a demonstrovat takové kontrasty a tolik typů rozmanitého přírodního, kulturně historického a sociálně - ekonomického prostředí. Kontrasty mezi hustě zalidněným a na
mnoha místech silně přeměněným územím v podhůří a málo zalidněným až vylidněným a na
některých místech člověkem málo dotčeným územím v horách, často v těsné blízkosti,
vytvářejí naprosto neopakovatelnou symbiózu.
Nikde jinde nejsou koncentrovány tyto kontrasty v takové míře a v takové blízkosti. Převýšení
Krušných hor a jejich výrazný výškový gradient vytváří z jejich jižních do Čech obrácených
svahů, ale i z jejich náhorních planin přírodovědecky mimořádně zajímavá území. Krušné
hory a jejich okolí jsou mimořádně atraktivní i z hlediska dokumentace vývoje technického
pokroku, ale i z ekologických, urbanisticko-architektonických, archeologicko-historických,
národnostních a jiných pohledů.
Kde jinde v Čechách se během krátké vzdálenosti přesuneme z teplomilných stepních do
téměř subarktických tundrových biotopů ? Kde jinde lze uvidět tolik míst a památek
souvisejících s hornickou činností od středověku, případně i starověku, až po současnost ?
Kde jinde byla a je taková koncentrace technických památek připomínajících význam tohoto
území pro počátky průmyslu v Českých zemích ? Kde jinde se lze zároveň inspirovat, ale i
6
poučit z vývoje a pronikavých změn krajiny a osídlení ? Kde jinde je možné se přitom také
setkat tak silně se svědky historie a důsledky společného česko - německého soužití ?
Jedno ze starých českých přísloví pocházejících z ranného středověku říká „Všude Češi, ale
v Chomutově Němci“, neboť Chomutov na úpatí rudami a dřevem bohatých Krušných hor a
na významné solné a obchodní trase ze Saska do Čech (Prahy), se stal prvním významným
centrem Němců a jejich dalšího šíření v Čechách. Naopak v 19. století, kdy již téměř všude v
pohraničí byla německá většina, vznikaly v již poněmčeném území první „české ostrůvky a
střediska českého života“ kolem Duchcova a Mostu. V současnosti jsou to „krušnohorské
okresy“ Cheb, Sokolov, Chomutov a Teplice, v nichž žije relativně nejvíce obyvatel německé
národnosti. Právě tady (kde jinde ?) by měly být inkubátory společné česko - německé
(saské) spolupráce, jejímž výsledkem by měla být také změna stereotypu ve vnímání hodnot
a významu této oblasti na české straně.
Donedávna, a to jistě přetrvává v oněch stereotypech z české strany, byly, resp. jsou Krušné
hory a Podkrušnohoří synonymem pro ekologické katastrofy, nejhorší možné životní
prostředí a místa se značnými problémy k trvalému a perspektivnímu životu. Jak překvapivě
jiná by však pro nositele takových názorů musela být konfrontace s životem a stavem
prostředí v saské (německé) části Krušných hor. I v dobách bývalé NDR to bylo za hranicí
jiné, lepší, a to i v případě tak často u nás zmiňovaných zničených lesů. To souvisí
především se vztahem zdejších obyvatel ke svému území, který byl u nás výrazně ovlivněn
nejen odsunem většiny „starousedlých“ Němců, ale i nedostatečným a problematickým
dosídlením. Obtíže života na horách v porovnání s výhodami života v blízkém podhůří
(města v uhelné pánvi) způsobily postupný a nezadržitelný úbytek obyvatel a zhoršení jejich
struktury.
Budoucnost Krušných hor je v symbióze jak s jejich labilnějším podhůřím na české straně,
tak s jejich konsolidovanější a rozlehlejší saskou částí. Zejména česká pánevní oblast těžce
postižená útlumem těžby uhlí a průmyslu - okresy Most, Teplice, Chomutov a Sokolov patří k
územím s nejvyšší mírou nezaměstnanosti - představuje velký potenciální zdroj nové krve,
která by měla oživit hory, zvrátit dlouhodobý úbytek obyvatel a přinést sem více žádoucích
aktivit. Podobně jako je tomu v saské části lze za velmi vhodné a perspektivní považovat
podporu tradičních i nových forem cestovního ruchu, turistiky, rekreace, sportu a nových
vzdělávacích a podnikatelských aktivit. Z tohoto důvodu bychom měli velmi intenzivně
podporovat ideu a projekt navrhující zařazení Krušných hor (Montannregion Erzgebirge) do
seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO a být v tomto směru rovnocenným a
důstojným partnerem saské (německé) strany, iniciátorem tohoto projektu.
Krušné hory je nutno vidět jako součást širšího prostoru, s nímž jsou spojeny jejich slabé i
silné stránky, hrozby i příležitosti. Ke Krušným horám zcela neoddělitelně patří nejen
Podkrušnohoří, resp. podkrušnohorské uhelné pánve (Chebská, Sokolovská a Mostecká),
ale i přírodně a krajinářsky v našich poměrech unikátní vulkanické Doupovské hory a České
Středohoří, a rovněž okraje Smrčin, Slavkovského (dříve Císařského) lesa a Labských
pískovců (též Děčínských stěn). Již pouhý výčet těchto celků demonstruje výraznou
geomorfologickou a geologickou pestrost doprovázenou neobyčejnou rozmanitostí a
proměnlivostí přírodních podmínek. Na jedné straně tu najdeme místa s nejnižšími srážkami
a nejvyššími teplotami (Kadaňsko), na druhé straně jen nedaleko odtud území s dlouhými a
chladnými zimami a vysokými srážkami (Klínovec a náhorní planiny s rozsáhlými rašeliništi).
Za zvláště významný faktor nabídky a nesporných hodnot území je nutno považovat četné
minerální prameny a s tím také spojené lázeňství. Na úpatí Krušných hor se nachází řetězec
lázeňských středisek, jež samy o sobě představují velmi významný zdroj ekonomické
prosperity a cíle cestovního ruchu.
Do takto vymezeného prostoru je nutno zahrnout i německou (saskou a bavorskou) stranu,
kde je také řada významných lázeňských míst rozšiřujících nabídku pro cestovní ruch.
Krušné hory (Erzgebirge) jako celek tvoří území, jehož většina se nachází v Německu a kde
7
jsou také výrazně hustěji zalidněny, i když i tady se potýkají s trvalým úbytkem obyvatel. Na
české straně se od západu k východu zužují. Podle toho se také mění, tj. klesá počet
bydlících obyvatel a hustota zalidnění. Na naší straně jsou nejhustěji zalidněné části
Krušných hor na západě a nejméně na východě. Na německé (saské) straně je tomu spíše
naopak. Je jistě velmi pozoruhodnou a v geopolitických souvislostech ovšem mimořádně
důležitou skutečností, že česko - saská hranice na Krušných horách patří k nejstarším a
nejstabilnějším v Evropě. Je symbolické, že bohatství, těžba a zpracování rud, které již ve
středověku vytvořily z Krušných hor velmi hustě zalidněnou a prosperující oblast na obou
stranách hranice, se na prahu 21. století stává novým motivem vzájemné spolupráce a
základní inspirací návrhu na vytvoření česko - saského Hornického regionu (Montanregion) v
srdci Evropy.
Krušné hory jsou součástí obrazu mého rodného a milovaného kraje. Tento obraz byl
utvořen krajinou na styku Krušných hor s okrajem Mostecké pánve a s okrajem Doupovských
hor prohloubeným nádherným údolím řeky Ohře u Kadaně. To jsou místa mých prvních
dobrodružných výprav do okolí a léta prvních objevů a lásek, mezi něž musím zařadit právě
onu dramatickou a člověkem tak zasaženou krajinu na pomezí tak odlišných (mikro)světů.
Každým směrem na tak malém kousku světa tu byly a stále jsou krajiny tak odlišné, a tolik
lákavé. Nejen proto, ale i z pohledu člověka, který hodně procestoval a pro kterého se
poznávání a hodnocení krajin a zemí stalo i profesí, považuji za povinnost přispět k jinému a
vyváženějšímu pohledu na tento malý, tolikrát postižený, leč anebo právě proto nadále
mimořádně zajímavý kus světa. Chci také říci, že jsem připraven kdykoliv pomoci a rád
pomohu myšlence projektu na vytvoření sasko - českého „montánního regionu Krušné hory“
(v onom širším rámci a v širším kontextu) na základě argumentů z odborných a věcných
hledisek. Tomuto kraji, více než jinému u nás, je nutno pomáhat při překonávání stále
existujícího zatížení minulostí se stále nádorově působící setrvačností myšlenkových
stereotypů. Minulost a dřívější „zátěže krajiny“ by se měly stát naopak zdrojem inspirace a
racionálního využití pro tvorbu produktů cestovního ruchu, ale i vzdělávacích a
podnikatelských aktivit souvisejících s připomínáním, udržováním a obnovováním výrobních
a jiných tradic území. Krušné hory to potřebují a zasluhují. Krušné hory na to mají i důležité
předpoklady. Jen je jim a všem, kdo v nich žijí, chtějí a budou žít, více pomáhat.
A začít bychom mohli a měli u těch nešťastných stereotypů ! Co vy na to, Krušnohorci, i vy
ostatní ?!
Zveřejněno on-line na stránkách Econnect – Zpravodajství
www.ecn.cz
(25.07.2006)
8