scientiae sociales - Moravské zemské muzeum

Transkript

scientiae sociales - Moravské zemské muzeum
SCIENTIAE
SOCIALES
AMUSEI
CTA
MORAVIAE
Edited by Martin Oliva
XCIV
2009
MORAVSKÉ
MUZEUM
1/2
ZEMSKÉ
BRNO
2009
ISSN 0323–0570
© Moravské zemské muzeum, Brno 2009
38
ISSN 0323-0570
Acta Mus. Moraviae, Sci. soc.
XCIV: 39–64, 2009
LOŠTICE I - KOZÍ VRCH.
MAGDALÉNIENSKÁ STANICE V HORNÍM POMORAVÍ
LOŠTICE I - KOZÍ VRCH. A MAGDALENIAN SITE IN NORTHERN MORAVIA
PETR NERUDA1, ZDEŇKA NERUDOVÁ1, VĚRA ČULÍKOVÁ2
1 MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM – ANTHROPOS, BRNO
2 ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AVČR PRAHA, POBOČKA OPAVA
ABSTRACT
The latest excavation of open-air site of Loštice I - Kozí vrch has been done in 2008. Its main goal was the
uncovering of the concentration 2 found in 2007 and interpretation of the greywacke accumulation in the
concentration 1. New culturaly significant tools have been collected and they have confirmed clasification of the
assemblage to the Magdalenian period. Probes in the surrounding of site shown the rest of originally bigger site
was preserved and excavated, and therefore other concentrations are not rather supposed.
KEY WORDS: Czech Republic, Upper Morava River region, Magdalenian open-air site,
Článek vznikl v rámci grantového záměru MK0009486202
ÚVOD
Lokalita Loštice I - Kozí vrch1 se nachází JJZ od města Loštice (JTSK: 569198.3;
1104125.3), v bočním údolí na pravém břehu řeky Třebůvky na JZ svahu táhlého hřebene
(obr. 1A). Ten je od západu vymezen hlubokým korytem potoka Líšny a od jihu hlubokým
terénním zářezem s bezejmennou vodotečí (obr. 1B). Východním směrem návrší plynule
přechází v ploché temeno kóty 360. Lokalita se nachází v nadmořské výšce okolo 315 m,
50 metrů nad tokem řeky Třebůvky.
Na základě vyhodnocení nálezů, převážně amatérských badalů (k historii cf. NERUDA
– NERUDOVÁ 2008; NERUDOVÁ – NERUDA, v tisku), jsme v roce 2006 přistoupili k výzkumu
první koncentrace, která se projevila v těžní stěně kamenolomu prostřednictvím kamenných
artefaktů erodovaných ze zbytků kvartérních sedimentů. V roce 2007 jsme nalezenou situaci zkoumali plošným výzkumem a zároveň dokumentovali další artefakty ve zmíněném profilu, které indikovaly přítomnost další koncentrace, označené jako „sektor 2“. Tato poloha
byla zkoumána v roce 2008, kdy jsme navázali na předcházející dvě sezóny jednak rozšířením a protažením osy výzkumu a dále položením čtyř dalších sond 1×1 m. Celkově jsme
odkryli plochu 36 m2. Mnohé artefakty přineslo prosévání shrnutých sedimentů, které byly
deponovány v okolí zbytků sídliště v souvislosti s přípravou těžního záboru.
Metodologický podklad zpracování artefaktů představovala trojrozměrná dokumentace
nálezů, která se stala základem pro prostorovou analýzu prostřednictvím volně přístupného programu NewPlot, využívající relačně orientovanou databázi Access (MCPHERRON
– DIBBLE 2002; 2005; http://www.oldstoneage.com). Vedle prostorových údajů byly evidovány i informace o orientaci artefaktů a jejich technologická klasifikace. Drobné artefakty
a šupiny byly získány prosíváním a plavením sedimentů odebíraných v subčtvercích 25×25 cm
a mocnosti 10 cm. Vizualizace výsledků byla umožněna prostřednictvím exportu do programu Surfer 8.
39
Obr. 1. Loštice I. 1A, 1B – pozice lokality, 1C – kamenolom od JZ. 1 – kamenolom, 2 – lokalita (S-JTSK).
Fig. 1. Loštice I. 1A, 1B – position of the site, 1C – quarry from SW. 1 – quarry, 2 – site (S-JTSK).
STRATIGRAFIE
Stratigrafické poznatky se vzhledem k dříve publikovaným výsledkům prakticky nezměnily (NERUDA – NERUDOVÁ 2008). V celé ploše byl průběh vrstev narušen kořenovým systémem vzrostlých stromů. Místy byly patrné redepozice povrchové humózní vrstvy. Obecný
stratigrafický sled byl následující (obr. 3):
Horizont A: tmavě šedohnědý až černý humózní sediment, hojně prostoupený kořeny.
Horizont B (obr. 3b): světle okrový sediment s vodorovnou šupinovitou odlučností na
lomu. V celé mocnosti 10–15 cm je prorostlý kořínky. Místy se objevoval střepový materiál
a část patinované kamenné industrie.
Horizont B/C: přechodný horizont, ve kterém okrový sediment B přechází postupně do
rezavě zbarveného sedimentu C. V jižní části sektoru 1 je prakticky bez příměsi hrubé, drobové sutě větších rozměrů. Bloky drob mají lehce zaoblené hrany a nepřesahují 5 cm v průměru. V severní části sektoru 1 se objevují i velké kameny o průměru přes 30 cm. Sediment
B/C je kompaktnější než B a na bázi při přechodu do C se objevují manganová zrna. I tento
horizont je silně postižený bioturbací (značně porézní, prorostlý kořínky a patrné jsou
i kanálky po půdním edafonu).
Horizont C (obr. 3c): rezavě hnědý, jílovitý sediment s vložkami písku, který se nachází v podloží a který vystupuje na povrch mezi sektory 1 a 2.
Průběh sedimentů byl prakticky totožný v celé ploše výzkumu, jen v některých místech
vystupovaly podložní sedimenty C a D do vyšších poloh. Markantní to bylo zejména ve
čtvercích 2–4/I–K, kde podloží dosahovalo relativně vysoko a kde navíc došlo k porušení
situace pravděpodobně vytrháním kořenů stromů v souvislosti s přípravou těžebního záboru. Průběh sedimentů byl odlišný rovněž ve čtverci 2/S–U, kde je ale pravděpodobně
výsledkem přirozené redepozice sedimentů. V těchto místech se objevily jen ojedinělé artefakty ve čtverci 2/V.
Nálezy kamenné štípané industrie se nacházely v celé mocnosti sedimentu B a B/C
(místy se objevoval i střepový materiál) a do podložního horizontu C zasahovaly jen ojedi-
40
Obr. 2. Loštice I. Poloha
koncentrací 1 a 2 a sond
Lost1S0801–S0804
(S-JTSK).
Fig. 2. Loštice I. Position
of sectors 1 and 2, and
probes Lost1S0801–S0804
(S-JTSK).
něle. Hodnocení stratigrafické pozice artefaktů je ztíženo exponovanou polohou svahu
(CZUDEK 1997) a opakovaným zalesňováním (v místech výzkumu je lesní porost vzhledem
k okolnímu lesu výrazně mladší). Celková mocnost zkoumaných vrstev činila zhruba 50 cm.
PROSTOROVÉ STRUKTURY
Archeologická vrstva se dochovala v pásu orientovaném od SV k JZ, který je na západě vymezený hranou těžební stěny a na východě ostrým údolím s bezejmennou vodotečí
(obr. 2). Šířka tohoto pásu je cca 7–8 m. Jižní a jihozápadní okraj je silně porušen skrývkou sedimentů při přípravě těžebního záboru.
V otevřeném profilu těžební stěny jsme postupně detekovali dvě koncentrace kamenné štípané industrie. V těchto místech jsme výzkum plošně rozšířili za účelem zjištění prostorových
41
42
Obr. 3. Loštice I. Stratigrafický sled v podélném a dvou příčných řezech. a – sled vrstev v koncentraci 1, b – detail sedimentu B, c – detail sedimentu C; 1 – humozní vrstva
(A), 2 – prachovitý sediment se šupinovitou odlučností (B), 3 – přechodná vrstva (B/C), 4 – rezivý sediment (C), 5 – písčitý sediment s bloky droby, 6 – tmavší písčitý sediment s bloky droby, 7 – zvětralina, 8 – droba.
Fig. 3. Loštice I. Longitudinal and transverse cross-sections. a – sequence in sector 1, b – detail of silty sediment (B), 3 – detail of brown sediment C; 1 – humic sediment
A, 2 – silty sediment B, 3 – mixed sediment (B/C), 4 – brown sediment C, 5 – sandy sediment with greywacke, 6 - sandy sediment with greywacke, 7 – mouldered
rock, 8 – greywacke blocs.
Obr. 4. Loštice I. Situační
plán výzkumu s polohou
zaměřených artefatků
a bloků droby.
Fig. 4. Loštice I. Plan of
excavation with position of
measured artefacts and
greywacke blocs.
43
vztahů mezi kamennými artefakty. Jižněji je situovaná koncentrace 1 (čtv. 2–6/B–G), kterou
jsme postupně zkoumali v letech 2006–2008 (obr. 4). Prostorově se jedná o oválnou akumulaci artefaktů, přičemž východní okraj nebyl zachycen (tato část byla ponechána pro případný
revizní výzkum). Zajímavý problém, který se s touto koncentrací pojí, je přítomnost plochých
bloků droby, které se nalézaly převážně v severní části koncentrace. Většinou se jednalo o víceméně ostrohranné, mírně korodované bloky, ale v několika případech se objevily i plotny,
jejichž hrany byly opracovány vodou při jejich transportu v říčních sedimentech.2 Hlavním
problémem je místní původ droby, která je součástí rozvětralých vrstev v podloží lokality.
Bohužel se nepodařilo získat jednoznačnější indicie, které by naznačily možnou intencionalitu nalezené struktury. Mezi bloky i pod nimi se i nadále nacházela kamenná štípaná industrie.
Celá situace byla za přítomnosti spolupracovníků z ústavu Anthropos postupně rozebrána.
Každý blok byl pečlivě prohlédnut, zda se na něm například nevyskytují stopy po opálení, zbytky barviva nebo rytiny. Bohužel, až na jediné dvě droby s negativy po odbitých odštěpech,
neposkytly ostatní kameny žádné doklady lidské činnosti. Přímá manipulace s těmito kameny
je doložena vodou opracovaným valounem droby, na jehož povrchu jsou patrné nevýrazné
stopy po úderech (NERUDA – NERUDOVÁ, 2008, obr. 9). Předmět mohl sloužit jako podložka.
Druhým předmětem je plotna droby s několika údery na jedné hraně (obr. 5).
Koncentrace č. 1 obsahovala jen 5 jader (obr. 6). Jejich rozložení se víceméně kryje
s výrazným zastoupením šupin a odštěpů. Rozdělení koncentrace na dvě zóny se zvýšeným
zastoupením šupin je způsobeno ponecháním části kořenového systému, takže v některých
subčtvercích nebyl odebrán veškerý sediment. Nástroje nevytvářely tak výraznou nahromaděninu, jako v případě odštěpů, ale i tak lze konstatovat jejich zvýšenou hustotu ve východní části koncentrace.
Rozšíření výzkumu v roce 2008 umožnilo prozkoumat druhou koncentraci kamenné
štípané industrie ve čtvercích 2–5/K–M, která byla hustší a měla rovněž oválný tvar, příčemž východní část byla opět ponechána pro revizní výzkum. I v těchto místech jsme dokumentovali několik drobových bloků.
Koncentrace č. 2 vykazovala větší hustotu nálezů na metr čtvereční (více než 85 šupin
na m2). Větší množství jader se kryje s vysokou hustotou odštěpů a šupin v západní části
akumulace. Stejné rozložení vykazují i nástroje. Koncentraci č. 2 lze chápat jako místo, kde
docházelo k výrobě nástrojů a podle analýzy rydel snad i k jejich použití. Výrazné ohraničení západního okraje je obtížné interpretovat, protože v těchto místech se objevil okraj
poruchy ve čtv. 2–3/H–J, 4–5/H–I.
Obr. 5. Loštice I. Osekaný
blok droby se zaoblenými
hranami.
Fig. 5. Loštice I. Striked
bloc of the greywacke with
rounded edges.
44
Obr. 6. Loštice I. Prostorové rozmístění artefaktů. Dole – vertikální distribuce artefaktů v koncentraci 2 a 1.
Fig. 6. Loštice I. Spatial distribution of artefacts.Bottom – vertical distribution of artefacts.
Obě zmíněné koncentrace byly od sebe odděleny polohou s malým množstvím nálezů,
uložených v promíseném sedimentu, který vedle světle okrového lístkovitého sedimentu B
obsahoval i podložní písčité sedimenty s menšími bloky korodované droby (C1). K promísení došlo pravděpodobně vlivem vytrženého kořenového systému stromu, čímž byly podložní sedimenty vytaženy na povrch. Této interpretaci by odpovídala i makroskopická
absence sedimentu B/C a C v těchto místech a hlavně analýza prostorového uložení
kamenných artefaktů (obr. 7).
Srovnáme-li Schmidt Equal Area diagramy (spodní hemisféra), pak vidíme, že plošné orientace artefaktů v koncentracích 1 a 2 si jsou podobné (stejně jako sklon artefaktů). Větší
redepozici vykazuje spíše koncentrace 2, ale to může být způsobeno i tím, že potřebné údaje
k této analýze byly získávány až v roce 2008, a proto jsou výsledky pro koncentraci 1 založeny jen na části souboru nalezených artefaktů (většina z nich pochází z období 2006–2007).
45
Obr. 7. Loštice I. Orientace artefatků v koncentraci 1, 2 a přechodné zóně 1/2.
Fig. 7. Loštice I. Orientation of artefacts in concetrations 1, 2 and disturbed zone 1/2.
Zóna s předpokládaným porušením původních sedimentů vykazuje zcela odlišné schéma.
Velké množství artefaktů bylo vytočeno na extremitu a směřovalo prakticky svisle.
SUROVINY
Významným zjištěním je změna ve spektru používaných surovin, které se ve srovnání
s dříve publikovanými údaji poněkud mění. Na lokalitě stále dominuje silicit z glacigenních
46
sedimentů. Vedle něj přibývá předmětů vyrobených z mezozoického, blíže nerozlišeného
radiolaritu (det. A. Přichystal), který by mohl pocházet z polských Pienin (det. S. Petrykowski). Několik nástrojů je vyrobeno z eratického silicitu, který není téměř vůbec patinován, ale typologicky odpovídají paleolitickému inventáři. Mimo těchto surovin se dále objevil spongolit, rohovec typu Olomučany a Zdislavice-Troubky.
V kontextu štípané industrie se nacházely zlomky žilných křemenů, nejčastěji ve formě
ostrohranných bloků, a jeden přelomený křemenný valoun s vodou opracovaným povrchem, který sloužil pravděpodobně jako otloukač. Tento kus byl asi přinesen z nedalekých
říčních sedimentů. Otevřená zůstává i otázka využití místních drob. K již dříve publikovanému plochému, lehce korodovanému bloku, který je osekán na jedné straně strmou retuší (NERUDA – NERUDOVÁ 2008, obr. 7:15), přibylo několik křemenných úštěpů a několika
údery předchystané křemencové jádro (obr. 12:12).
CHARAKTER INDUSTRIE
Technologie získávání polotovarů je výrazně čepelová, jak je patrné z debitáže i morfologie těžených jader. Čepelové produkty byly odbíjeny z dvoupodstavových jader (obr.
8:1–4), která jsou doložena intenzivně těženými kusy malých rozměrů. Jádra byla na lokalitu přinesena již v upravené formě, ale o jejich místní exploataci svědčí nejen neodstraněné zbytky původního povrchu vzniklého ve fluvioglaciálních sedimentech (obr. 8:4, 5), ale
i různé preparační úštěpy (i) se zbytky kůry (obr. 9:2, 3). Průměrná délka jader je 44,7 mm
(min 31; max 52 mm), šířka 23,2 mm (min 13 mm; max 31 mm) a tloušťka činí 23,7 mm
(min 12 mm; max 33 mm).3 Některá jádra musela být výrazně větší, neboť nejdelší nalezená čepel dosahuje délky více než 9 cm.
Jádra tedy byla značně redukována a z dochovaných dokladů je zřejmé, že se využívaly i poměrně malé zlomky suroviny. Těžba jader byla iniciována vytvořením vodicí hrany
(doložena je většinou podhřebenovými odštěpy) a úpravou zadní části do plochého nebo
hřebenového tvaru (tzv. zadní plochá a hřebenová preparace; obr. 8:5). Ačkoliv podle
dochovaných negativů máme doloženo shodně po sedmi jádrech čepelových a úštěpových
je zřejmé, že se i v případech úštěpových jader jedná o tutéž čepelovou technologii. Musíme vzít do úvahy značnou redukci jejich těžní plochy, která je v některých případech široká a krátká, takže výsledné polotovary odpovídají metricky (ne morfologicky) úštěpům.
Úhel mezi těžní plochou a podstavou jádra byl opravován odbitím tablety, případně sérií
krátkých odštěpků směrovaných z těžní do úderové plochy jádra. Takový způsob úpravy je
charakteristický pro použití prostředníku.
Zmíněný postup exploatace jader je potvrzen také morfologií patek u debitáže a častou
abrazí proximální části úderové plochy, která byla zjištěna jak u preparačních odštěpů, tak
i u cílových čepelí. Pravděpodobně s touto technologickou finesou souvisí i vysoký počet
drobných šupinek (o velikosti několika mm).
Největší podíl industrie (více než 75 %) představují zlomky odštěpů a drobné šupiny
(tab. 1). Tvarování jádra dokládají různé preparační úštěpy a úštěpy s bokem jádra (obr.
9:2–4). Mnohem méně jsou doloženy preparační čepele, většinou ve formě vodících hran
jádra. Ze stádia těžby výrazně převládají cílové čepele nad úštěpy, přičemž souhrnně je tato
etapa exploatace zastoupena v debitáži 13,47 %.
TYPOLOGIE
Po další sezoně výzkumů významně vzrostl také podíl retušovaných artefaktů a rozšířila se i jejich typologická škála (tab. 2). Aktuálně se v souboru nachází celkem 210 kusů
nástrojů (včetně zlomků), což představuje 6,3 % veškeré industrie, případně 26,5 % bez
započteného odpadu. Kromě toho se v souboru nacházejí i různé odštěpy s místní retuší
a s opotřebením (40 ks, 5 %, resp. 1,2 % včetně šupin). Preferovaným polotovarem byly
čepele, využité minimálně v 92 procentech.4 Škrabadla (10 ks, 4,76 %) byla vyráběna pře47
Obr. 8. Loštice I. Jádra.
Fig. 8. Loštice I. Cores.
48
Tab. 1. Skladba industrie.
Tab. 1. Lithic industry composition.
Technologické fáze
Technological phases
úštěp
flake
1. PŘ ÍPR A VA (A CQ UIS IT IO N)
čepel
blade
a surovina (raw material)
2. PR EPA R A CE (PR E PA R A TIO N)
a vrchlík (first blank)
1
b odštěp s celkovou kůrou (cortical blank)
7
1
c odštěp s větší částí kůry (semicortical flake)
7
1
d vodicí hrana z jedné hrany jádra (crested blank – 1 core side)
3
34
f podhřebenový odštěp (secondary crested blank)
1
8
m preparační úštěp (trimming flake)
133
13
o pre-jádro (precore)
3. TĚŽB A ( EXP LO I TA TI O N)
a odštěp s laterální kůrou (blank with lateral cortex)
10
34
c cílový odštěp (final blank)
117
332
f odštěp z boku jádra (blank from core side)
35
9
l těžené jádro čepelové (reduced blade core)
m těžené jádro úštěpové (reduced flake core)
4. R E PA R A CE (R EPA R A T IO N)
a tableta z úderové plochy (flake rejuvenated striking platform)
5
1
b odražená těžní plocha (blank rejuvenated of exploitation surface)
5
1
c sekundární preparace hrany (reparation of crested blade)
1
4
d odštěp s distální části jádra (blank with plunging temination
1
5
32 6
44 3
Σ
5. O DPA D (WA S TE)
a malé zlomky odštěpů (small blank fragments)
1881
b rydlový odštěp (burin blow)
36
c šupiny (splinters) < 0,5 cm
467
d zbytek jádra (core rest)
e zlomek jádra (core fragment)
f zlomek suroviny (raw material fragment)
153
7. O STA TN Í (O THER )
b retušér (retoucher)
Σ
jádro
core
Σ
%
%
6
6
0,76
0,18
1
1
8
8
37
9
146
1
0,13
1,01
1,01
4,67
1,14
18,43
0,13
0,03
0,24
0,24
1,11
0,27
4,38
0,03
12
4
44
449
44
12
4
5,56
56,69
5,56
1,52
0,51
1,32
13,47
1,32
0,36
0,12
0,18
0,18
0,15
0,18
23
6
0,76
6
0,76
5
0,63
6
0,76
79 2 10 0, 00
1
1
1
1
1881
36
467
1
1
154
56,44
1,08
14,01
0,03
0,03
4,62
1
33 33
0,03
10 0, 00
vážně na masivních čepelích, ale objevují se i gracilnější formy (obr. 10:1–2), ve dvou případech s laterální retuší. Zajímavým kusem je krátké škrabadlo, vyrobené pravděpodobně
z radiolaritu z Pienin (obr. 10:5). Tento kus ale nebyl nalezený přímo ve zkoumaných sedimentech, ale pochází z prosevu haldy (JJV od sektoru 1), vzniklé skrývkou sedimentů při
přípravě těžebního záboru. Další škrabadla se vyskytují v kombinaci s rydly (NERUDA
– NERUDOVÁ 2008, obr. 9:4, 5, 7), přičemž i v těchto případech byly na jejich výrobu použity masivní čepelové polotovary, ojediněle ještě i se zbytky laterální kůry.
Typologickou skupinu rydel reprezentuje 28 předmětů pouze s rydlovými plochami (IR
13,33 %; tab. 2). Nejběžnějším typem je rydlo hranové (obr. 10:6, 7, 11, 12; 11 ks), a to
i v několikanásobné variantě (4 ks). Ve dvou případech (a navíc i jednou v kombinaci s hranovým rydlem) se objevují rydla klínová (obr. 10:10) a v jednom případě rydlo na lomu
(obr. 10:8). Oproti dřívějším rozborům významně přibyla rydla s výrazným vrubem, označovaná jako rydla typu Lacan5 (obr. 11). Mezi nimi vyniká artefakt na čepeli dlouhé více
než 9 cm (obr. 11:5). Vedle typických předmětů, kdy je rydlový hrot po odbití rydlového
odštěpu upraven šikmou konkávní retuší, takže kontrabulbus rydlového odštěpu byl odstraněn (obr. 11:1, 3, 5–7, 9), se objevují i kusy, u nichž tento technologický detail nelze rozlišit a jež jsme označili jako atypická rydla t. Lacan. Prvním z nich je předmět, u něhož je
plocha negativu rydlového odštěpu druhotně zhmožděna drobnými negativy, paralelními
s osou hlavního rydlového úderu, a opotřebením orientovaným z ventrální plochy poloto49
Obr. 9. Loštice I. 1 – jádro, 2–4 – reparační úštěpy.
Fig. 9. Loštice I. 1 – core, 2–4 – blanks from reparation.
varu (obr. 11:2). Soudíme, že tato zhmoždění vznikla jako důsledek používání předmětu
k rytí/vrtání. Mimo to je báze předmětu ztenčena sérií paralelních odštěpů, jež mohly opět
vzniknout při používání artefaktu a připomínají zhmožděniny na odštěpovačích. U několika předmětů nebyl vrub tak výrazný a protažený (obr. 11:4, 10), případně byla terminální
část rydla odlomena. Rozhodně ale můžeme konstatovat, že vedle atypických rydel
t. Lacan přibyly i zcela signifikantní příklady, což je důležité pro následující kulturní a chronologické zařazení celého souboru.
Mezi vrtáčky se objevily další jemně retušované typy (obr. 12:1–3), jejich celkové procentuální zastoupení činí více než 3 %. Významně narostl počet nástrojů s příčnou a laterální retuší (tab. 2), mezi nimi vyniká jedna čepelka s otupenými boky a příčnou retuší
(obr. 12:6). Důležité jsou také fragmenty poměrně masivních čepelí s retušovaným vrubem
(obr. 12:4, 5), které jsou snad polotovary určenými na výrobu rydel (NERUDA – KOSTRHUN
50
Tab. 2. Přehled typů.
Tab. 2. Type list.
Nástroj
š k rabadl a
1 škrabadlo
2 škrabadlo nevýrazné
5 škrabadlo na laterálně ret.čepeli
rydla
27–29 rydlo klínové
34–37 rydlo hranové
40 rydlo hranové několikanásobné
30 rydlo na lomu
36sub rydlo t. Lacan
36sub rydlo t. Lacan, atyp.
ry dl a s mí š en á
(35+36sub) rydlo t. Lacan – hranové rydlo
41 rydlo klínové – rydlo hranové
v rták y
23 vrták
26 vrtáček jemný
k ombi na ce
17 škrabadlo – rydlo
17(1+36sub) škrabadlo – rydlo t. Lacan
(1+54?) škrabadlo – hrot
19(34+60) rydlo hranové – příčná retuše
22 rydlo klínové – vrták
(36sub+76 rydlo t. Lacan – odštěpovač
ret uš ov an é s upor ty
60 příčná retuše
61 šikmá retuše
příčná retuše pokračující na 1 boku
65 čepel s jednostrannou retuší
66 čepel s oboustrannou retuší
dras adl ov i té n ás tr oj e
76 drasadlo
74 vrub
odš t ěpov a če
76 odštěpovač
76a kostěnkovký nůž
mi k rol i ty
79 trojúhelník s otup.bokem
80 obdélník
85a čepelka s otupeným bokem
85b čepelka s oboustranně otup.bokem
kosočtverec
Σ
z l omk y nás troj ů
Σ
O potř eb ení a mí s t ní re tuš e
čepel s opotřebením
místní retuše
Σ
Tool
end s cr ap ers
end scraper
end scraper atyp.
end scraper of retouched blade
buri ns
dihedral burin
burin on retouched truncation
burin on retouch. truncation – multiple
burin on fracture
Lacan burin
Lacan burin, atyp.
mi x ed buri ns
Lacan and burin on truncation
dihedral burin and on truncation
borers
borer
microborer
mi x ed t ool s
end scraper – burin
end scraper – Lacan burin
end scraper – point
burin on truncation – truncation
dihedral burin – borer
Lacan burin – splintered piece
ret ou ch ed s upp orts
truncated piece
truncated piece oblique
truncated piece and lateral retouch
retouched blade – 1 edge
retouched blade – 2 edges
s crap ers
side scraper
notch
s pl i nter ed pi ec es
splintered piece
Kostenki knife
mi cr ol i ths
triangle
rectangle
backed bladelet – 1 edge
backed bladelet – 2 edges
rhombus
to ol fr ag me nts
l oc al re to uc h a nd us e- wea r
blade with use-wear
local retouch
Σ
%
Index
%
7
1
2
3,33
0,48
0,95
10
4,76
2
11
4
1
5
3
0,95
5,24
1,90
0,48
2,38
1,43
26
12,38
1
1
0,48
0,48
2
0,95
2
5
0,95
2,38
7
3,33
2
1
1
2
1
2
0,95
0,48
0,48
0,95
0,48
0,95
9
4,29
4
3
1
8
4
1,90
1,43
0,48
3,81
1,90
20
9,52
1
4
0,48
1,90
5
2,38
7
2
3,33
0,95
9
4,29
2
1
101
8
1
20 1
9
21 0
0,95
0,48
48,10
3,81
0,48
95 ,7 1
4,29
10 0, 00
113
53,81
38
2
40
2002, 125), čemuž by nasvědčovala zejména masivnost použitých čepelí i způsob, jakým
byly retušovány.
Odštěpovače jsou běžným typem nástroje v kulturách prokazatelně zpracovávajících
organický materiál. K již dříve publikovanému kostěnkovskému noži přibyl další artefakt,
51
Obr. 10. Loštice I. 1–5 – škrabadla, 6–7, 11–12 – hranová rydla, 8 – rydlo na lomu, 9 – rydlo smíšené, 10 – rydlo
klínové.
Fig. 10. Loštice I. 1–5 – end scrapers, 6–7, 11–-12 – burins on truncation, 8 – burin on fracture, 9 – mixed burin,
10 – dihedral burin.
52
Obr. 11. Loštice I. 1, 5–7, 9 – rydla typu Lacan sensu stricto, 2, 4, 10 – atypická rydla typu Lacan, 8 – smíšené
rydlo (Lacan – hranové).
Fig. 11. Loštice I. 1, 5–7, 9 – Lacan burin sensu stricto, 2, 4, 10 – atyp. Lacan burin, 8 – mixed burin (Lacan
– b. on truncation).
53
a mimo něj několik dalších odštěpovačů, převážně na úštěpech (obr. 12:11). Dále se objevily vruby a v jednom případě je doloženo drasadlo.
Nejpočetněji zastoupenou kategorií celého souboru jsou mikrolity. Reprezentovány jsou
především čepelkami s jedním otupeným bokem, jejichž počet vzrostl na celkem 101 kusů (tj.
42 %). Čepelky s bilaterálně obitým bokem se vyskytují v 8 případech (obr. 12:8; 3,81 %).
Téměř všechny předměty se nacházejí ve zlomcích, nejčastěji mesiálních. Sledovali jsme proto
kromě průběhu hrany a způsobu jejího retušování také charakter vzniklých lomů. Zaměřili
jsme se zejména na identifikaci případných dynamických lomů, jejichž dokladem jsou, kromě
charakteristické morfologie, také jemná plošná vyštípnutí (flute-like fracture), která vznikají
při zlomení (FISCHER – HANSEN – RASMUSEN 1984; ODELL – COWAN 1986; GENESTE – PLISSON 1993). Ačkoliv jsme u většiny čepelek s otupeným bokem nebyli schopni prokazatelně stanovit příčiny zlomení, u některých kusů se podle morfologie lomu dalo rozlišit podélné, dynamické působení síly. V jednom případě byla taková fraktura zaznamenána na obou lomech
mesiálního fragmentu čepelky (obr. 12:10). Analýza lomů ukazuje, že na lokalitě probíhaly jednak lovecké aktivity (dynamicky zlomené čepelky s otupeným bokem), stejně jako v menší
míře postdepoziční procesy („nové lomy“ na čepelkách s otupeným bokem).
Zvláštním typem mikrolitických nástrojů je trojúhelníček na bazálním zlomku čepele
nebo úštěpu, jehož hrany jsou tvořeny jemnou šikmou příčnou retuší a jednou retušovanou
(otupenou) hranou, svírající ostrý úhel. Hrot je tak vytvořen mimo osu původního polotovaru, takže připomíná spíše mikrolitickou variantu úhlového drasadla (Neruda – Nerudová 2008, obr. 9:19).
Kromě klasických typů nástrojů se dochovaly i kusy s místní retuší a opotřebením,
u nichž ale nejsme schopni stanovit způsoby používání bez traseologické analýzy (tab. 2).
Typologické složení nástrojů z lokality Loštice I - Kozí vrch obsahuje všechny důležité
typy nástrojů a jejich spektrum nevybočuje z běžného rámce jiných magdalénienských stanic. Jako typologicky významný element se jeví přítomnost rydel Lacan a jemných vrtáčků, které jsou doloženy i mikrolitickými variantami. Bohužel se ale nezvýšil podíl zvláštních mikrolitických hrůtků na přelomených odštěpech.
ANTRAKOLOGICKÁ ANALÝZA
V sedimentu B a B/C se objevovaly ojediněle i izolované fragmenty zuhelnatělého
dřeva. Nepodařilo se najít větší kumulaci, která by jednoznačně spojovala jejich výskyt
s činností člověka (ohniště). V letech 2006 a 2007 bylo vyzvednuto 5 vzorků, jejichž určení provedla V. Čulíková. Uhlíky byly determinovány za pomoci stereomikroskopu na čerstvých příčných a podélných lomech v přímo dopadajícím světle.
Ve velmi malém souboru (tab. 3), pro paleorekonstrukci vegetačního krytu nedostatečném, převládal buk lesní (Fagus sylvatica – ve všech vzorcích). Kromě buku byly jednoznačně determinovány bříza bradavičnatá (Betula verrucosa) a javor (Acer sp.). Se znaménkem
pravděpodobnosti byl rozlišen jasan ztepilý (cf. Fraxinus excelsior). Dva zkoksovatělé uhlíky náležely olši lepkavé nebo habru či lísce (Alnus glutinosa/Carpinus betulus/Corylus Avellana).
Nalezené dřeviny ve zkoumané situaci odpovídají zcela jednoznačně holocennímu
lesnímu společenstvu, a nikoli předpokládanému období pozdního viselského glaciálu, kdy
byla teplota výrazně nižší než dnes, a tudíž by jehličnany patrně nechyběly, ale spíše dominovaly. Nepřítomnost jehličnanů v takto malém souboru může být ale i důsledkem prosté
selekce, tj. působení lidského faktoru, kdy si člověk mohl vybírat z dostupných druhů jen
nejkvalitnější dřevo. Buk byl zřejmě v okolí lokality (pravděpodobně subboreálnímu) převládající a nejdostupnější dřevinou s řadou technologických výhod, ať šlo o nejvyšší výhřevnost vůbec nebo o kvalitní stavební surovinu. Na svazích mohl bukový porost provázet
javor, na prosvětlených stanovištích rostly mj. bříza, líska, na vlhčích místech (při Moravě)
jasan a olše. K rozšíření habru sice dochází až později (ve starším subatlantiku – od laté-
54
Obr. 12. Loštice I. 1–3 – vrtáčky, 4–5 – čepele s vrubem, 6–10 – čepelky s tupeným bokem, 11 – odštěpovač,
12 – ortokvarcit s negativy po odštěpech.
Fig. 12. Loštice I. 1–3 – borers, 4–5 – blades with notches, 6–10 – backed bladelets, 11 – splintered piece,
12 – orthoquarzite with scars.
55
Tab. 3. Antrakologická analýza (determinace V. Čulíková)
Tab. 3. Anthracological analysis (determinated by V. Čulíková)
Acer sp.
Betula verrucosa
Fagus sylvatica
cf. Fraxinus excelsior
Alnus glutinosa /
Carpinus betulus /
Corylus avellana
LKV 2006-01 LKV2006-02 LKV2006-03 LKV2006-04 LKV2006-05 LKV2007-1
2/Ed
2/Cd
2/Edc
3/Ec
2/Bb
Javor
3
1
bříza bradavičnatá
1
2
buk lesní
1
1
3
drť
2
2
? jasan ztepilý
1
olše lepkavá –
2
habr obecný –
líska obecná
Σ
3
3
7
1
2
nu), hlavně přičiněním člověka a schopností habru zmlazovat v prosvětleném dubovém
lese třeba lesní pastvou, ale objevovat se mohl roztroušeně už ve starším období, z něhož
uhlíky pocházejí. Přítomnost holocenních uhlíků v poloze s paleolitickými artefakty je patrně důsledkem redepozice (bioturbace, antropická činnost).
Překvapující zjištěná druhová skladba dřevin nás přiměla k ověření stáří fragmentů
zuhelnatělého dřeva prostřednictvím radiokarbonové metody (tab. 4). Absolutní datum
4317 ±30 BP nekalibrované chronologie odpovídá po kalibraci (pravděpodobnost 95 %)
časovému úseku 3020–2860 BC, respektive 4970–4810 BP, což odpovídá hraničnímu
období ml. atlantik/subboreál. V současné době jsou ve spolupráci s S. W. G. Davisem připravovány další vzorky na datování v oxfordské laboratoři, ale vzhledem k dosud zjištěným
poznatkům je pravděpodobné, že uhlíky nelze spojovat s magdalénienskou stanicí. S tímto
jevem se setkáváme i na jiných archeobotanicky zkoumaných archeologických lokalitách
(nejen pravěkých), kde se v obdobné nejisté situaci ocitáváme dosti často. Do určité míry
analogickou situaci konstatuje P. Škrdla pro stanici magdalénienu v Přerově, zjištěnou na
Horním náměstí – parcele 26. Kosti koně nalezené společně s paleolitickými kamennými
artefakty byly přiřazeny holocennímu druhu Equus caballus, čemuž odpovídá i radiokarbonové datum GrA-12910: 4430 ±130 BP ze zubu (SVOBODA 2001; ŠKRDLA – SCHENK
– ZAPLETAL 2008).
CHARAKTER INDUSTRIÍ MORAVSKÉHO MAGDALÉNIENU
Komplexně provedené rozbory klíčových magdalénienských souborů z velkých lokalit
máme k dispozici hlavně z prostoru Moravského krasu. Detailnějších analýz se dočkaly
zejména inventáře z jeskyně Pekárny (KLÍMA 1974; VOLÁKOVÁ 2001, 2005), Kůlny (KOSTRHUN 2005), Ochozské jeskyně (VALOCH 2002), Býčí skály (OLIVA 1995, 1996) a nově se připravuje analýza industrie z jeskyně Balcarky. Mimo toto území je k dispozici podrobný
popis souboru z lokality Hranice III - Velká Kobylanka poblíž Hranického krasu (NERUDA
– KOSTRHUN 2002). Srovnatelné údaje pro menší stanice pocházejí zejména z jižní části
Moravského krasu (ŠKRDLA 1997, 1998, 2002; ŠKRDLA – KOS – PŘICHYSTAL 1999) a nově
také z Přerova (ŠKRDLA – SCHENK – ZAPLETAL 2008).
Hlavním rysem industrie z Loštic je výrazný podíl šupin a odpadu, malé zastoupení
jader, která jsou ve všech případech doložena v pokročilém stádiu redukce, a poměrně
Tab. 4. Kalibrace absolutních dat z Loštice (1) a Přerova - Horního náměstí, p. 26 (2; dle SVOBODA 2001, ŠKRDLA – ŠENK – ZAPLETAL 2008) s použitím programu CalPal2007 (WENINGER – JÖRIS – DANZEGLOCKE
2007, WENINGER – JÖRIS v tisku).
Tab. 4. Kalibration of absolute data from Loštice (1) and Přerov – Horní náměstí Sites (2; according SVOBODA
2001, ŠKRDLA – ŠENK – ZAPLETAL 2008) by CalPal2007 Program (WENINGER – JÖRIS – DANZEGLOCKE
2007, WENINGER – JÖRIS v tisku).
Site
1
2
Číslo vzorku
Materiál
Sample number
Material
OxA-18493
uhlík (charcoal)
GrA-12910
zub (tooth)
56
Druh
Species
Alnus glutinosa/Carpinus
Equus caballus
Nekalib. BP δ13C
Uncal BP
4317 ±30 25,57
4430 ±130
CalAge p(68%)
[calBC/-AD]
2940 ±40
3130 ±180
CalAge p(68%)
CalAge p(95%)
CalAge p(95%)
[calBP(0=AD1950)]
[calBC/AD]
[calBP(0=AD1950)]
4890 ±40
3020–2860 calBC 4970–4810 calBP
5080 ±180
3490–2770 calBC 5440–4720 calBP
výrazný podíl nástrojů, a to jak těch, které sloužily k opracování dalších surovin, tak i těch,
které spojujeme s loveckými aktivitami.
Podobnou skladbu industrie nacházíme především na velkých moravských stanicích,
které považujeme za stabilní sídliště a které byly z ekonomického hlediska závislá na importovaných surovinách. Pro magdalénienské soubory je charakteristická intenzivní redukce
jader z importovaných surovin, přičemž převažují jádra dvoupodstavová, která umožňují
efektivnější kontrolu tvaru těžní plochy. Výrazný vliv na ekonomii zpracování importovaných surovin měla jistě distribuční vzdálenost. Suroviny z nejvzdálenějších zdrojů byly využívány mnohem ekonomičtěji. Rozdíl ve způsobu sbíjení, stejně jako ekonomie využití jader
ve vztahu k použité surovině, byl konstatován např. pro jeskyni Pekárnu (VOLÁKOVÁ 2001,
110) a zřetelně se projevuje v jeskyni Býčí skále, kde lidé mimo jiné zpracovávali místní
rohovec typu Býčí skála (OLIVA 1995, 1996; SOBCZYK 1984). Z něj připravená jádra dosahují mnohem větších rozměrů než jádra ze silicitů. Obdobná situace ve využití domácí břidlice vůči importovanému pazourku je konstatována i v Hostimi v Čechách, zejména, srovnáme-li velikost a vytěženost jader s četností polotovarů a nástrojů (VENCL 1995, 38).
O vlivu distribuční vzdálenosti na ekonomii zpracování suroviny svědčí i výsledky získané studiem lokality Hranice III - Velká Kobylanka. Ta se nachází nedaleko zdrojové
oblasti eratického silicitu v glacigenních sedimentech, a tudíž je podíl jader vyšší (3,47 %
veškeré industrie, resp. 7 % po odečtení odpadu). Kategorie jader je zastoupena všemi fázemi, od počátkových a upravených jader, přes těžené a reparované kusy až po stadium zbytků a zlomků. Používány byly hlavně silicity z glacigenních sedimentů (78,4 %), dále chalcedonová hmota (19 %) a v jednom případě bylo jádro upraveno z radiolaritu (NERUDA
– KOSTRHUN 2002, 111). Asi vzhledem ke snadnější dostupnosti suroviny nebyla jádra tak
intenzivně těžena a větším podílem jsou zastoupeny i jejich jednopodstavové varianty.
Nelze však vyloučit, že dané rozdíly souvisí s jinou předpokládanou chronologickou pozicí hranické lokality, která vykazuje rozdíly i ve výběru polotovarů a typologické skladbě.
Loštická stanice se tak využitím importovaných surovin a dalšími technologickými
prvky blíží spíše magdalénienským lokalitám v Moravském krasu. Za nejvýraznější prvek
loštického inventáře můžeme považovat rydla Lacan, která jsou doložena hlavně na stanici Borky I v Brně-Maloměřicích (VALOCH 1963). Na ostatních moravských lokalitách se
objevují jen ojediněle (např. Balcarka – Kniesova kolekce, Kůlna – starý výzkum, VALOCH
1992, 194) nebo se jedná o formy na vkleslé retuši, která nemodifikuje rydlový hrot. Tyto
nástroje pak můžeme nalézt v souboru z předpolí jeskyně Pekárny (KLÍMA 1974, Tab.
9:134, X:138), v Ochozské jeskyni (VALOCH 1994, 2002) a jinde. Dalším výraznějším
typem, který se podařilo identifikovat, je zvláštní trojúhelníkový hrůtek (vrtáček ?) tvořený
dvěma konvergentně retušovanými hranami.6 Obdobně modifikované typy nejsou prozatím
v magdalénienských souborech doloženy. Trojúhelníkové mikrolity jsou sice charakteristické pro Hranice III - Velkou Kobylanku, ale jejich morfologie je odlišná a liší se i výběr
výchozího polotovaru. Na Kobylance byly tyto trojúhelníky vyráběny z fragmentů čepelek,
přičemž jedna původní hrana čepelky zůstává neretušovaná. Škrabadla v loštické kolekci
jsou zhotovována na metricky největších čepelích a odpovídají klasickým mladopaleolitickým formám, které lze nalézt v gravettienu i magdalénienu. Jasně se tak odlišují od epimagdalénienských a ostatních pozdněpaleolitických souborů, kde jsou zhotovována na krátkých zlomcích polotovarů.
Charakteristickým typem magdalénienu jsou i vrtáky, které jsou nyní doloženy v Lošticích výrazněji, a to i mikrolitickými variantami. Dokumentované předměty odpovídají opět
spíše magdalénienským lokalitám v Moravském krasu než stanici v Hranicích, kde jsou
několikanásobné vrtáčky zhotovovány převážně na úštěpových polotovarech.
Překvapivý není ani výskyt odštěpovačů, které nejsou sice kulturně průkazným typem,
ale indikují specifický způsob zpracování osteologického materiálu. Odštěpovače jsou charakteristické pro gravettien, ale nejsou výjimkou ani v magdalénienských souborech
z Ochozské jeskyně, Pekárny nebo Kůlny a vyskytly se i v souboru z Brna-Maloměřic.
57
58
Obr. 13. Loštice I.Kalibrace absolutních dat pro magdalénien v Německu, Polsku a na Moravě. Šedý pruh indikuje pravděpodobnou dataci stanice na základě typologie.
D1 – dryas 1, BO – bølling, AL – allerød (WENINGER – JÖRIS – DANZEGLOCKE 2007, WENINGER – JÖRIS v tisku).
Fig. 13. Loštice I. Calibration of absolute data of German, Poland and Moravian Magdalenian. Grey stripe indicates probable position of site on the typological basis.
D1 – Dryas 1, BO – Bølling, AL – Allerød (WENINGER – JÖRIS – DANZEGLOCKE 2007, WENINGER – JÖRIS v tisku).
ZÁVĚR
Možnosti chronologického zařazení lokality Loštice - Kozí vrch je prozatím nutno hledat jen v archeologických analogiích. Typologická náplň kamenného inventáře magdalénienu je poměrně uniformní (k problematice např. VALOCH 1992, 2001; WENIGER 1989), nicméně některé komponenty mohou mít chronologický význam. Jsou to například geometrické trojúhelníkovité mikrolity, které spojují Kniegrotte (FEUSTEL 1974; HÖCK 2000),7 Dzierżysław (POŁTOWITZ 2000; GINTER – POŁTOWITZ 2001, 2002a, b) a Hranice (VALOCH 1995;
NERUDA – KOSTRHUN 2002) do jednoho horizontu, který podle současných radiokarbonových dat spadá do nejstaršího dryasu a souvisí s expanzí magdalénienu před teplou oscilací bølling (obr. 13). Dalším nástrojem, který má zřejmě určitý chronologický význam, jsou
rydla typu Lacan (VALOCH 1992, 194). Nejbližší moravskou lokalitou s významným výskytem těchto nástrojů, bohužel bez absolutních dat, jsou Maloměřice-Borky I, nacházející se
na SV okraji Brna (VALOCH 1963). Analogie byly hledány na lokalitě Ölknitz v Německu
právě na základě výskytu rydel Lacan. Ty mají sice širší časový rozptyl zvláště v Durynsku,
kde se objevují i na lokalitách předbøllingského stáří: Teufelsbrücke (FEUSTEL 1980) nebo
Kniegrotte (FEUSTEL 1974; HÖCK 2000), nicméně širší geografické rozšíření tohoto typu
rydel se projevuje zvláště v období vlastního bøllingu (14 600–14 000 cal BP), kdy se s nimi
setkáváme na většině německých lokalit jako Gönnersdorf (BOSINSKI 1979; FRANKEN
– VEIL 1983), Petersfels (ALBRECHT 1979), Nebra (MANIA 1999) nebo Ölknitz (BEHMBLANCKE 1956).
Horizont rydel Lacan není doložen v Polsku, ačkoliv je zde řada lokalit spojována právě
s obdobím bøllingu.8 Vysvětlení možná spočívá v chronologické pozici polských magdalénienských lokalit.9 Srovnáme-li kalibrovaná data s klimatickou křivkou (obr. 13), pak zjistíme, že pro období bøllingu, tak jak je definovaný na základě stratigrafie sedimentů na
jezeře Neuchâtel ve Švýcarsku nebo vrtů v Grónsku, nemáme v Polsku doloženou jedinou
lokalitu a že v této době zřejmě došlo ke změnám v sídelních strategiích. Kalibrovaná data
polského magdalénienu tak korespondují s teorií osídlování území nikoho, kterou nastínil
J. K. KOZŁOWSKI (1989). Podobný hiát spatřujeme i u moravských lokalit, kde dochází ke
změně o něco později.
Na základě rozboru spatřujeme analogie pro inventář z Loštic spíše v obdobných souborech v Německu. S ohledem na typologické analogie a absolutní datování německých
lokalit varianty Ölknitz a Nebra můžeme předběžně industrii z Loštic rámcově datovat do
období bøllingu, tj. mezi roky 14 650–14 100 BP kalibrované chronologie, případně i dříve.
Časově nejbližší lokality na Moravě jsou pak Ochozská jeskyně (14 680 cal BP), Pekárna,
vr. 6/7 (14 890 cal BP) nebo Hostim v Čechách (14 780 cal BP).
Z regionu Moravy (na rozdíl od území Čech), byl po dlouhá léta magdalénien znám
téměř výlučně z jeskynních sídlišť, a to především z Moravského krasu. Odmyslíme-li si
početná otevřená sídliště před jeskyněmi, pak mimo Moravský kras můžeme najít další
magdalénienskou stanici pouze u Hranic na Velké Kobylance (KLÍMA 1961), v Lošticích
(NERUDA – NERUDOVÁ 2008) a v Přerově (ŠKRDLA – SCHENK – ZAPLETAL 2008).
Málo známých stanic pod otevřeným nebem na Moravě je v přímém kontrastu nejen k
bohatému osídlení Moravského krasu, ale i k množství analogických lokalit v Polsku (cf.
KOSTRHUN 2004) či Německu. Porovnáním radiokarbonových dat z území Německa, Polska a Moravy10 je patrné, že osídlení Polska i Moravy není na rozdíl od Německa kontinuální. Srovnáme-li tyto údaje např. s typologickými analogiemi, pak je zřejmé, že problematika osídlení moravských regionů je mnohem komplexnější a může být ovlivněna i časovou
rovinou. Lze předpokládat, že kolonizační vlny mohly v různých obdobích přicházet z různých směrů, případně se i křížit.
Na základě současných informací se domníváme, že nejstarší osídlení Moravy magdalénienskými lovci je spojeno s přesunem populace z Polska na Moravu a dokladem by mohla
být lokalita v Hranicích. Následující další vlny osídlení pronikly dále na jih až do oblasti
59
Moravského krasu ještě před nástupem teplé oscilace bølling. Kolonizace jižní Moravy
mohla probíhat jak z jihu (SVOBODA 2000), tak ze severu (KOSTRHUN 2004; NERUDA – NERUDOVÁ 2008). Loštická lokalita ale otevírá prostor pro další možnost, kterou nastínil S. VENCL
(1995) na základě podobnosti některých znaků mezi českou a středoněmeckou skupinou.
Podle ní přišli nositelé magdalénienu do Čech od severu, nejspíš podél Labe a na základě
přítomnosti min. dvou artefaktů vyrobených ze severočeského křemence na lokalitě Maloměřice-Borky I (VALOCH 1963, Taf. X:3; OLIVA 2002, obr. 6:4) můžeme uvažovat o průchodu labským údolím a řekou Svitavou (VENCL 1995, 245) do prostoru Moravy.11
V kontextu ostatního známého osídlení na území Moravy je stanice v Lošticích výjimečná hned v několika směrech. Skladba industrie a hlavně typologická náplň naznačuje, že se
jednalo po Maloměřicích-Borkách a Hranicích o třetí velké sídliště magdalénienu v otevřeném terénu na Moravě. Druhým významným faktorem je poloha lokality v povodí horního
toku řeky Moravy, odkud prozatím neznáme magdalénienské osídlení. Mezi nejbližší
větší12 stanice patří Velká Kobylanka u Hranic (60 km), lokality Bliszyce (GINTER 1974),
Dzierżysław (POŁTOWICZ 2000, GINTER – POŁTOWICZ 2001, 2002a, b) a Cyprzanów (BURDUKIEWICZ 1999) v Polsku jsou vzdálené cca 70 km, v Čechách se pak sídliště v Náchodě
(VENCL 1995, 240) nachází vzdušnou čarou od Loštic 90 km.
Další významnou otázkou, která byla otevřena výzkumem lokality v Lošticích, je poloha magdalénienských lokací v určitém mikroregionu. Je zřejmé, že Morava se poněkud
vymyká situaci v Německu nebo Čechách, kde se magdalénienské lokality váží především
na vodní toky velkých řek. Moravské stanice se nacházejí i v územích, kde jsou hydrografické podmínky méně příznivé. Loštická stanice je sice situovaná nedaleko hlavního toku
řeky Moravy, ale zvolená poloha a orientace lokality naznačují, že tento tok nebyl tak důležitý při volbě místa a lovecky zajímavější byla zřejmě boční údolí s lokálními přítoky.
Z těchto důvodů soudíme, že poloha nová stanice v Lošticích může představovat důležitý
příspěvek pro řešení problematiky osídlení střední Evropy lidu s magdalénienskou kulturou.
POZNÁMKY
1
2
3
4
5
6
7
8
9
60
Traťový název vychází z pojmenování kamenolomu, v jehož prostoru se lokalita nachází. Názvem Kozí vrch
je v mapách označen kopec, který se zvedá západně od lokality.
Prozatím se zdá být pravděpodobné, že tyto plotny byly na lokalitu doneseny, ale v přemístěných sedimentech, dochovaných JZ od lokality se objevily i valouny křemene, které indikují, že se ve vyšších polohách nad
lokalitou mohl nacházet relikt paleoterasy Třebůvky nebo Moravy.
Rozměry křemencového jádra nejsou zahrnuty.
U některých mikrolitů nebylo možné bezpečně stanovit použitý polotovar.
Definice podle DEMARS – LAURENT 1989, 74–75.
Vzhledem k tomu, že ani rozšíření výzkumu na loštické stanici nepřineslo další exempláře tohoto typu, lze
uvažovat o tom, zda tento tvar není výsledkem náhody.
Jednoznačné vymezení staršího horizontu magdalénienu v Německu je problematické, protože klasické lokality jako Munzingen nebo Teufelsbrücke mají poměrně velký rozptyl dat.
Výjimku tvoří lokality Hłomcza (ŁANZONT et al. 2002), která ale podle radiokarbonových dat spadá do dryasu I, nebo Klementowice (KOZŁOWSKI – KOZŁOWSKI 1996), které se nacházejí na východní periferii magdalénienské oikumeny.
Rozdíl v klasifikací polských lokalit do bøllingu a jejich absencí v prezentovaném kalibračním srovnání je
dána novým pojetím teplých oscilací bølling a allerød oproti původnímu chronostratigrafickému návrhu
z roku 1974 (MANGERUD et al. 1974). Podle původní chronologie byl počátek teplé oscilace bølling datován
na 13 000 14C BP (po kalibraci 15 650 cal BP podle STUIVER et al. 1998), ale podle současných záznamů je
začátek bøllingu posunutý k 14 600 cal BP (YU – EICHER 2001). Konec této periody je složitější problém.
Jednoznačná datace není prozatím možná. Problém spočívá ve faktu, že úsek bølling – allerød v sobě zahrnuje 3 chladné výkyvy, které se projevují ve všech záznamech GRIP, GISP 2, Crawford Lake SC i Ammersee
AS96-1, ale jejich datace se různí, a to dokonce ve srovnání obou ledovcových záznamů GRIP a GISP 2 (viz
YU – EICHER 2001, Fig. 4–5). Jisté problémy v kalibraci mohou být způsobeny i v metodologické rovině
(k problému BRONK RAAMSEY et al. 2006).
10
Srovnání dat provedeno programem CalPal2007 (WENINGER – JÖRIS – DANZENGLOCKE 2007, WENINGER
– JÖRIS, v tisku).
11 Za doklad zpětného kontaktu z Čech směrem do Německa bývají považovány 2 dlouhé čepele na německé
lokalitě Kniegrotte, které jsou vyrobeny z křemence makroskopicky připomínající severočeský křemenec typu
Bečov (SVOBODA 2000). Nové geologicko-petrografické výzkumy však ukázaly, že podobný materiál je místního původu (HÖCK 2000, 57–58, PŘICHYSTAL 2007).
12 Nejbližší stanicí je Přerov, vzdálený jen asi 45 km (ŠKRDLA – ŠENK – ZAPLETAL 2008).
LITERATURA
ABRECHT, G. 1979: Magdalénien-Inventare vom Petersfels. Tübinger Monographien zur Urgeschichte, Band 6,
Tübingen.
BEHM-BLANCKE, G. 1956: Magdalénienzeitliche Zeltplätze eines Wildpferdjägerlagers im Kyffhäusergebiet bei
Bad Frankenhausen. Ausgrabungen und Funde 1, 263–266.
BOSINSKI, G. 1979: Die Ausgrabungen in Gönnersdorf 1968–1976 und die Siedlungsbefunde der Grabung
1968. Wiesbaden.
BRONK RAMSEY, CH. – BUCK, C. E. – MANNING, S. W. – REIMER, P. – VAN DER PLICHT, H. 2006:
Developments in radiocarbon calibration for archaeology. Antiquity 80 (310), 783–798.
BURDUKIEWICZ, J. M. 1999: Z problematyki paleolitu Sudetów. In: P. Valde-Nowak ed.: Początki osadnictwa
w Sudetach, 35–52. Kraków.
CZUDEK, T. 1997: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Sursum. Tišnov.
DEMARS, P.-Y. – LAURENT, P. 1989: Types d´outils lithiques du Paléolithique Supérieur en Europe. Cahiers du
Quaternaire, N° 14, Paris.
FEUSTEL, R. 1974: Die Kniegrotte. Eine Magdalénien-Station in Thüringen. Veröffentlichungen des Landesmuseums für Ur- und Frühgeschichte Band 5, Weimar.
– 1980: Magdalénienstation Teufelsbrücke. I: Archäologischer Teil, Weimarer Monographien zur Ur- und Frühgeschichte Band 3, Weimar.
FISCHER, A. – HANSEN, P. V. – RASMUSSEN, P. 1984: Macro and Micro Wear Traces on Lithic Projectile
Points. Journal of Danish Archaeology, Vol. 3, 19–46.
FRANKEN, E. – VEIL, S. 1983: Die Steinartefakte von Gönnersdorf. Der Magdalénien-Fundplatz Gönnersdorf
7, Wiesbaden.
GENESTE, J.-M. – PLISSON, H. 1993: Hunting technologies and Human Behavior: lithic Analysis of Solutrean
Shouldered Points. In: H. Knecht – A. Pike-Tay – R.White (eds.): Before Lascaux. The Complex Record of
the Early Upper Paleolithic, 117–135. London–Tokyo.
GINTER, B. – POŁTOWICZ, M. 2001: Sprawozdanie z drugiego sezonu badań na stanowisku 35 w Dzierżysławiu, województwo opolskie. In: Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1998
roku, 21–28. Katowice.
– 2002a: Badania archeologiczne w Dzierżysławiu, pow. Glubczyce w 2001 roku. Śląskie Sprawozdania Archeologiczne XLIV, 47-56.
– 2002b: Badania stanowiska kultury magdaleńskiej w Dzierżysławiu, wojwodztwo Opolskie, In: Badania
archeologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1999–2000, 21–28. Katowice.
HÖCK, Ch. 2000: Das Magdalénien der Kniegrotte. Ein Höhlenfundplatz bei Döbritz, Saale-Orla-Kreis. Weimarer Monographien zur Ur- und Frühgeschichte, Band 35. Stuttgart.
KLÍMA, B. 1961: Současný stav problematiky aurignacienu a gravettienu. Archeologické rozhledy 13, 84–121.
– 1974: Archeologický výzkum plošiny před jeskyní Pekárnou. Studie AÚ ČSAV Brno II/1. Praha.
KOSTRHUN, P. 2004: Přehled lokalit polského magdalénienu. Acta Musei Moraviae – Sci. soc. 89, 91–128.
– 2005: Štípaná industrie magdalénienu z jeskyně Kůlny. Acta Musei Moraviae – Sci. soc. 90, 79–128.
KOZŁOWSKI, J. K. 1989: Le Magdalénien en Pologne. In: Rigaud, J. P. (ed.): Le Magdalénien en Europe.
ERAUL 38, 31–49. Liége.
KOZŁOWSKI, J.K. – KOZŁOWSKI, S.K. 1996: Le Paléolithique en Pologne. Préhistoire d’Europe 2. Grenoble.
ŁANZONT, M. – MADEYSKA, T. – MUZYCZUK, A. – VALDE-NOWAK, P. 2002: Hłomcza – stanowisko kultury magdaleńskiej w Karpatach polskich. In: J. Gancarski (ed.): Starsza i środkowa epoka kamienia w Karpatach polskich, 147–187. Krosno.
MANGERUD, J. – ANDERSEN, S. T. – BERGLUND, B. E. – DONNER, J. J. 1974: Quaternary stratigraphy of
Norden, a proposal for terminology and classification. Boreas 3, 109–128.
MANIA, D. 1999: Nebra – eine jungpaläolithische Freilandstation im Saale-Unstrut-Gebiet, Halle.
McPHERRON S. P. – DIBBLE H. L. 2002: Using Computers in Archaeology: A Practical Guide. New York:
McGraw-Hill Publishing.
61
–
2005: „Artifact Orientations and Site Formation Processes from Total Station Proveniences“. Journal of
Archaeological Science 32, 1003–1014.– www:http://www.oldstoneage.com/software/plot.shtml
NERUDA, P. – KOSTRHUN, P. 2002: Hranice – Velká Kobylanka. Mladopaleolitická stanice v Moravské Bráně.
Acta Musei Moraviae – Sci. soc. 87, 105–156.
NERUDA, P. – NERUDOVÁ, Z. 2008: Loštice I – výzkum nové magdalénienské stanice v oblasti střední Moravy. Archeologické rozhledy 60, 509–528.
NERUDOVÁ, Z. – NERUDA, v tisku: Moravian Gate – Magdalenian Prehistoric way. Gliwice.
ODELL, G. H. – COWAN, F. 1986: Techno-morphological aspects of microlithic projectile implements. American antiquity 52, No.3, 456–484.
OLIVA, M. 1995: Das Paläolithikum aus der Býčí skála-Höhle. Pravěk NŘ 5, 25–38.
– 1996: Spodní paleolitická vrstva z Býčí skály. K poznání mýtotvorných procesů v naší speleoarcheologii. Acta
Musei Moraviae – Sci. soc. 81, 37–59.
– 2002: Využívání krajiny a zdrojů kamenných surovin v mladém paleolitu českých zemí, Archeologické rozhledy 54, 555–581.
POŁTOWICZ, M. 2000: Sprawozdania z I sezonu badań ratowniczych na stanowisku 35 w Dzierżysławiu, województwo opolskie. In: Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1997 roku,
20–29. Katowice.
PŘICHYSTAL, A. 2007: Kamenné artefakty. Suroviny. In: Svoboda, J. et al.: Okrouhlík. Výzkum mezolitického
sídelního areálu v soutěsce Kamenice v roce 2005. Minulosti Českého Švýcarska IV. Sborník příspěvků historického semináře 2006, 5–37. Krásná Lípa.
SOBCZYK, K. 1984: Modes de débitage dans le Magdalénien d’Europe centrale. L’Anthropologie 88, 309–326.
STUIVER, M. – REIMER, P. J. – BARD, E. – BECK, J. W. – BURR, G. S. – HUGHEN, K.A. – KROMER, B.
– McCORMAC, F. G. – VAN DER PLICHT, J. – SPURK, M. 1998: INTCAL98 Radiocarbon age calibration
24,000–0 cal BP. Radiocarbon 40, 1041–1083.
SVOBODA, J. 2000: The Eastern Magdalenian: Hunters, Landscape and Caves. In: G. L. Peterkin and H. A.
Price (edd.): Regional Approaches to the Adaptation in Late Pleistocene Western Europe. BAR 896,
179–189. Oxford.
– 2001: K analýze velkých loveckých sídlišt’: výzkum v Předmostí v roce 1992. Archeologické rozhledy 53,
431–443.
ŠKRDLA, P. 1997: Mokrá (okr. Brno-venkov). Přehled výzkumů 1993–1994, 103–108.
– 1998: Nové mladopaleolitické stanice v jižní části Moravského krasu. In: Těžba vápenců a chráněné krajinné oblasti. 89–92. Blansko–Dabrowa Górnicza.
– 2002: Magdalénienská sídlištní struktura v jižní části Moravského krasu. Problematika otevřených sídlišť. In:
Svoboda J. (ed.): Prehistorické jeskyně. Katalogy, dokumenty, studie. Dolnověstonické studie 7, 229–254. Brno.
ŠKRDLA, P. – KOS, P. – PŘICHYSTAL, A. 1999: Nová magdalénská stanice v jižní části moravského krasu. Přehled výzkumů 40 (1997–1998), 51–63.
ŠKRDLA, P. – SCHENK, Z. – ZAPLETAL R. 2008: Přerov (okr. Přerov). Přehled výzkumů 49, 254–257.
VALOCH, K. 1963: Borky I, eine Freilandstation des Magdalénien in Brno Maloměřice. Acta Musei Moraviae
– Sci. soc. 48, 5–30.
– 1992: Le Magdalénien en Moravie dans son cadre écologique. In: Le peuplement magdalénien. Paléogéographie
physique et humaine. Actes de Colloque de Chancelade, 187–201. Paris.
– 1994: Neznámé paleolitické nálezy z Moravského krasu. Acta Musei Moraviae – Sci. soc. 79, 31–35.
– 1995: Territoires d’implantation, contacts et diffusion des sociétés du Paléolithique supérieur dans l’ancienne Tchécoslovaquie. L’Anthropologie 99 (4), 593–608.
– 2001: Das Magdalénien in Mähren. 130 Jahre Forschung. Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmusums Mainz, 48. 103–159, Mainz.
– 2002: Die Magdalénien-Fundstelle an der Ochoser-Höhle im Mährischen Karst. Ein Beitrag zur Problematik
des Magdalénien in Mähren. In: Svoboda J. (ed.): Prehistorické jeskyně. Katalogy, dokumenty, studie. Dolnověstonické studie, sv. 7, 183–225. Brno.
VENCL, S. 1995: Hostim. Magdalenian in Bohemia. Památky Archeologické, Supplementum 4.
VOLÁKOVÁ, S. 2001: K technologii štípané industrie magdalénienu: analýza jader z jeskyně Pekárny. Acta Musei
Moraviae – Sci. soc. 86, 101–116.
– 2005: Štípaná industrie z jeskyně Pekárny (Mokrá) v Moravském Krasu. Acta Musei Moraviae – Sci. soc. 90,
129–160.
WENIGER, G. C. 1989: The Magdalenian in Western Central Europe: Settlement pattern and regionality. Journal of World Prehistory 3, 323–372.
WENINGER, B. – JÖRIS, O. – DANZEGLOCKE, U. 2007: CalPal-2007. Cologne Radiocarbon Calibration &
Palaeoclimate Research Package. http://www.calpal.de
62
WENINGER, B. – JÖRIS, O. (v tisku). Towards an Absolute Chronology at the Middle to Upper Palaeolithic
Transition in Western Eurasia: A New GreenlandHulu Time-scale Based on U/Th Ages. Journal of Human
Evolution.
YU, Z. – EICHER, U. 2001: Three Amphi-Atlantic Century-Scale Cold Events during the Bølling-Allerød Warm
Period. Géographie physique et Quaternaire 55 (3), 171–179.
© III. vojenské mapování, list č. 4158, Agentura ochrany přírody a krajiny, http://oldmaps.geolab.cz/img/IIIvm.jpg
SUMMARY
Site of Loštice I - Kozí Vrch is situated in the northern part of central Moravia. It is located south-south-west
of town Loštice on the right bank of Třebůvka river valley on the south-west hillside of a prolate ridge (Fig. 1A)
at approximately 315 m above sea level (50 metres above the river). The distance between the station and Morava
river is 5 km without the possibility of visual contact. The major part of the site is totally destroyed by quarry
explotation now (Fig. 1B, C). Only a fragment of the eastern part was preserved from the original archaelogical
situation (Fig. 2). Based on surface mapping of artefact distribution we can supposed artefact distribution on area
of 60 square metres at least, but the original settlement could be larger. Additional probing (Fig. 2:
Lost1S0801–S0804) on the eastern part of the plateau indicated that the Magdalenian cultural layer don't
continue to this direction and therefore only place under the excavation is the rest of original Magdalenian station.
Overall thickness of investigated layers was upto 50 cm on some spots (Fig. 3). Findings of stone chipped
industry were present along the whole thickness of sediment B and the transition horizon of sediments B/C (Fig.
3). They sporadicaly reached underlaying layer C. The bedrock consisted of sand and mouldered rock (Fig. 3:
5–7).
During the excavation in 2008 both concentration 1 and 2 were excavated (Fig. 4, 6). They are distinguished
by zone of disturbance where the sandy sediment (C, D) where redeposited from the bottom to the surface by
roots of trees. Analysis of artefact orientation proves such interpretation (Fig. 7). Schmidt equal diagram (lower
hemisphere) of disturbated zone 1/2 divers significantly from the both concentrations 1 and 2. Documented
bioturbation is not rather examined in concentrations 1 and 2 where artefacts were laid mostly on flat surface
(Fig. 7).
Erratic silicites dominate in raw material spectrum. New pieces made of unspecified Mesozoic radiolarite,
coming probably from the Polish Pieniny (com. pers. Petrykowski), were documented. The raw material
composition is completed by cretaceous silicite (spongolite), chert of Olomučany and Troubky-Zdislavice types.
The research also described two fragments of vein quartz mainly shaped in sharp-edged blocks and one broken
quartz pebble (likely hammerstone) brought probably from river sediments. The question of greywacke using is
still open. One flat bloc with abrupt retouch (NERUDA – NERUDOVÁ 2008, obr. 7:15) and second broken bloc with
the one scar were documented. One precore were made of orthoquarzite (obr. 12:12).
The archaeological excavation uncovered all technological groups of lithic artefact (Tab. 1). The technology
is based on the exploitation of blades from mostly bidirectional cores that are very reduced (Fig. 8; 9:1; 12:12).
Local exploitation is proven by rests of cortex on cores, presence of blanks with original cortex (Fig. 9:2–4) and
number of splinters found in both concentrations. Core striking platforms were modified by striking of small
splinters and using of punch is more likely. At the stage of exploitation, blades predominate over flakes as final
products.
New excavation in 2008 increased the number of tools (210 ks, 6.5 % with waste and 26.5 % without waste)
which is influenced by considerable fragmentation of backed bladelets. Typological composition of tools from site
Loštice I – Kozí Vrch covers endscrapers, bores (also in microlithic variants), mixed tools, splintered pieces,
burins, backed bladelets and several microlits (Fig. 9), which means all important types allowing to match the
industry with the Magdalenian culture. The Lacan burin is a culturally important tool type; its number has been
increasing in 2008. We documented Lacan burin sensu stricto (Fig. 10:6, 7, 11, 12) as well as variants with unclear
technological succession (Fig. 11:1, 3, 5–7, 9).
Techno-typological comparison documents similarity with major Moravian sites, where we suppose a
function of a central long-term settlement (cave Pekárna, Kůlna, a platform in front of Ochoz Cave). It
corresponds to technological composition of the industry and high presence of tools throughout the spectra
starting with domestic activity tools (endscrapers, burins, splintered piece, borers) and ending with weapons
(backed bladelets, microlitic points).
For now, it is difficult to state an exact chronological position of artefacts due to significant post-sedimentary
and anthropic factors. The Magdalenian chipped industry is contaminated by relatively abundant sherds (the
Eneolithic, the Migration Period, the Middle Ages, the Modern Era). Contamination is also documented by a
charcoal analysis collected from a basal level of the Magdalenian layer. They contain species indicate subboreal
climate (Tab. 3). Therfore one sample of charcoals from the sediment B/C was dated in Oxford Lab and obtained
63
datum 4,317 ±30 uncal BP (Tab. 4) corresponds with the Subboreal age very well. It is mean the presence of
charcoals all together with Palaeolithic artefacts is the result of bioturbarion and can not be used for dating.
Analogous situation stress P. Škrdla in nearest Magdalenian site in Přerov where horse bones were found in the
palaeolithic layer and the datum 4,430 ±130 uncal BP from the horse tooth falls to the Eneolithic period too
(SVOBODA 2001, ŠKRDLA – ŠENK – ZAPLETAL 2008).
The possibility to establish the chronological position of the site has to be found only in archaelogical
analogy. Although the typological content of the Magdalenian is quite uniform both in chronological and regional
meaning, it is possible to find features which carry chronological significance. We can find two important tool
types in the collection of industry from Loštice. The first group consists of geometric microlitic points, that are
different from artefacts from horizon Hranice III - Velká Kobylanka, Kniegrote and Dzierżysław. Other tools,
which have probably exact chronological meaning, are Lacan burins derivated from burins on concave retouched
truncation (according to DEMARS – LAURENT 1989, 74–75). The nearest Moravian site with significant presence
of this tool is Maloměřice-Borky I on the north-east outskirts of Brno City (VALOCH 1963). Analogy of this
industry was sought on site Ölknitz in Germany. Burins of a Lacan type have wider time dispersion, especially in
Thuringia, where they are found even on sites of pre-Bølling period (Teufelsbrücke, Kniegrotte) but geographical
spread of this burin type is seen mainly in the period of the Bølling sensu stricto (14 600–14 000 cal BP; YU
– EICHER 2001) when we can find it on majority of German sites as Gönnersdorf, Petersfels, Nebra or Ölknitz
(Fig. 11). In this case the dating of chronological position of Loštice assemblages is complicated due to secundary
factors. The horizon of Lacan burins is not documented in Poland although many sites are matched with the
period of the Bølling. An exception is site Hłomcza, which belongs to Dryas I as suggested by radiocarbon data
or Klementowice, which are located on the eastern periphery of Magdalenian oikumene. Based on typological
analogy and absolute dating of German sites of type Ölknitz and Nebra, we can preliminary date the industry
from Loštice to the period of the Bølling which means 14 650–14 100 BP of the calibrated chronology or earlier.
The closest sites considering the time are Ochoz Cave (14 680 cal BP) and Pekárna Cave, layer 6/7 (14 890 cal
BP) in Moravia or Hostim in Bohemia (14 780 cal BP).
The position of site Loštice is important for study of contacts as it is away from all known major routes and
there is the present raw material likely originates in the territory of Poland. Thus in future we can discuss a
question of possible communication route between Moravia and Bohemia in direction Hradec Králové
– Olomouc or consider the possibility of the Magdalenian civilization penetrating to Moravia from the north; it
means from the territory of Poland.
64
OBSAH – INHALT – CONTENTS
VALOCH, K.: Magdalénien na Moravě – po padesáti letech
Le Magdalénien en Moravie – cinquante ans après ................................................................ 3
NERUDA, P. – NERUDOVÁ, Z. – ČULÍKOVÁ, V.: Loštice I - Kozí vrch.
Magdalénienská stanice v horním Pomoraví
Loštice I - Kozí vrch. A Magdalenian site in northern Moravia ............................................ 39
KUČA, M. – VOKÁČ, M. – NÝVLTOVÁ FIŠÁKOVÁ, M.: Sídliště kultury s moravskou
malovanou keramikou u Šebkovic a jeho přínos k absolutnímu datování mladého
neolitu na Českomoravské vrchovině
Die Siedlung der Kultur mit mährischer bemalter Keramik bei Šebkovice und
ihr Beitrag zur absoluten Datierung des Jungneolithikums
in den Böhmisch-Mährischen Höhen .................................................................................... 65
JUCHELKA, J.: Nové nálezy eneolitických hrobových celků z Českeho Slezska
A new Eneolithic graves in the Czech Silesia ........................................................................ 89
ZEMAN, T.: Povodí Svitavy v pozdní době římské na základě drobných záchranných akcí
Region of Svitava river during the Late Roman Period based on small rescue actions ....... 99
MĚCHUROVÁ, Z.: Honosně zdobená šipka do kuše z Kroměříže
Das prachtvolle Armbrustpfeil aus Kroměříž (Kremsier) .................................................. 125
BLECHA, J.: Skvosty, rarity a excesy v českých tištěných loutkových divadlech a dekoracích
Treasures, rarities and excesses in Czech printed puppet theatres and sceneries ............... 133
KRAFLOVÁ, H.: Globus – brněnská polygrafická planeta. Aktivity Bohumila Pištěláka
ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století
Globus – a planet of graphic arts in Brno. The Activities
of Bohumil Pištělák in the 1920s–1940s .............................................................................. 145
DOKUMENTY – DOKUMENTE – DOCUMENTS
URBAN, J. – GOLEC, M. – TVRDÝ, Z. (edd.): Wankelův rukopis o lebkách
z jeskyně Býčí skály
Wankels Manuskript über die Schädel aus der Býčí skála-Höhle ........................................ 163
ZPRÁVY – BERICHTE – NEWS
Básník temných propastí a jeho brněnská přítomnost (H. Kraflová) ....................................... 201
Dětské muzeum tentokrát o středověku (Z. Poláková) ........................................................ 205
PERSONALIA
Odešel Karel Novák (M. Oliva) ................................................................................................. 209
RECENZE – BESPRECHUNGEN – REWIEWS
Věra Souchopová – Karel Stránský: Tajemství dávného železa. Archeometalurgie
objektivem mikroskopu. Studie z historie techniky a průmyslu. Technické muzeum, Brno
(Z. Měchurová) ........................................................................................................................... 211
Dana Menoušková – Zdeněk Měřínský, edd.: Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických
a renesančních kachlů Moravy a Slezska. Vydalo Slovácké muzeum (Z. Měchurová) ............. 214
ACTA MUSEI MORAVIAE – SCIENTIAE SOCIALES
ČASOPIS MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA – VĚDY SPOLEČENSKÉ
Vydalo a vytisklo Moravské zemské muzeum
Redakční rada
doc. PhDr. Martin Oliva, PhD., vedoucí redaktor
doc. PhDr. Miloš Čižmář, CSc., prof. PhDr. Tomáš Knoz, Ph.D., PhDr. Zdeňka Měchurová, CSc.
Recenzovaný časopis – Peer-reviewed journal
Grafická úprava a sazba Michaela Tomsová
Brno 2009
MK ČR E 1090
ISSN 0323–0570
XCIV: pp. 1–218

Podobné dokumenty

materialia - Moravské zemské muzeum

materialia - Moravské zemské muzeum V kulturách prokazatelně zpracovávajících organický materiál na nástroje se zcela běžně objevují odštěpovače. V souboru z Loštic lze jeden kus označit i za nevýrazný kostěnkovský nůž, který má vytv...

Více

ACTA SPELEOLOGICA Vol. 2/2011

ACTA SPELEOLOGICA Vol. 2/2011 takže nepřekvapí, že datum z horní polohy magdalénienské vrstvy (GrN-11952) je příliš nízké a bylo zřejmě kontaminováno holocenními uhlíky. Datum z druhého vzorku (hloubka 90–120 cm; GrN-11053) vyk...

Více

zde - Institute of Geology of the CAS, vvi

zde - Institute of Geology of the CAS, vvi occupied since the Paleolithic times with the most remarkable settlement peak in Neolith represented by the Linear pottery culture. The lake was on a very stable meso-eutrophic level during its who...

Více

Bezpečnost podání anti-TNF alfa léčby u revmatických pacientů s

Bezpečnost podání anti-TNF alfa léčby u revmatických pacientů s může být bezpečná i u pacientů s chronickou hepatitidou B, pokud je před zahájením této léčby preventivně nasazen lamivudin nebo adefovir a během této léčby probíhá důsledná monitorace jaterních te...

Více

PDF version.

PDF version. al. 2007). V blízkosti travertinových skal se v písčitém sedimentu vyskytuje velké množství menších i větších travertinových bloků, jejichž současná (sekundární) poloha napovídá, že byly přemí...

Více

Pater Chniquy - Dobreslovo.sk

Pater Chniquy - Dobreslovo.sk povedať o láske Pána Ježiša, ale slzy potlačily jej hlas; priložila svoje čelo na moje líce, a ja som cítil jej horúce slzy, ktoré vyvolala láska naproti Pánu Ježišovi. I ja som musel plakať, a moj...

Více

zpráva o revizním výzkumu jeskyně puklinové v údolí říčky

zpráva o revizním výzkumu jeskyně puklinové v údolí říčky Posledním místem, kde se mohly nalézat další části lidského skeletu, byly zbytky holocenních sedimentů ve vlastním vstupu do jeskyňky, které se ale dochovaly pouze v puklinách. Nejkomplexnější byl ...

Více

laboratorní příručka

laboratorní příručka Lipáza ...................................................................................................................... 29 Lp(a) .................................................................

Více